Usnesení k příspěveku Evropského hospodářského a sociálního výboru k pracovnímu programu Komise na rok 2020 a poté

(2020/C 47/01)

Na plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. a 31. října 2019 (jednání dne 30. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující usnesení 170 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1.

Obecně existují čtyři hlavní trendy, které musí být středobodem politických priorit nového politického volebního období: digitalizace, změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti, demografie a globalizace. Tyto hlavní trendy mění způsob, jakým žijeme a pracujeme, a nabízejí nejen obrovské příležitosti, ale přinášejí i nové problémy (1). Hlavní otázkou je však rozsah a rychlost změny.

1.2.

EU a její členské státy jsou pevně odhodlány provádět Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížskou dohodu (2) a celosvětově prosazovat jejich provádění prostřednictvím celé řady vnějších činností. Kromě toho EU a 20 členských států podepsaly v prosinci 2018 v rámci COP24 Slezské prohlášení o solidaritě a spravedlivém přechodu (3). Zdůraznily v něm, že pro získání sociálního konsenzu ohledně změn, k nimž dochází, je důležité zvážit sociální aspekt přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství.

1.3.

Klíčovým nástrojem evropské integrace je i nadále jednotný trh. Evropě by prospělo jeho oživení, díky němuž by byla udržitelnější a soudržnější. Příležitosti nabízí kupříkladu jednotný digitální trh a je třeba jej rozvíjet, aby byla zajištěna konkurenceschopnost EU, a to vytvořením příznivého prostředí pro nové formy podniků, které se na tomto trhu objevují. EU musí rovněž zajistit, aby tyto nové formy podniků byly udržitelné a aby se rozšířily a zůstaly v Evropě.

1.4.

Musíme jednat současně na všech úrovních a vytvořit dynamický postup pro řešení naléhavých hospodářských, sociálních a environmentálních výzev. EHSV se domnívá, že udržitelný rozvoj musí tedy být středobodem evropské budoucnosti (4) a vyzývá k vytvoření zastřešující unijní strategie pro udržitelnost do roku 2050 s cílem provádět Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 (5). Tato změna paradigmatu vyžaduje změny v oblasti: a) správy, tj. k rychlejšímu řešení naléhavých problémů a k řešení složitých otázek jsou zapotřebí specializované řídicí mechanismy, jejichž úkolem by bylo propojení na úrovni EU a členských států, nikoli nahrazování činností jednoho z nich, b) začlenění cílů udržitelného rozvoje do procesu hospodářského a sociálního monitorování a sestavování rozpočtu EU. V tomto ohledu by evropský semestr mohl mít k dispozici nové, vylepšené, měřitelné a vzájemně se doplňující sociální, hospodářské a environmentální ukazatele, které by monitorovaly a zaznamenávaly všechny aspekty a zásady evropského pilíře sociálních práv, jakož i 17 cílů udržitelného rozvoje.

1.5.

Pokud jde o sociální rozměr, může být EU ve srovnání s jinými částmi světa hrdá na svůj sociální model. Sociální úspěchy a pokrok v Evropě však nelze považovat za samozřejmost. V roce 2017 potvrdila EU svůj závazek prosazovat evropský pilíř sociálních práv. Provádění evropského pilíře sociálních práv a další postup jsou klíčem k dosažení soudržné a vzájemně se posilující tvorby politiky EU a členských států, která by vedla k obnovenému konsensu ohledně udržitelné hospodářské a sociální strategie s cílem naplnit slibované úsilí o vyvážený hospodářský růst a sociální pokrok vedoucí k většímu blahobytu vlastních občanů (6).

1.6.

EU musí zlepšovat své politiky a činnosti tak, aby kromě zaručení toho, že všechny osoby potýkající se s kombinovanou diskriminací měly ve společnosti rovné příležitosti, zajistila i rovnost žen a mužů a další druhy rovnosti.

1.7.

Aby bylo možné dostát novým i stávajícím sociálním, hospodářským a environmentálním prioritám, EHSV požaduje ambiciózní a lépe cílený rozpočet EU, který bude odrážet snahu reagovat na problémy EU, které by mohly být proměněny v příležitosti, nabízející EU nový směr. EHSV proto požaduje kontrolu účelnosti víceletého finančního rámce (VFR).

1.8.

Strukturované a soustavné zapojení občanské společnosti a občanský dialog plní ústřední úlohu v podpoře udržitelnosti ve všech jejích aspektech, hospodářském, sociálním i environmentálním, a měl by být stanoven jasný mandát pro zapojení občanské společnosti do rozvoje, provádění a monitorování strategie. EHSV vítá nový impuls pro evropskou demokracii, který přinesla nově zvolená předsedkyně Komise Ursula von der Leyen, a je připraven plně se zapojit do navrhované konference o budoucnosti Evropy.

1.9.

Sociální dialog musí hrát i nadále klíčovou úlohu při navrhování a provádění politik a opatření na trhu práce, které účinně pomáhají podnikům a pracovníkům. Vzhledem k zásadním problémům souvisejícím se spravedlivým přechodem k zelené ekonomice a udržitelnému růstu je zapojení sociálních partnerů důležité k tomu, aby bylo možné zohlednit relevantní informace a dosáhnout konsensu ohledně opatření. Sociální dialog a kolektivní vyjednávání jsou předpoklady pro spravedlivou transformaci, lepší pracovní místa a důstojný příjem a pro boj proti sociálnímu dumpingu.

1.10.

EHSV podporuje spravedlivé zdanění a boj proti podvodům, daňovým únikům, praní peněz a finanční praxi daňových rájů. Společným cílem orgánů EU, vlád a podniků musí být spolupráce s cílem zavést účinné mechanismy, jako jsou obě směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem.

1.11.

Pracovní program Komise na rok 2020 a navrhované priority a činnosti budou tedy vyžadovat, aby byly upraveny cíle, postoje a pracovní metody Komise. Všechny její vnitřní i vnější politiky musí být soudržné a v souladu s cíli udržitelného rozvoje, aby tak byly náležitě zohledněny zásady účinnosti, subsidiarity, proporcionality a udržitelnosti.

1.12.

EHSV při vytváření konkrétních návrhů pracovního programu Komise na rok 2020 zohlednil politické směry pro příští Evropskou komisi na období 2019–2024, které představila nově zvolená předsedkyně Komise v červenci 2019 (7).

1.13.

Nová podoba Komise, která byla představena dne 10. září, odráží priority a ambice uvedené v těchto politických směrech a její složení se zaměřuje na potřebu řešit změny v oblasti klimatu, technologií a demografie, které přetvářejí náš způsob života a práce.

2.   Budování naší hospodářské základny: evropský model pro budoucnost – podpora setrvalého, inkluzivního a udržitelného ekonomického rozvoje, oživeného jednotného trhu, plné a produktivní zaměstnanosti a důstojných pracovních míst pro všechny

2.1.

Existuje zřejmá potřeba nové evropské ekonomické strategie – pozitivního obrazu budoucího vývoje ekonomiky EU v rámci okolního světa, který by pomohl zvýšit odolnost EU vůči ekonomickým otřesům i podpořit udržitelnost (ekonomickou, sociální a environmentální) jejího ekonomického modelu, a navrátit tak všem Evropanům důvěru, stabilitu a sdílenou prosperitu. Tato strategie by se mohla na základě pokroku, jehož bylo dosaženo v minulých letech, stát východiskem pro další ekonomickou, daňovou, finanční, sociální a politickou integraci, která je nutná pro dosažení cílů evropského jednotného trhu a hospodářské a měnové unie, jak je stanoveno v článku 3 SEU.

2.2.

EU může být založena pouze na zdravé ekonomické strategii, která se pevně opírá o sociální a environmentální udržitelnost. Environmentální rozměr strategie musí zajistit, aby byly dodržovány „limity naší planety“a aby nebyly nadměrně využívány přírodní zdroje, aby bylo i nadále možné z těchto zdrojů dlouhodobě a udržitelným způsobem těžit a aby byla účinně chráněna biologická rozmanitost (8). Podnikání umožňuje společenský a environmentální rozvoj a rovněž udržitelnou konkurenceschopnost. Evropské společnosti, spolu s pracovníky a zainteresovanými stranami, jsou připraveny plnit svou úlohu a dostát svým povinnostem. Evropa potřebuje podnikatelské prostředí, které pomůže připravit se na budoucnost, jejíž nedílnou součástí jsou sociální a environmentální aspekty, a které uzpůsobuje a podporuje podmínky pro podnikání, aby podniky mohly účinně a udržitelně růst, a tak vytvářet bohatství, které bude následně přerozděleno. To může mít rovněž podobu více kvalitních pracovních míst, lepších pracovních příležitostí a vymahatelných práv.

2.3.

Jádro evropské integrace představuje jednotný trh se všemi svými hospodářskými, společenskými a environmentálními rozměry, který významně přispívá k evropskému sociálně tržnímu hospodářství. Musí však být plně dokončen, oživen a aktualizován, aby se proměnil v jednotný digitální trh. Je třeba se zaměřit na vytváření příznivých podmínek pro rozvoj různých forem podnikání (včetně nových hospodářských modelů), digitalizace a inovací a přeshraničních příležitostí. Jeho fungování by mělo být posíleno a měl by být zaručen plný závazek k jeho další integraci. Jednotný trh by proto měl být schopen přinášet udržitelný hospodářský rozvoj a inovace, přitahovat investice, pomáhat podnikatelům a podporovat udržitelnou konkurenceschopnost podniků na globalizovaných trzích. Je ovšem také důležité přiznat, že pozitivní dopad jednotného trhu není rovnoměrný a že ne všichni občané jsou v takovém postavení, aby mohli z jeho bohatství těžit (9).

2.4.

Pokud jde o makroekonomický výhled, stále panuje nejistota. Očekávaný odchod Spojeného království z Evropské unie a globální napětí mezi Spojenými státy a Čínou budou i v blízké budoucnosti nadále výrazně ohrožovat hospodářský rozvoj a zaměstnanost. Podle letní hospodářské prognózy Evropské komise bylo zaznamenáno, že navzdory nízké souhrnné míře nezaměstnanosti, která byla registrována v posledních dvou desetiletích, nedosáhlo několik zemí úrovně zaměstnanosti před krizí. Očekávaný růst HDP je v EU tento rok pouhých 1,4 % a v eurozóně 1,2 % (10). EHSV se obává, že rizika nepříznivého hospodářského vývoje v eurozóně by se v poměrně blízké budoucnosti mohla snadno rozvinout do další sociálně-ekonomické krize, jež by představovala značné problémy pro přizpůsobení, (11) Aby se zabránilo riziku nové recese, je zapotřebí expanzivní rozpočtové orientace (pozitivní orientace fiskální politiky), která by doprovázela měnovou politiku vycházející z podobného přístupu. Rozšiřování rozpočtu musí být obzvláště výrazné v členských státech, které ve své platební bilanci vykazují značné přebytky a stabilní nebo přebytkovou fiskální rovnováhu.

2.5.

Růst HDP neodráží blahobyt většiny občanů, zhoršování životního prostředí, ani vyčerpávání přírodních zdrojů. Je proto třeba vytvářet opatření pro společenský blahobyt a udržitelnost s vhodnějším souborem ukazatelů, které budou odrážet skutečný rozsah dlouhodobého hospodářského dopadu. Výhradní odkazování na HDP bude vytvářet politiky, které zohlední pouze jejich ekonomický dopad. Je proto nezbytné, aby se rozšířil referenční rámec tím, že se zahrnou sociální a environmentální ukazatele s cílem navrhnout skutečně udržitelné reformy. Je nutné, aby tyto ukazatele byly rovněž v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN (12).

2.6.

Značně znepokojující jsou sociální rozdíly v rámci jednotlivých členských států a mezi nimi a v rámci regionů a územní nerovnováha mezi venkovskými a městskými oblastmi. Podíváme-li se na bohatství, i tady je zřejmá značná nerovnost. V této souvislosti EHSV vítá prioritní téma finského předsednictví Rady, jímž je „ekonomika blahobytu“, a souhlasí s tím, že zmírnění nerovností a rozdílů musí být politickou prioritou. Souhlasí rovněž s tím, že koncept ekonomiky blahobytu musí být začleněn do budoucích politik EU a zaslouží si, aby dostal v rozhodování o otázkách udržitelnosti a hospodářství větší prostor.

2.7.

EU čelí rychle se měnící geopolitické a hospodářské situaci, rostoucí sociální a společenské polarizaci, posilující úloze digitalizace a technologií ve všech aspektech života, jakož i změně klimatu a dalším problémům v oblasti životního prostředí. Průmyslová transformace EU má pro řešení těchto problémů zásadní význam a musí plně zohledňovat celosvětové cíle udržitelného rozvoje, které jsou klíčovým globálním rámcem pro spravedlivý a udržitelný hospodářský rozvoj.

2.8.

V této souvislosti by měla být věnována větší pozornost sociálním otázkám a otázkám zaměstnanosti mladých lidí, zejména pokud jde o diskusi o budoucnosti práce. Sem patří mimo jiné digitalizace, práce prostřednictvím platforem, roztříštění pracovního trhu a využívání příležitostného zaměstnání, které se dotýkají především mladých lidí.

2.9.

Důsledky demografické změny budou základní příčinou některých z nejlépe předvídatelných problémů, s nimiž se Evropská unie a její členské státy budou ve střednědobém horizontu potýkat. Demografický vývoj ukazuje, že Evropa bude muset zlepšit pracovní zapojení žen, mladých a starších pracovníků, osob se zdravotním postižením a migrantů. Je zapotřebí dynamičtějších, účinnějších a účelnějších politik trhu práce, aby bylo možné využít jejich talentu, dovedností a podnikatelského potenciálu a zajistit kvalitní pracovní místa. Součástí této rovnice by měly být odpovídající systémy sociální ochrany, jakož i jistota rychlého přechodu z nezaměstnanosti ke stabilním pracovním smlouvám a podmínkám.

2.10.

S řešením těchto společných problémů mohou pomoci investice do lidí a sociální udržitelnosti. Zlepšení institucí trhu práce (tj. aktivní politiky trhu práce, účinnější úloha veřejných služeb zaměstnanosti (13)) by v zásadě měla vést k lepším hospodářským a sociálním podmínkám pro více Evropanů. EHSV mimo jiné požaduje – v zájmu řešení výše uvedených problémů – efektivnější, účinnější a udržitelnější systémy sociální ochrany. V tomto ohledu existuje prostor pro účinnější politická opatření ze strany Evropské unie a jejích členských států.

2.11.

Tato opatření by se mohla zaměřit na závazek provádět pilíř sociálních práv. Tento závazek, jak je stanoven v interinstitucionálním vyhlášení, je založen mimo jiné na zásadách udržitelného růstu a podpory hospodářského a sociálního pokroku, jakož i na soudržnosti a konvergenci, rozmanitosti vnitrostátních systémů a klíčové úloze sociálních partnerů (14).

2.12.

EU musí být navíc průkopníkem, co se týče provádění cílů udržitelného rozvoje OSN, přičemž uznává, že za prvé jsou domácí zdroje v první řadě vytvářeny hospodářským růstem, který je podporován příznivým prostředím na všech úrovních, a za druhé, že hlavními hnacími silami rozvoje jsou soukromá podnikatelská činnost, zkušenosti a kreativita zaměstnanců, investice a inovace (15).

2.13.

Sociální dialog se ukázal být nepostradatelným nástrojem ke zlepšení tvorby politik a právních předpisů EU, k předjímání právních předpisů nebo k hledání jejich alternativy a k posílení jejich společenské legitimity. Sociální dialog může být rovněž nástrojem pro provádění programu udržitelného rozvoje.

2.14.

Během finanční a hospodářské krize hrála stabilizační úlohu ECB. EHSV doporučuje, aby byla zakotvena úloha ECB jako věřitele poslední instance. Přesto se i nadále setkáváme se znepokojujícími ekonomickými jevy, jako je nízká úroveň investic, a to i přes relativně expanzivní měnovou politiku, nebo skutečnost, že banky ukládají u ECB peněžní prostředky, i když jsou vystaveny negativním úrokovým sazbám. Vzhledem k tomu, že nemůžeme vyloučit další finanční nebo hospodářské krize, musí nadcházející Komise zavést opatření, která by snížila zranitelnost a zvýšila odolnost ekonomiky EU. Aby se zabránilo budoucím krizím, musí nadcházející Komise dále zavést opatření za účelem stabilizace finančních trhů a zejména posílení poptávkové strany ekonomiky. Přísné uplatňování fiskálních pravidel oslabuje hospodářský rozvoj, a to zejména v současné nejednoznačné situaci. EHSV opětovně doporučuje uplatňování zlatého pravidla (16).

Návrhy:

—

V Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 je uvedeno 17 cílů udržitelného rozvoje, které se EU zavázala splnit do roku 2030. EHSV vyzývá k vytvoření zastřešující unijní strategie pro udržitelnost do roku 2050 s cílem provádět Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, již bude zaručovat ambiciózní rozpočet EU, a domnívá se, že k tomu přispěje provádění evropského pilíře sociálních práv: (17) — Nová evropská strategie pro jednotný trh a průmyslovou politiku zaměřená na vytvoření udržitelného sociálně tržního hospodářského modelu musí zajistit vedoucí pozici Evropy v oblasti technologií, inovací a udržitelnosti, a to prostřednictvím: — oživení, reformy a dokončení jednotného trhu prostřednictvím přezkumu důležitých směrnic s cílem zajistit příznivé podmínky pro podniky, malé a střední podniky a různé druhy podniků (jako jsou nové hospodářské modely a sociální ekonomika), jakož i pro inovace a rozvoj dovedností. To zahrnuje přezkum režimů mobility a dalších přeshraničních příležitostí, a zejména jednotný trh služeb, — s ohledem na rostoucí úlohu sociální ekonomiky při podpoře udržitelného hospodářského rozvoje podporujícího začlenění i sociálního rozměru EU se EHSV domnívá, že důležitým cílem, jejž je třeba začlenit do pracovního programu Komise, je příznivé prostředí pro sociální ekonomiku, které bude odpovídajícím způsobem financováno z prostředků EU, (18) — vytvoření rámcových podmínek pro skutečnou digitální transformaci a jednotný digitální trh s cílem znovu nastolit celosvětovou udržitelnou konkurenceschopnost, zajistit udržitelný růst a zaměstnanost a zároveň rozvíjet evropskou vizi v oblastech, jako je rozvoj etické umělé inteligence a robotiky. Aby se Evropa stala nejdynamičtějším digitálním regionem světa, musí projít všeobsahující změnou, která zohlední příležitosti umožněné novými technologiemi, jež přetvářejí společnost, jako je technologie blockchain, celosvětový charakter digitálního hospodářství a začlenění podniků do globálních hodnotových řetězců (19), aby zajistila příznivé prostředí pro inovace a podnikání, které umožní vytvořit vysoce kvalitní produktivní pracovní místa s dobrým finančním ohodnocením, jež budou šetrná k životnímu prostředí, a zároveň nastartovala reálnou ekonomiku, z níž budou těžit všichni (20). Zvláštní pozornost by měla být věnována získávání digitálních dovedností v souvislosti s další podporou oborů STEM a učňovského vzdělávání. Vzdělávací systémy by měly být v případě potřeby reformovány tak, aby byly vhodné pro daný účel v digitální oblasti, a měly by být zlepšeny investice do vzdělávacích systémů, (21) — další podpory transformace evropského trhu práce a zároveň zajištění jeho řádného fungování, spravedlnosti a bezpečnosti (22). EHSV doporučuje přijmout opatření k zajištění toho, aby všichni pracovníci v EU, včetně těch, kteří využívají nových forem práce, byli ve všech aspektech souvisejících s jejich zaměstnáním chráněni právními předpisy upravujícími ochranu zdraví a bezpečnost při práci (23) a mohli využívat nejlepší technologie pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti a prevenci nehod, a to s náležitým ohledem na možný dopad na soukromí a kontrolu výkonnosti (24), — zajištění práva na celoživotní vzdělávání pro všechny občany, které by mělo být součástí agendy EU, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována získávání digitálních dovedností. Je třeba dále rozvíjet vnitrostátní systémy vzdělávání, odborné přípravy a učňovského vzdělávání se zaměřením na oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) a duální systémy. To povede k lepšímu sladění s potřebami trhu práce a k tomu, že lidé budou získávat nové dovednosti, budou se rekvalifikovat a zvyšovat svou kvalifikaci, aby byli schopni zvládat dopady digitální revoluce, změny klimatu a společenského a demografického vývoje, (25) — navržení soudržné kombinace makroekonomických, průmyslových a odvětvových politik a politik zaměstnanosti s cílem zajistit ekologizaci evropského hospodářství (26). Účelem je zlepšit fungování celého dodavatelského řetězce a vytvořit v rámci celého řetězce důstojná pracovní místa a zároveň v širokém měřítku přinášet pracovní příležitosti. To by mělo zahrnovat využití potenciálu pro vytváření a podporu kvalitních zelených a produktivních pracovních míst prostřednictvím zelené agendy pro udržitelný růst a prováděním iniciativ, které podnikům, zejména malým a středním podnikům a mikropodnikům, umožní začlenit cíle udržitelného rozvoje do své obchodní strategie, — na zaměstnanost a výkony v sociální oblasti se do určité míry zaměřuje evropský semestr jakožto rámec EU pro správu ekonomických záležitostí, nemá ovšem dostatečný dosah, pokud jde o nebezpečí, která představuje změna klimatu, a o pokrok EU v plnění cílů vyplývajících z Pařížské dohody, jak uvedla roční analýza růstu na rok 2019. EHSV proto vyzývá k přijetí progresivní strategie pro udržitelný rozvoj EU do roku 2050 začleněné do cyklu udržitelného rozvoje, a to na základě měřitelných a doplňujících se sociálních, hospodářských a environmentálních ukazatelů a cílů (27), aby byly navrhovány skutečně udržitelné reformy. — srovnávací přehled sociálních ukazatelů se ukázal být užitečným nástrojem, lze jej ale vylepšit. U 14 ukazatelů a dílčích ukazatelů srovnávacího přehledu (z celkových 35) by měla probíhat průběžná revize, na níž by se měli podílet sociální partneři a organizace občanské společnosti, aby bylo možné přehled přizpůsobit politickým cílům a měnící se socioekonomické situaci v Evropě.

—

Podle EHSV je třeba do akčního programu začlenit následující body jakožto klíčové prvky odolnosti: (28) — posílení finanční stability: zvýšení finanční kapacity Evropského mechanismu stability, podpora evropské daňové politiky, která zahrnuje harmonizaci daní, usnadnění fiskální soběstačnosti členských států a zřízení účinných mechanismů pro boj s daňovými podvody, — dokončení hospodářské a měnové unie rozšířením cílů Evropské centrální banky (ECB), vytvořením jednotné evropské státní pokladny se schopností vydávat dluhopisy, zlepšením správy eurozóny a její větší demokratizací, — zvýšení produktivity evropských ekonomik zaměřením na klíčové faktory, jako jsou investice (veřejné i soukromé), výzkum, vývoj, vzdělávání a odborná příprava, zlepšení řízení podniků a zapojení zaměstnanců, — trhy práce a kvalita pracovních míst: posílení kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu, zajištění účinného fungování automatických stabilizátorů a vytvoření evropského systému podpory v nezaměstnanosti (pro doplnění vnitrostátních systémů) a vytváření většího množství lepších aktivních politik zaměstnanosti díky nové úloze veřejných služeb zaměstnanosti, — podpora sociální soudržnosti rozvíjením a prováděním evropského pilíře sociálních práv s vhodným a cílenějším financováním a také prostřednictvím sociálního dialogu, — podpora vytváření příznivého prostředí pro podnikatelskou činnost a investice zlepšením financování podniků. Co nejrychlejší dokončení unie kapitálových trhů a bankovní unie včetně evropského systému pojištění vkladů, — boj proti dlouhodobé nezaměstnanosti a opětovné začleňování osob, které ztratily motivaci, je další klíčovou oblastí politiky, jež vyžaduje naléhavá cílená opatření. EHSV podporuje minimální požadavky v oblasti pojištění v nezaměstnanosti týkající se čistého náhradového poměru, doby vyplácení dávek v nezaměstnanosti, míry pokrytí a také dalšího vzdělávání a podpory pracovníků v případě nezaměstnanosti.

—

Je naprosto nezbytné překonat veřejný a soukromý investiční deficit, aby bylo dosaženo míry krátkodobých investic v roce 2007 (22,5 % HDP v EU oproti současným 20,5 %, přičemž oba údaje jsou dosud značně nižší než v Číně a USA). Jednou z hlavních priorit rozpočtových politik tedy musí být veřejné investice, podpora soukromých investic a reformní proces zaměřený na zlepšení podnikatelského prostředí. Tyto reformy musí doprovázet další reformy, které zlepší kvalitu zaměstnanosti, sníží vysokou nejistotu a zajistí vysokou úroveň sociálních a pracovních práv (29).

—

EHSV se domnívá, že při stanovování referenčních hodnot a minimálních norem pro Evropu se sociálním ratingem „AAA“ (30) by se Evropská komise a členské státy měly dohodnout na souboru společných zásad, definic a metod pro zavedení přiměřeného minimálního příjmu ve všech členských státech. Současná činnost týkající se referenčních rozpočtů (31) a Evropské sítě pro minimální příjem (32) poskytuje Evropské komisi a členským státům východisko k tomu, aby se dohodly na společných kritériích pro stanovení toho, co představuje přiměřený minimální příjem, díky němuž by se lidé vymanili z chudoby a mohli vést slušný a důstojný život. Je třeba zvážit legislativní iniciativu EU v této oblasti, a to po konzultaci se všemi zúčastněnými stranami.

—

Jsou zapotřebí další veřejné investice do zdravotnictví, vzdělávání a sociálního začleňování a do ekologizace hospodářství, zejména na místní a regionální úrovni. Těmto investicím by se mělo napomoci zavedením zlatého pravidla, které EHSV doporučoval v několika nejnovějších stanoviscích. Konkrétně se jedná o to, že by se do plnění cílů Paktu o stabilitě a růstu v oblasti schodku neměly započítávat investiční náklady, zejména ty, které podporují dlouhodobý udržitelný růst. To umožní v případě souběžného reformního procesu zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí (33).

—

EHSV bere na vědomí, že nově zvolená předsedkyně Komise se zavázala předložit návrh týkající se právního nástroje, který by měl zajistit, aby měl každý pracovník v Unii spravedlivou minimální mzdu. Pokládá za užitečné stanovit referenční měřítka, která pomohou posoudit přiměřenost nízkých mezd, za účelem prevence chudoby pracujících, a sice mj. podporou analýz a výměnou osvědčených postupů prostřednictvím dostupných procesů vzájemného učení a zavedením společných norem za účelem nastavení transparentních a předvídatelných minimálních mezd tam, kde existují, a v případě, že o ně mají zájem sociální partneři (34).

—

Politickými prioritami příští Komise se musí stát zmírňování sociálních rozdílů, boj proti daňovým únikům a podvodům a podpora spravedlivějšího rozdělení daňové zátěže. Vyzývá proto k tomu, aby pravidla přijatá za účelem boje proti tomuto druhu trestných činů a nekalých praktik na evropské úrovni byla bezodkladně uplatňována a aby byla posouzena možnost stanovit další účinnější opatření, jež budou zahrnovat také nástroje k ukončení nezákonných aktivit daňových rájů (35).

3.   Budování ekologičtější, spravedlivější a inkluzivnější budoucnosti – přijetí naléhavých opatření pro boj proti změně klimatu a jejímu dopadu

3.1.

EHSV zdůrazňuje, že ochrana životního prostředí musí být pro EU vysokou prioritou, a to s ohledem na aktuální zhoršování životního prostředí, a musí být začleněna do všech politik a opatření Unie. Výbor zdůrazňuje, že EU by měla uvést obnovenou strategii průmyslové politiky v soulad s potřebou přijmout účinná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie a dosáhnout úspor energie s cílem zajistit, aby byly alespoň cíle Pařížské dohody plně a bezodkladně naplňovány. EU by zároveň měla přimět ostatní strany Pařížské dohody, aby splnily svůj závazek, jímž je zajištění rovných podmínek pro evropské podniky. To by se mělo odrazit i ve sladění cílů EU v oblasti snižování emisí na roky 2030 a 2050.

3.2.

Další zásadní hrozbu pro obyvatelstvo, hospodářství a ekosystémy Evropy představují rychlejší změny klimatu, hroutící se biologická rozmanitost, další environmentální rizika a společný neúspěch, pokud jde o zavádění úspěšných politik. Proto potřebujeme silnou zastřešující strategii EU pro udržitelný rozvoj pro rok 2050, která umožní provádět Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030. EU by měla urychlit spravedlivý a udržitelný přechod, aby bylo dosaženo co nejvyšší míry dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Tato energie by měla být čistá, cenově dostupná a měla by zvýšit odpovědnost komunity a občanů.

3.3.

Evropa musí mít v oblasti ochrany životního prostředí a řešení změny klimatu vedoucí postavení. EHSV vítá skutečnost, že zvýšené úsilí v oblasti klimatických opatření je jednou z priorit EU a že tomu bude tak i nadále, jak je uvedeno v politických směrech nově zvolené předsedkyně Komise Ursuly von der Leyen. Udržitelnost životního prostředí bude vyžadovat širokou kombinaci politik, včetně obchodní politiky. Bude rovněž vyžadovat včasné provedení opatření na celosvětové, unijní, vnitrostátní a regionální úrovni v oblastech, jako je energetika a doprava, zdanění, výzkum, průmyslová politika, politika hospodářské soutěže i politika zaměstnanosti a sociální politika.

3.4.

Celkově lze říci, že z odhadů dopadu úplného provedení Pařížské dohody vyplývá, že přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství by mohl zvýšit HDP o dalších 1,1 % a zaměstnanost o 0,5 % ve srovnání se scénářem, který s politikami v oblasti klimatu nepočítá. To znamená, že v EU vznikne do roku 2030 vedle již očekávaných 12 milionů nových pracovních míst ještě další 1,2 milionu pracovních míst (36). Aby se tak stalo, je třeba vytvořit rovné podmínky v oblasti mezinárodní hospodářské soutěže, zejména pro evropská průmyslová odvětví, která jsou náročná na zdroje a energii (37).

3.5.

Přechod k oběhovému a klimaticky neutrálnímu hospodářství nebude automaticky inkluzivní, neboť by to pro konkrétní odvětví znamenalo potenciálně významné náklady a rizika. Spravedlivý přechod má dva hlavní rozměry: pokud jde o „výsledky“ (nové pracovní a sociálně-ekonomické prostředí v dekarbonizované ekonomice) a o „proces“ (jak ho dosáhneme). „Výsledkem“ by měla být zdravá průmyslová a hospodářská základna s podpůrným investičním prostředím a dobře fungujícími zaměstnaneckými a vzdělávacími systémy schopnými zajistit všem důstojnou práci v inkluzivní společnosti, v níž již neexistuje chudoba. Proces, jak toho dosáhnout, by měl být založen na řízeném přechodu se smysluplnými ekonomickými politikami a sociálním a občanským dialogem na všech úrovních, aby se zajistilo spravedlivé sdílení zátěže a zisků a nikdo nebyl opomenut. Nezbytná opatření a reformy mohou mít významný dopad na obyvatele a regiony, který může způsobit i významné přesuny pracovní síly mezi odvětvími a povoláními a velkou změnu budoucích požadavků týkající se kvalifikace. Udržitelný přechod vyžaduje investice do účinných a propojených systémů sociální ochrany. Musí být navíc úzce spojen s výrazným a demokratickým posílením hospodářské a měnové unie a s dobře strukturovanou finanční strategií schopnou zajistit přiměřené financování udržitelného přechodu prostřednictvím nového ambiciózního víceletého finančního rámce, udržitelných a spravedlivých vnitrostátních daňových systémů a vysokých veřejných investic na vnitrostátní a evropské úrovni. V této souvislosti je zapotřebí kontrola účelnosti víceletého finančního rámce (VFR).

3.6.

Nástroje EU, jako je evropský semestr, Evropský sociální fond, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) a evropský sociální dialog mohou přispět k spravedlivému přechodu prostřednictvím podpory podniků, pracovníků a rodin, které budou během transformace záviset na práci v energeticky náročných odvětvích, mimo jiné prostřednictvím rekvalifikace, individuálního poradenství při hledání zaměstnání a případně nahrazování příjmů.

3.7.

EHSV vítá nové pokyny o podávání zpráv ze strany podniků týkajících se informací o klimatu jako součást akčního plánu Komise pro udržitelné financování i klíčová doporučení týkající se druhů hospodářských činností, které mohou skutečně přispět ke zmírňování změny klimatu nebo přizpůsobení se této změně (taxonomie) (38). V tomto ohledu je zásadní zaručit, aby bylo předvídatelné, jisté a jasné, které činnosti jsou skutečně environmentálně udržitelné (39).

Návrhy:

—

EHSV podporuje v rámci sociálního dialogu na příslušné vnitrostátní a evropské úrovni vytvoření přiměřených opatření pro „spravedlivou transformaci“, která zavedou opatření a činnosti pro řízení, změnu a zajištění minimální ochrany v případech reorganizace pracovišť nebo hromadného propouštění v důsledku transformace (technologické, demografické, dané globalizací, změnou klimatu, oběhovým hospodářstvím), včetně práva na zapojení se do kolektivního vyjednávání za účelem předjímání změny a poskytování podpory dotčeným pracovníkům (vývoj směrnice o hromadném propouštění) (40).

—

Spravedlivý přechod musí být nedílnou součástí rámce politiky udržitelného rozvoje. Politiky spravedlivého přechodu by měly být zaměřeny na nápravu nepříznivých distribučních účinků opatření politik v oblasti klimatu, měly by se soustředit na aktivní řízení přechodů na trhu práce a také by měly řešit otázky regionálního rozvoje.

—	Má-li EU řešit výzvy v oblasti klimatu a životního prostředí, musí transformovat lineární ekonomiku na oběhové a uhlíkově neutrální hospodářství, které zajistí, že cykly budou mít dlouhou životnost a budou co nejúčinnější (41).

—

Podle EHSV by se měl Evropský pakt o financování opatření v oblasti klimatu vztahovat na všechny aspekty politiky boje proti změně klimatu: spravedlivý přechod (opatření, jež je třeba přijmout ke zmírnění dopadů změny klimatu, ale i ke kompenzaci ztrát a škod) i účinné politiky přizpůsobení se změně klimatu. Je třeba dát co největší prioritu modelu oběhového hospodářství a jeho právní rámec musí být zdokonalen. Veškeré tyto kroky budou muset být financovány z odpovídajících rozpočtových prostředků, které budou k dispozici díky přesměrování současných investic (na ekologická opatření) a novým dostupným zdrojům financování (42).

—

Pakt vyžaduje stanovení jasného a předvídatelného politického rámce EU v dlouhodobém měřítku, který zabezpečí plánování investic. Tento rámec bude muset být doplněn o aktivní úvahu o různých možnostech politik, jako jsou pohraniční mechanismy kompenzačních opatření, např. uhlíková hraniční daňová úprava, aby nedocházelo k úniku uhlíku, (43) a to pro ty výrobky, na něž by se nevztahovaly stejné sociální a environmentální normy (44).

—

Jakmile bude přijata a plně používána taxonomie udržitelnosti (45), mělo by se zvážit, zda budou případně nutná další legislativní opatření, a to na základě důkladného posouzení dopadů. V této souvislosti EHSV odkazuje na stanovisko k evropskému paktu o financování opatření v oblasti klimatu (46) a na stanovisko k akčnímu plánu Komise: Financování udržitelného růstu (47).

—

Je třeba navýšit veřejné i soukromé investice do uhlíkově neutrálního hospodářství, aby byly splněny vyšší cíle EU v oblasti snížení emisí do roku 2030, a bude zapotřebí radikální změny, aby bylo dosaženo uhlíkově neutrálního hospodářství do roku 2050 v souladu s cíli stanovenými Pařížskou dohodou. Trvale slabá investiční aktivita v Evropě v oblasti obnovitelných zdrojů je rovněž v rozporu s vysokou mírou stále existujících dotací na fosilní paliva a dalších dotací škodlivých pro životní prostředí, které jsou nadále přidělovány ve všech členských státech. Problémem nejsou jen nedostatečné investice, špatně funguje i přidělování stávajících prostředků. Ke zvrácení těchto negativních trendů jsou nezbytné jasné politické cíle a soudržnější politický rámec. V každém případě je třeba, aby konec éry fosilních paliv v Evropě byl doprovázen nezbytnými investicemi, které zajistí ochranu pracovníků, vytváření nových pracovních míst a podporu místního rozvoje. Procesy přechodu musí být dohodnuty se sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti a spojeny s transparentními a účinnými komunikačními politikami.

—	Emise CO2 by měly být v celé EU zdaněny sociálně spravedlivým způsobem, aby znečišťovatelé platili a byly podporovány investice do cenově dostupné čisté energie. Zdanění energie může podpořit přechod k čisté energii a přispět k udržitelnému a sociálně spravedlivému růstu.

—

Jedním z největších rizik pro zdraví a životní prostředí v EU je znečištění ovzduší, které způsobuje ročně přibližně 400 000 předčasných úmrtí. Boj proti znečištění ovzduší prostřednictvím opatření v oblasti klimatu je příležitostí ke zvýšení popularity a politické podpory politik v oblasti změny klimatu.

—

Boj proti energetické a vodní chudobě, zaručení dostupných, zdravých a kvalitních potravin, bezpečných produktů a nevystavování toxickým chemickým látkám, jež škodí zdraví. Široká kombinace politik spolu se zemědělskou politikou EU by měla přispět ke splnění nových požadavků ve společnosti, týkajících se mj. metod udržitelné produkce, lepší výživy, menšího plýtvání potravinami, lepších životních podmínek zvířat, ochrany klimatu a zachování biologické rozmanitosti.

—	EU by měla podporovat úsilí partnerských zemí o postupné ukončování dotací, které škodí životnímu prostředí, aby jim pomohla s prováděním Agendy 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu.

—	Obchodní politika EU musí být v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížskou dohodou. Musí být účinně prosazována stávající ustanovení týkající se částí dohod, které jsou věnovány obchodu a udržitelnému rozvoji.

4.   Ochrana občanů a svobod – mír, spravedlnost a silné instituce

4.1.

EU přináší mír, stabilitu a prosperitu v celé Evropě i mimo ni, a to navzdory četným vnitřním i vnějším výzvám. EU pevně hájí zásady demokracie, právního státu a základních práv. Ty řídí naše politiky a podporují pocit sounáležitosti vycházející ze společné kultury. Demokracie musí být respektována v Evropě a prosazována v zahraničí. Na všech úrovních je třeba posilovat občanskou angažovanost, odpovědnost vůči veřejnosti a spravedlivější, transparentnější a inkluzivnější rozhodování.

4.2.

Společnost v EU musí být otevřená a dynamická, jednotlivci v ní musí mít stejná práva a možnost žít bez diskriminace a jejich soukromí a bezpečnost musí být plně respektovány. Kulturní rozmanitost obohacuje Evropu a její obyvatele Rozmanitost je součástí identity a síly Evropy.

4.3.

Evropa čelí velkým výzvám, jež je třeba řešit a projednávat z evropské perspektivy, a nikoli pouze z perspektivy vnitrostátní, a musí plně provádět ustanovení, jež jsou zakotvena v článcích 10 a 11 SEU. Z tohoto důvodu musí evropská demokracie posílit nadnárodní rozměr svých cílů a výzev a současně podporovat evropské občanství založené na společných hodnotách v Evropské unii, více institucionálního vzdělávání na evropské úrovni a poradní sociální rámec, který bude více participativní, i silnější evropskou perspektivu.

4.4.

Demografický vývoj ukazuje, že Evropa bude potřebovat migranty, jejich talent, dovednosti a podnikatelský potenciál. Je nezbytně zapotřebí změnit diskurs a politiky v oblasti migrace na základě užší spolupráce s třetími zeměmi, aby byla zaručena racionální debata založená na faktech. Uprchlíci a migranti by neměli být vnímáni jako hrozba, nýbrž jako příležitost pro evropský hospodářský a sociální model. Za tímto účelem potřebujeme komplexní přístup a strategii týkající se migrace, a to i té nelegální.

Návrhy:

—	EU potřebuje komplexní donucovací mechanismus pro pravidelné monitorování stavu demokracie a právního státu ve všech zemích EU.

—	Je třeba podporovat svobodné a nezávislé sdělovací prostředky a občanskou společnost, aby mohly v demokracii plnit svou úlohu.

—

Vliv na ztotožnění lidí s integračním procesem EU může mít spotřebitelská politika, neboť se dotýká zájmů veřejnosti. EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila prosazování a respektování práv spotřebitelů v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), v digitálním světě a v oblasti bezpečnosti výrobků a služeb. Komise by měla posílit opatření, jejichž cílem je odstranit energetickou chudobu a chudobu v oblasti spotřeby a zlepšit přístup k potravinám a službám pro všechny Evropany. Komise by rovněž měla prosazovat práva spotřebitelů na informace, vzdělávání a účast a jejich právo sdružovat se za účelem zastoupení svých zájmů, když jsou vytvářena pravidla, která jsou pro ně relevantní.

—	Komise musí dokončit přezkum hlavních právních a jiných než právních nástrojů evropské spotřebitelské politiky jako průřezové a horizontální politiky zaměřené na občany a předložit nový akční plán pro ochranu a obranu spotřebitelů na příštích deset let.

—

EHSV navíc vzhledem k tomu, že přístup ke službám obecného zájmu je důležitým pilířem sociální spravedlnosti, opírá se o zásadu rovného zacházení s uživateli a zakazuje jakoukoli diskriminaci či vyloučení, požaduje, aby byl objasněn pojem univerzálního přístupu ke službám obecného zájmu a aby byla přijata legislativní opatření, která členským státům uloží povinnost zavést ukazatele přístupu (48).

—

Komise by měla předložit evropský program pro boj proti diskriminaci, jenž by vycházel z článku 19 Lisabonské smlouvy, a rovněž přijmout konkrétní opatření k odblokování a přezkumu směrnice o provádění zásad rovného zacházení a zabývat se podmínkami dětí, žen, osob se zdravotním postižením a starších osob nacházejících se v tíživé situaci i novými formami zranitelnosti. EHSV doporučuje Komisi, aby v této oblasti přijala ihned na začátku svého funkčního období naléhavá opatření.

—

Komise by měla provádět konkrétní iniciativy v souladu s doporučeními Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením a uplatňovat úmluvu UNCRPD ve svých vnějších politikách a programech, včetně zavedení evropského průkazu osob se zdravotním postižením uznaného ve všech členských státech. EU by měla v roce 2020 předložit svůj návrh evropského programu týkajícího se práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030 a vyhlásit rok 2023 Evropským rokem práv osob se zdravotním postižením.

—	EHSV rovněž vybízí Komisi, aby podporovala činnosti ve vzdělávacích institucích na všech úrovních, jež by pomáhaly studentům rozlišovat mezi falešnými zprávami a vědecky podloženými fakty.

—

EU musí zlepšovat své politiky a činnosti tak, aby zajistila rovnost žen a mužů prováděním agendy pro rovnost žen a mužů, která umožní změny, jejíž výsledky budou měřitelné a která bude součástí integrované a ambiciózní pětileté strategie EU pro rovnost žen a mužů. K cílům této strategie by mělo patřit odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů mj. prostřednictvím zvláštního nástroje, který umožní zvýšit transparentnost v podnicích v oblasti jejich mzdové politiky a strategií snižování rozdílů v odměňování žen a mužů, a přijetí opatření ve všech oblastech stanovených v akčním plánu odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů. EU musí navíc zaručit, aby všechny osoby potýkající se s kombinovanou diskriminací měly ve společnosti rovné příležitosti.

—

EHSV zdůrazňuje naléhavou nutnost poskytovat pomoc uprchlíkům a žadatelům o azyl a zajistit jejich integraci. Vyzývá Komisi, aby urychleně zahájila a uskutečnila účinnou reformu společného evropského azylového systému, který bude dodržovat lidská práva, a zavedla tak skutečně společný systém pro všechny členské státy. Doporučuje rovněž, aby bylo dosaženo pokroku v oblasti víz pro přesídlení a humanitárních víz pro uprchlíky s cílem reagovat na skutečné potřeby. Vyzývá Komisi, aby intenzivněji usilovala o monitorování a snazší provádění dohody o rozdělení uprchlíků mezi členské státy.

—	Dále vyzývá k tomu, aby při přezkumu dohod o partnerství uzavřených s třetími zeměmi tranzitu a původu migračních toků byla dodržována lidská práva a mezinárodní právní předpisy a aby byly vytvářeny finanční nástroje zaměřené na řešení hlavních příčin migrace.

—

Zásadní význam má spolupráce s partnerskými zeměmi při řešení základních příčin migrace, pomáhání uprchlíkům, zvládání smíšených migračních toků, boji proti převaděčství a při navracení a zpětném přebírání osob. K poskytování účinné pomoci lidem v jejich domovských zemích je nutné koordinovat humanitární, rozvojové a politické nástroje.

—

EU by měla přijmout politiky a opatření, jež zajistí bezpečnou, řízenou a legální migraci a rovněž posílí začlenění a sociální soudržnost. EU by měla upravit status „osob vysídlených z environmentálních důvodů“ a blíže spolupracovat s MOP na programech pracovní migrace a začleňování do trhu práce (49).

—

EHSV vyzývá k vytvoření bezpečných a legálních tras pro uprchlíky, kteří přicházejí do EU. K poskytnutí více možností ke slučování rodin, relokaci a přesídlování je zapotřebí koordinovaný přístup všech členských států a evropských a vnitrostátních zainteresovaných stran, který se bude zakládat na sdílení odpovědnosti, spravedlivém rozdělování, sbližování a dodržování základních práv.

5.   Podpora evropských zájmů a hodnot ve světě – navýšení prostředků na provádění a oživení globálního partnerství pro udržitelný rozvoj

5.1.

V čím dál roztříštěnějším a multipolárním světě musí EU posílit svou pozici, aby zaručila svou prosperitu, bezpečnost a hodnoty. Jak bylo zdůrazněno v globální strategii z června 2016, musí Evropa převzít celosvětové vedení tím, že bude důsledně a důrazně podporovat mnohostranné uspořádání světa, jež je založeno na pravidlech a jehož jádrem je Organizace spojených národů. EU by měla prosazovat globální správu založenou na klíčových hodnotách – sociálně tržním hospodářství, lidských právech, právním státu, udržitelném rozvoji, mnohostrannosti a dodržování mezinárodního humanitárního práva.

5.2.

EU by také měla přijmout za svou prioritu rozvíjení pevných vztahů s blízkými sousedy, a to na základě jasně vyvážených práv a povinností. V tomto ohledu lze jako jednu z priorit EU uvést politiku sousedství a rozvojovou politiku EU nebo to, že EU je největším dárcem na světě. Do monitorování těchto politik by se měla zapojit občanská společnost.

5.3.

EU musí zachovat dynamiku procesu rozšíření a pokračovat v přístupových jednáních a programech se zeměmi západního Balkánu.

5.4.

Obchodní politika EU je klíčovým faktorem, který se týká EU jako celku a skutečně sjednocuje všechny její členské státy. Obchodní politika napomohla EU zvýšit její blahobyt pomocí obchodních výměn s celou řadou partnerů. Zároveň EU prostřednictvím obchodu ztělesňuje a podporuje hodnoty, jako je sociální začleňování a ochrana životního prostředí, které jsou nezbytné pro utváření udržitelné globalizace – tedy takové globalizace, která nebude přínosná pouze pro velké společnosti a investory, ale i pro obyčejné lidi, pracovníky, zemědělce, spotřebitele, řemeslnou výrobu, svobodná povolání a malé a střední podniky (zejména mikropodniky). Obchod je také důležitým nástrojem pro podporu politiky EU vůči rozvojovému světu, neboť přispívá k posunu od rozvoje k partnerství, zejména s Afrikou.

5.5.

Evropa potřebuje spravedlivou a moderní daňovou politiku přizpůsobenou výzvám spojeným s digitální ekonomikou a zajišťující rovné podmínky pro internetové giganty, online obchodní platformy i místní podniky. Potírání daňových úniků, podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem bude vyžadovat rozsáhlejší spolupráci na mezinárodní úrovni i mezi vnitrostátními daňovými orgány.

Návrhy:

—	EHSV požaduje zejména ambiciózní agendu obchodní politiky na všech třech úrovních – jednostranné, dvoustranné a mnohostranné. Jde o to mít takovou politiku, která bude vytvářet růst a kvalitní pracovní místa v EU a zároveň na celosvětové úrovni podporovat obchodní politiku založenou na pravidlech.

—

EU se musí spolu s evropskou občanskou společností, včetně podniků, také aktivně zasazovat o plné dodržování lidských práv při jednáních o obchodních dohodách. Kromě toho by měly být dodržovány úmluvy MOP. Tyto dohody by měly podléhat demokratickému dohledu, přičemž je nutné náležitě zapojit občanskou společnost. V případě, že úmluvy MOP nejsou řádně ratifikovány nebo prováděny, by měl být vypracován plán přijímání řádných závazků (50).

—

EU musí rovněž stanovit pevný závazek týkající se Pařížské dohody a Úmluvy o biologické rozmanitosti, aby byla ustanovení o skutečné sociální ochraně, ochraně spotřebitelů a ochraně životního prostředí součástí všech obchodních dohod (to by se týkalo všech potenciálních obchodních partnerů EU, neboť dohodu podepsalo 195 ze 197 členských zemí OSN). Dále by měla být podrobněji prozkoumána možnost globálního stanovování cen uhlíku, zejména co se týče evropských průmyslových odvětví náročných na zdroje a energii (EEII) (51), a měla by být aktivně prosazována, pokud bude systém propracovaný a v souladu s pravidly EU a WTO (52). K dosažení tohoto cíle by mohla přispět uhlíková hraniční daň.

—

EHSV vybízí Komisi k intenzivnějšímu dialogu s občanskou společností, který povede k lepšímu fungování kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji v současných i budoucích obchodních dohodách. EHSV však Komisi vyzývá k ambicióznějšímu přístupu, zvláště pokud jde o posílení účinné vymahatelnosti závazků stanovených v kapitolách o obchodu a udržitelném rozvoji (53). EU musí rovněž do všech budoucích obchodních dohod zahrnout co nejvyšší míru ochrany lidských práv, spotřebitele a práv zaměstnanců. Kromě toho by měly být dodržovány úmluvy MOP. Tyto dohody by měly podléhat demokratickému dohledu, přičemž je nutné náležitě zapojit občanskou společnost.

—	EHSV podporuje spravedlivé zdanění a boj proti podvodům, daňovým únikům, praní peněz a finanční praxi daňových rájů. Společným cílem orgánů EU, vlád a podniků musí být spolupráce s cílem zavést účinné mechanismy, jako jsou obě směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem.

—	EU musí spolupracovat s ostatními hospodářskými regiony s cílem účinně bojovat proti korupci a daňovým únikům na celém světě a zajistit, aby byla mezinárodní pravidla pro daň z příjmu právnických osob jasná, transparentní, objektivní a předvídatelná.

—

Nové podnikatelské modely, které využívají internetové platformy a další digitální nástroje, mají za následek to, že společnosti již nejsou tak odkázané na fyzickou přítomnost v dané zemi. EHSV je přesvědčen, že je velmi důležité vypracovat nové zásady pro přisuzování zisku společností jednotlivým zemím EU a pro jeho zdanění, a to v rámci dialogu s obchodními partnery, a aktivně se zapojit do probíhajících jednání na úrovni OECD a G20 o globální dohodě o digitalizované ekonomice, aby se zamezilo jakékoli eskalaci obchodního a daňového napětí mezi významnými světovými hospodářskými aktéry (54).

6.   Plnění priorit díky pevné správě věcí veřejných a většímu rozpočtu EU

6.1.

Naši Unii již dnes utvářejí měnící se ekonomiky a pracovní prostředí, měnící se klima a proměny geopolitiky. Tyto faktory budou významně určovat naši budoucnost. EU potřebuje k formulování a provádění politik EU nový přístup ke správě a případně i nová pravidla a nové nástroje. Udržitelný rozvoj vyžaduje celostní a průřezový přístup k politikám, který zajistí společné řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů.

6.2.

EHSV zdůrazňuje, že EU musí tyto problémy řešit prostřednictvím výraznější politické angažovanosti, větší a lepší politické integrace, za plného dodržování a podpory lidských práv, základních svobod a demokratických hodnot a s pomocí spolupráce.

6.3.

EHSV upozorňuje na to, že finanční a hospodářská krize narušila rovnováhu mezi hlavními orgány Unie. Jsou tedy zapotřebí nové formy správy a řízení na úrovni EU. Je třeba posílit úlohu Evropského parlamentu s cílem prosadit větší demokratickou odpovědnost.

6.4.

Provádění evropského pilíře sociálních práv a plnění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje silnou rozpočtovou základnu, příznivé podnikatelské prostředí a veřejné i soukromé investice. Cílem vyjednávání o příštím víceletém finančním rámci by mělo být zajištění náležitého financování politiky zaměstnanosti, sociální politiky, politiky v oblasti životního prostředí a produktivních investic.

6.5.

Prvním krokem k posílení klimatického rozměru příštího VFR by bylo zvýšení cíle týkajícího se zohledňování aspektu klimatu pro celý VFR na 40 % tak, jak požaduje EHSV. To by vyžadovalo odpovídající přizpůsobení všech odvětvových cílů v oblasti klimatu a jejich právní závaznost. Komise a Parlament by také měly spolupracovat na zajištění toho, aby byla z ekologického hlediska účinně zaváděna zelená struktura nové SZP, konkrétně podmíněnost a ekorežimy, postupně se rušily podpory na projekty poškozující klima a zlepšovala metodika pro sledování klimatu. Měly by rovněž uvolnit značné zdroje na podporu těch jednotlivců a území, jež jsou nejvíce zasaženi transformací energetiky, přičemž by měly být vytvořeny nové nástroje nebo reformovány nástroje stávající.

6.6.

Jednomyslnost, kterou Smlouvy vyžadují v některých zásadních záležitostech, je v důležitých okamžicích a při klíčovém rozhodování téměř nepřekonatelnou překážkou, a proto Výbor v souvislosti s rozhodovacími postupy zastává názor, že by se měla v Radě uplatňovat zásada hlasování kvalifikovanou většinou, a v souvislosti s právními předpisy se domnívá, že by se měl využívat řádný legislativní postup ve všech oblastech, v nichž je to možné. EHSV připomíná, že podle současných Smluv toho lze dosáhnout využitím různých překlenovacích ustanovení, nebo v případě posílené spolupráce pomocí článku 333 SFEU (55).

Návrhy:

—

Prosazovat význam spolupráce na interinstitucionální úrovni a zároveň respektovat pravomoci jednotlivých orgánů a institucí zakotvené ve Smlouvách, přičemž tato spolupráce dostala uzavřením interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 nový rámec. EHSV je toho názoru, že by do této spolupráce měl být zapojen, aby bylo zaručeno zohlednění názorů všech příslušných zainteresovaných stran a v konečném důsledku bylo rovněž usnadněno zapojení občanů do činnosti EU.

—

Dalším způsobem, jak zajistit větší začlenění udržitelného rozvoje do evropských politik, je využívání nástrojů Evropské komise pro zlepšování právní úpravy. Má-li být aspekt udržitelnosti řádně zohledněn a zahrnut, musí Komise ve všech posouzeních dopadu, která provede, vyhodnotit environmentální, klimatické, sociální a hospodářské dopady. Všechny tři oblasti musí být prozkoumány i při hodnoceních ex post, a to s použitím důsledného integrovaného přístupu. Zapotřebí jsou rovněž konzultace se sociálními partnery v souladu s ustanoveními Smlouvy, která požadují zvláštní konzultace se zaměstnanci a vedením v souvislosti s právními předpisy o sociálních otázkách (čl. 154 odst. 2). Další složkou souboru nástrojů v oblasti zlepšování právní úpravy, jejímž účelem je splnit požadavek na začleňování, který je ústředním motivem Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, jsou konzultace s Evropským hospodářským a sociálním výborem, Evropským výborem regionů a vnitrostátními parlamenty (56).

—

EHSV je pevně přesvědčen, že navrhovaný víceletý finanční rámec na období 2021–2027 není přizpůsoben novým výzvám uvedeným ve strategické agendě Evropské rady na období 2019–2024 a v politických směrech pro příští Evropskou komisi na období 2019–2024. EHSV navrhuje navýšit financování tak, aby se umožnilo i) provádění evropského pilíře sociálních práv členskými státy s cílem povzbudit tvorbu kvalitních pracovních míst v kontextu udržitelného hospodářského rozvoje, ii) uskutečňování Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a iii) provádění Pařížské dohody, které podpoří spravedlivý přechod na ekologickou a digitalizovanou společnost.

—

Podmínit přijímání finančních prostředků z EU členskými státy dodržováním zásady právního státu, která je podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) jednou ze základních hodnot Unie. EHSV se rovněž domnívá, že by tato podmíněnost mohla být rozšířena i na další zásady spojené s právním státem a obsažené ve Smlouvách EU (57).

—

Podporované projekty, které budou v souladu s cíli OSN v oblasti udržitelného rozvoje a vyžadují rozsáhlé prostředky na inovace, výzkum a vývoj, budou muset být prosazovány prostřednictvím nástroje umožňujícího vizualizaci různých zdrojů financování (i budoucího víceletého finančního rámce) a vycházet z různých opatření (58), k nimž patří konkrétně: — přesměrování finančních prostředků do udržitelných investic na základě ekologického přidělování a v tomto rámci také podporování půjček od Evropské investiční banky (EIB) s „ekoznačkou“, — využívání kvantitativního uvolňování ze strany Evropské centrální banky (ECB) jakožto zdroje financování, — zvýšení podílu Evropského fondu pro strategické investice, určeného na boj proti změně klimatu, na 40 %, — výše ambicí EU musí odpovídat rozsahu výzev souvisejících s bojem proti změně klimatu. Na tento cíl musí být vyčleněno v průměru 40 % jejího celkového rozpočtu (VFR 2021–2027), — navýšení podílu Fondu soudržnosti EU nad stávajících 20 %, — získání 3 % z penzijních a pojistných fondů, — podporování podniků, zejména malých a středních (a v prvé řadě mikropodniků), v jejich investicích do výzkumu a vývoje prostředky ve výši až 100 miliard EUR vyhrazenými na tento účel, — dodržování závazků finanční pomoci vůči jižním zemím, které se podílejí na boji proti změně klimatu (59).

7.   EHSV vede a usnadňuje účast občanské společnosti na fungování EU – posílení, zapojení a konzultování organizací občanské společnosti

7.1.

Podpora udržitelnosti ve všech jejích aspektech – hospodářském, sociálním a environmentálním – vyžaduje značné úsilí a zapojení všech zúčastněných aktérů. Otevřená demokratická diskuse opírající se o strukturované zapojení občanské společnosti hraje při zajištění spravedlivého a účinného přechodu klíčovou úlohu. Je třeba otevřeně a transparentně řešit důležité otázky týkající se „výsledků“, „způsobů realizace“a toho, jak zajistit, aby bylo sdílení zátěže a přínosů spravedlivé a nikdo nebyl opomenut.

7.2.

EHSV zdůrazňuje stěžejní úlohu organizací občanské společnosti při navrhování, provádění a monitorování politik ve všech fázích a na všech úrovních, včetně místní. V tomto ohledu je nutná změna kultury a uznání hodnoty občanské společnosti na úrovni EU a na úrovni členských států, která je již zakotvena v článku 11 SEU, jenž stanoví, že orgány EU podporují a zprostředkovávají horizontální a vertikální občanský dialog, vedou rozsáhlé konzultace a pokládají základy pro evropské občanské iniciativy. Tyto doplňkové procesy se uskutečňují, aniž je dotčena konzultace EHSV a sociální dialog.

7.3.

Občanská společnost má schopnost odrážet skutečně velmi odlišné a někdy protichůdné zájmy a informovat o nich rozhodovací subjekty. EHSV je velmi dobrým příkladem tohoto procesu a je plně odhodlán i nadále plnit svou úlohu, tzn. usnadňovat dialog a budovat vazby mezi občanskou společností a ostatními evropskými orgány.

Návrhy:

—

Vzhledem k tomu, že EHSV je instituce zastupující občanskou společnost na úrovni EU, měla by být jeho úloha jednoznačně a výrazně posílena a využita při usměrňování a usnadňování účasti a konzultace v souvislosti s fungováním EU. Měl by proto být aktivně zapojen do přípravy a pořádání konference o budoucnosti Evropy, která má být zahájena v roce 2020 a o níž Ursula von der Leyen informovala ve své agendě pro Evropu.

—

EHSV pečlivě sleduje strukturovaný dialog a konzultační fóra (například Evropskou platformu zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství, Evropské fórum pro migraci), která sdružují a zapojují organizace občanské společnosti a další subjekty z orgánů a institucí EU a z členských států, a aktivně se jich účastní. Komise by při vytváření takových platforem, jako je REFIT, měla vzít v úvahu zastoupení EHSV v souladu s mandátem, který mu udělují Smlouvy, a zaručit při tom, že budou odrážet složení Výboru a jeho tří skupin.

—

EHSV poukazuje na to, že na úrovni EU neexistuje strukturované zapojení organizací občanské společnosti do procesu monitorování provádění politiky soudržnosti. Důrazně tedy doporučuje, aby Komise zřídila fórum soudržnosti evropské občanské společnosti (60) se zapojením organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců a dalších příslušných organizací občanské společnosti.

—

Při zřizování internetových portálů určených k získávání názorů veřejnosti, a to i organizací a jednotlivců, by Komise měla rozlišovat mezi příspěvky organizací občanské společnosti a příspěvky jednotlivců. Za tímto účelem by Komise ve spolupráci s EHSV měla provést mapování zainteresovaných stran s cílem určit reprezentativní a geograficky vyvážené cílové skupiny, přičemž by měla využít rejstřík transparentnosti. Kromě toho by Komise měla zajistit, aby byly příspěvky posuzovány z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Dále by měla neustále pracovat na zlepšování transparentnosti těchto konzultací, jejich dostupnosti, zpětné vazby a odpovědnosti ve vztahu k účastníkům.

—

Aby Komise zaujala strategičtější přístup k těmto postupům a prováděla je na strukturovanějším institucionálním a reprezentativním základě, měla by úzce spolupracovat s EHSV a vyžádat si průzkumné stanovisko pojednávající o tom, jak by měl být občanský dialog účinně a soustavně organizován, a na jeho základě poté vypracovat zvláštní sdělení.

—	Bylo by třeba zlepšit účinnost evropské občanské iniciativy tím, že by se zkoumaly nové způsoby, jak zvýšit zapojení mladých lidí, a zejména příslušníků zranitelných skupin (např. používání digitálních nástrojů).

---

(1)  Studie EP s názvem Global Trends to 2035 (Globální trendy do roku 2035) a zpráva Evropského systému pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS) s názvem Global Trends to 2030: Challenges and Choices for Europe (Globální trendy do roku 2030: evropské výzvy a perspektivy), 9. dubna 2019.

(2)  Podpora cílů udržitelného rozvoje po celém světě: Společná souhrnná zpráva Evropské unie a jejích členských států z roku 2019, 16. května 2019.

(3)  Ministerské prohlášení Slezské prohlášení o solidaritě a spravedlivém přechodu přijaté na summitu vedoucích představitelů během 24. konference smluvních stran (COP24) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) dne 3. prosince 2018 v polských Katowicích.

(4)  Stanovisko EHSV ze dne 26. září 2019 k diskusnímu dokumentu Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

(5)  Stanovisko EHSV ze dne 13. března 2019 Naslouchat občanům Evropy v zájmu udržitelné budoucnosti (Sibiu a ještě dále), Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37.

(6)  Stanovisko EHSV ze dne 25. ledna 2017 Evropský pilíř sociálních práv (Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10).

(7)  Unie, která si klade vyšší cíle: Moje agenda pro Evropu – Politické směry pro příští Evropskou komisi (2019–2024).

(8)  Rozhodnutí č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171).

(9)  Viz poznámka pod čarou 5.

(10)  Letní prognóza EK 2019: https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/economic-performance-and-forecasts/economic-forecasts/summer-2019-economic-forecast-growth-clouded-external-factors_cs.

(11)  Stanovisko EHSV ze dne 24. ledna 2019 Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 49).

(12)  Zpráva OECD ze dne 1. března 2019 Going beyond GDP: Measuring What Counts for Economic and Social Performance (Nejen HDP: hodnocení toho, co je pro hospodářskou a sociální výkonnost důležité). Stanovisko EHSV ze dne 29. března 2012 Nejen HDP – zapojení občanské společnosti do výběru doplňkových ukazatelů (Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 14).

(13)  Stanovisko EHSV ze dne 17. července 2019Nová úloha veřejných služeb zaměstnanosti v souvislosti s prováděním evropského pilíře sociálních práv, Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 46.

(14)  Interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv (Úř. věst. C 428, 13.12.2017, s. 10).

(15)  Rezoluce přijatá Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030.

(16)  Viz zejména stanovisko ze dne 24. ledna 2019 Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst.C 159, 10.5.2019, s. 49), stanovisko ze dne 14. února 2018 Poučení, jak se vyhnout přísným politikám úsporných opatření v EU (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 1), stanovisko ze dne 18. ledna 2018 Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 33), stanovisko ze dne 10. července 2013 Zelená kniha – Dlouhodobé financování evropské ekonomiky (Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s.11), stanovisko ze dne 26. března 2014 Dopady sociálních investic na zaměstnanost a na veřejné rozpočty (Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21), stanovisko ze dne 14. dubna 2018 Financování evropského pilíře sociálních práv (Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1) a stanovisko ze dne 20. února 2019 Roční analýza růstu na rok 2019: Pro silnější Evropu tváří v tvář celosvětové nejistotě (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 24).

(17)  Viz poznámka pod čarou 5.

(18)  Stanovisko EHSV ze dne 17. října 2018 Evropský sociální fond plus (ESF+) (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 165).

(19)  Viz poznámka pod čarou 5.

(20)  Stanovisko EHSV ze dne 17. října 2018 Evropský pakt o financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 8).

(21)  Viz poznámka pod čarou 5.

(22)  Zpráva Celosvětové komise MOP pro budoucnost práce – Práce pro lepší budoucnost ze dne 22. ledna 2019. Tato zpráva považuje zdraví a bezpečnost za součást univerzální záruky práce.

(23)  Stanovisko EHSV ze dne 25. září 2019Přehled nákladů a přínosů investic v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

(24)  Employment and social development in Europe 2019 (Vývoj zaměstnanosti a sociální situace v Evropě za rok 2019). Čtvrtletní přezkum ze dne 26. března 2019.

(25)  Stanovisko EHSV ze dne 25. září 2019Evropský pilíř sociálních práv – hodnocení počátku provádění a doporučení do budoucna (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

(26)  Stanovisko EHSV ze dne 21. září 2017 Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy – strategie pro rok 2050 (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44).

(27)  Viz poznámka pod čarou 5.

(28)  Stanovisko EHSV ze dne 17. července 2017Budování odolnější a udržitelnější evropské ekonomiky (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 23).

(29)  Viz poznámka pod čarou 11.

(30)  Stanovisko EHSV ze dne 20. února 2019 Evropská rámcová směrnice o minimálním příjmu (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1).

(31)  https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1092&intPageId=2312&langId=cs

(32)  https://emin-eu.net/what-is-emin/.

(33)  Viz poznámka pod čarou 16.

(34)  Viz poznámka pod čarou 25.

(35)  Viz poznámka pod čarou 11.

(36)  Eurofound (2019), Future of manufacturing - Energy scenario: Employment implications of the Paris Climate Agreement (Budoucnost výroby – energetický scénář: dopady Pařížské dohody na zaměstnanost), zpráva Eurofound, únor 2019.

(37)  Stanovisko EHSV ze dne 17. července 2019Zajištění souladu mezi politikami v oblasti klimatu a energetiky z pohledu průmyslových odvětví (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 59).

(38)  Sdělení Komise ze dne 18. června 2019 Pokyny pro vykazování nefinančních informací: dodatek o vykazování informací souvisejících se změnou klimatu.

(39)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení rámce pro usnadnění udržitelného investování [COM(2018) 353 final – 2018/0178 (COD)] a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/1011, pokud jde o referenční hodnoty pro nízkouhlíkové investice a investice s pozitivním uhlíkovým dopadem (COM(2018) 355 final —2018/0180 (COD)) (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 103).

(40)  Viz poznámka pod čarou 25.

(41)  Viz poznámka pod čarou 5.

(42)  Viz poznámka pod čarou 19.

(43)  Viz poznámka pod čarou 7.

(44)  Viz poznámka pod čarou 19.

(45)  Viz poznámka pod čarou 38.

(46)  Viz poznámka pod čarou 19.

(47)  Stanovisko EHSV ze dne 17. října 2018 Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Financování udržitelného růstu [COM(2018) 97 final] (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 73).

(48)  Stanovisko EHSV ze dne 19. června 2019Úsilí o lepší provádění pilíře sociálních práv a podpora základních služeb (Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 7).

(49)  Viz poznámka pod čarou 5.

(50)  Stanovisko EHSV ze dne 14. února 2018 Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu (Úř. věst. C 227, 26.8.2018, s. 27).

(51)  Stanovisko EHSV ze dne 17. července 2019Zajištění souladu mezi politikami v oblasti klimatu a energetiky z pohledu průmyslových odvětví (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 59).

(52)  Viz poznámka pod čarou 19.

(53)  Stanovisko EHSV ze dne 14. února 2018 Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27).

(54)  Stanovisko EHSV ze dne 12. července 2018 Zdanění zisků nadnárodních společností plynoucích z digitální ekonomiky (Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 73).

(55)  Stanovisko EHSV ze dne 17. září 2015 Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 183).

(56)  Viz poznámka pod čarou 5.

(57)  Stanovisko EHSV ze dne 19. září 2018 Víceletý finanční rámec na období 2021–2027 (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 106).

(58)  Viz poznámka pod čarou 19.

(59)  Viz poznámka pod čarou 19.

(60)  Stanovisko EHSV ze dne 17. října 2018 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o Fondu soudržnosti (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 90).

Usnesení k zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií – EU by měla chránit svou důvěryhodnost a své geostrategické zájmy

(2020/C 47/02)

Na plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. a 31. října 2019 (jednání dne 31. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující usnesení 174 hlasy pro, 12 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je nesmírně zklamán tím, že se vedoucí představitelé EU na zasedání Evropské rady ve dnech 17. a 18. října rozhodli opětovně odložit zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií, a to z důvodu absence jednomyslné shody mezi členskými státy.

2.

EHSV vyjadřuje hluboké politování nad tímto nedodržením závazků, jež byly vůči těmto dvěma zemím přijaty. Evropská rada totiž ve svých závěrech ze dne 28. června 2018, v nichž potvrdila závěry o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení přijaté Radou dne 26. června 2018, vytyčila jasnou cestu k zahájení přístupových jednání v červnu 2019. Dne 18. června 2019 se Evropská rada již rozhodla, že se k otázce doporučení Komise zahájit přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií vrátí nejpozději v říjnu 2019.

3.

EHSV zdůrazňuje, že skutečnost, že již podruhé nebylo učiněno rozhodnutí ve věci zahájení přístupových jednání s těmito dvěma zeměmi, které splnily všechny nezbytné podmínky (1), je z geostrategického a historického hlediska chybou zpochybňující důvěryhodnost a spolehlivost EU. EU měla příležitost zahájit jednání a přesně při tom vymezit podmínky týkající se řádné správy věcí veřejných, vyžadovat důsledné plnění kritérií pro členství v průběhu jednání a navrhnout lepší nástroje pro monitorování dodržování zásad právního státu po vstupu těchto zemí do EU.

4.

EHSV je přesvědčen o tom, že v zájmu „poevropštění“ tohoto regionu je nezbytné provést v zemích západního Balkánu rozsáhlé strukturální reformy.

5.

EHSV nemá pochyb o tom, že v některých členských státech vyvolává otázka rozšíření u velké části občanů EU rozmrzelé pocity. Nepochybuje ani o tom, že se politice rozšíření nedostalo potřebné politické podpory v důsledku rozporů, které v EU panují ohledně takových otázek, jako je přistěhovalectví a nový rozpočet. Nelze však ignorovat to, že v Severní Makedonii i v Albánii existuje v tomto ohledu politický konsensus a veřejnost přistoupení k EU v rozsáhlé míře podporuje.

6.

Mladí lidé v zemích západního Balkánu vkládají do EU velká očekávání, a my bychom je neměli zklamat. EHSV je přesvědčen o tom, že bychom jim měli poskytnout pozitivní vyhlídky do budoucna tak, aby mohli žít ve stabilním a prosperujícím regionu.

7.

Organizace občanské společnosti jsou pevně přesvědčeny o tom, že západní Balkán je jedním z geostrategicky nejdůležitějších regionů v Evropě. Leží přímo před naším prahem a své zraky k němu se zájmem upírají jiní globální aktéři.

8.

V závěrečném prohlášení ze 7. fóra občanské společnosti zemí západního Balkánu, které EHSV uspořádal ve dnech 16. a 17. dubna 2019 v Tiraně, organizace občanské společnosti znovu zdůraznily, že rozšíření EU a zejména šíření jejích demokratických hodnot a právních norem do oblasti západního Balkánu je v zájmu tohoto regionu i EU, přestože se v současnosti potýká s množstvím problémů (2).

9.

EHSV již několikrát vyjádřil znepokojení nad tím, že se v řadě zemí západního Balkánu omezuje prostor pro působení občanské společnosti, a vyzval orgány těchto zemí, aby se intenzivněji snažily zajistit dodržování zásad právního státu a základních lidských práv, uskutečnění reformy soudnictví, potírání korupce a diskriminace, nezávislost novinářů a svobodu tisku. To vše patří k základním evropským hodnotám, jež by měl každý členský stát EU respektovat. Je nutné důrazně podporovat a prosazovat sociální dialog a úlohu sociálních partnerů a organizací občanské společnosti v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje.

10.

EHSV bude s občanskou společností v zemích západního Balkánu i nadále úzce a intenzivně spolupracovat s cílem pomoci jí a ubezpečit ji v tom, že má v Evropské unii své oprávněné místo. Uděláme, co je v našich silách, abychom podpořili usmíření a evropské hodnoty v tomto regionu, a budeme neochvějně zastávat svůj postoj ohledně rozšíření EU. Jsme přesvědčeni o tom, že jasná perspektiva přistoupení k EU má zásadní význam pro stabilitu tohoto regionu, a doufáme, že rozšíření zůstane pro EU jednou z priorit, přestože se v současnosti potýká s množstvím problémů (3).

11.

My sami pak budeme prostřednictvím naší pravidelné činnosti realizované spolu s našimi partnery z tohoto regionu (v rámci smíšených poradních výborů občanské společnosti s Černou Horou a Srbskem, fór občanské společnosti zemí západního Balkánu a konferencí občanské společnosti na vysoké úrovni pořádaných před summity EU a zemí západního Balkánu) i nadále prezentovat postoje občanské společnosti zemí západního Balkánu a fungovat jako prostředník ve vztahu k orgánům EU a vládám těchto zemí.

12.

EHSV je velice potěšen usnesením, které přijal Evropský parlament dne 24. října 2019, a stvrzuje, že je plně odhodlán podporovat Evropský parlament a novou Evropskou komisi při posilování politiky rozšíření EU a vylepšování souboru jejích nástrojů pro spolupráci se zeměmi západního Balkánu.

13.

EHSV žádá všechny zainteresované strany, aby podnikly veškeré nezbytné kroky s cílem zajistit, aby Evropská rada před summitem EU a zemí západního Balkánu, který se bude konat v květnu 2020 v Záhřebu, jednomyslně přijala kladné rozhodnutí. Žádá rovněž nadcházející chorvatské předsednictví Rady EU, aby na tomto summitu poskytlo procesu rozšíření nový impuls.

---

(1)  Závěry Rady z června 2018.

(2)  Závěrečné prohlášení ze 7. fóra občanské společnosti zemí západního Balkánu, https://www.eesc.europa.eu/en/agenda/our-events/events/7th-western-balkans-civil-society-forum/final-declarations.

(3)  https://www.eesc.europa.eu/sites/default/files/files/7th_eesc_western_balkans_civil_society_forum_-_final_declaration.pdf.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Technologie blockchain a jednotný trh EU – další postup

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 47/03)

Zpravodajka: Ariane RODERT

Spoluzpravodaj: Gonçalo LOBO XAVIER

Rozhodnutí plenárního shromáždění	21.2.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	18.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	182/1/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Toto stanovisko se zabývá technologií blockchain coby technologií jako takovou. Je-li využita, může být pozitivní transformační silou napříč mnoha sektory společnosti a přinášet s sebou hodnoty, jako je důvěra a transparentnost, demokracie a bezpečnost. V konečném důsledku může pomoci transformovat socioekonomické modely, a tím podpořit společenské inovace potřebné k řešení dnešních společenských výzev. Nicméně vzhledem k tomu, že je velmi diskutována otázka kryptoměn, měl by EHSV tyto nástroje v blízké budoucnosti přezkoumat jednotlivě, pokud jde o riziko praní peněz a/nebo daňové úniky.

1.2.

Používání technologie blockchain je již společnosti ku prospěchu. Technologie blockchain přispívá k dosahování cílů udržitelného rozvoje, posiluje postavení občanů, podporuje podnikání a inovace, zlepšuje mobilitu a přeshraniční příležitosti pro podniky a zvyšuje transparentnost pro spotřebitele. Kromě toho může omezovat daňové úniky a korupci a rozvíjet soukromé i veřejné služby. Je však ještě třeba se zabývat některými výzvami, zejména naléhavou otázkou poskytnutí právní srozumitelnosti a jistoty a otázkou ochrany soukromí.

1.3.

Orgány EU sice technologii blockchain do jisté míry posoudily, ale společný přístup EU je stále nutné vypracovat. S ohledem na dosavadní výsledky má EU jedinečnou příležitost udržet si vedoucí postavení na globálním trhu, ale pouze v případě okamžitých opatření na úrovni EU.

1.4.

EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby zahájila komplexní iniciativu pro technologii blockchain, která stanoví společný přístup a vizi EU, přičemž v jejím jádru budou cíle udržitelného rozvoje. To by mělo být doplněno akčním plánem pro Evropu, který by se stal referenčním bodem pro technologii blockchain na celém světě. Stávající evropské partnerství pro technologii blockchain a fórum a středisko EU pro sledování technologie blockchain by měly být posíleny vytvořením platformy EU pro strany zúčastněné na technologii blockchain, která bude sdružovat zástupce orgánů EU, včetně EHSV a VR, průmyslového sektoru, spotřebitelů, členských států, akademických pracovníků atd. s cílem poskytnout prostor pro společné učení a budování kapacit, síť sítí, a sdílení osvědčených postupů.

1.5.

EHSV se může aktivně podílet na pořádání takové „platformy“ zajišťující transparentnost, inkluzivnost, spolupráci a zapojení organizované občanské společnosti.

2.   Úvod

2.1.

Technologie blockchain a technologie distribuované účetní knihy mají potenciál přetvořit společnost. Blockchain je matematická struktura pro ukládání dat způsobem, který omezuje korupci a falešná data. Tato technologie nabízí nový způsob, jak vytvořit důvěru, která umožňuje bezpečnou výměnu hodnotných prvků. Technologie blockchain je považována za novou fázi internetové éry se silnějším transformačním potenciálem, je však třeba poznamenat, že je to jedna z mnoha nových technologických příležitostí.

2.2.

Toto stanovisko se zabývá technologií blockchain coby technologií, kterou lze uplatnit v celé řadě oblastí a průmyslových odvětví, jako je energetika, finance, potraviny a zemědělství, lékařství a zdravotnictví, volby a správa věcí veřejných. Na toto téma se zaměřuje toto stanovisko, zejména na vztah technologie blockchain a jednotného trhu EU. Pokud bude řádně uplatňována, může technologie blockchain přeměnit koncepce, jako je hospodářská soutěž a správa, a tím řešit společenské výzvy a přechody. Nicméně vzhledem k tomu, že je velmi diskutována otázka kryptoměn, měl by EHSV tyto nástroje v blízké budoucnosti přezkoumat jednotlivě, pokud jde o riziko praní peněz a/nebo daňové úniky.

2.3.

Nedávné stanovisko EHSV Technologie blockchain a technologie distribuované účetní knihy jako ideální infrastruktura pro sociální ekonomiku (1) definuje technologii blockchain takto: „je kódem, tj. komunikačním protokolem, a zároveň i veřejným registrem, v němž jsou všechny transakce uskutečněné mezi účastníky sítě velmi transparentně a neměnně „zaznamenány“ podle sekvenčního pořadí“. Evropská komise tuto definici doplňuje názorem, že „blockchain je technologie na podporu důvěry uživatelů. Umožňuje sdílet on-line informace a sjednávat a zaznamenávat transakce ověřitelným, bezpečným a trvalým způsobem“ (2).

2.4.

Orgány EU již podnikly některé kroky na podporu rozvoje technologie blockchain. V roce 2017 zveřejnila výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) zprávu „How blockchain technology could change our lives“ (Jak může technologie blockchain změnit naše životy) (3) a Evropská komise zřídila v roce 2018 fórum a středisko EU pro sledování technologie blockchain (4). Mělo by to urychlit inovace a rozvoj technologie blockchain, aby se udrželo vedoucí postavení Evropy na světovém trhu, co se této nové technologie s transformačním potenciálem týče.

2.5.

Jedním z mezníků byl duben 2018, kdy Evropská komise společně s 21 členskými státy a Norskem podepsala prohlášení o vytvoření evropského partnerství pro technologii blockchain a spolupráci na vytvoření evropské infrastruktury blockchainových služeb (5). Cílem je podporovat přeshraniční digitální veřejné služby s nejvyššími standardy bezpečnosti a soukromí. Od té doby se k partnerství připojilo 27 členských států.

2.6.

V roce 2018 přijal Evropský parlament nelegislativní usnesení (6) o technologii blockchain a technologii distribuované účetní knihy, v němž zdůraznil příležitost EU stát se „světovou špičkou“ a „důvěryhodným aktérem“ při utváření rozvoje trhu na celém světě a napříč odvětvími a poznamenal, že EU stojí ve srovnání s USA a Čínou v popředí rozvoje a aplikace technologie blockchain (7).

3.   Technologie blockchain – příležitosti pro jednotný trh a EU

3.1.

I když je technologie blockchain poměrně novým jevem, objevují se již významné příležitosti na jednotném trhu.

3.2.

Technologie blockchain přispívá k dosahování cílů udržitelného rozvoje. Důvěra, otevřenost a transparentnost jsou začleněny již do její koncepce a hodnotové nabídky (8), což je zdůrazněno v souvislosti s dosahováním cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje (9).

3.3.

Jako příklad lze uvést (10): — cíl 1 „vymýcení chudoby“ a použití kryptoměn u lidí, kteří nemají bankovní účet, — cíl 3 „zdraví a kvalita života“ a možnost bezpečnějšího a účinnějšího sdílení zdravotních záznamů pacientů a — cíle 12, 14 a 15 „odpovědná výroba a spotřeba“, kde může technologie blockchain zajistit sledování původu v dodavatelských řetězcích. Technologie blockchain také přispívá k několika dalším cílům udržitelného rozvoje, jako jsou rovné příležitosti, lidská práva týkající se osobních údajů, důstojná práce a hospodářský růst, demokratická účast atd.

3.4.

Posílení vlivu občanů. Technologie blockchain má potenciál navrátit sílu informací zpět lidem, kteří je vlastní. Transparentním sdílením údajů a omezením potřeby zprostředkovatelů může technologie blockchain posílit vliv aktérů, kteří se dříve nacházeli ve zranitelném postavení vůči centralizovaným subjektům.

3.5.

Podpora podnikání a inovací. Díky způsobu fungování spočívajícímu na spolupráci a shodě vznikají inovativní řešení a nové podniky na základě ekonomické, environmentální a sociální udržitelnosti. Technologie blockchain umožňuje inkluzivnost, která skýtá základ pro ekonomiku platforem a další nové obchodní modely – a pro sociální ekonomiku, jak již EHSV prozkoumal.

3.6.

Zlepšení mobility a přeshraničních příležitostí pro podniky a současná ochrana spotřebitelů: prostřednictvím minimalizace překážek obchodu v EU a na celém světě a zajištění ochrany a bezpečnosti plateb a transakcí v procesu směny. Zlepší to tržní podmínky a přístup ke zboží a službám v EU a zároveň ochrání soukromí spotřebitelů, důvěrnost a sdílení informací (11).

3.7.

Podpora jednotné digitální brány. Jednotná digitální brána zavádí zásadu „pouze jednou“, což znamená, že jakákoli data lze do platformy zadat pouze jednou. Rozvoj evropské infrastruktury blockchainových služeb, který je podmíněn prováděním této zásady „pouze jednou“, tedy může sloužit jako nástroj a prostředek umožňující efektivní, odolný a udržitelný jednotný trh.

3.8.

Rozvoj veřejných a soukromých služeb založených na technologii blockchain umožňuje obrovské pozitivní účinky digitální transformace hospodářství a společnosti EU jako celku. V rámci evropské infrastruktury blockchainových služeb jsou nyní vypracovávány čtyři možnosti využití (12): notářské ověřování a autentizace, diplomy, evropská svrchovaná identita, zdanění a sdílení důvěryhodných údajů. Hospodářských přínosů je na úrovni členských států dosaženo přímým přístupem na trhy s nulovými nebo minimálními náklady na zprostředkování, přičemž se skutečná hodnota přenáší na spotřebitele. To je možné zlepšit spolu s vysokou úrovní bezpečnosti a zabezpečení pro spotřebitele prostřednictvím sledovatelnosti na technologii blockchain a participativního společného vytváření zboží a služeb. Kromě toho mohou hlasovací systémy založené na technologii blockchain zajistit bezpečnou registraci a identifikaci voličů a poskytnout spolehlivý a ověřitelný hlasovací systém.

3.9.

Vytváření a ověřování digitálních identit pro jednotlivce a organizace. Kombinací decentralizovaných zásad technologie blockchain s ověřováním identity a šifrováním lze vytvořit digitální identitu a přiřadit ji ke každé online transakci s aktivem. To má několik potenciálních výhod pro spotřebitele, podniky i regulační orgány. Digitální identita na technologii blockchain poskytuje možnost vzájemného uznávání a provádění operací pomocí kódu inteligentní smlouvy, což také zjednodušuje zakládání podniků. Tyto digitální identity a elektronické podpisy se musí řídit postupem stanoveným v nařízení o elektronické identifikaci a službách (eIDAS). Měly by také zajistit interoperabilitu a kompatibilitu.

3.10.

Zmírňování rizik narušení zabezpečení osobních údajů. Rizika narušení zabezpečení údajů lze zmírnit nebo jim zabránit pomocí odpovědného používání datových struktur blockchainu. Pomůže to chránit citlivé údaje a zároveň zajistí bezpečný přenos údajů, aby se zaručilo právo jednotlivců na důvěrnost a soukromí. Jedním ze způsobů, jak toho lze dosáhnout, je vyhnout se volnému ukládání soukromých údajů na blockchainu. Místo toho lze soukromé údaje ukládat mimo řetězec a vyměňovat je pouze podle potřeby a v rovnocenné síťové komunikaci (peer-to-peer).

3.11.

Podmínkou pro přeshraniční interoperabilitu a zavádění technologie blockchain jsou standardizační postupy. Některé byly otestovány a přezkoumány regulačními orgány, ale jako u každé inovace musí být i standardizační iniciativy vyváženy vytvořením příznivého prostředí za účelem úplného prozkoumání příležitostí nabízených touto technologií.

3.12.

Rovněž by se mělo usilovat o harmonizaci šifrovacích norem mezi technologií blockchain a dalšími technologiemi souvisejícími s eIDAS (13), aby byly vytvořeny nové úrovně interoperability mezi současnými a budoucími technologickými modely. Tím by se vyřešilo riziko vytváření izolovaných jednotek technologie blockchain. Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) předložila plán normalizace na období do roku 2020, včetně zvážení normalizace v oblastech, jako je terminologie, taxonomie, ověřování totožnosti, interoperabilita, správa, bezpečnost a soukromí, možnosti využití a inteligentní smlouvy.

3.13.

Zlepšení transparentnosti prostřednictvím inteligentních smluv. Řešení založená na technologii blockchain poskytují transparentnost prostřednictvím decentralizace, která umožňuje zúčastněným stranám prohlížet a ověřovat údaje. Příkladem jsou „inteligentní smlouvy“ (14).

3.14.

Omezení daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem. Jednotný trh EU má potenciál posílit elektronický obchod a zároveň zajistit minimalizaci negativních externalit doprovázejících dnešní mezinárodní obchod. Systémy zpracování daní na technologii blockchain mohou zajistit vyšší transparentnost jak pro plátce, tak pro orgány státní správy. Technologie blockchain může omezit daňové úniky a praní peněz, neboť zvyšuje odpovědnost za transakce a operace, a tedy může zvýšit konkurenceschopnost jednotného trhu EU. Evropská komise by mohla zahájit studii o tom, jak může v této oblasti blockchain pomoci.

3.15.

Vytváření nových modelů financování, jako jsou skupinové financování, počáteční nabídky mincí nebo tokenů, coby konceptů univerzálního získávání finančních prostředků (zeměpisně a demograficky) prostřednictvím vydání měny specifické pro určitý projekt se zvláštním mechanismem zhodnocování. Je to vyvrcholením trendu skupinového financování.

3.16.

Transformace socioekonomických modelů. Získají-li jednotlivci opětovně vliv, může to transformovat společnost. Jestliže hlavním aktivem technologie blockchain je řešení problému důvěry mezi jednotlivci, aniž by se museli obracet na třetí strany, umožňuje to také vytváření nových typů správy a vztahů založených na transparentnosti interakcí. Jako u každé společenské změny musí být věnována pozornost ochraně před vznikem struktur vedoucích ke zneužívání a zároveň je třeba ponechat prostor pro experimentování, které by mohlo mít pro lidstvo velký prospěch. Technologie a sítě blockchainu by navíc neměly vytvářet trhlinu mezi těmi, kteří je ovládají nebo si to mohou dovolit, a těmi, kteří k nim mají přístup pouze prostřednictvím modelů ovládaných velkými korporacemi. Podpora a posilování organizací, jako jsou družstva, s otevřenými a demokratickými modely správy a řízení, s cílem rozvíjet podnikání založené na blockchainu, je klíčem k úspěchu technologie blockchain mezi malými a středními podniky a menšími organizacemi.

4.   Blockchain – některé výzvy, které je třeba řešit

4.1.

Aby bylo možné využít potenciál, který má technologie blockchain na jednotném trhu EU a pro evropské společnosti, je třeba řešit několik otázek, mezi nimiž je prioritou stávající právní nejistota. Pro kryptoměny a počáteční nabídky mincí existují určitá regulační řešení, avšak legislativní rámec je nadále nejasný, pokud jde o návrh systému a oblasti, v nichž se využívá technologie blockchain, což vede k fragmentovanému přístupu na úrovni členského státu. Bez společné iniciativy EU zaměřené na právní jistotu a srozumitelnost napříč EU budou přeshraniční příležitosti omezeny. Počáteční fází sloužící k pochopení budoucích právních požadavků by mohly být případy použití a experimentální regulační oblasti pro určité typy služeb a použití. Výhodou s ohledem na budoucí regulaci blockchainu mohou být zkušenosti, jež má EU s vývojem komplexní přeshraniční regulace a politiky.

4.2.

Zásadní je ochrana soukromí. Pro řešení nejnaléhavějších problémů s údaji bylo zavedeno obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) (15). Nicméně v době, kdy bylo toto nařízení připravováno, byla technologie blockchain převážně neznámá, a proto je zapotřebí přezkoumat možné napětí mezi obecným nařízením o ochraně osobních údajů a technologií blockchain. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby obecné nařízení o ochraně osobních údajů přezkoumala a aby navrhla úpravy a další pokyny týkající se vztahu mezi tímto nařízením a technologií blockchain.

4.3.

Právní rozlišení mezi anonymizovanými a pseudonymizovanými údaji se týká klasifikace osobních údajů. Pseudonymní údaje stále umožňují určitou formu opětovné identifikace (i nepřímé a vzdálené), zatímco anonymní údaje znovu identifikovat nelze. V případě blockchainu s kontrolou přístupu (permissioned blockchain) je za řešení pro vztahy umožňované technologií blockchain považována pseudonymizace, nicméně anonymizace je dosud regulační překážkou pro širší použití blockchainu bez kontroly přístupu (permissionless blockchain), což je možné vyřešit pomocí řešení digitální identity začleněných do regulačních omezení.

4.4.

Konsensuální mechanismus „proof-of-work“ je vysoce energeticky náročný. S rozvojem alternativního konsensuálního mechanismu „proof-of-stake“ lze tuto důležitou otázku udržitelnosti z hlediska životního prostředí řešit. Řešení již existují, musí být ale sdílena a plně uplatňována (16).

4.5.

Další technickou výzvou je interoperabilita s různými platformami blockchainu. Různé blockchainy nemusí být kompatibilní vzhledem k riziku pro strany, které si potřebují vyměňovat údaje. Dalším problémem je kompatibilita mezi platformami blockchainu a stávajícími správními systémy, což orgánům státní správy brání v přechodu z jejich stávajících platforem na interoperabilitu založenou na technologii blockchain. Zajištění interoperability by mělo být v blízké budoucnosti pro vývojáře blockchainu prioritou, aby se umožnilo hromadné přijetí této technologie.

4.6.

Míra využívání blockchainu závisí na přijetí různými formami podniků, přičemž malé a střední podniky tvoří v EU většinu. V současné době jsou transakční náklady v mnoha případech neúnosné, takže technické a poradenské služby jsou pro malé a střední podniky nedosažitelné. Podpora vytváření nových blockchainových sítí, jako jsou družstva, je zásadní pro zajištění spravedlivého přístupu pro malé a střední podniky a další menší subjekty a umožnění lepší demokratické správy.

4.7.

Jako u každé přelomové technologie je třeba řešit společenské výzvy. Je naléhavě zapotřebí správně informovat širokou veřejnost o přelomových technologiích. Mají skutečný dopad na každodenní život lidí a je třeba se tím pečlivě zabývat. Občanský a sociální dialog se tak stává rozhodujícím aspektem. EHSV bude i nadále rozvíjet znalosti a zajišťovat pohled organizované občanské společnosti na další rozvoj technologie blockchain.

4.8.

Je naprosto nezbytné plně pochopit a prověřit, jak technologie blockchain ovlivňuje ochranu a práva spotřebitelů. Je třeba vyjasnit vztahy například mezi důvěrností a soukromím, které prosazuje právní předpis (např. právní předpisy EU o ochraně údajů), nařízení (důvěrný přístup ke klientům) nebo smlouva (obchodní tajemství).

4.9.

Stejně jako u každé nové technologie a všech obchodních modelů založených na technologiích by bylo vhodné a potřebné analyzovat vliv a možné dopady na pracovní místa, pracovní podmínky, práva a ochranu pracovníků a sociální dialog. Tato analýza by také měla posoudit dopad na zprostředkovatelské organizace. Pro průmyslová odvětví využívající technologii blockchain budou pravděpodobně nabývat na důležitosti dovednosti v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM). Vzhledem k nedostatečnému všeobecnému pochopení fungování a možných omezení blockchainu EHSV vyzývá k celoživotnímu učení, které lidem umožní získávat dovednosti, rekvalifikovat se a zvyšovat svou kvalifikaci za účelem lepšího využívání příležitostí a výzev technologie blockchain.

5.   Další směřování

5.1.

Orgány EU sice technologii blockchain do jisté míry posoudily, ale stále chybí komplexní a společný přístup EU. EU má s ohledem na dosavadní výsledky jedinečnou příležitost udržet si vedoucí postavení na globálním trhu, ale pouze v případě, že učiní určitá opatření.

5.2.

Rozvoj technologie blockchain je v členských státech stále velmi roztříštěný. EHSV proto naléhavě žádá orgány EU, aby zajistily srozumitelnost a společný základ, aby bylo možné rozvinout plný potenciál blockchainu pro Evropu. Jako první krok by měla Evropská komise vydat sdělení o rozvoji technologií blockchain a distribuované účetní knihy v EU na základě zásad blockchainu (17), aby vyjádřila politickou vůli a odpovědnost a vytyčila vizi a akční plán k vytvoření příznivého prostředí. Tuto iniciativu by mělo doplnit opětovné zřízení meziskupiny EP pro digitalizaci, která by se měla zabývat otázkou technologií blockchain a distribuované účetní knihy.

5.3.

Společná vize EU by se mohla zaměřit na to, aby se Evropa stala světovým pilotním kontinentem založeným na technologii blockchain, čímž by se zajistilo, že EU zůstane konkurenceschopná a zároveň bude rozvíjet svůj vlastní přístup k digitalizaci, v jehož centru budou cíle udržitelného rozvoje. Podporu by měly poskytnout veřejností podporované pilotní iniciativy a programy na úrovni členských států a EU.

5.4.

Je načase rozšířit iniciativu nyní spočívající v evropském partnerství pro technologii blockchain a fóru a středisku EU pro sledování technologie blockchain, a to vytvořením platformy EU pro strany zúčastněné na technologii blockchain, která bude sdružovat zástupce orgánů a institucí EU, včetně EHSV a VR, průmyslového sektoru, spotřebitelů, občanské společnosti, členských států, akademických pracovníků atd. Kromě toho by tato platforma měla být otevřena všem občanům EU ke spolupráci, aby mohli být součástí projektu blockchainu.

5.5.

Tato platforma by poskytla prostor pro společné učení a budování kapacit, ale také by spojila zúčastněné strany a fungovala by jako síť sítí a zajišťovala by místo pro setkávání a sdílení osvědčených postupů. EHSV má dobrou pozici a nezbytné zkušenosti k tomu, aby se aktivně podílel na pořádání takové „platformy“ zajišťující transparentnost, inkluzivnost, spolupráci a zapojení organizované občanské společnosti, přičemž by vycházel z obdobných stávajících iniciativ (18).

---

(1)  Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 1.

(2)  https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/blockchain-technologies.

(3)  http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/IDAN/2017/581948/EPRS_IDA(2017)581948_EN.pdf.

(4)  https://www.eublockchainforum.eu/.

(5)  https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/european-countries-join-blockchain-partnership.

(6)  http://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-8-2018-0373_CS.html?redirect.

(7)  Jedno z opatření je, že jen v roce 2018 získaly počáteční nabídky mincí (ICO) v Evropě přibližně 4,1 miliardy USD, což je téměř dvojnásobek 2,3 miliardy USD dosud získané v Asii a výrazně více než 2,6 miliardy USD získané v USA. https://www.newsbtc.com/2018/10/16/europe-surpasses-us-and-asia-in-cryptocurrency-token-sales.

(8)  Nabídka sociální hodnoty technologie blockchain se týká svrchované identity (autentizace, autorizace), důvěry a transparentnosti, demokracie, neměnitelnosti a koncepce nezprostředkování.

(9)  https://blockchain4sdg.com/how-blockchains-can-tackle-the-un-sustainable-development-goals/.

(10)  UN/CEFACT, ECE/TRADE/C/CEFACT/2019/INF.3: Blockchain in trade facilitation: sectoral challenges and examples, http://www.unece.org/fileadmin/DAM/cefact/cf_plenary/2019_plenary/CEFACT_2019_INF03.pdf.

(11)  Důvěrnost odkazuje na ochranu údajů sdílených mezi entitou (tj. jednotlivcem nebo organizací) a oprávněnou stranou před neoprávněnými třetími stranami. Soukromí odkazuje na ochranu před vniknutím do osobní identity a osobních transakcí.

(12)  https://ec.europa.eu/cefdigital/wiki/display/CEFDIGITAL/EBSI.

(13)  Jako jsou elektronické podpisy a časová razítka, s využitím stávajících navzájem kompatibilních šifrovacích algoritmů.

(14)  Jedná se o samoprováděcí smluvní prvky uložené na blockchainu, které nikdo neovládá, a proto jim každý může důvěřovat. Příkladem jsou zúčtování a vypořádání obchodu, dárkové/věrnostní kupony, elektronické zdravotní záznamy, distribuce licenčních poplatků, sledování původu produktu, přímé transakce („peer-to-peer“), půjčování, pojištění, energetické kredity a hlasování.

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1), https://gdpr-info.eu/.

(16)  www.tolar.io je příkladem technologie blockchain s nízkou spotřebou energie.

(17)  Zásady technologie blockchain jsou: samosprávná identita – autentizace, autorizace, sledovatelnost, důvěra, neměnnost, demokracie, žádné zprostředkování.

(18)  Např. Evropská platforma zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství je společnou iniciativou EHSV a Komise. Výbor je rovněž aktivní v odborné skupině na vysoké úrovni pro umělou inteligenci (AI HLEG) a expertní skupině Komise pro sociální podnikání (GECES).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zajištění inkluzivního přechodu k digitalizovanému železničnímu sektoru

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 47/04)

Zpravodaj: Alberto MAZZOLA

Spoluzpravodaj: Guy GREIVELDING

Rozhodnutí plenárního shromáždění	21. února 2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědný orgán	Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI)
Přijato v CCMI	2.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	202/0/5

1.   Doporučení

1.1.

Digitalizace přispívá ke zvýšení účinnosti a pohodlnosti osobní i nákladní železniční dopravy, rovněž však vystavuje železniční systémy rizikům v oblasti kybernetické bezpečnosti. EHSV proto doporučuje posílit spolupráci mezi Agenturou Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a Agenturou Evropské unie pro železnice (ERA).

1.2.

EHSV se domnívá, že by se mělo zásadním způsobem urychlit zavádění evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS), které představuje stěžejní prvek digitální strategie EU pro železniční dopravu. Požadované investice ve výši více než 100 miliard EUR by se měly realizovat prostřednictvím cílené iniciativy Komise s vyčleněním značného množství finančních prostředků EU, konkrétní podpory ze strany členských států a velkého objemu soukromého kapitálu (InvestEU).

1.3.

EHSV vyzývá odvětví železniční dopravy, aby společně s ostatními druhy veřejné dopravy vypracovalo komplexní a interoperabilní rámec pro mobilitu jako službu, který všem občanům zaručí přístup k cenově dostupné mobilitě a veřejné dopravě jakožto službě obecného zájmu, a aby usilovalo o vytvoření otevřeného rámce informačních technologií typu plug and play pro prodej multimodálních jízdenek v Evropě. Odvětví železniční dopravy by mohlo sehrát zásadní roli při rozvíjení aspektu mobility v rámci evropské digitální identity.

1.4.

EHSV vyzývá Evropskou federaci pracovníků v dopravě (ETF), Společenství evropských železničních a infrastrukturních podniků (CER) a Sdružení evropských provozovatelů železniční infrastruktury (EIM), aby jako součást sociálního dialogu v EU navázaly proaktivní transparentní dialog (například v podobě „digitálního plánu“) a aby zahájily společné iniciativy, díky nimž bude možné lépe určit a předvídat dopad automatizace a digitalizace a zachovat vysokou úroveň zaměstnanosti a sociálních záruk v rámci sociálně spravedlivého přechodu.

1.5.

EHSV požaduje, aby byl zřízen regulační orgán EU pro železniční dopravu, který bude napomáhat rozvíjení jednotného trhu železniční dopravy v EU, jenž bude zahrnovat i digitální aspekty.

2.   Úvod

Evropský systém mobility a dopravy v současné době přechází na mnohem ekologičtější a digitalizovanější systém.

Promění se logistické řetězce, jelikož nové technologie zajistí snadnější digitální integraci různých způsobů dopravy, hustší tok informací o dopravě a jejím sledování, snadnější přístup cestujících ke službám a informacím, účinnější využívání infrastrukturní kapacity a lepší časovou předvídatelnost.

Digitalizace rovněž zvýší objem dat, která mají k dispozici železniční podniky. Použití těchto dat, v plném souladu s pravidly pro ochranu soukromí a vlastnictví dat, vytvoří příležitosti pro nové podnikatelské iniciativy.

3.   Potřeba zajistit digitalizaci železničního sektoru

3.1.    Železnice jako součást jednotné digitální Evropy

Propojenost je základ, který umožňuje plnou realizaci evropského jednotného digitálního trhu a digitalizaci železnic.

Vysoká míra propojenosti je rovněž nezbytná k poskytování spolehlivých informací, např. co se týče vlakových jízdních řádů, dostupnosti jízdenek, plánovačů spojení, údajů z terminálů nákladní dopravy atd. Odpovídá to výrazným očekáváním zákazníků i zaměstnanců, neboť to umožní zkvalitnit služby a údržbu.

Další digitalizace železnic závisí na dobré spolupráci jak v rámci železničního sektoru, tak mezi ním a subjekty z odvětví telekomunikací. Nové sítě 5G nabídnou železnicím skvělou příležitost tím, že mj. umožní realizovat internet věcí a poskytovat lepší informace v reálném čase.

Odvětví železniční dopravy by mohlo sehrát zásadní roli při rozvíjení aspektu mobility v rámci evropské digitální identity, a to díky regulačnímu prostředí podporujícímu konkurenci a inovace a posilujícímu postavení občanů i podniků prostřednictvím důvěry a informovanosti o výhodách digitálních technologií pro občany, spotřebitele, podniky i pracovníky, jakož i pro kombinaci všech uvedených skupin do jediné „elektronické osoby“ (1).

3.2.    Nové specifické produkty a informační technologie

Ústředním prvkem technické strategie EU by mělo být zavádění ERTMS, aby bylo možné plně využít jeho výhod (mezi něž patří např. technická a provozní harmonizace, zvýšená kapacita sítě, lepší bezpečnost a spolehlivost či nižší náklady na údržbu). V posledních 20 letech bylo systémem ERTMS vybaveno méně než 10 % hlavní sítě TEN-T. Je třeba urychlit jeho zavádění, aniž by byla opomíjena dostupnost regionální železniční sítě.

Kromě toho by mezi hlavní body agendy měly patřit rozvoj technického a právního rámce (při plném respektování sociálního dialogu) pro zvyšování míry automatického provozu vlaků, lepší připojení k datovým službám na železničních tratích (mj. pomocí technologie 5G) a další opatření na poli digitalizace vhodná pro železniční dopravu.

3.2.1.   Interní procesy v železniční dopravě

3.2.1.1.   Příležitosti: zvyšování kapacity infrastruktury, údržba a prediktivní údržba, snižování nákladů, automatický provoz vlaků, bezpečnost, řízení krizí

Kontrolní, řídicí a komunikační systémy by neměly pouze přispívat ke kontrole a bezpečnému oddělování vlaků, ale měly by se stát flexibilním, inteligentním systémem pro řízení dopravy a podporu rozhodování, který bude fungovat v reálném čase.

Stávající systémy dostatečně nevyužívají nové technologie a postupy, např. družicové určování polohy, vysokorychlostní a vysokokapacitní datové a hlasové komunikační systémy (wi-fi, 4G/LTE, 5G) a automatizaci, ani inovativní systémy sběru dat v reálném čase, jejich zpracování a předávání. Ty však mají potenciál výrazně zlepšit provoz, a posílit tak kapacitu, snížit spotřebu trakční energie a emise uhlíku, omezit provozní náklady, zvýšit bezpečnost – a to i na železničních přejezdech prostřednictvím kooperativního inteligentního dopravního systému (C-ITS) – a spolehlivost a poskytovat spotřebitelům přístupné, spolehlivé a srozumitelné informace. Účinnost, spolehlivost a odolnost systému, jak co se týče infrastruktury, tak co se týče kolejových vozidel, radikálně zlepší údržba vycházející z reálného stavu určeného čidly a digitálními technologiemi.

3.2.1.2.   Hrozby: bezpečnost a kybernetická bezpečnost

Digitalizace přispívá ke zvýšení účinnosti a pohodlnosti železniční dopravy, rovněž však vystavuje železniční systémy rizikům v oblasti kybernetické bezpečnosti. Velkou výzvu tak pro celý železniční sektor představuje zohlednění potřeby spolehlivých opatření na poli kybernetické bezpečnosti a připravenost na řešení kybernetických útoků, včetně těch rozsáhlých.

„Jednotný výklad pravidel v oblasti kybernetické bezpečnosti, včetně vzájemného uznávání mezi členskými státy […] společným základem [pro digitalizaci] by mohly být rámce pro certifikaci a systémy certifikace […] by do tohoto procesu měly být zapojeny […] [ERA] a v některých případech by po dohodě s agenturou ENISA v zájmu zaručení soudržnosti měly být pověřeny vypracováním systému kybernetické bezpečnosti. Ve spolupráci s CEN/CENELEC/ETSI by měly být přijaty minimální evropské normy pro bezpečnost v oblasti IT.“ (2)

3.2.2.   Nové služby

3.2.2.1.   Nové aplikace pro cestující: elektronické jízdenky, elektronické rezervace, integrované jízdenky, multimodální jízdenky, mobilita jako služba, digitální platformy, digitální stanice

Za účelem zlepšení informací o dopravních spojích a usnadnění volby vhodného vlaku a kombinace různých dopravních prostředků a výdeje jízdenek platných na všechny tyto prostředky zahájily některé evropské železniční společnosti ve spolupráci s hlavními prodejci jízdenek společný projekt s názvem „Full Service Model“ (model kompletních služeb). Namísto dvoustranných řešení prodejců a poskytovatelů železničních služeb tak vznikne otevřený rámec informačních technologií typu plug and play pro prodej vlakových jízdenek.

V tomto novém kontextu znamená pojetí mobility jako služby přechod od osobně vlastněných dopravních prostředků k řešením mobility využívaným ve formě služeb. Klíčovým konceptem tohoto pojetí je nabídnout cestujícím řešení mobility „ode dveří ke dveřím“, která budou vycházet z jejich cestovních potřeb a volby, aby tak byl zaručen přístup k cenově dostupné mobilitě a veřejné dopravě jakožto službě obecného zájmu. Pojetí mobility jako služby se vztahuje na celý dopravní systém jakožto jeden celek a železniční doprava se svými nízkými emisemi musí být jeho součástí.

3.2.2.1.1.    Nová problematika: ochrana dat, soukromí, práva cestujících

Klíčový význam má legislativní stabilita, aby bylo možné provést zásadní posun v oblasti prodeje jízdenek. S ohledem na splnitelné požadavky EU stanovené v nařízení o právech cestujících v železniční dopravě jsou zásadní uživatelsky vstřícné informace o jízdenkách platných na všechny druhy dopravy.

Železnice musí nadále podporovat přístupnost nákladově efektivním způsobem. Zbytečná ustanovení mezi podniky způsobují zbytečnou byrokracii a měla by se přijímat na smluvním základě a v náležitém případě pomocí příslušného právního rámce pro výměnu dat.

3.2.2.2.   Pro nákladní dopravu

Železniční sektor přijal u příležitosti dnů TEN-T v Rotterdamu v roce 2016 společné prohlášení s názvem Prohlášení sektoru, v němž nastínil kroky, které je potřeba přijmout za účelem zlepšení mezinárodní nákladní železniční dopravy v Evropě. Na základě tohoto prohlášení bylo určeno deset prioritních opatření, k nimž patří mj. sledování vlaků, očekávaný čas příjezdu a podpora konkrétního zavádění ERTMS. Mimoto podepsali evropští sociální partneři v odvětví železniční dopravy dne 2. prosince 2015 prohlášení o železniční nákladní dopravě, v němž formulovali návrhy, jak tuto dopravu vylepšit.

Testování automatických brzdných systémů umožní výrazně zvýšit efektivitu řazení vlakových souprav. Je rovněž nezbytné zaručit ochranu obchodních údajů v odvětví nákladní dopravy.

3.3.    Financování digitalizace a VaI

3.3.1.   Financování digitalizace železnic: Digitální Evropa, Nástroj pro propojení Evropy, InvestEU, národní programy

Měla by být zaručena odpovídající podpora ze strany EU a z vnitrostátních prostředků, a to pro všechny části železničního systému a na dokončení fungující evropské železniční sítě.

Musí pokračovat podpora z Nástroje pro propojení Evropy, jehož prostředky by měly být po roce 2020 navýšeny. Je nutné zdůraznit, že by se Nástroj pro propojení Evropy měl zaměřit na otázky digitalizace, jako jsou traťová a palubní zařízení ERTMS. Zavedení ERTMS, jehož součástí jsou digitální stavědla, do sítě TEN-T vyžaduje více než 100 miliard EUR. Tyto investice lze podpořit pouze prostřednictvím cílené iniciativy s vyčleněním značného množství finančních prostředků EU, které doplní konkrétní podpora ze strany členských států a soukromý kapitál (InvestEU). Výbor se domnívá, že je za účelem uvolnění potřebných prostředků potřeba posílit proaktivní úlohu Komise a vypracovat regulační rámec. Z Nástroje pro propojení Evropy II by se mělo rovněž financovat vybavení přeshraničních železničních koridorů technologií 5G, aby se zlepšilo připojení.

3.3.2.   Shift2Rail a Shift2Rail2

Je rovněž zapotřebí podpora EU, která bude stimulovat inovace v odvětví železniční dopravy, zejména pokud jde o pokračování úspěšného společného podniku Shift2Rail. Budoucí evropské institucionalizované partnerství by mělo získat větší rozpočet a být vybaveno zdokonaleným a zjednodušeným systémem správy, který více zohlední potřeby provozovatelů železniční dopravy a infrastruktury a jejich zákazníků a bude stále schopen aktivovat ve všech členských státech celý inovační ekosystém v železničním sektoru. V rámci financování výzkumu v oblasti digitálních inovací je nutné vyčlenit značné množství prostředků na posouzení souvisejících sociálních dopadů a na opatření zaměřená na usnadnění spravedlivého přechodu.

4.   Potřeba zaručit, aby byl tento přechod inkluzivní

4.1.    Pro zaměstnance

Očekává se, že zavedení digitálních technologií v železničním sektoru povede ke zvýšení účinnosti a produktivity, které bude přínosem pro konkurenceschopnost tohoto sektoru, a bude současně vyžadovat kvalitativní a kvantitativní změny v pracovních místech a organizaci práce na železnici.

Tato transformace již probíhá a železniční společnosti se musejí připravit, aby mohly včas a inkluzivním způsobem zvládat změny dotýkající se jejich pracovníků, a zůstaly tak i nadále kvalitními a atraktivními zaměstnavateli.

Dojde k zásadním změnám, co se týče povahy práce a poptávky po dovednostech. EHSV zdůrazňuje, že s těmito strukturálními změnami je důležité se vyrovnat podporou spravedlivé a hladké transformace a reagováním na nedostatek v oblasti dovedností, ve spojení s odpovídajícím monitorováním pokroku.

Neměl by se podceňovat dopad na zdraví železničních pracovníků, k němuž patří mj. vytváření psychické zátěže, která by mohla vést k onemocněním a způsobit napětí v soukromém životě lidí.

Zajistit inkluzivní přechod znamená zvládat změny sociálně odpovědným způsobem, počínaje otevřeným a transparentním dialogem se zaměstnanci a jejich zástupci. V rámci tohoto dialogu je třeba věnovat pozornost případným obavám, které digitalizace vyvolává, a zajistit nezbytné zapojení zaměstnanců v průběhu transformace.

Při zavádění digitalizace by se mělo postupovat s maximální opatrností, aby se předešlo narušujícím změnám a sociálnímu sváru. Je naprosto nezbytné, aby se evropští sociální partneři (Evropská federace pracovníků v dopravě – ETF, Společenství evropských železničních a infrastrukturních podniků – CER a Sdružení evropských provozovatelů železniční infrastruktury – EIM) sešli v rámci unijního odvětvového sociálního dialogu o železnicích, aby rozhodli o společných projektech, díky nimž se lépe určí a bude předvídat dopad automatizace a digitalizace, aby se zachovala vysoká míra zaměstnanosti a sociálních záruk v rámci sociálně spravedlivého přechodu.

Evropští a vnitrostátní političtí činitelé a sociální partneři by měli zajistit koordinaci mezi evropským sociálním dialogem a jednáními v jednotlivých členských státech, aby bylo možné se zabývat pracovními a sociálními důsledky digitalizace v integrovaném evropském železničním systému.

Na vnitrostátní úrovni musejí železniční společnosti společně se zástupci zaměstnanců vypracovat v rané fázi určitý „digitální plán“ a poskytnout zástupcům zaměstnanců odbornou přípravu zaměřenou na identifikaci digitálních procesů a ovlivňujících faktorů.

Kromě toho je nutné vyjednat se zástupci zaměstnanců na vnitrostátní úrovni kolektivní smlouvy ohledně těchto aspektů:

—	práva na konzultace, účasti a kolektivního zastoupení před zavedením nových technologií,

—	definice a podmínek pro alternativní činnosti/zaměstnání, rekvalifikaci a kvalifikace,

—	bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, práva odpojit se, ochrany údajů o zaměstnancích (před stálým sledováním),

—	kratší pracovní doby a/nebo (pružného) rozvržení pracovní doby.

Bezpečnost provozu a bezpečnost cestujících a zaměstnanců nelze zaručit pouze prostřednictvím digitálních a automatizovaných systémů – v tomto směru je nezbytná přítomnost člověka.

Klíčem k řešení této výzvy je položení důrazu na přechod mezi zaměstnáními, který bude podpořen celoživotním učením a investicemi do zaměstnatelnosti pracovníků, aby se předešlo jejich propouštění. U železniční dopravy jsou dvěma důležitými výzvami nevyvážená věková pyramida pracovní síly a potíže při náboru zaměstnanců, zejména mladých lidí a žen. Železniční společnosti se tedy musí postarat o to, aby byli starší pracovníci schopni i nadále setrvávat na pracovních místech, která se velmi rychle proměňují, aby se zaručilo předávání klíčových znalostí z generace na generaci a rozšířila se základna těchto společností pro nábor pracovníků.

Z hlediska vnitrostátních a celounijních systémů je možné nerovnováhu v rámci pracovní síly snížit nebo jí dokonce předejít řádným dialogem a dobrou spoluprací mezi vzdělávacím sektorem a podniky, aby bylo možné zajistit „pracovní sílu budoucnosti“ prostřednictvím odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků a školitelů s cílem vybavit je digitálními dovednostmi.

Jak bylo uvedeno výše, hrají vnitrostátní vzdělávací systémy, zejména odborné vzdělávání, důležitou úlohu v zajišťování toho, aby byla budoucí pracovní síla vybavena správnými dovednostmi. Doporučuje se vytvořit odvětvové rady pro dovednosti.

4.2.    Cestující: starší lidé využívající služby náročné z hlediska IT, osoby se zdravotním postižením, venkovské oblasti atd.

4.2.1.

Digitalizace přinese větší příležitosti k dalšímu snížení dopadu našeho dopravního systému na životní prostředí a ke zvýšení účinnosti mobility. Vlivem rostoucí propojenosti bude rovněž snadnější využívat možností mobility jako služby a multimodality. To by přineslo užitek venkovským oblastem, ovšem pouze při vynaložení nezbytných investic.

4.2.2.

Vzhledem k tomu, že je železniční doprava služba, je důležité, aby se partnery v její digitalizaci mohli rovněž stát občanská společnost, spotřebitelská sdružení, ekologická sdružení, organizace osob se zdravotním postižením, sdružení podporující spravedlivou mobilitu a sdružení zastupující starší osoby.

4.2.3.

„EHSV se domnívá, že v zájmu využití potenciálu hospodářské síly 25 % občanů Unie v seniorském věku není s ohledem na růst vhodné pohlížet na seniory jako na kategorii občanů, jež stojí mimo hlavní běh života, a že by naopak bylo třeba uznat jejich schopnosti i jejich očekávání a zapojit je do digitální éry coby hospodářské a sociální subjekty.“ (3)

5.   V kontextu evropské ekonomiky založené na datech

5.1.

Rozvoj nových informačních technologií usnadnil sběr a využití dat o dopravě. Maximalizace využívání dat povede k hospodářskému růstu, inovacím a výrazným přínosům pro železniční sektor, jeho zákazníky a evropskou ekonomiku a k vytváření a rozvoji interoperabilních a vzájemně propojených služeb. Je potřeba lépe prozkoumat různé aspekty zpřístupňování dat a jejich sdílení, aby bylo možné vytvořit jednoznačnou přidanou hodnotu pro železniční odvětví a společnost.

5.2.

Prvním krokem je zajištění interoperability datových formátů, aby mohly všechny zúčastněné subjekty spolupracovat. Kromě toho by bylo potřeba vyjasnit vlastnictví různých typů dat, přístup k nim a jejich využívání. Pro odstranění překážek bránících sdílení dat v ekosystému železniční dopravy bude zásadní úzká spolupráce mezi úřady, spotřebitelskými organizacemi, veřejnými a soukromými provozovateli, odborovými svazy, provozovateli infrastruktury a dodavateli.

5.3.

Řádná analýza dat velkého objemu pak přinese informace o trendech a požadavcích, které by mohly pomoci nově navrhnout dopravu tak, aby byla více uzpůsobena potřebám svých uživatelů, byla flexibilnější a pomohla městům zvýšit jejich účinnost. Digitalizace a robotizace dopravy vyžadují odpovídající dostupnost, přístupnost a volný tok dat. Zároveň je nutné zajistit jejich řádnou ochranu.

5.4.

EHSV žádá Komisi, aby zajistila spravedlivou hospodářskou soutěž a poskytla spotřebitelům možnost volby v oblasti přístupu k datům. V současné době panují obavy ohledně úrovně hospodářské soutěže, které pramení z pokusů získat přístup k údajům o cestujících. Výzvy rovněž vyvstávají na poli veřejné dopravy, kde bude mít přístup k datům (např. jízdním řádům a poloze v reálném čase) zásadní význam pro zavedení hladce fungujících multimodálních služeb.

5.5.

Evropská komise by měla přijmout závazné předpisy, díky nimž bude zaručeno dodržování zásady spravedlivé hospodářské soutěže bez diskriminace veřejných a soukromých společností poskytujících podobné služby i zásady přístupu k datům o dopravě, a to při plném dodržování pravidel ochrany dat. „Stejné podmínky se musí vztahovat na veřejné i soukromé společnosti, přičemž je třeba zajistit reciprocitu při výměně údajů a kompenzaci nákladů,“ (4) včetně digitálních platforem.

6.   Evropský dodavatelský průmysl pro železniční dopravu

6.1.

„Digitalizace a robotizace dopravy přináší nové podnikatelské příležitosti pro výrobní odvětví i odvětví služeb, včetně malých a středních podniků, a mohla by být pro EU oblastí konkurenční výhody. Proto EHSV vyzývá k vytvoření stimulujícího a příznivého podnikatelského prostředí a také k otevřenosti vůči novým podnikatelským modelům a podněcování rozvoje evropských digitálních platforem.“ (5)

6.2.

Sdružení evropského dodavatelského průmyslu pro železniční dopravu UNIFE ve svém dokumentu o digitalizaci s názvem Digitální trendy v železničním sektoru vyjadřuje svůj názor na to, jak digitální transformace přispěje k dosažení cílů evropského železničního sektoru a jeho dodavatelského průmyslu, a to jak co se týče posílení spokojenosti cestujících v železniční dopravě, tak co se týče optimalizace logistiky a zvýšení kapacity nákladní dopravy. Za tímto účelem bylo určeno pět hlavních oblastí zájmu: 1) data velkého objemu, 2) kybernetická bezpečnost, 3) umělá inteligence, 4) nové služby v oblasti mobility, 5) digitalizace služeb v oblasti logistiky nákladní dopravy.

7.   Úloha institucí

7.1.    Agentura ERA

Aby bylo možné dále rozvíjet jednotný evropský železniční prostor, a zabránit tak roztříštěnému vývoji telematických aplikací, byla posílena úloha této agentury v oblasti těchto aplikací. Za tímto účelem byla agentura zmocněna jednat jako systémový orgán pro telematické aplikace a měla by z této pozice uchovávat, monitorovat a řídit všechny odpovídající subsystémové požadavky na úrovni Unie.

7.2.    Agentura ENISA

Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) je evropským střediskem shromažďujícím odborné poznatky v oblasti kybernetické bezpečnosti a přispívá k vysoké úrovni bezpečnosti sítí a informací v EU.

Tato agentura poskytuje poradenství a navrhuje vhodná řešení – k oblastem její činnosti patří celoevropská cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti, národní strategie kybernetické bezpečnosti, spolupráce týmů CSIRT a budování kapacit, studie týkající se bezpečného zavádění cloud computingu, řešení otázek ochrany dat, technologie zvyšující ochranu soukromí a ochrana soukromí v nových technologiích, elektronická identifikace, služby vytvářející důvěru, určování kybernetických hrozeb atd. ENISA a ERA by měly v těchto záležitostech spolupracovat.

7.3.    Evropský hospodářský regulační orgán pro železniční dopravu

Směrnice EU stanovily členským státům povinnost zřídit regulační orgány zaměřené na dozor nad hospodářskou soutěží na trhu železniční dopravy. V souvislosti s vytvářením jednotného evropského železničního prostoru (zejména co se týče mezinárodní nákladní a osobní dopravy) je nezbytné, aby se kromě zřízení těchto orgánů zintenzivnilo rovněž úsilí v kontinentálním měřítku, a sice v podobě zřízení evropského regulačního orgánu pro železniční dopravu.

---

(1)  Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 79.

(2)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 86.

(3)  Stanovisko Digitální pilíř růstu: počítačově zdatní senioři, potenciál 25 % evropského obyvatelstva (Úř. věst. C 389, 21.10.2016, s. 28).

(4)  Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 79.

(5)  Stanovisko Dopady digitalizace a robotizace dopravy na tvorbu politik EU (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 52).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 nesmí být nikdo opomenut

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 47/05)

Zpravodaj: Peter SCHMIDT

Spoluzpravodaj: Lutz RIBBE

Rozhodnutí plenárního shromáždění	21.2.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato na plenárním zasedání	31.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	159/21/16

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje připravují cestu k lepší a udržitelnější budoucnosti pro všechny. Ústředním prvkem těchto cílů je závazek „nikoho neopomíjet a dosáhnout v první řadě na ty nejopomíjenější“ v rámci změny směrem k udržitelné a odolné cestě a nepovažovat žádný cíl za dosažený, pokud jej nebylo dosaženo pro všechny.

1.2.

EHSV se domnívá, že problémy sociálního charakteru je třeba řešit v plné součinnosti s problémy v oblasti životního prostředí a hospodářství. Za účelem provádění cílů udržitelného rozvoje v EU je nutné sloučit sociální rozměr udržitelnosti s jejím hospodářským a environmentálním rozměrem, což přinese systémovou změnu a odstraní izolované přístupy, které v současných strategiích EU převažují. Je nesporné, že určování opatření a politik vícerozměrnou optikou Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je přínosné. Naprosto stěžejní význam v provádění této agendy bude mít řešení „sociální otázky“.

1.3.

Sociální problematika a regionální soudržnost byly v porovnání s environmentálním nebo hospodářským rozměrem dosud považovány spíše za samostatné oblasti politiky než za skutečně nedílnou součást politiky udržitelnosti. Význam sociálního rozměru v komplexní politice udržitelnosti spočívá nejen v tom, že dále rozvíjí tradiční sociální politiky (např. lepší sociální dávky), ale je také přínosnější pro spravedlnost a zapojení do hospodářství ve prospěch občanů i regionů.

1.4.

Přechod k udržitelnému a uhlíkově neutrálnímu hospodářství účinně využívajícímu zdroje vyžaduje zásadní změny v naší společnosti a v našem hospodářství. Se změnami budou spojeny možnosti, ale i rizika. Nikoho neopomíjet znamená, že všichni členové společnosti a zejména ti nejopomíjenější mají skutečnou šanci chopit se příležitosti a jsou připraveni čelit rizikům. To vyžaduje aktivní politiku. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším skupinám společnosti i nejvíce znevýhodněným regionům a územím.

1.5.

Nikoho neopomíjet konkrétně znamená znovu posílit postavení co největšího počtu lidí, aby mohli hrát kladnou úlohu jako aktivní občané, maximalizovat dostupnost investic, nových životních stylů, spotřebních návyků a udržitelné technologie pro všechny osoby, skupiny a regiony v procesu přechodu. Přechod k udržitelnosti nemůže a nesmí být nařizován shora. Úspěšný bude pouze tehdy, pokud bude spočívat na širokém přijetí a aktivním zapojení všech.

1.6.

Aby byly cíle udržitelného rozvoje úspěšně provedeny a nikdo nebyl opomenut, vyzývá EHSV Evropskou komisi, Parlament, Radu a členské státy k tomu, aby: — v rámci zastřešující „strategie EU pro udržitelný rozvoj pro rok 2050“ vytvořily Zelenou a sociální dohodu pro Evropu, která se bude skutečně distancovat od nadměrného využívání přírodních zdrojů, přičemž jejím hlavním cílem by bylo zvýšení blahobytu občanů. EHSV vítá, že nová Komise zamýšlí zahájit Zelenou dohodu pro Evropu, trvá však na tom, aby měla i sociální rozměry, — systematicky posuzovaly možné negativní/pozitivní vedlejší dopady přechodu na evropské obyvatelstvo (zejména na chudé a zranitelné skupiny) a strukturálně slabé regiony a lépe chápaly mezigenerační faktory udržitelnosti a nerovnosti, — vytvořily vhodné správní struktury a nástroje pro provádění cílů udržitelného rozvoje a Zelené a sociální dohody pro Evropu, například prostřednictvím evropského semestru, zlepšování právní úpravy a VFR, včetně Fondu soudržnosti a sociálního fondu, které budou přechod podporovat, — rozvíjely širší porozumění spravedlivému přechodu (nad rámec uhelné problematiky) a v plném rozsahu prováděly evropský pilíř sociálních práv na jeho podporu a současně podporovaly reformy systémů přerozdělování (přizpůsobené zdanění, sociální ochranu a udržitelné a sociální investice) a rovněž rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a rovnost žen a mužů, — zajistily pro všechny rovný přístup a rovné příležitosti v oblasti odpovídajícího vzdělávání a odborné přípravy, — odstranily překážky bránící aktivnímu zapojení občanů, kteří postrádají nezbytný finanční i sociální kapitál, potřebné znalosti a informace i přístup k příležitostem, — zavedly politiky, které jsou přínosné pro občany a chrání životní prostředí, např. programy týkající se znečištění ovzduší, které by byly prioritně zaměřené na zranitelné skupiny, politiky ekologického sociálního bydlení atd., — podporovaly sociální ekonomiku a ekonomiku sdílení v rámci přechodu na udržitelnost (např. dovednosti, oběhové hospodářství, transformaci energetiky, podporu družstev), — poskytovaly malým a středním podnikům podporu, aby přechod úspěšně zvládly a dosáhly udržitelné konkurenceschopnosti, a to formou lepšího přístupu k dovednostem, finančním prostředkům, inovacím a technologiím, — podporovaly vytváření kvalitních pracovních míst, — navrhly strategii s cílem zajistit, aby nejen města, ale i venkovská společenství umožňovala širší zapojení a stala se odolnější a udržitelnější, — v Evropě posílily ochranu klimatu a přizpůsobování se klimatu s cílem bojovat proti desertifikaci a řešit nedostatek vody a vylidňování, — daly mladým lidem a budoucím generacím smysluplný prostor vyjádřit se a zajistily, aby hráli roli v rozhodování o udržitelnosti, — podporovaly udržitelnou obchodní politiku, jež by internalizovala pozitivní i negativní sociální a environmentální externality obchodu.

2.   Úvod

2.1.

Sociální rozměr udržitelnosti nebyl až příliš dlouho dostatečně zohledňován, ať už na světové úrovni, či na úrovni EU. Sociální problematika a regionální soudržnost byly v porovnání s environmentálním nebo hospodářským rozměrem dosud považovány spíše za samostatné oblasti politiky než za skutečně nedílnou součást politiky udržitelnosti, přičemž v Evropě nadále přetrvávají rozsáhlé sociální nerovnosti a regionální nevyváženosti a v některých místech se dokonce prohlubují. Politiky dosud skutečně opomíjely lidi, skupiny i regiony a nebraly ohledy na meze naší planety ani na základní sociální potřeby velkého podílu obyvatelstva EU. EU je často shledávána odpovědnou za hlubokou propast mezi sliby v politice soudržnosti a sociální politice a skutečnými výsledky.

2.2.

Nemůžeme a nesmíme přehlížet rostoucí kladné i záporné vazby mezi hospodářskými, sociálními i ekologickými výzvami. Nedávné protesty po celé Evropě bychom neměli považovat za jasné odmítnutí reforem ze strany široké veřejnosti. Spíše vyjadřují obavy mnoha lidí, kteří již nejsou spokojeni se svou současnou situací a nyní se obávají také toho, že nutné změny, které je čekají, např. cesta k uhlíkově neutrálnímu hospodářství, budou opět na jejich úkor.

2.3.

Nový rámec politiky udržitelného rozvoje proto musí analyzovat nedostatky stávajících neudržitelných politik a vyústit v novou Zelenou a sociální dohodu, jež bude formou praktických řešení smysluplně reagovat na obavy lidí. Prvním krokem k dosažení co největšího přijetí a podpory těchto společenských opatření ze strany veřejnosti je tudíž spravedlivé rozdělení zátěže a přínosů. Lidé, kteří se do přechodu zapojí pozitivním způsobem, sníží riziko ještě větší nespokojenosti, odporu nebo politické rezignace, například co se týče neúčasti ve volbách. Není pochyb, že neúčast živí v naší společnosti extremismus, populismus, rasismus a nacionalismus, které můžeme v současnosti pozorovat v mnoha členských státech EU.

2.4.

Ekologickou krizi nemůžeme vyřešit, aniž bychom se zabývali sociálním rozměrem, a naopak. K přijetí faktu, že sociální rozměr musí mít přinejmenším stejnou prioritu jako rozměr hospodářský a environmentální, je zapotřebí veřejná diskuse.

2.5.

Výbor znovu upozorňuje, že nikoho neopomíjet nesmí a nemůže znamenat, že budeme řešit pouze konkrétní obavy jednotlivců a jejich hospodářskou situaci a podmínky. (1) Opomíjené jsou také domácnosti, komunity, regiony, odvětví a menšiny, které se cítí přehlížené, například kvůli rušení či zhoršování veřejných služeb či nedostupnosti nebo cenové nedosažitelnosti základních služeb (nejedná se pouze o finanční stránku věci). Vše začíná fyzickou infrastrukturou (doprava, telekomunikace a internet) a poté se to týká vzdělávání, zdravotní a sociální péče a volnočasových aktivit, administrativních služeb, donucovacích orgánů, policie atd.

2.6.

Nikoho neopomíjet znamená znovu posílit postavení lidí jakožto aktivních občanů, maximalizovat transparentnost a zapojit všechny osoby, skupiny a regiony do procesu přechodu.

2.7.

Nikoho neopomíjet se navíc také týká budoucích generací, a to v souladu s definicí udržitelného rozvoje stanovenou ve zprávě Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj (2). EHSV se domnívá, že stávající evropský politický rámec a hospodářství ochuzují mladé lidi a budoucí generace, a vítá, že zejména mladí lidé v současnosti zřetelně vyjadřují své názory, například v rámci hnutí Pátky pro budoucnost (Fridays for Future).

2.8.

Jelikož je třeba občany povzbuzovat, aby se odhodlaně vyrovnali s nadcházející transformací, musí politici na všech úrovních vdechnout život zásadě „nikoho neopomíjet“. Transformace totiž znamená změnu a ne každý bude v procesu přechodu k udržitelnosti úspěšný. Je tudíž stejně chybné jako nerozumné hovořit pouze o situacích, jež budou prospěšné úplně pro všechny. I když z toho bude mít prospěch společnost jako celek, náklady a přínosy nebudou rozdělovány rovným dílem bez politických zásahů, které zajistí, aby nebyl nikdo opomenut.

3.   Znepokojující vývojové tendence v otázce sociálních a environmentálních nerovností v Evropě

3.1.

Evropa se vyznačuje vysokou úrovní lidského rozvoje a střední délka života jejích občanů patří k nejvyšším na světě. Přesto ji však čeká ještě dlouhá cesta, než dosáhne sociálního rozměru cílů udržitelného rozvoje. Podle posledních dostupných údajů Eurostatu (3) bylo v roce 2018 109,2 milionu osob, tedy 21,7 % obyvatelstva EU, ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Nejohroženější jsou děti a menšiny. Silná materiální deprivace, což je měřítko absolutní chudoby, se od roku 2008 snížila z 8,5 % na 5,8 % obyvatelstva EU v roce 2018 (4), avšak tento cíl strategie Evropa 2020 není zdaleka splněn.

3.2.

Podíl zaměstnaných žen činí pouze 67,5 % (5) v porovnání s 73 % mužů (podíl zaměstnaných žen se třemi a více dětmi je pouze 55 % oproti 85 % mužů) (6), 32 % žen pracuje na částečný úvazek (7) v porovnání s 8 % mužů. Hrubý hodinový výdělek žen v EU byl v roce 2017 v průměru o 16 % nižší než u mužů, a to z důvodu kombinace stereotypů, segregace ve vzdělávání a na trhu práce a také proto, že vedoucí a dozorčí pozice většinou zastávají muži, zatímco ženy zůstávají delší dobu mimo trh práce, mají neplacené pečovatelské povinnosti a postihuje je platová diskriminace. (8) Nedostatek zařízení péče (o děti) je stále hlavním důvodem, proč ženy nejsou součástí pracovní síly. Každá třetí ekonomicky neaktivní žena (31,7 %) uvedla, že je tomu tak kvůli pečovatelským povinnostem, v porovnání s pouze 4,6 % ekonomicky neaktivních mužů. Rozdíly v odměňování žen a mužů se v průběhu kariéry a života prohlubují, což způsobuje značnou nerovnost mezi důchody žen a mužů ve výši 39 %, přičemž mezera chudoby mezi ženami a muži je největší v nejstarší věkové skupině (65 let a více). (9)

3.3.

Nerovnosti v rozdělení bohatství jsou ještě vyšší. 10 % nejbohatších domácností vlastní 50 % celkového bohatství, zatímco 40 % nejchudších domácností má pouze něco málo přes 3 %. (10) Podíl na příjmech 40 % nejchudšího obyvatelstva z hlediska celkového ekvivalizovaného disponibilního příjmu se ustálil na nízké úrovni a v roce 2017 činil 21,1 % (Eurostat, Cíle udržitelného rozvoje 2019). V EU existují také značné nerovnosti v distribuci příjmů. V roce 2016 mělo 20 % nejbohatších obyvatel (s nejvyšším příjmem) 5,2krát větší příjem než 20 % nejchudších. (11)

3.4.

Chudí se také stali chudšími: rozsah či závažnost chudoby (tj. jak hluboko klesl příjem osob ohrožených chudobou pod práh ohrožení chudobou) v EU jako celku činil v roce 2016 25 %, což znamená, že polovina osob žijících pod hranicí chudoby byla nejméně 25 % pod daným prahem ohrožení chudobou. (12)

3.5.

Podle dostupných (neúplných) důkazů žijí domácnosti s nízkými příjmy obvykle v méně zdravém prostředí než domácnosti s vyššími příjmy a čelí mnoha příčinám zranitelnosti. Chudší domácnosti mají také větší problém hradit energie a mobilitu. (13) Co se týče vystavení znečištění nebo jiné nebezpečnosti pro životní prostředí, evropští občané si nejsou rovni. (14)

3.6.

Zatímco ekonomické rozdíly mezi zeměmi EU se postupem času zmenšily, mezi členskými státy panují zřetelné rozdíly, (15) neboť podíl obyvatelstva ohroženého chudobou kolísá mezi 32,8 % (Bulharsko) a 12,2 % (Česká republika) (16). Rozdíl mezi disponibilními příjmy domácností v EU činí 25,8 %, přičemž vyšších hodnot dosahují severské a západní země a nižších východní a jižní země EU. Mezi členskými státy existují také velké rozdíly v míře nezaměstnanosti a výskytu silné materiální deprivace. (17) Celkově je ohroženo 64,9 % nezaměstnaných v EU, od 81,8 % v Německu po 51,5 % v Polsku. (18)

3.7.

Nerovnosti jsou výsledkem naší současné hospodářské situace. Takzvaná teorie stékajících kapek, podle níž dochází k růstu, který nakonec zvedne všechny loďky současně, neodráží evropskou realitu. Ne každý měl ve skutečnosti stejný prospěch z evropského růstu, neboť domácnosti s vyššími příjmy z něj měly mnohem větší prospěch než 40 % nejchudšího obyvatelstva. Mnoho lidí stěží přežívá, zatímco největší přínos z bohatství, k jehož vytváření všichni přispíváme, má velmi malá skupinka osob.

4.   Rozdílné dopady přechodu k udržitelnosti

4.1.

Přechod k udržitelnosti jednak vyplývá z nutnosti zacházet s našimi přírodními zdroji opatrněji a odpovědněji a jednak je stále více zřejmé, že má i příslušný ekonomický potenciál. Světový trh s nízkouhlíkovými výrobky a službami již rychle roste. Některá pracovní místa v oblasti nízkouhlíkového hospodářství vznikají v regionech a odvětvích, jež se po desetiletí potýkají s nedostatkem investic. Silnější oběhové hospodářství přispěje k účinnému využívání zdrojů, omezí negativní dopady na životní prostředí a zvýší zaměstnanost, mimo jiné přemístěním činností zpět do Evropy i v rámci členských států, a to i do znevýhodněných oblastí. V nedávné studii se odhaduje, že se čistá zaměstnanost v důsledku politik oběhového hospodářství zvýší do roku 2030 o přibližně 650 000–700 000 pracovních míst. (19) Měli bychom zajistit, aby k nim měli přístup všichni lidé a aby tato místa byla vysoce kvalitní. Předpokládá se, že přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství vytvoří do roku 2030 vedle již očekávaných 12 milionů nových pracovních míst ještě další 1,2 milionu pracovních míst v EU. Přechod by mohl zmírnit současnou polarizaci pracovních míst způsobenou automatizací a digitalizací tím, že vytvoří pracovní místa také uprostřed spektra rozložení mezd a dovedností, zejména pak ve stavebnictví a ve výrobě. (20) Bude mít dopad na všechna odvětví, přičemž se předpokládá, že mnohem více bude narušen automobilový průmysl a zemědělství.

4.2.

Nicméně stále vidíme, že dochází k rozsáhlému narušování hospodářské soutěže, protože stávající rámec našeho tržního hospodářství neumí zabránit plýtvání přírodními zdroji, jejich znečišťování ani ničení. Takové narušování je nejen na úkor životního prostředí, ale také brání rychlému rozvoji nových a udržitelných hospodářských příležitostí. Dochází k němu jak v Evropě, tak v mezinárodním měřítku. V politice vnitřního trhu ani v obchodní politice nesmí být uzurpovány konkurenční výhody prostřednictvím nezodpovědného jednání ohrožujícího blahobyt lidí ani drancování přírodních zdrojů. EHSV proto vítá skutečnost, že nová předsedkyně Evropské komise například vyzvala k zavedení uhlíkové daně na hranicích za předpokladu, že tento režim bude navržen tak, aby urychlil přechod k udržitelnosti a zajistil větší sociální spravedlnost. EHSV považuje za důležité, aby EU usilovala o celosvětové stanovení ceny uhlíku jako o zásadní dlouhodobé řešení.

4.3.

Problém daňových systémů v členských státech EU spočívá v tom, že jsou příliš založené na zdanění práce. Environmentální daně činily v roce 2016 ve skutečnosti pouze 6,3 % celkových daňových příjmů, zatímco zdanění práce 49,8 % celkových příjmů. Těžiště pozornosti by mohl od práce ke zdanění nadměrného bohatství, spotřeby, znečištění nebo digitalizace skutečně odklonit holistický přístup k daňové reformě společně s cíli udržitelného rozvoje. (21) Takový odklon by musel zohlednit rostoucí příjmovou nerovnost v Evropě a vzájemnou souvislost mezi výší příjmů a uhlíkovou stopou. Environmentální daně musí být ve skutečnosti koncipovány tak, aby způsobily změnu v chování největších uživatelů a současně minimalizovaly negativní dopady na příjmovou a majetkovou nerovnost. Příjmovou nerovnost a sociální výsledky by mohlo příznivě ovlivnit například ukončení dotací na fosilní zdroje energie, stanovování ceny CO2 a vyčlenění příslušných příjmů na rozvoj veřejné dopravy.

4.4.

EU získá v otázce udržitelnosti důvěryhodnou vedoucí roli v celosvětovém měřítku pouze tehdy, bude-li v této oblasti plnit svou povinnost. Jedná se o základní předpoklad pro to, aby měla prospěch z rychle rostoucích budoucích trhů, například v oblasti oběhového hospodářství, ekologických technologií, bioinženýrství a udržitelného financování. Závazek udržitelnosti na světové úrovni zároveň pomáhá dosáhnout politických cílů EU v dalších oblastech (např. řešení příčin migrace, spravedlivý světový obchod, snížení závislosti na zemích bohatých na ropu z hlediska zahraniční politiky).

4.5.

Přechod k udržitelnosti však vyžaduje obrovské veřejné a soukromé investice či vysoké výdaje na zboží dlouhodobé spotřeby, které se vyplatí v dlouhodobém časovém horizontu, a to na úrovni domácností, podniků, obcí a na úrovni regionů či zemí. Hlavní otázka pro sociální udržitelnost zní: kdo může tyto finanční prostředky investovat nebo vynaložit? Tato otázka určuje, kdo bude mít ze zjištěných hospodářských výhod prospěch, a kdo nikoli. Sociální udržitelnost je ohrožena, pokud: — jsou schopny investovat pouze velké společnosti, a nikoli malé a střední podniky, — začínající podniky nemají přístup na budoucí trhy udržitelného hospodářství, — finanční prostředky na zajištění způsobilosti infrastruktury pro udržitelnost má pouze veřejný sektor spíše v prosperujících než ve strukturálně slabých regionech, — především osoby s nižšími příjmy a omezenými finančními zdroji, nižším vzděláním a méně znalostmi, menší přijatelností pro banky, menším sociálním kapitálem a sebevědomím nemají nebo pro sebe nevidí žádné skutečné příležitosti investovat do svých spotřebních návyků nebo je změnit na udržitelné. Za takové situace mají prospěch z přechodu k udržitelnosti pouze ti, kterým se již daří dobře. Sociální nerovnosti a nespravedlnost by se jen prohloubily a stejně tak i regionální rozdíly.

4.6.

Sociální udržitelnost definuje nejen to, zda tato udržitelnost dále rozvíjí tradiční sociální politiky (např. lepší sociální dávky), ale zda také nabízí více rovných příležitostí k zapojení do hospodářství. Malé a střední podniky, začínající podniky, veřejný sektor ve strukturálně slabých regionech a především občané (zejména nejzranitelnější) proto musí mít možnost se do přechodu k udržitelnosti aktivně zapojit. V této souvislosti je třeba zvážit i další faktory, například pohlaví, schopnosti jednotlivců a jejich věk, neboť mohou stávající nerovnosti v Evropě prohloubit.

4.7.

Je nezbytné zohlednit také územní dopad přechodu. Do roku 2050 bude v celosvětovém měřítku žít ve městech 67 % obyvatel. Předpokládá se, že míra urbanizace v Evropě dosáhne 80 %. Ne všichni občané zatěžují životní prostředí stejně, což je třeba náležitě zohlednit při vytváření politik. Obyvatelé Londýna například produkují jen o něco více než polovinu emisí průměru Spojeného království. (22) Venkovské obyvatelstvo však současně často hraje významnou úlohu při zajišťování ekosystémových služeb a jejich zachování. Venkovské regiony a menší města by proto stejně jako nejvzdálenější regiony EU neměly být opomíjeny, ale zapojeny do přechodu.

5.   Strategické oblasti činnosti – směřování k řešení

5.1.

Společný přístup v rámci politiky udržitelného rozvoje by měl uplatňovat ekonomické pobídky, jež budou podněcovat k chování žádoucímu z hlediska životního prostředí anebo postihovat chování škodlivé pro životní prostředí. V souvislosti se stanovováním cen CO2 se například vychází z přesvědčení, že tržní cena by měla zohledňovat náklady spojené s emisemi CO2. Tento přístup lze zobecnit u veškerých externalit ovlivňujících životní prostředí, které je třeba zohledňovat internalizací do cen. Internalizace externalit je oblíbená, neboť slibuje vysokou účinnost a účelnost a je slučitelná se základní myšlenkou tržního hospodářství.

5.2.

Evropská komise naštěstí již začala brát přístup spočívající v internalizaci vnějších efektů vážně a uznala například skutečnost, že obnovitelné zdroje energie jsou znevýhodňovány, jestliže externí náklady spojené s fosilními zdroji nejsou v plném rozsahu zohledněny v tržní ceně (23), přičemž se snaží zavést zásadu „znečišťovatel platí“ (24) do odvětví dopravy. Tyto přístupy uvádějí ekologický rozměr v soulad s ekonomickým rozměrem udržitelnosti, nezačleňují však sociální rozměr. Musíme všem společenským skupinám a zúčastněným stranám poskytnout rámec, který jim nabídne spravedlivou šanci vyrábět a spotřebovávat udržitelným způsobem. Jinak malé a střední podniky ztratí konkurenceschopnost, strukturálně slabé regiony budou ještě slabší a sociálně znevýhodněné osoby nebo osoby s konkrétním znevýhodněním budou mít ještě méně možností podílet se na společenské prosperitě.

5.3.

Strategie v oblasti udržitelnosti, jež se opírá pouze o trh, na němž jsou ideálně internalizovány všechny externality, proto nedostačuje, neboť společnosti automaticky nepřináší udržitelné výsledky. Kromě internalizace vnějších efektů musí být obecnější přístup přijat i u politiky, jež podporuje sociální udržitelnost. Je nutné odstranit stávající překážky, které jednotlivcům, sociálním skupinám, družstvům, konkrétním společnostem i veřejnému sektoru brání zapojit se do udržitelného rozvoje.

5.4.

Přechod na udržitelnost bude zvlášť kritický v takových odvětvích, jako je potravinářství, doprava, bydlení a energetika. Tuto skutečnost ilustrují konkrétně tři příklady z energetiky: — Vyšší cena CO2 zvyšuje výdaje na elektřinu, není-li vyráběna zcela bez CO2. Vlastní výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, například solární energie (kterou v budoucnu podpoří skladování elektrické energie), je tudíž přitažlivější. Spotřeba elektřiny vyrobené vlastními silami má smysl z hlediska environmentální a ekonomické udržitelnosti. Větší šanci těžit z přínosů takové spotřeby však mají osoby, které žijí v rodinných domech nebo provozují větší podniky a vlastní dostatečně velké (střešní) plochy. Pro nájemníky či malé podniky řemeslné výroby je naopak těžší či dokonce objektivně nemožné stát se prozumenty. Elektřina je tak pro ně čím dál dražší, zatímco samozásobitelům může ušetřit peníze a jejich investice se jim vyplatí, přičemž za určitých podmínek ještě získají peníze daňových poplatníků, což prohlubuje sociální nerovnost a konkurenční znevýhodnění malých podniků. Velmi podobné problémy lze pozorovat i v odvětví vytápění. — Kvůli vyšší ceně CO2 jsou fosilní paliva nákladnější. Jinými slovy, náklady na zakoupení elektrického vozidla se vrátí rychleji. Vyžaduje to však finanční likviditu nebo přinejmenším úvěruschopnost. Jednotlivci či dokonce malé podniky, kteří jimi nedisponují, si elektrické vozidlo nemohou dovolit, a musí proto hradit vyšší ceny paliv. Další možností je alespoň ve velkých městech veřejná doprava nebo jízda na kole. V mnoha venkovských oblastech však nepředstavuje realistickou alternativu. Nepotýkáme se pouze s týmiž problémy jako v případě elektřiny či vytápění; pod značným tlakem je také regionální soudržnost. — Nejlepší způsob, jak efektivně podporovat rozvoj oběhového hospodářství, je pravděpodobně zvýšení nákladů spojených se spotřebou surovin, například motivace prostřednictvím DPH. Ovšem obejít se v průmyslu nebo v obchodě bez surovin nebo je recyklovat také často vyžaduje počáteční investice do zařízení a technologií, což opět zvýhodňuje velké podniky na úkor podniků malých a středních.

5.5.

Na uvedených příkladech je vidět, že jakkoli je podpora obnovitelných zdrojů, elektromobility a oběhového hospodářství zvyšováním cen emisí či surovin odůvodněná, doplatí na to sociální udržitelnost, bude-li zvyšování cen představovat jediný přístup. Je třeba jej doplnit o iniciativy cílené konkrétně na znevýhodněné účastníky trhu, které jim znevýhodnění alespoň vynahradí. Samotnými kompenzacemi však pokroku v sociální udržitelnosti často dosáhnout nelze. V některých lokalitách musí mít znevýhodněné subjekty skutečně lepší možnosti než subjekty jiné.

5.6.

V této souvislosti závisí například účast v transformaci energetiky i na vzdělání a povědomí o možných činnostech, a proto je nezbytné zvýšit lidem sebevědomí, pokud jde o zapojování se do činností, jež povedou k větší angažovanosti v udržitelném rozvoji. Bez toho budou překážky vytvořené správními postupy a byrokracií ještě více tíživé. Pozornost si zaslouží i změna infrastruktury.

5.7.

Další strategickou oblastí činnosti je kvalifikace, vzdělávání, poradenství a pomoc. Přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství zásadním způsobem ovlivní potřeby v oblasti dovedností. Je naléhavě nutné investovat do lidského kapitálu (vzdělávání, odborná příprava, celoživotní učení), aby současné i budoucí generace získaly nezbytné dovednosti v ekologických i digitálních technologiích. Školy a univerzity by do studijních osnov měly zahrnout konkrétní výuku týkající se udržitelného rozvoje také s cílem podpořit učení se prací, které by zohledňovalo situaci na trhu práce. Investice do změny kvalifikace a prohlubování dovedností obyvatel mají zásadní význam pro to, aby nikdo nebyl opomenut.

5.8.

Stejně důležité jsou i sociální transfery (např. financované z „progresivního zdanění“ a inovativních daní, jako je daň z finančních transakcí). Kvůli měnící se povaze práce způsobené technologickou změnou se z otázky nových nároků, například na přiměřený příjem pro každého, stane v následujícím období ústřední téma, neboť do něj budou v plném rozsahu zapojeni sociální partneři. Bude důležité zajistit, aby jejich koncepce spíše přispívala k udržitelnosti, než aby jí bránila.

5.9.

Sociální politika nebere environmentální problémy na vědomí. Evropský sociální fond například neřeší změnu klimatu a vyčleňuje odhadem pouze 7 % prostředků na nízkouhlíkové hospodářství odolné vůči změně klimatu formou reformy systémů vzdělávání a odborné přípravy, přizpůsobení dovedností a kvalifikací, zvyšování kvalifikace pracovní síly a vytváření nových pracovních míst. (25) Kvůli chybějící soudržnosti politických rámců navíc v diskusi nedochází ke kompromisům, součinnosti ani přijímání doprovodných opatření nebo je obtížné je posoudit, protože nejsou k dispozici uzpůsobené údaje, nástroje ani postupy.

5.10.

Abychom usnadnili změnu paradigmatu a upřednostnili místo snah o následnou kompenzaci a zmírnění dopadů spíše to, aby sociálně znevýhodněné osoby ve strukturálně znevýhodněných regionech byly schopny samy vytvářet projekty zdola nahoru a postupně vybudovat skutečně udržitelné a participativní ekonomické modely podporující začlenění (26), je konkrétněji zapotřebí: — zaručený přiměřený příjem pro osoby v nouzi, — zaručený přístup k podpoře mikrofinancování či veřejným půjčkám pro osoby, které mají z hlediska soukromých bank nízké úvěrové hodnocení, — podpořit soběstačnost (zejména v rámci komunit), například v oblasti energetiky, bydlení a zemědělství ve formě nejrůznějších struktur v rámci sociální ekonomiky, především družstev, — omezit administrativní překážky pro tyto subjekty, — zajistit právní a technické poradenství, — posílit veřejné investice do infrastruktury a sociální investice.

6.   Úloha evropského pilíře sociálních práv v kontextu udržitelnosti

6.1.

Evropský pilíř sociálních práv, který EU vyhlásila v listopadu 2017, je specifickým nástrojem k řešení sociálních problémů, jimž EU čelí, neboť vyjadřuje zásady a práva, jež jsou nezbytná pro spravedlivé a dobře fungující pracovní trhy a systémy sociálního zabezpečení v Evropě 21. století, a jeho úkolem je zajistit nová a účinnější práva pro všechny občany na základě 20 hlavních zásad rozdělených do tří kategorií: a) rovné příležitosti a přístup na trh práce, b) spravedlivé pracovní podmínky c) sociální ochrana a začleňování pro všechny.

6.2.

Provádění evropského pilíře sociálních práv vyžaduje silnou rozpočtovou základnu a značné investice. Na straně jedné by příští víceletý finanční rámec měl zajistit potřebné financování, na straně druhé lze sociální investice usnadňovat odkazem na „zlaté pravidlo“ (27) pro veřejné investice se sociálními a environmentálními cíli. Odpovídající daňové politiky, včetně účinných opatření proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, by měly členským státům a EU umožnit, aby získaly dodatečné prostředky na podporu financování sociálního pilíře (28) a cílů udržitelného rozvoje. V některých oblastech mohou investice soukromého sektoru také doplnit veřejné výdaje či investice, měly by ale podléhat konkrétním a transparentním kritériím zaručujícím dostatečnou sociální návratnost ve prospěch obecného zájmu. (29)

6.3.

Ačkoli sedmnáct cílů udržitelného rozvoje a dvacet práv a zásad evropského pilíře sociálních práv mají velmi mnoho společného, nebyl dosud předložen žádný návrh, jak mezi nimi vytvořit užitečnou součinnost. Prvním krokem by mohlo být vylepšení srovnávacího přehledu čtrnácti sociálních ukazatelů tak, aby více odpovídaly dvaceti právům a zásadám evropského pilíře sociálních práv a cílům udržitelného rozvoje. Na základě rozšířeného a konkrétnějšího souboru společných ukazatelů by Evropská komise měla také zahájit strategii, jež by lépe kombinovala tyto dva základní nástroje v zájmu sociálně-environmentálního pokroku a zabránila nejasnému překrývání. Internetová stránkawww.inequalityin.eu (30) je vhodným příkladem nástroje, jenž považuje příjmy a environmentální parametry za ukazatele kvality života v členských státech.

6.4.

Probíhá diskuse o tom, jak myšlenku „spravedlivého přechodu“ uvést v Evropě do praxe. Aktivní politiky na trhu práce by měly pomoci usnadnit přechod zejména k pracovním místům s nízkými emisemi uhlíku (např. pomoc v oblasti odborné přípravy a hledání práce) a zintenzivnit zapojení pracovníků, zvýšit platby za environmentální služby na podporu znevýhodněných skupin během přechodu. (31)

---

(1)  Stanovisko EHSV Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44).

(2)  Zpráva Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj Naše společná budoucnost.

(3)  https://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/10163468/3-16102019-CP-EN.pdf/edc3178f-ae3e-9973-f147-b839ee522578.

(4)  Viz poznámka pod čarou 3.

(5)  Tamtéž.

(6)  https://eige.europa.eu/publications/poverty-gender-and-intersecting-inequalities-in-the-eu.

(7)  Eurostat.

(8)  https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/equal-pay/gender-pay-gap-situation-eu_cs.

(9)  https://www.equalpayday.be/europa/; Eurostat.

(10)  OECD: Understanding the Socio-Economic Divide in Europe, Background Report (Porozumět sociálně-ekonomickým rozdílům v Evropě, Zpráva o situaci), 2017.

(11)  Příjmová nerovnost v EU, Eurostat, 2016.

(12)  What is poverty – Poverty facts and trends (Co je chudoba – Fakta a tendence v oblasti chudoby), EAPN 2016.

(13)  30x30 Opatření pro udržitelnou Evropu, Akční plán #Think2030, IEEP.

(14)  EEA (2018).

(15)  Eurostat 2019.

(16)  Viz poznámka pod čarou 3.

(17)  ESPAS 2019; Eurostat 2019.

(18)  Eurostat 2018.

(19)  Impacts of circular economy policies on the labour market (Dopady politik oběhového hospodářství na trh práce), zpráva společností Cambridge Econometrics, Trinomics a ICF pro Evropskou komisi, květen 2018.

(20)  ESDE 2019.

(21)  Stanovisko EHSV Udržitelné systémy sociálního zabezpečení a sociální ochrany v digitálním věku (Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 7).

(22)  Mezinárodní institut pro životní prostřední a rozvoj.

(23)  Sdělení Komise – Pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 (Úř. věst. C 200, 28.6.2014, s. 1).

(24)  Bílá kniha Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje (KOM(2011) 144 v konečném znění).

(25)  Baldock, David a Charveriat, Céline. 2018. Ve zprávě se údaje označují jako „vlastní výpočty vycházející ze zprávy Climate mainstreaming in the EU Budget: preparing for the next MFF (Začleňování oblasti klimatu do rozpočtu EU: příprava na příští VFR)“, Ricardo (2017).

(26)  Stanovisko EHSV Nové udržitelné hospodářské modely (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 57).

(27)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 1, odstavec 1.6, Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 33, odstavce 1.8 a 3.6, Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 11, Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 95, odstavec 1.4, Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21, Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 3.14, a Úř. věst. 190, 5.6.2019, s. 24, odstavec 1.8, ECO/498 (viz strana 113 v tomto čísle Úředního věstníku).

(28)  Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.6.

(29)  Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odstavec 1.4.

(30)  https://www.inequalityin.eu.

(31)  ITUC (Mezinárodní konfederace odborových svazů) zmiňuje pokyny MOP pro spravedlivý přechod.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha politiky EU v oblasti obchodu a investic při zvyšování hospodářské výkonnosti EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 47/06)

Zpravodaj: Jonathan PEEL

Zpravodajka: Tanja BUZEK

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24.1.2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	REX
Přijato v sekci	3.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	155/4/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Obchod a investice mají pro EU zásadní význam, mj. protože mohou zlepšit její vlastní vnitřní ekonomickou výkonnost „na domácí půdě“. Každé sedmé pracovní místo v EU závisí na vývozu a podle předpokladů bude v nadcházejících 10 až 15 letech 90 % globálního hospodářského růstu vytvořeno mimo Evropu. Proto musí EU usilovat o to, aby si zajistila co největší podíl na tomto růstu a nedostala se oproti konkurentům z třetích zemí do zbytečného skluzu.

1.1.1.

Obchodní a investiční politika EU se přezkoumává a politicky hodnotí jako nikdy předtím. V důsledku velkých politických změn, např. rozmachu populismu, dopadu brexitu na obchod a průmyslových a obchodních opatření současné americké vlády, vyvstaly obavy z toho, že by mohlo docházet k uzavírání nekalých obchodních dohod, a vznikla ještě větší politická nejistota. V tomto stanovisku se má prozkoumat, co musí EU udělat „na domácí půdě“, aby zaručila, že spravedlivé obchodování zajistí i spravedlivé rozdělení výtěžku, jejž přinese. EU se musí podařit dospět k dostatečnému vnitřnímu konsensu, aby mohla nadále po celém světě dojednávat výhodné a dynamické obchodní dohody. Za tímto účelem musí prosadit progresivní obchodní agendu stavějící na zachování zásadních environmentálních, sociálních a spotřebitelských norem a práv.

1.1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) připomíná nové Komisi a novému Parlamentu svá doporučení, která předložil v řadě svých nedávno přijatých klíčových stanovisek k problematice obchodu a investic EU (1). Naléhá na to, aby byla zapracována do všech nových strategií pro obchod. Účelem tohoto stanoviska je zaměřit se na to, co musí EU učinit, aby si „zametla před svým vlastním prahem“, zatímco řeší stávající obchodní spory a poskytuje nezbytné záruky.

1.2.

EHSV se v prvé řadě domnívá, že EU musí zajistit bezproblémové a spravedlivé fungování vnitřního trhu a eurozóny. Jedna pětina všech pracovních míst, která existují díky vývozu (2), se nachází v jiném členském státě než v zemi vývozce, mj. kvůli prodlužování dodavatelských řetězců – čili kvůli vedlejším účinkům.

1.2.1.

K tomuto cíli je třeba směřovat za pomoci velmi široké palety samostatných opatření v oblasti dopravy a energetiky až po lepší integraci služeb a vypracování právně stabilního a sociálně zabezpečeného rámce pro rozvoj digitalizace a umělé inteligence. K tomu patří i vyvážené právní předpisy a opatření EU prosazující takové podmínky, jež pomáhají podnikům dostat se na špici vývoje a využívání nových technologií, díky nimž budou i nadále konkurenceschopné, a zároveň zaručují růst a důstojná pracovní místa jakožto součást spravedlivé transformace.

1.2.2.

Klíčem k posílení postavení EU ve světě jsou úspěšný výzkum a úspěšné inovace. EHSV proto vyzývá novou Komisi, aby vynaložila veškeré možné úsilí na zajištění toho, aby se program Horizont Evropa stal účinným, odolným a silným následníkem programu Horizont 2020. Zejména členské státy musí naopak za plného zapojení sociálních partnerů intenzivně usilovat o zaručení vysoce kvalitního vzdělávání a přístupu k odborné přípravě i obecnému vzdělávání.

1.2.3.

Zásadní význam má také podpora a rozvoj lidských dovedností. Podle EHSV je třeba klást důraz na to, aby byli jednotlivci podporováni ve snadném přizpůsobování svých dovedností prostřednictvím celoživotního učení, většího důrazu na mnohojazyčnost a snadno uzpůsobitelných programů odborné přípravy, a nepokoušet se učinit z lidí dokonalejší počítače, což nemá šanci na úspěch.

1.3.

Potenciál a potřeby malých a středních podniků musí být začleněny do všech politických oblastí s cílem pomoci zabezpečit jim přístup k financování a dalším zdrojům, ale také podpořit jejich schopnost rozvíjet se. Jak zdůraznila Evropská komise ve svém sdělení z roku 2015 Obchod pro všechny (3), více než 600 000 malých a středních podniků, které zaměstnávají více než 6 milionů osob, se přímo podílí na jedné třetině vývozu EU.

1.4.

V souvislosti s tím, jak obchodování skutečně funguje, EHSV opakuje svoji výzvu EU, aby podpořila WTO a stala se světovým lídrem v oblasti prosazování pravidel, jež slouží progresivní, spravedlivé a udržitelné obchodní politice. EU musí pokračovat v úzké spolupráci s dalšími stranami na reformování WTO, mj. v zájmu zavedení pravidel, která zaručí, že země budou zohledňovat a plnit cíle udržitelného rozvoje. V tomto ohledu by EU a její členské státy měly v různých výborech WTO uplatňovat svou moc a svůj vliv, zejména pokud jde o nové oblasti, jako je obchod a důstojná práce. Systém otevřeného mezinárodního obchodu založeného na pravidlech a respektující přísné environmentální, bezpečnostní a pracovněprávní normy má zásadní význam pro zlepšení obchodních příležitostí a spravedlivých podmínek pro podniky EU oproti jejich zahraničním konkurentům.

1.5.

Podle EHSV je rozhodující, aby se obchodní a investiční politika EU zabývala všemi významnými důsledky otevření trhů a co nejvíce omezila negativní dopady, včetně sociálních a přechodných nákladů. Z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci musí být v rámci všech budoucích víceletých finančních rámců vyčleňovány dostatečné finanční prostředky na pokrytí negativních dopadů obchodu a musí být znovu prozkoumány všechny podmínky a všechna kritéria, které uplatňování víceletého finančního rámce brání.

1.5.1.

Komplexnější obchodní jednání v sobě skrývají větší riziko, že v citlivých oblastech dojde ke konfliktu. Všechny tyto spory se musí efektivně řešit. Kvůli nim může být zachování přísných norem problematické, zejména co se týče bezpečnosti potravin, ochrany spotřebitele, důstojných pracovních podmínek, ochrany veřejných služeb nebo prosazování práv souvisejících s udržitelným obchodem, jak již bylo podrobně popsáno v řadě dřívějších stanovisek. EHSV znovu upozorňuje na skutečnost, že žádná obchodní dohoda nesmí obsahovat ustanovení, jež by omezovalo prostor pro veřejnou politiku zemí k takové regulaci, jakou považují za vhodnou.

1.5.2.

Kromě toho EHSV vyzývá novou Komisi, aby stvrdila svá horizontální ustanovení o přeshraničních tocích údajů a ochraně osobních údajů v dohodách EU o obchodu a investicích.

1.5.3.

EU má ideální pozici k tomu, aby se stala lídrem v oblasti náležité péče, a proto EHSV vyzývá Komisi, aby pro tuto oblast navrhla evropské právní předpisy. Opakuje své přesvědčení, že prosazování odpovědného podnikání v obchodní politice je důležité k posílení pozice EU coby globálního obchodního partnera a k podporování udržitelnosti mj. tím, že podniky budou vyzývány k převzetí odpovědnosti za dopady své činnosti na společnost. EHSV zároveň požaduje, aby obchodní dohody zavazovaly veřejné orgány na celostátní a místní úrovni k plnění svých úkolů v plném rozsahu.

1.5.4.

Podle EHSV je zásadnější politická diskuse o úloze obchodu a investic nutná k tomu, aby se lépe porozumělo hnacím silám a hospodářskému dopadu obchodu. EU by se při provádění hodnocení měla více zaměřit na posuzování aspektu kvality obchodních dohod. V tomto ohledu je třeba plně zapojit občanskou společnost a EHSV. Nezbytný je širší set ukazatelů a větší akceptování alternativních modelů, a před zahájením jednání je nutné provést posouzení dopadů. Kromě toho by měla být v přiměřených časových odstupech prováděna celková studie globálního dopadu obchodu.

1.5.5.

EHSV znovu důrazně doporučuje, aby se ESVČ více zaměřila na obchod. Obchod je sice stále významnějším aspektem nejen z geopolitického hlediska, ale také jako součást ekonomické diplomacie, nicméně konkrétně v nedávném společném sdělení o propojení Evropy a Asie nebyly obchodní záležitosti vůbec pokryty (4). Stejně tak EHSV opakuje svůj požadavek týkající se užší, soudržnější a transparentnější vzájemné spolupráce mezi GŘ pro obchod a dalšími generálními ředitelstvími, zejména pak GŘ DEVCO a GŘ EMPL.

1.6.

EHSV požaduje, aby byl při jednáních i nad jejich rámec veden mnohem intenzivnější dialog s občanskou společností o obchodní a investiční politice a aby byla posílena jeho monitorovací funkce. Základem tohoto dialogu musí být větší transparentnost a neustálé zdokonalování, neboť jednání a dohody jsou čím dál tím složitější mj. i kvůli cílům udržitelného rozvoje, Pařížské dohodě a přechodu k oběhovému hospodářství.

1.7.

EHSV opakuje i své dřívější doporučení, že je třeba nejen přehodnotit a znovu oživit mnohostranný přístup k zemědělství, nýbrž že EU má dobrou pozici k tomu, aby při tom hrála vedoucí a aktivní úlohu, a že by měla prosazovat své environmentální, sociální a obecnější normy v oblasti udržitelného rozvoje, jež jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje. EU rovněž nesmí dělat žádné větší ústupky v zemědělství, neboť by to ohrozilo domácí produkci.

1.8.

EHSV byl první, kdo uvítal, že se v dokumentu Obchod pro všechny klade důraz na udržitelný rozvoj, především co se týče lidských a sociálních práv a životního prostředí, a že všechny obchodní dohody nové generace obsahují kapitolu o obchodu a udržitelném rozvoji. Ta musí být hlavním aspektem podpory obchodní a investiční politiky EU. Klíčem ke splnění těchto závazků je nyní účinné prosazování, aby byly mj. zaručeny rovné podmínky pro podniky EU v zahraničí.

1.8.1.

EHSV vítá nedávné oznámení nové předsedkyně Komise, že bylo navrženo jmenovat nového vysokého úředníka pro dohled nad obchodními záležitostmi, který by podléhal komisaři pro obchod a byl by pověřen monitorováním a zlepšováním dodržování našich obchodních dohod (5). Trváme na tom, aby tento důležitý nový úředník, který bude jmenován, měl rozsáhlé pravomoci se stejným významem a stejnou účinností, které by pokrývaly veškeré závazky sjednávané v rámci dohod o volném obchodu, zejména závazky týkající se udržitelného rozvoje. K úkolům tohoto úředníka musí patřit i objektivní rozhodování na základě včasně a efektivně zahájených šetření a s využitím vhodných zdrojů, přičemž musí být přiznána jednoznačná úloha uznávaným zainteresovaným stranám, pokud jde o podávání stížností a účast na případných následných veřejných slyšeních. To musí zahrnovat podávání podrobných zpráv Evropskému parlamentu a Radě, při němž musí být jednoznačně dána úloha EHSV a příslušných interních poradních skupin a stanovena stálá účast občanské společnosti.

1.8.2.

EHSV již dříve doporučoval, aby byla do všech budoucích mandátů pro kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji začleněna zvláštní doložka o podpoře cílů udržitelného rozvoje a aby byl v souladu s Pařížskou dohodou začleněn i boj proti globálnímu oteplování jakožto nedílná součást hodnot EU. Přechod na nízkouhlíkové, oběhové hospodářství musí být dalším klíčovým faktorem, jenž je třeba zohlednit ve všech mandátech EU k jednání.

1.8.3.

Značnou výzvou bude dosažení uhlíkově neutrálního hospodářství EU do roku 2050. To bude mít hluboký dopad na rozvoj obchodní politiky. Zároveň budou mít rozhodnutí týkající se obchodu rozhodující vliv na to, jak se tento přechod konkrétně uskuteční, a to jak v EU, tak na celém světě. Má-li být zaručeno, že přechod bude spravedlivý, musí být základem všech budoucích obchodních opatření, postupů a vyjednávání.

1.8.4.

Nárůst obchodních toků bude znamenat další nárůst dopravy, jejíž emise skleníkových plynů jsou již nyní značně vysoké. EHSV proto požaduje, aby byly všechny druhy dopravy zahrnuty do posílené, udržitelné a spravedlivé politiky v oblasti dopravy a aby byla vytvořena jasná politická vazba mezi obchodem a dopravou, mj. i v zájmu splnění příslušných závazků v oblasti cílů udržitelného rozvoje.

1.8.5.

EHSV v neposlední řadě naléhá na to, aby EU ve svých opatřeních týkajících se přechodu na oběhové hospodářství náležitě zohlednila problémy významných průmyslových odvětví EU náročných na zdroje a energii, usilovala o zamezení úniku uhlíku a ztrátě investic a důkladně prozkoumala zmírňující kompenzační opatření v oblasti přeshraničního obchodu, která budou slučitelná s pravidly WTO.

2.   Souvislosti

2.1.

Obchod a investice mají pro EU zásadní význam a mohou zlepšit její vlastní ekonomickou výkonnost „na domácí půdě“. Ve sdělení Obchod pro všechny (6) bylo zdůrazněno, že více než 30 milionů pracovních míst v Evropě, tj. každé sedmé pracovní místo, závisí na vývozu do zemí mimo EU a že podle předpokladů bude v nadcházejících 15 letech 90 % globálního hospodářského růstu vytvořeno mimo Evropu. Ačkoli EU uznává, že musí zlepšit svou hospodářskou výkonnost prostřednictvím obchodu, nesmí se spoléhat pouze na model založený na vývozu. Stejný význam je třeba přikládat posílení domácí poptávky prostřednictvím veřejných i soukromých investic a spotřeby.

2.1.1.

EU se podílí jednou šestinou na celosvětových dovozech a vývozech a je největším vývozcem vyrobených výrobků a poskytovaných služeb na světě. Zároveň je největším vývozním trhem pro přibližně 80 zemí. Páteří evropského hospodářství je průmysl, který činí 80 % vývozu EU a zajišťuje důležité soukromé inovace a vysoce kvalifikovaná pracovní místa. Jak bylo zdůrazněno ve sdělení Obchod pro všechny, „podíl dovozu na vývozu EU se od roku 1995 zvýšil o více než polovinu“, což ještě více vyzdvihuje klíčovou úlohu podniků a průmyslu a dynamické a aktivní obchodní politiky.

2.1.2.

V současné době je na vnitřním trhu EU 36 milionů pracovních míst závislých na dovozu (7), což od roku 2000 představuje nárůst o dvě třetiny a zhruba o 1,5 bilionu EUR. EU si tedy uchovala svůj „podíl na světovém vývozu zboží“ (na úrovni 15 %), zatímco tento podíl v Číně vzrostl a v USA a Japonsku naopak poklesl. Komise zdůrazňuje, že pracovní místa závisející na vývozu „jsou nadprůměrně placená“ a mají ve všech členských státech „významný podíl“.

2.1.3.

Na rozdíl od obchodu se zbožím má obchod službami větší potenciál k tomu, aby vyvíjel tlak na snížení mezd. Nedávná zpráva OECD (8) upozorňuje na to, že funkce služeb představují velkou část výrobního průmyslu a že se zvyšuje zahraniční podíl těchto služeb. Podniky se stále častěji rozmýšlejí, zda budou své vlastní služby poskytovat samy nebo zda je budou pořizovat od externích dodavatelů. V případě přesunutí (offshoring) do zemí s nižšími náklady práce je obzvlášť kritická otázka přesunu pracovních míst.

2.1.4.

Hrozí, že brexit bude kritickým faktorem pro budoucí obchodní vztahy EU a její pokračující bezcelní a bezbariérové obchodní toky. To, že jedna z významných obchodujících zemí opustí jednotný trh, by mohlo mít dopad na vyváženost obchodní politiky EU a zároveň by se mohlo stát značným problémem, pokud by Spojené království následně přistoupilo k deregulaci, včetně snížení úrovně norem a práv. Je zásadně důležité, aby EU vynaložila veškeré úsilí na to, aby se ubránila veškerým pokusům Spojeného království o nekalou hospodářskou soutěž. Zásadní význam má uzavření dohody mezi EU a Spojeným království, která by zajistila zachování vysokých norem a práv.

2.2.

K vytvoření exponenciálně rostoucí globální poptávky po obchodu se zbožím a zejména se službami přispívá spojení více faktorů. Očekává se, že počet lidí na Zemi dosáhne do poloviny století 9 až 10 miliard. Vlivem rychlé industrializace a urbanizace nyní vůbec poprvé žije více než polovina celosvětové populace ve městech, kde jsou lidé na sobě vzájemně více závislí než ve venkovské společnosti, která je více založena na samostatné obživě.

2.2.1.

Rovněž se odhaduje, že do roku 2030 může zejména v zemích, jako je Čína, Indie, Keňa, Chile a Indonésie, až o 2 miliardy vzrůst počet lidí se středními příjmy, a ti budou požadovat a budou schopni zaplatit (řada z nich vůbec poprvé ve svém životě) větší rozmanitost a výběr, pokud jde o to, co jedí, nosí na sobě, používají, řídí nebo jinak spotřebovávají.

2.2.2.

Rychle se rozvíjející trhy však nejsou jediným důvodem nárůstu obchodních toků. V dnešním světě je činnost nadnárodních společností stále častěji organizována podél globálních hodnotových řetězců. OECD (9) při analýze těchto strategií vylíčila, že hlavní hybnou silou globálního obchodování jsou daňové strategie, rozsah (přibývá koncentrace podniků), technologické znalosti a diverzifikace činností. Z důvodu digitalizace hospodářství se rovněž smývají tradiční hranice. Nadnárodní skupiny podniků navíc stále častěji spoléhají na nekapitálové vztahy (strategická partnerství, externí zajišťování služeb nebo činností). Koncernové struktury jsou proto složitější než kdy dříve a mění se obchodní praktiky, takže bude možná zapotřebí přizpůsobit obchodní a investiční politiku.

2.3.

Významná příležitost pro vývozce z EU spočívá v silných stránkách EU, zejména v oblasti produkce výrobků a služeb s přidanou hodnotou nebo luxusních produktů. EU již uzavřela zhruba 70 preferenčních obchodních dohod se zeměmi na pěti kontinentech a zároveň vede další významná jednání. Nebudou-li tyto příležitosti využity, chopí se jich konkurenční vývozci z jiných vyspělých zemí, a především z rychle se rozvíjejících ekonomik. Nedávno byl učiněn významný pokrok mj. v souvislosti s revidovaným transpacifickým partnerstvím, a proběhla i další významná obchodní jednávání v asijsko-tichomořské oblasti.

3.   Klíčové základní prvky podpory prosperity EU vycházející z obchodu

3.1.

Důležitost jednotného trhu pro obchod EU dokládají jeho vedlejší účinky spočívající v tom, že se jedna pětina pracovních míst, která existují díky vývozu, nachází v jiném členském státě. Například na německý vývoz je navázáno 6,8 milionu pracovních míst v Německu, ale také 1,6 milionu pracovních míst jinde v EU. Je tomu tak zejména kvůli prodlužování dodavatelských řetězců, a to nejen v Evropě, ale také po celém světě, neboť nehotové výrobky mohou mnohokrát překročit hranice, zejména v automobilovém průmyslu. Tento faktor ještě více umocňuje brexit. 650 000 pracovních míst ve Spojeném království je totiž spojeno s vývozem mimo EU, který má původ v jiných členských státech. Podle údajů Komise (10) patří k zemím, které z této situace těží nejvíce, Česká republika, Slovensko a Polsko.

3.1.1.

Hladké a spravedlivé fungování jednotného trhu a eurozóny je tudíž důležitým faktorem zachování a zvýšení počtu pracovních míst souvisejících s vývozem. Pokračující integrace jednotného trhu a eurozóny má i nadále stěžejní význam, včetně energetiky a bezproblémově fungujícího systému dopravy, a to i díky usnadnění spravedlivé mobility pracovníků.

3.1.2.

Důležitá je rovněž lepší integrace služeb a datových toků, přičemž u datových toků by měla probíhat za plného dodržování pravidel EU v oblasti ochrany údajů, mj. kvůli rostoucí digitalizaci jednotného trhu. Zdravé digitální prostředí také vyžaduje politiky, v rámci nichž mohou údaje sloužit veřejnému blahu a nabízet příležitosti pro vývoj veřejně prospěšných digitálních služeb.

3.1.3.

EHSV ve svém stanovisku Reforma WTO požadoval, aby „každá budoucí mnohostranná iniciativa v oblasti toků údajů byla plně v souladu s horizontálními ustanoveními EU pro přeshraniční toky údajů a ochranu údajů v dohodách EU o obchodu a investicích“ (11), a vyzval novou Komisi, aby znovu potvrdila, že o tomto závazku nelze vyjednávat.

3.2.

Rychlý rozvoj digitalizace a umělé inteligence spolu s demografickými změnami a přechodem na nízkouhlíkové, oběhové hospodářství radikálně změní společnost. Podniky hrají hlavní roli při vývoji inovací a nových technologií, úlohou vlád je naopak zajistit právní rámec pro spravedlivou transformaci a zásady, jimiž se řídí závazná pravidla pro etickou umělou inteligenci.

3.2.1.

Výzkum a inovace, které provádí průmysl a které stavějí na vysoce kvalitním vzdělání a podnikání, mají zásadní význam pro to, aby byla EU i nadále na špici pokroku. Pro nastupující Komisi musí být hlavní prioritou zajištění toho, aby se program Horizont Evropa stal účinným a silným následníkem programu Horizont 2020. EU se rovněž musí zaměřit na to, aby pomohla podnikům zlepšovat jejich konkurenceschopnost, a to jako v rámci EU, tak na mezinárodním poli, a vyvíjet a uplatňovat nové technologie. Inovace jsou podporovány rovněž pilotními projekty a spoluprací mezi veřejným a soukromým sektorem a akademickou obcí.

3.2.2.

Technologické změny a vývoj technologií vyžadují rychlé přizpůsobení dovedností, kde vzniká rychle a nečekaně nedostatek kvalifikovaných pracovníků, a to nejčastěji v technických oblastech – zejména v oblasti STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika).

3.2.3.

Podpora a rozvoj lidských dovedností a větší mnohojazyčnosti jsou stejně důležité jako větší důraz na přístup k odborné přípravě a rekvalifikaci a celoživotní učení.

3.2.4.

Ke snížení počtu chybějících kvalifikovaných pracovníků jsou nutné dostatečně flexibilní systémy odborné přípravy, které budou schopny rychle reagovat na budoucí potřeby. Bude tudíž zapotřebí značného úsilí ze strany členských států. V této oblasti musejí hrát stěžejní úlohu i sociální partneři.

3.3.

Vzhledem k tomu, že se objevují různé a nové formy práce, je zásadní posílit hladký přechod ze vzdělávání do zaměstnání a mezi různými pracovními místy a úkoly a také zajistit stimulující podmínky pro samostatnou výdělečnou činnost a podnikání. Změny ve světě práce by měly být podpořeny sociálně zabezpečenými, pružnými a dobře fungujícími trhy práce a sociálním dialogem orientovaným na výsledky.

3.4.

Hlavní hnací silou rozvoje podniků je hospodářská soutěž. Obchodní politiky a nařízení EU musejí v rámci své oblasti působnosti zajišťovat podnikům příznivé podmínky prosazující důstojná pracovní místa s přísnými pracovními normami, pokud podniky soupeří se zeměmi mimo EU. Takováto právní úprava musí být účelná a musí vybízet k pěstování pozitivního podnikatelského ducha a kultury, které jsou atraktivní i pro mladší lidi, zejména ženy.

3.4.1.

EHSV bere na vědomí zprávy OECD a MMF (12), které poukazují na vyšší koncentraci v průmyslových odvětvích – nejen ve výrobě, ale i v nefinančních službách. K pochopení toho, co k takovéto koncentraci trhu vede, je nutný další výzkum, který by mohl nabídnout nový pohled na hospodářskou soutěž a na politiky v oblasti mezinárodního obchodu. Zejména v této oblasti nesmí politikám, které mají zajistit malým a středním podnikům lepší možnosti přístupu na trh (mj. prostřednictvím ambiciózních evropských průmyslových opatření především v digitálním odvětví), stát v cestě obchodní agenda.

3.4.2.

EU musí vytvořit prostředí, jež bude podporovat soukromé a veřejné investice. K tomu je zapotřebí stabilita a předvídatelnost, stabilní makroekonomické prostředí, silná ochrana práv duševního vlastnictví a fiskální odpovědnost. Daňový systém jako takový musí být spravedlivý a současně musí podporovat inovace, podnikání, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

3.4.3.

Obchodní a investiční politiky EU musí být zároveň i nadále ostražité, pokud jde o veškeré investice, které mohou být důsledkem podvodů nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.

3.4.4.

Pokud podniky stále častěji přesouvají výrobu do blízkosti trhů, pro něž je v konečném důsledku určena, což jim může kromě jiného pomoci udržet si konkurenceschopnost, jsou důležité přímé zahraniční investice (PZI). EHSV rovněž uvítal (13) nedávné nařízení EU o ochraně obchodu, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie.

3.4.5.

Z výroční zprávy OECD za rok 2018 o statistice týkající se PZI však vyplynulo, že po daňové reformě v USA klesly globální PZI o 27 %. V některých zemích EU (Lucembursko, Nizozemsko) byl tento pokles dramatický. Proto je třeba věnovat zvláštní pozornost rozlišování mezi PZI, které souvisejí s reálnou ekonomikou, a PZI, které jsou výsledkem podvodných úmyslů a snah vyhnout se daňovým povinnostem. Proti tomu musí EU bojovat na všech frontách.

3.5.

Jak upozornila Komise ve svém sdělení Obchod pro všechny, „přes 600 000 malých a středních podniků, které zaměstnávají více než 6 milionů osob, přímo vyváží zboží mimo EU, což představuje jednu třetinu vývozu EU“ (14), a dodala, že „celá řada dalších společností pak vyváží služby“ nebo funguje jako dodavatel pro větší společnosti.

3.5.1.

EHSV byl konkrétně potěšen pozorností, „jež je věnována malým podnikům, které se při pronikání na nové trhy potýkají s většími překážkami“. Pro všechna budoucí jednání byla přislíbena specifická ustanovení zaměřená na malé a střední podniky a také „pravidelné průzkumy o překážkách“, jimž malé a střední podniky čelí na konkrétních trzích. V této souvislosti je relevantní také stanovisko Výboru (15) TTIP a jeho vliv na malé a střední podniky.

3.5.2.

Potenciál a potřeby malých a středních podniků musí být začleněny do všech politických oblastí s cílem pomoci zabezpečit jim přístup k financování, dalším zdrojům a trhům, ale také podpořit jejich schopnost rozvíjet se. Různé druhy podniků mají totiž různé potřeby a podmínky, za nichž malé a střední podniky vykonávají svou činnost (mimo jiné jde o venkovské a okrajové oblasti), jsou specifické.

4.   Vyřešení sporných otázek týkajících se obchodu

4.1.

Lisabonská smlouva přiznala EU nové pravomoci v oblasti investic a zavázala ji k propojení její činnosti v oblasti obchodu i investic s jinými klíčovými oblastmi, zejména rozvojem. EHSV je však i nadále znepokojen tím, že jednotlivá generální ředitelství Komise, mj. GŘ DEVCO a GŘ EMPL, stále ještě nemají stejný názor na dopady na obchod.

4.2.

Kromě „nové generace“ obchodních dohod, z nichž první byla uzavřena s Koreou, Komise rovněž usilovala o vyjednání komplexnějších dohod o volném obchodu, a to jak se zeměmi Východního partnerství, tak s vyspělejšími obchodními partnery. Mezi ně patřilo mj. Japonsko a zejména Kanada, s níž byla uzavřena Komplexní hospodářská a obchodní dohoda (CETA), ve které nejde jen o pouhé zrušení cel, ale která zahrnuje široké spektrum různých aspektů, jako jsou pravidla poskytování služeb, odstranění necelních překážek obchodu a další aspekty související s obchodem, jako jsou investice a hospodářská soutěž nebo spolupráce v oblasti regulace.

4.2.1.

Vzhledem k tomuto vývoji se EHSV domnívá, že požadavek neustálého vývoje progresivní obchodní agendy orientované na budoucnost je naléhavější než kdy dříve. Takováto komplexní obchodní jednání mohou snáze vést ke konfliktu v citlivých oblastech, jako je zachování přísných norem, především co se týče bezpečnosti potravin, ochrany spotřebitele a důstojných pracovních podmínek, ochrana veřejných služeb nebo prosazování práv souvisejících s udržitelnou obchodní agendou.

4.2.2.

Vzhledem k tomu, že nová generace smluv zdaleka nezahrnuje pouhé tradiční omezení cel, ale stanoví pravidla, která zabrání tomu, aby vládní opatření omezovala obchod, vyvstávají obavy, zda tyto smlouvy neomezí prostor pro veřejnou politiku. Státy mají nejen právo na takovou regulaci, jakou uznají za vhodnou, ale také povinnost regulovat ve veřejném zájmu. EHSV zdůrazňuje, že žádný aspekt obchodní dohody tomu nesmí stát v cestě.

4.2.3.

EHSV uvedl (16), že obchodní politika EU „bude posuzován[a] podle toho, zda bude Komise schopna dokázat, že obchodní dohody nesnižují normy v oblasti životního prostředí a práce a další normy. Měly by totiž spíše zajistit jejich zvýšení.“

4.3.

Otevřený mezinárodní obchod založený na pravidlech má zásadní význam jak pro zlepšení obchodních příležitostí, tak pro zaručení spravedlivých podmínek pro podniky oproti zahraničním konkurentům. EU musí podpořit ta pravidla WTO, která prosazují spravedlivý obchod zaručující respektování cílů udržitelného rozvoje, a stát se světovým lídrem v oblasti boje proti protekcionismu a narušování a v oblasti podpory progresivní a udržitelné obchodní politiky. V tomto ohledu by EU a její členské státy měly v různých výborech WTO uplatňovat svou moc a svůj vliv, zejména pokud jde o nové oblasti, jako je obchod a důstojná práce.

4.4.

Obchod je jedním z nejčastěji hodnocených politických procesů v rámci Komise. Má-li však být zahájena rozsáhlejší politická diskuse o úloze obchodu a investic, je zapotřebí provést další rozbor, abychom lépe porozuměli hnacím silám a hospodářskému dopadu obchodu, jakož i jeho potenciálnímu přínosu k cílům udržitelného rozvoje.

4.4.1.

V tomto ohledu hraje klíčovou úlohu hodnocení politik EU. GŘ pro obchod hodnotí dopad významných obchodních iniciativ za pomoci různých nástrojů: posouzení dopadu a posouzení dopadu na udržitelnost, ekonomické posouzení závěrů jednání a hodnocení ex post.

4.4.2.

Rozhodující význam má otázka metodiky a načasování a je třeba ji opětovně posoudit. Použitý výpočetní model všeobecné rovnováhy by měl přehodnocen a porovnán s alternativními modely a měl by zahrnovat širší soubor ukazatelů měřících dopady na lidská práva a pracovní práva, změnu klimatu, biologickou rozmanitost, spotřebitele a PZI. Pouhé srovnání situace za existence obchodní dohody a bez ní však nestačí k posouzení kvality vyjednávacích možností, zejména ne v případě obchodu a udržitelného rozvoje. Posouzení dopadů a posouzení dopadů na udržitelnost je třeba provést včas, aby mohla posloužit jako vodítko pro vyjednavače a mohla být brána v potaz před vyjednáváním a v jeho průběhu, a nikoliv předložena teprve po uzavření jednání.

4.4.3.

Hodnocení obchodní politiky EU by mělo být zaměřeno v prvé řadě na podporu plnění cílů udržitelného rozvoje, jak již ESHV doporučoval dříve ve svém stanovisku Klíčová úloha obchodu a investic při plnění a provádění cílů udržitelného rozvoje (17).

4.4.4.

Za cenný přínos k posuzování dopadů na udržitelnost považuje EHSV konzultace s občanskou společností a doporučuje je rozšířit i na počáteční fázi koncipování cílů jednání. Zapojení občanské společnosti by mohlo mít pozitivní vliv také na práci řídicí skupiny Komise pro hodnocení. Konzultanti musí být dostatečně nezávislí a disponovat odbornými znalostmi, zejména pokud jde o lidská práva a otázky životního prostředí.

4.4.5.

Pokud jde o trhy práce, je třeba vypracovat podrobnější analýzu možných dopadů spojených s přemísťováním, vývoje mezd a jistoty pracovních míst. Pokud jde o hospodářské dopady, měla by se věnovat pozornost nejen EU, ale také tomu, v jakém rozsahu umožňují obchod a investice méně vyspělým ekonomikám zvyšovat produktivitu a inovace. Kromě toho by měla být v přiměřených časových odstupech prováděna celková studie globálního dopadu obchodu.

4.4.6.

Obchod je stále významnějším aspektem nejen z geopolitického hlediska, ale také jako součást ekonomické diplomacie. Proto se ESVČ musí na obchod více zaměřit – konkrétně ve společném sdělení o propojení Evropy a Asie nebyly totiž obchodní záležitosti vůbec pokryty (18).

4.5.

Vyjednávání o dohodě o uzavření Transatlantického obchodního a investičního partnerství se Spojenými státy nejprve vyneslo na světlo řadu obav široké veřejnosti a občanské společnosti, ale tyto obavy jsou obecné povahy. Zatímco se Komise při obchodních jednáních snažila o to, aby přijala takové politické závazky, které by nepodporovaly obchod a investice na úkor úrovně ochrany, nebo aby zajistila záruky, jako jsou zvláštní výjimky a výhrady, specifické doložky týkající se veřejných monopolů nebo včasné zamítnutí neopodstatněných nároků investorů, usiloval EHSV – a nadále usiluje – o další vysvětlení a záruky v různých vysoce citlivých bodech.

4.5.1.

Za otázku klíčového zájmu se považuje ohrožení veřejných služeb v obchodní dohodě prostřednictvím liberalizace trhu a zvláštních doložek (doložka o zachování stávajícího stavu a doložka znemožňující návrat k původnímu stavu), které omezují budoucí manévrovací prostor stran ohledně omezení přístupu na trh a diskriminačních opatření. EHSV v minulosti přivítal, že „Komise vyjádřila záměr ochránit v dohodách o volném obchodu veřejné služby, což odpovídá postojům, které v této věci zaujaly EHSV, Evropský parlament a širší občanská společnost“, avšak zdůraznil, že to „lze nejlépe zajistit prostřednictvím pozitivního seznamu, co se týče přístupu na trh a národního zacházení“ (19).

4.5.2.

Vzhledem k tomu, že existuje neustálá možnost změny vlády a následné změny politiky ohledně veřejných služeb, bylo by předchozí otevření obchodní dohody do určité míry povinné. Nelze se vracet zpátky. Proto mohou ustanovení o výjimce, jako je doložka o zachování stávajícího stavu a doložka znemožňující návrat k původnímu stavu, představovat hrozbu, a to zejména pro veřejné služby, vzhledem k úzkému a nejednoznačnému vymezení jejich oblasti působnosti.

4.5.3.

Zachování tohoto prostoru pro veřejnou politiku je důležité rovněž v souvislosti se zahrnutím veřejných zakázek do obchodních dohod. Proto bylo důležité, že EHSV vyzval k „zachování schopnosti, aby zadávací subjekty používaly v zadávacích řízeních environmentální, sociální a pracovní kritéria, jako je např. povinnost dodržovat kolektivní dohody a řídit se jimi“ (20).

4.6.

V souvislosti s ochranou investic EHSV požaduje „procesní záruky chránící před nároky, které jsou zacíleny na vnitrostátní právní předpisy v oblasti veřejného zájmu, […] k zajištění práva smluvní strany regulovat ochranu investorů ve veřejném zájmu, jak to považují za vhodné“ (21). Ve svém stanovisku k mnohostrannému soudu pro investice se EHSV domnívá, že „toho lze dostatečně dosáhnout pouze začleněním ustanovení o vyloučení veřejného zájmu“ […] provázeného „náležitými zárukami, že nebude zneužíváno k protekcionistickým účelům“. V širší souvislosti svým stanoviskem ke konkrétním klíčovým otázkám týkajících se TTIP EHSV požadoval výslovné uvádět „kolektivní smlouvy, včetně třístranných a/nebo všeobecných (erga omnes) smluv, aby nemohly být vykládány jako porušení legitimního očekávání investora“ (22).

4.7.

Ačkoli zemědělství a obchod jsou v pravomoci EU více než 40 let, občas se mezi těmito klíčovými zájmy projevila nedostatečná komunikace či „společné“ myšlení. EU musí rovněž odolat pokušení dělat v zemědělství větší ústupky, které by ohrozily domácí produkci.

4.7.1.

Ve svém stanovisku Zemědělství v obchodních jednáních (23) EHSV zdůraznil, že cílem dvoustranných dohod by mělo být odstranit uplatňování dvojích norem v zemědělství v partnerských zemích, především v souvislosti s Dohodou o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a Dohodou o technických překážkách obchodu. EU bude také chtít prosazovat své environmentální, sociální a obecnější normy v oblasti udržitelného rozvoje, jež jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje. EU (a ostatní země) musí zahrnout závazek týkající se budování kapacit s cílem pomoci méně rozvinutým zemím splnit tyto normy, například pomoc při vytvoření přijatelného systému veterinárních osvědčení, přičemž prvořadé jsou normy v oblasti bezpečnosti potravin.

4.7.2.

Mnohostranný přístup k obchodu se zemědělskými produkty je třeba přehodnotit a znovu oživit. „Dohá“ coby koncepci WTO pro obchodní dialog mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je nutné zachovat a posílit, přičemž musí být respektována zásada potravinové soběstačnosti pro všechny. V tomtéž stanovisku EHSV zdůraznil, že EU má dobrou pozici k tomu, aby hrála vedoucí a aktivní úlohu při podpoře nového vyváženého přístupu, a to především kvůli neschopnosti některých rychle se rozvíjejících ekonomik vynaložit znatelné úsilí o pomoc ostatním, stále ještě méně vyspělým ekonomikám.

4.8.

Ve svém stanovisku Reforma WTO EHSV považuje za „nezbytné, aby se zásadě předběžné opatrnosti zakotvené ve smlouvách EU dostalo odpovídající ochrany i na mnohostranné úrovni a plného právního uznání, a byla tak zajištěna vyšší úroveň ochrany prostřednictvím preventivního rozhodování v případě rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Vzhledem k významu této zásady by bylo žádoucí, aby ji EU učinila ofenzivním zájmem ve všech svých obchodních jednáních. (24)“

4.9.

Strategie „Obchod pro všechny“ věnuje pozornost pouze důvěře spotřebitelů v bezpečnost výrobků, zásady OSN pro ochranu spotřebitelů však nabízejí mnohem širší pojetí, zahrnující i ochranu soukromí spotřebitelů, jejich práva v oblasti elektronického obchodování a právo na účinné vymáhání práv spotřebitelů. Vzhledem k dopadu liberalizace obchodu na spotřebitele EHSV ve svém stanovisku Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu vyzval k tomu, aby „rámec pro obchod a udržitelný rozvoj zahrnoval i spotřebitelsky zaměřenou kapitolu o “obchodu a spotřebitelích“, jejíž součástí by byly příslušné mezinárodní spotřebitelské normy a posilování spolupráce v oblasti vymáhání práv spotřebitelů“ (25).

4.10.

V diskusním dokumentu Komise z roku 2017 o využití potenciálu globalizace je uvedena řada důsledků neřízené globalizace, zejména nárůst nerovnosti. Přínosy plynoucí z obchodu nikdy nejsou rozděleny rovnoměrně. Obchodní a investiční politika EU se musí zabývat všemi významnými důsledky otevření trhů a co nejvíce omezit negativní dopady, včetně sociálních nákladů a nákladů na transformaci.

4.10.1.

V dokumentu „Obchod pro všechny“ se vůbec poprvé uznává, že obchod může „obnášet dočasné ničivé dopady na některé regiony a zaměstnance, pokud se ukáže, že nová konkurence je pro některé firmy příliš silná“, a zdůrazňuje se, že „pro osoby, kterých se takováto změna přímo dotýká, se však nejedná o změnu malou“. Zde hraje důležitou roli zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. V letech 2013–2014 tento fond pomohl více než 27 600 pracovníků (26). Proto EHSV považuje za důležité, aby všechny budoucí víceleté finanční rámce vyčleňovaly dostatečné finanční prostředky přímo navázané na dopady obchodu a aby byly znovu prozkoumány všechny podmínky a všechna kritéria, které uplatňování víceletého finančního rámce brání. Nezbytným předpokladem spravedlivé transformace jsou také účinná práva pracovníků na informace, konzultace a kolektivní vyjednávání, aby bylo možné restrukturalizační změny lépe předvídat a usnadňovat.

4.11.

EHSV dále požaduje zajištění silnější ochrany citlivých odvětví před nekalou hospodářskou soutěží prostřednictvím začlenění norem MOP do kritérií pro jejich hodnocení. V nedávném stanovisku k metodice nástrojů obrany obchodu (27) požadoval EHSV rovné podmínky pro vyvážející výrobce z Evropy i z třetích zemí. V této souvislosti uvítal, že Komise zamýšlí určovat na základě zvláštních kritérií to, zda došlo k významnému narušení tržní situace, avšak podotkl, že je třeba zohlednit také dodržování norem MOP a mnohostranné dohody o ochraně životního prostředí.

4.12.

Vzhledem k tomu, že se Evropská komise zavázala, že bude klást velký důraz na zlepšování pracovněprávních ustanovení prostřednictvím obchodních jednání, vyzval EHSV partnerské země, aby před uzavřením obchodní dohody prokázaly „plné dodržování osmi základních pracovněprávních norem Mezinárodní organizace práce. Pokud partnerská země tyto úmluvy neratifikovala nebo je řádným způsobem neprovedla, nebo pokud neprokázala stejnou úroveň ochrany, doporučuje EHSV požadovat plán přijímání řádných závazků, jenž bude začleněn do kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, aby bylo zaručeno, že se tak v přijatelné časové lhůtě stane. (28)“ EU musí kromě toho podporovat zavádění a prosazování nejnovějších norem MOP, aby byly zaručeny rovné podmínky pro podniky EU v zahraničí a byl podpořen cíl udržitelného rozvoje č. 8, který se týká důstojné práce.

4.13.

Obchodní politika musí také posilovat iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Podniky musí přebírat odpovědnost ve všech článcích dodavatelského řetězce. Tím by zase mělo být posíleno „povolení k činnosti“ pro podniky a maximalizovaly by se inovace a udržitelný hospodářský růst. Důsledné uplatňování odpovědného podnikání je důležité k posílení pozice EU coby globálního obchodního partnera a k plnění cílů udržitelného rozvoje. Ve všech dohodách o volném obchodu by EU měla trvat na tom, aby všechny smluvní strany aktivně podporovaly podniky v dodržování podniků OECD pro nadnárodní podniky (29). EHSV uznává, že je důležité, aby orgány veřejné moci prosazovaly dodržování pracovněprávních předpisů a prováděly mj. inspekce, a požaduje, aby obchodní dohody zavazovaly veřejné orgány na celostátní a místní úrovni k plnění svých úkolů v plném rozsahu.

4.13.1.

Stále více veřejných orgánů vytváří své vlastní příslušné právní předpisy a nástroje. Jako příklad lze uvést nedávný francouzský zákon o povinnostech v oblasti obezřetnosti a nizozemský zákon o náležité péči týkající se dětské práce. Kanada posílila svou strategii sociální odpovědnosti podniků tím, že se zaměřila na chování kanadských podniků v zahraničí a zřídila poradní orgán složený ze zástupců více zúčastněných stran. V dubnu 2019 byl jmenován první kanadský veřejný ochránce práv pro odpovědné podnikání, jehož úkolem je přezkoumávat a oznamovat případy údajného porušení lidských práv, kterého se dopustily kanadské podniky působící v zahraničí při těžbě nerostných surovin, ropy a zemního plynu a při výrobě oděvů, včetně vydávání doporučení podnikům ohledně jejich opatření týkajících se obchodu.

4.14.

EHSV má za to, že EU má ideální pozici k tomu, aby se stala lídrem v oblasti náležité péče, zejména s ohledem na rostoucí globální dodavatelské a hodnotové řetězce. Dobrovolná i závazná opatření se navzájem nevylučují – musí se naopak vzájemně doplňovat. V této souvislosti bere EHSV na vědomí práci na tzv. závazné smlouvě OSN, kterou v současné době projednávají členové OSN a jež má kodifikovat právně závazné mezinárodní závazky nadnárodních společností v oblasti lidských práv, a vítá, že se v současné době připravuje stanovisko z vlastní iniciativy REX/518. EHSV vyzývá Komisi, aby po vzoru některých členských států, které již přijaly právní předpisy o náležité péči, navrhla pro tuto oblast evropské právní předpisy.

5.   Obchod a udržitelný rozvoj: nutnost uskutečnit cíle udržitelného rozvoje resp. provést Pařížskou dohodu

5.1.

EHSV ve svém stanovisku Obchod pro všechny (30) uvítal zejména to, že EU klade důraz na rozsáhlé informování o udržitelném rozvoji, především co se týče lidských a sociálních práv a životního prostředí. Ve stanovisku Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu (31) EHSV nicméně Komisi vyzval „k ambicióznějšímu přístupu, zvláště pokud jde o posílení účinné vymahatelnosti závazků stanovených v kapitolách o obchodu a udržitelném rozvoji, což je z hlediska EHSV otázka zásadní důležitosti. Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji musí mít stejnou váhu jako kapitoly o obchodních, technických či celních záležitostech.“

5.1.1.

EHSV v této souvislosti obzvlášť vítá nedávné oznámení nové předsedkyně Komise, že bude v nejbližší době jmenován nový vysoký úředník pro dohled nad obchodními záležitostmi, který bude pověřen monitorováním a zlepšováním dodržování našich obchodních dohod, čímž však nebude nijak omezena obecná působnost komisaře pro obchod. V tomto ohledu je nesmírně důležité, aby měl tento úředník rozsáhlé pravomoci se stejným významem a stejnou účinností, které by pokrývaly veškeré závazky sjednávané v rámci dohod o volném obchodu, zejména závazky související s kapitolami o obchodu a udržitelném rozvoji, a sociální a environmentální aspekty spojené s jinými kapitolami dohod o obchodu a investicích. K úkolům tohoto nového úředníka musí patřit i objektivní rozhodování na základě včasně a efektivně zahájených šetření a s využitím vhodných zdrojů, přičemž musí být přiznána jednoznačná úloha uznávaným zainteresovaným stranám, pokud jde o podávání stížností a účast na případných následných veřejných slyšeních. To musí zahrnovat podávání podrobných zpráv Evropskému parlamentu a Radě, při němž musí být jednoznačně dána úloha EHSV a příslušných interních poradních skupin a stanovena zásadní, stálá účast občanské společnosti.

5.2.

Do každé dohody o volném obchodu uzavřené po roce 2010, kterou EU nazývá „novou generací“ dohod o volném obchodu, byla vložena zvláštní kapitola o obchodu a udržitelném rozvoji. S tím souvisí i to, že všechny smluvní strany přisoudily občanské společnosti úlohu aktivního monitorování.

5.2.1.

EHSV se domnívá, že konstruktivní dialog s občanskou společností o obchodní a investiční politice je nezbytným prvkem, a opakuje svůj požadavek dalšího posílení její úlohy. Ve svém stanovisku Úloha domácích poradních skupin (32) EHSV vyzdvihoval zapojení občanské společnosti a požadoval jeho rozšíření tak, aby zahrnovalo veškeré aspekty obchodních dohod, přičemž prioritní důraz je třeba klást na jejich dopad na závazky v oblasti obchodu a udržitelného rozvoje.

5.2.2.

EHSV již doporučoval, aby byla do všech budoucích mandátů pro kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji začleněna nejen zvláštní doložka o podpoře cílů udržitelného rozvoje (33), ale aby byl v souladu s Pařížskou dohodou začleněn i boj proti globálnímu oteplování.

5.3.

17 cílů udržitelného rozvoje, tj. ústřední bod komplexní Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, i Pařížská dohoda o změně klimatu (34) musí nadále zůstat celosvětovými prioritami. Obchod a investice musí v tomto ohledu plnit klíčovou podpůrnou úlohu. Značnou výzvou však bude dosažení uhlíkově neutrálního hospodářství EU do roku 2050.

5.3.1.

To vše bude mít zásadní dopady na obchod, neboť se v nich mohou projevit obchodní toky jak v EU, tak na celém světě. Pařížská agenda a agenda cílů udržitelného rozvoje musí být základem všech budoucích obchodních opatření, postupů a vyjednávání. Podle odhadů UNCTAD (35) si dosažení cílů udržitelného rozvoje vyžádá dalších 7 bilionů USD, z nichž nejméně třetinu musí poskytnout soukromý sektor. Na plnění a financování cílů udržitelného rozvoje budou muset být navíc nutně vynaloženy také veřejné zdroje. Jak v minulosti zdůraznil generální ředitel WTO, rozvojové cíle tisíciletí již prokázaly „transformační potenciál obchodu“ (36).

5.3.2.

K dosažení úspěšné energetické transformace a získání prostoru nutného ke splnění cílů stanovených v Pařížské dohodě pak bude zapotřebí významných změn v právní úpravě. EHSV ve svém stanovisku k mnohostrannému soudu pro investice požadoval doplnit ustanovení o hierarchii, které zajistí, že v případě jakéhokoli nesouladu mezi mezinárodní investiční dohodou a jakoukoli mezinárodní dohodou o životním prostředí a sociálních nebo lidských právech, která je závazná pro jednu stranu sporu, mají přednost závazky vyplývající z mezinárodní dohody o životním prostředí, sociálních právech nebo lidských právech, aby se předešlo upřednostňování práv investorů (37).

5.4.

EHSV v minulosti dospěl k závěru (38), že EU „má jedinečné postavení, co se týče toho, aby se pokročilo s realizací cílů udržitelného rozvoje“, protože „je důvěryhodná jako subjekt, který může sloužit coby účinný most mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi“. Přesto naléhal, aby byl větší důraz kladen na plné začlenění cílů udržitelného rozvoje „do evropského politického rámce a současných priorit Komise“, v případě potřeby ve spolupráci s členskými státy.

5.4.1.

EHSV již zdůrazňoval, že při plnění 11 cílů bude hrát zvlášť důležitou roli obchod se zemědělskými produkty (39). V nedávném stanovisku Propojení Evropy a Asie (40) vyzdvihl, že „je třeba formálně propojit [čínskou] iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“ s cíli udržitelného rozvoje“, a znovu vyjmenoval devět nejdůležitějších cílů udržitelného rozvoje.

5.5.

Nejméně 13 cílů udržitelného rozvoje se týká změny klimatu. Pařížská dohoda je pak první komplexní dohodou o klimatu na světě. Jsou-li cíle udržitelného rozvoje projektem pro příští generaci, je Pařížská dohoda projektem budoucnosti planety. Obecně se uznává, že nárůst průměrné globální teploty o více než 2 °C oproti době před průmyslovou revolucí by měl katastrofální dopady. Země, u nichž existuje největší pravděpodobnost, že budou postiženy, jsou zároveň těmi, které jsou nejméně schopné provádět potřebné změny.

5.5.1.

Nárůst obchodních toků bude ze své podstaty znamenat další nárůst dopravy, kde jsou emise skleníkových plynů již nyní značně vysoké. Doprava je původcem 24 % celosvětových emisí CO2 a je jediným odvětvím, jehož emise stále rostou a podle předpovědí dosáhne do roku 2030 jejich podíl 40 % celkových emisí. Jelikož do Pařížské dohody není přímo zahrnuta mezinárodní letecká a lodní doprava, je naléhavě nutné řešit všechny druhy dopravy v rámci posílené strategie spravedlivé a udržitelné dopravy, včetně dalších subjektů v dodavatelském řetězci, jako jsou dodavatelé elektřiny a výrobci původního zařízení (OEM).

5.5.2.

V samostatném stanovisku k úloze dopravy vyzdvihl EHSV „v oblasti cílů udržitelného rozvoje také řadu výzev, jako je potřeba snížit dopady na klima a životní prostředí, zlepšit dopravní systémy a bezpečnost silničního provozu a řešit obavy týkající se pracovních míst a důstojné práce“ (41). Nyní EHSV rovněž požaduje vytvořit politickou vazbu na obchod a investice.

5.6.

Tyto celkové obavy mají za následek rozvoj koncepce „oběhového hospodářství“, která je popisována jako hospodářský systém, jehož cílem je minimalizovat vznik odpadů a co nejvíce zužitkovat zdroje. Smyslem oběhového hospodářství je minimalizovat jak vstupní zdroje, tak i odpady, emise a úniky energie. Toho lze dosáhnout pomocí regenerativního přístupu založeného na designu s dlouhou životností, údržbě, opravách, opětovném využívání, opětovném zpracování, renovaci a recyklaci.

5.6.1.

Řada lidí je přesvědčena, že udržitelný svět by neměl znamenat snížení kvality života spotřebitelů, že ho lze uskutečnit, aniž by došlo k poklesu příjmů nebo ke vzniku dodatečných nákladů a že modely oběhového podnikání mohou být stejně ziskové jako lineární modely.

5.6.2.

Přesto vyvstává řada souvisejících problémů, zejména pro průmyslová odvětví EU náročná na zdroje a energii, jež čelí nevyhnutelným potížím. Plní důležitou, strategickou úlohu v průmyslových hodnotových řetězcích EU. Zatímco účelem politiky v oblasti změny klimatu je snížit emise skleníkových plynů (jak ze spalování fosilních paliv, tak z průmyslových procesů) – stávajícím cílem EU je dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality –, představují náklady na energii v případě průmyslových odvětví EU náročných na zdroje a energii pozoruhodně vysoký podíl jejich celkových nákladů: 25 % u oceli, 22–29 % u hliníku (42) a 25–32 % u skla (43). Tento problém je podrobně rozebrán v samostatném stanovisku EHSV (44).

5.6.3.

K úniku uhlíku, a tudíž i ztrátě investic dochází, pokud vyšší cena v EU vede ke ztrátě podílu na trhu a souvisejících pracovních míst. Pokud k tomu dojde, emise skleníkových plynů se jednoduše přesunou od výrobců v EU k výrobcům v jiných částech světa (kteří často dosahují menší energetické účinnosti), což má (přinejlepším) nulový efekt na celosvětové emise skleníkových plynů.

5.6.4.

Zmírňující kompenzační opatření v oblasti přeshraničního obchodu, kdy země mohou uvalit daň na dovážené zboží nebo zpětně proplácet daně u vyváženého zboží, jsou možná a WTO je uznává jako legální opatření, pokud splňují jisté podmínky.

---

(1)  Viz odkazy ve většině poznámek pod čarou od č. 9 dále.

(2)  Publikace GŘ pro obchod, listopad 2018.

(3)  COM(2015) 497 final.

(4)  JOIN(2018) 31 final.

(5)  Pověřovací dopis nově zvolené předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen určený nově zvolenému komisaři pro obchod Philu Hoganovi ze dne 10. září 2019.

(6)  Viz poznámka pod čarou č. 3.

(7)  A dalších 20 milionů mimo Evropu.

(8)  OECD Trade Policy Papers 226, Offshoring of services functions and labour market adjustments, Paříž, 2019.

(9)  OECD Trade Policy Papers, č. 227, Micro-Evidence on Corporate Relationships in Global Value Chains: The Role of Trade, FDI and Strategic Partnerships, Paříž, 2019.

(10)  Viz poznámka pod čarou č. 2.

(11)  Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 15.

(12)  OECD Productivity Working Papers, č. 18, Industry Concentration in Europe and North America, Paříž, World Economic Outlook Report, April 2019.

(13)  Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 94.

(14)  Viz poznámka pod čarou č. 3.

(15)  Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 34.

(16)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 123.

(17)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 27.

(18)  Viz poznámka pod čarou č. 4.

(19)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 123.

(20)  Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 15.

(21)  Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 145.

(22)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 30.

(23)  Úř. věst. C 173, 31.5.2017 s. 20.

(24)  Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 15.

(25)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27.

(26)  Tisková zpráva Komise, červenec 2015.

(27)  Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 66.

(28)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27.

(29)  Pokyny OECD pro nadnárodní podniky, 2011.

(30)  Poznámka pod čarou č. 16.

(31)  Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27.

(32)  Úř. věst. C 159, 10.5.2019, s. 28.

(33)  Poznámka pod čarou č. 16.

(34)  Konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP 21) v Paříži.

(35)  Tisková zpráva UNCTAD WIF, Ženeva, 14. října 2014, a od té doby již několikrát.

(36)  Projev v OSN, 21. září 2016.

(37)  Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 145.

(38)  Viz poznámka pod čarou č. 17.

(39)  Viz poznámka pod čarou č. 23.

(40)  Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 95.

(41)  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 9.

(42)  A. Marcu, W. Stoefs: Study on composition and drivers of energy prices and costs in selected energy-intensive industries (Studie struktury cen energií a nákladů na energie ve vybraných průmyslových odvětvích náročných na energii a faktorů, jež je ovlivňují), CEPS, 2016, k dispozici zde: http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/20355.

(43)  C. Egenhofer, L. Schrefler: Study on composition and drivers of energy prices and costs in energy-intensive industries. The case of the flat glass industry (Studie struktury cen energií a nákladů na energie v průmyslových odvětvích náročných na energii a faktorů, jež je ovlivňují. Případ odvětví plochého skla), CEPS, 2014.

(44)  Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 59.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Konstruktivnější úloha občanské společnosti při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

(průzkumné stanovisko)

(2020/C 47/07)

Zpravodaj: Arnaud SCHWARTZ

Spoluzpravodaj: István KOMORÓCZKI

Konzultace	Evropská komise, 18.12.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie průzkumné stanovisko
Rozhodnutí předsednictva	11.12.2018
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	1.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	152/3/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropská komise v žádosti o vypracování tohoto stanoviska uvedla, že „organizovaná občanská společnost – zaměstnavatelé, zaměstnanci a další zástupci – hrají při provádění právních předpisů klíčovou úlohu.“ EHSV s tím souhlasí a – stejně jako ve svých předchozích stanoviscích (1) (2) – zdůrazňuje, že právní předpisy v oblasti životního prostředí nejsou řádně prováděny kvůli nedostatku politické vůle na všech institucionálních úrovních. Není to způsobeno tím, že by občanská společnost dostatečně a konstruktivně neplnila svou úlohu.

1.2.

EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby na úrovni EU vypracovala lepší rámec pro dodržování předpisů. Mělo by toho být dosaženo díky transparentnějšímu a rozhodnějšímu řešení stížností a porušení předpisů, ale také posílením lidských a finančních zdrojů (například v rámci víceletého finančního rámce). Cílem je objasnit právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, kontrolovat jejich řádné provádění, hodnotit je a v případě potřeby napomáhat soudům při plnění jejich úkolů.

1.3.

EHSV podporuje proces přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, který je klíčový pro poskytování široké škály informací o životním prostředí, jako je udržitelnost, změna klimatu a kvalita života v Evropě. Očekává však, že Evropská komise a členské státy splní své povinnosti tím, že do přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a do zpráv o jednotlivých zemích začlení názory organizací občanské společnosti.

1.4.

EHSV rovněž žádá Evropskou komisi, aby organizace občanské společnosti systematičtěji zapojovala do budoucích kontrol účelnosti právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, jakož i do budoucích procesů přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU. Toto zapojení by se mělo uskutečnit ve velmi rané fázi, kdy probíhá definování hodnoticích kritérií, a to ve spolupráci s EHSV nebo obdobnými výbory, podle toho, zda se tak děje na evropské, vnitrostátní nebo místní úrovni.

1.5.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby zajistila, že členské státy vypracují, zavedou a budou používat harmonizované, ekologické a udržitelné daňové systémy založené na zásadě „znečišťovatel platí“. Tímto způsobem budou zdroje systematicky rozdělovány mezi ty, kteří se snaží zabránit znečišťování půdy, vody a ovzduší. Tato zásada by měla platit také pro obce a další místní a regionální orgány.

1.6.

Organizace občanské společnosti působící v oblasti životního prostředí a malé a střední podniky by měly být více zapojeny do poskytování informací zaměstnancům a do utváření vzdělávání a odborné přípravy v oblasti životního prostředí, aby tak bylo zajištěno, že široká veřejnost získá základní povědomí o těchto otázkách. Tuto spolupráci by měly podporovat a financovat členské státy. Povinné vzdělávání v oblasti klimatu a životního prostředí (pro děti ve věku 6–18 let) by mělo být součástí učebních osnov každé země, přičemž organizace občanské společnosti působící v oblasti životního prostředí by měly být od roku 2020 povinně zapojeny do teoretické nebo praktické činnosti.

1.7.

Na politické úrovni EHSV vyzývá všechny členské státy, aby alespoň zřídily ministerstvo pro ochranu životního prostředí, což by umožnilo větší zaměření na právní předpisy v oblasti životního prostředí a jejich lepší koordinaci a vymáhání.

1.8.

EHSV vyzývá členské státy, aby v zájmu snížení naší ekologické stopy a posílení udržitelného rozvoje v plné míře prováděly strategie pro zadávání zelených veřejných zakázek způsobem, který bude pravidelně a přímo kontrolován Evropskou komisí. Ta by měla navíc vyžadovat i to, aby byly při přípravě zelených veřejných zakázek a finalizaci příchozích nabídek konzultovány i organizace občanské společnosti. Evropská komise by měla rovněž předložit návrh, aby bylo možné využívat finančních prostředků EU k posílení pozitivního dopadu zelených veřejných zakázek.

1.9.

EU musí napomáhat rozvoji modelů místního rozvoje a podporovat rozsáhlou domácí ochranu životního prostředí. Proto je nutná viditelnější přítomnost EU na místní úrovni, aby bylo zajištěno správné vynakládání finančních prostředků EU a zapojení příslušných veřejných i soukromých zainteresovaných stran do řádného provádění právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí. Rovněž by to umožnilo reagovat na požadavek, aby byli podporováni lidé a organizace z odlehlých regionů EU a aby se k nim přistupovalo jako ke klíčové součásti EU. Evropská komise by měla rovněž zajistit, aby byl zaměstnán dostatek dobře vyškoleného personálu pro přístup k informacím a spravedlnosti, a to zejména v oblasti inspekce, aby bylo možné monitorovat řádné provádění předpisů.

1.10.

EHSV poukazuje na to, že během celosvětových obchodních jednání musí Evropská komise při prosazování a ochraně hospodářství EU hájit a důrazně podporovat naše klíčové environmentální a sociální normy. Není to jen způsob, jak posílit konkurenceschopnost Evropy, zlepšit její image a zajistit jejímu obyvatelstvu a území budoucnost, ale také příležitost ukázat ostatním částem světa demokratičtější a udržitelnější způsob správy založený na silnější účasti organizací občanské společnosti.

1.11.

EHSV navrhuje zřízení tripartitního orgánu (Evropská komise, členské státy a organizace občanské společnosti) k řešení sporů a/nebo diskusi o problémech, na které organizace občanské společnosti upozorní ještě před tím, než dojde k případnému poškození životního prostředí, nebo před tím, než bude zapotřebí právního opravného prostředku. Kromě toho by měl mít nezávislý vědecký poradní orgán EU možnost vydávat doporučení pro Evropskou komisi, pokud organizace občanské společnosti ohlásí problém. Evropská komise by rovněž měla předkládat odůvodněná rozhodnutí.

1.12.

Členské státy a Evropská komise by měly po roce 2020 z důvodu zaměření na ochranu životního prostředí rozšířit politickou, finanční a odbornou podporu malých a středních podniků a organizací občanské společnosti.

2.   Obecné připomínky

2.1.    Úloha občanské společnosti při správě, provádění a hodnocení právních předpisů v oblasti životního prostředí

Souvislosti

2.1.1.

Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise, v prosinci 2018 předsedovi EHSV v žádosti o vypracování tohoto průzkumného stanoviska napsal, že „občanská společnost – zaměstnavatelé, zaměstnanci a další zástupci – hrají při provádění právních předpisů klíčovou úlohu.“ EHSV jako hlas organizované občanské společnosti odráží základní názory společnosti EU v oblastech, které spadají do rámce témat uvedených ve výše citovaném dopise.

2.1.2.

EHSV přijal k tomuto tématu v posledních několika letech řadu stanovisek, jež by Evropská komise měla vzít v úvahu (3) (4).

2.1.3.

Vzhledem k tomu, že si občané na celém světě ve stále větší míře dělají obavy ohledně stavu životního prostředí (5), by EHSV Evropské komisi rád připomněl, že jednou z největších překážek lepšího provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je nedostatek politické vůle na místní, vnitrostátní a evropské úrovni. To vedlo rovněž k nedostatku lidských a finančních zdrojů (například ve víceletém finančním rámci), které jsou zapotřebí pro objasňování účelu právních předpisů v oblasti životního prostředí, zajištění jejich řádného provádění, případně poskytování pomoci soudům při výkonu jejich pravomocí (6) a jejich hodnocení. Jinými slovy, nedostatečné provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí není způsobeno tím, že by občanská společnost dostatečně a konstruktivně neplnila svou úlohu. EHSV zastává názor, že chyba spočívá především v zákonodárných orgánech, které se zkrátka dostatečně nesnažily.

2.1.4.

EHSV je v neposlední řadě přesvědčen, že silnější úloha organizované občanské společnosti při správě, provádění a hodnocení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je zásadní pro dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje, počínaje cílem udržitelného rozvoje č. 1, a pro uvedení globálních dohod o klimatu do praxe. EHSV proto upozorňuje příslušné orgány na řadu obecných, odvětvových a aktuálních zlepšení uvedených v tomto stanovisku.

Přístup k informacím

2.1.5.

EHSV důrazně podporuje proces přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, který je klíčový pro poskytování široké škály informací o životním prostředí, jako je udržitelnost, změna klimatu a kvalita života v Evropě. Očekává, že Evropská komise a členské státy splní své povinnosti tím, že do přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a do zpráv o jednotlivých zemích začlení názory organizací občanské společnosti.

2.1.6.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby členským státům uložila povinnost zavést mechanismus umožňující přístup k informacím o životním prostředí do jednoho měsíce (Aarhuská úmluva (7)). Není již přijatelné, aby veřejnost musela – někdy déle než rok – čekat na přístup k těmto informacím.

2.1.7.

EHSV rovněž žádá Evropskou komisi, aby prostřednictvím sociálních médií pravidelněji a účinněji propagovala a podporovala vizi směrnic EU. V tomto směru by mohly být nápomocny organizace občanské společnosti. Klíčovými prvky jsou průběžná odborná příprava a vzdělávání v oblasti životního prostředí.

Účast

2.1.8.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby organizace občanské společnosti systematičtěji zapojovala do budoucích kontrol účelnosti právních předpisů v oblasti životního prostředí, jakož i do budoucích procesů přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU. Toto zapojení by se mělo uskutečnit ve velmi rané fázi, kdy jsou definována hodnoticí kritéria, a to ve spolupráci s EHSV a obdobnými výbory na vnitrostátní a místní úrovni.

2.1.9.

EHSV v souladu se svými předchozími stanovisky (8) (9) připomíná, že účinné provádění opatření na ochranu životního prostředí závisí zčásti na zajištění aktivnější úlohy občanské společnosti (zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších zainteresovaných stran). EHSV proto také opakuje svou výzvu k intenzivnějšímu a strukturovanějšímu zapojení organizací občanské společnosti, jež by mohly přezkumy právních předpisů v oblasti životního prostředí posílit. Například organizace občanské společnosti zabývající se otázkami životního prostředí na celostátní úrovni a vědecká obec musí mít možnost přispět svými znalostmi a kompetencemi ke zprávám o jednotlivých zemích i k strukturovaným dialogům na vnitrostátní úrovni a k navazujícím opatřením.

2.1.10.

Totéž platí i pro obchodní jednání EU: během celosvětových obchodních jednání musí Evropská komise při prosazování a ochraně hospodářství EU hájit a důrazně podporovat naše klíčové environmentální a sociální normy. Není to jen způsob, jak posílit konkurenceschopnost Evropy, zlepšit její image a zajistit jejímu obyvatelstvu a území budoucnost, ale také příležitost ukázat ostatním částem světa demokratičtější a udržitelnější způsob správy založený na silnější účasti organizací občanské společnosti.

2.1.11.

Organizace občanské společnosti jsou často vyzývány, aby zastupovaly a tlumočily obavy společnosti týkající se nákladů a obtíží spojených s prováděním. EHSV proto navrhuje, aby byly zapojeny v dřívější fázi procesu, pokud budou požádány o uspořádání konzultací, a aby se staly relevantními aktéry při řešení sporů. EHSV se domnívá, že by se spory měly řešit již v dřívější fázi procesu.

2.1.12.

EHSV navrhuje zřízení tripartitního orgánu (Evropská komise, členské státy a organizace občanské společnosti) k řešení sporů a/nebo diskusi o problémech, na které organizace občanské společnosti upozorní ještě před tím, než dojde k případnému poškození životního prostředí, nebo před tím, než bude zapotřebí právního opravného prostředku. Kromě toho by měl mít nezávislý vědecký poradní orgán EU možnost vydávat doporučení pro Evropskou komisi, pokud organizace občanské společnosti ohlásí problém. Evropská komise by rovněž měla předkládat odůvodněná rozhodnutí.

Přístup ke spravedlnosti

2.1.13.

EHSV s odkazem na své předchozí stanovisko (10) opětovně vyzývá Evropskou komisi, aby se snažila zlepšit přístup občanské společnosti ke spravedlnosti (např. prostřednictvím práva organizací občanské společnosti předat věc Evropskému soudnímu dvoru, a díky specializovaným soudcům a státním zástupcům na unijní, vnitrostátní a místní úrovni).

2.1.14.

EHSV se rovněž domnívá, že v zájmu zlepšení přístupu ke spravedlnosti by měli mít jednotlivci možnost obracet se přímo na Evropský soudní dvůr, jako je tomu v případě Evropského soudu pro lidská práva, pokud je ohroženo provedení právních předpisů EU do vnitrostátního práva a vnitrostátní opravné prostředky byly vyčerpány.

2.1.15.

Vzhledem k tomu, že soudní řízení často trvají příliš dlouhou dobu, EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila zavedení soudního příkazu na ochranu životního prostředí pro jiné než naléhavé případy, který budou muset členské státy dodržovat, přičemž se v případě jakéhokoliv okamžitého poškození životního prostředí pozastaví činnost až do rozhodnutí soudu prvního stupně.

2.1.16.

EHSV rovněž žádá Evropskou komisi, aby vytvořila vhodný mechanismus sloužící k tomu, aby byly pokuty za škody na životním prostředí investovány do opatření na podporu ochrany životního prostředí.

2.2.    Návrhy občanské společnosti týkající se úlohy malých a středních podniků, zaměstnavatelů, odborů a organizací zabývajících se ochranou životního prostředí při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

Úloha malých a středních podniků při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

2.2.1.

Jak je uvedeno v předchozím stanovisku (11), je EHSV – stejně jako Evropská komise – opatrný, neboť je si vědom toho, že nedostatečné dodržování mechanismů zaručujících provádění právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí je politováníhodným faktorem, jenž přispívá k nespravedlivé hospodářské soutěži a způsobuje hospodářské ztráty.

2.2.2.

Malé a střední podniky, a to zejména mikropodniky, představují 99,8 % podniků v Evropě: jsou definovány buď počtem zaměstnanců, nebo výší obratu a rozvahy (12). Přínos malých a středních podniků k tvorbě hodnot a zaměstnanosti, stejně jako jejich vliv na životní prostředí, jsou značné. Ačkoliv jednotlivé malé a střední podniky mají obecně omezené lidské a finanční zdroje, je v zájmu všech mobilizovat a povzbuzovat je, aby se více zaměřovaly na pravidla ochrany životního prostředí. Schopnosti malých a středních podniků a jejich zapojování do inovací, obnovy, vytváření pracovních míst a udržování sociálního pokroku jsou velmi důležité pro dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje a globálních klimatických cílů Pařížské dohody. Existuje řada dalších důležitých oblastí, jako jsou zdravotnictví, zemědělství, výroba, cestovní ruch a pohostinství či služby a podnikání obecně, kde je zásadním faktorem rozvoj a harmonizace environmentálních norem, ochrana udržitelného rozvoje a řešení otázek souvisejících se změnou klimatu. V této souvislosti je skutečně třeba, aby Evropská komise, členské státy a organizace občanské společnosti těsněji spolupracovaly s malými a středními podniky.

2.2.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že členské státy vypracují, zavedou a budou provozovat harmonizované, ekologické, udržitelné a k životnímu prostředí šetrné daňové systémy založené na zásadě „znečišťovatel platí“. Tímto způsobem budou zdroje systematicky rozdělovány mezi ty, kteří bojují proti znečišťování půdy, vody a ovzduší. Tato zásada by měla platit také pro obce a další místní a regionální orgány.

Úloha odborů a zaměstnavatelů při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

2.2.4.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby dotovala část nákladů vynakládaných na školení zaměstnanců s cílem zabezpečit uznávání a provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v rámci kurzů organizovaných odbory nebo zaměstnavateli.

2.2.5.

Organizace občanské společnosti zabývající se ochranou životního prostředí a malé a střední podniky by měly být více zapojeny do poskytování informací zaměstnancům a do utváření vzdělávání a odborné přípravy v oblasti životního prostředí, aby tak bylo zajištěno, že široká veřejnost získá základní povědomí o těchto otázkách. Tuto spolupráci by měly financovat členské státy. Povinné vzdělávání v oblasti klimatu a životního prostředí (pro děti ve věku 6–18 let) by mělo být součástí učebních osnov každé země, přičemž organizace občanské společnosti působící v oblasti životního prostředí by měly být od roku 2020 povinně zapojeny do teoretické nebo praktické činnosti.

Úloha organizací občanské společnosti zabývajících se otázkami životního prostředí při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí

2.2.6.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby zajistila, že rozpočet EU pokryje náklady spojené s příspěvky neziskových organizací občanské společnosti k unijním a vnitrostátním procesům, jakož i se strukturou správy, provádění a hodnocení právních předpisů v oblasti životního prostředí.

2.2.7.

Obecně by měly členské státy a Evropská komise po roce 2020 z důvodu zaměření na ochranu životního prostředí rozšířit politickou, finanční a odbornou podporu malých a středních podniků a organizací občanské společnosti.

2.2.8.

Organizace občanské společnosti zabývající se otázkami životního prostředí by měly mít možnost podílet se na rozhodování o využívání finančních prostředků EU na regionální úrovni u projektů, které mají dopad na životní prostředí. Organizace občanské společnosti by kromě toho měly mít k těmto prostředkům snazší přístup.

2.2.9.

Organizace občanské společnosti působící v oblasti životního prostředí musí mít navíc možnost poskytovat poradenství a podílet se na přípravě výročních zpráv členských států týkajících se směrnic v oblasti životního prostředí (např. v souvislosti se směrnicí o ochraně ptáků a se směrnicí o ochraně přírodních stanovišť nebo se stavem životního prostředí každé země). Evropská komise by rovněž měla důsledněji dbát na to, aby členské státy vydávaly tyto zprávy včas (protože některé nejsou předkládány ve lhůtě, kterou stanoví článek 16 směrnice o ochraně přírodních stanovišť (13) nebo článek 9 směrnice o ochraně ptáků (14)).

2.3.    Návrhy organizované občanské společnosti týkající se její úlohy při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí týkajících se odpadů, ovzduší a biologické rozmanitosti

Úloha občanské společnosti při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, pokud jde o odpady

2.3.1.

EHSV je hluboce znepokojen tím, že – jak vyplývá ze zprávy Evropské komise – hrozí, že polovina zemí EU nesplní cíl recyklace 50 % komunálního odpadu do roku 2020 (15).

2.3.2.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zajistily postupné ukončení spalování a ukládání recyklovatelného odpadu na skládky. Je nejvyšší čas, aby Evropská komise a členské státy začaly plnit své závazky týkající se ochrany životního prostředí a netolerovaly činnost lobbistických skupin, které brání naléhavě potřebnému dosažení udržitelného, bezodpadového a oběhového hospodářství.

2.3.3.

EHSV v této souvislosti naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby hrály významnou úlohu a zaměřily se na ochranu životního prostředí a jednaly v zájmu jeho ochrany. Evropská komise by měla požádat členské státy, aby v rámci svých vládních struktur zřídily ministerstvo ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje, což jim umožní lepší zaměření na koordinaci a vymáhání právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

2.3.4.

S cílem usnadnit plnění cílů v oblasti odpadů a podpořit tento proces prostřednictvím lepšího vzdělávání a odborné přípravy vyzývá EHSV členské státy rovněž k tomu, aby zavedly jasné vzdělávací a informační kampaně o předcházení vzniku odpadu a nakládání s odpady, které budou určeny široké veřejnosti, včetně základních a středních škol. V zájmu většího zdůraznění celkové sociální odpovědnosti za ochranu životního prostředí by měly Evropská komise a členské státy pravidelně poskytovat mnohem širší on-line publicitu cílené činnosti malých a středních podniků a nevládních organizací v oblasti sběru odpadu a nakládání s ním. Po vzoru soutěže Evropské zelené město (v roce 2019 v ní zvítězilo Oslo (16)) EHSV navrhuje, aby Evropská komise od roku 2020 poskytovala vnitrostátním nevládním organizacím působícím v oblasti životního prostředí finanční zdroje na každoroční udělování podobných ekologických ocenění v členských státech třem venkovským sídlům (obcím nebo městům) na základě jejich výsledků v oblasti ochrany životního prostředí. Tato cena by samozřejmě byla spíše symbolického než hmotného charakteru, nicméně cílený zájem místních a vnitrostátních médií by vyzdvihl význam této problematiky.

2.3.5.

Daně, daňové sankce, osvobození od placení některých daní a daňové úlevy představují významné pobídky z hlediska hospodářského řízení a růstu jednotlivých zemí, jelikož podněcují nebo odrazují zainteresované strany, aby snižovaly, odstraňovaly a likvidovaly odpad a nakládaly s ním jako s užitečným zdrojem. V zájmu zapojení malých a středních podniků do účinnějšího nakládání se zdroji odpadu a zachování lepší kvality ovzduší EHSV navrhuje, aby členské státy zavedly vyšší daně za skládkování odpadu, výrazně omezily nebo dokonce zakázaly spalování odpadu, uplatňovaly zásadu platby podle množství odpadu („pay as you throw“) ve všech členských státech a aby rovněž ukládaly sankce za kontaminované recyklovatelné materiály. Velmi užitečné by bylo zavedení ekologických daní nebo jednorázových daňových úlev pro malé a střední podniky provádějící klíčové inovace v oblasti nakládání s odpadem a jeho opětovného využití.

2.3.6.

EHSV jednoznačně podporuje základní cíle stanovené v rámcové směrnici o odpadech (17), v níž se uvádí, že s odpady by se mělo nakládat způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí, a zejména neohrožuje vodu, ovzduší, půdu nebo rostliny nebo živočichy, nezpůsobuje obtěžování hlukem nebo zápachem, a nemá nepříznivý vliv na krajinu nebo místa zvláštního zájmu. V souvislosti s tím by Evropská komise měla doplnit právní předpisy a politiku EU v oblasti nakládání s odpady navržením souboru metod odděleného sběru odpadu (domovní sběr, sběrné dvory, skládky, hromadné akce zaměřené na sběr odpadu) a vytvořením vnitrostátní sítě skládek. Zátěž spojená s likvidací odpadu se sníží povinným zavedením (a vymáháním) systémů zálohování a zpětného odběru nádob na jedno použití (PET, hliník, sklo), inteligentním využíváním objemného odpadu (střediska pro opětovné použití), rozšířením tříděného sběru odpadu (textilního, biologicky rozložitelného, nebezpečného) a širší podporou domácího a komunitního kompostování včetně finanční a technické podpory využívání kompostu.

2.3.7.

Organizace občanské společnosti a příslušné malé a střední podniky (zejména společnosti zabývající se nakládáním s odpady) by měly být lépe zapojeny do souvisejícího rozhodování v oblasti životního prostředí a do provádění právních předpisů na vnitrostátní úrovni. Členské státy by měly zřídit systémy finanční podpory pro malé a střední podniky, které se aktivně podílejí na sběru, recyklaci a opětovném zhodnocování odpadu a na oběhovém hospodářství jako takovém.

2.3.8.

EHSV vyzývá členské státy, aby v zájmu snížení naší ekologické stopy a posílení udržitelného rozvoje v plné míře prováděly strategie pro zadávání zelených veřejných zakázek způsobem, který bude pravidelně a přímo kontrolován Evropskou komisí. Ta by měla navíc vyžadovat i to, aby byly do přípravy zelených veřejných zakázek a do finalizace příchozích nabídek zapojeny i vnitrostátní nevládní organizace z oblasti životního prostředí působící v členských státech. Evropská komise by měla rovněž předložit návrh, aby bylo možné využívat finančních prostředků EU k posílení pozitivního dopadu zelených veřejných zakázek.

2.3.9.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (18) by měl být pravidelně zveřejňován a měl by průběžně poskytovat relevantní informace. Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí zveřejněný dne 4. dubna 2019 odkazuje na studii, která odhaduje, že celkové náklady pro společnost v důsledku současných nedostatků v provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí činí přibližně 55 miliard EUR ročně (19).

2.3.10.

Vzájemné výměny odborníků v EU mezi agenturami pro životní prostředí a obcemi členských států fungují v posledních dvou letech dobře a přispěly ke zvýšení informovanosti zainteresovaných stran. Novým myšlenkám a osvědčeným postupům by se však mělo v členských státech dostat mnohem širší publicity na internetu, a to zajištěním pravidelného zveřejňování obsahu a výsledků těchto partnerských akcí. Lepší zapojení vnitrostátních organizací občanské společnosti a malých a středních podniků může vést k užší technické nebo obchodní spolupráci a rychlejšímu rozpoznávání příležitostí pro malé a střední podniky. EHSV naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby každoročně zveřejňovala data mezinárodních dnů věnovaných životnímu prostředí (20), přičemž je nutné vyzvat místní zainteresované strany v členských státech, aby v rámci mobilizace nebo financování zúčastněných stran, podniků, organizací občanské společnosti a úřadů organizovaly akce zaměřené na sběr odpadu, čištění nebo zlepšení kvality ovzduší.

Úloha občanské společnosti při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, pokud jde o ovzduší

2.3.11.

Vzhledem k rostoucím problémům v oblasti zdraví a životního prostředí by členské státy měly zlepšit celkovou kvalitu ovzduší a aktivněji zapojovat nevládní organizace a podniky do prevence znečišťování. Vytápění domácností uhlím a mokrým dřevem, venkovní spalování komerčního (např. plastového či textilního), zahradního nebo jiného odpadu, stará vozidla s motory produkujícími vyšší emise, civilní a vojenské letectví (21), silniční doprava, námořní doprava, říční a oceánské výletní lodě, jakož i některé průmyslové a zemědělské postupy, to vše způsobuje značné znečištění ovzduší.

2.3.12.

EHSV plně oceňuje společnou zemědělskou politiku (SZP), která zavedla závazná pravidla ochrany životního prostředí s ohledem na podporu udržitelného rozvoje (článek 11), ochrany spotřebitele (článek 12), požadavků na dobré životní podmínky zvířat (článek 13) atd. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby pokračovala ve zlepšování těchto oblastí a aby zavedla nová opatření SZP týkající se zlepšování kvality ovzduší a snižování úrovní emisí. Ke zmírnění problémů v souvislosti s náklady, které vznikají malým podnikům a zemědělcům, by však EU rovněž měla plně provést rozhodnutí o vytvoření vhodné infrastruktury pro alternativní paliva (22), jak bylo dohodnuto ve směrnici 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (23).

2.3.13.

V zájmu snížení znečišťování ovzduší starými vozidly by měla Evropská komise zastavit přeshraniční prodej ojetých vozidel starších pěti let. Klíčovými faktory snižování znečištění ovzduší jsou: omezení nákladní silniční dopravy, zlepšení podmínek pro železniční, námořní a říční nákladní dopravu a zavádění nízkoemisních zón v obytných oblastech. Aby se zabránilo znečišťování ovzduší a hluku, je třeba v období mezi lety 2022 a 2027 vyvinout další úsilí a využít finanční prostředky členských států k nahrazování stávajících zastaralých automobilů s dieselovými motory elektromobily nebo alespoň vozidly poháněnými motory s nižšími emisemi.

2.3.14.

V zájmu zlepšení kvality ovzduší by Evropská komise měla podporovat členské státy při modernizaci kolejových vozidel, při odstraňování rychlostních omezení na železničních tratích, při rozšiřování elektronického silničního mýta za ujetou vzdálenost pro nákladní vozidla na všechny silnice a při zavádění větší diferenciace mýtného systému na základě emisí. Členské státy by měly – na základě pravidelného dialogu s nevládními organizacemi a příslušnými malými a středními podniky – zavést poplatky za používání městských komunikací v největších městech (včetně zavedení poplatku za přetížení dopravy do roku 2025) a vybudovat více pěších zón, větší parky a další zelené plochy ve městech. Při plánování a zavádění těchto zón by měly být pravidelně zapojovány a konzultovány nevládní organizace a malé a střední podniky.

2.3.15.

EHSV naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby se zaměřila na právní předpisy týkající se většího využívání energie z obnovitelných zdrojů, a přispěla tak ke zvyšování jejich podílu na dodávkách elektřiny a tepla. Nevládní organizace i malé a střední podniky by měly být viditelně zapojeny do příprav nových vnitrostátních energetických plánů, které povedou ke snížení spotřeby energie, a to zejména z fosilních paliv. Členské státy by měly v této souvislosti projednat konkrétní a uskutečnitelné návrhy. Měly by rovněž uznat osvědčené postupy a poskytnout na ně nezbytné finanční zdroje. Členské státy by měly pravidelně zveřejňovat své osvědčené postupy v oblasti životního prostředí.

Úloha občanské společnosti při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, pokud jde o biologickou rozmanitost

2.3.16.

EHSV, zejména pokud jde o dopad na biologickou rozmanitost, považuje za nezbytné, aby členské státy prováděly veřejné konzultace již v rané fázi, kdy jsou ještě otevřené všechny možnosti a existuje prostor pro skutečnou analýzu alternativ. Je úkolem především členských států a příslušných orgánů zajistit, že realizátoři projektů budou brát tento požadavek vážně a že včas proběhnou veřejné konzultace.

2.3.17.

Aby mohly organizace občanské společnosti vést skutečnou diskusi s Evropskou komisí, mělo by se objasnit fungování Evropské komise (zejména způsob přijímání rozhodnutí) a její očekávání (druh očekávaných informací), například v případě nedodržení právních předpisů v oblasti životního prostředí nebo v případě ohrožení biologické rozmanitosti.

2.4.    Návrhy občanské společnosti v souvislosti s prováděním právních předpisů v oblasti životního prostředí a úloha Evropské komise jako strážkyně Smluv

2.4.1.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby v situaci, kdy členské státy provádějí právní předpisy EU v oblasti životního prostředí ve vnitrostátním právu, předkládala připomínky vnitrostátním parlamentům.

2.4.2.

EHSV rovněž žádá Evropskou komisi, aby na žádost třetích stran předložila připomínky a sdělila je dotčeným stranám, pokud byla před nejvyšším soudem vznesena námitka proti vnitrostátnímu ustanovení, jímž se provádí právní předpisy EU v oblasti životního prostředí.

2.4.3.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby členským státům připomněla, že v právních předpisech EU neexistuje koncepce „nadměrného provedení“, a že právní předpisy EU v oblasti životního prostředí vyžadují, aby byla průběžně přijímána opatření ke zlepšování stavu životního prostředí. Právní předpisy EU proto zakazují jakýkoliv návrat k předchozímu stavu.

2.4.4.

EHSV rovněž vyzývá Evropskou komisi, aby členským státům vysvětlila, že právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, které povolují výjimky z pravidel sekundárního práva, vyžadují, aby státy tyto výjimky přísně vymezily, tak aby nebyly v rozporu s cíli EU.

2.4.5.

EHSV vybízí Evropskou komisi, aby pokračovala v přípravě pokynů pro usnadnění výkladu a uplatňování sekundárního práva v oblasti životního prostředí, a to zejména v následujících dvou oblastech: a) zohlednění zdravotních otázek při posuzování vlivů na životní prostředí, b) definování mokřadů podle jejich multifunkčnosti.

2.4.6.

EU musí napomáhat rozvoji a dodržování modelů místního rozvoje a podporovat ochranu životního prostředí. Proto je nezbytné, aby Evropská komise v členských státech pravidelněji prováděla místní kontroly, a bylo tak zajištěno správné vynakládání finančních prostředků EU a řádné provádění právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí všemi příslušnými zainteresovanými stranami veřejného i soukromého sektoru. Rovněž by to umožnilo reagovat na obecný požadavek, aby byli podporováni lidé a organizace z odlehlých regionů EU a aby se k nim přistupovalo jako ke klíčové součásti EU. Evropská komise by měla rovněž zajistit, aby byl v každém členském státě zaměstnán dostatek dobře vyškoleného personálu v oblasti přístupu k informacím a spravedlnosti, a to především v oblasti inspekce, aby bylo možné monitorovat řádné provádění předpisů v oblasti životního prostředí.

2.4.7.

EHSV vyzývá předsedkyni Evropské komise, aby udělila komisaři odpovědnému za ochranu životního prostředí větší pravomoci, a to zejména v otázkách životního prostředí a zdraví. Tento komisař by se měl zaměřit a více podílet také na koordinaci vývoje ve venkovských oblastech, na zlepšování kvality života obecně a na zajištění toho, aby domácí podniky dodržovaly dohodnuté požadavky EU v oblasti životního prostředí. Budoucí konkurenceschopné hospodářství se musí stát hospodářstvím krásy, jež bude zahrnovat vše, co je krásné a dobré, tj. kulturní, umělecké a environmentální činnosti na místní úrovni, které zlepšují kvalitu života. Jedním z našich základních cílů by měl být „růst domácího štěstí“, tj. všeobecného blahobytu, který je spojen se zdravějším hospodářstvím a vytváří lepší a udržitelnější hospodářské, sociální a environmentální hodnoty, které je možné následně regenerovat.

---

(1)  Stanovisko EHSV Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83).

(2)  Stanovisko EHSV Provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 33).

(3)  Stanovisko EHSV Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83).

(4)  Stanovisko EHSV Provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 33).

(5)  https://glocalities.com/latest/reports/environmental-concern.

(6)  Stanovisko EHSV Provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 33) (závěry 1.5).

(7)  https://ec.europa.eu/environment/aarhus/.

(8)  Stanovisko EHSV Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 114).

(9)  Stanovisko EHSV Provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, pokud jde o kvalitu ovzduší, vodu a odpady (Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 33).

(10)  Stanovisko EHSV Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83).

(11)  Stanovisko EHSV Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (Úř. věst. C 283, 10.8.2018, s. 83).

(12)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32003H0361.

(13)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7).

(15)  COM(2019) 149 final.

(16)  http://ec.europa.eu/environment/europeangreencapital/index_en.htm.

(17)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3), http://ec.europa.eu/environment/waste/framework/.

(18)  https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/1/2019/CS/COM-2019-149-F1-CS-MAIN-PART-1.PDF.

(19)  http://ec.europa.eu/environment/eir/pdf/study_costs_not_implementing_env_law.pdf.

(20)  https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_environmental_dates.

(21)  Stanovisko EHSV Obchodování s povolenkami na emise v oblasti letectví, Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 75.

(22)  Stanovisko EHSV Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 69.

(23)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1), https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2014/94/oj?locale=cs

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Modrá bioekonomika

(průzkumné stanovisko)

(2020/C 47/08)

Zpravodaj: Simo TIAINEN

Spoluzpravodaj: Henri MALOSSE

Konzultace	finské předsednictví EU, 7.2.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí předsednictva	19.2.2019
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	1.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	151/1/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Do „modré bioekonomiky“ spadají hospodářské činnosti a tvorba hodnot, které staví na udržitelném a inteligentním využívání obnovitelných vodních zdrojů a souvisejících odborných znalostech. K vodě, vodním zdrojům a modré bioekonomice v Evropě se váže široké spektrum odborných znalostí, know-how a tradic. Vzhledem k potenciálu a příležitostem, které jsou s modrou bioekonomikou spjaty, je ovšem podnikatelská činnost v této oblasti stále ještě poměrně málo častá. Existuje řada překážek, které musí být odstraněny.

1.2.

K posílení udržitelného růstu modré bioekonomiky je nutné zjistit její celkový potenciál v EU a stanovit priority v oblasti výzkumu. Nutné je především začít lépe chápat to, jak lze využít vodní suroviny v procesech vytvářejících přidanou hodnotu. Posílení udržitelného růstu vyžaduje cílené financování výzkumu, aby byly podpořeny inovace, víceoborový rozvoj, podnikání a tvorba nových, vysoce kvalitních pracovních míst. Udržitelný růst vyžaduje také rovné podmínky hospodářské soutěže jako provozní prostředí, širokou spolupráci a vytváření nových partnerství mezi průmyslem, výzkumnými organizacemi, veřejnými orgány a třetím sektorem.

1.3.

V mnoha oblastech EU není stav vod a vodních ekosystémů uspokojivý. Nicméně dobrá kvalita vody a zdravé vodní prostředí jsou základem modré bioekonomiky. Je nutné zachovat, resp. obnovit dobrý stav a biologickou rozmanitost oceánů, moří, jezer a řek. To vyžaduje velké úsilí všech zainteresovaných stran, včetně EU, národních a regionálních institucí, vysokých škol, výzkumných středisek, všech odborníků z praxe (např. odvětví rybolovu a cestovního ruchu) i organizací občanské společnosti. Toto úsilí nevyhnutelně zahrnuje i náležitý výzkum, odbornou přípravu a předávání know-how.

1.4.

Musí se více investovat do řízení vodních prostředí a sanitačních zařízení s cílem zajistit přístup k pitné vodě a k odpovídajícím sanitačním zařízením a jejich udržitelné využívání pro všechny. K odstranění odpadu z vody a k vývoji technologií šetření vodou a jejího recyklování jsou nutná konkurenceschopná řešení. Jsou zapotřebí nová, hospodárná řešení ke snížení odvodu velkého množství živin do přírodních voda k obnovení životně důležitých stanovišť a změněných vodních útvarů.

1.5.

EHSV vyzývá EU a další subjekty působící v oblasti modré bioekonomiky, aby navrhly taková opatření k boji proti změně klimatu a jejím dopadům, jež by mohla být okamžitě provedena. Rozhodující je zejména to, aby se okamžitě přizpůsobily změně klimatu rybolov a akvakultura, neboť podmínky se drasticky mění, což má významný dopad na tyto důležité zdroje obživy. Rybolov, akvakultura a produkce mořských řas mají zásadní význam pro zvýšení udržitelné výroby potravin z vodních zdrojů v EU. Rozvoj systémů výroby potravin z vodních zdrojů, jež budou odolné vůči změně klimatu, vyžaduje další výzkum a inovace, než budou tyto systémy moci být úspěšně zavedeny. Potenciálně důležitým vodním zdrojem, jejž lze využít jako surovinu, která má široké uplatnění, je biomasa z řas.

1.6.

K vývoji nových, hodnotných výrobků z vedlejších produktů rybolovu a příslušných odpadních materiálů je zapotřebí společné úsilí vysokých škol, výzkumných středisek, nevládních organizací a odvětví rybolovu. Prosazování technologických inovací a služeb vyžaduje nové finanční nástroje. Nutná je také spolupráce mezi odvětvími a lepší rozhodovací procesy. Obnovením biologické rozmanitosti moří, jezer a řek vzniknou především nové příležitosti pro podnikání, mj. pro rodinné podniky a malé podniky na místních trzích. Podpora nových podnikatelských modelů cestovního ruchu spojeného s vodními aktivitami a rekreační využívání vodních zdrojů navíc nabízejí nové, udržitelné podnikatelské příležitosti pro odlehlé oblasti.

1.7.

Opatření v oblasti rozvoje modré bioekonomiky mají mj. následující priority: i) pitná voda, kanalizace, ii) zdravé, rozmanité a bezpečné vodní prostředí, iii) udržitelná výroba potravin z vodních zdrojů, iv) vysoce hodnotné nepotravinářské produkty, v) přizpůsobení se změně klimatu, vi) vliv vodních ekosystémů na zdraví a dobré životní podmínky a vii) lepší koordinace boje proti nezákonným činnostem souvisejícím s vodními zdroji. Investováním do tohoto rozvoje může Evropa posílit svou pozici hlavního aktéra oběhového hospodářství.

1.8.

Evropská unie je vyzývána, aby podporovala informovanost, vzdělávání a odbornou přípravu, které budou zahrnovat výzkum i využívání a předávání know-how komunit ležících na pobřežích a u pevninských vod, aby bylo možné řádně spravovat životní prostředí a vytvářet příslušné evropské vzdělávací sítě. Pokud jde o zemědělství, měla by se EU zabývat také otázkou nedostatku vody.

1.9.

EHSV doporučuje, aby se modrá bioekonomika stala jednou z hlavních oblastí politiky EU a její politiky spolupráce se sousedními zeměmi, mj. i v rámci cílů udržitelného rozvoje, jež stanovila OSN a cílů přijatých na zasedání COP 21 a stanovených v Pařížské dohodě. V této souvislosti navrhuje, aby Rada EU a Evropský parlament požádaly Komisi o přijetí specifických pilotních opatření v různých mořských a akvakulturních oblastech v EU a oblastech, kde se provozuje akvakultura, přičemž je nutné vybrat takové oblasti, které jsou dokladem stávajících velmi rozmanitých podmínek v EU, a vyhodnotit, do jaké míry jim hrozí kolaps a jak vysoký je jejich potenciál pro rozvoj modré bioekonomiky. Měl by být ustaven řídicí výbor, do něhož by měly být zapojeny členské státy, regiony, zainteresované strany i EHSV a jehož úkolem by bylo zajišťovat výměnu osvědčených postupů a dbát na to, aby byly úspěšné pilotní projekty prováděny ve větším měřítku.

2.   Úvod

2.1.

Do „modré bioekonomiky“ spadají hospodářské činnosti a tvorba hodnot, které staví na udržitelném a inteligentním využívání obnovitelných vodních zdrojů a souvisejících odborných znalostech. Součástí modré bioekonomiky jsou všechny podniky a činnosti, které se zabývají pěstováním surovin pro tyto výrobky nebo extrakcí, rafinací, zpracováním a přeměnou biologických složek.

2.2.

Význam a charakteristiky modré bioekonomiky v jednotlivých členských státech a příležitosti, které jsou s ní spojeny, se značně liší v závislosti na zeměpisných podmínkách. To je problém, který je třeba řešit. Většina členských států má přímý přístup k oceánu nebo k mořím. Pobřežní vody jsou pro řadu členských států nesmírně důležité. Kromě toho hrají ve většině zemí klíčovou úlohu jezera a řeky.

2.3.

V květnu 2019 přijal EHSV stanovisko (1) ke sdělení Evropské komise, kterým byla aktualizována strategie biohospodářství z roku 2012. Závěry a doporučení uvedené v tomto stanovisku s modrou bioekonomikou souvisejí. Nynější stanovisko se možnostem a potenciálu modré bioekonomiky věnuje do větší hloubky. Modrá bioekonomika je úzce spjata s koncepcí oběhového hospodářství.

2.4.

Čistá voda a obnovitelné vodní zdroje přinášejí velké, udržitelné podnikatelské příležitosti a mohly by poskytnout klíčová řešení u řady globálních cílů udržitelného rozvoje (č. 2, 3, 6, 7, 8 a 14). EHSV chce tímto průzkumným stanoviskem zodpovědět otázku finského předsednictví Rady EU, jak může EU podpořit rozvoj modré bioekonomiky a jaká opatření musí být upřednostněna.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Modrá bioekonomika může přinášet četné výhody jen tehdy, pokud je vodní prostředí zdravé a produktivní. Ohrožení biologické rozmanitosti spojené se změnou klimatu představuje vysoké riziko pro produkční kapacity vodních organismů, o čemž svědčí zpráva Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) z května 2019. Vážnými problémy jsou nadměrné využívání, znečištění, výstavba v pobřežních oblastech, cestovní ruch v hlavních sezónách a doprava, a to zejména v těch oblastech Evropské unie, které jsou těmito zátěžovými faktory postiženy nejvíce (zejména Středomoří). Musí se najít řešení uzpůsobená různým prostředím a regionům.

3.2.

Poptávka po biomase bude v budoucnu vyšší a EU musí tento problém řešit. Transformace opírající se o biomasu a směřující k hospodářství, které by bylo neutrální z hlediska emisí skleníkových plynů, bude omezena dostupností půdy. Proto bude při využívání veškerých příležitostí, jež bioekonomika nabízí, důležité zvýšit produktivitu vodních zdrojů. To zahrnuje například produkci a využívání řas a dalších netradičních zdrojů bílkovin, které mohou zmírnit tlak na zemědělskou půdu.

3.3.

Modrá bioekonomika má stále více potenciálu ke zlepšení potravinového zabezpečení a zajišťování zdravých potravin s malou uhlíkovou stopou, nových potravin a potravinářských přídatných látek, krmiv, nutraceutik, léčivých přípravků, kosmetických přípravků, nových materiálů, čisté vody, energie z jiných než fosilních zdrojů, recyklace živin a mnoho dalších výhod. Růst modré bioekonomiky závisí na zajištění dobrého stavu vod a vodních ekosystémů, odolného rybolovu a odolných vodních produkčních systémů, účinné systémové spolupráce mezi různými odvětvími, technologických inovací, nových finančních nástrojů a lepších služeb a udržitelných podnikatelských modelů.

3.4.

Je nutné poukázat na to, že při zavádění modré bioekonomiky jsou důležité faktory kultury. Know-how obyvatel pobřežních oblastí a oblastí ležících u pevninských vod je pro Evropu mimořádným přínosem, pokud je rozpoznáno, zachováváno a předáváno dalším generacím. Veškerá činnost prováděná v rámci modré bioekonomiky by proto měla zahrnovat kulturní a lidský rozměr a měla by garantovat zapojení všech příslušných zainteresovaných stran, zejména místních představitelů, odborníků a občanské společnosti.

4.   Modrá bioekonomika a cíle udržitelného rozvoje

4.1.

Cíle udržitelného rozvoje, jež stanovila OSN, jsou úzce spjaty s vodou a vodním prostředím. V rámci těchto cílů se řeší klíčové globální výzvy, jimž čelíme, a nastiňuje se, jak dosáhnout udržitelnější budoucnosti, přičemž se poukazuje na zásadní otázky, jako je potravinové zabezpečení, změna klimatu a předcházení zhoršování stavu životního prostředí. Cíle jsou navzájem úzce provázány a v tomto dokumentu jsou posuzovány z hlediska udržitelných podnikatelských příležitostí spojených s vodou a přírodními vodními zdroji. Mezi vodou, energií a potravinami existuje silná vazba.

Pitná voda, kanalizace

4.2.

Cíl č. 6 (Pitná voda, kanalizace) spočívá v zajištění přístupu k pitné vodě a k odpovídajícím sanitačním zařízením a jejich udržitelného využívání pro všechny. Více než 1 miliarda lidí na celém světě stále nemá přístup k pitné vodě odpovídající kvality a více než 2 miliardám lidí hrozí omezený přístup ke zdrojům pitné vody. Očekává se, že celosvětová potřeba pitné vody se do roku 2030 výrazně zvýší. EHSV se problematikou pitné vody zabýval ve stanovisku přijatém v roce 2018 (2).

4.3.

Přestože v EU i dalších regionech došlo v poslední době k pokroku, musí se více investovat do řízení zdrojů pitné vody a sanitačních zařízení. Hlavním cílem je nalézt konkurenceschopná řešení, jak odstranit odpad z vody, a vyvinout technologie šetření vodou a jejího recyklování, aby se omezilo plýtvání vodou. Velký potenciál mají řešení a technologie týkající se šetření vodou a jejího recyklování, stejně jako inteligentní řízení vodních zdrojů a dodávek vody. Existují nové koncepce týkající se čištění vody a nové technologie, které umožňují odstranit z odpadních vod pozůstatky léčiv, hormonů a mikroplastů. Objevují se také slibné inovace, díky nimž lze s využitím energie z obnovitelných zdrojů měnit mořskou vodu na vodu pitnou.

4.4.

Základem modré bioekonomiky je dobrá kvalita vody. Řádné řízení vodních zdrojů je zásadní součástí řešení téměř všech hlavních problémů na celém světě, jako je nadměrná spotřeba vodních zdrojů a nutnost přizpůsobit se změně klimatu. Řízení životního cyklu vody vyžaduje jasné cíle, aktuální informace, plánování a řízení. K tomu patří i digitální řešení pro vodohospodářské služby a monitorování, nová univerzální technologická řešení pro čištění odpadních vod (membránová technologie) a komplexní uvažování.

4.5.

EU má potenciál stát se významným globálním hráčem odvětví vodohospodářství a poskytovat technologie a služby souvisejících s vodou. Nové příležitosti pro vodohospodářské podniky nabízí digitalizace, která může významným způsobem zvýšit účinnost řízení vodních zdrojů i koncepcí výroby a služeb. Lze je využívat k poskytování služeb, které uspokojí potřeby zákazníků nyní i v budoucnu. EU může nabídnout konkurenceschopná a udržitelná řešení v této oblasti celému světu.

Zdravé, rozmanité a bezpečné vodní prostředí

4.6.

Oceány, moře a pevninské vody slouží jako největší udržitelný zdroj bílkovin na světě. Na biologické udržitelnosti moří a pobřeží závisí v celosvětovém měřítku existence více než 3 miliard lidí. Stav našich oceánů, moří a pevninských vod se následkem lidského působení rapidně zhoršuje. Zejména pobřežní a pevninské vody trpí znečištěním a eutrofizací, a alarmující je také úbytek přírodních stanovišť. Všechny tyto změny mají ničivý dopad na fungování vodních ekosystémů a biologickou rozmanitost, a tím i na potenciální produkci potravin. Šetrné řízení tohoto životně důležitého celosvětového zdroje má klíčový význam pro udržitelnou budoucnost.

4.7.

Cíl č. 14 (Život ve vodě) spočívá v ochraně oceánů, moří a vodních zdrojů a v prosazování jejich udržitelného využívání. Ke zlepšení situace je nutné přijmout řadu opatření, mj. výrazně snížit veškeré druhy znečištění vodních zdrojů a účinněji řídit veškeré lidské činnosti. Jsou zapotřebí nová řešení ke snížení odvodu velkého množství živin do přírodních vod. Musí být vyvíjeny a testovány ekonomicky efektivní prostředky a metody zlepšování schopnosti půdy zachycovat a vázat živiny. Eutrofizace lze rovněž snížit větším využíváním nedostatečně využívaných druhů ryb a také produkcí a sklizní řas (protože v důsledku lovu dochází k úbytku živin). Jsou zapotřebí nová řešení, která by vedla ke snížení eutrofizace a k sanaci řek, jezer a mořského dna.

4.8.

Díky zdravému vodnímu prostředí může vzniknout značné množství nových, vysoce kvalitních pracovních míst. Zdravé rybí populace a čisté vodní zdroje jsou základem udržitelného rybolovu a rekreačního využívání vod a nabízejí modré bioekonomice nové možnosti. V celosvětovém měřítku se vyvíjí úsilí o sanaci řek a dalších sladkovodních zdrojů, aby byla obnovena poškozená přírodní stanoviště, ekosystémové procesy, populace migrujících ryb, biocenózy a služby, které poskytují. Obnova migrujících populací zajistí případný nový zdroj obživy řídce osídleným oblastem, a to prostřednictvím pracovních míst pro osoby zaměstnané v rodinných podnicích, jež budou mít přístup na místní trhy.

Udržitelná výroba potravin z vodních zdrojů

4.9.

Očekává se, že se výrazně zvýší celosvětová poptávka po potravinách. Cíl č. 2 (Konec hladu) spočívá ve vymýcení hladu, dosažení potravinové bezpečnosti, zlepšení výživy a prosazování udržitelné prvovýroby do roku 2030.

4.10.

Rybolov a akvakultura poskytují výživné potraviny, vytvářejí velmi potřebné příjmy a zároveň podporují rozvoj venkova a potenciálně také chrání životní prostředí. Ryby v současné době zajišťují zhruba 17 % celosvětového přísunu živočišných bílkovin a 6,5 % všech bílkovin určených k lidské spotřebě. Pro stovky milionů lidí jsou ryby hlavním zdrojem bílkovin a základních živin. Mnohé rybí populace jsou stále ještě využívány nadměrně a vyžadují lepší řízení. Kvůli rozsáhlým dotacím mají rybářská loďstva v mnoha částech světa i nadále značné nadměrné kapacity. Oceány, moře a pevninské vody by měly být využívány mnohem udržitelněji, než je tomu v současnosti. Ke zvýšení udržitelné produkce potravin a přispění k zajištění potravinového zabezpečení je nezbytně nutné investovat do akvakultury, rybolovu a zpracování produktů rybolovu a do vývoje nových produktů z odpadů a z vedlejších toků. Zejména EU má velmi vysokou zápornou obchodní bilanci, pokud jde o ryby a produkty rybolovu. Přibližně 60 % plodů moře, které se v EU konzumují, pochází z dovozu, přičemž tyto dovážené produkty ne vždy splňují kritéria EU pro udržitelnou výrobu a potravinové zabezpečení.

4.11.

Akvakultura má značný potenciál pro další růst. Využíváním většího počtu druhů v odvětví akvakultury, mj. mořských druhů z nižších trofických úrovní (např. řas a měkkýšů), by se v rámci evropské akvakultury mohlo udržitelným způsobem vyprodukovat podstatně více biomasy. Rozvoji akvakultury však brání řada překážek. Zaprvé, rostoucí produkce akvakultury vyžaduje další zdroje krmiva. Ulovené ryby s nízkou hodnotou budou v budoucnu stále více využívány k přímé lidské spotřebě a méně často jako surovina pro krmivo. K rozvoji akvakultury je nutná další krmná biomasa, již by bylo možné získávat z druhů, které jsou v současnosti využívány velmi nedostatečně, jako např. kril nebo jiné organismy žijící v mezopelagických vodách, z mořských řas nebo zpracováním odpadu (vedlejší toky). Zadruhé, stále větším problémem, který je třeba řešit, se stává omezený prostor pro akvakulturní zařízení. Klíčem k udržitelnému rozvoji akvakultury je náležité plánování činností v mořských a sladkých vodách, které zohlední ekologický, hospodářský, sociální a kulturní rozměr. Zatřetí, musí být nalezena lepší řešení problému úniku živin a tlumení nákaz.

4.12.

Přísné předpisy jednotlivých členských států v oblasti životního prostředí mají velký vliv na konkurenceschopnost akvakultury a na náklady s ní spojené. V současné době se intenzivně pracuje na vývoji řady nových technologií, nicméně i nadále přetrvává značná nejistota v hospodářské i technologické rovině. Řadu výhod, jako je minimální potřeba vody, účinná kontrola odtoku a odpadu, minimální potřeba místa a kontrola podmínek produkce, přinášejí recirkulační akvakulturní systémy. Ty mají potenciál zejména pro sladkovodní systémy. Je však pravděpodobné, že stále větší podíl mořské akvakultury bude muset být umísťován na volné moře. Nutné jsou také nové přístupy spočívající ve využívání pro více účelů a integrovaném řízení, včetně územního plánování a místních plánů řízení.

Produkty z vodních zdrojů s přidanou hodnotou a využití k jiným než potravinovým účelům

4.13.

Zpracováváním ryb a jiných vodních organismů pro lidskou spotřebu vznikají vedlejší toky, které se často nevyužívají k přímé lidské spotřebě. Odhaduje se, že 30 až 70 % veškeré biomasy z ulovených ryb je zpracováno na vedlejší produkty nízké hodnoty, nebo přijde vniveč. Zahrnuje to potenciálně užitečný a cenný materiál, jejž by bylo možné využít průmyslově k potravinovým i nepotravinovým účelům. Z těchto materiálů lze získat vysoce hodnotné funkční přísady do specializovaných produktů. Různé vodní organismy mohou podpořit rozvoj nových produktů, např. nutraceutik, léčivých přípravků či kosmetických přípravků. Mohou být také zdrojem nových enzymů, lipidů, biopolymerů a dalších biomateriálů. Ekologicky účinné využívání těchto surovin má zásadní význam. Všude ve světě je vyvíjen velký tlak na lepší využívání všech biologických materiálů, a tím i na snížení množství odpadu. Významnou úlohu při vytváření přidané hodnoty v modré bioekonomice mohou plnit mořské biotechnologie.

4.14.

Stále důležitějším zdrojem pro nejrůznější komerční využití v rámci modré bioekonomiky je biomasa z řas. Řasy jsou účinným, udržitelným a stále ještě do značné míry nedostatečně využívaným vstupem pro procesy a produkty založené na biotechnologiích. Jsou bohaté na živiny a vyznačují se energetickou hustotou. V Evropě je stále více obecně uznáváno, že vyšší produkcí makrořas a mikrořas lze získat surovinu, která má široké uplatnění. Roste zájem o sběr, pěstování a zpracovávání řas s cílem vytvořit širokou škálu vysoce hodnotných produktů, včetně potravin, krmiv, nutriceutik a produktů z biologického materiálu.

Přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování

4.15.

Je všeobecně uznáváno, že změna klimatu má dopad na řadu environmentálních proměnných, mj. na úhrn srážek, teplotu, průtok vodních toků, růst škodlivých řas a okyselování oceánů. Cíl č. 13 (Klimatická opatření) spočívá v přijetí bezodkladných opatření k boji proti změně klimatu a řešení jejích dopadů. Stoupající teploty ovlivňují nejen oceány, moře a další vodstvo, ale i sítě živin, rybolov a lidskou existenci. V Evropě se očekává, že změna klimatu způsobí zvýšení úhrnu srážek v zimním období. Zároveň se zvýšením teplot vzroste i riziko eutrofizace a poklesu kvality vody. To bude mít řadu nepříznivých důsledků pro rybí populace i jiné vodní zdroje, a tím i pro rybolov a ostatní způsoby produkce. Vysoké teploty ohrožují životy druhů žijících v chladných vodách, např. lososovitých, a přispívají k šíření mnoha škodlivých druhů a nákaz. Přibývá druhů, které mají z eutrofizace prospěch. Vysoká teplotní maxima jsou velkým problémem pro akvakulturní farmy. Pokud jde o zemědělství, měla by se EU zabývat také otázkou nedostatku vody.

4.16.

Potravinový systém musí být v budoucnosti součástí řešení změny klimatu, nikoli součástí problému. Rybolov a akvakultura jsou z hlediska emisí škodících klimatu v podstatě účinným způsobem produkce bílkovin. Proto by měl být podporován udržitelný rybolov a chov ryb. Krom toho je nezbytné posílit odolnost rybolovu a vodních produkčních systémů. Rybolovné činnosti se musí přizpůsobit změněným podmínkám, např. extrémním povětrnostním podmínkám a zimám, kdy nemrzne. Pokud jde o akvakulturu, je jedním z možných způsobů, jak se připravit na extrémní teploty, chov na volném moři, pro nějž může být nárůst průměrné teploty moří v některých případech i výhodou. Recirkulační akvakulturní systémy mohou odvětví akvakultury pomoci přizpůsobit se změně klimatu. Prostřednictvím programů zaměřených na chov ryb lze zvýšit odolnost chovaných ryb vůči vyšším teplotám.

Vliv vodních ekosystémů na zdraví a dobré životní podmínky

4.17.

Cíl č. 3 (Zdraví a kvalitní život) spočívá v zajištění zdravého života a zvyšování jeho kvality pro všechny v jakémkoli věku. Dobré životní podmínky a rekreační služby související s vodním prostředím skýtají značný růstový potenciál. Podpora udržitelného rekreačního využívání vodních zdrojů nabízí nové podnikatelské příležitosti pro odlehlé venkovské oblasti, které přispějí k vytváření nových, vysoce kvalitních pracovních míst. Modrá bioekonomika díky svému významu a hospodářskému potenciálu také přispívá k plnění cíle č. 8 (Důstojná práce a ekonomický růst).

5.   Prioritní opatření

5.1.

Opatření v oblasti rozvoje modré bioekonomiky mají následující priority: i) čistá voda a sanitační opatření, odsolování mořské vody, snížení znečištění, ii) zdravé, rozmanité a bezpečné vodní prostředí a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti ve vodním prostředí, iii) udržitelná výroba potravin z vodních zdrojů, iv) vytváření vysoce hodnotných nepotravinářských produktů, v) přizpůsobení se změně klimatu, vi) vliv vodních ekosystémů na zdraví a dobré životní podmínky, úspora energie a výroba obnovitelné energie z vody v mořích, řekách a jezerech, vii) větší šetření s vodními zdroji a jejich ochrana a viii) lepší koordinace boje proti nezákonným činnostem souvisejícím s vodními zdroji. Kromě toho se objevují nová důležitá témata, jako je levná a čistá vodní bioenergie a využívání organického odpadu. Investováním do tohoto typu rozvoje může Evropa posílit svou pozici hlavního aktéra oběhového hospodářství.

5.2.

EHSV navrhuje, aby Rada EU a Evropský parlament požádaly Komisi o přijetí specifických pilotních opatření zaměřených na zlepšení stavu a produkční kapacity vodních ekosystémů ve vybraných oblastech v EU, přičemž je nutné mít na paměti, že tyto oblasti jsou dokladem stávajících rozmanitých podmínek a potenciálu pro rozvoj modré bioekonomiky. Tato pilotní opatření by měla být prováděna v pobřežních oblastech a oblastech ležících u pevninských vod (včetně ostrovů), které jsou středně nebo velmi silně zasaženy lidskou činností, jako je nadměrný sezónní cestovní ruch, znečištění, odvod velkého množství živin z pevninských zdrojů, změny vodních toků a nadměrné využívání vodních zdrojů.

5.3.

Pilotní projekty by měly být uskutečněny co nejdříve a ve spolupráci s místními volenými zástupci, vysokými školami, výzkumnými středisky, odborníky a příslušnými subjekty občanské společnosti. Tyto projekty by měly umožnit přípravu a testování hlavních činností a opatření s cílem zlepšit současný nevyhovující stav v pilotních lokalitách. EHSV doporučuje provést dostatečný počet pilotních projektů ve Středomoří, v Černém moři, na pobřeží Atlantského oceánu, v Severním moři a Baltském moři a také v oblastech ležících u pevninských vod, v nichž by mohlo dojít k významnému zlepšení. Tyto projekty by mohly zahrnovat například čištění vody bohaté na živiny nebo znečištěné vody v oblastech, jako jsou přístavy nebo turistické zóny, při němž by se využívaly specifické filtrační druhy, např. ústřice, ježovky, slávky nebo hydrofyty (řasy), nebo také obnovení migračních cest a míst výtěru migrujících druhů ryb s cílem zachovat jejich životní cyklus. Zároveň by v rámci těchto pilotních projektů mohla být testována také schopnost zachycovat CO2 ve velkém měřítku. Zkoumat by se mohlo také to, zda lze nové technologie využívat k získávání energie z moří a jezer nebo k nalezení nových metod šetření s vodními zdroji.

5.4.

Na základě výsledků a zkušeností získaných v rámci pilotních projektů by Evropská unie měla podporovat odbornou přípravu a předávání know-how v komunitách ležících na pobřeží a u pevninských vod, aby bylo možné nejen obnovovat a náležitě spravovat dané oblasti a vytvářet příslušné evropské vzdělávací sítě, ale i předvádět příležitosti k vytváření vysoce kvalitních pracovních míst v této oblasti.

5.5.

Pro pilotní projekty by měl být ustaven řídicí výbor, do něhož by měly být zapojeny členské státy, regiony, zainteresované strany i EHSV a jehož úkolem by bylo koordinovat výměnu osvědčených postupů a dbát na to, aby byly úspěšné pilotní projekty prováděny ve větším měřítku. Zároveň je třeba vybízet členské státy EU a dotčené regiony k vypracování strategií pro modrou bioekonomiku a konzultovat v této souvislosti místní zainteresované subjekty a organizace občanské společnosti.

5.6.

Odborné znalosti o modré bioekonomice, které EU nabyla prostřednictvím výzkumných programů Horizont Evropa a LIFE a pilotních projektů v oblasti modré bioekonomiky, by měly být za určitých podmínek poskytnuty třetím zemím, zejména zemím Východního sousedství, zemím ve Středomoří a v Africe, Rusku (pro oblast Baltského moře) a dalším zemím, které projeví zájem. Modrá bioekonomika by se měla stát jednou z hlavních iniciativ EU v jejích programech spolupráce s OSN a měla by být prostředkem ke splnění cílů vytyčených na COP 21 v Paříži v souvislosti s bojem proti globálnímu oteplování.

---

(1)  Stanovisko EHSV Sdělení, kterým se aktualizuje strategie biohospodářství z roku 2012 (Úř. věst. C 240, 16.7.2019, s. 37).

(2)  Stanovisko EHSV Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě (přepracované znění) (směrnice o pitné vodě) (Úř. věst. C 367, 10.10.2019, s. 107).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budování důvěry v umělou inteligenci zaměřenou na člověka

[COM(2019) 168 final]

(2020/C 47/09)

Zpravodajka: Franca SALIS-MADINIER

Konzultace	Evropská komise, 3.6.2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	18.10.2019
Přijato na plenárním zasedání	30.10.2019
Plenární zasedání č.	547
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	198/1/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Umělá inteligence není cílem sama o sobě, ale nástrojem, jenž může přinášet radikální změny k lepšímu, který však s sebou nese určitá rizika. Proto je nutné její využívání usměrňovat.

1.2.

Komise by měla přijmout opatření týkající se předvídání, prevence a zákazu zneužívání umělé inteligence a strojového učení a lépe regulovat uvádění výrobků na trh s nekalými úmysly.

1.3.

EU musí zejména podporovat rozvoj systémů umělé inteligence orientovaných na specifické aplikace umožňující urychlit ekologickou a klimatickou transformaci.

1.4.

Měly by se určit ty výzvy, na něž bude možné reagovat pomocí etických kodexů, samoregulace a dobrovolných závazků, a ty, na něž bude potřeba reagovat prostřednictvím regulačních a legislativních opatření a souvisejícího sledování a v případě nedodržování prostřednictvím sankcí. Systémy umělé inteligence musejí být v každém případě v souladu s platnými právními předpisy.

1.5.

Umělá inteligence vyžaduje přístup, který bude zahrnovat nejen technické aspekty, ale i aspekty společenské a etické. EHSV vítá vůli EU vytvořit takový přístup k umělé inteligenci, který bude zaměřený na člověka a bude v souladu s hodnotami, na nichž je EU založena a kterými jsou úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, nepřípustnost diskriminace, právní stát a dodržování lidských práv.

1.6.

EHSV potvrzuje (1), že je potřeba, aby byli zaměstnanci a jejich zástupci konzultováni a informováni při zavádění systémů umělé inteligence, které mohou přinést změny v organizaci práce, dohledu nad ní a její kontroly a rovněž v systémech hodnocení a náboru pracovníků. Komise musí podporovat sociální dialog s cílem zapojit zaměstnance do používání systémů umělé inteligence.

1.7.

EHSV zdůrazňuje (2), že důvěryhodná umělá inteligence předpokládá, že lidé mohou ovládat stroje a že občané budou informováni o jejím používání. Systémy umělé inteligence musejí být vysvětlitelné nebo – pokud to nebude možné – je nutné poskytovat občanům a spotřebitelům informace o jejich omezeních a rizicích.

1.8.

EU musí začít řešit nová rizika (3) týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Musejí se stanovit normy, jejichž cílem bude zabránit tomu, aby autonomní systémy poškozovaly člověka. Pracovníci musejí být vyškoleni k práci se stroji a k jejich zastavení v případě naléhavé nutnosti.

1.9.

EHSV požaduje, aby byl vyvinut spolehlivý systém osvědčování založený na postupech testování, které by podnikům umožnily potvrdit spolehlivost a bezpečnost jejich systémů umělé inteligence. Transparentnost, sledovatelnost a vysvětlitelnost algoritmických rozhodovacích procesů představují technickou výzvu, jež by se měla řešit pomocí nástrojů EU, jako je program Horizont Evropa.

1.10.

Míru důvěry občanů v umělou inteligenci bude určovat respektování soukromého života a ochrany osobních údajů. Otázky vlastnictví dat, kontroly nad nimi a jejich využívání podniky a organizacemi je ještě z velké části potřeba regulovat (zejména v souvislosti s internetem věcí). EHSV vyzývá Komisi, aby s ohledem na technologický vývoj pravidelně přezkoumávala obecné nařízení o ochraně osobních údajů (4) a související předpisy.

1.11.

EHSV považuje za zásadní, aby se zvážil přínos systémů umělé inteligence ke snižování emisí skleníkových plynů, a to zejména v průmyslu, dopravě, energetice, stavebnictví a zemědělství. Žádá, aby klimatická a digitální transformace byly vzájemně propojeny.

1.12.

EHSV se domnívá, že kontrola systémů umělé inteligence by nemusela postačovat ke stanovení odpovědnosti a vzbuzení důvěry. EHSV doporučuje jako prioritu stanovení jasných pravidel, podle nichž se v případě pochybení přiřkne odpovědnost právním subjektům (fyzickým či právnickým osobám). EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby prioritně prošetřila zásadní otázku pojistitelnosti systémů umělé inteligence.

1.13.

EHSV navrhuje vytvořit pro podniky splňující normy „evropské osvědčení pro důvěryhodné podniky v oblasti umělé inteligence“, které by vycházelo mj. z kontrolního seznamu, který sestavila odborná skupina na vysoké úrovni.

1.14.

EU by se měla při podpoře činnosti v této oblasti v rámci G7, G20 a dvoustranných dialogů snažit o zajištění toho, aby regulace umělé inteligence přesáhla evropské hranice. Je potřeba dosáhnout mezinárodní dohody o důvěryhodné umělé inteligenci, na jejímž základě bude možné vytvořit mezinárodní normy a pravidelně ověřovat jejich vhodnost.

2.   Shrnutí návrhu Komise

2.1.

Toto sdělení vychází z práce odborné skupiny na vysoké úrovni, již jmenovala Komise v roce 2018. Komise v předmětném sdělení stanovila sedm základních podmínek pro dosažení důvěryhodné umělé inteligence – ty jsou uvedeny v kapitole 4 tohoto stanoviska.

2.2.

Komise spustila pilotní fázi, do níž je zapojena široká škála zúčastněných stran. Tato fáze se zaměřuje zejména na kontrolní seznam, který pro každou ze základních podmínek sestavila odborná skupina na vysoké úrovni. Tato skupina na začátku roku 2020 kontrolní seznam přezkoumá a aktualizuje a Komise případně navrhne další kroky.

2.3.

Komise chce svůj přístup k umělé inteligenci prosadit na mezinárodní úrovni a bude hrát i nadále aktivní roli, mj. v rámci G7 a G20.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Umělá inteligence zaměřená na člověka vyžaduje přístup, který bude zahrnovat technické aspekty, ale rovněž aspekty společenské a etické. EHSV vítá vůli orgánů EU vytvořit takový přístup k umělé inteligenci, který bude v souladu s hodnotami, na nichž je Unie založena a kterými jsou úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost a nepřípustnost diskriminace, právní stát a dodržování lidských práv. Jak zdůrazňuje Komise (5), není umělá inteligence cílem sama o sobě, ale nástrojem, jenž může přinášet radikální změny k lepšímu. Jako každý nástroj s sebou přináší jak příležitosti, tak i rizika. Proto musí EU usměrňovat její použití a jasně definovat související odpovědnosti.

3.2.

Důvěra v umělou inteligenci zaměřenou na člověka bude pramenit z potvrzení hodnot a zásad, zavedeného právního rámce a etických pokynů obsahujících základní podmínky.

3.3.

Z mnoha výzev spojených s umělou inteligencí by se měly ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami určit ty, na něž bude potřeba reagovat prostřednictvím regulačních a legislativních opatření a souvisejících regulačních mechanismů sledování a v případě nedodržování prostřednictvím sankcí, a ty, na něž bude možné reagovat pomocí etických kodexů, samoregulace a dobrovolných závazků. EHSV je potěšen, že Komise převzala zásady, jimiž se původně sám zabýval, lituje však, že v této fázi nenavrhuje žádná specifická opatření k řešení legitimních obav ohledně práv spotřebitelů, bezpečnosti systémů a odpovědnosti.

3.4.

Systémy umělé inteligence musejí dodržovat platný regulační rámec, zejména pokud jde o ochranu osobních údajů, odpovědnost za výrobky, ochranu spotřebitele, nepřípustnost diskriminace, odborné kvalifikace a informování pracovníků na pracovišti a konzultace s nimi. Mělo by se zajistit, aby tyto právní předpisy byly přizpůsobeny novým výzvám souvisejícím s digitalizací a umělou inteligencí.

3.5.

Komise poukazuje na to, že „zavedeny by měly být také systémy posuzování a odstraňování potenciálních rizik spojených s používáním systémů umělé inteligence v nejrůznějších oblastech užití“ (6). EHSV přikládá zásadní význam budoucím způsobům tohoto posuzování a vytvoření ukazatelů, které by při něm bylo možné zohlednit. Návrh kontrolního seznamu, který sestavila odborná skupina na vysoké úrovni, představuje východisko pro spuštění tohoto procesu.

3.6.

To se týká i otázky spravedlivého rozdělení očekávané přidané hodnoty systémů umělé inteligence. EHSV se domnívá, že ze změn k lepšímu, které přináší umělá inteligence v oblasti hospodářského rozvoje, udržitelnosti procesu výroby a spotřeby (zejména energie) a lepšího využívání zdrojů, musejí mít prospěch všechny země a všichni jejich občané.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Lidský faktor a dohled

4.1.1.

Komise chce zajistit, aby používání systémů umělé inteligence nijak neohrožovalo lidskou nezávislost a nemělo nepříznivé účinky. EHSV souhlasí s tímto postojem, tedy ovládáním strojů člověkem, což již uvedl v dřívějších stanoviscích.

4.1.2.

K tomu je rovněž zapotřebí, aby byli občané řádně informováni o používání systémů umělé inteligence, aby tyto systémy byly vysvětlitelné nebo, pokud to nebude možné (např. v případě „hlubokého učení“), aby byly uživatelům předány informace o jejich omezeních a rizicích. Občané by v každém případě měli mít možnost rozhodnout se jinak než systém umělé inteligence.

4.1.3.

V podnicích a orgánech veřejné správy by měli být zaměstnanci a jejich zástupci řádně informováni a konzultováni při zavádění systémů umělé inteligence, které mohou změnit organizaci práce a mít na ně vliv, pokud jde o kontrolu, dohled, hodnocení a nábor. Komise musí podporovat sociální dialog s cílem zapojit zaměstnance do používání systémů umělé inteligence.

4.1.4.

Co se týče lidských zdrojů, měla by se zvláštní pozornost věnovat rizikům zneužívání systémů umělé inteligence, jako je např. neomezené sledování, shromažďování osobních údajů zahrnujících zdravotní údaje či sdílení těchto údajů s třetími stranami, a novým rizikům týkajícím se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (7). Musejí se stanovit jasné normy, jejichž cílem bude zabránit tomu, aby spolupráce člověka a stroje poškozovala člověka. Norma Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) týkající se kolaborativních robotů (8), jež je určena výrobcům, integrátorům a uživatelům, definuje pokyny pro návrh a organizaci pracovního prostředí a snižování rizik, jimž mohou být lidé vystaveni. Zaměstnanci by měli být proškoleni ohledně využívání umělé inteligence a robotiky, práce s nimi a zejména jejich zastavení v případě naléhavé nutnosti (zásada záchranné brzdy – „emergency brake“).

4.2.   Technická spolehlivost a bezpečnost

4.2.1.

EHSV požaduje, aby byly zavedeny evropské bezpečnostní normy a byl vyvinut spolehlivý systém osvědčování založený na postupech testování, které by podnikům umožnily potvrdit spolehlivost jejich systémů umělé inteligence. EHSV by rovněž rád zdůraznil význam otázky pojistitelnosti systémů umělé inteligence.

4.2.2.

Komise se málo zabývá aspektem předvídání, prevence a zákazu zneužívání umělé inteligence a strojového učení, před nímž varuje mnoho výzkumných pracovníků (9). Jejich doporučení by bylo vhodné zohlednit, zejména ta, která se týkají dvojího užití těchto technologií, jež může mít dopad na digitální bezpečnost (nárůst kybernetických útoků, zneužívání lidských slabin a slabin umělé inteligence, „data poisoning“), fyzickou bezpečnost (pirátství autonomních systémů včetně samořízených vozidel, drony a automatické zbraně) či politickou bezpečnost (hromadný sběr osobních údajů, cílená propaganda, manipulace videozáznamů atd.). Výzkumní pracovníci, inženýři a veřejné orgány by měli úzce spolupracovat, aby se těmto rizikům předcházelo. Experti a další zúčastněné strany, např. uživatelé a spotřebitelé, musejí být zapojeni do diskusí o těchto výzvách.

4.3.   Ochrana soukromí a správa dat

4.3.1.

Komise požaduje, aby byl přístup k datům „adekvátně řízen a kontrolován“ (10). EHSV se domnívá, že je nutné jít nad rámec obecných prohlášení. Míra důvěry, již občan vkládá do systémů umělé inteligence, rozhodne rovněž o jejich rozvoji. Otázky vlastnictví dat, kontroly nad nimi a jejich využívání podniky a organizacemi je ještě z velké části potřeba regulovat. Zarážející je například objem dat, jež automobily předávají konstruktérům, a také jejich typ (11). Navzdory koncepci „privacy by design“ (ochrana soukromí již od návrhu), již by měla propojená zařízení v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů respektovat, lze konstatovat, že spotřebitelé mají velmi málo informací k tomuto tématu, či dokonce nemají žádné informace, a že tyto údaje nemohou nijak kontrolovat. EHSV proto naléhá na Komisi, aby s ohledem na technologický vývoj přezkoumala obecné nařízení o ochraně osobních údajů a související předpisy (12).

4.4.   Transparentnost

4.4.1.

EHSV se domnívá, že vysvětlitelnost algoritmických rozhodovacích procesů sice nemá zásadní význam pro pochopení mechanismů jako takových, ale pro pochopení logiky těchto procesů a způsobu, jakým jsou tyto procesy ovlivňovány systémy umělé inteligence, zásadní význam má. Vývoj standardních postupů testování pro systémy strojového učení představuje i nadále technickou výzvu a měl by být podpořen z nástrojů EU, jako je program Horizont Evropa.

4.4.2.

EHSV souhlasí s přístupem Komise, podle nějž musí být „systém umělé inteligence jako takový identifikovatelný, aby uživatelé věděli, že komunikují se systémem umělé inteligence“ (13), a to co se týče vztahu mezi pacientem a zdravotnickým personálem a profesionálních služeb spojených se zdravím a blahem občanů. EHSV rovněž klade důraz na skutečnost, že uživatelé či spotřebitelé musejí mít možnost být informováni o službách, které poskytují lidé. Mnoho systémů umělé inteligence ve skutečnosti obsahuje velké množství lidské práce, které je koncovým uživatelům často skryté (14). S touto otázkou je spojena výzva v podobě malé transparentnosti pro uživatele a spotřebitele služeb a rovněž v podobě určitého využívání skryté a neuznané práce.

4.4.3.

EHSV se dále domnívá, že by spotřebitelé měli být vždy informováni o zahrnutí systémů umělé inteligence do výrobků, které kupují, a že musejí mít vždy možnost získat přístup ke svým údajům a kontrolovat je.

4.5.   Diverzita, nediskriminace a spravedlnost

4.5.1.

Rizika v podobě diskriminace jsou přítomna u některých aplikací umělé inteligence, které umožňují profilování občanů, uživatelů a spotřebitelů (např. za účelem náboru pracovníků, pronájmu nemovitostí, některých osobních služeb atd.). EU přijala soubor právních předpisů týkajících se rovného zacházení a nepřípustnosti diskriminace (15). Systémy umělé inteligence s nimi musejí být v souladu. Tyto právní předpisy se však musejí přizpůsobit a případně posílit (mj. pokud jde o dohled nad jejich dodržováním), aby mohly reagovat na novou realitu. Existuje totiž reálné riziko toho, že se algoritmické profilování stane novým mocným nástrojem diskriminace. EU musí tomuto riziku předejít.

4.5.2.

Směrnice proti rasismu (16) a směrnice o rovném zacházení s ženami a muži mimo zaměstnání (17) počítají se zřízením zvláštních orgánů příslušných pro podporu genderové rovnosti. EHSV je zastáncem toho, aby tyto orgány hrály aktivní úlohu ve sledování a kontrole systémů umělé inteligence, pokud jde o rizika přímé či nepřímé diskriminace.

4.6.   Dobré sociální a environmentální podmínky

4.6.1.

Komise nedefinuje přesné způsoby propojení přechodu souvisejícího s klimatem a digitální transformace, zejména v rámci využívání systémů umělé inteligence. Je zásadní, aby se zvážil přínos systémů umělé inteligence ke snižování emisí skleníkových plynů, a to zejména v průmyslu, dopravě, energetice, stavebnictví a zemědělství.

4.6.2.

Komise prohlašuje, že systémy umělé inteligence se sice dají použít ke zdokonalování sociálních dovedností, zrovna tak je ale mohou zhoršit. EHSV se domnívá, že EU musí více měřit rozsah určitých společenských výzev. Různé studie například prokázaly, že některé aplikace zahrnující systémy umělé inteligence jsou koncipovány tak, aby zajistily co nejdelší připojení uživatelů on-line služeb (sociální sítě, hry, videa atd.). Cílem je shromáždit co nejvíce dat o jejich chování, k čemuž se využívají strategie, které sahají od neustálého opakování algoritmických doporučení, přes hry až po připomínky a upozornění. Studovaly se dopady, jež má nadměrná doba připojení a nadměrné vyžadování pozornosti na děti (18), a výsledky prokázaly nárůst úzkosti a agrese, nedostatek spánku a dopad na vzdělávání, sociální vztahy, zdraví a blaho. Aby bylo možné vybudovat důvěryhodnou umělou inteligenci, musí EU tyto důsledky zohlednit a předcházet jim.

4.6.3.

Jedním z faktorů dobrých sociálních podmínek je pocit bezpečí na pracovišti. Důsledky digitalizace však mohou pocit bezpečí oslabovat a být zdrojem stresu (19). Proto je vhodné definovat strategie předjímání změn, než dojde k případné restrukturalizaci, a strategie dalšího vzdělávání všech pracovníků. To vyžaduje, aby se v podnicích vedl kvalitní sociální dialog mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců, jenž konkrétně umožní zavádět nové technologie, zvláště umělou inteligenci a robotiku, inkluzivním způsobem. K posílení důvěry mezi vedením a zaměstnanci je nutné, aby byly systémy umělé inteligence týkající se managementu, hodnocení a kontroly pracovníků vysvětlitelné, aby byly známy jejich parametry a aby jejich fungování bylo transparentní.

4.7.   Odpovědnost

4.7.1.

Rozhodnutí, která přijímají systémy strojového učení, nemají jednoduchá vysvětlení a jsou navíc pravidelně aktualizována. EHSV se domnívá, že kontrola systémů umělé inteligence by nemusela postačovat ke stanovení odpovědnosti a vzbuzení důvěry. Proto doporučuje, aby byla stanovena pravidla, podle nichž se v případě pochybení přiřkne odpovědnost právním subjektům (fyzickým či právnickým osobám). EHSV doporučuje, aby se více spoléhalo na důvěryhodné podniky nebo odborníky než na algoritmy, a navrhuje tedy vytvořit pro podniky splňující všechny normy „evropské osvědčení pro důvěryhodné podniky v oblasti umělé inteligence“, které by vycházelo mj. z kontrolního seznamu, který sestavila skupina na vysoké úrovni.

4.7.2.

Směrnice o odpovědnosti za výrobky (20) zavádí zásadu objektivní odpovědnosti, která se vztahuje na evropské výrobce: pokud vadný výrobek způsobí spotřebiteli škodu, může nést výrobce odpovědnost, i když nepochybil nebo nic nezanedbal. Stále rozsáhlejší koncipování, zavádění a využívání systémů umělé inteligence vyžadují, aby EU přijala uzpůsobená pravidla pro stanovení odpovědnosti v případech, kdy mohou být produkty s digitálním obsahem a služby nabízené spotřebitelům nebezpečné nebo škodlivé. Spotřebitelům musí být umožněn přístup ke spravedlnosti, pokud jim nějaký systém umělé inteligence způsobí újmu.

5.   Potřeba regulace nad rámec Evropy

5.1.

V globalizovaném světě by měla regulace umělé inteligence přesahovat evropské hranice. Evropa by měla podporovat širokou dohodu o umělé inteligenci v G7 a G20 a vést dvoustranné dialogy, aby se do procesu normalizace umělé inteligence a pravidelného ověřování její vhodnosti mohla zapojit většina zemí.

---

(1)  Úř. věst. L 440, 6.12.2018, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 1; Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 1.

(3)  https://osha.europa.eu/fr/emerging-risks.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(5)  COM(2019) 168 final.

(6)  COM(2019) 168 final, s. 5.

(7)  Viz zejména OSH and the future of work: benefits and risks of artificial intelligence tools in workplaces.

(8)  ISO/TS 15066 (2016).

(9)  Viz zpráva The Malicious Use of Artificial Intelligence: Forecasting, Prevention, and Mitigation (únor 2018).

(10)  COM(2019) 168 final, s. 6.

(11)  Your car knows when you gain weight, The New York Times (mezinárodní vydání), 22. 5. 2019.

(12)  Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 17.

(13)  COM(2019) 168 final, s. 6.

(14)  Viz např. A white-collar sweatshop: Google Assistant contractors allege wage theft, The Guardian, 29. 5.2019, a Bot technology impressive, except when it’s not the bot, The New York Times (mezinárodní vydání), 24. 5. 2019.

(15)  Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22, Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16, Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37, Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(16)  Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22).

(17)  Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37).

(18)  Viz zejména Kidron, Evans, Afia (2018), Disrupted Childhood – The Cost of Persuasive Design, 5Rights Foundation.

(19)  Zpráva skupiny na vysoké úrovni pro dopad digitální transformace na trhy práce v EU (2019).

(20)  Směrnice Rady ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29).