(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Belgie uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Belgie jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas provedeno. Konkrétně opatření ke zlepšení služeb budou užitečná při plnění prvního doporučení pro eurozónu, pokud jde o odolné trhy služeb, opatření ke zlepšení udržitelnosti, efektivnosti a struktury veřejných financí, jakož i využití neočekávaných příjmů ke snížení veřejného dluhu budou užitečné při plnění druhého doporučení pro eurozónu, pokud jde o podporu investic, zlepšení veřejných financí a obnovení fiskálních rezerv, a opatření k posílení účinnosti politik trhu práce budou užitečná při plnění třetího doporučení pro eurozónu, pokud jde o podporu úspěšných přechodů v rámci trhu práce.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Belgii pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Belgie učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jí určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 26. dubna 2019 předložila Belgie svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Belgii se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2019 belgická vláda plánuje postupné zlepšování celkového salda ze schodku ve výši 0,7 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 0,0 % HDP v roce 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) se dosažení střednědobého rozpočtového cíle v podobě vyrovnaného rozpočtu ve strukturálním vyjádření v období, na něž se vztahuje program stability z roku 2019, neplánuje. Program stability z roku 2019 očekává, že poměr dluhu k HDP, který v roce 2014 dosáhl svého vrcholu ve výši téměř 107 % HDP a v roce 2018 poklesl na 102 % HDP, do roku 2022 poklesne na 94 %. Makroekonomický scénář, z něhož uvedené rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Na druhé straně však nebyla specifikována opatření nezbytná na podporu plánovaných cílových schodků počínaje rokem 2020, což přispívá ke zhoršení strukturálního salda v roce 2020, jež v případě nezměněných politik předpokládá prognóza Komise z jara 2019.

(7)

Dne 5. června 2019 vydala Komise zprávu vypracovanou v souladu s čl. 126 odst. 3 Smlouvy, jelikož Belgie v roce 2018 nedodržela pravidlo o zadlužení. Po posouzení všech příslušných faktorů bylo ve zprávě konstatováno, že současná analýza nedospěla ke konečnému závěru, zda je kritérium dluhu stanovené ve Smlouvě a v nařízení Rady (ES) č. 1467/1997 splněno či nikoliv.

(8)

Ve svém programu stability z roku 2019 Belgie potvrzuje požadavek uvedený v návrhu rozpočtového plánu na rok 2019, aby mohla využít flexibility v rámci preventivní složky podle „Společně dohodnutého postoje k flexibilitě v rámci Paktu o stabilitě a růstu“, který potvrdila Rada dne 12. února 2016. Belgie požádala o dočasnou odchylku ve výši 0,5 % HDP od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle s ohledem na provádění rozsáhlých strukturálních reforem, jež mají pozitivní dopad na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. U strukturálních reforem se jedná o důchodovou reformu, přenesení daňové zátěže, reformu zdanění příjmů právnických osob, reformu trhu práce, jakož i reformu veřejné správy. Prognóza Komise z jara 2019 potvrzuje, že Belgie v roce 2019 dodržuje minimální referenční hodnotu, což zajišťuje bezpečnostní rezervu s ohledem na 3 % prahovou hodnotu schodku HDP. Až na reformu veřejné správy jsou nyní všechna tato opatření v plné míře uzákoněna. Vzhledem k jejich charakteru, a zejména s ohledem na přenesení daňové zátěže a reformu daně z příjmu právnických osob, je jejich krátkodobý dopad stále nejistý, zejména vzhledem k jejich dopadu na rozpočet, který není neutrální a který stav rozpočtu zhoršil. Uvedená opatření však zvýšila růstový potenciál ekonomiky, snížila míru nezaměstnanosti a rizika makroekonomické nerovnováhy, a mají tedy pozitivní dopad na udržitelnost dluhu ve střednědobém až dlouhodobém období. Na základě těchto skutečností lze Belgii v současnosti považovat za způsobilou pro udělení požadované dočasné odchylky ve výši 0,5 % HDP v roce 2019, pokud odpovídajícím způsobem provede schválené reformy, jejichž provádění bude předmětem sledování v rámci evropského semestru.

(9)

Dne 13. července 2018 Rada doporučila Belgii zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (7) v roce 2019 nepřekročila 1,8 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Jelikož Belgie je způsobilá pro udělení požadované dočasné odchylky ve výši 0,5 % HDP na základě doložky o strukturálních reformách, požadovaná strukturální korekce pro rok 2019 může být snížena na 0,1 % HDP, což odpovídá nominální míře růstu čistých primárních výdajů, která v roce 2019 nepřekročí 2,8 %. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje pro celé období let 2018 a 2019 riziko podstatného odchýlení od doporučeného postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(10)

Vzhledem k poměru dluhu k HDP Belgie, jenž převyšuje 60 %, a předpokládané produkční mezeře ve výši 0,1 % by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí neměla v roce 2020 překročit 1,6 %, což odpovídá strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice v roce 2020 riziko významného odchýlení od uvedeného požadavku. Předpokládá se, že Belgie v letech 2019 a 2020 zřejmě nedodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu by měla být od roku 2019 přijata nezbytná opatření. Bylo by důležité použít veškeré neočekávané příjmy k dalšímu snižování míry veřejného zadlužení. Střednědobá a dlouhodobá udržitelnost belgických veřejných financí je nadále ohrožována v důsledku kombinace vysokého poměru zadlužení k HDP a předpokládaného zvýšení nákladů v souvislosti se stárnutím populace, zejména nákladů spojených s důchody a dlouhodobou péčí. V roce 2015 byl uzákoněn soubor důchodových reforem, což vedlo ke zvýšení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu z 65 na 66 let od roku 2025 a na 67 let od roku 2030. Kromě toho byly rovněž zpřísněny požadavky na věk a na délku výkonu funkce pro předčasný odchod do důchodu. Veřejné výdaje na důchody by však mezi lety 2016 a 2070 i tak vzrostly o 2,9 procentního bodu HDP, a to zejména v prvních dvou desetiletích. Navíc podmínky pro předčasný odchod do důchodu pro několik velkých skupin státních zaměstnanců budou i nadále příznivější než standardní podmínky. Veřejné výdaje na dlouhodobou péči mají mezi lety 2016 a 2070 vzrůst o 1,7 procentního bodu HDP, což představuje nadprůměrný růst jedné z již nyní nejvyšších úrovní v Unii. Organizační roztříštěnost dlouhodobé péče, kde kompetence jsou v současné době rozděleny mezi různé správní úrovně, ohrožuje některé aspekty efektivity výdajů, a čistý dopad nedávného přenesení odpovědností není tedy zatím jasný. Posílení správy by přispělo k dosažení zamýšleného zvýšení efektivity. Kombinace různých forem péče by mohla být optimalizována, aby se zvýšila nákladová efektivnost systému dlouhodobé péče.

(11)

Složení a efektivnost veřejných výdajů lze zlepšit za účelem vytvoření prostoru pro větší veřejné investice. Navzdory nedávnému snížení patří celkové výdaje jako podíl HDP v Belgii mezi jedny z nejvyšších v eurozóně. Z vysoké úrovně veřejných výdajů vyplývá, že existuje prostor pro fiskální korekci založenou více na výdajích. Vzhledem k vysoké úrovni veřejných výdajů vyvolávají výsledky některých politik a kvalita některých veřejných služeb otázky v oblasti nákladové efektivnosti. Přezkumy výdajů a hodnocení politik mohou Belgii pomoci stanovit lépe priority veřejných výdajů a zvýšit jejich efektivitu. Přezkumy výdajů by navíc mohly být využity k posouzení efektivnosti nepřímé veřejné podpory v oblasti podnikového výzkumu a vývoje, která patří v procentuálním vyjádření k HDP mezi jednu z nejvyšších v Unii a která minulý rok dále rostla. Federální a regionální orgány nedávno vyjádřily zájem o začlenění přezkumů výdajů do svého rozpočtového mechanismu.

(12)

Rozpočtová koordinace mezi jednotlivými subjekty není v současnosti dostatečně flexibilní k tomu, aby byl vytvořen prostor pro veřejné investice do projektů velkého rozsahu. Ve federálním státě, jako je Belgie, kde je velká část výdajových pravomocí delegována na orgány samosprávy na nižší než celostátní úrovni, má zásadní význam efektivní rozpočtová koordinace. Navzdory dohodě o spolupráci podepsané v roce 2013 stále neexistuje formální dohoda o ročních cílech na všech úrovních státní správy, což rozpočtovou koordinaci komplikuje. Na rozdíl od praxe u předchozích programů stability, kdy dohodovací výbor vzal na vědomí fiskální trajektorii, schválily všechny úrovně vlády celkovou fiskální trajektorii předloženou v programu stability z roku 2018 a podpořily dosažení fiskálních cílů do roku 2020 pro všechny úrovně správy. I když toto schválení přidalo celkové trajektorii na důvěryhodnosti, neexistovala formální dohoda o ročních fiskálních cílech na každé úrovni správy. Chybějící dohoda ohledně cílů na všech úrovních správy může ohrozit životaschopnost celkové trajektorie směrem k dosažení střednědobého cíle. To navíc brání účinnému monitorování dodržování těchto cílů ze strany oddělení úvěrových potřeb veřejného sektoru Nejvyšší finanční rady. Program stability z roku 2019 obsahuje pouze orientační celkové a zprostředkované rozpočtové cíle, jelikož dne 26. května 2019 se konaly volby na federální úrovni a na úrovni regionů a společenství.

(13)

Nedávný hospodářský růst vedl k nárůstu počtu pracovních míst a zaměstnanost je na nejvyšší úrovni za posledních deset let. Přechod z neaktivity nebo nezaměstnanosti k zaměstnanosti však zůstává nízký a Belgie není na dobré cestě k dosažení cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti ve výši 73,2 %. Stále přetrvávají silné regionální rozdíly na trhu práce. Navzdory setrvalému poklesu v uplynulých pěti letech nezaměstnanost mladých lidí v Bruselu značně převyšuje průměr Unie. Účast osob s nízkou kvalifikací, osob z přistěhovaleckého prostředí, starších pracovníků a lidí se zdravotním postižením na trhu práce je nízká, což naznačuje, že jejich začlenění na trhu práce brání jak strukturální faktory, tak faktory týkající se jednotlivých skupin obyvatel, přičemž stávající aktivační opatření nejsou stejně účinná pro všechny skupiny obyvatel. Míra zaměstnanosti starších pracovníků (ve věku 55–64 let) zůstává pod průměrem Unie a zaostávání za průměrem Unie je nadále vysoké i u osob starších 60 let. Lidé z přistěhovaleckého prostředí, zejména ženy, se nadále setkávají s vyšší nezaměstnaností, nižší mírou ekonomické aktivity, vyšší chudobou pracujících a nadměrnou kvalifikací. Ačkoli byla přijata určitá opatření na podporu integrace nově příchozích a potírání diskriminace, stále chybí koordinovaný přístup k řešení výzev, s nimiž se potýkají lidé z přistěhovaleckého prostředí. Za účelem řešení nízké účasti na trhu práce byla jako součást reformy trhu práce (tzv. dohody o pracovních místech) přijata opatření, avšak jejich dopad je třeba posoudit.

(14)

Stále přetrvávají značné finanční faktory, které odrazují od zaměstnání. I když přesunutí daňové zátěže snížilo daňové zatížení práce, zůstává v průměru pro všechny zaměstnance vysoké, s výjimkou pracovníků s velmi nízkými mzdami (50 % průměrné mzdy). Belgie zůstává jediným členským státem, v němž dávky v nezaměstnanosti nejsou časově omezeny, i když se postupně snižují. Pro osoby pobírající dávky nemocenského pojištění a dávky v invaliditě a druhé výdělečně činné osoby v domácnosti existují finanční faktory odrazující od přijetí zaměstnání na plný úvazek. Zejména rodiče samoživitelé (a v menší míře páry s dětmi) čelí omezeným finančním pobídkám k přijetí (plného) pracovního úvazku v důsledku kombinace nákladů a odnětí dávek. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za sociální ochranu je rozdělena mezi federální, regionální a místní úroveň, mohou vzniknout problémy s koordinací. Systém sociálního zabezpečení formálně nezahrnuje dávky v nezaměstnanosti, pracovní úrazy a nemoci z povolání v případě osob samostatně výdělečně činných.

(15)

Zhoršování studijních výsledků v rámci povinné školní docházky a existence významných rozdílů ve vzdělávacím systému stále vyvolávají obavy. Procento mladých lidí, kteří nezvládají základní dovednosti, lze zlepšit zejména ve Francouzském společenství, kde je tato procentní hodnota nad průměrem OECD. Rozdíly ve výsledcích vzdělávání z důvodu socioekonomického zázemí a přistěhovaleckého prostředí jsou vysoké. Učitelé potřebují více podpory, aby se mohli vypořádat s rozmanitostí, a také jejich další profesní rozvoj musí být lépe přizpůsoben. Je třeba zintenzívnit reformy ke zlepšení výsledků vzdělávání a odstranění nerovností s cílem podpořit udržitelný a inkluzivní růst založený na intenzivním využití znalostí a sociální začlenění. Provádění „paktu pro excelenci“, stěžejní reformy školství Francouzského společenství, za účelem zlepšení základních dovedností, účinnosti, správy a řešení nerovností úspěšně pokračuje. Byly přijaty vyhlášky týkající se organizace práce učitelů, společných základních učebních osnov, postavení ředitelů škol a posílení znalosti francouzštiny u nově příchozích žáků a tyto vyhlášky se budou uplatňovat od září 2020. Vlámské společenství provádí od roku 2019/2020 některé reformy sekundárního vzdělávání, ale problémem zůstává časná diferenciace žáků. Dopad těchto reforem a opatření bude rovněž záviset na jejich účinném provádění a sledování. Federální parlament rovněž snížil věk zahájení povinné školní docházky z šesti na pět let. Vzhledem k již vysokým výdajům v oblasti vzdělávání budou reformy muset být prováděny se silnějším zaměřením na zvyšování účinnosti a efektivnosti systému a jeho schopnost poskytovat kompetence orientované na budoucnost, které jsou relevantní pro trh práce.

(16)

Nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a nízká pracovní mobilita ohrožují růst počtu pracovních míst a produktivity. Ačkoli bylo přijato několik regionálních a federálních opatření k řešení nedostatků dovedností a zvýšení aktivace, mimo jiné jako součást reformy označované jako „Jobs Deal“, je v několika odvětvích, zejména v informačních a telekomunikačních technologiích, ve stavebnictví a zdravotnictví, patrný nedostatek pracovních sil. Růst odvětví stavebnictví je brzděn nedostatkem dovedností a pracovních sil. V některých odvětvích existují velké potřeby v oblasti změny kvalifikace a prohlubování dovedností pracovní síly. Nízké jsou rovněž účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě a pracovní mobilita. Velkým problémem jsou nedostatečné jazykové znalosti, zejména v Bruselu, kde přibližně 50 % pracovních nabídek podle národního programu reforem na rok 2019 požaduje znalost francouzštiny i nizozemštiny. Míra dosažení terciárního vzdělávání je vysoká, avšak podíl absolventů v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) je velmi nízký. V roce 2016 se Belgie umístila na 26. místě v rámci Unii v počtu absolventů terciárního vzdělávání v oborech STEM, přičemž počet osob, které zahájily terciární vzdělávání v těchto oborech, zejména v případě žen, byl nízký. Při celkovém provádění „akčního plánu v oblasti STEM na období 2012–2020“ ve Vlámsku bylo sice dosaženo pokroku, avšak počet absolventů sekundárního vzdělávání v oborech STEM v technickém a odborném vzdělávání od roku 2010 stagnuje. Francouzské společenství nemá politickou strategii v oblasti STEM a musí ještě provést nedávno přijatou „Strategii pro digitální vzdělávání“ pro školy. Nedostatek odborníků se znalostmi v oblasti podnikání a v odvětví přírodních věd, techniky, inženýrství a matematiky brání rozvoji začínajících podniků. Celková úroveň digitálních dovedností je dobrá, ale nezlepšuje se. Národní program reforem na rok 2019 zdůrazňuje dohodu mezi Vlámskem a Valonskem a plánovanou dohodu mezi Vlámskem a Regionem hlavního města Bruselu, pokud jde o zlepšení mobility pracovní síly mezi regiony.

(17)

Výzkum a vývoj je soustředěn jen do několika odvětví a šíření inovací do zbytku hospodářských odvětví je nedostatečné, což má v konečném důsledku dopad na růst produktivity. Zdá se, že výzkum financovaný z veřejných prostředků je pod průměrem Unie. Pokud jde o výzkum, vývoj a inovace, existují rovněž rozdíly na regionální úrovni a nižší než regionální úrovni. Národní pakt pro strategické investice vymezuje posílení digitalizace jako slibnou cestu pro podporu produktivity a inovační kapacity v Belgii. Za tímto účelem jsou potřebné investice do digitální infrastruktury, včetně přijetí účinných kroků k úspěšnému zavedení sítí 5G, lidský kapitál a podnikatelský duch, jakož i urychlené zavedení digitální technologie, zejména v podnicích, které dosud zaostávají.

(18)

Po letech nízkých veřejných investic se zhoršuje kvalita silniční infrastruktury. Současně se zdá, že údržba rozsáhlé a husté sítě není pro regiony a místní orgány nákladově efektivní. Belgické silnice patří mezi nejpřetíženější v Unii. Železniční infrastruktura je hustá a kvalitní, avšak výzvou zůstává její dokončení a modernizace. Zejména v okolí Bruselu a přístupu do přístavů Antverpy a Zeebrugge zůstává přetížená. Jsou plánovány značné investice do příměstské železniční infrastruktury a signalizace, avšak zejména z důvodu pravidel pro přidělování rozpočtových prostředků mezi jednotlivými regiony dochází ke zpoždění. Kromě toho existují pobídky deformující trh a překážky hospodářské soutěže a investic v oblasti domácí osobní železniční dopravy a služeb meziměstské autokarové dopravy, které omezují nabídku alternativních kolektivních dopravních služeb s nízkými emisemi uhlíku a poptávku po nich. Rostoucí dopravní přetížení lze částečně vysvětlit trvale rostoucím počtem osobních automobilů, který je podpořen tím, že silnice nejsou zpoplatněny mýtným, daňovým odpočtem u firemních automobilů a nízkými ekologickými daněmi. Vysoké transakční daně u nemovitostí a režim pro služební automobily mají negativní dopad na mobilitu. Kvalita železničních služeb se snížila. Nabídku městské veřejné dopravy a veřejné dopravy mezi městskými a venkovskými oblastmi je možné zlepšit, zejména ve Valonsku, kde doprava do zaměstnání představuje pro uchazeče o zaměstnání hlavní překážku. Podle národního programu reforem na rok 2019 jsou ve všech regionech prováděny důležité investice a reformy. Na federální úrovni a ve spolupráci s regiony postupují práce na dokončení sítě příměstské železniční dopravy v okolí Bruselu. Belgie přijala zákon o liberalizaci vnitrostátních železničních služeb, avšak podíl osobní dopravy poskytované v rámci závazků veřejné služby prostřednictvím přímo zadané smlouvy zůstává v Belgii velmi vysoký. Soukromí provozovatelé autobusové dopravy nesmí nabízet služby meziměstské autokarové dopravy. Regulace taxi služeb se na jednotlivých místních úrovních liší. I když regiony vypracovaly vlastní plány mobility, složité postupy koordinace brání vytvoření soudržné vize pro mobilitu v Belgii, a případně také s příhraničními městy a regiony. Železniční regulační orgán by mohl dále rozšířit oblast působnosti svých regulačních činností.

(19)

Jsou zapotřebí značné investice na podporu transformace energetiky. Renovace starého fondu budov, který pochází z doby před zavedením energetických norem, přispěje ke splnění cílů v oblasti snižování emisí pro roky 2020 a 2030. Zavádění alternativních paliv probíhá spíše pomalu. Jsou potřebné značné investice do výroby energie, jakož i propojovací kapacity, inteligentních sítí, skladování a energetické účinnosti.

(20)

Navzdory úsilí ze strany vlády zůstává regulační a administrativní zátěž firem vysoká a má negativní dopad na podnikání. Zdanění začínajících a malých podniků bylo sníženo, avšak pro finanční investice zůstává značné. Belgie reformovala zákoník o společnostech, čímž se snižuje počet právních forem společností, usnadňuje právní elektronická komunikace, snižují minimální kapitálové požadavky a v souladu s národním programem reforem na rok 2019 reformuje insolvenční právo s cílem zahrnout zejména svobodná povolání. Avšak navzdory tomuto úsilí jsou lhůty u stavebních povolení dlouhé, registrace nemovitostí je nákladná a soudní řízení jsou zdlouhavá. Správní soudnictví se potýká s problémy z důvodu nedostatku zdrojů a zdlouhavých řízení, což způsobuje značná prodlení, zejména u stavebních povolení, ale rovněž u zadávacích řízení. Navíc koordinace politiky v oblasti klimatu, energetiky, digitální a dopravní politiky je složitá a existuje zde prostor pro zlepšení. Spolupráce mezi celními orgány a orgány dozoru nad trhem není optimální a zvyšuje se riziko, že přes belgické hranice vstoupí do Unie nevyhovující zboží. Posouzení dopadů by mohlo být lépe začleněno do procesu tvorby politik. Kvalita digitálních veřejných služeb pro podniky je nízká. Vážným problémem zůstává chybějící digitalizace systému soudnictví, zejména pokud jde o shromažďování údajů. Dokončení digitalizace soudnictví je důležitou podmínkou pro další zlepšení kvality systému soudnictví, jako je např. aktualizace podnikových procesů a lepší řízení lidských a finančních zdrojů u soudů.

(21)

Překážky hospodářské soutěže a investic v několika službách poskytovaným podnikům brání růstu a produktivitě. Míra vstupu nových poskytovatelů služeb na trh je značně pod průměrem Unie, zatímco míry zisku jsou nad průměrem Unie. Z ukazatele Komise týkajícího se restriktivnosti vyplývá, že belgický regulační rámec pro účetní, daňové poradce, architekty a realitní makléře je mnohem více omezující než průměr Unie. Nedávno přijatý zákon zavedl přísnější požadavky pro patentové zástupce. Federální úřad pro plánování odhaduje, že ambiciózní snížení regulační zátěže v právních, účetních a architektonických službách by zvýšilo produktivitu práce. Regulované notářské poplatky za transakce s nemovitostmi jsou značné a zvyšují vysoké daně z registrace. Regiony reformovaly řemesla a živnostenské profese nerovnoměrně. Maloobchodní odvětví stále čelí provozním omezením, která brání produktivitě a odrazují od investic. Odvětví supermarketů vykazuje nedostatečnou úroveň hospodářské soutěže, zejména kvůli vysoké koncentraci a nízké dynamice vstupu na trh a opuštění trhu. Podle ukazatele restriktivnosti regulace maloobchodu je Belgie šestým členským státem s největší restriktivností, pokud jde o prostředí, v němž působí maloobchodníci. Národní program reforem na rok 2019 zdůrazňuje nedávné reformy v Regionu hlavního města Bruselu k usnadnění zřizování maloobchodních provozoven. Trh telekomunikací se vyznačuje vysokou úrovní koncentrace (což bylo posíleno nedávnými akvizicemi) a nízkou konkurencí. To se rovněž odráží v relativně vysokých cenách pevných služeb ve srovnání se srovnatelnými zeměmi. V oblasti pevných sítí se maloobchodní trh vyznačuje geograficky vymezenými duopoly zavedených provozovatelů kabelových sítí. To může vytvářet překážky při poskytování kombinovaných pevných a mobilních komunikačních služeb některými operátory. V národním programu reforem na rok 2019 se zdůrazňuje, že nedávno byla schválena reforma hospodářského práva, která má zlepšit dodržování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže a fungování belgického úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím zefektivnění postupů a snížení rizika dalších sporů před soudem pro hospodářskou soutěž (Cour des Marchés/Marktenhof). Belgický úřad pro hospodářskou soutěž má ve srovnání s úřady pro hospodářskou soutěž v jiných členských státech omezené zdroje.

(22)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Belgii pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Belgie by tak mohla fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(23)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Belgie, kterou zveřejnila ve své zprávě o Belgii pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Belgii adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Belgii, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(24)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (8) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Bulharsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Bulharsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Bulharsko učinilo v zohledňování jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Bulharsko potýká s makroekonomickou nerovnováhou. Zranitelnost ve finančním sektoru je spojena s vysokým zadlužením a úvěry se selháním v podnikovém sektoru. Ačkoli Bulharsko pokročilo při řešení příčin nerovnováhy, zásadní význam bude mít plné provedení a monitorování nejnovějších reforem týkajících se dohledu a správy v bankovním a nebankovním finančním sektoru.

(3)

Dne 24. dubna 2019 předložilo Bulharsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Bulharsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém konvergenčním programu z roku 2019 vláda vychází z celkového přebytku ve výši 2 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 a má za cíl schodek ve výši 0,3 % HDP v roce 2019 a přebytek ve výši 0,4 % HDP v roce 2020, 0,2 % v roce 2021 a 0,1 % v roce 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) by měl být střednědobý rozpočtový cíl, tj. strukturální schodek ve výši 1 % HDP ve strukturálním vyjádření, v průběhu programového období i nadále překonán. Podle konvergenčního programu z roku 2019 se očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP bude postupně klesat z 22,6 % HDP v roce 2018 na 16,7 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 0,7 % HDP a 0,6 % HDP v roce 2020, což překračuje střednědobý rozpočtový cíl. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Bulharsko v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(6)

Daňové příjmy a dodržování daňových předpisů se zlepšují a byla přijata řada iniciativ. Zdá se však, že výběr daní se nezlepšuje všude stejným tempem. Je tomu tak zejména v případě zdanění práce a příspěvků na sociální zabezpečení a u některých kategorií spotřebních daní. Existují rovněž důkazy o tom, že problémem zůstává nehlášená práce a nezákonný obchod s palivy. Zachování úsilí o zlepšení výběru daní a přijetí dodatečných cílených opatření k řešení problémů v konkrétních oblastech daňového systému má zásadní význam pro další omezení stále ještě rozsáhlé stínové ekonomiky.

(7)

Vláda přijala opatření ke zlepšení účinnosti veřejných výdajů. Světová banka dokončila přezkum výdajů, který se zaměřil na řadu veřejných institucí (ministerstva a obce), a dvě pilotní studie o činnosti policie a hasičských služeb a o nakládání s odpady a rovněž vydala příručku pro budoucí přezkumy prováděné vládou. Ve střednědobé fiskální strategii z roku 2018 vláda zavedla řadu ukazatelů výkonnosti s cílem posoudit dopad výdajů v různých oblastech politik v průběhu času a umožnit, aby hodnocení a plánování rozpočtu vycházelo z lepších informací. Očekává se, že v návaznosti na tyto iniciativy se zvýší kvalita, účinnost a transparentnost veřejných výdajů a následně i množství a kvalita veřejných statků.

(8)

Státní podniky trpí slabou správou a řízením, což se rovněž ve velké míře odráží v jejich ekonomické výkonnosti. Probíhá reforma právního rámce pro správu a řízení státních podniků, a to ve spolupráci s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a s podporou Útvaru Komise na podporu strukturálních reforem. Cílem této reformy je řešit stávající nedostatky sladěním vnitrostátních právních předpisů s pokyny OECD pro správu a řízení státem vlastněných společností. Přijetí a účinné provedení tohoto rámce zajistí kontinuitu a bude rozhodující pro úspěch reformy.

(9)

V příznivém hospodářském prostředí se kapitál bank a ukazatelé likvidity v průměru zlepšily. Zároveň se snížil počet úvěrů se selháním na straně nefinančních podniků, i když stále zůstává vysoký. Sekundární trh s úvěry se selháním je dynamičtější. Dne 30. května 2019 přijala Bulharská národní banka rozhodnutí o provádění pokynů EBA týkajících se nevýkonných a restrukturalizovaných expozic. Následná opatření vyplývající z přezkumů finančního sektoru bankovní sektor posílila, ale jistá zranitelnost přetrvává. Nové regulační iniciativy se v roce 2018 mimo jiné týkaly pravidel pro velké expozice a identifikaci ekonomicky spjatých klientů, zvýšení sazby proticyklické kapitálové rezervy a zavedení makroobezřetnostních nástrojů pro opatření týkající se dlužníka. Zásadní význam pro podporu řádných obchodních praktik má provádění opatření navazujících na legislativní iniciativy týkající se expozic spřízněných stran, jakož i trvalé úsilí o dohled, jehož cílem je omezit poskytování úvěrů spřízněným stranám a penalizovat porušení ustanovení o kolaterálu. Posílení rámce pro řešení problémů bank je další probíhající opatření, které přispěje k odolnosti finančního sektoru.

(10)

Dokončení reformy týkající se platební neschopnosti by mohlo pomoci snížit vysoké množství nesplacených dluhů soukromého sektoru a stále vysoký podíl úvěrů se selháním. Některé chybějící prvky snižují účinnost a efektivitu rámce pro platební neschopnost, což vede k tomu, že insolvenční řízení jsou pomalá a nákladná. Skutečnost, že chybí odpovídající nástroje pro sledování, zároveň brání náležité analýze stávajících a nových předinsolvenčních a insolvenčních postupů a neumožňuje určit konkrétní problematická nebo slabá místa. V říjnu 2018 Bulharsko požádalo Útvar Komise na podporu strukturálních reforem o pomoc při urychlení reformy týkající se insolvenčního rámce. Tento projekt identifikuje nedostatky v insolvenčním rámci a vypracuje plán na jejich řešení. Je důležité udržet tempo reforem a chystaný plán provést.

(11)

V roce 2018 a následně v květnu 2019 Bulharsko přijalo legislativní změny a pracuje na úplném provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (6) (čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz). Je třeba věnovat pozornost účinnému provádění těchto opatření. Příslušné orgány ještě nedokončily a neoznámily vnitrostátní posouzení rizik, které je základem pro vypracování odpovídajících vnitrostátních politik pro boj proti praní peněz a financování terorismu. Nedávný vývoj v bankovním sektoru navíc naznačuje, že je třeba posílit vnitrostátní dohled nad mezinárodními finančními transakcemi a zajistit účinné prosazování rámce pro boj proti praní peněz. Je třeba lépe řešit riziko korupce, neboť se jedná o predikativní trestný čin praní peněz. Bulharské orgány budou muset prokázat konkrétní výsledky a dosáhnout úspěchů, které budou doloženy konečnými rozhodnutími v případech korupce na vysoké úrovni. Finanční šetření a finanční profilování se využívá pouze v omezené míře.

(12)

Provádí se reforma dohledu nad nebankovním sektorem. Komise pro finanční dohled přijala v září 2017 ve spolupráci s Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění akční plán pro reformu dohledu nad nebankovním finančním sektorem. Úplné a včasné provedení a prosazování tohoto akčního plánu, který stále probíhá, přispěje k odpovídajícímu dohledu nad tímto sektorem. Byly provedeny změny sekundárních právních předpisů, jejichž cílem je zlepšit pravidla oceňování a jejich uplatňování. Jejich účinné provádění a prosazování by vyřešilo zbývající problémy s oceňováním, které byly zjištěny v minulosti. Dohled na úrovni skupiny je i nadále problémem pro zajištění přiměřeného dohledu nad pojišťovnami založeného na analýze rizika.

(13)

Odvětví pojištění automobilů vykazuje jistou zranitelnost. Dobře stanovená pravidla týkající se náhrady by usnadnila harmonizovanější přístup soudců při rozhodování o jednotlivých případech. V dlouhodobějším horizontu by taková metodika pomohla snížit náklady, volatilitu a upisovací riziko v odvětví pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Udržitelnost tohoto odvětví by rovněž zlepšilo lepší stanovení cen, které zohledňuje historii řízení klientů. Komise pro finanční dohled navrhla systém bonusů a malusů, který je předmětem široké veřejné diskuse. V neposlední řadě vyvolává značné obavy likvidita „kanceláře pro vydávání zelených karet“, zejména kvůli neplacení pohledávek ze strany jednoho bulharského pojistitele. Pro důvěryhodnost a účinnost systému je naprosto nezbytné, aby všichni členové plnili své povinnosti.

(14)

Infrastruktura trpí velkým nedostatkem investic. Rozsah a kvalita dopravní infrastruktury se zlepšily, ale stále zůstávají pod průměrem Unie. Transevropská dopravní síť v Bulharsku je stále nedokončená. Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy se navíc v posledních pěti letech výrazně zvýšily. Je třeba dále rozvíjet železniční a silniční úseky a příslušné evropské systémy řízení železničního provozu a inteligentní dopravní systémy. Bulharsko vykazuje nízkou míru připojení a čištění, pokud jde o městské odpadní vody, vysoké úrovně znečištění ovzduší a vysokou míru skládkování komunálního odpadu, přičemž míra recyklace je výrazně nižší, než je průměr Unie. Jsou nezbytné investice, které by podpořily udržitelné vodní hospodářství, účinné využívání zdrojů a přechod na oběhové hospodářství. Kromě toho je zapotřebí značných investic v oblasti energetiky a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Vysoká energetická náročnost hospodářství a pomalý pokrok při plnění cílů energetické účinnosti, zejména v sektoru budov, brzdí produktivitu a konkurenceschopnost podniků v zemi. Je proto třeba zvýšit úsilí, aby se zajistilo dosažení významných úspor energie prostřednictvím cílených investic v odvětví průmyslu, dopravy a budov. Zvýšení investic do infrastruktury pro čistou energii (např. čistá a nízkouhlíková výroba elektřiny, propojení a inteligentní sítě) by v souladu s prioritami, které Bulharsko uvedlo v návrhu národního plánu v oblasti klimatu a energetiky, dále pomohlo zlepšit celkovou konkurenceschopnost hospodářství a kvalitu života občanů.

(15)

I přes navýšení veřejného rozpočtu na výzkum v roce 2018 jsou výdaje na výzkum a vývoj i nadále velmi nízké, a to jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru. V oblasti soukromých investic do výzkumu a vývoje dominují velké nadnárodní společnosti a tyto investice jsou soustředěny v regionu hlavního města. Pomalé tempo provádění reforem a značná roztříštěnost v systému výzkumu, vývoje a inovací brání tomu, aby investice do výzkumu a vývoje přispěly k produktivitě a růstu. Vysoký počet univerzit a výzkumných ústavů i nadále dosahuje v oblasti kvalitního vědeckého výzkumu špatných výsledků. Propojení mezi vědou a podniky je nadále velmi nedostatečné a dostupnost lidského kapitálu v systému výzkumu a vývoje vzbuzuje značné obavy. Klastry a jejich potenciál jsou v Bulharsku nedostatečně rozvinuté, neboť jich často není dostatečné množství. Další reformy spolu s účinnou správou a účinnějšími veřejnými investicemi mohou maximalizovat dopad na produktivitu a zlepšit konkurenceschopnost ekonomiky. Zásadní význam pro produktivitu země má kromě toho zvýšení digitalizace podniků a zavedení nových modelů podnikání.

(16)

Reformy veřejné správy a elektronické veřejné správy jsou i nadále pomalé a přinášejí nedostatečná zlepšení, rovněž podnikatelské prostředí zůstává slabé. Byla přijata řada reformních opatření, jejich praktické provádění však zaostává. Hlavními překážkami pro investice jsou i nadále institucionální nedostatky, regulační nejistota, korupce a nedostatečná nabídka pracovních sil. Správu ve veřejném sektoru by mohla zlepšit větší transparentnost, jasnější pravidla a dlouhodobá perspektiva. Nedostatky jsou rovněž patrné v oblasti testování výrobků a bezpečnosti, a to z důvodu omezených finančních a lidských zdrojů. Převážná většina opatření zahrnutých ve vnitrostátní strategii pro zadávání veřejných zakázek byla přijata, jejich provádění však vyžaduje průběžné sledování, kontrolu a hodnocení. Zakázky se často zadávají přímo a existuje vysoký počet případů, kdy existuje jen jediná nabídka, což ohrožuje transparentnost a účinnost systému. Přetrvávajícím problémem je správní kapacita odvětví veřejných zakázek, stejně jako profesionalizace veřejných zadavatelů a agregátních nákupů. Dalšímu zlepšování transparentnosti a účinnosti postupů zadávání veřejných zakázek brání značné zpoždění při zavádění elektronického zadávání zakázek.

(17)

Trh práce se zlepšil, ale problémy přetrvávají. Míra zaměstnanosti dosáhla od doby, kdy Bulharsko vstoupilo do Unie, nejvyšší úrovně a míra nezaměstnanosti je pod unijním průměrem. I přes tento pozitivní vývoj mají některé skupiny obyvatel, jako jsou lidé s nízkou kvalifikací, mladí lidé, Romové a lidé se zdravotním postižením, stále ještě obtíže při hledání práce. Jsou prováděna konkrétní opatření na podporu dlouhodobě nezaměstnaných, kteří v roce 2018 tvořili 3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Účinná a udržitelná opatření aktivní pomoci by spolu s aktivními politikami na trhu práce a integrovanými službami zaměstnanosti a sociálních služeb mohly zlepšit zaměstnatelnost znevýhodněných skupin a šance na nalezení práce.

(18)

Rostoucí nedostatek dovedností v Bulharsku si vyžaduje značné investice. Mladí lidé by mohli snáze nalézt zaměstnání, pokud by se zlepšila kvalita a efektivita stáží a učňovské přípravy. Účast na opatřeních zaměřených na rozšiřování dovedností a na rekvalifikaci je u dospělé populace navíc velmi nízká. Navzdory opatřením zavedeným na podporu rozvoje digitálních dovedností zůstává úroveň základních digitálních dovedností v Bulharsku i nadále jednou z nejnižších v Unii (základní digitální dovednosti má 29 % populace ve srovnání s unijním průměrem, který činí 57 %).

(19)

Navzdory ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce o stanovení minimální mzdy a několika kolům jednání v roce 2018 se zaměstnavatelé a odbory stále rozcházejí v názorech na kritéria, jež mají být při stanovování minimální mzdy uplatněna. Existuje prostor pro dosažení větší shody ohledně objektivního a transparentního mechanismu stanovování mezd. I když se zdá, že se sociální partneři zapojují do navrhování a provádění politik a reforem ve větší míře, i nadále je nezbytná trvalá podpora posíleného sociálního dialogu.

(20)

Výsledky vzdělávání jsou stále slabé a nadále je silně ovlivňuje socioekonomické postavení rodičů. To svědčí o problémech ohledně kvality a inkluze v systému vzdělávání a odborné přípravy. Bulharsko nedostatečně investuje do vzdělávání, zejména do předškolního a základního vzdělávání, což jsou dvě oblasti, které mají zásadní význam pro vytváření rovných příležitostí od raného věku. Účast na kvalitním předškolním vzdělávání a péči je nízká, a to zejména u Romů a dětí z jiných znevýhodněných skupin. Míra předčasného odchodu ze vzdělávání je stále vysoká, což má negativní dopad na budoucí zaměstnatelnost a na výsledky trhu práce. Význam odborného vzdělávání a přípravy pro trh práce a dostupnost duálního odborného vzdělávání a přípravy jsou i nadále nedostatečné. I když některá opatření probíhají, je třeba vyvinout další úsilí, aby se zajistilo, že dovednosti absolventů vysokých škol pomohou důsledně řešit krátkodobý a střednědobý nedostatek dovedností. Bylo zavedeno několik opatření pro rekvalifikaci učitelů a zatraktivnění tohoto povolání. Programy formálního vzdělávání a vzdělávání dospělých určené pro učitele však musí být ještě více podpořeny a stále je zapotřebí úsilí ke zlepšení pracovních podmínek pedagogických pracovníků.

(21)

Bulharsko se stále potýká s vysokou mírou příjmové nerovnosti a s rizikem chudoby nebo sociálního vyloučení. Přestože se míra chudoby či sociálního vyloučení v roce 2018 snížila, činila 32,8 %, což je stále výrazně nad unijním průměrem. Systém sociálního zabezpečení se nevztahuje na všechny zaměstnané osoby a systém sociální ochrany je pro řešení významných sociálních otázek nedostatečný. To odráží nízkou úroveň sociálních výdajů, nerovnoměrnou dostupnost sociálních služeb na celém území a omezené přerozdělovací účinky daňového systému. V roce 2018 mělo nejbohatších 20 % obyvatel 7,7krát vyšší příjem než 20 % nejchudších, což je stále jeden z nejvyšších rozdílů v Unii. Navzdory některým opatřením je minimální příjem i nadále jen v omezené míře přiměřený a dostupný a stále chybí objektivní mechanismus pro jeho pravidelnou aktualizaci. Poskytování sociálních služeb ztěžuje nízká kvalita a neexistence integrovaného přístupu k aktivnímu začleňování. Přetrvávají rozdíly v přístupu k sociálním službám, zdravotní péči a dlouhodobé péči. To brání tomu, aby nejzranitelnější skupiny obyvatel, jako jsou Romové, děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením a lidé žijící ve venkovských oblastech, obdržely komplexní podporu. Pro část obyvatelstva je obtížné získat přístup k cenově dostupnému bydlení. Je proto zapotřebí více úsilí na podporu aktivního začleňování, podporu sociálně-ekonomické integrace zranitelných skupin, včetně Romů, zlepšení přístupu ke kvalitním službám a řešení materiální deprivace.

(22)

Odvětví zdravotní péče se stále vyznačuje nízkými veřejnými výdaji. Bulharsko má omezený přístup ke zdravotní péči, neboť omezené zdroje jsou nerovnoměrně rozdělovány a zdravotní pojištění nabízí pouze malou ochranu. Výše doplatků je značná, neboť musí vyrovnat nízkou úroveň veřejných výdajů. Nízká dostupnost praktických lékařů omezuje poskytování primární péče. Nedostatek zdravotních sester a ošetřovatelů je značný a jejich počet je v přepočtu na obyvatele jedním z nejnižších v Unii. Tyto nedostatky by pomohlo řešit rychlejší a účinnější provádění vnitrostátní strategie v oblasti zdraví.

(23)

Komise pokračuje v monitorování reformy soudnictví a v boji proti korupci a organizované trestné činnosti v Bulharsku v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování. Tyto oblasti proto nejsou do doporučení pro jednotlivé země v případě Bulharska zahrnuty, ale jsou důležité pro rozvoj příznivého podnikatelského prostředí v zemi. Ve zprávě mechanismu pro spolupráci a ověřování z listopadu 2018 bylo uvedeno, že Bulharsko pokračovalo ve svém úsilí o reformu soudnictví a řešení nedostatků v boji proti korupci a organizované trestné činnosti, ale že je třeba vyvinout v řadě oblastí další úsilí. Komise očekává, že pokrok opět posoudí na počátku podzimu roku 2019.

(24)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Bulharsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Při zohlednění regionálních rozdílů by to Bulharsku umožnilo využívat tyto prostředky v určených odvětvích nejlepším možným způsobem. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země při řízení těchto fondů.

(25)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Bulharska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Bulharsku pro rok 2019. Posoudila také konvergenční program z roku 2019, národní program reforem na rok 2019, jakož i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Bulharsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Bulharsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(26)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (7), že Bulharsko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(27)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a konvergenční program z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedeného doporučení č. 2,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv, který byl vyhlášen Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority roční analýzy růstu potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Česko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Česku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Česko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Česka v rámci strategie Evropa 2020.

(3)

Dne 30. dubna 2019 předložilo Česko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Česko se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Podle konvergenčního programu z roku 2019 vláda očekává, že oproti přebytku ve výši 0,3 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 bude rozpočet v roce 2020 vykazovat schodek ve výši 0,2 %, který se bude podle prognózy do roku 2022 postupně zhoršovat až na 0,5 %. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) je i nadále střednědobý rozpočtový cíl, který se změnil ze strukturálního schodku ve výši 1 % v roce 2019 na 0,75 % HDP od roku 2020, po celé programové období více než naplňován. Podle konvergenčního programu z roku 2019 by měl postupně klesat poměr veřejného dluhu k HDP, a to až na 29,7 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Rizika ohrožující dosažení rozpočtových cílů se jeví jako víceméně vyvážená; očekává se další růst mezd ve veřejném sektoru a sociálních transferů, který kontrastuje s malým snížením celkových příjmů vyjádřených jako podíl HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 se má strukturální saldo zhoršit na přibližně -0,1 % HDP v roce 2019 a na -0,4 % HDP v roce 2020, což je nadále nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognózy Česko v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(6)

Česko čelí z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí středně velkým rizikům, a to hlavně kvůli nákladům v souvislosti se stárnutím obyvatelstva. Hlavním faktorem, který negativně ovlivňuje dlouhodobou udržitelnost, jsou výdaje na důchody, jež by měly podle očekávání do roku 2070 vzrůst o zhruba dva procentní body HDP. Dlouhodobá rizika jsou dána nepříznivým demografickým vývojem a zastropováním zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu v 65 letech. Index závislosti starších osob, kterým se porovnává počet starších osob s počtem osob v produktivním věku, se v důsledku toho téměř zdvojnásobí a v roce 2070 bude činit přibližně 50 %. Nedávná opatření přispěla ke zlepšení přiměřenosti důchodů. Vedle velkorysejší valorizace důchodových dávek vláda zvýšila základní výměru důchodu a navýšila důchody pro starší důchodce. Tyto kroky však nejsou doplněny o politická opatření, jež by zlepšila udržitelnost. Zákonem stanovený věk odchodu do důchodu není například automaticky navázán na prodlužování střední délky života. V současnosti musí být jakákoli změna věku odchodu do důchodu (zákonem stanoveného i předčasného) navržena vládou a schválena parlamentem. Tato opatření lze rovněž kombinovat s politikami na trhu práce podporujícími delší pracovní život a účast nedostatečně zastoupených skupin. Dlouhodobou fiskální udržitelnost snižuje také předpokládaný nárůst veřejných výdajů na zdravotní péči souvisejících se stárnutím obyvatelstva, který do roku 2070 dosáhne 1,1 procentního bodu HDP. V této souvislosti by mohla nákladovou efektivnost systému zdravotní péče zlepšit další konsolidace odvětví nemocniční péče a investice do primární a integrované zdravotní a sociální péče.

(7)

Česká národní banka může stanovit doporučující makroobezřetnostní limity pro poskytování hypotečních úvěrů, avšak podle stávajících právních předpisů jsou její sankční pravomoci omezené, neboť dodržování těchto limitů nemůže formálně vymáhat. Ačkoli české banky obecně uvedená doporučení dodržují, závazné legislativně stanovené limity by pravděpodobně míru jejich dodržování ze strany českých bank a jiných poskytovatelů hypotečních úvěrů ještě zvýšily, čímž by se posílila finanční stabilita a snížila rizika pro dlužníky. Stále se projednává návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance.

(8)

Navzdory mírnému zlepšení zůstává pro podniky problémem korupce, která může brzdit hospodářskou činnost. Pozitivní je, že se v současnosti realizují reformy zavedené v roce 2017, včetně reforem v oblasti zadávání veřejných zakázek, a vláda nakonec přijala některá připravovaná opatření a postoupila je do parlamentu k dalšímu projednání. Figuruje mezi nimi například návrh na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na kraje a obce nebo návrh týkající se jmenování osob do vedení státních podniků, což je oblast, ve které může docházet ke střetu zájmů, a ve které je proto regulace zásadní. Dosud však nedošlo k přijetí návrhu, který se zaměřuje na ochranu oznamovatelů, a návrhu, který upravuje lobbování.

(9)

Český trh práce vykazuje velmi dobré výsledky. Zaměstnanost v posledních sedmi letech vytrvale roste a nezaměstnanost výrazně poklesla. Stále je však na trhu práce nedostatečně využíván potenciál žen s malými dětmi, osob s nízkou kvalifikací a osob se zdravotním postižením. Vzhledem k nedostatku pracovních sil existuje zjevný prostor pro zvyšování jejich účasti na trhu práce. Rozdíly mezi ženami a muži v oblasti zaměstnanosti a mezd zůstávají vysoké, a to i přes nedávno přijatá opatření, která vedla k flexibilnější rodičovské dovolené a ke zvýšení počtu zařízení péče o děti. Míra zaměstnanosti mezi ženami je stále výrazně nižší než mezi muži. Významný vliv na jejich účast na trhu práce má přitom i nadále malá nabídka cenově dostupné péče o děti, dlouhá rodičovská dovolená, malé využívání pružného uspořádání práce a nedostatek zařízení dlouhodobé péče. V roce 2017 bylo v nějakém druhu formální péče o děti pouze 6,5 % dětí mladších tří let (ve srovnání s průměrem Unie ve výši 34,2 %). Ačkoli pracovníci s nízkou kvalifikací představují malé procento populace, míra jejich zaměstnanosti je značně nižší než u osob se střední a vysokou kvalifikací. Nízká zůstává také míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Veřejným službám zaměstnanosti se kvůli omezené kapacitě v současné době nedaří poskytovat uchazečům o zaměstnání individuální a trvalou podporu. Posílení informační a aktivační kapacity veřejných služeb zaměstnanosti v kombinaci s účinnými a dobře zacílenými aktivními politikami na trhu práce by přispělo ke zvýšení ekonomické aktivity znevýhodněných skupin.

(10)

Ekonomika zaměřená na průmyslovou výrobu si vzhledem k omezením, jež souvisejí s pracovní silou a demografickou situací, žádá další investice do vzdělávání a odborné přípravy, včetně vzdělávání a odborné přípravy pro zaměstnané dospělé osoby, aby byla země připravena čelit výzvám, k nimž vedou strukturální změny v ekonomice, jako například budoucí technologické změny. Mimo jiné v důsledku budoucí automatizace a robotizace by se mohl objevit nesoulad co do kvalitativních dovedností, zejména v digitálním odvětví. Nová pracovní místa budou vyžadovat nové kompetence a značné investice, zejména v oblasti vyšších odborných technických dovedností a digitálních dovedností, jež budou pracovníci podle předpokladů potřebovat po automatizaci stávajících mechanických úkonů. Ačkoli byla v uplynulých letech realizována řada iniciativ s cílem zavést komplexní strategii pro dovednosti, nepodařilo se dosud vytvořit skutečně komplexní systém.

(11)

Výsledky v oblasti vzdělávání jsou nadále silně ovlivněny socioekonomickým zázemím studentů. V roce 2016 byla s podporou Evropského sociálního fondu spuštěna reforma, která má zvýšit inkluzivnost vzdělávání. Její úspěch bude záviset na dostupnosti dostatečného a udržitelného vnitrostátního financování, další odborné přípravě učitelů a asistentů a veřejné osvětě o přínosech inkluzivního vzdělávání. Dopad reformy pro inkluzivní vzdělávání na účast romských dětí ve všeobecném vzdělávání je sice celkově pozitivní, ale zůstává omezený. Úroveň dosahovaného vzdělání nepříznivě ovlivňují nízké investice, malá atraktivita učitelského povolání a socioekonomické nerovnosti. Učitelů je nedostatek z důvodu malé prestiže povolání, platů, jež jsou ve srovnání s jinými profesemi i navzdory nedávnému nárůstu nízké, a omezených možností profesního rozvoje. Učitelské povolání je pro talentované mladé lidi i nadále poměrně málo atraktivní. Nedostatek kvalifikovaných učitelů spolu s očekávaným nepříznivým demografickým vývojem tak naznačuje, že by mohlo být stále obtížnější učitele v budoucnu získávat a udržet si je.

(12)

Přestože je Česko tranzitní zemí, dostavba evropských dopravních sítí včetně koridorů TEN-T není zdaleka dokončena. Nedostatečná je nadále také příměstská dopravní infrastruktura, což omezuje dostupnost bydlení a možnosti dojíždění za prací. Nedostatečná dopravní spojení rovněž odrazují od podnikatelské činnosti, především v odlehlých regionech. V metropolitních oblastech se rozvíjí příměstské bydlení, ale příměstská dopravní síť zaostává, zejména pokud jde o železniční infrastrukturu. Země dosahuje slabých výsledků, co se týče uhlíkové problematiky, zejména podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a využívání elektrických vozidel. Plánovaný růst dobíjecí infrastruktury pro elektrická vozidla nebude patrně stačit k uspokojení budoucí poptávky. Další investice do udržitelné dopravy by mohly rovněž pomoci snížit znečištění ovzduší a hlukové znečištění a zejména v městských oblastech zmírnit jejich dopad na veřejné zdraví. Digitální infrastruktura se zlepšuje, ale přetrvávají rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi, přičemž na venkově je rychlými širokopásmovými sítěmi pokryto jen 59 % domácností. Modernizace starších sítí založených na měděném vedení a na pevných bezdrátových přístupových řešeních nebude dostačovat k dosažení cílů, které si země v oblasti konektivity vytyčila pro rok 2025. Mají-li být uspokojeny budoucí potřeby v oblasti připojení, jsou zapotřebí investice do sítí s velmi vysokou kapacitou (tj. do optického vlákna) a patřičná opatření na straně poptávky.

(13)

Energetická náročnost českého hospodářství zůstává i nadále jednou z nejvyšších v Unii, jelikož energetická účinnost se zlepšuje jen pomalu, zejména pokud jde o budovy. Energeticky nejnáročnější jsou průmysl a bydlení. Zlepšením energetické účinnosti může Česko zvýšit svou konkurenceschopnost, a to díky snížení nákladů domácností a podniků na energie, rozvoji ekologičtějších odvětví a posunu v hodnotovém řetězci. V energetice dominuje uhlí, které je nejvýznamnějším zdrojem emisí uhlíku a jehož spalování výrazně ohrožuje kvalitu místního ovzduší. V posledních pěti letech výrazně vzrostly emise skleníkových plynů ze silniční dopravy. V oblasti přizpůsobování se změně klimatu a prevence rizik chybí patřičná opatření, pokud jde o vhodnou prevenci, připravenost a odolnost vůči katastrofám.

(14)

Investicím může bránit administrativní a regulační zátěž. Mnoho českých podniků vnímá administrativní a regulační zátěž jako hlavní překážku investic. Výrazné komplikace pro podnikání stále představují rychle se měnící právní předpisy a složité správní postupy. Náklady na vymáhání smluvních závazků, časté změny daňových a pracovněprávních předpisů a obtíže při získávání stavebních povolení potenciálně odrazují od investic v zemi. Míra administrativní zátěže se rovněž značně liší v závislosti na regionu. Návrhy z nedávné doby mají zjednodušit složité postupy plánování, zejména u velkých infrastrukturních projektů. Vláda se kromě toho chystá do roku 2021 vypracovat ve spolupráci se sociálními partnery návrh nového stavebního zákona. Odpovědnost za dozor nad trhem s produkty je rozdělena mezi různé organizace, což vede k překryvům a ztěžuje účinnou koordinaci a efektivní spolupráci.

(15)

Ačkoli jsou patrná jistá zlepšení z hlediska transparentnosti a poskytovaných školení, postupy zadávání veřejných zakázek stále zaostávají, pokud jde o míru soutěže, a to z důvodu vysokého podílu zadávacích řízení, v nichž je obdržena pouze jedna nabídka, a pokud jde o používání kritérií kvality a o důvěru ve veřejné instituce. Stále nedošlo k osvojení strategického přístupu, a proto se převážná většina rozhodnutí o zadání veřejné zakázky i nadále zakládá na nejnižší ceně. Větší důraz se klade na centralizované zadávání zakázek a na sdílení odborných znalostí, avšak k jejich zavádění dochází navzdory jejich prokázanému potenciálu spíše pomalu.

(16)

Česko zatím nevytvořilo plně funkční inovační ekosystém založený na domácím výzkumu a vývoji. Z hlediska Unie se navzdory zvýšení intenzity výzkumu a vývoje nadále řadí mezi průměrné inovátory. Tyto výsledky mohou souviset s tím, že veřejné investice postrádají plně soudržnou strategii, která by posílila slabší výkonnost výzkumu a zlepšila spolupráci mezi soukromým sektorem a akademickou sférou. Nárůst produktivity táhnou převážně velké zahraniční společnosti, zatímco domácí podniky v oblasti vytváření přidané hodnoty zaostávají. Souhrnná produktivita výrobních faktorů, která je ukazatelem efektivnosti využívání kapitálu a práce v produkci, navíc roste poměrně pomalu. Větším zaměřením na domácí inovace by se mohla zvýšit produktivita v rámci celého podnikového spektra, včetně malých a středních podniků.

(17)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Česku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Česko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(18)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Česka, kterou zveřejnila ve své zprávě o Česku pro rok 2019. Posoudila také konvergenční program z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Česku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Česku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(19)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (6), že Česko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Dánsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Dánsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Dánsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Dánska v rámci strategie Evropa 2020.

(3)

Dne 15. března 2019 předložilo Dánsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 10. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Dánsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém konvergenčním programu z roku 2019 vláda plánuje celkový schodek vládního sektoru ve výši 0,1 % hrubého domácího produktu (HDP) v letech 2019 a 2020. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) Dánsko svůj střednědobý rozpočtový cíl, kterým je strukturální schodek ve výši 0,5 % HDP, i nadále po celé programové období do roku 2025 překonává. Podle konvergenčního programu z roku 2019 se očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP v roce 2019 klesne na 33,4 %, v roce 2020 zůstane stabilní a poté do roku 2025 naroste na 37,8 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je pro programové období reálný. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 0,9 % HDP a v roce 2020 ve výši 1,0 % HDP, což je nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Rizika se týkají výpadků příjmů z nestabilních položek, zejména daně z výnosů důchodového pojištění. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Dánsko v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(6)

Dánský systém výzkumu a inovací se vyznačuje vysokou mírou investic, silnou základnou lidských zdrojů a vědeckou excelencí. Výzkumné a inovační prostředí se v Dánsku však omezuje na poměrně malý počet subjektů, kterými jsou velké podniky a nadace, zejména ve farmaceutickém a biotechnologickém odvětví, což činí systém výzkumu a inovací potenciálně zranitelným vůči vnějším otřesům. Bylo by tudíž dobré zvýšit investice do rozvoje vysoce inovativních společností.

(7)

K posílení udržitelného a inkluzivního růstu v Dánsku je nezbytné nutné zajistit v době demografických a technologických změn nabídku pracovních sil a řešit jejich nedostatek, zvláště pokud jde o kvalifikované pracovníky a odborníky na informační a komunikační technologie. Na nabídku kvalifikovaných pracovníků by pravděpodobně měly pozitivní dopad reformy a investice, které by zlepšily přitažlivost odborného vzdělávání a přípravy, a v důsledku toho i zvýšily míru účasti na nich. S řešením tohoto problému by mohly pomoci také trvalé investice do vzdělávání dospělých, celoživotního učení a digitálních dovedností. Přínosné by v tomto směru bylo též zaměřit se na lepší začleňování marginalizovaných a znevýhodněných skupin na trhu práce. Týká se to zejména mladých lidí s nízkou úrovní dosaženého vzdělání, lidí z rodin migrantů, osob se sníženou pracovní schopností a osob se zdravotním postižením. Problémem nadále zůstávají studijní výsledky dětí z rodin migrantů.

(8)

I přesto, že silnice jsou velmi kvalitní, dopravní přetížení na nich narůstá, a to zejména v okolí velkých měst. Kromě toho je potřeba dekarbonizovat odvětví dopravy a v tomto ohledu se nabízejí příležitosti investovat do udržitelné dopravní infrastruktury, která by pomohla dosáhnout dekarbonizace dopravy i řešit přetížení na silnicích, mimo jiné též zaváděním infrastruktury pro alternativní paliva. Končící vláda předložila plán k omezení dopravního přetížení v okolí větších měst. Na období let 2020 až 2030 v něm vyčlenila 112 miliard DKK (téměř 6 % HDP), avšak plán dosud nebyl přijat.

(9)

Ačkoli úroveň produktivity v dánském hospodářství se nadále řadí k nejvyšším v Unii, růst produktivity se již po několik desítek let snižuje. Vyvážející společnosti vykazují vyšší růst produktivity než společnosti, jež jsou chráněny před konkurencí ze strany zahraničních podniků. Dánsko sice přijalo opatření, kterými podporuje růst produktivity u společností v odvětvích služeb orientovaných na domácí trh, růst produktivity a hospodářská soutěž v těchto odvětvích však stále zaostávají. Dánsko provedlo opatření k posílení hospodářské soutěže ve finančním sektoru a nadále plní strategii pro veřejné služby.

(10)

Ceny bydlení se po několik let výrazně zvyšovaly a nyní se zejména v hlavních městských oblastech zdají nadhodnocené. Jejich nárůst se nicméně v roce 2018 zpomalil. Poměr zadlužení domácností k disponibilnímu příjmu zůstává i přes setrvalý pokles nejvyšší v Unii. Podíl hypotečních úvěrů s pohyblivými úrokovými sazbami a platebními prázdninami se postupně snižuje, ale i nadále je vysoký. Díky novým makroobezřetnostním opatřením se nových hypotečních úvěrů s velmi vysokou mírou zadlužení domácností a velmi vysokým poměrem úvěru k hodnotě nemovitosti již neuzavírá takové množství. Dánské orgány v posledních letech rovněž aktivovaly proticyklickou kapitálovou rezervu, provedly opatření ke zvýšení odolnosti bank a schválily reformu majetkové daně (s účinností od roku 2021), která by měla ukončit procyklický systém daně z nemovitostí. Nicméně kombinace velmi vysokého poměru úvěru k příjmu, vysokého zadlužení s vysokou citlivostí na úrokovou sazbu a nadhodnocených cen bydlení představuje riziko pro hospodářskou a finanční stabilitu, a je proto opodstatněné situaci neustále sledovat.

(11)

V souvislosti s rozsáhlým skandálem s praním peněz, který postihl největší finanční instituci v Dánsku, se prevence praní peněz a financování terorismu stala pro tuto zemi prioritou. Dánský parlament dosáhl politické dohody ohledně posílení dohledu a nového balíčku opatření, jehož součástí je i strategie boje proti praní peněz a financování terorismu. Strategie spočívá na osmi pilířích, k nimž patří mimo jiné posílení spolupráce mezi orgány dohledu, finanční zpravodajskou jednotkou a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami. Nicméně se nadále objevují problémy a orgán finančního dohledu ještě bude muset přijmout dodatečná opatření a pokyny, jež by dohled v této oblasti posílily. Po přijetí těchto opatření bude třeba věnovat pozornost jejich účinnému provedení.

(12)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Dánsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Dánsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(13)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Dánska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Dánsku pro rok 2019. Posoudila také konvergenční program z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Dánsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Dánsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(14)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (6), že Dánsko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Německo uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Německo jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 a 2, bylo plně a včas provedeno. Konkrétně investiční opatření a podpora růstu mezd budou užitečné při plnění prvního doporučení pro eurozónu, pokud jde o obnovení rovnováhy v eurozóně, a přesun daňové zátěže z oblasti práce do jiných oblastí bude užitečný při plnění třetího doporučení, pokud jde o fungování trhu práce.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Německu pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Německo učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Německa v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Německo potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Zejména pomalu se snižující přebytek běžného účtu zůstává nadále vysoký a má přeshraniční význam. Přebytek se v roce 2018 v kontextu oživení domácí poptávky mírně snížil a očekává se, že v nadcházejících letech bude i nadále postupně klesat, přičemž stále zůstane nad prahovou hodnotou stanovenou v postupu při makroekonomické nerovnováze. Přebytek je odrazem nízké míry investic v poměru k úsporám v soukromém i veřejném sektoru. Díky opatřením přijatým na podporu soukromých a veřejných investic došlo k jejich podstatnému zvýšení. To přispělo k růstu, který je více tažen domácí poptávkou. Avšak vzhledem k příznivým finančním podmínkám, nahromadění výpadků veřejných investic v minulosti, zejména na obecní úrovni, a dostupnému fiskálnímu prostoru mohl být očekáván vyšší růst investic a spotřeby z hlediska podílu na hrubém domácím produktu (HDP). Růst mezd se kvůli napjatější situaci na trhu práce poněkud zrychlil, avšak růst reálných mezd je i nadále mírný.

(4)

Německo předložilo svůj národní program reforem na rok 2019 dne 16. dubna 2019 a svůj program stability z roku 2019 dne 17. dubna 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Německo se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém programu stability z roku 2019 vláda plánuje na období 2019–2023 rozpočtový přebytek ve výši ½ až ¾ % HDP. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) je střednědobý cíl (tj. strukturální schodek ve výši 0,5 % HDP) v programovém období stále překračován. Podle programu stability z roku 2019 by měl v roce 2019 poměr veřejného dluhu k HDP klesnout pod referenční hodnotu 60 % HDP stanovenou ve Smlouvě a poté postupně klesat a v roce 2023 bude činit 51,¼ %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je příznivý. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 1,1 % HDP a v roce 2020 ve výši 0,8 % HDP, což je nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Veřejný dluh by si měl udržet jasnou sestupnou tendenci. Celkově se Rada domnívá, že Německo ustanovení Paktu o stabilitě a růstu v letech 2019 a 2020 dodrží. Zároveň a při respektování střednědobého rozpočtového cíle je důležité využít fiskální a strukturální politiky, aby bylo dosaženo trvalého vzestupného trendu v oblasti veřejných a soukromých investic, zejména na regionální a obecní úrovni.

(7)

Veřejné a soukromé investice se v roce 2018 výrazně zvýšily, avšak míra investic zůstává pod průměrem eurozóny. Veřejné investice v roce 2018 vzrostly v nominálním vyjádření o 7,7 % a v reálném vyjádření o 3,8 %, avšak je nadále třeba vyvíjet úsilí o odstranění rozsáhlého výpadku v investicích, zejména u investic do infrastruktury a vzdělávání. Růst reálných veřejných investic, který byl v uplynulém období negativní, je za poslední tři roky kladný. Na úrovni obcí vzrostly nominální investice jen v roce 2018 téměř o pětinu. To je odrazem vládního úsilí v oblasti podpory investic. Avšak investice na úrovni obcí zůstaly nižší než odpisy. Podle šetření KfW Municipal Panel provedeného v roce 2019 dosahoval objem výpadků v investicích nahromaděný do roku 2018 úrovně 4 % HDP. Spolu s příznivým stavem rozpočtu daná situace naznačuje, že existuje prostor pro zvýšení investic na všech úrovních veřejné správy, zejména na úrovni regionální a obecní. Investice do veřejné infrastruktury jsou stále brzděny omezeními v oblasti kapacit a plánování na obecní úrovni. Opatření k překonání těchto omezení byla zavedena, avšak dosud nevedla k hmatatelným výsledkům. Navíc existuje prostor pro zlepšení digitálních veřejných služeb a zadávání veřejných zakázek. Soukromé investice se výrazně zvýšily, avšak ne stejnou měrou ve všech oblastech. V reakci na rekordně vysoké využití kapacity významně vzrostly investice do zařízení. Investice do bydlení dále rostou. Stavebnictví však nyní vykazuje omezení kapacit a zvyšování cen. Nebytová výstavba v reálném vyjádření roste jen pomalu, což naznačuje, že je možné, že základní infrastruktura nedržela krok s ekonomickými potřebami.

(8)

Veřejné výdaje na vzdělávání, které v roce 2017 činily 4,1 % HDP, zůstaly pod unijním průměrem ve výši 4,6 %. Z celkových výdajů vládních institucí bylo na vzdělávání vynaloženo 9,3 %, což je rovněž pod unijním průměrem ve výši 10,2 %. Výdaje na vzdělávání a výzkum se v roce 2017 udržely na 9 % HDP, což znamená, že nebyl splněn vnitrostátní cíl ve výši 10 % HDP. I když výdaje na vzdělávání v reálném vyjádření vzrostly, velké výpadky v investicích se z důvodu demografického vývoje dále zvyšovaly. Legislativní změny, které spolkové vládě umožňují přímé investice do digitálního vzdělávání jako doplněk zdrojů poskytnutých spolkovými zeměmi (digitální pakt), jsou slibné, avšak dosud neprokázaly výsledky. Problémy, k nimž patří např. narůstající počet studentů, nedostatek učitelů, digitalizace a další rozšiřování předškolního vzdělávání a péče, budou vyžadovat náležité veřejné finanční prostředky. Pro zvýšení potenciálního růstu Německa a přizpůsobení se technologické změně mají další výdaje na vzdělávání, výzkum a inovace zásadní význam.

(9)

Německo v posledních letech dosáhlo pokroku při zvyšování intenzity výzkumu a vývoje, zejména v důsledku zvýšení výdajů velkých společností v oblasti výzkumu a vývoje, a to především v odvětvích středně vyspělé a vysoce vyspělé technologie a zejména v automobilovém průmyslu. Intenzita výzkumu a vývoje malých a středních podniků je výrazně pod průměrem Unie a nadále zaostává. Malé a střední podniky těží obvykle z výhod ze spolupráce s veřejnými výzkumnými institucemi méně než velké společnosti. Tyto dva faktory poškozují podnikatelské inovace, které dlouhodobě sledují klesající trend. Další investice do výzkumu a vývoje mají zásadní význam nejen pro zvýšení inovační kapacity v celém hospodářství a zvýšení produktivity, ale rovněž k usnadnění přechodu na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství, zejména ve vztahu k udržitelné dopravě, ekologickým energetickým technologiím, ekologickým inovacím a recyklaci, a dále zvyšují výkonnost odvětví veřejného výzkumu a jeho příspěvek k těmto cílům.

(10)

Digitalizace německého hospodářství postupuje pomalu a malé a střední podniky přijímají digitální technologie nadále pomalu. Německo zaostává v zavádění vysokokapacitní širokopásmové sítě (gigabitové rychlosti) na vnitrostátní úrovni zaostává, a zejména ve venkovských oblastech, kde by větší investice mohly zlepšit růst produktivity. Pouze 9 % německých domácností (v polovině roku 2018) je pokryto vysoce výkonnými přístupovými sítěmi z optických vláken, přičemž průměr Unie činí 30 %. Uvedený stav se stále technologicky řeší převážně modernizací stávajících měděných kabelových sítí (vektorizace). Zatímco řada služeb spoléhá na vysoce rychlostní připojení, v roce 2017 nebylo 23 700 zón hospodářských aktivit připojeno k síti z optických vláken a 28 % všech společností nemělo přístup k síti o alespoň 50 megabitech. Nedostávající se připojení brzdí rozvoj investic, zejména malých a středních podniků, z nichž se mnohé nacházejí ve venkovských a polovenkovských oblastech. Veřejná intervence do zavádění superrychlé (≥ 100 Mbps) širokopásmové infrastruktury ve venkovských oblastech má nadále zásadní význam, přičemž by se mohly prozkoumat různé možnosti nad rámec dotací. Výkonnost digitálních veřejných služeb a elektronického zdravotnictví je hluboko pod průměrem Unie. Pouze 43 % německých uživatelů internetu využilo v roce 2018 služby elektronické veřejné správy (ve srovnání s unijním průměrem ve výši 64 %). Pokud jde o elektronické zdravotnictví, 7 % Němců využívá služby v oblasti zdravotnictví a péče poskytované online (ve srovnání s unijním průměrem ve výši 18 %). Elektronické recepty používá 19 % praktických lékařů (ve srovnání s unijním průměrem ve výši 50 %).

(11)

Za účelem řešení výzev v oblasti mobility a kvality ovzduší, jakož i za účelem podpory zmírňování změny klimatu a adaptace na tuto změnu, musí Německo více investovat do dopravní infrastruktury a řešení v oblasti čisté mobility. Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy v posledních pěti letech vzrostly. Kvalita ovzduší v Německu vyvolává vážné obavy, a to zejména v městských oblastech, kde 60 % škodlivých emisí NOx pochází z dopravy. Pro nákladní dopravu by byla přínosná rozvinutější intermodální řešení. Pro každodenní dojíždění zůstávají automobily zdaleka nejčastěji používanými dopravními prostředky a průměrný čas strávený v dopravních zácpách činí přibližně 30 hodin ročně. Náklady související s kongescí a hledáním volných parkovacích míst se odhadují na 110 miliard EUR ročně, což odpovídá přibližně 4 % německého HDP. I když u nových registrací automobilů byl zaznamenán největší nárůst automobilů na alternativní paliva, jejich počet zůstává nízký. Sdílení automobilů a spolujízda jsou stále málo využívány. S ohledem na nové dodavatelské řetězce baterií a kritických surovin budou potřebné rovněž značné veřejné a soukromé investice.

(12)

Německé elektroenergetické sítě se pomalu přizpůsobují výrobě energie z obnovitelných zdrojů a jsou stále zapotřebí značné investice do přenosových a distribučních soustav. Výrazná zpoždění v provádění řady projektů znamenala pro německé a evropské elektroenergetické sítě a trhy s elektřinou značné náklady. Do druhého čtvrtletí roku 2018 tak bylo z 1 800 km projektů rozvodných sítí uvedených v zákoně o rozšíření elektrických sítí z roku 2009 provedeno pouze přibližně 800 km, a to z části kvůli odporu veřejnosti. Prodlevy při rozšiřování sítě povedou k vyšším nákladům spojeným s kongescí a dalším narušením fungování trhu, a to jak v Německu, tak za jeho hranicemi. S ohledem na dosahování cílů v oblasti energetiky a klimatu mají investice do energetických sítí, které podporují propojování odvětví, diverzifikaci a náležitou síťovou infrastrukturu, zásadní význam pro flexibilitu energetického systému a lepší integraci v různých odvětvích hospodářství.

(13)

Dostupnost bydlení v Německu se snižuje. Od roku 2015 rostou nájmy i ceny nemovitostí rychleji než jejich dlouhodobý průměr, zejména ve velkých městech. V roce 2017 představovaly náklady na bydlení v Německu pro 20 % populace ve věku 65 let a více nadměrně velkou zátěž (tj. celkové náklady na bydlení činily více než 40 % jejich disponibilního příjmu), přičemž ve zbytku Unie se to týkalo 10 % Evropanů ve věku 65 let a více. Pokud jde o obyvatelstvo s nejnižším příjmem, míra příliš vysokých nákladů na bydlení byla 10 procentních bodů nad průměrem Unie, který činí 35,3 %. Vláda reagovala přijetím několika opatření, jako je např. „cenová brzda“ omezující růst nájmů (Mietpreisbremse) a režim podpory na pořízení nové nemovitosti (Baukindergeld), jakož i změnou základního zákona, která umožňuje finanční podporu výstavby sociálního bydlení na spolkové úrovni. Počet nové bytové výstavby však značně zaostává za poptávkou a vládním cílem 375 000 nových bytů za rok. Proto mohou být potřebná další opatření, např. zrychlení výstavby sociálního bydlení, zlepšení možností dopravy, jakož i reforma regulace využívání půdy a stavebních předpisů.

(14)

Německo profituje zejména z integrace jednotného trhu a hraje důležitou roli v jeho dalším rozvoji. Překážky hospodářské soutěže v odvětví podnikatelských služeb v Německu však zůstávají ve srovnání s jinými členskými státy vysoké. Týká se to různých oblastí, včetně regulovaných povolání, např. architektura, inženýrství a právní služby, kde regulační omezení, např. vyhrazování činností a regulace cen a poplatků potlačují hospodářskou soutěž. Avšak také u neregulovaných podnikatelských služeb existuje, pokud jde o obecné podnikatelské prostředí, oproti ostatním členským státům více omezení. Změny v regulaci podnikatelských služeb za účelem zvýšení hospodářské soutěže by podpořily účinnost a efektivitu investiční a ekonomické činnosti.

(15)

Po určitém zlepšení v předchozích letech došlo v minulém roce v reformě německého daňového systému, jejímž cílem je posílit domácí soukromé investice a růst, pouze k omezenému pokroku. Daňový systém zůstává složitý, narušuje proces rozhodování, např. v oblasti účasti na trhu práce, investic a financování, a mohl by poskytovat účinnější pobídky pro investice a spotřebu. Největšího pokroku bylo dosaženo v oblasti zdanění práce, což se však zatím v údajích neprojevilo. Stále existuje potenciál ke snížení narušujícího zdanění práce prostřednictvím přesunutí daňového zatížení z práce na zdroje příjmů, které více přispívají k udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Zdanění příjmů z pracovní činnosti v roce 2018 (daňové zatížení) patří nadále mezi nejvyšší v Unii, a to jak u osob s průměrným příjmem, tak u nízkopříjmových osob. Příspěvky na sociální pojištění zaměstnanců jsou ve srovnání s jinými zeměmi velmi vysoké a celkové příspěvky na sociální pojištění činí přibližně dvě třetiny daňového zatížení, zatímco daň z příjmu představuje jednu třetinu. Oproti tomu příjmy z ekologických daní jako podíl na HDP patří k nejnižším v Unii. Kapitálové náklady a efektivní průměrná sazba daně z příjmů právnických osob, jež se v jednotlivých regionech liší, jsou jedny z nejvyšších v Unii. Efektivní průměrná daňová sazba činila 28,8 % (agregovaný objem v celostátním vyjádření), přičemž průměr Unie činí 20 %. Kvůli vzájemné propojenosti daně z příjmu právnických osob, místní živnostenské daně a solidárního příspěvku je systém daně z příjmu právnických osob složitý, předpokládá vysoké administrativní náklady a narušuje míru a alokaci investic. Kromě toho má daň z příjmu právnických osob nepříznivý dopad na finanční rozhodování, neboť zvýhodňuje financování na dluh, které je na základě údajů z roku 2017 dle odhadů třetí nejvyšší v Unii. Snížení kapitálových nákladů vlastního kapitálu by mohlo zvýšit soukromé investice a posílit poměrně málo rozvinutý trh rizikového kapitálu.

(16)

Trh práce zůstává silný, avšak potenciál trhu práce některých skupin není dostatečně využit. Míra zaměstnanosti osob ve věku 20 až 64 let ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018 dosáhla 79,9 % a je jednou z nejvyšších v Unii. Nezaměstnanost na počátku roku 2019 klesla na rekordně nízkou úroveň 3,2 %. Vysoký počet volných pracovních míst a nedostatek pracovních sil jsou čím dál zjevnější a v některých regionech a odvětvích významně omezují výrobu. Potenciál trhu práce některých skupin, jako jsou ženy a lidé pocházející z přistěhovaleckého prostředí, je nevyužit. Podíl žen pracujících na částečný úvazek je v Německu velmi vysoký a dosahuje 46,7 %. Zdanění práce v Německu zůstává relativně vysoké, a to i u nízkopříjmového obyvatelstva. Zvláštní pravidla, kterými se řídí společné zdanění příjmů sezdaných párů (Ehegattensplitting), tlumí motivaci druhého výdělečně činného partnera zejména k delší pracovní době. Osoby přistěhovaleckého původu mají značně nižší míru zaměstnanosti než osoby, jejichž rodiče se narodili v Německu, přičemž tento rozdíl je vysoký především u žen. Byla přijata opatření na podporu začlenění uprchlíků na trh práce, avšak stále přetrvávají výzvy např. z důvodu jejich nedostatečné znalosti německého jazyka, chybějících nebo nepřevoditelných kvalifikací, pečovatelských povinností k dětem a příbuzným a nedostatku zkušeností s neformálními pravidly na německém trhu práce.

(17)

Odchod silných populačních ročníků do důchodu má v Německu větší dopad než v jiných členských státech. V dlouhodobém horizontu tato demografická změna zatíží německé veřejné finance a mohla by představovat výzvu pro přiměřenost důchodů a zhoršit stávající omezený podíl starších osob (ve věku 65 let a více), kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením. Očekává se, že do roku 2040 se Německo bude potýkat s jedním z nejvyšších růstů výdajů ve vztahu HDP v oblasti státních penzí v Unii (až 1,9 procentního bodu HDP), přičemž podle zprávy o stárnutí populace z roku 2018 (Evropská komise, 2018d) se očekává, že výše průměrného důchodu v poměru k výši průměrné mzdy klesne o 4,4 procentního bodu na 37,6 %. Nedávnými důchodovými reformami byla zvýšena úroveň dávek pro některé skupiny, avšak dosud není zřejmé, zda dosažené sociální výhody jsou úměrné značným fiskálním nákladům. Vláda rovněž stanovila dvě „omezení“ (doppelte Haltelinie): maximální sazbu příspěvku do důchodového systému ve výši 20 % a minimální míru náhradových poměrů ve výši 48 % do roku 2025. Očekává se, že zachování těchto limitů bude vyžadovat značné fiskální transfery, což ještě více zatíží budoucí generace. Problémem navíc zůstává přiměřenost důchodových příjmů pracovníků s nízkým příjmem.

(18)

Navzdory zvyšujícímu se nedostatku pracovních sil zůstává růst reálných mezd mírný, přičemž nominální výdělky v roce 2018 vzrostly o 3,1 %. Navíc k celkovému růstu mezd v roce 2018, který mírně převyšoval růst produktivity, přispěl především růst zaměstnanosti v lépe placených pracovních místech na plný úvazek a snížení podílu příležitostné práce na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti. Působnost kolektivního vyjednávání dále klesala (od roku 2016 do roku 2017 o 2 procentní body), a to na 49 % v západní části země a na 34 % ve východní části. Mezi jednotlivými odvětvími existují značné rozdíly, přičemž kolektivní vyjednávání je ve veřejném odvětví a v průmyslu rozšířenější než ve službách. Pracovníci s nízkými mzdami mají obecně prospěch z minimální mzdy, která je zavedena od roku 2015. Hodinové mzdy ve spodní části rozložení mezd, zejména dva nejnižší mzdové decily, podstatně vzrostly. Avšak podíl pracovníků s nízkými příjmy, který v roce 2017 činil 22,5 %, zůstává značně nad průměrem Unie. Počet lidí zaměstnaných v tzv. minijobech klesl v období 2010–2018 o 6,8 % a zaměstnanost, na níž se vztahuje sociální pojištění, v témže období vzrostla přibližně o 18,1 %. Posílení podmínek na podporu růstu mezd by podpořilo domácí poptávku a přispělo k obnovení rovnováhy v eurozóně.

(19)

Vzestupná sociální mobilita ve vzdělání je v Německu nízká. Národní zdroje potvrzují malý pokrok, pokud jde o snižování vlivu socioekonomického zázemí na výsledky v oblasti vzdělávání. Německo vykazuje dobré výsledky v začleňování nedávno příchozích migrantů a uprchlíků do vzdělávání a odborné přípravy. Avšak lidé přistěhovaleckého původu se obvykle potýkají s většími překážkami než studenti, jejichž rodiče se narodili v Německu (např. míry předčasných odchodů ze vzdělávání a potíže při hledání učňovských míst). Čím dál různorodější složení tříd vyžaduje silné úsilí o posílení učitelské profese, a to v období již tak značného nedostatku učitelů. Účast zaměstnanců na vzdělávání dospělých představuje problém pro výkonnost trhu práce v budoucnu, zejména pro 6,2 milionu dospělých, kteří postrádají základní dovednosti ve čtení a psaní.

(20)

Ačkoli počet lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením od roku 2014, kdy dosáhl svému maxima, klesl, výzvy v oblasti nerovnosti příležitostí však přetrvávají. Zejména riziko ohrožení chudobou a sociálním vyloučením bylo v roce 2017 o 67 procentních bodů vyšší u dětí s rodiči s nízkou kvalifikací než u dětí rodičů s vysokou kvalifikací. Tento rozdíl je podstatně vyšší než průměrný rozdíl v Unii (53,9 procentního bodu).

(21)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Německu pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Německo by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(22)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Německa, kterou zveřejnila ve své zprávě o Německu pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Německu adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Německu, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(23)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (7), že Německo zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(24)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 a 2. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování doporučení pro eurozónu 2019, a zejména jeho prvního doporučení. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s přebytkem běžného účtu,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Estonsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Estonsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 2 a 3, bylo plně a včas zohledněno. K zohlednění druhého doporučení pro eurozónu týkajícího se podpory investic napomohou zejména opatření zaměřená na hospodářskou politiku související s investicemi do určených oblastí.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Estonsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Estonsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Estonska v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 30. května 2019 předložilo Estonsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 30. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Estonsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Program stability z roku 2019 byl předložen na základě předpokladu nezměněné politiky. Tento program předpokládá, že schodek veřejných financí, který v roce 2018 činil 0,6 % hrubého domácího produktu (HDP), se v roce 2019 sníží na 0,2 % HDP, v roce 2020 se udrží na úrovni 0,3 % HDP a do roku 2022 dosáhne výše 0,7 % HDP. Podle přepočteného strukturálního salda (6) se během období, na které se vztahuje program stability z roku 2019, neočekává splnění střednědobého rozpočtového cíle – tj. schodku ve výši 0,5 % HDP ve strukturálním vyjádření. Poměr veřejného dluhu k HDP se má do roku 2022 snížit na 5,3 % HDP. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je příznivý. Opatření nezbytná na podporu plánovaných cílových schodků nebyla zatím upřesněna, což vyvolává riziko pro předpoklady týkající se výnosů.

(7)

S ohledem na prognózu Komise z podzimu 2018, která pro rok 2019 předpovídala větší přiblížení ke střednědobému rozpočtovému cíli, a v souladu s pravidly pro uvolnění požadované korekce, by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí neměla v roce 2019 přesáhnout 4,9 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,3 %. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od tohoto požadavku.

(8)

Vzhledem k předpokládané mezeře výstupu Estonska ve výši 2,7 % HDP a při předpokládaném růstu HDP nižším, než je odhadovaná míra potenciálního růstu, by nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí neměla v roce 2020 překročit 4,1 %, což odpovídá strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice v roce 2020 riziko významného odchýlení od tohoto požadavku. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu je třeba od roku 2019 přijímat nezbytná opatření.

(9)

Vzhledem k velkým skandálům spojeným s praním peněz je pro Estonsko prioritou jeho předcházení. Estonsko posílilo svůj rámec pro boj proti praní peněz a jeho bankovní sektor zaznamenal výrazné snížení podílu vkladů nerezidentů. Některé problémy ovšem přetrvávají. Estonská vláda sice přijala dodatečná opatření a pokyny k dalšímu posílení prevence praní peněz, estonský parlament však zatím nepřijal žádný legislativní podnět s cílem zvýšit kapacity dohledu v této oblasti. Po přijetí těchto opatření bude třeba věnovat pozornost jejich účinnému provedení. Po přijetí těchto opatření bude třeba věnovat pozornost jejich účinnému provedení.

(10)

Mezi hlavní překážky, které brání podnikům investovat a stojí v cestě většímu růstu produktivity, patří nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. V posledních letech provedlo Estonsko komplexní reformy, ale trendy na trhu práce a pokles počtu obyvatel v produktivním věku představují dlouhodobé výzvy pro systém vzdělávání a odborné přípravy. Mezi tyto výzvy patří stále vysoká míra předčasných odchodů ze vzdělávání, nedokončená reorganizace sítě škol, nedostatečná orientace středoškolského a odborného vzdělávání a přípravy na trh práce a výzvy spojené se stárnutím učitelů a nízkou atraktivitou tohoto povolání. Ačkoli se účast na vzdělávání dospělých zvyšuje, rozšiřování dovedností a rekvalifikace pracovníků neprobíhají dostatečně rychle, aby bylo možné udržet krok s vývojem na trhu práce. K nejvýznamnějším zjištěným nedostatkům v oblasti dovedností patří nedostatečná schopnost inovovat. Navzdory vysokému procentu odborníků na informační a komunikační technologie je odborná příprava v oblasti digitálních dovedností poskytovaná podniky omezená. Zvýšení relevance systému vzdělávání a odborné přípravy pro trh práce, mimo jiné prostřednictvím investování do profesního poradenství, řešení předčasných odchodů ze vzdělávání a lepšího předvídání potřeb v oblasti dovedností, by pomohlo zajistit, že budou lidé vybaveni potřebnými dovednostmi. Zlepšení pracovních podmínek učitelů, kvality výuky a politik v oblasti vzdělávání v reakci na demografické a ekonomické trendy by navíc posílilo kapacitu systému vzdělávání a odborné přípravy.

(11)

Míra chudoby, sociálního vyloučení a nerovnosti příjmů zůstává navzdory pokrokům stále vysoká, a to zejména u starších osob. V roce 2017 bylo chudobou a sociálním vyloučením ohroženo přibližně 42 % osob ve věku 65 let a více, zatímco průměr Unie činil 15 %. Sociální dávky zůstávají při snižování chudoby neúčinné a systém sociálního zabezpečení je slabý. Poskytování kvalitních a cenově dostupných sociálních služeb brání nedostatečná spolupráce mezi zdravotnickými službami a službami sociální péče a velké rozdíly mezi jednotlivými obcemi, pokud jde o schopnost určit potřeby sociálních služeb a zajistit jejich poskytování. Jednotlivci si rovněž musí velkou část nákladů na služby poskytované orgány hradit sami. Veřejné výdaje Estonska na dlouhodobou péči představovaly méně než polovinu průměru Unie (0,6 % HDP v porovnání s 1,6 % HDP v roce 2016). Neexistují zde žádná preventivní opatření ani systém podpory ke zmírnění zátěže pro neformální pečovatele. Podíl osob s nenaplněnými zdravotními potřebami zůstává i nadále jedním z nejvyšších v Unii (11,7 %), což ukazuje na problémy s dostupností a účinností systému zdravotní péče. Tyto výzvy poukazují na to, že je třeba integrovaným způsobem poskytovat cenově dostupné a kvalitní sociální a zdravotní služby a vypracovat komplexní rámec dlouhodobé péče. Inkluzivní růst by podpořily investice do opatření na podporu sociálního začlenění včetně investic do sociální infrastruktury.

(12)

Rozdíly v odměňování žen a mužů v roce 2017 nadále patřily k největším v Unii – dosahovaly 25,6 %, což je nepatrně více než v roce 2016. Vliv rodičovství na zaměstnanost žen činil 25,2 %, a byl tak značně nad průměrem Unie (9,0 %). Dlouhá rodičovská dovolená u žen často vede k pomalejšímu kariérnímu postupu. Ženy obvykle pracují v hůře placených hospodářských odvětvích a povoláních, ačkoli mají obecně vyšší dosažené vzdělání. Nedávno zavedená opatření učinila rodičovskou dovolenou flexibilnější a zavedla systém dávek, který má rodičům usnadnit návrat na trh práce. Využívání péče o děti se zlepšuje. Faktory, jako jsou hospodářská činnost, povolání, věk, pracovní zkušenosti nebo pracovní doba, vysvětlují pouze určité procento rozdílů v odměňování žen a mužů – pro zbylých 20 % ve srovnání s průměrem Unie ve výši 11,5 % se však žádné vysvětlení nenabízí. Příčiny těchto rozdílů v odměňování žen a mužů by mohla osvětlit mzdová transparentnost. Zaměstnanost žen by pomohly zlepšit další investice do péče o děti a aktivní opatření na trhu práce. V širším kontextu je též důležitá spolupráce se sociálními partnery a posílení jejich kapacity.

(13)

Jelikož je Estonsko periferní země s nízkou hustotou obyvatelstva, je pro jeho hospodářské činnosti a vývoz klíčový dobře fungující a propojený systém dopravy. Dopravní infrastruktura Estonska se potýká s určitými nedostatky v oblasti konektivity a udržitelnosti. Železniční a intermodální doprava je stále nedostatečně rozvinutá. V posledních pěti letech se také zvýšily emise skleníkových plynů ze silniční dopravy. K řešení problémů souvisejících s dopravním přetížením a veřejnou dopravou by mohla přispět další inovativní a udržitelná řešení. K zajištění bezpečnosti dodávek elektřiny v celém Pobaltí je klíčová synchronizace elektroenergetického systému Estonska s evropskou kontinentální sítí. Investice do infrastruktury by pomohly zlepšit konkurenceschopnost estonských společností.

(14)

Produktivita Estonska zaostává z důvodu nízkých investic do výzkumu a vývoje, zejména ze strany soukromého sektoru. Zatímco veřejné výdaje na výzkum a vývoj se v roce 2017 pohybovaly mírně pod průměrem Unie, investice podniků činily pouze 0,61 % HDP, tedy zhruba polovinu průměru Unie. Jen malá část podniků, zejména těch malých a středních, vykazuje výzkumné a inovační činnosti. Klesají výdaje na inovace nesouvisející s výzkumem a vývojem a spolupráce mezi odvětvím vědy a podniky je slabá. Některé z těchto faktorů oslabují výkonnost a produktivitu Estonska v oblasti inovací. Produktivitu a konkurenceschopnost země by zvýšily cílenější investice do výzkumu, vývoje a inovací, včetně digitalizace a automatizace podniků, jakož i lepší definování výzkumných témat v oblastech, které jsou pro hospodářství relevantní. Estonské orgány navrhly a provedly několik opatření k řešení nedostatků v systému výzkumu a inovací, jejich dopad však zůstává omezený.

(15)

Přetrvávají problémy v oblasti účinného využívání zdrojů a energetické účinnosti. Výkonnost Estonska v oblasti ekologických inovací plně neodráží potenciál země a její celkové bodové hodnocení v oblasti ekologických inovací (60) je o 40 % nižší, než je průměr Unie. Z hlediska produktivity zdrojů dosahuje Estonsko navzdory určitým pokrokům, kterých v uplynulých letech dosáhlo, přibližně třikrát horších výsledků, než je průměr Unie, a náskok ostatních zemí Unie se stále zvětšuje. Pouze malá část estonských malých a středních podniků činí kroky k tomu, aby účinněji využívaly zdroje a pracovaly ekologičtěji. Hospodářství Estonska je navíc energeticky velmi náročné a úroveň spotřeby energie značně přesahuje průměr Unie. Všechny estonské kraje zaostávají ve zlepšování účinnosti využívání zdrojů a energetické účinnosti. Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě činil v roce 2017 v Estonsku 0,4 %, což zdaleka neodpovídá vnitrostátnímu cíli 10 %. K vytvoření konkurenceschopnějšího a udržitelnějšího hospodářství by dále přispělo zlepšení účinnosti využívání zdrojů a energetické účinnosti (zejména v odvětví stavebnictví) a podpora oběhového hospodářství včetně navýšení investic.

(16)

Insolvenční řízení trvají v Estonsku přibližně tři roky, přičemž míra výtěžnosti se pohybuje mírně nad 40 %. Finanční zdroje a zdroje pracovní síly tak zůstávají zablokovány v méně produktivních podnicích. To snižuje ochotu investovat a poskytovat podnikům finanční prostředky. Ke zkrácení doby trvání insolvenčních řízení a zvýšení míry výtěžnosti ve prospěch věřitelů by byla zapotřebí reforma insolvenčního rámce. Ta by mohla zahrnovat zejména podporu restrukturalizace před a po insolvenčním řízení a předcházení nesystematickým likvidacím společností.

(17)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Estonsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Estonsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(18)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Estonska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Estonsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Estonsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Estonsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(19)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (7) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Irsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Irsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 a 3, bylo plně a včas provedeno. K plnění druhého doporučení pro eurozónu, pokud jde o podporu investic, zlepšení veřejných financí a boj proti agresivnímu daňovému plánování, přispěje zejména zaměření investiční hospodářské politiky na určené oblasti a zavedení daňových opatření.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Irsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Irsko učinilo při plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018, (4) při přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a při plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Irsko potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Především velký objem veřejného a soukromého dluhu a čistých vnějších závazků činí Irsko zranitelným vůči negativním otřesům, avšak tokové proměnné se nadále zlepšovaly. Objem soukromého dluhu je i nadále vysoký, ale hospodářský růst nadále napomáhá jeho snižování. Aktivity nadnárodních podniků nadále ovlivňují zadlužení podniků. Zadlužení domácností se zdá být víceméně v souladu s fundamentálními ukazateli, i když je v porovnání s disponibilním příjmem vysoké. Veřejný dluh má mít podle prognóz nadále klesající tendenci, zatímco schodek se přibližuje k vyrovnanému stavu. Ceny rezidenčních nemovitostí již řadu let rychle rostou, ale v poslední době se jejich růst zpomalil. Tyto ceny jsou z velké části determinovány omezenou nabídkou a neexistuje jasný důkaz o jejich nadhodnocení. Objem úvěrů se selháním sice zůstává stále vysoký, ale došlo k jeho dalšímu snížení i přesto, že dlouhodobé nedoplatky klesají pomaleji.

(4)

Dne 17. dubna 2019 předložilo Irsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 29. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Irsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2019 vláda očekává zlepšení celkového schodku na 0,2 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 a následně jeho další postupné zlepšování na 1,3 % HDP v roce 2023. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) lze očekávat, že do roku 2020 bude dosaženo střednědobého rozpočtového cíle, tj. strukturálního schodku ve výši 0,5 % HDP. Podle programu stability by měl v roce 2019 poměr veřejného dluhu k HDP klesnout na 61,1 % a poté dále klesat až na 51,6 % v roce 2023. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Opatření, kterými je zapotřebí podpořit plánované cíle, pokud jde o schodky od roku 2020, nebyla zatím dostatečně upřesněna.

(7)

Rada dne 13. července 2018 Irsku doporučila, aby v roce 2019 dosáhlo střednědobého rozpočtového cíle. To je v souladu s maximální nominální mírou růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (7) ve výši 7,0 % v roce 2019, což odpovídá dovolenému zhoršení strukturálního salda o 0,3 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že Irsko doporučenou fiskální korekci v roce 2019 splní.

(8)

V roce 2020 by Irsko mělo dosáhnout svého střednědobého rozpočtového cíle. Podle prognózy Komise z jara 2019 je to v souladu s maximální nominální mírou růstu čistých primárních výdajů vládních institucí ve výši 3,7 %, (8) což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,7 % HDP. Předpokládá se, že Irsko střednědobého rozpočtového cíle dosáhne. Veřejný dluh by si měl udržet jasnou sestupnou tendenci a držet se pod požadavky pravidla pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že Irsko v roce 2019 a 2020 podle předpokladů dosáhne souladu s ustanoveními Paktu o stabilitě a růstu. S ohledem na rozdíl mezi měřeními HDP a domácí výrobou v Irsku a na související dopad na poměr veřejného dluhu k HDP a na stávající cyklické podmínky a zvýšená vnější rizika v Irsku by bylo důležité využít neočekávaných příjmů k dalšímu snižování míry veřejného dluhu.

(9)

Stav veřejných financí se díky silnému růstu produkce dále zlepšil, nebezpečí kolísání příjmů však přetrvává a existuje zde prostor k tomu, aby se jejich odolnost vůči hospodářským fluktuacím a negativním otřesům zvýšila. V podmínkách ekonomické volatility by příjmovou stabilitu bylo možné zlepšit snížením rozsahu a množství daňových výdajů a rozšířením daňové základny. Irsko zvýšilo nižší sazbu daně z přidané hodnoty u činností souvisejících s cestovním ruchem, avšak některá nedávná daňová opatření byla zaměřena na snižování daní a daňové úlevy. Kromě toho má Irsko stále další potenciál zlepšit způsob, kterým jeho daňový systém může podporovat environmentální cíle. Toto úsilí by mohlo zahrnovat snížení dotací na fosilní paliva a vyslání silnějšího signálu o cenách investorům prostřednictvím závazku zvyšovat v příštím desetiletí uhlíkové daně podle určeného harmonogramu.

(10)

Jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu na rok 2019, boj proti agresivnímu daňovému plánování má zásadní význam pro to, aby byly daňové systémy účinnější a spravedlivější. Agresivní daňové plánování daňových poplatníků má vedlejší účinky na ostatní členské státy, a proto vyžaduje přijetí koordinovaných vnitrostátních opatření doplňujících právní předpisy Unie. Irsko přijalo opatření proti agresivnímu daňovému plánování, avšak vysoká úroveň licenčních poplatků a výplat dividend vyjádřená jako procento HDP naznačuje, že společnosti, které provádějí agresivní daňové plánování, irská daňová pravidla využívají. Omezené uplatňování daně vybírané srážkou z odchozích (tj. prováděných rezidenty Unie ve prospěch rezidentů třetích zemí) licenčních poplatků a plateb dividend prováděných společnostmi se sídlem v Irsku může vést k tomu, že se tyto platby zcela vyhnou zdanění, pokud ani jurisdikce příjemce těchto plateb neukládá žádnou daň.

(11)

Náklady spojené se stárnutím populace představují i nadále rizika pro dlouhodobou fiskální udržitelnost. Očekává se, že výdaje na zdravotní péči vzrostou z 4,1 % HDP v roce 2016 na 5,1 % v roce 2070, přičemž v roce 2063 dosáhnou vrcholné úrovně ve výši 5,2 %. Ačkoli některé aspekty systému zdravotní péče v Irsku fungují dobře nebo se zlepšily, systém je neúčinný, obtížně zvládá pokrýt poptávku a neposkytuje koordinovanou, integrovanou péči. Za účelem zmírnění stupňujícího se tlaku poptávky schválila irská vláda prováděcí strategii programu Sláintecare a zřídila úřad pro jeho provádění s cílem provést v příštích deseti letech komplexní reformu a modernizaci služeb v oblasti zdravotní a sociální péče v Irsku. Plánovaná reforma představuje věrohodnou vizi, jak učinit systém zdravotní péče všeobecně dostupným a udržitelným, uspokojit poptávku stárnoucí populace a přesunout péči z nemocnic do komunit, přičemž byl kladen větší důraz na prevenci. To bude mít pravděpodobně pozitivní dopad na snížení závislosti na akutní péči, čímž se zdravotní péče stane nákladově účinnější. Provádění však ohrožují potíže systému zdravotní péče týkající se řešení duplicitního trhu se zdravotním pojištěním a účinné správy vlastního rozpočtu, výkonnosti a pracovní síly v krátkodobém horizontu. Aby bylo možné v dlouhodobém výhledu splnit vizi strategie Sláintecare, budou muset být rovněž sníženy krátkodobé náklady.

(12)

Navzdory předchozím úsilím vlády o snížení výdajů na státní důchody se očekává, že celkový deficit důchodového systému v dlouhodobém horizontu značně poroste, neboť výdaje na důchody vzrostou z 5 % HDP v roce 2016 na 6,6 % v roce 2070, přičemž v roce 2053 dosáhnou vrcholu ve výši 7,5 % HDP. Úplné a včasné provedení předloženého plánu důchodové reformy má zásadní význam pro posílení fiskální udržitelnosti irského důchodového systému.

(13)

Pro zlepšení irské produktivity a dlouhodobého růstu podporujícího začlenění jsou klíčové zvýšené investice do dovedností, vzdělávání, odborného výcviku a sociálního začlenění. Stále napjatější situace na trhu práce, objevující se nedostatek dovedností a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v některých odvětvích vyžadují úsilí o zapojení neaktivních skupin potenciálních pracovníků a investování do nevyužitého lidského kapitálu. Bylo by dále užitečné podpořit prohlubování dovedností a lepší sladění vzdělávacích programů a odborné přípravy s potřebami trhu práce. Vzhledem nízkému procentu pracovní síly se základními digitálními dovednostmi jsou potřebné další investice do školení na pracovišti a zvyšování dovedností dospělé pracovní síly. Investování do přístupu ke kvalitní a cenově dostupné péči o děti a zavedení národního režimu péče o děti pomohou zvýšit poměrně nízkou míru zaměstnanosti žen. Míra účasti osob se zdravotním postižením na trhu práce patří k nejnižším v Evropě. Počet osob žijících v domácnostech s nízkou intenzitou práce zůstává jeden z nejvyšších v Unii, z čehož vyplývá prostor pro integrovanější a cílenější aktivační strategie na podporu této konkrétní skupiny.

(14)

Roky nízkých investic v důsledku hospodářské krize se odrazily na dostupnosti cenově dostupného a sociálního bydlení a náležité infrastruktury v oblastech čisté dopravy a energie, vodohospodářství a superrychlého širokopásmového přístupu, což představuje překážky podnikatelských investic. Kromě toho se za pět let značně zvýšily emise skleníkových plynů ze silniční dopravy. Spolu s územním plánováním je zlepšení infrastruktury rozhodujícím faktorem pro zlepšení nabídky bydlení, pro posílení soukromých investic, podporu růstu produktivity a pro zajištění vyrovnaného regionálního hospodářského rozvoje. Konektivita, jež obstojí v budoucnu, a dostatečné digitální dovednosti jsou předpokladem k tomu, aby domácí společnosti účinně využívaly digitální technologie a aby domácí odvětví informačních a telekomunikačních technologií prosperovalo. V oblasti přístupu k ultrarychlému širokopásmovému připojení přetrvávají velké výzvy, zejména ve venkovských oblastech. Kromě toho větší investice do infrastruktury v oblasti čisté energie, ekologické a veřejné dopravy a vodohospodářství, stejně jako zvýšené úsilí v oblasti dekarbonizace, energetické účinnosti, obnovitelné energie a oběhového hospodářství by Irsku pomohly v jeho přechodu k nízkouhlíkové ekonomice, jež bude odolná z hlediska životního prostředí.

(15)

Ačkoli zahájení národního rozvojového plánu by mohlo případně vést k zajištění dodatečné základní infrastruktury, omezená kapacita odvětví stavebnictví by se mohla stát překážkou jejího včasného zajištění. Navíc diverzifikace námořní dopravy a energetických spojení s kontinentální Evropou by mohly zvýšit odolnost hospodářství vůči vnějším šokům. Irsku se dosud nepodařilo oddělit hospodářský růst od emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší. Emise skleníkových plynů soustavně rostly, zejména v odvětví dopravy, zemědělství, energetiky a v zastavěném prostředí. Vzhledem k nedostatečnému pokroku v této oblasti bude pro Irsko obtížnější splnit své unijní závazky, přičemž rovněž porostou náklady budoucího opatření.

(16)

Trvale nedostačující nabídka ve spojení se zvýšenou poptávkou nadále podporují růst cen nemovitostí. Ač se ceny nemovitostí v roce 2017 nejevily jako nadhodnocené, cenová dostupnost nemovitostí se stává problémem. Nedostačující nabídka bydlení má z důvodu nedostatečných investic a nedostatečné stavební činnosti v posledním desetiletí rovněž dopad na sociální bydlení. Odhaduje se, že poptávka po sociálním bydlení odpovídá přibližně 72 000 obytným jednotkám, v roce 2019 má být však dle plánů dokončeno pouze 10 000 obytných jednotek. 17 000 domácností bude pobírat podporu z irského programu příspěvků na bydlení nebo v rámci programu nájemního bydlení, což však představuje riziko zvýšení růstu nájmů na soukromém trhu s nájemním bydlením, kde je nabídka již nyní omezená. Velká část sociálního bydlení je neobsazena, zejména v oblasti Dublinu, což je z části dáno zastaralými postupy v otázkách dědictví. Mezi další faktory, které situaci dále zhoršují, patří neodpovídající skladba typů poskytovaného sociálního bydlení spolu s velmi omezeným množstvím cenově dostupného nájemního bydlení. To je hlavní důvod pro soustavný nárůst počtu osob a rodin žijících v nouzovém ubytování, přičemž počet bezdomovců dosáhl v únoru 2019 nového maxima.

(17)

Posílení produktivity domácích firem prostřednictvím inovací má zásadní význam pro podporu silnějšího a odolnějšího růstu produktivity v zemi. Výdaje na podnikový výzkum a vývoj (VaV) nadále rostou, ale zůstávají pod průměrem Unie a jsou vysoce koncentrovány v zahraničních firmách. Existuje prostor na povzbuzení inovačních politik, aby lépe podporovaly irské malé a střední podniky (MSP). Hlavním nástrojem veřejné podpory VaV v Irsku zůstává nepřímá podpora (např. daňové úlevy) (představuje 80 % celkové veřejné podpory). Silnější vazby mezi nadnárodními společnostmi a domácími firmami by mohly zlepšit šíření inovací v celém hospodářství. Inovační potenciál by zvýšila rovněž užší spolupráce mezi podniky a středisky veřejného výzkumu.

(18)

Ačkoli nízká úroveň veřejného VaV nadále vyvolává obavy (1,05 % HDP ve srovnání s průměrem Unie ve výši 2 %), nedávno přijatý program pro budoucí pracovní místa v Irsku na rok 2019 („Future Jobs Ireland 2019“) představuje slibný rámec pro stimulaci inovací a technologické změny a zlepšení produktivity MSP. Jeho plné provedení však bude záviset na značném zvýšení veřejných výdajů v oblasti výzkumu a inovací a promítnutí nedávno přijatého programu do konkrétních politických opatření. Tomuto ambicióznímu seznamu opatření v současné podobě dosud chybí důležité detaily a přesná data provádění. Například pokud jde o opatření přijatá v roce 2019, nebyla určena žádná opatření ke zvýšení dostupnosti dlouhodobých kapitálových investic na podporu domácích společností při rozšiřování jejich podnikání. Kombinace politik, které mají pobízet MSP, aby investovaly do nových technologií, spojuje daňové úlevy a nedaňové pobídky s cílem podpořit investice MSP do inovací, avšak relativní rozsah těchto opatření není znám. Future Jobs Ireland 2019 neobsahuje konkrétní opatření a výsledky, které by řešily rozdíl mezi Irskem a ostatními členskými státy, pokud jde o zavádění nových širokopásmových sítí, které obstojí v budoucnu, v souladu s cíli gigabitové společnosti Unie 2025. Očekává se, že tento rozdíl pomůže řešit národní plán pro širokopásmovou infrastrukturu.

(19)

Regionální rozdíly v Irsku jsou značné a v posledních deseti letech se zvyšují. Irsko ve srovnání s ostatními členskými státy vykazuje poměrně vysoké regionální ekonomické rozdíly z hlediska HDP na obyvatele. Mezi roky 2000 a 2016 se HDP na obyvatele v regionu Southern a Eastern zvýšilo o 74 %, což je o 63 procentních bodů více než v regionu Border, Midland a Western a tento nárůst se po roce 2012 urychlil. Do roku 2016 bylo HDP na obyvatele v regionu Southern a Eastern 2,6krát vyšší než v regionu Border, Midland a Western. Oblast Dublinu, v níž je soustředěno 40 % irské populace, přispěla v letech 2000 až 2016 k růstu HDP 62 procentními body.

(20)

Regulační překážky podnikání (zejména některé regulace týkající se komerčních nemovitostí a právních služeb) negativně ovlivňují vstup firem na trh a odchod z něj, a tím i produktivitu domácích irských firem. Problém představují překážky vstupu na trh maloobchodního prodeje. Irsko se řadí mezi pět zemí s největším počtem procedurálních požadavků, pokud jde o založení maloobchodní prodejny. Maloobchodníci čelí procedurálním překážkám, které oddalují otevření nových obchodů a zvyšují související náklady a které mohou mít negativní dopad na strukturu a dynamiku trhu.

(21)

Nový zákon o regulaci právních služeb dosud nebyl proveden, jelikož zavádění příslušných předpisů probíhá nadále se značným zpožděním, a to i přes probíhající přípravné konzultace. Nejisté zůstává povolení přímého přístupu odborníků k advokátům ve sporných otázkách, jakož i umožnění právnickým osobám, aby se staly partnery ve všech typech právnické praxe. Je však třeba zabránit příliš složitému fungování a pravidlům pro správu víceoborové praxe. Hlavní prioritou je ambiciózní provedení neomezených reforem. Reforma „Ambice 2.3“ v rámci programu Future Jobs Ireland 2019 má řešit problémy v oblasti nákladů právních služeb, avšak její jediný výsledek v roce 2019 je nejistý a časový harmonogram je nejednoznačný. Prodlevy v provádění této reformy přispívají k vysokým nákladům na právní služby v Irsku, což škodí podnikům, zejména MSP, a jednotlivcům. Jelikož právní služby jsou důležitým vstupem pro ostatní podnikatelské služby, omezení v uvedeném odvětví přispívají k vysokým nákladům ostatních služeb (např. pojištění).

(22)

Podíl úvěrů se selháním nadále klesá a ke čtvrtému čtvrtletí roku 2018 se za dvanáct měsíců snížil o 4,4 procentního bodu na 5,5 %. Banky jsou na dobré cestě ke splnění svých cílů v oblasti snižování tohoto poměru, k čemuž přispívají prodeje portfolií, úsilí o restrukturalizaci a rostoucí ceny nemovitostí. Dlouhodobé nedoplatky hypotečních úvěrů (více než dva roky po splatnosti) zůstávají relativně vysoké, což přispívá k tomu, že podíl úvěrů se selháním je nad průměrem eurozóny. Za účelem zmírnění sociálního a ekonomického dopadu řešení úvěrů se selháním, a to i v případě zranitelných domácností, byla předložena řada iniciativ a návrhů zákonů, jako např. zákon „bez souhlasu není prodej“. Úvěrový registr se stal v roce 2018 plně funkčním pro spotřebitelské úvěry a bude hrát zásadní úlohu při posuzování toho, zda jsou dlužníci schopni splácet svůj dluh. Insolvenční řízení a využívání soudních a mimosoudních možností řešení nedoplatků zůstává omezené. Další snižování dlouhodobých nedoplatků hypotečních úvěrů, které vychází z iniciativ pro zranitelné domácnosti, přičemž by neměly být vytvářeny nepřiměřené překážky pro řešení úvěrů se selháním, zůstává výzvou a vyžaduje soustavné sledování.

(23)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Irsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Irsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(24)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Irska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Irsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Irsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Irsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(25)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku, (9) že Irsko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(26)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 a 3. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování doporučení pro eurozónu 2019, zejména jeho druhého doporučení. Fiskální politiky uvedené v níže uvedeném doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv, který byl vyhlášen Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority roční analýzy růstu potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Řecko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Řecko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 a 2, bylo plně a včas provedeno. Doporučení pro eurozónu pomohou naplnit zejména reformy v souladu se závazky po ukončení programu a zaměření hospodářské politiky týkající se investic na uvedené konkrétní oblasti.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Řecku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Řecko učinilo v plnění svých národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Řecko potýká s nadměrnou makroekonomickou nerovnováhou. Zjištěná nerovnováha souvisela zejména s vysokým veřejným dluhem, negativní čistou investiční pozicí vůči zahraničí, vysokými úvěry v selhání v rozvahách bank a stále vysokou mírou nezaměstnanosti. Hluboké institucionální a strukturální reformy, které byly zahájeny v posledních letech k modernizaci ekonomiky a státu, budou navíc vyžadovat mnoho let soustavného provádění, než se jejich dopad plně projeví.

(4)

Dne 26. dubna 2019 předložilo Řecko národní program reforem na rok 2019 a dne 30. dubna 2019 program stability na rok 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k provádění opatření propojujících účinnost evropských strukturálních a investičních fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí (5).

(6)

Na Řecko se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a přechodné pravidlo o zadlužení. Řecko by si rovněž mělo udržovat zdravou fiskální pozici, která zajistí splnění cíle primárního přebytku ve výši 3,5 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 a ve střednědobém horizontu, jak je stanoveno v prováděcím rozhodnutí Rady (EU) 2017/1226 (6). Na jaře roku 2018 nevydala Rada pro Řecko v rámci evropského semestru doporučení, jelikož v souladu s článkem 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 (7) bylo v té době Řecko jakožto stát podléhající makroekonomickému ozdravnému programu osvobozeno od sledování a posuzování v rámci evropského semestru. Rámec po ukončení programu pro Řecko s sebou nese aktivaci posíleného dohledu spolu se začleněním Řecka do rámce evropského semestru pro koordinaci hospodářských a sociálních politik a maximalizaci synergií mezi posíleným dohledem a postupy v rámci evropského semestru.

(7)

Ve svém programu stability z roku 2019 plánuje vláda na období 2019–2022 celkový přebytek státního rozpočtu ve výši 1,1 % a 1,7 % HDP. Vláda stanovila střednědobý rozpočtový cíl – počínaje rokem 2020 dosáhnout rozpočtového přebytku ve výši 0,25 % HDP ve strukturálním vyjádření. Na základě přepočteného strukturálního salda (8) se plánuje překročení střednědobého rozpočtového cíle v průběhu celého programového období a očekává se pozvolný pokles poměru hrubého vládního dluhu k HDP na 153,3 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vychází, byl schválen nezávislým orgánem, a je příznivý. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo zaznamená přebytek ve výši 1,9 % HDP v roce 2019 a 0,8 % HDP v roce 2020, což je nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Předpokládá se, že veřejné zadlužení bude mít i nadále jasnou sestupnou tendenci a v roce 2019 bude v souladu s přechodným pravidlem pro zadlužení a v roce 2020 s pravidlem pro zadlužení. Na základě prognózy Komise z jara 2019, a tedy bez ohledu na nová opatření, která byla přijata po datu uzávěrky, se očekává, že Řecko v letech 2019 a 2020 celkově splní ustanovení Paktu o stabilitě a růstu. Ze stejného důvodu se má za to, že Řecko splní cíl primárního přebytku ve výši 3,5 % HDP, který se sleduje na základě rámce posíleného dohledu.

(8)

Součástí programu stability ani prognózy Evropské komise z jara 2019 nejsou nová trvalá opatření, která byla oznámena a přijata krátce po jejich předložení a datu uzávěrky. Komise odhaduje, že v roce 2019 a v následujících letech překročí fiskální dopad těchto opatření 1,0 % HDP. Usoudila rovněž, že přijetí těchto nových opatření představuje riziko s ohledem na dohodnutý cíl primárního přebytku, který se sleduje na základě rámce posíleného dohledu a je stanoven v prováděcím rozhodnutí (EU) 2017/1226. Navíc se očekává, že nová opatření sníží strukturální saldo, což vede k obavám, zda bude v roce 2020 dosaženo střednědobého rozpočtového cíle. Na podzim roku 2019 však bude provedeno přehodnocení, jehož součástí bude revize použitelné referenční hodnoty pro míru růstu čistých výdajů v roce 2020. Dle předpovědi bude dluh sektoru vládních institucí nadále klesat, plnění doporučené hodnoty pro snižování dluhu by však mohlo být ohroženo. V důsledku nově přijatých opatření bude situaci třeba na podzim přehodnotit.

(9)

V návaznosti na úspěšné ukončení programu finanční pomoci v rámci Evropského mechanismu stability je Řecko předmětem dohledu po ukončení programu, jenž je součástí procesu evropského semestru, a posíleného dohledu v souladu s nařízením (EU) č. 472/2013. Aktivace posíleného dohledu pro Řecko podle prováděcích rozhodnutí Komise (EU) 2018/1192 (9) a (EU) 2019/338 (10) potvrdila, že ve střednědobém horizontu musí Řecko nadále přijímat opatření k řešení příčin či možných příčin makroekonomické nerovnováhy a současně s tím také provádět strukturální reformy na podporu silného a udržitelného hospodářského růstu. Na zasedání Euroskupiny dne 22. června 2018 se Řecko zavázalo, že bude pokračovat ve všech hlavních reformách přijatých v rámci programu až do jejich úplného dokončení. Řecko se též zavázalo k provádění konkrétních opatření v oblasti fiskálních a fiskálně-strukturálních politik, sociálního zabezpečení, finanční stability, trhu práce a trhu zboží a služeb, privatizace a veřejné správy. Řecko čtvrtletně podává zprávy o pokroku, přičemž provádí své závazky pod posíleným dohledem s tím, že příznivá zpráva může každých šest měsíců vytvořit podmínky pro opatření ke snížení dluhového břemene ve výši 0,7 % HDP ročně. Uvolnění první tranše politicky podmíněných dluhových opatření ve výši 970 milionů EUR Euroskupina odsouhlasila v dubnu 2019. Třetí zpráva o posíleném dohledu, která hodnotí pokrok, jenž Řecko učinilo v provádění svých závazků, byla zveřejněna dne 5. června 2019.

(10)

Reformy zlepšující podnikatelské prostředí a kvalitu institucí, zejména efektivnost soudnictví, by podpořily ekonomickou odolnost Řecka, zlepšily platební kázeň, a měly by mít významný dopad na investiční rozhodnutí a schopnost přilákat podniky. Navzdory nedávným zlepšením se řecký soudní systém stále potýká s problémy a vykazuje neefektivitu, jelikož přijetí rozhodnutí je často zdlouhavé, a nevyřízené případy negativně ovlivňují produktivitu soudů. Další cílená opatření v této oblasti jsou tedy zásadní také proto, aby usnadnila hladké fungování finančního systému a pomohla využít investiční potenciál.

(11)

Několikaleté období nedostatečných investic vedlo v Řecku k závažným investičním mezerám. Zvyšování investic podporujících růst bude mít zásadní význam pro posilování dlouhodobého růstu a snižování regionálních rozdílů. Klíčovou roli v podpoře investic budou hrát reformy ve finančním sektoru povzbuzující rozšíření nabídky úvěrů. Ve zprávě o Řecku z roku 2019 byly identifikovány prioritní oblasti pro investice veřejného a soukromého sektoru.

(12)

Vyšší investice do vzdělávání a odborné přípravy mají zásadní význam pro zlepšení produktivity Řecka a dlouhodobý růst podporující sociální začlenění, jakož i pro odstranění překážek růstu v inovativních odvětvích. Řecký vzdělávací systém čelí několika problémům s nedostatečnými zdroji, nízkou autonomií, nedostatečnými základními dovednostmi (včetně těch digitálních) a přetrvávajícím nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Na všech úrovních ve velké míře chybí vyvozování odpovědnosti a monitoring, které jsou nezbytné pro zlepšování kvality vzdělávacího systému. Základem udržitelného růstu je podpora kvalitního inkluzivního vzdělávání a odborné přípravy, vytváření užších vazeb mezi vzděláváním a potřebami trhu práce, zlepšování atraktivity odborného vzdělávání a přípravy a zvyšování účasti na celoživotním učení.

(13)

Navzdory nedávným zlepšením je podíl dlouhodobě nezaměstnaných, který v roce 2018 činil 70 % nezaměstnaných v Řecku, velice vysoký a znepokojení vyvolává i vysoká nezaměstnanost mladých lidí a nízká účast žen na trhu práce. Intervence by se měly zaměřovat na zlepšování vyhlídek na zaměstnání, podporu účasti na trhu práce a podporu podmínek pro vytváření pracovních míst. Účinný sociální dialog a odpovědné sociální partnerství mohou v Řecku podporovat prostředí pro provádění dlouhodobých reforem, které si jejich účastníci vezmou za své, což povede k lepšímu fungování trhu práce.

(14)

I když byly zahájeny reformy, pro Řecko je charakteristická vysoká míra nerovnosti příjmů a země má nejnižší dopad sociálních transferů na snížení rizika chudoby v Unii (15,83 % v roce 2017 oproti průměru Unie ve výši 33,98 %). Investice by se měly zaměřit na zlepšení přístupu k inkluzivním, dostupným a vysoce kvalitním sociálním službám, jakož i na rozvoj center denní péče. Podpora nejchudších osob a podpora sociální integrace dětí ohrožených chudobou, osob se zdravotním postižením, migrantů a uprchlíků, poskytovaná s ohledem na zeměpisné rozdíly, by zlepšila sociální začleňování v Řecku.

(15)

Řecko v roce 2017 zahájilo dalekosáhlou reformu systému primární zdravotní péče, která má zásadní význam pro zajištění její dostupnosti a vyžaduje soustavné investice prostřednictvím zavedení místních center zdravotní péče („TOMY“ centra).

(16)

Dopravní systém Řecka čelí vážným problémům. Z velké části se opírá o silniční síť, a je tedy silně závislý na ropě, přičemž všechna hlavní spojení obsluhují trasu mezi městy Atény a Soluň. Náklady na dopravu jsou i nadále vysoké, přičemž kvalita služeb, bezpečnostní normy a rozšíření inteligentního dopravního systému zůstávají na nízké úrovni. Zapotřebí jsou nové investice pro rozšíření multimodální dopravy a podporu regionální integrace a rozvoje měst.

(17)

Hlavní oblastí, do které je zapotřebí dále investovat s cílem sladit normy ochrany životního prostředí Řecka s ostatními zeměmi Unie, je zpracování pevného odpadu a čištění městských a průmyslových odpadních vod. Hlavním strukturálním problémem i nadále zůstává nakládání s pevným odpadem, jelikož Řecko výrazně závisí na skládkování a mechanicko-biologickém zpracování namísto využívání modernějších postupů. Podíl recyklovaného komunálního odpadu navíc představuje pouze třetinu průměru Unie. Investice jsou rovněž zapotřebí pro zlepšení čištění vod, boj proti zasolování podzemních vod a podpůrná opatření zaměřená na předcházení povodním a obnovení přirozeného toku řek.

(18)

Nedostatečně rozvinuté infrastruktury zvyšují náklady na energii pro podniky i domácnosti a brzdí využívání energie z obnovitelných zdrojů. V této souvislosti Řecko čelí specifické výzvě v oblasti propojení elektrické přenosové soustavy na některých ostrovech a spojení se sousedními zeměmi. Další rozvoj komerční infrastruktury pro zemní plyn by přispěl k růstu trhu. Reforma trhu s plynem i trhu s elektřinou by měla usilovat o využití příležitostí, které tyto nové infrastruktury nabízí.

(19)

Digitální transformace hospodářství a společnosti je i nadále náročná, jelikož dostupnost vysokorychlostních širokopásmových sítí je špatná a digitální dovednosti se nachází hluboko pod průměrem Unie. Řecko potřebuje zejména investovat do informační a komunikační technologie a rovněž kompenzovat propad investic z období krize. Nedostatečné širokopásmové připojení s vyšší rychlostí brzdí dynamické podniky orientované na vývoz. Investice do inovací a dovedností občanů nestačí k podpoře růstu produktivity a nedostatečné digitální dovednosti obyvatelstva obecně vytváří překážky při hledání zaměstnání a brání rozvoji inovativních podniků.

(20)

Pro stimulaci tržně zaměřených investic do výzkumu a vývoje, které nadále zůstávají na nízké úrovni a mají nepříznivý vliv na růstový potenciál Řecka, je nezbytné obnovení strategií „inteligentní specializace“ na vnitrostátní a regionální úrovni a přijetí dalších opatření k řešení nejpalčivějších slabin systému výzkumu a inovací. Pokroku na poli vědecké excelence brání nízká míra veřejného výzkumu a vývoje, neexistence systémů financování založených na výkonu a slabé propojení mezi vědou a podniky. Vyšší investice jsou zapotřebí i pro zvýšení míry technologického rozvoje, která se odráží ve velmi nízkém počtu patentů v porovnání s ostatními členskými státy, a aby bylo možné plně využít potenciál začínajících a rychle se rozvíjejících podniků.

(21)

Průřezovým tématem jsou investice do obnovy sociálně slabých městských částí, ostrovů a hornatých území, které jsou nezbytné pro vyrovnání ztráty a zhoršené kvality fyzického a lidského kapitálu země během hospodářské krize. Konkrétní krátkodobou až střednědobou prioritou je udržitelná obnova znevýhodněných a/nebo deindustrializovaných oblastí v městských aglomeracích Atény-Pireus a Soluň a v některých hlavních okrajových městských centrech. Do dlouhodobých priorit patří rozvoj udržitelných výrobních činností, modernizace systémů mobility a bezpečnostních systémů, energetická účinnost a obnovitelná energie, ochrana životního prostředí a zlepšení odolnosti vůči přírodním rizikům a sociálně-ekonomickým krizím. Intervence by se měly zaměřit také na sociální začleňování, integraci migrantů, osvojování dovedností za účelem snižování nezaměstnanosti a na kulturní aktivity s cílem zvýšit atraktivitu znevýhodněných oblastí. Řešení těchto problémů prostřednictvím integrovaných strategií obnovy měst by zajistilo co nejvyšší šance na dosažení nejlepších hospodářských, sociálních a environmentálních výsledků.

(22)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Řecku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Řecko by tak mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity k řízení zmiňovaných fondů.

(23)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Řecka, kterou zveřejnila ve své zprávě o Řecku pro rok 2019. Posoudila program stability pro rok 2019 a národní program reforem na rok 2019. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Řecku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(24)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (11), že Řecko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(25)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 a 2. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování prvních čtyř doporučení pro eurozónu 2019,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Španělsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pět pro eurozónu pět doporučení (dále jen „doporučení pro eurozónu“).

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Španělsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas provedeno. Při plnění prvního doporučení pro eurozónu, pokud jde o zlepšení produktivity za účelem obnovení rovnováhy v eurozóně, budou konkrétně užitečná opatření zvyšující produktivitu; k plnění druhého doporučení pro eurozónu, týkajícího se obnovení fiskálních rezerv a podpory investic, přispěje využívání neočekávaných zisků ke snižování veřejného dluhu a zaměření investiční hospodářské politiky na určené oblasti a v případě třetího doporučení pro eurozónu, jež se týká fungování trhu práce, pomohou opatření zaměřená na zlepšení dovedností a zaměstnatelnosti.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Španělsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Španělsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na doporučení pro jednotlivé země přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Španělsko potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Země stále vykazuje slabiny přeshraničního významu – značný objem vnitřního a zahraničního dluhu ve veřejném i soukromém sektoru a vysokou nezaměstnanost v situaci, kdy je pozorován slabý růst produktivity. Dluh soukromého sektoru klesá, ale pořád je silně zapotřebí toto zadlužení snižovat. Poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu zůstává navzdory soustavnému a solidnímu růstu hrubého domácího produktu (HDP) vysoký. Míra nezaměstnanosti i nadále rychle klesala, ale je stále velmi vysoká a vysoký stupeň segmentace trhu práce do dočasných smluv a smluv na dobu neurčitou brání rychlejšímu růstu produktivity práce. Roky 2012 až 2015 provázelo silné reformní úsilí, avšak za uplynulý rok vykázalo Španělsko při plnění jemu určených doporučení z předchozích let opět omezený pokrok, což bylo dáno mimo jiné vývojem politického kontextu. Současná příznivá hospodářská situace nabízí vhodnou příležitost k provedení zbytku potřebných reforem, aby byla španělská ekonomika odolnější a zvýšil se růst produktivity.

(4)

Dne 30. dubna 2019 předložilo Španělsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

V programu stability z roku 2019 jsou popsána opatření, jež byla podniknuta za účelem zavedení preventivních a nápravných nástrojů stanovených ve španělském zákoně o stabilitě. Nejsou v něm ale nastíněny plány na automatické vymáhání těchto nástrojů a na revizi výdajového pravidla obsaženého v uvedeném zákoně, aby se posílil jeho příspěvek k fiskální konsolidaci, zejména v dobách hospodářského oživení. V oblasti zadávání veřejných zakázek bude mít zásadní význam ambiciózní provedení zákona o zakázkách ve veřejném sektoru, který byl přijat v roce 2017 – jeho implementace by měla zefektivnit veřejné výdaje a měla by pomoci předcházet nesrovnalostem. Především je důležité, aby nová řídicí struktura – zejména Nezávislý úřad pro regulaci a dohled – mohla účinně plnit úkoly, které jí byly přiděleny, a aby byla rychle přijata ucelená vnitrostátní strategie pro veřejné zakázky, a sice za aktivní účasti veřejných zadavatelů a zadavatelů na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. V roce 2019 má být rovněž provedeno několik přezkumů zaměřených na výdaje, a budou-li realizována doporučení z nich plynoucí, mělo by to pomoci zvýšit efektivitu v oblasti veřejných výdajů.

(6)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(7)

Po včasné a trvalé nápravě nadměrného schodku a v návaznosti na rozhodnutí Rady (EU) 2019/1001 (6), kterým se zrušuje postup při nadměrném schodku, se na Španělsko vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a přechodné pravidlo pro zadlužení. Saldo veřejných financí by se podle projekcí mělo zlepšit z –2,5 % HDP v roce 2018 na –2,0 % HDP v roce 2019, přičemž v roce 2022 by mělo být dosaženo vyrovnaného rozpočtu. Na základě přepočteného strukturálního salda (7) nelze očekávat, že během období, na něž se program stability z roku 2019 vztahuje, dojde k dosažení střednědobého rozpočtového cíle, tj. vyrovnaného rozpočtu ve strukturálním vyjádření. Poměr veřejného dluhu k HDP by se měl podle programu stability z roku 2019 snížit z 97,1 % v roce 2018 na 95,8 % v roce 2019 a poté by měl klesat až na 88,7 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Rizika ohrožující dosažení fiskálních cílů vytyčených v programu stability z roku 2019 existují především na straně příjmů, kde panuje velká nejistota ohledně přínosů mnoha opatření nebo ohledně šance na jejich přijetí.

(8)

Dne 13. července 2018 Rada doporučila Španělsku zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (8) v roce 2019 nepřekročila 0,6 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,65 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od doporučeného postupu korekce směřujícího k dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(9)

Vzhledem k tomu, že míra zadlužení Španělska přesahuje referenční hodnotu 60 % HDP stanovenou ve Smlouvě, a vzhledem k předpokládané pozitivní produkční mezeře ve výši 2,0 % HDP by neměly nominální čisté primární výdaje vládních institucí v roce 2020 vzrůst, čemuž odpovídá strukturální korekce ve výši 1,0 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Současně existují náznaky, že je podhodnocována nevyužitá kapacita v ekonomice – inflace by podle očekávání měla v letech 2019 a 2020 zůstat pod 2 % a trh práce dále stagnuje (ve Španělsku je vysoká míra nezaměstnanosti, velmi vysoký podíl nedobrovolné práce na částečný úvazek a pracovníků s dočasnými smlouvami a velmi vysoká míra chudoby pracujících). Nástroj pro kontrolu věrohodnosti navíc také naznačuje, že odhady produkční mezery podle běžné metodiky jsou spojeny s vysokou mírou nejistoty. Vzhledem k uvedenému se jeví jako odpovídající roční strukturální korekce ve výši 0,65 % HDP, jež odpovídá maximální míře růstu čistých primárních výdajů vládních institucí ve výši 0,9 %. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2020 při nezměněné politice riziko výrazného odchýlení od požadované fiskální korekce. Kromě toho se předpokládá, že Španělsko v letech 2019 a 2020 nedodrží požadavky spojené s přechodným pravidlem pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu by měla být nezbytná opatření přijata od roku 2019. Důležité bude využívat k dalšímu snižování míry zadlužení veškeré neočekávané příjmy.

(10)

Španělsko dále vykazuje solidní růst zaměstnanosti. Nezaměstnanost stále klesá, ale zůstává výrazně nad průměrem Unie, zejména pokud jde o mladé lidi a osoby s nízkou kvalifikací. Přetrvávají také značné rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů, jakož i v délce jejich pracovního života. V těchto rozdílech přitom tkví nevyužitý potenciál, zejména vezme-li se v potaz rychlé stárnutí obyvatelstva.

(11)

Španělsko patří v rámci Evropy k zemím, kde se nejvíce využívají dočasné smlouvy – tato praxe je sice postupně omezována, ale je v zemi stále rozšířená (a to i v odvětvích, kde aktivita nemívá natolik sezónní či cyklickou povahu), což může svazovat růstový potenciál státu a jít na úkor sociální soudržnosti. Nejvíce postiženi jsou v tomto směru mladí lidé, osoby s nízkou kvalifikací a státní příslušníci třetích zemí, kteří mají často nižší nároky na sociální dávky a čelí vyššímu riziku chudoby. Dočasné smlouvy jsou nezřídka velmi krátké a pracovníky i zaměstnavatele málo motivují k investicím do odborné přípravy, což následně brzdí růst produktivity. Přechod od dočasné smlouvy ke smlouvě na dobu neurčitou zůstává obtížný a překážky, jež brání mobilitě pracovních sil, omezují příležitosti pro uchazeče o zaměstnání a brání efektivní distribuci pracovní síly napříč státem.

(12)

Španělsko zesílilo podporu dlouhodobě nezaměstnaným, kteří v roce 2018 stále představovali 6,4 % aktivního obyvatelstva. Některé iniciativy z poslední doby se snaží zvýšit zaměstnatelnost mladých lidí prostřednictvím konzultací a profesního poradenství, ale veřejné služby zaměstnanosti i nadále vyřizují nízký podíl volných pracovních míst a je třeba dále pracovat na tom, aby se zlepšilo jejich využívání při hledání zaměstnání a při umísťování. Zejména lze konstatovat, že v některých regionech je chabá spolupráce se zaměstnavateli a profilovací nástroje, jež umožňují lépe porovnávat uchazeče o zaměstnání s potřebami zaměstnavatelů, jsou ještě v počáteční fázi. Partnerství mezi veřejnými službami zaměstnanosti a sociálními službami se zdárně vyvíjejí, ale v některých regionech zůstává spolupráce omezená. Vyšší investice do moderních veřejných služeb zaměstnanosti v kombinaci s podporou pracovní mobility by mohly přispět k lepší zaměstnatelnosti a větší přizpůsobivosti pracovníků a usnadnit přechody na trhu práce, čímž by se zvýšila produktivita země a podpořil dlouhodobý inkluzivní růst.

(13)

Snahy o posílení inspektorátů práce tak, aby se bránilo zneužívání dočasných smluv, přinášejí určité výsledky a v rámci čistého růstu zaměstnanosti se zvyšuje podíl smluv na dobu neurčitou. Zaměstnavatelé však stále v rozsáhlé míře využívají krátkodobé smlouvy. Z dřívějších údajů vyplývá, že četné pobídky na podporu tvorby pracovních míst se jen omezeně projevují v rozvoji kvalitního zaměstnání. Španělsko zahájilo nové hodnocení, aby byl systém zjednodušen, ale výsledky zatím nejsou k dispozici. Je třeba urychlit výběrová řízení, jež mají snížit podíl pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru na všech úrovních státní správy, aby se do konce výběrových řízení pro rok 2020 dosáhlo cíle stanoveného na 8 %. Zavedení tripartitních kulatých stolů je dobrým krokem k většímu zapojení sociálních partnerů do přípravy politických opatření, ale stále existuje prostor pro podrobnější a lépe načasované konzultace.

(14)

Ve Španělsku sice klesá podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením, jakož i příjmová nerovnost, nicméně hodnoty u těchto ukazatelů zůstávají nad průměrem Unie. Mezi pracovníky s dočasnými smlouvami či nízkou kvalifikací nebo mezi lidmi, kteří se narodili mimo EU, je vysoká míra chudoby pracujících. Míra dětské chudoby klesá, ale i tak zůstává velmi vysoká. Schopnost sociálních transferů (kromě důchodů) snižovat chudobu patří v rámci Unie k nejslabším, zejména u dětí. Sociální výdaje vyjádřené jako podíl HDP, které Španělsko vynakládá na domácnosti s dětmi, patří k nejnižším v Unii a nejsou dobře zacílené navzdory nedávnému mírnému zvýšení testovaného přídavku na dítě. I přes pozitivní trend stále existují značné rozdíly v pokrytí osob, které jsou silně či středně závislé na péči druhých. Státní pomoc v nezaměstnanosti je i nadále roztříštěná – existuje vícero systémů, jež se zaměřují na různé skupiny uchazečů o zaměstnání. Nedávno přijatá opatření zlepšující pokrytí a ochranu, pokud jde o podporu příjmu pro starší dlouhodobě nezaměstnané osoby (od věku 52 let), mohou u této konkrétní skupiny zároveň snížit motivaci k práci. Regionální systémy minimálního příjmu vykazují velké rozdíly v podmínkách přístupu, pokrytí a přiměřenosti a omezená přenositelnost nároků mezi regiony snižuje motivaci k mobilitě pracovních sil. Řadě lidí v nouzi se tak nedostává podpora. Zavedení univerzálních sociálních karet zvýší transparentnost systému sociálních dávek, a umožní tak jejich lepší zacílení. Hospodářské oživení sice dále tlumí chudobu, nicméně situace si žádá investice do opatření podporujících sociální začlenění a do sociální infrastruktury (např. sociálního bydlení), aby se dosáhlo inkluzivního růstu. Španělsko navíc čelí specifickým problémům, co se týče územní soudržnosti – například kritickému vylidňování a stárnutí populace v některých venkovských oblastech. Při řešení těchto problémů mohou být užitečná opatření, která budou v rámci integrovaných strategií územního rozvoje podporovat podnikání, digitalizaci a sociální ekonomiku.

(15)

Španělský důchodový systém sehrával během krize důležitou úlohu v udržování životní úrovně starších osob, které tak čelí nižšímu riziku chudoby. Podle prognóz uvedených ve zprávě o stárnutí obyvatelstva a zprávě o přiměřenosti důchodů z roku 2018 pomohly reformy podniknuté v letech 2011 a 2013 zajistit dlouhodobou udržitelnost a relativní přiměřenost penzí. Avšak vzhledem k tomu, že pokračuje opětovné provázání růstu důchodů s inflací (na základě rozhodnutí z let 2018 a 2019) a bylo odloženo uplatňování faktoru udržitelnosti, jsou zapotřebí kompenzační opatření, aby se zajistila udržitelnost důchodového systému ve střednědobém až dlouhodobém výhledu. Potřebná jsou kromě toho opatření, jež se budou zabývat jak hlavním problémem, kterým je přiměřenost budoucích starobních důchodů, tak délkou a úplností pracovního života v kontextu vysoké nezaměstnanosti a rozšířeného využívání dočasných smluv a práce na částečný úvazek.

(16)

Slabé investice do výzkumu a vývoje a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi negativně dopadají na inovační výkonnost a růst produktivity. Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru jsou ve Španělsku oproti průměru Unie pouze poloviční, zejména v případě velkých podniků, a existují výrazné rozdíly mezi regiony. Zmiňované rozdíly umocňuje nízká a stále klesající míra plnění veřejného rozpočtu na výzkum a vývoj, zejména úvěrů. Nedostatek dovedností a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi jsou další významnou překážkou rozvoje a využívání pokročilých technologií, především ze strany malých a středních podniků. Zaměstnanost v odvětvích vyspělých technologií a ve službách náročných na znalosti je v mnoha španělských regionech výrazně pod průměrem Unie. Vypracovávají se sice regionální inovační strategie pro inteligentní specializaci a je racionalizováno řízení vnitrostátní politiky v oblasti výzkumu a inovací, avšak koordinace mezi státem a regiony při navrhování, provádění a hodnocení politiky je stále chabá. Ke zlepšení inovační výkonnosti jsou zapotřebí značné investice, které podnítí podnikatelskou činnost a pomohou začínajícím podnikům v růstu a které podpoří konkurenceschopnost všech společností a jejich adaptaci (mimo jiné prostřednictvím digitalizace) na činnosti s vyšší přidanou hodnotou tak, aby se rozšířilo jejich působení na mezinárodních trzích. Nutné je v této souvislosti i silnější zaměření na partnerství veřejného a soukromého sektoru, na spolupráci mezi akademickou obcí a podniky a na převod technologií (zejména ve prospěch malých a středních podniků) a potřeba je také lepší řízení politiky v oblasti výzkumu a inovací na všech úrovních státní správy a užší provázání infrastruktury a projektů v oblasti výzkumu a vývoje s regionálními a vnitrostátními inovačními strategiemi.

(17)

Ačkoli se situace zlepšuje, ve Španělsku přetrvává velmi vysoká míra předčasného ukončování školní docházky, přičemž tato míra vykazuje výrazné rozdíly v závislosti na regionu. Velké regionální rozdíly jsou pozorovány také u výsledků vzdělávání, kde existuje prostor pro zlepšení. Oba zmiňované faktory nepříznivě ovlivňují dlouhodobý potenciál pro růst produktivity. Úsilí o reformu vzdělávacího systému polevilo. Podniky hlásí, že těžko hledají dovednosti potřebné k tomu, aby mohly inovovat, což platí zejména o odbornících přes informační a komunikační technologie. Španělsko schválilo opatření, aby modernizovalo duální systém odborného vzdělávání a přípravy – ten by mohl hrát klíčovou úlohu při poskytování dovedností a kvalifikací, které jsou potřebné pro osvojování inovací, avšak do těchto systémů se stále zapisuje relativně málo studentů. Míra dosaženého terciárního vzdělání je ve Španělsku z hlediska Unie nadprůměrná, ale absolventi terciárního vzdělávání mají potíže s hledáním odpovídající práce. Přístup mladých absolventů na trh práce by mohlo podpořit rozvíjení lidského kapitálu prostřednictvím všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy, včetně vysokoškolského a odborného vzdělávání, a větší spolupráce mezi školami a podniky, která by zmírňovala stávající nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Tímto způsobem by také podniky mohly získat pracovníky s dovednostmi a kvalifikacemi, které potřebují k posílení své inovační kapacity a k plnému využití růstového potenciálu, jejž nabízí digitalizace. Rekvalifikace pracovníků v oblasti digitálních dovedností by španělským podnikům umožnila zachovat si konkurenceschopnost ve stále více digitalizované ekonomice. Všechna zmiňovaná opatření by přispěla k setření rozdílů mezi regiony.

(18)

Restriktivnost a roztříštěnost regulace v rámci celé země brání podnikům ve využívání úspor z rozsahu a brzdí produktivitu. Důležitým nástrojem k řešení těchto problémů zůstává zákon o jednotnosti trhu. Důslednější provádění tohoto zákona a odstranění zjištěných omezení v oblasti služeb, zejména u některých odborných profesí, jako jsou stavební inženýři, architekti a právní služby, by zlepšilo příležitosti k růstu a posílilo hospodářskou soutěž. Stejně jako v jiných oblastech, kde je úloha regionů klíčová pro úspěšné provádění reforem, i zde platí, že efektivitu přijímaných opatření by mohla zvýšit silnější a soustavná koordinace mezi vnitrostátními a regionálními orgány.

(19)

Jelikož Španělsko nemá kompletně propojenou síť pro železniční nákladní dopravu a jeho trh s elektřinou a plynem je jen omezeně integrován mezi trhy Unie, nemůže země v plné míře těžit z výhod jednotného trhu Unie. Z tohoto důvodu musí Španělsko rovněž dále investovat do propojení elektrických sítí se zbytkem Unie, aby do roku 2020 dosáhlo cíle ve výši nejméně 10 % instalované výrobní kapacity. Taktéž jsou nutné investice, jež umožní větší využívání železnice pro přepravu nákladu – zapotřebí jsou mimo jiné přeshraniční spojení s Francií a Portugalskem a napojení na přístavy a logistická centra.

(20)

Výrazné investiční mezery stále existují i v hospodaření s přírodními zdroji, kde je třeba zajistit udržitelnější model rozvoje. Snížení spotřeby energie v budovách a rozvoj inteligentních sítí a systémů pro skladování elektřiny z obnovitelných zdrojů by pomohly lépe řídit poptávku. Španělsko by mělo dále zapracovat na podpoře udržitelné dopravy a oběhového hospodářství. Některé oblasti Španělska patří k těm, jež jsou v Evropě nejvíce vystaveny změně klimatu – potýkají se s tlakem na stávající vodní zdroje, které vyžadují další investice do infrastruktury, aby se zlepšilo hospodaření s vodou, například čištění odpadních vod, řešení úniků v sítích a zásobování vodou. V posledních letech sice dochází k soustavnému pokroku, ale Španělsku stále ještě zbývá splnit některé požadavky, jež vyplývají z právních předpisů EU o vodě. Pokrok v plnění všech uvedených cílů by pro Španělsko znamenal environmentální, hospodářské a sociální přínosy.

(21)

U všech zjištěných mezer v investicích je třeba přihlížet ke konkrétním regionálním rozdílům v investičních potřebách. Územní rozdíly v HDP na obyvatele jsou mírné, ale zůstávají větší než před krizí, a to převážně kvůli asymetrickému dopadu propouštění pracovních sil v jednotlivých regionech. Největší regionální rozdíly jsou v současné době patrné u ukazatelů pracovních a sociálních výsledků, kde většina španělských regionů nedosahuje průměru Unie. Velké územní rozdíly lze pozorovat také u jiných socioekonomických ukazatelů, například u inovací, podnikání a konkurenceschopnosti. Investiční hospodářská politika by měla náležitě zohledňovat regionální rozdíly v investičních potřebách.

(22)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Španělsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Španělsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly, včetně specifické situace nejvzdálenějšího regionu Kanárských ostrovů. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(23)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Španělska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Španělsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Španělsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku ve Španělsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(24)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (9) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1.

(25)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 4. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování doporučení pro eurozónu 2019, a zejména jeho prvního, druhého a třetího doporučení. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Francie uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Francie jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas provedeno. K plnění druhého doporučení pro eurozónu, týkajícího se obnovení fiskálních rezerv, zlepšení stavu veřejných financí a podpory investic, konkrétně přispějí opatření, jež budou využívat neočekávané zisky ke snižování veřejného dluhu, racionalizovat veřejné výdaje a zaměřovat investiční hospodářskou politiku na určené oblasti. Při plnění prvního doporučení pro eurozónu, pokud jde o podnikatelské prostředí, budou užitečná opatření, jež zjednoduší daňový systém a zredukují regulační omezení. V případě třetího doporučení pro eurozónu, jež se týká fungování trhu práce, pomohou opatření zaměřená na zlepšení zaměstnatelnosti.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Francii pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Francie učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jí určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Francie v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Francie potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Zjištěné nerovnováhy souvisejí zejména s vysokým veřejným dluhem a slabou dynamikou konkurenceschopnosti v situaci, kdy je pozorován malý růst produktivity.

(4)

Dne 26. dubna 2019 předložila Francie svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Francii se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a přechodné pravidlo pro zadlužení. Vláda ve svém programu stability z roku 2019 počítá s tím, že celkový schodek státního rozpočtu vzroste z 2,5 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 3,1 % HDP v roce 2019 a posléze bude postupně klesat až na 1,2 % HDP v roce 2022. Toto plánované zvýšení celkového schodku v roce 2019, které potvrdila i prognóza Komise z jara 2019, je dáno především jednorázovým dopadem transformace daňových úlev v souvislosti se zaměstnaností a konkurenceschopností do trvalého snížení sociálních příspěvků hrazených zaměstnavateli. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) nelze očekávat, že během období, na něž se vztahuje program stability z roku 2019, dojde k dosažení střednědobého rozpočtového cíle, tj. strukturálního schodku ve výši 0,4 % HDP. Poměr veřejného dluhu k HDP by se měl podle programu stability z roku 2019 zvýšit z 98,4 % v roce 2018 na 98,9 % v roce 2019 a poté by měl klesat až na 96,8 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Zároveň však nebyla upřesněna opatření, kterými je zapotřebí podpořit plánované cíle pro schodky od roku 2020.

(7)

Dne 5. června 2019 vydala Komise zprávu podle čl. 126 odst. 3 Smlouvy, jelikož program stability z roku 2019 počítal pro rok 2019 s celkovým schodkem státního rozpočtu ve výši, jež přesahuje referenční hodnotu 3 % HDP stanovenou ve Smlouvě, a na základě oznámených údajů nebylo v roce 2018 zřejmě dodrženo přechodné pravidlo pro zadlužení. Ve zprávě byl nicméně vyvozen závěr, že kritéria týkající se schodku a dluhu, tak jak jsou stanovena ve Smlouvě a v nařízení (ES) č. 1467/1997, by měla být po posouzení všech relevantních faktorů považována za momentálně dodržená.

(8)

Dne 13. července 2018 Rada doporučila Francii zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (7) v roce 2019 nepřekročila 1,4 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od doporučeného postupu korekce směřujícího k dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(9)

Vzhledem k tomu, že míra zadlužení Francie překročí 60 % HDP a předpokládaná produkční mezera dosáhne 0,7 %, neměla by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí v roce 2020 přesáhnout 1,2 %, což odpovídá strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2020 při nezměněné politice riziko výrazného odchýlení od uvedeného požadavku. Předpokládá se, že Francie v letech 2019 a 2020 zřejmě nedodrží přechodné pravidlo pro zadlužení. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu by měla být nezbytná opatření přijata od roku 2019. Důležité bude využívat k dalšímu snižování míry zadlužení veškeré neočekávané příjmy.

(10)

Úsilí o konsolidaci veřejných financí jen mírně snížilo poměr veřejných výdajů, který v roce 2018 činil 56 % a byl stále nejvyšším v Unii. Soustavný pokles veřejného dluhu bude záviset na schopnosti vlády omezit výdaje. Od roku 2017 vláda znovu spustila strategii fiskální konsolidace, která bude realizována po dobu probíhajícího pětiletého prezidentského období. Její úspěšnost se bude odvíjet od plnění plánovaných výdajových cílů, jež byly stanoveny pro ústřední a místní správu a pro systém zdravotní péče.

(11)

Výdaje na zdravotní péči se postupem času soustavně zvyšují. Celkové výdaje v roce 2017 se odhadovaly na 11,5 % HDP, což je nejvyšší hodnota mezi členskými státy přistoupivšími k Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na podzim 2018 byla oznámena nová reforma systému zdravotní péče a 13. února 2019 byl předložen návrh zákona. Úspěšnost zmiňované reformy bude záviset na vytvoření jasného právního a organizačního rámce, jenž bude poskytovat správné pobídky a bude podporovat spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty. Oznámená reforma systému zdravotní péče nezahrnuje revizi normy pro růst výdajů na zdravotní péči (Objectif National de Dépenses d’Assurance Maladie, ONDAM). Pod tuto výdajovou normu spadá třetina výdajů na sociální zabezpečení. Od roku 2010 byla sice meta plněna, nicméně cíl v rámci normy ONDAM byl od roku 2017 již třikrát zvýšen. Pro období 2018–2020 byl zvýšen z počátečního růstu ve výši 2,1 % na 2,3 % v rozpočtovém zákoně na rok 2018 a na 2,5 % v zákoně o rozpočtu na sociální zabezpečení na rok 2019. Do určité míry tak budou reflektovány dodatečné výdaje, které vzniknou ve spojitosti s projektem „Ma santé 2022“.

(12)

Na místní úrovni překročily veřejné výdaje v roce 2017 plánovaný cíl pro růst. Od roku 2014 se veřejné výdaje místní správy ve Francii řídí výdajovou normou, jež stanoví roční nezávazné cíle růstu jak pro provozní veřejné výdaje, tak pro potřeby financování na místní úrovni (Objectif d’évolution de la Dépense Locale). V roce 2018 byla tato výdajová norma doplněna o právně závazné dohody, které stát uzavřel se 71 % ze 322 největších místních orgánů a které budou platit po období 2018–2020. Na dodržování uvedené výdajové normy by však mohla negativně dopadat skutečnost, že došlo jen k omezenému snížení v počtu obcí. Územní reforma z let 2014–2016 redukovala počet regionů o polovinu, avšak počet obcí klesl pouze mírně a stále přesahuje 34 000, což je zdaleka nejvyšší hodnota v Unii.

(13)

Realizace strategie fiskální konsolidace, kterou vláda znovu zavedla na aktuální pětileté prezidentské období, si rovněž žádá, aby byl prováděn dosud ne zcela vymezený program „Public Action 2022“. Cílem tohoto programu je dosáhnout v oblasti veřejných výdajů výrazných úspor prostřednictvím větší efektivity a zlepšit fungování vnitrostátní veřejné správy. Jasnou prioritou vlády byly metodické aspekty a aspekty související s procesem, ale nezaměřovala se na předběžné a všeobecné vyčíslení možných úspor. Tento přístup může být dán komplexností reformního procesu a potřebou usnadnit veřejnou diskusi o citlivých otázkách, avšak ztěžuje kvantitativní posouzení celé strategie a jejího přispění k fiskální konsolidaci. Zejména není jasné, jak přesně a v jakém harmonogramu by reformní program (včetně plánů transformace ministerstev, které zahrnují rozsáhlý soubor rozličných opatření) konkrétními kroky přispěl k dosažení velmi specifického cíle, jakým je snížení poměru výdajů k HDP do roku 2022. Dostupné informace celkově nasvědčují tomu, že jsou částečně dodržovány pokyny pro přezkum výdajů, na nichž se v roce 2016 dohodla Euroskupina.

(14)

Rizika pro udržitelnost veřejného dluhu zůstávají ve střednědobém výhledu vysoká. Problémem z hlediska udržitelnosti, zejména ve střednědobém horizontu, jsou vysoký veřejný dluh a strukturální schodek veřejných financí. K odvrácení těchto rizik by bylo nutně zapotřebí, aby Francie vyvinula fiskální úsilí, jež povede k rozhodnému zlepšení jejího strukturálního primárního salda. Pokud by se snížil poměr dluhu k HDP, zlepšily by se rovněž vyhlídky na růst a zvýšila by se odolnost francouzského hospodářství.

(15)

Ke snížení veřejného dluhu, a tudíž rizik, co se týče jeho udržitelnosti, by mohla ve střednědobém výhledu přispět plánovaná důchodová reforma. Co se týče důchodového systému, vyrovnanost jeho rozpočtu silně závisí na makroekonomických předpokladech. Podle poslední výroční zprávy francouzského poradního sboru pro důchodovou problematiku (Conseil d’orientation des retraites) dosáhly výdaje na důchody v roce 2018 hodnoty 13,8 % HDP, pro rok 2022 jsou prognózovány na 13,8 % a poté by měly do roku 2070 zůstat v rozmezí 11,8 % až 13,8 %, v závislosti na předpokládané míře růstu, pokud jde o vývoj HDP a zaměstnanosti v průběhu času. Ve Francii existuje souběžně více než 40 různých důchodových systémů. Ty se vztahují na různé skupiny pracovníků a řídí se různými pravidly. Do konce roku je očekáván návrh zákona, který by měl tato pravidla postupně sjednotit, aby se fungování důchodového systému zjednodušilo, a zejména aby se zvýšila jeho transparentnost, spravedlnost a efektivita.

(16)

Míra zaměstnanosti stále rostla a v roce 2018 dosáhla 71,3 %. Míra nezaměstnanosti dále klesala (v roce 2018 činila 9,1 %), ale zůstává výrazně nad průměrem Unie (6,8 %) i průměrem eurozóny (8,2 %). Francouzský trh práce je navíc stále vysoce segmentovaný. Téměř 85 % nově přijímaných pracovníků má dočasnou smlouvu a míra přechodu ke smlouvám na dobu neurčitou patří k nejnižším v Unii. Velmi vysoká je i míra nedobrovolné práce na částečný úvazek – v roce 2018 představovala 42,3 % celkové míry práce na částečný úvazek. Plánovaná reforma systému dávek v nezaměstnanosti (Unédic) má řešit segmentaci trhu práce tím, že omezí pobídky k zaměstnávání na velmi krátkodobé smlouvy a k opakovanému zaměstnávání po skončení pracovního poměru, a má snížit dluh tohoto systému. Ohledně systému dávek v nezaměstnanosti byla na podzim roku 2018 zahájena jednání mezi sociálními partnery. Cílem bylo i) redukovat dluh systému; ii) revidovat systém pobídek k nástupu do práce pro nezaměstnané a iii) nalézt pobídkový mechanismus, který by snížil motivaci k zaměstnávání na velmi krátkodobé smlouvy. Sociální partneři se však nedohodli na novém souboru pravidel. Reforma je nyní v rukou vlády, která se zavázala, že do léta 2019 oznámí, jaká opatření budou zvolena.

(17)

Zranitelné skupiny se na trhu práce stále potýkají s komparativně těžšími podmínkami než ostatní. V roce 2018 činila míra zaměstnanosti osob narozených mimo EU 57,5 % (u osob narozených ve Francii dosahovala tato míra 73,1 %), a patřila tak k nejnižším v Unii. Z dostupných údajů je patrné, že lidé přistěhovaleckého původu bývají při přijímacím řízení znevýhodňováni. Důvod k obavám zavdává také jejich zeměpisná koncentrace v chudých čtvrtích. Obyvatelé nejvíce znevýhodněných oblastí (např. Quartiers prioritaires de la politique de la ville), včetně osob přistěhovaleckého původu, se na trhu práce stále setkávají s problémy a míra nezaměstnanosti u nich v roce 2017 činila 24,7 %. I přes určitá politická opatření mají socioekonomické zázemí a přistěhovalecký původ i nadále velký vliv na studijní výsledky a ztěžují začleňování na trhu práce.

(18)

Nevýhodné postavení na trhu práce mají i lidé s nízkou kvalifikací a mladí lidé. Míra nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací sice v roce 2017 poprvé od roku 2008 klesla, nicméně míra 16,2 % v roce 2018 pořád značně převyšuje předkrizové hodnoty. Nezaměstnanost mladých lidí (ve věku 15–24 let) se v roce 2018 snížila o 1,6 procentního bodu na 20,7 %, ale i tak zůstává výrazně nad průměrem Unie ve výši 15,2 %. Velmi vysoká je i nadále míra nezaměstnanosti mladých lidí s nízkou kvalifikací (35,6 % v roce 2018). Klíčem k podpoře rovných příležitostí na trhu práce je účinná aktivní podpora při hledání zaměstnání, včetně intenzivního poradenství a podpory náboru pracovníků, přístupu k projektům zaměřeným na prohlubování dovedností, inovativních opatření zacílených na nejzranitelnější mladé lidi, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a důraznějších zásahů proti diskriminačním praktikám. Nejvzdálenější regiony čelí i dalším výzvám a zasluhují si zvláštní pozornost.

(19)

Zlepšují se podmínky na trhu práce, ale několik ukazatelů nasvědčuje tomu, že panuje nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Přestože nezaměstnanost a podzaměstnanost zůstává vysoká, roste nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména ve specifických odvětvích. Nedostatek dovedností a kompetencí jsou klíčovými faktory, kterým lze připsat existenci neobsazených pracovních míst. Podle údajů francouzského střediska Pôle Emploi bylo v roce 2017 z 3,2 milionu evidovaných volných pracovních míst 150 000 zrušeno kvůli nedostatku kandidátů. Dostupné údaje nasvědčují tomu, že během krize a následného oživení přispěl nárůst nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi k pomalejšímu poklesu nezaměstnanosti a vyšší dlouhodobé nezaměstnanosti. Zlepšují se výsledky na trhu práce u počátečního odborného vzdělávání a přípravy. Vláda v roce 2018 zavedla komplexní soubor opatření, aby více zpřístupnila počáteční a další odbornou přípravu a aby revidovala řízení a financování systému odborného vzdělávání a přípravy. Tyto reformy doplňuje plán investic do dovedností (Plan d’investissement dans les compétences), jenž má v období 2018–2022 zajistit odbornou přípravu a intenzivní poradenství jednomu milionu mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a jednomu milionu uchazečů o zaměstnání s nízkou kvalifikací.

(20)

Francouzský systém sociální ochrany je celkově efektivní, co se týče snižování nerovnosti a chudoby. Podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením se v roce 2017 dále snížil na historicky nízkou úroveň 17,1 % (průměr Unie činil 22,4 %). Příjmová nerovnost však zůstává vysoko nad předkrizovou úrovní. Kromě toho se plošně snížila tendence k přesunu do vyšších příjmových kvantilů, což platí zejména o nejnižším kvintilu. Některé skupiny, mezi nimi i rodiny s jedním rodičem a osoby narozené mimo Unii, čelí zvýšenému riziku chudoby a sociálního vyloučení. Poradenství pro osoby s minimálním příjmem není vždy dostačující a existují velké územní rozdíly. K řešení těchto problémů by mohly přispět další a lépe koordinované investice do sociálního začleňování, jak jsou plánovány ve vnitrostátní strategii boje proti chudobě předložené v září 2018. Výkonnost zdravotnictví je sice celkově dobrá, ale regionální rozdíly v přístupu ke službám by bylo dobré řešit dalšími investicemi, zejména v nejvzdálenějších regionech.

(21)

Z evropského srovnávacího přehledu inovací vyplývá, že Francie navzdory nedávným iniciativám nedokázala snížit svou ztrátu na unijní lídry v oblasti inovací. Investice do výzkumu a vývoje se nezměnily a nové společnosti mají potíže s růstem. Francie obecně nesměřuje k dosažení svého cíle pro celkovou intenzitu výzkumu a vývoje ve výši 3 % do roku 2020 a investice podnikatelského sektoru do výzkumu a vývoje se stále nacházejí hluboko pod cílovými 2 %. Veřejné výdaje na výzkum a vývoj přesahují průměr Unie a zahrnují širokou škálu přímých a nepřímých režimů podpory pro podnikatelské aktivity v oblasti výzkumu a inovací, včetně režimu daňových úlev pro výzkum a vývoj (Crédit d’Impôt Recherche), jenž patří mezi zeměmi OECD k nejvelkorysejším. Celková výkonnost výzkumu a vývoje a inovačního ekosystému však zatím neodpovídá velkému objemu veřejné podpory. Zatímco stávající nástroje, včetně režimu Crédit d’Impôt Recherche, byly nedávno podrobeny hodnocení, pro účely provádění budoucí politiky by bylo užitečné komplexně zhodnotit celý soubor přijatých opatření. Rada pro inovace (Conseil de l’innovation), zřízená v červenci 2018, má za úkol dohlížet na zjednodušující opatření, mezi něž patří i lepší koordinace mezi regionální, celostátní a evropskou podporou inovací. Těsnější vazby mezi vědou a podnikáním, založené především na systémech pro předávání znalostí, by rovněž mohly pomoci šířit inovace – Francie totiž stále nedosahuje průměru Unie, pokud jde o veřejný výzkum a vývoj financovaný podniky. V rámci čtvrté fáze (2019–2022) byla obnovena podpora na klastry pro konkurenceschopnost (pôles de compétitivité), přičemž přednost bude dávána klastrovým organizacím, které jsou dobře propojeny s ostatními strukturami na místní úrovni, zaměřují se na národní priority v oblasti průmyslu a dříve se podílely na unijních projektech. Fond pro inovace a průmysl (Fonds pour l’innovation et l’industrie), financovaný z privatizací, rovněž pomůže s poskytováním finančních prostředků na umělou inteligenci. Pro úspěšnost těchto iniciativ bude klíčový kromě jiného i včasný rozvoj souvisejících technologií, např. internetu věcí, sítí 5G, vysoce výkonné výpočetní techniky a obecněji ekonomiky založené na datech. Existují také významné rozdíly mezi regiony, pokud jde o regionální investice do výzkumu a vývoje a výkonnost v oblasti inovací. Několik venkovských regionů nebo regionů procházejících průmyslovou transformací se nachází pod průměrem Unie. Nejvzdálenější regiony figurují na spodním konci žebříčku.

(22)

V současné době si Francie dobře vede v oblasti energetiky a zmírňování změny klimatu a zůstává na dobré cestě k dosažení cíle, který si vytyčila pro rok 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Potřebuje však výrazně zvýšit investiční úsilí, aby dosáhla svých cílů pro rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, jakož i ambicióznějších cílů v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030, zejména pokud jde o zavádění obnovitelných zdrojů a energeticky efektivní renovace budov. Vzhledem k tomu, že více než polovina stávajících finančních prostředků na uvedené investice je generována veřejným sektorem, musely by se změnit hospodářské a regulační podmínky tak, aby bylo financování projektů pro soukromý sektor životaschopnější a mohly být využity významné investiční příležitosti. Zvlášť velký nevyužitý potenciál tkví v rychlejším pronikání energie z obnovitelných zdrojů do odvětví vytápění a chlazení. Velké investiční potřeby existují rovněž v souvislosti s energetickou náročností budov. Jedná se zejména o renovace obytných budov, na které připadá velká část celkové mezery v „klimatických“ investicích, jelikož většina bytového fondu je stará a je v něm 7 až 8 milionů tepelných sít (což odpovídá přibližně 20 % celkového počtu obytných nemovitostí). Procentní podíl budov, u nichž se uvádí, že splňují normy vysoké energetické účinnosti, byl v roce 2017 u podniků ve Francii nižší (25 %) než v Unii jako celku (39 %). V odvětví energetiky panují výrazné regionální rozdíly. Energetická náročnost se snižuje téměř ve všech regionech, ale různě rychle, a dosti rozdílně se prosazuje energie z obnovitelných zdrojů. Další investice do propojení by mohly přispět k větší integraci vnitřního trhu s energií v Unii a současně posílit hospodářskou soutěž a usnadnit zavádění energie z obnovitelných zdrojů (což platí zejména o propojení s Pyrenejským poloostrovem).

(23)

Národní plán pro oběhové hospodářství z roku 2018 (Feuille de Route pour l’Économie Circulaire) představuje ambiciózní politický rámec pro účinné využívání zdrojů, jehož provádění bude zcela záviset na zajištění odpovídajících investic. Podíl recyklovaných materiálů na celkové poptávce po materiálech (míra využití oběhového materiálu) sice značně převyšuje průměr Unie (19,5 % oproti 11,7 % v roce 2016), avšak míra recyklace komunálního odpadu zůstává mírně pod průměrem Unie (41,8 % oproti 46,4 % v roce 2016). V tomto ohledu bude užitečné přijetí zákona o oběhovém hospodářství, které mimo jiné otevře cestu širšímu využívání druhotných surovin, zejména plastů. Je zapotřebí dále podporovat nové obchodní modely a výrobní procesy účinně využívající zdroje, včetně průmyslové symbiózy, především mezi malými a středními podniky. To lze usnadnit vývojem inovativních finančních nástrojů a financováním ekologických inovací.

(24)

Investice do lepšího propojení, zejména v oblastech, které jsou více znevýhodněné, by mohly pomoci řešit nerovnosti ve Francii. Francie nedosahuje průměru Unie, pokud jde o přístup k rychlým širokopásmovým sítím, a míra využívání rychlého širokopásmového připojení je nízká (v roce 2018 toto připojení využívalo v průměru 20 % domácností oproti 41 % v EU). Také využívání mobilních širokopásmových služeb je z hlediska Unie stále podprůměrné. Širokopásmové pokrytí se značně liší v závislosti na regionu a v několika venkovských oblastech a nejvzdálenějších regionech zůstává omezené. Očekává se, že ke splnění cílů, které si Francie vytyčila v oblasti propojení, by měl výrazně přispět plán pro superrychlé širokopásmové připojení (Plan France Très Haut Débit) spolu se souvisejícími opatřeními. Vzhledem k převážně decentralizovanému přístupu a možným překážkám, nebude-li k dispozici dostatek kvalifikovaných pracovníků pro spuštění sítě, bude nutné provádění těchto opatření pečlivě sledovat.

(25)

Přestože se Francie soustavně snaží zjednodušit daňový systém a zvýšit jistotu pro daňové poplatníky (Loi pour un État au service d’une société de confiance, zákon ESSOC), je její systém pořád složitý, což se nepříznivě promítá do podnikatelského prostředí. Daňový zákoník stanoví četné systémy sazeb a rozličné daňové výdaje (daňové zápočty, osvobození od daně, slevy na dani). Tuto komplexnost lze často vysvětlit snahou o dosažení konkrétních politických cílů, jako například zmírnění daňové zátěže pro nejzranitelnější domácnosti či motivace ke specifickému chování nebo jeho náprava. Zároveň však hrozí, že kvůli složitosti přestane být systém čitelný, a že se tak zvýší náklady na dodržování předpisů i právní nejistota ubírající zemi na atraktivitě a že vznikne prostor pro obcházení pravidel.

(26)

K dalšímu zjednodušení daňového systému by mohla přispět racionalizace daňových výdajů a omezení počtu malých daní. Celkové daňové výdaje se v roce 2019 odhadují na 4 % HDP. Aktuální rozpočtový rámec (2018–2022) na rozdíl od předchozího víceletého rámce nestanoví pro daňové výdaje hranici. Namísto toho stanoví nezávazný cíl ve výši 28 % pro poměr daňových výdajů k součtu čistých daňových příjmů a daňových výdajů. Zákon o rozpočtu na rok 2018 počítal s nižším poměrem daňových výdajů, než jaký je cíl (28 %) stanovený ve víceletém rozpočtovém rámci na období 2018–2022, avšak v budoucnu by se měl tento poměr zvyšovat (na konci roku 2018 by měl činit 25,5 % a v roce 2019 pak 26 %).

(27)

V rozpočtu na rok 2019 se předpokládá pokles celkové částky daňových výdajů pod 100 miliard EUR, čímž by skončil nepřetržitý růst jejich objemu, k němuž docházelo po dobu pěti let. Mezi lety 2018 a 2019 se však množství daňových výdajů zvýšilo z 457 na 474. V roce 2018 doporučil Účetní dvůr racionalizovat stávající daňové výdaje a poukázal na nedostatek jejich kontroly a hodnocení. Francie by měla dále usilovat o zrušení daní, jež generují jen omezené příjmy nebo jež nejsou účinné. Zákon o rozpočtu na rok 2019 počítá s odstraněním 26 daní generujících malé příjmy, přičemž 20 daní přinášejících prostředky o celkovém objemu 132 milionů EUR bylo zrušeno v roce 2019 a dalších 6 v celkové hodnotě 208 milionů EUR má být zrušeno v roce 2020. Očekává se, že rušení malých daní bude v roce 2020 pokračovat stejným tempem.

(28)

Ostatní daně z výroby zůstávají zátěží pro podniky. Daně z výroby v roce 2016 představovaly 3,1 % HDP, tedy více než v Itálii (1,4 %), Španělsku (1,0 %) a Německu (0,4 %). Tyto daně mají různé daňové základy (obrat, přidaná hodnota, platy, pozemky a budovy) a mohou zvyšovat celkové náklady na výrobu. To by mohlo mít negativní dopad na konkurenceschopnost, zejména ve zpracovatelském sektoru. Zákon o rozpočtu na rok 2019 ruší pouze jednu daň z výroby (forfait social), která je vybírána na vnitrostátní úrovni a přináší prostředky ve výši 660 milionů EUR ročně (opatření bude plně provedeno v roce 2020).

(29)

Navzdory pokroku a přijetí ambiciózních reforem existují ve Francii stále překážky pro vstup na trh a země i nadále vykazuje nízkou úroveň hospodářské soutěže v oblasti podnikatelských služeb a regulovaných povolání. Z nového indexu STRI, s jehož pomocí mapuje organizace OECD omezení obchodu se službami v rámci Evropského hospodářského prostoru, vyplývá, že v odvětvích, jako jsou účetnictví, právní služby či distribuční služby, převyšují regulatorní omezení ve Francii průměr EHP. Hlavními překážkami jsou omezující požadavky na vydání povolení, vyhrazení činností a požadavky týkající se držení podílů a hlasovacích práv. V maloobchodním odvětví provedla Francie několik reforem, aby regulační zátěž snížila. Na efektivitu maloobchodníků však stále dopadá řada provozních omezení, která je znevýhodňují v porovnání s elektronickým obchodem. V národním programu reforem na rok 2019 jsou podrobně popsána nová opatření, jež mají posílit hospodářskou soutěž v několika konkrétních odvětvích služeb (např. u autoškol, správy nemovitostí či prodeje náhradních dílů pro automobily). Dne 4. dubna 2019 vydal úřad pro hospodářskou soutěž své stanovisko k uvolnění restrikcí na distribuci léčiv při současném zachování vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví.

(30)

Překážky v sektoru služeb vedly k slabé hospodářské soutěži a vysokým ziskovým maržím a vysokým cenám, což snižuje konkurenceschopnost celého hospodářství. Míra odlivu zákazníků v klíčových podnikatelských službách je ve Francii nižší než jinde v Unii. Slabá hospodářská soutěž v sektoru služeb přispívá spolu s vysokými náklady práce k tomu, že se ve Francii drží vysoké ceny, především pokud jde o realitní transakce, bydlení, catering nebo právní a účetní služby. Náklady na tyto služby jsou dalším faktorem, který oslabuje konkurenceschopnost země (včetně průmyslového odvětví), jelikož je nesou i ostatní podniky, které služby používají jako vstupy.

(31)

Zákon PACTE (loi relative à la croissance et la transformation des entreprises) si klade za cíl podpořit růst a transformaci podniků. Sníží počet limitů, kterým čelí podniky při svém růstu, ale u zbývajících limitů se rozšířil rozsah a jejich překonání je nákladnější. Zákon také zavádí pětileté přechodné období, během něhož se ještě nebude mít za to, že podnik dosáhl limitu, a vybízí malé a střední podniky, aby využívaly pobídky a programy účasti pro zaměstnance, jež budou navázané na firemní výkonnost. Stanoví rovněž zjednodušené postupy pro zahájení podnikání nebo registraci podniků a zavádí nová pravidla, aby podnikatelé snáze dostali druhou šanci. Dále uvedený zákon zkracuje úpadková řízení a snižuje náklady s nimi spojené, zejména pro malé a střední podniky (mimo jiné tím, že u těchto řízení zajišťuje větší předvídatelnost). Podle vlastních odhadů francouzských orgánů by se zákon PACTE mohl projevit v nárůstu HDP o 0,32 % do roku 2025 a o 1 % v dlouhodobém horizontu. Pro přínosnost této reformy je zásadním faktorem jeho plné a včasné provedení.

(32)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Francii pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Francie by tedy mohla fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální a územní rozdíly, včetně specifické situace nejvzdálenějších regionů.

(33)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Francie, kterou zveřejnila ve své zprávě o Francii pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Francii adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku ve Francii, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(34)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (8) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1.

(35)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, Tato doporučení přispívají rovněž k provedení doporučení pro eurozónu 2019, a zejména jeho prvního a druhého doporučení. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Chorvatsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Chorvatsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Chorvatsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že Chorvatsko se potýká s makroekonomickou nerovnováhou, která souvisí s vysokou úrovní veřejného, soukromého i vnějšího dluhu v kontextu nízkého potenciálního růstu. V posledních letech se však nerovnováha zmenšovala díky solidnímu nominálnímu růstu a obezřetné fiskální politice. Záporná čistá vnější pozice se v důsledku trvalých přebytků běžného účtu zlepšuje. Veřejný dluh se od rekordní hodnoty v roce 2015 výrazně snížil. Probíhá též snižování dluhu v soukromém sektoru, i když jeho tempo se s růstem úvěrů a oživením investic bude zpomalovat. Finanční sektor je dobře kapitalizovaný a ziskový, podíl úvěrů se selháním však zůstává vysoký, přestože se snižuje. Opatření politiky se zintenzivnila, avšak pro posílení odolnosti hospodářství má nadále zásadní význam důsledné provádění strukturálních opatření. I přes určitý pokrok přetrvávají problémy s úplností, přesností a včasností ekonomických statistik a statistik veřejných financí.

(3)

Dne 18. dubna 2019 předložilo Chorvatsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla do jisté míry zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Chorvatsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. V roce 2018 byl zaznamenán přebytek veřejných financí ve výši 0,2 % hrubého domácího produktu (HDP), v roce 2019 by se podle konvergenčního programu z roku 2019 mělo celkové saldo propadnout na hodnotu –0,3 % HDP a poté by se mělo postupně zlepšovat až na přebytek ve výši 0,8 % HDP v roce 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) má být střednědobý rozpočtový cíl (který se změnil ze strukturálního schodku ve výši 1,75 % HDP v roce 2019 na 1 % HDP od roku 2020) podle plánu v celém programovém období nadále překročen. Podle konvergenčního programu z roku 2019 se předpokládá, že poměr veřejného dluhu k HDP se sníží ze 71,6 % HDP v roce 2019 na 68,5 % v roce 2020 a poté bude dále klesat až na 62 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Plánované rozpočtové cíle se však zdají být opatrné. Prognóza Komise z jara 2019 předpokládá, že saldo veřejných financí dosáhne v roce 2019 výše 0,1 % HDP a v roce 2020 pak 0,5 % HDP. Strukturální saldo má v roce 2019 na základě prognózy Komise z jara 2019 činit –0,8 % HDP a v roce 2020 pak –0,5 % HDP, takže zůstane nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Předpokládá se, že Chorvatsko v letech 2019 a 2020 dodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Chorvatsko v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(6)

V prosinci 2018 přijal chorvatský parlament zákon o fiskální odpovědnosti. Cílem je upevnit uspořádání a mandát Komise pro fiskální politiku a stanovit numerická fiskální pravidla, včetně pravidla pro strukturální rozpočtové saldo. V březnu 2019 byl posílen mandát Státního kontrolního úřadu, a to díky zavedení mechanismů sankcí v případě, že nejsou dodržena jeho doporučení, a rozšíření rozsahu jeho kontrol. Fiskální rámec se ještě dále posílí přijetím pozměněného zákona o rozpočtu. Tím by se mělo zlepšit rozpočtové plánování, shromažďování fiskálních údajů a kritéria pro vydávání vládních záruk.

(7)

Územní roztříštěnost chorvatské veřejné správy má dopad na její efektivnost a stupňuje regionální rozdíly. Řada malých místních vládních institucí často postrádá odpovídající finanční a správní zdroje k poskytování služeb, jež spadají do jejich působnosti. Tím vznikají značné rozdíly v poskytování veřejných služeb mezi finančně a administrativně silnými a slabými místními jednotkami v zemi. Na úrovni ústředních vládních institucí provádějí orgány racionalizaci těžkopádného systému státních agentur, ovšem dosud nebyl schválen právní rámec, který by zavedl větší homogenitu v rámci celého systému. Plánuje se převádět odpovědnost z úřadů ústřední správy působících na místní úrovni na župní správní orgány.

(8)

Dluh systému zdravotní péče se v roce 2018 dále zvýšil, což představuje riziko pro veřejné finance. Financování systému závisí na příspěvcích pracujícího obyvatelstva a na převodech ze státního rozpočtu, které však trvale nepokrývají náklady v plné výši. Finanční situaci zdravotnictví by mělo zlepšit navýšení pojistného na zdravotní pojištění, které bylo zavedeno v roce 2019, a zvýšení spotřební daně z tabáku v prosinci 2018. K vyšší efektivitě výdajů by mohla vést probíhající funkční integrace nemocnic a opatření ke zlepšení primární péče, ovšem jejich realizace postupuje pomalu.

(9)

Rámec pro stanovování mezd není ve veřejné správě a veřejných službách konzistentní, což má dopad na rovné zacházení a brání ústřední kontrole nad veřejnými mzdovými náklady. Přijetí nového právního předpisu o stanovování mezd státních úředníků bylo několikrát odloženo. Cílem tohoto zákona je dosáhnout větší harmonizace v rámci celé veřejné správy, a to zavedením jednotných platových tabulek a koeficientů náročnosti práce na základě konzistentnějších popisů práce a rámců kompetencí. Chorvatsko má rámec pro sociální dialog, ale v zájmu skutečného dialogu se sociálními partnery je třeba zlepšit pracovní metody a postupy. Účinnost sociálního dialogu snižuje také roztříštěnost odborových svazů.

(10)

Míra nezaměstnanosti v roce 2018 nadále rychle klesala. Nezaměstnanost mladých lidí se také značně snížila, ale zůstává vysoká. Míra ekonomické aktivity a míra zaměstnanosti jsou však v Chorvatsku stále nízké, přičemž důležitou úlohu v tomto ohledu hrají předčasné odchody do důchodu a pečovatelské povinnosti. Je třeba zlepšit přístup k zaměstnání, například prostřednictvím předvídání a poskytování odpovídajících dovedností. V zemi nadále působí řada faktorů vedoucích k ekonomické neaktivitě a stávající opatření, která mají lidem pomoci vstoupit na trh práce, zřejmě nejsou dostatečná. Kapacita institucí trhu práce zůstává omezená a spolupráce mezi službami zaměstnanosti, sociálními službami a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami je slabá. V roce 2019 vstoupil v platnost významný balíček reforem důchodového systému. Hlavní cíle reformy jsou tři: i) řešit koncepční nesrovnalosti, které vedly k nespravedlivému zacházení s určitými věkovými skupinami důchodců; ii) posílit přiměřenost důchodového systému prodlužováním pracovního života a iii) posílit institucionální uspořádání a výsledky druhého důchodového pilíře.

(11)

Úroveň dosaženého vzdělání v Chorvatsku významně ovlivňují sociálně-ekonomické rozdíly. V oblasti vzdělávání je země pod průměrem Unie, zejména pokud jde o předškolní vzdělávání a péči, základní dovednosti, dosažené terciární vzdělání, účast dospělých na vzdělávání a relevantnost odborného vzdělávání a přípravy pro trh práce. Chorvatsko zavádí pilotní projekt reformy učebních osnov, ale ta dosáhne svého plného potenciálu pouze v případě, že bude provedena v plném rozsahu a doplněna přípravou pedagogů.

(12)

Navzdory stále poměrně vysoké nezaměstnanosti se v některých hospodářských odvětvích projevuje nedostatek pracovních sil, zejména kvůli nedostatkům v oblasti dovedností. Zlepšování digitálních dovedností by mohlo zvýšit produktivitu a některé tyto nedostatky odstranit. Omezená relevantnost odborného vzdělávání a přípravy pro trh práce přispívá k nízké míře zaměstnanosti absolventů. Účast studentů na programech, které zahrnují učení se prací, je nízká. Zřízení regionálních středisek kompetencí a experimentální program duálního vzdělávání by měly kvalitu odborného vzdělávání a přípravy zlepšit a usnadnit identifikaci potřebných dovedností. Účast na programech vzdělávání dospělých, které jsou nabízeny v rámci opatření na pomoc při hledání práce nebo odborné přípravy, je nízká. To platí zejména pro osoby, které vzdělání potřebují nejvíce, jako jsou pracovníci s nízkou kvalifikací a nezaměstnaní.

(13)

Podíl obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením klesá, ale zůstává nad průměrem Unie. Toto riziko se týká především starších osob a osob se zdravotním postižením. Schopnost sociálních dávek snižovat chudobu zůstává ve srovnání s průměrem Unie slabá. Chorvatské orgány přijaly opatření s cílem zlepšit záznamy o sociálních dávkách poskytovaných na místní úrovni harmonizací jejich klasifikace. Tím by se měl zlepšit přehled o poskytovaných dávkách na celém území, což by pak bylo možné využít ke zvýšení účinnosti systému sociální ochrany tak, aby pomáhal lidem, kteří to nejvíce potřebují.

(14)

Dopravní síť je nevyvážená a rozvoj železniční infrastruktury je značně pozadu, což vede k nízké kvalitě služeb a brání mobilitě pracovníků. Veřejná doprava v menších městech postrádá odpovídající infrastrukturu. Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy se v posledních pěti letech výrazně zvýšily. Podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví dopravy je výrazně nižší než cíl pro rok 2020 ve výši 10 %. Aby bylo možné účinně snížit vysoký podíl automobilů poháněných fosilními palivy, podporovat intermodalitu a obecně omezit rostoucí emise skleníkových plynů z dopravy, bude zapotřebí dalšího úsilí a investic.

(15)

Vysokou energetickou náročnost Chorvatska by mohly snížit investice do energetické účinnosti a inteligentních energetických systémů. Zvláštní pozornost by se mohla věnovat snižování spotřeby energie v budovách a zlepšování energetické účinnosti sítí dálkového vytápění. Značný potenciál mají také investice do větrné a solární energie, stejně jako obnovitelné zdroje energie pro vytápění a chlazení. Jejich propagace by rovněž umožnila, aby se zvýšila energetická soběstačnost chorvatských ostrovů, v souladu s iniciativou „Čistá energie pro ostrovy EU“. Chorvatsko navíc obzvláště ohrožují klimatická rizika, zejména záplavy a lesní požáry.

(16)

Investice by též mohly napomoci přechodu k oběhovému hospodářství. Jsou zapotřebí pro podporu tříděného sběru odpadu a recyklace jako alternativ ke skládkování, pro rozvoj alternativ k surovinám a zvýšení poptávky po recyklovaných materiálech a pro informování veřejnosti o praktikách a chování v oblasti udržitelné spotřeby. Kromě toho jsou rovněž nutné značné investice, jež zajistí odvádění a čištění odpadních vod v aglomeracích s populačním ekvivalentem vyšším než 2 000. Investice do vodohospodářských sítí by mohly omezit úniky pitné vody a splnit nedodržované požadavky na kvalitu vody.

(17)

V oblasti kapacity pro výzkum a inovace a využívání pokročilých technologií jsou nutné investice do posílení inovační výkonnosti a na podporu růstu produktivity, čemuž brání roztříštěné a neefektivní politiky výzkumu a inovací. Cílem strategie Chorvatska pro inteligentní specializaci (RIS3) na období 2016–2020 je podporovat inovace, překonat roztříštěnost systému a zajistit, aby činnosti v oblasti výzkumu a vývoje byly organizovány s ohledem na klíčové hospodářské priority, avšak její provádění se má dále zrychlit. Investice by mohly podporovat spolupráci mezi univerzitami a podniky s cílem umožnit transfer technologií a uvádění výsledků výzkumu na trh a mohly by posílit správu a řízení.

(18)

Opatření ke zlepšení správy a řízení státních podniků postupují pomalu. Byl přijat nový kodex správy a řízení společností a bylo stanoveno podávání zpráv o plánování a výkonnosti v polovině období. Ekonomiku však nadále zatěžuje kombinace značné role státních podniků v mnoha odvětvích a jejich nízké ziskovosti a produktivity. Seznam společností zvláštního zájmu byl v roce 2018 dále zúžen a nyní je více podniků formálně způsobilých k prodeji, ale jasná strategie privatizace neexistuje. Zdá se, že chorvatské orgány se zaměřují na to, aby se zbavily velkého objemu zbývajících minoritních podílů a aktivovaly nevýrobní aktiva. Korupce je vnímána jako rozšířená a rostoucí. Chybí účinné nástroje pro její prevenci a postihování, zejména na místní úrovni. Stále je třeba posílit mechanismy dohledu a sankcí u osob jmenovaných do místních veřejných společností.

(19)

Podniky, zejména ty menší, zatěžují nadměrné administrativní a legislativní požadavky a parafiskální (nedaňové) poplatky. Byla dokončena identifikace administrativní zátěže, což orgánům umožňuje provádět odůvodněná opatření k jejímu snižování. Omezování parafiskálních poplatků postupuje pomalu. Hospodářskou soutěž narušuje vysoký počet nadměrně regulovaných odborných služeb. V některých odvětvích, zejména u taxislužeb, sice došlo k pokroku, ale u řady ekonomicky významných profesí nadměrná regulace stále přetrvává.

(20)

Navzdory pokroku značné množství nevyřízených případů a zdlouhavé postupy u občanských a obchodních soudů snižují právní jistotu, zatímco nedostatky trestního soudnictví komplikují boj proti hospodářským a finančním trestným činům. Vnímání nezávislosti soudnictví se dále zhoršilo. V roce 2018 proběhla novelizace zákona o Státní soudní radě. Snižování počtu nevyřízených případů pokračovalo s výjimkou Nejvyššího obchodního soudu především díky menšímu pracovnímu vytížení novými případy. U některých soudů se testuje elektronická komunikace, je však třeba ji ještě rozšířit na celou zemi.

(21)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, a zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Chorvatsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Chorvatsko by tak mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů. Je třeba posílit institucionální uspořádání pro zadávání veřejných zakázek, aby se zlepšilo dodržování předpisů, umožnilo se strategické zadávání zakázek v zájmu dosažení cílů politiky a zajistila se efektivnost veřejných výdajů.

(22)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Chorvatska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Chorvatsku pro rok 2019. Posoudila také konvergenční program z roku 2019 a národní program reforem na rok 2019, jakož i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Chorvatsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Chorvatsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny. To zohledňuje potřebu posílit celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(23)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (6), že Chorvatsko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(24)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a konvergenční program z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 4. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Itálie uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Itálie jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 5, bylo plně a včas provedeno. Plnění prvního doporučení pro eurozónu týkajícího se odolných výrobkových trhů a kvality institucí napomohou opatření v oblasti veřejné správy, justice a hospodářské soutěže, plnění druhého doporučení pro eurozónu týkajícího se podpory investic a obnovení rezerv napomohou opatření zaměřená na hospodářskou politiku související s investicemi do určených oblastí a využití případných neočekávaných příjmů k dalšímu snižování míry veřejného dluhu, plnění třetího doporučení pro eurozónu týkajícího se fungování trhu práce napomohou opatření pro zlepšení zaměstnatelnosti a přesun daňové zátěže od produkčních faktorů a plnění čtvrtého doporučení pro eurozónu týkajícího se snížení objemu úvěrů se selháním napomohou opatření pro zlepšení stavu bankovních rozvah.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Itálii pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Itálie učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na doporučení pro jednotlivé země přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že Itálie se potýká s nadměrnými makroekonomickými nerovnováhami. Riziko představuje konkrétně vysoký veřejný dluh a dlouhodobě slabá dynamika produktivity, jež mají přeshraniční význam. Mimořádně důležitá je potřeba přijmout opatření, jež by snížila riziko nepříznivých účinků na italskou ekonomiku, potažmo na hospodářskou a měnovou unii, vezme-li se v úvahu velikost a přeshraniční význam této ekonomiky.

(4)

Dne 19. dubna 2019 předložila Itálie svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně. Italský národní program reforem na rok 2019 řeší strukturální problémy, na které poukázala doporučení pro tuto zemi z roku 2018, pouze částečně a často chybí podrobnosti o několika nových závazcích, jež obsahuje, jakož i harmonogram pro jejich provádění. Reformní strategie země však staví na rozsáhlých již připravených reformách různých oblastí a v porovnání s minulými národními programy reforem vykazuje v zásadě kontinuitu.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Itálii se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo o zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2019 vláda očekává, že se celkový schodek vládního sektoru zvýší z 2,1 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 2,4 % v roce 2019, a že se následně bude postupně snižovat na 2,1 % v roce 2020 a na 1,5 % do roku 2022. Tyto prognózy počítají se zvýšením DPH (1,3 % HDP v roce 2020 a 1,5 % HDP od roku 2021), jež bylo legislativně schváleno jako „záložní opatření“ pro dosažení rozpočtových cílů od roku 2020. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) se během programového období neplánuje dosažení střednědobého rozpočtového cíle, který se změnil z vyrovnaného rozpočtu ve strukturálním vyjádření v roce 2019 na strukturální přebytek ve výši 0,5 % HDP od roku 2020. Pokud jde o poměr veřejného dluhu k HDP, jenž se v roce 2018 zvýšil (na 132,2 % HDP – ze 131,4 % v roce 2017), program stability z roku 2019 počítá s jeho zvýšením o 0,4 procentního bodu HDP na 132,6 % v roce 2019, a následným snížením na 128,9 % do roku 2022. Prognózy počítají s privatizačními výnosy ve výši 1 % HDP v roce 2019 a 0,3 % v roce 2020. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. V nedávných letech však byla opatření zvyšující DPH, legislativně schválená jako „záložní opatření“, systematicky rušena, aniž by byla přijata odpovídající alternativní opatření zajišťující financování, a privatizační cíle nebyly dosahovány. Za předpokladu nezměněné politiky Komise ve své prognóze z jara 2019 očekává v roce 2020 nižší růst nominálního HDP a vyšší schodek veřejných financí, než byly očekávány v programu stability z roku 2019. V prognóze Komise není zohledněno zvýšení DPH legislativně schválené jako „záložní opatření“ pro rok 2020.

(7)

Dne 5. června 2019 vydala Komise zprávu vypracovanou v souladu s čl. 126 odst. 3 Smlouvy z toho důvodu, že Itálie v roce 2018 nedodržela pravidlo o zadlužení. Na základě posouzení všech relevantních faktorů dospěla zpráva k závěru, že kritérium dluhu, jak je definováno ve Smlouvě a v nařízení (ES) č. 1467/1997, nebylo splněno, a že tedy existuje důvod k zahájení postupu při nadměrném schodku na základě dluhového kritéria.

(8)

Program stability z roku 2019 v návaznosti na žádost obsaženou v revidovaném rozpočtovém plánu z roku 2019 potvrzuje, že rozpočtový dopad zřícení Morandiho mostu v Janově a výjimečně nepříznivých povětrnostních podmínek, jež v roce 2018 nastaly, byl značný, a uvádí postačující důkazy o rozsahu a povaze těchto dodatečných rozpočtových nákladů. Program stability z roku 2019 konkrétně uvádí, že rozpočet na rok 2019 zahrnuje výjimečné výdaje ve výši asi 0,2 % HDP v souvislosti s programem mimořádné údržby silniční sítě a s preventivním plánem pro omezení hydrogeologických rizik. Vzhledem k jejich přímé vazbě na zřícení Morandiho mostu v Janově a nepříznivé povětrnostní podmínky z roku 2018 by bylo možné v souvislosti s výdaji na mimořádnou údržbu silniční sítě a prevenci hydrogeologických rizik zvažovat uplatnění „doložky o neobvyklých událostech“. Podle Komise činí způsobilé dodatečné výdaje pro tato opatření v roce 2019 0,18 % HDP. Ustanovení uvedená v čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1466/97 umožňují zohlednění těchto dodatečných výdajů, protože zřícení Morandiho mostu v Janově a výjimečně nepříznivé povětrnostní podmínky jsou považovány za neobvyklé události, jejich dopad na veřejné finance v Itálii je značný a udržitelnost by povolením dočasné odchylky od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle nebyla ohrožena. Na jaře 2020 bude na základě zjištěných údajů za rok 2019, které poskytly italské orgány, provedeno konečné posouzení včetně posouzení způsobilých částek.

(9)

Dne 13. července 2018 Rada Itálii doporučila zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládního sektoru (7) nepřekročila v roce 2019 hodnotu 0,1 % HDP, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od doporučené korekce směrem k dosažení střednědobého rozpočtového cíle. Tento závěr by se nezměnil, ani pokud by byl od požadavků preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu v roce 2019 odečten rozpočtový dopad programu mimořádné údržby silniční sítě v reakci na zřícení Morandiho mostu v Janově a preventivního plánu pro omezení hydrogeologických rizik v reakci na výjimečně nepříznivé povětrnostní podmínky.

(10)

Vzhledem k tomu, že míra zadlužení Itálie v roce 2020 překročí 60 % HDP a předpokládaná produkční mezera dosáhne –0,1 %, měla by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí poklesnout o 0,1 %, což je v souladu se strukturální korekcí ve výši 0,6 % HDP, jež vyplývá z matice požadavků v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice v roce 2020 riziko významného odchýlení od tohoto požadavku. Očekává se, že Itálie v letech 2019 a 2020 zjevně nedodrží pravidlo o zadlužení. Vysoká míra zadlužení Itálie v přibližné výši 132 % HDP navíc znamená, že značná část zdrojů je vyhrazována na krytí nákladů dluhové služby, což jde na úkor položek více podporujících růst, včetně vzdělávání, inovací a infrastruktury. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu je třeba od roku 2019 přijmout nezbytná opatření. Důležité bude využívat k dalšímu snižování míry zadlužení veškeré neočekávané příjmy.

(11)

Italský daňový systém nadále velmi zatěžuje produkční faktory na úkor hospodářského růstu. Vysoké daňové zatížení práce a kapitálu odrazuje od zaměstnávání a investic. Rozpočet na rok 2019 snížil zdanění samostatně výdělečných osob a malých podniků. Zároveň však na agregované úrovni dočasně zvýšil daňovou zátěž podniků, zejména finančních institucí. Daňové základny, jež tolik nebrání růstu, například nemovitosti a spotřeba, jsou využívány nedostatečně, takže existuje prostor pro rozpočtově neutrální přesun daňové zátěže od pracovních sil a kapitálu. Periodická daň z prvních rezidenčních nemovitostí byla v roce 2015 zrušena, a to i bohatším domácnostem. Hodnoty pozemků a nemovitostí (tzv. „katastrální“ hodnoty), které slouží jako základ pro výpočet daně z nemovitostí, jsou navíc z velké části zastaralé a reforma, která je má aktualizovat na úroveň současných tržních hodnot, dosud nebyla realizována. K dispozici je velké množství vysokých daňových výdajů, zejména v případě snížených sazeb daně z přidané hodnoty, a jejich zjednodušení se v posledních letech systematicky odkládalo. Zároveň existuje prostor ke snížení zátěže podniků a domácností dodržujících předpisy zjednodušením daňového zákoníku ke zvýšení celkové míry dodržování daňových předpisů. Konkrétně výpadek příjmů z DPH (rozdíl mezi teoretickými a skutečně získanými příjmy z DPH) patří k nejvyšším v Unii. Jedním z důvodů je vysoká míra daňových úniků, spojená především s nevystavováním účtů a faktur. Pozitivním krokem při nápravě těchto výpadků je zavedení povinné elektronické evidence účtenek ze všech obchodních transakcí s koncovými zákazníky. V nedávných letech však byly zvýšeny právní limity pro hotovostní platby, což by mohlo od využívání elektronických plateb odrazovat. Naopak podpora elektronických plateb by mohla zvýšit motivaci k vystavování účtů a faktur, a zlepšit tak dodržování daňových předpisů.

(12)

Italské výdaje na důchody patřily s 15 % HDP v roce 2017 k nejvyšším v Unii a ve střednědobém horizontu se vzhledem ke zhoršujícímu se indexu závislosti starších osob očekává jejich zvyšování. Rozpočet na rok 2019 a prováděcí vyhláška k novému režimu předčasných důchodů z ledna 2019 odbourávají části minulých penzijních reforem, což ve střednědobém horizontu zhorší udržitelnost veřejných financí. Tyto nové předpisy ve střednědobém horizontu dále zvýší výdaje na důchody. V letech 2019 až 2021 nový režim předčasných důchodů nazvaný „quota 100“ umožní lidem, kteří hradili důchodové příspěvky po dobu 38 let, odejít do důchodu ve věku 62 let. Navíc byla rozšířena působnost stávajících pravidel pro předčasné důchody: mimo jiné byla do roku 2026 pozastavena indexace požadovaného minimálního příspěvku podle střední délky života, kterou zavedly minulé penzijní reformy. V rozpočtu na rok 2019 byly pro tyto účely vyčleněny finanční prostředky ve výši 0,2 % HDP v roce 2019 a 0,5 % HDP v letech 2020 a 2021, avšak v nadcházejících letech jsou rovněž očekávány dodatečné náklady. Vysoké veřejné výdaje na důchody omezují ostatní sociální a prorůstové výdajové položky, jako je vzdělávání a investice, a zmenšuje prostor ke snižování celkové vysoké daňové zátěže a vysokého veřejného zadlužení. Kromě toho by rozšíření příležitostí k odchodu do předčasného důchodu mohlo negativně ovlivnit nabídku pracovních sil, a to v situaci, kdy Itálie již dnes zaostává za průměrem Unie, pokud jde zaměstnanost starších pracovníků (ve věku 55–64 let), což brání potenciálnímu růstu a zhoršuje udržitelnost veřejného dluhu. Aby se omezil nárůst důchodových výdajů, měly by být plně provedeny dříve přijaté reformy za účelem omezení implicitních závazků plynoucích ze stárnutí populace. Při dodržení zásad spravedlnosti a proporcionality by rovněž mohlo být dosaženo úspor cestou intervence vůči vysokým důchodovým nárokům bez odpovídajících příspěvků.

(13)

I přes zpomalení ekonomiky pokračovalo v roce 2018 zvyšování zaměstnanosti, třebaže mírně pomalejším tempem než v předchozím roce. Na konci roku dosahoval počet osob v zaměstnání 23,2 milionu, a překročil tak předkrizovou úroveň. Míra zaměstnanosti ve věkové skupině 20–64 let vzrostla minulý rok na 63 %, což je nicméně stále hluboko pod průměrem Unie (73,2 %). Navíc se vyskytují značné regionální rozdíly a trh práce zůstává segmentovaný – podíl dočasných smluv se v roce 2018 dále zvýšil. Míra nezaměstnanosti poklesla na 10,6 %. Dlouhodobá nezaměstnanost a nezaměstnanost mladých lidí jsou stále vysoké, což zatěžuje potenciální růst a sociální soudržnost. Neaktivita převažuje u žen, osob s nízkou kvalifikací a mladých lidí. Podíl mladých lidí (ve věku 15–24 let), kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, byl v roce 2018 s hodnotou 19,2 % nejvyšší v Unii. Rozšířené jsou rovněž nedobrovolné poloviční úvazky, což poukazuje na přetrvávající stagnaci na trhu práce.

(14)

Panuje vysoká příjmová nerovnost a riziko chudoby, stejně jako hluboké regionální a teritoriální rozdíly. V roce 2017 bylo chudobou nebo sociálním vyloučením ohroženo 28,9 % populace, což je jednak více než před krizí, jednak zřetelně nad průměrem Unie z roku 2017 (22,4 %). To se obzvláště týká dětí, zejména těch z přistěhovaleckého prostředí. Vysoká a rostoucí je chudoba pracujících, obzvláště u dočasných pracovníků a lidí z přistěhovaleckého prostředí. Samostatně výdělečně činné osoby, které představují 20,8 % pracovní síly (přičemž průměr Unie činí 13,7 %), jsou obecně hůře chráněny před sociálními riziky než zaměstnanci. Problémem je také přístup k dostupnému a adekvátnímu bydlení; poskytování sociálních služeb zůstává nedostatečně rozvinuté a roztříštěné. Dopad sociálních transferů na snižování chudoby a nerovnosti je jedním z nejnižších v Unii. Program proti chudobě zavedený v roce 2018 byl nahrazen novým velkým programem (občanský příjem), jenž zachovává přístup aktivního začleňování (za určitých podmínek). Pro provedení reformy může být výzvou značná administrativní zátěž pro služby zaměstnanosti a sociální služby. Její reálný dopad bude záviset na tom, jak efektivní bude program v zajišťování práce nebo odborné přípravy pro občany, na míře poskytování individualizovaných sociálních služeb a na kontrolách. Pokud jde o snižování chudoby a sociálního vyloučení, bude úspěch záviset na skutečné schopnosti kontaktovat osoby, které to nejvíce potřebují. Výsledky systému zdravotnictví jsou celkově dobré, i přesto, že objem výdajů nedosahuje průměru Unie. Poskytování zdravotní péče se nicméně v různých regionech značně liší, což ovlivňuje spravedlivý přístup k péči a její efektivitu, a bylo by je možné zlepšit lepší správou a kontrolou standardní kvality služeb. Pro poskytování podpory osobám se zdravotním postižením a dalším znevýhodněným skupinám osob má klíčový význam zajištění větší míry domácí a komunitní péče i dlouhodobé péče.

(15)

V Itálii, zejména v jižních regionech, je široce rozšířená nehlášená práce. Podle odhadů Národního statistického úřadu dosahoval v roce 2016 objem šedé ekonomiky přibližně 210 miliard EUR (12,4 % HDP). Z toho asi 37,2 % připadá na nehlášenou práci. Ta se týká zejména zranitelných osob, jako jsou migranti, ženy a mladiství. Nový inspektorát práce, který funguje od roku 2017, věnoval obzvláštní pozornost fenoménu „caporalato“ v zemědělství, který charakterizuje vysoká míra nesrovnalostí a riziko vykořisťování pracovníků, zejména nelegálních migrantů. V boji proti nehlášené práci a vykořisťování pracovníků a prevenci těchto jevů a pro zajištění spravedlivých a bezpečných pracovních podmínek je třeba pozorně monitorovat nedávno přijatá opatření i další kroky. Je také důležité zajistit, aby občanský příjem maximalizoval pobídky pro standardní práci a přechod z nehlášené práce do standardního zaměstnání, a to jednak podrobným monitorováním, jednak pozitivními pobídkami.

(16)

Při provádění reformy týkající se programu nového občanského příjmu má zásadní význam zlepšení veřejných služeb zaměstnanosti poskytnutím více zdrojů a kvalitnějších služeb. V kontextu tohoto nového programu občanského příjmu pro osoby s nízkým příjmem a nezaměstnané jsou aktivní politiky na trhu práce významným nástrojem pro snížení napětí na trhu práce a motivování lidí, aby si hledali zaměstnání. Nesmírně důležité přitom je, aby byly služby zaměstnanosti vybaveny dostatečnými počty kvalifikovaného personálu. Pro zlepšení pracovní mobility a k tomu, aby pracovníci získali správné dovednosti pro budoucí potřeby trhu práce a stále náročnější a konkurenčnější pracovní prostředí, má zásadní význam efektivní pomoc při hledání práce zaměřená na zlepšování odborné přípravy a rekvalifikaci. Nedávno byly přijaty určité kroky k zefektivnění aktivních politik na trhu práce, například definice ukazatelů a minimálních standardů monitoringu, přijetí strategie pro dlouhodobě nezaměstnané a vývoj nástroje pro kvalitativní profilování. Celková efektivita veřejných služeb zaměstnanosti a jejich kapacita k hledání práce pro uchazeče nicméně zůstává slabá, výsledky se mezi různými regiony výrazně liší a integrace se sociálními a vzdělávacími politikami je omezená. Rovněž spolupráce se zaměstnavateli je slabá.

(17)

Rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů v Itálii je nadále mezi největšími v Unii, a přestože se míra zaměstnanosti žen mírně zvyšuje, je podstatně nižší než průměr Unie (53,1 % oproti 67,4 % v roce 2018). Investice do pečovatelských služeb a účast žen na trhu práce jsou stále nedostatečné, stejně jako opatření na podporu rovných příležitostí a adekvátní rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Dosud chybí komplexní strategie na podporu účasti žen na trhu práce. Povinná otcovská dovolená byla sice mírně prodloužena (ze 4 na 5 dnů), avšak systém rodičovské dovolené zůstává neadekvátní. Má tak spolu s nedostatečnými službami péče o děti a dlouhodobé péče tendenci znemožňovat práci ženám, které mají děti nebo se starají o jiné rodinné příslušníky. V roce 2017 se formálního předškolního vzdělávání účastnilo pouze 28,6 % dětí mladších tří let, což je výrazně pod průměrem Unie. Investice do péče o děti, zdravotní a dlouhodobé péče by měly zohledňovat velké regionální rozdíly v dostupnosti služeb. Také vysoké daňové zatížení druhé výdělečně činné osoby v domácnosti snižuje finanční motivaci žen k tomu, aby začaly pracovat. Vyšší účast žen na pracovní síle, jakož i vyšší míra účasti obecně, by mohla díky větší nabídce pracovních sil podpořit hospodářský růst, snížit chudobu a zmírnit sociální a finanční rizika způsobená stárnutím populace.

(18)

Cílem původně plánované reformy rámce kolektivního vyjednávání bylo přivést mzdy a platy do většího souladu s ekonomickými podmínkami na regionální a firemní úrovni. V březnu 2018 podepsalo sdružení Confindustria a tři hlavní italské odborové svazy (Cgil, Cisl a Uil) rámcovou dohodu za účelem rozšíření vyjednávání na nižší úrovni. Dohoda také zvyšuje právní jistotu díky tomu, že stanoví jasnější pravidla pro zastoupení sociálních partnerů na jednáních, a zavádí zdokonalený algoritmus pro stanovování mzdových minim. Sdružení zaměstnavatelů a tři hlavní odborové svazy podepsaly na konci roku 2018 první prováděcí dohodu o zastoupení a bezpečnosti a zdraví při práci.

(19)

Zásadní význam pro podporu inteligentního, inkluzivního a udržitelného růstu mají investice do vzdělávání a dovedností. Pomalý růst produktivity v Itálii ovlivňují slabiny systému vzdělávání a odborné přípravy a malá poptávka po špičkových dovednostech. Zvýšení kvality systému vzdělávání a odborné přípravy je velkým úkolem. Míra předčasného ukončování školní docházky setrvává výrazně nad unijním průměrem (14,5 % oproti 10,6 % v roce 2018) a výsledky vzdělávání vykazují značné regionální a teritoriální rozdíly. Podíl finančních prostředků přidělených na základní a střední školství obecně odpovídá průměru Unie, avšak ke zlepšení výsledků vzdělávání by mohlo napomoci další úsilí s cílem přilákat učitele, provádět jejich účinný nábor a motivovat je. Náborový systém je příliš silně zaměřen na znalosti a málo na dovednosti; malou váhu má složka odborné přípravy. Platy italských učitelů navíc zůstávají ve srovnání s mezinárodními standardy i s příjmy jiných pracovníků s terciárním vzděláním nízké. Také navyšování mezd je pomalejší než u jejich zahraničních protějšků a kariérní perspektiva je vzhledem k jediné možnosti kariérního postupu omezená. Povyšování navíc probíhá výlučně podle seniority, nikoli na základě výsledků. Výsledkem je velmi nízká atraktivita učitelské profese pro vysoce kvalifikované osoby a demotivace učitelů, což má následně negativní vliv na výsledky vzdělávání studentů. Učňovský systém získával v nedávných letech na dynamice, ale nová opatření jej omezila. Italští studenti i dospělí mají jedny z nejhorších výsledků v Unii v oblasti klíčových kompetencí a základních dovedností. V situaci, kdy rozdíl v zaměstnanosti mezi osobami s vysokou a nízkou kvalifikací patří k nejvyšším v Unii, je účast dospělých na vzdělávání velmi nízká a snižuje se. Pro digitální dovednosti jsou obzvláště třeba rekvalifikace. V oblasti rozvoje digitálních dovedností a infrastruktury došlo doposud k omezenému pokroku. Investice do lidského kapitálu jsou nutným předpokladem pro zvýšení veřejných i soukromých investic, avšak současná opatření zaměřená na zlepšení digitálních dovedností a učení dospělých postrádají komplexní přístup. Úroveň základních i pokročilých dovedností se pohybuje pod unijním průměrem – základní digitální dovednosti má pouze 44 % osob ve věku od 16 do 74 let (v EU je to 57 %).

(20)

Slabé investice do dovedností zpomalují přechod Itálie ke znalostní ekonomice, brání růstu produktivity a omezují potenciál ke zlepšení necenové konkurenceschopnosti a růstu HDP. Mezery ve vzdělávání rovněž zčásti vysvětlují nižší produktivitu italských mikropodniků a malých podniků v porovnání se zahraničními protějšky. Terciární vzdělávání se potýká s nízkým objemem financí a nedostatečným personálním zabezpečením a rozsah prakticky orientovaného vyššího vzdělávání je i přes vysokou zaměstnatelnost omezený. Poměr absolventů vysokých škol zůstává nízký (27,9 % populace ve věku 30 až 34 let v roce 2018) a je spojen s relativně nízkou dostupností absolventů terciárního vzdělávání, zejména v technických oborech a oblasti přírodních věd. Nutnou podmínkou pro zvýšení veřejných i soukromých investic, zejména do nehmotných aktiv, jsou cílené investice do dovedností. Je třeba posílit studijní obory relevantní pro odvětví s intenzivním využíváním znalostí, jakož i konkrétní dovednosti, například digitální a finanční.

(21)

Strategie zvyšující produktivitu, mezi něž patří produktové, procesní a organizační inovace, využívají malé podniky i nadále pouze v malé míře, zejména v jižní Itálii. Již od počátku 21. století se investice do nehmotných aktiv nacházejí výrazně pod průměrem Unie. Podnikové výdaje na výzkum a vývoj jsou ve srovnání s průměrem eurozóny téměř poloviční. Veřejná podpora pro podnikové výdaje na výzkum a vývoj zůstává nízká, přestože se díky významnější roli daňových pobídek zlepšuje. Veřejné výdaje na výzkum a vývoj jsou rovněž pod průměrem eurozóny. Nízká míra inovací by také mohla zpomalit přechod k ekologické ekonomice. Zlepšení výsledků Itálie v oblasti inovací vyžaduje další investice do nehmotných aktiv, jakož i silnější zaměření na technologický transfer, přičemž je třeba zohlednit regionální slabiny a velikost podniků. V rámci rozpočtu byla nedávno oznámena určitá opatření na podporu inovativních technologií. Veřejnou podporu podnikových výdajů na výzkum a vývoj lze zlepšit vyváženou kombinací přímých a nepřímých opatření a hloubkovým posouzením stávajících dočasných daňových pobídek, aby se z nejefektivnějších z nich staly pobídky stálé. Překonat tyto obtíže a zvýšit malou produktivitu pomáhají zejména v případě malých podniků opatření na podporu znalostí (např. technologické clustery) a spolupráce mezi podniky.

(22)

Jsou třeba investice pro zvýšení kvality a udržitelnosti italské infrastruktury. V odvětví dopravy Itálie nenaplnila svou strategii investic do infrastruktury (Connettere l’Italia). Při realizaci plánovaných investic do železnic, silnic a udržitelné městské mobility bylo dosaženo velmi malého pokroku. Důvodem jsou administrativní prodlevy, neefektivita ve vynakládání prostředků, nedokončená implementace kodexu o veřejných zakázkách a koncesích a soudní spory. Srovnávací přehled o dopravě v Unii ukazuje, že kvalita italské infrastruktury je pod unijním průměrem. Stav komunikací představuje jasný problém, jak dokládá zřícení Morandiho mostu v Janově. Vláda stanovila priority v oblasti údržby a bezpečnosti a má v plánu monitoring stavu údržby veškeré infrastruktury a vytvoření nové agentury odpovědné za bezpečnost železniční a silniční infrastruktury. V tomto ohledu bylo Itálii v rámci fiskálních pravidel Unie povoleno použít 1 miliardu EUR na investiční plán pro zabezpečení silniční infrastruktury podobné Morandiho mostu. Investice do udržitelné dopravy a infrastruktury představují také způsob řešení environmentálních problémů. K dosažení ambiciózních cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 jsou nutné systematické investice do ekologie. Klíčovým informačním zdrojem pro stanovení investičních potřeb v oblasti dekarbonizace a energetiky je integrovaný národní energetický a klimatický plán. Jsou třeba investice pro zlepšení energetické infrastruktury, která by tak přispěla k vytvoření odolnějšího, čistého, bezpečného a flexibilního energetického systému za současného posílení tržní integrace a zmenšení cenových mezer. Italská elektroenergetická síť dosud není dostatečně vybavena k tomu, aby zvládla zvýšenou přeshraniční výměnu a objem intermitentních obnovitelných zdrojů energie, s nímž se počítá pro rok 2030. V zájmu snížení nouzových výdajů, mimo jiné do infrastruktury, jsou třeba investice na prevenci hydrogeologických a seismických rizik. V roce 2019 bylo Itálii v rámci fiskálních pravidel Unie povoleno použít 2,1 miliardy EUR na zajištění prevence proti velkým hydrogeologickým rizikům. Nedostatečně efektivní investice jsou směřovány do zpracování odpadů a do vodní infrastruktury v jižní Itálii, zatímco rizika nedostatku a sucha přetrvávají. Překážku pro investice nadále představuje roztříštěnost odvětví spolu se slabým úvěrovým profilem menších provozovatelů. Investice by rovněž napomohly řešení regionálních rozdílů, mimo jiné investice do reakce na změnu klimatu, environmentální udržitelnosti a prevence rizik a do propojení venkova. Ve venkovských oblastech je rovněž méně rozvinutá širokopásmová síť. Pokud jde o ultrarychlé širokopásmové pokrytí (100 Mbs a více), Itálie stále zaostává (pouze 24 % oproti unijnímu průměru 60 %) a umisťuje se na posledních příčkách (27.) s dosud velmi mírným tempem růstu. Pokrytí ultrarychlým širokopásmovým internetem i jeho využití vykazují hodnoty výrazně pod unijním průměrem.

(23)

Slabá kapacita veřejného sektoru k administraci financování, zejména na místní úrovni, představuje ve všech odvětvích překážku pro investice vzhledem ke složitým postupům, překrývajícím se odpovědnostem a špatnému řízení zaměstnanců veřejného sektoru. Neadekvátní dovednosti ve veřejném sektoru omezují schopnost posuzovat, vybírat a řídit investiční projekty. Komplikují také čerpání z unijních fondů, v němž Itálie zaostává za průměrem Unie. Nižší kvalita správy v jižní Itálii vážně omezuje její kapacitu v oblasti výdajů a tvorby politiky. Zlepšení administrativní kapacity je nutnou podmínkou účinného provádění veřejných investic a využití fondů Unie, což by mělo pozitivní výsledky i ve vztahu k soukromým investicím a růstu HDP. Taková zlepšení by mohla zvýšit efekt investic do širokopásmového internetu, dopravy, hospodaření s vodou a oběhového hospodářství, především v jižní Itálii. Tento region zaostává, zejména pokud jde o investice do nehmotných aktiv. Zlepšení administrativní kapacity centrálních i místních subjektů by mělo pozitivní dopad na plánování, hodnocení a monitorování investičních projektů, jakož i na identifikaci a řešení problémových míst.

(24)

Zvýšení efektivity italské veřejné správy a její schopnosti reagovat na potřeby podnikání by mělo pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, investice a schopnost podniků využívat inovační příležitosti. V roce 2015 byl přijat komplexní zmocňovací zákon reformující veřejnou správu. Tato reforma se zabývala většinou příčin neefektivity, jimiž jsou mimo jiné délka a složitost postupů, nedostatek transparentnosti, neefektivní řízení zaměstnanců veřejného sektoru, neefektivní řízení veřejně vlastněných podniků a nízká míra digitalizace. Do konce roku 2017 byla většina reforem realizována a jejich vynucování stále probíhá s podporou nového zákona „Concretezza“. Nekonzistentní plánování, nedostatek finančních prostředků a nedostatečná koordinace zpožďují provádění digitálních veřejných služeb v klíčových oblastech, jako jsou online platební systémy, které by pomohly zmenšit složitost a zvýšit transparentnost. Proces dále zpomaluje vysoký průměrný věk zaměstnanců veřejné správy a nízká průměrná úroveň jejich digitálních dovedností. Nicméně pokud se zkombinují jasné cíle a účinné vynucování, jsou výsledky zřetelné, jako tomu bylo v případě rychlého vytvoření elektronického tržiště pro orgány veřejné správy a elektronické fakturace. Reforma veřejné správy z roku 2015 počítala i s novým rámcem pro reformu správy místních veřejných služeb. V listopadu 2016 však italský ústavní soud prohlásil postup použitý pro přijetí některých legislativních nařízení, včetně nařízení o místních veřejných službách, za protiústavní. Je tak třeba nová legislativní iniciativa, která by prosazovala efektivitu a kvalitu místních veřejných služeb, mimo jiné cestou upřednostnění konkurenčních nabídek před interními řešeními nebo přímými granty.

(25)

Aktualizovaný ekonomický a finanční dokument z roku 2018 (NADEF 2018) identifikoval přípravu projektů a zvýšení kvality projektového cyklu jako kritické faktory pro obnovení efektivních investičních výdajů v Itálii. Tento dokument také informoval o zřízení specifického grantového fondu pro přípravu a přezkum klíčových infrastrukturních projektů. Další grantový fond byl plánován pro přípravu menších projektů realizovaných místními orgány. Dosud však nebyly vydány prováděcí vyhlášky k oběma fondům a finanční prostředky, jež budou fondům přiděleny, mohou být nižší, než bylo původně uvedeno v DEF 2018. V zákoně o rozpočtu na rok 2019 je zmíněno zřízení „Centrale per la progettazione“, ale tento subjekt dosud nefunguje a jeho vytvoření zřejmě bude trvat delší dobu. Pokud jde o fungování, není jasné, jaká bude interakce Centrale per la progettazione s radnicemi a jinými místními orgány.

(26)

Zlepšení podnikatelského prostředí by usnadnilo podnikání a lepší rámcové podmínky pro hospodářskou soutěž by zároveň napomohly účinnějšímu přidělování zdrojů a růstu produktivity. Roční zákon o hospodářské soutěži z roku 2015, přijatý v roce 2017, je třeba řádně provést. V některých odvětvích, jako jsou podnikatelské služby a maloobchod, navíc přetrvávají velké překážky pro hospodářskou soutěž. Zlepšení kvality regulačního rámce by zajistilo rovné podmínky jak pro inovativní platformy, tak pro tradiční subjekty, uvolnilo by plný potenciál kolaborativní ekonomiky a umožnilo spravedlivější soutěž ve všech sektorech. Širší uplatňování konkurenčních postupů při zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí na přístup k veřejným statkům by mělo pozitivní vliv na kvalitu služeb. Nedostatečná regulativní stabilita systému zadávání veřejných zakázek by mohla ohrozit některé klíčové přínosy předchozích reforem a přispět k odložení investic. Tržní dohled nad produkty je rozložen do několika organizací s mnoha překryvy působnosti a postrádá systémy pro efektivní koordinaci. To snižuje účinnost kontrol předcházejících nekalé hospodářské soutěži ze strany podniků, které nedodržují pravidla.

(27)

Zdrojem znepokojení zůstává nízká efektivita italské soustavy civilního soudnictví. V roce 2017 trvaly občanskoprávní i obchodní soudní spory v Itálii na všech stupních stále nejdéle v Unii. Délka řízení na prvním stupni se ve srovnání s rokem 2016 prodloužila, avšak minulé reformy začínají pozitivně ovlivňovat délku řízení u vyšších stupňů, přestože stále existuje prostor pro omezení zneužívání soudního procesu a zajištění efektivnějšího fungování soudů. Vysoký počet příchozích věcí spolu s nižší mírou vyřizování věcí na daňovém úseku negativně ovlivňují efektivitu Nejvyššího kasačního soudu a vyvolávají obavy ohledně systému daňového soudnictví na prvním a druhém stupni. Adekvátní vynucování jednodušších procesních pravidel by celkově pomohlo podstatně zrychlit občanskoprávní řízení. V této souvislosti byla oznámena reforma s cílem občanskoprávní řízení zjednodušit, nebyla však dosud předložena parlamentu. Mezi další problémy patří dosud nízké a nekonzistentní využívání filtru nepřípustnosti pro odvolání ve druhém stupni, velký počet neobsazených míst u administrativního personálu a zbývající rozdíly mezi soudy, pokud jde o efektivitu řízení soudních věcí.

(28)

Itálie v poslední době zaznamenala určitý pokrok ve zlepšování svého protikorupčního rámce, mimo jiné díky lepší ochraně oznamovatelů, silnější roli Národního protikorupčního úřadu při uplatňování této ochrany a novému protikorupčnímu zákonu z ledna 2019. Cílem uvedeného zákona je zlepšit odhalování a trestání korupce prostřednictvím přísnějších trestů, zdokonalených metod vyšetřování a programu shovívavosti pro oznamovatele případů korupce. Zákon také ruší promlčení po odsouzení v prvním stupni, ale až od roku 2020. Jedná se o dlouho očekávaný pozitivní krok v souladu s mezinárodními standardy. Represe korupce nicméně v Itálii zůstává neefektivní, zejména proto, že délka trestního řízení je nadále nepřiměřená vzhledem k tomu, že nedošlo k její velmi potřebné reformě zahrnující také odvolací řízení, která by zamezila zneužívání soudního procesu. Existují také mezery, pokud jde o možnosti stíhání konkrétních trestných činů, například zpronevěry veřejných finančních prostředků.

(29)

Italské banky i přes obnovený tržní tlak nadále úspěšně pokračovaly v nápravě svých rozvah. Nicméně v důsledku jejich velké expozice vůči státním dluhopisům tržní volatilita nepříznivě ovlivnila jejich kapitálové pozice, vyvinula tlak na náklady na financování a zkomplikovala jejich přístup k nezajištěnému velkoobchodnímu financování. Stále je na místě pokračovat ve snižování objemu historických úvěrů se selháním a úvěrů, jejichž splacení je nepravděpodobné, obzvláště u malých a sekundárních bank, za účelem dalšího zajištění finanční stability a větší disponibility úvěrů pro ekonomiku. Odolnost systému vůči finančním otřesům by rovněž posílilo, pokud by banky, zejména ty menší, pokročily v plnění regulačních požadavků na financování. Důležité je také řešit strukturálně nízkou ziskovost bank zvýšením efektivity a optimalizací obchodních modelů. Včasné provedení vyhlášek o reformě insolvenčního řízení by napomohlo urychlit dosud pomalé postupy insolvence a vymáhání kolaterálu a dále posílit odolnost bankovního sektoru. Jakákoli kompenzace poskytovaná státem akcionářům a retailovým držitelům podřízeného dluhu bank, jež byly v minulosti předmětem správní likvidace, by se měla striktně zaměřovat na sociální důsledky nesprávného prodeje v minulosti. Měla by být dále zdokonalena správa bankovního systému, a to včasným dokončením reformy velkých družstevních bank z roku 2015, poté, co bude získána právní jistota.

(30)

Dominantním zdrojem podnikového financování zůstávají bankovní úvěry. Menší a inovativní podniky však mají stále s přístupem k úvěrům potíže, zejména v jižní Itálii. Kapitálový trh je ve srovnání s ostatními členskými státy nedostatečně vyvinutý, rovněž v důsledku faktorů omezujících poptávku, jako je nízká úroveň finančního vzdělání, strach ze ztráty kontroly nad podnikem a komplikovaných administrativních požadavků. V minulých několika letech bylo zavedeno několik opatření s cílem zlepšit přístup k financování, která se převážně zaměřovala na bankovní úvěry, i když tržní opatření, mezi něž patří minidluhopisy, alternativní investiční trh, rizikový kapitál a přímá veřejná podpora, rovněž pomohly získat přístup k financování menším a inovativním podnikům. Rozpočtem z roku 2019 byla zrušena úleva pro podnikový kapitál, což může snížit motivaci k tomu, aby podniky využívaly kapitálové financování. Aby došlo ke zlepšení přístupu k nebankovnímu financování, je třeba zohlednit potřeby menších a inovativních podniků, jakož i schopnosti investorů vyhodnotit investiční projekty. Diverzifikace finančních zdrojů by lépe ochránila podnikové investice před otřesy v bankovním sektoru a zároveň by podpořila inovace a růst.

(31)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Itálii pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Itálie by tedy mohla fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(32)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Itálie, kterou zveřejnila ve své zprávě o Itálii pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Itálii adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Itálii, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(33)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (8) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1.

(34)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 5. Tato doporučení rovněž přispívají k provádění prvních čtyř doporučení pro eurozónu. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Kypr uveden mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Kypr jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měl zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 5, bylo plně a včas provedeno. Konkrétním krokem k naplňování prvního doporučení pro eurozónu, jež se týká zlepšování podnikatelského prostředí a produktivity s cílem obnovit rovnováhu v eurozóně, jsou opatření ke snižování administrativní zátěže; zaměření hospodářské politiky, pokud jde o investice, na určené oblasti pomůže při naplňování druhého doporučení pro eurozónu, jež se týká podpory investic; daňová opatření a opatření ke zlepšení dovedností pomohou při naplňování třetího doporučení pro eurozónu, jež se týká boje proti agresivnímu daňovému plánování a fungování trhu práce, a opatření ke zlepšení fungování společnosti spravující aktiva pomohou při naplňování čtvrtého doporučení pro eurozónu, jež se týká snižování úvěrů se selháním.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Kypru pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Kypr učinil v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Kypr potýká s nadměrnou makroekonomickou nerovnováhou. Je velmi důležité, aby země řešila velké objemy soukromého, veřejného a vnějšího dluhu a úvěrů se selháním.

(4)

Dne 15. dubna 2019 předložil Kypr národní program reforem na rok 2019 a dne 30. dubna 2019 program stability na rok 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Kypr se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. V programu stability z roku 2019 počítá prognóza Kypru, pokud jde o celkové saldo veřejných financí, jež se v roce 2018 dostalo do schodku ve výši 4,8 % hrubého domácího produktu (HDP), a překročilo tak referenční hodnotu ve výši 3 % HDP stanovenou Smlouvou, s dosažením přebytku v nominálním vyjádření ve výši 3,0 % HDP v roce 2019 a více než 2,0 % HDP během programového období. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) se plánuje dosažení střednědobého rozpočtového cíle, kterým je vyrovnaný rozpočet ve strukturálním vyjádření, v období let 2019–2022. Program stability z roku 2019 očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP, jenž v roce 2018 vzrostl přibližně na 102,5 % HDP, v roce 2019 poklesne na 95,7 % a následně se bude stabilně snižovat, takže do roku 2022 dosáhne výše 77,5 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Rizika spojená s makroekonomickými a rozpočtovými předpoklady uvedenými v programu stability ukazují na nepříznivý vývoj vyplývající převážně z vnějších událostí, jakož i z možného fiskálního dopadu soudních rozhodnutí o minulých fiskálních reformách a z finančních potřeb veřejných nemocnic během prvních let fungování národního systému zdravotnictví. Prognóza Komise z jara 2019 očekává, že celkové saldo veřejných financí dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 3,0 % HDP a v roce 2020 ve výši 2,8 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 výše 1,1 % HDP a v roce 2020 0,7 % HDP, a zůstane tak nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Předpokládá se, že Kypr v letech 2019 a 2020 dodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Kypr v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(7)

Dne 5. června 2019 Komise vydala zprávu podle čl. 126 odst. 3 Smlouvy, jelikož na základě oznámených údajů překročil v roce 2018 celkový schodek vládního sektoru referenční hodnotu ve výši 3 % HDP stanovenou Smlouvou. Zpráva dospěla k závěru, že nemají být přijaty další kroky vedoucí k rozhodnutí o existenci nadměrného schodku. Neefektivnost veřejné správy a místních vládních institucí zůstává problémem, přestože došlo k určitému pokroku u služeb e-governmentu. To má dopad na podnikatelské prostředí. Klíčové legislativní návrhy, které tuto otázku řeší, jsou dosud ve stádiu rozpracování. Patří sem mimo jiné návrhy zákonů o reformě veřejné správy a místních vládních institucí. Slabiny správního rámce pro státem vlastněné subjekty by mohly usnadnit nárůst veřejných podmíněných závazků a bránit investiční kapacitě do základních veřejných služeb, jako jsou telekomunikace a energetika. Omezení mzdových nákladů ve veřejném sektoru, které významně přispělo k fiskální konsolidaci na Kypru, by mělo pokračovat.

(8)

Jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu 2019, boj proti agresivnímu daňovému plánování má zásadní význam pro to, aby byly daňové systémy účinnější a spravedlivější. Dopady strategií agresivního daňového plánování na jiné členské státy vyžadují koordinovaný postup vnitrostátních politik pro doplnění právních předpisů Unie. Kypr přijal proti agresivnímu daňovému plánování určitá opatření, avšak vysoká míra plateb dividend a úroků (v poměru k HDP) naznačuje, že daňová pravidla této země mohou využívat podniky, které agresivní daňové plánovaní uplatňují. Neexistence srážkové daně uvalené na odchozí platby dividend, úroků a v mnoha případech licenčních poplatků (tj. ty, které odvádí rezidenti Unie rezidentům třetích zemí), které odvádí společnosti usazené na Kypru rezidentům třetích zemí, může vést k tomu, že se tyto platby zcela vyhnou zdanění, pokud nejsou zdaňovány ani v jurisdikci příjemce. Neexistence uvedených daní spolu s pravidly pro určení daňové rezidence v případě daní z příjmů právnických osob mohou usnadňovat agresivní daňové plánování. Je nutné pozorně monitorovat režim odpočtu pomyslných úroků, aby nebyl zneužit k agresivnímu daňovému plánování. Režimy naturalizace investorů na Kypru na základě výjimky a povolení k pobytu za investice poskytují přístup k nízké sazbě daně z příjmu fyzických osob ze zahraničních finančních aktiv a nevyžadují, aby fyzická osoba v jurisdikci, která režim nabízí, pobývala významnou dobu. OECD tyto režimy označila za potenciálně velmi rizikové, pokud jde o zneužití za účelem obcházení předpisů o automatické výměně informací o finančních účtech.

(9)

V rámci komplexní strategie pro úvěry se selháním byla realizována významná opatření. Ta byla příčinou znatelného snížení objemu úvěrů se selháním v bankovním sektoru, především díky prodeji a likvidaci banky Cyprus Cooperative Bank a převodu jejího portfolia úvěrů se selháním na státní společnost pro správu aktiv. Dále byl zdokonalen zákon o prodeji úvěrů a byl přijat zákon o sekuritizaci úvěrů. Aby se maximalizovaly výnosy z prodeje aktiv, což v konečném důsledku napomůže snížit objem soukromého dluhu, je velmi důležité, aby státní společnost pro správu aktiv měla efektivní strukturu řízení, vysoce specializovaný management, provozní nezávislost na kyperském státu a dobře definované cíle v souladu se závazky, které přijala vláda v kontextu rozhodnutí o státní podpoře v souvislosti s prodejem banky Cyprus Cooperative Bank, které schválila Evropská komise. Dále je důležité zřídit odpovídající rámec dohledu pro společnosti nabývající úvěry (patří mezi ně i státní společnost pro správu aktiv), jejichž počet se zvýšil, a do budoucna se plánují další prodeje portfolií úvěrů se selháním. Kapacita orgánů dohledu nad pojistnými a penzijními fondy zůstává slabá, pokud jde o řízení a správu. Integrace těchto orgánů dohledu by měla být rychle dokončena. Kromě toho je vzhledem k poměrně značné přeshraniční aktivitě nebankovních finančních společností a exponenciálnímu růstu licencovaných podniků v posledních letech nutné posílit dohledový rámec pro kapitálové trhy.

(10)

Vzrůstá zaměstnanost, klesá nezaměstnanost a krátkodobá kapacita veřejných služeb zaměstnanosti k aktivnímu zprostředkování zaměstnání se zlepšila. Stále je však problémem dlouhodobá udržitelnost těchto služeb, jelikož dodatečný personál byl přijat pouze na dva roky. Podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, patřil v roce 2018 k nejvyšším v Unii. Nízká efektivita veřejných služeb zaměstnanosti a jejich omezené nasazení při aktivaci s cílem pomoci lidem najít práci zůstává problémem. Existuje proto prostor pro zvýšení informační a aktivizační podpory pro přístup k zaměstnání, zejména v případě mladých lidí a dlouhodobě nezaměstnaných. Sem patří propagace samostatně výdělečné činnosti a sociální ekonomiky, jakož i modernizace institucí a služeb trhu práce, aby pomáhaly lidem získávat dovednosti, které lépe odpovídají potřebám trhu práce.

(11)

Nedostatkové dovednosti a nesoulad dovedností s požadavky trhu práce patří mezi hlavní překážky pro podnikatelské investice, a upozorňují tak na potřebu více investovat do odborné přípravy nevyužívané a nedostatečně využívané pracovní síly, do lepšího přizpůsobení vzdělávacích osnov potřebám trhu práce a do odpovídající infrastruktury pro odborné vzdělávání. Pokrok, kterého bylo dosaženo v zásadních reformách vzdělávání a odborné přípravy, například v souvislosti s lepší personální politikou ve vztahu k učitelům, je nerovnoměrný. Výsledky v oblasti vzdělávání zůstávají nedostatečné, stejně jako účast na předškolním vzdělávání a péči, jež jsou pro domácnosti nyní hůře dostupné, protože jejich příjmy během krize klesaly rychleji než náklady na péči o děti. Pokračující úsilí o modernizaci všech úrovní systému vzdělávání a odborné přípravy pomůže zlepšit výsledky vzdělávání a zvýšit potenciál pro udržitelný růst na Kypru. Revize osnov pro odborné vzdělávání a přípravu je slibným krokem při snižování nesouladu dovedností s potřebami na trhu práce. Přetrvávající nesoulad dovedností s potřebami u absolventů terciárního vzdělávání a nízká účast na vzdělávání dospělých, zejména v případě osob s nízkou kvalifikací, však poukazují na potřebu lepších opatření v oblasti rozšiřování dovedností a rekvalifikace.

(12)

Kypr dosáhl pokroku v oblasti zdravotní péče díky tomu, že přijal právní předpisy zřizující nový státní systém zdravotní péče. Cílem nového systému je zlepšení přístupu ke zdravotní péči, zavedení všeobecné zdravotní péče, snížení vysoké finanční spoluúčasti a zvýšení efektivnosti poskytování péče ve veřejném sektoru. Než bude systém v roce 2020 plně funkční, je třeba se vypořádat se značnými problémy spojenými s jeho prováděním a nezbytnými investicemi do něj. Zásadním úkolem zůstává zajištění dlouhodobé udržitelnosti systému, včetně zajištění plánované finanční a provozní autonomie veřejných nemocnic. Systém zdravotní péče by dále posílila opatření sledující modernizaci a zvýšení efektivity poskytovatelů zdravotní péče, včetně primární péče, zavedení elektronického zdravotnictví a zřízení státní organizace pro léčivé přípravky. Úroveň dlouhodobé péče je nízká a vzhledem ke stárnutí obyvatelstva zůstává i nadále problémem.

(13)

Velkým problémem jsou slabé výsledky Kypru v oblasti životního prostředí; země je nadále zranitelná vůči změně klimatu. Kypr musí podstatně zdokonalit svůj systém nakládání s odpady a oběhové hospodářství. Produkce odpadu zůstává výrazně vyšší, než je průměr Unie, a od roku 2014 se zvýšila. Současná zařízení pro zpracování odpadu nedosahují vysoké míry recyklace a vinou chybějících ekonomických nástrojů, například zdanění skládek, je recyklace ekonomicky neatraktivní. Hospodaření s vodou, zejména v městských oblastech, charakterizuje neefektivita. Hlavním problémem Kypru je nedostatek vody v kombinaci s nadměrným odběrem podzemní vody. Značný objem městských odpadních vod je dosud vypouštěn bez odběru či zpracování – jen přibližně polovina veškeré odpadní vody prochází sekundárním zpracováním. Sucho a nedostatek vody představují velké problémy a nedostatečná reakce by mohla mít dopady na venkovskou ekonomiku a turistiku na Kypru. Udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a jejich efektivní využití spolu s přísnějším vynucováním právních předpisů v oblasti životního prostředí a klimatu proto mají zásadní význam pro to, aby Kypr dokázal zmírňovat nepříznivé důsledky změny klimatu, zachovávat a obnovovat své přírodní prostředí a zajistit dlouhodobě udržitelný hospodářský růst.

(14)

Kypr může mnohem lépe využívat své zdroje obnovitelné energie – především solární – a řešit současnou energetickou neúčinnost. V roce 2017 činil podíl energie z obnovitelných zdrojů na Kypru 9,72 %, cíl na rok 2020 je 13 %. Obytné a komerční budovy postavené s nulovou nebo nízkou tepelnou ochranou, zejména v městském prostředí, představují významný zdroj energetické neúčinnosti. Rámcové podmínky pro investice v odvětví energie z obnovitelných zdrojů se zlepšily a bylo zavedeno několik opatření včetně instalace fotovoltaických systémů a systémů podpory pro malé a střední podniky a pro domácnosti. Kypr nicméně dosud plně nevyužívá svůj značný potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, zejména solárních. Převažující využívání silniční přepravy v rámci vnitrozemské dopravy vytváří řadu problémů, z nichž nejvýznamnější je obtížné snižování znečištění ovzduší a emisí skleníkových plynů, a vede také k velkému přetížení dopravy v městských oblastech v době špičky a na silnicích vedoucích do přístavů. Kypr rovněž zaostává ve využívání obnovitelných zdrojů energie v dopravě, jejichž podíl v roce 2016 činil 2,7 %; může tak mít potíže se splněním závazného 10 % cíle do roku 2020.

(15)

Pro zvýšení produktivity jsou zásadní investice do digitální ekonomiky a zdokonalení digitálních dovedností pracovníků. V Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) Evropské komise z roku 2019 se Kypr umístil na spodních příčkách. Pouze 50 % Kypřanů ve věku od 16 do 74 let má základní digitální dovednosti a odborníci v oblasti IKT stále představují menší část pracovní síly, než je průměr Unie jako celku (2,3 % oproti 3,7 %), což brzdí potenciál digitální ekonomiky. Míra online interakce mezi orgány veřejné správy a občany je nízká, online komunikuje pouze 50 % Kypřanů. Elektronický obchod se zlepšuje, ale je stále pod průměrem Unie.

(16)

Kypr zůstává průměrným inovátorem, výkony v oblasti inovací od roku 2010 poklesly. Veřejné i soukromé výdaje na výzkum a vývoj patří k nejnižším v Unii, a omezují tak inovační kapacitu výzkumných center a podnikatelského sektoru. Interakce mezi akademickým a podnikatelským sektorem je rovněž velmi malá. Zvýšení inovační kapacity podnikatelského sektoru a zlepšení přístupu k financování a investicím, které se zaměřují na dobře definované oblasti inteligentní specializace, mají zásadní význam pro zlepšení konkurenceschopnosti Kypru a obzvláště jeho malých a středních podniků.

(17)

Administrativní zátěž je vysoká, zejména u zahájení strategických investic. Existuje prostor pro významné zjednodušení postupů získávání povolení pro strategické investice a příslušné právní předpisy se dosud projednávají.

(18)

Provádění akčního plánu pro růst vedlo k určitému pokroku u podnikání a přístupu malých a středních podniků k financování. Opatření finanční podpory pro malé a střední podniky mají však stále většinou podobu grantů a bankovních úvěrů podporovaných Unií nebo vnitrostátními fondy. Alternativní zdroje financování, jako je rizikový kapitál, kapitálové financování a skupinové financování, jsou pro kyperské podniky nadále okrajové. Lepší koordinace podpory pro podniky by mohla zlepšit její využívání. Privatizační projekty, jež mají přilákat produktivitu zvyšující zahraniční investice, jsou v mnoha případech pozastaveny, pouze několik z nich postupně probíhá.

(19)

Přetrvávající neefektivita justičního systému dále ovlivňuje vymáhání smluv a brání rychlému řešení občanských a obchodních věcí a vyšetřování závažné trestné činnosti. Komplikovaná a zastaralá pravidla občanskoprávního řízení a nedostatečné vynucování soudních rozhodnutí oslabují motivaci bank k využívání exekučního a insolvenčního řízení ke snížení objemu úvěrů se selháním. Nejkritičtější problémy justičního systému začalo řešit několik reforem, které se konkrétně týkají zastaralých pravidel občanskoprávního řízení, malé specializace a digitalizace soudů, vyřízení velkého počtu nahromaděných případů a chybějícího celoživotního vzdělávání soudců, ale jejich pokrok je pomalý. Tato reforma by měla být v souladu se závazky, které přijala vláda v kontextu rozhodnutí o státní podpoře v souvislosti s prodejem banky Cyprus Cooperative Bank, které schválila Evropská komise. V roce 2018 byla přijata vylepšená pravidla exekučního a insolvenčního řízení. Rozhodné provádění nových právních předpisů spolu se zajištěním efektivního justičního systému a přísnějšího vynucování rozsudků by měly napomoci zvýšení disciplíny při splácení dluhů. Od prosince 2017 je platná národní antikorupční strategie, jež byla posílena vládním schválením národního horizontálního akčního plánu proti korupci v květnu 2019. Parlamentu byly předloženy legislativní návrhy na zřízení nové nezávislé antikorupční agentury a na ochranu oznamovatelů, nebyly však dosud přijaty. Tyto zákony by pomohly posílit vnitrostátní protikorupční rámec. Antikorupční reformy by měly být urychleny neprodleným provedením antikorupčního akčního plánu. Je třeba zaručit nezávislost státních zástupců a kapacita k vymáhání práva by měla být posílena.

(20)

I přes určité úsilí o urychlení vydávání vlastnických titulů zůstává počet nevyřízených žádostí vysoký. Stále chybí strukturální řešení nedostatků systému nemovitostních transakcí (tj. vydávání a převod vlastnických titulů). To má zásadní význam pro umožnění insolvenčních řízení a realizace kolaterálu.

(21)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Kypru pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Kypr by tedy mohl fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(22)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Kypru, kterou zveřejnila ve své zprávě o Kypru pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019, jakož i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Kypru adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku na Kypru, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(23)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (7), že Kypr zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(24)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 5. Uvedená doporučení rovněž přispívají k provádění doporučení pro eurozónu 2019, zejména prvního, třetího a čtvrtého doporučení pro eurozónu,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Lotyšsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Lotyšsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas provedeno. Plnění prvního doporučení pro eurozónu týkajícího se zvýšení produktivity s cílem obnovit rovnováhu v eurozóně napomohou opatření zaměřená na hospodářskou politiku související s investicemi do určených oblastí a opatření pro zlepšení dovedností; plnění třetího doporučení pro eurozónu týkajícího se fungování trhu práce napomohou daňová opatření.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Lotyšsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Lotyšsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Lotyšska v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 15. dubna 2019 předložilo Lotyšsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 17. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Lotyšsko se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém programu stability z roku 2019 plánuje vláda zlepšení celkového salda veřejných financí ze schodku ve výši 1,0 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na schodek ve výši 0,5 % HDP v roce 2019, 0,4 % HDP v roce 2020 a 0,2 % HDP v roce 2021. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) se v roce 2019 plánuje dosažení střednědobého rozpočtového cíle, stanoveného jako strukturální schodek ve výši 1 % HDP, se zohledněním flexibility spojené s prováděním strukturálních reforem, pro něž je povolena dočasná odchylka. Podle programu stability z roku 2019 se má poměr hrubého veřejného dluhu k HDP do roku 2022 snížit na 33,1 % HDP. Prognózy růstu HDP v programu stability z roku 2019 se jeví jako reálné. Rizika pro stav rozpočtu jsou vyvážená.

(7)

Dne 13. července 2018 doporučila Rada Lotyšsku, aby v roce 2019 dosáhlo svého střednědobého rozpočtového cíle, se zohledněním flexibility spojené s prováděním strukturálních reforem, pro něž je povolena dočasná odchylka. To je v souladu s maximální nominální mírou růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (7) ve výši 4,8 % v roce 2019, což odpovídá zlepšení strukturálního salda o 0,2 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že se Lotyšsko svému střednědobému rozpočtovému cíli přiblíží, se zohledněním flexibility spojené s prováděním strukturálních reforem, pro něž je povolena dočasná odchylka. Z tohoto posouzení je tedy patrné, že v roce 2019 hrozí riziko určité odchylky. Předpokládaná nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí zároveň v tuto chvíli naznačuje riziko významné odchylky od příslušného požadavku v roce 2019. Pokud projekce již nepředpokládá, že se strukturální saldo přiblíží střednědobému rozpočtovému cíli, se zohledněním flexibility spojené s prováděním strukturálních reforem, pro něž je povolena dočasná odchylka, budoucí celkové posouzení bude muset vzít v úvahu možnou odchylku od příslušného požadavku.

(8)

V roce 2020 by vzhledem k předpokládané produkční mezeře Lotyšska ve výši 1,3 % nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí neměla překročit 3,5 %, v souladu se strukturální korekcí ve výši 0,5 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Na základě prognózy Komise z jara 2019 a za předpokladu nezměněné politiky se očekává, že se Lotyšsko svému střednědobému rozpočtovému cíli přiblíží. Z tohoto posouzení je tedy patrné, že v roce 2020 hrozí riziko určité odchylky. Předpokládaná nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí zároveň v tuto chvíli naznačuje riziko významné odchylky od příslušného požadavku v roce 2020. Pokud projekce již nepředpokládá, že se strukturální saldo přiblíží střednědobému rozpočtovému cíli, budoucí celkové posouzení bude muset vzít v úvahu možnou odchylku od příslušného požadavku. Celkově se Rada domnívá, že Lotyšsko musí být připraveno přijmout v roce 2019 další opatření, aby ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrželo.

(9)

Daňové příjmy Lotyšska vyjádřené jako podíl na hrubém domácím produktu jsou ve srovnání s průměrem Unie nízké, což do určité míry omezuje zajišťování veřejných služeb, zejména zdravotní péče a sociálního začlenění. Zdanění kapitálu a nemovitostí je poměrně nízké a zmrazení hodnot používaných k výpočtu daní z pozemků a nemovitostí příslušné příjmy dále sníží. Daňové zatížení práce osob s nízkou mzdou přitom zůstává v porovnání s průměrem Unie vysoké, i když došlo k jeho snížení. Podle různých odhadů se za posledních několik let zřejmě snížil podíl stínové ekonomiky. Podíl nevykazované ekonomické činnosti je nicméně v Lotyšsku vyšší než v ostatních baltských státech. Velkou část stínové ekonomiky konkrétně představují nevykazované mzdy vyplácené v hotovosti, zejména ve stavebnictví.

(10)

Poté, co třetí největší banka ukončila činnost z důvodu obvinění z praní peněz, Lotyšsko zpřísnilo pravidla pro klienty, kteří nejsou rezidenty země. Díky tomu se od května 2018 objem vkladů nerezidentů, jež představují hlavní zdroj rizika praní peněz v Lotyšsku, výrazně snížil, ale v oblasti boje proti praní peněz se nadále vyskytují určité problémy. Lotyšsko kromě toho vypracovalo podrobný akční plán na zdokonalení své strategie boje proti praní peněz a financování terorismu. Mezi hlavní priority obsažené v plánu patří posílení dohledu založeného na riziku, zajištění nutných lidských zdrojů pro orgány dohledu a zajištění účinné vzájemné výměny informací a spolupráce mezi vyšetřovacími orgány a mezi těmito orgány a soukromým sektorem. Po přijetí těchto opatření bude třeba věnovat pozornost jejich účinnému provedení. Je také třeba zvýšit kapacitu orgánů činných v trestním řízení a justičních orgánů.

(11)

Lotyšsko se potýká s plněním několika zásad sociální ochrany a začlenění obsažených v evropském pilíři sociálních práv. Příjmová nerovnost v Lotyšsku je vysoká, jelikož míra redistribuce prostřednictvím systému daní a dávek je nízká. Přiměřenost sociálních dávek zůstává nízká a vliv sociálních transferů na snižování chudoby a nerovnosti je malý. U starších osob a osob se zdravotním postižením je poměrně vysoké ohrožení chudobou, které se ještě zvyšuje, protože dávky nedrží tempo s růstem mezd. V případě starších lidí činila v roce 2018 míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením 49,0 % (průměr Unie byl v roce 2017 18,2 %) a v případě osob se zdravotním postižením to v roce 2017 bylo 40,7 % (průměr EU v roce 2017 29,3 %). Výše státní dávky sociálního zabezpečení pro osoby se zdravotním postižením a výše minimálního starobního důchodu se nezměnily od roku 2006. Reforma výše minimálního příjmu, jež byla oznámena v roce 2014, nebyla provedena, což má negativní dopad na nejchudší domácnosti. Přístup k dlouhodobé péči je rovněž nadále problematický. Jsou tudíž nutné investice řešící sociální vyloučení, mimo jiné do potravinové a materiální pomoci pro nejchudší osoby. Další investice, mimo jiné do infrastruktury, jsou třeba pro zlepšení přístupu k péči o děti, dlouhodobé péči, službám zaměstnanosti a dalším sociálním službám a také pro lepší integraci zdravotních a sociálních služeb včetně přechodu z institucionální na komunitní péči. Podíl osob, jež čelí závažné deprivaci v oblasti bydlení, patří k nejvyšším v Evropě (15,2 % oproti 4,0 % v rámci Unie v roce 2017) a dostupnost sociálního bydlení je nízká. Jsou nutné investice pro zlepšení nabídky sociálního bydlení.

(12)

Celková míra zaměstnanosti je vysoká a zvyšuje se, avšak počet zaměstnaných osob je negativně ovlivněn nepříznivým demografickým vývojem a emigrací. Míra zaměstnanosti se také liší mezi regiony a úrovněmi dovedností. S většími potížemi se setkávají starší lidé se zastaralými dovednostmi. Nízká úroveň digitálních dovedností u pracovní síly omezuje využívání digitálních technologií ze strany podniků, stejně jako inovační potenciál. Účast dospělých na vzdělávání a zapojení nezaměstnaných do aktivních opatření na trhu práce je nižší než průměr Unie.

(13)

Vzdělávací systém má před sebou úkol konsolidovat zdroje a zároveň zvýšit kvalitu a efektivitu. I když má lotyšský vzdělávací systém dobré výsledky, pokud jde o studijní úspěchy, přístup ke kvalitnímu vzdělávání je stále závislý na místě bydliště a typu školy. Pokročila reforma osnov odborného vzdělávání a přípravy zaměřená na jejich sladění s novými požadavky na dovednosti a prostředí odborných škol se výrazně zlepšilo. Jeho atraktivita však zůstává nízká, počty studentů a míra zaměstnanosti nedávných absolventů se pohybují pod průměrem Unie.

(14)

Zajištění nabídky dovedností je jednou z hlavních oblastí, v nichž přetrvává velká poptávka po investicích. Pro zlepšení kvality a efektivity vzdělávání a odborné přípravy i jejich relevance pro trh práce, jakož i pro propagaci celoživotního učení, zejména v podobě rozšiřování dovedností a rekvalifikace, jsou nutné odpovídající investice, mimo jiné do infrastruktury. Investice jsou rovněž třeba pro zlepšení přístupu k zaměstnání, mimo jiné ke zdokonalení dosahu a pokrytí aktivních opatření na trhu práce, zvýšení pružnosti pracovní síly a dosažení větší sektorové i regionální mobility pracovníků. V širším kontextu je důležité posílit kapacitu sociálních partnerů v zájmu prosazování spravedlivých pracovních podmínek a realizace evropského pilíře sociálních práv.

(15)

Nízké veřejné výdaje na zdravotní péči a nezdravý životní styl jsou hlavními důvody špatného zdravotního stavu obyvatel. Nedávno navýšené finanční prostředky na zdravotní péči řeší některé restrikce přístupu spojené s ročními limity na služby a dlouhými čekacími dobami. Objem veřejných financí určených na zdravotní péči však zůstává výrazně pod průměrem Unie. Včasný a rovný přístup ke zdravotní péči je omezený. Výsledkem je velká míra subjektivně neuspokojených potřeb v oblasti péče z důvodu vysoké finanční spoluúčasti, především u zranitelných obyvatel, a také nerovnost příležitostí. Probíhají reformy s cílem zvýšit efektivitu a kvalitu zdravotní péče, nacházejí se ale v rané fázi a měly by být urychleny, zejména v oblasti efektivních preventivních opatření, optimalizace nemocničního sektoru, posílení primární péče a řízení kvality. Lotyšsko se navíc potýká s nedostatkem pracovních sil ve zdravotnictví, zejména pokud jde o zdravotní sestry, což omezuje poskytování veřejné zdravotní péče a představuje riziko pro úspěch reforem zdravotnictví. Pokud se uskuteční rozdělení zdravotních služeb do dvou košů („úplný“ a „minimální“), hrozí, že rovný přístup ke zdravotní péči bude dále omezen, s nepříznivými důsledky pro zdravotní stav obyvatel. Za účelem zlepšení přístupnosti, cenové dostupnosti a kvality zdravotní péče, a tím i zlepšení zdravotního stavu obyvatel a dosažení zdravějšího a delšího pracovního života jsou nutné odpovídající investice do zdravotní péče včetně infrastruktury.

(16)

Lotyšsko málo investuje do výzkumu a vývoje a má velkou investiční mezeru v oblasti inovací. V roce 2017 byl podíl Lotyšska na výdajích na výzkum a vývoj jeden z nejnižších v Unii a tento ukazatel je za poslední desetiletí více méně stabilní. Kromě toho finanční prostředky na výzkum pocházejí téměř výlučně z unijních fondů. Lotyšsko je tak průměrným inovátorem s některými silnými stránkami, jako je infrastruktura pro informační a komunikační technologie, zaostává však v oblasti lidských zdrojů, spolupráce veřejného a soukromého sektoru a investic do duševního vlastnictví.

(17)

Významné investiční mezery zůstávají i v souvislosti s regionálními rozdíly. Mezi Rigou a ostatními lotyšskými regiony přetrvávají výrazné hospodářské rozdíly. Zatímco Lotyšsko jako celek se přibližuje průměru Unie, mezera mezi ekonomickým výkonem hlavního města a ostatními regiony se od vstupu země do Unie nezmenšila. Konkurenceschopnost a kvalita veřejných služeb se mezi různými lotyšskými regiony velmi liší, což ovlivňuje jejich atraktivitu. Je proto třeba řešit prostřednictvím investic výrazné regionální rozdíly v mobilitě a digitální infrastruktuře, zejména pokud jde o propojení „poslední míle“. Mezery v konektivitě v rámci transevropské dopravní sítě a s periferními a pohraničními regiony jsou stále velmi výrazné, což má nepříznivý dopad na hospodářskou činnost a vývoz Lotyšska. Investiční mezery rovněž brání dokončení projektu Rail Baltica a klíčových projektů elektrické infrastruktury, které tvoří část plánu propojení baltského trhu s energií. V zájmu urychlení transformace energetiky Lotyšska jsou také třeba investice do účinného využívání zdrojů. Je nutné větší úsilí pro zlepšení celkové energetické účinnosti, především v oblastech bydlení a dopravy.

(18)

Nedávné přijetí zákona o oznamovatelích je pozitivním krokem a lotyšský protikorupční orgán nedávno zaznamenal úspěchy, když odhalil několik významných korupčních kauz. Panuje nicméně stále dojem, že rozhodování ve státní správě je ovlivňováno zvýhodňováním určitých osob a že zadávání veřejných zakázek je kvůli nedostatku transparentnosti náchylné ke korupci, zejména v obcích a ve státních a obecních podnicích. Novela zákona o hospodářské soutěži vstupující v platnost dne 1. ledna 2020 omezí možnosti státních a obecních podniků nepříznivě svou činností ovlivňovat hospodářskou soutěž. Novela zákona o režimu střetu zájmů by mohla vést ke zneužití. Nedávno přijatý etický kodex se nevztahuje na politicky jmenované osoby.

(19)

Veřejné služby nejsou přizpůsobeny zmenšující se a stárnoucí populaci. V důsledku poklesu počtu obyvatel a urbanizace je ve venkovských oblastech nedostatečně využívaná infrastruktura a veřejné služby. Veřejná správa, vzdělávání a zdravotní péče potřebují strategie pro zachování přístupu ke kvalitním službám v řídce osídlených oblastech za současného zvyšování efektivity. Nedávno byla ohlášena obecná správně územní reforma, jež má být provedena do prosince 2021. Její včasná realizace by mohla přispět ke zvýšení odpovědnosti a efektivity ve veřejném sektoru, tím spíše, že má být do roku 2020 schválen operační program pro fondy Unie.

(20)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Lotyšsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Lotyšsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(21)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Lotyšska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Lotyšsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019 a národní program reforem na rok 2019, jakož i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Lotyšsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Lotyšsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(22)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (8) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Litva uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Litva jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 2 a 3, bylo plně a včas provedeno. Plnění druhého doporučení pro eurozónu týkajícího se podpory investic napomohou investiční opatření; plnění třetího doporučení pro eurozónu týkajícího se fungování trhu práce napomohou vzdělávací opatření.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Litvě pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Litva učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jí určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Litvy v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 10. května 2019 předložila Litva svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 30. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Litvu se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém programu stability z roku 2019 vláda očekává, že v roce 2019 dosáhne celkového přebytku ve výši 0,4 % hrubého domácího produktu (HDP) a v roce 2020 ve výši 0,2 %; pro rok 2021 počítá prognóza s dalším snížením na 0,1 % HDP. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) Litva svůj střednědobý rozpočtový cíl, kterým je strukturální schodek ve výši 1 % HDP, po celé programové období překonává. V roce 2017 byla Litvě rovněž povolena dočasná odchylka spojená s prováděním strukturálních reforem. Tato odchylka trvá během tříletého období. Poměr veřejného dluhu k HDP by měl podle programu stability z roku 2019 klesnout ze 34,2 % HDP v roce 2018 na 32,9 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Opatření, která je nutné přijmout na podporu cílových přebytků od roku 2020 dále, však zatím nebyla dostatečně upřesněna. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 schodku ve výši 1 % HDP a v roce 2020 ve výši 0,9 % HDP, což je v souladu se střednědobým rozpočtovým cílem. Zároveň by měl být pečlivě sledován vývoj výdajů v krátkodobém a střednědobém horizontu, zejména s ohledem na možná budoucí rizika pro stabilitu příjmů. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Litva v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(7)

V červnu 2018 vláda přijala soubor legislativních aktů provádějících komplexní balík strukturálních reforem v šesti klíčových oblastech: vzdělávání, zdravotnictví, zdanění, neformální ekonomika, důchody a inovace.

(8)

Litva nadále přijímá opatření, jejichž cílem je potírání stínové ekonomiky a lepší dodržování daňových předpisů. Přestože tato opatření mají nadějné výsledky, míra dodržování daňových předpisů je celkově i nadále slabá. Objem nevybrané DPH je v Litvě stále jeden z největších v Unii. Další zlepšení dodržování daňových předpisů by vedlo ke zvýšení příjmů a přispělo by k větší spravedlnosti daňového systému. Nebyla přijata žádná opatření s cílem rozšířit daňovou základnu na zdroje, které méně omezují růst. Míra ekologického a majetkového zdanění zůstává pod průměrem Unie a nechystají se žádné změny zdanění automobilů nebo silniční daně pro soukromé cestující.

(9)

Od roku 2018 dochází k automatické valorizaci veřejných důchodů v závislosti na růstu mzdových nákladů. Očekává se, že se tím výdaje na veřejné důchody sníží z 6,9 % HDP v roce 2016 na 5,2 % v roce 2070. V důsledku očekávaného snížení zaměstnanosti se však sníží přiměřenost důchodů, protože důchodové dávky neudrží tempo s růstem mezd. Předpokládá se, že poměr vyjadřující vztah průměrného důchodu k výši průměrné mzdy bude trvale klesat; přitom už dnes má jednu z nejnižších hodnot v EU. V souladu s aktuálně platnými právními předpisy má vláda v případě, že uvedený poměr poklesne, navrhnout nápravná opatření. Vzhledem k tomu, že nejsou známy podrobnosti o povaze a harmonogramu takových budoucích opatření, projekce obsažené ve Zprávě o stárnutí je nezohledňují. Představují nicméně riziko pro udržitelnost veřejných financí. Pokud se poměr důchodů ke mzdám do roku 2070 nezmění, výdaje na důchody se zvýší na 7 % HDP, namísto aby se v souladu s prognózou snížily na 5,2 %. Panuje proto nejistota ohledně toho, jak bude důchodová legislativa uplatňována v praxi a jaké budou její postupné důsledky pro fiskální udržitelnost a přiměřenost důchodů.

(10)

Velkou výzvou, která zhoršuje vyhlídky Litvy na inkluzivní hospodářský růst, zůstává i nadále vysoký počet lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením spolu s vysokou nerovností v oblasti příjmů. Mnoho členů litevské společnosti (např. starší osoby, osoby se zdravotním postižením, děti, domácnosti rodičů samoživitelů a nezaměstnaní) je navzdory nepřetržitému hospodářskému růstu ve velké míře ohroženo chudobou a sociálním vyloučením. Záchranná sociální síť byla v posledních letech zdokonalena, avšak celková schopnost litevského daňového systému a systému dávek přispívat k nápravě situace, jakož i výdaje na sociální ochranu jako podíl na HDP, zůstávají mezi nejnižšími v Unii. Byly podniknuty první kroky s cílem řešit vysokou míru chudoby a příjmové nerovnosti, jako je zavedení „částky minimálních spotřebních potřeb“, zvýšení univerzální dávky na děti a valorizace starobních důchodů. Přetrvávající vysoká míra chudoby a nerovnosti nicméně ukazuje, že země musí ještě ujít dlouhou cestu a investovat do řešení sociálního vyloučení, aby se přiblížila průměrné úrovni sociálního zabezpečení v Unii. Strategie aktivního začleňování pro zranitelné skupiny jsou efektivnější, když kombinují lepší přiměřenost minimálního příjmu a důchodových systémů, aktivaci trhu práce a zdokonalené poskytování sociálních služeb včetně péče o děti a sociálního bydlení.

(11)

V důsledku růstu zaměstnanosti, ale také kvůli nepříznivému demografickému vývoji a emigraci vzrostlo napětí na trhu práce. Pro zmírnění účinků zmenšování populace v produktivním věku jsou třeba investice do lidského kapitálu a lepší přístup k trhu práce pro všechny. V situaci, kdy přetrvává nedostatek dovedností a jejich nesoulad s požadavky trhu práce, je důležité, aby Litva zrychlila reformy v zájmu zlepšení kvality a efektivity všech úrovní vzdělávacího systému a zajistila přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání a odborné přípravě. V důsledku demografického poklesu se síť škol dostala pod tlak. Demografický vývoj si vynucuje tvorbu strategií pro zachování kvalitního vzdělávání pro všechny, přičemž je třeba zajistit efektivitu sítě škol a podporovat učitele postižené optimalizací počtu škol. Je stále třeba provést důležité kroky pro konsolidaci vysokoškolského systému, jenž zahrnuje více než 40 státních i soukromých univerzit a vysokých škol. Poskytovatelé odborného vzdělávání a přípravy musí zmodernizovat své osnovy a lépe reagovat na potřeby místních a regionálních trhů práce. Opatření zajišťující efektivní a snadno přístupné vzdělávání dospělých, rekvalifikace a zvyšování kvalifikace, spolu s poskytováním sociálních služeb, by mohla přivést více lidí na trh práce. Účast na vzdělávání dospělých, která v roce 2018 dosahovala 6,6 %, setrvává zřetelně pod průměrem Unie (11,1 %). Litevská ekonomika má potenciál těžit z investic do rozšiřování dovedností včetně digitálních, inovací a lepší integrace znevýhodněných skupin obyvatel na trhu práce (například osob se zdravotním postižením a starších, nezaměstnaných či neaktivních dospělých osob). V širším kontextu je důležité posílit kapacitu sociálních partnerů s cílem podpořit jejich zapojení.

(12)

Přetrvávajícími problémy jsou špatné výsledky zdravotních ukazatelů a nízké investice do zdravotní péče. I nadále existuje významný potenciál pro racionalizaci využívání zdrojů dalším snižováním podílu nemocniční péče ve prospěch ambulantní péče. Spotřeba nemocničních služeb je nadále vysoká, s vysokou mírou hospitalizací kvůli chronickým chorobám, přičemž však míra využití lůžek je poměrně nízká. Další racionalizace využívání nemocničních zdrojů spolu s investicemi zaměřenými na posílení primární péče, včetně investic do zdravotního personálu, jsou nezbytné pro zvýšení efektivity a zlepšení zdravotních ukazatelů. Jednou z příčin těchto nepříznivých ukazatelů je i nadále kvalita péče. Opatření zaměřená na kvalitu péče jsou roztříštěná: počet zařízení primární péče zapojených do systému akreditace je nízký, v nemocnicích je jeho uplatňování nedostatečné. Obzvláště nízké jsou investice do preventivních opatření. Kroky podniknuté za účelem zlepšení prevence chorob na místní úrovni navíc postrádají širší vizi a jsou oslabovány nedostatkem systematické spolupráce mezi orgány veřejného zdravotnictví a zařízeními primární péče. Malý objem výdajů na zdravotnictví spolu s relativně vysokými neformálními platbami a vysokou finanční spoluúčastí mají negativní dopad na rovnost přístupu ke zdravotní péči.

(13)

Byla podniknuta určitá opatření v boji proti korupci, ale integrovaný rejstřík prohlášení o zájmech dosud chybí. V roce 2018 byly přijaty prováděcí právní předpisy k zákonu na ochranu oznamovatelů a projednává se nový zákon upravující lobbing. V řešení korupce v systému zdravotní péče přetrvávají nesrovnalosti.

(14)

Investice v Litvě vyjádřené jako podíl na HDP jsou stále nižší než průměr Unie i průměr ostatních baltských zemí. Litevské podniky vykazují nízkou míru inovací a kapacity pro absorpci technologií. Zejména v soukromém sektoru jsou třeba vyšší investice do výzkumu a inovací. Podpořila by se tím produktivita, která i přes nedávné zvýšení zůstává znatelně pod průměrem Unie. Nedostatek specialistů v oblasti informačních a komunikačních technologií poukazuje na potřebu investovat do digitálních dovedností, které podpoří konkurenceschopnost, inovace a schopnost Litvy absorbovat technologie, a tím i přechod k ekonomice více využívající znalosti a vytvářející větší přidanou hodnotu.

(15)

Ekonomika se vyznačuje relativně velkou spotřebou zdrojů a závislostí na dovozu energií a surovin. Produktivita zdrojů je nízká, avšak spotřeba energie vysoká, zejména v oblastech bydlení a dopravy. Větší investice do energetické účinnosti, především do budov a do domácí výroby energie z obnovitelných zdrojů, by pomohly dosáhnout ekologičtější ekonomiky a dostat ji na trajektorii udržitelnějšího růstu a zároveň snížit závislost na dovozu energie.

(16)

Litva je stále mezinárodně málo přístupná, pokud jde o železniční, silniční, námořní i leteckou dopravu, a musí být více integrována se zbytkem Evropy. Lepší dopravní spojení by zvýšilo produktivitu země a umožnilo by jí plně využívat výhod vnitřního trhu. Výkony odvětví dopravy jsou hluboko pod průměrem EU, pokud jde o rozsah silničních a železničních sítí TEN-T, investice do výzkumu a inovací v dopravě, aspekty udržitelnosti a bezpečnost na silnicích. Železniční přepravě dominují východozápadní toky, zatímco severojižní osa je nedostatečně rozvinutá. Jsou proto třeba významné investice do rozvoje udržitelné, klimatu odolné, inteligentní, zabezpečené a intermodální sítě TEN-T a její přístupnosti a také investice do udržitelné městské mobility. Za posledních pět let navíc silně vzrostl objem emisí skleníkových plynů ze silniční dopravy. Pro zajištění bezpečných dodávek elektrické energie v celém Pobaltí má klíčový význam synchronizace litevské elektrické soustavy s kontinentální evropskou soustavou.

(17)

Regionální rozdíly jsou v Litvě větší než průměr Unie a za posledních dvacet let se ještě prohloubily. Přínosy rychlé hospodářské konvergence, kterou Litva zaznamenala, jsou silně koncentrovány ve dvou metropolitních oblastech. Převážně venkovské oblasti, jež tvoří většinu území a v nichž žije téměř 55 % obyvatel, zažívají silný pokles populace v kombinaci se zhoršujícím se přístupem ke kvalitním veřejným službám. Výrazné socioekonomické rozdíly v rámci země ukazují, že některé regiony mají specifické investiční potřeby. Problémem zůstává také větší počet propojení mezi sousedními regiony v rámci Litvy, včetně dopravních a digitálních spojení.

(18)

V zájmu zvýšení efektivity veřejných investic litevské orgány aktualizovaly pravidla pro přípravu a výběr investičních projektů financovaných ze státního rozpočtu. Od roku 2018 mají být všechny nové investiční projekty podrobeny analýze nákladů a přínosů a musí splňovat další kritéria výběru. Jedná se o významný první krok, avšak je třeba udělat více pro maximalizaci vlivu veřejných investic na zvětšení dlouhodobého růstového potenciálu a pro řešení rostoucích regionálních rozdílů. Litevské orgány zahájily revizi rozpočtového systému, zaměřenou na prodloužení časového horizontu pro tvorbu rozpočtu a posílení vazby mezi výdaji a celkovými ekonomickými cíli. Má zásadní význam, aby byl nový systém plánování strategických investic připraven pro rozpočtový proces v období 2021–2023 a pro začátek nového cyklu financování Unie v roce 2021.

(19)

Litva nemá jednotnou strategii pro výzkum a inovace. Situaci charakterizují roztříštěné politiky a množství podpůrných programů, u nichž scházejí synergie. Existence několika prováděcích agentur, jež nemají k podpoře politiky výzkumu a inovací koordinovaný postoj, dále komplikuje složitý systém řízení, jenž zřejmě omezuje přístup uživatelů ke škále dostupných nástrojů. Tato situace je obzvláště škodlivá pro spolupráci mezi vědeckými a podnikatelskými subjekty a brání inovačním činnostem. Nové rozdělení odpovědnosti za politiku výzkumu a inovací mezi ministerstvo hospodářství a inovací a ministerstvo vzdělávání a vědy dosud nevedlo k vytvoření soudržného rámce s podpůrnými programy vyznačujícími se synergií, jenž by mohl být k dispozici díky jednomu kontaktnímu místu pro potenciální příjemce.

(20)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Litvě pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Litva by tedy mohla fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(21)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Litvy, kterou zveřejnila ve své zprávě o Litvě pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Litvě adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Litvě, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(22)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (7), že Litva zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Lucembursko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Lucembursko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas provedeno. Plnění druhého doporučení pro eurozónu, které se týká podpory investic a problému agresivního daňového plánování, napomůže zaměření hospodářské politiky týkající se investic na určité oblasti a řešení problematiky odchozích plateb a plnění třetího doporučení pro eurozónu, které se týká zajištění vhodného a udržitelného systému sociální ochrany, napomohou opatření na zvýšení účasti starších osob na trhu práce.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Lucembursku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Lucembursko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Lucemburska v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 30. dubna 2019 předložilo Lucembursko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Lucembursko se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Lucemburská vláda ve svém programu stability z roku 2019 plánuje snížení celkového přebytku z 2,4 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 1,0 % HDP v roce 2019, po němž by měl následovat téměř stálý růst, a v roce 2023 by mělo být dosaženo přebytku ve výši 2,2 % HDP. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) je střednědobý rozpočtový cíl, který se změnil ze strukturálního schodku ve výši 0,5 % HDP v roce 2019 na přebytek ve strukturálním vyjádření ve výši 0,5 % HDP v roce 2020, v průběhu programového období překonán. Podle programu stability z roku 2019 má poměr veřejného dluhu k HDP zůstat dostatečně pod referenční hodnotou ve výši 60 % HDP stanovenou Smlouvou. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je během celého období, na něž se program stability z roku 2019 vztahuje, příznivý, s výjimkou roku 2023, kdy je realistický. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 0,9 % HDP a v roce 2020 0,5 % HDP, což je zejména pro rok 2020 méně, než předpokládal program stability z roku 2019, ale i tak nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle nebo v souladu s ním. Zároveň by měl být pečlivě sledován vývoj výdajů v krátkodobém a střednědobém horizontu, zejména s ohledem na možná budoucí rizika pro stabilitu příjmů. Celkově se Rada domnívá, že Lucembursko zřejmě ustanovení Paktu o stabilitě a růstu v letech 2019 a 2020 dodrží.

(7)

Navzdory nedávným reformám se očekává, že výdaje Lucemburska související se stárnutím obyvatelstva (náklady související s důchody, zdravotní péčí a dlouhodobou péčí) se v dlouhodobém horizontu výrazně zvýší. Vzhledem k tomu, že v současném systému nejsou prováděny žádné změny politiky, mohlo by to v dlouhodobém horizontu ohrozit udržitelnost veřejných financí. A to i přes současnou nízkou úroveň veřejného dluhu a kumulované rezervy systému sociálního zabezpečení, u nichž se očekává, že zajistí životaschopnost tohoto systému do roku 2041. Od roku 2011 jsou Lucembursku adresována doporučení k tomuto problému, avšak k dnešnímu dni bylo dosaženo jen omezeného pokroku. Pracovní skupina vlády pro důchody ve zprávě z roku 2018 probrala různé způsoby, jak zlepšit dlouhodobou udržitelnost důchodového systému, včetně postupného zvyšování míry příspěvků, zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu s ohledem na prodloužení naděje dožití a podpory postupného odchodu do důchodu. Zpráva navrhuje, aby byla vypracována vícestranná strategie kalibrovaných reforem s cílem zaručit dlouhodobou udržitelnost systému a zároveň minimalizovat dopady na hospodářství i na důchodce. Předpokládaný nárůst výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva rovněž ohrožuje dlouhodobou udržitelnost systémů zdravotní a dlouhodobé péče. Více než tři čtvrtiny výdajů na dlouhodobou péči pocházejí z veřejných zdrojů. Podle analýzy, kterou provedl v roce 2013 Generální inspektorát pro sociální zabezpečení, by systém pojištění dlouhodobé péče měl zůstat finančně stabilní do roku 2030, pokud se míra příspěvků postupně zvýší z 1,4 % na 1,7 %, aby bylo možné udržet náklady v souladu s podílem závislých osob. Dopady z hlediska dlouhodobé fiskální udržitelnosti však dosud nejsou jasné. Pro udržení sociální soudržnosti a veřejných financí v dlouhodobém horizontu by demografické politiky musely být v souladu s politikami v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, přičemž je třeba zaujmout holistický přístup, aby byly zohledněny jak výzvy, tak příležitosti změn v demografii i v digitální ekonomice, a to vzhledem k očekávanému dopadu stárnutí obyvatel na nabídku pracovní síly v blízké budoucnosti. V poslední době se v některých odvětvích objevil nedostatek pracovních sil, který by mohl bránit růstu produktivity a snižovat dlouhodobý růstový potenciál.

(8)

Navzdory celkově dobré výkonnosti na trhu práce míra zaměstnanosti stagnuje a konkrétní skupiny se stále potýkají se zvláštními problémy na trhu práce. Zejména míra zaměstnanosti starších lidí zůstává nadále velmi nízká a ke zvýšení jejich účasti na trhu práce je třeba přijmout další opatření. Systémy předčasného odchodu do důchodu, které stimulují zaměstnance opustit zaměstnání, jsou i nadále rozšířené: v roce 2017 se u 57,5 % nově přidělených důchodů jedná o předčasné starobní důchody. Vláda v roce 2018 zrušila jeden ze systémů předčasného odchodu do důchodu, který lidem umožňoval odejít do důchodu ve věku od 57 let, avšak dopad této reformy byl oslaben zmírněním omezení u jiných systémů předčasného odchodu do důchodu. Nízké míry hospodářských aktivit ve stáří rovněž z velké části vyplývají z demotivujících finančních faktorů, které vyplývají ze systému daní a dávek, pro tuto věkovou skupinu poměrně vysokých. Podpora zaměstnanosti starších lidí vyžaduje komplexní strategii včetně opatření, která by jim pomohla zůstat déle aktivními v zaměstnání. Parlament dosud neschválil „zákon o starších pracovnících“ – návrh právního předpisu, který byl parlamentu předložen v dubnu 2014 a jehož cílem je prostřednictvím opatření na řízení věkové struktury přimět podniky s více než 150 zaměstnanci, aby najímaly a ponechávaly si starší pracovníky.

(9)

Lucembursko je nadále odhodláno zlepšovat regulační prostředí pro odvětví služeb podnikům, avšak v několika odvětvích zůstávají regulační překážky vysoké, kupříkladu u právních, účetních, architektonických a inženýrských služeb, alespoň podle ukazatele restriktivnosti Komise. (7) Index omezení obchodu se službami v rámci EHP, který organizace OECD vydala v prosinci 2018, rovněž potvrdil, že lucemburská míra regulační přísnosti ve vztahu k ostatním členským státům je vyšší než průměr jednotného trhu u těchto odvětví.

(10)

Lucemburský hospodářský model se vyznačuje silnou výkonností, která jde ruku v ruce s pevným a trvalým vytvářením kvalifikovaných pracovních míst. To je podporováno vysokými úrovněmi produktivity, což do značné míry odráží zvýšení efektivity z účasti na celosvětových trzích, zejména ve finančním sektoru. Růst produktivity však v posledních letech stagnoval, neboť je brzděn nízkou úrovní investic podniků do inovací a digitální integrace. Lucemburská strategie diverzifikace hospodářství prostřednictvím rozvoje klíčových odvětví náročných na znalosti v přechodu k ekonomice založené na datech vykazuje silný potenciál pro stimulaci investic s vysokou přidanou hodnotou a pro zvýšení růstu produktivity. V této souvislosti jsou veřejné investice i nadále vysoké a zaměřují se na uvedená odvětví, včetně silného odvětví informačních a komunikačních technologií. To však nepřispělo ke stimulaci soukromých investic do inovací a digitalizace. Zvýšení investic do výzkumu a inovací, jakož i do digitální integrace, zejména do podniků, a to zejména do malých a středních podniků, je důležité pro zlepšení růstu produktivity a pro další diverzifikaci lucemburského hospodářství. Rozvoj soudržného a integrovaného vnitrostátního rámce pro politiky v oblasti výzkumu a inovací a pro podpůrné nástroje, včetně stanovení priorit na základě důkladného posouzení očekávaných hospodářských dopadů, má zásadní význam pro to, aby Lucembursko mohlo plně využít potenciál svého inovačního ekosystému.

(11)

Zvýšení investic do dovedností, zejména dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií, zaměstnatelnosti, vzdělávání a odborné přípravy, včetně lepšího sladění učebních osnov s potřebami trhu práce a podpory technologické a digitální transformace, je důležité pro zlepšení lucemburské produktivity, zaměstnanosti a dlouhodobého růstového potenciálu a pro podporu rovných příležitostí.

(12)

Znečištění ovzduší a přetížení dopravy ve špičkách stále představuje pro Lucembursko velké problémy, a to z hlediska konkurenceschopnosti i z hlediska ochrany životního prostředí. Emise CO2 ze silniční dopravy navíc přispívají ke změně klimatu. Podle vnitrostátních prognóz z roku 2017, které byly Komisi předloženy, se očekává, že nebudou-li přijata další opatření, Lucembursko nesplní svůj cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 3 procentní body a cíl stanovený pro rok 2030 o 20 procentních bodů. Počet přeshraničních pracovníků, kteří v současné době představují přibližně 45 % lucemburské pracovní síly, nízké zdanění pohonných hmot a vysoké ceny rezidenčních nemovitostí stimulují zvýšené využívání automobilů a jsou překážkou pro zlepšení kvality ovzduší a dopravních podmínek. Mezitím se používání alternativních paliv v nových osobních automobilech prodávaných v Lucembursku v posledních několika letech zvýšilo.

(13)

Nedostatečná nabídka bydlení může negativně ovlivnit přitažlivost Lucemburska. Jeho silnou poptávku po bydlení nadále pohání růst počtu obyvatel, příznivé podmínky financování a početná přeshraniční pracovní síla. Nabídka bydlení a investice se jeví nedostatečnými, jsou omezeny nedostatkem dostupné půdy a nízkou hustotou výstavby, a to do značné míry z důvodu nedostatečných pobídek pro vlastníky půdy, aby budovali nové bydlení nebo prodávali. Nabídka sociálního bydlení se rovněž jeví jako nedostatečná, a poukazuje na potřebu značných investic ke zmírnění rostoucího napětí na trhu s bydlením. V tomto ohledu politická opatření vymezená ve vládním programu pro období 2018–2023 usilují o zvýšení nabídky bydlení. Mezi tato opatření patří změny zákonů o územním plánování za účelem rozšíření stavebních pozemků a výstavby cenově dostupného a sociálního bydlení.

(14)

Boj proti agresivnímu daňovému plánování má zásadní význam pro to, aby daňové systémy byly učiněny účinnějšími a spravedlivějšími, jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu 2019. Dopady strategií agresivního daňového plánování na jiné členské státy vyžadují koordinovaný postup vnitrostátních politik pro doplnění právních předpisů Unie. Lucembursko přijalo opatření proti agresivnímu daňovému plánování, avšak vysoký podíl dividend, úroků a licenčních poplatků na HDP napovídá, že podniky mohou využívat daňová pravidla Lucemburska k agresivnímu daňovému plánovaní. Většinu přímých zahraničních investic vlastní tzv. zvláštní účelové jednotky. Neexistence srážkové daně z odchozích (tj. od rezidentů Unie rezidentům třetích zemí) úroků a licenčních poplatků a osvobození plateb dividend od srážkových daní za specifických okolností může vést k úplnému úniku daňových plateb, pokud tyto platby nejsou zdaněné ani v jurisdikci příjemce.

(15)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Lucembursku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. To by Lucembursku umožnilo optimálně využívat tyto prostředky v určených odvětvích.

(16)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Lucemburska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Lucembursku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Lucembursku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Lucembursku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(17)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (8), že Lucembursko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv, který byl vyhlášen Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority roční analýzy růstu potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Maďarsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Maďarsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Maďarsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Maďarska v rámci strategie Evropa 2020.

(3)

Dne 30. dubna 2019 předložilo Maďarsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Maďarsko se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém konvergenčním programu z roku 2019 plánuje vláda zlepšení celkového schodku vládního sektoru z 2,2 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 1,8 % v roce 2019. Schodek by se pak měl dále postupně zlepšovat na 1,2 % v roce 2021 a v roce 2023 se očekává dosažení vyrovnané rozpočtové pozice. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) by se Maďarsko v roce 2022 přiblížilo svému střednědobému rozpočtovému cíli (který byl změněn ze strukturálního schodku ve výši 1,5 % HDP v roce 2019 na 1,0 % HDP od roku 2020) a v následujícím roce by jej dosáhlo. Podle konvergenčního programu se očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP se bude postupně snižovat a do konce roku 2022 klesne pod 60 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je pro rok 2019 realistický a od roku 2020 pak výrazně příznivý, což ohrožuje plnění cílových hodnot schodku. Opatření, která je nutné přijmout na podporu cílových schodků od roku 2020 dále, přitom zatím nebyla dostatečně upřesněna.

(6)

Dne 22. června 2018 Rada v souladu s čl. 121 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie konstatovala, že v roce 2017 bylo v Maďarsku zjištěno závažné odchýlení od cesty k postupnému dosažení střednědobého rozpočtového cíle. Vzhledem ke zjištěnému významnému odchýlení Rada dne 22. června 2018 vydala doporučení (6), v němž Maďarsku doporučila, aby přijalo opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých výdajů vládních institucí (7) v roce 2018 nepřesáhla 2,8 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 1,0 % HDP. Dne 4. prosince 2018 Rada přijala rozhodnutí (EU) 2018/2028 (8), v němž konstatovala, že Maďarsko v reakci na doporučení Rady ze dne 22. června 2018 nepřijalo účinná opatření, a vydala revidované doporučení (9). V daném doporučení ze 4. prosince 2018 Rada žádala Maďarsko, aby přijalo opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých výdajů vládních institucí v roce 2019 nepřesáhla 3,3 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 1,0 % HDP. Dne 14. června 2019 Rada přijala rozhodnutí (EU) 2019/1003 (10), v němž konstatovala, že Maďarsko v reakci na doporučení Rady ze dne 4. Prosince 2018 nepřijalo účinná opatření. Na základě údajů o plnění rozpočtu za rok 2018 navíc shledala, že Maďarsko se v roce 2018 významně odchýlilo od doporučené korekce.

(7)

Dne 5. června 2019 Komise v souladu s čl. 121 odst. 4 Smlouvy a čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1466/97 vydala varování Maďarsku týkající se skutečnosti, že v roce 2018 bylo zjištěno závažné odchýlení od cesty k postupnému dosažení střednědobého rozpočtového cíle. Rada dne 14. června 2019 přijala následné doporučení (11), v němž potvrdila, že Maďarsko má přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých výdajů vládních institucí v roce 2019 nepřesáhla 3,3 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 1,0 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko odchylky od tohoto doporučení.

(8)

V doporučení ze 14. června 2019 Rada doporučila Maďarsku, aby přijalo opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých výdajů vládních institucí v roce 2020 nepřesáhla 4,7 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,75 % HDP. To by Maďarsku zajistilo přiměřený postup korekce vedoucí k dosažení střednědobého rozpočtového cíle. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice v roce 2020 riziko odchýlení od tohoto požadavku. Celkově se Rada domnívá, že od roku 2019 budou zapotřebí další podstatná opatření, aby bylo dosaženo souladu s ustanoveními Paktu o stabilitě a růstu, a to v souladu s doporučením ze dne 14. června 2019 k nápravě závažného odchýlení od cesty k postupnému dosažení střednědobého rozpočtového cíle.

(9)

Celková míra zaměstnanosti se díky silnému hospodářskému růstu výrazně zlepšila, tato situace se však neprojevila u všech skupin obyvatelstva stejně. Rozdíly v zaměstnanosti a mzdách mezi skupinami s různou úrovní dovedností i mezi muži a ženami zůstávají ve srovnání s unijním průměrem značné. Rozdílná míra zaměstnanosti žen a mužů je částečně dána omezenou nabídkou kvalitní péče o děti. Pokud jde o různé zranitelné skupiny, včetně Romů a osob se zdravotním postižením, jsou výsledky trhu práce slabé. Program veřejných prací, který není při směrování účastníků do pracovních míst na primárním trhu práce účinný, je i přes jisté omezení stále rozsáhlý. Další politiky, které mají pomoci nezaměstnaným nebo neaktivním lidem najít práci či odbornou přípravu, nejsou dostatečně zacílené. Ke zlepšení zaměstnatelnosti by mohl přispět rozvoj digitálních dovedností. V poslední době byla přijata opatření s cílem navrátit důchodce zpět do zaměstnání a postupem času zvýšit jejich počet. Co se týče chudoby, celková situace v Maďarsku se od roku 2013 zlepšuje. Délka poskytování dávek v nezaměstnanosti je nejkratší v Unii, a sice nejvýše tři měsíce, což je mnohem méně než průměrná doba potřebná k nalezení práce.

(10)

Podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením klesá. Došlo k jasnému posunu od sociálních dávek k podpoře rodin související se zaměstnáním a k věcným dávkám, které však nejsou dostatečně zacíleny na chudé. Zvýšily se dotace na vlastní bydlení, nabídka sociálního bydlení se však nezlepšila.

(11)

Výsledky vzdělávání nedosahují průměru Unie a vyznačují se velkými územními rozdíly. Míra předčasných odchodů ze vzdělávání je vyšší a míra dosažení terciárního vzdělání nižší než unijní průměr. Vzdělávací systém brání sociální mobilitě. Žáci jsou předčasně rozřazováni do různých typů škol, kde vznikají velké rozdíly ve výsledcích vzdělávání a možnostech profesní dráhy. Podíl základních škol, kde je většina žáků romského původu, se zvýšil z 10 % v roce 2008 na 15 % v roce 2017. Dopad nedávných opatření zaměřených na rovnoměrné zastoupení znevýhodněných žáků v jednotlivých školách je omezen tím, že nestátní školy jsou od požadavku na účast znevýhodněných žáků osvobozeny. Znevýhodněné děti směřují především na odborné střední školy, které se častěji vyznačují horší úrovní základních dovedností, vyšší mírou předčasného ukončování školní docházky a horšími mzdovými a kariérními vyhlídkami. Nízká míra účasti znevýhodněných skupin, zejména Romů, na kvalitním vzdělávání představuje promarněnou příležitost k vytváření lidského kapitálu. Problémem je nadále i nedostatek učitelů. Platy učitelů se sice v posledních letech zvýšily, ve srovnání s jinými absolventy terciárního vzdělávání jsou však stále poměrně nízké. Malý počet studentů účastnících se vysokoškolského vzdělávání není v souladu se silnou poptávkou po vysoce kvalifikovaných pracovnících a s rozdílem ve výši platů absolventů terciárního vzdělávání oproti osobám s nižší kvalifikací, který je nejvyšší v Unii. Maďarské vysokoškolské instituce mají nejmenší finanční autonomii v Unii. Novela zákona o vysokém školství z dubna 2017, která stanoví dodatečné požadavky na působení mezinárodních univerzit v Maďarsku, navíc vyvolala další obavy ohledně akademické svobody. V roce 2018 oznámila maďarská univerzita s nejlepším mezinárodním hodnocením, že má v úmyslu zemi opustit kvůli regulační nejistotě, kterou tato změna způsobila.

(12)

Výsledky v oblasti zdraví zaostávají za většinou ostatních členských států, což vychází z nezdravého životního stylu a omezené účinnosti poskytování zdravotní péče. Výskyt kouření, zneužívání alkoholu a obezity patří k nejvyšším v Unii. Maďaři patří v Unii mezi národy s největší pravděpodobností předčasného úmrtí v důsledku špatné kvality ovzduší. Počet odvratitelných úmrtí se řadí k nejvyšším v Unii, částečně z důvodu nedostatečného screeningu a řízení primární zdravotní péče. V přístupu ke kvalitní péči existují značné sociálně-ekonomické rozdíly. Veřejné výdaje na zdravotní péči jsou pod unijním průměrem a občané si přístup ke kvalitní péči zajišťují pomocí příplatků, což může dále prohloubit sociálně-ekonomickou nerovnost v oblasti zdraví. Těžiště systému zůstává v nemocniční péči, kdežto primární péče se vyznačuje jistými nedostatky, zejména pokud jde o včasné odhalování a prevenci chronických onemocnění. Přístup k péči v chudších oblastech komplikuje značný nedostatek zdravotnických pracovníků, zejména praktických lékařů a zdravotních sester.

(13)

Zvýšením kapacit pro výzkum a inovace by se mohla zlepšit nízká výkonnost Maďarska v oblasti inovací a zvýšit produktivita. Nízká úroveň akumulace duševního vlastnictví se projevuje v malém počtu žádostí o patenty, ochranné známky a průmyslové vzory, v malém počtu inovativních podniků a v nízké míře internacionalizace malých a středních podniků. Menší firmy jsou obzvláště neochotné inovovat, což brání jejich zapojení do globálních hodnotových řetězců. Podnikový výzkum a vývoj je soustředěn v několika velkých podnicích, které jsou převážně v zahraničním vlastnictví, a využívá štědré státní podpory. K lepším výsledkům v oblasti inovací i transferu technologií by přispěla podpora spolupráce mezi vědou a podniky. Kvalitu veřejné vědy poškozují neefektivní politiky výzkumu a vývoje a nedostatek finančních prostředků, přičemž výdaje na výzkum a vývoj ve veřejném sektoru jsou výrazně pod průměrem Unie. Nedávná politická opatření, jejichž účelem je snížit financování a omezit nezávislost akademických a výzkumných fór, vytvářejí na uvedených fórech nejistotu, což může mít za následek odliv špičkových výzkumných talentů a riziko trvalého poklesu kvality výzkumu.

(14)

K nezaměstnanosti ve znevýhodněných oblastech přispívá nedostatečné propojení místní veřejnou dopravou a vysoké náklady na dojíždění do zaměstnání. Špatný stav silniční a železniční sítě brání mobilitě a snižuje bezpečnost dopravy, přičemž ve špatném stavu je více než polovina silnic, zejména ve znevýhodněných regionech. Dopravní sítě se soustředí kolem Budapešti, zatímco místní sítě a průřezová spojení celou zemí nejsou příliš rozvinuté. Přetížení silnic představuje v městských oblastech Maďarska stále větší problém a překážku produktivity. V posledních pěti letech se také výrazně zvýšily emise skleníkových plynů ze silniční dopravy.

(15)

Energetická účinnost v odvětví bydlení je stále slabá. Elektrickou síť je třeba připravit na rostoucí úlohu decentralizované výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Polovinu území Maďarska výrazně ohrožují rizika spojená se změnou klimatu, včetně sucha a záplav, která vyžadují investice do vodního hospodaření na hlavních říčních tocích. Znečištění ovzduší a kvalita vody jsou nadále důvodem ke znepokojení. Hlavními zdroji znečištění jsou spalování tuhých paliv v domácnostech, zemědělství a emise z dopravy. Oběhové hospodářství je dosud v počáteční fázi, recyklace komunálního odpadu je málo rozvinutá a ekonomické nástroje jsou k řešení maďarských problémů v oblasti životního prostředí nedostačující.

(16)

Přetrvávají obavy ohledně prevence a stíhání korupce. Z některých ukazatelů vyplývá, že výskyt korupce v Maďarsku v posledních letech stoupá. Rizika korupce a zvýhodňování narušují přidělování zdrojů, které pak nejsou směrovány do nejproduktivnějších podniků. V boji proti korupci má zásadní význam fungování státního zastupitelství. Přestože opatření proti drobné korupci se jeví být do jisté míry úspěšná, nebyla zatím zaznamenána skutečná snaha stíhat korupci v případě vysoce postavených úředníků nebo jejich bezprostředního okruhu, jestliže se objeví závažná obvinění. Znepokojivá je otázka odpovědnosti za rozhodnutí o ukončení vyšetřování, jelikož neexistují žádné účinné opravné prostředky, jimiž lze taková rozhodnutí napadnout. Předcházení korupci dále ztěžují veřejné instituce, které uplatňují různá omezení, včetně odrazujících poplatků za přístup k informacím.

(17)

Nezávislost, účinnost a kvalita soudního systému je klíčová z hlediska přilákání podnikatelské činnosti a umožnění hospodářského růstu. Lze pozorovat, že systém brzd a protivah, který má zásadní význam pro zajištění nezávislosti soudnictví, je v systému obecných soudů pod dalším tlakem. Státní soudní rada čelí stále větším výzvám při vyvažování pravomocí předsedy Státního soudního úřadu. Vyvstávají tak otázky ohledně důsledků tohoto stavu pro nezávislost soudnictví. Pokud jde o zákon o správních soudech, je třeba poznamenat, že vláda dne 30. května 2019 předložila návrh zákona o stažení zákona o vstupu v platnost a přechodných pravidlech pro správní soudy.

(18)

Rámec pro zadávání veřejných zakázek se v posledních letech zlepšil, ale stále se vyskytují překážky pro hospodářskou soutěž. Patří k nim využívání režimů s omezeným zveřejněním a systémové nesrovnalosti v nabídkových řízeních, zejména co se týče nepřiměřených kritérií pro výběr a pro udělení zakázky a nerovného zacházení s uchazeči. Přestože některé ukazatele naznačují zlepšení, počet řízení s jediným uchazečem je stále vysoký. Účinnost a transparentnost by mohlo dále zvýšit efektivnější využívání elektronického zadávání veřejných zakázek.

(19)

Struktury a procesy sociálního dialogu v Maďarsku jsou stále nedostačující a neumožňují smysluplné zapojení sociálních partnerů do koncipování a provádění politik. Nedostatky v zapojení zúčastněných stran a omezená transparentnost oslabují důkazní základnu a kvalitu tvorby politik. To vede k častým a nepředvídatelným změnám v právních předpisech a odrazuje od investic s vysokou přidanou hodnotou.

(20)

Byla přijata opatření k dalšímu zlepšení daňového systému, některé problémy však přetrvávají. Daňové zatížení práce se snížilo, ale u nízkopříjmových skupin zůstává vysoké. Odvětvové daně a značný počet drobných daní komplikují daňový systém a zvyšují náklady na dodržování předpisů, zejména pro menší podniky.

(21)

Regulační překážky a účast státu na trzích produktů brání výběru efektivních podniků a omezují hospodářskou soutěž. Maďarské orgány nadále svěřují určité služby státním podnikům nebo soukromým podnikům, které byly vytvořeny konkrétně pro tyto účely. Některé cíleně připravené právní předpisy a opatření a výjimky z kontroly hospodářské soutěže ad hoc brání fungování trhu a brzdí investice. Dalším problémem je nepředvídatelnost právního rámce, a to zejména v maloobchodním sektoru, který se v posledních letech potýká s častými změnami předpisů. V minulém roce byl zaveden právní předpis, který vyžaduje další zvláštní povolení pro úpravy používání nebo konstrukce maloobchodních prostor. Také regulace svobodných povolání je nadále restriktivní. Nedostatek konkurence v těchto odvětvích může mít negativní dopad na inovace a účinnost.

(22)

Zásadní význam pro to, aby daňové systémy byly účinnější a spravedlivější, má boj proti agresivnímu daňovému plánování. Dopady strategií agresivního daňového plánování na jiné členské státy vyžadují koordinovaný postup vnitrostátních politik pro doplnění právních předpisů Unie. Maďarsko sice opatření proti agresivnímu daňovému plánování přijalo, ale vykazuje poměrně vysoký příliv a odliv kapitálu prostřednictvím zvláštních účelových jednotek, které mají nulový nebo jen minimální vliv na reálnou ekonomiku. Neexistence srážkové daně na odchozí dividendy (tj. od rezidentů Unie k rezidentům třetích zemí), na úroky a licenční poplatky od společností se sídlem v Maďarsku může vést k tomu, že se tyto platby zcela vyhnou zdanění, pokud nepodléhají dani rovněž v jurisdikci příjemce.

(23)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Česku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Maďarsko by tak mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(24)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Maďarska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Maďarsku pro rok 2019. Posoudila také konvergenční program z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Maďarsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Maďarsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(25)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019, přičemž její stanovisko (12) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Malta uvedena mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení (dále jen „doporučení pro eurozónu“).

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Malta jakožto členský stát, jehož měnou je euro, měla zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 2 až 3, bylo plně a včas provedeno. Při zohledňování druhého doporučení pro eurozónu, pokud jde o podporu investic a boj proti agresivnímu daňovému plánování, napomůže zejména zaměření hospodářské politiky týkající se investic na specifické oblasti a daňová opatření.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Maltě pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Malta učinila v plnění jí určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018, (4) v přijímání opatření v návaznosti na doporučení pro jednotlivé země přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 16. dubna 2019 předložila Malta svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 30. dubna 2019 svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Maltu se v současné době vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém programu stability z roku 2019 plánuje vláda snížení celkového přebytku ze 2 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 0,9 % HDP v roce 2019. Poté by mělo následovat nepatrné zvýšení na 1,0 % HDP v roce 2020 a na 1,1 % HDP v letech 2021 a 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) Malta překonává svůj střednědobý rozpočtový cíl, kterým je vyrovnaný rozpočet ve strukturálním vyjádření, i nadále po celé programové období. Podle programu stability se očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP zůstane pod referenční hodnotou 60 % HDP stanovenou Smlouvou a postupně se bude snižovat ze 46 % HDP v roce 2018 na přibližně 33 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo dosáhne v roce 2019 přebytku ve výši 0,6 % HDP a v roce 2020 ve výši 0,8 % HDP, což je nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Celkově se Rada domnívá, že Malta ustanovení Paktu o stabilitě a růstu v letech 2019 a 2020 dodrží. Zároveň by měl být pečlivě sledován vývoj výdajů v krátkodobém a střednědobém horizontu, zejména s ohledem na možná budoucí rizika pro stabilitu příjmů.

(7)

Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí je ohrožena růstem výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva. Očekává se, že veřejné výdaje na důchodový a zdravotnický systém související se stárnutím obyvatelstva se ve srovnání s ostatními členskými státy výrazně zvýší, což z dlouhodobého hlediska znamená riziko rostoucího dluhu. Několik opatření se zaměřuje na zvýšení přiměřenosti důchodů, a to i prostřednictvím posílení pobídek pro soukromé důchodové spoření a dobrovolné zaměstnanecké penzijní pojištění. Díky pokračujícímu úsilí došlo ke zvýšení nabídky práce a prodloužení pracovního života, což se pozitivně projevilo v míře zaměstnanosti žen a starších pracovníků. V roce 2018 provedla vláda úpravy systému tak, aby bylo možné započítávat příspěvky placené po dosažení důchodového věku, a důchodcům samostatně výdělečně činným či pracujícím na částečný úvazek do 65 let věku umožnila platit příspěvky úměrné jejich výdělkům. Tím rovněž podpořila delší pracovní život. Zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu, který se ze současné úrovně 63 let postupně zvyšuje, by však měl po roce 2027 zůstat na úrovni 65 let i přes předpokládaný další růst střední délky života. Do prosince 2020 by měla skupina pro důchodovou strategii zřízená v roce 2018 vydat zprávu s doporučeními ke zlepšení přiměřenosti a udržitelnosti důchodového systému. Pokud jde o zdravotní péči, probíhají opatření k decentralizaci služeb z nemocnic na primární péči a k zlepšení poskytování služeb dlouhodobé péče. Stávající plány na zvýšení kapacity ambulantní péče veřejných nemocnic mohou pomoci vyřešit dlouhé čekací lhůty u některých oborů. Dosud však nebyl plně využit potenciál jiných opatření, jejichž cílem je omezit zbytečná doporučení ke specialistům a přesměrovat nevhodné využívání pohotovostní péče na péči ambulantní. Zlepšení účinnosti systému tak zatím nebylo dosaženo. Za účelem decentralizace služeb z nemocnic na úroveň primární péče probíhá realizace nové koncepce středisek primární péče a investuje se do postupného rozšiřování elektronického zdravotnictví. V reakci na rostoucí poptávku po dlouhodobé péči byly v období 2017–2018 zavedeny nové druhy služeb v oblasti komunitní péče a domácí péče. Přestože opatření v oblasti důchodů a zdravotní péče mají potenciál, jejich dopad na fiskální udržitelnost se zatím neprojevil.

(8)

V posledním desetiletí zaznamenalo maltské hospodářství výrazný posun k sektoru služeb, se silným důrazem na mezinárodně orientovaná odvětví, jako jsou finanční služby, cestovní ruch a herní služby na dálku. Rozmach sektoru služeb přispěl k hospodářskému růstu a k vytvoření velkého přebytku běžného účtu. Rostoucí závislost na odvětvích, která jsou považována za citlivá na rizika ohrožující finanční integritu, představuje zároveň výzvy pro správní rámec a vytváří tlak na schopnost řádného provádění dohledu a prosazování pravidel. Zejména rozsah finančního a herního odvětví a snaha přilákat poskytovatele kryptoměn vyžadují účinné prosazování předpisů proti praní peněz. Krokem správným směrem je proto nedávné posílení lidských a rozpočtových zdrojů a zlepšení pracovních postupů finanční zpravodajské a analytické jednotky. Nedostatky ve správě a řízení, zejména v oblasti boje proti korupci, mohou také nepříznivě ovlivňovat podnikatelské prostředí a mít negativní vliv na investice. Na různých úrovních správy především existuje riziko střetu zájmů. Policejní útvar pro hospodářskou kriminalitu se potýká s nedostatkem pracovníků. V této souvislosti je důležité doplnit posílený legislativní rámec jeho včasným a důkladným prováděním. Zlepšení správního rámce a zajištění jeho účinného provádění je klíčovým prvkem k zachování atraktivity Malty a k ochraně hospodářství před riziky poškození pověsti.

(9)

Odvětví pojišťovnictví je vystaveno riziku pasivního dohledu, a proto je nezbytná spolupráce mezi domácími a zahraničními orgány dohledu. Na rozdíl od bankovního sektoru podléhají dceřiné společnosti v odvětví pojišťovnictví dohledu domovského státu, tzn. pojišťovny registrované na Maltě, které podnikají v jiných zemích, jsou pod přímým dohledem maltského regulačního orgánu. Kapacity pro dohled však zatím nebyly dostatečně posíleny. Složitost obchodních modelů a produktů v oblasti pojištění spolu s rostoucím zájmem o zakládání a rozšiřování zvláštních pojišťovacích struktur navíc vyžaduje přísný dohled.

(10)

Probíhají reformy zaměřené na další zlepšení nezávislosti justice a soudního systému. Patří mezi ně zejména zřízení nového státního zastupitelství nezávislého na úřadu nejvyššího státního zástupce a policii, jak rovněž doporučila Komise Rady Evropy pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátská komise) ve svém stanovisku k Maltě přijatém v prosinci 2018. Posílený správní rámec včetně účinného soudního vymáhání a prosazování protikorupčních předpisů je navíc základním předpokladem pro plné dosažení přínosů reforem.

(11)

Podíl inovativních podniků stále zaostává. Výsledky v oblasti výzkumu a inovací je třeba podpořit inteligentní specializací. Jedině tak mohou přispět k růstu produktivity. Malta zatím neformulovala soudržnou, komplexní a dlouhodobou strategii konkurenceschopnosti, která by domácí ekonomiku v hodnotovém řetězci posunula nahoru. Vzhledem k tomu, že se Malta zaměřuje na rychle rostoucí služby a usiluje o rozšíření technologie blockchain, je naprosto nezbytné investovat ještě více do kapacit pro správu a dohled. Kromě toho bude zvýšení inovační výkonnosti Malty vyžadovat další investice do nehmotných aktiv včetně výzkumu a vývoje (VaV), doplnění nedostatečných či chybějících dovedností a usnadnění propojení mezi vědou a podniky, a to v rámci účinnější správy systému pro výzkum a inovace.

(12)

Je zapotřebí, aby Malta podporovala přechod na udržitelnější hospodářství účinně využívající zdroje, například investicemi do nevyužitého potenciálu pro energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie, do hospodaření s vodou, nakládání s odpady, řešení rostoucích emisí z klimatizace, do opatření v oblasti klimatu a do udržitelné mobility, která sníží emise ze silniční dopravy. Kvůli omezeným alternativám k automobilové dopravě při dopravě obecně i při dojíždění za prací a kvůli značnému rozšíření vlastnictví automobilů je přetížení silnic jednou ze slabých stránek podnikatelského prostředí na Maltě a významným dlouhodobým problémem. V posledních pěti letech se také výrazně zvýšily emise skleníkových plynů ze silniční dopravy. Mimoto za posledních pět let vzrostly emise skleníkových plynů ze silniční dopravy. Poměr obnovitelných zdrojů energie ve skladbě zdrojů energie se v roce 2017 zvýšil na 7,2 %, mírně nad úroveň orientační trajektorie z roku 2017/2018, která činí 6,5 %. Konečná spotřeba energie v zemi se však neustále zvyšuje. Aby byly splněny vnitrostátní cíle v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti pro rok 2020, jsou v krátkodobém horizontu zapotřebí další investice napříč odvětvími. Měla by být realizována opatření pro financování nebo podporu VaV za účelem rozvoje nových či dokonalejších technologií v oblasti životního prostředí a změny klimatu. Je třeba bedlivě sledovat environmentální a sociální náklady spojené s rozmachem trhu s bydlením. Při odstraňování stavebního odpadu by se měly uplatňovat zásady oběhového hospodářství, aby se omezil jeho dopad na životní prostředí. Hospodářské a sociální důsledky zvýšení nákladů na bydlení vyžadují pozornost.

(13)

Míra zaměstnanosti na Maltě je nyní nad průměrem Unie a stále se zvyšuje. Zaměření na tuto oblast by mohlo být přínosné pro osoby se zdravotním postižením. Rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů zůstává největší v Unii a podíl žen na trhu práce se výrazně snižuje po dosažení věku 40 let, což je z velké části způsobeno jejich pečovatelskými činnostmi. Uvedený rozdíl by mohla vyřešit větší podpora na trhu práce pro nezaměstnané neformální pečující osoby. Rostoucí závislost na zahraniční pracovní síle s cílem řešit nedostatek pracovních sil a kvalifikací vede k problémům v sociální oblasti a k problémům s udržitelností. Politické iniciativy v oblasti trhu práce, dovedností a sociálního začlenění by mohlo podpořit kvalitnější monitorování a hodnocení.

(14)

Malta investuje poměrně vysoké částky do vzdělávání a odborné přípravy, a třebaže celková účast a dosažené vzdělání vzrostly, zatím se to neodráží v lepších výsledcích u všech. Investiční strategii by pomohlo větší zaměření na nápravu sociálního znevýhodnění a dosažení souladu se zásadou evropského pilíře sociálních práv o kvalitě a inkluzivním vzdělávání. Opatření realizovaná za uplynulé desetiletí vedla ke snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání, která však přesto zůstává jednou z nejvyšších v Unii. Opatření z poslední doby rovněž usilují o zlepšení inkluzivnosti terciárního vzdělávání, avšak míra dokončení tohoto stupně vzdělání zůstává pod průměrem Unie a vede k problémům v oblasti dovedností. Účast na vzdělávání dospělých se zvyšuje, ale u osob s nízkou kvalifikací a neaktivních osob je stále nízká.

(15)

Jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu 2019, boj proti agresivnímu daňovému plánování má zásadní význam pro to, aby byly daňové systémy účinnější a spravedlivější. Vzhledem k vedlejším účinkům, které mají strategie agresivního daňového plánování daňových poplatníků na jiné členské státy, je pro doplnění právních předpisů Unie nutný koordinovaný postup vnitrostátních politik. Malta přijala proti agresivnímu daňovému plánování opatření, avšak vysoká míra licenčních poplatků a výplat dividend v poměru k HDP napovídá, že daňová pravidla této země mohou využívat podniky, které zmíněné praktiky uplatňují. Neexistence srážkové daně vybírané z odchozích plateb dividend, úroků a licenčních poplatků společnostmi usazenými na Maltě (tj. plateb, které odvádějí rezidenti Unie rezidentům třetích zemí) může vést k tomu, že se tyto platby zcela vyhnou zdanění, pokud nejsou zdaňovány ani v zemi příjemce. I když maltský systém odpočtů pomyslných úroků pomůže omezit zvýhodňování dluhu oproti vlastnímu kapitálu, stanovená pravidla proti jeho zneužívání v kombinaci s velkorysou pomyslnou úrokovou mírou a skutečností, že systém je založen na stavu kapitálu, vyžadují pečlivé sledování, aby se zabránilo zneužití systému k agresivnímu daňovému plánování. Na základě maltského programu pro individuální investory a maltského rezidenčního a vízového programu není automaticky přiznán pobyt pro daňové účely, avšak jsou-li splněny určité požadavky, může být příjem osvobozen od daně v rámci režimu pro osoby, které zde nemají bydliště („non-dom“ režim), není-li poukázán na území Malty, a to bez požadavků na podstatnou fyzickou přítomnost. Tyto programy mohou usnadňovat agresivní daňové plánování a OECD je označila za potenciálně velmi rizikové, pokud jde o zneužití za účelem obcházení předpisů o automatické výměně informací o finančních účtech.

(16)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Česku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Malta by tedy mohla fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím.

(17)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Malty, kterou zveřejnila ve své zprávě o Maltě pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 i opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Maltě adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku na Maltě, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(18)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku, (7) že Malta zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 rovněž zprávu mechanismu varování, ve které je Nizozemsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Nizozemsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 a 3, bylo plně a včas zohledněno. Zohlednění prvního doporučení pro eurozónu, pokud jde o obnovení rovnováhy v eurozóně, napomohou zejména investiční opatření a opatření na podporu růstu mezd, zohlednění druhého doporučení pro eurozónu, pokud jde o boj proti agresivnímu daňovému plánování, napomohou daňová opatření a zohlednění čtvrtého doporučení pro eurozónu, pokud jde o omezení daňového zvýhodňování dluhu, napomůže omezení daňového zvýhodnění dluhu domácností.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Nizozemsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Nizozemsko učinilo v zohledňování jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Nizozemska v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Nizozemsko potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Zdroji této nerovnováhy s přeshraničním významem jsou zejména vysoký objem soukromého dluhu a významný přebytek běžného účtu. Poměr soukromého dluhu k HDP podpořený hospodářským růstem nadále vykazoval klesající tendenci u podniků i domácností, i když je i nadále vysoký. Nominální zadlužení domácností se však pomalu zvyšuje v důsledku růstu cen rezidenčních nemovitostí.

(4)

Dne 29. dubna 2019 předložilo Nizozemsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Nizozemsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém programu stability z roku 2019 plánuje nizozemská vláda snížení přebytku veřejných financí z 1,5 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 0,0 % HDP v roce 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) Nizozemsko svůj střednědobý rozpočtový cíl, kterým je strukturální schodek ve výši 0,5 % HDP, i nadále po celé programové období překonává. Podle programu stability z roku 2019 by měl poměr dluhu veřejného sektoru k HDP klesnout z 52,4 % HDP v roce 2018 na 44,6 % v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se předpokládá, že strukturální saldo klesne z přebytku ve výši 0,8 % HDP v roce 2018 na 0,7 % HDP v roce 2019 a na 0,2 % HDP v roce 2020, což je nad střednědobým rozpočtovým cílem. Veřejný dluh má mít podle prognóz nadále klesající tendenci. Celkově se Rada domnívá, že Nizozemsko by podle projekcí mělo ustanovení Paktu o stabilitě a růstu v letech 2019 a 2020 dodržet. I při dodržování střednědobého rozpočtového cíle je však stále důležité využívat fiskální a strukturální politiky na podporu zvyšování investic.

(7)

Pokud jde o udržitelnost veřejných financí, předpokládané zvýšení veřejných výdajů na dlouhodobou péči poukazuje na střední riziko pro dlouhodobou udržitelnost. V roce 2015 přesunula vláda velkou část systému dlouhodobé péče na úroveň obcí, aby zvýšila jeho efektivnost a snížila veřejné výdaje. Dopad této reformy na udržitelnost veřejných financí je potřeba sledovat.

(8)

V listopadu 2018 byly prostředky Fondu pojištění vkladů, nezávislého právního subjektu, převedeny z odděleného účtu v Nizozemské centrální bance na účet u státní pokladny. Nizozemský Fond pojištění vkladů byl vytvářen postupně a doposud se v něm nashromáždila přibližně 1 miliarda eur, přičemž do roku 2024 do něj banky měly zaplatit další 4 miliardy eur, které měly být investovány do diverzifikovaného portfolia nízkorizikových aktiv v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 (7) (směrnice o systémech pojištění vkladů). Převedení účtu fondu snižuje úroveň hrubého dluhu, nemá však žádný vliv na schodek veřejných financí. Díky tomuto převodu bude státní pokladna moci tyto prostředky použít na financování vládních výdajů, ale bude je muset uvolnit v případě, že bude potřeba vyplatit prostředky vkladatelům nebo financovat intervence v souladu s jejím právním mandátem, což může mít dopad na finanční stabilitu.

(9)

Nizozemské domácnosti vykazují velké množství nelikvidních aktiv v oblasti bydlení a důchodů a současně vysokou míru zadlužení. Vysoká zadluženost vede k tomu, že jsou domácnosti zranitelné vůči finančním a hospodářským otřesům. Vysokou míru zadlužení domácností vysvětluje štědrá daňová úleva na úrocích z hypotečních úvěrů, ale také neexistence dobře fungujícího středního segmentu na trhu s nájemním bydlením a vysoké povinné důchodové spoření. Stěžejní výzvu pro řešení vysokého zadlužení domácností představuje trh s bydlením, na němž se v průběhu desetiletí nashromáždily nepružné prvky a pobídky deformující trh, které se projevují u financování bydlení i u odvětvových úspor. Od roku 2012 byla provedena řada opatření, která tento problém částečně řeší. Oznámené urychlení omezení možnosti daňového odpočtu hypotečních úroků bylo již provedeno do právních předpisů a začne platit v roce 2020. Daňová úleva na hypoteční úvěry je však stále štědrá a i nadále vede k významnému zvýhodnění dluhu domácností. Trh se soukromým nájemním bydlením zůstává zatím jakožto jediný nesubvencovaný segment stále nedostatečně rozvinutý – představuje jen 13 % všech obydlí. Neexistence dobře fungujícího středního segmentu na trhu s nájemním bydlením vede domácnosti k tomu, aby raději kupovaly, než pronajímaly, což sebou přináší vysokou míru zadlužení a finanční nestabilitu.

(10)

Penzijní systém sice dosahuje dobrých výsledků z hlediska přiměřenosti důchodů a udržitelnosti veřejných financí, ale má své nevýhody, pokud jde o mezigenerační spravedlnost, transparentnost důchodových práv a flexibilitu. Příspěvky na zaměstnanecké penzijní pojištění jsou vysoké a kolísají v závislosti na výsledcích penzijních fondů. Mohou tak procyklicky ovlivňovat výdaje domácností. Reforma důchodového systému by během svého životního cyklu mohla vést ke snížení povinných příspěvku do důchodového systému a stabilnější spotřebě. Vláda má v úmyslu podstatně reformovat druhý důchodový pilíř s cílem zlepšit krytí a vytvořit transparentnější, pružnější a z pojistněmatematického hlediska spravedlivější systém. Souběžná reforma institucí trhu s bydlením a důchodového systému by mohla zlepšit bilance domácností, snížit jejich zranitelnost vůči finančním a hospodářským otřesům a mít příznivé dopady na makroekonomickou odolnost a hospodářský růst.

(11)

Navzdory nízké nezaměstnanosti, vysokému počtu volných pracovních míst a rostoucímu nedostatku pracovníků zůstává růst nominálních mezd i nadále mírný (1,1 % v roce 2017 a 2,4 % v roce 2018). Mzdy v rámci kolektivních smluv se v roce 2018 zvýšily v průměru o 2,1 %, zatímco mzdy ve veřejném sektoru rostly rychleji (o 3 % v druhé polovině roku 2018). Kromě toho bylo dosaženo dohod, které vedly k nominálnímu nárůstu mezd všech úředníků ústředních vládních institucí o 7 % v průběhu dvou let. Byly také poskytnuty dodatečné finanční prostředky na zvýšení platů učitelů základních škol. Vláda navíc přijala několik daňových opatření, která snižují daňové zatížení práce a jejichž cílem je zvýšení čistého disponibilního příjmu domácností těch, kdo pracují. Další zvýšení disponibilního příjmu domácností vytvářením podmínek pro podporu růstu mezd a reformou druhého pilíře důchodového systému, tak aby byl transparentnější, mezigeneračně spravedlivější a odolnější vůči otřesům, by podpořilo domácí poptávku a pomohlo obnovit rovnováhu v eurozóně.

(12)

Jak je uvedeno v doporučení pro eurozónu 2019, boj proti agresivnímu daňovému plánování má zásadní význam pro to, aby byly daňové systémy účinnější a spravedlivější. Vedlejší účinky strategií agresivního daňového plánování na jiné členské státy vyžadují koordinovaný postup vnitrostátních politik pro doplnění právních předpisů Unie. Nizozemsko přijalo opatření proti agresivnímu daňovému plánování, avšak vysoká míra dividend, licenčních poplatků a úroků probíhajících přes Nizozemsko napovídá, že daňová pravidla této země využívají podniky, které uplatňují agresivní daňové plánovaní. Velká část přímých zahraničních investic je v držení „zvláštních účelových jednotek“. Neexistence srážkové daně uvalené na odchozí platby licenčních poplatků a úroků (tj. těch, které odvádí rezidenti Unie rezidentům třetích zemí) může vést k tomu, že se tyto platby zcela vyhnou zdanění, pokud nejsou zdaňovány ani v jurisdikci příjemce. Oznámení reformního programu v oblasti daní, včetně srážkové daně uvalované na vyplácení licenčních poplatků a úroků v případech zneužití či plateb odváděných do jurisdikcí s nízkým zdaněním, je pozitivním krokem ke snížení agresivního daňového plánování, který by měl být důkladně sledován.

(13)

Růst zaměstnanosti, ke kterému došlo v posledních letech, byl způsoben hlavně dočasnými zaměstnáními a samostatnou výdělečnou činností, ačkoli růst počtu pracovních míst v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou v poslední době předstihl růst počtu pracovních míst v rámci dočasných zaměstnání. Podíl flexibilních pracovních míst však zůstává vysoký a představuje významnou část trhu práce. Vysoký podíl osob zaměstnaných na smlouvy na dobu určitou, jakož i rychlé zvýšení počtu samostatně výdělečně činných osob bez zaměstnanců jsou zaznamenávány v kontextu velkých rozdílů v platných pracovněprávních předpisech, ochraně práce, jakož i rozdílů v právních předpisech v oblasti daní a sociálního zabezpečení. Byl přijat balíček opatření (zákon o rovnováze na trhu práce s názvem „Wet Arbeidsmarkt in Balans“) s cílem usnadnit nábor stálých zaměstnanců a snížit flexibilitu pružných pracovních smluv. Provádění těchto opatření (která by měla vstoupit v platnost v roce 2020) by mělo být pozorně sledováno. Kromě toho byla oznámena opatření, která mají zaměstnavatelům usnadnit povinnost vyplácet mzdu po dobu dvou let v případě nemoci. Žádná jiná konkrétní opatření však doposud přijata nebyla. Některé z těchto institucionálních faktorů proto stále vytvářejí pro zaměstnance finanční pobídky, aby začali pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné nebo upřednostňovali status osoby samostatně výdělečně činné bez zaměstnanců. Samostatně výdělečně činné osoby mají častěji nedostatečné pojištění proti invaliditě, nezaměstnanosti a důchodové pojištění, což může mít dopad na dlouhodobou udržitelnost systému sociálního zabezpečení. Prosazování opatření k boji proti falešné samostatné výdělečné činnosti bylo navíc pozastaveno až do roku 2020.

(14)

Přestože trh práce funguje celkově dobře, je i nadále nezbytné podporovat rovné příležitostí v oblasti zaměstnanosti a aktivní začleňování, zejména osob přistěhovaleckého původu, osob působících na okraji trhu práce a těch, kteří jsou ekonomicky neaktivní. Kromě toho je zde stále nevyužitý pracovní potenciál, zejména pokud jde o vysoký počet žen pracujících na částečný úvazek.

(15)

Technické a digitální dovednosti a kvalifikovaní odborníci mají zásadní význam pro růst produktivity a schopnost nizozemské ekonomiky inovovat. To poukazuje na potřebu více investovat do odborné přípravy, včetně odborné přípravy v oblasti digitálních dovedností, a podporovat flexibilní možnosti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace. Zlepšení schopnosti společnosti inovovat rovněž vyžaduje investice na podporu vzdělávání v oblasti vědy, techniky, inženýrství a matematiky. Vyšší investice do dovedností, vzdělávání a odborné přípravy jsou rovněž nezbytné ke zlepšení přístupu na trh práce a zaměstnatelnosti osob na okraji trhu práce a podpoření rovnosti příležitostí a aktivního začleňování.

(16)

Přestože míra investic do výzkumu a vývoje vzrostla na více než 2 %, Nizozemsko stále výrazně zaostává za svým vnitrostátním cílem 2,5 % a za špičkovou úrovní. Pokud jde o produktivitu, patří Nizozemsko v mnoha odvětvích k zemím s nejlepšími výsledky. Nepřetržitý růst produktivity je vysoce závislý na inovacích. Podpořily by jej další investice do výzkumu, vývoje a inovací, zejména v soukromém sektoru.

(17)

Je potřeba také výrazně investovat do transformace energetiky a snižování emisí skleníkových plynů, aby byl zajištěn udržitelnější hospodářský rozvoj, který účinněji využívá zdroje. Nizozemsko pravděpodobně překročí své cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2020, ale dosažení cílů pro rok 2030 bude vyžadovat dodatečná opatření. Hlavních cílů v oblasti energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 nebude dosaženo bez dalších opatření. Nizozemský cíl týkající se energie z obnovitelných zdrojů do roku 2023, který stanoví nizozemská energetická dohoda, by měl být dosažitelný díky investicím do větrných elektráren na moři. Do konce roku 2019 plánuje vláda přijmout vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, který poskytne přehled o investičních potřebách do roku 2030 týkajících se různých dimenzí energetické unie, včetně energie z obnovitelných zdrojů, bezpečnosti dodávek, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí.

(18)

Výzvou pro Nizozemsko zůstává dopravní přetížení, neboť se jedná o hustě zalidněnou a dobře vybavenou zemi a klíčového aktéra Unie v oblasti logistiky, na jehož území se nachází největší přístav Unie (v Rotterdamu) a jedno z největších letišť (Schiphol). Dopravnímu přetížení sice ulevila výstavba další infrastruktury, tento problém však stále způsobuje vysoké sociální náklady a lidé kvůli němu ztrácí mnoho času čekáním v zácpách.

(19)

K řešení některých potřeb, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Nizozemsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Nizozemsko by tedy mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(20)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Nizozemska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Nizozemsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Nizozemsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Nizozemsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(21)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (8), že Nizozemsko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží.

(22)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 a 3. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování doporučení pro eurozónu 2019, zejména jeho prvního a čtvrtého doporučení. Fiskální politiky uvedené v doporučení č. 3 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související se současným přebytkem běžného účtu,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Rakousko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Rakousko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 3, bylo plně a včas zohledněno. Zejména zaměření hospodářské politiky týkající se investic na konkrétní oblasti pomůže vyrovnat se s druhým doporučením pro eurozónu (pokud jde o podporu investic), přičemž doporučení přesunout daňovou zátěž z práce zohledňuje třetí doporučení pro eurozónu týkající se fungování trhu práce.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Rakousku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Rakousko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 24. dubna 2019 předložilo Rakousko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Rakousko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2019 předpokládá rakouská vláda zlepšení celkového salda z přebytku ve výši 0,1 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na přebytek ve výši 0,3 % HDP v roce 2019 a jeho dodatečné snížení na vyrovnanou rozpočtovou pozici v roce 2023. Na základě přepočteného strukturálního salda (6) Rakousko svůj střednědobý rozpočtový cíl, kterým je strukturální schodek ve výši 0,5 % HDP, i nadále po celé programové období překonává. Podle programu stability by měl poměr dluhu veřejného sektoru k HDP postupně klesnout ze 73,8 % HDP v roce 2018 na 59,8 % HDP v roce 2023. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je příznivý. Zdá se, že rizika spojená se střednědobým rozpočtovým plánováním jsou mírná a týkají se především ohlášeného provádění úspor nákladů ve veřejné správě, které mají být použity k financování plánované reformy daně z příjmu fyzických a právnických osob.

(7)

Dne 13. července 2018 doporučila Rada Rakousku dosáhnout střednědobého rozpočtového cíle v roce 2019, s ohledem na příspěvky související s mimořádnými událostmi, u kterých je přiznána dočasná odchylka. To je v souladu s maximální nominální mírou růstu čistých primárních výdajů vládních institucí (7) ve výši 2,9 %, což odpovídá zlepšení strukturálního salda o 0,3 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 se očekává, že strukturální saldo se zlepší ze schodku ve výši 0,1 % HDP v roce 2019 na 0,0 % HDP v roce 2020, což je nad úrovní střednědobého rozpočtového cíle. Předpokládá se, že Rakousko v letech 2019 a 2020 dodrží pravidlo pro zadlužení. Celkově Rada dospěla ke stanovisku, že podle prognóz Rakousko v letech 2019 a 2020 ustanovení Paktu o stabilitě a růstu dodrží.

(8)

Rakousko se v dlouhodobém horizontu potýká se středně velkými riziky pro fiskální udržitelnost. Tato rizika jsou způsobena předpokládaným nárůstem veřejných výdajů na zdravotní péči, dlouhodobou péči a důchody. Zatímco pokrytí zdravotnických služeb je v Rakousku obecně vysoké, předpokládá se, že veřejné výdaje na zdravotní péči se do roku 2070 zvýší o 1,3 procentního bodu na 8,3 % HDP, porostou tedy více než průměr Unie, u něhož má zvýšení činit 0,9 procentního bodu. Předpokládá se, že veřejné výdaje na dlouhodobou péči se do roku 2070 zdvojnásobí z 1,9 % na 3,8 % HDP. Zavedení stropů výdajů prostřednictvím zákona o vyrovnávání příjmů z roku 2017 a reforma primární zdravotní péče zaměřená na snížení závislosti na odvětví nemocniční péče jsou počátkem řešení problému udržitelnosti péče. Nedávno přijatý zákon o organizaci sociálního zabezpečení může vést k úsporám v oblasti správy a administrativních nákladů, ale může vytvářet i počáteční náklady. Ke kvalitě a nákladové efektivnosti by se dále přispělo efektivnějším zadáváním veřejných zakázek (např. vyhlašováním výběrových řízení v rámci celé Unii, používáním jiných kritérií pro přidělení zakázky než cena a agregací výběrových řízení napříč regiony) a širším využíváním řešení v oblasti elektronického zdravotnictví. Pokud jde o oblast dlouhodobé péče, předpokládá se, že nedávná politická opatření, jako jsou rozhodnutí o zrušení povinnosti pacientů používat svůj soukromý majetek na financování lůžkové dlouhodobé péče, výdaje zvýší (a nikoli omezí).

(9)

Penzijní výdaje by dosáhly vrcholu v roce 2036, kdy by byly 1,2 procentního bodu HDP nad referenčním bodem roku 2016. Minulé reformy poskytly úspěšně pobídky k pozdějšímu odchodu do důchodu (skutečný věk odchodu z trhu práce se v letech 2014 až 2017 zvýšil o přibližně 1,5 roku u mužů a o 1 rok u žen). Problémem však zůstává odstranění rozdílu mezi zákonem stanoveným a skutečným věkem odchodu do důchodu a je třeba podpořit prodloužení produktivního období života. Přizpůsobení minimálního věku pro předčasný i zákonem stanovený odchod do důchodu by navíc efektivněji přispělo ke zlepšení dlouhodobé udržitelnosti v kontextu stárnoucí společnosti. Veřejné výdaje na důchody by mohly být sníženy zavedením automatické vazby mezi zákonem stanoveným věkem odchodu do důchodu a zvýšením naděje dožití v budoucnu. Takové snížení se odhaduje na 2,4 procentního bodu HDP v období 2016–2070, čímž se vyrovná zvýšení, k němuž by došlo v důsledku nezměněné politiky.

(10)

Rakouský fiskální federalismus vede k významným nesouladům v oblasti výdajů a získávání příjmů na nižší než celostátní úrovni. Rozpočty na nižší než celostátní úrovni získávají prostředky složitým systémem sdílení daní a mezivládních transferů. To brání fiskální transparentnosti i politické odpovědnosti a poskytuje jen málo pobídek pro účinné veřejné výdaje. Zákon o fiskálních vztazích na mezivládní úrovni z roku 2017 zavedl řadu změn s cílem zjednodušit fiskální vztahy mezi různými úrovněmi správy. Změny zahrnují zjednodušení rozdělení společných daní, určení vlastních zdrojů příjmů pro spolkové země a dohodu o dalších reformách pro transparentnější přidělování legislativních a výkonných pravomocí mezi jednotlivými úrovněmi správy. Pokud jde o přidělování pravomocí, představuje první krok směrem k rozdělení povinností tzv. Kompetenzbereinigungspaket (balíček zaměřený na očištění pravomocí), neboť nově rozděluje sdílené oblasti politiky buď (výlučně) na federální úrovni, nebo na úrovni spolkových zemí a snižuje vzájemná práva souhlasu. Tento zákon se však týká pouze omezeného počtu oblastí politiky.

(11)

Rakouská daňová struktura je charakterizována vysokou zátěží práce (daně ze mzdy a příspěvky na sociální zabezpečení). Tato zátěž by se mohla postupně zvyšovat, pokud nebudou daňová pásma indexována podle inflace. Podíl zdanění práce na celkových daňových příjmech v roce 2017 činil 55,3 %, byl tedy jedním z nejvyšších v Unii (průměr: 49,7 %). Nedávné reformy, například snížení příspěvků na sociální zabezpečení pro osoby s nízkými příjmy a zaměstnavatele, jakož i daňové úlevy pro pracující rodiče poskytované novým rodinným bonusem plus, pomohly snížit daňové zatížení práce. Stále existuje prostor pro přenesení daňového mixu na zdroje, které podporují udržitelnější růst více podporující začlenění. Zejména u periodických daní z nemovitostí se zjistilo, že jsou relativně příznivé pro růst a progresivní, neboť výdělečně činné osoby s vyššími příjmy mají pravděpodobně v oblasti nemovitostí větší majetek. V důsledku značně zastaralého základu daně je však příjem z periodických daní z nemovitostí v Rakousku stále nízký a hluboko pod průměrem Unie. Přecenění základu daně by pomohlo generovat větší příjmy a vyřešit otázky spravedlnosti, které vznikají, pokud jsou hodnoty pozemků a nemovitostí odděleny od tržních cen. Efektivní a dobře zkoncipované daně z majetku by rovněž učinily daňový systém spravedlivějším, neboť v Rakousku evidentně panuje majetková nerovnost a neexistuje zde dědická a darovací daň. Dále jsou tu ekologické daně, které pomáhají internalizovat negativní externality využívání zdrojů a činností znečišťujících životní prostředí v souvislosti se zdravím a klimatem. V této souvislosti by mělo být přehodnoceno preferenční daňové zacházení, jemuž se v současné době tyto činnosti těší.

(12)

Zlepšuje se situace na trhu práce; nevyužitý potenciál lidského kapitálu však omezuje produktivitu a dlouhodobý růst, přičemž změn je třeba zejména u žen, pracovníků s nízkou kvalifikací, starších pracovníků a osob z přistěhovaleckého prostředí. Navzdory celkově vysoké míře zaměstnanosti žen (v roce 2018 v Rakousku 71,7 % oproti Unii s 67,4 %) zůstává počet zaměstnání na plný úvazek poměrně nízký. Zaměstnanost žen na částečný úvazek je výrazně nad průměrem Unie (v roce 2018 v Rakousku 47,6 % oproti Unii s 30,8 %) a souvisí hlavně s nedostatečnou nabídkou zařízení péče o děti a vysokým podílem žen vykonávajících neplacené pečovatelské služby. Stávající podoba poskytování služeb péče o děti a dovolené z rodinných důvodů dostatečně nepřispívá k rovným příležitostem pro muže a ženy na trhu práce. Další investice do cenově dostupných služeb celodenní péče o děti a celodenních škol by mohly pomoci více ženám pracovat na plný úvazek, lépe využívat potenciál žen na trhu práce a zvýšit produktivitu a dlouhodobý růst podporující začlenění. Zaměstnanost žen na částečný úvazek rovněž vysvětluje významný podíl neupravených platových rozdílů mezi muži a ženami, který je i nadále viditelně nad průměrem Unie (v roce 2017 v Rakousku 19,9 % oproti 16,0 % v Unii). Dalšími významnými faktory, které jsou příčinou tohoto rozdílu, jsou nadměrné zastoupení žen v hůře placených odvětvích, segregace pohlaví v souvislosti s volbou vzdělávání, nedostatečné zastoupení žen v řídicích a dozorčích funkcích a přerušení kariéry. Celkově je rozdíl mezi příjmy z důchodů žen a mužů (Rakousko 40,5 % oproti Unii 35,2 % v roce 2017) z velké části výsledkem těchto nerovností v příjmech mezi muži a ženami, které vznikly během pracovního života. Na málo zaměstnané osoby, z nichž většinu tvoří ženy, se nadto nevztahují systémy podpory v nezaměstnanosti. Vysoká míra nezaměstnanosti mezi osobami s nízkou kvalifikací ukazuje na nedostatečně využitý potenciál trhu práce. Více než 44 % všech nezaměstnaných má pouze základní školu (až do nižší střední školy, „Pflichtschule“). Aktivní politiky na trhu práce, které povzbuzují více lidí k práci nebo hledání práce, včetně příležitostí k celoživotnímu učení, mají i nadále zásadní význam pro využití pracovního potenciálu pracovníků z přistěhovaleckého prostředí a dospělých s nízkou kvalifikací. Zapojení sociálních partnerů do rozhodovacího procesu u těchto politik, přestože je tradičně silné, bylo zpochybněno.

(13)

Nedostatek kvalifikované pracovní síly poukazuje na potřebu více investovat do obecného vzdělávání a odborné přípravy. Výsledky vzdělávání znevýhodněných studentů se nezlepšily. Nadále existují velké rozdíly ve výkonnosti mezi studenty s přistěhovaleckým původem a bez něj. Vnitrostátní testování v roce 2016 potvrdilo, že úroveň základních dovedností představuje problém, neboť přibližně čtvrtina žáků osmých tříd nedosahuje vzdělávacích standardů v německém jazyce nebo jich dosahuje pouze částečně. Výsledky u osob se slabým sociálně-ekonomickým zázemím a/nebo přistěhovaleckého původu se při celostátních zkouškách sotva zlepšily. Nedávné mezinárodní zkoušky také potvrdily zvyšující se zaostávání ve čtení u žáků, kteří pocházejí z nižších sociálně-ekonomických vrstev nebo z přistěhovaleckého prostředí. V Programu pro mezinárodní hodnocení žáků (PISA) mají žáci narození v Rakousku lepší výsledky než první generace migrantů, přičemž rozdíl odpovídá téměř třem letům školní docházky. Nedávné reformy v oblasti vzdělávání částečně narušují předcházející reformní úsilí a nejsou v souladu s osvědčenými postupy Unie a OECD. V této souvislosti se zpomalilo rozšiřování celodenní školní docházky a v obecném vzdělávání posílila selekce a rozdělování žáků podle výkonnosti. Investice jsou nezbytné k řešení nerovných výsledků v oblasti vzdělávání v důsledku sociálně-ekonomického nebo přistěhovaleckého původu. Třebaže Rakousko dosahuje v Unii nadprůměrné úrovně, pokud jde o digitální dovednosti svých občanů, zaostává za zeměmi s nejlepšími výsledky. V hospodářství se zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oblasti IT, jelikož nedostatečná nabídka absolventů IT oborů neodpovídá zvyšující se poptávce.

(14)

Rakousko je země, která značně investuje do výzkumu a vývoje s ambiciózními vnitrostátními cíli. Výsledky v oblasti vědy a inovací však nejsou na úrovni „vynikajících inovátorů“ v Unii (8). Zvýšené investice do výzkumu a vývoje se zcela nepromítají do výsledků inovací a růstu produktivity. Rakousko dosahuje špatných výsledků v zaměstnanosti zejména v rychle rostoucích inovativních podnicích. Investice do výzkumu a vývoje by byly účinnějšími, pokud by se plně promítly do vynikající vědy a průlomových inovací. Za tímto účelem by mělo být umožněno více lepších vazeb mezi vědou a podniky a měla by být podněcována spolupráce v oblasti priorit inteligentní specializace mezi různými regiony a s ostatními zeměmi. Další investice by nadto mohly přinést značné zvýšení produktivity a výsledků inovací, včetně ekologických inovací, inovační kapacity malých a středních podniků i doplňkových nehmotných aktiv.

(15)

Ačkoli Rakousko dosahuje v oblasti digitalizace lepších výsledků než průměr Unie, nedosahuje úrovně „vynikajících inovátorů“ v Unii. To se týká používání digitálních technologií, ale také jejich vývoje. Rakouské odvětví informačních technologií je poměrně malé a nezaznamenalo stejný růst jako obdobná odvětví v zemích, jež jsou „vynikajícími inovátory“. Venkovské oblasti navíc postrádají vysokorychlostní připojení, což zvyšuje rozdíly v digitalizaci a inovačních kapacitách mezi regiony. Významné mezery existují rovněž, pokud jde o digitální infrastrukturu ve školách, např. u pokrytí bezdrátovými místními sítěmi. Rakousko zavedlo některé programy financování s cílem zlepšit vysokorychlostní připojení k internetu v celé zemi. Opětovné zahájení celkové strategie pro digitalizaci v Rakousku nabízí příležitost k přijetí cílů a ukazatelů a také ke sledování pokroku v nezbytných veřejných i soukromých investicích do digitalizace.

(16)

Zvýšení energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů energie by posílilo potenciál Rakouska k udržitelnému růstu a pomohlo by splnit cíle země v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. K dosažení těchto cílů však bude zapotřebí dalšího úsilí. Veřejné investice do výzkumu a vývoje v oblasti životního prostředí a energetiky jsou navíc pod průměrem Unie. Zlepšení energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů v malých a středních podnicích by pomohly snížit spotřebu energie. Investice do renovace budov, výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a udržitelné mobility by mohly přinést významnou vzpruhu rakouské ekonomice. Přechod na oběhové hospodářství vyžaduje celkovou strategii a zvýšené investice ze strany podniků.

(17)

Navzdory nedávnému vzestupnému vývoji spojenému s příznivým hospodářským klimatem se Rakousku dosud nepodařilo znovu oživit celkový růst produktivity faktorů a vymanit se z desetiletí trvající stagnace této klíčové hnací síly hospodářského růstu a konkurenceschopnosti. Nástroje na podporu růstu produktivity souvisí s digitalizací společnosti, růstem podniků a hospodářskou soutěží v oblasti služeb. I když velké rakouské podniky přijímají digitální technologie a obchodní modely dobrým tempem, menší rakouské podniky zde zaostávají. Digitalizace menších podniků, včetně mikropodniků, je obzvláště důležitá, neboť tyto podniky tvoří páteř rakouského hospodářství. Značný rozmach programu „KMU Digital“ dokládá, jak velké jsou mezi malými a středními podniky poptávka a zájem o poradenství v oblasti digitalizace. Pomohlo by prodloužení a rozšíření tohoto programu, jakož i další zaměření politiky na digitalizaci podniků v rámci celkové rakouské strategie digitalizace.

(18)

Přetrvávají strukturální problémy pro zakládání a rozšiřování podniků v Rakousku, a zejména pro vysoce inovativní společnosti. Pokud jde o zaměstnanost v rychle rostoucích inovativních podnicích, Rakousko zaostává za srovnatelnými členskými státy. To poukazuje na potřebu zlepšit podmínky pro rozšiřování inovačních podniků, čemuž i nadále brání takové faktory, jako je prostředí rizikového kapitálu, které je méně rozvinuté a rozmanité než v zemích, jež jsou „vynikajícími inovátory“. Financování v pozdější fázi, například ve formě rizikového kapitálu a přístupu na veřejné kapitálové trhy, je pro rychle se rozvíjející podniky nedostatečné. Nově vytvořený segment malých a středních podniků na vídeňské burze cenných papírů představuje krok správným směrem. Rychle rostoucí podniky jsou klíčové pro šíření nových technologií a obchodních modelů, včetně digitálních dovedností, a tím i pro růst produktivity.

(19)

V Rakousku existují významné překážky v přístupu k podnikatelským službám a regulovaným povoláním a omezující pravidla pro jejich výkon. Mezi tyto překážky patří zvláštní požadavky na podílnictví, široký rozsah vyhrazených činnost a mezidisciplinární omezení. Regulační překážky, zejména pokud jde o každodenní provoz obchodů, přispívají k relativně slabému rozvoji rakouského maloobchodního odvětví. Vysoká administrativní zátěž zůstává pro rakouské podniky naléhavým problémem. Důležitým nástrojem ke zlepšení podnikatelského prostředí je další úsilí o snížení zátěže a plánované zhodnocení rakouského zákona o živnostenském podnikání (Gewerbeordnung). Intenzivnější hospodářská soutěž v odvětví služeb by pomohla Rakousku vyřešit problémy s šířením digitálních technologií a obchodních modelů.

(20)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Rakousku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Rakousko by tedy mohlo fondy optimálně využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(21)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Rakouska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Rakousku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Rakousku adresována v předchozích letech. Komise zohlednila nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Rakousku, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny Unie. To odráží potřebu posílit celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii tím, že do rozhodování členských států bude v budoucnu poskytnut vstup z úrovně Unie.

(22)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019 a dospěla ke stanovisku (9), že Rakousko zřejmě Pakt o stabilitě a růstu dodrží,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (2) rovněž zprávu mechanismu varování, v níž není Polsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Polsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Polsko učinilo v plnění jemu určených doporučení pro jednotlivé země přijatých Radou dne 13. července 2018, (3) v přijímání opatření v návaznosti na doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020.

(3)

Dne 26. dubna 2019 předložilo Polsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 29. dubna 2019 svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Polsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém konvergenčním programu z roku 2019 plánuje vláda mírné zhoršení celkového salda veřejných financí ze schodku ve výši 0,4 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2018 na 0,6 % HDP v roce 2022, přičemž v roce 2019 se očekává schodek ve výši 1,7 % HDP a v roce 2020 přebytek ve výši 0,2 % HDP. Přepočtené strukturální saldo se při schodku ve výši 1,1 % HDP přiblíží v roce 2022 střednědobému rozpočtovému cíli, jímž je strukturální schodek ve výši 1,0 % HDP. Poměr veřejného dluhu k HDP by měl podle konvergenčního programu z roku 2019 klesnout ze 48,9 % HDP v roce 2018 na 40,6 % HDP v roce 2022. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je realistický. Podrobné informace o některých opatřeních, která je nutné přijmout na podporu cílových schodků od roku 2020 dále, však zatím nebyly dostatečně upřesněny.

(6)

Konvergenční program z roku 2019 uvádí, že Polsko zavedlo kompenzačních opatření v souvislosti se suchem a že jejich rozpočtové důsledky v roce 2018 byly značné. Konvergenční program náležitě dokládá rozsah a povahu těchto dodatečných rozpočtových nákladů. Pokud jde o výdaje související se suchem, bylo by možné zvážit zvláštní zacházení podle „doložky o neobvyklých událostech“. Příslušné způsobilé dodatečné výdaje v roce 2018 dosáhly podle Komise 0,07 % HDP. Ustanovení uvedená v čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 1466/97 zohlednění těchto dodatečných výdajů umožňují, jelikož výjimečnost tohoto sucha představuje mimořádnou událost, jeho dopad na veřejné finance v Polsku je značný a povolením dočasné odchylky od postupu korekce vedoucího k dosažení střednědobého rozpočtového cíle by nebyla ohrožena udržitelnost. Rozsah požadované korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle na rok 2018 byl proto s ohledem na tyto dodatečné náklady snížen.

(7)

Dne 13. července 2018 Rada Polsku doporučila zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládního sektoru (5) nepřekročila v roce 2019 hodnotu 4,2 % HDP, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od doporučené korekce.

(8)

Vzhledem k předpokládané produkční mezeře Polska ve výši 2,0 % HDP by nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládních institucí v roce 2020 neměla přesáhnout 4,4 %, což odpovídá strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP plynoucí z požadavků na základě společně dohodnuté korekční matice podle Paktu o stabilitě a růstu. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice v roce 2020 riziko významného odchýlení od tohoto požadavku. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu je třeba od roku 2019 přijmout nezbytná opatření.

(9)

Polsko dosáhlo významného pokroku při zvyšování úrovně dodržování daňových předpisů. Země navíc zaznamenala silný hospodářský růst, trh práce byl dynamický a podíl pracovních smluv, z nichž se odvádějí příspěvky na sociální zabezpečení, postupně stoupal. Všechny tyto faktory přispěly ke zvýšení veřejných příjmů. Část tohoto nárůstu má cyklickou povahu a při zhoršení makroekonomických podmínek může odeznít. Zároveň se v posledních letech zvýšily veřejné výdaje jako podíl HDP. Některé nové kategorie výdajů mají trvalou povahu a nemusí být snadné je v blízké budoucnosti změnit. Kromě toho budou polské veřejné finance výhledově čelit tlaku na zvyšování výdajů, zejména v důsledku stárnutí obyvatelstva. Tyto faktory podtrhují potřebu nových nástrojů k lepšímu řízení výdajů, včetně pravidelného hodnocení jejich účelnosti a efektivnosti. Polsko sice v roce 2018 nadále pracovalo na zlepšování rozpočtového systému, celková reforma je však komplikovaná a bude se realizovat postupně během několika let. Fiskální rámec je celkově silný a některé funkce, které obvykle plní fiskální rada, vykonávají nezávislé instituce, ovšem Polsko je posledním členským státem bez nezávislé fiskální rady. Přestože Polsko nepokročilo v omezování rozsáhlého využívání snížených sazeb daně z přidané hodnoty, zahájila vláda reformu, která má potenciál zjednodušit daňové sazby a snížit náchylnost systému k chybám.

(10)

Průměrný věk odchodu do důchodu se do roku 2017 zvyšoval, a to vzhledem k dřívějším reformám, jako bylo zrušení možnosti předčasného odchodu do důchodu a postupné zvyšování důchodového věku. V roce 2018 se průměrný důchodový věk mužů i žen snížil, což odpovídá snížení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu na konci roku 2017. Vzhledem k poklesu populace v produktivním věku má pokračující zvyšování skutečné věkové hranice pro odchod do důchodu zásadní význam pro účast na trhu práce, a tedy i pro hospodářský růst. Kromě toho je zásadní pro zajištění přiměřenosti budoucích důchodů a předcházení chudobě ve stáří, a tudíž také pro zlepšení fiskální udržitelnosti důchodového systému. Snížení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu na 60 let u žen a 65 let u mužů na podzim roku 2017 bude mít významný negativní dopad na výši budoucích důchodových dávek a povede v tomto ohledu ke značným rozdílům mezi muži a ženami. Stávající preferenční penzijní plány vytvářejí fiskální náklady a snižují mobilitu pracovníků mezi odvětvími. Zvláštní systém sociálního pojištění pro zemědělce, subvencovaný ve výši zhruba 0,8 % HDP, brání mobilitě pracovní síly a přispívá ke skryté nezaměstnanosti v zemědělství.

(11)

K dobrým výsledkům polského trhu práce přispívaly v posledních letech příznivé makroekonomické podmínky. Míra zaměstnanosti se nadále zvyšovala a míra nezaměstnanosti se v roce 2018 po několika letech poklesu stabilizovala na historicky nízké úrovni necelých 4 %. Avšak účast určitých skupin na trhu práce, zejména osob s nízkou kvalifikací, zdravotně postižených, pečujících a starších osob, zůstává ve srovnání s jinými členskými státy nadále na nízké úrovni. Polský systém sociálních dávek nenabízí dostatečné pobídky k nástupu do práce. Přídavek na dítě sice snižuje chudobu a nerovnost, má však kvůli své velikosti a koncepci negativní dopad na účast rodičů, převážně žen, na trhu práce. Podíl dětí mladších tří let navštěvujících zařízení formální péče o děti nadále patří k nejnižším v Unii. Dlouhodobou péči navíc poskytují převážně rodinní příslušníci téměř bez institucionální podpory, takže pečující osoby nemohou pracovat. Snížení zákonem stanoveného důchodového věku motivovalo některé starší pracovníky k odchodu z trhu práce. Stoupající poptávku po pracovní síle pomáhá řešit migrace ze zemí mimo Unii, ale existují náznaky, že může být obtížné příliv migrujících pracovníků udržet.

(12)

V letech 2015 až 2017 Polsko přijímalo opatření s cílem řešit segmentaci trhu práce, a to omezením možnosti zneužívat dočasné zaměstnání, zvýšením příspěvků na sociální zabezpečení u určitých nestandardních pracovních smluv a zavedením minimální hodinové mzdy u některých z nich. Přestože však podíl smluv na dobu určitou díky přijatým opatřením a nedostatku pracovních sil od roku 2015 klesá a v roce 2018 se tento proces zrychlil, stále patří mezi nejvyšší v Unii. Vzhledem k tomu, že nakonec nebyla provedena reforma zákoníku práce, nedošlo už k dalším legislativním změnám, které tuto problematiku měly řešit. Jako potenciální problém se jeví přiměřenost budoucích důchodů pracovníků, kteří jsou osobami samostatně výdělečně činnými, a těch, kdo mají určité nestandardní smlouvy.

(13)

Jedním z klíčových faktorů podporujících vyhlídky budoucího růstu v Polsku by mohl být systém kvalitního vzdělávání a odborné přípravy zohledňující celoživotní perspektivu a podporovaný dostatečnými investicemi. Vybavit lidi dovednostmi a kompetencemi, které potřebují k uplatnění na rychle se měnícím trhu práce, má zásadní význam pro to, aby se podpořila účast na trhu práce a rovněž inovační schopnost ekonomiky. Míra účasti dospělých na vzdělávání a odborné přípravě je ve srovnání s průměrem Unie mnohem nižší a málo se využívá odborná příprava v podnicích. To v kombinaci s určitými nedostatky v oblasti digitálních dovedností, jakož i v oblasti čtenářských a početních dovedností zhoršuje zejména u dospělých osob s maximálně středním vzděláním jejich zaměstnatelnost. Je pravděpodobné, že nedostatečná kvalita přípravy učitelů a některé mezery v jejich dovednostech budou mít negativní dopad na kvalitu vzdělávání. Existují rovněž nedostatky v systému zajišťování kvality vysokoškolského vzdělávání. Navzdory nedávným reformám odborného a vysokoškolského vzdělávání stále chybí účinná koordinace vzdělávání dospělých a dopad různých politických opatření na kvalitu poskytovaného vzdělávání a odborné přípravy a úroveň dovedností je nejasný.

(14)

Dlouhodobé hospodářské vyhlídky Polska závisí na rozvoji inovační kapacity jeho ekonomiky. V oblasti inovací má však Polsko stále slabé výsledky, přičemž významnou složku hospodářské struktury země představují technologicky nenáročná odvětví a výkonnost v oblasti inovací se vyznačuje výraznými regionálními rozdíly. Ačkoli byla přijata určitá opatření ke zlepšení spolupráce mezi vědou a podniky, přetrvává zde řada finančních i nefinančních překážek. Hlavním problémem zůstávají zejména složité administrativní postupy a omezené dovednosti akademických pracovníků, pokud jde o řízení společných projektů veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje (VaV). Klastry a formalizované korporátní sítě, zejména mezi malými a středními podniky a velkými firmami, hrají v oblasti šíření inovativních řešení jen omezenou roli. Reforma vysokoškolského vzdělávání z roku 2018 sice zlepšuje některé aspekty polského vědeckého prostředí, ale důležité otázky, jako je fragmentace odvětví výzkumu, mzdy výzkumných pracovníků nebo internacionalizace polské vědy, řeší pouze částečně. Objem hrubých domácích výdajů na VaV dosahoval v roce 2017 stále přibližně poloviny průměru Unie, a to s významnými regionálními rozdíly.

(15)

Výsledky v oblasti zdraví se i nadále zlepšují, ale zůstávají pod průměrem Unie, přičemž střední délka života u mužů byla roku 2017 o 7,9 roku nižší než u žen a rozdíl mezi Poláky s nejnižším a nejvyšším dosaženým vzděláním činil v roce 2016 10 let. Na přístup k systému zdravotní péče a jeho účinnost mají dopad nízké výdaje a nedostatek personálu. Počet praktikujících lékařů a zdravotních sester v poměru k počtu obyvatel patří k nejnižším v Unii, přitom čtvrtina zdravotnických pracovníků již dosáhla důchodového věku. Míra neuspokojené potřeby zdravotní péče sice v roce 2017 poklesla, ale zůstává mezi nejvyššími v Unii a čekací doby u některých zákroků se od roku 2010 výrazně zvýšily. Polsko vypracovalo mapy potřeb v oblasti zdravotní péče, ty se však zatím nevyužívají pro rozhodování o nákupu zdravotnických služeb a o investicích. Systém zdravotní péče se stále příliš soustředí na nemocnice, kdežto primární a ambulantní péče nejsou dostatečně rozvinuty. Systém dlouhodobé péče je slabý, chybí standardizované služby a soudržný strategický přístup. Většinu dlouhodobé péče poskytují neformální pečovatelé, často rodinní příslušníci jen s malou institucionální podporou. V roce 2017 činily výdaje na zdravotní péči v Polsku 4,7 % HDP, což je výrazně pod průměrem Unie ve výši 7 % HDP. Polsko plánuje, že v nadcházejících letech bude tyto výdaje postupně zvyšovat. To však může být obtížné vzhledem k tomu, že nedávno ohlášené plány zvýšit sociální transfery domácnostem se středními a vysokými příjmy omezí v budoucnu fiskální prostor.

(16)

Přestože infrastruktura v Polsku se výrazně zlepšila, některá odvětví stále vykazují významné nedostatky týkající se propojení. Investice do silniční dopravy, které mají být podle vnitrostátního programu výstavby silnic dokončeny do roku 2024, se soustředí zejména ve východní části Polska, zatímco propojení některých severních regionů zůstává slabší. V transevropské železniční dopravní síti stále přetrvávají závažné nedostatky a investice do železniční dopravy postupují pomaleji než u silnic. Úmrtnost v silničním provozu nadále patří mezi nejvyšší v Unii. Města se potýkají s rostoucími problémy souvisejícími s mobilitou, jako je dopravní přetížení a znečištění ovzduší, způsobené rostoucím počtem osobních automobilů a velkým podílem starých vozidel. Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy se za posledních pět let výrazně zvýšily. Stávající pobídky k využívání kolektivních, nízkoemisních a aktivních způsobů dopravy nejsou pro řešení těchto problémů dostatečné. Rozšíření pevného internetového připojení v Polsku se stále řadí k nejnižším v Unii, přičemž superrychlé širokopásmové připojení je k dispozici především ve velkých městech.

(17)

Uhlíková účinnost polského hospodářství patří mezi nejslabší v Unii. Špatná izolace veřejných i soukromých budov přispívá k vyšší spotřebě energie a energetické chudobě. Polská města navíc mají nejvíce znečištěné ovzduší v Unii, zejména v jižní a střední části země. Prostřednictvím investic do vyšší energetické účinnosti, zejména u budov, zvýšení podílu nízkouhlíkové a čistší výroby energie a podpory nižších emisí z dopravy by se snížila závislost na fosilních palivech, omezilo by se znečištění ovzduší a zároveň by se snížily sociální náklady a zlepšila kvalita života. Stávající legislativní prostředí, včetně zákona o skladování plynu, zákona o zmrazení cen elektřiny a předpisů o pevninských větrných elektrárnách, může bránit investicím na trzích s elektřinou a plynem a v dlouhodobém horizontu ovlivnit konkurenceschopnost polské energetiky a energeticky náročných průmyslových odvětví.

(18)

Pro udržení příznivých hospodářských podmínek a pro podporu růstu soukromých investic má velký význam kvalita nových i revidovaných právních předpisů a stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí. Nestabilní regulační rámec a další překážky rozšiřování podniků negativně ovlivňují investiční činnost a produktivitu. Zavedení účinného dialogu se všemi zúčastněnými stranami by pomohlo zlepšit kvalitu právních předpisů a tím, že by snížilo množství potřebných revizí, by též pozitivně přispělo ke stabilitě podnikatelského prostředí. Posílení úlohy konzultací se sociálními partnery a veřejných konzultací (zajištěním dostatečné délky trvání konzultací, větším využíváním takto získaných stanovisek zúčastněných stran a omezením počtu právních předpisů, na něž se konzultace nevztahují) by tak výrazně přispělo k minimalizaci administrativní zátěže vyplývající z častých změn právních předpisů, zvýšilo investice a v dlouhodobém horizontu podporovalo udržitelný hospodářský růst. V tomto kontextu nelze opomenout ani zaručení právního státu a nezávislost soudnictví. Je třeba připomenout, že v prosinci 2017 předložila Komise Radě odůvodněný návrh pro rozhodnutí o tom, že existuje zřejmé nebezpečí závažného porušení zásad právního státu Polskem. Tyto obavy jsou předmětem rozsudku a řeší se v rámci probíhajících řízení u Soudního dvora Evropské unie. Právní jistota a důvěra v kvalitu a předvídatelnost regulačních, daňových a ostatních politik a institucí představují významné faktory pro investiční prostředí.

(19)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Polsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Polsko by tak mohlo fondy co nejlépe využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly.

(20)

V posledních letech výrazně posílila role státu v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a energetiky. Vyšší míra státního vlastnictví představuje novou výzvu pro hospodářskou soutěž i regulační a správní rámec. Kvalita správy a nezávislost regulačních a dohledových orgánů proto vzhledem k potenciálně protichůdným zájmům a silnější provázanosti finančnictví a státu nabývají na významu.

(21)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada konvergenční program z roku 2019, přičemž její stanovisko (6) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 rovněž zprávu mechanismu varování, ve které je Portugalsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum. Téhož dne Komise přijala rovněž doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny, které Evropská rada potvrdila dne 21. března 2019. Doporučení týkající se hospodářské politiky eurozóny (3) (dále jen „doporučení pro eurozónu 2019“) přijala Rada dne 9. dubna 2019; stanoví pro eurozónu pět doporučení.

(2)

Vzhledem k úzké provázanosti ekonomik v hospodářské a měnové unii by Portugalsko jakožto členský stát, jehož měnou je euro, mělo zajistit, aby doporučení pro eurozónu 2019, jak je promítnuto do níže uvedených doporučení č. 1 až 4, bylo plně a včas zohledněno. Zohlednit druhé doporučení pro eurozónu, jež se týká podpory investic a opětovného vytváření rezerv, napomohou zejména zaměření hospodářské politiky v oblasti investic na konkrétní oblasti a využití neočekávaných zisků ke snížení veřejného dluhu. Opatření ke snížení segmentace trhu práce, zlepšení dovedností a účinnosti sociální záchranné sítě napomohou zohlednit třetí doporučení pro eurozónu, jež se týká fungování trhu práce a systémů sociální ochrany. Opatření ke snížení regulační zátěže napomohou zohlednit první doporučení pro eurozónu, jež se týká podnikatelského prostředí a zlepšení produktivity pro obnovení rovnováhy v eurozóně. Zvýšení efektivity úpadkového řízení a ozdravných postupů napomohou zohlednit čtvrté doporučení pro eurozónu, jež se týká snížení objemu úvěrů se selháním.

(3)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Portugalsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Portugalsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (4), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly také zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Portugalsko potýká s makroekonomickou nerovnováhou. Za slabiny v kontextu nízkého růstu produktivity se považují zejména velký objem čistých vnějších závazků, soukromý a veřejný dluh a vysoký podíl úvěrů se selháním. Přetrvávají nedostatky v některých politikách, zejména pokud jde o provádění opatření za účelem snížení objemu úvěrů se selháním a zlepšení podnikatelského prostředí. Bude třeba sledovat přijetí a provádění několika plánů reforem, včetně fiskálně-strukturálních reforem pro posílení udržitelnosti veřejných financí.

(4)

Dne 30. dubna 2019 předložilo Portugalsko svůj národní program reforem na rok 2019 a svůj program stability z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(5)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (5) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(6)

Na Portugalsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu a přechodné pravidlo pro zadlužení. Ve svém programu stability z roku 2019 plánuje Portugalsko dosáhnout celkového schodku státního rozpočtu ve výši 0,2 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 a přebytku ve výši 0,3 % HDP v roce 2020 a pokračovat ve zlepšování salda až na přebytek ve výši 0,7 % HDP do roku 2022. V těchto plánech je pouze částečně zohledněno, jaký by mohla mít opatření na podporu bank od roku 2020 dopad na zvýšení schodku. Na základě přepočteného strukturálního salda má být střednědobý rozpočtový cíl, který se změnil ze strukturálního přebytku ve výši 0,25 % HDP v roce 2019 na vyrovnanou rozpočtovou pozici ve strukturálním vyjádření od roku 2020, podle plánu v roce 2020 dosažen. V programu stability z roku 2019 se předpokládá, že poměr veřejného dluhu k HDP dosáhne 118,6 % v roce 2019 a 115,2 % v roce 2020; v roce 2022 by tedy poměr byl na úrovni 103,7 %. Makroekonomický scénář, z něhož tyto rozpočtové projekce vycházejí, je pro roky 2019 a 2020 realistický a následující roky příznivý. Opatření, kterými je zapotřebí podpořit plánované cíle, pokud jde o schodky od roku 2019, nebyla zároveň dostatečně upřesněna.

(7)

Program stability z roku 2019 neposkytuje informace o rozpočtovém dopadu mimořádných výdajů v souvislosti s preventivními opatřeními na ochranu státního území před požáry přijatými po rozsáhlých požárech, k nimž došlo v roce 2017. V dopise ze dne 9. května 2019 však portugalské orgány poskytly dostatečné důkazy o rozsahu a povaze těchto dodatečných rozpočtových nákladů. V dopise je zejména uvedeno, že plnění rozpočtu na rok 2018 zahrnuje mimořádné výdaje ve výši přibližně 0,04 % HDP v souvislosti s preventivními opatřeními na ochranu proti přírodním požárům na vnitrostátním území. Dopis ze dne 9. května 2019 uvádí výdaje spojené s nouzovým řízením, které jsou klasifikovány jako jednorázová opatření, a výdaje spojené s prevencí. Vzhledem k integrovanému charakteru těchto výdajů a vzhledem k přímé vazbě s rozsáhlými přírodními požáry z roku 2017 lze uvažovat o tom, že by se na zvláštní zacházení s výdaji na předcházení přírodním požárům použila „doložka o neobvyklých událostech“. Podle Komise činí způsobilé dodatečné výdaje pro preventivní opatření v roce 2018 0,04 % HDP. Ustanovení čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1466/97 umožňují zohlednění těchto dodatečných výdajů, neboť nebývalé, rozsáhlé přírodní požáry se považují za neobvyklé události, jejich dopad na veřejné finance Portugalska je značný a povolení dočasného odchýlení od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle by neohrozilo udržitelnost. Rozsah požadované korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle na rok 2018 byl proto s ohledem na tyto dodatečné náklady snížen.

(8)

Dne 13. července 2018 Rada Portugalsku doporučila zajistit, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů vládního sektoru (6) nepřekročila v roce 2019 hodnotu 0,7 % HDP, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,6 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje v roce 2019 riziko významného odchýlení od doporučené korekce.

(9)

Portugalsko by mělo dosáhnout střednědobého rozpočtového cíle v roce 2020 s ohledem na příspěvky související s mimořádnými událostmi, u kterých je přiznána dočasná odchylka. Na základě prognózy Komise z jara 2019 je to v souladu s maximální nominální mírou růstu čistých primárních výdajů vládních institucí ve výši 1,5 %, což odpovídá roční strukturální korekci ve výši 0,5 % HDP. Na základě prognózy Komise z jara 2019 existuje při nezměněné politice riziko, že v roce 2020 dojde k významnému odchýlení od tohoto požadavku. Zároveň se předpokládá, že Portugalsko v roce 2019 dodrží přechodné pravidlo pro zadlužení v důsledku povolené roční odchylky ve výši 0,25 %, ale prima facie se neočekává, že pravidlo pro zadlužení dodrží v roce 2020. Celkově se Rada domnívá, že pro dodržení Paktu o stabilitě a růstu je třeba od roku 2019 přijímat nezbytná opatření. Bylo by důležité, aby případné neočekávané příjmy byly použity k dalšímu snižování míry veřejného dluhu.

(10)

Posílení fiskální udržitelnosti Portugalska závisí na pokračující fiskální konsolidaci podporující růst. Existuje nicméně prostor ke zlepšení kvality veřejných financí a k tomu, aby výdaje více podporovaly růst, a to podporou investic (viz níže). Navzdory nárůstu v roce 2018 zůstaly veřejné investice oproti standardům Unie velmi nízké a trvale nižší než vlastní cíle vlády. Přísné a včasné prosazování zákona o kontrole závazků, provádění zákona o rozpočtovém rámci a pokračující racionalizační úsilí mají i nadále zásadní význam pro zlepšení kontroly a zefektivnění výdajů. Nedávné samostatné přezkumy výdajů „zdola nahoru“ v konkrétních odvětvích vedly k celkově omezeným úsporám ze zvýšení efektivity. Aby bylo dosaženo vyšší efektivity, měly by se přezkumy výdajů stát pravidelnou součástí portugalského rozpočtového rámce. Nadto je nadále zapotřebí hlubších reforem za účelem zvýšení efektivity a jednoznačně a na všech úrovních se zaměřit na omezování celkových výdajů. To by mělo být do značné míry založeno na strategii reformy veřejné správy zaměřené na lepší sladění úrovní veřejné zaměstnanosti s potřebou poskytovat efektivní služby, což zahrnuje podporu přerozdělení a rekvalifikace zaměstnanců a podporu individuální výkonnosti a atraktivity veřejné služby pro vysoce kvalifikované pracovníky.

(11)

Veřejné finance Portugalska jsou pod neustálým tlakem negativních demografických trendů, zejména stárnutí obyvatelstva, což má negativní důsledky, zejména pokud jde o udržitelnost důchodových systémů a systémů zdravotní péče. Přestože minulé reformy zlepšily dlouhodobou udržitelnost důchodového systému, pokračující neplánovaná zvyšování důchodů a reformy předčasného odchodu do důchodu vedly k dalšímu zvýšení výdajů na důchody, což dále podtrhlo vzestupný trend podmíněný stárnutím. Bez přiměřených kompenzačních opatření může být celková udržitelnost důchodového systému negativně ovlivněna. V odvětví zdravotnictví byla v roce 2018 i nadále podporována nákladová efektivnost, mimo více centralizovaným nákupem a větším využíváním generik a biologicky podobných léčivých přípravků. Setrvalé vysoké nedoplatky nemocnic jsou zároveň důsledkem nedostatečného rozpočtového plánování a nedostatečného provádění a nedostatků v oblasti kontroly účetnictví a manažerských postupů. Dočasná snížení nedoplatků nemocnic v roce 2018 byla v zásadě způsobena rozsáhlými mimořádnými clearingovými opatřeními. Cílem nového programu pro rok 2019 je strukturálně řešit nedoplatky nemocnic zavedením nového modelu řízení veřejných nemocnic v kombinaci s podstatným zvýšením jejich ročních rozpočtů. Zda tento program dokáže zpomalit hromadění nedoplatků nemocnic v krátkodobém horizontu, a vést tak ke strukturálnímu snížení celkových objemů těchto nedoplatků, závisí v rozhodující míře na jeho včasném a účinném provádění.

(12)

Zvýšení čistých příjmů státem vlastněných podniků a snížení jejich dluhu by přispělo k větší udržitelnosti portugalských veřejných financí. Orgány plánují čisté příjmy státních podniků tak, aby se celkově přiblížily téměř rovnovážné úrovni v roce 2019, což znamená zpoždění oproti dřívějším oznámením, kdy podobného výsledku mělo být docíleno již v roce 2018. Opatření k zajištění dodržování původních plánů činnosti a úsilí o zajištění včasnějšího, transparentnějšího a komplexnějšího sledování byla nadto opožděna a v přechodu k potřebným nápravným opatřením pomalá. Zejména nebyla zajištěna dostatečná úroveň transparentnosti ex ante u financování státních podniků prostřednictvím rekapitalizací a úvěrů.

(13)

Navzdory probíhajícímu provádění některých opatření ke snížení segmentace trhu práce, jako je posílení inspektorátu práce a zahájení integračního programu pro pracovníky ve veřejné službě s nejistým zaměstnáním, podíl dočasných pracovníků v Portugalsku nadále překračuje průměr Unie. Konkrétnější opatření dohodnutá mezi vládou, zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců, jejichž cílem je další snížení segmentace trhu práce a nejistoty pracovních míst a podpora kolektivního vyjednávání, musí Parlament ještě schválit a konkretizovat do konkrétních právních předpisů.

(14)

V důsledku zlepšení podmínek na trhu práce je méně osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. Navzdory tomuto zlepšení je nerovnost v příjmech i nadále vysoká a dopad sociálních transferů na snížení chudoby je omezený. I když příjmová nerovnost v Portugalsku klesá, zůstává výrazně vyšší než průměr Unie. Systém minimálního příjmu je jedním z nejméně přiměřených v Unii, přičemž poskytuje příjmy ve výši 40 % vnitrostátní hranice chudoby. Pokud nedojde k přezkumu, mohla by být nízká efektivita sociálních transferů podrobena velké zkoušce v případě budoucího hospodářského útlumu, jenž by se obzvlášť dotkl zranitelných osob.

(15)

Nízká úroveň kvalifikace pracovníků je překážkou růstu investic a produktivity. Přibližně 50 % obyvatel ve věku 25–64 let má nízkou úroveň dosaženého vzdělání, což je výrazně nad průměrem Unie, který v roce 2018 činil 22 %. Podniky uvádějí, že nízká dostupnost kvalifikovaných pracovníků představuje významnou překážku pro investice. Zejména u vzdělávání dospělých existuje prostor pro další zapojení osob s nízkou kvalifikací (jejichž účast na vzdělávání je nižší než průměr Unie) a k rozšíření cílených veřejných pobídek pro malé a střední podniky, aby své zaměstnance školily. Specifickým problémem jsou digitální dovednosti, neboť 50 % portugalského obyvatelstva nemá základní digitální dovednosti (přičemž průměr v Unii činí 43 %). Investice do vzdělávání a odborné přípravy, včetně infrastruktury, jsou klíčové pro zlepšení zaměstnatelnosti a sociální mobility.

(16)

V rámci úsilí o zvýšení počtu absolventů vysokoškolského vzdělávání probíhají opatření ke zvýšení počtu osob zapsaných do vysokoškolského vzdělávání, kupříkladu výrazné zvýšení stipendií. Z osob ve věku 30 až 34 let v Portugalsku dokončilo vysokoškolské vzdělávání 33,5 %, což je stále pod průměrem Unie ve výši 40,7 %. Setrvalost těchto nízkých podílů, zejména u absolventů v informačních a komunikačních technologiích, v přírodních vědách, matematice a statistikách, může mít negativní důsledky pro růst produktivity a inovační schopnost Portugalska. Ačkoli se vláda snaží problém řešit tím, že zvyšuje počet studijních míst v těchto oblastech a provádí přezkum systému vysokoškolského vzdělávání, je třeba vyvinout větší úsilí.

(17)

Podíl úvěrů se selháním ve finančním systému zůstává poměrně vysoký (9,4 %). Většina bank však dosáhla značného pokroku při plnění cílů zaměřených na snížení objemu úvěrů se selháním a celkový objem úvěrů se selháním se v období od června 2016, kdy dosáhl vrcholu, do prosince 2018 snížil o 50 %. Sekundární trh pro klasifikovaná aktiva získal na intenzitě, zatímco banky rovněž urychlily odpisy a ozdravná opatření u úvěrů se selháním. Rozpis úvěrů se selháním nadále vykazuje vysoký podíl podnikových úvěrů se selháním (65 %). Za posledních několik let provedly orgány řadu právních a institucionálních reforem týkajících se platební neschopnosti a vymáhání pohledávek. Průměrná délka insolvenčního řízení je však stále vysoká, stejně jako počet projednávaných soudních případů. Právní a soudní rámce významně negativně ovlivňují inkasní proces a vyhlídky na efektivní zpětné převzetí kolaterálu do vlastnictví. Dlouhá průměrná doba trvání inkasních řízení má negativní dopad na ceny, které trh používá pro aktiva se selháním.

(18)

Reformy zaměřené na zjednodušení administrativy byly většinou omezeny na plošné provádění dematerializace postupů a zásady „pouze jednou“. Úspěšné výsledky dosažené v modernizaci administrativy by měly být doplněny výraznějším zjednodušením administrativy. Prioritou by mělo být zejména omezení počtu dokumentů, které je třeba předložit, a to buď nahrazení povolovacích režimů jednoduchými prohlášeními o dodržení platných podmínek, nebo, v případě citlivějších odvětví, zjednodušení povolení snížením doby rozhodování a zavedením tichého souhlasu. Zjednodušení postupů u konkrétních odvětví stále chybí. Přetrvávají nadměrné správní poplatky, zejména ve stavebnictví. Hospodářské soutěži dále brání nedostatky v plánování a monitorování zadávání veřejných zakázek. Výkonnost veřejných zakázek by se mohla zlepšit zavedením strukturovaného a kvantifikovaného plánování a zajištěním důkladnějšího dohledu nad fází plnění smluv. I přesto, že se přímé přidělování zakázek mezi roky 2017 a 2018 významně snížilo, i nadále je často využíváno.

(19)

V rámci programu finanční pomoci se Portugalsko snažilo snížit regulační zátěž u vysoce regulovaných povolání, zejména zavedením rámcového zákona z roku 2013. V některých případech byl však tento pokrok zastaven nebo dokonce zvrácen přijetím stanov pro jednotlivá povolání a zavedením zákazu pro skupiny podniků. Převládají regulační a správní omezení podnikatelských a odborných služeb, což vyvolává obavy o hospodářskou soutěž, cenové úrovně, inovace a kvalitu služeb. Dosud nebyly oznámeny žádné plány reformy v reakci na doporučení Komise týkající se regulace odborných služeb ani v reakci na hodnocení hospodářské soutěže od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2018 týkající se portugalských samoregulovaných povolání (ve spolupráci s portugalským orgánem pro hospodářskou soutěž).

(20)

Podmínky pro přístup podniků k financování se za posledních několik let zlepšují a podíl podniků, které uvádějí přístup k finančním prostředkům jako hlavní omezení, nyní odpovídá průměru Unie. Portugalské orgány zahájily a zintenzivnily několik iniciativ v této oblasti, například program Capitalizar a další programy zaměřené na konkrétní druhy společností nebo odvětví. Portugalské podniky však obvykle ve značné míře financují investice z vlastních zdrojů, přičemž podniky s vyšší produktivitou mají nedostatečný objem bankovních úvěrů. Nízká úroveň investovaného kapitálu na pracovníka představuje významnou překážku modernizace výrobní struktury portugalského hospodářství. V této souvislosti je důležité, aby se zvýšily investice do výrobních zařízení a postupně se přeorientovaly na podniky s růstovým potenciálem a na vysoce produktivní odvětví. I když se v posledních několika letech zvyšovaly i jiné zdroje financování, jako je rizikový a akciový kapitál, zůstávají výrazně pod průměrem Unie.

(21)

Systém soudnictví se stává účinnějším, ale i nadále čelí zásadním problémům, tj. zdlouhavým řízením a vysokému počtu nevyřízených případů, zejména u správních a daňových soudů. I když pokračují snahy o boj proti korupci, předcházení korupci je i nadále problémem, neboť chybí koordinovaná strategie a příslušnosti jsou roztříštěny.

(22)

Investice do výzkumu a vývoje se v poslední době začaly znovu zvyšovat, ale pro modernizaci portugalského národního systému výzkumu a inovací nepostačují. Po letech poklesu podíl výdajů na výzkum a vývoj ve vztahu k HDP v poslední době vzrostl a v roce 2017 míra podnikového výzkumu a vývoje mírně překročila míru veřejného výzkumu a vývoje. Malého pokroku bylo dosaženo při modernizaci hospodářské struktury Portugalska, pokud jde o vyšší podíl přidané hodnoty v oblasti technologicky vyspělé výroby a služeb náročných na znalosti. Významným potenciálem Portugalska pro podporu investic a růstu produktivity je podpora investic do nehmotných aktiv, včetně výzkumu a vývoje, jakož i manažerských dovedností, finanční gramotnosti a digitálních dovedností, které podnikům umožní růst, zvýšit jejich inovační schopnost a vstoupit na vývozní trhy.

(23)

Kvůli nedostatečnému námořnímu a železničnímu spojení nemohou podniky zaměřené na vývoz plně využívat potenciál jednotného trhu. Vzhledem k zeměpisné poloze je Portugalsko přirozeným námořním vstupním bodem, zejména pro transatlantické trasy. Včasné investice do nových kontejnerových terminálů v Sines (terminál Vasco da Gama), Leixões a Barreiro a dokončení probíhajících investičních projektů v ostatních hlavních portugalských přístavech (Viana do Castelo, Leixões, Aveiro, Figueira da Foz a Setúbal) by zvýšily kapacitu pro manipulaci s nákladem v těchto přístavech. Železnice vedoucí do Španělska jsou stále ve velké míře nedostatečně využívány (koridor z východu na západ i koridor ze severu na jih). Vytvoření komplexního plánu na úrovni Iberského poloostrova, který by zahrnoval určení přechodných opatření, terminálů, propojení potřebných pro využívání modernizace španělské sítě a vytvoření Mezinárodní unie rozchodu železnic by pomohly zvýšit výkonnost Portugalska v mezinárodní železniční dopravě.

(24)

Investice do účinného využívání zdrojů a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně by pomohly dosáhnout dlouhodobě udržitelného růstu. V Portugalsku zůstává problémem předjímání nepříznivých dopadů změny klimatu, jako jsou povodně a lesní požáry. Problémy přetrvávají, pokud jde o dosažení cíle energetické účinnosti do roku 2020, a nejnovější údaje z roku 2017 ukazují, že spotřeba energie roste. Stále existuje široký prostor pro zlepšení energetické účinnosti budov a snížení spotřeby energie v podnicích. Lepší přeshraniční energetická propojenost by umožnila více hospodářské soutěže a usnadnila by zavádění energie z obnovitelných zdrojů.

(25)

K řešení některých nedostatků, které jsou uvedeny v doporučeních, zejména v oblastech, jež jsou zahrnuty do přílohy D zprávy o Portugalsku pro rok 2019, by mohlo přispět programování fondů Unie na období 2021–2027. Portugalsko by tedy mohlo fondy optimálně využít ve vztahu k určeným odvětvím a s ohledem na regionální rozdíly a na zvláštní situaci v nejvzdálenějších regionech. Důležitým faktorem pro úspěšnost těchto investic je posílení správní kapacity země k řízení zmiňovaných fondů.

(26)

V kontextu evropského semestru 2019 provedla Komise komplexní analýzu hospodářské politiky Portugalska, kterou zveřejnila ve své zprávě o Portugalsku pro rok 2019. Posoudila také program stability z roku 2019, národní program reforem na rok 2019 a opatření přijatá v návaznosti na doporučení, která byla Portugalsku adresována v předchozích letech. Komise vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku v Portugalsku, ale také jejich soulad s unijními pravidly a pokyny, neboť celkovou správu ekonomických záležitostí v Unii je třeba posílit tím, že do rozhodování členských států v budoucnu budou zahrnuty vstupy na úrovni Unie.

(27)

Na základě tohoto posouzení přezkoumala Rada program stability z roku 2019, přičemž její stanovisko (7) je promítnuto zejména do níže uvedeného doporučení č. 1.

(28)

Na základě hloubkového přezkumu Komise a tohoto posouzení přezkoumala Rada národní program reforem na rok 2019 a program stability z roku 2019. Její doporučení podle článku 6 nařízení (EU) č. 1176/2011 jsou promítnuta do níže uvedených doporučení č. 1 až 4. Uvedená doporučení rovněž přispívají k naplňování doporučení pro eurozónu 2019, a zejména jeho prvního, druhého a čtvrtého doporučení. Fiskální politiky uvedené níže v doporučení č. 1 přispívají mimo jiné k řešení nerovnováhy související s vysokým veřejným dluhem,

(1)

Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise roční analýzu růstu, jež zahájila evropský semestr koordinace hospodářských politik pro rok 2019. Náležitě přitom zohlednila evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017. Priority této roční analýzy potvrdila dne 21. března 2019 Evropská rada. Dne 21. listopadu 2018 přijala Komise na základě nařízení (EU) č. 1176/2011 také zprávu mechanismu varování, ve které je Rumunsko uvedeno mezi členskými státy, u nichž bude proveden hloubkový přezkum.

(2)

Dne 27. února 2019 byla zveřejněna zpráva o Rumunsku pro rok 2019. V této zprávě byl posouzen pokrok, jejž Rumunsko učinilo v plnění jemu určených doporučení přijatých Radou dne 13. července 2018 (3), v přijímání opatření v návaznosti na jemu určená doporučení přijatá v předchozích letech a v plnění národních cílů Rumunska v rámci strategie Evropa 2020. Součástí zprávy byl rovněž hloubkový přezkum podle článku 5 nařízení (EU) č. 1176/2011, jehož výsledky byly taktéž zveřejněny dne 27. února 2019. Komise na základě své analýzy dospěla k závěru, že se Rumunsko potýká s makroekonomickými nerovnováhami. Důvodem zranitelnosti je zejména snižující se nákladová konkurenceschopnost a zvyšující se schodek běžného účtu v kontextu expanzivní fiskální politiky a nepředvídatelného podnikatelského prostředí. Nedávné legislativní iniciativy představují riziko pro fungování finančního odvětví a mohou poškodit soukromé investice.

(3)

Dne 9. května 2018 předložilo Rumunsko svůj národní program reforem na rok 2019 a dne 8. května 2019 svůj konvergenční program z roku 2019. Vzhledem k jejich provázanosti byly oba programy posuzovány současně.

(4)

Relevantní doporučení pro jednotlivé země byla zohledněna při programování evropských strukturálních a investičních fondů (dále jen „ESI fondy“) na období 2014–2020. V souladu s článkem 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) může Komise členský stát požádat, aby svou dohodu o partnerství a příslušné programy přezkoumal a navrhl změny, je-li to nezbytné, aby se podpořilo provádění příslušných doporučení Rady. Podrobnosti o tom, jak bude Komise uvedené ustanovení používat, byly uvedeny v pokynech k uplatňování opatření propojujících účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí.

(5)

Na Rumunsko se v současnosti vztahuje preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu. Ve svém konvergenčním programu z roku 2019 vláda plánuje celkový schodek státního rozpočtu ve výši 2,8 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2019 a poté jeho postupné snižování až na 2,0 % HDP v roce 2022. Na základě přepočteného strukturálního salda (5) se nepředpokládá, že v průběhu programového období bude splněn střednědobý rozpočtový cíl, který je stanoven ve výši strukturálního schodku, jenž činí 1 % HDP. Podle konvergenčního programu se očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP zůstane do roku 2022 pod 40 %. Makroekonomický scénář, z něhož uvedené rozpočtové projekce vycházejí, je příznivý. Opatření nezbytná k podpoře plánovaných cílových schodků nebyla nadto dostatečně upřesněna.

(6)

Dne 22. června 2018 Rada v souladu s čl. 121 odst. 4 Smlouvy zjistila, že v Rumunsku bylo v roce 2017 zaznamenáno závažné odchýlení od cesty k postupnému dosažení střednědobého rozpočtového cíle. S ohledem na zjištěnou významnou odchylku vydala Rada dne 22. června 2018 doporučení (6), v němž Rumunsku doporučila, aby přijalo nezbytná opatření k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí (7) nepřekročila 3,3 % v roce 2018 a 5,1 % v roce 2019, což odpovídá roční strukturální korekci o 0,8 % HDP v každém roce. Dne 4. prosince 2018 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2018/2020 (8), v němž se stanoví, že Rumunsko v reakci na doporučení Rady ze dne 22. června 2018 nepřijalo účinné opatření, a vydala revidované doporučení (9). V doporučení ze dne 4. prosince 2018 Rada Rumunsko vyzvala, aby přijalo nezbytná opatření k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí nepřekročila v roce 2019 hodnotu 4,5 %, což odpovídá roční strukturální korekci o 1,0 % HDP. Dne 14. června 2019 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2019/1002 (10), v němž se stanoví, že Rumunsko v reakci na doporučení Rady ze dne 4. prosince 2018 nepřijalo účinné opatření. Na základě výsledných údajů za rok 2018 bylo navíc zjištěno, že se Rumunsko v roce 2018 významně odchýlilo od doporučené korekce. Komise v souladu s čl. 121 odst. 4 Smlouvy a čl. 10 odst. 2 nařízení (ES) č. 1466/97 vydala 5. června 2019 pro Rumunsko varování týkající se skutečnosti, že v roce 2018 byla zaznamenána významná odchylka od postupu korekce k dosažení střednědobého rozpočtového cíle. Dne 14. června 2019 přijala Rada následné doporučení (11) potvrzující, že Rumunsko musí přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí v roce 2019 nepřesáhla 4,5 %, což odpovídá roční strukturální korekci o 1,0 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje riziko, že se Rumunsko v roce 2019 od uvedeného doporučení odchýlí.

(7)

V doporučení ze dne 14. června 2019 Rada Rumunsku doporučila, aby přijalo opatření nezbytná k zajištění toho, aby nominální míra růstu čistých primárních výdajů sektoru vládních institucí nepřekročila v roce 2020 hodnotu 5,1 %, což odpovídá roční strukturální korekci o 0,75 % HDP. Podle prognózy Komise z jara 2019 existuje riziko, že pokud se nezmění politika, Rumunsko se v roce 2020 od uvedeného doporučení odchýlí. Kromě toho prognóza Komise z jara 2019 předpokládala, že schodek sektoru vládních institucí překročí v letech 2019 a 2020 referenční hodnotu 3 % HDP uvedenou ve Smlouvě. Celkově se Rada domnívá, že s ohledem na silně se zhoršující fiskální výhled a v souladu s doporučením Rady ze dne 14. června 2019, jehož cílem je napravit zjištěnou významnou odchylku od postupu korekce za účelem postupného dosažení střednědobého rozpočtového cíle, bude od roku 2019 zapotřebí dalších významných opatření, aby byla splněna ustanovení Paktu o stabilitě a růstu.

(8)

Rozpočtové plánování Rumunska pravidelně opomíjí ustanovení národního fiskálního rámce. Národní pravidlo týkající se strukturálního schodku vyžaduje dodržování střednědobého rozpočtového cíle strukturálního schodku nepřesahujícího 1 % HDP nebo přiblížení se k němu. Od tohoto střednědobého rozpočtového cíle se Rumunsko odchýlilo v roce 2016 a od té doby jej nedodržuje, což je v rozporu s národním pravidlem týkajícím se schodku. Ve dvou pozměňovacích návrzích k rozpočtu na rok 2018, které byly přijaty na podzim 2018, se Rumunsko znovu odchýlilo od několik pomocných pravidel, která zakazují zvýšení stropů schodku a výdajů během probíhajícího rozpočtového roku. Rozpočet na rok 2019, který přijala vláda v únoru 2019 a který schválil parlament v březnu, se opět odchýlil od několika fiskálních pravidel, včetně pravidla týkajícího se strukturálního schodku. Stejně jako v předchozích letech navíc orgány nezaslaly parlamentu do stanovené srpnové lhůty aktualizaci střednědobé fiskální strategie, čímž narušily jeho řídicí úlohu. Stejně jako v předchozích letech orgány nesplnily požadavek na podepsání prohlášení, že rozpočet na rok 2019 a fiskální strategie dodrží fiskální pravidla a zásady fiskální odpovědnosti.

(9)

Dodržování daňových předpisů je stále slabé. Pokud jde o daň z přidané hodnoty, je rozdíl mezi teoreticky očekávanými a skutečně vybranými příjmy i nadále velmi vysoký. Rozsáhlá neformální ekonomika představuje pro dodržování daňových předpisů další problém, zatímco vysoký podíl nehlášené práce připravuje státní rozpočet o značné zdroje. Převládají hotovostní platby, což navíc usnadňuje daňové úniky. V uplynulém roce Rumunsko pouze omezeně reagovalo na opakované jemu určené doporučení posílit dodržování daňových předpisů a výběr daní. Spíše pomalu postupuje zavádění elektronických registračních pokladen napojených na informační systém daňové správy. Daňová správa podniká kroky k vytvoření systému posuzování rizika pro audity daňových poplatníků.

(10)

Po několika letech pokračujícího úsilí o konsolidaci finančního sektoru byla finanční stabilita v roce 2018 znovu zatížena, a to řadou legislativních iniciativ vlády a parlamentu. Daň z aktiv bank přijatá vládou prostřednictvím mimořádného nařízení na konci prosince 2018, bez posouzení dopadů nebo konzultace se zúčastněnými stranami, vyvolala řadu závažných obav týkajících se jejího negativního dopadu na obezřetnostní situaci bank, provádění měnové politiky a v konečném důsledku na investice a hospodářský růst. Způsob přijetí tohoto nařízení a jeho ustanovení mají významný nepříznivý dopad na směnný kurz, schopnost vlády půjčovat si na trhu a v konečném důsledku na to, jak zúčastněné strany vnímají operační rizika. I když byly některé sporné aspekty této daně v březnu 2019 změněny, prostřednictvím mimořádného nařízení vlády byly znovu přijaty změny, a to bez posouzení dopadů. Nejproblematičtější aspekty bankovní daně z celkových aktiv byly odstraněny. Nová formulace daní však může vést k narušení úvěrových pobídek, což by mohlo vést k nesprávnému přidělování úvěrů ekonomice. Je zapotřebí posoudit možné důsledky těchto změn pro přenos měnové politiky. Parlament přijal na konci roku 2018 několik legislativních iniciativ, které sice ústavní soud v březnu 2019 prohlásil za protiústavní, ale které přesto dále zatížily bankovní sektor a posílily obecné vnímání, že právní rámec je nepředvídatelný. Minulé zkušenosti ukazují, že takové iniciativy by zákonodárný orgán mohl předložit znovu.

(11)

Nový důchodový zákon, jejž parlament přijal v prosinci 2018, bude pravděpodobně znamenat riziko pro udržitelnost veřejných financí. Důchodový bod, tj. hlavní parametr používaný pro indexaci důchodů, se má v září 2019 zvýšit o 15 % a v září 2020 o 40 %. Tento důchodový zákon by změnil několik parametrů používaných pro výpočet důchodových dávek. Zejména jde o to, že důchodový bod se má zvyšovat, neboť faktor valorizace stávajících důchodů by se již nepřibližoval cenám, ale místo toho by se trvale skládal z mezd a cen. Kromě toho bude zkrácena doba přispívání používaná k výpočtu důchodu, což u nových důchodů povede k vyšším výdajům. Nicméně zrušení opravného indexu u nových důchodů (které dříve částečně vázalo první důchod na mzdy) zmírní celkový nárůst výdajů na důchody způsobené uvedenými jinými faktory. Některé strukturální problémy, které negativně ovlivňují přiměřenost důchodů, se ani nadále neřeší. Skutečný věk odchodu do důchodu se blíží průměru Unie, avšak u žen a mužů se liší. Spolu s kratší dobou přispívání v případě žen to vede ke značnému rozdílu ve výši důchodů žen a mužů.

(12)

Od reformy důchodového systému zavedené v roce 2008 se postupně ustupuje. Po opakovaném odkládání plánovaného zvýšení příspěvků do druhého pilíře penzijních fondů, které mělo do roku 2016 dosáhnout 6 % hrubé mzdy, byly příspěvky od roku 2018 sníženy na 3,75 % hrubé mzdy. Penzijní fondy druhého pilíře byly dále oslabeny souborem opatření, které vláda přijala prostřednictvím mimořádného nařízení na konci roku 2018. Příspěvky do těchto fondů jsou nyní po minimální době přispívání v délce trvání pěti let dobrovolné. Minimální kapitálové požadavky na společnosti spravující penzijní fondy druhého pilíře byly výrazně zvýšeny, což vyvolalo riziko, že společnosti spravující fondy z rumunského trhu odejdou. Také byly výrazně sníženy správní poplatky vybírané z hrubých příspěvků, což může negativně ovlivnit finanční výsledky společností spravujících fondy a zvýšit pravděpodobnost jejich odchodu z trhu. To by mohlo mít negativní důsledky pro rozvoj místního kapitálového trhu a rezervy institucionálních investorů a rovněž vést k tomu, že by hospodářství přišlo o tolik potřebný zdroj dlouhodobých investic. Oslabení nebo zrušení druhého pilíře navíc povede k méně diverzifikovanému důchodovému příjmu a vystaví důchody vyšším politickým a demografickým rizikům. V březnu 2019 vláda prostřednictvím mimořádného nařízení zachovala nové požadavky na minimální kapitál pro společnosti spravující fondy, avšak lhůtu pro zaplacení celého dodatečného kapitálu odložila na prosinec 2019. V květnu 2019 vláda výrazně snížila minimální kapitálové požadavky na společnosti spravující penzijní fondy, což částečně kompenzovalo zvýšení, o němž bylo rozhodnuto v prosinci 2018. Další ustanovení obsažená v mimořádném nařízení z prosince 2018, která ohrožují životaschopnost druhého důchodového pilíře, zůstávají nezměněna.