Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.9398 – Centerbridge Partners/Amtrust Corporate Member)

(Text s významem pro EHP)

(2019/C 299/01)

Dne 13. srpna 2019 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—	v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32019M9398. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.9469 – ISQ/Domidep)

(Text s významem pro EHP)

(2019/C 299/02)

Dne 27. srpna 2019 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—	v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32019M9469. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

Směnné kurzy vůči euru (1)

3. září 2019

(2019/C 299/03)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,0937
JPY	japonský jen	116,05
DKK	dánská koruna	7,4566
GBP	britská libra	0,90885
SEK	švédská koruna	10,8128
CHF	švýcarský frank	1,0829
ISK	islandská koruna	139,90
NOK	norská koruna	10,0190
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	25,885
HUF	maďarský forint	330,68
PLN	polský zlotý	4,3663
RON	rumunský lei	4,7292
TRY	turecká lira	6,2937
AUD	australský dolar	1,6247
CAD	kanadský dolar	1,4627
HKD	hongkongský dolar	8,5788
NZD	novozélandský dolar	1,7385
SGD	singapurský dolar	1,5237
KRW	jihokorejský won	1 328,80
ZAR	jihoafrický rand	16,5525
CNY	čínský juan	7,8513
HRK	chorvatská kuna	7,4055
IDR	indonéská rupie	15 558,00
MYR	malajsijský ringgit	4,6162
PHP	filipínské peso	57,190
RUB	ruský rubl	73,2576
THB	thajský baht	33,548
BRL	brazilský real	4,5684
MXN	mexické peso	21,9477
INR	indická rupie	79,1970

---

(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení přijaté na jeho zasedání dne 9. dubna 2019 v souvislosti s návrhem rozhodnutí ve věci AT.39398 – Visa MIF

Zpravodaj: Finsko

(2019/C 299/04)

Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení (1)

Věc AT.39398 – Visa MIF

(2019/C 299/05)

Úvod

(1)

Věc AT.39398 se týká vícestranných mezibankovních poplatků (multilateral interchange fees, MIF), které se vztahují na určité platby prováděné debetními a kreditními kartami v systému platebních karet známém pod značkou „VISA“ (různé varianty) (2).

(2)

Tato zpráva se týká návrhu rozhodnutí o závazcích podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (3) („návrh rozhodnutí“), pokud jde o podskupinu vícestranných mezibankovních poplatků, na něž se vztahuje věc AT.39398, tzv. „meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky“ (4). Návrh rozhodnutí je určen podnikům Visa Inc. a Visa International Service Association (společně „Visa“).

(3)

Meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky návrh rozhodnutí charakterizuje jako vícestranné mezibankovní poplatky, které se „vztahují na meziregionální karetní transakce uskutečněné u obchodníků se sídlem v [Evropském hospodářském prostoru (‚EHP‘)] prostřednictvím spotřebitelských debetních a kreditních karet vydaných vydavatelem karty se sídlem mimo EHP“ (5).

Předchozí postup ve věci AT.39398 týkající se podniku Visa Europe Limited

(4)

Věc AT.39398 spustilo šetření zahájené dne 28. listopadu 2006 z vlastní iniciativy Komise. Dne 6. března 2008 zahájila Komise řízení pro účely čl. 2 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (6), pokud jde o „údajné praktiky“, do kterých „je zapojen podnik Visa, a zejména podnik Visa Europe Limited“ („Visa Europe“), včetně „meziregionálních mezibankovních poplatků, které se týkají více stran“ a které se vztahují na určité transakce „v rámci EHP“.

(5)

Dne 3. dubna 2009 přijala Komise prohlášení o námitkách („prohlášení o námitkách z dubna 2009“). Adresáty prohlášení o námitkách z dubna 2009 byly podniky Visa Europe a Visa. GŘ pro hospodářskou soutěž předalo prohlášení o námitkách z dubna 2009 podniku Visa Europe dne 3. dubna 2009. Podnik Visa Europe následně určil některé části prohlášení o námitkách z dubna 2009 za důvěrné s ohledem na podnik Visa.

(6)

Dne 15. června 2009 podal podnik EuroCommerce stížnost, v níž tvrdil, že podnik Visa Europe porušuje článek 81 Smlouvy o ES, mimo jiné v souvislosti s „meziregionálními“ vícestrannými mezibankovními poplatky, které se vztahují na transakce uskutečňované platebními kartami pro komerční klientelu a platebními kartami pro spotřebitele.

(7)

Rozhodnutím ze dne 8. prosince 2010 prohlásila Komise podle článku 9 nařízení č. 1/2003 určité závazky týkající se meziregionálních a některých domácích (7) vícestranných mezibankovních poplatků za závazné pro podnik Visa Europe (8). Tyto závazky („závazky z roku 2010“) reagovaly na některé námitky uvedené v prohlášení o námitkách týkajícím se podniku Visa Europe. V červenci 2012 Komise zamítla stížnost podniku EuroCommerce v tom rozsahu, ve kterém se týká otázek, které řeší uvedené závazky z roku 2010.

(8)

Dne 30. července 2012 přijala Komise doplňující prohlášení o námitkách určené podniku Visa Europe („doplňující prohlášení o námitkách určené podniku Visa Europe“).

(9)

Rozhodnutím ze dne 26. února 2014 prohlásila Komise určité závazky pro podnik Visa Europe za závazné. Tyto závazky se týkají zejména i) transakcí uskutečněných u obchodníků se sídlem v EHP prostřednictvím spotřebitelských platebních karet značky VISA, které byly vydány v některé z jurisdikcí mimo EHP v oblasti Visa Europe, a ii) některých dodatečných pravidel pro „přeshraniční akceptaci“ („závazky z roku 2014“) (9). V uvedeném rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že pro další postup proti podniku Visa Europe již neexistují důvody. Před vydáním tohoto rozhodnutí podnik EuroCommerce stáhl svou stížnost v tom rozsahu, ve kterém se týkala závazků z roku 2014.

(10)

Podnik Visa Europe byl v červnu 2016 získán podnikem Visa Inc.

Postup týkající se podniku Visa

Prohlášení o námitkách

(11)

Dne 25. května 2009 Komise zaslala podniku Visa upravenou verzi prohlášení o námitkách z dubna 2009. Tato upravená verze („upravené prohlášení o námitkách z roku 2009“) nezahrnovala určité části prohlášení o námitkách z dubna 2009, o kterých podnik Visa Europe původně tvrdil, že jsou důvěrné povahy s ohledem na podnik Visa (10).

(12)

Dne 5. března 2013 přijala Komise upravenou verzi doplňujícího prohlášení o námitkách určeného podniku Visa Europe. Tato verze neobsahovala určité informace, proti jejichž začlenění se podnik Visa Europe ohradil v souladu s článkem 8 rozhodnutí 2011/695/EU. Rozhodnutím ze dne 22. ledna 2013 jsem tyto námitky již dříve zamítl. Jelikož podnik Visa Europe v příslušné promlčecí lhůtě nepožádal o zrušení uvedeného rozhodnutí, přijala Komise dne 23. dubna 2013 méně upravenou verzi doplňujícího prohlášení o námitkách určeného podniku Visa Europe. Toto méně upravené znění („doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013“) zahrnuje informace, jejichž zveřejnění bylo schváleno mým rozhodnutím ze dne 22. ledna 2013.

(13)

GŘ pro hospodářskou soutěž zaslalo doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013 podniku Visa dne 24. dubna 2013. V doplňujícím prohlášení o námitkách z roku 2013 nebyla vznesena námitka proti určitým vícestranným mezibankovním poplatkům, které vznikají při použití spotřebitelských debetních karet a na které se vztahují závazky z roku 2010. Působnost tohoto prohlášení překročila rámec upraveného prohlášení o námitkách z roku 2009 v tom ohledu, že navíc obsahuje námitky týkající se meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků podniku Visa.

(14)

Dne 3. srpna 2017 přijala Komise další doplňující prohlášení o námitkách určené podniku Visa („doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017“). Účelem tohoto doplňujícího prohlášení o námitkách z roku 2017 bylo „doplnit, změnit a objasnit“ námitky oznámené podniku Visa v upraveném prohlášení o námitkách z roku 2009 a v doplňujícím prohlášení o námitkách z roku 2013. Doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017 zejména navíc obsahovalo námitky týkající se meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků, které vznikají při použití debetní karty, a zohlednilo akvizici podniku Visa Europe podnikem Visa Inc., k níž došlo v roce 2016.

Přístup ke spisu pro podnik Visa

(15)

Poté co podnik Visa obdržel upravené prohlášení o námitkách z roku 2009, nahlédl do seznamu přístupných dokumentů ve vyšetřovacím spisu Komise. Dne 18. června 2009 podnik Visa informoval GŘ pro hospodářskou soutěž o svém rozhodnutí nepožádat o přístup k uvedenému spisu.

(16)

Po vydání doplňujícího prohlášení o námitkách z roku 2013 poskytlo GŘ pro hospodářskou soutěž v období od května 2013 do června 2014 při několika příležitostech podniku Visa dokumenty na nosičích CD-ROM. Poté, co několikrát proběhla korespondence a diskuse, se GŘ pro hospodářskou soutěž a podnik Visa dohodly na tom, že zbývající část přístupných dokumentů ze spisu bude ve dvou fázích zpřístupněna externím poradcům podniku Visa v rámci postupu s využitím datové místnosti. V první fázi měli externí právníci podniku Visa určit dokumenty, u kterých si přáli požádat o další přístup. Na tento postup se vztahovala omezující pravidla. Během druhé fáze, která měla být hlubší než první fáze, měli externí právní a ekonomičtí poradci získat přístup k dokumentům vybraným v první fázi.

(17)

První fáze postupu s využitím datové místnosti byla zakončena tím, že GŘ pro hospodářskou soutěž vydalo dne 25. a 30. dubna 2014 zprávu o postupu v datové místnosti, kterou připravili externí právníci podniku Visa. Ve dnech 7. a 22. května 2014 podnik Visa požádal o to, aby se na některé dokumenty nevztahoval postup s využitím datové místnosti.

(18)

Pokud jde o jednu kategorii těchto dokumentů, materiály týkající se „Průzkumu o akceptaci z roku 2010“, podnik Visa alternativě požádal, aby byl celý datový soubor z uvedeného průzkumu zpřístupněn jeho právním a ekonomickým poradcům během „druhé fáze v rámci postupu s využitím datové místnosti“. Dne 3. července 2014 GŘ pro hospodářskou soutěž zamítlo žádost o další přístup mimo datovou místnost k dokumentům z Průzkumu o akceptaci z roku 2010, aniž by zaujalo jasné stanovisko k alternativní žádosti podniku Visa. Podnik Visa mne ohledně této záležitosti oslovil dne 15. července 2014. Na můj podnět GŘ pro hospodářskou soutěž dne 1. srpna 2014 v zásadě tuto alternativní žádost přijalo a povolilo podniku Visa přístup k celému, byť anonymizovanému, datovému souboru odpovědí na Průzkum o akceptaci z roku 2010 během druhé fáze v rámci postupu s využitím datové místnosti. Dopisem ze dne 11. září 2014 podnik Visa potvrdil, že toto alternativní řešení vyřešilo záležitosti týkající se této kategorie dokumentů. Příslušný postup s využitím datové místnosti byl zahájen v roce 2015.

(19)

Pokud jde o další kategorii dokumentů – dokumenty, které Komise obdržela od podniku Visa Europe – podnik Visa v červenci 2013 navrhl, aby GŘ pro hospodářskou soutěž zvážilo možnost vyjednání jiného ujednání o zpřístupnění dokumentů jako alternativy k postupu s využitím datové místnosti, jehož pravidla byla podle názoru podniku Visa příliš restriktivní. Jednání mezi podnikem Visa a podnikem Visa Europe o podrobnostech „vyjednaného postupu pro přístup“ ohledně některých dokumentů pokračovalo do dubna 2015.

(20)

Ani podnik Visa Europe ani podnik Visa mě v souvislosti s tímto vyjednaným postupem pro přístup ani v souvislosti s touto další kategorií dokumentů, ke které si podnik Visa přál přístup, neoslovily. GŘ pro hospodářskou soutěž se nadále zabývalo přístupem ke spisu.

(21)

V dopise podniku Visa ze dne 8. února 2016 GŘ pro hospodářskou soutěž uvedlo, že hodlá „vydat nový dokument“ a jakmile se tak stane, podnik Visa „získá další přístup ke spisu až do data vydání nového dokumentu“. V návaznosti na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017 poskytlo GŘ pro hospodářskou soutěž podniku Visa přístup k části vyšetřovacího spisu Komise na nosiči DVD. Ode dne 2. října 2017 měl podnik Visa přístup k některým materiálům prostřednictvím postupu s využitím datové místnosti. Vzhledem k tomu, že v této fázi již byla ukončena akvizice podniku Visa Europe podnikem Visa, nebylo ohledně dokumentů podniku Visa Europe nutné pokračovat ve vyjednaném postupu pro přístup dohodnutém v roce 2015. Po vydání doplňujícího prohlášení o námitkách z roku 2017 jsem neobdržel žádné žádosti o přístup ke spisu.

Lhůty pro odpovědi na upravené oznámení o námitkách z roku 2009, doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013 a doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017

(22)

Na upravené prohlášení o námitkách z roku 2009 odpověděl podnik Visa dne 30. července 2009, tedy v rámci lhůty, kterou GŘ pro hospodářskou soutěž poskytlo pro písemnou odpověď. GŘ pro hospodářskou soutěž původně poskytlo podniku Visa pro odpověď na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013 osm týdnů, poté co podnik obdrží přístupný soubor na nosiči CD-ROM. V červenci 2015 GŘ pro hospodářskou soutěž neformálně informovalo podnik Visa, že v blízké budoucnosti neočekává jeho písemnou odpověď na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013. Dopisem GŘ pro hospodářskou soutěž ze dne 8. února 2016 byl podnik Visa informován, že na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2013 nemusí odpovídat. Na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017 odpověděl podnik Visa písemně dne 20. listopadu 2017, tedy v rámci lhůty, kterou GŘ pro hospodářskou soutěž pro tento účel poskytlo.

Zúčastněné třetí osoby

(23)

V roce 2009 byly ve věci AT.39398 jako zúčastněné třetí osoby připuštěny podniky MasterCard Incorporated, MasterCard International Incorporated a MasterCard Europe (společně „Mastercard“), jakož i pět dalších subjektů.

(24)

Z těchto šesti zúčastněných třetích osob signalizoval do předložení písemné odpovědi podniku Visa na doplňující prohlášení o námitkách z roku 2017 pouze podnik Mastercard zájem o probíhající řízení ve věci AT.39398 týkající se podniku Visa v návaznosti na závazky z roku 2010 a závazky z roku 2014 (11). Na můj podnět kontaktovalo GŘ pro hospodářskou soutěž v prosinci 2017 zmíněných pět dalších zúčastněných třetích osob. Čtyři z nich v podstatě potvrdily, že mají dále zájem o řízení ve věci AT.39398 týkající se podniku Visa. Jelikož pátá strana neodpověděla na opakovaná sdělení, nebylo jí – na rozdíl od čtyř uvedených stran – umožněno, aby se v souladu s článkem 13 nařízení č. 773/2004 vyjádřila k aktualizovanému popisu povahy a předmětu řízení ve věci AT.39398 (tedy k nedůvěrnému shrnutí doplňujícího prohlášení o námitkách z roku 2017). Dvě z uvedených čtyř zúčastněných třetích osob této příležitosti nevyužily.

(25)

V lednu 2018 jsem obdržel a přijal další žádost o slyšení jako zúčastněná třetí osoba. Písemné připomínky k nedůvěrnému shrnutí doplňujícího prohlášení o námitkách z roku 2017 předložil úspěšný žadatel v únoru 2018.

(26)

K účasti na ústním slyšení jsem vyzval podnik Mastercard (viz bod (27) níže), avšak přizvat jinou zúčastněnou třetí osobu jsem ve smyslu čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2011/695/EU nepovažoval za vhodné.

Ústní jednání

(27)

Podnik Visa přednesl své důvody při ústním slyšení, které trvalo jeden a půl dne ve dnech 27. a 28. února 2018. Slyšení se rovněž zúčastnily podniky MasterCard a EuroCommerce (viz body (30) a (31) níže).

Postup týkající se závazků

(28)

Dne 26. listopadu 2018 předložil podnik Visa Komisi závazky („závazky“) v souladu s článkem 9 nařízení č. 1/2003.

(29)

Dne 5. prosince 2018 zveřejnila Komise podle čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003 oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, ve kterém shrnula danou věc i závazky a vyzvala k předložení připomínek k těmto závazkům ve lhůtě jednoho měsíce (12). Dne 29. ledna 2019 Komise informovala podnik Visa o připomínkách třetích stran, které obdržela po zveřejnění uvedeného oznámení.

Podnik EuroCommerce jako stěžovatel proti podniku Visa

(30)

Dne 12. září 2013 podnik EuroCommerce písemně požádal GŘ pro hospodářskou soutěž o to, aby byl uznán jako „formální stěžovatel v probíhajícím šetření proti [podniku Visa]“. GŘ pro hospodářskou soutěž odpovědělo dopisem ze dne 19. prosince 2013, v němž potvrdilo, že podnik EuroCommerce bude za takového stěžovatele považován.

(31)

Dopisem ze dne 6. března 2019 podnik EuroCommerce svou stížnost stáhl v rozsahu, v jakém ji v podstatě řeší návrh rozhodnutí.

Závěrečné poznámky

(32)

Návrh rozhodnutí uvádí, že s ohledem na přijaté závazky se „Komise domnívá, že již neexistují důvody pro zásah z její strany, a řízení by proto mělo být v této věci ukončeno, aniž je dotčen čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003“.

(33)

Celkově se domnívám, že právo na účinný výkon procesních práv bylo v průběhu tohoto řízení dodrženo.

---

(1)  Podle článků 16 a 17 rozhodnutí předsedy Evropské komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 275, 20.10.2011, s. 29) („rozhodnutí 2011/695/EU“).

(2)  Ve „čtyřstranném“ platebním systému, o který se zde jedná, jsou do každého nákupu uskutečněného prostřednictvím platební karty zapojeny tyto strany (kromě vlastníka/poskytovatele systému): 1) držitel karty; 2) finanční instituce, která vydala kartu („vydavatel karty“); 3) „obchodník“ a 4) finanční instituce poskytující tomuto obchodníku služby umožňující přijmout uvedenou kartu jako prostředek k vypořádání předmětné transakce („akceptant“). Vícestranné mezibankovní poplatky (multilateral interchange fees, MIF) jsou částky, které jsou v tomto systému u transakcí vypořádaných formou platby kartou obvykle účtovány akceptantem vydavateli karty, pokud neexistuje alternativní bilaterální dohoda o „vzájemné výměně“ uzavřená mezi vydavatelem karty a akceptantem v souvislosti s určitým typem karty a transakce. Vícestranné mezibankovní poplatky se obecně vyjadřují jako procentní podíl jmenovité hodnoty související platby kartou.

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1/2003“).

(4)  Dalšími aspekty věci AT.39398 se zabývala dvě rozhodnutí Komise přijatá podle článku 9 nařízení č. 1/2003 v letech 2010 a 2014. Viz body (7) a (9) níže.

(5)  Viz poznámka pod čarou 2 týkající se stručného vysvětlení pojmů „MIF“, „obchodníci“ a „vydavatel karty“.

(6)  Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18) („nařízení č. 773/2004“).

(7)  Domácí vícestranné mezibankovní poplatky jsou standardní mezibankovní poplatky použitelné v případě, kdy vydavatel karty i akceptant sídlí ve stejné zemi.

(8)  Shrnutí tohoto rozhodnutí je zveřejněno v Úř. věst. C 79, 12.3.2011, s. 8. Viz také závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ze dne 26. listopadu 2010 (Úř. věst. C 79, 12.3.2011, s. 6).

(9)  Shrnutí tohoto rozhodnutí je zveřejněno v Úř. věst. C 147, 16.5.2014, s. 7. Viz také závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ze dne 19. února 2014 (Úř. věst. C 147, 16.5.2014, s. 5).

(10)  Viz bod (5) výše.

(11)  Dne 13. srpna 2015 požádal podnik Mastercard, aby byl uznán za zúčastněnou třetí osobu v řízení týkajícím se podniku Visa a jeho meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků, a to v rozsahu, který ve kterém dosud uznán nebyl. V e-mailu ze dne 14. srpna 2015 jsem uvedl, že podnik Mastercard má v každém případě dostatečný zájem ve smyslu článku 13 nařízení č. 773/2004 a článku 5 rozhodnutí 2011/695/EU, aby byl považován za zúčastněnou třetí osobu v řízení týkajícím se podniku Visa v rámci věci AT.39398.

(12)  Sdělení Komise zveřejněné podle čl. 27 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ve věci AT.39398 – Visa MIF (Úř. věst. C 438, 5.12.2018, s. 8).

Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise

ze dne 29. dubna 2019

týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP

(Věc AT.39398 – Visa MIF)

(oznámeno pod číslem C(2019) 3034)

(Pouze anglické znění je závazné)

(2019/C 299/06)

Dne 29. dubna 2019 přijala Komise rozhodnutí týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP. V souladu s ustanoveními článku 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) tímto zveřejňuje jména stran a hlavní obsah předmětného rozhodnutí včetně všech uložených sankcí, přičemž bere v úvahu oprávněný zájem podniků nebo sdružení podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

1.   ÚVOD

(1)

Tímto rozhodnutím se prohlašují za právně závazné závazky, které nabídly podniky Visa Inc. a Visa International Service Association („Visa International“) (společně „Visa“) podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 („nařízení č. 1/2003“) v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie („Smlouva“) a článku 53 Dohody o EHP.

(2)

Rozhodnutí se týká pravidel podniku Visa pro meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky, které se vztahují na meziregionální karetní transakce uskutečněné u obchodníků se sídlem v EHP prostřednictvím spotřebitelských debetních a kreditních karet vydaných vydavatelem karty se sídlem mimo EHP.

2.   POPIS PŘÍPADU

2.1.   Řízení

(3)

Komise dne 6. března 2008 zahájila řízení s cílem přijmout rozhodnutí podle kapitoly III nařízení (ES) č. 1/2003. Dne 3. dubna 2009 přijala Komise prohlášení o námitkách, dne 23. dubna 2013 doplňující prohlášení o námitkách a dne 3. srpna 2017 další doplňující prohlášení o námitkách, v němž uvedla své výhrady týkající se hospodářské soutěže ve vztahu k meziregionálním vícestranným mezibankovním poplatkům podniku Visa. Toto prohlášení o námitkách a dvě doplňující prohlášení o námitkách představují předběžné posouzení pro účely čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003.

(4)

Dne 20. listopadu 2017 podnik Visa písemně odpověděl na uvedená dvě doplňující prohlášení o námitkách. Ve dnech 27. a 28. února 2018 proběhlo slyšení.

(5)

Dne 26. listopadu 2018 předložil podnik Visa Komisi závazky („závazky“).

(6)

Dne 5. prosince 2018 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie sdělení podle čl. 27 odst. 4 nařízení (ES) č. 1/2003 („sdělení o tržním testu podle čl. 27 odst. 4“), ve kterém shrnula danou věc a závazky a vyzvala zúčastněné třetí strany, aby k uvedeným závazkům předložily do jednoho měsíce od jejich zveřejnění své připomínky.

(7)

Dne 29. ledna 2019 Komise informovala podnik Visa o připomínkách, které obdržela od zúčastněných třetích stran po zveřejnění sdělení o tržním testu podle čl. 27 odst. 4.

2.2.   Výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže

(8)

Podnik Visa stanoví pravidla pro meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky, které se vztahují na meziregionální karetní transakce uskutečněné u obchodníků se sídlem v EHP prostřednictvím spotřebitelských debetních a kreditních karet vydaných vydavatelem karty se sídlem mimo EHP. V případě meziregionálních transakcí může vydavatel karty (banka držitele karty) a akceptant (banka obchodníka) rovněž ve dvoustranných dohodách stanovit mezibankovní poplatky (včetně případů, kdy se vydavatel karty nachází mimo EHP a obchodník má sídlo v EHP). Podnik Visa však uvedl, že meziregionální dvoustranné dohody jsou výjimečné.

(9)

V prohlášení o námitkách a doplňujících prohlášeních o námitkách Komise zastávala předběžný názor, že podnik Visa jakožto zástupce sdružení podniků porušil čl. 101 odst. 1 Smlouvy a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že kolektivně stanovil pravidla pro vícestranné mezibankovní poplatky, která se vztahují na meziregionální karetní transakce uskutečněné u obchodníků se sídlem v EHP prostřednictvím spotřebitelských debetních a kreditních karet vydaných vydavatelem karty se sídlem mimo EHP. Mimo jiné se jedná o „přímé“ transakce („card present“, tj. transakce uskutečněné v prodejně, kdy je držitel karty v prodejně přítomen) a „dálkové“ transakce („card not present“, tj. transakce on-line, kdy se číslo karty a údaje o ověření přenášejí přes internet, poštu nebo telefon).

(10)

V prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách zastávala Komise předběžný názor, že pravidla podniku Visa pro meziregionální vícestranné poplatky představují rozhodnutí sdružení podniků, jehož cílem a účinkem je výrazné omezení hospodářské soutěže na trhu s akceptací platebních karet („acquiring“) v rámci EHP.

(11)

V prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách Komise dospěla k předběžnému závěru, že pravidla podniku Visa pro meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky lze považovat za horizontální stanovování cen. Meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky určují významnou část ceny, která je účtována obchodníkům za služby akceptace platebních karet prostřednictvím transakčních poplatků účtovaných obchodníkovi. Komise dospěla k předběžnému závěru, že toto omezení hospodářské soutěže týkající se cen vyplývá přímo z podstaty pravidel podniku Visa pro meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky. Komise rovněž dospěla k předběžnému závěru, že cílem pravidel podniku Visa týkajících se meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků je určit část ceny, která je účtována obchodníkům, a omezit hospodářskou soutěž ve prospěch podniku Visa a jeho členů/držitelů licence, především vydavatelů karet. Takové stanovování cen ze své podstaty poškozuje hospodářskou soutěž a samo o sobě představuje takovou míru poškození hospodářské soutěže, aby je bylo možné považovat za „cílené“ omezení hospodářské soutěže.

(12)

V prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách Komise rovněž dospěla k předběžnému závěru, že pravidla podniku Visa pro meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky mají za následek omezení hospodářské soutěže na trhu s akceptací platebních karet v rámci EHP. Podle prohlášení o námitkách a doplňujících prohlášeních o námitkách vypracovaných Komisí se meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky podniku Visa přímo týkají téměř všech meziregionálních transakcí, které jsou prováděny u obchodníků v EHP. Určují významnou část ceny, která se obchodníkům účtuje za služby akceptace platebních karet prostřednictvím transakčních poplatků účtovaných obchodníkovi, čímž omezují možnost akceptantů snížit nebo odlišit transakční poplatky účtované obchodníkům, přičemž akceptanti tyto poplatky dál přenášejí na obchodníky. Proto mají meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky přímý dopad na ceny, a to tím, že vyhání nahoru transakční poplatky účtované obchodníkům.

(13)

V prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách dospěla Komise k předběžnému závěru, že se zdá, že omezující cíl a účinek pravidel podniku Visa pro meziregionální vícestranné poplatky ještě posilují tyto faktory, např.: konkurence mezi systémy, která vede k vysokým vícestranným mezibankovním poplatkům (čím vyšší jsou vícestranné mezibankovní poplatky podniku Visa, tím atraktivnější je pro vydavatele karet vydávat karty Visa); skutečnost, že neexistuje tlak na snižování vícestranných mezibankovních poplatků ze strany akceptantů, a skutečnost, že obchodníci nemají dostatečně velkou vyjednávací sílu, kterou by omezili výši vícestranných mezibankovních poplatků. Pokud jde o akceptanty, Komise zaujala předběžné stanovisko, podle kterého se zdá, že vícestranné mezibankovní poplatky jsou akceptantům lhostejné, jelikož platí stejně pro všechny akceptanty, což jim umožňuje přenést společné náklady na vícestranné mezibankovní poplatky dál na obchodníky.

(14)

V prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách Komise dospěla k předběžnému názoru, že pravidla podniku Visa pro meziregionálních vícestranné mezibankovní poplatky nejsou objektivně nezbytná.

2.3.   Připomínky

(15)

Klíčové prvky závazků, které podnik Visa nabídl dne 26. listopadu 2018, jsou následující.

(16)

Podnik Visa se zavazuje, že do šesti měsíců ode dne, kdy obdržel formální oznámení tohoto rozhodnutí, omezí výši vícestranných mezibankovních poplatků u všech spotřebitelských karetních transakcí takto: a) meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky za meziregionální přímé transakce uskutečněné debetní kartou na 0,2 % a b) meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky za meziregionální přímé transakce uskutečněné kreditní kartou na 0,3 % a c) meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky za meziregionální dálkové transakce uskutečněné debetní kartou na 1,15 % a d) meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky za meziregionální dálkové transakce uskutečněné kreditní kartou na 1,50 %.

(17)

Nejpozději do 12 pracovních dnů od oznámení tohoto rozhodnutí uvědomí podnik Visa každého akceptanta, který zpracovává jeho meziregionální transakce, a požádá každého z nich, aby urychleně uvědomil své příslušné obchodní zákazníky o tom, že: i) závazky byly přijaty a že ii) po dobu jejich platnosti bude omezena výše meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků u všech budoucích meziregionálních transakcí uskutečňovaných spotřebitelskými debetními a kreditními kartami.

(18)

Nejpozději do 12 pracovních dnů od oznámení tohoto rozhodnutí zveřejní podnik Visa na internetových stránkách Visa Europe snadno viditelným a lehce přístupným způsobem všechny meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky za transakce uskutečňované debetními a kreditními kartami, které se vztahují na meziregionální přímé transakce a na meziregionální dálkové transakce, jichž se dané závazky týkají. Tato povinnost platí po celou dobu trvání závazků.

(19)

Tyto závazky nesmí podnik Visa přímo nebo nepřímo porušit ani se o jejich porušení pokusit jakýmkoli jednáním nebo opomenutím. Podnik Visa se zejména od okamžiku oznámení tohoto rozhodnutí zdrží všech praktik, které mají rovnocenný cíl nebo účinek jako meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky. To se konkrétně, ale nikoli výlučně, týká zavádění programů nebo nových pravidel, s jejichž pomocí podnik Visa přenáší systémové nebo jiné poplatky účtované akceptantům v rámci EHP na vydavatele karet se sídlem mimo EHP.

(20)

S výhradou dodržení závazku, že nedojde k porušení, může podnik Visa přijmout vhodná opatření na ochranu spotřebitele s cílem zajistit, aby na spotřebitele nedopadly negativně účinky změn jejích meziregionálních vícestranných mezibankovních poplatků, zejména pokud jde o záležitosti, jako jsou podvody, měnové přepočty, náhrady a zpětné transakce.

(21)

Podnik Visa jmenuje kontrolního svěřenského správce, který bude sledovat, jak podnik plní závazky. Před jmenováním navrženého svěřenského správce bude Komise oprávněna jej schválit nebo zamítnout.

(22)

Závazky budou platit po dobu pěti let a šesti měsíců od okamžiku oznámení tohoto rozhodnutí podniku Visa.

3.   ZÁVĚR

(23)

Uvedené závazky jsou přiměřenou reakcí na výhrady vyjádřené v prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách.

(24)

Nezdá se, že by omezení výše vícestranných mezibankovních poplatků navržené podnikem Visa u všech typů meziregionálních transakcí (přímých, dálkových, uskutečněných debetními a kreditními kartami) překračovalo požadavky tzv. testu neutrality obchodníka (Merchant Indifference Test). (2) Z důkazů v této věci vyplývá, že pokud jde o meziregionální přímé transakce, omezení výše vícestranných mezibankovních poplatků za transakci na 0,2 % při použití debetní karty a na 0,3 % při použití kreditní karty může společně vzato vést k tomu, že obchodníkům bude lhostejné, zda přijmou platbu v hotovosti či platbu kartou. Pokud jde o meziregionální dálkové transakce, z důkazů v této věci vyplývá, že omezení výše vícestranných mezibankovních poplatků za transakci na 1,15 % při použití debetní karty a na 1,5 % při použití kreditní karty může společně vzato vést k tomu, že obchodníkům bude lhostejné, zda přijmou bankovní převod, který není převodem SEPA, nebo převod elektronických peněz či platbu kartou.

(25)

Závazky proto reagují na předběžné výhrady vyjádřené Komisí týkající se hospodářské soutěže účinně, neboť obchodníkům a v konečném důsledku spotřebitelům poskytují přímý a hmatatelný prospěch v podobě vícestranných mezibankovních poplatků, které jsou podstatně nižší než jejich aktuálně platná hodnota.

(26)

Závazky obsahují rozsáhlé ustanovení o zákazu porušení, které podniku Visa zakazuje zapojit se do jakéhokoli jednání, které by přímo nebo nepřímo, jakýmkoli jednáním nebo opomenutím, mělo stejný cíl nebo účinek jako meziregionální vícestranné mezibankovní poplatky. To se mimo jiné, ale nikoli výlučně, týká zavádění poplatků, které jsou právně nebo ekonomicky rovnocenné meziregionálním vícestranným mezibankovním poplatkům. Podobně je tomu u závazků podniku Visa z let 2010 a 2014. Stejně jako v těchto závazcích se na nové poplatky nebo zvýšení poplatků za schémata platebních karet, které jsou rovnocenné meziregionálním vícestranným mezibankovním poplatkům, vztahuje ustanovení o zákazu porušení.

(27)

Definice uvedené v závazcích týkající se „karetního platebního prostředku“ („Card-Based Payment Instrument“) a „přímých transakcí“ vylučují zmanipulování, při kterém může schéma platebních karet nově definovat přímé transakce na dálkové transakce, jelikož jasně stanoví, za jakých podmínek přímé transakce probíhají. Pokud by však k takovému zmanipulování došlo, bylo by to považováno za porušení a obcházení závazků.

(28)

Komise se domnívá, že trvání závazků po dobu pěti let a šesti měsíců postačuje k adekvátní reakci na výhrady vyjádřené v prohlášení o námitkách a v doplňujících prohlášeních o námitkách. Vzhledem k tomu, že závazky stanoví prováděcí období v délce šesti měsíců, bude „čistá“ doba trvání závazků ve skutečnosti činit pět let.

(29)

S ohledem na tyto závazky se Komise domnívá, že již neexistují důvody pro zásah z její strany, a řízení by proto mělo být v této věci ukončeno, aniž je dotčen čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003.

(30)

Komise si ponechává plnou pravomoc provádět šetření a zahájit řízení podle článku 101 Smlouvy a článku 53 Dohody o EHP, pokud jde o praktiky, které nejsou předmětem tohoto rozhodnutí.

---

(1)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

(2)  Při analýze výše vícestranných mezibankovních poplatků by měl být brán v úvahu test neutrality obchodníka (Merchant Indifference Test), což je metodika původně vypracovaná v ekonomické literatuře, kterou dále vyvinula Komise k posuzování efektivních mezibankovních poplatků. Komise používá tuto metodiku jako referenční hodnotu nebo jako zástupný ukazatel při posuzování souladu s čl. 101 odst. 3 Smlouvy, aby zajistila, že obchodníci budou mít prospěch z přijímání karet.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.9458 – CBRE/Telford Homes)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2019/C 299/07)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.

Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.9496 – Ardian France/Staci)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2019/C 299/08)

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.