ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 387

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Ročník 61
25. října 2018


Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

STANOVISKA

 

Výbor regionů

 

130. plenární zasedání VR, 4. 7. 2018–5. 7. 2018

2018/C 387/01

Stanovisko Evropského výboru regionů – Cíle Východního partnerství pro rok 2020 – příspěvek místních a regionálních orgánů

1

2018/C 387/02

Stanovisko Evropského výboru regionů – Akční plán na podporu ochrany veřejných prostor

5

2018/C 387/03

Stanovisko Evropského výboru regionů – Posudek provádění městské agendy EU

8

2018/C 387/04

Stanovisko Evropského výboru regionů – Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU

14

2018/C 387/05

Stanovisko Evropského výboru regionů – Pobídky na místní a regionální úrovni s cílem prosazovat zdravé a udržitelné stravování

21

2018/C 387/06

Stanovisko Evropského výboru regionů – Návrhy reformy hospodářské a měnové unie (prosinec 2017)

27

2018/C 387/07

Stanovisko Evropského výboru regionů Balíček předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek

37

2018/C 387/08

Předběžné stanovisko Evropského výboru regionů Správa v oblasti klimatu po roce 2020: evropská a globální perspektiva – příspěvek k UNFCCC COP24

42


 

III   Přípravné akty

 

ÚČETNÍ DVŮR

 

130. plenární zasedání VR, 4. 7. 2018–5. 7. 2018

2018/C 387/09

Stanovisko Evropského výboru regionů – Nekalé obchodní praktiky v rámci potravinového řetězce

48

2018/C 387/10

Stanovisko Evropského výboru regionů – Transparentní a předvídatelné pracovní podmínky v Evropské unii

53

2018/C 387/11

Stanovisko Evropského výboru regionů Jak dosáhnout nízkoemisní mobility

70


CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

STANOVISKA

Výbor regionů

130. plenární zasedání VR, 4. 7. 2018–5. 7. 2018

25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/1


Stanovisko Evropského výboru regionů – Cíle Východního partnerství pro rok 2020 – příspěvek místních a regionálních orgánů

(2018/C 387/01)

Zpravodaj:

Sören HERBST (DE/ELS), člen rady města Magdeburg

Odkaz:

Společné prohlášení ze summitu Východního partnerství konaného dne 24. listopadu 2017, příloha č. 1 „20 cílů pro rok 2020“

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

vítá 20 cílů pro rok 2020, jež byly dohodnuty ve společném prohlášení ze summitu Východního partnerství konaného dne 24. listopadu 2017 v Bruselu, a také skutečnost, že byla v tomto prohlášení vyzdvižena úloha místních a regionálních orgánů, jež aktivně prosazují cíle Východního partnerství při svém působení v rámci Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP);

2.

vítá novou institucionální strukturu pro provádění těchto 20 cílů pro rok 2020, která byla zřízena dne 12. března 2018 a je koncipována tak, aby – vedle několika průřezových otázek – došlo k posílení hospodářství, správy věcí veřejných, propojenosti a společnosti v těchto zemích;

3.

zdůrazňuje, že diferencovaná spolupráce mezi EU a jednotlivými zeměmi Východního partnerství má rozhodující význam pro rozvoj demokracie, hospodářství a občanské společnosti v těchto zemích, jelikož šest zemí Východního partnerství vykazuje jak četné společné rysy, tak i někdy podstatné rozdíly ve všech oblastech politiky, hospodářství a společnosti;

4.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány mají s ohledem na svůj blízký kontakt s občany a na reformu místní samosprávy v zemích Východního partnerství určující význam pro úspěšnou realizaci 20 cílů pro rok 2020;

5.

upozorňuje na to, že protiprávní anexe Krymu ze strany Ruské federace a Ruskem podporovaná válka v Doněcké a Luhanské oblasti na Ukrajině měly pro ukrajinské obyvatelstvo a pro celý stát závažné sociální důsledky, které lze překonat pouze s pomocí EU a západních partnerů;

6.

připomíná, že Ukrajina bohužel není jedinou zemí Východního partnerství, která je v konfliktu buď s jinou zemí Východního partnerství, nebo se třetí zemí. Z tohoto důvodu opakuje, že EU podporuje nezávislost, svrchovanost a územní celistvost všech partnerských zemí a že plně vyznává veškeré zásady, cíle a závazky zakotvené v Helsinském závěrečném aktu z roku 1975 a v Chartě Organizace spojených národů;

7.

vyzývá k obnovenému úsilí o prosazování mírového řešení nevyřešených konfliktů v regionu na základě zásad a norem mezinárodního práva. Řešení konfliktů, budování důvěry a dobré sousedské vztahy mají zásadní význam pro hospodářský a sociální rozvoj a spolupráci;

Posílení institucí a řádná správa věcí veřejných

8.

upozorňuje na to, že jednou z priorit v zemích Východního partnerství je reforma místní samosprávy, v jejímž rámci mají být posíleny instituce a má být zavedena řádná správa věcí veřejných. Evropskou chartu místní samosprávy již podepsala Moldavská republika a Ukrajina v roce 1997, Arménie a Ázerbájdžán v roce 2002 a Gruzie v roce 2004. Bělorusko není členem Rady Evropy a tuto chartu nepodepsalo;

9.

vyzývá k tomu, aby byly účinné decentralizační reformy doprovázeny účinnými protikorupčními opatřeními na všech úrovních správy s cílem zaručit, že silnější a důvěryhodná správa bude mít pozitivní dopad na každodenní život občanů;

10.

je potěšen tím, že bylo ve 20 cílech pro rok 2020 výslovně uvedeno uskutečnění reformy veřejné správy, a domnívá se, že oficiální statistiky, které jsou sestavovány na místní a regionální úrovni a mají poskytovat kvalitní statistické informace, by měly být v zemích Východního partnerství zpřístupňovány na místní a regionální úrovni ve formě otevřených dat;

11.

zdůrazňuje, že kvalitní oficiální statistiky pomáhají lépe pochopit sociální, hospodářské a environmentální souvislosti a že je díky nim možné činit v politice a hospodářství fakty podložená rozhodnutí a podporovat zapojení občanů do politických procesů. V tomto ohledu vyzývá k poskytování konkrétní podpory v podobě udržitelných projektů zaměřených na překonání současných potíží s pořizováním oficiálních statistik, zejména co se týče nižších úrovní správy, a upozorňuje na internetovou stránku věnovanou rozdělení pravomocí, již Evropský výbor regionů vytvořil a provozuje a která podává přehled o úrovních institucionální a fiskální decentralizace v EU a v sousedních zemích;

12.

v této souvislosti poukazuje na to, že shromažďování, zpracovávání a zpřístupňování oficiálních statistických informací ze strany státních orgánů v rámci reformy místní samosprávy má značný ekonomický potenciál, poněvadž umožňuje nejenom to, aby byly místní a regionální orgány s to reálně posoudit ekonomický potenciál daného území, ale také to, aby si malé a střední podniky našly své místo na trhu a přispívaly k udržitelnému hospodářskému růstu na místní a regionální úrovni. Díky kvalitním a spolehlivým údajům to navíc pomáhá při předcházení korupci a vytváření mechanismů k jejímu účinnému potírání. Kromě toho slouží nashromážděné údaje jako podklad pro řadu analýz vypracovávaných vědeckými subjekty, což zase podporuje výzkum v zemích Východního partnerství;

13.

vyzývá k tomu, aby byla na pořad jednání zařazena otázka účinného a efektivního nakládání s místními veřejnými rozpočty a aby byly stanoveny požadavky na interní a externí audit místních rozpočtů s cílem zaručit, že budou veřejné prostředky využívány účelně a efektivně. Zapojení občanů do nezávislého auditu by mělo podpořit schopnost místních orgánů vyhodnocovat vlastní výsledky, programy a kvalitu služeb a přizpůsobovat je potřebám občanů;

14.

doporučuje podporovat aktivity, jejichž účelem je pobízet k zapojení občanů v souvislosti s veřejnými rozpočty místních a regionálních orgánů ve formě participativního rozpočtu, aby se občané mohli angažovat, podílet se na nakládání s veřejnými prostředky a vyjadřovat své preference ohledně toho, kam by podle nich měly veřejné výdaje směřovat;

Mobilita a mezilidské kontakty

15.

je potěšen tím, že se země Východního partnerství mohou účastnit programů, jako jsou Erasmus+, Kreativní Evropa, COSME a Horizont 2020, které nabízejí rozsáhlejší možnosti výměny vysokým školám, správním orgánům, podnikům a výzkumným pracovníkům, a žádá, aby byly ve větší míře podporovány projekty zaměřené na informování o těchto programech na místní a regionální úrovni, zejména s ohledem na to, že v některých zemích Východního partnerství skýtají platformu pro výměnu pouze mezinárodní podpůrné programy a některé z nich vykazují poměrně nízkou míru úspěšnosti podaných přihlášek;

16.

žádá, aby byly podporovány (výměnné) projekty nejenom v oblasti základní vědy, ale aby byla umožněna výměna zkušeností ohledně výzkumných metod a zapojení výzkumných pracovníků do činnosti evropských výzkumných zařízení i v oblasti humanitních věd, které pomáhají lépe pochopit politický, sociální a kulturní vývoj v zemích Východního partnerství;

17.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že se ve 20 cílech pro rok 2020 uvádí, že se sítě sdružující vysoké školy v zemích Východního partnerství mají soustředit jen na výuku;

18.

v tomto ohledu důrazně doporučuje, aby na vysokých školách v zemích Východního partnerství bylo podporováno nejenom zkvalitňování výuky, ale také výzkumná činnost, a to předáváním osvědčených postupů týkajících se výzkumných metod a vědeckých publikací v rámci konkrétních projektů;

19.

v této souvislosti poukazuje na to, že výměna mezi klíčovými subjekty, jako jsou vysoké školy, výzkumné instituce, organizace občanské společnosti, expertní skupiny a malé a střední podniky, by mohly přispět ke vzniku prospěšné synergie, z čehož by pak zase mělo užitek celé odvětví výzkumu a inovací;

20.

ztotožňuje se s názorem, že reforma místní správy a decentralizace mají pozitivní vliv na místní a regionální rozpočty a skrývají v sobě obrovský potenciál, co se týče podpory výzkumu a inovací na místní a regionální úrovni;

21.

upozorňuje na to, že projekty v oblasti podnikání by měly být zaměřeny nejen na mladé lidi, ale i na dospělé osoby, zejména ženy;

22.

v tomto ohledu požaduje, aby byla přijata konkrétní opatření s cílem rozvíjet sociální podnikání jakožto způsob neformálního vzdělávání mladých a dospělých lidí na místní a regionální úrovni, které umožňuje řešit místní problémy, přináší příjmy, vytváří pracovní místa a podporuje sociální inovace na daném území;

23.

poukazuje na to, že je třeba podporovat výměnu nejen mezi zeměmi Východního partnerství a s EU, ale také v rámci jednotlivých zemí Východního partnerství, poněvadž tyto země se vyznačují poměrně pasivní mobilitou, v důsledku čehož se v nich upevňují předsudky a stereotypy a vzniká prostor pro dezinformace;

24.

pokládá za nezbytné, aby byly tyto interně zaměřené meziregionální výměnné projekty podporovány především na Ukrajině, neboť tato země čelí pokračující vojenské agresi a neustálému šíření dezinformací ze strany Ruské federace;

Hospodářský rozvoj a tržní příležitosti

25.

je potěšen tím, že se země Východního partnerství mohou účastnit programu COSME pro malé a střední podniky;

26.

v tomto ohledu zdůrazňuje, že se do tohoto programu zatím nezapojily Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie a že počet projektů na Ukrajině a v Moldavsku a Bělorusku je poměrně malý (1 až 8 projektů) a tyto projekty se z velké části soustřeďují na hlavní města;

27.

je pevně přesvědčen o tom, že by tento program měl být dále rozvinut a měl by být zaměřen na regionální a místní malé a střední podniky v zemích Východního partnerství, a to i mimo hlavní města. Takovéto programy podpoří malé a střední podniky a přispějí k udržitelnému růstu na místní a regionální úrovni;

28.

upozorňuje na to, že je pro místní a regionální orgány EU důležité podporovat hospodářská a profesní sdružení a regionální a místní komory (například průmyslové a obchodní komory, inženýrské komory atd.), protože tyto instituce usnadňují začlenění do evropských struktur a pomáhají rozvíjet kulturu spravedlivé hospodářské soutěže, což by rovněž přispělo k potírání korupce;

29.

opětovně poukazuje na to, že je třeba podporovat sociální podnikání, poněvadž zlepšuje hospodářský rozvoj na místní a regionální úrovni a vytváří nová pracovní místa;

30.

domnívá se, že je důležité podporovat malé a střední podniky v oblasti inovací a součinnost mezi podnikatelským sektorem a výzkumnými institucemi;

31.

zdůrazňuje, že nestačí podporovat místní a regionální orgány pouze při provádění strategií hospodářského rozvoje (jak se uvádí ve 20 cílech pro rok 2020), nýbrž že je nutné poskytovat jim technickou podporu již ve fázi koncipování těchto strategií;

Obecné cíle

32.

v souladu s tím, co je v těchto cílech uvedeno, očekává, že dotyčné země budou intenzivněji usilovat o vybudování právního státu a soudního systému a rovněž o zaručení základních práv, svobody a bezpečnosti a zakotvení práv menšin a rovnosti žen a mužů, včetně řešení problematiky domácího násilí;

33.

podtrhuje svůj názor, že občanská společnost v zemích Východního partnerství má rozhodující význam pro demokratický rozvoj společnosti, a vlády by ji měly brát jako důležitého a důvěryhodného partnera;

34.

upozorňuje na to, že s ohledem na místní správu a decentralizační reformu hrají nové demokratické síly a vedoucí představitelé podstatnou roli v demokratických procesech a měli by být podporováni prostřednictvím cílených opatření;

35.

zdůrazňuje, že je nezbytné zkvalitnit správu věcí veřejných, a v tomto ohledu vyzývá k zavedení programu stáží pro administrativní pracovníky na úrovni regionálních a místních orgánů, aby bylo možné lépe šířit evropské standardy ve správní praxi;

36.

v této souvislosti vyzývá Komisi, aby byl v pozměněné podobě opětovně zaveden nástroj pro místní správu (LAF), jak VR navrhl ve svém stanovisku Přezkum evropské politiky sousedství z října 2016 (1);

37.

důrazně doporučuje, aby byla podporována výzkumná činnost v rámci subjektů občanské společnosti (jako jsou expertní skupiny a výzkumné instituce), jež svými analýzami obohacují dialog o politikách a praktickými návrhy usnadňují v jednotlivých zemích Východního partnerství rozhodování klíčovým aktérům v oblasti politiky a hospodářství;

38.

vyzdvihuje mimořádný význam ochrany menšin ve všech zemích Východního partnerství, která má zcela zásadní význam pro to, aby se jednotlivci identifikovali se svým regionem se všemi jeho kulturními, sociálními a společenskými znaky;

39.

považuje za nutné napomáhat jak rozvoji, tak i zachování nekomerčních místních a regionálních médií a veřejnoprávního vysílání s cílem podpořit pluralitní zpravodajství, zaručit občanům zemí Východního partnerství nezávislé informace, podpořit kvalitní žurnalistiku a účinně tak zasáhnout proti šířeným dezinformacím;

40.

upozorňuje na zvláštní situaci obyvatel Donbasu, kteří chytají pouze analogově vysílající stanice kontrolované Ruskou federací, jež šíří převážně propagandistické informace, a vybízí tudíž k tomu, aby byl zřízen fond EU pro technickou pomoc ukrajinským nekomerčním místním rozhlasovým stanicím, které by obyvatelům Donbasu poskytovaly nezávislé informace vysíláním z neokupovaného území;

Závěrečné připomínky

41.

vyzdvihuje mimořádný význam místních a regionálních orgánů, jež mohou působit ve všech oblastech, a domnívá se, že je nesmírně důležité podporovat výměnu mezi místními a regionálními orgány z EU a ze zemí Východního partnerství v podobě partnerství měst a regionů a také mezi místními a regionálními orgány v rámci jednotlivých zemí Východního partnerství;

42.

v této souvislosti požaduje, aby byl zaveden program určený k navazování těchto partnerství mezi místními a regionálními orgány z EU a ze zemí Východního partnerství bez byrokratických postupů, který současně poskytne větší možnosti pro praktickou realizaci svých cílů díky tomu, že bude zajištěna finanční podpora umožňující posílit partnerství;

43.

je znepokojen tím, že v navrhovaném víceletém finančním rámci na období 2021–2027 není vyčleněno větší množství prostředků na nový nástroj v oblasti vnější činnosti (který by měl mimo jiné nahradit evropský nástroj sousedství), jež jsou nezbytné pro splnění vytyčených cílů pro země Východního partnerství, ačkoli v něm byl navýšen celkový rozpočet na činnost EU ve světě;

44.

domnívá se, že je důležité, aby Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP) nesloužila jen jako platforma pro výměnu, nýbrž aby konkrétním způsobem podporovala územní spolupráci prostřednictvím řady činností sahající od účinného zprostředkovávání kontaktů až po zviditelňování konkrétních projektů. Mimoto je odhodlán přispívat k naplnění očekávání, která v CORLEAP vkládají její partneři, a to tím, že bude upozorňovat na úspěšnost a potenciál územní spolupráce a bude zvyšovat povědomí o přínosech politiky Východního partnerství pro občany a jejich viditelnost.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  COR-2016-00982-00-00-AC-TRA.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/5


Stanovisko Evropského výboru regionů – Akční plán na podporu ochrany veřejných prostor

(2018/C 387/02)

Zpravodaj:

Jean-François BARNIER (FR/ALDE), starosta obce Chambon-Feugerolles

Odkaz:

COM(2017) 612 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Připomínky

1.

poukazuje na to, že teroristické útoky, jež byly spáchány v posledních letech ve veřejných prostorách nebo na soukromých místech přístupných veřejnosti, si v řadě evropských měst vyžádaly stovky obětí. Závažnost a četnost těchto útoků po celé Unii nemá obdoby. Vyznačovaly se různou mírou organizovanosti (počet, profil, minulost a národnost pachatelů a spolupachatelů, izolované, současné či po sobě jdoucí útoky, které byly naplánovány nebo byly uskutečněny nahodile) a rozmanitostí způsobů provedení (pomocí výbušnin, palných zbraní, sečných a bodných zbraní nebo jiných prostředků použitých jako zbraň, zejména vozidel) a míst, která se stala jejich terčem (nejméně očekávaná či symbolická místa). Všechny útoky byly zaměřeny na prostory, ve kterých probíhá každodenní život, které jsou zcela nebo z velké části přístupné a společné, v nichž se vyskytuje velký počet lidí a jež tudíž zvlášť přitahují pozornost zločinců – na snadno zasažitelné, tzv. měkké cíle (soft targets);

2.

poukazuje na to, že za národní bezpečnost nesou odpovědnost členské státy, zdůrazňuje však také, že zásadní roli hraje spolupráce s EU a s partnery ze zemí mimo EU. Oceňuje, že se v reakci na teroristické činy mobilizovaly a angažovaly bezpečnostní a ozbrojené síly, soudní orgány, záchranné a pomocné služby, zvolení političtí činitelé a občanská společnost. V tomto ohledu vyzdvihuje význam bezprostředního zapojení místních představitelů do zvyšování povědomí veřejnosti, do snah o předcházení terorismu prostřednictvím sociálního začleňování a do zotavování komunit po teroristických útocích;

3.

je toho názoru, že akční plán Komise na podporu ochrany veřejných prostor se oprávněně řadí mezi iniciativy, jako je Evropský program pro bezpečnost (a sdělení Komise z roku 2016 s názvem Naplňování Evropského programu pro bezpečnost v zájmu boje proti terorismu a položení základů účinné a skutečné bezpečnostní unie), strategie vnitřní bezpečnosti na období 2015–2020 a strategie Evropské unie pro boj proti terorismu;

4.

zdůrazňuje, že úsilí v rámci boje proti terorismu, řízení legální migrace a předcházení násilné radikalizaci spadá v podstatě do pravomoci členských států, ale pro účinné řešení tohoto problému má zásadní význam také spolupráce na místní, evropské a mezinárodní úrovni (1). Vyzývá tudíž k rozsáhlejšímu sdílení informací a osvědčených postupů v rámci EU;

5.

připomíná, že některé obtížně zasažitelné cíle (hard targets) v odvětví energetiky a dopravy byly zohledněny v Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury z roku 2006 a ve směrnici o určování a označování evropských kritických infrastruktur a posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu z roku 2008;

6.

poukazuje na to, že jsou v tomto plánu uvedeny stávající možnosti financování a mechanismy pro výměnu osvědčených postupů a zkušeností a navrženy mechanismy nové, v jejichž rámci mají místní orgány ve větší či menší míře spolupracovat s celostátními orgány členských států. Je potěšen tím, že plán pomáhá uvědomit si přidanou hodnotu spolupráce na úrovni EU při ochraně občanů a kritických infrastruktur;

Priority

7.

připomíná cíl Evropské unie uvedený v čl. 3 odst. 2 Smlouvy o EU, v souladu s nímž má Unie svým občanům poskytovat prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti;

8.

upozorňuje na znění a smysl ustanovení o solidaritě v článku 222 SFEU, podle něhož Unie uvede do pohotovosti veškeré nástroje, které má k dispozici, včetně vojenských prostředků poskytnutých členskými státy, aby odvrátila teroristickou hrozbu na jejich území, ochránila před případným teroristickým útokem demokratické instituce a civilní obyvatelstvo a poskytla členskému státu pomoc na jeho území v případě teroristického útoku, pokud o to požádají jeho politické orgány;

9.

zdůrazňuje, že operativní opatření, koordinační kroky a pokyny uvedené v tomto akčním plánu jsou neoddělitelně spjaty s politikami, opatřeními a nástroji Unie, zejména v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, policejní spolupráce, civilní ochrany, řešení krizí a předcházení radikalizaci;

10.

zdůrazňuje, že je nezbytné zachovat rovnováhu mezi ochranou neomezeného požívání individuálních a kolektivních svobod, včetně ochrany osobních údajů a snahy zachovat otevřenou společnost a přístupné veřejné prostory na jedné straně a případným omezením těchto svobod – v nezbytné a přiměřené míře, v souladu s právními předpisy, podle okolností a odstupňovaným, zvratným a místně a časově omezeným způsobem – na straně druhé;

11.

vyzývá orgány Unie, aby posílily odolnost vůči teroristickým činům – odolnost individuální a kolektivní, institucionální a občanskou, na evropské, vnitrostátní a místní úrovni, duševní a hmotnou – s cílem předvídat teroristické činy a předcházet jim, chránit před nimi a bojovat proti nim, reagovat na ně a získat převahu nad jejich pachateli;

12.

doporučuje, aby veškerá partnerství se soukromým sektorem a veškeré iniciativy či zapojení občanů v oblasti bezpečnosti probíhaly pod dohledem a kontrolou ze strany veřejných orgánů na celostátní, regionální nebo místní úrovni;

13.

žádá Komisi, aby zjednodušila a rozšířila přístup k evropským fondům pro nestátní subjekty, aby je zpřístupnila místním a regionálním orgánům bez ohledu na jejich velikost a aby dohlížela na efektivní využívání těchto prostředků a na jejich náležité provázání s celostátními, regionálními a místními prostředky vyčleněnými na oblast bezpečnosti;

14.

schvaluje účel plánu, tj. pobízet, zvyšovat povědomí, napomáhat a přispívat k účinné ochraně veřejných prostor z hlediska jejich plánování, navrhování, výstavby, uspořádání a rekonstrukce, a to bez ohledu na jejich určení, podobu či využití. Patří sem rovněž veškeré vhodné metody filtrování či blokování osob, předmětů a vozidel, izolování či evakuace obětí nebo pomoci při záchranných operacích a vyšetřování;

Zabezpečení veřejných prostor

15.

je potěšen tím, že byly vyčleněny nové prostředky na Fond pro vnitřní bezpečnost – policie (ISF – policie) v celkové výši 18,5 milionu EUR s cílem podpořit „nadnárodní projekty zlepšující ochranu veřejných prostor“ a „projekty spolupráce“;

16.

vyzývá Komisi, aby zajistila trvalé pokračování tohoto financování, aby věnovala zvláštní pozornost projektům, které realizují místní a regionální orgány, a aby kladla přednostní důraz na inovativní projekty, jež budou moci být uplatněny jinde;

17.

sdílí názor, že je nutné informovat místní orgány o snadné zasažitelnosti veřejných prostor, a souhlasí s výzvou adresovanou členským státům, regionům a městům, aby ochranu veřejných prostor lépe začlenily do investic do infrastruktury činěných v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti;

18.

vybízí orgány EU, aby usnadňovaly a podporovaly místní projekty v zájmu vytvoření inteligentních a bezpečných měst;

19.

je potěšen tím, že byly vyčleněny nové prostředky v rámci iniciativy Městská inovativní opatření EFRR v celkové výši 100 milionů EUR, k nimž Komise zveřejní výzvu k předkládání návrhů v říjnu 2018;

20.

připomíná, že v městské agendě EU či Amsterodamském paktu ze dne 30. května 2016 se uvádí, že by městské orgány měly být zapojeny do koncipování a provádění evropských politik a do posílení jejich městského rozměru. Přispěje to k provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zejména jejího cíle č. 11 „Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce“, a také nové městské agendy přijaté na konferenci Habitat III;

Využití výzkumu k zabezpečení veřejných prostor

21.

připomíná, že 7. rámcový program pro výzkum zahrnuje v části věnované „spolupráci“ deset prioritních témat, mezi nimiž je uvedena i bezpečnost, a že rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020 stanoví tři hlavní priority – „vynikající věda, vedoucí postavení v průmyslu a společenské výzvy“. Co se týče posledně jmenované priority, jsou výzkum a inovace zaměřeny na vyřešení zásadních společenských výzev, před nimiž Evropa stojí, a nikoli pouze na určité vědecké obory či technologická odvětví. Jednou z těchto výzev je vytvoření bezpečné společnosti s cílem ochránit svobodu a bezpečnost Evropy a jejích občanů. Doposud bylo financováno 48 výzkumných projektů v oblasti bezpečnosti týkajících se ochrany veřejných prostor (v celkové výši 195 milionů EUR);

Fórum pro výměnu poznatků a osvědčených postupů

22.

vítá ustavení skupiny EU pro politiku ochrany snadno zranitelných cílů, jejímž úkolem je posílit spolupráci a koordinaci mezi členskými státy v těchto dvou oblastech činnosti:

fórum odborníků z praxe (odborníci z praxe v oblasti prosazování práva z členských států a sítě pro prosazování práva zřízené Evropskou unií, jako jsou AIRPOL, ATLAS, ENLETS, RAILPOL), doplněné „bezpečnostní sítí pro vysoce rizikové veřejné prostory“, která poskytne platformu pro společnou odbornou přípravu a společná cvičení,

„fórum provozovatelů“ s tematickými skupinami (sportovní či kulturní akce atd.), které bude sdružovat soukromé provozovatele prostor a soukromé pořadatele akcí – například dopravce, provozovatele sportovních či rekreačních zařízení a provozovatele obchodních středisek,

a žádá, aby byli do činnosti této skupiny zapojeni představitelé místních orgánů, které jsou v přední linii, pokud jde o předcházení teroristickým útokům;

23.

je potěšen tím, že se dne 8. března 2018 v Bruselu uskutečnila konference starostů a primátorů Unie, mezi nimiž byli i ti, kteří podepsali prohlášení z Nice. Téma konference znělo „Budování obrany měst před terorismem: poučení z nedávných útoků“;

24.

podporuje vypracování a používání „souboru osvědčených postupů a bezpečnostních pokynů pro odvětví komerční silniční dopravy“ a „nástroje EU pro posouzení snadno zranitelných lokalit“, který se nyní testuje, jakož i probíhající práce na pravidlech EU k zajištění bezpečnosti a zabezpečení civilních operací bezpilotních systémů;

25.

schvaluje rovněž síťový přístup, jenž je v plánu uplatněn, spočívající ve spolupráci mezi odborníky z praxe a rozhodujícími činiteli na celostátní a místní úrovni, dále pak výměnu osvědčených postupů prostřednictvím cíleného financování, vypracování pokynů a zapojení místních zainteresovaných stran a soukromého sektoru.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Stanovisko VR Boj proti radikalizaci a násilnému extremismu: preventivní mechanismy na místní a regionální úrovni (CoR 6329/2015), červen 2016.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/8


Stanovisko Evropského výboru regionů – Posudek provádění městské agendy EU

(2018/C 387/03)

Zpravodaj:

Kieran McCARTHY (IE/EA), radní města Cork

Odkaz:

zpráva Komise Radě o městské agendě EU

COM(2017) 657 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Uznání vykonávané práce

1.

znovu potvrzuje svůj závazek k obnově své počáteční „strategie následných opatření k provádění městské agendy EU“ a k mapování svého plánovaného přínosu na politické úrovni k provádění souvisejících opatření;

2.

bere na vědomí úsilí, které orgány EU vynakládají, aby byly uznány stále významnější úloha a vliv evropských měst, které zásadním způsobem přispívají k dosažení strategických cílů EU a zajištění inkluzivní, z hlediska dosahování cílů udržitelného rozvoje ambiciózní a celosvětově konkurenceschopné Evropy;

3.

konstatuje zásadní fakt, že cílem městské agendy EU je mobilizovat zkušenosti a odborné znalosti pracovníků městských orgánů a umožnit těmto orgánům přispívat k rozvoji a provádění takových postupů a nástrojů politik EU, které mají na města největší dopad;

4.

podporuje názor, že proces městské agendy EU obnovil v některých členských státech do jisté míry zájem o rozvoj nebo posílení vnitrostátní urbánní politiky;

5.

vítá průkopnické pracovní metody partnerství městské agendy, pomocí nichž se do procesu tvorby politik EU poprvé přímo zapojují městské orgány a jež podporují přístup zdola nahoru, a považuje tento přístup za úzce spjatý s debatou o budoucnosti Evropy, neboť otevírá cestu k místnímu a decentralizovanému zapojení občanů;

6.

naléhavě žádá, aby se v rámci procesu „budoucnost Evropy“ uplatňovaly posílené sdílení znalostí a spolupráce mezi městy s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů ve fungování měst, minimalizovat administrativní zátěž spojenou se záležitostmi EU, nalézt nákladově efektivnější způsoby provádění politik a zabránit zdvojování činnosti, zvláště v souvislosti s vhodnou koncepcí nástrojů financování EU a politických iniciativ;

7.

uznává, že městská agenda je v současné době ve vývoji. Konstatuje, že Evropská komise ve své zprávě z listopadu 2017 prohlašuje, že panuje celková spokojenost – zdůrazňuje ovšem, že je tento výsledek založen výhradně na zpětné vazbě od účastníků. Výbor regionů proto vítá konzultaci o tomto hodnocení;

8.

podporuje přístup městské agendy a její pracovní metodu víceúrovňové správy ve 12 obecných prioritních tématech politiky, jak jsou vymezena v Amsterodamském paktu, a také podporuje nutnost přehodnotit přístupy ke koncepci stávajících pravidel a předpisů, aby se zvýšila uživatelská vstřícnost škály dostupných zdrojů financování pro města, a zlepšit výměnu znalostí a spolupráci mezi různými zúčastněnými subjekty v souvislosti s problematikou měst;

9.

poukazuje na to, že metoda partnerství poskytuje platformu pro začlenění cenných názorů odborníků z praxe na řadu otázek, které se považují za vysoce prioritní pro EU, a pro zahrnutí jejich praktických zkušeností s tím, jaký mají záležitosti EU dopad na každodenní život měst a občanů;

Průřezové aspekty a součinnost

10.

podporuje městskou agendu EU, která by se vztahovala na všechny městské oblasti, včetně jejich, často venkovských, funkčních oblastí, s cílem dosáhnout integrovanějšího a holističtějšího přístupu k politikám a právním předpisům EU a více města zapojit do všech fází přípravy těchto politik a také zdůrazňuje, že je třeba co nejvíce rozšířit účast, aby byly skutečně zapojeny všechny městské oblasti;

11.

poukazuje na to, že řada témat partnerství je sama o sobě úzce provázána s jinými tématy a že v souladu s myšlenkou integrovaného přístupu by se s nimi nemělo nakládat izolovaně. Trvá na tom, že je nutné výrazně posílit koordinaci akčních plánů, neboť činnosti, které s nimi souvisejí, se mohou navzájem silně ovlivňovat, například v případě 1) partnerství týkajících se udržitelného využívání půdy a přírodních řešení, bydlení a přizpůsobování se klimatu, 2) partnerství týkajících se přizpůsobování se klimatu, transformace energetiky a kvality ovzduší nebo 3) partnerství týkajících se chudoby ve městech, bydlení a začleňování migrantů a uprchlíků;

12.

je potěšen tím, že se v posledních letech obecně zlepšila dostupnost údajů o městské tematice, domnívá se však, že je ještě třeba lépe zdokumentovat situaci na nižší než celostátní úrovni, tj. na úrovni místní a regionální, aby bylo možné koncipovat politická opatření na základě faktů;

13.

s odkazem na bod 12.6 Amsterodamského paktu zdůrazňuje, že městská agenda pro EU musí přispívat rovněž k vyváženému zastoupení žen a mužů a k jejich rovnosti. Pro tento účel je vhodné využívat metody posuzování dopadů na rovnost žen a mužů a databázi zohledňující genderové aspekty, ale také prozkoumat začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do jednotlivých programů a projektů;

14.

podporuje požadavek, aby byly v opatřeních partnerství obdobně zohledněny další průřezové aspekty městské agendy: městská správa a územní plánování, propojení měst a venkova, reakce na dopady společenské změny, problémy a příležitosti malých a středně velkých měst, obnova měst, demografické změny, veřejné služby obecného zájmu a vztah k nové městské agendě OSN;

15.

zdůrazňuje, že mnoho problémů, která partnerství vymezila, souvisí se stanovisky a usneseními VR natolik, že by činnost VR týkající se témat s jasným městským rozměrem mohla účinně posloužit jako soubor nástrojů pro akční plány. Výstupy a výsledky městské agendy by rovněž mohly být šířeny jako osvědčené postupy prostřednictvím informačních akcí a publikací VR. Zdůrazňuje, že v partnerstvích měst jsou zastoupeny místní orgány mnoha členů VR, a žádá, aby byl o činnostech těchto partnerství dobře informován;

16.

poukazuje na to, že mnohé aktivity měst jsou přímo i nepřímo spojeny se spoluprací mezi městy a místními orgány v jejich okolí (příměstských oblastech), resp. se od této spolupráce odvíjejí, a proto by tyto aktivity měly být odpovídajícím způsobem zohledněny při provádění a posuzování městské agendy EU;

17.

poukazuje na své stanovisko Obnova přístavních měst a oblastí a na to, že je nutné prozkoumat jejich specifické problémy, které vyžadují integrovaný přístup k udržitelnému rozvoji měst a územnímu plánování;

18.

poznamenává, že by mohla být vytvořena další cílená součinnost s organizacemi zastoupenými v několika různých partnerstvích, jako jsou např. Rada evropských obcí a regionů (CEMR) a síť EUROCITIES, program URBACT 3 pro udržitelný městský rozvoj a Evropská síť znalostí městských záležitostí;

Zajištění zdrojů pro městskou agendu

19.

oceňuje skutečnost, že partnerství vyčleňují své vlastní prostředky (jelikož náklady na účast nejsou zajištěny), a úsilí, které Evropská komise vyvíjí za účelem usnadnění provádění městské agendy;

20.

zdůrazňuje, že po téměř dvou letech provádění městské agendy EU se zatím hlavní obavy týkaly nedostatku prostředků, zvláště pro pokrytí nákladů na účast měst, která jsou členy partnerství (zejména malá a středně velká města);

21.

konstatuje, že větší městská centra zpravidla disponují prostředky k účasti v evropských záležitostech – na přístup k informacím, na zacílení možností financování a dokonce na snahu ovlivňovat průběh tvorby politik –, v případě menších orgánů tomu tak ale není. Trvá na tom, že by městská agenda EU měla přiměřeným způsobem pokrývat potřeby místních orgánů menších měst, jež hrají důležitou úlohu v příslušné širší regionální ekonomice, s cílem poskytovat lepší informace pro jejich udržitelný městský rozvoj;

22.

vyzývá k tomu, aby byla prozkoumána možnost vytvoření mechanismu pro finanční podporu spolupráce v rámci městské agendy, který by byl zaměřen na menší města, s cílem pobídnout je k aktivnější výměně zkušeností. Posílení vzdělávací úlohy spolupráce (předávání informací zkušenými subjekty – zejména středními a velkými městskými centry – malým městům) má mimořádný význam z hlediska dosahování úspor z rozsahu a rychlejšího socioekonomického růstu;

23.

je znepokojen zřetelnou možností nedostatečné odpovědnosti, vyplývající ze současné koncepce a působení partnerství, a to zejména z profilu celkové správní struktury založeného na dobrovolnosti, z pasivity na straně některých členských států a z některých vnitřních organizačních problémů způsobených chybějícími pravidly pro rozdělování úkolů a odpovědnosti mezi členy, a naléhavě žádá, aby se tyto záležitosti s pokračováním městské agendy řešily;

24.

vítá podporu, kterou partnerstvím poskytuje technický sekretariát, a zároveň požaduje, aby se kladl větší důraz na odborné znalosti a přístupy zaměřené na výsledky, aby technická podpora neměla jen správní povahu. V této souvislosti je nezbytné zajistit také větší transparentnost a výraznější odpovědnost v rámci partnerství, mají-li mít náležitý prospěch z této technické pomoci, mimo jiné díky zapojení expertů;

25.

trvá na tom, že mají-li partnerství přinášet důvěryhodné a dobře naplánované výsledky, je zjevně nutné, aby mohl proces městské agendy vycházet ze stabilního poskytování rozpočtových prostředků na více let;

26.

oceňuje iniciativu v podobě vytvoření interaktivní internetové stránky „Futurium“, která vznikla s cílem shromažďovat veškeré výstupy partnerství na jednom místě a poskytovat širší komunitě zainteresovaných subjektů aktuální informace, jakož i příležitost diskutovat o řízeních a přispívat k nim. Upozorňuje ovšem, že jedno online kontaktní místo by samo o sobě nemělo být pokládáno za řešení směřující k dosažení cílů městské agendy, tím spíše, že tento nástroj není dostatečně znám potenciálním uživatelům;

Lepší právní úprava a ověřování ve městech

27.

je si vědom, že v zájmu realizace městské agendy je nutné vytvořit nové právní mechanismy mezi orgány EU, členskými státy, městy a zúčastněnými subjekty, které by podpořily provádění opatření, která jsou jim určena a jež spadají do jejich pravomocí;

28.

opětovně vyzývá k tomu, aby její provádění bylo založeno na závazné síle ve formě odpovědnosti Komise, kdy v této fázi budou přispívat všechna příslušná generální ředitelství, stejně jako tomu je nyní, když partnerstvím poskytují informace. Obdobně naléhavě žádá, aby zapojení členských států probíhalo na příslušné tematické ministerské úrovni, nikoli aby se jednoduše standardně přenášelo na ministerstvo pověřené rozvojem měst;

29.

zdůrazňuje, že jedním z klíčových aspektů Amsterodamského paktu bylo vytvořit vazbu na program zlepšování právní úpravy Evropské unie, proto doporučuje, aby byla vytvořena přímá vazba mezi činnostmi partnerství a členů platformy REFIT a aby se kladl větší důraz na zlepšení regulačního prostředí v EU v dané oblasti politiky v průběhu schůzí partnerství;

30.

navrhuje, že by bylo vhodné úžeji propojit činnost partnerství městské agendy s činností Výboru pro kontrolu regulace Evropské komise;

31.

připomíná svoje úsilí v oblasti provádění agendy ve vztahu ke složce „lepší právní úpravy“ prostřednictvím pilotního testování posuzování (územních) dopadů na města v posledních letech, jehož cílem je poskytnout zpravodajům analýzu potenciálního dopadu konkrétních legislativních návrhů přímo na místě ve vzorku kontextů měst;

32.

domnívá se, že ověřování ve městech by se mělo stát ústředním prvkem vytváření politik EU. Zdůrazňuje, že by bylo možné provádět systematičtější posuzování dopadu připravovaných opatření EU na města (v různém měřítku), a to s cílem zajistit, aby v konečné politice nebo právním předpise bylo náležitě zohledněno místní hledisko;

33.

vítá skutečnost, že GŘ REGIO uznalo význam provádění posouzení územního dopadu při projednávání nových legislativních návrhů, a vyzývá Komisi, aby ho šířeji uplatňovala ve všech oblastech politiky;

34.

vyzývá města a městské oblasti, aby přispívaly k prioritám EU přizpůsobeným jejich specifickým rozvojovým potřebám, a zdůrazňuje, že „místní rozvoj“ by měl být nadále součástí širšího přístupu EU k „územnímu rozvoji“ a měl by být lépe definován jako holistický koncept;

Budoucí rámce pro městskou agendu po roce 2020

35.

na základě výsledků spolupráce, které první partnerství dosud přinesla, zastává názor, že městská agenda EU slouží jako spolehlivá faktická základna, na níž se zakládá směřování budoucí evropské spolupráce v rámci evropských strukturálních a investičních fondů a prvků ústředně řízených programů Komise po roce 2020, nebo která toto směřování dokonce ovlivňuje;

36.

požaduje, aby budoucnost návrhu víceletého finančního rámce (VFR) a politiky soudržnosti po roce 2020 odrážela úlohu měst a městských oblastí a aby byly posíleny integrované nástroje a mechanismy s cílem přímo posílit a podpořit města a regiony. Poukazuje na to, že je nezbytné, aby se v rámci politiky soudržnosti usilovalo o přidanou hodnotu integrovaného územního přístupu a aby kromě silné podpory venkova zahrnovala výrazný městský rozměr a „odpovědnost měst“ přímo na místě ve městech a v městských oblastech;

37.

upozorňuje na to, že ačkoli v EU vzrostl význam nejnižších úrovní správy (například měst) v poměru k centrální úrovni správy, dochází v některých zemích k opětovné centralizaci řídicích mechanismů, v důsledku čehož přicházejí města a regiony o finanční prostředky, které měly doposud k dispozici a jež jim umožňovaly samostatně se rozhodovat. Jedná se o nebezpečný proces, který brání polycentrickému růstu založenému na místních faktorech rozvoje a místních zvláštnostech;

38.

souhlasí s tím, že je nutné, aby byly nové integrované nástroje flexibilnější a přiměřenější a aby individuálnější pokyny zajistily lepší porozumění těmto nástrojům a větší jistotu pro ty, kteří je chtějí využívat;

39.

vyzývá k tomu, aby byl prioritou městské agendy lepší přístup měst a obcí všech velikostí k velmi roztříštěnému financování městských záležitostí, například prostřednictvím spolupráce s klíčovými zainteresovanými subjekty včetně celoevropských sítí místních a regionálních orgánů a VR na vývoji na míru přizpůsobených informačních materiálů, které by spojovaly všechny možnosti financování měst v každém z 12 témat;

40.

naléhavě žádá, aby byla vyvinuta účinná opatření ke zvýšení informovanosti místních a regionálních orgánů o existujících iniciativách pro financování (přizpůsobené systémy půjček URBIS a EIB) a aby bylo zefektivněno současné poradenství a financování, jež mají být do určité míry přizpůsobena potřebám měst, přičemž oba tyto požadavky jsou předkládány jako prioritní témata;

41.

je si vědom nutnosti zefektivnit financování investic do měst a přizpůsobit služby spojené se systémem půjček EIB potřebám jednotlivých měst. Bere na vědomí, jakou úlohu zastává nová specifická poradenská a investiční platforma pro města URBIS v poskytování finanční a technické pomoci městským orgánům v klíčových fázích přípravy a realizace integrovaných městských projektů, včetně vývoje investičních strategií, přípravy souborů projektů a zkoumání inovativních nástrojů financování (např. kombinace evropských strukturálních a investičních fondů s Evropským fondem pro strategické investice);

42.

zdůrazňuje přetrvávající význam Evropské územní spolupráce pro města a místní orgány, která poskytuje evropskou perspektivu, z níž může vycházet jejich rozvoj. Zdůrazňuje, že více než jedna třetina občanů EU žije a pracuje v příhraničních městech a regionech EU, které vytvářejí dvě třetiny HDP v EU. Poznamenává, že přeshraniční a nadnárodní projekty Interreg dosáhly mnoha konkrétních výsledků ve prospěch evropských občanů v oblastech souvisejících s městskou agendou, včetně mobility, přizpůsobování se klimatu, transformace energetiky, odborné přípravy a vytváření pracovních míst;

43.

požaduje, aby byly do městské agendy plně začleněny cíle a mechanismy realizace příští generace všech programů EU netýkajících se soudržnosti s městskou složkou, jako je devátý rámcový program pro výzkum a inovace, jakož i politických iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky;

44.

zdůrazňuje, že by městská agenda měla zaujímat významné místo v příštích ročních pracovních programech Komise, a žádá, aby rotující předsednictví Rady obnovila politický závazek k tomuto procesu na vysoké úrovni, umožnila členským státům přispívat a také podávala formální zprávy o vývoji partnerství;

45.

požaduje, aby měly města a regiony prostřednictvím svého institucionálního zástupce – VR, přístup k pracovním skupinám Evropské rady a Evropského parlamentu pro městskou problematiku a k třístranným jednáním, aby mohly sledovat činnost Rady v oblastech, které ovlivňují je i jejich pravomoci, a poskytovat k ní konkrétnější příspěvky;

46.

zdůrazňuje, že navrhované akční plány musí být doplněny o plán vymezující realistické výsledky, cílová data, ukazatele a cíle směřující k dosažení zvláštních záměrů, který by odrážel víceletou povahu partnerství a který by byl vypracován ve spolupráci s různými úrovněmi správy, soukromým sektorem a občanskou společností;

47.

navrhuje, aby byla po dokončení akčních plánů zorganizována řada osvětových kampaní s vhodnými mechanismy zpětné vazby, a to prostřednictvím vnitrostátních ministerstev a/nebo jiných subjektů formujících veřejné mínění, včetně městských/regionálních úřadů se sídlem v Bruselu;

48.

očekává, že Evropská komise v rámci hodnocení, které provede v roce 2019, popíše, jak partnerství přispěla k programu zlepšování právní úpravy, k lepšímu přístupu k financování a lepší výměně znalostí a osvědčených postupů;

49.

vybízí partnerství, aby provedla své vlastní hodnocení a poskytla zpětnou vazbu ohledně toho, zda proces splnil jejich vlastní očekávání, a navrhla možná zlepšení;

50.

podporuje návrh vytvořit řídicí výbor, který by projednával budoucí vývoj městské agendy, jako např. klíčová sdělení z partnerství pro inspiraci budoucího rozhodování o politikách a programech, možná nová tematická partnerství a uplatňování průřezových otázek, a který by prosazoval výsledky diskusí. Souhlasí s tím, že by bylo vhodné zvážit dodatečná témata, jako např. bezpečnost, kulturní dědictví, demografický vývoj, městské uzly a sítě TEN-T;

51.

nicméně trvá na tom, aby se před vytvářením nových partnerství náležitě vyhodnotily výsledky, jakož i struktury a prováděcích opatření stávajících partnerství;

52.

navrhuje, aby byl zapojen do organizace výroční koordinační schůze, aby mohl přispět informacemi, navrhovat opatření, pořádat schůze, a zejména aby se zabránilo překrývání s jinými potenciálními akcemi a diskusemi;

Závěry

53.

vybízí orgány EU, aby znovu potvrdily svůj závazek k městské agendě EU a tento proces formalizovaly. Konstatuje, že městská agenda nabízí příliš velký potenciál ke zlepšení fungování našich měst v budoucnu, než aby byla omezena na pouhé vytváření sítí, a musí být namísto toho uznána jakožto politicky závazná součást procesu vytváření a provádění evropských a vnitrostátních právních předpisů a finančních programů;

54.

zdůrazňuje, že Amsterodamský pakt zajišťuje posílenou institucionální úlohu VR, neboť vyzývá VR coby poradní instituci Unie, která oficiálně zastupuje regiony a obce na úrovni EU, aby přispěl k dalšímu rozvoji městské agendy EU;

55.

doporučuje, aby budoucí předsednictví Rady EU prosazovala určitou synergii mezi diskusemi o posuzování provádění městské agendy EU a o obnovené územní agendě po roce 2020 s cílem zaujmout integrovanější přístup k územnímu plánování a územní správě. V souladu s fakty podloženým přístupem vycházejícím zdola by do nich měly být zapojeny místní a regionální orgány a urbanisté;

56.

je si vědom důležitosti měst při plnění cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 a požaduje velmi vysoký stupeň součinnosti mezi Agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a stanovováním priorit politik EU v období po roce 2020;

57.

domnívá se, že náležité začlenění cílů udržitelného rozvoje do politik EU podpoří v rámci Unie jednotnější vizi budoucnosti našich měst a regionů. Je toho názoru, že městský rozměr cílů udržitelného rozvoje vyžaduje komplexní, integrovaný a účinný přístup, a z tohoto důvodu vyzývá k úzké spolupráci s partnery a dalšími zainteresovanými subjekty a také s místními a regionálními orgány s cílem podnítit činnost se zapojením mnoha různých stran;

58.

žádá, aby evropský statistický úřad a národní statistické úřady vypracovaly a vylepšily údaje, ukazatele, nástroje a metodiku pro vyčíslení a monitorování přínosu politik EU k naplňování cílů agendy 2030 týkajících se měst, a zvýšily počet ukazatelů pro úrovně NUTS2 a NUTS3 a úroveň funkčních městských oblastí;

59.

zdůrazňuje, že nová městská agenda OSN bude dalších 20 let řídit úsilí celé řady subjektů související s udržitelným rozvojem měst. Vyzývá všechny úrovně správy EU, aby společně využívaly novou městskou agendu jako nástroj k dosažení udržitelného rozvoje měst podporujícího začlenění.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/14


Stanovisko Evropského výboru regionů – Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU

(2018/C 387/04)

Zpravodaj:

János Ádám KARÁCSONY (HU/ELS), radní obce Tahitótfalu

Odkaz:

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU

COM(2017) 534 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky

1.

vítá sdělení s názvem Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU, které předložila Evropská komise. Je potěšen, že útvary Komise z různých generálních ředitelství efektivně spolupracovaly, takže tento dokument odráží průřezový charakter spolupráce v příhraničních regionech EU. Rovněž podporuje vytvoření „přeshraničního kontaktního místa“, které má zajistit provádění činností a opatření, ale je znepokojen tím, že by toto kontaktní místo mohlo trpět nedostatkem pracovníků s ohledem na šíři úkolů, kterými jej Komise zamýšlí pověřit;

2.

je zejména potěšen přípravným procesem vedoucím k předložení tohoto sdělení, který byl vzorný, pokud jde o účinnou spolupráci účastníků z více různých úrovní. Komise zaujala v rámci tak zvané iniciativy přeshraničního přezkumu úlohu podněcujícího střediska, které umožnilo zúčastněným stranám výměnu nápadů a postupů. Kromě toho mají tvůrci politik díky řadě soupisů, stanovisek a studií možnost čerpat z nepřeberného množství důkazů svědčících o překážkách bránících spolupráci v přeshraničních regionech;

3.

zdůrazňuje skutečnost, že je třeba se zabývat právními, správními, fyzickými a kulturními překážkami s cílem posílit spolupráci v příhraničních regionech EU. V této souvislosti má nadále zásadní význam finanční podpora pro iniciativy Evropské územní spolupráce;

4.

je přesvědčen, že by v příštím víceletém finančním rámci měla být značně navýšena finanční podpora EU určená na iniciativy Evropské územní spolupráce, a považuje za nepřijatelné, že stávající návrh její částky naopak snižuje. Uznává, že rozpočet EU čelí velkým rozpočtovým tlakům v důsledku rozhodnutí Spojeného království vystoupit z EU a kvůli stále vysokým měrám veřejného dluhu v členských státech EU. Podpora iniciativ Evropské územní spolupráce však nabízí velmi vysokou evropskou přidanou hodnotu, pokud jde o podporu hospodářského růstu a soudržnosti, jakož i při vytváření lepší EU pro občany;

5.

zdůrazňuje, že přínosy Evropské územní spolupráce nespočívají pouze v projektech samotných, ale rovněž ve skutečnosti, že různé subjekty na místní a regionální úrovni, včetně veřejných orgánů, spolupracují v rámci společných programů a projektů;

6.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že bude v přeshraničním kontextu uspořádáno co nejvíce konzultací s občany zaměřených na obnovení Evropy a vazby mezi národy a evropským projektem a na vytvoření skutečného evropského veřejného prostoru tím, že budou zjištěny problémy, na něž by podle občanů měla EU reagovat;

7.

poznamenává, že spolupráce v příhraničních regionech EU zahrnuje vnitřní a vnější hranice, jakož i pozemní a námořní hranice s pevným propojením na moři nebo bez něj. V případě námořních hranic je třeba zrušit limit ve výši 150 km, který omezuje možnosti zapojení ostrovních regionů. Lepší spolupráce a odstranění překážek se nesmí omezovat na členské státy EU, ale musí zahrnovat i sousední země a regiony, zejména pokud jsou do spolupráce zapojeny nejvzdálenější regiony EU;

Připomínky k deseti návrhům Komise, které jsou uvedeny ve sdělení

Prohloubení spolupráce a výměn

8.

vítá vytvoření celounijní internetové odborné sítě (Futurium) a vypsání otevřené výzvy k předkládání pilotních projektů týkajících se toho, jak vyřešit právní a správní překážky. Je důležité, aby Komise i nadále určovala tempo a zajišťovala koordinaci s cílem zlepšit spolupráci a výměny;

9.

zdůrazňuje význam vytvoření územních strategií s cílem integrovaně a koordinovaně směrovat investice. Pojem „integrovaně“ znamená, že na dosažení cílů daného území spolupracují všechny úrovně správy, a to od místní po evropskou. Pojem „koordinovaně“ znamená, že k týmž dohodnutým územním cílům přispívají komplementárně různé zdroje financovaní;

10.

zdůrazňuje, že makroregionální strategie jsou „ustáleným nástrojem založeným na přístupu zdola nahoru a s místní orientací, jenž slouží účinnějšímu využívání společného potenciálu makroregionů prostřednictvím lepšího provádění a koordinace politických reakcí“, a upozorňuje na stanovisko Výboru regionů k dané věci (1);

11.

v této souvislosti zdůrazňuje význam jak programů přeshraniční spolupráce, tak i nadnárodní a meziregionální spolupráce, jejichž evropská přidaná hodnota přesahuje financování, neboť sdružují lidi ve společných projektech, které jsou základem pro trvalé partnerství, důvěru a vzájemně prospěšné struktury spolupráce;

12.

bere na vědomí návrh nařízení o nových přeshraničních programech a připomíná, že vnitřní hranice EU zahrnují i námořní hranice, které by podle jeho názoru měly být stejně jako v současném programovém období považovány za rovnocenné pozemním hranicím. Jinak bude ohrožena spolupráce mezi sousedními regiony v EU, které mají námořní hranice, a rovněž přizpůsobení místním podmínkám, které tyto programy umožňují v rámci přeshraniční spolupráce;

13.

zdůrazňuje význam a užitečnost programů INTERACT, Interreg Europe, Urbact a ESPON při posilování spolupráce v Evropě a zlepšování provádění politiky soudržnosti a s ohledem na současné návrhy vyzdvihuje to, že pokračování programů Interreg Europe a Urbact je zásadní pro meziregionální spolupráci v Evropě, a naléhá na Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu, aby nejen objasnily jejich budoucí existenci, ale také ji zaručily;

14.

žádá, aby byly místní a regionální orgány Spojeného království vyzvány a podněcovány k pokračujícímu zapojení do programů Evropské územní spolupráce a projektů územní spolupráce v příštím programovém období. Měl by se jim zajistit přístup k makroregionálním a námořním strategiím a ESÚS;

15.

konstatuje, že národní statistické úřady často nevedou statistiky přeshraničních pohybů, tj. neshromažďují např. údaje o dojíždění přes státní hranice v EU. Poznatky a statistiky související s touto otázkou chybí, proto se domnívá, že by Komise nebo jiné subjekty, např. Eurostat, měly mít větší roli ve shromažďování a zpracovávání těchto údajů;

Zlepšování legislativního procesu

16.

uznává, že úplná harmonizace a sbližování pravidel a právních předpisů není ani realistická, ani žádoucí. Je proto o to důležitější porozumět dopadu evropských a vnitrostátních právních předpisů a pravidel v příhraničních regionech EU. Již dlouho zastává názor, že by Evropská komise měla u všech zásadních právních předpisů EU, které mohou mít územní dopad, provádět posouzení územního dopadu. Vítá proto ambici Komise zavést ověřování právních předpisů EU s ohledem na přeshraniční souvislosti s cílem určit možný přeshraniční dopad daného právního předpisu v rané fázi legislativního procesu a podpořit členské státy EU při používání metodik posuzování územního dopadu na vnitrostátní úrovni. Zdá se to být ještě naléhavější z toho důvodu, že v důsledku změn v důležitých oblastech vnitrostátních politik (ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele a ochrana pracovníků) vznikly překážky, které brání přeshraničně působícím hospodářským subjektům ve vzájemném přístupu na trh, a není možné plně využívat svobod vnitřního trhu;

17.

zdůrazňuje, že by si spolunormotvůrci, tj. Evropský parlament a Rada, měli být více vědomi přeshraničního dopadu nových právních předpisů. V této souvislosti by měli při projednávání legislativních návrhů systematicky zohledňovat územní dopad;

18.

podporuje návrh na vytvoření stálé meziskupiny Evropského parlamentu pro Evropskou územní spolupráci a vyjadřuje svou ochotu poskytovat jí pomoc;

19.

je přesvědčen, že by měla být zavedena lepší spolupráce mezi členskými státy při provádění práva EU do vnitrostátního práva, aby se nevytvářely nové překážky, a tudíž aby se nekladla dodatečná zátěž na přeshraniční a nadnárodní spolupráci a případně se nevytvářely překážky v rámci vnitřního trhu. Navrhuje, aby Evropská komise přijala úlohu koordinačního střediska s cílem zajistit soudržné a co nejúčinnější prosazování právních předpisů EU;

Zajištění přeshraniční veřejné správy

20.

podtrhuje význam interoperability veřejných služeb pro přeshraniční spolupráci;

21.

zdůrazňuje v této souvislosti úsilí vynaložené v oblasti digitálních veřejných správ. Trvá však na tom, že musí být zajištěna přeshraniční interoperabilita. Podporuje také více výměn úředníků mezi veřejnými orgány různých členských států s cílem rozvíjet chápání správních kultur v jiných zemích. Komise by měla směle rozšiřovat svou podporu v této oblasti. Inspirovat se může svým programem TAIEX REGIO PEER 2 PEER, jenž funguje v rámci politiky soudržnosti a který sdružuje odborníky na provádění z jedné země, aby podpořili procesy provádění v jiné zemi. V tomto ohledu se osvědčily přeshraniční projekty „people-to-people“ v příhraničních regionech, které usnadnily takovou spolupráci a výměny mezi místními a regionálními orgány;

Poskytování spolehlivých a srozumitelných informací a pomoci

22.

je přesvědčen, že jednotná digitální brána má potenciál značně zlepšit přeshraniční spolupráci. Navrhuje, aby Komise aktivně propagovala novou bránu a nástroj sítě řešení problémů na vnitřním trhu (SOLVIT) v příhraničních regionech tím, že uspořádá cílená veřejná školení;

23.

upozorňuje na své stanovisko Erasmus pro místní a regionální představitele, v němž žádá o „realizaci vzdělávacích programů a programů výměny zkušeností a osvědčených postupů určených pro zvolené místní a regionální představitele“;

24.

zdůrazňuje, že je stejně důležité, aby se občané a podniky mohli spolehnout na fyzickou přítomnost podpůrných služeb, a nikoli pouze na elektronické prostředky. V této souvislosti je důležité, aby místní a regionální podpůrné služby jako agentury práce a struktury na podporu podnikání měly kapacitu a odborné znalosti potřebné pro to, aby mohly občanům a podnikům poskytovat poradenství ohledně přeshraničních záležitostí;

Podpora přeshraničního zaměstnávání

25.

chápe potíže, jimž Komise čelí v oblastech politiky, v nichž má EU sdílené či podpůrné pravomoci, jako je politika zaměstnanosti či politika v oblasti zdraví. Komise by však měla odvážně označovat neslučitelné vnitrostátní politiky a navrhovat řešení, jak zajistit jejich slučitelnost;

26.

zdůrazňuje možnosti, které nabízejí programy politiky soudržnosti v oblasti rozvoje a posilování přeshraniční mobility pracovní síly;

27.

zastává názor, že stávající uspořádání je nedostatečné. Zejména je zapotřebí posílit vzájemné uznávání osvědčení, diplomů a odborné přípravy. Komise by v této oblasti měla odvážněji předkládat praktické návrhy;

28.

vítá návrh Komise na vytvoření Evropského úřadu práce jako součásti evropského pilíře sociálních práv (2). Tento úřad by usiloval o usnadnění přístupu jednotlivců a zaměstnavatelů k informacím o jejich právech a povinnostech, podporoval by spolupráci mezi zeměmi EU při přeshraničním prosazování příslušných unijních právních předpisů a zprostředkovával by řešení a usnadňoval jeho nalezení v případech přeshraničních sporů mezi vnitrostátními orgány nebo při narušení trhu práce. Vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost příhraničním pracovníkům, neboť ti čelí největším překážkám v každodenním životě;

Podpora mnohojazyčnosti v příhraničních oblastech

29.

zdůrazňuje skutečnost, že významnou překážkou pro přeshraniční spolupráci jsou stále jazykové bariéry, zejména v příhraničních oblastech, kde chybí dlouhodobá tradice spolupráce. Navzdory tomu, že je politika vzdělávání v pravomoci členských států, může EU dosáhnout významného dopadu prostřednictvím programů Evropské územní spolupráce. Je proto zvlášť důležité ponechat určitou míru pružnosti při koncipování přeshraničních programů, které mají financovat vzdělávací, kulturní a jiné činnosti, které sdružují občany v příhraničních regionech. Výbor regionů lituje, že k tomu s ohledem na cíle tematického zaměření a na důraz kladený na hospodářský růst a inovace bohužel nedochází ve všech případech a že se podceňuje dopad, který může mít spolupráce, do níž jsou zapojeni občané, na provádění evropského projektu. Trvá na tom, že orgány odpovědné za provádění programů Evropské územní spolupráce musí mít možnost v souladu se svými regionálními strategiemi rozvoje svobodně rozhodovat o svých investičních prioritách, aniž by je omezovala ustanovení ohledně tematického zaměření, která nemusí zapadat do konkrétního přeshraničního kontextu;

30.

zdůrazňuje zvláštní přínos, který má v příhraničních regionech dvojjazyčnost. Zintenzivnění činnosti, která má podpořit vzájemné poznání sousedního jazyka, představuje hodnotu, která usnadňuje spolupráci v jakékoli oblasti;

31.

poukazuje na důležitou úlohu projektů „people-to-people“ a menších projektů v programech přeshraniční spolupráce. Ve svém stanovisku k tomuto tématu (3) vyzývá k tomu, aby „projekty ‚people-to-people‘ a malé projekty byly zakotveny v nařízeních, jež upravují podporu EU poskytovanou na přeshraniční spolupráci, jako legitimní nástroj programů přeshraniční spolupráce“. Aby byly projekty blízké občanům, je zásadně důležité, aby byly dostupné na místní úrovni a byly co nejjednodušší;

Usnadnění přeshraniční dostupnosti

32.

upozorňuje na stanovisko Výboru regionů Chybějící dopravní spojení v příhraničních regionech (4), jelikož v řadě příhraničních regionů jsou ještě stále běžným problémem chybějící, nedostatečné nebo nekvalitní dopravní služby, a to kvůli odlišným prioritám a/nebo infrastrukturním normám, rozpočtovým omezením nebo různým právním, procesním a organizačním přístupům;

33.

vyzývá Komisi, aby provedla návazná opatření v reakci na studii o chybějících dopravních spojeních a poskytla dodatečné financování na zjištěná chybějící spojení, což umožní účinnější přeshraniční spolupráci, mj. v případě přímořských regionů s přístavními a logistickými prostory;

34.

vítá nedávno dosažený úspěch v oblasti telekomunikací, kdy byly v řadě situací sníženy poplatky za roaming. V zájmu usnadnění přeshraničních výměn a dostupnosti však požaduje, aby se na odchozí hovory do sousedních přeshraničních regionů vztahovaly domácí sazby, ne sazby mezinárodní, což je bohužel současný stav;

35.

domnívá se, že snížení nedostatečné dostupnosti je klíčovou otázkou v případě nejvzdálenějších regionů, neboť kromě toho, že tyto regiony tvoří vnější hranici vzdálenou od EU, jsou to ostrovy nebo souostroví a jsou izolované;

Podpora rozsáhlejšího sdružování zdravotnických zařízení

36.

vyjadřuje politování, že navzdory směrnici o zdravotní péči přetrvávají praktické obtíže při poskytování přeshraničních zdravotních služeb. Navrhované mapování přeshraniční zdravotnické spolupráce je vítáno, ale bude muset být doplněno návrhy řešení, pokud jde o rozdíly v úhradě nákladů (uznání a proplacení) na zdravotní péči, které existují mezi jednotlivými členskými státy, a to i co se týče držitelů evropského průkazu zdravotního pojištění. Vyjadřuje také politování nad nedostatečnou právní úpravou pro přeshraniční služby zdravotnické dopravy (primární a druhotné);

37.

konstatuje, že přeshraniční zdravotnické služby by také výrazně zkvalitnila zlepšení v oblasti mobility pracovní síly a správní interoperability;

Zvažování právního a finančního rámce pro přeshraniční spolupráci

38.

zdůrazňuje užitečnost nástroje evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) a dalších struktur územní spolupráce, jako jsou pracovní společenství, při provádění stěžejních přeshraničních projektů. Žádá Komisi, aby zajistila, že všechny členské státy přijmou požadovaná vnitrostátní ustanovení, která jsou vymezena v nařízení o ESÚS, a v případě potřeby zahájila řízení o nesplnění povinnosti. V některých případech se vnitrostátní ustanovení o ESÚS v jednotlivých státech stále liší, a to kvůli nedostatečnému zájmu členských států o přijetí aktualizovaných ustanovení nebo proto, že jsou dříve přijatá ustanovení považována za dostačující. To vede k problémům v každodenní činnosti ESÚS a při vytváření nových;

39.

nabádá Komisi, aby zajistila, že jednotlivá ESÚS budou způsobilými subjekty pro všechny projekty financované EU, neboť to je jedním z hlavních účelů tohoto nástroje. Komise by měla jako hmatatelné opatření aktivněji informovat o potenciálním využití ESÚS a v budoucích legislativních návrzích jasně uvádět ESÚS jako právní subjekty způsobilé pro všechny projekty financované EU. Trvá kromě toho na tom, aby vnitrostátní schvalovací orgány spolupracovaly, a usnadnilo se tak hladké využití ESÚS;

40.

vítá, že Komise předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o mechanismu řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu, což je právní nástroj fungující na principu zdola nahoru, který je doplňkem ESÚS a který by mohl účinně podpořit projekty přeshraniční spolupráce tím, že místním a regionálním orgánům umožní uplatnit pravidla a předpisy jednoho členského státu na území jiného, sousedního členského státu, a to na předem vymezeném území, v rámci předem vymezeného projektu a po stanovenou dobu. Nařízení by mohlo vést k výrazně účinnější přeshraniční spolupráci, zejména v oblasti přeshraničních investic, a současně by se snížila administrativní a finanční zátěž;

41.

náležitá pozornost by se měla věnovat otázce soudržnosti legislativních textů EU. V kontextu Evropské územní spolupráce způsobuje nesoudržnost problémy, zbytečná prodlení a v některých případech i úplné zanechání projektů. Při upravování nebo vypracovávání právních předpisů je nezbytná lepší koordinace mezi generálními ředitelstvími Komise;

42.

programy Evropské územní spolupráce by měly být vyňaty z působnosti ustanovení o státní podpoře, neboť díky přeshraniční povaze svých projektů a díky tomu, že projekty Evropské územní spolupráce jsou v obecném zájmu Unie, jednotný trh nenarušují, ale pomáhají jej budovat. VR chápe, že podle Komise není možné plošné vynětí, jelikož by bylo nutné změnit Smlouvy. Trvá však na tom, že jsou zapotřebí okamžitá zjednodušení, a naléhá na Komisi, aby přehodnotila svůj budoucí postoj ke státní podpoře;

43.

konstatuje, že Evropská územní spolupráce spadá do legislativního rámce politiky soudržnosti EU. Programy Evropské územní spolupráce však mají dodatečný mezinárodní rozměr, což přidává další vrstvu možné složitosti. Kromě toho jsou programy Evropské územní spolupráce často menší velikosti, což znamená, že je administrativní zátěž v poměru k finanční podpoře vyšší než u běžných programů politiky soudržnosti. Od běžných programů se liší též potřeby financování a druhy projektů. Nařízení o společných ustanoveních v rámci politiky soudržnosti a stávající zvláštní nařízení týkající se Evropské územní spolupráce však dostatečně nezohledňují specifika Evropské územní spolupráce;

44.

žádá, aby byla v příštím programovém období lépe zohledněna územní specifika programů Evropské územní spolupráce, zejména v případě nejvzdálenějších regionů s ohledem na jejich zvláštní situaci. Vyzývá proto Komisi, aby mezi legislativní návrhy pro nové programové období zařadila několik konkrétních návrhů uvedených na konci tohoto dokumentu;

Získávání poznatků o přeshraniční interakci v zájmu poučeného rozhodování

45.

podtrhuje skutečnost, že boj proti přeshraničním překážkám vyžaduje příslušné informace a údaje o daném území. Přeshraniční spolupráce bohužel trpí nedostatkem dostupných údajů a problémy týkajícími se porovnatelnosti stávajících údajů kvůli odlišným metodikám sběru údajů a různým použitým právním předpisům;

46.

vítá úsilí o posílení spolupráce mezi statistickými úřady a s očekáváním vyhlíží závěry nadcházejícího výzkumu ESPON týkajícího se testování metod pro vypracování územních ukazatelů. Ještě větším problémem je dostupnost údajů u přeshraniční spolupráce se zeměmi mimo EU. Komise by proto měla zajistit, aby se úsilí o harmonizaci týkalo též zemí mimo EU;

47.

vyjadřuje politování nad tím, že mnoho přínosů a úspěchů Evropské územní spolupráce není známo, protože systémy hodnocení v rámci i nad rámec politiky soudržnosti jsou příliš omezené a soustředí se převážně na finanční ukazatele a krátkodobé dopady. Přínosy Evropské územní spolupráce se však velmi obtížně kvantifikují a často jsou „měkkého“ charakteru, nepřímé a dlouhodobé. Zahrnují budování důvěry, zavádění trvalých struktur spolupráce, zlepšování kvality života a praktické zjednodušení a nové příležitosti pro občany. Výbor regionů proto naléhavě vyzývá tvůrce politik, zejména finanční útvary a rozpočtové orgány, aby se pro pochopení skutečných přínosů projektů Evropské územní spolupráce podívali na jejich kvalitativní popis;

Návrhy a doporučení týkající se zjednodušení provádění programů evropské územní spolupráce

48.

je znepokojen tím, že kvůli složitosti stávajícího systému nežádají o podporu možní příjemci, jako jsou navrhovatelé malých projektů nebo malá sdružení a nevládní organizace, navzdory tomu, že mají vynikající návrhy projektů;

49.

podporuje zjednodušující opatření ze strany programu Interact uvedená v diskusním dokumentu o programu Interreg v období po roce 2020 (5) a poukazuje na následující opatření, jež jsou zvláště důležitá ke zjednodušení a zlepšení provádění a přístupnosti programů Evropské územní spolupráce:

50.

jmenování orgánů by již nemělo být vyžadováno nebo by mělo být omezeno na popis úlohy výkonných orgánů v rámci operačních programů. Současný postup jmenování vede ke zpožděním a administrativní zátěži, protože auditoři při vyplňování kontrolních seznamů vydaných Komisí vyžadovali velké objemy dokumentů a dokladů. Tím vznikla administrativní zátěž, ale nijak se nezlepšilo provádění programů;

51.

při provádění auditů je třeba se zaměřit na preventivní a kooperativní stránku. V praxi by pak audity neměly pouze uvádět chyby, ale též zbytečnou regulaci/zbytečné postupy, a navrhovat vhodná řešení s cílem předejít dalším administrativním požadavkům. Tento přístup by rovněž pomohl posílit zásadu jediného auditu, která musí vycházet z řídicích kontrol, aby příjemci nemuseli předkládat důkazní informace více než jednou. Kontroly, monitorování a audity by se měly více zaměřit na obsah a výsledky, nikoliv pouze na postupy;

52.

požadavky nařízení o společných ustanoveních týkající se statistických a nestatistických metod výběru vzorků auditů vytvářejí problémy v programech Evropské územní spolupráce kvůli jejich přeshraniční povaze a malému objemu přidělených finančních prostředků. Míra pokrytí (5 % operací, 10 % výdajů) by měla být snížena nebo zcela ponechána na odborném úsudku auditních orgánů při zohlednění zvláštností daného programu. Chyby by neměly být extrapolovány na celý program spolupráce, pokud se týkají pouze jednoho partnera projektu. Hranice významné úrovně chybovosti by měla být zvýšena na 5 % s cílem povzbudit experimentování a umožnit žádat o podporu navrhovatelům projektů, kteří navrhují svůj první projekt, a je u nich tudíž pravděpodobné, že se dopustí chyb;

53.

významnou oblastí, která způsobuje potíže při provádění programů Evropské územní spolupráce, jsou pravidla způsobilosti, a zejména náklady na zaměstnance. Má-li být zavedeno skutečné zjednodušení, musí subjekty s rozhodovací pravomocí umožnit odklon od náhrad skutečných nákladů k platbám za dosažené výsledky a případně splněné cíle. Řídicí orgán by neměl mít povinnost ověřovat nebo počítat náklady příjemců na zaměstnance. Prvním krokem by bylo další posílení využívání zjednodušeného vykazování nákladů, vytvoření více standardních možností a zvýšení specifických limitů;

54.

roční účetní závěrka by měla být přezkoumána a výrazně zjednodušena, aby nevytvářela neúměrnou zátěž pro orgány a příjemce a neměla negativní dopad na náhradu výdajů;

55.

zásada proporcionality by měla být posílena a její rozsah by měl být v nařízení přesně vymezen bez nutnosti dalších pokynů. Ve stávajících právních předpisech se slovo „proporcionální“ bohužel často používá volně, aniž by byly vymezeny důsledky pro jejich provádění. To způsobuje právní nejistotu a má za následek vznik dodatečných pokynů, které přispívají k administrativní zátěži;

56.

na programy Evropské územní spolupráce by se neměly vztahovat požadavky na tematické zaměření. Investiční oblasti by se měly projednávat v rámci jednání o jednotlivých programech Evropské územní spolupráce, neboť potřeby příhraničních regionů EU a nadnárodních oblastí jsou velmi rozmanité. Některé z přeshraničních regionů, které mají dlouhou historii spolupráce, mohou být připraveny zaměřit se na podporu hospodářského růstu a inovací. Ve většině z nich jsou však stále nutné iniciativy na vybudování vzájemné důvěry, která je základem pro přeshraniční spolupráci. Mezi tyto iniciativy patří kulturní a sportovní akce, jakož i veškeré další druhy projektů, které se zaměřují přímo na občany. Investiční oblasti by však měly být v souladu s tematickými prioritami makroregionálních a námořních strategií, pokud se tyto strategie vztahují na jeden nebo více programů přeshraniční či nadnárodní spolupráce. Vzhledem k odlišným územním výzvám vyžaduje nadnárodní spolupráce také větší volnost při definování politických priorit a strategií v oblasti rozvoje;

57.

provádění článku 20 nařízení o Evropské územní spolupráci o opatřeních týkajících se operací mimo unijní část programové oblasti musí být zjednodušeno;

58.

za účelem podpory sbližování regionálních a případně multiregionálních programů, jakož i programů přeshraniční, nadnárodní a evropské spolupráce, by mohl být změněn čl. 70 odst. 2 obecného nařízení o ESI fondech s cílem stanovit povinné používání alespoň malé částky (bude upřesněna) z finančních prostředků EFRR přidělených regionálním programům na evropské iniciativy spolupráce ve prospěch regionu původu. Toto ustanovení by dále posílilo přidanou hodnotu politiky soudržnosti v budoucnosti a výrazně by to posílilo opatření v oblasti spolupráce v Evropě;

59.

bylo by vhodné harmonizovat prováděcí pravidla pro fondy spravované centrálně Evropskou unií na úrovni EU a pro různé programy Evropské územní spolupráce, neboť orgány odpovídající za jejich provádění a příjemci jsou často zapojeni do více než jednoho programu a uplatňování podstatně složitějšího souboru pravidel v případě ESI fondů je obtížně vysvětlitelné a snižuje jejich atraktivitu. U různých ESI fondů a centrálně spravovaných fondů by se proto měla uplatňovat stejná pravidla;

60.

komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) musí zahrnovat zvláštní opatření, která umožní jeho přeshraniční využití. Obecně by se mělo podporovat využívání nástrojů integrovaného územního rozvoje, mj. CLLD a integrovaných územních investic (ITI), v rámci přeshraniční spolupráce.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Provádění makroregionálních strategií, zpravodaj: Raffaele Cattaneo (IT/ELS), COTER-VI/029.

(2)  http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1226&langId=cs

(3)  Projekty „people-to-people“ a malé projekty v programech přeshraniční spolupráce – zpravodaj: Pavel Branda (CZ/EKR), COTER-VI-023.

(4)  Chybějící dopravní spojení v příhraničních regionech – zpravodaj: Michiel Scheffer (NL/ALDE), COTER-VI-016.

(5)  http://interact-eu.net/#o=news/interreg-post-2020-reflection-paper


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/21


Stanovisko Evropského výboru regionů – Pobídky na místní a regionální úrovni s cílem prosazovat zdravé a udržitelné stravování

(2018/C 387/05)

Zpravodaj:

Nikolaos CHIOTAKIS (EL/ELS), zastupitel města Kifisia

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

zdůrazňuje význam podpory zdravého a aktivního životního stylu na úrovni EU, která by doplnila vnitrostátní politiky a přispěla k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. Místní a regionální orgány musí přijímat a provádět vhodná opatření (případně s podporou společných evropských programů), která důsledně odrážejí potřeby obyvatelstva;

2.

uznává, že EU hraje v souladu s články 168 a 169 Smlouvy o fungování Evropské unie hlavní úlohu při ochraně zdraví a spotřebitelů tím, že podporuje politiku členských států a koordinuje ji při propagaci zdravého a udržitelného výběru potravin a bojuje proti nekalým obchodním praktikám (jako je např. poskytování nepravdivých údajů spotřebitelům), jak to stanoví cíl č. 2 Agendy 2030;

3.

konstatuje, že onemocnění spojená s nezdravými stravovacími návyky a nedostatkem fyzické aktivity jsou široce rozšířená a pro společnost nákladná. Je nákladově mnohem efektivnější prosazovat zdravé a udržitelné stravovací návyky, jako je například středomořská strava, než léčit nemoci. Přikládá maximální význam hledání pobídek pro zdravý a současně udržitelný výběr v souladu s doporučeními WHO (1), vzhledem k tomu, že podle nedávných údajů se v posledních desetiletích projevovala rostoucí spotřeba potravin bohatých na kalorie a nasycené tuky a zpracovaných potravin s vysokým obsahem cukru, transmastných kyselin a soli (2);

4.

konstatuje, že se zvyšují rozdíly ve zdraví mezi různými skupinami ve společnosti. Zdravotní problémy, např. obezita, jsou běžnější u lidí s nižší kvalifikací. Špatnému zdravotnímu stavu však lze přecházet a při koncipování opatření vycházejících z potřeb a předpokladů různých skupin je důležitý socioekonomický aspekt. Systematická dlouhodobá opatření, na nichž koordinovaně spolupracuje mnoho aktérů, vytvářejí předpoklady pro zdravé a udržitelné stravování všech obyvatel;

5.

domnívá se, že k prosazování zdravých stravovacích návyků je zapotřebí využívat nástroje veřejné správy. Na tyto nástroje je potřeba nahlížet z širší perspektivy – může se jednat o daně, subvence nebo zákony, ale také o územní plánování, infrastrukturu, označování a úpravu složení;

6.

připomíná, že cíl udržitelné spotřeby a výroby je integrovanou a nedílnou součástí procesu Agendy 2030, v níž se vyvažují lidské zdraví a dobré životní podmínky pro všechny a tři rozměry udržitelného rozvoje: ekonomický, sociální a environmentální;

7.

poukazuje na to, že je třeba věnovat zvláštní pozornost kvalitě potravinářských produktů a služeb ve všech fázích od výroby až po spotřebu (např. zemědělská výroba, rybolov, chov hospodářských zvířat, zpracovatelský průmysl, obchod a politika propagace výrobků u koncových uživatelů – spotřebitelů), přičemž je třeba současně podporovat udržitelné výrobní metody a zdravé spotřební návyky, zcela v souladu s cílem č. 12 Agendy 2030 „Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu“;

8.

uznává, že místní a regionální orgány zajišťují spojení mezi všemi zainteresovanými stranami (vnitrostátní, regionální a místní výrobci, maloobchodníci, spotřebitelé, podniky a vzdělávací instituce – např. školy, univerzity atd.) a současně se nacházejí nejblíže občanům, kteří je často žádají o informace o svých spotřebitelských právech;

9.

bere na vědomí, že Rada opakovaně vyzývala Komisi, aby podnikla kroky v oblasti zdraví, tělesné aktivity a výživy;

10.

vyzývá Komisi, aby v souladu s cílem č. 2 Agendy 2030 navrhla normy, které regiony již uplatňují za účelem snížení objemu potravinového odpadu, a uznala tak, že značná část potravin vyráběných v Evropě se nespotřebuje, a zdůraznila význam výzkumných programů, jež mají posoudit politiku v oblasti potravin ve studiích zveřejněných na toto téma (3);

11.

zdůrazňuje, že místní výroba potravin může přispět k regionálnímu hospodářskému a sociálnímu rozvoji a zabránit tak vylidňování venkova nebo přílišnému demografickému tlaku na městské oblasti. Místní a regionální orgány mohou hrát významnou úlohu při zvyšování udržitelnosti tím, že budou prosazovat krátké dodavatelské řetězce, plánovat účinné systémy prevence vzniku potravinového odpadu, provádět cílené informační kampaně pro veřejnost zaměřené na zvýšení povědomí a zapojovat také velké maloobchodní řetězce;

12.

vyzývá místní a regionální orgány, aby koordinovaly místní a regionální opatření v oblasti podpory zdravého a udržitelného stravování prostřednictvím zavádění účinných akčních plánů v oblasti výživy a tělesné aktivity na základě partnerství mezi příslušnými správními úrovněmi a zainteresovanými stranami;

13.

domnívá se, že strategie mohou být účinné pouze tehdy, pokud jsou podpořeny opatřeními a iniciativami na místní úrovni, a proto považuje zapojení místních a regionálních orgánů do činností EU za žádoucí, neboť mají občanům EU nejblíže;

Vzdělávání dětí v oblasti stravování a jídlo v mateřských školách a ve školách

14.

naléhavě vyzývá k podpoře místní odborné přípravy a rozvoje dovedností pro osoby, které jsou v kontaktu s dětmi (vychovatele v mateřských školách, učitele, kontrolory školní stravy, dětské lékaře a také orgány, jež hrají významnou úlohu ve vzdělávání dětí v oblasti stravování), za účelem prosazování zdravého stravování již od zavedení doplňkové stravy. Zároveň je třeba zabezpečit, aby školní prostředí a opatření spojená se zadáváním veřejných zakázek přispívaly k podpoře zdraví, s cílem zaručit splnění cílů č. 4.7 a 12.8 Agendy 2030;

15.

domnívá se, že je nezbytné zavést povinné vzdělávací programy v oblasti stravování ve školách všech úrovní, a to se zvláštním zaměřením na mateřské a základní školy, kde se vytvářejí základy stravovacích návyků. Navrhuje, aby tyto programy obsahovaly teoretickou část, praktické kurzy a informační návštěvy zaměřené na širokou škálu témat (např. kurzy vaření a hospodaření s potravinami a návštěvy provozů, kde se potraviny vyrábějí, zpracovávají a balí). Cílem těchto programů bude prosazovat zdravé stravovací návyky a současně motivovat mladou generaci k tomu, aby se rozhodla pro udržitelnější potraviny ve formě nezpracovaných čerstvých, místních a sezónních produktů rostlinného původu;

16.

považuje za zásadní poskytovat v mateřských školách a ve školách (školních jídelnách, samoobslužných kantýnách, menzách nebo bufetech a prodejních automatech) vysoce kvalitní produkty certifikované v souladu s normami kvality, aby byla k dispozici zdravá a výživná jídla;

17.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány přímo dohlížejí na fungování vzdělávacích zařízení, mohou ovlivnit stravování v těchto zařízeních a zlepšit tak zdraví nejmladších občanů EU;

18.

vítá zveřejnění technické zprávy týkající se zadávání veřejných zakázek na zdravé potraviny ve školních zařízeních a vyzývá Komisi, aby ji přeložila do ostatních úředních jazyků EU, aby všechny místní a regionální orgány, které nakupují potraviny a zajišťují potravinářské služby pro školy, tento podkladový dokument využily k zajištění souladu se specifikacemi zakázek na veřejné stravování;

19.

vítá opatření, které Komise přijala ve prospěch dětí v podobě programů distribuce mléka, ovoce a zeleniny subvencovaných EU v mateřských školách a ve školách;

20.

domnívá se, že příslušné veřejné orgány v jednotlivých členských státech EU by měly uznat potraviny a zdravé a udržitelné stravování za součást svého osvětového poslání a podle toho s nimi také nakládat;

21.

podporuje změnu směrnice o audiovizuálních mediálních službách, jejímž účelem je zpřísnit pravidla pro prodej a reklamu, k nimž mají přístup děti a mladí lidé a jež propagují potraviny a nealkoholické nápoje s vysokým obsahem tuků, soli nebo cukru – přičemž nejde pouze o prodej a reklamu v rámci programů určených konkrétně dětem a mladým lidem –, aby se v souladu s výzvou WHO (4) omezilo vystavování budoucích dospělých občanů těmto typům marketingu;

Informace a vzdělávání pro dospělé

22.

domnívá se, že v zájmu dosažení cíle č. 12.8 Agendy 2030 musí být pravidelně prováděny informační kampaně pro veřejnost objasňující pozitivní zdravotní dopad, který má čerstvé ovoce a zelenina, jež byly vypěstované pomocí udržitelných metod, a snížení spotřeby potravin s vysokým obsahem nasycených tuků, transmastných kyselin, soli a cukru, zejména zpracovaných výrobků s vysokým obsahem těchto přísad. Tyto kampaně prosazují zdravé stravování, jsou prevencí nemocí a přispívají k větší míře zdraví obyvatelstva. Dále vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby navrhla právní předpisy zavádějící povinný systém „semaforu“ nebo jiný systém barevného označování pro tuky, nasycené tuky, cukr a sůl, a apeluje na místní a regionální orgány, aby poté náležitě informovaly veřejnost, a spotřebitelům tudíž bylo jasné, jak mají označování potravin využívat;

23.

konstatuje, že vzhledem k tomu, že pracoviště je ideálním prostředím k propagování zdravých a udržitelných stravovacích návyků, je nesmírně důležité, aby byly přinejmenším ve veřejných službách, kde pracují zaměstnanci místních a regionálních orgánů, ale pokud možno i ve všech veřejných či soukromých podnicích poskytovány produkty prvotřídní kvality a s vysokou nutriční hodnotou (v restauracích, kantýnách, bufetech a prodejních automatech), aby bylo zaručeno, že pracovníkům budou nabízeny zdravější a výživnější možnosti stravování;

24.

považuje za mimořádně důležité chránit spotřebitele před klamavou reklamou. Za tím účelem by místní a regionální orgány měly pořádat informační kampaně o označování potravin a dietetických a nutričních údajích, aby byli spotřebitelé na základě informací o zdravých stravovacích návycích, např. o středomořské stravě, poučeni a činili udržitelnější rozhodnutí;

25.

naléhavě vyzývá Radu, Evropský parlament a Evropskou komisi, aby využily příležitosti změnit směrnici o audiovizuálních mediálních službách ke zpřísnění pravidel pro prodej potravin s vysokým obsahem tuků, soli nebo cukru a alkoholických nápojů a jejich nabízení, a zdůrazňuje, že se musí okamžitě začít řešit nové problémy spojené s prodejem a reklamou na internetových platformách a v digitálních médiích, kde je obtížnější je sledovat;

Iniciativy pro budování kapacit místních orgánů

26.

domnívá se, že spolupráce s WHO je nezbytná, aby bylo zajištěno, že systém sledování bude aktuální z hlediska výživy za účelem přijetí příštího akčního programu v oblasti zdraví;

27.

konstatuje, že některá dotovaná opatření, jako je určení alternativních zdrojů bílkovin (5), mohou být účinná, pokud jde o úpravu stravovacích návyků, ale jejich nákladová efektivnost a dopad na změny preferencí spotřebitelů v dlouhodobém horizontu vyžadují další sledování;

28.

vyzývá Evropskou komisi, aby do konce roku 2018 vydala zprávu o dopadu inovativních systémů označování potravin, v níž budou analyzovány příklady stávajících systémů označování potravin;

29.

vyzývá Evropskou komisi, aby po prostudování stávajících systémů označování potravin navrhla povinný jednotný evropský systém barevného označování, který by spočíval v tom, že by na přední straně obalů potravin v rámci celé EU bylo barevné označení vycházející z referenční jednotky 100 g, díky němuž by spotřebitelé měli jednoznačnou informaci o obsahu cukru, soli a tuků a byli by tak motivováni ke zdravějším stravovacím návykům. Navrhuje, aby nutriční údaje byly rovněž dostupné na internetu, v souladu s požadavky souvisejícími s moderními technologiemi;

30.

požaduje, aby pro výrobky, jež jsou označeny jako nutričně a zdravotně hodnotné, byly zavedeny zvláštní normy týkající se obsahu cukru, soli a tuků. Tyto specifikace by měly být nezbytnou podmínkou pro to, aby jakýkoli produkt mohl nést takovéto označení;

31.

považuje za důležité určit konkrétní, význačné a účinné cíle pro snížení obsahu cukru, transmastných kyselin a soli v mnoha kategoriích potravin a nápojů a stanovit vypracování vnitrostátních strategií k jejich splnění;

32.

upozorňuje místní orgány na to, že díky veřejným zakázkám na dodávání potravin do všech veřejných institucí (včetně nemocnic, pečovatelských domů, domovů důchodců, mateřských škol, škol, věznic a jejich jídelen) by si měly vytyčit tu prioritu, aby šly příkladem tím, že budou prodávat a poskytovat zdravé, místní a sezónní potraviny zaručující udržitelnost, a budou tak přispívat k plnění cíle č. 12.7 Agendy 2030 „Prosazovat udržitelné postupy v zadávání veřejných zakázek“. V zájmu dosažení tohoto cíle doporučuje upřednostňovat v zadávacích řízeních místní výrobce s cílem prosazovat zdravé stravování a rozvoj místní ekonomiky;

33.

vyzdvihuje nutnost vypracovat pokyny, které by vycházely z příkladů efektivních strategií, jež některé země uskutečňují s cílem podpořit zdravější stravovací návyky. Je nutné pokročit, pokud jde o volný přístup k pitné vodě. Například Andalusie pracuje na právním předpisu, který bude obsahovat opatření v této věci a v němž se říká, že podniky odpovědné za umisťování a údržbu prodejních automatů na balené potraviny a nápoje ve vzdělávacích zařízeních a veřejných prostorách pro volnočasové aktivity dětí zajistí, že pokud se tyto automaty v daném místě nacházejí, umístí zde funkční zdroj zdarma dostupné pitné vody – přičemž tento zdroj bude součástí prodejního automatu nebo se bude nacházet nejvýše ve vzdálenosti 2 metrů od něj – a bude ho udržovat. Dalším takovým příkladem je Řecko, které s cílem poskytovat za konkurenční ceny základní statky, jako je voda a další zboží běžné spotřeby, namísto jiných nápojů a poživatin určuje maximální ceny – např. 50 centů za 1/2 l balené vody – pro stálé zákazníky na určitých prodejních místech (jídelny, bufety, bary, restaurace a další zařízení podávající potraviny a nápoje, prodejní automaty atd.), kde hospodářská soutěž není možná (např. letiště, sportovní střediska, osobní lodě, nemocnice, vzdělávací zařízení, nádraží, muzea, rekreační oblasti atd.);

34.

žádá Komisi, aby stanovila zvláštní nutriční profily a podmínky, včetně výjimek, které bude nutné dodržovat při uvádění výživových a zdravotních tvrzení na potravinách nebo určitých kategorií potravin;

35.

opět připomíná orgánům EU, že je nutné povinně poskytovat informace o složení a nutričních hodnotách alkoholických výrobků, včetně jejich kalorické hodnoty. Alkoholické výrobky a energetické nápoje by měly rovněž obsahovat zdravotní varování. Konkrétněji pak vyzývá Evropskou komisi, Radu a Evropský parlament, aby zrušily výjimku, jež byla stanovena pro alkoholické nápoje v nařízení EU č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, aby se spotřebitelé mohli při jejich výběru informovaně rozhodovat;

36.

domnívá se, že by evropské orgány a instituce měly spolupracovat s evropskými a vnitrostátními sdruženími, jež se spolu s vnitrostátními veřejnými orgány zabývají otázkami výživy a potravin, s cílem zintenzívnit soukromé iniciativy na podporu zdravého a udržitelného stravování;

Během procesu výroby

37.

uznává, že je důležité zajistit zdravou a úrodnou půdu, neboť je klíčovým faktorem zajištění potravinového zabezpečení, a proto podporuje ekologické zemědělské postupy a používání organických hnojiv a pomocných půdních látek s cílem zvýšit obsah organických látek v půdě a zlepšit její strukturu a schopnost vsakovat vodu;

38.

opakuje, že místní subjekty musí podporovat mladé zemědělce, aby se mohla rozvíjet zemědělská činnost a mohl zůstat zachován život ve venkovských oblastech, a zavádět systémy, jako je komunitně podporované zemědělství;

39.

vyzývá k přijetí opatření na podporu získávání technických a manažerských dovedností a znalostí a šíření inovací v různých podnicích za účelem zlepšení udržitelného řízení produkce a dalšího zpracování s cílem nabízet autentické produkty s vysledovatelným výrobním řetězcem;

40.

doporučuje poskytovat podporu prostřednictvím příslušných politik EU za účelem stimulování rozvoje a podpory produkce zdravých potravin;

41.

vyzývá k podpoře poradenských služeb zaměřených na zlepšení konkurenceschopnosti podniků prostřednictvím udržitelného řízení zaměřeného na kvalitu;

42.

požaduje, aby místní orgány spolupracovaly se vzdělávacími středisky a s vysokými školami v členských státech s cílem podporovat výzkum v oblasti udržitelné volby potravin ve všech fázích výroby, jež by umožnila dospět k produktu rozpoznatelnému z hlediska kvality zaměřené na zdravé stravování. Doporučuje zejména využít protokoly o výrobě, které by prokazovaly používání menšího množství umělých hnojiv, antibiotik a pesticidů;

43.

zdůrazňuje, že je nutné podněcovat a podporovat rozvoj takového systému produkce potravin, jenž bere ohled na životní prostředí, omezuje množství obalů a objem potravinového odpadu s cílem předcházet jejich vzniku, snižuje emise CO2 a prosazuje udržitelné výrobní postupy;

44.

vyzývá k podpoře zemědělců činných v oblasti vysoce kvalitních zemědělských a potravinářských produktů a k provádění informačních a propagačních kampaní, které se těchto produktů týkají, ve spolupráci s příslušnými místními orgány;

45.

zdůrazňuje, že je nezbytné investovat do inovací prostřednictvím ekologicky přívětivých technologií zaměřených na výrobek;

46.

navrhuje prozkoumat místní možnosti podpory dobrovolného zapojení v zájmu zaručení zdravých stravovacích návyků, mj. např. prostřednictvím dobrovolné účasti na produkci potravin v zahrádkářských oblastech;

47.

vyzývá k diverzifikaci zemědělských podniků prostřednictvím rozvoje aktivit v oblasti cestovního ruchu a společenských aktivit, díky nimž bude možné rozšířit nabídku místních produktů, posílit krátké výrobní řetězce na daném území a podpořit spotřebu autentických produktů svázaných s daným územím;

Ve fázi zpracovávání potravin

48.

vyzývá potravinářský průmysl, aby investoval do modernizace stávajících potravin s vysokým obsahem nasycených tuků, cukru a soli a rovněž do výzkumu a vývoje inovativních, zdravých a chutných potravin a speciálních výrobků (mj. například bezlepkových výrobků a produktů neobsahujících laktózu) vyrobených moderními technologiemi za dostupné ceny, a podporoval tak zdravou a udržitelnou volbu;

49.

vyzývá podniky, aby v souladu s cílem č. 12.6 Agendy 2030 zaváděly udržitelné postupy a začleňovaly informace o nich do svých zpráv;

50.

podporuje balení, jež umožňuje konzervaci čerstvých produktů, a krátké dodavatelské řetězce s cílem chránit uvádění místních a zdravých produktů na trh;

51.

vyzývá k investicím do zpracování zemědělských produktů a potravin, jež musí umožnit snížení dopadů balení a obalů na výrobek a racionalizaci při jejich využívání s ohledem na omezení vzniku odpadů a plýtvání ve vztahu k ochraně produktu;

52.

přikládá velký význam spolupráci všech zainteresovaných stran při zavádění komplexního a povinného evropského systému snadno rozpoznatelného označování potravin pro všechny výrobky včetně těch, kterým právní předpisy v současné době přiznávají výjimku, a rozšíření obsahu informací o výživových hodnotách, aby mohli spotřebitelé činit informovaná rozhodnutí o tom, co budou konzumovat;

53.

navrhuje označovat horské produkty zvláštním grafickým symbolem, který upozorní na jejich specifické rysy, např. kvalitu půdy, ovzduší nebo vody, jakož i objem výroby;

54.

důrazně podporuje zavedení jednotného evropského systému určování velikosti porcí, aby bylo možné provádět srovnání mezi produkty jednotlivých zemí;

55.

naléhavě vyzývá potravinářské odvětví, aby spolupracovalo s místními a regionálními orgány na přijetí opatření na vnitrostátní, komunitní a místní úrovni s cílem podporovat zdravé stravování v rámci závazku potravinářských společností jakožto sociálně odpovědných podniků;

Místní výrobci, farmářské trhy a pouliční prodejci

56.

vítá úsilí místních orgánů podporovat alternativní potravinové sítě, jako jsou ekologické farmářské trhy, které umožňují zdravou a udržitelnou volbu potravin;

57.

vítá úsilí místních a regionálních orgánů napomáhat vytváření studijních skupin, v nichž si budou producenti a zpracovatelé vyměňovat praktické zkušenosti s ekologickým zemědělstvím. Činnost těchto studijních skupin může doplňovat tradiční zemědělské programy, jež nabízejí vzdělávací střediska, školy a vysoké školy;

58.

vybízí k opatřením, která podpoří zavádění základních místních služeb a sítí zaměřených na konsolidaci trhu místních výrobků, agroturistiku, ochranu a obnovu venkovských oblastí, s cílem podpořit obchod se zdravými a tradičními potravinami;

59.

vítá soukromé iniciativy místních nevládních organizací, které směrují spotřebitele k volbě zdravého životního stylu, přičemž doplňují vládní politiky a legislativní iniciativy na evropské a vnitrostátní úrovni;

60.

vyzývá místní sdělovací prostředky (televizi, rozhlas, internet, tisk a sociální média), aby se zapojily do vzdělávacích kampaní v oblasti potravin a dodržovaly regulační omezení ohledně reklamy na nezdravé potraviny a nápoje, v souladu s výzvou Světové zdravotnické organizace;

61.

podporuje rozvoj potravinářských sítí, včetně farmářských trhů, kde místní výrobci přímo nabízejí spotřebitelům zdravé a vysoce kvalitní potraviny za přiměřené ceny. Zachovávají tím mj. gastronomickou kulturu místní komunity a pomáhají chránit biologickou rozmanitost;

62.

upozorňuje na skutečnost, že strategické plánování a spolupráce správních orgánů všech úrovní se zapojením příslušných zainteresovaných stran má zásadní význam pro podporování zdravých a udržitelných rozhodnutí;

63.

podporuje sdílené přesvědčení, že pokud mají být nalezena udržitelná řešení, jsou nezbytnou podmínkou spolehlivá partnerství s místními orgány.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Zdravá strava, Fakta a čísla č. 394, aktualizováno v září 2015.

(2)  http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/7694616/3-14102016-BP-EN.pdf.

(3)  https://ec.europa.eu/jrc/sites/jrcsh/files/public-procurement-food-health-technical-report.pdf.

(4)  http://www.hse.ie/eng/about/Who/healthwellbeing/Our-Priority-Programmes/HEAL/HEAL-docs/tackling-food-marketing-to-children-in-a-digital-world-trans-disciplinary-perspectives-WHO-2016.pdf.

(5)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/ELI/?eliuri=eli:dec_impl:2014:424:oj.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/27


Stanovisko Evropského výboru regionů – Návrhy reformy hospodářské a měnové unie (prosinec 2017)

(2018/C 387/06)

Zpravodaj:

Christophe ROUILLON (FR/SES), starosta obce Coulaines

Odkazy:

Návrh směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla pro posílení rozpočtové odpovědnosti a střednědobé rozpočtové orientace v členských státech

COM(2017) 824 final

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance – Evropský ministr hospodářství a financí

COM(2017) 823 final

Návrh nařízení Rady o zřízení Evropského měnového fondu

COM(2017) 827 final

Pro informaci:

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance – Další kroky k dokončení hospodářské a měnové unie: plán

COM(2017) 821 final

I.   DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Návrh směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla pro posílení rozpočtové odpovědnosti a střednědobé rozpočtové orientace v členských státech

(COM(2017) 824 final)

Pozměňovací návrh 1

7. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Protože hospodářská a finanční krize zanechala řadě členských států dědictví vysokého veřejného dluhu, rámec numerických rozpočtových pravidel specifických pro každý členský stát, jejichž cílem je posílit odpovědné provádění fiskální politiky a současně účinně prosazovat dodržování rozpočtových závazků vyplývajících ze SFEU, má zásadní význam pro zajištění konvergence veřejného dluhu k obezřetným úrovním. Tento rámec by měl zejména stanovit střednědobý cíl, pokud jde o strukturální saldo, který je závazný pro vnitrostátní rozpočtové orgány a jejich každoroční rozhodnutí. Střednědobé cíle pro stav rozpočtu umožňují zohlednění různých poměrů dluhu k HDP a rizik členských států v oblasti udržitelnosti, zakotvují vývoj dluhu směrem k referenční hodnotě stanovené v článku 1 Protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

Protože řada členských států čelí vysokému veřejnému dluhu a současně nedostatečným veřejným investicím, rámec numerických rozpočtových pravidel specifických pro každý členský stát, jejichž cílem je posílit odpovědné provádění fiskální politiky a současně účinně prosazovat dodržování rozpočtových závazků vyplývajících ze SFEU, má zásadní význam pro zajištění konvergence veřejného dluhu k obezřetným úrovním. Tento rámec by měl pomocí transparentního a demokratického postupu na vnitrostátní úrovni zejména stanovit střednědobý cíl, pokud jde o strukturální saldo, který je závazný pro vnitrostátní rozpočtové orgány a jejich každoroční rozhodnutí. Střednědobé cíle pro stav rozpočtu umožňují zohlednění různých poměrů dluhu k HDP a rizik členských států v oblasti udržitelnosti, přihlédnutí k provádění strukturálních reforem s přidanou evropskou hodnotou na úrovni členských států, které by byly v souladu se sdílenými či podpůrnými evropskými pravomocemi a mohly by mít významný pozitivní sociálně-ekonomický dopad, a zakotvují vývoj dluhu směrem k referenční hodnotě stanovené v článku 1 Protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

Odůvodnění

Vyplývá z textu.

Pozměňovací návrh 2

8. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Za účelem dosažení a udržení střednědobého cíle ve strukturálním vyjádření je nezbytné, aby členské státy stanovily konsistentní postup korekce, a to na základě proměnných, které mohou rozpočtové orgány ovlivnit. Vnitrostátní fiskální plánování podpořené předpokládaným vývojem výdajů vládních institucí očištěných o dopad diskrečních opatření na straně příjmů podporuje při sledování vývoje ve fiskální oblasti účinnost, transparentnost a odpovědnost. Za účelem navázání plánu pevně na celkové fiskální výsledky ve střednědobém horizontu a zajištění posílení odpovědnosti jednotlivých členských států za fiskální politiku by měl být pro celé volební období, jak je uvedeno ve vnitrostátním ústavním právním řádu každého členského státu, stanoven střednědobý vývoj růstu výdajů vládních institucí očištěných o vliv diskrečních opatření na straně příjmů . Uvedený plán by měl být stanoven, jakmile se nová vláda ujme svého úřadu, a roční rozpočty by se jím měly řídit , aby bylo dosaženo rozhodné konvergence ke střednědobému cíli.

Za účelem dosažení a udržení střednědobého cíle ve strukturálním vyjádření je nezbytné, aby členské státy stanovily konsistentní postup korekce, a to na základě proměnných, které mohou rozpočtové orgány ovlivnit. Vnitrostátní fiskální plánování podpořené předpokládaným vývojem výdajů vládních institucí očištěných o dopad diskrečních opatření na straně příjmů podporuje při sledování vývoje ve fiskální oblasti účinnost, transparentnost a odpovědnost. Za účelem navázání plánu pevně na celkové fiskální výsledky ve střednědobém horizontu a v souladu s výsadami členských států v daňové oblasti a s ustanoveními článků 110 až 113 SFEU by měl být pro celé volební období, jak je uvedeno ve vnitrostátním ústavním právním řádu každého členského státu, stanoven pomocí transparentního a demokratického postupu střednědobý vývoj růstu výdajů vládních institucí , přičemž by na základě zásad partnerství a víceúrovňové správy měly být zapojeny místní a regionální orgány a sociální a ekonomičtí partneři, a členské státy by tak převzaly větší odpovědnost za fiskální politiku . Uvedeným plánem by se měly řídit roční rozpočty, aby bylo dosaženo postupné konvergence ke střednědobému cíli.

Odůvodnění

„Střednědobý vývoj růstu výdajů vládních institucí“ sám o sobě neumožňuje „zajištění posílení odpovědnosti jednotlivých členských států za fiskální politiku“.

Vývoj nelze stanovit pro volební období a v momentě, kdy se nová vláda ujme svého úřadu.

Pozměňovací návrh 3

9. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Provádění hlavních strukturálních reforem podporujících dlouhodobou udržitelnost by mohlo vzhledem ke svým budoucím pozitivním účinkům ospravedlnit změny v postupu korekce směrem k dosažení střednědobého cíle, pokud mají ověřitelný pozitivní rozpočtový dopad, což bude potvrzeno posouzením provedeným podle procedurálních požadavků Paktu o stabilitě a růstu. Za účelem usnadnění hospodářské stabilizace by výjimečné okolnosti – ve formě prudkého hospodářského propadu v eurozóně nebo v Unii jako celku či neobvyklé události, které dotyčný členský stát nemůže nikterak ovlivnit a které mají zásadní dopad na rozpočet – měly umožnit dočasné odchýlení od střednědobého cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení, pokud toto odchýlení neohrozí fiskální udržitelnost ve střednědobém horizontu.

Provádění hlavních strukturálních reforem s přidanou evropskou hodnotou a spojených s pravomocemi EU nebo provádění veřejných investic podporujících dlouhodobou udržitelnost by mohlo ospravedlnit změny v postupu korekce směrem k dosažení střednědobého cíle, pokud mají ověřitelný pozitivní rozpočtový dopad, což bude potvrzeno posouzením provedeným podle procedurálních požadavků Paktu o stabilitě a růstu. Za účelem usnadnění hospodářské stabilizace by výjimečné okolnosti – ve formě prudkého hospodářského propadu v jednom nebo více členských státech, v eurozóně nebo v Unii jako celku či neobvyklé události, které dotyčný členský stát nemůže nikterak ovlivnit a které mají zásadní dopad na rozpočet – měly umožnit dočasné odchýlení od střednědobého cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení, pokud toto odchýlení neohrozí fiskální udržitelnost ve střednědobém horizontu.

Odůvodnění

Některé veřejné investice přinášející pozitivní, přímé a ověřitelné dlouhodobé rozpočtové dopady na růst a udržitelnost veřejných financí se považují za rovnocenné hlavním strukturálním reformám v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Při formulaci vnitrostátních rozpočtových pravidel je rovněž třeba zohlednit „investiční doložku“ Paktu o stabilitě a růstu.

Protože se jedná o zavedení rámce rozpočtových pravidel na vnitrostátní úrovni, je nezbytné zohlednit případné výjimečné situace, které by měly dopad na jeden nebo více členských států, aniž by však vedly k propadu celé eurozóny nebo Unie.

Pozměňovací návrh 4

17. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Článek 13 TSCG stanoví, že rozpočtové politiky a ostatní otázky, na něž se uvedená smlouva vztahuje, budou projednávány na meziparlamentních zasedáních organizovaných Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty smluvních stran podle hlavy II Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii připojeného ke Smlouvám. Touto směrnicí není uvedená praxe dotčena , neboť diskuze přispívá ke zvyšování demokratické odpovědnosti v kontextu správy ekonomických záležitostí Unie.

Článek 13 TSCG stanoví, že rozpočtové politiky a ostatní otázky, na něž se uvedená smlouva vztahuje, budou projednávány na meziparlamentních zasedáních organizovaných Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty smluvních stran podle hlavy II Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii připojeného ke Smlouvám. Těchto zasedání se účastní Evropský výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor. Tato směrnice znovu potvrzuje uvedenou praxi , neboť diskuze přispívá ke zvyšování demokratické odpovědnosti v kontextu správy ekonomických záležitostí Unie.

Odůvodnění

Praxe meziparlamentních zasedání přispívá k posílení demokratické odpovědnosti v rámci hospodářské správy Unie a musí být tedy znovu potvrzena. Kromě toho je třeba uznat skutečnou účast VR na těchto schůzích.

Pozměňovací návrh 5

Čl. 2 – písm. a

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Článek 2

Definice

Článek 2

Definice

(…)

(…)

Kromě toho se použijí také následující definice:

(a)

„zvláštními okolnostmi“ se rozumí neobvyklá událost, kterou dotyčný členský stát nemůže nikterak ovlivnit a která má zásadní dopad na finanční situaci sektoru vládních institucí, nebo případ prudkého hospodářského propadu v eurozóně nebo v EU jako celku;

Kromě toho se použijí také následující definice:

(a)

„zvláštními okolnostmi“ se rozumí neobvyklá událost, kterou dotyčný členský stát nemůže nikterak ovlivnit a která má zásadní dopad na finanční situaci sektoru vládních institucí, nebo případ prudkého hospodářského propadu jednoho nebo více členských států, v eurozóně nebo v EU jako celku;

Odůvodnění

Viz pozměňovací návrh k bodu odůvodnění 9.

Pozměňovací návrh 6

Čl. 3 – odst. 2 – písm. a

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Článek 3

Fiskální odpovědnost a střednědobá rozpočtová orientace

Článek 3

Fiskální odpovědnost a střednědobá rozpočtová orientace

(…)

(…)

(a)

roční rozpočty by měly zajistit soulad se střednědobým cílem uvedeným v odst. 1 písm. a) nebo směřování k tomuto cíli, a to zejména zajištěním dodržení vývoje výdajů vládních institucí uvedeného v písmenu b) uvedeného odstavce. Při definování postupu korekce směrem k dosažení střednědobého cíle a v souladu s procedurálními požadavky rámce Unie mohou členské státy vzít v úvahu provádění hlavních strukturálních reforem, které mají přímé dlouhodobé příznivé účinky na rozpočet, mimo jiné zvýšením potenciálního udržitelného růstu, a proto mají prokazatelný dopad na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

(a)

roční rozpočty by měly zajistit soulad se střednědobým cílem uvedeným v odst. 1 písm. a) nebo směřování k tomuto cíli, a to zejména zajištěním dodržení vývoje výdajů vládních institucí uvedeného v písmenu b) uvedeného odstavce. Při definování postupu korekce směrem k dosažení střednědobého cíle a v souladu s procedurálními požadavky rámce Unie mohou členské státy vzít v úvahu: provádění hlavních strukturálních reforem, které přinesly evropskou přidanou hodnotou, odpovídají sdíleným či podpůrným pravomocem a mohly by mít významný sociálně-ekonomický dopad, provádění veřejných investic a spolufinancování z evropských strukturálních a investičních fondů nebo z Evropského fondu pro strategické investice, které mají přímé dlouhodobé příznivé účinky na rozpočet, mimo jiné zvýšením potenciálního udržitelného růstu, a proto mají prokazatelný dopad na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Odůvodnění

Některé veřejné investice přinášející pozitivní, přímé a ověřitelné dlouhodobé rozpočtové dopady na růst a udržitelnost veřejných financí se považují za rovnocenné hlavním strukturálním reformám v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Při formulaci vnitrostátních rozpočtových pravidel je rovněž třeba zohlednit „investiční doložku“ Paktu o stabilitě a růstu.

Pozměňovací návrh 7

Čl. 3 – odst. 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Článek 3

Fiskální odpovědnost a střednědobá rozpočtová orientace

4.     Členské státy určí nezávislé orgány pro sledování dodržování pravidel uvedených v odstavcích 1 a 2. Nezávislé orgány poskytují veřejná posouzení s cílem určit:

a)

přiměřenost střednědobého cíle podle odst. 1 písm. a) a vývoje výdajů vládních institucí uvedeného v odst. 1 písm. b). Posouzení zohlední zejména věrohodnost makroekonomické prognózy, z níž se vychází, míru specifikace plánovaných výdajů a příjmů vládních institucí a potenciální přímé dlouhodobé příznivé účinky hlavních strukturálních reforem na rozpočet;

b)

splnění střednědobého cíle a trendu výdajů vládních institucí, včetně existence závažného rizika vzniku značného odchýlení od střednědobého cíle či od cesty k jeho postupnému dosažení;

c)

vznik či zánik zvláštních okolností uvedených v odstavci 3.

 

Odůvodnění

Všechny členské státy již mají veřejné instituce pro nezávislé posuzování veřejných výdajů a příjmů. Není třeba zřizovat další instituce, jejichž legitimita se zdá být nejasná a jež by mohly opětovně zpochybnit odpovědnost členských států za rozpočtovou politiku.

Pozměňovací návrh 8

Vložit nový článek za článek 5:

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

 

Nový článek

Meziparlamentní konference

Jak stanoví hlava II Protokolu (č. l) o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii připojeného ke Smlouvám o Evropské unii, Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty členských států společně vymezí uspořádání a podporu konference sdružující zástupce dotčených výborů Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů s cílem projednat rozpočtové politiky a hospodářskou správu Unie. Těchto konferencí se účastní poradní instituce Unie – Evropský výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor.

Odůvodnění

Viz pozměňovací návrh 4 k bodu odůvodnění 17.

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

vítá ochotu Komise co nejdříve reformovat a prohloubit hospodářskou a měnovou unii (HMU), zatímco se evropské hospodářství nachází ve fázi relativního zotavení, přičemž je třeba dbát na to, aby byla zajištěna konvergence mezi členskými státy eurozóny a členskými státy mimo ni. Krize od roku 2008 dala vyniknout nedostatkům institucionálního rámce eurozóny a přijatá opatření nejsou dostatečná k zajištění její stability a prosperity vzhledem k možným novým hospodářským a finančním otřesům; poukazuje na to, že nedostatečná konvergence a soudržnost uvnitř Unie a hospodářská a bankovní nestabilita mají zvláštní dopad na místní a regionální orgány, zejména s ohledem na nárůst sociálních výdajů z důvodů krize, omezení jejich investiční kapacity a zachování uspokojivé úrovně kvality veřejných služeb (1);

2.

podporuje zásadu zavedení rozpočtové kapacity určené ke zvýšení odolnosti eurozóny a k přípravě konvergence s budoucími členy eurozóny. Tato kapacita však musí být financována z vlastních zdrojů, které budou jiné než ty, jež jsou stanoveny pro financování rozpočtu Evropské unie, aby se zabránilo tomu, že tato kapacita bude mít dopad na programy EU, které jsou přístupné pro země EU-27. Tato kapacita by měla být započítána mimo strop zdrojů rozpočtu EU;

3.

lituje však, že v návrhu, který Komise předložila dne 31. května 2018, se tato kapacita využívá pro opatření zaměřená na strukturální reformy, která nutně nesouvisejí s konvergencí v eurozóně, a na evropský mechanismus stabilizace investic ve formě půjčky poměrně nízké částky ve výši maximálně 30 miliard EUR, a že na sám nástroj na podporu konvergence se zde vyčleňuje pouze 2,16 miliard EUR;

4.

souhlasí s možným evropským spolufinancováním strukturálních reforem na místní úrovni, pokud by v souladu se zásadou subsidiarity probíhaly v oblastech, v nichž má EU pravomoci, týkaly by se opatření s přidanou evropskou hodnotou a měly významný pozitivní hospodářský dopad. Návrh nařízení předložený dne 31. května 2018, jímž se zavádí program na podporu reforem s celkovým rozpočtem ve výši 25 miliard EUR, bude předmětem samostatného stanoviska VR;

5.

domnívá se nicméně, že tyto nové finanční nástroje nemohou být financovány na úkor politiky soudržnosti (2) (3);

6.

připomíná svou výzvu týkající se lepší koordinace hospodářských, ale také sociálních politik v rámci evropského semestru, a žádá, aby do ní byly pomocí „kodexu chování“ více zapojeny místní a regionální orgány (4);

7.

zdůrazňuje, že současná pravidla a postupy pro evropskou kontrolu vnitrostátních rozpočtů v rámci Unie nejsou schopna účinně zabránit nerovnováze a zranitelnosti a postrádají demokratickou legitimitu;

8.

bere na vědomí návrh Evropské komise, který se týká cenných papírů zajištěných státními dluhopisy (sovereign bond-backed securities neboli SBBS) a jehož účelem je posílit integraci a diverzifikaci v rámci evropského finančního sektoru. VR uznává, že by cenné papíry zajištěné státními dluhopisy a priori neznamenaly sdílení rizik a ztrát mezi členskými státy eurozóny a tyto cenné papíry by přispěly k oslabení vazby mezi bankami a státy a k tomu, že by byly méně upřednostňovány státní dluhopisy. VR si však znovu klade otázku, jak by proměna státních dluhopisů na sekuritizované produkty snížila riziko místo toho, aby ho rozdělila mezi neregulované finanční subjekty (5);

9.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné dokončit bankovní unii, a lituje, že Evropská rada odložila přijetí plánu pro její dokončení na červen 2018. Podporuje souběžný přístup spočívající ve snížení objemu nedobytných pohledávek a úvěrů se selháním u bank se současným postupným zavedením evropského systému pojištění vkladů;

Návrh směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla pro posílení rozpočtové odpovědnosti a střednědobé rozpočtové orientace v členských státech

10.

bere na vědomí návrh Komise, aby byl obsah Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (TSCG) začleněn do evropského právního rámce, jak stanoví článek 16 této smlouvy; klade si však otázku, zda je z právního, politického a demokratického hlediska vhodné využít návrhu směrnice (na základě čl. 126 odst. 14 Smlouvy o fungování Evropské unie), který počítá jen s jednou konzultací Evropského parlamentu a neposkytuje tedy záruku, že rozhodnutí bude přijato transparentně a demokraticky, což je však nezbytné s ohledem na výzvy opatření;

11.

zdůrazňuje však, že TSCG stanoví toto začlenění „na základě vyhodnocení zkušeností s jejím plněním“, vyhodnocení, které podle všeho Komise vyčerpávajícím způsobem neprovedla a nezveřejnila. Toto vyhodnocení mělo objasnit znepokojivou situaci veřejných investic v EU. Podle Eurostatu celkové veřejné investice v Unii poklesly ze 3,4 % HDP v roce 2008 na 2,7 % HDP v roce 2016. Současně došlo ještě k poklesu investic místních orgánů, a to z 1,5 % HDP v roce 2008 na 1,1 % HDP v roce 2016, přičemž v některých státech je situace ještě vážnější (6). Vyjadřuje proto politování nad tím, že veřejné investice jsou často nejvíce poznamenány politikami fiskální konsolidace, a to i na úrovni místních a regionálních orgánů, které odpovídají za více než polovinu veřejných investic v EU a jejich investice mají přímý dopad na místní hospodářství a na každodenní život evropských občanů. V této souvislosti je rovněž znepokojen rostoucí centralizací veřejných investic, kdy část investic prováděná veřejnými orgány jasně poklesla oproti 60 % úrovni, které dosahovala v 90. letech 20. století (7); Toto vyhodnocení mělo rovněž zdůraznit dopad krize a politiky fiskální konsolidace na sociální výdaje a na státní sociální služby v mnoha zemích a regionech;

12.

je znepokojen tím, že v návrhu Komise nejsou zmíněny veřejné investice, tím spíše, že v minulosti byla uznána nezbytná flexibilita spojená s investicemi, zejména ve sdělení Komise z ledna 2015 na toto téma (8), a že určité veřejné investice mají pozitivní a prokazatelné dlouhodobé dopady na růst a tím na udržitelnost veřejných financí; připomíná rovněž v této souvislosti, že čl. 126 odst. 3 SFEU stanoví, že zpráva předběžně vypracovaná při zahájení postupu při nadměrném schodku „přihlédne k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, jakož i ke všem dalším rozhodujícím faktorům“;

13.

připomíná kromě toho, že VR si položil otázku ohledně právní jistoty, kterou zajišťuje interpretační sdělení Komise, a vyjádřil domněnku, že bude třeba vzít v úvahu míru nedostatečných investic na vnitrostátní nebo regionální úrovni, aby bylo dosaženo skutečného dopadu na schopnost veřejných orgánů investovat (9). Utvrzuje se v této analýze při četbě sdělení ze dne 23. května 2018, které se týká přezkumu flexibility v rámci Paktu o stabilitě a růstu (10), jelikož od roku 2015 pouze čtyři členské státy požádaly o to, aby mohly využít ustanovení o strukturálních reformách či o investicích, ačkoli téměř polovina členských států plnila podmínky pro využití ustanovení o strukturálních reformách. Využití ustanovení o investicích totiž značně omezila podmínka, podle níž musí členský stát procházet obdobím hospodářských potíží. Pro některé členské státy představovala rovněž zátěž povinnost dodržovat bezpečnostní rezervu ohledně hraniční hodnoty schodku ve výši 3 % po dobu tří let. Jak přiznala sama Komise, „je obtížné přesně posoudit dopad (interpretačního sdělení) na objem veřejných investic“. Aby došlo k účinkům na míru investic, zdá se nutné rozšířit oblast působnosti sdělení;

14.

opětovně připomíná svou žádost, aby veřejné výdaje členských států a místních a regionálních orgánů na spolufinancování programů podporovaných z evropských strukturálních a investičních fondů, transevropských sítí a Nástroje pro propojení Evropy nebyly uváděny mezi strukturálními, veřejnými či podobnými výdaji, které jsou zohledňovány v rámci Paktu o stabilitě a růstu, a to bezpodmínečně, protože tyto investice jsou ze své podstaty kvalitními evropskými investicemi;

15.

zdůrazňuje, že v souladu s protokolem č. 12 SFEU odpovídají členské státy za schodky veřejné správy, jež zahrnuje veškeré úrovně správy. Dopad fiskálních pravidel EU na evropské místní a regionální orgány se však zároveň podstatně liší. Tento dopad závisí na tom: a) jak členské státy tato fiskální pravidla EU převedly do vnitrostátních právních předpisů; b) jaký je stupeň fiskální decentralizace v daném členském státě; c) jak rozsáhlé mají místní a regionální orgány pravomoci a d) jaká je jejich finanční situace, jež se může v jednotlivých členských státech výrazně lišit;

16.

vyzývá opětovně Komisi, aby předložila bílou knihu, v níž bude na úrovni EU klasifikována kvalita veřejných investic na účtech veřejných výdajů podle jejich dlouhodobých účinků (11);

17.

domnívá se, že směrnice o zavedení rámce rozpočtových pravidel na vnitrostátní úrovni by měla zohlednit případné výjimečné situace, které by měly dopad na jeden nebo více členských států, aniž by však vedly k propadu celé eurozóny nebo Unie;

18.

znovu připomíná své znepokojení ohledně toho, že účetní norma Eurostat ESA 2010, jež má platit od září 2014, nerozlišuje mezi výdaji a investicemi. Provedení těchto standardů ve vnitrostátním právu v některých členských státech znamená, že jsou místní a regionální orgány nuceny uplatňovat stropy pro maximální objem veřejných investic na obyvatele a rok. Tyto stropy budou bránit zejména místním a regionálním orgánům v tom, aby poskytovaly spolufinancování potřebné pro projekty evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů. Rovněž budou těm místním a regionálním orgánům, které mají finanční rezervy, překážet v tom, aby spustily významné investiční projekty nesouvisející s ESI fondy; vyzývá proto Komisi, aby předložila zprávu o provádění systému ESA 2010;

19.

konstatuje, že rozumným způsobem, jak nakládat s pravidly Paktu o stabilitě a růstu, aniž by se otevřela možnost pro mistrné účetní kousky, je přepracovat pravidla pro odpisy u veřejných investic a nepočítat celé investiční náklady jako náklady v prvním roce, ale stejně jako soukromé podniky odepisovat náklady na základě očekávané délky investic;

20.

domnívá se, že praxe meziparlamentních zasedání, která jsou stanovena článkem 13 TSCG, přispívá k posílení demokratické odpovědnosti v rámci hospodářské správy Unie a musí být tedy v tomto návrhu směrnice znovu potvrzena, ale požaduje, aby byla účast VR na těchto zasedáních formalizována s cílem uznat nezbytnou účast místních a regionálních orgánů na hospodářské správě;

Návrh nařízení Rady o zřízení Evropského měnového fondu

21.

domnívá se, že Evropský nástroj finanční stability (EFSF) a jeho nástupce, Evropský mechanismus stability (ESM), byly nezbytné při krátkodobém řízení hospodářské a finanční krize; konstatuje však, že rozhodování v rámci ESM není transparentní, že nezbytná jednomyslnost zůstává možným zdrojem blokací a že tyto nástroje stojí mimo evropský právní rámec;

22.

vítá proto skutečnost, že návrh Komise začleňuje ESM do evropského primárního práva, stanoví jeho odpovědnost vůči Evropskému parlamentu, aniž jsou dotčeny členské státy mimo eurozónu, a ukládá mu povinnost zveřejňovat výroční zprávy a roční účetní závěrky, řídit se pravidly pro přístup k dokumentům a podřizuje jej Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a evropskému veřejnému ochránci práv;

23.

podporuje kromě toho návrh Komise, který stanoví, že významná rozhodnutí týkající se především finanční pomoci budou přijímána váženou většinou 85 % na základě poskytnutého kapitálu, nikoli jako dosud jednomyslně, což by mělo přijímání rozhodnutí usnadnit;

24.

podporuje rovněž využití Evropského měnového fondu coby mechanismu jištění nebo tzv. „backstopu“ pro Jednotný fond pro řešení krizí, který je hlavním prvkem bankovní unie, pokud zdroje posledně jmenovaného fondu nejsou dostatečné pro to, aby umožnily předepsané řešení krizí velkých bank v problémech;

25.

navrhuje nicméně změnit název fondu za účelem zvýšení jeho čitelnosti a jasnosti pro občany; podle článku 127 SFEU měnovou politiku definuje a provádí Evropská centrální banka a vnitrostátní centrální banky v rámci Evropského systému centrálních bank (ESCB); fond stanovený tímto nařízením se na ní nijak nepodílí, a proto by jeho název neměl obsahovat pojem „měnový“; domnívá se, že vhodnější název by byl „Evropský fond pomoci“ nebo „Evropský fond stabilizace;

Sdělení: Evropský ministr hospodářství a financí

26.

vítá sdělení Komise o evropském ministrovi hospodářství a financí, který by byl současně místopředsedou Komise a předsedou Euroskupiny, a měl by tak dvojí legitimitu a zosobňoval by lepší demokratickou odpovědnost a čitelnost správy HMU. Je však nutné upřesnit, jak bude takto funkce vykonávána, aby nevedla k větší centralizaci rozhodování o rozpočtu;

27.

připomíná svou podporu spojení funkce předsedy Euroskupiny a komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, aby byly zastoupeny všeobecné zájmy eurozóny v Euroskupině a aby tento úředník mohl být odpovědný vůči Parlamentu, což v současnosti není;

28.

konstatuje, že pokud bude volen evropský ministr hospodářství a financí, byl by jako kombinovaný právní základ použitelný článek 2 protokolu 14 o Euroskupině a článek 17 SEU;

29.

domnívá se však, že toto opatření musí doprovázet důkladná reforma samotné Euroskupiny, jejíž statut musí být více formalizován a která musí například zveřejňovat podrobné zápisy, tak aby hlavní rozhodnutí přijatá během zasedání byla přijímána transparentně;

30.

připomíná navíc své přesvědčení, že problém nedostatečné demokratičnosti HMU bude možné vyřešit pouze tehdy, pokud evropští občané budou přesvědčeni, že HMU brání rovněž zásadu společenského pokroku a že zaměstnanost, růst mezd a sociální normy nejsou v porovnání s makroekonomickými a rozpočtovými zájmy považovány za druhotné;

31.

považuje za zásadně důležité prohloubení HMU a koordinaci fiskálních politik, zejména prostřednictvím realizace bankovní unie a unie kapitálových trhů a EMF. Současně je nutné vnímat politickou situaci a veřejné mínění.

V Bruselu dne 5. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Stanovisko VR Diskusní dokument o prohloubení HMU do roku 2025. Přijato dne 30. listopadu 2017. Zpravodaj: Christophe Rouillon (FR/SES): http://webapi.cor.europa.eu/documentsanonymous/cor-2017-03197-00-01-ac-tra-cs.docx.

(2)  Usnesení VR o změně nařízení o společných ustanoveních ESI fondů na podporu strukturálních reforem. Přijato dne 1. února 2018: http://webapi.cor.europa.eu/documentsanonymous/cor-2017-06173-00-00-res-tra-cs.docx.

(3)  Stanovisko VR Pozměněný program na podporu strukturálních reforem a nové rozpočtové nástroje pro eurozónu. Zpravodajka: Olga Zrihen (BE/SES). Přijato dne 22. března 2018. http://webapi.cor.europa.eu/documentsanonymous/cor-2018-00502-00-00-ac-tra-cs.docx.

(4)  Stanovisko VR Zlepšit řízení evropského semestru – kodex chování pro zapojení místních a regionálních orgánů. Zpravodaj: Rob Jonkman (NL/EKR). Přijato dne 11. května 2017. Úř. věst. C 306, 15.9.2017, s. 24.

(5)  Viz odstavec 22 stanoviska VR ze dne 30. 11. 2017Diskusní dokument o prohloubení HMU do roku 2025.

(6)  Eurostat: Tvorba hrubého fixního kapitálu ve veřejném sektoru. Kód: tec00022. Prozatímní údaje pro rok 2016. http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tec00022&language=en.

(7)  Evropská komise (EK), Sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Září 2017, s. 168. http://ec.europa.eu/regional_policy/en/information/cohesion-report/.

(8)  Sdělení EK Optimální využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu. 13. ledna 2015. Odkaz: COM(2015) 12 final: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:52015DC0012&from=CS.

(9)  Stanovisko VR Optimální využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu. Přijato dne 9. července 2015. Zpravodajka: Olga Zrihen (BE/SES). Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 22.

(10)  COM(2018) 335 final.

(11)  Stanovisko VR Podpora kvality veřejných výdajů v oblastech, ve kterých EU vykonává činnost. Zpravodajka: Catiuscia Marini (IT/SES). Úř. věst. C 19, 21.1.2015, s. 4.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/37


Stanovisko Evropského výboru regionů Balíček předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek

(2018/C 387/07)

Zpravodaj:

Adrian Ovidiu TEBAN (RO/ELS), starosta města Cugir

Odkazy:

sdělení Zajistit lepší fungování zadávání veřejných zakázek v Evropě a pro Evropu,

COM(2017) 572 final

sdělení Podpora investic prostřednictvím dobrovolného posouzení ex ante aspektů zadávání veřejných zakázek pro velké projekty infrastruktury,

COM(2017) 573 final

doporučení Komise o profesionalizaci zadávání veřejných zakázek,

C(2017) 6654 final

I.   OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

konstatuje, že směrnice o zadávání veřejných zakázek z roku 2014 byly v mnoha členských státech provedeny teprve nedávno a orgány a hospodářské subjekty se jim ještě stále prostřednictvím školení a konzultací přizpůsobují. V této souvislosti poznamenává, že je zároveň třeba učinit větší pokrok u digitálního zadávání veřejných zakázek;

2.

vyzývá Komisi, aby do tří let od provedení v každém členském státě důkladně posoudila, jak byla pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek provedena do vnitrostátního práva a jak jsou uplatňována, přičemž doporučuje víceúrovňový přístup. Domnívá se, že toto posouzení provádění pravidel by se mělo zaměřit na způsob jejich provádění na místní a regionální úrovni, vzhledem k tomu, do jaké míry se veřejné zakázky týkají orgánů na nižší než celostátní úrovni, které jsou klíčovými partnery ve fázi provádění, a na zhodnocení toho, do jaké míry nová pravidla zjednodušila nebo zkomplikovala právní předpisy v této oblasti za řádného provedení směrnic, usnadnila přístup malých a středních podniků k nabídkovým řízením, omezila byrokratické překážky a zvýšila míru využívání strategického zadávání veřejných zakázek. Rovněž je nutné posoudit, zda přispěla – a případně nakolik – ke zvýšení efektivnosti veřejných výdajů a ke zlepšení zaměstnanosti. V návaznosti na jednání v rámci pracovní skupiny pro subsidiaritu je VR připraven spolupracovat s ostatními evropskými institucemi při zajišťování lepší zpětné vazby o provádění politik EU na místní a regionální úrovni, aby legislativní práce Unie byla prospěšnější jejím občanům;

3.

domnívá se, že strategické zadávání veřejných zakázek zavedené reformou z roku 2014 zvyšuje složitost postupů zadávání veřejných zakázek a že je možné, že bude nutné zajistit úředníkům odpovědným za zadávání těchto zakázek další vyškolení, aby se předešlo nejistotě ohledně zákonnosti přidávání dalších kritérií za účelem podpory inovačních, sociálních nebo environmentálních cílů. Zdůrazňuje, že každá nová iniciativa Komise v oblasti zadávání veřejných zakázek musí být pečlivě posouzena s cílem zohlednit místní podmínky a zabránit zvyšování administrativní zátěže zadavatelů;

4.

vyjadřuje politování nad tím, že pravidla státní podpory, evropská účetní pravidla, jako je například ESA 2010, a praxe Komise de facto vyvíjejí tlak na to, aby bylo využíváno zadávání veřejných zakázek jako „snadnější“ způsob dodržování pravidel hospodářské soutěže EU a zamezení problémům spojených s „nadměrnými náhradami“. V důsledku toho dochází k omezení svobody členských států organizovat své veřejné služby, zejména v sociální oblasti, což je v rozporu s ustanoveními článku 14 SFEU. Dále připomíná, že v rámci státní podpory neexistuje ekvivalent výjimky pro zakázky „in house“, s nimiž počítají pravidla pro zadávání veřejných zakázek, což vyvolává další tlak, nejistotu a narušuje řízení a v konečném důsledku zhoršuje plnění rozpočtu;

5.

je znepokojen skutečností, že dokument Quality of Public Administration: A Toolbox for Practitioners (Kvalita veřejné správy – sada nástrojů pro pracovníky z praxe), vydání z roku 2017 (1), který vypracovala Komise, uvádí, že orgány veřejné správy jsou téměř povinny zapojit se do strategického zadávání veřejných zakázek s cílem dosáhnout lepších výsledků pro společnost, a to i v oblasti udržitelnosti a inovací, a že na orgány veřejné správy by se měla jako kogentní požadavek vztahovat povinnost komunikovat s dodavateli;

6.

v této souvislosti by rád zdůraznil, že zohlednění ekologických, sociálních a inovačních kritérií v rámci reformy z roku 2014 musí být v souladu se zásadou místní autonomie při organizaci veřejných služeb ponecháno na uvážení příslušného orgánu veřejné správy, přičemž je nutné se řídit, mimo jiné, kritérii vhodnosti a vyváženou analýzou jak z hlediska nákladů, tak z hlediska investic;

7.

zdůrazňuje, že evropské orgány veřejné správy mohou využitím své kupní síly k výběru zboží, služeb a stavebních děl šetrných k životnímu prostředí významně přispět k udržitelné spotřebě a výrobě, k ekonomice účinněji využívající zdroje, a tudíž k provádění cílů udržitelného rozvoje s pomocí dobrovolného využití ekologických veřejných zakázek. Vítá v této souvislosti skutečnost, že Evropská komise vydala v roce 2017 příručku o veřejných zakázkách pro oběhové hospodářství (2);

8.

zdůrazňuje, že bylo schváleno právo veřejných orgánů na poskytování a přímou organizaci jejich služeb a že reforma z roku 2014 definovala koncepce „in-house“ a „spolupráce v rámci veřejného sektoru“. Veřejné zakázky jsou tedy pouze jedním z řady alternativních způsobů poskytování veřejných služeb, přičemž způsob jejich řízení by tím neměl být ovlivněn;

9.

žádá Komisi, aby urychleně dokončila návrh týkající se zadávání veřejných zakázek podporujících inovace a příručku o sociálně odpovědném zadávání veřejných zakázek, aby se usnadnilo provádění příslušných právních předpisů v členských státech, zejména využívání kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky coby prvního kritéria pro zadání zakázky. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby upřesnila, že se tím nemíní nejnižší cena;

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

Pokud jde o sdělení Zajistit lepší fungování zadávání veřejných zakázek v Evropě a pro Evropu,

10.

schvaluje myšlenku, že účinné řízení veřejných zakázek je nedílnou součástí kvality veřejné správy v celé EU, neboť jde o skutečně průřezovou veřejnou funkci, která prakticky pokrývá všechny veřejné orgány, od federálních ministerstev až po místní veřejné služby, což mu ve velké míře dodává reprezentativní charakter z hlediska kvality správy veřejných věcí (3). Zadávání veřejných zakázek by proto mělo být zahrnuto do programu zlepšování právní úpravy EU;

11.

konstatuje, že balíček je projednáván před uplynutím lhůt pro postupné zavedení nových pravidel týkajících se využívání digitálních nástrojů v rámci zadávání zakázek do října 2018. Proto se ještě uvidí, jestli nová pravidla týkající se elektronického zadávání veřejných zakázek splní stanovené cíle a zda budou zapotřebí další regulační úpravy;

12.

domnívá se, že stávající právní předpisy týkající se zadávání veřejných zakázek kladou tak silný důraz na zajištění transparentnosti a strategického využívání veřejných zakázek, že je narušena účinnost postupu. Z tohoto důvodu je zadávání veřejných zakázek příliš zatěžující obzvláště pro menší místní a regionální orgány vyhýbají využívání veřejných zakázek, neboť se obávají procedurálních chyb nebo se zdráhají měnit tradiční modely veřejných zakázek nebo rozvíjet inovační veřejné zakázky, a proto by bylo zapotřebí vypracovat standardizované dokumenty pro zadávání veřejných zakázek;

13.

zdůrazňuje, že složité postupy, jakož i chybějící standardizované dokumenty, zvýšily administrativní náklady na zadávání veřejných zakázek (jak pro kupující, tak pro prodávající) a že relativní snadnost, s jakou mohou být rozhodnutí o zadávání veřejných zakázek napadena u odvolacího soudu, vedla k velkému počtu soudních případů a mnohonásobným sporům. Právní předpisy členských států by při provádění cílů směrnic neměly zvyšovat složitost regulace, ani ji lineárně rozšiřovat pod stanovené limity, jak se tomu v některých členských státech stalo. Rostoucí počet případů žalob ze strany uchazečů podle směrnice o opravných prostředcích ukazuje, že Komise a členské státy musí podniknout rozhodné iniciativy, aby zabránily tomu, že budou zájemci o účast ve výběrových řízeních svá práva podle této směrnice zneužívat;

14.

podobně konstatuje, že zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací vyvolává další problémy v oblasti správy a soudržnosti, pokud jde o primární cíle zadávání veřejných zakázek a cíl nástroje inovační politiky. Inovace v oblasti veřejných zakázek rovněž znamená, že pro řešení mnohostranných jednání v rámci složitých projektů jsou zapotřebí vyšší koncepční, provozní a manažerské dovednosti, jakož i standardizované dokumenty;

15.

v této souvislosti konstatuje, že analýza VR týkající se evropského semestru ukazuje, že veřejné zakázky představují častou překážku investic (4). Ze studie VR na téma Překážky investic na místní a regionální úrovni je zřejmé, že pravidla pro zadávání veřejných zakázek kladou značné nároky na města a regiony z hlediska investic, zejména kvůli složitosti, rozdílům ve vymezení pravidel nebo neefektivnosti zadávání veřejných zakázek, nadměrnému trvání a nejistotě ohledně soudního řízení (5);

16.

domnívá se, že tvrzení obsažené ve sdělení, podle něhož se v 55 % nabídkových řízení zakázka nadále přiděluje na základě nejnižší ceny, může být zavádějící, neboť reforma v roce 2014 výrazně rozšířila možnost zohlednit při zadávání veřejných zakázek strategická kritéria, přičemž nový legislativní rámec byl do vnitrostátního práva proveden až v roce 2016. Toto období dosud neumožnilo úplné posouzení dopadu nového rámce. Výbor dodává, že zadání zakázky na základě nejnižší ceny neznamená, že v konkrétním zadávacím řízení nebyly zohledněny sociální nebo environmentální cíle: příslušné specifikace mohou ve skutečnosti uvádět strategická kritéria, například když plně zohlední určitá environmentální nebo energetická kritéria. V těchto případech byla zakázka zadána za nejnižší cenu a současně byla v souladu s pravidly EU plně zohledněna všechna strategická kritéria;

17.

v této souvislosti odkazuje na příslušnou studii pro GŘ pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky „Strategické využití zadávání veřejných zakázek k podpoře environmentálních, sociálně odpovědných a inovačních politik“ (6), která zdůrazňuje, že regionální a místní orgány dodržují celou řadu postupů v oblasti strategického zadávání veřejných zakázek (např. Španělsko), což platí i pro veřejnoprávní subjekty, jako jsou školy, univerzity a veřejné nemocnice;

18.

zdůrazňuje, že při přijímání nových směrnic o zadávání veřejných zakázek byla podpora malých a středních podniků zdůrazněna jako jeden z pěti hlavních bodů reformy veřejných zakázek. Průzkum z roku 2016 o držitelích ceny VR „Evropský podnikatelsky zaměřený region“ však ukazuje, že stupeň zjednodušení ještě není pro zvýšení přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám dostačující (7). Konstatuje, že zadávání veřejných zakázek má pro malé a střední podniky zásadní význam a že jejich zájmy by měly zaujímat ústřední místo v politice v oblasti zadávání těchto zakázek a při jejím provádění;

19.

pokud jde o přeshraniční zadávání veřejných zakázek, zdůrazňuje, že ze sdělení Komise nazvaného Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU (8) přijatého dne 20. září 2017 je zřejmé, že hlavní příčinou mnoha přeshraničních problémů je rozdílnost právních předpisů ve vnitrostátních právních a správních systémech. Normy stanovené právem Unie se v různých členských státech často zavádí s různou mírou přísnosti. V důsledku toho mohou v případě, kdy se podél vnitřních hranic střetnou dva různé systémy, vznikat komplikace – někdy dokonce právní nejistota – a s tím spojené dodatečné náklady;

20.

proto znovu opakuje své pevné přesvědčení, že pozornost Komise musí být v této fázi zaměřena především na provádění směrnic pro rok 2014, protože i v případě evropského právního rámce je členským státům v otázce provádění předpisů v jejich vnitrostátním právu ponechávána určitá flexibilita a prostor pro vlastní uvážení, což by mohlo například omezit přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám nebo k přeshraničnímu zadávání veřejných zakázek;

21.

považuje za rozhodující iniciativu zaměřenou na provedení zvyšování transparentnosti, integrity a kvality údajů a zejména podpůrnou iniciativu zaměřenou na podporu vytváření veřejně přístupných registrů smluv. Komise však musí příslušným orgánům pomoci nejen praktickými příklady/osvědčenými postupy, ale zejména přijetím standardizovaných dokumentů, formulářů a zadávací dokumentace, jako tomu již je u jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky, které jim pomohou splnit požadavky na transparentnost, aniž by se usnadnila koluze šířením informací, které přesahují požadavky právních předpisů;

22.

podobně podporuje také doplňkovou iniciativu Komise týkající se provádění opatření v oblasti poskytování poradenství k praktickému uplatňování nových ustanovení o integritě a k důvodům pro vyloučení souvisejícím s koluzí a zřízení databáze nesrovnalostí jako krok správným směrem a domnívá se, že prioritou vlád musí být zvýšení obecné informovanosti úředníků v oblasti zadávání veřejných zakázek prostřednictvím vhodných školení a jejich vybavení nástroji k předcházení, odhalování a řešení protiprávního jednání podniků, jako je korupce, koluze a praní špinavých peněz;

23.

domnívá se, že návrh Komise zajišťovat v rámci úsilí o vybudování rozsáhlého partnerství založeného na spolupráci dobrovolné strukturované dialogy o zadávání veřejných zakázek, které by byly případně zcela v souladu s procesem evropského semestru, je krok správným směrem, ač jen za určitých podmínek. Vzhledem k tomu, že subjekty, které jsou zapojeny do partnerství, by na sebe měly brát dobrovolné závazky, musí být od počátku jasné, že tito partneři musí mít patřičnou legitimitu. Současně by neměla být dotčena skutečnost, že směrnice o zadávání veřejných zakázek z roku 2014 dala místním orgánům volnost rozhodovat o zohledňování ekologických, sociálních a inovačních kritérií a mělo by být zajištěno, že v rámci tohoto partnerství budou odpovídajícím způsobem zastoupeni sociální partneři;

24.

konstatuje, že jak uvedla Komise, orgány na všech úrovních a zúčastněné strany dokáží nejlépe stanovit obsah a úroveň svých závazků. Zdůrazňuje však, že není jasné, zda budou do navrhovaných strukturovaných dialogů zapojeny místní a regionální orgány, jak by zapojeny být měly, nebo zda v tomto procesu budou jedinými partnery Komise Evropský parlament a Rada;

Pokud jde o doporučení Komise o profesionalizaci zadávání veřejných zakázek,

25.

vítá doporučení Komise, podle něhož mají orgány veřejné správy zajistit, aby bylo zadávání veřejných zakázek účinnější a přístupnější a aby se využily k podpoře inovací a digitalizace. Vyzývá členské státy k tomu, aby se zasadily o urychlenou digitalizaci postupů a zavedení elektronických postupů ve všech důležitých fázích, a sice od zveřejnění oznámení přes přístup k nabídkám a předkládání až po posuzování, zadání zakázky, objednávku, fakturaci a platbu;

26.

domnívá se, že regulace a iniciativy Komise v této oblasti a z toho vyplývající administrativní zátěž pro veřejné orgány musí být přiměřená podílu nadlimitních veřejných zakázek EU v rámci všech postupů zadávání veřejných zakázek v kterémkoli členském státě, včetně veřejných zakázek, které stanoveného limitu nedosahují, a že Komise musí dbát na to, aby tuto přiměřenost zaručila;

27.

odmítá jakýkoli druh závazných pokynů pro školení a vzdělávání administrativních pracovníků, neboť tato pravidla by mohla narušit svrchovanost členských států, regionů a místních orgánů, pokud jde o organizaci těchto správních orgánů;

28.

odkazuje na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný Přidaná hodnota předběžných podmínek v Evropských strukturálních a investičních fondech, zveřejněný dne 31. března 2017 (9), v němž se uvádí, že předběžné podmínky přispěly k transpozici a provádění příslušných právních předpisů EU a k řešení překážek, které brání investicím EU a cílům politiky EU, a že vedly k politickým reformám a vydání doporučení pro jednotlivé země;

29.

domnívá se, že tyto iniciativy Evropské komise jsou zásadní pro úspěšné provádění rámce EU pro zadávání veřejných zakázek, ale domnívá se, že účinnost všech těchto nástrojů/iniciativ by měla být podrobně vyhodnocena, že musí být zviditelněna součinnost a doplňkovost a že doplňková opatření musí být náležitě odůvodněna, aby se zabránilo zavádění zbytečné administrativní zátěže pro místní a regionální orgány;

30.

vyjadřuje politování nad tím, že není dostatečně připomenuto, že v rámci celkové politické strategie a politik zaměřených na podporu zadávání sociálních a ekologických veřejných zakázek a zajištění toho, aby se, v co nejširším slova smyslu, veřejné prostředky vynakládaly správným způsobem, by mělo dojít k profesionalizaci. Domnívá se, že profesionalizace veřejných kupujících by neměla být vnímána odděleně od řádné správy věcí veřejných/profesionalizace obecně při využívání a poskytování odpovídajících místních služeb;

31.

obdobně zdůrazňuje, že v případě veřejných služeb by bylo v mnoha případech lepší zachovat služby poskytované vlastními silami nebo využít alternativy k veřejným zakázkám;

32.

vítá, že návrh nařízení ze dne 7. června 2018, který vypracovala Komise a kterým se zavádí program pro jednotný trh, stanoví možnost „podporovat opatření k zajištění širšího uplatnění strategického zadávání veřejných zakázek, profesionalizace veřejných kupujících, lepšího přístupu malých a středních podniků na trhy s veřejnými zakázkami, větší transparentnosti, integrity a lepších údajů, intenzivnější digitální transformace zadávání zakázek a prosazování společného zadávání veřejných zakázek prostřednictvím posílení partnerského přístupu s členskými státy, zlepšení shromažďování a analyzování údajů, mimo jiné prostřednictvím vývoje specializovaných nástrojů IT, podpory výměny zkušeností a osvědčených postupů, poskytování pokynů, uzavírání přínosných obchodních dohod, posilování spolupráce vnitrostátních orgánů a zahajování pilotních projektů“ (10);

33.

konstatuje, že je zapotřebí více pokynů ohledně elektronických formulářů a postupů elektronického zadávání zakázek, aby se zabránilo tomu, že vnitrostátní přístupy budou v rozporu s přístupem EU a místní a regionální orgány nebudou mít jistotu, kdy a jak mají jednotlivé formuláře a postupy používat. Zdůrazňuje pozitivní úlohu, kterou mohou plnit znalostní centra při usnadňování náležitého provádění a výkladu práva a právních předpisů EU tím, že budou místním a regionálním orgánům a jejich sdružením zprostředkovávat bezplatné informace a poradenství;

34.

podporuje názor federace Housing Europe, podle níž je klíčovým faktorem profesionalizace a inovací při zadávání veřejných zakázek vypracování evropského katalogu řešení v podobě standardizovaných dokumentů, od technických řešení požadavků v oblasti klimatu a energetiky po inovativní řešení sociálních výzev. Takovýto celoevropský katalog, spravovaný generálním ředitelstvím pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (GŘ GROW) Evropské komise, by měl vycházet z odborných zkušeností a osvědčených postupů shromážděných evropskými federacemi, umožnil by případnou standardizaci postupů a snížil počet žalob (11);

Pokud jde o sdělení Podpora investic prostřednictvím dobrovolného posouzení ex ante aspektů zadávání veřejných zakázek pro velké projekty infrastruktury,

35.

je spokojen s dobrovolným charakterem mechanismu ex ante a věří, že tento mechanismus bude obzvláště důležitý pro udělování koncesí, které poprvé podléhají harmonizovanému režimu EU;

36.

je rovněž přesvědčen, že mechanismus ex ante bude hrát klíčovou úlohu při snižování rizika průtahů a překročení nákladů, což je riziko vyvolané obtížemi při zadávání veřejných zakázek na velké přeshraniční projekty;

37.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že při zveřejňování informací na stránkách prostřednictvím mechanismu ex ante a při zveřejňování informací prostřednictvím mechanismu oznamování a mechanismu výměny informací budou chráněna obchodní tajemství a bude zachována důvěrná povaha informací, které by mohli zájemci z řad dodavatelů použít pro narušení hospodářské soutěže;

38.

očekával by větší jasnost, pokud jde o odpovědi Komise na žádosti asistenční služby, která by si měla být vědoma příslušných důsledků, a pokud jde o mechanismus oznamování možného následného soudního řízení souvisejícího se zadáváním veřejných zakázek. Vyzývá Komisi, aby objasnila, jak by mechanismus ex ante mohl řešit některé problémy způsobené nárůstem počtu žalob podaných podle směrnice o opravných prostředcích.

V Bruselu dne 5. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  K dispozici zde.

(2)  http://ec.europa.eu/environment/gpp/pubs_en.htm.

(3)  Evropská komise, Quality of Public Administration: A Toolbox for Practitioners (Kvalita veřejné správy – sada nástrojů pro pracovníky z praxe), vydání z roku 2017, k dispozici zde.

(4)  Evropský výbor regionů, Evropský semestr 2017. VR, Territorial Analysis of the Country Reports and accompanying Communication (Územní analýza zpráv o jednotlivých zemích a související sdělení), zpráva koordinačního výboru platformy pro monitorování strategie Evropa 2020, k dispozici zde.

(5)  Evropský výbor regionů, Obstacles to investments at local and regional level (Překážky investic na místní a regionální úrovni), studie, 2016, k dispozici zde.

(6)  Strategic use of public procurement in promoting green, social and innovation policies (Strategické využití zadávání veřejných zakázek k podpoře environmentálních, sociálně odpovědných a inovačních politik), studie pro GŘ pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, zveřejněná dne 15. června 2016, k dispozici zde.

(7)  Evropský výbor regionů, Report on the Survey of EER Regions: How to make life easier for SMEs? (Zpráva o průzkumu mezi evropskými podnikatelsky zaměřenými regiony: jak ulehčit život malým a středním podnikům?), 2016, Brusel, s. 4–5.

(8)  K dispozici zde.

(9)  K dispozici zde; další informace k dispozici zde.

(10)  COM(2018) 441 final.

(11)  K dispozici zde.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/42


Předběžné stanovisko Evropského výboru regionů Správa v oblasti klimatu po roce 2020: evropská a globální perspektiva – příspěvek k UNFCCC COP24

(2018/C 387/08)

Zpravodaj:

Andrew Varah COOPER (UK/EA), člen rady okresu Kirklees

Odkaz:

předběžné stanovisko

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Evropská správa pro dosažení cílů v oblasti změny klimatu a energetiky do roku 2030

1.

zdůrazňuje důležitou roli místních a regionálních úrovní správy při poskytování strategického vedení na úrovni, která je nejbližší občanům, řízení decentralizované výroby energie pomocí vlastní spotřeby, distribuované výroby a inteligentních sítí, podpory a prosazování odpovídajících podmínek investic, jakož i propojování politik v oblasti energetiky a klimatu s opatřeními přijatými v oblasti politiky bytové, politiky v oblasti energetické chudoby, dopravy a udržitelné mobility, ekonomického rozvoje a plánování využití půdy nebo územního plánování. Místní a regionální orgány rovněž hrají významnou úlohu z hlediska komunitního vedení a mohou fungovat jako obhájci opatření v oblasti klimatu v rámci místních komunit, ve vztahu k podnikům i k širší občanské společnosti a posilují zapojení občanů – spotřebitelů a zajišťují jim zapojení do politik v oblasti energetiky;

2.

zdůrazňuje, že cílů odolné energetické unie spolu s ambiciózní politikou v oblasti změny klimatu lze nejlépe dosáhnout prostřednictvím koordinovaných opatření na úrovni Unie, na vnitrostátní i regionální a místní úrovni a prostřednictvím podpory výzkumu, činností zaměřených na zvyšování povědomí a místních systémů dodávek energie, což je nezbytné ke správnému nasměrování EU, jakož i jejích členských států a místních a regionálních orgánů těchto států, ke splnění cílů udržitelného rozvoje vypracovaných OSN;

3.

konstatuje, že nový cíl, jímž je dosažení 32 % podílu obnovitelných zdrojů energie v energetické skladbě EU, cíl dosažení energetické účinnosti ve výši 32,5 % a nařízení o správě energetické unie jsou krokem vpřed na cestě k přechodu Evropy na udržitelnou energii a k větší účasti místních a regionálních orgánů;

4.

znovu opakuje, že by členské státy měly otevřeně zohlednit stávající místní a regionální závazky a výsledky dosažené v rámci takových iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů. Členské státy by rovněž měly vypracovat mechanismy pro zohlednění přínosu všech příslušných úrovní správy ke svým integrovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu. V rámci svých příslušných plánů by také měly do procesu plánování a sledování zapojit místní a regionální orgány správy v souladu s ústavními a politickými zásadami jednotlivých členských států (1);

5.

znovu vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby urychleně pokročily v úsilí směrem k vytvoření mnohoúrovňové platformy pro vedení dialogu o energetice s cílem podpořit aktivní zapojení místních a regionálních orgánů, organizací občanské společnosti, podnikatelů a veškerých dalších důležitých zúčastněných stran do řízení transformace energetiky (2);

6.

s ohledem na návrh Evropské komise určit v období 2021–2027 25 % výdajů EU ve všech programech EU na opatření v oblasti klimatu, což představuje dobrý výchozí bod, požaduje, aby byl víceletý finanční rámec pro období po roce 2020 navržen s ohledem na snazší dosažení cílů a úkolů energetické unie, a to se zvláštním zřetelem ke snížení emisí skleníkových plynů, k energetické účinnosti, čisté mobilitě, výrobě obnovitelné energie a za pomoci propadů uhlíku. Požaduje, aby bylo zpřístupněno snadno dostupné odpovídající financování EU pro programy a projekty, které tyto cíle sledují v souladu s integrovanými vnitrostátními plány členských států v oblasti energetiky a klimatu ve světle dlouhodobých cílů Pařížské dohody;

7.

je toho názoru, že v souvislosti s regulační politikou EU v oblasti obnovitelné energie a utvářením trhu s elektřinou je třeba odstranit právní a správní překážky, stanovit jednodušší postupy skladování elektřiny, obchodování s ní a její vlastní spotřeby, aby účastníci místního a regionálního trhu, mezi něž patří energetická společenství, získali plný přístup na trh. Zdůrazňuje, že členské státy by měly při navrhování režimů podpory pro využívání obnovitelné energie jednat v souladu s místními a regionálními orgány a zohledňovat specifika místních a regionálních společenství v oblasti obnovitelné energie s cílem umožnit jim, aby fungovala v rámci energetického systému, a usnadnit jejich integraci na trhu;

Význam místních a regionálních opatření pro provádění Pařížské dohody

8.

připomíná, že Pařížská dohoda uznává význam úlohy, kterou v rámci politik v oblasti klimatu hraje víceúrovňová správa, a nutnost zapojit regiony, města a zúčastněné subjekty, jež stranami dohody nejsou;

9.

uznává, že místní a regionální orgány jsou úrovní veřejné správy, která je nejblíže občanům, a zdůrazňuje, že mnohá rozhodnutí týkající se politických oblastí, které spadají do oblasti působnosti Pařížské dohody, činí hlavně tyto orgány;

10.

poukazuje na to, že jejich dopad na omezení emisí skleníkových plynů do velké míry závisí na jejich schopnosti a ochotě provádět příslušné politiky. Je proto přesvědčen, že místní a regionální orgány musí být zapojeny do promítání politických závazků do veřejné politiky, investic a plánu provádění a musí být úzce koordinovány;

11.

konstatuje, že oznámení Spojených států o jejich záměru odstoupit od Pařížské dohody, ač politováníhodné, vytvořilo v EU, Spojených státech i jinde nové pobídky pro orgány veřejné správy na nižší než celostátní úrovni, aby jednaly ve snaze o překonání globálních výzev spojených se změnou klimatu, a daly tak najevo odhodlání občanů a té úrovně správy, která je jim nejblíže. Je připraven podpořit partnerství s Konferencí starostů Spojených států a v celosvětovém měřítku spolupracovat se sdruženími měst a regionů na opatřeních v oblasti klimatu;

12.

je pevně přesvědčen, že zástupci zvolení na místní a regionální úrovni a jejich orgány a sítě mohou ve spolupráci se zúčastněnými stranami z oblasti průmyslu a občanskou společností hrát klíčovou úlohu tím, že budou pomáhat celostátním vládám v jejich úsilí o formulování a provádění politik s významem pro klima v případě, že budou celostátním vládám chybět ambice. V této souvislosti zdůrazňuje podpůrnou úlohu iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů, při podpoře rozvíjení a šíření nástrojů a metodik pro provádění činností v oblasti budování kapacit;

13.

domnívá se, že posílení politicky relevantních, demokraticky zvolených zúčastněných subjektů, jež stranami dohody nejsou, jako jsou místní a regionální orgány, v rámci režimu globální správy klimatu představuje nezanedbatelnou tendenci, a je proto nutné, aby regulační rámec UNFCCC uznal tuto formu správy zdola nahoru tím, že formálně uzná její úlohu v procesu rozhodování;

14.

konstatuje, že během konference smluvních stran konané mezi zasedáními v květnu 2017 a květnu 2018 pomocný orgán pro provádění úmluvy umožnil pokrok v oblasti zapojení zúčastněných stran do procesu UNFCCC a uznal, že je třeba dále zlepšovat účinné zapojení zúčastněných stran ze států, které nejsou smluvními stranami úmluvy, do globálního systému správy v oblasti klimatu;

15.

vítá zprávu Evropského parlamentu o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran (3), a zejména pak bere na vědomí jeho prohlášení, že místní orgány jsou odpovědné za provádění většiny opatření na zmírnění změny klimatu a na přizpůsobení se této změně a většiny právních předpisů EU týkajících se tohoto tématu;

Formální zapojení vlád na nižší než celostátní úrovni do celosvětového režimu správy v oblasti klimatu

16.

vítá skutečnost, že se dialog Talanoa neomezuje pouze na diskuse mezi vnitrostátními vládami, ale umožňuje škále zúčastněných subjektů, které nejsou jeho stranami, včetně regionů a měst a jejich zvolených zástupců, upozorňovat tvůrce politik na vnitrostátní a celosvětové úrovni na klíčové problémy v oblasti klimatických opatření. V rámci globální, okamžité a proaktivní reakce na tento proces vyjadřuje projektu Cities and Regions Talanoa Dialogues svoji podporu a účast a vybízí ke zvýšení počtu těchto dialogů na území Evropy;

17.

zdůrazňuje, že by se tento dialog neměl omezovat pouze na vypravěčský přístup a ani by tento přístup v něm neměl převažovat. V duchu dialogu je nezbytná zpětná vazba na odpovědi zúčastněných subjektů, které nejsou stranou dohody, na tři klíčové otázky: „Kde jsme? Kam chceme jít? Jak se tam dostaneme?“, která vzbudí důvěru a podpoří zapojení do procesu. Proto vyzývá předsednictví COP, sekretariát OSN pro změnu klimatu a smluvní strany UNFCCC, aby objasnily, jak budou výsledky dialogu zpracovány a začleněny do textů pro jednání, které mají být přijaty na konferenci COP24;

18.

navrhuje, aby dialog Talanoa pokračoval i po skončení konference COP24 a stal se střednědobou činností během celosvětových hodnoticích cyklů, která se bude opakovat každých 2,5 roku. Za účelem posílení celkového porozumění pokroku směrem k dosažení cílů Pařížské dohody a zakotvení pocitu naléhavosti navrhuje během tohoto postupu doplnit do rámce dialogu Talanoa čtvrtou otázku – „Dokdy?“;

19.

žádá předsednictvo UNFCCC, aby provedlo hodnocení výsledků dialogu v roce 2019 a předložilo návrhy pro budoucí strukturovanější proces vhodnější pro vyjednávání;

20.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby využily proces dialogu Talanoa k zapojení místních a regionálních orgánů a jiných zúčastněných stran při přípravě vyjednávacích pozic a příspěvků k COP24;

21.

doporučuje, aby města a regiony vypracovaly podání týkající se portálu dialogu Talanoa a využily dostupné příležitosti k tomu, aby byly jejich ambice, postoje a záměry slyšet v rámci procesu celosvětových jednání o klimatu;

22.

vítá platformu NAZCA jako užitečný nástroj pro začlenění zúčastněných stran z řad států, které nejsou smluvními stranami úmluvy, do procesu rozhodování v rámci UNFCCC. Vyzývá UNFCCC, aby předložila návrhy, jak by mohla být lépe definována úloha regionů a měst v systému mezinárodní správy spolu s úlohou občanské společnosti a soukromého sektoru;

23.

připomíná závazky z Bonnu a Fidži, které byly přijaty čelnými představiteli místních a regionálních orgánů na konferenci COP23, a vyzývá k posílenému aktivnímu zapojení místních samospráv a obecních orgánů do oficiálních globálních subjektů a stran v rámci klimatu, a to v souladu se skutečností, že závazky z Bonnu a Fidži v březnu 2018 uvítala Rada EU pro zahraniční věci. Navrhuje, aby Výbor regionů rozvinul strukturovanou spolupráci se sekretariátem OSN pro změnu klimatu, předsednictvími COP a jejich zástupci na vysoké úrovni, jakož i s příslušnými vyjednávacími subjekty UNFCCC a s platformou „Přátelé měst“ v rámci UNFCCC, jejíž přepracovaná podoba se navrhuje;

Celostátně, regionálně a místně stanovené příspěvky

24.

trvá na tom, že je při procesu definování a revize celostátně stanovených příspěvků třeba provádět systematické decentralizované konzultace se správou na nižší než celostátní úrovni, a to i při zapojení zainteresovaných stran z klíčových odvětví činnosti, a tudíž rozvíjet participativní metodu;

25.

vyzývá k tomu, aby celostátně stanovené příspěvky zahrnovaly souhrn regionálně a místně stanovených příspěvků s cílem uznat úlohu orgánů na nižší než celostátní úrovni při plnění mezinárodních závazků v oblasti klimatu;

26.

domnívá se, že má-li být tento proces na úrovni EU účinný, je třeba zakotvit ustanovení do nařízení o správě energetické unie, zejména pak pokud jde o zapojení regionálních a místních orgánů do přípravy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu;

27.

je přesvědčen, že tato ustanovení by poskytla silnější politický a metodologický základ pro návrh Výboru regionů na vytvoření regionálně a místně stanovených příspěvků (4), přičemž tyto návrhy vychází z myšlenky umožnit orgánům na nižší než celostátní úrovni definovat své příspěvky ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí, jak smluvní strany činí prostřednictvím celostátně stanovených příspěvků, s cílem poskytnout stabilní a transparentní příspěvky počínaje solidními procesy monitorování, podávání zpráv a ověřování;

28.

vyzývá Evropskou komisi, aby předložila po konzultaci s Výborem regionů nelegislativní návrh metodiky sledování a hodnocení s cílem sledovat pokrok měst ve srovnání s jejich příslušnými vizemi, které mají být splněny do roku 2050, a strategiemi do roku 2030, přičemž tento návrh by mohl vycházet ze stávajícího rámce pro sledování a hodnocení Paktu starostů a primátorů;

29.

vyzývá Evropskou komisi, aby po konzultaci s místními/regionálními orgány zjednodušila postup podávání zpráv Paktu starostů a primátorů a jeho systém sledování a aby zkrátila dobu potřebnou pro hodnocení akčních plánů udržitelné energetiky s cílem předložit počet uznávaných závazků, zajistit slučitelnost rámců pro sledování a hodnocení a omezit zátěž spojenou s podáváním zprávy, jíž čelí města a regiony, na minimum;

30.

s ohledem na stanovisko Výboru regionů o financování opatření v oblasti klimatu (5) žádá Evropskou komisi, aby navrhla jasnou a závaznou definici „financování opatření v oblasti klimatu“ a souvisejících kategorií investic, a to v souladu s existující definicí UNFCCC. Navrhuje, aby členské státy předložily návrhy plánů investic souvisejících se změnou klimatu, v nichž bude stanoveno: i) určení úrovně a typu podpory, která je nezbytná pro odstranění stávajících mezer ve financování, ii) posouzení potenciálu pro další vnitrostátní fiskální podporu každého opatření v oblasti klimatu, iii) koordinace opatření v oblasti klimatu, budování kapacit a další zapojení zúčastněných stran s cílem aktualizovat jejich příslušné celostátně stanovené příspěvky, iv) pro investory stanovení přibližné výše vnitrostátních prostředků pro posuzování a řízení rizik plynoucích ze změny klimatu;

Prováděcí pokyny k Pařížské dohodě

31.

zdůrazňuje možný pozitivní příspěvek regionálně/místně stanovených příspěvků pro dosažení cílů Pařížské dohody a vyzývá smluvní strany UNFCCC, aby stanovily pokyny pro celostátně stanovené příspěvky, a to s ohledem na jejich možné interakce se systémem pružných regionálně/místně stanovených příspěvků;

32.

vyzývá k tomu, aby rámec transparentnosti zahrnoval ve vnitrostátních přehledových zprávách, které mají být v rámci tohoto opatření předkládány, oddíl věnovaný opatřením přijatým na nižší než celostátní úrovni správy jako způsob, jak pomoci sledovat pokrok směrem k dosažení celostátně (a regionálně/místně) stanovených příspěvků;

Globální hodnocení

33.

vyzývá smluvní strany UNFCCC a Evropskou komisi, aby mezi budoucí pravidla o globálním hodnocení zařadily povinnost smluvních stran konzultovat místní a regionální orgány a zapojovat je během fáze formulace jejich příspěvků;

34.

zdůrazňuje, že oblast působnosti globálního hodnocení by měla být širší než pouhé hodnocení souhrnu činností sdělených smluvními stranami (prostřednictví celostátně stanovených příspěvků a jiných vnitrostátních zpráv) a měla by zahrnovat informace o pokroku všech příslušných zúčastněných stran, zejména místních a regionálních orgánů, s cílem vytvořit ucelený obraz celkového pokroku na cestě ke splnění dlouhodobých cílů Pařížské dohody, jež jsou stanoveny v čl. 2 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1;

35.

zdůrazňuje připravenost Výboru regionů jako součásti místních samospráv a obecních orgánů UNFCCC a jako orgánu zastupujícího místní a regionální orgány v Evropské unii posílit svou účast na diskusích s UNFCCC a jeho smluvními stranami s cílem poskytnout informace od měst a regionů, pokud jde o otevřené, inkluzivní a transparentní hodnocení kolektivního úsilí v rámci globálního hodnocení;

36.

žádá, aby uznané organizace v rámci UNFCCC, jakož i zúčastněné subjekty, jež stranami dohody nejsou, mohly pokládat dotazy smluvním stranám o jejich příspěvcích během různých fází globálního hodnocení, tak aby postup mohl využívat větší množství příspěvků čerpaných z praxe. Vyzývá k tomu, aby byly metodiky a údaje za účelem plné transparentnosti a odpovědnosti přístupné veřejnosti;

37.

všímá si se znepokojením, že globální hodnocení nemusí dosáhnout splnění cílů Pařížské dohody, a zdůrazňuje, že další místní a regionální příspěvky by mohly pomoci zvýšit ambice k plnému provedení této dohody (6);

Přizpůsobení se změně klimatu

38.

navrhuje, aby EU stála v čele mezinárodních opatření v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a podporovala je na všech úrovních a aby se současně usilovalo o mezinárodní pokrok s cílem urychlit pokrok na regionální a místní úrovni. Za tímto účelem navrhuje vytvořit závazný legislativní rámec pro přijetí opatření v oblasti přizpůsobování se a přijetí měřitelných závazků, aby bylo možné měřit pokrok dosažený ohledně přizpůsobování se;

39.

žádá, aby kromě financování poskytovaného prostřednictvím mechanismu čistého rozvoje a financování z rozvinutých zemí byly k finančním příspěvkům do Adaptačního fondu v rámci svých příslušných vnitrostátních podmínek motivovány rovněž místní a regionální orgány;

40.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby tento fond zjednodušil postupy pro finanční příspěvky jednotlivých místních a regionálních orgánů;

41.

vyzývá k tomu, aby místní a regionální orgány, které disponují zvlášť silnými odbornými znalostmi v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, získaly právo sdružovat se s prováděcími subjekty Adaptačního fondu ve třetích zemích s cílem přispívat k provádění programů a projektů, jakož i k přípravě regionálních a místních politik a strategií v oblasti přizpůsobování se změně klimatu;

42.

vyzývá k tomu, aby byl zástupci skupiny místních samospráv a obecních orgánů udělen status pozorovatele ve správní radě Adaptačního fondu;

43.

navrhuje zavést zvláštní nástroje určené regionálním a místním orgánům, které umožní přiblížit je finančním nástrojům, jež jsou k dispozici v EU, a vytvořit portál, který soustředí informace o různých evropských fondech financování opatření v oblasti klimatu;

44.

vybízí Evropskou komisi, aby jednala s dalšími smluvními stranami za účelem urychlení financování plánů v oblasti snižování rizik, zvyšování odolnosti a přizpůsobení se, které jsou uzpůsobeny prioritám místních společenství a místních a regionálních samospráv, kterým mají sloužit;

Zemědělství a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)

45.

uznává, že intenzita a frekvence přírodních katastrof za uplynulých deset let značně vzrostla a že problematika přírodních katastrof tvoří nedílnou součást aktivit zaměřených na řešení dopadu změny klimatu, a tak je třeba se oběma oblastmi zabývat společně (7). Pro zajištění vyšší schopnosti měst a regionů zvládat přírodní katastrofy podtrhuje potřebu větší součinnosti mezi sítěmi, projekty a dohodami zabývajícími se změnou klimatu a těmi zabývajícími se odolností vůči katastrofám, jako je sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 (8);

46.

vyzývá Evropskou komisi, aby uznala a využila místní a regionální orgány při překonávání výzev v oblasti klimatu a energetiky v odvětví zemědělství a LULUCF. V některých regionech a městech již nyní strategie v oblasti klimatu a energetiky podporují dekarbonizaci těchto odvětví. Výbor regionů proto zdůrazňuje úlohu strategií v oblasti klimatu a energetiky na regionální a místní úrovni při podpoře dekarbonizace odvětví zemědělství a využívání půdy;

Ztráty a škody

47.

vítá dialog odborníků, který proběhl v dubnu 2018 a který zkoumal možnosti mobilizace odborných znalostí, technologií a podpory pro oběti změny klimatu. Zdůrazňuje, že je zapotřebí začlenit otázky ztrát a škod do příslušných vnitrostátních procesů a procesů na úrovni UNFCCC, jako je budování kapacit, přenos technologií a finanční podpora;

48.

Zdůrazňuje, že je třeba, aby místní a regionální orgány z rozvinutých i rozvojových zemí určily a ve spolupráci s vnitrostátními vládami a v rámci UNFCCC využily alternativní způsoby, jak čelit ztrátám a škodám. Za tím účelem je třeba zahrnout pojem rizik plynoucích ze změny klimatu do hodnocení rizik územní a odvětvové povahy;

Další problémy

49.

povzbuzuje místní orgány, aby se i nadále vzájemně podporovaly prostřednictvím vzájemných podpůrných mechanismů, a uznává jejich úlohu při budování kapacit. Uznává v této souvislosti činnost Paktu starostů a primátorů a nástroj TAIEX REGIO PEER 2 PEER;

50.

s očekáváním vyhlíží zveřejnění výsledků mezinárodní konference o městech a vědě o změně klimatu, kterou spolufinancuje Mezivládní panel pro změnu klimatu, a vyzývá UNFCCC, aby zvážila začlenění těchto výsledků jako součásti probíhajícího provádění Pařížské dohody;

51.

zdůrazňuje význam politik na podporu místní produkce a činnosti malých a středních podniků v rámci úsilí o zmírnění negativních dopadů změny klimatu, a proto doporučuje sladit program podpory pro rozvoj venkova s cíli strategie boje proti změně klimatu.

V Bruselu dne 5. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Stanovisko VR Správa energetické unie a čistá energie (CDR 830/2017), zpravodaj: Bruno Hranić (HR/ELS).

(2)  Tamtéž.

(3)  Výbor pro regionální rozvoj Evropského parlamentu, zpráva o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran (2017/2006(INI)).

(4)  Stanovisko VR Financování opatření v oblasti klimatu: klíčový nástroj provádění Pařížské dohody (CDR 2108/2017), zpravodaj: Marco Dus (IT/SES).

(5)  Tamtéž.

(6)  Viz například Advancing climate ambition: cities as partners in global climate action (Zvyšování ambicí v oblasti klimatu: města jako partneři globální opatření v oblasti klimatu), zpráva pro generálního tajemníka OSN od zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro města a změnu klimatu v partnerství se skupinou C40 Cities Climate Leadership Group.

(7)  NAT-VI/015.

(8)  NAT-VI/029.


III Přípravné akty

ÚČETNÍ DVŮR

130. plenární zasedání VR, 4. 7. 2018–5. 7. 2018

25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/48


Stanovisko Evropského výboru regionů – Nekalé obchodní praktiky v rámci potravinového řetězce

(2018/C 387/09)

Hlavní zpravodaj:

Jacques BLANC (FR/ELS), starosta obce La Canourgue

Odkaz:

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci

COM(2018) 173 final

I.   DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

Článek 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Předmět a oblast působnosti

Předmět a oblast působnosti

1.   Tato směrnice stanoví minimální seznam zakázaných nekalých obchodních praktik mezi kupujícími a dodavateli v potravinovém řetězci, minimální pravidla pro jejich prosazování a opatření týkající se koordinace mezi donucovacími orgány.

1.   Tato směrnice stanoví minimální seznam zakázaných nekalých obchodních praktik mezi kupujícími a dodavateli v potravinovém řetězci, minimální pravidla pro jejich prosazování a opatření týkající se koordinace mezi donucovacími orgány.

2.   Tato směrnice se vztahuje na některé nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem potravinářských produktů dodavatelem , který je malým nebo středním podnikem, kupujícímu, který není malým ani středním podnikem.

2.   Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem potravinářských produktů dodavatelem kupujícímu, který není malým ani středním podnikem.

3.   Tato směrnice se použije na smlouvy o dodávkách uzavřené po dni zahájení použitelnosti ustanovení, jimiž se provádí tato směrnice, uvedených v čl. 12 odst. 1 druhém pododstavci.

3.   Tato směrnice se použije na smlouvy o dodávkách uzavřené po dni zahájení použitelnosti ustanovení, jimiž se provádí tato směrnice, uvedených v čl. 12 odst. 1 druhém pododstavci.

Odůvodnění

Omezení oblasti působnosti směrnice by mělo negativní dopad na velká družstva a organizace producentů, které nesplňují kritéria malých a středních podniků, což by je nechránilo před nekalými obchodními praktikami. Vzhledem ke koncentraci subjektů v navazujících článcích dodavatelského řetězce tyto organizace producentů a družstva rozhodně nemají stejné vyjednávací síly jako kupující. Tato možnost by navíc výrazně protiřečila dlouhodobému úsilí Komise koncentrovat nabídku prostřednictvím uplatňování společné organizace trhů, což nepřímo znevýhodňuje organizace producentů, jež neodpovídají definici malých a středních podniků. Zákaz nekalých obchodních praktik by se koneckonců netýkal ani nekalých obchodních praktik, jimž by byl ze strany distributora vystaven průmyslový dodavatel, například podnik střední velikosti prodávající výrobky s výraznou zemědělskou složkou. Nemá to tedy z ekonomického hlediska význam, pokud jde o nezbytnou ochranu těch nejzranitelnějších článků řetězce.

Pozměňovací návrh 2

Článek 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Definice

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

Pro účely této směrnice se rozumí:

„kupujícím“ každá fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii , která kupuje potravinářské produkty pro obchodní účely. Pojem „kupující“ může zahrnovat skupinu takových fyzických a právnických osob; […]

a)

„kupujícím“ každá fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na její místo usazení , která kupuje potravinářské produkty pro obchodní účely. Pojem „kupující“ může zahrnovat skupinu takových fyzických a právnických osob;

b)

„nekalou obchodní praktikou“ jednání, které po obchodním partnerovi vyžaduje nebo se snaží vyžadovat plnění povinností, jež vytvářejí nerovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran; […]

Odůvodnění

a)

Cílem této směrnice je rovněž zabránit přemísťování nákupů bez uplatnění jakéhokoli pravidla. Je tedy logické zahrnout kupující v Evropské unii i mimo EU.

b)

Zdá se tedy důležité, aby směrnice dostatečně otevřeným způsobem definovala, co to nekalá obchodní praktika je.

Pozměňovací návrh 3

Čl. 3 odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Zákaz nekalých obchodních praktik

1.   Členské státy zajistí, aby byly zakázány tyto obchodní praktiky:

Zákaz nekalých obchodních praktik

1)   Členské státy zajistí, aby byly zakázány alespoň tyto obchodní praktiky:

a)

kupující zaplatí dodavateli za potravinářské produkty podléhající rychlé zkáze později než za 30 kalendářních dnů po doručení faktury dodavatele nebo později než za 30 kalendářních dnů po datu dodání potravinářských produktů podléhajících rychlé zkáze podle toho, co nastane později. Tímto zákazem nejsou dotčeny:

a)

kupující zaplatí dodavateli za potravinářské produkty později než za 30 kalendářních dnů po doručení faktury dodavatele nebo později než za 30 kalendářních dnů po datu dodání potravinářských produktů podle toho, co nastane později. Tímto zákazem nejsou dotčeny:

 

důsledky opožděných plateb a prostředky nápravy stanovené ve směrnici 2011/7/EU;

 

důsledky opožděných plateb a prostředky nápravy stanovené ve směrnici 2011/7/EU;

 

možnost kupujícího a dodavatele dohodnout se na ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu čl. 172 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013;

 

možnost kupujícího a dodavatele dohodnout se na ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu čl. 172 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013;

 

 

dohody uzavřené mezioborovými organizacemi uznanými podle článku 157 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013;

b)

kupující zruší objednávky na potravinářské produkty podléhající rychlé zkáze v tak krátké lhůtě, že od dodavatele nelze odůvodněně očekávat, že nalezne alternativu, jak tyto produkty uvést na trh nebo využít;

b)

kupující zruší objednávky na potravinářské produkty podléhající rychlé zkáze v tak krátké lhůtě, že od dodavatele nelze odůvodněně očekávat, že nalezne alternativu, jak tyto produkty uvést na trh nebo využít;

c)

kupující jednostranně a se zpětnou působností změní podmínky smlouvy o dodávkách týkající se četnosti, načasování nebo objemu zásobování či dodávek, norem jakosti nebo cen potravinářských produktů;

c)

kupující jednostranně a se zpětnou působností změní podmínky smlouvy o dodávkách týkající se četnosti, načasování nebo objemu zásobování či dodávek, norem jakosti nebo cen potravinářských produktů;

d)

dodavatel platí za plýtvání potravinářskými produkty, ke kterému dochází v prostorách kupujícího a jež není způsobeno nedbalostí ani pochybením dodavatele.

d)

dodavatel platí za plýtvání potravinářskými produkty, ke kterému dochází v prostorách kupujícího a jež není způsobeno nedbalostí ani pochybením dodavatele.

 

e)

kupující dále prodává produkt za cenu nižší než je jeho skutečná nákupní cena, včetně daní a nákladů na dopravu;

 

f)

kupující uplatňuje nepřiměřeně nízké kupní ceny potravinových produktů vzhledem k výrobním nákladům dodavatele;

 

g)

kupující fakturuje plnění, které neodpovídá žádné ze skutečně poskytovaných služeb nebo jehož cena je vzhledem k hodnotě poskytované služby zjevně neúměrná;

 

h)

jedna ze smluvních stran stanoví cenová kritéria a postupy tak, že ceny nejsou ani určené, ani určitelné.

Odůvodnění

Nekalé praktiky se týkají jak dodavatelů produktů podléhajících rychlé zkáze, tak i dodavatelů produktů, jež rychlé zkáze nepodléhají, a všechny postihují stejně. Oblast působnosti směrnice musí být proto rozšířena.

Mezioborové dohody, které členové jednomyslně přijali, mohou případně zahrnovat jiná pravidla, než ta obsažená v návrhu směrnice, zejména pokud jde o lhůty pro platby.

e)

Je vhodné zakázat další prodej se ztrátou, a zabránit tak snižování hodnoty každého článku potravinového řetězce. Jde totiž zejména o to, aby se zabránilo cenové válce, při níž velcí distributoři na některé produkty, zejména ty zemědělské, uplatňují přílišné marže, aby tím kompenzovaly ztráty u některých hlavních produktů.

f)

Stejně tak by cena, jež se platí výrobcům, neměla být vzhledem k výrobním nákladům nepřiměřeně nízká. Je nepřijatelné, aby se zemědělci nebyli schopni uživit vlastním povoláním a byli nuceni prodávat se ztrátou. Je proto důležité postihovat kupující, kteří kupují za nepřiměřeně nízké ceny nebo kteří nutí své dodavatele nakupovat za nepřiměřeně nízké ceny zemědělskou surovinu. Přesná definice nepřiměřeně nízké převodní ceny musí být stanovena podle odvětví a regionů.

g)

Cílem je postihovat veškeré platby, které neodpovídají službě poskytované dodavateli nebo nejsou s ohledem na poskytnutou službu přiměřené. Jedná se zejména o to, aby byly platby evropským centrálním zadavatelům nutně odůvodněné.

h)

Cena uvedená ve smlouvě musí být určitelná nebo určená, tzn. že smluvní strany musejí po celou dobu trvání smlouvy znát cenu, která bude vyplácena.

Pozměňovací návrh 4

Čl. 3 odst. 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Požaduje-li kupující platbu za situace popsané v odst. 2 písm. b), c) a d), musí kupující na vyžádání dodavatele poskytnout dodavateli odhad jednotkové, případně celkové platby, a pokud jde o situace popsané v odst. 2 písm. b) a d), rovněž odhad nákladů a základ tohoto odhadu.

Požaduje-li kupující v přímé souvislosti s poskytovanou službou platbu za situace popsané v odst. 2 písm. b), c) a d), musí kupující poskytnout dodavateli odhad jednotkové, případně celkové platby, a pokud jde o situace popsané v odst. 2 písm. b) a d), rovněž odhad nákladů a základ tohoto odhadu.

Odůvodnění

Platby požadované po dodavatelích musí být striktně vymezeny a musí být systematicky odůvodňovány.

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

se domnívá, že tržní mechanismy zabezpečení příjmu zemědělců musí být zásadním způsobem posíleny, aby se zmírnily negativní dopady způsobené značným kolísáním zemědělských cen, a zemědělství se tak zachovalo ve všech regionech, zvýšila se jeho konkurenceschopnost a udržely se venkovské komunity;

2.

konstatuje, že regulace kolísání cen zemědělských produktů a boj proti nekalým obchodním praktikám v rámci potravinářského dodavatelského řetězce jsou úzce propojeny, protože kolísání trhů zostřuje mocenské vztahy při rozdělování přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích a rozhodnutí, která z toho vyplývají, jsou většinou nevýhodná pro výrobce, jejichž vyjednávací síla je omezena zejména v důsledku rostoucí koncentrace zemědělsko-potravinářských odvětví, a především velkých maloobchodních řetězců;

3.

vítá tuto iniciativu Komise, jejímž cílem je zavedení evropských právních předpisů zaměřených na boj proti nekalým obchodním praktikám, jak požadoval ve svém stanovisku k tématu regulace kolísání cen, v němž doporučuje vytvořit zvláštní evropské právní předpisy zaměřené na boj proti nekalým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci, jak to navrhuje usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 (2015/2065 (INI)), jelikož: smlouvy umožňují určité sdílení rizik, ale v zásadě nenapravují nevyvážené postavení jednotlivých subjektů; antimonopolní předpisy nejsou dostatečné pro řešení nekalých obchodních praktik a nerovností v mocenském postavení, kterými se vyznačují zemědělsko-potravinářská odvětví; mechanismy samoregulace subjektů jednotlivých odvětví nejsou vždy natolik účinné, aby zaručily etické chování na trhu, zejména z toho důvodu, že zemědělci a zpracovatelé se často obávají podat stížnost, aby nebyli vyloučeni z trhu; je tudíž nutná regulace na úrovni Evropské unie, která by harmonizovala podmínky hospodářské soutěže tak, aby měli evropští zemědělci a spotřebitelé možnost využívat spravedlivých podmínek prodeje a nákupu;

4.

domnívá se tedy, že tento návrh je dobrým pracovním základem, avšak v zájmu ochrany zemědělců je třeba jít ještě dál. Příjmy zemědělců jsou v současnosti o 40 % nižší, než je průměrná mzda. Hodnota zemědělského produktu je v současnosti rozdělena následujícím způsobem: zemědělec dostává průměrně 21 %, zpracovatel 28 % a distributor 51 %. K zajištění lepší rovnováhy obchodních vztahů a zvýšení podílu zemědělství na výdajích domácností za potraviny, jak doporučuje VR ve svém stanovisku k SZP po roce 2020, jsou nezbytná určitá opatření;

5.

domnívá se, že je zapotřebí, aby do tohoto návrhu směrnice byl zahrnut zásadní zákaz nekalých obchodních praktik, jak je navrženo v posouzení dopadů, což by mohlo řešit případné nekalé praktiky v budoucnu;

6.

přestože souhlasí s Evropskou komisí, že nekalými obchodními praktikami jsou nejvíce ohroženy malé a střední podniky, považuje za nezbytné, aby byla rozšířena oblast působnosti tak, aby nezahrnovala pouze malé a střední podniky a zemědělce dodávající zemědělské produkty, ale všechny subjekty potravinového řetězce bez ohledu na jejich místo usazení;

7.

domnívá se, že je zapotřebí rozšířit zákaz opožděných plateb na produkty, jež nepodléhají rychlé zkáze;

8.

považuje za nezbytné, aby byl seznam nekalých praktik rozšířen o další prodej se ztrátou a aby byl postihován nákup pod hodnotou výrobních nákladů;

9.

domnívá se, že je zapotřebí zakázat diskriminační nebo netransparentní elektronické dražby;

10.

považuje za nezbytné stanovit kritéria a postupy pro určení ceny, které budou muset být uváděny u smluv uzavřených se zemědělci, aby si zemědělci mohli kdykoli vypočítat cenu, na níž mají nárok;

11.

domnívá se, že je nezbytné nejen vytvořit vnitrostátní kontrolní systém a zohlednit kontext, opatření a osvědčené postupy, ale zavést i evropský mechanismus s cílem zabránit tomu, že nebudou zahrnuty i nekalé obchodní praktiky nadnárodního dosahu;

12.

doporučuje, aby vzhledem k procesu internacionalizace podniků, zejména v odvětví zemědělství, byly zahrnuty transakce týkající se dodavatelů/kupujících, kteří mají své sídlo ve třetích zemích, a nemotivovat tak malé a střední podniky k nákupům mimo EU a zajistit ochranu podniků v EU, které prodávají zahraničním kupujícím;

13.

dále se domnívá, že tato směrnice ke zlepšení situace zemědělců stačit nebude, jestliže nezměníme celkové podmínky, v nichž vykonávají svou činnost;

14.

kromě doplnění této směrnice považuje za nezbytné, aby:

a.

se zatraktivnilo uzavírání smluv s výrobci tím, že smlouvy budou muset určit ceny s ohledem na výrobní náklady v zemědělství;

b.

se zavedla doplňující opatření, co se týče transparentnosti cen;

c.

se bojovalo proti obrovské koncentraci distribuce, zemědělsko-potravinářského průmyslu a dodávek výrobků a služeb do zemědělské výroby;

d.

se v oblasti zemědělství rozvíjely spravedlivější mezinárodní obchodní vztahy, jak se doporučuje ve stanovisku k SZP po roce 2020.

V Bruselu dne 4. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/53


Stanovisko Evropského výboru regionů – Transparentní a předvídatelné pracovní podmínky v Evropské unii

(2018/C 387/10)

Zpravodajka:

Isolde RIES (DE/SES), první místopředsedkyně zemského sněmu spolkové země Sársko

Odkaz:

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii

COM(2017) 797 final

I.   DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

Kapitola I – čl. 1 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Záměrem této směrnice je zlepšit pracovní podmínky tím, že podpoří jistější a předvídatelnější zaměstnání , přičemž zajistí přizpůsobivost trhu práce .

Záměrem této směrnice je zlepšit pracovní podmínky tím, že podpoří jistější a předvídatelnější zaměstnání.

Odůvodnění

V analytickém dokumentu (C(2017) 2621 ze dne 21. září 2017) z druhé fáze konzultací se sociálními partnery jsou uvedeny nevýhody ohledně pracovních podmínek ve flexibilních formách práce. Kromě toho není zahrnuto zaměření směrnice na zajištění flexibility trhu práce vyplývající z právního základu, jímž je článek 153 SFEU.

Pozměňovací návrh 2

Kapitola I – čl. 1 – odst. 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Odstavec 3 se nepoužije na pracovní poměr, v němž není před jeho začátkem stanoven zaručený objem placené práce.

 

Odůvodnění

Odstavec 4, podle kterého se výjimky uvedené v odstavci 3 neuplatní, pokud není stanoven zaručený objem placené práce, by výslovně uznával, že pracovní smlouvy bez zaručeného počtu hodin placené práce – tzv. smlouvy na nulový počet hodin – by mohly být možné a přípustné.

Pozměňovací návrh 3

Kapitola I – čl. 1 – odst. 5

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy mohou určit, které osoby jsou odpovědné za plnění povinností pro zaměstnavatele stanovených v této směrnici, za předpokladu že jsou všechny tyto povinnosti splněny. Mohou rovněž rozhodnout, že veškerými těmito povinnostmi nebo jejich částí bude pověřena fyzická nebo právnická osoba, která není stranou pracovního poměru. Tímto odstavcem není dotčena směrnice 2008/104/ES.

Členské státy mohou určit, které osoby jsou odpovědné za plnění povinností pro zaměstnavatele stanovených v této směrnici, za předpokladu že jsou všechny tyto povinnosti splněny. Mohou rovněž rozhodnout, že veškerými těmito povinnostmi nebo jejich částí bude pověřena fyzická nebo právnická osoba, která není stranou pracovního poměru. Zaměstnavatelé jsou však i nadále odpovědní za správné provedení uložených povinností v plném rozsahu. Tímto odstavcem není dotčena směrnice 2008/104/ES.

Odůvodnění

Takovéto přenesení je přijatelné pouze pod podmínkou, že zaměstnavatelé budou i nadále odpovědní za správné informování v plném rozsahu a odpovídají za ně společně a nerozdílně. Jinak hrozí, že se své povinnosti zbaví tím, že ji přenesou na třetí stranu, a ochranná opatření směrnice se tak stanou bezzubými. Možnost přenesení na dotčené pracovníky samotné je třeba vyloučit.

Pozměňovací návrh 4

Kapitola I – čl. 1 – odst. 6

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat povinnosti stanovené v článcích 10 a 11 a v čl. 14 písm. a) na fyzické osoby, jež jsou členy domácnosti, pro niž se práce vykonává.

 

Odůvodnění

V případě ustanovení o výjimce v odstavci 6 není jasné, zda se tato výjimka omezuje na rodinné příslušníky, nebo se týká i „pracovníků v domácnosti“. „Osobami, jež jsou členy domácnosti“, jsou rodinní příslušníci. Ti zpravidla nevykonávají žádnou „práci pro domácnost“ ve smyslu práce s povinným odměňováním – a pouze taková práce může být předmětem této směrnice. Pokud se míní pracovníci v domácnosti, došlo by k neodůvodnitelnému nerovnému zacházení s touto skupinou osob, které by bylo v rozporu s úmluvou MOP č. 189 o pracovních podmínkách pracovníků v cizí domácnosti.

Pozměňovací návrh 5

Kapitola I – článek 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Definice

Pojmy pracovník, zaměstnavatel a pracovní poměr jsou upraveny platnými právními předpisy jednotlivých členských států nebo jsou v nich obsaženy.

1.     Pro účely této směrnice se rozumí:

 

a)

„pracovníkem“ fyzická osoba, která po určitou dobu vykonává pro jinou osobu a pod jejím vedením práci, za niž dostává odměnu;

 

b)

„zaměstnavatelem“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob, které jsou přímo nebo nepřímo stranou pracovního poměru s pracovníkem;

 

c)

„pracovním poměrem“ pracovní vztah mezi pracovníky a zaměstnavateli, jak jsou definováni výše;

 

d)

„rozvrhem pracovní doby“ rozvrh, v němž jsou stanoveny hodiny a dny, kdy začíná a končí výkon práce;

 

e)

„referenčními hodinami a dny“ časová období v konkrétně vymezených dnech, kdy lze na žádost zaměstnavatele vykonávat práci.

 

2.     Pro účely této směrnice mají pojmy „mikropodnik“, „malý podnik“ a „střední podnik“ význam stanovený v doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků nebo v jakémkoli pozdějším aktu nahrazujícím uvedené doporučení.

 

Odůvodnění

Navržené definice jsou matoucí, v jejich souvislosti vyvstává řada právních otázek a mohou vést ke sporům. Tyto definice mají vliv na pracovní právo, zákony o sociálním zabezpečení a daňové právo, jež jsou v pravomoci členských států, proto by měly být stanoveny v prvé řadě na vnitrostátní úrovni.

Pozměňovací návrh 6

Kapitola II – čl. 3 – odst. 2 – písm. i)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

postup, včetně délky výpovědní lhůty, který je třeba dodržet ze strany zaměstnavatele a pracovníka v případě ukončení pracovního poměru nebo, pokud nemůže být výpovědní lhůta v době poskytnutí informací uvedena, údaje o stanovení takové výpovědní lhůty;

postup, včetně délky výpovědní lhůty, který je třeba dodržet ze strany zaměstnavatele a pracovníka v případě ukončení pracovního poměru nebo, pokud nemůže být výpovědní lhůta v době poskytnutí informací uvedena, údaje o stanovení takové výpovědní lhůty , jakož i formální požadavky na oznámení o ukončení smlouvy a lhůty, které je třeba dodržet, pro účely vznesení žaloby týkající se ochrany před výpovědí ;

Odůvodnění

V případě informování o postupu, který je třeba dodržet, by mělo být vyjasněno, že informace zahrnují alespoň též formální požadavky na oznámení o ukončení smlouvy, jakož i případné lhůty, které je třeba dodržet, pro vznesení žaloby týkající se ochrany před výpovědí.

Pozměňovací návrh 7

Kapitola II – čl. 3 – odst. 2 – písm. m)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

veškeré kolektivní smlouvy, kterými se řídí pracovní podmínky pracovníka; v případě kolektivních smluv uzavřených mimo podnik zvláštními orgány nebo paritními institucemi, název příslušného orgánu nebo paritní instituce, v rámci kterých byly tyto smlouvy uzavřeny;

veškeré kolektivní smlouvy, kterými se řídí pracovní podmínky pracovníka , jakož i promlčecí lhůty stanovené v kolektivních smlouvách k uplatnění nároků vyplývajících z těchto kolektivních smluv ; v případě kolektivních smluv uzavřených mimo podnik zvláštními orgány nebo paritními institucemi, název příslušného orgánu nebo paritní instituce, v rámci kterých byly tyto smlouvy uzavřeny;

Odůvodnění

Tato povinnost musí být doplněna o povinnost informovat o promlčecích lhůtách, které mohou být případně stanoveny v kolektivních smlouvách, pro uplatnění nároků vyplývajících z těchto smluv. Tento údaj je důležitý z praktických důvodů, aby se zabránilo tomu, že pracovníkům z neznalosti marně uplynou tyto případně oprávněně krátké lhůty pro uplatnění jejich práv.

Pozměňovací návrh 8

Kapitola II – čl. 4 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Informace zmíněné v čl. 3 odst. 2 se poskytují pracovníkovi individuálně ve formě dokumentu nejpozději k prvnímu dni zahájení pracovního poměru. Tento dokument může být poskytnut a předán elektronickou cestou, pokud k němu má pracovník snadný přístup a lze jej uložit a vytisknout.

Informace zmíněné v čl. 3 odst. 2 se poskytují pracovníkovi individuálně ve formě dokumentu nejpozději k prvnímu dni zahájení pracovního poměru. Tento dokument se pracovníkovi předává v papírové podobě nebo může být poskytnut a předán elektronickou cestou, pokud k němu má pracovník snadný přístup, lze jej uložit a vytisknout a je-li potvrzeno jeho přijetí .

Odůvodnění

Odstavec 1 věta 2 stanoví, že informační dokument může být poskytnut a předán elektronickou cestou, pokud k němu má pracovník snadný přístup. To může být v některých případech nedostatečné. Každý pracovník by proto měl mít právo zvolit si mezi papírovou podobou a elektronickou cestou. Tato oblast by neměla být vyňata z úsilí o dosažení bezpapírového pracovního prostředí.

Pozměňovací návrh 9

Kapitola II – článek 5

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy zajistí, aby jakékoli změny aspektů pracovního poměru zmíněné v čl. 3 odst. 2 a dalších informací pro pracovníky vyslané do jiného členského státu nebo do třetí země zmíněné v článku 6 sděloval zaměstnavatel pracovníku ve formě dokumentu při nejbližší příležitosti a nejpozději v den, kdy nabývají účinku.

Členské státy zajistí, aby jakékoli změny aspektů pracovního poměru zmíněné v čl. 3 odst. 2 a dalších informací pro pracovníky vyslané do jiného členského státu nebo do třetí země zmíněné v článku 6 předával zaměstnavatel pracovníku ve formě dokumentu při nejbližší příležitosti a nejpozději v den, kdy nabývají účinku.

Odůvodnění

Odstavec 1 věta 2 stanoví, že informační dokument může být poskytnut a předán elektronickou cestou, pokud k němu má pracovník snadný přístup. To může být v některých případech nedostatečné. Každý pracovník by proto měl mít právo zvolit si mezi papírovou podobou a elektronickou cestou. Tato oblast by neměla být vyňata z úsilí o dosažení bezpapírového pracovního prostředí.

Pozměňovací návrh 10

Kapitola II – čl. 6 – odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy zajistí, aby byl pracovník vyslaný do zahraničí, je-li vyslaným pracovníkem, na něhož se vztahuje směrnice 96/71/ES, uvědomen o:

Členské státy zajistí, aby byl pracovník vyslaný do zahraničí, je-li vyslaným pracovníkem, na něhož se vztahuje směrnice 96/71/ES, vedle informací stanovených v odstavci 1, jakož i v čl. 3 odst. 2 uvědomen formou předání dokumentu v papírové nebo elektronické podobě o :

Odůvodnění

Vyplývá z textu.

Pozměňovací návrh 11

Kapitola II – čl. 6 – odst. 2 – písm. b)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

odkazu na oficiální celostátní webovou adresu (webové adresy) zřízenou (zřízené) hostitelským členským státem podle čl. 5 odst. 2 směrnice 2014/67/EU.

informacích, jež jsou pro vyslané pracovníky relevantní, a to v jejich mateřském jazyce, nebo v případě, že nelze zajistit kvalitní překlad, odkazu na oficiální celostátní webovou adresu (webové adresy) zřízenou (zřízené) hostitelským členským státem podle čl. 5 odst. 2 směrnice 2014/67/EU.

Odůvodnění

Odkaz na webovou adresu, již mají podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice o prosazování 2014/67/EU všechny členské státy zřídit, ke splnění požadavků na informování nestačí. Tento odkaz totiž předpokládá, že každý členský stát splnil svou povinnost. Lze jej však považovat za alternativní řešení v případě, že nelze zajistit dostatečně kvalitní překlad daných informací.

Pozměňovací návrh 12

Kapitola II – čl. 6 – odst. 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Informace zmíněné v odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a)  mohou být popřípadě poskytnuty formou odkazu na právní nebo správní předpisy nebo na kolektivní smlouvy, kterými jsou jednotlivé otázky upraveny.

Informace zmíněné v odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a)  se poskytují v jazyce, kterému vyslaní pracovníci rozumějí.

Odůvodnění

Splnění informační povinnosti odkázáním na platné předpisy nevyhovuje požadavkům na dostačující informování zahraničních pracovníků, když nejsou předpisy k dispozici v jazyce, kterému rozumějí. Právě s ohledem na očekávanou odměnu v zahraničí potřebují zahraniční zaměstnanci jasné a bezprostřední informace a neměli by být informováni prostřednictvím odkazu na předpisy, jimž nerozumějí.

Pozměňovací návrh 13

Kapitola II – čl. 6 – odst. 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Nestanoví-li členské státy jinak, odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud doba trvání každé pracovní doby mimo členský stát, v němž pracovník obvykle pracuje, činí čtyři po sobě jdoucí týdny nebo méně.

Nestanoví-li členské státy jinak, odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud doba trvání každé pracovní doby mimo členský stát, v němž pracovník obvykle pracuje, činí dva týdny nebo méně.

Odůvodnění

Je třeba odmítnout výjimku z informační povinnosti v případě, že doba trvání každé pracovní doby v zahraničí činí čtyři po sobě jdoucí týdny nebo méně. Tím se vytváří mezera, která umožňuje informační povinnost obejít. Konečně od prvního dne vyslání platí kogentní ustanovení hostitelské země. VR tedy doporučuje omezit délku trvání výjimky na dobu celkově nepřekračující dva týdny.

Pozměňovací návrh 14

Kapitola III – čl. 7 – odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy mohou stanovit delší zkušební doby v případech, kdy to vyžaduje povaha zaměstnání nebo je to v zájmu pracovníka.

Členské státy mohou stanovit delší zkušební doby v případech, kdy to vyžaduje povaha zaměstnání nebo je to v zájmu pracovníka , nebo při dlouhodobější přechodné pracovní neschopnosti .

Odůvodnění

Vyplývá z textu.

Pozměňovací návrh 15

Kapitola III – čl. 8 – odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Zaměstnavatelé však mohou stanovit podmínky neslučitelnosti, jsou-li taková omezení oprávněna legitimními důvody, jako je ochrana obchodního tajemství nebo zabránění střetům zájmů.

 

Odůvodnění

Posuzování protichůdnosti zájmů stran pracovní smlouvy – např. právo pracovníka na svobodnou volbu povolání a podnikatelské zájmy zaměstnavatele – přísluší v členských státech zákonodárcům a soudům, nikoli samotným zaměstnavatelům. K tomu se připojuje, že s ohledem na novou definici obchodního tajemství podle směrnice (EU) 2016/943 (již musí členské státy provést do června 2018) by zaměstnavatelé mohli převážně sami rozhodnout o tom, které informace chtějí chránit. Totéž platí pro pojem „zabránění střetům zájmů“, který je třeba vyložit. Jednotná evropská úprava této právní otázky proto není žádoucí. Není ani zahrnuta v právním základu, jímž je čl. 153 odst. 2 písm. b) SFEU.

Pozměňovací návrh 16

Kapitola III – čl. 10 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy zajistí, aby pracovníci, kteří pracují u téhož zaměstnavatele po dobu nejméně šesti měsíců, mohli požádat o formu zaměstnání s předvídatelnějšími a jistějšími pracovními podmínkami, pokud je k dispozici.

Členské státy zajistí, aby pracovníci, kteří pracují u téhož zaměstnavatele po dobu nejméně šesti měsíců, mohli svého zaměstnavatele za stejných podmínek jako ostatní uchazeči požádat o formu zaměstnání s předvídatelnějšími a jistějšími pracovními podmínkami, pokud je k dispozici.

Odůvodnění

Pracovníci, kteří pracují u téhož zaměstnavatele po dobu nejméně šesti měsíců, nemají při žádosti o trvalejší formu zaměstnání přednost před externími uchazeči a nemají přednost ani tehdy, pokud má některý z ostatních uchazečů pro dané místo vyšší kvalifikaci.

Pozměňovací návrh 17

Kapitola III – čl. 10 – odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Zaměstnavatel poskytne písemnou odpověď do jednoho měsíce od žádosti. Pokud jde o fyzické osoby, jež jednají jako zaměstnavatelé, a mikropodniky, malé a střední podniky, mohou členské státy stanovit, že lze tuto lhůtu prodloužit nejdéle na tři měsíce, a povolit ústní odpověď na další podobné žádosti předložené týmž pracovníkem, jestliže se odůvodnění odpovědi, pokud jde o situaci pracovníka, nezměnilo.

Zaměstnavatel poskytne písemnou odpověď do jednoho měsíce od žádosti. V případě zamítnutí žádosti musí existovat možnost soudního přezkumu správnosti zdůvodnění.

Odůvodnění

Je třeba výslovně upravit právní důsledky v případě porušení povinnosti poskytnout odpověď, totiž že v případě zamítnutí žádosti musí existovat možnost přezkumu správnosti zdůvodnění. Jen tak lze zaručit, že se zaměstnavatelé budou skutečně důkladně zabývat přáními pracovníků a nebudou poskytovat libovolné odpovědi jen proto, aby splnili formální povinnosti.

Je třeba zamítnout výjimku stanovenou v odstavci 2 větě 2, podle které mohou mikropodniky a malé a střední podniky poskytnout odpověď ústně a do tří měsíců. Tato výjimka by se týkala všech podniků s méně než 250 zaměstnanci a s ročním obratem do výše až 50 milionů EUR – což je 99 % všech podniků v EU – a postavení zaměstnanců v těchto podnicích – což je asi 65 milionů lidí v celé EU – by bylo výrazně oslabeno. Vedle potíží s tím, jak stanovit, zda již byla podána „podobná žádost“, není ústní odpověď na žádost prokazatelná, a tudíž není použitelná pro uplatnění nároků. Proto se výjimka pro malé a střední podniky zamítá, protože jinak by obsah právní úpravy v článku 10 zůstal bez právních důsledků.

Pozměňovací návrh 18

Kapitola IV – čl. 12

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy mohou umožnit sociálním partnerům uzavírat v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí kolektivní smlouvy, které zřizují ustanovení o pracovních podmínkách pracovníků, jež se liší od ustanovení zmíněných v článcích 7 až 11, přičemž respektují celkovou ochranu pracovníků.

Členské státy umožní sociálním partnerům zachovávat a uzavírat v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí kolektivní smlouvy, které zřizují ustanovení o pracovních podmínkách pracovníků, jež se liší od ustanovení zmíněných v článcích 7 až 11, přičemž respektují celkovou ochranu pracovníků a přičemž se nesmí uplatňovat nižší než minimální normy stanovené touto směrnicí .

Odůvodnění

Článek 12 stanoví, že mají být minimální normy podle článků 7 až 11 určovány formou kolektivních smluv v případě, že budou respektovat celkovou ochranu pracovníků. Vzhledem k lišícím se trhům práce, vnitrostátním právním předpisům a formám zaměstnání ve veřejné správě členských států (mj. úředníků), je tato flexibilita nutná. Odchylky od právních předpisů formou kolektivních smluv jsou ovšem bezproblémové – s výjimkou případů, kdy obsahují ustanovení rovnocenná cílům právní úpravy – a nevztahují se na odlišné předměty právní úpravy.

Pozměňovací návrh 19

Kapitola IV – čl. 13

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Zajišťování souladu

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby bylo zajištěno, že ustanovení individuálních nebo kolektivních smluv, vnitřních předpisů podniků nebo jakákoli jiná ustanovení, jež nejsou v souladu s touto směrnicí, jsou prohlášena za neplatná nebo jsou pozměněna tak, aby byla v souladu s ustanoveními této směrnice.

 

Odůvodnění

Článek 13 je zbytečný, jelikož článek 15, týkající se práva na nápravu, je dostačující.

Pozměňovací návrh 20

Kapitola V – čl. 14 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy zajistí, aby se v případě, že pracovník neobdrží v náležité lhůtě dokumenty zmíněné v čl. 4 odst. 1 a v článcích 5 nebo 6 nebo jejich část a zaměstnavatel toto opomenutí nenapravil do 15 dnů od jeho oznámení, použil jeden z následujících mechanismů :

Členské státy zajistí, aby se v případě, že pracovník neobdrží v náležité lhůtě dokumenty zmíněné v čl. 4 odst. 1 a v článcích 5 nebo 6 nebo jejich část a zaměstnavatel toto opomenutí nenapravil do 15 dnů od jeho oznámení, použily oba následující mechanismy :

Odůvodnění

Tímto návrhem právního předpisu se zavádějí nástroje, jimiž se má stíhat nedodržování povinnosti poskytovat informace. Tyto nástroje se však použijí teprve tehdy, když pracovník zjistí, že nebyl informován v plném rozsahu, a když to oznámí zaměstnavateli, jenž má 15 dní na to, aby toto opomenutí napravil. Předpokládá se tudíž, že zaměstnanec musí být aktivní. To není přiměřené, protože odpovědnost za informování v plném rozsahu se přesouvá na osobu, která je příjemcem těchto informací – tyto osoby se ale zpravidla zdráhají vstupovat do konfliktu se zaměstnavatelem hned na začátku pracovního poměru. Bylo by správnější, kdyby začaly platit právní důsledky, aniž by zaměstnanec na chybu aktivně upozornil.

Pozměňovací návrh 21

Kapitola V – čl. 14 – odst. 1 – písm. a)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

domněnky, jež svědčí ve prospěch pracovníka, definuje členský stát. Pokud poskytnuté informace neobsahovaly informace uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. e), f), k) nebo l), patří mezi domněnky, jež svědčí ve prospěch pracovníka, domněnka, že pracovník je v pracovním poměru na dobu neurčitou, není ve zkušební době nebo že pracuje na plný úvazek, podle případu . Zaměstnavatelé mají možnost tyto domněnky vyvrátit nebo

domněnky, jež svědčí ve prospěch pracovníka, závazně definuje členský stát. Pokud poskytnuté informace neobsahovaly informace uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. e), f), k) nebo l), považují se za dohodnuté pracovní podmínky navržené pracovníkem . Zaměstnavatelé mají možnost tyto domněnky vyvrátit a

Odůvodnění

Ustanovení o domněnce, které je uvedeno v písmenu a), musejí členské státy zavést závazně. Návrh právní úpravy, podle které stanoví členské státy výhodnější domněnky, je však příliš vágní. Zde je třeba konkrétně stanovit, že v případě nedodržení povinnosti poskytovat informace se v zásadě považují za dohodnuté pracovní podmínky navržené zaměstnancem a uplatní se vyvratitelná domněnka pracovního poměru na plný pracovní úvazek a na dobu neurčitou, která je již v právním předpisu uvedena.

Pozměňovací návrh 22

Kapitola V – čl. 14 – odst. 1 – písm. b)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

pracovník má možnost podat včas stížnost příslušnému orgánu. Pokud příslušný orgán zjistí, že stížnost je oprávněná, nařídí příslušnému zaměstnavateli (příslušným zaměstnavatelům), aby poskytl(i) chybějící informace. Pokud zaměstnavatel chybějící informace neposkytne do 15 dnů od obdržení příkazu, může příslušný orgán uložit přiměřenou správní sankci, a to rovněž pokud pracovní poměr skončil. Zaměstnavatelé mají možnost podat proti rozhodnutí o uložení sankce správní odvolání. Členské státy mohou jako příslušné orgány určit stávající subjekty.

pracovník má kromě toho možnost podat včas stížnost příslušnému orgánu. Pokud příslušný orgán zjistí, že stížnost je oprávněná, nařídí příslušnému zaměstnavateli (příslušným zaměstnavatelům), aby poskytl(i) chybějící informace. Pokud zaměstnavatel chybějící informace neposkytne do 15 dnů od obdržení příkazu, může příslušný orgán uložit přiměřenou správní sankci, a to rovněž pokud pracovní poměr skončil. Zaměstnavatelé mají možnost podat proti rozhodnutí o uložení sankce správní odvolání. Členské státy mohou jako příslušné orgány určit stávající subjekty.

Odůvodnění

Alternativa řízení pro posuzování stížnosti před příslušným orgánem (písmeno b)) neobsahuje pro zaměstnance žádné výhodnější právní důsledky, a nesmí být proto členským státům předkládána jako alternativa, kterou si mohou vybrat, nýbrž může být uplatňována pouze jako doplněk návrhu právní úpravy v písmenu a). V případě druhé alternativy totiž je zaměstnanec, jehož zaměstnavatel nesplnil svou povinnost, odkázán na správní řízení, jehož délka trvání a závěr v rozhodující míře závisí na daném orgánu a na jehož konci je v nejlepším případě správní pokuta. Tato alternativa nepůsobí preventivně proti obcházení povinnosti poskytovat informace.

Pozměňovací návrh 23

Kapitola V – čl. 17 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zakázaly propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem a veškeré přípravy na propuštění pracovníků z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zakázaly a rovněž prohlásily za právně neplatné propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem a veškeré přípravy na propuštění pracovníků z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici.

Odůvodnění

Podle odstavce 1 musí členské státy zakázat propuštění nebo přípravu na propuštění z důvodu uplatnění práv stanovených v této směrnici. Ve spojení s odstavcem 2, podle něhož mohou pracovníci, kteří se domnívají, že byli propuštěni z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici, požadovat písemné odůvodnění a stanovisko, jde o nedostatečný ochranný nástroj k uplatnění práv stanovených v této směrnici. Má-li být ochrana účinná, je nezbytné výslovně definovat právní důsledky, totiž že propuštění nebo příprava na propuštění z důvodu uplatnění práv stanovených v této směrnici jsou neplatné.

Pozměňovací návrh 24

Kapitola V – čl. 17 – odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Pracovníci, kteří se domnívají, že byli propuštěni nebo podrobeni opatřením s rovnocenným účinkem z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici, mohou zaměstnavatele požádat o řádné odůvodnění propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem. Zaměstnavatel poskytne uvedené odůvodnění písemně.

Pracovníci, kteří se domnívají, že byli propuštěni nebo podrobeni opatřením s rovnocenným účinkem z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici, mohou zaměstnavatele požádat o řádné odůvodnění propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem. Zaměstnavatel poskytne uvedené odůvodnění písemně. Členské státy navíc přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že lhůta, kterou je třeba dodržet v případě žaloby z důvodu výpovědi, se neuplatňuje, pokud pracovník neobdržel od zaměstnavatele písemné odůvodnění.

Odůvodnění

Z praktického hlediska je nutné, aby se lhůta, kterou je třeba dodržet v případě žaloby z důvodu výpovědi, neuplatňovala, pokud pracovník neobdržel od zaměstnavatele písemné odůvodnění. Jinak hrozí, že bude mít tato právní úprava nevýhodné důsledky pro zaměstnance, kterým při čekání na zákonem stanovené odůvodnění marně uplyne lhůta pro podání žaloby.

Pozměňovací návrh 25

Kapitola V – čl. 17 – odst. 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že předloží-li pracovníci uvedení v odstavci 2 soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že k takovému propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem došlo, přísluší žalovanému prokázat, že se propuštění zakládalo na jiných důvodech, než jsou důvody uvedené v odstavci 1.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že předloží-li pracovníci uvedení v odstavci 2 soudu nebo jinému příslušnému orgánu indicie nasvědčující tomu, že k takovému propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem došlo, přísluší žalovanému prokázat, že se propuštění zakládalo na jiných důvodech, než jsou důvody uvedené v odstavci 1.

Odůvodnění

Není jasné, do jaké míry konkrétní nebo podložené by měly být skutečnosti, jež musí pracovník předložit. Měly by zde stačit indicie nasvědčující takovým opatřením. Výraz „skutečnosti“ je tedy třeba nahradit výrazem „indicie“.

Pozměňovací návrh 26

Kapitola IV – čl. 18

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy stanoví pravidla pro sankce použitelné v případě porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice nebo příslušných již platných ustanovení týkajících se práv, která spadají do oblasti působnosti této směrnice. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily uplatňování těchto sankcí. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Mohou být ve formě pokuty. Mohou rovněž zahrnovat vyplacení kompenzace.

Členské státy stanoví pravidla pro sankce použitelné v případě porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice nebo příslušných již platných ustanovení týkajících se práv, která spadají do oblasti působnosti této směrnice. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily uplatňování těchto sankcí. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Mohou být ve formě pokuty. Musejí rovněž zahrnovat vyplacení přiměřené kompenzace.

Odůvodnění

Samotné pokuty k účinnému stíhání porušení předpisů nestačí. Ukládají se v každém členském státě a podle tamních zvyklostí v rámci příslušných orgánů s různou mírou účinnosti. Kromě toho nevzniká uvalením pokuty žádná výhoda pro zaměstnance, jejichž práva byla porušena.

Pozměňovací návrh 27

Kapitola VI – čl. 19 – odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Tato směrnice není platným důvodem ke snížení obecné úrovně ochrany již poskytované pracovníkům v členských státech.

Tato směrnice není platným důvodem ke snížení obecné úrovně ochrany již poskytované pracovníkům v členských státech. Provádění této směrnice také nemůže být dostatečným důvodem ke zhoršení stávající situace v členských státech, pokud jde o obecnou úroveň ochrany zaměstnanců, ani pokud jde o oblasti, na které se tato směrnice vztahuje.

Odůvodnění

Odstavec 1 musí být doplněn, aby bylo zajištěno, že nejenom nelze snížit obecnou úroveň ochrany, ale že ani u předmětů ochrany, na něž se tato směrnice vztahuje, není přípustné žádné zhoršení z důvodu provádění této směrnice v oblastech, které upravuje. Tento konkrétní zákaz zhoršení stavu je ve směrnicích v oblasti sociální politiky naprosto běžný a uznávaný Soudním dvorem Evropské unie, jako v případě směrnice 1999/70/ES o pracovních poměrech na dobu určitou, ustanovení 8 odst. 3 přílohy (dohoda sociálních partnerů jako příloha rámcové směrnice), nebo rámcové směrnice 2002/14/ES o informování zaměstnanců a projednávání s nimi, čl. 9 odst. 4.

Pozměňovací návrh 28

Kapitola VI – čl. 21

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Práva a povinnosti stanovené v této směrnici se vztahují na stávající pracovní poměry ode dne [datum vstupu v platnost + 2 roky]. Zaměstnavatelé však musí poskytnout nebo doplnit dokumenty zmíněné v čl. 4 odst. 1 a v článcích 5 a 6 pouze na žádost pracovníka. Pokud pracovník takovou žádost nepodá, nevede to k jeho vyloučení z minimálních práv stanovených podle této směrnice.

Práva a povinnosti stanovené v této směrnici se vztahují na stávající pracovní poměry ode dne [datum vstupu v platnost + 2 roky].

Odůvodnění

Je třeba uvítat, že práva a povinnosti stanovené v této směrnici se mají vztahovat i na stávající pracovní poměry. Je však nejasné, v jakém poměru k tomu stojí věta 2 a následně též věta 3. Pokud by se měla směrnice vztahovat i na existující pracovní poměry, nejsou tyto věty zapotřebí. Povinnost poskytovat informace nesmí – i v případě stávajících pracovních poměrů – záviset na podání žádosti. V neposlední řadě musí zaměstnavatelé jako osoby, jimž jsou určeny pracovněprávní předpisy, dbát na změny právní situace a plnit své závazky podle těchto předpisů, aniž by museli být k chování, které je v souladu s právními předpisy, vyzýváni pracovníky.

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Měnící se evropské trhy práce

1.

je potěšen, že po letech hospodářské a finanční krize v období 2008–2013 znovu setrvale klesá míra nezaměstnanosti a v současnosti činí 7,3 % (v EU) a 8,6 % (v eurozóně);

2.

poukazuje však na to, že hospodářská a finanční krize vážně zasáhla právě mladší pracovníky. Míra nezaměstnanosti mladých lidí činila v dubnu 2017 16,7 %. Je tudíž i nadále vyšší než úroveň z doby před krizí a je více než dvojnásobná oproti všeobecné míře nezaměstnanosti;

3.

vyjadřuje politování nad tím, že navzdory opatřením, jež byla přijata na úrovni celé EU, se nepodařilo vyřešit problém příliš vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí. Upozorňuje tudíž na to, že vedle opatření na trhu práce je důležité, aby se usilovalo o větší mobilitu ve společnosti a aby se orgány snažily lépe přizpůsobit možnosti vzdělávání skutečným potřebám trhu práce;

4.

konstatuje, že v roce 2016 dosáhla míra zaměstnanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva mezi 20 a 64 roky věku činící 71,1 % dosud nejvyšší hodnoty v ročním průměru vykázaném v Evropské unii. Avšak pokud jde o tuto průměrnou hodnotu, existují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly. Míra zaměstnanosti u osob ve věku od 25 do 54 let se od roku 2001 takřka nezměnila, zatímco u starších osob (55–64 let věku) znatelně vzrostla a u mladých lidí (15–24 let věku) klesla;

5.

vítá, že se s ohledem na míru zaměstnanosti u žen a mužů zmenšil rozdíl mezi pohlavími. Zmenšení rozdílu je v převážné míře zapříčiněno nárůstem míry zaměstnanosti u žen. Existují však i členské státy, v nichž je menší rozdíl dán menší mírou zaměstnanosti u mužů;

6.

lituje, že podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva, které vykonává práci jen na částečný úvazek, stoupl z 14,9 % v roce 2002 na 19,0 % v roce 2015. Pokud jde o tento podíl, existuje značný rozdíl mezi muži a ženami. V roce 2016 vykonávalo práci na částečný úvazek zřetelně více žen (téměř jedna třetina všech ekonomicky aktivních žen – 31,4 %) než mužů (8,2 %);

7.

je znepokojen možností, že za určitých podmínek mají nestandardní formy zaměstnávání, především pracovní poměr na dobu určitou, nepoměrně častěji mladší, méně vzdělaní a méně kvalifikovaní zaměstnanci a že většina z nich si takovýto pracovní poměr nezvolila dobrovolně. Pouze 37 % mladších zaměstnanců mělo v roce 2015 pracovní smlouvu na plný úvazek a na dobu neurčitou. Ve srovnání s rokem 2002, kdy takovou smlouvu mělo 48 % mladších zaměstnanců, se jedná o významný pokles;

8.

konstatuje, že smlouva na plný pracovní úvazek a na dobu neurčitou je sice stále ještě převládající formou pracovního poměru, ale že nestandardní formy zaměstnání se v uplynulých 20 letech značně rozšířily. V roce 1995 nemělo 32 % zaměstnanců ve státech EU-15 standardní smlouvu. Tento podíl stoupl ve státech EU-28 do roku 2015 na 36 % a dále vykazuje vzestupnou tendenci;

Výzvy v souvislosti se změnou

9.

konstatuje, že žijeme v době, která se vyznačuje vzrůstající měrou globálního hospodářského propojení, složitějšími mezinárodními řetězci tvorby hodnot, rychlejšími technologickými a podnikovými inovačními cykly s rostoucím propojením a stále větší digitalizací pracovních procesů, kdy se trhy práce stále rychleji mění a současně vzniká stále více nových nestandardních pracovních poměrů. Aby se zaměstnanci neocitali v nejisté pozici, je potřeba vytvořit správnou rovnováhu mezi flexibilitou a bezpečností;

10.

poukazuje na to, že několik nových nestandardních forem zaměstnání, u nichž se v příštích letech očekává růst, zavdává zvláštní příčinu k obavám kvůli zvýšené míře nejistoty v souvislosti se stabilitou zaměstnání, příjmem, jakož i přístupem k sociální ochraně: jedná se o příležitostné práce, (nedobrovolnou) drobnou výdělečnou činnost na částečný úvazek, práci na základě poukazů, jakož i o crowdworking;

11.

upozorňuje na to, že též několik již déle existujících nestandardních forem zaměstnání – jako jsou placené stáže a agenturní zaměstnávání – představuje i nadále výzvu s ohledem na jistotu pracovního místa a přiměřené pracovní podmínky;

12.

zdůrazňuje, že zaměstnanci v nestandardních pracovních poměrech jako celek jsou častěji konfrontováni s nestabilním zaměstnáním. Nestandardní pracovní místa mají většinou nižší hodinovou mzdu než pracovní místa na plný úvazek a na dobu neurčitou. Kromě toho mají lidé s nestandardním zaměstnáním vyšší riziko, že se stanou nezaměstnanými;

13.

zdůrazňuje, že zaměstnanci v nestandardních pracovních poměrech současně většinou platí méně a nižší částky sociálního pojištění, což se nepříznivě projevuje na jejich nárocích na sociální dávky, jakož i na výši a délce vyplácení těchto dávek. Kromě problémů s fyzickým zdravím a jistotou práce trpí zaměstnanci s nejistými pracovními místy v práci často také větším stresem;

14.

upozorňuje, že zaměstnanci v nestandardních pracovních poměrech mají často menší přístup k zastoupení zájmů v rámci podniku a k práci zajištěné kolektivní smlouvou. Nízká míra přeměny pracovních míst na dobu určitou na pracovní místa na dobu neurčitou potvrzuje domněnku, že nerovnost trvá delší dobu. Údaje z členských států dokládají, že méně než 50 % zaměstnanců, kteří v jednom konkrétním roce měli pracovní smlouvy na dobu určitou, o tři roky později mělo pracovní místa na plný pracovní úvazek a na dobu neurčitou;

15.

zastává názor, že nestandardní formy zaměstnání přinášejí hospodářství výhody. Nejsou-li však zaručeny minimální jistoty, mohou též přinášet zaměstnavatelům nevýhody. Zatímco na počátku mohou přinášet úspory nákladů, existují též nezanedbatelné skryté náklady. Správa kolektivu zaměstnanců, z nichž někteří mají pracovní smlouvu na dobu určitou a jiní na dobu neurčitou, skrývá rizika konfliktů a nebezpečí ztráty motivace, což může vést ke snížení produktivity. Nejistoty v pracovním poměru mohou narušovat inovace a vést k nedostatku důvěry a neochotě podstupovat riziko;

Jak je třeba jednat v souvislosti se změnou

16.

konstatuje, že musejí být podniknuty významné kroky ke zlepšení ochrany zaměstnanců a směrem k jednotným normám na evropském vnitřním trhu. Současné pracovní právo EU neplatí pro všechny zaměstnance stejnou měrou, vytváří rozdíly a vede k nerovnosti, pokud jde o pracovní podmínky a sociální ochranu obecně;

17.

poukazuje na to, že ve studii REFIT na podporu hodnocení směrnice o podávání písemného prohlášení (91/533/EHS) bylo zjištěno, že existuje jistá ústřední skupina osob, které jsou chráněny (zpravidla zaměstnanci se standardními pracovními smlouvami na dobu neurčitou nebo se smlouvami s dlouhou délkou trvání), zatímco v případě řady jiných skupin zaměstnanců existují v praxi významné rozdíly nebo nejistota, zda pro ně ustanovení této směrnice platí. Řadě zaměstnanců nejsou dostatečně známa jejich základní práva nebo o nich nemají žádné potvrzení;

18.

důrazně podporuje, aby se v celé Evropské unii zajistily minimální normy pro spravedlivé pracovní podmínky pro všechny jednotlivé formy pracovních poměrů a aby se zamezilo bezdůvodnému vytváření další administrativy a byrokracie pro malé a střední podniky. Tato minimální práva by nabízela všem pracovníkům nezbytnou ochranu, vznikl by jasný referenční rámec, podle kterého by se mohli orientovat vnitrostátní zákonodárci a soudy;

19.

potvrzuje, že nová minimální práva pro pracovní podmínky zaměstnanců na úrovni EU a s nimi spojená povinnost písemného informování zaměstnanců o platných pracovních podmínkách jsou nezbytně nutné, protože nabízí větší jistotu jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům a současně brání škodlivému závodu ke dnu mezi členskými státy;

20.

zastává názor, že nová minimální práva na úrovni Unie zajišťují nejen spravedlivé podmínky hospodářské soutěže, protože rozdílné vnitrostátní přístupy vedou k narušení hospodářské soutěže a vytvářejí překážky pro volný pohyb zaměstnanců na vnitřním trhu. Mohou též zlepšit účinnost trhu práce EU, podpořit hospodářský a sociální pokrok, jakož i soudržnost a nový proces konvergence směrem k lepším pracovním a životním podmínkám – a současně i zaručit integritu vnitřního trhu;

Obecné hodnocení návrhu směrnice

21.

vítá, že se Evropská komise v reakci na současné výzvy na trhu práce rozhodla předložit návrh směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii. Touto směrnicí se provádějí důležité zásady zakotvené v evropském pilíři sociálních práv a evropská legislativa v oblasti pracovního práva se přizpůsobí trhům práce EU v 21. století;

22.

připomíná, že v Listině základních práv Evropské unie se v článku 27 a 31 uvádí, že pracovníci mají právo na informování a právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky;

23.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou významnými zaměstnavateli ve veřejném sektoru, a musí tak udržovat v rovnováze rozpočty, poskytování veřejné služby a pracovní podmínky. Hrají také klíčovou úlohu při výměně informací a osvědčených postupů. Místní a regionální orgány jsou zapojeny jednak jako veřejný zaměstnavatel, jednak se podílejí na kontrole možného zneužití;

24.

upozorňuje na to, že sociální služby, poskytování služeb pro zapojení se do trhu práce a přizpůsobení se strukturálním změnám, jakož i opatření sociální, hospodářské a kulturní integrace jsou zajištěny a poskytovány především místními a regionálními orgány;

25.

podtrhuje význam toho, aby Komise plně respektovala zásadu subsidiarity, a zdůrazňuje, že je důležité dodržovat zásadu proporcionality, aby se zajistilo, že nebude vytvářena nová finanční nebo administrativní zátěž. Je třeba dbát na komplexní pravomoci vnitrostátních a podřízených orgánů v otázkách sociální politiky a politiky zaměstnanosti;

26.

potvrzuje proto svou podporu iniciativě Evropské komise na posílení sociálního rozměru v Evropské unii podle článku 9 Lisabonské smlouvy, podle kterého je třeba zohlednit sociální rozměr všech opatření Evropské unie;

Pozitivní posouzení návrhu směrnice

27.

poukazuje na to, že k přijetí směrnice 91/533/EHS o podávání písemného prohlášení sice došlo již před více než 25 lety, ale její cíle spočívající ve větší transparentnosti trhu práce a ochraně práv pracovníků jsou stále ještě mimořádně důležité;

28.

podtrhuje význam poskytování písemných informací jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, protože se tak zajistí větší transparentnost a zmenší se asymetrie mezi oběma smluvními partnery. Tím se ovšem učinil pouze úplně první krok k odstranění nejistých zaměstnání;

29.

vítá, že informování pracovníků o podstatných aspektech podmínek platných v jejich pracovních poměrech nejpozději v první pracovní den vede k výrazně větší jistotě a jasnosti a je třeba je považovat za zvlášť výhodné v kontextu nadnárodní činnosti, jakož i svobody přeshraničního pohybu pracovníků;

30.

oceňuje zejména doplnění hmotných práv, respektive minimálních požadavků týkajících se pracovních podmínek v následujícím ohledu:

že se omezí zkušební doba na šest měsíců,

že pracovníci mohou pracovat pro více zaměstnavatelů,

že v případě práce na zavolanou – při proměnném rozvrhu pracovní doby – je třeba zaměstnance předem informovat, kdy bude požadována jejich práce,

že mohou zaměstnanci požadovat po zaměstnavateli odůvodněnou písemnou odpověď ohledně stabilnějších forem zaměstnávání,

že v budoucnu bude požadovaná a povinná odborná příprava plně hrazena zaměstnavatelem,

a zdůrazňuje, že sociální partneři mohou uzavírat kolektivní smlouvy o minimálních právech, pokud zůstane zachována celková ochrana pracovníků a bude zajištěno, že se nebudou uplatňovat nižší než minimální požadavky ohledně pracovních podmínek stanovené touto směrnicí;

31.

poukazuje na to, že v EU neexistuje konsenzus ohledně pracovních smluv a že je tato směrnice důležitá pro podporu mobility pracovníků na jednotném trhu – tím, že stanoví minimální normy pro poskytování informací, čímž se zmenší rozdíly mezi členskými státy – a tím, že usnadní podnikům i zaměstnancům vykonávání činnosti v jiných členských státech;

32.

zdůrazňuje, že transparentnost je ku prospěchu nejen zaměstnancům, ale též orgánům v jejich snaze o omezení nehlášené práce, jakož i zaměstnavatelům a potenciálním investorům, kteří potřebují právní jistotu s ohledem na pracovní podmínky;

33.

znovu zdůrazňuje, jaké výhody jsou pro pracovníky spjaty s poskytováním individuálních informací o podstatných prvcích jejich pracovních smluv. Díky tomu si jsou zaměstnanci lépe vědomi podstatných aspektů svých pracovních podmínek a svých práv a lépe se v nich vyznají;

Kritické posouzení návrhu směrnice

34.

vítá na jedné straně, že předkládaný návrh směrnice rozvíjí povinnost zaměstnavatele poskytovat informace zaměstnancům o podmínkách platných pro jejich pracovní poměry a zlepšuje jejich vynutitelnost. Na druhou stranu byla nová hmotná práva zavedena jako tzv. „minimální požadavky týkající se pracovních podmínek“. Toto překrývání obou vzájemně nezávislých souborů pravidel do jednoho právního aktu je nahlíženo kriticky;

35.

vyslovuje se pro to, aby byla definice pojmů pracovník a zaměstnavatel a pojmu zaměstnanecký poměr v předkládané směrnici přizpůsobena judikatuře ESD a nevytvářela se další pravidla, protože tyto pojmy ještě vyžadují intenzivní debatu. Vnitrostátní právo zůstává s ohledem na vymezení těchto pojmů nedotčeno;

36.

konstatuje, že řadu forem zaměstnávání v rámci ekonomiky sdílení je třeba řadit mezi závislá a samostatná povolání. Zde vyvstávají důležité otázky ohledně pracovních podmínek, zdraví a zajištění, dávek nemocenského pojištění, náhrady mzdy v případě nemoci, dávek v nezaměstnanosti a penzijního pojištění. Všechny tyto problémy mohou vést ke vzniku nové kategorie nejistého zaměstnání;

37.

požaduje, aby byla v debatě věnována zvláštní pozornost novým nestandardním formám zaměstnání, protože ty spadají do oblasti působnosti směrnice a v této oblasti existují značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy;

38.

žádá rovněž, aby se v debatě věnovala zvláštní pozornost 4 až 6 milionům pracovníků v EU, kteří pracují na zavolanou nebo mají smlouvy na občasnou práci;

39.

zdůrazňuje, že je třeba poskytnout zaměstnavatelům pokyny, aby splnili nová ustanovení týkající se nestandardních forem zaměstnání a navrhovaného práva EU požádat o jistější a předvídatelnější formu zaměstnání. Je nezbytná podpora při určení referenčních hodin a vypracování postupů pro řízení příležitostné a krátkodobé práce, neboť i ve veřejném sektoru se mohou vyskytnout krátkodobé smlouvy, smlouvy na částečný úvazek a smlouvy bez pevně stanovené pracovní doby. Je rovněž nezbytné vyjasnit vyřizování opakovaných žádostí jednotlivce;

40.

připomíná, že je třeba zaručit rovné zacházení a zákaz diskriminace pracovníků;

41.

celkově upozorňuje, že návrh směrnice, který předložila Evropská komise, může být východiskem pro širokou diskusi o vytváření udržitelné zaměstnanosti zajišťující důstojný život v Evropě, což je spojeno s požadavkem zásadně posílit sociální práva všech pracovníků a zajistit uplatňování již existujících práv pro všechny zaměstnance;

Doplňující návrhy směrnice, jakož i další potřeby v oblasti právní úpravy

42.

vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že v rámci revize směrnice, která nyní probíhá, budou zohledněny formy samostatně výdělečné činnosti, které se objevily a objevují, a též rozšířená záruka stejné odměny za stejnou práci pro všechny zaměstnance v nestandardních pracovních poměrech;

43.

poukazuje na to, že je třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi krytím administrativních nákladů a podporou nebo posílením místních politik s cílem zvýšit platy a zlepšit životní a pracovní podmínky, a to i v případě nestandardních pracovníků;

44.

doporučuje doplnit nová hmotná práva o zákaz pracovních smluv na nulový počet hodin a o právo na zaručenou pracovní dobu, jakož i o více práv v případě výpovědi, protože jinak je rozšíření hmotných práv nedostatečné;

45.

poukazuje na to, že odpovědnost za sladění pracovního a soukromého života musí nést společně pracovníci, rodiny, sociální partneři, místní a regionální orgány a rovněž veškeré veřejné a soukromé služby. Jedině s pomocí globálního přístupu zohledňujícího všechny úhly pohledu bude možné vytvořit takové prostředí, jež bude sociálně a ekonomicky udržitelné a středobodem jeho tvorby politik budou lidé a rodiny;

46.

zdůrazňuje, jak významnou úlohu hrají místní a regionální orgány při koncipování, provádění a hodnocení opatření v oblastech, v nichž často disponují klíčovými kompetencemi, jako je například sociální politika a politika zaměstnanosti;

47.

vyzývá Komisi, aby v návaznosti na přijetí evropského pilíře sociálních práv (1) předložila návrh pro lepší zapojení pracovníků v evropských obchodních společnostech, neboť účinné zastoupení zájmů v rámci podniku je taktéž významným nástrojem pro zachování transparentních a předvídatelných pracovních podmínek;

48.

považuje za nezbytné, aby bylo v právním předpisu o evropských radách zaměstnanců při dodržení úkolů stanovených ve směrnici 2009/38/ES o evropských radách zaměstnanců zakotveno rozšíření úkolů o digitální činnosti, aby se chránila a posílila existence práva v oblasti zastupování pracovníků s ohledem na stále rostoucí počet přeshraničních a nadnárodních činností podniků, jakož i s tím spojený nárůst práce na dálku a nadnárodní práce;

49.

konstatuje, že v některých členských státech dobře fungují modely trhu práce se silnými nezávislými partnery, kde se pomocí kolektivních smluv upravuje pracovní poměr a pracovní podmínky, a to na základě zvážení jednotlivých zájmů v souvislosti s těmito podmínkami. Aby byly dodrženy právní normy zaváděné touto směrnicí, musí být i do budoucna umožněno, aby byly otázky spojené s minimálními právy řešeny prostřednictvím kolektivních smluv.

V Bruselu dne 5. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Stanovisko VR Evropský pilíř sociálních práv (CoR 3141/2017), říjen 2017.


25.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 387/70


Stanovisko Evropského výboru regionů Jak dosáhnout nízkoemisní mobility

(2018/C 387/11)

Zpravodaj:

Michiel SCHEFFER (NL/ALDE), člen výkonné rady provincie Gelderland

Odkazy:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Jak dosáhnout nízkoemisní mobility – Evropská unie, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky

COM (2017) 675 final

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/106/EHS o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy

COM(2017) 648 final a final/2

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1073/2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy

COM(2017) 647 final

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/33/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel

COM(2017) 653 final

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Širší využívání alternativních paliv – Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl. 10 odst. 6 směrnice 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrostátních rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/94/EU

COM(2017) 652 final a final/2

I.   DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1073/2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy

COM(2017) 647 final

Pozměňovací návrh 1

3. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

V každém členském státě by měl být určen nezávislý a nestranný regulační orgán, aby bylo zajištěno řádné fungování trhu silniční osobní dopravy. Tento orgán může odpovídat i za jiná regulovaná odvětví, jako je železniční doprava, energetika nebo telekomunikace.

V každém členském státě by měl být určen buď příslušný orgán v odvětví dopravy, nebo nezávislý a nestranný regulační orgán, aby bylo zajištěno řádné fungování trhu silniční osobní dopravy. Tento orgán může odpovídat i za jiná regulovaná odvětví, jako je železniční doprava, energetika nebo telekomunikace.

Odůvodnění

Osobní doprava je podle Smlouvy o EU službou obecného hospodářského zájmu. Zavedení nezávislého regulačního orgánu může být nepřiměřené, je-li trh organizován podle nařízení (ES) č. 1370/2007.

Pozměňovací návrh 2

4. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Komerční linková doprava by neměla narušovat ekonomickou rovnováhu stávajících smluv o veřejných službách. Z tohoto důvodu by měl mít regulační orgán možnost provádět objektivní ekonomickou analýzu, aby bylo zajištěno, že tomu tak skutečně je.

Komerční linková doprava by neměla narušovat rovnováhu stávajících smluv o veřejných službách. Z tohoto důvodu by měl mít regulační orgán možnost provádět objektivní analýzu, aby bylo zajištěno, že tomu tak skutečně je. Tato analýza musí zohlednit příslušné charakteristiky struktury a zeměpisné povahy dotčeného trhu a sítě (velikost, charakteristika poptávky, složitost sítě, zeměpisná a technická izolace a služby, na něž se vztahuje smlouva) a také to, zda nová služba vede ke zlepšení kvality služeb či nákladové efektivnosti nebo obou prvků v porovnání s dříve zadanou smlouvou o veřejných službách.

Odůvodnění

Veřejné služby, jako je doprava, by neměly být posuzovány pouze z ekonomického hlediska, ale v širším smyslu, který zahrnuje nejen ekonomicky měřitelná kritéria, ale také otázky kvality, bezpečnosti a územní a sociální soudržnosti. Výbor regionů by měl tuto zprávu využít k poskytnutí pokynů ohledně některých aspektů, které je třeba posoudit.

Pozměňovací návrh 3

6. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na trhu by provozovatelé linkové dopravy měli mít právo na přístup k terminálům v Unii za spravedlivých, nestranných, nediskriminačních a transparentních podmínek. Regulačnímu orgánu by mělo být možné podat opravné prostředky proti rozhodnutím o zamítnutí či omezení přístupu.

Za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na trhu by provozovatelé linkové dopravy měli mít právo na přístup k terminálům ve veřejném vlastnictví v Unii za spravedlivých, nestranných, nediskriminačních a transparentních podmínek. Nesmí však být narušena územní rovnováha a sociální soudržnost, proto by provozovatelé veřejných služeb měli mít přednostní přístup, aby byly zaručeny povinnosti stanovené ve smlouvě o veřejných službách uzavřené s příslušnými orgány. Regulačnímu orgánu by mělo být možné podat opravné prostředky proti rozhodnutím o zamítnutí či omezení přístupu.

Odůvodnění

Přístup k terminálům by měli mít přednostně provozovatelé veřejných služeb, kteří musí splňovat povinnosti (četnost, jízdní řád, spojení, služby) stanovené v jejich smlouvách o veřejných službách uzavřených s příslušnými orgány.

Pozměňovací návrh 4

8. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Udělení povolení pro vnitrostátní i mezinárodní linkovou dopravu by mělo podléhat povolovacímu postupu. Povolení by mělo být uděleno, ledaže existují zvláštní důvody pro zamítnutí žádosti týkající se žadatele nebo by doprava narušila ekonomickou rovnováhu smlouvy o veřejných službách. Je nutno zavést prahovou hodnotu vzdálenosti, aby bylo zajištěno, že komerční linková doprava nenarušuje ekonomickou rovnováhu stávajících smluv o veřejných službách. V případě tras, které již jsou obsluhovány na základě více než jedné smlouvy o veřejných službách, by mělo být možné tuto prahovou hodnotu zvýšit.

Udělení povolení pro vnitrostátní i mezinárodní linkovou dopravu by mělo podléhat povolovacímu postupu. Povolení by mělo být uděleno, ledaže existují zvláštní důvody pro zamítnutí žádosti týkající se žadatele nebo by doprava narušila rovnováhu smlouvy o veřejných službách. Rovnováha smlouvy o veřejných službách by měla brát v potaz hospodářskou životaschopnost a také služby pro občany, pokud jde o spojení, intermodální plánování cest, kvalitu, účinnost, sladění s poptávkou, bezpečnost a zabezpečení. Kromě toho by při poskytování služeb měly být dodržovány environmentální a sociální normy.

Odůvodnění

Veřejné služby, jako je doprava, by neměly být posuzovány pouze z ekonomického hlediska, ale v širším smyslu, který zahrnuje nejen ekonomicky měřitelná kritéria, ale také otázky kvality, bezpečnosti a územní a sociální soudržnosti. „Rovnováha“ smlouvy o veřejných službách by měla brát v potaz ekonomickou životaschopnost a také kvalitu služeb pro občany. Dodržování stejných environmentálních a sociálních norem je nezbytným předpokladem pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže.

Pozměňovací návrh 5

13. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Jelikož toto nařízení harmonizuje pravidla na vnitrostátních trzích linkové autokarové a autobusové dopravy a přístup k terminálům, nemůže být jeho cílů, totiž podpory meziměstské mobility a zvýšení podílu udržitelných druhů osobní dopravy, dosaženo uspokojivě na úrovni členských států. Unie může tudíž přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů.

 

Odůvodnění

Otázky týkající se přístupu k místním terminálům a regionálním trhům s veřejnou dopravou úzce souvisejí se subsidiaritou.

Pozměňovací návrh 6

Čl. 1 bod 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

článek 2 se mění takto:

článek 2 se mění takto:

(…)

(…)

c)

doplňují se nové body 9 až 11, které znějí:

„9)

„terminálem“ se rozumí zařízení s minimální plochou 600 m2 , které poskytuje parkovací místo, jež využívají autokary a autobusy pro výstup nebo nástup cestujících;

c)

doplňují se nové body 9 až 11, které znějí:

„9)

„terminálem“ se v závislosti na definicích a požadavcích stanovených vnitrostátními právními předpisy rozumí zařízení ve veřejném vlastnictví , které poskytuje parkovací místo, jež využívají autokary a autobusy pro výstup nebo nástup cestujících;

(…)

(…)

Odůvodnění

Členské státy by měly mít prostor pro uvážení. Uvedení minimální plochy 600 m2 by mělo být vyškrtnuto, aby nemělo negativní dopad na terminály v malých městech a venkovských oblastech s menšími plochami, jejichž fungování je však zásadní pro jejich spojení s velkými městy.

Pozměňovací návrh 7

Čl. 1 bod 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

Článek 3a

Regulační orgán

Článek 3a

Regulační orgán

1.   Každý členský stát určí pro odvětví silniční osobní dopravy jeden vnitrostátní regulační orgán. Tento orgán je nestranný, což znamená, že je z hlediska organizace, funkcí, hierarchie a rozhodování právně samostatný a nezávislý na jiném veřejném nebo soukromém subjektu. Regulační orgán je nezávislý na jakémkoli příslušném orgánu, který se podílí na zadávání smlouvy o veřejných službách.

1.   Každý členský stát určí pro odvětví silniční osobní dopravy v závislosti na uspořádání svého trhu domácích služeb jeden vnitrostátní regulační orgán. Tento orgán je buď příslušný orgán v odvětví dopravy, nebo nestranný orgán , což znamená, že je z hlediska organizace, funkcí, hierarchie a rozhodování právně samostatný a nezávislý na jiném veřejném nebo soukromém subjektu. Tento nestranný orgán je nezávislý na jakémkoli příslušném orgánu, který se podílí na zadávání smlouvy o veřejných službách.

Regulační orgán může odpovídat za jiná regulovaná odvětví.

Regulační orgán může odpovídat za jiná regulovaná odvětví.

Odůvodnění

Nové komerční služby by neměly narušovat plnění poslání služby obecného hospodářského zájmu a závazků veřejné služby. Členské státy by měly mít možnost volby mezi nezávislým regulačním orgánem nebo příslušným orgánem v odvětví dopravy, který zná sociálně-ekonomické potřeby uživatelů.

Pozměňovací návrh 8

Čl. 1 bod 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

„Článek 3a

Regulační orgán

(…)

„Článek 3a

Regulační orgán

(…)

3.   Regulační orgán plní tyto úkoly:

3.   Regulační orgán plní tyto úkoly:

a)

provádí ekonomické analýzy toho, zda by navrhovaná nová dopravní služba narušila ekonomickou rovnováhu smlouvy o veřejných službách;

a)

provádí analýzy toho, zda by navrhovaná nová dopravní služba narušila rovnováhu smlouvy o veřejných službách a měla negativní dopad na kvalitu služeb poskytovaných občanům, a bere ohled na otázky dostupnosti spojení, jejich četnosti, jízdného a intermodálního plánování cest nebo bezpečnosti a také na dodržování environmentálních a sociálních norem při poskytování služeb ;

b)

shromažďuje a poskytuje informace o přístupu k terminálům a

b)

shromažďuje a poskytuje informace o přístupu k terminálům a

c)

rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím provozovatelů terminálů.

c)

rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím provozovatelů terminálů.

Odůvodnění

Dodržování stejných environmentálních a sociálních norem je nezbytným předpokladem pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže.

Pozměňovací návrh 9

Čl. 1 bod 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

před kapitolou II se vkládá nový článek 3a, který zní:

„Článek 3a

Regulační orgán

(…)

„Článek 3a

Regulační orgán

(…)

3.   Regulační orgán plní tyto úkoly:

3.   Regulační orgán plní tyto úkoly:

(…)

(…)

b)

shromažďuje a poskytuje informace o přístupu k terminálům a

b)

shromažďuje a poskytuje informace o přístupu k terminálům s cílem zajistit, že přístup provozovatelů služeb k příslušným terminálům bude poskytován za spravedlivých, rovných, nediskriminačních a transparentních podmínek a

c)

rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím provozovatelů terminálů.

c)

rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím provozovatelů terminálů.

Odůvodnění

Autobusy a autokary představují jeden z nejdostupnějších a nejdůležitějších druhů dopravy v EU. Je proto zásadní, aby cestujícím byly poskytovány co nejkvalitnější služby, a nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je spravedlivá a poctivá hospodářská soutěž.

Pozměňovací návrh 10

Čl. 1 bod 6

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

vkládá se nový článek 5a, který zní:

vkládá se nový článek 5a, který zní:

„Článek 5a

Přístup k terminálům

(…)

„Článek 5a

Přístup k terminálům

(…)

2.   Provozovatelé terminálů se vynasnaží vyhovět všem žádostem o přístup, aby zajistili optimální využití terminálů.

2.   Provozovatelé terminálů se vynasnaží vyhovět všem žádostem o přístup, aby zajistili optimální využití terminálů a dodržování povinností veřejné služby .

Žádosti o přístup lze zamítnout pouze z důvodu nedostatečné kapacity.

Žádosti o přístup lze zamítnout z důvodu nedostatečné kapacity nebo pokud by žádost zhoršila služby dostupné občanům týkající se dostupnosti spojení, omezila spojení, zhoršila bezpečnost a zabezpečení nebo celkovou kvalitu nabízených služeb, nebo v případě nedodržení nezbytných environmentálních norem. Pokud provozovatel terminálu přijme takové rozhodnutí, oznámí ho rovněž regulačnímu orgánu;

Pokud provozovatel terminálu žádost o přístup zamítne, uvede případné vhodné alternativy.

 

Odůvodnění

Hledání vhodných alternativ není úkolem provozovatele terminálu. Přístup k terminálům by navíc měl souviset s otázkami kvality služeb pro spotřebitele a jejich bezpečnosti a zabezpečení. Právo na přístup k terminálům by navíc nemělo narušit plnění veřejných cílů, poslání a povinností veřejné služby, které má služba obecného hospodářského zájmu.

Zejména ve městech se znečištěním jemnými částicemi může být nezbytné zavést omezení na základě environmentálních norem.

Pozměňovací návrh 11

Čl. 1 bod 9

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Článek 8 se nahrazuje tímto:

Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

Postup pro udělení povolení pro mezinárodní přepravu cestujících na vzdálenost kratší než 100 kilometrů vzdušnou čarou

„Článek 8

Postup pro udělení povolení pro mezinárodní přepravu cestujících

1.   Povolení se vydávají se souhlasem příslušných orgánů všech členských států, na jejichž území cestující nastupují nebo vystupují a jsou přepravováni na vzdálenosti kratší než 100 kilometrů vzdušnou čarou . Do dvou týdnů od obdržení žádosti zašle povolující orgán těmto příslušným orgánům kopii žádosti a všech ostatních souvisejících dokladů se žádostí o souhlas. Povolující orgán současně předá tyto doklady pro informaci příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí.

1.   Povolení se uděluje po dohodě s příslušnými orgány všech členských států, na jejichž území cestující nastupují nebo vystupují. Do dvou týdnů od obdržení žádosti zašle povolující orgán těmto příslušným orgánům kopii žádosti a všech ostatních souvisejících dokladů se žádostí o souhlas. Povolující orgán současně předá tyto doklady pro informaci příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí.

(…)

(…)

Odůvodnění

Rozhodnutí o tom, zda akceptovat dopravní služby by nemělo záviset na vzdálenosti (100 km vzdušnou čarou), ale spíše na dopadu dodatečných služeb na stávající služby nabízené občanům (ať už se jedná o služby obecného veřejného zájmu nebo obchodní služby). Kromě toho regionální rozdíly (např. pokud jde o vzdálenost mezi městy a ekonomickými centry) nelze obecně poměřovat pro celou EU.

Pozměňovací návrh 12

Čl. 1 bod 10

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

vkládají se nové články 8a až 8 d , které znějí:

vkládají se nové články 8a až 8 b , které znějí:

„Článek 8a

Postup pro udělení povolení pro mezinárodní přepravu cestujících na vzdálenost 100 kilometrů a více vzdušnou čarou

„Článek 8a

Rozhodnutí povolujících orgánů

1.     Povolující orgán rozhodne o žádosti do dvou měsíců ode dne podání žádosti podnikatelem v silniční osobní dopravě.

1.   Na základě postupu stanoveného v  článku 8 vydá povolující orgán povolení, udělí povolení s omezeními, nebo žádost zamítne. Povolující orgán informuje o svém rozhodnutí všechny příslušné orgány uvedené v čl. 8 odst. 1.

2.     Povolení se vydá, ledaže lze jedním či více důvody uvedenými v čl. 8c odst. 2 písm. a) až c) odůvodnit zamítnutí žádosti.

2.   Rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebo o udělení povolení s omezeními musí být odůvodněna.

Povolení se vydá, ledaže lze zamítnutí žádosti odůvodnit jedním či více z těchto důvodů:

 

a)

(…)

(…)

d)

regulační orgán na základě objektivní analýzy zjistí, že by doprava narušila rovnováhu smlouvy o veřejných službách.

Povolující orgány nezamítnou žádost výhradně z toho důvodu, že podnikatel v silniční osobní dopravě nabízí nižší ceny než ostatní podnikatelé v silniční osobní dopravě, nebo na základě skutečnosti, že dotyčný spoj již provozují jiní podnikatelé v silniční osobní dopravě , pokud se technicky prokáže, že tyto nižší ceny zaručují poskytování služby během celého období platnosti smlouvy.

(…)

3.     Povolující orgán předloží příslušným orgánům všech členských států, na jejichž území cestující nastupují nebo vystupují, a příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, pro informaci kopii žádosti a všech ostatních souvisejících dokladů spolu se svým posouzením.

 

Článek 8b

Postup pro udělení povolení pro vnitrostátní linkovou dopravu

Článek 8 b

Omezení práva na přístup

1.     Povolující orgán rozhodne o žádosti do dvou měsíců ode dne podání žádosti podnikatelem v silniční osobní dopravě. Tuto lhůtu lze prodloužit na čtyři měsíce, vyžaduje-li se analýza v souladu s čl. 8c odst. 2 písm. d).

1.   Členské státy mohou omezit právo na přístup na trh mezinárodní a vnitrostátní linkové dopravy, pokud by doprava narušila rovnováhu smlouvy o veřejných službách nebo pokud se jedná o poskytovatele, kterým příslušné orgány uložily sankce za používání postupů, jež jsou v rozporu se zárukami služby .

2.     Povolení pro vnitrostátní linkovou dopravu se vydá, ledaže lze zamítnutí žádosti odůvodnit jedním či více důvody uvedenými v čl. 8c odst. 2 písm. a) až c), a v případě přepravy cestujících na vzdálenost kratší než 100 kilometrů vzdušnou čarou důvodem uvedeným v čl. 8c odst. 2 písm. d).

2.   Příslušné orgány, které zadaly smlouvu o veřejných službách, nebo provozovatelé veřejných služeb plnící smlouvu o veřejných službách mohou regulační orgán požádat o provedení analýzy toho, zda by byla narušena rovnováha smlouvy o veřejných službách.

Regulační orgán žádost posoudí a rozhodne, zda analýzu provede. O svém rozhodnutí informuje zainteresované strany.

3.     Vzdálenost uvedenou v odstavci 2 lze prodloužit na 120 kilometrů, bude-li linková doprava, jež má být zavedena, obsluhovat výchozí a cílový bod cesty, který je již obsluhován na základě více než jedné smlouvy o veřejných službách.

3.   Provede-li regulační orgán analýzu, sdělí všem zainteresovaným stranám výsledky této analýzy a své závěry do šesti týdnů od obdržení všech relevantních informací. Regulační orgán může dospět k závěru, že povolení má být vydáno, že má být vydáno za určitých podmínek, nebo že má být žádost o povolení zamítnuta.

Závěry regulačního orgánu jsou pro povolující orgány závazné.

(…)

Článek 8c

Rozhodnutí povolujících orgánů

1.   Na základě postupu stanoveného v  článcích  8 , 8a nebo 8b vydá povolující orgán povolení, udělí povolení s omezeními, nebo žádost zamítne. Povolující orgán informuje o svém rozhodnutí všechny příslušné orgány uvedené v čl. 8 odst. 1.

 

2.   Rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebo o udělení povolení s omezeními musí být odůvodněna.

Povolení se vydá, ledaže lze zamítnutí žádosti odůvodnit jedním či více z těchto důvodů:

 

a)

(…)

(…)

d)

regulační orgán na základě objektivní ekonomické analýzy zjistí, že by doprava narušila ekonomickou rovnováhu smlouvy o veřejných službách.

Povolující orgány nezamítnou žádost výhradně z toho důvodu, že podnikatel v silniční osobní dopravě nabízí nižší ceny než ostatní podnikatelé v silniční osobní dopravě, nebo na základě skutečnosti, že dotyčný spoj již provozují jiní podnikatelé v silniční osobní dopravě.

 

(…)

 

Čl. 8 d

Omezení práva na přístup

1.   Členské státy mohou omezit právo na přístup na trh mezinárodní a vnitrostátní linkové dopravy, pokud navrhovaná linková doprava přepravuje cestující na vzdálenosti kratší než 100 kilometrů vzdušnou čarou a  pokud by doprava narušila ekonomickou rovnováhu smlouvy o veřejných službách.

 

2.   Příslušné orgány, které zadaly smlouvu o veřejných službách, nebo provozovatelé veřejných služeb plnící smlouvu o veřejných službách mohou regulační orgán požádat o provedení analýzy toho, zda by byla narušena ekonomická rovnováha smlouvy o veřejných službách. Regulační orgán žádost posoudí a rozhodne, zda ekonomickou analýzu provede. O svém rozhodnutí informuje zainteresované strany.

 

3.   Provede-li regulační orgán ekonomickou analýzu, sdělí všem zainteresovaným stranám výsledky této analýzy a své závěry do šesti týdnů od obdržení všech relevantních informací. Regulační orgán může dospět k závěru, že povolení má být vydáno, že má být vydáno za určitých podmínek, nebo že má být žádost o povolení zamítnuta.

Závěry regulačního orgánu jsou pro povolující orgány závazné.

 

(…)

 

Odůvodnění

Rozhodnutí o tom, zda akceptovat dopravní služby by nemělo záviset na vzdálenosti (100 km vzdušnou čarou), ale spíše na dopadu dodatečných služeb na stávající služby nabízené občanům (ať už se jedná o služby obecného veřejného zájmu nebo obchodní služby). Kromě toho regionální rozdíly (např. pokud jde o vzdálenost mezi městy a ekonomickými centry) nelze obecně poměřovat pro celou EU.

Článek 8a: nabídky s nižšími cenami by neměly být přímo vyřazovány, pokud bude zaručena životaschopnost služby během celého období platnosti smlouvy. Článek 8b: je třeba zavést omezení pro případy poskytovatelů, kterým byly uloženy sankce.

Pozměňovací návrh 13

Čl. 1 odst. 14

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

článek 13 se zrušuje;

 

Odůvodnění

Příslušný článek je nutno znovu začlenit, aby bylo zajištěno, že místní výlety budou považovány za jednu mezinárodní dopravní službu a nikoli za kabotáž.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/106/EHS o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy

COM(2017) 648 final

Pozměňovací návrh 14

13. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

(13)

(…)

V průměru by měl být alespoň jeden vhodný překládkový terminál pro kombinovanou dopravu ne dále než 150 km od každého přepravního místa v Unii.

(13)

(…)

V průměru by měl být alespoň jeden vhodný překládkový terminál pro kombinovanou dopravu ne dále než 150 km od každého přepravního místa v Unii , s výjimkou okrajových a nejvzdálenějších regionů, kde to geografická omezení znemožňují nebo kde by tyto investice do infrastruktury byly z hlediska nákladů nepřiměřené ve vztahu k cíli směrnice, kterým je podpora přesunu nákladní silniční dopravy směrem ke způsobům dopravy příznivějším k životnímu prostředí .

Odůvodnění

Tento požadavek by mohl být problematický pro okrajové regiony (oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva a řídkou sítí železnic a přístavů) a mohlo by to vést k budování terminálů tam, kde tyto terminály nejsou z ekonomického hlediska potřeba.

Pozměňovací návrh 15

Čl. 1 bod 5

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

5)

V článku 6 se doplňují nové odstavce 4, 5, 6, 7 a 8, které znějí:

5)

V článku 6 se doplňují nové odstavce 4, 5, 6, 7 a 8, které znějí:

„4.   Pokud je to nutné pro dosažení cíle uvedeného v odstavci 9, přijmou členské státy nezbytná opatření na podporu investic do překládkových terminálů, pokud jde o:

„4.   Pokud je to nutné pro dosažení cíle uvedeného v odstavci 9, přijmou členské státy nezbytná opatření na podporu investic do překládkových terminálů, pokud jde o:

a)

výstavbu a v případě potřeby rozšíření těchto překládkových terminálů pro kombinovanou přepravu;

a)

výstavbu a v případě potřeby rozšíření těchto překládkových terminálů pro kombinovanou přepravu;

b)

zvýšení provozní efektivnosti stávajících terminálů.

b)

zvýšení provozní efektivnosti stávajících terminálů.

Členské státy provádění těchto opatření koordinují se sousedními členskými státy a s Komisí a zajistí, aby bylo přednostně zajištěno vyvážené a dostatečné geografické rozložení vhodných zařízení v Unii, a zejména na hlavní síti TEN-T a globálních sítích, které umožní, aby žádná lokalita v Unii nebyla od takového terminálu ve větší vzdálenosti než 150 km.

Členské státy provádění těchto opatření koordinují se sousedními členskými státy a s Komisí a zajistí, aby bylo přednostně zajištěno vyvážené a dostatečné geografické rozložení vhodných zařízení v Unii, a zejména na hlavní síti TEN-T a globálních sítích, které umožní, aby žádná lokalita v Unii nebyla od takového terminálu ve větší vzdálenosti než 150 km , s výjimkou okrajových a nejvzdálenějších regionů, kde to geografická omezení znemožňují nebo kde by tyto investice do infrastruktury byly z hlediska nákladů nepřiměřené ve vztahu k cíli směrnice, kterým je podpora přesunu nákladní silniční dopravy směrem ke způsobům dopravy příznivějším k životnímu prostředí .

Odůvodnění

Viz pozměňovací návrh 12.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/33/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel

COM (2017) 653 final

Pozměňovací návrh 16

Vložit nový bod odůvodnění za 16. bod odůvodnění:

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

 

Potenciál pro snižování emisí pouze prostřednictvím zadávání veřejných zakázek je omezený a veřejná doprava se na emisích pocházejících z odvětví dopravy podílí jen malou částí. Členské státy by proto měly být vybízeny k tomu, aby regulovaly nákup čistých vozidel vlastníky ostatních vozových parků, jako jsou taxislužby, autopůjčovny a společnosti provozující spolujízdu.

Odůvodnění

Veřejná doprava se podílí pouze malou částí (8 % emisí z dopravy), návrh směrnice je přesto zaměřen hlavně na vozidla veřejné dopravy. V zájmu vyvážení a dosažení cíle snížení emisí by měly být do směrnice zahrnuty ostatní velké vozové parky.

Pozměňovací návrh 17

Vložit nový bod odůvodnění za 19. bod odůvodnění:

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

 

Je třeba posílit soulad s předchozími právními předpisy Unie v oblasti vozidel, energie z obnovitelných zdrojů a alternativních paliv, zejména s nařízením (ES) č. 595/2009, směrnicí 2009/28/ES a směrnicí 2014/94/EU.

Odůvodnění

Právní předpisy EU musí být ve vzájemném souladu, musí být konzistentní a předkládat právní úpravu ve stejném smyslu.

Pozměňovací návrh 18

Čl. 1 bod 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

článek 3 se nahrazuje tímto:

článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na zakázky na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel zadané:

„Článek 3

Oblast působnosti

Tato směrnice nemá zpětnou účinnost na stávající smlouvy, ale vztahuje se pouze na nové zakázky na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel zadané:

Odůvodnění

Probíhající smlouvy musí být chráněny a nemohou být dotčeny novým právním předpisem.

Pozměňovací návrh 19

Čl. 1 bod 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

článek 3 se nahrazuje tímto:

článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Oblast působnosti

„Článek 3

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na zakázky na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel zadané:

Tato směrnice se vztahuje na zakázky na nákup, leasing, pronájem nebo nákup na splátky silničních vozidel zadané:

(…)

(…)

 

d)

vlastníky ostatních vozových parků, jako jsou taxislužby, společnosti pro sdílení automobilů a společnosti provozující spolujízdu, rozhodne-li se členský stát vytvořit mechanismy pro regulaci nákupů čistých vozidel těmito vlastníky vozového parku.“;

Odůvodnění

Veřejná doprava se podílí pouze malou částí (8 % emisí z dopravy), návrh směrnice je přesto zaměřen hlavně na vozidla veřejné dopravy. V zájmu vyvážení a dosažení cíle snížení emisí by měly být do směrnice zahrnuty ostatní velké vozové parky.

Pozměňovací návrh 20

Příloha

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Tabulka 5: Minimální cíl pro podíl těžkých vozidel v souladu s tabulkou 3 na celkovém objemu veřejných zakázek na těžká vozidla na úrovni členských států*

Členský stát

Nákladní vozidla

Autobusy

 

2025

2030

2025

2030

Tabulka 5: Minimální cíl pro podíl těžkých vozidel v souladu s tabulkou 3 na celkovém objemu veřejných zakázek na těžká vozidla na úrovni členských států*

Členský stát

Nákladní vozidla

Autobusy

 

(XXXX  (**) 2025)

(2026– 2030)

(XXXX  (**) 2025)

(2026 2030)

Odůvodnění

Cíl by měl být průměrem pro nové smlouvy v průběhu let, aby se umožnila flexibilita pro různé předměty zakázek z roku na rok (doprava ve městech, na venkově atd.). (XXXX) by mělo být datum 24 měsíců ode dne vstupu v platnost v souladu s článkem 2.

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Hlavní připomínky

1.

podporuje cíl Komise posílit schopnost Evropy řešit problém změny klimatu a zlepšit kvalitu života jejích občanů a zároveň zachovat a rozšířit konkurenční výhodu našeho průmyslu ve vytváření pracovních míst, dosahování udržitelného hospodářského růstu a stimulování inovací, pokud jde o technologie v oblasti obnovitelných zdrojů. Podporuje cíl Komise zaujmout vedoucí postavení ve světě v oblasti inovací, digitalizace a dekarbonizace a přechod k nízkouhlíkové ekonomice vnímá jako příležitost i výzvu pro průmysl EU;

2.

zdůrazňuje význam účinných, efektivních a udržitelných dopravních systémů pro hospodářskou konkurenceschopnost měst a regionů a také pro sociální, hospodářskou a územní soudržnost Evropské unie;

3.

poukazuje na to, že mobilita a doprava často spadají do pravomoci místních a regionálních orgánů, které odpovídají za přípravu a provádění politik v oblasti mobility a zajišťování veřejné dopravy na svém území, ačkoli rozhodnutí přijímaná na místní úrovni často souvisejí s rámcem stanoveným vnitrostátní a unijní politikou;

4.

je si vědom toho, že doprava vytváří téměř pětinu celkových emisí skleníkových plynů v Evropě. Jedná se o jediné odvětví, ve kterém oproti roku 1990 nedošlo ke snížení emisí skleníkových plynů. Je naléhavě nutné přijmout opatření k dekarbonizaci odvětví dopravy, i když je třeba upozornit na to, že místní veřejná doprava je odpovědná pouze za velmi malý podíl emisí;

5.

zdůrazňuje, že přechod k nízkým a nulovým emisím pevných částic a oxidů dusíku je přínosem pro život evropských občanů, a to zvláště ve městech, kde hustá městská doprava, způsobující velké znečištění, zhoršuje kvalitu života a zdraví lidí;

6.

poukazuje na to, že místní veřejná doprava je již nyní důležitým krokem k dekarbonizaci a podpoře elektromobility ve městech. Mnoho měst má dobře vybudovaný systém elektromobility po železnici ve formě metra, tramvají a trolejbusů. Je třeba, aby byla při zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla v propočtech zohledněna i tato opatření a celý vozový park dotčeného města nebo regionu. Omezit se pouze na sektor autobusů není dostačující;

7.

zdůrazňuje, že při jakékoli změně v dopravním systému týkající se používaného paliva je nutné zohlednit regionální rozdíly v hustotě dopravy a vzdálenost mezi městy a jinými centry ekonomického zájmu. Diskriminace ve formě vyšších nákladů spojených s přístupem k evropské síti pro vzdálené, okrajové nebo nejvzdálenější oblasti dále nepříznivě ovlivní územní a sociální soudržnost;

8.

konstatuje, že při ekologizaci používání motorových vozidel by se mělo podporovat využívání (nákladních) kol na krátké vzdálenosti (v souladu se stanoviskem „Plán EU pro cyklistiku“, 2017/C 088/10), jakož i železnice a ekologická lodní doprava. To vyžaduje síť intermodálních uzlů, pro něž by měly být dostupné odpovídající finanční prostředky, například prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Rychlá elektrokola jsou dobrou alternativou k automobilu především v městských oblastech. Jejich využití může vést ke snížení emisí a fyzická aktivita je zároveň prospěšná pro veřejné zdraví. Využívání elektrokol lze podpořit vytvořením dostatečného množství rychlých cyklostezek a nabíjecích stanic a prostřednictvím dalších podnětů;

9.

pomocí územního a městského plánování lze podporovat využívání čistých forem mobility. Z lokálního hlediska spočívá čistá mobilita ve snížení emisí oxidů dusíku a pevných částic, z globálního pak ve snížení emisí CO2. V městském plánování by se měla podporovat dostupnost pro pěší, cyklisty a veřejnou dopravu a přístup automobilů by se měl pečlivě zvážit. Ke zlepšení kvality ovzduší ve městech lze využít (sdílené) elektromobily a elektrobusy, které mohou přispět ke snížení emisí pevných částic a oxidů dusíku. Lze toho dosáhnout tak, že bude zabráněno využívání znečišťující dopravy uzavřením některých oblastí – například vytvářením ekologických zón – a zároveň zkrácením doby cestování při využití čistých forem mobility oproti těm znečišťujícím;

10.

je si vědom nutnosti interoperabilního řešení pro zajištění alternativních paliv. VR sice uznává, že právní předpisy a nařízení, jejichž účelem je dosáhnout nízkoemisní mobility, by neměly být technologicky omezené, ale všechny místní a regionální orgány by měly usilovat o dosažení úspor z rozsahu, například prostřednictvím spolupráce se sousedícími a přeshraničními regiony;

11.

vítá úsilí o zjednodušení zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla, není mu však jasné, jak bude návrh cílů v podobě procentuálního podílu zakoupených čistých vozidel pro každý členský stát, který předložila Komise, zaveden do právních předpisů a naplňován. V mnoha členských státech provozují většinu veřejné dopravy místní a regionální orgány a stát nemá žádnou rozhodovací pravomoc nad tím, jaká vozidla tyto orgány zakoupí, zakoupí na leasing, pronajmou či o kterých uzavřou dohody.

Místní a regionální orgány jsou coby první osvojitelé klíčovými subjekty umožňujícími uplatňování čistých technologií v oblasti dopravy, zároveň je však třeba upozornit na to, že infrastruktura vybudovaná pro místní veřejnou dopravu obvykle není vhodná pro provozování osobních vozidel, a proto nelze očekávat žádný bezprostřední efekt přelévání. Musí být zajištěno financování přechodu k čisté dopravě. Výše finančních prostředků poskytnutých Evropskou unií není dostatečná k tomu, aby bylo možné financovat ambiciózní opatření v místní veřejné dopravě, která většinou bývá ztrátová. Výbor proto vyzývá Komisi, aby navrhla další možnosti financování nad rámec využívání finančních nástrojů, neboť ty obvykle nebývají kvůli vyhlídkám záporných výnosů přínosné;

12.

upozorňuje na „Platformu pro zavádění čistých autobusů“, kterou Evropská komise spustila na plenárním zasedání VR v červenci 2017 a která od místních a regionálních orgánů získala značnou podporu. V této souvislosti regiony, města, dopravní orgány a výrobci přijali společné zásady zadávání veřejných zakázek na čisté autobusy na alternativní paliva, aby se urychlilo jejich zavádění;

13.

domnívá se, že by opatření EU zaměřená na snižování dopadu dopravy na klima měla být založena na přínosech pro klima a na udržitelnosti z hlediska životního cyklu a že by obecně měla být technologicky neutrální;

14.

domnívá se, že investice do nízkoemisní veřejné dopravy a veřejných vozových parků by se měly provádět způsobem, který by vlastníky soukromých a služebních vozidel motivoval k následování tohoto příkladu. Toho lze dosáhnout prostřednictvím součinnosti v oblasti infrastruktury pro dobíjení a vodíkové infrastruktury. K dispozici by měly být prostředky EU, které by toto umožnily;

15.

domnívá se, že plány týkající se nízkoemisní mobility by měly jít nad rámec řešení až v poslední fázi a měly by být sladěny s rozšiřováním výroby a distribuce zelené elektřiny a obnovitelných paliv;

16.

konstatuje, že vývoj a výroba baterií sehrávají v probíhajícím přechodu k čisté mobilitě a systémům čisté energie strategickou úlohu. Zároveň v Evropě v oblasti bateriových článků neexistuje žádný významnější aktér. VR proto vítá Evropskou bateriovou alianci, která evropským průmyslovým odvětvím pomáhá stát se nezávislejšími a zvýšit jejich podíl v celém hodnotovém řetězci výroby elektrických vozidel. VR vítá, že nad rámec již přidělených 150 milionů EUR vyčlenila Evropská komise v rámci programu Horizont 2020 200 milionů EUR přímo na výzkum a inovace v oblasti baterií;

17.

zdůrazňuje, že zavádění elektrických vozidel v širokém měřítku značně zvýší poptávku po elektřině a nároky kladené na elektrické sítě. Je nutné dosáhnout rovnováhy mezi potřebami mobility a dobíjení, a to prostřednictvím vývoje inteligentních dobíjecích cyklů v době, kdy kapacita sítě není omezená a vyrábí se dostatečné množství elektřiny. Je nutné začlenit dekarbonizaci dopravy a dodávek energie, inteligentní sítě a inovativní řešení pro skladování energie. Za tímto účelem je třeba aktivně zapojit místní provozovatele distribučních soustav, kteří nesou odpovědnost za rozvoj resp. správu rozvodných sítí;

18.

poznamenává, že infrastruktura pro dobíjení a doplňování paliva by měla být budována v souladu s poptávkou vycházející z místních podmínek a v součinnosti s místními a regionálními orgány, veřejnými dopravními prostředky a městskými službami nákladní dopravy. Tento postup je nutné sladit s vývojem inteligentních sítí a budov s bateriemi. Infrastruktura by měla být dostupná pro soukromá vozidla a jízdní kola. Doplňování paliva by mělo být snadné a interoperabilní přes hranice. To vyžaduje opatření na evropské úrovni zaměřená na vytvoření jednotného trhu;

19.

je přesvědčen, že díky zjednodušení a standardizaci žádostí a nabídek není nutné finanční přizpůsobení a je snazší získat finanční prostředky z evropských fondů a od soukromých poskytovatelů finančních prostředků – například využitím nových metod financování, jako je kombinování grantů s půjčkami;

Jak dosáhnout nízkoemisní mobility – Evropská unie, která chrání naši planetu, posiluje postavení spotřebitelů a brání svůj průmysl a pracovníky – COM(2017) 675

20.

vítá skutečnost, že Komise navyšuje finanční podporu s cílem zvýšit objem veřejných i soukromých investic do zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, přičemž na tento účel bylo vyčleněno až 800 milionů EUR. VR vyjadřuje politování nad tím, že některé místní a regionální orgány a jiné důležité subjekty často nemají k finančním prostředkům a zdrojům dostatečný přístup. Je třeba podporovat kombinaci financování – jako je přístup k půjčkám například skrze EFSI a díky němu. Přístup k finančním prostředkům by měl být standardizován a umožněn prostřednictvím vydávání dluhopisů;

21.

poznamenává, že oblasti, které jsou zvláště ohroženy znečištěním, musí mít možnost zdanit znečišťující dopravu. Tento příjem může být využit k přijímání opatření zaměřených na udržitelnost. Ve městech lze mýtné nebo poplatky za parkování využít k úhradám za udržitelnou mobilitu – například na investice do veřejné dopravy nebo parkovišť pro přestup na městskou dopravu („park-and-ride“);

22.

připomíná, že nejvzdálenější regiony sužují kongesce ve městech a pobřežních pásmech a obtížný přístup do venkovských oblastí. V těchto regionech se nicméně rozvíjejí projekty, díky kterým je doprava udržitelnější a čistší a jež mohou sloužit jako příklady osvědčených postupů pro jiné regiony EU a sousední země EU;

Širší využívání alternativních paliv – Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva – nelegislativní dokument – COM(2017) 652

23.

vítá akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva coby významný krok směrem k dekarbonizaci systému silniční dopravy. Vyjadřuje však politování nad tím, že většina vnitrostátních politických rámců předložených Komisi nebyla dostatečně ambiciózní, aby dosáhla odpovídajícího cíle a přechod k čistým a alternativním palivům mohl být realizován;

24.

zdůrazňuje, že mnoho evropských měst a regionů je průkopníky v oblasti mobility s nízkými a nulovými emisemi. Ve městech budou mít navíc alternativní paliva největší dopad, pokud jde o omezení znečištění ovzduší a hlukové zátěže. Na hlukovou zátěž se však akční plán bohužel nevztahuje. Podstatnou část veřejných zakázek zadávají obecní a místní orgány. Je tudíž zřejmé, že zavádění vozidel poháněných alternativními palivy silně závisí na místních a regionálních orgánech, zejména v městech a městských regionech. Města a regiony, které mají problémy s dopravním přetížením, kvalitou ovzduší a hlukem, by měly upřednostnit přechod k nulovým emisím pevných částic a oxidů dusíku, a stejně tak by tomu mělo být u oblastí s přírodním nebo kulturním dědictvím. Jedná-li se o přeshraniční oblasti a koridory, je třeba vybízet k plánování na této úrovni;

25.

konstatuje, že rozhodujícím aspektem bude co nejlepší začlenění do individuálních plánů udržitelné městské mobility. Hlavním problémem, s nímž se města potýkají, jsou prostorová omezení, což znamená, že infrastruktura pro alternativní paliva musí zohledňovat již existující infrastrukturu jiných druhů dopravy. V procesu plánování městské mobility bude pro bezproblémové zavedení alternativních paliv ve městech zásadně důležitá úzká spolupráce s různými veřejnými a soukromými zainteresovanými subjekty;

26.

zdůrazňuje, že rozhodnutí, která činí města, ideálně ve spolupráci s hospodářskými a jinými zainteresovanými subjekty, nemohou mít pozitivní dopady, nejsou-li náležitě zapojeni spotřebitelé. Pokud zavádění infrastruktury pro alternativní paliva není v souladu s očekáváními a přáními spotřebitelů, hrozí nízká míra využívání. Proto je také na místních a regionálních orgánech, aby ovlivnily chování uživatelů a podpořily co nejširší využívání alternativních paliv. Je velmi důležité, aby služby využívající alternativní paliva, jako např. veřejná doprava a jiné služby, byly i nadále dostupné a spolehlivé;

27.

zdůrazňuje, že existují regionální rozdíly, které mají na využívání alternativních paliv vliv. V okrajových regionech by současný systém elektromobility nemusel být upřednostňovanou možností, zatímco v městských regionech ano. Rychlý start v evropských regionech se značným objemem prostředků a naléhavějšími problémy s kvalitou ovzduší a hlukem by mohl znamenat, že by okrajové regiony – díky své velikosti, kritické míře a nižším cenám – mohly po roce 2025 těžit z ověřených technologií a nižších nákladů;

28.

poukazuje na to, že ve městech, kde by elektromobilita mohla být vnímána jako upřednostňovaná možnost, je nutné ji sladit s distribucí energie a poptávkou po energii v hodinách špičky. Je důležité mít rezervu a zajistit, aby se elektřina skladovala ve velkém rozsahu, například ve velkých bateriích a s využitím vodíku (v palivových článcích);

29.

v téže souvislosti připomíná, že ve venkovských oblastech elektromobilita obvykle nebývá vhodným řešením pro zajištění plošné místní veřejné dopravy. Vzhledem k tomu, že v současné době je zatím doba dobíjení u autobusů dlouhá a jejich dojezdová vzdálenost nedostatečná, musí až do doby, než budou vyvinuty vhodné technologie, existovat možnost využití nízkoemisních druhů pohonů (mj. plug-in hybridů). Zároveň by pro venkovské oblasti měla být brzy vyvinuta taková řešení, jež by bylo možné podpořit pilotními projekty;

30.

s odkazem na zprávu „Chybějící dopravní spojení v příhraničních regionech“ (2017/C 207/05) zdůrazňuje, že součinnost vyplývající z přeshraniční spolupráce má obrovský potenciál ovlivnit náklady na budování infrastruktury. V přeshraničních regionech je nutné zajistit, aby technologie upřednostňovaná v obou státech byla interoperabilní a vyvinutá tak, aby vyhovovala přeshraničním a nikoli jen domácím potřebám;

31.

zdůrazňuje, že je důležité, aby města mohla řídit využívání vozidel s nízkými emisemi pevných částic a oxidů dusíku také prostřednictvím pravidel pro přístup do měst. Zavedení environmentálních zón musí vycházet z místních analýz a musí se o něm rozhodovat na místní úrovni. V případě EU se jedná o vytvoření vhodných podmínek pro zavádění environmentálních zón pomocí společného rámce a o propagaci těchto zón jakožto řešení ke zlepšení kvality ovzduší. Místní a regionální orgány však musí mít možnost samy rozhodnout, zda a na jaké úrovni by tyto zóny měly být zavedeny;

32.

zdůrazňuje, že financování nemůže být ponecháno pouze na místních a regionálních orgánech, a konstatuje, že Evropská komise navrhuje širokou škálu nástrojů financování, ale je poměrně konzervativní, pokud jde o náklady na zavedení alternativní infrastruktury, a přehnaně optimistická v souvislosti s potenciálním využíváním soukromých finančních prostředků k financování v první fázi;

33.

zastává názor, že koncese, jejichž cílem je dosažení nulových emisí, by měly být podporovány prostřednictvím delší doby platnosti nebo jejich prodloužení v případě splnění průběžných a konečných cílů. Dále je důležité, aby byly rozšířeny možnosti řádného převzetí. Díky tomu strany rychleji dosáhnou návratnosti svých investic;

34.

je přesvědčen, že jsou zapotřebí evropské finanční prostředky, aby koncese v oblasti veřejné dopravy urychlily další zintenzivnění snahy o nulové emise. Evropské finanční prostředky musí být využity ke stimulaci inovací a k pokrytí investic, aby mohla větší část vozového parku už od počátku platnosti koncese fungovat bez emisí;

35.

poukazuje na to, že při navrhování a budování nových staveb se v budoucnosti bude počítat s dobíjecími stanicemi a přípravnou kabeláží;

36.

vyzývá k větší ambicióznosti, pokud jde o podíl veřejně dostupných dobíjecích stanic. (Podle akčního plánu má každý členský stát do konce roku 2020 zajistit vytvoření minimálního počtu dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, z nichž minimálně 10 % musí být veřejně dostupných.) Rozvoj veřejně přístupných dobíjecích stanic musí odrážet místní a regionální podmínky a poptávku. Odhaduje se, že v roce 2025 budou v Evropě zapotřebí 2 miliony veřejně přístupných dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, z toho 70 % v městských oblastech. Prioritou do roku 2025 by měly být koridory hlavní sítě TEN-T s úplným základním systémem infrastruktury pro alternativní paliva. Vybavení přinejmenším městských uzlů hlavních a komplexních sítí TEN-T dostatečným počtem veřejně přístupných (rychlých) dobíjecích a čerpacích stanic by mělo posílit důvěru investorů i spotřebitelů. Na mezinárodní úrovni musejí být zajištěny rovné podmínky, otevřené protokoly a interoperabilita, aby řidiči elektrických vozidel mohli bez obtíží využívat dobíjecí infrastrukturu v různých státech. Pro nákladní a lodní dopravu je také zapotřebí dostatek stanic pro čerpání LNG. Výbor požaduje ambiciózní cíl: 2 000 čerpacích stanic LNG v Evropě, a to v závislosti na místních a regionálních potřebách;

37.

zdůrazňuje, že je nutné zapojit obce, aby se zajistilo, že při volbě umístění veřejně dostupných dobíjecích stanic budou zohledněny příslušné plány a aspekty městského rozvoje, díky čemuž budou stanice umístěny na správných místech a nebude jich na jednom místě příliš mnoho, a to i v místech, která nejsou výnosná;

38.

požaduje větší ambicióznost, pokud jde o vodíkové čerpací stanice. Jedna čerpací stanice na 300 km je v hustě zalidněných oblastech příliš málo. Hustota jejich rozmístění by měla záviset na počtu obyvatel, přičemž jedna čerpací stanice by měla připadat na 300 000 obyvatel;

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/33/EU o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel – COM(2017) 653

39.

vítá přizpůsobená pravidla, která místní a regionální orgány povzbudí v pořizování čistých vozidel. Výbor také vítá zrušení výpočtu pro „peněžní vyčíslení“ a začlenění dalších forem zadávání veřejných zakázek. Upozorňuje na velmi úzkou definici čistých vozidel a zastává názor, že by měla být ještě upravena, aby místní a regionální orgány mohly jednat podle vlastního uvážení a měly při zadávání veřejných zakázek v různých regionech a pro různé dopravní potřeby skutečné nákladově efektivní a čisté alternativy;

40.

zdůrazňuje, že i když je podíl vozidel, která byla předmětem veřejné zakázky, ve srovnání s celkovým počtem vozidel ve městě nízký, pozitivní příklad místních a regionálních orgánů by mohl mít dopad na tržní poptávku a pozitivní vliv na výrobce automobilů, což by následně mohlo stimulovat také soukromou poptávku. Směrnice by se měla použít jen v případě, kdy se předpokládá, že výsledek nabídkového řízení bude dostatečně přínosný;

41.

lituje, že je na provozovatele veřejné dopravy, a tím i na místní a veřejné orgány, kladena v důsledku velmi vysokých kvót při zadávání veřejných zakázek na nákup autobusů na alternativní pohon velká finanční zátěž. Mnoho měst a regionů již má do značné míry elektrifikovaný vozový park tvořený tramvajemi, metrem a trolejbusy, a to nebylo zohledněno. Proto by při pořizování „čistých vozidel“ měl být zohledněn veškerý vozový park, nikoli pouze autobusy;

42.

požaduje definici čistých vozidel na základě objektivně měřitelných emisí a spotřeby energie v podmínkách skutečného provozu. Jen tak lze docílit dlouhodobé bezpečnosti plánování pro veřejné zadavatele. Je třeba přijmout opatření v oblasti přechodu, aby bylo možné konstruovat vozidla s nulovými emisemi. Nulové emise nejsou dosud dosažitelné u některých druhů dopravy, např. v nákladní a lodní dopravě. Bioplyn a biopaliva jsou potřebné jako přechodné palivo. Stávající systémy mohou být zachovány, pokud využívají suroviny místního původu, nikoliv dovážené. Bioplyn by se měl používat pro systémy s velkou tepelnou náročností;

43.

vítá snahy o úzkou definici čistých lehkých vozidel. Společné normy a jasné definice jsou důležité, aby vlády mohly řádně posuzovat, srovnávat a kontrolovat nabídky různých stran. Je však toho názoru, že definice by měla zahrnovat technologickou neutralitu a že dopad na klima by se měl rovněž posuzovat z hlediska životního cyklu. Přechodná paliva, jako je bioplyn nebo další biopaliva, jsou nezbytná pro nákladní a lodní dopravu a musí být brána v potaz;

44.

pokud jde o těžká vozidla, vítá obecný, technologicky neutrální přístup návrhu, ale zároveň zdůrazňuje skutečnost, že seznam „čistých technologií“ je sám o sobě omezením technologické neutrality a vylučuje technologie jako syntetická biopaliva nebo bioplyn. Bioplyn je pro těžká vozidla důležitým přechodným palivem. V některých regionech, zejména v severských zemích, by investice do takových technologií, které jsou šetrné ke klimatu, ale ne nezbytně bez emisí výfukových plynů, mohly být ohroženy tím, že nejsou zařazeny na seznam povolených technologií. To by mohl být problém i z hlediska subsidiarity. Velký potenciál pro čistou mobilitu představují i jiné technologie pohonu, včetně zcela nefosilních kapalných a plynných paliv, jako jsou HVO100 nebo biometan;

45.

konstatuje, že v současné době panují různé názory na časový rámec uplatňování předpisů. V této souvislosti požaduje, aby byl výpočet v prvním resp. druhém období proveden po roce 2025 resp. 2030 a aby pro všechny členské státy platily stejné cíle;

46.

požaduje dlouhodobou jistotu plánování a dostatečně dlouhá přechodná období pro orgány zadávající veřejné zakázky. Vzhledem k nezbytnému uzpůsobení infrastruktury souvisejícímu s novým pořizováním je třeba vyjasnit, že pravidla pro zadávání veřejných zakázek platí pouze pro nové smlouvy;

Návrh nařízení, kterým se mění pravidla pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy – COM(2017) 647

47.

zdůrazňuje, že autobusy jsou stále méně šetrné k životnímu prostředí než železnice a že hlavní trasy mezi městy a regiony jsou obsluhovány tímto druhem dopravy. Dálkové autobusy mohou železnici doplňovat a mohou být atraktivní ve srovnání se soukromými automobily;

48.

požaduje dlouhodobou jistotu plánování a dostatečně dlouhá přechodná období pro orgány zadávající veřejné zakázky a provozovatele veřejné dopravy;

49.

domnívá se, že při otevírání trhu pro mezinárodní autokarovou a autobusovou dopravu je důležité zajistit zachování pravidel vnitřního trhu a služeb obecného hospodářského zájmu s cílem zaručit přístup pro všechny a volný pohyb;

50.

konstatuje, že návrh dává regulačnímu orgánu možnost žádost zamítnout, pokud objektivní ekonomická analýza prokáže narušení ekonomické rovnováhy smlouvy o veřejných službách. VR se nicméně domnívá, že všechny služby autobusové dopravy, veřejné i soukromé, podléhají stejným požadavkům na nízké emise.

Komerční linková doprava by neměla mít negativní vliv na závazek veřejné služby u služby obecného hospodářského zájmu. Analýza by se neměla omezit na ekonomické hledisko, ale měla by mít širší rozsah. Má-li se zabránit narušení hospodářské soutěže, musí soukromá autobusová doprava také splňovat požadavky na nízké emise;

Návrh na přezkum směrnice o kombinované přepravě zboží – COM(2017) 648

51.

vítá dopad návrhu na změnu dopravního systému v systém šetrnější k životnímu prostředí; zdůrazňuje, že v některých oblastech může dojít ke zlepšení pouze v případě přechodu od silniční k železniční dopravě, dopravě po vodních cestách a/nebo k elektrickým nákladním vozidlům. Intermodální terminály jsou v této souvislosti důležitou podmínkou. Místní a regionální orgány mohou zavést dobíjecí a čerpací stanice, které budou podporovat jak veřejnou, tak nákladní dopravu. Je zásadní nadále podněcovat podpůrná hospodářská opatření pro rozvoj kombinované dopravy, a to jak podporu investic do nových terminálů s analýzou nákladů a přínosů, která bude odrážet dopravní externality, tak do provozu, alespoň v prvních letech, včetně odpisu nezbytných materiálních zdrojů.

V Bruselu dne 5. července 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(**)   24 měsíců ode dne vstupu v platnost v souladu s článkem 2.