Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podniky sociální ekonomiky, hnací síla integrace migrantů

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2018/C 283/01)

Zpravodaj:

Giuseppe GUERINI

Rozhodnutí plenárního shromáždění	21. 1. 2016
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	27. 4. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	186/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Nejnovější vývoj v oblasti migrace vystavil systém vstupu do Evropské unie zkoušce, neboť se jedná o skutečný „zátěžový test“ migračních, sociálních a bezpečnostních politik Unie a jejích členských států.

1.2.

EHSV považuje za nezbytné, aby evropské orgány a vlády členských států podporovaly koordinované politiky a bylo tak možné nabízet přehlednější, udržitelnější a účinnější způsoby, jak mohou lidé ze třetích zemí vstoupit do Evropy, usadit se zde a pracovat, stát se evropskými občany a získat mezinárodní ochranu. Výbor požaduje, aby se věnovala zvláštní pozornost migrantům, jimž může hrozit sociální vyloučení, jako např. nemocným lidem, osobám s psychickými problémy, osobám se zdravotním postižením nebo starším lidem.

1.3.

EHSV konstatoval, že se podnikům sociální ekonomiky podařilo definovat společné zásady své činnosti (1) – začleňování, subsidiarita, ochrana nejvíce znevýhodněných osob – a řeší výzvu, jak migrantům aktivně pomáhat, a mobilizují příslušné komunity a občany.

1.4.

Vzhledem k tomu, že podniky sociální ekonomiky obvykle bývají inkluzivní, musí být více uznávány. Proto EHSV požaduje, aby Evropská komise při určování orientace politik EU a při programování evropských fondů věnovala těmto typům podniků prioritní pozornost, zejména s ohledem na vytvoření evropského pilíře sociálních práv, jak bylo ostatně vyzdviženo nejen na konferenci o sociální ekonomice, která se konala 16. listopadu 2017, ale i na evropském summitu, který se konal dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu.

1.5.

Podniky sociální ekonomiky vytvářejí kvalitní pracovní místa v odvětvích s vysokým podílem lidské práce, zejména s vysokým podílem mimoevropské pracovní síly. Participativní rozměr má v podnicích sociální ekonomiky význam při strukturování hospodářské činnosti z hlediska bezpečnosti a ochrany, neboť přispívá k odkrývání neformální ekonomiky a nehlášené práce.

1.6.

Podniky sociální ekonomiky tudíž hrají zásadní roli a mají vliv na čtyři klíčové aspekty procesu začleňování migrantů: zdravotnictví a péče, bydlení, vzdělávání a odborná příprava (zejména doplnění povědomí o právech a povinnostech spojených s usazením v Evropské unii), práce a aktivní začlenění migrantů do přijímající společnosti.

1.7.

Výbor se domnívá, že by podniky sociální ekonomiky vzhledem k tomu, že často působí v oblasti péče a ve sdílené ekonomice a oběhovém hospodářství, mohly podporovat kromě tvorby nových pracovních míst také podnikání migrantů a uprchlíků a jejich přístup k ekonomickým aktivitám. Evropská unie musí podniky sociální ekonomiky i nadále podporovat coby jednu z hnacích sil růstu a pracovního a sociálního začleňování migrantů. Výbor proto žádá evropské orgány, aby daly politikám zaměřeným na podniky sociální ekonomiky přednost, k čemuž ostatně vyzývá i ve svém příspěvku k pracovnímu programu Evropské komise na rok 2018 (2).

1.8.

S ohledem na důkazy o schopnosti podniků sociální ekonomiky podporovat pracovní a sociální začleňování migrantů vyzývá Výbor Unii, členské státy a mezinárodní společenství, aby vytvářely pobídky pro zaměstnávání, k nimž by měly přístup podniky sociální ekonomiky zabývající se pracovním začleňováním.

1.9.

Výbor s ohledem na zprávu o pokroku v provádění opatření, která byla předložena v listopadu 2017, potvrzuje, že Unie a členské státy musí zaujmout koordinovaný přístup (3). Zejména je zřejmé, že při neexistenci účinného systému vstupu migrantů bude pokračovat zneužívání žádostí o mezinárodní ochranu, jež jsme zaznamenali v posledních letech. Výbor důrazně upozorňuje, že případy zneužití systému mezinárodní ochrany nejsou důvodem k tomu, aby některé členské státy zaváděly omezení, pokud jde o možnost občanů třetích zemí zažádat na jejich území o poskytnutí azylu.

1.10.

Výbor vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily lepší koordinaci se zeměmi původu a tranzitu migrantů, čímž by se zajistily vyhlídky na zlepšení životních podmínek, a to zejména pro lidi, kteří se stěhují z ekonomických důvodů nebo kvůli hladomoru či změně klimatu, přičemž by bylo žádoucí uplatňovat mnohem ostřejší evropskou zahraniční politiku vůči zemím, v nichž války, diktatura a pronásledování nutí lidi k útěku.

1.11.

Výbor zejména vyzývá Unii k tomu, aby k řešení jevu migrace přistoupila tak, že se zaměří na příčiny stěhování osob, jimiž jsou chudoba, konflikty, diskriminace a změna klimatu. Takový krok by nevyhnutelně vyžadoval opětovné úsilí Evropské unie v oblasti diplomacie a mezinárodní rozvojové spolupráce, mj. i v podobě skutečného „mimořádného investičního plánu pro rozvojovou spolupráci“.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Podniky sociální ekonomiky mají zásadní význam pro evropské hospodářství a evropskou společnost, představují bohatou rozmanitost Unie a přispívají k dosažení cílů strategie Evropa 2020 budováním inteligentnější, udržitelnější Evropy podporující začlenění (4).

2.2.

Podniky sociální ekonomiky významně přispívají k řešení změn, k nimž dochází ve společnosti. Podniky sociální ekonomiky se vyskytují v mnoha oblastech společnosti a vytvořily inovativní iniciativy, které reagují na rostoucí potřebu pomoci osobám, jež nejsou soběstačné, a péče o ně, zejména starším osobám a osobám se zdravotním postižením. V mnoha případech toho dosáhly zvýšením účasti žen na trhu práce, a to nejen jejich přímým zapojením do podniků sociální ekonomiky, ale také vytvářením nových služeb pro děti a rodiny (5). Podniky sociální ekonomiky zároveň podporují vytváření pracovních příležitostí pro znevýhodněné osoby, přičemž se soustředí v prvé řadě na osoby potenciálně vystavené riziku mimořádného sociálního vyloučení, jako jsou osoby se zdravotním postižením, osoby trpící psychickými problémy nebo osoby závislé na alkoholu a drogách. Podniky sociální ekonomiky prokázaly, že jsou klíčovými subjekty při podporování evropského sociálního modelu (6).

2.3.

Mezi výzvami, jimž EU v posledních letech musela čelit, má mimořádný význam řízení rostoucího přílivu migrantů, v rámci něhož překročily hranice kontinentu miliony lidí, aby unikly válkám, hladu, pronásledování a extrémním životním podmínkám způsobeným změnou klimatu. Tento jev vystavil systém vstupu do členských států, migrační a sociální politiky i politiku veřejné bezpečnosti zkoušce. Migrační politiky EU podstupují v jistém smyslu „zátěžový test“. Této příležitosti je třeba využít k pečlivé analýze reakcí a signálů systému, a podpořit tak cílené intervence a zvýšit účinnost a účelnost politik EU.

2.4.

Začleňování nově příchozích je dynamický proces, který se v průběhu času mění a vyvíjí společně s hospodářským, společenským a kulturním prostředím země, v níž se tito lidé usazují. Tento proces je zkouškou pro Unii, členské státy i evropskou společnost především proto, že do Unie mohou vstoupit, usadit se zde, žít a pracovat a získat mezinárodní ochranu neevropští občané.

2.5.

Podnikům sociální ekonomiky – v různých formách, v nichž působí v odlišných vnitrostátních podmínkách – se podařilo definovat společné zásady své činnosti (začleňování, subsidiarita, ochrana nejvíce znevýhodněných osob) a řeší výzvu, jak migrantům aktivně pomáhat.

2.6.

Mezi hlavními charakteristikami činnosti podniků sociální ekonomiky je třeba zdůraznit jejich schopnost mobilizovat a zapojit místní komunity a aktivovat sítě a partnerství zlepšující vztahy s ústředními a místními správami, a to s cílem zavést takové postupy pomoci a začleňování, které budou místní obyvatelé ochotněji akceptovat.

2.7.

Podniky sociální ekonomiky tudíž hrají zásadní roli a mají vliv na čtyři klíčové aspekty procesu začleňování migrantů: zdravotnictví a péče, bydlení, vzdělávání a odborná příprava (zejména doplnění povědomí o právech a povinnostech spojených s usazením v Evropské unii), práce a aktivní začlenění migrantů do přijímající společnosti. Podniky sociální ekonomiky a organizace občanské společnosti při tom vytvářejí místa, kde se evropští občané setkávají s nově příchozími, a podporují jejich vzájemný dialog, čímž pomáhají vymýtit předsudky a obavy.

3.   Migrace v Evropě: přehled posledních let

3.1.

Klasifikace jevu migrace je obtížná, protože se neustále vyvíjí. Předpoklady pro situaci, kterou nyní zažíváme, vytvořily války, diktátorské režimy, změna klimatu, extrémní chudoba a deprivace.

3.2.

Podle OSN překročilo v roce 2015 hranice své země původu a hledalo politický azyl, práci a „pohostinnější“ ekonomické a klimatické podmínky více než 244 milionů lidí, tj. 3,3 % světové populace (7).

3.3.

Evropa během posledních let zaznamenala nárůst počtu lidí, kteří se do ní snaží dostat. V absolutních hodnotách údaje Eurostatu za rok 2015 ukazují, že do EU-28 přišlo 2,7 milionu přistěhovalců z třetích zemí, z toho 56 % mužů a 44 % žen.

3.4.

Tento mimořádný příliv je zejména výsledkem nestability způsobené válkami, a to jak v zemích, kde konflikty dosud probíhají, jako je Sýrie, tak v zemích, kde se proces poválečné stabilizace stále ještě potýká se závažnými obtížemi, jako je tomu v Iráku a Afghánistánu. Právě z těchto zemí přišlo v roce 2016 hledat útočiště v EU přibližně 54 % migrantů (8).

3.5.

Kromě toho dál hraje významnou roli migrace osob, které ve své domovské zemi žijí v těžkých ekonomických nebo environmentálních podmínkách. V mnoha případech se jedná o osoby pocházející z afrického kontinentu, jejichž příliv byl ovlivněn rostoucí nestabilitou zemí na jižním pobřeží Středozemního moře.

3.6.

V této souvislosti se projevily některé nedostatky a problémy systému pravidel stanovených Evropskou unií, jež jsou důkazem nedostatečné správy vnějších hranic Unie a nevyhovující regulace vstupů a odhalily nutnost přezkoumat zásady a metody řízení postupu členských států.

3.7.

Výbor se problematikou migračních politik (9) zabýval již několikrát a vítá iniciativu Evropské komise, která přijala Evropský program pro migraci. Komise se zejména ve své zprávě z listopadu 2017 vyslovila pro podporu větší koordinace mezi zeměmi EU a pro obnovení dialogu se zeměmi původu a tranzitu migrantů (10). Výbor doufá, že bude naplánován přezkum mechanismu kvót, vzhledem k tomu, že jeho uplatňování je obtížné.

3.8.

Proto je důležité tento systém pravidel, jenž migrantům umožňuje legálně vstupovat do Unie, přezkoumat, aby byli chráněni žadatelé o azyl a současně ti, kdo prchají před nepříznivými klimatickými a ekonomickými podmínkami, dostali příležitost nalézt v Evropě útočiště a přispívat k růstu Unie, přičemž musí být zaručena jejich práva. Takový krok by znamenal splnění doporučení OSN ohledně migrace, neboť je v zájmu každého, aby probíhala bezpečným a legálním způsobem, a to v regulované, nikoli nelegální podobě (11).

3.9.

Výbor vítá závěry neformálního summitu hlav států a předsedů vlád v Göteborgu ze dne 17. listopadu, který se zabýval otázkou utváření budoucnosti Evropy se zaměřením na spravedlivé pracovní podmínky a růst. Kromě toho upozorňuje na význam doprovodné akce na téma Úloha sociální ekonomiky v budoucnosti práce, jíž bylo zahájeno jednání v Göteborgu a která má vyzdvihnout přínos sociální ekonomiky k podpoře politik Unie.

3.10.

Podporuje rovněž dohodu mezi Radou a Evropským parlamentem, podle níž patří v rozpočtu Unie na rok 2018 mezi priority „stimulace hospodářského růstu a tvorby pracovních míst, posilování bezpečnosti a řešení výzev spojených s migrací“ (12).

3.11.

Výbor vyzývá evropské orgány, aby vyřešily zásadní otázky, které vyvstaly při uplatňování dublinského nařízení. Evropský parlament přijal dne 16. listopadu 2017 usnesení, v němž se navrhují hlavní směry činnosti, na které se má zaměřit přezkum tohoto nařízení, a které obsahuje významný poukaz na účast všech členských států na automatickém a stálém relokačním mechanismu.

4.   Změnit problémy v příležitosti: podniky sociální ekonomiky jako hnací síla pomoci a začleňování

4.1.

Jedním z aspektů, který nově příchozím brání, aby se vydali na cestu k integraci a zapojili se do hospodářského a společenského života komunity, v níž se usadili, je jejich nejisté postavení a dlouhé zkoumání žádostí o azyl.

4.2.

Mnohaleté omezení pomoci nově příchozím pouze na humanitární pomoc bez přístupu ke vzdělání, odborné přípravě a výdělečným příležitostem brání rozvoji jejich lidského kapitálu a omezuje jejich schopnost pozitivně přispívat k ekonomice a společnosti země, která je přijala (13). V této souvislosti Výbor nedávno poukázal na rozhodující úlohu podniků sociální ekonomiky při předcházení radikalismu a prosazování společných hodnot, míru a nenásilí (14).

4.3.

Výbor doufá, že se diskuse bude zabývat potřebou přezkoumat účinnost stávajících mechanismů, které státním příslušníkům třetích zemí umožňují podat žádost o vstup a usadit se v EU za účelem zaměstnání.

4.4.

Stejně tak je důležité, aby Unie řešila jev migrace tím, že se zaměří na příčiny stěhování osob, jimiž jsou chudoba, konflikty, diskriminace a změna klimatu. Takový krok by nevyhnutelně vyžadoval opětovné úsilí Evropské unie v oblasti diplomacie a mezinárodní rozvojové spolupráce.

4.5.

Systém tzv. modrých karet je sice využíván v poněkud omezené míře, nicméně jeho revize může také reagovat na potřebu nových legálních možností vstupu do Evropské unie. Výbor již připomněl, že pro zajištění růstu a prosperity Unie je zapotřebí evropská strategie zaměřená na přilákání mimoevropských pracovních sil. Při tom je rovněž nutné zohlednit dopady migrace kvalifikovaných pracovníků v zemích jejich původu a pomoci těmto zemím s dalším rozvojem jejich vzdělávacích systémů (15). EHSV navrhuje zvážit rozšíření okruhu potenciálních držitelů tzv. modrých karet, přičemž by měli být zohledněni ti, kdo zamýšlejí založit podnik, a mělo by být propagováno sociální podnikání.

4.6.

V mnoha případech se mobilizovala občanská společnost, aby prosazovala legální a transparentní cesty, přičemž spolupracovala s institucemi na místní, vnitrostátní i mezinárodní úrovni a vyslala tak určité povzbudivé signály. Výrazným příkladem pilotní akce je projekt „Humanitární koridory“, který v Itálii organizují Komunita Sant’Egidio, Federace evangelických církví v Itálii, Tavola valdese a italská vláda. Tímto způsobem mohlo od února 2016 do dnešního dne požádat o mezinárodní ochranu a získat pomoc při vyřizování žádosti před cestou do některé země EU více než 1 000 osob (16).

4.7.

Tyto pilotní akce je žádoucí zohlednit při utváření budoucích přistěhovaleckých politik. Zejména by bylo vhodné zajistit větší koordinaci mezi mezinárodními institucemi, jednak kvůli jednotnému řízení forem vstupu, jednak proto, aby nedocházelo k diskriminaci mezi „vyvolenými“, kteří mohli využít humanitární koridory s dostatečnou ochranou i ve fázi následující po přijetí, a nespočtem těch, kdo byli vyloučeni a zůstávají oběťmi obchodníků s lidmi a nezákonných postupů.

4.8.

Úloha podniků sociální ekonomiky má rozhodující význam pro případné sociální a pracovní začlenění, neboť může využít potenciál migranta, který se ve většině případů rozhodl opustit zemi původu právě proto, že hledá lepší životní podmínky a pracovní příležitosti.

4.9.

V mnoha případech byla důležitá role migrantů v Unii uznána s přáním, aby byly například posíleny jejich tvořivé a inovační schopnosti. Dosažení tohoto cíle je předpokladem pro tvorbu nových pracovních míst, současně však zvyšuje internacionalizaci výrobních odvětví a podporuje vytváření vazeb – mimo jiné obchodních – se zeměmi původu migrantů (17). Posílení schopnosti evropské hospodářské a sociální struktury k začleňování migrantů má tudíž rozhodující význam i pro zvýšení účinnosti evropských politik zaměřených na malé a střední podniky, zejména pokud jde o schopnost obstát na stále globalizovanějších trzích, jak se uvádí v příslušném stanovisku EHSV (18).

4.10.

Podniky sociální ekonomiky sehrály při tomto uznání pozitivní hospodářské a společenské role migrantů v mnoha případech důležitou roli, neboť vytvářejí kvalitní pracovní místa jak v odvětvích s vysokým podílem lidské práce, tak v oblasti technologických inovací a digitalizace. Mezi nejdůležitější aktivity patří zajisté ty, které se týkají oblasti osobní péče, zajištění přístupu k sociálním službám a službám péče o děti a obecně oblasti péče o závislé osoby, jimž hrozí sociální vyloučení. V mnoha případech patří tato odvětví mezi odvětví s nejvyšším podílem pracovníků ze třetích zemí.

4.11.

V některých odvětvích, jako je asistenční péče, zemědělství, odvětví stavebnictví a pohostinství, však stále v mnoha případech funguje nelegální zaměstnávání, a právě proto je důležité podporovat podniky sociální ekonomiky, které prokázaly, že mohou v souladu s příslušnými evropskými politikami a v rámci boje proti zneužívání statusu osoby samostatně výdělečně činné plnit významnou funkci při začleňování a legalizaci pracovních smluv, a využít tak schopností migrantů a zaručit práva zaměstnanců v těchto oblastech (19).

4.12.

V oblasti domácí péče, kde převažují ženy, jež bývají zaměstnány jako pečovatelky přímo v domácnostech, jsou často vytvářeny podmínky bránící profesnímu růstu. Nedávná studie zabývající se určujícími faktory podnikání migrantek prokázala, že nedostatečné uznání jejich dovedností je jedním z prvků, které je vedou k zahájení vlastní podnikatelské činnosti (20). Pokud získají podniky sociální ekonomiky v těchto odvětvích podporu příslušných veřejných politik, mohou sehrát důležitou roli při legalizaci práce a rozšiřování příležitostí k osobnímu růstu migrantů.

4.13.

Mnoho podniků sociální ekonomiky, které se věnují profesnímu začleňování znevýhodněných osob, funguje v odvětvích, jež jsou součástí takzvaného oběhového hospodářství: sběr odpadů a diferencované nakládání s nimi, recyklace a opětovné použití materiálů, sociální zemědělství, údržba veřejných parků. Tato odvětví jsou významným zdrojem pracovních příležitostí a metodika firem zaměřených na profesní začleňování se jeví jako velmi účinná i při začleňování migrantů do trhu práce.

4.14.

Zaměstnávání migrantů umožňuje v mnoha případech zvrátit procesy sociálního vyloučení a kulturního ochuzování Unie a oživit tradiční povolání a řemesla v obtížných podmínkách generační obměny (21). Mnoho řemeslných a maloobchodních podniků totiž zakládají právě migranti.

4.15.

Mnoho organizací působících v oblasti sociální ekonomiky podpořilo v souvislosti s projekty přijímání migrantů dohody s ústředními orgány a místními správami za účelem odstranění systémových nedostatků a ve snaze podpořit rozmístění nově příchozích na území. V této souvislosti byla zavedena koncepce „decentralizovaného přijímání“ mající za cíl usnadnit spravedlivé mechanismy přijímání ze strany místních komunit (22).

4.16.

V těchto projektech byla prioritou aktivizace procesů začleňování migrantů, včetně jazykových kurzů, posuzování dovedností a kurzů odborné přípravy. Tímto způsobem lze podpořit mechanismy uznávání absolvovaných studijních programů nebo získaných odborných zkušeností, což je přínosné pro zvýšení pracovních příležitostí pro nově příchozí.

4.17.

Některé z těchto zkušeností s „decentralizovaným přijímáním“ přispívají k opětovnému osídlování odlehlých území, zejména v horských oblastech, kde přítomnost migrantů přispívá k zachování ekonomických aktivit a služeb (počínaje školami), čímž se snižuje riziko vylidňování těchto oblastí. K zaručení úspěchu musejí být tato opatření v každém případě podpořena politikami v oblasti zaměstnanosti a bydlení.

4.18.

Podniky sociální ekonomiky mohou v této souvislosti vytvářet s tradičními podnikateli sítě a umožnit tak migrantům vstupovat na trh práce prostřednictvím speciálně připravených školení a praxí (23).

4.19.

Největší pozornost získal při důkladném průzkumu role družstevních podniků ve vztahu k migrantům samozřejmě model, jejž družstva vytvořila právě za tímto účelem. Participativní rozměr má v podnicích sociální ekonomiky význam při strukturování hospodářské činnosti z hlediska bezpečnosti a ochrany, neboť přispívá k odkrývání neformální ekonomiky a nehlášené práce.

4.20.

Zvláštní analýza, kterou provedla Mezinárodní organizace práce, určila oblasti, v nichž činnost družstev pozitivně ovlivňuje začlenění migrantů a uprchlíků: umístění v zaměstnání, péče a pomoc, vzdělávání a odborná příprava, podpora každodenního života a samostatnosti, přístup na trh, přístup k financování, právní pomoc a poradenství a pomoc při zajištění základních potřeb (24).

4.21.

Během prvního a druhého Evropského dne podniků sociální ekonomiky, který Výbor uspořádal v letech 2016 a 2017, poukázaly předložené případové studie na problematiku migrantů (25), přičemž bylo vyzdviženo zavádění kurzů odborné přípravy a opatření v oblasti začleňování migrantů do trhu práce, a to zejména pro ženy.

4.22.

Význam podniků sociální ekonomiky při řešení výzev v oblasti migrace uznala také Evropská komise, která věnovala soutěž Evropské sociální inovace v roce 2016 nápadům týkajícím se přijímání a integrace uprchlíků (26). Výbor doufá, že Komise bude iniciativám v oblasti migrace věnovat pozornost i nadále a že se tyto iniciativy stanou prioritou při formulování politik EU.

4.23.

Vedle významné úlohy, kterou podniky sociální ekonomiky sehrávají v oblasti zaměstnání, vzdělávání a odborné přípravy a pomoci, se jich také mnoho angažuje v projektech, jež velkému množství migrantů, zejména uprchlíků a žadatelů o azyl, umožňují přístup k bydlení. Tento model správy nemovitostí podniky sociální ekonomiky dosáhl v zemích, jako je Itálie, významných ekonomických rozměrů: na projekty v oblasti začleňování byly dány k dispozici tisíce nemovitostí a tyto projekty tak často zároveň slouží k obnově okrajových čtvrtí nebo oblastí.

4.24.

V neposlední řadě hrají podniky sociální ekonomiky a občanská společnost jako celek rozhodující roli v přístupu k podpoře a ke zdravotním službám, neboť značně omezují problémy s přístupem k péči. Výbor vyzývá členské státy, aby migrantům zaručily plný přístup k systémům zdravotní péče a k sociálním službám bez ohledu na jejich postavení.

5.   Další úvahy stálé studijní skupiny EHSV Podniky sociální ekonomiky

5.1.

Podniky sociální ekonomiky se často věnují činnosti v oblasti péče, správy kulturních a environmentálních statků a v oblasti sdílené ekonomiky a oběhového hospodářství a jsou vůči zásahům do těchto oblastí vnímavé. Tyto podniky mohou být cenným spojencem při prosazování politik týkajících se „ekologického přechodu“ evropského modelu rozvoje a mohou v těchto oblastech činnosti představovat mj. významný zdroj nových pracovních míst.

5.2.

Podniky sociální ekonomiky podporují podnikavost lidí a usnadňují jejich přístup k ekonomickým aktivitám bez ohledu na to, zda mají dostatečný počáteční kapitál pro zahájení podnikání. To platí zejména pro podniky družstevního typu, a proto by bylo užitečné a důležité, aby se mezi programy rozvojové spolupráce, které Evropská unie provádí v rozvojových zemích, zařadily i programy na podporu podniků sociální ekonomiky.

5.3.

Členské státy by s ohledem na důkazy o schopnosti podniků sociální ekonomiky podporovat pracovní a sociální začleňování migrantů měly být podněcovány k tomu, aby vytvářely pobídky pro zaměstnávání, k nimž by měly přístup podniky sociální ekonomiky působící v oblasti pracovního začleňování. Tyto pobídky by mohly být platné dva roky od uznání statutu osoby požívající mezinárodní ochrany.

5.4.

Je třeba vzít v úvahu, že v nadcházejících letech se počet migrantů, kteří opustí své země původu z důvodu závažných dopadů změny klimatu, jež způsobuje nárůst desertifikace, hladomory a ekologické katastrofy, bezpochyby zvýší. Vzhledem k tomuto jevu bude nutné přehodnotit umělé a diskriminační rozlišování mezi uprchlíky, žadateli o azyl a ekonomickými migranty, a to přinejmenším v případech, kdy tito migranti utíkají před hladomorem a ekologickými katastrofami.

5.5.

V neposlední řadě je proto nutné i nadále podporovat udržitelný rozvoj a ekologický přechod, které by mohly mít pozitivní důsledky také pro ekonomiku. Při tom je zároveň třeba využít přínosu, který mohou mít podniky sociální ekonomiky pro podporu růstu, začleňování a blahobytu, jak se zdůrazňuje v nedávných stanoviscích Výboru (27).

---

(1)  V souvislosti s úlohou podniků sociální ekonomiky viz též Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 52.

(2)  Příspěvek EHSV k pracovnímu programu Komise na rok 2018, zejména odstavec 2.4.6 a následující.

(3)  Zpráva o pokroku evropského programu pro migraci.

(4)  Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 22.

(5)  V mnoha případech tyto činnosti vykonávaly v rámci rodiny téměř výlučně ženy, čímž jim byla znemožněna účast na trhu práce.

(6)  Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 1.

(7)  https://documents-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N17/002/18/PDF/N1700218.pdf?OpenElement.

(8)  Údaje Eurostatu – Zpráva o mezinárodní ochraně, ANCI, Caritas Italiana, Cittalia, Nadace Migrantes a centrální služby SPRAR ve spolupráci s UNHCR, viz také http://ec.europa.eu/eurostat/web/asylum-and-managed-migration/data/main-tables.

(9)  https://www.eesc.europa.eu/cs/policies/policy-areas/migration-and-asylum/opinions.

(10)  Viz poznámka pod čarou č. 2.

(11)  Zpráva zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky migrace,3. února 2017.

(12)  http://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2017/11/18/2018-eu-budget-agreement-reached/.

(13)  UNHCR 2003, Framework for durable solutions for refugees and persons of concern, květen, Ženeva.

(14)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 11.

(15)  Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 75.

(16)  http://archive.santegidio.org/pageID/11676/langID/en/Humanitarian-Corridors-for-refugees.html.

(17)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 16.

(18)  Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 15.

(19)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní, COM(2014) 221 final; Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 14; Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 1.

(20)  Corsi, M., De Angelis, M., Frigeri, D., pracovní dokument The determinants of entrepreneurship for migrants in Italy. Do Italian migrants become entrepreneurs by „opportunity“ or through „necessity“? Viz též ILO Cooperatives and the world of work n. 2 „Cooperating out of isolation: domestic workers“ cooperatives“.

(21)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 16.

(22)  http://www.interno.gov.it/it/notizie/carta-buona-accoglienza-nuovo-modello-integrazione.

(23)  Interní zprávy, konsorcium „Veneto Insieme“. Pro více informací http://venetoinsieme.it/.

(24)  Literature review„Cooperatives and Refugees“, MOP, 2016 (nezveřejněno).

(25)  Zejména projekt Okus Doma v roce 2016 a projekt Solidarity Salt v roce 2017 (viz též https://www.eesc.europa.eu/en/agenda/our-events/events/2nd-european-day-social-economy-enterprises).

(26)  http://ec.europa.eu/growth/content/4-social-innovators-win-%E2%82%AC200000-2016-european-social-innovation-competition-0_cs, viz také: http://eusic-2016.challenges.org/how-is-europe-supporting-the-integration-of-refugees-and-migrants/.

(27)  Stanovisko Zintenzivnění opatření nestátních subjektů v oblasti klimatu, Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 35 a stanovisko Nové udržitelné hospodářské modely, Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 57.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Na cestě k dohodě o přidružení mezi EU a Mercosurem

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2018/C 283/02)

Zpravodaj:	Josep PUXEU ROCAMORA
Spoluzpravodaj:	Mário SOARES

Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 2. 2018
Právní základ	Čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Vnější vztahy
Přijato ve specializované sekci	26. 4. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	185/3/7

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se domnívá, že dokončení jednání o kvalitní dohodě o přidružení mezi Mercosurem a EU, která již trvají příliš dlouho, by bylo velmi užitečné pro obě strany, počínaje samotnou EU, a zejména ze střednědobého a dlouhodobého hlediska by podpis dohody o přidružení přinesl oběma stranám značné výhody, například přístup EU na trh čítající téměř 300 milionů obyvatel. Mercosur by navíc mohl diverzifikovat své hospodářství a posílit hodnotu svého vývozu a zároveň získat přístup na trh čítající 500 milionů obyvatel. Dosažená dohoda o přidružení musí být především výsledkem participativního a transparentního dialogu.

1.2.

Podněty k uzavření dohody, kterou si žádají významné subjekty na obou kontinentech, by měly být současné mezinárodní prostředí, oslabení důvěry občanů ve všeobecnou prospěšnost globalizace, nárůst obchodního protekcionismu se zavedením nových celních překážek a upřednostňování dvoustranných jednání před těmi vícestrannými. Podstatnou událostí, kterou jednání musí brát v potaz, je brexit.

1.3.

EHSV s uspokojením vítá zprávu Evropského parlamentu o novém rámci pro vztahy EU s Latinskou Amerikou, jakož i formulaci sdělení ESVČ, které reviduje strategické vztahy s Latinskou Amerikou coby součást své globální strategie zahraniční politiky. Tyto iniciativy, které zdůrazňují strategický zájem EU o Latinskou Ameriku, a ukazují, že vztahy obou regionů musí být více než obchodní, se chronologicky shodují s dalšími iniciativami z podnětu občansk společnosti (1), akademických center nebo skupin expertů (2).

1.4.

EHSV se domnívá, že dohoda tohoto typu bude možná pouze za předpokladu, že bude vyvážená, bude ze střednědobého a dlouhodobého hlediska přínosem pro obě strany a neobětuje žádné konkrétní odvětví (jako například zemědělství nebo průmysl), region ani zemi. Dohod o přidružení nesmí v žádném případě vycházet ze špatného vyjednání. EHSV zohledňuje vše, co se týká spolupráce a politického dialogu (dva ze tří základních pilířů dohody o přidružení), a žádá jednající strany o co největší politickou vůli, která je pro uzavření této dohody nezbytná, a o co nejvyšší úsilí, pokud jde o překonání rozdílů, jež mají v současnosti dopad na obchodní rozměr, přičemž se uznají citlivé aspekty některých odvětví zahrnutých do jednání a využije se k tomu uznání odlišností, sledování dohodnutých bodů, doprovodná a kompenzační opatření, zavedení výjimek, rozvojové plány na podporu nejvíce zasažených odvětví, podporu investic, inovační politiky a kompenzační, přechodné a vývojové doložky. Dále by bylo potřeba do doprovodných opatření mimo jiné zahrnout všechny politiky EU.

1.5.

Pro EHSV by hluboké digitální změny, k nimž dochází na obou stranách Atlantiku, mohly být důležitým aktivačním nástrojem pro co nejlepší využití podpisu dohody o přidružení mezi EU a Mercosurem. V případě odvětví, která by mohla zaznamenat uspokojivý dopad, by bylo třeba zvážit posílení globálních hodnotových řetězců mezi EU a Mercosurem, jež jsou v tomto okamžiku velmi slabé. Dohoda o přidružení by byla významná také z hlediska všeho, co souvisí s výstavbou infrastruktur, zejména propojení, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a především odvětví telekomunikací počínaje zavedením systému 5G jak v EU, tak v Latinské Americe.

1.6.

EHSV vyzývá jednající strany a zejména EU, aby zvážily, jak velké by pro obě strany byly politické a ekonomické náklady a náklady ušlé příležitosti v případě, že by nedošlo k dohodě, nebo že by došlo k nevyvážené dohodě. Je zřejmé, že náklady vzniklé v případě, že by k dohodě nedošlo, nelze vypočítat pouze s přihlédnutím k zemím Mercosuru, ale je třeba zahrnout celou Latinskou Ameriku a především země Tichomořské aliance (3), které se staly jedním z hlavních předmětů zájmu Evropy během procesu latinskoamerické regionální integrace.

1.7.

Pro EHSV je zásadní, aby byla dohoda o přidružení ambiciózní a zahrnovala všechny aspekty vztahů mezi EU a Mercosurem. Musí se zvážit nedávné dohody o volném obchodu uzavřené s Kanadou a Japonskem. V tomto smyslu je důležité řešit skutečné překážky, kterým podniky čelí, a to harmonizací předpisů a důsledky pro neobchodní překážky.

1.8.

Dohoda o přidružení by měla obsahovat sociální, pracovní a environmentální rozměr, jenž by ji prostoupil jako celek. Tento rozměr by měl zajistit hospodářské vztahy, které budou v souladu se sociálními a environmentálními cíli dohody a nebudou narušovat normy a záruky udržitelného rozvoje (4). Rovněž by se měl klást důraz na význam bezpečnosti potravin.

1.9.

EHSV se domnívá, že v každé dohodě o přidružení musí být zdůrazněna a chráněna fytosanitární ustanovení, aby byla zajištěna ochrana spotřebitelů a výrobců v souvislosti se spravedlivým obchodem.

1.10.

EHSV se domnívá, že dohoda o přidružení musí být aktivním nástrojem pro podporu sociálního dialogu a dodržování základních úmluv MOP, především těch, které se týkají důstojné práce a jež jsou obsaženy v Deklaraci o základních principech a právech v práci z roku 1998. V tomto smyslu EHSV požaduje začlenění posílené sociálně-pracovní kapitoly s cílem řešit problémy z oblasti práce a posílit dialog mezi podnikateli a pracovníky, což by mohlo být podnětem k větší sociální soudržnosti. Uvedená kapitola by měla uznat dokumenty týkající se oblasti práce, které již obě strany přijaly, tj. Listinu základních práv Evropské unie a Sociálně-pracovní prohlášení Mercosuru. Dohoda o přidružení tak zaručí, že porušování zásad a práv v práci nebude možné využívat jako legitimní komparativní výhodu ani mezi oběma stranami, ani v mezinárodním obchodu. V tomto smyslu bude třeba zahrnout mechanismy, které zajistí její dodržování.

1.11.

EHSV žádá, aby jak Hospodářsko-sociální poradní fórum Mercosuru (FCES), tak samotný EHSV – jakožto organizace zastupující občanskou společnost obou regionů – byly zapojeny do jednání, posuzování dopadu dohody a do předkládání návrhů z něho vyplývajících (pro EHSV je nutné předem posoudit dopad případné dohody o přidružení a stanovit mechanismy následného ověření toho, zda jsou ujednání plněna a jak se vyvíjí) a do přípravy zvláštní kapitoly dohody týkající se sociálního, pracovního a environmentálního rozměru.

1.12.

EHSV rovněž žádá o zřízení smíšeného monitorovacího výboru občanské společnosti složeného z členů EHSV a FCES. Tento výbor: — bude mít poradní funkci, — bude mít rovnoměrné a vyvážené složení, pokud jde o všechny tři sektory zájmů zastoupené v obou subjektech, — se bude vyjadřovat ke všem oblastem, na něž se dohoda o přidružení vztahuje (tedy včetně kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji), — bude mít uznanou schopnost přímého dialogu s ostatními společnými subjekty dohody o přidružení a — bude moci uvedené subjekty konzultovat a vyjadřovat se z vlastní iniciativy, vypracovat svůj vlastní jednací řád a získat přiměřené financování pro výkon svých funkcí od příslušných politických orgánů.

1.13.

Dvojí zastoupení občanské společnosti, jednak v obecné působnosti dohody o přidružení a jednak v kapitole o obchodu a udržitelném rozvoji, považuje EHSV za zbytečné a neúčinné. V tomto smyslu se EHSV domnívá, že dohoda o přidružení je celek, který se týká všech zemí obou smluvních stran. EHSV důrazně vybízí vyjednavače, aby se poučili ze zkušeností s jinými dohodami o přidružení (5), které zavedly interní poradní skupiny občanské společnosti na každé straně, a to bez možnosti dialogu uznané v rámci dohod. Zřejmá omezení tohoto modelu ukazují, že nemá smysl, aby měla každá země Mercosuru interní poradní skupinu pro nepřímé zapojení občanské společnosti do dohody o přidružení. Tím spíš, že obě strany mají nezávislé, vyvážené a reprezentativní poradní instituce, schopné plnit svůj mandát v rámci dohody o přidružení.

2.   Úvod

2.1.

Mercosur má rozlohu 12 800 000 km2, 293 milionů obyvatel a hustotu osídlení 22,9 obyv./km2. Mercosur představuje šestou největší světovou ekonomiku, jejíž HDP dosahuje dvou bilionů dolarů. Kromě toho má dva plnoprávné členy ve skupině G20: Argentinu a Brazílii. Argentinské předsednictví skupiny G20 v roce 2018 naznačuje rostoucí význam tohoto regionu.

2.2.

Po podpisu Meziregionální rámcové dohody v prosinci 1995 zahájily EU a Mercosur jednání o dohodě o přidružení. Vzhledem k problémům mezi oběma stranami (spor ohledně modelů zemědělské produkce a jejich dopadu na trh, vnímání protekcionismu v průmyslu a odvětví služeb v EU a v zemích Mercosuru) byla jednání v roce 2004 pozastavena v zásadě kvůli očekáváním obou stran spojeným s jednacím kolem v Dohá. Na summitu Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie konaném v roce 2010 se rozhodlo o znovuzahájení jednání. Vyhlídky na dokončení dohody byly na konci tohoto roku povzbudivé, ale především vzhledem k politickému vývoji, kterým vlády Mercosuru směrovaly regionální integraci a svůj vztah s EU, jednání znovu ochladla, ačkoli po změně postoje brazilské vlády bylo možné je v roce 2013 obnovit.

2.3.

Vzhledem k různým hrozbám pro zastupitelské demokracie a pro plné dodržování svobod na obou stranách Atlantiku EHSV konstatuje, že by dohoda o přidružení EU–Mercosur měla jasně podpořit demokratické vnitrostátní a mezinárodní politické hodnoty, zásady a rámce.

2.4.

S ohledem na měnící se dopad, který by jednání Spojeného království s EU mohlo mít na dohodu o přidružení, se EHSV domnívá, že by tyto otázky měly být řešeny dynamicky a že by měly být zohledněny ty nejpravděpodobnější budoucí důsledky (6).

3.   Strategické aspekty dohody o přidružení EU–Mercosur

3.1.

Podpis dohody o přidružení s Mercosurem by měl spadat do kontextu evropské zahraniční politiky pro oblast Latinské Ameriky, která vychází ze zvláštní povahy vztahu mezi oběma regiony, jenž se velmi liší od vztahu s ostatními světovými oblastmi. Ačkoli existují významné problémy (roztříštěnost regionu), umocnění vztahu s Latinskou Amerikou by bylo přínosem pro EU, stejně jako by posílení vztahu s EU bylo přínosem pro Latinskou Ameriku.

3.2.

Je zapotřebí rozhodné politické vůle k vytvoření a podpoře dohody o přidružení nejen coby dohody o volném obchodu, ale především coby globální, strategické dohody, v níž by se mělo usilovat o to, aby byla z dlouhodobého hlediska přínosná pro všechny hospodářské a sociální subjekty obou stran, a to v oblastech rozvoje, bezpečnosti, migračních procesů a environmentálních výzev. A také k využití všech existujících mechanismů k zohlednění stávajících odlišností mezi oběma regiony, ke snížení nepříznivých dopadů liberalizace obchodu na některá odvětví, k odstranění existujících rozdílů v postupu integrace Mercosuru a k chápání účasti společnosti a transparentnosti jako klíčových prvků vztahu mezi oběma regiony.

3.3.

Dohoda o přidružení je velkou příležitostí k pokroku směrem ke globálním strategickým cílům společného zájmu. V kontextu přesunu ekonomiky a politiky z atlantického do pacifického prostoru by byla možností, jak si zachovat politickou a ekonomickou pozici na mezinárodním poli. Kromě dohod v rámci Latinskoamerického integračního sdružení (LAIA) nemá Mercosur dohody o volném obchodu ani s USA, ani s velkými asijskými mocnostmi. To je jeden z rozdílů oproti Tichomořské alianci. Mimo Latinskou Ameriku uzavřel Mercosur různé typy dohod s Jižní Afrikou, Indií, Pákistánem, Tureckem a Marokem a dohody o volném obchodu s Egyptem, palestinskou samosprávou a Izraelem. EU má uzavřeno více než 50 obchodních dohod s různými zeměmi světa. V Latinské Americe a Karibiku jde o Mexiko, Chile, Střední Ameriku, Peru, Kolumbii, Ekvádor a CARIFORUM. Lze tedy shrnout, že dohoda o přidružení mezi EU a Mercosurem by v novém celosvětovém prostředí vytvořila blok dvou regionů velkého konkrétního významu.

3.3.1.

Protekcionistická tendence, jež dosáhla globální úrovně, má výrazný dopad na mezinárodní hospodářství. Dohoda o přidružení mezi Mercosurem a EU by mohla posílit oblast Atlantiku a vyslat signál, že existuje alternativní směr, pokud jde o obchodní vztahy a podněcování rozvoje zemí a regionů. Tato nová generace dohod o volném obchodu, které zohledňují obavy občanů citlivých ke ztrátě zaměstnání, příjmu a jistoty, je tou nejlepší reakcí na narůstající protekcionismus, jakož i na riziko obchodní politiky, která by ponechala občany bez ochrany.

3.3.2.

Ačkoli Mercosur neuzavřel dohodu s Čínou, její přítomnost v regionu v posledních letech exponenciálně roste. Argentina a Brazílie jsou dvě hlavní oblasti vstupu Číny, jak ukazuje nejen obchod, ale také nárůst přímých zahraničních investic a finanční podpora posilování infrastruktur.

3.3.3.

S ohledem na evropský cíl prosazovat na celosvětové úrovni ochranu životního prostředí by EU mohla po uzavření dohody o přidružení najít v Mercosuru strategického partnera. Téma životního prostředí je dnes jednou z otázek, které nejvíce zajímají státy, občany a multilaterální systém. EU je průkopníkem zelených politik a technologií. Jednou ze silných stránek Mercosuru jsou přírodní zdroje, ale tento region je jedním z nejohroženějších, pokud jde o změnu klimatu. V této souvislosti by měla být věnována zvláštní pozornost střednědobému přezkumu a odstraňování neudržitelných intenzivních postupů v zemědělství a v chovu hospodářských zvířat.

3.3.4.

Aby tento cíl získal dostatečnou podporu, bylo by třeba věnovat významnou část dohody o přidružení „energetice, životnímu prostředí, změně klimatu, vědě a technologii a inovacím“. To by měla být prioritní témata, pokud jde o rozvojovou spolupráci.

3.4.

Stejně tak je důležité vzít v úvahu zkušenosti získané na základě stávajících partnerství s dalšími zeměmi v tomto regionu. To umožní vybudovat pevný základ a vhodné prostředí pro to, aby evropské i místní investice udržitelným způsobem rozvinuly veškerý svůj potenciál coby hnací síla bohatství, zaměstnanosti a blahobytu.

4.   Citlivé aspekty jednání

4.1.

Přínosy dohody o přidružení mezi EU a Mercosurem nemohou zastřít potíže související s jednáním, které lze shrnout do pěti bodů: i) komplexnost programu jednání o aspektech dohody týkajících se obchodu, průmyslu a služeb; ii) možná nevyrovnanost obou stran v oblasti zemědělství iii) strukturální slabiny integrace Mercosuru, jež omezují volný obchod; iv) sociální a environmentální rozměr dohody; v) nerovná politická vůle stran uzavřít dohodu a ochota využít v zájmu jejího uzavření všech možností vyrovnávacích mechanismů v rámci dohody i mimo její rámec. Všechny tyto krajnosti jsou v tomto dokumentu analyzovány způsobem, který není vyčerpávající, a v souladu s dokumentací, jež je v současnosti k dispozici.

4.1.1.

Pokud jde o obchod, po tak vleklých jednáních jsou potíže identifikovány. Z evropského hlediska jsou soustředěny v zemědělsko-potravinářském odvětví Mercosuru. Obavy panují zejména, pokud jde o negativní dopad na cukr, hovězí maso, drůbež a vepřové, ovoce a zeleninu. Panuje také podezření z protekcionismu v oblasti průmyslu (automobily a chemické produkty, jako je ethanol), dokonce i u některých zpracovaných zemědělských výrobků (včetně vína), a to ohledně rizika neplnění norem ochrany označení původu, poměrně nízkých požadavků norem týkajících se bezpečnosti potravin a ochrany životního prostředí a nedostatečné transparentnosti u veřejných zakázek.

4.1.2.

Pro EU je zásadní zachovat výrobní normy dosažené ve prospěch spotřebitelů a produkce. Hlediska bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat (včetně způsobů krmení) je třeba chápat jako jasně vzájemná. V dohodě o přidružení musí být jednoznačně ustaveno dodržování norem pro používání přípravků na ochranu rostlin a veterinárních přípravků a používání těchto přípravků. Stejně tak je třeba pro veškerý obchod mezi oběma stranami provést účinné a spolehlivé systémy ověřování v procesech výroby a v případě živočišných produktů při přepravě a porážce. V tomto smyslu má kapitola týkající se chráněných zeměpisných označení zásadní význam pro ochranu společného evropského dědictví, kterého bylo dosaženo během let, a pro boj proti napodobování a podvodům.

4.1.3.

Produkce, na kterou se vztahují kvóty, tj. cukr, ethanol a hovězí maso, musí být zasazena do trvalého a homologovaného systému sledování, aby byla přijata kompenzační opatření v případě, že dojde k významným změnám, a aby se zabránilo upouštění od místní produkce. Co se týče ovoce a zeleniny, pokud nebude chráněn mechanismus vstupních cen, měla by být zřízena observatoř fungování trhu za účelem ochrany zájmů produkce obou stran. Mohlo by se tedy využít pracovních skupin k výměně prognóz a informací o událostech, jež narušují trh.

4.2.

Z pohledu Mercosuru je důraz kladen na zemědělství. Obavy Evropy by se mohly zmírnit, pokud bude dosaženo plnění stejných standardů (v oblasti životního prostředí, bezpečnosti potravin, dobrých životních podmínek zvířat atd.) pro evropskou produkci i pro produkci dováženou z Mercosuru. Dohoda o přidružení by neměla zvyšovat potravinovou závislost žádné ze stran a měla by obsahovat nástroje, jež by zabránily málo udržitelným zemědělským modelům, přičemž by byly trvale zohledňovány zájmy spotřebitelů.

4.3.

Pokud jde o průmyslové výrobky, u nichž jsou překážky menší, zdá se, že zde existuje vyšší pravděpodobnost shody, jako tomu bylo například v dohodě mezi EU a Jižní Koreou o automobilovém průmyslu. A konečně témata jako duševní vlastnictví, která jsou zvláště citlivou položkou pro některé země Mercosuru, například Brazílii, by mohla zahrnovat vývojové nebo přechodné doložky na základě toho, co stanoví WTO. V tomto smyslu se EHSV domnívá, že vedle dalších iniciativ by mohl být vypracován program pro průmyslové vlastnictví, který by podporoval přenos technologií a sloužil k zavedení systému patentů mezi EU a Mercosurem, jenž by mohl být dále rozšířen na celou Latinskou Ameriku.

4.4.

Strukturální slabiny Mercosuru mohou dohodu o přidružení komplikovat. Nejvýraznější jsou omezení, která vyplývají z řídkých propojovacích infrastruktur a nízké úrovně začlenění regionálních hodnotových řetězců na území, které je třikrát větší než EU. Patří mezi ně nízká úroveň meziregionálního obchodu a převaha obchodu mimoregionálního, nedokončená celní unie, nedostatečná koordinace makroekonomických politik a slabé regionální instituce. Příkladem je neexistence nadnárodního soudního dvora Mercosuru s rozsudky, které by vlády byly povinny vykonat, nebo nízká účinnost systému mírového urovnávání sporů.

4.4.1.

Navzdory tomu, že nový společný celní sazebník Mercosuru byl schválen v roce 2010, dosud nevstoupil v platnost, a proto stále platí společný vnější celní sazebník. Mercosur je spíše než celní unií zónou volného obchodu.

4.5.

Současné jednání s Mercosurem o čtyřech členech (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) je nicméně prvkem, který by evropská strana měla velmi výrazně ocenit. Možné rozšíření tohoto bloku o nové členy čekající na schválení by podmínky jednání ještě ztížilo.

4.6.

V zájmu zajištění větší právní jistoty jak pro latinskoamerické, tak pro evropské investory podporuje EHSV vytvoření mnohostranného soudu pro řešení investičních sporů (7) i připojení zemí Mercosuru, jakož i přidružených zemí k této iniciativě. Stejně tak se domníváme, že by případné budoucí členství těchto zemí v OECD mělo být podmíněno účinným prováděním a naplňováním jejich dohod s EU a vytvořením prostředí právní jistoty a plného dodržování právních předpisů ve vztahu ke všem hospodářským a sociálním subjektům na obou stranách Atlantiku.

5.   Možnosti a příležitosti dohody o přidružení

5.1.

Dohoda o přidružení, o níž jednají EU a Mercosur, značně přesahuje dohodu o volném obchodu, neboť obsahuje další dvě složky, které ji odlišují – politický dialog a spolupráci. S ohledem na hrozby vůči multilateralismu, nárůst protekcionismu a hrozbu obchodních válek nastal vhodný okamžik, aby EU dala najevo svou strategickou sázku na Latinskou Ameriku obecně a zejména na Mercosur a příhodně využila stávajících příležitostí.

5.2.

Uzavření dohody o přidružení mezi EU a Mercosurem by s ohledem na území, populaci a současný obchod přesahující 84 miliard EUR ročně umožnilo posílit úlohu obou seskupení na mezinárodní scéně a vytvořit velký prostor pro hospodářskou integraci, což by mělo přínosy pro obě strany a vedlo by to k pozitivním vnějším projevům, a to i v ostatních částech Latinské Ameriky. Proto musí být dohoda o přidružení s Mercosurem přínosná pro obě strany.

5.3.

EU je největší světovou ekonomikou a Mercosur šestou. Země Mercosuru začínají diverzifikovat svá hospodářství; silná je potravinářsko-zemědělská složka, ale roste rovněž průmyslová základna, která má k dispozici významné energetické a technologické zdroje. Snahy o hospodářskou diverzifikaci, zejména co se týče zvýšení souhrnné hodnoty vývozu Mercosuru, představují skvělou příležitost pro evropské podniky, především z oblasti technologií a služeb.

5.4.

Mezi lety 2012 a 2016 jen Paraguay zachovala své tempo růstu, a to ve výši 8,4 %, zatímco Argentina (1,4 %) a Uruguay (2,9 %) jej zpomalily. Brazílie zaznamenala pokles o 1,4 %. V Argentině a Brazílii je však již patrné zotavování a střednědobé předpovědi jsou opět povzbudivé.

5.5.

Stávající právní jistota ve čtyřech zemích Mercosuru je významným faktem, který je třeba vzít v úvahu, přestože může a musí být posílena. Korupce se stala předmětem vzrůstajících obav společnosti na obou stranách.

5.6.

Význam regionálního trhu z hlediska kvality i kvantity se značně liší podle velikosti členských zemí Mercosuru. V poměrném vyjádření lze konstatovat, že menší země mají na obchodu s Evropou větší účast. V roce 2015 se v EU soustředilo více než 40 % obchodu Paraguaye, přibližně 30 % obchodu Uruguaye a téměř čtvrtina obchodu Argentiny, ale obchod Brazílie nedosahoval ani 10 %. Tato čísla jsou podobná jak pro vývoz, tak pro dovoz.

5.7.

Přímé zahraniční investice jsou jednou ze silných stránek přítomnosti EU v Mercosuru a evropské přímé zahraniční investice převyšují ty, které má EU v Číně, Indii a Rusku dohromady (8). Evropský obchod se zeměmi Mercosuru má velký potenciál růstu navzdory nárůstu čínského vývozu a dovozu. Faktorem, který je třeba zohlednit, je však nadměrná závislost vývozů surovin z Mercosuru do Číny.

5.8.

Přítomnost evropských malých a středních podniků v zemích Mercosuru se v posledních letech zvýšila a některé malé a střední podniky z Mercosuru začínají vstupovat na evropský trh. Dohoda o přidružení mezi EU a Mercosurem by byla skvělou příležitostí pro to, aby evropské malé a střední podniky posílily v daném regionu svou přítomnost a činnost.

5.8.1.

EU vyváží především průmyslové zboží, strojní zařízení, dopravní vybavení a chemické výrobky a dováží zemědělské a energetické produkty. Dosažení vyvážené dohody o přidružení by mělo obrovský potenciál vytvářet bohatství, pokud ovšem podnikatelům, pracovníkům a celé společnosti umožní, aby z ní těžili, a to zejména pokud by dokázala otevřít prostory pro investice především do nových činností intenzivně využívajících znalosti a do kvalitních pracovních míst, podnítit zakládání malých a středních podniků pomocí tvorby sítí pracovních míst a podpořit inovace a demokratizaci nových technologií za přispění k jejich masovému využívání, zejména v oblasti informací a komunikací (IKT). Investice do technologií i posílení obchodu mezi oběma regiony by v případě vytvoření vhodných podmínek mohly stimulovat vytváření pracovních míst.

5.8.2.

Na druhé straně existují konkrétní faktory, které by představovaly nejen obchodní příležitost, ale i významný přínos pro udržitelný rozvoj: budování infrastruktur podporujících začlenění a respektujících životní prostředí, které by usnadnilo přístup k základním službám v novém rámci městského rozvoje a podpořilo územní soudržnost, podpora investic do inženýrství a technologií, které by zmírnily oteplování klimatu, a využívání udržitelných energií spolu s jejich rozrůzněním pomocí nekonvenčních obnovitelných zdrojů a využitím zkušenosti evropských podniků v této oblasti za účelem pokroku k zelené ekonomice.

5.8.3.

Kromě toho by kvalitní dohoda o přidružení mohla v případě poskytnutí vhodných podmínek podpořit ekonomický a sociální blahobyt obou regionů, což by mělo bezpochyby dopad na tvorbu pracovních míst například prostřednictvím: — nových obchodních příležitostí pro podniky v netradičních odvětvích, jako jsou nové technologie, zelená ekonomika a sociální sítě, — rozšíření tradičních trhů mimo jiné v telekomunikačním a automobilovém odvětví, ve farmaceutickém průmyslu, odvětví elektrické energie a bankovním sektoru, — otevření nových trhů pro malé a střední podniky, — zásobování přírodními zdroji a potravinami za současné podpory zachování biologické rozmanitosti a environmentální udržitelnosti a — podpory sociální, demokratické a solidární ekonomiky coby mechanismu zlepšování socioekonomické struktury a odhalování stínové ekonomiky.

5.9.

Dohoda o přidružení s Mercosurem by EU umožnila upevnit hospodářské a geopolitické vazby se strategickým partnerem. Pokud by tato dohoda mezi dvěma regiony byla uzavřena okamžitě, byla by nejdůležitější dohodou, kterou Mercosur podepsal, což by EU umožnilo předstihnout ostatní mezinárodní konkurenty, jako jsou Spojené státy americké, Čína nebo dokonce Indie, Rusko a Jižní Korea. Kromě toho by dohoda o přidružení posílila strategické partnerství s Brazílií (vyjímající obchod), což je země s velkým mezinárodním geopolitickým významem. Tato dohoda by zvýšila evropskou přítomnost v Latinské Americe, regionu s významnými rezervami energie, potravin a vody, což jsou v 21. století tři životně důležité zdroje. Dohoda o přidružení by mohla přispět k posílení hospodářských a geopolitických vazeb mezi Atlantikem a Pacifikem.

5.10.

Dohoda o přidružení s EU by rovněž byla ze strategického hlediska přínosná i pro Mercosur. Na jedné straně by umožnila posílit jeho regionální postavení a usnadnit probíhající úsilí o přiblížení se Tichomořské alianci a na druhé straně by zlepšila jeho schopnost vyjednávat na mezinárodní úrovni a mohla by opětovně vyrovnat některé rozdíly u zemí Mercosuru (a Latinské Ameriky obecně), pokud jde o jejich obchodní a finanční vztahy s jinými mezinárodními konkurenty. Mercosur by těžil z přenosů v oblasti technologií, vědy a vzdělávání a získal by důležitého spojence ve vícestranném rámci, pokud jde o otázky, které na něj mají plný dopad, jako je změna klimatu, udržitelný rozvoj nebo boj proti celosvětovým hrozbám.

5.11.

EHSV vítá politickou vůli smluvních stran v oblasti spolupráce a vybízí je, aby účinně využívaly stávajících finančních nástrojů k prohloubení spolupráce v těchto oblastech: — vzdělávání, odborná příprava a univerzitní výměny – Erasmus EU–Mercosur, — spolupráce v oblastech výzkumu, vývoje a investic mezi univerzitami, státními výzkumnými středisky a podniky a upřednostňování přenosů technologií, — udržitelné rozvojové a podnikatelské projekty a — sociální soudržnost: boj proti chudobě a nerovnosti.

6.   Občanská společnost a dohoda o přidružení (9)

6.1.

EHSV má za to, že dvouregionální charakter obsahu dohody o přidružení je zásadním a diferenciačním prvkem těchto jednání a referenčním bodem pro politické a hospodářské vztahy ve světě, který se čím dál tím více globalizuje. EHSV, který je přesvědčen o významu dialogu protistran zahraniční politiky EU s občanskou společností, již více než dvacet let pracuje s organizacemi Mercosuru jak na sledování jednání, tak na ochraně trvalého a strukturovaného dialogu, který by usnadnil vzájemné porozumění a umožnil by kritický, ale konstruktivní přínos pro vztahy mezi oběma regiony.

6.2.

EHSV hodnotí vztah mezi EU a Mercosurem jednoznačně kladně. Tento vztah, který má již dlouhou historii, vychází z hlubokých historických, kulturních a jazykových vazeb a snaží se prohloubit regionální integraci, společně přistoupit k řešení společných výzev vyplývajících z globalizace a zachovat jako nedělitelné oblast sociální soudržnosti a hospodářského rozvoje. Občanské společnosti z obou stran vybudovaly síť pevných vztahů, které zase přispěly k větší koordinaci v rámci každého ze sektorů (podnikatelského, odborového, třetího).

6.3.

V posledních letech bylo toto úsilí uznáno, když vyjednavači obecně přijali skutečnost, že je nezbytné zavést do každé dohody ustanovení o účasti občanské společnosti a spojovat tyto dohody s podporou udržitelného rozvoje (10). EHSV vítá tento vývoj, ale vyjadřuje politování nad tím, že v současnosti platné dohody přičítají občanské společnosti omezenou úlohu. Na každé straně (a za každou signatářskou zemi na neevropské straně, jedná-li se o region) byly totiž vytvořeny interní poradní skupiny, aniž by dohody zahrnovaly formální možnost, aby tyto interní poradní skupiny pracovaly společně. Vytvoření interních poradních skupin partnerských zemí navíc závisí výhradně na vůli jejich vlád, což vedlo ke vzniku nerovnováhy mezi odvětvími, nedostatečné reprezentativnosti, nedostatečné nezávislosti na vládách a nedostatku zájmu, ba někdy i otevřenému odmítnutí ze strany vlád, které je mají vytvořit.

6.3.1.

EHSV odmítá možnost, že by jednání o dohodě o přidružení s Mercosurem opět vedla k systému zapojení založenému na modelu interních poradních skupin.

6.4.

EHSV znovu připomíná, že Mercosur, stejně jako EU, má pro zapojení a konzultaci občanské společnosti specifický subjekt – Hospodářsko-sociální poradní fórum Mercosuru (FCES). FCES zastupuje rovným způsobem hospodářské, odborové a další organizace občanské společnosti. Jeho členové se pravidelně scházejí a předkládají politickým orgánům regionu konsensuální stanoviska. EHSV podporuje FCES od jeho založení s cílem zdůraznit význam posílení tohoto subjektu jakožto zásadního faktoru socioekonomické integrace tohoto regionu.

6.5.

EHSV znovu zdůrazňuje zásady transparentnosti a účasti jak při vyjednávání, tak při vypracovávání dohody o přidružení s cílem usnadnit řádný vývoj důvěry v instituce, legitimizace a odpovědnosti občanské společnosti za jednání, která ji přímo ovlivňují. Vyjadřuje proto politování nad nedostatkem transparentnosti v jednáních, která nenásledovala dobrý model dřívějších jednání o uzavření dohody o volném obchodu s USA, a požaduje poskytování systematických, důležitých a relevantních informací občanské společnosti všech smluvních stran zapojených do jednání, zvláště stran spojených s Mercosurem.

6.6.

V souladu se společnými postoji EHSV a FCES a předběžnými dohodami, jichž bylo dosaženo během jednání před rokem 2004 a jež byly následně schváleny, bylo stanoveno, že oba subjekty budou mít v rámci dohody o přidružení společný mandát. Žádáme proto, aby byl v rámci dohody o přidružení zřízen smíšený monitorovací výbor občanské společnosti. Tento výbor: — bude paritně zastupovat EHSV a FCES, — bude vyváženým způsobem zastupovat tři sektory (hospodářství, trh práce a další organizace), — bude mít povinné konzultační funkce zahrnující všechny oblasti dohody o přidružení, včetně kapitoly o obchodu a sledování udržitelného rozvoje, — bude získávat včasné a aktuální informace obou stran o dopadech dohody o přidružení, — bude schopen vést dialog s ostatními společnými subjekty dohody o přidružení (rada přidružení, výbor pro přidružení, společný parlamentní orgán, rada pro obchod a udržitelný rozvoj), — bude přijímat konzultace těchto subjektů a zároveň se vyjadřovat z vlastního podnětu, — vypracuje svůj jednací řád a — bude k plnění svých povinností získávat odpovídající financování od svých příslušných politických orgánů (11).

6.7.

Smíšený monitorovací výbor s těmito charakteristikami by usnadnil řešení konfliktů, které by se mohly objevit po podpisu dohody o přidružení, a řešení možných patových situací. Konkrétně by měl smíšený monitorovací výbor na základě přístupu subjektů, které již existují v podobných dohodách, sledovat dopad dohody o přidružení na zlepšování lidských práv, pracovních, sociálních a environmentálních práv (a kontrolovat při tom, zda nedochází k sociálnímu či environmentálnímu dumpingu například za účelem získání obchodních výhod) a přísné dodržování těchto dohod nebo mezinárodních dohod stranami, které je podepsaly (12). Organizace občanské společnosti, které budou tvořit smíšený monitorovací výbor, jsou ze své podstaty nejvhodnější pro zajištění toho, aby byla dohoda o přidružení přínosná pro všechny strany, a pro zprostředkování nebo usnadnění komunikace s dotčenými odvětvími. Smíšený monitorovací výbor bude proto muset mít možnost předávat informace, jež bude o jednotlivých případech mít, jakož i svá doporučení společným subjektům dohody o přidružení s cílem získat odezvu.

6.8.

EHSV se domnívá, že je nezbytné zahrnout do dohody o přidružení sociální rozměr, který přesáhne pouhý obchod a jehož celkovým cílem bude zvýšení sociální soudržnosti, zejména pokud jde o dopad na zaměstnanost, ochranu zájmů místních a nejvíce znevýhodněných obyvatel, prosazování a dodržování lidských práv, ochranu životního prostředí, práva přistěhovalců a pracovníků obecně, ochranu spotřebitelů a posílení sociální ekonomiky. V tomto smyslu by dohoda měla zahrnovat závazek stran uplatňovat základní úmluvy Mezinárodní organizace práce tak, aby porušování základních zásad a práv v práci nemohlo být využíváno jako legitimní komparativní výhoda v mezinárodním obchodu. Stejně tak by zařazení sociálně-pracovní kapitoly za účelem řešení problémů v oblasti práce a posílení dialogu mezi podnikateli a pracovníky mohlo být nástrojem sloužícím k tomu, aby dohoda vedla ke vzniku kvalitních pracovních míst, zlepšila sociální podmínky pracovníků a významně přispěla k většímu rozdělování bohatství.

---

(1)  Stanovisko z vlastní iniciativy „Nový kontext strategických vztahů EU-CELAC a úloha občanské společnosti“ (Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 23).

(2)  Zpráva „¿Por qué importa América Latina?“ (Proč je Latinská Amerika důležitá?), kterou vypracoval Real Instituto Elcano.

(3)  Tichomořská aliance je iniciativou regionální integrace, jíž se účastní čtyři členské země – Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru – a další dvě země oficiálně kandidující na členství – Kostarika a Panama.

(4)  Jak EHSV doporučuje ve svém stanovisku „Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu“ (Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 27).

(5)  Střední Amerika, Ukrajina, Gruzie a Moldavsko.

(6)  Vyhodnocení ekonomického dopadu brexitu v EU-27, P/A/IMCO/2016-13, březen 2017, PE 595.374 EN.

(7)  REX/501 Mnohostranný soud pro investice (momentálně se připravuje).

(8)  Přímé zahraniční investice EU v zemích Mercosuru dosahovaly v roce 2016 447,7 miliardy EUR, což přesahuje součet přímých zahraničních investic EU v Rusku (162 miliard EUR), Číně (177,7 miliardy EUR) a Indii dohromady (72,9 miliardy EUR). Pramen: Eurostat.

(9)  Viz také předchozí návrhy EHSV obsažené v jeho stanoviscích Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 48, Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 55 a Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 23 a závěrečná prohlášení ze setkání organizované občanské společnosti EU-CELAC pořádaných jednou za dva roky.

(10)  Více či méně rozpracovaná ustanovení tohoto typu jsou již součástí dohod se Střední Amerikou, Kolumbií/Peru/Ekvádorem, Chile a Cariforem a budou zavedena do revize dohody s Mexikem.

(11)  V tomto ohledu viz společné tiskové prohlášení, které předložily FCES a EHSV vyjednavačům EU a Mercosuru dne 23. února u příležitosti kola jednání v Asunciónu (Paraguay).

(12)  Příkladem jsou cíle udržitelného rozvoje a Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížská dohoda o změně klimatu, základní úmluvy MOP, deklarace použitelné v oblasti lidských práv, mezinárodní úmluvy o ochraně biologické rozmanitosti atd.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru

a) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Balíček týkající se zboží: Posilování důvěry v jednotný trh

[COM(2017) 787 final]

b) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a postupy pro dodržování a vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, (EU) č. 528/2012, (EU) 016/424, (EU) 2016/425, (EU) 2016/426 a (EU) 2017/1369 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES, 2009/48/ES, 2010/35/EU, 2013/29/EU, 2013/53/EU, 2014/28/EU, 2014/29/EU, 2014/30/EU, 2014/31/EU, 2014/32/EU, 2014/33/EU, 2014/34/EU, 2014/35/EU, 2014/53/EU, 2014/68/EU a 2014/90/EU

[COM(2017) 795 final – 2017/0353 (COD)]

c) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě

[COM(2017) 796 final – 2017/0354 (COD)]

(2018/C 283/03)

Zpravodaj:

Jorge PEGADO LIZ

Konzultace	a) Evropská komise, 12. 2. 2018 b) Rada, 31. 1. 2018 Evropský parlament, 5. 2. 2018 c) Evropský parlament, 5. 2. 2018 Rada, 6. 2. 2018
Právní základ	a) článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie b) článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie c) článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	27. 4. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	184/2/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV oceňuje Komisi za velkolepou, nezbytnou, složitou a záslužnou práci na tomto balíčku, lituje jen přílišné „flexibility“, která je vlastní některým ustanovením. Členským státům je tak ponecháno příliš mnoho prostoru pro vlastní uvážení a nedochází k větší kontrole.

1.2.

EHSV považuje právní základ zvolený pro tyto návrhy a úsudky týkající se subsidiarity a proporcionality za platné a domnívá se, že pro zamýšlené účely byly zvoleny nejvhodnější právní nástroje.

1.3.

Pozastavuje se nad tím, že Komise dostatečně nevysvětlila, co se stalo s jejím návrhem nařízení z roku 2013 týkajícím se dozoru nad výrobky, o kterém je známo, že nebude přijat, a jehož některá ustanovení současný návrh duplikuje.

1.4.

Komise také nevysvětluje, proč její návrhy neprovází nové předpisy týkající se obecné bezpečnosti výrobků, čímž by se a zaručilo, že pro všechny výrobky bez ohledu na jejich vlastnosti budou existovat aktuální a účinnější právní předpisy.

1.5.

EHSV se rovněž domnívá, že by měl tento návrh zavést pravidlo, které by posílilo povinnost členských států provádět dozor nad trhem, zejména povinnost předkládat Komisi (čtvrtletní) zprávy o opatřeních a kontrolách.

1.6.

EHSV opět zdůrazňuje, že by obecné zásady týkající se dozoru nad trhem měly jako klíčový prvek pro rozhodnutí zahrnovat zásadu obezřetnosti, pokud existují odůvodněné známky toho, že spotřebitelé či životní prostředí potřebují ochranu, a neexistuje jasný vědecký důkaz, že pro ně výrobek nepředstavuje žádné riziko.

1.7.

EHSV zdůrazňuje nutnost objasnit, že důkazní břemeno vždy spočívá na hospodářských subjektech, které nemohou tvrdit, že je odpovědností úřadů, aby prokázaly nedostatek bezpečnosti či jakékoli jiné riziko spojené s výrobkem.

1.8.

EHSV považuje za prioritu stanovit nejen povinnost Evropské komise předkládat pravidelné zprávy o projektu RAPEX, ale také přístup spotřebitelů a podniků a také jejich zastupujících organizací k více informacím než jen k těm, které jsou dostupné veřejně.

1.9.

Domnívá se rovněž, že by toto nařízení mělo být právním aktem obsahujícím všechna pravidla vztahující se k systému EU pro rychlou výměnu informací, konkrétně definici, kontaktní místa, způsoby a postupy týkající se výměny informací, externí subjekty, které se mohou systému účastnit (včetně organizací na ochranu spotřebitelů) a pravidla pro oznamování.

1.10.

Na druhé straně zdůrazňuje EHSV nutnost posílení společné evropské celní strategie, tak aby byla zaručena optimalizace materiálních a lidských zdrojů pro provádění opatření obsažených v tomto návrhu a za tímto účelem doporučuje zintenzivnění dohod o vzájemné pomoci se všemi obchodními partnery, zejména s WTO a dohod o partnerství nedávno vyjednaných s Japonskem a Kanadou.

1.11.

Zdůrazňuje rovněž potřebu ambiciózní politiky, která by umožnila spolupráci mezi členskými státy při výměně informací s cílem rychleji reagovat na závažné nežádoucí účinky při použití výrobků.

1.12.

Co se týče hodnocení výrobků kontrolovaných v rámci Unie a zahrnutých v harmonizačních právních předpisech EU, považuje EHSV za zásadní, aby měla Evropská komise, aniž by byly dotčeny zvláštní pravomoci vnitrostátních orgánů, pravomoc posoudit opatření jednotlivých států zavedená v souvislosti s harmonizační politikou.

1.13.

EHSV se domnívá, že se v předmětném návrhu měla zvážit otázka dozoru nad trhem v oblasti prodeje prostřednictvím internetových platforem a posouzení nových rizik pro spotřebitele, kteří používají zařízení připojená k internetu (Internet-connected devices).

1.14.

EHSV dále podporuje začlenění ustanovení o vytvoření celoevropské databáze škod zahrnující všechny typy škod a za tímto účelem doporučuje začlenění právního základu pro vznik evropské databáze škod, na jehož základě by Komise podpořila koordinaci sběru dat v členských státech a také efektivní fungování této databáze.

1.15.

Na závěr EHSV doporučuje Komisi, aby vzala v potaz jeho pozměňovací návrhy týkající se některých článků v návrzích Komise, jak je uvedeno v konkrétních připomínkách.

2.   Cíle balíčku týkajícího se zboží

2.1.    Obecné cíle

2.1.1.

Ve sdělení (1), první součásti balíčku týkajícího se zboží, Komise obecně definuje hlavní cíl této iniciativy, totiž: „Všechny dotčené strany – široká veřejnost, pracovníci, spotřebitelé, podniky a orgány – musí být ujištěny, že mohou jednat a pořizovat bezpečné výrobky v transparentním a spravedlivém prostředí, v němž platí pravidla pro všechny stejně.“

2.1.2.

Vzhledem k tomu se Komise domnívá, že je třeba urychleně reagovat na dva strukturální nedostatky přetrvávající na jednotném trhu zboží, aby mohl dosáhnout svého plného potenciálu a spotřebitelé, podniky a úřady v něj mohly mít oprávněnou důvěru.

2.1.3.

První strukturální nedostatek jednotného trhu se zbožím souvisí s vymáháním harmonizovaných pravidel EU týkajících se bezpečnosti výrobků.

2.1.4.

Druhý strukturální nedostatek souvisí s výrobky, na něž se harmonizovaná pravidla EU pro oblast výrobků nevztahují, či se na ně vztahují jen částečně. Takové výrobky mohou být v jednom členském státě považovány za bezpečné a v souladu s veřejným zájmem, v jiném členském státě se však mohou při přístupu na trh potýkat s problémy.

2.1.5.

S těmito dvěma nedostatky se Komise snaží vypořádat návrhem dvou legislativních iniciativ a některých dalších doplňujících opatření.

2.1.5.1.

Cílem první legislativní iniciativy je zlepšit dodržování a provádění pravidel EU týkajících se výrobků, druhá legislativní iniciativa usiluje o reorganizaci a usnadnění uplatňování vzájemného uznávání v rámci jednotného trhu.

2.1.5.2.

Mezi doplňující opatření patří: a) zpráva o fungování směrnice (EU) 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti v letech 2014 až 2015 (2); a b) zpráva o provádění nařízení (ES) č. 765/2008 (3).

2.2.    Konkrétní cíle

2.2.1.

Konkrétní cíle těchto iniciativ lze shrnout takto:

a)	Návrh o shodě

2.2.2.

Co se týče první legislativní iniciativy – návrhu nařízení, kterým se stanoví pravidla a postupy pro dodržování a vymáhání harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků (4), dále jen „návrh o shodě“ – cílem je získat důvěru v účinné provádění předpisů EU vztahujících se k výrobkům a za tím účelem: a) inteligentně zajistit provádění pravidel na jednotném trhu bez hranic; b) prosazovat právní předpisy na vnějších hranicích.

2.2.3.

Hlavními konkrétními cíli jsou: a) konsolidovat stávající rámec činností v oblasti dozoru nad trhem, b) podpoří společná opatření orgánů dozoru nad trhem z několika členských států, c) zlepšit výměnu informací a zintenzivnit koordinaci programů pro dozor nad trhem, d) vytvořit pevnější rámec pro kontrolu výrobků, které vstupují na unijní trh, a pro zlepšení spolupráce mezi celními orgány a orgány pro dozor nad trhem.

b)	Návrh o uznávání

2.2.4.

Co se týče druhé legislativní iniciativy – návrhu nařízení o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě (5), dále pouze „návrh o uznávání“ – cílem je zajistit účelné a účinné provádění zásady vzájemného uznávání a za tím účelem: a) zajistit efektivní fungování zásady vzájemného uznávání, b) posílit spolupráci a důvěru, c) zajistit fungování vnitřního trhu pro neharmonizované výrobky.

2.2.5.

Hlavním konkrétním cílem tohoto návrhu je zlepšení fungování vzájemného uznávání prostřednictvím souboru opatření, která zajistí dodržování stávajících práv a povinností vyplývajících ze zásady vzájemného uznávání. Jedná se o: a) upřesnění rozsahu vzájemného uznávání jasným vymezením okolností, za kterých je použitelné, b) zavedení vlastního prohlášení pro snadnější prokázání, že výrobek byl v souladu s právními předpisy již uveden na trh, a systému řešení problémů pro případy rozhodnutí o odepření nebo omezení přístupu na trh, c) navázání správní spolupráce a zavedení nástroje IT za účelem zlepšení komunikace, spolupráce a vzájemné důvěry mezi vnitrostátními orgány, čímž se usnadní fungování vzájemného uznávání.

c)	Doplňující texty

2.2.6.

Kromě toho Komise předkládá dvě zprávy, na kterých zakládá své legislativní návrhy, a to:

2.2.7.

zprávu Komise o fungování směrnice (EU) 2015/1535 (stručně nazývané „směrnice o transparentnosti“) v letech 2014 až 2015 (6), jejíž hlavní závěry jsou tyto: a) potvrzuje její užitečnost z hlediska transparentnosti, správní spolupráce a předcházení technickým obtížím na vnitřním trhu, která se projevuje velkým zájmem zainteresovaných stran o oznamovací proces, který umožňuje identifikovat oblasti, v nichž by byla možná harmonizace na úrovni EU; b) uznává, že provádění postupu může být zlepšeno, zejména co se týče počtu oznámení některých členských států a dodržování oznamovací povinnosti; c) usuzuje, že větší počet oznámení a aktivnější účast členských států v tomto procesu by přispěly k předcházení novým technickým obtížím a k odhalení systémových problémů v jednotlivých členských státech a celé Evropské unii; d) považuje za klíčové pokračovat v prosazování směrnice a podporovat její uplatňování prostřednictvím vytvoření pevnější vazby na následná politická a legislativními opatření, aby zcela naplnila své cíle.

2.2.8.

zprávu Komise o provádění nařízení (ES) č. 765/2008 (7), kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (stručně nazývaného „nařízení o shodě“), (COM (2017) 789 final), jejíž hlavní připomínky jsou: a) nezbytné jsou spolehlivé a vhodné „subjekty posuzování shody“, které řádně pracují na tom, aby před uvedením výrobků do prodeje ověřily jejich soulad se stanovenými normami; b) z toho důvodu vytvořila EU systém akreditace těchto subjektů posuzování shody; c) Komise se domnívá, že evropská akreditační infrastruktura vytvořená nařízením (ES) č. 765/2008 (8) představuje přidanou hodnotu nejen pro jednotný trh, ale i pro mezinárodní obchod; d) zpráva potvrzuje, že unijní průmysl a okruh subjektů, které mají s posuzováním shody co do činění, akreditace silně podporují; e) výzvou je však zajistit, aby celý systém akreditace bral v potaz poslední vývoj a byl vždy vykonáván se stejnou přísností; f) zpráva také potvrzuje, že podniky jsou si vědomy důležité role, kterou hraje označení CE na výrobcích na jednotném trhu realizované mezi roky 2013 a 2017.

d)	Nezávazná opatření

2.2.9.

Komise rovněž uznává, přestože nezachází do podrobností, že ještě existuje prostor pro nezávazná opatření zaměřená na posílení důvěry v jednotný trh, se kterými se počítá už ve vlastním základním sdělení Příkladem je využití stávajících mechanismů SOLVIT či přijetí jasné a jednoznačné „doložky o jednotném trhu“, vzdělávací programy pro školitele o vzájemném uznávání, výměna pracovníků atd. (viz příloha daného sdělení).

3.   Obecné připomínky

3.1.

Je třeba konstatovat, že Komise odvedla velkolepou, nezbytnou, složitou a záslužnou práci, která si zaslouží uznání.

3.2.

Nevyjasňuje však řádně, co se děje s jejím návrhem nařízení týkajícím se dozoru nad výrobky z roku 2013, o kterém není známo, že by byl zveřejněn, a který tento návrh zjevně duplikuje a v některých ustanoveních pozměňuje, aniž by však Komise uznala, že od něj upustila.

3.2.1.

EHSV však považuje za nutné, aby existovalo jasné spojení mezi směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků a tímto návrhem, tak aby se jeho působnost vztahovala na všechny výrobky (nejen na výrobky obsažené v příloze).

3.2.2.

Podle EHSV bylo klíčové, aby byl návrh doprovázen novými předpisy o obecné bezpečnosti výrobků, a bylo tak zajištěno, že pro všechny výrobky bez ohledu na jejich vlastnosti budou existovat aktuální a účinnější právní předpisy.

3.2.3.

EHSV se totiž i nadále domnívá, že ustanovení v oblasti dozoru nad trhem jsou rozptýlená a navzájem se překrývají, což způsobuje nejasnosti s ohledem na vlastní pravidla dozoru a povinnosti hospodářských subjektů.

3.2.4.

EHSV se obává, že Komise při současném projednávání dvou návrhů s podobným obsahem, ale odlišnými prvky, neřeší tento problém odpovídajícím způsobem.

3.3.

S ohledem na aktuální rámec diskuse o návrhu balíčku týkajícího se bezpečnosti výrobků a dozoru nad trhem se EHSV domnívá, že by aktuální návrh měl zavést pravidlo, které by posílilo povinnost dozoru nad trhem ze strany členských států, zejména povinnost předkládat Komisi (čtvrtletní) zprávy o opatřeních a kontrolách, konkrétně co se týče statistik a rozhodnutí.

3.4.

Na druhé straně musí být opatření orgánů spojená s dozorem nad trhem zveřejňována, zejména prostřednictvím zpráv o činnosti či na webových stránkách těchto orgánů.

3.5.

Naproti tomu považuje EHSV právní základ zvolený pro tyto návrhy a úsudky týkající se subsidiarity a proporcionality za platné a domnívá se, že pro zamýšlené účely byly zvoleny nejvhodnější právní nástroje, lituje jen přílišné „flexibility“, která je i přes použití nařízení vlastní některým ustanovením, nechává členským státům příliš mnoho prostoru pro vlastní uvážení a nedává EU větší kontrolu, jakou by jí umožnily některé nezvolené možnosti.

3.6.

EHSV trvá na tom, že by obecné zásady týkající se dozoru nad trhem měly jako klíčový prvek pro rozhodnutí zahrnovat zásadu obezřetnosti, pokud existují známky toho, že spotřebitelé či životní prostředí potřebují ochranu a neexistuje jasný vědecký důkaz, že pro ně výrobek nepředstavuje žádné riziko.

3.6.1.

EHSV se nemůže ani tentokrát zdržet kritiky Komise za úplnou nepřítomnost odkazů na tuto zásadu a připomíná, že zásada obezřetnosti, která je orgány členských států v rámci řízení rizik vždy využívána, je klíčovým prvkem pro všechny subjekty, které musí vydávat rozhodnutí o tom, zda bude určitý výrobek stažen z trhu, či nikoli.

3.6.2.

Sice neexistuje žádný odkaz na zásadu obezřetnosti, nicméně EHSV doporučuje vyjasnit, že důkazní břemeno vždy spočívá na hospodářských subjektech, které nemohou tvrdit, že je odpovědností úřadů, aby prokázaly nedostatek bezpečnosti či jakékoli jiné riziko spojené s výrobkem.

3.7.

EHSV uznává povinnost členských států definovat obecnou strategii pro dozor nad trhem nejméně jednou za 3 roky.

3.7.1.

EHSV však má za to, že by opatření přijatá jejich orgány měla být pravidelně monitorována Evropskou komisí.

3.8.

EHSV považuje za zásadní existenci systému RAPEX, který by fungoval koordinovaně a efektivně co se týče výměny informací mezi členskými státy, ale konstatuje, že v posledních letech vždy, když členský stát ohlásí nebezpečný výrobek Evropské komisi, tak ani úřady, ani samotná Komise neinformují spotřebitele, či dokonce ani jejich zastupující organizace, a to až na případy, kdy jsou přijata nezbytná opatření, zejména postupy pro stažení výrobku z oběhu, kdy se účast spotřebitele stává nutnou, přičemž se totéž děje v situacích, kdy se orgány jednoho členského státu dohodnou s hospodářským subjektem na stažení výrobku z trhu, aniž by o této dohodě informovaly ostatní členské státy. Často je tak také ohrožena zásada obezřetnosti.

3.8.1.

EHSV rovněž podtrhuje potřebu, aby byl tento mechanismus koordinován se situacemi, kdy má být výrobek zničen, čímž by se podpořila ještě lepší integrace a informování spotřebitelů v takových situacích.

3.8.2.

Proto a aniž by bylo dotčeno zachování zásady důvěrnosti a ochrana obchodního tajemství považuje EHSV za prioritu stanovit nejen povinnost Evropské komise předkládat pravidelné zprávy o projektu RAPEX, ale také přístup spotřebitelů a podniků a rovněž i jejich zastupujících organizací k více informacím než jen těm, které jsou dostupné veřejně. Spotřebitelé mají totiž často potíže s odhalením nebezpečného výrobku a následným chováním.

3.8.3.

Domnívá se rovněž, že by toto nařízení mělo být právním aktem obsahujícím všechna pravidla vztahující se k systému EU pro rychlou výměnu informací, konkrétně definici, kontaktní místa, způsoby a postupy týkající se výměny informací, externí subjekty, které se mohou systému účastnit (včetně organizací na ochranu spotřebitelů) a pravidla pro oznamování.

3.9.

Na druhé straně EHSV podobně jako v předchozích stanoviscích zdůrazňuje nutnost posílit společnou evropskou celní strategii, tak aby byla zaručena optimalizace materiálních a lidských zdrojů pro provádění opatření obsažených v tomto návrhu, včetně využití nových technologií a inovací, za plného respektování důvěrnosti osobních údajů občanů a se zvláštní pozorností věnovanou malým a středním podnikům a spotřebitelům.

3.9.1.

Za tímto účelem doporučuje zintenzivnění dohod o vzájemné pomoci s obchodními partnery, zejména s WTO, a dohod o partnerství nedávno vyjednaných s Japonskem a Kanadou.

3.9.2.

EHSV rovněž upozorňuje na problematiku boje proti podvodům, padělání a falšování, které mají nezanedbatelný dopad na obecnou bezpečnost výrobků, zejména v rámci dovozu do EU.

3.9.3.

Zdůrazňuje tedy potřebu ambiciózní politiky, která by umožnila spolupráci mezi členskými státy při výměně informací s cílem rychleji reagovat na závažné nežádoucí účinky při použití výrobků s ohledem na to, že zvýšený počet podvodných a falšovaných výrobků se spolu s omezenými prostředky členských států na jejich kontrolu projevuje zvýšením rizik pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů.

3.9.4.

Nakonec, podobně jako v předchozím stanovisku, se EHSV domnívá, že „členové a zaměstnanci dozorových a celních orgánů musí zaručovat poctivost a nezávislost a musí být při výkonu své funkce chráněni před veškerým nátlakem či pokusy o korupci“ (9).

3.10.

Co se týče hodnocení výrobků kontrolovaných v rámci Unie a zahrnutých v harmonizačních právních předpisech EU, považuje EHSV za zásadní, aby měla Evropská komise, aniž by byly dotčeny zvláštní pravomoci vnitrostátních orgánů, pravomoc posoudit opatření jednotlivých států zavedená v souvislosti s harmonizační politikou, a zamezila tak právní nejistotě, která může ohrozit volný pohyb bezpečných výrobků.

3.11.

Stejně tak, podobně jako v předchozím stanovisku, EHSV dále podporuje začlenění ustanovení o vytvoření celoevropské databáze škod zahrnující všechny typy škod, která by měla: a) pomoci orgánům pro dozor nad trhem přijímat lépe informovaná rozhodnutí, co se týče rizik; b) sloužit jako základ pro preventivní opatření a osvětové kampaně a umožnit, aby normalizační orgány vytvářely kvalitnější normy vztahující se k výrobkům; c) pomoci výrobcům upravit návrhy nových výrobků tak, aby zahrnovaly bezpečnostní prvky; d) posoudit efektivitu preventivních opatření a definovat priority pro tvorbu politik.

3.12.

Za tímto účelem opět navrhuje vytvoření právního základu pro evropskou databázi škod, na jejímž základě by Komise podpořila koordinaci sběru dat v členských státech, a také efektivní fungování této databáze.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.    Návrh o souladu (COM(2017) 795 final)

4.1.1.   Článek 1

4.1.1.1.

EHSV vítá, že je kromě ochrany zdraví a bezpečnosti osob zahrnuta také ochrana životního prostředí a veřejný zájem.

4.1.2.   Článek 5

4.1.2.1.

EHSV kritizuje prohlášení o shodě u většiny spotřebních výrobků vzhledem k tomu, že se většinou jedná o jednostranné prohlášení výrobce, který v něm osvědčuje, že je výrobek v souladu s evropskými právními předpisy o bezpečnosti zboží. Toto prohlášení často mate příjemce, kteří si pletou původ výrobku s jeho povolením.

4.1.2.2.

V nedávné době projevily různé organizace spotřebitelů rozličné obavy týkající se těchto systémů shody, jež jsou identické s obavami pociťovanými v souvislosti s prohlášením „označení CE“. Proto EHSV zdůrazňuje nutnost, aby toto prohlášení o shodě bylo i na internetových stránkách umístěno na stránce týkající se technické dokumentace výrobku. Toto prohlášení o shodě pak nebude způsobovat nejasnosti či uvádět příjemce v omyl.

4.1.3.   Články 10 a 14

4.1.3.1.

EHSV vítá tento návrh, který usiluje o vytvoření konzistentního systému dozoru nad trhem v každém členském státě. Návrh stanoví pravidla týkající se povinností, pravomocí a organizace dozoru nad trhem, nic však neříká o schopnosti a pravomoci členských států, co se týče technických, lidských a finančních zdrojů, což může způsobit nesoulad v oblasti dozoru nad výrobky v Evropské unii.

4.1.3.2.

Aniž by se dotýkal pravomocí orgánů, domnívá se EHSV, že jim tento návrh stanovuje málo povinností a zmiňuje především výsady, zejména pouhou pravomoc varovat v přiměřené lhůtě uživatele na svém území před výrobky identifikovanými jako rizikové.

4.1.4.   Článek 18

4.1.4.1.

EHSV nezná důvod, proč Komise z tohoto článku odstranila předchozí normu navrženou v roce 2013, zejména konkretizaci kritérií týkajících se rozhodnutí orgánů, stejně jako všechna pozdější opatření, jako jsou povinnosti hospodářského subjektu a následná činnost orgánů. Z hlediska hospodářských subjektů není totiž jasné, zda jsou oznámení do systému RAPEX skutečně monitorována a zda dotčené subjekty opravdu stáhnou výrobky z trhu.

4.1.4.2.

S ohledem na proces stažení z oběhu považuje EHSV za klíčové informace poskytované spotřebitelům, proto klade důraz na to, aby byly tyto informace konkrétně stanoveny a orgány měly povinnost je zveřejnit. Na druhé straně musí být vymezen i postup informování o stažení z oběhu, tak aby spotřebitelé nemohli zaměnit informace o stažení z oběhu s obchodním sdělením o výrobku.

4.1.5.   Článek 26

4.1.5.1.

EHSV považuje za zásadní, aby návrh výslovně uváděl normu, podle níž musí orgány členských států disponovat pravomocemi a zdroji nezbytnými k výkonu svých funkcí, zejména co se týče fyzických a laboratorních kontrol výrobků.

4.1.6.   Článek 27

4.1.6.1.

EHSV se domnívá, že by bez ohledu na uvedené odrážky měla existovat obecná klauzule, která by orgánům dozoru nad trhem umožnila požadovat od orgánů pro kontrolu vnějších hranic, aby nepustily výrobek do volného oběhu, pokud se prokáže, že výrobek skutečně představuje riziko pro zdraví, bezpečnost, životní prostředí či veřejný zájem.

4.1.7.   Článek 32

4.1.7.1.

EHSV zdůrazňuje nutnost, aby byly organizace občanské společnosti, zejména sdružení spotřebitelů, zapojeny do této sítě s cílem zaručit větší transparentnost výsledků dosažených členskými státy v oblasti politiky dozoru nad trhem.

4.1.8.   Článek 61

4.1.8.1.

EHSV vítá návrh na stanovení konkrétní normy o pokutách, které by hospodářské subjekty odrazovaly od uvádění nebezpečných výrobků na trh.

4.1.8.2.

EHSV proto vítá čl. 61 odst. 3, v němž je uvedeno, že v případě opakovaného porušení pravidel může být pokuta navýšena.

4.2.    Návrh o uznávání (COM(2017) 796 final)

4.2.1.   Článek 4

4.2.1.1.

EHSV vyjadřuje pochybnosti o účinnosti této zásady, zvláště když se v čl. 4 odst. 3 stanoví, že je úkolem hospodářských subjektů připojit toto prohlášení, které může mít na spotřebitele stejný vliv jako označení CE, které nikdy nezabránilo tomu, aby byly výrobky považované za nebezpečné v oběhu na vnitřním trhu, bez ohledu na příslušné prohlášení.

4.2.1.2.

EHSV se domnívá, že – pokud hospodářský subjekt nedodá příslušné prohlášení a aniž by byl dotčen odstavec 8 – má být stanovena přiměřená lhůta pro ověření informací týkajících se shody ze strany příslušných orgánů.

4.2.2.   Článek 5

4.2.2.1.

EHSV připomíná, že součástí požadavků na analýzu výrobků má být zásada obezřetnosti, zejména pokud jde o odstavec 5 tohoto článku.

4.2.3.   Článek 6

4.2.3.1.

Vzhledem k právům spotřebitelů, zejména právu na zdraví a bezpečnost a ochranu životního prostředí a veřejného zájmu, nesouhlasí EHSV s předpokladem bezpečnosti stanoveným touto normou. Domnívá se, že pokud se provádí analýza výrobku uvedená v článku 5, nemůže být tento výrobek uveden do oběhu, dokud orgán členského státu nepřijme konečné rozhodnutí.

---

(1)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=COM%3A2017%3A787%3AFIN

(2)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52017DC0788(01)&qid=1519385332001

(3)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1519385589015&uri=CELEX:52017DC0789

(4)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=COM%3A2017%3A0795%3AFIN

(5)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=COM%3A2017%3A0796%3AFIN

(6)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52017DC0788(01)&qid=1519385332001

(7)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(8)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(9)  Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 86, odstavec 1.6.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hodnocení zdravotnických technologií a o změně směrnice 2011/24/EU

[COM(2018) 51 final – 2018/0018 (COD)]

(2018/C 283/04)

Zpravodaj:

Dimitris DIMITRIADIS

Žádost o vypracování stanoviska	Evropský parlament, 8. 2. 2018 Rada, 26. 2. 2018
Právní základ	Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Rozhodnutí předsednictva	5. 12. 2017
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	172/2/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV souhlasí s tím, že cílem udržitelné spolupráce na úrovni EU, pokud jde o hodnocení zdravotnických technologií, by mělo být zvýšení efektivity prostřednictvím maximalizace přidané hodnoty, které by mělo být přínosné pro všechny země EU.

1.2.

EHSV se domnívá, že rozhodnutí Komise upřednostnit jako legislativní postup nařízení namísto jiných právních forem je správné, protože tak bude na úrovni členských států zajištěna užší a hlubší spolupráce.

1.3.

EHSV má za to, že návrh nařízení je v naprostém souladu se zastřešujícími cíli EU, včetně řádného fungování vnitřního trhu, udržitelných systémů zdravotní péče a ambiciózního programu výzkumu a inovací.

1.4.

EHSV souhlasí s názorem, že výdaje na zdravotnictví se v příštích letech mohou zvyšovat, mj. v důsledku stárnutí evropského obyvatelstva, přibývání chronických onemocnění a složitosti nových technologií, a to v situaci, kdy členské státy zároveň narážejí stále větší měrou na problém omezených rozpočtových možností.

1.5.

EHSV by byl pro to, aby některé země uplatňovaly i daňové pobídky, a také pro úpravu prahové hodnoty pro státní podporu de minimis směrem vzhůru, rozhodnutí o tom však musí být na volném uvážení těchto zemí.

1.6.

EHSV se domnívá, že pro hodnocení zdravotnických technologií má velký význam veřejné financování, které by rozhodně mohlo být posíleno prostřednictvím společné práce a tím, že by se předcházelo zdvojování úsilí.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že by členské státy měly podporovat a financovat relevantní nápady a iniciativy, s nimiž přicházejí startupy.

1.8.

EHSV je toho názoru, že návrh by měl být přínosem pro malé a střední podniky i pro podniky sociální ekonomiky, které v tomto odvětví působí, tím, že sníží současnou administrativní zátěž a náklady na dodržování předpisů související s předkládáním četných dokumentací za účelem splnění různých vnitrostátních požadavků na hodnocení zdravotnických technologií, kriticky však poukazuje na to, že neobsahuje konkrétní ustanovení, která by se na tyto podniky vztahovala.

1.9.

EHSV navrhuje, aby v nařízení byla stanovena a rozšířena/doplněna oblast působnosti preventivních opatření, jako například podpora nemocnic v oblasti kontroly nozokomiálních infekcí, jejich prevence a omezení.

2.   Souvislosti

2.1.

Návrh nařízení přichází po více než 20 letech dobrovolné spolupráce v oblasti hodnocení zdravotnických technologií (HZT). V návaznosti na přijetí směrnice o přeshraniční zdravotní péči (2011/24/EU) (1) byla v roce 2013 zřízena dobrovolná celounijní síť pro hodnocení zdravotnických technologií (HZT) složená z příslušných vnitrostátních subjektů a agentur, jež má poskytovat strategické a politické vedení pro vědeckou a technickou spolupráci na úrovni EU.

2.2.

Tato činnost doplnila tři po sobě jdoucí společné akce (2) zaměřené na hodnocení zdravotnických technologií a umožnila Komisi a členským státům vybudovat pevnou znalostní základnu pro metodiky a výměnu informací v této oblasti.

2.3.

Cílem udržitelné spolupráce na úrovni EU, pokud jde o hodnocení zdravotnických technologií, by mělo být zvýšení efektivity prostřednictvím maximalizace přidané hodnoty, které by mělo být přínosné pro všechny země EU. Zesílení spolupráce na úrovni EU v této oblasti má širokou podporu zainteresovaných stran, pro něž je důležitý včasný přístup pacientů k inovativním způsobům léčby, novým léčivům a inovativním zdravotnickým přípravkům, pokud přinášejí přidanou hodnotu, čímž EU dokáže, že není jen hospodářskou unií, nýbrž i unií, jejímž prvořadým zájmem je člověk. Zainteresované strany i jednotlivci, kteří odpověděli na veřejnou konzultaci pořádanou Komisí, jí vyjádřili svoji naprostou podporu: téměř všichni respondenti (98 %) uznávají užitečnost hodnocení zdravotnických technologií a 87 % souhlasí s tím, že celounijní spolupráce v této oblasti by měla pokračovat i po roce 2020 (3).

3.   Zvažované problémy a nedostatky, které má návrh řešit

3.1.

EHSV souhlasí se závěrem, který je výsledkem rozsáhlých konzultací, že přístup na trh inovativních technologií komplikují, nebo dokonce znemožňují různé vnitrostátní či regionální administrativně náročné procesy, metodiky a požadavky v oblasti hodnocení zdravotnických technologií, které existují v celé EU a které vyplývají z různých vnitrostátních právních předpisů a postupů. Z tohoto důvodu pak Komise považovala za nutné předložit návrh nařízení, což se jevilo jako nejvhodnější legislativní postup.

3.2.

EHSV souhlasí rovněž s názorem, že současný stav přispívá i ke snížení obchodní předvídatelnosti, což s sebou nese vyšší náklady pro průmysl a malé a střední podniky, vede k pomalejšímu zpřístupňování nových technologií a má nepříznivé účinky na inovace. Jako příklad současného neharmonizovaného stavu lze zmínit dokument, který publikoval I-Com Institute for Competitiveness (4) (Ústav pro konkurenceschopnost) a v němž se na s. 49 odkazuje na Evropskou organizaci spotřebitelů (BEUC) a uvádí se, že „některé orgány pro hodnocení zdravotnických technologií svá hodnocení buď přímo, nebo na vyžádání zveřejňují, zatímco některé jiné je považují za důvěrné. Podobně také některé orgány pro hodnocení zdravotnických technologií přijímají observační studie prováděné za účelem posouzení hodnoty určitého léčivého přípravku, kdežto jiné je odmítají. Tato skutečnost je významná, neboť jak uvádí BEUC, v současné odborné literatuře se ukazuje, že tyto údaje jsou méně spolehlivé nežli údaje získávané na základě randomizovaných studií a profilů účinnosti léčivých přípravků. Přestože tyto rozdíly nemají přímý vliv na práci BEUC, mohou přispívat ke zdvojování úsilí a k vysokým nákladům na straně členských států. Je proto důležité zvyšovat informovanost spotřebitelů o významu HZT, jakož i účast pacientů a konečných uživatelů. BEUC se v neposlední řadě také domnívá, že HZT, které by bylo v celém svém rozsahu společné, může být sice velmi užitečné, mělo by však zohledňovat vnitrostátní podmínky zdravotní péče.“ Jak ukázalo několik desetiletí spolupráce v rámci EU, která probíhá na základě plánů HZT, tyto zjištěné problémy se v rámci dobrovolného přístupu ke společným činnostem, které byly až doposud vykonávány, nepodařilo uspokojivě vyřešit.

3.3.

Na probíhající spolupráci na úrovni EU, jejímž základem jsou úkoly v oblasti HZT, má nepříznivé dopady i nedostatečná udržitelnost, která je způsobena tím, že financování spolupráce je krátkodobé a musí být pro každý hospodářský cyklus vždy znovu dojednáváno a zajišťováno. Přestože pokračující spolupráce, konkrétně společné akce a síť pro hodnocení zdravotnických technologií, dokládá přínosy spolupráce na úrovni EU, pokud jde o vytvoření odborné sítě, nástrojů a metodik pro spolupráci a pilotní provádění společných hodnocení, tento model spolupráce nepomohl odstranit fragmentaci vnitrostátních systémů a zdvojování činností (5).

3.4.

Vzhledem k tomu, že věrohodnost každého nového mechanismu je podmíněna uplatňováním zásady nezávislosti a svobody projevu zúčastněných stran a základem jeho fungování musí být výlučně vědecká, deontologická, etická a nestranná kritéria, posílení spolupráce v oblasti HZT na úrovni EU na základě těchto zásad by umožnilo uspokojivým způsobem dosáhnout cílů této iniciativy. Díky této iniciativě bude možné podstatně lépe čelit současné fragmentaci vnitrostátních systémů HZT (rozdíly mezi procesy a metodikami, které omezují přístup na trh) a zároveň posílit spolupráci i v oblastech, které jsou pro HZT nezbytné (např. ve všech zemích, které mají potíže spojené s tím, že v nich chybí registry pacientů, by měly být přijaty vnitrostátní akční plány vztahující se na všechna onemocnění, aby se v těchto zemích na základě osvědčených postupů z jiných evropských zemí urychlila práce ministerstev zdravotnictví). Na základě jednoho přístupu lze v rámci procesu přijímání vědeckého rozhodnutí zohledňovat i sociální hodnoty a priority.

3.5.

EHSV zdůrazňuje, že technologické inovace v oblasti zdravotnictví je třeba uznávat, i pokud jde o činnosti v oblasti pečovatelských služeb na místní úrovni mimo rámec nemocniční péče. Stárnutí obyvatelstva (6), přibývání chronických onemocnění a nesoběstačnost vyžadují patřičnou specializaci a účinnější využívání technologií a metod umožňujících intervence v rámci domácí péče. Z tohoto důvodu je třeba stanovit zvláštní programy HZT, které se zaměří na zlepšování domácího ošetřovatelství a péče, a to nejen za pomoci nových technologií a telemedicíny, ale i na základě všeobecného rozšíření odborné způsobilosti k poskytování pečovatelských služeb.

3.6.

V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, jak často se na rozvoji a organizaci této oblasti péče o zdraví evropských občanů podílejí inovativní podniky sociální ekonomiky, jejichž působení v této oblasti by se mělo dostat většího uznání a ocenění.

4.   Čeho má být prostřednictvím tohoto návrhu dosaženo

4.1.

Cílem Komisí předloženého návrhu nařízení o HZT je přispět k lepší dostupnosti inovativních zdravotnických technologií pro evropské pacienty, k účinnějšímu využívání dostupných zdrojů a ke zlepšení obchodní předvídatelnosti.

4.2.

EHSV se domnívá, že rozhodnutí Komise upřednostnit jako legislativní postup nařízení namísto jiných právních forem je správné, protože tak bude na úrovni členských států zajištěna užší a hlubší spolupráce. Povinné uplatňování společného klinického hodnocení technologií, na něž se povinnost takového hodnocení vztahuje, však ještě nezaručuje, že členské státy budou mít k dispozici potřebné HZP, umožňující přijímat rozhodnutí. V rámci určitých kategorií hodnocení zdravotnických technologií je tudíž možností dobrovolná spolupráce, jak stanoví článek 19. Vzhledem k tomu, že snaha zajistit takové HZP v omezených časových lhůtách s sebou nese riziko horší kvality, je stanovena povinnost používat článek 29 návrhu nařízení týkající se hodnocení a monitorování.

4.3.

Návrh nařízení usiluje o to, aby metody a postupy používané při HZT byly v celé EU předvídatelnější a aby se společná klinická hodnocení neprováděla znovu i na vnitrostátní úrovni, což by umožnilo zabránit duplicitám a rozdílům. Jak podrobněji popisuje zpráva o posouzení dopadů, má se za to, že upřednostňovaná možnost poskytuje nejlepší kombinaci účinnosti a účelnosti při plnění politických cílů a zároveň respektuje zásady subsidiarity a proporcionality. Umožňuje nejlépe dosáhnout cílů týkajících se vnitřního trhu tím, že podporuje sbližování postupů a metodik, omezování zdvojování úsilí (např. zdvojování klinických hodnocení) a s tím souvisejícího rizika rozdílných výstupů, a tak přispívá ke zlepšování dostupnosti inovativních zdravotnických technologií pro pacienty. Avšak vzhledem k tomu, že ve všech členských státech se neuplatňuje stejný přístup a nepoužívají stejné technologie, liší se i jejich potřeba HZP, zejména pokud jde o standard péče. Nedostatek přímého srovnání a uplatňování prozatímních kritérií v klinických hodnoceních používaných pro účely registrace potřebu doplňkových studií ještě více zesilují. Povinnost používat společné HZT nemusí být proto uplatnitelná zcela bezvýhradně, a jak bylo uvedeno již výše, pro některé kategorie HZT by mělo zůstat jeho používání i nadále dobrovolné. Je tudíž důležité vyjasnit, že podle článku 34 mohou členské státy provést klinické hodnocení za použití jiných prostředků, než jsou pravidla stanovená v kapitole III tohoto nařízení, a to s cílem zajistit, že členské státy budou mít i nadále možnost, bude-li to zapotřebí, provádět specificky uzpůsobená dodatečná posouzení.

4.4.

EHSV souhlasí s tím, že návrh nařízení poskytuje členským státům udržitelný rámec, který jim umožní sdílet odborné znalosti a posílit rozhodování opírající se o důkazy a pomůže jim v jejich úsilí o zajištění udržitelnosti vnitrostátních systémů zdravotní péče. Upřednostňovaná možnost je také nákladově efektivní v tom smyslu, že úspory členských států, průmyslu a malých a středních podniků významně převyšují jejich náklady, a to v důsledku sdružování zdrojů, vyvarování se vynakládání dvojího úsilí a zlepšení obchodní předvídatelnosti. Návrh obsahuje ustanovení umožňující používat pro HZT v celé EU společné nástroje, metodiky a postupy a vymezuje čtyři níže uvedené pilíře společné práce členských států na úrovni EU.

4.4.1.

Společná klinická hodnocení se zaměřením na zdravotnické technologie, které jsou potenciálně nejvíce inovativní a mají pro EU nejvyšší přidanou hodnotu.

4.4.2.

Společné vědecké konzultace, kdy subjekty odpovědné za vývoj určité zdravotnické technologie mohou požádat o radu orgány pro hodnocení zdravotnických technologií ohledně údajů a důkazů, které mohou být v rámci HZT vyžadovány.

4.4.3.

Identifikace nových zdravotnických technologií s cílem zajistit, aby zdravotnické technologie, které jsou z hlediska pacientů a systémů zdravotní péče nejslibnější, byly identifikovány co nejdříve a zahrnuty do společné práce.

4.4.4.

Dobrovolná spolupráce v oblastech, na něž se nevztahuje povinná spolupráce, jako je například v oblasti jiných zdravotnických technologií, než jsou léčivé přípravky nebo zdravotnické prostředky (např. chirurgické zákroky), nebo spolupráce týkající se finančních aspektů zdravotnických technologií.

5.   Jaké legislativní a nelegislativní varianty byly zvažovány? Je některá varianta upřednostňována?

5.1.

EHSV je toho názoru, že návrh nařízení je v naprostém souladu se zastřešujícími cíli EU, včetně řádného fungování vnitřního trhu, udržitelných systémů zdravotní péče a ambiciózního programu výzkumu a inovací.

5.1.1.

Kromě soudržnosti s těmito cíli politiky EU je návrh konzistentní rovněž se stávajícími právními předpisy EU o léčivých přípravcích a zdravotnických prostředcích (7) a doplňuje je. Například, přestože regulační proces a proces hodnocení zdravotnických technologií nadále zůstanou oddělené, jelikož mají odlišný účel, existují příležitosti k součinnosti prostřednictvím vzájemného sdílení informací a lepšího sladění harmonogramů postupů mezi navrhovanými společnými klinickými hodnoceními a centralizovanou registrací léčivých přípravků (8).

5.2.

Návrh vychází z článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

5.2.1.

Článek 114 SFEU umožňuje přijímání opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, je-li to nezbytné k vytvoření nebo fungování vnitřního trhu a zároveň zajištění vysokého stupně ochrany veřejného zdraví.

5.2.2.

Článek 114 SFEU poskytuje rovněž vhodný právní základ pro účely návrhu, a sice odstranit některé stávající rozdíly na vnitřním trhu zdravotnických technologií způsobené procesními a metodickými rozdíly při klinických hodnoceních prováděných v členských státech společně se značným zdvojováním takových hodnocení v celé EU.

5.2.3.

V souladu s čl. 114 odst. 3 (SFEU) byl při vypracování návrhu, který má zlepšit dostupnost inovativních zdravotnických technologií pro pacienty v EU, zohledněn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

5.3.

Každý legislativní návrh musí rovněž zohledňovat ustanovení čl. 168 odst. 7 SFEU, podle něhož Unie respektuje odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Odpovědnost členských států zahrnuje i rozhodnutí o výši cen a odškodnění, jež nespadají do oblasti působnosti této iniciativy.

5.3.1.

I když je zřejmé, že členské státy EU budou stále odpovídat za hodnocení neklinických (např. ekonomických, sociálních, etických) aspektů zdravotnických technologií a za rozhodování o stanovení ceny technologie a jejím proplácení, EHSV navrhuje, aby se zvážila možnost společné cenové politiky a aby na toto téma byla vypracována samostatná studie se zaměřením na transparentnost a zpřístupnění léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a obecně prostředků používaných in vitro všem občanům v EU, a to zejména pokud tyto přípravky a prostředky prošly HZT, s cílem zajistit jejich lepší dostupnost pro evropské občany a vyhnout se paralelnímu vývozu/dovozu, jehož jediným kritériem je cena. Pro činnost příslušných vnitrostátních komisí týkající se registru dodržování nejvyšších přípustných cen, které v některých zemích existují, zejména pokud jde o zdravotnické prostředky, by to byla účinná pomoc.

5.4.

Přestože v důvodové zprávě je „zdravotnická technologie“„chápána v širším smyslu jako léčivé přípravky, zdravotnické prostředky či léčebné a operační postupy a rovněž opatření pro prevenci, diagnózu nebo léčbu nemocí, která se používají v rámci zdravotní péče“, pro účely svého používání se společná klinická hodnocení vztahují na léčivé přípravky podléhající centralizovanému postupu registrace, nové účinné látky a stávající přípravky, jejichž registrace je rozšířena o novou léčebnou indikaci a určité třídy zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, k nimž příslušné odborné skupiny sestavené v souladu s nařízeními (EU) č. 2017/745 a č. 2017/746 poskytly stanoviska či názory a které vybrala koordinační skupina zřízená podle tohoto nařízení.

5.5.

Za účelem prevence degenerativních onemocnění, ale také proto, aby se omezilo zneužívání hospitalizace starších osob a pacientů, kteří nejsou odkázáni na péči jiné osoby, je třeba zavést opatření a zahájit činnosti pro zvýšení kvality péče a pomoci, jež povedou ke zlepšení bezpečnosti a kvality života pacientů.

5.5.1.

EHSV se domnívá, že v nařízení by měla být stanovena a rozšířena/doplněna oblast působnosti preventivních opatření, jako například podpora nemocnic v oblasti kontroly nozokomiálních infekcí, jejich prevence a omezení. Tento příklad se týká přibližně 37 000 (9) lidí, kteří v Evropě na nemocniční infekce každoročně umírají, a přestože je naléhavě nezbytné zlepšit bezpečnost pacientů a kvalitu poskytovaných zdravotnických služeb s důrazem na prevenci nemocničních infekcí a účelné užívání antibiotik, až doposud se prováděly pouze studie na vnitrostátní úrovni, přičemž tyto studie odhalují všechny druhy patogenity, které se tento návrh snaží zahrnout.

6.   Jak vysoké náklady jsou s upřednostňovanou variantou spojeny?

6.1.

EHSV se domnívá, že upřednostňovaná varianta je nákladově efektivní v tom smyslu, že úspory členských států a průmyslu (10) významně převyšují jejich náklady, a to v důsledku sdružování zdrojů, vyvarování se vynakládání dvojího úsilí a zlepšení obchodní předvídatelnosti. S ohledem na to, aby byla zajištěna dostupnost dostatečných zdrojů (11) pro společnou práci stanovenou v tomto návrhu nařízení, EHSV podporuje myšlenku zajištění dostatečných finančních prostředků pro společnou práci a dobrovolnou spolupráci a pro podpůrný rámec na podporu těchto činností. Finanční prostředky by měly pokrývat náklady na vypracování zpráv o společných klinických hodnoceních a společných vědeckých konzultacích. Členské státy by měly mít možnost do Komise vysílat národní odborníky na podporu činnosti sekretariátu koordinační skupiny. Jak se uvádí v článku 3.

6.2.

Náklady na kontroly jsou zahrnuty do nákladů na identifikaci nových technologií, které mají být hodnoceny na úrovni EU, a na společná klinická hodnocení. Spolupráce s příslušnými orgány pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky minimalizuje rizika chyb při sestavování pracovního programu koordinační skupiny v oblasti monitorování. Jak uvádí rovněž Komise, koordinační skupina se bude skládat ze zástupců orgánů členských států pro hodnocení zdravotnických technologií, její podskupiny pak budou tvořeny technickými odborníky, kteří budou provádět hodnocení. Počítá se rovněž se vzděláváním vnitrostátních orgánů pro hodnocení zdravotnických technologií s cílem zajistit, aby členské státy s menšími zkušenostmi byly schopny plnit požadavky HZP. V textu návrhu však tato otázka není výslovně upravena.

6.3.

Celkové roční výdaje na (veřejnou i soukromou) zdravotní péči v EU činí přibližně 1 300 miliard EUR (12) (z toho 220 miliard EUR na léčivé přípravky (13) a 100 miliard EUR na zdravotnické prostředky (14)). Výdaje na zdravotní péči tak činí v průměru zhruba 10 % HDP EU (15).

6.4.

EHSV souhlasí s názorem, že výdaje na zdravotnictví se v příštích letech mohou zvyšovat, mj. v důsledku stárnutí evropského obyvatelstva, přibývání chronických onemocnění a složitosti nových technologií, a to v situaci, kdy členské státy zároveň narážejí stále větší měrou na problém omezených rozpočtových možností.

6.5.

EHSV je rovněž přesvědčen, že tento vývoj bude vyžadovat, aby členské státy dále zlepšovaly účinnost rozpočtů v oblasti zdravotnictví a aby se za tímto účelem zaměřily na účinné technologie a současně zachovaly pobídky motivující k inovacím (16).

6.6.

EHSV by byl pro to, aby některé země uplatňovaly i daňové pobídky, a také pro úpravu prahové hodnoty pro státní podporu de minimis směrem vzhůru. Jedním z návrhů, které by mohly být zváženy, je možnost upravit prahovou hodnotu pro státní podporu de minimis směrem vzhůru ze současných 200 000 EUR na nejméně 700 000 EUR pro malé a střední podniky působící v oblasti zdravotnictví, sociální péče a farmakologické lékařské péče a stanovit dodatečné požadavky na kvalitu, jako je například práce na projektech, které vyžadují spolupráci mezi různými podniky, investování do výzkumu a inovací nebo to, že se musí jednat o společnosti, které veškeré své zisky investují zpátky do podniku. Tato opatření by mohla být pro malé a střední podniky a podniky sociální ekonomiky pobídkou k tomu, aby více investovaly do výzkumu, inovací a vytváření sítí za účelem spolupráce (17). Mimoto je EHSV přesvědčen, že by členské státy měly podporovat a financovat relevantní nápady a iniciativy, s nimiž přicházejí startupy.

6.7.

EHSV se domnívá, že pro hodnocení zdravotnických technologií má velký význam veřejné financování, které by rozhodně mohlo být posíleno prostřednictvím společné práce a tím, že by se předcházelo zdvojování úsilí. Podle odhadů představuje každé vnitrostátní HZT pro vnitrostátní subjekty náklady ve výši zhruba 30 000 EUR a pro dané odvětví pak 100 000 EUR (18). Za předpokladu, že deset členských států provede HZT pro stejnou technologii a že jednotlivé zprávy by mohly být nahrazeny zprávou společnou, by bylo možné dosáhnout úspor až ve výši 70 %, a to i za předpokladu, že kvůli rozsáhlejší potřebě koordinace budou náklady na společné hodnocení třikrát vyšší než náklady na jednu vnitrostátní zprávu. Tyto prostředky lze ušetřit nebo přerozdělit na plnění dalších úkolů souvisejících s HZT. Vzhledem k velmi vysokým nákladům, které jsou spojeny s novými technologiemi, je však nezbytné, aby HZT, na jehož základě určitý členský stát rozhoduje o tom, zda se daná technologie vyplatí, zohledňovalo léčebné vybavení tohoto členského státu. Například v případě terapií onkologických onemocnění, kde náklady na pacienta obvykle překračují 100 000 EUR, by nevhodné klinické hodnocení mělo za následek mnohem vyšší náklady, než kolik by se díky společnému hodnocení ušetřilo. Je třeba samozřejmě poznamenat, že „Evropská koalice pacientů s rakovinou (ECPC) tento návrh vítá a bere na vědomí, že povinná společná klinická hodnocení zamezí vynakládání dvojího úsilí, čímž vyloučí riziko rozdílných výsledků, a omezí tak prodlevy, k nimž v souvislosti se zpřístupňováním nových způsobů léčby dochází, na co nejkratší dobu“ (19). Také AIM, mezinárodní asociace nevládních poskytovatelů služeb zdravotní péče, s potěšením konstatuje, že Komise navrhuje zavedení trvalejšího režimu spolupráce v oblasti HZT na úrovni EU. AIM je nicméně znepokojen tím, že nový unijní systém, který počítá jen s jedním klinickým hodnocením, bude vyvíjet tlak na to, aby HZT bylo co možná nejkratší, což by mohlo poškodit kvalitu a bezpečnost péče (20).

6.8.

Vzhledem k tomu, že rozpočtové důsledky návrhu by se měly projevit až od roku 2023, bude příspěvek z rozpočtu EU po roce 2020 projednáván v rámci přípravy návrhů Komise na příští víceletý finanční rámec a bude záviset na výsledku jednání o víceletém finančním rámci po roce 2020.

6.9.

V odvětví zdravotnických technologií hrozí střety zájmů, a to vzhledem k nesmírným ekonomickým zájmům, jež jsou s tímto odvětvím spojeny. Je velmi důležité, aby HZT bylo prováděno objektivně, nezávisle a transparentně.

7.   Jaký bude dopad na malé a střední podniky a na mikropodniky?

7.1.

Jak již bylo řečeno v bodě 4.2, návrh je důležitý pro malé a střední podniky, které v odvětví zdravotnických prostředků zaujímají významné postavení. Pro mikropodniky však nestanoví žádná specifická ustanovení, jelikož se neočekává, že by měly hrát při uvádění nových zdravotnických technologií na trh velkou roli. EHSV je toho názoru, že návrh by měl být přínosem pro malé a střední podniky i pro podniky sociální ekonomiky, které v tomto odvětví působí, tím, že sníží současnou administrativní zátěž a náklady na dodržování předpisů související s předkládáním četných dokumentací za účelem splnění různých vnitrostátních požadavků na hodnocení zdravotnických technologií, kriticky však poukazuje na to, že neobsahuje konkrétní ustanovení, která by se na tyto podniky vztahovala. Zejména společná klinická hodnocení a společné vědecké konzultace, s nimiž návrh počítá, by zvýšily obchodní předvídatelnost v rámci průmyslu. To je obzvláště důležité pro malé a střední podniky a sociální podniky, které mají zpravidla menší portfolia produktů a na hodnocení zdravotnických technologií mají vyčleněny omezenější prostředky a kapacity. Je třeba poznamenat, že návrh nestanoví za společná klinická hodnocení a společné vědecké konzultace žádné poplatky, což je velmi důležité i pro oblast zaměstnanosti (snížení nezaměstnanosti). Lepší obchodní předvídatelnost vzhledem ke spolupráci na hodnocení zdravotnických technologií v EU by měla mít příznivý dopad na konkurenceschopnost odvětví zdravotnických technologií v EU. Infrastruktura IT, s níž návrh počítá, využívá standardní nástroje IT (např. databáze, výměnu dokumentů, zveřejňování na internetu) a staví na nástrojích, které již byly vyvinuty v rámci společných akcí EUnetHTA.

7.2.

Účinnou finanční pobídku by pro malé a střední podniky představovala možnost účasti v evropských programech finančního rozvoje i po roce 2020. Současné evropské programy finančního rozvoje na období 2014–2020 obsahují konkrétní ustanovení týkající se programů výzkumu a vývoje, které se zaměřují na omezování chudoby a nezaměstnanosti.

7.2.1.

EHSV se domnívá, že tyto programy by měly být nejen zachovány, ale i rozšířeny v širším kontextu zásad návrhu nařízení a že by měly působit jako podnět pro výzkum, vývoj a vynalézavost. Návrh se nijak nezmiňuje o třetích zemích, ale domníváme se, že v případě zemí, s nimiž je uzavřena „dohoda o dvojstranné smlouvě“, by spolupráce v oblastech, na něž se tento návrh vztahuje, neměla být vyloučena. Vše je nakonec ponecháno na koncovém uživateli a jeho vlastní volbě.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011).

(2)  Společná činnost EUnetHTA 1, 2010-2012, Společná činnost EUnetHTA 2, 2012–2015 a Společná činnost EUnetHTA 3, 2016–2019: http://www.eunethta.eu/.

(3)  http://europa.eu/rapid/press-release_IP-18-486_cs.htm.

(4)  http://www.astrid-online.it/static/upload/7787/7787e169a7f0afc63221153a6636c63f.pdf.

(5)  http://www.eunethta.eu/wp-content/uploads/2018/01/FINAL-Project-Plan-WP4-CA-TAVI-v3.pdf.

(6)  http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2015/pdf/ee3_en.pdf.

(7)  Příslušné právní předpisy zahrnují směrnici 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 726/2004, nařízení (EU) č. 536/2014, nařízení (EU) č. 2017/745 a nařízení (EU) č. 2017/746.

(8)  Potřebu zlepšit součinnost uznaly členské státy v diskusním dokumentu sítě pro hodnocení zdravotnických technologií s názvem „Synergies between regulatory and HTA issues on pharmaceuticals“ (Součinnost mezi regulačními otázkami a otázkami hodnocení zdravotnických technologií v oblasti léčivých přípravků) i EUnetHTA a EMA ve své společné zprávě „Report on the implementation of the EMA-EUnetHTA three-year work plan 2012–2015“ (Zpráva o provádění tříletého pracovního plánu EMA-EUnetHTA na období 2012–2015).

(9)  http://www.cleoresearch.org/en/.

(10)  Úspory nákladů, které jsou se společným hodnocením (REA) spojeny, mohou dosahovat až 2 670 000 EUR ročně.

(11)  Celková výše nákladů upřednostňované varianty byla odhadnuta přibližně na 16 mil. EUR.

(12)  Údaje Eurostatu. V pracovním dokumentu útvarů Komise Farmaceutický průmysl: strategické odvětví evropského hospodářství, GŘ GROW, 2014.

Eurostat, výdaje poskytovatelů zdravotní péče ve všech členských státech, údaje za rok 2012 nebo nejaktuálnější dostupné údaje. V případě Irska, Malty a Spojeného království jsou tyto číselné údaje doplněny na základě zdravotnických údajů WHO (podle denních směnných kurzů ECB).

(13)  Údaje Eurostatu, GŘ GROW, pracovní dokument útvarů Komise „Pharmaceutical Industry: A Strategic Sector for the European Economy“ (Farmaceutický průmysl: strategické odvětví evropského hospodářství), 2014.

(14)  Sdělení Bezpečné, účinné a inovativní zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro přinášející prospěch pacientům, spotřebitelům a zdravotnickým pracovníkům, COM(2012) 540 final. Výpočty Světové banky, Evropské asociace výrobců diagnostiky (EDMA), Espicom a Eucomed.

(15)  Evropská komise, European Semester Thematic Fiche: Health and Health systems (Tematický informační list evropského semestru: Zdraví a systémy zdravotní péče), 2015. GŘ ECFIN, Cost-containment policies in public pharmaceutical spending in the EU (Opatření pro omezování veřejných výdajů na léčivé přípravky v EU), 2012. A http://ec.europa.eu/smart-regulation/roadmaps/docs/2016_sante_144_health_technology_assessments_en.pdf.

(16)  GŘ ECFIN, Cost-containment policies in public pharmaceutical spending in the EU (Opatření pro omezování veřejných výdajů na léčivé přípravky v EU), 2012.

(17)  V současné době stanoví nařízení (EU) č. 1407/2013 stanoví pro státní podporu finanční limit ve výši 200 000 EUR za tři roky a tato částka může být podnikům přiznána ještě i v podobě daňových úlev. V roce 2008 EU v rámci akce nazvané „Ozdravný plán“ tento finanční limit dočasně zvýšila na 500 000 EUR jako prostředek umožňující čelit hospodářské krizi. Je třeba si uvědomit, že dopad na rostoucí poptávku po zdravotnických službách, zejména pokud jde o nesoběstačnost, bude v členských státech jedním z hlavních výdajů na jejich systémy zdravotní péče, a bylo by tedy vhodné stanovit zvláštní režim pobídek a podpory, zejména pro podniky zabývající se poskytováním místních sociálních služeb.

(18)  Generální ředitelství pro hospodářské a finanční věci (GŘ ECFIN), The 2015 Ageing Report (Zpráva o stárnutí evropské populace), 2015. OECD, 2015, Pharmaceutical expenditure and policies: past trends and future challenges (Výdaje a politická opatření v oblasti léčivých přípravků: minulé trendy a budoucí výzvy).

(19)  http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2018/614772/EPRS_BRI(2018)614772_EN.pdf.

(20)  https://www.aim-mutual.org/wp-content/uploads/2018/02/AIM-on-HTA.pdf.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o sazby daně z přidané hodnoty

[COM(2018) 20 final –2018/0005(CNS)]

návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky

[COM(2018) 21 final – 2018/0006 (CNS)]

pozměněnému návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty

[COM(2017) 706 final – 2017/0248 (CNS)]

a návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o povinnost dodržovat minimální základní sazbu

[COM(2017) 783 final – 2017/0349 (CNS)]

(2018/C 283/05)

Zpravodaj:

Petru Sorin DANDEA

Konzultace	Rada Evropské unie, 15. 12. 2017, 9. 1. 2018, 5. 2. 2018
Právní základ	článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato ve specializované sekci	26. 3. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	198/5/10

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá návrh Komise a doporučuje členským státům, aby jej rychle přijaly a provedly, neboť nadměrná roztříštěnost systému DPH na vnitřním trhu vytváří neodůvodněné překážky rozvoje malých podniků.

1.2

EHSV souhlasí s cílem Komise, aby opatření obsažená v tomto balíčku byla ve prospěch konečného spotřebitele. EHSV se však domnívá, že snížené sazby a osvobození od daně uplatňované podle čl. 98 odst. 1 a 2 návrhu směrnice 2018/0005 (CNS) by měly být uplatňovány především za účelem jednotného dosažení cíle obecného zájmu. Takový cíl někdy sledují (například v případě služeb sociální péče a vzdělávacích služeb) zprostředkující subjekty, které nejsou konečnými spotřebiteli. EHSV se rovněž domnívá, že by systém měl být díky zvýšení prahových hodnot přístupný nejen mikropodnikům, ale také malým a středním podnikům.

1.3

Výbor souhlasí s návrhem Komise na vytvoření „negativního seznamu“ výrobků a služeb, na které se neuplatňují snížené sazby uvedené v návrhu směrnice, ale poukazuje na to, že tento seznam by neměl mít příliš velký vliv na svobodné rozhodování členských států ohledně stanovení snížené sazby pro některé výrobky obecného zájmu. Členské státy by rovněž měly mít možnost pokračovat v uplatňování snížené sazby na výrobky, na které se snížená sazba uplatňuje podle aktuálních výjimek stanovených ve stávající směrnici 2006/112/ES.

1.4

Komise se domnívá, že režim snížených sazeb by se neměl uplatňovat na zboží a služby, které představují meziprodukt. EHSV se domnívá, že tento přístup vytváří obtíže při výkladu, například ohledně poskytování komplexních služeb, zejména u služeb, které zajišťují sítě podniků, klastry a konsorcia. Může to vést k různým výkladům, pokud je služba poskytovaná společností v rámci skupiny placena mateřskému podniku, který ji posléze přefakturuje společnosti, jež službu zajistila. Jestliže se v této situaci nepoužije stejná preferenční sazba, dojde ke zvýšení nákladů, které mají v konečném důsledku, i když nepřímo, dopad na koncového uživatele.

1.5

EHSV se domnívá, že ambiciózních cílů stanovených Komisí v tomto balíčku předpisů bude dosaženo, pouze pokud členské státy vynaloží potřebné úsilí k přijetí konečného systému DPH v přiměřené lhůtě.

1.6

EHSV souhlasí s návrhem Komise umožnit členským státům, aby využily dvě snížené sazby, které nejsou nižší než 5 %, a jednu sníženou sazbu nižší než 5 %, a domnívá se, že by se měly uplatňovat, jak to dělají některé členské státy, na určité třídy výrobků a služeb. EHSV doporučuje, aby si členské státy zachovaly snížené sazby, které se v současné době uplatňují na třídy výrobků nebo služeb obecného zájmu. EHSV se rovněž domnívá, že by členské státy měly za účelem podpory přístupu malých a středních podniků na vnitřní trh navrhnout seznam zboží a služeb, na něž je možné uplatňovat snížené sazby. Měla by být vzata v úvahu hloubková analýza týkající se možnosti zavedení vyšších sazeb DPH na luxusní zboží.

1.7

EHSV by chtěl členské státy upozornit na důležité aspekty režimu DPH, který se uplatňuje na organizace a sdružení působící v oblasti pomoci znevýhodněným osobám. Tyto subjekty nemohou ve většině případů uplatňovat velké odpočty DPH, což výrazně snižuje jejich schopnost poskytovat pomoc osobám ze znevýhodněných skupin. Výbor proto doporučuje, aby instituce EU a členské státy tyto organizace vyjmuly z režimu DPH. Výbor se rovněž domnívá, že advokáti, kteří pracují pro bono nebo pro deo, by neměli podléhat režimu DPH, pokud tím nevytvářejí zisky (nebo jen malé).

1.8

EHSV doporučuje, aby členské státy přidělily potřebné lidské, finanční a logistické zdroje institucím odpovědným za boj proti podvodům s DPH s cílem zajistit řádné provádění ustanovení nařízení, jak navrhuje Komise. Výbor rovněž považuje za vhodné, aby členské státy prozkoumaly možnost lepšího využívání digitálních technologií v boji proti podvodům s DPH a k podpoře dobrovolného dodržování předpisů prostřednictvím zvyšující se transparentnosti evropských právních předpisů v oblasti DPH.

2.   Návrh Evropské komise

2.1

Evropská komise zveřejnila v dubnu 2016 akční plán (1) modernizace evropského systému DPH. Návrh Evropské komise obsahuje tři návrhy směrnice (2) a návrh nařízení (3), který se věnuje dalšímu provádění plánu.

2.2

Tyto tři navrhované směrnice navrhují změnu směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Navrhované změny se týkají zvláštního režimu pro malé a střední podniky, minimálních sazeb DPH a souladu s minimální základní sazbou.

2.3

Evropské předpisy o DPH jsou staré více než dvě desetiletí a vycházejí ze zásady země původu. Komise chce, aby byly tyto předpisy zmodernizovány a byl vytvořen konečný systém DPH pro přeshraniční obchod se zbožím mezi podniky, který by byl založený na zdanění v členském státě určení.

2.4

Návrh Komise si klade za cíl zajistit rovné zacházení s členskými státy tím, že zřizuje jednu sníženou sazbu, na kterou se nevztahuje minimální požadavek, a dvě snížené sazby, které nejsou nižší než 5 %. Komise také navrhuje zachovat minimální základní sazbu DPH ve výši 15 %.

2.5

Komise se domnívá, že režim snížených sazeb by se neměl uplatňovat na zboží a služby, které představují meziprodukt v případě obchodu uvnitř Společenství. Komise rovněž navrhuje, aby opatření obsažená v tomto balíčku byla ve prospěch konečného spotřebitele.

2.6

Návrh nařízení navrhuje změnu nařízení Rady (EU) č. 904/2010, které obsahuje opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty. Hlavní navrhované změny zahrnují výměnu informací bez předchozí žádosti, společné audity, postupy vrácení DPH osobám povinným k dani, neusazeným v členském státě vrácení DPH, posílení Eurofiscu díky schopnosti provádět společné analýzy rizik a možnosti koordinovat šetření a spolupracovat s úřadem OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům) a Europolem při ohlašování závažných případů podvodů a s EPPO (Úřad evropského veřejného žalobce), aktualizaci podmínek výměny informací a sdílení celních režimů č. 42 a 63 a údajů o registraci vozidel s daňovými orgány (4).

3.   Obecné a konkrétní připomínky

3.1

Vzhledem k nadměrné roztříštěnosti systému DPH v členských státech a neúčinnosti tohoto systému z hlediska možných podvodů, stejně jako k překážkám, které tento systém staví malým a středním podnikům v obchodním styku a v rámci investování, EHSV návrh Komise vítá a doporučuje, aby ho členské státy rychle přijaly a provedly.

3.2

Komise se domnívá, že režim snížených sazeb by se neměl uplatňovat na zboží a služby, které představují meziprodukt. Tento přístup však vytváří obtíže při výkladu, například ohledně poskytování komplexních služeb, zejména u služeb, které zajišťují sítě podniků, klastry a konsorcia. Může to vést k různým výkladům, pokud je služba poskytovaná společností v rámci skupiny placena mateřskému podniku, který ji posléze přefakturuje společnosti, jež službu zajistila. Jestliže se v této situaci nepoužije stejná preferenční sazba, dojde ke zvýšení nákladů, které mají v konečném důsledku, i když nepřímo, dopad na koncového uživatele.

3.3

Komise navrhuje, aby se systém DPH v budoucnu zakládal na zásadě země určení. EHSV se domnívá, že by to měl být důležitý krok směrem ke konečnému evropskému systému DPH, a vyzývá Komisi a členské státy, aby tento proces urychlily a zajistily jasné definice různého zboží a různých služeb.

3.4

Komise navrhuje zachovat minimální základní sazbu DPH ve výši 15 %. EHSV by rád upozornil na to, že DPH představuje pro většinu členských států jeden z hlavních zdrojů příjmů do veřejného rozpočtu, a proto podporuje návrh Komise.

3.5

Většina členských států uplatňuje snížené sazby DPH na potraviny, léky nebo knihy a na některé základní služby, jako jsou pečovatelské služby a služby sociální péče. EHSV souhlasí s návrhem Komise umožnit členským státům, aby využily dvě snížené sazby, které nejsou nižší než 5 %, a jednu sníženou sazbu nižší než 5 %, a domnívá se, že by se měly uplatňovat, jak to dělají některé členské státy, na určité třídy výrobků a služeb. Využívání těchto snížených sazeb zvyšuje potřebu informovat malé a střední podniky, které působí i mimo domácí trh. Měla by být vzata v úvahu hloubková analýza týkající se možnosti zavedení vyšších sazeb DPH na luxusní zboží.

3.6

Komise uvádí, že v rámci nového režimu, založeného na zásadě země určení, může v případě určitých služeb nebo výrobků docházet k narušení hospodářské soutěže. Za účelem odstranění této skutečnosti Komise navrhuje vytvořit „negativní seznam“ sestavený na základě statistické klasifikace výrobků a služeb, pro které platí běžná sazba DPH. Výbor s návrhem Komise souhlasí a zdůrazňuje povinnost členských států tento seznam dodržovat, ale poukazuje na to, že je důležité, že tento seznam nebude mít poté, co o něm bude rozhodnuto, příliš velký vliv na svobodné rozhodování členských států ohledně stanovení snížené sazby pro některé výrobky obecného zájmu. Členské státy by rovněž měly mít možnost pokračovat v uplatňování snížené sazby na výrobky, na které se snížená sazba uplatňuje podle aktuálních výjimek stanovených ve stávající směrnici 2006/112/ES. Komisí navrhovaný „negativní seznam“ (příloha IIIa) by proto měl zohledňovat pravidla osvědčená v jednotlivých členských státech. V každém případě by mělo být jasné, že tato snížená sazba DPH může být zachována na poskytování služeb s vysokým podílem lidské práce, zejména ze strany malých a středních podniků.

3.7

Vzhledem k tomu, že nový systém DPH pro malé a střední podniky, který Komise navrhuje, tyto podniky podporuje tím, že jim umožňuje využívat příležitosti nabízené jednotným trhem, se EHSV domnívá, že maximální limity stanovené v čl. 284 odst. 1 a v čl. 284 odst. 2 písm. a) by měly být lépe propojeny s hodnotou výše obratu uvedenou v čl. 280a odst. 1. Jinými slovy, ačkoli návrh Komise stanovuje výši ročního obratu, do které mohou mikropodniky využívat osvobození od daně stanovená v návrhu směrnice, na 85 000 EUR, limit přeshraničního objemu prodeje je 100 000 EUR, což znamená, že navrhovaný režim je použitelný spíše pro mikropodniky. EHSV se domnívá, že limity by měly být stanoveny tak, aby se nový režim vztahoval na malé a střední podniky. Rovněž by bylo žádoucí, aby byla opatření určená pro malé a střední podniky použitelná i pro podniky sociální ekonomiky, zejména pro ty, které poskytují sociální a vzdělávací služby. EHSV se také domnívá, že je zapotřebí přijmout dodatečná opatření, jež malým a středním podnikům umožní mít prospěch ze snížené administrativní zátěže, jež se v režimu navrhovaném Komisí uplatňuje pouze na mikropodniky.

3.8

EHSV se domnívá, že za účelem podpory přístupu malých a středních podniků na vnitřní trh EU by členské státy měly sestavit seznam výrobků a služeb, na které se uplatňují snížené sazby DPH. Seznam by měl být pro podnikatelský sektor k dispozici na centrální úrovni EU.

3.9

EHSV souhlasí se zjednodušeními, která Komise navrhuje, pokud jde o registrační povinnost a povinnost podávat zprávy, které musí malé podniky splnit, a domnívá se, že tato zjednodušení podpoří jejich rychlejší rozvoj a snadnější přístup na jednotný trh.

3.10

Přestože EHSV souhlasí s cílem Komise, aby opatření obsažená v tomto balíčku byla přínosem pro konečného spotřebitele, domnívá se v důsledku výše uvedeného, že snížené sazby a osvobození od daně uplatňované podle čl. 98 odst. 1 a 2 návrhu směrnice 2018/0005 (CNS) by měly být uplatňovány především za účelem jednotného dosažení cíle obecného zájmu. Takový cíl někdy sledují (například v případě služeb sociální péče a vzdělávacích služeb) zprostředkující subjekty, které nejsou konečnými spotřebiteli. Dále je za účelem usnadnění přístupu k právní ochraně důležité stanovit sníženou sazbu DPH na služby, jež v oblasti právní ochrany nabízejí advokáti znevýhodněným skupinám.

3.11

EHSV uznává, že právní předpisy zahrnuté v druhém balíčku opatření nepokrývají oblast DPH vyčerpávajícím způsobem. Výbor by však chtěl členské státy upozornit na důležité aspekty režimu DPH, který se uplatňuje na organizace a sdružení působící v oblasti pomoci znevýhodněným osobám. Tyto subjekty nemohou ve většině případů uplatňovat velké odpočty DPH, což výrazně snižuje jejich schopnost poskytovat pomoc osobám ze znevýhodněných skupin.

3.12

Komise navrhuje jako lhůtu pro provedení směrnice rok 2022. EHSV doporučuje Komisi a členským státům, aby zvážily kratší prováděcí období, neboť nový režim usnadňuje činnost malých podniků a zvyšuje možnosti, které mohou využívat na úrovni jednotného trhu. EHSV navrhuje, aby Komise ve spolupráci s členskými státy zahájila na podporu nového systému DPH a jeho požadavků rozsáhlou mediální informační kampaň.

3.13

Vzhledem k tomu, že členské státy zaregistrovaly v roce 2015 při výběru DPH celkovou ztrátu ve výši 152 miliard EUR, souhlasí EHSV s opatřeními, která Komise uvádí v návrhu nařízení, pokud jde o správní spolupráci. Zapojení úřadů OLAF a EPPO společně s Eurofiscem do vyšetřování podvodů s DPH v případě přeshraničních transakcí zlepší schopnost odhalovat podvody na úrovni členských států.

3.14

EHSV doporučuje, aby členské státy přidělily potřebné lidské, finanční a logistické zdroje institucím odpovědným za boj proti podvodům s DPH s cílem zajistit řádné provádění ustanovení nařízení, jak navrhuje Komise. EHSV rovněž považuje za vhodné, aby členské státy prozkoumaly možnost lepšího využívání digitálních technologií v boji proti podvodům s DPH a ke zlepšení dobrovolného dodržování předpisů.

3.15

EHSV se opírá o návrh na vytvoření fóra (5) pro výměnu osvědčených postupů při výběru příjmů a pro zjišťování možností pro zvýšení správní kapacity členských států v boji proti podvodům v oblasti DPH při přeshraničních transakcích a pro zlepšení fungování vnitřního trhu. Je třeba, aby Komise toto fórum vytvořila.

3.16

EHSV upozorňuje na skutečnost, že ambiciózních cílů stanovených Komisí v tomto balíčku předpisů bude dosaženo, pouze pokud členské státy vynaloží potřebné úsilí k přijetí konečného systému DPH v přiměřené lhůtě.

---

(1)  COM(2016) 148 final – Akční plán v oblasti DPH – Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí.

(2)  COM(2017) 783 final – Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o povinnost dodržovat minimální základní sazbu.

(3)  COM (2017) 706 final – Pozměněný návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty.

(4)  Více informací najdete na http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52014DC0069 a http://europa.eu/rapid/press-release_ECA-11-47_cs.htm.

(5)  Viz stanovisko EHSV ECO/442 Balíček opatření týkajících se reformy DPH (I) (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii

[COM(2017) 797 final – 2017/0355 (COD)]

(2018/C 283/06)

Zpravodaj:	Christian BÄUMLER
Spoluzpravodajka:	Vladimíra DRBALOVÁ

Konzultace	Rada Evropské unie: 10. 1. 2018 Evropský parlament: 18. 1. 2018
Právní základ	Čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	25. 4. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	164/22/9

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje snahu Komise zajistit všem pracovníkům, zejména pracovníkům v nestandardních formách zaměstnání, transparentnější a předvídatelnější pracovní podmínky v rámci konkrétních kroků směrem k provádění evropského pilíře sociálních práv.

1.2.

EHSV lituje, že nebylo možné revidovat a aktualizovat v rámci sociálního dialogu směrnici 91/533/ES o písemném prohlášení. Poukazuje na to, že sociální partneři hrají zvláštní úlohu při regulování transparentních a předvídatelných pracovních podmínek prostřednictvím sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, přičemž je nutné respektovat rozdíly mezi členskými státy a ve vnitrostátních postupech.

1.3.

EHSV rovněž upozorňuje na to, že zpráva REFIT konstatuje, že stávající směrnice 91/533/EHS má stále jasnou přidanou hodnotu, plní svůj účel, je stále významnou součástí acquis a pro všechny zainteresované strany je stále relevantní. Byly však zjištěny nedostatky, pokud jde efektivnost, o osobní působnost směrnice či její prosazování.

1.4.

Některé členské státy se zabývaly problémem nestandardních forem zaměstnání a přijaly ochranná opatření prostřednictvím kolektivních dohod, sociálního dialogu či právních předpisů s cílem zajistit spravedlivé pracovní podmínky a přechody na trzích práce s rozmanitými profesními drahami. EHSV tato opatření výslovně vítá. Komise by měla objasnit, že takovéto formy zabezpečení by měly být zachovány, při plném respektování nezávislosti sociálních partnerů.

1.5.

EHSV je srozuměn s cíli návrhu směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách, který předložila Komise, a doufá, že povedou k lepší ochraně pracovníků, a to zejména pracovníků v nestandardních formách zaměstnání. EHSV upozorňuje na to, že pouze vyvážený, právně nerozporný, významově určitý a řádně odůvodněný návrh je schopen zajistit požadovanou konvergenci a soudržnou aplikovatelnost závazků vyplývajících z navrhované směrnice na evropském pracovním trhu.

1.6.

EHSV uznává specifickou situaci fyzických osob, jež jednají jako zaměstnavatelé, a malých podniků a mikropodniků, které k plnění svých povinností vyplývajících z navrhované směrnice nemusejí mít k dispozici stejné prostředky jako střední a větší podniky. EHSV proto doporučuje, aby Evropská komise a členské státy věnovaly těmto subjektům odpovídající podporu a pomoc, aby jim pomohly tyto povinnosti plnit. Používání vzorových dopisů a formulářů, jak je stanoveno v návrhu, je dobrý příklad. Mělo by se uvažovat i o dalších praktických opatřeních.

1.7.

V zájmu zajištění účinnosti práv stanovených právními předpisy Unie by osobní působnost směrnice o písemném prohlášení měla být aktualizována tak, aby zohledňovala vývoj na trhu práce a zároveň respektovala vnitrostátní postupy. Podle Komise stanovil Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře kritéria pro určování statusu pracovníka, jež jsou vhodná ke stanovení osobní působnosti této směrnice. Definice „pracovníka“ z těchto kritérií vychází. Komise by měla zvážit vydání pokynů, které pomohou zaměstnavatelům při plnění jejich povinností a zajistí informování pracovníků, čímž se sníží riziko soudních sporů.

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že členské státy musí být v rámci sociálního dialogu schopny určit, koho lze zahrnout do definice „pracovník“, ale že je třeba to interpretovat s ohledem na účel směrnice, kterým je podpořit jistější a předvídatelnější zaměstnání a současně zajistit přizpůsobivost trhu práce a zlepšit životní a pracovní podmínky. EHSV zdůrazňuje, že proto musí být do oblasti působnosti směrnice zahrnuti také pracovníci v cizí domácnosti, námořníci a rybáři. Pracovní podmínky námořníků jsou již do značné míry upraveny dohodou evropských sociálních partnerů o Úmluvě MOP o práci na moři z roku 2006, která tvoří přílohu směrnice Rady 2009/13/ES.

1.9.

EHSV poukazuje na to, že zahrnutí pracovníků platforem by mohlo bránit kritérium podřízenosti, které je uvedeno v definici pracovníka. Proto navrhuje provést další upřesnění, aby směrnice poskytovala ochranu i těmto pracovníkům. EHSV se nicméně domnívá, že skutečné osoby samostatně výdělečně činné, které používají platformy a pracují nezávisle, by měly být z působnosti této směrnice vyňaty.

1.10.

EHSV doporučuje vyjasnit osobní působnost směrnice s ohledem na definici zaměstnavatele, jelikož je ve své současné podobě nejednoznačná.

1.11.

EHSV vítá přepracované vymezení povinnosti zaměstnavatele informovat pracovníky při zahájení a změně pracovního poměru o jejich pracovních podmínkách a vyjasnění, že informování musí proběhnout nejpozději při zahájení pracovního poměru nebo v okamžiku, kdy nastane změna. EHSV uznává, že mohou existovat oprávněné provozní důvody k tomu, aby byla mikropodnikům a malým podnikům umožněna určitá omezená míra flexibility, musí však být zároveň zaručeno, že pracovníci budou o svých pracovních podmínkách zpraveni co nejdříve před zahájením pracovního poměru.

1.12.

EHSV konstatuje, že návrh umožňuje sociálním partnerům uzavírat kolektivní dohody vycházející z minimálních požadavků týkajících se pracovních podmínek. EHSV s tím souhlasí, za předpokladu, že budou splněny cíle směrnice a že celková ochrana pracovníků nebude ohrožena a bude mít i nadále přiměřenou úroveň.

1.13.

EHSV se domnívá, že práce na zavolanou jakožto forma zaměstnání nemůže existovat bez toho, aniž by bylo stanoveno odpovídající referenční období a odpovídající lhůta pro oznámení. EHSV navrhuje, aby u pracovních smluv, jejichž předmětem je práce na zavolanou, existovala povinnost zaručit určitý počet hodin nebo náležitou odměnu.

1.14.

EHSV podporuje ustanovení o minimálních požadavcích týkajících se pracovních podmínek, zejména pokud jde o délku zkušební doby, omezení zákazu paralelního zaměstnání, minimální předvídatelnost práce, přechod na jinou formu zaměstnání (je-li dostupná) a poskytování bezplatné odborné přípravy, pokud je nezbytná k tomu, aby pracovník mohl provádět práci. EHSV nicméně doporučuje objasnit některé aspekty, např. aby odpovědnost nesla i nadále vnitrostátní úroveň, a to v souladu s vnitrostátní právní praxí a postupy v oblasti sociálního dialogu.

1.15.

EHSV je přesvědčen, že v zájmu účinného uplatňování směrnice musí mít pracovníci právo na ochranu před propuštěním nebo jinými opatřeními s rovnocenným účinkem přijatými v důsledku toho, že se domáhali svých práv podle této směrnice. Za takových okolností by bylo vhodné, aby měli zaměstnavatelé povinnost sdělit pracovníkům písemně na jejich žádost důvody k propuštění.

1.16.

Návrh stanoví nástroje, s jejichž pomocí mají být ukládány sankce za neplnění informační povinnosti plynoucí z této směrnice. EHSV na tento nedostatek poukázal již v jednom ze svých dřívějších stanovisek a požadoval zjednání nápravy. EHSV je toho názoru, že pokud jsou sankce odůvodněné, měly by odpovídat úrovni škod, které pracovník utrpěl. EHSV vítá ustanovení čl. 14 odst. 1, který dává zaměstnavatelům 15 dnů na to, aby poskytli chybějící informace.

1.17.

Návrh stanoví minimální normy pro konvergenci a je důležité, aby se pracovníci, kteří dosud požívali vyšší úrovně ochrany na základě hmotněprávních norem, nemuseli v souvislosti s prováděním směrnice obávat žádného omezení svých stávajících práv. Proto EHSV podporuje, že návrh stanoví výslovný zákaz snížení úrovně ochrany. Doporučuje nicméně, aby bylo nejen zaručeno, že nedojde ke snížení obecné úrovně ochrany, ale aby bylo rovněž ve směrnici provedeno další upřesnění v tom smyslu, že není přípustné žádné zhoršení podmínek v jednotlivých oblastech, které tato směrnice upravuje.

2.   Souvislosti návrhu

2.1.

Navrhovaná směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (2017/0355 (COD)) má nahradit stávající směrnici 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (směrnice o písemném prohlášení) a doplnit další platné evropské směrnice.

2.2.

Návrh se při tom opírá o zmocňovací právní základ, kterým je čl. 153 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a o výsledky hodnocení platných právních předpisů EU v rámci programu REFIT. Zpráva REFIT konstatuje, že směrnice o písemném prohlášení přináší jasnou přidanou hodnotu, plní svůj účel, je stále významnou součástí acquis a pro všechny zainteresované strany je stále relevantní. Byly však zjištěny nedostatky, pokud jde o efektivnost, osobní působnost směrnice či její prosazování.

2.3.

Očekává se, že náklady na vystavení nového nebo opraveného písemného prohlášení budou činit 18–153 EUR u malých a středních podniků a 10–45 EUR u větších společností. Společnosti budou nést rovněž jednorázové náklady na seznámení se s novou směrnicí: v průměru 53 EUR u malých a středních podniků a 39 EUR u větších společností. Očekává se, že náklady potřebné k odpovědi na žádosti o novou formu zaměstnání budou podobné jako náklady na vystavení nového písemného prohlášení.

2.4.

Zaměstnavatelé očekávají určité drobné nepřímé náklady (právní poradenství, aktualizace systémů plánování práce, čas vynaložený na řízení lidských zdrojů, informace pro zaměstnance apod.). Úbytek flexibility bude zanedbatelný (např. u malé části zaměstnavatelů, kteří nadměrně využívají těch nejvíce flexibilních forem zaměstnání).

2.5.

Ve dnech 26. dubna 2017 a 21. září 2017 zahájila Komise postupně dvě fáze konzultace s evropskými sociálními partnery o možném zaměření a obsahu akce Unie, jak stanoví článek 154 SFEU. Stanoviska sociálních partnerů se rozcházela, pokud jde o potřebu legislativního opatření k revizi směrnice 91/533/EHS. EHSV stejně jako ve svých dřívějších stanoviscích zdůrazňuje, že transparentní a předvídatelné pracovní podmínky musí být vyjednány v prvé řadě sociálními partnery v rámci sociálního dialogu (1), a lituje, že se sociální partneři neshodli na zahájení přímých vyjednávání za účelem uzavření dohody na úrovni EU.

2.6.

Komise poukazuje na to, že od přijetí směrnice 91/533/EHS o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (dále jen „směrnice o písemném prohlášení“) se svět práce podstatně změnil. V posledních 25 letech se flexibilita trhu práce neustále zvyšovala. V roce 2016 byla čtvrtina pracovních smluv uzavřena na „nestandardní“ formy zaměstnání a v posledních deseti letech byla „nestandardní“ více než polovina všech nových pracovních míst. K vytváření nových forem zaměstnání navíc přispěla digitalizace.

2.7.

Komise v návrhu konstatovala, že flexibilita, kterou přinesly nové formy zaměstnání, byla hlavní hybnou silou vzniku pracovních míst a růstu trhu práce. Od roku 2014 vzniklo více než pět milionů pracovních míst, z toho téměř 20 % v rámci nových forem zaměstnávání.

2.8.

Komise však také uznala, že tyto tendence vedly k nestabilitě a větší nepředvídatelnosti v některých pracovních poměrech. To platí především u pracovníků v nejvíce nejistých situacích. 4 až 6 milionů pracovníků pracuje na zavolanou nebo mají smlouvy na občasnou práci a řada z nich má k dispozici jen minimum informací o tom, kdy a jak dlouho budou pracovat. Až jednoho milionu pracovníků se týkají ustanovení o výlučnosti, jež jim brání pracovat pro jiného zaměstnavatele. Naopak šestý průzkum Eurofound o pracovních podmínkách z roku 2015 ukázal, že 80 % zaměstnanců z 28 členských států EU je se svými pracovními podmínkami spokojeno.

2.9.

Některé členské státy se zabývaly problémem nestandardních forem zaměstnání a přijaly ochranná opatření prostřednictvím kolektivních dohod, sociálního dialogu či právních předpisů s cílem zajistit spravedlivé pracovní podmínky a přechody na trzích práce s rozmanitými profesními drahami. EHSV tato opatření výslovně vítá. Komise by v bodech odůvodnění měla objasnit, že některé formy zabezpečení, např. ty, jež byly zavedeny v Belgii a Švédsku, musí být respektovány. V Belgii kupříkladu vychází systém dodatečných zaměstnání v různých odvětvích ze zásady, že pracovníci již mají jinou důležitou práci.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV také ve svých stanoviscích k pilíři sociálních práv (2) vybídl členské státy a EU, aby vytvořily a udržovaly regulační rámec, který bude podporovat adaptabilitu, bude jednoduchý, transparentní a předvídatelný, bude posilovat a hájit práva pracovníků a právní stát a jehož prostřednictvím bude EU při provádění flexikurity moci podporovat stabilní právní rámec pro kolektivní vyjednávání a sociální dialog. Ve svém prvním stanovisku k pilíři sociálních práv (3) EHSV zdůraznil, že podmínky na trhu práce musí podporovat nové a rozmanitější možnosti profesního růstu. V pracovní sféře je třeba využívat různých forem vytváření pracovních míst i různých forem práce. To vyžaduje vytvoření vhodného legislativního prostředí poskytujícího zaměstnancům ochranu, tak aby vznikl rámec pro spravedlivé pracovní podmínky a aby se přispělo k tomu, že budou noví pracovníci přijímáni na základě všech typů zaměstnaneckých smluv.

3.2.

EHSV zdůrazňuje, že nestandardní formy zaměstnání mohou mít významný dopad na jednotlivce i na společnost. Nejisté zaměstnání by například mohlo stát v cestě založení rodiny, koupi nemovitosti a dalším osobním plánům. Je třeba mít na paměti, že tyto formy zaměstnání se týkají v prvé řadě mladých lidí, žen a osob přistěhovaleckého původu. Nižší platy, které jsou s nestandardními formami zaměstnání často spojené, mohou v některých případech vyžadovat doplňkové sociální dávky a navíc mohou mít nepříznivý vliv na důchodové nároky a na výši důchodu.

3.3.

EHSV sdílí cíl Komise zajistit, aby byly dynamické inovativní trhy práce přispívající ke konkurenceschopnosti EU zasazeny do takového rámce, jenž by nabízel základní ochranu všem pracovníkům, dlouhodobý nárůst produktivity pro zaměstnavatele a umožnil konvergenci k lepším životním a pracovním podmínkám v celé EU. EHSV upozorňuje na to, že pouze vyvážený, právně nerozporný, významově určitý a řádně odůvodněný návrh je schopen zajistit požadovanou konvergenci a jednotnou aplikovatelnost závazků vyplývajících z diskutované části pracovního práva na evropském pracovním trhu.

3.4.

Komise poukazuje na to, že regulační systémy v EU jsou čím dál komplexnější. Podle Komise se tím zvyšuje riziko hospodářské soutěže založené na snižování sociálních norem, což má škodlivé důsledky rovněž pro zaměstnavatele, kteří podléhají neudržitelnému konkurenčnímu tlaku, i pro členské státy, které přicházejí o příjmy z daní a příspěvků na sociální zabezpečení. EHSV podporuje záměr Komise stanovit minimální podmínky pro nestandardní pracovní místa a zároveň respektovat vnitrostátní právní systémy a systémy sociálního dialogu a chránit zejména ty pracovníky, na které se nevztahují kolektivní smlouvy.

3.5.

Tento návrh je podle EHSV jednou z klíčových aktivit Komise, jež navazují na evropský pilíř sociálních práv, který vyhlásily společně Evropský parlament, Rada a Komise dne 17. listopadu 2017 na sociálním summitu na téma spravedlivých pracovních míst a růstu v Göteborgu. Tento pilíř ukazuje směr pro obnovenou vzestupnou konvergenci sociálních norem v kontextu měnícího se světa práce. Tato směrnice má podpořit zásadu pilíře týkající se „bezpečného a adaptabilního zaměstnání“ a zásadu o „informacích o pracovních podmínkách a ochraně v případě propuštění“. Existují různé názory na to, jak tyto zásady uplatňovat co nejúčinněji. Někdo považuje návrh Komise za velký krok správným směrem, zatímco jiní mají za to, že překračuje rámec toho, co je skutečně potřeba.

3.6.

EHSV však zdůrazňuje, že sociální dialog a kolektivní vyjednávání by měly být i nadále nejdůležitějším nástrojem k vytváření transparentních, předvídatelných a důstojných pracovních podmínek a že by Evropská komise měla dbát na to, aby do sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání nezasahovala a nebránila jim.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Oblast působnosti a definice

4.1.1.

Podle čl. 1 odst. 2 se minimální práva stanovená touto směrnicí vztahují na všechny pracovníky v Unii. V zájmu zajištění účinnosti práv stanovených právními předpisy Unie by osobní působnost směrnice o písemném prohlášení měla být aktualizována tak, aby zohledňovala vývoj na trhu práce a zároveň respektovala vnitrostátní postupy. Podle Komise stanovil Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře kritéria pro určování statusu pracovníka, jež jsou vhodná ke stanovení osobní působnosti této směrnice. Definice pracovníka v čl. 2 odst. 1 z těchto kritérií vychází. Zajišťují soudržné provádění osobní oblasti působnosti směrnice a současně ponechávají na vnitrostátních orgánech a soudech její uplatnění v konkrétních situacích. Pokud splňují tato kritéria, mohou být do oblasti působnosti směrnice zahrnuti pracovníci v cizí domácnosti, pracovníci na zavolanou, osoby vykonávající občasnou práci, osoby pracující na základě poukazu, pracovníci platforem, stážisté a učni.

4.1.2.

EHSV poukazuje na to, že zahrnutí pracovníků platforem by mohlo bránit kritérium podřízenosti. V této souvislosti by v bodech odůvodnění mělo být poskytnuto objasnění v tom smyslu, že algoritmy mohou být pro zaměstnance stejně závazné jako ústní nebo písemné pokyny. Skutečné osoby samostatně výdělečně činné, které používají platformy, by měly být z působnosti této směrnice vyňaty.

4.1.3.

EHSV zdůrazňuje, že členské státy a sociální partneři musí být v rámci sociálního dialogu schopni určit, koho lze zahrnout do definice „pracovník“, ale je třeba to interpretovat s ohledem na obecný cíl směrnice, kterým je zlepšit pracovní podmínky prosazováním jistějšího a předvídatelnějšího zaměstnání a současným zajištěním přizpůsobivosti trhu práce. Soudní dvůr EU zdůraznil (viz například věc C-393/10, O’Brien), že členské státy nemohou uplatňovat pravidla, jež mohou ohrozit dosažení cílů sledovaných směrnicí, a tím ji zbavit účinku.

4.1.4.

EHSV se obává, že stávající definice zaměstnavatele uvedená v návrhu by mohla vést k nejasnostem a komplikacím. Konstatováním, že zaměstnavatelem se rozumí „jedna nebo více fyzických nebo právnických osob, které jsou přímo nebo nepřímo stranou pracovního poměru s pracovníkem“, zavádí návrh novou koncepci definice zaměstnavatele. V jednom pracovním poměru figuruje obvykle jen jeden zaměstnavatel. V tomto ohledu je třeba odkázat na platné vnitrostátní právní předpisy.

4.1.5.

EHSV poukazuje na to, že výjimka stanovená v čl. 1 odst. 6 umožňuje neospravedlnitelné nerovné zacházení s pracovníky v cizí domácnosti, pokud jde o jejich přístup k lepším formám práce a odborné přípravě i prosazování jejich práv. Toto nerovné zacházení není opodstatněné a vzhledem k tomu, že v mezičase již několik členských států EU ratifikovalo úmluvu MOP č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti, která se tak stala závaznou, je nepřípustné.

4.1.6.

EHSV vítá, že podle čl. 1 odst. 7 se má směrnice vztahovat na námořníky a rybáře. S ohledem na pracovní podmínky námořníků, které jsou upraveny směrnicí Rady 2009/13/ES, se EHSV domnívá, že je třeba posoudit slučitelnost navrhované směrnice se specifiky profese námořníka.

4.2.   Povinnost podávat informace

4.2.1.

EHSV podporuje skutečnost, že podle návrhu v čl. 4 odst. 1 mají být pracovníci o zásadních pracovních podmínkách informováni při zahájení pracovního poměru. Jen tak lze zajistit, že obě strany započnou pracovní poměr s vědomím svých práv a povinností. Informování v pozdější fázi je jednostranně na úkor pracovníků, kteří tak v případě krátkodobých pracovních poměrů zcela pozbývají ochrany, jež jim přísluší. EHSV nicméně uznává, že může dojít k mimořádným okolnostem, které zabrání mikropodnikům a malým podnikům podat informace v první den. EHSV doporučuje, aby bylo mikropodnikům a malým podnikům umožněno krátké prodloužení lhůty pro podání informací. EHSV rovněž uznává, že rozšíření souboru informací pro podniky, a to zejména pro malé podniky a mikropodniky, by mohlo být zatěžující. EHSV je proto přesvědčen, že fyzickým osobám, malým podnikům a mikropodnikům by měla být poskytována pomoc a podpora, mj. ze strany sdružení malých a středních podniků, aby mohly plnit své povinnosti vyplývající ze směrnice.

4.2.2.

V čl. 4 odst. 1 návrhu se stanoví, že dokument s informacemi o pracovním poměru může být předán elektronickou cestou, pokud k němu má pracovník snadný přístup. EHSV je však přesvědčen, že je to důležité k zajištění informovanosti. Doporučuje, aby zaměstnavatelé a pracovníci měli možnost se dohodnout na způsobu předání dokumentu a aby informace byly v každém případě považovány za předané teprve tehdy, až pracovník potvrdí jejich přijetí.

4.2.3.

EHSV souhlasí s tím, že změny zásadních pracovních podmínek musí být sděleny při nejbližší příležitosti, nejpozději v okamžiku, kdy nabývají účinku. Tím se odstraňuje zásadní nedostatek platné směrnice o písemném prohlášení, podle níž se změny oznamují písemně až do jednoho měsíce po nabytí účinnosti (čl. 5 odst. 1). Má-li se zabránit vzniku nepřiměřené administrativní zátěže, mělo by být jasně stanoveno, že změny vyplývající ze změn platných právních a správních předpisů nebo z kolektivních smluv nemusí podniky sdělovat jednotlivě, protože v řadě členských států o nich informují zákonodárci nebo sociální partneři.

4.2.4.

Čl. 6 odst. 1 z velké části odpovídá platným ustanovením směrnice o písemném prohlášení (čl. 4 odst. 1). EHSV bere na vědomí upřesnění informací o věcných a peněžních dávkách (nyní v písmenu c)).

4.2.5.

EHSV vítá povinnost stanovenou v čl. 6 odst. 2, která se týká poskytování rozsáhlejších informací vyslaným pracovníkům. Doporučuje vyjasnit, že toto ustanovení staví na předcházejícím ustanovení, totiž že se informace poskytují dodatečně nad rámec informací stanovených v čl. 6 odst. 1 a čl. 3 odst. 2. Není jasné, kdy revidovaná směrnice 96/71/ES vstoupí v platnost. EHSV však upozorňuje na to, že ustanovení této směrnice musí být v souladu s konečným zněním dohody o revizi směrnice o vysílání pracovníků.

4.2.6.

EHSV upozorňuje na to, že odkaz na webovou adresu, již mají podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice o prosazování 2014/67/EU všechny členské státy zřídit, ke splnění požadavků na informování nestačí. Tento odkaz totiž předpokládá, že každý členský stát plně dostál své příslušné povinnosti plynoucí ze směrnice o prosazování a že informace jsou pro vyslané pracovníky po obsahové i jazykové stránce srozumitelné. Vzhledem k tomu, že celá řada zemí, včetně Německa, nesplnila své povinnosti vyplývající z článku 5 směrnice 2014/67/ES – i přes již uplynulou lhůtu pro provedení – v dostatečném rozsahu, nebude tento odkaz plnit daný účel, jestliže webové stránky poskytují jen velmi obecné informace a navíc ne v příslušných jazykových verzích.

4.2.7.

EHSV upozorňuje na to, že splnění informační povinnosti odkázáním na platné předpisy (jak je stanoveno v čl. 6 odst. 3) nevyhovuje požadavkům na dostačující informování zahraničních pracovníků, když nejsou předpisy dostupné v jazyce, kterému rozumějí. Právě v souvislosti s očekávanou odměnou v zahraničí musejí být zahraniční pracovníci informováni bezprostředně, nikoli prostřednictvím odkazu na předpisy, jimž nerozumí.

4.2.8.

Čl. 6 odst. 4 stanoví výjimku o osvobození od informační povinnosti v případě, že doba trvání každé pracovní doby v zahraničí činí čtyři po sobě jdoucí týdny nebo méně. EHSV se obává, že by tím mohla vzniknout skulina, která umožní informační povinnost obejít. Doporučuje tuto výjimku v patřičnou dobu vyhodnotit.

4.3.   Minimální požadavky týkající se pracovních podmínek

4.3.1.

EHSV podporuje cíl Komise, že ustanovením čl. 7 odst. 1 mají být zavedeny jednotné minimální normy pro dobu trvání zkušení doby. Takové ustanovení, stejně jako výjimka stanovená v č. 7 odst. 2, vychází vstříc zájmům zaměstnavatelů i pracovníků. Zkušební doba umožňuje zaměstnavateli, aby ověřil, zda je pracovník vhodný na pozici, na niž byl zaměstnán, přičemž tomuto pracovníku poskytuje další podporu a odbornou přípravu. Ve zkušební době může být snížena ochrana před propuštěním. Vstup na trh práce ani přechod na novou pozici by však neměl být spojen s dlouhotrvající nejistotou. Jak stanoví evropský pilíř sociálních práv, zkušební doba by proto měla mít přiměřenou délku. EHSV upozorňuje na to, že čl. 7 odst. 2 členským státům umožňuje stanovit delší zkušební doby v případech, kdy to vyžaduje povaha zaměstnání. K tomu by mohlo dojít například ve státní službě v některých členských státech nebo rovněž u pracovních míst s mimořádně vysokými nároky na profil pracovníků.

4.3.2.

EHSV souhlasí s ustanovením čl. 8 odst. 1, podle nějž zaměstnavatelé nesmějí pracovníkům zakazovat přijetí zaměstnání u jiných zaměstnavatelů mimo dobu strávenou prací pro ně, pokud se tak bude dít v mezích stanovených směrnicí o pracovní době, jež má chránit zdraví a bezpečnost pracovníků. EHSV nicméně upozorňuje na to, že takto široce pojaté právo na paralelní zaměstnání by mělo být v souladu s vnitrostátními předpisy, postupy a tradicemi sociálního dialogu a sociálních partnerství jednotlivých členských států. Takto široce pojaté právo může být problematické, zejména pokud jde o klíčové pracovníky zaměstnavatele, jelikož tito zaměstnanci nemohou být k dispozici více zaměstnavatelům zároveň. V souvislosti se směrnicí o pracovní době rovněž panují obavy, že by zaměstnavatelé mohli nést odpovědnost za sledování pracovní doby osob v paralelním zaměstnání. EHSV doporučuje vyjasnit, že zaměstnavatel není odpovědný za sledování pracovní doby v jiném pracovním poměru.

4.3.3.

Podle čl. 8 odst. 2 mohou zaměstnavatelé stanovit podmínky neslučitelnosti, jsou-li taková omezení dána legitimními důvody, jako je ochrana obchodního tajemství nebo zabránění střetům zájmů. Ve 20. bodu odůvodnění Komise odkazuje na určité kategorie zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé mohou tento čl. 8 odst. 2 v zásadě uvítat, avšak domnívají se, že tím, že omezení práce platí pouze pro určité kategorie zaměstnavatelů, nelze zřejmě zavést nezbytná omezení konkrétně pro klíčové pracovníky, bez ohledu na to, pro jakou kategorii zaměstnavatelů by chtěli pracovat. Nicméně odbory jsou proti této rozsáhlé výjimce, neboť by zaměstnavatelům jednostranně umožňovala stanovit podmínky neslučitelnosti pro omezení paralelního zaměstnání. V případě, že by zaměstnavatel měl pro tato omezení oprávněné důvody, musí být schopen je objektivně doložit, a proto by posuzování protichůdnosti zájmů stran mělo příslušet v první řadě zákonodárcům a soudům členských států.

4.3.4.

EHSV souhlasí s tím, že si návrh klade za cíl zlepšit předvídatelnost práce na zavolanou. Předvídatelnost lze zlepšit omezením pracovní doby na předem určené referenční období a předchozím oznámením práce, jak je stanoveno v článku 9. Pracovníci, jejichž rozvrh pracovní doby je v převážné míře proměnlivý, by měli mít prospěch z minimální předvídatelnosti práce v případech, kdy rozvrh pracovní doby vyžaduje – ať už přímo (např. přidělováním pracovních úkolů), nebo nepřímo (např. výzvou určenou pracovníkům, aby reagovali na požadavky zákazníků) – především flexibilitu pracovníků. Bude však nutné vyjasnit, co se rozumí dostatečně přiměřenou dobou, ve které má být pracovník předem srozuměn s výkonem práce v následujících dnech, jakož i to, kdo by měl rozhodovat o přiměřené lhůtě pro seznámení se s pracovním úkolem podle odvětví. Ujednání se v jednotlivých odvětvích liší.

4.3.5.

EHSV poukazuje na to, že směrnice nestanoví členským státům žádné kvalitativní pokyny ohledně referenčního období a lhůt pro oznámení. Nelze vyloučit, že by i dlouhé referenční období a krátké lhůty pro oznámení byly v souladu se směrnicí, aniž by se tím zlepšila předvídatelnost práce pro pracovníky. Referenční období by navíc mohl určovat jednostranně zaměstnavatel, aniž by toto právo měli i pracovníci, což by stávající nerovnováhu neodstranilo.

4.3.6.

EHSV uznává skutečnost, že práce na zavolanou je spojena s flexibilitou, která omezuje předvídatelnost každodenního života pracovníků. Vážné problémy, jež mají pracovníci z důvodu práce na zavolanou, by mohly představovat nestálé a nejisté příjmy. EHSV se domnívá, že práce na zavolanou jakožto forma zaměstnání nemůže existovat bez toho, aniž by bylo stanoveno odpovídající referenční období a odpovídající lhůta, v níž musí být pracovník předem uvědomen. EHSV navrhuje, aby u pracovních smluv, jejichž předmětem je práce na zavolanou, existovala povinnost zaručit určitý počet hodin nebo náležitou odměnu.

4.3.7.

Podle čl. 10 odst. 1 mohou pracovníci po šesti měsících zaměstnání požádat svého zaměstnavatele o formu zaměstnání s předvídatelnějšími a jistějšími pracovními podmínkami. EHSV vítá, že se toto ustanovení má vztahovat na všechny kategorie nestandardních a nejistých pracovních míst. EHSV vyjadřuje znepokojení nad tím, že není stanoveno vymahatelné právo na přeřazení na jinou formu zaměstnání, je-li dostupná. Pouhé právo vznést dotaz nepředstavuje samo o sobě žádné podstatné zlepšení právní situace pracovníků, jelikož pracovníci mohou vyjádřit přání ohledně prodloužení úvazku, převedení do pracovního poměru na dobu neurčitou apod. Politická opatření na podporu tohoto cíle by však měla být účinná a přiměřená a neměla by podnikům způsobit zbytečnou administrativní zátěž.

4.3.8.

EHSV je toho názoru, že musí být rozšířeny požadavky na písemnou odpověď zaměstnavatele podle čl. 10 odst. 2. Zaměstnavatelé by měli uvést objektivní obchodní důvody pro zamítnutí žádosti, aby mohlo být zamítnutí předmětem nezávislého přezkumu provedeného soudem nebo podle vnitrostátních postupů v případech, kdy je pracovník přesvědčen, že žádost byla zamítnuta z jiných důvodů. Jen tak lze zaručit, že se zaměstnavatelé budou skutečně důkladně zabývat žádostmi pracovníků, a nebudou poskytovat libovolné odpovědi jen proto, aby splnili formální povinnost.

4.3.9.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že Komise uznává specifickou situaci fyzických osob, jež jednají jako zaměstnavatelé, a malých podniků a mikropodniků tím, že v čl. 10 odst. 2 stanoví výjimku z povinnosti písemného zdůvodnění. Poukazuje však na to, že stávající formulace se týká všech podniků, které mají nanejvýš 249 zaměstnanců a roční obrat nepřesahující 50 milionů EUR, což představuje 99 % všech podniků v EU. Platnost této výjimky by proto měla být přehodnocena.

4.3.10.

EHSV je toho názoru, že by směrnice měla poskytnout reálnou možnost převedení pracovníků z nestandardních pracovních poměrů na poměry standardní a odpovídající jejich kvalifikaci. Za tímto účelem je nezbytné stanovit minimální práva pracovníků s pracovním poměrem na dobu určitou na převedení do pracovního poměru na dobu neurčitou a usnadnit prodloužení úvazku z částečného na plný, vždy pod podmínkou volných pracovních kapacit a pracovních míst v daném podniku a nezbytných dovedností či kvalifikace pracovníků.

4.3.11.

EHSV vítá ustanovení článku 11, že pokud pro zaměstnavatele plyne z unijních či vnitrostátních právních předpisů nebo z příslušných kolektivních smluv povinnost poskytnout pracovníkům k provedení práce, za jejímž účelem byli zaměstnáni, odbornou přípravu, měla by být tato odborná příprava pro pracovníky bezplatná. Co se týče možného uplatňování „ustanovení o vrácení prostředků“ pro případy, kdy odborná příprava překračuje rámec právních požadavků a vede ke zvýšení kvalifikace a kdy dá pracovník výpověď krátce po ukončení odborné přípravy, poukazuje EHSV na to, že musí být v jednotlivých případech řádně odůvodněno a v případě potřeby vyjednáno mezi sociálními partnery a každopádně se musí řídit zásadou proporcionality a mít regresivní účinek (tj. riziko nutnosti vrácení prostředků se musí snižovat s délkou trvání zaměstnaneckého poměru).

4.3.12.

EHSV vítá skutečnost, že v souladu s článkem 12 mají být minimální normy podle článků 7 až 11 určovány formou kolektivních smluv v případě, že práva pracovníků na ochranu zakotvená v těchto kolektivních smlouvách budou mít i nadále odpovídající úroveň a že bude respektována celková ochrana pracovníků. EHSV zdůrazňuje, že transparentní a předvídatelné pracovní podmínky musí být vyjednány v prvé řadě sociálními partnery v rámci sociálního dialogu.

4.4.   Další ustanovení

4.4.1.

EHSV zdůrazňuje, že článek 13 zavazuje členské státy k tomu, aby zajistily dodržování této směrnice tím, že ustanovení individuálních nebo kolektivních smluv, jež nejsou v souladu s touto směrnicí, budou prohlášena za neplatná nebo budou pozměněna tak, aby byla v souladu s jejími ustanoveními. Je třeba pečlivě prozkoumat důsledky zneplatnění a odpovídajícího uvedení do souladu se směrnicí v členských státech, zejména s ohledem na článek 12. Měla by být podporována a respektována úloha sociálních partnerů při zajišťování dodržování pravidel.

4.4.2.

Navrhovaný článek 14 stanoví nástroje, s jejichž pomocí mají být ukládány sankce za neplnění informační povinnosti plynoucí z této směrnice. EHSV na tento nedostatek poukázal již v jednom ze svých dřívějších stanovisek a požadoval zjednání nápravy (4). EHSV je toho názoru, že pokud jsou sankce odůvodněné, měly by odpovídat úrovni škod, které pracovník utrpěl. Mohlo by se tak zamezit soudním sporům vedeným jen kvůli drobným technickým porušením směrnice. EHSV vítá ustanovení čl. 14 odst. 2, který dává zaměstnavatelům 15 dnů na to, aby poskytli chybějící informace.

4.4.3.

EHSV vítá povinnost stanovenou v článku 15, že členské státy musí zajistit, aby pracovníci měli přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a měli právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace v případě porušení jejich práv vyplývajících z této směrnice.

4.4.4.

EHSV vítá upřesnění uvedené v článku 16 ohledně všeobecného zákazu postihů. Toto upřesnění, které by členské státy měly provést prostřednictvím výslovného zákazu nepříznivého zacházení, má směrodatnou funkci pro subjekty uplatňující právo a tudíž i preventivní účinek.

4.4.5.

EHSV bere na vědomí ochranu před propuštěním stanovenou v článku 17 a s ní související pravidla o důkazním břemenu. Podle čl. 17 odst. 1 musí členské státy zakázat propuštění (nebo opatření s rovnocenným účinkem) nebo přípravu na propuštění z důvodu uplatnění práv stanovených v této směrnici ze strany pracovníků. Ve spojení s čl. 17 odst. 2, podle něhož mohou pracovníci, kteří se domnívají, že byli propuštěni z toho důvodu, že uplatňovali práva stanovená v této směrnici, požadovat písemné odůvodnění, jde o účelný ochranný nástroj k uplatnění práv stanovených v této směrnici. Návrh uvedený v čl. 17 odst. 3, aby zaměstnavatel musel prokázat, že se propuštění zakládalo na jiných důvodech, než jsou důvody uvedené pracovníkem (tj. nepříznivé zacházení), sice představuje krok správným směrem, existují však určité pochybnosti ohledně právního základu, jež je třeba odstranit. Mělo by být jasně stanoveno, že propouštění nebo podobná opatření přijatá v důsledku toho, že se pracovníci domáhali svých práv podle této směrnice, jsou neplatná.

4.4.6.

EHSV souhlasí s povinností stanovenou v článku 18, aby členské státy stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce použitelné v případě porušení vnitrostátních prováděcích předpisů.

4.4.7.

EHSV vítá, že článek 19 tohoto právního předpisu výslovně upravuje zákaz snížení úrovně ochrany. Ten je zakotven již v platné směrnici o písemném prohlášení (článek 7) a je nepostradatelný v případech, kdy platí vyšší hmotněprávní normy. Odstavec 1 však musí být vyjasněn, aby bylo zajištěno, že nejenom nelze snížit obecnou úroveň ochrany, nýbrž že – konkrétně v souvislosti s jednotlivými oblastmi, na něž se tato směrnice vztahuje – není přípustné ani žádné zhoršení z důvodu provádění této směrnice v oblastech, které upravuje.

4.4.8.

EHSV vítá, že podle článku 21 se práva a povinnosti stanovené v této směrnici mají vztahovat i na stávající pracovní poměry. To je logické a v zájmu zlepšení právní situace, které chce tato směrnice zajistit, i nutné. Uznává však, že by tím mohly vzniknout náklady a další zátěž pro podniky. Měla by být přijata opatření na podporu fyzických osob, jež jednají jako zaměstnavatelé, a podniků, zejména malých podniků a mikropodniků, při plnění jejich povinností vyplývajících ze směrnice.

---

(1)  Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 30.

(2)  Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10, Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145.

(3)  Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(4)  Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k

Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU (hranice a víza) a mění rozhodnutí Rady 2004/512/ES, nařízení (ES) č. 767/2008, rozhodnutí Rady 2008/633/SVV, nařízení (EU) 2016/399 a nařízení (EU) 2017/2226

[COM(2017) 793 final – 2017/0351 (COD)]

Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU (policejní a justiční spolupráce, azyl a migrace)

[COM(2017) 794 final – 2017/0352 (COD)]

(2018/C 283/07)

Zpravodajka:

Laure BATUT

Konzultace	Evropská komise, 18. 1. 2018 Evropský parlament, 28. 2. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	25. 4. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	160/3/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV pokládá návrh Evropské komise, jehož cílem je zlepšit interoperabilitu informačních systémů EU v oblasti hranic a víz i v oblasti policejní a justiční spolupráce, azylu a migrace, za užitečný a přínosný.

1.2.

EHSV je toho názoru, že tato interoperabilita musí být pro EU strategickým cílem, aby mohla zůstat otevřeným prostorem, v němž jsou zaručena základní práva a mobilita. EU a členské státy mají povinnost chránit životy a bezpečnost všech lidí. Měla by být plně respektována zásada nenavracení.

1.3.

Opatření k zajištění interoperability budou o to více chápána, jestliže: — zajistí v rámci migrační strategie EU rovnováhu mezi svobodou a bezpečností, a to v souladu s rozdělením pravomocí, — zaručí dotčeným osobám jejich základní práva, zejména zabezpečení osobních údajů a ochranu soukromí, právo na přístup k osobním údajům, jejich opravu a výmaz v přiměřené lhůtě, a to prostřednictvím dostupných postupů, — potvrdí, mimo jiné ve všech prováděcích dokumentech, požadavek na zahrnutí zásad ochrany údajů již ve fázi návrhu (privacy by design), — nebudou vytvářet nové překážky bránící běžné dopravě cestujících a přepravě zboží.

1.4.

EHSV žádá, aby byly zavedeny postupy a záruky ohledně využívání údajů pro účely prosazování práva, v jejichž rámci: — bude v dané oblasti stanoveno uplatňování evropských předpisů, které zajistí nejlepší ochranu (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), — bude umožněno zrychlit určení členského státu příslušného k posouzení žádostí o mezinárodní ochranu, — bude dotčeným osobám zaručeno právo na dvoustupňové soudní řízení, — bude nezletilým osobám, zejména osobám bez doprovodu, zaručeno právo na získání víza, ochranu a začlenění a právo být zapomenut ve lhůtě kratší, než je tomu u osob zletilých, a to bez ohledu na to, zda tyto nezletilé osoby pobývají na území nelegálně, jsou pronásledovány nebo jsou pachateli trestné činnosti.

1.5.

EHSV se domnívá, že je třeba posílit stávající právní základ informačních systémů a zohlednit skutečnost, že se systémy shromažďování údajů neustále vyvíjejí. Požaduje, aby: — byla posílena bezpečnost stávajících databází a jejich komunikačních kanálů, — byl posouzen dopad posílení předběžné kontroly na řízení rizik, — byla zajištěna průběžná kontrola a průběžné hodnocení architektury orgány pro ochranu údajů (EIOÚ) a aby odpovědné osoby předkládaly rozhodovacím orgánům a Komisi každoročně zprávu o bezpečnosti složek interoperability a jednou za dva roky zprávu o dopadu opatření na základní práva.

1.6.

EHSV se domnívá, že se tento projekt musí opírat o kompetentní zaměstnance, a žádá, aby: — byly zavedeny komplexní školicí programy pro dotčené orgány a zaměstnance agentury eu-LiSA, — byla přísně kontrolována odborná způsobilost zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání v této agentuře.

1.7.

EHSV vyjadřuje své obavy, pokud jde o financování nového systému. Bude mimořádně důležité dohlížet na plánování, aby se zamezilo přečerpání rozpočtových prostředků a aby byl projekt dokončen do roku 2029.

1.8.

EHSV doporučuje, aby byli občané až do dokončení projektu informováni o jeho postupu a aby se dotčeným osobám dostalo poučení o kontrolách, které se na ně vztahují. Domnívá se, že musí být dána možnost celý projekt zastavit, pokud by došlo k ohrožení svobody a základních práv v důsledku zneužití tohoto systému.

2.   Úvod

2.1.

S ohledem na mezinárodní situaci v roce 2017, která byla považována za nestabilní, a to jak z geopolitického hlediska, tak z hlediska vnitřní bezpečnosti členských států, Rada opakovaně žádala Komisi, aby zavedla opatření umožňující vysledovat osoby považované za „rizikové“, které jsou již vedeny jako takové v některém z členských států. Odhalení jejich pohybu na hraničních přechodech, jejich cest a přesunů po Evropě by mohlo mít pro bezpečnost v Unii zásadní význam.

2.2.

Ve svém usnesení ze dne 6. července 2016 vyzval Evropský parlament Evropskou komisi, aby poskytla nezbytné záruky v oblasti ochrany údajů.

2.3.

Předložené dokumenty jsou v souladu s cílem „ochrany a posílení Schengenu“ (1). Unie již přijala několik právních předpisů a zavedla digitalizované informační služby v oblastech, které souvisejí s kontrolou osob a zboží překračujících hranice.

2.4.

Pro připomenutí: — SIS: Schengenský informační systém, jeden z nejstarších mechanismů, který byl revidován a řídí široké spektrum varovných informací týkajících se osob a zboží, — Eurodac: Evropský systém pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl a státních příslušníků třetích zemí nelegálně pobývajících na hranicích a v členských státech a určení členského státu příslušného k posouzení žádosti (EESC-2016-02981, zpravodaj: pan Moreno Díaz (2)), — VIS: Vízový informační systém (vízový kodex), který řídí víza pro krátkodobé pobyty (EESC-2014-02932, zpravodajové: pánové Pezzini a Pariza Castaños (3)), — EES: Systém vstupu/výstupu, o němž se v současnosti rozhoduje a který by měl elektronicky řídit údaje zaznamenané v cestovních pasech a data vstupu/výstupu státních příslušníků třetích zemí, kteří vstupují do schengenského prostoru (EESC-2016-03098, SOC/544, zpravodaj: pan Pîrvulescu (4)), — ETIAS: Evropský systém pro cestovní informace a povolení, o němž se v současnosti rozhoduje a který by měl být rozsáhlým automatizovaným systémem pro uchovávání a ověřování ex ante údajů o státních příslušnících třetích zemí cestujících bez vízové povinnosti v schengenském prostoru (EESC-2016-06889, SOC/556, zpravodaj: pan Simons (5)), — ECRIS-TCN: Evropský informační systém rejstříků trestů státních příslušníků třetích zemí, který v současnosti navrhuje Evropská komise a který je digitálním systémem výměny informací o soudních rozhodnutích již vydaných vnitrostátními soudy.

2.5.

Stávající prostředky oprávněného orgánu lze přirovnat k chytrému telefonu s různými aplikacemi, které jsou oddělené a každá z nich poskytuje „své“ informace.

2.6.

S výjimkou systému SIS jsou tyto systémy zaměřené na správu údajů týkajících se státních příslušníků třetích zemí. Existuje šest systémů, které se vzájemně doplňují a jsou decentralizované. Na souhrn vyhledávaných informací je poskytnut odpovídající soubor různých odpovědí, které vyšetřovací orgány získaly z různých databází v závislosti na svém oprávnění k přístupu.

2.7.

Komise hodlá odpovědět na následující otázku: — jakým způsobem – aniž by se tím změnily již zavedené struktury a při zachování jejich doplňkovosti – harmonizovat všechny databáze, a to ve stejný okamžik, tak aby na určitém místě vstupu na evropské území a po zadání jediného dotazu do systému byly všechny informace, které již byly shromážděny ve stávajících databázích, směřovány ke kontrolnímu orgánu oprávněnému k vyhledávání v těchto databázích, při respektování právních předpisů o ochraně údajů a základních práv.

2.8.

Evropská komise chce těmito návrhy:

2.8.1.

doplnit další možnosti, jež by zajistily přístup k databázím Europolu a Interpolu – subjektů, které již s evropskými kontrolními orgány spolupracují,

2.8.2.

„synchronizovat“ vyhledávání informací s cílem zkrátit dobu odezvy, pokud jde o dokumentaci migrantů, a urychlit bezpečnostní reakci v případě nutnosti. Za tímto účelem navrhuje vytvoření nových subjektů, díky nimž by stávající databáze mohly fungovat v součinnosti.

2.9.

Jejím cílem je odstranit v co největší míře nedostatky různých systémů, zlepšit správu vnějších hranic schengenského prostoru, přispět k zajištění vnitřní bezpečnosti EU, potírat podvodné zneužívání totožnosti, vyřešit případy vícenásobné totožnosti, vysledovat podezřelé či již odsouzené osoby a ověřovat jejich totožnost v schengenském prostoru.

2.10.

Pokud opět použijeme přirovnání k chytrému telefonu, oprávněný orgán by měl nejen k dispozici řadu aplikací, ale mohl by rovněž současně shromáždit v rámci jediného vyhledávání za použití svých přístupových kódů údaje uchovávané na všech svých nosičích – PC, laptopu, mobilním telefonu, tabletu atd.

3.   Fungování systému

3.1.

Komise zahájila konzultace a svolala expertní skupinu na vysoké úrovni pro informační systémy a interoperabilitu (6), jejíž členové jsou jmenováni členskými státy, zeměmi, které jsou členy schengenské skupiny, a evropskými agenturami, jako je eu-LISA2 (7) a FRA (8), přičemž koordinaci zajišťuje Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci (GŘ HOME). Metoda – vzájemné propojení, či interoperabilita?

3.1.1.

Vzájemné propojení informačních systémů označuje možnost tyto systémy vzájemně propojit tak, aby do údajů obsažených v jednom z nich mohl automaticky nahlížet jiný systém.

3.1.2.

Interoperabilita (9) je schopnost různých systémů vzájemně komunikovat, sdílet údaje a používat informace, které byly sdíleny, přičemž je třeba respektovat oprávnění pro přístup k systémům.

3.2.   Volba interoperability

3.2.1.

Komise se domnívá, že interoperabilita nenarušuje stávající struktury a kompetence a že údaje zůstanou uloženy odděleně. Přes posílenou komunikativnost by tato okolnost představovala výhodu z hlediska bezpečnosti systémů a údajů, z nichž žádné samozřejmě nebudou přístupné na internetu. Dokumenty, jichž se toto stanovisko týká, vykazují značnou podobnost a pojednávají o: — interoperabilitě informačních systémů v oblasti hranic a víz – COM(2017) 793, — policejní a justiční spolupráci, azylu a migraci – COM(2017) 794.

3.3.   Nové nástroje

3.3.1.

V zájmu interoperabilního fungování bude třeba šest stávajících databází doplnit novou architekturou sestávající ze čtyř nových nástrojů, aby bylo možné postupovat rychle díky jedinému zadání dotazu do systému, přičemž zadávání dotazů by i nadále měly provádět oprávněné osoby.

3.4.   Evropský vyhledávací portál (ESP)

3.4.1.

Oprávněný kontrolní orgán (koncový uživatel) by měl mít jednotný přístup k celému systému. Místo šesti dotazů by již zadal pouze jeden (policie, celní orgány atd.), čímž by se zahájilo souběžné vyhledávání příslušných údajů v několika databázích, přičemž žádné z těchto údajů by nebyly uchovány. Pokud vyhledávané údaje existují, systém je vygeneruje. V případě podezření ze spáchání trestného činu nebo z teroristické činnosti může být první výsledek týkající se kontrolované osoby neutrální („no-hit“), ale pokud se údaj shoduje s druhou informací („hit“) existující v databázích, jako je SIS, EES, ETIAS, může to vést k podrobnějšímu vyhledávání a k zahájení šetření.

3.5.   Sdílená služba pro porovnávání biometrických údajů (shared biometric matching service)

3.5.1.

Tato sdílená platforma pro porovnávání umožní souběžné vyhledávání a porovnání matematizovaných a biometrických údajů, otisků prstů a fotografií držitele při využití různých databází, jako je SIS, Eurodac, VIS, systém EES (10), ECRIS, nikoli však ETIAS; údaje obsažené v těchto databázích budou muset být kompatibilní.

3.5.2.

Matematizované údaje nebudou uchovány ve své původní podobě.

3.6.   Společné úložiště údajů o totožnosti (CIR – common identity repository)

3.6.1.

„Společné úložiště údajů o totožnosti“ bude shromažďovat údaje o biografické a biometrické totožnosti kontrolovaných osob ze třetích zemí, bez ohledu na to, zda se nacházejí na hranicích, nebo v členských státech (schengenského prostoru). Funkce označení shody v různých databázích zajistí rychlejší vyhledávání. Tyto údaje budou ukládány na odpovědnost a s využitím bezpečnostních prostředků agentury eu-LISA tak, aby žádná osoba nemohla získat přístup k více než jedné alfanumerické položce současně. Vzhledem k tomu, že společné úložiště údajů o totožnosti bylo vytvořeno na základě systémů EES a ETIAS, by nemělo dojít ke zdvojování údajů. Úložiště bude moci sloužit také k vyhledávání pro civilní účely.

3.7.   Detektor vícenásobné totožnosti (MID – multiple-identity detector)

3.7.1.

Jeho úkolem bude ověřovat správnou totožnost osob jednajících v dobré víře a potírat podvodné zneužívání totožnosti prostřednictvím vyhledávání ve všech databázích současně. Žádný úřad dosud podobný nástroj nevyužíval. Mělo by být díky němu možné zabránit krádežím totožností.

3.8.   Úloha agentury eu-LISA (11)

3.8.1.

Úkolem agentury eu-LISA vytvořené v roce 2011 je napomáhat provádění politik EU v oblastech spravedlnosti, bezpečnosti a svobody. Tato agentura se sídlem v estonském Tallinu již zajišťuje výměnu informací mezi různými donucovacími orgány členských států, plynulé fungování rozsáhlých informačních systémů a svobodu pohybu osob v schengenském prostoru.

3.8.2.

Pracuje na projektu „inteligentních hranic“ a v rámci nové architektury výměny údajů bude mít za úkol uchovávat údaje týkající se osob, jakož i údaje týkající se orgánů, vyšetřování a vyšetřovatelů. Agentura bude kontrolovat oprávnění žadatelů a zajišťovat bezpečnost údajů, a to i v případě incidentu (článek 44 návrhů COM(2017) 793 a 794).

3.8.3.

Používání univerzálního formátu pro zprávy (UMF – Universal Message Format), který je ještě třeba vytvořit, by mělo práci s novými systémy usnadnit. Ty budou povinné, s čímž bude spojena nutnost vytvoření uživatelského rozhraní v členských státech, které jimi zatím nedisponují, a zavedení dočasného systému překladů z jednoho jazyka do druhého.

3.9.   Ochrana osobních údajů (články 7 a 8 Listiny)

3.9.1.

Návrh nařízení uznává možnost výskytu bezpečnostních incidentů. Členské státy a jejich systémy údajů musí v prvé řadě dodržovat zásady ochrany údajů stanovené v předpisech, ve Smlouvě, Listině základních práv a obecném nařízení o ochraně osobních údajů (12), které vstoupí v platnost dne 25. května 2018.

4.   Diskuse

4.1.   Přidaná hodnota interoperability v demokracii

4.1.1.

Unie potřebuje právní předpisy a vyšetřovací prostředky, které ji budou chránit před trestnou činností. Interoperabilita informačních systémů je příležitostí prosadit zásady právního státu a ochranu lidských práv.

4.1.2.

Systémy EES a ETIAS ve spojení se službou BMS a úložištěm CIR umožní sledovat překračování hranic podezřelými osobami a uchovávat jejich údaje. Skutečnost, že se prostřednictvím BMS umožní přístup „donucovacích orgánů k informačním systémům, jež neslouží k prosazování práva, na úrovni EU“ (článek 17 týkající se CIR, návrhy COM(2017) 794 a 793), však nemůže být slučitelná s cíli, jež byly uvedeny jako základ předložených návrhů. Výbor (čl. 300 odst. 4 SFEU) zde musí poukázat na zásadu proporcionality a žádá Komisi, aby se vyvarovala prosazování řešení typu „Big Brother“ (13) a vytváření překážek bránících svobodnému pohybu Evropanů (článek 3 SEU).

4.1.3.

Model navrhovaný pro shromažďování a používání osobních údajů, jež byly získány na hranici a na území Unie při kontrolách pohybu osob a dokumentů, které jsou v jejich držení, je prezentován jako zcela bezpečný a přístupný pouze oprávněným osobám a za účelem bezpečnosti a řízení. Mimoto přinese plynulejší postupy.

4.1.4.

Výbor vyjadřuje pochyby ohledně této bezpečnosti – nedostatky budou přetrvávat a budování tohoto modelu rozplánované na 9 let se opírá o „základy“, které zatím neexistují, jako jsou systémy EES a ETIAS nebo národní uživatelská rozhraní. Technologický rámec se neustále vyvíjí a projekt nevyhnutelně závisí na stavu techniky, avšak nestanoví rozpočtová opatření k řešení otázky zastarávání, k němuž může dojít v některých digitálních odvětvích.

4.1.5.

Kromě toho mohl být v projektu zohledněn rychlý rozvoj používání algoritmů tzv. umělé inteligence jakožto nástrojů pro kontrolu systémů a současně jako klíče k bezpečnosti, který by byl svěřen rozhodovacím orgánům s cílem zajistit demokratické využívání architektury.

4.1.6.

Návrh vytváří systém pro subjekty jednající v dobré víře, které dodržují zákony. Skutečnost, že jsou řízením systému pověřeni lidé, je uklidňující, mohou se však také stát jeho slabým článkem. Výbor navrhuje, aby byl v návrzích doplněn článek, který stanoví „diferenciální jističe“ pro případ politické krize a/nebo krize „řízení“, neboť jakýkoli problém v některé databázi by mohl představovat riziko pro celou architekturu (14). Všeobecné zavedení univerzálního formátu pro zprávy by mohlo vést k tomu, že bude tento formát používán v mezinárodním měřítku, což je velice pozitivní, je to však spojeno se značnými riziky z hlediska ochrany údajů. Oprávněné orgány ponesou obrovskou odpovědnost. Předložené dokumenty se těmito aspekty nezabývají.

4.2.   Ochrana základních práv

4.2.1.

Základní práva jsou absolutní. Smí být předmětem omezených zásahů pouze tehdy, pokud jsou nezbytné a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, a pokud je respektována jejich podstata (článek 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv). Výbor si klade otázku, jak lze posoudit proporcionalitu kontrolních opatření v případě migrantů, kteří prchají před pronásledováním a hledají na pobřeží Unie útočiště (COM(2017) 794 final – důvodová zpráva – Základní práva). Vyhledávání podezřelých osob s cílem zabránit trestným činům, zejména teroristickým, nesmí naše demokracie přiblížit k tomu, aby bylo předem předpokládáno spáchání trestného činu. Musí být zachováno rozlišení mezi „činnostmi“ narušujícími veřejný pořádek a „názory“.

4.2.2.

Respektování práv stanovených v Listině pro všechny jednotlivce musí zajistit rovnováhu mezi bezpečností a svobodou, bez které demokracie nemůže existovat. Výbor má za to, že tato rovnováha má zcela zásadní význam a musí být nepřetržitě sledovaným cílem všech orgánů, včetně orgánů kontrolních, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni.

4.2.3.

V systému bude uchováván řetězec orgánů zapojených do vyhledávání, jakož i s tím související metadata. V případě neoprávněného vniknutí do struktury a zneužití údajů v době mezi jejich vložením a vymazáním musí rovněž být respektována základní práva samotných oprávněných orgánů v souvislosti s vygenerovanými údaji, zejména co se týče jejich bezpečnosti a soukromí.

4.3.   Ochrana údajů

4.3.1.

Návrhy uznávají zásadu záměrné a standardní ochrany osobních údajů, i když se v jejich důvodové zprávě připomíná, že podle Soudního dvora Evropské unie se nejedná o právo absolutní. Výbor uznává výhody preventivních opatření zajišťujících bezpečnost, boje proti krycí totožnosti a zajištění práva na azyl. Zdůrazňuje však limity matematizace a anonymizace údajů – dotčené osoby mohou později potřebovat získat přístup ke svým údajům.

4.3.2.

Zdůrazňuje rovněž, že daný typ uchovávaných údajů, tj. biometrických a biologických, má mimořádný význam pro některé podniky a pro zločince. Kybernetická bezpečnost je zde stejně důležitá jako bezpečnost fyzická, nicméně v návrzích je příliš málo zmiňována. Uchovávané údaje budou uloženy na jednom fyzickém místě, navzdory zabezpečení však může dojít k jeho odtajnění.

4.3.3.

EHSV připomíná, že pokud jde o ochranu údajů a právo na výmaz (právo být zapomenut), orgány a instituce Unie musí dodržovat nařízení (ES) č. 45/2001, které zajišťuje nižší stupeň ochrany než obecné nařízení o ochraně osobních údajů (15) z roku 2016 (vstoupí v platnost v květnu 2018), jež musí dodržovat členské státy. Výbor zdůrazňuje složitost uplatňování tohoto práva a obává se, že cestující, migranti a žadatelé o azyl nebudou s to zajistit jeho respektování: 1) ochrana osobních údajů musí být potvrzena pro všechny stávající databáze, jak vnitrostátní, tak evropské, s cílem zajistit ochranu celého systému, 2) jedná se o zásadní opatření nezbytné k tomu, aby občané akceptovali tento rozsáhlý dozor, jehož předmětem budou.

4.3.4.

Doba uchovávání údajů shromážděných oprávněnými orgány není v návrzích jasně uvedena. V návrzích je zmíněn postup v rámci práva na opravu a/nebo výmaz, který probíhá mezi státem, který podal žádost, a odpovědným členským státem, nestanoví však dobu pro uchovávání údajů (článek 47 návrhů). Výbor doporučuje, aby tato doba byla stanovena a aby byla kratší pro nezletilé osoby (článek 24 Listiny) – s výjimkou případu teroristických činů –, které tak budou mít možnost začlenit se do společnosti.

4.4.   Správa a odpovědnost

4.4.1.

Mezinárodní databáze nepodléhají stejným pravidlům jako evropské informační systémy. Zavedení univerzálního formátu přístupu, který by se mohl stát mezinárodním, bude pouhým technickým aspektem, který nepovede ke sjednocení právních předpisů, i když se Interpol jistě bude muset řídit článkem 17 Paktu OSN (16). Kromě toho bude zmocnění nadále spadat do pravomoci členských států. EHSV se domnívá, že by tomuto bodu měla být v návrzích věnována pozornost.

4.4.2.

Zadání jediného dotazu postačí k tomu, aby propojené evropské databáze vygenerovaly odpověď. EHSV zdůrazňuje, že vytvořená administrativní zátěž bude více než úměrná dosažené rychlosti. Správu bude vykonávat Komise v rámci kontrolního řízení s členskými státy. Stěžejním subjektem bude agentura eu-LISA, která bude mít zejména na starosti zavádění postupů týkajících se shromažďování informací o fungování interoperability, bude získávat informace od členských států a Europolu a jednou za čtyři roky předloží Radě, Evropskému parlamentu a Komisi zprávu o technickém hodnocení, přičemž Komise o rok později sama vypracuje celkovou zprávu (článek 68 návrhů). Výbor považuje tyto intervaly za příliš dlouhé. Posouzení zabezpečení složek interoperability (čl. 68 odst. 5 písm. d)) by mělo být prováděno alespoň jednou za rok a posouzení dopadu na základní práva přinejmenším jednou za dva roky (čl. 68 odst. 5 písm. b)).

4.4.3.

Výbor vyjadřuje politování nad tím, že otázky tak zásadního významu, jako jsou otázky, jimiž se zabývají tyto návrhy, jsou řízeny evropskými agenturami, jejichž způsob najímání zaměstnanců a fungování jsou pro řadu občanů nejasné. Domnívá se, že je nezbytné porovnat osvědčené postupy a požádat o vyjádření stanoviska všechny nezávislé orgány pověřené kontrolou používání údajů (EIOÚ) a další agentury jako FRA a ENISA.

4.4.4.

Tyto nové struktury a postupy budou zavedeny prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů Komise. Výbor si přeje, aby ve všech těchto aktech zůstal trvale zakotven cíl dodržování základních práv a ochrany osobních údajů v rámci přístupu směřujícího k lepšímu přijímání osob na hranicích. EHSV doporučuje, aby byli evropští občané až do dokončení projektu informováni o jeho jednotlivých fázích a aby se dotčeným osobám dostalo poučení o kontrolách, které se na ně vztahují.

5.   Nezbytná odborná příprava pro kontrolní orgány v celé EU

5.1.

Výbor se domnívá, že v prvním období (po roce 2021) bude nutné uspořádat řadu kurzů odborné přípravy, na rozdíl od toho, co Komise uvádí ve svém shrnutí posouzení dopadů (C). Komise zmiňuje částku 76 milionů EUR za rok. Při přechodu na nové postupy je vždy nezbytné provést zaškolení. Jedná se zde o všechny hranice EU a vnitrostátní systémy. Některé členské státy zatím nedisponují kompatibilními systémy a budou muset vynaložit velké úsilí a zavést uživatelská rozhraní, která jim umožní se projektu zúčastnit. Aby mohla tato interoperabilita fungovat, bude nutné odstranit rozdíly mezi jednotlivými členskými státy.

5.2.

Stěžejní význam bude mít odborná příprava zaměřená na používání kvalitních údajů a univerzálního formátu pro zprávy (UMF). Výbor navrhuje, aby byl ve spolupráci s agenturami CEPOL (17), Frontex, Europol aj. vytvořen soubor společných kurzů odborné přípravy pro oprávněné orgány, včetně agentury eu-LISA, jejíž zaměstnanci by měli být podrobováni přísné kontrole odbornosti.

5.3.

Nástroj jako MID neexistuje v žádné jiné oblasti. V případě jeho úspěšného zavedení se bude jednat o účinný nástroj. Nová architektura bude vyžadovat špičkovou kvalitu údajů. K zajištění toho, aby celý projekt splnil očekávání, se budou muset všechny členské státy účastnit na stejné úrovni, jinak se nedostatky oproti minulosti ještě více prohloubí. A v takovém případě by došlo k oslabení práva na azyl a práva na přístup k mezinárodní ochraně (články 18 a 19 Listiny).

6.   Financování

6.1.

Navrhovaná architektura jako celek závisí na některých předpokladech – přijetí systémů EES a ETIAS a formátu UMF rozhodovacími orgány, správné fungování nástroje MID a zabezpečení systému CIR. Bude orgán EIOÚ, agentura eu-LISA a případně také agentura ENISA disponovat dostatečnými personálními a finančními zdroji? Komise navrhuje společné financování Evropskou unií a členskými státy. Výbor poznamenává, že řízení „semestru“ dosud probíhá s úspornými rozpočty a že je kromě toho nutné dále optimalizovat stávající používání existujících databází (SIS, VIS, Prüm, EES) při dodržování právních požadavků (zpráva expertní skupiny).

6.2.

EHSV se pozastavuje nad tím, jaké budou rozpočtové důsledky brexitu, třebaže Spojené království není součástí schengenského systému, a obecněji vzato si klade otázku, nakolik bude v budoucnu složité řídit interoperabilitu v evropských zemích, které se nepodílejí na Schengenském informačním systému, ale používají jiné databáze, například Eurodac.

6.3.

Fondem, který by měl sloužit pro tyto účely, je ISF neboli Fond pro vnitřní bezpečnost – hranice. Měl by začít fungovat v roce 2023. Výbor si klade otázku, zda bude 5 let postačovat ke snížení rozdílů v Evropě a k vytvoření podmínek pro úspěšnou realizaci. Navrhovaný rozpočet činí 424,7 milionu EUR na období 9 let (2019–2027) a bude financován z prostředků EU (ISF) a členských států. Státy musí zajistit správné fungování stávajících systémů v souladu s novou architekturou informačních technologií. Výbor se domnívá, že uskutečnění těchto investic podpoří obnovení hospodářského růstu.

---

(1)  COM(2017) 570 final.

(2)  Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 144.

(3)  Úř. věst. C 458, 19.12.2014, s. 36.

(4)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 66.

(5)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 28.

(6)  GŘ HOME, oddělení B/3; rozhodnutí Komise C/2016/3780 ze dne 17. června 2016, http://ec.europa.eu/transparency/regexpert/index.cfm?Lang=CShttp://ec.europa.eu/transparency/regexpert/index.cfm?Lang=CS.

(7)  Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

(8)  FRA: Agentura Evropské unie pro základní práva.

(9)  Sdělení Komise Silnější a inteligentnější informační systémy pro ochranu hranic a bezpečnost, COM(2016) 205 final.

(10)  Kurziva připomíná, že dokumenty týkající se těchto orgánů zatím nebyly přijaty.

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1077/201ze dne 25. října 2011 , kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Stanoviska EHSV: Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 90 a Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 138.

(13)  Román „1984“, George Orwell.

(14)  Závěrečná zpráva expertní skupiny na vysoké úrovni, příloha, EIOÚ, květen 2017.

(15)  Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679).

(16)  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – OSN, „čl. 17: 1. Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svou čest a pověst. 2. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.“

(17)  CEPOL, Agentura Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (Budapešť, Maďarsko).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů

[COM(2018) 32 final]

(2018/C 283/08)

Zpravodaj:

Brian CURTIS

Žádost Komise o vypracování stanoviska	12. 2. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí předsednictva	19/09/2017 (v očekávání žádosti o vypracování stanoviska)
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	3. 5. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	185/01/01

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Výbor vítá přístup, který zaujala Komise při systematickém průzkumu příslušné škály možností, které by mohly pomoci s řešením řady problémů identifikovaných na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů.

1.2.

Je chvályhodné, že Komise v této záležitosti přijala takovou proaktivní a dlouhodobou perspektivu. Proces transformace bude nevyhnutelně trvat déle, avšak bude vyžadovat neustálou podporu, aby bylo dosaženo pokroku, a bude muset zohlednit průběžný vývoj technologií v oblasti identifikace a zpracování.

1.3.

Zajištění veřejného zdraví obecně a zdraví koncových spotřebitelů výrobků je při posilování důvěry v zásady oběhového hospodářství zcela zásadní.

1.4.

Nebudou-li provedana komplexní opatření, bude ohrožena ochrana zdraví při práci a bezpečnost pracovníků v recyklačních zařízeních, zejména při řešení otázky „starých látek“. Zásadní význam má proto poskytování komplexních informací odborovým organizacím.

1.5.

Prioritou by mělo být úplné uplatňování nařízení REACH a dalších již zavedených právních předpisů týkajících se chemických látek. Stále ještě nejsou plně využívány stávající právní předpisy, které zabraňují prvnímu vstupu nebezpečných chemických látek do látkového cyklu, zejména pokud jde o vstup výrobků ze třetích zemí do EU.

1.6.

Výbor identifikuje a prosazuje další investice recyklačních podniků do uzpůsobených třídících zařízení a zasazuje se o to, aby se v této oblasti uvažovalo o hospodářských a technických podpůrných opatřeních.

1.7.

Výbor důrazně podporuje názor, že lepší informovanost o přítomnosti, umístění a koncentraci nebezpečných chemických látek ve výrobcích a materiálech získaných z odpadu může snížit problémy, s nimiž se setkávají provozovatelé v řetězci využití.

1.8.

Určování potenciálních zdrojů hodnoty i nezbytných ochranných opatření v oblasti nebezpečných chemických látek v toku odpadu podpoří analýzu nákladů a přínosů, která bude nutná za účelem zdůvodnění legislativních a praktických opatření.

1.9.

Je nezbytné v případě potřeby zlepšit a posílit určování dováženého zboží, které může obsahovat látky vzbuzující mimořádné obavy, a také požadavky na jeho sledování, aby bylo případně možné posílit zákaz i odpovídající mechanismy pro sledování během životního cyklu produktu.

1.10.

Právní rámec by měl poskytovat stejnou ochranu, ať už je produkt vyroben z původních, nebo zpětně získaných materiálů.

2.   Úvod

2.1.

Výbor ve svém stanovisku Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (1) (2), konstatoval, že je zapotřebí výrazněji usnadnit zpětné získávání materiálů z toku odpadů a že je nutné vyřešit celou řadou právních, technických a finančních překážek. Jednou z těchto překážek je výskyt nebezpečných látek v odpadových materiálech a toto sdělení je součástí procesu stanovení politických cílů, problémů a řešení při dosahování více oběhového hospodářství. Některé oblasti je třeba vyřešit pomocí nelegislativních prostředků, ale obecným cílem je ovlivnit budoucí politiku.

3.   Shrnutí návrhu Komise

3.1.

Sdělení vytyčuje řadu politických cílů a souvisejících otázek a vyzývá zúčastněné strany, aby zaujaly stanovisko ke zjištěným problémům, a pomohly tak určit způsob, jak dosáhnout skutečného oběhového hospodářství. Tyto problémy spadají do čtyř hlavních okruhů a jedná se o průzkumný a nedirektivní přístup. Toto stanovisko, které zohledňuje pracovní dokument útvarů Komise a příspěvek od členů EHSV a zainteresovaných organizací občanské společnosti, reaguje na žádost o poskytnutí upřednostňovaných možností s cílem vyřešit hlavní problémy. Z tohoto důvodu je hlavní obsah stanoviska uveden v závěrečné části, jež uvádí konkrétní připomínky.

3.2.

Komise nyní zahajuje veřejnou konzultaci a podporuje diskuse s Evropským parlamentem, Radou a zainteresovanými stranami, jejichž účelem je zvolit možnosti a určit zvláštní opatření na obecné či odvětvové úrovni zaměřená na rozvoj trhů s udržitelnými druhotnými surovinami. Následná činnost bude prováděna v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy a před tím, než budou předloženy jakékoli konkrétní návrhy s očekávaným významným dopadem, budou vypracována posouzení dopadu.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Právní předpisy EU, které jsou pro toto téma důležité, se týkají oblasti chemických látek, výrobků a odpadů (3). Zejména současný právní rámec má nedostatky, poněvadž nezvládá zajišťovat předávání informací o nebezpečných chemických látkách napříč celým látkovým cyklem a poté případnými následnými životními cykly.

4.2.

Naše čím dál komplexnější společnost stále více závisí na používání chemických látek. (4) Pilíři právních předpisů EU týkajících se chemických látek jsou nařízení CLP (5), nařízení REACH (6) a nařízení o POP (7), která se vzájemně doplňují a platí bez ohledu na oblast použití.

4.3.

Právní předpisy pro výrobky se mohou zaměřit na bezpečnost výrobků a rovněž na jejich udržitelnost. Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků (8) poskytuje obecné požadavky na bezpečnost pro nepotravinářské spotřební výrobky. Relevantní je také řada právních předpisů týkajících se konkrétních výrobků, jako například směrnice o hračkách, nařízení o balení potravin, směrnice o omezení používání nebezpečných látek (9) a směrnice o ekodesignu. Stanovisko EHSV (10) podporuje „integrovaný přístup“ k ekodesignu, který by měl být rozšířen nad rámec svého stávajícího rozsahu. Tento integrovaný přístup by zohlednil jak energetickou účinnost a výkonnost výrobků, tak účinnost a výkonnost z hlediska využívání zdrojů a materiálů.

4.4.

Některé právní předpisy o odpadech jsou také podstatné. Rámcová směrnice o odpadech byla předmětem několika stanovisek Výboru a EHSV důsledně podporuje požadavek, aby členské státy v přístupu k odpadu přijaly pořadí priorit, kdy na prvním místě bude předcházení vzniku odpadu, dále příprava k opětovnému použití, recyklování či jiná forma opětovného využití a na posledním místě odstranění prostřednictvím spalování a ukládání na skládkách. EHSV rovněž vyzval k tomu, aby členské státy povinně přijaly systémy rozšířené odpovědnosti výrobců. Dále požádal také o to, aby bylo posíleno ustanovení požadující třídění odpadu (11).

4.5.

Lze uvést několik obecných připomínek, které by měly určovat směr budoucích akcí: — Lepší informovanost o přítomnosti, umístění a koncentraci nebezpečných chemických látek ve výrobcích a materiálech získaných z odpadu může snížit problémy, s nimiž se setkávají provozovatelé v řetězci využití, a podpořit ochranu životního prostředí a lidského zdraví. — Je nezbytné, aby bylo zabráněno prvnímu vstupu nebezpečných chemických látek do látkového cyklu. Stále ještě nejsou plně využívány stávající právní předpisy, jež to umožňují. — Právní rámec by měl poskytnout stejnou ochranu, ať už je výrobek vyroben z původních nebo zpětně získaných materiálů.

4.6.

Lze konstatovat, že dále probíhá podpůrná činnost. Například problémem nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních se zabývá směrnice o omezení používání nebezpečných látek, která prostřednictvím nahrazení některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních zvyšuje možnost a ekonomickou výnosnost recyklace odpadů pocházejících z těchto zařízení. Kromě toho Evropský parlament a Rada rovněž projednávají čtyři související legislativní návrhy (12) (13) (14) (15). EHSV bere na vědomí nedávnou politickou dohodu v této záležitosti (16).

4.7.

Některé otázky vznesené v tomto sdělení jsou pojmově složité, zejména ty, které se týkají problémů vzniklých v souvislosti s nedostatečnou harmonizací a sjednocením pravidel. Podle Výboru by měly být upřednostněny konkrétnější otázky informovanosti a „starých látek“.

4.8.

Ze shrnutí otázek v tomto sdělení a ze široké škály iniciativ, které jsou prováděny nebo se připravují s cílem dosáhnout skutečného oběhového hospodářství, však jasně vyplývá, že proces transformace spočívající v odstranění nebezpečných látek z odpadů a během jeho zpětného získávání či recyklace nebude rychle dosažitelný. Proto je vhodné, že Komise přijala proaktivní a dlouhodobou perspektivu.

5.   Konkrétní připomínky

Potřeba informací

5.1.

Cílem je zajistit, aby všichni aktéři v dodavatelském řetězci měli k dispozici odpovídající informace o látkách vzbuzujících obavy obsažených ve výrobcích a aby se tyto informace dostaly i ke zpracovatelům odpadu. Pokud dokážeme zabránit v první řadě tomu, aby nebezpečné chemické látky vstoupily do hospodářského cyklu, jedná se o jednoznačně nejlepší způsob ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Rovněž tak lze umožnit zpětné získávání materiálů z odpadu a zdokonalit oběhové hospodářství.

5.2.

Poskytování komplexních informací odborovým organizacím může hrát zásadní úlohu při ochraně zdraví pracovníků, a je proto zásadní.

5.3.

Nařízení REACH upravuje výrobu a použití chemických látek a jejich uvádění na trh v EU. Jeho primárním cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany lidí a životního prostředí. Zprávy od některých sdružení spotřebitelů a od Komise svědčí o nedostatečném provádění omezených povinností poskytovat informace v rámci dodavatelského řetězce, které ukládá nařízení REACH.

5.4.

Komise zahajuje studii proveditelnosti o využívání různých systémů poskytování informací a inovativních technologií a strategií pro sledování výrobků, jež by mohly napomoci předávání relevantních informací o výrobcích v dodavatelských řetězcích až k recyklačním subjektům. Vyvstává otázka, zda by povinný systém poskytování informací přinesl přidanou hodnotu a jak bychom měli nakládat se zbožím dováženým do EU, které může obsahovat nepovolené látky.

5.5.

Výbor uvádí, že do značné míry již existují právní nástroje, které mohou omezit vstup látek vzbuzujících mimořádné obavy do látkového cyklu. Důležitá jsou zejména ta právní ustanovení, která upřednostňují a podporují jejich nahrazení chemickými látkami, které nejsou nebezpečné. Výbor se vyslovuje pro úplné uplatňování nařízení REACH a také pro jeho průběžnou aktualizaci na základě vyvíjejících se vědeckých poznatků o nebezpečných vlastnostech chemických látek, včetně druhotných surovin. Tím se zajistí ochrana zdraví při práci a bezpečnost pracovníků a veřejné zdraví koncového spotřebitele. Rovněž dojde ke zvýšení věrohodnosti oběhového hospodářství.

5.6.

Pokud jde o dovážené zboží, dovozci již mají povinnost označit látky vzbuzující mimořádné obavy. Větší důraz by bylo možné klást na prosazování povinnosti výrobců a dovozců vyplývající z nařízení REACH, aby do své registrační dokumentace a do bezpečnostního listu podrobně popsali scénáře expozice týkající se fáze odpadu. Navíc by mohly být vyžadovány podrobnější informace, jako například popis různých scénářů konce životnosti pro recyklaci, přípravu k opětovnému použití nebo likvidaci. Spolu s tím by se měla prosazovat povinnost výrobců a dovozců výrobků informovat hospodářské provozovatele v dodavatelském řetězci o výskytu látek vzbuzujících mimořádné obavy ve zboží a stejně tak by měli identifikovat umístění látky ve výrobku.

5.7.

Je nezbytné v případě potřeby zlepšit a posílit určování dováženého zboží, které může obsahovat látky vzbuzující mimořádné obavy, a také požadavky na jeho sledování, aby bylo případně možné posílit zákaz i odpovídající mechanismy pro sledování během životního cyklu produktu.

5.8.

Výbor je znepokojen tím, že se může vyskytnout specifický problém týkající se úplné identifikace látek vzbuzujících mimořádné obavy v souvislosti s dohodami o volném obchodu a dohodami o hospodářském partnerství.

5.9.

Obecně vzato budou nezbytné další investice recyklačních podniků do uzpůsobených třídících zařízení a měla by se zvážit hospodářská a technická podpůrná opatření.

Odpady obsahující látky, které se již v nových výrobcích nesmí používat

5.10.

Omezující právní předpisy týkající se nebezpečných chemických látek jsou uplatňovány v členských státech od devatenáctého století a nové chemické látky podléhají důkladnému zkoumání rizik. Nepřetržitý proces posuzování rizik však znamená, že výrobky, které se v minulosti vyráběly v souladu s právními předpisy, obsahují látky vzbuzující mimořádné obavy, a ty, které se vyrábějí dnes, mohou obsahovat látky, které mohou být zakázány v budoucnu. Ve fázi zpracování odpadů a zpětného získávání to může mít za následek nebezpečné „staré látky“.

5.11.

Cílem je usnadnit recyklaci a zároveň zlepšit využívání druhotných surovin prostřednictvím podpory oběhu netoxických materiálů. Dále musíme při zvažování zavedení případných omezení týkajících se chemických látek a výjimek z těchto omezení věnovat větší pozornost jejich dopadu na budoucí recyklaci a opětovné použití.

5.12.

Komise tvrdí, že otázka „starých látek“ i nadále představuje překážku pro oběhové hospodářství, a proto by měla být vypracována zvláštní rozhodovací metodika na podporu rozhodování ohledně recyklovatelnosti odpadů obsahujících látky vzbuzující obavy. Tato činnost právě probíhá a měla by být dokončena do poloviny roku 2019. Současně je třeba vypracovat pokyny, jež zajistí v počátečních fázích přípravy návrhů na řízení rizik lepší řešení přítomnosti látek vzbuzujících mimořádné obavy ve zpětně získaných materiálech, a rovněž se zvažuje přijetí prováděcích právních předpisů, které by umožnily účinnou kontrolu využívání stávající výjimky z registrace podle nařízení REACH pro zpětně získané látky.

5.13.

Existence „starých látek“ nastoluje otázku, zda je možné skloubit myšlenku, že odpad je zdroj, který bychom měli recyklovat, se zajištěním toho, aby se odpad obsahující látky vzbuzující mimořádné obavy zpětně získával pouze v podobě materiálů, jež mohou být bezpečně používány. Mělo by být povoleno, aby recyklované materiály obsahovaly chemické látky, jejichž použití v primárních surovinách již není povoleno? Pokud ano, za jakých podmínek?

5.14.

Cílem recyklovaných materiálů je co nejvíce se výkonností a chemickým složením přiblížit srovnatelným primárním surovinám. Důležitou úlohu při zjišťování toho, zda je možné odstranit látky vzbuzující obavy, hrají hospodářské a technické faktory, které se velmi liší případ od případu. Možností politiky je požadovat, aby všechny primární a sekundární suroviny splňovaly stejná pravidla, nebo povolit pro sekundární suroviny specifické, časově omezené odchylky.

5.15.

EHSV tvrdí, že veškerá kritéria uplatňovaná v této souvislosti musí zabránit výskytu nebezpečných chemických látek ve zpětně získaných materiálech v koncentraci, která by překračovala úroveň povolenou pro původní materiály.

Nedostatečné sjednocení pravidel, jež stanovují, které odpady a chemické látky jsou nebezpečné

5.16.

Tato otázka úzce souvisí s připomínkami k harmonizaci, které uvádíme výše, a obě jsou pojmově složité. Jak bylo stanoveno výše, výroba a používání nebezpečných chemických látek a výrobků podléhají přísným pravidlům EU přijatým za účelem ochrany pracovníků, občanů a životního prostředí před újmou. Obdobně i nakládání s odpady se řídí pravidly EU, jež byly vytvořeny za účelem dosažení stejného výsledku. Z výzkumu však vyplynulo, že oba soubory pravidel nejsou plně sladěny (17).

5.17.

Je nezbytné docílit jednotnějšího přístupu v rámci pravidel pro klasifikaci chemických látek a odpadů. Jedná se například o přijetí pravidel podobných pravidlům směrnice o omezení používání nebezpečných látek (18) pro jiné specifické skupiny výrobků nebo toky materiálů (např. nábytek nebo textil), která by ukládala vhodné zpracování odpadu obsahujícího nebezpečné chemické látky před tím, než může být zpětně získán a použit v nových výrobcích. Komise se chystá zveřejnit pokyny ohledně klasifikace odpadů, jež mají napomoci zpracovatelům odpadů a příslušným orgánům v tom, aby zaujali jednotný přístup k charakteristice a klasifikaci odpadů. Rovněž budou provedeny další výměny osvědčených postupů v oblasti zkušebních metod. Na zúčastněné strany byl vznesen požadavek, aby zvážily, zda by měla být sladěna pravidla týkající se klasifikace nebezpečnosti, aby byly odpady považovány za nebezpečné podle stejných pravidel jako výrobky.

---

(1)  Stanovisko Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98).

(2)  Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství byl přijat Komisí dne 2. prosince 2015.

(3)  Definice nebezpečných odpadů lze nalézt v „Pokynech pro definici a klasifikaci nebezpečných odpadů“ z června 2015.

(4)  Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí č. 2/2016, s. 33–34.

(5)  Nařízení o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (ES) č. 1272/2008.

(6)  Nařízení (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH).

(7)  Nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách – viz http://ec.europa.eu/environment/chemicals/international_conventions/index_en.htm.

(8)  Směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků.

(9)  Směrnice 2011/65/EU o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.

(10)  Stanovisko Pracovní plán pro ekodesign na období 2016–2019 (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 97).

(11)  Stanovisko Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98).

(12)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.

(13)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

(14)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech.

(15)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů.

(16)  Statement by Commissioner Vella on the political agreement reached to modernise waste rules.

(17)  Například Udržení čistoty: jak ochránit oběhové hospodářství před nebezpečnými látkami. Evropský úřad pro životní prostředí.

(18)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství

[COM(2018) 28 final]

a k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístavních zařízeních pro příjem odpadu z lodí, kterou se zrušuje směrnice 2000/59/ES a mění směrnice 2009/16/ES a směrnice 2010/65/EU

[COM(2018) 33 final – 2018/0012 (COD)]

(2018/C 283/09)

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

Konzultace	Evropský parlament, 05/02/2018 Rada, 09/02/2018 Evropská komise, 12/02/2018
Právní základ	čl. 100 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí plenárního shromáždění	19. 9. 2017
Odpovědná specializovaná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	3. 5. 2018
Přijato na plenárním zasedání	23. 5. 2018
Plenární zasedání č.	535
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	193/00/01

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV, který od samého počátku podporuje politiku Komise v oblasti oběhového hospodářství, však připomíná, že tuto politiku je třeba provádět v úzké součinnosti se společenskými silami a s organizacemi občanské společnosti prostřednictvím prognostické činnosti (foresight) a za účasti vědeckých institucí a různých školicích středisek.

1.1.1

Současně se nemůžeme obejít bez účinných opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, bez podnětů v oblasti projektů a chování, bez společných, technicko-normativních standardů v oblasti kvality, bez lákavých a odměňujících systémů, mimo jiné i daňových a finančních, bez systémového a mezioborového přístupu a bez inteligentního a plného využívání digitálních aplikací.

1.2

Respektování a ochrana statků, které jsou součástí dynamické rovnováhy biosféry, nevyklíčí spontánně, ale jsou výsledkem citlivosti, která čerpá z kultury a z uvědomění, že to, co bylo stvořeno, nebylo stvořeno proto, aby to bylo zužitkováno a zničeno za účelem ekonomického prospěchu, ale proto, aby to bylo inteligentně využito, zlepšeno a zachováno „v rámci zrození univerzálního antropomorfismu“ (1).

1.3

Nové objevy, jako jsou polymery, usnadnily člověku práci a zvýšily jeho blahobyt, ale je třeba je po celý jejich životní cyklus spravovat, aby neměly negativní dopad na přírodní pochody.

1.3.1

Výbor považuje za důležité rozvíjet kulturu ekodesignu polymerových materiálů tak, aby bylo po jejich prvním použití umožněno následné použití druhotných polymerových surovin.

1.3.2

Je třeba provést kulturní revoluci v postojích a vzorcích výroby, distribuce a spotřeby, která by přeměnila odpady ve vzácné zdroje, aniž by byla přehlížena občanská společnost a školy všech typů a stupňů.

1.3.3

Podle EHSV je třeba – zejména v obalovém hospodářství, které je dnes velmi rozvinuté, – vypracovat z ekonomických a hygienických důvodů a se zapojením podniků, které mají zkušenosti s recyklačními postupy, strategii odvětví zaměřenou na opětovné využívání. Jedná se o harmonizaci a navržení dovedností na začátku i na konci procesu.

1.3.4

Vnitrostátní úřady pro normalizaci by měly v úzké spolupráci s evropskými a mezinárodními orgány zintenzivnit postupy uznávání druhotných surovin pomocí označení a prostřednictvím evropské harmonizace tak zvýšit bezpečnost spotřebitelů, pokud jde o nové produkty.

1.3.5

EHSV se domnívá, že důležitou úlohu musí sehrát výzkum a inovace, zejména JTI (společná technologická iniciativa) – Institutional Public-private partnerships under Horizon 2020 (institucionální partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci programu Horizont 2020), jejímž cílem je rozvoj bioproduktů (2) a další iniciativy týkající se udržitelného oběhového hospodářství v příštím, devátém rámcovém programu.

1.3.6

Je třeba upřednostnit uplatňování digitálního označování různých druhů plastů tak, aby je bylo možno identifikovat, třídit a případně likvidovat podle běžných metod. Především pak tyto druhotné suroviny nesmí obsahovat některé toxické látky, které se vyskytují v původních surovinách a které nejsou určeny pro potravinářské použití a pro výrobu dětských hraček.

1.4

EHSV se domnívá, že pomocí chemických analýz vycházejících z REACH je třeba zasáhnout a omezit znečištění mikroplasty, které představuje jednu z hlavních hrozeb pro životní prostředí a pro lidské zdraví.

1.5

EHSV rozhodně podporuje návrhy EK, jejichž cílem je vybavit přístavy zařízením na sběr odpadů a zavést povinnost řídit se postupy pro likvidaci odpadů pro ty, kdo zodpovídají za plavidla.

1.5.1

Podle EHSV by se taková politika měla uplatňovat i ve správě řek, neboť řekami proudí do moří značná část znečištění.

1.5.2

Do čištění vod od zbytků polymerů by se podle EHSV měla zapojit, kulturně nebo prostřednictvím financování ze strany členských států a/nebo Unie, sdružení rybářů a různé společenské síly a měly by podporovat také informační kampaně ohledně odpadů v řekách a mořích. Na základě vhodné přípravy by mohly mimo jiné zasahovat i do části řetězce v přístavech nebo na řekách v počátečních fázích recyklace, zejména při fyziologických přestávkách v rybolovu.

1.6

Zrod a rozvoj nových doplňkových činností, které vzešly z oběhového hospodářství, si tak podle EHSV žádá přezkum stávajících právních předpisů o odpadech, jež vychází ze směrnice 2008/98/ES a stanoví odpovědnost majitele odpadů, aniž by mnohdy vytvářel nástroje pro jejich opětovné využití.

1.7

EHSV se domnívá, že by se v oběhovém hospodářství, zejména u plastů, měl začít uplatňovat ekodesign (3), který se dosud využíval za účelem energetických úspor.

1.8

EHSV považuje za potřebné vhodné regionální dohody o znečištění moří a domnívá se, že by se měly rozšířit na politiky sousedství a dohody Euromed a dohody v regionu Baltského moře.

1.9

Měly by se podporovat a stimulovat dobrovolné odvětvové a meziodvětvové dohody průmyslových odvětví a územních orgánů veřejné správy a také by se měly podporovat certifikace podniků (EMAS, CSR) a „zelené lodě“ (4).

2.   Úvod

2.1

Plast, míněný jako obecné označení celé skupiny polymerů, je v naší ekonomice i v každodenním životě důležitým a všudypřítomným materiálem. Přispívá k podpoře udržitelného a konkurenceschopného růstu, k trvalé zaměstnanosti a k celé řadě technologických a projektových inovací.

2.2

K objevu plastu – z monomeru na polymer – došlo v polovině padesátých let díky dvěma vědcům jménem Natta a Ziegler. Německému chemikovi Karlu Zieglerovi se v roce 1953 podařilo získat z ropy jeden druh plastu – polyethylen, jehož molekula je polymer (5). Italský chemik Giulio Natta získal jiný polymer – polypropylen, patentovaný pod názvem Moplen. Tento objev výrazně přispěl ke krizi v těžebním průmyslu, který po celou historii zásoboval lidstvo materiály (6) na výrobu předmětů potřebných pro každodenní život i pro práci.

2.3

Plast je vyroben z ropy – ze dvou kilogramů ropy se v průměru vyrobí jeden kilogram plastu.

2.3.1

Z těchto nových materiálů (7) se vyrábí nejrůznější předměty: nepodléhají korozi, jsou lehké a nerozbitné. V roce 1973 byla vyrobena první PET lahev (8).

2.4

EHSV již dříve zdůraznil (9), že „přechod k evropskému oběhovému hospodářství může poskytnout pozitivní příležitosti ke splnění cílů strategie Evropa 2020“.

2.5

Výbor se totiž domnívá, že přechod k evropskému oběhovému hospodářství může poskytnout pozitivní příležitosti, pokud jde o systémovou konkurenceschopnost EU, „bude-li vycházet ze společné evropské strategické vize, do níž bude aktivně zapojen trh práce, vlády, zaměstnavatelé, zaměstnanci, spotřebitelé a zákonodárné a regulační orgány na všech úrovních“ (10).

2.6

EHSV připomíná zavedení (později staženého) balíčku z roku 2014 (11) a balíčku z prosince 2015, kdy byl přijat akční plán EU pro oběhové hospodářství, který stanovil, že plasty jsou klíčovou prioritou.

2.7

Podle EHSV je „změny chování nejlépe možné dosáhnout jasnými cenovými signály, tj. tak, že se spotřebitelům nabídnou vyhovující podmínky a konkurenční stanovování cen. Toho lze dosáhnout pomocí systémů rozšířené odpovědnosti výrobců nebo ekologického zdanění.“ (12)

2.8

Evropský průmysl plastů čítal v roce 2016 přibližně 62 tisíc podniků a 1,5 milionu zaměstnanců a dosáhl obratu přibližně 350 miliard eur a produkce 60 milionů tun (13).

2.9

Dnes jsou plasty přítomny ve všech aspektech každodenního života – od dopravy po stavebnictví, od telekomunikací po běžné spotřební zboží, od potravin po zdravotnictví.

2.10

Malé a střední podniky, tedy přibližně 80 % podniků v odvětví plastů v EU, mají méně než 20 zaměstnanců a střední/velké podniky představují přibližně 20 % (14).

2.11

Obyvatelé Evropy vyprodukují každoročně 25 milionů tzv. plastového odpadu. Jen necelých 30 % se recykluje (15).

2.12

Podle nedávné studie provedené v evropském měřítku (poznámka po čarou č. 15) by nahrazení plastů jinými materiály v oblastech jejich hlavního použití znamenalo čtyřikrát větší hmotnost obalů ve srovnání s plasty, zvýšení objemu vyprodukovaného odpadu o 60 % a zvýšení roční spotřeby energie o 57 % po celý životní cyklus.

2.12.1

Na druhou stranu 95 % hodnoty obalů se ztrácí po jediném použití. Ze 78 milionů tun uvedených na spotřební trh se 72 % znovu nepoužije. Celkem 40 % z nich jde na skládky a 32 % zůstane mimo oficiální sběr odpadu.

2.13

Z toho vyplývá nutnost rozvíjet ekodesign plastů, aby byly lépe recyklovatelné, a zvyšovat tedy poptávku různých průmyslových odvětví a distribučních kruhů, evropských spotřebitelů a občanů po recyklovaných plastech.

2.13.1

Je důležité posílit dialog s recyklačním průmyslem s cílem porozumět výrobním postupům, potřebám a technologiím.

2.14

Recyklovaný plast musí projít příslušným přepracováním a modernizací (up-grading) prostřednictvím normalizace a certifikace pomocí označení.

2.15

V oběhovém hospodářství musí být plast považován za vzácné společné hmotné dědictví, neboť je nezbytný pro udržitelný a konkurenceschopný hospodářský rozvoj sloužící občanům, zdraví a životnímu prostředí, a to za podmínky, že předměty, jejichž součástí tato surovina je, již nebudou považovány za „odpady k likvidaci“, ale za „předměty k opětovnému využití“.

3.   Moře a plasty

3.1

Celkem 70 % povrchu planety tvoří moře a oceány a mořská voda představuje 97 % jejích vodních zdrojů. Oceány jsou naším nejvýznamnějším spojencem v boji proti změně klimatu a byly zahrnuty do Pařížské dohody prostřednictvím zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) věnované oceánům.

3.2

Odpady v mořích, především plasty a mikroplasty, představují další závažnou hrozbu pro oceány a v celém světě tak budí obavy týkající se všech světových oceánů. Každoročně jsou do oceánů na celém světě vyhozeny miliony a miliony tun odpadů způsobujících ekologické, ekonomické, estetické a zdravotní problémy. Odpady v moři mohou způsobovat vážné hospodářské škody, například ztráty pro pobřežní komunity, omezení cestovního ruchu či komplikace pro námořní dopravu a rybolov.

3.3

Potenciální celkové náklady na čistotu pobřeží a pláží v celé EU se odhadují přibližně na 630 milionů eur ročně.

3.4

Odpady v mořích představují z důvodu akumulace a šíření děsivou hrozbu pro dobrý stav oceánů na celém světě, zejména proto, že jejich objem rychle narůstá. Z tohoto hlediska jsou nezbytná vyvážená a účinná opatření v rámci oběhového hospodářství na mezinárodní a evropské úrovni s cílem snížit objem odpadů v mořích EU o 30 % do roku 2025 a o 50 % do roku 2030.

3.4.1

Pro dosažení těchto cílů je především třeba změnit stávající právní předpisy, které připisují vlastnictví odpadů těm, kdo je sbírají, což k jejich sběru rozhodně nevybízí.

3.4.2

Bylo by potřeba zabývat se vhodnými pobídkami pro ty, kdo mohou spolupracovat na čistotě moří a řek, tedy především rybáře, a to mj. prostřednictvím odpovídajícího využívání Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF).

3.5

Dne 18. prosince 2017 přijala Rada závěry týkající se ekologických inovací a mimo jiné zdůraznila „nutnost soudržnosti mezi politikami podporujícími inovace a jinými politikami, zejména se zaměřením na ochranu lidského zdraví, životního prostředí a přechodu k oběhovému hospodářství“ (16).

3.6

EP pak přijal k této problematice různé dokumenty: od usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství přes usnesení přijatá v únoru 2017 k „balíčku o odpadech“ až po usnesení ze dne 18. prosince 2017 o „mezinárodní správě oceánů“.

3.7

Kroky za čistotu Středozemního moře by mohly najít styčné body s programem Prima (partnerství veřejného a soukromého sektoru), který stanoví kroky v oblasti ekologie spolu s cíli v oblasti životního prostředí (17).

4.   Návrhy Komise

4.1

Strategie, kterou navrhuje EK, má chránit životní prostředí před znečištěním plasty a zároveň podporovat růst a inovace a usilovat tak o přeměnu ekonomického problému představovaného lineárním modelem výroba-distribuce-spotřeba-chování na model oběhový, který by byl soběstačný díky účinnému využívání zdrojů a dospěl by k tomu, že by „odpady“ považoval za „prostředky určené k přetvoření“.

4.2

Opětovné použití, recyklace a využití odpadů by se staly klíčovými pojmy, kolem nichž by vyrostl nový model podporující nový design, udržitelnost, inovace a konkurenceschopnost na celém vnitřním i mezinárodním trhu.

Tato strategie stanoví 40 kroků, 15 doporučení pro vnitrostátní a regionální orgány a 8 doporučení pro průmysl.

4.3

Návrh směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu zavádí nová pravidla pro boj proti znečišťování moří odpady ze zdrojů na moři a opatření, která zajistí, aby odpad vznikající na lodích nebo nahromaděný na moři nebyl vypouštěn do moře, ale vrácen na pevninu a tam odpovídajícím způsobem zpracován. Patří sem rovněž opatření ke snížení administrativní zátěže pro přístavy, lodě a příslušné orgány.

5.   Obecné připomínky a doporučení

5.1

Výbor je toho názoru, že se úspěšná strategie v oblasti plastů nemůže obejít bez platných opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, bez podnětů v oblasti projektů a chování, bez společných technicko-normativních standardů v oblasti kvality, bez lákavých systémů odměn, mimo jiné i daňových a finančních, bez systémového a mezioborového přístupu, bez inteligentního a plného využívání digitálních aplikací a bez rozšířených a participativních prognostických činností, jejichž cílem je dodat tomuto procesu skutečnou evropskou kulturu oběhového hospodářství plastů na základě analýzy celého životního cyklu produktů.

5.2

Znečištění mikroplasty je jednou z největších hrozeb pro životní prostředí a pro lidské zdraví. Tyto látky se často používají v čisticích prostředcích, v kosmetice, v nábytku a v lacích. EHSV je toho názoru, že tomuto znečištění je třeba čelit přímo u zdroje, a to pomocí kroků na úrovni EU v rámci REACH.

5.3

40 % plastů v EU je pouze na jedno použití a představuje největší příčinu znečištění. Jejich spotřeba se výrazně snižuje, když se stanoví byť jen minimální cena za jednu plastovou tašku. EHSV doporučuje rozšířit toto opatření na všechny druhy plastů na jedno použití.

5.4

Za prvořadé považuje EHSV digitální označování různých druhů plastu pro účely identifikace, výběru a případného vyloučení škodlivých prvků. V plastech se často nachází toxické látky, které jsou zakázané v materiálech přicházejících do styku s potravinami a v hračkách. Při recyklaci plastů by se tyto látky mohly dostat do nových produktů. Proto je třeba zajistit a certifikátem zaručit, že „druhotné plasty“ žádné toxické látky neobsahují.

5.5

Pokud jde o množství a povolení, vnitrostátní právní předpisy se navzájem liší. Bylo by vhodné v zájmu spotřebitelů zajistit přísnější jednotné harmonizované právní předpisy.

5.6

EHSV je toho názoru, že by bylo třeba podpořit kroky, které by měly zajistit prioritu pro: — společné detekční metody, — digitalizaci produktů, procesů a jednotlivých složek pro digitální označování různých druhů, — špičkové infrastruktury sběru a třídění vybavené optickým čtecím zařízením, — normy a certifikáty jednotlivých produktů, procesů a zařízení, — profesionalizaci a monitorování recyklace, — systémy odměn pro rozšířenou odpovědnost výrobce a spotřebitele, — obchodní konkurenceschopnost skutečného evropského trhu s kvalitními druhotnými plasty na podporu zelených veřejných zakázek.

5.7

Sběr tříděného odpadu a především recyklace PET (18) mohou EU přinést ekonomické výhody spojené s novými výrobními činnostmi a pracovními místy.

5.8

Doposud se dávala přednost organické recyklaci pomocí kompostování (19), zahrnutí na skládce a získávání energie při spalování (20), zejména v hutnictví železa a ve výrobě cementu, s využitím odpovídajících filtrů plynných spalin.

5.9

Je stále důležitější recyklovat plast na nové předměty, buď stejného typu (lahev/lahev), nebo různého typu (plast/textilie). To však znamená celou řadu pobídek pro spotřebitele (21) a snadnou identifikaci pomocí digitálních čtecích zařízení v místech, kde se sběr provádí.

5.10

Recyklovaný PET lze použít jako vlákno pro výrobu letních a zimních textilií, pracovních kombinéz, vojenských uniforem, výztuží do pneumatik, holí, dopravníkových pásů, obalových fólií či tištěných výrobků.

5.11

Pokud jsou postupy provedeny správně a jsou certifikovány (22), zůstane PET při řádné technicko-normativní standardizaci a certifikaci, a to i po recyklaci, chemicky inertní a je tedy vhodný pro použití, které je bezpečné z hlediska kontaktu s potravinami (23).

5.12

Pokud jde o odpad v moři, EHSV podporuje koordinaci směrnice s Mezinárodní úmluvou o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL) a domnívá se, že téma odpadů z rybářských a z rekreačních lodí může přinést řešení problému znečištění moří pod podmínkou, že se zavedou vhodné výjimky pro malá plavidla a pro přístavy s omezeným provozem.

5.13

Do organizace sběru odpadů v moři by bylo vhodné zapojit prostřednictvím využití rybářského fondu (ENRF) organizace rybářů, kteří by po absolvování příslušné odborné přípravy mohli své ne vždy jisté příjmy z rybolovu doplnit úkoly v oblasti sběru odpadů a v recyklačním řetězci.

5.14

Totéž může platit pro čistotu řek, kdy se využijí pracovní družstva a změní stávající právní předpis (24).

5.15

EHSV vnímá jako prioritu rozvoj regionálních dohod o znečištění moří, zejména v přímořských a říčních oblastech.

6.   Konkrétní připomínky

6.1

Od PET k přízi. Recyklace PET představuje inovativní mechanický/chemický postup, který nezpůsobuje znečištění, zachovává čistotu vlákna, snižuje spotřebu vody a energie a přibližně o 30 % snižuje emise CO2.

6.1.1

Jako první se – díky sběru tříděného odpadu – zpětně získá surovina. Po rozemletí, promytí, rozdrcení, protlačení, vysušení a granulaci se PET zpracuje na nový polymer, a to postupem, který nezpůsobuje znečištění a využívá především změny teploty. Získaný roztavený polymer se nakonec dostává do výtlačného lisu. Celá škála recyklovaných syntetických vláken, tedy polyesteru vysoké kvality s vynikajícími vlastnostmi, je poté nařezána na potřebnou délku.

6.2

Přeměna PET (25) (polyethylentereftalátu) na textilii představuje inovaci, respektování životního prostředí a kvalitu, a to od technického zpracování až po design.

6.2.1

Technické údaje (26): — Z 2 kg ropy (C9H18) se vyrobí 1 kg PET (C10H8O4)n. — 1 lahev o objemu 1,5 litru má hmotnost 38 gramů. — 1 lahev o objemu 0,5 litru má hmotnost 25 gramů. — Pro výrobu jedné flísové mikiny (330 gr/m2) je potřeba přibližně 27 lahví o objemu 1,5 litru. — 27 lahví činí 1 026 gramů PET, což odpovídá přibližně 2 052 gramům ropy. — Snížení emisí CO2 na 2 052 gramů ropy (24,2136 kWh) (27) představuje 6,39239 kg/CO2 .

6.2.2

Další příklad: 53 900 plastových lahví o objemu 1,5 litru může být po recyklaci přeměněno na kvalitní polyester, kterého je potřeba pro zhotovení 7 000 batohů, to vše s úsporou 3,34 t CO2 (28).

7.   Otevřené otázky

7.1

Závazky jednotlivých států: — výchova ke sběru tříděného odpadu (včetně plastů!) již od základní školy, a to především v rodině; — vytvoření družstev/sdružení, která by sbírala plasty ve spolupráci s obcemi a s podniky, a odevzdávala je střediskům pro zpracování a pro certifikaci „druhotného plastu“; — přizpůsobení aktuálně platných předpisů o odpadech potřebám souvisejícím se sběrem plastů.

7.2

EHSV podporuje dialog zúčastněných stran za účelem zřízení fondu pro investice do technologií pro recyklaci plastů a pro vytvoření evropského trhu s kvalitními druhotnými plasty.

7.3

Prostřednictvím programu Horizont 2020 – a nového 9. rámcového programu a také s využitím výzkumů bakterií (29) – podpora JTI (společné technologické iniciativy) – Institutional Public-private partnerships (jedna ze sedmi JTI) Bio-based Industries.

---

(1)  Benedetto Croce; v historii všeho, co má lidskou podobu, ve vesmíru.

(2)  Iniciativa v oblasti průmyslu založeného na biotechnologiích (BBI) je partnerstvím veřejného a soukromého sektoru mezi Komisí a Konsorciem průmyslu založeného na biotechnologiích (BIC). Toto konsorcium v současnosti sdružuje více než 60 velkých a malých podniků, klastrů a organizací v oblasti technologií, průmyslu, zemědělství a lesnictví, jež se všechny zavázaly investovat do společného výzkumu, vývoje a demonstrací v oblasti biotechnologií v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. V období 2014–2020 se počítá s investicemi ve výši 3,8 miliardy eur do ekologických inovací (Horizont 2020): 1 miliarda z fondů EU a 2,8 miliard ze soukromých zdrojů.

(3)  Směrnice 2005/32/EU a její následné změny.

(4)  Viz COM(2008) 33, čl. 8 odst. 5.

(5)  Ziegler objevil, společně s Giuliem Nattou, stereospecifickou syntézu polypropylenu za použití katalyzátorů s obsahem titanu. Tyto druhy katalyzátorů se obecně nazývají Zieglerovy-Nattovy katalyzátory. V roce 1963 získali Nobelovu cenu za chemii.

(6)  Zinek, sfalerit, kalamín (zinkit), baryt, bakelit.

(7)  PE (polyethylen); PP (polypropylen); PS (polystyren); PET (polyethylentereftalát); PVC (polyvinylchlorid).

(8)  Patentoval ji americký inženýr N. Convers Wyrth.

(9)  Stanovisko EHSV (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 91).

(10)  Stanovisko EHSV (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 91).

(11)  Viz SWD(2014) 208 a SWD(2015) 259 final.

(12)  Stanovisko EHSV (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 91).

(13)  Viz zpráva o klíčové úloze odvětví plastů pro obnovu průmyslu v Itálii a v Evropě 2017 (L'eccellenza della filiera della plastica per il rilancio industriale dell'ITALIA e dell'EUROPA 2017) – https://www.ambrosetti.eu/wp-content/uploads/parte-2.pdf.

(14)  Ambrosetti, Klíčová role odvětví plastů v EU 2015.

(15)  EK, tisková zpráva ze dne 16/01/2018.

(16)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-15811-2017-INIT/cs/pdf – závěry Rady, Ekologické inovace: umožnění přechodu k oběhovému hospodářství, 18. prosince 2017.

(17)  COM(2016) 662 final a stanovisko EHSV (Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 80).

(18)  PET: polyethylentereftalát, složení: (C10H8O4)n. Pochází ze surové ropy (C9H18). Je to termoplastická pryskyřice vhodná pro kontakt s potravinami.

(19)  Kompost je to, co zůstane po procesu rozkladu a humifikace na zbytky organických látek.

(20)  CDR, pevné palivo z odpadů. Při spalování dochází v plastu k porušení vazeb mezi atomy H a C a k výdeji velkého množství tepla.

(21)  Např. povinná záloha v Německu, povinnost prodejců vracet prázdné lahve (Švýcarsko) atd.

(22)  Zabránit produkci acetaldehydu při optimalizaci teploty fúze, doby setrvání. Vyloučit dekontaminaci.

(23)  V některých státech nemohou obaly určené pro potraviny ze zákona obsahovat více než 50 % druhotných plastů. A nesmí přijít do styku s jídlem, takže recyklovaný plast je v části, která je ve styku s potravinou, doplněn primárním plastem.

(24)  Do oceánů se z řek v současné době každoročně dostává odhadem 1,15 až 2,41 milionu tun odpadových plastů, přičemž více než 74 % tohoto objemu tam proudí v období od května do října. 67 % tun z celkového objemu odpadových plastů přichází do oceánů z dvaceti nejvíce znečišťujících řek světa, z nichž se většina nachází v Asii.

(25)  Polyestery se vyrábí z PET a jsou k dispozici jako vločky, jako hladké nebo objemné vlákno nebo jako mikrovlákno.

(26)  Zdroj Pielleitalia S.r.l Grassobbio Bergamo.

(27)  Zdroj JRC Ispra: Koeficient konverze surové ropy:

—	11,8 MWh/t

—	0,264 tCO2/MWh.

(28)  Viz poznámka pod čarou. č. 28 – JRC Ispra.

(29)  Kyoto Institute of Technology a Keio University izolovaly ve spolupráci s dalšími japonskými výzkumnými ústavy druh bakterie (Ideonella sakaiensis), který je schopný „požírat“ plasty, jež prostřednictvím chemické reakce pouhých dvou enzymů využívá jako zdroj obživy a růstu. Viz http://science.sciencemag.org/content/351/6278/1196 – Yoshida & Others. Biolog a profesor na univerzitě Portsmouth John McGeehan a jeho kolegové náhodou vytvořili vysoce výkonnou formu enzymu požírajícího plasty – viz věstník Proceedings of the National Academy of Sciences 2018.