Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2018/C 259/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 249, 16.7.2018

Dřívější publikace

Úř. věst. C 240, 9.7.2018

Úř. věst. C 231, 2.7.2018

Úř. věst. C 221, 25.6.2018

Úř. věst. C 211, 18.6.2018

Úř. věst. C 200, 11.6.2018

Úř. věst. C 190, 4.6.2018

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. května 2018 – Kenzo Tsujimoto v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Kenzo

(Spojené věci C-85/16 P a C-86/16 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Evropské unie - Přihlášky slovní ochranné známky KENZO ESTATE - Starší slovní ochranná známka Evropské unie KENZO - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 8 odst. 5 - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Dobré jméno - Řádný důvod“)

(2018/C 259/02)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Kenzo Tsujimoto (zástupci: A. Wenninger-Lenz, M. Ring a W. von der Osten-Sacken, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec), Kenzo (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzeretti, F. Rossi a N. Parrotta, avvocati)

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky se zamítají.

2)	Kenzu Tsujimotovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 335, 12.9.2016.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio – Itálie) – Confederazione Generale Italiana dei Trasporti e della Logistica (Confetra) (C-259/16), Associazione Nazionale Imprese Trasporti Automobilistici (C-259/16), Fercam SpA(C-259/16), Associazione non Riconosciuta Alsea (C-259/16), Associazione Fedit (C-259/16), Carioni Spedizioni Internazionali Srl (C-259/16), Federazione Nazionale delle Imprese di Spedizioni Internazionali – Fedespedi (C-259/16), Tnt Global Express SpA (C-259/16), Associazione Italiana dei Corrieri Aerei Internazionali (AICAI) (C-260/16), DHL Express (Italy) Srl (C-260/16), Federal Express Europe Inc. (C-260/16), United Parcel Service Italia Ups Srl (C-260/16) v. Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni, Ministero dello Sviluppo Economico

(Spojené věci C-259/16 a C-260/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Poštovní služby v Evropské unii - Směrnice 97/67/ES - Články 2, 7 a 9 - Směrnice 2008/6/ES - Pojem ‚poskytovatel poštovních služeb‘ - Podniky silniční dopravy, nákladní dopravy a expresní doručovací služby, které poskytují služby spočívající ve výběru, třídění, přepravě a distribuci poštovních zásilek - Oprávnění vyžadované pro poskytování poštovních služeb - Příspěvek na náklady všeobecné služby“)

(2018/C 259/03)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: Confederazione Generale Italiana dei Trasporti e della Logistica (Confetra) (C-259/16), Associazione Nazionale Imprese Trasporti Automobilistici (C-259/16), Fercam SpA(C-259/16), Associazione non Riconosciuta Alsea (C-259/16), Associazione Fedit (C-259/16), Carioni Spedizioni Internazionali Srl (C-259/16), Federazione Nazionale delle Imprese di Spedizioni Internazionali – Fedespedi (C-259/16), Tnt Global Express SpA (C-259/16), Associazione Italiana dei Corrieri Aerei Internazionali (AICAI) (C-260/16), DHL Express (Italy) Srl (C-260/16), Federal Express Europe Inc. (C-260/16), United Parcel Service Italia Ups Srl (C-260/16)

Žalovaní: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni, Ministero dello Sviluppo Economico

Za přítomnosti: Poste Italiane SpA (C-260/16)

Výrok

1)

Článek 2 body 1, 1a a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které podniky silniční dopravy, nákladní dopravy nebo služeb expresních zásilek, které poskytují služby spočívající ve výběru, třídění, přepravě a dodávání poštovních zásilek, s výjimkou případů, kdy je jejich činnost omezena na přepravu poštovních zásilek, představují poskytovatele poštovních služeb ve smyslu čl. 2 bod 1a této směrnice.

2)

Článek 2 bod 19 a čl. 9 odst. 1 směrnice 97/67 ve znění směrnice 2008/6 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která ukládá každému podniku silniční dopravy, nákladní dopravy a služeb expresních zásilek povinnost získat všeobecné oprávnění pro poskytování poštovních služeb, a to za předpokladu, že tato úprava je odůvodněna jedním ze základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 této směrnice a je v souladu se zásadou proporcionality v tom smyslu, že je způsobilá k zajištění sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, což musí ověřit předkládající soud.

3)

Článek 7 odst. 4 a čl. 9 odst. 2 směrnice 97/67 ve znění směrnice 2008/6 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která ukládá držiteli všeobecného oprávnění pro poskytování poštovních služeb povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu kompenzujícího povinnosti všeobecných služeb, pokud tyto služby mohou být z hlediska uživatele považovány za služby spadající do oblasti všeobecných služeb vzhledem k tomu, že vykazují dostatečný stupeň zaměnitelnosti se všeobecnými službami.

---

(1)  Úř. věst. C 343, 19.6.2016.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 30. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Novara – Itálie) – Bruno Dell'Acqua v. Eurocom Srl, Regione Lombardia

(Věc C-370/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Výsady a imunity Evropské unie - Protokol č. 7 - Článek 1 - Otázka nezbytnosti předchozího zmocnění Soudním dvorem - Strukturální fondy - Finanční pomoc Evropské unie - Exekuční řízení vedené proti vnitrostátnímu orgánu ohledně částek spadajících do této finanční pomoci“)

(2018/C 259/04)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Novara

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bruno Dell'Acqua

Žalovaní: Eurocom Srl, Regione Lombardia

Za přítomnosti: Renato Quattrocchi, Antonella Pozzoli, Loris Lucini, Diego Chierici, Nicoletta Malaraggia, Elio Zonca, Sonia Fusi, Danilo Cattaneo, Alberto Terraneo, Luigi Luzzi

Výrok

Článek 1 poslední věta protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že předchozí zmocnění Soudního dvora není nezbytné, pokud třetí strana zahájí exekuční řízení na pohledávku u subjektu spadajícího do některého členského státu, který má odpovídající dluh vůči dlužníkovi třetí strany, který je příjemcem finančních prostředků poskytnutých pro účely provádění projektů spolufinancovaných z Evropského sociálního fondu.

---

(1)  Úř. věst. C 383, 17.10.2016.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Rheinland-Pfalz – Německo) – Hornbach-Baumarkt-AG v. Finanzamt Landau

(Věc C-382/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Svoboda usazování - Daň z příjmu právnických osob - Právní úprava členského státu - Určení zdanitelného příjmu společností - Výhoda poskytnutá bezúplatně společností-rezidentem ve prospěch společnosti-nerezidenta, s níž je ve vztahu závislosti - Oprava zdanitelných příjmů společnosti-rezidenta - Neexistence opravy zdanitelných příjmů v případě totožné výhody poskytnuté společností-rezidentem ve prospěch společnosti-nerezidenta, s níž je v takovém vztahu - Omezení svobody usazování - Odůvodnění“)

(2018/C 259/05)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Rheinland-Pfalz

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hornbach-Baumarkt-AG

Žalovaný: Finanzamt Landau

Výrok

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že článek 43 ES (nyní článek 49 SFEU) ve spojení s článkem 48 ES (nyní článek 54 SFEU) musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž je nutno příjmy společnosti usazené v jednom členském státě, která poskytla společnosti usazené v jiném členském státě, s níž je ve vztahu závislosti, výhodné podmínky, které se odchylují od podmínek, na nichž by se ve stejné či podobné situaci dohodly na sobě nezávislé třetí osoby, vypočítat tak, jako by jich bylo dosaženo, kdyby se uplatnily podmínky dohodnuté těmito třetími osobami, a musejí být předmětem opravy, třebaže taková oprava zdanitelných příjmů se neprovede v případě, že tyto výhody byly poskytnuty společností-rezidentem jiné společností-rezidentovi, s níž je ve vztahu závislosti. Vnitrostátnímu soudu nicméně přísluší ověřit, zda právní úprava dotčená v původním řízení umožňuje daňovému poplatníku rezidentovi prokázat, že podmínky byly dohodnuty z obchodních důvodů vyplývajících z jeho postavení společníka společnosti-nerezidenta.

---

(1)  Úř. věst. C 343, 19.9.2016.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel – Belgie) – Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen, VZW a další v. Vlaams Gewest

(Věc C-426/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana dobrých životních podmínek zvířat při usmrcování - Zvláštní metody pro porážku předepsané náboženskými obřady - Muslimský svátek oběti - Nařízení (ES) č. 1099/2009 - Článek 2 písm. k) - Článek 4 odst. 4 - Povinnost provádět rituální porážku na jatkách splňujících požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 853/2004 - Platnost - Listina základních práv Evropské unie - Článek 10 - Svoboda náboženského vyznání - Článek 13 SFEU - Respektování vnitrostátních zvyklostí týkajících se náboženských obřadů“)

(2018/C 259/06)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobci: Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen, VZW, Unie van Moskeeën en Islamitische Verenigingen van Limburg, VZW, Unie van Moskeeën en Islamitische Verenigingen Oost-Vlaanderen, VZW, Unie der Moskeeën en Islamitische Verenigingen van West-Vlaanderen, VZW, Unie der Moskeeën en Islamitische Verenigingen van Vlaams-Brabant, VZW, Association Internationale Diyanet de Belgique, IVZW, lslamitische Federatie van België, VZW, Rassemblement des Musulmans de Belgique, VZW, Erkan Konak, Chaibi El Hassan

Žalovaný: Vlaams Gewest

Za přítomnosti: Global Action in the Interest of Animals (GAIA) VZW

Výrok

Přezkum předběžné otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 2 písm. k) nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování ve světle práva na svobodu náboženského vyznání z hlediska článku 10 Listiny základních práv a svobod Evropské unie a z hlediska článku 13 SFEU.

---

(1)  Úř. věst. C 383, 17.10.2016.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Törvényszék – Maďarsko) – Zsolt Sziber v. ERSTE Bank Hungary Zrt

(Věc C-483/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Směrnice 93/13/EHS - Článek 7 odst. 1 - Smlouvy o úvěru vedené v cizí měně - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví zvláštní procesní požadavky pro napadení zneužívajícího charakteru - Zásada rovnocennosti - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47 - Právo na účinnou soudní ochranu“)

(2018/C 259/07)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobce: Zsolt Sziber

Žalovaná: ERSTE Bank Hungary Zrt

Za přítomnosti: Mónika Szeder

Výrok

1)

Článek 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví takové zvláštní procesní požadavky, jako jsou procesní požadavky, o něž se jedná ve věci v původním řízení a jež jsou kladeny na žaloby spotřebitelů, kteří uzavřeli smlouvy o úvěru vyjádřené v cizí měně, jež obsahují ujednání týkající se rozpětí směnného kurzu, který má být použit na poskytnutí úvěru, a směnného kurzu, který má být použit na jeho splácení, nebo ujednání týkající se možnosti jednostranné změny, které poskytovateli úvěru umožňuje zvýšit úroky, poplatky a náklady, pokud určení zneužívající povahy ujednání obsažených v takové smlouvě umožňuje obnovit právní a faktickou situaci, ve které by se spotřebitel nacházel, kdyby tato zneužívající ujednání nebyla sjednána.

2)	Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že se použije i na situace bez přeshraničního prvku.

---

(1)  Úř. věst. C 419, 14.11.2016.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Apelacyjny w Gdańsku – Polsko) – Stefan Czerwiński v. Zakład Ubezpieczeń Społecznych Oddział w Gdańsku

(Věc C-517/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Koordinace systémů sociálního zabezpečení - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Věcná oblast působnosti - Článek 3 - Prohlášení členských států podle článku 9 - Překlenovací důchod - Kvalifikace - Systémy zákonných předdůchodových dávek - Vyloučení pravidla o sčítání dob podle článku 66“)

(2018/C 259/08)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Apelacyjny w Gdańsku

Účastníci původního řízení

Žalobce: Stefan Czerwiński

Žalovaný: Zakład Ubezpieczeń Społecznych Oddział w Gdańsku

Výrok

1)

Kvalifikace určité dávky sociálního zabezpečení jako dávky spadající do jedné z oblastí sociálního zabezpečení uvedených v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, kterou provedl příslušný vnitrostátní orgán v prohlášení učiněném členským státem podle čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení, není konečná. Kvalifikaci určité dávky sociálního zabezpečení může provést dotčený vnitrostátní soud autonomně a s ohledem na základní znaky dotčené dávky sociálního zabezpečení s tím, že se v případě potřeby obrátí na Soudní dvůr s předběžnou otázkou.

2)	Taková dávka, jako je dávka dotčená ve věci v původním řízení, musí být považována za „dávku ve stáří“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 883/2004.

---

(1)  Úř. věst. C 22, 23.1.2017.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 31. května 2018 – Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-526/16) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2011/92/EU - Posouzení vlivů na životní prostředí v případě vrtů prováděných za účelem vyhledávání a průzkumu břidlicového plynu - Hlubinný vrt - Výběrová kritéria - Určení prahových hodnot“)

(2018/C 259/09)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Owsiany-Hornung, D. Milanowska a C. Zadra, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, D. Krawczyk, M. Orion Jędrysek, H. Schwarz a K. Majcher, zmocněnci)

Výrok

1)

Polská republika tím, že z řízení, jehož cílem bylo určit, zda je nezbytné provést posouzení vlivů na životní prostředí, vyloučila záměry spočívající ve vyhledávání nebo průzkumu ložisek břidlicového plynu pomocí vrtů s hloubkou do 5 000 m, s výjimkou vrtů s hloubkou od 1 000 m v oblastech zásob vody a ochrany vnitrozemských vod, jakož i v zónách, na které se vztahují režimy ochrany přírody v podobě národních parků, přírodních rezervací, krajinných oblastí a oblastí „Natura 2000“, a ve vnějších chráněných zónách těchto oblastí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 a 3 ve spojení s přílohami II a III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

2)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 14, 16.1.2017.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta domstolen – Švédsko) – Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag v. Dödsboet efter Ingvar Mattsson a Jan-Erik Strobel a další v. Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag

(Věc C-542/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2002/92/ES - Působnost - Pojem ‚zprostředkování pojištění‘ - Směrnice 2004/39/ES - Působnost - Pojem ‚investiční poradenství‘ - Poradenství poskytnuté v rámci zprostředkování pojištění a týkající se investování kapitálu v rámci kapitálového životního pojištění - Kvalifikace činnosti zprostředkovatele pojištění, pokud jeho úmyslem nebylo uzavření skutečné pojistné smlouvy“)

(2018/C 259/10)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta domstolen

Účastníci původního řízení

Žalobci: Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag, Jan-Erik Strobel, Mona Strobel, Margareta Nilsson, Per Nilsson, Kent Danås, Dödsboet efter Tommy Jönsson, Stefan Pramryd, Stefan Ingemansson, Lars Persson, Magnus Persson, Anne-Charlotte Wickström, Peter Nilsson, Ingela Landau, Thomas Landau, Britt-Inger Ruth Romare, Gertrud Andersson, Eva Andersson, Rolf Andersson, Lisa Bergström, Bo Sörensson, Christina Sörensson, Kaj Wirenkook, Lena Bergquist Johansson, Agneta Danås, Hans Eriksson, Christina Forsberg, Christina Danielsson, Per-Olof Danielsson, Ann-Christin Jönsson, Åke Jönsson, Stefan Lindgren, Daniel Röme, Ulla Nilsson a Dödsboet efter Leif Göran Erik Nilsson

Žalovaní: Dödsboet efter Ingvar Mattsson a Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag

Výrok

1)

Článek 2 bod 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „zprostředkování pojištění“ spadají i přípravné práce pro uzavření pojistné smlouvy, a to i v případě, kdy dotyčný zprostředkovatel pojištění nemá v úmyslu pojistnou smlouvu skutečně uzavřít.

2)

Finanční poradenství týkající se investování kapitálu poskytnuté v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění spadá do působnosti směrnice 2002/92, a nikoliv do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS.

---

(1)  Úř. věst. C 14, 16.1.2017.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sø- og Handelsretten – Dásnko) – Ernst & Young P/S v. Konkurrencerådet

(Věc C-633/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Kontrola spojování podniků - Nařízení (ES) č. 139/2004 - Článek 7 odst. 1 - Uskutečnění spojení před oznámením Evropské komisi a prohlášením slučitelnosti se společným trhem - Zákaz - Rozsah - Pojem ‚spojování podniků‘ - Ukončení dohody o spolupráci s třetí stranou jedním z podniků účastnících se spojení“)

(2018/C 259/11)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Sø- og Handelsretten

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ernst & Young P/S

Žalovaná: Konkurrencerådet

Výrok

Článek 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování) musí být vykládán v tom smyslu, že spojení podniků je uskutečněno pouze operací, která zcela či zčásti, fakticky či právně přispívá ke změně kontroly cílového podniku. Vypovězení dohody o spolupráci za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, jejichž ověření přísluší předkládajícímu soudu, nelze považovat za vedoucí k uskutečnění spojení, a to nezávisle na otázce, zda má toto vypovězení účinky na trhu.

---

(1)  Úř. věst. C 46, 13.2.2017.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal administratif de Lille – Francie) – Adil Hassan v. Préfet du Pas-de-Calais

(Věc C-647/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (EU) č. 604/2013 - Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států státním příslušníkem třetí země - Řízení týkající se převzetí a přijetí zpět - Článek 26 odst. 1 - Přijetí a oznámení rozhodnutí o přemístění před souhlasem dožádaného členského státu s žádostí o přijetí zpět“)

(2018/C 259/12)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal administratif de Lille

Účastníci původního řízení

Žalobce: Adil Hassan

Žalovaný: Préfet du Pas-de-Calais

Výrok

Článek 26 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, jenž jinému členskému státu, který považuje za příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle kritérií stanovených v uvedeném nařízení, zaslal žádost o převzetí nebo přijetí zpět osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení, přijal rozhodnutí o přemístění a oznámil ho této osobě předtím, než dožádaný členský stát vyjádří výslovný či implicitní souhlas s touto žádostí.

---

(1)  Úř. věst. C 70, 6.3.2017.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Finanzamt Dachau v. Achim Kollroß (C-660/16), Finanzamt Göppingen v. Erich Wirtl (C-661/16)

(Spojené věci C-660/16 a C-661/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Dodání zboží - Článek 65 - Článek 167 - Zálohová platba za nabytí zboží, které nebylo následně dodáno - Odsouzení zákonných zástupců dodavatele za trestný čin podvodu - Platební neschopnost dodavatele - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Podmínky - Články 185 a 186 - Oprava provedená vnitrostátním daňovým orgánem - Podmínky“)

(2018/C 259/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Finanzamt Dachau (C-660/16), Finanzamt Göppingen (C-661/16)

Žalovaní: Achim Kollroß (C-660/16), Erich Wirtl (C-661/16)

Výrok

1)

Články 65 a 167 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původních řízeních, nemůže být nárok na odpočet daně z přidané hodnoty související se zálohovou platbou odepřen případnému nabyvateli dotčeného zboží, jestliže tato záloha byla zaplacena a převzata a v okamžiku této platby je možné mít za to, že tento nabyvatel znal všechny relevantní znaky budoucího dodání zboží, a dodání tohoto zboží se tedy jevilo jako jisté. Takový nárok může být nicméně uvedenému nabyvateli odepřen, jestliže je s ohledem na objektivní skutečnosti prokázáno, že v okamžiku zálohové platby věděl nebo nemohl rozumně nevědět, že uskutečnění tohoto dodání zboží je nejisté.

2)

Články 185 a 186 směrnice 2006/112 musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původních řízeních, nebrání vnitrostátním právním předpisům nebo praktikám, které podřizují opravu daně z přidané hodnoty související se zálohovou platbou za dodání zboží vrácení této zálohy dodavatelem.

---

(1)  Úř. věst. C 86, 20.3.2017.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de Madrid – Španělsko) – Lu Zheng v. Ministerio de Economía y Competitividad

(Věc C-190/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Kontroly peněžní hotovosti vstupující do Evropské unie nebo ji opouštějící - Nařízení (ES) č. 1889/2005 - Rozsah působnosti - Článek 63 SFEU - Volný pohyb kapitálu - Státní příslušník třetí země přepravující ve svých zavazadlech neohlášenou vysokou částku peněžní hotovosti - Ohlašovací povinnost spojená s tím, že tato částka opouští španělské území - Sankce - Přiměřenost“)

(2018/C 259/14)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Madrid

Účastníci původního řízení

Žalobce: Lu Zheng

Žalované: Ministerio de Economía y Competitividad

Výrok

Články 63 a 65 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že za nesplnění povinnosti ohlásit při vstupu nebo opuštění území tohoto členského státu vysoké částky peněžní hotovosti bude uložena pokuta, která může činit až dvojnásobek neohlášené částky.

---

(1)  Úř. věst. C 221, 10. 7. 2017.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 31. května 2018 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-251/17) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Odvádění a čištění městských odpadních vod - Směrnice 91/271/EHS - Články 3, 4 a 10 - Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinností - Neprovedení - Článek 260 odstavec 2 SFEU - Peněžní sankce - Penále a paušální částka“)

(2018/C 259/15)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Manhaeve a L. Cimaglia, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s M. Russem a F. De Lucou, avvocati dello Stato)

Výrok

1)	Italská republika tím, že nepřijala všechna opatření nezbytná pro výkon rozsudku ze dne 19. července 2012 Komise v. Itálie, (C-565/10, nezveřejněný, EU:C:2012:476) nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU.

2)

Pokud bude nesplnění povinnosti konstatované v bodě 1 přetrvávat i v okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku, Italská republika zaplatí Evropské komisi penále ve výši 30 112 500 eur za každé pololetí, v němž došlo k prodlení při provádění opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku ze dne 19. července 2012, Komise v. Itálie (C-565/10, nezveřejněný, EU:C:2012:476), a to ode dne vyhlášení tohoto rozsudku až do úplného splnění povinností vyplývajících z rozsudku ze dne 19. července 2012, Komise v. Itálie (C-565/10, nezveřejněný, EU:C:2012:476), jehož skutečná částka se vypočítá na konci každého šestiměsíčního období snížením celkové částky za každé z těchto období o procentní podíl představující poměr počtu populačních ekvivalentů aglomerací, jejichž systém stokových soustav a čištění městských odpadních vod byl na konci posuzovaného období v souladu s povinnostmi vyplývajícími z rozsudku ze dne 19. července 2012, Komise v. Itálie (C-565/10, nezveřejněný, EU:C:2012:476), k počtu populačních ekvivalentů aglomerací, v nichž k témuž okamžiku takový systém zaveden nebyl.

3)	Italská republika zaplatí Evropské komisi paušální částku ve výši 25 milionů eur.

4)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 221, 10.7.2017.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tatabányai Törvényszék – Maďarsko) – Éva Nothartová v. Sámson József Boldizsár

(Věc C-306/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (EU) č. 1215/2012 - Soudní příslušnost - Zvláštní příslušnost - Článek 8 bod 3 - Vzájemná žaloba, která se týká nebo netýká stejné smlouvy či stejné skutečnosti jako původní žaloba“)

(2018/C 259/16)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Tatabányai Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Éva Nothartová

Žalovaný: Sámson József Boldizsár

Výrok

Článek 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se nevýlučně použije v situaci, kdy je k soudu příslušnému k rozhodování o údajném porušení práv žalobce na ochranu osobnosti z důvodu pořízení fotografií a videozáznamů bez jeho vědomí, žalovaným podána vzájemná žaloba na náhradu škody z titulu deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti žalobce, odůvodněná zejména omezením jeho duševního výtvoru, který je předmětem původní žaloby, jestliže posouzení této vzájemné žaloby vyžaduje, aby tento soud posoudil zákonnost či nezákonnost skutkových okolností, na kterých žalobce zakládá své nároky.

---

(1)  Úř. věst. C 269, 14.8.2017.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 31. května 2018 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Varchoven kasacionen sad (Balgarija) – Bulharsko] – Neli Valčeva v. Georgios Babanarakis

(Věc C-335/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Oblast působnosti - Pojem ‚právo na styk s dítětem‘ - Článek 1 odst. 2 písm. a) a čl. 2 bod 7 a bod 10 - Právo prarodičů na styk s dítětem“)

(2018/C 259/17)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varchoven kasacionen sad (Bulharsko)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Neli Valčeva

Odpůrce: Georgios Babanarakis

Výrok

Pojem „právo na styk s dítětem“, uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. a), jakož i v čl. 2 bodech 7 a 10 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje právo prarodičů na styk se svými vnoučaty.

---

(1)  Úř. věst. C 269, 14.8.2017.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. května 2018 – Irit Azoulay a další v. Evropský parlament

(Věc C-390/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Odměna - Rodinné přídavky - Příspěvek na vzdělání - Odmítnutí náhrady výdajů na vzdělávání - Článek 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie“)

(2018/C 259/18)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Irit Azoulay, Andrew Boreham, Mirja Bouchard, Darren Neville (zástupce: M. Casado García-Hirschfeld, advokátka)

Další účastník řízení: Evropský parlament (zástupci: L. Deneys a E. Taneva, zmocněnkyně)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Irit Azoulay, Andrewu Borehamovi, Mirje Bouchard a Darrenu Nevillovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 412, 4.12.2017.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. května 2018 – L'Oréal v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Guinot SAS

(Spojené věci C-519/17 P a C-522/17 P až C-525/17 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihlášky slovních ochranných známek MASTER PRECISE, MASTER SMOKY, MASTER SHAPE, MASTER DUO a MASTER DRAMA - Starší národní obrazová ochranná známka MASTERS COLORS PARIS - Zamítnutí přihlášek - Nedostatečné odůvodnění - Přezkum soudem i bez návrhu“)

(2018/C 259/19)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: L'Oréal (zástupci: T. de Haan, avocat, P. Péters, advocaat)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupci: D. Botis a D. Hanf, zmocněnci), Guinot (zástupce: A. Sion, avocate)

Výrok

1)

Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 26. června 2017, L’Oréal v. EUIPO – Guinot (MASTER PRECISE) (T-181/16, nezveřejněné, EU:T:2017:447), L’Oréal v. EUIPO – Guinot (MASTER SMOKY) (T-179/16, nezveřejněné, EU:T:2017:445), L’Oréal v. EUIPO – Guinot (MASTER SHAPE) (T-180/16, nezveřejněné, EU:T:2017:451), L’Oréal v. EUIPO – Guinot (MASTER DUO) (T-182/16, nezveřejněné, EU:T:2017:448) a L’Oréal v. EUIPO – Guinot (MASTER DRAMA) (T-183/16, nezveřejněné, EU:T:2017:449), se zrušují.

2)	Věci T-181/16, T-179/16, T-180/16, T-182/16 a T-183/16 se vracejí Tribunálu Evropské unie.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

---

(1)  Úř. věst. C 424, 11.12.2017.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 31. května 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Berlin – Německo) – Claudia Wegener v. Royal Air Maroc SA

(Věc C-537/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Článek 3 odst. 1 - Oblast působnosti - Pojem ‚přímo navazující lety‘ - Let z letiště umístěného na území členského státu s přestupem na letišti umístěném na území třetího státu a s cílovým místem určení, jímž je jiné letiště tohoto třetího státu“)

(2018/C 259/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Berlin

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: Claudia Wegener

Žalovaná v prvním stupni: Royal Air Maroc SA

Výrok

Článek 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících uskutečněnou na základě jediné rezervace a zahrnující, mezi odletem z letiště umístěného na území členského státu a příletem na letiště umístěné na území na území třetího státu, plánované mezipřistání s přestupem do jiného letadla mimo území Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. C 424, 11.12.2017.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermar (Rakousko) dne 29. ledna 2018 – Mijo Mestrovic

(Věc C-50/18)

(2018/C 259/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Mijo Mestrovic

Žalovaný orgán: Bezirkshauptmannschaft Murtal

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžné otázky

1.

Mají se článek 56 SFEU, směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES (2) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je nesplnění povinnosti uchovávat mzdové podklady, stanoví velmi vysoké pokuty, zejména vysoké minimální sankce, které se ukládají kumulativně za každého dotčeného pracovníka?

2.

Pokud již odpověď na otázku 1. nebude kladná: Mají se článek 56 SFEU, směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?

---

(1)  Úř. věst. 1997, L 18, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2014, L 159, s. 11.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 1. února 2018 – Zoran Maksimovič

(Věc C-64/18)

(2018/C 259/22)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Stěžovatel: Zoran Maksimovič

Žalovaný: Bezirkshauptmannschaft Murtal

Zúčastněná strana: Finanzpolizei

Předběžné otázky

1.

Je třeba článek 56 SFEU, jakož i směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES (2) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je neposkytnutí mzdových podkladů ze strany poskytovatele pracovníků zaměstnavateli, ukládá velmi vysoké pokuty a zejména vysoké minimální pokuty, které jsou ukládány kumulativně za každého dotčeného pracovníka?

2.

Pokud již odpověď na otázku 1. nebude kladná: Je třeba článek 56 SFEU, jakož i směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?

---

(1)  Úř. věst. 1997, L 18, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2014, L 159, s. 11.

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2018 společností Cotécnica, S.C.C.L., proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 20. listopadu 2017 ve věci T-465/16, Cotécnica v. EUIPO – Visán Industrias Zootécnicas (Cotecnica OPTIMA)

(Věc C-73/18 P)

(2018/C 259/23)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cotécnica, S.C.C.L. (zástupci: J. C. Erdozain López, J. Galán López a L. Montoya Terán, abogados)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a Visán Industrias Zootécnicas

Usnesením ze dne 7. června 2018 Soudní dvůr (sedmý senát) zamítl kasační opravný prostředek jako zjevně neopodstatněný a rozhodl, že Cotécnica, S.C.C.L., ponese vlastní náklady řízení.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 22. února 2018 – Humbert Jörg Köfler a další

(Věc C-140/18)

(2018/C 259/24)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Humbert Jörg Köfler, Wolfgang Leitner, Joachim Schönbeck, Wolfgang Semper

Žalovaný orgán: Bezirkshauptmannschaft Murtal

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžné otázky

1)

Je třeba článek 56 SFEU, jakož i směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES (2) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je neposkytnutí mzdových podkladů ze strany poskytovatele pracovníků zaměstnavateli, ukládá velmi vysoké pokuty a zejména vysoké minimální pokuty, které jsou ukládány kumulativně za každého dotčeného pracovníka?

2.

Pokud již odpověď na otázku 1 nebude kladná: Je třeba článek 56 SFEU, jakož i směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?

3.	Pokud již odpověď na otázku 1 nebo 2 nebude kladná: Je třeba čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nedbalostní delikty stanoví neomezeně vysoké pokuty a víceleté náhradní tresty odnětí svobody?

---

(1)  Úř. věst. 1997, L 18, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2014, L 159, s. 11.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 23. února 2018 – Humbert Jörg Köfler

(Věc C-146/18)

(2018/C 259/25)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Humbert Jörg Köfler

Žalovaný orgán: Bezirkshauptmannschaft Murtal

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžná otázka

Je třeba články 47 a 49 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která stanoví povinný příspěvek na náklady odvolacího řízení ve výši 20 % uloženého trestu?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 23. února 2018 – Humbert Jörg Köfler a další

(Věc C-148/18)

(2018/C 259/26)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Stěžovatelé: Humbert Jörg Köfler, Wolfgang Leitner, Joachim Schönbeck, Wolfgang Semper

Žalovaný orgán: Bezirkshauptmannschaft Murtal

Zúčastněná strana: Finanzpolizei

Předběžná otázka

Je třeba čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nedbalostní delikty stanoví neomezeně vysoké pokuty, zejména vysoké minimální tresty a víceleté náhradní tresty odnětí svobody?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym w Sopocie (Polsko) dne 26. března 2018 – H. W.

(Věc C-214/18)

(2018/C 259/27)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy w Sopocie

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: H. W.

Za přítomnosti: PSM „K“ w G., Komornika Sądowego przy Sądzie Rejonowym w Sopocie Aleksandry Treder

Předběžné otázky

1)

Je ve světle systému daně z přidané hodnoty vycházejícího ze směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, ve znění pozdějších změn, dále jen „směrnice o DPH“), a zejména z jejího článku 1, článku 2 odst. 1 písm. a) a c) a článku 73 ve spojení s čl. 78 prvním pododstavcem písm. a) a z nich odvozené zásady neutrality DPH, která je obecnou zásadou unijního práva, přípustné – vezme-li se v úvahu obsah článku 29a odst. 1 a článku 29a odst. 6 bodu 1 ustawy z dnia 11 marca 2004 r. o podatku od towarów i usług (zákon ze dne 11. března 2004 o dani ze zboží a služeb, konsolidované znění, Dz.U. 2017, položka 1221, dále jen „u.p.t.u.“) ve spojení se zněním článku 49 odst. 1, článku 35 a článku 63 odst. 4. ustawy z dnia 29 sierpnia 1997 r. o komornikach sądowych i egzekucji (zákon ze dne 29. srpna 1997 o soudních exekutorech a exekuci, konsolidované znění, Dz.U. 2017, položka 1277, dále jen „u.k.s.e.“) – přijmout stanovisko, že exekuční poplatky vybírané soudními exekutory v sobě zahrnují částku daně ze zboží a služeb (tj. DPH)? V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Je ve světle zásady proporcionality, která je obecnou zásadou unijního práva, přípustné přijmout stanovisko, že exekutor jako osoba povinná k DPH v rámci své exekuční činnosti fakticky disponuje veškerými právními nástroji pro řádné plnění daňové povinnosti, která předpokládá, že exekuční poplatek vybíraný na základě ustanovení u.k.s.e. v sobě zahrnuje částku daně ze zboží a služeb (tj. DPH)?

---

(1)  Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Warszawie (Polsko) dne 16. dubna 2018 – Kamil Dziubak, Justyna Dziubak v. Raiffeisen Bank Polska SA

(Věc C-260/18)

(2018/C 259/28)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Warszawie

Účastníci původního řízení

Žalobci: Kamil Dziubak, Justyna Dziubak

Žalovaná: Raiffeisen Bank Polska SA

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 1 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (1) vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy jsou určitá smluvní ujednání, která určují způsob plnění smluvního závazku stranami (jeho výši), považována za zneužívající, což by vedlo k neplatnosti celé smlouvy nevýhodné pro spotřebitele, lze nahradit chybějící ujednání smlouvy nikoliv aplikací dispozitivních právních norem, které výslovně nahrazují zneužívající ujednání, nýbrž aplikací ustanovení vnitrostátního práva, která určují účinky právního jednání i podle zásady spravedlnosti (zásad společenského soužití) nebo zavedené praxe?

2)

Musí být případné důsledky neplatnosti celé smlouvy pro spotřebitele posuzovány s ohledem na okolnosti existující v okamžiku uzavření smlouvy, nebo v okamžiku vzniku sporu mezi stranami ohledně platnosti určitého smluvního ujednání (jestliže spotřebitel namítne, že se jedná o zneužívající ujednání), a jaký význam má názor spotřebitele v průběhu takového sporu?

3)	Je možné ponechat v platnosti ujednání, která jsou ve světle směrnice 93/13/EHS zneužívajícími ujednáními, pokud by takovéto řešení bylo v okamžiku rozhodování sporu objektivně výhodné pro spotřebitele?

4)

Je ve světle znění čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS možné, aby uznání smluvního ujednání upravujícího výši a způsob plnění za zneužívající, vedlo k tomu, že se právní vztah v podobě, jak je upraven smlouvou po vypuštění zneužívajících ujednání, bude lišit od toho, co strany zamýšlely jako hlavní plnění; je konkrétně možné, aby se po uznání smluvního ujednání za zneužívající nadále použila ostatní ujednání týkající se hlavního závazku spotřebitele, která nebyla kvalifikována jako zneužívající, pokud jsou podle dohody stran (obsažené ve smlouvě) obsahově neoddělitelná od ujednání napadeného spotřebitelem?

---

(1)  Úř. věst. 1993, L 95, s. 29, Zvl. vyd. 15/02 s. 288.

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. dubna 2018 Slovenskou republikou proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 5. února 2018 ve věci T-216/15, Dôvera zdravotná poisťovňa v. Komise

(Věc C-271/18 P)

(2018/C 259/29)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Slovenská republika (zástupkyně: B. Ricziová)

Další účastnice řízení: Dôvera zdravotná poisťovňa, a.s., Union zdravotná poisťovňa, a.s., Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. února 2018 ve věci T-216/15, Dôvera zdravotná poisťovňa, a. s. v. Evropská komise, kterým Tribunál vyhověl žalobě pojišťovny Dôvera

—	žalobu pojišťovny Dôvera zamítl jako neopodstatněnou; a

—	uložil pojišťovnám Dôvera a Union náhradu nákladů řízení.

Pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k závěru, že nemá dostatek informací potřebných ke konečnému rozhodnutí ve věci, Slovenská republika podpůrně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. února 2018 ve věci T-216/15, Dôvera zdravotná poisťovňa, a. s. v. Evropská komise, kterým Tribunál vyhověl žalobě pojišťovny Dôvera;

—	vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí, a

—	rozhodl, že o nákladech řízení se rozhodne později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí Slovenská republika čtyři důvody kasačního opravného prostředku, ospravedlňující zrušení napadeného rozsudku Tribunálu:

1.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Slovenská republika namítá, že Tribunál v napadeném rozsudku překročil svou posuzovací pravomoc, kterou disponuje ohledně rozhodnutí Evropské komise v oblasti státních podpor. Související ustálená judikatura Soudního dvora EU je jednoznačná a v tomto případě nebyla podle Slovenské republiky respektována. Slovenská republika tvrdí, že Tribunál v napadeném rozsudku nerespektoval širokou míru volného uvážení Evropské komise při komplexních ekonomických posouzeních a neprokázal existenci zjevně nesprávného posouzení Evropské komise, ale pouze nahradil posouzení Evropské komise vlastním, přesně opačným posouzením, čímž překročil svou posuzovací pravomoc.

2.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Slovenská republika namítá, že Tribunál v napadeném rozsudku zkreslil ve dvou ohledech důkazy, jež mu byly předloženy, když dospěl k věcně nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž tato nesprávnost zjevně nevyplývá z dokumentů v soudním spise. Namítané zkreslení důkazů se týká faktoru zisku a kromě toho i faktoru soutěže ve slovenském systému povinného zdravotního pojištění.

3.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Slovenská republika namítá, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při právní kvalifikaci slovenského systému povinného zdravotního pojištění, čímž porušil čl. 107 odst. 1 ZFEÚ a kromě toho i zásadu právní jistoty. Napadený rozsudek je neslučitelný s dřívější judikaturou Soudního dvora týkající se systémů sociálního zabezpečení. Konkrétně Tribunál (i) vydal opačné rozhodnutí než Soudní dvůr ve starších rozsudcích v podobných případech, (ii) rozhodl stejně jako Soudní dvůr ve starších rozsudcích v odlišných případech a (iii) nerespektoval základní východisko dřívější judikatury Soudního dvora, že kvalifikace konkrétního systému sociálního zabezpečení se odvíjí od jeho dominantních znaků.

4.

Konečně Slovenská republika v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje několik nedostatků, které ospravedlňují zrušení napadeného rozsudku Soudním dvorem. Konkrétně platí, že (i) Tribunál vůbec nevysvětlil některé své závěry a přístupy (zejména klíčové), že (ii) odůvodnění napadeného rozsudku je v několika ohledech rozporuplné a Tribunál si v něm protiřečí a že (iii) Tribunál v odůvodnění napadeného rozsudku nezohlednil relevantní tvrzení Komise a Slovenské republiky. Tím Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění vyplývající z čl. 36 v spojení s čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora EU.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Lotyšsko) dne 20. dubna 2018 – SIA „Kuršu zeme“

(Věc C-273/18)

(2018/C 259/30)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: SIA „Kuršu zeme“

Žalovaný v prvním stupni: Valsts ieņēmumu dienests

Předběžná otázka

Musí být čl. 168 písm. a) směrnice 2006/112/ES (1) vykládán v tom smyslu, že brání takovému zákazu uplatnit odpočet DPH na vstupu, který je založen pouze na vědomém zapojení osoby povinné k dani do vykazování simulovaných plnění, aniž je popsáno, jakým způsobem výsledek těchto konkrétních plnění poškozuje státní rozpočet v důsledku neodvedení daně z přidané hodnoty nebo v podobě neoprávněné žádosti o vrácení této daně ve srovnání se situací, kdy by tato plnění byla formálně vykázána tak, jak se reálně uskutečnila?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Administrativo de Círculo de Lisboa (Portugalsko) dne 24. dubna 2018 – Henkel Ibérica Portugal, Unipessoal Lda v. Comissão de Segurança de Serviços e Bens de Consumo

(Věc C-277/18)

(2018/C 259/31)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Administrativo de Círculo de Lisboa

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Henkel Ibérica Portugal, Unipessoal Lda

Žalovaný: Comissão de Segurança de Serviços e Bens de Consumo

Předběžné otázky

1)

Je slučitelný s unijním právem, zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES (1) ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků, články 28 a 30 SFEU (jak jsou citovány v uvedené směrnici) a se směrnicí Rady 87/357/ES (2) ze dne 25. června 1987, vnitrostátní právní režim, který v Portugalsku zavádí zákonné nařízení č. 69/2005 ze dne 17. března 2005 a zákonné nařízení č. 150/90 ze dne 10. května 1990, který kromě zákazu uvádění na trh výrobků, které jsou způsobilé ohrozit zdraví a bezpečí spotřebitelů z důvodu jejich zaměnitelnosti za potraviny, zakazuje též uvádět na trh výrobky, které mohou být s ohledem na jejich vzhled zaměněny s jinými výrobky (zejména hračkami), čímž mohou při běžném či rozumně předvídatelném způsobu použití představovat riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, zejména dětí?

2)

Brání články 34 a 36 SFEU uplatnění právního předpisu vnitrostátního práva, který zakazuje uvádět na trh v tuzemsku nejen výrobky, které mohou být zaměněny za potraviny, podle čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice, ale také jiné výrobky, jejichž vzhled může podnítit spotřebitele, aby je používali odlišně od účelu, k němuž jsou určeny, a to i v případě, že nejde o nebezpečné přípravky ve smyslu článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES (3) ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků?

---

(1)  Úř. věst. 2002, L 11, s. 4.

(2)  Směrnice Rady ze dne 25. června 1987 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se výrobků, jejichž skutečná povaha není rozpoznatelná a které proto ohrožují zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů (Úř. věst. L 192, s. 49).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úř. věst. L 200, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 24. dubna 2018 – Manuel Jorge Sequeira Mesquita v. Fazenda Pública

(Věc C-278/18)

(2018/C 259/32)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Manuel Jorge Sequeira Mesquita

Žalovaná (odpůrkyně v odvolacím řízení): Fazenda Pública

Předběžná otázka

Musí být čl. 135 odst. 1 písm. l) směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006, který se týká osvobození plnění spočívajících v pachtu nebo nájmu nemovitosti, vykládán v tom smyslu, že se takové osvobození uplatní na smlouvu o převodu práva zemědělsky využívat rurální pozemky tvořené vinicemi na společnost, předmětem jejíž činnosti je zemědělská činnost, když smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku, automaticky prodlužovanou o stejnou dobu, a podle této smlouvy se na konci každého roku hradí příslušná úplata?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona (Španělsko) dne 24. dubna 2018 – Magdalena Molina Rodríguez v. Servicio Público de Empleo Estatal (SEPE)

(Věc C-279/18)

(2018/C 259/33)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Magdalena Molina Rodríguez

Žalovaná: Servicio Público de Empleo Estatal (SEPE)

Předběžné otázky

Musí být zákaz nepřímé diskriminace na základě pohlaví stanovený v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice 79/7[/EHS] o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (1) vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 215 odst. 1 bod 3 obecného zákona o sociálním zabezpečení (schválený královským legislativním nařízením 1/94), který ve znění změněném královským nařízením č. 5/2013 ze dne 15. března – zavádí pro přiznání dávky v nezaměstnanosti pro osoby starší 55 let nový požadavek – nepřekročit určitý příjem domácnosti – když tento požadavek podle předložených statistických údajů vede k významně většímu omezení přiznání nároku na uvedenou dávku případným příjemcům ženského pohlaví (ve vztahu k mužskému pohlaví)?

---

(1)  Úř. věst. 1979, L 6, s. 24.

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. dubna 2018 Repower AG proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 21. února 2018 ve věci T-727/16, Repower v. EUIPO

(Věc C-281/18 P)

(2018/C 259/34)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Repower AG (zástupci: R. Kunz-Hallstein, H. P. Kunz-Hallstein, V. Kling, advokáti)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), repowermap.org

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil první bod výroku rozsudku Tribunálu ze dne 21. února 2018 ve věci T-727/16 v rozsahu, v němž zamítá žalobu,

—	zrušil rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. srpna 2016 [věc R 2311/2014-5 (REV)]

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.	EUIPO nebyl v rámci řízení před Tribunálem oprávněn nahradit důvody pro zrušení. EUIPO změnil předmět sporu a porušil právo být vyslechnut, jakož i povinnost vykonávat svou diskreční pravomoc.

2.	Obecnou právní zásadu, která povoluje zrušení protiprávního správního aktu, nebylo možné v projednávaném případě použít. Právní předpisy nevykazují právní mezeru. Ustanovení článků 80 a 83 nařízení č. 207/2009 představují lex specialis.

3.	V souladu s článkem 83 nařízení č. 207/2009 žalobkyně neměla povinnost prokázat, že v členských státech neexistuje zásada zrušení protiprávních správních aktů.

4.	I kdyby taková obecná zásada v oblasti práva ochranných známek platila, nebyly splněny podmínky pro úplné zrušení z důvodu ochrany legitimního očekávání.

5.	Rozhodnutí odvolacího senátu vykazuje vážné nedostatky, pokud jde o odůvodnění.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Almería (Španělsko) dne 25. dubna 2018 – Liliana Beatriz Moya Privitello a Sergio Daniel Martín Durán v. Cajas Rurales Unidas, Sociedad Cooperativa de Crédito

(Věc C-283/18)

(2018/C 259/35)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Almería

Účastníci původního řízení

Žalobci: Liliana Beatriz Moya Privitello a Sergio Daniel Martín Durán

Žalovaná: Cajas Rurales Unidas, Sociedad Cooperativa de Crédito

Předběžné otázky

1)

Vylučuje použití referenčního indexu, který patří mezi indexy existující na trhu a oficiálně zveřejňované Banco de España (Španělská národní banka), při sjednání smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s pohyblivým úrokem jeho posouzení z hlediska transparentnosti, a to i tehdy, když byly použity indexy výslovně dovolené zvláštní právní úpravou, pokud tato právní úprava umožňuje stranám volbu indexu a uvedená banka použila jeden z nich, aniž informovala klienta o existenci jiných použitelných indexů, které jsou pro spotřebitele příznivější?

2)

Jestliže uvedená právní úprava umožňuje mezi stanovenými indexy volbu použitelného referenčního indexu, lze takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je úprava použitelná ve věci v původním řízení [a sice mimo jiné zejména Orden de 5 de mayo de 1994 sobre transparencia de las condiciones financieras de los préstamos hipotecarios (vyhláška ze dne 5. května 1994 o transparentnosti finančních podmínek u hypotečních úvěrů), Orden EHA/2899/2011, de 28 de octubre, de transparencia y protección del cliente de servicios bancarios (vyhláška Ministerstva hospodářství a financí EHA/2899/2011 ze dne 28. října 2011 o transparentnosti a ochraně klienta bankovních služeb), Circular 5/2012, de 27 de junio, del Banco de España, a entidades de crédito y proveedores de servicios de pago, sobre transparencia de los servicios bancarios y responsabilidad en la concesión de préstamos (oběžník Španělské národní banky č. 5/2012 ze dne 27. června 2012 určený úvěrovým institucím a poskytovatelům platebních služeb o transparentnosti bankovních služeb a odpovědnosti při poskytování úvěrů) jako předpisy k provedení Ley 10/2014, de 26 de junio, de ordenación, supervisión y solvencia de entidades de crédito (zákon č. 10/2014 ze dne 26. června 2014 o uspořádání úvěrových institucí, dohledu nad nimi a jejich solventnosti) nebo jeho předchůdce, článku 48 Ley 26/1988, de 29 de julio, sobre Disciplina e Intervención de las Entidades de Crédito (zákon č. 26/1988 ze dne 29. července 1988 o kázni a nucené správě uvěrových institucí)], považovat za „závazné právní nebo správní předpisy“ při sjednání smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s pohyblivým úrokem ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13/EHS (1)?

---

(1)  Směrnice Rady ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Bucureşti (Rumunsko) dne 26. dubna 2018 – Grup Servicii Petroliere SA v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală de Soluţionare a Contestaţiilor, Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

(Věc C-291/18)

(2018/C 259/36)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Bucureşti

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Grup Servicii Petroliere SA

Žalované: Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală de Soluţionare a Contestaţiilor, Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 148 písm. c) ve spojení s písm. a) směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (1) vykládán v tom smyslu, že osvobození od daně z přidané hodnoty se za určitých podmínek uplatní na dodání samozdvižných těžebních plošin na volném moři, tedy že samozdvižná těžební plošina na volném moři spadá pod pojem „loď“ ve smyslu uvedeného ustanovení unijního práva, když toto ustanovení upravuje podle nadpisu kapitoly 7 uvedené směrnice „osvobození od daně vztahující se na mezinárodní přepravu“?

2)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, musí být čl. 148 písm. c) ve spojení s písm. a) směrnice 2006/112/ES vykládán v tom smyslu, že nezbytnou podmínku pro uplatnění osvobození od daně z přidané hodnoty představuje skutečnost, že po dobu jejího používání (k obchodní nebo průmyslové činnosti) musí samozdvižná těžební plošina na volném moři, která doplula až na volné moře, zůstat ve skutečném stavu pohyblivosti, plování, s pohybem na moři z jednoho místa na druhé, po dobu delší, než je doba, kdy se nachází ve stacionárním stavu, nepohyblivá, v důsledku vrtných prací v moři, tedy že činnost spočívající v plavbě musí skutečně převládat nad činností spočívající ve vrtání?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Španělsko) dne 26. dubna 2018 – Sindicato Nacional de CCOO de Galicia v. Unión General de Trabajadores de Galicia (UGT), Universidad de Santiago de Compostela, Confederación Intersindical Gallega

(Věc C-293/18)

(2018/C 259/37)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Galicia

Účastníci původního řízení

Žalobce: Sindicato Nacional de CCOO de Galicia

Žalovaní: Unión General de Trabajadores de Galicia (UGT), Universidad de Santiago de Compostela, Confederación Intersindical Gallega

Předběžné otázky

1)

Spadají zaměstnanci přijatí na základě článku 20 Ley 14/2001 de 1 de junio de la Ciencia, Tecnología y la Innovación (zákon 14/2001 ze dne 1. června 2001 o vědě, technologiích a inovacích) do působnosti Rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která vedla k přijetí směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 (1)?

2)	Má být odstupné za vypovězení pracovní smlouvy považováno za pracovní podmínku podle ustanovení 4 rámcové dohody?

3)

V případě kladných odpovědí na první dvě otázky: mají být považovány za srovnatelné situace vypovězení pracovní smlouvy zaměstnanců přijatých podle Ley 14/2001 de 1 de junio de la Ciencia, Tecnología y la Innovación (zákon 14/2001 ze dne 1. června 2001 o vědě, technologiích a inovacích) a situace vypovězení z objektivních důvodů smlouvy na dobu neurčitou podle článku 52 Estatuto de los Trabajadores (zákoník práce)?

4)	V případě kladné odpovědi: existuje nějaký zákonný důvod pro tyto odlišnosti?

---

(1)  Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação do Porto (Portugalsko) dne 30. dubna 2018 – Mediterranean Shipping Company (Portugal) – Agentes de Navegação SA v. Banco Comercial Português SA, Caixa Geral de Depósitos SA

(Věc C-295/18)

(2018/C 259/38)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal da Relação do Porto

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: Mediterranean Shipping Company (Portugal) – Agentes de Navegação SA

Odpůrkyně: Banco Comercial Português SA, Caixa Geral de Depósitos SA

Předběžné otázky

1)

Má být článek 2 směrnice 2007/64/ES (1) vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že do působnosti této směrnice, jak je vymezena v tomto článku, spadá provedení příkazu k inkasu vydaného třetí stranou k účtu, jehož není majitelkou, a jehož majitel neuzavřel s úvěrovou institucí smlouvu o platební službě pro jednorázový úkon ani rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb?

2)	V případě kladné odpovědi na první otázku a za stejných okolností, lze uvedeného majitele účtu považovat za uživatele platebních služeb ve smyslu článku 58 uvedené směrnice?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst. 2007, L 319, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Belgie) dne 9. května 2018 – Terre wallonne ASBL v. Région wallonne

(Věc C-321/18)

(2018/C 259/39)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d’État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Terre wallonne ASBL

Žalovaný: Région wallonne

Předběžné otázky

1)

Představuje vyhláška – kterou orgán členského státu stanoví cíle ochrany pro síť Natura 2000 podle směrnice 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1) – plán nebo program ve smyslu směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, (2) konkrétně ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. a), nebo ve smyslu čl. 3 odst. 4 uvedené směrnice?

2)	V případě kladné odpovědi, musí být taková vyhláška předmětem posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 2001/42/ES, zatímco se takové posouzení nevyžaduje podle směrnice 92/43/EHS, na jejímž základě byla vyhláška přijata?

---

(1)  Úř. věst. L 206, s. 7.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, s. 30).

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. května 2018 společnostmi Caviro Distillerie Srl, Distillerie Bonollo SpA, Distillerie Mazzari SpA a Industria Chimica Valenzana (ICV) SpA proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 15. března 2018 ve věci T-211/16, Caviro Distillerie a další v. Komise

(Věc C-345/18 P)

(2018/C 259/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Caviro Distillerie Srl, Distillerie Bonollo SpA, Distillerie Mazzari SpA a Industria Chimica Valenzana (ICV) SpA (zástupce: R. MacLean, solicitor)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu v rozsahu, v němž uvedený soud při přezkumu druhého žalobního důvodu navrhovatelek nesprávně nahradil jejich úvahy svými vlastními úvahami,

—	zrušil rozsudek Tribunálu v rozsahu, v němž uvedený soud zjevně zkreslil důkazy, které mu byly předloženy ohledně vývoje a konečného stavu podílu výrobního odvětví Unie na trhu,

—	vyhověl druhému důvodu kasačního opravného prostředku, týkajícímu se nesprávného posouzení Tribunálu ohledně podílů na trhu, a využil své pravomoci sám v tomto ohledu rozhodnout a vydat konečný rozsudek,

—	podpůrně, vrátil věc Tribunálu, aby odpovídajícím způsobem rozhodl o bodech návrhových žádání navrhovatelek v tomto ohledu,

—	rozhodl, že se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení a porušil čl. 3 odst. 2 a 5 základního nařízení (1) tím, že došel k závěru, že se Komise tím, že přijala své závěry ohledně podstatné újmy, nedopustila zjevně nesprávného posouzení,

—	rozhodl, že rozsudek Tribunálu je odůvodněn nedostatečně a rozporně,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelky na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňují tři důvody. Všechny souvisejí s druhým žalobním důvodem uplatněným před Tribunálem. Uvedené tři důvody kasačního opravného prostředku se dají shrnout následovně:

1.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nahradil úvahy Komise týkající se vyhodnocení podílu výrobního odvětví Unie na trhu v absolutním i relativním vyjádření svými vlastními úvahami nebo že zjevně zkreslil mu předložené důkazy ohledně poklesu podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

2.	Tribunál se dopustil zjevně nesprávného posouzení a porušil čl. 3 odst. 2 a 5 tím, že došel k závěru, že se Komise tím, že přijala své závěry ohledně podstatné újmy, nedopustila zjevně nesprávného posouzení.

3.

Tribunál v tomto ohledu své rozhodnutí odpovídajícím způsobem neodůvodnil, jelikož nevysvětluje, proč pochybení Komise týkající se jejího podílu výrobního odvětví Unie na trhu neodůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí, jak navrhovaly navrhovatelky. Mimoto je odůvodnění Tribunálu rozporné, jelikož konstatuje nesprávné posouzení Komise při jejím vyhodnocování podílu výrobního odvětví Unie na trhu, ale následně se vyslovuje ve prospěch uvedeného orgánu.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51).

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. června 2018 – Spagnolli a další v. Komise

(Spojené věci T-568/16 a T-599/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Úmrtí manžela úředníka - Oprávněné osoby zesnulého úředníka - Pozůstalostní důchod - Sirotčí důchod - Změna pracovního zařazení úředníka, pozůstalého manžela - Úprava platu - Metoda výpočtu pozůstalostního a sirotčího důchodu - Článek 81a služebního řádu - Oznámení o úpravě nároků na důchod - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu článku 91 služebního řádu - Článek 85 služebního řádu - Vrácení neoprávněných plateb - Podmínky - Návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy“)

(2018/C 259/41)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Alberto Spagnolli (Parma, Itálie) Francesco Spagnolli (Parma), Maria Alice Spagnolli (Parma) a Bianca Maria Elena Spagnolli (Parma) (zástupci: C. Cortese a B. Cortese, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Gattinara a F. Simonetti, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU a znějící ve věci T 568/16 na zrušení oznámení o změně č. 3 PMO/04/LM/2015/ARES Úřadu „pro správu a vyplácení individuálních nároků“ Evropské komise (PMO) ze dne 6. února 2015, které obsahuje nové částky pozůstalostního a sirotčího důchodu přiznaného žalobcům a ve věci T 599/16 jednak na zrušení rozhodnutí PMO/04/LM/2015/ARES/3406787, které přijal PMO dne 17. srpna 2015, jehož předmětem je vrácení neoprávněně vyplacených částek z titulu pozůstalostního a sirotčího důchodu a jednak na náhradu újmy, kterou žalobci údajně utrpěli

Výrok rozsudku

1)	Ve věci T 568/16 se žaloba zamítá.

2)	Ve věci T 599/16 se rozhodnutí PMO/04/LM/2015/ARES/3406787 Úřadu „pro správu a vyplácení individuálních nároků“ Evropské komise (PMO) ze dne 17. srpna 2015 o vrácení neoprávněně vyplacených částek žalobcům z titulu pozůstalostního a sirotčího důchodu zrušuje a ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení vynaložené v každé této věci.

---

(1)  Úř. věst. C 111, 29.3.2016 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-140/15 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2018 – OW v. EASA

(Věc T-597/16) (1)

(„Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Přidělení v zájmu službu - Přeřazení na nové pracovní místo - Zjevně nesprávné posouzení - Povinnost uvést odůvodnění - Právo na obhajobu - Zneužití pravomoci“)

(2018/C 259/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: OW (zástupci: S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro bezpečnost letectví (zástupci: původně F. Manuhutu a A. Haug, poté A. Haug, zmocněnci, ve spolupráci s D. Waelbroeck a A. Duron, advokáty)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí 2015/155/ED ze dne 20. července 2015, kterým výkonný ředitel agentury EASA přidělil žalobkyni na nové pracovní místo.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	OW se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 296 ze dne 16.8.2016 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pode číslem F-27/16 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2018 – Sipral World v. EUIPO – La Dolfina (DOLFINA)

(Věc T-882/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Slovní ochranná známka Evropské unie DOLFINA - Neexistence řádného užívání ochranné známky - Článek 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001] - Povinnost uvést odůvodnění - Článek 75 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 94 nařízení 2017/1001)“)

(2018/C 259/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sipral World, SL (Barcelona, Španělsko) (zástupci: R. Almaraz Palmero a A. Ruo, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Ivanauskas a D. Walicka, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: La Dolfina, SA (Buenos Aires, Argentina) (zástupce: J. Carbonell Callicó, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. září 2016 (věc R 1897/2015-2) týkajícímu se řízení o zrušení mezi společnostmi La Dolfina a Sipral World.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Sipral World, SL se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 46, 13.2.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2018 – Schmid v. EUIPO – Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark (Steirisches Kürbiskernöl)

(Věc T-72/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka Steirisches Kürbiskernöl - Chráněné zeměpisné označení - Článek 15, čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 55 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 18, čl. 58 odst. 1 písm. a) a čl. 62 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1001] - Řádné užívání ochranné známky - Užívání jako ochranná známka“)

(2018/C 259/44)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Gabriele Schmid (Halbenrain, Rakousko) (zástupkyně: B. Kuchar, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Hanf, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark (Graz, Autriche) (zástupci: I. Hödl a S. Schoeller, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. prosince 2016 (věc R 1768/2015-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi G. Schmid a Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark

Výrok

1.	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 7. prosince 2016 (věc R 1768/2015-4) se zrušuje.

2.	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Gabriele Schmid.

4.	Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 104, 3.4.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2018 – Cotécnica v. EUIPO – Mignini & Petrini (cotecnica MAXIMA)

(Věc T-136/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie cotecnica MAXIMA - Starší vnitrostátní obrazová ochranná známka MAXIM Alimento Superpremium - Relativní důvod zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2018/C 259/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cotécnica, SCCL (Bellpuig, Španělsko) (zástupci: původně J. C. Erdozain López, J. Galán López a J.-B. Devaureix, poté J. C. Erdozain López, J. Galán López a L. Montoya Terán, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Palmero Cabezas, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Mignini & Petrini SpA (Petrignano di Assisi, Itálie) (zástupci: F. Celluprica, F. Fischetti a F. De Bono, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. listopadu 2016 (věc R 853/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Mignini & Petrini a společností Cotécnica.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Cotécnica, SCCL, ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Mignini & Petrini SpA.

---

(1)  Úř. věst. C 129, 24. 4. 2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. června 2018 – Emcur v. EUIPO – Emcure Pharmaceuticals (EMCURE)

(Věc T-165/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie EMCURE - Starší slovní ochranné známky Evropské unie a starší národní slovní ochranné známky EMCUR - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Podobnost výrobků nebo služeb - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2018/C 259/46)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Emcur Gesundheitsmittel aus Bad Ems GmbH (Bad Ems, Německo) (zástupce: K. Bröcker, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Rajh, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Emcure Pharmaceuticals Ltd (Bhosari, Indie)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. prosince 2016 (věc R 790/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Emcur Gesundheitsmittel aus Bad Ems a Emcure Pharmaceuticals.

Výrok

1.	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. prosince 2016 (věc R 790/2016-2) se zrušuje v části, v níž se týká služeb spadajících do tříd 42 a 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků

2.	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3.	EUIPO a společnost Emcur Gesundheitsmittel aus Bad Ems GmbH ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 129, 24.4.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. června 2018 – Lion's Head Global Partners v. EUIPO – Lion Capital (Lion's Head)

(Věc T-294/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Slovní ochranná známka Lion’s Head - Starší slovní ochranná známka Evropské unie LION CAPITAL - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2018/C 259/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lion's Head Global Partners LLP (Londýn, Spojené království) (zástupce: R. Nöske, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Lion Capital LLP (Londýn) (zástupci: D. Rose a J. Warner, solicitors)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. února 2017 (věc R 1478/2016-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Lion Capital a Lion’s Head Global Partners.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Lion’s Head Global Partners LLP se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2018 – Winkler v. Komise

(Věc T-369/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Převod vnitrostátních nároků na důchod - Rozhodnutí, kterým se stanoví počet let služby - Přiměřená lhůta - Právo na slyšení - Právní jistota - Rovné zacházení - Legitimní očekávání - Odpovědnost - Majetková újma“)

(2018/C 259/48)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Bernd Winkler (Grange, Irsko) (zástupce: A. Kässens, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Bohr a L. Radu Bouyon, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 TFUE a znějící jednak na zrušení rozhodnutí úřadu Komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) ze dne 26. září 2016, kterým se stanoví počet let služby započitatelných do důchodového systému orgánů Evropské unie, v návaznosti na žádost o převedení důchodových nároků, které žalobce získal před nástupem do služby pro Unii, a jednak na náhradu újmy, která žalobci údajně vznikla v důsledku toho, že Komise při vyřizování jeho žádosti o převedení postupovala protiprávně.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 249, 31.7.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2018 – Fenyves v. EUIPO (Blue)

(Věc T-375/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Blue - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1001] - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001]“)

(2018/C 259/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Klaudia Patricia Fenyves (Hevesvezekény, Maďarsko) (zástupkyně: I. Monteiro Alves, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: M. Rajh, zmocněnkyně)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. března 2017 (věc R 1974/2016-5) týkajícímu se se přihlášky obrazového označení Blue jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Klaudii Patricii Fenyves se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 256, 7.8.2017.

Usnesení Tribunálu ze dne 8. června 2018 – Lupu v. EUIPO – Dzhihangir (Djili soy original DS)

(Věc T-456/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Djili soy original DS - Starší národní slovní ochranná známka DJILI - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2018/C 259/50)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Victor Lupu (Bukurešť, Rumunsko) (zástupce: P. Ascinte, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Ibryam Dzhihangir (Silistra, Bulharsko) (zástupce: C-R. Romiţan, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. května 2017 (věc R 516/2011-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi V. Lupuem a I. Dzhihangirem.

Výrok

1.	Námitka nepřípustnosti se spojuje s věcí samou.

2.	Žaloba se zamítá.

3.	Victor Lupu ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

4.	Ibryam Dzhihangir ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 309, 18.9.2017.

Usnesení Tribunálu ze dne 6. června 2018 – Grupo Bimbo v. EUIPO – DF World of Spices (TAKIS FUEGO)

(Věc T-608/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí přihlášky k zápisu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2018/C 259/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Grupo Bimbo, SAB de CV (Mexiko, Mexiko) (zástupce: N. A. Fernández Fernández-Pacheco, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: V. Ruzek, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: DF World of Spices GmbH (Dissen, Německo) (zástupce: A. Ebert-Weidenfeller, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. července 2017 (věc R 2300/2016-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi DF World of Spices GmbH a Grupo Bimbo, SAB de CV.

Výrok

1.	O žalobě již není třeba rozhodnout.

2.	Společnosti Grupo Bimbo, SAB de CV se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 369, 30.10.2017.

Žaloba podaná dne 3. května 2018 – ABLV Bank v. SRB

(Věc T-280/18)

(2018/C 259/52)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ABLV Bank AS (Riga, Lotyšsko) (zástupce: O. Behrends, M. Kirchner a L. Feddern, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) ze dne 23. února 2018 v rozsahu, v němž se týká žalobkyně a její dceřiné společnosti ABLV Bank Luxembourg, SA,

—	uložil SRB náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně třináct žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že SRB neměl pravomoc rozhodnout o likvidaci.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že SRB tím, že oznámil formální rozhodnutí o nepřijetí opatření k řešení krize, porušil práva žalobkyně.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil práva žalobkyně svým nesprávným posouzením podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 806/2014 (1).

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil práva žalobkyně svým nesprávným posouzením podle čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 806/2014.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobkyně být vyslechnuta a další její procesní práva.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobkyně na řádně odůvodněné rozhodnutí.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že SRB důkladně a nestranně nepřezkoumal a neposoudil všechny relevantní skutečnosti.

8.	Osmý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu proporcionality.

9.	Devátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu rovného zacházení.

10.	Desátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobkyně vlastnit majetek a její svobodu podnikání.

11.	Jedenáctý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu nemo auditur.

12.	Dvanáctý žalobní důvod vychází z toho, že se SRB dopustil zneužití pravomoci.

13.	Třináctý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobkyně plynoucí z článku 41 Listiny základních svobod Evropské unie, jelikož nezajistil projednání věcí žalobkyně příslušnými unijními orgány a institucemi.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014 L 225, s. 1)

Žaloba podaná dne 3. května 2018 – ABLV Bank v. ECB

(Věc T-281/18)

(2018/C 259/53)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ABLV Bank AS (Riga, Lotyšsko) (zástupci: O. Behrends, M. Kirchner a L. Feddern, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 23. února 2018 o tom, že žalobkyně a ABLV Bank Luxembourg, SA jsou v selhání nebo jejich selhání je pravděpodobné,

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně deset žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že posouzení ECB ohledně splnění kritéria selhání ze strany žalobkyně a její dceřiné společnosti ABLV Bank Luxembourg bylo v mnoha ohledech nesprávné a nedostatečné.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobkyně být vyslechnuta a další její procesní práva.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobkyně na řádně odůvodněné rozhodnutí.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že ECB důkladně a nestranně nepřezkoumala a neposoudila všechny relevantní skutečnosti.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu proporcionality.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu rovného zacházení.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobkyně vlastnit majetek a její svobodu podnikání.

8.	Osmý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu nemo auditur.

9.	Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se ECB dopustila zneužití pravomoci.

10.	Desátý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobkyně plynoucí z článku 41 Listiny základních svobod, jelikož nezajistila projednání věcí žalobkyně příslušnými unijními orgány a institucemi.

Žaloba podaná dne 3. května 2018 – Bernis a další v. SRB

(Věc T-282/18)

(2018/C 259/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Ernests Bernis (Jurmala, Lotyšsko), Oļegs Fiļs (Jurmala), OF Holding SIA (Riga, Lotyšsko) a Cassandra Holding Company SIA (Jurmala) (zástupci: O. Behrends, M. Kirchner a L. Feddern, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) ze dne 23. února 2018 v rozsahu, v němž se týká žalobkyně a její dceřiné společnosti ABLV Bank Luxembourg, SA,

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci třináct žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že SRB neměl pravomoc rozhodnout o likvidaci.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že SRB tím, že oznámil formální rozhodnutí o nepřijetí opatření k řešení krize, porušil práva žalobců.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil práva žalobců svým nesprávným posouzením podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 806/2014 (1).

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil práva žalobců svým nesprávným posouzením podle čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 806/2014.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobců být vyslechnuti a další jejich procesní práva.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobců na řádně odůvodněné rozhodnutí.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že SRB důkladně a nestranně nepřezkoumal a neposoudil všechny relevantní skutečnosti.

8.	Osmý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu proporcionality.

9.	Devátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu rovného zacházení.

10.	Desátý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobců vlastnit majetek a jejich svobodu podnikání.

11.	Jedenáctý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil zásadu nemo auditur.

12.	Dvanáctý žalobní důvod vychází z toho, že se SRB dopustil zneužití pravomoci.

13.	Třináctý žalobní důvod vychází z toho, že SRB porušil právo žalobců plynoucí z článku 41 Listiny základních svobod Evropské unie, jelikož nezajistil projednání věcí společnosti ABLV Bank SA příslušnými unijními orgány a institucemi.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014 L 225, s. 1)

Žaloba podaná dne 3. května 2018 – Bernis a další v. ECB

(Věc T-283/18)

(2018/C 259/55)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Ernests Bernis (Jurmala, Lotyšsko), Oļegs Fiļs (Jurmala), OF Holding SIA (Riga, Lotyšsko) a Cassandra Holding Company SIA (Jurmala) (zástupci: O. Behrends, M. Kirchner a L. Feddern, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ECB ze dne 23. února 2018 o tom, že ž ABLV Bank, AS a ABLV Bank Luxembourg, SA jsou v selhání nebo jejich selhání je pravděpodobné,

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci deset žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že posouzení ECB ohledně splnění kritéria selhání ze strany ABLV Bank a její dceřiné společnosti ABLV Bank Luxembourg bylo v mnoha ohledech nesprávné a nedostatečné.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobců být vyslechnuti a další jejich procesní práva.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobců na řádně odůvodněné rozhodnutí.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že ECB důkladně a nestranně nepřezkoumala a neposoudila všechny relevantní skutečnosti.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu proporcionality.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu rovného zacházení.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo žalobců vlastnit majetek a jejich svobodu podnikání.

8.	Osmý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila zásadu nemo auditur.

9.	Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se ECB dopustila zneužití pravomoci.

10.	Desátý žalobní důvod vychází z toho, že ECB porušila právo společnosti ABLV Bank plynoucí z článku 41 Listiny základních svobod, jelikož nezajistila projednání věcí společnosti ABLV Bank příslušnými unijními orgány a institucemi.

Žaloba podaná dne 16. května 2018 – Strabag Belgium v. Parlament

(Věc T-299/18)

(2018/C 259/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Strabag Belgium (Antverpy, Belgie) (zástupci: M. Schoups, K. Lemmens a M. Lahbib, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil tuto žalobu na neplatnost za přípustnou a opodstatněnou,

—

v důsledku toho rozhodl o zrušení i) rozhodnutí ze dne 19. dubna 2018, kterým se potvrzuje rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2017 o přidělení zakázky týkající se rámcové smlouvy na všeobecné stavební práce na budovách Evropského parlamentu v Bruselu (zadávací řízení č. 06/D20/2017/M036) pěti jiným uchazečům než společnosti SA Strabag Belgium, a ii) zprávy o posouzení nabídek (dodatku) ze dne 26. března 2018 vypracované hodnotícím výborem jmenovaným příslušnou schvalující osobou,

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, založený na porušení:

i)

čl. 110 odst. 5 Evropského parlamentu a Rady (ES, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 2015/1929 ze dne 28. října 2015 (Úř. věst. 2015, L 286, s. 1), kterým stanoví, že Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 210, kterými stanoví pravidla týkající se kritérií pro zadání veřejné zakázky, včetně kritérií ekonomicky nejvýhodnější nabídky,

ii)

článku 151 pozměněného nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2462 ze dne 30. října 2015, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. 2015, L 342, s. 7), stanovujícího pravidla pro neobvykle nízké nabídky, jakož i

iii)	článku 102 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, zakotvujícího obecné zásady transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace v oblasti veřejných zakázek.

Žalobkyně má za to, že tyto pravidla byla porušena tím, že napadené rozhodnutí:

i)	uvádí, že žádný poznatek uvedený v předložených nabídkách nebo v následně vyžádaných doplňkových vysvětlivkách neumožňuje tvrdit, že nabídka jedné ze společností, kterým byla veřejná zakázka zadána, byla s ohledem na použitelnou právní úpravu neobvykle nízká a

ii)	označuje bez odpovídajícího odůvodnění výše uvedenou nabídku za nejnižší řádnou nabídku, přestože jí daná nabídka zjevně nebyla, obsahovala neobvykle nízké ceny a měla být prohlášena za nestandardní a po konkrétnějším a podrobnějším přezkumu Evropského parlamentu vyřazena.

Žaloba podaná dne 8. května 2018 – MLPS v. Komise

(Věc T-304/18)

(2018/C 259/57)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Mouvement pour la liberté de la protection sociale (MLPS) (Paříž, Francie) (zástupce: M. Gibaud, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	určil a rozhodl, že se Evropská komise dopustila nečinnosti, když v rozporu s právem neprojednala stížnost sdružení Mouvement pour la liberté de la protection sociale (MLPS) ze dne 21. prosince 2017;

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 7. března 2018, kterým se zamítá projednání stížnosti sdružení Mouvement pour la liberté de la protection sociale (MLPS) ze dne 21. prosince 2017;

—	rozhodl o nákladech řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení uvedeného v napadeném rozhodnutí, podle něhož lze francouzské systémy sociálního zabezpečení kvalifikovat jako „povinné systémy sociálního zabezpečení“, byť tyto systémy nejsou určeny veškerému obyvatelstvu a dokonce ani všem výdělečně činným, ale sdružují pracovníky podle jejich profesního postavení, a proto se na ně musí použít směrnice 92/49/EHS a 92/96/EHS.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jednoty, neboť Francie se nachází ve velmi obdobném postavení jako Slovensko, v jehož případě Tribunál konstatoval, že „činnost poskytování povinného zdravotního pojištění má s ohledem na účel dosažení zisku sledovaný zdravotními pojišťovnami a existenci intenzivní hospodářské soutěže stran kvality a nabídky služeb hospodářskou povahu“ (rozsudek ze dne 5. února 2018, Dôvera zdravotná poist’ovňa v. Komise, T-216/15, nezveřejněný, EU:T:2018:64, bod 68). Žalobce má za to, že v případě Francie proto nelze rozhodnout odlišně.

Žaloba podaná dne 17. května 2018 – Hamas v. Rada

(Věc T-308/18)

(2018/C 259/58)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Hamas (Doha, Katar) (zástupce: L. Glock, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/475 ze dne 21. března 2018, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/1426 (Úř. věst. 2018, L 79, s. 26);

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/468 ze dne 21. března 2018, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2017/1420 (Úř. věst. 2018, L 79, s. 7); v rozsahu, v němž se tyto akty vztahují na Hamas, včetně Hamas-Izz al-Din al-Qassem;

—	uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z pochybení, kterých se Rada dopustila v souvislosti s věcnou správností skutečností vytýkaných žalobci.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení, kterého se Rada dopustila v souvislosti s teroristickou povahou organizace Hamas.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady nevměšování.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z nedostatečného zohlednění vývoje situace z důvodu uplynutí času.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z porušení práv na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu.

Žaloba podaná dne 15. května 2018 – EPSU a Willem Goudriaan v. Komise

(Věc T-310/18)

(2018/C 259/59)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Evropská federace odborových svazů veřejných služeb (EPSU) (Brusel, Belgie) a Jan Willem Goudriaan (Brusel) (zástupci: R. Arthur, solicitor, a R. Palmer, barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované ze dne 5. března 2018 nenavrhovat Radě, aby dohoda sociálních partnerů EU ze dne 21. prosince 2015 o právech na informace a konzultace pro státní úředníky a zaměstnance ústředních vládních orgánů uzavřená podle čl. 155 odst. 1 SFEU byla provedena směrnicí prostřednictvím rozhodnutí Rady podle čl. 155 odst. 2 SFEU;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí bylo aktem přijatým v rozporu s čl. 155 odst. 2 SFEU. Komise neměla pravomoc odmítnout navrhnout, aby Rada provedla dohodu rozhodnutím Rady, pokud nebyla vznesena žádná námitka vůči reprezentativnímu postavení stran dohody nebo legálnosti dohody. — Žalobci tvrdí, že rozhodnutí Komise nenavrhnout Radě, aby byla dohoda provedena rozhodnutím Rady, je v rozporu s čl. 155 odst. 2 SFEU a požadavkem na to, aby byla uznávána samostatnost sociálních partnerů, jak je zakotven v článku 152 SFEU. — Žalobci rovněž tvrdí, že Komise měla povinnost předložit Radě návrh, ledaže prokázala, že sociální partneři, kteří jsou stranou dohody, nejsou dostatečně reprezentativní nebo že dohoda není zákonná. — Žalobci dále tvrdí, že Komise provedla posouzení přiměřenosti dohody, které nespadá do její pravomoci.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je vadné, jelikož je zjevně nesprávné a neopodstatněné. — Žalobci tvrdí, že důvody uplatněné Komisí v napadeném rozhodnutí nemohly odůvodnit odmítnutí předložit Radě návrh na přijetí dohody. — Žalobci rovněž tvrdí, že jedinými důvody, které by mohly odůvodnit odmítnutí, by byly odůvodněné námitky vůči reprezentativnosti sociálních partnerů nebo zákonnosti rozhodnutí Rady, kterým se provádí dohoda jako směrnice. — Navíc žalobci tvrdí, že Komise v žádném případě neprovedla posouzení dopadů a nemohla tak z důvodů proporcionality nebo subsidiarity odůvodnit závěr odmítnout navrhnout, aby byla dohoda rozhodnutím Rady provedena jako směrnice, a to i pokud by to bylo v zásadě přípustné.

Žaloba podaná dne 22. května 2018 – WD v. EFSA

(Věc T-320/18)

(2018/C 259/60)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: WD (zástupci: L. Levi a A. Blot, advokáti)

Žalovaný: Evropský úřad pro bezpečnost potravin

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil projednávanou žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

a z tohoto důvodu

—	zrušil rozhodnutí výkonného ředitele EFSA, jakožto OOUPS, ze dne 14. července 2017, z něhož vyplývá, že žalobkyně není uvedena mezi zaměstnanci, kteří byli povýšeni v rámci přeřazovacího řízení za rok 2017;

—	zrušil rozhodnutí OOUPS ze dne 9. února 2018, kterým byla zamítnuta stížnost, kterou podala žalobkyně dne 10. října 2017 proti rozhodnutí ze dne 14. července 2017;

—	zrušil rozhodnutí výkonného ředitele EFSA, jakožto OOUPS, ze dne 9. srpna 2017 (doručené dne 10. srpna 2017) o neobnovení pracovní smlouvy žalobkyně;

—	zrušil rozhodnutí OOUPS ze dne 12. března 2018, kterým se zamítá stížnost, kterou podala žalobkyně dne 10. listopadu 2017 proti tomuto rozhodnutí ze dne 9. srpna 2017;

—	přiznal náhradu za utrpěnou škodu;

—	uložil žalovanému náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení rozhodnutí EFSA ze dne 8. prosince 2012, nazvaného „Employment contract management“.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práv na obhajobu a zejména práva být vyslechnuta.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti náležité pozornosti a péče a „Work instruction (Pracovní pokyn)“ týkajícího se „Contract of Employment renewal proces (Postup obnovování pracovních smluv“, přijatého EFSA.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a ze zneužití pravomoci. –

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení „Work instruction (Pracovní pokyn)“ a povinnosti náležité pozornosti a péče.

Co se rozhodnutí o nepovýšení týče, uvádí žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející z porušení rozhodnutí ze dne 22. dubna 2008, nazvaného „Career of temporary staff and assignment to a post carrying a higher grade than that at which they were engaged“, ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady zákazu diskriminace.

Žaloba podaná dne 28. května 2018 – VI.TO. v. EUIPO – Bottega (Tvar zlaté láhve)

(Věc T-324/18)

(2018/C 259/61)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vinicola Tombacco (VI.TO.) Srl (Trebaseleghe, Itálie) (zástupce: L. Giove, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Sandro Bottega (Colle Umberto, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie (Tvar zlaté láhve) – Ochranná známka Evropské unie č. 11 531 381

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. března 2018, ve věci R 1036/2017-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	nesprávné posouzení důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	nesprávné posouzení důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. e) bodech ii) a iii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 31. května 2018 – Szécsi a Somossy v. Komise

(Věc T-331/18)

(2018/C 259/62)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: István Szécsi (Szeged, Maďarsko) a Nóra Somossy (Szeged) (zástupce: D. Lazar, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	uložil žalované zaplatit žalobcům částku 38 330 542,83 forintů jako náhradu škody;

—	uložil žalované zaplatit žalobcům úroky z hlavní pohledávky od 20. dubna 2016 ve výši 11,95 % p. a.;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se opírá o následující žalobní důvod.

Žalobci tvrdí, že Komise zaviněně porušila svoji povinnost vykonávat dohled vyplývající z článku 17 SEU, protože nepřijala žádná vhodná opatření, aby zajistila uplatňování článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (1) a příslušných maďarských prováděcích právních předpisů maďarskými soudy.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

Žaloba podaná dne 28. května 2018 – Marry Me Group v. EUIPO (MARRY ME)

(Věc T-332/18)

(2018/C 259/63)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Marry Me Group AG (Zug, Švýcarsko) (zástupce: G. Theado, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „MARRY ME“ – Přihláška č. 15 958 226

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. března 2018, ve věci R 806/2017-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 28. května 2018 – Marry Me Group v. EUIPO (marry me)

(Věc T-333/18)

(2018/C 259/64)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Marry Me Group AG (Zug, Švýcarsko) (zástupce: G. Theado, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvky „marry me“ – Přihláška č. 15 952 468

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. března 2018, ve věci R 807/2017-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 31. května 2018 – Mubarak a další v. Rada

(Věc T-335/18)

(2018/C 259/65)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Gamal Mohamed Hosni Elsayed Mubarak (Káhira, Egypt), Alaa Mohamed Hosni Elsayed Mubarak (Káhira), Heidy Mahmoud Magdy Hussein Rasekh (Káhira), Khadiga Mahmoud El Gammal (Káhira) (zástupci: B. Kennelly QC, J. Pobjoy, Barrister, G. Martin a C. Enderby Smith, Solicitors)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/466, ze dne 21. března 2018, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, a zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/465 ze dne 21. března 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce;

—

určil, že ustanovení čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě se nepoužijí v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že kritérium pro zařazení žalobců do čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení bylo splněno.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení jsou protiprávní, protože a) postrádají platný právní základ a/nebo b) porušují zásadu proporcionality.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práv žalobců na základě článku 6 SEU ve spojení s články 2 a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie v důsledku toho, že Rada předpokládala, že soudní řízení v Egyptě je v souladu se základními lidskými právy.

Žaloba podaná dne 31. května 2018 – Saleh Thabet v. Rada

(Věc T-338/18)

(2018/C 259/66)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Suzanne Saleh Thabet (Káhira, Egypt) (zástupci: B. Kennelly QC, J. Pobjoy, barrister, G. Martin a C. Enderby Smith, solicitors)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/466 ze dne 21. března 2018, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, a zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/465 ze dne 21. března 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni;

—

konstatoval, že čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě se na žalobkyni neuplatní; a uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že kritérium pro zařazení žalobkyně do čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí a do čl. 2 odst. 1 napadeného nařízení bylo splněno.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 napadeného nařízení jsou protiprávní, protože a) postrádají platný právní základ a/nebo b) porušují zásadu proporcionality.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z porušení práv žalobkyně podle článku 6 SEU ve spojení s články 2 a 3 SEU a podle článků 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie v důsledku toho, že Rada předpokládala, že soudní řízení v Egyptě bylo v souladu se základními lidskými právy.

Žaloba podaná dne 5. června 2018 – Hauzenberger v. EUIPO (TurboPerformance)

(Věc T-349/18)

(2018/C 259/67)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Andreas Hauzenberger (Sinzing, Německo) (zástupce: B. Bittner, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „TurboPerformance“ – Přihláška č. 16 053 431

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2018, ve věci R 2206/2017-4

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 5. června 2018 – Euronet Consulting v. Komise

(Věc T-350/18)

(2018/C 259/68)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Euronet Consulting EEIG (Brusel, Belgie) (zástupci: P. Peeters a R. van Cleemput, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované neznámého data, které bylo sděleno žalobkyni dopisem ze dne 26. března 2018 a kterým se zamítá nabídka týkající se položky 2 zadávacího řízení EuropeAid/138778/DH/SER/Multi – Framework contract for the implementation of external aid 2018 (FWC SIEA 2018), a kterým se zadává zakázka deseti jiným uchazečům

—	Uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že v rámci jedné položky byla jedna právní skupina zastoupena dvakrát.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že jedna právnická osoba vystupovala dvakrát jako vedoucí konsorcia a potřetí jako člen konsorcia.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že jedna právní skupina byla zastoupena ve více než dvou položkách.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že jedna právní skupina vystupovala jako vedoucí ve více než dvou položkách.

Žaloba podaná dne 28. května 2018 – Promeco v. EUIPO – Aerts (nádobí)

(Věc T-353/18)

(2018/C 259/69)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Promeco NV (Kortrijk, Belgie) (zástupci: H. Hartwig a A. von Mühlendahl, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Aerts NV (Geel, Belgie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporného (průmyslového) vzoru: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporný (průmyslový) vzor: (Průmyslový) vzor Společenství č. 218 193-0010

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí velkého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. února 2018, ve věci R 459/2016-G

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	zamítl odvolání podané Aerts NV proti rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO ze dne 8. ledna 2016, věc ICD 9842;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení vynaložených žalobkyní před velkým odvolacím senátem;

—	uložil Aerts NV v případě, že vstoupí do řízení jako vedlejší účastnice, nahradit náklady řízení včetně nákladů řízení vynaložených žalobkyní před velkým odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 25 odst. 1 ve spojení s článkem 6 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.