15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/1

Zpravodaj:

Alain COHEUR

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že v situaci, kdy zdravotnictví prochází digitální revolucí, je nezbytné udržovat a podporovat systémy zdravotního pojištění, z nichž mohou mít užitek všichni, a které jsou solidární, inkluzivní a nediskriminační. Zajištění toho, aby byly kvalitní zdravotnické služby (ať již digitalizované či nikoliv) inkluzivní a aby k nim měli všichni rovný přístup, a dodržování těchto zásad je ostatně podmínkou všeobecné zdravotní péče.

1.2.

V souladu s předchozími stanovisky (1) se EHSV domnívá, že digitalizace může být přínosná pro rovný přístup ke zdravotnickým službám, který je základním cílem politik v oblasti zdravotnictví, pokud bude respektováno několik podmínek:

1.3.

Rozvoj telemedicíny, internetu věcí a nanotechnologií, biotechnologií, informačních technologií a kognitivních věd (NBIC) nesmí vyústit ve vnímání jedinců jako pouhých propojených těl, jež lze analyzovat, kontrolovat a sledovat na dálku prostřednictvím všemocného počítačového programu. Rozvoj technologií ve zdravotnictví ve skutečnosti vybízí k opaku, tedy k potvrzení významu, jaký mají mezilidské vztahy a sociální vazby jakožto základ pro lékařskou praxi a zdravotní péči.

1.4.

EHSV upozorňuje na problém, jenž představuje přílišné kladení odpovědnosti na občany, kteří jsou nuceni se sami starat o své zdraví, a to v kombinaci s přílišnou personalizací. Díky prediktivní medicíně na jedné straně a digitálním nástrojům na straně druhé se stále zlepšují znalosti týkající se zdravotních rizik jednotlivců i jejich monitorování, což vede k personalizovanějším strategiím. Zjištění těchto rizik a rozdílů existujících mezi jednotlivci vzbuzuje rozsáhlé etické otázky v souvislosti se zajišťováním solidárního pojistného krytí.

2.1.

EHSV připomíná, že aby měla digitální revoluce úspěch, musí naše fungující systémy zdravotního pojištění:

2.2.

V žádném případě nesmí zavedení digitalizace způsobit ohrožení zásad přerozdělování a sdílení zdravotních a sociálních rizik, jež jsou skutečnými pilíři kolektivní solidarity.

2.3.

EHSV zdůrazňuje, že je nutné:

3.1.

V oblasti zdravotnictví je rozvoj digitalizace zdrojem nebývale rozsáhlých a rychlých změn. Díky rozmachu internetu věcí a mobilních zdravotnických aplikací, využívání dat velkého objemu, nástupu nanotechnologií, biotechnologií, informatičních technologií a kognitivních věd (NBIC) a vzrůstající nabídce nových zdravotnických služeb vede digitalizace k tomu, že se náš systém zdravotnictví celkově mění.

3.2.

Aniž by se omezovaly pouze na technologický nebo vědecký rozměr, k digitálním inovacím ve zdravotnictví dochází mnoha způsoby prostřednictvím novátorských způsobů využití, které tyto inovace zahrnují. Tyto nové způsoby využití jdou ruku v ruce s rozsáhlými sociálními inovacemi a umožňují nově reagovat na zdravotní a sociální potřeby.

3.3.

Jsou tudíž přímo ovlivňované vazbami ve složitém ekosystému mezi:

3.4.

Co se týče vztahu jedince k jeho zdravotnímu stavu, každý jednotlivec si začíná více uvědomovat, jak je důležité starat se o své zdraví. Vzhledem k tomu, že bylo dosud obtížné získat přístup k informacím o svém zdravotním stavu, což vedlo k neznalosti, žil jednotlivec v nejistotě, co se rizik nemoci týče. Nyní však bude mít k dispozici řadu nástrojů (například připojená zařízení), které mu umožní měřit jeho zdravotní stav a přizpůsobovat tomu následně svůj životní styl.

3.5.

Díky dostupnosti informací se z každého jednotlivce stává aktivní činitel, který dokáže identifikovat a srovnávat zdravotnické služby a vybrat si tu, která nejvíce odpovídá jeho potřebám. Takový „elektronický pacient“ přispívá k prediktivní medicíně, vytváří zdravotnické údaje a hraje aktivní úlohu ve zdraví svém i ostatních. V tomto ohledu je centrální osou informovaný souhlas související s ochranou údajů, integrovanou správou a používáním těchto údajů.

3.6.

Nové technologie umožňují klást důraz na prevenci spíše než na léčbu nemocí samotných. Umožní rovněž zavést účinnější, šetrnější a individuálnější léčebné metody na základě genetických a biologických charakteristik každého jedince, přičemž dostupnost informací v reálném čase zlepšuje způsob léčby.

3.7.

Pracovníci ve zdravotnictví musí rozvíjet nové kompetence a nové oblasti činnosti na různých úrovních, vedoucí zejména k jinému typu vztahů s pacientem, který se zakládá především na vzájemné důvěře, k postupnému zvládání digitálních nástrojů prostřednictvím odborné přípravy, k novému způsobu využívání technologií při poskytování péče a k přístupu založenému na spolupráci a sdílení pomocí interoperabilních systémů.

3.8.

Tyto změny musí doprovázet sociální dialog, který musí rovněž posílit odbornou přípravu pracovníků ve zdravotnictví.

3.9.

Co se týče systémů zdravotního pojištění, zůstává cílem, který je třeba pro každého občana dosáhnout, přístup k účinným a kvalitním zdravotnickým službám, ať již veřejným či soukromým. V tomto kontextu bude zdravotní pojištění velmi ovlivněno, protože půjde o to, předcházet riziku a vytvořit v budoucnu řešení a postupy přizpůsobené jedinci v rámci zásady sdílení a zachovat tradiční funkci pojištění, jíž je poskytnout osobám, které onemocní, přístup ke zdravotnickým službám.

3.10.

Inovace v lékařství, které s sebou přináší digitalizace, mají potenciál přinést do zdravotního pojištění výrazné změny. Současný vývoj vede k personalizaci medicíny a léčby prostřednictvím dvou zdrojů informací:

e)	mechanismů elektronického zdraví: mezi tyto mechanismy patří mimo jiné internet věcí, který spadá do oblasti tzv. self data (samoměření) a umožňuje lidem zjistit a zlepšovat svůj zdravotní stav.

V důsledku toho je třeba zabývat se řadou otázek a postřehů.

4.1.

Digitální transformace umožňuje jedincům ovlivnit svůj zdravotní stav, i když v přístupu k ní existují překážky. Mnohonásobně větší přístup ke znalostem, infrastrukturám a individualizovaným inovativním službám v oblasti zdravotnictví by mohl umožnit, aby se každý aktivně podílel na svém vlastním zdraví a rovněž přispíval – jakožto pomocník, zdroj informací a poskytovatel údajů – ke zlepšování zdraví ostatních.

4.2.

Nastolení této personalizace je charakterizováno jako zdravotnictví označované jako „zdravotnictví 4 P“:

participativní: pacienti sami získávají a sledují zdravotní údaje, v čemž jim pomáhá stále větší počet připojených zařízení. Vztah mezi pacientem a lékařem (který již není jediným zdrojem medicínských znalostí) prochází vývojem. Pacient se stává aktivním pacientem;

preventivní: pacienti, kteří pravidelně shromažďují informace o svém zdraví, mají stále vyšší povědomí o udržování svého zdravotního stavu, což otevírá prostor pro zdravotnictví více zaměřené na prevenci;

personalizované: nepřetržitý přísun stále přesnějších a rozmanitějších osobních údajů rovněž umožňuje rozvoj stále více personalizovaného zdravotnictví;

prediktivní: technologický pokrok, který umožňuje například kompletní digitalizaci lidského genomu, otevírá prostor pro zdravotnictví, které je čím dál více prediktivní.

4.3.

4.3.1.

Gramotnost v oblasti zdravotnictví znamená schopnost jednotlivců získávat, chápat a využívat informace tak, aby podporovali a udržovali svůj dobrý zdravotní stav. To vyžaduje vysokou úroveň znalostí, dovedností a sebedůvěry, které umožňují přijímat opatření ke zlepšení svého zdraví a zdraví kolektivu tím, že se změní způsob života a životní podmínky.

4.3.2.

Digitalizace má tendenci prohlubovat sociální nerovnosti v oblasti zdraví a posilovat příčinnou souvislost mezi zdravotním stavem jedince a jeho kognitivními schopnostmi (například schopností nalézt kvalitní informace týkající se zdraví a porozumět jim) a finančními možnostmi (jako je možnost zajistit si ty nejúčinnější prostředky). Tyto nerovnosti jsou výraznější u starších osob, nejzranitelnějších osob a osob, které žijí v oblastech s nízkým pokrytím digitálních provozovatelů.

4.3.3.

Využívání zdravotnických aplikací vyžaduje určitou úroveň znalostí, která umožňují získat informace o zdraví, porozumět jim, posoudit je a využívat je při každodenním rozhodování o zdravotní péči, prevenci nemocí a podpoře zdraví. Špatná úroveň gramotnosti může tedy vést k řadě rizik v oblasti zdraví, což může mít vliv na počet let prožitých ve zdraví, předčasná úmrtí, kvalitu života a náklady pro jedince i společnost.

4.3.4.

Nelze však opomíjet vznik digitální propasti v lékařských a dalších zdravotnických profesích. Tato propast může být vyřešena posílením systému vzdělávání díky programu odborné přípravy věnovanému výuce nových souvislostí, které přináší digitalizace do vztahu ošetřujícího a ošetřovaného.

4.4.1.

Postupy kvantifikace v oblasti zdravotnictví podporují individuální mikrořízení zdraví a příliš velkou míru odpovědnosti na úkor kolektivnějšího pojetí. Z jedinců se tak stávají organizátoři, kteří sami nesou odpovědnost za své dobré či špatné chování v oblasti zdraví, což může odvracet pozornost od environmentálních nebo socioekonomických příčin problémů veřejného zdraví.

4.4.2.

Nepředvídání účinků digitalizace na individualizaci, nárůst společenské nerovnosti v oblasti zdraví a zvýšená komercializace zdravotnictví mohou ohrozit naše modely solidárního a všeobecného zdravotního pojištění.

5.1.1.

Digitalizace umožňuje odstranit překážky v systému zdravotnictví tím, že usnadňuje sdružování informací mezi nemocnicemi, nezávislými ordinacemi, zdravotnickými sítěmi a službami domácí zdravotní péče. Nezbytnou podmínkou pro zkoordinování péče a převzetí pacienta do péče obecně jsou bezpečné a rychlé způsoby předávání informací shromážděných různými zúčastněnými stranami. Zorganizovat kontinuitu péče a zajistit multidisciplinární péči o pacienta je mnohem jednodušší. Dostupnost, rychlý přístup, komunikace a sdílení údajů usnadňují lékařům činit rozhodnutí. Elektronická výměna údajů mezi pracovníky ve zdravotnictví má přímou přidanou hodnotu pro kvalitu péče.

5.1.2.

Elektronické zdravotní záznamy se stávají nástrojem koordinace a zajištění kvality péče, z nichž má pacient prospěch díky sdílení údajů pověřenými osobami, pokud s tímto sdílením pacient předem souhlasil, a to s výjimkou akutních případů, nebo pokud to není možné. Pravidla vztahující se na elektronické zdravotní záznamy zahrnují všechny zvláštní záruky, které jsou pacientovi ohledně elektronických údajů poskytovány, co se týče ochrany jeho soukromí a přístupu k těmto údajům. Je třeba zajistit plné dodržování lékařského tajemství vztahujícího se ke zdravotním a administrativním záznamům.

5.1.3.

Elektronické zdravotní záznamy umožňují vyhnout se chybám spojeným se špatnou čitelností dokumentu (lékařský předpis, protokol o lékařském vyšetření) a usnadňují přístup k poznatkům o lécích i jejich bezpečnější předepisování, jelikož vycházejí z charakteristik pacienta. Elektronizace lékařské praxe přispívá k omezení rizik chyb a ke snížení iatrogenních rizik.

5.1.4.

Funkce připomenutí a výstrahy, které elektronizace zdravotních záznamů umožňuje, usnadňují lepší prevenci (očkování, screening), sledování chronicky nemocných a získávání poznatků o lécích, přispívají ke zlepšení péče poskytované pacientovi a zvyšují kompetence poskytovatele péče, co se týče stanovení diagnózy a předepsání léčby.

5.1.5.

Jelikož elektronizace informací shromážděných o pacientovi přispívá ke zlepšení procesu rozhodování lékaře, staneme se v příštích letech také svědky radikální přeměny lékařské praxe. Žádnou lékařskou diagnózu již nebude možné stanovit bez expertního systému nebo systému nástrojů vycházejících z umělé inteligence. Taková revoluce je výsledkem vývoje současně s genomikou, neurovědami a internetem věcí (NBIC), v jejímž rámci by byly schopné zpracovávat všechny údaje pouze stroje.

5.2.1.

Technologický vývoj umožňuje a potvrzuje rozvoj telemedicíny, která umožní vznik nových léčebných a zdravotnických postupů. Telemedicína má následující výhody: lepší dostupnost zdravotní péče v izolovaných oblastech a omezení nutnosti přemisťovat osoby ve špatném zdravotním stavu, sledování pacientů na dálku, což umožňuje vyhnout se hospitalizaci, sdílení odborných znalostí na dálku, rozměr terapeutického vzdělávání prostřednictvím sledování na dálku a sladění různých disciplín díky konzultacím a výměně odborných znalostí na dálku.

5.2.2.

Telemedicína, elektronická komunikace mezi odborníky, dematerializace dokumentů, propojení rozšířených schopností a sdílení intelektuálních nebo lékařsko-technických zdrojů musí pracovníkům ve zdravotnictví umožnit ušetřit čas, který tak může být věnován pacientovi při vzájemné rozmluvě a může vést k významnému zlepšení vztahu s pacientem.

6.1.1.

Postupná elektronizace našich zdravotnických systémů nepochybně přispěla na jedné straně ke zlepšení administrativní a finanční správy záznamů týkajících se pojistitelnosti všech občanů (více místa, více času, více spotřebního materiálu, zvýšení produktivity, jednodušší a bezpečnější archivace, ekologické výhody) a na druhé straně k rychlejším výplatám poskytovatelům péče a nemocničním zařízením, přičemž se zvýšila kontrola a snížilo se riziko chyb ve fakturaci poskytovaných služeb.

6.1.2.

Dematerializace administrativních formulářů, ačkoli přímo nepřispívá ke zkvalitnění péče, zkrátila čas jejich přenosu a zjednodušila administrativní kroky. Zjednodušuje však výkon lékařské praxe, neboť umožňuje lékaři, aby se více soustředil na léčbu a méně na nevyhnutelné související administrativní úkony.

6.1.2.1.

Dnes jsou vytvářena data velkého objemu, jestliže jsou zkompilovány všechny údaje všech pacientů/pojištěnců, včetně údajů pocházejících ze zdravotnických aplikací. Jedná se o schopnost analyzovat všechny údaje pocházející z velkého množství zdrojů. K tomu je zapotřebí mít k dispozici prostředky k propojování údajů a automaticky a účinně získávat cenné informace z nestrukturovaných údajů.

6.1.3.

Prostřednictvím aplikací nejsou již údaje ukládány u lékaře, v nemocnici nebo u zdravotních pojišťoven, ale v cloudových zařízeních nebo na cloudových platformách, jejichž mateřská společnost se již nutně nenachází v zemi, kde jsou klienti přihlášeni ke zdravotnímu pojištění, a dokonce ani v Evropě.

6.1.4.

Klíčovou úlohu má jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni interoperabilita (díky „jednotnému digitálnímu trhu“). Je třeba vypracovat a zavést „rámec interoperability zdravotnických informačních systémů“. Taková interoperabilní soustava v sobě zahrnuje zásady a normy, které je třeba dodržovat za účelem bezpečné výměny zdravotních údajů mezi všemi subjekty elektronického zdravotnictví.

6.2.1.

Vlastnictví a ochrana údajů mají zásadní význam pro občana/pacienta a představují základní právo, jež musí být dodržováno. Občan/pacient musí mít možnost se svými údaji volně nakládat. Děje se tak prostřednictvím svobodného, uvědomělého a trvalého souhlasu občanů se shromažďováním a používáním jejich údajů. K tomu se řadí i faktické právo na přenositelnost a vývoj řešení typu „Blue Button“ (4) pro zpřístupnění osobní historie jedinců.

6.2.2.

Na úrovni EU upravuje tuto problematiku obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které vstoupí v platnost dne 25. května 2018. Kromě toho je třeba zohlednit prohlášení Světové lékařské asociace o etických aspektech zdravotních databází a biobank (tchajpejské prohlášení).

6.3.1.

Digitalizace v pojišťovnictví postupuje. Zpočátku byla omezena na návrhy mající informační a srovnávací hodnotu (nástroje pro srovnávání, online registrace atd.) nebo související s dematerializací lékařských a administrativních formulářů, ale u těchto transakcí jistě neskončí. Nové způsoby kvantifikace, které jsou známy jako „data velkého objemu“, radikálně změní hospodářský model pojištění a objeví se nové produkty.

6.3.2.

Tento obrat bude mít zásadní a logický dopad na:

6.3.3.

S rozvojem technologií a zdravotních aplikací bude každý člověk nyní moci „objektivizovat“ svou fyzickou aktivitu, výživu, interakci s ostatními i všechny určující faktory svého zdraví.

6.3.4.

Využívání hromadných údajů o jednotlivcích by mohlo znamenat přechod od jednoho modelu krytí rizik a jejich sdílení k modelu krytí chování a individualizace nabídky pojištění, což by mohlo vést k přílišně personalizaci. I když se zdá, že soukromí pojišťovatelé, kteří usilují o zisk, jsou zcela přirozeně schopni najít své místo, pro vzájemné subjekty a veřejné subjekty zdravotního pojištění, jejichž základní poslání by se ocitlo pod tlakem, by vývoj mohl být složitější.

6.3.5.

I správci zdravotního pojištění jsou nyní zranitelní, neboť stojí na křižovatce celého vícerozměrného ekosystému sestávajícího z představitelů průmyslu, lékařů, správních orgánů, regulátorů, investorů a pacientů.

6.3.6.

Správci zdravotního pojištění se musí potýkat se silnou setrvačností spojenou s velmi přísnou právní úpravou citlivých údajů týkajících se zdraví, s komplexním fungováním a financováním lékařů a nemocnic, s velmi rigidním a nepružným hodnotovým řetězcem (přibírání pojištěnců, vybírání příspěvků, hrazení péče), se stále přísnější právní úpravou týkající se pojistných produktů a někdy i s korporativismem zdravotnických profesí.

6.3.7.

Všichni správci zdravotního pojištění však nemají, nebo už již nemají stejné finanční možnosti a potřeby vlastních finančních prostředků nezbytných pro tyto činnosti jsou patrně stále větší překážkou pro jejich vlastní rozvoj. Ekonomická síla digitálních gigantů jim umožňuje přímé investice do toho, co vnímají jako trh.

6.3.8.

I přes lepší znalosti individuálních rizik v oblasti zdraví je nezbytné zachovat takové systémy zdravotní péče, které by se zakládaly na logice kolektivního a solidárního pojištění. Naše systémy zdravotního pojištění byly nejúčinnější tehdy, pokud propojovaly individuální zapojení a kolektivní ochranu proti všem zdravotním rizikům.

6.4.1.

V současné době existuje jen málo příkladů převzetí finanční odpovědnosti (náhrady nákladů) v případě použití mobilních aplikací pro osobní péči. Jednou z velkých překážek by v současnosti byla právě neexistence odpovídajících modelů náhrady nákladů, které by odrážely nové technologické skutečnosti.

6.4.2.

Existuje klasický model intervence státu, kdy náhradu provádějí vnitrostátní instituce a orgány, které rozhodují o dávkách v rámci mobilního zdravotnictví (5), jež lze proplatit, ale existují i iniciativy subjektů systémů zdravotního pojištění, mimo jiné i vzájemných pojišťoven (6).

6.4.3.

Zavádějí se rovněž inovativní systémy náhrady, například pobídkové a preventivní programy, jejichž cílem je zabývat se spíše prevencí než medikací.

6.5.1.

Na veřejné i soukromé organizace spravující povinné zdravotní pojištění (jako jsou vzájemné pojišťovny) to bude mít velký dopad, a proto v budoucnu bude v této souvislosti nutné:

6.5.2.

Vzájemné zdravotní pojišťovny, které byly průkopníky zdravotního pojištění, se nyní mohou zaměřit na to, aby splnily úlohu trvalé a individuální asistence pro každého ze svých pojištěnců. Co se týče produktů/služeb, které vzájemné zdravotní pojišťovny nabízejí, ale i pomoci jednotlivcům v jejich snaze o dobrou kondici nebo při léčení, musí být tyto pojišťovny aktivní, a to bez ohledu na to, jaký komunikační kanál k tomu využijí, a nabízet řešení uzpůsobené potřebám jednotlivců.

7.1.

Všechny výše uvedené prvky, které svědčí o komplikovanosti digitálních výzev v oblasti zdravotnictví, a výskyt nových internetových subjektů však způsobí, že naše systémy zdravotního pojištění budou podléhat ekonomickým silám.

7.2.

Tento převrat je samozřejmě umožněn novými snímači, které jsou nyní ekonomicky dostupné a technicky „spolehlivé“, ale především možností centralizace a analýzy údajů prostřednictvím chytrého telefonu nebo internetového rozhraní. Tímto způsobem se rozvinul ekosystém mobilních aplikací, které se soustředí na cíle, společenství a „hravost“. Tento ekosystém umožňuje tvůrcům mobilního prostředí stanovit pravidla pro správu zdravotních údajů prostřednictvím jejich specializovaných služeb (7).

7.3.

Je třeba se obávat, že „GAFAMA“ (Google, Apple, Facebook, Amazon, Microsoft a Alibaba) (8) a další společnosti, které se objeví, v blízké budoucnosti toto nové zdravotnictví zcela opanují a budou se stále více opírat o informační technologie a dekódování, k němuž se využívají. Právě v tom spočívá činnost vedoucích subjektů digitální ekonomiky, které tyto technologie používají pro převzetí kontroly nad ekosystémy ve všech odvětvích.

7.4.

Síla těchto platforem spočívá v tom, že zakládají model svého rozvoje na masové dodávce produktu nebo služby propojené s obyvatelstvem, čímž získávají přístup k velkému množství údajů, jež jsou zpeněžitelné. Zpeněžení údajů umožňuje nabízet řadu bezplatných služeb zajišťujících masovou návštěvnost a vytvářejících pozitivní spirálu, v níž se každý snaží izolovat spotřebitele v co nejuzavřenějším ekosystému. Vzhledem k tomu, že mezní náklady poskytování služeb jsou téměř nulové, zvýhodňuje internetový ekonomický model přirozeně největší subjekty, které získají velkou část vytvořené hodnoty a mají obrovské investiční možnosti.

7.5.

Existuje důvodné podezření, že pouze společnosti „GAFAMA“ jsou schopny využívat tyto bezplatně šířené údaje a kombinovat je se všemi údaji týkajícími se chování jednotlivců, které shromáždí jinde. S ohledem na současné i budoucí giganty v digitální oblasti je nutné, aby byla z právního a etického hlediska zachována suverenita evropských občanů, vlád a institucí (zejména těch, jež působí v oblasti sociální ochrany), co se týče zjišťování, shromažďování a využívání zdravotních údajů.

7.6.

Přidaná hodnota těchto informací, zejména v oblasti zdravotnictví, je tak získávána a kontrolována těmito platformami, nikoli již výrobci v systému zdravotnictví. Nezbývá než poskytnout tyto informace k dispozici „žadatelům“, kteří je budou moci využít.

7.7.

Ochrana údajů známá jako „5 V“ (volume, vélocité, variété, véracité, valeurs – objem, rychlost, různorodost, věrohodnost, hodnoty) představuje ekonomickou hodnotu, která vyžaduje vyvíjející se právní rámec, propojený s celým ekosystémem (za účasti více stran), aby nedocházelo ke zneužívání k čistě komerčním účelům.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/11

Zpravodaj:

Denis MEYNENT

1.1

Výbor připomíná, že hlavním cílem programu REFIT (1) je zlepšit kvalitu a účinnost evropských právních předpisů a vytvořit jednoduchou, srozumitelnou a soudržnou právní úpravu, aniž by došlo ke zpochybnění již stanovených strategických cílů politik EU či jednání na úkor ochrany občanů, spotřebitelů, pracovníků a sociálního dialogu nebo i životního prostředí (2). Evropské právní předpisy jsou zásadním faktorem integrace. Pokud jsou náležitě přiměřené, jsou pro všechny evropské subjekty a občany důležitou zárukou ochrany, prosazování evropské legislativy a právní jistoty (3).

1.2

I přes pokrok, jehož bylo doposud dosaženo, zejména pod vlivem činnosti Výboru pro kontrolu regulace (CER), by si Výbor přál, aby se evropský ekosystém v oblasti posouzení dopadu ještě dále vyvíjel s cílem zvýšit kvalitu a ve větší míře zohlednil organizovanou občanskou společnost při tvorbě a provádění právních předpisů.

1.3

Je proto zejména důležité, aby:

1.4

Výbor prosazuje kvalitativní přístup, který funguje rovnocenně jako kvantitativní analýza a zohledňuje úsilí o dosažení výhod, které se od právních předpisů očekávají.

1.5

Výbor vyzývá Komisi k ostražitosti, co se týče toho, aby snížení regulační a administrativní zátěže nezhoršilo účinnost a celkovou kvalitu politik Unie, zejména v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, ochrany spotřebitelů a pokud jde o malé a střední podniky a mikropodniky.

1.6

V rámci posouzení dopadu si tedy Výbor přeje, aby:

2.1

Posouzení dopadu je proces průběžné a kritické analýzy pozitivních i negativních dopadů připravovaných právních předpisů EU na úrovni hospodářské, sociální a environmentální. Patnáct let po svém zavedení se posouzení dopadu stalo jedním z měřítek programu EU pro zdokonalení tvorby právních předpisů.

2.2

Systém posouzení dopadu je uplatňován ve velmi rané fázi politického cyklu. Posuzování dopadu předchází všem novým iniciativám, jež by mohly mít dopady na hospodářství, životní prostředí a společnost. Pravidelně se také provádějí hodnocení a kontrola stavu (kontrola účelnosti – fitness check) stávajících právních předpisů nebo politik Unie. Fáze počátečního posouzení dopadu (inception impact assessment) nastiňuje postup posouzení dopadu tím, že odstraňuje různé typy možností (od statusu quo až po úplnou harmonizaci). Poté se uskuteční samé posouzení dopadu, jehož návrh přezkoumává CER. Po provedení právních předpisů posoudí hodnocení účinnost, účelnost, vhodnost a evropskou přidanou hodnotu dotčeného právního předpisu. CER přezkoumá důležitá hodnocení právních předpisů EU. Ke zdokonalení tvorby právních předpisů tedy dochází ve všech fázích postupu. Díky četným mechanismům konzultací se zdokonalení v každé fázi otevírá čím dál většímu počtu zúčastněných stran.

2.3

Interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů (AII) z května 2015 (4) odráží společný postoj všech tří institucí, kterých se posouzení dopadu týká. V souvislosti s pokrokem Výbor dospěl ke dvěma hlavním zásadám:

2.4

CER byl zřízen v květnu 2015 a téměř dva roky trvalo, než byl zcela kompletní. Má posílenou pravomoc a rozsáhlé odpovědnosti, které zahrnují prozkoumání kvality návrhů posouzení dopadu, kontroly stavu a důležitá hodnocení stávající legislativy EU (5). Díky profesionalizaci CER se více zohledňují sociální a environmentální dopady. V roce 2016 CER přezkoumal na 60 posouzení dopadu a 25 z nich, tedy 42 %, nejprve udělil negativní stanovisko a jejich autoři museli výboru předložit nový dokument. V současné době CER svá stanoviska omezuje na posouzení dopadu. V budoucnu by mohl vhodně posuzovat způsob, jakým legislativní návrh odráží posouzení dopadu a zohledňuje ho.

3.1.1

Posouzení dopadu vychází ze souboru kritérií a testů, které se týkají zejména dopadů:

3.1.2

Posouzení dopadu Komise v podstatě integrovaně pokrývají ty nejvýznamnější a nejzávažnější hospodářské, sociální a environmentální dopady pro každý jednotlivý případ.

3.1.3

V průběhu let Rada a někdy i EP doplnily požadavky na dodatečná kritéria:

3.1.4

Tato různá kritéria někdy Komisi nutí k tomu, porovnat jednotlivé cíle nebo zájmy: hierarchicky uspořádat kritéria; rozhodnout, zdali to či ono kritérium musí převážit nad ostatními kritérii jakožto kritérium rozhodující; vybrat mezi politickými rozhodnutími s ohledem na konkurenční kritéria:

3.1.5

Studie Komise o systému posouzení dopadu, kterou v roce 2007 vypracovala britská soukromá poradenská společnost The Evaluation Partnership (TEP) (6), upozornila na řadu nedostatků, zejména v oblasti sociální ochrany a ochrany životního prostředí. Podle společnosti TEP byla špatná kvalita posouzení dopadu způsobena chybami v načasování (timing), v mechanismech kontroly kvality hodnocení, nedostatečným sledováním a nedostatečnou podporou posouzení dopadu (odborná příprava a koordinace, neúplné nebo chybějící údaje atd.). V roce 2010 Účetní dvůr odhadoval, že „práce Komise na posouzení dopadu znamená v praxi asymetrii mezi třemi pilíři, jakož i mezi náklady a přínosy“ (7).

3.1.6

Výbor v tomto ohledu znovu připomíná svůj požadavek, aby článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (8) byl systematicky používán jako základ pro provádění hodnocení (9).

3.2.1

Sadu nástrojů (toolbox) zavedla Komise ve svém sdělení (11) ze dne 19. května 2015 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Přináší podrobné pokyny pro posouzení dopadu prostřednictvím 59 nástrojů (nástrojů, kritérií, testů atd.), které mají pomoci Komisi i příslušným orgánům členských států.

3.2.2

Z 59 navrhovaných nástrojů se EHSV zajímá především o dva. Jde o nástroj č. 7 (requirements for social partner initiatives – požadavky týkající se iniciativ sociálních partnerů) a nástroj č. 25 (employment, working conditions, income distribution and inequality – zaměstnanost, pracovní podmínky, rozdělení příjmů a nerovnost).

3.2.3

Ve skutečnosti tyto nástroje působí spíše jako orientační seznam otázek, které je třeba si položit v případě iniciativy, u níž by se objevil sociální dopad nebo dopad na zaměstnanost. Otázky jsou obecné, neutrální a málo motivující. Nástroj č. 25 pokládá mimo jiné i následující otázky:

3.2.4

Tyto otázky se často omezují na popis řady možných negativních a pozitivních následků. Jen málo podněcují k vypracování hlubších analýz, zejména pokud jde o kvalitu a výši zaměstnanosti.

3.2.5

Kromě toho se v některých případech zdá, že Komise nepřebírá sociální a environmentální kritéria do svých posouzení dopadu systematicky a důkladně, a to již po několik let (12), i přesto, že Komise tvrdí, že sociální dopady zohledňuje v 70 % posouzení dopadu a environmentální dopady ve 45 % případů.

3.3.1

Generální ředitelství (GŘ) jsou odpovědná za analytické metody a modely, na nichž se zakládají služby Komise, aby mohly vytvořit své legislativní návrhy. Generální ředitelství nejčastěji provádějí posouzení dopadu interně na základě pokynů týkajících se posouzení dopadu (13) a sady nástrojů. V určitých případech se dotčené GŘ obrátí na externího poradce, který je vybrán na základě otevřeného a transparentního postupu, aby se s ním hlouběji poradil o konkrétním bodu posouzení dopadu.

3.3.2

Z celkem 59 nástrojů ze sady nástrojů se pouze dva či tři jeví jako nástroje, jimiž by se mohla řídit rozhodnutí týkající se kvality pracovních míst, sociální ochrany, výše odměn atd. Rozhodně se jedná o oblast, v níž je třeba sadu nástrojů posílit.

3.4.1.1

Cílem programu REFIT je identifikovat zbytečnou zátěž, nejednotnost či neúčinná opatření a učinit kroky nezbytné k nápravě situace. V roce 2013 bylo v rámci programu REFIT provedeno zmapování celkového legislativního fondu EU.

3.4.1.2

Rada pro konkurenceschopnost EU požádala Komisi, aby vypracovala a stanovila cíle snížení zátěže v oblastech, kde je tato zátěž obzvláště velká, zejména pro malé a střední podniky (14).

3.4.1.3

Rada pro konkurenceschopnost dne 26. května 2016 rovněž „vítá závazek Komise v interinstitucionální dohodě k další kvantifikaci jejího úsilí o zjednodušení a snížení administrativní zátěže, k prezentování roční analýzy zátěže a pokud možno vyčíslení potenciálu jednotlivých návrhů či právních aktů ke snížení regulační zátěže nebo úsporám“ (15).

3.4.2

Výbor vyzývá Komisi k ostražitosti, co se týče toho, aby snížení regulační zátěže nezhoršilo účinnost a celkovou kvalitu politik Unie, zejména v sociální a environmentální oblasti, v oblasti životního prostředí a ochrany spotřebitelů a pokud jde o malé a střední podniky a mikropodniky.

4.1

I přesto, že bylo dosaženo pokroku, je třeba, aby se evropský ekosystém v oblasti posouzení dopadu i nadále vyvíjel. Navrhujeme sedm možností zlepšení pro posílení kvality posouzení dopadu a větší zohlednění organizované občanské společnosti v průběhu vytváření a provádění právních předpisů.

4.2.1

Výbor požaduje, aby Komise jasněji určila postup používaný pro výpočet účinků své iniciativy, rozsah působnosti studie a její možná omezení (územní omezení, cílové skupiny atd.).

4.2.2

V případě, že jsou významné části či dílčí části posouzení dopadu zpracovávány vnějšími subjekty, Výbor požaduje, aby byl uveden název tohoto vnějšího subjektu.

4.2.3

Je důležité, aby specifikace uvedené v souboru požadavků jasně popisovaly alternativní scénáře, které ukazují dopady všech možných variant, včetně:

4.2.4

Je důležité, aby byl nakonec upřednostněn jeden návrh, který nejlépe kombinuje různé rozměry podle čl. 3 odst. 3 SEU (16) a článku 9 SFEU (17).

4.2.5

Má-li posouzení dopadu pomáhat spolunormotvůrcům při přípravě pozměňovacích návrhů, je třeba, aby předpokládalo alternativní možnosti, které zváží scénáře, jež jsou vhodnější pro zaměstnanost, sociální a environmentální ochranu, územní soudržnost a spotřebitelskou politiku.

4.3.1

Transparentnost je nezbytným předpokladem řádné správy. Rejstřík (18) dokumentů Komise obsahuje seznam posouzení dopadu a příslušných stanovisek CER. O existenci tohoto rejstříku však široká veřejnost příliš neví, navíc je dostupný pouze v angličtině.

4.3.2

Výbor tudíž požaduje, aby Komise ve spolupráci se zprostředkovatelskými organizacemi zlepšila povědomí o této internetové stránce, zveřejnila na ní stanoviska zúčastněných stran a důležité studie, zejména shrnutí posouzení dopadu, a umožnila zde vyhledávat i v jiných jazycích EU.

4.4.1

EHSV se domnívá, že kvantitativní či měnový přístup by měl fungovat na rovnocenné bázi jako kvalitativní přístup, který upřednostňuje lidský rozměr prosazující blízkost, rovnost pohlaví a kontakt se skutečností. Pro využití kvalitativního přístupu existují zejména následující důvody:

4.4.2

Posouzení dopadu se musí vždy zaměřovat v prvé řadě na náklady a přínosy. O snížení počtu nemocí, škodlivých vlivů, znečišťujících emisí a nehod není nikdy možné rozhodnout na základě čistě kvantitativních údajů. O spravedlivější hospodářské soutěži, spravedlivém obchodu a lepších pracovních podmínkách se nerozhodne na základě kvantitativních analýz. Je zásadní, aby Komise přisoudila prioritu kvalitativní analýze, a to v zájmu všech zúčastněných stran.

4.5.1

Ačkoli v dohodě AII se dospělo k závěru, že každá instituce si může vypracovat svůj vlastní postup, Výbor navrhuje, aby tato otázka byla důkladně zvážena mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí, jakož i Výborem samotným.

4.5.2

Nejde ani o to, navrhnout jednotný postup, ale spíše se nejprve shodnout na soudržném metodologickém rámci, tzn. na základních prvcích postupu, jako je definice rozsahu posouzení, výzkumná strategie, volba nástrojů, upřednostňované varianty atd.

4.5.3

Konečným záměrem je upřednostnit dialog ohledně možností postupu, kterým Komise dává přednost, s cílem usnadnit práci jednotlivých institucí na pozměňovacích návrzích.

4.5.4

Takto by návrhy Výboru vyjádřené v tomto rámci mohly u spolunormotvůrců najít příznivější odezvu.

4.6.1

V EHSV existuje oddělení, které se věnuje kvalitativnímu hodnocení ex post určitých konkrétních evropských právních předpisů. V budoucnosti by toto oddělení mohlo napomáhat činnosti členů Výboru a také analyzovat určitá posouzení dopadu, přezkoumat aspekty postupů a poskytnout stanovisko ohledně možného zohlednění hospodářských, sociálních, environmentálních či územních rozměrů. Tato činnost by usnadnila vypracování případných poradních stanovisek EHSV k legislativním návrhům připravovaným ve stejných posouzeních dopadu.

4.6.2

EHSV a Evropská komise by ohledně konzultací a posouzení dopadu měly vést pravidelný dialog.

4.7.1

Bylo by vhodné zamyslet se nad způsoby sice neformální, ale pravidelné spolupráce CER a Výboru.

4.7.2

Kromě neformální výměny názorů a dílčí spolupráce je důležité podpořit dynamickou spolupráci s Výborem ve dvou směrech:

4.7.3

Výbor pak v případě potřeby vypracuje shrnutí svých hlavních doporučení ohledně oblasti působnosti vlastního posouzení dopadů a poskytne veškeré další údaje nebo informace, jež by mohly být relevantní pro vypracování posouzení dopadu Komisí a pro související přezkum ze strany CER.

4.7.4

Výbor dá rovněž k dispozici své hodnocení ex post týkající se provádění a uplatňování právních předpisů.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/18

Zpravodaj:

Petru Sorin DANDEA

1.1

Agresivní daňové plánování prosazované některými podniky spolu s daňovými úniky vytváří významné daňové ztráty pro rozpočty členských států. EHSV členským státům doporučuje, aby zvýšily úsilí v boji proti tomuto velmi negativnímu jevu a co nejrychleji přijaly nezbytné daňové předpisy.

1.2

EHSV si je dobře vědom, že úsilí v boji proti agresivnímu daňovému plánování může mít výsledky pouze v případě, že bude prováděno globálně, a proto vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve vyjednávání v mezinárodních organizacích, jako je OECD nebo G20, za účelem vypracování účinných předpisů v boji proti daňovým únikům a aby ho zintenzivnily.

1.3

EHSV vítá rozhodnutí Rady, která schválila kritéria navržená Komisí na přezkoumání jurisdikcí známých jako daňové ráje. Výbor je toho názoru, že toto opatření bude důležitým krokem v boji proti agresivnímu daňovému plánování pouze tehdy, pokud ho doplní sankce pro tyto jurisdikce a pro podniky, které ho budou i nadále používat při svých finančních operacích. Tyto sankce by mohly zahrnovat odmítnutí přístupu těmto podnikům k veřejným prostředkům.

1.4

EHSV členským státům doporučuje, aby se vyvarovaly další podpory daňové konkurence na základě různých daňových rozhodnutí, která nejsou odůvodněna ekonomickou podstatou transakcí, ale neodůvodněným zvýhodněním podniků oproti ostatním konkurentům.

1.5

EHSV se domnívá, že prioritou členských států by měla být harmonizace a zjednodušení daňových zákonů. Harmonizační úsilí musí také doplnit úplné odstranění daňových překážek.

1.6

Přesunutí daňové zátěže na kapitál na trhu práce, které je důsledkem globalizace, přineslo nárůst nákladů na pracovní sílu a prohloubení nerovností. EHSV členským státům doporučuje, aby v rámci reforem prosazovaných v daňové oblasti zvážily přesunutí daňové zátěže z oblasti práce do oblasti škodlivých finančních a environmentálních postupů.

1.7

Výbor navrhuje, aby byl společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob (CCCTB) rozšířen na celý jednotný trh i mimo něj. To by vytvořilo předvídatelnější daňový systém, který by byl vstřícnější k podnikatelskému prostředí, a došlo by ke snížení nákladů na dodržování předpisů pro přeshraniční investice.

1.8

Výbor doporučuje, aby se vzorec dělení zdanitelného zisku v rámci operací posílení CCCTB co nejvíce opíral o zásadu zdanění zisků v místě, kde proběhla daná činnost, která zisk vytvořila. Tímto způsobem by se snáze dosáhlo konsensu nutného pro schválení opatření. Pokud nedávná evropská opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem nepovedou k žádným výsledkům a CCCTB nedosáhne svých cílů, mohla by být zvážena minimální sazba daně z příjmu právnických osob, aby se zabránilo závodu o co nejnižší sazbu daně.

1.9

Pokud jde o vlastní rozpočtové zdroje EU, EHSV doporučuje, aby členské státy hledaly řešení, jak provádět doporučení Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje. Navýšení vlastních zdrojů EU umožní v členských státech více podporovat rozvojovou politiku a politiku soudržnosti.

1.10

Jedním z nejvýznamnějších úspěchů Evropské unie zůstává jednotná měna. Ta však přesto kvůli roztříštěnosti evropského daňového systému nedosáhla svého plného potenciálu. Výbor přichází s návrhem na zavedení „daňového hada“ po vzoru „měnového hada“ (1), který fungoval v období předcházejícím zavedení jednotné měny. EHSV se domnívá, že by se to v první fázi mohlo týkat tří typů daňových příjmů, které generují 90 % rozpočtových příjmů v členských státech: DPH, daně z příjmu a příspěvků do systému sociálního zabezpečení.

1.11

EHSV se domnívá, že snahy o harmonizaci předpisů (2) při stanovování daňových základů pro hlavní daně by mohlo podpořit zavedení systému kvalifikované většiny v oblasti přímých daní. Pokroku při prosazování daňových politik by mohlo být dosaženo rychleji, bylo by to přínosem pro vnitřní trh a přineslo by to významný růstový potenciál, vzhledem k tomu, že harmonizovaný systém by výrazně snížil náklady podniků na dodržování předpisů a v EU by vznikl předvídatelnější daňový systém.

2.1

Zdanění hraje zásadní roli v boji za sociální spravedlnost a spravedlivé hospodářství. Zdanění má proto sociální, genderový a mezigenerační rozměr. Vlády shromažďují příjmy určené k přiměřenému a udržitelnému financování systémů sociální ochrany a sociálního zabezpečení a veřejných služeb poskytovaných občanům a podnikům. Zdanění je na druhou stranu klíčovým nástrojem pro spravedlivější přerozdělování příjmů a bohatství ve společnosti, kterým se snižují sociální nerovnosti.

2.2

Podvody a daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem prostřednictvím metody agresivního daňového plánování, kterou používají některé nadnárodní společnosti, a aktivity na černém trhu vedou k rostoucím nerovnostem vytvářeným hospodářskou krizí a úspornými programy, což představuje vážnou hrozbu. Dokonce i nejkonzervativnější odhady objemu finančních ztrát členských států v důsledku eroze základu daně a přesouvání zisku se pohybují v řádu stovek miliard eur.

2.3

Globalizace vedla ke zvýšení rychlosti a objemu pohybu kapitálu. Tendence stěhovat se do oblastí, v nichž může kapitál dosahovat vyšší míry zhodnocení díky příznivějším daňovým pravidlům, přinesla problémy vládám, které musely v návrzích daňové politiky brát v úvahu spíše tyto mezinárodní pohyby kapitálu než své vlastní ekonomické a sociální priority na vnitrostátní úrovni.

2.4

Daňová konkurence, kterou v posledních letech prosazují členské státy (3), trvale vytvářela daňové ztráty, což ovlivnilo financování základních veřejných služeb i veřejných investic, jež jsou jedním z hlavních motorů růstu. Snížení daní sice může z krátkodobého hlediska přinést určité výhody státům, které takto podporují daňovou konkurenci, ale z dlouhodobého hlediska se snížení rozpočtových příjmů ukázalo jako škodlivé pro celkový hospodářský růst (4). Členské státy podporují daňovou konkurenci prostřednictvím řady výjimek v oblasti spotřebních daní nebo daní z příjmu, ale také prostřednictvím daňových rozhodnutí ve prospěch nadnárodních společností.

2.5

Roztříštěnost daňových předpisů v Evropské unii (prakticky každý členský stát má svůj vlastní daňový systém) způsobila, že členské státy jsou obecně více vystaveny fenoménu agresivního daňového plánování. V důsledku toho mohou být ztráty příjmů státních rozpočtů vysoké. Přílišná daňová roztříštěnost rovněž narušuje jednotný trh a snižuje konkurenceschopnost EU vůči hlavním konkurentům na celosvětové úrovni. Harmonizace daňových politik na úrovni EU může na jedné straně vést ke zvýšení rozpočtových příjmů ve všech členských státech, na druhé straně může vytvořit příznivější prostředí pro podnikání, zjednodušit pravidla a snížit náklady na dodržování předpisů. Harmonizace by měla odstranit mezery a nesrovnalosti v rámci daňových systémů členských států i mezi nimi.

2.6

Veřejné mínění bylo nesmírně pobouřeno skandály, které se objevily v posledních letech v souvislosti s daňovými úniky některých velmi bohatých osob či nadnárodních korporací. Tyto skandály, známé jako Panama Papers, LuxLeaks nebo Apple, odhalily finanční operace v hodnotě desítek či dokonce stovek miliard eur, které měly jasný cíl, vyhnout se placení daní v členských státech.

2.7

Zrušení výjimek v oblasti spotřebních daní a daní z příjmu a lepší harmonizace daňových základů by vedly k významnému zvýšení rozpočtových příjmů a zvýšení investic na úrovni vnitřního trhu. Je dobře známo, že vzhledem k vysokým nákladům na dodržování předpisů mají malé a střední podniky horší přístup a méně příležitostí v oblasti rozvoje přeshraničních investic.

2.8

Evropská komise v této souvislosti na žádost Rady podporuje řadu právních úprav, jejichž cílem je přinést významné snížení daňových úniků a agresivního daňového plánování, ale také zabránit dvojímu zdanění podniků v Evropské unii. Vzhledem k tomu, že přímé zdanění zůstává ve výlučné pravomoci členských států, je však pokrok omezený, neboť některá opatření, která Komise navrhuje, nesplňují konsensus na úrovni Rady.

2.9

Mezi nejvýznamnější opatření boje proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování, která podporuje Evropská komise, patří zlepšení systému automatické výměny informací mezi vnitrostátními finančními úřady, zavedení obecné doložky proti zneužívání v předpisech týkajících se podniků, zavedení povinnosti pro nadnárodní podniky podávat zprávy o dosažených ziscích a souvisejících uhrazených daních podle jednotlivých zemí a obnovení plánu na vytvoření společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB). Bylo rovněž zavedeno mnoho opatření za účelem omezení podvodů v oblasti DPH a snížení ztráty příjmů o 15 % (výpadek příjmů z DPH).

2.10

Komise se aktivně podílela na jednáních v rámci OECD, která v roce 2015 vedla k podepsání dohody známé jako BEPS. Jedná se o standard zaměřený na zavedení přísnějších daňových pravidel u nadnárodních obchodních transakcí, jehož cílem je především bojovat proti agresivnímu daňovému plánování. Členské státy jsou ve fázi zavádění navržených opatření standardu a přijaly v této oblasti i dodatečná opatření.

3.1.1

Agresivní daňové plánování prosazované některými podniky vytváří významné ztráty pro rozpočty členských států. EHSV se domnívá, že agresivní daňové plánování, jež poškozuje daňové základy a nutí tak členské státy zvyšovat daně, představuje ze své podstaty neetickou praktiku, která má značný dopad na fungování vnitřního trhu a narušuje spravedlnost daňových systémů ve vztahu k daňovým poplatníkům. Občané nebo malé podniky tak v mnoha případech platí v absolutním vyjádření vyšší daně než velké korporace. Výbor doporučuje členským státům, aby zvýšily úsilí o co nejrychlejší zavedení předpisů, jejichž cílem je bojovat proti tomuto velmi negativnímu jevu.

3.1.2

Do jednání na úrovni OECD, která vedla k vypracování opatření obsažených ve standardu BEPS, se zapojilo více než sto zemí. Boj proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování může být úspěšný pouze tehdy, pokud se tato opatření stanou celosvětově uznávaným standardem. EHSV doporučuje Komisi a členským státům, aby pokračovaly v jednání na úrovni mezinárodních organizací směřujícím k vytvoření účinných a řádně prováděných právních předpisů v boji proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování a ještě toto své úsilí zintenzivnily.

3.1.3

Rada schválila kritéria navržená Komisí na vypracování seznamu jurisdikcí známých jako daňové ráje. EHSV je toho názoru, že toto opatření bude důležitým krokem v boji proti agresivnímu daňovému plánování pouze tehdy, pokud ho doplní sankce pro tyto jurisdikce a pro podniky, které ho budou i nadále používat při svých finančních operacích. Tyto sankce by mohly zahrnovat odmítnutí přístupu těmto podnikům k veřejným prostředkům včetně zadávání veřejných zakázek.

3.1.4

V roce 2015 byla z podnětu Komise do rámce systému automatické výměny informací zahrnuta daňová rozhodnutí. Členské státy by měly tento systém používat pro odhalení daňových rozhodnutí narušujících trh, která podnikům nabízejí výjimky nebo možnost osvobození od placení daní a mohla by představovat nezákonnou státní podporu. Výbor členským státům doporučuje, aby se vyvarovaly další podpory daňové konkurence na základě různých daňových rozhodnutí, která nejsou odůvodněna ekonomickou podstatou transakcí, ale neodůvodněným zvýhodněním těchto podniků oproti ostatním konkurentům.

3.2.1

Roztříštěnost daňového systému EU má dopad na jednotný trh a snižuje přeshraniční investiční příležitosti, zejména pro malé a střední podniky. EHSV se domnívá, že prioritou členských států by měla být harmonizace a zjednodušení daňových zákonů. Harmonizační úsilí musí také doplnit úplné odstranění daňových překážek.

3.2.2

Globalizace vedla k přesunu daňového zatížení na kapitál na trh práce. Výsledkem je zvýšení nákladů na pracovní sílu a prohloubení nerovností. EHSV doporučuje přesunutí daňové zátěže z oblasti práce do oblasti škodlivých finančních a environmentálních postupů.

3.2.3

Komise nedávno obnovila návrh na vytvoření společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) velkých podniků s obratem více než 750 milionů EUR. Návrh Komise může vést k harmonizaci systému daní z příjmů právnických osob v EU. Pokud se ukáže, že je systém účinný, vytváří pracovní místa a investice díky lepšímu výběru daní a vytváří předvídatelnější daňový systém, který je přátelštější k podnikatelskému prostředí, navrhne EHSV jeho rozšíření na úrovni celé EU i mimo ni.

3.2.4

EHSV se domnívá, že vzorec dělení zdanitelného zisku v rámci operací posílení CCCTB by se měl co nejvíce opírat o zásadu zdanění zisků v místě, kde proběhla daná činnost, která zisk vytvořila. Tímto způsobem by se snáze dosáhlo konsensu nutného pro schválení opatření. Pokud nedávná evropská opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem nepovedou k žádným výsledkům a CCCTB nedosáhne svých cílů, mohla by být zvážena minimální sazba daně z příjmu právnických osob, aby se zabránilo závodu o co nejnižší sazbu daně.

3.2.5

EHSV se domnívá, že navýšení vlastních zdrojů EU umožní v členských státech více podporovat rozvojovou politiku a politiku soudržnosti. Proto členským státům doporučuje, aby hledaly řešení, jak provádět doporučení Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje.

3.2.6

Výbor v rámci snahy o harmonizaci daňových systémů v EU přichází s návrhem na zavedení „daňového hada“ po vzoru „měnového hada“, který fungoval v období předcházejícím zavedení jednotné měny. I když by to mohli tvůrci politik považovat za velmi obtížné vzhledem ke složitosti daňových systémů v členských státech, EHSV se domnívá, že by se to v první fázi mohlo týkat tří typů daňových příjmů, které generují 90 % rozpočtových příjmů v členských státech: DPH, daně z příjmu a příspěvků do systému sociálního zabezpečení.

3.2.7

Přímé daně jsou v souladu se Smlouvou o EU pod kontrolou členských států. EHSV se domnívá, že snahy o harmonizaci předpisů při stanovování daňových základů pro hlavní daně by mohlo podpořit zavedení systému kvalifikované většiny v oblasti přímých daní. Pokroku při prosazování daňových politik by mohlo být dosaženo rychleji, bylo by to přínosem pro vnitřní trh a přineslo by to významný růstový potenciál, vzhledem k tomu, že harmonizovaný systém by výrazně snížil náklady podniků na dodržování předpisů a v EU by vznikl předvídatelnější daňový systém.

3.2.8

Kvůli existenci eurozóny jako jednotné měnové oblasti, do níž bude v budoucnu patřit většina členských států, může být nutné daňové a sociální systémy harmonizovat. Podle názorů odborníků na měnovou politiku vedla roztříštěnost daňových systémů eurozóny ke zhoršení dopadů nedávné hospodářské a finanční krize. Pokračování této situace, která předpokládá existenci jednotné měny v hospodářské oblasti s různými daňovými systémy, bude i nadále oslabovat jednotný trh. Harmonizace daňových základů pro hlavní druhy daní sníží náklady na dodržování předpisů pro společnosti a může jim přinést dodatečné prostředky, které budou moci použít na investice, výzkum a inovace.

3.2.9

Zavedení diferencovaného systému zisku prospěšného pro společnosti, které zisk reinvestují, podpoří růst a vytváření nových pracovních míst v EU. Způsobem, jak stimulovat hospodářský růst, může být rovněž odstranění jakéhokoliv osvobození od platby daní pro společnosti, které distribuují většinu dosaženého zisku ve formě dividend.

3.2.10

Daňová harmonizace v eurozóně založená na zásadě sbližování a vhodného zdanění vytvoří potřebné zdroje pro oživení veřejných investic, což usnadní i soukromé investice.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/23

Zpravodaj:

Mário SOARES

Spoluzpravodaj:

Josep PUXEU ROCAMORA

1.1

Region Latinské Ameriky a Karibiku, který je v dnešní době sdružen ve Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), je oblastí, která již po staletí sdílí s Evropou stejné zásady a hodnoty, jež zajišťují společný pohled na svět. Vytvoření posíleného bloku EU-CELAC se společnou strategií vůči globálním výzvám tak bude mít mocnější a účinnější hlas mezi ostatními národy.

1.2

Evropa a její členské státy jsou nejvýznamnějším investorem v Latinské Americe a Karibiku a největším spolupracovníkem této oblasti; existují politická, hospodářská, společenská, kulturní a historická pouta vybudovaná během staletí, která se odrážejí také v pořádání summitů hlav států a předsedů vlád každé dva roky, v parlamentním shromáždění, různých typech dohod a především v široké společenské síti.

1.3

Nové globální výzvy vyžadují posílení tohoto bloku a zejména definici nové strategie, která přesáhne formální přístup a velká prohlášení a prosadí se jako výrazný a rozhodný hlas na mezinárodní scéně. V novém geopolitickém prostředí posiluje latinskoamerický region své prioritní strategické postavení v rámci vnější politiky EU.

1.4

EHSV s uspokojením zdůrazňuje, že Výbor pro zahraniční věci Evropského parlamentu projednává usnesení na stejné téma, v němž uznává, že CELAC je pro EU hlavním partnerem a že prioritami vnější činnosti EU s tímto společenstvím musí být posílení politického dialogu a spolupráce v oblasti migrace, změny klimatu, energie z obnovitelných zdrojů, boje proti organizované trestné činnosti a prohloubení politických, kulturních a socioekonomických vztahů.

1.4.1

EHSV doufá, že příští summit hlav států EU-CELAC pořádaný ve dnech 26. a 27. října bude odpovídat výzvám, kterým v současnosti čelí svět a planeta, a vymezí strategii pro posílení strategických, politických, hospodářských, společenských a kulturních pout mezi oběma regiony.

1.4.2

Vybízí k pokročení směrem ke globální rámcové dohodě mezi Evropskou unií a společenstvím CELAC, do které budou zahrnuty zásady činnosti v oblasti politického dialogu, spolupráce a udržitelného rozvoje. Ta by mohla být základem geopolitické intervence světového dosahu a posílila by hlas našich regionů v mezinárodním prostředí.

1.4.3

Vyzývá všechny vedoucí politické představitele EU a Latinské Ameriky a Karibiku, aby uznali a ocenili účast občanské společnosti. Proto je důležité, aby

1.4.4

Potvrzuje, že prioritními cíli občanské společnosti jsou mimo jiné upevnění demokracie, udržitelný lidský rozvoj, sociální spravedlnost a soudržnost, ochrana přírodních zdrojů a životního prostředí, plná platnost lidských práv a pracovněprávních předpisů, budoucnost důstojné práce a boj proti nerovnosti.

1.4.5

Považuje za součást svého úkolu aktivní účast na celém procesu budování světa, v němž bude možné, navzdory rozdílům a díky dialogu, žít v míru. Světa, ve kterém budou všechny země a všechny národy moci nalézt cestu, jak se rozvíjet a vytvořit na základě své kultury demokratickou společnost žijící v blahobytu a podporující začlenění. EHSV žádá, aby měl v tomto procesu své místo.

2.1

Svět v současnosti čelí různým výzvám, jejichž řešení je velmi složité: zrychlení změny klimatu, znásobení ozbrojených konfliktů a následný útěk tisíců uprchlíků, návrat nacionalismu a jednostranné vize řešení konfliktů, a dokonce návrat jaderné hrozby.

2.2

Obchod se globálně rozvíjí tak, že i když by z politického hlediska mohl vést k větší rovnováze mezi různými částmi světa, stále zachovává a někdy zvyšuje rozdíly mezi bohatými a chudými, a to i v rámci téhož regionu nebo země.

2.3

V mnoha částech světa je ohroženo dodržování lidských práv a mezinárodních norem, norem OSN a MOP a nadále dochází k porušování práv žen, dětí nebo etnických, náboženských či kulturních menšin; přetrvává rovněž absence dodržování základních svobod, což ohrožuje bezpečnost a kvalitu života obyvatelstva.

2.4

Dohoda o změně klimatu podepsaná v Paříži, která měla rozsáhlou podporu dokonce i v zemích, jako jsou Spojené státy americké a Čína, jež tradičně odmítají závazky v tomto smyslu, je dnes ohrožena, neboť nová americká administrativa oznámila, že od ní hodlá odstoupit, což pozastavuje plán Clean Power – právní předpisy uplatňované od roku 2015 za účelem snížení emisí energetického odvětví a zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů.

2.5

Po období, kdy se zdálo, že svět začal nacházet rovnováhu, nechala finanční krize, jež propukla v roce 2007, i v rozvinutých zemích pocítit sociální důsledky ztráty kontroly nad trhy. Konflikty se nedaří omezit, naopak se prohlubují a zvýrazňují se odlišné zájmy mezi zeměmi a regiony.

2.6

V Evropě je opětovné vyvstání zřetelných rozdílů, které ovlivňují spolupráci mezi EU a Ruskem nebo mezi EU a Tureckem (zemí, jež stále vyjednává o svém přistoupení k Evropské unii), důkazem toho, že tato nejistá rovnováha byla narušena nebo je vážně ohrožena.

2.7

Zvolení nové americké administrativy, zejména její nejasný a zjevně méně přátelský postoj k EU, ještě zvýší složitost mezinárodního prostředí. Přerušení jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, varování vyslovené v OSN ohledně toho, že její činnost nebude vždy přizpůsobena kritériím platným v této organizaci, pokud jde o přijímání rozhodnutí, odmítnutí ratifikovat transpacifické partnerství, snahy změnit migrační politiky a zpochybnění obvyklých postupů mezi spojeneckými zeměmi vytvářejí nejistotu a přispívají k nestabilitě mezinárodního prostředí.

2.8

Tuto a další hrozby a výzvy je možné vyřešit pouze globálně za pomoci dojednaných a proveditelných závazků, které ale budou současně povinné, aby tak přinesly skutečná řešení, jež budou komplexnější a budou muset být vícestranná.

3.1

EHSV se domnívá, že má-li Evropa v současném složitém mezinárodním prostředí nadále hrát vedoucí úlohu, potřebuje partnery – spojence, kteří budou moci sdílet nejen rozvoj a obchod, ale také se zásadně shodnou na hodnotách a zásadách. To může a musí být přidanou hodnotou Evropské unie.

3.2

Až dosud měla Evropa strategii vůči Latinské Americe a Karibiku definovanou a založenou mimo jiné na těchto prvcích:

3.3

Politickým vyjádřením této strategie jsou summit hlav států a předsedů vlád Evropy a Latinské Ameriky a Karibiku a později se společenstvím CELAC a s Evropsko-latinskoamerickým parlamentním shromážděním (EuroLat), parlamentním orgánem biregionálního strategického partnerství.

3.4

Na globální úrovni přijala Evropa významný závazek v podobě cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů Pařížské dohody. EU přijala za vlastní

3.5

V tomto smyslu by měl pevný blok EU-CELAC větší váhu na mezinárodním poli a byl by zásadní pro ochranu těchto hodnot, které sdílí EU i CELAC jako celek, a z toho důvodu se zdá, že je načase si položit otázku, zda je tato strategie, která nepochybně dosáhla cenných výsledků, dostatečná ve vztahu ke globálním výzvám, kterým oba regiony čelí.

3.6

EHSV se domnívá, že je nezbytná vážná meziregionální debata, která otevřeně ukáže nejen doposud dosažené úspěchy, ale také přetrvávající nedostatky nebo omezení, a která vyvodí poučení z dosavadní činnosti, bude reagovat na výzvy současnosti a na závaznost sdílených hodnot a zásad, a vytvoří tak vztah založený na nové a širší spolupráci a legitimitě s ohledem na budoucnost.

4.1

Vzhledem k situaci ve světě se otevírá nová příležitost pro vytvoření pevnějších a účinnějších vazeb mezi Latinskou Amerikou a Karibikem a Evropou, kterou by bylo zajímavé využít v budoucí dohodě EU-Mercosur (2). Tato dohoda je pro EU významnou výzvou, neboť v případě jejího schválení bude celý latinskoamerický region s výjimkou Bolívie a Venezuely politicky a hospodářsky úzce spojen s Unií. Nové projednání dohody s Mexikem má velký význam rovněž pro tuto zemi a pro Evropu je zároveň možností rozšířit svou přítomnost s ohledem na předvídatelný pokles obchodu mezi Mexikem a Spojenými státy americkými.

4.2

Vztah mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem musí ukázat, že je užitečný pro všechny, to znamená jak pro evropské, tak pro latinskoamerické a karibské státy, a především pro jejich obyvatelstvo.

4.3

Klíčem pro vzájemné působení politického, sociálního, environmentálního a hospodářského rozměru rozvoje jsou produktivní investice v obou regionech. EU a její členské státy jsou nadále hlavním investorem v tomto regionu. Země Latinské Ameriky a Karibiku jsou druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem EU a CELAC spolu s Evropskou unií tvoří třetinu členů Organizace spojených národů a přibližně 25 % světového HDP.

4.4

Hlubší svazek mezi Latinskou Amerikou a Evropskou unií by umožnil zrychlit hospodářský růst, pokročit se strukturální změnou směrem k odvětvím vyžadujícím značné znalosti, snížit chudobu, zvýšit sociální začlenění a chránit životní prostředí.

To vše za současného

4.5

To by podpořilo hospodářský a sociální blahobyt obou regionů, což by mělo bezpochyby dopad na tvorbu pracovních míst například prostřednictvím

4.6

EU a CELAC čelí výzvám, ale mají také příležitosti k pozitivnímu rozvoji, které souvisejí s tématy klíčovými pro oba regiony, jimž by zásadně prospěla společná akce, mimo jiné

4.7

EHSV se domnívá, že účelem vztahu mezi veřejnými opatřeními a soukromým sektorem musí být podpora hospodářského rozvoje, lepší spolupráce podniků a finanční investice za účelem růstu; zdůrazňuje, že je nutné bojovat s neformální ekonomikou, zaostalostí a nízkou konkurenceschopností malých a středních podniků; vyzývá k usnadnění a zlepšení biregionální mobility pomocí zlepšení vzájemné soudržnosti pracovního práva a podpory koordinace systémů sociálního zabezpečení.

4.8

EHSV považuje za zásadní překonat dílčí pohledy na vztah mezi oběma regiony a vidět hospodářství, lidská práva a udržitelný rozvoj jako nedělitelný celek. Pokud chceme dosáhnout pokroku v oblasti akčního plánu a společného programu, které umožní řešit nejdůležitější výzvy našeho světa, jako je chudoba, změna klimatu a ozbrojené konflikty, jsou spolupráce a vzájemná podpora klíčové.

5.1

Hodnota, přítomnost a aktivní účast organizovaných občanských společností obou regionů, skutečnost, že si vyměňují zkušenosti, sdílí projekty, aktivně se účastní činností, o nichž je rozhodnuto, musí být respektovány, uznány a přijaty jako základní prvky nového paradigmatu strategického vztahu.

5.2

EHSV se domnívá, že před občanskou společností obou regionů stojí příležitost a velká výzva, neboť tento biregionální vztah vyžaduje obnovený rozměr, který nepoškodí a nebude ignorovat to, čeho bylo dosaženo, a bude pokračovat političtějším a strategičtějším směrem.

5.3.1

Ačkoli je v posledních letech přítomnost občanské společnosti stále více uznávána jako zásadní pro posílení biregionální strategie, ve skutečnosti se nadále setkává s omezeními, která oslabují účinnější a účelnější účast, zejména proto, že

5.4.1

Překonání těchto omezení vyžaduje akční plán a program, který

5.5

EHSV zdůrazňuje, že mají-li mít všechny typy jednání mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem úspěch, je zásadní formalizovat strukturovaný dialog s organizovanou občanskou společností, který zajistí její skutečnou účast na každé z etap jednání a během uplatňování a hodnocení výsledků. V tomto smyslu EHSV velmi pozitivně hodnotí zahájení činnosti smíšeného poradního výboru EU-Chile, k jehož zřízení přispěl spolu s organizacemi chilské občanské společnosti.

5.6

EHSV uvádí, že prioritními cíli vztahů mezi evropskou a latinskoamerickou občanskou společností jsou upevnění demokracie, udržitelný lidský rozvoj, sociální spravedlnost a soudržnost, ochrana přírodních zdrojů a životního prostředí, naprostá závaznost lidských práv a respekt vůči důstojné práci.

5.7

Jako zásadní problém při sledování vztahů mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem a jedna z největších překážek pro vhodnou přípravu návrhů ze strany občanské společnosti byl mnohokrát uveden chybějící strukturovaný a rozsáhlý přístup k informacím ze strany organizované evropské, latinskoamerické a karibské občanské společnosti. EHSV potvrzuje, že přístup k informacím musí být jednou z prioritních os vztahů mezi oběma regiony, a proto je nezbytné stanovit jasná pravidla a postupy týkající se přístupu k informacím a jejich šíření.

5.8

Pokud strany dohod skutečně oceňují účast občanské společnosti, musí tedy od počátku počítat s nezbytnými a dostatečnými materiálními zdroji pro všechny mechanismy účasti stanovené v dohodách, tak aby tyto mechanismy mohly plnit úkoly, jež jim přísluší.

5.9

EHSV vítá přeměnu Nadace EU-CELAC na mezinárodní organizaci, která může být významným prvkem pro posílení biregionálního partnerství pomocí nového impulzu, a opakuje svůj návrh určený hlavám států EU a CELAC, jenž byl předložen v prohlášení ze Santiaga de Chile z roku 2012, aby pracovní program nadace zahrnoval silný prvek skutečné a účinné spolupráce s institucemi zastupujícími organizace organizované občanské společnosti z obou kontinentů.

5.10

EHSV vybízí k tomu, aby politiky a akce, o nichž bude rozhodnuto, směřovaly ke zlepšení soudržnosti a pozitivních dopadů vztahu mezi oběma regiony s cílem zaručit jejich kvalitu a vhodnost a zajistit, aby je zapojené občanské společnosti přijaly za vlastní.

6.1

Ve dnech 26. a 27. října 2017 se bude v Salvadoru konat summit hlav států a předsedů vlád Evropské unie a Společenství latinskoamerických a karibských států (EU-CELAC). V souvislosti s ochlazením vztahů mezi USA a Latinskou Amerikou se EHSV domnívá, že tento summit by se měl věnovat posílení strategických, politických, hospodářských, společenských a kulturních pout mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem.

6.2

EHSV vyzývá odpovědné politiky obou regionů, aby prováděli stále účinnější opatření a efektivněji se zapojovali, aby podpořili obranu planety, bojovali se změnou klimatu, chránili biologickou rozmanitost a udržitelný rozvoj, podpořili blahobyt občanů, přispěli k vymýcení chudoby, zajistili sociální a územní soudržnost, podpořili kvalitní vzdělávání a zdravotní péči pro všechny, rovnost pohlaví a kulturu národů, bránili mír, ocenili úlohu světových organizací a podpořili multilateralismus.

6.3

Považuje za součást svého úkolu aktivní účast na celém procesu budování světa, v němž bude možné navzdory rozdílům a díky dialogu žít v míru. Světa, ve kterém budou všechny země a všechny národy moci nalézt cestu, jak se rozvíjet a vytvořit na základě své kultury demokratickou společnost žijící v blahobytu a podporující začlenění. EHSV žádá, aby měl v tomto procesu své místo.

6.4

EHSV vyzývá všechny vedoucí politické představitele EU a Latinské Ameriky a Karibiku, aby uznali a ocenili účast občanské společnosti s cílem zapojit do procesu rozhodování co nejvyšší počet obyvatel. Aniž by EHSV chtěl někoho vyloučit, domnívá se, že strukturovanou a účinnější účast umožňuje účast institucionální a institucionalizovaná.

6.5

Prioritou politiky v oblasti spolupráce mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou a Karibikem se musí stát podpora důstojné práce; v tomto smyslu je třeba přijmout konkrétní závazky týkající se dodržování a plnění základních úmluv MOP a naplánovat mechanismy ověřování tohoto plnění za účasti společnosti a odborových svazů na všech politikách a jednáních mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem.

6.6

EHSV si je v současném geopolitickém rámci vědom toho, že dohody o přidružení, obchodní dohody, dohody o politickém dialogu a strategická partnerství jsou nadále významným nástrojem, v dnešní době ale již nejsou jediným možným nástrojem. Dnes se ukazuje jako zásadní, aby si ti, kteří sdílejí hodnoty a kulturní, historické a politické vize, uvědomili, že je nezbytné vytvořit strategický blok, jenž bude schopen ovlivnit mezinárodní scénu. Dohody musí být důsledkem tohoto uvědomění, nikoli jeho nástrojem.

6.7

EHSV vybízí k pokročení směrem ke globální rámcové dohodě mezi Evropskou unií a společenstvím CELAC, do které by byly zahrnuty zásady jednání v oblasti politického dialogu, spolupráce a udržitelného hospodářského rozvoje. To by mohlo být základem pro geopolitickou intervenci světového dosahu, v jejímž rámci by se vymezila metoda intervence, pokud by byly ohroženy zásady a hodnoty, jež jsou nám společné.

6.8

EHSV si je vědom toho, že zásadní význam má uznání účasti organizované občanské společnosti coby aktéra, který přispívá k vytvoření globálního uvědomění, jež usnadní, podpoří a upřednostní globální řešení ve prospěch míru, udržitelného rozvoje, spravedlivého obchodu a blahobytu všech národů a regionů.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/30

Zpravodajka:

Franca SALIS-MADINIER

Spoluzpravodaj:

Jukka AHTELA

1.1

EHSV má za to, že je více než kdy dříve nutné uznat úlohu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na všech úrovních a posílit jej v tomto období velkých digitálních, ekologických a demografických změn, které způsobují hluboké změny pro zaměstnance, zaměstnavatele a jejich vztahy jako sociálních partnerů.

1.2

EHSV se domnívá, že probíhající změny jsou takového rozsahu, že vyžadují kolektivní, rozsáhlou a inkluzivní diskuzi. To spočívá v sociálním dialogu na všech úrovních a v zapojení všech zúčastněných stran do neustálého hledání nových vhodných řešení, předkládání návrhů a vytváření budoucí společnosti.

1.3

Zainteresované strany, jimiž jsou sociální partneři, musí být jasnozřiví, co se týče urychlení a rozsahu změn, a musí být odhodláni omezit jejich nepříznivé účinky a věřit, že ekonomika sdílení může přinést pozitivní vývoj a příležitosti, jichž třeba využít.

1.4

EHSV je přesvědčen, že cíle a základní principy sociálního dialogu jsou v novém pracovním prostředí nadále platné. Sociální dialog, který mimo jiné zahrnuje informování, konzultace a zapojení pracovníků, musí být založen na vzájemné důvěře a dodržování vnitrostátní praxe.

1.5

Výbor znovu potvrdil v řadě svých stanovisek ústřední úlohu sociálního dialogu v nových formách práce (1). Sociální dialog musí hrát prvořadou úlohu na všech příslušných úrovních, a to při plném respektování nezávislosti sociálních partnerů.

1.6

EHSV má za to, že dosud nejsme schopni předvídat, jaké příležitosti a výzvy digitální ekonomika přinese. Úkolem sociálního a společenského dialogu není se proti těmto změnám stavět, ale co nejlépe je zaměřit tak, aby se dalo využít všech přínosů, které mohou představovat pro růst, podporu inovací a dovedností, kvalitní pracovní místa a udržitelné a solidární financování sociální ochrany.

1.7

Jak již EHSV uvedl, odborové zastoupení a kolektivní vyjednávání jsou pracovníky pro platforem zpochybňovány (2). Je proto nutné odstranit překážky uplatňování základních práv, která jsou zaručena v Listině základních práv Evropské unie a v úmluvách MOP (3).

1.8

Digitalizace staví výzvy před tradiční způsoby správy a řízení a vybízí k participativnímu řízení a k zavádění kolektivních pravidel. Tento nový způsob řízení musí zavést prostor pro vyjádření názorů zaměstnanců a jejich zapojení do řešení problémů a do sdílení postupů s cílem posílit společné principy, profesní know-how a optimalizovat lidské zdroje v procesu inovací a rozvoje podniku.

1.9

EHSV zároveň uznává, že nové formy práce, při nichž se nevyužívají prostředníci a které procházejí rychlými a neustálými změnami, vyžadují přizpůsobení struktur a podmínek sociálního dialogu.

1.10

EHSV doporučuje respektovat nezávislost sociálních partnerů, kteří prostřednictvím kolektivního vyjednávání usilují o nalezení inovativních podob sociálního dialogu a řešení odpovídajících potřebám zaměstnavatelů i pracovníků, a to jak v tradičních podnicích, tak oblasti digitální ekonomiky.

1.11

EHSV v tomto stanovisku uvádí několik počátečních zkušeností, inovativních reakcí a řešení, odborových postupů a výsledků kolektivních vyjednávání řešících výzvy, které tyto změny přinášejí.

1.12

EHSV konstatuje, že digitalizace a její dopady na práci musí být na evropské úrovni i pro všechny členské státy prioritou a musí se stát ústředním tématem sociálního dialogu. EHSV doporučuje:

1.13

Hluboké změny, jimiž oblast práce prochází, poukazují rovněž na problematiku intenzivnější spolupráce mezi sociálními partnery a ostatními organizacemi občanské společnosti. EHSV již uvedl, že sociální dialog je třeba jasně odlišit od dialogu občanského, a přestože je nelze směšovat, neměly by být jeden od druhého zcela oddělovány (4). Mezi iniciativami uvedenými v tomto stanovisku ostatně figurují rozsáhlé dohody na vládní úrovni, které do obecnějších diskuzí o celkovém dopadu digitalizace zahrnují další důležité subjekty občanské společnosti.

2.1

EHSV doporučuje posílit v tomto období velkých změn úlohu sociálních partnerů na všech úrovních a zároveň uznat úlohu zástupců občanské společnosti stejně jako v roce 1985, kdy byla sociálním partnerům a sociálnímu dialogu dána legitimita a významná úloha při utváření Evropy.

2.2

Nové formy roztříštěné práce a nárůst počtu atypických pracovníků vyžadují zapojení těchto pracovníků prostřednictvím lepšího informování a širších konzultací a také pomocí úpravy kolektivních práv a ustanovení o pracovní době a sociálních práv (5).

3.1

Podle Eurobarometru (6) využívá 17 % evropských občanů digitální platformy coby klienti a pracovníci. Jedná se většinou o vysoce kvalifikované lidi z měst. Pouze 5 % pracovníků z této skupiny pravidelně nabízí služby a práci prostřednictvím platforem a 18 % tak činí sporadicky. Práce prostřednictvím platforem coby hlavní činnost je tedy zatím pouze okrajovou záležitostí, ale její podíl narůstá. Naproti tomu dopady digitalizace a umělé inteligence na práci v tradičních podnicích jsou daleko rozsáhlejší a sociální dialog, aniž by opomíjel práci prostřednictvím platforem, se musí na tento vývoj zaměřit, jelikož hluboce mění povahu a organizaci práce.

3.2

EHSV vyzývá, aby bylo provedeno šetření smluvního postavení tzv. „crowd workers“ a dalších nových forem pracovněprávních vztahů, jakož i povinností zprostředkovatelů, pokud jde o jednání o pracovních podmínkách. Je nutné vyjasnění ohledně těchto forem práce a příslušného režimu zdanění a sociálního zabezpečení.

3.3

EHSV doporučuje, aby Evropská komise, OECD a Mezinárodní organizace práce spolupracovaly se sociálními partnery za účelem vytvoření vhodných ustanovení týkajících se důstojných pracovních podmínek a ochrany pro on-line pracovníky a pracovníky podléhající dalším novým formám pracovních vztahů. EHSV je přesvědčen, že by bylo přínosné stanovit přístup na úrovni EU, přičemž poznamenává, že většinu opatření bude třeba provést ve vnitrostátním a odvětvovém měřítku nebo na úrovni jednotlivých pracovišť (7).

3.4

EHSV má obavy obzvláště z toho, že je zpochybňováno zastoupení odborových organizací a právo na kolektivní vyjednávání pracovníků v digitální oblasti. Tímto způsobem by bylo možné uplatnit pravidla hospodářské soutěže na osoby samostatně výdělečně činné, které jsou ve skutečnosti ve srovnatelném postavení se závislými pracovníky. Je proto nutné jednotlivě zkoumat, jaké postavení dotyčný pracovník má, a v případě závislé činnosti odstranit překážky, které by mohly způsobit vyloučení těchto pracovníků z kolektivního vyjednávání a zastoupení odborovými organizacemi (8).

4.1

EHSV má za to, že v době digitalizace jsou hlavními tématy sociálního dialogu otázky související se zaměstnáním, přechodem mezi zaměstnáními, celoživotním učením (9), zejména odbornou přípravou, sociální ochranou a udržitelností jejich financování (10), s pracovními a mzdovými podmínkami a také se zajištěním příjmů.

5.1

Kvalitativní a kvantitativní vývoj, kterým budou pracovní místa procházet v důsledku digitalizace, je obtížné předjímat, a to tím spíše, že její dopady se mohou v různých odvětvích a povoláních lišit.

5.2

Sociální partneři však musí předvídat tento vývoj a přizpůsobovat dovednosti pracovníků novým profesím (11). Prioritou je celoživotní učení a přizpůsobení jeho obsahu digitálním dovednostem. V některých členských státech existuje minimální nárok na placené studijní volno. Mělo by se prozkoumat, zda je to pro zaměstnance a zaměstnavatele účelný nástroj k přizpůsobení potřebných kvalifikací a zda je nutné přijmout opatření na úrovni EU s cílem rozšířit tyto zkušenosti po celé EU (12).

6.1

Je nezbytné prověřit a případně přizpůsobit způsoby fungování systémů sociálního zabezpečení, jelikož byly vytvořeny pro souvislé zaměstnanecké kariéry, které jsou stále méně normou. Za deset let vzrostl počet evropských občanů, kteří pracují na částečný úvazek, o 11 milionů (na dnešních 44 milionů) a počet pracovníků se smlouvou na dobu určitou vzrostl o více než 3 miliony (na celkových 22 milionů) (13).

6.2

Na evropské a vnitrostátní úrovni musí být učiněna politická rozhodnutí ve finanční a daňové oblasti s cílem zajistit udržitelnost našich systémů sociální ochrany a tato témata jsou námětem k sociálnímu dialogu.

7.1

EHSV v jednom stanovisku (14) uvedl, že samotná definice práce a strukturální odlišení mezi zaměstnáním a samostatně výdělečnou činností se musí právně vyvíjet, aby nebyli pracovníci digitálního odvětví ponecháni bez ochrany. EHSV požaduje, aby bylo vyjasněno postavení a vztahy v oblasti digitální ekonomiky s cílem zajistit, že každý pracovník požívá přiměřených práv a sociální ochrany. Sociální partneři hrají klíčovou úlohu při zajištění toho, aby tento proces přinesl kladný, spravedlivý a udržitelný výsledek a aby byly řešeny šedé zóny v oblasti práv a ochrany.

8.1

Nárůst počtu pracovníků na dálku a mobilních pracovníků vyžaduje, aby sociální partneři hledali nové cesty a inovativní metody, aby pokryli tyto pracovníky, kteří již nejsou v prostorech podniku fyzicky přítomni.

9.1

IKT a digitalizace sice některým pracovníkům přinášejí příležitost pro samostatné řízení času a místa práce (jelikož jsou hodnoceni spíše na základě výsledku než na základě hodin přítomnosti), pro jiné znamenají informační a komunikační technologie zvýšený dohled a kontrolu jejich práce.

9.2

Sociální partneři musí prostřednictvím sociálního dialogu tyto výzvy řešit za účelem ochrany kolektivních zájmů všech těchto pracovníků a zaručení kvalitní práce.

10.1

Čím dál intenzivnější využívání IKT může být pro některé pracovníky příležitostí k samostatnosti a lepšímu sladění pracovního a soukromého života, avšak při špatném zvládání představuje také riziko pro zdraví. Nárůst počtu pracovníků trpících stresem a vyhořením je znepokojující a nákladný a sociální dialog pro tento jev musí hledat řešení. Komise předložila návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečovatelů v rámci balíčku opatření k evropskému pilíři sociálních práv (16).

10.2

Informační a komunikační technologie (17) mohou rovněž setřít hranice mezi profesním a soukromým životem. Široký dialog, jehož účelem je omezení neustálé disponibility pracovníků a jejich odborná příprava k účinnému využívání IKT jsou nezbytná opatření, stejně jako nová práva, například ve Francii nedávno zavedené právo na odpojení.

11.1

Tendence k větší samostatnosti, kterou některým pracovníkům přináší digitalizace, se stává výzvou pro podniky, jejich orgány, vedení, metody řízení i jejich tradiční hierarchické uspořádání. Tento vývoj si žádá více forem sociálního dialogu, informování, konzultace a silné zapojení pracovníků. Pracovníci mohou sami přispět k inovativním postupům a k užitečnému vývoji podniku a jeho zainteresovaných stran.

11.2

V této souvislosti má EHSV za to, že je nutný silnější vliv a zapojení pracovníků v rozhodovacích orgánech. Zásadní význam má důvěra zaměstnanců a jejich odborových organizací a jejich přínos, a to na všech příslušných úrovních a instancích, ať již na místní úrovni nebo na úrovni dozorčích a správních rad. Jejich účast na anticipaci vývoje, řízení a rozhodování vztahujícímu s k těmto změnám je zásadní pro řešení dopadů digitalizace a vytvoření ducha a kultury orientovaných na inovace. Podle zprávy nadace Eurofound je většina ředitelů podniků přesvědčena, že zapojení zaměstnanců do rozhodování v podnicích představuje konkurenční výhodu (18).

11.3

EHSV považuje za nutné zohlednit vhodné formy konzultací a informování pracovníků o nových způsobech organizace práce. Na vnitrostátní úrovni i v podnicích by měli sociální partneři hledat nejvhodnější řešení, aby zaručili zapojení těchto subjektů.

12.1

V některých členských státech vlády zahájily dialog o otázkách a výzvách digitalizace. Zapojily se do nich odbory, zaměstnavatelé, výzkumní pracovníci a zástupci občanské společnosti.

12.2

EHSV poukazuje na iniciativy přijaté v některých státech za účelem anticipace nových forem práce. Tyto iniciativy sdružují sociální partery a subjekty občanské společnosti včetně organizací mládeže a organizací pro boj s chudobou.

12.2.1

Německo se stalo průkopníkem, když v roce 2015 zveřejnilo zelenou knihy s názvem „Práce 4.0 – nový koncept práce“, která otevřela prostor pro dialog o digitalizaci se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými subjekty.

12.2.2

Ve Francii byla založena Národní rada pro digitální oblast a v roce 2015 byla vydána Mettlingova zpráva. Do vypracování této zprávy se zapojily odbory, zaměstnavatelé a občané. Zpráva obsahuje řadu doporučení, která mají uplatňovat podniky.

12.2.3

Tyto iniciativy uskutečněné vládami a se zapojením sociálních partnerů, zástupců akademické obce a občanské společnosti byly rozvíjeny rovněž v Rakousku, Finsku, Švédsku, Portugalsku, Itálii, Španělsku, Maďarsku a Dánsku.

13.1

Experimenty, které EHSV popisuje stručně níže a jež byly provedeny v mnoha členských státech, ukazují, že se praxe odborových organizací mění a jsou získávána nová práva díky kolektivnímu vyjednávání o nových formách práce.

13.2

Ve Francii se respektují dvě nová práva: první z nich bylo kodifikováno v zákoníku práce v srpnu 2016 a je jím právo na odpojení, které je reakcí na riziko práce bez hranic a omezení. Toto právo zaručuje pracovníkům využívajícím IKT možnost omezit trvalé připojení.

13.3

Sociální dialog na úrovni podniků toto právo na odpojení uvádí do praxe prostřednictvím kolektivních dohod podniku nebo odvětví. V některých podnicích byly také projednány dohody o práci na dálku a mobilní práci. Dohoda o digitální oblasti, první v Evropě, byla také podepsána v roce 2016 mezi sociálními partnery v rámci skupiny telekomunikačních společností. Zahrnuje především zřízení výboru ve spolupráci se sociálními partnery, jehož úkolem by bylo předvídat nové dovednosti, které budou zaměstnanci v souvislosti s digitálním pokrokem potřebovat.

13.4

Druhým novým právem zavedeným ve Francii je osobní evidence činnosti. Těží z ní všichni pracovníci (zaměstnanci, samostatně výdělečně činné osoby nebo nepravé samostatně výdělečně činné osoby a také pracovníci platforem) a mohou díky ní kumulovat nárok na odbornou přípravu, sociální zabezpečení, dávky v nezaměstnanosti a penzi na jednom převoditelném účtu.

13.5

Kromě toho se objevují inovativní postupy odborů. Některé odbory vytvořily platformu pro osoby samostatně výdělečně činné, která nabízí nové služby, například zdravotní pojištění, záruku sociálního zabezpečení a právní služby přizpůsobené jejich činnosti.

13.6

V Německu a ve Švédsku uzavřely německý odborový svaz IG Metall a švédský odborový svaz Unionen v červnu 2016 partnerství pro dohled a hodnocení práce na digitálních platformách za účelem anticipace změn vznikajících v nové ekonomice a rozvíjení nástrojů digitální komunikace mezi odbory s cílem organizovat samostatně výdělečně činné osoby a osoby pracující formou crowdworkingu. Přístup k takto vzniklé odborářské platformě je nadnárodní a oslovuje pracovníky za hranicemi jednotlivých států. V Německu byla rovněž uzavřena odvětvová dohoda ohledně mobilní práce, která zohledňuje nové podmínky práce: práci na dálku, kočovnou práci, práci z domova.

13.7

V Itálii v některých podnicích odbory vyjednaly dohody pro netypické pracovníky, které stanoví záruky týkající se sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění, jež byly do této doby výsadou tradičních zaměstnanců, a také přizpůsobenou právní pomoc.

13.8

V Dánsku a řadě jiných zemí Evropské unie stejně jako ve Spojených státech odbory výrazně kritizují nové formy digitální práce, jelikož se vymykají pracovním a daňovým předpisům platným v tradičních odvětvích. Přepravní společnost Uber, která je symbolem práce prostřednictvím platforem, stojí ve středu diskuzí o digitální ekonomice. Cílem bylo uznat řidiče platformy Uber jako závislé pracovníky a následně přimět Uber, aby je přihlásil, platil za ně odvody a dodržoval předpisy v oblasti práce (19). Cílem odborových organizací je především vyjednávat jménem pracovníků platforem minimální mzdy, transparentní kritéria, kterými se řídí algoritmy a která určují jejich hodnocení, a také důstojné pracovní podmínky (20).

13.9

V Nizozemsku se do odborových organizací začali sdružovat i pracovníci s flexibilními pracovními smlouvami nebo osoby samostatně výdělečně činné.

13.10

Evropský sociální dialog v odvětví hutnictví prezentoval společný postoj podepsaný odborovým svazem Industriall a organizací zaměstnavatelů CEEMET týkající se dopadu digitalizace a potřebných opatření (21).

13.11

Na evropské úrovni podepsaly Business Europe, UNI Europa, CEEP a UEAPME společné prohlášení o dopadech digitalizace na oblast práce a poukázaly na hlavní výzvy, s nimiž se budou evropští představitelé a sociální partneři potýkat (22).

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/36

Zpravodaj:

Ulrich SAMM

Spoluzpravodajka:

Indrė VAREIKYTĖ

1.1

Digitalizace dramaticky změní náš pracovní život. Musíme jednat nyní, abychom zajistili, že v budoucnosti budou k dispozici vhodné dovednosti, aby Evropa zůstala konkurenceschopná a byla schopna vytvářet nové podniky a nová pracovní místa, aby mohli lidé po celou dobu své pracovní kariéry setrvat na trhu práce a aby bylo možné zajistit všem blahobyt. Rychlost, jakou probíhá digitalizace a automatizace, skrývá také sociální rizika, jimiž se musíme zabývat prostřednictvím koordinovaného úsilí všech zainteresovaných stran z řad činitelů s rozhodovací pravomocí, sociálních partnerů a občanské společnosti.

1.2

Díky dostupnosti širokopásmových sítí s velmi vysokou kapacitou se bude v budoucnosti v oblasti práce objevovat stále vyšší počet atypických forem práce, jako jsou (mnohonásobné) částečné pracovní úvazky, práce s více dodavateli a tzv. „crowdworking“ s pracovníky nabízejícími své dovednosti na internetových platformách v rámci sítě vysoce kvalifikovaných a specializovaných odborníků. EHSV zdůrazňuje, že s ohledem na tento nárůst atypické práce musí být významnou prioritou zajištění sociálního zabezpečení a zabránění chudobě (také u starších osob).

1.3

EHSV vítá určité vnitrostátní iniciativy odborů a občanské společnosti poskytující pokyny pro pracovníky crowdworkingu, které již v některých případech vedly k vytvoření kodexu chování pro platformy crowdworkingu. EHSV by uvítal, kdyby se tímto vývojem začala zabývat Komise a kdyby byl uplatněn v evropském měřítku. Zvyšující se rozdíly v informovanosti spotřebitelů a podniků bude nutné řešit s pomocí takových metod, jako jsou např. etické kodexy pro svobodná povolání.

1.4

Práce se mění i v tradičních společnostech. Konkrétně jde o to, že práce vyžadující vysokou úroveň znalostí může být vykonávána za stále více neomezených podmínek, které na jedné straně odrážejí kýženou flexibilitu, již chce hodně zaměstnanců, na druhé straně ale mohou vést k větší intenzifikaci a větším překážkám. To, že se práce stále častěji vykonává na různých místech, vyžaduje nové sociální dovednosti.

1.5

Na budoucnost práce budou mít významný vliv automatizace a roboti. Mohou nahradit monotónní, těžkou nebo nebezpečnou práci a nová generace tzv. „kolaborativních robotů“ se může stát fyzickým partnerem pracovníků a může být obzvláštním přínosem pro osoby s tělesným postižením. I když současní roboti nahrazují zejména manuální práci, povolání „bílých límečků“ budou využitím umělé inteligence též ovlivněna. Automatizace a roboti mohou stabilizovat hospodářství ve stárnoucí společnosti.

1.6

Značný počet pracovních míst bude ovlivněn zaváděním více robotů na pracoviště. Můžeme očekávat, že stejně jako v minulosti povede větší blahobyt společnosti k růstu a novým pracovním místům v určitých odvětvích, jako je kultura, umění, cestovní ruch, sociální práce, vzdělávání, komunikace, zábava nebo zdravotní péče. Tento vývoj se však může projevit rychleji než v minulosti, což může vést k narušením, a proto bude v rané fázi nutný sociální dialog.

1.7

Pro všechny bude nutností celoživotní učení, zejména to, které souvisí s digitálními dovednostmi, přičemž bude od jednotlivců, podniků a všech systémů vzdělávání a odborné přípravy vyžadována stále větší flexibilita. Kromě formálního vzdělávání se bude muset mnohem více času věnovat odborné přípravě a informálnímu učení, které by měly být co nejvíce podpořeny harmonizovaným systémem diplomů a norem platným v rámci celé EU. EHSV navíc v této souvislosti již navrhoval, aby se zvážilo přijetí evropských opatření týkajících se studijního volna.

1.8

Základní vzdělávání by mělo zahrnovat více interaktivního digitálního učení. Digitální dovednosti však mohou přesáhnout programování a zahrnovat informovanost o tom, co se skrývá za „kliknutím myší“: pochopení systému, vzájemná propojení, sociální dopad a otázky týkající se soukromí a bezpečnosti.

1.9

Budoucí dovednosti by měly být sladěny s potřebami společnosti a s požadavky trhu práce. Toho lze dosáhnout pouze pomocí úzké spolupráce mezi sociálními partnery a veřejnými a soukromými systémy vzdělávání. Proměnlivější trhy povedou k výzvám, neboť podniky a pracovníci se budou muset dostatečně rychle přizpůsobovat. To je výzvou zejména pro systémy odborného vzdělávání.

1.10

Veřejné a soukromé organizace (školy, vysoké školy, obchodní komory, odborové svazy, střediska pro vzdělávání) musí poskytovat odborné vzdělávání v oblasti nových technologií, zejména pro ty, kteří nejsou schopni toto vzdělávání sami zajistit, jako jsou malé a střední podniky, svobodná povolání a osoby samostatně výdělečně činné.

1.11

Dlouhodobý vývoj, který může vést k novým a nepředvídatelným výzvám, kdy současné dovednosti mohou rychle zastarat, lze nejlépe vyřešit prostřednictvím všeobecného vzdělávání. Čím lepší všeobecné vzdělání, tím lepší příprava na neznámé. Široké všeobecné vzdělání je také nejlepším základem pro zajištění toho, jak se naučit rozpoznat spolehlivé informace na internetu a nebýt tak zranitelný vůči falešným zprávám (fake news).

1.12

EHSV vítá různé příslušné iniciativy Komise týkající se celoživotního učení, digitálních dovedností a pracovních míst, nové agendy dovedností a programu Erasmus+. Databáze osvědčených postupů vytvořená Komisí by mohla sloužit ke zprostředkování debaty v rámci celé EU, jež by měla vést k přijetí pokynů a norem založených na osvědčených postupech. V této souvislosti může a bude hrát důležitou úlohu organizovaná občanská společnost.

2.1

Digitální technologie hrají v našem hospodářství a společenském životě stále významnější úlohu. Budou klíčem k vývoji nových hospodářských modelů (model spolupráce, funkční model, model oběhového hospodářství a model sdílení). Kromě toho budou mít globalizace, migrace, stárnoucí společnost, změna klimatu a potřeba udržitelných řešení značný dopad na sociální prostředí obecně a zejména na náš pracovní život. Nové formy práce, které se nacházejí ve fázi vývoje, jsou v tomto průzkumném stanovisku zkoumány z hlediska potřebných dovedností, včetně digitálních dovedností, a nových politik a měnících se úloh a úkolů, zatímco paralelně vypracovávané průzkumné stanovisko EHSV pojednává o nových formách práce a úlohách a příležitostech sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti (1).

2.2

Aby Evropa zůstala konkurenceschopná, byla schopna vytvářet nové podniky a nová pracovní místa a zajistit blahobyt pro všechny, musí být upřednostněn rozvoj náležitých dovedností. Rychlost, jakou probíhá digitalizace a automatizace, vytváří rovněž obavy u obyvatelstva – zejména u pracovníků – a nejistotu v podnicích s ohledem na velké výzvy, které obnáší. Naše společnost se musí těmito výzvami s naléhavostí zabývat a přizpůsobit se změnám pomocí koordinovaného úsilí všech zainteresovaných stran z veřejné politiky a občanské společnosti. Evropa může mít vedoucí postavení ve světě, a to s moderním vývojem založeným na jejích vlastních hodnotách.

2.3

EHSV je přesvědčen, že budoucnost práce by měla být hlavní prioritou diskusí o Evropském pilíři sociálních práv  (2). Specifickými otázkami se již zabývala stanoviska EHSV k jednotnému digitálnímu trhu a malým a středním podnikům (3), stanovisko Nová agenda dovedností pro Evropu (4), stanovisko k evropské gigabitové společnosti (5), stanovisko Posílení digitální gramotnosti, elektronických dovedností a začlenění do informační společnosti (6), stanovisko Průmysl 4.0 a digitální transformace: další postup (7) a informační zpráva EHSV Hodnocení programu Erasmus+ v polovině období (8).

3.1

Širokopásmové sítě s velmi vysokou kapacitou otevřou dveře využití široké škály nových aplikací a prostředí, jako je internet věcí, automatizace, cloud computing, využívání dat velkého objemu nebo nové obchodní modely spočívající v prioritním zaměření na služby. Právě tento trend přinese tu výhodu, že bude možné přenášet do odlehlých nebo kvůli terénnímu charakteru těžko dostupných oblastí určité odborné služby, které jsou v současné době výhradní doménou velkých městských aglomerací. Nástroje jako lékařské konzultace na dálku, sledování na dálku a vyhodnocování lékařských nálezů na dálku umožní sledovat zranitelné osoby přímo v jejich domovech. Dokonce i malé obce budou mít přístup ke službám v úzce specializované oblasti. Je důležité si uvědomit, že se změní způsob práce téměř všech skupin a profesí a že předpovědi vývoje v příštích desetiletích jsou značně nejisté. Musíme si být vědomi toho, že je třeba se připravit na neznámé.

3.2

V budoucnosti se bude zvyšovat diferenciace v organizaci podniků. Na jedné straně existují tradiční společnosti se stálými zaměstnanci, v nichž musí jít i to to, aby nabízely atraktivní pracovní prostředí – tzv. „starostlivé společnosti“ (9). Na druhé straně máme rostoucí počet podniků s „proměnlivou“ organizací, která je stále častěji založena i na pracovnících tzv. „crowdworkingu“. To jim umožňuje velmi flexibilně reagovat na změny na trzích. Pracovníci crowdworkingu jsou sítí vysoce kvalifikovaných a specializovaných odborníků, i když do určité míry mohou existovat i méně kvalifikovaní spolupracovníci, kteří nabízejí své dovednosti na internetových platformách. Očekává se též, že dojde k rozvoji škály smíšených forem organizace podniků. Například starostlivé podniky mohou část své činnosti zajišťovat externě pomocí pracovníků crowdworkingu. Zvyšující se rozdíly v informovanosti spotřebitelů a podniků bude nutné řešit s pomocí takových metod, jako jsou např. etické kodexy pro svobodná povolání.

3.3

Pracovníci crowdworkingu se těší svobodě s flexibilní pracovní dobou a místem práce. Nabízejí své dovednosti na trhu – někdy pro mikro úkoly – za nejlepší cenu. Nedostatečné sociální zabezpečení v tomto druhu samostatné výdělečné činnosti („digitální nomádi“) však s sebou nese značná rizika. Tendence v naší společnosti posunout se od „běžného“ zaměstnání k „atypické“ práci – která kromě crowdworkingu zahrnuje (mnohonásobnou) práci na částečný pracovní úvazek a práci s více dodavateli – je vážnou výzvou pro naše systémy sociálního zabezpečení  (10). I u tohoto nového druhu práce musí být uplatňovány čtyři složky flexikurity (11): 1) flexibilní a spolehlivá smluvní ujednání, 2) komplexní strategie celoživotního učení, 3) aktivní politiky na trhu práce a 4) moderní systémy sociálního zabezpečení.

3.4

Práce se mění i v tradičních společnostech se stálými zaměstnanci. V současné době příliš nezáleží na tom, kde se provádí úkoly a práce vyžadující vysokou úroveň znalostí – jako jsou inženýrské úkoly nebo projekty v oblasti výzkumu a vývoje. Tento typ práce může být vykonáván za stále více neomezených podmínek, které na jedné straně odrážejí kýženou flexibilitu, již chce hodně zaměstnanců, na druhé straně ale mohou vést k větší intenzifikaci a větším překážkám. Při volbě zaměstnavatele se jedním ze zásadních kritérií stalo dosahování vytoužené rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Naše společnost směřuje k tomu, že se práce bude vykonávat na různých místech, což vyžaduje nové sociální dovednosti u všech, kteří v ní pracují. Nepřetržité připojení 24 hodin denně může pomoci sloučit soukromý život a práci, ale může být také zátěží a vést ke zdravotním rizikům.

3.5

Na budoucnost práce mají významný vliv automatizace a roboti. Přínosy jsou zřejmé: vyšší produktivita a spolehlivost a nahrazení monotónní, těžké a nebezpečné práce. Nová generace tzv. „kolaborativních robotů“ se může stát fyzickým partnerem pracovníků a být obzvláštním přínosem pro osoby s tělesným postižením. Umělá inteligence umožní automatizaci složité práce, což ovlivní nejen manuální práci, ale také povolání „bílých límečků“ (odvětví pojištění, finanční služby, překladatelé, právní poradenství atd.) (12). Automatizace a roboti mohou stabilizovat hospodářství ve stárnoucí společnosti.

3.6

Roboti zpočátku nahrazují lidské pracovníky, následně však mohou vzniknout nová pracovní místa. Mezi veřejností se často diskutuje o tom, kolik pracovních míst je zasaženo a kolik nových pracovních míst může být současně vytvořeno. Tendence je jasná, ale čísla se značně liší. Například Světové hospodářské fórum předpovědělo, že v letech 2015–2020 zanikne v 15 hlavních rozvinutých a rozvíjejících se ekonomikách více než 5,1 milionu pracovních míst v důsledku změn narušujících trh práce, neboť umělá inteligence, robotika, nanotechnologie a další sociálně-ekonomické faktory nahradí potřebu lidských pracovníků, zatímco na druhé straně by tentýž technologický pokrok též vytvořil 2 miliony nových pracovních míst (13). Není pochyb o tom, že produktivita práce se díky robotům zvýší, což je pro hospodářství a pro naši společnost dobré, neboť to vede k vyššímu HDP. Je téměř nemožné předpovědět, jak bude přebytek HDP využit k vytvoření nových pracovních míst (14). Můžeme se poučit z minulosti, kdy automatizace vedla k většímu blahobytu společnosti a současně k růstu a novým pracovním místům v určitých oblastech, jako je kultura, umění, cestovní ruch, sociální práce, vzdělávání, komunikace, zábava nebo zdravotní péče. Lze očekávat, že tato tendence bude pokračovat, může však být rychlejší než v minulosti. To může vést k narušením, a proto může být v rané fázi nutný sociální dialog.

3.7

Digitalizace a robotizace dopravy navíc přivodí zásadní změny v charakteru práce a poptávce po dovednostech. EHSV zdůrazňuje, že s těmito strukturálními změnami je důležité se vyrovnat posílením spravedlivého a hladkého přechodu a reagováním na nedostatek v oblasti dovedností (15).

4.1

Kompetence jsou nezbytnou podmínkou pro přeměnu znalostí ve výsledky, které zvýší náš blahobyt – neboť digitální věk přináší nové výzvy. Očekáváme, že poroste počet pracovníků s nestandardními pracovními smlouvami, kteří často nemají přístup k tradičním vnitropodnikovým vzdělávacím programům. Technické a sociální kompetence, které zahrnují schopnost komunikovat a spolupracovat s lidmi v různých souvislostech a pomocí různých technických nástrojů, a podnikatelské kompetence a zaměření se na odpovědnost vůči společnosti jsou již podmínkou, ale většina vzdělávacích systémů stále není schopna je poskytnout, neboť byly navrženy pro jinou dobu. Výbor opětovně vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s orgány, institucemi a agenturami EU a s evropskými podniky rozšířily své kapacity a zavedly v oblasti vzdělávání a rozvoje dovedností inovativnější řešení, včetně další profesní přípravy a rekvalifikace, jelikož Evropa potřebuje skutečnou změnu paradigmatu, pokud jde o cíle a fungování odvětví vzdělávání a chápání jeho místa a úlohy ve společnosti (16).

4.2

Digitalizace vytváří potenciál pro přístupné a individuálně přizpůsobené technologie, které mohou nabídnout vzdělávací dráhy více zaměřené na studenty a vytvořit nepřetržitý sled učení mezi formálním, neformálním a informálním učením. Digitální řešení mohou být začleněna do strategií celoživotního učení a mohou být mocným nástrojem ke zmenšení mezer v oblasti dosažených úspěchů a příležitostí. To však silně závisí na tom, jak je digitální technologie zaváděna a využívána ve vzdělávacím prostředí.

4.3

Aby se dosáhlo lepších studijních zkušeností a lepších výsledků učení, musí být středem pozornosti systému vzdělávání student: ten je tím, kdo by měl regulovat své vzdělávání, odbornou přípravu a zvyšování kvalifikace. Studenti by tak byli připraveni na to být aktivními, digitálními občany schopnými využít znalostí, jež získali, pomocí řízení povahy, místa, tempa a načasování svého studia v souladu se svými názory a hodnotami a v souladu s hodnotami, jako je solidarita a respektování rozdílů, jež jsou součástí evropské identity. Budoucí investice do technologií musí být tedy úzce spojeny s investicemi do lidí a s větším přístupem k příležitostem v oblasti celoživotního učení.

4.4

Budoucí dovednosti by měly být rovněž sladěny s potřebami společnosti a s požadavky trhu práce. Toho lze dosáhnout pouze pomocí úzké spolupráce mezi veřejnými a soukromými vzdělávacími institucemi a všemi dalšími relevantními zájmovými skupinami, k nimž patří i sociální partneři a podniky. Proměnlivější trhy práce povedou k výzvám, neboť podniky a pracovníci se budou muset dostatečně rychle přizpůsobovat. EHSV v roce 2010 uvedl (17), že podporuje zavádění odvětvových rad pro zaměstnanost a dovednosti na evropské úrovni. Doposud byly odvětvové rady zřízeny pouze ve dvou odvětvích, plánované odvětvové rady ve zbylých 14 odvětvích jsou stále ještě v plenkách. EHSV by rád požádal Evropskou komisi, aby vysvětlila, proč je tento postup tak pomalý a nedostává se mu potřebné podpory ze strany odvětví a vnitrostátních orgánů.

4.5

Studenti musí být směrováni k inovativním postupům vytváření znalostí, což s sebou nese spojení sociálního, fyzického, digitálního, virtuálního a mobilního prostoru pro učení a pochopení toho, jak se učit. Učení založené na dotazování a projektech, na jevech, činnosti zaměřené na aktivaci studentů, učení založené na spolupráci a převrácené učení například vedou k přemýšlivějším a participativnějším procesům učení. Jedním možným způsobem, jak zmenšit nebo odstranit mezery mezi inovacemi v technologiích a v pedagogice, je účinněji propojit formální, neformální a informální struktury učení.

4.6

Celoživotní učení je nutností pro společnost i všechny relevantní subjekty. Začíná solidním všeobecným vzděláváním, které je klíčovou součástí osobního rozvoje, jenž jednotlivce pomáhá připravit na nové a nepředvídatelné výzvy, a pokračuje mnohem déle odborným vzděláváním a informálním učením, které by mělo být podpořeno harmonizovaným systémem diplomů a norem platným v rámci celé EU a také náležitými společnými nástroji k určení srovnatelnosti a rovnocennosti výsledků učení. Požadavky týkající se učení budou důležitější, přičemž se budou zvyšovat nároky na flexibilitu jednotlivců, podniků a všech systémů vzdělávání a odborné přípravy. Stále důležitější úlohu tudíž bude hrát mezioborový přístup.

4.7

EHSV opakuje svůj návrh (18), aby bylo prozkoumáno, zda je nutné přijmout na evropské úrovni opatření s cílem zajistit šíření pozitivních zkušeností členských států se studijním volnem po celé EU.

4.8

Stávající systémy všeobecně nejsou přizpůsobeny struktuře digitálních trhů práce, na nichž budou hrát významnější úlohu nestandardní formy zaměstnání. Pracovníci v tradičních zaměstnaneckých vztazích se ke stávajícím systémům dostávají – pokud vůbec – prostřednictvím školení organizovaných na pracovišti. Systémy je třeba modernizovat, aby všichni na trhu práce měli přístup k odborné přípravě. EU bude muset na investice do odborné přípravy uvolnit podstatně více finančních prostředků, jinak se adekvátní odborná příprava stane výsadou několika málo lidí. To představuje problém, neboť jedině osoby s nejnovějšími dovednostmi mají šanci, že najdou důstojnou a spravedlivě platově ohodnocenou práci.

4.9

Digitální dovednosti by měly být nabývány od útlého školního věku (19) a základní vzdělávání by mělo zahrnovat také více interaktivního digitálního učení (20). Digitální dovednosti však mohou přesáhnout programování a zahrnovat informovanost o tom, co se skrývá za „kliknutím myší“: pochopení systému, vzájemná propojení, sociální dopad a otázky týkající se soukromí a bezpečnosti.

4.10

Digitální nástroje hrají významnou úlohu v přeměně a podpoře výuky, což může vést k většímu zapojení studentů a lepším výsledkům (21). Stále důležitější úlohu budou hrát pedagogové a učitelé, a jejich schopnosti se tedy budou muset přizpůsobit novým přístupům, technologiím a znalostem v novém vzdělávacím prostředí. Kvalitativní příprava pedagogů se proto stane klíčovou, stejně jako jejich status z hlediska profesní flexibility, odměny, sociálních záruk atd. Aby došlo ke změně v kvalitě evropského systému vzdělávání, doporučuje EHSV následovat současné úspěšné příklady v rámci EU (22) a požaduje více investic do výchozího a pokračujícího profesního rozvoje učitelů a dalších pedagogů.

4.11

Kromě pomoci subjektům formálního vzdělávání v jejich snahách stát se poskytovateli celoživotního vzdělávání je třeba poskytnout další podporu poskytovatelům neformálního vzdělávání. Mohou oslovovat znevýhodněné a zranitelné skupiny a zajistit jim přístup k příležitostem v oblasti celoživotního učení, včetně možnosti uznat znalosti získané pomocí digitálních, online a otevřených studijních zdrojů a nástrojů a pomocí různých metod hodnocení a sebehodnocení, formativních a souhrnných metod.

4.12

Kromě potenciálu zlepšit procesy výuky a učení mohou digitální technologie rovněž podpořit nové metody hodnocení, včetně sebehodnocení, které mohou doplnit tradiční souhrnné přístupy. Konkrétně jde o metody, jež zajistí, že hodnocení bude nedílnou součástí učení, a to prostřednictvím umělé inteligence, strojové inteligence, analýzy učení a nových způsobů propojování hodnocení s výukovými materiály. Využití analytických technologií umožňuje rychlou cyklickou zpětnou vazbu, díky níž je možné provádět hodnocení v reálném čase, a přispět tak k individuálně přizpůsobenému učení.

4.13

V oblasti vědy a výzkumu na úrovni vysokých škol je v důsledku digitalizace všech oblastí výzkumu nezbytné čelit obrovskému množství vědeckých údajů. Vhodná datová infrastruktura (na vnitrostátní a mezinárodní úrovni) umožní přístup k těmto údajům a jejich analýzu na dálku. Zatímco Evropa má v plánu zajistit infrastrukturu potřebnou ke zrychlení vědy a inovací, odhaduje se, že v Evropě bude do roku 2025 zapotřebí půl milionu odborníků v oblasti dat  (23). Evropa musí vyvinout intenzivní úsilí, aby vytvořila takové odborné znalosti týkající se základních údajů. V tomto ohledu hraje významnou úlohu špičkové vnitrostátní vzdělávání, které musí být doplněno evropskými programy, jako je Erasmus+ a akce „Marie Curie-Skłodowská“.

5.1

Evropa může nabídnout mnoho dobrých příkladů toho, jak řešit požadavky na nové dovednosti v digitálním věku. EHSV vítá různé iniciativy Komise týkající se celoživotního učení, digitálních dovedností a pracovních míst, nové agendy dovedností a programu Erasmus+. Databáze osvědčených postupů vytvořená Komisí by mohla sloužit ke zprostředkování debaty v rámci celé EU, jež by měla určit pokyny a normy založené na osvědčených postupech. V této souvislosti může a bude hrát důležitou úlohu organizovaná občanská společnost.

5.2

EHSV by rád zdůraznil vysoce uznávanou práci, kterou odvedly agentury EU, jako je Eurofound a Cedefop. Lepší spolupráce mezi agenturami by mohla vést k vyššímu dopadu a zajistila by větší pozornost našich členských států a orgánů EU.

5.3

Nyní je třeba vytvořit systém pro zajištění dovedností a kompetencí pro budoucí činnost. Tento systém by měl být pokud možno založen na posouzení dovedností a předjímání, jež určí dlouhodobé potřeby v oblasti dovedností na všech úrovních, zatímco na evropské úrovni by se mělo zvýšit zakládání odvětvových rad pro zaměstnanost a dovednosti, aby se zabránilo nedostatku v oblasti dovedností a nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Jde o naléhavý úkol pro všechny zainteresované strany, včetně zapojených veřejných a soukromých institucí.

5.4

Je třeba stanovit jasné role pro různé úrovně formálního vzdělávání a jejich propojení. Například podpora tvořivosti a představivosti – na předškolní úrovni; kombinace tvořivosti se spolehlivými základními znalostmi a podpora kritického myšlení a přizpůsobení znalostí – na školní úrovni; doplnění specializovaných mezioborových dovedností – na úrovni odborného vzdělávání a přípravy; a rozšíření odborných mezioborových znalostí a myšlení – na vysokoškolské úrovni.

5.5

Hlavní je odborné vzdělávání a příprava, které poskytují společnosti svým zaměstnancům. Spolupráce mezi podniky, vysokými školami a odbornými institucemi bude v tomto případě zásadní. Bude existovat stále více organizací poskytujících neformální vzdělávání, tj. organizované vzdělávací aktivity mimo zavedený formální systém. Občanská společnost by mohla ve spolupráci s různými jednotlivci, institucemi a zájmovými skupinami vytvořit nová vzdělávací fóra pro rozvoj dovedností.

5.6

Malé a střední podniky potřebují zvláštní podporu z vnějšku, neboť zpravidla mívají omezené zdroje na odbornou přípravu, zejména pokud se objeví nové technologie a v daném podniku dosud není k dispozici konkrétní know-how. Instituce, jako jsou obchodní komory, nebo svazy svobodných povolání by ve spojení se školami, vysokými školami a soukromými středisky pro vzdělávání, ale i s institucemi založenými na partnerství veřejného a soukromého sektoru mohly pomoci zajistit poskytování vzdělávacích programů.

5.7

Stále významnější úlohu bude hrát informální učení coby skutečně celoživotní proces, pomocí něhož všichni jednotlivci získají dovednosti a znalosti na základě denní zkušenosti. Toto odvětví by mohlo být kvalitativně zlepšeno díky veřejně financovaným programům poskytovaným prostřednictvím televize, internetových platforem nebo jiných médií. Pro zajištění měřitelnosti a srovnatelnosti těchto dosažených úspěchů v oblasti učení by byly užitečné normy a diplomy, zejména v případě změny zaměstnání.

5.8

Pokud jde o všechny možné formy vzdělávání, je třeba zlepšit stávající nástroje pro určení srovnatelnosti a rovnocennosti informálního učení. Stávající systémy uznávání předchozího vzdělávání, výsledků učení a dovedností musí být přepracovány, aby se staly spolehlivou normou přístupnou všem a mohly studentům pomoci uvědomit si své vlastní zkušenosti, dovednosti a znalosti.

5.9

Problémem je sociální zabezpečení a kolektivní vyjednávání, zejména pro pracovníky crowdworkingu a osoby v atypickém zaměstnání. Stále více těchto „digitálních nomádů“ je ohroženo chudobou ve stáří. Veřejná politika musí vypracovat pravidla, která budou tento problém upravovat. Existují již určité iniciativy v oblasti sociálního dialogu řešící tyto problémy. Dobrým příkladem je odborový svaz IG Metall v Německu, který zřídil internetovou platformu faircrowdwork.org poskytující pokyny pro pracovníky crowdworkingu, která spolu s dalšími zainteresovanými stranami vypracovala kodex chování pro platformy v oblasti crowdworkingu. EHSV by uvítal, pokud by určené osvědčené postupy byly zavedeny v celé Evropě.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/43

Zpravodaj:

Dimitris DIMITRIADIS

1.1

EHSV se domnívá, že účinná celní unie je základní nezbytným předpokladem procesu evropské integrace s ohledem na zajištění volného pohybu zboží, posílení konkurenceschopnosti a obchodní a vyjednávací schopnosti EU, ale je důležitá také pro vytvoření bezpečnostní unie, neboť významně přispívá k překonávání nových a nebývalých bezpečnostních hrozeb a současně chrání bezpečnost občanů a jejich finanční zájmy.

1.2

EHSV je přesvědčen, že hlavním cílem nových celních předpisů je zjednodušení postupů a jejich uvedení do souladu s nejnovějšími údaji, a že účinné uplatňování celního kodexu Unie by přispělo k posílení hospodářské konkurenceschopnosti EU ve světě.

1.3

EHSV souhlasí s návrhem Komise na rozvoj správy celní unie, je však přesvědčen, že její komplexní zavedení vyžaduje víceúrovňovou reformu a rozhodná opatření technické povahy, aniž by přitom došlo ke změně pravomocí EU nebo k narušení rovnováhy mezi orgány. EHSV nicméně zdůrazňuje, že žádná z uskutečněných reforem by neměla bránit usnadnění zákonného obchodu či ochraně základních práv.

1.4

EHSV je přesvědčen, že účinné uplatňování celních předpisů spočívá především ve snaze minimalizovat možnost odlišných výkladů ze strany správních orgánů členských států. Tomu musí předcházet dokončení interoperabilních informačních systémů a posun k plně digitálnímu prostředí za pomoci celé škály zdrojů, na nichž je založena organizace a fungování vnitrostátních orgánů.

1.5

EHSV se domnívá, že je zapotřebí přejít na automatizované centralizované celní odbavení, aby se usnadnila koordinace opatření pro prevenci trestné činnosti a její potlačení a ochranu finančních zájmů EU v zájmu ochrany práv, zájmů a bezpečnosti podniků a evropských spotřebitelů. EHSV proto vyzývá ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO), jenž by tomuto účelu pozitivním způsobem přispěl.

1.6

Podle názoru EHSV je třeba přijmout společnou evropskou celní strategii, která by zohledňovala dvojí úlohu celních orgánů: kontrolu hranic společně se smíšenými úkoly, jako jsou celní kontroly a vybírání cel, a pomoc při předcházení trestné činnosti a boji proti ní. Současně musí zajistit optimalizaci materiálních a lidských zdrojů investováním do rozšiřování a modernizace materiálních zdrojů a položením důrazu na odbornou přípravu a připravenost lidských zdrojů, aby mohla být v rámci uplatňování příslušných právních předpisů a důkladnějšího sledování jejich provádění zavedena správní podpůrná opatření na úrovni EU.

1.7

EHSV je přesvědčen, že tuto strategii je nutné koncipovat s ohledem na rozmanitost hospodářských subjektů, které musí dodržovat celní předpisy, a na naléhavou potřebu využívat nové technologie a inovace, přičemž je nutné zajistit plnou ochranu osobních údajů jednotlivců i podniků a práv duševního, průmyslového a obchodního vlastnictví, a zároveň vzít v úvahu lidský faktor, který je hybnou silou celních orgánů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat mikropodnikům, malým a středním podnikům a spotřebitelům.

1.8

EHSV se domnívá, že fungování decentralizovaného modelu provozu je třeba posílit prostřednictvím správní spolupráce, za centrální koordinace ze strany podpůrného subjektu nebo organizace pod vedením Komise a se zapojením skupiny pro celní politiku, jež by pomáhala při řešení otázek souvisejících s prováděním celního kodexu Unie. Tento subjekt by byl kromě jiného pověřen provozováním činností a vzdělávacích programů zaměřených jmenovitě na bezpečnostní otázky, poskytování vysoké úrovně specializace a podporu odborných znalostí v oblasti celní problematiky. Současně by mohla vydat pokyny, aby bylo možné rychle a přímo reagovat na nové výzvy.

1.9

EHSV se rovněž domnívá, že je mimořádně důležité rozšířit a posílit programy Clo 2020 a Fiscalis 2020, které mohou sloužit jako katalyzátory cíleného čerpání finančních prostředků pro účely správy (odborné přípravy, šíření informací, operační činnosti, vybavení atd.).

1.10

EHSV očekává, že dojde k zintenzivnění procesu uzavírání dohod o vzájemné správní pomoci s obchodními partnery, který bude plně odrážet neustále se rozšiřující obchodní spolupráci se zeměmi, které nejsou členskými státy EU, jakož i znění dohody Světové obchodní organizace (WTO) o usnadnění obchodu.

1.11

EHSV je přesvědčen, že je třeba přijmout klíčová opatření v oblasti ochrany a bezpečnosti, kde se celní orgány už nyní potýkají s problémy. Domnívá se proto, že spolupráce mezi celními a policejními orgány by se měla více opírat o institucionální základ a měla by být centrálně koordinována. Mimoto je třeba posílit meziodvětvovou spolupráci mezi evropskými orgány a decentralizovanými službami, aby došlo k posílení činnosti Unie a její přítomnosti na vnějších hranicích prostřednictvím členských států. Tato spolupráce by se mimo jiné měla zaměřit na boj proti financování terorismu a obchodování se zbraněmi a na důkladnější kontrolu zboží dvojího užití a souvisejících technologií. Kromě toho je nutné efektivně a účinně potírat padělání a pirátské napodobování výrobků.

1.12

EHSV se domnívá, že všechna přijatá opatření musí nutně zahrnovat otevřený dialog se všemi zúčastněnými stranami (podniky, spotřebiteli, celními orgány, celními úředníky, odborovými svazy a organizacemi občanské společnosti), aby bylo možné utvořit si jasnější a ucelenější představu o problémech, které je nutné vyřešit, a zohlednit přitom zájmy všech stran.

1.13

V neposlední řadě se EHSV domnívá, že ať už bude zvolen jakýkoli přístup k modernizaci celní unie, budou v něm muset být náležitě zohledněny změny na vnějších hranicích Unie, které vyvolá brexit.

2.1

Celní unie byla nezbytným předpokladem evropské integrace, zejména s ohledem na zajištění jednotné a hladké realizace volného pohybu zboží, a to bezpečným a transparentním způsobem šetrným k životnímu prostředí a příznivým pro spotřebitele, který bude účinný v boji proti přeshraničním aktivitám, jež jsou podle zákona trestné (1).

2.2

Celní unie je jedním ze základních kamenů jednotného trhu, a musí proto plně respektovat jeho potřeby. Kromě toho pomáhá posílit konkurenceschopnost EU na světovém trhu. Velmi významný je rovněž příspěvek do evropského rozpočtu v podobě cel. Konkrétně v roce 2015 činily příjmy 18,6 miliardy EUR, což je přibližně 13,6 % rozpočtu EU.

2.3

Vedle ochranných opatření v podobě zákazů a opatření zaměřených na zajištění bezpečnosti a ochrany občanů EU vyžaduje vytvoření celní unie také zavedení či úpravu takových opatření, jako je přijetí společné obchodní politiky a společného vnějšího celního sazebníku, a také preferenčních celních sazeb, které jsou zaváděny prostřednictvím dohod o přidružení mezi EU a sousedními a potenciálními kandidátskými státy, ale také prostřednictvím dohod o volném obchodu se třetími zeměmi.

2.4

Cílem celní unie je usnadňovat zákonný obchod a snažit se tímto způsobem bojovat proti podvodům v obchodních transakcích a současně zabraňovat nezákonným pohybům zboží a nezákonným finančním transakcím, které by mohly být využity pro protiprávní nebo teroristické účely.

3.1

Záměrem Komise při zveřejnění sdělení bylo zahájit dialog o modernizaci celní unie s cílem zohlednit novou situaci, která se s postupem času vyvinula, a to z důvodu:

a to za účelem provedení strukturální reformy základních aspektů celní unie a vytvoření nového modelu správy.

3.2

Komise ve sdělení zdůrazňuje, že je třeba zvýšit účinnost celní unie prostřednictvím modernizace její architektury, aby došlo ke zintenzivnění spolupráce mezi celními orgány EU a k vytvoření struktur, které se mohou adaptabilně a flexibilně vyvíjet.

3.3

Uvedené sdělení nenavrhuje rozšíření pravomocí EU na nové oblasti, ale usiluje o modernizaci politik v oblasti celní unie tím, že je činí pružnější a účinnější tak, aby mohly reagovat na neustále se měnící situace.

4.1

Revize celního kodexu Unie zavádí významné změny s cílem zjednodušit a usnadnit obchod. Celní předpisy a předpisy o volném pohybu zboží jako celek však zůstávají nadále velmi složité a tvoří je přibližně 1 127 v současnosti platných dokumentů (dohod, směrnic, nařízení a rozhodnutí) (2). Je tudíž obtížné odvolat se na příslušná ustanovení, pokud již člověk není obeznámen s evropským právem.

4.2

Dřívější režim zjevně obsahoval více nejasností, což nechávalo prostor pro uplatňování příslušných vnitrostátních právních předpisů, s diskutabilními důsledky, které bránily jednotnému uplatňování. Komplexní kodifikace celního kodexu Unie znamená, že evropské právo je přímo použitelné a má přímý účinek, přestože je stále prováděno výhradně prostřednictvím vnitrostátních celních systémů, které se po stránce organizační výrazně liší, což vede k roztříštěnosti, větší administrativní zátěži, administrativním nedostatkům a zpožděním (3). Mimořádně dlouhé přechodné období kromě toho vytváří nejistotu a může poškozovat podniky, zejména mikropodniky, malé a střední podniky a spotřebitele.

4.3

Celní orgány byly tradičně zodpovědné za výběr cel a nepřímých daní, v současnosti se však od nich také očekává, že přispějí k posílení vnějších hranic Unie a řešení nezákonných postupů, které jsou škodlivé jak pro okolní země, tak v rámci Unie.

4.4

Rozšíření EU přineslo větší zátěž pro decentralizovaný model a vyžádalo si koordinaci a rekvalifikaci více než 120 000 celních úředníků, jelikož existují zásadní rozdíly mezi celními systémy, mechanismy kontroly, logistickou infrastrukturou – která nyní vyžaduje technologicky vyspělé systémy –, zajišťováním pracovníků pro celní orgány a zdroji.

4.5

Používání nových technologií v evropském průmyslu a zavádění jednotného digitálního trhu společně s navrhovanou reformou systému DPH představují pokrok, zvyšují však také nároky na pružnost celních postupů a jejich přizpůsobení se složitosti soudobých transakcí. Totéž platí i pro měnící se vzorce výroby a spotřeby, rostoucí mezinárodní obchod a globální hrozby pro rozvoj celosvětového obchodu, jež tvoří součást kontextu obchodní politiky EU.

5.1

Koncepce celní správy by měla být založena na následujících složkách:

6.1

V souladu s návrhem Komise, se kterým EHSV souhlasí, by měla být vylepšena operační vize celní unie, tak aby tvořila soudržnou strategii s jasným časovým plánem na základě výše uvedených zásad a na základě bodů, o kterých se pojednává v následujícím textu.

6.2

Je třeba vypracovat analýzu dopadu a hodnocení nového celního kodexu Unie, jejichž prozatímní verze by měla být vyhotovena do konce roku 2017, a to podle vzoru předchozích studií, ale ve větším rozsahu a se zahrnutím všech oblastí činnosti (4), aby tak výsledná strategie vedla k odstraňování problémů, nedostatků, překrývání, nekonzistentních a zastaralých opatření a zajišťovala, že se budoucí opatření v rámci tohoto procesu budou opírat o pevný základ (5). Studie by měla rovněž věnovat zvláštní pozornost důsledkům strategie pro lidské zdroje v oblasti celnictví.

6.3

Důraz by měl být kladen na výměnu informací a osvědčených postupů mezi celními orgány a správními orgány prostřednictvím systematického a metodického využívání informačních technologií. V tomto ohledu je třeba posoudit, zda lze stávající databáze využívat pro celní účely.

6.4

Decentralizovaný a pro podniky příznivý model založený na správních strukturách členských států může uspět, pouze pokud bude věnována pozornost vnitrostátním správním orgánům. Proto je třeba vytvořit stálé a pružné institucionální struktury. Z tohoto důvodu se navrhuje zřídit podpůrný subjekt nebo organizaci pod vedením Evropské komise a se zapojením skupiny pro celní politiku s cílem:

Pokud jde o tuto organizaci, setrvává EHSV na svém postoji a doporučuje vytvořit evropskou jednotku rychlého zásahu na podporu specializované a důležité činnosti celních orgánů, zejména orgánů, které se nacházejí na vnějších hranicích Unie.

6.5

EHSV je toho názoru, že skupina pro celní politiku v Komisi – která působí neformálně a jejíž současné pravomoci jsou minimální a vliv nepatrný – by mohla v budoucnu sehrát významnou úlohu v nové éře celní správy (7). EHSV proto doporučuje, aby byl vypracován jednací řád, a vyzývá členské státy, aby společně usilovaly o to, aby tento subjekt fungoval co možná nejúčinněji. Dalším důležitým aspektem je dle EHSV výrazné posílení stávající spolupráce mezi členskými státy a skupinami expertů v otázkách týkajících se celní politiky.

6.6

EHSV se domnívá, že program Clo 2020 dosáhl pozitivních výsledků při šíření a předávání informací o celní unii jak pro pracovníky celních orgánů, tak pro podniky. Program představuje užitečný nástroj pro spolupráci mezi EU a kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi (8), a jeho rozšíření a prodloužení nad původně stanovený časový rámec by proto přispělo k zavádění průřezových opatření (9) týkajících se těchto aspektů:

6.7

EHSV se dále domnívá, že program Fiscalis 2020, jehož cílem je posílit daňové systémy členských států, by mohl také přispět k vytvoření společných opatření a k podpoře užší spolupráce mezi daňovými a celními orgány na nadnárodní úrovni.

6.8

EHSV podporuje úsilí Komise, které se například odráží ve sdělení o akčním plánu v oblasti DPH, směřující k posílení této spolupráce vytvořením souboru nástrojů, které by sloužily legislativním a jiným orgánům členských států v boji proti daňovým podvodům souvisejícím s DPH. Tento soubor nástrojů by usnadnil přechod na definitivní systém DPH v EU pro přeshraniční obchod založený na zásadě země určení.

6.9

EHSV podporuje iniciativy týkající se norem a iniciativy v rámci dialogu se Světovou celní organizací (WCO), a proto vítá zavedení oprávněného hospodářského subjektu a jednotné akreditace a certifikace. Vyzývá proto Komisi, aby prozkoumala možnost vylepšení těchto iniciativ s cílem dále snížit administrativní zátěž a překážky pro podniky.

6.10

V této souvislosti je EHSV přesvědčen, že je nezbytné dodržovat a provádět dohodu WTO o usnadnění obchodu, která zjednodušuje a vyjasňuje mezinárodní dovozní a vývozní postupy, celní formality a požadavky při tranzitu. Kromě toho pokládá EHSV za klíčové, aby došlo k urychlení procesu uzavírání dohod o vzájemné správní pomoci s obchodními partnery, které budou plně odrážet neustále se rozšiřující obchodní spolupráci se zeměmi, které nejsou členskými státy EU.

6.11

EHSV vítá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí, ale bohužel byl předložen se značným zpožděním – jeho přijetí s postoji vyjádřenými Evropským parlamentem v prvním čtení, jakož i s připomínkami, které již formuloval EHSV (10), by přispělo k větší jednotnosti a právní jistotě.

6.12

EHSV se domnívá, že je třeba vytvořit jednotný evropský portál na základě zásady jednotného auditu, který by minimalizoval administrativní zátěž a zásadním způsobem zjednodušil postupy celního odbavení. To vyžaduje okamžité vytvoření databáze certifikátů EU a automatizované ověřování certifikátů.

6.13

EHSV je znepokojen tím, jaké změny vyvolá na hranicích EU brexit. Vyslovuje se nicméně pro to, aby byla jednání zcela transparentní a byla vedena v dobré víře. Domnívá se, že je nezbytné zachovat úsilí o mírový proces v Severním Irsku a zamezit vzniku „tvrdé“ hranice, ovšem tak, aby to nepoškodilo Unii a její zájmy.

7.1

V této oblasti by měl být důraz kladen na zabezpečení vnějších hranic EU před pronikáním hrozeb tím, že bude rozvíjena součinnost se sousedními zeměmi nebo s kandidátskými a potenciálními kandidátskými státy a s jejich celními orgány s cílem zvládat rizika vyplývající z mimořádných bezpečnostních situací (podvody a související protiprávní jednání, terorismus, sanitární, veterinární a fytosanitární incidenty a ekologické katastrofy). Ze stejných důvodů by měla být rovněž prozkoumána možnost posílit mezinárodní spolupráci, zejména s potenciálními a stávajícími obchodními partnery.

7.2

Měla by být důkladně posouzena potřeba přezkoumání jiných zvláštních právních předpisů, které platí už více než deset let beze změny a které mají značný dopad na správu cel. Užitečným nástrojem pro posouzení toho, zda je regulační rámec celních předpisů v tomto ohledu vhodný pro daný účel, je platforma REFIT. EHSV nicméně zdůrazňuje, že žádná z uskutečněných reforem by neměla bránit usnadnění zákonného obchodu či ochraně základních práv.

7.3

EHSV oceňuje vypracování a provádění strategie a akčního plánu EU pro řízení rizik v oblasti cel a poukazuje na to, že je nutné zintenzivnit úsilí v oblastech, které nespadají do působnosti celních orgánů, jak uvedla Komise ve zprávě o pokroku v roce 2016.

7.4

EHSV vítá rovněž úsilí vynaložené na dvoustranné úrovni, domnívá se však, že spolupráci mezi celními, soudními a policejními orgány je třeba více založit na institucionálním základě, aby bylo možné účinněji řešit otázky financování terorismu a nedovoleného obchodování se zbraněmi a chránit práva duševního vlastnictví, zboží dvojího užití a související technologie, a to prostřednictvím kontrol vycházejících z rizik, jak stanoví celní systém pro řízení rizik (CRMS), a při náležitém zohlednění strategie a akčního plánu EU pro řízení rizik v oblasti cel a akčního plánu Komise pro zesílení boje proti financování terorismu. Kromě toho je nutné vyvinout větší úsilí s cílem efektivně a účinně potírat padělání a pirátské napodobování výrobků.

7.5

Je nutné pokročit v procesu pozměňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící na základě výsledků veřejné konzultace a doporučení Finančního akčního výboru.

7.6

Za tímto účelem je třeba přezkoumat černou listinu zemí, které odmítají přijmout odpovídající opatření pro boj proti praní peněz. Tuto listinu zamítl Evropský parlament, poněvadž náležitě neodráží současnou situaci. Je tudíž třeba zintenzivnit kontroly, jak se stanoví i v příslušné přezkoumávané směrnici (čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz).

7.7

EHSV žádá Radu a Parlament, aby dokončily zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, který bude odpovídat za vyšetřování, stíhání a postavení před soud pachatelů trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, a vyzývá všechny členy, aby toto úsilí podpořili.

7.8

EHSV se rovněž domnívá, že meziodvětvová spolupráce mezi evropskými orgány a útvary (decentralizovanými nebo jinými), jako jsou Evropský policejní úřad (Europol), Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA), Evropská jednotka pro soudní spolupráci (Eurojust), Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) atd., by měla být podpořena a posílena na základě strategie pro integrovanou správu hranic a na základě nařízení (EU) č. 2016/1624 a se zvláštním zřetelem na Evropský program pro bezpečnost, a to s cílem:

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/51

Zpravodaj:

Michael IKRATH

Spoluzpravodaj:

Carlos TRIAS PINTÓ

1.1

EHSV vítá skutečnost, že Evropská komise upouští v této fázi od regulačních opatření, a podporuje ji v jejím odhodlání uplatňovat příslušná pravidla hospodářské soutěže, pokud by se mělo ukázat, že je to nezbytné pro zajištění rovných podmínek a ochrany spotřebitele.

1.2

EHSV vítá iniciativu Evropské komise zaměřenou na prohlubování jednotného trhu prostřednictvím akčního plánu. To bude vyžadovat na jedné straně postupné rozšiřování hospodářské a měnové unie a na druhé straně další harmonizaci finančních produktů a služeb v kombinaci s digitální inovací, přičemž je třeba zachovat spravedlivé podmínky hospodářské soutěže nezávisle na technologiích a obchodním modelu.

1.3

EHSV vyzývá členské státy, aby znásobily své úsilí, pokud jde o dosažení důkladného, harmonizovaného, koordinovaného a systematického uplatňování široké škály celoevropských norem, které jsou v současné době zaváděny, aby tak bylo zajištěno, že budou plně zahrnovat i spotřebitele a chránit je před celou řadou rizik spojených s novými finančními scénáři.

1.4

EHSV konstatuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost tradičním retailovým bankám („nudné bankovnictví“) jako hlavním zprostředkovatelům těchto produktů a služeb. Tyto banky, především regionální a místní banky, se tradičně těší vysoké míře důvěry spotřebitelů v EU, kteří v zásadě nemají sklon měnit poskytovatele služeb. Je však třeba podporovat přeshraniční produkty s cílem zdůraznit myšlenku jednotného trhu a volného pohybu osob a zboží.

1.5

Pozornost by zároveň měla být věnována tomu, co spotřebitelům působí starosti, např. odlišnosti jazyků a právních předpisů, vyšším sazbám pro nerezidenty, odmítnutí přístupu nerezidentům k některým finančním službám a produktům, rozdílům v daňové oblasti, nadměrnému využívání právních předpisů v oblasti praní peněz a rizikům převodu měn.

1.6

EHSV vyzývá Komisi, aby provedla studii o tom, kolik ekonomicky zranitelných příjemců úvěrů si bere přeshraniční spotřebitelské úvěry, které nemají k dispozici doma („loan shopping“), a vystavuje se tak vysokému riziku nadměrného zadlužení.

1.7

V zájmu srovnatelnosti a transparentnosti finančních produktů a služeb s cílem vytvořit rovné podmínky mezi členskými státy navrhuje EHSV podniknout kroky, které by zajistily, aby opatření v daňové oblasti týkající se produktů a služeb nepředstavovala nadále překážku pro spravedlivou hospodářskou soutěž.

1.8

EHSV naléhavě žádá Komisi, aby pro různé finanční produkty v různých právních jurisdikcích, které tvoří Evropskou unii, zajistila vhodné, nezávislé a povinně certifikované srovnávací nástroje.

1.9

EHSV doporučuje regulaci mimoevropských gigantů v oblasti IT, jako je Google, Apple atd., kteří mohou využívat své databáze klientů k tomu, aby nabízeli individualizované produkty pro přímý prodej, aniž by podléhali pravidlům a dalším předpisům EU na ochranu spotřebitelů.

1.10

EHSV je pevně přesvědčen, že digitalizace postupně a soustavně mění chování zákazníků. Proto vítá a podporuje skutečnost, že Komise se soustředí na podporu jednotného digitálního trhu a věnuje zvláštní pozornost finančním službám. Komise se správně soustředí na odstranění překážek, které brání přeshraniční digitální distribuci (zeměpisné blokování). Podle názoru EHSV je to jediná možnost, jak realizovat skutečný jednotný trh s finančními službami pro spotřebitele.

1.11

Výbor se domnívá, že v oblasti finančních technologií a v zájmu udržitelné regulace a s ohledem na co největší zachování finanční stability by všichni, kdo poskytují dané finanční služby, měli mít stejné podmínky, a že vždy musí být upřednostňovány stejné záruky pro spotřebitele, jaké existují v tradičním bankovním sektoru.

1.12

EHSV doporučuje, aby Komise vedle spotřebitelských produktů, které jsou již uvedeny v akčním plánu, definovala doplňkové produkty, které jsou jednoduché a mají stejné typické znaky, a jsou tak srovnatelné a transparentní. Tím se otvírá možnost nabízet tyto produkty jako „vlajkové produkty“ po celé EU prostřednictvím různých distribučních systémů (finanční technologie, tradiční pobočky atd.) a podněcovat důvěru spotřebitelů v ně. Jestliže mají spotřebitelé spolehlivé informace o produktu a o jeho transparentnosti, mohou si v rámci celé EU bez rizika vybrat nejlepšího poskytovatele.

1.13

Bylo by vhodné posílit vzájemnou nezávislost různých subjektů podílejících se na správě stejné finanční služby a vyhnout se tak střetu zájmů, neboť to usnadňuje řádnou správu a účinný dohled nad finančními službami.

1.14

EHSV zdůrazňuje, že je třeba provádět pravidelný přezkum dopadu každé normy na vývoj finančních produktů a služeb určených pro spotřebitele a zároveň vhodným způsobem posílit zdroje orgánů dohledu. Poukazuje rovněž na to, že pro přeshraniční transakce jsou nezbytné mechanismy alternativního řešení sporů a řešení sporů on-line jakožto klíčový faktor pro zlepšování důvěry spotřebitelů.

1.15

V neposlední řadě je EHSV toho názoru, že pokud chceme, aby dosahované výsledky v oblasti minimalizace nákladů pro občany a podniky byly efektivní a účinné, musí se veškeré kroky a veškeré dokumenty týkající se této problematiky opírat o zásady programu REFIT a zohledňovat je. Aniž by byly ohroženy jasné cíle v této oblasti, je důležité, aby veškeré budoucí právní předpisy a regulace týkající se této problematiky byly i nadále jednoduché a odstraňovaly zbytečnou zátěž. Podobně je třeba vyvarovat se nadměrné regulace na vnitrostátní nebo regionální úrovni, aby bylo dosaženo skutečného jednotného trhu, který nebude roztříštěný.

2.1

Cílem tohoto akčního plánu je poskytnout evropským spotřebitelům širší výběr finančních služeb v EU a lepší přístup k nim.

2.2

Týká se finančních služeb, které jsou důležitou součástí každodenního života spotřebitelů, například úspor na běžných účtech, platebních služeb, kreditních karet, hypoték a dalších půjček a různých druhů pojištění.

2.3

Tento akční plán představuje nedílnou součást rozvoje hlubšího a spravedlivějšího jednotného trhu. Co se týče finančních služeb, znamená to, že je třeba zlepšit hospodářskou soutěž mezi poskytovateli finančních služeb a výběr pro spotřebitele tak, aby spotřebitelé mohli využívat nižší ceny, vyšší kvalitu produktů a inovace.

2.4

Spotřebitelé by měli mít možnost svobodně si vybírat z široké škály finančních služeb a produktů, které jsou k dispozici v celé EU; nemělo by již být rozhodující, v jakém členském státě poskytovatel sídlí.

2.5

Poskytovatelé finančních služeb a produktů by měli mít možnost využívat výhody trhu v celé EU (jednotného trhu).

2.6

EU již přijala řadu opatření směřujících k vytvoření jednotného trhu v oblasti finančních služeb pro spotřebitele, například směrnice o platebních účtech (1), hypotečních úvěrech (2) a distribuci pojištění (3), akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů (4), strategii pro evropský vnitřní trh (5) a strategii pro jednotný digitální trh (6).

2.7

Tento akční plán, založený na konzultacích týkajících se zelené knihy Komise (7), byl vypracován s cílem nalézt a odstranit zbývající překážky.

2.8

Tento akční plán je zaměřen na tři hlavní oblasti:

2.9

Vzhledem k tomu, že jen 7 % spotřebitelů využívá v současné době finanční služby z jiného členského státu, uvádí akční plán jako prioritu rozvoj finančních technologií a obchodování on-line.

3.1

EHSV konstatuje, že vytvoření jednotného trhu EU pro finanční služby vyžaduje harmonizaci různých projektů EU v oblasti finančního trhu. Unie kapitálových trhů se například týká všech členských států EU, zatímco bankovní unie se svými třemi pilíři má význam pouze pro eurozónu a nijak nezohledňuje trhy „nových“ členských států. To znamená, že očekávané přeshraniční poskytování finančních služeb a produktů naráží na neviditelné hranice.

3.2

EHSV proto považuje za vhodné dále rozšířit hospodářskou a měnovou unii společně s dalším prohlubováním jednotného trhu v oblasti finančních služeb: pokud se všechny země postupně nepřipojí k jednotné měně, zejména v digitální oblasti, nebude možné provést akční plán v plném rozsahu. Existuje i riziko alternativních digitálních měn, jako je například bitcoin, který využívá tohoto stavu věcí, což by mohlo ohrozit bezpečnost, ochranu údajů a důvěru spotřebitelů v přeshraniční finanční služby.

3.3

EHSV zdůrazňuje, že spotřebitelé v současné době přistupují k obchodu v oblasti finančních služeb jako k místnímu a regionálnímu obchodnímu modelu. Jelikož ve spojitosti s novými finančními možnostmi přetrvávají obavy a nejistota, EHSV souhlasí se zjištěním Komise, že „většina spotřebitelů maloobchodních finančních služeb zůstane pravděpodobně zaměřena na tuzemské služby“ (8).

3.4

EHSV považuje rozdílnou daňovou úpravu v jednotlivých členských státech za největší překážku v zajištění srovnatelnosti a transparentnosti finančních produktů. Přitažlivost hlavních produktů často spočívá v jejich daňových pobídkách, které však využívají pouze domácí daňoví poplatníci. Závažnou překážkou pro přeshraniční finanční trh je navíc boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem, který činí z majitelů zahraničních účtů osoby podezřelé z nepoctivosti v oblasti daní. EHSV proto vyzývá Komisi, aby do akčního plánu zapracovala dodatečné návrhy.

3.5

Navzdory značnému úsilí Komise využilo podle Eurobarometru 446 přeshraniční finanční služby doposud jen 7 % občanů EU. Stejně tak není jasné, kolik ekonomicky zranitelných příjemců úvěrů si bere přeshraniční spotřebitelské úvěry, které nemají k dispozici doma („loan shopping“), a vystavuje se tak vysokému riziku nadměrného zadlužení. Proto EHSV navrhuje, aby byla k této problematice vypracována studie.

3.6

Neměli bychom se však zapomenout zmínit o tom, že tato přeshraniční poptávka existuje v příhraničních regionech se společným jazykem. A dokonce i na vnitrostátních trzích jen méně než jedna třetina spotřebitelů mění svého poskytovatele. Jedním z hlavních důvodů je vyšší míra spokojenosti zejména s místními nebo regionálními tradičními retailovými bankami (viz EBS 446). EHSV by v tomto ohledu rád poukázal na to, že ziskovost regionálních retailových bank je od doby finanční krize pod mimořádným tlakem. Je tedy třeba zamyslet se nad tím, jak mají banky unést vysoké náklady vyplývající z toho, že mají poměrně malý podíl klientů z jiných členských států. EHSV důrazně vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost dalším důvodům nízkého procentního zastoupení přeshraničních koupí finančních produktů, např. odlišnosti jazyků a právních předpisů, vyšším sazbám pro nerezidenty, odmítnutí přístupu nerezidentům k některým finančním službám a produktům, rozdílům v daňové oblasti, nadměrnému využívání právních předpisů v oblasti praní peněz, rizikům převodu měn atd.

3.7

V této souvislosti EHSV považuje za nezbytné věnovat co možná největší pozornost zachování právě této úlohy místních a regionálních retailových bank, tedy úlohy poskytovatelů finančních služeb, kteří mají důvěru spotřebitelů. To vyžaduje mnohem diferencovanější regulaci bankovnictví a důsledné uplatňování zásady proporcionality (9). Tyto banky mohou pouze za těchto podmínek úspěšně fungovat jako instituce, které sledují inovativní proces nebo stojí v jeho čele.

3.8

Finanční sektor by měl být schopen využívat moderní technologie nezbytné pro rozvoj jednotného trhu a měl by si zachovat finanční zdraví a zůstat bezpečný pro spotřebitele a investory, což je podle názoru EHSV nezbytným předpokladem k tomu, aby bylo možné dosahovat odůvodněných cílů Komise.

3.9

EHSV je pevně přesvědčen, že digitalizace postupně a soustavně mění chování zákazníků. Proto vítá a podporuje skutečnost, že Komise se soustředí na podporu jednotného digitálního trhu a věnuje zvláštní pozornost finančním službám. Komise se správně soustředí na odstranění překážek, které brání přeshraniční digitální distribuci (zeměpisné blokování). Podle názoru EHSV je to vhodná příležitost, jak realizovat skutečný jednotný trh s finančními službami pro spotřebitele. Nicméně jsou potřebná rovněž jiná opatření (popsaná v odstavci 3.6).

3.10

EHSV sdílí názor Komise, že v budoucnosti by se činnost měla soustředit na jedné straně především na řádné provádění již dříve přijatých právních předpisů (viz odstavec 2.6). Na druhé straně jsou nezbytná další opatření, aby bylo zajištěno, že spotřebitelům se mohou otevřít výhody jednotného trhu s finančními službami v rámci celé EU.

3.11

V tomto ohledu EHSV vítá skutečnost, že součástí akčního plánu je i ambiciózní plán opatření, a očekává, že vnitrostátní zákonodárci, orgány dohledu a spotřebitelské organizace se budou plně podílet na jejich provádění. V tomto ohledu musí sehrát důležitou úlohu i sociální partneři.

3.12

EHSV podobně vítá skutečnost, že účastníci trhu mají větší příležitost rozvíjet své individuální finanční služby, zejména co se týče digitální inovace. Jsou tak dostatečně zohledněny v současnosti velmi rozdílné podmínky na trhu v jednotlivých členských státech, v souladu s obecným cílem.

3.13

EHSV doporučuje, aby Komise vedle spotřebitelských produktů, které jsou již uvedeny v akčním plánu, definovala doplňkové, snadno srovnatelné a naprosto transparentní produkty, které jsou jednoduché a mají stejné typické znaky. Tím se otvírá možnost nabízet tyto produkty jako „vlajkové produkty“ po celé EU prostřednictvím různých distribučních systémů (finanční technologie, tradiční pobočky atd.) a podněcovat důvěru spotřebitelů v ně. Jestliže mají spotřebitelé spolehlivé informace o produktu a o jeho transparentnosti (harmonizovaná terminologie, vyhýbání se příliš odborným popisům, snadné a srozumitelné smluvní podmínky), mohou si v rámci celé EU bez rizika vybrat nejlepšího poskytovatele.

3.14

Podle názoru EHSV bude účinná kombinace nových on-line technologií a srovnatelných a transparentních spotřebitelských produktů mimořádně důležitá pro další rozvoj prohloubeného jednotného trhu s finančními službami.

3.15

EHSV proto vítá skutečnost, že diskusní dokument Komise o prohloubení hospodářské a měnové unie zveřejněný dne 1. června obsahuje klíčové aspekty týkající se harmonizace finančních produktů a služeb v EU. Týká se to zvláště vytvoření rovných podmínek mezi různými členskými státy, tedy i mezi poskytovateli finančních služeb. Návrhy EU týkající se HMU tak usnadňují srovnatelnost a prezentace různých „přeshraničních“ finančních produktů.

3.16

V této souvislosti EHSV rovněž považuje za důležité nadále usilovat o regulaci v oblasti finančních technologií. V období finanční krize v letech 2008–2010 byla velmi přísná regulace (Basilej III, směrnice o kapitálových požadavcích CRD IV) jedním z faktorů, v jejichž důsledku již retailové banky nebyly nadále schopny dostatečně plnit své hlavní úkoly (poskytovat úvěry malým a středním podnikům a soukromým osobám), zatímco to, co nabízí finanční technologie, této regulaci nepodléhá. EHSV proto vyzývá, aby ještě před zavedením akčního plánu pro přeshraniční finanční služby pro spotřebitele byly vytvořeny rovné podmínky, pokud jde o předpisy týkající se tradičních retailových bank a finančních technologií (10).

3.16.1

Je naprosto nezbytné, aby Komise řešila obavy spotřebitelů, pokud jde o finanční technologie, například co se týče ochrany osobních údajů a soukromí, nápravných mechanismů, rizik nadměrného zadlužení, důsledků možné platební neschopnosti těchto platforem, chybějícího nezávislého a odpovědného poradenství týkajícího se jimi nabízených produktů a služeb, rizika finančního vyloučení spotřebitelů, kteří nejsou digitálně gramotní, zneužívání a využívání dat velkého objemu, dosažitelnosti a dostupnosti těchto produktů, a to tak, aby důvěra spotřebitelů ve finanční instituce, která byla ztracena v důsledku krize, mohla být obnovena.

3.17

EHSV vyzývá členské státy, aby zajistily, aby provádění veškerých opatření stanovených v akčním plánu bylo vždy v souladu se směrnicí o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb a s Evropským aktem přístupnosti.

3.18

Akční plán dosáhne požadované účinnosti pouze v případě, že půjde ruku v ruce s postupným posilováním (kvalitativním i kvantitativním) funkcí dohledu finančních orgánů, se zavedením systematického sledování chování poskytovatelů finančních služeb při provádění směrnice o platebních službách PSD2 a směrnice o trzích finančních nástrojů MiFID II, a že zajistí celkovou rovnováhu mezi soukromím a transparentností a rozlišování mezi poradenstvím týkajícím se produktu a marketingovými funkcemi. To vše by se mělo pojit se zvláštní pozorností věnovanou ratingovým agenturám a službám nezávislých finančních zprostředkovatelů, jak EHSV zdůraznil ve svém stanovisku k zelené knize.

3.19

Pro boj s finanční negramotností, která může vést až k nadměrnému zadlužení a k finančnímu a sociálnímu vyloučení, je třeba vzdělávání a celoživotní učení.

4.1

Ve světle připomínek uvedených v části 3 doporučuje EHSV Komisi, aby se soustředila na rychlé provádění opatření týkajících se posilování kvality a spolehlivosti internetových stránek, které srovnávají finanční služby (opatření č. 4), prostudování vnitrostátních pravidel, jimiž se řídí ochrana spotřebitele (opatření č. 8), finančních technologií (opatření č. 10) a elektronické identifikace (opatření č. 11).

4.3

EHSV proto zvláště vítá opatření navrhovaná v rámci opatření č. 11, jako je podpora používání nařízení eIDAS (nařízení o elektronické identifikaci) – např. jeho rozšíření na B2C – a podpora nových prostředků na digitální onboarding (např. postup obrazové identifikace). V tomto ohledu EHSV podporuje odpovídající stanovisko Evropského parlamentu (11) k páté směrnici o praní peněz (12). Žádný z těchto digitálních postupů by neměl ohrožovat ochranu údajů a soukromí.

4.6

EHSV rovněž doporučuje provést přezkum stávajících zvláštních právních předpisů týkajících se finančních služeb, pokud jde o jejich dopad na požadovaný jednotný trh a o digitální způsobilost. Informace pro spotřebitele by měly být srozumitelné, jednoduché a přiměřené a měly by spotřebitelům umožnit správně si vybrat dle svých potřeb. Nadměrné množství informací, doporučení a dokumentačních povinností je mimořádně škodlivé pro rozvoj jednotného digitálního trhu v oblasti finančních služeb. Proto by bylo vhodné uplatňovat přístup celostního hodnocení.

4.13

Je také důležité, aby se Komise výrazně soustředila na rychlé spotřebitelské úvěry, které jsou často neprůhledné a vyskytují se v nich nejrůznější druhy nepoctivých ujednání, přičemž používají zavádějící marketingové postupy za podpory reklamy ve velkých médiích (tisk, rozhlas a televize). V této souvislosti EHSV vyzývá orgány dohledu členských států, aby prováděly vlastní monitorování tržního chování těchto společností v úzké spolupráci se spotřebitelskými organizacemi.

15.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 434/58

Zpravodaj:

Michael McLOUGHLIN

1.1

EHSV schvaluje cíle návrhů Komise v oblasti CCCTB.

1.2

EHSV doporučuje, aby se vyvinulo maximální úsilí o schválení CCCTB formou konsenzu vzhledem k citlivé povaze této problematiky, pokud jde o subsidiaritu a státní suverenitu.

1.3

EHSV chápe důvody, které Komisi vedly k přijetí dvoufázového přístupu, ale naléhavě žádá o urychlené zavedení druhé fáze poté, co bude schválen společný základ, neboť podniky pocítí značné výhody až po konsolidaci. Od první fáze se objeví určité přínosy z hlediska boje proti agresivnímu daňovému plánování, úkol však završuje konsolidace.

1.4

EHSV oceňuje, že Komise znovu předložila návrh CCCTB za účelem podpory jednotného trhu a boje proti agresivnímu daňovému plánování a přiřazuje příjem tam, kde se vytváří hodnota. EHSV naléhá na členské státy, aby usilovaly o dokončení obou fází jakožto účinného prostředku boje proti podvodům a podpory růstu.

1.5

Stejně jako v roce 2011 EHSV doporučuje znovu přezkoumat rozdělovací vzorec pro CCCTB. Komise a členské státy by se měly zamyslet nad tím, zda z rozdělení podle tohoto vzorce vyloučit duševní vlastnictví. Změny by mohl vyžadovat také klíč pro tržby podle místa určení, aby se zajistilo jeho spravedlivé provádění. Výbor se obává, že používání tohoto klíče povede k tomu, že řada menších vyvážejících členských států přijde o vysoké částky zdanitelných příjmů ve prospěch velkých spotřebitelských členských států. EHSV se domnívá, že cílem návrhu by měl být spravedlivý vzorec a že by návrh měl předejít systematicky nevyváženému účinku.

1.6

EHSV naléhá na to, aby návrhy na odepisování odrážely skutečné zkušenosti podniků. Lhůty na odepisování mohou být příliš krátké pro určité třídy aktiv, které vzhledem k tempu technologické změny velmi rychle zastarávají.

1.7

EHSV vítá uznání daňového zacházení s financováním vlastním kapitálem pro podnikové investice prostřednictvím návrhu vyrovnat postavení financování vlastním a dluhovým kapitálem. Podniky, které se potýkají s ekonomickými problémy, by však neměly být vystaveny vyššímu daňovému zatížení.

1.8

EHSV doporučuje, aby návrhy zajistily spravedlivou rovnováhu mezi členskými státy, proto by se měl podrobně posoudit jejich dopad na každý členský stát z hlediska atraktivity investic, zachování pracovních míst a jejich tvorby. EHSV zdůrazňuje, že by členské státy měly za tímto účelem poskytnout příslušné informace.

1.9

EHSV doporučuje, aby vzhledem k uvedenému cíli poskytovat jistotu a zajistit jednoduchost omezily návrhy týkající se CCCTB pokud možno složitost. Tento soulad je zvlášť důležitý pro přístup k nehmotným aktivům v rozvaze podniků.

1.10

EHSV naléhá na Komisi, aby řešila potřebu flexibility a zajistila, aby státy a společnosti byly s to reagovat na měnící se globální nebo vnitrostátní hospodářské prostředí. Přitom je však nutné respektovat postupy EU a její spolupráci.

1.11

CCCTB by byl účinnější a s větší pravděpodobností by se v této problematice dosáhlo potřebné jednomyslnosti, pokud by se řešila řada klíčových otázek, jež jsou uvedeny v tomto stanovisku.