7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/1

---

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2017/C 256/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 249, 31.7.2017.

Dřívější publikace

Úř. věst. C 239, 24.7.2017.

Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

Úř. věst. C 221, 10.7.2017.

Úř. věst. C 213, 3.7.2017.

Úř. věst. C 202, 26.6.2017.

Úř. věst. C 195, 19.6.2017.

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/2

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin (Německo) dne 2. května 2017 – Evonik Degussa GmbH v. Spolková republika Německo

(Věc C-229/17)

(2017/C 256/02)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Berlin

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Evonik Degussa GmbH

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

1)

Jedná se o „výrobu vodíku“ ve smyslu přílohy I bodu 2 rozhodnutí 2011/278/EU (1) pouze tehdy, pokud se ze dvou atomů vodíku H vyrobí prostřednictvím chemické syntézy molekula vodíku H2, nebo zahrnuje pojem výroby také případ, kdy se u plynné směsi s obsahem vodíku – bez syntézy – zvýší relativní podíl vodíku H2 v této směsi tím, že se odstraní ostatní složky plynu – buď fyzikální či chemickou cestou – aby se tak získal – v souladu s formulací uvedenou v bodu 2 přílohy rozhodnutí 2011/178/EU – „produkt […] vyjádřen[ý] v (čisté) obchodovatelné produkci a na 100 % čistotu příslušné látky“?

2)

V případě, že je nutno na první otázku odpovědět v tom smyslu, že pojem výroby nezahrnuje zvýšení relativního podílu vodíku H2 ve směsi plynů, vyvstává dále tato otázka: Je nutno formulaci „prvky příslušných výrobních procesů přímo či nepřímo spojené s výrobou vodíku a se separací vodíku a oxidu uhelnatého“ vykládat v tom smyslu, že se systémové hranice referenční úrovně produktu pro vodík, které jsou popsány v bodu 2 přílohy I rozhodnutí Komise ze dne 27. dubna 2011 (2011/278/EU), vztahují pouze na oba prvky současně („a“), nebo může být prvek „separace vodíku a oxidu uhelnatého“ sám o sobě považován za prvek, na nějž se vztahují systémové hranice?

3)

V případě, že by byla druhá otázka zodpovězena v tom smyslu, že prvek „separace vodíku a oxidu uhelnatého“ může být sám o sobě považován za prvek, na nějž se vztahují systémové hranice, vyvstává dále otázka: Jedná se o prvek „separace vodíku a oxidu uhelnatého“ pouze tehdy, pokud je vodík H2 separován pouze od oxidu uhelnatého CO, nebo je prvek „separace vodíku a oxidu uhelnatého“ dán i tehdy, pokud se vodík separuje nejen od oxidu uhelnatého, ale také od dalších látek – např. oxidu uhličitého CO2 nebo CnHn?

4)

V případě, že by bylo nutno žalobkyni soudně přiznat nárok na navýšení bezplatných povolenek na emise, vyvstává otázka, zda je nutno bod 3 výroku rozsudku Soudního dvora ze dne 28. dubna 2014 (C-191/14) vykládat v tom smyslu, že a) se na povolenky, jež příslušný orgán členského státu stanovil před 1. březnem 2017 pro roky 2013 až 2020, vztahuje opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví, uvedený v článku 4 a příloze II rozhodnutí 2013/448/EU v původním znění, a že b) je nutno uplatnit pro navýšení pro roky 2013 až 2017, jež bylo soudně přiznáno po 1. březnu 2017, opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví, uvedený v článku 4 a příloze II rozhodnutí 2013/448/EU v původním znění, a že c) je nutno uplatnit pro navýšení pro roky 2018 až 2020, jež bylo soudně přiznáno po 1. březnu 2017, opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví, uvedený v článku 4 a příloze II rozhodnutí 2013/448/EU ve znění rozhodnutí 2017/126/EU, platného ode dne 1. března 2017?

---

(1)  Rozhodnutí Komise ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (oznámeno pod číslem K(2011) 2772); Úř. věst. L 130, s. 1.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/3

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Budai Központi Kerületi Bíróság (Maďarsko) dne 4. května 2017 – VE v. WD

(Věc C-232/17)

(2017/C 256/03)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Budai Központi Kerületi Bíróság (Soud pro centrální okres Buda, Maďarsko)

Účastníci původního řízení

Žalobce: VE

Žalovaná: WD

Předběžné otázky

1)

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud se spotřebitel mohl seznámit pouze s hodnotou některého ze základních prvků úvěrové smlouvy (předmět smlouvy, tj. částka úvěru, výše splátek a úroky z dané transakce), a to po uzavření smlouvy (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno) prostřednictvím jednostranného projevu vůle (byť uváděného jakožto součást smlouvy) prodávajícího nebo poskytovatele v postavení smluvní strany, který je pro spotřebitele právně závazný

2)

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud je v úvěrové smlouvě uveden pouze některý ze základních prvků (předmět smlouvy, tj. částka úvěru, výše splátek a úroky z dané transakce) ve spojení s výrazem „pro informaci“, aniž je upřesněno, zda je tento jednotlivý prvek, který byl sdělen jen pro informaci, právně závazný, případně zda má zakládat nároky a závazky?

3.

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, definuje-li úvěrová smlouva některý ze základních prvků nepřesnými výrazy, zvláště pokud se ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně (v níž se částka úvěru vyplývající z úvěrové smlouvy stanoví a registruje v cizí měně – dále jen „měna úvěru“ – a závazek splacení těchto částek úvěru musí být plněn v národní měně – dále jen „měna splacení“]) (1) za částku úvěru označuje — částka úvěrové linky vyjádřená v měně úvěru; nebo — maximální částka úvěru vyjádřená v měně úvěru; nebo — finanční prostředky požadované spotřebitelem, vyjádřené v měně splacení; nebo — splátkový limit vyjádřený v měně splacení? (2) za splátky označuje maximální předpokládaná výše splátek vyjádřená v měně úvěru a/nebo v měně splacení?

4.

Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověřit si všechna smluvní ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud se ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno) předmět smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek, (1) vyjádří v měně úvěru prostřednictvím konkrétní částky (kterou tvoří pouze řada znaků sestávající z číslic od 0 do 9) a v měně splacení nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu? (2) vyjádří v měně splacení prostřednictvím konkrétní částky a v měně úvěru nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu? (3) vyjádří v měně úvěru i v měně splacení nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu? (4) v měně úvěru nevyjádří vůbec a v měně splacení se vyjádří nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu? (5) v měně splacení nevyjádří vůbec a v měně úvěru se vyjádří nanejvýše prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu? 4.1. Pokud jde o otázku 4.(5) výše, je v případě, že není nutné určit konkrétní částku a uvést ji v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, zaručena v okamžiku uzavření smlouvy možnost jednoznačného výpočtu částky úvěru, pokud (nikoli z důvodu objektivní nutnosti, nýbrž na základě ustanovení, jež v tomto smyslu vložil prodávající nebo poskytovatel v postavení smluvní strany do obecných smluvních podmínek a které nebylo individuálně sjednáno) (1) úvěrová smlouva neuvádí konkrétní částku úvěru v žádné měně, (2) úvěrová smlouva uvádí konkrétní finanční prostředky požadované spotřebitelem nebo konkrétní splátkový limit, jež jsou vyjádřeny v měně splacení, (3) úvěrová smlouva neuvádí částku úvěru vyjádřenou v měně splacení prostřednictvím metody jednoznačného výpočtu, přičemž (4) v souvislosti s jednoznačným výpočtem částky úvěru vyjádřené v měně úvěru není v úvěrové smlouvě uveden přesný početní údaj, nýbrž pouze maximální výše (a sice konkrétní finanční prostředky požadované spotřebitelem nebo konkrétní splátkový limit, jež jsou vyjádřeny v měně splacení)? 4.2.   4.2.1. Pro případ, že by nebylo nutné určit konkrétní částku a uvést ji v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, je v souvislosti s jednoznačným výpočtem: (1) z právního hlediska nutné, aby byla v úvěrové smlouvě uvedena částka předmětu smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek – v případě produktů s pohyblivou úrokovou sazbou výše splátek odpovídajících prvnímu úrokovému období, s použitím metody, která umožňuje provést v okamžiku uzavření smlouvy jednoznačný výpočet; nebo (2) postačuje, aby úvěrová smlouva v okamžiku svého uzavření obsahovala objektivně stanovené parametry, podle nichž lze tyto údaje (předmět smlouvy a výši splátek) vypočíst v budoucím okamžiku (v tom smyslu, že v úvěrové smlouvě jsou – v okamžiku jejího uzavření – uvedeny pouze parametry umožňující provést jednoznačný výpočet v budoucnosti)? 4.2.2. Pro případ, že by postačovalo, aby mohla být částka předmětu smlouvy, tj. částka úvěru a výše splátek – v případě produktů s pohyblivou úrokovou sazbou výše splátek odpovídajících prvnímu úrokovému období, vypočtena v měně úvěru v budoucím okamžiku, je nutné, aby byl tento budoucí okamžik (který se logicky musí shodovat s okamžikem, kdy je určena částka smluvního úroku vyjádřená v měně úvěru) výslovně uveden v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření, nebo může určení tohoto budoucího okamžiku spadat mezi výlučné diskreční pravomoci prodávajícího nebo poskytovatele v postavení smluvní strany? 4.3. Pokud jde o produkty s periodicky pohyblivou úrokovou sazbou, má se považovat za dostatečné, a tudíž nezneužívající, jsou-li v souvislosti se splátkami určeny (a uvedeny v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření) konkrétní částky a/nebo metoda jednoznačného výpočtu v měně úvěru a/nebo v měně splacení pro první úrokové období v rámci platnosti smlouvy, nebo je z právního hlediska nutné, aby byla určena (a uvedena v úvěrové smlouvě v okamžiku jejího uzavření) metoda jednoznačného výpočtu v měně úvěru a/nebo v měně splacení, a to pro všechna úroková období v rámci platnosti smlouvy? 4.4. Je jediným nezneužívajícím způsobem, kterým lze zaručit jednoznačný výpočet, použití příslušného matematického vzorce, nebo lze použít jinou metodu? 4.4.1. Pro případ, že by nebylo nutné zaručit jednoznačný výpočet použitím příslušného matematického vzorce, lze uvést dostatečně přesný slovní popis? 4.4.2. Pro případ, že by nebylo nutné zaručit jednoznačný výpočet použitím příslušného matematického vzorce, lze dokonce jen odkázat bez dalšího vysvětlení na odborný pojem (například na roční vyúčtování nebo lineární umořování)?

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/6

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 10. května 2017 – Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas, IP v. António da Silva Rodrigues

(Věc C-243/17)

(2017/C 256/04)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas, IP

Žalobce: António da Silva Rodrigues

Předběžné otázky

1)	Od jakého data se počítá promlčecí doba čtyř let stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci [nařízení č. 2988/95 (1)] v případě jednorázových nesrovnalostí (tj. takových, které nejsou pokračující ani opakované)?

2)	Je v případě nesrovnalostí, které nejsou pokračující ani opakované, použitelný režim, podle něhož „[v] případě víceletých programů běží promlčecí doba v každém případě až do definitivního ukončení programu“?

3)

Je v případě víceletého programu použitelné rovněž pravidlo stanovené v témže článku 3, podle něhož „[p]romlčení […] nastane nejpozději ke dni, v němž uplynula lhůta rovnající se dvojnásobku promlčecí doby, aniž příslušný orgán uložil sankci“, v tom smyslu, že i v tomto případě běží zmíněná doba až do ukončení víceletého programu?

4)

Je nutné chápat výraz „[v] případě víceletých programů běží promlčecí doba v každém případě až do definitivního ukončení programu“ v tom smyslu, že: a) promlčecí doba nemůže nikdy uplynout před definitivním ukončením víceletého programu? b) promlčecí doba se přerušuje po dobu trvání programu, tj. až do jeho definitivního ukončení, a od tohoto okamžiku se začne znovu počítat? c) promlčecí doba nadále běží, takže i v případě, že se jedná o víceletý program, může promlčení nastat před definitivním ukončením programu, pokud příslušná doba mezitím uplynula?

---

(1)  – Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. 1995, L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340)

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/6

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social de Cádiz (Španělsko) dne 12. května 2017 – Moisés Vadillo González v. Alestis Aerospace S.L.

(Věc C-252/17)

(2017/C 256/05)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social de Cádiz

Účastníci původního řízení

Žalobce: Moisés Vadillo González

Žalovaný: Alestis Aerospace S.L.

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice Rady 2010/18/EU (1) takovému výkladu čl. 37 odst. 4 [Estatuto de los Trabajadores (zákoník práce) (dále jen „ET“)] (přestávka v práci v délce jedné hodiny denně do doby, kdy dítě dovrší 9 měsíců věku), podle něhož pracující rodič, který o přiznání této přestávky požádá, nemá mít nárok na ni, pokud je druhý rodič nezaměstnaný, a to bez ohledu na to, jakého jsou jednotliví rodiče pohlaví?

2)	Brání článek 3 směrnice 2006/54/ES (2), jehož cílem je zajištění plné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě, takovému výkladu čl. 37 odst. 4 ET, podle něhož rodič (muž) nemá v případě, že pracuje, nárok na tuto přestávku v práci, pokud je jeho manželka-rodička nezaměstnaná?

---

(1)  Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES

Úř. věst. 2010, L 68, s. 13

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)

Úř. věst. 2006, L 204, s. 23

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/7

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Rotterdam (Nizozemsko), dne 15. května 2017 – Sandd BV v. Autoriteit Consument en Markt

(Věc C-256/17)

(2017/C 256/06)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Rotterdam

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Sandd BV

Žalovaný: Autoriteit Consument en Markt

Další účastnice řízení: PostNL BV

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (1) ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES (2) ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství, (dále jen „poštovní směrnice“) vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní nebo správní předpisy musí stanovit, že poskytovatelé všeobecných služeb vedou ve svých vnitřních účetních systémech oddělené účty pro jednotlivé služby a produkty, které jsou součástí všeobecných služeb, aby mohli jednoznačně rozlišovat mezi jednotlivými službami a produkty, které jsou součástí všeobecných služeb, a těmi, které jejich součástí nejsou, nebo vyplývá z tohoto ustanovení pouze to, že služby a produkty, které jsou součástí všeobecných služeb, a služby a produkty, které jejich součástí nejsou, musí být účetně rozlišeny?

2)	Musí být čl. 12 druhá odrážka směrnice […] 97/67/ES […] ve znění směrnice […] 2008/6/ES […], vykládána v tom smyslu, že cena každé jednotlivé služby, která je součástí všeobecných služeb, musí vycházet z nákladů?

3)

Zakazuje zásada zakotvená v čl. 12 druhé odrážce směrnice […] 97/67/ES […] ve znění směrnice […] 2008/6/ES […], podle níž musí ceny vycházet z nákladů a vytvářet pobídky pro účinné poskytování všeobecných služeb, aby byla po dobu neurčitou používána pevná zisková marže, o kterou se zvýší náklady na všeobecné poštovní služby v souvislosti s tarifním pásmem?

---

(1)  Úř. věst. 1998, L 15, s. 14.

(2)  Úř. věst. 2008, L 52, s. 3.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/8

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Budai Központi Kerületi Bíróság (Maďarsko) dne 16. května 2017 – Zoltán Rózsavölgyi a Zoltánné Rózsavölgyi v. Unicredit Leasing Hungary Zrt. a Unicredit Leasing Immo Truck Zrt.

(Věc C-259/17)

(2017/C 256/07)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Budai Központi Kerületi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobci: Zoltán Rózsavölgyi a Zoltánné Rózsavölgyi

Žalované: Unicredit Leasing Hungary Zrt. a Unicredit Leasing Immo Truck Zrt.

Předběžné otázky

1)

S ohledem zejména na to, že pokud se vymezení hlavního předmětu smlouvy kvalifikuje jako zneužívající, je smlouva zcela (nikoli částečně) neplatná, může být s prohlášením neplatnosti klauzule z důvodu zneužívající povahy klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy o úvěru (z čehož plyne, že pro spotřebitele už z uvedené klauzule neplynou povinnosti), spojen následek (například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury), z něhož plyne zejména změna právní kvalifikace smlouvy ze skutkového hlediska či z hlediska jejích účinků, jako je konkrétně skutečnost, že smlouva o úvěru v cizí měně (v níž se pohledávky plynoucí ze smlouvy o úvěru určují a zaznamenávají v cizí měně – dále jen „měna pohledávky“ – a povinnost tyto pohledávky hradit se plní v domácí měně – dále jen „měna plnění“) se bude považovat za smlouvu o úvěru ve forintech? 1.1 Za předpokladu, že s prohlášením neplatnosti klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy o úvěru z důvodu zneužívající povahy klauzule může být spojen následek, z něhož plyne změna právní kvalifikace smlouvy ze skutkového hlediska či z hlediska jejích účinků, může být s touto změnou právní kvalifikace spojen následek (například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury) spočívající v tom, že určité parametry právního vztahu, které mají hospodářský význam, se změní dokonce i v neprospěch spotřebitele (například retroaktivní uplatnění základní úrokové sazby centrální banky či tržní úrokové sazby uplatňované na úvěry ve forintech místo nižší úrokové sazby stanovené ve smlouvě)?

2)

Má právní následek zneužívající povahy absolutní účinky a představuje čistě právní otázku, nebo je při vyvozování právních následků zneužívající povahy třeba připisovat význam: (1) smluvní praxi uplatňované při jiných typech smluv, než je smlouva, která je zneužívající, (2) údajné zranitelnosti určitých subjektů, které jsou přímo dotčené z hospodářského hlediska (například v případě úvěrů v cizí měně kategorie dlužníků v cizí měně a bankovní systém), nebo (3) zájmům určitých třetích osob či skupin, které nejsou přímo dotčené z hospodářského hlediska, například skutečnosti, že v důsledku neplatnosti se dokonce většina dlužníků v cizí měně může v konečném důsledku s ohledem na matematické vyčíslení účtů dostat do lepší situace než dlužníci ve forintech?

3)

Lze pro účely čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2, článku 5 a čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS (1) (teda pro účely posuzování zneužívající povahy a jejích právních následků) vycházet z toho, že klauzule, na základě které spotřebitel přebírá devizové riziko (teda ustanovení či soubor ustanovení smlouvy, která upravují převzetí rizika), se skládá z více částí?

4)

Má být čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS (podle kterého zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné) vykládán v tom smyslu, že určitá klauzule (nejen konkrétní část, ale celá zkoumaná klauzule) může být buď zneužívající v celém rozsahu, nebo částečně zneužívající a současně částečně nezneužívající, a navzdory tomu částečně použitelná, tedy že tato klauzule může být v jistém rozsahu (například v závislosti na posouzení konkrétního případu soudem) pro spotřebitele závazná (jinými slovy s ohledem na její účinky je klauzule v obou případech zneužívající jen do jisté míry), například na základě uplatnění soudního rozhodnutí, zvláštního právního následku stanoveného ve vnitrostátním právním předpisu, ustanovení právního předpisu či soudního rozhodnutí vydaného pro účely sjednocení judikatury? 4.1 Za předpokladu, že čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS se má vykládat v tom smyslu, že určitá klauzule může být buď zneužívající v plném rozsahu, nebo částečně zneužívající a současně částečně nezneužívající, a navzdory tomu částečně použitelná, tedy že tato klauzule může být v jistém rozsahu pro spotřebitele závazná (jinými slovy s ohledem na její účinky je klauzule v obou případech zneužívající jen do jisté míry), může být s prohlášením neplatnosti celé smlouvy o úvěru z důvodu zneužívající povahy klauzule vymezující hlavní předmět smlouvy spojený následek spočívající v tom, že s ohledem na matematické vyčíslení účtů se spotřebitel nachází celkově v horší situaci, a podnikatel, který je smluvní stranou, v celkově lepší situaci než v případě, když je smlouva o úvěru z téhož důvodu prohlášena jen za částečně zneužívající (v tom případě jsou ostatní klauzule smlouvy nadále pro smluvní strany závazné, přičemž jejich obsah se nemění)?

5)

5.1 Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že výše splátek úvěru, které mají být placeny podle smlouvy o úvěru, může být vyšší než výše příjmů spotřebitele zjištěných v rámci posuzování úvěrové bonity provedeného podnikatelem, který je smluvní stranou, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru? 5.2 Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že výše zbývající jistiny ve kterémkoli okamžiku podle smlouvy o úvěru může být vyšší než hodnota majetku, kterým disponuje spotřebitel pro účely splácení dluhu, zjištěná v rámci posuzování úvěrové bonity provedeného podnikatelem, který je smluvní stranou, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru? 5.3 Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že 1) změny směnného kurzu nemají horní hranici, 2) skutečná možnost změny směnného kurzu, tedy, že k ní může v době platnosti smlouvy o úvěru skutečně dojít, 3) proto se výše splátek může bez omezení zvyšovat, 4) v důsledku změn směnného kurzu se může bez omezení zvyšovat nejen výše splátek, ale také částka jistiny, 5) rozsah možných ztrát je neomezený, 6) potřebná zajišťovací opatření mají omezené účinky a vyžadují soustavnou pozornost, 7) podnikatel, který je smluvní stranou, není povinný tuto pozornost zajistit, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru? 5.4 Zejména s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že v případě úvěrů v cizí měně spotřebitel uzavřel smlouvu o úvěru v cizí měně z důvodu, že úroková sazba platná v posuzovaném období byla výhodnější než úroková sazba v případě úvěrů ve forintech, a zároveň v plném rozsahu nese účinky změn směnného kurzu, jakož i s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že přenesení smluvních povinností na jednu ze smluvních stran po uzavření smlouvy o úvěru, které nebylo možné předvídat, nelze hodnotit podle kritérií zneužívající povahy, jelikož důvody neplatnosti musí existovat v okamžiku uzavření smlouvy, a to i s přihlédnutím k tomu, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezeno písemně, přičemž nestačí pouhé konstatování existence rizika a jeho připrání, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale také mu musí umožnit posoudit riziko, má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně uvedený předpokládaný vývoj změn směnného kurzu v době platnosti smlouvy (aspoň v počáteční fázi) a nejsou v ní výslovně uvedeny ani minimální a/nebo maximální hodnoty tohoto kurzu (například na základě metody výpočtu forwardového směnného kurzu a/nebo zásady úrokové parity – podle které se dá pro účely úvěrů v cizí měně velmi přesně předpovídat, že výhoda v oblasti úroků, teda skutečnost, že úroková sazba LIBOR [London Interbank Offered Rate] či EURIBOR [Euro Interbank Offered Rate] je nižší než úroková sazba BUBOR [Budapest Interbank Offered Rate], způsobí ztrátu v oblasti směnného kurzu pro spotřebitele, teda že směnný kurz měny plnění se zhorší v porovnání s směnným kurzem měny pohledávky), není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná s ohledem na hospodářské následky? 5.5 Má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně a přesně uvedeno (například vyčíslením vývoje vztahu mezi směnnými kurzy měny plnění a měny pohledávky v období, které se alespoň rovná době platnosti smlouvy uzavřené spotřebitelem, v minulosti pomocí souboru údajů či grafu) skutečné riziko pro dlužníka, které pravděpodobně vyplyne z přenesení devizového rizika na spotřebitele, není zneužívající, tedy že je jasná a srozumitelná se zřetelem na hospodářské následky, a to i s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl na základě této informace posoudit možné významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a teda i celkové náklady svého úvěru 5.6 Zejména s ohledem na to, že je možné či se dokonce stalo, že ve vnitrostátní judikatuře či právní úpravě byl učiněn závěr, že v případě úvěrů v cizí měně spotřebitel uzavřel smlouvu o úvěru v cizí měně z důvodu, že úroková sazba platná v posuzovaném období byla výhodnější než úroková sazba v případě úvěrů ve forintech, a zároveň v plném rozsahu nese účinky změn směnného kurzu, a s ohledem na to, že příslušný vnitrostátní předpis vyžaduje, aby bylo riziko vymezené písemně, přičemž nestačí samotné konstatování existence rizika a jeho připrání, jakož i s ohledem na to, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale že je rovněž nutné, aby spotřebitel mohl riziko posoudit, má se vycházet z toho, že smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale ve které není výslovně a přesně uvedeno (například není výslovně vyčíslená na základě údajů z minulosti za období, které se alespoň rovná době platnosti smlouvy uzavřené spotřebitelem) výše zisků, které pravděpodobně vyplynou z úroků při uplatnění úrokové sazby BUBOR v případě úvěrů ve forintech a úrokových sazeb LIBOR nebo EURIBOR v případě úvěrů v cizí měně?

6)

Jak má být v souvislosti s posouzení otázky, zda smluvní klauzule, na základě které nese spotřebitel devizové riziko, formulovaná a používaná (jako všeobecná smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednaná) podnikatelem, který je smluvní stranou, na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, není zneužívající, rozděleno důkazní břemeno mezi spotřebitele a podnikatele, který je smluvní stranou, pro účely posouzení, zda se spotřebitel před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně mohl seznámit se spornou klauzulí, k níž se neodvolatelně zavázal [čl. 3 odst. 3 směrnice 93/13/EHS a bod 1 písm. i) přílohy této směrnice]?

7)

Má se vycházet z toho, že pro účely smluv o úvěru v cizí měně – teda pro účely transakcí se službami, jejichž cena je závislá na pohybu směnného kurzu na finančním trhu – jsou úvěrové instituce, které uzavírají smlouvu se spotřebitelem na základě vlastního směnného kurzu cizí měny, prodejci či dodavateli, kteří nekontrolují vývoj ceny [bod 2 písm. c) přílohy směrnice 93/13/EHS]?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl.. vyd. 15/002, s. 288).

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/11

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Županijski Sud u Zagrebu (Chorvatsko) dne 18. května 2017 – Ured za suzbijanje korupcije i organiziranog kriminaliteta v. AY

(Věc C-268/17)

(2017/C 256/08)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Županijski Sud u Zagrebu

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Ured za suzbijanje korupcije i organiziranog kriminaliteta

Odpůrce: AY

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 4 bod 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykládán v tom smyslu, že se rozhodnutí nezahájit stíhání kvůli trestnému činu, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo takové stíhání zastavit vztahuje výlučně na trestný čin, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo je třeba toto ustanovení chápat v tom smyslu, že vzdání se nebo upuštění od stíhání se také musí týkat vyžádané osoby jako podezřelého nebo obviněného v tomto stíhání?

2)

Může členský stát odmítnout na základě čl. 4 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykonat vydaný evropský zatýkací rozkaz, pokud justiční orgán jiného členského státu rozhodl buď nezahájit stíhání pro trestný čin, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, nebo takové stíhání zastavit, v případě, kdy má v rámci tohoto stíhání vyžádaná osoba postavení svědka, a nikoli podezřelého nebo obviněného?

3)	Představuje rozhodnutí zastavit vyšetřování, v rámci kterého neměla vyžádaná osoba postavení podezřelého, ale byla vyslechnuta jako svědek, pro ostatní členské státy důvod nevyhovět vydanému evropskému zatýkacímu rozkazu v souladu s čl. 3 bodem 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV?

4)

Jaký je vztah mezi povinným důvodem pro odmítnutí předání stanoveným v čl. 3 bodě 2 rámcového rozhodnutí v případě, že „má vykonávající justiční orgán informace, že vyžádaná osoba byla pravomocně odsouzená za stejný čin členským státem“ a nepovinným důvodem pro odmítnutí předání stanoveným v čl. 4 bodě 3 rámcového rozhodnutí v případě, že „[byl] v členském státě vynesen proti vyžádané osobě za stejné jednání pravomocný rozsudek, který zamezuje dalšímu trestnímu stíhání“?

5)

Musí být čl. 1 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykládán v tom smyslu, že vykonávající stát je povinen přijmout rozhodnutí o každém evropském zatýkacím rozkazu, který mu je doručen, a to i tehdy, pokud už rozhodl o předešlém evropském zatýkacím rozkazu vydaném jiným justičním orgánem proti téže vyžádané osobě v rámci téhož trestního řízení, a pokud je nový evropský zatýkací rozkaz vydaný z důvodu změny okolností ve státě vydávajícím evropský zatýkací rozkaz (rozhodnutí o postoupení věci – zahájení trestního řízení, přísnější kritéria pro důkazy o spáchání trestného činu, nový příslušný justiční orgán nebo soud)?

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/12

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 19. května 2017 – Fédération des fabricants de cigares a další v. Premier ministre, Ministre des Affaires sociales et de la Santé

(Věc C-288/17)

(2017/C 256/09)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Fédération des fabricants de cigares, Coprova, E-Labo France, Smakq développement, Société nationale d’exploitation industrielle des tabacs et allumettes (SEITA), British American Tobacco France

Žalovaní: Premier ministre, Ministre des Affaires sociales et de la Santé

Vedlejší účastnice: Société J. Cortès France, Scandinavian Tobacco Group France, Villiger France

Předběžné otázky

1)

Mají být ustanovení čl. 13 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 (1) vykládána v tom smyslu, že zakazují používat na jednotkových baleních, na vnějším balení a na tabákových výrobcích jakékoliv označení ochranné známky, které naznačuje určité vlastnosti, a to bez ohledu na její známost?

2)	V závislosti na způsobu, kterým je třeba vykládat čl. 13 odst. 1 a 3 směrnice, jsou tato ustanovení v rozsahu, v němž se uplatní na jména a obchodní značky, v souladu s právem vlastnit majetek, svobodou projevu, svobodou podnikání a zásadami proporcionality a právní jistoty?

3)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, za jakých podmínek může členský stát využít možnost, kterou mu dává čl. 24 odst. 2 směrnice, a uložit výrobcům a dovozcům povinnost zajistit neutralitu a jednotnou úpravu jednotkových balení a vnějšího balení, aniž by porušil právo vlastnit majetek, svobody projevu a podnikání a zásadu proporcionality?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. L 127, s. 1).

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/13

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) (Portugalsko) dne 22. května 2017 – MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia, S.A., v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-295/17)

(2017/C 256/10)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia, S.A.

Žalovaný: Autoridade Tributária e Aduaneira

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 64 odst. 1, čl. 66 písm. a) a článek 73 směrnice 2006/112/ES (1) vykládány v tom smyslu, že poskytovatel telekomunikačních služeb (televize, internet, mobilní telefonní síť a síť pevných telefonních linek) musí odvést daň z přidané hodnoty v případě, kdy svým zákazníkům v situaci, kdy z důvodu přičitatelného zákazníkovi dojde k předčasnému ukončení smlouvy obsahující povinnost zůstat vázán po určitou dobu (doba vázanosti) účtuje částku odpovídající hodnotě měsíční platby, kterou má podle smlouvy zákazník hradit, vynásobené počtem měsíců zbývajících do konce období vázanosti, když v okamžiku, kdy je uvedená částka fakturována, a bez ohledu na skutečné zaplacení této částky poskytovatel již ukončil poskytování služeb a pokud a) smluvním účelem fakturované částky je odradit zákazníka od nedodržení doby vázanosti, k jejímuž dodržení se zavázal, a nahradit škodu způsobenou poskytovateli nedodržením doby vázanosti a spočívající zejména v ušlém zisku, kterého by poskytovatel dosáhl, kdyby smlouva byla plněna až do konce daného období, ve snížení smluvních cen, v poskytnutí vybavení nebo jiných nabídek zdarma nebo za nižší cenu, anebo v nákladech na reklamu a získávání zákazníků; b) odměna pro získatele stanovená za uzavření smlouvy s dobou vázanosti je vyšší než odměna za uzavření smlouvy bez doby vázanosti, přičemž v obou případech (tedy u smluv s dobou vázanosti i u smluv bez doby vázanosti) se odměna počítá na základě výše měsíčních plateb stanovené v uzavřených smlouvách; c) fakturovanou částku lze podle vnitrostátního práva kvalifikovat jako smluvní pokutu?

2)	Může absence některé či některých z okolností uvedených v jednotlivých písmenech první otázky změnit odpověď na první otázku?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty(Úř. věst. 2006, L 347, s. 1)

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/14

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varhoven kasatsionen sad (Bulharsko) dne 22. května 2017 – Wiemer & Trachte GmbH (v úpadku) v. Zhan Oved Tadzher

(Věc C-296/17)

(2017/C 256/11)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varhoven kasatsionen sad

Účastníci původního řízení

Žalobkyně a navrhovatelka v řízení o kasační stížnosti: Wiemer & Trachte GmbH (v úpadku)

Žalovaný a odpůrce v řízení o kasační stížnosti: Zhan Oved Tadzher

Předběžné otázky

1)

Je třeba čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (1) ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení vykládat v tom smyslu, že příslušnost soudů členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení, pro odpůrčí žalobu v rámci úpadkového řízení podanou proti žalovanému, který má své sídlo nebo bydliště v jiném členském státě, je výlučnou příslušností, nebo je správce podstaty v případě podle čl. 18 odst. 2 nařízení oprávněn podat odpůrčí žalobu u soudu v členském státě, na jehož území má žalovaný sídlo nebo bydliště, pokud se odpůrčí žaloba podaná správcem podstaty opírá o rozhodnutí o movitém majetku přijaté v jiném členském státě.

2)

Uplatní se splnění závazku stanovené v čl. 24 odst. 2 ve spojení s čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 při splnění závazku ve prospěch dlužníka v určitém členském státě, které proběhlo prostřednictvím jednatele provozovny společnosti-dlužníka, která je registrovaná v tomto členském státě, pokud byl v okamžiku plnění podán v jiném členském státě návrh na zahájení úpadkového řízení ve vztahu k majetku dlužnice a byl stanoven dočasný správce podstaty, ale nebylo ještě přijato rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení.

3)

Použije se čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 o splnění závazku na zaplacení peněžité částky ve prospěch dlužnice, pokud je původní převod této částky od dlužnice na osobu, která závazek splnila, podle vnitrostátního práva úpadkového soudu neplatný a tato neplatnost vyplývá ze zahájení úpadkového řízení.

4)

Je domněnka chybějící znalosti podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1346/2000 použitelná, pokud orgány uvedené v čl. 21 odst. 2 větě druhé nepřijaly nezbytná opatření, aby se zajistilo zveřejnění rozhodnutí úpadkového soudu, kterými je stanoven dočasný správce podstaty a je nařízeno, že úkony nakládání společnosti s majetkem jsou platné jen se souhlasem správce podstaty, v rejstříku členského státu, na jehož území má dlužnice svou provozovnu, pokud členský stát, ve kterém se nachází sídlo provozovny, stanoví povinné zveřejnění těchto rozhodnutí, přestože je podle článku 25 nařízení ve spojení s článkem 16 nařízení uznává.

---

(1)  Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/14

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 23. května 2017 – France Télévisions SA v. Playmédia, Conseil supérieur de l’audiovisuel (CSA)

(Věc C-298/17)

(2017/C 256/12)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: France Télévisions SA

Žalované: Playmédia, Conseil supérieur de l’audiovisuel (CSA)

Předběžné otázky

1)

Má se podnik, který nabízí sledování televizních programů prostřednictvím streamování a živého vysílání na internetu, už jen z tohoto důvodu považovat za podnik, který provozuje síť elektronických komunikací používanou pro veřejné šíření rozhlasového a televizního vysílání ve smyslu čl. 31 odst. 1 směrnice 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 (1)?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, může členský stát – aniž by porušil směrnici nebo jiné právní předpisy Evropské unie – uložit povinnost šíření služeb rozhlasového či televizního vysílání jak podnikům provozujícím sítě elektronických komunikací, tak podnikům, které takové sítě neprovozují, ale nabízejí sledování televizních programů prostřednictvím streamování a živého vysílání na internetu?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, mohou se členské státy vzdát možnosti podřídit povinnost šíření, pokud jde o poskytovatele služeb, kteří neprovozují sítě elektronických komunikací, souboru podmínek stanovených v čl. 31 odst. 1 směrnice 2002/22/ES ze dne 7. března 2002, ačkoliv je splnění těchto podmínek, pokud jde o provozovatele sítí, vyžadováno na základě směrnice?

4)

Může členský stát, který stanovil povinnost šíření určitých služeb rozhlasového či televizního vysílání v některých sítích – aniž by porušil příslušnou směrnici – určit, že s šířením těchto služeb na těchto sítích musí být dán souhlas, a to včetně šíření na internetové stránce, pokud na internetu šíří své vlastní programy sama předmětná služba?

5)

Musí se podmínka stanovená v čl. 31 odst. 1 směrnice 2002/22/ES, podle níž musí sítě, na které se vztahuje povinnost šíření, využívat významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředky pro příjem rozhlasového a televizního vysílání, posuzovat – pokud jde o šíření na internetu – z hlediska všech uživatelů, kteří sledují televizní programy prostřednictvím streamování a živého vysílání na internetu, anebo jen z hlediska uživatelů stránky, na kterou se vztahuje povinnost šíření?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/15

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varhoven administrativen sad (Bulharsko) dne 29. května 2017 – Geocycle Bulgaria EOOD v. Direktor na Direkcija „Obžalvane i danăčno-osiguritelna praktika“ Veliko Tarnovo pri Centralno upravlenie na Nacionalnata agencija za prichodite

(Věc C-314/17)

(2017/C 256/13)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Vărhoven administrativen săd

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Geocycle Bulgaria EOOD

Odpůrce: Direktor na Direkcija „Obžalvane i danăčno-osiguritelna praktika“ Veliko Tarnovo pri Centralno upravlenie na Nacionalnata agencija za prichodite

Předběžné otázky

Jedná se o porušení zásad daňové neutrality a efektivity společného systému daně z přidané hodnoty podle ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, když v takovém případě, jako je případě ve věci v původním řízení, je totéž dodání zboží zdaněno DPH dvakrát, a to jednou podle obecných pravidel tak, že dodavatel vyúčtuje daň v prodejní faktuře a podruhé tak, že je nabyvateli vypočtena v opravném daňovém výměru podle systému přenesení daňové povinnosti, přičemž v praxi není právo na odpočet daně na vstupu přiznáno a vnitrostátní právo nestanoví po ukončení daňové kontroly žádnou možnost opravy DPH vyúčtované ve faktuře dodavatele?

---

(1)  Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/16

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (Bulharsko) dne 31. května 2017 – trestní řízení proti Ivanovi Gavanozovi

(Věc C-324/17)

(2017/C 256/14)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad

Účastník původního trestního řízení

Ivan Gavanozov

Předběžné otázky

1.

Jsou vnitrostátní právní předpisy a vnitrostátní judikatura slučitelné s článkem 14 směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (1), pokud podle nich věcné důvody pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu, jehož předmětem je provedení prohlídky bytu a obchodních prostor, jakož i zajištění určitých věcí, resp. povolení výslechu svědka, nelze napadnout přímo opravným prostředkem proti soudnímu rozhodnutí, ani prostřednictvím samostatné žaloby na náhradu škody?

2.	Přiznává čl. 14 odst. 2 směrnice dotčené straně přímo právo napadnout soudní rozhodnutí o evropském vyšetřovacím příkazu, ačkoliv vnitrostátní právní předpisy žádnou takovou procesní možnost nestanoví?

3.	Je osoba, vůči níž byla podána obžaloba, s přihlédnutím k čl. 14 odst. 2 ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 1 odst. 4 směrnice zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 směrnice, pokud je opatření ke shromáždění důkazů směřováno vůči třetí osobě?

4.	Je osoba, která obývá nebo používá prostory, v nichž je nutné provést prohlídku nebo zajištění majetku, resp. osoba, kterou je nutné vyslechnout jako svědka, zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 ve spojení s odst. 2 směrnice?

---

(1)  Úř. Věst. 2014, L 130, s. 1.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/16

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Riigikohus (Estonsko) dne 2. června 2017 – Starman Aktsiaselts v. Tarbijakaitseamet

(Věc C-332/17)

(2017/C 256/15)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigikohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Starman Aktsiaselts

Žalovaný: Tarbijakaitseamet

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (1) ze dne 25. října 2011 vykládán v tom smyslu, že poskytovatel může poskytnout telefonní číslo, pro které platí vyšší sazba než je běžná [základní] sazba, pokud poskytovatel spotřebitelům srozumitelně poskytne jako telefonní linku vyhrazenou pro záležitosti týkající se uzavřených smluv kromě telefonního čísla za vyšší sazbu i snadno dostupné číslo pevné telefonní linky za běžnou [základní] sazbu?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Vylučuje článek 21 směrnice 2011/83/EU, aby byl spotřebitel, který využívá na základě své svobodné vůle telefonní číslo za vyšší sazbu za účelem vyřízení záležitostí týkajících se uzavřených smluv, ačkoli poskytovatel poskytl i srozumitelně a snadno dostupnou pevnou telefonní linku za běžnou [základní] sazbu, povinen zaplatit za navázání kontaktu s poskytovatelem vyšší sazbu?

3)	V případě kladné odpovědi na první otázku: Zavazuje omezení uvedené v článku 21 směrnice 2011/83 poskytovatele, aby spolu s číslem zkrácené volby všude poukazoval i na číslo pevné telefonní linky za běžnou [základní] sazbu a na informace ohledně cenových rozdílů?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/17

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Judicial da Comarca de Braga (Portugalsko) dne 1. června 2017 – Caixa Económica Montepio Geral v. Carlos Samuel Pimenta Marinho a další

(Věc C-333/17)

(2017/C 256/16)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Judicial da Comarca de Braga

Účastníci původního řízení

Oprávněná v exekučním řízení: Caixa Económica Montepio Geral

Povinní v exekučním řízení: Carlos Samuel Pimenta Marinho, Maria de Lurdes Coelho Pimenta Marinho, Daniel Pimenta Marinho, Vera da Conceição Pimenta Marinho

Předběžná otázka

Brání unijní právo – v rozsahu, v němž přiznává občanům Unie základní právo na ochranu spotřebitele a základné právo na rovné zacházení s občany a podniky, která jsou zakotvena v článku 38 a v článku 21 [Listiny základních práv Evropské unie] – vnitrostátní právní úpravě [jediný článek zákonného dekretu č. 32765 ze dne 29. dubna 1943, který stanoví výjimku ze všeobecného režimu upraveného v článku 1143 Código Civil (občanský zákoník)], když tato právní úprava stanoví, že s bankovním sektorem se má zacházet jinak, než s ostatními občany a podniky, pokud jde o formu smlouvy o úvěru, přičemž pro smlouvy o úvěru uzavřené bankovními institucemi stanoví jednodušší formu.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/18

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. května 2017 Estonskou republikou proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 24. března 2017 ve věci T-117/15, Estonská republika v. Evropská komise

(Věc C-334/17 P)

(2017/C 256/17)

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Estonská republika (zástupkyně: N. Grünberg)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Lotyšská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2017 ve věci T-117/15 v rozsahu, v němž byla žaloba Estonské republiky ze dne 4. března 2015 odmítnuta jako nepřípustná;

—	vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o návrhových žádáních uvedených v žalobě Estonské republiky ze dne 4. března 2015;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Tribunál jednal v rozporu s unijním právem, jelikož konstatoval, že rozsudky Pimix (1), Česká republika v. Komise (2) a Lotyšská republika v. Komise (3) nelze považovat ve smyslu judikatury za nové skutkové okolnosti, v důsledku čehož odmítnul žalobu Estonské republiky, která se domáhala neplatnosti rozhodnutí Evropské komise (Ares[2014]4324235), které bylo uvedeno v jejím dopise ze dne 22. prosince 2014.

2.

Zadruhé, Tribunál nesprávně v bodech 13 a 84 rozsudku ze dne 24. března 2017 uvedl, že dnem vyhlášení nařízení č. 60/2004 (4) v Úředním věstníku Evropské unie v estonštině byl den 4. července 2004, zatímco k tomuto vyhlášení došlo dne 4. července 2005. Z tohoto důvodu Tribunál, který se opíral o nesprávné skutkové okolnosti, konstatoval, že od hospodářských subjektů mohla být vyžadována povinnost zaplatit poplatek za neodstranění přebytečných zásob cukru výlučně na základě vnitrostátních právních předpisů.

3.

Zatřetí, Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění. Tribunál se zejména nezabýval povinností vykázat přebytečné zásoby cukru ke dni 1. května 2004, čímž nelze pochopit konstatování Tribunálu, podle kterého skutečnost, že nařízení č. 60/2004 nebylo vyhlášeno v Úředním věstníku v příslušné lhůtě v estonštině, nebrání Estonské republice v tom, aby se za účelem získání platby poplatku za neodstranění přebytečných zásob cukru ze strany hospodářských subjektů opírala o vnitrostátní právní předpisy.

---

(1)  Rozsudek Pimix, C-146/11, EU:C:2012:450.

(2)  Rozsudek Česká republika v. Komise, T-248/07, EU:T:2012:170.

(3)  Rozsudek Lotyšská republika v. Komise, T-262/07; EU:T:2012:171.

(4)  Nařízení Komise (ES) č. 60/2004 ze dne 14. ledna 2004, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úř. věst. 2004, L 9, s. 8).

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/19

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – Deutsche Post v. EUIPO – Media Logistik (PostModern)

(Věc T-13/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie PostModern - Starší národní slovní ochranná známka POST a slovní ochranná známka Evropské unie Deutsche Post - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 - Důkazy předložené poprvé před Tribunálem“)

(2017/C 256/18)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Deutsche Post AG (Bonn, Německo) (zástupci: původně K. Hamacher a C. Giersdorf, K. Hamacher, poté K. Hamacher a G. Müllejans, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Hanne, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Media Logistik GmbH (Drážďany, Německo) (zástupce: S. Risthaus, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. listopadu 2014 (věc R 2063/2013-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Deutsche Post a Media Logistik

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Deutsche Post AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 107, 30.3.2015.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/19

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. června 2017 – Industrie Aeronautiche Reggiane v. EUIPO – Audi (NSU)

(Věc T-541/15) (1)

(„Ochranná známka EU - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie NSU - Starší národní slovní ochranná známka NSU - Relativní důvod pro zamítnutí - Riziko záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 - Skutečné užívání starší ochranné známky - Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009“)

(2017/C 256/19)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Industrie Aeronautiche Reggiane Srl (Reggio Emilia, Itálie) (zástupkyně: M. Gurrado, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: H. Kunz, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Audi AG (Ingolstadt, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. července 2015 (věc R 2132/2014-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Audi a Industrie Aeronautiche Reggiane.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Aeronautiche Reggiane Srl se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 381, 16.11.2015.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/20

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – Flamagas v. EUIPO – MatMind (CLIPPER)

(Věc T-580/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie - Tvar zapalovače s bočním křidélkem obsahující slovní prvek CLIPPER - Nezbytný tvar pro dosažení technického výsledku - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) a písm. e) bod ii) nařízení (ES) č. 207/2009 - Chybějící popis ochranné známky v přihlášce k zápisu“)

(2017/C 256/20)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Flamagas, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupci: I. Valdelomar Serrano, G. Hinarejos Mulliez a D. Gabarre Armengol, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Hanf, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: MatMind Srl (Řím, Itálie) (zástupci: G. Cipriani a M. Cavattoni, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. července 2015 (věc R 924/2013-1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi MatMind a Flamagas.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Flamagas SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 38, 1.2.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/21

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – Tillotts Pharma v. EUIPO -– Ferring (OCTASA)

(Věc T-632/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie OCTASA - Starší německá slovní ochranná známka a starší slovní ochranná známka Beneluxu PENTASA - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 256/21)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tillotts Pharma AG (Rheinfelden, Švýcarsko) (zástupce: M. Douglas, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ferring BV (Hoofddorp, Nizozemsko) (zástupci: D. Slopek, advokát, a I. Fowler, solicitor)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. září 2015 (věc R 2386/2014-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Ferring a Tillotts Pharma.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Tillotts Pharma AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 27, 25.1.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/21

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – City Train v. EUIPO – (CityTrain)

(Věc T-699/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie CityTrain - Lhůta pro podání žaloby - Nepředvídatelné okolnosti - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 256/22)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: City Train GmbH (Regensburg, Německo) (zástupce: C. Adori, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: H. Kunz, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. září 2015 (věc R 843/2015-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu obrazového označení CityTrain jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti City Train GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 111, 29.3.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/22

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – M/S. Indeutsch International v. EUIPO – Crafts Americana Group (Vyobrazení vzoru „rybí kosti“ mezi dvěma rovnoběžnými čarami)

(Věc T-20/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie představující vzor ‚rybí kosti‘ mezi dvěma rovnoběžnými čarami - Rozlišovací způsobilost - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 - Přezkum ochranné známky, tak jak byla zapsána“)

(2017/C 256/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: M/S. Indeutsch International (Noida, Indie) (zástupci: původně D. Stone, D. Meale, A. Dykes, solicitors, a S. Malynicz, QC, poté D. Stone a S. Malynicz, a nakonec D. Stone, S. Malynicz a M. Siddiqui, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Crafts Americana Group, Inc. (Vancouver, Washington, Spojené státy americké) (zástupci: J. Fish a V. Leitch, solicitors, a A. Bryson, barrister)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. listopadu 2015 (věc R 1814/2014-1), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Crafts Americana Group a M/S. Indeutsch International

Výrok

1.	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 5. listopadu 2015 (věc R 1814/2014-1) se zrušuje.

2.	EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení společnosti M/S. Indeutsch International.

3.	Společnost Crafts Americana Group, Inc. ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 106, 21.3.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/22

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – Clarke a další v. EUIPO

(Věc T-89/16 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Smlouva na dobu určitou s doložkou o rozvázání pracovního poměru v případě, že jméno dočasného zaměstnance nebude zapsáno na seznamu úspěšných uchazečů příštího otevřeného výběrového řízení - Provedení doložky o rozvázání pracovního poměru - Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou - Povinnost jednat s náležitou péčí - Legitimní očekávaní“)

(2017/C 256/24)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Nicole Clarke (Alicante, Španělsko), Sigrid Dickmanns, (Gran Alacant, Španělsko) a Elisavet Papathanasiou (Alicante) (zástupce: H. Tettenborn, advokát)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Lukošiūtė, zmocněnkyně, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 15. prosince 2015, Clarke a další v. OHMI (F-101/14 až F-103/14, EU:F:2015:151), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Nicole Clarke, Sigrid Dickmanns a Elisavet Papathanasiou ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) v rámci tohoto řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 145, 25.4.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/23

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – NC v. Komise

(Věc T-151/16) (1)

(„Dotace - Vyšetřování vedené úřadem OLAF - Zjištění nesrovnalostí - Rozhodnutí Komise o uložení správní sankce - Vyloučení z účasti na zadávacím řízení a z přidělování grantů financovaných ze souhrnného rozpočtu Evropské Unie na dobu 18 měsíců - Zápis do databáze systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů - Časová působnost různých znění finančního nařízení - Podstatné procesní náležitosti - Zpětná použitelnost mírnějšího represivního právního předpisu“)

(2017/C 256/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: NC (zástupci: původně J. Killick, G. Forwood, barristers, C. Van Haute a A. Bernard, advokátky, poté J. Killick, G. Forwood, C. Van Haute a J. Jeram, solicitor)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Dintilhac a M. Clausen, poté F. Dintilhac a R. Lyal, zmocněnci)

Předmět věc

Jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 28. ledna 2016, kterým se ukládá správní sankce vyloučení žalobkyně z účasti na zadávacích řízeních a z přidělování grantů financovaných ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na dobu 18 měsíců a kterým se v důsledku uložení sankce žalobkyně zapisuje do databáze systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů podle čl. 108 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1).

Výrok rozsudku

1)

Rozhodnutí Komise ze dne 28. ledna 2016, kterým se ukládá správní sankce vyloučení NC ze zadávacího řízení a z přidělování grantů financovaných ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na dobu v trvání 18 měsíců a kterým se v důsledku uložené sankce zapisuje NC do databáze systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů podle čl. 108 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, se zrušuje.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 279, 1.8.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/24

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – GP Joule PV v. EUIPO – Green Power Technologies (GPTech)

(Věc T-235/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GPTech - Starší slovní ochranné známky Evropské unie GP JOULE - Nepředložení důkazů o oprávnění podat námitky námitkovému oddělení - Předložení důkazů poprvé před odvolacím senátem - Nezohlednění - Posuzovací pravomoc odvolacího senátu - Okolnosti bránící zohlednění dalších nebo doplňkových důkazů - Článek 76 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 - Pravidlo 17 odst. 4, pravidlo 19 odst. 2, pravidlo 20 odst. 1 a pravidlo 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95“)

(2017/C 256/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: GP Joule PV GmbH & Co. KG (Reußenköge, Německo) (zástupce: F. Döring, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: E. Zaera Cuadrado, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Green Power Technologies, SL (Bollullos de la Mitación, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. února 2016 (věc R 848/2015-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi GP Joule PV a Green Power Technologies.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	GP Joule PV GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 279, 1.8.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/24

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2017 – Biogena Naturprodukte v. EUIPO (ZUM wohl)

(Věc T-236/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ZUM wohl - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 - Odkaz na písemné odůvodnění odvolání, které bylo předloženo odvolacímu senátu, zopakované v žalobě - Důkazy připojené k žádosti o konání jednání“)

(2017/C 256/27)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Biogena Naturprodukte GmbH & Co KG (Salzburg, Rakousko) (zástupci: I. Schiffer a G. Hermann, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: S. Hanne, zmocněnkyně)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. února 2016, ve věci R 1982/2015-1 týkajícímu se přihlášky obrazového označení ZUM wohl jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Biogena Naturprodukte Gmbh & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 243, 4.7.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/25

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – Kneidinger v. EUIPO – Topseat International (poklop toalety)

(Věc T-286/16) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující poklop toalety - Starší (průmyslový) vzor Společenství - Důvod neplatnosti - Individuální povaha - Článek 6 nařízení (ES) č. 6/2002“)

(2017/C 256/28)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Ernst Kneidinger (Wilhering, Rakousko) (zástupce: M. Grötschl, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Hanne, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Topseat International (Plano, Texas, Spojené státy americké) (zástupci: C. Eckhartt, A. von Mühlendahl, a P. Böhner, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2016 (věc R 1030/2015-3) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Topseat International a E. Kneidingerem

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Ernstu Kneidingerovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 260, 18.7.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/26

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – Aldi Einkauf v. EUIPO – Fratelli Polli (ANTICO CASALE)

(Věc T-327/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie ANTICO CASALE - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Článek 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 7 odst. 1 písm. b), c) a g) a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009“)

(2017/C 256/29)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG (Essen, Německo) (zástupci: N. Lützenrath, U. Rademacher, C. Fürsen a N. Bertram, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Rajh, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Fratelli Polli, SpA (Milán, Itálie) (zástupci: C. Bacchini, M. Mazzitelli a E. Rondinelli, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. dubna 2016 (věc R 1337/2015-2) týkajícímu řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Aldi Einkauf a Fratelli Polli

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 287, 8.8.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/26

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2017 – Jiménez Gasalla v. EUIPO – (B2B SOLUTIONS)

(Věc T-685/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie B2B SOLUTIONS - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) et c) du nařízení (ES) č. 207/2009 - Rozlišovací způsobilost získaná užíváním - Článek 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 256/30)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Carlos Javier Jiménez Gasalla (Madrid, Španělsko) (zástupce: E. Estella Garbayo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. července 2016 (věc R 244/2016-4) týkajícímu se přihlášky slovního označení B2B SOLUTIONS jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Carlosi Javierovi Jiménez Gasallovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 410, 7.11.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/27

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. června 2017 – Rare Hospitality International v. EUIPO (LONGHORN STEAKHOUSE)

(Věc T-856/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie LONGHORN STEAKHOUSE - Absolutní důvody pro zamítnutí - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 207/2009 - Rovné zacházení a zásada řádné správy“)

(2017/C 256/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rare Hospitality International, Inc. (Orlando, Florida, Spojené státy) (zástupce: I. Lázaro Betancor, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupkyně: S. Bonne, zmocněnkyně)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. září 2016 (věc R 2149/2015-5) týkajícímu se přihlášky k zápisu slovního spojení LONGHORN STEAKHOUSE jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Rare Hospitality International, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 22, 23.1.2017.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/27

---

Usnesení Tribunálu ze dne 31. května 2017 – MS v. Komise

(Věc T-17/16) (1)

(„Žaloba na náhradu škody - Rozhodnutí Komise o ukončení ‚dohody a přistoupení k Team Europe‘ - Smluvní odpovědnost - Neexistence rozhodčí doložky - Zjevná nepřípustnost“)

(2017/C 256/32)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: MS (zástupci: původně L. Levi a M. Vandenbussche, poté L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: I. Martínez del Peral, C. Ehrbar a A.-C. Simon, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 268 SFEU znějící na uložení Komisi, aby nahradila škodu a úroky v návaznosti na rozhodnutí ze dne 10. dubna 2013, kterým Komise rozhodla o ukončení spolupráce žalobce v síti přednášejících Team Europe.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	MS se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 326, 5.9.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/28

---

Usnesení Tribunálu ze dne 1. června 2017 – Camerin v. Parlament

(Věc T-647/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Dočasné přidělení v zájmu služby - Věková hranice pro odchod do důchodu - Žádost o prodloužení dočasného přidělení - Zamítnutí žádosti - Akt, který nelze napadnout žalobou - Přípravný akt - Nepřípustnost“)

(2017/C 256/33)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Laure Camerin (Etterbeek, Belgie) (zástupkyně: M. Casado García-Hirschfeld, advokátka)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: S. Alves a M. Ecker, zmocněnkyně)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí generálního tajemníka Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu ze dne 1. prosince 2015, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení dočasného přidělení žalobkyně po 31. prosinci 2015, a rozhodnutí předsedy této skupiny ze dne 15. června 2016, kterým byla zamítnuta její stížnost.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Laure Camerin se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 410, 7.11.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/28

---

Usnesení Tribunálu ze dne 8. června 2017 – Evolution – Engenharia v. Komise

(Věc T-691/16) (1)

(„ERG - Program na podporu rozvoje v Mauritánii - Smlouva o provedení prací uzavřená s Mauritánií v rámci provádění tohoto programu - Zrušení napadených oznámení o dluhu v rámci autoremedury - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2017/C 256/34)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evolution – Engenharia SA (Amadora, Portugalsko) (zástupci: A. Pinto Cardoso a L. Fuzeta da Ponte, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Aresu a M. França, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení „rozhodnutí“, jež jsou údajně obsahem dopisu Komise a tří oznámení o dluhu ze dne 26. července 2016 ohledně vrácení několika částek v souvislosti se smlouvou o provedení prací uzavřenou mezi žalobkyní a Mauritánskou islámskou republikou.

Výrok

1)	V řízení o této žalobě již není důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Elevolution – Engenharia SA.

---

(1)  Úř. věst. C 441, 28.11.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/29

---

Žaloba podaná dne 15. května 2017 – Danpower Baltic v. Komise

(Věc T-295/17)

(2017/C 256/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Danpower Baltic UAB (Kauno, Litva) (zástupci: D. Fouquet, J. Nysten a J. Voß, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise o státní podpoře ze dne 19. září 2016 ve věci SA.41539 (2016/N) – Litva, Investiční podpora na vysoce účinné kogenerační zařízení ve Vilniusu, UAB Vilniaus kogeneracinė jėgainė Viniaus Kogeneracinee Jeqaine – C(2016) 5943 final;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise představuje zjevně nesprávné posouzení, jelikož je založeno na nedostatečných, neúplných, irelevantních a rozporuplných důkazech. — Rozhodnutí Komise je založeno na nedostatečných, neúplných, irelevantních a rozporuplných důkazech. To se týká zejména dostupnosti soukromých investic do zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny (dále jen „CHP“) a dalších zařízení na výrobu tepla, vlivu CHP na životní prostředí, stávajících kapacit na spalování odpadů v Litvě, statutu quo trhu tepla ve Vilniusu a skutečnosti, že Lietuvos Energija neprovedla za účelem výběru soukromého partnera řádné zadávací řízení. Žalovaná tuto informaci nevzala do úvahy.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož nebyla dodržena individuální oznamovací povinnost a povinnost hodnocení nezbytného u podpory velkého rozsahu a jelikož toto rozhodnutí předpokládá přínos cíli společného zájmu. — Rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož nebyla dodržena individuální oznamovací povinnost a povinnost hodnocení nezbytného u podpory velkého rozsahu a jelikož toto rozhodnutí předpokládá přínos cíli společného zájmu. Komise v rozhodnutí neprovedla náležitým způsobem hodnocení podle bodu 33 pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020, pokud státní podpora slouží k ochraně životního prostředí. Žalovaná použila nesprávnou hodnotící normu a nezohlednila, že potenciální snižování emisí CO2 je značně nižší, než je uvedeno v předmětném rozhodnutí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož povede k obcházení hierarchie nakládání s odpady v Litvě. — Rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož povede k obcházení hierarchie nakládání s odpady v Litvě. Státní podpora bude nadále zvyšovat nadměrnou kapacitu zařízení pro spalování odpadů v Litvě a omezí motivaci ke zvýšení míry recyklace a opětovného využití. Tím bude Litvě znemožněno dosáhnout cíle recyklace v míře 50 % podle směrnice 2008/98/ES. Sama Evropská komise naléhavě žádala litevskou vládu, aby nepodporovala stavbu zařízení pro spalování odpadů.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož v něm bylo dovozeno, že by bylo třeba státního zásahu v podobě státní podpory. — Žalovaná nezohlednila a nezabývala se důkazy, které dokládá trh tepla pro oblast Vilniusu v souvislosti s obdobnými zlepšeními ochrany životního prostředí prostřednictvím nahrazení plynu biomasou bez potřeby státního zásahu. Na trhu tepla ve Vilniusu nedošlo k žádnému selhání. Trh tepla je konkurenčním trhem s konkurenčními cenami, které vhodným způsobem podněcují investice do z hlediska emisí CO2 neutrální biomasy a kapacit spalování odpadů.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož v něm bylo dovozeno, že podpora je přiměřená. — Komise v rozhodnutí neprovedla náležité posouzení proporcionality, jelikož akceptovala informace poskytnuté litevskou vládou, aniž je ověřila, a využila nesprávného scénáře porovnávajícího zcela odlišné investiční projekty (CHP a teplárny namísto porovnání dvou projektů CHP).

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož v něm bylo dovozeno, že státní podpora by měla motivační účinek. — Žalovaná vycházela z tvrzení litevské vlády, že příjemce podpory by jinak CHP ve Vilniusu nepostavil, což je nesprávný závěr, neboť tyto činnosti jsou součástí běžného podnikání příjemce, tj. nepotřeboval by být dále podporován.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje článek 107 SFEU, jelikož v něm byl nesprávně posouzen dopad na hospodářskou soutěž na trhu tepla ve Vilniusu. — Žalovaná měla k dispozici informace týkající se hospodářské soutěže na trhu tepla ve Vilniusu, ale zjevně pochybila, když dospěla k závěru, že by nebyl nikterak ovlivněn. Konkrétně nebyla dostatečně zohledněna hrozba vytěsnění stávajících účastníků trhu, tedy i žalobce, a závěry žalované jsou tudíž chybné. V důsledku státní podpory dojde k vytlačení nezávislých producentů tepla, kteří působí v oblasti tepelných zařízení na spalování z hlediska emisí CO2 neutrální biomasy. Státní podpora dále umožní Vilnius KJ, aby se okamžitě stala dominantním účastníkem trhu s tržním podílem okolo 51 %.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/30

---

Žaloba podaná dne 11. května 2017 – Iordachescu a další v. Parlament a další

(Věc T-298/17)

(2017/C 256/36)

Jednací jazyk: rumunština

Účastníci řízení

Žalobci: Adrian Iordachescu (Bukurešť, Rumunsko), Florina Iordachescu (Bukurešť), Mihaela Iordachescu (Bukurešť), Cristinel Iordachescu (Bukurešť) (zástupce: A. Cuculis, advokát)

Žalovaní: Evropský parlament, Rada Evropské unie, Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	částečně zrušil směrnici 2014/40/EU, článek 10 a přílohu II Knihovna obrazových varování ohledně zejména obrazu v části WARNING 5 „Set 1 Image“;

—

podpůrně, změnil částečně směrnici 2014/40/10, článek 10 a přílohu II schválenou Komisí, pokud jde o neuvedení na baleních cigaret jakéhokoliv odkazu na zdroj informací nebo doložku o vyloučení právní odpovědnosti, které se týkají fotografií vyobrazených na baleních cigaret a umístit na všech baleních cigaret prodávaných v Evropské unii upozornění, které by se týkalo obrazů nacházejících se na baleních cigaret, a zvláštní odkaz na místo, kde by se daly přečíst informace týkající se obrazů nacházejících se na těchto baleních s cílem předejít jakémukoliv podezření;

—

změnil způsob udělování souhlasu osob, které se nachází na obrazech umístěných na těchto baleních cigaret tak, že osoby, které se nachází na baleních cigaret, udělí svůj souhlas se zveřejněním svého skutečného jména a osobních lékařských údajů, aby se předešlo nejasnostem nebo nemohlo dojít k nejasnostem ohledně osob nacházejících se na těchto baleních cigaret, zatímco osobní údaje a lékařské údaje budou tvořit neoddělitelnou součást odkazu, který bude zaslán osobám, které budou mít zájem poznat totožnost nebo zdravotní historii osob nacházejících se na baleních cigaret;

—	zavázat oba orgány, spolu s Komisí, aby předložily ověřenou kopii shodnou s originálem souhlasu osoby nacházející se na sérii obrazů, číslo 5 řada 1, bez zahlazení osobních informací a fotografií přiložených k udělenému souhlasu s cílem provést právní analýzu týkající se fotografií;

—

zavázat žalované, aby zaplatili částku 1 000 000 eur jako náhradu vyčíslené nemajetkové újmy za utrpení, které nastalo na základě objevení se těchto obrazů relativně krátce po smrti otce žalobců a utrpení, které vzniklo z důvodu zatajení informací, které mohly objasnit situaci osoby nacházející se na baleních cigaret, což mohlo umožnit zkrácení doby utrpení rodiny.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobci uvádí pět žalobních důvodů vycházejících z vlivu směrnice 2014/40/EU na jejich každodenní život s ohledem na žal vyplývající z podobnosti mezi osobou nacházející se na baleních cigaret a jejich zemřelým otcem.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/31

---

Žaloba podaná 25. května 2017 – European Dynamics Luxembourg a Evropaïki Dynamiki v EIF

(Věc T-320/17)

(2017/C 256/37)

Jednací jazyk: Angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: European Dynamics Luxembourg SA (Lucemburk, Lucembursko), Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (Atény, Řecko) (zástupci: M. Sfyri a C-N. Dede, lawyers)

Žalovaný: Evropský investiční fond (EIF)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalovaného o zadání oznámené žalobkyním dne 16. března 2017 týkající se nabídky podané žalobkyněmi v návaznosti na otevřené zadávací řízení (referenční číslo 2016-MIBO_IPA_PPI-002), kterým byly informovány, že jejich nabídka nebyla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější nabídka;

—	uložil žalovanému zaplatit žalobkyním exemplární náhradu škody ve výši 100 000 EUR (sto tisíc euro); a

—	uložil žalovanému nahradit žalobkyním náklady řízení vynaložené v souvislosti s touto žalobou, a to i v případě jejího zamítnutí.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně jediný žalobní důvod, přičemž tvrdí, že žalovaný porušil právo Evropské unie v oblasti zadávání veřejných zakázek, zásady transparentnosti a ustanovení směrnice o zadávání veřejných zakázek spolu s Praktickým průvodcem EIF tím, že žalobkyním nesdělil bodové hodnocení každého oceňovaného kritéria vítězné nabídky a podrobnou analýzu silných a slabých stránek jejich nabídky ve vztahu k vítězné nabídce. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný jednal v rozporu se zásadou řádné správy, neboť nepříznivě ovlivnil právo žalobkyň na účinný opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/32

---

Žaloba podaná dne 30. května 2017 – Air France-KLM v. Komise

(Věc T-337/17)

(2017/C 256/38)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Air France-KLM (Paříž, Francie) (zástupci: A. Wachsmann a S. Thibault-Liger, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil na základě článku 263 SFEU v plném rozsahu rozhodnutí Evropské komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle článku 53 Dohody o EHP a podle článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, věc COMP/39258 – Letecká nákladní doprava, v rozsahu, v němž se týká společnosti Air France-KLM, včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá jeho výrok, to vše na základě jejího prvního žalobního důvodu;

—

podpůrně, nezruší-li Tribunál v plném rozsahu rozhodnutí C(2017) 1742 final na základě prvního žalobního důvodu, — zrušil čl. 1 první pododstavec bod 1) písm. b), bod 2) písm. b), bod 3) písm. b) a bod 4 písm. b) rozhodnutí C(2017) 1742 final v rozsahu, v němž se konstatování jediného a trvajícího protiprávního jednání přičítaného společnosti Air France-KLM zakládá na důkazech předložených společností Lufthansa v rámci její žádosti o poskytnutí ochrany na základě oznámení Komise z roku 2002 o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá, dále čl. 3 písm. b) a d) rozhodnutí v rozsahu, v němž jsou společnosti Air France-KLM uloženy dvě pokuty v celkové výši 307 360 000 eur, a článek 4 rozhodnutí, a odpovídajícím způsobem snížil částku těchto pokut na základě článku 261 SFEU, to vše v souladu s jejím druhým žalobním důvodem; — zrušil čl. 1 první pododstavec bod 1) písm. b), bod 2) písm. b), bod 3) písm. b) a bod 4 písm. b) rozhodnutí C(2017) 1742 final v rozsahu, v němž jsou tímto rozhodnutím z rozsahu jediného a trvajícího protiprávního jednání přičítaného společnosti Air France-KLM vyloučeny letecké společnosti označené v odůvodnění rozhodnutí jako společnosti zapojené do praktik souvisejících s tímto protiprávním jednáním, včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá, dále čl. 3 písm. b) a d) rozhodnutí v rozsahu, v němž jsou společnosti Air France-KLM uloženy dvě pokuty v celkové výši 307 360 000 eur, a článek 4 rozhodnutí, a odpovídajícím způsobem snížil částku těchto pokut na základě článku 261 SFEU, to vše v souladu s jejím třetím žalobním důvodem; — zrušil čl. 1 první pododstavec bod 2) písm. b) a bod 3) písm. b) rozhodnutí C(2017) 1742 final v rozsahu, v němž je tímto rozhodnutím konstatováno, že jediné a trvající protiprávní jednání přičítané společnosti Air France-KLM zahrnuje služby nákladní dopravy směřující do EHP (provoz do EHP), včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá, dále čl. 3 písm. b) a d) rozhodnutí v rozsahu, v němž jsou společnosti Air France-KLM uloženy dvě pokuty v celkové výši 307 360 000 eur, a článek 4 rozhodnutí, a odpovídajícím způsobem snížil částku těchto pokut na základě článku 261 SFEU, to vše v souladu s jejím čtvrtým žalobním důvodem;

—

podpůrněji, nezruší-li Tribunál rozhodnutí C(2017) 1742 final na základě druhého, třetího nebo čtvrtého žalobního důvodu, — zrušil čl. 1 první pododstavec bod 1) písm. b), bod 2) písm. b), bod 3) písm. b) a bod 4 písm. b) rozhodnutí C(2017) 1742 final v rozsahu, v němž je jím konstatováno, že odmítání platit speditérům provizi je odděleným prvkem jediného a trvajícího protiprávního jednání přičítaného společnosti Air France-KLM, včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá, dále čl. 3 písm. b) a d) rozhodnutí v rozsahu, v němž jsou společnosti Air France-KLM uloženy dvě pokuty v celkové výši 307 360 000 eur, a článek 4 rozhodnutí, a odpovídajícím způsobem snížil částku těchto pokut na základě článku 261 SFEU, to vše v souladu s jejím pátým žalobním důvodem.

—

ještě podpůrněji, nezruší-li Tribunál rozhodnutí C(2017) 1742 final na základě pátého žalobního důvodu, — zrušil čl. 3 písm. b) a d) rozhodnutí C(2017) 1742 final v rozsahu, v němž jsou společnosti Air France-KLM uloženy dvě pokuty v celkové výši 307 360 000 eur, neboť výpočet těchto pokut zahrnuje sazby a 50 % příjmů směřujících do EHP (příjmy do EHP) společností Société Air France a KLM (v souladu s jejím šestým žalobním důvodem), nadhodnocuje závažnost protiprávního jednání přičítaného společnosti Air France-KLM (v souladu s jejím sedmým žalobním důvodem), počítá s nesprávnou dobou trvání protiprávního jednání ve vztahu k Société Air France (v souladu s jejím osmým žalobním důvodem) a uplatňuje nedostatečné snížení pokuty z titulu regulačních režimů (v souladu s jejím devátým žalobním důvodem), včetně zrušení důvodů, na nichž se zakládá, a snížil tyto pokuty na základě článku 261 SFEU na přiměřenou částku;

—	každopádně uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně devět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že společnosti Air France-KLM byla chybně přičtena odpovědnost za praktiky společností Air France a KLM. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části: — První část vycházející z toho, že společnosti Air France-KLM byla chybně přičtena odpovědnost za praktiky společnosti Air France v době od 15. září 2004 a za praktiky společnosti KLM v době od 5. května 2004; — Druhá část vycházející z toho, že společnosti Air France-KLM byla chybně přičtena odpovědnost za praktiky společnosti Air France v době od 7. prosince 1999 do 15. září 2004;

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení sdělení o shovívavosti z roku 2002 a zásad legitimního očekávání, rovného zacházení a zákazu diskriminace ve vztazích mezi společnostmi Air France-KLM a Lufthansa, což má vliv na přípustnost podkladů předložených v rámci žádosti společnosti Lufthansa o poskytnutí ochrany;

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a ochrany před svévolným zásahem Komise, neboť z výroku rozhodnutí byly vyňaty letecké společnosti, které se daných praktik zúčastnily. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části: — První část vycházející z argumentu, že vynětí společností, které se zúčastnily protiprávního jednání, z výroku rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nedostatku odůvodnění; — Druhá část vycházející z argumentu, že vynětí společností, které se zúčastnily protiprávního jednání, z výroku rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace a zásady ochrany před svévolným zásahem Komise;

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zahrnutí služeb směřujících do EHP (provoz do EHP) do jediného a trvajícího protiprávního jednání, čímž došlo k porušení pravidel vymezujících územní příslušnost Komise. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části: — První část vycházející z toho, že praktiky související se službami směřujícími do EHP (provoz do EHP) se neuskutečnily v rámci EHP; — Druhá část: Komise neprokázala existenci významných účinků v rámci EHP spojených s praktikami souvisejícími se službami směřujícími do EHP (provoz do EHP);

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z rozporného odůvodnění a ze zjevně nesprávného posouzení, v důsledku čehož je vadným závěr, že odmítání platit speditérům provizi je odděleným prvkem jediného a trvajícího protiprávního jednání. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části: — První část, podle níž je toto konstatování stiženo vadou spočívající v rozporném odůvodnění; — Druhá část, podle níž je toto konstatování stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení;

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávnosti hodnot tržeb zohledněných pro účely výpočtu pokuty uložené společnosti Air France-KLM, který se dělí na dvě části: — První část vycházející z toho, že zahrnutí sazeb do hodnoty tržeb je založeno na rozporném odůvodnění, na nesprávném právním posouzení v několika ohledech a na zjevně nesprávném posouzení; — Druhá část vycházející z toho, že zahrnutí 50 % příjmů směřujících do EHP (příjmy do EHP) do hodnoty tržeb porušuje pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 a zásadu non bis in idem;

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z chybného posouzení závažnosti protiprávního jednání, který se dělí na dvě části: — První část vycházející z argumentu, že nadhodnocení závažnosti spočívá na zjevně nesprávném posouzení v několika ohledech a na porušení zásad proporcionality trestů a rovnosti zacházení; — Druhá část vycházející z argumentu, že nadhodnocení závažnosti praktik vyplývá ze zahrnutí kontaktů týkajících se praktik uskutečňovaných mimo EHP do rozsahu protiprávního jednání v rozporu s pravidly územní příslušnosti Komise;

8.	Osmý žalobní důvod vycházející z nesprávnosti výpočtu doby trvání protiprávního jednání ve vztahu ke společnosti Air France, zohledněné pro účely výpočtu pokuty uložené společnosti Air France-KLM;

9.	Devátý žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění a z nedostatečnosti 15 % snížení pokuty poskytnutého Komisí z titulu regulačních režimů.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/34

---

Žaloba podaná dne 13. června 2017 – Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise

(Věc T-371/17)

(2017/C 256/39)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Qualcomm, Inc. (San Diego, Kalifornie, Spojené státy), Qualcomm Europe, Inc. (San Diego) (zástupci: M. Pinto de Lemos Fermiano Rato a M. Davilla, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2017) 2258 final ze dne 31. března 2017 v řízení podle čl. 18 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení Rady č. 1/2003 ve věci AT.39711 – Qualcomm (predation), a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu nezbytnosti. — Žalobkyně nejprve uvádí, že napadené rozhodnutí překračuje úzký rozsah šetření vedeného Komisí, jak byl definován v prohlášení o námitkách, na ústním jednání, na bilanční schůzce a v předchozích žádostech o informace, a to pokud jde o délku údajného zneužívání a potenciální teorie újmy sledované Komisí. — Dále tvrdí, že rozsáhlé otázky obsažené v napadeném rozhodnutí nelze charakterizovat jako navazující otázky, které pouze usilují o objasnění argumentů, které žalobkyně uvedly v odpovědi na prohlášení o námitkách a na ústním jednání, ale jako zcela nové neodůvodněné otázky. — Dále mají žalobkyně za to, že cílem napadeného rozhodnutí je navázat na otázky, které se týkají jejich odpovědí na žádosti o informace přijaté v některých případech před více než pěti lety a týkající se skutečností, které nastaly před více než deseti lety. Žalobkyně tvrdí, že pokud je dodatečná informace, která je nyní požadována, skutečně nezbytná k tomu, aby Komise pokračovala v šetření, legitimně by očekávaly, že Komise by přinejmenším požadovala takovou informací a vysvětlení před přijetím prohlášení o námitkách v prosinci 2015, a nikoliv na začátku roku 2017. — Dále jsou žalobkyně toho názoru, že napadené rozhodnutí vyžaduje, aby vykonaly značné množství práce za Komisi, včetně zpracování údajů, které mají být poskytnuty v konkrétním formátu. — Žalobkyně konečně uvádí, že Komise nemůže pod hrozbou pokuty uložit povinnost, která má zdánlivě umožnit žalobkyním doložit argumenty, které uvedly v odpovědi na prohlášení o námitkách.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality. — Žalobkyně uvádí, že informace, kterou mají na základě napadeného rozhodnutí poskytnout, je neodůvodněná, rozsáhlá a je mimořádně obtížné ji shromáždit nebo vytvořit. Podle žalobkyň napadené rozhodnutí vyžaduje, aby shromáždily velké množství informací, které systematicky neshromažďují a neuchovávají v rámci běžného obchodního styku, a převzaly značné množství práce za Komisi. — Žalobkyně dále uvádí, že penále stanovená v napadeném rozhodnutí pro případ, že by žalobkyně neposkytly takovou informaci v dané lhůtě, jsou neodůvodněná a stanovené lhůty jsou nepřiměřené.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné. Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí v řadě případů uvádí nepřesvědčivé, nejasné, vágní a nedostatečné důvody, které neospravedlňují přehnanou a zbytečnou žádost Komise o poskytnutí informace. V jiných případech napadené rozhodnutí podle žalobkyň neuvádí vůbec žádné důvody. Žalobkyně tudíž tvrdí, že nemůžou porozumět důvodům, proč Komise požadovanou informace potřebuje k vedení šetření.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že cílem napadeného rozhodnutí je neoprávněné obrácení důkazního břemene. Žalobkyně uvádí, že cílem napadeného rozhodnutí je obrátit důkazní břemeno a účinně na žalobkyně „přenést“ úkol připravit řízení, které má být proti nim vedeno. Napadené rozhodnutí především vyžaduje, aby žalobkyně jménem Komise ověřily účetní údaje žalobkyň, ačkoli tato data byla důsledně zkontrolována externími kontrolory. Podobně, jak uvádí žalobkyně, napadené rozhodnutí požaduje, aby žalobkyně prokázaly, že vykonávaly svou činnost v souladu s právem.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje právo nevypovídat ve svůj neprospěch. — Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí vyžaduje, aby poskytly „informaci“, u které nelze mít legitimně za to, že sestává z faktů nebo dokumentů, ale která namísto toho sestává z výpočtů, podrobností a kódů, hypotetických cen a analýz a výkladů historických domněnek učiněných před několika lety. — Žalobkyně dále uvádí, že napadené rozhodnutí vyžaduje, aby prokázaly, že aktivně přijaly opatření k dosažení souladu s pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu řádné správy. Žalobkyně mají za to, že časový harmonogram přijetí, obsah a kontext napadeného rozhodnutí vyvolávají vážné obavy o nesprávném úředním postupu, prokurátorském základu a obtěžování, a tvrdí, že Komise zneužívá své široké pravomoci v oblasti šetření ve snaze skrýt neschopnost prokázat tvrzené porušení povinnosti po více než sedmi letech šetření.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/36

---

Žaloba podaná dne 12. června 2017 – Louis Vuitton Malletier v. EUIPO – Bee Fee Group (LV POWER ENERGY DRINK)

(Věc T-372/17)

(2017/C 256/40)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Louis Vuitton Malletier (Paříž, Francie) (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzeretti, F. Rossi a N. Parrotta, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Bee Fee Group LTD (Nikósie, Kypr)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie v černé, červené a bílé barvě, obsahující slovní prvky „LV POWER ENERGY DRINK“ – Ochranná známka Evropské unie č. 12 898 219

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2017, ve věci R 906/2016-4

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil, a tudíž prohlásil napadenou ochrannou známku za neplatnou;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, které žalobce vynaložil v tomto řízení;

—	uložil majitelce náhradu nákladů řízení, které žalobce vynaložil v tomto řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009;

—	Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009 a zásady právní jistoty.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/37

---

Žaloba podaná dne 9. června 2017 – Louis Vuitton Malletier v. EUIPO – Fulia Trading (LV BET ZAKŁADY BUKMACHERSKIE)

(Věc T-373/17)

(2017/C 256/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Louis Vuitton Malletier (Paříž, Francie) (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzeretti, F. Rossi a N. Parrotta, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Fulia Trading Ltd (Londýn, Spojené království)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvky „LV BET ZAKŁADY BUKMACHERSKIE“ – Přihláška č. 13 514 534

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. 3. 2017, ve věci R 1567/2016-4

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem;

—	uložil Fulia náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení č. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009;

—	Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009 a zásady právní jistoty.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/37

---

Žaloba podaná dne 13. června 2017 – Cuervo y Sobrinos1882 v. EUIPO – A. Salgado Nespereira (Cuervo y Sobrinos LA HABANA 1882)

(Věc T-374/17)

(2017/C 256/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cuervo y Sobrinos1882, SL (Madrid, Španělsko) (zástupci: S. Ferrandis González a V. Balaguer Fuentes, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: A. Salgado Nespereira, SA (Ourense, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „Cuervo y Sobrinos LA HABANA 1882“ — Ochranná známka Společenství č. 10 931 087

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2017, ve věci R 1141/2016-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

částečně zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2017 ve věci R 1141/2016-4, konkrétně v rozsahu, v němž potvrzuje usnesení zrušovacího oddělení EUIPO ze dne 29. dubna 2016 v řízení o zrušení č. 10 786 C v rozsahu, v němž prohlašuje neplatnost ochranné známky Evropské unie č. 010931087 „Cuervo y Sobrinos LA HABANA 1882“ pro výrobky tříd 14 a 16;

—	určil, že náklady vynaložené v tomto řízení ponese žalovaný, včetně nákladů vynaložených v řízení před zrušovacím oddělením a čtvrtým odvolacím senátem EUIPO.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/38

---

Žaloba podaná dne 5. června 2017 – Fenyves v. EUIPO (Blue)

(Věc T-375/17)

(2017/C 256/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Klaudia Patricia Fenyves (Hevesvezekény, Maďarsko) (zástupce: I. Monteiro Alves, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „BLUE“ – Přihláška č. 15 287 907

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. března 2017, ve věci R 1974/2016-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	vrátil přihlášku sporné ochranné známky EUIPO k zapsání;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/39

---

Žaloba podaná dne 8. června 2017 – La Zaragozana v. EUIPO – Heineken Italia (CERVISIA)

(Věc T-378/17)

(2017/C 256/44)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: La Zaragozana, SA (Zaragoza, Španělsko) (zástupce: L. Broschat García, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Heineken Italia SpA (Pollein, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel: další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „CERVISIA“ – přihláška č. 13 395 397

Řízení před EUIPO: námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. března 2017 ve věci R 1241/2016-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/39

---

Žaloba podaná dne 20. června 2017 – Tengelmann Warenhandelsgesellschaft v EUIPO – C & C IP (T)

(Věc T-379/17)

(2017/C 256/45)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tengelmann Warenhandelsgesellschaft KG (Mülheim an den Ruhr, Německo) (zástupci: H. Prange a S. Köber, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: C & C IP Sàrl (Lucemburk, Lucembursko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „T“ – Přihláška č. 011 623 097

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. března 2017, ve věci R 415/2015-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (Ochranné známky a průmyslové vzory) (EUIPO) ze dne 23. března 2017, ve věci R 415/2015-5 týkající se námitkového řízení č. B 002 256 702 ohledně přihlášky ochranné známky Evropské unie č. 011 623 097, kterou žalovaný obdržel dne 12. dubna 2017, a změnil toto rozhodnutí tak, aby námitka byla v plném rozsahu zamítnuta;

—	uložil EUIPO a případně další účastnici v řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení, včetně nákladů odvolacího řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/40

---

Žaloba podaná dne 23. června 2017 – Lackmann Fleisch- und Feinkostfabrik v. EUIPO (Лидер)

(Věc T-386/17)

(2017/C 256/46)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lackmann Fleisch- und Feinkostfabrik GmbH (Bühl, Německo) (zástupce: A. Lingenfelser, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „Лидер“ – Přihláška č. 15 466 791

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. dubna 2017, ve věci R 2066/2016-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/40

---

Žaloba podaná dne 20. června 2017 – Triggerball v. EUIPO (Tvar předmětu podobajícího se míči s hranami)

(Věc T-387/17)

(2017/C 256/47)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Triggerball GmbH (Baiern-Piusheim, Německo) (zástupce: Rechtsanwalt H. Emrich)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie (Tvar předmětu podobajícího se míči s hranami) – Přihláška č. 15 528 615

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. dubna 2017, ve věci R 376/2017-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/41

---

Usnesení Tribunálu ze dne 13. června 2017 – Sandvik Intellectual Property v. EUIPO – Adveo Group International (ADVEON)

(Věc T-115/16) (1)

(2017/C 256/48)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda pátého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 211, 13.6.2016.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/41

---

Usnesení Tribunálu ze dne 14. června 2017 – Heineken Romania v. EUIPO – Lénárd (Csíki Sör)

(Věc T-83/17) (1)

(2017/C 256/49)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda šestého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 121, 18.4.2017.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/41

---

Usnesení Tribunálu ze dne 8. června 2017 – Post Telecom v. EIB

(Věc T-158/17) (1)

(2017/C 256/50)

Jednací jazyk: francouzština

Předseda devátého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 144, 8.5.2017.

---

7.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/42

---

Usnesení Tribunálu ze dne 12. června 2017 – Eco Bat Technologies a další v. Komise

(Věc T-232/17)

(2017/C 256/51)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda osmého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---