31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/1

Zpravodaj:

Benjamin RIZZO

1.1.

vyzývá členské státy, aby usilovněji působily v oblasti vysoce kvalitního vzdělávání pro všechny, a mohlo tak být dosaženo cílů EU pro rok 2020 a cílů OSN pro rok 2030;

1.2.

zdůrazňuje význam státem financovaného vysoce kvalitního vzdělávání a odborné přípravy pro všechny a připomíná potřebnost vzdělávání občanů v oblasti lidských práv a jejich úlohy jako občanů a potřebnost posílení evropských hodnot ve všech vzdělávacích programech členských států;

1.3.

požaduje silnější podporu pro vzdělávání dětí v raném věku (rozhodující pro osvojování jazyka, socializaci, adaptaci na základní vzdělávání a další vzdělávání) a celoživotní učení (rozhodující pro úspěšnou integraci do společnosti a do světa práce);

1.4.

zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvářet příležitosti odborné přípravy pro mladé lidi, kteří předčasně ukončí školní docházku, pracovníky s nízkou kvalifikací a pracovníky z řad migrantů a uznávat výsledky neformálního a informálního vzdělávání;

1.5.

konstatuje, že budoucnost práce a výzvy v oblasti digitalizace představují zásadní témata, jimž musí EU a její členské státy vyhradit velmi důležité místo v politické diskusi a v sociálním dialogu o vysoce kvalitním vzdělávání pro všechny;

1.6.

vyzývá EU a její členské státy, aby usilovaly o větší míru synergie a sladěné celoevropské strategie v oblasti vzdělávání pro všechny;

1.7.

připomíná Evropské komisi a jejím členským státům, že je třeba podporovat učitele a pedagogické pracovníky v jejich úsilí o zlepšení všech aspektů jejich profesního rozvoje v zájmu zlepšení pracovní výkonnosti. Doporučuje proto investovat do kvalifikace učitelů a školitelů, snažit se při obsazování pracovních míst zajistit rovnováhu v poměru mužů a žen, vytvářet pro ně možnosti stabilního zaměstnání, dobré podmínky v oblasti profesního růstu a mzdového ohodnocení;

1.8.

žádá, aby byly k podpoře kvalitního vzdělávání a odborné přípravy, nadání, výzkumu a inovací účinněji využívány evropské fondy, zejména Evropský sociální fond a program Horizont 2020.

2.1.

EHSV je velmi potěšen tím, že maltské předsednictví jako zastřešující téma zvolilo „Vysoce kvalitní vzdělávání pro všechny“ a požádalo EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tomuto tématu. Evropa by neměla zapomínat, že kvalitní vzdělávání pro všechny má zásadní význam pro budování evropské společnosti připravené hájit základní práva a hodnoty. Malta hodlá podporovat začlenění v rozmanitosti ve formálním a neformálním vzdělávání, a to poskytováním učebních postupů, které jsou spravedlivé a rozmanité. V této souvislosti Malta uspořádala v lednu 2017 týden vzdělávání a zaměřila se na „rovnost a učení“ a „digitální vzdělávání“.

2.2.

EHSV je rovněž potěšen tím, že 7. prosince předložila Evropská komise tři sdělení pod názvem „Iniciativa pro mládež“ (1). Toto stanovisko se soustředí na sdělení „Zlepšování a modernizace vzdělávání: vysoce kvalitní vzdělávání pro všechny“. EHSV dále jako představitel evropské občanské společnosti na úrovni EU očekává, že bude přizván ke konzultacím a sehraje aktivní úlohu ve veškerých dalších činnostech souvisejících s těmito iniciativami. V prvním plánu se EHSV nicméně obává, že hodnota těchto iniciativ by mohla přijít vniveč v důsledku úsporných opatření, která stále doléhají na mnoho příslušníků našich společností a brání jim plně využít přínosů kvalitního vzdělávání.

2.3.

Přestože vzdělávání zůstává v působnosti vlád členských států, domnívá se EHSV, že by EU měla využít svého vlivu a finanční kapacity a pomoci členským státům více investovat do kvalitního vzdělávání pro všechny.

3.1.1.

Kvalitní vzdělávání přispívá k rozvoji svobodných, kritických, zodpovědných, aktivních a samostatných žen a mužů, kteří jsou schopni se podílet na pokroku společnosti, v níž žijí, a porozumět společným hodnotám, jako je svoboda a solidarita. Vytváří také základ umožňující lidem zvládnout výzvy světa práce.

3.1.2.

Úsilí o kvalitní vzdělávání vyžaduje konkrétní kroky, k nimž patří např.:

3.2.1.

Jak již bylo konstatováno, je EHSV přesvědčen, že hlavním účelem vzdělávání je rozvoj člověka. Odborná příprava je oproti tomu disciplínou a činností ve větší míře vázanou provozními účely a úzce spjatou s rozvojem světa práce a nalezením uplatnění v tomto světě. EHSV již poukázal na rozdíly a souvislosti mezi vzděláváním a odbornou přípravou, mezi nimiž nepochybně existují vazby, ale jedno i druhé má své vlastní cíle. V řadě svých stanovisek EHSV přispěl k uznání vzdělání jako základního lidského práva, veřejného statku a primární odpovědnosti vlád.

3.2.2.

V Prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání (podepsaném ministry školství v Paříži v březnu 2015, po útocích, k nimž došlo ve Francii a v Dánsku) se uvádí, že EU „opětovně potvrzuje své odhodlání zasazovat se ve vzájemné solidaritě o podporu základních hodnot, které jsou pilířem EU: úcta k lidské důstojnosti, svoboda (včetně svobody projevu), demokracie, rovnost, právní stát a respektování lidských práv“.

3.2.3.

V roce 2016 došlo k dalším násilnostem, které měly různé pozadí (mj. politicky extrémní pravicové skupiny zastávající xenofobní a rasistické názory, terorismus využívající náboženských argumentů a silně odmítavý postoj k uprchlíkům přicházejícím z oblastí zasažených válkou a konflikty) a které měly opět bolestivé důsledky. Vzdělávání v oblasti lidských práv a k občanství, jakož i hodnotám EU, by proto mělo být posíleno ve všech vzdělávacích programech členských států.

3.2.4.

V tomto smyslu musejí členské státy dát vzdělávání novou dimenzi: vazby na základní práva a na budoucnost práce. Musejí se připravit na kulturní a funkční změny vyplývající z vývoje v oblasti životního prostředí a zajistit, aby odborná příprava odpovídala úkolům a dovednostem potřebným v hospodářství s udržitelným rozvojem.

3.2.5.

Mezi výzvami, před nimiž současné vzdělávání stojí, je dovednost používat informace. Přístup k informacím je občanským právem, ale používání informací je komplikovaná záležitost. Výběr informací, jejich výklad a využití jsou součástí procesu vzdělávání a mohou a měly by být v jeho průběhu vyučovány ku prospěchu jednotlivce i společnosti. Dovednost používat informace je jedním z kritérií vysoce kvalitního vzdělávání.

3.3.1.

Ve zprávě Eurostatu se uvádí, že „v roce 2015 bylo v EU ohroženo [chudobou nebo sociálním vyloučením] přibližně 25 milionů dětí, tzn. 26 % obyvatel ve věku od 0 do 17 let. […] V roce 2015 byla [chudobou nebo sociálním vyloučením] […] ohrožena v 6 členských státech více než třetina dětí, a to v Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Maďarsku, Španělsku a v Itálii.“ Nejvyšší nárůst byl v Řecku (z 28,7 % v roce 2010 na 37,8 % v roce 2015, tj. o 9,1 procentního bodu více). Tyto znepokojivé údaje jasně ukazují souvislost mezi krizí a nárůstem chudoby.

3.3.2.

Poslední zprávy EU týkající se sektoru vzdělávání přinášejí další doklady o problému, na který již dříve poukazovala řada předchozích analýz a prohlášení občanské společnosti: že chudoba je úzce spjata se socioekonomickým a kulturním zázemím rodin či sociálních skupin. Eurostat potvrdil, že „podíl dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v EU se snižuje v závislosti na stupni vzdělání jejich rodičů. V roce 2015 byly téměř 2/3 (65,5 %) všech dětí rodičů s nízkým vzděláním (nanejvýš s nižším středním vzděláním) ohroženy chudobou, zatímco u dětí středoškolsky vzdělaných rodičů to bylo 30,3 % […] a u dětí rodičů s vyšším vzděláním 10,6 %.“

3.3.3.

Chudoba v důsledku nízkého vzdělání, tedy podíl mladých lidí, kteří nedosáhli minimální úrovně vzdělání, představuje jeden z největších problémů dnešní Evropy. Na druhé straně se v důsledku hospodářské krize a přísných rozpočtových a fiskálních omezení zhoršuje kvalita systémů vzdělávání a odborné přípravy, což vede k rostoucímu riziku chudoby a sociálního vyloučení a ohrožuje zásadu vysoce kvalitního veřejného vzdělání pro všechny.

3.3.4.

Některé evropské země se rozhodly seškrtat rozpočty na vzdělávání, snížit zaměstnancům mzdy, omezit nábor zaměstnanců, zastavit výstavbu škol či nepřidělit zdroje dostatečné k zachování bezpečné a použitelné infrastruktury vzdělávacích zařízení. Tento trend je třeba zvrátit. V roce 2014 dosahovaly reálné veřejné výdaje na vzdělávání pouhou 1,1 % a deset členských států své výdaje v roce 2014 oproti roku 2013 snížilo (2). EHSV proto naléhavě vyzývá vlády členských států, aby zvážily a upravily programy úsporných opatření, protože tyto programy by mohly mít vážné dopady na plnění závazků přijatých na evropské a mezinárodní úrovni v oblasti vzdělávání, jako jsou agendy do roku 2020 a 2030.

3.4.1.

Budoucnost zaměstnanosti představuje zásadní téma, kterému by mělo být přiznáno klíčové místo v rámci politické debaty a sociálního dialogu o vysoce kvalitním vzdělávání. Kromě toho došlo k tektonickým posuvům, které přetvářejí metody provádění práce. Výsledkem je to, že se sice otevírá prostor pro nové možnosti, jak přeměnit inovace v nová pracovní místa, ale pro svět práce je přesto příznačný vysoký stupeň nepředvídatelnosti, a to jak na straně pracovníků, tak na straně podniků. Přechod, který přináší digitální revoluce, byť přináší nové příležitosti, dále zintenzivňuje pocit nepředvídatelnosti a složitosti. V prvním Monitoru vzdělávání a odborné přípravy, který vypracovala Junckerova Komise, se uvádí: „Příprava na zaměstnání je pouze část celé věci. Stejně významnou úlohu při vytváření lepší společnosti má i vzdělání.“ Nicméně i pracovníci s nejvyšší kvalifikací mohou v současnosti přijít o práci. Vzdělání a odborná příprava, jakkoli jsou zásadní, samy o sobě již nejsou zárukou dobrého, stálého a dobře placeného zaměstnání. Zdá se také, že nerovnosti na trhu práce se staly problémem, který je třeba odpovídajícím způsobem řešit.

3.4.2.

V boji proti nezaměstnanosti je čím dál důležitější odborné vzdělávání a příprava. Tato oblast se musí zlepšit, musí se stát přístupnější a vhodnější. Je třeba vyčlenit odpovídající lidské a finanční zdroje, aby byla zajištěna kvalita výsledků vzdělávání a zaměstnatelnost vzdělaných osob.

3.4.3.

Hodnotící zpráva Komise o investicích v rámci Evropského sociálního fondu za období 2007–2013 ukazuje, že do konce roku 2014 přinejmenším 9,4 milionu evropských obyvatel našlo zaměstnání a 8,7 milionu získalo kvalifikaci nebo osvědčení. 13,7 milionu účastníků uvedlo jiné pozitivní výsledky, např. zvýšení úrovně dovedností. Tato pozitivní zpráva by měla podnítit členské státy, aby trvale bojovaly proti nezaměstnanosti v Evropě, jež zůstává v mnoha státech vysoká.

3.4.4.

EHSV rovněž doporučuje, aby EU a její členské státy více investovaly do výzkumu a inovací se záměrem vytvářet nové a lepší pracovní příležitosti pro budoucnost.

3.4.5.

Rozdíl v odměňování žen a mužů stále přetrvává. Komisařka Věra Jourová uvedla v listopadu 2015: „Ženy i nadále pracují každý rok téměř dva měsíce zadarmo, protože průměrná hodinová mzda žen je o 16,4 % horší než průměrná hodinová mzda mužů. Rovnost mužů a žen je jednou ze základních hodnot Evropské unie, dnes si však musíme připomenout, že nikoli jednou ze základních skutečností.“ Vzhledem k feminizaci školství je třeba přezkoumat mzdy a zlepšit kariérní příležitosti.

3.5.1.

Členské státy musejí potvrdit úlohu veřejného vzdělávání, pokud jde o dosahování rovnosti a sociální soudržnosti. S ohledem na nejnovější údaje EU o chudobě a riziku sociálního vyloučení není možné podceňovat význam veřejného vzdělávání při budování společností s vyšší mírou rovnosti.

3.5.2.

Vysoce kvalitní vzdělávání by mělo být poskytováno spravedlivě a neziskovým způsobem. Vlády nesou primární odpovědnost za to, aby zajistily potřebné prostředky pro všeobecně dostupné vzdělávání, jak se k tomu zavázaly na mezinárodní a evropské úrovni. Investice do vzdělávání, zejména veřejného, by se měly stát politickou prioritou.

3.5.3.

Vzhledem k tomu, že ne všichni pracovníci mají nástroje, které by jim zajistily odolnost vůči společenským, osobním a profesním rizikům, má klíčový význam, aby měli po celou dobu života přístup k veřejným, vysoce kvalitním příležitostem v oblasti zvyšování a doplňování dovedností a k přiměřené sociální ochraně. EHSV, jako představitel občanské společnosti na úrovni EU, připomíná, že je nutné posílit a lépe financovat veřejná zařízení pro odbornou přípravu nezaměstnaných a pracovníků z řad migrantů.

3.5.4.

EHSV je toho názoru, že sociální partneři a pedagogická obec by měli disponovat pravomocí vykonávat dohled a posuzovat účelnost veřejných výdajů v oblasti vzdělávání.

3.6.1.

Sociální dialog v oblasti školství naráží v celé Evropě na řadu problémů, které mohou mít vnitřní i vnější příčiny. Bezprostřední hospodářské zájmy vedly k tomu, že se sociální dialog stal méně významnou součástí politické agendy. Nedostatek dobře fungujícího sociálního dialogu se projevuje tím, že rozhodnutí, která mají vliv na pracovníky v oblasti vzdělávání a na pedagogickou obec, jsou často přijímána bez formálních konzultací se sociálními partnery. V mnoha zemích se prostor pro jednání zúžil právě v době, kdy se měl rozšířit, aby bylo možné společně jednat o řešení nových problémů, s nimiž se pedagogická obec potýká.

3.6.2.

EHSV proto vybízí členské státy a sociální partnery, aby posílili vzájemný vztah mezi vnitrostátním a evropským sociálním dialogem a jednali o tom, jak významné je rozšíření působnosti kolektivního vyjednávání v rámci Evropského sociálního dialogu ve školství pro naplnění strategie Evropa 2020 a dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, neboť spojuje evropské zaměstnavatele a zaměstnance v této oblasti, aby mohli dospět k dohodě, jak reagovat na výzvy, jimž toto odvětví čelí. Těchto jednání by se měla účastnit celá vzdělávací obec (rodiče, studenti, organizace občanské společnosti atd.).

3.7.1.

V nedávných letech se svět přesunul od ekonomiky převážně založené na výrobě k ekonomice se silnějším důrazem na služby. Budování znalostí se stalo kriticky významným faktorem jak ve výrobě, tak ve službách.

3.7.2.

Informační a komunikační technologie v globalizovaném světě změnily míru hospodářské integrace a vzájemné provázanosti na všech úrovních. Zároveň s tím probíhá proces digitální transformace, který vede k velkým změnám v nejrůznějších odvětvích průmyslu i služeb. S tím je spojen i přechod od tradičního způsobu zaměstnávání k digitálním pracovním místům. IKT mají řadu různých způsobů využití. Slouží rovněž jako podpora virtuálních sociálních a politických sítí. IKT tak hrají stále významnější roli v procesu socializace dětí a mladých lidí.

3.7.3.

Zatímco IKT nabízejí v mnoha oblastech příležitosti, otevírají dveře reálným hrozbám, jako je kyberkriminalita, nebezpečný a škodlivý obsah a narůstající komercializace služeb, a umožňují technický dozor a zneužívání osobních údajů. Evropská strategie by se měla rovněž zabývat ochranou osobních údajů a bezpečností informací ve školství. Některé evropské země také mají své vnitrostátní strategie na podporu využívání IKT v různých oblastech, mj. konkrétní strategie zaměřené na vzdělávání, stále však existují značné mezery v jejich provádění.

3.7.4.

Klíčovým tématem pro pedagogickou obec a společnost je zavádění digitálních zařízení do procesu vzdělávání. Evropská komise zdůraznila ve své Digitální agendě a strategickém rámci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2020 potřebu inovativních přístupů k výuce a učení v členských státech, aby se posílily digitální dovednosti a připravili se pracovníci pro digitální pracovní místa budoucnosti. Týmž směrem ukazují výzkumné studie a zprávy OECD a UNESCO: že je nezbytně zapotřebí, aby vzdělávací zařízení byla vybavena IKT a mohla tak tyto technologie využívat při výuce a aby byly rozvíjeny didaktické schopnosti související s využíváním IKT pro pedagogické účely na všech úrovních vzdělávání s ohledem na budoucnost.

3.7.5.

Integrace nových technologií do procesu vzdělávání by tak mohla napomoci rozvoji schopností, které člověk nezbytně potřebuje, aby se dokázal přizpůsobovat rychle se měnícím technologiím, a připravit studenty na celoživotní učení a aktivní demokratické občanství. Jakkoli však využívání IKT v procesu vzdělávání může vést ke zlepšení výuky i studia, jsou s ním spojeny i mnohá rizika pro učitele i studenty, jak je uvedeno výše.

3.7.6.

V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že pokud si chce EU udržet vedoucí postavení v oblasti vysokoškolského vzdělávání a vědeckého výzkumu, musí posílit investice do výzkumu, podpory nadaných jedinců a inovací.

3.8.1.

Je dobře známo, že učitelé hrají klíčovou úlohu, pokud jde o úspěch či neúspěch vzdělávacích iniciativ a programů. EHSV vyzývá vzdělávací orgány a instituce, aby poskytovaly průběžnou formální pedagogickou a technickou podporu učitelům, a pomohly jim tak přizpůsobit se novým digitálním systémům a předešlo se takovému využívání IKT, které by vedlo ke zhoršení pracovních podmínek. EHSV doporučuje investovat do zvyšování kvalifikace školitelů a učitelů, dosahování genderové vyváženosti při náboru tím, že budou vybíráni ti nejlepší ve svém profesním oboru, poskytování stabilního zaměstnání a dobrých podmínek profesního růstu a mzdového ohodnocení.

3.8.2.

Vzhledem k tomu, že se očekávají dramatické změny technických norem vzdělávání v členských státech, měli by být přizváni ke konzultacím představitelé pracovníků ve školství, až budou vnitrostátní orgány ve školství plánovat nové strategie a programy, které vstupují do jejich každodenní práce. Témata, jako jsou zachytávání audia a videa, mediální manipulace, prezentace a zveřejňování mediálních dat, vytváření internetových stránek, zadávání údajů, nakládání s databázemi, shromažďování informací, prostředí spolupráce a sdílení souborů, by měla být začleněna do počáteční odborné přípravy a odborné přípravy při zaměstnání. Je velmi důležité, aby každý učitel prošel školením, které mu umožní tyto dovednosti a kompetence získat.

3.8.3.

EHSV také doporučuje členským státům, aby usnadnily možnosti mobility pro učitele a pracovníky v oblasti vzdělávání, aby mohli pobývat na území různých členských států a zůstala přitom zachována jejich práva na sociální a důchodové zabezpečení. Tím by se profese pracovníků ve školství a odborné přípravě staly přitažlivější pro mladší generace.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/7

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

1.1.

EHSV se opětovně (1) a důrazně vyslovuje pro zachování a další rozvoj samostatného programu EU pro financování v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany a zlepšování biologické rozmanitosti, účinného využívání zdrojů, udržitelného rozvoje, komunikace a informací a pro podporu nevládních ekologických organizací.

1.2.

Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) měl v uplynulých 25 letech značný význam pro evropské životní prostředí a stále více i pro politiku udržitelného rozvoje. V současnosti jej lze oprávněně považovat za nepostradatelnou součást politiky EU v oblasti životního prostředí, která jím byla značně posílena.

1.3.

Stalo se tak dvojím způsobem. Projekty programu LIFE

1.4.

Program LIFE, u něhož je obzvláště ceněno jeho neustálé přizpůsobování novým výzvám, poukázal také na to, že uvnitř občanské společnosti existuje neuvěřitelně velký potenciál a značná ochota angažovat se v provádění a rozvoji politiky EU v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Provádění právních předpisů EU znamená mnohem více než povinné přijetí právního aktu v členských státech. Politika v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje je zcela závislá na přijetí ze strany občanů, musí být transparentní a je nezbytné o ní informovat, přičemž i k tomuto program LIFE velmi významně přispěl.

1.5.

Projekty programu LIFE však také často přímo i nepřímo poukazují na nesourodost politických rozhodnutí, a to i na úrovni EU. I když to může být pro řadu rozhodujících činitelů nepříjemné, je třeba i tuto skutečnost ocenit jako užitečný přínos, jenž v konečném důsledku může vést k pevnějšímu začlenění ochrany životního prostředí do jiných oblastí politiky.

1.6.

Provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 (tzv. cíle udržitelného rozvoje) v evropské politice představuje jednu z největších výzev, s nimiž se EU musí v následujících letech vypořádat. Program LIFE musí provádění agendy podporovat. Nejedná se přitom pouze o hledání nejúčinnějších způsobů jejího provádění v rámci intenzívního dialogu se sociálními partnery a skupinami občanské společnosti. Rovněž řada útvarů Komise a (na úrovni členských států) mnoho ministerstev, orgánů a úřadů, pro něž byla politika udržitelného rozvoje dosud spíše okrajovým tématem, musí změnit způsob uvažování, aby mohlo být skutečně provedeno tolik diskutované začlenění ochrany přírody a životního prostředí do ostatních oblastí politik.

1.7.

EHSV doporučuje provést několik změn.

1.8.

Část věnovaná klimatu by měla být dále rozšířena, a to zejména pokud jde o možná adaptační opatření, jichž mohou využít obzvláště zasažení občané, zemědělci, města či obce a regiony.

2.1.

Program LIFE vytvořený v roce 1992 je nejvýznamnějším programem EU na podporu životního prostředí. Byl vytvořen za účelem ochrany biologické rozmanitosti a stanovišť (zejména prostřednictvím sítě Natura 2000), jakož i pro účely účinného využívání zdrojů, ochrany klimatu, komunikace a informací. Pro období 2014–2020 bylo na tento program vyčleněno přibližně 3,456 miliardy EUR, zatímco v předchozím sedmiletém období bylo v rámci programu k dispozici kolem 2 miliard EUR.

2.2.

Program má tyto hlavní cíle:

2.3.

Oproti období způsobilosti 2007–2013 má program LIFE několik nových aspektů:

2.4.

V období způsobilosti 2014–2020 tvoří program LIFE:

2.5.

Evropská komise provádí v období do 30. června 2017 hodnocení programu LIFE v polovině období a požádala EHSV a Výbor regionů, aby se před zveřejněním hodnocení v polovině období a s přihlédnutím ke změnám zavedeným v roce 2014 vyjádřily k nové formě programu LIFE.

3.1.

Podle EHSV je na kvalifikované hodnocení nynější fáze programu v polovině období příliš brzy, neboť první projekty nové fáze programu byly rozděleny teprve v roce 2015 a drtivá většina těchto projektů nebyla dosud ukončena, natož aby bylo možné je hodnotit. S ohledem na hodnocení dosavadních fází programu však Výbor předkládá první příspěvek k podobě programu LIFE pro období způsobilosti 2021–2028.

3.2.

Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) měl v uplynulých 25 letech značný význam pro evropské životní prostředí a stále více i pro politiku udržitelného rozvoje. Mimořádně významně přispěl také k ochraně biologické rozmanitosti. V současnosti jej lze oprávněně považovat za nepostradatelnou součást politiky EU v oblasti životního prostředí, která jím byla značně posílena.

3.3.

Stalo se tak dvojím způsobem. Projekty programu LIFE

3.4.

Program LIFE a celá řada projektů, jež z něj byly dosud financovány, poukázaly na to, že uvnitř občanské společnosti existuje velký potenciál a značná ochota angažovat se v provádění a rozvoji politiky EU v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Provádění právních předpisů EU znamená mnohem více než povinné přijetí právního aktu v členských státech. Politika v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje je zcela závislá na přijetí ze strany občanů, musí být transparentní a je nezbytné o ní informovat, přičemž i k tomuto program LIFE přispěl velmi významným a nepostradatelným způsobem.

3.5.

Projekty programu LIFE však také často přímo i nepřímo poukazují na nesourodost politických rozhodnutí, a to i na úrovni EU. I když to může být pro řadu rozhodujících činitelů nepříjemné, je třeba i tuto skutečnost ocenit jako užitečný přínos, jenž v konečném důsledku může vést k pevnějšímu začlenění ochrany životního prostředí do jiných oblastí politiky.

3.6.

Zde však narážíme také na hranice možností programu LIFE: program nemůže a také by neměl klást požadavek na možné vyrovnání schodků, které jsou důsledkem nedostatečného provedení platných právních předpisů v oblasti životního prostředí nebo nedostatečného zohlednění problematiky životního prostředí v jiných oblastech politik. Tento problém lze ilustrovat na třech příkladech:

3.6.1.

Program LIFE může například přispívat k tomu, že bude veřejně vyjasňovat, že prvořadým cílem politiky EU v oblasti čistoty ovzduší je omezit ohrožení zdraví obyvatelstva škodlivými látkami. Nemůže však vyřešit takové spory, jaké panují například mezi německými politiky hájícími životní prostředí a politiky podporujícími dopravu, v nichž se v zásadě jedná o otázku, co je třeba chránit přednostně (zda „zdraví obyvatelstva před jemnými částicemi“ nebo „právo řidiče na volný pohyb“).

3.6.2.

Program LIFE například v rámci projektu „Urban Bees“ (3) zásadním způsobem informoval širokou veřejnost o významu opylovačů, příčinách jejich ohrožení, ale i možnostech jejich ochrany. Ohrožení vycházející např. z určitých zemědělských postupů či povolených postřiků, jež mohou případně ohrožovat včely, lze však odstranit pouze tehdy, budou-li se této problematice v dostatečné míře věnovat i další útvary EU a bude-li rovněž důsledně uplatňována platná zásada předběžné opatrnosti.

3.6.3.

Od roku 1999 byl v Rakousku finančními prostředky z veřejných zdrojů v celkové dosavadní výši 45 milionů EUR financován úspěšný program ochrany světově ohrožené ryby, hlavatky obecné (4), přičemž část prostředků byla uvolněna z programu LIFE. Tento druh ryby se vyskytuje především v povodí Sávy. Podle současné studie se v oblasti výskytu hlavatky obecné plánuje výstavba přibližně 600 vodních elektráren. Odborníci předpokládají, že stav populace hlavatky obecné se v důsledku těchto zásahů sníží až o 70 %. Na výstavbu některých vodních elektráren mají být také uvolněny prostředky EU.

3.7.

I z tohoto důvodu Výbor vítá, že program LIFE se již více zabývá lepším prováděním právních předpisů, a to nejen u dotčených orgánů, ale také v oblasti kontrolních orgánů.

3.8.

EHSV vítá vysokou míru flexibility programu LIFE a jeho přizpůsobivost novým výzvám a získaným zkušenostem, které jsou pro něj v posledních letech charakteristické. Potvrzuje to také podoba programu v novém finančním období 2014–2020:

4.1.

Žádný program není tak dobrý, aby jej nebylo možné vylepšit. EHSV přesto nejprve opakuje (6), že důrazně podporuje, aby tento z rozpočtového hlediska samostatný program financování pokračoval i v letech po skončení současného finančního období. Je to nezbytné, neboť přestože bylo dosaženo mnoha povzbudivých výsledků a přijata směrodatná rozhodnutí (mimo jiné Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030, rozhodnutí v oblasti změny klimatu přijatá v Paříži, strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti), problémy v oblasti životního prostředí zdaleka nebyly vyřešeny a přeměna na nízkouhlíkovou politiku EU účinně využívající zdroje a podporující biologickou rozmanitost nebyla dosud úspěšně zahájena. Naopak: Komise a Evropská agentura pro životní prostředí samy v různých zprávách uvádějí, že zatížení zčásti dokonce roste (7).

4.2.

Analýzy směrnic o ochraně přírody provedené v rámci procesu Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) jasně prokázaly, že vytvořený právní rámec je přiměřený, avšak finanční prostředky pro účely cílené správy sítě Natura 2000 nejsou zdaleka dostatečné. Tato základní činnost v oblasti ochrany biologické rozmanitosti v Evropě naléhavě vyžaduje odpovídající financování.

4.3.

Konzistentnost programu LIFE má rozhodující význam pro účinnost a důvěryhodnost politiky EU v oblasti životního prostředí, což musí být zajištěno horizontálním začleněním 7. akčního programu pro životní prostředí, Agendy OSN pro udržitelný rozvoj a rozhodnutí v oblasti klimatu přijatá v Paříži do všech ostatních oblastí evropské politiky a programů financování. EHSV připomíná, že se rovněž již několikrát vyslovil pro ekologičtější a spravedlivější evropský semestr.

4.4.

EHSV uvítal zavedení dvou nových nástrojů financování jakožto pilotních projektů v programu LIFE. Na hodnocení tohoto přístupu je stále ještě brzy, neboť první projekty v rámci obou nástrojů (nástroje financování přírodního kapitálu (NCFF) a nástroje soukromého financování v oblasti energetické účinnosti (PF4EE)) byly teprve dokončeny, ale dosud nebyly realizovány.

4.5.

Tento přístup představuje zcela nový způsob, jak vytvořit možnosti inovativního financování projektů v oblasti ochrany přírody a energetické účinnosti ze strany soukromých drobných investorů. Je nezbytný, neboť odpovídající projekty mnohdy neuspěly právě kvůli obvyklému způsobu financování.

4.6.

Do jaké míry bude tato část programu v konečném důsledku úspěšná, zda bude zahájená spolupráce s EIB účinná, zda budou možnosti podávat žádosti dostatečně jednoduché a podmínky financování, včetně použití rizikového kapitálu, vhodné, lze v současnosti jen obtížně posoudit, a EHSV proto žádá, aby byla právě tato část nového programu LIFE v budoucnu velmi přesně zhodnocena.

4.7.

Bylo by vhodné, kdyby Komise v rámci vlastního hodnocení také prozkoumala, jak lze ještě lépe z projektů podporovaných programem LIFE učinit skutečné „modelové projekty“, které by mohly být využívány i v jiných oblastech Evropy, a to pokud možno bez další podpory, za upřednostnění toho, že bude využito předávání know-how a hospodářské proveditelnosti. Jedna z možností spočívá v tom, že by odpovědí na tuto problematiku byli v pozdější fázi projektu pověřeni navrhovatelé obzvláště úspěšných projektů.

4.8.

EHSV považuje program LIFE za nástroj financování k provádění opatření a politik EU, a nikoli za program, jehož prvořadým cílem je financovat projekty v národním zájmu. Může však nastat situace, kdy například organizace občanské společnosti předloží projekty v rámci programu LIFE, jež jsou sice v evropském, nikoli však tolik v národním zájmu. Problematika spolufinancování musí být proto v budoucnu vyřešena tak, aby odpovídající projekty neselhaly z důvodu zamítnutí spolufinancování ze strany jednotlivých států (EHSV zná takové případy). EHSV dále vyzývá Komisi, aby přezkoumala, do jaké míry mohou být zejména pro nevládní organizace využity ještě vyšší míry spolufinancování. Zejména pro nevládní organizace představuje spoluúčast často jen obtížně překonatelnou překážku. Tyto prostředky často pocházejí z veřejného rozpočtu, a poskytovatelé spolufinancování si tudíž velmi zřetelně vybírají.

4.9.

Zvláštní formu představují tzv. „integrované projekty“, jež byly vytvořeny v rámci programu LIFE a jejichž významu si EHSV obzvláště cení. Vynikajícím příkladem je „Belgian Nature Integrated Project“ (Integrovaný projekt Belgická příroda, BNIP), který zahrnuje celé území Belgie, začleňuje 28 zainteresovaných stran a podporuje 18 zvláštních projektů ochrany, 48 jasně vymezených činností a celkem více než 300 plánů řízení (např. pro lokality sítě Natura 2000). V rámci tohoto projektu bylo vytvořeno 7 různých pracovních kolektivů o celkem 52 pracovnících. Podařilo se mu provázat různé dostupné finanční prostředky EU, jakož i vnitrostátní zdroje.

Právě takovou provázanost z hlediska obsahu a struktury je třeba v budoucnu ještě více upevnit a zajistit například potenciální součinnost mezi programem LIFE a společnou zemědělskou politikou (SZP) šetrnější k životnímu prostředí.

4.10.

Zlepšit lze nejen obsahovou provázanost mezi programem LIFE a SZP, v každém případě je třeba zajistit významné administrativní nebo rozpočtové zlepšení.

4.11.

Dosud byl Evropský fond pro regionální rozvoj a druhý pilíř SZP na základě návrhu Komise z roku 2004 hlavním nástrojem financování sítě Natura 2000 (8). EHSV tehdy tento návrh podpořil pod podmínkou, že v rámci uvedených fondů budou odpovídajícím způsobem poskytnuty účelově vázané prostředky mimo jiné v dostatečné výši. Nestalo se tak, a EHSV tudíž považuje tehdejší přístup za nedostatečný (9).

4.12.

Dosud poskytnuté prostředky ani zčásti nepokrývají částky nutné na kompenzaci výdajů na ochranu přírody ani náklady na vypracování plánů řízení a provádění nutných opatření. Natura 2000 je typickým příkladem mandátu v oblasti odpovědnosti EU, a proto i její rozpočet musí být jasný.

4.13.

Výbor místo toho navrhuje, aby od příštího finančního období byly veškeré prostředky nezbytné pro provádění a zachování „sítě Natura 2000“ uvolňovány z programu LIFE a potřebné rozpočtové prostředky v odpovídající výši dodatečně naplánovány. Žádá Komisi, aby dále pro interní použití upřesnila, zda by program LIFE nemohl být také vhodným nástrojem pro provádění „transevropských sítí zelená infrastruktura“ (10). Musely by být stanoveny a dodatečně poskytnuty odpovídající prostředky. Je třeba při tom dbát na soudržnost podpůrných opatření, tedy vyvarovat se protichůdných či zdvojených podpor s ohledem na ostatní fondy EU.

4.14.

EHSV zdůrazňuje, že v případě financování sítě Natura 2000 se jedná o základní investici do důležité části evropské zelené infrastruktury, jež se vyplatí nejen díky vyšší kvalitě života a životního prostředí, ale také díky navýšení místních příjmů.

4.15.

Naplňování cílů udržitelného rozvoje, a to provedením Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 do evropské politiky, bude vyžadovat celou řadu velmi zásadních změn v evropských politických přístupech (11). Mimo jiné také

4.16.

EHSV Komisi doporučuje, aby za účelem upevnění požadavků uvedených v bodě 4.15 vytvořila v nové fázi programu LIFE po roce 2020 nové činnosti a možnosti projektů.

4.17.

U klasických výzkumných projektů, které byly dříve zčásti financovány z programu LIFE, je třeba si navíc položit otázku, zda by v budoucnu nebylo vhodnější je zařadit do klasických programů pro výzkum, jež podporuje Komise. Program by tak byl jasně vymezen vůči programu Horizont 2020.

4.18.

Část programu LIFE věnovaná klimatu by měla být v budoucnu dále rozšířena, a to zejména pokud jde o možná adaptační opatření, jichž mohou využít obzvláště zasažení občané, zemědělci, města či obce a regiony.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/15

Zpravodaj:

Krzysztof BALON

1.1.

EHSV s ohledem na to, že chudoba a sociální vyloučení napomáhají v mnoha členských státech Evropské unie populistickým tendencím, vítá závěry Rady Evropské unie ze dne 16. června 2016 nazvané „Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: integrovaný přístup“ (1) a vyslovuje se pro to, aby bylo do budoucího finančního výhledu zahrnuto zřízení integrovaného evropského fondu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení dle dosavadních zkušeností s prováděním Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) a Evropského sociálního fondu (ESF).

1.2.

S přihlédnutím k různorodosti problémů a cílových skupin v jednotlivých členských státech, včetně těch, jež souvisejí s různými formami migrace, by měla intervence tohoto fondu plně využít zkušenosti a potenciál organizací občanské společnosti a přiznat jim vedoucí úlohu rovněž v oblasti plánování, provádění, monitorování a vyhodnocování. Tento fond by měl rovněž přispět k vytváření potenciálu sítí organizací občanské společnosti se zvláštním důrazem na organizace poskytující pomoc.

1.3.

EHSV se domnívá, že je třeba, aby Evropská komise zefektivnila sledování využívání ESF pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a využívání FEAD pro činnosti integračního charakteru v členských státech v aktuálním finančním rámci. Toto sledování by mělo být prováděno za výrazné účasti organizací občanské společnosti a osob žijících v chudobě a sociálním vyloučení.

1.4.

EHSV se domnívá, že klíčovou záležitostí je spolupráce vnitrostátních orgánů, jež spravují fondy, s partnerskými organizacemi (2). Tyto organizace jsou značným věcným a organizačním přínosem a tvoří skutečnou přidanou hodnotu provádění FEAD a ESF. V souvislosti s tím EHSV navrhuje, aby Evropská komise zvážila jasné upřesnění minimálních očekávání, jež budou muset orgány členských států splňovat při provádění partnerství, a rovněž ukládání sankcí v případě jejich nedostačujícího naplňování.

1.5.

EHSV rovněž navrhuje, aby Evropská komise členským státům předložila požadavek na využívání technické pomoci v rámci FEAD a ESF i za účelem rozvoje potenciálu organizací občanské společnosti, jež se angažují v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Dále EHSV podporuje navýšení věcných a organizačních kapacit evropských sítí organizací, jež působí v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

1.6.

EHSV vyzývá členské státy k širšímu využívání globálních dotací, přerozdělování grantových prostředků a, je-li to možné, k zacházení s věcným vkladem stejným způsobem jako s finančním vkladem. Kromě toho je třeba zvážit, zda by Evropská komise měla ukládat povinnost přidělovat v rámci operačních programů významnou část prostředků na projekty s nižším rozpočtem. Umožnilo by to podporovat organizace fungující na místní úrovni a svépomocné skupiny.

1.7.

EHSV bude systematicky podporovat činnost organizací občanské společnosti a jejich spolupráci s veřejnými orgány a institucemi ve věci boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Současně EHSV prohlašuje, že je připraven vytvořit malou skupinu ad hoc složenou ze členů EHSV a příslušných platforem občanské společnosti na evropské úrovni, která by ještě v aktuálním finančním výhledu napomohla k lepší koordinaci intervencí ESF a FEAD a zároveň by přispěla k diskusi o zásadách budoucího integrovaného evropského fondu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. EHSV v této souvislosti považuje za nutné spolupracovat s Výborem regionů.

2.1.

Cílem č. 1 Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 (3) je odstranění chudoby ve všech jejích podobách všude na světě. Řešení problému chudoby a sociálního vyloučení je rovněž jednou z priorit strategie Evropa 2020. Evropské instituce a některé členské státy mezitím nadále zastávají politiku úsporných opatření, přestože skutečnost, že nedochází k rychlému a viditelnému zlepšení situace občanů EU žijících v chudobě a sociálním vyloučení, se zdá být jednou z hlavních příčin snižující se podpory evropské integrace v členských státech. Unijní nástroje v podobě fondů pomáhajících v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, tedy Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD), a přidělení alespoň 20 % z prostředků Evropského sociálního fondu (ESF) na podporu sociálního začlenění, by měly být účinně využívány ve všech členských státech, neměly by však nahrazovat komplexní integrovanou politiku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

2.2.

Je známo, že si Evropská unie v rámci strategie Evropa 2020 stanovila za cíl snížit do roku 2020 počet osob žijících v chudobě a sociálním vyloučení nebo osob chudobou a vyloučením ohrožených minimálně o 20 milionů. Dle údajů za rok 2014 (4) je stále až 24,4 % populace EU – takřka 122 mil. osob – ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením (pro srovnání 24,2 % v roce 2011 a 23,4 % v roce 2010). Analýza dílčích ukazatelů, jež byly jednotlivě porovnávány, ukazuje, že každý z ukazatelů v porovnání s rokem 2008 vzrostl – ohrožení chudobou po sociálních transferech (z 16,6 na 17,2 %), hluboká materiální deprivace (z 8,5 na 8,9 %), osoby ve věku 0–59 let žijící v rodinách s nízkou pracovní intenzitou (9,1 na 11,1 %). Zároveň však – jak potvrzuje Rada Evropské unie – „rostoucí rozdíly mezi členskými státy i uvnitř nich jsou dokladem toho, jak je důležité vyvíjet činnost v celé Unii“ (5).

2.3.

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je jednou z hlavních oblastí spolupráce organizací občanské společnosti, jimiž jsou sdružení, nadace či sociální družstva a také odbory a organizace zaměstnavatelů, s veřejnými orgány a institucemi členských států. Pro odstranění (nebo podstatné snížení) chudoby a sociálního vyloučení je nutné poskytovat různé formy materiální a nemateriální pomoci neziskovými organizacemi (včetně sociálních služeb), vytvářet – rovněž v rámci společenského dialogu – příznivé podmínky pro integraci na trhu práce a uvolňovat příslušné finančních prostředky na úrovni členských států a EU. V souvislosti s tím se EHSV domnívá, že tohoto cíle strategie Evropa 2020 lze dosáhnout pouze v rámci Evropské unie chápané jako jednota evropské občanské společnosti, členských států a institucí EU.

2.4.

Zejména v kontextu nárůstu počtu chudých pracujících a demografického vývoje může být proveditelnost cílů strategie Evropa 2020 týkajících se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení garantována pouze prostřednictvím realizace projektů zaměřených na odstranění příčin, nikoli pouze symptomů chudoby a sociálního vyloučení, které v širším kontextu zahrnují rovněž hospodářskou, rodinnou, daňovou a měnovou politiku.

2.5.

Proto Výbor, přestože byla otázka pomoci nejchudším osobám mnohokrát předmětem debat vedených v EHSV (6), vypracoval po konzultaci se zúčastněnými stranami a Evropskou komisí toto stanovisko, jež obsahuje konkrétní připomínky a doporučení vycházející z dosavadních zkušeností s prováděním FEAD a ESF v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

3.1.

Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) byl na rozdíl od dosavadních programů potravinové pomoci zasazen do rámce politiky soudržnosti. Fond přispívá k dosažení cíle „zmírnění nejhorších forem chudoby, tím, že poskytuje … potraviny nebo základní materiální pomoc a činnosti na podporu sociálního začlenění nejchudších osob“ (7).

3.2.

Cílem Evropského sociálního fondu je dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti a vysoce kvalitních pracovních míst, podpora vysoké úrovně vzdělávání a odborné přípravy pro všechny, boj proti chudobě, posílení sociálního začleňování a prosazování rovnosti žen a mužů, nediskriminace a rovných příležitostí.

3.3.

Činnosti financované z FEAD by měly doplňovat činnosti financované z ESF: zatímco FEAD by se měl soustřeďovat na pomoc v případech těžké materiální deprivace a na podporu základní sociální aktivace dlouhodobě vyloučených osob, činnosti financované z ESF by těmto osobám měly mimo jiné otevírat cestu k další profesní a sociální integraci. FEAD má tedy napomáhat při prvních krocích k překonání chudoby a sociálního vyloučení, aby tak nejchudší osoby dostaly šanci nalézt práci či se mohly podílet na jiných projektech politiky trhu práce. Prostředky, jež byly na tyto činnosti vyčleněny, však nepokrývají reálnou potřebu.

3.4.

Všechny členské státy se zavázaly zajistit soudržnost podpory z ESF a jiných strukturálních a investičních fondů s příslušnými unijními politikami a prioritami, včetně zajištění realizace zásady partnerství v duchu Evropského kodexu chování pro partnerskou spolupráci (ECCP) (8).

4.1.

Jak signály přicházející od organizací občanské společnosti, tak i obecně dostupné informace a statistické údaje ukazují řadu závažných potíží v provádění FEAD a ESF v této oblasti. Problémy vyskytující se v různé intenzitě v některých členských státech:

4.1.1.

Opožděné spuštění podpůrných mechanismů FEAD a nedostatečné informování veřejnosti a cílových skupin o jeho cílech a o možnosti využívání tohoto programu.

4.1.2.

Z hlediska zmírnění chudoby a sociálního vyloučení neefektivní přidělení 20 % prostředků Evropského sociálního fondu na favorizované projekty integrace na trhu práce, přičemž je opomíjena otázka dosažitelnosti a dostupnosti sociálních služeb pro marginalizované skupiny (9). Přestože do roku 2016 bylo na výše uvedený cíl vynaloženo 25,6 % rozpočtu ESF (10), nedošlo k viditelným změnám v přístupu k činnostem v rámci ESF.

4.1.3.

Nedostatečné využívání – ze strany členských států – možnosti zpřístupnit cílovým uživatelům FEAD „nízkoprahové“ služby profesního a sociálního začlenění podporované z ESF.

4.1.4.

Nedostatečné provádění zásad partnerství v duchu Evropského kodexu chování pro partnerskou spolupráci (ECCP), pokud jde o ESF, či absence obdobného nástroje v případě FEAD a rovněž nedostatečné konzultace s veřejností či pověřování veřejných institucí klíčovým rozhodováním bez konzultace s veřejností. Nedostatečné provádění zásad partnerství kromě toho ovlivňuje transparentnost využívání prostředků fondů, čímž se zvyšuje riziko korupce a zneužití těchto prostředků (11).

4.1.5.

Příliš přísné formální a administrativní požadavky kladené členskými státy jak na FEAD, tak na ESF, které však nejsou pro správné provádění předpisů EU nutné. Tyto požadavky, které jsou často založeny na mechanismech fungování veřejné sociální správy, nezohledňují ani specifičnost cílových skupin (například lidí bez domova, jejichž formální identifikace a registrace je často nemožná), ani způsob fungování organizací občanské společnosti. V některých členských státech jsou těmto organizacím ukládány správní a finanční sankce, které jsou vzhledem k závažnosti pochybení nepřiměřené.

4.1.6.

Nedostatečná koordinace mezi strukturálními fondy a vnitrostátními strategiemi, nepokračování ve financování programů zahájených v rámci fondu ze státních rozpočtů či neexistence dlouhodobého přístupu k financování z evropských strukturálních a investičních fondů, což může vážně ohrozit úspěšnou realizaci zásad fondů v členských státech (12). Dalším problémem je nevhodné nebo nejasné definování ukazatelů, což nevede k dosažení dlouhodobých cílů intervencí.

4.1.7.

Chybějící mechanismy pro posílení a podporu vytváření potenciálu organizací občanské společnosti, zahrnující rovněž nestabilitu partnerství (v případě FEAD rovněž akreditaci), chybějící předběžné financování činností či znepřístupnění prostředků z technické pomoci na vytváření potenciálu organizací.

4.2.

Z ankety provedené mezi národními sítěmi organizací zabývajících se bojem proti chudobě (13) vyplývá, že stupeň jejich zapojení do přípravy operačních programů je – až na určité výjimky – velmi nízký. Hlasu pomocných organizací v monitorovacích výborech není nasloucháno s náležitou pozorností.

4.3.

Avšak vzhledem k tomu, že je FEAD – na rozdíl od ESF – novým nástrojem, zaslouží si pozornost rovněž pozitivní aspekty dosavadní praxe jeho provádění. V roce 2014 zahájilo operace FEAD již osm členských států (dalších 15 v roce 2015). Odhaduje se, že jen v roce 2014 využilo činností podporovaných v rámci FEAD 10,9 mil. osob (14). Kromě toho zahájení FEAD a požadavek přidělení 20 % prostředků ESF na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení napomohly k lepší spolupráci Evropské komise s členskými státy a k lepší koordinaci činností různých subjektů působících v oblasti boje proti chudobě a vyloučení. Propojení materiální pomoci a doprovodné podpory, realizované v rámci FEAD ve většině členských států, vytváří podmínky pro lepší sociální začlenění dosavadních příjemců pomoci z potravinových programů.

4.4.

V této souvislosti EHSV vítá platformu FEAD Network, jejíž vznik iniciovala Evropská komise, umožňující výměnu zkušeností a vytváření sítě kontaktů a taktéž šíření osvědčených postupů. EHSV se však domnívá, že by tato platforma a hlavní síťové organizace pracující s FEAD v členských státech měly být zapojeny do strukturovaného dialogu s Evropskou komisí.

5.1.

EHSV se vyslovuje pro to, aby byl v budoucím finančním výhledu zřízen integrovaný evropský fond pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení na základě dosavadních zkušeností s prováděním FEAD a ESF. Tento nástroj by měl přihlédnout k různorodosti problémů a cílových skupin v jednotlivých členských státech, včetně zohlednění aspektů spjatých s různými formami migrace. Intervence takovéhoto fondu by měla ve větší míře, než tomu bylo doposud, využívat zkušenosti a potenciál organizací občanské společnosti. Tyto organizace by měly získat významné pravomoci v oblasti plánování, provádění, monitorování a vyhodnocování. Tento fond by měl rovněž napomáhat vytváření potenciálu sítí organizací občanské společnosti se zvláštním důrazem na organizace poskytující pomoc. Integrace fondů nesmí vést ke snížení přidělovaných prostředků ani intenzity sociální angažovanosti Unie, co se týče cílů, které tyto fondy sledují.

5.2.

EHSV se domnívá, že je třeba, aby Evropská komise zefektivnila sledování využívání ESF pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a využívání FEAD pro činnosti integračního charakteru v členských státech. Sledování by mělo vyhodnotit zejména postup sociálního začleňování, nejen splnění stanovených kvantitativních ukazatelů, a mělo by být prováděno za výrazné účasti organizací občanské společnosti a osob žijících v chudobě a sociálním vyloučení. Tyto záležitosti by rovněž měly být důležitou součástí přezkumu v polovině období.

5.3.

EHSV navrhuje, aby Evropská komise zvážila jasné upřesnění minimálních očekávání, jež budou muset orgány členských států splňovat při provádění partnerství s organizacemi občanské společnosti, a rovněž ukládání sankcí v případě jejich nedostačujícího naplňování (15).

5.4.

EHSV rovněž navrhuje, aby Evropská komise členským státům předložila požadavek na zavedení – s využitím technické pomoci v rámci FEAD a ESF – účinných systémů podpory rozvoje věcného a organizačního potenciálu organizací občanské společnosti, které se angažují v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení (16).

5.5.

EHSV se domnívá, že klíčovou záležitostí je profesionální spolupráce vnitrostátních orgánů spravujících fondy s partnerskými organizacemi, včetně organizací občanské společnosti a regionů, okresů a obcí, založená na jasných zásadách a přehledných dohodách. Tyto organizace jsou věcným a organizačním přínosem a tvoří skutečnou přidanou hodnotu provádění FEAD a ESF. Řídicí orgány by v zájmu zlepšení operačních programů měly lépe konzultovat partnerské organizace a rovněž propagovat a podporovat spolupráci, konzultace a výměnu zkušeností mezi sebou (17).

5.6.

Vzhledem k tomu, že dohody o partnerství a operační programy jsou výsledkem jednání mezi Evropskou komisí a vnitrostátními orgány, mohla by Komise v budoucnu klást větší nároky při schvalování těchto dohod a programů a vyžadovat jejich opravu, pokud by zcela nerespektovaly zásady partnerství (18).

5.7.

EHSV vyzývá členské státy k širšímu využívání globálních dotací, přerozdělování grantových prostředků a, je-li to možné, k zacházení s věcným vkladem stejným způsobem jako s finančním vkladem. Kromě toho je třeba zvážit, zda by Evropská komise měla ukládat povinnost přidělovat v rámci operačních programů významnou část prostředků na projekty s nižším rozpočtem (19). Umožnilo by to podporovat menší projekty realizované na nejnižší úrovni a svépomocné organizace a skupiny a usnadňovat vytváření partnerství na místní úrovni.

5.8.

EHSV je toho názoru, že také přímí příjemci pomoci mohou a měli by přispět ke zlepšení jejich účinnosti. Organizace poskytující pomoc musí pro tento účel vypracovat příslušné hodnoticí nástroje a rovněž v rámci možností provádět nábor dobrovolníků z řad přímých příjemců.

5.9.

Dále EHSV podporuje navýšení věcných a organizačních kapacit evropských sítí organizací, jež působí v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/20

Zpravodaj:

Jonathan PEEL

1.1.

Abychom parafrázovali Marka Twaina (1), zprávy o smrti WTO kvůli selhání jednacího kola v Dohá jsou příliš přehnané. WTO zůstává funkčním a účinným fórem pro obchodní jednání, zejména v zemědělství.

1.1.1.

Tuto skutečnost posílila 10. ministerská konference WTO v Nairobi v prosinci 2015. Přijatá rozhodnutí zahrnovala faktické odstranění zemědělských vývozních subvencí. Generální ředitel WTO to charakterizoval jako „nejvýznamnější výsledek WTO v oblasti zemědělství“ v posledních 20 letech. Navazuje se tím na dohodu o usnadnění obchodu a další dohody uzavřené na Bali v roce 2013 na předchozí ministerské konferenci.

1.1.2.

V obchodu se zemědělskými produkty (2) existují hlavní oblasti politik, ve kterých je možné uzavřít dohody nejlépe na mnohostranné úrovni, zejména pokud jde o celkovou výši domácích subvencí a podpor, vývozní subvence a určité aspekty přístupu na trh. Mezi aspekty přístupu patří zvláštní ochranný mechanismus a zvláštní a rozdílné zacházení pro členy WTO z řad rozvojových zemí.

1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je přesvědčen, že obchod se zemědělskými produkty, jenž je často nejvíce kontroverzní oblastí při jednáních, potřebuje svěží přístup, nové vstupy a nové podněty. Ministerské prohlášení z Nairobi (3) poprvé neobsahovalo žádné opětovné potvrzení plného závazku uzavřít jednací kolo v Dohá, byl zde však uveden „silný závazek všech členů pokročit v jednáních týkajících se zbývajících otázek z Dohá“, včetně zemědělství.

1.2.1.

Mnohostranný přístup k zemědělství je třeba přehodnotit a znovu povzbudit, nikoli opustit. „Dohá“ coby koncepci pro obchodní dialog mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je nutné zachovat a posílit, přičemž musí být respektována zásada potravinové soběstačnosti pro všechny.

1.2.2.

EU má dobrou pozici k tomu, aby hrála vedoucí a aktivní úlohu při podpoře nového vyváženého přístupu. EHSV ji vyzývá, aby tak učinila především kvůli neschopnosti mnoha rychle se rozvíjejících ekonomik vynaložit znatelné úsilí pomoci ostatním ekonomikám, které stále zaostávají ve vývoji. Zásadní význam má i nadále budování kapacit těchto ekonomik, ale i poskytnutí většího prostoru méně vyspělým rozvojovým zemím s cílem zabránit podkopávání jejich potravinového zabezpečení nebo rozvoje jejich vznikajícího odvětví zemědělství.

1.3.

Dále je třeba také zvážit, čeho lze v obchodě se zemědělskými produkty nejlépe dosáhnout pomocí dvoustranných a regionálních jednání, přičemž je nutné zajistit, aby tato jednání nebyla v rozporu se zásadou mnohostrannosti.

1.4.

EHSV se domnívá, že přijetí cílů udržitelného rozvoje ze strany OSN a Pařížská dohoda (COP 21 (4)) zásadně mění celosvětovou obchodní agendu, zejména pokud jde o obchod se zemědělskými produkty. Tyto dohody jsou dalekosáhlé a základem všech budoucích obchodních jednání musí nyní být potřeba je provádět.

1.4.1.

Mají-li být cíle udržitelného rozvoje uskutečněny, musí hrát stěžejní roli obchod a investice. UNCTAD odhaduje, že aby bylo těchto cílů dosaženo, bude zapotřebí dodatečných 2,5 bilionu USD ročně. Cíle jsou ze své podstaty celosvětové a všeobecně platné – všechny země musí sdílet odpovědnost za jejich dosažení. Měly by vést k novému způsobu globálního fungování – širšímu, s větší účastí a více konzultacemi. Více než 90 zemí již vyhledalo podporu jiných zemí, aby jim pomohly tyto cíle splnit.

1.4.2.

Mezi podporou a prováděním cílů udržitelného rozvoje a podporou evropských hodnot ve světě bude úzká součinnost, zejména prostřednictvím environmentálního a sociálního pokroku. Důrazně doporučujeme, aby se míra transparentnosti a zapojení občanské společnosti, jak byla nakonec dosažena Evropskou unií při jednáních s USA, stala standardem.

1.4.3.

Prohlášení z Nairobi zdůrazňuje, že WTO má hrát důležitou úlohu při dosahování cílů udržitelného rozvoje, což by bylo daleko těžší bez účinného mnohostranného obchodního mechanismu.

1.5.

Výbor vítá sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti“, jež bylo zveřejněno v listopadu 2016 (5) a jehož cílem je plně začlenit cíle udržitelného rozvoje do evropského politického rámce a současných priorit Komise.

1.5.1.

Zvlášť důležité to bude pro budoucí jednání o obchodu se zemědělskými produkty. Zemědělství hraje klíčovou úlohu při uskutečňování většiny, ne-li všech cílů udržitelného rozvoje, zejména cílů 2 (vymýcení hladu), 12 (zajištění udržitelné spotřeby a výroby) a 15 (degradace půdy). Obchod přispívá k vyrovnání nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou, může výrazně zlepšit potravinové zabezpečení a výživu prostřednictvím větší dostupnosti potravin, podporovat účinné využívání zdrojů, rozšiřovat tržní příležitosti a zvyšovat hospodářský růst, čímž ve venkovských oblastech vytváří pracovní místa, příjem a prosperitu.

1.6.

EU má jedinečnou pozici k prosazení této agendy: má vliv coby největší světový vývozce a dovozce zemědělských produktů, není již považována za primárně defenzivní, co se týče zemědělství, prokázala trvalý zájem o obchod a rozvoj a především v Nairobi ukázala, že má schopnost neotřelého a vyváženého myšlení. EU je důvěryhodná jako subjekt, který může sloužit coby účinný most mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.

1.7.

Avšak než to vše bude moci účinně provést, žádá EHSV Komisi, aby nejprve provedla úplné posouzení dopadu pravděpodobných účinků, které bude mít provádění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody na zemědělství EU a na obchodní politiku EU.

1.7.1.

EU zároveň musí toto posouzení dopadu rozšířit, aby zahrnovalo účinky nejnovějších obchodních dohod EU i celosvětového vývoje v obchodu na zemědělství v celé EU. Ačkoli zemědělství a obchod jsou v pravomoci EU více než 40 let, občas se mezi těmito klíčovými zájmy projevila nedostatečná komunikace či „společné“ myšlení.

2.1.

V rámci (článek 20) Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola v roce 1994 se členové nově vytvořené WTO (nahrazující GATT – Všeobecnou dohodu o clech a obchodu) dohodli, že do konce roku 1999 zahájí další jednání „za účelem pokračování reformy obchodu se zemědělskými produkty“. V roce 2001 se pak tento „zapracovaný reformní program“ stal součástí širšího jednacího kola v Dohá neboli rozvojového programu z Dohá. Jednání, která měla být původně ukončena do 1. ledna 2005, po 15 letech stále pokračují.

2.2.

Prohlášení z Dohá (6) na základě návrhů k jednání od více než 100 členských států WTO znovu potvrdilo svůj dlouhodobý cíl „ustavit spravedlivý a tržně orientovaný obchodní systém prostřednictvím programu zásadní reformy“. Ten měl zahrnovat „posílená pravidla a konkrétní závazky ohledně vládní podpory a ochrany zemědělství… za účelem nápravy omezení a narušení na světových zemědělských trzích a jejich předcházení“.

2.2.1.

Rozvojový program z Dohá pokryl „tři pilíře“ obchodu se zemědělskými produkty stanovené Dohodou o zemědělství uzavřenou v rámci Uruguayského kola:

2.2.2.

Prohlášení z Dohá označilo za „nedílnou součást celého jednání“ zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země, aby rozvojovým zemím umožnilo naplnit jejich potřeby, zejména co se týče potravinového zabezpečení a rozvoje venkova. Na základě návrhů členů bylo rovněž dohodnuto, že budou zahrnuty neobchodní zájmy, jako je ochrana životního prostředí.

2.3.

Jednací kolo z Dohá, které několikrát promeškalo lhůtu, nebylo nikdy uzavřeno, ačkoli na Bali a v Nairobi bylo dosaženo významného pokroku.

2.3.1.

Ústřední částí prohlášení z Dohá byl „jednotný závazek“, podle nějž není dohodnuto nic, dokud není dohodnuto vše. Ačkoli se členové WTO několikrát přiblížili dohodě, naposledy v roce 2008, některé otázky zůstaly otevřené. Tento závazek však byl fakticky porušen na Bali v roce 2013 prostřednictvím dohody o usnadnění obchodu a řady dalších dohod, a dále pak zvláštními dohodami o zemědělství uzavřenými v Nairobi.

2.4.

Ačkoli bod 12 ministerského prohlášení z Nairobi uvádí: „konstatujeme však, že v zemědělství bylo dosaženo daleko menšího pokroku“, rozhodnutí přijaté na této konferenci za účelem odstranění zemědělských vývozních subvencí popsal generální ředitel WTO jako „nejvýznamnější výsledek WTO v oblasti zemědělství“ (7) za posledních 20 let. Ministerské prohlášení kromě toho znovu zavázalo členy, aby pokračovali v činnosti směřující k dosažení zvláštního ochranného mechanismu pro členy z rozvojových zemí a trvalého řešení týkajícího se držení veřejných zásob pro účely potravinového zabezpečení, jež mají být přijaty na příští, 11. Konferenci ministrů v roce 2017. Důležité je také ministerské rozhodnutí o bavlně.

3.1.

Jak bylo uznáno v Dohodě o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola i v rozvojovém programu z Dohá, veškerými účinnými celosvětovými dohodami o zvláštním ochranném mechanismu, zvláštním a rozdílném zacházení nebo o celkové výši subvencí v zemědělství je nejlepší se zabývat na mnohostranné úrovni. Pokud se však budou řešit jednotlivě, jako v Nairobi, zůstane méně pobídek pro řešení obtížnějších otázek, kdy bude moci být těm, od nichž se očekává, že udělají větší ústupky, nabídnuto méně.

3.1.1.

Výbor WTO pro zemědělství vykazuje rostoucí vůli usilovat na 11. Konferenci ministrů, která se bude konat v Buenos Aires v prosinci 2017, o „výsledky týkající se zemědělství“, včetně „zapracovaného reformního programu“ (8) Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola, mj. s cílem posílit mnohostranný přístup.

3.1.2.

Postup z Dohá jako takový se však ve skutečnosti vyčerpal a nyní jsou zapotřebí neotřelé myšlení a nové vstupy, a to nejen pro budoucí mnohostranná jednání, ale také pro to, čeho lze nejlépe dosáhnout na dvoustranné nebo regionální úrovni bez narušení globální situace.

3.2.

Balíček z Nairobi zahrnoval šest dohod o zemědělství, z nichž nejdůležitější byl závazek zrušit vývozní subvence na vývoz zemědělských produktů, což v podstatě vyřešilo jeden ze tří pilířů zemědělství. Rozvojovým zemím bylo na postupné zrušení těchto subvencí ponecháno trochu času navíc. Byl tak zároveň splněn klíčový dílčí cíl 2. cíle udržitelného rozvoje (Konec hladu).

3.2.1.

Klíčovou hnací silou zde byla EU, zejména tím, že předem připravila společné stanovisko s hlavními globálními zemědělskými vývozci, včetně Brazílie. Tato dohoda zahrnovala také závazná ustanovení týkající se dalších forem vývozní podpory, včetně vývozních úvěrů, potravinové pomoci a státních obchodních podniků, a odstranění subvencí pro bavlnu.

3.3.

Diskuse v rámci rozvojového programu z Dohá o přístupu na trh se dosud soustředily na výši celních sazeb, celní kvóty, správu celních kvót a zvláštní ochranu, včetně zvláštního a rozdílného zacházení pro rozvojové země. V důsledku Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola musely být téměř všechny necelní překážky v zemědělství odstraněny nebo změněny na cla, pokud se na ně nevztahovala jiná pravidla WTO, zejména Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a Dohoda o technických překážkách obchodu (9). V případě, že byl „vypočítaný celní ekvivalent“ stále příliš vysoký na to, aby skutečně umožnil dovoz, byl zaveden systém celních kvót s nižšími cly v rámci těchto kvót.

3.3.1.

Cla a celní kvóty lze vskutku řešit v rámci dvoustranných obchodních jednání, avšak zvláštní ochrana a zvláštní a rozdílné zacházení jsou ve skutečnosti mnohostrannými záležitostmi. Země také mohou svá cla nebo subvence jednostranně snížit (a snižují) a mnoho z nich tak učinilo.

3.4.

Podstatou mnohostranných jednání je domácí podpora zemědělství, kde se nyní objevil manévrovací prostor a určité vyhlídky na pokrok během 11. Konference ministrů.

3.4.1.

Většina zemí podporuje své zemědělce na domácí úrovni. V některých zemích je tato podpora minimální (např. u vedoucích vývozců zemědělských produktů, zejména v Austrálii a na Novém Zélandu). Jiné rozvinuté země poskytují svým zemědělcům významnou podporu mnoha různými formami, v neposlední řadě v podobě ocenění služeb, které poskytují společnosti. Stejně postupují rychle se rozvíjející ekonomiky, v nichž se míra podpory pravděpodobně výrazně zvyšuje zároveň s jejich bohatnutím, avšak údaje předávané WTO mají značné zpoždění.

3.4.2.

USA zahájily v září 2016 ve WTO soudní spor proti Číně v souvislosti s jejími domácími podpůrnými opatřeními, zejména týkajícími se pšenice, kukuřice a různých druhů rýže. Čína předala WTO údaje naposledy za rok 2010, od té doby se její podpora nejspíše prudce zvýšila. Ačkoli mechanismus pro řešení sporů může být těžkopádný a nemusí proběhnout celý, vrhá tento krok výrazný stín na diskuse o domácí podpoře vedené ve WTO před 11. Konferencí ministrů. Zdá se také, že to je v rozporu s dohodou z Bali vyhnout se sporům o otázkách držení veřejných zásob, do nichž jsou zapojeny rozvojové země (10).

3.4.3.

Údaje, které organizaci WTO předložila vláda USA (11), ukazují, že se její domácí podpora v roce 2013 zvýšila z 12 miliard USD na 14 miliard USD, což se blíží celkovému limitu navrženému v neúspěšném balíčku z července 2008. Bylo v tom zahrnuto 6,9 miliardy USD ve žluté skupině podpor a 7 miliard USD v platbách „de minimis“. V zelené skupině podpor bylo přiděleno 132 miliard USD. Celková podpora přesahující 140 miliard USD je v porovnání s rokem 2007 téměř dvojnásobná. Z těchto výpočtů také vyplývá, že Čína oznámila v roce 2010 subvence narušující obchod (jak byly definovány v Dohodě o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola GATT v roce 1994) ve výši okolo 18 miliard USD, Japonsko 14 miliard USD v roce 2012, Rusko 5 miliard USD v roce 2014 a Indie 2 miliardy USD v letech 2010–2011. Brazílie oznámila za roky 2014–2015 podporu narušující obchod ve výši méně než 2 miliardy USD (12).

3.4.4.

V letech 2012–2013 představovala roční podpora EU podle údajů předaných WTO (13) asi 80 miliard EUR, což je od počátku jednacího kola v Dohá číselně stálá hodnota. Z toho však více než 70 miliard EUR spadalo do tzv. zelené skupiny podpor („green box“). Celková podpora EU „narušující obchod“, včetně podpory spadající do žluté skupiny („amber box“), modré skupiny („blue box“) a skupiny „de minimis“, dosáhla pouze 10 miliard EUR. Zelená skupina podpor EU (nenarušujících nebo minimálně narušujících obchod) zahrnuje programy v oblasti ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje.

3.4.5.

K obrovskému přesunu od podpory narušující obchod (více než 60 miliard EUR v roce 2001) k zelené skupině podpor došlo uzavřením Lucemburské dohody o SZP v roce 2003, kdy proběhla změna v platbách zemědělcům EU a přímou podporu pro jednotlivé plodiny nahradily „platby oddělené od produkce“. Tento zásadní jednostranný krok směrem ke splnění hlavních zemědělských cílů rozvojového programu z Dohá zvyšuje důvěryhodnost EU coby budoucího zprostředkovatele při zemědělských jednáních.

3.4.6.

Od USA a dalších zemí však lze provedení vážných ústupků v oblasti domácí podpory očekávat pouze výměnou za významné ústupky v jiné oblasti, včetně nezemědělských mnohostranných záležitostí, vyhlídky v tomto směru ovšem nejsou povzbudivé. Někdo může mít pocit, že vzhledem k jiným aktuálním megaregionálním dohodám není třeba pokročit dál.

3.4.7.

Jiné otázky jsou mezi rozvojovými zeměmi i nadále velmi kontroverzní, zejména otázka držení veřejných zásob pro účely potravinového zabezpečení, jež staví sousední země proti sobě. V Nairobi bylo dohodnuto, že se bude nadále usilovat o nalezení trvalého řešení této otázky, jež je zbývající záležitostí z konference na Bali, kde ji nadnesla Indie. Podle rozhodnutí z Bali mohou rozvojové země pokračovat v programech zaměřených na vytváření zásob potravin, které by jinak mohly porušovat limity WTO stanovené pro domácí podporu.

3.5.

Jak však uvádí sdělení Komise s názvem Obchod pro všechny, mnohostrannost je podstatou světového obchodu a musí zůstat „základním prvkem obchodní politiky EU“ (14). WTO stanoví a prosazuje pravidla světového obchodu a zajišťuje celosvětovou kompatibilitu. Podporu má ve svém mechanismu pro řešení sporů (15), který je všeobecně oceňován a stále více používán. Cíle udržitelného rozvoje i cíle konference COP 21 představují jasný soubor cílů. Naproti tomu má WTO jasný mechanismus proti takovému všeobecnému protekcionismu a narušování obchodu, které například předcházely druhé světové válce a vedly k následnému uzavření dohody GATT.

3.5.1.

Toto vytváření pravidel je obzvláště důležité pro obchod se zemědělskými produkty. Týká se to především Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a neobyčejně složitých pravidel původu, ačkoli nejsou součástí rozvojového programu z Dohá. Je zde stále reálné nebezpečí, že dvoustranné dohody by mohly zavést pravidla, která se budou překrývat nebo budou dokonce ve vzájemném rozporu, což by pravidla světového obchodu spíše zkomplikovalo, než vyjasnilo.

3.5.2.

Dohoda WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření z roku 1995 se vztahuje na uplatňování pravidel v oblasti bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a rostlin. Ustanovení čl. 5 odst. 7 se týká zásady předběžné opatrnosti, která je nyní zakotvena v Lisabonské smlouvě. Jakýkoli pokus tuto situaci změnit jinak než na mnohostranné úrovni by měl hluboký dopad na světový obchodní řád a budoucí důvěryhodnost samotné dohody.

4.1.

Dvoustranné dohody o volném obchodu musí přinášet skutečnou přidanou hodnotu v zemědělství i jinde. Umožňují ve větší míře zohlednit regionální a národní rozdíly a kulturní specifika. Je nutné je posuzovat také z toho hlediska, zda posilují mnohostrannost.

4.2.

Klíčovou součástí dvoustranných obchodních dohod jsou snížení cel a celní kvóty. V Japonsku jsou dovozní cla na potraviny stále velmi vysoká, v Číně jsou daleko nižší. EU by mohla mít manévrovací prostor, pokud jde o některé celní kvóty, třeba ty, u nichž mohlo dojít od doby, kdy byly stanoveny v rámci dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola, ke změně citlivosti.

4.2.1.

Velmi důležitou oblastí, kde musí EU při dvoustranných jednáních co nejvíce prosadit vlastní zájmy, jsou zeměpisná označení, jejichž hodnota se odhaduje na 5,6 miliardy EUR ročně (16). Vyjednavači EU úspěšně zahrnuli okolo 145 uznaných zeměpisných označení EU do dohody mezi EU a Kanadou (CETA) (17) a ještě více do dohody s Vietnamem, ale tento počet se bude lišit podle toho, co je pro konkrétní dohodu o volném obchodu relevantní. Jiné země, zejména ve východní Asii, vymezují zeměpisná označení pomalu, zatímco USA řadu těchto označení považují za generické produkty.

4.2.2.

EU musí v dvoustranných jednáních také plně chránit své zemědělské zájmy a co nejvíce je posílit, zejména je-li partnerem EU při jednání významný vývozce zemědělských produktů, jako je Mercosur, Austrálie nebo Nový Zéland. EU musí odolat pokušení dělat v zemědělství ústupky výměnou za zisky v jiných oblastech.

4.3.

Cílem dvoustranných dohod by mělo být odstranit uplatňování dvojích norem v zemědělství v partnerských zemích, především v souvislosti s Dohodou o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a Dohodou o technických překážkách obchodu. EU bude také chtít prosazovat své vlastní normy v oblasti zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a prosazovat své environmentální, sociální a obecnější normy v oblasti udržitelného rozvoje, jež jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje. Výbor vítá míru transparentnosti a zapojení občanské společnosti od zahájení jednání, jaké bylo nakonec dosaženo v Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, a doporučuje, aby se tato míra stala standardem při budoucích jednáních.

4.3.1.

EU (a ostatní země) musí zahrnout závazek týkající se budování kapacit s cílem pomoci méně rozvinutým zemím splnit tyto normy, například pomoc při vytvoření přijatelného systému veterinárních osvědčení, přičemž prvořadé jsou normy v oblasti bezpečnosti potravin.

4.4.

Zajištění a zlepšení potravinového zabezpečení bude rovněž základní politickou hybnou silou ve veškerých dvoustranných jednáních v oblasti zemědělství, jak nastínilo stanovisko Výboru k tématu Obchod se zemědělskými produkty/celosvětové zajištění potravin  (18). Jak zdůrazňuje toto stanovisko, obchod se zemědělskými produkty musí jak „uspokojit finančně silnou poptávku“ (možná poprvé), tak „poskytovat pomoc a podporu tam, kde hlad a nedostatek nelze vymýtit vlastními silami“. Stejně tak je důležité zachovat dostatečnou úroveň potravinové soběstačnosti, v neposlední řadě za účelem ochrany dovážejících zemí před významným kolísáním cen dovážených výrobků.

4.4.1.

Toto stanovisko nastínilo obrovskou potenciální poptávku v zemích mimo EU po potravinových a nápojových výrobcích z EU. Přibližně dvě třetiny zemědělské produkce EU se dále zpracovávají. Zemědělsko-potravinářský vývoz EU dosáhl v roce 2015 výše 129 miliard EUR, což představuje 27 % nárůst oproti roku 2011. Ve druhém čtvrtletí roku 2016 dosahoval celkový vývoz EU 25,4 miliardy EUR, zatímco dovoz potravinových a nápojových výrobků do EU představoval 17,8 miliardy EUR. Vedoucími vývozními výrobky byly maso, lihoviny, víno, mléčné výrobky, čokoláda a cukrovinky.

5.1.

Přijetí cílů udržitelného rozvoje Organizací spojených národů v září 2015, jež jsou jádrem její Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a uzavření Pařížské dohody (COP 21) (19) budou mít dalekosáhlé důsledky pro světový obchod. Základem všech budoucích obchodních jednání, zejména pokud jde o obchod se zemědělskými produkty, musí nyní být jednotící potřeba je provádět.

5.2.

Cíle udržitelného rozvoje budou mít bezprostřednější dopad na obchod se zemědělskými produkty. Tyto cíle vycházejí z rozvojových cílů tisíciletí, ovlivní však každou zemi. Jsou ze své podstaty celosvětové a všeobecně platné – všechny země musí sdílet odpovědnost za jejich dosažení. Jsou výrazně propojeny s Pařížskou dohodou: nejméně 13 cílů udržitelného rozvoje se týká změny klimatu.

5.2.1.

Více než 90 zemí již vyhledalo podporu jiných zemí, aby jim pomohly splnit cíle udržitelného rozvoje. Tyto cíle jsou podstatou celosvětové debaty, kterou EU pomáhá prosazovat. Měly by vést k novým způsobům globálního fungování – širšímu, s větší účastí a více konzultacemi.

5.2.2.

Výbor vítá sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti“, jež bylo zveřejněno v listopadu 2016 (20) a jehož cílem je plně začlenit cíle udržitelného rozvoje do evropského politického rámce a současných priorit Komise, jak ostatně stanoví Lisabonská smlouva (21). Cíle udržitelného rozvoje budou „průřezovým rozměrem“ provádění globální strategie EU. Jak se uvádí, EU byla nápomocna při formování této agendy. Mezi podporou a prováděním cílů udržitelného rozvoje a podporou evropských hodnot ve světě bude úzká součinnost, přestože cíle udržitelného rozvoje nepodporují přímo řádnou správu věcí veřejných ani právní stát.

5.2.3.

Cíle udržitelného rozvoje jdou rovněž mnohem dál než rozvojové cíle tisíciletí, neboť konkrétně určují nástroje, či „prostředky provádění“, ke splnění všech 17 cílů a jejich 169 konkrétně vyčleněných dílčích cílů. Obchod je konkrétně uveden v devíti cílech udržitelného rozvoje (zatímco v rozvojových cílech tisíciletí byl uveden pouze jednou).

5.2.4.

Mají-li být cíle udržitelného rozvoje účinně prováděny, musí obchod a investice hrát zásadní roli, v neposlední řadě proto, že UNCTAD odhaduje, že aby bylo těchto cílů dosaženo, bude nutné získat dodatečných 2,5bilionu USD ročně, většinou ze soukromého sektoru. Jak zdůraznil generální ředitel WTO, rozvojové cíle tisíciletí již prokázaly transformační potenciál obchodu. (22)

5.3.

Obchod se zemědělskými produkty musí také hrát ústřední úlohu při provádění většiny, ne-li všech cílů udržitelného rozvoje, rozhodujícím způsobem pak v případě cílů 2 (vymýcení hladu/dosažení potravinového zabezpečení), 12 (zajištění udržitelné spotřeby a výroby) a 15 (degradace půdy).

5.3.1.

Bude rovněž hrát zásadní úlohu při plnění cílů 1 (vymýcení chudoby a podvýživy), 8 (inkluzivní a udržitelný hospodářský růst), 9 (infrastruktura), 10 (snížení nerovností), 13 (změna klimatu), 3 (kvalita života), 5 (rovnost žen a mužů) a 7 (energie). Bude také muset být v plné součinnosti s dalšími formami činnosti, včetně rozvoje.

5.4.

Jak bylo uvedeno v ministerském prohlášení WTO z Nairobi, mezinárodní obchod může hrát úlohu při dosahování udržitelného, stabilního a vyváženého růstu pro všechny (23). Prohlášení zdůraznilo, že WTO má hrát důležitou úlohu při dosahování cílů udržitelného rozvoje, což by bylo daleko těžší bez účinného mnohostranného obchodního mechanismu.

5.4.1.

Bude nutné zohlednit dopad obchodu se zemědělskými produkty a investic do zemědělství na změnu klimatu. Jednání o vícestranné dohodě o environmentálních produktech jsou příslibem důležitého kroku při začleňování změny klimatu do mnohostranné obchodní politiky, avšak i nadále bude zapotřebí další mnohostranná činnost na podporu větší soudržnosti.

5.4.2.

Mezinárodní obchod může výrazně zlepšit potravinové zabezpečení a výživu prostřednictvím větší dostupnosti potravin a podpory investic a růstu. Naopak využívání ochranářských opatření může odstranit nezbytnou flexibilitu a zabránit rozvoji regionálních trhů. Obchodní dohody musí nicméně zahrnovat také účinná opatření, která méně vyspělým rozvojovým zemím poskytnou větší prostor s cílem zabránit podkopávání jejich potravinového zabezpečení nebo rozvoje jejich vznikajícího odvětví zemědělství.

5.5.

EU jde v čele při začleňování zájmů udržitelného rozvoje do dohod o volném obchodu. Od roku 2010 úspěšně uzavřela šest těchto dohod, první z nich s Korejskou republikou, a jednu dohodu o hospodářském partnerství. Další dohody čekají na úplnou ratifikaci, včetně dohod s Kanadou, Singapurem a Vietnamem. Tyto dohody obsahují zvláštní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, které podporuje společný mechanismus občanské společnosti, jenž zajistí sledování jejich provádění. EHSV hraje ve všech případech klíčovou roli.

5.5.1.

Výbor již požadoval (24), aby byly podobné kapitoly týkající se obchodu a udržitelného rozvoje zahrnovány do současných a budoucích jednání EU o samostatných investičních dohodách. Dohoda o transpacifickém partnerství rovněž obsahuje zvláštní sociální a environmentální kapitoly.

5.6.

Výbor také bere na vědomí, že mnozí z obyvatel na světě, kteří jsou „chudí z hlediska potravin“, jsou zemědělskými pracovníky a zmírňování hladu bylo po právu hlavní součástí rozvojových cílů tisíciletí, přičemž nyní jde o cíl udržitelného rozvoje 2. Sedmdesát procent z těch, kteří trpí nedostatečným zabezpečením potravin, žije ve venkovských oblastech, částečně kvůli postupnému poklesu zemědělských investic a chronicky nízkým zemědělským výnosům v chudých zemích, ale také kvůli chybějící účinné zemědělské nebo obchodní politice, která nebere dostatečný ohled na specifické rysy zemědělské produkce (včetně klimatu, zdrojů, živého materiálu nebo volatility trhů). V této souvislosti je třeba vzít na vědomí úvahy FAO, zejména s ohledem na sociální ochranu.

5.6.1.

Vnitřní obchod v rámci Afriky je nízký – jde o 10–15 % veškerého afrického obchodu. Posílení schopnosti afrických zemí rozšiřovat obchod se zemědělskými produkty spojený s cíli udržitelného rozvoje týkajícími se infrastruktury, regionální integrace a prohloubení vnitřních trhů, mj. díky rozšíření sekundárního zpracování, bude zásadní pro to, aby se mohla Afrika kladně podílet na obchodu se zemědělskými produkty a zlepšit potravinové zabezpečení.

6.1.

Jak se ukázalo v Nairobi, kde bylo navzdory očekáváním dohodnuto významné ministerské prohlášení, EU má silné postavení k tomu, aby v budoucích jednáních o obchodu se zemědělskými produkty hrála vedoucí roli. Vychází to z vnímání EU jako vedoucí síly při podpoře udržitelnosti i rozvoje (tuto roli hrála v Nairobi) a v důsledku předchozích reforem SZP už EU není považována za primárně defenzivní.

6.1.1.

Nové sdělení Komise zavazuje EU k tomu, aby šla příkladem při uskutečňování cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody. Všechny obchodní iniciativy EU musí nyní splňovat požadavky stanovené těmito úzce provázanými dohodami.

6.2.

Komise rovněž vypracovala studii dopadu budoucích obchodních dohod na odvětví zemědělství (25). Studie zkoumá 12 budoucích dohod o volném obchodu a zjišťuje potenciál evropských zemědělských produktů na světovém trhu. Nebyla však schopna pokrýt úplnou škálu zemědělských produktů ani zpracovaných potravin obecně. Sama Komise uznává, že tato studie není úplná, jelikož se při hodnocení nebraly v úvahu necelní překážky, které ovšem mají na obchod významný dopad.

6.2.1.

Aby Komise mohla vypracovat úplnou a účinnou strategii pro obchod se zemědělskými produkty, měla by být tato studie rozšířena a obsahovat úplné posouzení dopadu pravděpodobných účinků, které bude mít provádění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody na zemědělství EU, a další posouzení dopadu účinků na zemědělství v celé EU vyplývajících z nejnovějšího vývoje v celosvětovém obchodu. Zahrnuty by měly být nejnovější dohody EU o volném obchodu, včetně nepřímého vývoje, například v případě, kdy devalvace měny některého z partnerů má významný dopad.

6.2.2.

Zahrnuty by měly být i dohody uzavřené před sdělením „Globální Evropa“ (26) z roku 2006, zejména s Jihoafrickou republikou, Mexikem a Chile, a to i proto, že poslední dvě dohody mají být podle plánu přezkoumány.

6.3.

Při provádění těchto posouzení dopadu musí mít Komise na paměti, že je třeba zajistit, aby zemědělci z těchto obchodních dohod spravedlivě profitovali. Zemědělci hrají ústřední úlohu při nasycení nejen místních obyvatel, ale také rychle rostoucí světové populace. Je nezbytné udržovat životaschopné venkovské komunity a co nejvíce zmírňovat vylidňování v celé Evropě.

6.3.1.

Je nutné používat zemědělské postupy účinně využívající zdroje. Je třeba zlepšit nakládání se zdroji a přístup k nim pomocí zvyšování schopnosti adaptace a odolnosti drobných zemědělců vůči změně klimatu a posilováním dovedností a produktivity na okrajové půdě.

6.4.

Zemědělství je změnou klimatu reálně ohroženo. Celosvětově nejsou zdroje půdy a vody nevyčerpatelné, dlouhodobé změny podmínek pěstování jsou důsledkem větších klimatických extrémů a roste volatilita cen. K udržení nebo zvýšení stálých, bezpečných a zajištěných dodávek potravin je naprosto nezbytné silné a životaschopné odvětví zemědělství. Obchod samozřejmě přispívá k vyrovnání nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou, a tak podporuje účinné využívání zdrojů, rozšiřování tržních příležitostí a zvyšování hospodářského růstu, čímž ve venkovských oblastech vytváří pracovní místa, příjem a prosperitu.

6.4.1.

Nikdy dříve nepoznaný výběr a rozmanitost potravin, které konzumuje, bude chtít i populace patřící do celosvětové „střední třídy“, jejíž řady by se podle odhadů měly do roku 2030 rozšířit asi o 2 miliardy osob. Bude to znamenat i prudký nárůst poptávky po bílkovinách a dalších zemědělských produktech.

6.4.2.

V této souvislosti je důležité prohlášení Cork 2.0. Zemědělci jsou strážci jak půdy, tak ostatních venkovských zdrojů, přičemž zásadním zájmem jsou i dobré životní podmínky zvířat. V tomto ohledu je relevantní stanovisko EHSV k tématu Integrovaná produkce v Evropské unii  (27).

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/29

Zpravodaj:

Krister ANDERSSON

1.1.

EHSV vítá návrh směrnice Rady na zlepšení mechanismů řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v EU, který předložila Komise.

1.2.

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že dvojí zdanění je jednou z největších daňových překážek na jednotném trhu. Jsou naléhavě zapotřebí mechanismy, které zajistí, že případy dvojího zdanění budou řešeny rychleji a rozhodnějším způsobem, jakmile mezi členskými státy nastanou.

1.3.

EHSV uznává, že odstranění dvojího zdanění samo o sobě nedostačuje k tomu, aby byly v oblasti zdanění vytvořeny rovné podmínky. Je přesvědčen, že EU potřebuje společný pozitivní, do budoucna zaměřený rámec upravující zdanění právnických osob.

1.4.

EHSV těší, že navrhovaná směrnice doplňuje cíleně zaměřená ustanovení týkající se vymahatelnosti, jejichž účelem je řešit hlavní zjištěné nedostatky unijní úmluvy o arbitráži (1).

1.5.

EHSV velice vítá, že za situace, kdy členské státy automaticky nezahájí rozhodčí řízení, může daňový poplatník požádat vnitrostátní soud, aby podnikl nezbytné kroky k vytvoření rozhodčího výboru, který v pevně stanovené lhůtě vydá konečné závazné rozhodnutí v dané věci.

1.6.

EHSV podporuje iniciativu Komise za účelem rozšíření každoročního monitorování výsledků jednotlivých zemí na všechny případy sporů týkajících se dvojího zdanění v přeshraničních situacích, aby bylo možné posoudit, zda bylo cílů směrnice dosaženo.

1.7.

Výbor rovněž vítá pružnost poskytnutou členským státům, jež se mohou v individuálních případech dvoustranně dohodnout na mechanismu alternativního řešení sporů. To usnadňuje řešení v situacích zahrnujících více stran, v nichž je dotčený spor třeba vyřešit nejen na úrovni EU, nýbrž prostřednictvím dvoustranných smluv také ve vztahu ke třetím zemím.

1.8.

EHSV podporuje ustanovení, že příslušné orgány mohou se souhlasem každého z dotčených daňových poplatníků konečné rozhodnutí zveřejnit.

1.9.

Výbor by rád poukázal na naléhavost, s níž je třeba tento návrh provést. Počet případů dvojího či vícenásobného zdanění roste co do velikosti i rozsahu. Řešení nesnese odkladu.

2.1.

Dvojí zdanění je jedním z hlavních problémů, s nimiž se podniky vyvíjející přeshraniční činnost v současnosti potýkají. Určité mechanismy umožňující řešení sporů spojených s dvojím zdaněním již existují. Jedná se o řízení vedoucí ke vzájemné dohodě, které stanoví úmluvy o zamezení dvojího zdanění, jichž jsou členské státy signatáři, jakož i unijní úmluva o arbitráži, tj. úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků.

2.2.

Přestože stávající mechanismy fungují v mnoha případech dobře, jejich fungování je třeba zlepšit, zejména pokud jde o otevřenost těchto mechanismů vůči daňovým poplatníkům, rozsah působnosti, rychlost řízení a rozhodnost jeho výsledků. Tradiční způsoby řešení sporů navíc už neodpovídají složitosti a rizikům současného globálního daňového prostředí.

2.3.

Navrhovaná směrnice se zaměřuje na podniky a společnosti, tedy zainteresované subjekty, jichž se situace dvojího zdanění nejvíce dotýká. Opírá se o stávající unijní úmluvu o arbitráži, která již nyní stanoví povinný a právně závazný arbitrážní mechanismus, rozšiřuje nicméně její působnost i na oblasti, jež do ní v současnosti nespadají, a doplňuje cíleně zaměřená ustanovení týkající se vymahatelnosti s cílem řešit hlavní zjištěné nedostatky v oblasti vymáhání a účinnosti tohoto mechanismu. Ve výsledku to znamená, že do oblasti působnosti návrhu spadají veškeré spory týkající se dvojího zdanění zahrnující přeshraniční transakce v rámci EU, které mají dopad na příjmy z podnikatelské činnosti.

2.4.

Návrh však navíc výslovně stanoví závaznost výsledku pro členské státy a jasně vymezenou časovou lhůtu. Situacemi, kdy dochází k dvojímu nezdanění, a případy podvodů, úmyslného neplnění či hrubé nedbalosti se nezabývá.

2.5.

Směrnice umožňuje řízení vedoucí ke vzájemné dohodě, zahájené na žádost daňového poplatníka, při němž členské státy musí dobrovolně spolupracovat a do dvou let dospět k dohodě.

2.6.

Počáteční fázi řízení vedoucího ke vzájemné dohodě doplňuje automatické řízení pro řešení sporu, které stanoví postup řešení sporu prostřednictvím arbitráže ve lhůtě 15 měsíců a které se použije v případě, že se členským státům nepodaří během počáteční smírčí fáze dosáhnout dohody. Toto rozhodčí řízení je povinné a zahajuje se automaticky. Řízení končí vydáním konečného povinného a závazného rozhodnutí příslušnými orgány účastnických členských států.

2.7.

Jedním z cílů navrhované směrnice je zvýšení transparentnosti. Příslušné orgány mohou vydat konečné rozhodnutí a podrobnější informace, pokud daňový poplatník souhlasí. Jestliže daňový poplatník nesouhlasí, příslušné orgány zveřejní abstrakt konečného rozhodnutí.

3.1.

EHSV vítá návrh směrnice Rady na zlepšení mechanismů řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v EU jako součást balíčku týkajícího se daně z příjmů právnických osob, který předložila Komise. Je naléhavě zapotřebí mechanismus, který zajistí, že případy dvojího zdanění budou řešeny rychleji a rozhodnějším způsobem, jakmile mezi členskými státy nastanou.

3.2.

EHSV souhlasí s tvrzením Komise, že Evropa potřebuje daňový systém, jenž bude vyhovovat jejímu vnitřnímu trhu a podpoří hospodářský růst a konkurenceschopnost, přiláká investice, pomůže vytvářet pracovní místa, podnítí inovace a podpoří evropský sociální model. Zdanění by mělo zajišťovat stabilní příjmy pro veřejné investice a politiky příznivé pro růst. Mělo by zajišťovat, že pro všechny podniky budou při přeshraničním působení platit rovné podmínky a bude existovat právní jistota a minimum překážek.

3.3.

EHSV sdílí obavy Komise, že neshody mezi členskými státy o tom, kdo má právo zdanit určité zisky, často vedou k tomu, že tentýž příjem společnosti je zdaněn dvakrát nebo vícekrát. Nejnovější údaje předložené Komisí naznačují, že v EU v současnosti probíhá přibližně 900 sporů týkajících se dvojího zdanění, v nichž se jedná o 10,5 miliardy EUR.

3.4.

Výbor vítá práci Komise, jejímž cílem je zajistit, aby všechny společnosti působící v EU platily daně tam, kde jsou zisky a hodnoty vytvářeny, neměly by však podléhat dvojímu či vícenásobnému zdanění týchž zisků. Tato zásada je naprosto klíčová, má-li být zdanění spravedlivé a účinné. EHSV souhlasí s Komisí v tom, že dvojí zdanění je jednou z největších daňových překážek na jednotném trhu.

3.5.

EHSV velice vítá iniciativu Komise řešit dvojí zdanění v EU koordinovaným způsobem. Souhlasí s Komisí, že mají-li být podpořena pracovní místa, růst a investice, je třeba pro společnosti vytvořit příznivé daňové prostředí, a to tak, že se sníží náklady na dodržování právních předpisů a administrativní zátěž a bude zaručena daňová jistota. Význam daňové jistoty pro podporu investic a podněcování růstu v nedávné době uznali i vedoucí představitelé zemí G20 a celosvětově je na ni nyní kladen velký důraz. Členské státy musí nalézt rovnováhu mezi prováděním potřebných reforem a zajišťováním stabilního, přehledného a předvídatelného daňového prostředí pro podniky.

3.6.

EHSV uznává, že odstranění dvojího zdanění samo o sobě nedostačuje k tomu, aby byly v oblasti zdanění vytvořeny rovné podmínky. Je přesvědčen, že EU potřebuje společný pozitivní, do budoucna zaměřený rámec upravující zdanění právnických osob. Z těchto úvah vychází návrh Komise vrátit se ke společnému konsolidovanému základu daně z příjmů právnických osob.

3.7.

EHSV si je vědom, že většina členských států má mezi sebou navzájem uzavřeny dvoustranné daňové smlouvy, aby omezily dvojí zdanění, a že existují postupy pro řešení sporů. Tyto postupy jsou však zdlouhavé, nákladné a ne vždy vedou k dohodě. Určitou úlevu poskytuje unijní úmluva o arbitráži. Její působnost je nicméně omezena na spory týkající se stanovování převodních cen a neexistuje možnost odvolat výklad pravidel.

3.8.

EHSV je potěšen, že navrhovaná směrnice doplňuje cíleně zaměřená ustanovení týkající se vymahatelnosti, jejichž účelem je řešit hlavní zjištěné nedostatky unijní úmluvy o arbitráži, tj. situace, kdy dojde k odepření přístupu, ať už přímo nebo nepřímo, či zdlouhavá a zablokovaná řízení.

3.9.

EHSV rovněž vítá, že se mechanismus bude vztahovat na širší škálu případů, a bude tak zajišťovat povinné a závazné řešení sporů. Tato zlepšení mechanismu pro řešení sporů ušetří jak podnikům, tak správám značné množství času, peněz a zdrojů a posílí daňovou jistotu společností v EU.

3.10.

EHSV velice vítá, že za situace, kdy členské státy automaticky nezahájí rozhodčí řízení, může daňový poplatník požádat vnitrostátní soud, aby podnikl nezbytné kroky k vytvoření rozhodčího výboru, který v pevně stanovené lhůtě vydá konečné závazné rozhodnutí v dané věci. To pomůže předcházet tomu, aby se dotčené podniky ocitly v nejistotě, a stavět na mechanismech a osvědčených postupech již nyní uplatňovaných ve všech členských státech v případě přeshraničních sporů, které se netýkají zdanění. Nicméně by EHSV rád zdůraznil, že je nezbytné, aby členské státy zajistily krátkou dobu trvání soudních řízení, a předešlo se tak významným zpožděním v řešení sporů.

3.11.

EHSV podporuje iniciativu Komise, jejímž účelem je rozšířit každoroční monitorování výsledků jednotlivých zemí na všechny případy sporů týkajících se dvojího zdanění v přeshraničních situacích, aby bylo možné posoudit, zda bylo cílů směrnice dosaženo. Dostupné analýzy ukazují, že existují případy, kdy není možné využít stávajících mechanismů, stejně jako případy, které nespadají do působnosti unijní úmluvy o arbitráži či úmluv o zamezení dvojího zdanění, uvíznou ve slepé uličce bez toho, aby daňoví poplatníci byli informováni o důvodech takového výsledku, nebo se dokonce vůbec nevyřeší. V této fázi EHSV nepovažuje výsledky na úrovni členských států za uspokojivé a vyzývá Komisi, aby bedlivě dohlížela na funkčnost směrnice při jejím provádění a aby zveřejňovala svou analýzu a výsledky.

3.12.

EHSV souhlasí s tím, že zamezení dvojího zdanění by mělo být dosaženo prostřednictvím postupu, v jehož první fázi bude věc předložena orgánům daňové správy dotčených členských států s cílem urovnat spor v rámci řízení vedoucího ke vzájemné dohodě. Nebude-li této dohody dosaženo v určité lhůtě, měla by být věc předložena poradní komisi nebo komisi pro alternativní řešení sporů, jejichž členy by měli být zástupci dotčených orgánů daňové správy a nezávislé uznávané osoby. Daňové orgány by měly na základě stanoviska poradní komise nebo komise pro alternativní řešení sporů přijmout konečné závazné rozhodnutí.

3.13.

EHSV uznává, že je třeba v EU stanovit účinný minimální standard pro mechanismy řešení sporů, který bude komplexně a dostatečně podrobně řešit procesní kroky nutné k zajištění stejnorodého a účinného uplatňování.

3.14.

Výbor rovněž vítá pružnost poskytnutou členským státům, jež se mohou v individuálních případech dvoustranně dohodnout na mechanismu alternativního řešení sporů. To usnadňuje řešení v situacích zahrnujících více stran, v nichž je dotčený spor třeba vyřešit nejen na úrovni EU, nýbrž prostřednictvím dvoustranných smluv také ve vztahu ke třetím zemím.

3.15.

EHSV podporuje ustanovení o tom, že příslušné orgány mohou se souhlasem každého z dotčených daňových poplatníků konečné rozhodnutí zveřejnit.

3.16.

Výbor by rád poukázal na naléhavost, s níž je třeba tento návrh provést. Počet případů dvojího či vícenásobného zdanění roste co do velikosti i rozsahu. Řešení nesnese odkladu.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/33

Zpravodaj:

Javier DOZ ORRIT

Spoluzpravodaj:

Petr ZAHRADNÍK

1.1.

EHSV oceňuje snahu Evropské komise provádět hospodářskou politiku zaměřenou na podporu silného, udržitelného a vyváženého růstu eurozóny podporujícího začlenění a na vyváženou kombinaci měnových, fiskálních a strukturálních nástrojů k dosažení tohoto cíle, včetně pozitivní orientace fiskální politiky.

1.2.

EHSV proto vítá doporučení Evropské komise ohledně pozitivní orientace fiskální politiky pro eurozónu, respektující rovněž cíle dlouhodobé fiskální udržitelnosti.

1.3.

EHSV by chtěl Evropskou komisi vybídnout k tomu, aby v plné míře využívala své úlohy strážkyně dodržování Smluv EU, jež mimo jiné zavazují k posilování blahobytu, společenského pokroku a sociální spravedlnosti na jedné straně a hospodářské prosperity a konkurenceschopnosti na straně druhé, a také svých nedávno posílených pravomocí při flexibilním výkladu fiskálních pravidel s cílem umožnit podstatné navýšení veřejných investic, které by za určitých podmínek neměly být zohledňovány při výpočtu cílových schodků v rámci Paktu o stabilitě a růstu.

1.4.

EHSV je potěšen tím, že byl položen důraz na zvýšení investic a na využití stávajícího investičního plánu jako východiska. Za tímto účelem musí být k dispozici dostatečné prostředky, aby se mohlo podstatně zvýšit úvěrování ze strany EIB ve srovnání s předcházejícími lety. Správní struktury by měly zajistit, aby byly finanční prostředky odpovídajícím způsobem směrovány do zemí, v nichž došlo ke zvlášť výraznému poklesu investic. Tato opatření musí být doprovázena náležitými strukturálními reformami, které podpoří růst, zaměstnanost a sociální soudržnost.

1.5.

EHSV vítá výzvu Evropské komise k symetrické úpravě schodků běžného účtu v eurozóně. Tu by měly provést jak členské státy se schodky, tak členské státy s přebytky. Členské státy by měly rozhodnout, jakým způsobem tyto úpravy v souladu se společnou všeobecnou orientací uskuteční.

1.6.

Důraz by měl být kladen na strukturální reformy, jež mohou podnítit i krátkodobou poptávku a růst, a je třeba vyhnout se těm, které by mohly růst oslabit tím, že by zvýšily nejistotu v oblasti zaměstnanosti a příjmů. Schválené strukturální reformy by měly být schopné přinést hmatatelné zlepšení podmínek podnikání, omezit překážky bránící investování a přispět k dovršení jednotného trhu EU ve všech jeho aspektech.

1.7.

Prvořadým cílem strukturálních reforem by mělo být zvýšení produktivity. Tyto reformy by měly zaručit spravedlivé rozdělení nárůstu produktivity, aby se zajistilo výraznější zlepšení na straně nabídky i poptávky.

1.8.

Obnovení a zvýšení růstu produktivity a HDP je třeba považovat za klíčový prostředek pro ozdravení ekonomik, které trpí nejvyšším zadlužením.

1.9.

Měly by být upřednostňovány reformy, jež podporují tvorbu kvalitních pracovních míst (tedy stabilních a spravedlivě placených).

1.10.

EHSV zdůrazňuje, že posílení a podpora sociálního dialogu a dialogu s občanskou společností jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni eurozóny má prvořadý význam pro odsouhlasení a úspěšné provádění politik nezbytných pro oživení a dlouhodobou ekonomickou udržitelnost.

1.11.

Účinná opatření namířená proti praní peněz, daňovým trestným činům, využívání daňových rájů a nekalé daňové soutěži mezi členskými státy přispějí také k dosažení cílů Paktu o stabilitě a růstu.

1.12.

EHSV podporuje vytvoření evropského systému pojištění vkladů a vyzývá k urychlenému vytvoření společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí v bankovní unii. Je třeba podniknout rozhodné kroky k vyřešení problému úvěrů v selhání, přičemž by měla být zároveň chráněna práva spotřebitelů a měly by být respektovány příslušné zásady evropského pilíře sociálních práv.

1.13.

EHSV podporuje iniciativy směřující k dokončení hospodářské a měnové unie, včetně silného evropského pilíře sociálních práv, větší fiskální flexibility a fiskální kapacity eurozóny, zejména skrze podporu vytvoření ministerstva financí eurozóny, které by v konečném důsledku mohlo pod přísnou demokratickou a politickou kontrolou vydávat společné dluhopisy.

1.14.

EHSV vyzývá k dalšímu vylepšení evropského semestru, v němž bude hrát Evropská komise silnější koordinační úlohu a členské státy se jednoznačně zavážou k provádění politik dohodnutých na úrovni Rady, čímž se zamezí nejistotě a vytvoří se příznivé prostředí pro investice.

2.1.

V návaznosti na zprávu pěti předsedů byl v rámci evropského semestru přijat závazek posílit integraci mezi eurozónou a úrovní jednotlivých států. Stejně jako v roce 2016 je k roční analýze růstu na rok 2017 připojeno doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny. Účelem je poskytnout příležitost k včasné a cílené diskusi týkající se eurozóny jako celku ještě před jednáním o jednotlivých zemích tak, aby se v opatřeních pro jednotlivé země plně odrazily společné problémy.

2.2.

Pokud jde o evropský semestr v roce 2017, Komise předložila těchto pět doporučení pro hospodářskou politiku eurozóny:

2.3.

Novým rysem v rámci evropského semestru v roce 2017 je sdělení „Směrem k pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu“. Komise v tomto dokumentu zdůrazňuje potřebu pozitivní orientace fiskální politiky a spatřuje rovněž příležitost k jejímu dosažení. Aby takováto fiskální politika mohla být realizována, musí eurozóna zaujmout kolektivnější přístup, zohledňující rozdílnou situaci v jednotlivých zemích. Komise doporučuje fiskální expanzi až do výše 0,5 % HDP v roce 2017 pro celou eurozónu, přičemž stanovila rozpětí mezi 0,3 % a 0,8 % tak, aby bylo možné rozlišovat mezi zeměmi s různým rizikem, pokud jde o makroekonomickou stabilitu a fiskální udržitelnost.

3.1.

EHSV se staví kladně k výzvě Evropské komise k celkové pozitivní orientaci fiskální politiky v eurozóně. EHSV se však také obává, že omezení fiskální expanze na dva či tři členské státy, které v současnosti mají v souladu s fiskálními pravidly EU fiskální prostor, pravděpodobně neumožní dosáhnout navrhované celkové orientace fiskální politiky. Posílení hospodářského růstu eurozóny a EU je velmi důležité v době politické krize a nejistot, k nimž přispívá brexit a opatření nové vlády USA, zejména protekcionistická obchodní politika. Fiskální expanze a vyšší růst veřejných i soukromých investic podnítí domácí poptávku, která je klíčovým faktorem trvalého růstu. K němu přispějí také strukturální reformy, jejichž cílem bude zvýšení produktivity, zlepšení podmínek pro rozvoj podnikání a odstranění překážek pro investice.

3.2.

Tento posun v hodnocení hospodářské situace v eurozóně ze strany Evropské komise je v souladu s předchozím stanoviskem EHSV k hospodářské politice eurozóny (1), v němž se EHSV vyslovil pro aktivní využívání fiskálních politik na podporu oživení v eurozóně jako celku. Pozitivní orientace fiskální politiky navrhovaná Evropskou komisí je skromná, ale za předpokladu, že zároveň s ní bude účelně využíván investiční plán a EFSI, by mohla pomoci překonat hlubší problémy, jež představují pomalý růst, částečná stagnace a přetrvávající rozdíly v úrovni hospodářské výkonnosti zemí eurozóny.

3.3.

EHSV konstatuje, že pozitivní orientace fiskální politiky pro eurozónu jako celek by měla být považována za krátkodobý nebo střednědobý nástroj, který musí být slučitelný s dlouhodobou fiskální udržitelností. Za současné situace by cíle týkající se schodku a dluhu v poměru k HDP měly být uplatňovány flexibilně s přihlédnutím k cílům a k účelu jak EU obecně, tak konkrétně HMU a Paktu o stabilitě a růstu, jak stanoví články 119 a 120 SFEU.

3.4.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby dostála své úloze strážkyně dodržování Smluv EU, zejména článku 3 SEU, který stanoví cíle v oblasti podpory blahobytu, soudržnosti a sociální spravedlnosti, a domnívá se, že specifické číselné limity stanovené Paktem o stabilitě a růstu a jejich striktní uplatňování nejsou za stávající stagnace a historicky nízkých úrokových sazeb ani vhodné, ani nezbytné, což je závěr, jejž sdílí mimo jiné i OECD. Podpora blahobytu, soudržnosti a sociální spravedlnosti je plně slučitelná s hospodářským růstem a zvyšováním produktivity.

3.5.

EHSV navrhuje, aby bylo při provádění Paktu o stabilitě a růstu uplatňováno zlaté pravidlo, podle něhož by veřejné investice, které přispějí ke zlepšení růstového potenciálu a hospodářské konkurenceschopnosti, neměly být zohledňovány při výpočtu cílových schodků v rámci tohoto paktu. EHSV opakuje své připomínky ze stanoviska k investičnímu plánu pro Evropu, stanoviska k Evropskému fondu pro strategické investice (EFSI) a stanoviska k prodloužení doby jeho trvání (2), totiž že vyšší veřejné investice jsou potřebné k tomu, aby byl v krátkodobém a dlouhodobém horizontu podpořen růst, který je zase nezbytným předpokladem pro konsolidaci veřejných rozpočtů.

3.6.

EHSV varuje, že pokud nebudou hospodářské politiky zaměřeny na podporu obecných cílů EU a HMU, včetně těch stanovených v připravované bílé knize o budoucnosti Evropy, může to způsobit, že se nepodaří zamezit sílícím negativním postojům ve vztahu k EU a HMU. To by mohlo být zvláště problematické vzhledem ke stávajícím výzvám, jež představují mimo jiné geopolitický vývoj v sousedství EU, uprchlické a migrační vlny a změna klimatu. Jedině jednotná a hospodářsky silná Evropa s důraznou podporou široké veřejnosti bude s to přeměnit tyto výzvy na příležitosti. Evropské instituce by se ve spolupráci s občanskou společností, jež se angažuje ve prospěch evropského projektu, měly snažit informovat pomocí vhodných prostředků všechny Evropany o veškerých pozitivních efektech, které by jim EU měla v oblasti politiky a hospodářství přinášet.

3.7.

Nástrojem, který může přispět k obnově růstu a snížení rozdílů, by měl být Investiční plán pro Evropu. Při dosavadní úrovni financování bylo možné zachovat pouze dřívější výši úvěrů ze strany EIB, přičemž byly investice směrovány především do zemí s nejmenšími obtížemi. To je třeba naléhavě řešit, přičemž je třeba zajistit dostatečnou flexibilitu v rámci Paktu o stabilitě a růstu ve vztahu k nezbytným veřejným investicím, a umožnit tak podstatné navýšení investic do transformace energetiky, vzdělávání a získávání dovedností, infrastruktury a projektů financovaných z EFSI v celé eurozóně, a současně podporovat investice do inovativních projektů soukromého sektoru.

3.8.

Daňová politika s progresivním zdaněním je jedním ze zcela zásadních prostředků na podporu sociální spravedlnosti. V této souvislosti má mimořádný význam optimální a přiměřený fiskální systém, který bude podporovat růst. Nižší zdanění nejnižších příjmů může přispět k makroekonomické stabilitě a zároveň působit jako výraznější motivace k získání placeného zaměstnání. Jakékoli snížení daní by však mělo být doprovázeno zajištěním alternativních daňových zdrojů, aby se zamezilo rozpočtovým schodkům.

3.9.

EHSV vítá výzvu Evropské komise určenou členským státům, které mají schodek běžného účtu a vysoké vnější zadlužení, aby se soustředily na zvýšení své produktivity. V této souvislosti poukazuje na to, že spravedlivé přerozdělování příjmů a bohatství plynoucích z nárůstu produktivity by mělo zvýšit rovnost a pozitivně ovlivnit domácí a celkovou poptávku v eurozóně. Je třeba povzbudit domácí poptávku jakožto nezbytný předpoklad pro podporu růstu a překonání krize.

3.10.

EHSV je přesvědčen o tom, že mezi strukturálními reformami by měly dostat přednost ty, které zvyšují nárůst produktivity, ale současně posilují i jistotu zaměstnání a systém sociální ochrany v rámci odpovídajících podmínek k podnikání. Žádná ze zemí eurozóny nemůže v moderním světě konkurovat na základě nízkých platů a příležitostných pracovních míst. Důraz by měl být kladen na reformy, které v sobě spojují dohodnutou flexibilitu a jistotu tak, aby podporovaly získávání dovedností a inovace a vytvářely pro to pobídky. Reformy trhu práce by měly podpořit větší stabilitu zaměstnání, která pomůže zlepšit jak nabídku, tak poptávku v hospodářství eurozóny, a to i krátkodobě.

3.11.

EHSV znovu upozorňuje na to (3), že současné nesnáze eurozóny nebyly způsobeny nedostatečným úsilím členských států o provádění reforem, nýbrž nízkou poptávkou, která zase byla zapříčiněna fiskálními politikami a asymetrickou úpravou salda běžného účtu (převážně na základě nákladů práce), jež byly uskutečňovány v předcházejících letech během největší recese v poválečném období. Výbor opětovně zdůrazňuje, že strukturální reformy, jež se zaměřují pouze na stranu nabídky v ekonomikách, nebudou stačit k podpoře investic a růstu, jestliže nebude v eurozóně zavedena a udržována expanzivní orientace fiskální politiky, dokud nezačne úspěšně probíhat proces oživení.

3.12.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že v průběhu krize byl v členských státech zanedbáván, ne-li zcela odsunut stranou, sociální dialog a dialog s občanskou společností, a to zejména v těch, jimž musela být poskytnuta finanční podpora a které prodělaly rozsáhlé reformy v sociální oblasti a v oblasti trhu práce. Do systému evropského semestru by měly být zahrnuty určité hlavní ukazatele odrážející evropský pilíř sociálních práv v rovnováze mezi sociálními partnery. EHSV konstatuje, že v současné době nejsou v EU a v mnoha členských státech zaručeny postupy v oblasti sociálního dialogu, což brání sociálním partnerům v tom, aby se na procesu evropského semestru účinně podíleli.

3.13.

Kromě toho se EHSV domnívá, že je třeba zlepšit koordinaci hospodářských politik v rámci evropského semestru a posílit úlohu, kterou v tomto směru hraje Evropská komise. Aby byl tento proces důvěryhodnější, měly by členské státy řádně plnit své závazky přijaté na zasedáních Rady.

4.1.

EHSV podporuje iniciativu Evropské komise týkající se dokončení bankovní unie, zejména skrze vytvoření společného systému pojištění vkladů a společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí. Tyto kroky mají zásadní význam pro zmírnění zátěže spočívající na vnitrostátních rozpočtech, která je spojena se zajišťováním veřejného statku v podobě stability bankovního systému. Všechny uvedené kroky jsou o to důležitější vzhledem ke skutečnosti, že pokrok směrem k politické unii v současnosti není na programu.

4.2.

EHSV rovněž konstatuje, že pro doplnění politik, jejichž cílem je obnovení růstu, má mimořádný význam problém bankovních úvěrů v selhání. Je třeba neprodleně podniknout kroky k vyřešení tohoto problému a zároveň vzít v potaz hledisko ochrany spotřebitele.

4.3.

Daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem vedou ke značnému snížení veřejných příjmů, které má velmi negativní dopad na plnění cílů Paktu o stabilitě a růstu a na schopnost zvyšovat veřejné investice. Na rozsáhlých operacích spojených s vyhýbáním se daňovým povinnostem a na související trestné činnosti (např. praní peněz) mají rozhodující podíl zejména daňové ráje. Zamezit jejich využívání by mělo být prioritou. EHSV vyzývá veškeré orgány EU a eurozóny, aby bezodkladně přijaly a prováděly směrnice v tomto smyslu.

4.4.

Nekalá daňová soutěž mezi členskými státy narušuje v řadě členských států schopnost výběru daní a tím i jejich schopnost plnit cíle Paktu o stabilitě a růstu. EHSV je přesvědčen o tom, že orgány EU by měly podniknout přiměřené a vyvážené kroky mající za cíl ukončit praktiky nekalé daňové soutěže v souladu s doporučeními OECD a MMF.

4.5.

EHSV si je sice vědom nesmírného úsilí o další posilování a rozvoj eura, jež je v tuto dobu potřebné a bude potřebné i v blízké budoucnosti, aby byla zajištěna dlouhotrvající prosperita a stabilita eurozóny, je však toho názoru, že je žádoucí sledovat mimo jiné tyto cíle:

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/38

Zpravodaj:

Pietro Vittorio BARBIERI

1.1.

EHSV má kladný postoj k návrhu Komise č. 2016/0384 na změnu nařízení (EU) č. 1303/2013 (1), pokud jde o zvláštní opatření k poskytnutí dodatečné podpory členským státům zasaženým přírodními katastrofami.

1.2.

EHSV vítá návrh Komise, aby členské státy a oblasti zasažené závažnými přírodními katastrofami mohly využívat podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), jež bude doplněna prostředky dostupnými v rámci Fondu solidarity Evropské unie (FSEU).

1.3.

EHSV souhlasí s návrhem zavést možnost samostatné prioritní osy pro operace obnovy podporované z EFRR v rámci operačního programu, aniž by bylo nutné vnitrostátní spolufinancování, v souladu s nařízením (ES) č. 2012/2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie.

1.4.

EHSV vítá rozšíření způsobilosti výdajů na operace ode dne, kdy došlo k přírodní katastrofě, i když se tak stalo před vstupem tohoto nařízení v platnost.

1.5.

EHSV podporuje návrh umožňující členskému státu, který již své operace zahrnul do předchozí žádosti o platbu předložené Komisi, aby v následující žádosti o platby provedl nezbytné úpravy.

1.6.

EHSV v souladu s tím, co již uvedl v dřívějších stanoviscích, nemůže než ocenit výše uvedené body Komise, jejichž cílem je zjednodušit a urychlit dynamiku podpory tak, aby bylo možné reagovat na přírodní katastrofy s větší rychlostí, účinností a viditelností.

1.7.

EHSV současně považuje za nutné zahájit další proces revize Fondu, aby bylo možné lépe upřesnit rozsah jeho působnosti, jenž nevylučuje katastrofy v důsledku změny klimatu a teroristických činů, a rovněž provést přezkum prahových hodnot přístupu, které jsou podle EHSV příliš vysoké.

1.8.

EHSV se domnívá, že Fond je významným důkazem evropské solidarity a je třeba ho mezi občany Evropské unie propagovat.

2.1.

Evropa bohužel zažila různé přírodní katastrofy. V mnoha zemích EU došlo v průběhu let k nějaké závažné katastrofě.

2.1.1.

V roce 2002 postihly střední Evropu, především Německo, Rakousko, Českou republiku a Slovensko, rozsáhlé povodně. Evropská unie se ve stejném roce rozhodla zasáhnout prostřednictvím Fondu solidarity EU (FSEU), aby zareagovala na velké přírodní katastrofy a vyjádřila solidaritu Evropy s postiženými regiony. Od té doby byl Fond využíván k reagování na řadu různých katastrof, jako jsou povodně, lesní požáry, zemětřesení, bouře a sucha (2).

2.2.

EHSV považuje za vhodné použít v případech závažných katastrof jako doplněk k FSEU prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) (3). Oběma těmto fondům jsou totiž společné jak etické principy, tak některá programová kritéria pomoci. Nejenže jsou oba fondy dalším důkazem solidárního ducha EU, ale také typ opatření, jež z nich bývají obvykle financována, má stejný cíl, a tím je podpora hospodářského růstu a udržitelného a spravedlivého rozvoje v evropských regionech (4).

2.3.

Výbor již v minulosti konstatoval, že pro zajištění účinnosti a náležité viditelnosti podpory je zásadní její včasnost. Konkrétně se EHSV již vyjádřil k byrokratickým průtahům v postupech FSEU (5) i k nadměrné dlouhé době čekání na poskytnutí podpory (6).

2.4.

EHSV opakuje již dříve vyslovené připomínky k fungování Fondu:

2.4.1.

Výbor je rovněž znepokojen nárůstem počtu přírodních i jiných katastrof a klade důraz na potřebu posílení politik v oblasti prevence.

2.5.

EHSV vítá vložení odstavce 8 do článku 120 nařízení (EU) č. 1303/2013, kterým se vytváří samostatná prioritní osa s mírou spolufinancování z EFRR až do výše 100 %, za předpokladu, že operace:

2.6.

EHSV souhlasí se zrušením čl. 65 odst. 9 nařízení (EU) č. 1303/2013, podle nějž jsou výdaje na operace v rámci této prioritní osy způsobilé ode dne, kdy došlo k přírodní katastrofě.

3.1.

EHSV se domnívá, že návrh nařízení je nutno vnímat společně s nařízením (ES) č. 2012/2002 ve znění pozdějších předpisů, protože ho doplňuje a mění. Navrhované změny jsou v souladu s předchozími stanovisky EHSV a se záměrem urychlit a zjednodušit fungování mechanismu Fondu. Stále přetrvávají některé kritické problémy, kterým je nutné se opětovně věnovat.

3.2.

EHSV proto znovu opakuje, že nařízení představuje velmi významné opatření, protože je dokladem evropské solidarity. Stanoví totiž, že zásada subsidiarity musí doplňovat politiky členských států a podmiňovat koordinaci s různými dalšími politikami EU, včetně jiných programů týkajících se strukturálních fondů a Evropské investiční banky (EIB). EHSV se domnívá, že by rovněž mělo být v souladu s výjimkami z Paktu stability, s nimiž se počítá pro členské státy postižené přírodními i jinými katastrofami.

3.3.

Nařízení stanoví, že se vztahuje na závažné přírodní katastrofy, přičemž nenahrazuje pomoc členských států v případě katastrof, jejichž škody jsou odhadovány na částku, kterou EHSV považuje za příliš vysokou a je tedy nutné ji revidovat.

3.4.

Způsobilá opatření nezahrnují bydlení, s výjimkou zařízení pro dočasné nouzové bydlení. V tomto ohledu se odkazuje na zákrok státu nebo pomoc pojišťoven. V případě historických vesnic je jejich samotná existence dána hospodářskou aktivitou související s turistickým ruchem a jejich rekreačním využitím. EHSV se domnívá, že je třeba řešit rozpor mezi bydlením a hospodářskou činností.

3.5.

Nařízení se rovněž věnuje otázce nepřekrývání s jinými opatřeními EU, jež jsou určená k překonání územních problémů spojených s přírodními a jinými katastrofami. Jedním z prvních požadavků pro přístup k těmto prostředkům je totiž plán prevence rizik přírodních katastrof. EHSV se domnívá, že důraz, který kladou evropské orgány a členské státy na prevenci, není dostačující.

3.6.

Nařízení stanoví, že operace, které jsou předmětem financování, musí být v souladu s ustanoveními Smlouvy a regulačními nástroji přijatými na jejím základě. To se týká zejména řádného finančního řízení, transparentnosti veřejných zakázek, ochrany životního prostředí, přizpůsobení se změně klimatu a investic do infrastruktur šetrných k životnímu prostředí. V době přijetí nařízení ještě nebyla v platnosti směrnice o přístupnosti (7). Vzhledem k tomu, že v souvislosti se stárnutím evropské populace (8) se ještě více zvýšila poptávka po dostupných produktech a službách, domnívá se Výbor, že by přístupnost opatření mimořádné pomoci a obnovy měla být zahrnuta mezi kritéria, na něž by měl být kladen důraz.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/41

Hlavní zpravodaj:

Daniel MAREELS

1.1.

EHSV vítá návrh Komise na změnu BRRD (1), konkrétně na realizaci harmonizovaného vnitrostátního stanovení pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v hierarchii stanovené pro případy úpadku. Tento návrh tvoří součást širšího balíčku nedávno zveřejněných návrhů na další reformu bank (2). Tento balíček v podstatě směřuje k provedení textů vytvořených v mezinárodním rámci, jako je skupina G20, Basilejský výbor a Rada pro finanční stabilitu.

1.2.

Výbor považuje i nadále za velmi důležité, aby byl bankovní systém odolný a dostatečně kapitalizovaný, což je podmínkou a základem pro zachování finanční stability. Současně má zásadní význam to, že v případě krize v bance se na prvním místě využije soukromý kapitál akcionářů a jiných bankovních věřitelů (tzv. „bail-in“), takže není třeba sáhnout po prostředcích vlády nebo daňových poplatníků. Stejně tak nesmí být dotčeny ani mzdy a důchody zaměstnanců.

1.3.

Výbor souhlasí s tím, že současný návrh bude z výše uvedeného balíčku (srov. bod 1.1) vyjmut a přednostně rychle projednán. Je pravdou, že současný vývoj, který způsobuje, že členské státy na základě vlastní interpretace provádějí v této oblasti kodifikaci, může vést k obtížím např. při uplatňování úpravy „bail-in“. Je vhodné pokusit se postupovat jinak, opustit tento individuální přístup a zvolit místo něj harmonizovaný přístup na úrovni EU tak, aby všude platila stejná pravidla BRRD.

1.4.

Harmonizovaný přístup předchází také dalším problémům mezi členskými státy a nežádoucí soutěži na trhu. Výbor považuje za důležité vytvořit rovnější podmínky pro instituce a členské státy a zmenšit rizika ve finančním sektoru.

1.5.

Výbor vítá, že návrh přispěje k robustnosti mechanismu k řešení krizí a současně zlepší a může urychlit jeho operativní použitelnost.

1.6.

Výbor se domnívá, že musí existovat opatření pro absorbování ztrát pro všechny banky. V této souvislosti je pozitivní, že současný návrh přispívá k zavedení specifických opatření v této záležitosti pro celosvětově systémově významné banky. K nim patří to, že celosvětově systémově významné banky (G-SIBs) (3) musí zachovávat větší schopnost absorbovat ztráty, kterou lze v případě krize využít, tzv. TLAC (4). Tento návrh rovněž přispívá k provedení úpravy „bail-in“ pro jiné banky tím, že tam, kde je to vhodné, zmírňuje určité riziko právních sporů.

1.7.

Výbor vítá začlenění výše uvedené úpravy TLAC do stávajících evropských požadavků pro všechny banky, tzv. požadavků MREL (5), způsobem, který vede k tomu, že všechny celosvětově systémově významné banky budou podléhat harmonizovaným předpisům. Začlenění do jedné právní úpravy kromě toho přispěje také k účinnosti řešení krizí.

1.8.

Banky musí hrát důležitou roli ve financování ekonomiky a zvlášť ve financování domácností a malých a středních podniků. Proto je třeba, aby možný negativní účinek na náklady bank zůstal co možná nejvíce omezený. Současně musí nová pravidla zjednodušit nejen emisi plánovaných nezajištěných dluhových nástrojů a maximálně ji rozšířit, ale také nabídnout co možná největší jasnost a právní jistotu všem stranám, a to včetně investorů. Je důležité, aby pravidla ohledně ochrany spotřebitelů platila a byla používána v nezměněném rozsahu.

1.9.

Navrhovaný přístup uplatnění nové právní úpravy pouze na budoucí emise plánovaných dluhových nástrojů se jeví tou nejrealističtější možností a díky tomu lze u ní také počítat s podporou.

2.1.

Tento návrh (7) je vhodnou součástí balíčku pěti návrhů právních předpisů nedávno (8) představených Komisí, které se týkají pravidel pro banky, jenž je založen na stávajících právních předpisech v této oblasti (9). Tento návrh je z tohoto balíčku vyjmut a upřednostněn s důrazem na rychlejší schválení a uskutečnění.

2.2.

Tento balíček se týká provedení textů připravených v Basilejském výboru pro bankovní dohled a Radě pro finanční stabilitu, rovněž s ohledem na výsledky z výzvy k předložení důkazů („call for evidence“), kterou uspořádala Komise za účelem ověření účinnosti současných právních předpisů týkajících se bank.

2.3.

Celkově vzato sahá balíček od návrhů po provádění v těchto bodech:

2.3.1.

větší odolnost evropských finančních institucí a podpora finanční stability;

2.3.2.

zlepšení kapacity poskytování úvěrů bank na podporu ekonomiky Evropské unie; a

2.3.3.

podpora úlohy bank při realizaci hlubších a likvidnějších evropských kapitálových trhů s cílem podpory zřízení unie kapitálových trhů.

2.3.4.

Současně zde můžeme zmínit, že probíhá práce na přesnějším a rozsáhlejším uplatnění „zásady proporcionality“ ve prospěch malých a/nebo nekomplexních bank.

2.4.

V těchto souvislostech se současný návrh týká harmonizovaného vnitrostátního stanovení pořadí nezajištěných dluhových nástrojů. To je důležité při řešení krizí bank v rámci úpravy BRRD.

2.5.

V případě takového řešení krizí je důležité, aby ztráty v první řadě nesl soukromý kapitál, nikoli daňoví poplatníci nebo vlády. To se uskutečňuje prostřednictvím mechanismu „bail-in“, tzn. odepisováním dluhů nebo jejich převedením na rizikový kapitál.

2.6.

K tomu musí všechny banky disponovat minimálním vlastním majetkem a pasivy, která přicházejí do úvahy, nebo jinak řečeno, musí splňovat požadavky „MREL“.

2.7.

Novinkou je, že byly uzavřeny mezinárodní dohody o dalších příslušných požadavcích pro celosvětově systémově relevantní instituce v rámci přístupu „too big to fail“ (příliš velké na to, aby padly). Jeden z dalších výše uvedených návrhů balíčku opatření se týká právě tohoto požadavku, který je znám jako „celková schopnost absorbovat ztráty“ („TLAC“), který má být začleněn do stávajícího systému MREL pro tyto banky.

2.8.

Obě povinnosti přivedly několik členských států již dříve k tomu (10), aby na vnitrostátní úrovni upravily své insolvenční právo ohledně stanovení pořadí určitých bankovních věřitelů.

2.9.

Výše uvedené úpravy byly v členských státech provedeny různým a rozdílným způsobem, což nelze z hlediska navrhovaných cílů považovat za optimální a zcela žádoucí. Současný návrh to chce napravit stanovením harmonizované úpravy (viz bod 2.4).

3.1.

Celkově vzato je třeba tento balíček opatření a tento návrh přivítat. Tato opatření znamenají další doplnění a zpřesnění důležité reformy, která byla provedena po krizi za účelem posílení finančního sektoru. Rovněž přispívají k dalšímu snížení rizika v tomto sektoru.

3.2.

Celkově vzato je i nadále důležité, aby byl bankovní systém odolný a dostatečně kapitalizovaný. Je to důležité i pro zachování finanční stability. Tato stabilita vyžaduje, aby v případě krize v bance byl v první řadě využit soukromý kapitál akcionářů a jiných bankovních věřitelů (tzv. „bail-in“). Tento přístup má předejít tomu, aby bylo nutné sáhnout po prostředcích vlády nebo daňových poplatníků. V každém případě nedotčeny musí zůstat rovněž platy, důchody a jiné paušální příspěvky ve prospěch pracovníků (11).

3.3.

Aby byl tento přístup účinný, musí se uplatňovat ve stejné míře na všechny banky. V této oblasti Výbor vítá, že je snahou posílit úpravu pro celosvětově systémově důležité instituce v souladu s dohodami, které byly uzavřeny na úrovni skupiny G20.

3.4.

Je dobré, že v tomto návrhu je opatření TLAC začleněno do stávajících požadavků MREL uvedených v BRRD. Zlepšuje to nejen uplatňování současných pravidel, ale rovněž to vytváří základy pro harmonizovaný režim pro největší významné banky. To bude mít následně příznivý vliv na operativní uplatnění tohoto opatření.

3.5.

Vzhledem k velmi důležité roli, kterou banky hrají při financování ekonomiky a zejména při financování domácností a malých a středních podniků, musí emise takových nástrojů probíhat za dobrých podmínek a v co možná nejširším rozsahu. Nová úprava musí nabídnout jasnost a právní jistotu všem stranám včetně investorů. Rovněž je nutné věnovat pozornost nákladům. Nová pravidla musí co možná nejvíce omezit možný negativní účinek na náklady bank.

3.6.

Samo o sobě je velmi pozitivní, že několik členských států velmi rychle začalo s úpravami vnitrostátního insolvenčního práva, aby zohlednily vývoj na evropské a mezinárodní úrovni (srov. výše).

3.7.

Bohužel k tomu došlo rozdílným způsobem, což vede k zásadním rozdílům mezi členskými státy a také k některým nežádoucím efektům, jako je nejistota pro emitenty a investory a přístup k nim v případě uplatnění opatření „bail-in“. Také to může znesnadnit uplatnění opatření BRRD vůči bankám, které jsou aktivní ve více zemích.

3.8.

Výbor nepovažuje za žádoucí, aby existovaly různé způsoby zacházení s nezajištěnými dluhovými nástroji, protože by to vedlo k problémům mezi finančními institucemi a členskými zeměmi a nežádoucí soutěži na trhu.

3.9.

Rychlý zásah je tedy zapotřebí a nejde přitom jen o ukončení individuálního přístupu jednotlivých členských států, ale také o to, aby se postupovalo směrem k harmonizovanému přístupu. To vede nejen k rovnějším podmínkám mezi institucemi a členskými státy, ale současně to nejlépe přispívá ke snaze o splnění základních cílů větší finanční stability a snížení rizik ve finančním sektoru.

3.10.

V nové úpravě nejsou zahrnuta ustanovení týkající se možnosti opatřit nebo získat tyto nezajištěné dluhové nástroje pro určité investory. Taková úprava v BRRD je pravděpodobně méně vhodná a kromě toho je důležité, aby byla v této oblasti uplatňována v nezměněné míře ochrana spotřebitelů (12) a aby mohla v praxi plně prokázat svou účinnost.

3.11.

Tato úprava platí pouze pro ověřené budoucí emise, nikoli pro stávající akcie. V zájmu právní jistoty a vyvarování se možných nežádoucích účinků na trhy, emitenty a investory se to zdá být přijatelným přístupem, i když se mohou vyskytnout (dočasně) určité důsledky pro příslušné orgány.

3.12.

Závěrem se zdá být také žádoucí usilovat o realistické datum vstupu v platnost (13).

—

– nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) a směrnici o kapitálových požadavcích (CRD) z roku 2013. Zde jsou zahrnuty obezřetnostní požadavky pro úvěrové instituce (banky) a investiční společnosti a předpisy ohledně správy a dohledu;

—

– směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (BRRD) a nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí (SRMR) z roku 2014. Obsahují pravidla pro obnovu a řešení krizí při úpadku institucí a nasazení jednotného mechanismu k řešení krizí.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/45

Zpravodajka:

Indrė VAREIKYTĖ

Spoluzpravodajka:

Tatjana BABRAUSKIENĖ

1.1.

Výbor vítá novou agendu dovedností pro Evropu navrženou Komisí a je přesvědčen, že se jedná o pozitivní krok směrem k lepší rovnováze mezi dovednostmi, které potřebují jednotlivci, trh práce a společnosti. Domnívá se rovněž, že lepší sladění nabízených a požadovaných dovedností by mělo zlepšit přístup kvalifikované a schopné pracovní síly na trh práce.

1.2.

Je pochopitelné, že nová agenda a její iniciativy jsou zaměřeny na řešení aktuálních problémů, převážně prostřednictvím změn stávajících nástrojů a opatření s cílem zlepšit jejich uplatňování a fungování. V oblasti vzdělávání a rozvoje dovedností je však nutné zavést inovativnější řešení, jelikož Evropa potřebuje skutečnou změnu paradigmatu, pokud jde o cíle a fungování odvětví vzdělávání a chápání jeho místa a úlohy ve společnosti.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že není možné se náležitě zabývat zvýšením míry účasti na trhu práce, naplněním potřeb měnících se, nejistých a složitých trhů práce ani bojem proti chudobě, nerovnosti a diskriminaci v EU, aniž by se zohlednilo související sociální hledisko a hledisko rovnosti žen a mužů.

1.4.

Výbor žádá Komisi, aby prezentovala širší pohled na fungování a vzájemnou interakci obecných systémů vzdělávání a odborné přípravy a pracovních a sociálních systémů a jejich jednotlivých opatření, zejména pokud jde o otázky související s vyššími úrovněmi vzdělávání, úlohou celoživotního učení, přeshraniční mobilitou, podnikatelským myšlením, kreativitou, inovacemi a sociálními a mezikulturními dovednostmi.

1.5.

EHSV by také uvítal explicitnější propojení nové agendy s evropským semestrem i se strategií Evropa 2020 – a to především s jejich cíli v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti –, jakož i předvídání úlohy nové agendy dovedností ve vztahu k Agendě pro udržitelný rozvoj 2030, strategii pro jednotný digitální trh, strategii oběhového hospodářství, strategickému závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019, pilíři sociálních práv a cílům udržitelného rozvoje.

1.6.

Výbor vyjadřuje politování nad tím, že nová agenda postrádá konkrétní opatření věnovaná klíčové úloze, kterou při přípravě mladých lidí na život hraje neformální a informální učení. Kromě toho není v nové agendě zdůrazněna podnikavost v širším smyslu (tj. smysl pro iniciativu) jakožto životní dovednost užitečná pro všechny jednotlivce. Komise by v tomto ohledu měla rovněž věnovat zvláštní pozornost specifickým dovednostem potřebným v případě svobodných povolání (1).

1.7.

EHSV nemůže akceptovat, že se nepočítá s žádnými novými finančními prostředky na prosazování nové agendy, a je pevně přesvědčen, že ani nejlepší možné využití stávajících programů financování nebude na podporu dosažení cílů agendy stačit. Kromě toho jsou navrhované zdroje financování agendy – konkrétně Evropský sociální fond (ESF) a Erasmus+ – již plánovány a rozdělovány na vnitrostátní úrovni, a možnost jejich využití pro účely provádění agendy je proto ještě více nejistá.

1.8.

Výbor oceňuje důrazné zaměření agendy na dialog se sociálními partnery a podniky a podporuje další posilování tohoto dialogu, jakož i dialogu s příslušnými organizacemi občanské společnosti a organizacemi, které pracují přímo s příjemci a mohou oslovit zranitelné osoby.

1.9.

EHSV je přesvědčen, že pomocí navrhované záruky k získání dovedností lze dosáhnout hmatatelných výsledků pouze za předpokladu, že se poučíme z provádění záruk pro mladé lidi.

1.10.

Rozvoj dovedností v digitálním věku probíhá v kontextu rychlých a někdy převratných změn, kdy může docházet k zásadním proměnám obchodních modelů. EHSV se proto domnívá, že pouhá pomoc jednotlivcům při získávání minimálního souboru dovedností není dostačující a že je zcela zásadní zajistit, aby se ze záruky k získání dovedností stala zaručená cesta, která lidem umožní další postup a získání nejvyšší dosažitelné úrovně dovedností a která je k tomu bude pobízet. EHSV naléhavě žádá, aby byla nalezena další řešení pro navýšení finančních prostředků, jež jsou nezbytné pro zajištění rychlého poskytnutí dovedností, například v podobě veřejných a soukromých investic. Měla by být rovněž prozkoumána možnost zavedení nástrojů, které jsou využívány v některých členských státech EU, jako jsou kolektivní smlouvy upravující placené studijní volno.

1.11.

Zároveň je nutno konstatovat, že zlepšení dovedností jednotlivců nepřinese samo o sobě žádoucí účinek v podobě zaměstnatelnosti, pokud současně nedojde k dalšímu rozvoji úzce propojených podpůrných sociálních, hospodářských a genderových politik.

1.12.

EHSV se domnívá, že snahy o další rozvoj evropského rámce kvalifikací by měly být zaměřeny na posílení spolupráce mezi členskými státy a všemi zúčastněnými subjekty, na význam uznávání dovedností a kvalifikací dosažených prostřednictvím dalšího vzdělávání a na validaci dovedností osvojených při neformálním a informálním učení, se zvláštním důrazem na průřezové dovednosti. Kromě toho je důležité – zejména pokud jde o dosahování vysoké úrovně dovedností – posilovat neformální a informální učení takovým způsobem, aby se mohlo začlenit do stávajících systémů formálního vzdělávání a odborné přípravy, a to bez překážek a způsobem přijatelným pro všechny příslušné zúčastněné strany.

1.13.

Je nezbytné zajistit, aby se pokus o modernizaci evropského rámce kvalifikací nestal příliš zatěžujícím a byrokratickým, a dosáhnout větší soudržnosti nástrojů EU pro kvalifikaci – jmenovitě evropského rámce kvalifikací (EQF), evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET) a evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (EQAVET). Klasifikace ESCO by měla podporovat rozvoj evropského rámce kvalifikací a jeho používání, aby však byla přínosná, je nutné nejprve dokončit postup „přiřazování“ („referencing“).

1.14.

EHSV velmi podporuje nový rámec Europass, zejména posun od používání Europassu jako dokumentového nástroje k platformě založené na službách. EHSV je přesvědčen, že hlavními hnacími silami rozvoje tohoto nástroje by měly být transparentnost, použitelnost, dostupnost a efektivita. Zásadní je zajistit přístupnost obnoveného rámce Europass pro osoby se zdravotním postižením.

1.15.

EHSV má nicméně výhrady k etičnosti využití prostředků z programu Erasmus+ jako počátečního zdroje financování. Komise by zároveň měla realističtěji posoudit rozpočtové dopady, zejména pokud jde o finanční důsledky pro členské státy a rozpočtové dopady plynoucí z informování veřejnosti o novém rámci Europass.

2.1.

Komise přijala novou agendu dovedností pro Evropu s cílem zajistit, aby lidé již od útlého věku rozvíjeli širokou škálu dovedností, a co nejlépe využívat evropský lidský kapitál, což by mělo stimulovat zaměstnatelnost, konkurenceschopnost a růst v Evropě.

2.2.

Komise odhaduje, že 70 milionů Evropanů postrádá adekvátní dovednosti v oblasti čtení a psaní a má nedostatečnou matematickou gramotnost a více než 20 % jich prakticky neumí pracovat s počítačem (2), což je vystavuje riziku nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení. Naproti tomu více než 30 % vysoce kvalifikovaných mladých lidí vykonává práci, která neodpovídá jejich nadání ani ambicím, zatímco 40 % evropských zaměstnavatelů uvádí, že nemohou najít lidi s dovednostmi, jež jsou potřebné jak pro inovace, tak pro růst jejich podniku. Zároveň má příliš málo lidí podnikatelské myšlení a schopnosti potřebné k tomu, aby mohli založit vlastní podnik a neustále se přizpůsobovat vyvíjejícím se požadavkům trhu práce.

2.3.

Komise se domnívá, že zvyšování úrovně dovedností, podpora průřezových dovedností a nalezení způsobu lepšího předvídání potřeb trhu práce, včetně předvídání založeného na dialogu s průmyslem, mají zásadní význam pro zlepšení životních příležitostí lidí a stimulaci spravedlivého a udržitelného růstu podporujícího začlenění, jakož i pro podporu soudržných společností. Jako pomoc při řešení výzev v oblasti dovedností navrhuje Komise deset iniciativ, jež mají být realizovány v příštích dvou letech. Jsou to:

3.1.

EHSV se v tomto stanovisku zaměřuje na samotnou agendu a na tři z iniciativ již navržených v souvislosti s ní, jimiž jsou: záruka k získání dovedností, revize evropského rámce kvalifikací a revize rámce Europass.

3.2.

Výbor tímto také reaguje na žádost maltského předsednictví Rady Evropské unie o vypracování průzkumného stanoviska na téma Zlepšování dovedností osob na trhu práce. Vzhledem k tomu, že se tato žádost týká stejného tématu a oblasti, bude odpověď Výboru zakomponována do tohoto stanoviska, které tím zároveň bude obohaceno, neboť bude rozšířeno o názory Výboru na sociální rozměr a genderová hlediska v souvislosti s dovednostmi a zaměstnatelností.

4.1.

Výbor vítá novou agendu dovedností pro Evropu navrženou Komisí a je přesvědčen, že se jedná o pozitivní krok směrem k lepší rovnováze mezi potřebami společnosti a podniků, pokud jde o dovednosti. Je sice pochopitelné, že se nová agenda a její iniciativy zaměřují na řešení aktuálních problémů převážně prostřednictvím změn stávajících nástrojů a opatření s cílem zlepšit jejich uplatňování a fungování, EHSV však zdůrazňuje potřebu zavést v oblasti vzdělávání a rozvoje dovedností inovativnější řešení. Mnoho členských států a zemí Evropského hospodářského prostoru již různé inovativní přístupy zavedlo, agenda je však nesleduje ani nezmiňuje, natož aby byly prosazovány v členských státech.

4.2.

EHSV je pevně přesvědčen (a relativně malý dopad souhrnu opatření EU (3) v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti mladých lidí od roku 2009 tento názor podporuje), že nyní nastal čas pro skutečnou změnu paradigmatu, pokud jde o cíle a fungování odvětví vzdělávání a odborné přípravy, která se bude vztahovat na všechny součásti tohoto odvětví, tedy formální, neformální i informální vzdělávání, a porozumí jeho místu a úloze ve společnosti, jakož i pro uznání samotného vzdělávání jako faktoru ovlivňujícího produktivitu. Pro budoucnost Evropy je zásadní větší důraz na investování do lidského rozvoje. Nová agenda by proto měla poskytovat nejen částečná řešení stávajících nerovností na trhu práce, ale i opatření, která každému jednotlivci v EU umožní se zlepšit, zvýšit svou kvalifikaci a být flexibilnější ve výběru ekonomických činností.

4.3.

Zlepšování dovedností a jejich soulad s potřebami trhu práce, jakož i rekvalifikace a další profesní rozvoj jsou velmi důležité v souvislosti se sociálními a politickými závazky Evropské unie, pokud jde o to, zvýšit účast na trhu práce a naplnit potřeby měnících se trhů práce, a o boj proti chudobě, nerovnostem a diskriminaci v EU. Tyto otázky nelze náležitě řešit, aniž by bylo vzato v potaz související sociální hledisko a hledisko rovnosti žen a mužů. Výbor však vyjadřuje politování nad tím, že se nová agenda zaměřuje na dovednosti a zaměstnatelnost obecně, ale nevymezuje konkrétní opatření s cílem zapojit potenciál osob zaměstnaných na částečný úvazek a osob s nejistou prací nebo ekonomicky neaktivních žen, starších občanů a osob se zdravotním postižením, kteří by všichni mohli značně přispět k rozvoji a růstu EU.

4.4.

EHSV se domnívá, že ve fázi plánování agendy byly vynechány hlavní aspekty nerovného postavení žen a mužů (4) v souvislosti s rozvojem dovedností. Patří k nim tlak vyvíjený na ženy, aby zastávaly roli pečovatelek a sladily svůj profesní a rodinný život, diskriminace, stereotypy, větší zastoupení žen v nestandardních zaměstnáních, omezená možnost volby povolání u práce na částečný úvazek (což zejména v případech „kariérního sestupu“ zvyšuje riziko převzdělanosti) a studijní obory se silným zastoupením žen a mužů, které zvyšují pravděpodobnost převzdělanosti na trhu práce.

4.5.

Agenda se důrazně zaměřuje na zajištění minimálního souboru dovedností a na rozvoj nízké a střední úrovně dovedností, Výbor však postrádá širší pohled Komise na fungování a vzájemnou interakci obecných vzdělávacích, pracovních a sociálních systémů a jejich jednotlivých opatření. Tento omezený přístup opomíjí stejně důležité problémy na vyšších úrovních vzdělávání a odborné přípravy, mimo jiné úlohu celoživotního učení, přeshraniční mobility, podnikavosti, kreativity, inovací, sociálních dovedností a mezikulturního vzdělávání. Komise by v tomto ohledu měla rovněž věnovat zvláštní pozornost specifickým dovednostem potřebným v případě svobodných povolání (5).

4.6.

EHSV proto naléhavě žádá Komisi, aby uplatňovala koordinovaný, jednotný a důsledný přístup ke svým politickým iniciativám, zejména pokud zahrnují rozvoj dovedností. Úzce propojené iniciativy navrhované současně jednotlivými generálními ředitelstvími nejsou dostatečně účinně koordinovány. Lepší koordinace by mohla velmi zvýšit účinnost a dopad těchto opatření.

4.7.

S ohledem na to, že rozvoj dovedností má klíčové důsledky pro hospodářský růst, a v zájmu zajištění skutečného dopadu by Výbor také uvítal přímější propojení nové agendy s evropským semestrem (zejména s doporučeními pro jednotlivé země) i se strategií Evropa 2020. Jde zejména o jejich cíle v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti, jakož i o úlohu agendy ve vztahu k Agendě pro udržitelný rozvoj 2030, strategii pro jednotný digitální trh, strategii oběhového hospodářství, strategickému závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019, pilíři sociálních práv (zejména navrhovaným srovnávacím programům) a cílům udržitelného rozvoje. Vytvoření takových propojení by posílilo postavení agendy mezi dlouhodobými cíli a zastřešujícími politickými rámci EU, a tudíž by jí zaručilo status strategické iniciativy.

4.8.

Výbor bere na vědomí zásadní význam účinného sladění nabízených a požadovaných dovedností, jelikož situace, kdy 30 % mladých Evropanů je z hlediska získané formální kvalifikace pro svou práci příliš kvalifikovaných a zároveň 40 % zaměstnavatelů hlásí nedostatek zaměstnanců s požadovaným souborem dovedností, je neudržitelná. Pro plně funkční a účinnou společnost je ovšem nejdůležitější zkoordinovat sladění nabízených a požadovaných dovedností s vytvářením kvalitních pracovních míst a rovněž zdůraznit, že významnou metodu sladění nabízených a požadovaných dovedností představuje přeshraniční mobilita.

4.9.

Nová agenda zdůrazňuje jak význam začleňování, tak i získávání dovedností zajišťujících zaměstnatelnost. Kromě toho se agenda zaměřuje hlavně na potřeby průmyslu, Výbor však zastává názor, že by měl být kladen větší důraz i na dovednosti, které pro společnost mají širší význam. Dovednosti mají obecnější prospěch i pro jednotlivce a společnost – například průřezové a přenosné dovednosti nebo sociální dovednosti, tzv. „soft skills“ (např. kritické a tvůrčí myšlení, sociální, občanské a kulturní schopnosti) (6). Výbor také vyjadřuje politování nad tím, že v nové agendě není zdůrazněna podnikavost (v širším smyslu, tj. smysl pro iniciativu) jakožto životní dovednost přínosná pro všechny jednotlivce.

4.10.

Kromě toho EHSV znovu upozorňuje na promarněnou příležitost v hodnotě mnoha miliard eur v důsledku nedostatečné podpory pro podnikání žen (7). Ženy v podnikání vytvářejí pracovní místa, inovace a nové dovednosti ve všech odvětvích průmyslu. Jsou také aktivní v oblasti sociálního podnikání a posilují a prosazují komunitní a sociální inovace (8).

4.11.

EHSV uznává, že je nezbytné zajistit, aby všichni mladí lidé měli základní dovednosti, vyjadřuje však politování nad tím, že nová agenda postrádá konkrétní opatření, jež by se zabývala klíčovou úlohou, kterou při přípravě mladých lidí na život hraje neformální a informální učení. Dovednosti a schopnosti osvojené mimo oblasti formálního vzdělávání a odborné přípravy poskytují mladým lidem možnost být zaměstnán i možnost najít si své místo v širší společnosti a být pro ni přínosem. Většina komunikačních, kulturních, manažerských a osobních dovedností, které zaměstnavatelé požadují, se získává prostřednictvím neformálního a informálního učení a tyto schopnosti je zapotřebí validovat a uznat (9).

4.12.

S ohledem na upřednostňování finančních investic do vzdělávacích oborů, které jsou pokládány za významnější pro stimulaci národních ekonomik, se Výbor domnívá, že by nová agenda neměla vlády pobízet k odvolání závazků zajistit dostatečné financování vysokoškolského vzdělávání, jež přijaly v komuniké k boloňskému procesu vydaném v Bukurešti. Takovéto rozlišování by mohlo narušit další oblasti vzdělávání a omezit všeobecný přístup ke vzdělávání a obecným dovednostem.

4.13.

V zájmu dalšího usnadnění integrace mladých lidí na dnešní trh práce by se členské státy měly rovněž opětovně zavázat ke strategickému rámci spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) a k Agendě z Osla z roku 2006, které i dnes zůstávají velmi relevantní. Pokud nedojde k dalšímu pokroku, co se týče dovedností v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) a praktických dovedností, bude obtížné zlepšit odborné vzdělávání a přípravu i učňovskou přípravu.

4.14.

EHSV zdůrazňuje skutečnost, že za efektivní a dobře fungující vzdělávání a odbornou přípravu odpovídají v prvé řadě vnitrostátní vzdělávací systémy. Odpovědnost za zajištění minimální úrovně základních dovedností tudíž nesou vlády členských států. Je tedy nutné, aby Komise znovu posoudila, zda nová agenda umožní schválení a podporu požadovaných změn na vnitrostátní úrovni a skutečně členským státům pomůže lépe využívat stávající finanční prostředky. Je nicméně důležité podpořit vnitrostátní mechanismus konzultací mezi vládami a zúčastněnými stranami s cílem posílit sociální dialog, podpořit spolupráci, zajistit účinné šíření osvědčených postupů a rychlé získávání zpětné vazby a příslušných údajů.

4.15.

Výbor však vyjadřuje obavy ohledně možné ztráty hodnoty navrhovaných iniciativ vzhledem k tomu, že ve skutečnosti se evropské země ještě stále potýkají s krizí. Rozpočtové škrty, zejména v případě zdrojů určených na vzdělávání a na odbornou přípravu, mohou ohrozit odstranění nerovných výchozích situací mladých lidí a podporu kvalitního celoživotního vzdělávání a odborné přípravy přístupných všem.

4.16.

EHSV nemůže akceptovat, že se nepočítá s žádným novým programem financování určeným na prosazování nové agendy. Navrhuje začlenit agendu do podpůrného makroekonomického rámce, v němž investice do lidských dovedností a schopností nebudou vnímány jako náklad, ale jako výdaj, který postupem času zajistí kladné přínosy.

4.17.

EHSV je pevně přesvědčen, že ani nejlepší možné využití stávajících programů financování nebude na podporu dosažení cílů agendy stačit. Bude tedy potřeba více prostředků nad rámec případných úprav při přezkumu víceletého finančního rámce 2014–2020 v polovině období, s nimiž dokument počítá. EHSV rovněž vyzývá členské státy, aby zvýšily výdaje na vzdělávání a zajistily jejich účinné vynakládání. Je přesvědčen, že příspěvky členských států na pokrytí výdajů na vzdělávání a odbornou přípravu by neměly být započítávány do rámce používaného k výpočtu jejich rozpočtového schodku.

4.18.

Kromě toho Výbor upozorňuje, že navrhované zdroje financování nové agendy – konkrétně Evropský sociální fond (ESF) a Erasmus+ – jsou již plánovány a rozdělovány na vnitrostátní úrovni, a možnost jejich využití pro účely provádění agendy je proto ještě více nejistá.

4.19.

Výbor oceňuje důrazné zaměření nové agendy na dialog a konzultace se sociálními partnery a podniky a podporuje další posilování tohoto dialogu jak v rámci nového začátku pro sociální dialog  (10), tak i uvnitř členských států, a to za účelem lepšího sladění nabízených a požadovaných dovedností a s cílem zajistit lepší přístup kvalifikovaných pracovníků na trh práce. Je také nezbytné uznat a podporovat úlohu organizací občanské společnosti, a sice kvůli jejich bohatým zkušenostem s poskytováním služeb na základě rámců pro sociální podniky a kvůli jejich připravenosti poskytnout dovednosti v oblasti sociálního podnikání, jež představují klíčový stavební prvek agendy. Kromě toho, zejména pokud jde o zužitkování podnikavosti a podnikatelských dovedností, je důležité začlenit do dialogu i subjekty zastupující profesní oblasti.

4.20.

EHSV také podtrhuje, že je třeba klást větší důraz na cílená opatření k oslovení znevýhodněných skupin, včetně osob se zdravotním postižením. To zahrnuje sběr údajů na úrovni jednotlivých států, aby bylo možné posoudit dopad stávajících opatření na cílové skupiny a zajistit, aby tato opatření byla přizpůsobena zvláštním potřebám studujících, pokud jde o přístup, trvání a způsob poskytování. To znamená spolupráci s rozhodovacími orgány, organizacemi a sdruženími, která pracují přímo s potenciálními příjemci. Některá tato sdružení jsou poměrně malá, což jim znemožňuje přístup ke grantům EU. Proto by se měla nalézt řešení, která by jim usnadnila přístup k této finanční podpoře.

5.1.

EHSV je přesvědčen, že pomocí navrhované záruky k získání dovedností lze dosáhnout hmatatelných výsledků pouze za předpokladu, že se poučíme z provádění záruk pro mladé lidi (tj. zamezíme tomu, aby se jednotlivé prvky překrývaly, a zajistíme větší soudržnost). Záruka k získání dovedností by především měla usilovat o zajištění včasnějšího provádění, měla by s doprovodnými sociálními službami uplatňovat integrovaný přístup, měla by být otevřenější k partnerství s podniky, sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti a měla by být flexibilnější, aby uspokojila uživatele se zvláštními potřebami v oblasti integrace. Je nezbytné vnímat záruku k získání dovedností spíše jako intervenční opatření s přidanou hodnotou než jen jako opatření k vytváření pracovních míst.

5.2.

Výbor již dříve zdůraznil (11), že rozvoj dovedností v digitálním věku probíhá v kontextu rychlých a někdy převratných změn, kdy může docházet k zásadním proměnám obchodních modelů. Některé dopady digitalizace na zaměstnanost se již projevily, zatímco různé odhady naznačují, že u zhruba 50 % dnešních pracovních míst vyžadujících střední úroveň dovedností hrozí nebezpečí, že budou v příštích dvaceti letech nahrazena digitálními technologiemi a že pracovníci budou v budoucnu každých pět let potřebovat komplexní opatření zaměřená na rekvalifikaci. (12) Kontinuální přístup k rekvalifikaci a celoživotnímu učení, jakož i úzký dialog s podniky, sociálními partnery a ostatními zúčastněnými subjekty jsou tudíž o to důležitější. EHSV naléhavě žádá, aby byla nalezena další řešení pro navýšení finančních prostředků, jež jsou nezbytné pro zajištění rychlého poskytnutí dovedností, například v podobě veřejných a soukromých investic. Měla by být rovněž prozkoumána možnost zavedení nástrojů, které jsou využívány v některých členských státech EU, jako jsou kolektivní smlouvy upravující placené studijní volno.

5.3.

EHSV se proto domnívá, že pouhá pomoc jednotlivcům při získávání minimálního souboru dovedností není dostačující a že je zcela zásadní zajistit, aby se ze záruky k získání dovedností stala zaručená cesta, která lidem umožní další postup a získání nejvyšší dosažitelné úrovně dovedností. Cílem záruky by nemělo být jen pozvednout základní dovednosti, ale i umožnit postup k vyšším kvalifikacím a širšímu souboru dovedností. Jinak tyto osoby, zejména ženy (13) a starší lidé, uváznou v nezaměstnanosti nebo v povoláních vyžadujících nízkou úroveň dovedností, kterých je v digitalizujícím se světě stále méně.

5.4.

Zároveň je důležité konstatovat, že zlepšení dovedností jednotlivců nepřinese samo o sobě žádoucí účinek v podobě zaměstnatelnosti, pokud současně nedojde k dalšímu rozvoji úzce propojených podpůrných sociálních, hospodářských a genderových politik. To se týká zejména politik, které se zabývají: službami umožňujícími sladění pracovního a soukromého života, podporou podnikání, podpůrnými službami pro rodiče samoživitele v obtížné situaci, poskytováním kvalitní, přístupné a finančně dostupné péče o děti v zařízeních pracujících v celodenním režimu (což je jeden z hlavních faktorů podněcujících ženy i muže ke vstupu na trh práce), dostupností řádných pečovatelských služeb pro seniory atd (14).

5.5.

EHSV zdůrazňuje zásadní roli sociálních partnerů a jejich činnost (15) v oblasti zlepšování dovedností a vypracovávání politik. Výbor je rovněž přesvědčen, že by měla být lépe podporována úloha příslušných organizací občanské společnosti vzhledem k jejich bohatým zkušenostem s opatřeními pro rozvoj dovedností osob, jež v současné době nemají přístup na trh práce. Tyto skupiny se obvykle vyznačují nižší úrovní kvalifikací a slabší vazbou na jiné subjekty zaměřené na rozvoj dovedností, jako jsou veřejné služby zaměstnanosti, poskytovatelé formálního vzdělávání a odborné přípravy atd. Kromě toho rozmanitost uživatelů služeb (někdy s komplexními potřebami), kteří jsou seskupováni neziskovými subjekty poskytujícími služby související s pracovním začleňováním, znamená, že organizace občanské společnosti jsou schopny poskytnout individuálně přizpůsobené nabídky vzdělávání, což je jeden ze tří pilířů záruky k získání dovedností. Pokud mají osoby s nízkou kvalifikací představovat hlavní cíl záruky k získání dovedností, měly by být organizace občanské společnosti uznány jako jeden z klíčových aktérů procesu jejího provádění.

5.6.

EHSV se domnívá, že úlohy a odpovědnost týkající se získávání kvalifikací, programů druhé šance a programů rozšiřování dovedností by měli sdílet jednotlivé státy, společnosti, studující a poskytovatelé vzdělávání a činnosti by se měly opírat o úspěšnou spolupráci. Pobídky potřebné k zajištění toho, aby zaměstnavatelé a zaměstnanci tyto úlohy a odpovědnost při zapojení se do rozšiřování dovedností přijali a sdíleli, jsou však stále nejasné.

6.1.

EHSV se domnívá, že by další rozvoj evropského rámce kvalifikací měl být zaměřen na posílení spolupráce mezi členskými státy, sociálními partnery a ostatními zúčastněnými subjekty, čímž by se mezi těmito stranami budovala důvěra k rámcům kvalifikací a systémům pro kvalitu vzdělávání, které uplatňují ostatní strany. Podle zásad celoživotního učení je důležité mít na paměti, že uznávání dovedností a kvalifikací je významné i pro další vzdělávání, a nejen pro trh práce. U formálních kvalifikací se musí nalézt způsoby validace dovedností osvojených při neformálním a informálním učení, se zvláštním důrazem na průřezové dovednosti. Jedná se jen o způsob nabývání znalostí prostřednictvím jiných a flexibilnějších vzdělávacích drah, jejichž pevným základem jsou hlavní zásady výsledků učení a rámce kvalifikací.

6.2.

Je třeba poznamenat, že ačkoli má klasifikace ESCO velký potenciál, je stále ve fázi vývoje a pro členské státy je zdrojem nejistoty. Klasifikace ESCO by měla podporovat rozvoj evropského rámce kvalifikací a jeho používání, aby však byla přínosná, je nutné nejprve dokončit postup „přiřazování“ („referencing“).

6.3.

Výbor souhlasí, že je třeba zlepšit chápání a srovnatelnost různých kvalifikací. Zaměření navrhované revize na posílení transparentnosti a soudržnosti evropského rámce kvalifikací je tudíž velmi vítané. Je ovšem nutné zajistit, aby se pokus o modernizaci evropského rámce kvalifikací nestal příliš zatěžujícím a byrokratickým.

6.4.

EHSV upozorňuje, že zejména pokud jde o dosahování vysoké úrovně dovedností, je ještě nutné učinit mnoho pro posílení neformálního a informálního učení takovým způsobem, aby se mohlo začlenit do stávajících systémů formálního vzdělávání a odborné přípravy, a to bez překážek a způsobem přijatelným pro všechny příslušné zúčastněné strany. V současné době je takové začleňování velmi omezené, neboť chybí obecně uznávané definice rovnocennosti, vzájemná důvěra ve vnitrostátní rámce kvalifikací je nízká a existují obrovské rozdíly v úrovních postupu „přiřazování“ mezi vnitrostátními rámci kvalifikací a evropským rámcem kvalifikací.

6.5.

EHSV také doporučuje zajištění větší soudržnosti nástrojů EU pro kvalifikaci – jmenovitě evropského rámce kvalifikací (EQF), evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET) a evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (EQAVET).

7.1.

EHSV velmi podporuje nový rámec Europass, zejména posun od používání Europassu jako dokumentového nástroje k platformě založené na službách.

7.2.

Výbor je přesvědčen, že hlavními faktory podněcujícími zřízení celoevropské platformy, jejímž prostřednictvím budou mít jednotlivci přístup k široké škále služeb, by měly být transparentnost, použitelnost, dostupnost a efektivita. Zásadní je zajistit přístupnost nového rámce Europass pro osoby se zdravotním postižením. Mimoto je důležité zohlednit dostupnost informací z hlediska fyzického prostředí, poněvadž některá zdravotní postižení ovlivňují schopnost využívat informační systémy. V takových případech je třeba zajistit speciální přístupová místa a další alternativní způsoby přístupu.

7.3.

EHSV však má výhrady k etičnosti využití prostředků z programu Erasmus+, odhadem 2 500 000 EUR, jako počátečního zdroje financování vývoje internetových služeb pro oblast dovedností a kvalifikací. Výbor zároveň naléhavě žádá Komisi, aby realističtěji posoudila rozpočtové dopady, jelikož větší rozsah shromažďovaných informací a z toho plynoucí potřeba modernizace nástrojů a kanálů členských států k předkládání údajů budou mít pro členské státy finanční důsledky.

7.4.

Výbor je přesvědčen, že je rovněž důležité posoudit rozpočtové dopady informování veřejnosti o novém rámci Europass, protože úspěch tohoto nového rámce značně závisí nejen na všeobecném zvýšení kvality a počtu služeb, ale také na jasném zvýšení počtu uživatelů.

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/55

Zpravodaj:

Stefan BACK

1.1.

EHSV podporuje evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu (1) (dále jen „strategie“), včetně jejích cílů a metod, které jsou v souladu s bílou knihou EU o dopravní politice z roku 2011 (dále jen „bílá kniha“) (2) a zamýšlenými vnitrostátně stanovenými příspěvky, které EU a její členské státy předložily na konferenci COP 21 a jež podporuje také EHSV (3) a konference COP 22 v Marrákeši.

1.2.

EHSV připomíná své názory vyjádřené v jeho stanoviscích k bílé knize a jejímu provádění a k dopadům dohody přijaté na konferenci COP 21 na dopravní politiku EU v tom smyslu, že cíle stanovené v bílé knize pro snižování emisí skleníkových plynů jsou stále platné, ale metody jejich naplňování musí být aktualizovány a posíleny.

1.3.

Vítá opatření strategie, která překračují rámec bílé knihy, zejména podporu inovací, včetně Evropské strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů (4), rozvoje propojených, integrovaných a automatizovaných vozidel, integrace elektrických vozidel do energetického systému prostřednictvím inteligentních sítí a včetně rozvoje nových obchodních modelů a nových dopravních vzorců na základě rozvoje ekonomiky sdílení a všeobecného rozvoje digitální ekonomiky.

1.4.

EHSV podporuje ucelený přístup strategie, jenž zajišťuje soudržnost mezi dopravou a dalšími oblastmi politiky, jako je rozvoj trhu s elektřinou, podpora výzkumu a inovací, rozvoj nových dopravních řešení a nových dovedností a také zlepšení plánování mobility, včetně rozvoje veřejné dopravy. Uvítal by další rozvoj tohoto přístupu z hlediska propojení mezi strategií a sdělením o zlepšování jednotného trhu, včetně synergií mezi otevíráním trhů a účinností. Totéž platí i pro vyhlídky digitálního hospodářství, včetně digitální mobility, a pro rozvoj ekonomiky sdílení a oběhového hospodářství.

1.5.

EHSV zdůrazňuje potenciální dopady rozvoje v oblastech uvedených v odstavci 1.4 na dopravní vzorce a upozorňuje na jeho sociální důsledky, včetně dopadů na uživatele a pracovní podmínky zaměstnanců, a na situaci mikropodniků, jež jsou využívány jako subdodavatelé. Všechny tyto záležitosti vyžadují včasnou pozornost, aby se případné problémy vyřešily v rané fázi. Stejně tak je třeba zvážit dopady na izolované komunity.

1.6.

EHSV zdůrazňuje rozhodující význam, který má obnovení důvěry v údaje o emisích vozidel poskytované výrobci, a podporuje opatření navržená za tímto účelem. Výbor rovněž vyzdvihuje důležitost podpory od zúčastněných stran a veřejnosti a dialogu s nimi, jakož i kroky, jež byly učiněny s cílem určit odpovědnost za nesprávné údaje v minulosti a zabránit opakování.

1.7.

Vítá opatření zaměřená na zvýšení efektivity, jako je usnadnění realizace sítě TEN-T či přezkum železniční sítě pro konkurenceschopnou nákladní dopravu, a skutečnost, že je velký význam přikládán podpoře multimodality a stimulaci přechodu na druhy dopravy s nižší úrovní emisí, včetně železniční a kombinované dopravy. Bere na vědomí výzvu Komise týkající se přístupu autokarové a autobusové dopravy na trh, doporučuje však Komisi, aby rovněž zvážila další politická opatření s cílem rozšířit sítě veřejné dopravy a stimulovat přechod od osobních aut k jiným druhům dopravy. Doporučuje tedy podrobnější přezkum možností, jež se nabízejí. Vyjadřuje však politování nad tím, že chybí zmínka o zlepšení pravidel týkajících se přístupu na trh silniční nákladní dopravy a o větší energetické účinnosti, kterou umožňuje evropský modulární systém pro jízdní soupravy. EHSV v této souvislosti rovněž upozorňuje na své stanovisko Vnitřní trh mezinárodní nákladní silniční dopravy – sociální dumping a kabotáž (TEN/575) a znovu podtrhuje důležitost jasných a vymahatelných právních předpisů a nutnost boje proti všem formám sociálního dumpingu a také proti podvodům a zneužívání, pokud jde o vysílání pracovníků a přístup k dávkám sociálního zabezpečení.

1.8.

EHSV také vítá záměr přezkoumat směrnici o eurovinětě, znovu však připomíná význam flexibility pro zamezení dopadům nepřiměřených nákladů v odlehlých a řídce obydlených oblastech, včetně ostrovů a horských regionů. Podtrhuje také důležitost toho, aby jednotlivé druhy dopravy měly rovné podmínky, co se týče poplatků za infrastrukturu a vnějších nákladů, aby tak mezi nimi byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž.

1.9.

Bere na vědomí opětovné zahájení činnosti v oblasti evropské služby elektronického mýtného (EETS), připomíná však, že o této službě bylo rozhodnuto v roce 2004 a dosud nebyla zavedena, což poukazuje na to, že je nezbytné přezkoumat celý systém, a odstranit tak překážky, jež zavedení této služby brání.

1.10.

EHSV vítá, že byla věnována pozornost alternativním palivům a položen důraz na to, že je důležité pobízet k inovacím, a na nutnost vytvořit vhodný rámec, který umožní přeshraniční využívání elektřiny, zemního plynu, vodíku a biopaliv, jež nebude mít dopad na produkci potravin, což je v souladu s dříve vyjádřenými postoji EHSV. Vítá zaměření na interoperabilitu a normalizaci elektromobility.

1.11.

Vítá také, že se sdělení věnuje zásadní otázce financování, a upozorňuje na to, že je nutné najít řešení pro spolufinancování malých projektů.

1.12.

EHSV oceňuje, že strategie považuje podporu ze strany občanské společnosti za důležitou. Zdůrazňuje potenciál participativního dialogu jakožto nástroje pro získání podpory a řešení problémů a vyzdvihuje možnosti, jež skýtá vytvoření koalice mezi občanskou společností a orgány na nižší než celostátní úrovni správy (5).

1.13.

V zájmu transparentnosti Výbor navrhuje, aby Komise každoročně zveřejňovala srovnávací přehled emisí v odvětví dopravy.

1.14.

Podporuje plánovaná opatření Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO) a domnívá se, že by mohly být podniknuty i další korky, například by v rámci přípravy konkrétních projektů mohl být veden strukturovaný vnější dialog se sousedními zeměmi o nízkoemisní dopravě.

1.15.

EHSV poznamenává, že návrh týkající se sdílení úsilí ponechává každému členskému státu prostor rozhodnout se, jakým způsobem dosáhne snížení emisí skleníkových plynů, a doporučuje, aby požadavky na oblast dopravy zůstaly v rámci omezení stanovených bílou knihou.

1.16.

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že aktualizace bílé knihy již není na programu Komise. Digitalizace, vývoj energetické politiky a ucelený pohled na navrhování a provádění politik ze strany současné Komise by totiž aktualizaci bílé knihy vyžadoval.

2.1.

Evropská komise rozhodla dne 20. července 2016 o balíčku opatření (dále jen „balíček“) ke snížení emisí v odvětvích, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS).

2.2.

Balíček je součástí naplňování cíle snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 40 % oproti úrovním z roku 1990, o němž Evropská rada rozhodla ve dnech 23.–24. října 2014, a závazku (zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky) přijatém Evropskou unií a jejími členskými státy na pařížské konferenci COP 21 v prosinci 2015.

2.3.

Podle závěrů z října 2014 by odvětví, na něž se vztahuje EU ETS, měla snížit emise o 43 % a ostatní odvětví, včetně dopravy s výjimkou letectví, o 30 %, přičemž členské státy budou plnění tohoto úkolu spravedlivě a solidárně sdílet. Závěry dopravu konkrétně nezmiňují.

2.4.

V bílé knize EU z roku 2011 o dopravní politice [COM(2011) 144] se konstatuje, že emise skleníkových plynů rozvinutých zemí je nutné „do roku 2050 snížit […] o 80–95 % pod úroveň roku 1990“, aby bylo možné udržet globální oteplování pod 2 oC. V případě dopravy by stačilo „do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů […] o 60 % v porovnání s rokem 1990“ nebo o 20 % pod úroveň roku 2008 (tj. 8 % nad úrovní z roku 1990) do roku 2030.

2.5.

Komise potvrdila, že tyto cíle jsou slučitelné s rámcem politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 přijatým v roce 2014 a rámcem energetické unie z roku 2015 a se závazky v podobě zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, které EU přijala (6).

2.6.

Uvedla rovněž, že v zájmu naplnění těchto cílů bude nezbytné vyvíjet po roce 2020 další úsilí (7).

2.7.

Nedávné hodnocení pokroku v provádění bílé knihy ukázalo, že na vyvozování závěrů je příliš brzy, a klade důraz na provádění (8).

2.8.

Tento balíček obsahuje:

2.9.

Sdělení stanoví základní zásady provádění, jako je sdílení zátěže v závislosti na hospodářství členských států (spravedlnost a solidarita), flexibilita díky využívání emisních práv v odvětvích, na něž se nevztahuje EU ETS, zachování ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů na základě jednání s každým jednotlivým odvětvím (ekologická vyváženost). Sdělení zdůrazňuje, že důležité je prostředí, jež podporuje přechod.

2.10.

Návrh týkající se sdílení úsilí rozděluje odpovědnost mezi členské státy formou zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků na základě Pařížské dohody z konference COP 21. Každý členský stát rozhodne o tom, jak plánovaných výsledků dosáhne.