21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/1

Zpravodaj:

Oliver RÖPKE

1.1

Jednotný trh je velkým výdobytkem a představuje ústřední prvek procesu evropské integrace. Má tvořit základní pilíř blahobytu v Evropě. Klíčovými rozhodnutími pro dokončení jednotného trhu byly zavedení eura a Schengenská dohoda. Oba tyto prvky jsou však pod stále větším tlakem – částečně kvůli krátkozrakým vnitrostátním zájmům, kdy je nezanedbatelná část občanů stále častěji zpochybňuje, částečně kvůli opodstatněným obavám evropských občanů.

1.2

EHSV se vždy zasazoval o posílení volného pohybu zboží, služeb, kapitálu, plateb a osob a o nastolení nezbytné rovnováhy mezi hospodářskou, sociální a environmentální politikou. Je nutné důsledně pokračovat v hospodářské a sociální konvergenci mezi členskými státy.

1.3

Pro další rozvoj jednotného trhu je třeba odstranit zbytečné překážky, aby byl zajištěn hospodářský růst, zaměstnanost, dlouhodobá prosperita a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství. Jedná se zejména o překážky na trhu, jako je nedostatečné uznávání kvalifikací a diplomů, technická omezení v praxi, regulační překážky na základě rozdílných vnitrostátních právních předpisů nebo nedostatečná koordinace řešení v oblasti elektronické veřejné správy na úrovni EU.

1.4

EHSV je znepokojen tím, že jednotný trh EU od finanční krize nevykázal prakticky žádný růst. V eurozóně došlo mezi roky 2008 a 2015 dokonce k hospodářskému zpomalení o 1,6 %. Naproti tomu jiné hospodářské prostory, například USA, Austrálie nebo Japonsko, Evropskou unii co do domácí poptávky nebo hospodářského růstu dalece předstihly. Proto je zapotřebí energicky usilovat o to, aby se Evropa opět přiblížila k dosažení politických cílů strategie Evropa 2020.

1.5

EHSV opětovně zdůrazňuje význam přeshraniční mobility pro podnikání a pracovníky. Nelze však přehlížet skutečnost, že podpora zásad jednotného trhu u nezanedbatelné části obyvatelstva značně klesla. Důvodem je rostoucí riziko nekalých a nezákonných praktik při přeshraničním poskytování služeb. Vysoké riziko zneužití zásadně ohrožuje důvěru pracovníků a poctivých podniků v jednotný trh.

1.6

Těmto tendencím je třeba se rozhodně postavit: i v zájmu podniků musí být zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž. Předpokladem fungujícího jednotného trhu je dodržování evropských a vnitrostátních právních předpisů při přeshraničních činnostech. Z toho důvodu většina členů EHSV tedy podporuje veškeré úsilí o to, aby byl požadavek předsedy Junckera, že za tutéž práci na témže místě by měli být pracovníci odměňováni stejným způsobem, převeden do praxe.

1.7

Jednotný trh má sice pevný sociální základ, který vyplývá z SFEU a ze sekundárního práva EU, přesto je zapotřebí přemýšlet o lepší rovnováze hospodářských svobod na trhu a základních sociálních práv v primárním právu, a to s cílem zabývat se nevolí mnoha lidí, kteří mají za to, že jejich sociální zájmy a požadavky nejsou na jednotném trhu dostatečně zaručeny.

1.8

EHSV v zásadě vítá každý přezkum účinnosti práva EU. Tato iniciativa by mohla být důležitá i při snižování zbytečné administrativní zátěže, jež je důsledkem uplatňování odlišných vnitrostátních nebo regionálních předpisů v téže oblasti použití. Právě v zájmu malých a středních podniků by proto měla být prověřena nezbytnost harmonizovaných právních předpisů. EHSV však zdůrazňuje své stanovisko, že vysoké standardy ochrany spotřebitelů zbytečnou zátěž nepředstavují.

1.9

EHSV podtrhuje svůj názor, že by jednotný digitální trh měl vzhledem ke svému vysokému růstovému potenciálu patřit mezi politické priority. Stávající právní nejistota v oblasti zaměstnanosti, hospodářství a spotřebitelských záležitostí musí být rychle přezkoumána a odstraněna. Novým formám ekonomiky a novým obchodním modelům, jako jsou různé formy ekonomiky sdílení, by Komise měla dát v rámci jednotného trhu jasný právní rámec, který by uzavřel mezery v právních předpisech. Současně musejí být v plném rozsahu respektovány platné právní předpisy a zejména musí být zaručeno právo spotřebitelů a pracovníků a spravedlivá hospodářská soutěž.

1.10

Přední místo v agendě musí mít i nadále také vytváření unie kapitálových trhů, neboť účinnější přidělování zdrojů, které je s tím spojeno, může mít pozitivní dopad jak pro hospodářství a zaměstnanost, tak i pro spotřebitele. Řada nedávných událostí, jako např. brexit, nesmí zbytečně zpozdit ani ohrozit uskutečňování těchto plánů.

1.11

EHSV zdůrazňuje svůj názor, že mezery v právních předpisech v oblasti daňové politiky vedou k nekalé hospodářské soutěži na jednotném trhu. Podporuje proto práce na společném konsolidovaném základu daně právnických osob, podávání zpráv podle jednotlivých zemí, jakož i probíhající snahy zakročit proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým rájům. Kromě toho by rozumným doplněním těchto iniciativ mohlo být zavedení společné minimální sazby daně právnických osob, které by ukončilo závody o nejnižší daňovou sazbu.

1.12

Veřejné služby, které se též označují jako služby obecného zájmu, hrají v sociálně tržním hospodářství stěžejní roli a mají pro obyvatelstvo zásadní význam. Služby obecného zájmu tvoří součást společných hodnot EU a podílejí se na podpoře sociální a územní soudržnosti.

1.13

U „zásad a podmínek“, které EU pro tyto služby může stanovit, je třeba zohlednit právě význam sociální a územní soudržnosti. V souvislosti s plánovanými reformami směrnice o službách EHSV připomíná protokol č. 26 o službách obecného zájmu připojený ke Smlouvě o EU, na jehož základě se celostátním, regionálním a místním orgánům členských států přiznávají rozsáhlé rozhodovací pravomoci v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu.

1.14

V rámci zadávání veřejných zakázek je zapotřebí různých opatření proti nekalým praktikám, které stlačují nabídku pod spravedlivou úroveň, ne vždy dodržují platné požadavky na výši minimální mzdy upravené vnitrostátními právními předpisy a postupy a v konečném důsledku často vedou k vysokému překročení nákladů. Zvláště je zapotřebí zajistit transparentnost ohledně ceny nejlepší nabídky a služby a překročení nákladů, ke kterému může později dojít. Cílem musí být prosadit zásadu nejlepší nabídky oproti zásadě nejlevnější nabídky.

2.1

Evropská integrace musí usilovat o dosažení nezbytné rovnováhy mezi hospodářskou, sociální a environmentální politikou. Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a plateb a osob musí být doprovázen dodržováním základních sociálních práv, která byla prostřednictvím Listiny základních práv začleněna do Smluv EU. Základní sociální práva musí být na vnitřním trhu prosazována v praxi. Současně by veškeré zbytečné překážky, které jsou na jednotném trhu ještě stále přítomny, měly být odstraněny, aby byla zajištěna dlouhodobá prosperita a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství.

2.2

EHSV opakovaně, naposledy ve svém stanovisku Zlepšování jednotného trhu (1), poukazoval na to, že jednotný trh je pilířem evropské integrace, jenž může mít hmatatelný přínos pro evropské ekonomiky a může jim zajistit udržitelný růst.

2.3

Jednotný trh představuje významný úspěch a měl by se stát základem evropské prosperity. V procesu vytváření společného jednotného trhu byly klíčovými okamžiky zavedení eura v eurozóně a přijetí Schengenské dohody. Nyní však oba tyto prvky čelí značnému tlaku, což dokládá, jak rozdílné jsou zájmy členských států EU. K rozhodování a provádění dohledu dochází do určité míry stále na vnitrostátní úrovni.

2.4

EHSV konstatuje, že stále existují významné překážky na trhu, jež mají podobu nedostačujícího uznávání kvalifikací a diplomů, dělení vzdělávacích programů, místních omezení technické povahy, regulačních překážek vyplývajících především z roztříštěnosti jednotného trhu, jejíž příčinou jsou různé vnitrostátní právní rámce, administrativní zátěže, jako je dodržování vnitrostátních daňových a celních předpisů, či nedostatků, co se týče zařízení elektronické správy a koordinace řešení elektronické správy na evropské úrovni.

2.5

Komise se snaží v některých oblastech provést úplnou harmonizaci, což může vést ke snížení stávající úrovně ochrany v některých členských státech. EHSV zdůrazňuje, že v řadě stanovisek vyjádřil nesouhlas s těmito opatřeními. Úplná harmonizace v oblastech, kde o ni Komise usiluje, musí být dosažena při současném zachování již existující úrovně ochrany.

2.6

Občané členských států mají stále častěji pocit, že se Evropa příliš nesnaží chránit sociální standardy a příjmy nebo zajistit spravedlivé zdanění a spravedlivé příspěvky sociálního zabezpečení. Jednotný trh má pevný sociální rozměr založený na SFEU a sekundárním právu EU, ale mělo by se uvažovat o lepším vyvážení hospodářských svobod na trhu a základních sociálních práv.

2.7

Opatření představená v rámci evropského pilíře sociálních práv by měla zohledňovat základní zásady Unie a vycházet z přesvědčení, že by hospodářský rozvoj měl vyústit ve větší sociální pokrok a soudržnost a že by sociální politika měla být považována za produktivní faktor, přičemž by zároveň měla v souladu s evropskými hodnotami zajistit náležité záchranné sítě.

2.8

Přestože politika soudržnosti EU dosáhla celé řady úspěchů, je skutečná hospodářská a sociální konvergence členských států stále v nedohlednu a v oblasti mezd a sociálních standardů existují velké rozdíly. Nižší mzdy v současnosti vyplácené v některých členských státech jsou důsledkem historického vývoje a přirozené rozmanitosti rozsáhlého evropského vnitřního trhu, přičemž odrážejí místní úrovně produktivity a celou řadu dalších faktorů, včetně zájmů investorů. Přesto je třeba věnovat větší pozornost sociálnímu dumpingu, jenž by měl být definován jako nekalá, nezákonná praktika, při níž nejsou dodržována pravidla týkající se odměn za práci nebo při níž není hrazeno sociální a zdravotní pojištění, čímž podnik oproti svým konkurentům získává nespravedlivou výhodu (2).

2.9

Růst jednotného trhu od začátku finanční krize, tj. v období 2008–2015, činil 0,4 %, v reálných hodnotách tedy byl prakticky nulový. V eurozóně došlo dokonce k poklesu o 1,6 %. Pokud jde o domácí poptávku, zaostala Evropská unie daleko za většinou ostatních hospodářských oblastí (například USA +8,8 %, Austrálie +17,9 %, Japonsko +3,8 %) (3). Opatření zaměřená na oživení poptávky na jednotném trhu, jako například evropský investiční plán s Evropským fondem pro strategické investice, dosud nepřinesla požadovaný výsledek.

2.10

EHSV se obává, že cílů v oblasti zaměstnanosti a sociálních cílů strategie Evropa 2020 založených na inteligentním a udržitelném růstu podporujícím začlenění nelze dosáhnout (4). Zpomalení hospodářského růstu, pomalé provádění smysluplných strukturálních reforem a nedostatečná poptávka na jednotném trhu měly doposud opačný účinek: míra zaměstnanosti klesla ze 70,3 % v roce 2008 na 69,2 % v roce 2014. Do roku 2020 by však měla vzrůst na 75 %. Místo aby počet osob zasažených chudobou a sociálním vyloučením do roku 2020 poklesl o 20 milionů, vzrostl v roce 2014 o 4,9 milionu. Navíc na konci roku 2015 bylo v Evropské unii nezaměstnaných o víc než šest milionů osob více než před krizí.

2.11

Dalším důležitým aspektem strategie Evropa 2020 je vzdělávání. EHSV vítá, že se snížil podíl osob, které předčasně ukončily proces vzdělávání či odborné přípravy, ze 14,2 % v roce 2008 na 11 %. Podíl osob s dokončeným vysokoškolským vzděláním vzrostl z 31,3 % v roce 2008 na 38,7 % v roce 2015. EHSV vítá strategii pro dovednosti vypracovanou Evropskou komisí a upozorňuje, že vysoká úroveň kvalifikace je pro přilákání podniků a vytváření nových pracovních míst naprosto nezbytná.

2.12

Brexit je velkou výzvou pro jednotný evropský trh. EHSV doporučuje, aby budoucí jednání vycházela z dodržování všech hodnot, na nichž je jednotný trh založen, bez účelového vybírání.

3.1.1

Mobilita pracovních sil může být důležitá pro podniky, aby získaly přístup ke kvalifikované pracovní síle, a pro osoby samostatně výdělečně činné a pracovníky, aby měli příležitost získat dobré pracovní místo, přístup k novým dovednostem a dobrým pracovním podmínkám. Překážky však stále existují.

3.1.2

Studie zkoumající překážky a náklady (5) upozorňuje na to, že kromě úspor nákladů pro správní služby, občany i podniky se očekává obzvláště velký dopad interoperabilních služeb elektronické veřejné správy na mobilitu pracovních sil. Pro pohyb podniků i pracovníků přes hranice má rozhodující význam lepší uznávání odborných kvalifikací.

3.1.3

EHSV ve svém stanovisku Zneužívání statusu osoby samostatně výdělečně činné (6) zdůraznil, že fiktivní samostatná výdělečná činnost by mohla vést k neplacení příspěvků na sociální zabezpečení, daňovým únikům a obcházení pracovních práv a k nehlášené práci, a mělo by se jí tudíž zabránit. EHSV v tomto ohledu vítá již vytvořenou evropskou platformu pro boj proti nehlášené práci coby krok správným směrem (7).

3.1.4

Účelem této platformy je předcházet nehlášené práci a odrazovat od ní, a to lepší spoluprací donucovacích orgánů členských států, jako jsou inspektoráty práce, daňové orgány a správy sociálního zabezpečení. Součástí této spolupráce je i sdílení osvědčených postupů ohledně preventivních a odrazujících opatření, určování společných zásad pro inspekce u zaměstnavatelů, podpora výměny zaměstnanců a společných školení a usnadňování společných kontrol.

3.1.5

Pracovníci jsou v současnosti mnohdy přijímáni spíše jako „samostatně výdělečně činní poskytovatelé služeb“ než jako zaměstnanci, jak tomu bývalo dříve. Tyto osoby nezískají pracovní smlouvu, neboť pracují na sebe v souladu se svým statusem osoby samostatně výdělečně činné. V takovém pracovním vztahu není ve většině případů nutné dodržovat vnitrostátní pracovní právo. Musí být uplatněna jasná a závazná kritéria pro posouzení toho, zda je daná osoba fakticky zaměstnancem, nebo skutečně samostatně výdělečně činnou osobou. Z toho důvodu se EHSV vyjádřil kriticky o návrhu směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem, který předložila Komise a jenž se EHSV zdá „nepropracovaný“ (8). Tento návrh vystavuje mikropodniky, malé a střední podniky a zejména skutečně samostatně výdělečně činné osoby tlaku.

3.2.1

Směrnice z roku 1996 stanoví právní rámec EU pro zajištění náležité a spravedlivé rovnováhy mezi cíli, kterými jsou podpora a usnadnění přeshraničního poskytování služeb, ochrana vyslaných pracovníků a nastavení rovných podmínek pro zahraniční a místní konkurenty.

3.2.2

Směrnice o prosazování (9) z roku 2014 stanoví nové a účinnější nástroje pro boj proti obcházení, podvodům a zneužívání a pro jejich postihování, a doplňuje tak směrnici 96/71/ES a přispívá k účinnějšímu komplexnímu rámci pro vysílání pracovníků.

3.2.3

EHSV nedávno přijal samostatné stanovisko k návrhu cíleného přezkumu směrnice o vysílání pracovníků, který připravila Evropská komise, v němž předložil připomínky k hlavním změnám a návrhům (10) vycházející z výzvy předsedy Junckera v jeho politických směrech pro novou Evropskou komisi: „V naší Unii by za tutéž práci na témže místě měli být pracovníci odměňováni stejným způsobem.“ (11)

3.2.4

EHSV ve svém stanovisku k tématu Spravedlivější pracovní mobilita v rámci EU (12) naléhavě vyzval Komisi, aby se zabývala nekalými praktikami, které vedou k sociálnímu dumpingu. Tento problém je stále naléhavější, neboť z praktických příkladů v členských státech je zřejmé, že riziko mzdového a sociálního dumpingu v přeshraničních souvislostech prudce narůstá. Kontroly provedené rakouským Fondem dovolené a náhrad pro pracovníky ve stavebnictví (BUAK) (13) odhalily, že ze 7 238 rakouských podniků, u nichž byla v roce 2015 provedena inspekce, čelilo 38 podniků podezření, že své zaměstnance podle zákona o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu nedostatečně finančně ohodnocují. To znamená, že 0,53 % podniků bylo podezřelých z toho, že jejich zaměstnanci jsou za vykonanou práci nedostatečně placeni. V témže období byly kontroly provedeny u 1 481 podniků působících v Rakousku, avšak majících své sídlo v jiných zemích EU. 398 těchto podniků čelilo podezření, že jejich zaměstnanci jsou za vykonanou práci nedostatečně placeni, tedy podezření ze mzdového dumpingu. To představuje podíl 26,87 %.

3.2.5

U zahraničních podniků působících přeshraničně a využívajících vyslaných pracovníků je pravděpodobnost mzdového dumpingu 50krát vyšší než u místních dodavatelů. Je to varování upozorňující na (ne)fungování jednotného trhu. Vysoké riziko zneužívání nesmírně oslabuje důvěru evropských pracovníků ve vnitřní trh.

3.2.6

Dalším problémem je nepravé vysílání pracovníků. Případy zahrnující nepravé vyslané pracovníky, např. na základě zneužití osvědčení o vyslání A1, poukazují na problémy s potvrzeními, osvědčeními a podobnými doklady, které jsou vydávány úředně nebo veřejnými orgány. Pro mikropodniky, malé a střední podniky a kvalifikované pracovníky je tak čím dál obtížnější obstát před svými konkurenty, kteří se dopouštějí nekalého jednání. Z toho důvodu je nezbytné, aby nepravé vysílání pracovníků bylo vymýceno.

3.2.7

Komise nedávno navrhla změnu nařízení 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. EHSV v souladu se žádostí Evropské komise přijme samostatné stanovisko, v němž očekává rozvoj modernizovaného systému pro koordinaci sociálního zabezpečení, který by odpovídal sociální a hospodářské realitě v členských státech a dodržoval zásady práva EU, zejména co se týče rovného zacházení a zákazu diskriminace.

3.2.8

EHSV bere na vědomí návrh týkající se pasu služeb (nebo ID karty služeb), jenž by měl odstranit nutnost podávat více žádostí o informace a dokumentaci, které již byly poskytnuty domovskému členskému státu, a to tím, že se vytvoří společná elektronická databáze dokladů. EHSV se staví proti jakémukoli oslabování zásady země určení. Bude k tomu formulovat samostatné stanovisko.

3.3.1

Opatření, jejichž účelem je kontrolovat účinnost práva EU, je v zásadě třeba vítat. Interinstitucionální dohoda mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem může být užitečným ujednáním, které usnadní naplňování cíle jednoduššího a účinnějšího práva EU. V otázce spolupráce je však nezbytné zaručit, aby byly chráněny a nezpochybňovány právní normy EU, které nabízejí přínosy sociální či hospodářské politiky.

3.3.2

Malé a střední podniky jsou tímto dotčeny právě tak jako spotřebitelé a pracovníci. Podle zásady „zelenou malým a středním podnikům“ je obzvláště důležité zamezit vzniku zbytečné zátěže pro malé a střední podniky. Pro řádné fungování vnitřního trhu je zapotřebí politiky ochrany spotřebitele založené na vysoké úrovni ochrany v souladu s článkem 169 SFEU.

3.3.3

Program REFIT by rovněž mohl plnit důležitou úlohu při snižování regulačních nákladů, které vznikají, pokud tatáž oblast podléhá různým regionálním předpisům. Harmonizace legislativy by mohla vést ke značným úsporám nákladů a mohla by podpořit růst v regionech EU tím, že tyto překážky odstraní. Je proto třeba prozkoumat, zda je tato harmonizace realizovatelná.

3.3.4

Řada legislativních aktů, které mají být v rámci programu REFIT přezkoumány za účelem omezení byrokracie, se týká právních norem, jež chrání zaměstnanecké a spotřebitelské standardy, a mají tudíž značný společensko-politický a hospodářský přínos. EHSV opakuje svůj názor, že vysoké spotřebitelské standardy nepředstavují zbytečnou zátěž.

3.3.5

Odvolává se na své stanovisko ze dne 14. prosince 2014 (14) a opakuje svůj názor, že inteligentní regulace neeliminuje povinnost dodržovat předpisy na ochranu občanů, spotřebitelů a pracovníků, a respektovat normy týkající se rovnosti žen a mužů či předpisy na ochranu životního prostředí. Zásada „zelenou malým a středním podnikům“ navíc nesmí vést k tomu, že mikropodniky a malé a střední podniky budou z právních předpisů vyňaty, ačkoliv předpisy by měly zohledňovat jejich zájmy a potřeby.

3.3.6

Skutečnost, že Komise odmítla dále rozvíjet plánovaný legislativní podnět týkající se kadeřnických služeb, přestože evropští sociální partneři dosáhli v této oblasti dohody, je naprosto nepochopitelná. Přístup Komise je v rozporu se zásadami a hodnotami sociálního dialogu, jenž respektuje zásadu reprezentativnosti, a je velice krátkozraký, protože nedostatečná regulace v oblasti ochrany zdraví při práci může vést ke vzniku nemocí z povolání, a tím i značných nákladů pro podniky i veřejný sektor.

3.3.7

EHSV poukazuje na společné prohlášení evropských sociálních partnerů o novém zahájení sociálního dialogu založeného na výsledcích tematických skupin, jež naznačuje interakci mezi sociálním dialogem EU a přístupem vycházejícím ze zlepšování právní úpravy.

3.3.8

EHSV vítá zahájení dialogu v rámci nově vytvořené platformy REFIT. Kromě cíle usnadnit podnikání a ochránit standardy týkající se pracovníků musí Komise i experti této platformy zajistit, aby při snaze o zjednodušení práva EU byla chráněna práva spotřebitelů.

3.4.1

Jednotný digitální trh by měl s ohledem na přínosy, jež lze po jeho dokončení očekávat, patřit mezi priority. Případné zvýšení HDP plynoucí z dokončení tohoto trhu se odhaduje na 415 miliard EUR ročně (15).

3.4.2

EHSV souhlasí s Evropskou komisí v tom, že je třeba analyzovat a řešit stávající právní nejistotu v oblastech zaměstnanosti, hospodářství a ochrany spotřebitele. Je třeba se zabývat tím, jak zachovat stávající pracovní normy, sociální standardy a normy na ochranu spotřebitele a zajistit spolehlivý právní rámec pro podniky. Na jednotném digitálním trhu by neměla existovat odlišná pravidla pro „zcela digitální“ svět a „nedigitální“ svět. Komise by měla poskytnout právní normy, které by mohly být použity pro digitální i nedigitální jednotný trh.

3.4.3

Ve svém stanovisku Bezdůvodné zeměpisné blokování (16) EHSV přivítal návrh nařízení o zeměpisném blokování pro společnosti i spotřebitele jakožto nepostradatelný prvek strategie pro jednotný digitální trh. Jedná se však jen o malý krok, nikoliv o zásadní změnu. Zeměpisné blokování, tj. diskriminace spotřebitelů, pokud jde o jejich přístupu k on-line službám, na základě bydliště, zeměpisné internetové adresy či státní příslušnosti, musí být zastaveno. K diskriminaci na jednotném trhu dochází také v případě, kdy jsou spotřebitelé přesměrováni na místní webové stránky udávající vyšší ceny. EHSV se bude zabývat závěry zasedání Rady pro konkurenceschopnost z listopadu 2016 o obecném přístupu k navrhovanému znění, kde se jasně zdůrazňuje, že je nezbytné rozlišovat mezi cenovou diskriminací a cenovou diferenciací.

3.4.4

V oblastech, jako je zeměpisné blokování, přeshraniční doručování zásilek, přeshraniční pojišťovnictví, poskytování licencí k autorským právům a finanční trhy, je třeba brát v úvahu, že Evropská unie a členské státy jsou odpovědné především za odstraňování překážek přeshraničního obchodu a zajištění lepšího fungování trhu.

3.4.5

Volný tok dat vyžaduje větší ochranu osobních údajů a soukromí, které budou mít v budoucnu rozhodující význam, přičemž je třeba věnovat pozornost soudržné politice v oblasti dat velkého objemu, cloudových služeb a internetu věcí.

3.4.6

Rostoucí digitalizace ekonomiky vytváří nové obchodní modely a přináší nové příležitosti, ale také nové výzvy. EHSV vedl o tomto novém jevu zevrubné diskuse, jejichž výsledkem je celá řada stanovisek (17).

3.4.7

Komise by také měla pokročit se svým návrhem jednotné digitální brány, aby se tento nástroj stal skutečně efektivním.

3.4.8

Pro sociální soudržnost a pro zaručení účinnějšího a udržitelnějšího hospodářského růstu pro evropské občany má zásadní význam sociální a družstevní podnikání. EHSV opětovně vyzývá Komisi, aby přijala celou škálu politických opatření, která jsou nezbytná k podpoře, provádění a budování důvěryhodnosti a spolehlivosti různých forem a variant ekonomiky sdílení na úrovní EU a jednotlivých členských států (18).

3.5.1

Evropská komise zveřejnila v roce 2015 akční plán pro vytváření evropské unie kapitálových trhů. Výbor (19) se domnívá, že tato unie by si měla stanovit jako prioritu hospodářskou a finanční stabilitu v EU a vést k lepší a účinnější alokaci kapitálu, s pozitivními důsledky jak pro investory a růst, tak pro pracovní místa a spotřebitele. Výbor (20) rovněž vyslovil obavu, že bude trvat, než bude dosaženo konečného výsledku. Tato obava bude ve světle celé řady událostí nedávné doby, např. brexitu a dalších výše uvedených (viz odstavec 2), ještě zesilovat.

3.5.2

Akční plán obsahuje přinejmenším 33 opatření v různých oblastech, jež mají být provedena v krátkodobém nebo střednědobém horizontu. Mnohá z těchto opatření umožňují získat další finanční prostředky, a to zejména pro malé a střední podniky a domácnosti. Výbor (21) považuje za důležité, aby byly tyto návrhy v dohledné době uskutečněny, a to při zohlednění zásad bezpečnosti, transparentnosti a prosazování práva. Ze stejné obavy o bezpečnost a stabilitu Výbor (22) již několikrát navrhoval, aby byl řešen a regulován problém stínových bank.

3.5.3

Regulace finančních trhů ze strany EU a její prosazování nedokázaly zamezit spekulativním operacím, nadměrnému zadlužení ani nezodpovědnému rizikovému chování, což způsobilo finanční krizi s vážnými důsledky pro celou společnost. EHSV Komisi připomíná, aby předložila návrh týkající se nadměrného dluhového zatížení domácností.

3.6.1

EHSV již ve své zprávě z roku 2012 nazvané „Obstacles to the European Single Market“ (Překážky pro evropský jednotný trh) uvedl, že mezery v právních předpisech týkajících se daňové politiky vedou k nekalé soutěži. Plány Evropské komise ohledně společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob je třeba uvítat. EHSV k tomuto tématu sestavil studijní skupinu. Aby byl ukončen závod o co nejnižší daň z příjmu právnických osob a aby se docílilo spravedlivější daňové politiky, je možné rovněž zvážit zavedení minimální daně z příjmů právnických osob.

3.6.2

Je třeba uvítat výměnu daňových informací mezi členskými státy a právní kroky, které mají zamezit nejběžnějším metodám vyhýbání se placení daní. Klíčovým požadavkem v této oblasti je, aby byla v každé zemi pro podniky působící přeshraničně zavedena povinnost podávat hlášení, aniž by tím vzrostla zbytečná administrativní zátěž.

3.6.3

Rovněž je třeba postupovat proti daňovým rájům. Během slyšení v Evropském parlamentu Joseph Stiglitz, ekonom a nositel Nobelovy ceny, požadoval celosvětová opatření proti těmto daňovým únikům (23). Francouzský akademik Gabriel Zucman odhaduje, že finanční aktiva v hodnotě přibližně 5 800 miliard EUR se nacházejí v daňových rájích po celém světě, přičemž 80 % z nich není zdaněno (24). Komise nyní navrhuje opatření na mezinárodní úrovni zaměřená na daňové ráje.

3.6.4

V první řadě je nezbytné zajistit, aby byly prováděny dohody o vzájemné pomoci a aby probíhala automatická výměna informací mezi jednotlivými zeměmi. Bylo by vhodné zvážit vytvoření mezinárodní sítě daňových auditů u nadnárodních společností. V případě převodu aktiv a kapitálu do zemí označovaných jako daňové ráje může být výchozím bodem uložit finančním institucím povinnost, aby tyto převody hlásily (25).

3.7.1

EHSV na stávající překážky v odvětví služeb již upozornil ve své zprávě z roku 2012 o překážkách pro jednotný trh. Komise zjistila, že celá řada členských států neplní svou povinnost oznamovat orgánům EU regulační opatření, v důsledku čehož Komise může jen obtížně posoudit, zda je nové pravidlo odůvodněné a přiměřené.

3.7.2

Komise má proto v úmyslu reformovat postup oznamování, jenž by se měl nyní vztahovat i na služby, které v současnosti nespadají do oblasti působnosti směrnice o službách. Komise se musí postarat o to, aby návrhy nebyly koncipovány tak, aby zpochybňovaly svrchovanost či demokratický princip daného členského státu.

3.7.3

Služby obecného zájmu mají v sociálně tržním hospodářství klíčový význam. Dostupnost bydlení, vody a energií, služeb odstraňování odpadu a kanalizace, veřejné dopravy, zdravotnictví, sociálních služeb, služeb pro mládež a rodinu, kultury a komunikací je pro veřejnost zcela zásadní. Služby obecného zájmu patří mezi sdílené hodnoty EU a pomáhají podporovat sociální a územní soudržnost. Tuto podporu sociální a územní soudržnosti je třeba zohlednit v rámci „zásad a podmínek“.

3.7.4

V souvislosti s plánovanou reformou směrnice o službách EHSV připomíná protokol č. 26 Smlouvy o EU týkající se služeb obecného zájmu, tedy právně závazný výklad článku 14 SFEU: celostátní, regionální a místní orgány členských států mají vzhledem k odlišné kulturní, sociální a zeměpisné situaci v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu rozsáhlé rozhodovací pravomoci. Pokud jde o tyto služby, které mají být dostupné v závislosti na potřebách uživatelů, je třeba zaručit vysokou úroveň kvality, bezpečnost, cenovou dostupnost a rovné zacházení a podporovat všeobecný přístup a práva uživatelů a současně zajistit účinnost a řádné řízení těchto služeb.

3.8.1

Pokud jde o zadávání veřejných zakázek, nejsou k dispozici žádné statistické údaje o skutečných nákladech v porovnání s náklady předkládanými v nejlepší nabídce v rámci zadávacího řízení. V mnoha případech dochází k výraznému překročení nákladů (26).

3.8.2

Znovu a znovu se vítězi stávají uchazeči, kteří se dopouštějí nekalého jednání, snižují náklady ve svých nabídkách pod úroveň spravedlivé ceny a využívají nespolehlivých subdodavatelů. Často pak vznikají navazující náklady, které překračují cenu uchazeče s druhou nebo i třetí nejvýhodnější nabídkou.

3.8.3

Aby se omezila tato praxe, jsou nutná některá opatření: zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek by mělo vytvořit možnost shromažďování statistických údajů, které by umožnily identifikovat uchazeče nabízející nepřiměřeně nízké náklady a motivovaly by zodpovědné subjekty k pozitivnímu chování. V rámci statistického šetření je nutné, aby náklady nejvýhodnější nabídky a následné skutečně vzniklé náklady byly zaznamenávány centrálně, a byla tak zajištěna transparentnost v případě jakéhokoliv překročení nákladů. Nabídky založené na nákladech, které neodpovídají minimálním požadavkům dané vnitrostátními ustanoveními a postupy, musí být ze zadávacích řízení vyloučeny, aby se zamezilo možnému závodu ve snižování nákladů a standardů kvality.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/10

Zpravodajové:

Jacek KRAWCZYK

Gabriele BISCHOFF

Luca JAHIER

1.1

V návaznosti na žádost předsedy Evropské komise adresované Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru (EHSV) o příspěvek EHSV ke konzultaci o evropském pilíři sociálních práv (EPSP) (1) se Výbor zapojil do širokých konzultací s občanskou společností (2) v 28 členských státech. Celkem 116 členů EHSV a téměř 1 800 dalších představitelů organizací občanské společnosti se zúčastnilo těchto vnitrostátních debat.

1.2

Stanovisko EHSV Evropský pilíř sociálních práv reflektuje a shrnuje hlavní závěry a doporučení těchto vnitrostátních debat. Výbor bere na vědomí záměr Komise „vyjádřit několik základních zásad, jež podpoří dobře fungující a spravedlivé trhy práce a systémy sociálního zabezpečení“  (3) a považuje EPSP za velmi důležitou iniciativu pro udržitelnost Evropské unie. V této souvislosti toto stanovisko EHSV představuje první krok v probíhajícím procesu, který směřuje k vytvoření EPSP. Výbor potvrzuje svůj záměr i nadále přispívat k jednání na toto téma, zejména po přijetí bílé knihy Komise v roce 2017.

2.1

V roce 2017 si Evropská unie připomene 60. výročí podepsání Římské smlouvy. Toto jubileum je příležitostí k oslavě úspěchů, jichž EU dosáhla, ale musí se stát i příležitostí k hledání řešení hlavních politických, hospodářských a sociálních výzev, před nimiž Evropa stojí. V mnoha členských státech důvěra občanů v Evropskou unii poklesla. Poprvé ve svých dějinách se Unie pravděpodobně ocitne v situaci, kdy z ní jeden z jejích členských států vystoupí.

2.2

Od otřesu, který způsobila finanční krize v roce 2008, nepřestává Evropská unie procházet řadou dalších krizí. Situace je sice v různých členských státech odlišná, stejně jako jsou odlišné i jejich politické reakce, společně však nyní EU stojí před řadou výzev, mezi něž patří přetrvávající vysoká nezaměstnanost, nepřijatelná míra nezaměstnanosti mladých lidí, hospodářská nestabilita a zhoršování sociální situace, včetně nárůstu chudoby a nerovnosti. K tomu lze přidat ještě globalizaci, demografický vývoj a digitalizaci. Neschopnost Unie uspokojivým způsobem zvládat příliv žadatelů o azyl a migrantů přispěl ke všeobecně rozšířenému pocitu, že EU již není schopna politických a praktických řešení, která by sloužila zájmům všech. Euroskeptické, populistické a nacionalistické strany se snaží z těchto obav těžit a nabízejí zjednodušující řešení složitých problémů, poukazují na určité skupiny v našich komunitách a vytvářejí ve společnosti nebezpečné předěly.

2.3

Některé z těchto problémů a divergencí vznikajících mezi členskými státy i v nich samotných se ještě zhoršily v důsledku krize. Mezi příčiny, které k nim vedou nebo je vyostřují, patří mimo jiné nedostatečný růst a strukturální nedostatky na našich trzích práce a v systémech sociálního zabezpečení, které jsou z velké části staršího data než krize. Rozhodující bude kolektivní schopnost EU a jejích členských států vytvořit podmínky pro udržitelný růst a zaměstnanost.

2.4

EHSV vítá iniciativu Komise týkající se zahájení veřejných konzultací o evropském pilíři sociálních práv v rámci úsilí o zajištění „spravedlivého a skutečně celoevropského trhu práce“, vybudování „Evropy, která bude mít sociální rating AAA,“ a obnovení sbližování v rámci eurozóny. Existuje nicméně značná nejistota ohledně toho, čím by měl tento „pilíř“ být. EHSV především zdůrazňuje, že evropský pilíř sociálních práv se musí stát projektem, který bude přínosný pro všechny. Jedině tak může přispět k obnovení důvěry ve schopnost EU zlepšovat životní vyhlídky současných i budoucích generací.

2.5

Za tímto účelem musí pilíř nabídnout rovněž řešení konkrétních problémů, které existují na trhu práce a v rámci systémů sociálního zabezpečení, tak aby spravedlivě vyvažoval hospodářská a sociální hlediska a přispíval k boji proti chudobě, sociálnímu vyloučení a nerovnosti.

2.6

EHSV si uvědomuje, že evropský hospodářský a sociální model je založen na společném porozumění důležitosti zvyšování zaměstnanosti, společenského pokroku a produktivity a klíčových faktorů, které jsou základem udržitelného hospodářského růstu a jsou přínosem pro všechny za spravedlivých podmínek. Proces přípravy koncepce tohoto pilíře představuje příležitost k opětovnému potvrzení naší společné snahy zachovat evropský sociální model a zároveň zajistit, aby se vnitrostátní systémy sociální ochrany a trhy práce dokázaly přizpůsobit budoucnosti a byly na ni připraveny (4). EHSV zdůrazňuje potřebu růstu a konkurenceschopnosti v celé EU. V této souvislosti EHSV podtrhuje nutnost vzájemného propojení hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti (5).

2.7

EHSV je přesvědčen, že významnější místo v debatách o politice EU by měly zaujímat politiky a opatření EU a jejích členských států, jež se zaměřují na dosažení hospodářského úspěchu a společenského pokroku. Důležité je rovněž dosáhnout soudržnosti jednotlivých politik vytvářených na úrovni EU a na úrovni členských států a toho, aby se tyto politiky vzájemně posilovaly. V rámci tohoto úsilí je nutno zaujmout vůči změnám nový postoj.

2.8

Zatímco proces evropského semestru pokračuje, strategie Evropa 2020, jejímž cílem je „inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, se nyní ocitá na okraji zájmu a naděje na dosažení sociálních cílů, zejména pak 75 % míry zaměstnanosti a vysvobození 20 milionů lidí z chudoby, se rozplynuly. Podobně také doporučení o aktivním začleňování z roku 2008 (6) má jen omezený dopad.

2.9

Pilíř by v první řadě měl podporovat platné sociální acquis EU a jeho důsledné a řádné uplatňování. Budou-li zvažovány nové závazné legislativní podněty a nástroje, musí se tak dít v souladu s platnými právními základy a postupy. Právní status pilíře, jakož i jeho vztah k základním mezinárodním nástrojům pro lidská práva (Core International Human Rights Instruments) (7), je třeba teprve vymezit. EHSV nicméně zdůrazňuje, že sociální práva musí platit pro každého, kdo žije v EU, a to ve všech členských státech EU, přičemž zároveň uznává, že pro eurozónu může být zapotřebí vytvořit zvláštní nástroje či mechanismy.

2.10

Investice do budoucnosti mají zásadní význam, Evropa má však stále nedostatek veřejných i produktivních soukromých investic. EHSV oceňuje úsilí spojené s tzv. Junckerovým investičním plánem (8) a vítá jeho rozšíření. V druhé fázi by větší množství investic mělo směřovat do zemí a regionů, které je nejvíce potřebují, s cílem oživit jejich hospodářství a růst a zabránit dalšímu zvětšování rozdílů mezi jednotlivými členskými státy i v nich samotných. Investiční projekty do sociální infrastruktury by měly dostávat dostatečnou podporu také v rámci Junckerova plánu.

2.11

Diskuse o pilíři probíhají současně s dalšími klíčovými debatami na úrovni EU a na celosvětové úrovni, zejména o budoucnosti Evropy a budoucnosti práce. Diskuse o budoucnosti Evropy na římském summitu v roce 2017 by měly vzít v úvahu debaty týkající se evropského pilíře sociálních práv. EHSV zdůrazňuje, že v těchto diskusích, které budou utvářet naši společnou budoucnost, je potřebná součinnost a soudržnost. Při vytváření koncepce pilíře by měla být brána v úvahu strategie Evropa 2020 i ponaučení z jejího problematického provádění. Měla by mít rovněž vazbu na zastřešující strategií EU (9), jíž se má provádět Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 přijatá OSN v roce 2015, včetně jejích cílů udržitelného rozvoje. Ty vymezují agendu celosvětové transformační změny s cílem vymýtit chudobu, ochránit planetu, zajistit ochranu lidských práv, včetně lidských práv osob se zdravotním postižením, zakotvených v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD), kterou se EU a členské státy zavázaly provést, a zaručit prosperitu pro všechny (10). Na úrovni EU je zapotřebí vynaložit úsilí k zajištění toho, aby byly prováděny všechny právní předpisy EU v oblasti nediskriminace a rovnosti žen a mužů (11).

2.12

Zároveň s veřejnými konzultacemi, které vede Komise, zahájil EHSV v 28 členských státech řadu celostátních debat s cílem zvýšit povědomí o této iniciativě i jinde než Bruselu, podnítit debatu a otevřeně diskutovat o tom, jakou by měl mít pilíř podobu. Řada výstupů těchto vnitrostátních debat se odráží i v tomto stanovisku.

2.13

Je velmi důležité, aby byla lépe vymezena oblast působnosti pilíře. EHSV je toho názoru, že tato iniciativa by měla zahrnovat všechny občany ve všech fázích životního cyklu. EHSV je znepokojen tím, že v Komisí vydaném sdělení týkajícím se pilíře chybí zmínka o žadatelích o azyl a migrantech.

2.14

Musí být doceněna a posílena úloha občanské společnosti. Je třeba posílit občanský dialog, tak aby bylo zajištěno, že lidé, včetně mladých lidí (12) a osob nacházejících se ve zranitelných situacích nebo vystavených diskriminaci, věděli, že mají možnost podílet se na koncepci, provádění i přezkumu procesů vytváření politik. Při vzniku koncepce a provádění politik, které mají přímý nebo nepřímý vliv na zaměstnanost a trhy práce, přísluší zvláštní role sociálním partnerům. Je třeba propagovat a podporovat sociální dialog, přičemž je nutné respektovat autonomii sociálních partnerů a kolektivní vyjednávání a posilovat schopnost sociálních partnerů podílet se na sociálním dialogu. Potřeba náležitého zapojení sociálních partnerů a občanské společnosti do diskusí týkajících se pilíře byla zdůrazňována v mnoha vnitrostátních debatách (13). Ve třech debatách byla vyzdvižena potřeba konsenzuálního přístupu a pocitu vlastní odpovědnosti (14).

3.1

EHSV je přesvědčen, že budoucnost práce by se měla stát v debatách o pilíři klíčovou prioritou, neboť je třeba řešit hlavní problémy, které ve světě práce existují. EHSV se domnívá, že v současnosti je třeba zaujmout ucelenější a integrovanější přístup, a vyzývá proto k přijetí soudržné evropské strategie zaměstnanosti, která se bude mj. týkat práce v budoucnosti a zabývat se těmito otázkami:

3.2

Úkol, který představuje formování a řízení transformačních procesů probíhajících ve světě práce, je společný několika institucím. Všechny dotčené zúčastněné strany musí při vzájemné spolupráci usilovat o zajištění toho, aby budoucnost práce byla spravedlivá a inkluzivní, přinášela pracovní příležitosti pro všechny a vedla ke společenskému pokroku. EHSV je přesvědčen, že vzdělaná, dobře připravená a motivovaná pracovní síla s důstojným příjmem a přístupem ke kvalitnímu zaměstnání je v zájmu všech. To, zda se do budoucna podaří zajistit kladné výsledky, bude záviset na investicích, které jsou nezbytné k tomu, aby občané získali potřebné nástroje, jež jim umožní přizpůsobit se těmto změnám, a k tomu, aby byly vytvořeny dostatečné bezpečnostní sítě a podporovány inovace, v neposlední řadě inovace sociální.

3.3

Změny, k nimž ve světě práce dochází, by měly být využity k „podporování trvalého, inkluzivního a udržitelného hospodářského růstu, plné a produktivní zaměstnanosti a důstojné práce pro všechny“ (16). K plnění tohoto cíle by měli přispívat v rámci svých různých rolí EU, členské státy i sociální partneři. K účasti by měly být přizvány rovněž organizace občanské společnosti zastupující občany, kteří nenacházejí uplatnění na trhu práce. Podmínky pro vytváření většího počtu kvalitních pracovních míst nejsou všude stejné – členské státy i jejich regiony se v tomto ohledu mezi sebou liší. EHSV naléhavě vyzývá instituce členských států, aby co nejrychleji přijaly ambiciózní strategii spojenou s aktivní politikou trhu práce. Tato strategie by se měla opírat o vylepšenou evropskou strategii zaměstnanosti podporující začlenění a soudržnou a ambiciózní evropskou průmyslovou strategii.

3.4

Výbor již dříve ocenil, že Agenda EU pro nové dovednosti a pracovní místa (17) je postavena na konceptu flexikurity, a zdůraznil potřebu nastavení správné rovnováhy mezi vnitřní a vnější flexikuritou v zájmu účinnějšího fungování trhu práce a současně ochrany pracovníků. Vyzdvihl rovněž důležitost aktivního zapojení sociálních partnerů do monitorování a hodnocení toho, jak jsou politiky flexikurity prováděny (18). EHSV navíc zdůraznil, že důležitým předpokladem fungování flexikurity jsou promyšlené makroekonomické politiky, které napomáhají růstu zaměstnanosti, a příznivé obchodní prostředí, realizující a podporující plný potenciál růstu. EHSV také vybídnul členské státy a EU, aby při provádění flexikurity vytvořily a udržovaly právní rámec, který bude usnadňovat adaptabilitu, bude jednoduchý, transparentní a předvídatelný a bude posilovat a hájit práva zaměstnanců a dodržování i soudní vymahatelnost těchto práv, a dále aby podporovaly stabilní právní rámec pro kolektivní vyjednávání a sociální dialog v celé Unii. Podtrhl rovněž význam aktivního zapojení sociálních partnerů do diskuse a rozhodovacího procesu, které se týkají flexikurity (19). Potřeba nalezení rovnováhy mezi flexibilitou a flexikuritou (20), jakož i schopnost trhu práce přizpůsobovat se novým výzvám, byly tématem, na které byl v rámci vnitrostátních debat kladen důraz v několika členských státech (21).

3.5

Rámcové podmínky na trzích práce musí napomáhat vytváření nových a rozmanitějších možností profesního růstu. V pracovní sféře je třeba využívat různých forem získávání pracovní síly i různých forem práce. To vyžaduje vytvoření vhodného legislativního prostředí poskytujícího zaměstnancům ochranu, a je také třeba vytvořit rámec pro spravedlivé pracovní podmínky a přispívat k tomu, aby noví pracovníci byli přijímáni na základě zaměstnaneckých smluv.

3.6

Změn, ke kterým ve světě práce dochází, je mnoho a mají řadu různých aspektů. Naším úkolem je najít způsoby, jak všem pracovníkům zajistit bezpečný přechod z jednoho zaměstnání do jiného, bezpečnou změnu jejich pracovněprávního statutu a bezpečný přechod ze stavu nezaměstnanosti do zaměstnaneckého stavu či ze školy do zaměstnání. To, jak budou lidé schopni v různých fázích svého života tyto nezbytné přechody a změny zvládat a nakolik budou moci využívat rámců a podpůrných mechanismů, které jim to umožní, bude určující jak pro společnost, v níž žijeme, tak pro hospodářskou prosperitu. EHSV navrhuje, aby se tyto rámce a mechanismy na podporu uvedených změn a přechodů staly předmětem komplexní diskuse.

3.7

Způsob, jakým žijeme a pracujeme, je utvářen rovněž prudkým rozvojem technologií. Prostřednictvím proaktivních politik na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni je možné a nutné zaručit, že se podaří uvolnit zřejmý potenciál digitalizace a zároveň se vyhnout jejím nástrahám nebo je zmírnit (22). V rámci vnitrostátních debat byla digitalizace, a často i potřeba nezbytných investic do odborné přípravy a infrastruktury (23), obecně označována za jednu z hlavních výzev, která by měla být v pilíři reflektována (24). Je třeba pečlivě posoudit dopad tohoto vývoje na trh práce a pracovněprávní normy, hospodářství, daňový systém, systém sociálního zabezpečení či životní minimum (25).

3.8

Digitální agenda a iniciativa pro jednotný digitální trh by měly být propojeny s novým zastřešujícím přístupem k budoucnosti práce. Tento přístup se musí vyrovnat s hospodářskými a sociálními výzvami a s výzvami v oblasti zaměstnanosti, včetně cíle, jímž je zajištění nezbytných dovedností a rovných podmínek. EHSV je přesvědčen, že toho lze nejlépe docílit v souladu se Smlouvami na základě přístupu respektujícího práva uplatněného na vhodné úrovni, který bude podporovat mj. přístup ke vzdělání a sociální ochraně, jakož i lepší koordinaci na úrovni EU v oblastech, kde nemá legislativní pravomoci.

3.9

Jak již EHSV dříve zdůraznil, při řešení výzev spojených s digitalizací „je klíčová spolupráce“ (26). V této souvislosti má EHSV na mysli především Evropskou komisi a evropskou správu jako celek, vnitrostátní vlády, sociální partnery a širší občanskou společnost. EHSV již doporučoval, aby Evropská komise, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Mezinárodní organizace práce (MOP) spolupracovaly se sociálními partnery na všech příslušných úrovních a se širším okruhem organizací občanské společnosti s cílem vypracovat vhodná ustanovení, jež zajistí důstojné pracovní podmínky a potřebnou ochranu a budou zohledňovat nové formy práce (jako je práce vykonávaná online, tzv. „gig economy“ a ekonomika sdílení) (27).

3.10

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zvyšování zaměstnanosti mladých lidí. Jak se EHSV vyjádřil již ve svých dřívějších stanoviscích, v rámci národních programů reforem by měla být přijata konkrétní opatření pro boj proti nezaměstnanosti mladých lidí (28). Dobře fungující učňovské programy a jiné kvalitní formy systémů učení vycházejícího z praxe mohou mladým lidem usnadnit přechod ze školy do zaměstnání (29). EHSV podporuje myšlenku, aby v členských státech byly vytvářeny systémy záruk pro mladé lidi, financované v rámci víceletého finančního rámce prostřednictvím zvláštního fondu Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a oceňuje zřízení tohoto fondu (30).

3.11

Úloha sociálního dialogu byla zdůrazněna v mnoha vnitrostátních debatách (31). EHSV je znepokojen skutečností, že existuje řada zemí, v nichž řádný sociální dialog neprobíhá (32), a že je rovněž řada zemí či odvětví, kde zaměstnavatelé a zaměstnanci nemají v rámci sociálního dialogu své zastoupení a neúčastní se kolektivního vyjednávání. Tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu (33), stejně jako potřebu podpořit sociální dialog zaměřený na hledání řešení, který kladně přispěje k ochraně pracovníků a konkurenceschopnosti podniků. Kolektivní vyjednávání by mělo být podporováno na všech patřičných úrovních. Za účelem jeho monitorování EHSV navrhuje, aby byly v rámci celé Evropy shromažďovány údaje o oblastech, na které se kolektivní vyjednávání vztahuje, a to za pomoci ukazatelů používaných pro účely evropského semestru, přičemž by ovšem měly být respektovány zavedené vnitrostátní postupy a systémy průmyslových vztahů.

3.12

Technologický pokrok vytváří nové pracovní příležitosti, ale některá pracovní místa budou v jeho důsledku rovněž zanikat. Rozsah, v jakém k tomu bude docházet, je sporný a nejnovější výhledové studie se v této věci rozcházejí (34).

3.13

Jádrem každé budoucí strategie práce musí být v každém případě investice do lidí. Míra dovedností a schopností, zvláště pak digitálních, bude důležitá pro vybavení občanů a pracovníků do budoucna. Zavedení „záruky pro získání dovedností“ (35), bude-li podpořeno nezbytnými investicemi, by mohlo vytvořit rámec pro to, aby se posílilo postavení občanů, pokud jde o jejich možnost osvojovat si v průběhu života potřebné dovednosti. Základem pro to bude přístup ke kvalitnímu vzdělání, do něhož budou začleněni všichni občané EU, včetně odborného vzdělávání, celoživotního učení a příležitostí pro získání rekvalifikace a rozšiřování dovedností.

3.14

Technologické změny mohou posílit rozvoj dovedností, zároveň však také mohou urychlit ztrátu odborných dovedností u pracovníků v tradičních zaměstnáních. Kromě vzdělávacích institucí musí při zajišťování rozvoje schopností a dovedností odpovídajících poptávce v měnícím se světě práce plnit svou úlohu také podniky, které by při tom měly spolupracovat s odborovými svazy, Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) a vládami (36), a to mimo jiné tak, že budou zvyšovat schopnost vnitrostátních systémů vzdělávání a odborné přípravy reagovat na měnící se potřeby dovedností. Musí však při tom postupovat soudržným způsobem. Rozvíjení dovedností vyžaduje čas a dostatečné prostředky a je naléhavě zapotřebí, aby se do vzdělávání a odborné přípravy více a účelněji investovalo. V úvahu je třeba vzít rovněž rozdílné dopady/výstupy, které mají systémy vzdělávání a sociálního zabezpečení v různých evropských zemích a regionech.

3.15

Nové formy práce se vyvíjejí tak rychle, že smluvní podmínky zůstávají pozadu, a je proto třeba přezkoumat jejich právní status. EHSV vyzývá k tomu, aby bylo co nejdříve vyjasněno postavení zprostředkovatelů na trhu práce a on-line platforem a prošetřeno smluvní postavení pracovníků najímaných na zakázku v rámci velké skupiny pracovníků oslovených prostřednictvím on-line platformy („crowd workers“), jakož i další nové formy pracovních a zaměstnaneckých vztahů. Je také nutné vypracovat pokyny, které vyjasní možné šedé zóny spojené se zaměstnaneckým statutem v oblasti daní a sociálního zabezpečení (37). Celkovým cílem musí být zaručení spravedlivých pracovních podmínek pro všechny a snaha zajistit, aby se na všechny pracovníky vztahovaly základní pracovněprávní normy a patřičná sociální ochrana.

3.16

Významnou roli mohou v souvislosti s prosazováním dohodnuté flexibility a stability práce na všech odpovídajících úrovních sehrát zejména sociální partneři, k tomu je však nezbytné přijmout závazek na úrovni vlád a evropské správy a zlepšit spolupráci mezi orgány EU, vládami a sociálními partnery. EHSV již dříve prohlásil, že EU a členské státy by měly v dialogu se sociálními partnery prozkoumat strategie, jak by se dala přizpůsobit oblast působnosti sociálních a pracovněprávních norem tak, aby odrážela podmínky digitalizovaného pracovního prostředí (38).

3.17

„Ekonomika sdílení“ a další nové modely zaměstnávání by neměly sloužit jako způsob, jak se vyhnout vyplácení důstojných mezd či plnění povinností spojených s odváděním daní a sociálního pojištění (39). EHSV již dříve navrhl, aby EU zvážila způsoby, jak podpořit rozvoj evropských platforem způsobem, který zajistí, že vytvořená hodnota zůstane v místní ekonomice (40).

3.18

V některých vnitrostátních debatách nadnesli jejich účastníci otázku sbližování mezd a stanovení minimálních mezd v členských státech (41). EHSV je přesvědčen, že je nutné další úsilí v tomto směru. Vhodným referenčním bodem je studie MOP Building a Social Pillar for European convergence  (42) (Budování sociálního pilíře pro evropskou konvergenci). Poukazuje na možnost využití řady ukazatelů, jež umožní srovnávat výši minimálních mezd při zohlednění vnitrostátních poměrů, přičemž nejčastěji používaným je poměr minimálních mezd k mediánovým (nebo průměrným) mzdám. Dále uvádí, že uplatňování společného přístupu k politice minimální mzdy na úrovni EU by mohlo pomoci omezit míru chudoby v rozšířené Unii a omezit podíl lidí s nízkými mzdami ve vnitrostátním kontextu. Navrhuje, že by výchozím bodem mohla být tripartitní analýza na vnitrostátní úrovni, která by se zabývala rozsahem pokrytí minimální mzdou, její úrovní a dodržováním, tak jak uvádějí nástroje MOP. Studie MOP rovněž uvádí, že zjištění četných studií ukazují na význam vyváženého přístupu – jak se připomíná v úmluvě č. 131 – za respektování prvků, které je třeba zvažovat při stanovení úrovně minimální mzdy, pokud je to možné a vhodné ve vztahu k vnitrostátní praxi a podmínkám. Jsou to: a) potřeby pracovníků a jejich rodin s ohledem na všeobecnou úroveň mezd v zemi, životní náklady, dávky sociálního zabezpečení a relativní životní úroveň dalších sociálních skupin; b) ekonomické faktory včetně požadavků na hospodářský rozvoj, úrovně produktivity a zájmu o dosažení a zachování vysoké úrovně zaměstnanosti. K těmto tématům je potřebná další diskuse, která by měla proběhnout v kontextu vývoje sociálního pilíře. EHSV zdůrazňuje, že v souladu s vnitrostátními postupy musí být plně respektována klíčová pravomoc a autonomie vnitrostátních sociálních partnerů ve vztahu ke stanovování mezd. V některých vnitrostátních debatách bylo rovněž poukazováno na potřebu respektovat rozdělení pravomocí a zásadu subsidiarity, jakož i úlohu sociálních partnerů při stanovování výše minimálních mezd (43). EHSV již dříve prohlásil, že v členských státech eurozóny – ačkoli se očekávalo, že bude fungovat jako optimální endogenní měnová oblast – ke konvergenci nedošlo (44).

3.19

V některých vnitrostátních debatách bylo konstatováno, že dalšími činiteli, které mají významný vliv na problematiku práce, jsou demografické změny (45) a měnící se vzorce ve společnosti. Mají-li opatření aktivní politiky na trhu práce přinášet dobré výsledky ve sféře zaměstnanosti, musí být účinná a cílená. V jedné zemi bylo předmětem diskuse využití možnosti zapojení soukromých agentur, které by mohly zlepšit aktivní pomoc při hledání zaměstnání (46). Politiky týkající se zaměstnanosti a trhu práce v Evropě musí pokračovat v provádění konkrétních opatření v zájmu uplatňování principu nediskriminace při práci a v zájmu zajištění rovnosti všech skupin pracovníků (47).

3.20

Rovnost žen a mužů je ústředním prvkem zabezpečení spravedlivých pracovních podmínek pro všechny. Je pravděpodobné, že větší počet žen na trhu práce, ale i stárnutí obyvatelstva a delší doba produktivního života s sebou během životního cyklu ponesou větší povinnosti spojené s péčí. Pro všechny pracovníky bude mít stále větší význam flexibilita v pracovním životě, pracovní doba a udržitelná rovnováha mezi životem a prací. EHSV již dříve zdůraznil, že nalézání rovnováhy mezi rodinnými a pracovními povinnostmi vyžaduje koordinaci celé řady oblastí, jako jsou pečovatelství, rodičovská dovolená a vytváření pracovišť vstřícných k potřebám rodin (48). EHSV vyzývá k přístupu schopnému integrovat legislativní i nelegislativní opatření, která by měla být zavedena na příslušné úrovni, aby byla v členských státech podporována rovnováha mezi životem a prací. Důležité je v dostatečné míře cíleně investovat do přístupných a cenově dostupných pečovatelských zařízení. Tyto investice přispějí k vyšší celkové zaměstnanosti, zejména žen, a to i pokud jde o práci na plný úvazek.

3.21

Zvláštní pozornost je třeba věnovat začleňování zranitelných skupin společnosti a menšin do trhu práce. Hospodářská, sociální a kulturní situace Romů se ve většině členských států nezlepšuje, a jak EHSV uvádí v jedné ze svých zpráv, strategie týkající se Romů by se měla stát nedílnou součástí evropského semestru (49).

3.22

S ohledem na řešení problému stárnutí evropské společnosti mají zásadní význam udržitelné důchodové systémy. Komise prohlásila, že zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu v souladu s prodlužující se střední délkou života spolu s propagací aktivního stárnutí umožňuje nejen podstatné snížení výdajů na důchody, ale také zvýšení nároků na ně. EHSV se nicméně již dříve kriticky vyjádřil k návrhu Komise ohledně toho, že věková hranice pro odchod do důchodu by měla být navázána na střední délku života, a navrhl místo toho opatření, která by sblížila skutečný a zákonný věk odchodu do důchodu (50). Podle prohlášení Výboru pro sociální ochranu bude mít snižování nezaměstnanosti a vytváření příznivých podmínek motivujících k delšímu setrvání na současném trhu práce, včetně zvyšování účasti žen na trhu práce, do budoucna zásadní význam pro udržitelnost a dostatečnou výši důchodových dávek (51). Užitečnou referenční hodnotou, která by členským státům mohla pomoci v jejich úsilí o reformu penzijních systémů a snižování chudoby, by byl například evropský srovnávací index udržitelnosti a přiměřenosti důchodů.

3.23

Úsilí o prodloužení produktivního života musí být provázeno přístupem zahrnujícím celý životní cyklus, který bude podporovat dobré pracovní podmínky, včetně opatření týkajících se zdraví a bezpečnosti a pracovní doby, a který bude motivovat k využívání možností celoživotního učení. Nezbytnou podmínkou je i delší profesní dráha před odchodem do důchodu a důstojný příjem v letech produktivního života a tomu odpovídající důstojný důchod, jakož i opatření, která starším pracovníkům umožní bezproblémový odchod do důchodu. V tomto ohledu je klíčovým faktorem i postupná změna způsobu, jakým pracujeme.

3.24

Normy sociálního zabezpečení jsou v EU velmi různorodé, což je dáno rozdílností jednotlivých systémů a tradic. EHSV prosazoval jednoznačnější určení strategických priorit EU v oblasti sociální politiky a zasazení obecných zásad sociální politiky do pevného pracovního programu. EHSV rovněž poukázal na potřebu usilovat o závaznou minimální úroveň sociální ochrany (52) a navrhuje stanovit náročné normy na příslušných úrovních, přičemž je třeba brát náležitý ohled na požadavky udržitelnosti a přiměřenosti. Vytvoření inkluzivnější sítě sociálního zabezpečení pro každého, kdo má v EU legální pobyt, vyžaduje lepší výměnu osvědčených postupů. V souvislosti s výzvami „práce 4.0“ a příchodem nových forem zaměstnanosti a částečné zaměstnanosti je důležité uvážit a rozhodnout, jak mohou členské státy reformovat své systémy sociálního zabezpečení, tak aby se pojištění v nezaměstnanosti postupně změnilo v inkluzivní pojištění zaměstnanosti, které může do budoucna sloužit jako bezpečnostní pás a které usnadní hledání zaměstnání a důstojné práce. Je třeba zajistit, aby práce představovala zajímavější možnost než život na podpoře, a vytvářet za tímto účelem vhodné pobídky pro to, aby pracovat bylo výhodnější, zároveň však zaručit jistotu příjmu lidem, kteří práci nemohou najít. Referenční srovnávání v této oblasti by mohlo být pro členské státy přidanou hodnotou, když by v případě potřeby zlepšovaly podmínky způsobilosti a dobu trvání a úroveň dávek.

3.25

Již v roce 2009 EHSV zdůraznil, že Evropa si musí vydobýt vedoucí postavení v oblasti výzkumu a inovací. Podtrhl, že výsledky na poli vědy a techniky a jejich uplatňování v konkurenčním globalizovaném hospodářství by Evropě zajistilo budoucnost v celosvětové průmyslové aréně. Zdůraznil rovněž, že nezbytným předpokladem inovací je společenské prostředí otevřené pokroku (53). Klíčovou úlohu při utváření prostředí příznivého pro vznik inovací hraje také tvůrčí podnikavost, která vede k tvorbě pracovních míst. Klíčová úloha v tomto procesu náleží občanské společnosti.

3.26

EHSV vidí souvislost mezi inovativní schopností pracoviště a zapojením pracovníků. „Dobré“ a „udržitelné“ řízení podniků se navíc musí opírat o takové právní struktury a postupy zapojení zaměstnanců prostřednictvím jejich informování a projednávání s nimi, popřípadě jejich spolurozhodování, jež se na vnitřním trhu osvědčily (54). Ustanovení o povinném zapojení zaměstnanců by se měla stát pevnou součástí práva EU a měla by být všeobecně uplatňována na základě již dosažených standardů (55).

3.27

Před řadu významných environmentálních a sociálních výzev staví Evropu i zbytek světa změna klimatu. Budoucnost práce bude utvářena rovněž naléhavou potřebou transformovat naše ekonomiky, průmyslová odvětví a pracovní místa s ohledem na ochranu naší planety. EHSV vítá, že EU ratifikovala Pařížskou dohodu, a již dříve vyzval k vytvoření koalice občanské společnosti a regionálních a místních orgánů, aby se společně podílely na plnění závazků přijatých na konferenci COP 21 (56). Plnění těchto závazků musí být v souladu se závazky EU v oblasti snižování chudoby. Podpora spravedlivého přechodu, důstojné práce a zaměstnatelnosti si vyžádá investice do prostředků na podporu komunit a pracovníků v odvětvích, na něž tento přechod doléhá už v současnosti, a předjímání a usnadňování budoucí restrukturalizace a přechodu na zelenější a udržitelnější hospodářství. Investiční plán pro Evropu by měl podporovat projekty, které jsou v souladu se závazky přijatými na konferenci COP 21.

4.1

Sociální a hospodářská nerovnováha představuje pro EU hrozbu. Narušuje sociální soudržnost a politickou důvěryhodnost a brzdí hospodářský pokrok. EHSV již dříve vyslovil svůj názor, že je třeba se přednostně zaměřit na boj proti chudobě a učinit boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení jednou z hlavních složek pilíře (57).

4.2

EHSV si uvědomuje, že snižování chudoby náleží v první řadě do pravomoci členských států, vyzývá nicméně Radu Evropské unie, aby potvrdila svůj závazek plnit cíl, který v oblasti snižování chudoby stanovila strategie Evropa 2020, a uplatňovala při tom integrovanější přístup. To znamená, že na snižování chudoby by se mělo systematickým způsobem pracovat v rámci evropského semestru a že strategie Evropa 2020 by měla být provázána s Agendou 2030 (58). Hospodářský růst a konkurenceschopnost mají zásadní význam a pro snižování nerovnosti a chudoby je proto důležitá makroekonomická politika, která bude napomáhat tvorbě důstojných pracovních míst.

4.3

EHSV již dříve konstatoval, že čím delší je období úsporných opatření, jejichž důsledkem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, aniž by je doplňovala náležitá opatření mající za cíl vytvářet růst, sociální soudržnost a solidaritu, tím je jasnější, že narůstající sociální nerovnost ohrožuje hospodářskou integraci a prosperitu Evropy (59). EHSV vyzývá k obnovení úsilí o prosazování myšlenky sociálních investic ve všech relevantních oblastech politiky (60). EHSV je přesvědčen, že je třeba důkladněji zvážit možnosti propojení tzv. druhého Junckerova plánu s cíli, jež sleduje balíček sociálních investic. Vyzval také k uzavření evropského paktu sociálních investic (61), který by podporoval sociální reformy a sociální investice a přispíval k opětovnému hospodářskému, sociálnímu a územnímu sbližování.

4.4

EHSV uvítal Komisí navržený balíček sociálních investic, který se zdá být známkou paradigmatického posunu směrem k jasnějšímu zaměření na sociální investice, které nejsou chápány jako pouhé náklady, nýbrž jako investice do evropského potenciálu růstu a zaměstnanosti (62). EHSV vyjadřuje politování nad tím, že se nepodařilo učinit pro uskutečnění těchto cílů více. Sociální investice se po určité době vracejí v podobě hospodářských a sociálních přínosů, jako jsou vyšší zaměstnanost či příjmy z pracovní činnosti, zlepšení zdravotního stavu, pokles nezaměstnanosti, lepší vzdělání, nižší míra chudoby a sociálního vyloučení atd. Přinášejí rovněž větší prosperitu a blahobyt jednotlivců a oživují hospodářství, protože zajišťují kvalifikovanou pracovní sílu, vyšší produktivitu a zaměstnanost. Investice tohoto druhu, zvláště pokud posílení růstu zároveň přispívá k rozvoji dovedností a kvalifikovanosti pracovní síly, přinášejí lepší možnosti uplatnění ve společnosti a na trhu práce, stimulují hospodářství a dopomáhají tak Evropě k tomu, aby z krize vyšla silnější a konkurenceschopnější. Zajistily by navíc účinnější a účelnější vynakládání veřejných prostředků a ve střednědobém výhledu by tak vedly k úsporám ve veřejných rozpočtech.

4.5

EHSV již dříve uvítal, že Evropská komise výslovně uznala důležitost role, kterou při zavádění balíčku sociálních investic hrají sociální ekonomika, sociální podniky, občanská společnost a sociální partneři (63).

4.6

EHSV také vyslovil názor, že zavedení evropského minimálního příjmu prostřednictvím rámcové směrnice by přispělo k boji proti sociálnímu vyloučení, k dosažení hospodářské a územní soudržnosti, ochraně základních lidských práv, nastolení rovnováhy mezi hospodářskými a sociálními cíli a ke spravedlivému rozdělování zdrojů a příjmů. Opětovně vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a zřízení odpovídajícího evropského fondu (64).

4.7

EHSV opětovně zdůrazňuje, že udržitelné a účinně a účelně fungující systémy sociálního zabezpečení mají pro veškerou společnost v EU zcela zásadní význam. Představují nepostradatelný prostředek k zachování sociální a územní soudržnosti, solidarity a stability ve společnosti, jakož i podpory hospodářského růstu. Systémy sociálního zabezpečení plní rovněž důležitou funkci automatických stabilizátorů, což se prokázalo během krize. EHSV si je vědom, že rozhodování o struktuře a obsahu sociálních politik náleží v první řadě do pravomoci členských států, na vnitrostátní i unijní úrovni by nicméně měly existovat iniciativy, které se zaměří na zvyšování účinnosti a upevňování systémů sociální ochrany, zahrnující sociální zabezpečení, sociální pomoc a sociální služby, příspěvky na zdravotní péči a bydlení (65). Jak uvedly Rada a Výbor pro sociální ochranu, členské státy by měly i nadále usilovat o lepší fungování systémů sociální ochrany a zajistit, aby měly větší sociální přínosy a zároveň s tím i co nejpříznivější účinek na zaměstnanost a růst (66).

4.8

Vnitrostátní instituce a orgány sociálního zabezpečení nesou odpovědnost za zajištění všeobecných, kvalitních, dostupných a přístupných sociálních služeb. Stát musí schválit přístup k poskytování těchto služeb, investovat do nich a vykonávat nad nimi dohled, přičemž tyto služby mohou poskytovat veřejné orgány či neziskové nebo ziskové organizace, jako je tomu již nyní v řadě zemí EU. Důležitou úlohu při tom plní reprezentativní organizace občanské společnosti, zejména sociální partneři, sociální podniky a vzájemné pojišťovny. Součástí této úlohy je navrhování, zavádění a provozování systémů sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a sociální pomoci, jakož i vykonávání dohledu nad těmito systémy. Užší spolupráce mezi všemi těmito aktéry může navíc přispět k účinnějšímu a lepšímu využívání veřejných prostředků při provádění sociální politiky. Při zachování způsobu fungování vnitrostátních systémů by rovněž mělo být možné využívat možnosti uzavírání partnerství mezi veřejnými orgány a soukromými subjekty.

4.9

EHSV je toho názoru, že mezi příslušnými aktéry by měl probíhat živější a transparentnější dialog, který usnadní transformaci systémů sociální ochrany a dosažení jejich vhodnějšího fungování, tak aby prostředky byly přednostně vynakládány na účinné, účelné a potřebné veřejné investice, přičemž je třeba plně respektovat a prosazovat sociální práva, zejména pak základní zásady systémů sociálního zabezpečení jednotlivých členských států.

4.10

Přechod k „práci 4.0“ musí probíhat zároveň s přechodem k „sociálnímu zabezpečení 4.0“. Krize, pomalý růst, vysoká míra nezaměstnanosti a postupující stárnutí obyvatelstva spolu s úbytkem pracovní síly představují zkoušku udržitelnosti a dostatečnosti systémů sociální ochrany. Současně s tím roste poptávka po sociálních službách, což je především důsledkem stárnutí obyvatelstva, ovšem v situaci, kdy prostředky pro uspokojení této poptávky jsou omezené. Je proto nezbytné přistoupit k reformám, které povedou k zavedení účinně fungujících a hospodárných systémů sociální ochrany, sociálních politik a služeb. Pilíř musí být nejen schopen reagovat na transformační procesy, které ve světě práce probíhají, ale jeho účelem by mělo být zároveň i to, aby členským státům sloužil jako podpora při zavádění vhodných řešení přijímaných v reakci na důležité změny, k nimž v systémech sociálního zabezpečení, sociálních politikách a službách dochází. Mezi klíčové cíle by mělo patřit zajištění jejich kvality, udržitelnosti, přístupnosti, dostupnosti a přiměřenosti ve prospěch všech, kdo na nich závisejí, a to prostřednictvím vhodných regulačních rámců a politik.

4.11

EHSV je rovněž obeznámen se skutečností, že neustálý tlak na veřejné rozpočty, demografické a společenské změny a nově se objevující sociální výzvy vedly v mnoha členských státech k vytvoření nových a inovativních forem organizace financování a poskytování sociálních dávek a služeb. Tento fenomén, označovaný jako sociální inovace, je výsledkem nutnosti řešit neuspokojené sociální potřeby. Sociální inovace mobilizují různé sociální a hospodářské subjekty a finanční zdroje fungující ve spolupráci s místními orgány a doplňují tak tradiční způsob poskytování sociální ochrany ze strany státu. Nesmí ovšem nahradit odpovědnost a úlohu státu a jednotlivých složek jeho veřejné správy spojenou se zajišťováním všeobecného přístupu ke kvalitním, dostupným, udržitelným a přístupným službám poskytovaným v souladu s praxí jednotlivých členských států osobám pobývajícím v EU. Sociální inovace vytvářejí sociální kapitál a posilují úlohu místních komunit. Doporučuje se, aby Evropská komise a členské státy zajistily, že nejvýznamnější nástroje, jako jsou zadávání veřejných zakázek a evropské strukturální a investiční fondy, byly účinným způsobem využívány k podpoře sociálních inovací a podniků působících v sociální ekonomice.

4.12

EHSV již při mnoha příležitostech vyzdvihoval jedinečnou a důležitou funkci, kterou sociální ekonomika a sociální podniky plní v souvislosti s nalézáním hospodářských a sociálních řešení (67). Toto odvětví představuje klíčový prvek evropského sociálního modelu a přímo přispívá k sociální a hospodářské soudržnosti a změně, ke spravedlivějšímu rozdělení zisků a bohatství a k aktivnímu občanství. V nedávné době pak také EHSV vyzval k vypracování akčního plánu EU pro sociální ekonomiku (68).

4.13

Obecně a v oblasti pravomocí EU by měl pilíř sloužit jako společný referenční rámec umožňující srovnávání a monitorování nezbytného vnitrostátního právního a politického rámce s cílem zaručit právo na kvalitní poskytování sociálních dávek (69), včetně využitelnosti, dostupnosti a přístupnosti sociálních služeb a jejich udržitelnosti a účinnosti. To by se mělo vztahovat na všechny oblasti sociálního zabezpečení (70) i na všechny ostatní sociální služby (v oblasti sociální ochrany).

4.14

Účelem pilíře by však mělo být zároveň i vytváření nezbytných pobídek, které povedou členské státy k tomu, aby zajistily přenositelnost nároků získaných v souladu s příslušnými vnitrostátními kritérii, a tedy i volný pohyb. Uznávání těchto nároků by každému jednotlivci nabízelo konkrétnější možnosti, jak uspořádat svůj pracovní i soukromý život. Poskytlo by citlivější a pružnější prostředek, který by se lépe přizpůsoboval životnímu cyklu jednotlivých občanů EU a který by především umožňoval hladký přechod při vstupu na trh práce, změně zaměstnání i odchodu z tohoto trhu.

4.15

Pilíř by měl být kromě toho využit ke stanovení referenčních hodnot v oblasti poskytování základních služeb. Členské státy by měly vypracovat prováděcí strategie, které zohlední konkrétní socioekonomickou a fiskální situaci dané země. Referenční hodnoty by se neměly týkat pouze dostupnosti služeb a měly by napomáhat zavádění základních zásad zakotvených v protokolu č. 26 (univerzální přístup, kvalita, bezpečnost, dostupnost, rovné zacházení a podpora práv uživatelů). Při stanovování referenčních hodnot by měl jako východisko posloužit dobrovolný evropský rámec kvality sociálních služeb a evropský rámec kvality v oblasti předškolního vzdělávání a péče.

4.16

Zásada rovných příležitostí pro všechny je zakotvena v evropských Smlouvách a v rámci inkluzivního pilíře musí být plně a náležitě uplatňována. Jelikož acquis EU již nyní stanoví jednotný soubor minimálních norem vztahujících se na pracovníky v celé Evropě, měly by být tyto normy prosazovány. Muži i ženy a vůbec všechny skupiny žijící v naší společnosti, včetně osob se zdravotním postižením, osob LGBTI, příslušníků etnických menšin a dalších osob, které čelí diskriminaci, musejí mít zajištěnu rovnost a nediskriminaci.

4.17

S ohledem na problém stárnutí obyvatelstva a snižování počtu obyvatel v produktivním věku je nezbytné docílit vyšší míry zaměstnanosti u různých skupin obyvatel Evropy. Pokroku je třeba dosáhnout také při prosazování rovnosti a nediskriminace nejen v oblasti práce, ale i v dalších oblastech života, jako jsou přístup ke zboží a službám, vzdělání, bydlení a zdravotní péče. V této souvislosti vyjadřuje EHSV naději, že co nejdříve dojde k obnovení diskusí o směrnici EU o rovném zacházení v přístupu ke zboží a službám.

5.1

EHSV pořádal v období od 2. září do 2. listopadu 2016 debaty s organizovanou občanskou společností ve všech členských státech. Debaty koordinovali vždy tři členové EHSV z příslušné země (trojice), často ve spolupráci s Evropskou komisí (15 debat) nebo národní hospodářskou a sociální radou (7 debat). Účastníci zastupovali široké spektrum organizací zaměstnavatelů, odborů a jiných organizací občanské společnosti, v některých případech také akademickou obec. Celkem 28 debat se zúčastnilo téměř 1 800 představitelů organizací občanské společnosti.

5.2

Jako základ pro jednání se ve většině debat využila sada klíčových otázek. Debaty se týkaly široké škály otázek, které braly v úvahu různé vnitrostátní systémy, priority a okolnosti. Po skončení debat koordinační trojice připravily národní zprávy, které ve většině případů obsahovaly závěry nebo doporučení. Orientační otázky:

5.3

Závěry a doporučení trojic z jednotlivých zemí ukázaly, že během různých debat se projednávala společná témata a náměty. Tato témata jsou shrnuta v této části stanoviska.

5.3.1

Pokud jde o rozsah a formát evropského pilíře sociálních práv:

5.3.2

Klíčová témata uvedená v závěrech či doporučeních související s předběžným návrhem EPSP vypracovaným Evropskou komisí:

5.4

Závěry a doporučení rovněž ukázaly, že hlavním bodem sporu je otázka, zda by EPSP měl vést k legislativním opatřením. Účastníci z různých zemí, ale i uvnitř jednotlivých zemí, se v této otázce rozcházejí. Zástupci zaměstnavatelů (převážně) nepodporují myšlenku dalších právních předpisů, zástupci odborových svazů (převážně) zastávají opačný názor.

6.1.1

Evropský pilíř sociálních práv musí být co do svého obsahu, procesů, konkrétních iniciativ týkajících se jeho provádění, financování a monitorování mnohem jasněji vymezen a spolu s tím musí být objasněna i role jednotlivých aktérů. V souvislosti s otázkou správy je velmi důležité, aby byla respektována ustanovení Smluv, včetně zásady subsidiarity. Občané mají právo vědět, kdo má přijímat jednotlivá rozhodnutí a kdo za tato rozhodnutí ponese odpovědnost.

6.1.2

Co se týče příslušných aktérů a jejich úlohy, EHSV zdůrazňuje, že v otázkách vztahujících se k trhu práce je partnerství mezi veřejnými orgány a sociálními partnery na úrovni EU a členských států klíčovým nástrojem zlepšování politického pokroku při uskutečňování cílů, které mají širokou podporu. V oblasti sociální ochrany hrají ústřední úlohu vlády, státní, regionální a místní orgány, různé vnitrostátní instituce zabývající se organizací sociálního zabezpečení a rovněž poskytovatelé sociálních služeb. Určitou úlohu a určité úkoly plní při vypracovávání koncepcí a zavádění systémů sociální ochrany a při poskytování sociálních služeb také sociální partneři. Další zúčastněné strany, jako jsou sociální agentury, mohou mít odborné znalosti především v oblasti sociální pomoci a mohou plnit určitou úlohu a poskytovat bezpečnostní síť pro určitou část obyvatel vystavených riziku chudoby.

6.1.3

EHSV zdůrazňuje, že pilíř se může stát projektem, který bude pro Evropu a pro všechny přínosem, ale pouze tehdy, bude-li mít viditelné výsledky. V současné době krize se pilíř může stát dobrou příležitostí k prokázání toho, že v případě, kdy je to vhodné, existuje na úrovni EU stále schopnost náležitým způsobem reagovat na problémy, s nimiž se potýkají obyčejní lidé, a to při plném respektování rozdělení pravomocí a zásady subsidiarity. Pilíř by měl především napomáhat obecnému blahobytu v souladu se závazky, které stanoví Smlouvy, mj. tedy v souladu s „vysoce konkurenceschopným sociálně tržním hospodářstvím směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“ (článek 3 SEU). Kromě toho by měl také přispívat k lepšímu fungování trhů práce a systémů sociální ochrany. EHSV je však zároveň znepokojen nejasným vymezením oblasti působnosti pilíře. EHSV se obává, že tato nejasnost může vytvářet ještě více nejistoty a zklamání, neboť pilíř bude vyvolávat očekávání, která nebudou naplněna (71).

6.2.1

Komise navrhuje, aby byl pilíř zaveden nejprve v eurozóně, protože v ní byl již zahájen proces hlubší integrace a konsolidace, který by měl vést k větší konvergenci. Sociální ustanovení obsažená ve Smlouvách EU (72) jsou však platná pro všechny členské státy EU. V návaznosti na to, co zaznělo v mnoha vnitrostátních debatách, je EHSV toho názoru, že pilíř by měl být zaveden ve všech 28 členských státech EU.

6.2.2

V jednom ze svých dřívějších stanovisek EHSV konstatoval, že sociálně udržitelná makroekonomická politika je základním předpokladem výraznějšího hospodářského oživení a dosažení sociální soudržnosti. Náležitější zohlednění hospodářských okolností je také nezbytným předpokladem dosažení produktivní zaměstnanosti a vhodně vytvářené sociální politiky na úrovni EU i na úrovni členských států způsobem, který bude z generačního hlediska spravedlivý. Výbor vítá důraz kladený na využívání flexibility v rámci pravidel Paktu o stabilitě a růstu, přičemž Komise vezme v úvahu některé veřejné investice při výpočtu schodku rozpočtu, ale považuje to za omezená a dílčí opatření (73).

6.3.1

Evropský semestr a národní programy reforem – do nichž jsou zapojeny i země mimo eurozónu – by se měly stát hlavními nástroji provádění pilíře a jeho monitorování. Vzhledem k tomu, že v rámci evropského semestru existují i některé další mechanismy monitorování makroekonomické situace v zemích eurozóny, je nicméně možné, že pro účely národních reforem vzniknou další potřebné referenční hodnoty. Na spojitost mezi pilířem a evropským semestrem bylo poukazováno v mnoha vnitrostátních debatách (74).

6.3.2

EHSV poukazuje na to, že některé cíle správy ekonomických záležitostí, které byly v minulých letech vytyčeny v rámci hospodářské politiky, je třeba uvést do většího souladu s cíli sociální politiky EU, jak je stanoví čl. 4 odst. 2 SFEU (75). Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou (76) – měla být podrobena posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně prodiskutovány (77).

6.3.3

EHSV již dříve konstatoval, že v průběhu evropského semestru by měly mít cíle v oblasti zaměstnanosti a sociální cíle stejnou váhu jako makroekonomické aspekty (78). Doporučil rovněž, aby byly zavedeny porovnatelné a společné ukazatele, například ukazatel míry chudoby a nerovnosti, jakož i povinné posuzování sociálního dopadu všech plánovaných reforem navržených v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země (79).

6.3.4

EHSV vyzývá k obnovení rovnováhy v rámci evropského semestru, tak aby byl při formulaci doporučení pro jednotlivé země zohledněn stávající srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů.

6.3.5

Zamýšlené uplatnění silnější konvergence ke zlepšení pracovních a životních podmínek by mělo být usnadněno stanovením konkrétních dílčích cílů s přihlédnutím ke strategii Evropa 2020 a k cílům udržitelného rozvoje a řízením koordinace hospodářských a sociálních politik a politiky zaměstnanosti.

6.4.1

EHSV se velice obává o stabilitu EU, neboť nezbytné reformy, ať už se změnami Smluv nebo bez nich, jsou prováděny vždy pouze na poslední chvíli a pod značným tlakem. Sociální, politická a hospodářská soudržnost v EU musí být opět posílena a je třeba pokračovat v soudržné hospodářské a měnové integraci jakožto základu fungování HMU. Je proto nevyhnutelné, že musí proběhnout vážná debata o náležitě promyšlené architektuře HMU, vyžadující konsenzus v otázce hospodářských a sociálních cílů a dohodu o způsobu její správy (80).

6.4.2

Za účelem posílení schopnosti HMU zvládat otřesy je nutné posílit sociální, politickou a hospodářskou soudržnost. EHSV poukazuje na to, že by měly být více zohledněny rozdíly v ekonomikách HMU a že je třeba provést vyvážené strukturální reformy v těchto zemích v souladu s požadavky měnové unie a v souladu s požadavky jednotlivých zemí, aby byla zaručena nezbytná konvergence.

6.4.3

EHSV již dříve navrhl, jak by bylo možné HMU koncipovat lépe, a předložil návrhy ohledně toho, jak by bylo možné v rámci metody Společenství co nejdříve rozvinout její demokratickou a sociální podobu. Tato koncepce by zlepšila demokratickou odolnost a naplnila sociální závazky vyplývající ze Smluv (81).

6.4.4

Ekonomicky zdravá HMU má klíčový význam. Jak v této souvislosti EHSV již dříve uvedl, vlády členských států nesou významnou odpovědnost za budoucí rozvoj demokratické a sociální HMU. Totéž platí i pro sociální partnery, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, pro něž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a struktury trhu práce a sociální politiky. Jakožto hospodářští a sociální aktéři rozhodují zásadním způsobem o dodržování společného cíle stability HMU (82). Lepší zapojení sociálních partnerů může přispět k lepší správě HMU. V rámci debat o budoucnosti HMU by měly být zohledněny i jejich názory na to, jakým způsobem je třeba organizovat trh práce a sociální politiku (83). Zlepšení demokratické odolnosti a správy by napomohl také intenzivnější strukturovaný dialog s občanskou společností.

6.4.5

EHSV je toho názoru, že řešení problému přetrvávající nerovnováhy a vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně (84).

6.5.1

Pilíř by měl přispívat k účinnému prosazování platného sociálního acquis zakotveného v primárním a sekundárním právu EU, které se týká zaměstnanosti a sociálních práv, včetně sociální ochrany a účinného dohledu prováděného mj. formou inspekcí práce, a práva na účinnou právní ochranu a přístup k spravedlnosti. Plně respektovány by měly být mezinárodní právně závazné zdroje práv, které byly ve prospěch občanů EU ratifikovány členskými státy.

6.5.2

EHSV se domnívá, že pilíř je příležitostí k upevnění platného sociálního acquis. Proces vytváření koncepce pilíře navíc otevírá prostor pro posouzení toho, co se v přístupu EU a členských států osvědčilo a co nikoli, co chybí a co by se mělo zlepšit, s cílem vytvořit v EU příznivé podmínky pro obnovení sociální a hospodářské konvergence, udržitelný růst a tvorbu pracovních míst.

6.6.1

Evropský fond pro strategické investice a evropské strukturální a investiční fondy jsou koncipovány jako klíčové nástroje pro vytváření pracovních míst a růstu a podporu územní a sociální soudržnosti. EHSV je toho názoru, že tyto fondy je třeba využívat účinnějším a účelnějším způsobem a že prioritu by měly mít dlouhodobé investice EU do vysoce kvalitní sociální infrastruktury a služeb, prováděné také prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice a Evropské investiční banky, přičemž tyto investice by měly být spojeny s prováděním pilíře.

6.6.2

V mezích Paktu o stabilitě a růstu představil EHSV několik různých možností a návrhů. Jedním z nich by mohlo být „zlaté“ či ve skutečnosti „stříbrné“ pravidlo (85) pro veřejné investice členských států, a to i v sociální oblasti, s cílem přispět k veřejným investicím EU prostřednictvím systému společně dohodnutých parametrů, jež by v kombinaci se správnými strukturálními reformami rovněž posílily soukromé investice (86).

6.6.3

V souvislosti s rozpočty a přezkumy víceletého finančního rámce se EHSV domnívá, že 25 % evropských strukturálních a investičních fondů, tj. Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj, je nutno využívat, jak již dříve uvedla Komise, na podporu sociálních, zdravotnických, vzdělávacích a bytových služeb a politik. Určité prostředky by měly být navíc na úrovni EU vyčleněny v rámci Evropského sociálního fondu jakožto dostupné prostředky na financování rozvoje kapacit sociálních partnerů. Evropská komise by měla členským státům poskytnout pokyny ohledně toho, jakým způsobem se mají sociální investice provádět v praxi, a toho, jakým způsobem má být monitorována kvalita a účinnost projektů.

6.6.4

V roce 2014 EHSV navrhl používat mechanismus přerozdělování pro případy asymetrických šoků (87) a poukázal na to, že Unie a především eurozóna nemohou ignorovat sociální dopady současných hospodářských politik a nechávat zcela na jednotlivých zemích, aby je řešily. Zdůraznil, že na rozpočty v oblasti školství a odborné přípravy je třeba pohlížet jako na investici do budoucnosti (88). Účastníci některých vnitrostátních debat se zabývali otázkou, zda bude zapotřebí zavést evropské pojištění v nezaměstnanosti či vytvořit vyrovnávací fond a zda by to mohlo být uskutečnitelné (89). Tyto debaty ukázaly, že názory na tuto otázku se výrazně liší a že tato diskuse musí rovněž pokračovat (90).

6.7.1

V úvahách o pilíři by měl být v příslušných oblastech zohledněn i celosvětový rozměr. Klíčové jsou nedávné debaty podnícené Mezinárodní organizací práce (MOP), Radou Evropy, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Mezinárodním měnovým fondem (MMF), a to zejména ty, které se týkají údajů prokazujících, že nerovnost má negativní vliv na trvalost růstu a že přerozdělování růstu neškodí. V rámci úvah je třeba také uznat, že udržitelnost evropského sociálního modelu je úzce spjata se zlepšováním konkurenceschopnosti Evropy.

6.7.2

S Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 vyjádřily v roce 2015 svůj souhlas všechny členské státy OSN. Dosažení těchto cílů je proto pro členské státy Evropské unie závazné. EHSV se domnívá, že pilíř by mohl k Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 významnou měrou přispět, zvláště pokud jde o cíl 1 (vymýcení chudoby), 3 (zdraví a kvalitní život), 5 (rovnost žen a mužů) a 8 (důstojná práce a hospodářský růst).

6.8.1

EHSV vyzývá Komisi, aby pro tento pilíř navrhla jasnou a soudržnou strategii. EHSV souhlasí s Výborem pro zaměstnanost (EMCO) a Výborem pro sociální ochranu (SPC), které prohlásily, že „evropský pilíř sociálních práv by měl vycházet ze stávajících nástrojů, včetně evropské strategie zaměstnanosti a otevřené metody koordinace pro sociální ochranu a sociální začlenění, že by měl tyto nástroje dále rozvíjet a určovat tak směr procesu posílení udržitelného dalšího sbližování, pokud jde o výsledky v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti, a to při zohlednění vnitrostátních pravomocí“ (91). Součástí tohoto procesu může být i navržení nových vhodných referenčních hodnot pro určitý omezený počet problémů týkajících se trhu práce a sociálních výzev za účelem posouzení dosaženého pokroku. Vytvoření takového rámce spolupráce by členským státům pomohlo dosáhnout cestou reforem pozitivních výsledků (92) a přispět tak k vyšší míře sociální soudržnosti.

6.8.2

Navzdory jasným rizikům je EHSV nicméně stále přesvědčen, že EU je schopna vytvářet lepší, demokratičtější a sociálnější unii. EHSV učiní vše nezbytné pro to, aby podpořil debaty probíhající v členských státech na úrovni EU s cílem zapojit do nich „v zájmu lepší budoucnosti Evropy“ občany. Spravedlivá globalizace, umožňující kvalitní život, dostatečné množství pracovních příležitostí a spravedlivé pracovní podmínky pro všechny, je dosažitelná pouze tehdy, jestliže si EU zachová svou jednotu a bude schopna jednat. Má-li si Evropa svůj společenský model udržet, musí se sama umět přizpůsobit měnícím se podmínkám a vytvářet tak co nejvíce příležitostí pro všechny. To je naše alternativa protekcionismu, nacionalismu a populismu.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/27

Zpravodaj:

Juan MENDOZA CASTRO

1.1

EHSV vítá balíček opatření pro přizpůsobení autorských práv požadavkům digitální ekonomiky.

1.2

EU postrádá integrovaný systém autorských práv. Za účelem jeho vytvoření je třeba zejména odstranit roztříštěnost a současně zvýšit ochranu tvůrců dokonce i před technologickými giganty, kteří ovládají trhy.

1.3

Oblast autorských práv je velmi složitá, neboť existuje mnoho zúčastněných stran s různými zájmy, které se však navzájem potřebují. Regulace musí ustavit rovnováhu mezi právy všech těchto subjektů a zabránit byrokracii a zbytečným požadavkům.

1.4

Ve srovnání s „progresivním“ přístupem Komise navrhuje EHSV přezkoumat a upevnit platné právo včetně změn provedených v jiných směrnicích, posoudit, zda je vhodné navrhnout opatření pro internetové vyhledávače a bezplatný přenos obsahu prostřednictvím Wi-Fi, a regulovat určité aspekty prostřednictvím nařízení.

1.5

Výbor připomíná, že je důležité a nezbytné, aby EU urychleně ratifikovala Marrákešskou smlouvu o autorských právech v případě nevidomých osob.

1.6

Online vysílání vysílacích organizací a digitální přenosy vysílání televizních a rozhlasových pořadů: EHSV považuje návrh Komise za vhodný a domnívá se, že tento návrh podpoří distribuci evropské filmové produkce. Zásada „země původu“ není v rozporu s teritorialitou práva a smluvní svobodou.

1.7

Přizpůsobení výjimek digitálnímu a přeshraničnímu prostředí: ačkoli návrhy Komise správně identifikují problémy, EHSV k nim navrhuje řadu změn s cílem lépe přizpůsobit autorská práva současným požadavkům. Jde o tyto změny:

1.8

Rozsudek, ve kterém Soudní dvůr EU stanovuje, že za určitých podmínek lze půjčování digitálních knih přirovnat k tradičnímu půjčování knih (5), uspokojil opakovanou poptávku ze strany uživatelů knihoven a vzdělávacích institucí.

1.9

Výbor vítá návrh týkající se digitalizace, distribuce a přeshraničního šíření komerčně nedostupných děl (hlava III, kapitola 1).

1.10

Je vhodné, aby se prostřednictvím evropských norem harmonizovala „výjimka o panoramatu“.

1.11

EHSV podporuje výhradní právo vydavatelů povolit nebo zakázat po dobu dvaceti let digitální využití jejich tiskových publikací.

1.12

EHSV souhlasí s tím, aby byli poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají a poskytují přístup veřejnosti k velkému množství děl chráněných autorským právem nebo jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli, povinni přijímat vhodná a přiměřená opatření za účelem zajištění fungování dohod s nositeli práv nebo zabránit přístupu k těmto dílům a jiným předmětům ochrany ( value gap ).

1.13

EHSV se domnívá, že návrh Komise znamená pokrok v oblasti ochrany práv autorů, kteří musí mít právo na spravedlivé odměňování jejich tvůrčích snah, jejich podílu na komerčním úspěchu děl a udržování vysoké úrovně ochrany a financování děl.

1.14

Je třeba uvést, že je nutné, aby instituce občanské společnosti přispívaly ke zvýšení povědomí uživatelů ohledně dodržování právních předpisů týkajících se autorského práva. EHSV podporuje Komisi v jejím úsilí v boji proti pirátství a jakéhokoli formě nezákonného použití obsahu chráněného zákony.

2.1

Vývoj digitálních technologií změnil způsob vytváření, produkce, distribuce a využívání děl a jiných předmětů ochrany. Objevily se nové způsoby užití a rovněž noví aktéři a nové podnikatelské modely. V digitálním prostředí se rovněž zintenzivnila přeshraniční užití a vznikly nové příležitosti umožňující spotřebitelům přístup k obsahu chráněnému autorským právem.

2.2

Přestože cíle a zásady stanovené v právních předpisech EU v oblasti autorského práva jsou i nadále platné, je nezbytné přizpůsobit uvedené předpisy těmto novým skutečnostem. Zásah na úrovni EU je nezbytný také proto, aby se zabránilo roztříštěnosti vnitřního trhu.

2.3

Strategie pro jednotný digitální trh (6) přijatá v květnu 2015 konstatovala za těchto podmínek potřebu „snížit rozdíly mezi systémy autorských práv v jednotlivých členských státech a umožnit uživatelům v EU širší online přístup k dílům“, přičemž zdůraznila, že je důležité zlepšit přeshraniční přístup ke službám poskytujícím obsah chráněný právem duševního vlastnictví, a upřesnila také funkci online služeb při distribuci děl a jiných předmětů ochrany.

2.4

V prosinci 2015 zveřejnila Komise sdělení (7), ve kterém uvedla konkrétní opatření a dlouhodobou vizi a poukázala na nezbytnost dosáhnout v této oblasti pokroku ohledně jednotného trhu, modernizovat normy v souladu s digitální skutečností, zaručit, aby evropská tvůrčí odvětví byla nadále konkurenceschopná, a zachovat náležitou rovnováhu mezi autorskými právy a ostatními cíli veřejné politiky.

2.5

Na základě nedávného návrhu týkajícího se přeshraniční přenositelnosti (8) Komise nyní navrhuje soubor legislativních opatření se třemi cíli:

2.6

Existuje návrh nařízení (9), jehož cílem je vytvořit příznivé podmínky pro nové formy distribuce online a digitálního vysílání televizních a rozhlasových pořadů, které by byly podobné podmínkám platným pro tradiční družicové nebo kabelové přenosy. Nové normy inspirované těmi, které jsou v platnosti ve směrnici o družicovém vysílání a kabelovém přenosu (10), usnadní a urychlí vypořádání práv, jež jsou nezbytná pro určité online služby poskytované vysílacími organizacemi a pro určité přenosové služby. Tyto normy mají usnadnit vývoj trhu a obecnější šíření evropské televizní a rozhlasové produkce. To zase přispěje k většímu výběru pro spotřebitele a k větší kulturní rozmanitosti.

2.7

Souběžně s tím návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (11) stanoví nový mechanismus vyjednávání, který usnadní uzavírání licenčních dohod za účelem šíření audiovizuálních děl na platformách videa na vyžádání. Jde o součást širší politické snahy čelit vícerým faktorům, které se skrývají za nízkou dostupností evropských audiovizuálních děl, zejména filmů, v EU.

2.7.1

Problémy týkající se udělování licencí a souběžné právní a smluvní obtíže ohledně využití evropských audiovizuálních děl ve službách videa na vyžádání budou řešeny také ve strukturovaném dialogu se zúčastněnými stranami s cílem zefektivnit postupy, pokud jde o udělování licencí, a usnadnit odvětvové dohody, které povedou k pravidelnějšímu využívání evropských děl a jejich větší dostupnosti. O výsledcích dialogu bude Komise informovat na konci roku 2018.

2.7.2

Současný návrh směrnice nabízí také řešení, jak usnadnit institucím kulturního dědictví uzavírání licencí, které jsou nezbytné pro digitalizaci a šíření děl, jež jsou komerčně nedostupná, ale mají velkou kulturní hodnotu. Přístup k dílům v netržních subjektech, jako jsou vzdělávací instituce, veřejné knihovny nebo nedivadelní podniky, je rovněž velmi důležitý za účelem podpory kulturní rozmanitosti, ke vzdělávacím účelům a k účasti na společenském životě. Komise kromě toho zkoumá spolu s Evropskou asociací ředitelů filmových agentur (EFAD) a audiovizuálním odvětvím tvorbu a financování katalogu evropských filmů se vzdělávacím účelem pro rok 2017.

2.8

Souběžně byly přijaty dva legislativní návrhy (12) pro uplatnění právních předpisů EU týkajících se Marrákešské smlouvy, která po smluvních stranách vyžaduje, aby vytvořily výjimky na podporu osob s poruchou čtení tištěného textu, jejichž cílem bude umožnit těmto osobám přístup ke knihám a dalšímu tištěnému materiálu ve formátech, jež pro ně budou přístupné. Návrh směrnice stanoví povinnou výjimku a zaručí její provedení, aby se tyto kopie v přístupných formátech vytvářely a vyměňovaly na jednotném trhu. Návrh nařízení umožní přeshraniční výměnu těchto kopií mezi EU a třetími zeměmi, které jsou smluvními stranami smlouvy.

3.1

EHSV vítá balíček opatření pro přizpůsobení autorských práv požadavkům digitální ekonomiky.

3.2

Evropské umění zaujímá ve světě vedoucí postavení, ale kinematografická produkce, vydavatelský průmysl a hudební a umělecká tvorba musí čelit roztříštěnosti trhu, kulturní a jazykové rozmanitosti, jež představuje velké bohatství, a digitálnímu přechodu a finančním obtížím.

3.3

Zjednodušení systému povolování musí přispět ke snížení roztříštěnosti, usnadnit přeshraniční přístup k online obsahu a ustavit větší rovnováhu v oblasti ochrany autorů, zejména vůči podnikatelským gigantům, kteří ovládají digitální trhy.

3.4

Oblast autorských práv je velmi složitá, neboť existuje mnoho zúčastněných stran s různými zájmy, které se však navzájem potřebují. Regulace musí ustavit rovnováhu mezi právy všech těchto subjektů.

3.5

Komise přijala „progresivní“ přístup (13) a nenavrhuje celkový přezkum, nýbrž jen důležité dodatky ke stávající regulaci. EHSV navrhuje zvážit:

4.1.1

V EU zahrnuje odvětví plánování a vysílání televizních a rozhlasových pořadů téměř 12 000 podniků, zaměstnává 255 000 osob a dosahuje objemu operací ve výši 66,5 miliardy eur (19). Reforma je odůvodněná, neboť stávající mechanismy usnadňující vypořádávání autorských a s nimi souvisejících práv se netýkají online vysílaní ani určitých digitálních přenosů vysílání.

4.1.2

EHSV podporuje začlenění zásady „země původu“, která je již uznána v oblasti družicového vysílání (20) a jež není v rozporu s teritorialitou práva a smluvní svobodou.

4.1.3

EHSV se domnívá, že technologicky neutrální úprava regulace o digitálním přenosu musí zjednodušit postup nabývání práv pro nové poskytovatele, a za tím účelem také zlepšit přístup k obsahu důležitému pro spotřebitele.

4.1.4

Reforma vhodně stanoví, že v případě existence obtíží souvisejících s udělováním licencí členské státy zajistí, aby dohody o přístupu k audiovizuálním dílům na platformách videa na vyžádání a o jejich dostupnosti usnadnil „nestranný orgán“.

5.1

Evropské knihovny, muzea a archivy představují kulturní prostor pro evropské občany a jsou zásadní pro předávání znalostí, pro vzdělávání a pro výzkum. Současně zajišťují významný hospodářský příspěvek v oblasti autorského práva (22).

5.2

Z důvodu chybějící harmonizace, složitých právních předpisů, zeměpisných překážek a jazykových rozdílů jsou evropští výzkumní pracovníci v nevýhodě oproti vedoucím národům, jako jsou například Spojené státy americké. Proto musí reforma usilovat o dosažení tří cílů, kterými jsou rozšíření a přizpůsobení novým technologickým skutečnostem, ustavení harmonizované a povinné formy a právní jistota ohledně regulace výjimek a omezení (23).

5.3

Haagská deklarace (2014) poukazuje na velký potenciál vytěžování textů a dat pro výzkum a inovace. Pro výzkumné pracovníky, malé a střední podniky a velké technologické společnosti je vytěžování textů a dat základním nástrojem, který v EU není dostatečně využíván z důvodu právních, technologických a smluvních omezení.

5.4

Komise navrhuje stanovit povinné výjimky pro různé možné případy:

5.5

I když se EHSV domnívá, že návrhy Komise správně identifikují problémy, navrhuje změny s cílem lépe přizpůsobit regulaci současným potřebám (viz závěry). Kromě jiných aspektů je důležité, aby výjimky z autorského práva nebyly anulovány smluvními dohodami nebo technologickými nástroji. Rovněž je vhodné přezkoumat výjimku z autorského práva týkající se nekomerčního vědeckého výzkumu (čl. 5 odst. 3 písm. a)), neboť její uplatňování je považováno za velmi obtížné (24).

5.6

EHSV také požaduje harmonizaci „výjimky o panoramatu“, podle které mohou jednotlivci ukládat a sdílet na internetu zobrazení děl, jako jsou budovy a sochy umístěné ve veřejných prostorách. Komise se navzdory tomu, že potvrzuje opodstatněnost této výjimky, rozhodla ponechat možnost provádění na členských státech, a to na nepovinném základě.

5.7.1

Výbor připomíná, že je důležité a nezbytné, aby EU brzy ratifikovala Marrákešskou smlouvu o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení, jež vstoupila v platnost dne 30. září 2016. Tato smlouva přinese mnoha nevidomým či zrakově postiženým evropským občanům přístup k většímu počtu dostupných děl, a tím se jim otevřou dveře ke kultuře, vzdělávání, zaměstnání, a tedy ke skutečnému sociálnímu začlenění.

5.7.2

Návrhy nařízení (25) a směrnice (26) umožní Unii splnit mezinárodní povinnost stanovenou v rámci Marrákešské smlouvy. Kromě toho je v souladu s povinnostmi Unie odvozenými z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

5.8

Udělování licencí a širší přístup k obsahu. Bude povolena digitalizace a šíření komerčně nedostupných děl vydaných poprvé v EU (článek 7) a udělení licence v jednom členském státě se uplatní v celé EU (článek 8).

5.9.1

Podle článku 11 odst. 1 a odst. 4 návrhu směrnice (27) členské státy poskytnou těmto vydavatelům výhradní právo (po dobu dvaceti let) povolit nebo zakázat digitální využití jejich tiskových publikací.

5.9.2

EHSV podporuje toto opatření za účelem zaručení spravedlivého a rovnoměrného rozdělení hodnoty mezi vydavatele tisku, kteří ji vytvářejí, a online platformy, které ji využívají.

5.9.3

EHSV připomíná, že zatímco mnozí vydavatelé tisku, kteří jsou nepostradatelní pro demokracii, jsou postiženi finanční krizí, jež se promítá do ukončování publikací a hromadných ztrát zaměstnání, ti, kteří využívají jejich informací, dosahují stále vyšších příjmů (28).

5.10.1

Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí řádné fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany, které nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Na jedné straně budou využívána opatření, jako jsou účinné technologie rozpoznávání obsahu; na druhé straně tito poskytovatelé poskytují nositelům práv dostatečné informace a zavedou mechanizmy pro vyřizování stížností a zjednání nápravy. Členské státy usnadní spolupráci mezi jednotlivými stranami (29).

5.10.2

Opatření, jež EHSV považuje za vhodné, by mělo odstranit rozdíl v hodnotě ( value gap ), který v současnosti existuje mezi nositeli práv a poskytovateli služeb informační společnosti, protože nositelům práv umožní přijímat lepší rozhodnutí ohledně používání jejich výrobků. Existují příklady služeb založených na propagaci, které nepřinášejí tvůrcům dostatečnou kompenzaci jejich autorských práv na rozdíl od online služeb placených pomocí předplatného, které této kompenzace dosahují (30).

6.1

EHSV souhlasí s tvrzením Komise, že porušování autorského práva v komerčním měřítku, pro které je příznačné přiživování se na práci a investicích ostatních, představuje v dnešní době vážnou hrozbu pro evropské tvůrce. Bez účinného a vyrovnaného systému vynucování jsou autorská práva a ostatní práva duševního vlastnictví špatně chráněna a investice do kreativity a inovací jsou omezovány (31).

6.2

Autorům musí být zaručeno právo na spravedlivé odměňování jejich tvůrčích snah, jejich podíl na komerčním úspěchu děl a udržování vysoké úrovně ochrany a financování děl (32).

6.3

V návrhu, který EHSV považuje za vhodný, jsou stanovena opatření, která by měla posílit smluvní nároky autorů. Ačkoli členské státy musí zaručit povinnost transparentnosti a mechanismy smluvních úprav a alternativního řešení sporů, reforma posiluje vyjednávací pozice autorů a umělců (33).

6.4

Je vhodné poukázat na to, že je nezbytné, aby veřejné a soukromé organizace občanské společnosti přispívaly v oblastech, které jim náleží, k posílení vědomí uživatelů ohledně toho, že autoři musí být za svá díla odměněni v rámci stanoveném právními předpisy.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/34

Zpravodaj:

Stefan BACK

1.1

EHSV znovu vyslovuje svou podporu akčnímu plánu pro inovativní a konkurenceschopný bezpečnostní průmysl z roku 2012 (dále jen „akční plán“) (1).

1.2

EHSV upozorňuje rovněž na Evropský program pro bezpečnost (dále jen „program pro bezpečnost“) (2) a opětovně vyjadřuje svoji podporu akčnímu plánu proti nedovolenému obchodu se střelnými zbraněmi a výbušninami a proti jejich používání a návrhu směrnice o boji proti terorismu (3)  (4).

1.3

S výhradami uvedenými níže EHSV nyní rovněž vítá cíl návrhu nařízení, kterým se zavádí certifikační systém Unie pro detekční zařízení pro zajištění ochrany letectví před protiprávními činy (5) (dále jen „návrh nařízení“), předložený Komisí jakožto první krok provádění akčního plánu. Vítá cíl uvedeného návrhu nařízení, jímž je zavést systém schválení typu detekčního zařízení s jednotným kontaktním místem pro certifikaci, a tím zjednodušit uvádění výrobků na trh, snížit náklady, zvýšit objem trhu a zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu bezpečnostních výrobků.

1.4

EHSV však lituje, že návrh nařízení nezavádí jediný schvalovací orgán EU, k němuž by náležela technická zkušebna, neboť toto řešení by vedlo k optimální účinnosti a snížení nákladů. EHSV vyslovuje vážné pochybnosti stran účinného využívání zdrojů v případě navrhované možnosti oddělených technických zkušeben a schvalovacích orgánů.

1.5

EHSV dále lituje, že návrh nařízení nezohledňuje skutečnost, že článek 6 nařízení (ES) č. 300/2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy (6) umožňuje zavést přísnější vnitrostátní požadavky nad rámec společné základní úrovně stanovené v tomto nařízení, což EHSV ve svém stanovisku k návrhu uvedeného nařízení (7) výslovně uvítal.

1.6

EHSV lituje, že hledisko vnitřního trhu podle všeho převážilo nad bezpečnostními zřeteli natolik, že členským státům dokonce nebylo umožněno zavádět další vnitrostátní bezpečnostní požadavky za účelem ochrany podstatných vnitrostátních zájmů podle čl. 114 odst. 10 SFEU.

1.7

EHSV v tomto ohledu rovněž lituje, že SFEU na rozdíl od toho, co platí podle článku 346 SFEU pro vojenské vybavení nebo pro zadávání veřejných zakázek podle článku 15 směrnice 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek (8), nepřipouští zvláštní vnitrostátní opatření na ochranu podstatných vnitrostátních zájmů proti teroristickým činům.

1.8

Vzhledem k vysoce odbornému a komplexnímu charakteru otázek, jež budou muset útvary Komise řešit, má EHSV pochybnosti o vhodnosti čl. 24 odst. 3 návrhu nařízení, jenž stanoví, že Komise předsedá koordinačnímu výboru technických zkušeben.

1.9

EHSV v tomto ohledu vyjadřuje rovněž politování nad tím, že možnost zahrnout do návrhu nařízení systém výměny informací a koordinace mezi jednotlivými vnitrostátními schvalovacími orgány nebyla, jak se zdá, vzata v potaz.

1.10

EHSV si klade otázku, zda rozsah, v němž návrh povoluje používání aktů v přenesené pravomoci ke změně technických požadavků, nejde nad rámec toho, co povoluje čl. 290 odst. 1 SFEU. Týká se to zejména čl. 27 písm. a) návrhu nařízení, který nijak neomezuje rozsah nebo charakter nových požadavků na výkonnost, jež mohou být prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci zahrnuty do přílohy I tohoto návrhu nařízení.

1.11

EHSV v každém případě upozorňuje na to, že pokud má Komise vydávat právní akty v této oblasti, bude muset mít potřebnou odbornou způsobilost k zajištění kvality těchto právních aktů.

1.12

EHSV v zásadě vítá návrh, aby EU usilovala o přijetí za řádného člena Evropské konference civilního letectví (ECAC). Vzhledem k tomu, že současné stanovy Evropské konference civilního letectví povolují členství pouze státům, že členy této konference nejsou jen členské státy EU a že výsledek takového jednání nelze mít za jistý, by však asi bylo realističtější prohlásit, že EU by měla podniknout náležité kroky za účelem získání členství v Evropské konferenci civilního letectví.

1.13

EHSV vzal na vědomí, že návrh nařízení obsahuje ustanovení o tom, že průměrná doba mezi podáním žádosti o provedení zkoušky technickou zkušebnou a poskytnutím výsledků zkoušky příslušnému schvalovacímu orgánu má činit nejvýše šest měsíců. EHSV navrhuje, že lepší variantou by bylo, aby technická zkušebna provedla úvodní posouzení žádosti za účelem stanovení doby potřebné k provedení zkoušky a informovala žadatele ve stanovené lhůtě. Pokud pak lhůta pro provedení zkoušky nebude dodržena, měl by o tom být žadatel uvědoměn a měly by mu být vysvětleny důvody zpoždění.

1.14

EHSV konstatuje, že systém posuzování výrobků vypracovaný v rámci Evropské konference civilního letectví v současnosti funguje dobře a přidaná hodnota systému EU schválení typu z provozního hlediska tudíž nemusí být nesporná. Touto poznámkou nejsou nijak dotčeny cíle v oblasti vnitřního trhu stanovené v návrhu nařízení.

1.15

Z uvedených důvodů má EHSV pochybnosti o přidané hodnotě současné podoby návrhu nařízení a chtěl by tudíž Komisi požádat, aby znovu promyslela jeho obsah s ohledem na poznámky předložené v tomto stanovisku.

2.1

Návrh nařízení je krokem k provádění akčního plánu (9). Cílem akčního plánu je:

2.2

Jedním důležitým cílem akčního plánu je odstranit roztříštěnost bezpečnostního trhu zavedením certifikačních systémů EU pro bezpečnostní technologie, zpočátku určených pro letištní detekční zařízení a poplašné systémy, a to tak, že bude zřízen systém jednotného kontaktního místa pro získání certifikace skýtající certifikovanému výrobku přístup na trh v celé EU. To by znamenalo zjednodušení, snížení nákladů na certifikaci, zvýšení objemu domácího trhu a tedy vyšší konkurenceschopnost vůči americkým a čínským výrobkům, jež mají výhodu větších objemů na větších domácích trzích.

2.3

Program pro bezpečnost (10) schvaluje akční plán a zaměřuje se na podpůrnou činnost, jako je například odborná příprava, financování, výzkum a inovace.

2.4

Program pro bezpečnost zahrnuje celou řadu opatření proti financování terorismu, nedovolenému obchodu se střelnými zbraněmi a výbušninami a jejich používání a dále opatření na ochranu občanů a klíčové infrastruktury, včetně akčního plánu proti nedovolenému obchodu se střelnými zbraněmi a výbušninami a jejich používání a návrhu směrnice o boji proti terorismu (11).

2.5

Návrh nařízení zavádí certifikační systém vycházející ze společných požadavků na výkonnost, společných metod zkoušení a akreditace zkušebních laboratoří (technických zkušeben).

2.6

Tyto požadavky na výkonnost jsou shodné s požadavky stanovenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 (12) o společných pravidlech v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy a jeho prováděcími akty (článek 4 a příloha I návrhu nařízení).

2.7

Příslušné metody hodnocení byly vypracovány v rámci společného postupu hodnocení schváleného Evropskou konferencí civilního letectví.

2.8

Každý členský stát musí mít schvalovací orgán příslušný pro všechny aspekty schvalování zařízení (článek 6 návrhu nařízení). Členské státy nesmějí pro certifikované zařízení stanovit další požadavky (článek 4 návrhu nařízení).

2.9

Návrh nařízení stanovuje postupy nakládání se zařízeními, která představují riziko na vnitrostátní úrovni nebo se neshodují s certifikátem (články 17 až 19 návrhu nařízení).

3.1

EHSV již přivítal akční plán (13), Evropský program pro bezpečnost, akční plán proti nedovolenému obchodu se střelnými zbraněmi a výbušninami a proti jejich používání a návrh směrnice o boji proti terorismu (14).

3.2

EHSV nyní rovněž vítá, že záměrem návrhu nařízení je provádět akční plán skrze posílení evropského odvětví bezpečnostního průmyslu vytvořením většího domácího trhu a zvýšením konkurenceschopnosti tohoto průmyslu.

3.3

EHSV rovněž vítá cíl návrhu nařízení, jímž je zlepšit konkurenceschopnost bezpečnostního průmyslu EU a zjednodušit správní postupy zavedením jednotného kontaktního místa pro certifikaci s cílem snížit náklady a vytvořit větší domácí trh. EHSV bere na vědomí velký důraz na vnitřní trh a konkurenceschopnost a skutečnost, že bezpečnostní aspekty jsou zohledněny zejména se zřetelem k tomu, že větší konkurenceschopnost průmyslu může zvýšit jeho potenciál k inovacím a vývoji nových výrobků.

3.4

EHSV schvaluje přístup návrhu nařízení spočívající ve vydávání právních aktů týkajících se požadavků na výkonnost a využití společných metod zkoušení vypracovaných Evropskou konferencí civilního letectví a souhlasí s tím, že vzhledem k režimu utajení mnoha příslušných právních dokumentů je tento přístup nezbytný. EHSV je nicméně toho názoru, že návrh nařízení by bylo možné v mnoha důležitých ohledech zlepšit.

3.5

EHSV proto lituje, že návrh nařízení neumožňuje členskému státu uplatnit přísnější požadavky nad rámec společných základních norem podle článku 6 nařízení (ES) č. 300/2008, i když na tuto možnost poukazuje. Postupy pro nakládání se zařízeními představujícími riziko na vnitrostátní úrovni ani ochranný postup Unie nejsou vhodným nástrojem k řešení problému tohoto druhu.

3.6

EHSV na tomto místě připomíná, že ve svém stanovisku k návrhu nařízení (ES) č. 300/2008 (15) výslovně souhlasil, aby členským státům bylo umožněno přijímat přísnější opatření podle článku 6 tohoto nařízení.

3.7

EHSV si uvědomuje těžkosti související s povolováním dalších vnitrostátních požadavků na výrobky spadající pod harmonizovaná kritéria, upozorňuje však na možnost povolování vnitrostátních požadavků, byť na omezenou dobu, na základě potřeby chránit vnitrostátní bezpečnostní zájmy, kterou poskytuje čl. 114 odst. 10 SFEU.

3.8

EHSV bere na vědomí skutečnost, že parlamenty nejméně dvou členských států v návrzích odůvodněných stanovisek k otázce subsidiarity, z nichž jeden byl předložen, poukazovaly na potřebu přizpůsobit bezpečnostní požadavky nejednotné úrovni vystavení riziku v jednotlivých členských státech (16). To znamená, že může být nezbytné posílit bezpečnostní požadavky oproti standardním požadavkům EU zavedením dalších vlastností a dokonalejší výkonnosti zařízení, mimo jiné i u letištních detekčních zařízení.

3.9

EHSV je toho názoru, že při provádění politiky, jejímž cílem je zlepšit ochranu proti teroristickým činům, musí být tento cíl považován za podstatnou součást každého navrhovaného opatření. Agendu průmyslové politiky související s tímto cílem je třeba považovat za podřízenou cíli boje proti terorismu.

3.10

Proto musí existovat jasně vymezený prostor pro samostatná opatření členských států vůči teroristickým hrozbám včetně stanovení dalších požadavků na detekční zařízení na letištích nad rámec standardních certifikačních požadavků. Články 17 a 18 návrhu nařízení se tímto problémem nezabývají a neposkytují členským státům dostatečnou volnost jednání umožňující jim chránit se proti teroristickým hrozbám. EHSV si je vědom, že SFEU v současném znění neobsahuje žádná zvláštní pravidla umožňující udělit bezpečnostním zařízením výjimku z pravidel vnitřního trhu z důvodu ochrany podstatných vnitrostátních zájmů, neboť článek 346 SFEU tuto možnost stanovuje pouze pro vojenské vybavení a ustanovení směrnice 2014/24/EU (článek 15) se týkají pouze zadávání veřejných zakázek (17).

3.11

EHSV bere na vědomí, že návrh nařízení Komisi opravňuje přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými může změnit přílohu I, aby zohledňovala zavedení nových požadavků na výkonnost pro detekční zařízení pro zajištění ochrany letectví před protiprávními činy (čl. 27 písm. a)), a změnit přílohy nařízení s cílem přizpůsobit je vývoji vědeckých a technických poznatků (článek 27 písm. b)). Ustanovení čl. 290 odst. 1 SFEU omezují přenesení pravomoci na nepodstatné prvky dotčeného právního aktu včetně aktualizací v důsledku technického pokroku. Přenesení pravomoci v čl. 27 písm. a) návrhu nařízení toto omezení zřejmě překračuje. EHSV proto vyslovuje pochybnost o souladu přenesení pravomoci navrženém v čl. 27 písm. a) návrhu nařízení s SFEU.

3.12

V každém případě, pokud má Komise vydávat právní akty v této oblasti, bude potřebovat nezbytnou odbornou způsobilost k zajištění kvality těchto právních aktů.

3.13

Návrh nařízení obsahuje ustanovení o schvalovacím orgánu v každém členském státě. EHSV má pochybnost o tom, zda v době vstupu návrhu nařízení v platnost budou všechny členské státy schopny takovýto orgán zřídit, i o tom, zda tento požadavek přispívá k účinnému využívání zdrojů a má přidanou hodnotu, uváží-li se, že v současnosti je pouze pět členských států schopno provádět zkoušky zařízení a vydávat schválení typu. EHSV se domnívá, že jediný schvalovací orgán EU by byl účinnějším řešením v souladu s přístupem jednotného kontaktního místa.

3.14

V této souvislosti EHSV vyslovuje rovněž pochybnost o užitečnosti rozdělení zkušebních a certifikačních funkcí mezi technické zkušebny a schvalovací orgány, což znamená, že vlastní zkoušku výkonnosti výrobku provede technická zkušebna, jíž bylo uděleno osvědčení o míře způsobilosti, zatímco rozhodnutí o vydání certifikátu (schválení typu) přijme schvalovací orgán, který evidentně nemusí splňovat žádná zvláštní kritéria technické způsobilosti a bude se plně opírat o posouzení vypracované technickou zkušebnou. Pokud by důvodem pro tento dvouúrovňový systém měla být skutečnost, že ne všechny členské státy disponují vhodnou technickou způsobilostí, EHSV by doporučoval sloučit u omezeného počtu schvalovacích orgánů uvedené dvě funkce, anebo ideálně, jak již navrhoval, zřídit jeden společný schvalovací orgán pro celou EU.

3.15

EHSV rovněž podotýká, že společná metoda certifikačních zkoušek Evropské konference civilního letectví funguje řádně. Tím se problematizuje přidaná hodnota systému, který má na základě návrhu nařízení vzniknout, neboť rámec Evropské konference civilního letectví zajišťuje volný pohyb dotčených výrobků mezi členskými státy Evropské konference civilního letectví. Touto poznámkou nejsou nijak dotčeny cíle návrhu nařízení v oblasti vnitřního trhu.

3.16

EHSV bere na vědomí, že článek 10 návrhu nařízení stanoví, že EU se stává řádným členem subjektu odpovědného za vypracování společných metod zkoušení, tzn. Evropské konference civilního letectví. EHSV upozorňuje, že členství EU v Evropské konferenci civilního letectví by vyžadovalo předchozí změnu stanov Evropské konference civilního letectví, jež v současnosti umožňují stát se řádným členem pouze státům. Jelikož členství by bylo výsledkem jednání, EHSV by doporučoval změnit tento článek tak, aby stanovil, že EU by měl být udělen mandát k zahájení jednání za účelem získání řádného členství v Evropské konferenci civilního letectví.

4.1

Návrh nařízení stanoví, že Komise zřídí odvětvovou skupinu technických zkušeben, jež zajistí spolupráci a koordinaci mezi technickými zkušebnami, a této skupině předsedá. Vzhledem k tomu, že tato skupina se pravděpodobně bude zabývat vysoce složitými odbornými otázkami, EHSV vyslovuje pochybnost o vhodnosti tohoto řešení.

4.2

EHSV je překvapen, že nebylo shledáno potřebným navrhnout výměnu informací a koordinaci mezi jednotlivými vnitrostátními schvalovacími orgány a mezi schvalovacími orgány a Komisí, ačkoli byl takový systém považován za užitečný pro technické zkušebny i v souvislosti s výkonem rozhodovací pravomoci vnitrostátních orgánů s významem pro uplatňování práva EU, například v oblasti hospodářské soutěže.

4.3

Ačkoli návrh nařízení stanoví, aby v každém členském státě existoval jeden schvalovací orgán, žádný takový požadavek se netýká technických zkušeben, které, jak bylo uvedeno výše, budou hrát v plánovaném certifikačním systému klíčovou úlohu. Tato skutečnost opět ukazuje na to, že požadavek na zřízení jednoho schvalovacího orgánu v každém členském státu má pouze symbolický význam, neboť certifikáty schválení typu a prohlášení o shodě vydaná na základě těchto certifikátů platí v celé EU. Postup nakládání se zařízeními představujícími riziko na vnitrostátní úrovni (článek 17 návrhu nařízení) by mohl mít na starost vnitrostátní orgán příslušný v bezpečnostních záležitostech.

4.4

Návrh stanoví, že technické zkušebny zajistí, aby průměrná doba mezi žádostí o provedení zkoušky zařízení a poskytnutím výsledků schvalovacímu orgánu činila nejvýše šest měsíců vyjma mimořádných situací nebo zvláštní žádosti výrobce. EHSV je toho názoru, že pevná lhůta v této podobě není žádoucí ani realistická. Lepší variantou by bylo, kdyby technická zkušebna byla povinna neprodleně posoudit dobu potřebnou k vyřízení žádosti a informovat žadatele ve stanovené lhůtě, například do 15 pracovních dnů. Pokud pak technická zkušebna nebude moci navrženou lhůtu dodržet, měla by vysvětlit důvody zdržení.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/40

Zpravodaj:

Christian MOOS

1.1

se vyslovuje pro skutečnou společnou azylovou politiku v souladu s evropskými hodnotami. Vítá zřízení rámce Unie pro znovuusídlování;

1.2

vyzývá Unii, aby převzala větší odpovědnost vůči osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, aby vyvíjela větší úsilí o jejich přijímání než doposud a projevovala větší solidaritu v otázce uprchlíků s třetími zeměmi, ale i se členskými státy EU, jako je Řecko;

1.3

zdůrazňuje svůj požadavek, aby byly v členských státech vybudovány spolehlivé integrační systémy;

1.4

požaduje, aby se společná kritéria pro znovuusídlování řídila především podle potřeby ochrany dotčených osob, a nikoli pouze podle účinné spolupráce třetí země v otázkách azylu, a aby byla rovněž nediskriminační;

1.5

domnívá se, že uplatňování konceptů „první země azylu“ a „bezpečné třetí země“ je vzhledem k aktuální nejisté a nestabilní situaci v dotčených třetích zemích a regionech sporné. Zastává názor, že prohlášení EU a Turecka má za současné situace mimořádný význam. Je v zájmu EU i Turecka, aby byla v rámci jeho provádění monitorována situace v oblasti lidských práv;

1.6

požaduje, aby byl program pro znovuusídlování oddělen od dohod o partnerství, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby třetí země bránily uprchlictví, protože to v sobě skrývá nebezpečí, že nebude dodržováno mezinárodní právo a že budou porušována základní práva. Zdůrazňuje, že opatření v rámci partnerství s třetími zeměmi nebo obecně rozvojová pomoc nesmí být podmíněna dohodami o navracení ani jinými podobnými dohodami o spolupráci s třetími zeměmi;

1.7

požaduje, aby při výběru státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, které mají být znovuusídleny, hrál klíčovou úlohu Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), a pokládá za sporná zvláštní práva při výběru pro třetí země;

1.8

vítá, že je vyzdvižena potřeba chránit ženy, jakož i děti a dospívající, nicméně se staví kriticky ke kategorii „osoby zranitelné ze socioekonomického hlediska“. Skutečnost, že jsou v návrhu Komise smíchány různé legální způsoby vstupu do EU, s sebou obecně nese riziko, že tím utrpí kvalita a kvantita znovuusídlování;

1.9

s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 pokládá za sporné plošné vyloučení osob, které nelegálně pobývaly, vstoupily nebo se pokusily nelegálně vstoupit na území členských států během pěti let před znovuusídlením, a rovněž těch, které členské státy během posledních pěti let před znovuusídlením odmítly, přestože jinak splňují kritéria způsobilosti, jež se na ně vztahují;

1.10

zdůrazňuje, že znovuusídlování se nesmí dotknout práva na azyl. Obecně musí být zajištěno, že budou dodržována základní práva podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků (Ženevská úmluva) z roku 1951, Listiny základních práv Evropské unie (Listina) a Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP);

1.11

vyslovuje se pro ambiciózní cíle při stanovování počtu osob, které mají být ročně znovuusídleny, a doporučuje, aby byl jejich celkový počet, který má určit Výbor na vysoké úrovni, definován jako minimální počet;

1.12

očekává, že se bude podílet na činnosti Výboru na vysoké úrovni pro otázky znovuusídlení, jenž má být zřízen;

1.13

doporučuje, aby byl do činnosti Výboru na vysoké úrovni pro otázky znovuusídlení trvale zapojen UNHCR. Obecně vzato panuje v návrhu Komise nejasnost ohledně toho, jak a jakými postupy bude probíhat výběr osob, jež potřebují mezinárodní ochranu (prováděný UNHCR nebo členskými státy), a jakou úlohu bude v těchto postupech hrát Agentura Evropské unie pro azyl;

1.14

vyslovuje se pro zvážení doplňkových alternativních programů přijímání a financování po vzoru kanadského programu soukromého sponzorování „Private Sponsorship of Refugees Program“ (1). Pro rámec Unie pro znovuusídlování může být obecně prospěšné, bude-li zaveden tripartitní přístup, založený na zapojení členských států, UNHCR a soukromých subjektů či subjektů občanské společnosti. Nesmí to však narušit kvalitu a kvantitu znovuusídlování. Vyzývá členské státy, aby byla občanská společnost náležitě informována o plánech pro znovuusídlování a aby jí byla poskytnuta podpora při její účasti v tomto procesu;

1.15

doporučuje větší zapojení orgánů EU a jejích členských států v obzvláště zatížených zemích původu a tranzitu a zmírnění zátěže těchto států rozšířením kapacit pro přijímání a ochranu na místě.

2.1.1

EHSV vítá znovuusídlování osob, které potřebují mezinárodní ochranu, v Unii. EHSV zdůrazňuje, jak již učinil ve svém stanovisku k Evropskému programu pro migraci (2), že je třeba doplnit znovuusídlování vybudováním spolehlivých systémů integrace v členských státech a umožnit přístup na trh práce, uznávání kvalifikací a odbornou a jazykovou přípravu.

2.1.2

EHSV podporuje opatření ke včasné, účinné a úspěšné integraci znovuusídlených osob v rámci Akčního plánu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (3), který byl předložen dne 7. června 2016. Tato opatření jsou však v rozporu se statusem doplňkové ochrany, protože členské státy musí status ochrany určité osoby znovu přezkoumat a může se stát, že při tom neuznají její postavení uprchlíka. Osobě, která potřebuje mezinárodní ochranu, tak hrozí, že bude vyhoštěna nebo navrácena do třetí země či země původu.

2.2.1

EHSV podporuje flexibilitu při určování společných kritérií pro výběr regionů nebo třetích zemí, z nichž má znovuusídlování probíhat, stanovenou v článcích 7 a 8. Tato kritéria by však neměla být příliš vylučující a neměla by se odvíjet od kvality účinné spolupráce třetí země nebo regionu v oblasti migrace a azylu, nýbrž od potřeby ochrany daných osob. EHSV odmítá jakoukoli diskriminaci na základě trasy útěku nebo země původu, jakož i z důvodu etnického původu nebo náboženského vyznání (článek 3 Ženevské úmluvy z roku 1951).

2.2.2

Pokud jde o vytvoření podmínek pro uplatňování konceptů „první země azylu“ a „bezpečné třetí země“ při navracení žadatelů o azyl, uvedl EHSV již ve svém stanovisku Vytvoření společného seznamu EU bezpečných zemí původu (4), že na inkluzivní seznam je ještě příliš brzy, že je třeba se konečně shodnout na seznamu bezpečných zemí původu na základě společných kritérií jako ve směrnici 2013/32/EU a že pro posouzení určité země je třeba používat konkrétní, praktické a přesné ukazatele, zejména ze zdrojů UNHCR, úřadu EASO, Rady Evropy, Evropského soudu pro lidská práva a jiných organizací činných v oblasti lidských práv. EHSV upozorňuje na to, že tyto koncepty v žádném případě nesmí platit pro země, v nichž jsou porušována lidská práva a zásady právního státu. Kromě toho může být třetí země považována za „bezpečnou“, pouze pokud je zajištěno, že dodržuje zásadu nenavracení a obecně plně uznala a provádí Ženevskou úmluvu z roku 1951, Newyorský protokol ze dne 31. ledna 1967 týkající se právního postavení uprchlíků a další příslušné smlouvy.

2.2.3

EHSV se však domnívá, že se Unie pokouší přesunout prostřednictvím partnerství problematiku uprchlíků a svou odpovědnost za osoby hledající ochranu na třetí země a že chce tyto země materiálními pobídkami přesvědčit, aby zadržovaly osoby hledající ochranu na svých vnějších hranicích. V této souvislosti je také třeba se kriticky pozastavit nad zvýšením míry zpětného přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, které nelegálně pobývají na území členských států, na základě nových dohod. Snahy o snížení počtu uprchlíků v sobě skrývají riziko, že třetí země nebudou dodržovat zásadu nenavracení podle Listiny, Ženevské úmluvy z roku 1951 a EÚLP a budou na svých hranicích zadržovat nově přicházející osoby hledající ochranu, odmítat je nebo je vyhošťovat. EHSV proto požaduje, aby byly důsledně uplatňovány zásady mezinárodního práva a aby byly vytvořeny účinné kontrolní mechanismy.

2.3.1

EHSV žádá, aby byl program pro znovuusídlování oddělen od dohod o partnerství. Z tohoto důvodu je třeba vyškrtnout v čl. 4 písm. a) pasáž „a jakýkoli následný pohyb těchto osob na území členských států“. EHSV se domnívá, že kritéria uvedená v čl. 4 písm. c) a písm. d) (s výjimkou podbodu iii)) zpochybňují právo na azyl a zásadu nenavracení podle článků 18 a 19 Listiny, a proto musí být rovněž vyškrtnuta.

2.3.2

EHSV ve shodě s UNHCR požaduje, aby v případě opatření ke zpětnému přebírání bylo zajištěno, aby třetí země nebo region plně uznávaly a prováděly Ženevskou úmluvu z roku 1951, a tudíž byl zaručen přístup k řízení, v němž bude žádost o ochranu posouzena podle této úmluvy.

2.3.3

EHSV s obavami vnímá, že by mechanismus navracení v rámci prohlášení EU a Turecka mohl proměnit „hotspoty“ na zadržovací zařízení, což by bylo v rozporu s právem na svobodu a ochranu před svévolným uvězněním (článek 5 EÚLP a článek 6 Listiny). Je tudíž hluboce znepokojen zajišťováním a navracením osob v rámci prohlášení EU a Turecka a domnívá se, že současný mechanismus navracení musí být neprodleně přezkoumán, aby byla v této i v nových dohodách o partnerství zaručena řádná ochrana.

2.3.4

EHSV v zásadě podporuje posílení diplomatických vztahů i finanční a technická opatření v rámci partnerství s třetími zeměmi, jako je rozšíření kapacit na místě pro přijímání a ochranu osob potřebujících mezinárodní ochranu, jejichž cílem je zvládání problematiky uprchlíků v třetích zemích a regionech. Tato opatření musí být slučitelná se Ženevskou úmluvou z roku 1951, EÚLP a Listinou. Opatření v rámci znovusídlování nebo obecně rozvojová pomoc nesmí být podmíněna dohodami o navracení ani jinými podobnými dohodami o spolupráci s třetími zeměmi, jelikož jsou v rozporu s humanitárním účelem těchto opatření.

2.4.1

EHSV je potěšen tím, že byla zvláště vyzdvižena potřeba ochrany žen a dívek, jakož i dětí a dospívajících, včetně nezletilých osob bez doprovodu, a vítá zahrnutí osob s rodinnými vazbami jakožto rozšíření klasických kategorií pro znovuusídlování. EHSV podporuje zejména snahu o zachování celistvosti rodin uvedených osob, v jejímž rámci jsou zohledňováni i sourozenci jakožto „rodinní příslušníci“. K těmto krokům by se však mělo přistupovat pouze v případě, že to není možné zajistit pomocí stávajících opatření v oblasti slučování rodin, jako je směrnice o sloučení rodiny z roku 2003. EHSV zdůrazňuje nutnost dodržování zásad rovnosti a nediskriminace, které by se měly uplatňovat, aniž by tím byla dotčena písmena a), b), c) a d).

2.4.2

EHSV se však staví kriticky k rozšíření těchto kategorií o „osoby zranitelné ze socioekonomického hlediska“, jestliže jde o osoby, které mají nízký příjem, nízké profesní postavení nebo nízké školní vzdělání atd. Tato kategorie nepotřebuje ochranu ve smyslu Ženevské úmluvy z roku 1951 a mohlo by to způsobit diskriminaci osob, které mezinárodní ochranu potřebují. V této souvislosti však musí být bezpodmínečně vytvořeny jiné legální způsoby vstupu do EU a přijata opatření, která budou zaměřena na potřebu ochrany osob zranitelných ze socioekonomického hlediska.

2.4.3

Obecně EHSV doporučuje, aby byla převzata již dlouho existující kritéria způsobilosti UNHCR a aby tím byla posílena ústřední úloha tohoto úřadu při určování osob, které potřebují mezinárodní ochranu.

2.5.1

EHSV odmítá plošné vyloučení osob podle čl. 6 odst. 1 písm. d) a písm. f), protože tato písmena jsou v rozporu se základním právem na azyl. Obě musí být vyškrtnuta, aby byla zachována integrita a věrohodnost instituce azylu.

2.5.2

Kromě toho musí být zajištěno, že čl. 6 odst. 1 písm. c) bude uplatňován pouze v souladu se zásadou proporcionality. Dále je u důvodů způsobilosti i důvodů pro vyloučení vzhledem k rozdílným právním rámcům a výkladům v jednotlivých státech třeba buď upustit od neurčitých pojmů a formulací, jako např. „dopustily se závažného trestného činu“ v čl. 6 odst. 1 písm. a) podbodu ii), nebo je upřesnit.

2.5.3

Pokud jde o fakultativní důvod pro vyloučení (čl. 6 odst. 2), kdy členské státy mohou odmítnout znovuusídlení státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, na které se některý z důvodů pro vyloučení uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) vztahuje prima facie, musí existovat jednoznačné a prokazatelné důkazy, v opačném případě je třeba ho vyškrtnout. Jestliže se jedná o pouhé podezření, porušuje tím členský stát zásadu nediskriminace.

2.6.1

EHSV vítá možnost pružné reakce na měnící se migrační toky a vyvíjející se mezinárodní situaci. Ve shodě s UNHCR a jinými organizacemi občanské společnosti (5) však požaduje, aby byl na rozdíl od článku 7 celkový počet osob, které mají být znovuusídleny, bezpodmínečně stanoven jako minimální počet a aby byla při jeho odhadování využita každoroční zpráva UNHCR (6). EHSV se domnívá, že podíl pro Evropu ve výši minimálně 25 % z celkového počtu osob, jež bude dle UNHCR třeba znovuusídlit na celém světě, je adekvátní.

2.6.2

EHSV má pochybnosti ohledně účasti členských států na provádění ročního plánu pro znovuusídlování. Tyto pochybnosti pramení z dosavadního provádění závěrů Rady ze dne 20. července 2015 a rovněž z řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila kvůli neprovádění společného evropského azylového systému (7), a ze zpráv Komise o pokroku při provádění prohlášení EU a Turecka (8).

2.6.3

V článku 8 je třeba výrazněji rozlišovat mezi rámcem UNHCR pro znovuusídlování a opatřeními v oblasti znovuusídlování a dalšími legálními způsoby vstupu, jež uplatňují Unie, její členské státy či jiné subjekty. EHSV obecně vítá tripartitní přístup, který byl v rámci EU pro znovuusídlování zaveden a podle něhož se na znovuusídlování podílejí UNHCR, Unie a její členské státy a také soukromé subjekty či subjekty občanské společnosti.

2.7.1

Postup pro znovuusídlování podle článků 10 a 11 se musí zakládat na souhlasu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, přičemž státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, které znovuusídlení v určitém členském státě odmítly např. z rodinných, sociálních nebo kulturních důvodů, nesmí být vyloučeny ze znovuusídlení v jiném členském státě.

2.8.1

EHSV přisuzuje klíčovou úlohu při výběru státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti UNHCR, který může podporovat Agentura Evropské unie pro azyl, jejíž účel a úkoly musí Komise ještě konkrétně stanovit, nebo příslušné mezinárodní orgány. EHSV pokládá za sporná zvláštní práva jako v případě prohlášení EU a Turecka, na jejichž základě provádí výběr osob, které mají opustit území, namísto UNHCR třetí země. V opačném případě nemůže být zaručeno dodržování základních práv podle Ženevské úmluvy z roku 1951, Listiny a EÚLP.

2.8.2

Podle návrhu by znovuusídlení mělo být upřednostňovanou možností mezinárodní ochrany na území členských států a nemělo by souběžně s ním probíhat azylové řízení. Taková omezení se mohou dotknout práva osoby, která potřebuje ochranu, na azyl. Musí být zaručena možnost žádat o azyl na území členských států i jiným způsobem. V opačném případě by to mohlo být v rozporu s právem a povinností osoby hledající ochranu žádat v EU o azyl v zemi prvního vstupu.

2.8.3

EHSV upozorňuje na to, že při integraci znovuusídlených osob v členském státě vzniká konflikt se statusem doplňkové ochrany v rámci zrychleného postupu (článek 11). V členském státě, v němž má dojít ke znovuusídlení, totiž musí být u příslušné osoby znovu prověřeno postavení uprchlíka, které tudíž může být za určitých okolností zamítnuto. Proto je třeba upustit od přiznávání statusu doplňkové ochrany, neboť zrychlený postup je uplatňován např. v případě naléhavé potřeby zdravotní péče. V obou postupech je třeba prověřovat podmínky pro plné přiznání postavení uprchlíka (9).

2.9.1

EHSV doporučuje, aby byl roční plán Komise pro znovuusídlení stanoven ve spolupráci s Výborem na vysoké úrovni nad rámec pouhé konzultace a aby bylo jeho provádění závazné. O předsednictví ve výboru by se měly dělit Komise a Parlament v těsné spolupráci s občanskou společností. EHSV, který je hlasem občanské společnosti, by měl být rovněž členem Výboru na vysoké úrovni, nebo by v něm měl být zastoupen alespoň formou stálé účasti se statusem pozorovatele nebo poradce.

2.9.2

EHSV požaduje, aby stálými členy Výboru na vysoké úrovni byly Agentura Evropské unie pro azyl, UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).

3.1.1

EHSV zde opětovně vyzývá členské státy Unie i mezinárodní společenství, aby převzaly větší odpovědnost vůči osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, aby projevovaly větší solidaritu s třetími zeměmi a regiony, do nichž nebo uvnitř kterých byly tyto osoby vysídleny, a rovněž aby vyvíjely větší úsilí o znovuusídlování a dobrovolné přijímání z humanitárních důvodů.

3.1.2

Výbor požaduje od Unie a členských států, aby dostály svým dosavadním závazkům týkajícím se relokace a znovuusídlení v rámci rozhodnutí Rady z července a září roku 2015 a aby přitom více zohledňovaly omezenou kapacitu přijímání takových členských států, jako je Řecko, a více usilovaly o vytvoření solidárního rámce Unie pro znovuusídlování a společného evropského azylového systému. S ohledem na to, že podle údajů UNHCR je na světě 65,3 milionu osob hledajících mezinárodní ochranu, EHSV doporučuje, aby byla projevována větší angažovanost a aby bylo ročně znovuusídlováno mnohem více než 20 000 osob potřebujících ochranu.

3.1.3

EHSV členským státům doporučuje, aby neprodleně rozsáhleji zapojily své orgány do činnosti v zemích původu a tranzitu a zajistily, aby byly velvyslanectví a konzuláty nebo migrační centra, jež je třeba zřídit, schopny rychle přiznávat postavení osoby potřebující ochranu na základě doporučení ze strany UNHCR a umožňovat znovuusídlení v členských státech. Dodatečně by se tím přispělo k rozšíření infrastruktury, jež je pro plány Unie pro znovuusídlování potřebná.

3.2.1

EHSV doporučuje, aby bylo institucionalizováno úzké partnerství s UNHCR vzhledem k jeho mezinárodně uznávaným odborným zkušenostem. Vedle toho mohou být sjednána obdobná partnerství s IOM a dalšími certifikovanými organizacemi občanské společnosti, jako je Církevní komise pro migranty v Evropě (CCME) nebo Evropská rada pro uprchlíky a osoby žijící v exilu (ECRE). Výbor by chtěl členské státy vybídnout, aby v rané fázi na místní úrovni zapojily občany a organizace občanské společnosti s cílem získat podporu místní komunity a zlepšit tak vyhlídky na úspěšnou integraci znovuusídlených uprchlíků.

3.2.2

Je třeba zvážit také alternativní programy přijímání a financování, například ze strany jednotlivců, nevládních organizací, organizací občanské společnosti včetně sociálních sdružení nebo jiných zainteresovaných skupin, aby byly vytvořeny legální způsoby vstupu do EU. Může to užitečně doplnit evropský plán pro znovuusídlování, nesmí jej však v žádném případě nahradit. EHSV v této souvislosti pochvalně vyzdvihuje kanadský program soukromého sponzorování („Private Sponsorship of Refugees Program“). Občanská společnost, sociální partneři a místní orgány plní po znovuusídlení důležitou a integrující úlohu, a proto by měli být co nejdříve zapojeni do procesu plánování a rozhodování v souvislosti s rámcem pro znovuusídlování.

3.2.3

Členské státy by měly soukromé programy pro přijímání pravidelně hodnotit, aby zajistily, že jsou dodržována základní práva podle Listiny, EÚLP a Ženevské úmluvy z roku 1951 a že tyto programy neslouží jiným zájmům. Osoby, jež mají být znovuusídleny v rámci soukromých programů pro přijímání, musí splňovat podmínky pro přiznání postavení uprchlíka. V přijímající zemi obdrží stejné právní postavení, jaké mají uprchlíci, kteří do ní vstoupili na základě státních programů.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/46

Zpravodaj:

Christian BÄUMLER

1.1

Podle názoru EHSV se v politických pokynech Junckerovy Komise právem zdůrazňuje, že je třeba postupně zlepšovat soudní spolupráci mezi členskými státy EU, aby odrážela skutečnost, že v Unii je stále více mobilních občanů, kteří vstupují do manželství a mají děti.

1.2

EHSV vítá, že cílem návrhu Komise je větší zohledňování nejlepšího zájmu dítěte při rozhodování o navracení. EHSV podporuje práva dětí a zdůrazňuje, že jejich zohledňování ve všech oblastech politiky týkajících se dětí je nesmírně důležité. Nejlepší zájem dítěte musí být na prvním místě.

1.3

EHSV vítá, že Komise navrhuje několik podstatných úprav v zájmu zvýšení účinnosti řízení o navrácení uneseného dítěte. Podle názoru EHSV by k nim mohlo patřit rovněž přijetí společných minimálních norem, včetně jednotného vykonávacího řízení.

1.4

EHSV se domnívá, že rozhodující význam má spolupráce mezi ústředními orgány ve zvláštních případech věcí rodičovské zodpovědnosti popsaná v článku 55, a souhlasí s novým zněním příslušných ustanovení.

1.5

EHSV vítá, že se členským státům ukládá povinnost soustředit příslušnost na omezený počet soudů a respektovat při tom strukturu dotčeného právního systému.

1.6

EHSV vítá, že návrh upřesňuje lhůty pro vydání vykonatelného rozhodnutí o navrácení a že se zkracuje řízení o navrácení celkem na 18 týdnů.

1.7

EHSV považuje omezení počtu opravných prostředků proti rozhodnutí v řízení o navrácení na jeden za přijatelné.

1.8

EHSV vítá, že soud členského státu původu může prohlásit rozhodnutí předběžně vykonatelným, i když tato možnost podle vnitrostátního práva neexistuje.

1.9

EHSV zastává názor, že minimální normy týkající se vyslýchání dítěte by mohly přispět k větší akceptaci rozhodnutí.

1.10

EHSV kromě toho podporuje zrušení doložky vykonatelnosti. Podle názoru EHSV by však měly zůstat zachovány ochranné mechanismy.

1.11

EHSV je rovněž pro to, aby měl soud členského státu výkonu kromě toho možnost nařídit naléhavá zajišťovací opatření v případě, že by dítě mohlo být vystaveno závažnému riziku.

1.12

EHSV vítá, že návrh podmiňuje umístění dítěte do pěstounské péče nebo ústavní péče v jiném členském státě v každém případě souhlasem přijímajícího státu.

1.13

EHSV se domnívá, že je třeba vyjasnit oblast působnosti nařízení Brusel IIa. I kdyby se vycházelo z „vnitrostátního“ chápání manželství, musí členské státy dodržovat článek 21 Listiny základních práv Evropské unie. EHSV navrhuje, aby bylo dodržování článku 21 vyjádřeno v některém bodě odůvodnění nařízení.

1.14

EHSV se domnívá, že je třeba upravit případy, kdy jeden z rodičů nepochází z Evropské unie, a podporuje uzavírání dvoustranných dohod zejména s těmi zeměmi, které nepřistoupily k Haagské úmluvě o únosech dětí.

2.1

Evropská komise předložila dne 30. června 2016 návrhy reformy nařízení Brusel IIa. Nařízení Brusel IIa je jádrem soudní spolupráce v rodinných záležitostech v Evropské unii. Obsahuje jednotná pravidla příslušnosti pro rozvod, rozluku a prohlášení manželství za neplatné, jakož i pro spory týkající rodičovské zodpovědnosti s mezinárodním prvkem. Usnadňuje volný pohyb rozhodnutí, úředních listin a dohod v Unii tím, že obsahuje ustanovení pro jejich uznávání a výkon v ostatních členských státech. Je použitelné od 1. března 2005 ve všech členských státech s výjimkou Dánska.

2.2

Část nařízení týkající se dětí stanoví v rámci Evropské unie mezinárodní příslušnost v záležitostech týkajících se dětí a upravuje uznávání a výkon rozhodnutí v těchto věcech vydaných v jiných členských státech. Nařízení rovněž obsahuje předpisy týkající se navracení dětí, které byly protiprávně přemístěny do jiného členského státu nebo tam jsou neoprávněně zadržovány. Potud nařízení posiluje mechanismus navracení podle Haagské úmluvy o únosech dětí.

2.3

Nařízení, které již bylo předmětem 24 rozhodnutí Soudního dvora, má být nyní v několika bodech reformováno. Stávající návrh Komise má za cíl další zefektivnění nařízení. Omezuje se na jeho část týkající se předpisů v oblasti dětí a nedotýká se předpisů ohledně rozvodů.

2.4

Podle názoru EHSV se v politických pokynech Junckerovy Komise právem zdůrazňuje, že je třeba postupně zlepšovat soudní spolupráci mezi členskými státy EU, aby odrážela skutečnost, že v Unii je stále více mobilních občanů, kteří vstupují do manželství a mají děti.

2.5

EHSV již v dřívějších stanoviscích (1) zdůraznil, že Smlouvy a Listina základních práv Evropské unie zaručují přístup ke spravedlnosti a respektování základních práv, zejména vlastnického práva, rovnosti všech před zákonem, zákazu diskriminace, práva na respektování soukromého a rodinného života, práva uzavřít manželství a založit rodinu a práva na spravedlivý proces.

2.6

Komise přezkoumala, jak nařízení funguje v praxi, a dospěla k názoru, že je nezbytné jej upravit, což popsala ve zprávě o provádění přijaté v dubnu 2014 (COM(2014) 225 (2)). Tento přezkum proběhl v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT).

2.7

Cílem přepracovaného znění je dále rozvíjet Evropský prostor spravedlnosti a základních práv založený na vzájemné důvěře díky odstranění zbývajících překážek volného pohybu soudních rozhodnutí v souladu se zásadou vzájemného uznávání a lépe chránit nejlepší zájem dítěte zjednodušením postupů a zvýšením jejich účinnosti.

2.8

EHSV vítá, že cílem návrhu Komise je větší zohledňování nejlepšího zájmu dítěte při rozhodování o navracení. Vzhledem ke stále větší migraci jsou zapotřebí další způsoby a struktury spolupráce, aby byla možná přeshraniční ochrana dětí.

2.9

EHSV vítá, že Komise navrhuje několik podstatných úprav v zájmu zvýšení účinnosti řízení o navrácení uneseného dítěte. Čas je v případech únosu dítěte rodičem rozhodujícím činitelem úspěšného řízení o navrácení dítěte, které nařízení upravuje.

2.10

EHSV se domnívá, že spolupráce mezi ústředními orgány ve zvláštních případech věcí rodičovské zodpovědnosti popsaná v článku 55 je nezbytná pro účinnou podporu dětí a rodičů v řízeních s mezinárodním prvkem týkajících se dětí.

2.11

Podle názoru EHSV patří k hlavním problémům nejasná formulace článku, pokud jde o vymezení pomoci ústředních orgánů v konkrétních případech věcí rodičovské zodpovědnosti. Tento článek neposkytuje vnitrostátním orgánům několika členských států dostatečný právní základ k jednání.

2.12

EHSV vítá, že návrh objasňuje, kdo může žádat koho o jakou pomoc nebo informaci a za jakých podmínek. Kromě toho je jasně stanoveno, že o pomoc ústředních orgánů mohou žádat také soudy a úřady pro ochranu dítěte. Přepracované znění poskytuje úřadům pro ochranu dítěte právní základ k získání nezbytných informací z jiných členských států prostřednictvím ústředních orgánů.

2.13

EHSV vítá, že se členským státům ukládá povinnost soustředit příslušnost na omezený počet soudů a respektovat při tom strukturu dotčeného právního systému. Ke zpožděním ve vyřizování případů dochází z toho důvodu, že soudům zabývajícím se návrhy na navrácení dítěte v různých členských státech chybí v této oblasti specializace. Soudci jsou tak méně obeznámeni s příslušnými řízeními a ustanoveními a mají méně příležitostí pravidelně spolupracovat s jinými soudy v EU způsobem, který by prospíval vzájemné důvěře.

2.14

EHSV vítá, že návrh upřesňuje lhůty pro vydání vykonatelného rozhodnutí o navrácení a že se zkracuje řízení o navrácení celkem na 18 týdnů.

2.15

Návrh zavazuje ústřední orgány k dodržení šestitýdenní lhůty, během níž by měly přijmout a zpracovat návrh, nalézt odpůrce a dítě, navrhnout mediaci a zároveň zajistit, že to nezpůsobí zpoždění v řízení. Pro ústřední orgány v současné době žádné lhůty neexistují.

2.16

Pro řízení u soudu prvního stupně a u odvolacího soudu je stanovena samostatná šestitýdenní lhůta. EHSV se domnívá, že takto by lhůty byly pro soudy realističtější vzhledem k ochraně práva odpůrce na spravedlivé řízení. EHSV připomíná, že každý systém soudnictví musí zaručit dodržování těchto lhůt.

2.17

EHSV považuje omezení počtu opravných prostředků proti rozhodnutí v řízení o navrácení na jeden za přijatelné. Většina ústav členských států zaručuje jenom jeden opravný prostředek proti rozhodnutím veřejné moci.

2.18

EHSV vítá, že soud členského státu původu může prohlásit rozhodnutí předběžně vykonatelným, i když tato možnost podle vnitrostátního práva neexistuje. Je to užitečné v případě systému, kdy rozhodnutí není ještě vykonatelné, jelikož je stále předmětem opravného prostředku. Rodič díky tomu bude moci být ve styku s dítětem na základě rozhodnutí prohlášeného za předběžně vykonatelné, i když bude probíhat odvolací řízení ohledně daného rozhodnutí na návrh druhého rodiče.

2.19

EHSV se vyslovuje pro to, aby byli soudci výslovně vyzváni k tomu, aby ověřovali, zda by mělo být rozhodnutí o navrácení předběžně vykonatelné. Průtahy po vydání rozhodnutí o navrácení mají nepříznivý dopad na vztahy mezi rodiči a dítětem i na nejlepší zájem dítěte. EHSV vítá, že návrh obsahuje řadu upřesnění, díky nimž by bylo možné současná pravidla lépe provádět. Zavazuje např. členský stát, v němž mělo dítě bezprostředně před neoprávněným přemístěním nebo zadržením obvyklé bydliště, aby před vydáním pravomocného rozhodnutí o svěření do péče, které může zahrnovat navrácení dítěte, důkladně prozkoumal nejlepší zájem dítěte. V této souvislosti má každé dítě schopné formulovat svůj názor právo být při zkoumání svého nejlepšího zájmu vyslechnuto. Platí to, i když dítě není fyzicky přítomno, přičemž lze použít alternativní prostředky, jako je například videokonference.

2.20

EHSV zastává názor, že minimální normy týkající se vyslýchání dítěte by mohly přispět k zabránění situaci, kdy by v jiném členském státě EU bylo odmítnuto uznání a vykonání rozhodnutí, případně vydání prohlášení jeho vykonatelnosti, a tudíž by se zlepšil názor občanů EU na přijatelnost (rozhodnutí). Například by k nim patřil minimální věk dítěte, které je možné vyslýchat, nikoli však procedurální záležitosti, které tuto oblast překračují – například kdo se dítěte dotazuje. Toto by mělo (a musí) být nadále ponecháno na členských státech. EHSV doporučuje, aby soudci, kteří vyslýchají děti, měli doplňkové sociopedagogické vzdělání.

2.21

EHSV kromě toho podporuje zrušení doložky vykonatelnosti pro všechna rozhodnutí vydaná v členském státě (a rovněž pro veřejné listiny a dohody stran) týkající se rodičovské zodpovědnosti. Pokud jde o výkon rozhodnutí, který je jako takový záležitostí členských států, nemělo by mít uplatňování vnitrostátních právních předpisů upravujících výkon podle judikatury Soudního dvora dopad na užitečný účinek nařízení.

2.22

Kromě toho požadavek doložky vykonatelnosti způsobil v průměru několikaměsíční zpoždění a občanům přinesl v několika případech náklady dosahující až 4 000 EUR na osobu (3).

2.23

Podle názoru EHSV by však měly zůstat zachovány některé ochranné mechanismy. V každém případě k nim patří řádné doručování dokumentů, právo stran i dítěte na slyšení, zejména pokud jde o neslučitelná rozhodnutí, a rovněž dodržování určitých procesních předpisů o umístění dítěte v jiném členském státě EU, a to v souladu s platným článkem 56 nařízení Brusel IIa.

2.24

EHSV je rovněž pro to, aby měl soud členského státu výkonu kromě toho možnost nařídit naléhavá zajišťovací opatření v případě, že by dítě mohlo být vystaveno závažnému riziku nebo by se mohlo jinak dostat do neúnosné situace. Například soud, u něhož probíhá řízení o navrácení, bude moci přiznat práva na styk s dítětem jednomu z rodičů, která budou vymahatelná také v členském státě obvyklého bydliště dítěte, dokud soud této země nepřijme s ohledem na dítě pravomocné rozhodnutí.

2.25

EHSV vítá, že návrh Komise podmiňuje umístění dítěte do pěstounské péče nebo ústavní péče v jiném členském státě v každém případě souhlasem přijímajícího státu. Díky požadovanému souhlasu bude zaručena cílená péče o dítě v přijímajícím státě. EHSV rovněž doporučuje, aby mělo umístění dítěte do péče jeho rodinných příslušníků přednost, a pokud to nelze nebo to není v zájmu dítěte, měla by být zajištěna alternativní pěstounská rodina nebo komunitní péče.

2.26

EHSV bere na vědomí, že podle zprávy o provádění dosud trvá několik měsíců, než je jisté, zda je v konkrétním případě zapotřebí souhlas. Pokud je souhlas zapotřebí, musí následovat postup konzultace, který je rovněž zdlouhavý, protože není stanovena lhůta pro odpověď dožádaných orgánů. Mnohé žádající orgány proto rozhodnou o umístění a odešlou dítě do přijímajícího státu, přestože postup konzultace ještě probíhá nebo ještě nebyl zahájen, neboť umístnění vnímají jako naléhavé a jsou si vědomy délky řízení. Dítě se tak dostává do právně nejisté situace.

2.27

EHSV souhlasí s tím, že návrh stanoví zavedení osmitýdenní lhůty, v jejímž rámci bude dožádaný stát muset o žádosti rozhodnout. Urychlení řízení slouží nejlepšímu zájmu dítěte.

2.28

EHSV souhlasí s tím, že podle Haagské úmluvy rozhoduje soud země, v níž se dítě nachází. EHSV upozorňuje na to, že sídlo soudu v případě únosu dítěte bude ve většině případů v členském státě únosce. EHSV poukazuje na to, že nařízení Brusel IIa již nyní stanoví vytvoření bezplatných poradenských zařízení pro rodiče, kteří pocházejí z jiné země, než ve které má dítě v současnosti bydliště.

2.29

EHSV celkově podporuje přijetí společných minimálních norem, včetně jednotného řízení o výkonu, v zájmu urychlení vykonávacího řízení.

3.1

EHSV se domnívá, že je třeba upravit případy, kdy jeden z rodičů nepochází z Evropské unie. Migrace a celosvětová výměna zboží a služeb zvyšují počet takových případů. EHSV považuje za nutné uzavřít dvoustranné dohody zejména s těmi zeměmi, které nepřistoupily k Haagské úmluvě o únosech dětí.

3.2

EHSV se domnívá, že je třeba vyjasnit oblast působnosti nařízení Brusel IIa. Z návrhu Komise nevyplývá, zda se nařízení vztahuje na nové formy manželství nebo rozvodu. To, co se rozumí manželstvím, není definováno, nýbrž předpokládáno. I kdyby se vycházelo z „vnitrostátního“ chápání manželství, musí členské státy dodržovat článek 21 Listiny základních práv Evropské unie, který zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace. EHSV navrhuje, aby bylo dodržování článku 21 vyjádřeno v některém bodě odůvodnění nařízení.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/51

Samostatný zpravodaj:

Ulrich SAMM

1.1

EHSV by rád zdůraznil skutečnost, že digitální technologie hrají v našem hospodářství a společenském životě stále významnější úlohu. Do digitální infrastruktury se musí výrazně investovat, aby se zachovala konkurenceschopnost a bylo možné zakládat nové podniky a vytvářet nová pracovní místa – zejména s ohledem na to, kolik investují hlavní konkurenti Evropy, tj. USA a Asie.

1.2

EHSV vítá sdělení a související iniciativy EU: Evropský kodex elektronických komunikací, Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC), akční plán pro 5G a režim podpory pro veřejné orgány, které chtějí nabízet bezplatné připojení prostřednictvím Wi-Fi (WiFi4EU).

1.3

Poskytovatelé sítí jsou v Evropě roztříštění, proto je zapotřebí, aby EU definovala směry pro dosažení soudržné celoevropské modernizace na podporu jednotného digitálního trhu.

1.4

EHSV konstatuje, že strategické cíle pro rok 2025 jsou ambiciózní, ale realistické, přestože do velké míry závisí na vnitrostátním financování (z veřejných i soukromých prostředků), přičemž k aktivaci a koordinaci projektů je zapotřebí financování ze strany EU. EHSV v této souvislosti vítá vytvoření a podporu evropské sítě poradenských kanceláří pro širokopásmové připojení na regionální/celostátní úrovni, které orgánům místní správy umožní využívat strukturální fondy.

1.5

EHSV rovněž vítá zavedení systému poukázek, jehož smyslem je snížit administrativní náklady a zátěž zejména pro malé obce a malé a střední podniky.

1.6

EHSV s uspokojením konstatuje, že evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) poskytují velký objem financování na vysokorychlostní širokopásmové sítě. Důležitou roli hraje rovněž Evropský fond pro strategické investice (EFSI). EHSV doporučuje posílit tuto roli podporou rozsáhlých evropských projektů vysokorychlostních širokopásmových sítí, a to i podél hlavní sítě TEN-T, a vymezením vhodného finančního a regulačního rámce.

1.7

Plnohodnotných ekonomických a sociálních přínosů této transformace na gigabitové připojení bude dosaženo pouze tehdy, když bude Evropa schopna poskytnout vysokokapacitní sítě v městských i venkovských oblastech a napříč celou společností. Jsou zapotřebí veřejné investice, protože trh sám o sobě nepokryje všechny odlehlé oblasti a nezaručí minimální digitální přístup pro zranitelné členy společnosti.

1.8

EHSV uznává pozitivní vývoj v členských státech v souvislosti s cíli v oblasti širokopásmového připojení, které byly v roce 2010 stanoveny v Digitální agendě pro Evropu a jsou východiskem pro politiku a národní nebo regionální plány pro širokopásmové připojení.

1.9

EHSV bere s potěšením na vědomí inciativu WiFi4EU – Wi-Fi zdarma pro všechny Evropany na veřejných místech, v prostorech orgánů veřejné správy, v knihovnách, nemocnicích i ve volně přístupných venkovních prostorech. Tato iniciativa by měla každému nabídnout možnost bezplatného připojení k internetu se stejnou digitální identitou v celé EU. EHSV zejména doporučuje, aby se dodržovalo nařízení eIDAS o digitální identitě (1), které poskytuje záruky pro ochranu dat a zabezpečení veřejnosti proti nesprávnému používání služby (např. k terorismu).

2.1

Internetové připojení s velmi vysokou kapacitou je klíčovou infrastrukturou pro přenos dat, podobně jako jsou silnice, železnice, přístavy a letiště nezbytné pro přepravu zboží a osob. Vzhledem k tomu, že je přenos dat v našem hospodářství a společenském životě čím dál tím důležitější, je pro naši společnost zásadní, abychom do této infrastruktury investovali, a mohli tak zůstat konkurenceschopnými a bylo možné zakládat nové podniky a vytvářet nová pracovní místa.

2.2

Připojení k internetu je důležité pro jednotný digitální trh. Strategie Evropské komise pro jednotný digitální trh z května 2015 vytvořila správné prostředí a podmínky pro zavádění pokročilých digitálních sítí. EHSV se významem těchto otázek zabýval v několika stanoviscích (2)  (3).

2.3

Očekávání, že se do roku 2025 zlepší kvalita služeb internetového připojení, jsou dobře zdokumentována (například ve veřejné konzultaci Evropské komise).

2.4

Základní širokopásmové připojení, jež má v současnosti k dispozici téměř každý Evropan, již nepostačuje. V příštích 10 letech budou pro širokou škálu aplikací, jako je internet věcí (většinou bezdrátový), cloud computing, vysoce výkonná výpočetní technika a data velkého objemu, TV příští generace nebo virtuální a rozšířená realita, zapotřebí širokopásmové sítě s velmi vysokou kapacitou (gigabit).

2.5

Kvalitu přenosu dat charakterizuje nejen rychlost, ale rovněž latence a spolehlivost. Mnohem nižší latence, než je v současnosti možná, a vysoká spolehlivost otevřou prostor pro nové aplikace, které vyžadují rychlou kontrolu zpětné vazby a mezi něž patří připojené a automatizované řízení automobilů, lékařské zákroky na dálku, internet s hmatovým výstupem (či také pohotový – tactile internet) nebo přesná navigace.

2.6

Sdělení COM(2016) 587, jež doprovází pracovní dokument útvarů Komise SWD(2016) 300, nastiňuje vizi evropské gigabitové společnosti a na rok 2025 stanovuje tři strategické cíle:

Všechny tři cíle mají zásadní význam pro růst a pracovní místa v Evropě, její konkurenceschopnost a soudržnost.

3.1

Evropa se musí vyrovnávat s probíhající modernizací digitální infrastruktury svých hlavních konkurentů v USA a Asii. Evropa má výhodu nižších spotřebitelských cen internetových služeb, které jsou důsledkem větší hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zároveň má však nevýhodu v podobě mnohem roztříštěnějších poskytovatelů sítí. Je proto jednoznačně zapotřebí, aby EU definovala směry pro dosažení soudržné celoevropské modernizace na podporu jednotného digitálního trhu.

3.2

EHSV v této souvislosti vítá sdělení a související iniciativy EU, jimiž se zabýval v příslušných stanoviscích (4)  (5)  (6)  (7):

režim podpory pro veřejné orgány, které chtějí nabízet bezplatné připojení prostřednictvím Wi-Fi.

3.3

EHSV uznává, že k dnešnímu dni byly v členských státech přijaty cíle v oblasti širokopásmového připojení stanovené v Digitální agendě pro Evropu v roce 2010 a slouží jako vodítko pro politiku členských států. Mnoho členských států těmto cílům skutečně přizpůsobilo své národní nebo regionální plány pro širokopásmové připojení.

3.4

EHSV je rovněž potěšen, že tyto cíle byly přijaty jako referenční body v rámci pravidel a pokynů pro evropské strukturální a investiční fondy i pro Nástroj pro propojení Evropy (Širokopásmové připojení v rámci Nástroje pro propojení Evropy) a také v rámci pokynů ke státní podpoře širokopásmového připojení.

3.5

Strategické cíle na rok 2025, které jsou uvedeny ve sdělení, stanovují časový plán pro rozvoj evropské vysokokapacitní širokopásmové infrastruktury. Jsou odvozeny na základě předpokládané zrychlené míry investic s ambiciózními, avšak stále reálnými hodnotami:

do 1. července 2018 posouzení dopadů na náklady projektů v oblasti širokopásmového připojení financovaných z prostředků EU a vydání pokynů na podporu osvědčených postupů.

3.6

Plnohodnotných hospodářských a sociálních přínosů této digitální transformace bude možné dosáhnout jen tehdy, pokud Evropa dokáže zajistit široké zavádění a používání sítí s velmi vysokou kapacitou, a to ve venkovských i městských oblastech i v rámci celé společnosti. Trh však nevyřeší všechny problémy. Konkrétně:

Musí být proto zavedeny režimy veřejné podpory, aby bylo možné dosáhnout cílů pro celou EU a také pro všechny Evropany.

4.1

EHSV vítá zřizování a podporu evropské sítě poradenských kanceláří pro širokopásmové připojení na regionální/celostátní úrovni. Bude to mít klíčový význam pro venkovské oblasti a malé komunity. Místním orgánům to prostřednictvím informování o osvědčených postupech a prostřednictvím poradenství usnadní využívání strukturálních fondů. Bude to znamenat velký krok kupředu také pro rozvoj venkovských oblastí.

4.2

Strategie a nástroje EU jsou technologicky neutrální. Je však známo, že optimální výkon může nakonec poskytnout pouze optické vlákno. Staré monopoly (například německý Telekom) by neměly bránit instalaci optického vlákna a nadále investovat do své infrastruktury měděných kabelů.

4.3

Pouze některé země (Malta, Litva, Belgie a Nizozemsko) již mají téměř úplné pokrytí přístupovými sítěmi nové generace (NGA). Jinde je pokrytí sítěmi NGA v méně pokročilém stadiu. Některým členským státům, které v současnosti mají méně rozvinutou infrastrukturu, se dokonce podařilo přeskočit některé technologické kroky. Instalace optického vlákna jim dává výhodu.

4.4

Eduroam je největší a nejúspěšnější roamingový systém pro bezplatné Wi-Fi připojení po celém světě, které bylo vyvinuto v EU pro akademické pracovníky. Poskytuje bezplatné Wi-Fi připojení milionům studentů a akademických pracovníků. EHSV s potěšením konstatuje, že by tento úspěch mohl sloužit jako vzor pro iniciativu WiFi4EU – Wi-Fi zdarma pro všechny Evropany na veřejných místech, v prostorech orgánů veřejné správy, v knihovnách, nemocnicích i ve volně přístupných venkovních prostorech. Tato iniciativa by měla každému nabídnout možnost bezplatného připojení k internetu se stejnou digitální identitou v celé EU. EHSV zejména doporučuje, aby se dodržovalo nařízení eIDAS o digitální identitě, které poskytuje záruky pro ochranu dat a zabezpečení veřejnosti proti nesprávnému používání služby (např. k terorismu).

4.5

K podpoře malých a středních podniků byly navrženy poukázky, jež budou místní orgány využívat k platbě za rozvody a zařízení (kabely, antény atd.). Podniky provádějící instalaci materiálu zašlou poukázky k úhradě EU. Kromě snižování administrativních nákladů a zátěže bude s pomocí tohoto systému možné snadno provádět sledování a dosahovat cílů vysoké kvality.

4.6

EHSV vítá cíl v podobě dosažení stejné rychlosti uploadu a downloadu pro všechny subjekty, jež jsou hlavními motory socioekonomického rozvoje, jelikož to bude mít zásadní význam pro mnoho budoucích aplikací.

4.7

EHSV požaduje systém, který by zajistil, že zranitelní koncoví uživatelé budou mít přístup k přiměřenému a dostatečnému připojení, díky němuž se budou moci společensky a ekonomicky zapojit do moderní společnosti. Jedním z jeho prvků by mohla být iniciativa WiFi4EU.

4.8

Regulační pobídky pro poskytovatele sítí na podporu cílů sdělení COM(2016) 587 by neměly být v rozporu s dalšími důležitými cíli, jako je neutralita sítě.

4.9

V dlouhodobém horizontu by rovněž lidé ve venkovských oblastech měli mít možnost využívat zdravé konkurence a svobody zvolit si poskytovatele přístupu k internetu. Regulační opatření by tedy rovněž měla poskytovat pobídky pro takovou konkurenci.

4.10

Technologie 5G je nejen klíčová pro realizaci nových mobilních aplikací, ale bude rovněž sloužit jako překlenovací technologie, díky níž se do venkovských oblastí rychleji zavede vysokorychlostní připojení. Nicméně stabilitu a spolehlivou šířku pásma, které vyžaduje mnoho nových aplikací, nabídne jen infrastruktura na bázi optických vláken.

5.1

EHSV s potěšením konstatuje, že došlo k prudkému navýšení finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) určených na vysokorychlostní širokopásmové sítě, a sice z 2,7 miliardy EUR v období 2007–2013 na přibližně 6 miliard EUR v období 2014–2020. Většina těchto investic má mít podobu grantů. Se zahrnutím vnitrostátního/regionálního a soukromého spolufinancování uvolněného prostřednictvím pákového efektu se očekává, že se v programovém období 2014–2020 bude do širokopásmového připojení investovat 9–10 miliard EUR. To bude mít klíčový význam pro obchodní investice do poskytování vysokorychlostního připojení venkovskému obyvatelstvu.

5.2

Důležitou roli hraje rovněž Evropský fond pro strategické investice (EFSI). Tato role by se mohla posílit podporou rozsáhlých evropských projektů vysokorychlostních širokopásmových sítí, a to i podél transevropské dopravní sítě a včetně průmyslových Gigabytů a Průmyslu 4.0, a účastí představitelů GŘ CONNECT v řídicím výboru EFSI. Komise by měla být aktivní i při vymezování vhodného finančního a regulačního rámce.

5.3

Nástroj pro propojení Evropy (CEF) má v digitální oblasti rozpočet ve výši 150 milionů EUR na podporu zavádění moderní širokopásmové infrastruktury, a to na základě poskytování finančních nástrojů prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB). Složka CEF týkající se širokopásmového připojení má mobilizovat nejméně 1 miliardu EUR dodatečných investic prostřednictvím zvláštního fondu pro infrastrukturu širokopásmových sítí, jenž by mohl být dále doplněn z EFSI.

21.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 125/56

Samostatný zpravodaj:

Jorge PEGADO LIZ

1.1

EHSV vyjadřuje svůj souhlas, pokud jde o všeobecný obsah návrhu Komise týkajícího se evropského kodexu pro elektronické komunikace, jeho vhodnost, přístup k danému tématu i způsob, jakým bylo přistoupeno ke kodifikaci a horizontálnímu přepracování čtyř existujících směrnic (rámcové směrnice, autorizační směrnice, přístupové směrnice a směrnice o univerzální službě), na jehož základě byly spojeny do směrnice jediné, čímž se zjednodušila stávající struktura za účelem posílení ucelenosti a přístupnosti v souladu s cíli účelnosti a účinnosti právních předpisů (REFIT).

1.2

EHSV upozorňuje zejména na obtížnost přepracování vícero směrnic a současně vyzdvihuje vysokou kvalitu právních kroků, jež byly přijaty vůbec poprvé, upozorňuje však na nutnost důkladné revize jednotlivých jazykových verzí, aby se odstranily drobné nedostatky, jež vznikly při jejich vypracovávání.

1.3

EHSV souhlasí s celkovými cíli návrhu, který má zabezpečit lepší připojení k internetu pro všechny občany a podniky, a to v rámci souboru iniciativ s cílem zatraktivnit pro všechny podniky investice do nové, vysoce kvalitní infrastruktury v celé EU na místní i přeshraniční úrovni.

1.4

EHSV nicméně vyjadřuje politování nad rozhodnutím vynechat směrnici týkající se ochrany soukromí, jež by pro občany měla být jasným znamením svědčícím o pozitivní činnosti Unie v jejich prospěch. Návrh tím přichází o jeden z nejdůležitějších pilířů ochrany nejvýznamnějších zájmů uživatelů sítí, a je to tak slabé místo návrhu.

1.5

Vyjadřuje rovněž politování nad tím, že se Komise rozhodla pro směrnici s různými režimy harmonizace a o mnohých důležitých oblastech tak nechala rozhodovat členské státy, čímž nezabránila fragmentaci trhů, namísto toho, aby zvolila přímo použitelné nařízení, kterým by byla zaručena vyšší úroveň ochrany spotřebitelů a které by tak přispělo k větší integraci jednotného trhu.

1.6

Jako nejvýznamnější prvky navrhovaného režimu, který EHSV podporuje, zdůrazňuje především:

1.7

EHSV má naopak vážné výhrady a odůvodněné pochybnosti v případě těchto oblastí:

2.1.1

V rámci strategie pro jednotný digitální trh (1) a s ohledem na nedávné rychlé a zásadní změny struktury trhu elektronických komunikací a vznik dříve neznámých druhů účastníků trhu, kteří konkurují tradičním telekomunikačním operátorům, což souvisí s nárůstem množství a oblíbenosti služeb v oblasti internetového obsahu, je zapotřebí revidovat a aktualizovat regulační rámec elektronických komunikací, který vznikl v roce 2009, a to tak, aby občané a podniky měli bezproblémový přístup k online činnostem a mohli je vykonávat za podmínek spravedlivé hospodářské soutěže. Hlavním cílem, jejž Komise předložila v návrhu zveřejněném dne 14. září 2016 (2), je zajistit lepší připojení k internetu pro všechny občany a podniky.

2.1.2

Tento návrh je součástí balíčku, jehož cílem je pro všechny podniky zatraktivnit investice do nové vysoce kvalitní infrastruktury v celé EU, a to na místní i přeshraniční úrovni, a zahrnuje rovněž návrh nařízení týkající se Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a sdělení Komise Připojení pro konkurenceschopný jednotný digitální trh – na cestě k evropské gigabitové společnosti. Byl představen také akční plán pro zavedení sítě 5G v celé EU od roku 2018 a návrh nařízení o podpoře připojení k internetu v místních komunitách a veřejných prostorách – WiFi4EU.

2.1.3

Účelem všech těchto nástrojů je splnění tří hlavních strategických cílů v oblasti připojení v horizontu do roku 2025:

2.1.4

Návrh vychází z článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie a jeho cílem je vytvoření vnitřního trhu elektronických komunikací a zajištění jeho fungování, přičemž bylo zvoleno horizontální přepracování čtyř existujících směrnic (rámcové směrnice, autorizační směrnice, přístupové směrnice a směrnice o univerzální službě), na jehož základě byly spojeny do směrnice jediné, čímž se zjednodušila stávající struktura za účelem posílení ucelenosti a přístupnosti v souladu s cíli účelnosti právních předpisů (REFIT) a bylo dosaženo formy skutečného evropského kodexu pro elektronické komunikace.

2.1.5

V souladu s jednotlivými tématy návrh zavádí různé formy harmonizace právních předpisů, a to od plné a cílené či výběrové harmonizace, pokud jde například o pravidla ochrany koncových uživatelů, po minimální harmonizaci pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů na vysoké úrovni nebo maximální harmonizaci v otázkách týkajících se rádiového spektra.

2.1.6

Návrh vychází z rozsáhlých veřejných konzultací se zainteresovanými stranami, jež probíhaly v průběhu 12 týdnů, odborného externího poradenství EP a Rady, několika studií, jež jsou podrobně uvedeny a okomentovány v posouzení dopadů, a z práce skupiny odborníků na vysoké úrovni zřízené v rámci studie SMART 2015/0005.

2.1.7

Komise chce návrhem dosáhnout těchto cílů:

2.1.8

Souhrnně lze uvést, že cílem navrhovaných změn, především těch, jež se týkají rádiového spektra, univerzální služby, přístupu, koncových uživatelů, číslování a politického řízení, je zavést jasná pravidla, umožnit různým stranám, aby snadno porozuměly svým právům a povinnostem, a předcházet nadměrné regulaci a administrativní zátěži.

2.1.9

Mezi navrhované změny konkrétně patří: zjednodušení a zeměpisné zacílení nařízení týkajícího se přístupu; využívání (kdykoli je to možné) obecných oprávnění namísto individuálních licencí na rádiové spektrum; podpora sekundární komercionalizace rádiového spektra; zrušení některých povinností univerzální služby, například povinnosti zajišťovat nabídku veřejných telefonních automatů a fyzických účastnických seznamů; omezení oblasti působnosti univerzální služby; objasnění oblasti působnosti regulačního rámce a zrušení povinností v oblasti ochrany spotřebitele, jestliže jsou již upraveny v horizontálních právních předpisech nebo dostatečně uspokojeny na trhu; harmonizace a vyjasnění pravidel a správy číslování v souvislosti s komunikací mezi stroji (M2M).

2.1.10

Komise rovněž navrhla posílit úlohu vnitrostátních regulačních orgánů a sdružení BEREC s cílem zaručit jednotné a předvídatelné uplatňování pravidel na celém jednotném digitálním trhu a zároveň omezit stávající roztříštěnost a nejednotnost, aby bylo umožněno účinné řízení nových institucí (3).

2.2.1

Komise se neomezila pouze na běžnou „kodifikaci“, jejímž prostřednictvím se slučuje obsah různých dřívějších směrnic do jednoho uceleného a jednotného celku, avšak beze změny obsahu, jak činí ve většině případů. Namísto toho využila pravomoc, jež jí byla svěřena na základě interinstitucionální dohody podepsané dne 28. listopadu 2001 (4), aby mohla zároveň s horizontálním sloučením několika dřívějších aktů do jednoho legislativního aktu provést také rozsáhlé a zásadní změny jeho režimu (tzv. „podstatné změny“).

2.2.2

Při tomto druhu zjednodušování právních předpisů, kodifikace a zásadní změny právního režimu legislativního aktu se „běžný zákonodárný postup Společenství dodržuje (…) v plném rozsahu“ (bod 5 dohody), přičemž jeho součástí je jmenovitě předložení stanoviska EHSV, a návrh na přepracování se řídí vícero kritérii a pravidly, která jsou výslovně uvedena v bodech 6 a 7 dohody.

3.1.1

EHSV se nejen z důvodu omezení, pokud jde o rozsah stanovisek, ale i z důvodu samotné povahy návrhu domnívá, že se nemusí znovu vyjadřovat k oblastem, jež do stávajícího návrhu přecházejí beze změny předchozích legislativních aktů, vyjma případů, kdy je to zcela nevyhnutelné pro pochopení některých projednávaných otázek.

3.1.2

EHSV měl příležitost se k těmto tématům podrobně vyjádřit v dřívějších stanoviscích a svoje názory na tato témata může jedině potvrdit.

3.1.3

Rovněž se zde podrobně nevyjádří k aspektům návrhu, které se týkají struktury a fungování sdružení BEREC a které do detailu přezkoumá ve stanovisku připravovaném zároveň s tímto stanoviskem.

3.2.1

EHSV by nejprve rád pochválil Komisi za příhodnost její iniciativy, která je náležitě odůvodněna tržními podmínkami, technologickým rozvojem a právní ochranou uživatelů elektronických komunikací, jež si žádají přepracování právního rámce, jímž se zaručí, že občané budou mít nepřetržitý přístup k činnostem online a podniky budou moci vykonávat tyto činnosti v podmínkách spravedlivé hospodářské soutěže, také by ji však chtěl pochválit za použitou formu, tj. přepracování (recast), představující nanejvýš vhodný nástroj v rámci programu REFIT, byť jej mrzí, že Komise tento způsob nevyužívá příliš často.

3.2.2

EHSV by chtěl v této souvislosti poblahopřát Komisi za formální přesnost při složitém úkolu, jímž přepracování je a při němž přesně dodržela stanovená formální pravidla, a mrzí jej pouze, že Komise nepřistoupila k souběžnému zveřejnění „čistého“ znění, které by byla lépe srozumitelná, jak již bylo vícekrát navrhováno.

3.2.3

Rád by také vyjádřil svůj souhlas, pokud jde o většinu nových pravidel stanovených v návrhu nového legislativního aktu a způsob, jakým byla tato právní ustanovení uvedena v soulad s jinými politikami EU, ať už jde o zvláštní právní předpisy platné v daném odvětví nebo konkrétně o zásady práva v oblasti hospodářské soutěže a horizontální právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele.

3.2.4

EHSV se nicméně domnívá, že volba takto široké a obsáhlé směrnice s tolika oblastmi, jejichž regulace byla ponechána na členských státech, která mimochodem nebyla zcela odůvodněná, by získala na jednoduchosti a právní jistotě, pokud by se předtím zvolilo okamžitě a ve všech členských státech jednotně použitelné rámcové nařízení, jak navrhovala Komise, a samostatné směrnice by upravovaly některé zahrnuté oblasti, jež podléhají různé míře harmonizace v souladu s podmínkami na trhu a charakterem daných oblastí. Čas potřebný na projednání návrhu (nejméně 18 měsíců), jeho provedení ve vnitrostátním právu (alespoň 2 roky) a uplatňování znamená, že tento nový režim ve skutečnosti nevstoupí v platnost dříve než v letech 2021/2022.

3.2.5

Na druhé straně vynechání směrnice o ochraně soukromí (jejíž návrh byl publikován 10. ledna 2017 – dokument COM(2017) 10 final), které je jedním z ústředních a nejdůležitějších témat celého balíčku, je sice pochopitelné z hlediska harmonogramu legislativní činnosti, představuje slabé místo návrhu, který je tím pádem předložen bez jednoho z nejvýznamnějších pilířů zaručujících nejdůležitější zájmy uživatelů sítí, a zajištění slučitelnosti stávajících právních předpisů s budoucím nástrojem na ochranu soukromí tak odkládá do vzdálené budoucnosti, čímž vytváří četné obtíže při provádění ve vnitrostátním právu a uplatňování tohoto souboru opatření.

3.2.6

Bylo vynecháno rovněž nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (5) a některé prvky sdělení Komise Podpora sdíleného využívání zdrojů rádiového spektra na vnitřním trhu, jež by si zasloužily být součástí tohoto kodexu (6).

3.2.7

A konečně je zjevné, že návrh neodpovídá přání Rady vypracovat „evropský kodex práv uživatelů služeb elektronických komunikací“, jehož cílem by bylo „mít na úrovni EU jednoduchý a uživatelsky přístupný nástroj shrnující všechna práva uživatelů služeb elektronických komunikací v oblasti informačních a komunikačních technologií a v oblasti ochrany spotřebitele“ (7), ani záměru vyjádřenému v digitální agendě „vydat do roku 2011 kodex EU upravující on-line práva, který jasným a přístupným způsobem shrnuje stávající práva digitálních uživatelů v EU“ (8).

4.3.1

Co se týče dosahování cílů, EHSV upozorňuje na důležitý aspekt spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány a jinými příslušnými orgány a rovněž mezi členskými státy a sdružením BEREC, ačkoli jím preferovaný „model“ je zaměřen jiným směrem, jak uvedl již ve svém stanovisku k novému statusu sdružení BEREC.

4.3.2

V této souvislosti je obzvlášť důležité poukázat na nové vymezení povinností vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů a také sdružení BEREC, jak stanoví čl. 3 odst. 2.

4.3.3

Za účelem podpory strategického plánování a koordinace přístupů k politice rádiového spektra v Unii je rovněž důležitá spolupráce mezi členskými státy navzájem a s Komisí prostřednictvím Skupiny pro politiku rádiového spektra, zřízené rozhodnutím Komise 2002/622/ES, a na vyžádání i s Evropským parlamentem a Radou.