ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 34

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Ročník 60
2. února 2017


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

STANOVISKA

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

520. plenární zasedání EHSV ve dnech 19. a 20. října 2016

2017/C 34/01

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Rozpočet EU založený na výkonnosti a zaměřený na výsledky: klíčový prvek pro řádné finanční řízení (stanovisko z vlastní iniciativy)

1

2017/C 34/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Evropský kontrolní mechanismus právního státu a základních práv (stanovisko z vlastní iniciativy)

8

2017/C 34/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Závěrečné připomínky Výboru OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením – Nová strategie pro osoby se zdravotním postižením v Evropské unii (stanovisko z vlastní iniciativy)

15

2017/C 34/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Úloha a účinky společných technologických iniciativ a partnerství veřejného a soukromého sektoru při provádění programu Horizont 2020 pro udržitelné průmyslové změny (stanovisko z vlastní iniciativy)

24

2017/C 34/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Posílení evropského průmyslového odvětví produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků (stanovisko z vlastní iniciativy)

31

2017/C 34/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Vrakování lodí a recyklační společnost (Stanovisko z vlastní iniciativy)

38

2017/C 34/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Energie vyráběná spotřebiteli a družstva pro výrobu energie spotřebiteli – příležitosti a výzvy v členských státech EU (stanovisko z vlastní iniciativy)

44

2017/C 34/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Mořská energie: obnovitelné zdroje energie, které je třeba rozvíjet (stanovisko z vlastní iniciativy)

53

2017/C 34/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Agenda 2030 – Odhodlání Evropské unie globálně podporovat udržitelný rozvoj (Stanovisko z vlastní iniciativy)

58

2017/C 34/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Hodnocení programu Horizont 2020 v polovině období (Průzkumné stanovisko)

66

2017/C 34/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Odstranění překážek udržitelné akvakultury v Evropě (průzkumné stanovisko)

73

2017/C 34/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Nové uspořádání trhu s elektřinou a potenciální dopady na zranitelné spotřebitele (Průzkumné stanovisko)

78


 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

 

520. plenární zasedání EHSV ve dnech 19. a 20. října 2016

2017/C 34/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropské normy pro 21. století [COM(2016) 358 final]

86

2017/C 34/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o řešení zeměpisného blokování a jiných forem diskriminace na vnitřním trhu kvůli státní příslušnosti, místu bydliště či místu usazení zákazníků a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES [COM(2016) 289 final – 2016/0152 (COD)]

93

2017/C 34/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele [COM(2016) 283 final – 2016/0148 (COD)]

100

2017/C 34/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o službách přeshraničního dodávání balíků [COM(2016) 285 final – 2016/0149 (COD)]

106

2017/C 34/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zpráva o politice hospodářské soutěže v roce 2015 [COM(2016) 393 final – SWD(2016) 198 final]

110

2017/C 34/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se na období let 2017–2020 zřizuje program Unie na podporu zvláštních činností na zvýšení zapojení spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb do tvorby politik Unie v oblasti finančních služeb [COM(2016) 388 final – 2016/0182 (COD)]

117

2017/C 34/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/101/ES [COM(2016) 450 final – 2016/0208 (COD)]

121

2017/C 34/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz [COM(2016) 452 final – 2016/0209 (CNS)]

127

2017/C 34/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce [COM(2016) 32 final]

130

2017/C 34/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vymezení charakteristických znaků rybářských plavidel (přepracované znění) [COM(2016) 273 final – 2016/0145 (COD)]

140

2017/C 34/23

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví opatření pro řízení, zachování a kontrolu platná v oblasti úmluvy Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1936/2001, (ES) č. 1984/2003 a (ES) č. 520/2007 [COM(2016) 401 final – 2016/0187 (COD)]

142

2017/C 34/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) [COM(2016) 270 final – 2016/0133 (COD)] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro azyl a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010 [COM(2016) 271 final – 2016/0131 (COD)] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování (nařízení (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států), za účelem identifikace neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti a o žádostech orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva (přepracované znění) [COM(2016) 272 final – 2016/0132 (COD)]

144

2017/C 34/25

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro vytápění a chlazení [COM(2016) 51 final]

151

2017/C 34/26

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb s ohledem na měnící se situaci na trhu [COM(2016) 287 final – 2016/0151 (COD)]

157

2017/C 34/27

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o pravidla pro velkoobchodní trhy s roamingem [COM(2016) 399 final – 2016/185 (COD)]

162

2017/C 34/28

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/45/ES o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě [COM(2016) 369 final – 2016/0170(COD)]

167

2017/C 34/29

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 98/41/ES o registraci osob na palubách osobních lodí provozujících dopravu do přístavů členských států Společenství nebo z nich a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/65/EU o ohlašovacích formalitách lodí připlouvajících do přístavů členských států nebo odplouvající z nich [COM(2016) 370 final – 2016/171(COD)]

172

2017/C 34/30

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systému inspekcí pro zajištění bezpečného provozu lodí typu ro-ro a vysokorychlostních osobních plavidel v liniové dopravě a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES o státní přístavní inspekci a zrušení směrnice Rady 1999/35/ES [COM(2016) 371 final – 2016/0172 (COD)]

176

2017/C 34/31

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1920/2006, pokud jde o výměnu informací, systém včasného varování a postup hodnocení rizika nových psychoaktivních látek [COM(2016) 547 final – 2016/0261 (COD)]

182


CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

STANOVISKA

Evropský hospodářský a sociální výbor

520. plenární zasedání EHSV ve dnech 19. a 20. října 2016

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Rozpočet EU založený na výkonnosti a zaměřený na výsledky: klíčový prvek pro řádné finanční řízení

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/01)

Zpravodaj:

Petr ZAHRADNÍK

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost

Přijato ve specializované sekci

05/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

139/0/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV je názoru, že rozpočet EU může představovat zásadní nástroj pro řešení stávajících výzev EU a jejích strukturálních změn. Je však zapotřebí pečlivě analyzovat a vyhodnotit, kde jsou jeho prostředky vynakládány, jak jsou vynakládány, jak je výkonnost takto vynaložených prostředků vyhodnocována a jak jsou dosažené výsledky komunikovány  (1). Za těchto předpokladů se může rozpočet EU chopit prioritních výzev EU a může dopomoci obnovit víru evropské populace v EU i v podmínkách absolutního i relativního snížení jeho objemu.

1.2.

Předpokladem pro posílení výkonnosti rozpočtu EU je současně i stanovení jasně vymezených prioritních cílů ve prospěch občanů EU, odpovídajících agregovaných ukazatelů a přesvědčivého systému podávání zpráv vztahujících se k reálným aktivitám financovaným z rozpočtu EU, čímž by byla maximalizována value for money. Cestou mohou být například předběžné podmínky, finanční nástroje či flexibilita a schopnost čelit náhlým výzvám (2). Primárně kvantitativní aspekt rozpočtu EU, který je i z pohledu EHSV tak významný pro určení základních priorit a jim odpovídajících politik, musí být doprovázen i svým kvalitativním rozměrem.

1.3.

EHSV se ztotožňuje s přístupem, který respektuje, že v případě výdajů rozpočtu EU nejde pouze o zajištění souladu s pravidly zákonnosti a procesní správnosti (legality and regularity), ale i o cílené a systematické zaměření se na výsledky a výkonnost, kterých rozpočet EU dosahuje při zajišťování prioritních oblastí EU.

1.4.

EHSV souhlasí, že osvojení pravidel výkonnostní kultury (performance culture) v souvislosti s rozpočtem EU vyžaduje zajištění úzké propojenosti mezi objemem a charakterem výdajů na straně jedné a ucelenou sadou agregovaných výkonnostních ukazatelů, které výsledky a výkonnost měří, na straně druhé.

1.5.

EHSV současně zastává názor, že osvojení výkonnostní kultury nepředstavuje jednorázový krok, ale vývojový proces, který předpokládá jak odpovídající právní prostředí, tak i výběr nástrojů, které povedou klíčové aktéry k jednání žádoucím směrem. Nadcházející diskuse a implementace výkonnostně orientovaného rozpočtu EU musí dále blíže specifikovat jeho obsah;

1.6.

EHSV je přesvědčen, že výkonnostně orientovaný rozpočet EU zajišťuje naplňování reálných výsledků a dopadů v prioritních oblastech EU, které přinášejí zřetelně vymezitelnou přidanou hodnotu. Diskuse o výkonnostním rozpočtu EU je tedy též diskusí o prioritních politikách EU, které mají schopnost zajistit potřebné strukturální změny.

1.7.

Dosud došlo k provedení pilotních testů, které měří dopad rozpočtu EU na plnění priorit a kvantifikovaných cílů strategie Evropa 2020. EHSV tuto aktivitu hodnotí jako pozitivní krok správným směrem, v němž je zapotřebí systematicky a ještě podstatně komplexněji pokračovat. Testy odhalily vysokou míru nesouladu mezi zamýšlenými cíli a jim odpovídajícími výsledky a řadu příkladů neefektivního využívání prostředků EU a procesních selhání, jež je doprovázejí.

1.8.

EHSV podporuje další lepší a užší propojení a vazbu prostřednictvím ukazatelů dopadové analýzy a její následné interpretace mezi strategií Evropa 2020 a víceletým finančním rámcem 2014–2020, resp. jednotlivými rozpočty EU pro příslušná léta. Přitom je žádoucí provedení reflexe strategie Evropa 2020, zda tato cílí na skutečné rozvojové priority EU i ve druhé polovině této dekády.

1.9.

EHSV též podporuje zajištění toho, aby dohody o partnerství a operační programy byly schopny hrát roli efektivních převodníků cílů a priorit EU do podoby operativních cílů realizovaných na úrovni jednotlivých členských států buď v podobě zlepšení sdíleného managementu (shared management), nebo zlepšení procesních postupů u programů přímo řízených Evropskou komisí v jednotlivých členských státech.

1.10.

EHSV doporučuje, aby členské státy byly motivovány k tomu, aby do svých dohod o partnerství a operačních programů zahrnuly vzájemně porovnatelnou sadu kvantifikovatelných výsledků, jež by měly být podporou ze zdrojů rozpočtu EU dosaženy a tyto by měly být následně vyhodnoceny. Všechny dohody o partnerství a programy by měly obsahovat společné výsledkové ukazatele na průřezové/horizontální bázi, s jasnou identifikací přínosu jednotlivých fondů i ESIF jako celku, navržené tak, aby byl možný monitoring pokroku na úrovni EU, členských států i jejich jednotlivých regionů.

1.11.

EHSV vnímá nadcházející revizi víceletého finančního rámce 2014 – 2020 v polovině období jako příležitost pro silnější prosazení výkonnostního a výsledkově orientovaného přístupu, který by se měl následně naplno projevit v podobě víceletého finančního rámce počínaje rokem 2021.

1.12.

EHSV se domnívá, že by víceletý finanční rámec počínaje rokem 2021 měl představovat, společně s novou strategií konkurenceschopnosti a rozvoje a vznikajícím sociálním pilířem, klíčovou střednědobou strategickou platformu (se stejným časovým horizontem jako má strategie konkurenceschopnosti) se strukturou a váhou jednotlivých výdajových položek přizpůsobenou skutečným potřebám a prioritám a současně by měl umožnit větší flexibilitu pro zajištění nově vzniklých potřeb. EHSV by rovněž přivítal změnu způsobu nakládání s prostředky rozpočtu EU ve směru vyšší efektivnosti prostřednictvím širšího uplatnění návratných nástrojů a nalézání jejich komplementarity s dotačními prostředky. Navíc existuje stále velký prostor pro zlepšení způsobů vyhodnocování rozpočtu EU a jeho efektivnosti. Parametr odpovídající rozpočtové flexibility je velmi podstatný z pohledu schopnosti rozpočtu EU reagovat na nově vzniklé podněty, hrozby a příležitosti a udržení akceschopnosti EU (příkladem může být migrační krize, potřeba řešit ekonomické šoky či změna počtu členů EU a její dopad na rozpočtové toky, odpovídající zdrojová báze Fondu solidarity pro případ přírodních katastrof) a týká se nejenom objemu a struktury výdajů rozpočtu EU, ale též jeho příjmové strany.

1.13.

EHSV doporučuje, aby se do rozpočtové politiky EU po roce 2020 též promítla identifikace odpovídající výše příjmové strany rozpočtu EU a způsobu jejího vytváření (nalezení vyvážené a solidární vazby mezi příspěvky členských států a vlastními rozpočtovými zdroji).

1.14.

EHSV souhlasí s dalším rozšířením možností aktivní fiskální politiky, například včetně možnosti emitovat cenné papíry. Pro tento účel je žádoucí zlepšit fiskální rámec a procedury rozpočtu EU a rovněž uspokojivě vyřešit záležitost působnosti rozpočtové politiky EU vůči zemím eurozóny na straně jedné a ostatním členským státům EU na straně druhé.

2.   Analýza a popis problému

2.1.    Výchozí faktografie

2.1.1.

Rozpočet EU představuje významný a klíčový nástroj financování priorit EU, jehož objem činí přibližně 1 % HDP EU; za rok 2015 činil jeho objem 145,3 mld. EU. Rozpočet EU se podílí poměrně významným podílem na zajišťování hospodářské politiky v jednotlivých členských státech a představuje v průměru 1,9 % veřejných výdajů v členských státech EU, nicméně v určitých případech tento podíl významně přesahuje 10 %.

2.2.    Výchozí body tématu

2.2.1.

Při takovém objemu finančních prostředků je důležité zajistit, aby tyto byly alokovány nejen v souladu s pravidly (legally and regularly), ale současně též aby při respektování těchto pravidel byly především s to dosáhnout cílů a odpovídajících výsledků a dodržovat principy zdravého finančního řízení (sound financial management) a kultury výkonnosti (performance culture). Identifikace skutečných efektů využívání rozpočtu EU měřená relevantními makroekonomickými ukazateli a měřítky se stává předmětem všech politických úvah, které se rozpočtové politiky EU v současnosti týkají.

Rozpočtová výkonnost znamená odpovídající zaměření výdajů rozpočtu EU na skutečné priority EU pro příslušné období. Kultura výkonnosti je pak založena na třech pilířích: strategii, zjednodušení a rozpočtové proceduře.

2.2.2.

Rozpočet EU a jeho využívání by mělo být v souladu s následujícími prioritami:

osvojení zesíleného přístupu založeného na výkonnosti (performance-based) a zaměřeného na výsledky (result-oriented), který by vyvážil tradiční pohled souladu s pravidly (legality and regularity) a zajistil osvojení nových prvků odrážejících stávající a budoucí potřeby (viz níže) financí EU,

zesílené zaměření na výkonnost a výsledky předpokládá zlepšení práce s daty, jejich dostupností a disponibilitou v požadované podobě pro vyhodnocení reálných přínosů, a to za předpokladu, že efekty této aktivity převýší dodatečné náklady,

vyhodnocení kvality regulatorního rámce pro alokaci výdajů rozpočtu EU,

s ohledem na charakter aktivit podporovaných z rozpočtu EU je podstané vnímat jeho vývoj nikoliv izolovanou optikou příslušného roku, ale jako kontinuální střednědobý proces, v němž jednotlivá léta představují vývojovou trajektorii potřebnou k zajištění odpovídajících výsledků,

respektování velmi úzké propojenosti mezi rozpočtem EU a novým paradigmatem hospodářské politiky EU (3) i aktuální výkonností ekonomiky EU ve střednědobém kontextu;

potřebou kontinuity rozpočtové politiky EU a naplňování a vyhodnocování jejích cílů.

2.2.3.

Rozpočet EU obsahuje některé nové prvky spojené s fungováním víceletého finančního rámce 2014–2020, jež jsou relevantní z hlediska posílení přístupu založeného na výkonnosti a zaměřeného na výsledky:

a)

tematická koncentrace: podpora z finančních prostředků EU by se měla týkat pouze prioritních oblastí a neměla by být zaměřena na cokoliv; priority musejí být přesně definované a podpořeny kvantitativní analýzou a plány proveditelnosti; sada priorit musí být striktně omezena; odůvodněné priority musejí být kryty dostatečným financováním, aby bylo možné dosáhnout skutečných výsledků a přínosů;

b)

integrovaný a místně založený (place-based) přístup a synergie: programy a projekty by měly nejenom přinést výsledky a přínosy samy o sobě, ale tyto výsledky a přínosy by měly korespondovat s výsledky a přínosy dalších programů a projektů prostřednictvím dosažených synergií; synergie by měly být dosahovány v rámci územní jednotky vymezené na základě principu subsidiarity; aby tento systém fungoval, je důležité vytvořit řídící matici k zajištění vhodných podmínek pro integrované projekty;

c)

předběžné podmínky a výkonnostní rezerva (conditionalities and performance reserve): principy zdravého finančního řízení (sound financial management) jsou založeny na faktu, že financování EU je prováděno za odpovídajících vnitrostátních, makroekonomických a institucionálních okolností, které představují předpoklad pro uskutečnění vlastní alokace; na straně druhé, jako bonus pro subjekty s dobrou výkonností, je zavedena výkonnostní rezerva;

d)

zjednodušení: systém financování EU je mimořádně komplikovaný z různých perspektiv, což představuje překážku pro jeho efektivní řízení a možnost měřit jeho skutečné výsledky a přínosy;

e)

lépe kvantifikované výsledky: je velmi důležité efektivně měřit skutečně dosažené výsledky a mít možnost jasně a přesně se poučit ze zjištěných pozorování pro formování a přizpůsobení fiskální politiky EU; pro tento účel je zásadní zlepšení systému analýzy dat a jeho řízení a práce s ukazateli.

2.2.4.

Smyslem je lépe přizpůsobit fiskální politiku EU a praktické fungování rozpočtu EU potřebám prostřednictvím relevantnější vyváženosti mezi formálními a procedurálními záležitostmi využívání rozpočtu EU na straně jedné a přístupy založenými na výkonnosti a zaměřenými na výsledek na straně druhé. Za velmi potřebný lze označit s ohledem na výkonnost a výsledek též přístup společného vnímání a porozumění (common understanding) tohoto konceptu.

2.2.5.

Pro případ měření nesouladu s formálními pravidly je dlouhodobě používán ukazatel míry chybovosti (error rate). Její výše se pohybuje okolo 4 % (přibližně 4 % výdajů rozpočtu EU nejsou vynaložena v souladu s formálními pravidly, což není špatný výsledek; v absolutní částce však tento údaj představuje přibližně 6 mld. EUR). Vývoj souhrnné míry chybovosti v nedávném období ilustruje tabulka níže:

2011

2012

2013

2014

3,9  %

4,8  %

4,7  %

4,4  %

2.2.6.

Klíčovým principem pro rozpočet EU je „zdraví“ (soundness) finančních toků a skutečných programů a projektů jimi financovaných, jež umožňuje vyhodnocení optimálního využití zdrojů EU ve všech svých aspektech. EHSV se ztotožňuje s aktuálním trendem většího důrazu na výkonnost a výsledky, který se projevuje v aktivitách Evropské komise (Budget Focused on Results Iniciative (4)) i Evropského účetního dvora (struktura jeho Výroční zprávy za rok 2014 (5) a speciální kapitola zaměřená na výkonnost; pasáže ke sdílenému managementu (shared management) zahrnují jako výsledky vyhodnocení výkonnosti programů pocházející z pilotního testu).

2.2.7.

EHSV podporuje přístup uplatněný při pilotním testu, jenž je zaměřen na analýzu vztahu a propojení mezi strategií Evropa 2020 a dohodami o partnerství, resp. operačními programy jako klíčovými nástroji realizace politiky soudržnosti EU a jako významné složky výdajové strany rozpočtu EU. Tento test lze považovat za počátek komplexního pojetí při vyhodnocování výkonnosti a výsledků rozpočtu EU (6).

2.2.8.

Pro dosažení vyváženého sledování formálních i výkonnostních charakteristik spojených s rozpočtem EU je zásadní proces nakládání, řízení a sdílení dat a informací mezi orgány a institucemi EU (především Evropskou komisí) a členskými státy. Využívání rozpočtu EU je doprovázeno obrovským množstvím dat a informací, které jsou však pouze velmi omezeně prakticky využívány pro zajištění toho, aby bylo možné objektivně vyhodnotit jak míru chybovosti, tak zvláště splnění reálných výsledků, kterých rozpočet EU dosahuje, a stanovit postupy, jak zjištěný stav zlepšit

3.   Zásadní komentáře

3.1.

EHSV zastává názor, že hlavním posláním existence rozpočtu EU je přinášet prospěch občanům EU a souběžně chránit finanční zájem EU; přínosy spočívají v podpoře založené na respektování rozvojových i provozních priorit, která je kompatibilní s rámcem hospodářské politiky a skutečnou i předpokládanou ekonomickou výkonností; ochrana finančního zájmu EU představuje odpovídající využití výdajů rozpočtu EU v souladu s pravidly a bez chyb a podvodného jednání. Nynější politický přístup by měl přispět k dosažení plného souladu a vyváženosti mezi nimi.

3.2.

EHSV se domnívá, že posun směrem k výkonnostně orientovanému rozpočtu EU nemůže být učiněn jako jednorázový krok. Je klíčové, aby základní právní normy a cíle rozpočtu EU a jeho politiky byly koncipovány s úmyslem naplnit kvalitativně zaměřené indikátory a dosáhnout měřitelné výsledky.

3.3.

Výkonnostně orientovanému rozpočtu EU by významně pomohlo i dosažení budoucího časového souladu mezi rozpočtovým obdobím (nyní sedmiletý finanční rámec) a obdobím vymezeným v klíčové rozvojové strategii EU (nyní desetiletá strategie Evropa 2020). Rok 2021 bude z tohoto pohledu znamenat unikátní příležitost pro dosažení tohoto souladu a vytvoření podmínek pro optimální fungování rozpočtu EU zaměřeného na výsledky a výkonnost.

3.4.

EHSV bere na vědomí a respektuje poznatky Výroční zprávy pro rok 2014 publikované Evropským účetním dvorem, která odhalila řadu problémových míst, ve kterých propojení strategie Evropa 2020 a dohod o partnerství, resp. operačních programů nefunguje zcela optimálně. Tato zpráva konstatuje, že tyto různé nástroje nejsou koncipovány tak, aby umožnily systematický převod politických cílů strategie Evropa 2020 do praktických operačních cílů (vymezených dohodami o partnerství a operačními programy) (7).

3.5.

EHSV je názoru, že potenciální přínosy plynoucí z dosažení synergií pěti evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) v rámci jednoho deštníku regulačního a řídícího rámce (regulatory and management framework) a jedné dohody o partnerství v každém členském státě se dosud nenaplnily, přičemž stále pokračuje praxe rozdílných pravidel vztahujících se na jednotlivé fondy, které vedou k fragmentaci programování (na rozdíl od potřebného dosahování synergií mezi nimi).

3.6.

EHSV se domnívá, že velký prostor pro posílení přístupu zaměřeného na výkonnost a výsledek umožňuje existence dvou nových prvků pro využívání prostředků EU v období 2014–2020 – kondicionalit a výkonnostní rezervy. Právě naplňování makroekonomických kondicionalit by mělo zajišťovat, že výdaje rozpočtu EU budou v jednotlivých členských státech alokovány v adekvátně zdravém makroekonomickém prostředí, resp., že nebude umožněno, aby členský stát, který neusiluje o nápravu svých makroekonomických problémů, mohl v plném rozsahu těchto prostředků využívat. Existence výkonnostní rezervy by též měla členské státy adekvátně motivovat k výkonnosti zaměřené na naplnění strategických cílů EU s podporou rozpočtu EU.

3.7.

EHSV se domnívá, že pilotní snaha o testování výkonnostně a výsledkově založeného rozpočtu EU prostřednictvím vazeb vůči prioritám strategie Evropa 2020 by nicméně měla být dále následována rozšířením o další relevantní oblasti tak, aby vyhodnocení výkonnostního a výsledkového zaměření rozpočtu EU mohlo být opravdu ucelené a komplexní – pozornost by měla být věnována například doporučením pro jednotlivé země (Country Specific Recommendations – CSRs) a souladu s indikátory vycházejícími z naplňování evropského semestru.

3.8.

EHSV doporučuje, aby v rámci úvah o fungování rozpočtu EU došlo též ke zvážení konceptu tržního selhání, na jehož odstranění by měly být prostředky rozpočtu EU zaměřeny; projevy tržního selhání (market imperfections/failures) mohou spočívat například v informační asymetrii, případně ve způsobu komerčního ocenění návratnosti investic ze strany finančních institucí, které brání financování určitých typů projektů, protože nejsou vzaty v úvahu určité pozitivní externality a širší sociální přínosy, jež nejsou relevantní pro jednotlivý komerční případ, ale mají význam pro podporu danou financováním EU.

3.9.

EHSV se ztotožňuje s potřebou zásadního zlepšení oblasti sdíleného managementu mezi orgány a institucemi EU (především Evropskou komisí) a členskými státy. 76 % všech výdajů rozpočtu EU je alokováno prostřednictvím sdíleného managementu. Čím lépe budou členské státy naplňovat vnitrostátní kvantifikované cíle strategie Evropa 2020, čím více bude rozpočet EU s cíli strategie Evropa 2020 propojen a čím lépe budou tyto cíle odrážet skutečné ekonomické, sociální, územní či environmentální potřeby EU, tím příznivější prostředí zdravého finančního managementu vytvoříme k hladkému propojení mezi Evropskou komisí a členskými státy.

3.10.

EHSV se domnívá, že významným projevem posílení výkonnosti a orientace na výsledek rozpočtu EU je důraz na větší využívání nástrojů finančního inženýrství (NFI), resp. inovativních finančních nástrojů, jejichž povaha zcela principiálně mění způsob, jakým jsou veřejné zdroje EU využívány a jaká očekávání jsou s nimi spojena. Přes nesporný potenciál NFI se přibližně jen 65 % těchto prostředků vztažených k období 2007–2013 dostalo ke konečným příjemcům (zbytek prostředků byl v NFI pouze „zaparkován“, aby bylo formálně doloženo jejich vyčerpání). Toto téma získá dále na důležitosti po roce 2020 i v souvislosti s potřebou posílení komplementarity vůči Evropskému fondu pro strategické investice (EFSI) a představuje klíčovou strategickou úvahu pro zaměření společných rozpočtových prostředků EU počínaje rokem 2021.

3.11.

EHSV je současně toho názoru, že silnější zaměření na výkonnost a výsledek pochopitelně neznamená podceňování zákonnosti a procesní správnosti. Důraz na soulad s právními a procesními pravidly nesmí být upozaděn. Vzhledem k tomu, že míra chybovosti se týká všech případů, kdy by finanční prostředky neměly být vyplaceny, protože nebyly použity v souladu s pravidly, je jaksi automaticky předpokládáno, že tato pravidla jsou správná a sama neobsahují vnitřní rozpory či nežádoucí prvky. I proto by postup, který je v souladu s pravidly zdravého finančního managementu, měl obsahovat ověření dopadů těchto regulatorních pravidel, aby došlo k testu jejich kompatibility a souladu s potřebami a cíli EU (8).

3.12.

EHSV souhlasí, že praxe spojená s využíváním rozpočtu EU je velmi komplikovaná. K naplnění požadavku zdravého finančního managementu přispěje též aktuální úsilí o zjednodušení veškerých aktivit s rozpočtem EU spojených, které se týkají jak procedurálních záležitostí, tak věcí spojených s obsahem; úsilí o zjednodušení by se mělo projevit ve snížení nadměrného administrativního břemene a omezení praxe „goldplatingu“ v jednotlivých členských státech.

3.13.

EHSV se domnívá, že návrhy zmíněné v sekci 1 tohoto stanoviska, jež vedou ke konečným závěrům a doporučením (sekce 1), představují klíčové koncepční úvahy o budoucí rozpočtové politice EU, které mohou být částečně uplatněny v souvislosti s procesem revize víceletého finančního rámce 2014 – 2020 v polovině období, ale jejichž úplné promítnutí do rozpočtových pravidel je možné až počínaje rokem 2021. Koncept výhledu a reformních potřeb týkající se rozpočtu a víceletého finančního rámce po roce 2020 se může opírat o nedávná stanoviska k tomuto tématu na úrovni EHSV či na ně navazovat (9).

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Georgieva Kristalina, místopředsedkyně Evropské komise pro rozpočet, internetové stránky „EU Budget Focused on Results“

(2)  Viz analýza; bod 2.2.3.

(3)  Strategie Evropa 2020, evropský semestr, balíček šesti opatření (Six-pack), balíček dvou opatření (Two-pack), doporučení pro jednotlivé země (Country Specific Recommendations – CSRs) mimo jiné; úzká vazba s doporučeními pro jednotlivé země jako měřítkem pro efektivní alokaci výdajů rozpočtu EU může být jednou z cest.

(4)  Tuto iniciativu vyhlásila místopředsedkyně Evropské komise pro rozpočet a lidské zdroje Kristalina Georgieva na konferenci 22. září 2015.

(5)  Výroční zpráva publikována 10. listopadu 2015.

(6)  Podobným směrem, zaměřeným však na dílčí témata, se ubíral obsah několika usnesení Evropského parlamentu v letech 2013–2015 (viz zprávy Geiera, Gräßle); komplexní zaměření tohoto tématu v materiálech Evropského parlamentu vykazuje dokument Absolutoria hospodaření Evropské komise za rok 2014, zpráva Dlabajové (2016).

(7)  Viz například 2014 European Court of Auditors’ Annual Report, bod 3.10 až 3.12.

(8)  Například prostřednictvím hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment – RIA), jelikož představuje velmi účinný nástroj k dosažení skutečně zdravého finančního managementu.

(9)  Například stanoviska EHSV: Přezkum rozpočtu EU (2011) (Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 75), Rozpočet 2014–2020 (2012) (Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 32), Dokončení HMU/zdanění (2014) (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 24), Přezkum správy ekonomických záležitostí (2015) (Úř. věst. C 268, 14.8.2015, s. 33), Dokončit HMU – příští evropské legislativní období (2012) (Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 10), Dokončení HMU – politický pilíř (2015) (Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 8), Nejen HDP/doplňkové ukazatele (2012) (Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 14), Daň z finančních transakcí (2012) (Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 55), Daň z finančních transakcí – posílená spolupráce (2013) (Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 36) a Program na období 2014–2020 (FISCUS), (2012) (Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 48).


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/8


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Evropský kontrolní mechanismus právního státu a základních práv

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/02)

Zpravodaj:

José Antonio MORENO DÍAZ

Spoluzpravodaj:

Ákos TOPOLÁNSZKY

Konzultace

Evropský hospodářský a sociální výbor, 21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Zaměstnanost, sociální věci, občanství

Přijato ve specializované sekci

27/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

202/1/7

1.   Připomínky a návrhy EHSV: unijní mechanismus právního státu, demokracie a základních práv

1.1.

Evropská unie není jen společný trh; je to spojení společných hodnot, jak je uvedeno v článku 2 Smlouvy. Kromě toho uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie. Tyto hodnoty, na nichž je Evropská unie založena, jsou základem integrace a součástí evropské identity. Musí být následně respektovány členskými státy stejně jako kritéria pro přistoupení. Je proto nezbytné, aby se v případě ohrožení těchto hodnot použily postupy Smlouvy. EHSV se domnívá, že evropské orgány by v rámci své politické činnosti měly zaujmout proaktivní a preventivní přístup, aby bylo možné problémy předvídat a zabránit jim.

1.2.

Stejně jako mnoho evropských organizací občanské společnosti je EHSV znepokojen zhoršením situace v oblasti lidských práv, populistickým a autoritářským směřováním a rizikem, které to představuje pro kvalitu demokracie a ochranu základních práv. Tato práva zaručuje jak Evropský soud pro lidská práva, tak Soudní dvůr Evropské unie a tvoří obecné zásady práva EU (1).

1.3.

Výše uvedené hodnoty jsou terčem útoků v celé Evropě. Mnoho organizací občanské společnosti odsuzuje situaci v některých členských státech a doufá, že EHSV přijme nové iniciativy, jež přimějí orgány EU rázně zareagovat. Nejen že je Evropská unie v nebezpečí, ale je ohrožena i důvěra občanů ve vnitrostátní a evropské demokratické instituce. EHSV se domnívá, že riziko je velmi závažné a systémové povahy.

1.4.

Konkrétní obsah zásad a norem, které vyplývají z právního státu, se může na vnitrostátní úrovni lišit v závislosti na ústavním systému každého členského státu. Avšak uvedené zásady a hodnoty EU jsou stanoveny v judikatuře Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, jakož i v dokumentech vypracovaných Radou Evropy, zejména Benátskou komisí. K těmto zásadám patří zákonnost, což znamená transparentní, odpovědný, demokratický a pluralitní legislativní proces, zákaz svévolného postupu orgánů výkonné moci, nezávislé a nestranné soudy, účinný soudní přezkum včetně přezkumu dodržování základních práv, rovnost před zákonem a ochrana lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám.

1.5.

Jak Soudní dvůr Evropské unie, tak Evropský soud pro lidská práva potvrdily, že tyto zásady nejsou čistě formálními a procedurálními náležitostmi, ale představují prostředky k zajištění dodržování a respektování demokracie a lidských práv. Právní stát je ústavní princip zahrnující procesní i hmotněprávní prvky.

1.6.

Dodržování zásad právního státu je neoddělitelně spojeno s dodržováním demokracie a základních práv: demokracie a ochrana základních práv nemohou existovat bez dodržování zásad právního státu a naopak. Základní práva jsou účinná pouze tehdy, pokud jsou soudně vymahatelná. Demokracie je chráněna prostřednictvím zásadní úlohy soudnictví, včetně úlohy ústavních soudů. Je třeba dodat, že se jedná o práva osob, nikoli členských států či vlád. Jejich obrana by tedy měla být naléhavou prioritou.

1.7.

V souvislosti s činností Výboru pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu a s ohledem na zprávy Komise a usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii se EHSV domnívá, že je nutné v přiměřené lhůtě změnit článek 51 (2) Listiny základních práv Evropské unie, a rozšířit tak jeho oblast působnosti a zajistit, aby všechna ustanovení Listiny byla uplatňována ve všech členských státech (3).

1.8.

Mezi Soudním dvorem Evropské unie a Evropským soudem pro lidská práva se odvíjí pravidelný dialog; tento dialog by mohl být posílen, pokud by EU podepsala Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). EHSV navrhuje, aby Komise v první polovině roku 2017 předložila návrh, aby EU přistoupila k této úmluvě, která je uvedena v čl. 6 odst. 2 Smlouvy.

1.9.

Povinnosti, které pro kandidátské země vyplývají z kodaňských kritérií, se musí po vstupu do EU na základě článku 2 Smlouvy nadále vztahovat i na členské státy, a EHSV se proto domnívá, že s ohledem na tuto skutečnost by se u všech členských států mělo prostřednictvím pravidelného hodnocení ověřovat, zda se stále drží základních hodnot EU, a mělo by se zabránit narušení vzájemné důvěry.

1.10.

EHSV se domnívá, že orgány EU musí posílit postupy a mechanismy k ochraně a obraně demokracie, právního státu a základních práv ve všech členských státech. V posledních letech, zvláště před rokem 2014, jsme se znepokojením konstatovali, že i když Komise v některých případech zahájila řízení o porušení Smlouvy, není schopna účinně plnit svou úlohu strážkyně Smluv, ani přiměřeně reagovat na porušování evropských zásad a hodnot, k němuž došlo v několika členských státech.

1.11.

EHSV vyzývá Komisi, aby zaujala aktivní přístup k ochraně a obraně hodnot a zásad EU stanovených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii ve všech členských státech a v plném rozsahu použila stávající postup z roku 2014.

1.12.

EHSV navrhuje, aby tři hlavní orgány EU (Komise, Rada a Parlament) přijaly společný postup. Dialog a spolupráce mezi orgány jsou v této důležité otázce nezbytné. Výbor doporučuje, aby Rada stávající postup Komise podpořila a přijala rozhodnutí Rady, které tento postup posílí a prosadí další posilování právního státu.

1.13.

Při podpoře demokratických hodnot, řádném fungování právního státu a ochraně základních práv hrají klíčovou úlohu organizace občanské společnosti. Vzhledem k tomu, že se demokratický prostor zužuje, a s ohledem na překážky, jimž čelí nevládní organizace v členských státech, je pozitivní úloha, kterou tyto organizace plní na místní úrovni, obdivuhodná. Výbor velmi aktivně spolupracuje se sociálními partnery a nevládními organizacemi v oblasti ochrany základních práv a práv menšin, uprchlíků a přistěhovalců.

1.14.

EHSV jako instituce zastupující evropskou organizovanou občanskou společnost si přeje zahájit dialog s Radou, Komisí a Parlamentem, jehož cílem bude zlepšit správu a posílit koordinaci politik mezi orgány EU a členskými státy a zavést systém včasného varování.

1.15.

EHSV považuje za nezbytné vytvořit právně závazný evropský mechanismus, tedy postup, do něhož bude aktivně zapojena Komise, Parlament a Rada a ve kterém bude hrát důležitou roli EHSV zastupující občanskou společnost. Tento mechanismus doplní postup Komise a mezivládní dialog, který zahájila Rada. Tento mechanismus by se mohl nazývat „nový kodaňský mechanismus“ (4) a podléhal by demokratickému a soudnímu dohledu (5).

Tento mechanismus by se měl mimo jiné zabývat aspekty, jako je legalita, hierarchie norem, právní jistota, rovnost, nediskriminace, bezplatný přístup k právní ochraně a právo na spravedlivý proces, zabránění zneužívání zákonů a svévolnému postupu ze strany orgánů veřejné moci, dělba moci, respektování a ochrana politického pluralismu, menšin a sociální a sexuální rozmanitosti atd., dodržování svobody projevu a tisku, a to s cílem určit stávající nedostatky a vyzvat k tomu, aby byly odstraněny.

1.16.

Výbor si přeje, aby byl přijat návrh zprávy, kterou projednává výbor LIBE Evropského parlamentu, a aby bylo dosaženo interinstitucionální dohody o provádění Paktu Evropské unie o demokracii, právním státě a základních právech. Obecně platí, že EHSV návrh podporuje, protože obsahuje základ pro provádění interinstitucionální dohody, která je právně závazná posiluje evropskou správu a koordinaci politik mezi orgány EU a členskými státy. EHSV by měl být zapojen do tohoto paktu, který umožňuje rozpravu občanské společnosti v EHSV, a měl by mít roli v navrhovaném semestru pro demokracii, právní stát a základní práva.

1.17.

Mechanismus by měl vycházet z ukazatelů, které jsou samy o sobě založeny na kvantitativních a kvalitativních údajích:

ukazatele právního státu,

ukazatele kvality demokracie,

ukazatele ochrany základních práv.

1.18.

Výbor zdůrazňuje význam hlav I, II, III a IV Listiny pro vypracování ukazatelů, přičemž je nutné zohlednit, že základní ekonomická, sociální a kulturní práva jsou „neoddělitelná“ od občanských a politických práv.

1.19.

Je důležité, aby členské státy i orgány, instituce a agentury EU dodržovaly základní práva včetně sociálních práv, a to zvláště v době krize. Totéž by mělo platit i pro vztahy a dohody se třetími zeměmi, a to nejen z hlediska dodržování těchto práv, ale rovněž zajištění toho, že budou prosazována.

1.20.

Mechanismus vyžaduje spuštění monitorovacího a hodnotícího systému, který bude používat transparentní postupy. Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) by měla výslovně získat mandát takovému mechanismu pomáhat. EHSV podporuje návrh Evropského parlamentu na vytvoření skupiny nezávislých odborníků (6), které bude předsedat Vědecký výbor agentury FRA.

1.21.

Výbor navrhuje, že se stane součástí této skupiny. Dále navrhuje, aby odborníci jmenovaní příslušnými vládami byli veřejnými ochránci práv v jednotlivých členských státech.

1.22.

Skupina odborníků bude na základě ukazatelů a pomocí transparentních postupů přezkoumávat a posuzovat situaci v jednotlivých členských státech. EHSV může v této souvislosti přispět tím, že zorganizuje mise do členských států za účelem posouzení situace ve spolupráci s místní občanskou společností a vypracuje zprávy.

1.23.

EHSV podporuje provádění semestru pro demokracii, právní stát a základní práva. Komise na základě zpráv odborníků vypracuje každý rok zprávy pro jednotlivé země včetně doporučení; Evropský parlament povede meziparlamentní rozpravu a vypracuje usnesení; Rada bude pořádat výroční dialog a bude přijímat závěry. Mechanismus musí fungovat v rámci nového ročního politického cyklu s cílem zajistit společný a jednotný přístup v rámci EU.

1.24.

Výbor by si přál zapojit se do přípravy interinstitucionální dohody a může zvážit zřízení stálé skupiny za účelem pořádání slyšení s občanskou společností a vypracování stanovisek a zpráv na toto téma.

1.25.

V rámci semestru demokracie, právního státu a základních práv by mohl ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti pořádat každoroční fórum za účelem posouzení situace v dané oblasti a vypracovat návrhy a doporučení, která by byla předána Komisi, Radě a Parlamentu. Výbor by mohl rovněž spolupracovat s ostatními orgány při vypracování posouzení dopadů.

2.   Smlouva a související otázky

2.1.

V několika posledních letech se projevila absence vhodných mechanismů k ochraně hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který stanoví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“

2.2.

Unie je založena na těchto hodnotách, mezi něž patří dodržování demokracie, zásad právního státu a ochrana lidských práv. EU má možnost ověřit dodržování těchto hodnot v období před vstupem státu do EU podle tzv. „kodaňských kritérií“, resp. „přístupových kritérií“ (7). Členství vyžaduje, aby žadatelský stát zajistil stabilitu institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a úctu k menšinám a jejich ochranu.

2.3.

Neexistuje však žádný podobný mechanismus, který by mohl být použit po přistoupení členských států. Absence mechanismu pro monitorování demokracie, právního státu a základních práv je označována jako „kodaňské dilema“.

2.4.

Řádné fungování EU je založeno na „vzájemné důvěře“ mezi evropskými orgány a členskými státy, jakož i mezi samotnými členskými státy; důvěře, že přijaté zákony a politická rozhodnutí dodržují stejné zásady, pokud jde o právní stát, demokracii a základní práva. Tím se vytvářejí rovné podmínky mezi členskými státy s ohledem na volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Vládám to také umožňuje spolupracovat v otázkách spravedlnosti a vnitřních věcí včetně trestního práva, azylu a přistěhovalectví.

2.5.

Evropská unie byla vytvořena s cílem zajistit mír a prosperitu v členských státech a zlepšit blahobyt obyvatel; to závisí nejen na existenci volného obchodu, ale také na ochraně základních hodnot EU. Tyto základní hodnoty zajišťují občanům EU život bez útlaku a nesnášenlivosti v zemích s demokraticky zvolenými a odpovědnými vládami, které jednají v souladu s právním státem.

2.6.

Politická a legislativní rozhodnutí přijatá v různých členských státech dala v posledních letech vzniknout debatám a sporům s evropskými orgány a dalšími členskými státy a „vzájemná důvěra“ byla narušena. V mnoha případech nebylo nedodržování pravidel demokracie, právního státu a základních práv prokázáno a Evropská unie nebyla schopna přiměřeně reagovat.

2.7.

EHSV s velkým znepokojením konstatuje, že řada členských států přijímá právní předpisy a provádí politiky, které svědčí o závažném zhoršení kvality demokracie: jedná se o porušování lidských práv, zejména práv menšin; nedostatečnou nezávislost soudnictví a ústavních soudů; omezování týkající se dělby moci; omezování svobody tisku, svobody projevu, svobody shromažďování, omezování svobody sdružování, svobody informací, omezování kolektivních konzultací a kolektivního vyjednávání a dalších základních občanských a sociálních práv. Evropská unie byla při několika příležitostech konfrontována s krizí v některých členských státech související s konkrétními otázkami týkajícími se právního státu a Komise se těmito událostmi zabývala vyvinutím politického tlaku a zahájením řízení o porušení Smlouvy.

2.8.

K dnešnímu dni nebyly zatím použity preventivní a sankční mechanismy uvedené v článku 7 SEU, což je jediný článek ve Smlouvách, který se zabývá porušením demokracie, právního státu a základních práv v oblastech mimo legislativní pravomoci EU. Existují dva přístupy, jeden preventivní a jeden opírající se o sankce. V praxi však tyto mechanismy nebyly kvůli politickému dopadu a přísným požadavkům, kterými se řídí jejich provádění, nikdy použity: mohou se použít pouze v případě „zřejmého nebezpečí“, kdy by mohlo dojít k „závažnému a trvajícímu porušení“.

2.9.

Komise a Parlament může zasáhnout v preventivní fázi. Ve druhé fázi může Rada členské státy potrestat pozastavením určitých práv včetně hlasovacích práv jejich zástupců v Radě.

2.10.

Rada však má při uplatňování tohoto práva široký prostor pro uvážení, protože neexistují konkrétní a transparentní kritéria pro aktivaci tohoto postupu, pro ukazatele, jež bude používat, a hodnotící postupy. Evropský parlament, Evropská komise a Evropský soudní dvůr (ESD) mají v těchto situacích velmi omezený mandát (8); stejně tak neexistuje žádné ustanovení týkající se konzultace EHSV.

3.   Činnost evropských orgánů

3.1.

Evropská komise přijala v březnu 2014 sdělení „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014) 158). Tento postup bude aktivován v případech, kdy členské státy přijmou opatření nebo budou tolerovat situace, jež by se systematicky opakovaly a mohly by mít nepříznivý vliv na celistvost, stabilitu nebo řádné fungování institucí a na ochranné mechanismy zavedené na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit právní stát. Zahrnovalo by to otázky týkající se jejich ústavních systémů, dělby moci, nezávislosti či nestrannosti soudnictví nebo systému soudní kontroly včetně ústavního soudnictví.

3.2.

Postup Komise si klade za cíl řešit ohrožení právního státu v členských státech, dříve než budou splněny podmínky pro aktivaci mechanismů stanovených v článku 7 SEU. Za postup je odpovědná Komise, přičemž úkolem je překlenout mezeru. Postup nepředstavuje alternativu, ale mechanismus, který předchází a doplňuje mechanismy článku 7. V případech, kdy existují jasné důkazy o systémovém ohrožení právního státu v členském státě, by tento postup usnadnil strukturovaný dialog mezi Evropskou komisí a daným členským státem. Proces výměny by zahrnoval tři hlavní fáze: stanovisko Komise, doporučení Komise a monitorování doporučení. Komise může při provádění svého hodnocení konzultovat odborníky (9).

3.3.

Výbor vítá postup pro posílení právního státu, který přijala Evropská komise. Tento postup však má řadu omezení.

3.3.1.

Vyhodnocení neposkytuje pravidelné srovnávací analýzy problémů a sporů, jejichž původci jsou členské státy, ve vztahu k demokracii, právnímu státu a základním právům. Postup může být podle definice aktivován pouze tehdy, když se tento problém stal „systémovým“, tudíž hranice je stanovena vysoko. „Systémová“ hrozba může nastat, když soudnictví již není schopno zajistit, aby vláda jednala v mezích zákona, což je již poměrně pozdě.

3.3.2.

Komise musí analyzovat informace transparentním způsobem prostřednictvím specifických ukazatelů či objektivních postupů. Také musí stanovit pravidla pro konzultaci občanské společnosti a EHSV.

3.3.3.

Postup nezahrnuje žádnou konkrétní úlohu Evropského parlamentu, ačkoliv Parlament v této souvislosti zahajuje své vlastní politické iniciativy.

3.3.4.

Není ani stanoven žádný model užší interinstitucionální spolupráce.

3.4.

EHSV je znepokojen skutečností, že v Radě neexistuje žádné monitorování postupu pro posílení právního státu.

3.4.1.

Rada pro obecné záležitosti přijala na svém zasedání dne 16. prosince 2014 závěry o úloze Rady při zajišťování dodržování zásad právního státu. Rada se zavázala navázat každoroční dialog mezi členskými státy, který se má uskutečňovat v Radě pro obecné záležitosti a bude jej připravovat Výbor stálých zástupců. Lucemburské předsednictví zahájilo tento dialog v listopadu 2015. Dialog je určen k pokrytí různých konkrétních témat, která nebyla zveřejněna: vlády byly vyzvány, aby pohovořily o jakémkoli aspektu právního státu a představily jeden příklad dobré praxe a jeden příklad problému. Výsledkem byla série monologů spíše než dialog. Státy si navzájem neposkytly podporu, pomoc ani kritiku, nebyla vydána či přijata žádná doporučení a nebyl přijat závazek k přijetí následných kroků ke zlepšení zjištěných problémů. Na konci roku 2016 během slovenského předsednictví provede Rada vyhodnocení této zkušenosti.

3.4.2.

Rada ve svých závěrech nevzala v úvahu postup v oblasti právního státu Evropské komise, ani na něj neodkazovala. Závěry neposkytují jasný obraz o přesné roli, kterou bude Komise, Parlament a EHSV v tomto dialogu hrát.

3.5.

Junckerova komise si stanovila právní stát jako jednu ze svých priorit a jmenovala pana Timmermanse místopředsedou odpovědným za právní stát a základní práva. Není však známo, zda Komise vypracuje kritéria a ukazatele pro provedení postupu v oblasti právního státu.

3.6.

Komise tento postup poprvé aktivovala zahájením řízení proti Polsku za porušení právních předpisů EU a zohlednila kritické hodnocení situace provedené Benátskou komisí, která je orgánem Rady Evropy (10).

3.7.

Výbor LIBE Evropského parlamentu v současné době projednává návrh zprávy z vlastní iniciativy (11)„Doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva“ (2015/2254 (INL) – zpravodajka: Sophie in ’t Veld), která mimo jiné „žádá Komisi, aby do konce roku 2016 předložila na základě článku 295 SFEU návrh na uzavření paktu EU o demokracii, právním státě a základních právech v podobě interinstitucionální dohody, jež by stanovila opatření usnadňující spolupráci orgánů Unie a jejích členských států v rámci článku 7 SEU a která by začlenila, sladila a doplnila stávající mechanismy, a to v návaznosti na podrobná doporučení uvedená v příloze k tomuto dokumentu.“

3.7.1.

Příloha obsahuje NÁVRH INSTITUCIONÁLNÍ DOHODY: PAKT EVROPSKÉ UNIE O DEMOKRACII, PRÁVNÍM STÁTĚ A ZÁKLADNÍCH PRÁVECH, na kterém se musí dohodnout Parlament, Rada a Komise.

3.7.2.

Pakt zahrnuje srovnávací přehled, každoroční meziparlamentní rozpravu a opatření pro odstranění možných rizik a nápravu porušení a pro aktivaci preventivních či nápravných opatření podle článku 7.

3.7.3.

Evropský parlament navrhuje zahájit interinstitucionální semestr pro demokracii, právní stát a základní práva, který bude zahrnovat postup Komise, každoroční dialog Rady a meziparlamentní rozpravu. Evropskému semestru bude nápomocen sekretariát a skupina odborníků, které bude předsedat předseda Vědeckého výboru Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) a která vypracuje ukazatele a posoudí situaci v členských státech a vydá doporučení.

3.7.4.

Politický cyklus pro demokracii, právní stát a základní práva bude obsahovat výroční zprávy Komise, Rady a Parlamentu a bude zřízena interinstitucionální pracovní skupina pro posuzování dopadu.

V Bruselu 19. října 2016

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Článek 6 SEU.

(2)  Článek 51 „Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie.“

(3)  Návrh úmluvy a stanoviska EHSV neobsahovaly omezení, o nichž v článku 51 rozhodla Evropská rada.

(4)  Jak navrhuje Evropský parlament v odstavci 9 svého usnesení ze dne 27. ledna 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2012), P7_TA(2014)1773, zpravodaj: Louis Michel, 22. listopadu.

(5)  Carrera, S., E. Guild a N. Hernanz (2013), The Triangular Relationship between Fundamental Rights, Democracy and the Rule of Law in the EU: Towards an EU Copenhagen Mechanism (Třístranný vztah mezi základními právy, demokracií a právním státem v EU: směrem ke kodaňskému mechanismu EU), brožovaný výtisk, Brusel: Centrum pro evropská politická studia.

(6)  Členy jmenují členské státy, ALLEA, ENNHRI, Benátská komise, CEPEJ, OSN, OECD.

(7)  Závěry zasedání Evropské rady v Kodani, 21.–22. června 1993.

(8)  Zatímco v právu EU existuje pro ochranu lidských práv mechanismus umožňující jednotlivcům hájit svá práva, článek 7 představuje obecný právní a politický mechanismus, který je výslovně vyňat z pravomoci Soudního dvora.

(9)  FRA (Agentura pro základní práva); Síť předsedů nejvyšších soudů Evropské unie; Rada Evropy (Benátská komise); Sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů a Evropská síť rad pro justici.

(10)  Stanovisko k novele zákona o Ústavním soudu Polska ze dne 25. června 2015, Benátská komise, 11. března 2016.

(11)  http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+COMPARL+PE-576.988+01+DOC+PDF+V0//CS.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/15


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Závěrečné připomínky Výboru OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením – Nová strategie pro osoby se zdravotním postižením v Evropské unii

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/03)

Zpravodaj:

Ioannis VARDAKASTANIS

Konzultace

Evropský hospodářský a sociální výbor, 21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Zaměstnanost, sociální věci, občanství

Přijato ve specializované sekci

27/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

211/1/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Ratifikace Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany Evropské unie je mezníkem v oblasti práv osob se zdravotním postižením v EU a v jejích členských státech. První období provádění této úmluvy uzavírá přezkum EU provedený Výborem OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením v roce 2015. V závěrečných připomínkách Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením je vysloven požadavek, aby orgány EU plnily své povinnosti, neboť by podle těchto připomínek měly organizovat a koordinovat provádění této úmluvy. Závěrečné připomínky znovu potvrdily, že tvorba politiky EU týkající se zdravotního postižení vyžaduje zásadní změnu způsobu, jakým byly politiky doposud koncipovány. EU dosud důkladně nepřizpůsobila tvorbu své politiky těmto novým změnám, které Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením vyžaduje.

1.2.

EHSV vyzývá orgány EU, aby zařadily závěrečné připomínky do stávající a budoucí tvorby právních předpisů a politik EU. Rovněž žádá Komisi, aby do podzimu roku 2016 podala Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením zprávu.

1.3.

EHSV se domnívá, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečné připomínky výboru jsou pro Komisi jedinečnou příležitostí představit zastřešující strategii EU týkající se práv osob se zdravotním postižením. Závěrečné připomínky vytvořily impuls, který by měly orgány EU využít a jenž by měl vést k tomu, že práva osob se zdravotním postižením budou systematicky zahrnována do veškerých právních předpisů, politik a programů EU.

1.4.

EHSV zdůrazňuje, že za účelem zohlednění práv osob se zdravotním postižením musí Komise provést průřezové a komplexní zmapování všech svých právních předpisů, politik a programů, aby zajistila plnou harmonizaci s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a aktivně do tohoto procesu zapojila organizace zastupující osoby se zdravotním postižením. Toto mapování by měla doprovázet analýza nedostatků, jež by posoudila mezery mezi stávajícími právními předpisy, tvorbou politiky a zohledňováním práv osob se zdravotním postižením a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Mapování a analýza mezer by měly být explicitně zařazeny do revidované Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením.

1.5.

EHSV připomíná Komisi, že je povinna okamžitě zahájit revizi a aktualizaci prohlášení o pravomocích a seznamu nástrojů, který s ním souvisí. Měla by se rovněž zavázat k tomu, že přezkoumá a zreviduje prohlášení o pravomocích nejméně jednou během svého funkčního období.

1.6.

EHSV oceňuje, že přezkum EU provedený Výborem pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením byl uskutečněn v polovině programového období 2014–2020, a uznává obtíže při zohledňování nového programu týkajícího se práv osob se zdravotním postižením, který pro EU vyplývá ze závěrečných připomínek, při přezkumech strategií, politik, programů a nástrojů financování v polovině období. Nicméně doporučuje Komisi, aby vyvinula veškeré úsilí zaměřené na začlenění a zahrnutí závěrečných připomínek do těchto procesů přezkumu a vyčlenila nezbytné zdroje pro provádění svých závazků vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

1.7.

V Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením se výslovně uvádí, že během jejího provádění a monitorování je třeba konzultovat reprezentativní organizace osob se zdravotním postižením a zapojit je do těchto procesů. EHSV vyzývá Komisi, aby vedla opravdový a smysluplný strukturovaný dialog s Evropským hnutím pro zdravotně postižené (podle čl. 4 odst. 3 a čl. 33 odst. 3). Kromě toho by Komise měla vytvořit program budování kapacit pro organizace zastupující osoby se zdravotním postižením s cílem umožnit jim plnit jejich základní povinnosti.

1.8.

EHSV se domnívá, že spolupráce a partnerství orgánů EU při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jsou zásadně důležité. Doporučuje proto, aby byl zaveden mechanismus interinstitucionální koordinace za účelem rychlého a hladkého provedení závěrečných připomínek a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením i konzultací organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a jejich zapojení.

1.9.

V závěrečných připomínkách se požaduje, aby byla zásadně přezkoumána a zrevidována Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením. EHSV proto žádá Komisi, aby posoudila vývoj v oblasti práv osob se zdravotním postižením a rozšířila rozsah uvedené strategie tím, že ji doplní o další oblasti činnosti a spojí ji s přezkumem a revizí politik, programů a nástrojů financování (např. strategie Evropa 2020, strategie v oblasti rovnosti žen a mužů, strategie v oblasti práv dětí, závazky EU v oblasti vnější činnosti) a také ji doplní o jasný časový rámec provádění, o rozpočet a o specifická a konkrétní referenční kritéria a ukazatele.

1.10.

EU se zavázala k tomu, že v plném rozsahu splní cíle udržitelného rozvoje stanovené v Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a musí zajistit, že EU plně interně i externě zohlední závěrečné připomínky a ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV proto důrazně doporučuje, aby Komise zahrnula provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 do revidované Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením tím, že stanoví evropské cíle a opatření, aby byly splněny všechny cíle udržitelného rozvoje v EU, i co se týče osob se zdravotním postižením.

1.11.

EHSV je pevně přesvědčen, že EU by měla zabránit tomu, aby byly finanční prostředky EU využívány pro zřizování nebo fungování institucionalizovaných struktur. EHSV plně podporuje využívání finančních prostředků EU k vytvoření komunitních služeb pro osoby se zdravotním postižením, aby mohly žít nezávisle ve svých komunitách. Institucionalizace osob se zdravotním postižením představuje porušování jejich práv a EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby systematičtěji a účinněji podporovala deinstitucionalizaci prostřednictvím specifických politik, programů a nástrojů financování.

1.12.

EHSV vyzývá Komisi, aby okamžitě přikročila k ratifikaci nepovinného protokolu k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, Marrákešské smlouvy a Istanbulské úmluvy Rady Evropy.

1.13.

EHSV důrazně doporučuje, aby Komise zřídila ve všech svých generálních ředitelstvích, agenturách a orgánech kontaktní místa, která by plně začleňovala a zapojovala organizace zastupující osoby se zdravotním postižením do rozhodovacího procesu, a vznikly tak horizontální a vertikální struktury na podporu plného začlenění a zohlednění problematiky zdravotního postižení v právních předpisech EU, politikách a programech.

1.14.

Výbor je přesvědčen, že Komise by měla tento proces zahájit ve spolupráci s dalšími orgány, agenturami a institucemi EU s cílem pečlivě připravit a rozvinout nový globální program týkající se práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030, který by měl být plně začleněn a zohledněn v globálních sociálních a makroekonomických strategiích (např. ve strategii Evropa 2020 a v jejích prováděcích mechanismech), a doporučuje, aby byla zřízena pracovní skupina, jejíž součástí by byly všechny zúčastněné strany a organizace zastupující osoby se zdravotním postižením a která by tuto iniciativu prováděla. EHSV navrhuje, aby Komise zahájila provádění tohoto globálního programu zároveň s Evropským rokem osob se zdravotním postižením, kterým bude rok 2021.

1.15.

Výbor oceňuje pozitivní iniciativy Komise v oblasti přístupnosti, zejména třístrannou dohodu o směrnici o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru a návrh Komise týkající se Evropského aktu přístupnosti, a naléhavě vyzývá orgány EU, aby jednání dokončily. Má však obavy o horizontální směrnici o rovném zacházení a požaduje, aby byla odblokována jednání a byly zohledněny závěrečné připomínky i Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením v této nové fázi.

1.16.

EHSV vyzývá všechny orgány EU, aby zajistily, že úsporná opatření nebudou mít vliv na schopnost osob se zdravotním postižením uplatňovat svá práva zakotvená v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, a vyzývá proto Komisi, aby vytvořila minimální úrovně sociální ochrany nezbytné k dosažení tohoto cíle a také respektovala jejich právo na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu.

1.17.

EHSV žádá Komisi a agenturu Eurostat, aby vypracovaly statistické nástroje k měření dopadu provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na tyto osoby, a to na evropské a vnitrostátní úrovni. Rovněž se domnívá, že sběr údajů založený na přístupu ke zdravotnímu postižení z hlediska lidských práv rozlišený podle postižení, věku a pohlaví bude mít pozitivní vliv na rozvoj a provádění právních předpisů, politik a programů EU.

1.18.

EHSV uznává, že EU má pravomoci, aby podpořila vnitrostátní opatření zaměřená na to, aby všichni občané EU měli rovné postavení před zákonem, nebyla jim nejen upírána jejich způsobilost k právům a právním úkonům a jejich práva, ale mohli se také účastnit voleb do Evropského parlamentu a všech voleb v celé EU na rovnoprávném základě s ostatními občany. Vyzývá proto Komisi, a zejména Generální ředitelství pro spravedlnost, aby přijaly program založený na otevřené metodě koordinace s cílem usnadnit přibližování členských států zásadě rovného uznání před zákonem.

1.19.

EHSV se zavazuje, že půjde příkladem při plnění specifických povinností, na něž klade důraz Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a jež musí EU splňovat jakožto orgán veřejné správy tím, že zajistí, aby její lidské zdroje, práva členů EHSV a komunikační prostředky byly v souladu s touto úmluvou.

2.   Úvod

2.1.

EHSV vítá závěrečné připomínky vydané Výborem pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (1), neboť Evropské unii poskytují komplexní program, který jí umožní posunout tvorbu politik směrem k přístupu ke zdravotnímu postižení založenému na lidech a lidských právech.

2.2.

EHSV připomíná, že Komise předlohu návrhu směrnice o rovném zacházení předložila před uzavřením Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Kromě toho byly na základě jednání mezi Evropským parlamentem a Radou Evropské unie postupně zavedeny změny, které nejsou v souladu s povinnostmi podle této úmluvy. EHSV proto žádá Komisi, aby v rámci probíhajících interinstitucionálních jednání předložila návrh na změnu návrhu směrnice tak, aby byla v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a samozřejmě se závěrečnými připomínkami týkajícími se zdravotního postižení a zahrnovala zákaz vícenásobné a průřezové diskriminace a diskriminace z důvodu vztahu s jinou osobou.

2.3.

EHSV zdůrazňuje, že politika úsporných opatření měla negativní dopad na životní podmínky osob se zdravotním postižením a jejich rodin. Míra chudoby, vyloučení, diskriminace a nerovnosti se prohloubila v důsledku hospodářské krize, která v mnohých členských státech vyústila v krizi lidských práv a ponechala řadu osob se zdravotním postižením a jejich rodin zcela bez ochrany. EHSV proto vyzývá EU, aby stanovila minimální úroveň sociální ochrany s cílem chránit práva osob se zdravotním postižením a jejich přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu. Tento mechanismus by se měl stát součástí postupu evropského semestru.

2.4.

Kromě toho Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením doporučil, aby EU vytvořila zastřešující strategii pro tuto úmluvu, která by byla platná pro všechny orgány EU a byly by na ni vyčleněny zvláštní rozpočtové prostředky, jež by byly součástí víceletého finančního rámce. EHSV se proto domnívá, že je zapotřebí uspořádat zasedání vedoucích představitelů orgánů a institucí EU na vysoké úrovni za účelem zahájení procesu přípravy a přijetí interinstitucionálního programu týkajícího se Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením s konkrétními cíli, kterých musí být dosaženo. Zastřešující strategie by určila úkoly každého orgánu EU pro provádění této úmluvy.

2.5.

Je nutné, aby EU nastolila opravdový a smysluplný strukturovaný dialog s evropskými organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a zajistila, že budou schopny se účinně a smysluplně podílet na tvorbě právních předpisů a politik EU a také aktivně provádět propagační kampaně o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Dále musí EU zajistit, aby organizace zastupující osoby se zdravotním postižením měly finanční prostředky na podporu své činnosti. Za tímto účelem je třeba specificky stanovit rozpočtovou položku pro budování kapacit těchto organizací.

2.6.

Zastřešující a průřezové začleňování a provádění ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU a vytvoření nového programu EU týkajícího se této úmluvy vyžaduje vytvoření rámce participativní správy a partnerství, který by všem hlavním aktérům a zúčastněným stranám umožnil, aby se ve spolupráci s orgány EU inkluzivně a plně podíleli na tvorbě politik.

2.7.

Komise by měla okamžitě a naléhavě zmapovat a zanalyzovat nedostatky všech vnitřních i vnějších politik a programů EU, aby zajistila, že budou v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Kromě toho musí být globální strategie a politiky EU, včetně strategie Evropa 2020 a evropského semestru, evropského pilíře sociálních práv, Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a nástrojů financování, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, v souladu se závěrečnými připomínkami.

2.8.

Je nesmírně důležité, aby provádění závěrečných připomínek ze strany EU bylo řešeno na nejvyšší politické úrovni. Konkrétněji se jedná o to, že by Komise měla zahrnout do svého pracovního programu na rok 2017 politické iniciativy specificky zaměřené na tuto problematiku. Plné začlenění a zohlednění závěrečných připomínek v politikách a programech EU vyžaduje, aby Komise vypracovala zastřešující strategii pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV vyzývá Komisi, aby neodkladně zahájila tento proces za účelem vytvoření této zastřešující strategie, a aby při tom důsledně konzultovala a zapojovala organizace zastupující osoby se zdravotním postižením.

2.9.

Rok 2021 bude desátým výročím uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU. EHSV se domnívá, že tento rok bude vhodný jako druhý Evropský rok osob se zdravotním postižením. Výbor konstatuje, že první Evropský rok osob se zdravotním postižením uspořádala Komise v roce 2003. Navrhuje proto, aby orgány EU ihned zahájily přípravy a provedly nezbytné kroky vedoucí k vyhlášení roku 2021 druhým Evropským rokem práv osob se zdravotním postižením.

3.   Závěrečné připomínky – příležitost, jak může Evropská unie více začleňovat osoby se zdravotním postižením

3.1.    Obecné zásady a závazky (články 1 až 4)

3.1.1.

Ačkoliv Evropská unie ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, dosud neprovedla průřezový a komplexní přezkum právních předpisů, politik a programů EU. EHSV vyzývá Komisi, aby tento přezkum urychleně provedla. Kromě toho by Komise měla jmenovat v každém generálním ředitelství kontaktní místo pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, které by bylo tímto úkolem pověřeno.

3.1.2.

Je politováníhodné, že EU dosud neratifikovala nepovinný protokol k této úmluvě. EHSV proto vyzývá EU, aby tak neprodleně učinila, čímž by osobám se zdravotním postižením umožnila podávat stížnost Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením v případě porušování jejich práv, která jsou v této úmluvě zakotvena.

3.1.3.

Přístup ke zdravotnímu postižení založený na lidských právech by měl být plně uplatňován a začleněn do tvorby právních předpisů a politik EU. EHSV vyzývá právní služby orgánů EU, aby vypracovaly komplexní studii o dopadech ratifikace Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na právní systém EU, a tato úmluva se tak stala vhodným rámcem tvorby právních předpisů a politik. Právní služby EU dostatečně nezohledňují závazky EU vůči Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.

3.1.4.

EHSV vyzývá generálního tajemníka Komise, aby přezkoumal pokyny pro posouzení dopadů a upravil je tak, aby zahrnovaly komplexnější seznam problémů a otázek za účelem lepšího posouzení souladu s Úmluvou.

3.1.5.

Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením vyzval EU, aby do podzimu 2016 předložila přezkum prohlášení o pravomocích a příslušný seznam nástrojů, který by zohlednil komplexní pohled podle závěrečné připomínky 17. Přezkum výše uvedeného prohlášení by se měl uskutečnit minimálně jednou za funkční období.

3.2.    Zvláštní práva (články 5 až 30)

3.2.1.

Komise nezavedla žádnou strategii v oblasti nediskriminace a rovného zacházení pro osoby se zdravotním postižením, která by byla v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečnými připomínkami, a EHSV ji tedy vyzývá, aby bezodkladně přijala opatření týkající se horizontální směrnice o rovném zacházení (viz čl. 2 odst. 2) a rovněž provedla přezkum směrnice 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání.

3.2.2.

Komise by měla do své politiky rovnosti žen a mužů začlenit aspekt žen a dívek se zdravotním postižením a zohlednit údaje shromážděné Evropským institutem pro rovnost žen a mužů. Strategický závazek Komise týkající se rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 a její legislativní a politická činnost v oblasti sladění pracovního a soukromého života by rovněž měly v plném rozsahu začlenit práva žen a dívek se zdravotním postižením. EHSV vyzývá EU, aby urychleně ratifikovala Istanbulskou úmluvu Rady Evropy.

3.2.3.

EU by měla do obnovené agendy EU v oblasti práv dítěte začlenit komplexní strategii pro chlapce a dívky se zdravotním postižením založenou na právech a zařadit práva dětí se zdravotním postižením do všech politik EU v oblasti zdravotního postižení. Děti se zdravotním postižením a jejich rodiny by v souladu s čl. 4 odst. 3 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením rovněž měly být zapojeny do procesu rozhodování EU.

3.2.4.

EU by měla rovněž uznat specifickou situaci mladých lidí se zdravotním postižením a fakt, že tito lidé ve svém každodenním životě často čelí mnohonásobným formám diskriminace, zejména pokud jde o rovné příležitosti pro mladé lidi na trhu práce a aktivní účast mladých lidí se zdravotním postižením ve společnosti jako celku. EU by proto měla posoudit specifickou situaci mladých lidí se zdravotním postižením, kteří žijí v EU, a navrhnout příslušná zlepšení (2). Kromě toho by EU měla zajistit, aby bylo toto hledisko zahrnuto do příští strategie EU pro mládež.

3.2.5.

EU by měla ve spolupráci s veřejnými sdělovacími prostředky (včetně sociálních médií) organizovat a provádět komplexní kampaň na zvýšení informovanosti o této úmluvě, a bojovat tak proti předsudkům vůči osobám se zdravotním postižením. Je nanejvýš důležité, aby se prostřednictvím zastupujících organizací do této kampaně zapojily osoby se zdravotním postižením.

3.2.6.

EU by měla podporovat, usnadňovat a financovat odbornou přípravu zaměstnanců v oblasti dopravy a cestovního ruchu, která by zvýšila jejich informovanost a byla zaměřena na rovnoprávnost zdravotně postižených osob. EU by měla také podporovat spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi evropskými organizacemi působícími v oblasti péče o osoby se zdravotním postižením a mezi veřejnými a soukromými subjekty odpovídajícími za dopravu. Veškeré materiály týkající se mimo jiné budování kapacit, odborné přípravy, zvyšování povědomí a veřejných prohlášení by měly být k dispozici v přístupných formátech.

3.2.7.

EHSV vítá návrh Komise týkající se Evropského aktu přístupnosti, který musí dodržovat plný soulad s článkem 9 a dalšími ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a také účinné a přístupné mechanismy pro prosazování a podávání stížností na vnitrostátní úrovni. Vyzývá orgány EU, aby vzaly v úvahu závěry a doporučení stanoviska EHSV (3) k Evropskému aktu přístupnosti a zajistily účast osob se zdravotním postižením prostřednictvím organizací, které je zastupují, do procesu jeho přijetí.

3.2.8.

EHSV vítá třístrannou interinstitucionální dohodu o návrhu směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru a naléhavě žádá orgány, aby ji převedly v rozhodnutí, a vnitrostátní vlády, aby bezodkladně provedly ustanovení návrhu. EHSV také vítá, že celá řada doporučení přijatých v jeho stanovisku (4) byla začleněna do konečného znění směrnice.

3.2.9.

EU dosud v rozsáhlém měřítku nezahrnula dostatečná opatření pro osoby se zdravotním postižením do strategií pro snižování rizika katastrof. EHSV proto požaduje, aby Rada Evropské unie přijala rámec pro snižování rizika katastrof pro osoby se zdravotním postižením v Evropě.

3.2.10.

EU by měla zavést veškerá nezbytná opatření k tomu, aby byla linka tísňového volání 112 přístupná všem. EHSV zdůrazňuje, že je třeba, aby byla naléhavě přijata stejně vhodná opatření, která by zajišťovala přístupnost národních krizových center.

3.2.11.

EHSV vyzývá EU a její členské státy, aby s ohledem na osoby se zdravotním postižením zaujaly takový přístup k politikám v oblasti migrace a uprchlíků, který by byl založen na lidských právech. EHSV rovněž zdůrazňuje, že zdravotní postižení může v některých zemích často představovat důvod k pronásledování a diskriminaci, a proto vyzývá orgány EU, aby pro své agentury a členské státy vypracovaly pokyny a uskutečnily informační kampaně (přístupné osobám se zdravotním postižením) o zdravotním postižení, migraci a azylu a systematicky začleňovaly hledisko zdravotního postižení do politik EU v oblasti migrace a uprchlíků.

3.2.12.

EU by měla zaujmout přístup ke zdravotnímu postižení založený na lidských právech v rizikových situacích a naléhavých případech, a tedy přijmout prováděcí plán v souladu se závěry Rady z února 2015 týkajícími se zohledňování osob se zdravotním postižením při zvládání katastrof a se sendajským rámcem. Dále je nutné zvýšit povědomí a informovanost u osob se zdravotním postižením a pracovníků záchranných služeb a civilní ochrany o iniciativách v oblasti snižování rizika katastrof.

3.2.13.

Komise by měla hrát vedoucí úlohu v oblasti spravedlnosti a lidských práv osob se zdravotním postižením. EHSV vyzývá, aby GŘ pro spravedlnost uspořádalo evropskou konferenci zaměřenou na všechny služby v oblasti spravedlnosti v EU, která by se mimo jiné zamyslela nad právy osob se zdravotním postižením ohledně přístupu ke spravedlnosti a nad způsobem, jakým jsou tato práva spojena s dalšími právy, jako je např. způsobilost k právům a právním úkonům a rovné uznání před zákonem.

3.2.14.

Komise by měla poskytnout finanční prostředky potřebné pro odbornou přípravu evropských a národních soudních úředníků zaměřenou na právní předpisy EU a Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV rovněž naléhá na EU a vnitrostátní soudy, aby uplatňovaly svá vnitřní pravidla a pokyny takovým způsobem, který by usnadnil přístup osob se zdravotním postižením ke spravedlnosti. Při výkonu spravedlnosti jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni by měla být vzata v úvahu obecná doporučení Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV také doporučuje, aby GŘ pro spravedlnost používalo otevřenou metodu koordinace pro účely vyváženého a koordinovaného přístupu členských států k této velmi důležité problematice, a tím se připravila cesta pro evropské řešení týkající se rovného uznání před zákonem. Co se týče přístupu ke spravedlnosti, Komise by měla vypracovat evropské normy a podporovat referenční srovnávání.

3.2.15.

EHSV vyzývá orgány EU a členské státy, aby zrušily diskriminační právní předpisy týkající se opatrovnictví, a umožnily tak všem osobám se zdravotním postižením uplatňovat svá politická práva na rovnoprávné úrovni s ostatními. Konstatuje, že je nezbytná přiměřená dohoda a přístupnost, co se týče volebních postupů, zařízení a materiálů.

3.2.16.

Bohužel není známý počet evropských občanů se zdravotním postižením, kteří jsou připraveni o svobodu a bezpečnost a jsou vystaveni povinné léčbě a zadržování, včetně nucené sterilizace. EHSV vyzývá Komisi, aby podnikla účinná opatření k zastavení této neúnosné situace, s pomocí agentury Eurostat poskytla spolehlivé údaje a zavedla účinný hodnotící mechanismus.

3.2.17.

EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala své etické pokyny v oblasti výzkumu a aby zejména stanovila příklady osvědčených postupů tím, že vytvoří formuláře pro udělení souhlasu, které budou mít přístupný a snadno čitelný formát, a aby zabránila tomu, že v této oblasti bude docházet k rozhodování v zastoupení.

3.2.18.

EU by měla přijmout právní předpisy, které by harmonizovaly ochranu a zamezovaly násilí, zneužívání a vykořisťování, a měla by ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (5). EU musí přijmout evropská legislativní a politická opatření zaměřená proti přeshraniční činnosti v zemích EU, které se týkají obchodování se ženami a dětmi se zdravotním postižením, a vyzývá EU, aby potírala násilí na dětech se zdravotním postižením prostřednictvím zvláštních opatření a dostupných podpůrných služeb.

3.2.19.

Iniciativa Komise týkající se evropského pilíře sociálních práv by měla plně začlenit a zohlednit ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a vytvořit nezbytnou minimální úroveň sociální ochrany a účinné mechanismy pro prevenci a zmírňování chudoby, zranitelnosti a sociálního vyloučení osob se zdravotním postižením a jejich rodin, se zvláštním zřetelem na ženy, děti a starší osoby se zdravotním postižením.

3.2.20.

Je zcela jasně nutné rozvíjet evropský systém koordinace dávek sociálního zabezpečení v EU, včetně jasného rámce pro přenositelnost práv s maximálním počtem dní pro postup uznání zdravotního postižení.

3.2.21.

EU by měla vypracovat a provádět dlouho očekávanou a velice žádoucí evropskou strategii deinstitucionalizace (6), která by měla především zahrnovat velmi důsledné monitorování využívání ESI fondů, aby se zajistilo, že jsou využívány výhradně na budování podpůrných služeb pro osoby se zdravotním postižením, aby mohly vést nezávislý život v místním společenství. EHSV též požaduje vytvoření soběstačného evropského fondu pro deinstitucionalizaci.

3.2.22.

EHSV lituje, že Komise dosud nevypracovala analýzu dopadu evropských strukturálních a investičních fondů na osoby se zdravotním postižením v souladu s povinností stanovenou nařízením o Evropském sociálním fondu, která se týká každoročního podávání zpráv o opatřeních přijatých v oblasti zdravotního postižení. To by mělo zahrnovat posílení monitorování ze strany Komise týkající se využívání ESI fondů v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a v konzultaci s organizacemi, které tyto osoby zastupují, a řízení o nesplnění povinnosti (pozastavení, odnětí, využití), které zahájila EU pro nedodržení podmíněnosti ex ante.

3.2.23.

Jsou nutné účinnější vnitrostátní donucovací orgány. Je třeba harmonizovat a posílit jejich pravomoci, aby se usnadnilo prosazování práv cestujících ve všech druzích dopravy, a je nutné zjednodušit postupy podávání stížností. EHSV dále vyzývá Komisi, aby zaručila cestování zdarma pro pečovatele všemi druhy dopravy, včetně letecké, jak je tomu již v nařízení (EU) č. 1371/2007 (7) a nařízení (EU) č. 1177/2010 (8).

3.2.24.

Komise by měla plně a okamžitě oficiálně uznat znakovou řeč a slepecké písmo a provést posouzení komunikačních kanálů a interních postupů s cílem vytvářet a předkládat informace ve formě, která je přístupná osobám se zdravotním postižením. To by mělo zahrnovat různé přístupné formáty, jako jsou znaková řeč, Braillovo písmo a augmentativní a alternativní komunikace, včetně zjednodušeného formátu pro čtení. EU by měla zajistit, aby všechny osoby se zdravotním postižením měly bez ohledu na své finanční možnosti přístup k inkluzivnímu vzdělávání.

3.2.25.

EU by měla přijmout povinný kvalitativní rámec pro výměnné studijní pobyty podporující začlenění, který stanoví minimální kritéria přístupnosti s cílem zajistit v EU mobilitu všech studentů se zdravotním postižením, zejména mladých studentů, v oblasti sekundárního a terciárního vzdělávání a odborné přípravy. Všechny partnerské univerzity zapojené do výměnného programu studentů Erasmus by měly zohlednit dostupnost vzdělávacích programů a zařízení, a zajistit tak plnou účast všech studentů se zdravotním postižením, zejména mladých studentů.

3.2.26.

EU by měla ratifikovat Marrákešskou smlouvu Světové organizace duševního vlastnictví, usnadnit a podpořit její ratifikaci členskými státy na vnitrostátní úrovni, aby se umožnil volný tok přístupných verzí tištěného materiálu pro osoby se zrakovým postižením a poruchami čtení.

3.2.27.

EHSV vyzývá Komisi, aby vypracovala a uskutečnila specifickou iniciativu týkající se provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů udržitelného rozvoje pro osoby se zdravotním postižením v EU a v jejích vnějších politikách, a to i v těch, které jsou zaměřeny na rozvojovou spolupráci a mezinárodní obchod.

3.3.    Zvláštní závazky (články 31 až 33)

3.3.1.

EHSV naléhavě žádá agenturu Eurostat, aby uspořádala konferenci, která by umožnila dospět k dohodě ohledně jednotného mechanismu pro všechny statistické úřady členských států EU jako následné opatření k závěrečné připomínce 71. Je třeba vytvořit evropský mechanismus pro statistiky týkající se lidských práv v oblasti zdravotního postižení s různými kategoriemi podle postižení, pohlaví a věku, aby bylo možné shromáždit operativní informace pro evropské a vnitrostátní politiky zaměřené na osoby se zdravotním postižením.

3.3.2.

Komise by měla systematicky začleňovat práva osob se zdravotním postižením do všech politik a programů mezinárodní spolupráce. EHSV vítá pilotní projekt EU s názvem „Bridging the gap“ (Překlenutí propasti) a požaduje přijetí programu financování EU zaměřeného na práva osob se zdravotním postižením. Tento program financování by měl být stejně jako v některých evropských zemích realizován v úzké spolupráci s evropskými organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením jako zprostředkovateli, které by byly pověřeny řízením, organizací a stanovením politických priorit a priorit financování. Je nezbytné zajistit, aby evropské finanční prostředky nebyly poskytovány na projekty, které nejsou v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

3.3.3.

Komise musí zcela splnit závěrečnou připomínku 75 tím, že vytvoří a zřídí kontaktní místa v rámci všech generálních ředitelství, agentur a orgánů. Všechna kontaktní místa by se měla sejít nejméně třikrát ročně. Těchto schůzí by se měli účastnit představitelé organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a měli by se do nich plně zapojovat. Dne 3. prosince každého roku by Komise měla vydat výroční zprávu o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU a jejích členských států.

3.3.4.

EHSV vítá, že Komise se rozhodla upustit od nezávislého monitorovacího rámce, čímž připravila půdu pro vytvoření skutečně nezávislého mechanismu pod dohledem řídicího orgánu tvořeného členy nezávislého rámce. Aby však rámec EU mohl účinně plnit své úkoly, měly být co nejdříve přiděleny finanční a lidské zdroje.

3.4.    Soulad orgánů EU s úmluvou (coby subjektů veřejné správy)

3.4.1.

Je nezbytně nutné, aby orgány EU přezkoumaly své politiky týkající se jejich lidských zdrojů a uvedly je do souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, čím by zajistily, že se těmto osobám a pracovníkům s rodinnými příslušníky se zdravotními postižením bude dostávat přiměřených úprav a podpory, aby mohli dosáhnout vhodné rovnováhy mezi pracovními a rodinnými povinnostmi. EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala Společný systém zdravotního pojištění, důchodový systém a systém sociálního zabezpečení týkající se zdravotního postižení a opatření sociální ochrany s cílem zajistit nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny osoby se zdravotním postižením mimo jiné tím, že uzná rozdíl mezi potřebami v oblasti zdraví, které souvisejí se zdravotním postižením, a nemocí, a bude prosazovat nezávislý život a práci zajištěním plné náhrady dodatečných nákladů na nezbytné zařízení nebo služby.

3.4.2.

Je zásadní, aby všechny orgány EU proaktivně prováděly iniciativy za účelem dosažení souladu s ustanoveními směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru ve specifické lhůtě, a šly tak příkladem v této základní oblasti práv osob se zdravotním postižením.

3.4.3.

EHSV vyzývá Komisi a Nejvyšší radu evropských škol, aby přijaly plán a přidělily nezbytné finanční a lidské zdroje na vytvoření a realizaci kvalitního vzdělávacího systému podporujícího začlenění na všech úrovních evropských škol, a zajistily tak přiměřenou politiku týkající se uzpůsobení, podpory a přijímání vůči všem studentům se zdravotním postižením v rámci základního a středního vzdělávání.

3.4.4.

Vzhledem k tomu, že je zaměstnanost osob se zdravotním postižením v EU nízká, EHSV vyzývá orgány EU, aby zavedly režim zaměstnávání s pozitivními opatřeními (včetně specifických konkursů) s cílem zvýšit počet osob se zdravotním postižením zaměstnaných v orgánech EU tím, že jim zajistí všechny přiměřené úpravy a podporu. Provádění této politiky je třeba přezkoumat každé dva roky, aby se posoudilo, zda jsou nutná nápravná opatření.

3.4.5.

EHSV vyzývá orgány, agentury a instituce EU, aby zajistily, že stávající služební řád je plně a účinně prováděn v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a že vnitřní předpisy a prováděcí pravidla jsou vypracovány tak, aby plně dodržovaly ustanovení této úmluvy.

3.4.6.

EHSV se zavazuje, že vytvoří strukturu pro interní provádění závěrečných připomínek s ohledem na politiku lidských zdrojů, zařízení pro komunikaci s občany a členy EHSV a plné začlenění a rovnost členů EHSV se zdravotním postižením. Také zajistí, že tyto prvky budou prosazovány ve vztazích s podniky, odborovými organizacemi a občanskou společností. Tato nová politika bude rozvíjena v úzké spolupráci s jeho stálou studijní skupinou pro práva osob se zdravotním postižením.

V Bruselu 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením.

(2)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 2.

(3)  Stanovisko EHSV Evropský akt přístupnosti (Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 103).

(4)  Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 116.

(5)  Úmluvy Rady Evropy.

(6)  Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14.

(8)  Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/24


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Úloha a účinky společných technologických iniciativ a partnerství veřejného a soukromého sektoru při provádění programu Horizont 2020 pro udržitelné průmyslové změny

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/04)

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

Spoluzpravodaj:

Enrico GIBELLIERI

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědný orgán

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI)

Přijato v komisi

28/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

212/1/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru (1) v oblasti výzkumu a inovací představuje ve svých rozličných formách model excelence a účinný nástroj k řešení klíčových otázek, které mají vliv na konkurenceschopnost Evropy, a má schopnost účinně reagovat na socioekonomické výzvy, výzvy zaměstnanosti a udržitelnosti životního prostředí.

1.2.

Výzkum a inovace nepředstavují jednorozměrný lineární proces. EHSV se domnívá, že úplné začlenění technologických, environmentálních a sociálních rozměrů do partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci programu Horizont 2020 vyžaduje nový přístup založený na větší transparentnosti v otázce dosažených výsledků a socioekonomického dopadu.

1.3.

Podle názoru EHSV by v rámci partnerství měl být zajištěn širší pohled na inovace, s přihlédnutím k inovacím v oblasti služeb, sociálním inovacím a potřebě modernizace malých a středních podniků a sociální ekonomiky za účelem jejich většího začlenění do demonstrací a rozvoje aplikací.

1.4.

V rámci společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru by měla být podporována sociální legitimita inovací, a sice prostřednictvím vyšší účasti ekonomicky slabších zájmových skupin (odbory, malé a střední podniky, nevládní organizace) na zacílení a strategickém plánování výzkumu a inovací – v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 2012/1025 o normalizaci –, zejména pokud jde o strategie a výběr projektů a jejich společenské užitečnosti.

1.5.

EHSV se domnívá, že je třeba zvýšit tržní orientaci partnerství veřejného a soukromého sektoru a pečlivě se zaměřit na aspekty, jako je interoperabilita, normalizace, harmonizace a nadnárodní transfer technologií, aby byly výsledky udržitelné na úrovni dané oblasti a přenositelné v rámci celé EU.

1.6.

Podle EHSV je žádoucí, aby společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru podnikly kroky k:

posílení soudržnosti s ostatními partnerstvími a iniciativami, a to v stále úplnějším rámci souběžných politik,

prodloužení hodnotového řetězce o větší zaměření na trh a rozšíření účasti na straně poptávky, jak z hlediska počtu uživatelů v zúčastněných zemích, tak z hlediska nových subjektů napříč hodnotovým řetězcem, prostřednictvím součinnosti vytvořené díky interoperabilitě s ostatními iniciativami,

přikládání většího významu víceoborovým přístupům a zapojení nových společenství zainteresovaných stran zejména na místní úrovni,

v rámci společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru by se měla podporovat aktivní účast malých a středních podniků v inovačním procesu v dřívější fázi, aby si postupně budovaly vlastní potenciál v oblasti VaV.

1.7.

EHSV doporučuje, aby společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru přijímala nová inovativní opatření, a více tak komunikovala s předními investory za účelem vytváření inovativních obchodních modelů a pokročilých profesních profilů, rozvoje fór zahrnujících sociální partnery a za účelem podpory více zaměřené na rychlé využití projektů na trhu.

1.8.

EHSV se domnívá, že je důležité posílit monitorování kapacity a důslednosti provádění společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím nových, pružnějších nástrojů, které budou lépe reagovat na potřeby trhu, tj. dynamičtějších přístupů k zabezpečování jakosti, včetně kompletního systému dynamických klíčových ukazatelů výkonnosti (key performance dynamic indicators – KPDI), srovnatelných pro různé iniciativy, aby bylo možné evropským a vnitrostátním institucím a evropským daňovým poplatníkům předkládat roční srovnávací přehled všech společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.9.

EHSV požaduje vyvinutí většího úsilí k zajištění vnitřní soudržnosti mezi cíli a prioritami 9. rámcového programu výzkumu a inovací EU a strategiemi výzkumu a inovací průmyslového sektoru, které si stanovily společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru v koordinaci se všemi ostatními formami partnerství pro inovace, jež jsou součástí jiných regionálních a celostátních politik a politik EU.

1.10.

Jako užitečný nástroj pro lepší koordinaci iniciativ také se směry činnosti ostatních evropských a mezinárodních organizací pro výzkum a inovace i s podobnými mezinárodními partnerstvími (2) navrhuje EHSV zřídit Evropskou radu pro inovace se silnou průmyslovou a sociální složkou a panevropských sítí infrastrukturní podpory inovací.

1.11.

EHSV vyzývá místní a regionální orgány, aby inovacím příslušných společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru přisoudily vysokou prioritu při plánování a realizaci opatření, jako jsou strategie inteligentní specializace, operační programy a programy spolupráce v oblasti politiky soudržnosti, programy výzkumu a inovací a rozvoje projektů provádění plánů přizpůsobení se změně klimatu.

1.12.

EHSV se domnívá, že strategické, inteligentní a včasné investice do vhodných inovativních řešení šetrných k životnímu prostředí a do zelené infrastruktury jsou základem pro obnovení zdravého a efektivního procesu reindustrializace založeného na výzkumu a inovacích a jejich využití na trhu.

1.13.

EHSV zdůrazňuje nutnost „sladit různé výzkumné a inovační nástroje a programy v Evropě“ s nástroji a programy příštího rámcového programu a „zajistit pokračující investice do odvětví, v nichž Evropa zaujímá vedoucí postavení ve světě“ (3), na základě perspektivy stability, pod podmínkou pravidelných kontrol účinnosti.

1.14.

EHSV žádá Komisi, Evropský parlament a Radu, aby s ohledem na nadcházející rámcový program pro výzkum a inovace po roce 2020 společně zvážily co nejvčasnější uspořádání interinstitucionální konference o úloze technologických partnerství veřejného a soukromého sektoru v reindustrializaci Evropy.

2.   Společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru pro výzkum a inovace

2.1.

Společné technologické iniciativy představují partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových oblastech evropského výzkumu a inovací, stanovená v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1982/2006/ES (4). Tradiční nástroje se již od 7. rámcového programu ukázaly být nedostatečné pro dosažení cílů větší a lepší konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Průmyslová partnerství se zaměřují na výzkum a inovace a zahrnují přesně vymezené výrobní tržní cíle, lepší koncentraci finančních a lidských zdrojů, pákový efekt dávající rozhodující impuls k urychlení přenosu vědeckých a technologických objevů do inovací na trhu.

2.2.

Ve stávajícím rámcovém programu Horizont 2020 došlo k zásadním inovacím co do struktury: více prostoru bylo ponecháno ovlivňování a součinnostem s průmyslem a členskými státy prostřednictvím různých forem partnerství veřejného a soukromého sektoru na podporu odvětví, která:

vytvářejí kvalitní pracovní místa,

lépe reagují na potřebu udržitelného růstu a růstu konkurenceschopnosti,

mají silný, inovativní a rychlý dopad na rozvoj podnikání v Evropě, zejména menších a nově vznikajících podniků (startupů),

v rychle se měnícím světě upřednostňují nové profesní profily,

jsou schopná generovat místní a regionální činnosti.

2.3.

Byly spuštěny různé iniciativy na podporu různých forem partnerství, která jsou zaměřená na průmyslový sektor, opírají se o vědecké obce nebo je řídí veřejné orgány.

2.4.

Orgány EU výrazně podpořily evropské technologické platformy (ETP) vznikající z iniciativy průmyslu, které za pomoci postupu zdola nahoru stanovují společné strategické cíle a priority.

2.5.

Současných 38 ETP – ve spojení s dalšími třemi průřezovými iniciativami – má strategickou funkci i funkci z hlediska mobilizace a šíření. Iniciativy se pro splnění své úlohy věnují těmto hlavním činnostem:

rozvoj strategických programů výzkumu a inovací, včetně plánů postupu a prováděcích plánů,

přímé zapojení průmyslu do rámcových programů ve spolupráci s celostátními sítěmi,

podpora činnosti sítě v průběhu celého hodnotového řetězce za účelem řešení mezioborových výzev a modelů otevřenějších inovacím,

podpora příležitostí mezinárodní spolupráce jakožto prostředků programování Horizontu 2020,

posílení partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámcovém programu a zakládání společných podniků v rámci společných technologických iniciativ za účelem společné správy veřejných a soukromých opatření.

2.6.

Do společných technologických iniciativ je zapojena Komise, členské státy, akademická obec a průmysl v rámci vědeckých a technologických oblastí s vysokou hodnotou pro společnost, přičemž podpora je věnována zejména kooperativnímu výzkumu a kooperativním inovacím v Evropě, u nichž jsou jasně identifikovány společné technologické a ekonomické cíle.

2.7.

Hlavním cílem společných technologických iniciativ je zvýšení dopadu veřejných a soukromých investic na výzkum a posílení Evropského výzkumného a inovačního prostoru, což přispěje ke stimulaci vůdčích vědeckých a technologických inovací v rámci strategie Evropa 2020.

2.8.

Základní myšlenkou společných technologických iniciativ je, že jsou přístupné pro nové účastníky a jsou schopné komunikace s širokou veřejností a stimulace pákového efektu s přínosy pro evropské hospodářství, že mají jasnou strukturu a povzbuzují průmysl, malé a střední podniky, sociální ekonomiku a členské státy ke zvýšení jejich účasti a investic.

2.9.

Společné technologické iniciativy jsou především výsledkem Evropských technologických platforem  – k nimž EHSV předložil stanovisko z vlastní iniciativy (5) a jež jsou schopny vytyčit společné vize vývoje v různých odvětvích stanovením problémů, které se musí řešit.

2.10.

Kritéria pro identifikaci odvětví, v nichž je nutné vytvořit společnou technologickou iniciativu, byla stanovena takto: strategická důležitost odvětví a jasné cíle; vysoká přidaná hodnota opatření na evropské úrovni; pákový efekt pro velké a dlouhodobé investice; adekvátní a rychlé reakce na výzvy růstu, udržitelnosti a klimatu.

2.11.

Ke stanovení intenzity inovací nestačí zvážit pouze investované prostředky. Jsou zapotřebí ukazatele hospodářských a tržních výsledků odpovídající těmto výdajům. Smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru musí předkládat výroční zprávy, které se týkají provozovaných činností, skutečného zvýšení evropské přidané hodnoty, účinnosti inovačních finančních nástrojů s pákovým efektem a kvalitativního a kvantitativního dosahování socioekonomických cílů podle předem stanovených ukazatelů.

2.12.

Účelem tohoto stanoviska je ukázat, jaký má na průmyslovou politiku a průmyslové změny vliv přímá účast průmyslových odvětví na výzkumu a inovacích, které EU financuje prostřednictvím institucionálních (společné technologické iniciativy) a smluvních partnerství (partnerství veřejného a soukromého sektoru), a formulovat možnosti zlepšení.

3.   Perspektivy rozvoje společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru pro udržitelné průmyslové změny

3.1.

Zkušenosti z rámcových programů EU v oblasti výzkumu a inovací ukázaly, jak je obtížné zohlednit skutečné potřeby evropského průmyslu, které jsou příliš často ignorovány, a to jak při definování obecných cílů, tak v pracovních programech, čímž dochází k upevňování evropského paradoxu: vysoká evropská vědecká hodnota a ve srovnání se světovými konkurenty malá a pomalá schopnost přeměnit ji na trhu na inovace.

3.2.

Práce a činnost evropských technologických platforem tento přístup postupně změnily. Evropskému průmyslu se podařilo stanovit cíle a priority hlavních výrobních odvětví, které byly z větší části začleněny do struktury a cílů programu Horizont 2020.

3.3.

Od přístupu shora dolů se přešlo k přístupu zdola nahoru. Díky tomu se pokryl celý inovační cyklus a pozornost se zaměřila na výsledky s vyšší úrovní technologické vyspělosti za účelem zavádění nových výrobních technologií, nových produktů a nových dovedností.

3.4.

Společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru by měly být klíčovým nástrojem pro zaručení aktivní role průmyslových odvětví ve víceletém plánování a provádění akcí Unie v rámci programu Horizont 2020. Soukromý sektor se zavázal investovat do společných technologických iniciativ cca 10 miliard EUR za účelem stimulace inovací v sedmi odvětvích, což přispěje ke zvrácení poklesu evropské průmyslové výroby.

4.   Připomínky a poznámky k nadcházejícím výzvám pro Unii

4.1.

EHSV je pevně přesvědčen, že partnerství v oblasti výzkumu a inovací ve svých různých formách představuje model excelence pro rozvoj a účinný nástroj pro řešení hlavních otázek, které mají dopad na konkurenceschopnost EU.

4.2.

EHSV se domnívá, že společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru představují pozitivní příklady vytváření partnerství na evropské úrovni, jsou-li schopny propojit ve víceletém horizontu evropské a vnitrostátní zdroje s vlastními zdroji, know-how a výzkumnou a inovační kapacitou za účelem sdílení znalostí a šíření klíčových inovací v rozhodujících úspěšných odvětvích na globálním trhu.

4.3.

Podle EHSV musí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru účinně plnit své povinnosti, pokud jde o:

hospodářské výsledky,

optimalizaci evropské ekonomické, technologické a inovační přidané hodnoty odvětví,

schopnost rozvíjet konkurenční technologie na trhu,

větší finanční pákový efekt,

širší zapojení malých a středních podniků, sociální ekonomiky a konečných spotřebitelů,

flexibilitu a rychlost přenosu inovačních výsledků,

vytváření sítí,

jasně určenou úlohu zaměřenou na reindustrializaci evropského hospodářství,

výzvy týkající se udržitelnosti v oblasti životního prostředí a klimatu,

udržitelné nulové emise CO2 při navrhování výrobků a postupů,

sociální výzvy a výzvy zaměstnanosti,

aktivní zapojení území.

Vývoj nových technologií a inovací, k němuž dochází v průmyslu, by měl vést ke kvalitní odborné přípravě lidských zdrojů a novým pokročilým profesním dovednostem, přičemž by se do definování a provádění strategických směrů sektoru měli úžeji a systematičtěji zapojit sociální partneři a místní orgány.

4.4.

Z poslední zpráv Evropské komise z roku 2016 (6) vyplývá, že počáteční výsledky (7) kvalitativních průzkumů ukazují, že program Horizont 2020 sice podle všeho adekvátně reagoval na potřebu zřizování partnerství veřejného a soukromého sektoru, ale tyto vzorce nejsou vždy plně v souladu s požadavky na příchod a podporu účasti nováčků a zároveň jejich schopnost podporovat zaměstnanost, růst, investice a urychlený rozvoj jednotného digitálního trhu nemá plnou podporu, jako je tomu v případě schopnosti reagovat na výzvy v oblasti energetiky a klimatu.

4.5.

Stejně tak je vnímána jako mimořádně nízká i schopnost společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru úspěšně vzájemně působit s ostatními finančními nástroji Unie, jako jsou například evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) a Evropský fond pro strategické investice (EFSI), přestože některé společné technologické iniciativy podepsaly v této věci příslušné protokoly. EHSV považuje za důležité, aby byly spuštěny synergie podporující účast místních a regionálních subjektů a usnadňující soulad se společnými operačními normami.

4.6.

Vzhledem k tomu, že poměr zamítnutých projektových návrhů v rámci Horizontu 2020 podle všeho činí 7:1 – oproti 5:1 v 7. rámcovém plánu –, bylo by vhodné vyvážit skupinu nezávislých odborných hodnotitelů, kterým se předkládají kandidátské projekty. V rámci první výzvy k předkládání návrhů smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci Horizontu 2020 předložil více než 50 % návrhů průmysl, zatímco členové skupiny odborných hodnotitelů pocházeli z více než poloviny z akademické obce a soukromý sektor tvořil o něco více než pětinu.

4.7.

Rámce, které jsou k dispozici pro společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru, mají významné pozitivní vlastnosti z hlediska udržitelnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Činnosti formulovali soukromí partneři v rámci širokého otevřeného konzultačního procesu za účelem vypracování pracovních programů a souvisejících výběrových řízení v reakci na skutečné potřeby průmyslu a v souladu s nimi, a to s vysokou mírou mobilizace a velkým pákovým efektem 3:9.

4.8.

Pokud jde o rámec „částečných výběrových řízení společných technologických iniciativ provedených v roce 2014“, tento typ partnerství by měl více vyjasnit institucionální formalizaci a úrovně správy, v rámci odpovědnosti vůči evropským daňovým poplatníkům a orgánům Unie.

4.9.

Podle EHSV musí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru i v rámci svých mechanismů zahájení a participativního přístupu splňovat prioritní potřeby, jež jsou v souladu s důraznou politikou růstu s plnou podporou sociálních partnerů.

4.10.

Společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru se totiž účastní celosvětové soutěže o vedoucí postavení ve vývoji a komercializaci nových technologií budoucnosti, a proto vyžadují definici a realizaci jasných cílů průmyslové strategie, kterými jsou:

flexibilita,

transparentní a účinné systémy hodnocení,

platná kritéria vědecké a technologické excelence a průmyslového významu,

dodržování zásad řádného finančního řízení,

schopnost efektivně zapojit malé a střední podniky,

rychlý rozvoj začínajících podniků a oddělování podniků.

4.11.

EHSV zdůrazňuje nutnost zapojit všechny aktéry v klíčových průmyslových odvětvích v Evropě, a to jak podle typu produkce, tak podle velikosti podniku, lidských zdrojů, jejich odborného vzdělání a rozvoje a jejich zástupců, s cílem zlepšit začlenění sociálních otázek a malých a středních podniků a zapojení zúčastněných stran do projektů výzkumu a inovací.

4.12.

V této souvislosti se EHSV domnívá, že je důležité zavést odpovídající sociální a vzdělávací nástroje a prostřednictvím dynamických klíčových ukazatelů výkonnosti (key performance dynamic indicators – KPDI) monitorovat nejen získané patenty a vědecké publikace, ale také vývoj socioekonomického dopadu a dopadu na vzdělávání nových profesních odborníků.

4.13.

EHSV se domnívá, že klíčovým faktorem pro dosažení cílů růstu a zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020, a to zejména 3 % investic do výzkumu a inovací, je uvolnění investic soukromého sektoru pomocí veřejného financování, a to prostřednictvím výrazného pákového efektu.

4.14.

Inovační činnosti s vyšší úrovní technologické vyspělosti by měly být i nadále podporovány investičními plány opírajícími se o perspektivy stability, spojenými s pravidelnými kontrolami účinnosti a zaměřenými na průmyslové infrastruktury a průmyslová zařízení, což je v souladu s Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) předsedy Junckera.

4.15.

Podle EHSV by bylo vhodné větší zapojení zúčastněných stran z průmyslu do programů výzkumu a inovací a do programových výborů, které jsou klíčovým faktorem pro rozvoj širší průmyslové účasti jednotlivých členských států.

4.16.

EHSV se rovněž domnívá, že členské státy a Evropská komise by měly v případech, kdy je to možné a vhodné, zrevidovat a sjednotit regulační rámec průmyslových odvětví, v nichž se vytvářejí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež jsou povinny nabízet maximalizaci přidané hodnoty z hlediska ekologických, hospodářských, sociálních přínosů a přínosů z hlediska zaměstnanosti, inteligentních obchodních modelů a řešení v integrovaných územních celcích, nových dovedností a sociálních inovací (8).

4.17.

Vývoj různých forem partnerství v oblasti vývoje a inovací fungujících v řadě politik EU i mimo rámec Horizontu 2020 by se měl podle názoru EHSV vyznačovat větší soudržností a lepší koordinací výzkumu a inovací s celkovou vizí EU s vnitřními a vnějšími rozměry. Efektivnější rámec by mohlo podpořit vytvoření Evropské rady pro inovace se silnou průmyslovou a sociální složkou, doplněné panevropskými sítěmi infrastrukturní podpory inovací.

4.18.

EHSV považuje s ohledem na 9. rámcový program (9) za vhodné stanovit transparentní rámec pro kvantitativní a kvalitativní vyhodnocení inovativně-ekonomické, sociální a environmentální úspěšnosti/neúspěšnosti činností společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru, do nichž budou zapojeni koneční uživatelé v průmyslu, sociální partneři a zástupci malých a středních podniků a občanské společnosti, za účelem posouzení strategických priorit a přehodnocení budoucích partnerství, na něž je nutné se zaměřit v horizontu roku 2030.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Partnerství veřejného a soukromého sektoru se dělí na dvě kategorie: společné technologické iniciativy na základě článku 187 SFEU, upravené nařízeními o společných podnicích, a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru na základě programu Horizont 2020, jež jsou společnými iniciativami smluvního typu založenými na memorandech o záměrech.

(2)  Viz EU – Výbor pro evropský výzkumný prostor a inovace Strategické fórum pro mezinárodní spolupráci, Brusel, únor 2015 – ERAC-SFIC 1353/15.

(3)  Viz COM(2016) 5 final: „V rámci společných technologických iniciativ [byla] podepsána memoranda o porozumění s řídícími orgány Evropského fondu pro regionální rozvoj, která vedla k vytvoření rámce pro strukturovanou spolupráci.“

(4)  Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1.

(5)  Viz CCMI/99 – stanovisko EHSV 1589/2012 ze dne 11. července 2012, zpravodaj: pan Zbořil, spoluzpravodaj: pan Gibellieri (Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 12).

(6)  Viz SWD 2016/123 final z dubna 2016.

(7)  Situaci bude možné důkladněji posoudit po zveřejnění průběžné zprávy v roce 2017.

(8)  Viz např. vzorce, které fungují v některých členských státech, v nichž mohou odvětvová průmyslová partnerství za účelem odstranění technických a regulačních překážek a bariér bránících rychlému uplatnění technologických objevů v tržních inovacích přímo aktivovat veřejné orgány příslušné k jejich posuzování.

(9)  Viz stanovisko INT/792, „Hodnocení programu Horizont 2020 v polovině období“ (viz strana 66 v tomto čísle Úředního věstníku).


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/31


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Posílení evropského průmyslového odvětví produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/05)

Zpravodajka:

Madi SHARMA

Spoluzpravodaj:

Dirk JARRÉ

Rozhodnutí plenárního shromáždění:

21/01/2016

Právní základ:

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce:

CCMI

Přijato ve specializované sekci:

28/09/2016

Přijato na plenárním zasedání:

20/10/2016

Plenární zasedání č.:

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování):

181/1/1

1.   Závěry a politická doporučení

1.1.

Evropa vždy hrála v oblasti výroby, inovací a vývoje produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků klíčovou roli. V poslední době je její vedoucí postavení v tomto odvětví výrazně ohrožováno v důsledku celosvětové konkurence a podmínek, které nezohledňují tlak na inovační technologie a obchodní realitu, nutné k zachování konkurenceschopnosti.

1.2.

Toto stanovisko se týká posilování evropského průmyslového odvětví produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků, a to zejména těch, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. „Kosmetickým přípravkem“ se rozumí jakákoli látka nebo směs určená pro styk s vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu, jejich ochrany, jejich udržování v dobrém stavu nebo úpravy tělesných pachů; látka nebo směs určená k požití, vdechování, injekční aplikaci nebo k implantaci do lidského těla se nepovažuje za kosmetický přípravek.

1.3.

Odvětví výroby toaletního papíru, papírových kapesníků a hygienických vložek do oblasti působnosti nařízení o kosmetických přípravcích nespadají, avšak mnoho z uvedených doporučení se jich může týkat vzhledem k přidané hodnotě tohoto odvětví pro osobní hygienu.

1.4.

Stanovisko se netýká léčiv, tetování, permanentního make-upu, kosmetických služeb ani přípravků podávaných chirurgicky nebo pomocí nástrojů, ani přípravků pro péči o kůži zvířat. EHSV nicméně doporučuje, aby všechny výše uvedené přípravky byly vzhledem k narůstajícím obavám spotřebitelů ze škodlivých chemikálií předmětem samostatného dokumentu.

1.5.

I přes pozoruhodnou schopnost specializovaných evropských podniků inovovat se samotné inovace, a tedy i výroba a uvádění vynálezů EU na trh, přesunuly do jiných částí světa, což má za následek závažné hospodářské a sociální dopady. Vytvoření příznivého prostředí pro další posun od projektu Průmysl 4.0 (Industry 4.0) díky zohlednění významného biotechnologického pokroku v příslušných strategiích bude značným přínosem pro průmyslovou relokalizaci a vývoj nových produktů.

1.6.

EHSV předkládá pro dotčené odvětví následující doporučení a současně uznává, že právní předpisy vztahující se na toto odvětví již dobře zajišťují ochranu a bezpečnost spotřebitelů. Další právní předpisy jsou považovány za zbytečné, mělo by se však uvažovat o větší transparentnosti:

větší sbližování technologií vědeckého inženýrství v oblasti živé přírody s rozvojem genomiky, léčiv, zdravotnických prostředků a odvětvím kosmetických přípravků a výrobků pro osobní péči,

lepší spolupráce mezi velkými a malými společnostmi a v rámci biotechnologického výzkumu,

strategie minimalizace období bez tvorby zisků pro inovativní malé a střední podniky,

lepší přenos tržních informací a znalostí mezi zainteresovanými stranami za účelem posílení inovací v oblasti kosmetiky a podpory individualizace,

více příležitostí k zaměstnání v oblasti inovací a vývoje nových produktů,

strategie v oblasti zdrojů a nakládání s odpady za účelem environmentální udržitelnosti a oběhového hospodářství,

vysoká priorita výzkumu alternativ k provádění testování na zvířatech spolu s právním uznáním ověřených alternativních metod,

všeobecné uplatňování požadavků týkajících se zachování biologické rozmanitosti, respektování intelektuálního vlastnictví místního obyvatelstva a dodržování zásad spravedlivého obchodu,

nové koncepty zapojení skupin uživatelů a spotřebitelů od vývoje nových produktů po jejich hodnocení,

přezkum mezinárodní spolupráce s cílem celosvětově zlepšit dostupnost, harmonizaci a propagaci norem EU za účelem boje s podvody.

2.   Obecný přehled o odvětví produktů pro osobní péči

2.1.

Kosmetické přípravky a produkty pro osobní péči jsou denně nepostradatelné pro více než 500 milionů evropských spotřebitelů všech věkových kategorií. Tyto produkty sahají od přípravků pro každodenní hygienu, jako jsou mýdla, šampony, deodoranty a zubní pasty, až po luxusní kosmetické přípravky, například parfémy a líčidla. Odvětví samo o sobě má hodnotu 77 miliard EUR (v roce 2015) a bylo jedním z mála odvětví, které nezasáhla světová finanční krize. Evropa si v tomto odvětví vybudovala vedoucí světové postavení a je významným vývozcem kosmetických přípravků. Obchod mimo Evropu dosáhl v roce 2015 hodnoty 17,2 miliardy EUR.

2.2.

Vzhledem k velké konkurenci je v kosmetickém průmyslu důležitá obchodní značka. Věrnost zákazníků je založena na důvěryhodné reklamě, kvalitě, bezpečnosti a vývoji nových produktů a lze ji srovnat s módním průmyslem a jeho sezonně se měnícími trendy.

2.3.

Odvětví tvoří společnosti všech velikostí. V kosmetickém průmyslu v Evropě působí přes 4 600 malých a středních podniků. Odhaduje se, že segment malých a středních podniků tvoří 30 % trhu, avšak v některých zemích EU může dosahovat až 98 %. Portfolio výrobků sahá od 20 000 a více výrobků u velkých společností až po přibližně 160 výrobků u menších společností. Velký výrobce kosmetických přípravků pracuje s přibližně 2 000 přísadami a výrobci z řad malých a středních podniků s přibližně 600 přísadami, přičemž obě kategorie ročně přidávají kolem 4 % nových přísad. Tyto nové přísady mají významný vliv na ziskovost a růst.

2.4.

V hodnotovém řetězci napříč Evropou, tedy od výroby až po maloobchodní prodej, jsou zaměstnány nejméně 2 miliony lidí. V roce 2015 samotná výroba zaměstnávala 152 000 osob (1), přičemž ženy (56 %) mírně převažovaly nad muži (44 %). Přímá i nepřímá zaměstnanost v odvětví za posledních pět let vzrostla o 2,3 %, tedy o více než 39 000 pracovních míst (2).

2.5.

Výdaje na výzkum a vývoj se v roce 2015 odhadují na 1,27 miliardy EUR. V jednotlivých zemích se však značně liší. Odvětví zaměstnává přes 26 000 vědců, kteří zkoumají nové vědecké oblasti, pracují s novými přísadami, vyvíjejí složení a provádějí posouzení bezpečnosti, což v EU každoročně přináší obrovské množství patentů.

2.6.

Evropský papírenský průmysl, zejména oblast hygienických papírových výrobků, představuje hodnotu více než 10 miliard EUR ročně a reprezentuje 25 % celosvětového trhu v této oblasti. Rostoucí používání kvalitních hygienických papírových výrobků, jako jsou papírové kapesníky, papírové ručníky, toaletní papír apod., je významným prvkem lepší kvality života a celkových hygienických podmínek jak doma, tak mimo domov, a významně tak přispívá k odvětví osobní péče.

2.7.

Evropský kosmetický průmysl je oceňován za to, že zaujímá vůdčí postavení, pokud jde o úplný zákaz testování na zvířatech, přičemž současně neustále podporuje inovace a konkurenceschopnost. Hnací silou dnešního trhu jsou ve stejné míře bezpečnost a inovace, které přinášejí nové barevné škály, péči pro konkrétní typy pleti, přípravky proti stárnutí a jedinečná složení. Spotřebitelé neustále požadují větší výběr, lepší přizpůsobení individuálním požadavkům a ještě větší účinnost. Aby bylo možné na preference a očekávání uživatelů efektivněji reagovat, běžně se do nejranějších fází vývoje zapojují skupiny a organizace spotřebitelů.

3.   Právní předpisy EU

3.1.

Sledování přísad a kritéria pro testování, včetně zákazu testování na zvířatech, ochrana životního prostředí a označování, podléhají právním předpisům a pokynům EU. Evropská komise monitoruje regulační rámec pro přístup na trh, mezinárodní obchodní vztahy a sbližování právních předpisů.

3.2.

Nařízení o kosmetických přípravcích, nařízení (ES) č. 1223/2009, platí od roku 2013 a nahradilo směrnici 76/768/EHS přijatou v roce 1976. Jeho cílem je harmonizovat pravidla s cílem vytvořit vnitřní trh s kosmetickými přípravky a dosáhnout vysoké úrovně ochrany lidského zdraví.

3.3.

Kosmetické přípravky přicházející na trh EU musí být bez ohledu na výrobní postupy nebo distribuční kanály bezpečné. Nařízení o kosmetických přípravcích (včetně příloh) a jeho následné změny stanoví regulatorní požadavky a omezení pro všechny látky používané v kosmetických přípravcích. „Osoba odpovědná“ za kosmetický přípravek nese odpovědnost za jeho bezpečnost a musí zajistit, že před uvedením do prodeje podstoupí odborné vědecké posouzení bezpečnosti. Snadný přístup k údajům o těchto látkách umožňuje databáze CosIng –databáze informací o kosmetických látkách a přísadách. Zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a bezpečnosti spotřebitelů rovněž znamená, že by odpovědné vědecké výbory měly vzít v úvahu zejména potenciální zdravotní rizika pro určité profesní skupiny (např. kadeřnice a kosmetičky), jejichž příslušníci přicházejí do styku s kosmetickými přípravky při výkonu svého povolání každý den, a proto jsou vystaveni vyšším rizikům než veřejnost.

4.   Strategie pro růst odvětví

4.1.

Aby byli výrobci konkurenceschopní, neustále inovují a hledají nové přísady, přičemž využívají známé přísady novými způsoby a vytvářejí přípravky více uzpůsobené na míru osobním požadavkům. Nemohou však fungovat izolovaně, proto musí Evropská komise, vlády členských zemí a zainteresované strany, zejména zástupci spotřebitelů a zaměstnanců, spolupracovat na vytváření podmínek příznivých pro růst.

4.2.

EHSV uznává, že hlavní výzvy pro růst v tomto odvětví jsou srovnatelné s výzvami všech ostatních průmyslových odvětví, a předkládá následující doporučení specifická pro odvětví výrobků pro osobní péči a kosmetických přípravků:

4.2.1.

Větší sbližování vědeckého inženýrství v oblasti živé přírody, mj. výzkumu genomu, s odvětvím kosmetických přípravků a produktů pro osobní péči, by lépe podpořilo rozmanitost produktů. Kůže je největší orgán lidského těla, ale rozdíl mezi kožní aplikací kosmetických přípravků a ošetřováním léčivými přípravky se začíná ztrácet. Je nutné zohlednit některé účinky, například podráždění, alergie a rakovinu kůže. Dobrými příklady spolupráce jsou iniciativy, jako je např. EIT Health (3), zahrnující klíčové oblasti zdravotnictví, jako jsou farmacie, zdravotnické technologie, biotechnologie a digitální zdravotnictví. Kosmetické přípravky zlepšují osobní hygienu a jsou přínosné pro pohodu nebo životní styl (pozitivní vliv, který právní předpisy nedoceňují, například snižování stresu, zvyšování důvěry nebo lepší spánek). Ačkoliv kosmetické výrobky nejsou léčivými přípravky, vycházejí z komplexních znalostí o kůži a jejím fungování. Rozvoj kosmetiky proto těží z pokroku v jiných oblastech biologie, zejména ve farmaceutickém průmyslu. Měla by být podpořena spolupráce ve výzkumu, aby se zaměřila na individualizaci, co se týká produktů životního stylu a kvality života přizpůsobených na míru.

4.2.2.

Lepší spolupráce mezi velkými a malými podniky spolu s rozvojem inkubátorů v tomto odvětví (4) nebo vytvářením klastrů by mohla zvýšit konkurenceschopnost a posílit růst. Všechny kosmetické přípravky podstupují před svým uvolněním odborné vědecké posouzení bezpečnosti, což může být pro menší podniky administrativně a finančně omezující. Ačkoliv je zásadní, aby posouzení bezpečnosti zůstalo zachováno, menší inovativní podniky by měly být podporovány prostřednictvím řady opatření, jež by jim pomohla během rozvojového období mezi zaváděním inovace a vývojem nového produktu a úspěšným uvedením konečného výrobku na trh, a tím snížila riziko neúspěchu. Tato opatření by zahrnovala lepší sdílení informací prostřednictvím přenosu technologií a znalostí, spolupráci pro investiční příležitosti, analýzu snižování nákladů a přístup ke zdrojům financování (5). Vlády by také měly změnit svůj způsob uvažování o výrobě směrem k podpoře místní produkce a tvorbě pracovních míst v Evropě.

4.2.3.

Lepší informace o trzích a poskytování údajů mezi akademickou obcí, průmyslem a spotřebiteli posílí růst díky přenosu znalostí. Trendy v osobní péči směřují k používání ekologických a přírodních přípravků, přípravků chránících proti UVB a UVA záření, přípravků pro stárnoucí pleť a přípravků proti stárnutí, čímž se rozšiřuje rozsah inovací. Současné inovace zaměřené na období menopauzy a stárnutí přinášejí prostor pro rozvoj segmentu kosmetických přípravků zacílených na významný počet lidí tak, aby jim tyto přípravky pomohly vypadat a cítit se co nejlépe. Díky vědeckému a technologickému pokroku při mapování lidského geonomu a pokroku dosaženému v oblasti porozumění jeho rozmanitým funkcím a absolutní individualitě spočívá budoucnost odvětví kosmetiky ve vysoce pokročilé personalizaci výrobků. V rámci tohoto přístupu jsou klíčovým tématem pro odvětví výzkum a investice, a to ve spolupráci s lékaři, zdravotníky a akademickou obcí.

4.2.4.

Podpora většího zapojení zaměstnanců: V popředí inovace produktů stojí zaměstnanci, neboť ti mají přehled o odvětví od procesu vývoje až po zpětnou vazbu od spotřebitelů. Větší míra konzultací, včetně podpory podnikavosti zaměstnanců, by proto mohla podpořit růst podniku. V odvětví existují různorodé příležitosti pro zaměstnání, a lepší komunikace s cílem ukázat dovednosti a schopnosti nutné pro současný a budoucí vývoj ho ještě zatraktivní. V Evropě působí více než 514 000 studentů přírodních věd (6), kteří se zapojili do nového výzkumu a nových příležitosti k větší spolupráci mezi jednotlivými sektory. A větší spolupráce mezi akademickou obcí a průmyslem by zase pomohla přilákat širší spektrum zaměstnanců.

4.2.5.

Pro udržení růstu je zapotřebí zajistit výzkum a vývoj, investice, výdaje v oblasti výzkumu a vývoje a ustanovení v oblasti bezpečnosti. V rámci výroby v EU je třeba zvážit mechanismy veřejného i soukromého financování výzkumu a vývoje, registrace patentů a vývoje nových produktů.

4.2.6.

Porušování patentových práv a padělané zboží představují pro velké i malé podniky z EU závažné ohrožení ziskovosti a vážně ohrožují také zdraví spotřebitelů. V roce 2006 dosáhly ztráty z padělaných parfémů a kosmetických přípravků v EU hodnoty 3 mld. EUR. Lepší ochrana duševního vlastnictví značek by mohla být zajištěna uvedením informace o zemi výroby na výrobku.

4.2.7.

Závazek k právním předpisům založeným na rizicích: Látky nejsou v současné době regulovány na základě svých vnitřních vlastností (např. dráždivosti), ale na základě toho, zda se vlastnost látky skutečně projeví za reálných podmínek použití (např. použití v koncentraci pod úrovní dráždivosti). Tento přístup umožňuje kvalitní definice použití kosmetických přípravků a možnost plného posouzení rizik. Tím se liší od právních předpisů pro chemické látky (bez definovaného použití), které se řídí „nebezpečností“ vnitřních vlastností. Aby bylo odvětví do budoucna schopno inovovat a růst, je zásadní v právních předpisech a politice EU nadále řádně rozlišovat mezi nebezpečím a riziky.

4.2.8.

Podpora pro přísady specifické pro určité území: Usnadnění výzkumu a certifikace přírodních produktů specifických pro určitý region uvedením chráněného zeměpisného označení (7) (například slaměnka z Korsiky) by umožnilo propagaci regionálních výrobků EU a posílilo zaměření na místní komodity a tradiční výrobky. Náklady spojené s označováním izotopů nebo laboratorním výzkumem přírodních produktů v současné době přesahují možnosti podnikatelů a malých a středních podniků.

4.2.9.

Zákaz testování na zvířatech: Nařízení o kosmetických přípravcích zavedlo zákaz testování (zákaz testování konečných kosmetických přípravků a kosmetických přísad na zvířatech) a uvádění na trh (zákaz uvádění na trh v EU konečných kosmetických přípravků a přísad, které byly zkoušeny na zvířatech). Neexistuje žádný záměr tento zákaz zrušit. Výrobci však čelí následujícím problémům s inovacemi, vývojem nových produktů a vývozem:

Právní uznávání validovaných alternativních metod: V mnoha oblastech testování bezpečnosti byly úspěšně vyvinuty postupy, které nevyužívají testování na zvířatech, a tyto postupy byly následně validovány a schváleny OECD. Dokážou přesně předpovědět komplexní reakce biologického systému, což platí zejména u testování konečných kosmetických přípravků a také u určitých toxických sledovaných vlastností v souvislosti se zkouškami přísad. Některé chybějící informace o bezpečnosti lze rovněž nahradit extrapolací údajů o chemicky příbuzných přísadách nebo použitím prahových hodnot toxikologické významnosti. Je zásadní, aby regulační orgány tyto validované metody uznávaly, a odvětví tak mohlo učinit krok směrem k inovativnímu světu, v němž se zároveň nebudou provádět zkoušky na zvířatech.

Výzkum a vývoj pro posouzení bezpečnosti přísad a přípravků: Testování na zvířatech se sice již neprovádí, avšak dosud neexistuje úplný soubor testů in vitro pro posouzení bezpečnosti nových molekul, například v prostředcích na ochranu proti slunečnímu záření. Výzkum za účelem vývoje metod pro posouzení bezpečnosti bez užití zvířat by měl být podporován soukromým i veřejným sektorem. Prioritou je výzkum a vývoj v oblasti porozumění biologii kůže za účelem vývoje přípravků k prevenci/omezení rakoviny kůže, neboť počet případů melanomu kůže se neustále zvyšuje.

Vývoz: Mnohé ze zemí, do nichž se evropské kosmetické přípravky vyvážejí, vyžadují jejich testování na zvířatech s ohledem na bezpečnost spotřebitelů. To vede ke střetům regulatorních požadavků a k významným problémům v odvětví. V této oblasti by měly být vyjednány celosvětové dohody.

4.2.10.

Řízení zdrojů a nakládání s odpady: Nárůst počtu obyvatel, zvyšování spotřeby a čerpání přírodních zdrojů, zejména vody, představují výzvu pro spotřebitele i průmysl, pokud jde o udržitelnou spotřebu a sociální odpovědnost podniků. Výroba výrobků šetrných k životnímu prostředí, jež zohledňují nakládání s odpady a zdroji, je pro odvětví prioritou. Balíček opatření Komise v oblasti oběhového hospodářství a pokyny sdružení Cosmetics Europe pro kosmetické společnosti, zejména malé a střední podniky (2012), jsou přínosné, je však třeba vyvinout ještě větší úsilí, protože významné výzvy přetrvávají. Ochrana zdrojů v tomto odvětví je spojena s nutností zachování biologické rozmanitosti jakožto společného přínosu pro současné a budoucí generace. Úsilí o vytváření nových produktů by nemělo být na úkor místního obyvatelstva a jím vytvořeného intelektuálního bohatství. Je vhodné a mimořádně nezbytné, aby byly mezi podnikateli v tomto odvětví šířeny zásady spravedlivého obchodu a ekologické kodexy chování. Neméně důležitý je postoj spotřebitelů, kteří by neměli akceptovat produkty, které byly vyrobeny v rozporu se zásadami udržitelného rozvoje.

4.2.11.

Zvýšená transparentnost: Dozor nad trhem je klíčem k zajištění ochrany spotřebitelů. Lepší spolupráce mezi vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitelů, spotřebitelskými organizacemi, uživateli a zdravotníky na vnitrostátní úrovni by zvýšila důvěru spotřebitelů a transparentnost. Konzultace se zúčastněnými stranami by měly probíhat během celého procesu vývoje a inovací produktů. Podávání oznámení o výrobku prostřednictvím systému RAPEX umožňuje spotřebitelům, aby v celém dodavatelském řetězci požadovali větší bezpečnost, nicméně oznamování závažných rizik by podle nich mělo probíhat co nejrychleji. Spotřebitelé uvádějí, že větší transparentnost je zapotřebí z následujících důvodů:

Zajištění lepší vymahatelnosti stávajících právních předpisů a jasnější posouzení bezpečnosti pro zachování důvěry spotřebitelů v bezpečnost výrobků při současném zvyšování úrovně souladu s nařízením o kosmetických přípravcích. Patří sem mj. obsáhlejší a snadno čitelné označení způsobu použití výrobků a jejich účelu.

Transparentnost reklamy je nutná u článků typu „advertorials“ a při propagaci produktů s cílem zabránit klamání spotřebitelů. Náklady na reklamu jsou pro menší společnosti příliš vysoké. Placený reklamní materiál by měl být jasně označen, včetně srovnání produktů, které sice nesou jinou značku, ale někdy jsou vyráběny stejnou společností.

Nařízení o kosmetických přípravcích nestanoví specifická pravidla pro ekologické produkty. V současnosti neexistují žádné harmonizované předpisy EU, jež by stanovily kritéria pro ekologickou kosmetiku, a tak i přípravky s nízkým obsahem ekologických přísad mohou být vydávány za „ekologické“. Nebudou-li zavedeny konkrétní pokyny, může tedy docházet ke klamání spotřebitelů, a evropskému odvětví kosmetických přípravků hrozí, že přijde o svou dobrou pověst.

4.2.12.

Příležitosti na nových trzích, a to včetně takových, jež jsou zaměřeny na změnu nákupních zvyklostí spotřebitelů, jako jsou elektronické obchodování nebo přímý prodej, nabízejí společně s přeshraničním obchodem nové prodejní modely. Podle prvotních zjištění průzkumu provedeného odvětvím elektronického obchodování polovina dotazovaných společností z odvětví kosmetických přípravků a zdravotnictví v EU neprodává do zahraničí. I když se kosmetické firmy přizpůsobily digitální éře, zůstávají omezovány regulatorními požadavky, které se v jednotlivých zemích často liší: týká se to např. označování v jazyce příslušné země, testování na zvířatech nebo požadavků v oblasti dohledu nad kosmetikou.

4.2.13.

Překážky obchodu: EU má v oblasti kosmetických přípravků značný obchodní přebytek, avšak Evropská komise by měla i nadále usilovat o sbližování na fórech, jako je Mezinárodní spolupráce v oblasti regulace kosmetických přípravků, a při obchodních jednáních, kde se evropské předpisy stávají mezinárodní normou. Nařízení EU o kosmetických přípravcích je zdrojem inspirace pro bezpečnost spotřebitelů v rozvíjejících se regionech (ASEAN, Rusko, Latinská Amerika, Čína). Regulačním orgánům a průmyslu EU se tím naskýtá příležitost podílet se na regulačních systémech hlavních vývozních trhů, které jsou vysoce kompatibilní se systémem EU.

Podpora harmonizace je zapotřebí za účelem zlepšení obchodu na vnitřním trhu. Překážky obchodu v EU zhoršuje neexistující jednotná celní správa. V každém členském státě se nachází zvláštní orgán odpovědný za celní předpisy EU, které nejsou spravovány jednotným způsobem. Jednotlivé členské státy mnohdy různým způsobem používají předpisy o klasifikaci, ocenění, původu a celních režimech a liší se i sazby DPH.

Boj proti podvodům, padělání a falšování dováženého zboží a v rámci EU představuje vážný problém. Země EU musí spolupracovat, vyměňovat si informace a jednat rychleji, pokud jde o závažné nežádoucí účinky, které lze přičíst používání kosmetických přípravků. Nárůst počtu padělaných a falšovaných produktů, zejména v souvislosti s nárůstem dovozu, spolu s omezenými možnostmi členských států při sledování produktů způsobují nárůst rizik pro zdraví spotřebitelů.

Obchodní dohody: oblast kosmetických přípravků je jednou z obtížnějších kapitol diskuzí o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Normy EU by se mohly díky TTIP a dalším obchodním dohodám více rozšířit, propagovat tím důvěryhodnost a důvěru ve značky produktů vyráběných v EU, a umožnit tak společnostem z EU přístup na trh k většímu počtu spotřebitelů.

V Bruselu dne 20. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Eurostat.

(2)  Zdroj: Cosmetics Europe.

(3)  www.eithealth.eu.

(4)  http://www.biocity.co.uk/medicity/nottingham.

(5)  Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 152.

(6)  Euromonitor International.

(7)  http://ec.europa.eu/agriculture/quality/schemes/index_en.htm.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/38


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Vrakování lodí a recyklační společnost

(Stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/06)

Zpravodaj:

Martin SIECKER

Spoluzpravodaj:

Richard ADAMS

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce:

CCMI

Přijato ve specializované sekci

28/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

202/2/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Majitelé lodí v EU mají pod kontrolou přibližně 40 % světového obchodního loďstva. Vlastní také přibližně třetinu lodí (ve smyslu prostornosti), jimž končí životnost a které jsou demontovány tzv. plážovou metodou v loděnicích jižní Asie, které nesplňují příslušné normy. EU je největším trhem, který vyřazené lodě posílá k nebezpečnému vrakování, jež znečišťuje životní prostředí. Vzhledem k tomu, že v EU sídlí největší komunita majitelů lodí, nese EU také zvláštní odpovědnost za regulaci recyklace plavidel.

1.2.

EHSV se domnívá, že máme velkou společenskou a morální odpovědnost za odstranění zneužívání v podobě nezodpovědné demontáže lodí, a to prostřednictvím systému, který by u vyřazené lodi vytvořil přidanou hodnotu v dostatečné výši, aby pokryla vyšší náklady na odpovědnou recyklaci. Většina recyklací lodí by sice nejspíš i nadále probíhala v zemích s nízkými náklady na práci, ale za lepších pracovních a environmentálních podmínek. Zároveň by díky tomu loděnice pro demontáž lodí v EU mohly být konkurenceschopnější.

1.3.

Činnost Mezinárodní námořní organizace (IMO) má dosud malý vliv, ačkoli i nadále by se mělo prostřednictvím tohoto fóra usilovat o dosažení univerzálního právně závazného nástroje. EU může v tomto procesu hrát významnou a dynamickou roli. EU se již mnoho let snaží nalézt účinné řešení nezodpovědného vrakování, což vedlo k nařízení EU o recyklaci lodí, které bude v plném rozsahu použitelné nejpozději 31. prosince 2018. Závažným nedostatkem tohoto nařízení však je, že je majitelé lodí mohou jednoduše obejít tím, že zruší registraci pod vlajkou EU ve prospěch země mimo EU („flagging out“).

1.4.

V nařízení chybí ekonomický nástroj, jenž by Komisi umožnil ovlivňovat vývoj situace žádoucím směrem. Velmi podrobná zpráva nyní připravila plán vedoucí k takovému nástroji, a to prostřednictvím zavedení „systému licencí pro recyklaci lodí“. Komise do konce tohoto roku představí návrh vycházející z této myšlenky, který bude majitele lodí motivovat k tomu, aby své lodě přestávající sloužit nechali demontovat sociálně i environmentálně přijatelnými způsoby v zařízeních schválených EU.

1.5.

Výhodou navrhovaného finančního mechanismu je součinnost, která by vznikla se stávajícím regulačním rámcem. Kontrolní mechanismy by nezasahovaly do mechanismů nařízení EU o recyklaci lodí. Ke správě a provádění dotčené licence jsou stávající orgány EU již připraveny. EHSV však naléhá na Komisi, aby rovněž posoudila všechna rizika toho, že obchodní partneři EU budou tento návrh považovat za protisoutěžní vměšování do mezinárodní námořní dopravy.

1.6.

Současné škodlivé postupy lze odstranit pouze uznáním odpovědnosti majitele lodi prostřednictvím zásady „platí znečišťovatel“ a započítáním nákladů na odpovědnou recyklaci do nákladů na provoz lodi. Svou úlohu musí sehrát provozovatelé lodí přepravujících volně ložený náklad, nákladních lodí a lodí pro přepravu cestujících. Za prvé tím, že uznají, že stojíme před závažným problémem, a za druhé podporou pokrokového a vymahatelného finančního nástroje, jako je například licence pro recyklaci lodí, který se může pod záštitou IMO a s informační kampaní namířenou vně EU celosvětově rozšířit.

1.7.

EHSV Evropskou komisi v tomto úsilí podporuje. Kromě skutečnosti, že velmi dobře zapadá do politiky recyklační společnosti EU, může také představovat zásadní krok vpřed pro reformu nebezpečného a znečišťujícího odvětví demontáže lodí v jižní Asii a pro zabránění jeho opětovnému zavedení jinde. EHSV ocení potenciál Hongkongské úmluvy za předpokladu, že bude obsahovat zásady nařízení o recyklaci lodí, a zdůrazňuje rovněž nezbytnost finančního nástroje. Vyzýváme EU, aby poskytla technickou podporu loděnicím po celém světě s cílem splnit tyto požadavky.

2.   Současný stav

2.1.

Světové hospodářství by bez lodní dopravy nefungovalo. Každoročně je přibližně 1 000 velkých oceánských lodí (tankerů a lodí pro přepravu kontejnerů, nákladu a cestujících) prodáno k demontáži. Více než 70 % těchto lodí, jež dosloužily, končí na plážích v Indii, Bangladéši nebo Pákistánu za účelem nebezpečného vrakování. K demontáži zbývajících plavidel dochází zejména v Číně a Turecku, jejichž infrastruktura spíše umožňuje čistší a bezpečnější postupy, za předpokladu, že se použijí odpovídající procesy (1).

2.2.

Vrakování většiny lodí probíhá nepřijatelným způsobem za použití tzv. plážové metody. Tato metoda spočívá v najetí lodí na písečnou pláž, kde je rozebrána většinou nekvalifikovanými pracovníky (včetně hlášených případů dětské práce v Bangladéši), bez plně odpovídajícího vybavení a s malou nebo žádnou ochranou proti velkému množství uvolňovaných nebezpečných látek (2).

2.3.

Odvětví recyklace lodí se v 70. letech minulého století přesunulo do východní Asie (Čína a Tchaj-wan), protože v Evropě byly zavedeny přísnější environmentální normy a normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V 80. letech se regulace zpřísnila i ve východní Asii, a odvětví se tudíž přesunulo do Asie jižní. Za posledních 30 let bylo hlášeno 470 úmrtí v Indii. V roce 2014 bylo v loděnicích v jižní Asii hlášeno 25 úmrtí a 50 vážných úrazů. Loni o život přišlo 16 pracovníků v Bangladéši a letos zde zatím zemřelo 12 lidí. Mnohem více pracovníků utrpí vážný úraz nebo onemocní kvůli toxickým výparům a umírá v bolestech na rakovinu, kterou onemocní v důsledku kontaktu s nebezpečnými materiály, například s azbestem. Přírodní prostředí kolem těchto plážových zařízení je značně poškozené (3).

3.   Příčina problému – vyhýbání se odpovědnosti

3.1.

Jádrem problému recyklace lodí je nedostatečně účinná mezinárodní správa pro dosažení celosvětového řešení. Mezinárodní námořní organizace (IMO) – agentura OSN, připravila Hongkongskou mezinárodní úmluvu pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí (dále jen „Hongkongská úmluva“), která je však stále neratifikovaná a její účinky jsou sporné. Stejně jako v mnoha jiných oblastech i zde může EU prosazovat osvědčené postupy a praktická řešení, a poskytnout tak regulační a právní rámec, díky kterému bude možné dosáhnout dobrých výsledků v celosvětovém měřítku a účinně řešit specifické extrateritoriální otázky, které jsou pro odvětví lodní dopravy typické.

3.2.

Mezinárodní právní předpisy stanoví, že každá obchodní loď musí být registrovaná v některé zemi. Na konferenci OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) bylo uvedeno, že téměř 73 % světového loďstva pluje pod vlajkou jiné země nebo je registrováno v jiné zemi než té, kde je registrován skutečný vlastník plavidla. Mezi důvody pro registrování lodi pod vlajkou jiné než vlastní země patří vyhýbání se daňovým povinnostem, možnost vyhnout se vnitrostátním pracovním a environmentálním právním předpisům a možnost najímat posádky ze zemí s nízkými mzdami. Mnoha těmto otevřeným rejstříkům se také říká výhodné vlajky (FOC – flag of convenience) nebo vlajky pro nedodržování právních předpisů (FONC – flag of non-compliance) Jedná se o vlajky zemí, které jsou známy tím, že nepříliš důsledně prosazují mezinárodní právo. Přibližně 40 % všech vyřazených lodí vrakovaných tzv. plážovou metodou bylo dovezeno pod FOC nebo FONC, jako jsou vlajky zemí Svatý Kryštof a Nevis, Komorský svaz a Tuvalu. Tyto vlajky pro lodě, jimž končí životnost, se na lodích v provozu téměř vůbec nepoužívají a poskytují zvláštní slevy na poslední cesty a rychlou a snadnou krátkodobou registraci bez jakýchkoliv požadavků na státní příslušnost.

3.3.

Pouze malý počet majitelů lodí přijal dobrovolná opatření, aby zajistili čistou a bezpečnou recyklaci vysloužilých plavidel. Méně než 8 % lodí prodaných k vrakování stále pluje pod evropskou vlajkou a tyto jsou většinou demontovány bezpečně a udržitelným způsobem. Většina lodí, které doslouží, se prodá za hotovost zprostředkovatelům, kteří plavidlo dopraví do jeho konečné destinace v jižní Asii. Většina majitelů lodí se zařízeními pro recyklaci nejedná přímo, šikovně se od konečné likvidace distancují a nechávají ji na těchto zprostředkovatelích za hotovost, kteří se na vyřazené lodě specializují a fungují jako prostředníci mezi majiteli lodí a vrakovacími loděnicemi. Jejich služby zahrnují přesun lodi a zajištění posádky pro její závěrečnou cestu, vyřízení potřebných dokumentů a komunikaci s úřady v místě vrakování.

K těmto praktikám se uchylují veřejní i soukromí majitelé lodí.

3.4.

Z této činnosti těží:

ti, kdo nabízejí lokální vrakování za nejnižší cenu, vykořisťují pracovníky a poškozují životní prostředí,

majitelé lodí na celém světě, kteří mohou získat lepší cenu za vrakování lodí,

obchodní zájmy v dotčených zemích, protože přináší významný zdroj ocelového šrotu, který se využije v místní a vnitrostátní ekonomice,

vlády, jež mají z obchodu příjmy, a nejsou tak dostatečně motivovány k regulaci daného odvětví nebo k dohledu nad ním a k uplatňování dostupných právních záruk.

3.5.

Ačkoliv od roku 2009 existují dobrovolná koordinovaná opatření ze strany majitelů lodí, jako například soubor pokynů pro přípravu soupisu nebezpečných materiálů a další opatření pro případ vrakování z roku 2015, upřednostňovaným cílem pro vyřazené lodě byla Bangladéš, která je proslulá nejhoršími podmínkami. (4)

4.   Řešení problému – pokusy vymáhat odpovědnost

4.1.

V roce 2009 přijala IMO konkrétní nástroj pro námořní dopravu – Hongkongskou úmluvu, která stanoví rámec předpisů se zastřešujícím cílem poskytnout požadované celosvětové udržitelné rovné podmínky v oblasti recyklace lodí. Ta se však v praxi neosvědčila. Jedná se jen o malý krůček vpřed, provádění a prosazování ustanovení jsou slabé, jsou vykládána mnoha způsoby, neexistuje nezávislá certifikace nebo audit a tzv. plážová metoda je v praxi stále povolena.

4.2.

Hongkongská úmluva vstoupí v platnost až 24 měsíců po její ratifikaci 15 státy, které představují 40 % celosvětové prostornosti lodí a jejichž roční kapacita na recyklaci lodí je alespoň 3 % kombinované prostornosti signatářů. Dosud úmluvu ratifikovalo pouze pět zemí, z nichž jediným významným státem vlajky je Panama, ale ani jedna z nich nesplňuje požadavky na kapacitu na recyklaci lodí nezbytné pro vstup úmluvy v platnost. Vstup této úmluvy v platnost se tedy v dohledné době neočekává.

4.3.

Další iniciativa IMO, Mezinárodní svěřenský fond pro recyklaci lodí, nemá mezinárodní podporu. Přestože IMO přišla s pozitivní reformou v několika oblastech námořní dopravy, účinné kroky v oblasti demontáže lodí k nim nepatří. Odvětví recyklace lodí se často usazuje v zemích s nízkými náklady na práci, kde jsou environmentální normy a normy v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci na nízké úrovni a nejsou vymáhány, nebo se do těchto zemí toto odvětví přemísťuje. „Nápomocnou“ úlohu těchto států lze odstranit pouze navázáním významných a nezávisle spravovaných finančních prostředků ke každé jednotlivé lodi, přičemž tyto prostředky bude možné získat zpět, pokud bude plavidlo odpovědně recyklováno. Lodní doprava je celosvětovým odvětvím, zatímco vrakování, kdy 70 % všech lodí je rozebíráno na třech plážích jižní Asie, je regionálním skandálem a zaslouží si účinné řešení.

4.4.

V EU jsou vyřazené lodě považovány za nebezpečný odpad a spadají do oblasti působnosti Basilejské úmluvy, která upravuje všechny druhy přepravy nebezpečných odpadů a na úrovni EU se provádí prostřednictvím nařízení o přepravě odpadů. To by teoreticky mělo zabránit, aby byly lodě vlastněné v EU likvidovány nezodpovědným způsobem. Majitelé lodí pravidla úmluvy a nařízení o přepravě odpadů také systematicky obcházejí prodejem lodí, které se blíží konci své životnosti, zprostředkovatelům za hotovost, jakmile tato plavidla opustí vody EU na svou poslední cestu. Nicméně poté, co nařízení o recyklaci lodí vstoupí v EU v platnost, budou počínaje rokem 2019 vyřazené lodě, jež plují pod vlajkou některého z členských států EU, vyňaty z působnosti nařízení EU o přepravě odpadů a Basilejské úmluvy, která reguluje všechny druhy přepravy nebezpečného odpadu.

4.5.

EU a členské státy provedly analýzu a došly k závěru, že jak Hongkongská, tak Basilejská úmluva patrně poskytují rovnocennou úroveň kontroly a vymahatelnosti pro lodě označené jako odpad. Nevládní organizace na celém světě, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a pro toxický odpad a také Evropský parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor Hongkongskou úmluvu odsoudily, protože nepřináší vhodná řešení.

4.6.

Hledání účinného řešení se EU věnuje již mnoho let. Evropská komise v roce 2007 vydala zelenou knihu (5) k tomuto tématu a v roce 2008 na ni navázalo sdělení (6) a následně návrh nařízení EU o recyklaci lodí (7) v roce 2012. Nařízení vstoupilo v platnost dne 30. prosince 2013, avšak má být použitelné v plném rozsahu až k 31. prosinci 2018. Nařízení uvádí v účinnost řadu požadavků Hongkongské úmluvy v rané fázi. Dále zřizuje evropský seznam schválených recyklačních zařízení, kde budou muset být vrakovány lodě plující pod vlajkou EU. Tato zařízení budou muset být nezávisle certifikovaná a podstupovat audit. Nařízení EU o recyklaci lodí jde také nad rámec Hongkongské úmluvy, jelikož stanoví přísnější normy pro recyklační zařízení a zaměřuje se na následné nakládání s odpady a také na pracovněprávní předpisy.

4.7.

Nařízení o recyklaci lodí je pouze poměrně matným odrazem dříve zveřejněné zelené knihy a sdělení na téže téma. V těchto dvou dokumentech byla provedena nezpochybnitelná analýza problémů souvisejících s recyklací lodí v jižní Asii a došlo se k závěru, že za účelem řešení nepřípustných podmínek v těchto zemích je třeba přijmout důkladná opatření. Opatření uvedená nařízení EU o recyklaci lodí však tyto problémy neřeší. Zatímco nařízení EU o recyklaci lodí zavádí přísné normy pro zařízení na recyklaci lodí, které účinně vylučují tzv. plážovou metodu, která nesplňuje normy, pro majitele lodí je velmi snadné tyto normy obcházet převodem vlastnictví, případně pouhou změnou vlajky lodi na vlajku státu mimo EU. EHSV dospěl k závěru, že prokazatelně chybí politická vůle přivést odvětví lodní dopravy k zodpovědnosti a že Komise měla vypracovat lepší, kreativnější a odvážnější návrh s výraznějšími pobídkami a v souladu s úrovní ambicí předchozích dokumentů Komise (8).

5.   Účinnější přístup

5.1.

V nařízení chybí ekonomický nástroj, jenž by Komisi umožnil ovlivňovat vývoj situace žádoucím směrem. Komise ve svém prvotním návrhu v roce 2012, který obsahoval doložku o „odpovědnosti předposledního vlastníka“, uznala zásadní slabinu, díky které mohou majitelé lodí snadno obejít nařízení EU o recyklaci lodí, a to jednoduše tím, že zruší registraci pod vlajkou EU ve prospěch země mimo EU („flagging out“). Během třístranných vyjednávání byla tato doložka odmítnuta, avšak Evropský parlament zajistil, aby byl do nařízení začleněn článek, v němž byla Komise požádána, aby se zabývala možnými alternativními finančními mechanismy.

5.2.

V červenci tohoto roku Komise zveřejnila novou studii provedenou společnostmi Ecorys, DNV-GL a Erasmovou univerzitou v Rotterdamu o licenci pro recyklaci lodí, která by měla majitele lodí pobídnout k tomu, aby konečně přijali odpovědnost za čistou a bezpečnou demontáž lodí.

5.3.

Prostřednictvím této licence by byl vytvořen fond prostředků pro každé konkrétní plavidlo uložených na vázaném účtu ve významné finanční instituci, což by vedlo k vytvoření kapitálu na financování bezpečné a udržitelné recyklace. Výše licence by se určovala na základě kombinace prostornosti, druhu přepravy, četnosti vplouvání do přístavů v EU, což je návrh založený na zásadě „od kolébky ke kolébce“ a také na přítomnosti toxických materiálů na palubě. Daný kapitál vytvářejí majitelé lodí, kteří při každém vplutí svého plavidla do přístavu EU zaplatí odpovídající poplatek do fondu svázaného s tímto konkrétním plavidlem.

5.4.

Tyto finanční prostředky by bylo možné na konci životnosti lodi vyžádat zpět, pokud k recyklaci dojde skutečně v loděnici schválené EU, a mohly byt tak pokrýt ztrátu příjmu v důsledku odpovědné likvidace. Do konce tohoto roku Komise přijme k této studii formální postoj.

5.5.

Velkou výhodou navrhovaného finančního mechanismu je součinnost, která by vznikla se stávajícím regulačním rámcem. Zejména by velmi dobře fungovaly spolu se stávajícími kontrolními mechanismy v rámci nařízení EU o recyklaci lodí kontrolní mechanismy v rámci navrhovaného finančního mechanismu, například kontroly zařízení na místě prováděné před zařazením na evropský seznam a po něm. Licence by také mohly být zařazeny na seznam osvědčení, která mají být pravidelně ověřována kontrolou přístavního státu v rámci již existujících povinností. Obdobně se zdá být pro provádění inspekcí a vydávání licencí nejvhodnější již fungující Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) a pro správu příjmů z případné licence pro recyklaci lodí by mohla být nejpříhodnější jedna z evropských finančních institucí, například Evropská investiční banka (EIB) nebo Evropský investiční fond (EIF). EHSV naléhá na Komisi, aby rovněž posoudila všechna rizika toho, že obchodní partneři EU budou tento návrh považovat za protisoutěžní vměšování do mezinárodní námořní dopravy.

5.6.

Takovýto fond by představoval určitý pokrok směrem k návrhu EHSV na podporu rozsáhlejšího a funkčnějšího odvětví recyklace lodí v Evropě. V EU je dostatečná kapacita, jež již není využívána pro stavbu a opravu lodí, ale je vhodná pro demontáž a recyklaci lodí. Tento postup odpovídá cíli Evropské unie stát se udržitelnou recyklační společností s oběhovým hospodářstvím, kde se z odpadů prostřednictvím propracovaného a kvalitního systému recyklace stávají suroviny. Vzhledem ke střídavě kolísajícím anebo postupně rostoucím cenám surovin a vysoké míře nezaměstnanosti v řadě členských států Evropské unie a také k tomu, že řada ropných plošin ve vodách EU dosahuje konce své ekonomické životnosti, by toto řešení mohlo být vysoce ziskové pro Evropu jako celek. Odvětví pro recyklaci vyřazených lodí by navíc představovalo šanci pro rozvoj přímořských oblastí a pro odbornou přípravu mladých lidí i nezaměstnaných v nových dovednostech.

5.7.

Komise dne 12. dubna 2016 vydala technické pokyny pro zařízení na recyklaci lodí, která usilují o schválení v rámci nařízení EU pro recyklaci lodí. Zařízení, která chtějí být zařazena na seznam zařízení schválených EU, musí zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, kontrolu znečištění – včetně řádného následného nakládání s odpady – a prosazování mezinárodních pracovněprávních předpisů. O zařazení na seznam mohou požádat zařízení z EU i mimo ni. Na seznam, který bude zveřejněn do konce tohoto roku, se kromě zařízení v EU pravděpodobně dostanou i lepší loděnice v Číně a Turecku. Recyklační zařízení, která využívají metodu demontáže na pláži, již také požádala, aby byla na seznamu EU. EHSV souhlasí s Evropským parlamentem a Komisí, že stávající plážová metoda by neměla být v rámci seznamu EU akceptována.

5.8.

Pokud Evropa chce, aby její lodě byly vrakovány odpovědným způsobem, měla by zajistit, aby náklady na odpovědné vrakování byly součástí provozních nákladů plavidla. V tržní ekonomice totiž není nic zadarmo, vše má svou cenu. Cena za odpovědné vrakování lodí je vyjádřena penězi. Pokud jsou lodě vrakovány neodpovědně, zaplatíme jinými hodnotami, např. zničením místního životního prostředí a ztrátou lidských životů. Jelikož EU nechce tyto hodnoty připustit jako legální způsob platby, neměla by dovolit, aby byly využívány jako legitimní měna v rámci platebních toků s rozvojovými zeměmi mimo Evropu.

5.9.

V období nadměrné kapacity a nízkých zisků v odvětví existují silné náznaky, že velká většina majitelů lodí je proti opatřením, která by zahrnovala vyšší poplatky. Dopad na majitele lodí však bude malý. Odhaduje se, že aby se změnilo chování 42 % majitelů lodí, potřebná opatření k dosažení uvedeného cíle navýší provozní náklady menších lodí o 0,5 % a asi o 2 % v případě největších kategorií lodí. Pokud se sazby poplatků za licence zvýší a/nebo pokud bude doba akumulace kapitálu zkrácena, procentní podíl lodí prodaných za účelem udržitelné recyklace lodí se zvýší až na 68 %. Z dlouhodobého hlediska se odhaduje, že až 97 % lodí v evropských přístavech bude schopno shromáždit dostatečné finanční prostředky na pokrytí nákladů na šetrnou recyklaci (9).

5.10.

Fond pro příjmy z licence pro recyklaci lodí však musí prokázat, že odpovídá nákladům na odpovědnou recyklaci a že bude uplatněn na všechny provozovatele vplouvající do přístavů v EU a od všech vybírán. Nicméně regionální (celoevropské) opatření, jako je unijní licence pro recyklaci lodi, nemůže být na celém světě účinně provedeno bez spolupráce s majiteli lodí a Mezinárodní námořní organizací (IMO). Finanční nástroj EU, který se použije pro jakoukoliv loď vplouvající do přístavu EU, může prosadit toto řešení i na celosvětové úrovni, což by mohla podpořit IMO. Vlády členských států, v nichž sídlí vysoký počet majitelů lodí, musí vyvinout značné úsilí k prosazení příslušných právních předpisů v souladu s opatřeními proti podvodům, jež odpovídají doporučením Světové obchodní organizace.

5.11.

Politické odhodlání může vytvořit a podpořit také informované veřejné mínění. Zveřejnění otřesných podmínek ve většině jihoasijských recyklačních zařízení má určitý účinek, ale v současné době neexistuje způsob, jak by zúčastněná veřejnost mohla přímo ovlivnit odvětví lodní dopravy nákupem či bojkotem příslušných lodních služeb. Toto je třeba změnit podporou významných korporátních uživatelů služeb námořní nákladní dopravy tak, aby požadovali, aby jejich zboží bylo přepravováno na plavidlech, která se řídí odpovědnými a nezrušitelnými opatřeními pro postup po vyřazení lodě z provozu.

5.12.

Stejně jako v mnoha jiných oblastech i zde může EU prosazovat osvědčené postupy a praktická řešení, plnit svou úlohu a může nabídnout podpůrný regulační rámec, díky kterému bude možné dosáhnout dobrých výsledků v celosvětovém měřítku a účinně řešit řadu specifických extrateritoriálních otázek, které jsou pro odvětví lodní dopravy typické.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Seznam všech lodí, jež byly ve světě rozebrány v roce 2015.

(2)  Vrakování lodí v Bangladéši a Indii. Video National Geographic: Where Ships Go to Die, Workers Risk Everything (2014).

(3)  Nevládní organizace Shipbreaking Platform.

(4)  „Pokyny pro odvětví námořní dopravy, přechodná opatření pro vlastníky lodí prodávající lodě k recyklaci, nařízení EU o recyklaci lodí, 2. vydání, leden 2016.

(5)  Zelená kniha COM(2007) 269.

(6)  KOM(2008) 767 v konečném znění.

(7)  Nařízení (EU) č. 1257/2013 (Úř. věst. L 330, 10.12.2013, s. 1).

(8)  Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 158.

(9)  Tabulka 4.2; s. 83.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/44


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Energie vyráběná spotřebiteli a družstva pro výrobu energie spotřebiteli – příležitosti a výzvy v členských státech EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/07)

Zpravodaj:

Janusz PIETKIEWICZ

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost

Přijato ve specializované sekci

06/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

225/4/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV je toho názoru, že všeobecný rozvoj rozptýlené výroby energie spotřebiteli by měl být důležitou a stálou součástí energetické politiky Evropské unie. Toto řešení je prospěšné a může být dokonce i nezbytné z hlediska energetické bezpečnosti a z ekologických a sociálních důvodů.

1.2.

Podíl energie vyráběné spotřebiteli na celkovém množství vyráběné energie by se měl řídit zvláštnostmi jednotlivých členských států. Proto EHSV navrhuje, aby Evropská komise vypracovala pouze rámcová pravidla pro výrobu energie spotřebiteli, zatímco formulování podrobných právních předpisů v této oblasti by mělo být ponecháno na členských státech.

1.3.

Při výrobě energie spotřebiteli může být využívána celá řada obnovitelných zdrojů energie a energii lze tímto způsobem vyrábět kdekoliv bez ohledu na klimatické podmínky.

1.4.

To, že se na trhu objevil velký počet spotřebitelů vyrábějících energii (tzv. prozumentů), umožnily nové technologie, digitální revoluce a očekávání spotřebitelů, kteří se chtějí bezprostředně podílet na hospodářských procesech.

1.5.

Aby byl v členských státech lépe chápán pojem spotřebitele vyrábějícího energii, navrhuje EHSV Komisi, aby stanovila rámcovou definici tohoto pojmu, která bude zahrnovat společné základní aspekty, jako je například velikost zařízení, individuální a kolektivní výroba energie, vlastnictví zařízení a otázka přebytečné energie.

1.6.

Prozumentem může být každý bez ohledu na to, zda danou nemovitost a dané zařízení či vybavení vlastní. Může jím být například jak majitel rodinného domu, tak nájemník bytu v bytovém domě.

1.7.

Hospodářské výhody výroby energie spotřebiteli, jež souvisejí především s nižšími náklady na přenos energie, lepším využití místních zdrojů energie a aktivním zapojením místního obyvatelstva, by měly v dohledné době umožnit, aby tento způsob výroby energie fungoval bez dodatečných podpůrných mechanismů.

1.8.

Úspory a společenské výhody plynoucí z uvědomělejší a aktivnější spotřeby, decentralizované využívání obnovitelných zdrojů energie, omezení ztrát v rozvodné síti a efektivita dosahovaná díky spolupráci, to vše může rychle přinést dobrou návratnost investic do zařízení pro výrobu energie spotřebiteli, do rozvoje přenosové a distribuční soustavy a místních sítí a systému jejich řízení a do rozvoje skladování energie.

1.9.

Systémy podpory spotřebitelů vyrábějících energii by v žádném případě neměly narušit hospodářskou soutěž na trhu s energií, neměly by vytlačit jiné subjekty a měly by brát v potaz skutečnost, že na trhu existují spotřebitelé energie, kteří nemohou nebo se nechtějí stát prozumenty.

1.10.

Finanční opatření, která by mohla prozumenty ovlivnit, například daně, sazby a jiné poplatky, by pro ně měla být příznivá. V žádném případě nesmí vést k diskriminaci prozumentů na trhu s energií.

1.11.

Základním předpokladem pro dynamický rozvoj výroby energie spotřebiteli je navázání dobrých partnerských vztahů mezi prozumenty, jinými výrobci energie a podniky, které zajišťují přenos a distribuci energie. Je nezbytné vytvořit takové podmínky, díky nimž bude rozvoj tohoto způsobu výroby energie přínosný pro všechny subjekty na trhu s energií. EHSV navrhuje Komisi, aby uskutečnila studie s cílem vypracovat opatření v této oblasti.

1.12.

Je nezbytné zavést opatření, která prozumenty ochrání před monopolními praktikami podniků, které zajišťují přenos a distribuci energie, a velkých výrobců energie.

1.13.

Prozument zpravidla vyrábí energii pro svou potřebu (pro sebe, pro skupinu lidí, pro domácnost, zemědělskou usedlost či malý podnik). Není možné přesně přizpůsobit výkon zařízení vlastní potřebě energie. Proto je mimořádně důležité vyřešit problém nakládání s přebytečnou energií. Tato otázka má o to větší význam, pokud chceme prozumenta přimět ke snížení spotřeby energie (o což bychom měli vždy usilovat).

1.14.

Proces optimalizace spotřeby energie prozumenty by měl být podporován systémy inteligentního způsobu života (smart living). EHSV žádá, aby to bylo zohledněno v systémových řešeních, která připravuje Evropská komise.

1.15.

Vzhledem k tomu, že individuální prozumenti vyrábějí jen malé množství energie, by neměl být omezován jejich přístup k síti.

1.16.

Rozvoj výroby energie spotřebiteli vyžaduje odpovídající přizpůsobení a fungování distribučních a přenosových sítí. Prozumenti se musí podílet na uhrazení nákladů, jež jsou s tím spojeny, pro tuto účast na nákladech by však měla být stanovena transparentní pravidla.

1.17.

Nezbytnou podmínkou pro rozvoj výroby energie spotřebiteli je současný rozvoj inteligentních sítí v jejich okolí. EHSV považuje všeobecné zavedení inteligentních měřičů za součást síťové infrastruktury, a proto by související finanční náklady neměli nést přímo spotřebitelé. EHSV upozorňuje na to, že je nutné zajistit ochranu shromažďovaných údajů.

1.18.

Výhody plynoucí z výroby energie spotřebiteli se budou rychle zvyšovat s rozvojem malých zařízení na skladování energie. Výbor navrhuje, aby se vědecký výzkum dále soustředil na zdokonalování stávajících a hledání nových technologií skladování energie.

1.19.

Rozvoj výroby energie spotřebiteli lze zintenzivnit vytvářením energetických družstev nebo jiných forem seskupování prozumentů. Prozumenti působící ve skupině jsou efektivnější, čímž mimo jiné snižují náklady na výboru energie, posilují své postavení na trhu s energií a přímo přispívají ke zvyšování místní energetické bezpečnosti.

1.20.

Skupina prozumentů může lépe vyvážit množství vyráběné energie s potřebou energie, což umožňuje dále omezit přenos energie a tím i snížit náklady na energii pro příslušníky dané skupiny. Skupina prozumentů ovlivňuje distribuční a přenosovou soustavu příznivěji než individuální prozumenti, jelikož dochází k menším výkyvům v poptávce a nabídce.

1.21.

EHSV navrhuje Evropské komisi, aby při činnostech týkajících se zavádění budov s téměř nulovou spotřebou energie poukazovala na to, že v tomto procesu hraje obrovskou roli rozvoj výroby energie spotřebiteli.

1.22.

Výbor navrhuje Komisi, aby otázky výroby energie spotřebiteli zohlednila v probíhajících iniciativách – v návrhu týkajícím se uspořádání trhu s elektřinou a v rámci přezkumu balíčku týkajícího se obnovitelných zdrojů energie.

1.23.

EHSV se domnívá, že výhody plynoucí z výroby energie spotřebiteli by měly být využívány v aktivní politice zaměřené na snižování energetické chudoby a na ochranu sociálně nejslabších skupin a také při řešení problémů spojených se stříbrnou ekonomikou a se stárnutím obyvatelstva. V tomto ohledu bude mít zásadní význam zapojení organizací občanské společnosti.

1.24.

Rozsáhlý rozvoj výroby energie spotřebiteli skýtá rovněž příležitost k podnícení místního podnikání, včetně vytváření nových pracovních míst v souvislosti s výrobou potřebných zařízení a poskytováním potřebných služeb.

1.25.

Na další rozvoj výroby energie spotřebiteli má obrovský vliv zapojení místních a regionálních orgánů do tohoto procesu. EHSV navrhuje Komisi, aby tento aspekt zohlednila při své činnosti související s Paktem starostů a primátorů.

1.26.

Vzhledem k tomu, že úroveň rozvoje výroby energie spotřebiteli se v jednotlivých členských státech liší, by bylo vhodné, aby byly pořádány různé formy výměny zkušeností. Výbor navrhuje Komisi, aby rozvoj výroby energie spotřebiteli v členských státech monitorovala v rámci každoročních zpráv o energetické unii. Shromážděné údaje budou velice užitečné pro opatření členských států.

1.27.

Všeobecné zavedení výroby energie spotřebiteli je složitý, mnohovrstevnatý a zdlouhavý proces. Proto je důležité, aby opatření, která mají její rozvoj podpořit, měla stabilní a dlouhodobý charakter.

2.   Souvislosti

2.1.

Přístup ke zdrojům energie, bezpečnost jejích dodávek a cenová politika zohledňující zájmy sociálních skupin a spotřebitelů nacházejících se v obtížné situaci jsou základní výzvy jak pro společnost a politickou reprezentaci, tak i pro individuální spotřebitele.

2.2.

Donedávna lidé neuměli efektivně získávat energii jinak než spalováním, snad jen s výjimkou využívání vodní energie. Technologický pokrok umožnil získávat energii ve velkém bez nutnosti spalovat jakékoliv látky. Lidé se naučili získávat energii v nejčistší formě ze slunečního záření, aniž by znečišťovali životní prostředí. Tento zdroj energie je zdarma a je nevyčerpatelný, náklady tvoří pouze zařízení.

2.3.

Stejně efektivně lze získávat elektrickou energii z větrné energie, tedy z téhož zdroje – Slunce, které tím, že Zemi nerovnoměrně zahřívá, způsobuje proudění vzduchu. Týká se to rovněž biomasy, která se obnovuje zejména díky fotosyntéze.

2.4.

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie je nevyhnutelný a plyne z omezené dostupnosti fosilních paliv z důvodu jejich stále vyšší spotřeby, závislosti mnoha zemí na dovozu, globálního oteplování a znečištění ovzduší. Tyto problémy způsobily, že Evropa a s ní většina nejdůležitějších ekonomik začala investovat do obnovitelných zdrojů energie.

2.5.

V roce 1992 byly na summitu Země v Rio de Janeiru přijaty základní principy týkající se sociální a hospodářské politiky, které nařizují ochranu životního prostředí, jako je například Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.

2.6.

V září 2015 přijalo Valné shromáždění OSN cíle udržitelného rozvoje. Jeden z těchto cílů se týká zajištění dostupnosti udržitelné energie pro všechny (cíl č. 7). V současnosti nemají 1,2 miliardy lidí na světě přístup k elektrické energii.

2.7.

Více než 120 milionů obyvatel EU je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. 10 % Evropanů žije v domácnostech, v nichž žádný člen nemá zaměstnání, a narůstá počet lidí bez domova. Tyto údaje dokládají rovněž energetickou chudobu.

2.8.

Občanská společnost obnovitelné zdroje energie výrazně podporuje. V roce 2015 to potvrdily encykliky papeže Františka zabývající se ekologickými otázkami a prohlášení islámských, hinduistických a buddhistických náboženských vůdců ohledně změn klimatu. Vyzvali náboženské komunity, aby se zapojily do úsilí o dosažení nulových či nízkých emisí uhlíku.

2.9.

Potvrzením potřeby upustit od využívání fosilních zdrojů energie bylo přijetí cílů na konferenci COP21 v Paříži v roce 2015, jíž se účastnilo téměř 200 zemí. Jedná se především o snahu omezit růst průměrné globální teploty ve srovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí na hodnotu výrazně nižší než 2 oC a pokračování v úsilí o omezení této hodnoty na 1,5 oC.

3.   Digitální revoluce – podnět pro rozvoj výroby energie spotřebiteli

3.1.

Během posledního půlstoletí se lidská populace ztrojnásobila. Křehkost globálního finančního systému přinesla riziko dlouhodobé stagnace světové ekonomiky. Vysoká míra nezaměstnanosti a růst nákladů na energie způsobily nestabilitu v mnoha zemích. Zvýšily se náklady na podnikání a další zatížení spotřebitelů.

3.2.

Svět stanul před nutností změnit ekonomické paradigma a transformovat obchodní modely, a to i v sociální oblasti. Nástroje nového systému se objevily díky světové digitální revoluci a internetu věcí.

3.3.

Do roku 2020 bude na trhu fungovat více než 50 miliard zařízení zapojených do sítě, tedy sedmkrát více, než je na světě lidí. Nejdůležitějším prostředkem pro komunikaci se světem již není osobní počítač, ale smartphone. V roce 2020 jich bude na trhu přibližně 6,1 miliard.

3.4.

Internet věci umožnil milionům lidí vyvíjet aktivitu na sociálních sítích. Vznikl model ekonomiky sdílení (sharing economy), který je lépe uzpůsobený pro organizaci společnosti a je zaměřený na sociální soudržnost. Ekonomika se začíná přesouvat od shora řízených, centralizovaných institucí k myšlence sdílení. Mnoho sociálně vyloučených skupin tak dostává šanci aktivně se podílet na hospodářském životě.

3.5.

Díky on-line platformám se spotřebitel může stát výrobcem, který vytváří a sám distribuuje informace a produkty vyrobené pomocí 3D tiskáren. Tyto platformy umožňují sdílení automobilů, obydlí, oblečení i jiných věcí. Spotřebitel/výrobce může sám na internetu vést školení, vyhledat lékařskou radu nebo najít řemeslníka na opravy v domácnosti. Sociální podnikatelé, kteří díky skupinovému financování nepotřebují bankovní instituce, mohou svou podnikatelskou činnost financovat v rámci mladé ekonomiky založené na sdílení.

3.6.

Ve světě digitálních možností se sociální kapitál stává stejně důležitý jako kapitál finanční, dostupnost je důležitější než vlastnictví a „směnná hodnota“ na kapitalistických trzích je stále častěji nahrazována „sdílenou hodnotou“ v kooperující společnosti.

3.7.

Rozvoj digitálních technologií a nové obchodní modely v energetice, včetně modelu decentralizované výroby energie, umožňují nahlížet na venkovské oblasti, předměstí aglomerací, čtvrti tvořené rodinnými domy, obytné domy či bytová družstva jako na velké elektrárny s obrovským potenciálem, jako na množství rozptýlených zdrojů, které tvoří novou doktrínu energetické bezpečnosti zajištěné odspodu – domácnostmi, zemědělskými usedlostmi, malými podniky či mikrodružstvy.

3.8.

V energetice internet umožnil – v rámci ekonomiky sdílení –, aby v sociálních sítích vyvíjely aktivitu miliony lidí vyrábějících elektrickou energii ve svých domech, kancelářských objektech či na střechách skladů, kterou poté sdílejí prostřednictvím „internetu energie“, stejně jako dnes v síti vytváříme a vyměňujeme si informace. K prvkům tohoto systému, jež je ještě třeba značně rozvinout, patří skladování energie, „internetizace“ energetických sítí a automobily na elektrický pohon.

4.   Směrem k obnovitelným, rozptýleným zdrojům energie

4.1.

Získávání čisté energie jako doplnění trhu a nahrazování fosilních paliv způsobilo, že bylo nutné transformovat energetické systémy a zavést pravidla ohledně účasti nových subjektů na tomto trhu.

4.2.

V souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy (čl. 2 odst. 3) se udržitelný rozvoj Evropy odehrává v sociálně tržním hospodářství. Důležitou roli zde hrají partneři z řad občanské společnosti, klíčový význam pak má kladné přijetí transformace energetických systémů ze strany veřejnosti, zejména na místní úrovni.

4.3.

EU stanovila cíle do roku 2030 týkající se energetické unie a přeměnění Evropy na ekonomiku s vysokou efektivitou a nízkými emisemi CO2. Dvěma hlavními cíli je snížení emisí skleníkových plynů o 40 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27 %, aniž by byl tento ukazatel upřesněn na vnitrostátní úrovni. Nízkoenergetická ekonomika má zajistit energetickou bezpečnost a hospodářský růst se zachováním nízké hladiny emisí CO2 a v delším časovém horizontu nárůst produkce a spotřeby místně vyráběné energie. Dle posledních dostupných údajů bylo díky obnovitelným zdrojům energie možné snížit v roce 2014 celosvětové emise CO2 o 380 Mt.

4.4.

Jedním z jednotlivých cílů stanovených EU do roku 2030 je snížení výdajů soukromých spotřebitelů a podniků za energii. Spotřebitelé a podniky mají aktivně vstupovat na energetický trh díky možnostem, jež jsou vytvářeny novými technologiemi.

4.5.

Energetická bilance v EU je závislá na obchodu. Více než polovina roční hrubé domácí spotřeby energie v EU v hodnotě 400 miliard EUR pochází z dovozu. Z některých analýz vyplývá, že v roce 2030 může závislost Unie na vnějších dodávkách energie dosáhnout 70 %. Odhaduje se, že díky obnovitelným zdrojům energie bylo v roce 2014 ve světě sníženo využívání fosilních paliv o 114 Mt.

4.6.

Zlepšení energetické bilance EU se stalo klíčovou otázkou. Jedním z řešení je získávání energie z četných místních zdrojů přímo individuálními odběrateli. Bez všeobecné, odspodu směřované podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů pro uspokojení místních potřeb může mít mnoho zemí problémy se zajištěním bezpečnosti svých systémů.

4.7.

Rozvoj technologie výroby energie v domácích zařízeních, stále účinnější řešení umožňující skladování energie v těchto zařízeních, její přenos inteligentními sítěmi a měření inteligentními měřiči či řízení místní poptávky po energii způsobují, že spotřebitelská zařízení mohou značně ovlivnit skladbu zdrojů energie každé země.

4.8.

Odvětví obnovitelných zdrojů energie je významným faktorem v oblasti technických inovací. Je nutné pro základní transformaci energetického systému Evropy v rámci strategie pro jednotný digitální trh.

4.9.

Přeměnu pasivních spotřebitelů na aktivní prozumenty (prosumers) v různých odvětvích a možnost zapojení mikropodnikatelů a strategií jednotného trhu do digitální éry internetu věcí stanoví strategie pro jednotný digitální trh (COM(2015) 192 final), kterou Evropská komise zveřejnila v květnu 2016 a jež stojí na třech pilířích: 1) lepším on-line přístupu ke zboží a digitálním službám, 2) vytvoření prostředí, v němž mohou digitální sítě a služby prosperovat, 3) digitalizaci jakožto hnací síle růstu. Ekonomice EU to může přinést 415 miliard EUR ročně a vytvořit statisíce nových pracovních míst, a to rovněž v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

4.10.

Trh, který je ovládán velkými výrobci a distributory energie, se musí otevřít individuálním subjektům a musí se více rozčlenit. Elektrická energie nebude k odběratelům plynout pouze shora centrálně regulovaným způsobem z velkých elektráren. Bude vyráběna z mnoha decentralizovaných obnovitelných zdrojů energie.

4.11.

Míra rozptýlení výroby elektrické energie musí být přizpůsobena specifickým rysům odběratelů energie. Rozdíly v této oblasti mohou plynout zejména z fungování energeticky náročných průmyslových odvětví v dané zemi.

4.12.

Energetická bezpečnost v současnosti stále více závisí na odolnosti energetického systému vůči teroristickým útokům. Rozvíjením rozptýlené výroby energie zvyšujeme rovněž energetickou bezpečnost, jelikož decentralizovaná výroba je odolnější vůči teroristickým hrozbám.

4.13.

Rozptýlené zdroje energie umožňují řešit problém kontinuity dodávek energie subjektům, které vykonávají činnost značně závislou na elektrickém proudu (např. drůbežím farmám, zpracovatelským závodům, chladírnám). V některých zemích EU činí délka trvání výpadků dodávek elektrického proudu maximálně 20 minut ročně, ale existují i země, v nichž se průměrná délka trvání výpadku proudu pohybuje od 450 do 500 minut. Mikrozařízení prozumentů těmto výrobcům zaručují, že budou moci nepřetržitě vykonávat svou činnost.

4.14.

Možnosti vytvořené díky všeobecnému rozvoji rozptýlené výroby energie spotřebiteli lze využít v sociálně důležitých oblastech EU v rámci strategie „Evropa 2020“ – při řešení demografických problémů stárnoucí populace a v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

4.14.1.

Jedním z cílů této strategie je snížit počet osob, jež žijí v chudobě a čelí sociálnímu vyloučení, o nejméně 20 milionů – z vysokého počtu 122 milionů obyvatel, kteří jsou tímto jevem ohroženi. V tomto mají pomoci operační podpůrné programy, aktivní nástroje trhu práce a účelové fondy, včetně minimálně 20 % prostředků z Evropského sociálního fondu. Finanční a logistická podpora těchto osob při zakládání energetických mikrodružstev a/nebo zapojování se do existujících místních projektů internetu věcí by jim mohla otevřít cestu k profesní a sociální integraci a mohla by jim umožnit, aby se vymanili z ohrožení chudobou.

4.14.2.

Obdobně vypadá výzva v rámci „stříbrné ekonomiky“. Evropská unie stojí před historickou výzvou, jíž nikdy dříve žádné společenství nečelilo. Jde o rychle rostoucí dlouhověkost a současně celkovou digitalizaci života, což vyžaduje zavádění nestandardních ekonomických řešení a nových sociálních strategií.

4.14.3.

V roce 2060 budou na jednoho mladého člověka připadat až dva senioři (1). Na starší občany a starší zaměstnance je třeba nahlížet nikoli jako na hrozbu a zátěž pro společnost, ale jako na šanci vytvořit v době digitální revoluce ekonomiku, v jejímž rámci existuje velké množství pracovních míst (job-rich economy) a která využívá velké zkušenosti seniorů a jejich volný čas a jejich – byť skromný – finanční kapitál k bezpečným investicím digitálního věku. Jednou z možností může být zapojení starších osob jako e-seniorů do profesních aktivit v energetice, např. v družstevních zařízeních na sídlištích či v bytových domech.

5.   Výroba energie spotřebiteli

5.1.

Charakteristickým znakem současného kapitalismu bylo vymezení koncepce spotřeby ve vztahu k procesu výroby a jejímu uvádění na trh, kdy spotřeba přestala být výsadou bohatých elit a stala se masovým jevem.

5.2.

Termín „prozument“ zavedl v roce 1980 Alvin Toffler, spisovatel a futurista. Ve svém díle „Třetí vlna“ popsal prozumaci jako jev, který se na trhu projeví prolnutím sféry produkce a sféry konzumace. Třetí vlnou byl proces zahrnující účast jednotlivců nebo organizovaných skupin prozumentů na činnostech vytváření výrobku určeného pro vlastní spotřebu a posun hranice mezi subjekty, které vyrábějí a spotřebovávají.

5.3.

Koncepce trhu, na kterém byli spotřebitelé včetně domácností vnímáni pouze jako pasivní účastníci trhu, neodpovídala výzvám technologického rozvoje. Již v roce 1972 předpověděli Marshall McLuhan a Barrington Nevitt, že s rozvojem elektronických technologií se spotřebitel bude moci stát výrobcem.

5.4.

Základem hospodářství v moderní společnosti jsou bezpečné dodávky energie odběratelům za dostupné ceny, přičemž musí být zohledněna potřeba chránit slabší skupiny obyvatel v rámci boje proti energetické chudobě.

5.5.

Prozumenti jsou jednotlivci, skupiny obyvatel nebo domácnosti a zemědělské usedlosti, které mohou působit v organizovaných formách, jako jsou sdružení, nadace či družstva, a jež jsou zároveň výrobci i spotřebiteli energie vyráběné v malých zařízeních umístěných na dvorech nebo v obytných či hospodářských budovách (malé větrné turbíny, fotovoltaické panely, sluneční kolektory, tepelná čerpadla). Prozumenty mohou být rovněž malé podniky, včetně sociálních podniků a místních orgánů.

5.6.

Termín „prozumace“ zahrnuje kromě elektrické energie také vytápění a chlazení.

5.7.

Prozument v zásadě jedná pro vlastní užitek. Stává se spolutvůrcem spotřebovávaného zboží. Za prozumenty jsou považováni i jednotlivci, kteří vyrábějí množství energie, jež se přibližně rovná množství, které sami spotřebovávají, i když se tyto procesy neodehrávají současně, např. vyrábějí energii hlavně během dne, kdy ji pro vlastní potřebu využívají poměrně málo, přičemž přebytek prodávají jiným spotřebitelům, a sami spotřebovávají většinu energie tehdy, kdy ji sami vyrábějí v daleko menším množství.

5.8.

Individuální prozumace vede k jinému uspořádání života. Je spojena převážně s nespokojeností s masovou a standardizovanou výrobou. Současní spotřebitelé v době digitalizace požadují, aby se k nim přistupovalo subjektivně, a vidí možnost individuálního uspokojení potřeb a ambicí. Vědomě se zapojují do projektů týkajících se ochrany životního prostředí a boje s emisemi skleníkových plynů.

5.9.

Prozumenti spojují přechod na moderní energetiku s rozvojem, potřebou kreativity a nezávislosti. Z tržního hlediska je nejaktivnější skupinou prozumentů internetová generace. Odlišuje se tím, že nevnímá svět z hlediska spotřeby, ale tvorby. Usiluje o uspokojení potřeb spojených se svobodou, věrohodností vůči společnosti, rychlým životním rytmem a inovativností.

5.10.

První prozumentské postupy měly svůj původ v jednoduchých samoobslužných operacích ve službách a v elektronickém obchodě a rozšíření mimotržních aktivit spotřebitelů. Dalším důvodem prozumace byly změny na trhu práce, elektronizace každodenních činností, možnost práce z domova (práce na dálku), více volného času a potřeba využít volný čas co nejlepším způsobem.

5.11.

Tržní příčinou rozvoje prozumace nejen v oblasti energetiky byl pokles příjmů domácností v době krize, rostoucí ceny služeb a zboží, nutnost každodenního šetření a poskytování služeb nebo výroba výrobků pro vlastní spotřebu z ekonomických důvodů.

5.12.

Mnoho zemí si uvědomuje výhody vyplývající ze souběžného rozvoje rozptýlených zdrojů energie včetně mikrozařízení. Horní hranice jejich výkonu je obvykle 50–100 kW. Týká se to zejména prozumentských zařízení.

5.13.

Výrobu energie spotřebiteli je možné považovat za základní prvek přechodu na decentralizovanou výrobu, tj. všeobecně žádoucí řešení z hlediska energetické bezpečnosti a s ohledem na životní prostředí a společnost.

5.14.

Všeobecné uplatňování prozumace by mělo zásadně usnadnit plnění úkolů vyplývajících ze závěrů konference COP 21 v Paříži.

5.15.

EU postavila spotřebitele do centra své energetické politiky a umožňuje jim aktivní využívání nových technologií. V uplynulých letech se objevily nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie jak pro velkoprůmyslová zařízení, tak pro projekty malého rozsahu, a současně se značně snížily náklady na základní investice. Například cena fotovoltaických modulů se v letech 2008–2012 snížila o 80 %. Díky tomu mohly podniky i domácnosti začít rentabilně vyrábět a spotřebovávat vlastní elektrickou energii.

5.16.

Vzhledem k tomu, jaké má rozvoj výroby energie spotřebiteli přínosy, je vhodné podněcovat možné prozumenty k činnosti v této oblasti. Tato podpora může zahrnovat odstranění bariér a zjednodušení administrativních postupů, usnadnění připojení k síti nebo také příznivé podmínky pro prodej přebytků energie.

6.   Energetická družstva jako prozumenti

6.1.

Energetické družstvo je dobrovolným sdružením neomezeného počtu osob, které má právní subjektivitu a jehož cílem je společné uspokojení poptávky jeho členů po energii.

6.2.

Prozumentem je možné být samostatně nebo spolu se sousedy v bytovém domě. O družstvu lze hovořit tehdy, pokud do prozumentského zařízení investovalo několik osob. Může jít o celé skupiny obyvatel v dané oblasti. Cílem je výroba elektrické nebo tepelné energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní potřebu, přičemž možný přebytek se prodává do sítě. V Německu k tomu stačí tři fyzické osoby, v Polsku deset fyzických osob nebo tři právnické osoby.

6.3.

Z německých zkušeností z uplynulých let vyplývá, že cílem družstev není maximalizace zisku, ale především ekonomická pomoc vlastním členům a jejich podpora. Z přibližně tisíce družstev se každé čtvrté financovalo pouze z podílů jeho členů. V případě ostatních družstev byly dvě třetiny prostředků získány od družstevních bank. Každý člen má jeden hlas bez ohledu na výši finančního vkladu. Obvykle se nejedná o vysokou částku a určují ji stanovy. Pokud družstvo zaznamená ztráty, podíl na nich jde do výše poskytnutého vkladu.

6.3.1.

Z hospodářského hlediska musí družstvo fungovat efektivně, jako každý podnik. Výhodou družstev byl zanedbatelný procentní podíl úpadků této formy činnosti (přibližně 0,1 % všech úpadků v Německu). Po počátečním období, kdy průměrné dividendy dosahovaly 5–6 %, činí současný výnos 2–3 %.

6.3.2.

Obce v Německu jsou velmi důležitými partnery energetických družstev, nejen díky zpřístupnění střech a obecních budov pro investice. S iniciativou založit energetické družstvo často přišel starosta a snažil se přesvědčit o této myšlence obyvatele.

6.4.

Velmi hmatatelným výsledkem založení energetického družstva je možnost získat energii za nižší ceny, než by tomu bylo v případě jednotlivce.

6.5.

Energetické družstvo velmi výrazně upevňuje postavení prozumentů vůči velkým subjektům na trhu s energií.

6.6.

Energetická družstva také přímo zapojují obyvatele do procesu zvyšování energetické bezpečnosti v jejich okolí. To má obrovský význam pro optimalizaci řešení přizpůsobených potřebám a podmínkám místních komunit.

6.7.

Družstevní hnutí hrálo zejména ve starých zemích EU významnou roli při stimulaci růstu a zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství a podporovalo evropské hodnoty solidarity, samosprávy a demokracie. Hospodářský potenciál družstev je ve starých zemích EU nadále obrovský. V zemích bývalého reálného socialismu ve střední a východní Evropě dochází k tomu, že socialistický původ družstevního hnutí a tehdejší politika, kdy byla družstva podřízena ústředním a územním orgánům, působí v současnosti jako brzda a negativně ovlivňují postoj k prozumentským družstvům.

6.8.

Takzvaný model vlastní spotřeby (self-consumption model) umožnil snížení nákladů na energii, zejména pro malé a střední podniky, pro které vysoké ceny elektrické energie představovaly vysokou zátěž. Mezi spotřebiteli v obytných domech se objevily nové modely – počínaje systémy fotovoltaických panelů na střechách patřících domácnostem nebo třetím osobám až po projekty realizované občanskými družstvy v oblasti obnovitelné energie.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. C 389, 21.10.2016, s. 28.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/53


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Mořská energie: obnovitelné zdroje energie, které je třeba rozvíjet

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/08)

Zpravodaj:

Stéphane BUFFETAUT

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce:

Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost

Přijato ve specializované sekci

06/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

218/3/8

1.   Závěry

1.1.

Již léta pracují vědci a inženýři na získávání energie z oceánů. Proudy, příliv a odliv a síla mořských vln představují zásoby energie, která se obnovuje donekonečna. Roku 1966 ve Francii generál de Gaulle slavnostně uvedl do provozu přílivovou elektrárnu La Rance společnosti EDF, jejíž 24 turbín o výkonu 10 MW dodává celkem až 240 MW. Větrné elektrárny poslední generace mají výkon přinejlepším 8 MW. Technologie využívaná na přehradě La Rance je tedy účinná, byť zůstala na dlouhou dobu celosvětově jediným příkladem takového zařízení. V současné době existuje další srovnatelná elektrárna u jezera Sihwa v Jižní Koreji, jejíž výkon dosahuje 254 MW. Existující projekty ve Velké Británii však byly zablokovány nebo pozastaveny v důsledku ekologicky motivovaných námitek.

1.2.

Skutečností zůstává, že tyto investice jsou výhodné, když jsou uskutečněny na zeměpisně příznivých místech s výraznými slapovými koeficienty. Měly by být lépe zohledněny ve vnitrostátní skladbě zdrojů energie.

1.3.

Již byly uvedeny do provozu první průmyslové realizace, což dokládá, že tyto technologie nepředstavují riskantní experimentování, ale využití čistých zdrojů energie, které je třeba rozvíjet.

1.4.

EHSV proto považuje za důležité rozvíjet tento typ získávání elektrické energie z obnovitelných zdrojů, a nesoustředit se výlučně na technologie využívající větrnou nebo solární energii. Mořská energie sice není k dispozici všude, ale bylo by nesprávné zanedbávat předvídatelný obnovitelný zdroj energie s nevelkým či zvládnutelným dopadem na životní prostředí. Je všeobecně známo, že energetická budoucnost se bude zakládat na různorodých zdrojích dodávek.

1.5.

Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Norsko, Nizozemsko a Švédsko se dne 6. června 2016 rozhodly posílit svou spolupráci v oblasti využití větrné energie na moři. Tyto země uzavřely s příslušnými komisaři EU pro energetiku a změnu klimatu zvláštní akční plán pro evropské severní mořské oblasti. Tato spolupráce povede zejména k harmonizaci právních předpisů a systému dotací určených pro využívání větrné energie na moři a k vzájemnému propojení elektrických sítí.

1.5.1.

EHSV rozhodně doporučuje zaujmout podobný přístup k využití energie moře, ať už se jedná o podmořské vodní turbíny nebo přílivové přehrady, a využít spolupráci mezi členskými státy nebo zeměmi v sousedství Evropské unie, které mají vhodné lokality pro tento typ zařízení. Jsou to v zásadě země s pobřežím otevřeným vodám Atlantiku a Severního moře.

1.6.

EHSV zastává mínění, že by neměly být přehlíženy technologie, které ještě nebyly dovedeny k dokonalosti, jako je využití energie vln nebo mořská termální energie. V období nedostatku veřejných prostředků však jejich alokace musí odpovídat kritériím účinnosti, a z toho důvodu musejí dostat přednost technologie co nejdříve využitelné.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že investice v této oblasti by nakonec umožnily Evropské unii zaujmout čelní místo ve využití nových obnovitelných zdrojů energie. Evropské podniky již vlastní 40 % všech patentů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. EHSV doporučuje nasazení dalšího úsilí v oblasti výzkumu a vývoje v oblasti mořských zdrojů energie, ale také v oblasti skladování energie z nestálých zdrojů, aby se umožnilo rovnoměrné získávání energie z obnovitelných zdrojů.

1.8.

EHSV varuje před pokušením vyhradit dotace pouze energii z tradičních obnovitelných zdrojů. Tento přístup by vedl k redukci možností rozvoje a narušil by podmínky v odvětví energie z obnovitelných zdrojů ve prospěch technologií propagovaných účinnou lobby.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Naše planeta je převážně pokryta oceány, a bylo by tedy správnější ji nazývat Moře než Země. Lidé odpradávna využívali k obživě rybolov. V poslední době se nám daří využívat zdroje spočívající na mořském dně i pod ním (polymetalické konkrece, ropu atd.). Již po staletí se využívá energie oceánů, ale dělo se tak pouze v nevelkém rozsahu, např. v přílivových mlýnech, které se vyskytují na některých pobřežích.

2.2.

V dnešní době, kdy je nutné bojovat proti znečištění všeho druhu a omezovat emise skleníkových plynů, bychom se měli zabývat využitím energetického potenciálu moře. Položme si otázku: jak mohly přímořské členské státy a Evropská unie přehlížet možnosti, které jim v oblasti energetiky nabízejí oceány?

2.3.

Rozměry evropských mořských oblastí jsou značné, nicméně využití obnovitelné energie těchto rozsáhlých vod je stále jen v počáteční fázi. Evropská unie a členské státy by však mohly podpořit zavádění nových technologií využití mořských zdrojů energie v inovativních společnostech a průmyslových skupinách v odvětví energetiky. To hodlá zajistit fórum mořských zdrojů energie.

2.4.

Mořské obnovitelné zdroje energie mají různou podobu: vlny různého původu, proudy, dmutí, teplotní rozdíly mezi povrchovými vodami, vítr. Každá technologie, každá metoda má své zeměpisné a ekologické nároky, což znamená, že uplatnění inovativních technologií je možné plánovat pouze s ohledem na tato omezení a z nich vyplývající důsledky.

3.   Využívání energie proudů, dmutí a mořských vln různého původu: vodní turbíny

3.1.

Každý, kdo někdy pozoroval oceán, ať v klidu nebo rozbouřený, si uvědomuje, jaké síly zde působí a uvádějí jeho nekonečné rozlohy do neustálého pohybu. Je tedy přirozené položit si otázku, zda je možné energii, kterou moře vyvíjí, nějak využít nebo zachytit.

3.2.

Jaké jsou praktické postupy, které se zkoumaly nebo uskutečnily?

hráze v ústí řek s turbínami využívajícími energii přílivu a odlivu. Přehrada La Rance ve Francii úspěšně pracuje už desítky let. Existují dva projekty ve Spojeném království, které však blokují ekologicky zaměřené vlivové skupiny,

turbíny instalované na volném moři na pylonech nebo bójích,

turbíny upevněné ke dnu, tedy podmořské vodní turbíny. Plánují se v Bretani a brzy se stanou skutečností.

3.3.

Z hlediska použitelnosti se jeví jako nejslibnější využití slapových proudů. Potenciál těchto technologií však ve velké míře závisí na umístění zařízení. Nejzajímavější jsou části pobřeží Atlantského oceánu a Severního moře, kde jsou slapové koeficienty největší. Účinnost je totiž nejvyšší v oblastech s největším rozdílem výšek hladiny za přílivu a odlivu. Nesmírnou výhodou tohoto typu využití jsou předvídatelné a pravidelné dodávky energie, protože dmutí je konstantní a jeho amplituda je předem známa.

Podle společnosti EDF je využitelný potenciál pro Evropskou unii přibližně 5 GW (z toho 2,5 GW na francouzském pobřeží), tedy ekvivalent 12 jaderných reaktorů po 10 800 MW. Využívání slapových proudů je však ve fázi technologického výzkumu a není zatím v provozu – s výjimkou přehrady La Rance.

3.4.

Jaké jsou technologie podmořských vodních turbín ve zkušebním provozu?

Roku 2014 byl u Paimpolu pod mořskou hladinou instalován L’Arcouest – prototyp vodní turbíny o výkonu 1,5 MW. Tuto turbínu vyvinula společnost Open Hydro (loďařské skupiny DCNS) pro první park podmořských vodních turbín EDF (Paimpol/Bréhat). Tento park se skládá ze čtyř turbín a má celkový instalovaný výkon 2–3 MW. Turbína s otevřeným středem je jednoduchá a robustní. Má nízkootáčkový rotor a pracuje bez mazání, což minimalizuje dopad na životní prostředí v moři. Tato podmořská vodní turbína se zkoušela po dobu čtyř měsíců. Turbína pracovala nepřetržitě 1 500 hodin, přičemž probíhala četná měření mechanických a elektrických veličin. Zkoušky byly úspěšné a potvrdily použitelnost tohoto typu podmořské vodní turbíny. Proto bylo rozhodnuto, že v létě 2015 bude uveden do provozu demonstrační park elektráren. Turbíny byly vyrobeny a připraveny k instalaci, ale meteorologické a námořní podmínky si vynutily odložení instalace. Připomeňme, že tyto dvě turbíny byly vyrobeny v Cherbourgu a v Brestu, což prokazuje, že tyto nové technologie mohou vytvářet průmyslovou aktivitu v pobřežních regionech.

Částečně ponorná vodní turbína, která se může vynořit k potřebné údržbě. Jedná se o britskou technologii vyvinutou společností TidalStream. Byl vyvinut prototyp pro instalaci STT (ship to turbine), který je v provozu v průlivu Pentland Firth. Jedná se o zařízení, které se skládá ze 4 turbín o průměru 20 m a má celkový nejvyšší výkon 4 MW. Srovnatelná větrná turbína na moři by musela mít průměr 100 m, aby při rychlosti větru 10 m/s dosáhla stejného výkonu. Kromě toho jsou základy větrné elektrárny v hloubce 25 m pod hladinou moře o 25 % větší než základy STT. TidalStream se proto domnívá, že jeho systém dokáže konkurovat větrným turbínám na souši i na moři. Cena elektřiny získané systémem STT dosahuje 0,03 GBP/kWh (přibližně 0,044 EUR/kWh). Tento systém byl ověřen a vyhověl zkouškám, které se uskutečnily v řece Temži.

Vodní turbína na pylonu, společnost Marine Current Turbines. Tato technologie vyžaduje ukotvení pylonu v mořském dně, což znamená omezenou hloubku ponoření. Turbíny vodní elektrárny je možné posunovat po délce pylonu, takže se mohou vynořit, když je třeba na nich provádět údržbu a opravy.

V roce 2003 byly v průlivu Hammerfest v Norsku instalovány vodní turbíny upevněné na ukotvené bóji.

Turbíny využívající slapové proudění pod přehradou v ústí řeky, podobně jako je tomu na přehradě La Rance, která byla uvedena do provozu v roce 1960 a je nejstarším zařízením tohoto druhu. Dva projekty se zkoumají ve Velké Británii, ale jsou blokovány z důvodů ochrany životního prostředí.

4.   Využívání energie mořských vln různého původu

4.1.

Existují četná řešení, jak získávat energii z pohybu vln – některé prototypy jsou ponořené, jiné instalované na hladině, na pobřeží nebo v jeho blízkosti. Systémy využití energie se u jednotlivých prototypů liší: může se zachycovat energie na hladině (vlnění) nebo pod vodou (převádění pohybu nebo orbitální pohyby), může se zachycovat změna tlaku při průchodu vlny (mění se výška hladiny) nebo se může fyzicky jímat vodní hmota v retenční nádrži.

4.2.

Hlavní nevýhodou je, že na rozdíl od energie přílivu a odlivu je energie z pohybu vln málo předvídatelná. Dnešní využívání energie vln různého původu je ve fázi technologického výzkumu a není zatím ještě v provozu. Ve zkušební fázi je nicméně šest různých technologií:

kloubově spojené plováky, tzv. „mořský had“. Jedná se soustavu podlouhlých plováků nastavenou souběžně se směrem větru a kolmo k vlnám, která je ve své čelní části ukotvena lanem k mořskému dnu. Působením vln se soustava vlní a tento pohyb je v kloubovém mechanismu převáděn na stlačování hydraulické kapaliny, která pohání turbínu. Tento systém byl testován s různou úspěšností,

ponořená vychylující se stěna,

vertikální nosník s pohyblivým plovákem,

ponořená jednotka reagující na změny tlaku,

vodní sloupec,

jímání příboje.

5.   Využití tepelné energie moří

5.1.

Jedná se o využití rozdílu mezi teplotou povrchové vody a teplotou vody ve velkých hloubkách oceánu. Užívá se často zkratka OTEC, ocean thermal energy conversion. V dokumentech Evropské unie se používá označení hydrotermální energie pro „energii uloženou ve formě tepla v povrchových vodách“.

5.2.

Při hladině je díky sluneční energii vysoká teplota vody, v mezitropickém pásmu někdy i vyšší než 25 oC. Ve velkých hloubkách, kam sluneční záření neproniká, je voda chladná, o teplotě přibližně 2 až 4 oC – s výjimkou uzavřených moří, jako je např. Středozemní moře. Chladné vrstvy se přitom nepromíchávají s teplými. Tento teplotní rozdíl může být využit tepelným strojem. Tepelný stroj potřebuje k získání energie chladný zdroj a teplý zdroj. Jako tyto zdroje může použít vodu pocházející z velkých hloubek a povrchovou vodu moří.

5.3.

Toto využití tepelné energie moří je však optimální a rentabilní pouze u zařízení instalovaných v určitých oblastech, které se vyznačují určitou teplotou vody v povrchové a hlubinné vrstvě. Potřebná potrubí totiž sahají někdy až do hloubky tisíce metrů a vyžadují určité náklady a zvládnuté technologie. Bylo by tedy nevhodné budovat takové zařízení na kilometry od pobřeží, což by vyžadovalo další potrubí a investice. V praxi je optimální pásmo mezi obratníky Raka a Kozoroha, tedy přibližně mezi + 30 a –30o zeměpisné šířky, což jsou pro Evropskou unii okrajové oblasti.

6.   Využití větrné energie: větrné elektrárny na moři

6.1.

Ačkoliv se nejedná v pravém slova smyslu o energii získanou z moře, je třeba rovněž zmínit větrné elektrárny, které mohou být postaveny na dně nebo plout na hladině (ukotveny ovšem ke dnu). Tato technologie je na moři zdaleka nejrozvinutější a zdá se téměř konvenční ve srovnání s technologiemi popsanými výše. Mají však jisté environmentální a estetické účinky. Často se otevírá otázka konfliktu využití s rybolovem. Ve skutečnosti představují pole větrných elektráren se základy na mořském dně mořské oblasti, kde se ryby rychle množí. Tato zařízení jsou pro rybáře nepřímo přínosná, protože umožňují obnovu populací v oblastech se zákazem rybolovu, kde základy konstrukce hrají úlohu umělých útesů.

6.2.

Jedná se v současnosti o nejpoužívanější metodu v Evropě, která je i nadále na vzestupu. V současnosti je instalováno sto farem větrných elektráren především v Severním moři, v Atlantickém oceánu (Velká Británie) a v Baltském moři. Je jen málo zařízení nebo projektů ve Středozemním moři, které je hluboké a má jen úzký nebo žádný kontinentální šelf.

6.3.

Hlavní fakta o zavádění této technologie:

první zařízení na moři bylo instalováno roku 1991 v dánských vodách (Vindeby) s výkonem 450 kW,

nejhlouběji založená elektrárna byla postavena v roce 2007 ve vodách Velké Británii (větrná farma Beatrice) v hloubce 45 m. Její výkon je dvakrát 5 MW,

první velká plovoucí větrná elektrárna (Hywind) byla r. 2009 ukotvena v hloubce 220 m v norských vodách. Její výkon je 2,3 MW,

nejvýkonnější větrná elektrárna na moři o výkonu 6 MW se nachází v belgických vodách (Bligh Bank),

největší farma větrných elektráren na moři je ve výstavbě u břehů Velké Británii v oblasti Dogger Bank. Jejích 166 turbín by mělo dodávat celkový výkon 12 000 MW. Je třeba poznamenat, že Spojené království dbá na svou energetickou nezávislost a disponuje již 1 452 turbínami v 27 farmách větrných elektráren.

6.4.

Existují rovněž dva významné projekty u francouzského pobřeží, jeden v Bretani, druhý mezi Noirmoutierem a ostrovem Yeu. Byla zveřejněna výzva k předkládání nabídek a byla vybrána konsorcia provozovatelů.

6.5.

Hospodářská výnosnost farem větrných elektráren na moři je dána umístěním a zejména silou a stálostí větru, takže je u některých farem až dvojnásobná. V některých případech jsou v období nízké poptávky přebytky energie dodávané větrnou elektrárnou prodávány na spotových trzích za negativní ceny. Značný nárůst tohoto druhu získávání elektrické energie možná povede ke vzniku obtížně využitelných přebytků, neboť velmi silně závisí na nahodilých místních změnách povětrnostní situace (viz stanovisko profesora Wolfa k nestálým zdrojům energie).

6.6.

Rozvoj této metody a technologický pokrok ve využívání větrných elektráren v posledních dvaceti letech vedl ke snížení investičních a provozních nákladů. Na počátku tisíciletí cena jedné megawatthodiny činila 190 eur a v současnosti se pohybuje mezi 140 a 160 eury. Pro srovnání: moderní jaderný reaktor typu EPR dodá megawatthodinu za 130 eur, přičemž dodávky jsou stabilní a předvídatelné.

6.7.

Je zřejmé, že ostatní metody získávání energie na moři budou muset dokázat čelit konkurenci mořských větrných elektráren, mají-li se rozvíjet v průmyslovém měřítku, a musejí prokázat konkurenční výhody v oblasti nákladů na údržbu a dohled, které nejsou zanedbatelné. V současnosti se jako nejúčinnější a hospodářsky nejefektivnější systémy jeví podmořské vodní turbíny a přehrady v ústí řek. Jednou z jejich výhod je předvídatelnost a pravidelnost dodávek energie.

7.   Jaká je budoucnost mořských obnovitelných zdrojů energie?

7.1.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zelené zdroje energie, je odvětví způsobilé pro různé evropské a vnitrostátní systémy podpory, zejména preferenční nákupní cenu. Nicméně vyjma větrných elektráren v pobřežních vodách je třeba tyto technologie ještě vyzkoušet v „ostrém nasazení“, což se týká zejména podmořských vodních turbín. Nezbývá než doufat, že určitý ekologický konzervatismus nebude bránit použití nových vyzkoušených technologií. Jak víme, vývoji přehrad v ústí řek bránil rozhodný odpor ochránců přírody a rybářů. Každé zařízení má dopady na životní prostředí. Je proto třeba, abychom byli s to je co nejpřesněji stanovit a posoudit skutečnou rovnováhu mezi náklady a přínosy.

7.2.

Před nedávnem byl mezi Paimpolem a ostrovem Bréhat vybudován první podmořský park vodních turbín. Proudy přílivu a odlivu působí na lopatky turbíny, která může dosáhnout výkonu 1 MW. Tyto podmořské vodní turbíny mohou zajistit elektrickou energii potřebnou pro 3 000 domácností.

7.3.

A konečně závisí technologie využití mořské energie z hlediska účinnosti na umístění zařízení. Nepředstavují tudíž univerzálně účinný zdroj energie. Bude tedy třeba, abychom v této oblasti projevili více soudnosti, než tomu bylo u určitých dotovaných obnovitelných zdrojů energie, jako jsou např. fotovoltaické panely, které jsou někdy instalovány spíše z důvodu daňové výhodnosti než účelnosti. Je třeba rovněž zdůraznit, že zdanění CO2 přispěje k tomu, že se z hospodářského hlediska stanou zajímavé technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů, které jsou dnes teprve v počátečním stádiu.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/58


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Agenda 2030 – Odhodlání Evropské unie globálně podporovat udržitelný rozvoj

(Stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 034/09)

Zpravodaj:

Ioannis VARDAKASTANIS

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21/01/2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

Stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Vnější vztahy

Přijato ve specializované sekci

29/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

20/10/2016

Plenární zasedání č.:

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

141/1/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá Agendu 2030, neboť tato agenda obsahuje ambiciózní soubor cílů i dílčích úkolů k přeměně našeho světa a znamená historický posun ve způsobu řešení hospodářských, sociálních a environmentálních rozdílů na celém světě. Vzhledem k tomu, že Evropská unie (dále jen „EU“) má důležitou mezinárodní úlohu, pokud jde o diplomacii, prosazování lidských práv, obchod, rozvojovou a humanitární pomoc, jakož i o spolupráci s mnohostrannými organizacemi a dvoustrannou spolupráci s třetími zeměmi, může mít obrovský vliv na proces dosahování cílů udržitelného rozvoje na celosvětové úrovni. Soudržné, účinné a měřitelné provádění Agendy 2030 však může být narušeno tím, že podávání zpráv je dobrovolné. EHSV vyzývá EU, aby k provádění Agendy 2030 přistoupila jako k závazku a k příležitosti formovat budoucí politiky a programy EU. EHSV rovněž poukazuje na to, že EU by měla Agendu 2030 přijmout za svou, neboť Evropské unii nabízí a poskytuje nový a do budoucna směřující podklad k tomu, aby se stala unií udržitelného rozvoje, a v souladu s tím občanům EU a zbytku světa přináší novou vizi rozvoje lidstva podporující začlenění.

1.2.

Agenda 2030 v plné míře odráží evropské hodnoty, jimiž jsou blahobyt pro všechny, lidská práva, sociální spravedlnost, boj proti chudobě, demokratická správa věcí veřejných, sociálně tržní hospodářství a ochrana životního prostředí. Očekává se tudíž, že EU bude hrát vedoucí úlohu při provádění Agendy 2030 a bude přispívat k dosahování cílů udržitelného rozvoje na celosvětové úrovni. EU tak bude uznána předním aktérem v rámci prosazování environmentálně, sociálně a hospodářsky odpovědného a udržitelného rozvoje, jakož i dodržování lidských práv, rovnosti žen a mužů, nediskriminace a podpory pro zranitelné skupiny. Zastřešující prioritou politik a programů EU by mělo být vymýcení chudoby. Kromě toho by měly být do celkové strategie EU v oblasti provádění Agendy 2030 plně a účinně začleněny zásady klimatické spravedlnosti a „spravedlivého přechodu“.

1.3.

EHSV poukazuje na to, že EU bude schopna plnit svůj závazek k udržitelnému rozvoji na celosvětové úrovni, a tudíž podstatně a účinně podporovat provádění Agendy 2030 jen tehdy, pokud provede nezbytné změny, aby vyváženým způsobem podporujícím začlenění přizpůsobila své politiky a programy třem pilířům cílů udržitelného rozvoje. EU a členské státy mají vůči občanům EU i zbytku světa morální a politickou povinnost řešit provádění Agendy 2030 politicky soudržně a koordinovaně. Orgány EU a členské státy naléhavě potřebují dosáhnout shody na dalším postupu na nejvyšší politické úrovni prostřednictvím interinstitucionální dohody mezi Komisí a Parlamentem, aby vytvořily silný základ pro další politické kroky (1). Tato dohoda o provádění cílů udržitelného rozvoje by se měla stát základem zastřešující strategie začleňování Agendy 2030 s cílem učinit z EU unii udržitelného rozvoje.

1.4.

Jak již EHSV uvedl v dřívějším stanovisku (2), požaduje zřízení fóra evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, které by prosazovalo a monitorovalo provádění Agendy 2030 s cílem zajistit jednotnost vnitřních a vnějších politik a programů EU. Do tohoto fóra by se měly jako klíčoví aktéři plnou měrou zapojit všechny zúčastněné subjekty včetně Rady, Komise, Parlamentu a občanské společnosti, a učinit tak činnost fóra transparentní a odpovědnou vůči evropským občanům. EHSV je připraven tento proces usnadňovat.

1.5.

Od roku 2017 by měla EU sama iniciativně předkládat zasedání politického fóra OSN na vysoké úrovni pravidelný dobrovolný přezkum svých vnitřních a vnějších politik a programů. EU bude první regionální organizací, která tak učiní. Kromě toho by EU měla vypracovávat roční tematické zprávy v souladu s každoročními tematickými přezkumy politického fóra OSN na vysoké úrovni. Do tohoto procesu podávání zpráv by měla prostřednictvím Evropského fóra pro udržitelný rozvoj být plně zapojena občanská společnost. EHSV je připraven tento proces usnadňovat (3).

1.6.

EU má povinnost plně dodržovat mezinárodní a evropské smlouvy a dohody týkající se ochrany životního prostředí, lidských práv a hospodářských, sociálních a kulturních práv. Mezinárodní a evropské právní předpisy by tudíž měly být východiskem přístupu EU k provádění, monitorování a přezkumu Agendy 2030. Dobrovolná povaha Agendy 2030 by neměla narušit povinnost plně a účinně začlenit a integrovat závazky EU podle mezinárodního práva a práva EU do celkové strategie EU v oblasti provádění cílů udržitelného rozvoje. Mezinárodní závazky EU by měly platit pro všechny politiky a programy EU.

1.7.

Evropská komise se musí zabývat způsobem, jak do Agendy 2030 zapojit nástroje vnější činnosti. Prvním krokem je zmapování vnějších politik, tento krok však nestačí a je třeba jej doplnit podrobnou a komplexní analýzou a posouzením mezer, které určí skutečné mezery existující mezi stávajícími vnějšími politikami a programy a budoucími politikami a programy, které by měly v plném rozsahu, vyváženě a spravedlivě zahrnovat, začleňovat a integrovat hospodářské, sociální environmentální pilíře Agendy 2030. EHSV tudíž vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření s cílem začlenit uvedené kroky do nadcházejícího sdělení o provádění cílů udržitelného rozvoje.

1.8.

Evropská komise musí plně integrovat a začleňovat Agendu 2030 do vnější činnosti Evropské unie. EU je ve světě významným aktérem, který prostřednictvím své vnější činnosti a nástrojů vstupuje do vztahů s dalšími zúčastněnými subjekty (veřejnoprávními, mezivládními, soukromými i nevládními). Evropská komise by tudíž měla využívat klíčové oblasti, jako jsou politiky týkající se obchodu a rozvoje, politika sousedství, politiky v oblasti životního prostředí a klimatu, zahraniční a bezpečnostní politika, sociální a solidární ekonomika, prosazování lidských práv, humanitární pomoc, omezování rizik katastrof a transfery technologií, k tomu, aby iniciativně prosazovala provádění Agendy 2030. Evropská komise musí Agendu 2030 plně začlenit do Evropského konsensu o rozvoji a využívat ji v něm a EHSV lituje, že agenda nebyla v dostatečné míře zahrnuta do globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku (4). Evropská komise by měla do dlouho očekávaného a velmi zpožděného sdělení o Agendě 2030 zařadit smysluplný program s cílem dosáhnout soudržnosti a koordinace politik ve svých vnějších činnostech a programech, aby tak zaručila přístup na základě udržitelného rozvoje, který bude začleňován do všech vnějších politik.

1.9.

Evropská komise, konkrétně pak vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, by měla zřídit účinné mechanismy pro soudržnou koordinaci oficiální rozvojové pomoci a akčního programu z Addis Abeby, aby bylo zajištěno, že oficiální rozvojová pomoc bude směřována do partnerství a zvláštních programů a projektů vypracovaných v souladu se třemi pilíři Agendy 2030, s plným zohledněním zásad vymýcení chudoby, zásady „nikdo nezůstane pozadu“, klimatické spravedlnosti, spravedlivého přechodu, růstu a rozvoje podporujícího začlenění, prosazování modernizace, rozvoje infrastruktury a udržitelných podniků, boje proti nerovnosti a záruky dodržování lidských práv.

1.10.

EHSV doporučuje, aby Evropská komise v procesu začleňování Agendy 2030 do nástrojů vnější činnosti využila metodu podmíněnosti, kterou uplatňují evropské strukturální a investiční fondy, a aby proto byla podobná metoda podmíněnost Agendy 2030 uplatňována u všech politik a programů týkajících se cílů udržitelného rozvoje.

1.11.

Delegace EU ve třetích zemích by měly provést průzkumy s cílem zhodnotit, jaké má veřejnost povědomí o cílech udržitelného rozvoje a jak těmto cílům rozumí. Evropská komise by měla pořádat a realizovat informační činnosti a kampaně, aby se Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj stala agendou evropskou. Evropská komise by měla provádět pravidelné průzkumy Eurobarometr s cílem zhodnotit, jaké mají občané EU povědomí o cílech udržitelného rozvoje a jak tyto cíle chápou. V tomto ohledu hrají zásadní úlohu organizace občanské společnosti.

1.12.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vydávala výroční zprávu o provádění vnějších činností a fondů v souvislosti s Agendou 2030. Tato výroční zpráva by měla být součástí plánovaných výročních zpráv EU o provádění cílů udržitelného rozvoje. Evropská komise by měla rovněž vypracovat soubor ukazatelů a referenčních hodnot Agendy 2030 a začlenit jej do svých vnějších politik a programů, aby tak usnadnila hodnocení, posuzování a vykazování účinnosti provádění nasměrování finančních prostředků vnějších nástrojů EU směrem k projektům a programům souvisejícím s cíli udržitelného rozvoje, konkrétně pak toho, jak jsou hospodářské, sociální a environmentální pilíře Agendy 2030 zohledňovány v nástrojích vnější činnosti EU.

1.13.

Evropská komise by měla ve svých vnějších politikách a programech podporovat model správy věcí veřejných vedené více zúčastněnými subjekty a učinit organizace občanské společnosti ve třetích zemích skutečnými partnery při provádění cílů udržitelného rozvoje. Základem tohoto nového přístupu ke konzultacím a participativnímu rozhodování by měly být transparentnost, odpovědnost a partnerství. Demokratické provádění Agendy 2030 vyžaduje plné začlenění organizací občanské společnosti ve všech fázích, a to včetně monitorování a přezkumu.

1.14.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby začlenila budování kapacit organizací občanské společnosti do nástrojů financování a do svých vnějších politik a programů. Komise by měla zřídit zvláštní program a rozpočtovou linii na podporu budování kapacit organizací občanské společnosti, aby se mohly do tohoto procesu plně zapojit. Stávající programy budování kapacit musí být explicitněji otevřeny organizacím občanské společnosti, jež budují mosty mezi místními otázkami a záležitostmi veřejné správy (5).

1.15.

EHSV spolupracuje se širokou škálou partnerů v mnoha zemích na celém světě, a je tedy připraven usnadňovat skutečné a smysluplné zapojení všech partnerů (zejména z občanské společnosti) do provádění a monitorování cílů udržitelného rozvoje a za tímto účelem se zavazuje napomáhat účasti občanské společnosti při provádění na vnitrostátní úrovni.

2.   Úvod

2.1.

EHSV vítá závazek nazvaný „Přeměna našeho světa“ vedoucích světových představitelů ze dne 25. září 2015 týkající se Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, která stanoví soubor cílů v oblasti odstranění chudoby, ochrany planety a zajištění blahobytu pro všechny. Pro každý cíl byly stanoveny konkrétní úkoly, které mají být dosaženy v příštích patnácti letech. Očekává se tudíž, že Agenda 2030 bude napomáhat vzniku a navazování silných a inkluzivních partnerství mezi všemi zúčastněnými subjekty, a významně tak podpoří realizaci nového modelu správy věcí veřejných na celosvětové úrovni.

2.2.

Agenda 2030 se vyznačuje svým univerzálním, nedělitelným a integrovaným přístupem k hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu pilíři, kterým dosahuje jedinečné vyváženosti mezi všemi třemi aspekty udržitelného rozvoje. Z tohoto důvodu Agenda 2030 představuje historickou změnu ve způsobu řešení hospodářských, sociálních a environmentálních rozdílů na celém světě.

2.3.

Agenda 2030 je akčním plánem pro lidi, planetu a blahobyt. Stanoví sedmnáct cílů udržitelného rozvoje a 169 úkolů, které se rovnocenným způsobem zaměřují na hospodářský, sociální a environmentální rozměr udržitelného rozvoje s cílem zajistit blahobyt pro všechny, využít naplnění rozvojových cílů tisíciletí, řešit deficity a nedostatky rozvojových cílů tisíciletí a nabídnout světu novou vizi udržitelného rozvoje a růstu podporujícího začlenění, která přinese prospěch všem skupinám obyvatel. Agenda 2030 má za cíl i chránit, prosazovat a naplňovat lidská práva a rovnost pro všechny, a to s větším důrazem na rovnost žen a mužů (cíl 5).

2.4.

EHSV přijímá a plně podporuje význam zásady „nikdo nezůstane pozadu“, která platí pro všechny cíle udržitelného rozvoje a všechny úkoly, a měla by být tudíž v plném rozsahu začleňována při rozvoji partnerství, politik a činností v rámci provádění a monitorování Agendy 2030.

2.5.

Agenda 2030 ustavila na úrovni OSN řídicí strukturu na vysoké úrovni nazvanou politické fórum na vysoké úrovni, což je platforma mnoha zúčastněných subjektů, jež má provádět systematické přezkumy a přijímat návazná opatření v rámci provádění Agendy 2030. První zasedání politického fóra na vysoké úrovni po podpisu Agendy 2030 se konalo v červenci 2016 a 22 vlád včetně čtyř členských států EU na něm předložilo vůbec první dobrovolné vnitrostátní přezkumy, které informovaly o úsilí při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 v jejich zemích (těmito zeměmi byly Estonsko, Finsko, Francie a Německo, jakož i Černá Hora, Čína, Egypt, Filipíny, Gruzie, Kolumbie, Korejská republika, Madagaskar, Maroko, Mexiko, Norsko, Samoa, Sierra Leone, Švýcarsko, Togo, Turecko, Uganda a Venezuela).

2.6.

Během provádění Agendy 2030 je třeba věnovat větší pozornost činnostem, politikám, programům a budování transparentních a participativních partnerství mnoha zúčastněných subjektů, jejichž cílem bude vymýtit hospodářské, sociální a environmentální rozdíly na celém světě na základě zásad univerzálnosti, nedělitelnosti, transparentnosti, odpovědnosti a lidských práv.

2.7.

Univerzální a nedělitelná povaha Agendy 2030 platí stejnou měrou pro rozvojové i pro rozvinuté země a její provádění si vyžádá transformační hospodářské, sociální a environmentální změny na všech stranách. Vzhledem k tomu, že se od EU očekává, že při provádění Agendy 2030 půjde příkladem, měly by EU a členské státy sladit veškeré politiky a programy za účelem splnění cílů boje proti chudobě a nerovnosti, ochrany planety a vytváření hospodářského růstu podporujícího začlenění, a to vyváženým a jednotným způsobem, který bude ku prospěchu rovným dílem všem skupinám obyvatel, jakož i v zájmu integrace a začleňování tří pilířů cílů udržitelného rozvoje.

2.8.

Orgány EU budou muset zahájit procesy na vysoké úrovni, které povedou k politickým rozhodnutím na vysoké úrovni, aby se EU stala unií udržitelného rozvoje. Je proto mimořádně důležité, aby byla vypracována zastřešující strategie provádění cílů udržitelného rozvoje, která vyváženým způsobem podpoří, zajistí a zavede v politikách a programech EU jednotnost a koordinaci a rovným způsobem zohlední všechny tři pilíře Agendy 2030.

3.   Zajistit celosvětové vedoucí postavení EU při provádění Agendy 2030

3.1.

Největší výzvou v rámci provádění Agendy 2030 je vymýcení chudoby ve všech jejích podobách včetně extrémní chudoby. Jedná se i o klíčovou průřezovou zásadu a hodnotu, která je zakotvena ve Smlouvách Evropské unie a je základním předpokladem dosažení udržitelného rozvoje (cíl 1). EU má výrazné zastoupení po celém světě, a tudíž se stala de facto hlavním aktérem se silným vlivem na politiky hospodářského růstu a rozvoje na celém světě. Má proto jedinečnou příležitost směrovat své vnější politiky a programy k provádění Agendy 2030 na celosvětové úrovni, a to tím, že zajistí, aby byly všechny tři pilíře Agendy 2030 vyváženě integrovány do všech nástrojů vnější činnosti EU. Vzhledem k univerzálnosti a nedělitelnosti Agendy 2030 by EU měla očekávat, že bude přísně kontrolována, především z hlediska toho, jak dobře tento problém řeší.

3.2.

EU by měla hledat mechanismy pro sdílení zátěže a přínosů vyplývajících ze změny klimatu, neboť změna má dopad na lidská práva, chudobu a rovnost. Jedním takovým mechanismem je „klimatická spravedlnost“, pojem užívaný pro souhrnné označení globálního oteplování jako etického a politického, nikoli jen čistě environmentálního nebo fyzikálního problému. Toto pojetí vztahuje účinky změny klimatu k pojmu spravedlnosti, zejména environmentální spravedlnosti a sociální spravedlnosti, a zkoumá otázky, jako jsou rovnost, lidská práva, kolektivní práva a historická odpovědnost za změnu klimatu. Základním tvrzením klimatické spravedlnosti je teze, podle níž ti, kdo za změnu klimatu nesou nejmenší odpovědnost, jsou touto změnou zasaženi nejvíce.

3.3.

Stejně tak je zásadní začlenit a integrovat do vnějších politik a programů EU koncepci „spravedlivého přechodu“, který prostřednictvím vnějších nástrojů EU pomáhá ochránit práva lidí a zaměstnanců (např. na důstojnou práci) a současně zajistí modernizaci a to, aby vnitrostátní ekonomiky a podnikatelské subjekty neškodily životnímu prostředí a byly sociálně odpovědné.

3.4.

Spravedlivé provádění hospodářského, sociálního a environmentálního pilíře Agendy 2030 prostřednictvím vnější činnosti EU by mělo zahrnovat strategie prosazující nízkouhlíkové, oběhové a ekonomiky sdílení, udržitelnou produkci a spotřebu potravin, investice do inovací a modernizace dlouhodobé infrastruktury a podporu udržitelných podniků (6).

3.5.

Agenda 2030 se opírá o princip a přístup dobrovolnosti, což může narušit její plné a rychlé provádění. EU by však měla provádění Agendy 2030 ve vnitřní i vnější oblasti stanovit jako povinný proces; sedmnáct cílů agendy je plně slučitelných se zásadami a hodnotami EU, jak jsou zakotveny ve Smlouvách o EU, a proto je nutné tyto cíle začleňovat a provádět prostřednictvím politik a programů EU. Z těchto zásad a hodnot by měla vycházet vnější činnost EU.

3.6.

Plné provedení Agendy 2030 ze strany EU vyžaduje skutečný závazek orgánů a členských států EU na nejvyšší politické úrovni, aby bylo možné účinně a rychle začlenit, integrovat a zařadit cíle udržitelného rozvoje do všech politik a programů EU.

3.7.

Univerzální povaha Agendy 2030 a závazky zemí z celého světa bez ohledu na stupeň jejich hospodářského a sociálního rozvoje a jejich životní úroveň představují pro EU velmi významnou výzvu z hlediska zajištění vedení a podpory postupného provádění Agendy 2030 na celosvětové úrovni. Aby toho však EU dosáhla a napomohla prosazování Agendy 2030, musí přijmout potřebná rozhodnutí a provést nutné změny svých politik a programů.

3.8.

Je třeba poznamenat, že od schválení Agendy 2030 uplynul rok a po tu dobu se Evropská komise jejímu provádění věnovala velmi nejednotně a nekoordinovaně. První zasedání politického fóra na vysoké úrovni se konalo v červenci 2016 na půdě OSN, kde čtyři členské státy (Estonsko, Finsko, Francie a Německo) představily své dobrovolné přezkumy. EHSV vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise nepředložila pro první zasedání politického fóra na vysoké úrovni jednotnou a koordinovanou strategii, aby usnadnila lepší koordinaci a zajištění součinnosti mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a institucemi EU.

3.9.

Tento nedostatek koordinace se odráží i v konzultačních dokumentech globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku i nového konsensu o rozvoji, který reaguje na omezenou integraci a začleňování Agendy 2030. Na počátku roku Evropská komise zahájila konzultaci o evropském pilíři sociálních práv bez jakéhokoli odkazu na Agendu 2030, konkrétněji na sociální pilíř agendy. Je třeba připomenout, že EHSV v současné době připravuje stanovisko k evropskému pilíři sociálních práv, v němž jsou uvedeny názory výboru. EHSV rozhodně zdůrazňuje, že EU nemůže a neměla by provádět Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 izolovaně.

3.10.

Rozvojová pomoc z EU a členských států směřuje do přibližně 150 zemí; EU a členské státy jsou největšími dárci oficiální rozvojové pomoci a jejich příspěvek tvoří více než 50 % celkové každoročně darované celosvětové oficiální rozvojové pomoci. Předběžné údaje uvádějí, že celková oficiální rozvojová pomoc EU (orgány EU a členské státy) se v roce 2015 zvýšila na 68 miliard EUR – což znamená růst třetím rokem po sobě, navýšení o 15 % oproti roku 2014 a dosažení dosud nejvyšší úrovně. EHSV vyzývá EU a členské státy, aby navýšily celkovou oficiální rozvojovou pomoc: v roce 2015 činila 0,47 % hrubého národního důchodu EU (HND) a měla by dosáhnout cílové hodnoty 0,7 %.

3.11.

Průzkum Eurobarometr ukazuje, že „téměř devět z deseti občanů EU podporuje rozvojovou pomoc (89 % – nárůst o 4 procenta od roku 2014). Více než polovina respondentů uvedla, že EU by měla poskytnout pomoc na přislíbené úrovni“ (7). Evropští občané očekávají, že EU dodrží své závazky týkající se cílů udržitelného rozvoje a poskytne novou vizi udržitelné Evropy a že splní své povinnosti týkající se provádění.

3.12.

Evropská komise by měla provést přezkum politik a programů zaměřených na třetí země, aby zajistila jejich slučitelnost s Agendou 2030. Mapování, které Evropská komise provádí, by mělo být doplněno komplexní a podrobnou analýzou mezer, která by určila nedostatky a nesoulad mezi politikami a programy EU zaměřenými na třetí země a cíli udržitelného rozvoje.

3.13.

Neexistuje dostatek spolehlivých a rozčleněných údajů o situaci zranitelných lidí ve světě. Proto by Evropská komise měla podpořit činnost meziagenturní a odborné skupiny pro ukazatele cílů udržitelného rozvoje. Eurostat musí posílit svou kapacitu pro měření dopadu Agendy 2030 na zranitelné skupiny uvnitř EU. EHSV žádá, aby byla vydávána výroční zpráva o provádění činností a fondů v souvislosti s Agendou 2030. Tato výroční zpráva by měla být součástí plánovaných výročních zpráv Eurostatu o provádění cílů udržitelného rozvoje pro Evropu.

3.14.

Orgány EU by měly přijmout nezbytná opatření, aby byly schopny řešit problém účinného uplatnění zásady „nikdo nezůstane pozadu“ a plně začlenit tuto zásadu do svých politik a programů. Dosažení tohoto cíle vyžaduje významnou míru rozčleněných, spolehlivých a přístupných údajů.

3.15.

Evropská komise by měla při provádění komplexního přezkumu nebo stanovování postupů pro monitorování provádění Agendy 2030 vždy zapojovat a konzultovat občanskou společnost. EHSV však zastává názor, že Evropská komise by měla činnosti budování kapacit pro občanskou společnost začleňovat do všech svých politik a programů, a učinit tak občanskou společnost skutečným partnerem při provádění cílů udržitelného rozvoje tím, že poskytne financování pro mezinárodní spolupráci občanské společnosti v EU s organizacemi občanské společnosti v jiných regionech. Za tímto účelem EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila zřízení Fóra evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, jak doporučuje stanovisko EHSV Fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj  (8).

3.16.

Orgány EU by měly zřídit interinstitucionální koordinační mechanismus, aby bylo možné účinně, rychle a jednotně začlenit a integrovat cíle a úkoly Agendy 2030 do všech politik a programů vnější činnosti EU. Komplexní zapojení do provádění cílů udržitelného rozvoje na globální úrovni ze strany EU vyžaduje strategické plánování budoucnosti vnějších politik a programů EU. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi:

3.16.1.

aby v nadcházejícím sdělení o Agendě 2030 předložila smysluplný program pro dosažení jednotnosti a koordinace politik ve svých vnějších činnostech a programech. Sdělení bez smysluplného plánu transformace vnějších politik EU na politiky vycházející z Agendy 2030 nenaplní očekávání lidí na celém světě. Tento plán by měl být součástí zastřešující strategie EU, která zahrne potřebná opatření a provede nezbytné změny s cílem soudržně provést Agendu 2030 v politikách a programech EU na celosvětové úrovni. Základním prvkem zastřešující strategie by měl být model správy věcí veřejných zajišťované více zúčastněnými subjekty, který zajistí plné zapojení organizací občanské společnosti do provádění cílů udržitelného rozvoje (9);

3.16.2.

aby zajistila, že globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku bude širším mechanismem, aby byla Agenda 2030 začleňována v oblastech, jako je obchod, rozvoj, demokracie, lidská práva, humanitární pomoc, snižování rizika katastrof, transfer technologií a opatření v oblasti klimatu;

3.16.3.

aby zajistila, že návrh budoucího konsensu o rozvoji nastolí skutečnou koordinaci mezi orgány EU a členskými státy při poskytování pomoci třetím zemím. Tato koordinace by měla zahrnovat sdružování zdrojů. Konsensus by měl obsahovat účinnou dvoustrannou koordinaci mezi EU a členskými státy týkající se jejich vnitrostátních priorit, partnerství s EU a zapojování dalších veřejných a soukromých dárců. Očekává se, že tato koordinace přinese multiplikační efekt pro naplnění Agendy 2030 a sníží nepříznivý dopad tříštění a překrývání pomoci, k němuž v současné době dochází;

3.16.4.

aby prostřednictvím svých vnějších politik a programů prosazovala sociální a solidární ekonomiku. EHSV zastává názor, že sociální a solidární ekonomika je plně v souladu s dosahováním cílů udržitelného rozvoje, a proto může být tento sektor ekonomiky nápomocen při vyváženém provádění hospodářského, sociálního a environmentálního pilíře Agendy 2030;

3.16.5.

aby vyjasnila a upřesnila prostředky, které mají být použity k provádění Agendy 2030, a současně hledala silné synergie s akčním programem z Addis Abeby a fórem financování pro rozvoj.

3.17.

Nový holistický přístup Agendy 2030 s univerzální a nedělitelnou povahou tří vzájemně propojených pilířů poukazuje na komplexnější model lidského rozvoje, a proto výsledky provádění Agendy 2030 nelze měřit tradičním způsobem výhradně pomocí HDP pro hodnocení hospodářského růstu a rozvoje podporujícího začlenění.

3.18.

Evropská unie by měla vypracovat a provádět konkrétní politiky a programy s cílem plně provést Agendu 2030, a to se zvláštním zaměřením na prosazování demokracie, lidských práv, environmentálních politik, právního státu a růstu podporujícího začlenění, který přinese reálné zlepšení životních podmínek zranitelných skupin. To by měly být základní složky vnější činnosti, politik a programů EU a tyto složky by měly klást důraz na prosazování vyváženého provádění všech tří pilířů Agendy 2030.

3.19.

Služba pro vnější činnost by také měla připravit a provádět soudržný plán, který bude obsahovat měřitelná opatření a iniciativy. Cílem by mělo být, aby díky své vedoucí úloze při soudržném začleňování Agendy 2030 do svých činností, politik a programů byla EU v očích zbylých zemí světa považována za průkopníka vyváženějšího a spravedlivějšího provádění Agendy 2030.

3.20.

Evropská komise by měla stanovit podmíněnost na základě Agendy 2030 tvořenou sedmnácti cíli a tato podmíněnost by měla být součástí všech politik a programů financovaných EU v rámci její vnější činnosti. Příjemci těchto programů by při jejich provádění měli nést odpovědnost za plnění této podmíněnosti. Podmíněnost na základě Agendy 2030 musí bezpochyby stejně a v plné míře platit pro všechny politiky a programy EU. Zásada podmíněnosti je již zahrnuta do regulačního rámce strukturálních a investičních fondů EU (10).

3.21.

Obecně se uznává, že Agenda 2030 přináší změnu paradigmatu směrem k rozvojové agendě a že tato skutečnost by se měla v plné míře projevit v programech rozvojové spolupráce EU. Sedmnáct cílů Agendy 2030 by tedy mělo být v plné míře začleněno, integrováno a zařazeno do agendy rozvojové spolupráce EU. EU by při přípravě a provádění vnější činnosti měla také plně dodržovat a zohledňovat mezinárodní úmluvy včetně úmluv týkajících se životního prostředí a lidských práv (11).

3.22.

Evropská komise by měla do svých vnějších politik a programů začlenit opatření, která posoudí, jak lidé chápou a vnímají dopad provádění Agendy 2030. Z toho důvodu by Evropská komise měla v členských státech EU uskutečnit průzkum Eurobarometr a příslušné průzkumy v partnerských zemích. Je třeba připomenout a zdůraznit, že podle průzkumu Eurobarometr pouze „třetina Evropanů slyšela nebo četla o cílech udržitelného rozvoje (36 %)“.

4.   Zajistit smysluplnou úlohu organizací občanské společnosti v procesu provádění Agendy 2030 na celém světě

4.1.

Agenda 2030 vyzývá svět, aby přešel k modelu správy zahrnujícímu více zúčastněných subjektů, v němž hraje větší úlohu občanská společnost. Tato změna zahrnuje nové metody práce s větší mírou spolupráce a začleňování, jejichž základem bude participativní rozhodování.

4.2.

Proces vyjednávání Agendy 2030 mobilizoval a přilákal nové aktéry z řad občanské společnosti, a toto zapojení občanské společnosti je tedy třeba v procesu provádění využít, posílit a formalizovat. Díky kladným a účinným příspěvkům organizací občanské společnosti během jednání o Agendě 2030 je úloha občanské společnosti při provádění Agendy skutečně nepostradatelná, což občanskou společnost učinilo faktickým partnerem v tomto procesu.

4.3.

Občanská společnost musí hrát zásadní úlohu při provádění Agendy 2030 na celosvětové, regionální a vnitrostátní úrovni. Je nutno zajistit, aby občanská společnost měla účinnou úlohu i na vnitrostátní úrovni v členských státech EU a v partnerských zemích. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do svých politik a programů v zájmu realizace účasti a partnerství občanské společnosti začleňovala, integrovala a zařazovala činnosti budování kapacit občanské společnosti.

4.4.

EHSV si je vědom omezení, bariér a překážek, s nimiž se organizace občanské společnosti v mnoha částech světa potýkají, a toho, že tato politováníhodná situace brání jejich skutečné a účinné účasti v tomto procesu. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby stanovila partnerským zemím povinnost usnadňovat reálnou účast občanské společnosti, a to prostřednictvím systematické konzultace a zapojení do plánování, provádění a monitorování Agendy 2030 v souvislosti s projekty a programy, zejména těmi, které financuje EU. Má-li být tohoto záměru dosaženo, měly by delegace EU v partnerských zemích provádět pečlivé monitorování a podávat zprávy Komisi a vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Delegace OSN v partnerských zemích by měly rovněž pořádat konzultační setkání s organizacemi občanské společnosti na téma programů financování z EU.

4.5.

Občanská společnost by se však měla proaktivně snažit přizpůsobit se požadavkům Agendy 2030, aby mohla účinně ovlivnit její provádění. Je jasné, že Agenda 2030 vyzývá organizace občanské společnosti, aby se staly skutečnou hnací silou jejího provádění, což znamená, že občanská společnost by měla k tomuto procesu přistupovat jako ke změně paradigmatu ohledně způsobu její organizace a činnosti. Tohoto cíle lze dosáhnout jen tehdy, pokud se občanská společnost připraví a restrukturalizuje tak, aby byla schopna se plně podílet na rozhodovacím procesu. Organizace občanské společnosti by měly být reprezentativní, demokratické, transparentní a odpovědné.

4.6.

Zřízení fóra pro udržitelný rozvoj v EU, k němuž v budoucnu dojde, je dobrým vzorem platformy, kterou by bylo možné po přizpůsobení místním podmínkám opakovat v jiných regionech a zemích světa (12).

4.7.

EHSV je připraven usnadňovat smysluplné zapojení organizací občanské společnosti do provádění, monitorování a přezkumu Agendy 2030 na celosvětové úrovni. EHSV může tyto snahy podpořit plným využitím své široké sítě kontaktů, partnerů a zúčastněných subjektů v mnoha regionech světa. Vyzývá také Evropskou komisi, aby do svých vnějších politik a programů integrovala a začlenila strukturální a smysluplnou podporu, která organizacím občanské společnosti ve třetích zemích umožní podílet se na procesu provádění Agendy 2030 jakožto plnohodnotní partneři.

V Bruselu dne 20. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Jak je doporučeno ve stanovisku EHSV NAT/693, Udržitelný rozvoj – mapování vnitřních a vnějších politik EU, zpravodaj: Ioannis Vardakastanis, spoluzpravodajka: Jarmila Dubravská (Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 41).

(2)  Průzkumné stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 73.

(3)  Viz poznámka pod čarou 1.

(4)  Viz poznámka pod čarou 1.

(5)  Viz poznámka pod čarou 1.

(6)  Viz poznámka pod čarou 1.

(7)  Zvláštní Eurobarometr č. 441 – The European Year for Development – Citizens‘ views on development, cooperation and aid (Evropský rok rozvoje – názory občanů EU na rozvoj, spolupráci a pomoc).

(8)  Viz poznámka pod čarou 2.

(9)  Stanovisko EHSV Fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, zpravodajka: Brenda King, odstavec 1.4 (Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 73); Stanovisko EHSV Hodnocení strategie Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, zpravodaj: Stefano Palmieri (Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 105).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006

(11)  Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace 21. prosince 1965

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 16. prosince 1966

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech 16. prosince 1966

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen 18. prosince 1979

Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání 10. prosince 1984

Úmluva o právech dítěte 20. listopadu 1989

Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin 18. prosince 1990

Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením 20. prosince 2006

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. 13. prosince 2006

(12)  Viz poznámka pod čarou 2.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/66


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Hodnocení programu Horizont 2020 v polovině období

(Průzkumné stanovisko)

(2017/C 034/10)

Zpravodaj:

Ulrich SAMM

Konzultace

slovenské předsednictví Rady, 14/03/2016

Právní základ

Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

Průzkumné stanovisko

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci:

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

20/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

180/0/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá program Horizont 2020 jako silný a úspěšný program, který spojuje excelenci, společné výzkumné infrastruktury, přeshraniční spolupráci a součinnost mezi akademickou obcí, průmyslem, malými a středními podniky a výzkumnými organizacemi.

1.2.

Program Horizont 2020 je klíčovým politickým nástrojem pro provedení strategie Evropa 2020 s cílem „přispívat k udržitelnému hospodářskému růstu a ke konkurenceschopnosti v Evropě posilováním inovační kapacity členských států a Unie s cílem reagovat na zásadní výzvy, jimž čelí evropská společnost“.

1.3.

EHSV proto v souladu s výborem Evropského parlamentu pro výzkum (ITRE) požaduje, aby byly z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) vráceny 2,2 miliardy do programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020.

1.4.

EHSV vítá skutečnost, že v programu Horizont 2020 mají větší váhu inovace. Jsou klíčem k ekonomickému růstu. Nově zavedený nástroj pro malé a střední podniky je kladným příkladem účinného uplatňování, výběru a sledování.

1.5.

Financování základního výzkumu je neobyčejně úspěšné. Vysoce uznávány jsou zejména granty Evropské rady pro výzkum (ERC Grants): jsou považovány za ocenění na vysoké úrovni pro jednotlivé výzkumné pracovníky a fungují jako celoevropské referenční kritérium.

1.6.

EHSV je znepokojen tím, že bylo značně sníženo financování výzkumu společenských výzev. S programem Horizont 2020 skončilo mnoho úspěšných případů vědecké spolupráce v rámci celé EU ze šestého a sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Kooperativní výzkum by měl opět hrát úlohu coby nepostradatelný prvek výzkumného a inovačního řetězce.

1.7.

EHSV požaduje pečlivé hodnocení za účelem nalezení přiměřené rovnováhy mezi třemi základními pilíři: vynikající věda (Excellent Science), vedoucí postavení v průmyslu (Industrial Leadership) a společenské výzvy (Societal Challenges). Toto hodnocení by mělo zohlednit rozdíly mezi nimi z hlediska dopadu, doby realizace, aktivačního účinku a zejména konkrétní přidané hodnoty EU.

1.8.

Evropská unie musí zajistit vyváženou podporu celému výzkumnému a inovačnímu řetězci, od základního výzkumu až k výzkumu zaměřenému na produkt.

1.9.

EHSV rovněž zdůrazňuje, že společenské a humanitní vědy musí hrát klíčovou úlohu při analyzování a předvídání společenského vývoje, který způsobují změny pracovních a životních podmínek, jež jsou důsledkem demografických změn, globalizace, změny klimatu, nových technologií, digitalizace a vzdělávání pro nová kvalitní pracovní místa.

1.10.

EHSV s velkým zájmem sleduje výsledky činnosti Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) a doporučení vydaná Účetním dvorem. Očekáváme, že průběžné hodnocení přinese tomuto institutu značná zlepšení.

1.11.

Zřízení nové Evropské rady pro inovace, kterou navrhuje Komise a jež má přímo oslovit podnikatele a inovátory, by mohlo mít zastřešující charakter, což by zefektivnilo nástroje pro financování inovací, a umožnilo by tak účinně překlenout propast v oblasti inovací.

1.12.

EHSV důrazně doporučuje, aby při zavádění nového nástroje financování byly důkladně přezkoumány ostatní nástroje s cílem snížit jejich počet a co nejvíce je harmonizovat.

1.13.

EHSV by rád zdůraznil, že poskytování finančních prostředků na mobilitu a zajištění přístupu k přeshraniční infrastruktuře je spolu s podporou pro výzkumné pracovníky hlavním přínosem Evropského výzkumného prostoru, který by měl být účinněji podporován.

1.14.

EHSV je mimořádně znepokojen velkými rozdíly mezi členskými státy, co se týče poskytování vnitrostátních finančních prostředků na výzkum a inovace. To má za následek velké rozdíly v úspěšnosti při získávání finančních prostředků EU.

1.15.

EHSV doporučuje přezkoumat všechny nástroje s cílem dosáhnout zlepšení, která mohou pomoci tyto rozdíly překonat. Za tím účelem bude hrát důležitou úlohu kooperativní výzkum spojující několik členských států a nová opatření v zájmu šíření excelence (Spreading Excellence) a rozšiřování účasti (Widening Participation).

1.16.

EHSV požaduje, aby bylo posíleno vnitrostátní financování výzkumu a inovací, a chtěl by členským státům připomenout, že financováním výzkumu a inovací ze strany EU nelze nahradit vnitrostátní úsilí.

1.17.

EHSV také podporuje závěry Rady ze dne 27. května 2016, které zdůrazňují, že v rámci programu Horizont 2020 je třeba dbát na to, aby se zajistilo, že nebude rozšiřováno úvěrové financování na úkor financování výzkumu a inovací na základě grantů.

1.18.

Je třeba dosáhnout přiměřené míry úspěšnosti, aby se zabránilo plýtvání zdroji a vzniku frustrace mezi nejlepšími účastníky z oblasti průmyslu a akademické obce. Je k dispozici škála návrhů protiopatření a Komise by je měla na zbytek období programu Horizont 2020 okamžitě provést.

1.19.

Hlavním problémem zůstává potřeba více zjednodušit postupy programu Horizont 2020. Uznáváme úspěšnou snahu Komise zjednodušit žádosti. Naproti tomu provedení projektu může být nyní spojeno s dodatečnou zátěží. EHSV doporučuje, aby Komise co nejvíce přijala zásadu, že hlavním kritériem je soulad s vnitrostátními pravidly, za předpokladu, že tato pravidla splňují dohodnuté normy.

1.20.

Průběžné hodnocení by mělo analyzovat, jak program Horizont 2020 kvalitativně přispívá ke svým cílům, kterými jsou podpora vynikající vědy, řešení naléhavých společenských výzev a podpora vedoucího postavení v průmyslu v zájmu vyššího hospodářského růstu podporujícího začlenění, který vytváří skutečná pracovní místa v Evropě, místo aby se příliš soustředil na kvantitativní opatření, jako je počítání publikací, patentů a návratnosti investic, jako tomu bylo v případě hodnocení sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Doporučuje také, aby byly v rámci strukturálních fondů a Evropského fondu pro strategické investice vytvořeny kompatibilní ukazatele pro investice do výzkumu a inovací.

2.   Úvod

2.1.

Program Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) byl zahájen v roce 2014 za účelem posílení vědecké excelence, řešení největších problémů, kterým čelí společnost v Evropě, a podpory hospodářského růstu. Vycházel ze sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj (2007–2013). Struktura programu Horizont 2020 se od sedmého rámcového programu významně liší, neboť program nyní také zahrnuje Evropský inovační a technologický institut (EIT) a části bývalého rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace. Jak je patrné z této nové struktury i z názvu, v programu Horizont 2020 hrají inovace daleko významnější úlohu než v předchozím programu.

2.2.

EHSV poskytl podrobnou analýzu návrhu nařízení o programu Horizont 2020 ve svém stanovisku z března 2012 (1).

2.3.

EHSV vítá program Horizont 2020 jako silný a úspěšný program, který spojuje excelenci, výzkumné infrastruktury a především výzkumné pracovníky z různých členských států EU, z přidružených států a z celého světa a jenž přináší významné výsledky a součinnost mezi akademickou obcí, průmyslem, malými a středními podniky a výzkumnými organizacemi. Jde o nejrozsáhlejší světový program pro veřejné financování výzkumu a inovací a také o přesvědčivou známku toho, že EU investuje do své budoucnosti.

2.4.

Více než 90 % rozpočtu programu Horizont 2020 tvoří tyto tři hlavní pilíře:

1)

„vynikající věda“ s Evropskou radou pro výzkum (ERV), budoucími a vznikajícími technologiemi (FET), mobilitou výzkumných pracovníků (akce „Marie Curie-Skłodowska“) a evropskými výzkumnými infrastrukturami (24,4 miliardy EUR);

2)

„vedoucí postavení v průmyslu“ zaměřené na konkurenceschopnost evropského průmyslu v šesti dílčích programech se zvláštním důrazem na financování malých a středních podniků (17 miliard EUR);

3)

„společenské výzvy“ se sedmi dílčími programy (29,7 miliard eur).

2.5.

Program schválila Rada a Evropský parlament s celkovým rozpočtem přesahujícím 70 miliard EUR (téměř 80 miliard EUR při současných cenách) finančních prostředků poskytnutých v průběhu sedmi let. V roce 2015 byl rozpočet programu snížen o 2,2 miliardy EUR, aby tyto prostředky mohly být použity pro Evropský fond pro strategické investice.

2.6.

Ve strategii EU hraje program Horizont 2020 mnohostrannou úlohu. Jde o finanční nástroj, jímž se provádí Unie inovací, jedna ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020, jejímž cílem je zajistit konkurenceschopnost Evropy v celosvětovém měřítku. Jeho základ však leží v Lisabonské smlouvě, zejména v článku 179 a následujících, které stanoví cíl vytvoření Evropského výzkumného prostoru a pověřují Evropskou unii úkolem provádět „programy výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace za podpory spolupráce s podniky a mezi nimi, s výzkumnými středisky a s vysokými školami“.

2.7.

Program Horizont 2020 byl vytvořen v době vážných hospodářských problémů a nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě a v důsledku toho klade daleko větší důraz na inovace než dřívější výzkumné programy EU. Inovace se v této souvislosti obecně chápou jako obchodní zavedení nových nebo významně zlepšených produktů a služeb.

2.8.

V této souvislosti program Horizont 2020 se svým zaměřením na hospodářský růst vytvořil také nový nástroj pro malé a střední podniky, který byl konkrétně navržen s cílem pomoci jednotlivým malým a středním podnikům být inovativnější. Jeho cílem je, aby 20 % finančních prostředků v pilířích 2 a 3 využily malé a střední podniky, a klade větší důraz na finanční nástroje.

3.   Od výzkumu k inovacím

3.1.

EHSV uznává úspěch programu Horizont 2020 a vítá změnu v zaměření pozornosti více na inovace v zájmu rostoucího hospodářství. Chtěl by však také poukázat na některá nebezpečí týkající se výzkumného a inovačního řetězce, o nichž se domnívá, že by mohla tento úspěch ohrozit.

3.2.

Evropská unie se musí zabývat celým výzkumným a inovačním řetězcem, od základního výzkumu až k výzkumu zaměřenému na produkt. Pouze vyvážená podpora celého tohoto řetězce zajistí, že vytváření know-how povede k jeho uplatňování a nakonec ke společenským a hospodářským přínosům. EHSV požaduje pečlivé hodnocení za účelem nalezení přiměřené rovnováhy mezi třemi základními pilíři, kterými jsou vynikající věda, vedoucí postavení v průmyslu a společenské výzvy, a to z hlediska dopadu, doby realizace, aktivačního účinku a zejména konkrétní přidané hodnoty EU.

3.3.

Základní výzkum je v Evropě mimořádně úspěšný. Financování zdola nahoru z budoucích a vznikajících technologií, akce „Marie Curie-Skłodowska“ a Evropské rady pro výzkum by rozhodně mělo být zachováno na vysoké úrovni. Vysoce uznávány jsou zejména granty Evropské rady pro výzkum: jsou považovány za ocenění na vysoké úrovni pro jednotlivé výzkumné pracovníky a fungují jako celoevropské referenční kritérium.

3.4.

Měli bychom si také povšimnout, že moderní výzkum je z velké části prováděn ve spolupráci. Bez ohledu na význam, který má podpora jednotlivých výzkumných pracovníků, proto litujeme skutečnosti, že v programu Horizont 2020 byly výrazně sníženy finanční prostředky na základní kooperativní výzkum.

3.5.

Na základní výzkum, který je spojen s dlouhou dobou potřebnou pro dosažení inovace a jenž je motivován především společenskými výzvami, se z velké části nevztahuje Evropská rada pro výzkum. Tento typ kooperativního výzkumu byl velmi úspěšný v dřívějších rámcových programech, ale v programu Horizont 2020 se jeho význam značně snížil. Financování společenských výzev bylo sníženo o 3,5 % za účelem financování Evropského fondu pro strategické investice a kooperativní výzkum v nižších úrovních technologické připravenosti 1–5 ztratil na významu oproti vyšším úrovním technologické připravenosti. V důsledku toho se mnoho univerzit a výzkumných organizací odklonilo od výzkumu společenských výzev, čímž namísto k posílení interakce mezi průmyslem a akademickou obcí došlo k jejímu snížení. EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby se tímto znepokojivým vývojem zabývala. Je mimořádně důležité, aby bylo znovu zavedeno financování společenských výzev a výzkum v úrovních technologické připravenosti 1–5 byl výrazněji zahrnut do společenských výzev programu Horizont 2020, a došlo tak k pokrytí celého výzkumného a inovačního cyklu. V této souvislosti je nadále velmi důležité, aby Komise úzce spolupracovala se zúčastněnými stranami při vypracovávání podrobností ohledně toho, jak budou společenské výzvy vypadat na úrovni pracovních programů.

3.6.

EHSV vítá skutečnost, že v programu Horizont 2020 mají inovace větší váhu. Jsou klíčem k ekonomickému růstu. Nově zavedený nástroj pro malé a střední podniky je kladným příkladem účinného uplatňování, výběru a sledování. Úspěch tohoto nástroje je zřejmý ze skutečnosti, že původní cíl 20 % podílu rozpočtu pro tyto podniky byl již překročen. Hodnocení by mělo analyzovat dopad a účinnost tohoto nástroje v souvislosti s různými typy malých a středních podniků a jejich odůvodnění podání žádosti jako jeden podnik (což je případ většiny z nich) nebo jako konsorcium (vnitrostátní nebo v rámci celé EU). Je třeba dbát na to, aby bylo analyzováno, v jaké míře souvisí snížení vnitrostátního financování malých a středních podniků se žádostmi o financování na úrovni EU. Je nezbytné, aby malým a středním podnikům zůstalo též přístupné financování na regionální a místní úrovni, které jim je určené, a aby financování ze strany EU nebylo používáno k ospravedlnění snížení tohoto hlavního zdroje podpory na místní úrovni.

3.7.

Pro úspěch programu Horizont 2020 je nepostradatelné zapojení průmyslu. Je zřejmé, že celková částka finančních prostředků z programu Horizont 2020 určená pro průmysl je méně významná v poměru k výdajům průmyslu na výzkum a inovace. Hlavní přínosy pro partnery z oblasti průmyslu lze spatřit ve vybudování sítí a navázání nových vztahů s univerzitami, výzkumnými organizacemi a dalšími zúčastněnými stranami, jako jsou města. Projekty EU hrají významnou úlohu při poskytování nezbytného zázemí pro vytvoření nových norem a při zajišťování nových odborných znalostí, nových klientů a trhů a nových talentů pro průmysl. Tento přínosný dopad na konkurenceschopnost Evropy by měl být dále podporován. Je třeba vzít na vědomí, že s ohledem na dobu potřebnou pro dosažení inovací a vytvoření pracovních míst zatím nelze na program Horizont 2020 uplatňovat ukazatele úspěšnosti, jako je počet nových pracovních míst.

3.8.

EHSV s velkým zájmem sleduje výsledky činnosti Evropského inovačního a technologického institutu (EIT). Evropa potřebuje silnou interakci mezi průmyslem, výzkumem a vzděláváním, což je hlavním cílem tohoto institutu. Podle zvláštní zprávy Účetního dvora (z dubna 2016) však tento institut čelí několika závažným problémům. I když některé z nich již byly nedávno vyřešeny, očekáváme, že průběžné hodnocení povede k celkovému zlepšení tohoto institutu.

3.9.

Komise zahájila debatu o oblasti působnosti a zřízení Evropské rady pro inovace. Tato rada by měla přímo oslovit podnikatele a inovátory. Evropská rada pro inovace by se mohla stát rychlejším mechanismem pro dokončení závěrečných kroků při překlenování propasti v oblasti inovací. Tato rada může mít zastřešující charakter a zefektivňovat nástroje pro financování inovací. To samozřejmě vyžaduje její důkladnou synchronizaci a harmonizaci se všemi ostatními nástroji financování. EHSV tuto iniciativu vítá a je připraven k této diskusi přispět, jakmile budou k dispozici konkrétní návrhy.

3.10.

Jedním z hlavních problémů nadcházejících let je zajistit, aby program Horizont 2020 využil svůj plný potenciál na podporu sociálních inovací, což je zásadní pro dosažení cílů strategie Evropa 2020. EHSV připomíná, že za tímto účelem mohou díky své povaze hrát významnou úlohu podniky sociální ekonomiky, a vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zajistily, že pro tyto podniky budou platit stejné podmínky pro přístup k financování z programu Horizont 2020 jako pro ostatní subjekty.

3.11.

EHSV rovněž zdůrazňuje, že v Evropě mají velký význam společenské a humanitní vědy. V naší společnosti dojde k nevyhnutelným změnám v důsledku stárnutí populace a demografické změny, což přinese nové výzkumné priority (2). Na cestě k vytvoření udržitelných podmínek projde naše společnost zásadními změnami. Změny mezních podmínek, které způsobují jevy, jako je globalizace, změna klimatu, přístup k energii a vznikající technologie (jejichž hlavní hybnou silou je digitalizace), společenské změny ještě urychlí. Klíčový význam bude mít zlepšení našeho vzdělávacího systému, abychom se dokázali připravit na budoucnost, a také správné dovednosti pro budoucí vysoce kvalitní pracovní místa. Hlavní prioritu by mělo získat hodnocení dopadu tohoto vývoje na naši společnost a také veškerých problémů, které mohou být vyvolány změnami pracovních a životních podmínek, přičemž klíčovou roli zde musí hrát sociální vědy.

4.   Evropský výzkumný prostor a přidaná hodnota EU programu Horizont 2020

4.1.

Jedním z cílů „rámcového programu pro výzkum a inovace“ (Horizont 2020) je dokončit Evropský výzkumný prostor (EVP). Program Horizont 2020 je též považován za politický nástroj pro provedení strategie Evropa 2020 a iniciativ Unie inovací. Hlavními prvky EVP jsou společná politika v oblasti evropských výzkumných infrastruktur, projekty kooperativního výzkumu, přeshraniční mobilita výzkumných pracovníků a koordinace hlavních výzkumných programů za splnění obtížné mezní podmínky, že programy EU musí fungovat v prostředí, ve kterém většinu veřejných finančních prostředků na výzkum a inovace spravují členské státy.

4.2.

Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI) doposud sloužilo jako užitečný nástroj pro koordinaci za účelem určení nových výzkumných infrastruktur celoevropského zájmu. Ačkoli zřízení rozsáhlých výzkumných zařízení závisí zejména na vnitrostátním financování, evropská úroveň je důležitá pro podporu konsorcií a zajištění přístupu k infrastruktuře pro výzkumné pracovníky napříč evropskými hranicemi. EHSV sdílí obavy výzkumných obcí týkající se nedostatečnosti této podpory a naléhavě vyzývá Komisi, aby ji významně posílila a tím zaručila přístup evropských výzkumných pracovníků k vnitrostátním a evropským zařízením, která jsou hlavní výhodou EVP.

4.3.

Obecně lze říci, že mobilita v rámci EVP je nanejvýš důležitá. Naléhavě proto požadujeme, aby programy financování, jako je akce Marie Curie-Skłodowska, byly zachovány na vysoké úrovni.

4.4.

Vítáme iniciativu Otevřenost světu (Open to the World) za předpokladu, že hlavní hnací silou této činnosti zůstane vědecká kvalita. Je třeba důkladně prozkoumat první známky toho, že pokles účasti třetích zemí má dopad i na průmyslově vyspělé ekonomiky (např. USA), aby se stanovily příčiny tohoto znepokojivého vývoje.

4.5.

EHSV by rád zdůraznil, že páteří financování evropského výzkumu musí zůstat kooperativní výzkum za účasti nejméně tří partnerů z různých členských států. Zajistit, aby různé subjekty z oblasti inovace a výzkumu mohly spojit své síly s cílem řešit problémy, které jednotlivé země nemohou vyřešit samy, a vytvořit součinnost v rámci výzkumného prostředí EU jsou úkoly, které je nutné provést na úrovni EU a jež vytvářejí významnou přidanou hodnotu EU.

4.6.

EHSV je mimořádně znepokojen velkými rozdíly mezi členskými státy, co se týče poskytování vnitrostátních finančních prostředků na výzkum a inovace z jejich strany. To má za následek velké rozdíly v úspěšnosti při získávání finančních prostředků EU. S hlubokými obavami pozorujeme, že tyto rozdíly se ve skutečnosti zvětšují. Při získávání finančních prostředků z programu Horizont 2020 nejsou příliš úspěšné zejména členské státy EU13. Rozdíly v poskytování vnitrostátních finančních prostředků na výzkum a inovace jsou obrovské. Nejde jen o důsledek rozdílů, které v rámci EU existují v oblasti HNP. Silnější členské státy kromě toho také v porovnání se svými slabšími protějšky vynakládají daleko více prostředků na výzkum a inovace v relativních hodnotách.

4.7.

Lze jasně konstatovat, že neschopnost dosáhnout cíle, kterým je vynakládat 3 % HNP na financování výzkumu a inovací (Lisabon 2007), je v zásadě dána nedostatečným vnitrostátním financováním výzkumu a inovací. Program Horizont 2020 k tomu přispívá jen menším dílem. EHSV požaduje, aby bylo posíleno vnitrostátní financování výzkumu, a rád by členským státům připomněl skutečnost, že financováním výzkumu ze strany EU nelze nahradit vnitrostátní úsilí. To je také nezbytné, aby se zabránilo nebezpečí odlivu mozků v některých členských státech.

4.8.

Měla by být provedena analýza prohlubujících se rozdílů mezi členskými státy, aby bylo možné posoudit jejich příčiny. EHSV vítá nová opatření v rámci šíření excelence a rozšiřování účasti, která mohou pomoci tyto rozdíly zmírnit. Další opatření, která by měla být zvážena, spočívají v poskytování poradenství ohledně podpůrných struktur pro žadatele či doplnění účasti zemí EU13 jako kritéria pro určení priority mezi stejně kvalitními projekty, pokud konkurující si žadatelé splňují stejná kritéria excelence. Důrazně se zasazujeme o to, aby byl posílen finanční nástroj, který je již k dispozici – kooperativní výzkum –, který vytváří vazby mezi výzkumnými komunitami, čímž napomáhá snižování rozdílů.

4.9.

EHSV podporuje činnosti v rámci otevřené vědy (Open Science) (3). Využívání otevřeného přístupu (Open Access) k publikacím pokročilo; stále však existují vážné problémy s některými vydavateli – což je překážka, kterou by bylo možné překonat koordinovaným úsilím EU. Je třeba uvítat rozvoj veřejně přístupných dat, ale za účelem vymezení podrobností jejich provádění je ve vědeckých obcích stále nutný postup zdola nahoru.

4.10.

Evropský cloud pro vědu, který navrhla Komise, by mohl vědeckým pracovníkům z Evropy poskytnout virtuální prostředí pro ukládání, sdílení a opětovné použití jejich údajů napříč disciplínami a hranicemi. EHSV tuto iniciativu podporuje (4) a je přesvědčen, že by mohlo jít o důležitý prvek v oblasti veřejně přístupných dat (Open Data). Naléhavě vyzýváme Komisi, aby důkladně zohlednila přeshraniční systémy založené na cloud computingu v konkrétních vědeckých obcích, které již existují a fungují, a vnitrostátní činnosti určené k dosažení téhož cíle.

5.   Směrem k účinným procesům

5.1.

EHSV vítá snahu Evropské komise program Horizont 2020 více zjednodušit. Méně byrokracie, snadnější pravidla a větší právní jistota budou lákavé zejména pro menší subjekty.

5.2.

Nově zavedený nástroj pro malé a střední podniky je kladným příkladem účinného uplatňování, výběru a sledování. Podniky velmi kladně hodnotí prvky, jako je krátká doba žádostí o grantové půjčky a financování myšlenek přicházejících zdola. Tyto prvky by měly být využity jako osvědčené postupy pro ostatní nástroje v rámci programu Horizont 2020.

5.3.

Pokud jde o zjednodušení pravidel a nástrojů, jako je značně vylepšený portál pro účastníky, bylo dosaženo řady významných úspěchů, ale stále zbývá vyřešit důležité otázky, neboť ty vážně škodí atraktivitě programu. Například interní fakturování, jak jej používá většina průmyslových a akademických organizací, se stává téměř nemožné a přísnější ustanovení ohledně „plné kapacity“ používaných zařízení vede k dalším komplikacím. Neochota Komise proplácet skutečné individuální mzdové náklady namísto dřívějších hodnot posledního uzavřeného účetního období byla částečně řešena, ale dosud představuje dodatečnou administrativní zátěž. Předpisy týkající se programu Horizont 2020 stále často vyžadují vedení souběžných účetnictví. Skutečnost, že účastníci k provedení těchto stránek programu Horizont 2020 stále potřebují rozsáhlé odborné znalosti v oblasti administrativy, ztěžuje účast zejména malým a středním podnikům a rovněž odrazuje mezinárodní partnery.

5.4.

EHSV proto vybízí Komisi, aby program Horizont 2020 více zjednodušila a respektovala jeho pravidla pro účast, která stanovují „širší přijímání obvyklých postupů příjemců pro účtování nákladů“. Doporučuje také, aby úvahy o budoucích rámcových programech usilovaly o další pokrok v tomto směru, pokud možno přijaly obvyklé zásady účastníků týkající se účtování a vycházely při tom ze zásady, že hlavním kritériem je soulad s vnitrostátními pravidly, pokud tato pravidla splňují dohodnuté normy. Tyto normy by mohly být vypracovány a testovány ve spolupráci s Evropským účetním dvorem.

5.5.

S ohledem na příští rámcový program EHSV také důrazně žádá, aby se upustilo od zřizování více nástrojů, a vybízí Komisi, aby místo toho počet nástrojů aktivně snížila a také využila hodnocení společné technologické iniciativy k tomu, aby ponechala pouze ty nejúčinnější.

5.6.

EHSV v souladu s výborem Evropského parlamentu pro výzkum (ITRE) požaduje, aby byly z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) vráceny 2,2 miliardy EUR do programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020 s cílem vyrovnat značně negativní dopad škrtů. Evropský fond pro strategické investice investuje do projektů, jež nelze považovat za náhradu těch, které již nemohou být prováděny v rámci programu Horizont 2020, neboť velká většina projektů EFSI se nezabývá aspekty výzkumu, ale prováděním stávajících technologií. To je jistě záslužné, ale nesmí tím být omezen zdroj inovativních nových technologií pro konkurenceschopnost Evropy, který může program Horizont 2020 poskytnout.

5.7.

V programu Horizont 2020 tradiční spolufinancování projektů, v jehož rámci Komise přiděluje granty na konkrétní projekty a přispívá tak k celkovým nákladům, stále více ustupují finančním nástrojům. Financování výzkumu pomocí úvěrů je však pro průmysl i akademickou obec užitečné pouze v závěrečné fázi inovačního řetězce a nikoli v oblasti průlomových inovací. Tyto nástroje se navíc netýkají řady náležitých subjektů, neboť v mnoha členských státech není veřejným výzkumným organizacím umožněno získat úvěr. EHSV tedy naléhavě žádá, aby program Horizont 2020 i programy, které jej nahradí, zůstaly zaměřeny především na spolufinancování.

5.8.

EHSV proto podporuje závěry Rady ze dne 27. května 2016, které zdůrazňují, že v rámci programu Horizont 2020 je třeba dbát na to, aby se zajistilo, že nebude rozšiřováno úvěrové financování na úkor financování výzkumu a inovací na základě grantů. Evropský průmysl potřebuje přístup k novým průlomovým technologiím, které vznikají díky vysoce rizikovým projektům, a ty nebudou nalezeny prostřednictvím úvěrů.

5.9.

V prvních letech programu Horizont 2020 byla míra úspěšnosti v některých případech pouze 3 %. Obecně se míra úspěšnosti změnila z 1:5 v sedmém rámcovém programu na 1:8 v programu Horizont 2020. Je třeba dosáhnout přiměřené míry úspěšnosti, aby se zabránilo plýtvání zdroji a vzniku frustrace mezi nejlepšími účastníky z oblasti průmyslu a akademické obce. Pokud je míra úspěšnosti mnohem nižší, náklady vzniklé na základě úsilí v návrzích mohou přesáhnout poskytnuté finanční prostředky. Je k dispozici škála návrhů protiopatření (přesněji definovaný dopad, dvoufázové procesy, profesionální poradci, používání osvědčených postupů) a Komise by je měla na zbytek období programu Horizont 2020 okamžitě provést.

5.10.

Pečeť excelence pro vynikající žádosti, kterým nebylo poskytnuto financování, by mohla být prospěšná především pro malé a střední podniky, jež doufají v získání finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů. Ještě je třeba objasnit otázku, zda by mohla v těchto případech způsobit problémy pravidla státní podpory.

5.11.

EHSV doporučuje, aby průběžné hodnocení analyzovalo, jak program Horizont 2020 kvalitativně přispívá ke svým cílům, kterými jsou podpora vynikající vědy, řešení naléhavých společenských výzev a podpora vedoucího postavení v průmyslu v zájmu vyššího hospodářského růstu podporujícího začlenění, který vytváří pracovní místa v Evropě, místo aby se příliš soustředil na kvantitativní opatření, jako je počítání publikací, patentů a návratnost investic, jako tomu bylo v případě hodnocení sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Doporučuje také, aby byly v rámci strukturálních fondů a Evropského fondu pro strategické investice vytvořeny kompatibilní ukazatele pro podporu výzkumu a inovací.

V Bruselu dne 20. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 111.

(2)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 13.

(3)  Úř. věst. C 76, 14.3.2013, s. 48.

(4)  Stanovisko Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech (TEN/592) (Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 86).


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/73


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Odstranění překážek udržitelné akvakultury v Evropě

(průzkumné stanovisko)

(2017/C 034/11)

Zpravodaj:

Gabriel Sarró IPARRAGUIRRE

Konzultace

Evropská Komise, 29/04/2016

Právní základ

Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

Průzkumné stanovisko

Rozhodnutí předsednictva EHSV

15/03/2016

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí

Přijato ve specializované sekci

30/09/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

220/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vyjadřuje vážné obavy ohledně toho, že se navzdory podpoře ze strany společné rybářské politiky, společné organizace trhu a Evropského námořního a rybářského fondu nezlepšila situace akvakultury v Evropské unii.

1.2.

EHSV konstatuje, že hlavní příčinou, která se skrývá za zdlouhavostí administrativních postupů spojených s provozováním akvakultury a za nedostupností lokalit pro příslušné podniky, je složité uplatňování právních předpisů Evropské unie v oblasti životního prostředí, zejména rámcové směrnice o vodě, rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a předpisů týkajících se soustavy Natura 2000, ze strany orgánů veřejné správy členských států a jejich regionů. Tato situace vede k ekonomicky nepřiměřeně zatěžujícím požadavkům na podniky akvakultury, které však paradoxně nezaručují větší ochranu životního prostředí.

1.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do detailu plnila své povinnosti v oblasti koordinace sdílených pravomocí v oblasti akvakultury, včetně zjednodušení administrativních postupů a zapojení odborů vnitrostátních a regionálních orgánů veřejné správy příslušných pro akvakulturu.

1.4.

EHSV žádá Komisi, aby zajistila, že se členské státy budou řídit pokyny týkajícími se uplatňování evropských předpisů v oblasti životního prostředí, neboť je to potřebné ke snížení zbytečné administrativní zátěže. Současně je potřeba zaručit zachování kvality vod a ekosystémů.

1.5.

EHSV zdůrazňuje, že pokud se nevyřeší problémy spojené s administrativními postupy a dostupností lokalit, nebude akvakultura Unie moci vhodně využít finanční prostředky, které jsou k dispozici v rámci Evropského námořního a rybářského fondu, podobně jako tomu bylo v případě předcházejícího Evropského rybářského fondu. Mimoto je EHSV znepokojen tím, že kvůli opatřením, jež mají snížit deficit rozpočtu členských států, se ukončuje financování iniciativ v oblasti udržitelné akvakultury, které by mohly vést k rozvoji a ke vzniku pracovních míst.

1.6.

EHSV vyzývá Komisi, aby bezodkladně vytvořila poradní sbor pro akvakulturu a aktivně přispívala k jeho účinnému fungování. Toto fórum bude efektivní jen tehdy, budou-li se na něm podílet jak zúčastněné subjekty, tak evropské a vnitrostátní orgány veřejné správy a zejména pak Komise.

1.7.

EHSV vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy podrobně sledovala víceleté národní strategické plány akvakultury s cílem zjistit, v jaké míře jsou plněny jejich cíle, a zajistila, že do nich budou zapojeny všechny odbory vnitrostátních orgánů veřejné správy s pravomocemi v oblasti životního prostředí.

1.8.

EHSV upozorňuje Komisi, že následující roky budou pro budoucnost akvakultury v Evropské unii rozhodující. Úsilí, které vyvinula v zájmu ustavení regulačního rámce, který by podporoval udržitelnou akvakulturu, by se mohlo ukázat jako zbytečné, pokud nebude důsledně sledována situace v této oblasti a nebude zajištěno vyřešení současných úzkých míst, která se, jak bylo naznačeno, nacházejí na odborech orgánů veřejné správy členských států, jež se nepodílely na vypracovávání příslušných víceletých národních strategických plánů akvakultury.

2.   Souvislosti

2.1.

Současné předpisy v oblasti společné rybářské politiky a společné organizace trhu v odvětví produktů rybolovu a akvakultury přikládají nebývalý význam udržitelnému rozvoji akvakultury v Evropské unii.

2.2.

Evropský námořní a rybářský fond má k dispozici zvláštní rozpočet pro rozvoj udržitelné akvakultury, který na období 2014–2020 počítá s velkorysou částkou 1,2 miliardy EUR.

2.3.

EHSV v posledních letech vypracoval dvě stanoviska k akvakultuře (1)  (2). Obě stanoviska zdůrazňují význam této činnosti pro Evropskou unii a naléhavě vyzývají Evropskou komisi a členské státy, aby podporovaly odpovědnou a udržitelnou akvakulturu.

2.4.

Evropská komise v roce 2013 zveřejnila strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v Evropské unii, stanovené v dokumentu COM (2013/229) final. Cílem těchto zásad bylo poskytovat členským státům vedení při vymezování vnitrostátních cílů v této činnosti s přihlédnutím k jejich výchozí situaci, podmínkám převládajícím na vnitrostátní úrovni a institucionálnímu uspořádání.

2.4.1.

Tyto zásady kromě jiných návrhů doporučovaly členským státům, aby vypracovaly víceleté národní strategické plány akvakultury, které by stanovily společné cíle a případně ukazatele pro hodnocení pokroku směrem k těmto cílům. Tyto strategické plány měly podporovat konkurenceschopnost odvětví akvakultury a jeho rozvoj prostřednictvím inovací a rovněž stimulovat ekonomickou činnost, prosazovat diverzifikaci, pozvednout kvalitu života v pobřežních a venkovských oblastech a zajistit rovné podmínky subjektům akvakultury, pokud jde o přístup k vodnímu a pozemnímu prostoru.

2.4.2.

Všechny členské státy, ve kterých existuje akvakultura, předložily v roce 2013 své víceleté národní strategické plány. Většina opatření a činností navrhovaných v těchto plánech byla později začleněna do příslušných operačních programů pro financování prostřednictvím Evropského námořního a rybářského fondu. To mělo usnadnit uvedení zmíněných opatření a činností do praxe.

2.5.

Nová společná rybářská politika počítá s vytvořením poradního sboru pro akvakulturu, který má nahradit zaniklý Poradní výbor pro rybolov a akvakulturu (skupina 2: akvakultura). Úkolem tohoto sboru bude usnadňovat debatu o otázkách týkajících se akvakultury a předkládat evropským institucím doporučení a návrhy. Současně s tím probíhá vytvoření poradního sboru pro trhy, který by se věnoval vhodnějšímu uvádění produktů akvakultury, mimo produktů rybolovu, na trh.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že světová produkce potravin se musí do roku 2050 zvýšit přibližně o 70 % v porovnání se současným stavem, aby nasytila devět miliard osob, které budou podle odhadů v té době obývat planetu. Tato organizace přikládá zvláštní význam akvakultuře coby zdroji potravy s potenciálem růstu a doporučuje podporovat ji jakožto zajišťovatele potravin, zaměstnání a bohatství.

3.2.

Konzumace ryb a dalších potravin z vodních organismů se doporučuje z důvodu jejich výživné hodnoty a významu pro zachování dobrého zdraví. Umožnit lidem přístup k výživě dostatečně bohaté na produkty akvakultury je společenskou prioritou. Roční spotřeba produktů akvakultury na obyvatele činí v Evropské unii přibližně 23,9 kg, přičemž se mírně zvyšuje.

3.3.

EHSV konstatuje, že Evropská unie vykazuje negativní bilanci zahraničního obchodu s produkty akvakultury určenými pro lidskou spotřebu. Vnitřní trh ročně poptává 13,2 milionu tun produktů akvakultury, z nichž pouze 10 % pochází z akvakultury Evropské unie v porovnání s 25 % produktů z rybolovu a 65 % dovážených produktů. Procento dovážených produktů se zvyšuje, nicméně v posledních letech se stabilizovalo. Tato situace v každém případě vede ke značné nevyváženosti, která oslabuje Evropskou unii, pokud jde o současné a budoucí potravinové zabezpečení.

3.4.

Roční produkce akvakultury dosahuje v Evropské unii 1,2 milionu tun. Z toho 65,4 % pochází z mořské akvakultury a 34,6 % ze sladkovodní akvakultury. Její hodnota je při prvním prodeji přibližně 4 miliardy EUR. Způsoby produkce jsou různorodé, počínaje tradičními systémy v lagunách nebo rybnících až po technizovanější metody chovu v nádržích nebo klecích na otevřeném moři nebo v recirkulačních jednotkách.

3.5.

Nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu bylo schváleno a zveřejněno v květnu 2014. Operační programy členských států týkající se Evropského námořního a rybářského fondu Komise definitivně schválila až na podzim roku 2015, tedy se zpožděním v délce jednoho roku a pěti měsíců.

3.5.1.

Evropský účetní dvůr v roce 2014 zveřejnil studii o účinnosti podpory předchozího Evropského rybářského fondu poskytované akvakultuře. V této studii došel EÚD k závěru, že Evropský rybářský fond účinně nepodporoval udržitelný rozvoj akvakultury. Domnívá se, že na evropské úrovni nebyla podpůrná opatření náležitě navržena, nebyl nad nimi vykonáván patřičný dohled a neposkytovala dostatečně jasný rámec pro rozvoj akvakultury. V členských státech nebyla podpůrná opatření náležitě navržena ani uplatňována a národní strategické plány a jejich operační programy nezajišťovaly dostatečně jasný základ pro podporu akvakultury.

3.6.

Akvakultura v Evropské unii poskytuje v současnosti okolo 85 000 přímých pracovních míst, ale toto číslo stagnuje. EHSV pozitivně hodnotí, že Komise odhaduje, že každý procentuální bod zvýšení spotřeby produktů akvakultury v Evropské unii by znamenal vytvoření tří až čtyř tisíc pracovních míst na plný úvazek. Kromě toho je potřeba zdůraznit, že existuje přibližně 200 000 nepřímých pracovních míst v podpůrném odvětví akvakultury, zpracování a doplňkových činnostech.

3.7.

EHSV oceňuje, že členské státy vypracovaly víceleté národní strategické plány akvakultury a předložily je Komisi. Domnívá se však, že do jejich zpracování nebyly dostatečně zapojeny hospodářské, environmentální a sociální subjekty v porovnání se zásahy veřejné správy a úlohou orgánů přímo příslušných pro akvakulturu v jejím rámci.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV konstatuje, že nevyvážená bilance zahraničního obchodu Evropské unie s produkty akvakultury je nepřijatelná, a to jak z ekonomického hlediska vzhledem ke schodku obchodní bilance, který takto vzniká, tak z hlediska sociálního, neboť se zde mrhá pracovními příležitostmi.

4.2.

Výbor potvrzuje, že poté, co se kolem roku 2000 růst produkce akvakultury Evropské unie pozastavil, nedaří se ho obnovit, a to navzdory úsilí různých evropských, vnitrostátních a regionálních institucí. Objemy produkce nadále stagnují i přes mírný nárůst přidané hodnoty obchodu s těmito produkty.

4.3.

Příčiny zablokování akvakultury Evropské unie, kdy v ostatních částech světa pokračuje růst akvakultury vysokým tempem, výstižně popsala Komise ve strategických zásadách udržitelného rozvoje akvakultury v Evropské unii z roku 2013. Jako hlavní dva důvody uvádí složitost administrativních postupů nezbytných pro výkon této činnosti a obtížný legální přístup k lokalitám pro podniky v oblasti akvakultury nebo jejich pobočky.

4.4.

EHSV uznává úsilí, které Komise vyvinula na pomoc vnitrostátním a regionálním správním orgánům s uplatňováním evropských předpisů v oblasti životního prostředí, aniž by došlo ke zbytečné zátěži provozovatelů akvakultury. Za tímto účelem byly zveřejněny pokyny týkající se akvakultury a lokalit soustavy Natura 2000 a zohledňující rámcovou směrnici o vodě a připravují se pokyny související s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí. Vnitrostátní a regionální orgány veřejné správy s pravomocemi v oblasti životního prostředí však tyto pokyny neznají a neuplatňují je.

4.5.

EHSV konstatuje, že opožděné schválení nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu a operačních programů členských států bude mít za následek, že provozovatelé v členských státech budou moci skutečně začít využívat prostředků Evropského námořního a rybářského fondu v nejlepším případě až na konci roku 2016, což znamená zpoždění téměř tři roky.

4.6.

Zprávy, jako je zpráva Evropského účetního dvora z roku 2014, konstatovaly, že se udržitelný rozvoj akvakultury zastavil, neboť chybí náležité územní plánování námořních prostor a postupy schvalování jsou složité. Evropský účetní dvůr také potvrdil, že dosud nebylo dosaženo hlavních cílů růstu odvětví akvakultury a že toto odvětví po mnoho let stagnuje.

4.7.

EHSV s uspokojením konstatuje, že rozpočet, který Evropský námořní a rybářský fond přidělil na rozvoj udržitelné akvakultury, je oproti rozpočtu, který byl k dispozici v rámci předchozího Evropského rybářského fondu, téměř trojnásobný.

4.7.1.

EHSV zdůrazňuje obtíže, kterým čelí členské státy, jež jsou hlavními producenty v oblasti akvakultury v Evropské unii, pokud jde o doplnění prostředků Evropského námořního a rybářského fondu spolufinancováním z jejich strany, a to kvůli rozpočtovým omezením vyplývajícím z jejich povinnosti splnit závazky týkající se snížení deficitu.

4.8.

EHSV souhlasí s tím, že je nezbytně nutné evropské fórum, jehož by se účastnily všechny dotčené subjekty a ve kterém by se diskutovalo o situaci v oblasti akvakultury a poskytovala doporučení evropským a vnitrostátním orgánům přijatá ve shodě, jako tomu bylo v případě Poradního výboru pro rybolov a akvakulturu. Vítá proto nový poradní sbor pro akvakulturu a široké zastoupení hospodářských, sociálních a environmentálních subjektů, jakož i výzkumných pracovníků a spotřebitelů v jeho rámci. Lituje však zpoždění, ke kterému došlo při jeho zřizování a zahájení fungování, které znamenalo tři roky nečinnosti mezi ukončením činnosti výboru a zahájením činnosti sboru.

4.8.1.

EHSV vyjadřuje znepokojení ohledně toho, že účast Evropské komise v novém poradním sboru pro akvakulturu není na stejné úrovni, jako v zaniklém Poradním výboru pro rybolov a akvakulturu. Tato okolnost je důsledkem toho, že v poradním výboru Komise řídila jeho výkonný sekretariát, zatímco v novém poradním sboru bude sekretariát na Komisi zcela nezávislý. To by mohlo ovlivnit jak jeho svolávací schopnost ve vztahu k evropským orgánům veřejné správy, tak šíření doporučení. EHSV je znepokojen tím, že Komisi lze považovat za pouhého dalšího účastníka nového poradního sboru, zatímco by měla i nadále hrát vedoucí úlohu.

4.9.

EHSV konstatuje, že víceleté národní strategické plány akvakultury členských států dosud nepřinesly žádné výsledky. U většiny z nich se však neprovádějí mechanismy následné kontroly výsledků.

4.9.1.

EHSV konstatuje, že příčinou dosud nedostatečných výsledků uplatňování víceletých národních strategických plánů akvakultury je skutečnost, že úzká místa, která brání udržitelnému rozvoji akvakultury, nejsou řešena dostatečně důrazně. Tyto překážky se většinou nacházejí se na odborech orgánů veřejné správy členských států, které se nepodílely na vypracovávání strategických plánů, a tudíž je neznají. Proto požadujeme aktivní zapojení těchto útvarů do provádění strategických plánů.

4.10.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby vybídla orgány veřejné správy členských států a jejich regionů, aby při provádění evropských předpisů v oblasti životního prostředí zohledňovaly udržitelný rozvoj a jeho tři hlediska – environmentální, sociální a hospodářské – a aby ho zároveň vyvážily s nezbytností zlepšit potravinové zabezpečení v Unii.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Stanovisko EHSV Vytváření udržitelné budoucnosti pro akvakulturu – Nový impuls pro strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury (Úř. věst. C 18, 19.1.2011, s. 59).

(2)  Stanovisko EHSV Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU (Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 150).


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/78


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Nové uspořádání trhu s elektřinou a potenciální dopady na zranitelné spotřebitele

(Průzkumné stanovisko)

(2017/C 034/12)

Zpravodaj:

Vladimír NOVOTNÝ

Konzultace

Rada Evropské unie, 14/03/2016

Právní základ

Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)

 

Průzkumné stanovisko

Odpovědná specializovaná sekce

Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost

Přijato ve specializované sekci

06/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

146/66/43

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV podporuje základní koncept nového uspořádání trhu EU s elektřinou, neboť je nutné k zaručení stabilní elektrizační soustavy, která přispívá k dosažení cílů evropské energetické unie. Z důvodu střednědobé až dlouhodobé transformace výroby a prodeje elektřiny směřující k decentralizovaným strukturám a v zájmu uskutečnění cílů vytyčených ve směrnici EU o obnovitelných zdrojích energie musí trh s elektřinou získat zcela novou podobu. EHSV poukazuje v této souvislosti na svá stanoviska TEN 577, TEN/578 a TEN/583, v nichž se vyjadřuje nejen k této problematice, ale i k budoucí úloze výrobců, výrobců-spotřebitelů a nových účastníků trhu.

1.2.

Dle názoru EHSV budou dalším významným prvkem nového střednědobého a dlouhodobého uspořádání trhu s elektřinou tzv. chytré distribuční sítě s „inteligentními měřiči“ a technologiemi v oblasti skladování. Tyto inteligentní sítě a technologie v oblasti řízení a skladování energie se pak mohou příznivě projevit jak v optimalizaci odběrů elektřiny, tak i v úsporách elektřiny.

1.3.

EHSV upozorňuje na potenciál snižování energetické chudoby, který představují malí výrobci/spotřebitelé (prosumers), ale také další nové modely, jako jsou např. energetická družstva. K jejich plné integraci do energetického trhu Výbor považuje za nezbytné mj. odstraňovat administrativní a další zbytné bariery jejich činnosti a podpořit jejich přístup k distribučním sítím na základě tržních podmínek financování provozu distribučních sítí.

1.4.

EHSV považuje za důležitý prvek nového uspořádání trhu s elektřinou také uplatnění inteligentních prvků regulace v tzv. chytrých domácnostech. Jejich uplatnění povede ke zvýšení aktivní role domácností při jejich plné integraci do nového uspořádání trhu s elektřinou a ke snižování rizik energetické chudoby. K těmto významným změnám napomohou motivační vzdělávací programy pro široké vrstvy obyvatel a podpora jejich zavádění ve skupině zranitelných domácností a dalších zranitelných zákazníků energetického trhu, kupříkladu malých a středních podniků.

1.5.

EHSV je přesvědčen, že všechny očekávané změny nového uspořádání trhu s elektřinou jsou podmíněny tím, že nový trh bude poskytovat správné krátkodobé cenové (price) impulzy a dlouhodobé cenové (cost) signály umožňující a podporující rozsáhlé investiční aktivity v elektroenergetice EU. S tím je však spojeno i to, že ceny musejí odrážet plnou výši skutečných nákladů, čili i tzv. externí náklady.

1.6.

Rozvoj trhů s elektřinou v uplynulých letech způsobil značný pokles velkoobchodních cen, což však zatím nemělo kladné důsledky pro drobné spotřebitele ani malé a střední podniky, protože jejich ceny namísto poklesu spíše vzrostly.

1.7.

Prostřednictvím chytrého uspořádání trhu s elektřinou a strategických investic do zařízení, do nichž budou např. formou energetických družstev zapojeni také a zejména sociálně slabší občané, bude v budoucnosti možné sladit energetickou politiku s politickou sociální a s tvorbou regionálních hodnot.

1.8.

Za tímto účelem musí dát politika jasnou odpověď na otázku, kdo v rámci budoucí decentrální výroby napříště má, smí či může vyrábět elektřinu. To má rozhodující význam i pro řešení problému energetické chudoby.

1.9.

Za příklad poslouží polské Podleské vojvodství, které nyní zavádí program podpory pro malá fotovoltaická zařízení. S pomocí 60 % dotace na podporu investic a systému čistého měření, který se v Polsku plánuje, lze náklady polských spotřebitelů na elektřinu snížit na polovinu.

2.   Úvod

2.1.

Slovenské předsednictví Rady EU se dopisem ze dne 14. března 2016 obrátilo na EHSV se žádostí o vypracování stanoviska týkajícího se sociálního rozměru nového uspořádání trhu s elektřinou v dynamice sociálního a hospodářského rozvoje.

2.2.

Slovenské předsednictví ve své žádosti poznamenává, že nové uspořádání trhu s elektřinou přináší příležitosti pro spotřebitele tím, že jim nabízí proaktivnější způsob interakce s trhem. Vedle uvažovaných možných dopadů zvýšených cen elektrické energie na konkurenceschopnost průmyslu EU je na druhou stranu nezbytné vzít do úvahy možné hrozby pro sociálně zranitelné zákazníky.

2.3.

EHSV se v řadě svých předchozích stanovisek (1)  (2) očekávaným vývojem trhu s energií podrobně zabýval a přijatá doporučení a závěry považuje stále za aktuální. Proto se předkládané stanovisko soustředí na rizika a příležitosti, které nové uspořádání trhu s elektřinou může přinést pro sociálně zranitelné skupiny obyvatel, a na specifické projevy energetické chudoby spojené s dostupností elektrické energie.

3.   Vize nového uspořádání trhu s energií

3.1.

Zcela zásadní úlohou nového uspořádání trhů s elektřinou na principech udržitelnosti musí být zajištění bezpečných dodávek elektřiny pro všechny spotřebitele za dostupnou a konkurenceschopnou cenu.

3.2.

Rámcová strategie energetické unie EU je zaměřena na následující klíčové strategické cíle:

energetická bezpečnost, solidarita, důvěra,

plně integrovaný vnitřní trh s energií,

energetická účinnost jako příspěvek ke zmírnění spotřeby energií,

dekarbonizace hospodářství,

energetická unie pro výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

3.3.

Hlavními rysy rámcové strategie trhu s elektřinou jsou:

přechod k nízkouhlíkovým energetickým systémům,

nákladově efektivní integrace nestabilních obnovitelných zdrojů,

ústup od centrálních konvenčních elektráren směrem k decentralizované výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů,

měnící se role spotřebitelů na trhu s elektřinou,

zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny.

3.4.

Významnou úlohu v novém uspořádání trhu s elektřinou by měla sehrát změna role, kterou spotřebitelé na trhu s elektřinou hrají (3).

4.   Energetická chudoba a prevence jejího vzniku

4.1.

K problematice energetické chudoby přijal EHSV v nedávné minulosti řadu stanovisek, zejména stanovisko TEN/516 Koordinovaný evropský postup při předcházení energetické chudobě a jejím potírání (zpravodaj: pan Coulon, 2013) (4), které bylo podrobně rozpracované na národní úrovni např. Hospodářskou a sociální radou Bulharska v jejím stanovisku Measures to overcome energy poverty in Bulgaria (ESC/3/030/2015). Doporučení a závěry těchto dokumentů považuje EHSV za stále aktuální a v předkládaném stanovisku je neopakuje.

4.2.

O tématu energetické chudoby se zmiňují mj. i stanoviska TEN/578 – Realizace nové politiky pro spotřebitele energie a TEN/583 – Energie vyráběná spotřebiteli a družstva pro výrobu energie spotřebiteli – příležitosti a výzvy v členských státech EU.

4.3.

Energetická chudoba je charakterizována jako omezený přístup k energetickým zdrojům z důvodů chybějící či nefunkční energetické infrastruktury, nebo neschopnost hradit dodávky energetických komodit. V případě hrozby nefunkční infrastruktury je nezbytné zvýšit její schopnost zajistit bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny nebo pro tento účel vybudovat nové kapacity. Dokonce i provozovatelé sítí konstatují, že zařízení na decentrální výrobu, např. fotovoltaická zařízení umístěná na soukromých domech, mohou přispět ke stabilitě regionálních dodávek a často i podpořit slabší regionální sítě.

4.4.

I když se energetická chudoba často vnímá ve vztahu ke koncovým soukromým zákazníkům, je důležité poznamenat, že jsou jí často vystaveny také některé malé a střední podniky, se všemi souvisejícími dopady na jejich konkurenceschopnost.

4.5.

Nejčastěji je energetická chudoba vztahována na schopnost zajistit teplo v domácnostech, v jižních zemích EU může být vztažena též na dostupnost klimatizace v horkých letních měsících. Specifickým projevem energetické chudoby je neschopnost úhrady účtů za elektřinu. V takovém případě jsou používány přístupy založené na přímé nebo nepřímé podpoře zákazníků zranitelných energetickou chudobou.

4.6.

Přímá podpora zranitelným zákazníkům je poskytována především formou sociálně dotačních programů jako přímá kompenzace plateb v hotovosti či v nepeněžní formě a opírá se o vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení na úrovni jednotlivých členských států.

4.7.

Zranitelný zákazník je definován v jednotlivých členských státech různě v závislosti na specifické situaci a rozdílných sociálních systémech členských států.

4.8.

Nepřímá podpora je poskytována formou sociálních či zvláštních tarifů. V současné době jsou sociální tarify poskytovány v 10 členských státech, 8 členských států formulovalo status zranitelného zákazníka a celkem 16 členských států uplatňuje na svém vnitrostátním trhu regulované ceny elektrické energie. EHSV se proti této regulaci cen jednoznačně vyjádřil ve stanovisku TEN/578.

4.9.

Rizika energetické chudoby však bude možné omezit přijetím řady opatření kompatibilních s novým uspořádáním trhu s elektřinou. Půjde zejména o následující prvky:

zvýšení dostupnosti informací o cenách elektřiny jednotlivých dodavatelů,

odstranění překážek změny dodavatele energetických služeb,

posílení hospodářské soutěže a transparentní nabídky komplexních energetických služeb,

transparentní smlouvy, ceny a účty za energie,

vzdělávání a výchova zákazníků s výraznou rolí jejich municipalit,

odstranění nekalých obchodních praktik a nátlakových postupů při uzavírání smluv na dodávku energie,

úspory spotřeby energie a dostupnost informací o vlastní spotřebě, široká dostupnost chytrých měřicích a regulačních prvků v domácnostech a u ostatních drobných spotřebitelů,

podporovaná tepelná izolace bytů a domů, renovace a regenerace starých budov s cílem snížení energetických ztrát,

podpora motivačních a vzdělávacích programů pro zranitelné zákazníky,

podpora místních iniciativ boje proti energetické chudobě,

zákaz nepřiměřeně drahých tarifů pro zranitelné zákazníky,

zvýšení efektivnosti a spolehlivost dodávek elektřiny.

4.10.

Rozvoj trhů s elektřinou v uplynulých letech způsobil značný pokles velkoobchodních cen, což však zatím nemělo kladné důsledky pro drobné spotřebitele ani malé a střední podniky, protože jejich ceny namísto poklesu spíše vzrostly.

4.11.

EHSV zdůrazňuje, že specifickou roli při snižování energetické chudoby mohou sehrát též malí výrobci/spotřebitelé (prosumers). K jejich úspěšné integraci do energetických trhů je proto nutné co nejrychlejší odstranění veškerých administrativních bariér a umožnění přístupu k sítím při zachování podmínek tržního prostředí a dodržování standardů kvality dodávek elektřiny.

4.12.

EHSV se domnívá, že přes uplatnění uvedených tržně konformních prvků podpory zranitelných zákazníků zůstane i v budoucnosti těžiště zátěže boje proti energetické chudobě a jejích následků na straně vnitrostátních sociálních systémů jako jediné tržně konformní alternativy.

4.13.

Prostřednictvím chytrého uspořádání trhu s elektřinou a strategických investic do zařízení, do nichž budou např. formou energetických družstev zapojeni také a zejména sociálně slabší občané, bude v budoucnosti možné sladit energetickou politiku s politickou sociální a s tvorbou regionálních hodnot.

4.14.

Za tímto účelem musí dát politika jasnou odpověď na otázku, kdo v rámci budoucí decentrální výroby napříště má, smí či může vyrábět elektřinu. To má rozhodující význam i pro řešení problému energetické chudoby.

4.15.

Energie z obnovitelných zdrojů otevírá zcela nové možnosti, jak řešit energetickou chudobu coby sociální problém. Například jedna studie Společného výzkumného střediska Evropské komise došla již v roce 2014 k závěru, že 80 % evropského obyvatelstva by si potenciálně mohlo vyrábět svou elektřinu – ve fotovoltaických zařízeních – samo levněji než odběrem elektřiny ze sítě Problém je, že část obyvatelstva nemá k dispozici střechu resp. pozemek, aby si takové zařízení mohlo instalovat. Zde by mohlo pomoci rozšíření definice pojmu „prozument“ a podporování společných zařízení (energetických družstev).

4.16.

V nedávno zveřejněné studii CE Delft bylo propočteno, že by si do roku 2050 mohlo svoji vlastní elektřinu k pokrytí svých potřeb vyrábět téměř 83 % domácností.

4.17.

Závažný problém tkví ale v tom, že právě sociálně slabší občané nemají na nezbytné investice prostředky. „Nevýhodou“ energie z obnovitelných zdrojů je to, že nejdříve je třeba provést relativně vysokou investici, nicméně běžné náklady jsou pak velmi nízké (slunce a vítr, jak známo, nic nestojí). I tento problém však lze politicky řešit, mj. příslušnými strategickými investicemi.

4.18.

Za příklad poslouží polské Podleské vojvodství, které nyní zavádí program podpory pro malá fotovoltaická zařízení. S pomocí 60 % dotace na podporu investic a systému čistého měření, který se v Polsku plánuje, lze náklady polských spotřebitelů na elektřinu snížit na polovinu.

4.19.

Výbor v této souvislosti vyzývá Komisi, Radu a EP, aby věnovaly větší pozornost střednědobému a dlouhodobému vývoji, který by mohl být pro spotřebitele pozitivní, a to například elektromobilitě. Lze očekávat, že v příštích 20 až 30 letech bude na trh uváděno více elektromobilů. Jeden elektromobil spotřebuje přibližně 14 kWh na 100 km, což při ceně elektřiny 0,25 c/kWh znamená 3,50 eur. Za 100 km dlouhou jízdu vozidlem se spalovacím motorem se při spotřebě 7 l/km a ceně 1,20 eur/l zaplatí 8,40 eur. K výrobě takového množství elektřiny, které potřebuje elektromobil k ujetí 10 000 km, postačí fotovoltaické zařízení zhruba se 6 moduly. Investicí ve výši cca 3 000 eur by tedy takové vozidlo mohlo na (vlastní) elektřinu jezdit 20 let. O ekonomických aspektech, jež by pro občany a potenciálně i regiony mohl přinést přechod na elektromobilitu, se zatím diskutuje příliš málo.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 13.

(2)  Úř. věst. C 424, 26.11.2014, s. 64.

(3)  Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 22.

(4)  Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 21.


PŘÍLOHA

Následující protistanovisko bylo zamítnuto, shromáždění namísto něj přijalo stanovisko, avšak při hlasování získalo přinejmenším jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV očekává, že návrh nového uspořádání trhu s elektrickou energií, připravovaný Evropskou komisí jako součást podzimního/zimního energetického balíčku, povede k plné integraci obnovitelných zdrojů do společného trhu s elektrickou energií jako důležitého nástroje k dosažení závazků EU v ochraně klimatu.

1.2.

Tento návrh musí jako cíl garantovat dlouhodobou spolehlivost a bezpečnost dodávek elektrické energie, vést k odstranění dosavadních deformací trhu a současně vést k cenám elektřiny, které zajistí konkurenceschopnost evropského hospodářství, a povede k cenám elektřiny pro koncové zákazníky, které budou stabilní a dosažitelné i pro nízko-příjmové skupiny obyvatel.

1.3.

EHSV je přesvědčen, že nové uspořádání trhu s elektřinou ve své konečné podobě povede ke snížení nebo odstranění rizik vedoucích k potenciálním negativním dopadům na energetickou chudobu.

1.4.

EHSV se domnívá, že rizika potenciálních dopadů na zranitelné skupiny odběratelů elektrické energie, zejména obyvatel, budou spojena s procesem transformace současné podoby trhu s elektřinou do budoucího nového uspořádání trhu.

1.5.

Dle názoru EHSV jsou rizika transformace trhu s elektřinou na nové uspořádání trhu spojena zejména s nezbytností zásadního posílení národních přenosových soustav 220/440 kW a jejich vzájemného kapacitního propojení, rozšíření úlohy distribučních soustav o úlohy, které v současné době plní pouze přenosové soustavy (kupříkladu zajištění stability sítě), a jejich převod na „smart“ uspořádání, vyřešení problému s velkokapacitním skladováním elektrické energie, decentralizace výroby elektrické energie, připojení decentralizované výroby na distribuční sítě a změny charakteru úlohy a chování spotřebitelů elektřiny na trhu.

1.6.

Uvedené transformační procesy jsou dlouhodobé povahy, jejich realizace si vyžádá desítky let, vysoké investiční náklady v očekávané výši stovek miliard eur a další srovnatelné náklady spojené s vývojem nových, často dosud neznámých technických řešení.

1.7.

V podmínkách plného uplatnění tržních principů bude významná část těchto nákladů promítána do regulované složky ceny elektřiny, a tím v průběhu transformace může vést k potenciálním dopadům vedoucím k energetické chudobě zranitelných skupin obyvatel.

2.   Úvod

2.1.

Slovenské předsednictví Rady EU se dopisem ze dne 14. března 2016 obrátilo na EHSV se žádostí o vypracování stanoviska týkajícího se sociálního rozměru nového uspořádání trhu s elektřinou v dynamice sociálního a hospodářského rozvoje.

2.2.

Byl vznesen požadavek širší analýzy faktorů ovlivňujících trh s elektřinou a kritického zhodnocení jejich vlivů na vývoj cen energie v EU, aby byl tento vývoj udržitelný nejen z environmentálního hlediska (ochrany klimatu), ale i z hledisek ekonomických a sociálních, zvláště bezpečnosti a dostupnosti dodávek elektřiny.

2.3.

Slovenské předsednictví ve své žádosti poznamenává, že nové uspořádání trhu s elektřinou přináší příležitosti pro spotřebitele a nabízí proaktivnější způsob jejich interakce s trhem. Vedle uvažovaných dopadů zvýšených cen elektrické energie na konkurenceschopnost průmyslu EU je na druhou stranu nezbytné vzít do úvahy možné hrozby pro sociálně zranitelné zákazníky.

2.4.

EHSV se v řadě svých předchozích stanovisek očekávaným vývojem trhu s energií podrobně zabýval a přijatá doporučení a závěry považuje stále za aktuální. Proto se předkládané stanovisko soustředí pouze na rizika, která nové uspořádání trhu s elektřinou může přinést pro sociálně zranitelné skupiny obyvatel, a na specifické projevy energetické chudoby spojené s dostupností elektrické energie.

3.   Klíčové problémy současného trhu s elektrickou energií v EU a rizika jeho střednědobého vývoje

3.1.

Klíčové problémy současného trhu s elektrickou energií v EU lze shrnout následovně:

zásadní deformace trhu s elektřinou,

nedostatečná investiční výstavba nových regulovatelných zdrojů elektrické energie,

zaostávání rozvoje přenosové infrastruktury za rozvojem obnovitelných zdrojů,

snížení a ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny,

absence efektivní koordinace národních energetických politik, která by však měla mít spíše charakter spolupráce a koordinace na úrovni nadnárodních regionů na základě reálných podmínek stávajících trhů,

prohlubování deformace trhu s elektřinou jako důsledek neefektivní integrace trhů.

3.2.

Dalším významným negativním faktorem faktické nefunkčnosti trhů s elektřinou v EU je geografická odlehlost některých významných uskupení obnovitelných zdrojů od oblastí vysoké hustoty spotřeby elektřiny provázená nedostatečnými přenosovými kapacitami na vnitrostátní úrovni. V důsledku neřízené výroby elektřiny zvláště ve větrných zdrojích výroby elektřiny dochází v nárazových maximech k přetokům elektřiny do sousedních států, což vyvolává následně kritické stavy přenosových soustav s vysokým rizikem zhroucení soustav (blackoutu).

3.3.

V řadě členských států jsou jako reakce na nestabilní dodávky obnovitelných zdrojů zaváděny systémy kapacitních mechanismů doprovázené některými diskriminačními prvky, jako jsou kupříkladu orientace na předem vybrané technologie výroby elektřiny nebo vyloučení přeshraničních dodávek. Nový model trhu s elektřinou by měl reflektovat a odstranit stávající nedostatky a při tom je zcela zásadní zkvalitnění elektrické infrastruktury EU.

3.4.

Přenosové soustavy členských států nezajišťují operativní vykrývání místního nedostatku zdrojů mezi členskými státy, a další integrace trhu s elektrickou energii je tak v současných podmínkách problematická. V Evropě existuje řada regionálních trhů s elektřinou, které vzájemně nespolupracují a jejichž činnost není dostatečně koordinována.

3.5.

K jejich propojování dochází postupně v souladu s platnou legislativou (síťové kodexy). Mezi těmito trhy jsou zatím značné rozdíly jak co do provozní bezpečnosti, tak co do cenové úrovně poskytovaných dodávek a služeb. Tento integrační proces je nezbytně nutný, ale ukazuje se, že bude velmi obtížný.

3.6.

Řada členských států uplatňuje v reakci na problémy integrace nestabilních obnovitelných zdrojů do energetických soustav kapacitní mechanismy, které zajišťují spolehlivost a dostupnost dodávek elektřiny v době, kdy jsou obnovitelné zdroje mimo provoz v důsledku své závislosti na přírodních podmínkách. Kapacitní mechanismy jsou uplatňovány formou kapacitních trhů nebo formou strategické rezervy. Zatímco strategické rezervy mají vůči trhu s elektřinou neutrální charakter a měly by být preferovány jako tržně konformní řešení, kapacitní trhy představují rizika narušení tržního prostředí.

3.7.

Výhled energetické situace na období dalších 20 let je významným faktorem, který ovlivní konečnou podobu nového uspořádání trhu s elektřinou a samozřejmě i dopady na citlivé zákazníky. V tomto smyslu je nutno počítat s těmito faktory:

3.7.1.

Energetická situace v EU vyžaduje v důsledku vývoje v posledních deseti letech vysoce naléhavé řešení postavené na objektivní strategické úvaze. Spolehlivost udržitelných dodávek elektřiny za přijatelnou/dostupnou cenu nemůže zůstat jen u svého verbálního vyjádření, ale musí bezpečně stát na všech třech základních pilířích udržitelného rozvoje. Pouze obnova sítí bude vyžadovat asi 655 miliard USD.

3.7.2.

V období 2016–2025 v EU skončí životnost tepelné instalované kapacity ve výši asi 150 GW, tedy jedné čtvrtiny současných termálních kapacit EU. K zachování adekvátnosti výroby elektřiny systému a dodávek spotřebitelům to znamená vybudovat 100 GW nových termálních kapacit se stabilním výkonem, přičemž do roku 2035 to bude 200 GW fosilních zdrojů, a to i za naplněných předpokladů technologického rozvoje jak v oblasti energetické účinnosti, tak v oblasti akumulace elektrické energie.

3.7.3.

Za současného stavu trhu s elektřinou však takové výrobní kapacity není možné proinvestovat a zajištění energetické bezpečnosti bude vyžadovat zásadní systémové změny tak, aby došlo k výraznému uplatnění tržních mechanismů s příznivým dopadem do cen pro koncové spotřebitele.

Protistanovisko bylo zamítnuto. Odevzdáno bylo 141 hlasů proti, 91 hlasů bylo pro a 22 členů se zdrželo hlasování.


III Přípravné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

520. plenární zasedání EHSV ve dnech 19. a 20. října 2016

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/86


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropské normy pro 21. století

[COM(2016) 358 final]

(2017/C 034/13)

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

Konzultace

Komise, 17/08/2016

Právní základ

Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

[COM(2016) 358 final]

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

20/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

147/0/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se domnívá, že je zapotřebí nové vize k uspořádání evropského systému normalizace, který bude s to se přizpůsobit neustále se měnícím mezinárodním podmínkám a bude přinášet stále větší výhody podnikům, spotřebitelům, pracovníkům i životnímu prostředí.

1.2.

EHSV jakožto organizace zastupující občanskou společnost proto klade mimořádný důraz na zvýšení transparentnosti a inkluzivnosti evropského systému normalizace a požaduje pro sebe aktivní úlohu při strategickém zaměření, provádění a šíření norem a při propagování kultury normalizace.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba posílit strategickou úlohu technické normalizace, aby byla zajištěna:

kvalita, bezpečnost a účinnost výrobků a služeb,

stále vyšší úroveň ochrany spotřebitelů, pracovníků a životního prostředí,

vyšší míra inovací v zájmu konkurenceschopnosti podniků.

1.4.

EHSV vítá zahájení společné iniciativy v oblasti normalizace sdružující veřejné a soukromé partnery evropského systému normalizace, neboť umožní stanovit společný přístup k určení priorit a k vypracování společných opatření zaměřených na modernizaci a zjednodušení tvorby norem.

1.5.

EHSV je však nadmíru znepokojen skutečností, že panuje nedostatek konkrétních údajů o provádění a příslušných finančních prostředcích, které jsou zásadně důležité k přeměně společné inovativní vize v konkrétní modernizující strategie a opatření.

1.6.

V této souvislosti EHSV doporučuje zasadit partnerství veřejného a soukromého sektoru společné iniciativy v oblasti normalizace (1) do strukturálního a finančního rámce společných technologických iniciativ programu Horizont 2020  (2) s cílem:

zaručit splnění jasně určených cílů v oblasti technických norem v průmyslu, ve službách a ve spotřebě,

dosáhnout většího a lepšího zaměření finančních a lidských zdrojů a znalostí na společné priority.

1.7.

EHSV podporuje Komisi ve vytvoření integrovaného a strukturovaného systému, aby se dospělo ke společné strategii, která sníží roztříštěnost norem a jejich systémů plánování.

1.8.

EHSV tudíž podporuje lepší systém řízení strategií v oblasti normalizace, jenž zohlední sbližování technologií, digitalizaci podniků a služeb a nové a rostoucí sociální a environmentální dovednosti a jenž může podpořit stávající technický výbor pro normalizaci.

1.9.

Evropský interinstitucionální dialog o normalizaci musí zaručit privilegovanou úlohu všech zainteresovaných zastupujících subjektů. V rámci všech institucí EU by měly být zřízeny stálé skupiny pro hodnocení a poradenství, a to v prvé řadě v EHSV a ve Výboru regionů (VR), s ohledem na pravomoci spojené s povinnou konzultací v souladu s článkem 114 SFEU.

1.10.

Podle EHSV je nezbytné, aby byla v evropském systému normalizace a v příslušných generálních ředitelstvích Komise posílena schopnost koordinovaně uplatňovat nástroj technické normalizace, příslušný pro jednotlivé sektory, zejména pro sektor služeb.

1.11.

EHSV se domnívá, že prioritou je přijmout opatření k rozvoji skutečné evropské kultury normalizace spuštěním a podporováním účinné evropské informační kampaně, počínaje úrovní základního vzdělávání až po úroveň politických činitelů a vyjednavačů mezinárodních dohod.

1.12.

EHSV zdůrazňuje, že skutečně inovativní evropská politika v oblasti normalizace musí být v prvé řadě v souladu se zásadou spokojenosti občanů, podniků a pracovníků jakožto zákazníků a musí za pomoci vyváženého a flexibilního přístupu mezi normalizací a tvořivostí dosáhnout vysoké úrovně bezpečnosti, kvality a účinnosti, tvorby pracovních míst a mezinárodní konkurenceschopnosti (3).

2.   Systém technické normalizace s ohledem na evropské a globální výzvy

2.1.

Technická normalizace hraje zásadně důležitou úlohu ve fungování vnitřního trhu a v mezinárodní konkurenceschopnosti výrobků a služeb, neboť je strategickým nástrojem k zaručení kvality, funkčnosti a bezpečnosti zboží a služeb, interoperability sítí a systémů, vysoké úrovně ochrany podniků, pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí i vyšší míry inovací a sociálního začlenění.

2.2.

Vzhledem k nejnovějšímu technologickému vývoji, politickým prioritám a globálním trendům, zejména co se týče služeb a revoluce v oblasti informačních technologií, je nutné evropský systém normalizace přezkoumat s cílem zachovat jeho četné úspěšné prvky, napravit nedostatky a dosáhnout správné rovnováhy mezi evropským a vnitrostátním rozměrem a mezi svobodou inovací, tvořivostí a interoperabilitou technických norem a obecněji reagovat na nové požadavky a očekávání podniků, spotřebitelů, zaměstnanců a evropské společnosti jako celku.

2.3.

EHSV jakožto organizace zastupující občanskou společnost proto klade mimořádný důraz na zvýšení transparentnosti a inkluzivnosti evropského systému normalizace a požaduje pro sebe stále aktivnější úlohu při strategickém zaměření, provádění a šíření právních předpisů a při propagování kultury normalizace jakožto základu úspěchu podniků a budoucích generací.

2.4.

EHSV vždy tvrdil, že „rychlý, účinný a participativní evropský normalizační proces není jen nosným prvkem architektury jednotného trhu, jež je osou evropské integrace a strategie Evropa 2020 k jejímu uskutečnění, ale také a především základním prvkem konkurenceschopnosti evropského hospodářství a hnacím nástrojem inovace“ (4). Právě za tímto účelem jsou nezbytné jasné a transparentní normy v oblasti ochrany spotřebitelů, podniků, životního prostředí a společnosti.

2.5.

Hlavním obecným cílem evropského systému normalizace je zvýšit přínos norem a evropské normalizace k volnému pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu s cílem podpořit růst, inovace a konkurenceschopnost evropských podniků, zejména malých a středních podniků, a zároveň zaručit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, pracovníků a životního prostředí. Toho se dosáhne prostřednictvím inkluzivních a transparentních, komplexnějších, ale rychlých procesů tvorby norem na úrovni členských států i EU, které se budou opírat o uznávaná kritéria, jako např. kritéria stanovená v dohodě WTO o technických překážkách obchodu a v nařízení (EU) č. 1025/2012.

2.6.

EHSV nedávno upozornil na to, že „evropská normalizace musí s přispěním všech sociálních partnerů a zainteresovaných subjektů stále více přispívat k doplnění a obohacení probíhajících procesů ve světových ekonomikách“ a že je žádoucí, aby „kultura evropské normalizace byla v globálních procesech normalizace více přítomná a měla větší váhu“ (5), i díky podněcování ke komunikaci, snadnému přístupu a nízkým nákladům.

2.6.1.

Je také důležité udržovat správnou rovnováhu mezi normalizací a tvořivostí (6) tím, že se i řemeslníkům a malým podnikům poskytne možnost svobodně se vyjadřovat a obohacovat výrobky a služby v rámci základních mezí stanovených normami.

2.7.

Evropská normalizace bude hrát klíčovou úlohu při budování a fungování jednotného trhu s výrobky a službami tím, že bude na úrovni EU postupně harmonizovat vnitrostátní normy, které často mohou působit technické problémy bránící přístupu na vnitrostátní trhy a obchodu v rámci EU.

2.8.

Jak již EHSV upozornil také v jiném svém stanovisku (7), sbližováním technologií a digitalizací společnosti, podniků a veřejných služeb se stírají tradiční rozdíly mezi všeobecnou normalizací a normalizací v oblasti IKT, což znamená, že Komise musí zaujmout jednotný přístup k plánování a určování priorit normalizace.

2.9.

Vzhledem k preferencím, které vyjádřily různé hospodářské a průmyslové subjekty EU v souvislosti s mezinárodními normami ISO/IEC, je nanejvýš důležité posílit evropský systém normalizace, aby bylo zaručeno, že mezinárodní normy budou sladěny s normami evropskými rychle, účinně a za účasti všech zainteresovaných stran, zejména pokud jde o zástupce malých podniků, spotřebitelů a ostatních zainteresovaných stran.

2.10.

Intenzivnější vývoj dobrovolných evropských norem v oblasti služeb by mohl zvýšit zaměstnanost a růst prostřednictvím častějšího poskytování přeshraničních služeb a větší integrace trhů, což by umožnilo plně využívat potenciálu tohoto odvětví pro evropské hospodářství a zároveň zachovat a respektovat místní životní a pracovní podmínky, a přispívat k odstranění překážek souvisejících s využíváním vnitrostátních systémů certifikace.

2.11.

Vzhledem k rychle se vyvíjejícím technologickým cyklům, stále větší složitosti a vzájemnému působení průmyslových systémů, stírání hranic mezi výrobky, službami a informačními a komunikačními technologiemi zahájila Evropská komise společnou iniciativu v oblasti normalizace sdružující veřejné a soukromé partnery evropského systému normalizace, jak si EHSV přál, s cílem určit společnou vizi a společný postup zaměřený na celou škálu iniciativ usilujících o modernizaci, stanovení priorit, urychlení a zjednodušení tvorby norem do konce roku 2019, a to prostřednictvím následujících činností:

informovanost, vzdělávání a porozumění, pokud jde o evropský systém normalizace,

včasnost, kvalita a sladění priorit a plánů normalizace s rámcem pro výzkum a inovace,

koordinace, spolupráce, transparentnost a zapojení zástupců i menších subjektů,

aktivní a transparentní účast všech zainteresovaných stran,

konkurenceschopnost a mezinárodní rozměr díky tvorbě společných regulačních modelů.

3.   Návrhy Evropské komise

3.1.

Sdělení Komise je vizí doplněnou normalizačním balíčkem, který obsahuje řadu cílů vytyčených za účelem modernizace evropského systému normalizace:

společná iniciativa v oblasti normalizace: inovační partnerství mezi evropskými a vnitrostátními normalizačními orgány, průmyslem a profesními sdruženími, malými a středními podniky, sdruženími spotřebitelů, odbory, organizacemi na ochranu životního prostředí, členskými státy, Evropským sdružením volného obchodu (EFTA) a Komisí, jehož cílem je přijmout konkrétní opatření k urychlení a zjednodušení procesu technické normalizace,

evropské technické normy v oblasti služeb: pokyny k podporování rozvoje dobrovolných evropských norem pro služby, odstranění překážek spojených s vnitrostátními normami a systémy certifikace a ke zlepšení informací předávaných poskytovatelům služeb,

strukturovaný interinstitucionální dialog mezi Komisí, Evropským parlamentem, Radou, EHSV a VR: systém výročních zpráv a zpětné vazby ohledně provádění politiky EU v oblasti normalizace,

předkládání ročních pracovních programů: pracovní program na rok 2017 stanoví roční priority evropského systému normalizace.

3.2.

Komise zamýšlí zejména v odvětví služeb následující:

provést analýzu konfliktů nebo duplicit mezi vnitrostátními normami,

dohodnout se na kritériích určování priorit pro evropské normy v oblasti služeb,

provést cílený přezkum shromažďování informací o platných vnitrostátních normách a postupech schvalování norem a osvědčení,

požadovat od CEN každoroční předložení seznamu oblastí, v nichž hrozí potenciální konflikt nebo duplicita mezi vnitrostátními normami nebo potenciální nedostatky při vypracování norem,

před nařízením vypracování vnitrostátní normy zohlednit evropský rozměr,

doporučit členským státům prozkoumat používání evropských norem v oblasti služeb.

3.2.1.

Komise rovněž navrhuje usnadnit dostupnost informací o harmonizovaných evropských normách díky lepšímu přístupu k jednotné digitální bráně, jejíž vytvoření se navrhuje ve strategii pro jednotný trh.

4.   Obecné připomínky

4.1.

EHSV – opět (8) – souhlasí s nutností účinné a efektivní modernizace evropského systému normalizace, o níž se hovoří již více než pět let, a považuje za nezbytné vypracovat novou společnou vizi a konkrétní opatření k dobrovolnému řešení celosvětových problémů spojených s normalizací, a to prostřednictvím inovativního procesu spolupráce založeného na konsensu, v zájmu včasného vypracování norem v kontextu rychle se rozvíjejících technologií.

4.2.

EHSV se domnívá, že je nezbytné zahájit proces normalizace již ve fázi výzkumu a vývoje, a to prostřednictvím doprovodných a přípravných opatření, a posílit mechanismy přenosu evropských norem na mezinárodní úroveň za podpory průmyslu a organizací zastupujících malé a střední podniky, spotřebitele, sociální partnery, ekologická hnutí a příslušné subjekty občanské společnosti.

4.3.

EHSV je přesvědčen, že k účinné a efektivní modernizaci evropského systému normalizace, popsané ve společném dokumentu společné iniciativy v oblasti normalizace, je na unijní i mezinárodní rovině přednostně zapotřebí:

sladit systémy plánování, přípravy a monitorování různých evropských referenčních rámců a posílit jejich koordinaci,

zajistit posílený víceletý rámec poskytující evropským normalizačním orgánům finanční prostředky pro účely provádění plánovaných opatření (9),

finančně a organizačně podpořit inkluzivní účast organizací a zastupujících subjektů, které jsou slabší a méně vybavené, prostřednictvím opatření na rozvoj technických norem, „informovanosti, vzdělávání a porozumění“ a zapojení na „evropské“ a „mezinárodní“ úrovni.

4.3.1.

EHSV v této souvislosti doporučuje zřídit iniciativu partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci společných technologických iniciativ programu Horizont 2020, a to na základě postupu navrženého ve společné iniciativě v oblasti normalizace a s odpovídajícím finančním krytím a strukturovaným systémem určování strategií a priorit.

4.4.

EHSV je rovněž znepokojen skutečností, že chybí silné a inovativní struktury pro slaďování priorit jak u různých politik EU a různých generálních ředitelství, která je provádějí, tak u nástrojů plánování, nad rámec výboru pro normalizaci a některých, byť chvályhodných iniciativ (společná iniciativa v oblasti normalizace a strukturovaný dialog).

4.4.1.

EHSV zastává názor, že je tudíž třeba vytvořit nový správní orgán, který by byl pověřen vypracováním a monitorováním strategií v oblasti normalizace, jež budou zahrnovat veškeré nejrůznější aspekty normalizace, od vědeckých a technologických po sociální a environmentální, a doplnil by stávající technický výbor pro normalizaci.

4.4.2.

Výbor se domnívá, že vzhledem k příslušným naléhavým žádostem Rady z března 2015 nelze na nutnost zásadní modernizace a zkvalitnění evropského systému normalizace účinně reagovat obvyklými řešeními. Strukturovaný evropský interinstitucionální dialog o normalizaci by měl zaručit aktivní prioritní roli zastupujících organizací, zejména VR a EHSV, s ohledem na pravomoci spojené s povinnou konzultací, které má EHSV podle článku 114 SFEU.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

Rychlost a včasnost evropských technických norem. Při uplatňování univerzálního řešení, které umožní zkrátit nezbytné lhůty a odstranit nedostatky v monitorování postupů, se střetávají různé zájmy, co se týče rychlosti a obtížnosti. Včasnost je i nadále důležitější než rychlost, pokud rychlost může narušit dosažení konsenzu.

5.2.

Podpora konkurenceschopnosti evropských podniků. Překonávání překážek účasti malých a středních podniků na vypracování a uplatňování norem a posílení vazeb mezi normalizací a inovacemi a výzkumnými projekty, mj. budováním kapacit malých podniků.

5.3.

Podpora právních předpisů a politik EU. Byla zaznamenána rostoucí poptávka po normách podporujících právní předpisy a politiky EU v zájmu dosažení požadovaného standardu: zdá se nezbytné zvýšit koordinační kapacity pro vzájemnou komunikaci mezi různými subjekty a zainteresovanými stranami.

5.4.

Větší schopnost předvídat. Jeví se nutné zvýšit schopnost včas reagovat na potřeby předjímání norem při určování evropských normalizačních postupů, mj. s cílem snížit riziko vnitrostátních norem, které by mohly omezit celkovou účinnost evropského systému normalizace.

5.5.

Začlenění. Je třeba zlepšit schopnost zastupovat subjekty občanské společnosti a menší organizace prostřednictvím opatření v oblasti budování kapacit. EHSV již zdůraznil, že „je důležité usnadnit přístup k procesu normalizace pro malé a střední podniky (MSP), společenské subjekty …“ a provádět „podrobné monitorování činnosti hlavních subjektů normalizace, a to za účelem posílení aspektu inkluzivnosti ESN“ (10). Musí být zaručeno, aby organizace uvedené v příloze III získaly zvláštní status člena či partnera s jasně definovanými právy a povinnostmi, zejména pokud jde o právo vyjádřit názor.

5.6.

Podpora evropských norem na celosvětové úrovni. Je zapotřebí větší důraz, schopnost zastupovat, pravomoci a soudržnost, zejména pro malé podniky, spotřebitele a životní prostředí především v rámci ISO/IEC/ITU, a v rámci mnohostranných fór a dohod o volném obchodu.

5.7.

Správa. Je nutné:

přepracovat struktury správy a koordinace tak, aby byly účinné,

zlepšit interoperabilní komunikační sítě Evropské komise pro normalizaci,

harmonizovat pracovní postupy prostřednictvím transparentních a inkluzivních plánovacích struktur partnerství veřejného a soukromého sektoru a mechanismy interaktivního dialogu.

5.8.

Víceletá finanční podpora. Je zapotřebí víceletý rámec nejen pro financování výzkumu přípravných a doprovodných normalizačních opatření (11), aktivit vědecké obce a společnosti a aktivit společenských a humanitních věd a vytváření povědomí a široké kultury normalizace, ale i podpory konkrétních normalizačních strategií a pilotních akcí ve špičkových odvětvích. K tomu je třeba využít spolufinancování z obecného a regulačního rámce programu Horizont 2020.

5.9.

Systémy a strategie pro budoucnost. Je třeba provést analýzu dopadu budoucích mezinárodních norem na evropský trh a odvětvové a meziodvětvové výhledové analýzy. Jsou nezbytná pravidelná hodnocení a monitorování účinnosti provádění přijatých opatření, při nichž je třeba využít vhodných mechanismů institucí, jako je stálá skupina EHSV Normalizace či obdobné orgány v rámci VR a Evropského parlamentu.

5.10.

Normalizace jako nástroj politik EU. U všech evropských politik je nutné, aby byla v evropském systému normalizace a v jednotlivých příslušných generálních ředitelstvích Komise posílena schopnost aktivovat a koordinovaně uplatňovat nástroj technické normalizace pro jednotlivá odvětví.

5.11.

Strukturovaný interinstitucionální dialog. Tento nástroj musí být podle EHSV plně interaktivní a proaktivní, musí využívat činnosti stálých skupin evropských institucí a musí do něj být od počátku plánování zapojen VR i EHSV, vzhledem k pravomocem, které SFEU (12) uděluje zejména Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru v souvislosti s vnitřním trhem, jehož nedílnou součástí normalizace je.

V Bruselu dne 20. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Joint Initiative on Standardization.

(2)  Viz například partnerství veřejného sektoru v oblasti metrologie.

(3)  Viz stanovisko TEN/593 – Priority pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh (Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 92).

(4)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 69.

(5)  Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 1.

(6)  Viz poznámka pod čarou 3.

(7)  Viz poznámka pod čarou 5.

(8)  Viz poznámka pod čarou 4.

(9)  Viz příloha 1 společné iniciativy v oblasti normalizace v rámci strategie pro jednotný trh, 13. června 2016, Amsterdam.

(10)  Evropská normalizace na rok 2016 (Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 81).

(11)  Viz metrologický programu EMPIR na období let 2014–2020.

(12)  Viz zejména článek 114 SFEU.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/93


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o řešení zeměpisného blokování a jiných forem diskriminace na vnitřním trhu kvůli státní příslušnosti, místu bydliště či místu usazení zákazníků a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES

[COM(2016) 289 final – 2016/0152 (COD)]

(2017/C 034/14)

Zpravodaj:

Joost VAN IERSEL

Konzultace

Evropský parlament, 09/06/2016

Rada Evropské unie, 10/06/2016

Právní základ

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

[COM(2016) 289 final – 2016/0152 (COD)]

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci:

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.:

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

216/3/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá návrh nařízení o zeměpisném blokování pro společnosti i spotřebitele jakožto nepostradatelný prvek strategie pro jednotný digitální trh. Jedná se však jen o malý krok, nikoliv o zásadní změnu. Společnosti a zákazníci (spotřebitelé i společnosti, které jsou koncovými uživateli) budou i nadále čelit značným obtížím při nákupu a prodeji na jednotném trhu.

1.2.

EHSV naléhá na Evropskou komisi a Radu, aby v zájmu úspěšného jednotného digitálního trhu ve prospěch spotřebitelů a podniků zavedly ambiciózní a jasně definované právní předpisy, a to i jako předpoklad pro vytvoření evropského hospodářství odolného vůči zbytku světa. Takováto ustanovení by zároveň podpořila pozitivní obraz Evropské unie.

1.3.

Zůstává zatím nejisté, zda toto nařízení skutečně zmírní frustraci spotřebitelů. Ačkoli tradiční obchodování off-line bude mít nadále svůj význam, počet společností, které v současnosti provozují přeshraniční obchodování on-line, je stále poměrně malý. Potenciál zejména přeshraničního nakupování a prodávání on-line je však obrovský.

1.4.

Je naléhavě zapotřebí vytvořit rovné podmínky pro obchodování on-line i off-line. EU by se tedy měla nejen zaměřit na ukončení bezdůvodného zeměpisného blokování, ale také by měla odstranit zbývající překážky na jednotném trhu, které odrazují obchodníky od přeshraničního prodeje on-line anebo off-line a které jim v takovém obchodu brání.

1.5.

Důvěru společností a spotřebitelů je třeba podpořit souběžným přijetím dalších právních předpisů. Mezi nejdůležitější patří nařízení o doručování balíků (1) – s cílem zmírnit problémy s dopravou a snížit náklady prostřednictvím spravedlivé hospodářské soutěže, jež zahrnuje i sociální ustanovení a plně respektuje právní předpisy EU v této oblasti –, a vyvážený přezkum pravidel EU v oblasti autorského práva.

1.6.

EHSV se staví proti bezdůvodnému zeměpisnému blokování. Uznává však, že podniky, zejména malé a střední podniky a mikropodniky, mohou mít řadu legitimních důvodů, proč se mohou chtít vyhýbat přeshraničnímu obchodu on-line nebo takový obchod odmítat a proč upravovat ceny anebo podmínky v důsledku rozdílů mezi trhy. Tyto důvody se týkají mimo jiné různých právních prostředí, dalších vnitrostátních požadavků, dodatečných nákladů na dopravu, jazykových požadavků na předsmluvní informace a požadavků interních útvarů.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že odůvodněné zeměpisné blokování, které je důsledkem značných rozdílů mezi průmyslovými politikami členských států a různorodých právních systémů, brání spontánnímu rozvoji malých a středních podniků a rozvíjejících se podniků v celé EU. Tyto rozdíly pak zase snižují transparentnost a předvídatelnost, kterých je v digitální éře naléhavě zapotřebí pro stimulaci investic a ujištění trhů.

1.8.

Je správné, že v návrhu nařízení není uložena obchodníkům povinnost poskytovat zboží a služby v zemi zákazníka, pokud (již) obchodník do této země nedodává nebo tam nepůsobí.

1.9.

Každý zákazník na jednotném trhu však bude mít oprávněný přístup k jakékoliv nabídce a může si zakoupit zboží nebo službu, pokud si zařídí vyzvednutí zboží nebo obdrží službu na území, kde již obchodník působí, přičemž je obchodníkům rozumně umožněno použít předpisy své domácí země.

1.10.

Kromě toho EHSV vítá požadavky na informace, které jsou uloženy obchodníkům za účelem zvýšení transparentnosti a poskytování informací zákazníkům v souladu se směrnicí o právech spotřebitelů z roku 2011. V této souvislosti může být nápomocna informační internetová stránka EU. Společnosti jsou v souladu se směrnicí o právech spotřebitelů z roku 2011 povinny zajistit transparentnost cen. EHSV společnosti vyzývá, aby důvěru spotřebitelů získaly tím, že přijmou normy lepší než minimální.

1.11.

EHSV vítá prvotní zjištění šetření v oblasti elektronického obchodování, která Evropská komise nedávno zveřejnila (2), zejména zjištění, která ukazují, že elektronické obchodování je důležitým motorem transparentnosti cen a cenové konkurence. Bezdůvodné zeměpisné blokování tento přirozený vývoj brzdí.

1.12.

Některé aspekty je však třeba blíže vyjasnit, zejména:

1.12.1.

Je naléhavě zapotřebí jasněji vyjádřit formulaci o určení rozhodného práva – čl. 1 odst. 5 stanoví, že obchodník může „prodávat“ jako v domovském státě a vycházet z předpisů své domovské země.

1.12.2.

Služby poskytované po prodeji (v případě nesouladu, nákladů na vrácení zboží, možnosti náhrady atd.) nařízení výslovně nezahrnuje, a proto jsou upraveny směrnicí o právech spotřebitelů z roku 2011. V nařízení o zeměpisném blokování by měl být uveden odkaz na příslušné právní předpisy, jež se budou uplatňovat. Je třeba se tomu dále věnovat.

1.12.3.

Některá důležitá ustanovení, např. článek 7 o ukládání sankcí za porušení nařízení a článek 8 o pomoci spotřebitelům, svěřují pravomoci vymáhat nařízení členským státům. Je nutné zajistit, aby potenciálně rozcházející se výklady nevedly k ještě větší roztříštěnosti a následně k oslabení dopadu uvedeného nařízení. EHSV vítá ochotu Komise zavést celoevropský model pro stížnosti spotřebitelů (3).

1.13.

Datum uvedené v článku 11 jako rozhodné pro použití ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b), tedy 1. července 2018, by mělo zůstat otevřené a mělo by být určeno až později v závislosti na délce trvání legislativního procesu.

1.14.

EHSV podporuje návrh Komise na jednotný formulář stížnosti.

2.   Úvod

2.1.

Na celém světě se rychle šíří digitální transformace společností a digitální tržiště. Jelikož tyto dynamické procesy mají dalekosáhlé dopady, je správné, že Komise prohlásila jednotný digitální trh za jednu ze svých nejvyšších priorit.

2.2.

Také EHSV se značně podílí na diskusích o digitální transformaci. EHSV již v řadě stanovisek (4) vyjádřil své připomínky k zastřešujícím a horizontálním aspektům digitalizace a k návrhům týkajícím se konkrétních témat představených Komisí.

2.3.

EHSV se domnívá, že má-li být v této nové epoše podpořen jednotný trh, je pro digitální revoluci zapotřebí stanovit solidní podmínky. Ty musí být určeny vhodným – novým nebo revidovaným – legislativním rámcem, v němž budou zaručena práva občanů a spotřebitelů. Kromě toho by společnosti měly být stimulovány k tomu, aby k přeshraničnímu působení používaly digitální nástroje a inovativní řešení.

2.4.

Z tohoto východiska je nutné důkladně posoudit každý ze 16 legislativních a nelegislativních návrhů v rámci balíčku právních předpisů týkajících se jednotného digitálního trhu, a to včetně návrhu o zeměpisném blokování.

2.5.

Z posouzení současných postupů vyplývá, že přeshraniční transakce on-line jsou stále vystaveny řadě překážek. Omezený přeshraniční rozvoj trhu je často důsledkem nikoliv nespravedlivé segmentace trhu, ale nejistoty obchodníků, pokud jde o postoje spotřebitelů, a zbývajících administrativních překážek, rozdílného regulačního prostředí a jazykových bariér. Tyto nejistoty také poškozují důvěru spotřebitelů.

2.6.

Ke skutečnosti, že elektronický obchod (prodej i nákup) vzkvétá na vnitrostátní úrovni, ale i nadále zaostává v přeshraničním rozměru, přispívá i nedostatek informací.

2.7.

Existují rovněž značné rozdíly v nadnárodním obchodování mezi odvětvími, mezi většími a menšími společnostmi a mezi různými druhy provozovatelů, např. mezi maloobchodníky nebo zprostředkovateli a webovými stránkami, zatímco objem mezinárodního obchodování on-line se v jednotlivých členských státech značně liší.

2.8.

Situace je složitá. Na podporu požadovaných rovných podmínek a transparentních řešení pro společnosti a spotřebitele by měl být zaveden soudržný balíček právních předpisů pro jednotný digitální trh, s nímž ovšem zároveň budou plně slučitelná i další legislativní opatření týkající se souvisejících témat, např. nařízení ohledně DPH, doručování balíků, nakládání s odpady a právo na ochranu spotřebitelů.

2.9.

Hospodářské a technologické trendy jsou nezvratné. To znamená, že za situace, kdy nevyhnutelně dojde k nárůstu obchodování on-line, je nutné dosáhnout cíle spočívajícího ve vytvoření rovných podmínek v Evropě pro občany i společnosti co nejdříve.

3.   Široká oblast působnosti

3.1.

V době rušivých změn se odvětví – ať už výrobní, nebo odvětví služeb – neustále mění, objevují se nové obchodní modely ekonomiky sdílení a tomu se přizpůsobují i způsoby obchodování. Sociální média a služby zásadně ovlivňují rozvoj nových způsobů obchodování a nakupování zboží. Mají ohromné důsledky jak pro společnosti, tak pro spotřebitele. EU by měla uvést stávající i nové právní předpisy do souladu s vývojem na trzích, aniž by přijala příliš tvrdý přístup, který by bránil rozvoji nových obchodních modelů a inovativních přístupů.

3.2.

Zeměpisné blokování je v rozporu se základní zásadou jednotného trhu. Ačkoliv často existují legitimní důvody pro rozdílné zacházení, pokud jde o stanovování cen nebo o vzniklé podmínky, například v důsledku přetrvávající roztříštěnosti trhu nebo rozdílů mezi vnitrostátními trhy, podniky i spotřebitelé budou mít prospěch z otevřeného a konkurenčního trhu, který s sebou přinese větší výběr a vyšší kvalitu za spravedlivé ceny.

3.3.

Na význam elektronického obchodu mezi podniky a spotřebiteli (B2C) – spotřebitelé a podniky jako koncoví uživatelé – je třeba nahlížet v širších souvislostech. V současnosti jsou společnosti více než kdy dříve nuceny inovovat a vykonávat svou činnost účinně za přiměřené ceny. Nové objevy posouvají hranice a pomáhají společnostem stát se silnějšími a odolnějšími. I proto EHSV plně podporuje cíl spočívající ve zrušení jakékoliv diskriminace vůči zákazníkovi na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště.

3.4.

Přesto však rozhodnutí, zda bude daná společnost působit na mezinárodní úrovni, je a i nadále bude výhradně na dané společnosti. Z praktických empirických poznatků vyplývá, že (velká) většina společností se rozhoduje pro vnitrostátní přístup.

3.5.

Ve srovnání s USA Evropa stále zaostává. Čínské a indické digitální odvětví postupně upevňují svá postavení. Mezi 20 nejvýznamnějšími světovými internetovými společnostmi není ani jedna evropská. Podle mezinárodních studií má Evropa výbornou pozici, pokud jde o zakládání společností. Roztříštěnost evropského trhu však brání spontánnímu rozvoji celoevropských začínajících podniků a rozvíjejících se podniků. Roztříštěnost trhu často zpomaluje jeho rozvoj.

3.6.

Komise tedy správně rozlišuje mezi odůvodněným a bezdůvodným zeměpisným blokováním. K odůvodněnému zeměpisnému blokování v obchodě mezi podnikem a spotřebitelem dochází především v důsledku roztříštěnosti trhu EU a netransparentních situací.

3.7.

Jedním z velmi vypovídajících vedlejších účinků boje proti zeměpisnému blokování je, že se jasně odhalují (nová) selhání vnitřního trhu. Je nezbytné pečlivě, případ od případu analyzovat, zda existují důvody pro omezení přístupu k určité službě nebo pro rozdílné zacházení, pokud jde o cenu anebo obchodní podmínky, na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště.

3.8.

Bylo by nesmírně užitečné mít představu o možném zeměpisném blokování a rozvoji trhu na velkém domácím trhu, např. trhu Spojených států, ať už by tato analýza byla sebeobtížnější a sebenákladnější. Mohla by poskytnout Evropě vzor k následování. Jednotlivé státy USA mohou mít stejně jako v Evropě určité zákonné pravomoci, které brání provozování podnikání v celé zemi, ale tyto pravomoci nepochybně nejsou tak dalekosáhlé jako v Evropě. Svobodné podnikání a poptávka spotřebitelů pravděpodobně do značné míry upřednostňují elektronické obchodování mezi podnikem a spotřebiteli, čímž se na domácím trhu USA vytváří živné prostředí pro hospodářskou soutěž, ale také pro rychle rostoucí začínající podniky a rozvíjející se podniky.

3.9.

Tyto souvislosti by mohly pomoci zhodnotit budoucí vývoj v Evropě. V analýzách Komise provedených na základě dotazování v podnicích jsou popsány současné postupy na trzích, které jsou z podstaty převážně vnitrostátní. Příklad z USA dokládá skutečný potenciál hospodářské činnosti v rámci elektronického obchodu mezi podniky a spotřebiteli, jakmile jsou odstraněny všechny významné překážky.

3.10.

Podpora přeshraničního prodeje je už na programu EU delší dobu. Byla zavedena řada směrnic – např. směrnice o službách z roku 2006 a směrnice o právech spotřebitelů z roku 2011. V těchto směrnicích je důraz kladen na ochranu spotřebitele a současně je jejich cílem donutit společnosti, aby zaručovaly spotřebitelům dostatečnou transparentnost, a ukončit bezdůvodnou přeshraniční diskriminaci.

3.11.

EHSV je zklamán, že nedostatečné provádění, nesprávné použití a slabé prosazování stávajících právních předpisů EU často vytváří trvalé překážky.

3.12.

Dosud však dopad právních ustanovení na podporu přeshraničního elektronického obchodu zůstává omezený. Komise dospěla na základě rozsáhlých studií trhu a průzkumů podniků a spotřebitelů k závěru, že zatímco nakupování on-line se stalo pro spotřebitele běžnou záležitostí, nakupování on-line přes hranice je i nadále výjimečné. Pouze polovina společností, které prodávají on-line, prodává též přes hranice (5).

3.13.

EHSV souhlasí s tím, že přeshraniční omezení v souvislosti se státní příslušností nebo místem bydliště ohrožují důvěru v jednotný trh, a mělo by proti nim tedy být zakročeno. Na základě rozsáhlého dotazování lze oprávněně dovodit, že jak spotřebitelé, tak podnikatelské odvětví jednoznačně podporují otevření evropského trhu elektronickému obchodu mezi podniky a spotřebiteli. Evropský parlament zastává týž názor (6).

4.   Aktuální stav

4.1.

Komise navrhla za účelem zlepšení přeshraničního nákupu a prodeje balíček opatření v různých oblastech, např. v oblasti registrace k DPH a pravidel ohledně DPH pro elektronický obchod, doručování balíků, reformy autorského práva, reformy nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. Zásadní je také to, aby vertikální dohody mezi dodavateli a distributory a jednostranná opatření přijatá jednotlivými společnostmi byly plně v souladu s politikou EU v oblasti hospodářské soutěže.

4.2.

Návrh nařízení o zeměpisném blokování tvoří součást tohoto celkového balíčku. Je třeba poznamenat, že do působnosti nařízení není zahrnuta řada významných odvětví, například odvětví pacientů a zdravotnictví, osobní železniční dopravy, (maloobchodních) finančních služeb, hudebních elektronických souborů, audiovizuálních služeb a určitých forem hazardních her. Je to zdůvodněno tím, že tato odvětví vyžadují zvláštní odvětvová opatření, která by podle EHSV měla být zavedena co nejdříve, aby se zaplnily mezery v právní úpravě jednotného digitálního trhu.

4.3.

Totéž platí i v případě mimořádně důležité otázky autorských práv. Ačkoliv je správné, že jsou otázky autorského práva vyňaty z působnosti předkládaného nařízení, ačkoli s ním rozhodně souvisí, EHSV vybízí Komisi, aby v této oblasti přijala příslušná opatření k boji proti roztříštěnosti, zmírnila frustraci spotřebitelů a pomohla vytvořit skutečný jednotný digitální trh.

4.4.

Ze shrnutí veřejné konzultace z roku 2015 o zeměpisném blokování vyplývá, že spotřebitelé i společnosti jsou všeobecně nespokojeni se současným stavem roztříštěnosti jednotného trhu. Zdá se však, že společnosti a sdružení podniků přijímají současný stav a připisují jej rozdílným právním systémům v různých členských státech (7).

4.5.

EHSV konstatuje, že pro malé a střední podniky je důležité, že návrh nevytváří povinnost doručovat zboží a služby po celé Evropě. Malé a střední podniky však budou jistě těžit z toho (8), že budou moci prodávat výrobky a služby na celém kontinentu, zvlášť v pohraničních regionech, a zároveň se jako koncoví uživatelé těšit týmž právům jako spotřebitelé, což je užitečné při nákupu výrobků a služeb z jiných členských států. EHSV kromě toho zdůrazňuje, že k podpoře a povzbuzení přeshraničního obchodu je nezbytné úspěšné provádění nařízení o balíkových doručovacích službách.

4.6.

Odlišnosti právních systémů pomáhají objasnit rozdíl mezi odůvodněným a bezdůvodným zeměpisným blokováním. Kromě kategorie společností, které se jednoduše rozhodly, že nebudou působit na mezinárodní úrovni, je třeba výhrady podniků ohledně zrušení zeměpisného blokování většinou připsat nejistotám ohledně odlišných postupů v Evropě, které brání mezinárodnímu obchodování.

4.7.

Spotřebitelé mají na přeshraniční obchodování řadu stížností, ale dostupné vzorky jsou poněkud omezené co do velikosti a je žádoucí provést další posouzení. Stížnosti se týkají široké škály problémů, např. nedostatku informací, omezení ohledně doručování nebo odmítnutí doručit zboží, neuvedení důvodů nebo vysvětlení při odmítnutí doručit zboží nebo služby, přesměrování, cenových rozdílů, odmítání určitých kreditních karet, rozdílného zacházení na základě fakturační a doručovací adresy a jazyků. Některé z těchto problémů jsou dány různými právními systémy. Jiné, které vyplývají ze smluvních ustanovení nebo jednání ve vzájemné shodě a vedou k poměrně rozšířené vertikální segmentaci trhu, tj. založené na osobních vlastnostech, by však měly být zakázány (9). K povzbuzení přeshraničního elektronického obchodování, jež bude ku prospěchu spotřebitelům, společnostem i občanům, je zásadně nutné posílit důvěru spotřebitelů a podniků v on-line trhy.

4.8.

Dále by mělo být zakázáno nejen bezdůvodné zeměpisné blokování, ale i rozdílné zacházení, pokud jde o cenu, podmínky a jiné aspekty služeb poskytovaných současně a na stejném místě (např. prostřednictvím sledování IP adres nebo profilováním). Nelze odůvodnit systematické rozdílné zacházení u služeb, jako je pronájem automobilu, zábavní parky nebo hotely. Dočasné slevové akce nebo cenové rozdíly, např. během školních prázdnin, tedy dočasné a horizontální, by však měly být povoleny.

4.9.

Smluvní omezení přeshraničního prodeje mají mnoho podob a smluvní územní omezení lze nalézt ve všech kategoriích výrobků (10). Některá zdánlivě bezdůvodná omezení jsou však přijatelná, například běžně uváděný příklad různé tvorby cen. Komise v této souvislosti oprávněně hovoří o šedé zóně (11). Například rozdíly mezi cenami mohou být (alespoň částečně) vysvětleny rozdílnými trhy, rozdílnými kategoriemi cílových spotřebitelů a vyššími náklady vyplývajícími z různé nebo náročnější právní úpravy v členských státech a právního poradenství, platebních služeb, doručování a vyřizování vraceného zboží (12).

4.10.

Mezi spotřebiteli a stejnou měrou i mezi podniky je rozšířené negativní vnímání, a z toho plynoucí stížnosti, nenaplněných slibů jednotného trhu. Tyto stížnosti v zásadě vychází ze dvou částečně se prolínajících jevů: vnitrostátních průmyslových politik a rozdílných právních předpisů.

4.11.

EHSV často kritizoval existenci 28 průmyslových politik, neboť vnitrostátní zaměření na průmyslovou politiku znesnadňuje obchodní působení na úrovni EU a zejména zmenšuje pole působnosti malých a středních podniků, pokud jde o přeshraniční činnost. Nekoordinované vnitrostátní politiky, které jsou zjevně nejednotné, znesnadňují případné přeshraniční plánování. Nepředvídatelná nebo svévolná rozhodnutí státní správy tuto nejistotu ještě umocňují.

4.12.

Současné prostředí je beze sporu pestré: existují různé vnitrostátní normy a různé režimy certifikace, některé webové stránky jsou blokovány, aby nebylo možné na nich prodávat z jiné země, platební režimy se obvykle liší, požadavky na jazykovou znalost mohou mít selektivní účinek, orgány dozoru nad trhem někdy ukládají dodatečné požadavky (13) a stávající směrnice EU jsou buď provedeny špatně, nebo nejsou provedeny vůbec. Známým příkladem je článek 20 směrnice o službách, který členské státy systematicky ignorují, ačkoliv v tomto konkrétním případě není jasné, jak článek náležitě vynucovat. Všechny tyto faktory ohrožují jak transparentnost trhu, tak žádoucí rovné podmínky.

4.13.

Vnitřní trh má klíčový význam. Vlivem on-line společnosti se do popředí zájmu dostává jednotný trh. Sbližuje podniky a spotřebitele na celém kontinentu. Jedním kliknutím myší se okamžitě nabízí nepřeberné množství možností a voleb. Příležitosti ke specializaci a individualizovaným řešením mohou exponenciálně růst. Je však třeba mít na zřeteli, že i kdyby jednotný trh fungoval bezchybně, stále budou mezi regiony rozdíly.

4.14.

Umělé překážky brání společnostem, zejména malým a středním podnikům, ve spontánním rozvoji. Podniky hledají koordinované činnosti, které by jim pomohly problémy obejít a překonat překážky, aby si zajistily postavení na trhu. Vertikální a horizontální dohody mezi obchodníky a distributory a různé formy segmentace trhu, které se obecně považují za bezdůvodné zeměpisné blokování, je třeba často nahlížet také jako obranná opatření proti tomu, co podniky považují za svévolné vnitrostátní překážky. Například v důsledku vnitrostátních politik se může v rozporu s očekáváním ukázat, že náklady na zasílání a na služby poskytované po prodeji jsou vyšší. Podniky, které by byly povinny doručovat za všech okolností, mohou vzhledem k neznámým okolnostem zjistit, že nemohou dostát svým závazkům.

4.15.

V některých případech se k uhlazení vnitrostátních komplikací mezi společností v zemi původu a zákazníky v jiné zemi používají přeshraniční zprostředkovatelé. Ať je toto uspořádání sebeužitečnější, neusnadňuje z obecného hlediska přímé vztahy mezi dodavatelskou společností a zákazníky.

4.16.

Není pochyb o tom, že je třeba zmapovat bezdůvodné zeměpisné blokování a bojovat proti němu, ale EHSV trvá na tom, že pokud jde o zavádění správných podmínek, je třeba také vyvodit správné závěry ze současné roztříštěnosti vnitřního trhu, která je důsledkem odlišných vnitrostátních přístupů.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Stanovisko EHSV k návrhu nařízení o přeshraničních balíkových doručovacích službách doplňující návrhy předložené v tomto stanovisku. Viz s. 106 v tomto čísle Úředního věstníku.

(2)  Šetření bylo zveřejněno v květnu 2015 a prvotní zjištění byla oznámena 15. září 2016.

(3)  S ohledem na rozdílné přístupy jednotlivých zemí nebude vůbec jednoduché toho dosáhnout. Komise a Rada o tom nyní diskutují.

(4)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 86,

Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57,

Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 51,

Úř. věst. C 71, 24.2.2016, s. 65.

(5)  Viz Posouzení dopadu o zeměpisném blokování a jiných formách diskriminace v Evropě kvůli místu bydliště nebo místu usazení nebo státní příslušnosti (COM(2016) 289 final, s. 2). Komise však správně uvedla ve svém sdělení o službách z roku 2012, že podniky si mohou samy stanovit zeměpisný rozsah působnosti, na který v rámci EU cílí své činnosti, a to i při prodeji on-line.

(6)  Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu (2015/2147(INI)), kapitola 2.

(7)  Shrnutí odpovědí na veřejnou konzultaci Evropské komise z roku 2015 o zeměpisném blokování, s. 15.

(8)  Viz Evropská aliance malých podniků (European Small Business Alliance, ESBA).

(9)  Viz také diskusní dokument o počátečních zjištěních vyplývajících z dotazování v odvětví elektronického obchodu, který vypracovalo GŘ pro hospodářskou soutěž, SWD(2016) 70 final, viz bod 7.

(10)  Tamtéž, bod 98 a 99.

(11)  Tamtéž, bod 102. Tato šedá zóna by měla být jasněji vymezena.

(12)  Tamtéž, bod 114.

(13)  Viz například Německo.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/100


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

[COM(2016) 283 final – 2016/0148 (COD)]

(2017/C 034/15)

Zpravodaj:

Bernardo HERNÁNDEZ BATALLER

Konzultace

Evropský parlament, 09/06/2016

Rada, 30/06/2016

Právní základ

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

[COM(2016) 283 final – 2016/0148 (COD)]

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

219/4/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV podporuje návrh Komise a hodnotí kladně jeho vhodnost a správné zvážení a rozvoj navrhovaného obsahu. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že očekávané přínosy z provádění návrhu budou rozšířeny na všechny zúčastněné subjekty, spotřebitele, podniky a vnitrostátními orgány, jak je uvedeno v samotném návrhu.

1.2.

EHSV rovněž vyjadřuje své znepokojení a obavy v souvislosti s tímto návrhem nařízení, pokud jde o ochranu základních práv a jeho provádění členskými státy.

1.3.

EHSV dále vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že společná pravidla stanovená v článku osm návrhu budou účinně uplatňována, a to v souladu se zásadami, jimiž se řídí řádná správní praxe.

1.4.

EHSV nakonec vyzývá Komisi, aby provedla náležitou koordinaci s členskými státy ohledně provádění opatření uvedených v tomto návrhu a posílila dosah koordinovaných opatření.

2.   Souvislosti

2.1.

Nařízení (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 (1) o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (dále jen „nařízení SOOS“), k němuž EHSV přijal kladné stanovisko (2).

2.2.

Nařízení SOOS harmonizuje rámec spolupráce mezi vnitrostátními orgány Evropského hospodářského prostoru s cílem dosáhnout toho, aby činnost orgánů zajišťujících ochranu zájmů spotřebitele zahrnovala celé území jednotného trhu.

2.3.

Právní předpisy spadající do působnosti nařízení SOOS jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení, která se aktualizuje pokaždé, když vstoupí v platnost nová právní úprava. V současnosti zahrnuje dvacet směrnic a nařízení v rámci acquis Unie v oblasti práva spotřebitele a uvádění výrobků a služeb na trh.

2.4.

Nařízení má zajistit hladké fungování maloobchodních trhů v celé EU.

2.4.1.

Nařízení o ochraně spotřebitele stanoví minimální pravomoci vnitrostátních orgánů a umožňuje jim zastavovat přeshraniční protiprávní jednání.

3.   Posouzení nařízení o ochraně spotřebitele

3.1.

Článek 21a nařízení stanoví, že Komise zhodnotí účinnost a mechanismy fungování zavedené tímto nařízením, podrobně prozkoumá možnost zařazení dalších právních předpisů a případně předloží legislativní návrh změny přílohy.

3.2.

Na základě externího hodnocení (3) a po veřejné konzultaci zveřejnila Komise zprávu (4), v níž poukázala na faktory, které by mohly narušit účinnost nařízení:

a)

nedostatečné minimální pravomoci donucovacích orgánů k tomu, aby mohly spolupracovat efektivně a rychle, především v digitálním prostředí;

b)

nedostatečné sdílení informací o trhu;

c)

omezení mechanismu pro řešení protiprávního jednání postihujícího několik zemí. Vnitrostátní orgány se na svých trzích často potýkají s podobným protiprávním jednáním. Je třeba řešit jak „rozsáhlá porušování právních předpisů“, tak i „porušování, která trvají relativně krátkou dobu“, avšak mají škodlivý dopad;

d)

nutnost provádět změny přílohy nařízení za účelem rozšíření její působnosti, a to na základě následujících kritérií:

i)

kolektivní zájmy spotřebitelů,

ii)

přeshraniční význam,

iii)

dimenze veřejného prosazování práva a soulad s odvětvovými a horizontálními právními předpisy, které jsou zařazeny do přílohy.

e)

skutečnost, že podnikatelskému sektoru nebudou uloženy žádné další zákonné povinnosti.

3.3.

Navrhovalo se tedy, aby byly posíleny mechanismy spolupráce při uplatňování nařízení SOOS a aby bylo umožněno účinné prosazování práva spotřebitelů, což přispěje k vytvoření silného a dynamického jednotného trhu.

4.   Návrh Komise

4.1.

Obecným cílem návrhu je odstranit narušení hospodářské soutěže a překážky existující na vnitřním trhu. Snaží se zachovat a zvýšit účinnost a účelnost přeshraničního systému vymáhání unijních právních předpisů týkajících se spotřebitele.

4.2.

Má dojít k modernizaci stávajícího nařízení, a to prohloubením míry harmonizace s cílem řešit problémy zjištěné při hodnocení a zlepšit přeshraniční vymáhání právních předpisů Unie v oblasti ochrany spotřebitele na jednotném trhu.

4.3.

Návrh je v souladu se zásadou subsidiarity, neboť ochrana spotřebitele je součástí sdílených pravomocí mezi Unií a členskými státy. Současně je v souladu i se zásadou proporcionality, neboť v rámci své působnosti vymezuje společnou skupinu minimálních pravomocí pro všechny příslušné orgány v členských státech.

4.4.

V rámci spolupráce při řešení „rozsáhlých porušování právních předpisů“ se kromě jiných nástrojů navrhuje, aby byla významná a škodlivá porušování práva, která se týkají nejméně tří čtvrtin členských států, v nichž dohromady žijí nejméně tři čtvrtiny obyvatel EU, řešena s využitím společného postupu na úrovni Unie.

4.4.1.

Navrhuje se, aby v případech „rozsáhlých porušování právních předpisů“ rozhodovala o zahájení společného postupu Komise, která bude v rámci takovéhoto postupu mít povinnou koordinační úlohu. Účast v takovém společném postupu bude navíc pro dotčené členské státy povinná.

4.5.

V úvodních ustanoveních návrhu jsou aktualizovány definice pojmů s ohledem na rozšíření působnosti nařízení na „rozsáhlá porušování právních předpisů“ a „ukončená porušování právních předpisů“.

4.6.

Stanoví se, jak jmenovat příslušné orgány a ústřední styčné úřady pro toto nařízení, a vyjasňují se jejich úlohy. Kromě toho jsou stanoveny minimální pravomoci vyšetřování a vymáhání práva, přičemž se upřesňují ty, které již existují, a doplňují se několika novými, které příslušné orgány považují za nezbytné k tomu, aby mohly působit v přeshraničních podmínkách.

4.7.

Dále je zaveden mechanismus vzájemné pomoci, který sestává ze dvou nástrojů:

z žádostí o informace, které umožní příslušným orgánům získat informace a důkazy přes hranice a

z žádostí o opatření v oblasti vymáhání práva, která umožní příslušnému orgánu žádat jiný příslušný orgán v jiném členském státě o přijetí opatření v oblasti vymáhání práva.

4.8.

V souvislosti s koordinovaným dozorem, vyšetřováním a mechanismem vymáhání práva u „rozsáhlých porušování právních předpisů“ se zavádějí různé nástroje, například koordinovaná opatření, společná opatření proti rozsáhlým porušováním právních předpisů, která mají unijní dimenzi, a koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů.

4.8.1.

Zavádí se nový nástroj k řešení „rozsáhlých porušování právních předpisů“, která mají unijní dimenzi a potenciálně mohou způsobit újmu spotřebitelům ve velké části Unie. Stanovuje limity určující, která podezření na porušování práva mají unijní dimenzi.

4.8.2.

Limit vychází ze dvou kritérií: z dotčené populace a z počtu dotčených zemí, a v případě potřeby je na základě rozhodnutí přijato společné opatření. Cílem je ukončit porušování práva a případně zajistit odškodnění pro spotřebitele prostřednictvím závazků obchodníka.

4.8.3.

Návrh obsahuje společná ustanovení pro postupy koordinovaných a společných opatření, například právo obchodníků na obhajobu, úlohu koordinátora, rozhodování a jazykový režim. Kromě toho nově zavádí právní základ pro koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů (sweepy).

4.9.

Zavádějí se také další opatření na úrovni Unie, například koordinace dalších činností přispívajících k dozoru a vymáhání práva, výměna úředníků mezi příslušnými orgány a výměna informací o spotřebitelské politice a mezinárodní spolupráci.

4.9.1.

Součástí návrhu je příloha, která obsahuje seznam právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitele a určuje rozsah působnosti rationae materiae nařízení.

5.   Obecné připomínky

5.1.

EHSV hodnotí návrh Komise, který povede k posílení spolupráce a zlepšení právní jistoty rozvojem moderních, účinných a účelných mechanismů, které omezí poškozování kolektivních zájmů spotřebitelů a jednotného trhu přeshraničním porušováním právních předpisů, kladně.

5.2.

Z návrhu budou mít prospěch všechny hospodářské subjekty poškozované nekalou hospodářskou soutěží obchodníků, kteří neplní své povinnosti a kteří vyvíjejí obchodní modely, jež jim umožňují obcházet zákony a škodit spotřebitelům v jiném státě.

5.2.1.

Zvýší se tím ochrana spotřebitelů, právní jistota podniků, soudržnost přeshraničního vymáhání práva a rovnost podmínek na jednotném trhu, aniž by bylo nutné podnikům ukládat nepřiměřenou zátěž.

5.2.2.

EHSV připomíná, že s ohledem na výše uvedené je při výkonu pravomocí přiznaných orgánům v každém případě zapotřebí zajistit optimální rovnováhu mezi dotčenými základními právy, například vysokou mírou ochrany spotřebitele, svobodou podnikání a svobodou informací. EHSV zdůrazňuje, že je důležité respektovat právo na obhajobu, právo být vyslechnut a právo zvolit si jazyk, který se bude při řízení používat.

5.3.

Návrh přináší nejen řešení, která lze a priori považovat za účinná v poměru k významu a šíři rozsáhlých porušování právních předpisů, ale pro rozvoj těchto řešení zavádí současně i opatření zvyšující účinnou ochranu práv spotřebitele a uživatele, která by mohla být případně uplatněna i v případech nespadajících do působnosti tohoto návrhu.

5.4.

Ke splnění cíle a účelu tohoto návrhu je nezbytné, aby byly veřejným orgánům přiznány pravomoci a prostředky, které jim umožní účinně spolupracovat a přijímat opatření v souladu s nařízením. EHSV podporuje navýšení minimálních pravomocí vyšetřování a vymáhání práva a prostředků, které mají být podle návrhu poskytnuty příslušným veřejným orgánům, a to za zohlednění rozdílných právních tradic v jednotlivých členských státech.

5.4.1.

Má-li být daná právní úprava účinně uplatňována, je nutné, aby existovala možnost nařídit vrácení zisků získaných v důsledku porušování práva, kterou EHSV prosazoval již dříve (5). Návrh správně rozlišuje mezi minimální pravomocí příslušných orgánů, odškodněním spotřebitelů a vrácením zisků získaných v důsledku porušování práva.

5.4.2.

Dále je zapotřebí, aby návrh zavedl možnost zveřejnění sankcí jakožto opatření vedoucího k ozdravení trhu, s cílem dosáhnout větší transparentnosti fungování trhu a zajistit účinnost práva na svobodu informací (6).

5.5.

Na druhou stranu se návrh nezabývá opatřeními proaktivní povahy, která by mohla přispět ke splnění vytčeného cíle, a omezuje se pouze na reaktivní přístup, jehož odrazující účinek ne vždy napomůže snížení dopadu porušování právních předpisů v očekáváné míře, zejména pokud dochází k časovým prodlevám při uplatnění společných postupů nebo zajištění jejich účinnosti.

5.6.

Kromě toho bude zapotřebí přezkoumat budoucí uplatňování nařízení s cílem ověřit jeho dopad na nápravu trhu, neboť nebývá vždy pravidlem, že používaná sankční opatření vedou k dostatečnému usměrnění nezákonných praktik či ke zvrácení jejich dopadu, zvláště co se týče opakování těchto praktik a jejich recidivy.

5.7.

Zaručené úspěchu by snad mohlo být lépe dosaženo, pokud by se návrh obecněji zaměřil na vymýcení rozsáhlých porušování právních předpisů, přičemž je důležité brát v úvahu také to, jakým způsobem tyto otázky vnímají spotřebitelé a jaká jsou jejich očekávání.

5.7.1.

Znalost proaktivních a reaktivních opatření a jejich souběžné uplatňování, se zvláštním důrazem na hodnotu samoregulace a společné regulace, jakož i na sdílenou odpovědnost spotřebitelů, může vést k vytvoření synergií, které zajistí větší účinnost a účelnost návrhu.

5.8.

EHSV kladně hodnotí to, že návrh stanoví možnost zapojení organizací občanské společnosti, neboť tímto způsobem lze posílit řádnou správu, transparentnost a uplatnění zásady otevřenosti fungování unijních orgánů (7).

5.8.1.

Za klíčovou pro dosažení stanovených cílů týkajících se sdílené odpovědnosti všech zúčastněných subjektů je považována možnost zapojení dalších subjektů do mechanismu varování.

6.   Konkrétní připomínky

6.1.

V návrhu by mohla být zvážena také možnost doplnit peněžité sankce v úzkém slova smyslu také o upřesnění vedlejších či alternativních opatření.

6.2.

Co se týče spolupráce s jinými orgány veřejné moci a jmenovanými subjekty, je třeba zavést kritéria koordinace, která zaručí jednotnou průřezovost za účelem optimálního uplatňování ustanovení obsažených v článku 6 tak, aby tato ustanovení nebyla používána rozdílně či nedostatečně.

6.3.

Za velmi vhodné je považováno také provádění článku 8, neboť budou-li dále upřesněny minimální pravomoci k jednání přiznané veřejným orgánům, jejichž podrobný výčet je v tomto článku obsažen, možnosti zásahu se tím v mnoha případech mohou v porovnání se současným stavem značně rozšířit.

6.4.

V každém případě je velmi důležité, aby členské státy zajistily, že příslušné orgány a ústřední styčné úřady budou mít k dispozici rozpočtové prostředky k účinnému provádění svých pravomocí.

6.5.

EHSV se domnívá, že je nezbytné zajistit, aby byly při rozvoji a provádění mechanismu vzájemné pomoci a stanovených správních postupů dodržovány takové zásady, jako je například transparentnost a zjednodušení správy.

6.6.

Kapitola týkající se koordinovaného dozoru, vyšetřování a mechanismů vymáhání práva u rozsáhlého porušování právních předpisů by měla být formulována jasněji, což přispěje k lepšímu pochopení textu a k jeho snadnému a okamžitému použití, a to vzhledem ke značnému množství okruhů a procesních harmonogramů včetně odpovídající kazuistiky. Totéž platí i pro fáze jednotlivých postupů.

6.7.

U článku 24 není patrné, zda poté, co byly závazky obchodníka přijaty spotřebiteli, již nemohou být předmětem žádného jiného nápravného opatření, nebo zda lze toto opatření uplatnit později, i když z obsahu článku 25 lze vyvodit, že závazky a sankční opatření se vzájemně vylučují, což by mohlo být v rozporu s právními předpisy platnými v členských státech v rámci jejich územní působnosti.

6.7.1.

S ohledem na použití vzájemně si protiřečících výrazů není rovněž jasné, zda jsou použitelné na všechny uvedené případy, neboť na základě analýzy konkrétních okolností je možné se přiklonit k oběma způsobům řešení, a to v různé míře. Tato dvojznačnost by možná mohla vést k tomu, že bude návrh používán konkrétnějším způsobem, avšak vždy tak, aby se zabránilo nejednotnému zacházení.

6.7.2.

A konečně by bylo v souvislosti s koordinovaným vyšetřováním spotřebitelských trhů vhodné, aby byla vyšetřování rozšířena ve smyslu preventivního administrativního postupu prováděného z vlastní iniciativy v souladu s předchozími ustanoveními, což by nejen zabránilo situacím, kdy hrozí rozsáhlá porušování právních předpisů, a časovým posunům vyplývajícím z předtím přijatých opatření, ale současně i umožnilo včasnou reakci.

6.8.

Pro účely zajištění účinnosti a účelnosti je třeba poukázat na to, že mechanismy dozoru a výstražné mechanismy musí být začleněny do již existujících systémů a dokonce i vzájemně přímo provázány, s cílem pokusit se o sjednocení či normalizaci jejich integrovaného fungování.

6.9.

Do kapitoly VI by mohl být vložen článek, který stanoví postup pro účinnou komunikaci s obyvateli v případech, kdy to bude nutné, a určí kritéria pro uplatnění a provádění tohoto postupu.

6.10.

Co se týče databází a systému výměny informací o porušování právních předpisů, je třeba uvést totéž, co již bylo zmíněno v souvislosti s mechanismem dozoru, ve smyslu nutného vzájemného působení mechanismu dozoru a výstražného mechanismu.

6.11.

EHSV se domnívá, že lhůta pro předložení zprávy o provádění tohoto návrhu je příliš dlouhá, a je tedy toho názoru, že vzhledem k významu vytčených cílů by měla být tato lhůta zkrácena a nebo by měl být zaveden systém nepřetržitého částečného hodnocení, což by umožnilo včas odhalit jakýkoli nedostatek ve fungování tohoto návrhu a přijmout případně opatření k revizi návrhu a jeho uplatňování.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 86.

(3)  Závěrečná zpráva Consumer Policy Evaluation Consortium ze dne 17. prosince 2012.

(4)  COM(2016)284 final ze dne 25. května 2016.

(5)  Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 20Úř. věst. C 162, 29.6.2008, s. 1.

(6)  Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 87Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 69.

(7)  Úř. věst. C 11, 15. 1. 2013, s. 3.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/106


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o službách přeshraničního dodávání balíků

[COM(2016) 285 final – 2016/0149 (COD)]

(2017/C 034/16)

Zpravodaj:

Raymond HENCKS

Konzultace

Evropský parlament, 09/06/2016

Rada Evropské unie, 21/06/2016

Právní základ

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

[COM(2016) 285 final – 2016/0149 (COD)]

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

212/0/8

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Různé studie zadané Komisí ukázaly, že sazby za přeshraniční dodávání balíků, zejména pro jednotlivce a malé a střední podniky, jsou někdy téměř pětinásobně vyšší než jejich vnitrostátní ekvivalent a že tyto rozdíly nelze vysvětlit náklady práce nebo jinými náklady v zemi určení. V důsledku toho nemohou spotřebitelé a elektroničtí prodejci plně těžit z výhod, které nabízí jednotný trh.

1.2.

EHSV uznává, že Komise musela přijmout nové opatření s cílem zajistit, aby všichni elektroničtí prodejci a spotřebitelé, zejména jednotlivci a malé a střední podniky v odlehlých oblastech, mohli konečně využívat služeb přeshraničního dodávání balíků, které by byly současně přístupné, vysoce kvalitní a cenově dostupné.

1.3.

Komise má v úmyslu řešit příliš vysoké sazby pomocí nařízení, které je předmětem tohoto stanoviska. Toto nařízení se však vztahuje pouze na poskytovatele všeobecných služeb, kteří poskytují služby dodávání balíků.

1.4.

EHSV se obává, že v případě opatření navrhovaných tímto nařízením, zejména zavedení transparentnosti sazeb a konečných sazeb, zveřejnění referenční nabídky a posouzení cenové přijatelnosti sazeb – což jsou opatření, jež jsou bezpochyby nezbytná – hrozí, že bez doplňkových opatření budou nedostatečná a nebudou dotčené služby přeshraničního dodávání balíků motivovat k uplatňování přiměřených sazeb.

1.5.

EHSV lituje toho, že Komise odkládá případná přísnější opatření na konec roku 2018, jelikož čeká, zda se situace do té doby zlepší. Komise nicméně neposkytuje žádné informace o tom, jaké kroky v budoucnu podnikne v případě, že očekávané zlepšení nenastane.

1.6.

EHSV požaduje, aby Komise postupovala podobně jako v případě poplatků za roamingové mobilní telekomunikační služby a alespoň ještě jednou se pokusila přimět všechny služby přeshraničního dodávání balíků ke snížení jejich sazeb, a aby nyní oznámila, že pokud tak neučiní, zakročí Komise pomocí nařízení a stanovení stropů sazeb.

1.7.

Co se týče posouzení cenové přijatelnosti sazeb, EHSV již léta požaduje vyjasnění pojmu cenová přijatelnost služeb obecného hospodářského zájmu a zavedení legislativních opatření, která uloží členským státům povinnost definovat ukazatele pro určení cenové přijatelnosti těchto služeb. Domnívá se proto, že ustanovení tohoto nařízení představují první krok správným směrem, přičemž po tomto posouzení by případně měla následovat vhodná opatření.

2.   Dodací služby v rámci elektronického obchodu

2.1.

Fyzické doručení zboží objednaného online je jedním z klíčových prvků růstu elektronického obchodu. V Evropské unii se elektronický obchod vyvíjí daleko pomaleji na nadnárodní úrovni než na úrovni vnitrostátní. V roce 2014 tak zakoupilo online zboží z jiného členského státu pouze 15 % spotřebitelů, a to ve velmi odlišné míře v jednotlivých členských státech, přestože ve vlastní zemi tak učinilo 44 % spotřebitelů.

2.2.

K faktorům, které ovlivňují rozhodnutí spotřebitele provést online objednávku, patří mimo jiné sazby, kvalita a postupy fyzického dodání zboží objednaného online a podmínky případného vrácení balíků. Spokojenost spotřebitele nakupujícího online tedy částečně závisí na jeho zkušenosti s dodáním. Dostupnost cenově přijatelných a efektivních doručovacích řešení je obzvlášť relevantní pro malé a střední podniky, mikropodniky a soukromé spotřebitele, kteří jsou usazeni v odlehlých nebo okrajových oblastech.

2.3.

Služba dodávání balíků s maximální hmotností 31,5 kg v řadě členských států zažívá velký rozmach. Řada provozovatelů zavedla řešení, která by mohla lépe odpovídat očekáváním zákazníků, zejména díky celé řadě doplňkových služeb, jako je standardní, odložené, expresní dodání nebo dodání ještě téhož dne, sledování pohybu zásilky, dodání s doručenkou, volba místa dodání, výdejní místa, výdejní automaty, dodání doporučeně, udání hodnoty atd., přičemž poštovní zásilky do hmotnosti 2 kg, které podle odhadu představují 80 % zásilek elektronického obchodu, se často považují za „malé balíky“ a spadají pod listovní poštovní zásilky.

2.4.

Na dodání balíků do hmotnosti 10 kg, která může být zvýšena až na 20 kg, se vztahuje povinnost všeobecné služby, podle níž musí členské státy dohlédnout na to, aby na všech místech jejich území existovala základní vnitrostátní a přeshraniční služba za přijatelné ceny pro všechny uživatele.

2.5.

Trh v oblasti elektronického obchodu je nesmírně rozmanitý. Často mu dominuje několik velkých elektronických obchodníků, kteří každý den vyprodukují obrovský počet balíků, a mají proto velmi dobré postavení pro vyjednávání sazeb a podmínek odeslání s provozovateli služeb dodávání balíků, kteří jsou tak nuceni poskytnout jim velmi výhodné „vyjednané“ sazby a zvláštní podmínky dodání. Tito elektroničtí obchodníci často sami hradí náklady na dodání balíků, a to i do zahraničí. Na tomto „vyjednaném“ trhu, jak vnitrostátním, tak přeshraničním, si tak může konkurovat pouze několik velkých distributorů balíků, přičemž u přeshraničního trhu je kromě toho zapotřebí mít přístup k mezinárodní distribuční síti.

2.6.

Tyto příležitosti nicméně v současnosti neexistují ani pro přeshraniční nákupy online, které jsou menšího objemu či příležitostné, ani pro jednotlivé odesílatele, včetně četných malých a středních podniků; dodací služby nemají výhodu vyjednaných sazeb a přístup k mezinárodní distribuční síti mají pouze za vysoké ceny, takže konečný spotřebitel nakonec musí často platit nadhodnocené ceny za dodání. V těchto případech mohou být sazby za přeshraniční dodávání balíků trojnásobně až pětinásobně vyšší než jejich vnitrostátní ekvivalent (1), aniž by tyto rozdíly bylo možné vysvětlit náklady práce nebo jinými náklady v zemi určení. Příklady příliš vysokých sazeb a podstatné rozdíly v dvousměrných vztazích mezi jednotlivými členskými státy jsou uvedeny v posouzení dopadu (SWD(2016) 166 final), které vypracovala Komise.

2.7.

Komise se tímto problémem zabývá již několik let a vypracovala na toto téma různá sdělení:

COM(2011) 942 final: Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb,

COM(2012) 698 final: Zelená kniha – Integrovaný trh doručování balíků pro růst elektronického obchodu v EU,

COM(2013) 886 final: Plán pro dokončení jednotného trhu s doručováním balíků: Budování důvěry v doručovací služby a podpora elektronického prodeje,

COM(2015) 192 final: Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě.

2.8.

Snažila se zavést řešení, která by mohla lépe odpovídat očekáváním spotřebitelů.

2.9.

Protože tyto kroky byly úspěšné jen částečně, byla Komise nucena vydat nařízení, které je předmětem tohoto stanoviska, podpořené doprovodným dokumentem (SWD(2016) 167 final), přílohou (COM(2016) 285 final) a objemným posouzením dopadu o 289 stranách (SWD(2016) 166 final).

3.   Obsah návrhu nařízení

3.1.

Jedním z opatření stanovených ve Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě, která má podpořit přístup spotřebitelů a podniků ke zboží a digitálním službám v celé Unii, je zlepšení služeb přeshraničního dodávání balíků.

3.2.

Navržená opatření se týkají:

zlepšení fungování trhů na jedné straně tím, že se zefektivní regulační dohled nad trhy s dodáváním balíků a posílí jeho jednotnost, a na druhé straně podporou hospodářské soutěže v oblasti služeb přeshraničního dodávání balíků;

zvýšení transparentnosti sazeb a konečných sazeb, aby se snížily jednak bezdůvodné rozdíly v sazbách a jednak sazby, které platí jednotlivci a malé podniky, zejména v odlehlých oblastech;

posouzení cenové přijatelnosti sazeb za dodávání balíků provedené národním regulačním orgánem;

transparentního a nediskriminačního přístupu ke službám a infrastruktuře nezbytné pro poskytování služeb přeshraničního dodávání balíků.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Protože různé iniciativy Komise, mimo jiné zelená kniha z roku 2012 nazvaná Integrovaný trh doručování balíků pro růst elektronického obchodu v EU a plán z roku 2013 s názvem Plán pro dokončení jednotného trhu s doručováním balíků: Budování důvěry v doručovací služby a podpora elektronického prodeje (2), přinesly jen velmi omezené výsledky, pokud se týká přeshraničních sazeb, musela Komise přijmout nové opatření s cílem zajistit, aby všichni elektroničtí prodejci a spotřebitelé, zejména jednotlivci a malé a střední podniky v odlehlých oblastech, mohli konečně využívat služeb přeshraničního dodávání balíků, které by byly současně přístupné, vysoce kvalitní a cenově dostupné.

4.2.

Podle studie Université Saint-Louis z Bruselu byly veřejné ceny poskytovatelů služeb dodávání balíků placené jednotlivci a malými podniky téměř pětinásobně vyšší než jejich vnitrostátní ekvivalent a studie poradenské firmy Copenhague Economics uvádí, že ceny ostatních provozovatelů jsou trojnásobně až pětinásobně vyšší než vnitrostátní sazby, aniž by tyto rozdíly bylo možné vysvětlit náklady práce nebo jinými náklady v zemi určení.

4.3.

EHSV tedy konstatuje, že ceny účtované jednotlivcům a malým podnikům jsou nadhodnocené u veškerých služeb dodávání balíků. Komise hodlá tento problém řešit tím, že pověří národní regulační orgán posouzením cenové přijatelnosti sazeb za přeshraniční dodávání balíků.

4.4.

EHSV schvaluje, že Komise zvolila formu nařízení, aby se neztrácel další čas. Obává se však, že opatření navrhovaná tímto nařízením budou jen málo účinná. Jestliže se nařízení omezí na zavedení transparentnosti sazeb a konečných sazeb, zveřejnění referenční nabídky a posouzení cenové přijatelnosti sazeb – což jsou opatření, jež jsou bezpochyby nezbytná – a nebudou přijata doplňková opatření, pak hrozí, že to nebude dotčené poskytovatele služeb dodávání balíků téměř vůbec motivovat k uplatňování přiměřených cen.

4.5.

EHSV lituje toho, že Komise odkládá případná přísnější opatření na konec roku 2018, dokud nebude k dispozici hodnotící zpráva o uplatňování nařízení, které je předmětem tohoto stanoviska. V této zprávě Komise zamýšlí vyhodnotit, zda se zlepšila cenová přijatelnost služeb přeshraničního dodávání balíků a zda poskytovatelé všeobecných služeb, kteří poskytují služby dodávání balíků, uplatňují transparentní a nediskriminační velkoobchodní přeshraniční přístup. Komise nicméně neposkytuje žádné informace o tom, jaké kroky v budoucnu podnikne v případě, že výše uvedeného zlepšení a nediskriminačního přístupu nebude dosaženo.

4.6.

EHSV by upřednostnil, kdyby Komise postupovala podobně jako v případě poplatků za roamingové mobilní telekomunikační služby a alespoň ještě jednou se pokusila přimět všechny služby přeshraničního dodávání balíků ke snížení jejich sazeb, a aby nyní oznámila, že pokud tak neučiní, zakročí Komise pomocí nařízení a stanovení stropů sazeb.

4.7.

Návrhy obsažené v nařízení týkající se transparentnosti sazeb a konečných sazeb, zveřejnění referenční nabídky, posouzení cenové přijatelnosti sazeb a transparentního a nediskriminačního přeshraničního přístupu se kromě toho vztahují pouze na poskytovatele všeobecných služeb, kteří poskytují služby dodávání balíků.

4.8.

Na celkovém trhu dodávání balíků se však podíl poskytovatelů všeobecných služeb pohybuje od 10 % (Bulharsko, Španělsko, Spojené království, Itálie) po 25 % (Česká republika, Dánsko, Francie, Estonsko), takže se povinnost všeobecné služby vztahuje pouze na malé procento (od 5 % do 10 %) těchto balíků. Z toho vyplývá, že nařízení, které je předmětem tohoto stanoviska, se zabývá pouze nepatrnou částí trhu, nicméně tyto služby jsou nezbytné pro spotřebitele a malé a střední podniky v odlehlých oblastech, kde nejsou dostupné jiné možnosti.

4.9.

Co se týče posouzení cenové přijatelnosti sazeb, EHSV již léta požaduje vyjasnění pojmu cenová přijatelnost služeb obecného hospodářského zájmu a zavedení legislativních opatření, která uloží členským státům povinnost definovat ukazatele pro určení cenové přijatelnosti těchto služeb (3). Domnívá se proto, že ustanovení tohoto nařízení představují první krok správným směrem, přičemž po tomto posouzení by případně měla následovat vhodná opatření.

4.10.

Posouzení stanovené nařízením, které je předmětem tohoto stanoviska, se ale omezí pouze na sazby pro kategorie zásilek uvedené ve veřejném seznamu přeshraničních sazeb v příloze nařízení, tj. balíky o hmotnosti 0,5 kg, 1 kg, 2 kg nebo 5 kg (s možností sledování nebo bez ní). EHSV se domnívá, že toto posouzení by mělo být rozšířeno na balíky o hmotnosti 10 kg, 15 kg a 20 kg, a to rovněž s ohledem na případnou budoucí regulaci sazeb za přeshraniční dodávání balíků.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Copenhague Economics, E-commerce and delivery (Elektronický obchod a dodávání); Integrovaný trh doručování balíků pro růst elektronického obchodu v EU (COM(2012) 698 final).

(2)  Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 51.

(3)  Úř. věst. C 177, 11.6.2014, s. 24.


2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/110


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zpráva o politice hospodářské soutěže v roce 2015

[COM(2016) 393 final – SWD(2016) 198 final]

(2017/C 034/17)

Zpravodaj:

Juan MENDOZA CASTRO

Konzultace

Evropská komise, 17/08/2016

Právní základ

Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

 

[COM(2016) 393 final – SWD(2016) 198 final]

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato ve specializované sekci

04/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

211/1/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV hodnotí zprávu za rok 2015 pozitivně a domnívá se, že politika hospodářské soutěže, která bude na stejné úrovni ve všech odvětvích, je zásadní pro sociálně tržní ekonomiku EU.

1.2.

Dovoz založený na nekalé hospodářské soutěži znamená pro evropské podniky nebezpečí. Za účelem záchrany pracovních míst a ochrany dotčených hospodářských odvětví jsou nepostradatelná antidumpingová opatření.

1.3.

EHSV sdílí obavy malých a středních podniků, odborů a sdružení podnikatelů z EU ohledně možnosti, že Číně bude přiznán status tržního hospodářství.

1.4.

Malé a střední podniky, které jsou zásadní pro hospodářské oživení, jsou zneužitím dominantního postavení nejohroženější.

1.5.

Kontrola státní podpory umožňuje účinnější využívání zdrojů a zlepšuje veřejné finance. Tato podpora nicméně může být zásadní, pokud jde o zaručení poskytování hospodářských služeb obecného zájmu.

1.6.

EHSV doporučuje zlepšit informace o poskytované státní podpoře za účelem dosažení větší publicity a transparentnosti.

1.7.

Několik celosvětových aktérů ze třetích zemí ovládá digitální inovace a pro Evropu je zásadní, aby si zajistila vedoucí postavení díky svému jednotnému digitálnímu trhu.

1.8.

Velkou výzvou pro evropskou politiku hospodářské soutěže v odvětví, kterému dominují technologičtí giganti, je zajistit spotřebitelům přístup k nejlepším výrobkům za nejlepší ceny a dále zajistit, aby všechny podniky, velké nebo malé, soutěžily na otevřeném trhu a na základě hodnoty svých výrobků. EHSV se domnívá, že jednání EU je obecně vyvážené a ve vztahu k právním předpisům přiměřené, a to navzdory některým kritikám, které jsou jí adresovány.