21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/1

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/2

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/2

1)

Je vnitrostátní právní předpis, podle něhož uživatel zařízení železniční infrastruktury, po kterém provozovatel infrastruktury požaduje v občanskoprávním soudním řízení zaplacení poplatku za využívání, nebo který požaduje vrácení zaplaceného poplatku za využívání, může uplatňovat, že poplatek, který stanovil provozovatel infrastruktury, nebyl stanoven na základě spravedlivého uvážení, v souladu s ustanoveními směrnice (1), jež se týkají nezávislosti vedení podniků provozujících železniční infrastrukturu (čl. 4 odst. 1, 4 a 5), zásadami pro stanovování poplatků (články 7 až 12) a úkoly regulačního orgánu (článek 30)?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je s uvedenými ustanoveními směrnice slučitelné vnitrostátní ustanovení, podle něhož je soud v případě, že dospěje k závěru, že poplatek nebyl stanoven v přiměřené výši, oprávněn a povinen namísto toho dlužný poplatek sám stanovit rozsudkem?

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/3

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 10. května 2016 ve věci T-806/14

—

zrušil rozhodnutí odvolacího senátu ve věci R 0644/2014-5, nebo případně vrátil věc Tribunálu, bude-li to nutné

—

uložil EUIPO nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení navrhovatelky před Soudním dvorem, Tribunálem a odvolacím senátem.

I.

První důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (1) – Použití nesprávných kritérií

II.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 – Nepoužití zásady speciality

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/4

—

zrušil rozsudek vydaný Tribunálem dne 1. června 2016 ve věci T-34/15;

—

uložil EUIPO a vedlejší účastnici řízení v prvním stupni nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vzniklé společnosti Wolf Oil.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/5

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/5

1)

Má být čl. 5 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (1) ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech vykládán v tom smyslu, že se „nároky ze smlouvy“ vztahují rovněž na nároky na náhradu škody na základě článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (2) ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, uplatňované proti provozujícímu leteckému dopravci, který není smluvní protistranou dotčeného cestujícího?

2)

Za předpokladu, že se použije čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001:

Má se mít v případě přepravy osob dvěma lety bez významného pobytu na přestupním letišti za to, že konečný cíl cesty cestujícího je rovněž místem plnění ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení (ES) č. 44/2001, pokud nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení (EU) č. 261/2004 uplatňovaný v rámci žaloby vychází z události, k níž došlo v první části letu a žaloba směřuje proti provozujícímu leteckému dopravci prvního letu, který nebyl stranou smlouvy o přepravě?

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/6

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/7

i)

Vztahuje se ve vnitrostátním právním systému, kde zákonodárce nestanovil výslovně a s konečnou platností, ve které fázi řízení lze napadnout určité rozhodnutí, a kde má tuto otázku v každém jednotlivém případě zodpovědět soud na základě pravidel zvykového práva (common law), právo na přezkoumání soudem v řízení, které není „nepřiměřeně nákladné“, podle čl. 11 odst. 4 směrnice 2011/92/EU (1) na řízení, ve kterém má vnitrostátní soud určit, zda byla předmětná žaloba podána ve správné fázi řízení?

ii)

Vztahuje se požadavek, aby řízení nebylo „nepřiměřeně nákladné“ podle čl. 11 odst. 4 směrnice 2011/92/EU, na všechny aspekty soudního řízení, v němž je napadána (podle vnitrostátního nebo unijního práva) legalita rozhodnutí, aktu nebo nečinnosti, které spadají do oblasti působnosti ustanovení uvedené směrnice o veřejné účasti, nebo jen na aspekty takového řízení vyplývající z unijního práva (nebo zejména pouze na aspekty řízení, které souvisejí s otázkami týkajícími se ustanovení zmíněné směrnice o veřejné účasti)?

iii)

Zahrnuje výraz „rozhodnutí, akty nebo nečinnost“ v rámci čl. 11 odst. 1 směrnice 2011/92/EU správní rozhodnutí přijatá při projednávání žádosti o povolení, bez ohledu na to, zda jsou takovými rozhodnutími nezvratně a pravomocně stanovena subjektivní práva účastníků řízení či nikoli?

iv)

Má vnitrostátní soud za účelem zajištění účinné soudní ochrany v oblastech upravených unijními předpisy na ochranu životního prostředí vykládat vnitrostátní právní předpisy co možná nejvíce v souladu s cíli stanovenými v čl. 9 odst. 3 Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, a to a) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, který byl podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (2) ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, označen za projekt společného zájmu, nebo b) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, kterým je dotčena evropská lokalita vymezená podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin?

v)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku písm. a) nebo b), brání ustanovení, podle nějž musí žalobci splnit určitá „kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu“, přímé účinnosti úmluvy, a to v případě, kdy žalobci splnili případná kritéria pro podání žaloby podle vnitrostátního práva nebo jsou zjevně oprávněni takovou žalobu podat, a to a) v řízení, jehož předmětem je platnost správního řízení o povolení projektu, který byl podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, označen za projekt společného zájmu, nebo b) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, kterým je dotčena evropská lokalita vymezená podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin?

vi)

Může členský stát stanovit ve své právní úpravě výjimky z pravidla, že řízení v oblasti životního prostředí nemá být nepřiměřeně nákladné, jestliže takovou výjimku neupravuje směrnice 2011/92/EU ani Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsaná v Aarhusu dne 25. června 1998?

vii)

Je zejména vnitrostátní právní požadavek na existenci příčinné souvislosti mezi údajným protiprávním aktem či rozhodnutím a škodou na životním prostředí, jehož splněním je podmíněno použití vnitrostátních právních předpisů provádějících čl. 9 odst. 4 Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, s cílem zajistit, aby řízení v oblasti životního prostředí nebylo nepřiměřeně nákladné, slučitelný s uvedenou úmluvou?

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/8

1)

Ukládají články 19 SEU a 263, 266, jakož i 267 SFEU a zásada loajální spolupráce (čl. 4 odst. 3 SEU), na základě kterých členské státy a příslušné orgány mají povinnost přijmout všechna opatření obecné nebo zvláštní povahy, aby zjednaly nápravu porušení unijního práva a aby zajistily soulad s rozsudky Soudního dvora Evropské unie, obzvlášť pokud je zpochybněna platnost aktů unijních orgánů účinných erga omnes, členským státům zrušit nebo příslušným způsobem změnit právní akt, kterým byla provedena směrnice, která byla později prohlášena Soudním dvorem za neplatnou z důvodu rozporu (porušení) s ustanoveními Smluv nebo Listiny základních práv Evropské unie, s cílem zajistit vykonání rozsudku Soudního dvora, a napravit tak porušení Smluv a Listiny a předejít novému porušování v budoucnosti?

2)

Lze v souvislosti s předchozí otázkou článek 266 SFEU (bývalý článek 233 Smlouvy o ES) vykládat v tom smyslu, že pojem „orgán, instituce nebo jiný subjekt“ zahrnuje (v širším smyslu nebo per analogiam) i členský stát, který provedl do svého právního řádu směrnici, která byla později prohlášena za neplatnou z důvodu porušení Smluv nebo Listiny, nebo zda v takovém případě může být analogicky použit čl. 260 odst. 1 SFEU?

3)

V případě v podstatě kladné odpovědi na předchozí otázky, tedy pokud existuje povinnost členských států přijmout všechna opatření obecné nebo zvláštní povahy, aby byla zjednána náprava porušení primárního unijního práva tím, že zruší nebo příslušným způsobem změní právní akt, kterým byla provedena směrnice, která byla poté prohlášena Soudním dvorem za neplatnou z důvodu porušení Listiny nebo Smluv, vztahuje se tato povinnost i na vnitrostátní soudy v tom smyslu, že jsou povinny nepoužít právní akt, kterým byla provedena směrnice prohlášená za neplatnou – v projednávaném případě směrnice 2006/24/ES (1) – (přinejmenším v části), která je v rozporu s Listinou a Smlouvami, a nezohlednit v důsledku toho důkazy získané na základě těchto aktů (směrnice a prováděcího vnitrostátního předpisu)?

4)

Spadají vnitrostátní právní předpisy, které provádějí směrnici 2006/24, která byla prohlášena Soudním dvorem za neplatnou rozsudkem ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd (2) (C-293/12 a C-594/12, EU:C:2014:238) z důvodu porušení Listiny, do působnosti unijního práva, jak vyžaduje čl. 51 odst. 1 Listiny, pouze z toho důvodu, že provádí směrnici 2006/24, bez ohledu na následné prohlášení její neplatnosti Soudním dvorem?

5)

Vzhledem k tomu, že směrnice 2006/24, která byla následně prohlášena Soudním dvorem za neplatnou, byla přijata za účelem provést na evropské úrovni harmonizovaný rámec ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58/ES pro uchovávání údajů poskytovateli služeb elektronických komunikací pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů tak, aby neexistovaly překážky vnitřního trhu elektronických komunikací, zapadají vnitrostátní právní předpisy, které provádí směrnici 2006/24, do rámce čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, takže spadají do působnosti unijního práva, jak vyžaduje čl. 51 odst. 1 Listiny?

6)

Vzhledem k tomu, že případné trestní odsouzení státního příslušníka členského státu Evropské unie, jako je tomu v projednávaném případě, bude mít nevyhnutelně za následek omezení výkonu práva na volný pohyb, které dotčenému vyplývá z unijního práva, byť jsou v zásadě odůvodněna, je třeba pouze z tohoto důvodu mít za to, že příslušná trestní řízení jako celek spadají do působnosti unijního práva, jak vyžaduje čl. 51 odst. 1 Listiny?

Pokud je odpověď na předchozí otázky v zásadě ve smyslu použitelnosti Listiny v souladu s jejím čl. 51 odst. 1, pak:

7)

Je v souladu s články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny, že údaje uchovávané na základě směrnice 2006/24 nebo čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 jsou přístupné policii, která je může použít v průběhu trestního vyšetřování v naléhavých případech, a zejména v případě trestného činu, při jehož páchání byl pachatel přistižen, a to bez předchozího povolení soudu [nebo nezávislého správního orgánu] uděleného v souladu s předepsanými hmotněprávními a procesními požadavky?

8)

Vede případný souhlas osoby, které se údaje týkají, ve smyslu článků 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny v průběhu trestního vyšetřování policií nebo jiných orgánů, které nejsou čistě soudními orgány, které požadují přístup k uchovávaným údajům na základě směrnice 2006/24 nebo čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 a jejich použití, především pokud dotčené vyšetřování nemá za cíl prevenci, vyšetřování a stíhání konkrétně označených trestných činů, kvalifikovaných vnitrostátním zákonodárcem jako závažné, k tomu, že není třeba předchozího povolení soudu [nebo nezávislého správního orgánu] k přístupu k těmto údajům a jejich použití, poskytnutého v souladu s předepsanými hmotněprávními a procesními požadavky, zejména s ohledem na to, že požadované údaje nevyhnutelně zahrnují údaje třetích osob (například: volající-volaný)?

9)

Je pouhý souhlas státního zastupitelství v průběhu trestního vyšetřování s přístupem k údajům uchovávaným na základě směrnice 2006/24 nebo čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 a s jejich použitím v souladu s články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny, když chybí předchozí povolení soudu [nebo nezávislého správního orgánu], které bylo uděleno v souladu s předepsanými hmotněprávními a procesními požadavky, zejména když vyšetřování nemá za cíl prevenci, vyšetřování a stíhání konkrétně označených trestných činů, kvalifikovaných vnitrostátním zákonodárcem jako závažné?

10)

Představuje s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd (C-293/12 a C-594/12, EU:C:2014:238, body 60 a 61) a pojem „závažné trestné činy“ uvedený v čl. 1 odst. 1 směrnice 2006/24 tento výraz autonomní pojem práva Evropské unie, a pokud ano, jaký je jeho věcný obsah, na základě kterého lze daný trestný čin považovat za dostatečně závažný k tomu, aby odůvodňoval přístup k údajům na základě směrnice 2006/24 a jejich použití?

11)

S ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd (C-293/12 a C-594/12, EU:C:2014:238, body 60 a 61) a bez ohledu na případnou autonomii výrazu „závažné trestné činy“ uvedeného v čl. 1 odst. 1 směrnice 2006/24, popisují články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny obecná kritéria, na základě kterých musí být daný trestný čin považován za dostatečně závažný k tomu, aby odůvodňoval přístup k údajům uchovávaným na základě směrnice 2006/24 nebo čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 a jejich použití, a pokud ano, jaká jsou tato kritéria?

12)

Je-li odpověď na předchozí otázku v podstatě kladná, spočívá toto ověření proporcionality v konečném důsledku v posouzení charakteristik vyšetřovaného trestného činu (a) Soudním dvorem nebo (b) vnitrostátním soudem na základě obecných kritérií stanovených Soudním dvorem?

13)

S ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd (C-293/12 a C-594/12, EU:C:2014:238, body 58 až 68, jakož i výrok), jsou v souladu s články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny přístup k uchovávaným údajům a jejich použití v rámci trestního řízení na základě obecného režimu uchovávání údajů zavedeného na základě směrnice 2006/24, nebo čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, tj. režimu, který splňuje podmínky stanovené v bodech 60, 61, 62, 67 a 68 dotčeného rozsudku, ale nikoli podmínky uvedené v bodech 58, 59, 63 a 64 téhož rozsudku?

[tedy režim uchovávání, který zaprvé vyžaduje předchozí povolení soudu v souladu se stanovenými hmotněprávními a procesními požadavky, zejména pro účely prevence, vyšetřování a stíhání trestných činů, které vnitrostátní zákonodárce přesně určil a vyjmenoval a kvalifikoval je jako závažné trestné činy, a který zaručuje účinnou ochranu uchovávaných údajů před rizikem zneužívání a před neoprávněným přístupem a používáním (viz body 60, 61, 62, 67 a 68 dotčeného rozsudku), a zadruhé umožňuje uchovávání údajů a) bez rozdílu pro všechny osoby, které využívají služeb elektronických komunikací, aniž by v souvislosti s těmito osobami (obviněné nebo podezřelé) existovala jakákoli spojitost, byť i vzdálená, mezi těmito osobami a závažným trestným činem předtím, než došlo k okolnostem, ohledně kterých byly od poskytovatelů komunikačních služeb požadovány informace; b) aniž by se požadované údaje musely týkat, předtím, než došlo k událostem, které jsou předmětem vyšetřování, (i) určitého časového období nebo určité zeměpisné oblasti nebo určitého okruhu osob, které by mohly být nějakým způsobem zapojeny do závažného trestného činu, nebo (ii) osob, uchovávání jejichž údajů může z jiných důvodů přispět k prevenci, vyšetřování a stíhání závažných trestných činů; c) po určitou dobu (12 měsíců v projednávaném případě), která je stanovena, aniž jakkoli rozlišuje mezi jednotlivými kategoriemi údajů stanovenými v článku 5 dotčené směrnice podle jejich případné užitečnosti pro účely sledovaného cíle nebo podle dotčených osob (viz body 58, 59, 63 a 64 citovaného rozsudku)]

14)

Je-li odpověď na předchozí otázku v podstatě taková, že přístup k těmto údajům a jejich použití není v souladu s články 7, 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny, musí vnitrostátní soud nepoužít vnitrostátní právní předpis provádějící směrnici 2006/24 prohlášenou Soudním dvorem za neplatnou, nebo jiný akt založený na čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, neboť je v rozporu s Listinou, a tudíž nesmí zohlednit údaje uchovávané a získané na jejich základě?

15)

Představuje s ohledem na směrnici 2006/24, zejména její bod 6 odůvodnění, podle kterého „právní odlišnosti (…) mezi vnitrostátními předpisy o uchovávání údajů pro účely předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů představují překážku na vnitřním trhu elektronických komunikací“, na cíl deklarovaný v jejím čl. 1 odst. 1, kterým je „harmonizovat předpisy členských států“, jakož i zbývající body odůvodnění, zejména [3, 4, 5, 11 a 21], a rovněž s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 10. února 2009, Irsko v. Parlament a Rada (C-301/06, EU:C:2009:68, body 70 až 72), zachování platnosti zákona provádějícího do vnitrostátního řádu směrnici 2006/24, i přesto, že tato směrnice byla Soudním dvorem prohlášena za neplatnou, překážku vytvoření a fungování vnitřního trhu, aniž je dotčeno, že žádné novější opatření unijního práva dosud nevstoupilo v platnost?

16)

Konkrétně, představuje zachování platnosti zákona provádějícího do vnitrostátního řádu směrnici 2006/24, i přesto, že byla tato směrnice prohlášena Soudním dvorem za neplatnou, nebo vnitrostátního zákona podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 překážku vytvoření a fungování vnitřního trhu z důvodu, že kumulativně nebo alternativně:

17)

V případě kladné odpovědi alespoň na jednu z předchozích otázek, musí vnitrostátní soud v souladu s unijním právem nepoužít vnitrostátní právní předpis provádějící směrnici 2006/24 prohlášenou Soudním dvorem za neplatnou, neboť je v rozporu s vytvořením a fungováním vnitřního trhu, a v důsledku toho nezohlednit uchovávané údaje, ke kterým mohl získat přístup na základě směrnice 2006/24 nebo vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58?

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/11

1)

Má být současné unijní právo, především obecné právní zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace na základě věku ve smyslu čl. 6 odst. 3 Smlouvy o EU a článku 21 Listiny základních práv Evropské unie a zákazu diskriminace při volném pohybu pracovníků podle článku 45 SFEU a směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1), vykládáno tak, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která sice za účelem odstranění diskriminace na základě věku konstatované Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku Gotthard Starjakob (2) (nezohledněním doby odsloužené před dovršením 18. roku věku pro zaměstnance ÖBB (rakouské státní dráhy)) zohledňuje malou část doby odsloužené před 18. rokem věku u zaměstnanců ÖBB diskriminovaných starou úpravou (avšak pouze u těch, kteří zrovna pracují u ÖBB, u obdobných veřejnoprávních podniků činných v železniční infrastruktuře nebo železniční dopravě v EU, EHP a státech, které s EU uzavřely asociační dohody nebo dohody o volném pohybu), u převažující části původně diskriminovaných zaměstnanců ÖBB ale nezohledňuje všechny ostatní doby služby dosažené před 18. rokem věku, především pak nezohledňuje ty, které dotčeným zaměstnancům ÖBB poskytly možnost lépe plnit jejich úkoly, jako například doby služby u soukromých a jiných veřejných provozovatelů dopravy nebo infrastrukturních společností, které vyrábí, provozují nebo udržují infrastrukturu používanou zaměstnavatelem (vozový park, koleje, vedení, elektrická a elektronická zařízení, stavědla, nádraží a obdobné), nebo u podniků s nimi srovnatelných, a tím ve skutečnosti pro vysoce převažující část zaměstnanců ÖBB dotčených starou diskriminační úpravou zachovává nerovné zacházení na základě věku?

2)

Splňuje jednání členského státu, který je 100 % vlastníkem podniku železniční dopravy a fakticky zaměstnavatelem zaměstnanců tohoto podniku, jímž se tento pokouší unijněprávní nároky těchto zaměstnanců na doplacení odměn kvůli diskriminaci na základě mj. věku, konstatované v několika rozsudcích Soudního dvora Evropské unie (David Hütter, Siegfried Pohl, Gotthard Starjakob), jakož i v četných vnitrostátních soudních rozhodnutích, mj. Oberster Gerichtshof (rakouský nejvyšší soudní dvůr, 8 ObA 11/15y), z čistě fiskálních důvodů eliminovat změnou zákona uskutečněnou se zpětnou účinností v letech 2011 až 2015, podmínky odpovědnosti členského státu podle unijního práva stanovené Soudním dvorem v jeho judikatuře, především pak dostatečně závažné porušení unijního práva, např. ustanovení čl. 2 odst. 1 ve spojení s článkem 1 směrnice 2000/78/ES, vyložených Soudním dvorem v několika rozsudcích (David Hütter, Siegfried Pohl, Gotthard Starjakob)?

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/12

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/12

—

zrušit rozsudek a s ním i rozhodnutí (1), z důvodů uvedených ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku a určit, že jednání společnosti Telefónica nepředstavovalo omezení na základě účelu;

—

podpůrně zrušit rozsudek z důvodů uvedených v prvním důvodu kasačního opravného prostředku a vrátit věc zpět Tribunálu, aby provedl odmítnutý důkaz výslechem svědků a rozhodl meritorně o základu žaloby na neplatnost podané společností Telefónica k Tribunálu s ohledem na výsledek provedeného důkazu;

—

ještě podpůrněji a z důvodů uvedených ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku,

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených společností Telefónica jak v řízení v prvním stupni, tak v tomto řízení před Soudním dvorem,

—

připustit rozsah tohoto podání, který je mírně větší, než je délka doporučovaná v praktických pokynech Soudního dvora, vzhledem k hospodářskému dopadu věci pro navrhovatelku, jakož i ke složitosti uvedených argumentů.

1.

Porušení článku 47 a čl. 48 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a článku 68 jednacího řádu Tribunálu odmítnutím požadovaného výslechu svědků. – Odmítnutí navrhovaného důkazu výslechem svědků ze strany Tribunálu dostalo společnost Telefónica do situace, kdy se nemohla bránit, jelikož jí byl odepřen důkazní prostředek, který je zásadní a rozhodující pro správné rozhodnutí ve věci. K postupu Tribunálu je třeba uvést čtyři zásadní námitky: i) námitku teleologického rozporu; (ii) námitku nepřiměřenosti důkazního břemene; (iii) námitku týkající se předjímání výsledku výslechu svědků; a (iv) námitku nevyváženého posouzení.

2.

Porušení článku 101 SFEU vyplývající z nesprávného uplatnění judikatury týkající se omezení na základě účelu a povinnosti uvést odůvodnění a presumpce neviny.

3.

Pochybení při posouzení nižší závažnosti protiprávního jednání a v souvislosti s existencí polehčujících okolností v jednání společnosti Telefónica. – Telefónica tvrdí, že Tribunál při svém posouzení nezohlednil dodatečné faktory, které ukazují na nižší závažnost jednání společnosti Telefónica, které by vedly k dalšímu snížení pokuty, než již uplatnila Komise.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/14

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnost Søndagsavisen A/S ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)

Dánské království ponese vlastní náklady řízení.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/14

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Perry Ellis International Group Holdings Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/15

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Guccio Gucci SpA se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení vynaložených společností Guess? IP Holder LP před odvolacím senátem Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/16

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Guccio Gucci SpA se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení vynaložených společností Guess? IP Holder LP před odvolacím senátem Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/16

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)

Není již důvodné rozhodnout o návrzích European Crop Protection Association (ECPA), Dow AgroSciences Ltd a Dow AgroSciences Iberica SA na vstup do řízení v postavení vedlejších účastníků.

3)

Pesticide Action Network Europe (PAN Europe), Bee Life European Beekeeping Coordination (Bee Life) a Unione nazionale associazioni apicoltori italiani (Unaapi) ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)

PAN Europe, Bee Life, Unaapi, Komise, ECPA, Dow AgroSciences a Dow AgroSciences Iberica ponesou vlastní náklady řízení související s návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/17

—

zrušil oznámení o dluhu ze dne 28. června 2016 č. 3241608864, ve výši 63 653,58 eur, a č. 3241608865, ve výši 9 630,30 eur, vydaná žalovanou.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/18

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 13. července 2016, jež bylo přijato podle nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) a týkalo se žádosti o přístup k dokumentům zaregistrovaným pod číslem GESTDEM 2015/5711;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z nedodržení procesních lhůt stanovených v nařízení č. 1049/2001.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že s žádostí o přístup k dokumentům bylo nesprávně zacházeno jako s novou žádostí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z neoprávněného rozšíření působnosti žádosti o přístup k dokumentům v potvrzující fázi.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná zahrnula do napadeného rozhodnutí dokumenty, které měly být sděleny třetí straně a jejichž zveřejnění by bylo v rozporu s článkem 113 nařízení č. 1224/2009 (2)

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/19

—

zrušil prováděcí nařízení Komise C(2016) 2136 final ze dne 11. července 2016, kterým se zamítá žádost o částečný prozatímní přezkum konečného antidumpingového cla zavedeného prováděcím nařízením Rady (EU) č. 917/2011, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu keramických obkládaček pocházejících z Čínské lidové republiky, omezený na otázky dumpingu,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/19

—

zrušil usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. července 2016, kterým byla odmítnuta její žaloba;

—

vyhověl návrhům předloženým v prvním stupni;

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku, rozdělený na dvě části, vycházející z porušení čl. 11 odst. 4, 5 a 6 rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (dále jen „Frontex“) ze dne 27. srpna 2009, kterým se stanoví postup pro hodnocení zaměstnanců (dále jen „rozhodnutí ze dne 27. srpna 2009“), vykládaného ve světle čl. 41 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 2 odst. 2 rozhodnutí ze dne 27. srpna 2009, jež spočívá v nezohlednění rozlišných rolí hodnotitele a validátora, jak jsou stanoveny v rámci agentury Frontex.

21.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 428/20

—

určil, že pokyny předsedy Evropské komise zaslané elektronicky dopisem ze dne 28. června 2016 sboru komisařů EU a zmíněné v projevu předsedy Junckera na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu dne 28. června 2016 (SPEECH/16/2356), podle nichž se Komisi zakazuje jakékoliv, formální či neformální, jednání s vládou Spojeného království před tím, než tato vláda oznámí vystoupení z Unie na základě článku 50 SEU, a dále prohlášení předsedy Evropské komise, že výše uvedené pokyny dal sboru komisařů EU „nařízením předsedy“, jak výslovně uvedl v tomto projevu na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu dne 28. června 2016 a jak vyplývá z tiskové zprávy Evropské komise v anglickém i francouzském jazyce k tomuto projevu (SPEECH/16/2356), jsou neplatné od počátku na základě čl. 264 odst. 1 SFEU; a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že sporná opatření nemají žádný, nebo řádný právní základ.

Žalobci poukazují na to, že:

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že sporná opatření jsou diskriminační vůči Spojenému království a jeho občanům na základě státní příslušnosti, což je v rozporu s článkem 18 SFEU.

Žalobci poukazují na to, že:

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že sporná opatření jsou v rozporu se základními právy žalobců na základě unijního práva.

Žalobci poukazují na to, že:

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že sporná opatření byla přijata v rozporu se zásadou loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU.

Žalobci poukazují na to, že sporná opatření výslovně zakazují Komisi a jejím zaměstnancům dodržovat zásadu loajální spolupráce tím, že budou napomáhat Spojenému království a ostatním unijním orgánům v plnění úkolů, které vyplývají ze Smluv.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že sporná opatření jsou v rozsahu, v němž byla přijata zcela nebo zčásti za účelem odradit občany jiných členských států EU od svobodného projevení jejich názoru (na členství v EU), jak je chráněno článkem 11 Listiny základních práv, protiprávní.