10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/1

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/2

—

zrušil rozsudek,

—

zrušil rozhodnutí (1),

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

a)

Rozsudek Tribunálu je stižen nesprávným právním posouzením, jelikož konstatuje, že se neuplatní zásada právní jistoty a/nebo že Irsko a společnost Aughinish Alumina Ltd se o uvedenou zásadu nemohou opřít, bez ohledu na neomluvitelné prodlení ze strany Komise při vydání napadeného rozhodnutí.

b)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že nebyla porušena zásada ochrany legitimních očekávání, navzdory konstatování neodůvodněného a neomluvitelného prodlení ze strany Komise.

c)

Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když konstatoval, že dotčená podpora „odpovídala režimu podpor“ podle definice v čl. 1 písm. d) nařízení Rady č. 659/1999 (2); dále Tribunál pochybil, když konstatoval, že omezené období podle článku 15 nařízení č. 659/1999 trvalo od data jednotlivých dovozů minerálních olejů společností Aughinish Alumina Ltd.

d)

Tribunál se dopustil pochybení, když odmítl vyhovět žalobě z toho důvodu, že podpora mohla být definována jako existující před přistoupením.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/3

1)

Je třeba čl. 5 odst. 4 a čl. 8 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (nařízení č. 1/2005) (1) ve spojení s ustanoveními o knize jízd v příloze II tohoto nařízení vykládat v tom smyslu, že zahrnují povinnost organizátora přepravy nebo chovatele, že musí vést knihu jízd při přepravě zvířat ve třetí zemi až do místa určení v této třetí zemi?

2)

Je třeba článek 5 a 7 nařízení Komise (EU) č. 817/2010 ze dne 16. září 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o požadavky na poskytování vývozních náhrad v souvislosti s řádným zacházením se živým skotem během přepravy (nařízení č. 817/2010) ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení vykládat v tom smyslu, že se musí zpětně získat vývozní náhrady v situaci, kdy nebyla kniha jízd vedena až do místa určení ve třetí zemi, protože přepravní podnik splnil povinnost uvedenou v bodě 7 přílohy II nařízení č. 1/2005 předat knihu jízd úřednímu veterinárnímu lékaři na výstupním místě (na území Unie)?

3)

Je třeba článek 5 a 7 nařízení Komise (EU) č. 817/2010 (2) ve spojení s článkem 4 tohoto nařízení vykládat v tom smyslu, že se musí zpětně získat vývozní náhrady v situaci, kdy vývozce nemůže prokázat, že splnil předpisy nařízení č. 1/2005 v situaci, kdy veterinární lékař nemůže podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 817/2010 přezkoumat v rámci kontrol ve třetí zemi, zda kniha jízd splňuje požadavky nebo ne, to znamená, zda jsou dodrženy předpisy nařízení č. 1/2005 (a nemůže tedy ani potvrdit, zda je výsledek těchto kontrol uspokojivý), protože přepravce předal knihu jízd úřednímu veterinárnímu lékaři na výstupním místě (na území Unie)?

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/4

1)

Brání (a) zásady v oblasti volného pohybu zboží a volného pohybu služeb na vnitřním trhu; (b) zásada efektivity evropských pravidel hospodářské soutěže a liberalizace vnitřního trhu; (c) zásady užitečného účinku a jednotného používání evropského práva uvnitř Evropské unie; (d) ustanovení sekundárních právních předpisů Evropské unie, jako jsou směrnice č. 98/71 (1) a zejména její čl. 14 odst. 1 nařízení č. 461/2010 (2), předpis EHK/OSN č. 124, výkladu článku 110 nařízení č. 6/2002 (3) obsahujícího ustanovení o opravách, který vylučuje kopii ráfku, jež je esteticky totožná s původním ráfkem a homologovaná na základě předpisu EHK/OSN č. 124, z pojmu součástky složeného výrobku (automobilu) sloužící k jeho opravě a obnově jeho původního vzhledu?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, brání právní předpisy o průmyslovém vlastnictví týkající se zapsaných vzorů, po předchozím vyvážení zájmů uvedených v první otázce, použití ustanovení o opravách na kopie doplňkových výrobků, které mohou být různě zvoleny klientem za předpokladu, že ustanovení o opravách musí být vykládáno restriktivně a tak, že může být uplatněno jen na náhradní díly s pevně daným tvarem, tedy součástky, jejichž tvar byl stanoven v zásadě neměnným způsobem vůči vnějšímu vzhledu složeného výrobku, s vyloučením jiných součástek, které mají být považovány za zastupitelné a volně použitelné podle vkusu klienta?

3)

V případě kladné odpovědi na otázku č. II, jaká opatření musí přijmout výrobce kopií ráfků, aby zajistil oprávněný pohyb zboží sloužícího k opravám a obnově původního vnějšího vzhledu složeného výrobku?

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/4

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/5

1)

Je třeba vykládat články 43 a 48 ES (nyní články 49 a 54 SFEU) v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které nemůže mateřská společnost se sídlem v určitém členském státě zohlednit žádnou kurzovou ztrátu, která se týká částky, kterou investovala do dceřiné společnosti se sídlem v jiném členském státě, třebaže by tak mohla učinit, pokud by byla tato dceřiná společnost součástí jediné daňové jednotky – která by vykazovala takové znaky, které má nizozemská jediná daňová jednotka – společně s prvně uvedenou mateřskou společností se sídlem v prvně uvedeném členském státě, a to v důsledku konsolidace v rámci jediné daňové jednotky?

2)

V případě kladné odpovědi na otázku 1, je možné vycházet nebo musí se vycházet v případě stanovení kurzové ztráty, kterou je třeba zohlednit, z toho, že do jediné daňové jednotky se rovněž zahrne (jedna nebo více) z přímých nebo nepřímých dceřiných společností se sídlem v Evropské unii, které drží prostřednictvím této dceřiné společnosti nepřímo mateřská společnost?

3)

V případě kladné odpovědi na otázku 1, zohledňují se v takovém případě pouze kurzové ztráty, které by v případě zahrnutí do jediné daňové jednotky mateřské společnosti byly vykázány v letech rozhodných z hlediska sporu, či se zohledňují rovněž výsledky změny kurzu, které byly vykázány v letech dřívějších?

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/6

1)

Je § 36 odst. 2 zákona o advokacii v rozporu s ustanoveními čl. 101 odst. 1 SFEU (zákaz vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže) z toho důvodu, že sdružení podnikatelů, kteří vykonávají svobodná povolání (nejvyšší advokátní rada) překročila výkon státem svěřené pravomoci tím, že stanovila minimální výši ceny za služby poskytované těmito podniky (advokátní odměnu)?

2)

[V případě kladné odpovědi na první otázku]: Je závěrečná část ustanovení čl. 78 odst. 5 občanského soudního řádu (v části, v níž toto ustanovení nepřipouští snížení advokátní odměny pod stanovenou minimální hranici) v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

3)

[V případě kladné odpovědi na první otázku]: Je § 132 č. 5 zákona o advokacii (s ohledem na uplatnění § 136 odst. 1 uvedeného zákona) v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

4)

Je § 36 odst. 2 zákona o advokacii v rozporu s čl. 56 odst. 1 SFEU (zákaz omezení volného poskytování služeb)?

5)

Je § 78 odst. 8 občanského soudního řádu v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

6)

Je § 78 odst. 8 občanského soudního řádu v rozporu se směrnicí 77/249/EHS (1) (ohledně nároků na advokátní odměnu u osob zastoupených právními poradci)?

7)

Je § 2a doplňujících ustanovení vyhlášky č. 1 v rozporu se směrnicí 2006/112/ES (2) z toho důvodu, že umožňuje považovat daň z přidané hodnoty za součást ceny odměny služeb poskytovaných v rámci svobodného povolání (v souvislosti se započtením daně z přidané hodnoty do splatné advokátní odměny)?

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/6

1)

Je § 36 odst. 2 Zakon za advokaturata (zákon o advokacii) v rozporu s ustanoveními čl. 101 odst. 1 SFEU (zákaz vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže) z toho důvodu, že sdružení podnikatelů, kteří vykonávají svobodná povolání [Vissh advokatski savet (nejvyšší advokátní rada)], může na základě státem svěřené pravomoci stanovit minimální výši ceny za služby poskytované těmito podnikateli (advokátní odměnu)?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je závěrečná část ustanovení čl. 78 odst. 5 Grazhdanski protsesualen kodeks (občanský soudní řád) (v části, v níž toto ustanovení nepřipouští snížení advokátní odměny pod stanovenou minimální hranici) v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je § 132 bod 5 Zakon za advokaturata (zákon o advokacii) (s ohledem na uplatnění § 136 odst. 1 uvedeného zákona) v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

4)

Je § 36 odst. 2 Zakon za advokaturata (zákon o advokacii) v rozporu s čl. 56 odst. 1 SFEU (zákaz omezení volného poskytování služeb)?

5)

Je § 78 odst. 8 Grazhdanski protsesualen kodeks (občanský soudní řád) v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU?

6)

Je § 78 odst. 8 Graždanski procesualen kodeks (občanský soudní řád) v rozporu se směrnicí 77/249/EHS (1) (ohledně nároků na advokátní odměnu u osob zastoupených právními poradci)?

7)

Je § 2a doplňujících ustanovení Naredba no 1 za minimalnite razmeri na advokatskite vaznagraždenia (vyhláška č. 1 o minimální odměně advokátů) v rozporu se směrnicí 2006/112/ES (2) z toho důvodu, že umožňuje považovat daň z přidané hodnoty za součást ceny odměny služeb poskytovaných v rámci svobodného povolání (v souvislosti se započtením daně z přidané hodnoty do splatné advokátní odměny)?

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/7

—

zrušil rozsudek Tribunálu;

—

zrušil článek 1 odst. 15 nařízení č. 1263 (1) v plném rozsahu, nebo v rozsahu, v němž se použije na účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek;

—

prohlásil, že čl. 1 odst. 6 rozhodnutí 635 (2) se na účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek nepoužije; a

—

nařídil Radě náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku i nákladů řízení před Tribunálem.

1.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek, Bank Mellat (dále jen „Banka“), se odvolává proti rozsudku Tribunálu (první senátu) vydanému dne 2. června 2016 ve věci T-160/13, Bank Mellat v. Rada EU:T:2016:331 („Rozsudek“). V souhrnu Banka tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když nevyhověl jejímu návrhu na zrušení různých opatření představujících „Finanční embargo“ na Banku nebo jejich prohlášení za neplatná, a to:

2.

Banka uvedla konkrétně tři důvody odvolání, které se týkají nesprávného právního posouzení podstaty návrhu Banky Tribunálem:

3.

Banka dále uvedla dva širší důvody odvolání, které se týkají nesprávného právního posouzení přípustnosti určitých částí návrhu Banky Tribunálem:

4.

Z uvedených důvodů Banka navrhuje, aby Soudní dvůr rozsudek zrušil a vyhověl návrhovým žádáním Banky.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/9

—

zrušil nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (1) a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 191 SFEU, který vymezuje cíle politiky Unie v oblasti životního prostředí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 37 Listiny základních práv Evropské unie, který zakotvuje vysokou úroveň ochrany životního prostředí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (2).

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/9

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. ledna 2016 o režimu státní podpory týkajícímu se výjimky z přebývajícího zisku SA.37667 (2015/C) (ex 2015/NN);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu, včetně nákladů řízení vynaložených vedlejšími účastníky řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o identifikaci údajné státní podpory a její kvalifikaci jako režimu podpory ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, a článku 107 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení a nesprávného uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, ke kterému došlo tím, že bylo konstatováno, že systém úprav přebývajících zisků představuje státní podporu.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o určení skupin jako příjemců údajné podpory, a porušení zásady legality a čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a řádné správy.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/10

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. května 2016, C (2016) 2796 ve věci COMP/M.7612 – Hutchison 3G UK Investments Limited v. Telefónica (Europe plc), oznámené společnosti Hutchison dne 13. května 2016, v němž bylo navrhované převzetí společnosti Telefónica Europe plc společností Hutchison prohlášeno za v celém rozsahu neslučitelné s vnitřním trhem a Dohodou o ESVO v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení Rady č. 139/2004; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně náhrady nákladů případných vedlejších účastníků řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Komise dopustila právního pochybení, zjevně nesprávného posouzení a porušení podstatných procesních náležitostí při výkladu a uplatnění právního kritéria pro posouzení horizontálních nekoordinovaných účinků na maloobchodním trhu mobilních telekomunikačních služeb ve Spojeném království. Komise se především dopustila pochybení, když kvalifikovala žalobkyni jako „významnou konkurenční sílu“ a při analýze intenzity hospodářské soutěže. Komise se též dopustila zjevně nesprávného posouzení při analýze předpokládaného účinku na ceny a pravděpodobných výhod subjektu, který vznikne v důsledku spojení (převzetí).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a zkreslení důkazů, pokud jde o analýzu hypotetického srovnávacího scénáře. Komise především řádně nevyhodnotila kapacitu sítě společnosti Hutchison v porovnání se sítěmi konkurentů a neoprávněně spoléhá na údajnou schopnost společnosti Hutchison přijmout opatření pro „řízení poptávky“, jako například zvýšení cen, pro účely zamítnutí důkazu předloženého společností Hutchison týkajícího se budoucí kapacity sítě.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného skutkového posouzení, nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení a porušení podstatných formálních náležitostí, pokud jde o posouzení horizontálních nekoordinovaných účinků vyvolaných rozdělením sítě. Komise zejména nesprávně posoudila nové návrhy týkající se potřeby a rozsahu „sbližování“ konkurentů v dohodách o rozdělení sítě; a Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, když své závěry založila na možné újmě, kterou by mohl subjekt vytvořený spojením způsobit konkurentům, a nikoliv na narušení hospodářské soutěž. Komise se dopustila dalších pochybení, když odmítla závazky, které navrhla společnost Hutchison a které by v plném rozsahu odstranily všechny obavy Komise, pokud jde o rozdělení sítě.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, nesprávného právního posouzení a porušení podstatných formálních náležitostí, pokud jde o posouzení horizontálních nekoordinovaných účinků na velkoobchodní trh přístupu a vytvoření volání ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Spojeném království. Komise se především dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že společnost Hutchison je „významnou konkurenční sílou“ na velkoobchodním trhu, ačkoliv má jen velmi malý podíl na trhu (méně než 3 %); a založila svoje závěry na stanoviscích třetích osob namísto toho, aby provedla vlastní analýzu.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení, nedostatku odůvodnění rozhodnutí a porušení podstatných formálních náležitostí v souvislosti s posouzením závazků, které navrhla společnost Hutchison v reakci na obavy týkající se velkoobchodního a maloobchodního trhu mobilních telekomunikačních služeb v Spojeném království. Komise zejména nesprávně namítala proti navrhnutým závazkům skutečnost, že jejich provedení je nejisté. Komise zjevně pochybila při posouzení schopnosti nových a posilněných konkurentů účinně konkurovat na základě navržených závazků; a Komise nesprávně posoudila celkovou vhodnost navržených závazků ke kompenzaci ztráty hospodářské soutěže tvrzené v rozhodnutí.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/11

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.

—

Porušení řádně zohlednit starší ochrannou známku Evropské unie a zapsané vnitrostátní ochranné známky, jakož i přihlášku vnitrostátní ochranné známky.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/12

—

určil, že jeho žaloba je přípustná a opodstatněná;

—

v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016 a jeho následné provádění v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/13

—

prohlásil žalobu žalobce za přípustnou a opodstatněnou;

—

v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016 a jeho následné prováděcí akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu, jež jsou stanovena v článcích 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), v článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) a v článcích 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž odůvodnění poskytnuté Radou nesplňuje povinnost orgánů Evropské unie, jež je stanovena v článku 6 EÚLP, v článku 296 SFEU a v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Rada dopustila ohledně zapojení žalobce do financování syrského režimu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že napadená opatření neoprávněně a nepřiměřeně omezují základní práva žalobce, a to zejména jeho právo vlastnit majetek stanovené článkem 1 prvního dodatkového protokolu k EÚLP a článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie, jeho právo na respektování cti a dobré pověsti stanovené článkem 8 a čl. 10 odst. 2 EÚLP, zásadu presumpce neviny stanovenou článkem 6 EÚLP a článkem 48 Listiny základních práv Evropské unie, jeho právo na svobodu projevu stanovené v článku 10 EÚLP a jeho právo na svobodu pohybu stanovené v čl. 2 odst. 2 Protokolu č. 4 k EÚLP.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení pokynů Rady ze dne 2. prosince 2005 k provádění a vyhodnocování omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (dokument Rady 15114/05 ze dne 2. prosince 2005).

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/14

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. listopadu 2013 ve věci státní podpory SA.36740 (2013/NN) – Litva, podpora pro Klaipedos Nafta – LNG Terminal, Brusel, C(2013) 7884 final, Úř. věst. C 161, 2016, s. 1; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení procesních pravidel obsažených v čl. 108 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 4 nařízení č. 2015/1589 (1) a řádné správy, protože Komise navzdory vážným problémům spojeným s posuzování slučitelnosti dotčených opatření státní podpory s vnitřním trhem spoléhala výhradně na předběžné přezkoumání opatření státní podpory, zatímco byla s ohledem na tyto závažné potíže povinna zahájit řízení podle článku 108 odst. 2 SFEU a podle článku 6 nařízení č. 2015/1589.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, protože Komise nesprávně uplatnila kritéria pro posouzení, jak jsou uvedena v bodu 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož,

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, Rámce SOHZ (2) a obecných zásad jako je rovné zacházení a ochrana legitimního očekávání, jakož i z porušení pravidel zadávání veřejných zakázek obsažených ve směrnici 2004/18 (3) a článku 14 směrnice 2004/18, protože Komise chybně uplatnila Rámec SOHZ, když přijala přímé pověření KN po dobu 55 let se ziskem odpovídajícím vnitřní míře návratnosti projektu, jelikož

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/15

—

zrušil rozhodnutí žalované ze dne 20. května 2016 o žádosti o přístup k dokumentům skupiny Code of Conduct;

—

zrušil rozhodnutí žalované ze dne 13. července 2016 o žádosti o přístup k dokumentům skupiny Code of Conduct;

—

uložil žalované podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů případných vedlejších účastníků řízení na podporu návrhových žádání žalobce.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1)

Žalobce tvrdí, že rozhodnutí žalované ze dne 20. května 2016 a ze dne 13. července 2016 porušuje právo na vydání rozhodnutí o potvrzující žádosti v přiměřených lhůtách, které je stanoveno ve výše uvedeném ustanovení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 15 odst. 3 SFEU ve spojení s čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001

Žalobce dále uvádí, že odmítnutí úplného přístupu k dokumentům, které žalovaná vypracovala v souvislosti se skupinou „kodex chování“ (zdanění podniků) zřízenou Radou, navíc porušuje jeho právo nahlížet do těchto dokumentů, přičemž toto právo je zaručeno výše uvedenými ustanoveními

Žalobce v této souvislosti tvrdí, že výjimky z požadavků na transparentnost, které jsou stanoveny podle čl. 4 odst. 3 a 1, písm. a) čtvrté odrážky nařízení (ES) č. 1049/2001, se v projednávaném případě nepoužijí.

Kromě toho žalobce uplatňuje nedostatečné posouzení a odůvodnění a skutečnost, že je dán převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/16

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/16

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. května 2016 (spisová značka: věc AT.40231 – VIMC/WK&FGB) a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/17

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

podpůrně zrušil či snížil pokutu uloženou společnosti Pometon;

—

uložil žalované povinnost vrátit částky, které žalobkyně případně zaplatila na základě napadeného rozhodnutí před ukončením řízení, jakož i nahradit jakékoliv náklady vynaložené žalobkyní na základě téhož napadeného rozhodnutí;

—

každopádně uložil žalované náhradu nákladů řízení a jakýchkoliv jiných nákladů a poplatků souvisejících s tímto řízením.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zásady nestrannosti řízení, zásady presumpce neviny a práva na obhajobu v tom, že žalovaná přičetla společnosti Pometon specifická jednání v rámci rozhodnutí C(2014) 2074 final ze dne 2. dubna 2014 („rozhodnutí o narovnání“) přijatému vůči společnostem Ervin Industries Inc. a Ervin Amasteel, Winoa SA a WHA Holding SAS, Metalltechnik Schmidt GmbH & Co. KG a Eisenwerk Würth GmbH (dále jen „jiné strany“), a tedy v tom, že přijala napadené rozhodnutí, aniž by mohla nestranně a bez jakýchkoli ovlivňujících faktorů posoudit pozici společnosti Pometon a její argumenty na obranu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení a nesprávného použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, jakož i nedostatečnosti a rozpornosti odůvodnění, z porušení práva na obhajobu a zásady důkazního břemene v tom, že žalovaná přičetla žalobkyni při neexistenci důkazů účast na údajné kartelové dohodě, které se ve skutečnosti nikdy neúčastnila.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení a nesprávného použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, z nesprávného posouzení, nedostatečného šetření a zjevné nelogičnosti v tom, že žalovaná rozhodla, že cílem jednání přičteného společnosti Pometon bylo omezení hospodářské soutěže.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení a nesprávného použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, z nedostatečného odůvodnění a šetření, z nerespektování důkazního břemene, pokud jde o dobu trvání předpokládané účasti žalobkyně na údajném protiprávním jednání, a tudíž z porušení čl. 23 odst. 2, čl. 25 odst. 1 a čl. 25 odst. 5 nařízení č. 1/2003 (1), z porušení právní jistoty v tom, že Komise uložila peněžní sankci žalobkyni navzdory promlčení.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z absolutního nedostatku odůvodnění, z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výše pokuty, pokud jde o změnu základní částky, ve smyslu bodu 37 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/19

—

uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 536 912 eur, která představuje finanční ztrátu, jež jí vznikla v důsledku zmařených investic provedených v souvislosti s návštěvami před zadáním veřejných zakázek, k němuž došlo podvodným způsobem;

—

uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 2 092 650 eur jako ušlý zisk v souvislosti s veřejnými zakázkami, které mohla žalobkyně získat, kdyby byly zadány spravedlivě a nezkorumpovaným způsobem;

—

uložil žalované, aby žalobci nahradila náklady na odměny advokáta ve výši 85 000 eur, které musel zaplatit za svoji obhajobu v důsledku podplacení evropského úředníka;

—

uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 150 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy;

—

uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila vyrovnávací úroky ze všech těchto částek od prosince 2005, kdy skončilo období protiprávního jednání;

—

uložil žalované náhradu nákladů na odměny advokáta v tomto řízení ve výši 75 000 eur;

—

uložil žalované, aby uhradila úroky z prodlení ode dne vyhlášení rozsudku;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/20

—

zrušil oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/322/16 za účelem sestavení rezervního seznamu 86 kandidátů vhodných na přijetí na volná pracovní místa administrátorů (AD 5 a AD 7) v oboru audit, zveřejněné ve svazku C 171 A Úředního věstníku Evropské unie ze dne 12. května 2016;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 263, 264 a 266 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 342 SFEU a článků 1 a 6 nařízení č. 1/58 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 12 ES (nyní článek 18 SFEU), článku 12 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 6 odst. 3 SEU, čl. 1 odst. 2 a 3 přílohy služebního řádu, článků 1 a 6 nařízení č. 1/58 a čl. 1d odst. 1 a 6, druhého pododstavce článku 27 a článku 28f služebního řádu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 6 odst. 3 SEU v rozsahu, v němž zakotvuje zásadu ochrany legitimního očekávání jako základní právo vyplývající z ústavních tradic společných členským státům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci a porušení hmotně právních předpisů týkajících se povahy a účelu oznámení o výběrových řízeních.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 18 a čl. 24 odst. 4 SFEU, článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, článku 2 nařízení č. 1/58 a článku 1d odst. 1 a 6 služebního řádu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článků 1 a 6 nařízení č. 1/58, článku 1d odst. 1 a 6 služebního řádu, článku 1 odst. 1 písm. f) přílohy III služebního řádu a druhého podstavce článku 296 SFEU (nedostatečné odůvodnění), zásady proporcionality, a zkreslení skutkového stavu.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/21

—

zrušil oznámení o otevřených výběrových řízeních EPSO/AD/323/16 a EPSO/AD/324/16.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/22

—

prohlásil kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný,

—

zrušil tak rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 21. července 2016 ve věci F-9/12 RENV (CC v. Evropský parlament), s výjimkou bodu 3 výroku, týkajícího se nákladů řízení,

—

uznal tak mimosmluvní odpovědnost Evropského parlamentu za chyby ve správě seznamu vhodných kandidátů, na němž navrhovatelka figuruje, a povinnost uhradit újmu, která z toho plyne,

—

rozhodl tak v souladu s návrhovými žádáními přednesenými navrhovatelkou v prvním stupni,

—

v důsledku toho rozhodl takto:

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení námitky nepřípustnosti nových důkazních návrhů:

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení neexistence právní kvalifikace a odůvodnění rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 19. května 2005 a z nesplnění povinností plynoucích ze zrušujícího rozsudku Tribunálu Evropské unie:

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení skutečností týkajících se dopisů EPSO.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení dopisu Parlamentu ze dne 15. října 2007 ohledně tvrzení, že navrhovatelka byla informována o skartaci svého spisu z výběrového řízení.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení právní kvalifikace rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu ze dne 25. února 2003.

6.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesplnění povinností plynoucích ze zrušujícího rozsudku ohledně určení újmy.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/23

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni.

—

Porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009;

—

porušení článku 75, čl. 76 odst. 1 a 2 nařízení č. 207/2009.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/24

—

zrušil rozsudek ze dne 10. června 2016 ve věci F-133/15 a sám ve věci rozhodl;

—

případně vrátil věc Soudu pro veřejnou službu;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených v obou stupních řízení.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení unijního práva v souvislosti s povinností uvést odůvodnění a práva na obhajobu, a to v rozsahu, v němž orgán Evropské komise oprávněný ke jmenování podrobně neupřesnil důvody, na jejichž základě uložil navrhovateli disciplinární sankci v podobě zařazení o dvě platové třídy níže v téže funkční skupině.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení unijního práva, kterého se měl Soud pro veřejnou službu (dále jen „SVS“) dopustit v souvislosti s dodržením přiměřené lhůty, práva na obhajobu a povinnosti uvést odůvodnění. SVS též údajně zkreslil skutkové okolnosti a důkazy.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení skutkových okolností a důkazů a z porušení unijního práva a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, kterého se měl SVS dopustit.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady proporcionality, kterého se měl SVS dopustit.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/25

—

připustil provedení navrhovaných důkazů;

—

napadené rozhodnutí prohlásil na neplatné a neúčinné

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/25

—

zrušil rozhodnutí žalovaného o ročním příspěvku žalobkyně do fondu pro řešení krizí za příspěvkový rok od 1. ledna do 31. prosince 2016;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 103 odst. 2 a 7 směrnice 2014/59/EU (1) a čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 (2).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení prováděcích nařízení ke směrnici 2014/59/EU a k nařízení (EU) 806/2014, která musí být vykládána v souladu s těmito právními akty v tom smyslu, že privilegují i obchodní činnost napomáhající výkonu činnosti týkající se (poskytování) podpory.

3.

Třetí, podpůrně uplatňovaný žalobní důvod vycházející z protiprávnosti prováděcích nařízení ke směrnici 2014/59/EU a k nařízení (EU) č. 806/2014.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/26

—

prohlásil za neplatné usnesení generálního sekretáře přijaté jménem Komise podle článku 4 prováděcích ustanovení k nařízení (ES) č. 1049/2001 ze dne 10. června 2016;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: Porušení čl. 10 odst. 3 SEU, čl. 11 odst. 2 SEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen: Listina) – Absence otevřeného a transparentního dialogu

2.

Druhý žalobní důvod: Porušení čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce SFEU, článku 42 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 1 a 3 a čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) – Částečné odepření přístupu k dokumentům

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/28

—

prohlásil návrh žalobkyně na spojení projednávané věci s věcí T-818/14 za přípustný a opodstatněný;

—

prohlásil projednávanou žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

—

zrušil články 3, 4, 5 a 6 rozhodnutí Komise ze dne 1. října 2014 č. SA.14093 o opatřeních přijatých Belgií ve prospěch společností Brussels South Charleroi Airport a Ryanair;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, jehož se Komise měla dopustit tím, že zkoumala poplatky zaplacené společností Brussels South Charleroi Airport (BSCA) žalobkyni s ohledem na článek 107 SFEU, přičemž investiční rozhodnutí pokračovat s výstavbou letištní infrastruktury a dát ji k dispozici společnosti BSCA byla přijata před vyhlášením rozsudku ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise (T-128/98, EU:T:2000:290), který potvrdil Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 24. října 2002, Aéroports de Paris v. Komise (C-82/01 P, EU:C:2002:617).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, jehož se Komise měla dopustit tím, že kvalifikovala Instrument Landing System (ILS) a službu osvětlení přistávacích ploch jako vybavení a služby hospodářské povahy.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise při stanovení ročního tržního poplatku společnosti BSCA vycházela z chybné metody a výpočtových faktorů, což mělo podstatný vliv na výši podpory, a krom toho své úvahy dostatečně neodůvodnila.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, jehož se Komise měla dopustit tím, že do výše poplatku, který měla uhradit společnost BSCA, započítala podporu, která jí byla poskytnuta za plnění bezpečnostního úkolu (konkrétně jde o dotaci „protipožární údržba“), a tím, že nevzala v úvahu snížení „dotace protipožární údržba“ v letech 2014 a 2015.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/29

—

Zrušit rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/309/15 (AD11) – Lékaři pro pracoviště v Lucemburku a Ispře (oblast: Lékaři pro pracoviště v Lucemburku), sdělené dne 28. září 2015, nepřipustit žalobkyni k výběrovým zkouškám, které se konaly v hodnotícím centru Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO);

—

uložit žalované zaplatit částku ve výši 10 000 eur z důvodu nemajetkové újmy, jež vznikla žalobkyni;

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/29

—

zrušil rozhodnutí žalované ze dne 12. května 2016 týkající se stížností žalobce R/18/16 a R/19/16, a rozhodnutí týkající se školního roku 2014/15, která tyto stížnosti zpochybňují,

—

podpůrně, nahradil rozhodnutí žalované ze dne 12. května 2016 týkající se stížností žalobce R/18/16 a R/19/16, a rozhodnutí týkající se školního roku 2014/15, která tyto stížnosti zpochybňují,

—

uložil žalované vyplatit žalobci částky neprávem stržené na základě výše uvedeného rozhodnutí,

—

uložil ESVČ náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/30

(1)

Uložit EIB, aby žalobci uhradila částku rovnající se osminásobku jeho ročního platu na základě článku 33a Pracovního řádu zaměstnanců a článku 9.1.1 Administrativních předpisů pro zaměstnance;

(2)

Zrušit rozhodnutí EIB ze dne 4. června 2015 o uzavření účtu doplňkového dobrovolného důchodového spoření žalobce s účinností od 28/02/2015 a zavázat EIB k úhradě ve prospěch žalobce:

(3)

Uložit EIB náhradu škody společně s úroky určené ex aequo et bono na 15 000 eur za utrpěnou nemajetkovou újmu;

(4)

Uložit EIB náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/31

—

zrušit rozhodnutí ze dne 19. května 2016, přijaté v odpověď na žádost o přezkum podanou žalobcem dne 5. listopadu 2015, kterým předseda výběrové komise EPSO/AST-SC/03/15 potvrdil rozhodnutí vyloučit ho z uvedeného výběrového řízení, jakož i případně rozhodnutí o zamítnutí stížnosti a původní rozhodnutí;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/31

—

zrušit rozhodnutí vedoucího oddělení výběrové komise EPSO ze dne 18. února 2015, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o skutečnosti, že její přihláška na místo sekretářky (č. EPSO/ASTSC/01/14) byla zamítnuta z toho důvodu, že neměla příslušný doklad o dosaženém vzdělání a odbornou praxi, které by jí umožňovaly účastnit se dotčeného výběrového řízení;

—

zrušit rozhodnutí vedoucího oddělení výběrové komise EPSO ze dne 17. září 2015, kterým byla zmítnuta její žádost o přezkoumání a bylo potvrzení rozhodnutí ze dne 18. února 2015;

—

případně zrušit odpověď, kterou se výslovně zamítá její stížnost ze dne 12. května 2016;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/32

—

Náhrada za nehmotnou újmu, již žalobce utrpěl, a to ve výši 150 000 eur;

—

náhrada budoucích nákladů na léčbu a psychologickou péči týkající se zdravotních obtíží, které jsou důsledkem velkého stresu žalobce a které nejsou hrazeny ze systému zdravotního pojištění;

—

náhrada doposud vynaložených nákladů na léčbu a psychologickou péči týkající se zdravotních obtíží, které jsou důsledkem velkého stresu žalobce a které nejsou hrazeny ze systému zdravotního pojištění,

—

náhrada nákladů řízení žalobce v souvislosti s tímto řízením, a to v předběžné výši 30 000 eur.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/32

—

zrušit rozhodnutí ze dne 27. října 2015, kterým GŘ pro lidské zdroje Evropské komise přijalo opatření k výkonu rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 6. října 2015, F-119/14, FE v. Komise;

—

zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 19. května 2016, kterým uvedený orgán zamítl stížnost žalobkyně směřující proti výše uvedenému rozhodnutí;

—

uložit žalované, aby zaplatila částku 25 000 eur z důvodu náhrady nemajetkové újmy, přičemž jde o předběžně stanovenou částku;

—

uložit žalované úhradu veškerých nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/33

—

rozhodnutí OOJ nepovýšit žalobce v rámci povyšovacího řízení za rok 2015 se zrušuje,

—

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/33

—

zrušit rozhodnutí ze dne 6. listopadu 2015, kterým orgán oprávněný ke jmenování stanovil definitivně částku, která má být převedena do unijního důchodového systému ve výši 135 955,38 eur místo 155 237,25 eur;

—

uložit žalované povinnost nahradit ztrátu způsobenou nesprávným úředním postupem útvarů Komise ve výši 10 739,28 eur;

—

uložit žalované povinnost nahradit ji ve výši stanovené podle uvážení Soudu nemajetkovou újmu – avšak nikoli nižší než 1 000 eur – vzniklé napadeným konečným rozhodnutím;

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/34

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/34

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/35

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/35

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/35

10.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/35