30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/1

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/2

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu ze dne 15. září 1995, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách, a na závěrečné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005) a Peking + 15 (2010),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (1),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (2),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006, zejména na její článek 6 týkající se žen se zdravotním postižením,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (4),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních (směrnice o zastoupení žen v radách společností (COM(2012)0614)).

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) ze dne 7. března 2011 (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 s názvem „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů: Charta žen“ (COM(2010)0078),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

—

s ohledem na sdělení Komise pod názvem „EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 16. září 2013 s názvem „Přezkum strategie pro rovnost žen a mužů v polovině období (2010–2015)“ (SWD(2013)0339),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 8. května 2013 s názvem „Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů za rok 2012“ (SWD(2013)0171),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. listopadu 2013 pod názvem „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“(COM(2013)0833),

—

s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2012 pod názvem „Přezkum provádění pekingské akční platformy v členských státech EU: Násilí páchané na ženách – podpora obětím“,

—

s ohledem na závěry Rady přijaté ve dnech 5. a 6. června 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a boji proti tomuto násilí,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2014 o konci praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů (6),

—

s ohledem na směrnice EU existující od roku 1975 a týkající se různých aspektů rovného zacházení pro ženy a muže (směrnice 2010/41/EU (7), směrnice 2010/18/EU (8), směrnice 2006/54/ES (9), směrnice 2004/113/ES (10), směrnice 92/85/EHS (11), směrnice 86/613/EHS (12) a směrnice 79/7/EHS (13)),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o dopadech hospodářské krize na rovnost mužů a žen a na práva žen (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o mobilitě žen ve vzdělávání a profesní mobilitě žen v EU (16),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU (17),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Rady OSN pro lidská práva: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o pracovních podmínkách žen v odvětví služeb (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci (20),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 (21), ze dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010 (22) a ze dne 13. března 2012 o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011 (23),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o ženách a řízení podniků (24),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (25),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii (26),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize (27),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2009 o nediskriminaci na základě pohlaví a mezigenerační solidaritě (28),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o pohlavním vykořisťování a prostituci a jejich dopadu na rovnost žen a mužů (29),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o ženách a chudobě v Evropské unii (30),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 o boji proti násilí páchanému na ženách (31),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (směrnice o mateřské dovolené (COM(2008)0637)),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o rovnosti žen a mužů v oblasti sportu,

—

s ohledem na směrnici 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (32),

—

s ohledem na průběžnou zprávu Komise ze dne 3. června 2013 týkající se barcelonských cílů pod názvem „Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění“,

—

s ohledem na zprávu Komise ze září 2014 pod názvem „Statistické údaje o podnikání žen v Evropě“,

—

s ohledem na průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z března 2014 pod názvem „Násilí páchané na ženách: průzkum v celé EU“, který poprvé poskytl údaje o rozsahu, povaze a důsledcích různých forem násilí páchaného na ženách a také o reakcích obětí na násilné incidenty a o povědomí o jejich právech,

—

s ohledem na čl. 168 Smlouvy o fungování Evropské unie o veřejném zdraví a zejména na odstavec 7 tohoto článku, který stanoví, že při činnosti Unie je uznávána odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0015/2015),

A.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je jedním ze základních práv, která uznávají Smlouvy počínaje Římskou smlouvou z roku 1957 a Listina základních práv Evropské unie; vzhledem k tomu, že ačkoli Evropská unie přijala množství dokumentů s cílem zajistit rovné příležitosti a rovné zacházení pro muže a ženy a s cílem potírat veškeré formy diskriminace na základě pohlaví, a že si Unie sama stanovila konkrétní úkoly pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech svých činností, je dosažený pokrok nadále nedostatečný a stále přetrvávají četné nerovnosti mezi muži a ženami;

B.

vzhledem k tomu, že zásada rovnosti odměňování mezi ženami a muži předpokládá, že nesmí docházet k žádné formě přímé či nepřímé diskriminace, a to i s ohledem na mateřství, otcovství a sdílení rodinných povinnosti;

C.

vzhledem k tomu, že je zásadní zohledňovat četné a propojené formy diskriminace, jimž je v Evropě vystaveno mnoho žen a dívek (na základě zdravotního postižení, přistěhovalectví, etnického původu, věku, sexuální orientace, genderové identity, těhotenství, bydlení, nízké úrovně vzdělání, jako oběti násilí apod.), a vzhledem k tomu, že se jejich podmínky v posledních letech zhoršily;

D.

vzhledem k tomu, že strategie Evropa 2020, jejímž cílem je, aby se Evropa stala inteligentní a udržitelnou ekonomikou podporující začlenění, včetně úrovně zaměstnanosti ve výši 75 % a snížení počtu osob trpících či ohrožených chudobou a sociálním vyloučením alespoň o 20 miliónů v období do roku 2020, přičemž těchto cílů není možné dosáhnout, pokud členské státy nebudou provádět inovativní politiku ve prospěch skutečné rovnosti mezi ženami a muži;

E.

vzhledem k tomu, že politiky ozdravení rozpočtu prováděné členskými státy se dotýkají především veřejného sektoru, v němž jsou ženy více zastoupené a jehož více využívají, takže ženy jsou tak postiženy nadvakrát, a vzhledem k tomu, že tyto politiky vedou k čím dál větší nejistotě zaměstnání, zejména zvyšováním podílu práce na částečný úvazek (32 % žen ve srovnání s 8,2 % mužů) a smluv na dobu určitou, a také snižováním mezd;

F.

vzhledem k tomu, že ženy žijí v chudobě a sociálním vyloučení častěji než muži, a to zejména starší ženy, jejichž důchod je v průměru o 39 % nižší než důchod mužů, a svobodné matky; vzhledem k tomu, že z důvodů souvisejících s rodinným životem pracují ženy častěji než muži na částečný úvazek, s dočasnou pracovní smlouvou nebo se smlouvou na dobu určitou a že chudobu žen do značné míry zapříčiňuje nejistota jejich zaměstnání;

G.

vzhledem k tomu, že boj proti chudobě je jedním z pěti měřitelných cílů navržených Komisí v rámci strategie Evropa 2020; vzhledem k tomu, že integrovaný hlavní směr 10 strategie Evropa 2020 (podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě) by mohl urychlit přijetí vnitrostátních politik na ochranu žen, zejména před rizikem chudoby, které zajistí neúplným rodinám a starším ženám jistotu příjmu,

H.

vzhledem k tomu, že porodnost v Evropské unii klesá a tento trend je umocněn krizí, neboť nezaměstnanost, nejistá práce a nejistota ohledně budoucnosti a hospodářské situace vedou páry, a zejména mladší ženy, k odkládání rodičovství, a tím dále přispívají k trendu stárnutí obyvatelstva v celé EU;

I.

vzhledem k tomu, že současné daňové systémy některých členských států odrážejí omezující pojetí rodiny do té míry, že zvýhodňují rodiny, v nichž pracuje pouze jeden z obou rodičů, a tak často odrazují ženy od práce a nepodporují dostatečně rodiny s jedním rodičem, početné rodiny a rodiny pečující o závislé příbuzné;

J.

vzhledem k tomu, že ačkoli přibližně 60 % absolventů vysokých škol v EU jsou ženy, jejich zastoupení ve vyšších a rozhodovacích funkcích je nepoměrně nízké a podíl vědkyň a inženýrek v EU je nižší než 33 %, přičemž ženy tvoří přibližně 80 % zaměstnanců v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a sociální péče;

K.

vzhledem k tomu, že existuje značná horizontální segregace nebo rozdělování práce podle pohlaví, přičemž přibližně polovina zaměstnaných žen je soustředěna v 10 ze 130 zaměstnání uvedených v mezinárodní standardní klasifikaci zaměstnání Mezinárodní organizace práce (MPO) a pouze 16 % pracujících zastává místa v odvětvích, v nichž je podíl žen a mužů rovnocenný;

L.

vzhledem k tomu, že úloha malých a středních podniků (MSP), k nimž patří 99 % evropských společnosti a které poskytují dvě ze tří pracovních míst v soukromém sektoru, je klíčová pro plnění strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění; vzhledem k tomu, že ženy představují pouze 31 % podnikatelů v EU; vzhledem k tomu, že podíl žen, které podnikají v EU, je 10 % ve srovnání s 19 % mužů; vzhledem k tomu, že je zapotřebí prosazovat a podporovat růst podnikání mezi ženami;

M.

vzhledem k tomu, že přibližně 42 % těch, kdo jsou běžně zapojeni do zemědělství v EU, jsou ženy a že ženy řídí 3 z 10 evropských zemědělských hospodářství; vzhledem k tomu, že prosazování rovných příležitostí mužů a žen za současného úsilí o větší zapojení žen do podnikání a do společenského života obzvláště v zemědělství musí být v Evropě stále v centru pozornosti;

N.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen činí 63 %; vzhledem k tomu, že nerovnost v odměňování zůstává na 16,4 %; vzhledem k tomu, že 73 % poslanců působících ve vnitrostátních parlamentech jsou muži a že ženy představují 17,8 % členů správních rad velkých společností a že každý týden stráví třikrát více času než muži prací v domácnosti (např. péčí o děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením a vykonáváním domácích prací);

O.

vzhledem k tomu, že ženy představují 37 % poslanců nově zvoleného Evropského parlamentu, 9 z 28 nových komisařů a 7 z 28 soudců Soudního dvora Evropské unie;

P.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti žen se podceňuje vzhledem k tomu, že mnohé ženy nejsou zaregistrovány jako nezaměstnané, zejména ženy, které žijí ve venkovských nebo odlehlých oblastech, a mnoho žen, které se věnují pouze domácím pracím a péči o děti; vzhledem k tomu, že tato situace vede také k rozdílné dostupnosti veřejných služeb (příspěvky, důchody, mateřská dovolená, pracovní neschopnost, dostupnost sociálního zabezpečení apod.);

Q.

vhledem k tomu, že bude-li současný trend pokračovat, nebude cíle zaměstnanosti žen na úrovni 75 % dosaženo dříve než v roce 2038 a rovnost mezd nastane v roce 2084; vzhledem k tomu, že rovné zastoupení ve vnitrostátních parlamentech, v orgánech a institucích EU a ve správních radách evropských podniků by bylo možné v roce 2034, ale že by trvalo až do roku 2054, než budou rovnou měrou sdíleny domácí práce;

R.

vzhledem k tomu, že nedostatečné prosazování politik zaměřených na vyváženost pracovního a soukromého života obecně a nedostatek cenově dostupných a kvalitních zařízení péče o děti a asistenčních služeb pro starší občany a osoby vyžadující zvláštní péči zvláště představuje závažnou překážku ekonomické nezávislosti žen a jejich přístupu k odpovědným pozicím a překážku stejného podílu žen a mužů na trhu práce, včetně předcházení chudobě a jejího snižování;

S.

vzhledem k tomu, že sdílení povinností v rodině a v domácnosti mezi muži a ženami, které lze zajistit zejména díky zvýšenému využívání rodičovské a otcovské dovolené, je nezbytnou podmínkou pro dosažení rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že čtvrtina členských států neumožňuje žádnou otcovskou dovolenou;

T.

vzhledem k tomu, že tradiční úlohy a stereotypy spojené s muži a ženami mají nadále výrazný vliv na rozdělení rolí v domácnosti, na pracovišti a ve společnosti obecně, a tudíž omezují škálu možností zaměstnání a osobního a profesního rozvoje žen, což jim brání v tom, aby plně využívaly svého potenciálu jakožto osoby a hospodářské subjekty;

U.

vzhledem k úloze, již mohou hrát sdělovací prostředky na jedné straně v souvislosti s šířením stereotypů, znevažováním obrazu ženy a hypersexualizací dívek, a na druhé straně s překonáváním genderových stereotypů, podporou účasti žen na rozhodování a s prosazováním rovnosti žen a mužů;

V.

vzhledem k tomu, že Rada ještě nezaujala oficiální stanovisko poté, co Parlament přijal dvě legislativní usnesení týkající se zásadních aspektů rovnosti žen a mužů, totiž usnesení ze dne 20. října 2010 o návrhu směrnice o mateřské dovolené a ze dne 20. listopadu 2013 o návrhu směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních;

W.

vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě ze dne 6. prosince 2013 o uplatňování směrnice 2006/54/ES vznesla otázky týkající se souladu vnitrostátní legislativy 26 členských států s novými ustanoveními této směrnice (33);

X.

vzhledem k tomu, že podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z března 2014 byla jedna ze tří žen v EU fyzicky a/nebo sexuálně napadena, přičemž jedna z pěti žen utrpěla fyzické násilí po dosažení věku 15 let a téměř jedna ze dvou zažila psychologické násilí; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách představuje porušení základních práv, což s sebou nese potenciálně závažné psychologické následky, dotýká se všech úrovní společnosti, bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, sociální postavení a zemi původu nebo bydliště, a že je to jeden z nejméně oznamovaných trestných činů; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je jednou z hlavních překážek skutečné rovnosti mezi ženami a muži;

Y.

vzhledem k tomu, že na internetu je násilí páchané na ženách a dívkách na vzestupu a chování nezletilých na sociálních sítích se v tomto ohledu ukazuje jako mimořádně znepokojující;

Z.

vzhledem k tomu, že strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi skonči v roce 2016; vzhledem k tomu, že podle zprávy Eurostatu o obchodování s lidmi za rok 2014 převážná většina (80 %) zjištěných obětí obchodu s lidmi v EU jsou ženy a dívky;

AA.

vzhledem k tomu, že šest členských států dosud nepodepsalo Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva) a že ji pouze osm států ratifikovalo;

AB.

vzhledem k tomu, že pro vypracování veřejných politik na vnitrostátní úrovni a úrovni EU, zejména těch, které se týkají násilí páchaného na ženách, je obzvláště důležitý sběr dat, která budou věrohodná, srovnatelná a členěná podle pohlaví;

AC.

vzhledem k tomu, že ženy mají specifické zdravotní problémy, že jsou na nich prováděny klinické testy méně často než na mužích a že tyto rozdíly mají důležitý dopad na zdraví žen;

AD.

vzhledem k tomu, že dívky a ženy se obzvláště mezi 15 a 24 lety účastní tělesných aktivit méně než chlapci a muži, a vzhledem k tomu, že sport je prostředkem sebevyjádření a naplnění, nástrojem pro občanství a solidaritu a pravidelná sportovní aktivita zlepšuje tělesné i duševní zdraví; vzhledem k tomu, že násilí na ženách, stereotypy, rozdíly v odměňování a překážky v přístupu žen k vedoucím pozicím jsou rovněž přítomny v oblasti sportu;

AE.

vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční práva patří mezi základní lidská práva a je vhodné je vzít v úvahu v akčním programu EU pro zdraví;

AF.

vzhledem k tomu, že formulování a provádění politik v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv je pravomocí členských států;

AG.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva Komise o rovnosti žen a mužů je vysoce důležitý nástroj sloužící ke zhodnocení vývoje postavení žen v Evropě;

1.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby otázky rovnosti pohlaví, práv žen a rovných příležitostí zohledňovaly při vypracovávání svých politik, ve svých rozpočtových postupech a při provádění programů a činností EU, prostřednictvím proaktivních opatření, zejména v souvislosti se stimulačními balíčky, a to prováděním analýz dopadu podle pohlaví případ od případu;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ již brzy nenaplní své cíle, zejména pokud jde o ekonomickou nezávislost, zčásti z důvodu stažení návrhu směrnice o mateřské dovolené; zdůrazňuje zároveň, že se hospodářské rozdíly mezi ženami a muži postupně zvětšují;

3.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy k začlenění pilíře rovnosti žen a mužů do strategie Evropa 2020, aby bylo možné měřit pokrok při snižování rozdílů v zaměstnanosti žen a mužů a tím převést politická opatření obsažená v roční analýze růstu do doporučení pro jednotlivé země;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby připravily všeobecný plán investic do sociální infrastruktury, neboť se odhaduje, že s investičním plánem zohledňujícím rovnost žen a mužů by evropský HDP postupně rostl a do roku 2018 dosáhl úrovně o 2,4 % vyšší než bez takovéhoto investičního plánu;

5.

konstatuje, že rovná účast žen a mužů na trhu práce by mohla významně zvýšit potenciál hospodářství EU a současně zajistit jeho spravedlivé fungování podporující začlenění; upozorňuje na to, že podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) by shodná míra účasti na trhu práce zvýšila HDP na obyvatele do roku 2030 o 12,4 %;

6.

trvá na tom, že je zapotřebí naléhavě řešit chudobu mezi ženami, zvláště staršími ženami a osamělými matkami, ale také chudobu žen, které jsou oběťmi násilí založeného na pohlaví, u žen se zdravotním postižením, přistěhovalkyň a žen pocházejících z menšin; žádá tudíž členské státy, aby zavedly výkonnější strategie začleňování a účinněji využívaly prostředky určené na sociální politiku, zejména Evropský sociální fond a strukturální fondy;

7.

považuje za politováníhodné, že účinnost sociálních politik při snižování chudoby se v roce 2012 snížila o 50 % ve srovnání s rokem 2005 u domácností s jedním dospělým, což je situace, která se většinou týká ovdovělých žen a osamělých matek; vyjadřuje své znepokojení také nad tím, že účinnost sociálních politik uplatňovaných v některých členských státech dosahuje pouze třetinových hodnot oproti evropskému průměru; vyzývá proto členské státy, aby posílily sociální politiku zaměřenou zejména na nezaměstnané jako prostředek pro řešení nárůstu chudoby, zejména mezi ženami;

8.

vyzývá Radu a Komisi, aby se zabývaly genderovou dimenzí chudoby a sociálního vyloučení; považuje za politováníhodné, že doporučení pro jednotlivé země dosud přijatá jako součást ročních cyklů evropských semestrů nebyla dostatečně sladěna s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti; vyzývá k tomu, aby se doporučení pro jednotlivé země systematicky zaměřovala na strukturální příčiny ženské chudoby;

9.

žádá Komisi a členské státy, aby při přípravě svých daňových a kompenzačních politik zohledňovaly vývoj rodinných struktur a aby zejména podporovaly neúplné rodiny s jedním rodičem a starší osoby prostřednictvím daňových dobropisů nebo podpory v oblasti zdravotní péče;

10.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že rovnost mužů a žen a začleňování hlediska rovnosti pohlaví budou zohledněny ve fondech politiky soudržnosti a že budou prosazovány při přípravě a provádění této politiky i v jejích programech, včetně monitorování, podávání zpráv a hodnocení;

11.

považuje za nešťastné, že výroční zpráva nyní již představuje pouze pracovní dokument přiložený ke zprávě o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie, a naléhavě žádá Komisi, aby této zprávě opět udělila veškerou politickou legitimitu a oficiálně ji přijala jako samostatný dokument;

12.

upozorňuje, že je naléhavě zapotřebí snížit rozdíly v odměňování a ve výši důchodů také tím, že bude řešena přetrvávající koncentrace žen na pracovních místech na částečný úvazek, na špatně placených a nejistých pracovních místech a že budou zajištěna dostatečně kvalitní zařízení pro péči o děti a další závislé osoby; vyjadřuje nejhlubší politování nad tím, že více než třetina starších žen žijících v EU nepobírá žádný důchod; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily plné uplatňování práv stanovených ve směrnici 2006/54/ES, včetně zásady rovnosti v odměňování a transparentnosti mezd, a aby přezkoumaly své vnitrostátní právní předpisy týkající se rovného zacházení s cílem je zjednodušit a modernizovat; vyzývá Komisi, aby pokračovala v transpozici směrnic týkajících se rovnosti žen a mužů, které podléhají pravidelnému přezkumu, a vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla přepracované znění směrnice 2006/54/ES v souladu s jejím článkem 32 a na základě článku 157 SFEU, v návaznosti na podrobná doporučení stanovená v příloze usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. května 2012;

13.

vyjadřuje nejhlubší politování nad tím, že ženy nedostávají stejnou mzdu v případech, kdy zastávají stejná pracovní místa jako muži nebo rovnocenná pracovní místa, a odsuzuje také jak horizontální tak vertikální segregaci; zdůrazňuje dále, že převážná většina pracovníků s nízkými platy a téměř všichni pracovníci s velmi nízkými platy jsou zaměstnáni na částečný úvazek, a připomíná, že mezi těmito pracovníky s nízkými platy ženy představují 80 %; zdůrazňuje, že podle závěrů přezkumu evropské přidané hodnoty by snížení rozdílu platů mezi ženami a muži ve výši jednoho procentního bodu vedlo ke zvýšení hospodářského růstu o 0,1 %, z čehož pramení zásadní potřeba odstranit stávající rozdíl v platech za současné hospodářské recese; vyzývá proto členské státy, zaměstnavatele a odborová hnutí, aby navrhli a uplatňovali konkrétní vhodné nástroje pro hodnocení pracovních pozic s cílem stanovit rovnocennou práci, a zajistit tak rovné odměňování mužů a žen;

14.

žádá Komisi a členské státy, aby prováděly proaktivní politiky ve prospěch kvalitních pracovních míst žen s cílem dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v boji proti stereotypům a vertikální a horizontální profesní segregaci, a aby podporovaly přechod z částečného na plný úvazek, přičemž by se zvláště zaměřily na kategorii osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET); žádá členské státy, aby v rámci svých národních programů reforem stanovily specifické cíle ohledně zaměstnanosti, a zajistily tak, aby ženy měly stejné možnosti jako muži vstoupit na trh práce a setrvat na něm;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prováděly proaktivní politiku s cílem podnítit ženy k vědecké kariéře a aby prostřednictvím kampaní na zvyšování informovanosti a povědomí prosazovaly zvláště účast žen v oborech, které jsou stereotypně chápány jako „mužské“, zejména v oblasti vědy a nových technologií, s cílem plně využít lidský kapitál, který představují evropské ženy; zdůrazňuje zejména, že informační a komunikační technologie (IKT) nabízejí nové možnosti, a vyzývá Komisi, aby zajistila, že rovnost žen a mužů bude plně zohledněna v prioritně pojaté digitální agendě v příštích pěti letech;

16.

zdůrazňuje, že finanční nezávislost je klíčovým prostředkem pro zajištění rovnoprávnosti a že podnikání mezi ženami představuje nedoceněný a nedostatečně využitý potenciál pro růst a konkurenceschopnost v EU; vyzývá proto Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), aby shromáždil více kvalitnějších údajů o podnikání žen; vyzývá členské státy, Komisi, další příslušné orgány, jako jsou obchodní komory, a průmyslové podniky, aby podněcovaly, prosazovaly a podporovaly podnikání žen tím, že usnadní jejich přístup k úvěru, sníží administrativní zátěž a další překážky, které ženám brání v zahájení podnikání, a aby zohlednily hledisko rovnosti žen a mužů v příslušných oblastech politiky a zároveň podpořily vytvoření jednotné vícejazyčné elektronické platformy s informacemi a výměnou informací pro ženy v oblasti sociálního podnikání a aby podpořily regionální a celoevropské sítě zaměřené na poradenství a vzájemnou podporu;

17.

je přesvědčen, že pomoc ženám při návratu na trh práce vyžaduje mnohorozměrnou politiku (včetně odborné přípravy, celoživotního vzdělávání a prosazování stabilnějšího zaměstnání a zaměstnaneckých schémat „na míru“), a upozorňuje na stále větší rozšíření pohyblivé pracovní doby; zdůrazňuje, že požadavek na flexibilitu je nejvyšší u pracovníků na částečný úvazek, z nichž většinu tvoří ženy; trvá tudíž na tom, že kolektivní vyjednávání je právo, které musí být chráněno, neboť pomáhá potírat diskriminaci a chrání a zlepšuje práva;

18.

zdůrazňuje, že zvýšená flexibilita pracovních úvazků může zlepšit možnosti žen aktivně se podílet na trhu práce, ale zároveň konstatuje, že tato flexibilita může mít negativní dopad na mzdy a důchody žen; upozorňuje proto, že jsou zapotřebí konkrétní návrhy zajišťující vyváženost pracovního a soukromého života, a vybízí muže a ženy, aby rovnoměrněji sdíleli své pracovní, rodinné a sociální povinnosti, zejména v případech, kdy se jedná o pomoc závislým osobám a o péči o děti;

19.

žádá členské státy, aby do rámce programů rozvoje venkova začlenily strategie na podporu tvorby pracovních míst pro ženy ve venkovských oblastech, jež by jim zaručily důstojné důchody, politiky na podporu zastoupení žen v politických, hospodářských a sociálních fórech tohoto odvětví, jež dále podpoří rovné příležitosti ve venkovských oblastech v souvislosti s multifunkčním zemědělstvím;

20.

zdůrazňuje zvyšující se konsensus uvnitř EU, pokud jde o potřebu prosazovat rovnost žen a mužů mimo jiné prostřednictvím zastoupení žen při přijímání ekonomických a politických rozhodnutí a, což je otázka základních práv a demokracie, vzhledem k tomu, že se zde v současnosti projevuje demokratický deficit; vítá proto zákonem stanovené systémy parity a kvóty pro rovnost žen a mužů zavedené v některých členských státech a žádá Radu, aby zaujala postoj ke směrnici o zlepšení genderové vyváženosti mezi nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách, tak aby legislativní proces pokračoval co nejrychleji; žádá Radu a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření s cílem povzbudit členské státy, aby umožnily vyvážené zastoupení žen a mužů v jednotlivých oblastech rozhodování; žádá také orgány EU, aby učinily, co je v jejich silách, v zájmu zajištění rovnosti žen a mužů v rámci sboru komisařů a ve vysokých funkcích ve všech orgánech, institucích, agenturách, institutech a subjektech EU;

21.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily možnost začlenit do výzev k podávání nabídek v rámci veřejných zakázek ustanovení týkající se genderu, a vybídly tak podniky k dodržování rovnosti žen a mužů v jejich řadách; uznává, že tuto myšlenku lze rozvíjet jen v rámci dodržování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže;

22.

blahopřeje Švédsku, Belgii, Francii, Slovinsku, Dánsku a Spojenému království k dosažení barcelonských cílů a vyzývá ostatní členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí; vyzývá členské státy, aby postoupily za rámec barcelonských cílů a přijaly systematičtější a integrovanější přístup, který by společně uplatnily vnitrostátní a místní orgány v oblasti vzdělávání a služeb zajišťujících předškolní výchovu, a to zejména u velmi malých dětí ve věku do tří let; žádá Komisi, aby členským státům nadále poskytovala finanční podporu s cílem poskytnout rodičům finančně dostupné systémy péče o dítě, tj. zejména jesle, a rovněž k vytváření těchto struktur na pracovištích; je přesvědčen, že souladu mezi rodinným plánováním, soukromým životem a profesními ambicemi lze dosáhnout, pouze pokud dotyčné osoby mají v ekonomické a sociální oblasti skutečně svobodnou volbu a mohou se opřít o politická a ekonomická rozhodnutí na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, aniž by z jejich rozhodnutí vyplývaly nějaké nevýhody, a pokud je k dispozici nezbytná infrastruktura, vyzývá členské státy, aby navýšily rozpočet určený na podporu dětí za účelem rozšíření veřejné sítě jeslí, školek a veřejných služeb poskytujících mimoškolní aktivity pro děti; žádá také Komisi, aby se v doporučeních pro jednotlivé země věnovala otázce nedostatku cenově dostupných zařízení péče o dítě;

23.

vyjadřuje nejhlubší politování nad tím, že bez ohledu na výši dostupných finančních prostředků EU (3,2 miliardy EUR ze strukturálních fondů na období 2007–2013 bylo určeno na pomoc členským státům při rozvoji zařízení péče o děti a prosazování zaměstnanosti žen), některé členské státy provedly rozpočtové škrty, které ovlivňují dostupnost (např. v důsledku uzavření mateřských škol) a kvalitu (např. v důsledku personálních nedostatků) služeb péče o děti a které zvyšují jejich cenu;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly placenou otcovskou dovolenou v délce nejméně deseti pracovních dnů a aby podpořily legislativní a nelegislativní opatření, která mužům, a zejména otcům, umožní, aby využívali svého práva na slaďování soukromého a pracovního života, a to mimo jiné podporou rodičovské dovolené, již si bude moci do určitého věku dítěte vzít otec či matka bez rozdílu, aniž by byla přenositelná;

25.

lituje, že v Radě nastala patová situace, pokud jde o směrnici o mateřské dovolené; naléhavě vyzývá členské státy, aby obnovily jednání o této věci, a znovu opakuje, že je ochoten spolupracovat;

26.

žádá, aby členské státy poskytovaly cenově přijatelné, flexibilní, kvalitní a snadno dostupné služby péče pro osoby, které si z důvodu funkční nesoběstačnosti nemohou zajistit každodenní činnosti, které potřebují k dosažení souladu svého osobního, rodinného a pracovního života;

27.

vyzývá Komisi, aby podpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy jednotlivými státy a co možná nejrychleji zahájila postup přistoupení EU k této úmluvě; konstatuje, že neprodlené přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by vedlo k rozvoji integrované politiky a k posílení mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti všem formám násilí páchaného na ženách;

28.

opakuje svou výzvu vůči Komisi, aby na základě článku 84 SFEU předložila návrh legislativního aktu, který stanoví opatření na prosazování a podporu opatření členských států v oblasti prevence násilí páchaného na ženách a dívkách, a to podporou souhrnného a účinného politického rámce týkajícího se násilí na základě pohlaví zaměřeného na prevenci, stíhání pachatelů, ochranu obětí a poskytování vhodných a přiměřených služeb a výuky o rovnoprávnosti a zavedením sankcí za diskriminační nebo násilné chování vůči ženám; vyzývá dále členské státy, aby systematicky umožňovaly ženám ohlašovat násilí příslušným orgánům a aby se zaměřovaly na vzdělávání a odborný výcvik expertů, kteří se s těmito oběťmi setkávají;

29.

vyzývá Komisi, aby zajistila účinné provádění svého sdělení o konci praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů, a poskytla na ně přiměřené zdroje;

30.

vyzývá Radu, aby využila překlenovacího ustanovení a přijala jednomyslně rozhodnutí, které by stanovilo, že násilí na základě pohlaví je jedním z druhů trestných činů uvedených v čl. 83 odst. 1 SFEU, který již obsahuje ustanovení o obchodu s lidmi a sexuálním vykořisťování žen a dětí;

31.

vyzývá Komisi, aby lépe regulovala digitální trh s cílem chránit ženy a dívky před násilím na internetu;

32.

doporučuje členským státům, aby ve svých vnitrostátních akčních plánech zaměřených na vymýcení domácího násilí, stanovily povinnost poskytovat přistěhovalkyním bez dokladů stejnou pomoc jako ženám s legálním pobytem, a to aniž by byly instituce povinny hlásit takové případy příslušným orgánům;

33.

doporučuje, aby členské státy posílily své bezplatné služby veřejné zdravotní péče na podporu všech žen, které jsou vystaveny násilí, včetně uprchlíků, mimo jiné tím, že navýší jejich kapacitu a že budou ženám různých národností a ženám se zdravotním postižením poskytovat specializovanou pomoc;

34.

opakuje svou žádost vůči Komisi a členským státům, aby rok 2016 stanovily jako Evropský rok boje proti násilí páchanému na ženách a zároveň poskytly dostatečné zdroje na provádění akcí pro zvyšování povědomí o tomto problému; zdůrazňuje, že je k tomu nezbytné zajistit odpovídající odborné vzdělávání příslušných orgánů a složek, jakož i profesionálů z řad policistů, lékařů, soudců, právníků, učitelů a všech, kteří by mohli z titulu své profese poskytovat pomoc ženám, které se staly oběťmi násilí;

35.

žádá Komisi, aby vytvořila rejstřík evropského ochranného příkazu vzhledem k tomu, že lhůta poskytnutá členským státům pro transpozici směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu vypršela dne 11. ledna 2015;

36.

uznává, že v oblastech stižených válečnými konflikty je násilí páchané na ženách nutno považovat za zjevné porušení jejich základních práv a že představuje ponižující a pokořující zacházení se ženami; zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů je základním prvkem budování míru, neboť je vyjádřením nutnosti předcházet takovýmto jevům, jež postihují ženy, a bojovat s nimi;

37.

vyzývá Evropský institut pro rovnost žen a mužů, FRA a Eurostat, aby nadále shromažďovaly srovnatelné údaje, zejména harmonizované údaje týkající se násilí, aby tak členským státům a Komisi poskytly nástroje nezbytné k vypracování účinných politik; vyzývá rovněž Komisi a členské státy, aby se zaměřily na situaci v členských státech, pokud jde o zavedené institucionální mechanismy na podporu rovnosti žen a mužů s cílem zabránit tomu, aby tyto mechanismy byly v budoucnu oslabeny účinky hospodářské krize a reformami přijatými v reakci na ni, neboť bez těchto institucionálních mechanismů, bez horizontálního prosazování rovnosti pohlaví ve všech oblastech politiky a bez konkrétních prostředků k řešení této otázky nebude dosaženo výsledků;

38.

žádá Komisi, aby program Daphne i nadále ponechala v programu Práva a občanství, a to jak kvůli jeho financování, tak kvůli jeho viditelnosti, aby tak sdružením bojujícím proti násilí páchanému na ženách umožnila pokračovat v jejich činnosti;

39.

opětovně žádá Komisi, aby zřídila evropské středisko pro sledování násilí na základě pohlaví (podle stávajícího Evropského institutu pro rovnost žen a mužů), které by vedl evropský koordinátor pro předcházení násilí páchanému na ženách a dívkách;

40.

naléhavě vyzývá Komisi, aby rozhodně odsoudila kampaně ve sdělovacích prostředcích a jiná sdělení naznačující, že oběti sexuálního násilí jsou za tyto akty odpovědné, protože tyto domněnky popírají všechny základní zásady rovnosti pohlaví;

41.

zdůrazňuje rozhodující úlohu vzdělávání v boji proti genderovým stereotypům a při odstraňování diskriminace na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je zapotřebí zapojit chlapce i muže do podpory ženských práv a rovnosti pohlaví; vyzývá proto Komisi, aby přijala rozhodné politické opatření k boji proti genderovým stereotypům, a navrhuje členským státům, aby ve svých vzdělávacích systémech zvyšovaly povědomí o rovných právech a rovných příležitostech pro muže a ženy;

42.

žádá Radu a Komisi, aby přijaly opatření, jimiž se zajistí, aby se sociální média nevyjadřovala sexisticky, aby zajistily aktivní účast žen i jejich vyvážené zastoupení a poskytovaly rozmanitý obraz obou pohlaví, který přesáhne obecné typy pojetí krásy a sexistické stereotypy rolí plněných v různých oblastech života, především pak tam, kde je obsah zaměřen na děti a mladé lidi;

43.

vyzývá členské státy a jejich regulační orgány pro sdělovací prostředky, aby věnovaly pozornost postavení žen ve sdělovacích prostředcích, zejména v televizi, a to jak z kvantitativního, tak z kvalitativního hlediska, a aby zejména dbaly na respektování důstojnosti žen, na nešíření genderových stereotypů a na to, aby nedocházelo k hypersexualizaci dívek;

44.

žádá členské státy, aby na základě přijetí závěrů Rady o rovnosti žen a mužů v oblasti sportu plně využívaly možností, které sport nabízí pro prosazování rovnosti pohlaví, a to zejména stanovením konkrétních akčních plánů pro boj proti stereotypům a násilí, s cílem podpořit rovnost mezi profesionálními sportovci a sportovkyněmi a propagovat ženský sport;

45.

poukazuje na to, že podle různých studií je počet potratů v zemích, v nichž jsou povoleny, stejný nebo často dokonce nižší než v zemích, jež je zakazují (Světová zdravotnická organizace, 2014);

46.

poznamenává, že formulování a provádění politik v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv je pravomocí členských států; zdůrazňuje však, že EU může přispět k prosazování osvědčených postupů v rámci členských států;

47.

trvá na tom, že ženy musí samy rozhodovat o svém sexuálním a reprodukčním zdraví a o svých právech, a to zejména prostřednictvím snadného přístupu k antikoncepci a umělému přerušení těhotenství; podporuje tudíž opatření a kroky, jejichž cílem je zlepšit přístup žen ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a podrobněji je informovat o jejich právech a o dostupných službách; vyzývá členské státy a Komisi, aby prováděly opatření a kroky s cílem zvyšovat povědomí mužů o jejich odpovědnosti v otázkách sexuality a reprodukce;

48.

zdůrazňuje význam aktivní politiky v oblasti prevence, vzdělávání a informovanosti zaměřené na dospívající, mládež a dospělé pro zajištění toho, aby občané mohli požívat dobrého sexuálního a reprodukčního zdraví a tudíž předcházeli pohlavně přenosným chorobám a nechtěnému těhotenství;

49.

vyzývá členské státy, aby při uplatňování nařízení (EU) č. 536/2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků zajistily rovnocenné zastoupení mužů a žen při klinických hodnoceních a aby se zejména zaměřily na transparentní složení účastníků z hlediska rovnosti pohlaví; vyzývá Komisi, aby při posuzování řádného provádění tohoto nařízení konkrétně sledovala aspekty rovného postavení žen a mužů;

50.

připomíná, že EU dne 22. ledna 2011 ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, na jejímž základě se její signatáři zavazují k tomu, že budou zajišťovat a prosazovat důsledné uplatňování všech lidských práv a základních svobod v případě všech osob se zdravotním postižením bez jakékoli diskriminace na základě zdravotního postižení a že se zdrží jakékoli činnosti či praktik, které jsou v rozporu s touto úmluvou;

51.

vyzývá Komisi, aby rovnost žen a mužů důrazně prosazovala v rámci vnějších vztahů EU s třetími zeměmi, čímž bude posílen komplexní strategický přístup v otázce rovnosti pohlaví; zdůrazňuje v této souvislosti význam posilování spolupráce s mezinárodními a regionálními organizacemi s cílem podporovat rovnost pohlaví a zvyšovat povědomí o právech žen;

52.

žádá EU, aby skoncovala s politikami, jejichž prostřednictvím vzniká v rámci sloučení rodin závislost mezi rodinnými příslušníky, a žádá EU a její členské státy, aby přistěhovalkyním přiznávaly samostatné postavení rezidenta, především v případech domácího násilí;

53.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že rovnost žen a mužů a práva žen budou součástí veškerých dohod o partnerství a veškerých jednání EU se třetími zeměmi;

54.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/15

—

s ohledem na zprávu Komise o politice hospodářské soutěže za rok 2013 ze dne 6. května 2014 (COM(2014)0249) a na související pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2014)0148),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 101 až 109 této smlouvy,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 169/2009 ze dne 26. února 2009 o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. června 2013 o určení výše škody v žalobách o náhradu škody při porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (4),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 4. února 2011 nazvaný „Veřejné konzultace: směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění“ (SEC(2011)0173),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. června 2013 s názvem „Směrem k evropskému horizontálnímu rámci pro kolektivní právní ochranu“ (COM(2013)0401),

—

s ohledem na doporučení Komise 2013/396/EU ze dne 11. června 2013 o společných zásadách mechanismů členských států pro kolektivní odškodnění v případě zdržovacích žalob a žalob o náhradu škody, které se týkají porušení práv vyplývajících z práva Unie (5),

—

s ohledem na studii z června 2012 nazvanou „Kolektivní odškodnění v oblasti antimonopolního režimu“, kterou zveřejnila tematická sekce generálního ředitelství pro vnitřní politiky,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. června 2013 zveřejněné podle čl. 27 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ve věci AT.39740 – Google (6),

—

s ohledem na závazky nabízené Komisi podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ve věci COMP/39.398 – Visa MIF,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování podniků) (7),

—

s ohledem na konzultaci, kterou dne 27. března 2013 vedla Komise na téma kontroly spojování podniků v EU – návrh přezkumu zjednodušeného postupu a prováděcí nařízení o spojování podniků,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2008 o použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí (8) (sdělení o bankovnictví),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. prosince 2008 s názvem „Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže“ (9) (sdělení o rekapitalizaci),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2009 o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (10) (sdělení o znehodnocených aktivech),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2009 o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu (11) (sdělení o restrukturalizaci),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. prosince 2008 o dočasném rámci Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (12) (původní sdělení o dočasném rámci),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. prosince 2010 nazvané „Dočasný rámec Unie pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize“ (13) (nové sdělení o dočasném rámci, které nahrazuje sdělení, jehož platnost skončila dne 31. prosince 2010),

—

s ohledem na sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 (sdělení o bankovnictví) (14),

—

s ohledem na dokument obsahující seznam témat, který Komise předložila Hospodářskému a finančnímu výboru pro přezkum pokynů ke státní podpoře na restrukturalizaci bank,

—

s ohledem na studii z června 2011 nazvanou „Státní podpora – pravidla pro finanční služby a reálnou ekonomiku v době krize“, kterou nechala vypracovat tematická sekce generálního ředitelství pro vnitřní politiky,

—

s ohledem na sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (15),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (16),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Rámec Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)“ (17),

—

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o reformě pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu (19),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. února 2012 nazvané „Modernizace státní podpory v EU“ (COM(2012)0209),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o modernizaci státní podpory (20),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici, který Komise předložila dne 30. července 2012 (COM(2012)0730),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady ze dne 5. července 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanovují prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, předložený Komisí (COM(2012)0725),

—

s ohledem na pokyny Komise ke státním podporám železničním podnikům (21),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 o regionální politice jako součásti širších systémů státní podpory (22),

—

s ohledem na rámcovou dohodu ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (23) (dále jen „rámcová dohoda“), a zejména na články 9, 12, 15 a 16 této dohody,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 22. února 2005 o 23. zprávě Komise o hospodářské soutěži – 2003 (24), ze dne 4. dubna 2006 o zprávě Komise o politice v oblasti hospodářské soutěže 2004 (25), ze dne 19. června 2007 o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2005 (26), ze dne 10. března 2009 o zprávách o politice hospodářské soutěže za roky 2006 a 2007 (27), ze dne 9. března 2010 o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2008 (28), ze dne 20. ledna 2011 o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009 (29), ze dne 2. února 2012 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU (30), ze dne 12. června 2013 o výroční zprávě o politice EU v oblasti hospodářské soutěže (31) a ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o politice EU v oblasti hospodářské soutěže (32),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 20. června 2013 s názvem „Směrem k účinnější kontrole spojování podniků“,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 9. července 2014 s názvem „Směrem k účinnější kontrole spojování podniků“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 o dohodách o spolupráci EU za účelem prosazování politiky hospodářské soutěže – další postup (33),

—

s ohledem na prohlášení komisařky pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerové ze dne 6. listopadu 2014 týkající se vyšetřování státní daňové podpory,

—

s ohledem na srovnávací přehled Komise týkající se pokroku v oblasti Digitální agendy za rok 2014,

—

s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0019/2015),

A.

vzhledem k tomu, že některá odvětví v rámci jednotného trhu zůstávají rozdělena podle hranic jednotlivých států a umělých bariér a zároveň znepokojivé praktiky jako sociální dumping nebo zneužívání strukturálních fondů budí obavy, jež by se rovněž měly řešit v rámci politiky EU v oblasti hospodářské soutěže; vzhledem k tomu, že hospodářská soutěž neprobíhá ve všech členských státech stejně uspokojivě;

B.

vzhledem k tomu, že politika hospodářské soutěže je sama o sobě prostředkem k zachování evropské demokracie, neboť brání přílišné koncentraci ekonomické a finanční moci v rukách několika jedinců, což by ohrožovalo schopnost politických představitelů v Evropě jednat nezávisle na velkých průmyslových a bankovních skupinách;

C.

vzhledem k tomu, že politika hospodářské soutěže vycházející z rovných podmínek ve všech odvětvích je klíčovým pilířem evropské sociálně tržní ekonomiky a je zásadním nástrojem pro zajištění řádného fungování dynamického, efektivního, udržitelného a inovativního vnitřního trhu, pro hospodářský růst a vytváření pracovních míst a pro zajištění konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku; vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize by neměla být záminkou k mírnějšímu prosazování pravidel hospodářské soutěže;

D.

vzhledem k tomu, že existence kartelů každoročně způsobuje ztráty ve výši 181 až 320 miliard EUR, což jsou přibližně 3 % HDP EU;

E.

vzhledem k tomu, že v období od roku 2008 až do konce roku 2011 byla v rámci státní podpory bankám v EU přidělena státní podpora ve výši 1,6 bilionu EUR;

F.

vzhledem k tomu, že daňové úniky, daňové podvody a daňové ráje stojí podle odhadů každoročně daňové poplatníky EU 1 bilion EUR na ztracených příjmech a narušují hospodářskou soutěž na jednotném trhu mezi společnostmi, které platí daně, a těmi, které je neplatí;

G.

vzhledem k tomu, evropští občané si žádají poskytování kvalitních a finančně dostupných veřejných služeb;

H.

vzhledem k tomu, že striktní uplatňování zásad právních předpisů hospodářské soutěže představuje přínos primárně pro spotřebitele, neboť nedostatečná úroveň hospodářské soutěže se projevuje v nedokonalé distribuci zdrojů a v nižší produktivitě;

I.

vzhledem k tomu, že z hlediska energetických nákladů je na tom jednotný evropský trh hůře než trh v USA, neboť jeho rozptyl cen činí 31 % ve srovnání s 22 % v USA;

J.

vzhledem k tomu, že vytvoření administrativního pasu pro jednotný trh by omezilo narušování v rámci hospodářské soutěže a roztříštění jednotného trhu a zvýšilo by růstový potenciál evropského hospodářství;

K.

vzhledem k tomu, že jedním ze zásadních předpokladů vytváření pracovních míst, udržitelného růstu, inovací a investic je úspěšný rozvoj malých a středních podniků za podmínek volné hospodářské soutěže; vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech těžce dopadá na malé a střední podniky, které představují 98 % podniků v EU, závažná úvěrová krize;

L.

vzhledem k tomu, že základem evropského růstu je volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu; vzhledem k tomu, že protekcionismus může omezovat dlouhodobé perspektivy růstu domácího průmyslu;

M.

vzhledem k tomu, že doba existence odkrytých kartelů se pohybuje od 6 do 14 let od jejich vzniku, což ekonomiku postihuje větší zátěží na zákazníky a v konečném důsledku na spotřebitele;

N.

vzhledem k tomu, že jednotný patent EU je krokem k dokončení jednotného trhu a všechny členské státy by se k této iniciativě měly připojit;

O.

vzhledem k tomu, že zveřejnění tzv. dokumentů „LuxLeaks“ ze strany Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů ukazuje, že je zapotřebí řádně a nezávisle prošetřit postupy členských států v oblasti daňových výměrů a dodržování pravidel EU pro kontrolu státních podpor z jejich strany; vzhledem k tomu, že pro úspěšné dosažení tohoto a jiných cílů má zásadní význam nezávislost GŘ pro hospodářskou soutěž;

1.

vítá skutečnost, že hospodářský rozměr EU má základ ve Smlouvách jako „otevřené tržní hospodářství s volnou soutěží“; zdůrazňuje, že je třeba se znovu zaměřit na podporu hospodářské soutěže, aby bylo možno dosáhnout ambiciózních cílů v oblasti pracovních míst, růstu, investic a celosvětové konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, neboť právě udržitelná a účinná hospodářská soutěž přináší investice a přínosy pro konečné uživatele a pohání ekonomiku; poukazuje na to, že posílení politiky hospodářské soutěže hraje zásadní úlohu, neboť vytvářením rovných podmínek podporuje inovace, produktivitu, vytváření pracovních míst a investice ze strany všech zúčastněných subjektů v rámci jednotného trhu a napříč všemi podnikatelskými modely, včetně malých a středních podniků, přičemž přihlíží k veškerým odlišnostem jednotlivých členských států; žádá Komisi, aby prosazovala antimonopolní pravidla a pravidla pro státní podporu a kontrolu spojování podniků s cílem dosáhnout dobře fungujícího vnitřního trhu a sociálního pokroku;

2.

domnívá se, že pro zajištění rovných podmínek pro podniky na vnitřním trhu je rovněž zapotřebí bojovat proti sociálnímu dumpingu a usilovat o provádění unijních právních předpisů v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí; vyzývá Komisi, aby zvažovala sociální a pracovní dopady svých zásahů v oblasti státní podpory, zejména v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti, a tuto analýzu zahrnovala do svých rozhodnutí;

3.

zdůrazňuje, že je třeba pomocí odpovídajících opatření v oblasti hospodářské soutěže a zdanění podpořit evropské průmyslové skupiny a malé a střední podniky, aby se vyrovnaly s globalizací;

4.

vyzývá Komisi, aby zjistila možné rozdíly mezi členskými státy, které by mohly narušovat hospodářskou soutěž, a rovněž jejich příčiny a hospodářské dopady;

5.

zdůrazňuje skutečnost, že politika hospodářské soutěže hraje klíčovou roli při upevňování holistického přístupu k jednotnému trhu s cílem řešit evropské ekonomické, sociální a environmentální otázky; vyzývá Komisi, aby účinně respektovala potřeby občanů, spotřebitelů a MSP tím, že jejich zájmy postaví do středu rozhodovacího procesu, takže navrhované politiky hospodářské soutěže budou moci evropským občanům poskytnout přidanou hodnotu;

6.

znovu opakuje, že Komise by měla zvážit přeřazení zdrojů ze zastaralých nebo nedostatečně využívaných rozpočtových položek do Generálního ředitelství pro konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že Komise musí mít k dispozici odpovídající personální zdroje, má-li podstatně rozšířit a prohloubit svá šetření v oblasti státní daňové podpory, jako jsou daňové výměry a vyhýbání se daňovým povinnostem, aby byla hospodářská soutěž dostatečně proaktivní; je přesvědčen o tom, že Komise musí mít k dispozici kvalifikované lidské zdroje v právní oblasti, které budou schopny zjistit mezery v pravidlech, o nichž jsme se dozvěděli díky odhalení zvláštních daňových režimů používaných různými členskými státy; doporučuje, aby bylo s ohledem na odhalení LuxLeaks zejména posíleno oddělení pro státní daňovou podporu v GŘ pro hospodářskou soutěž;

7.

se zájmem očekává zveřejnění inventury po desetiletém používání nařízení (ES) č. 1/2003 o uplatňování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, kterou provádí Komise, a vyzývá Komisi, aby Parlament zahrnula do všech iniciativ, jež vyplynou z tohoto postupu; vyzývá Komisi, aby podnikla náležitá opatření s cílem přizpůsobit nařízení novým právním podmínkám, zejména v důsledku přijetí směrnice o žalobách týkajících se náhrady škody;

8.

připomíná Komisi, že mimořádnou pozornost je třeba věnovat otázce nezávislosti vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže;

9.

trvá na tom, že nástroje politiky hospodářské soutěže nelze využívat k fiskálním zásahům; vyzývá Komisi, aby jasně formulovala své obavy v daňové oblasti;

10.

je toho názoru, že základy a hlavní směry politiky v oblasti hospodářské soutěže by v budoucnu měly být vypracovávány a přijímány v užší spolupráci s Parlamentem, aby se tak posílila demokratická legitimita úřadů pro ochranu hospodářské soutěže;

11.

sdílí společný přístup uplatňovaný v procesu modernizace státních podpor, který usiluje o podporu větší efektivity veřejných výdajů vzhledem k omezenému manévrovacímu prostoru ve fiskální oblasti, především v členských státech, které jsou nejvíce postiženy krizí;

12.

uznává, že účinné provádění politiky hospodářské soutěže vyžaduje jasný a konzistentní výklad ze strany soudů;

13.

bere na vědomí, že se Komise stále více spoléhá na rozhodnutí o přijetí závazků; domnívá se však, že je zapotřebí zvýšit transparentnost materiálního základu údajných zjištění a vytvořit více právních precedentů; má za to, že to platí zejména pro případy řešící antimonopolní otázky v nových oblastech, jako jsou trhy s digitálním zbožím, v nichž může být pro podniky těžké posoudit, zda určité chování zakládá porušení pravidel hospodářské soutěže;

14.

domnívá se, že by se měl zveřejňovat úplný obsah námitek, které Komise adresuje žalované straně, aby byla zajištěna větší transparentnost a byly zmírněny některé nedostatky rozhodnutí o přijetí závazků, ale zároveň se zachovaly jejich hlavní výhody;

15.

konstatuje, že služby obecného hospodářského zájmu představují podstatnou část celkových služeb poskytovaných v členských státech, a zastává názor, že jejich efektivnějším poskytováním (ve srovnání s jinými službami) lze dosáhnout významných zisků; potvrzuje význam služeb obecného hospodářského zájmu jakožto všeobecně přístupných služeb, které mají zásadní význam pro evropské občany, od zdravotní péče po sociální zabezpečení a bydlení, a zároveň zdůrazňuje odpovědnost Komise při zajišťování toho, aby bylo vyplácení náhrad za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v souladu s pravidly EU pro poskytování státní podpory;

16.

znovu opakuje, že strukturální fondy EU nelze využívat takovým způsobem, který by přímo či nepřímo podporoval přesunutí služeb či výroby do jiných členských států;

17.

domnívá se, že sportovní kluby (zejména fotbalové) by měly být podrobeny dalšímu šetření, neboť dluží orgánům sociálního zabezpečení částky v řádu milionů, aniž by je splácely nebo je vláda požadovala, což může představovat státní podporu de facto;

18.

zdůrazňuje, že by bylo vhodné posoudit kumulativní účinky daňové zátěže pro podniky a státních podpor;

19.

vyzývá Komisi, aby pečlivě dohlížela na provádění této směrnice ze strany členských států a aby zajistila stejné uplatňování těchto předpisů v celé Unii;

20.

znovu opakuje, že je znepokojen tím, že by využívání pokut jako jediného dostupného sankčního opatření nemuselo být dostatečně účinné; znovu vyzývá k vytvoření propracovanějších nástrojů pro zvýšení účinnosti systému sankcí; opakovaně vyzývá Komisi, aby uvažovala o celkovém přezkumu svých pokynů z roku 2006 týkajících se pokut, a vyzývá k zařazení těchto pokynů do nařízení (ES) č. 1/2003; vybízí Komisi, aby posoudila možnost, že pokuty za kartelové dohody doplní individuálními sankcemi, jako jsou například pokuty určené jednotlivým osobám nebo omezení výkonu činnosti osob v řídicích funkcích; vyzývá Komisi, aby zajistila, že bude zabráněno negativním dopadům na porušovatele, které by přesahovaly přiměřenou nápravu v případě porušení předpisů;

21.

vyzývá Komisi k vytvoření zvláštních pracovních skupin napříč jednotlivými GŘ, které by sledovaly odvětví, v nichž je díky jejich strukturálním rysům (jako jsou velké překážky pro vstup do odvětví nebo vysoké náklady při přechodu zákazníků k jinému poskytovateli) pravděpodobnější, že dojde k porušení antimonopolních pravidel;

22.

vyzývá Komisi, aby pomohla zavést institucionální mechanismus, který by zajistil, že pokud některý vnitrostátní orgán přijme rozhodnutí ve věci kartelové dohody, bude vykonána automatická následná kontrola, při níž by Komise posoudila, zda k podobné situaci dochází i na jiných zeměpisných trzích v Evropě, na nichž jsou dotčené společnosti také aktivní;

23.

podporuje stávající spolupráci v rámci evropské sítě pro konkurenceschopnost, která umožňuje konzistentní vymáhání předpisů o hospodářské soutěži v celé EU, a vyzývá k jejímu dalšímu rozvoji;

24.

vyzývá Komisi, aby stanovila jasné postupy pro časové harmonogramy a lhůty s cílem zrychlit postup vyšetřování a zabránit neodůvodněným průtahům; vyzývá k vytvoření formálních pravidel pro všechny poškozené subjekty a strany, které jsou účastníky řízení ve věci porušování antimonopolních a protikartelových pravidel, s náležitým zohledněním zásady presumpce neviny;

25.

vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní právní a ekonomické posouzení případů porušování antimonopolních pravidel a vytváření kartelů, zejména na rychle se vyvíjejících trzích, abychom dobře pochopili tržní strukturu a trendy, a mohli tak přijmout příslušná opatření na ochranu spotřebitelů;

26.

poznamenává, že politika hospodářské soutěže by se měla zaměřovat především na ochranu spotřebitelů, zlepšování podmínek spotřebitelů, podporu inovací a stimulaci hospodářského růstu;

27.

v této souvislosti požaduje, aby byly stanoveny podmínky, za kterých budou mateřské společnosti, jež mají rozhodující vliv na dceřinou společnost, i když se přímo nepodílejí na porušování právních předpisů, nerozdílně odpovídat za porušení antimonopolních předpisů ze strany dceřiné společnosti;

28.

opakuje svou výzvu, co se týče recidivy, aby vyšetřované porušení právních předpisů bylo dáno do souvislosti s dřívějšími porušeními předpisů ze strany dotčeného podniku;

29.

konstatuje, že vzrostl počet žádostí o snížení pokuty na základě platební neschopnosti, zejména ze strany podniků zaměřujících se na výrobu jediného produktu a MSP; opět zdůrazňuje, že je nutné upravit pokyny týkající se pokut v případě podniků zaměřujících se na výrobu jediného produktu a MSP;

30.

domnívá se, že dominantní postavení na trhu získané na základě růstu, inovace a úspěchu samo o sobě nepředstavuje problém z hlediska hospodářské soutěže; za vážný problém z hlediska hospodářské soutěže však bezesporu považuje zneužívání takového postavení; vyzývá tudíž Komisi, aby si v jednotlivých řízeních nadále zachovala nezávislost a objektivitu;

31.

vyzývá Komisi, aby se ose vší rozhodností zabývala všemi zjištěnými naléhavými záležitostmi v rámci probíhajících vyšetřování souvisejících s porušením antimonopolních pravidel a aby přijala všechna opatření nezbytná k tomu, aby s těmito škodlivými praktikami bylo skoncováno a byla obnovena spravedlivá hospodářská soutěž;

32.

souhlasí s tím, že účinná kontrola slučování podniků je důležitým nástrojem při prosazování hospodářské soutěže, protože přispívá k zachování konkurenčního tlaku na subjekty na trhu;

33.

vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala případy, kdy okamžitě poté, co schválila sloučení podniků, vzrostly ceny pro spotřebitele nebo došlo k relevantnímu poklesu kvality produktu;

34.

vítá návrh Komise na „zjednodušení slučování podniků“ ze dne 5. prosince 2013 a návrhy aktuální bílé knihy (34), požaduje však jasnější vymezení definic tržního podílu, tržní síly a vymezení trhu;

35.

zdůrazňuje, že je nutné přezkoumat, zda stávající praxe kontroly slučování podniků zohledňuje internacionalizaci trhů, především pokud jde o zeměpisné vymezení trhů; je toho názoru, že by Komise měla výsledky takového přezkumu zohlednit v rámci revize kontroly slučování podniků;

36.

vyzývá Komisi, aby pečlivě prošetřila, zda skutečně existují mezery v předpisech, pokud jde o její příslušnost k přezkumu nekontrolních menšinových podílů;

37.

zdůrazňuje význam finanční dostupnosti, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek energie pro evropské hospodářství a jeho konkurenceschopnost; domnívá se, že politika hospodářské soutěže musí tento trojí cíl zohlednit při řešení stávající roztříštěnosti trhu, přičemž musí zároveň usilovat o řádné a včasné provedení třetího liberalizačního balíčku pro plyn a elektřinu a prosazovat oddělování velkoobchodních služeb od maloobchodního prodeje, aby se předešlo praktikám narušujícím hospodářskou soutěž, což by mělo přispět k zabezpečení cenově dostupné energie pro domácnosti a podniky; bere na vědomí, že nové pokyny Komise pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky by mohly omezit snahy některých členských států o podporu obnovitelné energie; zdůrazňuje, že regulace státní podpory u udržitelných zdrojů energie musí v co nejvyšší možné míře probíhat ve stejné m duchu jako v jakékoli jiné oblasti, přičemž je třeba zohlednit cíle EU pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky a rozdíly jednotlivých členských států;

38.

zdůrazňuje, že je důležité vyhnout se monopolistickým praktikám, aby byl vytvořen opravdu spravedlivý a konkurenceschopný evropský energetický trh; v této souvislosti vyzývá k odstranění monopolních dodavatelů a diskriminačních praktik dopadajících na uživatele; domnívá se, že evropský trh se zemním plynem by měl směřovat k energetické unii se spravedlivými a stabilními cenami tím, že zlepší diverzifikaci svých zdrojů energie a přístup ke strategické infrastruktuře;

39.

vyzývá Komisi, aby prováděla šetření a přijala nezbytná opatření k zajištění toho, aby provozovatelé přenosové soustavy trhu s energií plně zpřístupnili stávající propojovací vedení elektřiny, aby se zlepšilo fungování vnitřního trhu s elektřinou a aby se podpořilo plnění cílů EU pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky za co nejnižších možných socioekonomických nákladů na úrovni Unie;

40.

naléhavě žádá Komisi, aby poskytovala zprávy o zásobách fosilních paliv a potenciálních emisích CO2 kotovaných společností a společností, které žádají o kotaci na jednotném trhu, a aby zabezpečila podávání správných a spolehlivých souhrnných zpráv o životním prostředí a zveřejňování informací o úrovni zásob a emisí za použití příslušných účetních pokynů, což je zásadní pro zajištění rovných podmínek na trhu udržitelných investic;

41.

vyzývá Komisi, aby zjistila, do jaké míry může koncentrace dodavatelů kritických surovin vytvořit nerovné podmínky a poškozovat činnost odběratelských odvětví a znevýhodňovat ekologicky účinnější hospodářství; je přesvědčen o tom, že některé z těchto surovin mají zásadní význam pro zavádění ekologicky účinných technologií a inovací potřebných k dosažení cílů v oblasti životního prostředí;

42.

znovu opakuje, že politika hospodářské soutěže by měla přispívat k podpoře transparentnosti, otevřených norem a interoperability, a předcházet tak technologickému omezování spotřebitelů a klientů ze strany jakýchkoliv tržních subjektů v odvětví energetiky; naléhavě žádá Komisi, aby pečlivě sledovala úroveň hospodářské soutěže, neboť tři největší hráči stále mají přibližně 75 % podíl na trhu elektrické energie a více než 60 % podíl na trhu s plynem, navzdory postupnému otevírání trhů od poloviny 90. let; žádá Komisi, aby zajistila skutečnou hospodářskou soutěž na energetickém trhu, a zlepšila tak státní podporu inovacím a přístup k obnovitelným zdrojům energie;

43.

žádá Komisi, aby zajistila, že nařízení a směrnice v oblasti energetiky budou ve všech členských státech řádně provedeny a uplatňovány; vyzývá Komisi, aby s mimořádnou obezřetností sledovala situace, kdy ceny přesáhnou průměr EU, jelikož vysoké ceny narušují hospodářskou soutěž a poškozují spotřebitele;

44.

domnívá se, že digitální jednotný trh musí být i nadále v samotném jádru snah EU dosáhnout výsledků v oblasti vytváření pracovních míst, růstu a investic; uznává úlohu politiky hospodářské soutěže při snaze o vybudování jednotného digitálního trhu; domnívá se, že rámec právních předpisů EU je zapotřebí rychle přizpůsobovat vývoji trhu; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda stávající právní nástroje v oblasti hospodářské soutěže naplňují požadavky digitálního věku; domnívá se, že dosažení priorit stanovených ve zprávě „Priority při vytváření jednotného digitálního trhu v oblasti Baltského moře“ by mohlo být cílovou ambicí pro celou EU;

45.

vítá, že komisařka odpovědná za hospodářskou soutěž oznámila, že Komise bude dále prošetřovat praktiky Googlu v odvětví mobilní komunikace a na digitálním trhu obecně; s politováním konstatuje, že i přes čtyři roky trvající šetření a tři soubory návrhů závazků Komise nedosáhla žádných hmatatelných výsledků při řešení základního prvku antimonopolního řízení vedeného proti společnosti Google, tj. přednostního zacházení s vlastními službami při zobrazování odpovědí na dotazy zadané do vyhledávače této společnosti; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise bezodkladně vyřešila antimonopolní řízení ve věci Google s cílem zajistit rovné podmínky, nemá-li její strategie Digitální agendy pozbýt důvěryhodnosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby s rozhodností reagovala na veškeré zjištěné problémy, a aby v případě veškerých zjištěných případů porušení přijala ve všech případech porušení hospodářské soutěže v oblasti rychle se vyvíjejících a dynamických digitálních trhů, jako je například trh vyhledávání on-line či reklamní trhy, důrazná opatření, jež se opírají o zásadu zákazu diskriminace, a aby nalezla dlouhodobé řešení pro vyváženou, spravedlivou a otevřenou strukturu vyhledávání na internetu;

46.

žádá Komisi, aby se zaměřila na využití nástrojů politiky hospodářské soutěže a znalosti trhu, aby mohly dle potřeby napomáhat programu v oblasti zaměstnanosti a růstu, a to i v rámci digitálního jednotného trhu; v této souvislosti považuje za důležité, aby pokračoval vývoj ekonomického i právního přístupu k posuzování otázek hospodářské soutěže a aby bylo dále rozvíjeno monitorování trhu na podporu širších činností Komise;

47.

zdůrazňuje, že v oblasti odvětví širokopásmového internetu příští generace mají bývalé monopoly závratný tržní podíl přesahující 80 %; připomíná, že účinná hospodářská soutěž je nejlepším motorem pro efektivní investice a že spotřebitelům poskytuje maximální možné výhody z hlediska výběru, ceny a kvality; vyzývá proto Komisi, aby řádně prosazovala předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže, a to ex ante i ex post, a předcházela tak nadměrné koncentraci trhu a zneužívání dominantního postavení, neboť konkurenční tlak má zásadní význam pro to, aby mohli spotřebitelé co nejvíce těžit z vysoce kvalitních služeb za přijatelné ceny;

48.

zdůrazňuje, že omezení hospodářské soutěže pravděpodobně nepřinese více investic v oblasti širokopásmového internetu, ani v odlehlých oblastech, vzhledem k tomu, že plného pokrytí základními širokopásmovými službami bylo v Evropě dosaženo prostřednictvím regulačního rámce zajišťujícího přístup k sítím provozovatelů s dominantním postavením;

49.

je zřejmé, že klíčovým faktorem dosažení digitální ekonomiky a společnosti jsou investice do širokopásmové infrastruktury příští generace, avšak v zájmu maximalizace investic by politiky v oblasti telekomunikací měly všem aktérům umožnit efektivně investovat tím, že jim poskytnou účinný přístup k neduplikovatelným síťovým zařízením a účelným velkoobchodním produktům přístupu;

50.

vyzývá Komisi, aby svá rozhodnutí a návrhy politik zakládala na důkladné a nestranné analýze bezchybných, relevantních a nezávislých datových souborů; obzvláště zdůrazňuje, že má pochybnosti o správnosti údajů uváděných v souvislosti s nedostatečným výkonem EU v oblasti vysokorychlostního širokopásmového internetu včetně údajů o rychlostech přijímaných koncovými uživateli, a pokud jde o investice do infrastruktury a finanční stav odvětví v celosvětovém srovnání;

51.

připomíná, že neutralita sítí je nesmírně důležitá, neboť zajišťuje, aby nedocházelo k diskriminaci internetových služeb a aby byla plně zaručena hospodářská soutěž;

52.

zdůrazňuje, že řešení roztříštěnosti jednotného digitálního trhu, včetně šetření příčin stávajících překážek v klíčových odvětvích trhu, a zajištění otevřeného internetu a zakotvení síťové neutrality v právních předpisech EU s cílem zajistit, aby veškerá internetová komunikace probíhala za rovných podmínek, zejména prostřednictvím zákazu veškeré diskriminace a zákazu omezování internetového provozu, je zásadní pro povzbuzení hospodářské soutěže a posílení růstu, konkurenceschopnosti a zvýšení důvěry spotřebitelů v digitálním odvětví; domnívá se, že otevřené normy a interoperabilita přispívají ke spravedlivé hospodářské soutěži; zdůrazňuje, že politika hospodářské soutěže si musí zachovat platnost i v budoucnosti a musí počítat s novými způsoby internetového prodeje;

53.

zdůrazňuje, že snahy o rozvíjení svobodné a spravedlivé hospodářské soutěže, včetně prostřednictvím rozvoje jednotného digitálního trhu, by měly vždy, stejně jako je tomu u dalších aspektů odvětví služeb, probíhat v zájmu spotřebitelů a malých a středních podniků; opakovaně zdůrazňuje, že toto úsilí rozšíří výběr pro spotřebitele a rozvine prostředí, v němž mohou malé a střední podniky a mikropodniky prokázat větší míru inovace a kreativity; je přesvědčen, že pro provádění politik v oblasti hospodářské soutěže je nezbytné, aby regulační a donucovací orgány rychle zasahovaly proti klamavým a nekalým praktikám;

54.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu způsobu, jak zohlednit v právních přístupech rostoucí podíl ekonomiky zaměřené na sdílení; je přesvědčen, že tato úprava je zapotřebí k tomu, aby bylo možné zajistit rovné podmínky, které zajistí spravedlivou soutěž všech zúčastněných stran;

55.

domnívá se, že společnosti spojené s tzv. ekonomikou zaměřenou na sdílení musí platit daně a dodržovat právní předpisy stejně jako tradiční podniky, protože jiný přístup by vedl nejen k narušení hospodářské soutěže, ale rovněž by měl negativní fiskální důsledky pro finance členských států;

56.

zdůrazňuje, že je obzvláště důležité účinně kontrolovat chování firem s dominantním postavením a rychle reagovat v případě zneužití, neboť nezákonné praktiky mohou způsobit, že z trhu předčasně zmizí malé a inovativní konkurenční podniky;

57.

konstatuje, že nedostatečnou regulací ekonomiky zaměřené na sdílení získávají některé firmy nepatřičnou výhodu a současně se tím omezují pobídky pro investice do dotčených odvětví;

58.

vyzývá členské státy, aby provedly nová pravidla EU týkající se veřejných zakázek včas, včetně ustanovení, která se týkají kritérií souvisejících s předmětem zakázky, včetně sociálních, environmentálních a inovativních hledisek, a ustanovení o elektronické správě, elektronickém zadávání veřejných zakázek a rozdělování na části s cílem posílit spravedlivou hospodářskou soutěž a zajistit, aby veřejné orgány obdržely za své prostředky co nejlepší hodnotu; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila co nejširší provádění těchto pravidel s cílem bojovat s narušeními hospodářské soutěže zapříčiněnými kartelovými dohodami mezi uchazeči o veřejnou zakázku, zneužíváním dominantního postavení, diskriminací a nedostatečným přístupem pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby svá opatření vymezila v souvislosti s komplexním rámcem a provázala politiku EU v oblasti hospodářské soutěže s úsilím Evropy směřujícím k otevírání trhů veřejných zakázek mimo EU;

59.

zdůrazňuje význam zevrubných a jasných pokynů Komise pro podniky, zejména pro MSP, a pro veřejné orgány kvůli lepšímu pochopení nedávno přijatých právních předpisů pro veřejné zakázky, zejména pak nové míry flexibility, kterou přinášejí;

60.

vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala centralizaci nákupů na trzích veřejných zakázek s cílem vyhnout se přílišné koncentraci kupní síly a tajným dohodám a zachovat přístup malých a středních podniků na trh v souladu s evropskou iniciativou Small Business Act;

61.

vyzývá Komisi, aby při provádění postupů zadávání veřejných zakázek prostřednictvím svých generálních ředitelství a agentur udělovala více zakázek nízké hodnoty a zakázek s hodnotou přesahující EUR 193 000, namísto téměř bezvýhradného využívání rámcových smluv, které představují překážku v otevírání trhu veřejných zakázek evropským MSP, neboť z nich mají prospěch pouze velké společnosti a konsorcia nacházející se v blízkosti center, kde se přijímají rozhodnutí;

62.

již po čtvrté po sobě žádá o urychlené ukončení krizového režimu vyplácení státních podpor určených pro bankovní sektor; je si vědom toho, že sdělení Komise o bankovnictví ze srpna 2013 nedostačuje k ochraně evropských daňových poplatníků a ke snížení pomoci, kterou mohou banky získat; zdůrazňuje, že státní podpora určená bankovnímu systému nezvýšila objem úroků ani nevedla k obnovení důvěry; naléhavě vyzývá Komisi, aby i nadále pozorně sledovala bankovní sektor s cílem zlepšit hospodářskou soutěž na evropských bankovních trzích, a tak maximalizovat přínos pro občany Unie; zdůrazňuje, že je nutné vrátit se k tradičnímu uplatňování kontroly státních podpor, hned jak to bude v bankovním sektoru možné;

63.

poukazuje na to, že kontrola kartelů přispívá k transparentnějšímu odvětví finančních služeb;

64.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepodnikla žádné kroky proti případům zneužití, k nimž došlo v rámci restrukturalizace soukromých bank, včetně případů, které měly dopad na drobné vkladatele a drobné vlastníky finančních nástrojů, jako např. preferenčních akcií, které byly v mnoha případech uvedeny na trh, aniž by přitom byly plně dodrženy právní předpisy EU;

65.

vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala finanční sektor s cílem zvýšit ochranu hospodářské soutěže, investorů a spotřebitelů na evropském bankovním a investičním trhu; konstatuje, že konsolidace v odvětví bankovnictví zvýšila tržní podíly několika finančních institucí, které jsou nyní větší než před začátkem krize, a současně vzrostlo odvětví finančních investic, aniž by z toho jakkoli těžila reálná ekonomika v rámci Unie; má za to, že k zachování plně fungujícího jednotného trhu musí být nastaveny rovné podmínky pro všechny aktéry finančního odvětví a musí být přijata opatření s cílem zabránit snížení transparentnosti a tvorbě systémů, které se podobají kartelům;

66.

uznává významnou úlohu, kterou od začátku krize hraje kontrola státní podpory jakožto mechanismus pro restrukturalizaci a řešení problémů bank, jež se potýkají s problémy;

67.

domnívá se, že kontrola státní podpory v průběhu krize by se měla zaměřit na stabilizaci bankovního systému a na boj proti nespravedlivému rozdělení úvěrových podmínek a proti diskriminaci malých a středních podniků na jednotném trhu;

68.

domnívá se, že Komise by měla zvážit možnost navázání státní podpory pro banky na podmínky poskytování úvěrů malým a středním podnikům;

69.

je přesvědčen o tom, že by bankovní předpisy měly zohlednit, že malé instituce mají méně zdrojů na zajištění jejich plnění, a proto by měly být co nejjednodušší, aby nedocházelo k narušení ve prospěch velkých bank;

70.

naléhavě žádá Komisi, aby v bankovním odvětví bedlivě sledovala takové trhy, na nichž je vysoká či stoupající hospodářská koncentrace, a to zejména v důsledku restrukturalizace kvůli krizi; připomíná, že oligopolní trhy jsou k protisoutěžním praktikám zvláště náchylné; obává se, že tato koncentrace může být v konečném důsledku na úkor spotřebitelů;

71.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že banky předtím, než se jim dostane jakékoli státní podpory, prodají své podíly v jiných společnostech, čímž se sníží zátěž pro daňové poplatníky;

72.

domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost roztříštěnosti trhu elektronických plateb za pomocí karet, včetně situací, kdy spotřebitel přijde o danou službu v okamžiku, kdy se přestěhuje do jiného členského státu;

73.

vítá rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. září 2014 ve věci protisoutěžních poplatků za kreditní karty i úspěšné kroky, jež podnikla Komise k zajištění toho, aby její standardizační kroky v odvětví platebních služeb neměly negativní dopad na přístup k trhu a na inovace; znovu připomíná stanovisko Parlamentu, že by měly být zavedeny maximální ceny poplatků za platební karty s cílem omezit zbytečné náklady spotřebitelů; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby urychlila proces mapování činností vedoucích ke standardizaci mobilních plateb a zároveň přitom zajistila, aby jakékoli podnikané kroky nevedly k vyloučení vstupu nových subjektů na trh nebo nezvýhodňovaly dominantní hráče a aby regulační rámec byl z technologického hlediska neutrální a podporoval budoucí technologický rozvoj;

74.

domnívá se, že je nutné pozorně sledovat vnější vlivy rozvoje tohoto odvětví; vyjadřuje obavy z toho, že v důsledku normalizace finančních právních předpisů dojde ke vzniku různých norem mezi podobnými konkurenty;

75.

bere na vědomí značný pokrok, kterého bylo dosaženo od roku 2008 v oblasti regulace finančního odvětví; zdůrazňuje, že je zapotřebí dále řešit problém finančních institucí, které jsou příliš velké na to, aby mohly zbankrotovat, a proto nadále těží z nepřímých dotací; je přesvědčen o tom, že v nadcházející zprávě Hospodářského a měnového výboru o posouzení dopadu a rozboru právních předpisů z oblasti finančních služeb by měla být zahrnuta i komplexní analýza hledisek nového finančního nařízení EU týkajících se hospodářské soutěže s cílem zajistit konkurenceschopnost bank v EU oproti mezinárodním finančním institucím za všech okolností;

76.

vyjadřuje své znepokojení nad možnými nezákonnými praktikami v oblasti daní z příjmu právnických osob v členských státech a vyzývá Komisi, aby vyvodila závěry na základě probíhajících šetření, která se týkají rozhodnutí o daňových výměrech, co nejdříve a využila veškeré dostupné důkazy; požaduje, aby byla přednostně prošetřena snížení daní, která mohou představovat prostředek nedovolené státní podpory; zdůrazňuje, že spravedlivější daňová soutěž je nezbytná pro integritu vnitřního trhu, udržitelnost veřejných financí a rovné podmínky v rámci hospodářské soutěže;

77.

poukazuje na zveřejnění tzv. dokumentů „LuxLeaks“ Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů; vítá, že se komisařka pro hospodářskou soutěž zavázala důkladně a nezávisle prošetřit praktiky daňových výměrů uplatňované členskými státy i to, zda jsou v souladu s právními předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže; konstatuje, že vyhýbání se daňovým povinnostem na straně některých podniků narušuje hospodářskou soutěž na jednotném trhu; vybízí Komisi, aby s patřičnou ostražitostí prosazovala pravidla EU pro kontrolu státní podpory;

78.

vyzývá předsedu Komise, aby zajistil nezávislost probíhajícího a budoucího šetření praktik daňových výměrů členských států, které má vést komisařka pro hospodářskou soutěž; trvá na tom, aby byl Parlament průběžně informován o důrazném pokroku v těchto šetřeních s cílem zajistit, že jsou vedena transparentně a nezávisle; vyzývá Komisi, aby co nejdříve vydala zprávu o svých zjištěních; opětovně připomíná závazek komisařky pro hospodářskou soutěž, která se zavázala posoudit širší dopady agresivních praktik vyhýbání se daním, které uplatňují určité společnosti a usnadňují některé státy, na hospodářskou soutěž, a dále rozšířit šetření, bude-li to považováno na základě shromážděných skutečností za nezbytné;

79.

vyzývá Komisi, aby se v rámci svého nadcházejícího přepracování reformy SZP zabývala otázkou spolufinancování u převedených finančních prostředků, dále vyzývá ke zjednodušení opatření, která se zaměřují na plochy využívané v ekologickém zájmu a na konkurenceschopnost, a na přezkum faktorů opatření, která se zaměřují na plochy využívané v ekologickém zájmu v případě pokryvných meziplodin i plodin, které vážou dusík, jenž bude neutrální z hlediska hospodářské soutěže;

80.

vyzývá Komisi, aby poté, co nedávno přezkoumala hospodářský dopad moderního maloobchodního prodeje na výběr a inovace v odvětví potravin EU, zvážila potenciální dopad velkých supermarketů, které mají na trhu natolik dominantní postavení, že jejich společná nákupní síla narušuje hospodářskou soutěž v rámci dodavatelských řetězců v Evropě i rozvojovém světě;

81.

podotýká, že toto odvětví je v důsledku nejednotných předpisů v různých členských státech roztříštěné; vítá příspěvek hospodářské politiky EU při odstraňování umělých překážek vstupu na trh;

82.

požaduje zvláštní zohlednění inovativních léků a postupů při posuzování přechodné tvorby cen;

83.

připomíná, že politika v oblasti hospodářské soutěže může mít vliv na zlepšení přístupu ke generickým léčivým přípravkům;

84.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovné podmínky, které by umožnily svobodnou, zároveň však spravedlivou hospodářskou soutěž ve všech druzích dopravy; v této souvislosti však uznává, že musí být náležitě zohledněna různorodost zvláštních vnitrostátních právních předpisů z oblasti dopravy; zdůrazňuje, že dopravní infrastruktura je základem přežití a příznivých podmínek rozvoje fyzických a právnických osob, zejména v řídce osídlených oblastech a na odlehlých ostrovech;

85.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vystupňovaly své úsilí s cílem zajistit rovnou hospodářskou soutěž a zvýšení kvality služeb v odvětví železnic a také v oblasti řízení sítě přístavů a letišť, zejména je-li tímto řízením pověřen státní monopol; zdůrazňuje, že hospodářská soutěž nezbytně nevyžaduje privatizaci stávajících služeb; rovněž vyzývá Komisi, aby zajistila, že přepravci nebudou zneužívat na některých letištích své dominantní postavení;

86.

je přesvědčen, že Komise by měla dále posilovat spojení mezi politikou v oblasti hospodářské soutěže a dopravní politikou s cílem zvyšovat konkurenceschopnost evropského dopravního odvětví a že nadále musí postupovat směrem k dokončení jednotného trhu v oblasti dopravy;

87.

naléhavě vyzývá Komisi, aby dokončila provádění jednotného evropského železničního prostoru, zajistila úplnou transparentnost toků peněz mezi provozovateli infrastruktury a železničními podniky a ověřila, zda každý členský stát má silné a nezávislé vnitrostátní regulační orgány;

88.

zdůrazňuje, že jednotný trh v odvětví nákladní železniční dopravy je negativně ovlivněn nesprávným nebo neúplným prováděním právních předpisů EU členskými státy a překážkami spojenými s přeshraniční mobilitou, což je na úkor hospodářské soutěže a růstu; vyzývá Komisi, aby ověřila, zda technické či tržní překážky, které se v jednotlivých členských státech liší, například rozchody kolejí, dodávky energie a systémy zabezpečení, lze považovat za porušení pravidel hospodářské soutěže;

89.

vyzývá Komisi, aby předložila odůvodněný přehled, na jehož základě lze určit, kteří letečtí dopravci jsou v porovnání s jinými poskytovateli služeb zvýhodněni, neboť požívají zvláštních podmínek nebo údajně zneužívají své dominantní postavení na některých letištích;

90.

vyjadřuje své znepokojení nad tím, jak rozdílně členské státy provádějí a vymáhají právní předpisy týkající se mezinárodní silniční přepravy, např. nařízení o kabotáži a o době řízení a odpočinku a rovněž i nad možným uplatňováním sociálního dumpingu v rámci dopravních služeb obecně, a domnívá se, že je to třeba řešit;

91.

vítá iniciativu Komise zaměřenou proti mezinárodním půjčovnám vozidel s cílem zastavit praktiky, které spotřebitelům brání v přístupu k nejlepším dostupným cenám na základě země, v níž mají bydliště; zdůrazňuje, že by spotřebitelům nemělo být bráněno v tom, aby při nákupu zboží nebo služeb v rámci jednotného trhu využívali nejvýhodnějšího dostupného tarifu;

92.

vyzývá Komisi, aby učinila příslušné kroky s cílem snížit roztříštění odvětví půjčoven vozidel, neboť vnitrostátní právní předpisy v současnosti značně zvyšují náklady na přeshraniční přepravu, čímž poškozují jednotný trh;

93.

zdůrazňuje, že snaha podpořit konkurenceschopnost EU musí vždy sloužit veřejnému zájmu; uznává spojitost mezi účinnou politikou EU v oblasti hospodářské soutěže a potřebou rozsáhlých investic do základních veřejných služeb včetně služeb dopravních;

94.

naléhavě vyzývá Komisi, aby prošetřila omezující a nekalé praktiky mezinárodních sportovních federací, jako když např. upírají svým členům právo účastnit se alternativních sportovních akcí, které nejsou příslušnými federacemi schváleny, a v případě, že se nepodřídí, uvalují na sportovce, funkcionáře a trenéry doživotní zákaz účasti na kláních, jako jsou olympijské hry či mistrovství světa;

95.

vyzývá k začlenění kapitoly o hospodářské soutěži, která obsahuje ustanovení týkající se antimonopolních opatření, slučování podniků, státních podniků, dotací a nerovného přístupu na trh, do Dohody o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic; požaduje, aby sdělovací prostředky podávaly vyvážené zpravodajství o opatřeních, problémech a pokroku v souvislosti s takovými dohodami;

96.

uznává a podporuje nutnost toho, aby Komise posílila úlohu politiky hospodářské soutěže v mezinárodní hospodářské spolupráci, včetně prostřednictvím celosvětové spolupráce s orgány pro hospodářskou soutěž; připomíná, že taková spolupráce v oblasti regulace a vymáhání pomůže zajistit rovné podmínky pro evropské společnosti působící na globálních trzích;

97.

zdůrazňuje, že pro účinné uplatňování zásad právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže ve věku globalizace je bezpodmínečně nutná mezinárodní spolupráce; vyzývá proto Evropskou komisi, aby zintenzivnila mezinárodní spolupráci v otázkách právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže;

98.

vyzývá Evropskou komisi, aby přezkoumala možnost uzavírání dohod v oblasti hospodářské soutěže s dalšími třetími státy, což usnadní výměnu údajů mezi vyšetřujícími orgány pro ochranu hospodářské soutěže; zdůrazňuje, že dohoda v oblasti hospodářské soutěže, která byla nedávno uzavřena se Švýcarskem, může v této souvislosti sloužit jako vzor pro další dohody tohoto druhu;

99.

poukazuje na to, že ustanovení rámcové dohody zajišťují rovné zacházení s Parlamentem a Radou ve věci přístupu na schůze a poskytování informací při vypracovávání závazných právních předpisů nebo nevynutitelných předpisů v oblasti politiky hospodářské soutěže;

100.

zdůrazňuje, že Evropskému parlamentu přísluší zásadní úloha, pokud jde o zastupování zájmů evropských spotřebitelů v rámci řádného prosazování pravidel hospodářské soutěže;

101.

vítá úlohu Parlamentu jako spolutvůrce směrnice o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel a má za to, že by se postup uplatněný v případě této směrnice mohl stát vzorem pro budoucí spolupráci orgánů ve věcech hospodářské soutěže;

102.

znovu zdůrazňuje, že Komise musí nést plnou odpovědnost za formování politiky hospodářské soutěže a musí reagovat na usnesení Parlamentu;

103.

vyzývá komisařku, aby se zavázala k častým schůzkám s příslušnými výbory Parlamentu a s pracovní skupinou pro hospodářskou soutěž Hospodářského a měnového výboru Parlamentu;

104.

domnívá se, že v oblasti politiky hospodářské soutěže by měl mít Evropský parlament spolurozhodovací pravomoci; vyjadřuje politování nad tím, že články 103 a 109 SFEU stanoví pouze konzultaci s Parlamentem; je přesvědčen, že tento demokratický deficit nelze akceptovat; navrhuje, aby byl tento deficit co nejdříve odstraněn formou interinstitucionálních ujednání v oblasti politiky hospodářské soutěže a aby byla při nejbližší změně Smlouvy provedena příslušná oprava;

105.

podtrhuje úlohu komisařky pro hospodářskou soutěž při podpoře vytváření pracovních míst a růstu a také při podpoře jednotného digitálního trhu, energetické politiky, finančních služeb, průmyslové politiky a boje proti daňovým únikům;

106.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN) vypracovala pokyny a postupy pro zajištění účinného dohledu nad tím, zda jsou daňové výměry členských států v souladu s pravidly pro státní podporu;

107.

vítá závazek Komise, že bude účinně prosazovat pravidla hospodářské soutěže v oblasti boje proti monopolům a kartelům, slučování podniků a státní pomoci, zajistí, aby nástroje hospodářské soutěže odpovídaly rozvoji na trhu, a zároveň podpoří kulturu inovativní hospodářské soutěže jak v EU, tak i na celém světě;

108.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila způsob, jakým jednala v nedávných případech porušení antimonopolních předpisů, a věnovala se formálním námitkám, které byly vzneseny;

109.

vyzývá Komisi, aby vypracovala koordinované návrhy v oblasti daňové konkurence a předložila je Radě;

110.

vyzývá Komisi, aby i nadále jednou ročně podávala Parlamentu zprávy o vývoji a dopadech uplatňování politiky hospodářské soutěže;

111.

vítá závazky, které komisařka učinila v průběhu svého slyšení, především pokud jde o budoucí spolupráci s Evropským parlamentem a posilování svých vztahů s ním;

112.

vyzývá Evropskou komisi, aby více usilovala o aktivní politiku hospodářské soutěže, která je základním pilířem sociálně tržního hospodářství;

113.

je toho názoru, že spotřebitelům i podnikům by coby ukazatel hospodářské soutěže měla být brzy dána k dispozici publikace v podobě případových studií;

114.

upozorňuje na nejasnosti v řadě členských států ohledně toho, zda považovat podporu evropských center pro ochranu spotřebitele za neoprávněnou státní podporu; je znepokojen, že je tím ohrožena podpora evropských spotřebitelských center; vyzývá Komisi, aby co nejdříve členským státům objasnila nutnost oznámení této podpory, aby bylo možné nadále zajistit evropským spotřebitelským centrům podpůrné služby;

115.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby k striktnímu dodržování předpisů týkajících se státní podpory zavázaly především všechny politické úrovně;

116.

požaduje zřízení společného výboru Parlamentu, Rady, Komise a vědecké obce, který by analyzoval dlouhodobé směřování a další vývoj politiky hospodářské soutěže v odvětvích budoucnosti, jako jsou digitální hospodářství nebo energetika;

117.

požaduje úplnou analýzu daňové politiky, za kterou jsou odpovědné jednotlivé státy, s ohledem na nespravedlivé daňové politiky a daňové režimy a daňové výjimky narušující hospodářskou soutěž, a to s cílem umožnit do budoucna přijetí účinných protiopatření;

118.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a orgánům členských států pro ochranu hospodářské soutěže.

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/30

—

s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2013,

—

s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na článek 15 tohoto statutu,

—

s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 126 a čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0011/2015),

A.

vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z jara 2014 klesl HDP eurozóny v roce 2013 o 0,4 % – poté, co v roce 2012 klesl o 0,7 % –, a vzhledem k tomu, že útvary Komise očekávají zotavení a růst HDP o 1,2 % v roce 2014 a o 1,7 % v roce 2015; vzhledem k tomu, že prognóza útvarů Komise z podzimu 2014 předpokládaný růst snížila, neboť HDP má vzrůst pouze o 0,8 % v roce 2014 a o 1,1 % v roce 2015 s převažujícími riziky nepříznivého vývoje;

B.

vzhledem k tomu, že podle podzimní prognózy stoupla nezaměstnanost v eurozóně z 11,3 % na konci roku 2012 na 11,9 % na konci roku 2013 a v roce 2014 zůstává na vysoké úrovni;

C.

vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy jsou v míře nezaměstnanosti velké rozdíly a hodnoty kolísají mezi 5 a 26 %; vzhledem k tomu, že míry nezaměstnanosti mladých lidí jsou ještě vyšší a v některých členských státech dosahují až přibližně 50 %; vzhledem k tomu, že rozdíly v míře nezaměstnanosti vedou k dalším hospodářským odchylkám mezi členskými státy;

D.

vzhledem k tomu, že by úspěch oznámení programu přímých měnových transakcí, pokud jde o snižování úrokových sazeb, neměl být členskými státy využíván jako příležitost vyhnout se strukturálním reformám usilujícím o posílení růstového potenciálu a dosažení střednědobé fiskální udržitelnosti; vzhledem k tomu, že trendy zaměstnanosti a snižování chudoby ukazují na riziko, že nebude dosaženo vnitrostátních cílů strategie Evropa 2020;

E.

vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) snížila v roce 2013 v květnu a poté znovu v listopadu své klíčové úrokové sazby, přičemž úroková sazba pro hlavní refinanční operace klesla na 0,25 %; vzhledem k tomu, že v návaznosti na další opatření měnové politiky ohlášené od počátku roku 2014 činí úroková sazba pro hlavní refinanční operace v současnosti 0,05 % a úroková sazba vkladové facility -0,20 %;

F.

vzhledem k tomu, že snížené reálné úrokové sazby se neprojevují ani zvýšením úvěrů pro domácnosti a podniky, ani růstem HDP a tvorbou pracovních míst;

G.

vzhledem k tomu, že konsolidovaný finanční výkaz eurosystému dosáhl na konci roku 2013 2,285 bilionů EUR, což představuje pokles o přibližně 25 % v průběhu roku 2013;

H.

vzhledem k tomu, že neobchodovatelná aktiva představovala největší složku aktiv předložených jako zajištění eurosystému v roce 2013 a tvořila přibližně 25 % všech aktiv; vzhledem k tomu, že neobchodovatelné cenné papíry společně s cennými papíry zajištěnými aktivy představují přibližně 40 % celkových aktiv předložených jako zajištění;

I.

vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z podzimu 2014 činila v roce 2013 průměrná míra inflace v eurozóně 1,4 %, což představuje pokles oproti 2,5 % v roce 2012; vzhledem k tomu, že inflace v eurozóně od počátku roku 2014 pokračuje v sestupném trendu, její odhadovaná výše za rok 2014 je 0,5 % a v září dosáhla nejnižší úrovně, 0,3 %; vzhledem k tomu, že celková míra inflace harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) v některých členských státech klesla v září 2014 na 0 % a níže a v roce 2015 zůstane pod cílovou hodnotou;

J.

vzhledem k tomu, že k poklesu míry inflace v eurozóně přispěly především nízké ceny energií, zejména ropy;

K.

vzhledem k tomu, že veřejné a soukromé investice v eurozóně stagnují na úrovni výrazně nižší, než byla úroveň před vypuknutím krize; vzhledem k tomu, že mezi velkými podniky je nyní běžné využívat prostředí „levných peněz“ k prospěchářským zpětným odkupům, nikoli k novým investicím; vzhledem k tomu, že relativní podíl investic na HDP v eurozóně trvale klesal i před krizí a urychleně potřeboval oživit;

L.

vzhledem k tomu, že míra růstu agregátu M3 i nadále zpomaluje, z 3,5 % v prosinci 2012 na 1 % v prosinci 2013;

M.

vzhledem k tomu, že úvěry poskytované soukromému sektoru se posunuly dále do záporných hodnot a v prosinci 2013 bylo meziroční tempo změny -2,3 %, oproti -0,7 % v prosinci 2012; vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů, které oddalují hospodářské oživení, je nedostatek úvěrových prostředků, jenž postihuje malé a střední podniky v některých členských státech; vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2013 poklesly půjčky malým a středním podnikům o přibližně 35 %; vzhledem k tomu, že je nezbytné usnadnit tok úvěrů ve prospěch malých a středních podniků, neboť zaměstnávají 72 % pracovní síly eurozóny a vykazují vyšší hrubou tvorbu pracovních míst než velké podniky;

N.

vzhledem k tomu, že předním problémem zůstává finanční roztříštěnost a malé a střední podniky musí nést mnohem vyšší výpůjční náklady, a to zejména v zemích eurozóny, které jsou již postiženy vážnou hospodářskou situací, což narušuje fungování jednotného trhu, zpomaluje oživení a umocňuje rozdíly mezi zeměmi; vzhledem k tomu, že by výsledky komplexního posouzení evropských bank měly mít pozitivní dopad na stávající měnové politiky a na ochotu bank posílit své úvěrové činnosti, zejména ve vztahu k reálné ekonomice;

O.

vzhledem k tomu, že velikost rozvahy eurosystému v průběhu roku 2013 soustavně klesala, což odráželo skutečnost, že banky uhrazovaly finanční prostředky pocházející z dlouhodobějších refinančních operací;

P.

vzhledem k tomu, že Rada guvernérů ECB rozhodla v červenci 2013, že bude poskytovat signalizaci budoucí měnové politiky, a uvedla, že očekává, že klíčové úrokové sazby zůstanou na stávajících nebo nižších úrovních delší dobu;

Q.

vzhledem k tomu, že by účinky případného kvantitativního uvolňování v eurozóně byly pravděpodobně tlumeny nadměrným zprostředkováváním úvěrů v bankovním sektoru;

R.

vzhledem k tomu, že článek 282 SFEU stanoví, že prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank (ESCB) je udržovat cenovou stabilitu; vzhledem k tomu, že článek 127 SFEU stanoví, že aniž je tento prvořadý cíl dotčen, musí ESCB podporovat obecné hospodářské politiky v Unii; vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a ECB zakazují přímý nákup dluhových nástrojů vydaných orgány, institucemi nebo jinými subjekty EU nebo vnitrostátními veřejnoprávními orgány nebo jinými subjekty ze strany národních centrálních bank nebo ECB; vzhledem k tomu, že, že pro několik členských států byla tato skutečnost nezbytnou podmínkou pro vstup do hospodářské a měnové unie; vzhledem k tomu, že takovéto nákupy jsou na sekundárních trzích povolené;

1.

vítá rychlou reakci ECB tváří v tvář velmi obtížnému prostředí a skutečnost, že měnová politika byla zaměřena na snížení stresu finančních trhů v eurozóně a na obnovení důvěry investorů v jednotnou měnu; vítá připravenost ECB učinit vše pro záchranu eura; konstatuje kladné všeobecné snížení dlouhodobých domácích výnosů, zejména v nejzadluženějších zemích eurozóny, na úroveň nevídanou od začátku krize; konstatuje, že nízké výnosy nevedly k tvorbě pracovních míst a růstu a že nedostatky v obou těchto oblastech ohrožují finanční stabilitu;

2.

konstatuje, že využívání hlavních refinančních operací a střednědobých a dlouhodobých refinančních operací s úplným přidělováním za pevné sazby, stejně jako mezní zápůjční facility, nouzové pomoci v oblasti likvidity a vkladové facility zůstalo po celý rok 2013 na značně vysoké úrovni, což dokládá pokračující narušení transmisního mechanismu měnové politiky a mezibankovního úvěrového trhu eurozóny, ačkoli se situace značně zlepšila ve srovnání s předchozími roky, jak dokládá stabilizace rozpětí a postupná normalizace na mezibankovních trzích, stejně jako zmírnění nerovnováh v rámci systému TARGET II;

3.

je povzbuzen stabilizací míry nerovnováh v rámci systému TARGET II během roku 2013; zdůrazňuje, že systém zúčtování plateb TARGET II sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny;

4.

zůstává hluboce znepokojen tím, že hospodářská aktivita zůstává nízká, že rok 2013 byl pro eurozónu v pořadí již druhým rokem záporného růstu HDP, přičemž v prvních třech čtvrtletích roku 2014 byl růst HDP nízký, a že v mnoha členských státech eurozóny dosáhla míra nezaměstnanosti výše, která ohrožuje stabilitu eurozóny a oslabuje veřejnou a politickou podporu evropského projektu;

5.

zdůrazňuje, že je znepokojen tím, že od roku 2011 v eurozóně soustavně klesá míra inflace a že mezi členskými státy existují v míře inflace rozdíly; zdůrazňuje, že existuje značná mezera mezi výslovným cílem ECB udržovat střednědobou míru inflace těsně pod 2 % a stávající mírou inflace, která se blíží nule a v některých členských státech eurozóny má dokonce zápornou hodnotu; je znepokojen skutečností, kterou potvrdil i prezident ECB, že stávající deflační trendy by mohly vést k odkotvení střednědobých až dlouhodobějších inflačních očekávání;

6.

uznává, že probíhající proces korekce rozvah ve finančních i nefinančních odvětvích v kombinaci s vysokou mírou nezaměstnanosti tlumil v eurozóně v roce 2013 i nadále hospodářskou činnost;

7.

pozorně sleduje možná rizika deflace; připomíná, že míra inflace v eurozóně, jež je blízká nule, narušuje účinnost měnové politiky; chápe, že EC přisuzuje velmi nízkou inflaci krátkodobým efektům a že doufá, že střednědobý cíl bude splněn, aniž by došlo k fázi deflace; přesto konstatuje, že ECB revidovala odhady inflace pro rok 2015 a 2016 a dále je snížila (o 0,1 až 0,2 %);

8.

zdůrazňuje, že míra očekávané inflace v příštích letech, která nedosahuje stanovených cílových hodnot, bude mít dopad na programy snižování zadlužení v několika členských státech;

9.

zdůrazňuje, že s ohledem na další očekávané akomodativní politiky, jako je kvantitativní uvolňování, a na stávající legislativní otázky týkající se programu přímých měnových transakcí má zásadní význam, aby panovala právní srozumitelnost a jistota, která umožní účinné provedení těchto nástrojů se zřetelem na stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie Pedra Cruze Villalóna ze dne 14. ledna 2015 ve věci C-62/14;

10.

zdůrazňuje, že nižší výpůjční náklady členských států jdou ruku v ruce s rostoucím veřejným zadlužením, v mnoha případech ve výši téměř 100 % HDP a více, a varuje, že nová krize by mohla způsobit přehodnocení rizika ze strany finančních trhů;

11.

upozorňuje, že prognózy ECB zveřejněné v roce 2013 nepředjímaly stávající souběh stagnujícího růstu a velmi nízké inflace a dokonce signály deflace; žádá za těchto okolností, aby se k současným prognózám silnějšího hospodářského růstu a znatelně vyšší inflace v letech 2015 a 2016 přistupovalo opatrně;

12.

je přesvědčen, že špatné rozvahy nejen poškozují banky, ale negativně ovlivňují i podniky a další subjekty v soukromé sféře, protože nedostatek kapitálu a finančních prostředků ochromuje schopnost podniků udržet si konkurenceschopnost, růst a v konečném důsledku i zachovat a vytvářet pracovní místa;

13.

domnívá se, že je zásadně důležité vytvořit podmínky pro opětovný růst investic v eurozóně, a to jak ve veřejné, tak v soukromé sféře a přitom brát v úvahu, že ačkoli ECB pokračuje v provádění opatření s cílem zachovat příznivé podmínky financování, k nárůstu investic zatím nedošlo; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby řešily základní příčiny finanční roztříštěnosti, jako jsou odchylující se struktury rizik, které v jednotlivých zemích zvyšují náklady na půjčky; požaduje rovněž, aby členské státy provedly vhodné strukturální reformy, a znovu tak znovu vytvořily příznivé podnikatelské prostředí, zejména na základě provedení doporučení pro jednotlivé země;

14.

vybízí ECB, aby v rámci své politiky navyšování rozvahy zvážila nákup projektových dluhopisů EIB, které financují některé z produktivnějších investic v eurozóně, a to zejména dluhopisů z těch projektů, které Komise po provedení analýzy nákladů a přínosů označila za projekty s evropskou přidanou hodnotou, obzvláště projekty TEN-T v oblasti energetiky a dopravy a projety týkající se jednotného digitálního trhu;

15.

bere na vědomí, že Mario Draghi v projevu proneseném dne 22. srpna 2014 na každoročním sympoziu centrálních bank v Jackson Hole konstatoval, že je zapotřebí provést kroky na obou stranách ekonomiky, a uvedl následující: že politiky úhrnné poptávky musí doprovázet vnitrostátní strukturální reformy a politiky; že na straně poptávky měnová politika může a měla by hrát ústřední roli – což v současné době znamená provádění akomodativní měnové politiky po dlouhou dobu –; že existuje prostor pro to, aby fiskální politika hrála po boku měnové politiky větší úlohu, ale že je třeba zohlednit udržitelnost veřejného dluhu; a že zatímco je nutné přepracovat veřejné investice za účelem jak spuštění investic soukromých, tak usnadnění provádění vnitrostátních strukturálních reforem, je také nutné zdůraznit klást důraz na opatření fiskální politiky;

16.

souhlasí s prezidentem Draghim, že by mohla být flexibilita ve stávajících pravidlech Paktu o stabilitě a růstu lépe využita k řešení problému slabého hospodářského oživení a k akomodaci nákladů na nezbytné strukturální reformy;

17.

souhlasí s prezidentem Draghim, že existuje prostor pro dosažení takové podoby fiskálních politik, jež by více podporovala růst, a pro zmírnění daňového zatížení rozpočtově neutrálním způsobem;

18.

souhlasí s prezidentem Draghim, že podle všeho budou nutná i doplňující opatření na úrovni EU, aby byla zajištěna jak odpovídající souhrnná pozice, tak program pro velké veřejné investice;

19.

konstatuje, že vedle snížení hlavních úrokových sazeb a zvýšení refinančních operací přijala ECB inovační nástroje, jako cílené dlouhodobější refinanční operace (TLTRO) a nové komunikační strategie, jako je signalizace budoucí měnové politiky;

20.

domnívá se, že mechanismus přenosu měnové politiky nefunguje dobře a že nástroje měnové politiky, které ECB od začátku krize používá, sice skýtají vítanou úlevu finančním trhům, jež se nacházejí v obtížné situaci, avšak nemohou samy o sobě účinně bojovat proti finanční roztříštěnosti, stimulovat růst nebo zlepšit situaci na trhu práce; vybízí ECB, aby zajistila, aby její politiky lépe reflektovaly reálnou ekonomiku, zejména pokud jde o malé a střední podniky;

21.

je toho názoru, že kvůli značnému omezení mechanismu přenosu měnové politiky jsou omezeny i kladné dopady rozhodnutí o snížení hlavních úrokových sazeb ECB; upozorňuje, že v dlouhodobém horizontu mohou velmi nízké úrokové sazby způsobit poruchy v podnikatelském sektoru a poškodit soukromé úspory a penzijní plány;

22.

vítá opatření, která ECB ohlásila v červnu 2014, zaměřená na zlepšení fungování mechanismu přenosu měnové politiky; bere na vědomí, že operace TLTRO vytvářejí poprvé vazbu mezi úvěry poskytovanými bankami nefinančnímu soukromému sektoru a výší refinancování, na které si banky mohou činit nárok; doufá, že výsledky přezkumu kvality aktiv zlepší využívání operací TLTRO evropskými bankami, a tím podpoří přenos likvidity do reálné ekonomiky;

23.

bere na vědomí oznámení ECB, že bude v zájmu toho, aby operace TLTRO vedly k většímu úvěrovému uvolňování, nakupovat cenné papíry zajištěné aktivy (ABS) a kryté dluhopisy; zdůrazňuje, že takové zásahy na trhu s ABS by měly být dostatečně významné na to, aby měly vliv na úvěrové sazby pro MSP a snížily fragmentaci, a že je nutné provádět je transparentním způsobem, který nezatíží rozvahu ECB nadměrným rizikem;

24.

zdůrazňuje, že je znepokojen značnou roztříštěností podmínek poskytování úvěrů malým a středním podnikům v různých zemích eurozóny i současným rozdílem mezi sazbami financování poskytovanými malým a středním podnikům a sazbami poskytovanými větším společnostem; trvá na tom, že nedávná opatření na podporu zvýšení úvěrů poskytovaných bankami, jež ohlásila ECB, tyto již dlouho přetrvávající problémy řádně neřeší a že by ECB měla prozkoumat příčinné faktory bránící přístupu malých a středních podniků k úvěrům; vyzývá ECB, aby prověřila, zda tento nedostatek nějakým způsobem koreluje s koncentrací v bankovním odvětví;

25.

zdůrazňuje, že se započtením opatření ohlášených v červnu a v září 2014 se má rozvaha ECB znovu přiblížit velikosti, kterou měla na začátku roku 2012; konstatuje, že toto předpokládané zvýšení volá po velké obezřetnosti ze strany ECB, pokud jde o úvěrová rizika, která v konečném důsledku nese;

26.

domnívá se, že poté, co znovu nastanou normální ekonomické podmínky, by měla být celková výše implicitních dotací, které byly dosud poskytnuty, postupně získána zpět ku prospěchu daňových poplatníků;

27.

podotýká, že ECB opakovaně deklarovala, že je v případě nadmíru dlouhého období nízké inflace připravena sáhnout v rámci svého mandátu k dalším nekonvenčním nástrojům a změnit velikost a složení svých intervencí; je nadále otevřen dalším nekonvenčním opatřením, ale zdůrazňuje, že tato opatření nebudou dostatečná bez správné kombinace fiskální politiky, investic a strukturálních reforem;

28.

zdůrazňuje, že by se dopad momentálně využívaných opatření nekonvenční měnové politiky na reálnou ekonomiku neměl přeceňovat; zdůrazňuje, že tato opatření mají přechodnou povahu a jejich cílem by mělo být poskytnout členským státům čas ke konsolidaci jejich fiskální situace a provedení strukturálních reforem za účelem stimulace hospodářského růstu a dosažení zlepšení na trhu práce;

29.

konstatuje, že provádění nekonvenčních měnových politik po dlouhou dobu může zhoršit deformaci kapitálového trhu; žádá ECB, aby nalezla správnou rovnováhu mezi riziky vyplývajícími z předčasného ukončení akomodativní měnové politiky a riziky a náklady, které vyplývají z deformací, jež mohou být výsledkem této politiky; žádá proto ECB, aby přesně nastavila nestandardní přístup tak, aby omezila tyto deformace;

30.

připomíná, že měnová politika nemůže sama stimulovat úhrnnou poptávku, pokud ji nedoprovázejí vhodné vnitrostátní fiskální a strukturální reformy a politiky na vnitrostátní úrovni;

31.

zdůrazňuje, že – jak prokázaly zkušenosti z let před krizí – stabilní míry inflace, v souladu s cílem střednědobé míry definované ECB, mohou mít souvislost s neudržitelnou dynamikou soukromého dluhu, což podtrhuje význam toho, že je nutné řešily bubliny na trhu s aktivy a růst úvěrů, i když je zaručena cenová stabilita;

32.

připomíná, že nezávislost ECB při provádění měnové politiky, zakotvená ve Smlouvách, má nezbytnou úlohu pro plnění cíle zajištění cenové stability, tj. udržení inflace těsně pod 2 %; připomíná, že všechny vlády a vnitrostátní veřejné orgány by rovněž neměly požadovat po ECB, aby činila určité kroky;

33.

připomíná, že všichni členové Generální rady ECB jsou vázáni u přijatých rozhodnutí, jež zůstávají důvěrná, pokud nebylo rozhodnuto o jejich zveřejnění;

34.

vyzývá ECB, aby učinila krok zpět v souvislosti se svou úlohou v rámci Trojky, a posílila tak svou nezávislost na politických rozhodnutích;

35.

připomíná, že článek 127 SFEU stanoví, že aniž je dotčen její prvořadý cíl, podporuje ECB obecné hospodářské politiky v Unii, jak je dále stanoveno v článku 282 SFEU; v tomto ohledu zdůrazňuje význam měnového dialogu;

36.

zdůrazňuje, že jasné oddělení měnové a fiskální politiky znamená, že měnový orgán by neměl poskytovat subvence institucím, které profitují z poskytování likvidity, jelikož se takové poskytování subvencí rovná fiskální politice;

37.

s politováním konstatuje, že ECB překročila svůj mandát daný Smlouvou, jak lze vidět v dopisech bývalého prezidenta ECB španělské, italské a irské vládě;

38.

vítá krok vpřed, jenž ECB učinila s cílem zveřejnit souhrnné zápisy ze svých schůzí, a vítá zahájení této praxe od ledna 2015; vítá skutečnost, že Rada guvernérů ECB takto splnila požadavek, který Parlament činil u všech výročních zpráv ECB;

39.

domnívá se, že centrální banky po celém světě by měly aktivně pracovat na tom, aby se vyhnuly každé politice, která by mohla mít negativní dopad na ostatní; konstatuje, že některé centrální banky žádají jiné centrální banky, aby přijaly potenciální negativní dopady měnových politik dlouho poté, co jednostranně uplatnily vlastní politiky;

40.

je toho názoru, že informace, které se nedávno dostaly na veřejnost, zdůrazňují význam uvážlivého používání nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) v budoucnu; zdůrazňuje, že nelze znovu připustit, aby se bankovní odvětví členského státu tímto způsobem zadlužilo v podstatné procentní výši svého HDP;

41.

vybízí ECB, aby i nadále zlepšovala svou politiku v oblasti rovnosti žena a mužů při jmenování do funkcí, aby tak vyrovnala stávající nepoměr; vítá jmenování paní Danièle Nouyové do funkce ředitelky dohledu nad evropským bankovním odvětvím, především z důvodu jejích velkých zásluh a zkušeností;

42.

je přesvědčen, že větší zaměření na růst a veřejné investice (např. balíček investic ve výši 300 miliard EUR, který navrhl předseda Komise Jean-Claude Juncker) by vhodně doplňovalo úsilí ECB o zvýšení zaměstnanosti a růstu v Evropě;

43.

vítá skutečnost, že jednotný mechanismus dohledu (SSM), první pilíř bankovní unie, začal dne 4. listopadu 2014 fungovat v plném rozsahu; konstatuje, že tento významný krok evropské finanční integrace byl uskutečněn díky úspěšnému dokončení přípravné práce, včetně přezkumu kvality aktiv; děkuje ECB za to, že využívá své věrohodnosti na podporu evropského bankovního systému; klade důraz na to, že funkce právního dohledu a měnové politiky ECB nelze směšovat;

44.

podotýká, že přezkum kvality aktiv a zátěžový test, které provedl Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) ve spolupráci s jednotným mechanismem dohledu, ukázal, že evropský bankovní systém se i nadále potýká s nestabilitou; doufá, že výsledky přezkumu kvality aktiv přiměřeným způsobem zohledňují veškerá rizika, aby se zabránilo „japonizaci“ evropského bankovnictví a k přetrvávajícímu výskytu půjček, které není možné splatit;

45.

domnívá se, že ECB má velkou zodpovědnost, pokud jde o zajištění toho, aby se budoucí rekapitalizace bank prováděly prostřednictvím rekapitalizace z vlastních zdrojů („bail-in scheme“) v případě obtížného nebo nemožného přístupu na trhy;

46.

vyzývá ECB k tomu, aby ve své každodenní praxi zajistila úplné oddělení měnové politiky od své úlohy bankovního dohledu;

47.

zdůrazňuje, že cílem SSM je zajistit důvěru bankovní sektor eurozóny, a tudíž finanční stabilitu; připomíná, že zásadní roli při zajišťování důvěryhodnosti nového režimu dohledu hraje demokratická odpovědnost nového SSM vůči Parlamentu; zdůrazňuje proto význam interinstitucionální dohody mezi Parlamentem a ECB uzavřené v listopadu 2013 o praktických podmínkách uplatňování demokratické odpovědnosti SSM a jejího úplného provedení;

48.

podporuje myšlenku, že aby bylo odepisování závazků věrohodnější a účinnější, měly by se v evropských právních předpisech přistoupit k oddělení rizikovější investiční činnosti od tradičního bankovnictví;

49.

zastává názor, že nedávné zátěžové testy zcela jasně ilustrují hranice stávajícího interinstitucionálního systému, jelikož se tyto testy vůbec nezabývaly možností deflace, přestože tato deflační rizika nejsou vůbec podružná;

50.

konstatuje, že navzdory relativně nízkým ziskům pokračují banky eurozóny plynule v posilování svých kapitálových pozic prostřednictvím kombinace zvyšování kapitálu a snižování rizikově vážených aktiv a také pomocí státní podpory; je si vědom toho, že v několika případech došlo k navýšení kapitálu v rámci programů finanční pomoci ze strany členských států;

51.

je znepokojen tím, že mnoho bank eurozóny je nadále závislých na financování centrální bankou; považuje za zásadní vytvořit řádně regulovanou unii kapitálového trhu s cílem omezit nadměrnou závislost hospodářství zemí eurozóny na bankovním systému;

52.

poukazuje na to, že upevnění řádného vedení bank vede ke zvýšení důvěry v bankovnictví, a přispívá tím i k finanční stabilitě;

53.

upozorňuje, že operace s vládními dluhopisy jsou pro banky eurozóny i nadále předním zdrojem zisků, přestože úvěry poskytované nefinančnímu soukromému sektoru zůstávají slabé; domnívá se, že je nutné urychlit odbornou a legislativní práci týkající se rizik spojených s vládním dluhem; vyzývá ECB, aby varovala banky, které neustále zvyšují držbu vládních dluhopisů a zároveň omezují úvěrování soukromého sektoru;

54.

vítá legislativní návrh strukturální reformy bank, který předložila Evropská komise; konstatuje, že podobné reformy zavedlo již několik členských států; vyzývá ECB, aby spolupracovala s dalšími příslušnými institucemi na vytvoření udržitelné strukturální reformy na evropské úrovni, která by ukončila poskytování dotací obchodní činnosti velkých finančních institucí a vytvořila rovné podmínky pro finanční služby;

55.

připomíná, že jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM), druhý pilíř bankovní unie, vstoupí v platnost na začátku roku 2015; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v práci na třetím pilíři bankovní unie;

56.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/37

—

s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 17. července 2014 nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2013“ (COM(2014)0474) a na její doprovodné pracovní dokumenty (SWD(2014)0243, SWD(2014)0244, SWD(2014)0245, SWD(2014)0246, SWD(2014)0247 a SWD(2014)0248),

—

s ohledem na výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2013,

—

s ohledem na zprávu o činnosti dozorčího výboru úřadu OLAF: únor 2013 – leden 2014,

—

s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2013 spolu s odpověďmi orgánů,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. září 2014 nazvané „Ochrana rozpočtu EU do konce roku 2013“ (COM(2014)0618),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2014 nazvané „Zpráva o boji proti korupci v EU“ (COM(2014)0038),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Eurobarometru č. 397 o korupci,

—

s ohledem na zprávy Komise o výpadku příjmů z DPH,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014 ze dne 26. února 2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES (1),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady ze dne 17. července 2013 o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (2),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. července 2012 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363), který předložila Komise,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci (4), na své prohlášení ze dne 18. května 2010 o úsilí EU v boji proti korupci (5) a na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (6),

—

s ohledem na Úmluvu OSN proti korupci;

—

s ohledem na trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy týkající se korupce,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0024/2015),

A.

vzhledem k tomu, že rozpočet EU, do kterého členské státy přispívají proporcionálně podle společných objektivních kritérií, podporuje provádění politik Unie a představuje vyjádření jednoty a nástroj pokroku evropské integrace;

B.

vzhledem k tomu, že by ochrana finančních zájmů EU spolu se zásadou zdravého finančního řízení měla zajistit, aby příjmy a výdaje rozpočtu přispívaly k dosažení priorit a cílů EU a ke zvyšování důvěry občanů prostřednictvím ujištění, že jejich peníze jsou využívány transparentně, v plném souladu s cíli a politikami EU a v zájmu občanů EU;

C.

vzhledem k tomu, že různorodost právních a správních systémů v členských státech představuje náročné prostředí pro odstranění nesrovnalostí a boj proti podvodům, přičemž případné nesprávné použití finančních prostředků EU s sebou nese nejen ztráty pro jednotlivce, ale také kolektivní škody, a poškozuje zájmy každého členského státu i celé Unie;

D.

vzhledem k tomu, že Komise za účelem posílení stávajících opatření, např. Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, v oblasti boje proti podvodům, korupci, praní peněz a jiným nezákonným činnostem poškozujícím finanční zájmy Unie předložila dva návrhy trestněprávních nástrojů – směrnici o ochraně finančních zájmů a nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, jejichž cílem je zajistit efektivnější vyšetřování a lepší ochranu peněz daňových poplatníků v celém evropském prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

E.

vzhledem k tomu, že boj proti podvodům, korupci a praní peněz v Unii musí být prioritou politické činnosti orgánů a institucí Společenství, a že je proto klíčové zajistit policejní a soudní spolupráci mezi členskými státy;

1.

bere na vědomí zprávu Komise o ochraně finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2013 („výroční zpráva Komise“); vítá širokou škálu právních a správních opatření přijatých Komisí od roku 2011, které vytvořily novou situaci pro další posílení ochrany finančních zájmů Unie; zdůrazňuje, že stávající nedostatečné výsledky v boji proti podvodům nejsou způsobeny chybějícími právními předpisy, ale jejich neuspokojivým prováděním; žádá Komisi, aby ve své příští zprávě bez větších časových prodlev reagovala na požadavky Parlamentu vznesené v souvislosti s jejími přechozími zprávami o ochraně finančních zájmů;

2.

připomíná, že v současné situaci, kdy členské státy EU zažívají hospodářské obtíže a v rozpočtu EU nejsou k dispozici dostatečné prostředky, má ochrana finančních zájmů Evropské unie mimořádný význam; zdůrazňuje, že finanční prostředky EU musí být řádně spravovány a co nejefektivněji využívány;

3.

konstatuje, že v roce 2013 bylo Komisi oznámeno celkem 15 779 nesrovnalostí, z nichž 14 170 představovalo nepodvodné a 1 609 podvodné nesrovnalosti a které souhrnně představovaly částku ve výši přibližně 2,14 miliardy EUR, z čehož zhruba 1,76 miliardy EUR souviselo s výdaji, což představuje 1,34 % všech plateb, a zbývající částka ve výši 380 milionů EUR odpovídala 1,86 % hrubých tradičních vlastních zdrojů, jež byly vybrány;

4.

konstatuje, že ačkoli se celkový finanční dopad nepodvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2013 snížil přibližně na 1,84 miliardy EUR, což je o 38 % méně než v roce 2012, počet evidovaných nesrovnalostí se ve srovnání s předchozím rokem zvýšil o 16 %; dále konstatuje, že se počet podvodných nesrovnalostí oznámených v roce 2013 zvýšil o 30 % ve srovnání s rokem 2012, přičemž jejich finanční dopad odpovídající 309 milionům EUR finančních prostředků EU klesl o 21 %;

5.

konstatuje, že vzhledem k novým informacím získávaným v důsledku významných změn ve způsobu, jakým členské státy a Komise podávají zprávy o nesrovnalostech, došlo ke změně zaměření ve výroční zprávě Komise za rok 2013, a to od nesrovnalostí řešených v obecné rovině na nesrovnalosti oznámené jako podvody; vyzývá Komisi, aby v tomto přístupu pokračovala ve své příští výroční zprávě o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům; naléhavě však vyzývá Komisi, aby dále zvýšila dostupnost informací a zlepšila analýzy o rozsahu, druhu a dopadu nepodvodných nesrovnalostí ve světle podstatně vyšších počtů právě tohoto druhu nesrovnalostí a souvisejících negativních finančních důsledků, které poškozují finanční zájmy EU;

6.

zdůrazňuje, že podle ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie mají jak Komise, tak členské státy povinnost učinit vše, co je v jejich silách, pro úspěch boje proti podvodům, korupci a všem ostatním formám protiprávní činnosti poškozujícím finanční zájmy Unie; připomíná, že zásadním předpokladem pro zabezpečení účinné ochrany finančních zájmů Unie je úzká spolupráce mezi Komisí a členskými státy a jejich koordinace a že je tedy nutné tuto spolupráci a koordinaci posilovat a zajistit, aby byla co nejúčinnější; upozorňuje na to, že ochrana finančních zájmů Unie vyžaduje přístup, který se stejnou měrou zabývá zdroji i výdaji;

7.

konstatuje, že odhalování a hlášení možných nesrovnalostí podvodného charakteru vykazuje za posledních pět let celkově mírně klesající trend, avšak počet nesrovnalostí, o nichž nebyla podána zpráva jako o podvodných, se podstatně zvýšila; žádá Komisi, aby podrobněji přezkoumala hlavní důvody stojící v pozadí zvýšení počtu nesrovnalostí a provedla analýzu, jež zodpoví otázku, zda tento trend je způsoben tím, že se více daří zjišťovat případy nesrovnalostí, nebo tím, jak členské státy jednotlivé případy klasifikují;

8.

je přesvědčen, že prostředky trestního práva ve směrnici o ochraně finančních zájmů budou efektivní pouze tehdy, budou-li schopny poskytnout jasnou definici trestných činů v oblasti ochrany finančních zájmů, minimální a maximální trestní sazby odnětí svobody platné ve všech zúčastněných členských státech a minimální pravidla v oblasti promlčecích lhůt a budou-li tato ustanovení následně stejně a účinně uplatňována všemi členskými státy;

9.

vítá skutečnost, že 98 % tradičních vlastních zdrojů se vybírá bez větších problémů, přičemž ohlášené podvody představují 0,29 % hrubých stanovených tradičních vlastních zdrojů (v hodnotě 61 milionů EUR) a nepodvodné nesrovnalosti představují 1,57 % tradičních vlastních zdrojů (v hodnotě 327,4 milionu EUR); konstatuje, že zjištěné případy podvodů a nesrovnalostí dosahovaly v roce 2013 výše 380 milionů EUR, z čehož celkem 234 milionů EUR bylo zpětně získáno členskými státy; konstatuje zejména skutečnost, že tato 62 % míra zpětného získávání u tradičních vlastních zdrojů v roce 2013 představuje nejlepší výsledek za poslední desetiletí;

10.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že v roce 2013 většina částek evidovaných v aplikaci pro účely hlášení podvodů a nesrovnalostí v oblasti vlastních zdrojů OWNRES v EU-28 souvisela s celními řízeními ohledně propuštění zboží do volného oběhu, a to pokud jde o podvody (93 %) i nesrovnalosti (87 %); vyzývá Komisi, aby podnikla příslušné kroky zaměřené na posílení celního řízení ohledně propuštění zboží do volného oběhu s cílem zvýšit odolnost tohoto řízení vůči případům podvodů a nesrovnalostí;

11.

je znepokojen tím, že míra zpětného získávání prostředků v případech podvodů dosahovala v roce 2013 v aplikaci pro účely hlášení podvodů a nesrovnalostí v oblasti vlastních zdrojů OWNRES pouze 23,74 %, což je méně než průměrná míra pro období 2008–2012 ve výši 33,5 %; poukazuje na to, že míra zpětného získávání v případě nesrovnalostí za rok 2013 činí 67,9 %; obecně zdůrazňuje odpovědnost orgánů členských států a útvarů Komise při vymáhání neoprávněně vyplacených částek a vyzývá je, aby se této odpovědnosti řádně chopily a podstatně zvýšily míru zpětného získávání v případech podvodů, která je obecně na výrazně nižší úrovni v porovnání s mírou zpětného získávání vyplacených prostředků u nepodvodných nesrovnalostí;

12.

vítá, že Evropská unie v roce 2013 podepsala Protokol OSN o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky; bere na vědomí, že tento protokol podepsalo 15 členských států, ale že jej v současnosti ratifikovalo pouze Rakousko; vyzývá proto zbývající členské státy, aby příslušné ratifikační procesy dokončily co nejdříve;

13.

zdůrazňuje, že v důsledku pašování vysoce zdaněného zboží přichází rozpočet EU a členských států o značné příjmy a že přímé ztráty příjmů z cel, k nimž v EU dochází v souvislosti s pašováním cigaret, se odhadují na více než 10 miliard EUR ročně; žádá mimo jiné, aby byla věnována pozornost obchodování s padělanými značkami zboží, které poškozuje jak daňové orgány členských států, tak evropské podniky;

14.

odkazuje na probíhající činnost zaměřenou na zdokonalení údajů o hrubém národním důchodu (HND) a na body uvedené ve zvláštní zprávě Evropského účetního dvora č. 11/2013 vyzývající ke kratšímu a cílenějšímu ověření údajů o HND a k lepšímu podávání zpráv a koordinaci v souvislosti s výsledky, tak aby se zvýšila spolehlivost systému HND a jeho příspěvek k výpočtu příjmů EU;

15.

konstatuje, že zachycení skryté ekonomiky ve vnitrostátních účtech by mělo přispět k zajištění úplnějších a spolehlivějších údajů o HND, a vyzývá proto Komisi a Eurostat, aby prohloubily spolupráci s vnitrostátními statistickými institucemi s cílem zajistit, aby byl s využitím nejaktuálnějších informací tento prvek koherentně a srovnatelně řešen ve všech členských státech;

16.

zdůrazňuje skutečnost, že v mnoha členských státech stále dochází k vysokému výpadku DPH v důsledku podvodů s DPH a vyhýbání se daňové povinnosti; zdůrazňuje, že je v pravomoci Komise kontrolovat opatření přijatá členskými státy a dohlížet na ně; vyzývá proto Komisi, aby v plné míře využila svých pravomocí s cílem pomoci členským státům v boji proti podvodům s DPH a vyhýbání se daňové povinnosti;

17.

konstatuje dále, že ve členských státech bylo v roce 2013 zaznamenáno 133 případů pašování cigaret, což odpovídá odhadované částce tradičních vlastních zdrojů ve výši přibližně 7 milionů EUR; zdůrazňuje, že tento trend znamená prudký pokles v porovnání s rokem 2012, kdy bylo ohlášeno 224 případů představujících přibližně 25 milionů EUR; je vážně znepokojen skutečností, že Dánsko, Estonsko, Španělsko, Francie, Kypr, Lucembursko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko neoznámily v roce 2013 Komisi žádný případ pašování cigaret, a zpochybňuje účinnost postupu podávání zpráv v těchto členských státech; naléhavě žádá všechny členské státy, aby přesně a včas hlásily Komisi případy pašování a padělání, aby bylo možné lépe odhadnout negativní dopad na tradiční vlastní zdroje;

18.

bere na vědomí, že Komise zveřejní studii proveditelnosti systémů pro sledování a dohledávání tabákových výrobků; zdůrazňuje, že se jedná o významný krok v boji proti pašování; žádá Komisi, aby navrhla a zavedla otevřený a konkurenceschopný systém sledování a dohledávání tak, aby návrh a provedení tohoto systému neupřednostňovaly jediného nebo jen několik poskytovatelů řešení;

19.

připomíná, že

20.

upozorňuje na znepokojující 76 % nárůst počtu nesrovnalostí ohlášených jako podvody týkajících se výdajů EU a naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem předcházet tomuto negativnímu trendu v příštích letech;

21.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v zemědělském odvětví počet nesrovnalostí obecně, zejména pak podvodných činností, v roce 2013 oproti roku 2012 významně vzrostl; konstatuje, že v 51 ohlášených případech podvodných nesrovnalostí v roce 2013 se objevil nový významný trend porušování předpisů související s tím, že „příjemce neobdržel požadovanou kvalitu“ domnívá se, že tyto tendence vyžadují cílená opatření, jejichž cílem bude na jedné straně odstranění praktik, které mohou způsobit neúmyslná porušení předpisů, a na druhé straně důrazné potírání korupční a trestné činnosti;

22.

uznává, že v oblasti zemědělství a rozvoje venkova členské státy za finanční rok 2013 zpětně získaly od příjemců částku ve výši 197 milionů EUR, přičemž má být od příjemců do konce roku vybráno dalších 1 318,3 milionů EUR, z čehož 1 097,1 milionů EUR jde mimo rozpočet EU v důsledku uplatňování pravidla 50/50; vyjadřuje znepokojení nad tím, že míra zpětného získávání prostředků Evropského zemědělského záručního fondu je podprůměrná, a dokonce nebyla do konce roku 2013 zpětně získána ani polovina prostředků v případě nesrovnalostí zjištěných v roce 2009;

23.

poukazuje na významné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o jejich schopnost v oblasti zpětného získávání částek ztracených v důsledku nesprávných plateb zjištěných v rámci SZP, a naléhavě žádá členské státy, jejichž míra úspěšnosti zpětného získávání je nižší než 33 %, aby výrazně zlepšily své výsledky v roce 2015 a v následujících letech;

24.

uznává, že v návaznosti na reformu SZP z roku 2013 mají členské státy vyšší míru pružnosti při provádění politiky, a zejména mohou politiku přizpůsobovat svým regionálním nebo národním kapacitám a prioritám a provádět přesuny mezi různými pilíři; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby zvýšení pružnosti nebylo na úkor systémů sledování a hodnocení; dále konstatuje, že v rámci nové SZP pracuje Komise na programu zjednodušení; vyzývá Komisi, aby program zjednodušení plně sladila se strategií GŘ AGRI v oblasti boje proti podvodům a aby zachovala rovnováhu mezi zjednodušením a řádným řízením finančních prostředků EU tím, že zajistí odpovídající kontroly;

25.

vyjadřuje rovněž znepokojení nad tím, že průměrná doba mezi zjištěním nesrovnalosti a jejím konečným ohlášením Komisi činí 6,3 roku v zemědělství a 2,75 roky v dalších odvětvích; připomíná, že po zjištění nesrovnalosti probíhají další řízení (inkasní příkazy, vyšetřování OLAF atd.); žádá Komisi, aby stanovila průměrnou, minimální a maximální dobu řešení nesrovnalosti v rámci sdíleného řízení pro každé odvětví politiky;

26.

očekává, že výrazné zvýšení o 475 % ohlášených nesrovnalostí v odvětví rybolovu v roce 2013 bude představovat roční maximum, jež se týká zpoždění při realizaci programů v tomto odvětví, a nemělo by tudíž představovat negativní trend, který poškozuje vnímání hodnoty rybářské politiky EU;

27.

se znepokojením konstatuje, že v oblasti politiky soudržnosti došlo k 15 % nárůstu počtu oznámených případů nesrovnalostí; konstatuje také však, že bylo zaznamenáno snížení o 49 % u částek, které jsou předmětem nepodvodných případů, a 22 % snížení v případě podvodů;

28.

konstatuje, že 321 nahlášených nesrovnalostí podvodného charakteru a 4 672 nesrovnalostí nepodvodného charakteru se týkalo politiky soudržnosti; bere na vědomí skutečnost, že v obou kategoriích počet ohlášených nesrovnalostí vzrostl o 15 % oproti roku 2012 a že stejně jako v předchozích letech nejvyšší podíl částek, které byly předmětem nesrovnalostí v roce 2013 (63 %), stále připadá na politiku soudržnosti; poukazuje na to, že se však v obou kategoriích snížily odpovídající částky, takže je patrné postupné zlepšení na základě zkušeností z předchozích let, a že vůbec poprvé nebyla politika soudržnosti oblastí rozpočtových výdajů s nejvyšším počtem nesrovnalostí ohlášených jako podvodné;

29.

vyjadřuje však politování nad tím, že konkrétně v souvislosti s politikou soudržnosti pro rozpočtový rok 2013 není k dispozici dostatek informací o částkách, které mají být získány zpět, a o míře úspěšnosti jejich zpětného získávání; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu poskytla podrobné informace ve své nadcházející výroční zprávě;

30.

konstatuje, že pro výdaje na základě centralizovaného řízení v pětileté perspektivě činí míra zpětného získávání v případě podvodů 54,4 % a pro nesrovnalosti jiné než podvodné povahy pak 63,9 %; naléhavě vyzývá Komisi, aby dále zlepšila proces zpětného získávání vynaložených prostředků a tento proces urychlila;

31.

vyzývá Komisi, aby přijala plnou odpovědnost za zpětné získávání finančních prostředků neoprávněně vyplacených z rozpočtu EU a aby stanovila jednotné zásady podávání zpráv ve všech členských státech s cílem zajistit shromažďování vhodných, srovnatelných a přesných údajů;

32.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že pro inkasní příkazy v případě nesrovnalostí (ať již podvodných, či nikoli) vydaných mezi roky 2009 a 2013 v rámci centralizovaného řízení činila průměrná lhůta mezi dobou, kdy nesrovnalost nastala, a kdy byla zjištěna, 3,4 roku: více než polovina případů (54 %) byla zjištěna do čtyř let od doby vniku nesrovnalosti, zatímco u druhé poloviny (46 %) případů se tato lhůta pohybuje mezi 4 a 13 roky; připomíná, že po zjištění nesrovnalosti probíhají další řízení (inkasní příkazy, vyšetřování OLAF atd.); žádá Komisi, aby v rámci centralizovaného řízení stanovila průměrnou, minimální a maximální dobu řešení zjištěné nesrovnalosti;

33.

vítá skutečnost, že počet případů oznámených jako podvody týkající se Evropského sociálního fondu v roce 2013 byl o 40 % nižší než v letech 2009 a 2010 a že rok 2013 byl třetím rokem v řadě, v němž se tento pozitivní trend potvrdil;

34.

s uspokojením bere na vědomí, že v programovém období 2007–2013 vedly správní kontroly, kontroly na místě a auditní operace k výrazně vyšší míře (63 %) odhalování podvodných nesrovnalostí ve srovnání s mírou nižší než 20 % za posledních sedm let, přestože došlo k mírnému poklesu této míry na 55 % v roce 2013;

35.

bere na vědomí, že v roce 2013 Komise uzavřela 217 případů přerušení plateb v oblasti politiky soudržnosti a že koncem roku nebylo stále uzavřeno 131 těchto případů, jejichž celková částka činí téměř 1,977 milionu EUR; bere dále na vědomí, že Komise přijala 15 rozhodnutí o zastavení plateb v roce 2013 a dvě v lednu 2014;

36.

bere na vědomí, že v roce 2013 bylo v rámci předvstupní pomoci oznámeno 33 nesrovnalostí podvodné povahy o celkové částce 14,4 milionů EUR a že tyto nesrovnalosti se zejména týkaly Zvláštního přístupového programu pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD); dále bere na vědomí, že v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP) bylo hlášeno devět podvodných nesrovnalostí představujících částku 1,2 milionů EUR; poukazuje na to, že v letech od roku 2003 do roku 2013 dosahovala míra zpětného získávání prostředků v oblasti předvstupní pomoci 37,36 % v případě nesrovnalostí a 29,22 % v případě podvodů; vyzývá Komisi a země, které jsou příjemci pomoci NPP, aby přijaly příslušná opatření na zajištění vyšší návratnosti v rámci tohoto nástroje;

37.

vyzývá k předložení návrhu na snížení počtu programů čerpání, zejména pokud se částečně překrývají, a k využívání těchto programů v maximální možné míře v těch členských státech, které nejvíce potřebují podporu, takže ne všechny programy musí nutně podporovat činnosti ve všech členských státech;

38.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že u několika projektů financovaných z prostředků EIB se vyskytly případy korupce a podvodů; domnívá se, že dokument EIB ze dne 8. listopadu 2013, jenž vymezuje politiku EIB pro předcházení a odrazování od korupčních praktik, podvodů, nezákonného spolčování, používání nátlaku, maření výkonu, praní peněz a financování terorismu, poukazuje na nedostatečnou kontrolu v řadě případů během provádění projektů financovaných EIB; vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že EIB v roce 2013 financovala projekt Passante di Mestre v celkové výši 350 milionů EUR a že uvažuje o refinancování projektu dodatečnou částkou ve výši 700 milionů EUR prostřednictvím projektových dluhopisů, a to přesto, že tento projekt byl dotčen korupcí a podvody, které vyústily v zatčení několika zúčastněných osob; žádá proto, aby v případě prokázaného podvodu či korupce byla EIB povinna pozastavit nebo zablokovat jakékoliv plánované či probíhající financování dotčených projektů;

39.

zdůrazňuje své obavy ohledně přetrvávajících hrozeb pro rozpočet EU, které vyplývají jak ze selhání v oblasti dodržování pravidel (nepodvodné nesrovnalosti), tak z účelového protiprávního jednání a trestných činů (podvody); trvá na posílené spolupráci mezi členskými státy a Komisí s cílem zajistit odpovídající a přiměřená opatření a prostředky k zabránění a nápravě nepodvodných nesrovnalostí a boji proti podvodům;

40.

zdůrazňuje, že situace, kdy členské státy nedodávají údaje včas nebo nepředkládají přesné údaje, se již opakuje po mnoho let; opakovaně zdůrazňuje své znepokojení nad tím, že v různých členských státech dosud panují různé přístupy k odhalování a oznamování nesrovnalostí podvodné i nepodvodné povahy, včetně takových oblastí, jako jsou politika soudržnosti a zemědělství, a že v některých případech se používá nestandardizovaný výklad při uplatňování právního rámce; poukazuje na to, že tato skutečnost brání srovnávání, objektivnímu posuzování a vydávání doporučení Parlamentem, Komisí a úřadem OLAF; vyzývá Komisi, aby zavedla společné pokyny a ukazatele s cílem snížit rozdíly mezi různými přístupy členských států a vytvořila jednotnou a komplexní informační banku nesrovnalostí, k nimž přišel podnět, a přijatých opatření, včetně případů podvodů a korupce týkajících se veřejných činitelů, a zajistila tak orgánům a občanům důvěryhodné, srovnatelné a centralizované údaje pro provádění účinných nápravných opatření a pro objektivní posouzení skutečné, spíše než vnímané závažnosti porušení ze strany odpovědných osob;

41.

uvádí, že veškerá doporučení, jež vydala Komise členským státům v roce 2012 a jejichž stav provádění je popsán ve výroční zprávě Komise za rok 2013 – zejména ohledně koordinačních útvarů boje proti podvodům, společných pravidel pro řešení podvodů, reformy zadávání veřejných zakázek, hlášení podvodných nesrovnalostí, systémů ověřování a kontroly a posuzování rizika – považoval za vhodná, a vyjadřuje politování nad tím, že některá upozornění nebyla v plném rozsahu zohledněna; poukazuje například na to, že ne všechny členské státy se začaly připravovat na provádění víceletého finančního rámce (VFR) na období 2014–2020 a na jeho ustanovení o předcházení podvodům; vyzývá členské státy, aby se řídily doporučeními Komise z roku 2012 a zajistily, aby doporučení ze zprávy Komise za rok 2011 i ze zprávy za rok 2013 byla plně zohledněna, a aby podaly odůvodněné vysvětlení v případech, kdy se nemohly těmito doporučeními řídit;

42.

uznává skutečnost, že nesrovnalosti nepodvodného charakteru jsou často způsobeny nedostatečnou znalostí pravidel a komplexností požadavků a předpisů; zdůrazňuje, že změny pravidel týkající se jak příjmů, tak i výdajů, včetně těch, jejichž cílem je zjednodušení, si vyžadují čas pro přijetí ze strany orgánů odpovědných za jejich řádné provedení; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby v tomto ohledu lépe koordinovaly výklad právního rámce a jeho důsledné uplatňování a provedly cílená a včasná opatření k posílení správní kapacity jak ve veřejné správě, tak mezi zúčastněnými stranami, včetně organizací občanské společnosti, mimo jiné prostřednictvím poradenství a odborné přípravy a zřízením podmínek pro udržení kvalifikovaných a schopných pracovníků; vyzývá instituce a orgány EU a členských států, aby v polovině období provedly posouzení s cílem zjistit, zda nové regulační předpisy v rámci politiky soudržnosti dále předcházejí riziku nesrovnalostí a snižují jej, a aby rovněž vyhodnotily možnost většího regulačního zjednodušení stávajících pravidel;

43.

domnívá se, že členské státy, které zjišťují a oznamují nesrovnalosti, včetně nesrovnalostí podvodného charakteru, by měly být podpořeny a vyzvány k dalšímu zlepšení informačních a řídicích systémů; vyjadřuje obavu týkající se toho, že Komise není schopna ověřit, zda je nízký počet případů nesrovnalostí nebo podvodů zjištěných některými členskými státy a značné rozdíly v počtu nahlášených případů pro jednotlivé roky důsledkem neúčinnosti kontrolních systémů těchto členských států;

44.

vyjadřuje politování nad tím, že na boj proti podvodům vyčleňují odpovídající zdroje pouze některé členské státy a považuje za nepřijatelné, že v případech podvodných nesrovnalostí některé členské státy uplatňují pouze na nápravná opatření, aniž by přistoupily k vyšetřování možného trestného činu a sankcionování odpovědných osob, čímž dochází k tomu, že nejsou vhodným způsobem chráněny finanční zájmy jak Evropské unie, tak jednotlivých daňových poplatníků; bere na vědomí, že statistiky předložené členskými státy týkající se trestních případů a jejich výsledků jsou neúplné, což stěžuje posuzování účinnosti postupů vyšetřování a stíhání podvodů v členských státech; domnívá se tudíž, že přijímání rozhodnutí, která zavádí trestněprávní odpovědnost na úrovni EU, a zřízení úřadu evropského veřejného žalobce jako nástroje na zahájení a koordinaci vyšetřování takových nesrovnalostí, by měla důrazně odrazovat od protiprávního jednání a zabraňovat předcházení řádnému řízení, stíhání a trestání korupční trestné činnosti, která poškozuje finanční zájmy EU;

45.

je toho názoru, že účinné zakročení proti korupci je možné, pokud jsou trestněprávní opatření dodržována a doplněna dalšími opatřeními, jako jsou větší transparentnost a odpovědnost; trvá proto na tom, aby členské státy prokázaly pevnou politickou vůli v účinném boji proti korupci na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU tím, že přijmou účinné právní předpisy v boji proti korupci a přistoupí ke stávajícím návrhům na úrovni EU, a vyzývá občany, aby vyvíjeli přesvědčivý tlak na vlády, aby rázně naplňovaly smysluplné strategie boje proti korupci;

46.

vítá první zprávu EU o boji proti korupci vydanou v únoru 2014 jako cenný nástroj ke sledování a hodnocení úsilí vynakládaného v boji proti korupci, a znovu potvrzuje, že je obzvláště důležité zintenzivnit výměny stávajících osvědčených postupů, na něž tato zpráva poukazuje; rovněž vítá sdělení Komise o boji proti korupci v EU (COM(2011)0308), které se zabývá nezbytnými kroky k lepšímu provádění stávajících protikorupčních nástrojů a navrhuje způsoby, jak boj proti korupci více zohledňovat v řadě politických oblastí vnitřní a vnější politiky; konstatuje nicméně, že je důležité rozšířit oblast působnosti zpráv o boji proti korupci s přeshraničním a unijním rozměrem korupce a o posouzení opatření přijatých ke zlepšování integrity orgánů a institucí EU, a zdůrazňuje potřebu zcela komplexní a koherentní antikorupční strategie zahrnující všechny politiky EU, jež by se zabývala mimo jiné obavami vyjádřenými v první zprávě EU o boji proti korupci; žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě podala zprávu o tom, jak orgány a instituce EU provádějí své politiky boje proti korupci, a to včetně povinností vyplývajících z Úmluvy OSN proti korupci;

47.

zdůrazňuje potřebu strukturované koordinace mezi řídícími orgány a orgány boje proti podvodům a význam koordinace a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a mezi různými správními orgány v rámci jednoho členského státu s cílem co nejvíce sjednotit přístup k boji proti podvodům; vyzývá Komisi, aby vytvořila mechanismus výměny informací mezi příslušnými vnitrostátními orgány, aby se umožnilo vzájemné srovnání účetních údajů týkajících se transakcí mezi dvěma čí více členskými státy s cílem napomoci odhalit veškeré přeshraniční podvody ve spojitosti s novým víceletým finančním rámcem na období 2014–2020, pokud jde o makro-kategorii evropských strukturálních a investičních fondů (Evropský sociální fond (ESF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond soudržnosti (FS), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), s cílem zajistit horizontální přístup k ochraně finančních zájmů Evropské unie;

48.

zdůrazňuje skutečnost, že klíčem k odhalení podvodných plánů je větší transparentnost umožňující řádnou kontrolu; připomíná, že v předchozích letech Parlament naléhal na Komisi, aby přijala opatření k zajištění všeobecné transparentnosti u všech příjemců finančních prostředků EU ze všech členských států, a to prostřednictvím zveřejnění seznamu všech příjemců na internetových stránkách Komise, nezávisle na správci finančních prostředků a na základě standardních kategorií informací, jež jsou poskytovány všemi členskými státy alespoň v jednom pracovním jazyce Unie; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Komisí a poskytly jí úplné a spolehlivé informace o příjemcích finančních prostředků EU spravovaných členskými státy; lituje skutečnosti, že toto opatření dosud nebylo provedeno, a vyzývá Komisi, aby ho neprodleně provedla; vyjadřuje politování nad skutečností, že tuto opakovanou žádost Komise nevzala v potaz;

49.

vyzývá Komisi, aby prosazovala odpovídající právní předpisy na ochranu informátorů, o přístupu k informacím a transparentnímu lobování, protože tyto předpisy jsou nezbytné pro zajištění občanské kontroly vlád a orgánů EU a pro to, aby jejich postupy podléhaly veřejné kontrole, a aby využívala finanční prostředky EU na podporu činností nezávislých organizací v této oblasti, mimo jiné, aby zavedla finanční podporu pro přeshraniční investigativní žurnalistiku;

50.

vyzývá Komisi, aby dále posílila svou úlohu dohledu v případě výdajů z rozpočtu EU prostřednictvím auditů, kontrolní a inspekční činnosti, akčních plánů nápravy a písemných varování před podáním žádosti o platby; vyzývá členské státy a jejich orgány, aby zvýšily své úsilí a využily svůj potenciál k odhalení a napravení chyb předtím, než požádají Komisi o proplacení finančních prostředků, a to tak, že v plné míře využijí informace, které mají k dispozici; zdůrazňuje v této souvislosti zvláštní význam preventivních opatření při předcházení nezákonným platbám, čímž zaniká potřeba následných opatření za účelem zpětného získání zpronevěřených prostředků;

51.

vítá přijetí směrnic o zadávání veřejných zakázek a směrnici o udělování koncesí, jakož i skutečnost, že deset členských států již zavedlo konkrétní opatření nebo soubory opatření při zadávání veřejných zakázek s cílem zmírnit korupci a posílit transparentnost a účinnost systémů řízení, kontroly a auditu; vyzývá Komisi, aby přikročila k provádění pravidel pro zadávání veřejných zakázek s cílem poskytnout nezbytnou podporu členským státům prostřednictvím poradenství, sdílení osvědčených postupů a odborné přípravy; vyzývá Komisi, aby soustavně a nezávisle sledovala, jak členské státy dodržují stávající směrnice, a aby v případě potřeby zahájila řízení pro porušení předpisů;

52.

konstatuje, že výskyt nesrovnalostí a podvodů z důvodu nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek je nadále vysoký; vyzývá členské státy, aby v zájmu dalšího snížení rizika nesrovnalostí a podvodů do svého vnitrostátního práva rychle provedly nedávno přijatou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek (8), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (9), a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (10);

53.

vítá zřízení odborného střediska pro budování správních kapacit na podporu státní správy odpovědné za řízení EFRR a Fondu soudržnosti a zavedení akčního plánu zadávání veřejných zakázek vypracovaného odborným střediskem ve spolupráci s příslušnými útvary Komise; požaduje však, aby Komise předložila zprávu o konkrétních výsledcích, kterých bylo dosud díky činnosti střediska dosaženo, a o provádění výše zmíněného akčního plánu;

54.

naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala ve striktní politice přerušování a pozastavování plateb;

55.

vítá zprávu o provádění strategie Komise proti podvodům (CAFS) a pokyny pro řídicí orgány členských států o provádění příslušných ustanovení proti podvodům; trvá však na tom, aby v aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech týkajících se evropských strukturálních a investičních fondů Komise přijala jednodušší pravidla, která usnadní účinné a efektivní využití fondů, přičemž je třeba zároveň zajistit, aby intenzita boje proti podvodům nebyla těmito akty v přenesené pravomoci nebo prováděcími akty oslabována;

56.

vítá zřízení koordinačních služeb pro boj proti podvodům (AFCOS) v členských státech, jak stanoví čl. 3 odst. 4 nového nařízení o úřadu OLAF, a skutečnost, že Německo potvrdilo svá prováděcí opatření pro spolupráci s úřadem OLAF; konstatuje, že cílem služeb AFCOS je usnadnění účinné spolupráce a výměna informací s úřadem OLAF, a dále trvá na tom, aby členské státy, které dosud AFCOS nezřídily, tak neprodleně učinily; očekává, že AFCOS pomůže zlepšit podávání zpráv o nesrovnalostech a přispěje k vyváženému výkladu příslušných právních aktů EU; vyjadřuje nicméně znepokojení nad podstatnými rozdíly, které dosud existují mezi různými AFCOS zřízenými ve členských státech, pokud jde o funkce, úkoly a pravomoci i o přidělené lidské zdroje; uznává, že mandát AFCOS, institucionální rámec a úkoly nejsou v nařízení (EU, Euratom) č. 833/2013 podrobně stanoveny, ale zastává názor, že operačně nezávislá služba AFCOS disponující souhrnným mandátem zahrnujícím vyšetřovací pravomoci by měla představovat měřítko, jímž by se měly řídit všechny členské státy;

57.

bere na vědomí zprávu Komise o výsledcích programu Hercule II; bere na vědomí, že v roce 2013 byl ve srovnání s rokem 2012 rozpočet programu Hercule II snížen na 14 milionů EUR v položkách závazků a na 9,9 milionů EUR v položkách plateb, což přináší obtíže s plněním finančních závazků přijatých v roce 2013 a v předchozích letech; s uspokojením konstatuje, že se činnosti programu Hercule II těší rostoucímu zájmu členských států, jak to prokázal stále zvyšující se počet žádostí obdržených na základě výzvy k předkládání návrhů; vítá pozitivní výsledky získané v roce 2013 například v Německu, Španělsku a Rumunsku díky instalaci vysoce sofistikovaného a na mezinárodní úrovni kompatibilního technického vybavení pořízeného v rámci tohoto programu;

58.

vítá přijetí nařízení, kterým se zřizuje program Hercule III na finanční období 2014–2020, umožňující zvýšit maximální podíl spolufinancování pro granty na technickou pomoc až na 80 % způsobilých nákladů a ve výjimečných a řádně odůvodněných případech až na 90 % namísto 50 %, jak stanovilo rozhodnutí týkající se programu Hercule II; konstatuje, že v roce 2014 byla úspěšně vydána první výzva k předkládání návrhů; vyjadřuje nicméně znepokojení nad tím, že na tento program již nyní doléhá problém dosud neprovedených plateb, který může mít negativní dopady na již financované i budoucí projekty; připomíná význam spolehlivých finančních nástrojů, jako jsou programy Pericles 2020 a Hercule III, v boji proti nezákonným aktivitám poškozujícím zdroje Unie;

59.

vítá úspěšné výsledky řady společných celních operací, které proběhly na základě spolupráce úřadu OLAF a členských států s různými útvary třetích zemí a za aktivní podpory ze strany GŘ pro daně a celní unii, Europolu a agentury Frontex, jež mimo jiné vedly k zabavení 68 milionů pašovaných cigaret, 124 kg kokainu a 140 000 litrů motorové nafty;

60.

konstatuje, že v roce 2013 vydal úřad OLAF 353 doporučení pro správní, disciplinární, finanční nebo soudní opatření, jež mají přijmout příslušné orgány EU, instituce, úřady, agentury nebo příslušné vnitrostátní orgány, a že bylo doporučeno, aby bylo 402,8 milionu EUR zpětně vymáháno; vyjadřuje znepokojení nad tím, že míra obvinění v návaznosti na soudní doporučení úřadu OLAF za období 2006–2013 dosahuje pouze 54 %; je touto skutečností znepokojen, neboť nízká míra obvinění rovněž vrhá špatné světlo na kvalitu a použitelnost výsledků vyšetřování úřadu OLAF; vyzývá Komisi, aby co nejdříve zlepšila účinnost úřadu OLAF; domnívá se, že je naprosto nezbytné, aby dozorčí výbor prováděl (bez vměšování se do probíhajících vyšetřování) plnohodnotný a patřičný dozor nad záležitostmi úřadu OLAF, a proto naléhavě vyzývá Komisi a úřad OLAF, aby zlepšily stávající situaci, kdy dozorčí výbor není schopen plnit svůj účel; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že chybí informace o počtu případů, kdy bylo vzneseno obvinění v souvislosti s trestnými činy poškozujícími rozpočet Unie;

61.

konstatuje, že v roce 2013 podle vlastních údajů úřad OLAF získal dosud největší množství informací a rovněž uvedl, že vydal nebývale vysoký počet doporučení; zdůrazňuje, že metoda používaná pro výpočet příchozích informací a vydaných doporučení se rovněž změnila; žádá dozorčí výbor, aby analyzoval dopady těchto změn údajů a kvality doporučení vydaných úřadem OLAF;

62.

vyzývá dozorčí výbor úřadu OLAF, aby informoval Parlament o délce vyšetřování OLAF a o metodách výpočtu této délky, protože v roce 2012 došlo ke změně metodiky; poukazuje na to, že tato změna může uměle snížit zdánlivou délku vyšetřování; vyzývá dozorčí výbor, aby podrobně analyzoval kvalitu informací, jež poskytuje úřad OLAF, včetně zpráv evropským orgánům;

63.

bere na vědomí přijetí nových pracovních ujednání mezi úřadem OLAF a jeho dozorčím výborem a vyzývá k urychlenému uzavření nevyřešených otázek mezi těmito dvěma orgány;

64.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, dozorčímu výboru úřadu OLAF a úřadu OLAF.

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/48

—

s ohledem na závěry přijaté Evropskou radou ve dnech 19.–20. června 2003 a jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro západní Balkán: směrem k evropské integraci“,

—

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Černá Hora na straně druhé (1), která byla uzavřena dne 29. března 2010,

—

s ohledem na výsledek přístupové konference mezi EU a Černou Horou konané dne 16. prosince 2014,

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. května 2012 o pokroku Černé Hory při provádění reforem (COM(2012)0222) a s ohledem na závěry Rady ze dne 26. června 2012, v nichž rozhodla, že přístupová jednání s Černou Horou by měla být zahájena dne 29. června 2012,

—

s ohledem na sdělení Komise „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“ ze dne 8. října 2014 (COM(2014)0700), k němuž je připojen pracovní dokument útvarů Komise SWD(2014)0301 nazvaný „Zpráva o pokroku Albánie za rok 2014“ a orientační strategický dokument o Albánii (2014–2020) přijatý dne 19. srpna 2014,

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

—

s ohledem na prohlášení a doporučení, která na své deváté schůzi ve dnech 1.–2. prosince 2014 vydal Parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení EU-Černá hora,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se Černé Hory,

—

s ohledem na práci, kterou ve funkci stálého zpravodaje pro Černou Horu v rámci Výboru pro zahraniční věci odvedl Charles Tannock,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Černá Hora je v současnosti jedinou zemí regionu, která otevírá a prozatímně i uzavírá vyjednávací kapitoly s EU, což je vítaný vývoj; vzhledem k tomu, že toto vedoucí postavení Černé Hory je považováno za známku vyšší odpovědnosti, a to jak v regionálním kontextu, tak z hlediska procesu rozšíření jako celku;

B.

vzhledem k tomu, že každá kandidátská země je posuzována podle svých zásluh a další pokrok bude záviset na tom, zda země účinně provede své reformní strategie a akční plány;

C.

vzhledem k tomu, že pro dosažení pokroku při přípravě přistoupení a zajištění důvěry občanů ve volební proces a státní instituce je důležitá udržitelná a konstruktivní spolupráce mezi vládou a opozicí; vzhledem k tomu, že všechny politické síly by se i nadále měly zaměřovat na proces přistoupení země k EU;

D.

vzhledem k tomu, že Černá Hora by měla i nadále dosahovat dobrých výsledků v oblasti právního státu, což je základní předpoklad přistoupení k EU a převzetí povinností spojených s členstvím v EU; vzhledem k tomu, že korupce vzbuzuje i nadále velké obavy;

E.

vzhledem k tomu, že občanská společnost hraje v procesu reforem a přistoupení k EU významnou roli;

F.

vzhledem k tomu, že situace v oblasti svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků zůstává nadále znepokojivá; vzhledem k tomu, že přes ujištění o klesajícím počtu případů násilí vůči sdělovacím prostředkům došlo během vykazovaného období k dalším případům; vzhledem k tomu, že příslušné orgány by měly zlepšit postupy vyšetřování starých i nových případů a stíhání pachatelů, a vytvořit tak příznivé prostředí pro svobodné a nezávislé fungování sdělovacích prostředků;

1.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo při přístupových jednáních, s konstatováním, že dosud bylo otevřeno šestnáct kapitol, včetně kapitol 23, 24 a 31, a dvě kapitoly (věda a výzkum, vzdělání a kultura) byly prozatímně uzavřeny;

2.

vybízí k tomu, aby jednání o přistoupení pokračovala v závislosti na provedených reformách a konkrétních výsledcích, které by se měly projevit zejména v oblasti právního státu, sdělovacích prostředků a boje proti korupci; vítá skutečnost, že dne 16. prosince 2014 byla v souladu s akčním plánem pro kapitolu 23 přijata řada zákonů; zastává názor, že pokrok v jednáních a ve zlepšování strategického, normativního a institucionálního rámce musí být doprovázen skutečným pokrokem v praxi, přičemž důraz by měl být kladen na provádění relevantních akčních plánů a strategií;

3.

vítá další posílení vyjednávacích struktur, včetně zřízení Rady pro právní stát; vyzývá vládu k posílení koordinace v rámci institucí a k rozšíření konzultací mezi ministerstvy;

4.

znovu opakuje, že reformy v oblasti právního státu představují klíčový prvek evropského integračního procesu a jsou nezbytným předpokladem pokroku v celkových přístupových rozhovorech; domnívá se, že politická vůle zůstává klíčová pro dosažení a zachování podstatného pokroku v boji proti korupci a organizovanému zločinu, který je zatěžkávací zkouškou nezávislosti, efektivity a profesionality soudního systému;

5.

poukazuje na to, že má-li dojít k nezbytnému pokroku v jednáních, je důležité zajistit co nejširší účast v reformním procesu, na němž by se měla aktivně podílet občanská společnost; požaduje v tomto ohledu větší parlamentní dohled;

6.

vítá přijetí akčního plánu na rok 2014, týkajícího se zesílení parlamentního dohledu, a přijetí parlamentního etického kodexu v prosinci 2014; zdůrazňuje, že je třeba posílit kapacity černohorského parlamentu a přijmout opatření v návaznosti na technickou zprávu o údajném zneužívání veřejných prostředků pro stranické účely, kterou parlament přijal v červenci 2013, a že nebyl dokončen soudní přezkum; vyzývá vládu ke zvážení souvisejících doporučení vydaných černohorským parlamentem a ke zlepšení přístupu parlamentu k relevantním informacím;

7.

je znepokojen skutečností, že hluboká polarizace domácího politického prostředí vede až k tomu, že hlavní opoziční strana bojkotuje některá parlamentní zasedání, zejména dobu vyhrazenou pro odpovědi ministerského předsedy na otázky poslanců, což oslabuje demokratické fungování institucí; naléhavě žádá všechny politické síly ve vládě i opozici, aby se nepřestávaly soustředit na program přistoupení země k EU a zapojily se do udržitelného dialogu a konstruktivní spolupráce, zejména s parlamentem; zdůrazňuje, že pro úspěšné provádění a pro posílení institucí je nezbytná silná politická vůle;

8.

vyzývá vládu, aby účinně prováděla doporučení OBSE/ODIHR, Benátské komise a Skupiny států proti korupci (GRECO) ohledně uvedení volebních předpisů v soulad s evropskými standardy a osvědčenými postupy, týkající se mimo jiné práva účastnit se voleb jako nezávislý kandidát, proporcionálního veřejného financování pro zajištění rovných podmínek pro všechny kandidáty a finanční kontroly politických stran; konstatuje, že místní volby byly zmařeny údajným protiprávním jednáním během voleb; zdůrazňuje, že tato obvinění by měly příslušné orgány prošetřit a případně soudně stíhat;

9.

zdůrazňuje, že je důležité jasně oddělit linii státu a politických stran; vítá nový zákon o financování politických stran, který byl přijat v prosinci 2014, a naléhavě žádá všechny politické strany, aby usilovaly o jeho účinné uplatňování, aby se výrazným způsobem omezily možnosti zneužití veřejných finančních prostředků; lituje, že některé z důležitých právních předpisů byly přijaty, aniž by bylo dosaženo konsenzu napříč politickým spektrem;

10.

vítá, že Komise se v procesu rozšiřování více zaměřuje na proces reformy veřejné správy; vítá, že v tomto ohledu je dosahováno pokroku, avšak poznamenává, že mohou být učiněny další kroky s cílem zlepšit kvalitu právních předpisů a místní správu; sdílí obavy z politizace veřejné správy; vyzývá k pokroku při zvyšování transparentnosti, efektivity a odpovědnosti orgánů ústřední i místní správy a ke zlepšení koordinace mezi těmito orgány, ale i koordinace mezi samosprávnými jednotkami, zejména v oblasti investic a plánování a provádění projektů; považuje za zásadní, aby byly řešeny nedostatky v oblasti přijímání, propouštění a hodnocení pracovníků a nedostatky spočívající v chybějícím hodnocení výsledků a nedostatečné správní, dozorčí a inspekční kapacitě;

11.

vybízí k dalšímu úsilí za účelem posílení kapacit úřadu veřejného ochránce práv, pokud jde o antidiskriminační případy;

12.

vítá novou strategii reformy soudnictví na období 2014–2018 a bere s uspokojením na vědomí, že příslušný akční plán byl všeobecně uplatněn včas a že byl zvolen nový nejvyšší státní zástupce; vítá nové právní předpisy ke zvýšení transparentnosti při volbě státních zástupců; konstatuje, že pokrok, k němuž došlo v oblasti reformy soudnictví, usnadnil otevření dalších čtyř kapitol na mezivládní konferenci v prosinci 2014; vybízí k dalšímu úsilí při monitorování nevyřízených případů, snižování jejich počtu a zkracování délky řízení a při zlepšování efektivity ústavního soudu;

13.

vítá pokrok, jehož Černá Hora dosáhla, pokud jde o uplatňování reforem s cílem zajistit nezávislost a zvýšenou efektivitu soudnictví; je nadále vážně znepokojen nepřípustným ohrožováním nezávislosti soudů, zejména pokud jde o jmenování a kariérní postup soudců a státních zástupců; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby se zlepšila výběrová kritéria pro jmenování a kariérní postup a aby se při kárných řízeních dodržovaly zásady zákonnosti a přiměřenosti; žádá důležitá reformní opatření v oblasti jmenování a kariérního postupu soudců a státních zástupců a příslušných disciplinárních systémů; poznamenává, že některé z těchto záležitostí by měl řešit balíček organizačních předpisů týkajících se soudnictví;

14.

je znepokojen velkým množstvím nevyřešených případů, které se nahromadily u Ústavního soudu, zejména případy, které souvisejí s možným systematickým porušováním lidských práv, jako je podnět k přezkumu ústavnosti přestupkového zákona;

15.

je znepokojen tím, že dosud nebylo vyvinuto žádné výraznější úsilí o ukončení beztrestnosti pachatelů válečných zločinů; vybízí příslušné orgány, aby případy válečných zločinů stíhaly včas, a to i tehdy, týkají-li se nejvyšších kruhů; naléhavě žádá příslušné orgány, aby válečné zločiny účinně vyšetřovaly, stíhaly, soudily a trestaly v souladu s mezinárodními normami a aby zajistily, že rozhodnutí soudu budou prováděna a že oběti budou mít rychlý přístup ke spravedlnosti a spravedlivému odškodnění;

16.

je znepokojen tím, že navzdory značným finančním zdrojům od mezinárodních dárců poskytnutých příslušným orgánům bylo dosaženo jen malého pokroku v boji proti korupci, která nadále zůstává jednou z hrozeb pro fungování a stabilitu demokratických institucí, právní stát a hospodářský rozvoj; vyzývá k proaktivnější úloze Národní komise pro uplatňování strategie pro boj proti korupci a organizovanému zločinu jako klíčové protikorupční koordinační jednotky; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby se vláda, všechny sektory veřejného života i občanská společnost aktivně zapojily do úsilí o prevenci korupce a posilování legislativního rámce a ochrany informátorů a aby spolu účinně spolupracovaly;

17.

naléhavě žádá příslušné orgány, aby posílily pravomoci státních zástupců, soudců, policie a jiných orgánů činných v trestním řízení a aby usilovaly o soustavně dobré výsledky při vyšetřování, stíhání a trestání na všech úrovních, včetně případů korupce na vysokých postech; vítá přijetí protikorupčních právních předpisů, zejména těch, které se týkají lobbování, obecného administrativního postupu a veřejných zakázek, a novelizaci právních předpisů o prevenci střetů zájmů; vyzývá k jejich účinnému uplatňování s cílem umožnit prohloubení spolupráce mezi donucovacími orgány a rozšíření systému kontroly střetů zájmů a prohlášení o finančních zájmech; vyzývá Komisi, aby provádění těchto předpisů důkladně monitorovala; domnívá se, že je nezbytné posílit instituce tak, aby mohly daleko více proaktivně zasahovat v boji proti korupci, a plně zapojit nový parlamentní výbor pro dohled nad činností Agentury proti korupci, která by měla mít k dispozici dostatečné zdroje; zdůrazňuje, že nedostatky týkající se nezávislosti a odpovědnosti soudního systému zůstávají nadále předmětem vážného znepokojení a znemožňují boj proti korupci;

18.

vyzývá rovněž soudy, aby v oblasti korupce a případů organizované trestné činnosti pracovaly transparentněji, zejména tehdy, mají-li být při vynesení rozsudku zveřejněny názvy společností a jména osob a úředníků, kteří byli do těchto trestných činů zapojeni;

19.

poukazuje na to, že časté změny zákonů mohou snižovat účinnost boje proti organizované trestné činnosti; vyzývá k rozšíření pravomocí příslušných orgánů, zejména s ohledem na komplexní vyšetřování a řešení složitých případů; vítá změny trestního zákoníku za účelem prevence a monitorování radikalizace a náboženského extremismu; vítá novelu trestního zákoníku, která stanoví trestní odpovědnost „zahraničních bojovníků“, včetně džihádistů; žádá příslušné orgány, aby účinně prováděly příslušná právní ustanovení s cílem předcházet veškerému potenciálnímu ohrožení bezpečnosti občanů Černé Hory a tyto hrozby monitorovat; zdůrazňuje nezbytnost boje proti všem formám extremismu;

20.

vítá podepsání Dohody o strategické a operační spolupráci mezi Černou Horou a Europolem, pokrok v jednáních o uzavření dohody s Eurojustem a skutečnost, že černohorské instituce získaly v rámci příslušných evropských justičních sítí statut pozorovatele; vybízí k zahájení úzké spolupráce s příslušnými evropskými soudními orgány, a to i v otázkách obchodování s lidmi;

21.

bere na vědomí úsilí, které je v poslední době vynakládáno na zdokonalení mechanismů konzultace s organizacemi občanské společnosti za účelem zvýšení transparentnosti politické a legislativní činnosti v rámci inkluzivního procesu; vítá veřejné diskuse týkající se revize akčních plánů pro kapitoly 23 a 24; vybízí příslušné orgány, aby dále rozvíjely udržitelné veřejné financování organizací občanské společnosti a vytvářely vhodný institucionální rámec; vítá skutečnost, že vláda jmenovala novou radu pro rozvoj nevládních organizací; vyzývá příslušné orgány, aby právní rámec a postupy přizpůsobily tak, aby chránily aktivisty občanské společnosti před útoky a projevy nenávisti, k nimž údajně vyzývají některé deníky, a aby vytvářely příznivé prostředí, v němž bude každý moci pracovat bez strachu a represálií;

22.

opakuje význam svobody projevu jakožto jedné ze stěžejních hodnot Evropské unie; domnívá se, že ničím neomezená nezávislost má pro novináře zásadní význam; vyjadřuje vážné znepokojení nad zhoršujícím se stavem svobody sdělovacích prostředků a nízkými profesními a etickými standardy mezi zástupci sdělovacích prostředků v Černé Hoře; důrazně odsuzuje skutečnost, že i nadále dochází k cíleným útokům na novináře a majetek sdělovacích prostředků; bere na vědomí, že vláda Černé Hory zřídila komisi pro vyšetřování útoků na novináře; naléhavě žádá příslušné orgány, aby prováděly doporučení této komise a důsledně usilovaly o dosahování co nejlepších výsledků, pokud jde o trestní stíhání pachatelů a vynášení pravomocných rozsudků nad nimi; domnívá se, že pro prohloubení demokratických standardů je zásadně důležité, aby existovaly nezávislé veřejnoprávní sdělovací prostředky s redakční nezávislostí a se stabilním a udržitelným financováním; zdůrazňuje odpovědnost všech politických činitelů a sdělovacích prostředků za rozvíjení tolerance k odlišným názorům; zdůrazňuje, že veřejná prohlášení na podporu svobody sdělovacích prostředků pomáhají vytvářet prostředí vedoucí k úctě vůči novinářům a jejich ochraně; vítá dohodu mezi zástupci sdělovacích prostředků o revizi profesního etického kodexu jako první krok ke zlepšení samoregulace sdělovacích prostředků; domnívá se, že je nezbytné přijmout jasný legislativní rámec, který stanoví předpisy upravující vlastnictví sdělovacích prostředků a jejich financování;

23.

domnívá se, že transparentní přístup k totalitní minulosti, včetně otevření archívů tajných služeb, je vstřícným krokem k další demokratizaci, odpovědnosti a posílení institucí;

24.

vítá, že zákon proti diskriminaci byl téměř úplně uveden v soulad s acquis; vybízí příslušné orgány k odstranění zbývajících nedostatků, které se týkají rasové diskriminace a ustanovení o sankcích; vyzývá příslušné orgány, aby Radě proti diskriminaci poskytly veškeré nezbytné finanční a administrativní zdroje; uznává, že v otázce sociálního začleňování a vzdělávání Romů bylo dosaženo určitého pokroku, avšak je znepokojen vysokou mírou předčasného ukončování školní docházky a nízkým podílem Romů na celkovém počtu studentů; vybízí k posilování iniciativ na podporu bydlení, zdraví, vzdělávání a zaměstnanosti romské populace a ke zlepšování postavení romských žen a vzdělávání romských studentek; vítá úsilí příslušných orgánů o ochranu práv osob LGBTI při druhém pochodu „Pride“, který proběhl bez incidentů; znepokojuje jej však skutečnost, že útoky na členy komunity LGBTI a aktivisty v této oblasti stále pokračují; žádá politické činitele i představitele občanské společnosti, aby bojovali proti značně rozšířené netoleranci a násilí vůči sexuálním menšinám, a to zejména pomocí vzdělávacích a informačních kampaní, které by měly napomoci ke změně postojů veřejnosti, a proškolením policistů, státních zástupců a soudců;

25.

vítá zlepšení právního rámce, pokud jde o práva osob se zdravotním postižením; poznamenává, že pro zajištění souladu s acquis EU je třeba přijmout další opatření; naléhavě žádá vládu, aby urychlila vývoj ve věci přístupnosti budov osobám se zdravotním postižením, a považuje za politováníhodné, že většina státních a místních institucí, včetně vybraných významných budov (jako jsou např. parlament a soudy), je pro osoby se zdravotním postižením stále nepřístupná; je i nadále znepokojen vysokým počtem osob se zdravotním postižením, kteří zanechávají studia po ukončení základní a střední školy; poznamenává, že je důležité zajistit dostatečnou transparentnost, pokud jde o fond profesní rehabilitace a zaměstnávání osob se zdravotním postižením a jeho výdajů;

26.

zdůrazňuje, že je nezbytné dále posilovat provádění a kontrolu dodržování zákonů a politik týkajících se dětí a poskytovat přiměřené kapacity; vybízí ke zlepšení kvality vzdělávání všech dětí a k dalšímu úsilí v oblasti poskytování podpory zranitelným dětem; zdůrazňuje, že reformu v oblasti soudního systému pro mladistvé je důležité rozšířit rovněž na děti ve správním, občanskoprávním nebo trestněprávním řízení s cílem podpořit širší přístup ke spravedlnosti;

27.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že pokrok v oblasti práv žen, rovnosti pohlaví, zastoupení žen v politickém životě a na trhu práce a boje proti domácímu násilí je i nadále velmi omezený; zdůrazňuje, že je proto naléhavě nutné, aby se proces týkající se práv žen, rovnosti pohlaví, zastoupení žen v politickém životě a na trhu práce a boje proti domácímu násilí značně urychlil; v této souvislosti požaduje větší zapojení parlamentu, strukturovanější spolupráci s občanskou společností a rozšíření institucionálních kapacit včetně zlepšení spolupráce mezi sociálními službami a donucovacími orgány; požaduje, aby se ústředním bodem všech opatření stala práva obětí a aby se při prevenci, vyšetřování, trestání a odškodňování domácího násilí postupovalo s náležitou péčí;

28.

vítá politiku Černé Hory zaměřenou na vytvoření prostředí tolerance a začlenění všech národnostních menšin; důrazně vyzývá orgány Černé Hory, aby posílily ochranu mnohonárodní identity regionu Kotorského zálivu (Boka Kotorska) a rozšířily kulturní a hospodářskou spolupráci se sousedícími členskými státy EU;

29.

vítá skutečnost, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je i nadále zaručována a uplatňována; poznamenává, že mezi srbskou a černohorskou pravoslavnou církví přetrvává napětí, zejména v otázce majetku; vyzývá k přijetí nového zákona o právním postavení náboženských komunit;

30.

vybízí vládu, aby prováděla udržitelné hospodářské reformy, včetně právních ustanovení o mechanismech narušujících hospodářskou soutěž, s cílem zvýšit konkurenceschopnost a překonat strukturální nedostatky, řešit problém velkého neformálního sektoru a celkově zlepšit podnikatelské prostředí; vyzývá k posílení sociálního dialogu mezi různými partnery; dále vyzývá k posílení kapacit včetně zapojení do veřejných konzultací a k definování a koordinaci hospodářských politik, které by měly přispět také ke snížení regionálních rozdílů; trvá na tom, že je nutné účinně potírat daňové úniky; je znepokojen právní a soudní nejistotou, týkající se mimo jiné udělování licencí, daňové správy a vymahatelnosti smluvních závazků, neboť tato nejistota může přinášet hospodářským subjektům rizika a oslabit schopnost Černé Hory přitahovat zahraniční investice; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba řešit obchodní spory se zahraničními investory, kteří jsou pro hospodářství Černé Hory klíčoví; sdílí znepokojení nad tím, že nedošlo k hmatatelnému pokroku v oblasti trhu práce a trvale vysoké nezaměstnanosti mládeže a dlouhodobé nezaměstnanosti, a proto vyzývá k aktivním opatřením na trhu práce;

31.

poznamenává, že mezi oběma stranami průmyslu stále není veden dostatečný dialog a vyzývá k dalšímu posílení práv těch, kteří založili nové odborové svazy; vítá změny v pracovním právu upravující práva zaměstnanců v případě úpadku; vybízí vládu, aby urychlila práci na svém prvním programu reformy zaměstnanosti a sociální reformy s cílem určit a řešit klíčové problémy Černé Hory v oblasti politiky zaměstnanosti, sociálního začlenění a snižování chudoby;

32.

vyjadřuje spokojenost s prováděním iniciativy na podporu malých a středních podniků (Small Business Act) a s tím, že se Černá Hora připojila k programu EU pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME); vyzývá k urychlení programů veřejného sektoru na podporu malých a středních podniků, neboť tyto podniky představují jednu z hlavních hnacích sil hospodářského rozvoje;

33.

je nadále značně znepokojen průtahy ve věci uzavření úpadkového řízení největšího černohorského průmyslového podniku (továrna na hliník KAP), které je v rozporu se závazky země podle dohody o stabilizaci a přidružení; naléhavě žádá vládu a zúčastněné strany, aby v otázce továrny KAP našly udržitelné řešení, které by bylo v souladu s pravidly pro státní pomoc stanovenými v dohodě o stabilizaci a přidružení a které by bylo založeno na transparentnosti a zásadách právního státu;

34.

vyjadřuje politování nad tím, že Černá Hora ignorovala zákaz kyperského soudu ve věci prodeje továrny KAP, a vyzývá Černou Horu, aby příslušná rozhodnutí soudních orgánů členských států EU plně uznala;

35.

vybízí Černou Horu, aby i nadále dělala pokroky v oblasti ochrany životního prostředí a změny klimatu tím, že posílí správní kapacitu, bude rozvíjet politiku udržitelných zdrojů energie a model hospodářství šetrný k životnímu prostředí, který podporuje investice, aby zajistila soulad s acquis v oblasti životního prostředí a klimatu; připomíná, že je nezbytné vypracovat národní energetickou strategii, která zohlední celou škálu různých obnovitelných zdrojů energie, a že je rovněž nezbytné respektovat přírodní dědictví a chráněné a mezinárodně uznávané oblasti; naléhavě vyzývá ke konzultacím týkajícím se přeshraničních projektů;

36.

v souvislosti s přímořským cestovním ruchem požaduje dlouhodobé plánování a vytvoření silných mechanismů na předcházení poškozování životního prostředí a předcházení korupci v oblasti územního plánování a výstavby;

37.

chválí aktivní účast a konstruktivní úlohu Černé Hory v regionální a mezinárodní spolupráci a procesu usmíření v regionu; blahopřeje vládě k dosažení plného souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU a vybízí příslušné orgány, aby i nadále slaďovaly postoj v rámci zahraniční politiky země s postojem EU, zejména s ohledem na současnou situaci vyznačující se mezinárodní teroristickou hrozbou; blahopřeje vládě, že byla spolu s Albánií jedinou kandidátskou zemí EU na západním Balkáně, která se plně ztotožnila s postoji a rozhodnutími EU ohledně situace na Ukrajině; vyzývá černohorské orgány, aby zintenzivnily spolupráci s mezinárodními politickými a hospodářskými partnery s cílem posílit odolnost země vůči vnějším tlakům a snahám o destabilizaci země a regionu; vítá účast země v civilních a vojenských misích EU, NATO a OSN;

38.

vyzývá všechny členy NATO, zejména členské státy EU, které jsou členy NATO, aby za účelem větší bezpečnosti v oblasti Jaderského moře, jejíž ostatní země jsou již členy NATO, aktivně podporovaly vstup Černé Hory do aliance NATO, a posílily tak regionální bezpečnost;

39.

vybízí Černou Horu, aby se v rámci procesu přistoupení co nejdříve zabývala ostatními otevřenými bilaterálními otázkami se svými sousedy v konstruktivním a sousedském duchu; znovu opakuje nezbytnost neprodleného vyřešení zbývajících hraničních sporů a otázek nástupnictví s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem a Kosovem; podporuje další spolupráci se sousedními zeměmi založenou na sdílení zkušeností nabytých v procesu jednání o přistoupení; vítá, že Černá Hora má ve vztahu ke Smlouvě o energetické chartě status pozorovatele;

40.

naléhavě žádá, aby byla formou vzájemné dohody neprodleně vyřešena otázka týkající se hranic s Chorvatskem, a pokud by se řešení založené na společné dohodě ukázalo jako nereálné, vyzývá, aby byl tento spor uzavřen u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, v souladu s pravidly a zásadami mezinárodního práva;

41.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Černé Hory.

30.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 316/54

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 16. prosince 2005 o udělení statusu kandidátské země pro členství v EU a na její závěry ze dne 17. prosince 2013, s ohledem na závěry zasedání Rady Evropské unie ze dne 16. prosince 2014,

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Unii,

—

s ohledem na závěry jedenáctého zasedání Rady pro stabilizaci a přidružení EU–Bývalá jugoslávská republika Makedonie, které se konalo dne 23. července 2014,

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku SWD(2014)0303) a sdělení ze dne 8. října 2014 s názvem „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2014–2015 (COM(2014)0700 i na orientační strategický dokument (na období 2014–2020) přijatý dne 19. srpna 2014,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 817 (1993) a 845 (1993),

—

s ohledem na rozsudek Mezinárodního soudního dvora o uplatňování prozatímní dohody ze dne 13. září 1995,

—

s ohledem na stanovisko Benátské komise k sedmi pozměňovacím návrhům k ústavě této země, přijaté ve dnech 10.–11. října 2014;

—

s ohledem na zjištění mezinárodní mise OBSE/ODIHR ke sledování průběhu prezidentských a předčasných parlamentních voleb;

—

s ohledem na 12. zasedání Smíšeného parlamentního výboru EU–Bývalá jugoslávská republika Makedonie (JPC), které se konalo ve dnech 26.–27. listopadu 2014,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení,

—

s ohledem na práci Iva Vajgla jako stálého zpravodaje Výboru pro zahraniční věci pro tuto zemi,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Bývalá jugoslávská republika Makedonie je již devět let kandidátskou zemí EU a je nejvyspělejší zemí, pokud jde o sladění s acquis;

B.

vzhledem k tomu, že Komise již po šesté za sebou doporučila Radě zahájit přístupová jednání; vzhledem k tomu, že země je připravená na jednání s EU; vzhledem k tomu, že po uplynulých osm let Evropský parlament stále vyzýval k tomu, aby byla zahájena přístupová jednání s touto zemí, a vzhledem k tomu, že další zpoždění v zahájení jednání by mohlo mít negativní dopad na reformní proces v této zemi a na důvěryhodnost EU v regionu;

C.

vzhledem k tomu, že Rada blokuje přechod k další fázi procesu přistoupení v důsledku nevyřešené otázky názvu s Řeckem; vzhledem k tomu, že bilaterální otázky by neměly být na překážku přístupovým jednáním s Evropskou unií; vzhledem k tomu, že nedostatečný pokrok v integraci do EU může zvýšit náklady na regionální stabilitu, narušit důvěryhodnost EU a vyústit i v pokles demokratických standardů v této zemi;

D.

vzhledem k tomu, že tento další odklad jen zvyšuje frustraci makedonského veřejného mínění z patové situace v procesu integrace EU a že existuje nebezpečí, že se ještě víc vyhrotí domácí problémy a vnitřní napětí;

E.

vzhledem k tomu, že každá (potenciální) kandidátská země bude posuzována podle svých zásluh a že rychlost a kvalita nezbytných reforem stanoví časový plán pro rozšíření;

F.

vzhledem k tomu, že bilaterální otázky by se měly řešit v konstruktivním duchu, co nejdříve a s ohledem na zásady a hodnoty Organizace spojených národů a EU;

G.

vzhledem k tomu, že neexistence konstruktivního a inkluzivního dialogu mezi vládou a opozicí a povolební bojkot ze strany opozice představují překážku pro parlamentní práci; vzhledem k tomu, že vláda i opozice nesou sdílenou odpovědnost za zajišťování udržitelné politické spolupráce, jež je zásadní pro demokratický rozvoj této země a pokračování v evropském programu; vzhledem k tomu, že volby proběhly s porušením nestrannosti sdělovacích prostředků a v ovzduší nedostatečného oddělení státních a stranických činností;

H.

vzhledem k tomu, že na 12. zasedání Smíšeného parlamentního výboru EU–Bývalá jugoslávská republika Makedonie (JPC) nebylo možné přijmout žádné společné doporučení; vzhledem k tomu, že plně funkční Smíšený parlamentní výbor EU–Bývalá jugoslávská republika Makedonie (JPC) je nezbytný pro zajištění parlamentního dohledu nad procesem přistoupení;

I.

vzhledem k tomu, že důležitou součástí procesu rozšíření EU jsou právní stát, svoboda sdělovacích prostředků, regionální spolupráce a dobré sousedské vztahy;

J.

vzhledem k tomu, že závažný problém nadále představuje korupce a organizovaná trestná činnost; vzhledem k tomu, že je nadále ohrožena svoboda projevu a nezávislost sdělovacích prostředků;

1.

znovu, již podeváté v řadě vyzývá Radu, aby stanovila datum zahájení jednání o přistoupení bez dalšího odkladu, s cílem využít současného potenciálu, podpořit reformy spojené s acquis a posílit proces demokratizace; znovu opakuje své stanovisko, že otázka názvu země, která je bilaterální otázkou, nepředstavuje překážku pro zahájení přístupových rozhovorů, i když by měla být vyřešena do skončení procesu přistoupení; sdílí obavy Komise, že neschopnost stran dosáhnout kompromisu po téměř dvou desetiletích zprostředkovaných rozhovorů má přímý a negativní dopad na evropské aspirace této země a jejího lidu; vyzývá obě vlády, aby podnikly konkrétní kroky k nalezení oboustranně akceptovatelného řešení; znovu zdůrazňuje důležitost a nezbytnost konstruktivního přístupu k problémům se sousedy, pokud jde o tyto bilaterální záležitosti;

2.

připomíná závazek členských států vrátit se k této otázce v roce 2015 s cílem zahájit jednání o přistoupení; domnívá se, že zahájení jednání EU může pouze pozitivně ovlivnit úsilí o řešení bilaterálních sporů a rovněž vést k dalším velmi potřebným reformám, zejména v oblasti právního státu, nezávislosti soudnictví a boje proti korupci; zdůrazňuje, že s dalšími odklady zahájení přístupových jednání jsou spojeny stále vyšší a nepředvídatelné náklady, a to jak pro tuto zemi, tak i z hlediska regionální stability; zdůrazňuje, že další prodlužování současného stavu podkopává důvěryhodnost a účinnost politiky rozšiřování EU a postavení EU v regionu;

3.

znovu opakuje svůj postoj, že by se bilaterální otázky neměly používat k tomu, aby brzdily proces přistoupení; je toho názoru, že by neměly představovat překážku pro oficiální zahájení jednání o přistoupení, ale měly by být řešeny co nejdříve v procesu přistoupení; je si vědom nedodržování rozsudku Mezinárodního soudního dvora ze dne 5. prosince 2011 o uplatňování prozatímní dohody ze září 1995 jednou ze stran; vyzývá Řecko, aby potvrdilo svůj závazek přijatý podle Soluňského programu z roku 2003 a vytvořilo pozitivní prostředí pro urovnání dvoustranných sporů v duchu evropských hodnot a zásad; vyzývá k dalšímu pokroku včetně kontaktů mezi vládami na vysoké úrovni a ve dvoustranných vztazích s Bulharskem s cílem vyjednat dohodu o dobrých sousedských vztazích, která by řešila společné problémy; opakuje své znepokojení nad používáním historických argumentů v současné debatě se sousedy a vítá každé úsilí o společné oslavy sdílených dějinných událostí se sousedními členskými státy EU; zastává názor, že by to přispělo k lepšímu pochopení dějin a lepším sousedským vztahům;

4.

vyzývá k většímu zapojení EU do řešení problému s názvem země a podporuje aktivní přístup politických představitelů EU; vyzývá novou místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby vyvinula nové iniciativy s cílem překonat stávající patovou situaci a aby ve spolupráci se zvláštním zástupcem OSN usilovala o dosažení vzájemně přijatelného řešení; vyzývá Radu, aby v prvním pololetí roku 2015 uspořádala podrobnou diskusi o perspektivě přistoupení Makedonie k EU; trvá na tom, že všechny kandidátské a potenciální kandidátské země by měly být v procesu integrace posuzovány podle vlastních zásluh; je přesvědčen, že pokračování dialogu na vysoké úrovni s Komisí ohledně přistoupení by zlepšilo kvalitu procesu reforem;

5.

vyzývá všechny členy NATO a zvláště všechny členské státy EU, které jsou členy NATO, aby aktivně podporovali přistoupení této země k NATO s cílem dosáhnout vyšší bezpečnosti a politické stability v jihovýchodní Evropě;

6.

vybízí k navázání přeshraniční spolupráce v oblasti historie, kultury, vzdělávání a prosazování evropských hodnot, která bude podporovat úsilí o demokratické změny; v této souvislosti vyzývá sousední členské státy EU, aby v duchu dobrých sousedských vztahů podporovaly úsilí o zavádění demokratických změn a podpořily tak zahájení procesu přistoupení;

7.

vyzývá zemi, aby se sousedy vytvořila společnou komisi odborníků v oblasti historie a vzdělávání s cílem přispět k objektivnímu výkladu historie, k prohloubení akademické spolupráce a k podpoře pozitivních postojů mladých lidí k sousedním zemím;

8.

naléhavě vybízí státní orgány a občanskou společnost, aby přijaly příslušná opatření pro historické smíření s cílem překonat rozdíly mezi různými etnickými a národnostními skupinami i v rámci nich, včetně občanů bulharské národnosti;

9.

bere na vědomí navrhovaný balíček změn ústavy; je přesvědčen, že některé návrhy včetně ustanovení týkajících se definice manželství a vytváření mezinárodní finančních zón by se daly ještě vylepšit v souladu s doporučeními Benátské komise; připomíná, že je třeba dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech a zohledňovat acquis EU; zdůrazňuje, že je třeba vždy prováděcí právní předpisy pro ústavní změny pečlivě připravit; zdůrazňuje, že proces dlouhodobé změny ústavy vyžaduje širokou politickou podporu, konstruktivní dialog a spolupráci všech politických sil; zdůrazňuje potřebu komplexní veřejné debaty, důkladného procesu konzultace a budování konsensu s opozičními politickými stranami, občanskou společností a příslušnými zúčastněnými stranami.

10.

je znepokojen polarizovaným domácím klimatem; naléhavě vyzývá vládu, aby respektovala úlohu parlamentu tím, že poskytne dostatečný prostor a čas pro konzultace, včetně konzultací o ústavních změnách, a to v zájmu zřízení úplné a nezávislé parlamentní kontroly; vyzývá vládu i všechny politické strany, aby spolupracovaly na zlepšování vzájemných vztahů s cílem zachovat politickou stabilitu, zajistit udržitelnou a konstruktivní politickou spolupráci a urychlit evropskou agendu; připomíná, že pro fungující demokracii jsou nezbytné kompromisy; zdůrazňuje, že je nutné zlepšovat inkluzivnost a transparentnost procesu přistoupení; zdůrazňuje, že povolební bojkot je problém, který je třeba řešit v duchu sdílené odpovědnosti mezi vládou a opozicí s ohledem na řádné fungování parlamentu; vyzývá novou místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby spolupracovala se všemi stranami s cílem usnadnit politický dialog;

11.

je vážně znepokojen zhoršením vztahů mezi vládou a opozicí, zejména s ohledem na nedávné oznámení obvinění vůdce opozice ze strany předsedy vlády a rovněž na protiobvinění z trestné činnosti; odsuzuje veškeré nezákonné sledování a vyzývá ke zveřejňování a volnému informování o všech obviněních; vyzývá k nezávislému vyšetření všech obvinění z provádění sledování za plného respektování zásad transparentnosti, nestrannosti a presumpce neviny; znovu zdůrazňuje, že je důležité zachovat základní zásadu svobody projevu; vyzývá všechny politické činitele, aby se zapojili do konstruktivního dialogu s cílem zaměřit se na strategické priority země a jejích občanů;

12.

lituje, že se opozice neúčastní pravidelné práce Smíšeného parlamentního výboru EU–Bývalá jugoslávská republika Makedonie (JPC); je toho názoru, že je nezbytně nutné zajistit jeho řádné fungování prostřednictvím řádného zastoupení všech parlamentních stran na jednání;

13.

je znepokojen tím, že spolužití různých etnických skupin je nadále křehké a staví před zemi řadu výzev; je znepokojen nárůstem napětí mezi jednotlivými etniky ukazující na nedostatek důvěry mezi jednotlivými komunitami; důrazně odsuzuje používání etnocentrické a rozdělující mluvy zejména během volebních kampaní; zdůrazňuje, že zahájení rozhovorů o přistoupení k EU může této zemi pomoci lépe uvedené výzvy řešit posílením mezietnické soudržnosti kolem společného cíle; odsuzuje všechny formy extrémního nacionalismu a soustředění na etnikum, což prohlubuje rozdělení společnosti; vyzývá všechny politické strany a organizace občanské společnosti, aby aktivně podporovaly společnost, jež je inkluzívní, tolerantní, multietnická a multináboženská, a chránily základní práva všech osob patřících k národnostním menšinám; připomíná, že vzdělávání hraje klíčovou úlohu při dosahování tolerance a vzájemného respektu mezi různými lidmi; vyzývá Komisi, aby posílila programy a projekty zaměřené na posílení dialogu a vzájemného porozumění mezi různými etniky;

14.

vítá skutečnost, že strategickou prioritou země nadále zůstává agenda EU; vybízí tuto zemi, aby dále upevňovala reformy a zdržela se politik a praktik, které dosud představují překážku její evropské budoucnosti, a aby zajistila pokrok při provádění reformních priorit spojených s EU včetně reforem prováděných v souvislosti s dialogem o přistoupení na vysoké úrovni;

15.

konstatuje, že prezidentské a parlamentní volby z dubna 2014 byly podle OBSE/ODIHR provedeny účelně; přesto však sdílí obavy nad nejasnou hranicí mezi činnostmi státu a činnostmi politických stran, což je v rozporu s mezinárodními závazky pro demokratické volby, jakož i nad neobjektivním zpravodajstvím a zprávami o zastrašování voličů; vítá volební reformy, ale naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby prošetřily domnělé nesrovnalosti před volbami a během nich; vyzývá vládu, aby se v přiměřené lhůtě zabývala doporučeními Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) s cílem zdokonalit volební proces, včetně správy a správnosti volebních registrů; připomíná v této souvislosti také nutnost vypracovat volební registry, které budou odpovídat mezinárodním standardům;

16.

naléhavě vyzývá vládu, aby se zabývala nedostatky v provádění pomoci z IPA jako jsou systémové problémy kontrolního systému, nedostatečná intra a interinstitucionální koordinace, skluz v zadávání veřejných zakázek, nízká míra absorpce a nízká kapacita institucí; vyzývá k silnějšímu propojení mezi pomocí EU a vnitrostátními reformními strategiemi a k využití prostředků z nástroje předvstupní pomoci (IPA) na podporu větší rozpočtové decentralizace země; vyzývá k tomu, aby se zamezilo dalším ztrátám pomoci a urychlilo se zavádění programu s cílem posílit dopad pomoci EU;

17.

vítá přijetí nového právního rámce pro státní službu a veřejné zaměstnance v únoru 2014 jako krok směrem k poskytování jednotné transparentní a odpovědné veřejné správy; vyjadřuje znepokojení nad tím, že veřejná správa i přes legislativní pokrok zůstává roztříštěná, zpolitizovaná a vystavená politickému ovlivňování; důrazně ji vyzývá k posílení profesionality a nezávislosti na všech úrovních; vybízí ke zvýšení úsilí o provádění práva za plného dodržování zásad transparentnosti, zásluhovosti a vyváženého zastoupení; vyzývá vládu, aby přijala program reformy správy veřejných financí;

18.

naléhavě vyzývá k plnému provádění Ochridské rámcové dohody (OFA); vyzývá k dokončení přezkumu jejího provádění, které má vést k politickým doporučením; důrazně doporučuje, aby OFA byla považována za zásadní prvek právního státu, mezikomunitních vztahů a pokračující decentralizace; důrazně vybízí k rozvoji místní správy a podpory dlouhodobých opatření na budování důvěry na politické úrovni, jako je pořádání veřejných debat na vysvětlení přínosů OFA; vyzývá vládu a příslušné místní orgány, aby přikročily k provádění strategie integrovaného vzdělávání a poskytovaly na tento účel více finančních prostředků; domnívá se, že je do tohoto procesu důležité zahrnout organizace občanské společnosti (OOS); doporučuje aktivnější přístup s cílem zajistit etnickou, kulturní i jazykovou identitu všech komunit;

19.

vítá vysokou míru přizpůsobení právním předpisům acquis a zlepšení účinnosti a profesionality soudů v důsledku komplexní reformy soudnictví; vyjadřuje však znepokojení nad nepatřičným politickým vlivem na některá soudní řízení a zdůrazňuje, že soudní moc by měla zůstat nezávislou na všech vnějších tlacích parlamentní nebo výkonné složky; zdůrazňuje, že je třeba zajistit řádné uplatňování soudních standardů v souladu s evropskými normami a osvědčenými postupy; vyzývá ke sjednocení judikatury za účelem zajištění předvídatelného justičního systému a důvěry veřejnosti; vyzývá ke zlepšení kvality soudnictví, lepšímu strategickému plánování, k většímu používání mimosoudních vyrovnání a alternativního řešení sporů, lepšímu přístupu ke spravedlnosti pro zranitelné členy společnosti a k většímu zapojení profesních organizací a organizací občanské společnosti do monitorování nezávislosti soudnictví;

20.

konstatuje pozitivní vývoj při provádění antikorupčních programů na období 2011–2015, posílení systémů osobní a institucionální bezúhonnosti, i v meziinstitucionální a mezinárodní spolupráci; konstatuje, že dosud zůstávají nevyřešeny důležité otázky spojené s prováděním právních předpisů o praní peněz, včetně přeshraničních otázek, prováděním vnitrostátního posuzování rizik a zlepšováním operační účinnosti; znovu opakuje, že hlavní státní institucí, jež by se měla tímto problémem zabývat, je plně nezávislá a funkční Státní komise pro prevenci korupce; vyzývá příslušné orgány ke zlepšení informatického propojení mezi soudy a státním zastupitelstvím a k vytvoření centrálního registru veřejných činitelů v zájmu zlepšení práce této komise;

21.

vyzývá k účinnějšímu provádění protikorupčních politik a právních předpisů zejména v politice, veřejné správě, zadávání veřejných zakázek a vymáhání práva, i k posílení správních kapacit; vyzývá k další snaze o zřízení rejstříku případů vysoce postavených osob odsouzených pro korupci; vyzývá nezávislou občanskou společnost a sdělovací prostředky, aby na korupci upozorňovaly a bojovaly za nezávislé a nestranné vyšetřování a soudy; vyzývá státní zastupitelství, aby umožnilo přiměřené a včasné vyšetřování takových obvinění;

22.

s uspokojením konstatuje, že byl zřízen právní a institucionální rámec pro boj proti organizovanému zločinu; vítá aktivní regionální a mezinárodní spolupráci této země, včetně spolupráce prostřednictvím agentur Eurojust a Europol; vítá skutečnost, že byla provedena řada úspěšných policejních operací vedených proti organizovaným skupinám, zejména na přerušení mezinárodních tras pašování drog a pašovaní migrantů;

23.

odsuzuje všechny formy politického a/nebo náboženského extrémismu a konstatuje potřebu přeshraniční spolupráce s jiným západobalkánskými zeměmi a členskými státy EU; vítá změny trestního zákoníku, který dále stanovuje trestný čin a sankce pro osoby podílející se na politickém nebo náboženském extrémismu; znovu zdůrazňuje nutnost společných aktivních strategií v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky zaměřených na stávající hrozby mezinárodního terorismu; připomíná, že veřejné politiky by měly bojovat proti všem formám extremismu a je třeba v této souvislosti pečlivě zabránit stigmatizaci kterékoli náboženské skupiny;

24.

vyjadřuje politování nad nedostatečnou spoluprací s organizacemi občanské společnosti a zainteresovanými stranami z řad veřejnosti při tvorbě právních předpisů; zdůrazňuje, že taková spolupráce by měla být založena na upřímné vůli vlády konzultovat s různými zúčastněnými stranami při tvorbě právních předpisů i tvorbě politik; zdůrazňuje, že organizace občanské společnosti se mohou zásadním způsobem zasloužit o zvyšování povědomí veřejnosti o procesu přistoupení, tak, aby byl proces přistoupení transparentnější, odpovědnější a inkluzivnější; vybízí vládu, aby pomáhala rozvíjet občanskou společnosti i ve venkovských oblastech; vyzývá vládu, aby zahájila zásadní debatu s vysokými školami, akademiky a studenty o reformě vysokého školství;

25.

vybízí příslušné orgány, aby získaly od Srbska příslušné archívy jugoslávské tajné služby; zastává názor, že transparentní přístup k totalitní minulosti včetně otevření archívu tajných služeb, je krokem směřujícím k další demokratizaci, odpovědnosti a posílení institucí;

26.

je velmi znepokojen tím, že politické a finanční tlaky neustále a významně ohrožují nezávislost sdělovacích prostředků; vyjadřuje hluboké politování nad zhoršováním svobody projevu vyúsťujícím v nejnižší míru svobody tisku v regionu; v této souvislosti lituje, že v indexu organizace Reporters Without Borders Makedonie klesla z 34. místa v roce 2009 na 117. v roce 2015; s rostoucím znepokojením konstatuje nárůst státní kontroly nad sdělovacími prostředky včetně pokračující závislosti na státním rozpočtu, častých výskytů autocenzury a nízkých profesionálních standardů a etiky; je znepokojen výskyty pomluv v mediálním a politickém kontextu; ačkoli konstatuje, že byly podniknuty některé kroky na obnovení dialogu mezi vládou a zúčastněnými stranami v oblasti sdělovacích prostředků, vyjadřuje politování nad tím, že zákon o audiovizuálních službách byl pozměněn zrychleným postupem, bez řádné konzultace s mediálními zainteresovanými stranami;

27.

naléhavě vyzývá vládu, aby pokračovala v politikách na posílení plurality sdělovacích prostředků a rozmanitosti názorů a aby zaručila nezávislost veřejného vysílání i regulátora sdělovacích prostředků; se znepokojením konstatuje, že provozovatel veřejného vysílání projevoval značný příklon ve prospěch vládních stran jak během volebních kampaní (jak o tom svědčí zprávy OBSE/ODIHR), tak za okolností netýkajících se volebních kampaní (jak o tom svědčí zpráva Komise o pokroku); vítá skutečnost, že vláda zveřejnila údaje o svých výdajích na propagaci; přesto vlády vyzývá ke zlepšení transparentnosti, pokud jde o kritéria přidělování peněžních prostředků; důrazně doporučuje Komisi, aby byla aktivnější při sledování politického vývoje a při podávání doporučení o něm a při podpoře dialogu mezi zúčastněnými stranami v oblasti sdělovacích prostředků;

28.

připomíná vládě a politickým stranám jejich odpovědnost za vytváření kultury začleňování a tolerance; vyzývá k tomu, aby byl antidiskriminační zákon sladěn s acquis, protože v současné podobě nezakazuje diskriminace na základě sexuální orientace; odsuzuje veškeré násilí proti komunitě LGBTI a vyzývá k tomu, aby byly pachatelé včetně těch, kteří jsou odpovědní za násilné incidenty namířené proti podpůrné centrum pro LGBTI ve Skopje, byli postaveni před soud; zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti předsudkům vůči Romům a jejich diskriminaci a je třeba přijmout opatření ke zlepšení jejich situace, zejména v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání a zaměstnanosti; vyzývá příslušné orgány, aby zajistily, že hledisko rovnosti žen a mužů bude uplatňováno ve všech oblastech politiky zaměřené na zajištění rovnosti mužů a žen; znovu opakuje, že je znepokojen pokračující existencí genderových stereotypů ve společnosti a domácím násilím; vybízí vládu, aby se zabývala strukturálními genderovými a platovými rozdíly v hospodářské, politické a sociální oblasti; vyzývá Komisi, aby dostála vlastním závazkům a učinila z politiky zaměstnanosti a ze sociální politiky prioritu procesu přistoupení tím, že vyvine v tomto ohledu iniciativu v rámci dialogu o přistoupení na vysoké úrovni;

29.

je nadále znepokojen vysokou mírou dětské chudoby a nedostatečnou kapacitou institucí odpovědných za provádění politik a strategických opatření v této oblasti; naléhavě vyzývá vládu, aby zvýšila své úsilí o provádění revidované vnitrostátní strategie boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení; naléhavě vyzývá k tomu, aby byla věnována větší pozornost zajištění spravedlivého a účinnému přístupu ke spravedlnosti pro všechny děti; zdůrazňuje, že je třeba, aby vláda vyvinula další úsilí na podporu dětí s postižením a dětí z romské komunity; vyzývá, aby bylo vyvinuto další úsilí o zlepšení zdraví a výživy dětí, se zvláštním zaměřením na romské děti;

30.

vítá, že země je hraje nadále vedoucí úlohu v regionu v usnadňování podnikání, i její zlepšenou výkonnost v žebříčku Světové banky, kde se z 31. místa v roce 2013 posunula na 30. místo v roce 2014; konstatuje však, že obtížné vymáhání smluv a časté právní změny bez odpovídající konzultace představují pro podnikatelské klima závažný problém; současně zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout pokroku v oblasti pracovního práva a posílení sociálního dialogu; zdůrazňuje, že je třeba nadále zlepšovat podnikatelské prostředí a podporovat malé a střední podniky, snižovat regionální rozdíly a propojovat instituce výzkumu a vývoje s podnikatelskou sférou a s oblastí tvorby pracovních příležitostí;

31.

vítá skutečnost, že zůstal stabilní příliv přímých zahraničních investic, což umožnilo větší diverzifikaci vývozu; konstatuje, že 80 % celkových přímých zahraničních investic pochází od společností z EU, přičemž obchodní toky se zbožím a službami s EU se ještě zvýšily; znovu opakuje, že je důležité přilákat zahraniční investice, a domnívá se, že zpoždění v procesu přistoupení k EU může představovat překážku pro hlubší hospodářskou integraci; uznává potřebu zvýšit veřejné příjmy a vytvářet pracovní místa v odvětvích s vysokou produktivitou, celková struktura hospodářství se nadále soustředí na činnosti s nízkou produktivitou; zdůrazňuje, že pravidla pro mezinárodní finanční zóny by měla být v souladu s acquis a s mezinárodními požadavky;

32.

vítá snížení celkové míry nezaměstnanosti z 29,9 % v prvním čtvrtletí roku 2013 na 27,9 % ve třetím čtvrtletí roku 2014; vyzývá vládu, aby pokračovala ve svém úsilí o snižování strukturální a dlouhodobé nezaměstnanosti, zejména mezi mládeží (jejíž nezaměstnanost je vyšší než 50 %) a zranitelnými skupinami včetně Romů; vyzývá k přijetí reforem na větší zapojení pracovní síly a zvyšování pracovní mobility i o redukci širokého neformálního sektoru, který nadále omezuje hospodářskou soutěž; vyjadřuje znepokojení nad tím, že úroveň vzdělání a odborné přípravy pracovníků často neodpovídá skutečným potřebám ekonomiky a že řada kvalifikovaných pracovníků je proto nucena emigrovat v důsledku obtíží s nalezením odpovídajících pracovních příležitostí v zemi; vyjadřuje znepokojení nad nedávnými změnami legislativy, které ohrožují právo na stávku, a vyzývá příslušné orgány, aby je přezkoumaly s ohledem na normy Mezinárodní organizace práce;

33.

bere na vědomí kroky ke snížení nezaměstnanosti žen, avšak vyzývá vládu, aby v tomto směru vyvinula větší úsilí, protože nezaměstnanost žen je dosud mnohem vyšší, než je průměr EU;

34.

upozorňuje na to, že je ve spolupráci s občanskou společností a příslušnými zúčastněnými stranami nutné vyvinout značné úsilí v oblasti životního prostředí, zejména v oblasti kvality ovzduší a vody, ochrany přírody a nakládání s odpady; je znepokojen znečištěním vzduchu a vod; se znepokojením bere na vědomí koncentrace škodlivých částic, které jsou několikrát vyšší než nejvyšší přípustné hodnoty, zejména ve Skopje, Tetovu, Bitole, Kičevu a Kavadarci; vyzývá příslušné orgány, aby posílily svou spolupráci za účelem provádění příslušných právních předpisů, posílení správní kapacity a přidělování dostatečných finančních prostředků pro investice do infrastruktury, jako jsou čistírny odpadních vod;