25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/1

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/2

—

předsednictví Tribunálu bude zajišťovat předseda p. Jaeger;

—

místopředsednictví Tribunálu bude zajišťovat místopředseda p. Kanninen;

—

předsednictví senátů složených z pěti a tří soudců budou zajišťovat místopředseda p. Kanninen, předsedkyně senátu pí Martins Ribeiro a předsedové senátů Papasavvas, Prek, Dittrich, Frimodt Nielsen, van der Woude, Gratsias a Berardis;

—

rozhodnutí o přidělení soudců k senátům ze dne 23. října 2013 (Úř. věst. 2013, C 344, s. 2), naposledy pozměněné rozhodnutím ze dne 9. června 2016 (Úř. věst. 2016, C 243, s. 2), rozhodnutí ze dne 13. května 2015 o složení velkého senátu a o způsobu určování soudců, kteří nahradí soudce, na jejichž straně nastala překážka (Úř. věst. 2015, C 213, s. 2), a rozhodnutí ze dne 23. září 2013 o kritériích přidělování věcí senátům a o složení kasačního senátu (Úř. věst. 2013, C 313, s. 4 a 5) se použijí i nadále.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/3

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/4

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/4

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/5

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/6

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/7

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/7

1)

Články 49 a 56 SFEU a zásada rovného zacházení a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě o hazardních hrách, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která upravuje vyhlášení nového zadávacího řízení na udělení koncesí platných po kratší dobu, než byly koncese udělované v minulosti, z důvodu změny uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí.

2)

Článek 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezplatně převedl právo užívat hmotný a nehmotný majetek v jeho vlastnictví, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/8

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardní hry, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/9

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/10

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/10

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/11

1)

Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí.

2)

Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/12

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/13

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/13

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/14

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/14

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/14

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/15

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/15

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/15

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/16

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/16

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/16

1)

Lze takový postup vnitrostátního orgánu, který hospodářské a finanční předpoklady uchazeče v zadávacím řízení na zakázku s předpokládanou hodnotou 3 miliony eur vyhodnotil na základě uchazečem předloženého čestného prohlášení a bankovní informace, že účastník může čerpat ze zvláštního bankovního úvěru bez účelové vázanosti až do limitního rámce přesahujícího hodnotu zakázky, jako neprokázání soutěžní podmínky týkající se hospodářských a finančních předpokladů uchazeče, považovat za postup, který je v souladu s cílem článku 47, zejména jeho odst. 1 písm. a) a odstavcem 4, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES (1) ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby?

2)

Lze situaci na trhu s bankovními službami členského státu, kdy banka ve svém závazném úvěrovém příslibu podmiňuje poskytnutí finančních prostředků splněním podmínek pro poskytnutí úvěru uvedených v úvěrové smlouvě, jež v době zadávacího řízení nejsou blíže specifikovány, označit ve smyslu čl. 47 odst. 5 citované směrnice 2004/18/ES za oprávněný důvod, který neumožňuje uchazeči poskytnout doklady požadované veřejným zadavatelem, tedy že za této situace může prokázat své hospodářské a finanční předpoklady čestným prohlášením o existenci svého postačujícího úvěrového vztahu s bankou?

3)

Lze situaci nastalou v rámci soudního přezkumu rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro zadávání veřejných zakázek o vyloučení neúspěšného uchazeče a ve které byly jednotlivé zakázky úspěšným uchazečem již téměř zrealizovány, vyhodnotit jako objektivní překážku, která neumožňuje vnitrostátnímu soudu naplnit obsah ustanovení čl. 47 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3, 6, 7 a 8 směrnice Rady 89/665/EHS (2) ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/17

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/17

1.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?

2.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/49/ES týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?

3.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice 2003/49/ES?

4.

Jde o zneužívání daňového režimu atd. podle směrnice 2003/49/ES, pokud členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, umožňuje odpočet úroku, zatímco členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok přijímá, úrok nezdaňuje?

5.

Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

6.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 6 zahrnul do odpovědi na otázku 7.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/20

1.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 1 odst. 2 směrnice (1) týkajícího se použití vnitrostátních předpisů potlačujících daňové úniky a zneužívání daňových předpisů, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící čl. 1 odst. 2 směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových předpisů, které lze vykládat v souladu s čl. 1 odst. 2?

2.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž jsou vyplacené dividendy zdaňovány v závislosti na tom, zda je příjemce dividend považován za skutečného vlastníka dividend, smluvním ustanovením, které zamezuje zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice?

3.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně, mají obsah pojmu „skutečný vlastník“ vymezit vnitrostátní soudy, nebo má být daný pojem při uplatnění směrnice 90/435/EHS vykládán tak, že je třeba pojmu, který je předmětem posouzení Soudního dvora EU, přisoudit v rámci unijního práva specifický význam?

4.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, má se daný pojem vykládat tak, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu, jež za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, získá dividendy od dceřiné společnosti z druhého členského státu, je „skutečným vlastníkem“ těchto dividend ve smyslu výkladu tohoto pojmu v rámci unijního práva?

5.

Za předpokladu, že existují „vnitrostátní předpisy nezbytné k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů“, viz čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS, že společnost (A), která je rezidentem jednoho členského státu, vyplatila dividendy mateřské společnosti (B) z druhého členského státu, která je převedla své mateřské společnosti (C) se sídlem mimo EU/EHP, která obratem převedla finanční prostředky své mateřské společnosti (D), která má sídlo také mimo EU/EHP, že mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost C, nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění, že nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost D, a že prvně uvedený stát by tedy podle svých právních předpisů nemohl uvalit srážkovou daň z dividend vyplacených společností A společnosti D, pokud by byla společnost D přímým vlastníkem společnosti A, dochází ke zneužívání daňových předpisů ve smyslu směrnice, takže společnost B není touto směrnicí chráněna?

6.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU právní úpravě, podle které posledně uvedený členský stát zdaňuje dividendy mateřské společnosti, která je rezidentem druhého členského státu, přičemž dotyčný členský stát považuje rezidentní mateřské společnosti za jinak podobných okolností za osvobozené od daně z takových dividend?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z těchto dividend, brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost srazit daň u zdroje (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně za společností, která je rezidentem téhož členského státu?

8.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, a nelze-li na tomto základě považovat společnost (mateřskou společnost), která je rezidentem jednoho členského státu, za osvobozenou od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), podle směrnice 90/435/EHS, je posledně uvedený členský stát povinen podle směrnice 90/435/EHS nebo čl. 4 odst. 3 SEU určit, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

9.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU (a subsidiárně článek 63 SFEU) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

Soudní dvůr EU je žádán, aby odpověď na otázky 6 a 7 zahrnul do odpovědi na otázku 9.

10.

Za okolností, kdy:

brání článek 63 SFEU právní úpravě, podle které členský stát, ve kterém sídlí dceřiná společnost, zdaňuje předmětné dividendy, pokud má za to, že rezidentní společnosti, které splňují kapitálový požadavek stanovený ve směrnici 90/435/EHS, tj. že ve zdaňovacím období 2011 vlastní alespoň 10 % kapitálu ve společnosti vyplácející dividendy, jsou osvobozeny od daně z takových dividend?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/22

1.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 1 odst. 2 směrnice (1) týkajícího se použití vnitrostátních předpisů nezbytných k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící čl. 1 odst. 2 směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových předpisů, které lze vykládat v souladu s čl. 1 odst. 2?

2.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž jsou vyplacené dividendy zdaňovány v závislosti na tom, zda je příjemce dividend považován za skutečného vlastníka dividend, smluvním ustanovením, které zamezuje zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice?

3.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně, mají obsah pojmu „skutečný vlastník“ vymezit vnitrostátní soudy, nebo má být daný pojem při uplatnění směrnice 90/435/EHS vykládán tak, že je třeba pojmu, o kterém má rozhodnout Soudní dvůr EU, přisoudit v rámci unijního práva specifický význam?

4.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, má se daný pojem vykládat tak, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu, jež za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, získá dividendy od dceřiné společnosti z druhého členského státu, je „skutečným vlastníkem“ těchto dividend ve smyslu výkladu tohoto pojmu v rámci unijního práva?

5.

Za předpokladu, že existují „vnitrostátní předpisy nezbytné k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů“, viz čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS, že společnost (A), která je rezidentem jednoho členského státu, vyplatila dividendy mateřské společnosti (B) z druhého členského státu, která je převedla své mateřské společnosti (C) se sídlem mimo EU/EHP, která obratem převedla finanční prostředky své mateřské společnosti (D), která má sídlo také mimo EU/EHP, že mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost C, nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění, že nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost D, a že prvně uvedený stát by tedy podle svých právních předpisů nemohl uvalit srážkovou daň z dividend vyplacených společností A společnosti D, pokud by byla společnost D přímým vlastníkem společnosti A, dochází ke zneužívání daňových předpisů ve smyslu směrnice, takže společnost B není touto směrnicí chráněna?

6.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (či článek 56 ES) právní úpravě, podle které posledně uvedený členský stát zdaňuje dividendy mateřské společnosti, která je rezidentem druhého členského státu, přičemž dotyčný členský stát považuje rezidentní mateřské společnosti za jinak podobných okolností za osvobozené od daně z takových dividend?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z těchto dividend, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (či článek 56 ES) právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost srazit daň u zdroje (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně za společností, která je rezidentem téhož členského státu?

8.

Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, a nelze-li na tomto základě považovat společnost (mateřskou společnost), která je rezidentem jednoho členského státu, za osvobozenou od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), podle směrnice 90/435/EHS, je posledně uvedený členský stát povinen podle směrnice 90/435/EHS nebo článku 10 ES určit, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

9.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

10.

Za okolností, kdy:

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/25

1.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?

2.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?

3.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice?

4.

Jde o zneužívání daňového režimu atd. podle směrnice 2003/49/ES, pokud členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, umožňuje odpočet úroku, zatímco členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok přijímá, úrok nezdaňuje?

5.

Vztahuje se směrnice 2003/49/ES na společnost, která je rezidentem Lucemburska a je založená a registrovaná podle lucemburského práva obchodních společností jako „société en commandite par actions“ (S. C. A.), která je též označovaná jako „société d’investissement en capital à risquè“ (SICAR) podle lucemburského zákona ze dne 15. června 2004 o společnostech investujících do rizikového kapitálu (SICAR)?

6.

Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě?

8.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 7 zahrnul do odpovědi na otázku 8.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/27

1.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?

2.

Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?

3.

Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice?

4.

Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka?

5.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě?

7.

Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:

Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 5 zahrnul do odpovědi na otázku 6.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/29

1)

2)

Pokud není ohledně styku členských států se Spojenými státy americkými v oblasti vydávání automaticky vyloučena působnost Smluv:

Je třeba čl. 18 odst. 1 SFEU a relevantní judikaturu Soudního dvora, která k němu byla vydána, vykládat v tom smyslu, že členský stát neodůvodněně porušuje zákaz diskriminace vyplývající z čl. 18 odst. 1 SFEU, když na základě normy ústavního práva (v tomto případě: článek 16 odst. 2 první věta GG) v případě žádostí třetích zemí o vydání rozdílně zachází s vlastními státními příslušníky a se státními příslušníky jiných členských států EU tím, že vydává pouze cizí státní příslušníky?

3)

Pokud se potvrdí, že ve výše uvedených případech došlo k porušení obecného zákazu diskriminace vyplývajícího z čl. 18 odst. 1 SFEU:

Má být judikatura Soudního dvora Evropské unie chápána v tom smyslu, že v případě, jako je ten projednávaný, kdy povolení vydávání ze strany příslušného orgánu povinně předchází kontrola zákonnosti v rámci soudního řízení, jehož výsledek je však pro orgán závazný pouze tehdy, když je vydání prohlášeno za nepřípustné, může jít o závažné porušení již v případě prostého porušení zákazu diskriminace vyplývajícího z čl. 18 odst. 1 SFEU, anebo se vyžaduje zjevné porušení?

4)

Pokud se zjevné porušení nevyžaduje:

Má být judikatura Soudního dvora Evropské unie vykládána v tom smyslu, že dostatečně závažné porušení je v případě, jako je ten projednávaný, třeba vyloučit již proto, že v případě neexistence judikatury Soudního dvora týkající se konkrétní situace (v tomto případě: věcná působnost obecného zákazu diskriminace podle čl. 18 odst. 1 SFEU při styku v oblasti vydávání mezi členskými státy a Spojenými státy americkými) může nejvyšší vnitrostátní orgán výkonné moci za účelem odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na soulad s rozhodnutími vnitrostátních soudů, která byla dříve vydána v téže věci?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/30

1)

Je vnitrostátní právní úprava, která podnikatelskému subjektu zakazuje, aby jednotlivcům poskytoval službu umožňující prostřednictvím videozáznamu na dálku způsobem tzv. cloud computing vyhotovit rozmnoženiny pro soukromé užití týkající se děl chráněných autorským právem, a to prostřednictvím jeho aktivního zásahu při vyhotovování záznamu a bez souhlasu nositele práva, slučitelná s právem Společenství, zvláště s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (1) (jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (2) a se zakládající Smlouvou)?

2)

Je vnitrostátní právní úprava, která podnikatelskému subjektu umožňuje, aby jednotlivcům poskytoval službu umožňující prostřednictvím videozáznamu na dálku způsobem tzv. cloud computing vyhotovit rozmnoženiny pro soukromé užití týkající se děl chráněných autorským právem, i když to zahrnuje jeho aktivní zásah při vyhotovování záznamu, a to i v případě, že neexistuje souhlas nositele práva, za paušální odměnu pro nositele práva, který v zásadě podléhá režimu povinné licence, slučitelná s právem Společenství, zvláště s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu a se zakládající Smlouvou)?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/31

1.

Brání článek 49 SFEU takové finské právní úpravě, podle níž v situaci, kdy tuzemská společnost převede aktiva provozovně, která se nachází v jiném členském státě, formou převodu podniku na společnost se sídlem v tomto členském státě a jako protiplnění obdrží nové podíly, přičemž převod aktiv je zdaněn okamžitě v roce, kdy se tento převod uskuteční, zatímco zdanění v obdobné vnitrostátní situaci se uskuteční teprve v okamžiku realizace?

2.

Jedná se o nepřímou či přímou diskriminaci, pokud Finsko uskuteční zdanění okamžitě v roce převodu podniku před tím, než došlo k realizaci zisku a ve vnitrostátních situacích teprve v okamžiku realizace?

3.

V případě kladné odpovědi na otázku 1 a 2, může potom omezení svobody usazování být odůvodněno naléhavými důvody veřejného zájmu nebo zachováním vnitrostátní daňové pravomoci? Je zakázané omezení v souladu se zásadou proporcionality?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/32

—

zrušil rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 16. března 2016, oznámený Komisi dne 17. března 2016, ve věci T-586/14 Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd v. Komise;

—

zamítnul první část prvního žalobního důvodu uplatněného v žalobě podané v prvním stupni jako právně neopodstatněnou;

—

vrátil věc v druhé části prvního žalobního důvodu a druhé části čtvrtého žalobního důvodu uplatněných v žalobě podané v prvním stupni Tribunálu k novému posouzení;

—

určil, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

—

První část: Opatření provádějící pětiletý plán se převádějí z bývalého systému netržního hospodářství

—

Druhá část: Podpora strategických oblastí obchodu („vybírání vítězů“) nepředstavuje v tržním hospodářství legitimní cíl

—

Třetí část: Dotace nejsou v tržním hospodářství neomezené, ale váží se k investici

—

Čtvrtá část: Prověřovaná opatření nejsou srovnatelná s protiprávní a neslučitelnou státní podporou zaznamenanou v Unii

—

Pátá část: Nesprávný výklad pojmu „netržní hospodářství“

—

První část: Tribunál rozhodl ve věci, o které neměl pravomoc rozhodnout (ultra vires), porušil dispoziční zásadu a porušil článek 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, které byly platné v době předložení věci prvnímu stupni

—

Druhá část: Komise nebyla vyslechnuta k údajné srovnatelnosti státní podpory uvedené v rozsudcích citovaných v bodě 66 s prověřovanými opatřeními

—

Třetí část: Tribunál neodpověděl na argumenty Komise týkající se definice „netržního hospodářství“.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/33

1)

Je požadavek vyplývající z čl. 1 odst. 5 a čl. 2 odst. 18 nařízení (EU) 2015/751 (1) (dále jen „nařízení 2015/715“), podle něhož má být třístranné schéma platebních karet, které vydává karetní platební prostředky s partnerem v rámci společného označování („co-branding“) nebo prostřednictvím zástupce, považováno za čtyřstranné schéma platebních karet, použitelný jen v rozsahu, v němž takový partner v rámci společného označování nebo zástupce jedná jako „vydavatel“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 a bodu 29 odůvodnění nařízení 2015/715 (tedy v případě, že má takový partner nebo zástupce smluvní vztah s plátcem, v jehož rámci se smluvně zavazuje poskytovat plátci platební prostředek za účelem iniciování a zpracování jeho karetních platebních operací)?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, jsou čl. 1 odst. 5 a čl. 2 odst. 18 nařízení 2015/715 neplatné v rozsahu, v němž stanoví, že se taková ujednání považují za čtyřstranná schémata platebních karet, a to na základě:

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/34

1.

Jsou příslušná povolení, prováděcí právní předpisy a/nebo administrativní postup v rozporu s některými příslušnými právními předpisy a/nebo zásadami unijního práva, jestliže, v případě, kdy přímý prodejce prodává zboží (dále jen „propagační zboží“) neregistrovaným maloobchodním prodejcům nebo kdy neregistrovaný maloobchodní prodejce nakupuje zboží a služby od třetích osob (dále jen „zboží a služby od třetí osoby“), které neregistrovaní prodejci využívají na podporu své hospodářské činnosti spočívající v prodeji jiného zboží, které je rovněž nakupováno od přímého prodejce, a vztahuje se na něj administrativní postup přijatý na základě odchylky, naposledy povolené rozhodnutím Rady ze dne 24. května 1989 (89/534/EHS (1)) (dále jen „odchylka“), přímému prodejci ukládají, aby účtoval daň zaplacenou na výstupu z ceny, za kterou neregistrovaný maloobchodní prodejce prodává ostatní zboží, a to bez odpočtu DPH vzniklé neregistrovanému maloobchodnímu prodejci v souvislosti s tímto propagačním zbožím a/nebo zbožím a službami od třetí osoby?

2.

Mělo Spojené království, když požádalo Radu o povolení odchylky, povinnost informovat Komisi o tom, že tato odchylka by měla zahrnovat DPH zaplacené neregistrovanými maloobchodními prodejci v souvislosti s nákupem propagačního zboží a/nebo zboží a služeb od třetí osoby, které použili pro účely svého podnikání, a z toho plynoucí úpravu daně odrážející tuto neodpočitatelnou daň zaplacenou na vstupu nebo přeplatek daně zaplacené na výstupu?

3.

V případě kladné odpovědi na první a/nebo druhou otázku:

4.

Má být podle článku 27 šesté směrnice (článek 395 směrnice 2006/112 o DPH) „nezaplacená daň“ kvalifikována jako čistá daňová ztráta (zohledňující daň zaplacenou na výstupu i daň zaplacenou na vstupu, odpočitatelnou v rámci struktury, která vede k neplacení daně) členského státu nebo jako hrubá daňová ztráta (zohledňující pouze daň zaplacenou na výstupu v rámci struktury, která vede k neplacení daně) členského státu?

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/36

—

zrušil rozsudek;

—

zrušil rozhodnutí (1) v rozsahu, v němž nařizuje Italské republice zajistit navrácení podpory, nebo pokud se tak nestane,

—

vrátil věc zpět k Soudnímu dvoru;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu rozsudku ze dne 10. prosince 2013, když měl za to, že je povinen rozhodnout, že legitimní očekávání společnosti Eurallumina skončilo zveřejněním rozhodnutí o zahájení řízení dne 2. října 2002.

2.

V důsledku tohoto pochybení Tribunál nesplnil samotný účel vrácení věci a neposoudil argumenty společnosti Eurallumina ohledně dalšího trvání jejího legitimního očekávání nebo je posoudil ve zkresleném právním rámci a nesprávně.

3.

Dokonce i ve zkresleném právním rámci se tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že nepřiměřené prodlení Komise při vedení šetření nemohlo vést ke vzniku legitimního očekávání společnosti Eurallumina, které brání navrácení podpory.

4.

Tribunál vykládá směrnici 2003/96 (2) contra legem, v rozporu s unijním právem a jeho výkladovými zásadami.

5.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl argumenty společnosti Eurallumina založené na jejích investicích v závodě na Sardinii.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/37

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Magic Mountain Kletterhallen GmbH, Kletterhallenverband Klever eV, Neoliet Beheer BV a Pedriza BV nahradí společně náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a ponesou vlastní náklady řízení.

3)

Deutscher Alpenverein eV a Deutscher Alpenverein, Sektion Berlin eV ponesou vlastní náklady řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/38

1)

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společností Patriot Renewable Fuels LLC, Plymouth Energy Company LLC, POET LLC a Platinum Ethanol LLC.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Společnosti Growth Energy et Renewable Fuels Association, Rada Evropské unie, Evropská komise a sdružení ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol ponesou vlastní náklady řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/38

1)

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Marquis Energy LLC.

2)

Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Marquis Energy.

3)

Evropská komise a ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol ponesou vlastní náklady řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/39

1)

Rozhodnutí Komise C (2013) 8681 final ze dne 6. prosince 2013 se zrušuje.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/40

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Klubu Fútbol Club Barcelona se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/41

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnost Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen GmbH ponese vlastní náklady řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/41

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Loops, LLC, se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/42

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Monster Energy Company se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/43

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Monster Energy Company se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/43

1.

Ve věci samé již není důvodné rozhodnout.

2.

Společnosti REWE-Zentral AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/44

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)

Istituto di ricerche economiche per la pesca e l’acquacoltura – IREPA Onlus ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a Účetním dvorem Evropské unie.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/45

1)

Žaloba se zamítá jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná.

2)

Společnosti Kohrener Landmolkerei GmbH a DHG Deutsche Heumilchgesellschaft mbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/45

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/175 ze dne 8. února 2016 týkající se opatření přijatého Španělskem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES, kterým se zakazuje uvádění typu vysokotlakého čističe na trh (Úř. věst. 2016, L 33, s. 12);

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení podstatných procesních náležitostí

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje povinnost uvést odůvodnění, která je stanovena v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, neboť body odůvodnění jsou rozporuplné a nejasné.

Napadené rozhodnutí rovněž porušuje zásadu, podle které má Komise povinnost řádného zjištění skutkového stavu. V bodě odůvodnění 4 uvedeného rozhodnutí Komise nesprávně uvádí, že žalobkyně odkazuje ve svém prohlášení o shodě na normu EN 60335-2-67:2009, což není přesné.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 11 směrnice 2006/42/ES (1)

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/46

—

napadené rozhodnutí zrušil a v důsledku toho zamítl námitku a povolil zápis přihlašované ochranné známky;

—

uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů tohoto řízení a řízení u odvolacího senátu.

—

Porušení čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/47

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení článku 15, čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 57 odst. 1, čl. 63 odst. 2, článků 64, 75, čl. 76 odst. 2 a článku 77 nařízení č. 207/2009.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/48

—

zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho prohlásil úplné zrušení sporné ochranné známky z důvodu neexistenci jejího řádného užívání, a to i v souvislosti s výrobky „kovové odznaky“ zařazenými do třídy 6;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/48

—

zrušil Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce;

—

podpůrně, určil, že (i) čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a (ii) čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) jsou v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce, nepoužitelné z důvodu jejich protiprávnosti;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení, vychází z toho, že Rada neurčila řádný právní základ pro napadená opatření.

2.

Druhý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z porušení práv žalobce podle článku 6 vykládanému ve spojení s články 2a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie tím, že Rada vycházela z toho, že soudní řízení na Ukrajině je v souladu se základními lidskými právy.

3.

Třetí žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že byla splněna kritéria pro zařazení žalobce do čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn).

4.

Čtvrtý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada porušila právo žalobce na obhajobu a právo na řádnou správu a účinnou soudní ochranu. Podle žalobce Rada pečlivě a nestranně nepřezkoumala, zda uváděné důvody, které mají ospravedlňovat jeho opětovné zařazení, byly řádně podložené s ohledem na jeho vyjádření předcházející opětovnému zařazení.

5.

Pátý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada bez odůvodnění a nepřiměřeně porušila základní práva žalobce, včetně jeho práva na ochranu vlastnictví a dobré pověsti. Podle žalobce je dopad napadených opatření dalekosáhlý, jak pokud jde o jeho majetek, tak pokud jde o jeho celosvětovou pověst. Rada neprokázala, že zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů žalobce souvisí s nějakým legitimním cílem, nebo je jím odůvodněno, a tím spíše ani to, že je takovému cíli přiměřené.

6.

Šestý žalobní důvod na podporu námitky protiprávnosti vychází z toho, že pokud mají být čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) v rozporu s argumenty uvedenými ve třetím žalobním důvodu vykládány tak, že zahrnují jakékoliv vyšetřování ze strany ukrajinského orgánu bez ohledu na to, zda existuje nějaké soudní rozhodnutí či řízení, které je jeho základem, nebo jej přezkoumává či dohlíží nad ním; nebo jakékoliv „zneužití pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění“ bez ohledu na to, zda existuje obvinění ze zneužití státních prostředků, kritérium zařazení by vzhledem k svévolné šíři a působnosti, které by vyplývaly z takového širokého výkladu, postrádalo řádný právní základ; nebo by bylo nepřiměřené cílům čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014. Tato ustanovení by tedy byla protiprávní.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/50

—

zrušil Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, v rozsahu, v němž tyto akty ponechávají žalobce na seznamu osob a subjektů, na které se vztahují tato omezující opatření;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že zařazení na seznam je protiprávní, jelikož postup zařazení byl změněn tak, že umožňuje zařazení na základě pouhého trestního řízení, aniž je nutné soudní rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Rada uvedla pouze nedostatečné a stereotypní odůvodnění, jelikož pouze zkopírovala text z právní úpravy upravující zařazení na seznam.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož neměla dostatečně pevný skutkový základ k zařazení žalobce na základě toho, že byl předmětem trestního řízení vedeného ukrajinskými orgány pro zneužití veřejných prostředků či majetku.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že opatření přijatá Radou nepředstavují ve vztahu k žalobci zahraničněpolitická opatření, nýbrž opatření v rámci mezinárodní spolupráce v trestním řízení, která tudíž byla přijata na nesprávném právním základě.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/51

—

zrušil rozhodnutí ECB ze dne 3. března 2016 o odebrání bankoví licence společnosti Trasta Komercbanka AS

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že ECB nepřezkoumala a neposoudila důkladně a nestranně všechny skutečnosti, mimo jiné tím, že nereagovala na okolnost, že informace a dokumenty předložené místním lotyšským regulačním orgánem nebyly správné.

2.

Druhý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu proporcionality, jelikož neuznala, že byla k dispozici alternativní opatření.

3.

Třetí žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu rovného zacházení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila článek 91 a bod 75 odůvodnění nařízení nařízení o jednotném mechanismu dohledu (1) a dopustila se zneužití pravomoci.

5.

Pátý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu legitimního očekávání a právní jistoty.

6.

Šestý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila procesní pravidla včetně právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu, právo na dostatečné odůvodnění rozhodnutí, čl. 83 odst. 1 rámcového nařízení o jednotném mechanismu dohledu (2) a právo na spravedlivé správní řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/52

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 57 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/52

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) č. 2016417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) v rozsahu, v němž vyloučilo z financování částku 385 762,22 eura odpovídající výdajům, které Portugalsko vykázalo v rámci zvláštní podpory upravené v článku 68 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, v účetních rocích 2011, 2012 a 2013;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 46 odst. 2 nařízení Komise č. 1122/2009 – dodržování ze strany portugalských orgánů všech norem týkajících se kontrol „dodatečných plateb na dojnici“ v rámci zvláštní podpory poskytnuté portugalskou vládou v souladu s článkem 68 nařízení č. 73/2009.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 31 odst. 2 nařízení Rady č. 1290/2005 z důvodu nesplnění požadavků stanovených Komisí v pokynech obsažených v dokumentu č. VI/5330/97 k uplatnění finanční opravy ve výši 2 %.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/53

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), oznámené pod číslem C(2016) 1509 a vyhlášené v Úř. věst. L 75 ze dne 22. 3. 2016, s. 16:

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/55

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

určil, že EUIPO a – v případě, že předloží písemné vyjádření – další účastnice řízení před EUIPO ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní v řízení před Tribunálem a v odvolacím řízení před EUIPO

—

porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení článků 75 a násl. nařízení č. 207/2009;

—

porušení povinnosti EUIPO vykonávat svou pravomoc v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/56

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/411 ze dne 18. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 74, s. 40) v rozsahu, v jakém se týká žalobce;

—

konstatoval, že čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 76, s. 63) a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 76, s. 4) se na žalobkyni neuplatní, a aby v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/411 v rozsahu, v jakém se jí týká,

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

Prvním žalobním důvodem tvrdí, že Rada neurčila právní základ čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172/SZBP (dále jen „rozhodnutí“) a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 270/2011 (dále jen (nařízení“). Není prokázáno, že Rada jakýmkoli způsobem zohlednila právní základ čl. 1 odst. 1 rozhodnutí při přijetí napadeného rozhodnutí, bez ohledu na výslovnou povinnost tak učinit uloženou článkem 5 rozhodnutí. Skutečnost, že čl. 1 odst. 1 mohl mít platný právní základ při přijetí dne 21. března 2011, neposkytuje trvalý právní základ v roce 2016 či později.

2.

Druhým žalobním důvodem tvrdí porušení svého práva podle článku 6 SEU, ve spojení s články 2 a 3 SFEU a články 47 a 48 Listiny základní práv Evropské unie, způsobené domněnkou Rady, že soudní řízení v Egyptě respektuje základní lidská práva.

3.

Třetím žalobním důvodem tvrdí, že Rada se dopustila zjevně nesprávných posouzení, když měla za to, že byla splněna kritéria pro zařazení žalobce do čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení.

4.

Čtvrtým žalobním důvodem tvrdí, že Rada neuvedla přiměřené důvody pro znovuzařazení žalobce.

5.

Pátým žalobním důvodem tvrdí, že Rada porušila jeho právo na obhajobu, právo na řádnou správu a právo na účinný soudní přezkum. Konkrétně Rada neprovedla pečlivý a nestranný přezkum opodstatněnosti důvodů pro znovuzařazení s ohledem na tvrzení žalobce před znovuzařazením.

6.

Šestým žalobním důvodem tvrdí, že Rada bez odůvodnění a nepřiměřeně porušila jeho základní práva včetně práva na ochranu majetku a práva na ochranu dobrého jména. Dopad rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2016/411 na žalobkyni je dalekosáhlý, jak vůči jeho majetku, tak celosvětově vůči jeho dobrému jménu. Rada neprokázala, že zmrazení majetku a finančních zdrojů žalobce souvisí s jakýmkoli legitimním cílem, nebo že je takovým legitimním cílem odůvodněna, a už vůbec, že by bylo přiměřené takovému legitimnímu cíli.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/57

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/411 ze dne 18. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2016 L 74, s. 40), v rozsahu, v němž se uplatní na žalobce;

—

prohlásil, že se čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2011, L 76, s. 63) a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2011, L 76, s. 4) nepoužijí v rozsahu, v němž se uplatňují na žalobce, a v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/411 v rozsahu, v němž se uplatní na žalobce,

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Rada nevymezila náležitý právní základ pro čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172/SZBP (dále jen „rozhodnutí“) a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 270/2011 (dále jen „nařízení“). Neexistují důkazy o tom, že by Rada provedla při přijímání rozhodnutí (SZBP) 2016/411 jakýkoli přezkum čl. 1 odst. 1 rozhodnutí, přestože je tato povinnost výslovně zakotvena v článku 5 rozhodnutí. Skutečnost, že čl. 1 odst. 1 mohl mít platný právní základ v okamžiku, kdy byl poprvé dne 21. března 2011 přijat, nemůže tomuto ustanovení trvale poskytovat právní základ do roku 2016 či dále.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila práva žalobců podle článku 6 ve spojení s články 2 a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv EU tím, že se domnívala, že soudní řízení v Egyptě je v souladu se základními lidskými právy.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zjevně chybného posouzení, pokud měla za to, že kritérium pro uvedení žalobců na seznam uvedené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení, bylo naplněno.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neposkytla vhodné odůvodnění pro opětovné uvedení žalobců na seznamu.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila práva žalobců na obhajobu, právo na řádnou správu a účinnou soudní ochranu. Rada zejména důsledně a nestranně neposoudila, zda dotčené důvody pro opětovné zařazení na seznam byly řádně odůvodněné s ohledem na vyjádření žalobců v době před opětovným zařazením na seznam.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neodůvodněně či nepřiměřeně porušila základní práva žalobců, včetně jejich práva na ochranu vlastnictví a dobré pověsti. Dopad napadeného rozhodnutí na žalobce je dalekosáhlý, ať je z hlediska k jejich majetku, tak i jejich celosvětové dobré pověsti. Rada neprokázala, že by zmrazení majetku a ekonomických zdrojů žalobců souviselo s jakýkoli legitimním účelem či jím bylo odůvodněno, a dokonce ani to, že by tato opatření byla přiměřená s ohledem na takový účel.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/58

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) C(2015) 8236 ze dne 26. listopadu 2015 o státní podpoře SA.38869 (2014/N), kterou Polsko hodlá poskytnout ve prospěch podniku Poczta Polska jakožto úhradu čistých nákladů na povinnost poskytování všeobecné služby, která byla poskytována během let 2013 až 2015;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází jednak z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky části 2.6 bodu 19 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, a dále z porušení pravidel Smlouvy, která se týkají oblasti veřejných zakázek, a konečně z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (Úř. věst. 1998, L 15, s. 14; zvl. vyd. 06/03, s. 71) (dále jen „poštovní směrnice“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky stanovené v části 2.2 bodu 14 a části 2.10 bodu 60 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby.

3.

Třetí žalobní důvod vychází jednak z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky vyplývající z části 2.9 bodu 52 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, a dále z porušení čl. 7 odst. 1, 3 a 5 poštovní směrnice.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice, neboť Komise souhlasila s tím, aby byly náklady univerzální služby financovány prostřednictvím určitých výlučných práv, která budou udělena podniku Poczta Polska.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení ustanovení článku 102 ve spojení s ustanoveními čl. 106 odst. 1 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení článku 16 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí a porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/60

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) C(2015) 8236 ze dne 26. listopadu 2015 o státní podpoře SA.38869 (2014/N), kterou Polsko zvažuje poskytnout společnosti Poczta Polska jako vyrovnání za čisté náklady vzniklé v letech 2013-2015 v souvislosti s povinností poskytovat všeobecné služby;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy, z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 19 (oddílu 2.6) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)], z porušení zásad Smlouvy týkajících se zadávání veřejných zakázek a z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (Úř. věst. L 15, s. 14; dále jen „poštovní směrnice“)

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy a z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 14 (oddílu 2.2) a bodu 60 (oddílu 2.10) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)]

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy, z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 52 (oddílu 2.9) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)], a z porušení čl. 7 odst. 1, 3 a 5 poštovní směrnice

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice, neboť Evropská komise akceptuje financování nákladů na všeobecnou službu prostřednictvím celé řady výlučných a zvláštních práv přiznaných společnosti Poczta Polska

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 102 Smlouvy ve spojení s jejím čl. 106 odst. 1

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 16 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a z nedodržení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 Smlouvy

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/61

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/62

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016 v rozsahu, v němž se tímto rozhodnutím vylučuje z financování Evropskou unií ve vztahu k Belgickému království částka 9 601 619,00 eur (rozpočtová položka 6701);

—

podpůrně zčásti zrušil uvedené rozhodnutí o vyloučení částky 9 601 619 eur z financování Společenstvím, a to v rozsahu, v němž zahrnuje částku 4 106 470,02 eur, kterou již EZZF obdržel dříve;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 31 odst. 1 a čl. 32 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2005, L 209, s. 1), neboť Komise neprokázala, že výdaj uskutečněný belgickou platební agenturou není v souladu s právem Společenství, a že neexistence zpětně získaných částek či nesrovnalost jsou důsledkem nesrovnalostí či nedbalosti, které lze přičíst Belgickému úřadu pro intervence a náhrady (Bureau d’intervention et de restitution belge, BIRB)

2.

Druhý, podpůrně uplatněný žalobní důvod vychází z porušení čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005 a zásady proporcionality, neboť vyloučená částka neodpovídá významu zjištěného nesouladu a nebyl vzat ohled na finanční újmu, kterou Evropská unie utrpěla.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/63

—

zrušil Final Report OF/2013/0086/B1 THOR (2015) 40189 – 26.11.2015 z důvodu její zjevné protiprávnosti;

—

v důsledku toho zrušil Recommendation for action to be taken following an OLAF investigation THOR (2015) 4257 – 09.12.2015;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z napadnutelnosti aktů, proti kterým žaloba směřuje, na základě článku 263 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti napadených aktů.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/64

—

uložil Evropské komisi povinnost nahradit společnostem Escarp. S. C. P., Agropecuaria Sebcar, S. L., a Rusfal 2000, S. L., škodu, kterou utrpěly v důsledku jejího jednání a její nečinnosti v souvislosti s narušením trhů s broskvemi a nektarinkami v hospodářském roce 2014, a zejména přijetím nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 913/2014 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 932/2014;

—

uložil Evropské komisi povinnost uhradit:

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

—

přijala krizový mechanismus, který sama předtím označila za nenáležitý a neúčinný, neboť organizace producentů jej nevyužívají, protože jsou příliš malé a nemají prostředky k jeho využití;

—

neobstarala si informace o trhu;

—

jednala bez obstarání si náležitých údajů o staženích;

—

zasáhla opožděně.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/66

—

prohlásil žalobu za přípustnou a odůvodněnou;

—

rozhodl o vzniku mimosmluvní odpovědnosti Evropské komise;

—

uložil žalované nahradit újmu utrpěnou žalobkyní předběžně vyčíslenou na částku 496 000 euro;

—

každopádně uložil žalované náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z dostatečně závažného porušení právních norem, kterého se Komise dopustila, když na základě rozhodnutí Komise 2008/969/ES, Euratom ze dne 16. prosince 2008 o systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami (Úř. věst. 2008, L 344, s. 125) aktivovala v systému včasného varování (EWS) výstrahu „W3b“ vůči žalobkyni na základě vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), přičemž identifikovala míru rizika spojeného s žalobkyní jako úspěšnou uchazečkou veřejné zakázky na služby týkající se projektu posílení boje proti nehlášené práci v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Tento žalobní důvod se dělí na pět částí:

2.

Druhý žalobní důvod vychází z újmy utrpěné žalobkyní a z příčinné souvislosti mezi nesprávným jednáním Komise a touto újmou.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/67

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/67

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/67

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/68

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Elií Fernández González.

25.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/69

1)

Žaloba se zamítá.

2)

HI ponese vlastní náklady řízení a nahradí všechny náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.