ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 236

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 59
30. června 2016


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

II   Sdělení

 

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2016/C 236/01

Bez námitek k navrhovanému spojení (Věc M.8039 – Freudenberg/Vibracoustic) ( 1 )

1

2016/C 236/02

Bez námitek k navrhovanému spojení (Věc M.8049 – TPG Capital/Partners Group/TH Real Estate Portfolio) ( 1 )

1

2016/C 236/03

Bez námitek k navrhovanému spojení (Věc M.8041 – M&G/Anchorage/PHS Group Investment) ( 1 )

2

2016/C 236/04

Bez námitek k navrhovanému spojení (Věc M.8054 – 3i Group/Deutsche Alternative Asset Management/TCR Capvest) ( 1 )

2


 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2016/C 236/05

Směnné kurzy vůči euru

3

2016/C 236/06

Nová národní strana euromincí určených k oběhu

4

 

Účetní dvůr

2016/C 236/07

Zvláštní zpráva č. 14/2016 – Politické iniciativy a finanční podpora EU v oblasti romské integrace: v posledním desetiletí bylo dosaženo významného pokroku, avšak je zapotřebí dalšího úsilí přímo v terénu

5

 

INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ

2016/C 236/08

Aktualizace seznamu hraničních přechodů podle čl. 2 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)

6

2016/C 236/09

Aktualizace vzorů průkazů vydávaných ministerstvy zahraničních věcí členských států akreditovaným členům diplomatických misí a konzulárních zastoupení a jejich rodinným příslušníkům, jež jsou uvedeny v čl. 20 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)

11

 

INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO PROSTORU

 

Kontrolní úřad ESVO

2016/C 236/10

Výzva k předložení připomínek ke státní podpoře podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora

21

2016/C 236/11

Výzva k předložení připomínek podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora ve věci případné státní podpory ve prospěch společnosti Hurtigruten ASA podle smlouvy o pobřežní námořní přepravě zajišťované společností Hurtigruten v období 2012–2019

29

2016/C 236/12

Oznámení Norska v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků – Oznámení o výzvě k předkládání žádostí o licence na těžbu ropy v oblasti norského kontinentálního šelfu – udělení licencí v předem vymezených oblastech 2016

45


 

V   Oznámení

 

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

 

Evropská komise

2016/C 236/13

Výzva k předkládání návrhů v rámci víceletého pracovního programu pro poskytování finanční pomoci v oblasti transevropských energetických sítí v rámci Nástroje pro propojení Evropy na období 2014–2020 (rozhodnutí Komise C(2016) 1587)

47

 

ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

 

Evropská komise

2016/C 236/14

Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc M.8094 – BNP Paribas Fortis Private Equity Belgium/Sofindev IV/DHAM/Novy International) – Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem ( 1 )

48


 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

 


II Sdělení

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/1


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.8039 – Freudenberg/Vibracoustic)

(Text s významem pro EHP)

(2016/C 236/01)

Dne 22. června 2016 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32016M8039. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/1


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.8049 – TPG Capital/Partners Group/TH Real Estate Portfolio)

(Text s významem pro EHP)

(2016/C 236/02)

Dne 23. června 2016 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32016M8049. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/2


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.8041 – M&G/Anchorage/PHS Group Investment)

(Text s významem pro EHP)

(2016/C 236/03)

Dne 23. června 2016 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32016M8041. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/2


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.8054 – 3i Group/Deutsche Alternative Asset Management/TCR Capvest)

(Text s významem pro EHP)

(2016/C 236/04)

Dne 24. června 2016 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32016M8054. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.


IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/3


Směnné kurzy vůči euru (1)

29. června 2016

(2016/C 236/05)

1 euro =


 

měna

směnný kurz

USD

americký dolar

1,1090

JPY

japonský jen

113,85

DKK

dánská koruna

7,4376

GBP

britská libra

0,82550

SEK

švédská koruna

9,4311

CHF

švýcarský frank

1,0854

ISK

islandská koruna

 

NOK

norská koruna

9,3065

BGN

bulharský lev

1,9558

CZK

česká koruna

27,114

HUF

maďarský forint

316,95

PLN

polský zlotý

4,4261

RON

rumunský lei

4,5253

TRY

turecká lira

3,2157

AUD

australský dolar

1,4911

CAD

kanadský dolar

1,4407

HKD

hongkongský dolar

8,6041

NZD

novozélandský dolar

1,5565

SGD

singapurský dolar

1,4951

KRW

jihokorejský won

1 283,15

ZAR

jihoafrický rand

16,6016

CNY

čínský juan

7,3680

HRK

chorvatská kuna

7,5273

IDR

indonéská rupie

14 577,25

MYR

malajsijský ringgit

4,4594

PHP

filipínské peso

52,106

RUB

ruský rubl

71,0452

THB

thajský baht

39,028

BRL

brazilský real

3,6216

MXN

mexické peso

20,7331

INR

indická rupie

74,9693


(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/4


Nová národní strana euromincí určených k oběhu

(2016/C 236/06)

Image

Euromince určené k oběhu mají v rámci celé eurozóny postavení zákonného platidla. S cílem informovat širokou veřejnost a všechny, kdo přicházejí s mincemi do styku, Komise zveřejňuje popis návrhů všech nových euromincí (1). V souladu se závěry Rady ze dne 10. února 2009 (2) v této věci se členským státům eurozóny a zemím, které uzavřely měnovou dohodu s Evropskou unií, na jejímž základě mohou vydávat euromince, povoluje za určitých podmínek vydávat pamětní euromince určené k oběhu, zejména za podmínky, že jde výlučně o mince v nominální hodnotě dvou eur. Tyto mince mají stejné technické charakteristiky jako ostatní dvoueurové mince, ale jejich národní strana má pamětní motiv, jenž má z hlediska národního nebo evropského vysokou symbolickou hodnotu.

Vydávající země : Španělsko

Pamětné motiv : Památky světového kulturního a přírodního dědictví Unesco – kostely Asturského království

Popis návrhu : Na minci je vyobrazen kostel Santa Maria del Naranco. V horní části vnitřního kruhu je ve směru hodinových ručiček vepsán název vydávající země „ESPAÑA“ a vpravo pod ním je uveden letopočet emise „2017“. Na levé straně vnitřního kruhu je vyražena značka mincovny.

Na mezikruží mince je dvanáct hvězd evropské vlajky.

Objem emise : 4 miliony mincí

Datum emise :


(1)  Národní strany všech mincí, které byly vydány v roce 2002, naleznete v Úř. věst. C 373, 28.12.2001, s. 1.

(2)  Viz závěry Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 10. února 2009 a doporučení Komise ze dne 19. prosince 2008 o společných pokynech pro národní strany a vydávání euromincí určených k peněžnímu oběhu (Úř. věst. L 9, 14.1.2009, s. 52).


Účetní dvůr

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/5


Zvláštní zpráva č. 14/2016

„Politické iniciativy a finanční podpora EU v oblasti romské integrace: v posledním desetiletí bylo dosaženo významného pokroku, avšak je zapotřebí dalšího úsilí přímo v terénu“

(2016/C 236/07)

Evropský účetní dvůr Vás tímto informuje o vydání zvláštní zprávy č. 14/2016 „Politické iniciativy a finanční podpora EU v oblasti romské integrace: v posledním desetiletí bylo dosaženo významného pokroku, avšak je zapotřebí dalšího úsilí přímo v terénu“.

Zpráva je k dispozici k nahlédnutí či stažení na internetové stránce Účetního dvora http://eca.europa.eu nebo na internetové stránce EU Bookshop https://bookshop.europa.eu.


INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/6


Aktualizace seznamu hraničních přechodů podle čl. 2 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (1)

(2016/C 236/08)

Zveřejnění seznamu hraničních přechodů podle čl. 2 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), se zakládá na informacích, které členské státy sdělily Komisi v souladu s článkem 39 Schengenského hraničního kodexu (kodifikované znění).

Kromě zveřejnění v Úředním věstníku jsou na internetové stránce Generálního ředitelství pro vnitřní věci k dispozici měsíční aktualizace.

FRANCIE

Změna informací zveřejněných v Úř. věst. C 229, 14.7.2015.

SEZNAM HRANIČNÍCH PŘECHODŮ

Vzdušné hranice

(1)

Abbeville

(2)

Agen-la Garenne

(3)

Ajaccio-Campo dell’Oro

(4)

Albert-Bray

(5)

Amiens-Glisy

(6)

Angers-Marcé

(7)

Angoulême-Brie-Champniers

(8)

Annecy-Methet

(9)

Annemasse

(10)

Auxerre-Branches

(11)

Avignon-Caumont

(12)

Bâle-Mulhouse

(13)

Bastia-Poretta

(14)

Beauvais-Tillé

(15)

Bergerac-Roumanière

(16)

Besançon-la Vèze

(17)

Béziers-Vias

(18)

Biarritz-Bayonne-Anglet

(19)

Bordeaux-Mérignac

(20)

Brest-Guipavas

(21)

Brive-Souillac

(22)

Caen-Carpiquet

(23)

Calais-Dunkerque

(24)

Calvi-Sainte-Catherine

(25)

Cannes-Mandelieu

(26)

Carcassonne-Salvaza

(27)

Châlons-Vatry

(28)

Chambéry-Aix-les-Bains

(29)

Châteauroux-Déols

(30)

Cherbourg-Mauperthus

(31)

Clermont-Ferrand-Aulnat

(32)

Colmar-Houssen

(33)

Deauville-Saint-Gatien

(34)

Dijon-Longvic

(35)

Dinard-Pleurtuit

(36)

Dôle-Tavaux

(37)

Epinal-Mirecourt

(38)

Figari-Sud Corse

(39)

Grenoble-Saint-Geoirs

(40)

Hyères-le Palivestre

(41)

Issy-les-Moulineaux

(42)

La Môle

(43)

Lannion

(44)

La Rochelle-Laleu

(45)

Laval-Entrammes

(46)

Le Castelet

(47)

Le Havre-Octeville

(48)

Le Mans-Arnage

(49)

Le Touquet-Paris-Plage

(50)

Lille-Lesquin

(51)

Limoges-Bellegarde

(52)

Lognes-Emerainville

(53)

Lorient-Lann-Bihoué

(54)

Lyon-Bron

(55)

Lyon-Saint-Exupéry

(56)

Marseille-Provence

(57)

Metz-Nancy-Lorraine

(58)

Monaco-Héliport

(59)

Montbéliard-Courcelles

(60)

Montpellier-Méditérranée

(61)

Nantes-Atlantique

(62)

Nevers-Fourchambault

(63)

Nice-Côte d’Azur

(64)

Nîmes-Garons

(65)

Orléans-Bricy

(66)

Orléans-Saint-Denis-de-l’Hôtel

(67)

Paris-Charles de Gaulle

(68)

Paris-le Bourget

(69)

Paris-Orly

(70)

Pau-Pyrénées

(71)

Perpignan-Rivesaltes

(72)

Poitiers-Biard

(73)

Pontoise-Cormeillcs-en-Vexin, dočasně:

od středy 10. do neděle 14. června 2015, od 10:00 hod. do 15:30 hod.

Toto dočasné otevření se zavádí během mezinárodního veletrhu letectví a kosmonautiky v Le Bourget, kdy je nutné přesměrovat lety ze zemí mimo Schengen na letiště v Pontoise.

od středy 15. do neděle 21. června 2015, od 6:00 hod. do 16:30 hod.

Toto dočasné otevření se zavádí na dobu, během níž je v provozu sezónní linka ze zemí mimo Schengen (Quimper–Londýn).

(74)

Quimper-Cornouailles, dočasně v období od 19. května do 4. září 2016,

(75)

Rennes Saint-Jacques

(76)

Rodez-Marcillac

(77)

Rouen-Vallée de Seine

(78)

Saint-Brieuc-Armor

(79)

Saint-Etienne-Bouthéon

(80)

Saint-Nazaire-Montoir

(81)

Strasbourg-Entzheim

(82)

Tarbes-Ossun-Lourdes

(83)

Toulouse-Blagnac

(84)

Tours-Saint-Symphorien

(85)

Troyes-Barberey

(86)

Vichy-Charmeil

Námořní hranice

(1)

Ajaccio

(2)

Bastia

(3)

Bayonne

(4)

Bonifacio

(5)

Bordeaux

(6)

Boulogne

(7)

Brest

(8)

Caen-Ouistreham

(9)

Calais

(10)

Calvi

(11)

Cannes-Vieux Port

(12)

Carteret

(13)

Cherbourg

(14)

Dieppe

(15)

Douvres

(16)

Dunkerque

(17)

Granville

(18)

Honfleur

(19)

La Rochelle-La Pallice

(20)

Le Havre

(21)

Les Sables-d’Olonne-Port

(22)

L’Ile-Rousse

(23)

Lorient

(24)

Marseille

(25)

Monaco-Port de la Condamine

(26)

Nantes-Saint-Nazaire

(27)

Nice

(28)

Port-de-Bouc-Fos/Port-Saint-Louis

(29)

Port-la-Nouvelle

(30)

Porto-Vecchio

(31)

Port-Vendres

(32)

Roscoff

(33)

Rouen

(34)

Saint-Brieuc (maritime)

(35)

Saint-Malo

(36)

Sète

(37)

Toulon

Pozemní hranice

Se SPOJENÝM KRÁLOVSTVÍM

(pravidelná linka pro přejezd přes kanál La Manche)

(1)

Gare d’Ashford International

(2)

Gare d’Avignon-Centre

(3)

Cheriton/Coquelles

(4)

Gare de Chessy-Marne-la-Vallée

(5)

Gare de Fréthun

(6)

Gare de Lille-Europe

(7)

Gare de Paris-Nord

(8)

Gare de St-Pancras International

(9)

Gare d’Ebbsfleet International

(10)

Gare TGV Haute- Picardie, dne 1. července 2016

S ANDOROU

(1)

Pas de la Case-Porta

Seznam předchozích zveřejnění

 

Úř. věst. C 316, 28.12.2007, s. 1

 

Úř. věst. C 134, 31.5.2008, s. 16

 

Úř. věst. C 177, 12.7.2008, s. 9

 

Úř. věst. C 200, 6.8.2008, s. 10

 

Úř. věst. C 331, 31.12.2008, s. 13

 

Úř. věst. C 3, 8.1.2009, s. 10

 

Úř. věst. C 37, 14.2.2009, s. 10

 

Úř. věst. C 64, 19.3.2009, s. 20

 

Úř. věst. C 99, 30.4.2009, s. 7

 

Úř. věst. C 229, 23.9.2009, s. 28

 

Úř. věst. C 263, 5.11.2009, s. 22

 

Úř. věst. C 298, 8.12.2009, s. 17

 

Úř. věst. C 74, 24.3.2010, s. 13

 

Úř. věst. C 326, 3.12.2010, s. 17

 

Úř. věst. C 355, 29.12.2010, s. 34

 

Úř. věst. C 22, 22.1.2011, s. 22

 

Úř. věst. C 37, 5.2.2011, s. 12

 

Úř. věst. C 149, 20.5.2011, s. 8

 

Úř. věst. C 190, 30.6.2011, s. 17

 

Úř. věst. C 203, 9.7.2011, s. 14

 

Úř. věst. C 210, 16.7.2011, s. 30

 

Úř. věst. C 271, 14.9.2011, s. 18

 

Úř. věst. C 356, 6.12.2011, s. 12

 

Úř. věst. C 111, 18.4.2012, s. 3

 

Úř. věst. C 183, 23.6.2012, s. 7

 

Úř. věst. C 313, 17.10.2012, s. 11

 

Úř. věst. C 394, 20.12.2012, s. 22

 

Úř. věst. C 51, 22.2.2013, s. 9

 

Úř. věst. C 167, 13.6.2013, s. 9

 

Úř. věst. C 242, 23.8.2013, s. 2

 

Úř. věst. C 275, 24.9.2013, s. 7

 

Úř. věst. C 314, 29.10.2013, s. 5

 

Úř. věst. C 324, 9.11.2013, s. 6

 

Úř. věst. C 57, 28.2.2014, s. 4

 

Úř. věst. C 167, 4.6.2014, s. 9

 

Úř. věst. C 244, 26.7.2014, s. 22

 

Úř. věst. C 332, 24.9.2014, s. 12

 

Úř. věst. C 420, 22.11.2014, s. 9

 

Úř. věst. C 72, 28.2.2015, s. 17

 

Úř. věst. C 126, 18.4.2015, s. 10

 

Úř. věst. C 229, 14.7.2015, s. 5

 

Úř. věst. C 341, 16.10.2015, s. 19

 

Úř. věst. C 84, 4.3.2016, s. 2.


(1)  Viz seznam předchozích zveřejnění na konci této aktualizace.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/11


Aktualizace vzorů průkazů vydávaných ministerstvy zahraničních věcí členských států akreditovaným členům diplomatických misí a konzulárních zastoupení a jejich rodinným příslušníkům, jež jsou uvedeny v čl. 20 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (1)

(2016/C 236/09)

Zveřejnění vzorů průkazů vydávaných ministerstvy zahraničních věcí členských států akreditovaným členům diplomatických misí a konzulárních zastoupení a jejich rodinným příslušníkům, jež jsou uvedeny v čl. 20 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), se zakládá na informacích, které členské státy sdělily Komisi v souladu s článkem 39 Schengenského hraničního kodexu (kodifikované znění).

Kromě zveřejnění v Úředním věstníku jsou na internetové stránce Generálního ředitelství pro vnitřní věci k dispozici měsíční aktualizace.

ŠVÝCARSKO

Nahrazení informací zveřejněných v Úř. věst. C 133, 1. 5. 2014

ZVLÁŠTNÍ POVOLENÍ K POBYTU VYDANÁ MINISTERSTVEM ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

Průkaz totožnosti (povolení k pobytu) Federálního ministerstva zahraničních věcí:

průkaz totožnosti „B“ (s růžovým pruhem): vedoucí stálé nebo zvláštní diplomatické mise, členové nejvyššího vedení mezinárodních organizací a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « B » (à bande rose) : chefs de mission diplomatique, permanente ou spéciale, membres de la haute direction des organisations internationales et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „B“ (mit rosafarbigem Streifen): Missionschefs der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen, leitende Beamte internationaler Organisationen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „B“ (a banda rosa): Chefs de mission diplomatique, permanente ou spéciale, membres de la haute direction des organisations internationales et membres de famille qui jouissent du même statut;

průkaz totožnosti „C“ (s růžovým pruhem): členové diplomatického personálu stálých nebo zvláštních diplomatických misí, vysocí úředníci mezinárodních organizací a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « C » (à bande rose) : membres du personnel diplomatique des missions diplomatiques, permanentes ou spéciales, hauts fonctionnaires des organisations internationales et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „C“ (mit rosafarbigem Streifen): Mitglieder des diplomatischen Personals der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen, Beamte internationaler Organisationen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „C“ (a banda rosa): membri del personale diplomatico di missioni diplomatiche permanenti o speciali, funzionari di organizzazioni internazionali e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „D“ (s modrým pruhem): členové administrativního a technického personálu stálých nebo zvláštních diplomatických misí a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « D » (à bande bleue) : membres du personnel administratif et technique des missions diplomatiques, permanentes ou spéciales et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „D“ (mit blauem Streifen): Mitglieder des Verwaltungs- und technischen Personals der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „D“ (a banda blu): membri del personale amministrativo e tecnico di missioni diplomatiche permanenti o speciali e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „D“ (s hnědým pruhem): odborní úředníci mezinárodních organizací a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « D » (à bande brune) : fonctionnaires de la catégorie professionnelle des organisations internationales et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „D“ (mit braunem Streifen): Beamte der Kategorie Berufspersonal internationaler Organisationen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „D“ (a banda marrone): funzionari appartenenti alla categoria del personale di carriera di organizzazioni internazionali e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „E“ (s fialovým pruhem): členové provozního personálu stálých nebo zvláštních diplomatických misí, úředníci podpůrných odborů mezinárodních organizací a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « E » (à bande violette): membres du personnel de service des missions diplomatiques, permanentes et spéciales, fonctionnaires des services généraux des organisations internationales et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „E“ (mit violettem Streifen): Mitglieder des Dienstpersonals der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen, Beamte der allgemeinen Dienste internationaler Organisationen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „E“ (a banda viola): membri del personale di servizio di missioni diplomatiche permanenti e speciali, funzionari dei servizi generali di organizzazioni internazionali e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „F“ (se žlutým pruhem): soukromí zaměstnanci v domácnostech členů stálých nebo zvláštních diplomatických misí a konzulárních úřadů a soukromí zaměstnanci v domácnostech úředníků mezinárodních organizací / Carte de légitimation « F » (à bande jaune) : domestiques privés des membres des missions diplomatiques, permanentes ou spéciales et des postes consulaires de carrière et domestiques privés des fonctionnaires des organisations internationales / Legitimationskarte „F“ (mit gelbem Streifen): private Hausangestellte der Mitglieder der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen und der von Berufs-Konsularbeamten geleiteten konsularischen Vertretungen sowie private Hausangestellte der Beamten internationaler Organisationen / Carta di legittimazione „F“ (a banda gialla): personale domestico privato di membri di missioni diplomatiche permanenti o speciali e di rappresentanze consolari dirette da funzionari consolari di carriera nonché personale domestico privato di funzionari di organizzazioni internazionali;

průkaz totožnosti „G“ (s tyrkysovým pruhem): úředníci mezinárodních organizací (s pracovní smlouvou na dobu určitou) a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « G » (à bande turquoise) : fonctionnaires des organisations internationales (contrat de travail « court terme ») et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „G“ (mit türkisem Streifen): Beamte internationaler Organisationen mit Arbeitsvertrag von begrenzter Dauer und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „G“ (a banda turchese): funzionari di organizzazioni internazionali con contratto di lavoro a durata determinata e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „H“ (s bílým pruhem): spolupracovníci stálých nebo zvláštních diplomatických misí, konzulátů a mezinárodních organizací, kteří nemají status úředníka, dále osoby bez výsad a imunit, které jsou oprávněny doprovázet členy stálých nebo zvláštních diplomatických misí, konzulátů a mezinárodních organizací / Carte de légitimation « H » (à bande blanche) : collaborateurs non-fonctionnaires des missions diplomatiques permanentes ou spéciales, des consulats et des organisations internationales, ainsi que les personnes sans privilèges et immunités autorisées à accompagner les membres des missions diplomatiques, permanentes ou spéciales, des consulats et des organisations internationales. / Legitimationskarte “H” (mit weissem Streifen): Mitarbeiter ohne Beamtenstatus der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen, der konsularischen Vertretungen und der internationalen Organisationen, sowie Personen ohne Privilegien und Immunitäten, die ermächtigt sind, Mitglieder der diplomatischen, ständigen oder Spezialmissionen, der konsularischen Vertretungen und der internationalen Organisationen zu begleiten. / Carta di legittimazione „H“ (a banda bianca): collaboratori senza statuto di funzionari di missioni diplomatiche permanenti o speciali, di consolati e di organizzazioni internazionali così come persone senza privilegi e immunità autorizzate a accompagnare membri di missioni diplomatiche permanenti o speciali, di consolati e di organizzazioni internazionali;

průkaz totožnosti „I“ (s olivovým pruhem): členové personálu Mezinárodního výboru Červeného kříže, kteří nejsou švýcarskými občany, a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « I » (à bande olive) : membres du personnel non suisse du Comité international de la Croix-Rouge et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „I“ (mit olivem Streifen): Personal nicht schweizerischer Staatsangehörigkeit des Internationalen Komitees vom Roten Kreuz und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „I“ (a banda oliva): membri del personale non svizzero del Comitato internazionale della Croce Rossa e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „K“ (s růžovým pruhem): vedoucí konzulárních úřadů, konzulární úředníci a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « K » (à bande rose) : chefs de poste consulaire de carrière, fonctionnaires consulaires de carrière et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „K“ (mit rosafarbigem Streifen): Berufs-Postenchefs und Berufs-Konsularbeamte der konsularischen Vertretungen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „K“ (a banda rosa): capiposto consolari di carriera e funzionari consolari di carriera di rappresentanze consolari e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „K“ (s modrým pruhem): konzulární zaměstnanci a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « K » (à bande bleue) : employés consulaires de carrière et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „K“ (mit blauem Streifen): Berufs-Konsularangestellte und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „K“ (a banda blu): impiegati consolari di carriera e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „K“ (s fialovým pruhem): členové provozního personálu konzulárních zastoupení a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « K » (à bande violette) : membres du personnel de service des représentations consulaires de carrière et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „K“ (mit violettem Streifen): Mitglieder des dienstlichen Hauspersonals von berufs-konsularischen Vertretungen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „K“ (a banda viola): membri del personale di servizio di rappresentanze consolari di carriera e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „K“ (s bílým pruhem): vedoucí honorárního konzulátu / Carte de légitimation « K » (à bande blanche) : chefs de poste consulaire honoraire / Legitimationskarte „K“ (mit weissem Streifen): Honorar-Postenchefs von konsularischen Vertretungen / Carta di legittimazione „K“ (a banda bianca): capiposto onorari di rappresentanze consolari;

průkaz totožnosti „L“ (s pruhem pískové barvy): členové personálu Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, kteří nejsou švýcarskými občany, a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « L » (à bande de couleur sable) : membres du personnel non suisse de la Fédération internationale des Sociétés de la Croix-Rouge et du Croissant-Rouge et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte „L“ (mit sandfarbigem Streifen): Personal nicht schweizerischer Staatsangehörigkeit der Internationalen Gemeinschaft der Roten Kreuz- und Roten Halbmond-Gesellschaften und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di legittimazione „L“ (a banda color sabbia): membri del personale non svizzero della Federazione internazionale delle Società della Croce Rossa e della Mezzaluna Rossa e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

průkaz totožnosti „P“ (s modrým pruhem): vědečtí pracovníci Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN), kteří nejsou švýcarskými občany, a rodinní příslušníci, kteří požívají stejného statusu / Carte de légitimation « P » (à bande bleue) : personnel scientifique non suisse du CERN et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte « P » (mit blauem Streifen) : wissenschaftliches Personal des CERN nicht schweizerischer Staatsangehörigkeit und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di Legittimazione « P » (à banda blu) : personale scientifico non svizzero del CERN e familiari che beneficiano dello stesso statuto;

Průkaz totožnosti „R“ (s šedým pruhem): členové personálu mezinárodních kvazivládních organizací nebo jiných mezinárodních orgánů, kteří nejsou švýcarskými občany, a jejich rodinní příslušníci požívající stejného statusu / Carte de légitimation « R » (à bande grise) : membres du personnel non suisse des organisations internationales quasi gouvernementales ou des autres organismes internationaux et membres de famille qui jouissent du même statut / Legitimationskarte « R » (mit grauem Streifen) : Personal nicht schweizerischer Staatsangehörigkeit von quasizwischenstaatlichen Organisation oder anderen internationalen Organen und Familienmitglieder, die den gleichen Status besitzen / Carta di Legittimazione « R » (a banda grigia) : membri del personale non svizzero di organizzazioni internazionali quasi intergovernative o di altri organismi internazionali e familiari che beneficiano dello stesso statuto.

průkaz totožnosti „S“ (s modrým pruhem): členové personálu stálých a zvláštních diplomatických misí, kteří jsou švýcarskými občany, úředníci mezinárodních organizací, kteří jsou švýcarskými občany / Carte de légitimation « S » (à bande verte) : membres du personnel de nationalité suisse des missions diplomatiques, permanentes et spéciales, fonctionnaires de nationalité suisse des organisations internationales / Legitimationskarte „S“ (mit grünem Streifen): Mitglieder des Personals schweizerischer Staatsangehörigkeit der diplomatischen, ständigen und der Spezialmissionen, Beamte schweizerischer Staatsangehörigkeit internationaler Organisationen / Carta di legittimazione „S“ (a banda verde): membri del personale di nazionalità svizzera di missioni diplomatiche permanenti e speciali, funzionari di nazionalità svizzera di organizzazioni internazionali.

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „B“

Velvyslanectví a stálé mise: vedoucí mise

Mezinárodní organizace: člen nejvyššího vedení

Image

Držitel tohoto průkazu požívá diplomatického statusu

Der Inhaber dieser Karte geniesst Diplomatenstatus

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „C“

Velvyslanectví a stálé mise: člen diplomatického personálu

Mezinárodní organizace: vysoký úředník

Image

Držitel tohoto průkazu požívá diplomatického statusu

Der Inhaber dieser Karte geniesst Diplomatenstatus

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „D“

Velvyslanectví a stálé mise: člen administrativního a technického personálu (AT)

Image

Držitel tohoto průkazu požívá diplomatického statusu, imunita před občanskou a správní jurisdikcí platí pouze pro výkon služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Diplomatenstatus, Immunität von der Zivil- und Verwaltungsgerichtsbarkeit hat er jedoch nur für dienstliche Tätigkeiten

Mezinárodní organizace: odborný úředník

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „E“

Velvyslanectví a stálé mise: člen provozního personálu a člen místně najatého personálu

Mezinárodní organizace: úředník podpůrných odborů

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „F“

Velvyslanectví, stálé mise a mezinárodní organizace: soukromý zaměstnanec v domácnostech členů personálu

Image

Držitel tohoto průkazu nepožívá imunity před jurisdikcí.

Der Inhaber dieser Karte hat keinen Anspruch auf Immunität von der Gerichtsbarkeit

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „G“

Mezinárodní organizace: dočasný úředník (úředník „na dobu určitou“) a člen vyslaného personálu

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „H“

Velvyslanectví, konzuláty, stálé mise a mezinárodní organizace: osoba bez výsad a imunit

Image

Držitel tohoto průkazu nepožívá imunity před jurisdikcí a nemá přístup na švýcarský trh práce

Der Inhaber dieser Karte hat keinen Anspruch auf Immunität von der Gerichtsbarkeit und keinen Zugang zum schweizerischen Arbeitsmarkt

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „I“

Mezinárodní výbor Červeného kříže: spolupracovník výboru

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností. Nepožívá celních výsad.

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten. Er hat keine Zollprivilegien

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „K“

Konzuláty – průkaz K červený: vedoucí konzulárního úřadu a konzulární úředník

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Konzuláty – průkaz K modrý: konzulární pracovník

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Konzuláty – průkaz K fialový: člen provozního personálu a člen místně najatého personálu

Image

Držitel tohoto průkazu nepožívá imunity před jurisdikcí

Der Inhaber dieser Karte hat keinen Anspruch auf Immunität von der Gerichtsbarkeit

Konzuláty – průkaz K bílý: vedoucí honorárního úřadu

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí výhradně při výkonu konzulárních povinností

Der Inhaber dieser Karte hat Anspruch auf Immunität von der Gerichtsbarkeit lediglich für konsularische Tätigkeiten

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „L“

Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce: spolupracovník federace

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností. Nepožívá celní výsady

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten. Er hat keine Zollprivilegien

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „P“

Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN): vědecký pracovník CERN

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „R“

členové personálu mezinárodních kvazivládních organizací nebo jiných mezinárodních orgánů, kteří nejsou švýcarskými občany, a jejich rodinní příslušníci požívající stejného statusu

Image

Držitel tohoto průkazu nepožívá imunity před jurisdikcí.

Der Inhaber dieser Karte hat keinen Anspruch auf Immunität von der Gerichtsbarkeit

Průkaz totožnosti Federálního Ministerstva Zahraničních Věcí typu „S“

Člen personálu, který je švýcarským občanem, obdrží bez ohledu na svou funkci na zastoupení cizího státu nebo v mezinárodní organizaci v zásadě průkaz totožnosti typu „S“. Členové personálu, kteří jsou švýcarskými občany a které velvyslanectví a konzuláty najmou na místě, průkaz neobdrží. Dočasní úředníci (úředníci na dobu určitou) mezinárodních organizací, kteří jsou švýcarskými občany, průkaz neobdrží.

Velvyslanectví a konzuláty: člen personálu švýcarské státní příslušnosti

Stálé mise: člen personálu švýcarské státní příslušnosti

Mezinárodní organizace: úředník/spolupracovník švýcarské státní příslušnosti

Image

Držitel tohoto průkazu požívá imunity před jurisdikcí při výkonu služebních povinností

Der Inhaber dieser Karte geniesst Immunität von der Gerichtsbarkeit für dienstliche Tätigkeiten

Seznam předchozích zveřejnění

 

Úř. věst. C 247, 13.10.2006, s. 85

 

Úř. věst. C 153, 6.7.2007, s. 15

 

Úř. věst. C 64, 19.3.2009, s. 18

 

Úř. věst. C 239, 6.10.2009, s. 7

 

Úř. věst. C 304, 10.11.2010, s. 6

 

Úř. věst. C 273, 16.09.2011, s. 11

 

Úř. věst. C 357, 7.12.2011, s. 3

 

Úř. věst. C 88, 24.3.2012, s. 12

 

Úř. věst. C 120, 25.4.2012, s. 4

 

Úř. věst. C 182, 22.6.2012, s. 10

 

Úř. věst. C 214, 20.7.2012, s. 4

 

Úř. věst. C 238, 8.8.2012, s. 5

 

Úř. věst. C 255, 24.8.2012, s. 2

 

Úř. věst. C 242, 23.8.2013, s. 13

 

Úř. věst. C 38, 8.2.2014, s. 16

 

Úř. věst. C 133, 1.5.2014, s. 2

 

Úř. věst. C 360, 11.10.2014, s. 5

 

Úř. věst. C 397, 12.11.2014, s. 6

 

Úř. věst. C 77, 27.2.2016, s. 5.

 

Úř. věst. C 174, 14.5.2016, s. 12


(1)  Viz seznam předchozích zveřejnění na konci této aktualizace.


INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO PROSTORU

Kontrolní úřad ESVO

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/21


Výzva k předložení připomínek ke státní podpoře podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora

(2016/C 236/10)

Rozhodnutím č. 489/15/KOL, které je v závazném jazykovém znění přiloženo k tomuto shrnutí, oznámil Kontrolní úřad ESVO norským orgánům své rozhodnutí zahájit ve věci výše uvedeného opatření řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora.

Zúčastněné strany mohou ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zveřejnění této výzvy podat k uvedenému opatření připomínky, a to na adresu Kontrolního úřadu ESVO:

EFTA Surveillance Authority

Registry

Rue Belliard/Belliardstraat 35

1040 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Připomínky budou postoupeny norským orgánům. Zúčastněná strana podávající připomínky může písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

SHRNUTÍ

Postup

Dopisem ze dne 13. března 2014 (1) norské orgány oznámily podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 režim regionálně odlišených příspěvků na sociální zabezpečení na období 2014–2020. Na základě tohoto oznámení a následně předložených informací (2) Kontrolní úřad oznámený režim podpory schválil svým rozhodnutím č. 225/14/KOL ze dne 18. června 2014.

Toto rozhodnutí Kontrolního úřadu zčásti zrušil Soud ESVO svým rozsudkem ze dne 23. září 2015 ve věci E-23/14 Kimek Offshore AS v. ESA (3).

Dopisem ze dne 15. října 2015 (4) si Kontrolní úřad vyžádal u norských orgánů informace. Na tuto žádost norské orgány odpověděly dopisem ze dne 6. listopadu 2015 (5).

Popis opatření

Cílem předmětného obecného režimu odlišených příspěvků na sociální zabezpečení jako takového je cestou podpory zaměstnanosti snižovat vylidňování nejméně osídlených regionů Norska či tomuto vylidňování bránit. Tento režim provozní podpory kompenzuje osobní náklady tím způsobem, že v určitých zeměpisných oblastech zavádí snížené sazby příspěvků na sociální zabezpečení. Podle jeho hlavního pravidla se intenzita podpory liší v závislosti na zeměpisné oblasti, v níž je registrována příslušná podnikatelská jednotka. Norské právní předpisy po podnicích vyžadují, aby za každou podnikatelskou činnost, kterou vykonávají, registrovaly zvláštní dílčí organizační jednotku (6). Vykonává-li tedy podnik různé druhy podnikatelské činnosti, musí k nim registrovat samostatné dílčí organizační jednotky. Tuto povinnost má i v případě, vykonává-li své činnosti v různých lokalitách.

Z uvedeného hlavního pravidla o registraci platí výjimka, podle níž se předmětný režim použije rovněž na podniky registrované mimo způsobilou oblast, jestliže do způsobilé oblasti najímají pracovníky a jestliže jejich zaměstnanci vykonávají ve způsobilé oblasti mobilní činnosti (pro účely tohoto rozhodnutí jsou tyto činnosti dále označovány jako „ambulantní služby“). Uvedená výjimka je předmětem posouzení v tomto rozhodnutí. Vnitrostátním právním základem režimu jako takového je § 23-2 National Insurance Act (zákon o národním pojištění) (7). Vnitrostátním právním základem výjimky je čl. 1 odst. 4 rozhodnutí norského parlamentu č. 1482 ze dne 5. prosince 2013 o určení daňových sazeb atd. v rámci National Insurance Act.

Výjimka se použije pouze v případě, že zaměstnanec stráví ve způsobilé oblasti nejméně polovinu pracovních dnů. Dále se snížená sazba použije pouze na tu část práce, kterou v této způsobilé oblasti vykoná.

Posouzení opatření

Kontrolní úřad musí posoudit, je-li uvedená výjimka slučitelná s fungováním Dohody o EHP na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) této dohody. Toto posouzení musí provést v souladu se svými pokyny k regionální státní podpoře na období 2014–2020 (dále jen „pokyny“) (8).

Regionální podpora může být při podpoře hospodářského rozvoje znevýhodněných oblastí efektivní pouze tehdy, jestliže je poskytnuta proto, aby do těchto oblastí přilákala další investice nebo hospodářské činnosti (9). Regionální provozní podpora může do působnosti čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP spadat pouze tehdy, je-li poskytnuta s cílem zmírnit specifické nebo trvalé znevýhodnění, jemuž jsou podniky ve znevýhodněných regionech vystaveny (10).

Není pochyb o tom, že je režim svou zeměpisnou působností omezen na znevýhodněné regiony. Předmětem tohoto rozhodnutí je pouze zmíněná výjimka. Otázkou je, je-li tato výjimka slučitelná s pravidly o státní podpoře, jestliže podle ní platí, že podniky registrované mimo znevýhodněné regiony, na něž se režim vztahuje, mohou z podpory v rámci režimu profitovat, pokud ve znevýhodněných regionech vykonávají hospodářské činnosti. Jinými slovy otázka zní, zda tato výjimka zmírňuje specifické nebo trvalé znevýhodnění, jemuž jsou podniky ve znevýhodněných regionech vystaveny.

Na norských orgánech je, aby prokázaly, že by v případě neexistence výjimky hrozilo riziko vylidňování (11). Norské orgány zdůraznily přínosy, jež z výjimky plynou místním podnikům, které mohou za nižší náklady získat specializovanou pracovní sílu, jež by za jiných podmínek nebyla k dispozici. Navíc díky výjimce sílí ve způsobilých oblastech konkurence mezi ambulantními službami, což je opět přínosem pro místní podniky (neprovozující ambulantní služby). Výkon podnikatelské činnosti ve způsobilé oblasti je totiž díky nižším nákladům na ambulantní služby atraktivnější a ziskovější. Využití podpory v rámci režimu představuje nepřímý nástroj v tom smyslu, že slouží k redukci nákladů na zaměstnávání pracovníků, které je opatřením, jež má snížit vylidňování nebo mu bránit. Tato úvaha stojí na myšlence, že nejdůležitější vliv na volbu bydliště má právě pracovní trh.

Norské orgány dále uvedly, že firmy registrované mimo způsobilou oblast budou ve způsobilých oblastech příležitostně najímat pracovníky. Nabídnou tak pracovní místa, která jsou sice spíše dočasné povahy, nicméně i tak ve způsobilých regionech přispějí k vyšším důchodům z práce. Tím je stimulována i hospodářská činnost. Norské orgány dále uvádějí, že zaměstnanci dočasně pobývající ve způsobilé oblasti budou nakupovat místní výrobky a služby, a tím přispívat k místnímu hospodářství. Uvedené platí zejména u zaměstnanců dojíždějících za prací na krátkou či středně dlouhou dobu, neboť je pravděpodobné, že budou ubytováni v hotelích, stravovat se v restauracích atd. Výši podpory plynoucí z výjimky odhadly norské orgány na dvě procenta z celkové podpory za rok 2015, ovšem zdůrazňují, že jde o odhad nejistý. Dvě procenta odpovídají zhruba 19 milionům EUR (12). Kontrolní orgán norské orgány vyzývá, aby k finančnímu dopadu výjimky předložily přesnější údaje.

Nad rámec výše uvedených poznámek obecné povahy norské orgány neprokázaly, že by v případě neexistence výjimky hrozilo v relevantní oblasti riziko vylidňování. Kontrolní úřad zastává názor, že má-li určité opatření splňovat požadavky pokynů, musí jeho účinky překračovat rámec jen nepatrného rozšíření možností k dočasnému zaměstnání a vydávání peněz ve způsobilé oblasti. Na základě výše uvedeného Kontrolní úřad norské orgány vyzývá, aby k prokázání rizika vylidňování v případě neexistence výjimky předložily více údajů.

Pokud jde o účinek výjimky na hospodářskou soutěž a obchod, norské orgány tvrdí, že výjimka nastoluje pro všechny podniky působící ve znevýhodněných oblastech rovné podmínky, neboť se použije bez rozdílu na všechny podniky se sídlem v EHP. V důsledku tedy zajišťuje, aby byly eliminovány nežádoucí nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž. Podle názoru Kontrolního úřadu se s ohledem na body 3 a 53 pokynů jedná o pozitivní rys výjimky. Nicméně platí, že podniky registrované ve způsobilé oblasti mohou obecně čelit trvalejším obtížím nežli podniky, jež do této oblasti pouze vysílají své zaměstnance k dočasnému výkonu práce. Norské orgány uvádějí, že podniky registrované mimo způsobilé oblasti mohou mít konkurenční nevýhodu oproti místním firmám, a to mj. v důsledku nákladů na dopravu a ubytování personálu. Tento předpoklad nepodložily norské orgány žádnými daty ani doplňujícími argumenty. Kontrolní úřad norské orgány vyzývá, aby podrobněji ozřejmily, proč výjimka nemá nežádoucí nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž, a aby toto tvrzení podložily dalšími údaji.

Norské orgány zdůraznily, že je zřejmý motivační účinek výjimky. Motivační účinek podpory nelze pouze předpokládat. Ačkoli není nezbytné poskytovat jednotlivé důkazy o tom, že podpora v rámci určitého režimu poskytuje každému z příjemců individuální pobídku k tomu, aby vykonával činnost, kterou by jinak nevykonával, musí být motivační účinek přinejmenším podložen solidní ekonomickou teorií. Pouhý odkaz na údajnou zřejmost tedy nestačí. I když je pravda, že výjimka společnostem registrovaným mimo způsobilé oblasti snižuje osobní náklady na ambulantní služby v těchto oblastech, nepředložily norské orgány důkazy ani argumenty o tom, že je pravděpodobné, že by se v případě neposkytnutí podpory úroveň hospodářské činnosti v oblasti značně zhoršila kvůli problémům, které má tato podpora řešit (13).

Norské orgány vysvětlily, že podniky poskytující ambulantní služby mohou do určité míry registrovat ve způsobilé oblasti své dílčí organizační jednotky. Navíc jsou tak povinny učinit, jestliže v samostatné oblasti vykonává pro mateřskou jednotku činnost alespoň jeden zaměstnanec a jestliže zde lze podnik navštívit.

Norské orgány uvádějí, že by při neexistenci výjimky pro ambulantní služby ve způsobilé oblasti byl dán neodůvodněný rozdíl v zacházení v závislosti na tom, zda podnik poskytující službu zřídil ve způsobilé oblasti dílčí organizační jednotku.

Kontrolnímu orgánu není zaprvé jasné, co obnáší požadavek, aby „v samostatné oblasti vykonával pro mateřskou jednotku činnost alespoň jeden zaměstnanec a aby zde bylo možno podnik navštívit“. Kontrolní úřad proto norské orgány vyzývá, aby tento požadavek objasnily.

Zadruhé, zásada rovného zacházení je obecnou zásadou práva EHP. Tato skutečnost však nemůže sama o sobě sloužit jako základ pro zdůvodnění předmětné výjimky. Tato výjimka musí být s fungováním Dohody o EHP slučitelná jako taková.

Závěrem je nutno konstatovat, že výše uvedený nedostatek relevantních informací vyvolává u Kontrolního úřadu pochybnosti o slučitelnosti předmětné výjimky s fungováním Dohody o EHP.

EFTA SURVEILLANCE AUTHORITY DECISION

No 489/15/COL

of 9 December 2015

opening a formal investigation into the exemption rule for ambulant services under the scheme on differentiated social security contributions 2014-2020

(Norway)

The EFTA Surveillance Authority (‘the Authority’),

HAVING REGARD to:

the Agreement on the European Economic Area (‘the EEA Agreement’), in particular to Article 61,

Protocol 26 to the EEA Agreement,

the Agreement between the EFTA States on the Establishment of a Surveillance Authority and a Court of Justice (‘the Surveillance and Court Agreement’), in particular to Article 24,

Protocol 3 to the Surveillance and Court Agreement (‘Protocol 3’), in particular to Article 1(2) of Part I and Articles 4(4) and 6(1) of Part II,

Whereas:

I.   FACTS

1.   Procedure

(1)

The Norwegian authorities notified the regionally differentiated social security contributions scheme 2014-2020 pursuant to Article 1(3) of Part I of Protocol 3 by letter of 13 March 2014 (14). On the basis of that notification and information submitted thereafter (15), the Authority approved the notified aid scheme by its Decision No 225/14/COL of 18 June 2014.

(2)

By its judgment of 23 September 2015 in case E-23/14 Kimek Offshore AS v ESA  (16) the EFTA Court annulled, in part, the Authority's decision.

(3)

By letter dated 15 October 2015 (17), the Authority requested information from the Norwegian authorities. By letter dated 6 November 2015 (18), the Norwegian authorities replied to the information request.

2.   The scheme as such is not the subject of the formal investigation

(4)

By its judgment the EFTA Court partly annulled the Authority's decision approving the aid scheme. The aid scheme as such is not subject to the renewed scrutiny carried out by the Authority in the present formal investigation. The subject of this formal investigation is merely the part of the scheme (an exemption rule for ambulant services) for which the Authority's approval was annulled.

3.   The scheme

3.1    Objective

(5)

The objective of the general scheme on differentiated social security contributions as such is to reduce or prevent depopulation in the least inhabited regions in Norway, by stimulating employment. The operating aid scheme offsets employment costs by reducing the social security contribution rates in certain geographical areas. As a main rule, the aid intensitites vary according to the geographical area in which the business unit is registered. The rules on registration are explained in greater detail below.

3.2    National legal basis

(6)

The national legal basis for the scheme as such is Section 23-2 of the National Insurance Act (19). This provision sets out the employer's general obligation to pay social security contributions calculated on the basis of gross salary paid to the employee. According to paragraph 12 of that section, the Norwegian Parliament may adopt regionally differentiated rates, as well as specific provisions for undertakings within certain sectors. Thus, it is the National Insurance Act, in conjunction with the annual decisions of the Norwegian Parliament, that forms the national legal basis for the scheme.

(7)

For further detail on the aid scheme as such, reference is made to the Authority's Decision No 225/14/COL.

3.3    Rules on registration

(8)

As a main rule, aid eligibility depends on whether a business is registered in the eligible area. As noted above, the main rule of the scheme is that aid intensities vary according to the geographical area in which the business is registered.

(9)

Norwegian law requires undertakings to register sub-units for each separate business activity performed (20). If an undertaking performs different kinds of business activities, separate sub-units must be registered. Moreover, separate units must be registered if the activities are performed in different geographical locations.

(10)

According to the Norwegian authorities, the ‘separate business activitiy’ criterion is met when at least one employee carries out work for the parent unit in a separate area, and the undertaking may be visited there. Each sub-unit forms its own basis for the calculation of the differentiated social security contribution, depending on their registered location. Thus, an undertaking registered outside the area eligible for aid under the scheme will be eligible for aid if, and in so far as, its economic activities are performed within a sub-unit located within the eligible area.

3.4    Ambulant services – the measure under scrutiny

(11)

By way of exemption from the main rule on registration, the scheme also applies to undertakings registered outside the eligible area where they hire out workers to the eligible area and where their employees are engaged in mobile activities within the eligible area (for the purposes of this decision, this is referred to as ‘ambulant services’). This is the exemption rule under scrutiny in the decision at hand. The national legal basis for that exemption is provided for by section 1(4) of the Norwegian Parliament's Decision No 1482 of 5 December 2013 on determination of the tax rates etc. under the National Insurance Act for 2014.

(12)

The exemption applies only when the employee spends half or more of his working days in the eligible area. Further, the reduced rate is only applicable for the part of the work carried out there. As a principal rule, the tax registration period is one calendar month.

(13)

This entails that if an employee of an Oslo-registered entity (Oslo is in Zone 1, an ineligible zone, where the rate therefore is the standard 14,1 %) completes 60 % of his work one calendar month in Vardø (which is in Zone 5 where the applicable rate is 0 %) and the rest in Oslo, the undertaking will be eligible for the zero-rate on the salary to be paid for the work carried out in Vardø, but not for the work carried out in Oslo.

4.   The judgment of the EFTA Court

(14)

The EFTA Court annuled the Authority's decision in so far as it closed the preliminary investigation as regards the aid measure in section 1(4) of the Norwegian Parliament's Decision No 1482 of 5 December 2013 on determination of the tax rates etc. under the National Insurance Act for 2014. Section 1(4) is drafted in such a way as to conflate, together with the exemption rule (which is the subject of the present decision), an anti-circumvention measure designed to prevent undertakings from claiming aid under the scheme by virtue of simply registering their business within an area with a lower rate of social security contributions, even if they then proceed to conduct ambulatory activities or hire out their employees to work in an area with a higher rate. The anti-circumvention measure is not subject to the present procedure (21).

5.   Comments by the Norwegian authorities

(15)

The Norwegian authorities argue that the exemption rule for ambulant services is compatible with the functioning of the EEA Agreement on the basis of its Article 61(3)(c) and that it is in line with the Authority's Guidelines on Regional State Aid for 2014-2020 (the RAG) (22).

(16)

The Norwegian authorities have explained that the exemption rule accounts for about two percent of the total aid granted under the scheme for 2015. They stress that this calculation is based on uncertain estimates.

(17)

The Norwegian authorities have explained that in Norway, access to employment is the most influential factor when it comes to peoples' choice of residence. The social security contribution is as a main rule calculated on the basis of the rate applicable in the zone in which the employer is considered to carry out business activity. This rule is based on the premise that only undertakings performing economic activity in the eligible area should receive aid, and only to the extent that they are performing business activities in that area. This is a fundamental premise for the aid scheme.

(18)

Where a company is registered, is not, and should not be, decisive. There are many sectors that frequently provide ambulant services. As an example, it would be too burdensome to require all construction firms to register their activities locally wherever they were to carry out work in order to be eligible for reduced social security rates. Neither Article 61(3)(c) nor the RAG or the GBER (23) contain requirements on where regional aid beneficiaries need to be registered. A formalistic approach where the registered location of the beneficiary is decisive in all cases has no basis in Article 61(3)(c). To the contrary, it would be difficult to reconcile with the RAG which focusses on whether the aid promotes economic activity in disadvantaged areas and not whether beneficiaries are registered within the area covered by the scheme. The underlying realities, i.e. whether the undertaking carries out economic activity within the eligible area, should be decisive. Furthermore, undertakings performing ambulant services can to some extent register sub-units in the eligible area. In the absence of the exemption rule for ambulant serices in the eligible area, there would be an unjustified difference in treatment depending on whether the service providing undertaking had established a sub-unit in the eligible area.

(19)

The Norwegian authorities contend that the exemption rule contributes to an objective of common interest in a number of ways. They firstly note that undertakings in the eligible area can access, at a lower cost, specialised labour that would otherwise not be available. Secondly, the rule leads to increased competition between ambulant services in eligible areas. This is beneficial for local undertakings, other than those providing ambulant services, as lower costs for ambulant services make it more attractive and more profitable to run a business in the eligible area. Thirdly, employees with a temporal stay in the eligible area will buy local goods and services and thereby contribute to the local economy. This applies in particular to employees commuting to the location especially in the short or medium term as they are likely to stay in hotels, eat in restaurants etc. Fourthly, undertakings located in central areas may also hire personnel residing in the area where the ambulant services are performed. Even if the jobs are temporary in nature, they will contribute to increased wage income in the eligible regions, which also stimulates economic activity. Finally, undertakings registered outside the eligible zone may have a competitive disadvantage compared to local firms due to i.a. costs of transporting and lodging of personnel.

(20)

In the view of the Norwegian authorities, it is evident that the exemption rule has an incentive effect as it reduces labour costs for ambulant services.

(21)

Finally, the Norwegian authorities stress that the exemption rule creates a level playing field for all undertakings active in the disadvantages areas. The rule applies equally to any EEA-based undertaking. This ensures that undue adverse effects on competition are avoided.

II.   ASSESSMENT

1.   The presence of state aid

(22)

Article 61(1) of the EEA Agreement reads as follows:

Save as otherwise provided in this Agreement, any aid granted by EC Member States, EFTA States or through State resources in any form whatsoever which distorts or threatens to distort competition by favouring certain undertakings or the production of certain goods shall, in so far as it affects trade between Contracting Parties, be incompatible with the functioning of this Agreement.

(23)

This implies that a measure constitutes state aid within the meaning of Article 61(1) of the EEA Agreement if the following conditions are cumulatively fulfilled: (i) there must be an intervention by the state or through state resources, (ii) that intervention must confer a selective economic advantage on the recipients, (iii) it must be liable to affect trade between EEA States and (iv) it must distort or threathen to distort competition.

(24)

In Decision No 225/14/COL, the Authority concluded that the scheme on differentiated social security contributions 2014-2020 constitutes an aid scheme. The Authority refers to its reasoning in paragraphs 68-74 of that decision. The exemption rule for ambulant services is part of the provisions providing for that aid scheme. It increases the scope of the scheme in the sense that it widens the circle of potential beneficiaries to undertakings that are not registered in the eligible areas. As with the other aid granted under the scheme, extending the scheme to the undertakings registered outside of the eligible areas results in state resources conferring selective advantages on undertakings. These advantages are liable to affect trade and distort competition.

2.   Procedural requirements

(25)

Pursuant to Article 1(3) of Part I of Protocol 3: ‘the EFTA Surveillance Authority shall be informed, in sufficient time to enable it to submit its comments, of any plans to grant or alter aid. … The State concerned shall not put its proposed measures into effect until the procedure has resulted in a final decision’.

(26)

The Norwegian authorities implemented the exemption rule after the Authority approved it by Decision No 225/14/COL. With the annulment of the Authority's approval of the rule by the EFTA Court, the aid has become unlawful.

3.   Compatibility of the aid

(27)

The Authority must assess whether the exemption rule is compatible with the functioning of the EEA Agreement on the basis of its Article 61(3)(c) in line with the RAG.

(28)

The exemption rule for ambulant services entitles undertakings that are not registered in the eligible area to benefit from reduced social security charges when and to the extent that they carry out economic activities in the registered area. Neither Article 61(3)(c) EEA nor the RAG (nor the regional aid rules in the GBER) formally require that regional aid beneficiaries are registered in the assisted areas.

(29)

Regional aid can be effective in promoting the economic development of disadvantaged areas only if it is awarded to induce additional investment or economic activity in those areas (24). Regional operating aid can only fall under Article 61(3)(c) EEA if it is awarded to tackle specific or permanent handicaps faced by undertakings in disadvantaged regions (25).

(30)

There is no question that the geographical scope of the scheme as such is restricted to disadvantaged regions. The scope of this decision is limited to the exemption rule. The question is whether that rule, which entails that undertakings registered outside the disadvantaged regions covered by the scheme can benefit from aid under the scheme to the extent that they carry out economic activities in the disadvantaged regions is compatible with the state aid rules. In other words, does the exemption rule tackle specific or permanenet handicaps faced by undertakings in the disadvantaged regions?

(31)

It is for the Norwegian authorities to demonstrate the risk of depopulation in the absence of the exemption rule (26). The Norwegian authorities have underlined the benefits of the exemption rule for local undertakings. They can access, at a lower cost, specialised labour that would otherwise not be available. Moreover, the exemption rule leads to increased competition between ambulant services in the eligible areas, which again is beneficial for local undertakings (other than those providing ambulant services) since lower costs for ambulant services make it more attractive and more profitable to run a business in the eligible area. The use of aid under the scheme is an indirect tool in the sense that it is used to reduce the cost of employing workers as a measure to reduce or prevent depopulation. The idea is that the labour market is the most important factor influencing where people live.

(32)

The Norwegian authorities have further argued that the firms registered outside the eligible area occasionally will hire workers in the eligible areas. Thereby the firms will provide jobs that, although of a more temporary nature, will nevertheless contribute to increased wage income in the eligible regions. This also stimulates economic activity. The Norwegian authorities furthermore argue that employees who temporarily stay in the eligible area will buy local goods and services and thereby contribute to the local economy. This applies in particular to employees commuting to the location especially on short or medium term as they are likely to stay in hotels, eat in restaurants, etc. The Norwegian authorities have estimated the amount of aid resulting from the exemption rule to be two percent of the total aid for 2015 which they stress is an uncertain estimate. Two percent amounts to approximately EUR 19 million (27). The Authority invites the Norwegian authorities to provide more precise information about the financial effect of the rule.

(33)

Apart from the above remarks of a general nature, the Norwegian authorities have not demonstrated the risk of depopulation of the relevant area in the absence of the exemtion rule. It is the view of the Authority that a measure, in order to meet the requirements of the RAG, must have effects exceeding a marginal increase of temporary employment possibilities and spending in the eligible area. On this basis, the Authority invites the Norwegian authorities to provide more information to demonstrate the risk of depopulation in the absence of the exemption rule.

(34)

In terms of effect on competition and trade of the exemption rule, the Norwegian authorities argue that the exemption rule creates a level playing field for all undertakings active in the disadvantaged areas as it applies equally to any EEA-based undertaking. The consequence is that it ensures that undue adverse effects on competition are avoided. It is the view of the Authority that this is a positive feature in light of paras. 3 and 53 of the RAG. However, the undertakings registered within the eligible area may, in general, face more permanent difficulties than the undertakings that merely send their employees to work in the area on a non-permanent basis. The Norwegian authorities argue that undertakings registered outside the eligible zone may have a competitive disadvantage compared to local firms due to i.a. costs of transporting and lodging of personnel. The Norwegian authotities have not presented any data or further reasoning to back up this assumption. The Authority invites the Norwegian authorities to further clarify why it is that the exemption rule does not have undue adverse effects on competition and to submit further information to back this up.

(35)

The Norwegian authorities have stressed that it is evident that the exemption rule has an incentive effect. Incentive effect of an aid cannot merely be assumed. While it is not necessary to provide individual evidence that aid under a scheme provides each beneficiary with an incentive, on an individual basis, to carry out an activity it would not otherwise have carried out, the incentive effect must, at the least, be based on sound economic theory. It is not sufficient merely to refer to an alleged obviousness. While it is true that the exemption rule for companies registered outside the eligible areas reduces labour costs for ambulant services in the eligible areas, the Norwegian authorities have not provided evidence or arguments to the effect that it is likely that, in the absence of aid, the level of economic activity in the area would be significantly reduced due to the problems that the aid is intended to address (28).

(36)

The Norwegian authorities have explained that undertakings performing ambulant services to some extent can register sub-units in the eligible area. Moreover, they are required to do so when at least one employee carries out work for the parent unit in a separate area, and the undertaking may be visited there.

(37)

The Norwegian authorities argue that in the absence of the exemption rule for ambulant services in the eligible area, there would be an unjustified difference in treatment depending on whether the service providing undertaking had established a sub-unit in the eligible area.

(38)

Firstly, it is not clear to the Authority what the requirement that ‘at least one employee carries out work for the parent unit in a separate area, and the undertaking may be visited there’ entails. The Authority therefore invites the Norwegian authorities to clarify this.

(39)

Secondly, the the principle of equal treatment is a general principle of EEA law. However, this cannot in and of itself serve as a basis to justify the exemption rule. The exemption rule must itself be compatible with the functioning of the EEA Agreement.

(40)

In conclusion, the absence of the relevant information, as described above, leads the Authority to have doubts about the compatibility of the exemption rule with the functioning of the EEA Agreement.

4.   Conclusion

(41)

As set out above, the Authority has doubts as to whether the exemption rule for ambulant services under the scheme on differentiated social security contributions 2014-2020 is compatible with the functioning of the EEA Agreement.

(42)

Consequently, and in accordance Article 4(4) of Part II of Protocol 3, the Authority is obliged to open the formal investigation procedure provided for in Article 1(2) of Part I of Protocol 3. The decision to open a formal investigation procedure is without prejudice to the final decision of the Authority, which may conclude that the measure is compatible with the functioning of the EEA Agreement.

(43)

The Authority, acting under the procedure laid down in Article 1(2) of Part I of Protocol 3, invites the Norwegian authorities to submit, by 10 January 2016 their comments and to provide all documents, information and data needed for the assessment of the compatibility of the measure in light of the state aid rules.

(44)

The Authority reminds the Norwegian authorities that, according to Article 14 of Part II of Protocol 3, any incompatible aid unlawfully granted to the beneficiaries will have to be recovered, unless this recovery would be contrary to a general principle of EEA law, such as the protection of legitimate expectations.

HAS ADOPTED THIS DECISION:

Article 1

The formal investigation procedure provided for in Article 1(2) of Part I of Protocol 3 is opened into the exemption rule for ambulant services under the scheme on differentiated social security contributions 2014-2020.

Article 2

The Norwegian authorities are invited, pursuant to Article 6(1) of Part II of Protocol 3, to submit their comments on the opening of the formal investigation procedure by 10 January 2016.

Article 3

The Norwegian authorities are requested to provide by 10 January 2016, all documents, information and data needed for assessment of the compatibility of the aid measure.

Article 4

This Decision is addressed to the Kingdom of Norway.

Article 5

Only the English language version of this decision is authentic.

Done in Brussels, on 9 December 2015

For the EFTA Surveillance Authority

Sven Erik SVEDMAN

President

Helga JÓNSDÓTTIR

College Member


(1)  Dokumenty č. 702438-702440, 702442 a 702443.

(2)  Viz bod 2 rozhodnutí č. 225/14/KOL, které je k dispozici na internetové adrese: http://www.eftasurv.int/media/state-aid/Consolidated_version_-_Decision_225_14_COL__NOR_Social_Security_contributions_2014-2020.pdf

(3)  Dosud nezveřejněno.

(4)  Dokument č. 776348.

(5)  Dokumenty č. 779603 a 779604.

(6)  Act on the Coordinating Register for Legal Entities (zákon o koordinačním rejstříku právnických osob) (LOV-1994-06-03-15).

(7)  LOV-1997-02-28-19.

(8)  Úř. věst. L 166, 5.6.2014, s. 44, a dodatek EHP č. 33, 5.6.2014, s. 1.

(9)  Bod 6 pokynů.

(10)  Bod 16 pokynů.

(11)  Bod 43 pokynů.

(12)  Na základě oznámeného rozpočtu na rok 2013, viz bod 49 rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 225/14/KOL.

(13)  Bod 71 pokynů.

(14)  Documents No 702438-702440, 702442 and 702443.

(15)  See paragraph 2 of Decision No 225/14/COL, available online: http://www.eftasurv.int/media/state-aid/Consolidated_version_-_Decision_225_14_COL__NOR_Social_Security_contributions_2014-2020.pdf

(16)  Not yet reported.

(17)  Document No 776348.

(18)  Documents No 779603 and 779604.

(19)  LOV-1997-02-28-19.

(20)  The Act on the Coordinating Register for Legal Entities (LOV-1994-06-03-15).

(21)  See Order of the EFTA Court of 23.11.2015 in Case E-23/14 INT Kimek Offshore AS v ESA (not yet reported).

(22)  OJ L 166, 5.6.2014, p. 44 and EEA Supplement No 33, 5.6.2014, p. 1.

(23)  The General Block Exemption Regulation (GBER). Commission Regulation (EU) No 651/2014 of 17 June 2014 declaring certain categories of aid compatible with the internal market in application of Articles 107 and 108 of the Treaty (OJ L 187, 26.6.2014, p. 1), incorporated into the EEA Agreement by EEA Joint Committee Decision No 152/2014 (OJ L 342, 27.11.2014, p. 63 and EEA Supplement No 71, 27.11.2014, p. 61) at point 1j of Annex XV to the EEA Agreement.

(24)  Para. 6 of the RAG.

(25)  Para. 16 of the RAG.

(26)  Para. 43 of the RAG.

(27)  Based on the notified 2013 budget, see para. 49 of the Authority's Decision No 225/14/COL.

(28)  Para. 71 of the RAG.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/29


Výzva k předložení připomínek podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora ve věci případné státní podpory ve prospěch společnosti Hurtigruten ASA podle smlouvy o pobřežní námořní přepravě zajišťované společností Hurtigruten v období 2012–2019

(2016/C 236/11)

Rozhodnutím č. 490/15/KOL ze dne 9. prosince 2015 uvedeným v závazném znění na stránkách následujících za tímto shrnutím zahájil Kontrolní úřad ESVO řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora. Kopie tohoto rozhodnutí byla pro informaci zaslána norským orgánům.

Kontrolní úřad ESVO vyzývá tímto oznámením státy ESVO, členské státy EU a zúčastněné strany, aby ve lhůtě jednoho měsíce od zveřejnění tohoto oznámení předložily své připomínky k uvedenému opatření na adresu Kontrolního úřadu ESVO:

EFTA Surveillance Authority

Registry

Rue Belliard 35/Belliardstraat 35

1040 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Připomínky budou postoupeny norským orgánům. Zúčastněná strana podávající připomínky může písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

SHRNUTÍ

Souvislosti

Společnost Hurtigruten ASA (dále jen „společnost Hurtigruten“) provozuje přepravní služby kombinované přepravy osob a zboží podél norského pobřeží mezi Bergenem a Kirkenes.

V návaznosti na zadávací řízení byla se společností Hurtigruten dne 13. dubna 2011 podepsána smlouva o zadání veřejné zakázky na služby na pobřežní trase Bergen–Kirkenes na období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2019 (dále jen „smlouva“). Podle této smlouvy je společnost Hurtigruten povinna zajišťovat celoročně mezi Bergenem a Kirkenes každodenní plavby, při nichž zastavuje ve vymezených 32 mezilehlých přístavech. Na trasách Tromsø-Kirkenes a Kirkenes-Tromsø musí být zajišťována rovněž přeprava věcí. Služby musí být poskytovány v souladu s určitými požadavky na kapacitu a plavidlo, jež jsou vymezeny ve smlouvě. Plavidla používaná na této pobřežní trase musí mít minimální přepravní kapacitu 320 cestujících, lůžkovou kapacitu v kajutách pro 120 cestujících a přepravní kapacitu 150 europalet v nákladovém prostoru s obvyklou výškou nákladu. Musí rovněž splňovat právní a technické požadavky uvedené v bodě 4.4 specifikace pro nabídky.

Za předmětné služby uhradí norské orgány během osmiletého smluvního období vyrovnání v celkové výši 5 120 milionů NOK.

Posouzení poskytnutého vyrovnání z hlediska státní podpory

Jediným z kritérií pojmu státní podpory, kterým je třeba se v tomto případě zabývat, je, zda smlouva přinesla společnosti Hurtigruten neoprávněné selektivní hospodářské zvýhodnění.

Selektivní hospodářské zvýhodnění společnosti Hurtigruten

Úřad posoudil, jsou-li splněny všechny čtyři podmínky podle rozsudku ve věci Altmark (1). Dospěl k závěru, že v této fázi není podle všeho splněna žádná z nich, a že společnost Hurtigruten je tedy selektivně zvýhodněna ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

Pokud jde o první podmínku, podle níž musí být závazek veřejné služby jasně definován, má Kontrolní úřad pochybnosti, může-li Norsko klasifikovat požadavek na rezervní kapacitu stanovený v § 4-2 smlouvy jako službu obecného hospodářského zájmu. Kontrolní úřad norské orgány vyzývá, aby podaly objektivní odůvodnění potřeby závazku veřejné služby, v němž zohlední sezónní výkyvy v komerční přepravě cestujících.

Pokud jde o druhou podmínku a o skutečnost, že parametry, na jejichž základě je vyrovnání vypočteno, musejí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem, má Kontrolní úřad v této fázi pochybnosti, je-li požadavek na kapacitní rezervu vázán na skutečné počty cestujících v rámci závazku veřejné služby. Kupříkladu neexistuje žádná objektivní a transparentní metodika, podle níž by byly předem počítány náklady na osobokilometr. Společnost Hurtigruten sestavila zvláštní rozpočet, v němž jsou uvedeny všechny náklady a výnosy připadající na trasy obsluhované v rámci závazku veřejné služby. Toto oddělené účetnictví však nemá za cíl předem stanovit parametry vyrovnání, jež musí být přímo navázáno na skutečné ztráty a náklady (náklady na kapacitu a cestující), jež společnosti Hurtigruten vzniknou.

Pokud jde o třetí podmínku, vyjadřuje Kontrolní úřad pochybnosti ohledně toho, zda norské orgány zajistily, aby poskytnuté vyrovnání nepřesahovalo meze toho, co je nezbytné k pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.

V této fázi nemůže Kontrolní úřad vyloučit, že společnost Hurtigruten obdržela za poskytování veřejné služby nadměrné vyrovnání. K tomuto předběžnému závěru dospěl Kontrolní úřad po posouzení následujících skutečností:

i)

společnost Hurtigruten nevyhrazuje kapacitu cestujícím v rámci veřejné služby, nýbrž ji prodává cestujícím účastnícím se okružních plaveb, přičemž vyrovnání za veřejnou službu zachovává v témže objemu;

ii)

vyrovnání za poskytování veřejné služby oproti předchozímu smluvnímu období významně vzrostlo;

iii)

společnost Hurtigruten nadále pobírá vyrovnání za služby, které neposkytuje, a

iv)

společnost Hurtigruten se rovněž snaží dosáhnout snížení svých přístavních poplatků, avšak vyrovnání za veřejnou službu zachovává v témže objemu.

V neposlední řadě, pokud jde o čtvrtou podmínku, podle níž musí proběhnout řízení o zadání veřejné zakázky či srovnávací analýza efektivního hospodářského subjektu, Kontrolní úřad – s ohledem na provedené zadávací řízení, jež vedlo k podání jediné nabídky, a to společností Hurtigruten – v této fázi pochybuje, zda lze zadávací řízení, k němuž v daném případě došlo, pokládat za dostatečné k tomu, aby zajistilo „nejmenší náklady pro územně správní celek“. Je tomu tak zejména proto, že společnost Hurtigruten měla značnou konkurenční výhodu, která její postavení v zadávacím řízení posílila, neboť tato společnost již disponovala plavidly uzpůsobenými požadavkům specifikace pro nabídky.

Podle této specifikace byl navíc úkol plnění závazku veřejné služby vyhlášen ve třech alternativních zněních. Tato skutečnost by poukazovala na existenci dalších informací či kritérií, podle nichž byly na tyto alternativy uplatněny určité váhy. Vzhledem k tomu, že tyto informace nejsou v zadávací dokumentaci obsaženy, má Kontrolní úřad pochybnosti, zda zadávací řízení koncipované uvedeným způsobem motivovalo kromě společnosti Hurtigruten i další potenciální uchazeče, kteří by byli ochotni podat nabídku odpovídající požadavkům uvedených tří odlišných alternativ, a zda toto řízení vytvářelo pobídku zvolit odlišnou alternativu, než která byla nakonec zvolena.

Ke srovnávací analýze efektivního hospodářského subjektu nepředložily norské orgány žádné informace.

Posouzení slučitelnosti

Slučitelnost vyrovnání za veřejnou službu námořní přepravy byla posouzena na základě čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP ve spojení s rámcem Kontrolního úřadu pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (dále jen „rámec“) (2).

Zásady stanovené v tomto rámci se na vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby použijí pouze v případě, že tato platba představuje státní podporu, na niž se nevztahuje rozhodnutí Komise 2012/21/EU o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen „rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu“) (3).

Kontrolní úřad neobdržel od norských orgánů na téma slučitelnosti žádné informace a má v této fázi o slučitelnosti smlouvy s fungováním Dohody o EHP pochybnosti.

Závěr

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Kontrolní úřad rozhodl zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora. Zúčastněné strany mohou předkládat své připomínky ve lhůtě jednoho měsíce od zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

EFTA SURVEILLANCE AUTHORITY DECISION

No 490/15/COL

of 9 December 2015

opening the formal investigation procedure on the Coastal Agreement for Hurtigruten Maritime Services 2012-2019

(Norway)

[NON-CONFIDENTIAL VERSION]

The EFTA Surveillance Authority (‘the Authority’),

HAVING REGARD to:

the Agreement on the European Economic Area (‘the EEA Agreement’), in particular to Articles 59(2) and 61,

Protocol 26 to the EEA Agreement,

the Agreement between the EFTA States on the Establishment of a Surveillance Authority and a Court of Justice (‘the Surveillance and Court Agreement’), in particular to Article 24,

Protocol 3 to the Surveillance and Court Agreement (‘Protocol 3’), in particular to Article 1 of Part I and Articles 4(4), 6 and 13 of Part II,

Whereas:

I.   FACTS

1.   Procedure

(1)

On 28 April 2014 the Authority received by e-mail a complaint about alleged incompatible aid to Hurtigruten ASA (‘Hurtigruten’) under the Coastal Agreement for the Bergen – Kirkenes route (‘Hurtigruten Agreement’ or ‘HA’) for the period 1 January 2012 to 31 December 2019.

(2)

A second complaint referring to the same Coastal Agreement was received on 9 July 2014. The two complaints are independent, but there are certain overlapping issues. Given that both complaints refer to the same HA, the present decision will treat them jointly and refer to them as ‘the complaints’ (reference will also be made to ‘the complainants’) throughout the text.

(3)

By letter dated 13 June 2014 (supplemented by a subsequent letter of 10 July 2014), the Authority requested information from the Norwegian authorities. By letter dated 22 September 2014, the Norwegian authorities replied to the information request. An additional request for information was sent to the Norwegian authorities on 21 November 2014, to which the Norwegian authorities replied by letter dated 16 January 2015.

2.   Background – the Hurtigruten Agreement

(4)

Hurtigruten operates transport services consisting of the combined transport of persons and goods along the Norwegian coast from Bergen to Kirkenes, as illustrated in the diagram below:

Diagram 1 – The Bergen – Kirkenes coastal route

Image

(5)

The operation of the service for parts of the period 1 January 2005 to 31 December 2012 was the subject of the Authority's Decision No 205/11/COL. (4) In that Decision the Authority concluded that the measures involved entailed state aid that was incompatible with the functioning of the EEA Agreement in so far as they constituted a form of overcompensation for a public service obligation, and ordered the recovery of the aid.

(6)

The operation of the service for the period 1 January 2012 to 31 December 2019 was the subject of a tender procedure initiated on 30 June 2010, when the tender specifications were published on Doffin (online database for public procurement). (5)

(7)

Following this tender procedure, and on the basis of a bid submitted on 8 November 2010, a contract for the procurement of services for the Bergen – Kirkenes coastal route for the period 1 January 2012 to 31 December 2019 was signed with Hurtigruten on 13 April 2011. Under this contract, Hurtigruten shall perform daily sailings throughout the year with calls at 32 intermediate defined ports between Bergen and Kirkenes. For the Tromsø – Kirkenes and Kirkenes – Tromsø routes, freight transport shall also be provided. The services shall be operated in line with certain capacity and vessel requirements, as stipulated in the contract. Vessels used on the coastal route shall as a minimum have a passenger capacity for 320 passengers, berth capacity in cabins for 120 passengers and freight capacity for 150 euro pallets in a cargo hold with a normal load height. They shall also meet legal and technical requirements as indicated in section 4.4 of the tender specifications.

(8)

The maritime services for the Bergen – Kirkenes route are based on maximum fares as regards port-to-port passengers (i.e. public service passengers), which must be approved by the Norwegian authorities. According to the HA, ‘“[p]ort-to-port passengers” are passengers who purchase tickets for travelling on a chosen route in accordance with the normal tariff, with any supplement for cabins and/or meals at their option. Prices for supplementary services must correspond to published prices for the selected standard of cabin and meal. The overall price must in such cases equal the sum of the ticket price and individual prices of the selected supplementary services.’ An approved fare is taken to mean the normal fares tariff that applied on this route on 1 October 2004, adjusted in line with the Consumer Price Index. Any subsequent changes to the normal tariff must be approved by the Norwegian authorities.

(9)

For other passengers, Hurtigruten is free to set its prices. According to the HA, ‘“[o]ther passenger” are those who are not “port-to-port passengers”. In other words, they are passengers who purchase travel products for specific routes, defined by the supplier, and which include at least one overnight cabin stay and at least one meal on board, where the supplier has published a combined price for the items included and which cannot be broken down into the individual published prices for the same items, including that the passengers will not be entitled to defined discounts on the travel component of the product. Other passengers also include those purchasing a travel product, defined by the supplier, with at least the above-mentioned supplementary services at a combined price, specified per day, but where the passengers themselves select the route where these conditions apply.’ The same applies to cabin and meal prices, as well as to freight transport.

(10)

For the services covered by the HA, the Norwegian authorities pay a total compensation of NOK 5120 million for the eight years' duration of the agreement, expressed in 2011 prices, in accordance with Statistics Norway's cost index for domestic sea transport. (6) The compensation allocation for each individual year is as follows:

Table 1 – Annual Compensation under the HA

2012

NOK 700 million

2013

NOK 683 million

2014

NOK 666 million

2015

NOK 649 million

2016

NOK 631 million

2017

NOK 614 million

2018

NOK 597 million

2019

NOK 580 million

(11)

According to the HA, Hurtigruten is obliged to keep separate accounts for the activities on the Bergen – Kirkenes route and other activities and routes outside the scope of the HA. (7) In addition, Hurtigruten is obliged to keep separate accounts for the public service obligation routes (‘PSO routes’) of the Bergen – Kirkenes main coastal route and the commercial part of the same route.

3.   The complaints  (8)

(12)

Both complainants have requested confidential treatment.

(13)

The complainants' argument that Hurtigruten receives state aid in the form of overcompensation, violating thus Articles 61 and 59 of the EEA Agreement, is centred around the following allegations:

1.

The compensation for providing the PSO routes has increased substantially as compared to the previous contract period.

2.

Hurtigruten continues to receive compensation for services that are not rendered:

a.

Hurtigruten has cancelled all sailings to and from the port of Mehamn from 6 January 2014 onwards without any objective justification or professional verification, after having itself partially demolished the terminal quay in April 2012, which Hurtigruten was actually using to dock for over 20 months. At the same time, the corresponding compensation granted by the Norwegian authorities has not been reduced, enabling Hurtigruten to receive monthly cost savings amounting to NOK 314 500. As a result, both the second and third Altmark conditions would not be fulfilled. The second condition is not fulfilled because the Norwegian authorities have not established a framework or policy for objectively and professionally evaluating loss of service after technical or operational claims by the company, and have not engaged any agency to verify the contested claims. The third condition would not be fulfilled, according to the complainants, because Hurtigruten is paid full compensation for PSO routes where it enjoys a substantial cost reduction as a result of the interruption of the services.

b.

Numerous complaints from several ports and regional authorities regarding frequent and arbitrary Hurtigruten cancellations have been dismissed by the Norwegian authorities and have not resulted in any reduction of the compensation. According to the complainants, certain ports are especially plagued by cancellations due to low passenger numbers and low profitability, especially during the winter season.

The complainants particularly question the force majeure definition of section 8 of the HA referring to ‘extreme weather conditions’ without the use of objective criteria. (9) They also refer to such conditions as not constituting force majeure in line with section 8 of the HA, which particularly states that ‘[o]bstacles that the contracting party should have considered upon entering into the agreement, or could reasonably be expected to avoid or circumvent, shall not be considered to constitute force majeure’. At the same time, the complainants question Hurtigruten's discretion to abuse the absolute sovereignty of the master of the ship, when justifying cancellations that are not due to scheduled maintenance or technical reasons pursuant to section 4-1(3) of the HA.

In conclusion, the complainants submit that the cancellations that do not result in any reduction of the compensation have an adverse effect on the performance of the PSO routes and do not fulfil the second and third Altmark conditions.

3.

Hurtigruten has shown reluctance to pay port fees, rent and service charges. It stopped paying from January 2014 until May 2014. Furthermore, it attempts to secure special price agreements and seeks repayments of such costs from all relevant ports going back to 2011, while maintaining the public service compensation at the same level.

4.

Hurtigruten does not reserve capacity for public service passengers, but rather sells the berth capacity to cruise passengers. Hence, Hurtigruten is paid twice for the same capacity, which provides it with an advantage of NOK 50 to 100 million per year.

4.   Comments by the Norwegian authorities  (10)

(14)

On the allegation that the compensation for the PSO routes under the HA is much higher than under the former agreement of 2005-2012, the Norwegian authorities submit that this reflects the actual costs of running the service with the conditions set in the tender specifications. In this regard, it is also submitted that Hurtigruten suffered considerable losses in the period 2005-2010 while running its PSO routes.

(15)

Nevertheless, as there was only one bid after the call for tenders, the Norwegian authorities made use of their right to initiate subsequent negotiations, resulting in the reduction of the compensation by NOK [400 - 1200] million in relation to the initial offer, i.e. from NOK [6320 – 5520] million to NOK 5120 million.

(16)

Concerning the allegations regarding Hurtigruten cancellations not resulting in any reduction of the compensation, the Norwegian authorities submit that the HA indeed foresees, in section 3, cancellations within the agreed quotas for technical reasons or cultural events, or due to extraordinary weather conditions in line with the force majeure clause of section 8, which do not lead to reductions in the compensation nor to liquidated damages. (11) It is submitted that the benefit gained by Hurtigruten in 2012 and 2013 by not having the compensation reduced in case of extreme weather conditions is significantly lower than a proportional part of the reduction in compensation of NOK [400 – 1200] million so far (i.e. the benefit was NOK [14 – 19] million in 2012 and around NOK [16 – 22] million in 2013).

(17)

As regards in particular the cancellations due to extreme weather conditions, the Norwegian authorities note that the guiding principle is the safety of the passengers, the crew and the ship, irrespective of whether such conditions are expected. Moreover, also in accordance with section 135 of the Norwegian Maritime Act of 24 June 1994 no. 39, the master of the vessel has the sole responsibility and absolute sovereignty when deciding to avoid servicing ports of call due to extreme weather conditions.

(18)

Nevertheless, the HA also provides in section 9.2 that cancellations for other reasons, including cancelled calls at ports, will result in reduced compensation and possible liquidated damages (or claim for compensation in cases of negligence or intent) (12).

(19)

In any case, according to the Norwegian authorities, the cancellations do not represent savings for the company as such cancellations involve several additional costs in changing the passengers' bookings, and finding alternative transportation of passengers and cargo.

(20)

In reference to the cancellation of services to the port of Mehamn, the Norwegian authorities consider that the decision to leave out the port of Mehamn as from January 2014 and until the port was repaired, was a result of a risk assessment made by Hurtigruten, taking into account the challenging port and weather conditions in line with the force majeure provision of section 8 of the HA. The passengers were informed in advance and a land-based transport of cargo was also established between Mehamn and Kjøllefjord. The question of reduction of compensation must be assessed in line with the force majeure provision of section 8 of the HA, pursuant to the accounting and other reporting requirements of section 4-4 of the HA. The repairs of the port of Mehamn were completed on 9 September 2014, and Hurtigruten has resumed its sailing.

(21)

As far as the allegations regarding the port fees, rent and service charges are concerned, the Norwegian authorities state that their level is based on the new Norwegian Ports Act (NPA) in force as from 1 January 2012 for most ports, replacing the previous NPA of 1984 (13). As from that date onwards, the ports can sell services at fair and non-discriminatory prices on a normal contractual basis.

(22)

The Norwegian authorities acknowledge that Hurtigruten has indeed approached some of the ports arguing that it is overcharged. This is because, as explained, some ports have conceived the new NPA as giving them the legal basis to increase radically their prices.

(23)

It is further stressed that the HA is a net contract, which means that Hurtigruten has the risk for costs and revenues during the period of the agreement and is therefore free to influence its costs, including the port fees, in such a way as to operate the service in the most cost efficient manner. The price adjustment clause of section 5-2 of the HA covers only the compensation under the HA. Any amendments of the port fees and charges to Hurtigruten do not thus lead to compensation reduction.

(24)

In this context, the Norwegian authorities point to the mechanism provided in section 7 of the HA for avoiding overcompensation under particular circumstances. This mechanism ensures that each of the parties may demand renegotiations concerning extraordinary adjustment of the compensation, a change in production or other measures, in the event of amendments to acts, regulations or statutory orders, which the parties could not have reasonably foreseen when signing the contract and which entail material extra costs or savings for the contract procuring the service.

(25)

The Norwegian authorities submit that the requirement of section 4-2, paragraph 1 of the HA for a minimum capacity is understood to mean that Hurtigruten is obliged to have sufficient capacity available for the public service passengers up to the set capacity requirements. On the other hand, Hurtigruten is allowed to sell tickets to other passengers e.g. cruise passengers, in order to avoid sailing with empty berths and to the extent that this does not prejudge the rights of the public service passengers. In any case, as submitted, it has seldom occurred that there is not enough capacity for the public service passengers as the vessels' capacity for other passengers is higher than the actual demand.

(26)

For the contingency, when access is denied to public service passengers, Hurtigruten has introduced a travel guarantee to ensure that these passengers may require either a free travel without berth on the planned journey or a travel with berth on the next scheduled ship, or alternative transport free of charge.

4.1    The BDO report  (14)

(27)

The Norwegian authorities commissioned a report from the consultancy BDO, which looked at Hurtigruten's budgeted and actual financial performance in 2012 and 2013, for, separately: a) the services purchased by the government on the Bergen-Kirkenes route and, b) the totality of services provided by Hurtigruten on the same route (i.e. including both commercial and government-procured services).

(28)

In this exercise, BDO distinguished between capacity costs, passenger costs, and costs relating to marketing and sales activities. Capacity costs were then allocated to the government-procured services on the basis of the share of capacity reserved by the government compared to the total capacity of the fleet, whereas passenger costs were allocated on the basis of actual passenger kilometres sailed by distance travellers over the total number of passenger kilometres for all travellers on the fleet. The marketing and sales costs were allocated to the government-procured services on the basis of the share of actual net passenger revenue relating to the PSO passengers compared to the total number of travellers.

(29)

[…]

II.   ASSESSMENT

1.   The presence of state aid

1.1    The concept of state aid

(30)

Article 61(1) of the EEA Agreement reads as follows:

Save as otherwise provided in this Agreement, any aid granted by EC Member States, EFTA States or through State resources in any form whatsoever which distorts or threatens to distort competition by favouring certain undertakings or the production of certain goods shall, in so far as it affects trade between Contracting Parties, be incompatible with the functioning of this Agreement.

(31)

This implies that a measure constitutes state aid within the meaning of Article 61(1) of the EEA Agreement if the following conditions are cumulatively fulfilled. The measure: (i) is granted by the State or through state resources; (ii) confers a selective economic advantage on the beneficiary; (iii) is liable to have an impact on trade between Contracting Parties and to distort competition.

1.2    State resources

(32)

The Norwegian authorities, following a tender procedure, concluded a contract with Hurtigruten for the performance of maritime services over the period 2012-2019 against remuneration, as stipulated in detail in the HA. It is thus not disputed that the aid measure has been granted by the State or through state resources.

1.3    Impact on trade and distortion of competition

(33)

The measure in question must be liable to have an impact on trade between the Contracting Parties and to distort competition.

(34)

According to established case law, when the financial support granted by a Member State strengthens the position of an undertaking compared to other undertakings competing in intra-EEA trade, then there is at least a potential effect on trade between Contracting Parties and on competition (15). In this regard, the Authority is of the view that any potential economic advantage granted to Hurtigruten through state resources would fulfil this condition. As the Authority stated in its Decision No 205/11/COL the market for domestic maritime services (maritime cabotage) (16), within which Hurtigruten operates, was opened to EEA-wide competition in 1998 (17). Moreover, Hurtigruten is also engaged in the tourism sector, in particular through the offer of cruises/round trips along the Norwegian coast. Other operators offer cruises along the same parts of the Norwegian coast (18). Moreover, Hurtigruten also operates a number of cruises in various European States.

(35)

The only criterion of the notion of state aid that is thus in question is whether the HA has conferred a selective undue economic advantage on Hurtigruten.

1.4    Selective economic advantage on Hurtigruten

(36)

The aid measure must confer on Hurtigruten an advantage that relieves it of charges that are normally borne from its budget.

(37)

It follows from the Altmark judgment that where a State measure must be regarded as compensation for services provided by the recipient undertakings in order to discharge public service obligations, such a measure is not caught by Article 61(1) of the EEA Agreement. In the Altmark judgment, the Court of Justice held that compensation for public service obligations does not constitute state aid when four cumulative criteria are met:

i.

‘First, the recipient undertaking must actually have public service obligations to discharge and such obligations must be clearly defined;

ii.

Second, the parameters on the basis of which the compensation is calculated must be established in advance in an objective and transparent manner […];

iii.

Third, the compensation cannot exceed what is necessary to cover all or part of the costs incurred in the discharge of the public service obligations, taking into account the relevant receipts and a reasonable profit for discharging those obligations;

iv.

Fourth, where the undertaking which is to discharge public service obligations is not chosen pursuant to a public procurement procedure which would allow for the selection of the tenderer capable of providing those services at the least cost to the community, the level of compensation needed must be determined on the basis of an analysis of the costs which a typical undertaking, well run and adequately provided with means of transport so as to be able to meet the necessary public service requirements, would have incurred in discharging those obligations, taking into account the relevant receipts and a reasonable profit for discharging the obligations.’  (19)

1.4.1   The first Altmark condition

(38)

The fulfilment of the first Altmark condition must be assessed with regard to Article 4, paragraph 2 of the Maritime Cabotage Regulation, which sets out the specifications that should be part of the definition of a public service obligation, namely: ports to be served, regularity, continuity, frequency, capacity to provide the service, rates to be charged and manning of the vessel.

(39)

Further, in accordance with section 9 of the Authority's Maritime Guidelines, ‘[p]ublic service obligations may be imposed or public service contracts may be concluded for the services indicated in Article 4 of Regulation (EEC) No 3577/92’ (20).

(40)

In the absence of specific EEA rules defining the scope of the existence of a service of general economic interest (SGEI), the Norwegian authorities have a wide margin of discretion in defining a given service as an SGEI and in granting compensation to the service provider. The Authority's competence in this respect is limited to checking whether Norway has made a manifest error when defining the service as an SGEI (21).

(41)

However, according to the case law, PSOs may only be imposed if justified by the need to ensure adequate regular maritime transport services, which cannot be ensured by market forces alone. It is important for the national authorities therefore to demonstrate that there is a real public service need (22). The Communication on the interpretation of the Maritime Cabotage Regulation confirms that ‘[i]t is for the Member States […] to determine which routes require public service obligations. In particular, public service obligations may be envisaged for regular (scheduled) island cabotage services in the event of market failure to provide adequate services’ (23).

(42)

The Norwegian authorities submit that the public service pursuant to the HA relates to the capacity reserve requirement as defined in section 4-2, and that the public service should not be assessed at the level of the actual use of the service.

(43)

Based on the information provided to the Authority (24), it appears however that in both 2012 and 2013, less than [10 – 30] per cent of the passenger capacity reserved for public service passengers was utilised. This would indicate that the compensation received by Hurtigruten for reserving capacity for PSO passengers in those two years vastly exceeded actual demand for PSO passenger services. Moreover, the BDO report shows that the capacity utilisation for commercial passengers amounted to [35 – 65] per cent and [35 – 65] per cent in 2012 and 2013 respectively. Given this level of spare capacity for commercial passengers (and the low level of capacity utilisation for PSO passengers), the Authority cannot exclude that a capacity reservation provision for PSO passengers may be unnecessary, especially during the winter season, where the utilisation by commercial passengers would naturally be much lower.

(44)

For these reasons, the Authority doubts whether the reserve capacity requirement of section 4-2 of the HA can be classified by Norway as an SGEI and invites the Norwegian authorities to provide objective justification regarding the need for such a PSO, taking into account the seasonal fluctuations of commercial passengers transportation.

(45)

The Authority has not received any information on berth utilisation. As regards the cargo transportation for the Tromsø – Kirkenes – Tromsø route, this is not price regulated and according to section 4-3 of the HA, Hurtigruten has full freedom to set the fares. It is doubtful therefore whether the cargo transportation is in compliance with Article 4(2) of the Maritime Cabotage Regulation, which explicitly mentions the elements needed for an adequate definition of a PSO, i.e. among others the rates to be charged.

(46)

In light of the above, the Authority doubts whether the PSO for cargo transportation has been clearly defined under the HA.

(47)

The Authority however, does not doubt that other obligations are clearly defined in section 4-1 of the HA, as regards the supplier obligations in terms of route production requirements, in section 4-2 of the HA, as regards the vessel requirements and in section 4-3 of the HA, as regards fare and discount requirements, with the exception of cargo transportation.

(48)

In view of the above, the Authority doubts that the first Altmark condition is met.

1.4.2   The second Altmark condition

(49)

The Norwegian authorities must define ex ante the methodology to calculate the compensation for discharging the PSO obligations.

(50)

Pursuant to section 4-2 of the HA ‘[v]essels used on the coastal route shall as a minimum have a passenger capacity for 320 passengers, berth capacity in cabins for 120 passengers and freight capacity for 150 euro pallets (in cargo hold with a normal load height)’.

(51)

It is the view of the Norwegian authorities that this condition has been satisfied given that the compensation is calculated on the basis of the elements specified in Annex D to the tender specification, which provides the following:

Table 2 – The elements in the budget scheme for the public service

A:

Total revenues distance passengers

B:

Passengers cost distance passengers

C:

Net passenger revenues (A+B)

D:

Revenues from on board sales

E:

Net revenues from goods and cars

F:

Other revenues

G:

Total own revenues (C+D+E+F)

H:

Government procurement of service

I:

Total revenue (G+H)

J:

Safety crew

K:

Oil and fuel

L:

Repairs and maintenance

M:

Port costs

N:

Insurance costs

O:

Depreciation own vessels/bareboat

P:

Net financial costs

Q:

Total capacity costs (J+K+L+M+N+P)

R:

Cost of goods sold

S:

Crew not included in the safety crew

T:

Marketing costs and sales provision

U:

Administration costs

V:

Other costs

W:

Total passenger costs (R+S+T+U+V)

X:

Total costs public service (Q+W)

Y:

Net result before taxes (I-X)

(52)

In concluding that the parameters were established in advance in an objective and transparent manner, the Norwegian authorities asked the independent consultant BDO to study Hurtigruten's financial accounts for 2012-2013 and compare the accounts for the public service and the total accounts.

(53)

According to the Norwegian authorities, it is thus ensured that the PSO passengers do indeed receive their transport within the capacities set by the HA and that that capacity should be available to the extent that there is actual demand from PSO passengers.

(54)

At this stage, it is not clear to the Authority whether the capacity reserve requirement is linked to actual PSO passenger numbers. For example, there seems to be no objective and transparent methodology to calculate in advance the cost per passenger/kilometre.

(55)

Hurtigruten, in compliance with the tender specifications, has established a separate budget incorporating all costs and revenues attributed to the PSO routes. According to section 4.9.2 of the tender specifications, this separate accounting aims at ensuring predictability of which cost additions/savings/extra revenues/shortfalls form the basis of any renegotiation, as provided for in sections 6 and 7 of the HA. A further aim is to document that the public procurement process does not entail any unlawful cross-subsidisation. The separate accounting however does not aim at establishing in advance the parameters of the compensation, which shall be directly linked to the actual losses and costs (capacity and passenger costs) incurred by Hurtigruten. (25) Instead, the HA has only fixed the annual compensation to be paid for the maritime services for each individual year from 2012 to 2019 based on a minimum commitment for passengers/kilometres per year, without this having any link to the fixed costs (i.e. the capacity costs).

(56)

In addition, although the compensation is based on the elements stipulated in table 2, as mentioned above, the Authority has not received any information as to how these costs have been calculated. For instance, sections 6 and 7 of the HA contain certain provisions on the adjustment of compensation in case of changes in production or in case of unforeseen events. Even though certain indications are provided, i.e. a calculation based on the costs and revenues ensuing from the changes in production or an aggregated calculation in the case of unforeseen events, the exact parameters of these adjustments are not known in advance and there are no limitations on how much extra compensation can be granted (26).

(57)

In this context, as the EFTA Court pointed out in the Hurtigruten case, the principle of transparency could have been observed: ‘[…] Norway could, if necessary, have made provision, in the notice of invitation to tender, for the possibility of amending the conditions for payment of the successful tenderers in certain circumstances by laying down in particular the precise arrangements for any supplementary compensation intended to cover unforeseen losses and costs (27).

(58)

In addition, section 4-1, item 3 of the HA, provides that ‘[o]mission of up to 10 days of operation in agreed production per ship per annum due to planned maintenance and unforeseen operational disruption linked to agreed production (off-hire) is considered to be proper fulfilment and shall not entail a deduction in the agreed remuneration in accordance with section 9-2’. The Authority fails to see how this loss in production is calculated and certified in advance in a transparent and objective manner. The 10 days ceiling appears arbitrary and as such does not appear to qualify as an objective estimate of provable loss (e.g. cancellations of service to the port of Mehamn).

(59)

The Authority notes that neither HA nor the tender specifications specify whether the compensation awarded includes any profit margin for Hurtigruten, and if so, what the methodology used to calculate this profit margin is, taking into account the risks incurred by the operator in the provision of the service.

(60)

Lastly, concerning Hurtigruten's attempts to negotiate lower port fees whilst the Norwegian authorities maintain the compensation at the same level, the Authority underlines that the amount of compensation awarded should be fully reflected in the parameters established in advance including a reasonable profit. As mentioned above, the Authority is of the preliminary view that no parameters have been established to calculate a reasonable profit margin. Therefore, any attempts by Hurtigruten to get lower prices on the port fees while maintaining the compensation at the same level would seem not to satisfy the second Altmark condition.

(61)

As a result, in view of the above, it is the Authority's preliminary opinion that the second Altmark condition is not fulfilled.

1.4.3   The third Altmark condition

(62)

When granting compensation, the Norwegian authorities should ensure that it does not exceed what is necessary to cover all or part of the costs incurred in discharging the PSO, taking into account relevant receipts and a reasonable profit.

(63)

In this regard, the EFTA Court already held in the Hurtigruten case:

‘If it is shown that the compensation paid to the undertakings operating the public service does not reflect the costs actually incurred by that undertaking for the purposes of that service, such a system does not satisfy the requirement that compensation cannot exceed what is necessary to cover all or part of the costs incurred in the discharge of public services obligations, taking into account the relevant receipts and a reasonable profit for discharging those obligations’  (28).

(64)

Briefly, according to the complainants' arguments, presented in further detail in paragraph (13) above:

i)

Hurtigruten does not reserve capacity for public service passengers, but rather sells the capacity to cruise passengers, while maintaining the public service compensation at the same level;

ii)

The compensation for providing the public service has increased substantially as compared to the previous contract period;

iii)

Hurtigruten continues to receive compensation for services that are not rendered; and, lastly

iv)

Hurtigruten further attempts to get lower prices for the harbour fees, while maintaining the public service compensation at the same level;

(65)

As regards the first point, the Authority reminds the Norwegian authorities that under the third Altmark condition, only the costs incurred in discharging the PSO shall be covered. Any compensation granted to cover costs outside the public service remit cannot be held to constitute compensation for PSO. Therefore, when the capacity (passengers and berth) for PSO passengers is sold to commercial cruise passengers, and given that the BDO report does not provide any information on the capacity utilisation to justify the opposite, it appears that Hurtigruten is paid twice for the same service, which would in principle constitute a form of overcompensation.

(66)

The Authority is conscious that the figures presented in the BDO report are annual figures and therefore correspond to average capacity utilisation throughout the year. Accordingly, there may be periods of the year where capacity utilisation for public service passengers is higher, and where it is indeed also necessary to have in place a capacity reservation mechanism. The Authority, however, cannot rule out that the mechanism used in the HA overcompensates Hurtigruten in that it does not take into account different (e.g. seasonal) levels of capacity utilisation during the year.

(67)

The Authority takes note of the travel guarantee subsequently introduced, as mentioned above in paragraph (26), to ‘compensate’ the public service passengers for their lost travel and correct any alleged overcompensation. However, until the introduction of that travel guarantee, public service passengers appear at times to have been unable to benefit from the public service, although the costs were evidently covered by the compensation already granted to Hurtigruten. Also, at this stage it is not clear to the Authority whether the cost of providing a free travel without berth on the planned journey or a travel with berth on the next scheduled ship or alternative transport free of charge equals the compensation that Hurtigruten has received to cover the cost of public service berth capacity, which is sold to commercial cruise passengers. It appears therefore that such a mechanism, due to the limited (on average) capacity utilisation in both the PSO and cruise segment, is an ineffective and relatively costless service for Hurtigruten that does not offset the advantage gained through the excess capacity reservation, which is freely sold to cruise passengers.

(68)

Concerning the second point, as noted above in paragraph (13), and as evident from the Authority's Decision No 205/11/COL, the Norwegian authorities paid Hurtigruten a total compensation of NOK 1 899.7 million to carry out the same PSO routes during the period 2005-2012. More specifically, the annual compensation for the year 2011 amounted to NOK 236.8 million (29). Taking into account that the compensation for 2012 under the current HA amounted to NOK 700 million, the Authority expresses its doubts as to whether the increase in compensation is justified under the HA. The Norwegian authorities claim that there have been considerable losses for Hurtigruten in the period 2005-2012 to justify the increase of the compensation. However, the Authority is of the preliminary view that due to the fact that the previous HA had not envisaged separation of accounts, it is not possible to determine whether these losses were caused by commercial or PSO activities. In any case, it is questionable how such a higher compensation can be justified, when the scope of the PSO remains the same as in the previous contract period (in terms of sailing frequency and number of ports served) and the capacity reservation has decreased from 400 passengers to 320 and from 150 berths to 120.

(69)

In relation to the third point, the Authority notes that when Hurtigruten keeps on its books compensation that has been granted to cover the costs of transporting PSO passengers, without however rendering the service to them (or when the service is not required), overcompensation cannot be excluded.

(70)

Particularly, section 8 of the HA provides for the operator to keep the compensation granted in case of interruptions of sailings due to events that constitute force majeure. It is generally accepted that the decision to avoid servicing ports of call due to extreme weather conditions lies with the master of the vessel. However, the Authority questions at this stage the fact that, as provided for in section 8 of the HA, ‘[…] any cancelled production ensuing from force majeure shall not be considered as a non-conformity in the production under section 4-1, item 3’ and thus not lead to any reduction in the compensation.

(71)

On the basis of the information provided (30), it appears to the Authority that the phenomenon of extreme weather condition constitutes a normality in the maritime business along the Norwegian coast. It might thus be considered as a foreseen event. However, it is not reflected as such in the compensation calculations. The compensation has been calculated as a lump sum ex ante for the whole contract period, without taking into account an objective estimate of a provable loss due to foreseen extreme weather conditions.

(72)

In reference to the cancellation of services to the port of Mehamn, which, according to the complainant, resulted in Hurtigruten receiving monthly cost savings at the amount of NOK 314 500 over a period of around 8 months, the Authority is not at this stage convinced by the Norwegian authorities' suggestion that this situation should be assessed in the context of the force majeure provision of the HA. According to the information provided by the complainants, the port was damaged in 2012 by Hurtigruten itself, which nevertheless continued serving the port until January 2014. Therefore, the Authority cannot see at this stage how this cancellation could be held to have taken place due to unforeseen events, which would entitle the operator to keep the compensation granted.

(73)

Finally, concerning the last point and Hurtigruten's attempts to negotiate lower port fees whilst the Norwegian authorities maintain the compensation at the same level, it should be noted that there should not be any overcompensation above the level of a reasonable profit. Therefore, a reduction in port fees should result in lower compensation, whereas higher port fees would respectively mean a higher compensation. In light of this, at this stage the Authority is of the opinion that any attempts by Hurtigruten to get better prices of the port fees while maintaining the compensation at the same level, would not ensure that overcompensation is excluded.

(74)

The Norwegian authorities point to section 7 of the HA as establishing a mechanism to avoid overcompensation. Section 7, however, refers to unforeseen costs resulting from events that are independent of Hurtigruten's management decisions, such as amendments to acts, regulations or statutory orders. To claim compensation for such costs, it must be proved by the operator that those costs are genuinely incurred in the discharge of the PSO, and the costs must be well documented, so as to ensure that the ultimate compensation received by Hurtigruten does not exceed its actual costs. The Authority at this stage cannot see how section 7 of the HA can ensure that overcompensation is avoided.

(75)

Lastly, the contract does not contain any claw back clause such that if any agreed profit margin is exceeded, the surplus must be returned to the State or deducted from the compensation paid in the next year or perhaps over the contract period.

(76)

In view of the above, the Authority cannot exclude that Hurtigruten has been overcompensated for the provision of the public service. As a result, the Authority doubts whether the third Altmark condition has been fulfilled.

1.4.4   The fourth Altmark condition

(77)

Referring to the tender procedure carried out which resulted in only one bid, Hurtigruten's, the Norwegian authorities argue that the tender was designed in such a way as to attract more bidders. In this respect, it is argued that the tender was widened to include maritime services that would not run on a daily basis throughout the year and that the required minimum capacity was reduced from 400 to 320 passengers and from 150 to 120 berth bunks. Additionally, the deadline for submitting the bids was extended from 30 September until 8 November 2010 on request from an interested operator, whereas overall there was sufficient time allowed from the deadline for submitting bids (8 November 2010) until the date of commencement of the services (1 January 2013).

(78)

Despite the above arguments as well as the fact that subsequent negotiations took place between the Norwegian authorities and Hurtigruten, which resulted in a reduction of the compensation for the whole contract period in relation to the initial offer, see paragraph (15), the Authority at this stage doubts whether a tender procedure such as the one at issue, where only one bid is submitted, can be deemed sufficient to ensure ‘the least cost to the community’ (31), for the reasons listed below.

(79)

Hurtigruten had already run this particular maritime service consisting of the combined transport of persons and goods along the Norwegian coast from Bergen to Kirkenes for years (32). As the incumbent operator, Hurtigruten thus had a significant competitive advantage that reinforced its position in the tender procedure, given that it had already in its possession vessels adapted to the requirements of the tender specifications.

(80)

Furthermore, according to the tender specifications, the assignment for carrying out the PSO was advertised as three alternatives:

i.

:

Alternative 1

:

Daily sailing throughout the year to 34 ports;

ii.

:

Alternative 2

:

Sailings 7 days a week in summer (8 months), 5 days a week in winter (4 months), to 34 ports; and

iii.

:

Alternative 3

:

Sailings 5 days a week throughout the year to 34 ports.

(81)

However, the tender specifications do not provide any clarifications as to the criteria used to award the service. The Procurement Notice refers to the lowest price as the sole award criterion used for the service in question. Although, in itself the ‘lowest price’ criterion could satisfy the fourth Altmark condition, nevertheless in the case at hand, this reference is very abstract and cannot be assessed in isolation. The fact that there were three alternatives would indicate the existence of further information and/or weighting criteria among those alternatives. In view of the fact that such information was not included in the tender documents, the Authority doubts whether the tender as designed has provided incentives to potential bidders, apart from Hurtigruten, that would have been willing to bid in accordance with the requirements of the three different alternatives and for a different alternative than the one actually chosen (i.e. alternative 1).

(82)

The Norwegian authorities have not submitted any information on the second leg of the fourth Altmark condition, concerning whether the level of compensation needed is determined on the basis of an analysis of the costs of a typical undertaking, well run and adequately equipped.

(83)

In view of the above, the Authority doubts that the fourth Altmark condition is met.

1.4.5   Conclusion on the Altmark conditions

(84)

Based on the information submitted, the Authority cannot, at this stage, conclude that the compensation awarded under the Coastal Agreement for Hurtigruten Maritime Services for the period 2012-2019 complies with all the four conditions in the Altmark judgement. The Authority thus cannot exclude the presence of an advantage within the meaning of Article 61(1) EEA, granted to an undertaking for performing public service obligations.

2.   Conclusion on the presence of aid

(85)

The Authority takes the preliminary view that the compensation awarded under the Coastal Agreement for Hurtigruten Maritime Services for the period 2012-2019 may entail state aid within the meaning of Article 61(1) of the EEA Agreement.

3.   Procedural requirements

(86)

Pursuant to Article 1(3) of Part I of Protocol 3: ‘the EFTA Surveillance Authority shall be informed, in sufficient time to enable it to submit its comments, of any plans to grant or alter aid. […] The State concerned shall not put its proposed measures into effect until the procedure has resulted in a final decision’.

(87)

The Norwegian authorities did not notify the HA to the Authority. Should the Authority therefore conclude that the Norwegian authorities have not respected their obligations pursuant to Article 1(3) of Part I of Protocol 3, there would be a breach of the standstill obligation, without prejudice to the application of the SGEI Decision as below mentioned.

4.   Compatibility of the aid

4.1    The legal framework

(88)

The compatibility of public service compensation for maritime transport is assessed on the basis of Article 59(2) of the EEA Agreement in conjunction with the Authority's Framework for state aid in the form of public service compensation (‘the Framework’) (33).

(89)

The principles set out in the Framework apply to public service compensation only in so far as it constitutes state aid not covered by Commission Decision 2012/21/EU on the application of Article 106(2) of the Treaty of the Functioning of the European Union to state aid in the form of public service compensation granted to certain undertakings entrusted with the operation of services of general economic interest (‘SGEI Decision’) (34).

(90)

According to the case-law of the Court of Justice, it is up to the Member State to invoke possible grounds for compatibility and to demonstrate that the conditions of compatibility are met (35). The Norwegian authorities consider that the measure at hand does not constitute state aid pursuant to the Altmark jurisprudence, and therefore has not provided any grounds for compatibility.

4.2    Applicability of Decision 2012/21/EU

(91)

The SGEI Decision lays down the conditions under which certain types of public service compensation are to be regarded as compatible with the functioning of the EEA Agreement pursuant to its Article 59(2) and exempt from the requirement of prior notification under Article 1(3) of Part I of Protocol 3 to the Surveillance and Court Agreement.

(92)

There is one exception from the notification requirement of Article 2 of the SGEI Decision, which might be relevant in the present case:

‘(d)

compensation for the provision of services of general economic interest as regards air or maritime links to islands on which the average annual traffic during the 2 financial years preceding that in which the service of general economic interest was assigned does not exceed 300 000 passengers’;

(93)

The Authority has not received any information from the Norwegian authorities as regards the applicability of the said exception. The Authority therefore doubts whether the Bergen – Kirkenes public service route concern an annual traffic not exceeding the threshold of 300 000 passengers.

(94)

In light of the doubts expressed above under paragraphs (49) to (85) on alleged overcompensation, the Authority further doubts whether the Norwegian authorities have ensured, pursuant to Article 5 of the SGEI decision, that Hurtigruten does not receive compensation in excess of the amount needed to cover the net cost incurred in discharging the public service obligations, including a reasonable profit.

(95)

The Authority additionally invites the Norwegian authorities, in the event of the measure falling under the above exception, to justify whether the provisions of Article 4 (entrustment), Article 6 (control of overcompensation) and Article 7 (transparency) of the SGEI Decision are complied with.

4.3    Applicability of the Framework

(96)

On the basis of the provisions of the Framework, one of the compatibility conditions that must be fulfilled is that the entrustment act which specifies the public service obligation, in this case the HA, shall include ‘[a] description of the compensation mechanism and the parameters for calculating, monitoring and reviewing the compensation’.

(97)

Further, according to the Framework, ‘[t]he amount of compensation must not exceed what is necessary to cover the net cost of discharging the public service obligations, including a reasonable profit’. The Framework also clarifies that ‘[t]he net cost necessary, or expected to be necessary, to discharge the public service obligations should be calculated using the net avoided cost methodology […]’.  (36)

(98)

On the basis of the considerations in paragraphs (49) to (85), at this stage the Authority considers that Hurtigruten may have been overcompensated for the provision of the public service.

(99)

The compatibility of the HA shall also be assessed against the following conditions as provided for by the Framework:

a.   Paragraph 14: proper consideration to the public service needs;

b.   Paragraph 19: compliance with EEA public procurement rules;

c.   Paragraph 20: absence of discrimination;

d.   Paragraph 24 to 38: calculation of the net cost necessary to discharge the PSO;

e.   Paragraphs 39 to 50: efficiency incentives;

f.   Paragraphs 51 to 59: no affectation of trade development to an extent contrary to the interests of the EEA;

g.   Paragraph 60: transparency.

(100)

The Norwegian authorities have not put forward any compatibility considerations. Therefore at this stage, the Authority raises doubts as to whether the compensation awarded under the Coastal Agreement for Hurtigruten Maritime Services for the period 2012-2019 is compatible with the functioning of the EEA Agreement.

5.   Conclusion

(101)

As set out above, the Authority has doubts as to whether the HA entails state aid within the meaning of Article 61(1) of the EEA Agreement.

(102)

The Authority also has doubts as to whether the HA is compatible with the functioning of the EEA Agreement.

(103)

Consequently, and in accordance with Article 4(4) of Part II of Protocol 3, the Authority is obliged to open the formal investigation procedure provided for in Article 1(2) of Part I of Protocol 3. The decision to open a formal investigation procedure is without prejudice to the final decision of the Authority, which may conclude that the HA does not constitute aid or that it is aid compatible with the functioning of the EEA Agreement.

(104)

The Authority, acting under the procedure laid down in Article 1(2) of Part I of Protocol 3, invites the Norwegian authorities to submit, within one month of the date of receipt of this Decision, their comments and to provide all documents, information and data needed for the assessment of the HA in light of the state aid rules.

(105)

The Authority requests the Norwegian authorities to forward a copy of this decision to Hurtigruten.

(106)

The Authority must remind the Norwegian authorities that, according to Article 14 of Part II of Protocol 3, any incompatible aid unlawfully granted will in principle have to be recovered, unless this recovery would be contrary to a general principle of EEA law.

HAS ADOPTED THIS DECISION:

Article 1

The formal investigation procedure provided for in Article 1(2) of Part I of Protocol 3 is opened into the Coastal Agreement for Hurtigruten Maritime Services 2012-2019.

Article 2

The Norwegian authorities are invited, pursuant to Article 6(1) of Part II of Protocol 3, to submit their comments on the opening of the formal investigation procedure within one month of the date of receipt of this Decision. They are further requested to provide, also within one month of the date of receipt of this Decision, all documents, information and data needed for assessment of the compatibility of the aid measure.

Article 3

This Decision is addressed to the Kingdom of Norway.

Article 4

Only the English language version of this decision is authentic.

Done at Brussels, on 9 December 2015.

For the EFTA Surveillance Authority

Sven Svedman

President

Helga Jónsdóttir

College Member


(1)  Rozsudek ve věci Altmark Trans GmbH and Regierungspräsidium Magdeburg v. Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH (Altmark), C-280/00, EU:C:2003:415, body 87–93.

(2)  K dispozici na internetové adrese: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:E2012C0012&from=CS.

(3)  Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3. začleněný do Dohody o EHP jako bod 1h přílohy XV.

(4)  OJ L 175, 5.7.2012, p. 19 and EEA Supplement No 37, 5.7.2012, p. 1. See also Joined Cases E-10/11 and E-11/11 Hurtigruten [2012] EFTA Ct. Rep. 758, upholding the Authority's Decision.

(5)  See www.doffin.no.

(6)  If Statistics Norway's cost index is unavailable, Statistics Norway's Consumer Price Index would be used.

(7)  As mentioned in the Authority's Decision No 205/11/COL ‘[i]n addition to the service covered by the Hurtigruten Agreement, Hurtigruten is a commercial operator and offers round trips, excursions, and catering on the route Bergen – Kirkenes. Moreover, in connection with this route, Hurtigruten also provides transport services in the Geiranger fjord, outside the scope of the Hurtigruten Agreement. Furthermore, Hurtigruten operates a number of different cruises in different European states, Russia, Antarctica, Spitsbergen and Greenland’, section 1.2.

(8)  Doc Nos 748323 and 715314.

(9)  The complainants point to the fact that in the call for tender for the 2005-2012 contract period force majeure as a result of extreme weather conditions was defined as wind speeds over 25 m/s (full storm). However, in the current HA, ‘extreme weather conditions’ are defined as ‘conditions where ocean and/or wind conditions are such that the ship's captain judges it to be unsafe to continue the sailing and/or arrive at a specific port’. This, according to the complainants, has resulted in the majority of the cancellations during the period 2012-2013 in select ports to have occurred at wind conditions below 15 m/s.

(10)  Doc Nos 723002 and 742652.

(11)  The Norwegian authorities submit that according to Hurtigruten's reports, ships were out of production for 171 operating days in 2012 and 186.7 operating days in 2013 due to maintenance and unforeseen operational disturbances, for 5 operating days in 2012 and 12.8 operating days in 2013 due to the ships being used for cultural or similar activities, and finally for 87 operating days in 2012 and 99.8 operating days in 2013 due to extraordinary weather conditions.

(12)  On 12 December 2014, Hurtigruten paid back to the Norwegian authorities the amount of NOK [24 – 32] million due to cancellations in 2012 and 2013.

(13)  The previous NPA of 1984 distinguished between port fees and service charges. There were several different port fees, e.g. quay fees covering quay costs, approach fees covering costs of keeping the fairway and port approach open and safe, passenger fees covering costs of special passenger facilities etc. Ports could additionally levy service charges for services they sold, which were not covered by the port fees.

(14)  BDO Memo, ‘An assessment of Hurtigruten's reported income statements’, Oslo 14 January 2015, p. 7.

(15)  Judgment in Philip Morris Holland BV v Commission, 730/79, EU:C:1980:209, paragraph 11; judgment in Regione Friuli Venezia Giulia v Commission, T-288/97, EU:T:2001:115, paragraph 41; and judgment in Altmark Trans GmbH and Regierungspräsidium Magdeburg v Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH (Altmark), C-280/00, EU:C:2003:415, paragraph 75.

(16)  Council Regulation (EEC) No 3577/92 of 7 December 1992 applying the principle of freedom to provide services to maritime transport within Member States (maritime cabotage) (OJ L 364, 12.12.1992, p. 7).

(17)  The maritime cabotage regulation was incorporated at point 53a in Annex XIII to the EEA Agreement (OJ L 30, 5.2.1998, p. 42).

(18)  Norwegian Cruise Line, MSC Cruises, Royal Caribbean, Holland America Line, etc.

(19)  Paragraphs 87-93.

(20)  Available at http://www.eftasurv.int/?1=1&showLinkID=15132&1=1.

(21)  Available at http://www.eftasurv.int/media/state-aid-guidelines/Part-VI---Compensation-granted-for-the-provision-of-services-of-general-economic-interest.pdf.

(22)  Judgment in Alanir and others, C-205/1999, EU:C:2001:107, paragraph 34.

(23)  Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions updating and rectifying the Communication on the interpretation of Council Regulation (EEC) No 3577/92 applying the principle of freedom to provide services to maritime transport within Member States (maritime cabotage), COM(2003) 595 final, 22.12.2003, section 5.2.

(24)  BDO Memo, page 7.

(25)  Joined Cases E-10/11 and E-11/11 Hurtigruten [2012] EFTA Ct. Rep. 758, paragraph 117.

(26)  Ibid, paragraphs 128-129.

(27)  Ibid, paragraph 127.

(28)  Paragraph 170. See for comparison, judgment in Enirisorse, C-34/01 to C-38/01, EU:C:2003:640, paragraphs 37-40.

(29)  Section 2.

(30)  See footnote 11.

(31)  Paragraph 68, http://www.eftasurv.int/media/state-aid-guidelines/Part-VI---Compensation-granted-for-the-provision-of-services-of-general-economic-interest.pdf.

(32)  For background information on the Hurtigruten Agreement, see Decision No 205/11/COL on the Supplementary Agreement on the Hurtigruten service, section 2, OJ L 175, 5.7.2012, p. 19 and EEA Supplement No 37, 5.7.2012, p. 1.

(33)  Available at http://www.eftasurv.int/media/state-aid-guidelines/Part-VI---Framework-for-state-aid-in-the-form-of-public-service-compensation.pdf.

(34)  OJ L 7, 11.1.2012, p. 3, incorporated at point 1h of Annex XV of the EEA Agreement.

(35)  Judgment in Italy v Commission, C-364/90, EU:C:1993:157, paragraph 20.

(36)  See also paragraphs 27 and 28 of the Framework for alternative calculation methods.


30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/45


Oznámení Norska v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků

Oznámení o výzvě k předkládání žádostí o licence na těžbu ropy v oblasti norského kontinentálního šelfu – udělení licencí v předem vymezených oblastech 2016

(2016/C 236/12)

Norské ministerstvo pro ropu a energetiku oznamuje v souladu s čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (1) výzvu k předkládání žádostí o licence na těžbu ropy.

Licence na těžbu budou uděleny pouze akciovým společnostem se sídlem v Norsku nebo v jiném státě, jenž je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Dohody o EHP), nebo fyzickým osobám s bydlištěm ve státě, jenž je smluvní stranou Dohody o EHP.

Společnostem, které nemají žádnou licenci v oblasti norského kontinentálního šelfu, mohou být licence na těžbu uděleny, pokud předběžně splňují požadavky na držitele licence v oblasti norského kontinentálního šelfu.

Ministerstvo nebude ve svém přístupu činit rozdíly mezi individuálními společnostmi a společnostmi, které předkládají žádost jako součást skupiny. Žadatelé předkládající individuální žádost i žadatelé, kteří jsou součástí určité skupiny, jež předkládá společnou žádost, budou považováni za jednotlivé žadatele o licenci na těžbu. Ministerstvo může na základě žádostí předložených skupinami nebo individuálními žadateli sestavit skupinu držitelů, kterým bude udělena nová licence na těžbu (může mimo jiné vyškrtnout určité žadatele ze skupinové žádosti a doplnit do skupiny individuální žadatele), a může u těchto skupin jmenovat provozovatele.

Udělení podílu na licenci na těžbu bude podmíněno tím, že držitelé licencí uzavřou smlouvu o ropných činnostech, včetně společné provozní smlouvy a účetní smlouvy. Pokud bude licence na těžbu stratigraficky rozdělena, budou mít držitelé dvou stratigraficky rozdělených licencí také povinnost uzavřít zvláštní společnou provozní smlouvu upravující jejich vzájemné vztahy v tomto ohledu.

Po podpisu výše uvedených smluv vytvoří držitelé licence společný podnik, ve kterém bude velikost jejich podílu vždy rovna jejich podílu na licenci na těžbu.

Licenční dokumenty se budou zakládat zejména na příslušných dokumentech z udílení licencí v předem vymezených oblastech 2015. Cílem je seznámit dotčené odvětví s případnými hlavními úpravami rámce ještě před předkládáním žádostí.

Kritéria pro udělení licence na těžbu

Aby se podpořilo řádné hospodaření s přírodními zdroji a rychlý a účinný průzkum ložisek ropy a její těžba v oblasti norského kontinentálního šelfu, včetně složení licenčních skupin, které tyto cíle zajistí, budou se pro udílení podílů na licenci na těžbu a pro jmenování provozovatele uplatňovat tato kritéria:

a)

Žadatelovy znalosti geologických poměrů dotčené zeměpisné oblasti a způsob, jakým držitelé licence navrhují provádět účinný ropný průzkum.

b)

Příslušná odbornost žadatele a způsob, jakým může tato odbornost aktivně přispět k nákladově účinnému průzkumu a případně těžbě ropy v dotčené zeměpisné oblasti.

c)

Předchozí zkušenosti žadatele v oblasti norského kontinentálního šelfu nebo obdobné relevantní zkušenosti z jiných oblastí.

d)

Skutečnost, zda má žadatel k provádění průzkumu a případně k těžbě ropy v dotčené zeměpisné oblasti dostatečné finanční zdroje.

e)

Pokud žadatel byl či je držitelem licence na těžbu, ministerstvo může vzít v úvahu jakoukoli formu neefektivnosti či nedostatku odpovědnosti, jež žadatel jako držitel licence prokázal.

f)

Licence na těžbu budou přednostně uděleny společnému podniku, kde nejméně jeden držitel licence provedl alespoň jeden vrt v oblasti norského kontinentálního šelfu jako provozovatel nebo má obdobnou relevantní zkušenost jako provozovatel mimo oblast norského kontinentálního šelfu.

g)

Licence na těžbu budou přednostně uděleny dvěma nebo více držitelům, pokud má alespoň jeden z nich zkušenosti uvedené v písmeni f).

h)

Provozovatel jmenovaný pro licence na těžbu v Barentsově moři musí mít za sebou alespoň jeden vrt v oblasti norského kontinentálního šelfu jako provozovatel nebo mít obdobnou relevantní zkušenost jako provozovatel mimo oblast norského kontinentálního šelfu.

i)

V případě licencí na těžbu ropy v hlubokých vodách musí mít jmenovaný provozovatel a alespoň jeden z dalších držitelů licence za sebou alespoň jeden vrt v oblasti norského kontinentálního šelfu jako provozovatelé nebo musí mít obdobnou relevantní zkušenost jako provozovatelé mimo oblast norského kontinentálního šelfu. Pro vydání licence na těžbu musí být splněna podmínka, že jeden držitel licence již provedl vrt v hlubokých vodách jako provozovatel.

j)

V případě licencí na těžbu ropy, kdy se očekává vrtání průzkumných vrtů za vysokého tlaku nebo vysoké teploty, musí mít jmenovaný provozovatel a alespoň jeden z dalších držitelů licence za sebou alespoň jeden vrt v oblasti norského kontinentálního šelfu jako provozovatelé nebo musí mít obdobnou relevantní zkušenost jako provozovatelé mimo oblast norského kontinentálního šelfu. Pro vydání licence na těžbu musí být splněna podmínka, že jeden z držitelů licence již provedl vrt za vysokého tlaku nebo vysoké teploty jako provozovatel.

Bloky, pro které je možné předložit žádosti

Žádosti o podíl na licencích na těžbu mohou být předkládány pro nelicencované bloky v rámci předem vymezené oblasti, vyznačené na mapách zveřejněných Norským ředitelstvím pro ropu (NPD). Zažádat jde také o území, která byla po oznámení v rámci předem vymezené oblasti opuštěna, v souladu s aktualizovanými interaktivními mapami uvedenými na internetových stránkách NPD.

Každá licence na těžbu může zahrnovat jeden či více bloků nebo část bloku či bloků. Prosíme žadatele, aby svou žádost omezili na oblasti, kde zmapovali perspektivnost těžby.

Úplné znění oznámení včetně podrobných map dostupných oblastí je k dispozici na internetových stránkách Norského ředitelství pro ropu www.npd.no/apa2016

Žádosti o licence na těžbu ropy se předkládají Ministerstvu pro ropu a energetiku:

Ministry of Petroleum and Energy

P.O. Box 8148 Dep.

N-0033 Oslo

NORSKO

Dva opisy se předkládají Norskému ředitelství pro ropu:

The Norwegian Petroleum Directorate

P.O. Box 600

N-4003 Stavanger

NORSKO

Lhůta pro předložení žádostí: 6. září 2016 ve 12:00 hodin.

K udělení licencí na těžbu ropy v předem vymezených oblastech norského kontinentálního šelfu 2016 by mělo podle plánu dojít v prvním čtvrtletí roku 2017.


(1)  Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 3.


V Oznámení

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

Evropská komise

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/47


Výzva k předkládání návrhů v rámci víceletého pracovního programu pro poskytování finanční pomoci v oblasti transevropských energetických sítí v rámci Nástroje pro propojení Evropy na období 2014–2020

(rozhodnutí Komise C(2016) 1587)

(2016/C 236/13)

Evropská komise, generální ředitelství pro energetiku, zveřejňuje výzvu k předkládání návrhů s cílem poskytnout granty v souladu s prioritami a cíli víceletého pracovního programu v oblasti transevropských energetických sítí v rámci Nástroje pro propojení Evropy na období 2014–2020.

Návrhy lze předkládat pro tuto výzvu:

CEF-Energy-2016-2

Orientační částka, která je v rámci této výzvy k předkládání návrhů pro vybrané návrhy k dispozici, činí 600 milionů EUR.

Uzávěrka pro předkládání návrhů je 8. listopadu 2016.

Úplné znění této výzvy k předkládání návrhů naleznete na internetové adrese:

https://ec.europa.eu/inea/en/https%3A//ec.europa.eu/inea/en/connecting-europe-facility/cef-energy/calls/second-2016-cef-energy-call-proposals-2016-2


ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Evropská komise

30.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/48


Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc M.8094 – BNP Paribas Fortis Private Equity Belgium/Sofindev IV/DHAM/Novy International)

Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem

(Text s významem pro EHP)

(2016/C 236/14)

1.

Komise dne 21. června 2016 obdržela oznámení o navrhovaném\ spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podniky BNP Paribas Fortis Private Equity Belgium NV („BNPPF PE“, Belgie), Sofindev IV NV („Sofindev“, Belgie) a DHAM NV („Korys/Colruyt Group“, Belgie) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování nákupem podílů společnou kontrolu nad podnikem Novy International NV („Novy“, Belgie).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—   podniku BNPPF PE: investice soukromého kapitálu a mezaninové financování. Společnosti z jeho portfolia působí v odvětvích, jako jsou dodávka a výroba kovů a plastů, fondy předstartovního kapitálu pro univerzity, pekárenské výrobky, poskytování služeb pro průmysl a nemovitosti,

—   podniku Sofindev: investice soukromého kapitálu do belgických malých a středních podniků. Společnosti z jeho portfolia působí v oblasti distribuce materiálů pro střechy a fasády a v oblasti vývoje lokalizačních softwarových řešení,

—   podniku Korys/Colruyt Group: maloobchodní a velkoobchodní trhy a trhy stravovacích služeb. Působí rovněž v oblasti softwarových řešení, projektů udržitelných/obnovitelných zdrojů energie a na trhu lékařské vědy/vědy o živé přírodě,

—   podniku Novy: koncipování, výroba a marketing špičkových kuchyňských spotřebičů, zejména digestoří.

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky s uvedením čísla jednacího M.8094 – BNP Paribas Fortis Private Equity Belgium/Sofindev IV/DHAM/Novy International lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu nebo poštou na adresu Evropské komise, Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž:

Commission européenne/Europese Commissie

Direction générale de la concurrence

Greffe des concentrations

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“).

(2)  Úř. věst. C 366, 14.12.2013, s. 5.