16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/1

1.1

Navrhované rozhodnutí vychází ze zprávy pěti předsedů (2), která požaduje, aby hospodářská a měnová unie (HMU) spolu s tím, jak se vyvíjí směrem k hospodářské, finanční a fiskální unii, vystupovala navenek stále jednotněji. ECB se ztotožňuje se záměrem postupně posílit vnější zastoupení eurozóny v Mezinárodním měnovém fondu (MMF), přičemž konečným cílem je vytvořit jednu nebo několik konstituencí eurozóny a zajistit, aby eurozóna vyjadřovala jednotný postoj.

1.2

ECB plně podporuje posílení koordinace politiky eurozóny podle článků 4 a 9 navrhovaného rozhodnutí, jež má zásadní význam pro dosažení jednotného vnějšího zastoupení. I když se koordinace v posledních letech zlepšila, je zapotřebí ji dále posílit a zdokonalit, tak aby odpovídala správě ekonomických záležitostí v eurozóně, která byla v posledních letech již posílena, jakož i očekávané hlubší integraci nastíněné ve zprávě pěti předsedů.

1.3

ECB by chtěla zdůraznit, že pro dosažení jednotného a účinného zastoupení eurozóny v MMF je zcela zásadní, aby všechny zúčastněné strany plně respektovaly zásadu loajální spolupráce. Čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) v této souvislosti vyžaduje, aby se Unie a členské státy navzájem respektovaly a pomáhaly si při plnění úkolů vyplývajících ze SEU a SFEU (společně dále jen „Smlouvy“). Tato zásada vyžaduje, aby členské státy přijaly veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie, a zdržely se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie. Podle čl. 13 odst. 2 SEU jsou orgány Unie povinny mezi sebou loajálně spolupracovat.

1.4

ECB si všímá, že cílem navrhovaného rozhodnutí je vytvořit jednotné zastoupení eurozóny na základě práva Unie, aniž by se měnila struktura členství v MMF podle Dohody o Mezinárodním měnovém fondu (3) (dále jen „Dohoda o MMF“), založená na členství jednotlivých zemí. Plně jednotné zastoupení eurozóny v MMF by vyžadovalo změnu Dohody o MMF, která by umožnila členství nadnárodním organizacím, jako je Unie/eurozóna. ECB bere na vědomí, že navrhované rozhodnutí takovou reformu nepředpokládá. Jednotné zastoupení eurozóny v MMF je proto omezeno na ty oblasti politiky, v nichž je pravomoc přenesena na Unii.

1.5

ECB poznamenává, že národní centrální banky Eurosystému a Evropský systém centrálních bank (ESCB) mají v rámci struktury členství v MMF, která je založena na členství jednotlivých zemí, důležitou úlohu při zastupování svých zemí v MMF. V souladu s čl. V odst. 1 Dohody o MMF (4) musí každá členská země určit instituce, prostřednictvím nichž bude s MMF jednat. Ve většině členských států eurozóny jsou těmito určenými institucemi národní centrální banky (5). Národní centrální banky navíc hrají důležitou úlohu při zastupování svých členských států v rozhodovacích orgánech MMF. Ve většině členských států eurozóny (6) vykonává guvernér národní centrální banky v Radě guvernérů MMF funkci guvernéra za danou zemi, zatímco v ostatních členských státech je guvernér národní centrální banky v Radě guvernérů MMF náhradníkem guvernéra. V některých případech je guvernér národní centrální banky navíc náhradníkem v Mezinárodním měnovém a finančním výboru. Řada národních centrálních bank je kromě toho úzce zapojena do procesu výběru (náhradníků) výkonných ředitelů z jejich zemí a v některých případech národní centrální banky provádějí výběr.

V souladu s Dohodou o MMF (7) určí každý členský stát eurozóny svou centrální banku jako ukládací místo pro veškerou držbu Fondu měny této země. Národní centrální banky Eurosystému kromě toho drží a spravují zvláštní práva čerpání, která byla příslušným zemím přidělena na základě jejich účasti ve Správě zvláštních práv čerpání MMF (8), a účastní se dobrovolných obchodních transakcí týkajících se zvláštních práv čerpání. Národní centrální banky Eurosystému se dále účastní plánu finančních transakcí MMF, provádějí povinné úpisy na základě kvót v souvislosti s členstvím jejich země v MMF a – je-li to nezbytné a vhodné – poskytují dobrovolné úvěrové linky, a to na dvoustranném základě ve prospěch MMF, jakož i v kontextu Všeobecné dohody o zápůjčce a Nové dohody o zápůjčce.

1.6

Pokud jde o právo Unie, Smlouvy uznávají úlohu národních centrálních bank a ECB ve vztahu k MMF. Podle statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) mohou ECB a národní centrální banky, je-li to účelné, navazovat vztahy s mezinárodními organizacemi a provádět ve vztahu k nim všechny typy bankovních operací včetně zápůjčních a výpůjčních operací (9). Národní centrální banky jsou oprávněny provádět operace k plnění svých závazků vůči mezinárodním organizacím (10). ECB může držet a spravovat rezervní pozice u MMF a zvláštní práva čerpání a zajišťovat sdružování těchto rezerv (11). V této souvislosti byla ECB určena Výkonnou radou MMF za určeného držitele zvláštních práv čerpání podle Dohody o MMF (12).

1.7

ECB vychází z toho, že cílem navrhovaného rozhodnutí není změnit postupy, které členské státy eurozóny zavedly za účelem výkonu svých práv a plnění svých závazků vyplývajících z jejich členství v MMF. ECB je v rámci těchto mezí připravena přispět k úsilí Rady zabezpečit jednotné zastoupení eurozóny ve všech orgánech MMF a plnit svou funkci při jednotném zastoupení eurozóny v souladu s rozhodnutím Rady. Každé opatření založené na článku 138 SFEU bude muset náležitě zohlednit skutečnost, že oblast působnosti tohoto ustanovení je omezena na ty oblasti politiky, v nichž byla pravomoc přenesena na Unii a v nichž ECB a národní centrální banky nezávisle vykonávají zvláštní pravomoci, které jsou jim svěřeny na základě SFEU a statutu ESCB (13).

2.1.1

Jak je uvedeno výše, cíle jednotného zastoupení eurozóny v MMF bude muset být dosaženo při respektování pravomocí Eurosystému, zejména podle článku 127 SFEU, a jeho nezávislosti, zejména podle článku 130 SFEU a článku 7 statutu ESCB. Podstatou zásady nezávislosti zakotvené v právu Unie je chránit Eurosystém před veškerými politickými tlaky, aby mohl účinně naplňovat cíle a vykonávat úkoly, které mu byly přiděleny, a to prostřednictvím nezávislého výkonu zvláštních pravomocí, kterými je nadán právem Unie (14).

2.1.2

Čl. 138 odst. 2 SFEU nemůže omezovat nezávislost Eurosystému. Aby bylo „vhodným“ opatřením ve smyslu čl. 138 odst. 2 SFEU, mělo by navrhované rozhodnutí zabezpečit ochranu nezávislého výkonu úkolů a pravomocí Eurosystému během celého procesu hledání optimálního modelu pro zajištění jednotného vnějšího zastoupení eurozóny v MMF. Ačkoli se cíle, úkoly a specifické pravomoci, na něž se vztahuje zásada nezávislosti Eurosystému, stále vyvíjí, jsou nejdůležitější z nich uvedeny níže.

2.1.3

Prvořadým cílem Eurosystému je udržovat cenovou stabilitu (viz čl. 127 odst. 1 první věta a čl. 282 odst. 2 druhá věta SFEU a článek 2 první věta statutu ESCB). Naplňování tohoto cíle je neoddělitelně spjato s udělením vysoké míry nezávislosti Eurosystému, jelikož požadavek na nezávislost centrálních bank zakotvený v SFEU odráží všeobecně zastávaný názor, že prvořadý cíl udržovat cenovou stabilitu dokáže nejlépe zajistit zcela nezávislý systém centrálních bank s přesně vymezeným mandátem (15). Podle čl. 282 odst. 1 SFEU druhé věty řídí Eurosystém měnovou politiku Unie. V kontextu čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 282 odst. 1 druhé věty SFEU nelze pojem „měnová politika“ vykládat v úzkém a technickém smyslu tak, že zahrnuje jen základní úkol Eurosystému uvedený v první odrážce čl. 127 odst. 2 SFEU. Takový úzký výklad není ani opodstatněný, ani není zamýšlen. ECB vychází z toho, že pojem „měnová politika“ odpovídá názvu kapitoly 2 hlavy VIII části třetí SFEU, a má proto za to, že zahrnuje všechny zvláštní pravomoci, které se týkají eura, uvedené v příslušných ustanoveních SFEU, zejména v článcích 127 a 128 SFEU (16).

2.1.4

Eurosystém sleduje též sekundární cíle: aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje Eurosystém obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 SEU (viz též čl. 127 odst. 1 druhá věta SFEU, čl. 282 odst. 2 třetí věta SFEU a článek 2 statutu ESCB). Cíle stanovené v článku 3 SEU jsou dále upřesněny v článcích 119 až 127 SFEU.

2.1.5

Kromě cílů vymezených v SFEU Eurosystém v souladu s čl. 127 odst. 5 SFEU přispívá k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné orgány v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému. Jeho cílem je zajistit bezpečnost a odolnost úvěrových institucí v souvislosti se zvláštními úkoly, které se týkají obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a které byly ECB svěřeny Radou na základě čl. 127 odst. 6 SFEU. Od listopadu 2014 vykonává ECB tyto úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu, který sestává z ECB a vnitrostátních příslušných orgánů. V této souvislosti je ECB též vázána povinností zachovávat služební tajemství (17) a podle článku 19 nařízení (EU) č. 1024/2013 je povinna jednat nezávisle.

2.2.1

ECB je jediným z orgánů Unie uvedených v čl. 13 odst. 1 SEU, kterému byla přiznána mezinárodní právní subjektivita (18). ECB v souladu s články 6.1 a 6.2 statutu ESCB v oblasti mezinárodní spolupráce týkající se úkolů svěřených ESCB rozhoduje o způsobu zastoupení ESCB a o tom, zda se ECB a s jejím souhlasem rovněž národní centrální banky mohou podílet na činnosti mezinárodních měnových institucí. Článek 6.3 statutu ESCB stanoví, že tato ustanovení se použijí, aniž jsou dotčena vhodná opatření, která přijme Rada na základě čl. 138 odst. 2 SFEU pro zajištění jednotného zastoupení eurozóny v mezinárodních finančních institucích a konferencích.

ECB by měla i nadále zastávat významnou úlohu při zastupování eurozóny v MMF, tj. úlohu, která plně zohledňuje skutečnost, že Eurosystém nezávisle vykonává zvláštní pravomoci, které jsou mu svěřeny na základě SFEU a statutu ESCB, stejně jako ECB vykonává pravomoci, které jsou jí svěřeny nařízením (EU) č. 1024/2013. Tato úloha musí zahrnovat přinejmenším práva, která ECB jakožto zástupce Eurosystému v současné době má jako pozorovatel v MMF, tj. právo obracet se na orgány MMF a předkládat jim písemná vyjádření. Povede-li uspořádání jednotného vnějšího zastoupení k rozšíření práv eurozóny v MMF, může být zapotřebí tuto úlohu dále rozšířit. ECB se s ohledem na výše uvedené domnívá, že cíle, kterým je dosažení jednotného zastoupení eurozóny v MMF, lze dosáhnout jen při plném respektování vlivu nezávislého výkonu zvláštních pravomocí ECB v oblasti vnějšího zastoupení. Stanoviska a výsledné postoje eurozóny by měly být pečlivě koordinovány a měly by být vyjadřovány jednotně. To však znamená, že uspořádání jednotného zastoupení musí v plném rozsahu zohlednit vnitřní rozdělení pravomocí a příslušné mandáty různých orgánů Unie, jakož i záruky nezávislosti zakotvené ve Smlouvě, jejichž cílem je chránit Eurosystém před veškerými politickými tlaky, aby mohl účinně naplňovat cíle, které se vážou k jeho úkolům.

2.2.2

Jak již bylo uvedeno, jednotné zastoupení by muselo plně respektovat zásadu loajální spolupráce mezi orgány Unie (čl. 13 odst. 2 SEU). ECB proto očekává, že Komise a Rada přispějí k dosažení cíle jednotného zastoupení eurozóny v souladu s mandátem a pravomocemi Eurosystému. Předpokládá se, že toto jednotné zastoupení bude respektovat zavedenou praxi úzkého zapojení centrálních bank do příprav společných postojů eurozóny ve vztahu k rozhodovacím procesům MMF, jakož i účast národních centrálních bank Eurosystému v těchto procesech s ohledem na jejich odborné znalosti v oblastech, v nichž MMF působí.

2.2.3

ECB má v současné době stálé zastoupení ve dvou orgánech MMF. Prezident ECB je pozorovatelem v Mezinárodním měnovém a finančním výboru. Kromě toho má ECB status pozorovatele ve Výkonné radě MMF, pokud jsou projednávány záležitosti týkající se mandátu ECB (19). ECB může konkrétně vyslat zástupce na zasedání Výkonné rady MMF, pokud jsou projednávány tyto záležitosti: a) politiky eurozóny v rámci konzultací s členskými zeměmi podle článku IV; b) dohled MMF nad politikami jednotlivých členů eurozóny podle článku IV; c) úloha eurozóny v mezinárodním měnovém systému; d) světový ekonomický výhled; e) zprávy o globální finanční stabilitě; f) světový hospodářský a tržní vývoj. Kromě toho je ECB oprávněna vyslat zástupce na zasedání Výkonné rady MMF k těm bodům pořadu jednání, které ECB a Fond považují za věc společného zájmu v souvislosti s výkonem svých příslušných mandátů. Status pozorovatele, který ECB má, znamená, že se souhlasem předsedy se může její zástupce ve Výkonné radě MMF ústně nebo písemně vyjádřit k záležitostem, v souvislosti s nimiž byla ECB přizvána, zatímco právo vyjádřit se a přijímat rozhodnutí ve vztahu ke všem záležitostem projednávaným na zasedáních MMF náleží pouze členským státům.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/5

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/6

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/7

1.

Prohlásil, že Island tím, že ve stanovené lhůtě nepřijal všechna opatření nezbytná k tomu, aby příjemci navrátili státní podporu, jež byla na základě článků 2, 3, 4 a 5 rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 404/14/KOL ze dne 8. října 2014 o režimu investičních pobídek na Islandu prohlášena za neslučitelnou s fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru, že ve stanovené lhůtě odmítl zrušit veškeré dosud neuhrazené platby podle čl. 7 třetí věty uvedeného rozhodnutí a že ve stanovené lhůtě neposkytl Kontrolnímu úřadu ESVO veškeré informace podle článku 8 uvedeného rozhodnutí, nesplnil své povinnosti vyplývající z čl. 14 odst. 3 části II protokolu 3 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora a z článků 6, 7 a 8 rozhodnutí č. 404/14/KOL.

2.

Nařídil Islandu uhradit příslušné náklady.

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Island nesplnil své povinnosti vyplývající z rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 404/14/KOL ze dne 8. října 2014o režimu investičních pobídek na Islandu (dále jen „rozhodnutí o navrácení podpory“ nebo „rozhodnutí“),

—

Kontrolní úřad ESVO uvádí, že v rozhodnutí o navrácení podpory mimo jiné zjistil, že pět investičních dohod, které Island uzavřel s příslušnými společnostmi, zahrnovalo novou státní podporu, jež byla neslučitelná s fungováním Dohody o EHP,

—

Kontrolní úřad ESVO uvádí, že článek 6 rozhodnutí o navrácení podpory ukládá Islandu přijmout všechna opatření nezbytná k tomu, aby příjemci navrátili protiprávní státní podporu uvedenou v článcích 2, 3, 4 a 5 rozhodnutí,

—

Kontrolní úřad ESVO uvádí, že čl. 7 třetí věta rozhodnutí o navrácení podpory ukládá Islandu povinnost zrušit veškeré dosud neuhrazené platby podpory, a to ode dne oznámení tohoto rozhodnutí, tj. od 8. října 2014,

—

Kontrolní úřad ESVO dále uvádí, že článek 8 rozhodnutí o navrácení podpory ukládal Islandu povinnost poskytnout Kontrolnímu úřadu informace stanovené v tomto článku do 9. prosince 2014.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/8

1.

prohlásil, že Island nesplnil své povinnosti vyplývající z právního aktu uvedeného v bodě 15q kapitole XIII přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU ze dne 8. června 2011, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o zabránění vstupu padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce), začleněného do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě, a z článku 7 Dohody o EHP tím, že ve stanovené lhůtě nepřijal opatření nutná k provedení zmiňovaného aktu, a že o této skutečnosti v každém případě neinformoval Kontrolní úřad ESVO;

2.

uložil Islandu uhradit náklady tohoto řízení.

—

v této žalobě se uvádí, že Island nejpozději do 14. března 2015 nevyhověl odůvodněnému stanovisku Kontrolního úřadu ESVO ze dne 14. ledna 2015 týkajícímu se skutečnosti, že islandský stát do svého vnitrostátního právního řádu neprovedl směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU ze dne 8. června 2011, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o zabránění vstupu padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce, uvedenou v bodě 15q kapitole XIII přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru a začleněnou do této dohody protokolem 1 k uvedené dohodě (dále jen „akt“),

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Island ve stanovené lhůtě nepřijal opatření nutná k provedení zmiňovaného aktu, čímž nesplnil své povinnosti vyplývající z tohoto aktu a z článku 7 Dohody o EHP.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/9

1.

prohlásil, že Island nepřijetím opatření nutných k provedení aktu uvedeného v bodě 9f přílohy XVII Dohody o Evropském hospodářském prostoru (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících), začleněného do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě, nesplnil ve stanovené lhůtě své povinnosti vyplývající z uvedeného právního aktu a článku 7 Dohody o EHP a v každém případě o této skutečnosti neinformoval Kontrolní úřad ESVO;

2.

uložil Islandu uhradit náklady tohoto řízení.

—

podle této žaloby Island nejpozději do 8. června 2015 nevyhověl odůvodněnému stanovisku Kontrolního úřadu ESVO ze dne 8. dubna 2015, které se zabývá skutečností, že země do svého vnitrostátního právního řádu neprovedla směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/77/ES ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, uvedenou v bodě 9f přílohy XVII Dohody o Evropském hospodářském prostoru a začleněnou do této dohody protokolem 1 k uvedené dohodě (dále jen „akt“),

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Island ve stanovené lhůtě nepřijal opatření nutná k provedení zmiňovaného aktu, čímž nesplnil své povinnosti vyplývající z tohoto aktu a z článku 7 Dohody o EHP.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/10

1.

prohlásil, že Lichtenštejnské knížectví nesplnilo své povinnosti vyplývající z aktů uvedených v bodě 24f přílohy VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru:

začleněných do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě, a ve stanovené lhůtě tak nesplnilo své povinnosti podle uvedených právních aktů a podle článku 7 Dohody o EHP a v každém případě o této skutečnosti neinformovalo Kontrolní úřad ESVO;

2.

uložil Lichtenštejnsku uhradit náklady tohoto řízení.

—

podle této žaloby Lichtenštejnské knížectví nejpozději do 24. srpna 2015 nevyhovělo odůvodněnému stanovisku Kontrolního úřadu ESVO ze dne 24. června 2015, které se zabývá skutečností, že země do svého vnitrostátního právního řádu neprovedla směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech a

směrnici Komise 2011/94/EU ze dne 28. listopadu 2011, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech, a

směrnici Komise 2012/36/EU ze dne 19. listopadu 2012, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech, uvedené v bodě 24f přílohy VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru a začleněné do této dohody protokolem 1 k uvedené dohodě (dále jen „akt“),

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Lichtenštejnsko ve stanovené lhůtě nepřijalo opatření nutná k provedení zmiňovaných právních aktů, čímž nesplnilo své povinnosti vyplývající z článku 7 Dohody o EHP.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/11

1.

prohlásil, že Island nepřijal ve stanovené lhůtě opatření nutná k provedení právního aktu uvedeného v bodě 15q kapitoly XIII přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/26/EU ze dne 25. října 2012, kterou se mění směrnice 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci), začleněného do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě, a nesplnil tak své povinnosti vyplývající z uvedeného právního aktu a z článku 7 Dohody o EHP a že o této skutečnosti v každém případě neinformoval Kontrolní úřad ESVO;

2.

uložil Islandu uhradit náklady tohoto řízení.

—

podle této žaloby Island nejpozději do 14. března 2015 nevyhověl odůvodněnému stanovisku Kontrolního úřadu ESVO ze dne 14. ledna 2015, které se zabývá skutečností, že země do svého vnitrostátního právního řádu neprovedla právní akt (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/26/ES ze dne 25. října 2012, kterou se mění směrnice 2001/83/ES, pokud jde o farmakovigilanci), uvedený v bodě 15q kapitoly XIII přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru a začleněnou do této dohody protokolem 1 k uvedené dohodě (dále jen „akt“),

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Island ve stanovené lhůtě nepřijal opatření nutná k provedení zmiňovaného aktu, čímž nesplnil své povinnosti vyplývající z tohoto aktu a z článku 7 Dohody o EHP.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/12

1.

prohlásil, že Island nepřijal ve stanovené lhůtě opatření nutná k provedení právního aktu uvedeného v bodě 1a kapitoly XXIV přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru (směrnice Komise 2012/46/EU ze dne 6. prosince 2012, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje), začleněného do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě, a nesplnil tak své povinnosti vyplývající z uvedeného právního aktu a z článku 7 Dohody o EHP a v každém případě o této skutečnosti neinformoval Kontrolní úřad ESVO;

2.

uložil Islandu uhradit náklady tohoto řízení.

—

v této žalobě se uvádí, že Island nejpozději do 13. července 2015 nevyhověl odůvodněnému stanovisku Kontrolního úřadu ESVO ze dne 13. května 2015 týkajícímu se skutečnosti, že tento stát do svého vnitrostátního právního řádu neprovedl směrnici Komise 2012/46/EU ze dne 6. prosince 2012, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje, uvedenou v bodě 1a kapitoly XXIV přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru a začleněnou do této dohody protokolem 1 k uvedené dohodě (dále jen „akt“),

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Island ve stanovené lhůtě nepřijal opatření nutná k provedení zmiňovaného aktu, čímž nesplnil své povinnosti vyplývající z tohoto aktu a z článku 7 Dohody o EHP.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/13

1.

prohlásil, že Norské království nesplnilo své povinnosti vyplývající z právního aktu uvedeného v bodě 56i přílohy XIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu) ve stanovené lhůtě, a to tím, že

2.

uložil žalovanému uhradit náklady tohoto řízení.

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Norské království včas nesplnilo základní povinnosti k ochraně mořského prostředí vyplývající ze směrnice 2000/59/ES (dále jen „směrnice“ nebo „směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu“).

—

S cílem omezit vypouštění lodního odpadu a zbytků lodního nákladu do moře ukládá směrnice státům EHP povinnost zajistit ve všech svých přístavech odpovídající zařízení schopné přijímat lodní odpad a zbytky lodního nákladu a vypracovat a provést příslušné plány, pokud jde o příjem a zpracování odpadu.

—

Norské orgány dne 23. října 2007 oznámily Kontrolnímu úřadu ESVO, že směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu byla do vnitrostátních právních předpisů provedena.

—

Na žádost Kontrolního úřadu ESVO provedla Evropská agentura pro námořní bezpečnost inspekci a dne 28. září 2010 vydala zprávu, v níž mimo jiné uvádí, že Norsko uvedenou směrnici provedlo nedostatečně.

—

Kontrolní úřad ESVO vydal dne 10. července 2013 odůvodněné stanovisko, podle něhož Norsko mimo jiné nesplnilo své povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 1 az čl. 5 odst. 1 a 3 uvedené směrnice. Norsko bylo požádáno, aby vyhovělo odůvodněnému stanovisku a do 10. září 2013 přijalo nezbytná opatření.

—

Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že Norsko k uvedenému dni nesplnilo svou povinnost i) vypracovat a provést příslušný plán pro všechny norské přístavy, pokud jde o příjem a zpracování odpadu, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice, ii) pro všechny norské přístavy vyhodnotit a schválit plán pro příjem a zpracování odpadu, sledovat jeho provádění a podrobit jej opětovnému schválení nejméně každé tři roky, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 3 uvedené směrnice, a iii) pro všechny přístavy na svém území zajistit dostupnost přístavních zařízení pro příjem odpadu, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice.

16.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/14

1.

Dne 9. června 2016 Komise obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), jímž podnik Bancopopular-e SA („E-Com“ nebo „nabyvatel“) získává od podniku Barclays Bank PLC („Barclays“ nebo „prodávající“) ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování výlučnou kontrolu nad obchodní divizí platebních karet podniku Barclays ve Španělsku a Portugalsku („cílový podnik“).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu nebo poštou s uvedením čísla jednacího M.8070 – Bancopopular-e/Assets of Barclays Bank na následující adresu: