ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 13

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 59
15. ledna 2016


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

USNESENÍ

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

510. plenární zasedání EHSV ve dnech 16. a 17. ZÁŘÍ 2015

2016/C 013/01

Usnesení Evropského hospodářského a sociálního výboru k současné uprchlické krizi

1

 

STANOVISKA

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

510. plenární zasedání EHSV ve dnech 16. a 17. ZÁŘÍ 2015

2016/C 013/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zkušenosti s SBA v USA a EU: osvědčené postupy pro inovativní činnost malých a středních podniků (stanovisko z vlastní iniciativy)

2

2016/C 013/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rodinné podniky v Evropě jako zdroj budoucího růstu a lepších pracovních míst (stanovisko z vlastní iniciativy)

8

2016/C 013/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k digitálnímu zdraví – elektronické informace pro bezpečné užívání léčivých přípravků (stanovisko z vlastní iniciativy)

14

2016/C 013/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Státní podpora podniků: je účinná a efektivní? (stanovisko z vlastní iniciativy)

19

2016/C 013/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekonomika pro společné blaho: udržitelný ekonomický model zaměřený na sociální soudržnost (stanovisko z vlastní iniciativy)

26

2016/C 013/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Metoda Společenství pro demokratickou a sociální HMU (stanovisko z vlastní iniciativy)

33

2016/C 013/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zásady efektivních a spolehlivých systémů sociálních dávek (stanovisko z vlastní iniciativy)

40

2016/C 013/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Uznávání dovedností a kvalifikací dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení – praktický příspěvek organizované občanské společnosti (stanovisko z vlastní iniciativy)

49

2016/C 013/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zlepšení výsledků vnitrostátních duálních systémů odborného vzdělávání (stanovisko z vlastní iniciativy)

57

2016/C 013/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Boj proti korupci v EU – reakce na obavy podniků a občanské společnosti (stanovisko z vlastní iniciativy)

63

2016/C 013/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Perspektivy dlouhodobého inteligentního a udržitelného rozvoje evropského odvětví těžby v pobřežních vodách a jeho vztahy s námořními odvětvími v EU (stanovisko z vlastní iniciativy)

73

2016/C 013/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Kulturní a tvůrčí odvětví – evropská výhoda, kterou je třeba využít v celosvětové hospodářské soutěži (stanovisko z vlastní iniciativy)

83

2016/C 013/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Programy rozvoje venkova – záplatová řešení nebo první zárodky oživení ekonomiky? (stanovisko z vlastní iniciativy)

89

2016/C 013/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Význam obchodu se zemědělskými produkty pro budoucí rozvoj zemědělství a farmářství v EU v kontextu zajišťování dodávek potravin na celosvětové úrovni (stanovisko z vlastní iniciativy)

97

2016/C 013/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální inovace, navazování kontaktů a digitální komunikace (stanovisko z vlastní iniciativy)

104

2016/C 013/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální dumping v evropském odvětví civilního letectví (stanovisko z vlastní iniciativy)

110

2016/C 013/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Kyberaktivismus a organizace občanské společnosti (stanovisko z vlastní iniciativy)

116

2016/C 013/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Revize dohody o přidružení mezi EU a Mexikem (stanovisko z vlastní iniciativy)

121

2016/C 013/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zemědělství, venkovské oblasti a udržitelný rozvoj v zemích Východního partnerství (stanovisko z vlastní iniciativy)

128

2016/C 013/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k úmluvě MOP proti genderově podmíněnému násilí na pracovišti (stanovisko z vlastní iniciativy)

138

2016/C 013/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Akty v přenesené pravomoci (dodatkové stanovisko)

145

2016/C 013/23

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vytvoření finančního ekosystému pro sociální podniky (průzkumné stanovisko)

152

2016/C 013/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Dopady digitalizace na odvětví služeb a zaměstnanost ve vztahu k průmyslové změně (průzkumné stanovisko)

161

2016/C 013/25

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Integrovaná politika EU v oblasti letectví (průzkumné stanovisko)

169

2016/C 013/26

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vnitřní trh mezinárodní nákladní silniční dopravy – sociální dumping a kabotáž (průzkumné stanovisko na žádost lucemburského předsednictví)

176

2016/C 013/27

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy a k tématu Možný vývoj a úpravy současné institucionální struktury Evropské unie

183


 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

 

510. plenární zasedání EHSV ve dnech 16. a 17. ZÁŘÍ 2015

2016/C 013/28

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU (COM(2015) 215 final)

192

2016/C 013/29

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku (přepracované znění) (COM(2015) 294 final – 2015/0133 (COD))

201

2016/C 013/30

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, pokud jde o možnost členských států omezit či zakázat používání geneticky modifikovaných potravin a krmiv na svém území (průběžný program) (COM(2015)177 final – 2015/0093 (COD))

203


CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

USNESENÍ

Evropský hospodářský a sociální výbor

510. plenární zasedání EHSV ve dnech 16. a 17. ZÁŘÍ 2015

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/1


Usnesení Evropského hospodářského a sociálního výboru k současné uprchlické krizi

(2016/C 013/01)

EHSV vyzývá k okamžitým zodpovědným a kolektivním evropským krokům k řešení hromadného příchodu uprchlíků

Současná nepřijatelná situace uchazečů o azyl vyžaduje důkladnou strategii na úrovni Evropské unie vypracovanou ve spolupráci s členskými státy, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami, jež bude okamžitě řešit řadu problémů, jimž uprchlíci čelí.

Probíhající humanitární krizi, v níž se ocitá velké množství uprchlíků, považuje náš Výbor za velmi závažnou. Muži, ženy i děti vydávají každý den své životy v sázku v úsilí dostat se do Evropy. Rozsah probíhající uprchlické krize nemá obdoby a řada členských států je jí zasažena nepoměrně více než ostatní. Tato nesnadná situace vyžaduje, aby evropské členské státy projevily solidaritu, a to jak vůči lidem na útěku před válkou, pronásledováním, konflikty a chudobou, tak vůči sobě navzájem. Zajištění bezpečného vstupu a uvítání uprchlíků je zodpovědností všech členských států a je součástí našich základních evropských hodnot.

EHSV vyjadřuje svou solidaritu a hluboce lituje ztrát na životech a drsných podmínek, jimž čelí uprchlíci na své cestě do bezpečí. Vyzýváme organizace občanské společnosti, především ty, které jsou zastoupeny v EHSV, aby udělaly vše, co je v jejich silách, a napomohly přivítání a integraci uprchlíků. EHSV vysoce oceňuje nasazení lidí pracujících v místních orgánech veřejné správy a nevládních organizacích i dobrovolníků, kteří se aktivizují v občanských iniciativách v celé Evropské unii a poskytují pomoc lidem v tísni.

Evropská unie dnes musí konat jako skutečná unie a přijmout jednotný azylový zákon, přičemž prvním krokem musí být revize dublinského nařízení. Je na čase, aby vlády a politici následovali příklad občanů, sdružení a mnoha obcí, které se dokázaly mnohem rychleji a ve větší míře mobilizovat než naše vlády a evropské orgány. EHSV lituje, že Rada dosud nebyla schopna přijmout rozhodnutí, která jsou nezbytná k řešení této závažné humanitární krize. EHSV proto vyzývá Evropskou radu, aby se ještě před koncem měsíce sešla k mimořádnému summitu, kde by bylo dosaženo dohody o konkrétních opatřeních a krocích, a to včetně systému spravedlivých kvót.

EHSV je velmi znepokojen současným ohrožením schengenské dohody a volného pohybu, protože se jedná o jeden ze základních úspěchů, jemuž se těší občané Evropské unie.

Je zcela nezbytné podniknout okamžitá opatření řešící hlubší příčiny současného pohybu uprchlíků. EU musí v těchto záležitostech pracovat se zeměmi původu a tranzitu a EHSV vítá přístup založený na lidských právech, který Komise hodlá při této spolupráci zaujmout. V neposlední řadě EHSV zdůrazňuje nutné zapojení občanské společnosti do dialogu se třetími zeměmi.


STANOVISKA

Evropský hospodářský a sociální výbor

510. plenární zasedání EHSV ve dnech 16. a 17. ZÁŘÍ 2015

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/2


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zkušenosti s SBA v USA a EU: osvědčené postupy pro inovativní činnost malých a středních podniků

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/02)

Zpravodaj:

Ullrich SCHRÖDER

Dne 10. července 2014 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k tématu

Zkušenosti s SBA v USA a EU: osvědčené postupy pro inovativní činnost malých a středních podniků (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 14. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září (jednání dne 16. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 207 hlasy pro a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

V EU existuje přibližně 21 milionů malých a středních podniků (MSP), které zaměstnávají téměř 90 milionů osob a vytvářejí více než 3 600 bilionů EUR přidané hodnoty. Jinými slovy, 99 % všech podniků jsou MSP, které zaměstnávají dvě ze tří osob a vytváří 58 % přidané hodnoty. Proto je zapotřebí, aby iniciativa „Small Business Act“ byla vlivným nástrojem.

EHSV vyslovuje následující doporučení týkající se některých důležitých částí přezkumu iniciativy „Small Business Act“ (SBA), který vychází ze zkušeností Small Business Administration v USA (která má shodný akronym, ale zcela jiný přístup).

1.1.    Přezkum iniciativy „Small Business Act“ je nezbytný.

Evropská komise uvedla, že má v úmyslu zveřejnit přezkum v první polovině roku 2015, ale nyní ho odložila. Protože existují významné oblasti s potenciálem ke zlepšení (viz níže), malé a střední podniky očekávají, že přezkum bude následovat po slyšeních. Z důvodu zásadní důležitosti pro MSP by měl být přezkum zveřejněn co nejdříve.

1.2.    Právní postavení a prosazování

Iniciativa SBA musí mít závaznější formu a klást si vyšší ambice. EHSV vyslovil tento požadavek již v letech 2008 a 2011, ale Evropská komise jej neprovedla.

V případě potřeby by měla zavádět více právních mechanismů týkajících se například zadávání veřejných zakázek, zásady „zelenou malým a středním podnikům“, posouzení dopadu a testů dopadů na malé a střední podniky. To by mělo být uplatněno na úrovni EU i na úrovni členských států, přičemž to bude znamenat výraznější úlohu Evropského parlamentu a parlamentů členských států. Zásady „zelenou malým a středním podnikům“ a „jen jednou“ se musí stát součástí interinstitucionální dohody orgánů EU o zlepšování právní úpravy.

1.3.    Politické postavení

SBA má v EU nižší politickou váhu než v USA. S cílem posílit postavení v EU doporučuje EHSV následující:

sestavit zvláštní Radu pro konkurenceschopnost malých a středních podniků a SBA, která bude organizována jednou ročně na úrovni EU, jak uvedl EHSV ve svém stanovisku z roku 2011 (1),

Skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost a růst Rady by měla přezkoumat, jak pokročila vnitrostátní opatření pro provádění priorit SBA, a zvážit dodatečná opatření na úrovni EU. Výsledky by měly být sděleny každoročně organizované Radě pro konkurenceschopnost malých a středních podniků a SBA,

povýšit evropskou síť zmocněnců MSP na takovou úroveň, aby se jí účastnili generální ředitelé z ministerstev hospodářství. To by zajistilo pevnější a lepší koordinaci mezi EU a členskými státy.

1.4.    Řízení a efektivnost

1.4.1.

Musí být zavedena výroční zpráva EU o provádění iniciativy „Small Business Act“ musí rovněž obsahovat zprávu s údaji o tom, jak ji Komise řídí a jak fungují jednotlivé programy.

1.4.2.

Evropský účetní dvůr by měl být vyzván, aby pravidelně zveřejňoval zprávy o fungování příslušných programů a opatření pro malé a střední podniky, podobně jako činí externí Governmental Accountability Office v USA, pokud jde o SBA v USA. Nezávislé oddělení v rámci Komise by se mělo zabývat vnitřním řízením jako Kancelář generálního inspektora (Office of the Inspector General) v rámci Small Business Administration v USA.

1.4.3.

Iniciativa SBA nebude úspěšná, pokud nebude ustaven model řízení se zapojením mnoha zúčastněných stran (partnerství se sociálními partnery, veřejnými a soukromými subjekty). Proto je třeba, aby začala pracovat poradní skupina pro SBA (viz odstavec 4.3.4), jejíž vytvoření bylo plánováno v roce 2011, ale která nikdy nevznikla, a aby byla konzultována ve fázi předcházející přijetí rozhodnutí.

1.4.4.

Systém celostátních a místních prováděcích plánů týkajících se SBA (viz odstavec 4.3.3) musí být zdokonalen a současně doplněn o systematické využívání srovnávacích přehledů.

Použití cílů

Doporučuje se, aby se častěji používaly orientační cíle za účelem větší účasti malých a středních podniků na veřejných zakázkách a závazné cíle pro programy výzkumu a vývoje (jak na úrovni EU, tak na celostátní úrovni). Pomocí tohoto cílového mechanismu by se měla míra zapojení v průběhu let zvýšit.

Každoroční konference zúčastněných stran v oblasti malých podniků

USA i EU disponují značným know-how a zkušenostmi v oblasti politik a programů pro MSP, ale nejsou organizovány žádné předmětné a pravidelné diskuse ani jednání se zúčastněnými stranami. Výroční konference k tomuto tématu, která by se střídavě konala v USA a EU a kde by docházelo k výměně osvědčených postupů, by byla přínosem. Měly by se jí účastnit relevantní zúčastněné strany zpoza obou stran Atlantiku: politici a úředníci, síť zmocněnců MSP a organizace malých podniků. Z důvodu omezených rozpočtů organizací malých podniků jim musí být náklady na účast kompenzovány. Paralelně se všeobecnou diskusí by každý rok mohlo být projednáno jedno konkrétní téma, např. financování, inovace, obchod (včetně TTIP), podnikání žen atd.

2.   Úvod a cíle stanoviska

2.1.

Cíl: srovnat obecné přístupy k malým a středním podnikům a činnosti na jejich podporu, pokud jde o tyto dvě SBA: Small Business Administration v USA a Small Business Act pro Evropu v EU.

Politické a podnikatelské prostředí v USA a EU se velmi liší a v obou regionech existuje kromě opatření v rámci SBA i řada dalších opatření pro malé a střední podniky na vnitrostátní i místní úrovni (2).

2.2.

Závěry tohoto stanoviska (viz kapitola 1) proto nesrovnávají konkrétní programy v rámci těchto dvou SBA, ale zaměřují se na možná zlepšení týkající se právního a politického postavení, řízení a využívání cílů v rámci „Small Business Act“ v EU.

3.   Small Business Administration v USA

3.1.

Small Business Administration v USA je nezávislá vládní agentura, která na federální úrovni poskytuje podporu malým podnikům. Byla vytvořena prezidentem Eisenhowerem v roce 1953, a to přijetím Small Business Act. Jejím úkolem je poskytovat poradenství, podporovat a chránit zájmy malých podniků. Její rozpočet na rok 2013 činil přibližně 1 miliardu USD (bez rozpočtu na činnosti, které se netýkají podniků). Některá opatření jsou právně závazná. SBA má kanceláře v každém státě USA a 1 000 místních středisek. Generálního ředitele SBA povýšil prezident Obama na člena svého kabinetu.

3.2.

SBA uplatňuje komplexní definici malého podniku jako podniku, který je v zásadě nezávisle vlastněn, řízen a jehož cílem je zisk. V závislosti na odvětví, výrobku nebo službě se standardní velikost odvozuje z počtu zaměstnanců nebo objemu prodeje. Vezmeme-li v úvahu počet zaměstnanců, maximální počet se pohybuje zhruba mezi 100 až 1 500.

3.3.

Přehled činností a programů SBA v USA (3)

3.3.1.

Financování: úvěry a rizikový kapitál

3.3.1.1.

SBA poskytuje záruky pro malé podniky, které nemohou získat úvěr jinde. Obecně tyto úvěry poskytují partneři SBA (banky a jiné finanční instituce) a SBA se za ně zaručí.

Program mikroúvěrů cílí na nové a začínající podniky působící v opomíjených segmentech trhu. Cílem expresních úvěrů je, aby byly poskytnuty do 36 hodin. Úvěrový program pro případ přírodních katastrof poskytuje úvěry malým podnikům postiženým katastrofou do 45 dnů.

3.3.1.2.

Small Business Investment Company (SBIC) zlepšuje přístup malých podniků k rizikovému kapitálu.

3.3.2.

Programy na podporu malých podniků při získávání zakázek

3.3.2.1.

Několik programů podpory v oblasti veřejných zakázek umožňuje malým podnikům (vlastněným znevýhodněnými osobami nebo působícím v opomíjených segmentech trhu), aby mohly soutěžit o významnou státní zakázku pouze s podobnými podniky.

Vláda každoročně stanovuje celkové cíle pro podíl federálních veřejných zakázek udělených malým podnikům s rozlišenými dílčími cíli pro jednotlivá ministerstva a úřady. Celkový cíl nyní činí minimálně 23 % celkové hodnoty významných veřejných zakázek federální vlády. V EU je tento cíl vyšší a činí 29 %, avšak pokrývá rovněž zakázky ze strany místních a regionálních orgánů. Cíl platný v USA může být v budoucnu zvýšen.

3.3.3.

Programy výzkumu a vývoje: strategie pro větší zapojení MSP zvýšením cílů

3.3.3.1.

Program Small Business Innovation Research (SBIR) s rozpočtem na výzkum a vývoj ve výši nejméně 100 milionů USD zvyšuje zapojení malých, technologicky vyspělých podniků do federálního výzkumu realizovaného federálními ministerstvy. Konkrétní procento z jejich rozpočtu na výzkum a vývoj musí být použito pro zapojení malých podniků: v roce 1983 to bylo 0,2 % a postupně docházelo k navyšování až na 2,7 % v roce 2013 (nový cíl na rok 2017 činí 3,2 %).

3.3.3.2.

Program Small Business Technology Transfer (STTR) poskytuje finanční prostředky na federální výzkum prováděný malými podniky a neziskovými výzkumnými organizacemi: v roce 2013 to bylo 0,35 % s navýšením na 0,45 % v roce 2016.

3.3.4.

Programy rozvoje podnikání

V rámci těchto programů probíhá školení pro malé podniky v 1 000 centrech. Organizace SCORE sdružuje 50 nezávislých neziskových organizací s 13 000 dobrovolníky.

3.3.5.

Úřad pro mezinárodní obchod (Office of International Trade)

Tento úřad poskytuje vývozní podpory a k jeho činnostem náleží zprostředkování expresních úvěrů (do 36 hodin) a udělování grantů pro účast na zahraničních veletrzích, vytváření dokumentace a audiovizuálních materiálů.

3.3.6.

Zvláštní úřady

Úřad generálního inspektora: jeho posláním je zlepšit řízení a efektivnost SBA, bojovat proti podvodům v rámci programů a revidovat platné nebo navrhované právní předpisy. Je to nezávislý úřad při SBA, v jehož čele stojí generální inspektor.

Office of Advocacy: slouží jako nezávislý obhájce zájmů malých podniků na federální úrovni. Jeho posláním je podporovat politiky na podporu malých podniků, a to zásahy do regulačních postupů federálních úřadů a zkoumáním dopadu federálních nařízení.

4.   Vývoj v EU – od Charty pro malé podniky až po iniciativu „Small Business Act“ pro Evropu  (4)

4.1.    Evropská charta pro malé podniky – 2000

Tato charta byla přijata vedoucími představiteli EU v roce 2000. Jednalo se o dobrovolný závazek členských států za účelem zlepšení podnikatelského prostředí pro malé podniky v členských státech a na úrovni EU bez právního účinku. Charta byla specificky určena pro malé podniky s méně než 50 zaměstnanci.

4.2.    „Small Business Act“ pro Evropu (SBA–EU) – 2008

4.2.1.

Komise přezkoumala přístup SBA v USA a v roce 2008 zveřejnila své sdělení „Zelenou malým a středním podnikům“, „Small Business Act“ pro Evropu (5), přičemž její cílová skupina byla větší (malé a střední podniky s méně než 250 zaměstnanci).

Byl však předložen pouze omezený počet nových legislativních návrhů.

Velká část iniciativy SBA se týká nového rámce politiky, v němž jsou začleněny stávající politiky v oblasti podnikání a jenž vychází z Evropské charty pro malé podniky.

4.2.2.

Bylo představeno deset zásad pro přípravu a provádění politik na podporu MSP na úrovni EU i členských států. Tyto zásady se týkaly: podnikatelského prostředí, podnikání, zásady „zelenou malým a středním podnikům“, zadávání veřejných zakázek, kratších lhůt splatnosti, lepšího využití jednotného trhu, dovedností a inovací.

4.2.3.

V roce 2008 EHSV (6) navrhlo ambicióznější iniciativu SBA. Odkazuje se zde na americkou SBA.

4.2.4.

Klíčová doporučení Výboru jsou tato:

mít závazný právní nástroj, kterým se bude řídit používání zásady „zelenou malým a středním podnikům“,

vytvořit výbor pro SBA za účasti členských států a reprezentativních evropských sdružení podniků,

jmenovat vyslance MSP na úrovni každého členského státu.

Je politováníhodné, že první dvě doporučení Evropská komise nerealizovala.

4.3.    Přezkum iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu (2011)

4.3.1.

V roce 2011 Komise zveřejnila sdělení s názvem „Přezkum iniciativy ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (7). Komise dospěla k závěru, že dochází k pokroku, ale je třeba udělat více.

4.3.2.

Ohledně vývoje v členských státech je Komise méně pozitivní, pokud jde o:

snížení administrativní zátěže a provádění vnitrostátních testů dopadů na malé a střední podniky,

vypracování evropského kodexu osvědčených postupů,

zjednodušení postupů úpadku.

4.3.3.

Přezkum iniciativy SBA navrhl opatření reagující na ekonomickou krizi v těchto oblastech: regulace, financování, přístup na trh, podnikání, vytváření pracovních míst a inkluzivní růst (včetně podnikání žen a Iniciativy pro sociální podnikání).

4.3.4.

Strategická zlepšení zahrnují posílení řízení:

Komise bude i nadále vydávat obecné výroční zprávy o jednotlivých členských státech v souladu se strategií Evropa 2020, přičemž pokrok dosažený v oblasti SBA je součástí zprávy.

Musí začít pracovat poradní skupina pro iniciativu „Small Business Act“ pro Evropu, jejíž vytvoření bylo plánováno v roce 2011, ale která nikdy nevznikla, a musí být konzultována ve fázi předcházející přijetí rozhodnutí.

Byla ustavena síť zmocněnců pro MSP tvořená zmocněnci Komise a členských států pro tuto oblast. To by mělo vytvořit přímou vazbu mezi Komisí, vnitrostátními orgány veřejné správy a podnikatelskými organizacemi členských států.

V koordinaci s členskými státy a podnikatelskými organizacemi byly připraveny národní plány provádění SBA podepřené silným mechanismem sledování. (EHSV však lituje toho, že nejsou prováděny co možná nejefektivněji).

4.3.5.

V roce 2011 EHSV (8) uznalo, že malým a středním podnikům byla věnována větší pozornost.

Klíčové závěry Výboru jsou tyto:

Výbor se domnívá, že iniciativa SBA by měla mít závaznější formu.

Iniciativa SBA nebude úspěšná, pokud nebude ustaven model řízení se zapojením mnoha zúčastněných stran (partnerství se sociálními partnery, veřejnými a soukromými subjekty).

Opomíjí se zásadní úloha individualizovaných služeb poskytovaných zprostředkovatelskými organizacemi z veřejného a soukromého sektoru.

EHSV žádá Radu EU, aby sestavila zvláštní Radu pro konkurenceschopnost malých a středních podniků, mikropodniků a SBA, která se bude scházet jednou ročně.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že tato doporučení Evropská komise neprovedla.

4.4.    Veřejná konzultace k iniciativě SBA – 2014

4.4.1.

V září 2014 Komise zahájila konzultaci nazvanou „Pevná evropská politika na podporu malých a středních podniků a podnikatelů 2015–2020“ s cílem zjistit, jak by iniciativa SBA měla být revidována.

4.4.2.

Komise dospěla k závěru, že iniciativa SBA nebyla dosud v mnoha členských státech plně provedena.

Navrhované prioritní oblasti jsou:

snížení administrativní zátěže,

přístup k financování a na trhy,

podnikatelský a inovativní potenciál,

posílení rozvoje dovedností (nové).

4.4.3.

V dubnu 2015 Komise zveřejnila zprávu o výsledcích. Návrh revidované iniciativy SBA byl původně v plánu na první polovinu roku 2015, nyní však byl odložen na rok 2016. Evropské podnikatelské organizace vyjádřily své zklamání spojené s tímto odložením a vyzvaly k přijetí opatření v roce 2015.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociáln ího výboru

Henri MALOSSE


(1)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 51.

(2)  Obsáhlejší srovnání opatření pro malé a střední podniky by bylo v rámci tohoto stanoviska příliš složité.

(3)  Toto je podrobný přehled zajímavých aktivit. Další podrobnosti viz www.sba.gov nebo zpráva Kongresu USA z roku 2013 „Small Business Administration, A Primer on Programmes“ na adrese www.crs.gov. Přehled programů v rámci SBA naleznete ve zprávě Governmental Accountability Office GAO-12-819 nazvané „Entrepreneurial Assistance“ na adrese www.gao.gov

(4)  Shrnutí týkající se vývoje iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu je uvedeno níže. Pro podrobnější informace viz informativní dokument dostupný na internetových stránkách EHSV.

(5)  KOM(2008) 394 v konečném znění.

(6)  Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 30.

(7)  KOM(2011) 78 v konečném znění.

(8)  Úř. věst. C 376 22.12. 2011, s. 51.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/8


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rodinné podniky v Evropě jako zdroj budoucího růstu a lepších pracovních míst

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/03)

Zpravodaj:

Jan KLIMEK

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko k tématu

Rodinné podniky v Evropě jako zdroj budoucího růstu a lepších pracovních míst

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 14. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 17. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 110 hlasy, nikdo nebyl proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Rodinné podniky tvoří páteř mnoha ekonomik na celém světě a rozvíjejí se nevídaným tempem. Jsou zdrojem hospodářského růstu a pracovních míst a ve velké míře zohledňují regionální a místní faktory. Rodinné podniky mohou být založeny z různých pohnutek, všechny však spojuje vlastní systém hodnot, snaha prokázat odhodlání a ochota přinášet oběti a pocit odpovědnosti vůči těm, kteří podnik založili, i těm, kteří ho převezmou. Rodinné podniky mají větší schopnost přečkat složitá období recese a stagnace a to, že vydrží fungovat dlouhou dobu, se mezi jiným zakládá především na pocitu osobní odpovědnosti za dobré jméno podniku.

1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) si je vědom výjimečné hodnoty rodinných podniků a v souladu s iniciativou Small Business Act, v níž se prohlašuje, že „EU a členské státy by měly vytvořit prostředí, ve kterém budou moci podnikatelé a rodinné podniky vzkvétat a podnikání bude odměňováno“ (1), vyzývá Evropskou komisi, aby provedla aktivní strategii podporující v členských státech osvědčené postupy v oblasti rodinných podniků.

1.3.

Dalším krokem by mohlo zahájení práce na právním rámci nebo předpisech pro oblast rodinných podniků. V rámci těchto předpisů by měl být vymezen pojem „rodinný podnik“ a měly by v něm být určeny oblasti, do nichž se Komise spolu se soudními, ekonomickými a politickými institucemi odpovědnými za tyto kroky zapojí.

1.4.

EHSV žádá, aby v rámci konkrétních opatření:

byla v rámci statistiky EU (Eurostat) vytvořena kategorie „rodinné podniky“ a aby vnitrostátní statistické úřady o rodinných podnicích efektivním způsobem shromažďovaly údaje,

byla zejména v souvislosti s daněmi zlepšena právní úprava převodu rodinných podniků na další generace, a tyto podniky tak byly vystavovány menším problémům v oblasti likvidity,

byla podporována rodinná podniková atmosféra, pro niž je charakteristické dlouhodobé zaměstnávání pracovníků,

byly v rodinných podnicích prosazovány inovace, a to především prostřednictvím inovativního zadávání veřejných zakázek,

bylo rozvíjeno vzdělávání a byl propagován výzkum v oblasti rodinného podnikání,

byly podporovány rodinné farmy a bylo oživeno družstevní podnikání, a to zejména ten typ, který sdružuje rodinné podniky,

byl zaveden odpočet reinvestované části zisku z daní a rodinným podnikům byly vytvářeny příležitosti zvyšovat kapitál bez nutnosti udělovat hlasovací práva,

na úrovni EU probíhala aktivní spolupráce s organizacemi zastupujícími rodinné podniky, například v rámci stálé skupiny odborníků.

2.   Úvod

2.1.

Rodinné podniky tvoří více než 60 % všech malých i velkých společností v Evropě a poskytují pracovní místa 40 % až 50 % všech zaměstnanců (2). V převážné většině ekonomik zaujímají největší podíl mikropodniky a malé a střední podniky, a proto i většina rodinných podniků patří právě do tohoto sektoru.

2.2.

Hlavním přínosem rodinných podniků je jejich dlouhodobá perspektiva, specifické hodnoty utvářející jejich jedinečnou podnikovou kulturu a zapojení do místních komunit. Jejich jedinečná kultura se zakládá na hodnotách, jako například velké důvěře v podnik a vysoké kvalitě nabízených služeb a produktů, které podílníci rodinných firem prosazují.

2.3.

Dlouhodobou perspektivou rodinných podniků se rozumí to, že vytvářejí trvalá pouta se zainteresovanými subjekty (zaměstnanci, zákazníky, dodavateli a místními komunitami).

2.4.

Pro rodinné podniky je charakteristické přání majitelů předat je další generaci, péče o zaměstnance a odpovědnost za ně. I tento aspekt v podnicích, v nichž se vztahy zakládají na důvěře, posiluje zodpovědnost.

2.5.

Aby rodinné podniky byly schopny plnit své cíle, investují co největší část zisku do budování stabilní, nezávislé a inovativní společnosti opírající se o vlastní kapitál, jejíž prioritou je minimalizovat rizika a umožnit předání podniku příštím generacím. Pro dosažení dlouhodobých (vícegeneračních) cílů jsou rodinné podniky rozvíjeny rozvážněji.

3.   Definice rodinného podniku

3.1.

Je obecně přijímaným názorem, že rodinné podniky lze charakterizovat z hlediska tří aspektů: rodiny, oboru podnikání a vlastnické struktury (3). Vliv rodiny na zbylé dvě oblasti určuje rodinnou povahu společnosti. Tento vliv způsobuje, že rodinné podniky jsou komplexnější než ostatní firmy, a proto vyžadují náležitý přístup.

3.2.

V souvislosti s rodinnými podniky již několik členských států přijalo zvláštní právní předpisy:

Ve Španělsku (ministerstvo hospodářství) a ve Finsku (ministerstvo obchodu) jsou rodinné podniky definovány na ministerské úrovni.

Rodinné podniky jsou rovněž definovány v Itálii (občanský zákoník) a v Rumunsku.

Maďarsko přijalo definici rodinných zemědělských podniků.

Dánské právní předpisy zmiňují přijímání mladých pracovníků do rodinných podniků (Arbejdsmiljølovgivningens anvendelse for elever i erhvervspraktik, VEJ č. 60106, 1. 2. 1998).

V Rakousku spolkové zákony stanoví, že členové rodiny mohou v obchodech zavést pružnou otevírací dobu (Ladenöffnungszeitenverordnung), a rodinné podniky jsou definovány regionálními právními předpisy týkajícími se zemědělství.

Litevský Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, v němž stanovil, že za rodinný podnik se považuje podnik, jehož založení se váže na existující manželství.

V Bulharsku a na Slovensku se spoluvlastnictví rodinného podniku zohledňuje u samostatné výdělečné činnosti.

Na Maltě probíhá práce na celosvětově prvním zákonu o rodinných podnicích (Family Business Act).

3.3.

Výbor má za to, že by bylo přínosné zavést legislativní cestou kategorii „rodinný podnik“ do rejstříku hospodářských činností ve všech členských státech.

3.4.

Odborná skupina Komise pro otázky rodinných podniků ve své zprávě doporučuje přijmout tuto definici rodinných podniků:

Většinový podíl hlasovacích práv náleží jedné nebo více fyzickým osobám, které podnik založily nebo získaly podíl na jeho základním kapitálu, nebo manželovi či manželce, rodičům, dítěti nebo přímým dědicům dětí této osoby či osob.

Většinový podíl práv na řízení podniku je realizován přímo či nepřímo.

Na řízení podniku se oficiálně podílí alespoň jeden zástupce rodiny či příbuzných.

Kotované společnosti splňují vymezení rodinného podniku tehdy, pokud osoba, která podnik založila nebo jej získala do vlastnictví (prostřednictvím podílu na základním kapitálu), nebo její rodina či potomci vlastní 25 procent hlasovacích práv, která jim náleží podle jejich podílu na základním kapitálu.

3.5.

Výše uvedená definice je však příliš široká. Měla by být konkretizována tak, aby zdůrazňovala rodinnou povahu podniků, zejména jejich zaměření na vícegenerační cíle.

3.6.

Pokud by evropské země tuto definici přijaly, bylo by možné sbírat kvantitativní data, na jejichž základě by ihned po jejich shromáždění bylo možné sestavit statistiku těchto subjektů. Údaje by především usnadnily analýzu rodinných podniků v nových členských státech, kde tyto podniky hrají klíčovou roli. Tímto úkolem by mohl být pověřen statistický úřad Evropské unie Eurostat.

3.7.

Na vnitrostátní úrovni je vyvíjena snaha rodinné podniky kvantifikovat. Děje se tak například v Irsku, kde Central Statistics Office vydal publikaci s názvem Family Business in Ireland – Services Sector 2005 (Rodinné podniky v Irsku – odvětví služeb 2005). Federace European Family Businesses ve spolupráci s poradenskou společností KPMG zveřejňuje European Family Business Barometer (Evropský barometr rodinných podniků). V Polsku provedla Polská agentura pro rozvoj podnikání (Polish Agency for Enterprise Development) v roce 2008 rozsáhlou kvalitativní a kvantitativní studii.

3.8.

Zapojením Eurostatu by se splnily dva důležité cíle: standardizace definice rodinného podniku a na jejím základě sběr statistických údajů o těchto subjektech.

4.   Úkoly stojící před rodinnými podniky

4.1.

Úkoly, jež stojí před rodinnými podniky, lze rozdělit do dvou kategorií: výzvy týkající se veškerých podniků a ty, které jsou specifické pro rodinné podniky. Do první kategorie spadají všechny faktory ovlivňující ekonomiku země, jako je národní poptávka, demografie a socioekonomická situace. Toto stanovisko se zaměřuje na druhou kategorii, tj. na úkoly specificky kladené na rodinné podniky, které by jim pomohly se rozvíjet a růst.

4.2.

Vlastnictví rodinného podniku tvoří spíše výsledky budování a práce několika generací rodiny zahrnující hodnoty, tradice a know-how než likvidní aktiva (4). Proto největší úkol, s nímž se mohou potýkat všechny tyto podniky, představuje převod podnikového majetku na další generaci.

4.2.1.

Jelikož záměrem majitelů těchto společností je předat je v dobrém stavu další generaci, jedním z důležitých kroků by pro rodinné podniky mělo být komplexně se na předání firmy připravit.

4.2.2.

Na tento úkol každoročně narazí přibližně 450 000 podniků zaměstnávajících zhruba dva miliony lidí. Následkem nezdařeného předání podniku jich každý rok ukončí činnost asi 150 000, což vede k zániku 600 000 pracovních míst (5)

4.2.3.

Je zapotřebí prozkoumat hlavní příčiny neúspěšné přípravy předání podniků a prosazovat opatření jako dědické právo nebo daňové pobídky, která převody usnadňují a podporují.

4.2.4.

Působnost a rozsah různých evropských přístupů k dědické dani a k dani z majetku dokládají, že právní úprava v této oblasti vyžaduje další zefektivnění (6).

4.2.5.

Jeden příklad možného řešení v oblasti převodu podniků poskytuje Nizozemsko, kde ministerstvo hospodářství zavedlo tzv. balíček k předání podniku (Overdrachtspakket). Podnikatelé, kteří dosáhnou 55 let, obdrží balíček k předání podniku upozorňující je na to, jak je důležité převod podniku připravit, a obsahující sadu nástrojů, které jim tento proces usnadní. Belgický institut pro rodinné podniky (Instituut voor het Familiebedrijf) zavedl testovací list, jenž je dostupný ve třech jazycích: nizozemštině (Scorecard Opvolging), francouzštině (Scorecard Transmission) a angličtině (Succession Scorecard). Dalším příkladem je Slovinsko, kde Komora řemeslníků a malých podniků Slovinska (Obrtno-podjetniška zbornica Slovenije) pořádá semináře a školení zaměřené na všechny otázky spojené s předáním podniku, a program zaměřený na předávání podniků (ViestinVaihto-ohjelma) má i Finsko. V Rakousku existuje zákon o dalším provozování podniku (Fortbetrieb) členem rodiny v případě, že jeho ředitel zemře (Gesamte Rechtsvorschrift für Gewerbeordnung, 1994). Podobný institut existuje i ve Francii (successions et des libéralités) a v Lucembursku. Balíček k předání pro rodinné podniky připravila i Polská agentura pro rozvoj podnikání ve spolupráci s polským institutem pro rodinné podnikání. Jako součást tohoto balíčku obdrží rodinné podniky příručku o předávání podniků, bezplatné nástroje usnadňující tento proces a mohou se zúčastnit bezplatných workshopů zaměřených na jeho uskutečnění.

4.3.

Rodinné podniky se snaží vytvářet dlouhodobá pracovní místa, což pomáhá vytvářet rodinnou podnikovou atmosféru. Proto mohou nabízet pracovní místa vhodná například pro matky s dětmi. Této rodinné podnikové atmosféře by se mělo napomáhat, čímž by rodinné podniky mohly získat konkurenční výhodu.

4.4.

Manželé/manželky nebo partneři/partnerky vlastníků společnosti často v rodinných podnicích hrají významnou úlohu, ačkoli v nich z různých důvodů nemívají oficiální postavení. To může působit právní a finanční obtíže například v situaci, kdy se vztah rozpadne. Problémům v případě složitých rodinných situací by bylo možné snadněji předcházet, pokud by tito lidé stejně jako další rodinní příslušníci, kteří se neoficiálně zapojují do činností společnosti, získali oficiálnější status.

4.5.

Pokud jde o inovace v rodinných podnicích, neměly by se tyto společnosti zaměřovat pouze na tradiční trhy a produkty, ale rovněž na nová, inovativní řešení.

4.5.1.

Inovace v rodinných podnicích lze podporovat prostřednictvím inovativního systému zadávání veřejných zakázek, v němž by cena neměla být jediným kritériem výběru uchazeče. Rodinné podniky se vyznačují tím, že nabídky předkládají na základě vysoké kvality a péče o zákazníky, které jsou mezi jiným garantovány rodinnou značkou (často jménem majitele nebo rodiny, která podnik vlastní). Cena pro ně proto obvykle není jediným kritériem, kvůli němuž se soutěží o veřejné zakázky účastní. Doporučuje se, aby se jako měřítko hodnocení prosazovaly hodnoty ekonomicky nejvýhodnější nabídky (7) a aby se tato informace rozšiřovala mezi rodinné podniky.

4.6.

Globalizace nutí firmy otevírat se novým trhům, technologiím a dovednostem. Tyto prvky musejí rodinné podniky brát v úvahu ve svých rozvojových strategiích. Může to znamenat nutnost otevřít se novým pracovníkům, a to i v řídicích funkcích.

4.7.

Na vnitrostátní úrovni by měla být uznána role, kterou rodinné podniky hrají v národních ekonomikách, a následně by těmto podnikům měly být vytvořeny výhodné podmínky v oblasti daní, právních předpisů týkajících se ekonomické činnosti (včetně zákona o rodinných podnicích) a podpory vzdělávání pracovníků rodinných podniků. Toto vzdělávání by mělo brát náležitý ohled na specifika rodinných podniků, jako je nástupnictví, rodinný dohled atd.

4.8.

Příklady speciálního vzdělávání zástupců rodinných podniků poskytují země jako Kypr (škola rodinného podnikání, kterou zřizuje Cyprus International Institute of Management), Francie (Master 2 professionnel: Gouvernance des entreprises familiales et patrimoniales – M2 GEFP, organizovaný univerzitou v Bordeaux) a Finsko (Omistajuus ja hallitustyöskentely – valmennusohjelma jatkajille – vlastnická struktura a řízení společnosti – školicí program pro budoucí majitele podniků) (8). Kurzy pro podnikatele z rodinných firem pořádají také organizace na podporu rodinného podnikání, příkladem je FBN Academy vedená švédskou pobočkou FBN a školicí programy organizované španělským Instituto de la Empresa Familiar.

4.9.

Pokud by byla uznána role, kterou rodinné podniky zastávají v ekonomikách členských států, a byla jim poskytnuta podpora, mohlo by se napomoci obnově rodinné řemeslné tradice. Podstatná část malých rodinných podniků vstupuje do sdružení řemeslníků, jejichž snahou je zajistit přežití řemesel. Podpora tohoto typu subjektů má tedy smysl.

4.10.

Menší rodinné podniky jsou vystaveny rizikům, která mohou vést až k tomu, že se neudrží na trhu. Aby byl podpořen další rozvoj těchto firem, měla by jim proto být poskytnuta vhodná pomoc v právních a daňových záležitostech. Z institucionální podpory a opatření, jejichž cílem by bylo povzbudit místní dodavatele a ekonomiky, by zase mohly těžit velké mezinárodní rodinné podniky.

4.11.

Zvláštním typem rodinného podniku je rodinná farma. Tyto podniky se kromě obtíží, kterým obvykle čelí rodinné firmy, musí vypořádávat také s problémy příznačnými pro venkovské oblasti.

4.11.1.

Zvláště závažný problém představuje „zabírání půdy“, které má za následek nevratný rozpad ekonomické struktury ve venkovských oblastech a ze sociálního hlediska nežádoucí industrializaci zemědělství. Výbor ve svém stanovisku (9) z ledna 2015 vyzval k tomu, aby byla přijata náležitá opatření a model zemědělství založený na rodinných farmách tak mohl být v celé EU zachován.

4.11.2.

Rodinné farmy často zakládají družstva, díky nimž chtějí docílit úspor z rozsahu a zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu (10). Podnikání na družstevní bázi se svými charakteristikami podobá rodinnému podnikání, tedy je zaměřeno spíše na dlouhodobé aktivity než na krátkodobý zisk. V poslední době však družstva přestala prosperovat a některá dokonce zkrachovala, a proto je zapotřebí přijmout opatření k oživení této formy činnosti.

4.12.

Pojmem trpělivý kapitál (patient capital) (11) se označuje dlouhodobá akumulace kapitálu s cílem vybudovat rodinný podnik. Při transakci je postoupen kapitál rodinného podniku společně s jeho sociálním a kulturním rozměrem, a kupující podnik odkoupí nebo do něj investuje, včetně vícegeneračních znalostí, (rodinné) kultury a závazků vůči (místní) komunitě.

4.12.1.

Při definici trpělivého kapitálu je vhodné zvážit, zda nevyužít odpočtu reinvestované části zisku z daní. Bylo by vhodné o tom přemýšlet u rodinných (a nejen rodinných) podniků, které reinvestují zisk a dávají přednost investici vlastního kapitálu před využíváním kapitálu cizího.

4.12.2.

Možnost snížit na základě úroků z cizího kapitálu výši zdanitelného zisku je pro společnosti další motivací, aby využívaly cizí finanční prostředky a tím účinně snižovaly náklady na cizí kapitál, protože na vlastní kapitál tyto odpočty nelze uplatnit.

4.12.3.

Je samozřejmé, že otázky zdaňování jsou odpovědností každého členského státu, avšak Evropská unie by v souvislosti s rodinnými podniky měla prosazovat osvědčené postupy.

4.13.

Zajímavou možností by mohlo být založení vnitrostátních veřejných investičních fondů, jejichž prostřednictvím by se do rodinných podniků vkládal kapitál. Zvláštním rysem těchto fondů by bylo, že by rodinným podnikům zajišťovaly kapitál, aniž by jeho poskytovatelům přiznávaly hlasovací práva tak, jak je tomu u společností Aksjeloven v Norsku nebo Ley de Sociedades de Responsabilidad Limitada ve Španělsku.

4.14.

Činnosti v rámci rodinného podnikání mohou být podporovány také vnitrostátními nebo místními organizacemi, které tyto subjekty zastupují (např. vládními subjekty (ministerstvy), organizacemi zaměstnavatelů, komorami řemeslníků atd.), a nadnárodními organizacemi, z nichž nejvýznamnější jsou European Family Businesses, FBN InternationalLes Hénokiens.

4.14.1.

Tyto organizace zastávají důležitou úlohu organizátorů propagace sektoru rodinného podnikání. Zajišťují platformu pro výměnu znalostí a zkušeností mezi podnikateli z rodinných firem a vydávají zprávy o rodinných podnicích s cílem šířit o nich poznatky. Kromě toho mohou organizace na podporu rodinných podniků lobbovat za konkrétní řešení.

V Bruselu dne 17. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  COM(2008) 394 final.

(2)  Závěrečná zpráva skupiny odborníků: Overview of family-business-relevant issues: research, networks, policy measures and existing studies Evropská komise, listopad 2009.

(3)  Tagiuri R., Davis J.A., Bivalent Attributes of the Family Firm, Working paper, Harvard Business School, 1982.

(4)  COM(2012) 795 final – Akční plán podnikání 2020 – opětovné probuzení podnikatelského ducha v Evropě.

(5)  „Business Dynamics: Start-ups, Business Transfers and Bankruptcy“ (2011) http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/business-environment/files/business_dynamics_final_report_en.pdf.

(6)  COM(2012) 795 final.

(7)  SEC(2007) 280 – příručka o inovačních řešeních ve veřejných zakázkách, deset prvků osvědčených postupů.

(8)  Irene Mandl, Overview of Family Business Relevant Issues. KMU Forschung Austria, 2008.

(9)  Stanovisko EHSV „Zabírání půdy – Evropa musí reagovat na ohrožení rodinných hospodářství“,) (Úř. věst. C 242, 23.7.2015, s. 15).

(10)  Family farming in Europe: Challenges and prospects, In-depth analysis. Evropský parlament 2014.

(11)  Trpělivý kapitál je vlastní kapitál, který poskytnou vlastníci rodinného podniku ve snaze zajistit rovnováhu mezi okamžitým návratem investic na straně jedné a vhodně stanovenou dlouhodobou obchodní strategií a zajištěním přežití tradice a rodinného dědictví na straně druhé. Zdroj: De Visscher F.M., Aronoff C.E., Ward J.L. (2011), Financing Transitions. Managing Capital and Liquidity in the Family Business, Palgrave Macmillan.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/14


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k digitálnímu zdraví – elektronické informace pro bezpečné užívání léčivých přípravků

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/04)

Zpravodajka:

Renate HEINISCH

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Směrem k digitálnímu zdraví – elektronické informace pro bezpečné užívání léčivých přípravků

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 14. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 212 hlasy pro, 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje snahu Evropské komise učinit z řešení v oblasti elektronického zdravotnictví jednu z priorit digitální agendy.

1.2.

EHSV konstatuje, že ti, kdo hledají informace, pacienti a lékařský personál opakovaně upozorňují na nutnost úplných, přesných a aktuálních informací o léčivých přípravcích a nutnost jednotného digitálního trhu.

1.3.

Podle EHSV musí být úředně schválené informace dostupné bez překážek a diskriminace, aby k nim měly přístup i osoby se zrakovým, sluchovým či jiným tělesným postižením. Musí být možné je přizpůsobit potřebám jednotlivých občanů, pacientů a zdravotnických pracovníků s cílem poskytnout nezbytnou úroveň pro co nejúčinnější a nejbezpečnější používání léčivých přípravků.

1.4.

EHSV se domnívá, že elektronické šíření informací o produktech schválených orgánem schvalujícím léčivé přípravky povede k dalšímu zlepšení v oblasti přístupu. Elektronická databáze obsahující informace o použití a odborné informace schválené zdravotnickými orgány (Summary of Product Characteristics, SmPC) umožňuje získat aktuální a cílené informace o léčivých přípravcích.

1.5.

EHSV navrhuje, aby byly informace poskytovány způsobem co nejvhodnějším pro osoby se zrakovým postižením, například s větší velikostí písma nebo jako zvukové záznamy. Mohly by být poskytovány i ukázky správného používání aplikačních pomůcek (např. sprejů pro astmatiky), a to prostřednictvím videí popř. videí ve znakové řeči pro neslyšící. Další snížení překážek komunikace zajistí používání „jednoduchého jazyka“. Ty umožní lidem s poruchami učení přístup k informacím ve formě uzpůsobené jejich potřebám a kompenzaci omezení souvisejících se vzděláním.

1.6.

EHSV mimoto konstatuje, že sloučení do jednoho portálu by znamenalo vytvoření důvěryhodného a často snadno přístupného zdroje úředně schválených informací splňujících kritéria přístupnosti. Pacienti a pracovníci ve zdravotnictví by tak měli možnost porovnávat veškeré informace, které jsou k dispozici od jiných zdrojů, se schválenými základními informacemi.

1.7.

K zajištění celkové použitelnosti by se na vývoji měli podílet uživatelé a tvůrci internetových stránek se znalostmi v oblasti bezbariérového přístupu. Mělo by být vypracováno řešení, které není závislé na formě, aby tak byla volba konečného zařízení k hledání informací (stolního počítače, tabletu, smartphonu atd.) ponechána na uživatelích, podle jejich potřeb a možností.

1.8.

EHSV se domnívá, že databáze či portál úředně schválených informací by měly být vyvíjeny v úzké spolupráci se všemi důležitými zainteresovanými stranami, tedy farmaceutickým průmyslem i organizacemi pacientů, zástupci zdravotně postižených osob a zdravotnickými pracovníky, a měly by je provozovat a financovat farmaceutické podniky, aby se co nejlépe vyhovělo potřebám.

1.9.

Podle EHSV je důležité dospět k řešením zaměřeným na uživatele, aby měli přístup k informacím i osoby s nízkou úrovní vzdělání a lidé, kteří Internet používají zřídka.

1.10.

Elektronický přístup k informacím je sice považován za důležitý, nicméně je třeba vyzdvihnout, že pro pacienty jsou prvními kontaktními osobami, od nichž získávají doporučení v souvislosti s onemocněními a jejich léčbou, lékaři (zejména praktičtí lékaři) a další zdravotničtí pracovníci, jako jsou lékárníci a zdravotní sestry.

1.11.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby podpořila návrh projektu elektronických informací o produktech v rámci Iniciativy pro inovativní léčiva (IMI2). Vyzývá členské státy, aby se k této iniciativě připojily a koordinovaly existující databáze.

2.   Úvod

2.1.

Evropská komise zveřejnila v roce 2012 akční plán, který pojmenovává překážky bránící plnému využívání digitálních řešení v evropských systémech zdravotní péče, a nazvala ho Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 – inovativní zdravotní péče pro 21. století  (1).

2.2.

Evropská komise uvedla, že zamýšlí zlepšit zdravotní péči v zájmu pacientů, ponechat pacientům větší kontrolu nad jejich léčbou a omezit náklady. Pacienti, občané a zdravotničtí pracovníci sice nadšeně využívají aplikace telemedicíny a miliony evropských občanů si do svých smartphonů stáhly aplikace, aby mohli sledovat svůj zdravotní stav a svoji kondici, ale digitální zdravotní péče musí ještě rozvinout svůj značný potenciál ke zlepšení systémů zdravotní péče a úsporám nákladů díky efektivitě. EHSV v této souvislosti připomíná, že je při tom rovněž třeba zohlednit zájmy ochrany soukromí a údajů.

2.3.

WHO definuje elektronické zdravotnictví (eHealth), včetně telemedicíny a mobilního zdravotnictví (mHealth), jako přenos zdravotnických zdrojů a zdravotní péče prostřednictvím elektronických médií. Zahrnuje tři nejdůležitější oblasti:

poskytování informací týkajících se zdraví zdravotnickým pracovníkům a spotřebitelům po internetu a telefonu,

využívání informačních technologií a elektronického obchodování (eCommerce) ke zlepšení veřejných systémů zdravotní péče, např. prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy zdravotnických pracovníků,

využívání elektronického obchodování a elektronického podnikání (eBusiness) při správě systémů zdravotní péče.

2.4.

Evropská komise vydala k mobilnímu zdravotnictví zelenou knihu (2). Mobilní zdravotnictví (mHealth) je součástí elektronického zdravotnictví (eHealth) a týká se postupů v lékařské péči a veřejném zdraví podporovaných mobilními zařízeními. Patří sem zejména využívání možností mobilní komunikace k poskytování služeb v oblasti zdravotní péče a kondice, k informování a k mobilním zdravotnickým aplikacím.

2.5.

Stále více lidí všech věkových kategorií využívá stále větší počet elektronických informací o zdravotním stavu a elektronických aplikací.

2.6.

Kvalita těchto informačních zdrojů se však značně liší a vyhledávače obvykle nerozlišují mezi spolehlivými, oficiálně schválenými a méně spolehlivými zdroji.

2.7.

Pro zdravotnické pracovníky existuje celá řada certifikovaných informačních systémů. Pracovníci ve zdravotnictví – zejména praktičtí lékaři a lékárníci – hrají v systémech zdravotní péče klíčovou úlohu a kvalitní informace jsou nezbytné, chceme-li mít řádně informované zdravotnické pracovníky, kteří úspěšně plní potřeby občanů EU v oblasti zdravotní péče.

2.8.

EHSV se domnívá, že by pacienti měli mít stejně snadný přístup ke spolehlivým informacím, aby byli s to lépe organizovat svou zdravotní péči a účastnit se jí, což se projeví i ve větším dodržování léčby. Podrobnosti ohledně potřeby vzdělávání a zapojení všech skupin (včetně starších osob a osob se zdravotním postižením) již byly popsány v dřívějších stanoviscích (3).

2.9.

Větší pracovní zatížení zdravotnických pracovníků a různé možnosti pacientů a občanů angažovat se ve zdravotnických organizacích, např. ve vnitrostátních schvalovacích orgánech, ve výborech Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) a v etických komisích, vyžaduje rozsáhlé znalosti.

2.10.

Jednu z možností vzdělávání pro pacienty poskytuje Evropská akademie pacientů pro terapeutické inovace (EUPATI). Toto konsorcium je financováno prostřednictvím iniciativy Innovative Medicines Initiative, partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi Evropskou komisí a Evropskou federací farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA).

2.11.

EUPATI je konsorciem sestávajícím z 29 organizací, jemuž předsedá Evropské fórum pacientů (EPF). Sdružuje v jednom seskupení celoevropské organizace pacientů, ale i akademické a neziskové organizace, které jsou odborníky na účast pacientů a veřejnosti, a také členské organizace EFPIA. EUPATI informace pacientům, kteří se nevyznají v systémech zdravotní péče, a těžce dosažitelným skupinám pacientů tím, že vytváří obecné povědomí o vývoji nových léčebných postupů. Prostřednictvím EUPATI lze pořádat také školení zaměřená na pochopení informací o léčivých přípravcích nebo vyvíjet odpovídající vzdělávací programy.

2.12.

Některé evropské členské státy již mají informace o léčivých přípravcích v elektronické podobě. Nejpropracovanější databázi nazvanou FASS (4) má švédský farmaceutický svaz LIF, další existují například v Německu, Spojeném království, Finsku či Dánsku. Tyto databáze jsou obvykle hůře dostupné pro osoby se zrakovým postižením nebo neobsahují celý sortiment léčivých přípravků.

2.13.

Některé z těchto databází navíc nejsou pravidelně aktualizovány.

2.14.

Kromě toho některé orgány schvalující léčivé přípravky povolily uvádět v příbalových informacích kódy (QR Codes) vedoucí k příbalovým informacím na internetových stránkách firem. Bezbariérový přístup tedy často není zaručen ani zde.

2.15.

Tyto iniciativy ukazují, že je nadále zapotřebí harmonizovaný přístup, který zajistí přístup k informacím prostřednictvím těchto nových technologií všem společenským skupinám.

3.   Obecné připomínky

3.1.    Infrastruktura

3.1.1.

Podle EHSV nese farmaceutický průmysl odpovědnost za přesné a aktuální informace o svých produktech. Všechna technologická řešení by měla být výsledkem úzké spolupráce s průmyslem, aby mohla být využita již existující technická řešení a orgány schvalující léčivé přípravky je mohly kontrolovat.

3.1.2.

EHSV zdůrazňuje, že způsob, jakým jsou úředně povolené informace podávány, a možnosti přístupu musí být odsouhlaseny za účasti příslušných zainteresovaných stran (schvalujících orgánů, organizací pacientů, zdravotnických pracovníků).

3.1.3.

Konsorcium odpovědné za koordinaci vývoje databáze či portálu by mohlo být zřízeno a financováno v rámci iniciativy pro inovativní léčiva (IIL).

3.1.4.

Při vytváření navrhovaného portálu budou zohledněny stávající databáze (např. databáze Evropské agentury pro léčivé přípravky EMA).

3.2.    Potřeba dalšího výzkumu

3.2.1.   Technický výzkum a vývoj

Existují modely národních databází. Kromě toho byl k předvedení uživatelsky vstřícných a široce přístupných databází vyvinut další prototyp, který umožňuje i používání audiovizuálních souborů. Měla by být vypracována volně dostupná technická řešení, která budou nejefektivněji využívat dostupné zdroje.

Tato technická řešení musí zohledňovat i to, že občané či pacienti nechtějí na svých smartphonech používat příliš mnoho skenovacích aplikací. Proto by databáze či portály měly být dostupné např. prostřednictvím běžných skenovacích technologií.

Musí se usilovat o řešení, která nejsou závislá na formě, aby se zlepšila akceptace. Informace musí být možné vyžádat a prohlížet prostřednictvím všech zařízení (stolních počítačů, tabletů, smartphonů atd.).

Technická řešení by se měla porovnávat, přičemž by měly být zahrnuty i oblasti systému zdravotní péče (např. iniciativy členských států zaměřené na dosažení lidí prostřednictvím dálkového připojení nebo bankomatů, které navrhla Evropská komise (5)).

V Itálii mají lékárny ze zákona povinnost vytisknout aktualizované příbalové informace, které farmaceutické firmy zanesly do databáze. Další možností by mohl být i tisk v lékárnách ze strany lékárníků nebo pacientů (na terminálech podobných bankomatům), což by umožnilo zahrnout osoby, které nepoužívají Internet.

3.2.2.   Test obsahu a jeho prezentace

Je třeba prozkoumat, jak veřejnost přijímá různá řešení, a uživatelé musejí technická řešení testovat, aby byla prověřena jejich funkčnost.

Výzkum se musí zabývat strukturálními otázkami v souvislosti s nezbytnou kontrolou technických řešení, aby se zlepšila akceptace.

Jak schvalující orgány kontrolují obsahy?

Obsahy musí být prezentovány tak, aby bylo možné přizpůsobit se individuálním potřebám pacientů a občanů a zároveň byly poskytnuty všechny informace, které jsou podle schvalovací dokumentace resp. ze zákona požadovány.

V zájmu poskytování rychlé zpětné vazby všem subjektům by mohla být zapracována možnost, aby uživatelé mohli informace hodnotit (zejména srozumitelnost). Za tím účelem by k prezentaci, šíření a výměně mohla být využívána sociální média.

3.2.3.   Vzdělávání a odborná příprava

Využívání internetu se v různých společenských skupinách značně liší. Mnoho z nich využívá sociální sítě, informační nabídky však ne. Malá skupina (podle německého Spolkového statistického úřadu odhadem 10 %) Internet nepoužívá vůbec. Měl by být zahájen následující průzkum:

Jak lze motivovat k aktivnímu učení s cílem využívat dostupné zdroje informací o zdravotnických tématech (včetně digitálních informací)?

Naučit se, jak se učit (celoživotní učení), představuje jednu z 8 klíčových kompetencí uvedených v doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 (6), v němž byly členské státy vyzvány k přijímání vnitrostátních opatření. „Evropský program pro vzdělávání dospělých“ navrhuje opatření členských států v oblasti aktivního vzdělávání dospělých. „Gramotnost v oblasti digitálního zdraví“ by bylo možné zahrnout mezi kritéria Programu pro mezinárodní výzkum kompetencí dospělých (PIAAC) pro hodnocení vzdělávání dospělých.

Jakou úlohu mohou hrát různá vzdělávací zařízení (vysoké školy, zařízení pro vzdělávání dospělých atd.) a zdravotnická zařízení při zvyšování rozmanitých schopností, např. při zacházení s novými technologiemi, při obecně prospěšné činnosti a péči nebo při předávání sociálních a technických znalostí?

Pracovníci ve zdravotnictví musejí během své odborné přípravy absolvovat příslušná školení. Střediska vzdělávání dospělých mohou nabízet atraktivní kurzy uzpůsobené konkrétně uživatelům systému. V zájmu oslovení cílové skupiny by mohla spolupracovat se zdravotnickými pracovníky (zejména lékaři), místními lékárnami a místními zdravotními a sociálními zařízeními. To je důležité zejména ve venkovských oblastech, kde jsou lidé více izolováni. Zejména mezigenerační učení by mohlo přispět k výměně poznatků ohledně obsahu a technických dovedností.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního v ýboru

Henri MALOSSE


(1)  COM(2012) 736 final.

(2)  COM(2014) 219 final, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX%3A52014DC0219&from=CES

(3)  Stanovisko EHSV k tématu Digitální společnost – přístup, vzdělávání, odborná příprava, zaměstnání a prostředky k zajištění rovného postavení (Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 25).

(4)  http://www.fass.se/LIF/startpage?userType=2

(5)  http://www.mobilehealthglobal.com/in-the-news/interviews/46/interview-with-peteris-zilgalvis

(6)  Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/19


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Státní podpora podniků: je účinná a efektivní?

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/05)

Zpravodaj:

Edgardo Maria IOZIA

Dne 19. února 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Státní podpora podniků: je účinná a efektivní?

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 14. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015) přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 198 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se domnívá, že hodnocení dopadu státní podpory je klíčovým nástrojem, kterým lze ověřit, zda výsledky odpovídají navrhovanému cíli účinnějšího a efektivnějšího přidělování prostředků, zlepšení transparentnosti přidělování a ověřování řídicích procesů.

1.2.

Mnoho členských států již připravilo komplexní a strukturované systémy hodnocení. Jedná se o proces, který se rozvíjí souběžně se vzrůstajícím zájmem akademické sféry, který umožnil zlepšit techniky hodnocení a zvýšit přesnost měřících nástrojů, které mají k dispozici orgány přidělující podporu.

1.3.

Evropská komise zřídila společně s členskými státy v souvislosti se státní podporou podnikům fórum na vysoké úrovni, jež bylo vytvořeno i pro účely hodnocení.

1.4.

V prosinci minulého roku uvedla komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová ve svém projevu na fóru na vysoké úrovni: „V programu modernizace státní podpory existují dva zvláště důležité prvky: transparentnost, díky níž občané vědí, kam jdou jejich peníze, a posouzení, které ukáže, zda byly vynaloženy dobře“. EHSV se s tímto sdělením ztotožňuje.

1.5.

EHSV vítá diskusi o posouzení dopadu politik podpory podniků a naléhavě žádá Komisi, aby i nadále vytrvala v přístupu, který uplatňuje již několik let.

1.6.

Je však třeba poznamenat, že s výjimkou hodnocení stanovených evropskými právními předpisy není dnes u řady programů podpory prováděno posouzení dopadu. Právní předpisy vyžadují v mnoha případech pouze potvrzení, že jednotlivá opatření formálně splňují právní požadavky, a neumožňují tak komplexní dlouhodobé hodnocení účinnosti a efektivity veškerých investic poskytnutých na podporu podnikům. EHSV vyzývá k plošnému zavedení posouzení dopadu a k případnému snížení hranice 150 milionů EUR, kterou dnes stanoví obecný předpis o výjimkách podle kategorií jako prahovou hodnotu pro průměrný roční rozpočet programů podpory tak, aby se na ně vztahovala povinnost předkládat plán posouzení ex ante, což by jinak vylučovalo mnohé členské státy, zejména pokud jsou dotyčné podpory nemalé ve vztahu k velikosti státu.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že celkový legislativní rámec pro státní podporu postupně mění úlohu Komise, zatlačuje do pozadí převážně administrativní pojetí a do popředí staví nové formy spolupráce s členskými státy s cílem optimalizovat výsledky státní podpory se zaměřením na jejich účinnost a efektivitu. Přijetí „modernizace“ bylo důležitým krokem kupředu.

1.8.

Členské státy si budou muset vytvořit vhodné nástroje pro hodnocení, s nimiž budou pracovat nezávislé instituce. EHSV považuje za nezbytné, aby se na stanovení modelu hodnocení podíleli sociální partneři, aniž by byly obětovány značné pravomoci, jež získali pracovníci veřejné správy, kteří budou muset hrát určitou úlohu při určování procesů hodnocení a při přípravě závěrečné zprávy, rozšířit tak systém hodnocení uvnitř svých institucí a postupně tak zkvalitnit proces šetření. Evropská komise bude muset spolupracovat na harmonizaci hodnoticích kritérií mezi členskými státy. Zavedení srovnatelných kritérií umožní komplexní přezkum účinnosti a efektivity státní podpory.

1.9.

Zvláštní pozornost bude třeba věnovat situaci v regionech, které jsou zapojeny do systému státní podpory na regionální úrovni. Chvályhodné rozhodnutí Komise o osvobození od předběžného oznamování, které se vztahuje na 80 % státních podpor (1), umožňuje na jedné straně okamžité poskytnutí finančních prostředků, ale na druhé straně značně zvyšuje odpovědnost a náklady místních správních orgánů, tedy veřejné výdaje. Členské státy tedy budou muset věnovat velkou pozornost poskytování odpovídajících prostředků na specifickou odbornou přípravu a na výměnu osvědčených postupů mezi místními správními orgány. Na všech úrovních bude nutno rozvinout systém partnerství.

1.10.

EHSV se domnívá, že nový systém, který svěřuje členským státům odpovědnost za hodnocení ex ante, s sebou nese celkový nárůst nákladů pro veřejnou správu a pro podniky, jenž vyžaduje pečlivé plánování, které vyloučí zbytečné povinnosti a zjednoduší postupy. Kromě toho konstatuje, že šestiměsíční lhůta pro postupy schvalování plánů hodnocení velmi složitých programů by mohla být příliš krátká a že budování srovnávacího modelu pro malé státy by mohlo znamenat velké potíže.

1.11.

EHSV doporučuje rychle přijmout sdělení o koncepci státní podpory s cílem pomoci především místním správním orgánům, na něž masivní osvobození od povinnosti předběžného oznamování přeneslo dvojité břemeno, tedy identifikovat, co je to státní podpora, a provádět ji způsobem slučitelným s trhem. V případě financování kultury a zachování kulturního dědictví z veřejných prostředků vede například přetrvávající právní nejistota ohledně toho, co z těchto finančních příspěvků představuje státní podporu, k tomu, že se správní orgány domnívají, že na každou pomoc se vztahuje právní úprava týkající se státní podpory a veškeré administrativní a procesní překážky, které z ní vyplývají. Tato právní nejistota je příznačná pro financování všech infrastruktur z veřejných prostředků, zejména od té doby, co existuje judikatura ve věci letiště v Lipsku. Je třeba vypracovat jasnou a přesnou definici opatření veřejné podpory podnikům, která nepředstavují státní podporu, a opatření, které představují státní podporu ve smyslu definice uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU.

1.12.

Přestože EHSV oceňuje vynaložené úsilí, považuje za nezbytné, aby se systém hodnocení rozšířil na všechny úrovně správy, vnitrostátní i regionální, a neomezoval se tedy na výše uvedené případy. EHSV požaduje, aby za tím účelem byly Komisi a členským státům stanoveny nové úkoly.

1.13.

Z provedené analýzy vyplývá, že orgány státní správy nemají údaje o správních nákladech, které vznikají při řízení státní podpory poskytované podnikům. Není možné provést důkladné posouzení účinnosti podpory, aniž by ve vztahu k získaným výsledkům nebylo pečlivě přihlédnuto k tomu, kolik prostředků utratily orgány veřejné správy nad rámec samotných podpor. Transparentnost systému vyžaduje, aby tyto údaje byly zveřejněny. Z dostupných údajů vyplývá, že celkové administrativní náklady představují přibližně 5 %, k nimž se připočtou náklady na zajištění souladu odhadované na dalších 5 %, a k nim se připočtou další náklady na hodnocení, které podle odhadů Komise představují o něco méně než 1 %. Jde o objem prostředků, který byl pravděpodobně vypočítán hrubým odhadem, a je objektivně příliš vysoký.

1.14.

EHSV vyzývá Komisi, aby podnikům nevytvářela další a nečekané překážky a aby zaručila, že celý systém hodnocení bude účinnější a efektivnější.

1.15.

Je velmi důležité, aby se při hodnocení brala v úvahu i účinnost správních nákladů a nákladů vyplývajících ze systémů hodnocení.

1.16.

Srovnatelnost různých systémů a flexibilita, pokud jde o rozsah, kategorie a ukazatele, umožní zjednodušit hodnocení ex ante a zharmonizovat kritéria hodnocení ex post.

1.17.

EHSV požaduje celkový pohled na kroky Komise v různých oblastech hospodářské politiky – strukturální fondy, státní podpora, dohody o obchodním partnerství, aby byl zaručen jednotný program evropské hospodářské politiky založené na rozvoji a růstu.

1.18.

EHSV doporučuje použít kritéria podobná těm, jež jsou součástí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 (2) ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů, která stanoví povinnost konzultace se všemi případně zainteresovanými stranami, s cílem formulovat vhodné nařízení věnované hodnocení účinnosti a efektivity státní podpory.

1.19.

Transparentnost provedených hodnocení musí být zaručena co nejširším zveřejňováním, které již platí v některých členských státech a týká se podniků a výše poskytnuté podpory.

1.20.

EHSV doporučuje, aby v plánech hodnocení bylo uvedeno:

dosažení cíle politiky;

dopad na hospodářskou soutěž a na obchod;

účinnost/efektivita nástroje;

ověření předpokladů ex ante pro pokračování programu nebo pro podobné programy na mikroúrovni (specifikace podpory);

účinek pobídek.

1.21.

EHSV požaduje, aby byl zapojen do procesu hodnocení celkové účinnosti a efektivity systému státní podpory na konci období 2014–2020.

2.   Úvod

2.1.

Není-li podpora podnikům začleněna do jasných normativních souvislostí, není-li zaměřena na výrobní činnosti a podniky, které investují mj. do inovací, výzkumu a vývoje, které přináší hospodářské a sociální výhody, a není-li omezena a řízena, může narušit hospodářskou soutěž a způsobit roztříštění vnitřního trhu, což je v rozporu s literou a duchem smluv.

2.2.

Negativní hospodářská situace, která trvá již mnoho let, s hlubokými vnitrostátními krizemi, které mají nevyhnutelný dopad na podniky, zaměstnance a občany, však také vyžaduje relativně pružný přístup, jaký používají na mezinárodních trzích největší konkurenti EU, kteří nemají právní úpravu v oblasti státní podpory. Konkurenceschopnost evropských podniků musí být důležitým referenčním parametrem. Skutečné nebezpečí představuje v Evropě nezaměstnanost. Investice poklesly od svého vrcholu v roce 2007 o 15 % a 25 milionů občanů je stále bez zaměstnání. Pět milionů z nich jsou mladí lidé a většinu z nich tvoří ženy (3).

2.3.

Zajímavý průzkum Evropského parlamentu (4) ukázal značné rozdíly mezi systémy fungujícími v EU a v USA. „Politika hospodářské soutěže v EU má přísná pravidla, zatímco právní předpisy v USA nemají v této oblasti žádné předpisy.“ Na žádost tehdejšího komisaře Joaquína Almunii byl do stávajících jednání mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) (5) zařazen návrh EU na regulaci státní podpory.

2.4.

Zdá se, že návrh je slabý a v zásadě bez vlivu (6). Evropa bude mít i nadále nejrestriktivnější právní předpisy na světě. To sice na jedné straně podporuje vytvoření jednotného trhu, ale na druhé straně to penalizuje naše podniky. Evropský podnik, který má výrobu v USA, může využívat státní podporu, která je v EU nepřípustná. To bude usnadněno přijetím smlouvy. EHSV vážně varuje Komisi, aby v rámci dohody o volném obchodu neupřednostňovala firmy z USA.

2.5.

Dosavadní zkušenost ukazuje, že je nezbytné zásadně revidovat evropský systém státní podpory.

2.6.

Hospodářská a finanční krize posledních let si vynutila na všech úrovních správy zásadní revizi výdajových kritérií určujících investiční politiku používající veřejné prostředky a politiku podpory podniků. Zejména v souvislosti s nedostatkem a s omezenou dostupností prostředků se jako prvořadá jeví nezbytnost lépe racionalizovat pomoc (poskytovat podporu pouze tam, kde existuje odpovídající přidaná hodnota), což zlepší kvalitu podpory a zároveň umožní odpovídající sledování její účinnosti a efektivity.

2.7.

Podle názoru EHSV se zdá, že je vhodné zjistit, jaké jsou účinky politik přijatých v souvislosti se státní podporou, zda lze zjištěné nástroje podpory považovat za adekvátní a zda administrativní a správní náklady nakonec odpovídají dosaženým výsledkům. Při tom všem musíme mít na vědomí, že to, co nelze změřit, nelze identifikovat ani zlepšit. Dosud přijatá opatření uvedla tento přístup do pohybu.

2.8.

Může se zdát, že hodnocení je technickou otázkou, která se týká pouze malé skupiny akademických výzkumných pracovníků, ale hodnocení je prováděno širší skupinou odborníků z konzultačních společností, které se specializují na finanční audit nebo na hodnocení projektů a programů. Nicméně vzhledem k tomu, že hodnocení získalo ústřední postavení v programu Komise týkajícím se agendy inteligentní regulace, stalo se klíčovým tématem regulační politiky a vyvolalo důležité institucionální otázky a otázky týkající se řádné správy nad rámec výdajových programů (7).

2.9.

Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku rozvíjí od roku 2008 programy srovnávacího hodnocení, které napomáhají stávajícímu hodnocení (ex ante a ex post) prováděnému v rámci plánování strukturálních fondů.

2.10.

GŘ pro hospodářskou soutěž zavedlo v květnu 2012 v rámci reformy „modernizace státní podpory“ pro některé programy podpory (8) posouzení dopadu prováděná srovnávacími technikami. Nové obecné nařízení o výjimce konkrétně stanoví povinné hodnocení velkých programů podpory (s roční dotací převyšující 150 milionů EUR) v konkrétních odvětvích, jako je politika regionálního rozvoje, podpora pro malé a střední podniky, podpora výzkumu, vývoje a inovací, podpora směrovaná do oblasti životního prostředí a energetiky a podpora širokopásmové infrastruktury. Některé vnitrostátní plány (čtyři) již byly představeny a další konkrétní plány v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a širokopásmové infrastruktury (přibližně deset) jsou předmětem přezkumu.

2.11.

Evropský účetní dvůr zasahoval v nedávné době ve věci systémů hodnocení výsledků, které používá EuropeAid, a vyhodnotil je jako nevyhovující (9). V současné době probíhá přezkum systémů hodnocení používaných při veškeré činnosti Komise.

2.12.

Je nutné, aby existoval užší vzájemný vztah mezi metodami hodnocení výsledků využívání strukturálních fondů a státní podpory, například hloubkový přezkum všech výdajových politik Unie.

2.13.

Cílem srovnávacího přístupu k hodnocení účinků veřejných politik je ověřit schopnost politiky změnit chování nebo podmínky určité skupiny příjemců žádaným směrem, to znamená stanovit, do jaké míry přispěla podpora, spíše než jiné faktory, k dosažení určitého výsledku. To se někdy nazývá stimulační účinek.

2.14.

Cílem procesu hodnocení je zjistit příčinný dopad přijaté politiky a zachytit pouze její přímý účinek, tzn. vyloučit případná zkreslení způsobená obecnými makroekonomickými podmínkami nebo rozdílnou povahou podniků.

2.15.

Příčinný dopad se měří jako rozdíl mezi pozorovatelným výsledkem po zavedení politiky (faktická situace) a mezi tím, k čemu by došlo, pokud by tato politika nebyla přijata (srovnávací situace).

2.16.

Tato analýza je reakcí na požadavky, jejichž cílem je pokusit se zjistit rozsah a důkaz čistého účinku podpory, tedy zda má podpora pozitivní nebo negativní dopady a do jaké míry, zda lze zjištěné změny skutečně přičítat prováděné politice, zda se výsledky liší u různých příjemců (velké nebo malé podniky), v různých regionech nebo v čase a zda byly správní a administrativní náklady přiměřené a udržitelné.

2.17.

Přestože ekonomická literatura se zejména v posledních desetiletích tomuto tématu často věnuje, orgány státní správy evropských států využily soustavně a obecně hodnocení dopadu ke sledování a zlepšení svých politik podpory podniků pouze v několika případech.

2.18.

Mezi nejzajímavější případy patří úsilí Spojeného království (které od roku 2001 pravidelně hodnotí regionální programy podpory technikami kvaziexperimentálního hodnocení), Nizozemska (které v roce 2012 zřídilo pracovní skupinu pro hodnocení dopadu), stejně jako Finska (Finská agentura pro inovace, TEKES) a Slovinska (které v roce 2001 přijalo zákon o monitorování státní podpory).

2.19.

Tímto stanoviskem chce EHSV přispět do diskuse mezi Evropskou komisí a členskými státy o dostatečné účinnosti a efektivitě opatření v oblasti podpory podnikům a o nezbytnosti rozšířit využívání hodnocení dopadu.

3.   Proč hodnotit: závěry vyvozené z literatury

3.1.

Na základě empirických důkazů vycházejících ze srovnávacích hodnocení je cílem tohoto stanoviska ukázat význam hodnocení, které by již nemělo být vnímáno jako akademické cvičení, ale jako základní institucionální postup, jenž je součástí cyklu dané politiky, tedy jejího provádění, sledování, hodnocení a úpravy.

3.2.

Za tím účelem jsou přezkoumávány některé studie, které byly provedeny v různých evropských státech, a jsou zdůrazněny příslušné hlavní závěry: důsledky politiky, pokud jde o její dopad na nárůst investic, na produktivitu, na zaměstnanost, na inovace, na náklady opatření. Na základě těchto ukazatelů je možné porozumět dopadům na růst a vyzdvihnout nutnost cílené a kvalitní podpory.

3.3.

Přestože v literatuře se obvykle zdůrazňuje pozitivní vzájemný vztah mezi podporou podniků z veřejných zdrojů a nárůstem výstupů (investic, zaměstnanosti, nových produktů), je třeba podotknout, že stimulační účinek podpory není vždy zaručen. Existují totiž různé jiné faktory, které ovlivňují úspěšnost politiky, například obecný hospodářský trend, fungování trhů, celková úroveň zdanění.

3.4.

Ve studii, která analyzuje dopad zákona 488 v Itálii, Bondonio a Martini (2012) ukazují, že podniky, které dostaly přímou podporu, v průměru omezily soukromé investice. Zdá se, že přímá státní podpora na pomoc podnikům vedla v tomto případě k omezení soukromých výdajů na investice, čímž se snížila potřeba soukromých zdrojů. Státní podpora musí investice doplňovat, nikoli je nahrazovat.

3.5.

I v případě dopadu podpory na produktivitu přináší literatura některé kritické pohledy. V jedné ze studií týkajících se hodnocení, která byla provedena v britských podnicích, jež dostaly podporu v rámci programu „Regional Selective Assistance (RSA)“, Criscuolo (2012) vysvětluje, že zvýšení produktivity nebylo statisticky významné (10).

3.6.

Zdá se, že tyto závěry potvrzují jiné empirické důkazy, které ukazují, že přímá podpora má často pozitivní dopad na objem výroby, aniž by ovlivnila produktivitu. Jinak řečeno, podniky, které získají podporu, se rozrostou, aniž by byly efektivnější. Tak se zvyšuje riziko, že se na trhu udrží podniky, které nejsou konkurenceschopné.

3.7.

Statisticko-ekonometrické modely, které mohou díky srovnávacímu přístupu zjistit, jaký je dopad podpor, umožňují kromě toho ukázat čisté účinky konkrétních opatření v oblasti podpor na zaměstnanost a umožňují rovněž měřit náklady na „vytvořenou“ jednotku pracovní síly.

3.8.

Velmi často se objevuje rozdíl mezi počtem nových jednotek pracovní síly, které lze spojovat přímo s podporou, a statistickými údaji zaznamenanými při sledování ex post. Trzciński (2011) ve studii o podpoře malým a středním podnikům v Polsku ukazuje, že z 25 000 nových pracovních míst „vytvořených“ na základě podpory je jen 10 550 míst, která lze skutečně spojovat s prováděnou politikou (11). Ke stejnému závěru dochází i Bondonio a Martini (2012): z 89 000 nových pracovních míst uváděných v ex post monitoringu zákona č. 488 bylo skutečně vytvořeno pouze 12 500 míst, přičemž náklady na každou jednotku pracovní síly činily 232 000 EUR (12). Je třeba vzít v úvahu dopad státní podpory na stávající pracovní místa, tedy na zachování místní, regionální a vnitrostátní ekonomiky.

3.9.

Podpora podnikům má různé účinky, které jsou závislé na výši poskytnutých prostředků, na velikosti podniku, na zeměpisné oblasti, v níž se podnik nachází, a na typu poskytnuté podpory. Důležité je, aby orgány veřejné správy, které přijímají rozhodnutí, měly k dispozici empirické důkazy vyplývající z hodnoticích analýz, aby se jimi mohly při rozhodování řídit, aby pochopily, které druhy podpory jsou vhodnější a za jakých okolností. Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že v zájmu větší účinnosti a efektivity politiky je důležité koncipovat cílená opatření.

4.   Připomínky

4.1.

Evropská komise musí pokračovat ve své činnosti a seznamovat veřejnost s nejčastějšími zásadami a metodami používanými v oblasti hodnocení dopadu. EHSV považuje za vhodné především to, aby v různých členských státech byly ve spolupráci s vysokými školami, výzkumnými ústavy, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými subjekty pořádány semináře o technikách hodnocení a o dostupných metodách. Tyto zkušenosti pomohou Komisi snadněji pochopit překážky, které se objevují při uplatňování právních předpisů, a umožní jí tak rychle v této souvislosti reagovat.

4.2.

Přestože je třeba ocenit úsilí Komise, je důležité, aby hodnocením prošlo více programů podpory, a to zejména v případě, kdy je objem podpory velký. Kromě toho je důležité podporovat diskusi o metodice, jejímž cílem je doplnit techniky srovnávacího hodnocení o nové nástroje měření, které umožní hodnotit i dopady jiných forem podpory podnikům (finanční podporu, nepřímou pomoc, vlastní průmyslovou politiku).

4.3.

EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet vhodnou pluralitní metodiku týkající se kritérií a parametrů hodnocení. Komise tvrdí (13): „Veřejná podpora tak bude stimulovat inovace, ekologické technologie a rozvoj lidských zdrojů, bude bránit vzniku škod na životním prostředí a bude v konečném důsledku podporovat růst a zaměstnanost a posilovat konkurenceschopnost EU.“ Všechny tyto prvky přispívají k širšímu hodnocení dopadu státní podpory, nikoli k pouhému hodnocení nákladů. Evropský parlament požaduje, aby byl pojen do vypracování metodik hodnocení i evropského práva v oblasti státní podpory, neboť zásadně ovlivňuje makroekonomická rozhodnutí členských států. EHSV kromě toho poukazuje na to, že výzkum má zájem na získání volného přístupu k údajům z hodnocení, aby mohl zlepšit metodiku.

4.4.

Bylo by žádoucí, aby Komise společně se statistickými službami jednotlivých států a statistickou službou EU projednala možnost vytvořit jako součást jednotného metodického rámce spolehlivé databáze týkající se podpory podnikům. Tak by byla na jedné straně zaručena větší transparentnost rozhodovacích procesů a na druhé straně by se podpořil výzkum a hodnocení činnosti orgánů veřejné správy i zúčastněných výzkumných pracovníků.

4.5.

Rozhodující úlohu v informování o hodnocení a v šíření nových a pokrokovějších nástrojů hodnocení veřejných politik by mohly hrát vysoké školy a výzkumná střediska. Evropská komise by navíc mohla nezávislá výzkumná střediska využívat k provádění případových studií, jejichž cílem je zhodnotit účinnost podpory v konkrétních oblastech, jako je podpora výzkumu, vývoje a inovací, podpora malým a středním podnikům, podpora do oblasti energetiky a podpora infrastruktur.

4.6.

Vzhledem k tomu, že hodnocení, jež vyžadují nová nařízení EU, neberou náležitý ohled na dopady politiky podpory podniků na evropské hospodářství jako celek, je vhodné, aby Komise na konci stávajícího programového období (2014–2020) vypracovala pilotní studii k tomuto tématu. Studie by měla prozkoumat hlavní faktory, které určují, jak jsou podpory vynakládány, definovat vztah mezi podporou podnikům a hospodářským potenciálem orgánu poskytujícího podporu a objasnit stávající vazbu mezi politikou soudržnosti a politikou hospodářské soutěže.

4.7.

Toto stanovisko je prvním krokem v práci EHSV na poli hodnocení dopadu veřejných opatření na podporu podnikům a je zároveň reakcí na činnost, kterou Komise v této oblasti vyvíjí, a její podporou. EHSV však považuje za nezbytné rozšířit a prohloubit diskusi a bude i nadále při každé příležitosti pozorně sledovat činnost Komise v této oblasti a podporovat hodnocení účinnosti a efektivity.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a s ociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Vystoupení komisařky pro hospodářskou soutěž MargretheVestagerové na fóru členských států na vysoké úrovni, 18. prosince 2014.

(2)  Úř. věst. L 74, 14.3.2014, s. 1.

(3)  http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=teilm020&language=en

(4)  http://www.europarl.europa.eu/RegData/bibliotheque/briefing/2014/140779/LDM_BRI%282014%29140779_REV1_EN.pdf

(5)  http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2015/january/tradoc_153019.6%20Competition%20SoE%20Subsidies%20merged.pdf

(6)  http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2015/january/tradoc_153031.pdf

(7)  http://www.lexxion.de/pdf/ejrr/ejrr_2015_01-005.pdf

(8)  Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1).

(9)  http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/INSR14_18/INSR14_18_CS.pdf

(10)  Criscuolo, C., Martin, R., Overman H. a Van Reenen, J. (2012), The causal effects of an industrial policy [Příčinné dopady průmyslové politiky], CEPR Discussion Papers 8818.

(11)  Trzciński, R. (2011), Towards Innovative Economy – Effects of Grants to Enterprises in Poland [Inovativní hospodářství – Dopady dotací na podniky v Polsku], péčí Jacka Pokorského.

(12)  Martini, A., Bondonio D. (2012), Counterfactual impact evaluation of cohesion policy: impact and cost effectiveness of investment subsidies in Italy [Srovnávací hodnocení dopadu politiky soudržnosti: dopad a účinnost ve srovnání s náklady na dotace na investice v Itálii], zpráva pro GŘ Regio, Evropská komise.

(13)  COM(2012) 209 final.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/26


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekonomika pro společné blaho: udržitelný ekonomický model zaměřený na sociální soudržnost

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/06)

Zpravodaj:

Carlos TRIAS PINTÓ

Spoluzpravodaj:

Stefano PALMIERI

Dne 19. února 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Ekonomika pro společné blaho: udržitelný ekonomický model zaměřený na sociální soudržnost.

(stanovisko z vlastní iniciativy)

Sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, která byla odpovědná za přípravu práce výboru na toto téma, přijala své stanovisko dne 10. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 17. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 144 hlasy pro, 13 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se domnívá, že model ekonomiky pro společné blaho (1) by měl být začleněn do evropského právního rámce i do vnitrostátních právních rámců s cílem směrovat k evropskému jednotnému trhu prostřednictvím etičtější ekonomiky založené na evropských hodnotách a výsledcích sociálně odpovědných politik, které navíc vytvářejí synergie k jejich posílení.

1.2.

Ekonomika pro společné blaho představuje ucelený přístup a její pojetí má blízko k základním hodnotám sociální ekonomiky, oběhového hospodářství, ekonomiky sdílení, funkční ekonomiky, ekonomiky založené na zdrojích a modré ekonomiky.

1.3.

Ekonomika pro společné blaho, kterou podporují organizace občanské společnosti, podniky a akademická obec, je považována za proveditelný model, jenž posiluje evropské hodnoty a sociální soudržnost a podporuje odpovědný ekonomický systém. Ekonomiku pro společné blaho podporuje více než sto místních skupin a téměř 2 000 společností (2) a sociálních organizací.

1.4.

Tento model, který je v souladu s rámcem strategie Evropa 2020, navrhuje přechod k „evropskému etickému trhu“, jenž podpoří sociální inovace, zvýší míru zaměstnanosti a bude přínosem pro životní prostředí. Evropský etický trh bude možné vybudovat provedením několika strategií, jako jsou:

1.4.1.

Ukazatele k měření blahobytu a sociálního rozvoje přesahující HDP (3), jako je produkt společného blaha a rozvaha společného blaha.

1.4.2.

Tvorba politik zaměřená na uznání společností, které více přispívají ke společnému blahu, například pomocí etického zadávání veřejných zakázek a podpory etického vnitřního obchodu.

1.4.3.

Podpora etického zahraničního obchodu coby „značka Evropa“. Takto bude Evropa připravena, aby byla uznána jako etický trh a evropské společnosti povedou celosvětový etický trh, čímž přispějí k posílení lidských práv, pracovních norem a ochraně životního prostředí na celém světě.

1.4.4.

Podpora všech podnikatelů, kteří zakládají organizace, jejichž cílem je přispět ke společnému blahu.

1.4.5.

Podpora etické spotřeby a uvědomělosti mezi evropskými spotřebiteli.

1.4.6.

Zvýšení rozmanitosti finančního ekosystému skrze podporu sítí etických bank a akciových trhů po celé EU.

1.5.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby v rámci obnovené strategie sociální odpovědnosti podniků učinila kvalitativní kroky s cílem odměnit (z hlediska zadávání veřejných zakázek, přístupu na vnější trhy, daňových pobídek atd.) ty podniky, jež mohou prokázat lepší etickou výkonnost.

2.   Úvod

2.1.

Ekonomika a následně hospodářská politika hrají zásadní úlohu v dnešní společnosti, na čemž závisí úspěch či neúspěch dalších základních politik důležitých pro blaho občanů – v oblasti vzdělávání, zdraví, sociálních služeb, kultury, životního prostředí, technologií a inovací. Všechny tyto oblasti do velké míry závisejí na ekonomické situaci, která ovlivňuje různé místní a regionální úrovně.

2.2.

Krize, která nadále negativně ovlivňuje ekonomiky členských států a kvalitu života Evropanů, odhalila nízkou odolnost sociálního a ekonomického systému EU.

2.3.

Naproti tomu podle celosvětového průzkumu Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC) z roku 2014 (4) neexistuje jediná země, ve které by se většina obyvatel domnívala, že ekonomický systém je spravedlivý. Čtyři z pěti osob (78 %) se domnívají, že ekonomický systém napomáhá bohatým. Podobně si 88 % Němců a 90 % Rakušanů přeje „nový ekonomický řád“ (průzkum Bertelsmann Foundation (5)) a totéž bezpochyby platí pro země, které nejvíce zasáhla ekonomická krize, jako je Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a Itálie.

2.4.

Pokud zohledníme pokrok, kterého dosáhla Komise v oblasti sociálních inovací, a stanovisko EHSV SC/39 „Jak pokračuje Evropa 2020“, zprávu o přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období a iniciativu Řídícího výboru pro strategii Evropa 2020 „Mluvme o spokojenosti – nad rámec HDP“ (Let’s talk happiness – beyond GDP) je zřejmé, že pokud chceme účinně podpořit ekonomickou konkurenceschopnost a sociální soudržnost, vyžaduje to změnit paradigma a zajistit, aby ekonomické, environmentální a sociální cíle byly skutečně nezávislé, a dosáhnout větší rovnováhy mezi kvalitativními a kvantitativními aspekty rozvoje díky ucelenému přístupu.

2.5.

Model ekonomiky pro společné blaho nabízí vhodný doplněk, který má podporu evropské společnosti. Jeho cíle a hodnoty přesahují to, co může nabídnout běžná odpovědnost podniků, a jeho ucelená vize znamená, že dokáže sblížit nejrůznější subjekty ve společnosti.

2.6.

Během pouhých čtyř let se ekonomika pro společné blaho stala sociálním hnutím, které podporuje více než stovka místních skupin, téměř 2 000 společností a sociálních organizací a rostoucí počet univerzit v zemích, k nimž patří Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie a Španělsko. Kromě toho italský region Jižní Tyrolsko a několik místních vlád v různých evropských zemích přijaly model ekonomiky pro společné blaho pro své vlastní území.

3.    Ekonomika pro společné blaho: cíl, hodnoty, strategie a ukazatele

3.1.

Má-li být dodržena ústava, musí být cílem společnosti blaho všech jejích členů.

3.2.

V souladu s pokyny stanovenými v čl. 3 odst. 1, 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (6) je hlavním návrhem modelu ekonomiky pro společné blaho koncepce, že ekonomika musí sloužit lidem ; jinými slovy, společnému blahu. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, je třeba vycházet z toho, že peníze a kapitál jsou důležitými nástroji směny a investic, ale nikdy nejsou samy o sobě účelem.

3.3.

Ekonomický model usilování o společné blaho by byl založen na hodnotách, které všichni uznávají jako všeobecné: lidská důstojnost, solidarita, ekologická udržitelnost, sociální spravedlnost, transparentnost a demokratická účast.

3.4.

Uznání společného blaha jako klíčového cíle ekonomiky vyžaduje konkrétní metodu měření ekonomického úspěchu v souladu s účelem a nikoli jen prostředky: produkt společného blaha, rozvahu společného blaha a posouzení úvěruschopnosti, pokud jde o společné blaho, které příslušně doplňují HDP, finanční rozvahu a finanční posouzení úvěruschopnosti.

3.5.

Ekonomika pro společné blaho je ucelený model, který se snaží začlenit ekonomiku do sociálního, kulturního a ekologického prostředí evropské společnosti. Jak lze vidět v níže uvedené tabulce, tento model odráží základní hodnoty různých ekonomických návrhů:

HODNOTY/MODELY EKONOMIKY PRO SPOLEČNÉ BLAHO

Lidská důstojnost

Solidarita/Spolupráce

Ekologická udržitelnost

Sociální spravedlnost

Demokracie

Sociální ekonomika

X

X

X

X

X

Oběhové hospodářství

 

 

X

 

 

Kooperativní ekonomika

 

X

 

 

X

Funkční ekonomika

 

X

X

 

 

Ekonomika založená na zdrojích

 

 

X

X

 

Modrá ekonomika

 

 

X

 

 

Zdroj: Originál.

3.6.

Ekonomika pro společné blaho je ekonomickým modelem, který může úspěšně přispět ke strategii Evropa 2020, zejména tím, že:

zvýší míru zaměstnanosti a posílí kvalitu stávajících pracovních míst (hodnoty lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti);

podpoří sociální inovace v občanské společnosti a podnikatelské a politické sféře (hodnoty účasti a demokracie);

sníží emise CO2, podpoří energii z obnovitelných zdrojů, zlepší energetickou účinnost a sníží energetickou spotřebu (hodnota ekologické udržitelnosti);

sníží počet obyvatel ohrožených chudobou nebo vystavených sociálnímu vyloučení (hodnoty solidarity a sociální spravedlnosti).

3.6.1.

Ekonomika pro společné blaho je postupem sociální inovace a pozitivního podnikání, který je užitečný k prosazování a podpoře nových myšlenek, jež současně řeší sociální potřeby, vytvářejí nové sociální vztahy a posilují ekonomickou tvorbu hodnot. V tomto kontextu se pojem „inovace“ vztahuje na schopnost dát vznik myšlenkám, které prokazují schopnost vytvářet hodnotu, a provést je; pojem „sociální“ odkazuje na otázky, jako je kvalita života, solidarita, štěstí a blaho.

3.7.

Ekonomika pro společné blaho je nástrojem k vybudování odolného sociálního a ekonomického systému, který může evropské občanské společnosti přinést „ochranu a rozvoj“, který přispívá k nalezení řešení krizí a případně k jejich předcházení a jenž se kromě toho podílí na ekonomické a sociální změně. Ekonomika pro společné blaho je způsobem, jak učinit z odolnosti ústřední bod procesů na podporu přechodu od krize k obnově a rozvoji.

3.7.1.

Odolnost je faktorem, který ovlivňuje schopnost občanské společnosti reagovat na významné otřesy a řešit neočekávané napětí a krize. Prostředky, jak připravit občanskou společnost, aby byla schopna zabránit krizi a vyrovnat se s ní, existují, ale vyžadují účinnější řízení a užší spolupráci na všech úrovních zastupujících institucionální, ekonomické a sociální zájmy.

3.8.

Pokud jde o podporu za účelem dosažení životní úrovně odpovídající potřebám lidí, je hlavním prvkem pro občanskou společnost zvýšení schopnosti ekonomických a sociálních partnerů zmírnit a zvládnout dopady krize a strukturálních změn a předcházet jim. To také napomáhá hospodářské konkurenceschopnosti EU s ohledem na sociální soudržnost a udržitelnost a s cílem neomezovat příležitosti budoucích generací.

3.9.

Aby bylo možné provést tyto myšlenky v praxi, model ekonomiky pro společné blaho je založen na přímé účasti jednotlivců v podnikatelské i politické sféře. Nástroje, jako je zpráva o společném blahu, rozvaha a zejména komunální index společného blaha, vycházejí z aktivní účasti všech zúčastněných skupin.

4.   Přechod k vytváření evropského etického trhu

4.1.

V důsledku negativních dopadů pociťovaných během nedávné ekonomické a finanční krize jsou lidé v Evropě méně shovívaví k otázkám, jako je ztráta příjmu, omezování sociálního zajištění a služeb, poškozování životního prostředí, ekonomická nejistota a nejisté zaměstnání a snižování důležitosti jejich sociálních práv a jejich práv coby spotřebitelů a uživatelů.

4.2.

Současně s tím potřebují výsledky dobrovolných a nedostatečně ambiciózních politik sociální odpovědnosti podniků, které nepodávají dostatek náležitých informací, nový podnět, neboť rozdíly v odměňování se v mnoha velkých společnostech zvyšují, v rozhodovacích procesech ženy tvoří menšinu a závazek ohledně rozvoje kariéry mladých pracovníků slábne.

4.3.

Co se týče podnikatelů a malých a středních podniků, jsou vystaveni hrozbě nekalé konkurence a neetických postupů a přežití mnohých z těchto podniků je v důsledku toho ohroženo. Lidé obecně požadují ekonomiku založenou na hodnotách, jež jsou teoreticky zakotveny ve vnitrostátních ústavách.

4.4.

Ovzduší sociálního odcizení se odráží ve ztrátě důvěry veřejnosti v instituce a jejich zástupce. Pokud má Evropská unie získat tuto nezbytnou důvěru zpět a posílit sociální a územní soudržnost, bude muset přetvořit své politiky a vypracovat novou strategii, která bude v souladu s požadavky a hodnotami občanů.

4.5.

V tomto smyslu stanovisko EHSV k roční analýze růstu za rok 2014 požaduje, aby byl srovnávací přehled sociálních ukazatelů aktivně začleněn do evropského semestru na stejné úrovni jako makroekonomické a rozpočtové ukazatele. Kromě toho by cíle, metody a nástroje evropského semestru měly do všech odvětví a ekonomiky jako celku nadále zařazovat ekologizaci stávajících průmyslových postupů, aby bylo zajištěno ekonomické oživení založené na udržitelnějším modelu rozvoje.

4.6.

Z tohoto důvodu model ekonomiky pro společné blaho navrhuje přechod k evropskému etickému trhu, na kterém budou ekonomické a obchodní politiky uvedeny do souladu s kulturou a hodnotami, jež občané považují za obecně platné. Pomocí této strategie by evropská ekonomika a společnosti získaly zpět svou mezinárodní pověst ukázkových organizací, pokud jde o ochranu a podporu lidských práv, kvalitu a smysl práce a ochranu životního prostředí.

4.7.

Byly by tedy uznány organizace, které uvádějí na trh výrobky a služby v souladu s etickými kritérii a jež přispívají ke společnému blahu. Konkrétně by výrobky a služby, které nezaručují etické minimum v celém hodnotovém řetězci, by byly odsunuty ze zóny ziskovosti.

4.8.

Stručně lze říci, že model ekonomiky pro společné blaho se v oblasti hodnot shoduje s návrhy tradiční sociální odpovědnosti podniků, ale přesahuje je, pokud jde o cíle a metody. Sociální odpovědnost podniků je zejména v Evropě založena na zásadě „vrátit společnosti část výnosu, který z ní byl získán“, jež se uplatňuje před zaměřením se na cíl „maximalizovat vytváření společných hodnot pro vlastníky/akcionáře a pro další zúčastněné strany a společnost obecně“ (7). Z toho důvodu bohužel značný počet společností omezil svou sociální odpovědnost pouze na filantropickou činnost nebo gesta v oblasti vztahů s veřejností.

5.   Budoucí strategie pro vytvoření evropského etického trhu

5.1.

Za účelem vytvoření evropského etického trhu bylo navrženo několik strategií. Plán začíná měřením příspěvku společností ke společnému blahu a sbližováním s evropským nefinančním výkaznictvím. Dalším krokem bude zavedení informací pro evropskou občanskou společnost ohledně výkonu společností prostřednictvím vytvoření etických značek. Při tvorbě politik budou společnosti, které více přispívají ke společnému blahu, uznány pomocí etického zadávání veřejných zakázek a politik zaměřených na vytváření etického vnitřního a mezinárodního trhu. Politiky v oblasti podnikání, spotřeby a bankovnictví budou rovněž sladěny se zásadami společného blaha. Toho všeho bude dosaženo bez zvýšení administrativní zátěže a za použití tržních mechanismů.

5.2.

Příspěvek společností ke společnému blahu bude měřen pomocí vyplňování rozvahy společného blaha. Tato rozvaha poměřuje nefinanční část úspěchu určité společnosti: její etický úspěch a přínos ke společnému blahu. Současná verze rozvahy měří nejdůležitější ústavní hodnoty: důstojnost, solidaritu, udržitelnost, spravedlnost a demokratickou účast – etický výkon ve vztahu ke všem kontaktním skupinám.

5.3.

Za účelem přesažení tradiční sociální odpovědnosti podniků hnutí ekonomiky pro společné blaho navrhuje, aby rozvaha splňovala osm „metakritérií“ – měla by být: 1. všeobecně platná, 2. měřitelná v neutrálních bodech, 3. srovnatelná mezi jednotlivými společnostmi, 4. pochopitelná pro zúčastněné strany, 5. veřejná, 6. podrobována vnějšímu auditu, 7. povinná, 8. právně závazná: čím lepší výsledky, tím nižší daně, celní sazby, úroky atd., čímž by bylo dodrženo heslo „eticky na cestě za úspěchem“.

5.4.

V rámci hnutí ekonomiky pro společné blaho vypracovalo více než 200 malých a středních podniků rozvahu společného blaha až do závěrečné fáze: vzájemného hodnocení nebo vnějšího auditu. Přechod k povinné rozvaze by mohl být postupný. EU nedávno přijala první krok v podobě směrnice o uvádění nefinančních informací. Druhým krokem by mohlo být začlenění norem, které splňují všechna výše uvedená metakritéria, do této směrnice, a zajištění právních výhod v závislosti na výsledcích. Zbývající normy by následně mohly být sloučeny do jedné, jež by byla nefinanční částí povinné rozvahy společnosti. „Univerzální“ (finanční a nefinanční) rozvaha by se stala povolením pro vstup na budoucí společný etický trh.

5.5.

Etické značky. Ekonomika pro společné blaho zastává názor, že informace o etickém chování by měly být uváděny na všech výrobcích nabízených na evropském společném trhu, a to prostřednictvím společných etických značek stanovujících příspěvek dané společnosti ke společnému blahu. Značky by mohly vizuálně hodnotit výsledky rozvahy společného blaha, například pomocí pěti různých barev. Po načtení kódu QR by spotřebitelé mohli vidět podrobnou rozvahu.

5.6.

Etické zadávání veřejných zakázek. Při zadávání veřejných zakázek by mohly být upřednostněny organizace, které ve své rozvaze společného blaha prokáží největší přínos pro toto společné blaho. Skrze přijetí kritérií spojených s přínosem pro společné blaho a kvalitou sociální a ekologické stopy stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (8) a provedení odpovídající sociální doložky může zadávání veřejných zakázek v Evropě sloužit jako hnací síla pro uskutečňování evropského etického trhu.

5.7.

Etický vnitřní obchod. Byl by podpořen volný vnitřní obchod v organizacích, které ve své rozvaze společného blaha prokáží největší přínos pro toto společné blaho. Bylo by usnadněno volné uvádění na trh a volný pohyb výrobků a služeb těch evropských společností, které by prokázaly dodržování minimálních etických norem v rámci evropského etického trhu. Dále by byl usnadněn dovoz výrobků, investice a poskytování služeb ze strany společností ze třetích zemí, které také prokáží splnění těchto minimálních etických norem v rámci evropského etického trhu. To by zajistilo, že dovozní celní kvóty a daňové politiky týkající se vnitřního obchodu a dovozu budou vypracovány v souladu s etickým chováním společností.

5.8.

Etický zahraniční obchod. Etické chování a přínos pro společné blaho musí být vizitkou evropské ekonomiky – jinými slovy, „značkou Evropa“. Evropské podniky musí jakožto vyslanci evropské společnosti, kultury a hodnot zajistit, že jednají eticky, a prokázat to prostřednictvím rozvahy. Politiky Evropské unie na podporu zahraničního obchodu (programy podpory zahraničního obchodu, etické standardy v oblasti obchodních pravidel atd.) by proto měly podporovat především společnosti, které prokáží největší přínos pro společné blaho.

5.9.

Podnikatelé pro společné blaho. Podpora podnikání je zásadní pro zajištění ekonomické udržitelnosti Evropské unie. Podobně sociální inovace musí být ze své podstaty zaměřeny na zajišťování výrobků a služeb, jež přispívají ke společnému blahu společnosti. Z toho důvodu by politiky prosazující podnikání na evropském etickém trhu podpořily začínající podniky a odbornou přípravu pro podnikatele na základě hodnot lidské důstojnosti, solidarity, ekologické udržitelnosti, sociální spravedlnosti a demokratické účasti. Ve všech městech (pro společné blaho) by mohla být zřízena podnikatelská centra pro společné blaho, jež by vytvářely podniky, které buď od počátku uplatňují rozvahu, nebo byly zřízeny jako „podniky pro společné blaho“.

5.10.

Spotřebitelé a posílení etické spotřeby. Úspěch evropského etického trhu bude záviset na poptávce evropských spotřebitelů po výrobcích a službách, které přispívají ke společnému blahu, přičemž bude třeba navrhnout a podporovat strategie a programy na zvýšení etické spotřeby. Tyto programy by přinášely informace o povaze evropského etického trhu prostřednictvím vzdělávání a informačních a propagačních kampaní. Dvojí opatření v podobě rozvahy společného blaha a značek by poskytlo ideální nástroje pro dosažení tohoto cíle.

5.11.

Etické banky a rozšíření basilejských dohod, včetně kritérií etické kvality v bankovní regulaci. Od počátku finanční krize v roce 2008 a v důsledku nepříznivých událostí v bankovní a finanční oblasti evropská veřejnost postupně ztrácí důvěru nejen v bankovní systém, ale také ve vnitrostátní a evropské regulační orgány. Tento stav představuje významné riziko pro ekonomickou stabilitu eurozóny.

5.11.1.

V důsledku toho je nezbytné zlepšit etické standardy ve finančním sektoru a současně zvýšit rozmanitost finančního ekosystému posílením sítí etických bank po celé EU (družstva, spořitelny, nové etické banky), jež přispějí ke společnému blahu. To může pomoci podpořit bankovnictví v Evropě, které a) bude provádět pouze základní služby (spoření, platby, úvěry), b) nebude vyplácet podíly na zisku nebo jen v omezené míře, c) u každého požadovaného úvěru provede audit z hlediska společného blaha. Posouzení etické úvěrové schopnosti tohoto typu by představovalo rozšíření basilejských dohod o etická kritéria. Poměřovalo by etickou přidanou hodnotu, kterou by přinesla daná investice.

5.11.2.

Na vývoji výchozího prototypu takovéto kontroly společného blaha v současné době pracuje projekt týkající se „banky pro společné blaho“ v Rakousku. Podmínky úvěru by mohly být přizpůsobeny výsledku tohoto posouzení. Finanční trh by se tak stal nástrojem udržitelného sociálního a ekologického rozvoje.

5.12.

„(Regionální) akciový trh pro společné blaho“. Všechny etické banky usilující o společné blaho by společně mohly vytvořit regionální akciový trh pro společné blaho, který by přijímal žádosti o úvěr, jež splnily kritéria etické kontroly, ale nikoli finanční solventnosti. Tyto akciové trhy by na rozdíl od svých běžných protějšků nebyly fórem pro vyjednávání podílů společnosti nebo získávání finančních výnosů – tyto prvky by nebyly důvodem, proč investovat do určité společnosti. Přínos pro finančního investora by ležel jinde, např.: ve smyslu, užitku a etice (tzv. „trojitý horizont“). Evropští občané a společnosti by tak měli příležitost provádět etické investice odrážející hodnoty ústav členských států a vlastních Smluv Evropské unie.

V Bruselu dne 17. září 2015.

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Viz internetová stránka věnovaná ekonomice pro společné blaho.

(2)  Některé z nich působí na velmi konkurenčních trzích.

(3)  S cílem zohlednit HDP a jiné doplňkové ukazatele.

(4)  ITUC Global Poll 2014.

(5)  Bertelsmann Foundation „Burger wollen kein Wachstum um jeden Preis“(„Občané nechtějí růst za každou cenu“).

(6)  Úř. věst. C 83, 30.3.2010.

(7)  KOM(2011) 681 v konečném znění.

(8)  Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/33


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Metoda Společenství pro demokratickou a sociální HMU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/07)

Zpravodajka:

Gabriele BISCHOFF

Dne 19. února 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Metoda Společenství pro demokratickou a sociální HMU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. července 2015.

Na 510, plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 17. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 161 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

„EU musí být společenstvím občanů, nikoli bank. Její operační systém je demokracie, její budoucnost je sociální spravedlnost (1).“

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Ke skutečné stabilizaci hospodářské a měnové unie (HMU) může dojít pouze tehdy, budou-li odstraněny nedostatky ve struktuře HMU a podniknuty zásadní reformy. To vyžaduje změnu Smluv v rámci konventu. Je téměř nereálné, že by k tomu došlo před rokem 2018, a proto musí být v mezičase přijata další opatření za účelem posílení demokratického a sociálního aspektu HMU v rámci stávajících smluv a zajištění toho, že stanovená pravidla budou také dodržována.

1.2.

Čím delší je nynější období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, bez efektivního investičního plánu vytváření příjmů díky růstu, sociální soudržnosti a solidaritě, tím je stále jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

1.3.

Pokračování ve stávající cestě proto není možné. Naopak je třeba posílit sociální, politickou a hospodářskou soudržnost, a zabránit tak rozpadu eurozóny. EHSV souhlasí s tím, že by měly být více zohledněny rozdíly v ekonomikách HMU a že je třeba provést vyvážené strukturální reformy v těchto zemích v souladu s požadavky měnové unie a v souladu s požadavky jednotlivých zemí, aby byla zaručena nezbytná konvergence. EHSV se dále domnívá, že je nezbytné krátkodobé řízení poptávky.

1.4.

EHSV se zasazuje o větší „parlamentarizaci“ eurozóny, s hlavním výborem EP se všemi poslanci ze zemí eurozóny a z těch zemí, které si do eurozóny přejí vstoupit (26 členských států), spolu s posílenou koordinací poslanců eurozóny o otázkách týkajících se HMU (COSAC +). Toto lze řešit již v relativně krátké době.

1.5.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí v posledních letech by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

1.6.

Pro demokratickou a sociální HMU hraje důležitou úlohu překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU může rozhodujícím způsobem přispět makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) a že jeho výsledky a závěry by měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země.

2.   Výzvy a kritéria pro demokratickou a sociální HMU

2.1.

EHSV vypracoval několik stanovisek s konkrétními návrhy týkajícími se toho, jak by mohla být HMU lépe propracována. Zatímco některá z těchto stanovisek předkládají scénáře budoucnosti, jsou v tomto stanovisku předloženy návrhy, jak lze demokratickou a sociální podobu HMU v rámci metody Společenství co nejdříve rozvinout tak, aby zlepšila demokratickou odolnost a naplnila sociální závazky vyplývající ze Smluv. Do roku 2018 jsou významné kroky s cílem rozsáhlejších změn Smluv nepravděpodobné. Zároveň přetrvává obava, že mezivládní nástroje, např. rozpočtový pakt, oslabují metodu Společenství a podporují rozdělení Evropy (2). Čím delší je období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, aniž by bylo alespoň doplněno investičním plánem a opatřeními, jejichž cílem je tvorba růstu a sociální soudržnost a solidarita, je rovněž čím dál jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

2.2.

Krize v eurozóně odkryla konstrukční chyby hospodářské a měnové unie. Členové měnového společenství se v mnoha ohledech vyvíjejí odlišně, protože od počátku byla opomenuta vzájemná koordinace jednotlivých národních hospodářských politik (3).

2.3.

Mezivládní postupy se během krize zdály být jediným způsobem, jak dojít k urychlenému dokončení důležitých nástrojů HMU, jako je rozpočtový pakt, neboť jednotlivé členské státy by nesouhlasily se změnou Smluv. Některé nástroje byly na jedné straně během krize vylepšeny. Na druhé straně existuje shoda v tom, že parlamentní koncipování a kontrola HMU jsou doposud nedostatečné. To by se v zájmu soudržné integrační politiky mělo změnit. Skupina ministrů zahraničních věcí (4) např. již v roce 2012 doporučila, aby při všech činnostech byla zaručena „plná demokratická legitimita a odpovědnost“, a tudíž posílena spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (5). Evropská komise ve svém koncepčním plánu pro hlubší integraci hospodářské a měnové unie navrhuje opatření vycházející z institucionálního a právního rámce Smluv. Euroskupina pak může pokračovat s konkrétními opatřeními, pokud jsou tato opatření otevřená pro všechny členské státy.

2.4.

V praxi evropské politiky se prosazují stále více mezivládní řešení, jako je rozpočtový pakt, čímž se zvyšuje riziko, že zde vznikne „paralelní systém v rámci mezinárodního práva“. Zpráva Hermana Van Rompuye, která byla zveřejněna v prosinci 2012, zdůraznila, že pro provedení dalekosáhlejších reforem je důležité jednotné chápání. Kromě toho je nutná rovněž vysoká míra sociální soudržnosti, výrazné zapojení Evropského parlamentu i parlamentů vnitrostátních a obnovený dialog se sociálními partnery. Také je třeba posílit odpovědnost členských států. Tehdejší předseda Evropské rady (6) tak začlenil sociální rozměr a specifickou roli sociálních partnerů do diskuse, která se do té doby zaměřovala zejména na hospodářské a rozpočtové záležitosti a na nedostatek demokratické legitimity.

2.5.

Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kterými byl posílen předseda Komise, byly předloženy nové diskusní návrhy:

a)

analytická zpráva čtyř předsedů s názvem „Příprava dalších kroků pro lepší správu ekonomických záležitostí v eurozóně“  (7) předložená dne 12. února 2015;

b)

zpráva pěti předsedů „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“ ze dne 22. června 2015 (8).

2.6.

EHSV tyto návrhy bere na vědomí a posoudí je podle toho, do jaké míry jejich koncepce dalšího rozvoje „správy ekonomických záležitostí“ přispívá k sociální, demokratické, solidární a politické unii, jež zaručuje odpovídající účast občanů EU a sociálních partnerů.

2.7.

EHSV zastává názor, že HMU potřebuje skutečné posílení spolupráce uvnitř Společenství, jak to bylo popsáno v návrhu předloženém Komisí. Tím by se rozšířila poptávka namísto jejího utlumování, což by zajistilo, že hospodářské kapacity jednotlivých zemí se v rámci rostoucího a prosperujícího hospodářství přiblíží. To zahrnuje sbližování sociálních standardů a práv pracovníků cestou jejich posilování.

2.8.

V důsledku koexistence metody Společenství, mezivládních iniciativ (jako např. rozpočtového paktu) a nových „meziforem“ na základě kontrolní funkce Komise nebo Soudního dvora Evropské unie při uplatňování mezistátních dohod vznikla nová nepřehlednost ohledně subjektů, jejich legitimity a odpovědností. Nelze tak zajistit transparentnost ani plnou demokratickou kontrolu. To bylo příčinou silné kritiky. V době krize musela mít totiž přednost rychlá řešení, ačkoli byla spojena s vyhlášeným cílem, že jednotlivé mezinárodní dohody budou převedeny do metody Společenství později. Tak to zůstane až do roku 2018, bude-li se postupovat v souladu s tím, na čem se dohodlo pět předsedů. V souladu s časovým plánem tak bude otázka plné demokratizace HMU znovu odsunuta, tématu politické unie se ve zprávě nevěnuje dostatečná pozornost. Do té doby má dialog v rámci evropského semestru vedený mezi EP, Radou a Euroskupinou a mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí, resp. mezi vnitrostátními poslanci a poslanci EP (COSAC), vzbudit větší důvěru a vést k přijetí společných opatření. EHSV v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že intenzivnější dialog nemůže nahradit politiku integrace. Metoda Společenství musí být nyní opět posílena a tvořit základ fungující HMU namísto rozdílných paralelních systémů mezinárodního práva.

3.   Lepší správa HMU prostřednictvím větší účasti, transparentnosti a odpovědnosti

3.1.

Lepší zapojení sociálních partnerů může přispět k lepší správě HMU a strukturovaný dialog s občanskou společností přispívá ke zvýšení demokratické odolnosti. EHSV je připraven hrát zvláštní úlohu a poskytnout své zkušenosti a zdroje, jak je tomu již nyní například u strategie Evropa 2020 (9).

3.2.

Otázka „odpovědnosti“ zejména sociálních partnerů, kterou zavedl předseda Rady Van Rompuy, bude mnohem obtížnější, protože sociální partneři – na rozdíl od vlád – byli dosud jen velmi nedostatečně zapojeni do přípravy cílů/nástrojů hospodářského řízení. Jak je potom možné je přimět účastnit se politiky, na kterou mají jen malý konkrétní vliv? Jakožto partneři při kolektivním vyjednávání a hospodářští aktéři mají rozhodující vliv na úroveň cen a také na cenovou stabilitu, přičemž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky.

3.3.

V roce 2013 Komise zveřejnila své sdělení o sociálním rozměru HMU (10) a reagovala na nespokojenost aktérů občanské společnosti. „Problematický“ hospodářský vývoj by měl být identifikován a řešen již v počátečním stádiu, neboť přetrvávající sociální nerovnosti by mohly ohrozit finanční a hospodářskou stabilitu HMU. V následné diskusi vyšlo najevo, že existují dva myšlenkové proudy. Jeden se domnívá, že sociální rozměr HMU je nezávazným doplňujícím pilířem, jenž má na rozdíl od závazných rozpočtových a hospodářských postupů dobrovolný charakter. Jiní, k nimž patří EHSV, poukazují na to, že některé hospodářské cíle jsou dle čl. 4 odst. 2 SFEU v rozporu se sociálními cíli, a že tento rozpor mezi cíli je třeba pojmenovat a odstranit.

3.4.

Komise hodlá silněji zapojit sociální partnery za účelem výměny názorů na vývoj mezd a kolektivního vyjednávání. Komise již za tímto účelem učinila několik kroků. Na druhé straně si přeje diskutovat se sociálními partnery v rámci evropského semestru a vyzývá k většímu zapojení sociálních partnerů v členských státech. EHSV sám předložil velmi konkrétní návrhy týkající se lepšího zapojení sociálních partnerů v oblasti správy ekonomických záležitostí (SOC/507) (11). Přinejmenším nové přidělení portfolií Komise, zejména rozšířené pravomoci místopředsedy Dombrovskise, lze považovat za náznak, že účasti sociálních partnerů bude věnováno více pozornosti.

4.   Návrhy a hodnocení

4.1.    Zpráva čtyř předsedů

4.1.1.

EHSV očekává, že zpráva pěti předsedů (12) Dokončení evropské hospodářské a měnové unie  (13), která byla předložena 22. června 2015, bude určujícím vodítkem budoucího rozvoje struktur pro správu ekonomických záležitostí v Evropě. EHSV je toho názoru, že přetrvávající nerovnováhy a také vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně (14). Analýza naopak vychází z obsahově částečně chybných předpokladů, což – navzdory několika správným bodům – vede k problematickým závěrům. Bez změn v postupu bude politika úsporných opatření přetrvávat a dojde k dalšímu krácení v oblasti mezd a sociálních výdajů. Sice se uznává, že minimální předpoklady pro dlouhodobější životaschopnost hospodářské a měnové unie dosud nebyly dosaženy, nicméně se má i přesto pokračovat v doporučeném posilování a trvalé institucionalizaci dosavadní protikrizové politiky. EHSV to považuje za rozporuplné.

4.1.2.

Stávající (i v porovnání s USA a Japonskem) katastrofální hospodářskou situaci v eurozóně nepřičítá přetrvávající protikrizové politice, ale nedostatečné konkurenceschopnosti jednotlivých členských států kvůli rozdílům ve vývoji mezd a rozpočtovým schodkům. EHSV lituje, že krátkodobé výzvy makroekonomické politiky, jako je inflace nebo deflace, chybějící proticyklická politika po roce 2010 a slabá tržní poptávka, jsou opomíjeny a pokračuje se v rozsáhle asymetrické politice přizpůsobení. Pět předsedů bohužel zcela vytěsnilo hlavní problém, který se během krize projevil, a sice že na rozdíl od USA, Japonska a Spojeného království v eurozóně jako celku neexistuje „věřitel poslední instance“.

4.1.3.

Zcela bez povšimnutí zůstávají rozdílné přístupy centrálních bank, které umožnily USA a Spojenému království relativně rychlé oživení, zatímco v Evropě situaci ještě zhoršily. Místo proticyklické stabilizační politiky mají být posíleny stávající nástroje správy ekonomických záležitostí, mj. prostřednictvím vnitrostátních rad pro hospodářskou soutěž, které by se soustředily na snižování dluhu („snižování pákového efektu“) a vývoj mezd zaměřený na zvýšení produktivity. EHSV lituje, že se nevyužilo příležitosti přezkoumat základy stávajícího právního rámce z hlediska jeho dlouhodobější udržitelnosti a doplnit je o výraznější celoevropský rozměr.

4.1.4.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že předsedové odůvodňují jasně horší hospodářský rozvoj, než se čekalo, pouze tím, že dosud nebyly dostatečně uplatňovány nové mechanismy správy ekonomických záležitostí ani programy přizpůsobení pro země v krizi a že nebyly dostatečně rozpracovány. Kvůli přílišnému důrazu na strukturální reformy a cenovou konkurenceschopnost členských států v zájmu dokončení hospodářské unie (první kapitola) se opomíjí to, že strukturální reformy a tvorba mezd jsou na místní úrovni předmětem neustálých vyjednávání a hledání řešení na místní úrovni, při nichž se dodržují demokratické zásady. Pět předsedů se tak ale dostává do situace, že jednají jako subjekty, které stojí mimo veškeré dění a chtějí více přiblížit členské státy libovolně stanoveným měřítkům, aniž by došlo k posílení demokratické legitimity či převzetí odpovědnosti.

4.1.5.

EHSV se proto obává, že skutečnost, že ve zprávě chybí perspektiva plnohodnotné fiskální unie, legitimitu eurozóny v očích členských států ještě více sníží, a to především proto, že „větší dávka stejného léku“ nezvýší blahobyt všech jejích občanů a vnitrostátní hledisko bude i nadále převažovat. Navrhovaná opatření na integraci trhů práce a sociálních systémů jsou podle EHSV zcela nedostačující, mimo jiné kvůli tomu, že je jim – na rozdíl od prohlášení předsedů o zamýšleném dosažení „ratingu AAA“ pro eurozónu – připisován druhořadý význam. EHSV považuje rozvoj sociální unie za nedílnou součást demokratické a sociální HMU, a ne za její přívěsek.

4.2.    Bruegelova analýza a návrhy  (15)

4.2.1.

Evropská expertní skupina Bruegel konstatuje, že HMU od samého počátku vykazovala významné rozdíly v hospodářských, sociálních a politických podmínkách, jež jsou odpovědné za politické chyby v členských státech a nevhodnou evropskou správu ekonomických záležitostí. Navrhuje reformu správy ekonomických záležitostí v oblasti bankovní unie a makroobezřetnostního dohledu nad finančním sektorem, předcházení významným rozdílům v jednotkových nákladech práce a v daňové správě, což může zaručit, že rozpočty jednotlivých členů budou udržitelné a že v případě bankovní krize a krize státního dluhu budou dostupné zdroje. EHSV v nedávné době předložil ve svých stanoviscích velmi podobné návrhy (16).

4.2.2.

Kapitálové toky ze strany zemí s přebytkem měly svůj podíl na přehřívání v zemích se schodkem, jehož důsledkem bylo zvyšování nominálních mezd. Finanční nerovnováze byla dosud věnována příliš malá pozornost. To je v rozporu se zamýšlenou hlubší integrací finančního trhu.

4.2.3.

Procyklická fiskální politika v letech 2011–2013 a chybějící anticyklická fiskální politika v roce 2014 jen dále zbytečně prohloubily sociální problémy (17). Veřejné politiky by proto měly souběžně s nezbytnými strukturálními reformami otevírat lidem příležitosti, například prostřednictvím vytváření prostředí příznivého pro soukromé investice pro vytváření dlouhodobých pracovních míst. Političtí činitelé by navíc měli přijmout opatření k posílení konkurenceschopnosti za účelem tvorby příjmů a blahobytu, což zaručí sociální stabilitu pro všechny občany. ESHV proto jednoznačně souhlasí se závěrem, že je naléhavě třeba krátkodobě zvýšit celkovou hospodářskou poptávku a inflaci. Kromě toho musí být ECB zproštěna úkolů fiskální politiky a uzpůsobování jednotkových nákladů práce, jež jí nepřísluší, které však z důvodu politické nečinnosti ostatních institucí de facto vykonává.

4.2.4.

Podle EHSV je nutné vynaložit větší úsilí na řešení základních otázek týkajících se demokratické legitimity. EHSV důrazně podporuje plnou „parlamentarizaci“ eurozóny (hlavní výbor EP se všemi poslanci ze zemí HMU, resp. i ze zemí, které si přejí do eurozóny vstoupit). Je třeba rovněž zlepšit koordinaci poslanců eurozóny v otázkách týkajících se HMU v rámci COSAC (18).

4.2.5.

COSAC v roce 2014 poukázal na to, že mnoho parlamentů ještě není dostatečně zapojeno, a vyjádřil obavu, že tím dochází k narušení vazeb mezi občany a EU. Vyzývá Komisi a Radu, aby společně s poslanci hledali prostřednictvím konkrétních návrhů řešení této situace (19). Formy účasti stanovené v článku 13 rozpočtového paktu jsou sice kroky správným směrem, avšak pro skutečnou parlamentarizaci jsou nedostatečné.

4.3.    Větší odpovědnost všech hospodářských subjektů

4.3.1.

Překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení hrají pro demokratickou a sociální HMU důležitou úlohu. V krátkodobém horizontu není možné zavést federální systém jednotného evropského trhu práce s jednotnými institucemi a sociálními systémy jako v USA. Navíc je třeba symetricky posílit postup při makroekonomické nerovnováze a zapojit sociální partnery.

4.3.2.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

4.3.3.

Zpráva pěti předsedů se o finanční, fiskální a politické unii zmiňuje, o sociální unii však mlčí. Vyzývá k posílení jedinečného evropského modelu, nicméně o jedinečném evropském sociálním modelu se již nehovoří. Sice se usiluje o ideu „sociálního AAA“, ale je více než neurčité, jak toho má být v rámci prohloubené HMU dosaženo. Sociální otázky jsou zmiňovány maximálně jen na doplnění nebo v souvislosti s vyšší mobilitou na trzích práce v členských státech. Klíčovými prvky jsou: minimální úroveň sociální ochrany, efektivní sociální systémy v členských státech a nové pracovněprávní iniciativy v oblasti flexikurity. Nejsou však nijak podrobně rozvedeny.

4.3.4.

Vlády členských států mají významnou odpovědnost za další rozvoj demokratické a sociální HMU. To samé platí i pro sociální partnery, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, pro něž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky. Jakožto hospodářské a sociální subjekty rozhodují zásadním způsobem o dodržování společného cíle stability HMU.

4.3.5.

EHSV znovu opakuje, že měnová unie s odlišným vývojem cen a mezd v členských státech musí nutně vést k nerovnováze mezi regiony stejné měny, přičemž vnější otřesy způsobují sociální a politickou krizi a mohou dále prohlubovat rozdíly (20). Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že je nevyhnutelná vážná diskuse o náležité struktuře HMU, z níž vyplyne shoda ohledně hospodářských a sociálních cílů i dohodnuté správy ekonomických záležitostí (21). EHSV z toho vyvozuje, že je zapotřebí posílit a prohloubit makroekonomický dialog EU v rámci eurozóny.

4.3.6.

Makroekonomický dialog byl zahájen Evropskou radou v červnu 1999 v Kolíně nad Rýnem za účelem dosažení kombinace makroekonomických politik orientovaných na trvalý růst a stabilitu, tedy s cílem zajistit hladkou interakci mezi vývojem mezd a měnovou a fiskální politikou. Cíle dialogu jsou dnes aktuálnější než kdy jindy: více růstu a zaměstnanosti při zaručení cenové stability, využití výrobního potenciálu a zvýšení potenciálu růstu (22). EHSV lituje, že tento nástroj byl v průběhu let oslaben a od začátku krize nebyl využit k demokratizaci nástrojů správy ekonomických záležitostí a posílení povědomí odpovědnosti ve společném měnovém prostoru HMU.

4.3.7.

EHSV je přesvědčen, že makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) může rozhodujícím způsobem přispět k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU, pokud účastníci dialogu budou splňovat jeho požadavky. Za účelem zachování schopnosti vést dialog uvnitř MED-EURO je nutné omezit počet účastníků. Kromě zástupců sociálních partnerů, Evropské centrální banky, Euroskupiny a Komise (při plném respektování jejich autonomie a nezávislosti) by se na základě rovného postavení měl účastnit i předseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu.

4.3.8.

EHSV se domnívá, že by skupina MED-EURO měla zasedat nejméně dvakrát do roka a měla by tvořit nedílnou součást správy ekonomických záležitostí HMU. Výsledky a závěry skupiny by proto měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země. V celkovém kontextu měnové, rozpočtové a mzdové politiky v HMU lze vybudovat důvěru a docílit větší konvergence, aniž by byla ohrožena svoboda kolektivního vyjednávání. To by – podobně jako Pakt o stabilitě a růstu – vedlo k vyšší míře transparentního (dobrovolného) závazku všech hospodářských subjektů a mohlo by mít efekt Paktu o stabilitě a růstu. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje význam bezproblémové interakce mezi měnovou a rozpočtovou politikou a vývojem mezd pro větší růst a více pracovních míst, což by posílilo důvěru v měnovou unii.

4.3.9.

To znamená přijetí jiného přístupu, než návrhu pěti předsedů – analogicky k Bruegelově návrhu – zřídit vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž s cílem podpořit proces tvorby mezd na vnitrostátní úrovni. Tyto vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají být navíc podle návrhu pěti předsedů koordinovány na evropské úrovni. Bylo by bývalo účelné provést v dostatečném předstihu před předložením zprávy konzultaci sociálních partnerů, protože návrh předsedů má v této formě jen malou naději na úspěch.

4.3.10.

Výhled: HMU bude bez základních institucionálních a politických reforem vždy křehká. Výbor si dělá velké obavy o stabilitu EU, neboť nezbytné reformy, ať již se změnami Smluv nebo bez jejich změn – jsou činěny vždy pouze na poslední chvíli a pod enormním tlakem. Sociální, politická a hospodářská soudržnost v EU musí být opět posílena a je třeba pokračovat v soudržné hospodářské a měnové integraci jakožto základu pro fungování HMU. Bez odvážných poslanců, politiků a sociálních partnerů, kteří vedou diskusi jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni s občanskou společností a zasazují se za nejlepší řešení, nelze fungující HMU dosáhnout.

V Bruselu dne 17. září 2015.

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Heribert Prantl, ‚Evropa – sen nebo noční můra‘, přednáška v Ludwigsburgu dne 14. července 2013.

(2)  The EP, the Fiscal compact and the EU-institutions: a „critical engagement“; Elmar Brok (DE/ELS), Roberto Gualtieri (IT/S&D) a Guy Verhofstadt (BE/ALDE).

(3)  Evropská komise: Employment and Social Developments in Europe 2014, 15. ledna 2015, http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=7736

(4)  Závěrečná zpráva skupiny o budoucnosti Evropy ze dne 17. září 2012 ministrů zahraničních věcí Belgie, Dánska, Francie, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska a Španělska.

(5)  Tamtéž, s. 2 n.

(6)  V úzké spolupráci s předsedy Barrosem, Junckerem a Draghim.

(7)  „Příprava dalších kroků pro lepší správu ekonomických záležitostí v eurozóně“, analytická zpráva, kterou vypracoval Jean-Claude Juncker v úzké spolupráci s Donaldem Tuskem, Jeroenem Dijsselbloemem a Mariem Draghim, neformální zasedání Evropské rady dne 12. února 2015.

(8)  Zpráva pěti předsedů, Dokončení evropské hospodářské a měnové unie, http://ec.europa.eu/priorities/economic-monetary-union/docs/5-presidents-report_cs.pdf

(9)  Stanovisko EHSV Jak pokračuje Evropa 2020 (Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 105).

(10)  COM(2013) 690, Posilování sociálního rozměru hospodářské a měnové unie.

(11)  Stanovisko EHSV Struktura a organizace sociálního dialogu v kontextu skutečné hospodářské a měnové unie (HMU) (Úř. věst. C 458, 19.12.2014, s. 1).

(12)  Předsedy Evropské komise, předsedy Evropské rady, předsedy Evropského parlamentu, předsedy Euroskupiny a prezidenta Evropské centrální banky.

(13)  Viz poznámka pod čarou č. 8. Níže jsou zmiňována pouze ta témata zprávy, která jsou pro toto stanovisko relevantní.

(14)  Stanovisko EHSV Dokončení HMU – politický pilíř (Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 8).

(15)  André Sapir, Guntram Wolff: Euro-area governance: what to reform and how to do it, 27. února 2015, http://www.bruegel.org/publications/publication-detail/publication/870-euro-area-governance-what-to-reform-and-how-to-do-it/

(16)  Stanoviska EHSV k tématu Dokončit hospodářskou a měnovou unii – návrhy Evropského hospodářského a sociálního výboru pro příští evropské legislativní období (Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 10) a k tématu Dokončení HMU – politický pilíř (Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 8).

(17)  Zsolt Darvas a Olga Tschekassin, Poor and under pressure: the social impact of Europe’s fiscal consolidation, Bruegel Policy Contribution 2015/04, březen 2015.

(18)  Viz poznámka pod čarou 14.

(19)  Příspěvek XLIX COSAC, Dublin, červen 2014.

(20)  EHSV, Sociální dopady nových právních předpisů o správě ekonomických záležitostí, 2012 (Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 23).

(21)  Viz poznámka pod čarou č. 14.

(22)  Usnesení Evropské rady týkající se Paktu evropské zaměstnanosti, Evropská rada zasedající v Kolíně nad Rýnem, 3.a 4. června 1999.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/40


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zásady efektivních a spolehlivých systémů sociálních dávek

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/08)

Zpravodaj:

Bernd SCHLÜTER

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zásady efektivních a spolehlivých systémů sociálních dávek.

(stanovisko z vlastní iniciativy)

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 17. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 130 hlasy pro, 46 hlasů bylo proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV se zasazuje o jednoznačnější určení strategických priorit sociální politiky EU. Přitom je rovněž třeba vyvodit důsledky z krize, krizové politiky a ztráty důvěry lidí.

1.2.

Komisi je adresována výzva, aby v rámci rozsáhlého pracovního programu vypracovala obecné zásady sociální politiky, k nimž EHSV předkládá návrhy níže v části 4. To lze provést např. formou stěžejní iniciativy, pravidel správy nebo bílé knihy. Základem by mělo být lepší srovnávací shromažďování dat na úrovni EU a členských států. Pouhé vstupní ukazatele (kolik peněz se v jednotlivých členských státech vydává na určité sociální dávky) nestačí ke znázornění kvality systémů sociálních dávek.

1.3.

Při přípravě zásad sociální politiky, které konvergují k vysoké úrovni sociálních standardů, se musí dbát na pravomoci členských států a na politické a kulturní rozdíly v sociálních systémech a pokud možno dospět ke konsensu mezi členskými státy.

1.4.

Zásady sociální politiky mají být obsahovým základem mj. pro budoucí doporučení členským státům v rámci účinněji koncipovaného evropského semestru (1). Zásady mají být uplatňovány i prostřednictvím strukturálních fondů, otevřené metody koordinace a posuzování sociálních dopadů v souladu s článkem 9 SFEU. Součástí opatření by měla být i závazná minimální úroveň sociální ochrany. V této souvislosti je nutné využít platné právní základy.

1.5.

Zásady sociální politiky mají být rovněž základem pro jednání orgánů EU, zejména pro správu ekonomických záležitostí, rozpočtovou kontrolu a řešení krizí.

1.6.

Sociální partneři jsou klíčovými aktéry zejména v paritních systémech sociálního zabezpečení a dalších systémech vytvořených na základě vyjednávání sociálních partnerů. Musí být zapojeni do vypracování zásad sociální politiky. V rámci příslušných oblastí působnosti je třeba zapojit i subjekty občanské společnosti, sdružení poskytovatelů sociálních služeb, sociálních podniků, místních orgánů, státních správ sociálního zabezpečení, pojišťoven, uživatelů a spotřebitelů.

1.7.

EHSV v tomto stanovisku předkládá konkrétní návrhy zásad sociální politiky v oblasti systémů sociálních dávek. Cílem je zlepšit účinnost a spolehlivost služeb, sociální ochrany i sociálního zabezpečení a systémů zdravotní péče bez ohledu na typ poskytovatele a povahu služby. EHSV se v tomto ohledu zaměřuje především na sociálněprávní a finanční zajištění moderních sociálních služeb zaměřených na obecné blaho ve všech členských státech EU.

1.8.

EHSV vychází z různorodosti systémů a poukazuje mj. na cíle, druhy a náplň sociálních dávek, na vztah mezi solidaritou a vlastní odpovědností, na právní ochranu, financování a kvalitu. Upozorňuje také na postavení uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb. Domnívá se, že je nutné zaručit základní sociální dávky prostřednictvím společných pravidel na úrovni EU.

2.   Úvod: kontext a současná situace

2.1.

Evropská sociální politika je založena mj. na lidských právech, ponaučeních ze světových válek (2), smluvní zásadě sociálně tržního hospodářství, cílech strategie Evropa 2020, potřebách výkonnějších ekonomik, úkolu bojovat proti chudobě, smluvních ustanoveních o sociální politice, politice zaměstnanosti a zdravotní politice, cíli sociální soudržnosti a společných pravidlech hospodářské soutěže podle článku 3 SEU. Cílem sociální politiky je podle článku 151 SFEU mj. podpora zaměstnanosti, zlepšování životních podmínek, přiměřená sociální ochrana a boj proti vyloučením. Evropský sociální model je výrazem jedinečného společenství hodnot a kultury (3), které spojuje demokracii a právní stát se sociální odpovědností a solidaritou. EHSV by chtěl tento model posílit a zajistit mu budoucnost.

2.2.

EHSV je přesvědčen, že sociální politika by měla být pilířem politiky EU nejen sama o sobě, ale i jako prostředek k udržitelné podpoře růstu a zaměstnanosti  (4). Vítá již dosažený pokrok v politice zaměstnanosti, v některých oblastech koordinace a v ochraně zdraví při práci. EHSV znovu potvrzuje investiční charakter (5) účinných systémů sociálních dávek a upozorňuje na pomyslné, sociální a materiální náklady neexistence sociální politiky. EHSV vychází z toho, že výkonné a inovativní ekonomiky a spolehlivé, efektivní a účinné sociální dávky se vzájemně podmiňují. Moderní sociální systémy mohou zvýšit odolnost ekonomik vůči krizím, podporují zaměstnanost a poskytují velký potenciál pro vytváření pracovních míst i ve znevýhodněných regionech (6). S ohledem na moderní společnost založenou na technologiích a informacích a na demografický vývoj (7) a přistěhovalectví nepřinášejí nízké výdaje mj. na aktivní začleňování, na posílení způsobilosti osob hledajících zaměstnání a na příležitosti pro děti a mladé lidi trvalé konkurenční výhody. Další rozvoj systémů na základě společných zásad může pomoci prosadit rovnější příležitosti a spravedlivější hospodářskou soutěž v EU.

2.3.

Systémy sociálních dávek a zdravotní péče a podobné systémy slouží mj. k nezbytné sociální rovnováze, boji proti chudobě, podpoře zaručení živobytí a sociálnímu smíru. Téměř každý občan Unie je v určitých fázích svého života odkázán na pomoc v podobě sociálních služeb. Sociální systémy zaručují mj. odpovídající zaopatření ve stáří a zajišťují kvalifikovanou péči o osoby vyžadující péči a pomoc.

2.4.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci mají zájem mj. na sladění pracovního a rodinného života, na podpoře zdraví a na posílení způsobilosti. Profesionální sociální služby podporují schopnost komunikovat a řešit každodenní problémy a kvalifikaci a nabízejí pomoc mj. při problémech se závislostmi, krizích a péči a výchově v rodině.

2.5.

EHSV si je vědom značných rozdílů v účinnosti, spolehlivosti a efektivitě sociálních systémů  (8). Na jedné straně má řada členských států dobře fungující systémy, na straně druhé by všem členským státům prospěla společná diskuse o sociální politice. Ne všude existuje jistota životního minima díky sociálním dávkám nebo minimálnímu příjmu, profesionálních sociálních služeb a účinného začlenění do trhu práce a společnosti. Zejména zdravotní péče není často přístupná všem, např. pokud si lidé nemohou dovolit zaplatit oficiálně či neoficiálně vyžadované doplatky. Profesionální služby např. v rámci ambulantní péče, při pomoci lidem se zdravotním postižením, při nedostatcích ve výchově či vývoji nejsou k dispozici ve všech regionech či členských státech. EHSV si je vědom toho, že je do určité míry třeba zlepšit solidární financování a právní záruky.

2.6.

Nedávno poukázala studie nadace Bertelsmann (9) na značné rozdíly v efektivnosti sociálních systémů, konstatovala alarmující vývoj chudoby a bohatství v EU i ve všech členských státech a vyzvala EU k většímu nasazení v oblasti sociální politiky. Studie ukazuje, že účinné sociální systémy mohou existovat i tam, kde je HDP relativně nízký, a nedostatečné sociální systémy i tam, kde je HDP relativně vysoký. Vývoj chudoby ohrožuje společenský smír a hospodářský rozvoj (10). Rostoucí rozdíly mezi členskými státy a znepokojivé politické tendence by se měly řešit i s pomocí návrhů v oblasti sociální politiky.

2.7.

Je třeba zlepšit obsahový základ doporučení členským státům a krizové politiky. Namísto zpětného požadování humanitárních opatření by EU měla uplatňovat jednotné zásady sociální politiky. Pochybné vyrovnávání rizikových obchodů bank z peněz daňových poplatníků by mělo být v náležitém poměru k investicím do funkčnosti sociálních systémů. Pravidla vnitřního trhu, např. v právních předpisech o státní podpoře a zadávání veřejných zakázek, mají již nyní značný dopad na sociální systémy a sociální služby, aniž by byly viditelně posuzovány podle kritérií sociální politiky.

2.8.

V souladu s novým cílem sociálně tržního hospodářství  (11) zakotveným ve Smlouvě by politika vnitřního trhu měla být doplněna o prvky sociální politiky (12). EHSV se připojuje k aktuálním požadavkům (13) a vybízí Komisi a Evropskou radu k upřesnění a uskutečnění prohlášení souvisejících se sociální politikou (14).

2.9.

Nová fáze evropské sociální politiky může vycházet např. z následujících přípravných kroků: Rada požadovala již v roce 1992 zaručený minimální příjem (15). V roce 2000 vypracovala sociální agendu. Článek 12 Evropské sociální charty zavazuje členské státy k tomu, aby udržovaly systémy sociální ochrany. Smlouvy EU obsahují mj. cíle sociální soudržnosti a ochrany služeb obecného zájmu (16). MOP (17) vydala základní standardy sociálních systémů. Dosavadní bílá kniha o sociální politice EU pochází z roku 1994. Na úrovni EU existuje právo na zaručení živobytí  (18). Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením stanoví důležitá kritéria.

2.10.

EHSV ve svém stanovisku SOC/482 stejně jako Parlament (19), Výbor regionů (20) a sdružení požaduje přiměřený minimální příjem (21). Aktivně se zabýval mj. problematikou sociálních služeb, sociálních podniků, sociálních investic, zaměstnanosti, článku 9 SFEU, Evropské iniciativy pro mládež, správy ekonomických záležitostí a služeb obecného zájmu. Toto stanovisko má řadu dalších spojitostí s dokumenty EHSV a dalšími dokumenty EU, jež zde nelze jednotlivě vyjmenovávat.

3.   Obecné připomínky: cíle a obsah stanoviska

3.1.

EHSV se zde soustředí na část nezbytné agendy sociální politiky, tj. na zlepšení účinnosti a spolehlivosti služeb, sociální ochrany i sociálního zabezpečení a systémů zdravotní péče. Zaměřuje se na „sociální dávky“, které jsou zcela nebo zčásti financované z daní nebo ze systémů sociálního zabezpečení a prostřednictvím sociálního práva nebo vzájemných dohod jsou kontrolovatelným způsobem zahrnuty do oblasti působnosti veřejných orgánů odpovědných za oblast sociální politiky. To, kdo dávky poskytuje, přitom není rozhodující. „Sociální dávky“ ve smyslu tohoto stanoviska mohou poskytovat orgány veřejné a místní správy, pojišťovny, nezávislé sociální podniky, dobročinné organizace a podniky s různou právní formou. Všichni tito poskytovatelé jsou v tomto stanovisku označováni za „poskytovatele sociálních služeb“, pokud sociální služby sami poskytují. Pojem „sociální dávka“ zahrnuje všechny druhy dávek, např. služby a peněžité dávky v oblasti sociálních a zdravotnických služeb. „Sociálním zabezpečením“ se rozumí společná nebo zákonná sociální zabezpečení anebo vzájemné pojišťovny, které mají svou funkci v sociálněprávních nebo společně řízených systémech sociálního zabezpečení.

3.2.

Různorodost sociálních systémů, dávek, pojmů a jejich obsahu vyžaduje důkladnou diskusi o sociální politice a přesnost při překladu. Systémy členských států jsou spjaty s příslušnou sociální politikou, kulturou a dějinami. Měly by být dále rozvíjeny na základě evropského sociálního modelu. Mezi rozmanitostí systémů a nezbytnými společnými zásadami musí být nastolena odpovídající rovnováha (22).

3.3.

EU by měla vytvořit společný prostor pro diskusi o sociální politice, vypracovat moderní normy a sama převzít iniciativu. Měla by podporovat konvergenci při dalším rozvoji sociálních systémů. Zásady sociální politiky mohou představovat obsahový základ pro doporučení Komise, zejména v rámci evropského semestru, strategie Evropa 2020 a otevřené metody koordinace, a pro provádění posouzení sociálních dopadů podle článku 9 SFEU (23). Tyto zásady by také měly poskytovat obsahový základ pro závaznou minimální úroveň sociální ochrany a vlastní kroky a správu (24) orgánů EU, zejména v rámci řešení krizí, rozpočtové kontroly a správy ekonomických záležitostí.

3.4.

Systémy sociálních dávek by měly být posouzeny z hlediska své udržitelnosti do budoucna. Sociální služby by si měly zachovat svou koncepční nezávislost a měly by být vázány na demokraticky legitimní cíle obecného zájmu.

3.5.

přiznání sociálních dávek občanům rozhodují zpravidla veřejné správy sociálního zabezpečení, pojišťovny nebo dokonce třetí strany jakožto poskytovatelé služeb, např. lékaři, kteří předepisují určitou léčbu. Od rozhodnutí o přiznání dávek je třeba odlišovat otázku poskytování dávek a jejich financování. Existují např. čistě peněžní dávky vyplácené uživatelům pod podmínkou – nebo bez podmínky – využívání určitých kvalifikovaných služeb. Některé sociální služby poskytují přímo místní orgány, jiné správy sociálního zabezpečení nebo pojišťovny. Pokud je ale poskytují nezávislí poskytovatelé sociálních služeb, mohou být právní vztahy a financování upraveny různě. Existují např. systémy zadávání veřejných zakázek, dohody o poskytování služeb a dávek mezi poskytovateli sociálních služeb a nositeli nákladů, dodatečné úhrady nákladů, systémy poukázek nebo přímá podpora sociálních služeb nezávislá na konkrétních případech, určená zejména na poradenství a prevenci. U smluvních systémů a systémů poukázek financuje sociální službu veřejný orgán nesoucí náklady přímo na základě počtu případů. U všech systémů je třeba si klást otázku, zda existuje dostatečné právní zajištění a dostatečné možnosti uživatelů z hlediska volby a zapojení.

3.6.

Zejména v systémech sociálního zabezpečení mají klíčovou funkci sociální partneři. Proto by také měli být přednostně zapojeni do vypracování zásad sociální politiky. Státní a obecní správy sociálního zabezpečení, pojišťovny a nezávislí poskytovatelé sociálních služeb hrají klíčovou úlohu např. při poskytování sociálních služeb. Proto by jejich zastupující subjekty měly být rovněž důsledně zapojovány v příslušných oblastech působnosti.

3.7.

Vzhledem k tomu, že je třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi odpovědnostmi členských států, společnými evropskými hodnotami a spravedlivou hospodářskou soutěží v EU, měly by níže uvedené zásady poskytnout obsahový impuls pro další kroky EU v oblasti sociální politiky.

4.   Zásady systémů sociálních dávek

4.1.

Zásada minimální ochrany: zajistit základní a doplňkové sociální dávky mj. k zaručení živobytí či minimálního příjmu pro osoby bez dostatečných příjmů např. ze zaměstnání, důchodů a dalších sociálních dávek. S tím souvisí vypracování společných ukazatelů pro základní sociální dávky (25). Finanční zaručení živobytí by mělo pokrývat alespoň skutečné náklady na stravu, bydlení, oblečení, vodu, energii a základní zdravotní péči.

4.2.

Zásada potřeby: Rozvoj a poskytování moderních profesionálních sociálních a zdravotnických služeb určených k řešení různých problémů: např. pro rodiny, osoby se zdravotním postižením, nemocné, nezaměstnané, samoživitele, děti, osoby pečující o rodinné příslušníky, uprchlíky, nezletilé (26) se zpožděním ve vývoji, rodiče s problémy při výchově, domácí péči a jiné služby poskytované v domácnosti (27) a pomoc při nadměrném zadlužení (28), závislostech, bezdomovectví a psychosociálních problémech. K účinným sociálním službám patří mj. poradenství, opatrovnictví, instruktáž, podpora, péče, posilování způsobilosti, výchova, léčebná péče a léčba (29). Jelikož existují různé důvody nezaměstnanosti a je třeba předcházet upadání do chudoby, mělo by se prostřednictvím právně zaručených, aktivních opatření na trhu práce podporovat rychlé opětovné začleňování do trhu práce a do doby opětovného začlenění do trhu práce by všem uchazečům o zaměstnání měla být zaručena přiměřená podpora v nezaměstnanosti, zejména mladým lidem, kteří hledají své první zaměstnání, nebo ženám, které se po delším přerušení kariéry chtějí vrátit do práce.

4.3.

Zásada určení: Stanovit v rámci sociální politiky jasná určení sociálních dávek: např. rovné příležitosti a spravedlnost mezi generacemi, aktivní začlenění, vyrovnávání nevýhod, sladění pracovního a rodinného života, zajištění vůči životním rizikům, prevence, pomoc v krizi, účast na trhu práce a ve společnosti, materiální důchodové zabezpečení, posílení způsobilosti apod. S tím souvisí účelné sociálněprávní určení typů dávek: např. peníze nebo služba, ambulantní, stacionární apod. Přitom je třeba nastolit rovnováhu mezi právem uživatelů na sebeurčení a cílem účinnosti sociálních dávek.

4.4.

Zásada dostupnosti: Zajistit místní, časovou a finanční dostupnost a nediskriminační přístup k sociálním dávkám a zejména sociálním službám. Dostupnost zvyšují solidární a udržitelné financování, transparentnost nabízených služeb a konkrétní právní záruka s možností žalob a stížností. Pokud existují povinné doplatky, měly by být sociálně vyvážené a neměly by bránit v přístupu. Byrokratické kontroly konkrétní potřeby pomoci mohou být u určitých dávek, jako je pomoc při závislostech nebo psychosociálních problémech, kontraproduktivní. Uživatelům by měly být aktivně nabízeny zejména služby v oblasti poradenství a prevence.

4.5.

Zásada proporcionality: Dávky by měly být přiměřené a nezbytné z hlediska typu a rozsahu. To by se mělo zohlednit v diskrečních rozhodnutích a sociálních zákonech. Vynakládané zdroje a očekávaný výsledek sociální dávky by měly být v přiměřeném poměru. V souladu se zásadou proporcionality by měly být i právní závazky občanů k využití sociálních dávek nebo k jinému postupu a poměr mezi právy a povinnostmi.

4.6.

Zásada solidárnosti: Financování sociálních dávek by obecně mělo být založeno na solidárních systémech sociálního zabezpečení a spravedlivých, solidárních systémech zdanění. Solidární financování by mělo zahrnovat pokud možno všechny sociální skupiny a společenské vrstvy. To by zvýšilo spolehlivost, akceptaci a udržitelnost financování. Nehlášená výdělečná činnost (30) a daňové úniky poškozují sociální systémy. Vzhledem k demografickému a hospodářskému vývoji se může dát, že bude třeba zohlednit všechny druhy příjmů, např. i kapitálové příjmy. Lepší koordinace daňových a finančních systémů v EU může zlepšit finanční základnu. Soukromé investice, dary, občanská a církevní angažovanost a využití peněz nadací jsou vítaným doplňkem obvyklého financování, nemohou však zajistit žádné právní nároky ani infrastrukturu.

4.7.

Zásada vlastní odpovědnosti: Uchazeče o práci a osoby mající problémy začlenit se do trhu práce atd. je třeba podporovat prostřednictvím sociálních služeb a systémů pobídek, aby si mohli zcela nebo zčásti vlastními silami zajistit živobytí. Občané by v rámci paritních dohod, které doplňují veřejné systémy a nejsou sjednávány a uskutečňovány za účelem dosažení zisku, měli mít možnost získat doplňkové zabezpečení. Odborná pomoc při rozvoji odborné kvalifikace a osobních dovedností, jako je schopnost komunikovat, žít ve společnosti a řešit každodenní problémy, je často předpokladem dostatečné schopnosti k převzetí vlastní odpovědnosti a sociální odpovědnosti. Co se týče udržování dobrého zdravotního stavu občanů, mohly by systémy sociálního zabezpečení podporovat zdravý životní styl prostřednictvím preventivních opatření, pobídek a lepší ochrany spotřebitele.

4.8.

Zásada účasti: Všechny dávky by měly samy o sobě nebo ve spojení s jiným plněním přispívat k zapojení občanů do společnosti. Zapojení do společnosti znamená také profesní, kulturní a politickou účast a účast na společenském blahobytu.

4.9.

Zásada strukturovanosti: Účelné uspořádání právních a finančních vztahů mezi uživateli buď veřejných nebo popř. nezávislých sociálních služeb (v závislosti na systému), veřejnou správou sociálního zabezpečení nebo pojišťovnami. Jsou-li do veřejných systémů sociálních dávek např. ze zákona nebo prostřednictvím financování zapojeny nezávislé sociální služby, pak by jejich výkony a zejména jejich financování a dostupnost měly odpovídat zde popsaným zásadám. Tito poskytovatelé sociálních služeb by měli být financováni solidárně a v souladu s právními předpisy pro sociální oblast tak, aby mohli nabízet kvalitní služby všem občanům.

4.10.

Zásada sebeurčení uživatelů: Uživatelé nejsou objekty, nýbrž spoluposkytovateli pomoci a občany majícími nárok na dávky. Měli by mít v rámci přiměřeného nákladového rozpětí možnost volby mezi různými formami služeb, např. mezi ambulantní a stacionární péčí a jinými formami služeb, jako je asistované bydlení. Vhodný druh pomoci závisí na individuální situaci, konkrétní potřebě odborné pomoci, kterou musejí přezkoumat vyškolení odborníci, a přání jednotlivce a místních podmínkách. Jsou-li do veřejných systémů sociálních dávek např. ze zákona nebo prostřednictvím financování zapojeny nezávislé sociální služby, měli by mít uživatelé možnost volby mezi různými službami.

4.11.

Zásada právní jistoty: Právně zaručené dávky např. ze zákona nebo prostřednictvím podobných demokraticky podložených právních nástrojů členských států. K sociálněprávnímu obsahu takového úpravy patří: právní nároky, diskreční pravidla, povinná spoluúčast uživatelů, popis předpokladů pro poskytování dávek a možností žalob a stížností popř. veřejné kontroly soukromých poskytovatelů veřejných služeb, pravidel kvality a záruk dostupnosti, povinné infrastruktury, způsobu financování apod. Zaručené právní postavení resp. právní nároky uživatelů by měly být garantovány alespoň v případě základních sociálních a zdravotnických služeb. Diskreční rozhodnutí mohou u některých typů dávek lépe zohlednit okolnosti. Právně musí být mimořádně chráněno (31) zejména blaho zranitelných osob. Nezávislí poskytovatelé sociálních služeb musí být chráněni zákonem a potřebují nediskriminační přístup k poskytování služeb, pokud se nejedná o monopolní systémy. V některých členských státech podporuje zásada sociálního státu zakotvená v ústavě pozici sociální politiky a zaručuje základní sociální dávky i v dobách krize.

4.12.

Zásada zaměření na obecné blaho: Vhodné finanční a právní podmínky by měly být poskytnuty zejména typům podniků a organizací zaměřených na obecné blaho a účast všech  (32), jako jsou neziskové organizace, sociální podniky, veřejní poskytovatelé služeb, spolky, určité druhy nadací a družstev, organizace spotřebitelů a další subjekty občanské společnosti. Financování podniků, které jsou v této oblasti aktivní a jejichž účelem je dosažení zisku, z daní nebo z příspěvků na sociální zabezpečení vyžaduje hlubší sociálněpolitický výklad, odpovídající kontroly a přinejmenším určitý rámec pro rozdělování zisků.

4.13.

Zásada transparentnosti: Využívání veřejných finančních prostředků ze strany poskytovatelů sociálních služeb a veřejné správy by mělo být transparentní. Právní základy, důvody pro rozhodnutí o dávkách a zadávání veřejných zakázek atd. by měly být přístupné veřejnosti.

4.14.

Zásada propojení: Každodenní život občanů, změna v koloběhu života, nové formy rodiny, stárnutí a přistěhovalectví vyžadují integrované a propojené služby  (33). Mělo by se zabránit segregaci, vyloučení a diskriminaci.

4.15.

Zásada rovného postavení: Uživatelé, správy sociálního zabezpečení a poskytovatelé sociálních služeb by měli mít právně upravená a vymahatelná práva a povinnosti. Jsou-li pro případ porušení pravidel stanoveny sankce popř. odškodnění, pak by měly být uplatňovány nejen vůči uživatelům, ale i vůči veřejným správám sociálního zabezpečení.

4.16.

Zásada kvality: Sociální služby by měly být provázány s opatřeními k zajištění kvality. Posouzení potřeb, plánování a provádění opatření by mělo probíhat na základě vědeckých poznatků ze sociální oblasti a odborných znalostí. Osobní služby je třeba posílit opatřeními v oblasti odborné přípravy, profesionalizace a důstojných mezd a pracovních podmínek v rámci svobodného kolektivního vyjednávání. Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě (34) může být vzorem pro doporučení EU v oblasti sociálních služeb. Je-li to v rámci doplnění účelné, mělo by se podporovat získávání a školení dobrovolníků.

4.17.

Zásada koordinace: Mělo by se zlepšit vyřizování přeshraničních případů týkajících se dávek sociálního zabezpečení a sociální ochrany. V tomto ohledu je třeba mít na zřeteli zatížitelnost subjektů nesoucích náklady, daňových poplatníků a přispěvatelů, jakož i zásadu společenské solidarity a proporcionality. Je třeba předcházet jednostrannému zatížení mimořádně výkonných vnitrostátních systémů.

V Bruselu dne 17. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Např. důslednějším sledováním a hodnocením uskutečňování doporučení a propojením se strukturálními fondy (Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 23).

(2)  Winston Churchill ve svém projevu v Curychu v roce 1946 řekl: „Musíme založit určitý druh Spojených států evropských.“

(3)  Listina základních práv EU; Evropská sociální charta.

(4)  Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 102.

(5)  Viz COM(2013) 83 ze dne 20. února 2013 (Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21).

(6)  Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 23. Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 91. Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 21.

(7)  Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 27.

(8)  Dokumenty evropského semestru, Caritas Europa: The Future of the Welfare State, 2012, dokumenty platformy pro sociální ochranu.

(9)  Social Inclusion Monitor Europe (SIM) – Index Report Social Justice in the EU – A Cross-national Comparison, 2014.

(10)  OECD In It Together (Spolu na jedné lodi), 2015: Ve většině zemí dosáhl rozdíl mezi chudými a bohatými svého maxima za posledních 30 let. V zemích OECD vydělává v současné době nejbohatších 10 % obyvatelstva 9,6 krát více než nejchudších 10 %. V 80. letech 20. století činil tento poměr 7,1.

(11)  Čl. 3 odst. 3 SEU.

(12)  Např. Friends of Europe, Social Union, 23. března 2015.

(13)  Viz Balíček EU týkající se sociálních investic; KU Leuven, Social Protection at the Top of the international Agenda, 2014; EHSV, Towards a more effective Europe 2020: Civil society’s proposals for boosting social inclusion and competitiveness in Europe, 4. prosince 2014; EHSV, Akční plán pro Evropu, duben 2014.

(14)  Viz např. COM(2014) 902 final ze dne 28. listopadu 2014; pověřovací dopis komisaři Thyssenovi, 1. listopadu 2014; priority Junckerovy komise, 12. září 2014; lucemburské předsednictví Rady Evropské unie a setkání ministrů sociálních věcí ve dnech 16. a 17. července 2015: posílení sociálního rozměru; zprávy Výboru pro sociální ochranu.

(15)  Doporučení Rady ze dne 24. června 1992 (Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46).

(16)  Mj. článek 2 a čl. 3 odst. 3 SEU, čl. 2 odst. 3, články 14, 56, 107, 162 a násl., 168, 174 a čl. 175 odst. 3 SFEU a protokol č. 26 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

(17)  Doporučení MOP z roku 2012; MOP 2014-2015 World Social Protection Report.

(18)  Listina základních práv Evropské unie, článek 1 ve spojení s čl. 34. odst. 3.

(19)  Usnesení ze dne 20. října 2010 (2010/2039(INI)) (Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 8); usnesení ze dne 15. listopadu 2011 (2010/2039(INI)) (Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57).

(20)  http://toad.cor.europa.eu/corwipdetail.aspx?folderpath=ECOS-V%2f012&id=20923

(21)  Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 23.

(22)  V tomto smyslu je podle čl. 153 odst. 4 SFEU třeba respektovat právo členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení.

(23)  Viz konference Evropského odborového institutu: The sovereign debt crisis, the EU and welfare state reform, 3. února 2015.

(24)  Předsednictví Rady předložilo v červenci 2015 ministrům sociálních věcí návrhy týkající se sociálního rozměru rámce správy.

(25)  Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 23.

(26)  AGJ, Die europäische Dimension der Kinder- und Jugendwohlfahrt, 2015.

(27)  Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 16. Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 39.

(28)  Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 38.

(29)  Viz Dahme/Wohlfahrt, 2015.

(30)  Úř. věst. C 458, 19.12.2014, s. 43.

(31)  Např. děti a mládež, těhotné ženy, osoby vyžadující pomoc a právně nezpůsobilé osoby.

(32)  Iniciativa EHSV pro sociální podnikání.

(33)  Kocher/Welti, 2010.

(34)  Viz sdělení Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě (COM(2011) 900 final).


PŘÍLOHA

Následující odstavce stanoviska specializované sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství byly zamítnuty ve prospěch pozměňovacích návrhů, obdržely však nejméně jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

Odstavec 1.3

„Při přípravě zásad sociální politiky pro konvergentní rozvoj sociálních systémů se musí dbát na pravomoci členských států a na politické a kulturní rozdíly v sociálních systémech a pokud možno dospět ke konsensu mezi členskými státy.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu 1:

hlasy pro:

105

hlasy proti:

51

hlasování se zdrželo:

15

Odstavec 4.2

Zásada potřeby: Rozvoj a poskytování moderních profesionálních sociálních a zdravotnických služeb určených k řešení různých problémů: např. pro rodiny, osoby se zdravotním postižením, nemocné, nezaměstnané, samoživitele, děti, osoby pečující o rodinné příslušníky, uprchlíky, nezletilé (1) se zpožděním ve vývoji, rodiče s problémy při výchově, domácí péči a jiné služby poskytované v domácnosti (2) a pomoc při nadměrném zadlužení (3), závislostech, bezdomovectví a psychosociálních problémech. K účinným sociálním službám patří mj. poradenství, opatrovnictví, instruktáž, podpora, péče, posilování způsobilosti, výchova, léčebná péče a léčba (4). Jelikož existují různé důvody nezaměstnanosti a je třeba předcházet upadání do chudoby, mělo by se prostřednictvím právně zaručených, aktivních opatření na trhu práce podporovat rychlé opětovné začleňování do trhu práce a měla by se nastavit výše finančních dávek poskytovaných do doby opětovného začlenění do trhu práce např. podle dosavadní životní úrovně resp. podle příspěvků.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu 3:

hlasy pro:

119

hlasy proti:

53

hlasování se zdrželo:

9

Odstavec 4.4

Zásada dostupnosti: Zajistit místní, časovou a finanční dostupnost a nediskriminační přístup k sociálním dávkám a zejména sociálním službám. Dostupnost zvyšují solidární a udržitelné financování, transparentnost nabízených služeb a konkrétní právní záruka s možností žalob a stížností. Povinné doplatky mohou být účelným nástrojem řízení. Měly by být sociálně vyvážené a neměly by bránit v přístupu. Byrokratické kontroly konkrétní potřeby pomoci mohou být u určitých dávek, jako je pomoc při závislostech nebo psychosociálních problémech, kontraproduktivní. Uživatelům by měly být aktivně nabízeny zejména služby v oblasti poradenství a prevence.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu 4:

hlasy pro:

114

hlasy proti:

59

hlasování se zdrželo:

13

Odstavec 4.7

Zásada vlastní odpovědnosti: Uchazeče o práci a osoby mající problémy začlenit se do trhu práce atd. je třeba podporovat prostřednictvím sociálních služeb a systémů pobídek, aby si mohli zcela nebo zčásti vlastními silami zajistit živobytí. Občanům by měly být poskytnuty pobídky a možnosti k tomu, aby si zajistili dodatečné prostředky k obživě v rozumné výši a při nízkém riziku. Odborná pomoc při rozvoji odborné kvalifikace a osobních dovedností, jako je schopnost komunikovat, žít ve společnosti a řešit každodenní problémy, je často předpokladem dostatečné schopnosti k převzetí vlastní odpovědnosti a sociální odpovědnosti. Do vlastní odpovědnosti každého jedince patří zčásti i udržování dobrého zdravotního stavu. Systémy sociálního zabezpečení by mohly podporovat zdravý životní styl prostřednictvím preventivních opatření, pobídek a lepší ochrany spotřebitele.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu 5:

hlasy pro:

117

hlasy proti:

62

hlasování se zdrželo:

11


(1)  AGJ, Die europäische Dimension der Kinder- und Jugendwohlfahrt, 2015.

(2)  Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 16. Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 39.

(3)  Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 38.

(4)  Viz Dahme/Wohlfahrt, 2015.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/49


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Uznávání dovedností a kvalifikací dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení – praktický příspěvek organizované občanské společnosti

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/09)

Zpravodaj:

Pavel TRANTINA

Spoluzpravodajka:

Marie ZVOLSKÁ

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Uznávání dovedností a kvalifikací dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení – praktický příspěvek organizované občanské společnosti.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. června 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 212 hlasy pro, 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV je přesvědčen, že je třeba klást důraz na zjišťování, zaznamenávání, posuzování a tedy uznávání získaných výstupů neformálního učení, a to co nejlépe porovnatelným způsobem srozumitelným všem zúčastněným stranám, zejména zaměstnavatelům a vzdělávacím institucím.

1.2.

Členské státy by měly zajistit příležitosti pro zapojení občanů různých věkových skupin a úrovní kvalifikace do uznávání výsledků neformálního a informálního učení. To může vyžadovat další společnou práci poskytovatelů neformálního vzdělávání, veřejných orgánů a dalších zúčastněných stran, mimo jiné například v otázkách financování a uznávání.

1.3.

EHSV vyzývá k podpoře všech zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti, aby si byly vědomy přínosů uznávání a mohly se aktivně účastnit nastavování národních rámců kvalifikací a formulování profesních kvalifikací.

1.4.

Je nutno poskytovat občanům relevantní informace o výhodách, možnostech a mechanismech pro uznávání kompetencí. EHSV doporučuje členským státům rozvíjet instituce, které poskytují takové pokyny a poradenství, a k tomu zapojit zejména služby zaměstnanosti, ale také informační centra pro mládež, vzdělávací instituce, zaměstnavatele, odborové organizace, kariérní poradenská střediska, mládežnické organizace, organizace žen, organizace na podporu migrantů a handicapovaných a veřejné orgány.

1.5.

Nutným předpokladem je kvalitní legislativní rámec na národní úrovni, jenž zajistí rovnocennost certifikátů získaných formálním vzděláváním a neformálním či informálním učením. To klade výrazné požadavky na kvalitu procesů uznávání, jež je vhodné podporovat i finančně, například z Evropského sociálního fondu.

1.6.

EHSV apeluje na vzdělávací instituce, zejména odborné střední a vysoké školy, aby více podporovaly uznávání dovedností a znalostí získaných neformálním způsobem. V EU existuje v tomto ohledu řada příkladů dobré praxe, jež je třeba šířit.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání a sociální dialog mezi odbory a zaměstnavateli může mít významné místo v procesu uznávání neformálního vzdělávání a celoživotního učení. Jeho prostřednictvím je třeba pracovat na uznávání neformálního učení coby významném příspěvku do debaty o zaměstnatelnosti a nástrojích pro ni.

1.8.

V kontextu vysoké nezaměstnanosti mládeže je vhodné podporovat příležitosti pro vzájemné působení mezi soukromými a veřejnými pracovními agenturami, dobrovolnickými organizacemi (zejména mládežnickými) a zaměstnavateli. Toto působení může posloužit jako prostředek ke zviditelnění a zvyšování povědomí o významu a hodnotě neformálního vzdělávání a informálního učení v dobrovolnických organizacích a zároveň může také posílit vzájemnou důvěru.

1.9.

Je proto třeba podporovat rozvoj a používání sebeevaluačních nástrojů, které pomáhají člověku určit a popsat výsledky učení. Zde je třeba využít zkušeností organizací občanské společnosti. EHSV již dříve podpořil vytvoření Evropského pasu dovedností, resp. později Europass Experience. Je proto zklamán tím, že Evropská komise přípravu Europass Experience pozastavila, a vyzývá ji k aktivitě a dotažení tohoto nástroje do úspěšného konce.

2.   Úvodem o neformálním a informálním učení

2.1.

Navzdory současné nepříznivé ekonomické a sociální situaci v řadě členských zemí EU, kdy ani formální vzdělání není zárukou uplatnění na trhu práce, EHSV soudí, že EU nemůže neuznat skryté bohatství obsažené ve zkušenostech a dovednostech osvojených neformálním či informálním způsobem.

2.2.

Toto uznávání může dát příležitost zejména některým znevýhodněným skupinám (ženám, migrantům, mladým, starším pracovníkům). Nemělo by však vyvolávat falešné naděje o možnostech jejich rychlého zúročení na trhu práce. K tomu je nezbytná hospodářská a sociální politika zaměřená více na investice, vytváření kvalitních pracovních míst, potírání chudoby a rizika sociálního vyloučení. Tyto politiky musejí zároveň vést a podporovat posílení systémů vzdělávání, odborné přípravy a rekvalifikace.

2.3.

EHSV se opírá o důležitý dokument, jímž je Doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení z 20. prosince 2012 (1). To zdůrazňuje, že uznávání výsledků učení, a to znalostí, dovedností a kompetencí, dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení může hrát významnou úlohu při zvyšování zaměstnatelnosti a mobility, jakož i při posilování motivace k celoživotnímu učení, zejména v případě socioekonomicky znevýhodněných osob či osob s nízkou kvalifikací. Uznávání podstatných znalostí, dovedností a kompetencí může přispívat ke zlepšování fungování trhu práce, podpoře mobility a zvyšování konkurenceschopnosti a hospodářského růstu.

2.4.

Hlavními zúčastněnými stranami, jež plní důležitou úlohu při poskytování příležitostí k neformálnímu a informálnímu učení a při souvisejících procesech uznávání, jsou dle Rady organizace zaměstnavatelů, jednotliví zaměstnavatelé, odborové svazy, průmyslové, obchodní a řemeslné komory, vnitrostátní subjekty podílející se na procesu uznávání odborných kvalifikací a na posuzování a potvrzování výsledků učení, služby zaměstnanosti, mládežnické organizace a pracovníci s mládeží, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy a další organizace občanské společnosti.

2.5.

Dle doporučení Rady z roku 2012 by měly členské státy zavést nejpozději do roku 2018 –podle okolností a zvláštních podmínek jednotlivých států a jak považují za vhodné – fungující režim uznávání neformálního a informálního učení, který jednotlivcům umožní:

dosáhnout uznání znalostí, dovedností a kompetencí, které si osvojili prostřednictvím neformálního a informálního učení a případně i prostřednictvím otevřených vzdělávacích zdrojů,

získat úplnou kvalifikaci, nebo případně částečnou kvalifikaci, na základě uznaných zkušeností získaných neformálním a informálním učením (…).

2.6.

Do režimu uznávání neformálního a informálního učení by měly být dle doporučení Rady vhodným způsobem zahrnuty následující prvky a současně by mělo být umožněno každému jednotlivci využít všech těchto prvků, samostatně nebo v určité kombinaci, v souladu s jeho potřebami:

ZJIŠTĚNÍ výsledků učení jednotlivce dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení,

ZAZNAMENÁNÍ výsledků učení jednotlivce dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení,

POSOUZENÍ výsledků učení jednotlivce dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení;

OSVĚDČENÍ výstupů tohoto posouzení výsledků učení jednotlivce dosažených prostřednictvím neformálního a informálního vzdělávání ve formě kvalifikace nebo kreditů vedoucích ke kvalifikaci či jiným vhodným způsobem.

Evropské pokyny pro uznávání neformálního a informálního učení z roku 2009 (2) (a právě upravovaná verze z roku 2015) jsou psány pro ty jednotlivce a aktéry, kteří jsou zodpovědní za zahájení, vývoj, implementaci a průběh uznávání. Jednotliví aktéři působí na různých úrovních (na evropské, národní, odvětvové a místní) a v různých kontextech (ve veřejné, soukromé a dobrovolnické sféře, v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, oblasti služeb trhu práce). Účelem pokynů je vyjasnit podmínky pro provádění ověření a upozornit na možnosti zúčastněných stran v různých fázích procesu.

2.7.

EHSV se již několikrát vyjádřil kladně k přínosu neformálního vzdělávání a důležitosti jeho uznávání. Toto stanovisko tak však činí poprvé uceleně. Klade si za cíl shrnout názory zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších organizací občanské společnosti, pokud jde o praktické postupy uznávání, a přinést návrhy na praktická řešení z jejich vlastního pohledu.

3.   Dovednosti a znalosti získané prostřednictvím neformálního a informálního učení

3.1.

Pokles specializované, na řemeslech založené výroby, změny technologií a naopak růst sektoru služeb vedly k tomu, že zaměstnavatelé jedenadvacátého století nyní kladou větší důraz na osobnost zaměstnanců a na „průřezové“ či „přenositelné“ dovednosti. Na významu nabývá celoživotní učení a uznávání takto získaných dovedností a znalostí mimo školu.

3.2.

V roce 2012 zpracovaly University of Bath a GHK Consulting z pověření Evropského fóra mládeže Studii vlivu neformálního učení v mládežnických organizacích na zaměstnatelnost mladých lidí (3). Mládežnické organizace jsou důležitými poskytovateli neformálního vzdělávání. Tento druh vzdělávání v mládežnických organizacích není zaměřen primárně na zvýšení zaměstnatelnosti, avšak dovednosti zde získané k ní mohou přispět, což bylo právě zde zkoumáno.

3.3.

Tato studie dokazuje obecný poznatek, že existuje zřetelná shoda mezi dovednostmi, které požadují zaměstnavatelé, a těmi, které rozvíjí sektor neformálního učení. Pět ze šesti nejčastěji poptávaných měkkých dovedností patří mezi dovednosti, které ve větší míře rozvíjejí mládežnické organizace – výjimkou je matematická gramotnost. Měkké dovednosti, které zaměstnavatelé nejčastěji požadují, zahrnují: komunikační dovednosti, organizační/plánovací schopnosti, schopnost rozhodovat se, schopnost týmové práce, spolehlivost/samostatnost a matematickou gramotnost. Tyto měkké dovednosti jsou považovány za klíčové pro úspěšné vykonávání práce. Dochází zde také k rozvoji některých osobnostních rysů, jako je například osobní motivace, smysl pro iniciativu a činorodost, což jsou osobní vlastnosti spojené se spolehlivostí/samostatností a podnikavostí.

3.4.

Neformálně a informálně se učí v procesu celoživotního učení všichni občané. Například ženy (i muži) v četných případech při řízení rodinných záležitostí rozvíjejí dovednosti, které lze převést na pracoviště, zejména v oblasti sociálních služeb. V případě nutnosti změnit zaměstnání z důvodu nadbytečnosti nebo rodinné situace mohou využít tyto znalosti i při přechodu na novou práci, či v případě žen-migrantek mohou první práci získat. EHSV již dříve vyzval členské státy (4), aby „urychlily proces uznávání kvalifikací a zkušeností získaných v zahraničí, aby umožnily ženám nalézt zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a přáním a vzaly na vědomí skutečnost, že práce v některých odvětvích (úklid, hlídání dětí, péče o seniory, pohostinství, zemědělství atd.) může méně kvalifikovaným přistěhovalkyním poskytnout příležitosti, pokud tato odvětví přestanou fungovat na principu nehlášené práce, budou profesionalizována a zhodnocena, ženám bude poskytnuta odborná příprava pro tyto typy zaměstnání a budou mít možnost kariérního postupu“. Sociální partneři byli vyzváni, aby „usnadňovali uznávání kvalifikací migrantek v kolektivních smlouvách“.

3.5.

Pro úspěch uznávání neformálního a informálního učení je důležitý posun k výsledkům učení. Ten je ostatně výslovně od roku 2004 systematicky podporován v agendě politiky EU pro vzdělávání, odbornou přípravu a zaměstnanost. Nová studie Cedefop (na základě výzkumu prováděného mezi lety 2013–15), ukazuje, že posun ke vzdělávacím výsledkům nyní získává na rychlosti po celé Evropě – při vytváření národních rámců kvalifikací, při definování a popisu profesních kvalifikací, v používání výsledků učení v osnovách, v používání výsledků učení v postupech posuzování i jako referenčních bodů pro uznávání. To by mělo zvýšit transparentnost, relevanci a kvalitu vzdělávání a větší otevření se neformálnímu a informálnímu učení. Na úrovni praktické je důležité, že pro žáky/studenty nastaví jasné cíle, bude mít motivační účinek, umožní flexibilní učební plány a zacílí orientaci na posuzování výsledků. Zároveň je pro dosažení kvalitních výstupů vzdělávání nutné zlepšovat také metody a samotné procesy vyučování/učení.

3.6.

Z toho vyplývá, že je třeba klást důraz na vyhodnocování a zaznamenávání získaných výstupů neformálního učení, a to způsobem pochopitelným všem zúčastněným stranám, zejména zaměstnavatelům a vzdělávacím institucím. Ty pak mohou být dále, pokud o to má daný člověk zájem a jsou-li vytvořeny náležité podmínky, uznány dokonce jako standardní profesní kvalifikace, rovnocenné formálním vzdělávacím programům.

4.   Praktický pohled na uznávání dovedností a kvalifikací

4.1.    Vedení, poradenství a informace

4.1.1.

Členské státy by v rámci procesů uznávání měly zajistit, aby jednotlivcům a organizacím byly k dispozici informace a pokyny týkající se možností a přínosů uznávání i příslušných postupů a aby uznávání neformálního a informálního učení bylo podporováno vhodnými pokyny a poradenstvím a bylo snadno dostupné.

4.1.2.

Režimy uznávání neformálního a informálního učení musí být stanoveny vhodným způsobem a s ohledem na vnitrostátní, regionální a místní, jakož i odvětvové potřeby a okolnosti.

4.1.3.

Je třeba zajistit příležitosti pro zapojení občanů různých věkových skupin a úrovní kvalifikace. To může vyžadovat další společnou práci neziskového sektoru, veřejných orgánů a dalších zúčastněných stran, mimo jiné například v otázkách financování a uznávání.

4.1.4.

Občané by měli být informováni o dalších výhodách trvalé účasti na činnosti dobrovolnických organizací. I krátké období zapojení může mít významný vliv na rozvoj dovedností a zvýšení zaměstnatelnosti.

4.1.5.

Je nutno koordinovaně oslovovat občany a poskytovat jim relevantní informace o výhodách, možnostech a mechanismech pro uznávání dovedností. Doporučujeme členským státům rozšířit instituce, které poskytují takové pokyny a poradenství, a k tomu zapojit zejména služby zaměstnanosti, ale také informační centra pro mládež, vzdělávací instituce, zaměstnavatele, odborové organizace, kariérní poradenská střediska, dobrovolnické organizace, mládežnické organizace a veřejné orgány.

4.1.6.

Poradenství v procesu uznávání dovedností je zásadní a přínosné zejména pro mladé lidi, a to ve všech úrovních – od identifikace až do osvědčení. Mělo by:

pomáhat lidem zjistit jejich potřeby a určit jejich motivaci, aby se zapojili do procesu uznávání,

vytvářet bezpečné prostředí vhodné pro budování důvěry s poradcem/poradkyní – ne příliš institucionalizovaná prostředí, aby se cítili komfortně,

vhodně začlenit informace o ověření jako uznávané metodě orientované na absolventa do vzdělávacích kurzů při využití stávajících informačních a poradenských struktur – tedy ukázat ověření jako možnou cestu, avšak zároveň se vyvarovat vzbuzování nereálných očekávání.

4.2.    Koordinace zúčastněných stran

4.2.1.

Dle Rady by členské státy měly prosazovat koordinaci a zapojení všech příslušných zúčastněných stran do vývoje a zavádění prvků a zásad uznávání. Na podporu zapojení do tohoto procesu by:

zaměstnavatelé, mládežnické organizace a organizace občanské společnosti měli propagovat a usnadňovat zjišťování a zaznamenávání výsledků učení získaných v rámci pracovní nebo dobrovolné činnosti, a to za pomoci příslušných nástrojů Unie k zajištění transparentnosti, jako jsou nástroje zavedené na základě rámce Europass a pasu mládeže,

poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy měli usnadňovat přístup k formálnímu vzdělávání a odborné přípravě na základě výsledků učení dosažených v neformálním a informálním prostředí a případně, je-li to možné, udělovat výjimky nebo kredity za náležité výsledky učení dosažené v tomto prostředí.

4.2.2.

EHSV proto pokládá za důležitou podporu všech zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti, aby si byli vědomi přínosů uznávání a mohli se aktivně účastnit nastavování národních rámců kvalifikací a formulování profesních kvalifikací. Pracovat na „skutečné“ změně v rámci nastavení zúčastněných stran může být velmi obtížné, zejména v těch členských státech, které nevidí tuto oblast jako prioritu, nebo pokud přístup společnosti k uznávání neformálního nebo informálního učení není skutečně národně podporován. Bylo by užitečné poskytnout platformu/podporu atd. pro ty, kteří již v této oblasti pokročili (např. s pilotními projekty), v jejich úsilí na národní úrovni.

4.3.    Uznávání a národní rámce a systémy kvalifikací

4.3.1.

Členské státy by měly umožnit jednotlivcům získat úplnou kvalifikaci, nebo případně částečnou kvalifikaci, na základě uznaných zkušeností získaných neformálním a informálním učením. Měly by zajistit, aby postupy uznávání byly napojeny na vnitrostátní rámce kvalifikací, byly v souladu s Evropským rámcem kvalifikací a aby byla zajištěna součinnost mezi režimy uznávání a systémy kreditů, které se používají v systému formálního vzdělávání a odborné přípravy, jako např. ECTS a ECVET.

4.3.2.

Do vytváření národních soustav kvalifikací by měli být v co největší míře zapojeni (a náležitě k tomu motivováni) zejména sociální partneři a další organizace organizované občanské společnosti. Zkušenost některých států ukazuje, že pro zavádění procesů uznávání na úrovni odvětví je zapotřebí vytvořit a dobře personálně obsadit výbory a jednotky pro sektorové dovednosti. V identifikovaných oblastech pak může kvalitně probíhat tvorba národních standardů jednotlivých povolání a profesních kvalifikací.

4.4.    Zajištění kvality uznávání

4.4.1.

Členské státy by měly zajistit, že budou existovat transparentní opatření k zajištění kvality v souladu se stávajícími rámci pro zajištění kvality, neboť taková opatření podporují spolehlivé, platné a věrohodné metody a nástroje posuzování. To znamená především odpovídající legislativu – regulační rámec pro uznávání a pro záruky poskytování ověření podle národních rámců kvalifikací, odvozených od Evropského rámce kvalifikací.

4.4.2.

Pro EHSV to znamená, že je zapotřebí zajistit rovnocennost certifikátů získaných formálním vzděláváním a neformálním vzděláváním či informálním učením. To klade výrazné požadavky na kvalitu procesů uznávání, jež je vhodné podporovat i finančně, například z Evropského sociálního fondu.

4.5.    Uznávání ze strany vzdělávacích institucí

4.5.1.

Klíčovou roli v uznávání hrají vzdělávací instituce. Rada doporučuje, aby poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy usnadňovali přístup k formálnímu vzdělávání a odborné přípravě na základě výsledků učení dosažených v neformálním a informálním prostředí a případně, je-li to možné, udělovali výjimky nebo kredity za náležité výsledky učení dosažené v tomto prostředí.

4.5.2.

EHSV apeluje na univerzitní prostředí, aby více podporovalo uznávání dovedností a znalostí získaných neformálním způsobem. Příkladem může být například Irsko. National Review of Higher Education 2030 podporuje občanské poslání vysokoškolského vzdělávání a „zapojení do širší společnosti“ jako „jednu ze tří vzájemně propojených hlavních rolí vysokoškolského vzdělávání“. Definuje je jako „spolupráci s podniky a průmyslem, s občanskou společností, s veřejnou politikou, s uměleckým, kulturním a sportovním životem, a s dalšími poskytovateli vzdělávání v komunitě a regiony a zahrnuje stále větší důraz na mezinárodní angažovanost“ (5).

4.5.3.

Ovšem nejen univerzitní prostředí může uznávat výsledky neformálního a informálního učení. Například na Maltě středoškolský certifikát a profil, který byl představen v září 2010, uznává všechny formy učení během pěti let studia střední školy. Jak za formální, tak za neformální vzdělávání poskytuje kredity, kterými jsou studenti stimulováni k dalšímu a vyššímu vzdělávání.

4.6.    Uznávání ve vazbě na trh práce

4.6.1.

Doporučení Rady zdůrazňuje důležitost provádění uznávání na pracovišti, a doporučuje proto, aby členské státy prosazovaly zapojení všech příslušných zúčastněných stran, jako jsou zaměstnavatelé, odborové svazy, obchodní, průmyslové a řemeslné komory či vnitrostátní subjekty podílející se na procesu uznávání odborných kvalifikací. A dále, aby zaměstnavatelé propagovali a usnadňovali zjišťování a zaznamenávání výsledků učení získaných v rámci pracovní činnosti.

4.6.2.

Uznávání neformálního a informálního učení může být součástí kolektivních smluv (jako je tomu v Nizozemsku), což je vynikajícím příkladem zpřístupnění uznávání pro zaměstnance a přispívá k efektivnímu řízení lidských zdrojů v podnicích. Zaměstnavatelé by měli být aktivně zapojeni do hodnocení vědomostí, dovedností a kompetencí, a to jak na pracovišti, tak při nastavení vzdělávání a školení, což zvýší hodnotu uznávání a přispěje k vytváření větší důvěry v ně.

4.6.3.

Kolektivní vyjednávání a sociální dialog mezi odbory a zaměstnavateli může mít významné místo v procesu uznávání neformálního vzdělávání a celoživotního učení. Konkrétním příkladem na celoevropské úrovni je Evropská federace kovodělníků (EMF), jež pracuje na uznávání neformálního učení coby významném příspěvku do debaty o zaměstnatelnosti a nástrojích pro ni.

4.6.4.

V některých zemích se vyvíjí nová role odborových aktivistů, kteří v pracovní době poskytují poradenství a vyjednávají se zaměstnavateli o volném přístupu k vzdělávacím příležitostem na pracovišti. V Rakousku, Dánsku, Finsku, Norsku, Švédsku a Spojeném království se zástupci odborů chovají jako „vyslanci vzdělávání“, podporující zaměstnance v dalším učení a doplňování mezer v jejich dovednostech, a radí společnostem v jejich vzdělávacích potřebách (6).

4.6.5.

Vzhledem k tomu, že si zaměstnavatelé při přijímání nových pracovníků u mladých lidí s malou nebo žádnou pracovní zkušeností velmi cení zapojení do činnosti mládežnických organizací, mělo by být toto zapojení podporováno jako jedno z opatření, která pomáhají mladým lidem při přechodu ze školy do práce (7).

4.6.6.

Dále je všem zájemcům o uznávání třeba poskytnout lepší vedení a koučování tak, aby byli při žádosti o práci schopni účinně prezentovat dovednosti a kompetence, které získali informálním a neformálním způsobem, a lépe porozumět tomu, jak mohou tyto dovednosti uplatnit v pracovním prostředí a přispět k plnění konkrétních úkolů souvisejících s prací. To je proces, ve kterém mohou svým dílem přispět profesní poradenské služby, poradci ve školách a na univerzitách, mládežnický sektor a úřady práce, stejně jako zaměstnavatelé a mezinárodní organizace. V tomto ohledu by mladým lidem mohlo pomoci také poskytování informací o „nejlepších tipech“.

4.7.    Uznávání v dobrovolnickém sektoru

4.7.1.

Rada ve svém doporučení poukazuje na důležitost aktivního zapojení dobrovolnického sektoru do procesů uznávání; mládežnické organizace a organizace občanské společnosti by měly propagovat a usnadňovat zjišťování a zaznamenávání výsledků učení získaných v rámci pracovní nebo dobrovolné činnosti, a to za pomoci příslušných nástrojů uznávání pro zajištění transparentnosti, jako jsou nástroje zavedené na základě rámce Europass a pasu mládeže.

4.7.2.

Občané by si měli být více vědomi hodnoty, kterou zaměstnavatelé přikládají dovednostem a kompetencím rozvíjeným neformálně či informálně, například prostřednictvím dobrovolnictví. To platí zejména v případě těch s nižším dosaženým vzděláním, kteří si často jsou méně vědomi hodnoty tohoto druhu činnosti pro zaměstnavatele a jsou i méně vyškoleni v tom, jak tyto dovednosti prezentovat.

4.7.3.

V kontextu vysoké nezaměstnanosti mladých lidí je vhodné podporovat příležitosti pro vzájemné působení mezi soukromými a veřejnými pracovními agenturami, dobrovolnickými organizacemi (zejména mládežnickými) a zaměstnavateli. Toto působení může posloužit jako prostředek ke zviditelnění a zvyšování povědomí o významu a hodnotě neformálního vzdělávání v dobrovolnických organizacích a zároveň může také posílit vzájemnou důvěru.

4.7.4.

Je třeba podpořit rozvoj hodnotících a vzdělávacích plánů dobrovolnických organizací, neboť jejich existence souvisí s vyšší vykázanou úrovní rozvoje dovedností. V této souvislosti je také třeba připomenout, že se značně liší aktivity dobrovolnických organizací, a tedy i měřítka, jimiž dobrovolnické organizace posuzují dovednosti rozvíjené prostřednictvím své činnosti. Z tohoto hlediska je třeba v oblasti dobrovolnictví podporovat větší sladěnost v terminologii a metodách vyhodnocování. Přiblížení měřítek by mohlo přispět například k tomu, že si více dobrovolníků uvědomí dovednosti, které rozvíjejí prostřednictvím svého zapojení do dobrovolné služby společnosti.

4.8.    Nástroje pro uznávání

4.8.1.

Doporučení Rady klade důraz na společné evropské nástroje uznávání k zajištění transparentnosti, jakými jsou rámec Europass a Pas mládeže. Členské státy by měly zajistit součinnost mezi režimy uznávání a systémy kreditů, které se používají v systému formálního vzdělávání a odborné přípravy, jako např. ECTS a ECVET.

4.8.2.

Znalosti a dovednosti rozvinuté při zapojení v organizacích občanské společnosti mají také hodnotu na trhu práce, ale často nejsou zdokumentovány a dostatečně zviditelněny. Je proto třeba podporovat rozvoj a používání sebeevaluačních nástrojů, které pomáhají člověku určit a popsat výsledky učení se ze zkušeností v organizacích občanské společnosti. Například vytvoření osobního kompetenčního portfolia může být pro jednotlivce přidanou hodnotou při jejich dalším vzdělávání a aspiracích v pracovním životě.

4.8.3.

Osvědčení a portfolia jsou důležitým prvkem uznávání neformálně získaných kompetencí a kvalifikací. Poskytovatelé neformálního vzdělávání by se měli snažit poskytnout certifikáty/doklady, kde by podrobně popsali povahu a výsledky účasti na svých vzdělávacích aktivitách, a měli by lidi poučit o tom, čím jsou hodnotné. To souvisí především se vzdělávací hodnotou těchto dokumentů (zlepšení informovanosti lidí o dovednostech a schopnostech, které získali v organizacích občanské společnosti, a o tom, jak tyto dovednosti využít při hledání zaměstnání či dalším vzdělávání), spíše než jako dokladů úspěchu.

4.8.4.

EHSV již dříve podpořil vytvoření Evropského pasu dovedností, resp. později Europass Experience. Je proto zklamán tím, že Evropská komise přípravu Europass Experience pozastavila.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:398:0001:0005:EN:PDF

(2)  http://www.cedefop.europa.eu/en/publications-and-resources/publications/4054

(3)  http://issuu.com/yomag/docs/reportnfe_print

(4)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Začlenění migrantek do trhu práce, Úř. věst. C 242, 23.7.2015, s. 9.

(5)  National Review of Higher Education 2030. www.hea.ie

(6)  Learning while working. Success stories on workplace learning in Europe, s. 59, Cedefop 2012.

(7)  http://issuu.com/yomag/docs/reportnfe_print


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/57


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zlepšení výsledků vnitrostátních duálních systémů odborného vzdělávání

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/10)

Zpravodajka:

Dorthe ANDERSEN

Dne 19. února 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zlepšení výsledků vnitrostátních duálních systémů odborného vzdělávání

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci a občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijal stanovisko dne 1. září 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 206 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

V řadě členských států byli mladí Evropané těžce zasaženi krizí, která si vyžádala vysoké lidské, sociální a ekonomické náklady. Vyšší nezaměstnanost mládeže však není nic nového a poukazuje na jisté strukturální problémy, kvůli kterým je přechod ze školy do zaměstnání obtížný.

1.2.

Dobře fungující systémy odborného vzdělávání a přípravy (OVP) založené na duálním vzdělávání přispívají ke zlepšení zaměstnanosti mladých lidí a mohou pomoci mladým ženám a mužům zajistit plynulejší přechod ze školy do zaměstnání, a to včetně mladých lidí ze znevýhodněných poměrů.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že neexistuje jediný univerzálně platný model duálního systému odborného vzdělávání. Záměrem je podpořit kvalitní duální systém, který se osvědčuje.

1.4.    Evropská úroveň:

1.4.1.

EHSV se domnívá, že je potřebný evropský nástroj posuzování kvality, který zachytí pokrok a dopady reforem, které členské státy provádějí, aby zlepšily výkonnost OVP a duálních systémů vzdělávání.

1.4.2.

EHSV doporučuje, aby Komise – s příslušnými partnery – vytvořila nástroje k monitorování a shromažďování údajů a vyhodnocování toho, co v členských státech funguje, a identifikovala klíčové prvky dobře fungujících duálních systémů odborného vzdělávání. Cílem je vyhodnotit a posoudit, co funguje, aby se zajistila kvalita systémů odborné přípravy a osvětlila korelace duálního odborného vzdělávání a zaměstnanosti.

1.4.3.

Odborné dovednosti, které jsou kvalitní a požadované na trhu práce, budou i v budoucnosti představovat hlavní segment trhu práce a evropské konkurenceschopnosti. EHSV proto navrhuje stanovit cíl EU pro OVP a duální systémy odborného vzdělávání, jež mohou být cestou k lepším možnostem zaměstnanosti mladých lidí. To by mohlo být součástí obnovené strategie Evropa 2020, a EHSV proto vyzývá Komisi, aby tyto možnosti prozkoumala.

1.4.4.

EHSV se domnívá, že unijní cíl OVP a shromažďování údajů by mohly členským státům pomoci při zlepšování úrovně vzdělání a mohly by zajistit, že mladí lidé získají pozitivní zkušenosti se vzdělávacím systémem a odejdou s dovednostmi, které jsou na trhu práce zapotřebí.

1.5.    Členské státy a sociální partneři:

1.5.1.

EHSV doporučuje, aby členské státy, které nemají dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání, vyhodnotily náklady spojené s vypracováním těchto systémů v porovnání s pozitivními účinky na konkurenceschopnost podniků a pracovní příležitosti pro mladé lidi.

1.5.2.

EHSV zdůrazňuje význam partnerství mezi školami, zařízeními odborné přípravy, odborovými svazy a podnikatelskou sférou. Rozhodující roli ve všech stadiích dobře fungujících duálních systémů odborného vzdělávání (návrh, provádění, kontrola, hodnocení atd.) hrají sociální partneři. Posílení a lepší využití sociálního dialogu na všech úrovních může být efektivním nástrojem k vylepšení atraktivity a kvality duálních systémů odborného vzdělávání.

1.5.3.

EHSV vyzývá členské státy, aby zavedly nebo systematicky přezkoumaly profesní rozvoj učitelů, mentorů a školitelů OVP – a to zejména vnitropodnikových školitelů, jelikož ti jsou klíčem ke zlepšení výkonnosti systémů OVP.

1.5.4.

EHSV zdůrazňuje význam zaměstnavatelů a domnívá se, že zaměstnavatelé – včetně malých a středních podniků – se do systémů učňovského vzdělávání zapojí více, pokud budou tyto systémy skutečně vyhovovat jejich potřebám a pokud budou dobře propojeny se školami. Proto bychom se měli v následujících letech zaměřit na zavádění duálních systémů odborného vzdělávání, které umožní nákladově efektivní zapojení zaměstnavatelů a přenesou na ně větší zodpovědnost.

1.5.5.

EHSV doporučuje, aby evropští sociální partneři v této oblasti pokračovali ve své práci v rámci svého samostatného pracovního programu.

2.   Úvod – současná situace v Evropě

2.1.

Ekonomická krize v Evropě mladé lidi tvrdě zasáhla. Čtyři a půl milionu mladých lidí ve věku nižším než 25 let je bez práce (1), přičemž v některých zemích EU není vysoká nezaměstnanost mládeže ničím novým, krize ji pouze zdůraznila. V EU je míra nezaměstnanosti mládeže více než dvojnásobně vyšší než u dospělých – 20,9 % oproti 9,8 %. Přibližně 7 milionů mladých Evropanů nemá zaměstnání ani se neúčastní vzdělávání ani odborné přípravy (2), S poměrně slabým krátkodobým hospodářským výhledem dosáhla nezaměstnanost mládeže v některých členských státech extrémní úrovně a vyžádala si vysoké lidské, sociální a ekonomické náklady.

2.2.

Nezaměstnanost byla u mladých lidí vyšší než u dospělých i před krizí. Tato skutečnost svědčí o strukturálním problému při vytváření užších vazeb mezi systémy vzdělávání a přípravy a trhy práce. Dalším argumentem v tomto ohledu je skutečnost, že v řadě zemí je vysoká nezaměstnanost mládeže, ale zaměstnavatelé zároveň obtížně shánějí zaměstnance s těmi správnými dovednostmi.

2.3.

Tato situace vyžaduje nový přístup ke zlepšování základů zaměstnanosti a růstu s cílem rozvinout odborné dovednosti a kvalifikace, které jsou kvalitní a žádané na trhu práce, a dobře fungující trhy práce.

2.4.

Pokud jde o zkušenosti se začleňováním mladých lidí na trh práce, existují nicméně mezi jednotlivými členskými státy EU značné rozdíly.

2.5.

Lidé s odborným vzděláním tvoří v mnoha zemích většinu zaměstnanců soukromého sektoru, ale významnou roli hrají i v částech veřejného sektoru. Dnes se zhruba polovina studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání v celé Evropě účastní programů OVP a zhruba čtvrtina z nich se účastní kombinovaného učení ve škole a v praxi (3). Klíčové úkoly ale spočívají v tom, aby se zvýšila kvalita a využitelnost OVP, a tím se tyto programy staly přitažlivější.

2.6.

EHSV v řadě svých stanovisek (4) zdůraznil význam vytváření správných podmínek pro mladé lidi s cílem zjednodušit přechod od vzdělání k zaměstnání, a to pomocí podpory možností zapojit se v rámci kvalitního OVP do různých forem duálních systémů odborného vzdělávání.

2.7.

EHSV se domnívá, že je důležité zachovat tuto dynamiku a v jednotlivých členských státech ve spolupráci se sociálními partnery zajistit vhodné úpravy systémů OVP tak, aby se jejich součástí stala složka duálních systémů odborného vzdělávání.

3.   Pochopení definic – duální systémy odborného vzdělávání v Evropě

3.1.

Toto stanovisko se zaměřuje na duální systémy odborného vzdělávání v oblasti OVP. Všeobecným pojmem duální systémy odborného vzdělávání se označují různé vnitrostátní modely. Podle střediska Cedefop duální systémy odborného vzdělávání kombinují období, kdy učení probíhá ve škole a v zařízení odborné přípravy či na pracovišti. Dualita se vztahuje nejen na učební postupy (školy a poskytovatelé OVP se podílejí na poskytování teoretické a praktické přípravy), ale také na jeho aktéry (veřejné a soukromé).

3.2.

Systémy vzdělávání, které zahrnují praktické aspekty, existují ve všech členských státech, ale liší se kvalitou, výsledky a rozsahem (5). Například: Kolik času se věnuje přípravě na pracovišti? Existuje smlouva mezi žákem a zaměstnavatelem? Je žák placen? Jaká je úloha sociálních partnerů?

3.3.

Neexistuje žádný jednotný nebo „nejlepší“ model; vývoj duálního systému závisí na řadě hospodářských a sociálních souvislostí.

3.4.

V současnosti existují tři hlavní učební postupy OVP:

učňovská příprava kombinuje a střídá přípravu na pracovišti se školním vzděláváním a vede k získání státem uznávané kvalifikace. Obvykle mezi zaměstnavatelem a učněm existuje smluvní vztah a učeň za svou práci pobírá plat (např. jako v Rakousku, Dánsku a Německu),

OVP ve škole doplněné o odbornou přípravu na pracovišti. Příprava na pracovišti probíhá v kratších obdobích (např. odborné nebo pracovní stáže) jako povinná nebo volitelná složka programů OVP a vede k dosažení formální kvalifikace,

programy založené na školním vzdělávání.

3.5.

Je důležité se zaměřit na těsné propojení s pracovištěm a synergii, které by se měla vytvořit mezi studenty, teoretickým základem a praktickým učením a vývojem na pracovišti.

4.   Rámec evropské politiky

4.1.

Evropská rada na zasedání ve dnech 27. a 28. června 2013 (6) schválila novou strategii pro boj s nezaměstnaností mládeže, včetně cíle prosazovat „vysoce kvalitní učňovskou přípravu a učení se prací“. Dvacet dva členských států obdrželo konkrétní doporučení, jak přizpůsobit systémy OVP tak, že budou klást větší důraz na složky přípravy založené na praxi a na kvalitní učňovskou přípravu mladých lidí.

4.2.

Na úrovni EU byla podniknuta řada opatření. Například byl přijat systém záruk pro mladé lidi, byly přiděleny finanční prostředky z ESF na rozvoj vnitrostátních systémů učňovského vzdělávání včetně duálních systémů odborného vzdělávání a byla založena Evropská aliance pro učňovskou přípravu.

4.3.

Evropští sociální partneři ve svém akčním plánu pro zaměstnávání mladých lidí z června 2013 (7) také zdůraznili hodnotu učebních modelů zaměřených na praxi, jako jsou duální systémy odborného vzdělávání.

4.4.

Lotyšské předsednictví jako součást přezkumu komuniké z Brugg podpořilo pět cílů. Prvním cílem bude podporovat učení zaměřené na praxi, se zvláštním důrazem na přípravu učňovského typu (8).

5.   Duální systémy odborného vzdělávání jako způsob budování cesty do pracovního života

5.1.

Studie kupříkladu střediska Cedefop a Evropské komise ukazují, že mezi duálně založenými systémy OVP a zaměstnaností mládeže existuje pozitivní souvislost (9).

5.2.

Zkušenosti a čísla hovoří jasně a srozumitelně. Země s relevantními a atraktivními systémy odborné přípravy založenými na duálních principech si při začleňování mladých lidí na trh práce vedou lépe. Některé země, jako např. Rakousko, jsou také dobrým příkladem možností odborné přípravy pro znevýhodněné mladé lidi; např. je to pracovní asistence nebo učňovská záchranná síť.

5.3.

Dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání poskytují mladým lidem prvotní pracovní zkušenost, čímž se pro podniky a budoucí zaměstnavatele stávají atraktivnějšími. V Německu více než 2/3 učňů po dokončení učňovské přípravy zůstává u stejného zaměstnavatele (10). Dánské statistiky (11) prokazují, že absolventi OVP jsou nejúspěšnější při hledání nového zaměstnání v případě propouštění a v mnoha případech zakládají své vlastní podniky.

5.4.

Četní mladí lidé a jejich rodiče však nepovažují OVP a učňovskou přípravu za tak atraktivní jako akademické vzdělání, nebo se na ně hledí jen jako na tradiční zaměstnání modrých límečků. Zapomíná se na „konkurenceschopné znalosti“, které se dají v duálních systémech odborného vzdělávání získat. Mladí lidé tedy nemají jen jedinou možnost pracovního uplatnění, ale získají konkurenceschopné znalosti, které mohou dále rozvíjet.

5.5.

Při přezkumu strategie Evropa 2020 by Evropská unie měla zvážit, zda nestanovit cílový podíl studentů v OVP a v duálních systémech odborného vzdělávání. To by mohlo upoutat větší pozornost k silné stránce systémů duálního vzdělávání a učňovské přípravy, totiž k zaměstnatelnosti a inkluzívnosti.

5.6.

Vytyčený cíl by měl být náročný, protože byla doložena kladná souvislost se zaměstnaností a je třeba brát v úvahu budoucí poptávku po kvalifikovaných pracovnících se střední kvalifikací na trhu práce.

5.7.

V zájmu zlepšení image a zvýšení přitažlivosti je potřebné společné úsilí škol, zařízení odborné přípravy, podniků, sociálních partnerů a politiků. Školy a zařízení OVP se musejí pružněji přizpůsobovat měnícím se potřebám trhu práce a ekonomiky. Za účelem prezentace dovedností a škol a inspirace mladých mužů a žen by mohly být podporovány soutěže v oblasti dovedností a pozitivní vzory. Někteří studenti a rodiče vnímají učňovskou přípravu jako slepou uličku. Tomu by mělo zamezit otevření cest k dalšímu vysokoškolskému vzdělání. Ke zvýšení přitažlivosti těchto systémů by mohlo přispět, kdyby se staly součástí programů pro vnitřní mobilitu v EU, jakým je např. Erasmus +.

5.8.

Dobré a včasné profesní poradenství a konzultační služby jsou nezbytné k lepšímu pochopení a vnímání duálních systémů odborného vzdělávání.

5.9.

Zde mají také úlohu učitelé, kteří mohou duální systémy představit přitažlivěji a mají přímý vliv na to, jak mladí lidé vnímají OVP. Stát se učitelem OVP musí být rovněž považováno za lákavou nabídku. Jedním ze způsobů, jak zajistit, že se odborné a pedagogické dovednosti učitelů OVP neustále aktualizují, je zlepšit spolupráci mezi školami a podniky, aby učitelé znali aktuální požadavky podniku, používané pracovní postupy, nové technologie atd.

5.10.

V duálních systémech odborného vzdělávání je přítomnost kvalifikovaného a motivovaného zaměstnance vystupujícího v roli podnikového školitele nebo instruktora základním požadavkem pro zajištění kvality. Je třeba se více zaměřit na odpovědnost interních podnikových instruktorů. Jasnější a podrobnější popis kompetencí, kterých je třeba dosáhnout, může zkvalitnit učení se v praxi.

6.   Průběžné monitorování a posuzování systémů a politik odborného vzdělávání a přípravy, založené na průkazných skutečnostech

6.1.

Z řady studií duálních systémů odborného vzdělávání vyplývá, že například německý, švýcarský a rakouský systém funguje dobře, jelikož mladým lidem poskytuje vhodnou přípravu a dobrý výchozí bod pro zapojení se do pracovního procesu. Neexistuje však „jeden nejlepší model“ – záměrem je identifikovat úspěšné struktury a postupy.

6.2.

Transparentnější informace o příčině, obsahu a výsledcích pomohou určit klíčové prvky, které charakterizují dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání. Většina členských států a Cedefop sice shromažďují údaje o pracovním uplatnění absolventů OVP, ale tyto údaje by bylo možné rozsáhleji využít ke zlepšení systémů, a to včetně duálních systémů odborného vzdělávání.

6.3.

Podíl „učení v praxi“ by se například mohl používat jako proměnná v referenčním hodnocení zaměstnatelnosti v EU. Evropské referenční hodnocení v oblasti duálních systémů odborného vzdělávání by mohlo upozornit na korelaci duálních systémů odborného vzdělávání a zaměstnanosti mládeže. Údaje nezbytné k referenčnímu hodnocení by mohly být každoročně shromažďovány na základě šetření pracovních sil.

6.4.

Eurostat (Eurobarometr) by ve spolupráci s Cedefop mohl provést systematičtější studii mladých lidí, kteří dokončí OVP a mají poptávané dovednosti, a také toho, do jaké míry jim tyto dovednosti pomohly získat duální systémy odborného vzdělávání v podnicích.

6.5.

Mohlo by být užitečné shromáždit srovnatelné vnitrostátní údaje, na základě kterých by mohla být vyhodnocena výkonnost jednotlivých zemí, pokud jde o provádění a výsledky různých evropských duálních systémů odborného vzdělávání. Středisko Cedefop, Eurostat a Komise již v rámci strategie Evropa 2020 a kodaňské strategie tyto údaje shromažďují, EU ale potřebuje komplexní nástroj, který by zachytil pokrok a rovněž dopady reforem, které za účelem zlepšení výkonnosti a kvality vnitrostátních systémů OVP řada členských států provádí.

EHSV navrhuje, aby se tento nástroj posuzování kvality zabýval minimálně těmito koncepčními otázkami:

jak a proč vede duální systém odborného vzdělávání k vyšší zaměstnanosti?

vede duální systém odborného vzdělávání ke snižování napětí na trhu práce, například ke kratším obdobím nezaměstnanosti a lepšímu uspokojování poptávky po dovednostech?

jak může duální systém odborného vzdělávání vést k vyšší mobilitě, a to jak v rámci jednotlivých odvětví, tak i mezi nimi?

6.6.

Časově vymezený soubor relativně jasných parametrů by mohl sloužit jako odrazový můstek pro kvalitativnější analýzy a zároveň by mohl být použit k monitorování vývoje v jednotlivých zemích, pokud se jedná o přizpůsobování systému OVP zásadám a přínosům duálního systému odborného vzdělávání. Taková datová platforma by mohla přispět rovněž k práci Evropské aliance pro učňovskou přípravu a k práci evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (EQUAVET).

7.   Lepší výkonnost vnitrostátních duálních systémů odborného vzdělávání a zapojení podniků

7.1.

Řada výzev stále ještě není brána vážně, například pokud jde o kvalitu přípravy a relevantnost pro podniky.

7.2.

Učňovské vzdělávání hraje důležitou roli při uspokojování potřeb podniků z hlediska dovedností a zároveň pomáhá mladým lidem vstoupit na trh práce. Učňovské vzdělávání nabízí zaměstnavatelům řadu výhod – mezi ně patří skutečnost, že jsou-li učni připravování přímo v podniku, jejich dovednosti lépe odpovídají potřebám podniku – a také nové vědomosti a perspektivy. Plnohodnotné učňovské vzdělávání s sebou nese řadu práv a povinností pro všechny zúčastněné.

7.3.

Podniky toto musí vnímat jako investici do budoucích kvalifikovaných lidských zdrojů a přijmout odpovědnost za skutečnou přípravu mladého člověka. Mají-li však podniky – včetně malých a středních podniků – vnímat učňovské vzdělávání jako investici, je třeba ustanovit opatření, která jim umožní se na systému více podílet, včetně přípravy osnov.

7.4.

Někteří zaměstnavatelé se obávají, že náklady na učňovské vzdělávání převyšují přínosy, tento způsob uvažování je však třeba zpochybnit. Analýza výnosů a nákladů provedená v případě Švýcarska ukazuje, že přínos učně k produkci převyšuje náklady na jeho přípravu (včetně mzdy učně) o více než 6 000 EUR (12) a BUSINESSEUROPE v současné době provádí studii výnosů a nákladů na učňovské vzdělávání.

7.5.

V některých zemích byly zřízeny fondy pro sdílení zátěže podniků, kde společnosti uhradí určitou částku do fondu jako kompenzaci za hodiny strávené ve škole nebo za náklady na dopravu (v Dánsku Arbejdsgivernes uddannelsesbidrag). V Rakousku společnosti mohou získat bonus za přípravu dobře hodnocených učňů. V Rakousku (Vorarlbersko) existuje model sdílení zátěže, v jehož rámci společnosti platí 0,2 promile celkových mzdových nákladů učňů do fondu odborné přípravy. Po kontrole odborné přípravy po 18 měsících je vzorným podnikům poskytujícím odbornou přípravu vrácena prémie.

7.6.

Poměr výnosů a nákladů se však může v rámci jednotlivých odvětví a různých systémů OVP lišit. Proto je nutné, aby byly jednotlivé vnitrostátní systémy průběžně posuzovány a v případě potřeby přizpůsobeny, aby přispívaly ke konkurenceschopnosti evropských podniků. Srovnatelnější a kvalitnější nástroje pro hodnocení mohou členským státům v tomto ohledu pomoci.

7.7.

Stejně důležité je v tomto případě i zajištění kvality a posuzování učňovského vzdělávání a duálních systémů odborného vzdělávání včetně pracovních podmínek; zde mohou hrát roli i sociální partneři. Sociální partneři musí být zapojeni především do navrhování vnitrostátního uspořádání duálních systémů odborného vzdělávání a s využitím vhodných tradičních forem kolektivního vyjednávání napomoci kvalitnímu učňovskému vzdělávání a dalším systémům zaměřeným na praxi. Odborové svazy a zástupci odborů rovněž mohou hrát podstatnější úlohu při přípravě mladých lidí a v oblasti příznivých životních podmínek.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Eurostat, březen 2015, Facts and figures youth unemployment.

(2)  Eurostat [tesem150], 2014.

(3)  Evropská komise, Education and Training, zpráva z listopadu 2014.

(4)  Například:

Stanovisko EHSV Postsekundární odborné vzdělávání a příprava jako atraktivní alternativa k vysokoškolskému vzdělávání (Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 1).

Stanovisko EHSV Kvalitní rámec pro stáže (Úř. věst. C 214, 8.7.2014, s. 36).

Stanovisko EHSV Zaměstnatelnost mladých lidí – sladění vzdělávání s potřebami průmyslu v době úsporných opatření (Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 7).

Stanovisko Opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí – osvědčené postupy (Úř. věst. C 424, 26.11.2014, s. 1).

(5)  Studie Evropského parlamentu Dual education: a bridge over troubled waters, červen 2014.

(6)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-104-2013-EXT-1/cs/pdf

(7)  https://www.etuc.org/sites/www.etuc.org/files/201306_Framework_of_Actions_Youth_Employment_1.pdf

(8)  Závěry předsednictví z Rigy z 22. června 2015.

(9)  Například Cedefop Labour market outcomes of VET in Europe, 2013, European Commission, Education and training Monitor 2014 a OECD, Learning for Jobs, reviews of VET 2010.

(10)  Germany Trade & Invest, DIHK, Spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum, IAB, Spolkový statistický úřad, 2013.

(11)  http://www.da.dk/bilag/AMR09%2CArbejdsmarkedsrapport%202009.pdf

(12)  DOKUMENT EENEE 3/2012 LISTOPAD 2012, „Apprenticeship Training Can Be Profitable for Firms and Apprentices Alike“ (Učňovská příprava může být přínosem pro firmy i učně), autor: Stefan C. Wolter, Univerzita v Bernu.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/63


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Boj proti korupci v EU – reakce na obavy podniků a občanské společnosti

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/11)

Zpravodaj:

Filip HAMRO-DROTZ

Spoluzpravodaj:

PIERRE GENDRE

Dne 16. října 2014 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Boj proti korupci v EU – reakce na obavy podniků a občanské společnosti.

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 15. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 184 hlasy pro, 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Doporučení

1.1.

EU by měla neprodleně vypracovat logicky provázanou a komplexní pětiletou protikorupční strategii a doprovodný akční plán, jež by podpořili předsedové Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady. Předsednictví Rady a instituce EU by se měly ve svých programech a v interinstitucionální spolupráci zavázat ke sledování jasných cílů týkajících se boje proti korupci. Měly by svou agendu orientovat do budoucna a měly by se zaměřit na průřezové aspekty potírání korupce v EU a ve vnějších vztazích EU, na intenzivnější pomoc členským státům a lepší nadnárodní spolupráci, na posílení integrity institucí a ochranu finančních zájmů EU. K hlavním cílům všech politik EU by měla patřit podpora transparentnosti a předcházení korupci. V této strategii by měla být zohledněna doporučení uvedená v tomto stanovisku.

1.1.1.

Naprostou prioritou by měla být pomoc členským státům v jejich snaze o zavádění a prosazování stávajících vnitrostátních, evropských a mezinárodních nástrojů.

1.1.2.

Pokrok v provádění této strategie by se měl posuzovat v rámci evropského semestru, přičemž by měly být brány v potaz zprávy Komise o boji proti korupci a pravidelné průzkumy. K rozšířenosti korupce by EU měla přihlížet i při monitorování toho, nakolik jsou v jejích členských státech dodržovány zásady právního státu, a měla by ji výslovně zařadit mezi podmínky programů hospodářské podpory, jež byly dohodnuty s členskými státy a třetími zeměmi.

1.2.

Hlavní součástí strategie by měla být lepší a inkluzivní nadnárodní spolupráce v oblasti boje proti korupci:

1.2.1.

Evropská komise a členské státy EU by měly posílit nadnárodní spolupráci v oblasti potírání korupce (v rámci obnovené strategie vnitřní bezpečnosti EU na období 2015–2020, COM(2015) 185), zvýšit koordinaci mezi příslušnými orgány (OLAF, Eurojust, Europol, veřejný ochránce práv, Účetní dvůr) a zajistit účinné řízení evropské sítě pro boj proti korupci (EACN). Měly by rozšířit výměnu osvědčených postupů a posílit koordinaci a spolupráci mezi veřejnými žalobci v jednotlivých zemích v případech přeshraniční trestné činnosti, například co se týče získávání majetku pocházejícího z trestné činnosti a jeho repatriace.

1.2.2.

Přední roli hraje Evropská rada, která může boj proti korupci podpořit tím, že:

zavede programy zaměřené na zvyšování povědomí a vzdělávání v členských státech, pokud jde o význam integrity ve společnosti a v hospodářství, charakter a míru výskytu korupce v politice, soudnictví a ve veřejné správě a to, jakým způsobem se korupce podílí na potlačování svobody sdělovacích prostředků, šíření organizované trestné činnosti a oslabování konkurenceschopnosti. Dále by měla zahájit věcnou diskusi o budoucnosti demokratické správy věcí veřejných v Evropě;

podpoří a zavede posílená opatření pro předcházení korupci, v této souvislosti rovněž podnítí činnost vedoucí k přezkumu a podpoře provádění Úmluvy OSN proti korupci v EU (v souladu s článkem 63 Úmluvy OSN proti korupci a usnesením 3/1);

zintenzivní úsilí o sbližování vnitrostátních trestněprávních předpisů tam, kde tyto předpisy brání účinnému vyšetřování a stíhání případů korupce. Zvláštní pozornost by měla být věnována harmonizaci definicí korupce a střetů zájmů. Toho by se dalo nejlépe dosáhnout prostřednictvím právních předpisů EU nebo rámců, jako je otevřená metoda koordinace, s cílem identifikovat legislativní rámce, jimiž by se členské státy mohly řídit;

neprodleně schválí nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a přepracované nařízení týkající se Eurojustu.

1.2.3.

Trojstranná sociální vrcholná schůzka by se v souladu s články 152–155 SFEU měla zabývat tím, jak by sociální dialog na horizontální i odvětvové úrovni mohl přispět k úsilí o předcházení korupci a o její potírání.

1.2.4.

V souvislosti s účastí v protikorupčních iniciativách EU je třeba posílit konzultaci a zapojení občanské společnosti (v souladu s článkem 11 SFEU) a také Evropského hospodářského a sociálního výboru a Evropského výboru regionů.

1.2.5.

Instituce EU a příslušné orgány by ve spolupráci s členskými státy měly zintenzivnit opatření zaměřená na zvyšování povědomí veřejnosti o tom, jak se mohou občané na boji proti korupci podílet, přičemž by měly upozornit na práva a opravné prostředky, jež skýtá právo EU. Bude třeba uskutečnit informační kampaň zaměřenou na hromadné sdělovací prostředky, která občanům objasní například to, jakými způsoby mohou oznámit podezření na korupci a zneužití finančních prostředků EU. Současně by se mělo transparentněji informovat o tom, jak jsou prostředky EU vynakládány.

1.3.

EU by – vedle legislativních opatření – měla zavést a podporovat alternativní opatření, aby prosadila přijetí a uplatňování kodexů a standardů pro dodržování pravidel a potírání úplatkářství a korupce v jednotlivých podnicích v souladu s mezinárodními, odvětvovými a evropskými nástroji a pokyny. Při uplatňování etických kodexů (které by měly rovněž zahrnovat odpovídající ustanovení o oznamování korupce) v jednotlivých podnicích by měly být transparentním a inkluzivním způsobem zapojeny příslušné zainteresované strany, včetně zaměstnanců. Od podniků z celého světa by se mělo vyžadovat, aby zavedly protikorupční systém řízení, pokud chtějí být vybrány pro projekty financované z prostředků EU.

1.3.1.

EU by rovněž měla využít prodloužení platnosti strategie EU v oblasti odpovědnosti podniků k tomu, aby s pomocí podniků, sociálních partnerů a obchodních sdružení prozkoumala, jak by se daly všeobecně rozšířit osvědčené postupy týkající se řízení podniků a etiky.

1.3.2.

Je třeba uvítat nedávno vydanou směrnici o uvádění nefinančních informací, která od velkých podniků v EU vyžaduje, aby podávaly zprávy o dodržování pravidel a o etických normách. Tato směrnice by měla podniky motivovat k tomu, aby dbaly na dodržování protikorupčních standardů, jakož i odpovídajících mechanismů varování v celém svém dodavatelském řetězci a aby i malé a střední podniky přijaly přiměřená opatření.

1.3.2.1.

Týká se to především dodávek přírodních zdrojů, u nichž často vzniká riziko korupce. EU může vycházet z osvědčených postupů v oblasti lesnictví a z regulačních přístupů k tzv. „konfliktním minerálům“ uplatňovaných v USA. Evropská komise by v této souvislosti měla zajistit důsledný přístup při přezkumu své strategie v oblasti surovin. Měla by rovněž spolupracovat se zástupci podniků na evropské úrovni s cílem vypracovat soudržný a důsledný přístup k odstraňování korupce z dodavatelského řetězce.

1.4.

Evropská komise by měla znovu přezkoumat směrnice o zadávání veřejných zakázek, přičemž by se měla zamyslet obzvláště nad tím, jak by se dala zvýšit transparentnost a spolehlivost postupů. Měla by proaktivně sledovat, jak členské státy uplatňují platné předpisy o předcházení střetům zájmů a protekcionářství (a to i na regionální a místní úrovni), a v případě potřeby by měla poskytovat podrobnější instrukce. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek by se měla vztahovat na všechny podniky bez ohledu na jejich původ.

1.4.1.

Evropská komise by měla zajistit vhodné způsoby pro oznamování korupce v postupech zadávání veřejných zakázek na celostátní a místní úrovni a lepší možnosti, jak se domáhat zjednání nápravy, a to i ze strany jiných subjektů než těch, jichž se to bezprostředně dotýká. EU a členské státy by v těchto postupech měly prosazovat vysokou míru transparentnosti. Je potěšující, že se elektronické zadávání zakázek stane standardem. Je třeba zvýšit povědomí o tom, že informace týkající se zadávacího řízení a vítězných nabídek jsou zveřejňovány na elektronické platformě Evropské unie TED (Tenders Electronic Daily) ve snadno přístupných a analyzovatelných formátech.

1.4.2.

Podniky, jež se ucházejí o veřejnou zakázku, by měly poskytnout údaje o svých vlastnících, včetně skutečného majitele. Velké podniky účastnící se zadávacího řízení by měly disponovat solidním kodexem chování proti podplácení a korupci (v souladu s mezinárodními, evropskými a odvětvovými nástroji či pokyny). Při zveřejňování informací by měla být respektována ochrana obchodního tajemství (viz stanovisko EHSV INT/145) a neměly by mu bránit rozdíly ve vnitrostátních předpisech týkajících se ochrany údajů.

1.4.3.

EU by měla podněcovat k tomu, aby se v zájmu odrazení od korupce přistupovalo k sankcím, přičemž nejzazší sankcí by mělo být vyloučení ze zadávacího řízení na přiměřenou dobu, a k odpovídajícím opatřením u osob pracujících ve veřejném sektoru. Evropská komise, Evropská investiční banka a členské státy EU by měly zřídit celounijní systém vzájemného vylučování, který by spojoval vylučovací systémy na evropské a na vnitrostátní úrovni a zajistil, aby se osoby, jež se dopustily korupce, nemohly ucházet o veřejné zakázky v EU, jak to stanoví nové směrnice EU o zadávání zakázek (2014/24 a 25). Stejné důsledky by měly nést osoby pracující ve veřejném sektoru. O takovém vyloučení by se mělo uvažovat především v případech, kdy byl daný podnik odsouzen za protiprávní jednání nebo nezavedl preventivní protikorupční opatření. Tento systém by měl být shovívavý k podnikům, jež uskutečnily reformy a podnikly náležité kroky s cílem předejít korupčnímu jednání (samoočistný proces). Je třeba propagovat uzavírání „paktů o integritě“, v nichž se veřejné orgány a podniky zavážou uplatňovat při zadávání veřejných zakázek vyšší standardy transparentnosti a integrity. Bedlivější pozornost je nutné věnovat etickému chování a respektování pravidel ve státních podnicích a ve veřejné správě, a to na celostátní i na regionální a místní úrovni.

1.5.

EU by měla zvýšit transparentnost finančních toků v celé EU. Právní předpisy, které byly nedávno přijaty s cílem zvýšit transparentnost vlastnictví společností v rámci 4. směrnice o boji proti praní peněz, jsou sice vítané, veřejnost však musí být informována o skutečných majitelích svěřeneckých fondů a dalších korporátních struktur. Transparentnost mezinárodních finančních toků by se dala zvýšit především lepším podáváním zpráv ze strany podniků v souladu s mezinárodními odvětvovými pokyny a příslušnými právními předpisy EU, které by od nadnárodních společností vyžadovaly, aby uváděly hlavní finanční údaje v zemích, ve kterých působí.

1.5.1.

Je třeba zlepšit dodržování platných právních předpisů EU ze strany bank. V této souvislosti by se Evropská komise a Evropský orgán pro bankovnictví měly aktivněji zasazovat o to, aby nedostatky v uplatňování pravidel v jednom členském státě neoslabily celkový systém. Evropská komise by rovněž měla využít svých pravomocí k harmonizaci trestních sankcí v této oblasti, aby bylo zaručeno, že všechny jurisdikce v EU budou mít sankce s řádným odrazujícím účinkem. Dále je třeba přimět členské státy k tomu, aby v souladu s článkem 20 Úmluvy OSN proti korupci zavedly trestný čin úmyslného nezákonného obohacování ze strany veřejného činitele.

1.6.

Odhalování korupce mnohdy závisí na ochotě oznamovatelů tyto případy hlásit – musí se tak ovšem dít v dobré víře a na základě řádných důvodů. Evropská komise by měla hledat alternativní způsoby, jak podpořit ochranu oznamovatelů, a měla by uskutečnit studii proveditelnosti nástrojů na úrovni EU (třeba nařízení či směrnice), přičemž by měla vzít v úvahu mezinárodní odvětvové pokyny a příslušná usnesení Evropského parlamentu. Odhalování korupce by neměla bránit ochrana soukromí a obchodního tajemství (směrnice 2013/36/ES (CRD IV)). Měla by být zavedena odpovídající ochranná opatření, která budou příslušné strany chránit před mylným oznámením korupce.

1.7.

Ze zkušeností a průzkumů vyplývá, že při rozdělování a vynakládání peněz daňových poplatníků v EU v rámci strukturálních a investičních fondů EU (včetně EFSI) hrozí jejich zneužití. Podvody jsou často spojeny s korupcí, jejich vyšetřování však brání nedostatky ve spolupráci mezi EU a vnitrostátními orgány. EU by měla zaujmout výraznější úlohu v monitorování/auditu nakládání s finančními prostředky v souladu s myšlenkou nulové tolerance korupce a podvodů. Měl by být zřízen Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) jakožto nezávislý a efektivní evropský úřad disponující odpovídajícími zdroji, aby mohl vyšetřovat a stíhat nejen trestné činy mající dopad na finance EU, ale také závažné přeshraniční trestné činy, jako je korupce (jak bylo stanoveno v Lisabonské smlouvě). Měly by být rovněž posíleny kapacity Eurojustu, protože se to někdy týká třetích zemí, jež jsou mimo působnost EPPO.

1.8.

EU by se měla intenzivněji zapojit do boje proti korupci na celosvětové úrovni. Měla by do dohod se třetími zeměmi zahrnout přísná ustanovení týkající se potírání korupce. Je třeba stanovit přísná pravidla podmíněnosti v programech financování (předvstupní pomoc, politika sousedství, rozvojová spolupráce, zámořská pomoc atd.), pokud jde o předcházení a boj proti korupci (i na ochranu samotných fondů). Musí být zavedeny silné mechanismy pro monitorování jejich uplatňování a efektivity.

1.8.1.

Je třeba přijmout opatření pro účinnou ochranu podniků EU, jež působí na vnitřním trhu nebo na mezinárodní scéně a dodržují etické normy, před konkurenty ze třetích zemí, kteří tato pravidla nerespektují. V rámci této ochrany „by měly být vypracovány takové smluvní podmínky, aby byla rizika spojená se smlouvou spravedlivě rozdělena“ (viz 65. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 1316/2013 o Nástroji pro propojení Evropy). Tato zásada by měla být zahrnuta do dokumentů u všech nástrojů EU, jež se týkají financování ze strany EU.

1.8.2.

EU by rovněž měla více usilovat o to, aby se její finanční systém nestal útočištěm pro špinavé peníze. Události, k nimž v posledních letech došlo například v severní Africe, na Blízkém východě a na Ukrajině, prokázaly nepřiměřenost bilaterálních přístupů k repatriaci odcizeného majetku. Evropská komise by měla zaujmout aktivnější úlohu při poskytování pomoci a při koordinaci navracení odcizeného majetku těmto zemím.

1.9.

Samotné instituce EU se musí stát symboly transparentnosti, integrity a řádné správy tak, aby šly členským státům příkladem. Jedině takto si instituce EU zajistí autoritu a důvěryhodnost, aby mohly iniciovat, řídit a provádět výše uvedená opatření. Pro tento účel by instituce měly usilovat o co největší odpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu, v rámci čehož by měla být pro právní předpisy a politiky EU zavedena tzv. „legislativní stopa“, tj. veřejné a aktuální zaznamenávání interakce mezi institucemi EU, členskými státy a lobbisty, a měly by být přijaty právní předpisy o povinné registraci lobování v EU.

1.9.1.

Mimoto by EU měla důsledně a proaktivně monitorovat střety zájmů a měla by jim předcházet, jelikož mohou ovlivnit proces rozhodování. Měly by být zřízeny nezávislé etické výbory, které by měly pravomoc vydávat závazná doporučení a uvalovat sankce. Další reformy by měly být vytyčeny v pětiletém akčním plánu, o němž je řeč v prvním doporučení, a to s přihlédnutím k závěrům zpráv Komise a OLAF o boji proti korupci.

1.10.

EHSV by měl podniknout cílené kroky, aby přispěl k potírání korupce v EU. Měl by:

informovat občanskou společnost v rámci opatření navazujících na toto stanovisko;

zapojit se do příslušného dialogu mezi veřejným a soukromým sektorem ohledně korupce, jak si přeje Komise;

zabývat se bojem proti korupci a podvodům i v nadcházejících stanoviscích a zvážit vypracování dalších stanovisek, včetně stanovisek na téma korupce v jednotlivých odvětvích;

začít řešit tuto problematiku ve spolupráci s národními HSR a v kontaktu se zainteresovanými stranami, jakož i v rámci vnějších činností EHSV;

zvážit přezkum interního kodexu řádného úředního chování v EHSV a kodexu chování pro členy EHSV, včetně interních pravidel týkajících se oznamovatelů;

podporovat pravidelnou spolupráci v oblasti protikorupčního úsilí s orgány EU (Evropská rada, Evropská komise, Evropský parlament), příslušnými agenturami a s Výborem regionů;

zřídit skupinu pro monitorování boje proti korupci.

2.   Situace v oblasti korupce

2.1.

Korupce je v souladu s Úmluvou OSN proti korupci obvykle definována jako „zneužití postavení k vlastnímu prospěchu“. Z této definice vychází toto stanovisko.

2.2.

Korupce se vyskytuje všude ve světě. Odhaduje se, že korupce v Evropě přijde daňové poplatníky v EU ročně zhruba na 120 miliard eur (není zde zahrnuta zpronevěra veřejných finančních prostředků EU), což se téměř rovná výši celkového ročního rozpočtu EU, který tvoří jedno procento HDP EU. V oblasti korupce existují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly. V řadě z nich jsou korupcí prostoupeny všechny úrovně veřejného a soukromého života. Evropská komise v úvodu Zprávy o boji proti korupci v EU z roku 2014 uvádí: „Korupce vážně poškozuje ekonomiku a společnost jako celek. … Členské státy EU nejsou vůči této realitě imunní. (Korupce) má dopady na dobrou správu, řádné řízení veřejných financí a konkurenční trhy. V krajních případech podkopává důvěru občanů v demokratické instituce a postupy.“

2.3.

Korupce má řadu podob. V závislosti na sektoru, v němž k danému případu došlo, se rozlišuje mezi korupcí ve veřejném sektoru, korupcí v sektoru soukromém a politickou korupcí. Na protiprávním činu korupce se vždy podílejí minimálně dva souhlasící aktéři.

2.3.1.

K typickým příkladům korupce patří úplatkářství (aktivní i pasivní) zahrnující nabídnutí, poskytnutí a přijetí nebo požadování určitého prospěchu jakožto pobídky k zákonnému, nezákonnému či neetickému jednání. Může jít o dárky, půjčky, honoráře, platby za urychlené vyřízení, odměny (provize) a další výhody, jako jsou nižší daně, víza, služby, sponzorství a dary. Korupce je v mnoha případech spojena s jinými nezákonnými praktikami, jako jsou dohody o cenách, kartelové dohody mezi uchazeči o veřejnou zakázku (bid-rigging), praní peněz, nezákonné obohacování, vydírání a podvody. Je přítomna i v méně hmatatelných transakcích, k nimž patří například protekcionářství a nepotismus při dosazování veřejných činitelů, zneužívání vlivu a podplácení náklonnosti, klientelismus, neetické praktiky v oblasti imunity, amnestie a privatizace, podplácení soudních a policejních orgánů, financování politických stran a manipulace volebních kampaní. Ke korupci mohou vést neregulované nebo špatně řešené střety zájmů – jde například o situaci, kdy jsou bývalým veřejným činitelům nabízeny lukrativní pozice v podnicích bez přechodného období po skončení funkce (tzv. „efekt otáčivých dveří“).

2.3.2.

Ke všem těmto neetickým a nezákonným činnostem napomáhá řada faktorů. K nim patří právní překážky (imunita volených veřejných činitelů a institut promlčení), absence mezinárodních standardů, kodexů chování, etických pravidel a odpovídajících mechanismů varování, nedostatečná transparentnost ohledně veřejného rozhodování a toho, jakým způsobem je ovlivňováno, například absence informací ze strany volených či jmenovaných veřejných činitelů o jejich vedlejších příjmech a aktivitách nebo o jejich neprůhledných setkáních s osobami, které se snaží tato rozhodnutí ovlivnit.

2.3.3.

Korupce je nezřídka spjata s neformální ekonomikou a s organizovanou trestnou činností. Europol ve svém posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA) z roku 2013 identifikoval zhruba 3 600 organizovaných zločineckých skupin a sítí, které momentálně páchají svou činnost v EU a stále více pronikají do všech oblastí ekonomiky.

2.4.

Korupce je vnímána jako vážný a narůstající nadnárodní problém v celé EU a v mezinárodním měřítku. Korupce nezná hranic.

2.5.

V červnu 2011 učinila Evropská komise důležitý krok v oblasti řešení a potírání korupce v Evropě tím, že přijala komplexní protikorupční balíček. Zřídila unijní protikorupční informační mechanismus. V únoru 2014 byla zveřejněna první zpráva o boji proti korupci v EU – COM(2014) 38 final. Další zprávy mají být vydávány vždy jednou za dva roky. Cílem první zprávy je rozdmýchat rozsáhlou diskusi zainteresovaných stran, včetně občanské společnosti, s cílem podpořit protikorupční úsilí a zjistit, jak mohou evropské instituce přispět k potírání korupce. Koncepce „účasti společnosti“ vychází z článku 13 Úmluvy OSN proti korupci.

2.5.1.

Zpráva se zabývá specifickými problémy jednotlivých členských států v oblasti korupce a obecně zdůrazňuje, že by členské státy měly zintenzivnit své úsilí o potírání korupce, poněvadž nedostatečně transponují, provádějí a prosazují ustanovení příslušných mezinárodních a evropských nástrojů.

2.5.2.

Souběžně s touto zprávou byly zveřejněny dva průzkumy Eurobarometr: a) zvláštní průzkum zaměřený na korupci a b) „bleskový průzkum“ zaměřený na podniky.

2.5.2.1.

Hlavní zjištění z těchto průzkumů jsou tato (všechny procentuální údaje se týkají počtu občanů či podniků EU zúčastněných v průzkumu):

tři čtvrtiny občanů EU si myslí, že korupce je v jejich zemi rozšířená. V deseti členských státech tento podíl přesáhl 90 %;

více než polovina Evropanů je toho názoru, že míra korupce za poslední tři roky vzrostla;

tři čtvrtiny Evropanů uvádí, že úplatkářství a využívání konexí je často nejsnazší cesta k získání některých veřejných služeb v jejich zemi (například v oblasti lékařské a zdravotní péče);

přes dvě třetiny Evropanů si myslí, že se korupce vyskytuje v institucích EU, a více než polovina z nich je toho názoru, že instituce nepomáhají snižovat míru korupce v Evropě;

asi polovina podniků uvedla, že korupce představuje problém pro podnikání. Za zvlášť ohrožené byly označeny státní podniky a veřejný sektor, včetně daňových a celních orgánů;

více než polovina podniků uvedla, že korupce je rozšířeným jevem při zadávání veřejných zakázek, a to kvůli střetům zájmů, netransparentním postupům a protekcionářství. Za zvlášť ohrožené korupcí na všech úrovních bylo označeno zadávání veřejných zakázek na projekty a kontrakty v oblasti městské výstavby, infrastruktury, stavebnictví a zdravotnictví.

2.6.

OECD ve své zprávě z prosince 2014 poukázala na to, že i nadále dochází v nepřijatelně vysoké míře k zahraničnímu úplatkářství. Popisuje v ní přes 400 případů podplácení zahraničních veřejných činitelů za období 2009–2014. Úplatky v průměru obnášely 11 % celkové hodnoty daných transakcí a v mnoha případech se týkaly veřejných zakázek. Dvě třetiny těchto případů se udály ve čtyřech odvětvích: těžební průmysl, stavebnictví, doprava a skladování, informace a komunikace.

2.7.

Pokud jde o snahy ochránit finanční zájmy EU (peníze daňových poplatníků spravované EU), bylo v roce 2013 hlášeno16 000 případů nesrovnalostí (přibližně 2 miliardy eur) při využívání finančních prostředků EU, přičemž v 1 600 případech (350 milionů eur) se jednalo o podvody. Od roku 2009 vzrostl počet nahlášených nesrovnalostí o 22 % a jejich hodnota o 48 %. Toto jednání spočívalo hlavně v padělání dokumentů (jež bylo pravděpodobně často spojeno s korupcí). Evropský účetní dvůr ve své výroční zprávě za rok 2013 poukázal na zneužití či chyby u zhruba 5 % přidělených prostředků EU (především v oblasti regionální politiky, energetiky a dopravy, zemědělství, životního prostředí, rybolovu a zdravotnictví).

3.   Mezinárodní nástroje pro boj proti korupci a úplatkářství

3.1.

Vedle toho, že mají členské státy EU své vlastní vnitrostátní právní předpisy pro boj proti úplatkářství a korupci, jsou rovněž stranami řady mezinárodních úmluv a dohod a musí také dodržovat příslušné předpisy EU. Pro každou z těchto úmluv byly zavedeny zvláštní monitorovací postupy, jež mají obvykle podobu vzájemného hodnocení.

3.2.

Mezi nejdůležitější mezinárodní nástroje a mechanismy pro potírání korupce patří:

Úmluva Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC);

Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích;

Rada Evropy: Trestněprávní úmluva o korupci z roku 1999; Občanskoprávní úmluva o korupci.

3.3.

Nejdůležitější právní nástroje EU pro boj proti korupci jsou tyto:

čl. 83 odst. 1 SFEU, který EU ukládá, aby bojovala proti závažné trestné činnosti (přičemž mimo jiné uvádí korupci) s evropským či přeshraničním rozměrem;

čl. 325 odst. 4 SFEU, který poskytuje právní základ pro veškerá opatření nezbytná k potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy EU;

Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie z roku 1997;

Rámcové rozhodnutí 2003/568/SVV o boji proti korupci v soukromém sektoru.

3.4.

Nejobsáhlejší mezinárodní úmluvou je UNCAC. Tuto úmluvu ratifikovaly všechny členské státy EU a EU je rovněž jejím signatářem.

3.5.

EU přijala směrnice, sdělení a rámcová rozhodnutí, jež povětšinou stanoví minimální standardy a věnují se otázkám, které se týkají boje proti korupci a podvodům: jsou to daňové podvody a úniky, praní peněz, sociální odpovědnost podniků, podávání zpráv o nefinančních transakcích, správa a řízení společností, zadávání veřejných zakázek a oblast auditu. EHSV k těmto iniciativám EU pravidelně vydává stanoviska.

3.6.

EU zavedla ustanovení týkající se boje proti korupci a podvodům i do svých programů financování – jak vnitřních, tak vnějších (včetně politiky soudržnosti, regionální politiky, zemědělské politiky, politiky rozšíření, politiky sousedství a rozvojové politiky).

3.7.

Prvním opatřením na ochranu podniků EU, jež dodržují právní předpisy a působí na trzích ve třetích zemích, by mělo být to, že budou do dokumentů u všech nástrojů EU týkajících se financování ze strany EU zahrnuty zásady uvedené v 65. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 1316/2013 o Nástroji pro propojení Evropy a v odstavci 3.24 Politik a pravidel EBRD v oblasti zadávání zakázek, podle nichž mají být rizika spojená se smlouvou spravedlivě rozdělena.

3.8.

V roce 2011 zavedla Evropská komise v souladu s článkem 325 SFEU komplexní strategii proti podvodům (CAFS) (COM(2011) 376), jejímž cílem je zlepšit celý cyklus boje proti podvodům – předcházení podvodům a jejich odhalování a podmínky vyšetřování podvodů – a dosáhnout příslušné repatriace a odrazujícího účinku pomocí odrazujících sankcí. Útvary Komise vypracovaly strategie boje proti podvodům v jednotlivých odvětvích. Důležitý je také návrh směrnice (COM(2012) 363) o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie.

4.   Samoregulace – etické kodexy týkající se korupce a úplatkářství

4.1.

Samoregulace hraje při potírání korupce a úplatkářství důležitou roli. Podniky do svých celkových strategií a do své správy a řízení stále častěji zahrnují otázky sociální odpovědnosti, dodržování předpisů a předcházení korupci. Etické kodexy jednotlivých podniků vycházejí především z mezinárodních odvětvových pokynů a měly by rovněž implementovat související standardy EU (uvádění nefinančních informací, sociální odpovědnost podniků atd.). Stěžejním cílem podnikového kodexu je propagovat etické chování ve všech aktivitách podniku, zavázat k němu všechny subjekty a uplatňovat ho transparentním a inkluzivním způsobem (díky tomu, že bude rovněž předmětem sociálního dialogu).

4.2.

K hlavním mezinárodním pokynům a mechanismům, jež stanoví zásady, které mají podniky přijmout s cílem zamezit korupci a úplatkářství a pobídnout k etickému chování a transparentnosti, patří:

pravidla Mezinárodního trestního soudu pro boj proti korupci, jeho pokyny týkající se oznamování, příručky atd.;

iniciativa OSN nazvaná Global Compact; 10 zásad namířených proti korupci a doprovodné pokyny pro podávání zpráv;

Směrnice OECD pro nadnárodní podniky – doporučení č. 7 týkající se boje s úplatkářstvím, vyžadováním úplatků a vydíráním;

norma ISO 37001 o systémech řízení proti úplatkářství (připravuje se, ISO PC/278);

pokyny Skupiny Světové banky pro boj proti korupci;

Global Reporting Initiative (GRI, GR4);

Business Principles for Countering Bribery (Podnikatelské zásady pro boj proti úplatkářství) organizace Transparency International atd.

Pro jednotlivá odvětví mají zásadní význam odvětvové pokyny na úrovni EU, například pokyny pro evropské stavebnictví (www.fiec.org, včetně příslušných pokynů a společných prohlášení) a pro těžební průmysl (www.eiti.org). Totéž platí pro vnitrostátní pokyny (například německý kodex udržitelnosti, dánské pokyny pro průmysl), jež podstatným způsobem ovlivňují chování podniků.

4.3.

Evropský parlament i Komise přijaly své vlastní interní etické pokyny, jež doplňují povinnosti úředníků vyplývající ze služebního řádu úředníků EU a zahrnují kodex chování pro evropské komisaře a kodex chování pro poslance Evropského parlamentu, v nichž je popsáno, jak postupovat v případě dárků a darů, jiných finančních zájmů a střetu zájmů. EHSV přijal podobné kodexy.

5.   Připomínky ohledně obav podniků a občanské společnosti

5.1.

Situace v oblasti korupce a zpronevěry veřejných finančních prostředků v EU je nepřijatelná. Její důsledky citelně postihují občanskou společnost a podniky. Korupce přináší spotřebitelům dodatečné náklady a vytváří nejisté prostředí pro podniky, které dodržují etické normy. EHSV s nelibostí konstatuje, že korupce a podvody jsou v členských státech EU rozšířené, přičemž vlády a místní orgány vyvíjejí malé politické úsilí o účinné potírání korupce a stávající mezinárodní, evropské a vnitrostátní nástroje nejsou dostatečným způsobem používány a prosazovány.

5.1.1.

Občané a sociální a hospodářské subjekty mají právo žít v transparentní a spravedlivě řízené společnosti podle zásad právního státu, bez ohledu na to, v které části Evropy pobývají. V souvislosti s finanční krizí a krizí eura si občané začali v rostoucí míře stěžovat na do očí bijící korupci a zeslábla důvěra občanů v demokratickou správu věcí veřejných na úrovni EU, což přispělo k šíření euroskepticismu. Občanská společnost očekává, že EU a členské státy zintenzivní své úsilí v boji proti korupci a podvodům. Rozhodující činitelé ji musejí přesvědčit, že jednají ve veřejném zájmu.

5.2.

Z tohoto důvodu se i EHSV zapojuje do snah o řešení tohoto problému. Reaguje na přání Evropské komise, aby byla do boje proti korupci zapojena občanská společnost. Hlavním cílem stanoviska je přispět k příští zprávě Komise o boji proti korupci (bude zveřejněna v roce 2016) a napomoci ke zvýšení povědomí, šíření informací a podpoře transparentnosti.

5.3.

Korupce není pouze otázkou integrity a etiky, ale také hospodářství, neboť poškozuje legální ekonomiku – spravedlivé prostředí a podmínky pro obchod, investice a hospodářskou soutěž – a tím ovlivňuje růst a konkurenceschopnost. Z údajů Světové banky a Světového ekonomického fóra vyplývá, že hospodářská konkurenceschopnost úzce souvisí se schopností vlády potlačovat korupci. Studie prokázaly, že potlačování korupce v EU je těsně spjato se snadností podnikání a že korupce negativně ovlivňuje soukromé investice.

5.3.1.

Korupce přináší podnikům dodatečné náklady, neboť bezúhonné podniky mohou ve zkorumpovaném prostředí přijít o zakázky. Brání tedy efektivnímu fungování vnitřního trhu a mohla by tak poškodit úsilí o dosažení cílů strategie pro růst do roku 2020 a o posílení evropské konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku, čímž by oslabila možnosti, jak zvýšit zaměstnanost a kvalitu života v Evropě a konkurenceschopnost podniků v EU působících v zahraničí.

5.3.2.

Podniky s dobrými výsledky v oblasti boje proti korupci jsou atraktivní pro investory. Pokud je určitý podnik shledán vinným z úplatkářství a korupce, ohrožuje to image podnikatelské sféry. Pošpiňuje to nejen pověst daného podniku, ale vrhá to negativní světlo na celou branži. V ustanoveních o dodržování protikorupčních předpisů a požadavků na podávání zpráv by ovšem měla být zohledněna také administrativní a finanční zátěž, která vzniká podnikům, především těm malým a středním.

5.4.

Sdělovací prostředky pravidelně informují o korupci na nejvyšších místech, k níž dochází v řadě členských států a také všude jinde ve světě. Občané jsou toho názoru, že politická korupce (například ve spojitosti se schůzkami, úplatky, financováním politických stran a volebních kampaní a manipulací sportovních akcí), velmi vážným způsobem škodí společnosti, především v případě, že jsou do ní zapleteny soudní a policejní orgány. Je nutné učinit tomu přítrž, a stejně tak je třeba skoncovat s rozšířenou praxí potají předávaných plateb v mnoha členských státech, které se dotýkají každodenního života občanů. Tyto společenské jevy jsou podle všeho založeny na změně ve vnímání legálního jednání. S tím se musí něco udělat – občané mají právo na život v právním státě, na řádnou správu věcí veřejných a na veřejné služby, v nichž korupce nemá své místo. Je třeba změnit způsob myšlení a nahradit korupční kulturu (tam, kde existuje) kulturou transparentnosti. V zásadě by se toho mělo dosáhnout prostřednictvím právních předpisů a v rámci výchovy a vzdělávání.

5.5.

EHSV podporuje opatření a doporučení Evropské komise týkající se boje proti korupci, protikorupční úsilí EU a činnost Evropského parlamentu, zejména akční plán pro boj proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz na období 2014–2019. Mimoto mají zásadní význam doporučení formulovaná ve zprávách Skupiny států proti korupci (GRECO), která působí v Radě Evropy, a ve zprávách OSN, OECD a Mezinárodního trestního soudu. Tato doporučení by měla být vzata v potaz při posilování protikorupčních politik a činností v EU a v jejích členských státech.

5.6.

Skutečnost, že jsou ekonomiky členských států silně provázané a že se zvětšuje objem a rychlost přeshraničních toků peněz, zvyšuje riziko šíření korupce v EU. Korupce se stala nadnárodním jevem a nelze již na ni pohlížet jen jako na záležitost vnitrostátního trestního práva. Dala by se přirovnat k infekční chorobě, vůči níž není nikdo automaticky imunní a která vyžaduje cílenou léčbu. Současný roztříštěný přístup musí být nahrazen jednotnějším přístupem, aby se dosáhlo výrazného pokroku. Zprávy Komise by se měly náležitě zabývat tím, že protikorupční opatření musí být navrhována a prováděna v kontextu stále integrovanější Evropy a globalizované ekonomiky.

5.6.1.

Je tedy nutné přiřadit potírání korupce v agendě EU vyšší prioritu. EU by měla zaujmout významnější úlohu při podpoře transparentnosti a ochraně integrity vnitřního trhu, vnějších vztahů a institucí a výdajů EU. EU by se měla na potírání korupce a podvodů více zaměřit ve všech relevantních politikách EU, jak vnitřních, tak vnějších. Podniky a občanská společnost tento vývoj očekávají a toto stanovisko upozorňuje na potřebu účinného vedení a koordinace ze strany EU. EU může využít svou politickou váhu k podpoře vytvoření celounijního prostoru založeného na integritě a přísných protikorupčních normách.

5.7.

EU musí rozhodně přijmout výslovný závazek – evropský protikorupční pakt s cílem vypracovat důvěryhodnou a komplexní strategii. Toto úsilí musí být vedeno shora a musí do něj být zapojeny všechny relevantní subjekty na unijní, národní a místní úrovni.

5.8.

Členské státy hrají v boji proti korupci a podvodům přední roli. To ony mají za úkol provádět masivní protikorupční opatření (jde zejména o přísné právní předpisy a fungující protikorupční úřad pro potírání korupce v politické a soudní správě a pro boj proti organizované trestné činnosti) a musí se proaktivně podílet na nadnárodní spolupráci a na zvyšování informovanosti o potírání korupce a podvodů.

5.8.1.

Je důležité zapojit do protikorupčních snah jednotlivých zemí občanskou společnost, včetně podniků, podnikatelských sdružení a sociálních partnerů, a to především s cílem zvýšit povědomí a poskytnout návod, jak zamezit korupci, podvodům a úplatkářství. V tomto kontextu má zásadní význam chování jednotlivých podniků a orgánů. V úsilí jednotlivých zemí o potírání korupce hrají významnou úlohu také vnitrostátní platformy, například národní kontaktní místa OECDstřediska organizace Transparency International pro právní pomoc a poradenství (ALAC). Sdělovací prostředky by si měly být vědomy velmi důležité role, již hrají při informování veřejnosti o korupci a o protikorupčních snahách členských států.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/73


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Perspektivy dlouhodobého inteligentního a udržitelného rozvoje evropského odvětví těžby v pobřežních vodách a jeho vztahy s námořními odvětvími v EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/12)

Zpravodaj:

Marian KRZAKLEWSKI

Spoluzpravodaj:

José Custódio LEIRIÃO

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Perspektivy dlouhodobého inteligentního a udržitelného rozvoje evropského odvětví těžby v pobřežních vodách a jeho vztahy s námořními odvětvími v EU.

(stanovisko z vlastní iniciativy)

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 15. července 2015. Zpravodajem byl pan Marian Krzaklewski, spoluzpravodajem pan José Custódio Leirião.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 132 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Do odvětví těžby v pobřežních vodách spadá výroba energie a těžba zemního plynu, ropy a nerostných surovin v moři. EHSV se domnívá, že trhy, jež jsou na tato odvětví navázány, patří k nejrychleji se rozvíjejícím a skýtají potenciál dlouhodobého udržitelného a inteligentního růstu.

1.2.

EHSV je přesvědčen o tom, že pro dosažení udržitelného rozvoje odvětví těžby v pobřežních vodách je zapotřebí soudržného rámce a strategické evropské vize, jež tomuto odvětví zajistí špičkové technologie a inovační řešení. Technologie jsou jádrem tohoto strategického rámce.

1.3.

Výbor je toho názoru, že celému odvětví těžby v pobřežních vodách a jeho jednotlivým sektorům momentálně chybí komplexní strategická evropská vize. Komise a Rada sice postupně rozšiřují rozsah regulace tohoto odvětví, zejména odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, v těchto opatřeních však nelze vypozorovat jednotnou a ucelenou koncepci.

1.4.

EHSV má za to, že absence strategického rámce pro odvětví těžby v pobřežních vodách je rovněž důsledkem nedostatečné spolupráce mezi tímto odvětvím, unijními institucemi, členskými státy a organizacemi občanské společnosti. Proto se Výbor domnívá, že právě vypracováním a zavedením strategické evropské vize pro odvětví těžby v pobřežních vodách by se dalo docílit účinné míry spolupráce, která by byla ku prospěchu všem zainteresovaným stranám, včetně jiných odvětví, která využívají zdroje v pobřežních vodách (například cestovní ruch).

1.5.

V souvislosti s předchozími návrhy EHSV se znepokojením konstatuje, že ani na 2 schůzích studijní skupiny, ani na veřejném slyšení v Aberdeenu, jež sloužily k přípravě stanoviska z vlastní iniciativy týkajícího se evropského odvětví těžby v pobřežních vodách, nebyli přítomni zástupci Komise.

1.6.

Na základě komplexní analýzy vztahů mezi odvětvím těžby v pobřežních vodách a evropským námořním odvětvím Výbor konstatuje, že odvětví těžby v pobřežních vodách vytváří velmi silné a často „zelené“ hybné faktory pro evropské námořní odvětví, zejména pro sektor stavby, přestavby a vybavení lodí. Lze vyslovit názor, že díky poptávce z odvětví těžby v pobřežních vodách se evropský loďařský průmysl vyhnul ztrátě kritického množství, která mu donedávna hrozila.

1.7.

Výbor je toho názoru, že s ohledem na probíhající proces provádění směrnice o bezpečnosti v odvětví těžby ropy a zemního plynu na moři by Evropská komise měla ve spolupráci s členskými státy vytvořit systém ověřování a uvést, jak by se dal zvýšit finanční potenciál hospodářských subjektů v tomto odvětví pro pokrytí nákladů na nápravná opatření po haváriích.

1.7.1.

Je třeba vypracovat a zavést program „kultury bezpečnosti“ a přijmout opatření na podporu akreditace vzdělávacích zařízení ze strany podniků působících v odvětví těžby v pobřežních vodách, aby bylo možné uskutečnit rozsáhlejší školení v oblasti bezpečnosti, jež se budou zabývat i otázkami ochrany životního prostředí. EHSV upozorňuje na to, že dosažení vysoké míry bezpečnosti v tomto odvětví se rovněž odvíjí od zajištění dobrých pracovních podmínek na moři.

1.8.

EHSV navrhuje, aby Komise a zainteresované členské státy ve spolupráci s MOP a sociálními partnery podnikly kroky k posouzení, zda by bylo možné rozšířit Úmluvu o práci na moři na pracovníky v odvětví OO&G (anglicky offshore oil and gas – těžba ropy a zemního plynu v pobřežních vodách) a OWE (anglicky offshore wind energy – výroba větrné energie na moři) v EU a v EHP.

1.9.

Výbor se domnívá, že by Komise a evropští odvětvoví sociální partneři, kteří reprezentují odvětví těžby v pobřežních vodách, měli využít pozitivní příklad, jakým je směrnice z roku 2009, jíž byla v EU zavedena Úmluva o práci na moři na základě evropské odvětvové dohody uzavřené mezi Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA).

1.10.

Vzhledem k prognózám, jež odvětví těžby v pobřežních vodách v EU a v EHP předpovídají nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a dovedností, se EHSV domnívá, že je třeba tomu zabránit zajištěním dobrých pracovních podmínek (zahrnutím pod Úmluvu o práci na moři), uplatňováním politiky přizpůsobování dovedností/odborného vzdělávání a přilákáním mladých lidí do námořních profesí.

1.11.

Komise a členské státy by v odvětví těžby v pobřežních vodách měly prosazovat spolupráci a partnerství veřejného a soukromého sektoru, včetně společných podniků, souboru záruk, zásady rozdělení výroby a koncesí. Koordinace by se měla vztahovat na právní rámec, územní plánování, geologické průzkumy a ochranu životního prostředí v souvislosti s otázkou udržitelného využívání zdrojů energie.

1.12.

EHSV se domnívá, že jedním z aspektů evropeizace odvětví těžby v pobřežních vodách by mělo být zapojení Komise do rozsáhle pojatého programu geologických průzkumů s využitím IKT s cílem získat údaje pro udržitelnější využívání mořských zdrojů v současnosti i v budoucnu.

1.13.

Výbor je toho názoru, že s ohledem na celosvětovou a evropskou konkurenci a regulační požadavky jsou největší výzvy odvětví těžby v pobřežních vodách tyto:

těžba v hlubokých vodách, v oblasti využívání větrné energie na moři je to pak umísťování zařízení ve větší vzdálenosti od pobřeží a do hlubších vod na volném moři;

postupy spojené s horizontálními vrty a hydraulickým štěpením při námořní těžbě za současného respektování ekologických požadavků;

správa zastarávající infrastruktury námořních zařízení;

vyhledávání, evidování a využívání zdrojů v arktických oblastech;

reakce na zelené hnací síly vyplývající z úmluvy MARPOL, úmluvy o zátěžové vodě a nařízení o recyklaci lodí.

1.14.

EHSV vybízí k síťové spolupráci odvětví těžby v pobřežních vodách, pobřežních regionů a podniků v dodavatelském řetězci s výzkumnými středisky a vysokými školami v rámci programu Horizont 2020 a projektů v oblasti „inteligentní specializace“. Při této spolupráci je třeba se více soustředit na témata týkající se inovací a ochrany životního prostředí a využít příležitostí, jež skýtá Evropský fond pro strategické investice.

1.14.1.

EHSV žádá, aby Komise zvážila korekci ve strukturálních fondech nebo v Junckerově plánu s cílem podpořit investice do inovací v odvětví těžby v pobřežních vodách.

1.15.

Výbor se domnívá, že je nutné aktualizovat strategii Evropa 2020 (přezkum), aby byly splněny unijní požadavky ohledně činností prováděných na moři, projektů, kvalifikovaných pracovních sil, financování a podpory udržitelného rozvoje s přihlédnutím k širokému spektru a rozmanitosti činností a kvalifikací, jež jsou v odvětví těžby v pobřežních vodách zapotřebí.

1.16.

EHSV Komisi vyzývá, aby podpořila diskusi o potenciálu zvláštní strategie pro Severní moře, která by se zabývala výzvami pro udržitelné a konkurenceschopné odvětví těžby v pobřežních vodách v Evropě.

2.   Souvislosti

2.1.

Odvětví těžby v pobřežních vodách zahrnuje především výrobu elektrické energie a těžbu zemního plynu, ropy a nerostných surovin v moři. Vezmeme-li v potaz dodavatelský řetězec a služby určené tomuto odvětví, pak je provázán s následujícími sektory námořního odvětví: s loďařským průmyslem, se sektorem oprav, údržby a přestavby lodí, sektorem vybavení a zásobování lodí a sektorem námořních průmyslových zařízení.

2.2.

Evropské námořní odvětví, jež je s odvětvím těžby v pobřežních vodách spojeno, disponuje jak vysoce odbornými poznatky, tak odpovídajícími lidskými zdroji, aby mohlo účinně využít výhod plynoucích z účasti na trzích spojených se všemi sektory odvětví těžby v pobřežních vodách.

2.3.

V rámci posouzení situace evropského odvětví těžby v pobřežních vodách a možností jeho dlouhodobého udržitelného rozvoje toto stanovisko popisuje:

situaci v odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách v globálním kontextu a jeho výzvy a hybné faktory;

obecnou charakteristiku odvětví výroby větrné energie na moři v EU;

vztahy mezi evropským námořním odvětvím a odvětvím těžby v pobřežních vodách;

analýzu potřeby inovací a udržitelného rozvoje v souvislosti s aktuálními výzvami a potenciálními oblastmi rozvoje evropského odvětví těžby v pobřežních vodách;

návrh, aby byl zajištěn sociální rozměr udržitelného rozvoje odvětví těžby v pobřežních vodách v pracovních záležitostech;

právní předpisy EU pro evropské odvětví těžby v pobřežních vodách;

návrh podpořit strategii EU pro Severní moře, která by řešila výzvy pro udržitelné a konkurenceschopné odvětví těžby v pobřežních vodách.

3.   Evropské odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách (OO&G) – aktuální situace v tomto odvětví

3.1.

Ropné produkty a zemní plyn tvořily v roce 2012 26 % skladby zdrojů energie EU. Největší podíl zaujímala jaderná energie (29 %), obnovitelné zdroje energie včetně energie z vodních elektráren pak představovaly 22 %.

3.1.1.

EU je největším dovozcem energie na světě – dováží 53 % své energie a utratí za ni 400 miliard EUR ročně. 88 % ropy a 66 % zemního plynu se dováží, převážně z Ruska.

3.2.

Největším problémem evropského odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách je otázka, zda bude toto tradiční evropské odvětví růst za situace, kdy se diverzifikuje a čelí výzvám spojeným s rozvojem obnovitelných zdrojů energie a účinným zvládáním těchto změn v tomto odvětví.

3.3.

Pro evropské odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách jsou typické:

vysoké provozní náklady;

značné riziko pro životní prostředí a vysoká míra regulace;

nutnost přejít na těžbu ve větších hloubkách;

fiskální riziko – nízké ceny, jež přinášejí vyšší investiční riziko;

potenciální problémy s levnými produkty z USA.

3.4.

K aktuálním výzvám, jimž evropské odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách čelí, patří:

potřeba seizmických průzkumů za účelem aktualizace map geologických nalezišť;

nedostatečná harmonizace a sdílení údajů, což zpomaluje rozvoj;

tlak producentských zemí na vyhledávání nových nalezišť;

problémy se zadávacími řízeními na těžbu za účasti domácích a mezinárodních těžařských společností;

řízení životního cyklu tohoto odvětví v po sobě následujících etapách: průzkum/vyhledávání/FEED (1)/produkce/rozklad.

3.4.1.

Nové výzvy pro toto odvětví jsou tyto:

ubývání doposud využívaných zdrojů;

pokles cen ropy a konkurence nových, levných podobných surovin;

otázky týkající se podnikání a podpory nových podniků ze strany státu;

podněcování růstu prostřednictvím inovací a internacionalizace tohoto odvětví;

otázka růstu poháněného „zelenou ekonomikou“.

3.5.

Evropské odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách si zasluhuje podporu, jelikož:

vykazuje znaky udržitelného průmyslu, který zohledňuje právní předpisy EU;

přímo a nepřímo zajišťuje téměř 600 tisíc pracovních míst (včetně Norska);

je jednou z hlavních hnacích sil námořního odvětví EU;

přispívá k prospěšným společenským změnám v regionech;

výraznou měrou se podílí na rozpočtových příjmech členských států;

zaujímá přední místo v inovačním a technologickém pokroku v inženýrství;

vyznačuje se rozsáhlým a rostoucím vývozem z podniků v dodavatelském řetězci, což kompenzuje možný pokles příjmů z výroby paliv.

3.6.

Na slyšení v Aberdeenu (2) byly prezentovány výsledky SWOT analýzy odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, které jsou spolu s návrhy vznesenými během diskuse uvedeny v příloze v příloze.

4.   Trh s mořskou energií v EU

4.1.

Na mořích EU je v současnosti v provozu zhruba 2 500 turbín s celkovým výkonem přes 8 GW v 11 zemích. Podíl EU na celosvětové produkci dosahuje téměř 90 %. Po dokončení 12 probíhajících projektů vzroste instalovaný výkon na 10,9 GW. Celá větrná energetika nyní dodává 7 % energie v EU, z toho 1/7 pochází z výroby větrné energie na moři.

4.2.

Aktuální rozvojové a inovační trendy v tomto odvětví se týkají: turbín, základů a zařízení ve větších hloubkách a ve větších vzdálenostech od pobřeží.

4.3.

Finanční plánování se stává stále důležitějším nástrojem při rozvoji výroby větrné energie na moři. V roce 2014 roku čerpalo toto odvětví úvěry bez postihu („non-recourse“) ve výši 3,14 miliard EUR (3), což je nejvíce v historii tohoto odvětví. Klíčem k úspěchu jsou finanční partnerství.

4.4.

V nadcházejících letech lze očekávat další nárůst instalovaného výkonu. Pokud jde o další období, odhaduje Evropská asociace pro větrnou energii (EWEA), že již bylo vydáno povolení k výstavbě nových parků s celkovým výkonem 26,4 GW, a v dlouhodobých plánech se hovoří o nárůstu o 98 GW.

4.5.

Podle údajů EWEA zaměstnávalo odvětví výroby větrné energie v Evropě koncem roku 2011 192 tisíc osob, z čehož asi 30–40 tisíc osob pracovalo v sektoru výroby větrné energie na moři.

4.6.

Energie oceánů v EU představuje zhruba 1,5 GW instalovaného výkonu (6krát méně než větrná energie na moři, do roku 2020 se ovšem předpokládá nárůst na 3,6 GW). Patří sem zařízení využívající energii mořských vln, přílivu a odlivu a mořských proudů a energii plynoucí z rozdílné slanosti vody a z přeměny tepelné energie oceánů na energii elektrickou.

5.   Hospodářské vztahy mezi evropským námořním odvětvím a odvětvím těžby v pobřežních vodách

5.1.

V roce 2014 činila celková hodnota zakázek na výrobu lodí 370 miliard USD, z toho 170 miliard USD představovaly zakázky na výrobu zařízení pro těžbu v pobřežních vodách. Odhaduje se, že celosvětová poptávka po různých lodích pro těžbu v pobřežních vodách bude v letech 2014–2025 činit 1 230 až 1 970 lodí. Poptávka po průmyslových ponorných plavidlech vzroste o 180 %, poptávka po lodích pro instalaci a údržbu větrných elektráren a po plovoucích zařízeních v pobřežních vodách o 50 až 60 %.

5.2.

U všech typů lodí se do roku 2025 předpovídá nárůst zakázek o 3,7 %, což vzhledem k mnohem vyšším prognózám u lodí pro těžbu v pobřežních vodách ukazuje, jak mocnou hnací silou je a i nadále bude odvětví těžby v pobřežních vodách pro loďařský průmysl. V roce 2014 tvořily lodě pro těžbu v pobřežních vodách v Evropě 30 % celkové produkce loděnic.

5.3.

Stejně silně je s odvětvím těžby v pobřežních vodách provázáno evropské odvětví výroby lodního vybavení, které hraje ve světě přední roli při výrobě vrtných modulů, motorů, navijáků, jeřábů a elektroniky pro těžbu v pobřežních vodách.

5.4.

Zelenou hybnou silou námořního odvětví je výroba energie na moři. Její globální potenciál je odhadován na více než 19 miliard EUR v letech 2012–2022 (přibližně 2 miliardy EUR ročně). Tyto odhady vycházejí z počtu lodí a zařízení, jež jsou zapotřebí k výstavbě a provozu plánovaných větrných parků.

5.5.

Nový druh poptávky po produktech a službách evropského námořního odvětví vzniká rovněž v souvislosti s přemisťováním činnosti do hlubších vod – především v odvětví těžby ropy a zemního plynu, ale také v odvětví výroby energie na moři.

5.6.

Díky tání v arktických oblastech v nich lze těžit suroviny a mohou se v nich plavit lodě (i když to není zcela „zelená“ hnací síla). S tímto trendem se mimo jiné pojí předpokládaná poptávka po stavbě ledoborců a dopravních a servisních lodí s protiledovým zesílením.

5.7.

Stále větší zelenou hnací silou evropského námořního odvětví (zejména sektorů sdružených v SEA Europe) bude rovněž sektor využívání energie oceánů, který se teprve začíná rozvíjet.

5.8.

Sortiment produktů loďařského průmyslu pro odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách je s cyklem v tomto odvětví spojen následujícím způsobem:

vyhledávání a průzkum nalezišť vytvářejí poptávku po podpůrných lodích;

pro provádění vrtů jsou potřebná vrtná plavidla a vrtná zařízení v pobřežních vodách;

využívání naleziště vytváří poptávku po speciálních konstrukčních plavidlech;

během těžby v daném poli jsou nezbytná plavidla nebo plovoucí zařízení určená k těžbě a skladování;

při odstavování polí jsou využívány lodě, jež na nich instalují větrné turbíny nebo jiná zařízení do pobřežních vod.

5.9.

Mají-li být zabezpečeny budoucí dodávky ropy a zemního plynu, bude nutné výrazně zvýšit množství vrtných prací na moři. S tím souvisí značná poptávka po technicky vyspělých modulech platforem a po opravách a přestavbě různých zařízení a vrtných věží v pobřežních vodách. Tyto služby jsou důležitým zdrojem příjmů pro sektor stavby a oprav lodí v loďařském průmyslu EU.

5.10.

Zajímavé vyhlídky přináší nová zvláštní oblast loďařského průmyslu – lodě určené nejen k přepravě zkapalněného zemního plynu (FLNG), ale také k poskytování různých služeb odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách, včetně nahrazování pozemních terminálů LNG terminály mobilními. Jde o verze FPSO LNG (podpůrné lodě pro výrobu, skladování a vykládání zkapalněného zemního plynu) a FSRU (přeprava, skladování a znovuzplyňování).

5.11.

Z hybných faktorů spojených s odvětvím těžby v pobřežních vodách mohou profitovat také evropské přístavy. Týká se to manipulace s běžným nákladem a překládky montážních dílů pro výrobu větrné energie na moři: částí věží, generátorů a rotorových listů a jiných zařízení, jejichž výrobu si objednává odvětví těžby v pobřežních vodách.

6.   Potřeba inovací a udržitelného rozvoje v souvislosti s aktuálními výzvami a potenciálními oblastmi rozvoje evropského odvětví těžby v pobřežních vodách

6.1.

Evropské investice do inovací v uplynulém desetiletí i nadále zaostávaly za většími konkurenty (USA). Dopadá to na všechna průmyslová odvětví, včetně odvětví těžby v pobřežních vodách.

6.2.

Jednou z hlavních výzev v odvětví ropy a zemního plynu je zajistit bezpečné využívání jeho stárnoucích aktiv. V průměru 30 % platforem na světě je v provozu již více než 20 let a mnoho z nich již přesáhlo plánovanou délku životnosti.

6.3.

K hlavním oblastem, v nichž je nutné přijmout opatření v souvislosti se stárnutím zařízení v odvětví těžby v pobřežních vodách, patří:

monitorování a pochopení otázky integrity materiálů;

porozumění otázce korodování pod izolací;

problém inspekce, oprav a údržby v souvislosti se stárnutím zařízení;

likvidace starých zařízení.

6.4.

Růst tohoto odvětví závisí na inovačních technologiích, jež mají podpořit těžbu a umožnit „vyždímat“ ze stárnoucích zařízení co nejvíce a prodloužit životnost některých oblastí těžby.

6.4.1.

Nové technologie mají zásadní význam také v oblasti hlubinného průzkumu a výroby, což je spojeno s miliardovými investicemi. Cílem rozvoje nových technologií je snížit náklady a provozní riziko a využívat vrty při vyšších teplotách a vyšším tlaku.

6.5.

EHSV se domnívá, že by Komise měla zvážit korekci ve strukturálních fondech nebo v Junckerově plánu s cílem podpořit investice do inovací v odvětví těžby v pobřežních vodách, a to především v těchto oblastech:

stárnoucí infrastruktura a zajištění kontinuity výroby;

nové technologie pro maximální využití starších ropných a plynových polí;

stále větší složitost těžebních vrtů.

Nové oblasti rozvoje

6.6.

Rozvoj břidlicového plynu – za současného respektování ekologických požadavků – se stává stále zajímavější možností i pro odvětví těžby v pobřežních vodách. Vyplývá to ze značného zdokonalení technologie hydraulického štěpení podvodních hornin. Také zachycování CO2 na moři může být dalším zeleným faktorem růstu pro odvětví těžby v pobřežních vodách v rámci úsilí o přechod na nízkouhlíkové hospodářství.

6.7.

Dalšími novými oblastmi rozvoje jsou výstavba víceúčelových průmyslových platforem v návaznosti na pilotní projekty (7. rámcový program) a výroba kompletních zařízení a instalací pro získávání energie z mořských vln a z přílivu a odlivu.

6.8.

Výzvou pro politické činitele EU je využít potenciál programu Horizont 2020 k maximalizaci vědeckého výzkumu a inovací (4) v rámci evropského odvětví těžby v pobřežních vodách.

7.   Právní předpisy EU pro evropské odvětví těžby v pobřežních vodách

7.1.

Činnost evropského odvětví těžby v pobřežních vodách je upravována stále se rozrůstající legislativou. K nejdůležitějším právním předpisům v této oblasti patří:

směrnice EU: o emisích (IED), o integrované prevenci znečištění (IPPC) a o emisích znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (LCP);

směrnice o emisích znečišťujících látek do ovzduší ze středních energetických zařízení (MCP), jež se dotýká produkce ropy a zemního plynu;

systém pro obchodování s emisemi (EU ETS);

směrnice o námořní bezpečnosti.

7.2.

Směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři vstoupila v platnost v roce 2013 a do července 2015 má být začleněna do vnitrostátních právních systémů, přičemž uvedené odvětví se novým normám musí přizpůsobit do července 2016.

7.2.1.

V zájmu dosažení globálního účinku a možnosti monitorovat závažné havárie v Evropě i mimo ni je nutná spolupráce Komise, členských států i specializovaných podniků, a to v těchto oblastech:

vydání příručky o rizikových faktorech;

vytvoření „kultury bezpečnosti“ v této oblasti;

akreditace vzdělávacích zařízení ze strany těžařských společností s cílem poskytovat rozsáhlejší školení;

vypracování kodexu osvědčených postupů;

podpora partnerství mezi investory a členskými státy;

spolupráce mezi členskými státy a investory v citlivých strategických oblastech a na projektech těžby v pobřežních vodách, jež podporují partnerství veřejného a soukromého sektoru pro udržitelný rozvoj, a vliv odvětví těžby v pobřežních vodách na jiná hospodářská odvětví, jako je například cestovní ruch, rybolov atd.;

spolupráce v oblasti ochrany kritické infrastruktury na moři před terorismem a námořním pirátstvím.

7.3.

Za citlivou záležitost v oblasti právních předpisů považují zástupci odvětví v současné době práci na referenčním dokumentu (BREF) o průzkumu a těžbě uhlovodíků v EU s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení.

7.4.

Stejně tak v souvislosti s dopadem právních předpisů na rozvoj všech sektorů odvětví těžby v pobřežních vodách je třeba dodržovat nejnovější směrnici (z července 2014), kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor.

7.5.

Nepřímý dopad na odvětví těžby v pobřežních vodách a na otázky ložiskové geologie by měl mít obsah sdělení COM(2008) 699, které se týká politiky v oblasti surovin a naznačuje směr posílené mezinárodní spolupráce mezi vnitrostátními geologickými výzkumy s cílem rozšířit znalostní základnu EU.

7.6.

Neméně důležitými legislativními a politickými záležitostmi, jež mají dopad na celé evropské odvětví těžby v pobřežních vodách, jsou:

dopad Úmluvy o práci na moři;

dopad úmluvy MARPOL (limity SO2 a NO2) a úmluvy o nakládání s lodní zátěžovou vodou.

8.   Jak překonat problémy se zajištěním toho, aby měl udržitelný rozvoj odvětví těžby v pobřežních vodách v pracovních záležitostech sociální rozměr?

8.1.

Velká různorodost evropského odvětví těžby v pobřežních vodách, značný dopad globalizace na tuto hospodářskou oblast a stále nevyřešené problémy ohledně rovných podmínek a sociálního dumpingu v tomto odvětví mají za následek složitou situaci, pokud jde o pracovní záležitosti. K tomu se přidávají problémy v oblastech sociálního dialogu, kolektivních pracovních vztahů a sociálních norem.

8.1.1.

Tyto otázky by bylo možno řešit komplexně na základě Úmluvy o práci na moři z roku 2006, která nyní vstupuje v platnost, a nařízení EU, které ji provádí.

8.1.2.

Možnosti širokého uplatnění této úmluvy na odvětví těžby v pobřežních vodách jsou bohužel ještě stále omezeny. Je to v důsledku toho, že v uvedené úmluvě chybí přesná ustanovení týkající se pracovníků v tomto odvětví, a také kvůli přístupu vlád, provozovatelů a majitelů. Tuto situaci ještě zhoršují problémy, které v EU existují s rejstříky plavidel a plovoucích průmyslových zařízení.

8.2.

EHSV se domnívá, že by Komise a evropští odvětvoví sociální partneři, kteří reprezentují odvětví těžby v pobřežních vodách, měli využít pozitivní příklad, jakým je směrnice z roku 2008, jíž byla v EU zavedena Úmluva o práci na moři na základě evropské odvětvové dohody uzavřené mezi ETF a ECSA.

8.2.1.

Jako vzor by mohla posloužit kolektivní smlouva Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF) pro odvětví těžby v pobřežních vodách. Její provádění v současnosti brzdí nedostatek ochoty ze strany vnitrostátních orgánů, situace ohledně rejstříku plavidel, neuspokojivý stav sociálního dialogu a vysoký podíl osob s mimořádně nepříznivými smlouvami i nepravých osob samostatně výdělečně činných na trhu práce.

9.   Evropská strategie pro Severní moře

9.1.

Odvětví těžby ropy a zemního plynu se rozvíjí již 50 let a podle odhadů před sebou má ještě dalších 50 let. Toto odvětví čelí výrazným změnám v oblasti energetiky:

rostoucí podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů;

rostoucí podíl energie vyrobené lokálně a z různých místních zdrojů;

výzvy spojené se schopností stávající přenosové soustavy vyvažovat dodávku s poptávkou;

cíle EU týkající se snížení emisí uhlíku do roku 2030.

Otázka zní: je tradiční odvětví těžby ropy a zemního plynu s to zvládnout důležitý úkol diverzifikace směrem k obnovitelným zdrojům energie a uskutečnit tuto změnu?

9.2.

Komise pro Severní moře by měla spolupracovat se Sněmovnou lordů s cílem zapojit britskou vládu do prosazování integrovaného přístupu k územnímu plánování námořních prostor v oblasti Severního moře a ke koncipování sdělení a strategie týkající se určení přínosů energetické sítě v Severním moři pro veřejnost.

9.3.

EHSV Komisi vyzývá, aby podpořila diskusi o potenciálu zvláštní strategie pro Severní moře, která by se zabývala mimo jiné těmito výzvami pro udržitelné a konkurenceschopné odvětví těžby v pobřežních vodách v Evropě:

produkt a návrh

společnost

výroba

právní předpisy

financování.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  FEED – Front-End Engineering Design.

(2)  Liam Smyth – Aberdeen & Grampian Chamber of Commerce.

(3)  The European offshore wind industry – key trends and statistics 2014.

(4)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst COM(2014) 254 final (Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 93).


PŘÍLOHA

Výsledky SWOT analýzy evropského odvětví těžby ropy a zemního plynu v pobřežních vodách

S – silné stránky

W – slabé stránky

zkušenosti získané v obtížných provozních podmínkách a v hlubokých vodách

světově uznávané poznatky

vysoce kvalifikovaní a zkušení pracovníci

klastrová povaha odvětví

vysoké náklady těžby

efektivnost těžby nedosahuje očekávání

daňová nejistota

stárnutí infrastruktury

nízká míra spolupráce

O – příležitosti

T – hrozby

odhalování nových nalezišť s nižšími náklady na rozvoj a provoz

vývoz produktů, zařízení a poznatků na nové trhy

spolupráce v oblasti společné koncepce/standardizace, využívání infrastruktury a výměny poznatků

„dohoda“ týkající se rozumné a realistické úpravy výše platů

využití programu reindustrializace EU

pokles světových cen ropy

snížení zaměstnanosti v odvětví v reakci na prudký pokles cen ropy na přelomu let 2014/2015

odchod množství kvalifikovaných pracovníků do důchodu v průběhu příštích 10 let

pád cen v důsledku zvýšení těžby ropy z roponosných písků a břidlic v USA

zpomalení hospodářského růstu v Asii

OPEC může přistoupit k omezením produkce


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/83


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Kulturní a tvůrčí odvětví – evropská výhoda, kterou je třeba využít v celosvětové hospodářské soutěži

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/13)

Zpravodajka:

Emmanuelle BUTAUD-STUBBS

Spoluzpravodaj:

Nicola KONSTANTINOU

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Kulturní a tvůrčí odvětví – evropská výhoda, kterou je třeba využít v celosvětové hospodářské soutěži.

(stanovisko z vlastní iniciativy)

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 15. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 215 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

S ohledem na význam kulturních a tvůrčích odvětví (KTO) pro HDP Evropské unie žádá EHSV Evropskou komisi, aby vypracovala víceletou strategii rozvoje těchto odvětví.

1.2.

EHSV se zejména domnívá, že tato odvětví, která přispívají k mezinárodnímu vlivu Evropské unie, musí být zahrnuta do probíhajících úvah Evropské komise týkajících se sdělení o nové strategii v obchodní politice, které má být zveřejněno na podzim roku 2015.

1.3.

Vzhledem k vývoji trhu práce v určitých členských státech je nutné vhodnějším způsobem zohlednit potřeby atypických pracovníků, pokud jde o pracovní podmínky a bezpečnost a ochranu zdraví při práci. EHSV je příznivě nakloněn tomu, aby kolektivní vyjednávání zejména v mediálním a kulturním průmyslu – v rámci vnitrostátních tradic – nabrala na intenzitě.

1.4.

Zvláštní pozornost si zaslouží několik dalších otázek: přizpůsobení se novým potřebám trhu, zvýšení mobility pracovníků v tomto odvětví, posílení nástrojů a politik odborné přípravy a vzdělávání a rozvoj participativního financování (platforem crowdfundingu).

1.5.

Podpora hodnot EU: úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti práv, ochrany menšin atd. by měla být částečně svěřena „kreativcům“, kteří mají větší šanci zaujmout mladé lidi prostřednictvím aplikací, videí, her, komiksů atd.

1.6.

Pro tato odvětví, kterým se ne vždy daří „zachytit“ hodnotu, je otázka finančního zhodnocení jejich nehmotného majetku – zákaznického portfolia, proslulosti a pověsti, značek, know-how – který je trvalý a je zdrojem budoucích zisků, zásadní.

2.   Úvod

2.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor již více než 11 let podporuje rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví (KTO). Dlouho předtím, než Evropská komise v roce 2012 vypracovala své sdělení „Podpora kulturních a tvůrčích odvětví pro růst a zaměstnanost v Evropské unii“ (1), bylo v letech 2004–2014 přijato několik stanovisek (2).

2.2.

Kulturní a tvůrčí odvětví mají v evropské společnosti strategickou pozici, která jim umožňuje napomáhat inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění („Evropa 2020“), vzhledem k tomu, že bylo prokázáno (3), že jedna z charakteristik KTO spočívá v jejich schopnosti inovovat, která je intenzivnější než v jiných hospodářských odvětvích.

2.3.

Je rovněž nutné zdůraznit zvláštní úlohu, kterou KTO zajišťují v rámci evropské společnosti při podpoře plurality, kulturní rozmanitosti a evropské identity (4).

2.4.

Předsednictvo EHSV se v lednu 2015 rozhodlo schválit vypracování nového stanoviska z vlastní iniciativy ke KTO, neboť tato odvětví představují evropskou výhodu v celosvětové konkurenci. Například Spojené státy, Kanada a Korea vytvářejí účinné strategie „měkké síly“ s cílem šířit svou kulturu a životní styl a podporovat hospodářský rozvoj svých podniků, které se věnují vývoji, výrobě a šíření zboží a služeb s kulturním obsahem.

2.5.

Jaké jsou klíčové faktory, které vysvětlují, proč se EHSV hodlá znovu zaměřit na rozvoj těchto odvětví?

2.5.1.

V první řadě roste význam těchto odvětví pro evropské hospodářství. Podle různých existujících definic a nejnovějších statistik patří tvůrčí a kulturní odvětví k nedynamičtějším odvětvím v evropské ekonomice. Ve studii provedené společností TERA Consultants, která pokrývá období 2008–2011 (5), se uvádí, že přínos odvětví tohoto typu k evropskému HDP se pohybuje mezi 4,4 % (pouze u čistě tvůrčích odvětví – tzv. core industries) a 6,8 % (pokud přidáme odvětví, jež jsou na čistě tvůrčích odvětvích silně závislá – tzv. non-core industries). Jejich přínos k zaměstnanosti představuje 8,3 milionu pracovních míst, což u čistě tvůrčích odvětví znamená 3,8 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva EU a 14 milionů pracovních míst, přidáme-li k nim odvětví, jež na nich silně závisejí, tedy 6,5 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva EU. Jedná se tak o třetího největšího zaměstnavatele v EU hned po stavebnictví a odvětví nápojů.

2.5.2.

Objem veřejných dluhů dovedl státy a orgány ke snížení dotací pro kulturní a hudební sdružení, divadla, artová a experimentální kina, orchestry. Hlavní veřejnoprávní rozhlasové a televizní sdělovací prostředky se ve více členských státech dostaly do obtížné situace, stejně jako tisk, který zažívá krizi obchodního modelu v důsledku digitální revoluce.

2.5.3.

V červnu 2013 byla zahájena jednání o transatlantickém partnerství a doposud proběhlo 9 kol těchto jednání. Kulturní výjimka byla uznána již na počátku těchto jednání a EHSV podporuje postoj Evropského parlamentu, který ve svém usnesení ze dne 23. května 2013 o jednáních o obchodu a investicích mezi EU a Spojenými státy americkými (6) vyzývá k tomu, aby byly „z mandátu k jednání jasně vyloučeny kulturní a audiovizuální služby, včetně těch, které jsou poskytovány prostřednictvím internetu“.

2.5.4.

Nedávno vstoupil v platnost program „Kreativní Evropa“, k němuž se již Výbor měl příležitost vyjádřit (7), a pro období 2014–2020 mu byl přidělen rozpočet ve výši 1,46 miliard eur.

3.   Obecné připomínky

3.1.    Otázky týkající se hospodářského rozvoje těchto odvětví

3.1.1.

Mnohé stěžejní oblasti kultury a evropské tvořivosti byly oslabeny krizí:

koncerty a orchestry vážné a lidové hudby,

operní a divadelní festivaly,

evropské odvětví komiksu postihuje pirátství,

audiovizuální výrobu určenou pro veřejnoprávní televizní kanály v některých případech zasáhlo významné snížení rozpočtů.

3.1.2.

Statistické údaje Eurostatu pro období 2009–2013 potvrzují pokles počtu pracovních míst v některých sektorech, jako je vydavatelská činnost ve Francii (146 000 zaměstnanců v roce 2009 a 112 000 v roce 2013) nebo tvorba programů a natáčení v Polsku (25 000 zaměstnanců v roce 2009 a 19 600 v roce 2013).

3.1.3.

Naproti tomu podle zprávy Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek se sídlem v Dublinu („Arts, Entertainement and Recreation: working conditions and job quality“) (8) se počet zaměstnanců v odvětví kulturní, zábavní a rekreační činnosti v EU v letech 2010–2012 mírně zvýšil: + 2 %. V některých členských státech je podíl zaměstnanců v těchto odvětvích vysoko nad evropským průměrem (1,6 % aktivního obyvatelstva): ve Spojeném království a v Estonsku 2,6 %, ve Švédsku 2,5 % (14 % podniků a 8 % HDP) a v Lotyšsku 2,3 %.

3.2.    Struktura programu „Kreativní Evropa 2014–2020“, která vzbuzuje otázky ohledně financování a sítě místních poboček

3.2.1.

Skutečnost, že podniky tvůrčích odvětví potřebují získávat finanční prostředky, se vysvětluje tím, že je pro ně obtížné vytvářet modely příjmů, které by jim přinášely hodnotu. Pokud malým a středním podnikům pomůžeme s vyvíjením obchodních modelů a modelů příjmů, které jim umožní vytvářet a přinášet hodnotu, budou méně závislé na veřejných dotacích.

3.2.2.

EHSV již v minulosti vyjádřil své pochybnosti o novém finančním systému, jenž má malým a středním podnikům a jiným subjektům zajistit snadnější přístup k financování. Bylo zdůrazněno, že Evropskému investičnímu fondu (EIF) chybí odborné znalosti v oblasti kultury (9). Přesto má tento orgán tomuto odvětví poskytnout záruku ve výši 121 milionů eur.

3.2.3.

Tato záruka musí podle programu „Kreativní Evropa“ vyvolat pákový efekt 5,7 %, díky kterému bude k dispozici zhruba 700 milionů eur pro nabídkové řízení, v němž se vyberou orgány pověřené posílením správní kapacity ve prospěch záručního mechanismu.

3.2.4.

Bylo by rovněž zajímavé diverzifikovat způsoby financování. Crowdfunding – včetně svého přeshraničního rozměru – umožňuje snadnější přístup k financování projektů a snižuje riziko pro investory („La Tribune“, 11. února 2014).

3.2.5.

Obecněji řečeno, jedná se zde o otázku finančního ohodnocení nehmotných aktiv. Evropská komise uznává důležitost těchto nehmotných aktiv, ale nenavrhuje žádnou společnou metodu jejich finančního zhodnocení.

3.2.6.

Nedostatečná síť místních poboček: kanceláře programu „Kreativní Evropa“ jsou v počtu 1–4 na členský stát a nacházejí se v hlavních městech a v jiných metropolích. Tato síť poboček bezpochyby není dostatečně hustá k zajištění podpory programů ve všech regionech, jež jsou výrazně orientovány na tvůrčí a kulturní odvětví.

3.3.    Přizpůsobení práva duševního vlastnictví digitální revoluci

3.3.1.

V současné době se diskutuje o reformě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES (10) o autorském právu, a to zejména na základě sdělení ze dne 19. května 2010 (COM(2010) 245 final) „Digitální agenda pro Evropu“), přičemž je nutné rozhodnout o citlivých otázkách:

Je třeba zavést jednotný evropský doklad o autorském právu?

Jak přizpůsobit stávající autorská práva, která mají na vnitrostátní úrovni velmi různorodou a složitou podobu, novým formám kulturního projevu?

Je žádoucí harmonizovat délku ochrany autorského práva v EU?

Zohledňuje normotvůrce revoluci, kterou přinášejí 3D tiskárny?

3.3.2.

Další citlivé téma se týká odměny pro autory a výkonné umělce ve vztahu k příjmům z on-line využívání jejich děl a uměleckého ztvárnění.

3.3.3.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba vytvořit vyvážený režim umožňující spravedlivé odměňování všech oprávněných osob, zejména tvůrců obsahu, výkonných umělců a výrobců.

3.3.4.

Je rovněž důležité pomoci malým a středním podnikům, velmi malým podnikům a mikropodnikům působícím v tvůrčím a kulturním odvětví s ochranou jejich práv duševního vlastnictví (11), především v odvětví módy a designu.

3.3.5.

EHSV také vyzývá Evropskou komisi, aby prokázala důslednost a revidovala také směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (12) o elektronickém obchodu a posílila tak odpovědnost všech zúčastněných stran (aktérů/oprávněných osob, poskytovatelů hostingových služeb, provozovatelů vyhledávačů a poskytovatelů platebních řešení atd.) v oblasti boje proti pirátství.

4.   Zvláštní připomínky

4.1.    Naléhavá potřeba územních pobídkových programů

4.1.1.

EHSV zdůrazňuje, že formy spolupráce se navazují – nebo nenavazují – zejména na místní úrovni. Je nutné zdůraznit klíčovou úlohu kulturních a tvůrčích klastrů, „kreativních oblastí“ a dostupných a bezplatných míst k setkávání, která dávají k dispozici města a regiony. (Na slyšení dne 15. června 2015 byl Výbor informován o některých z nich – je to např. Valonsko či region Rhône-Alpes). Odborníci z evropské sítě ve své zprávě o odolnosti KTO (13) uvádějí, že „veřejné politiky na podporu kultury a tvořivosti mají, zdá se, větší dopad na nižší než celostátní úrovni“.

4.1.2.

Roční program provádění programu „Kreativní Evropa“ počítá s finančními prostředky ve výši 4,9 milionů eur určenými pro kanceláře tohoto programu. Těchto kanceláří je příliš malý počet a nacházejí se v hlavních městech nebo metropolích, což nemusí vzhledem k tomu, kde působí příslušné subjekty, nutně představovat nejlepší umístění.

4.2.    Nutná reakce na někdy nejistou situaci netypických pracovníků v KTO (mimo odvětví luxusního zboží)

4.2.1.

Podle zprávy Mezinárodní organizace práce (MOP) z května 2014 věnované pracovněprávním vztahům v odvětví médií a kultury (14) pracuje:

2,3 milionu zaměstnanců ve vydavatelském odvětví a v odvětví výroby videa a televizních pořadů,

1,2 milionu osob v tiskařském odvětví a v odvětví vydávání médií,

1 milion umělců, z nichž přibližně polovina má status samostatně výdělečně činných osob.

4.2.2.

Ve většině těchto povolání, zejména v odvětví médií a kultury, nabyly v posledních desetiletích na významu takzvané netypické formy pracovního poměru, více se rozšířily smlouvy na částečný úvazek, na dobu určitou, dočasný pracovní poměr a samostatná ekonomicky závislá práce.

4.2.3.

EHSV podporuje body konsensu MOP přijaté v květnu 2014 (15) a potvrzuje, že „základní zásady a základní práva při práci se musí vztahovat na všechny pracovníky odvětví médií a kultury, bez ohledu na povahu jejich pracovního poměru“. Konstatuje, že někteří pracovníci v mediálním a kulturním odvětví nepožívají dostatečné sociální ochrany (nezaměstnanost, důchod, sociální zabezpečení,…), a že větší využívání subdodávek a existence velmi rozličných statusů atypických pracovníků v tvůrčích a kulturních odvětvích mohou zvyšovat rizika v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví.

4.2.4.

EHSV se zasazuje o intenzivnější aktivitu v oblasti kolektivního vyjednávání v těchto různých odvětvích s cílem zlepšit pracovní podmínky.

4.2.5.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby představila legislativní „balíček“, který by byl ambiciózní v otázkách mobility a umožnil by vhodné řešení problémů mobility pracovníků v tvůrčích a kulturních odvětvích uvnitř EU a usnadnil udělování víz v rámci výměn se třetími zeměmi.

4.3.    Změny, které je třeba předvídat v nástrojích vzdělávání a odborné přípravy v KTO

4.3.1.

EHSV již upozornil na potřebu zvýšit povědomí o tvůrčím odvětví v osnovách základního vzdělávání a odborné přípravy v souladu s obsahem mezinárodní charty uměleckých řemesel (16).

4.3.2.

Je třeba zdůraznit důležitou úlohu veřejnoprávní televize a rozhlasu jako zásadních nástrojů kulturního vzdělávání a šíření vysílání s důrazem na literární, historický nebo umělecký obsah.

4.3.3.

EHSV se rovněž domnívá, že v období rychlého vývoje obchodních modelů spojeného zejména se změnami zvyklostí spotřebitelů by měla být v rámci vzdělávání v tvůrčích a kulturních oborech poskytována výuka ekonomiky, řízení a strategie. Vedoucí pracovníci a podnikatelé v tvůrčích a kulturních odvětvích by rovněž měli mít možnost se v rámci dalšího odborného vzdělávání účastnit školení v těchto oblastech.

4.3.4.

EHSV v několika stanoviscích zdůraznil důležitost vzdělávání pro přenos vzácného know-how spojeného s řemesly. V řadě členských států je však stále více zřejmá rostoucí propast mezi obsahem vzdělávání a potřebami trhu, což některé subjekty občanské společnosti vedlo k tomu, že se zapojily v oblasti vzdělávání a založily soukromé školy, nebo v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru zavedly krátké vzdělávací cykly (4 týdny), jež jsou velmi praktické a zaměřené na určitý obor, takže mladým absolventům nebo mladým lidem bez diplomu umožňují rychlé zahájení činnosti.

4.3.5.

V listopadu 2014 zahájila svou činnost Evropská rada dovedností pro audiovizuální odvětví a odvětví scénického umění. EHSV má zájem o její práci, která by měla vést k lepšímu předvídání potřeb v oblasti počátečního a celoživotního vzdělávání.

4.3.6.

EHSV se domnívá, že je důležité, aby byli v této souvislosti sociální partneři a Evropská rada dovedností úzce zapojeni do činností ESCO (17) (vícejazyčná evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolaní).

4.3.7.

EHSV by si přál větší součinnost mezi „znalostní aliancí“ programu Erasmus+ a programem Kreativní Evropa.

4.4.    Ostražitost vůči strategiím našich konkurentů na mezinárodní scéně

4.4.1.

EHSV žádá, aby vzhledem k významu tohoto odvětví pro ekonomiku byly zohledňovány všechny jeho aspekty: zaměstnanost, dovednosti, odborná příprava, duševní vlastnictví atd. Do dvoustranných a mnohostranných jednání je nutné zařadit vnější rozměr. Hmotné statky a služby s tvůrčím a kulturním obsahem mají totiž stále větší podíl ve vývozu EU. Podle ECCIA představovalo luxusní zboží v roce 2013 přibližně 17 % celkového vývozu EU.

4.4.2.

Zohlednit specifika těchto odvětví, pokud jde o obsah, znamená věnovat větší pozornost právům duševního vlastnictví a regulaci elektronického obchodu.

4.5.    Vytváření atraktivního příběhu spojeného s hodnotami Evropské unie

4.5.1.

Hodnoty EU si zaslouží být podporovány a šířeny prostřednictvím atraktivních formátů na sociálních sítích.

4.5.2.

Výzva k předkládání projektů určená pro tvůrce videí, grafiky, designéry, hudebníky atd. by umožnila vytvářet živý obrazový obsah, který by se mohl virálním způsobem šířit mezi mladými lidmi.

4.6.    Podpora vzájemného obohacování mezi různými odvětvími

4.6.1.

Tento cíl, jenž má vytvářet a rozvíjet součinnost mezi různými tvůrčími a kulturními odvětvími, je součástí koncepčního rámce Evropské komise v programu „Kreativní Evropa“ (18).

4.6.2.

Velmi povzbudivé jednorázové zkušenosti mají za sebou například kontakty mezi gastronomií, digitálním odvětvím a odvětvím cestovního ruchu, mezi uměním a odvětvím luxusního zboží, mezi kulturou a cestovním ruchem.

4.6.3.

Tyto zkušenosti se vzájemným obohacováním mezi různými odvětvími KTO a mezi odvětvími KTO a jinými odvětvími většinou nelze převést do průmyslového měřítka, protože jsou založeny na pochopení specifických charakteristik jednotlivých odvětví.

4.6.4.

Postupy vzájemného obohacování v KTO kromě toho díky technologickému pokroku (3D tisk, digitální tisk) umožňují podněcovat rozvoj profesních profilů zaměřených na tvorbu a inovace, které budou vytvářet budoucí pracovní místa.

4.7.    Ekonomické zhodnocení architektonického dědictví

4.7.1.

EU je část světa, která nabízí největší hustotu kulturních a přírodních památek, neboť se zde nachází 363 z 981 kulturních a přírodních památek zapsaných na seznam dědictví lidstva Unesco. Ukázalo se, že důvodem přílivu indických, čínských, japonských nebo amerických turistů je především bohatství tohoto dědictví (19). Je třeba podporovat zlepšení vízové politiky v mezích požadavků na zajištění bezpečnosti stanovených členskými státy a dotčenými třetími zeměmi.

4.7.2.

Vzhledem k vysoké úrovni zadlužení některých členských států bohatých na architektonické památky, jako je Řecko (17), Francie (39), Itálie (47) a Španělsko (44), se však objevují potíže, pokud jde o ochranu a zachování tohoto dědictví. Vzhledem k tomu, že toto evropské kulturní a architektonické bohatství představuje obrovskou přednost umožňující dále rozvíjet kulturní turistiku, žádá se Evropská komise, aby vypracovala soupis stavu údržby památek Unesco v Evropské unii.

4.8.    Vytvoření evropského mnohostranného fóra

4.8.1.

EHSV již tento požadavek předložil (20). Výbor regionů ho podporuje a žádá zřízení Evropského fóra tvořivosti (21). Toto fórum „by sdružilo veřejné, soukromé a dobrovolné skupiny, aby analyzovaly možné cesty, jak by Evropa mohla tvůrčím způsobem řešit naléhavé místní a evropské problémy“.

V Bruselu dne 16. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  COM(2012) 537 final a jeho pracovní dokumenty o odvětvích módy a luxusního zboží: SWD(2012) 286 a SWD(2012) 284 (Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 39).

(2)  Viz horizontální a tematická stanoviska EHSV, mimo jiné: Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 34. Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 68. Úř. věst. C 51, 17.2.2011, s. 43. Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 35. Úř. věst. C 44, 11.2.2011; Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 14. Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 1. Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 75. Úř. věst. C 451, 16.12.2014, s. 64. Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 18. Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 47.

(3)  Viz studie Britské rady „Mapping the creative industries: a toolkit“ (Mapování kreativních odvětví: sada nástrojů), http://creativeconomy.britishcouncil.org/media/uploads/resources/mapping_the_creative_industries_a_toolkit_2-2.pdf

(4)  Úř. věst. C 51, 17.2.2011, s. 43.

(5)  TERA Consultants: „The Economic Contribution of the Creative Industries to EU GDP and Employment“, 2014.

(6)  P7_TA (2013)0227, bod 11.

(7)  Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 39.

(8)  http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1384en14.pdf

(9)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 35.

(10)  Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.

(11)  Viz stanovisko EHSV k tématu „Cesta k obnovenému konsensu o prosazování práv duševního vlastnictví: akční plán EU“ (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 72).

(12)  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(13)  http://www.eenc.info/reports/the-resilience-of-employment-in-the-culture-and-creative-sectors-ccss-during-the-crisis/

(14)  „Pracovněprávní vztahy v médiích a kultuře“ (květen 2014), http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---sector/documents/publication/wcms_240701.pdf

(15)  Mezinárodní organizace práce (MOP) GDFMCS/2014/7, Fórum pro mezinárodní dialog o pracovněprávních vztazích v médiích a kultuře, Ženeva 14. a 15. května 2014, Body konsensu.

(16)  Viz pozn. pod čarou č. 4.

(17)  Klasifikaci ESCO zřídila Evropská komise v roce 2010. ESCO je součástí strategie Evropa 2020.

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014 až 2020) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 221).

(19)  Úř. věst. C 44 11.2.2011, s. 75.

(20)  Úř. věst. C 198, 10.7.2013, s. 39.

(21)  Úř. věst. C 218, 30.7.2013, s. 7.


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/89


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Programy rozvoje venkova – záplatová řešení nebo první zárodky oživení ekonomiky?

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/14)

Zpravodaj:

Tom JONES

Spoluzpravodajka:

Joana AGUDO I BATALLER

Dne 22. ledna 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Programy rozvoje venkova – záplatová řešení nebo první zárodky oživení ekonomiky?

(stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 17. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 192 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá trvající závazek EU, členských států a regionů řešit některé z výzev, jimž čelí venkovské oblasti, prostřednictvím rozsáhlého programu rozvoje venkova. Uznává úsilí, jež Komise a vládní úředníci vyvíjejí při přípravě a přijímání nového programu. Vzhledem ke skutečné krizi, v níž se nachází mnoho znevýhodněných venkovských oblastí, je však zklamán zpožděním v předložení, schválení a zahájení programu v několika státech a regionech. Doporučuje proto, aby Komise spolu se státními a regionálními orgány zadala vypracování nezávislého posouzení tohoto procesu, aby se předešlo zpoždění nového režimu v budoucnosti.

1.2.

Úspěch programu rozvoje venkova závisí na účinnosti zásady partnerství. Zásadní význam má sdílení odpovědnosti za program mezi veřejnými a soukromými subjekty, sociálními partnery a nevládními organizacemi, což vyplývá z povinností stanovených ve Smlouvě a z dalších závazků. EHSV konstatuje, že během předchozích programů došlo ke zlepšení ve sdílení odpovědnosti, ale že se partnerství uvnitř EU stále ještě různí.

1.3.

Úloha monitorovacích výborů musí být transparentní. Členové by měli být důrazní při zkoumání cílů a měli by mít přístup k finančním pokynům. Členství by mělo být inkluzivní a mělo by být schopné odrážet seskupení zájmů tam, kde je to náležité.

1.4.

EHSV se v souladu s nařízením (EU) č. 1303/2013 a zejména jeho článkem 5 o partnerství a víceúrovňové správě domnívá, že by Komise měla sledovat, jak se toto nařízení používá při přípravě dohod o partnerství a při provádění programů, a to včetně účasti v monitorovacích výborech.

1.5.

Vítá šíři programů vycházející z místních potřeb a priorit a rostoucí využití modelu komunitně vedeného místního rozvoje pro zapojení všech komunit. Měly by se šířit osvědčené postupy efektivního používání tohoto modelu.

1.6.

Vzhledem k rozpočtovým omezením je potřeba, aby zbytek rozpočtu SZP hrál doplňkovou, neduplicitní úlohu. Doporučujeme, aby se maximálně využívaly vládní, soukromé a dobrovolné zdroje spolufinancování a zjednodušený postup pro žadatele. Řídící orgány by měly usnadnit přístup k politice soudržnosti a jiným evropským investičním fondům, když projekty splňují širší kritéria.

1.7.

Jak již EHSV uvedl (1), patnáct členských států převedlo prostředky z přímých plateb do programů rozvoje venkova, zatímco v pěti dalších členských státech převody proběhly z druhého do prvního pilíře. Obě možnosti jsou oprávněné, jelikož je spolutvůrci právních předpisů povolili, avšak nemají stejnou hodnotu: cílem programů rozvoje venkova je vyrovnanější územní rozvoj v každém regionu EU. Doporučujeme provést studii soudržnosti a efektivity této flexibility, včetně jejího dopadu na hospodářskou soutěž na jednotném trhu.

1.8.

Priority v oblasti výdajů se budou v jednotlivých státech a regionech značně lišit. Toto stanovisko zdůrazňuje význam udržitelného rozvoje ekonomické činnosti, životního prostředí a sociální spravedlnosti se silným důrazem na dodání hodnoty zdrojům spojeným s půdou. Doporučujeme, aby Komise provedla analýzu pokroku v plnění cílů pro výše uvedené priority v polovině období a dostávala svým současným závazkům. Orgány by měly být s to provést změny, aby nové projekty umožnily úspěšné dokončení programu, a vyvodit z toho závěry pro jakoukoli další rámcovou politiku venkova.

1.9.

Existují vážné obavy, že programy rozvoje venkova nebudou schopny zlepšit územní soudržnost. Odlehlejší a hospodářsky okrajové oblasti, jak v rámci jednotlivých států a regionů, tak na jejich hranicích, nemají strukturální kapacitu, aby mohly využívat dostupné fondy a podporu. Jsou zapotřebí další cílené zdroje na delší období, včetně přeshraničního vedení, družebního partnerství, budování kapacit pro poradní struktury a inovativních úvěrů a investic pro soukromé a sociální podniky.

1.10.

Uznáváme dobře zavedený model LEADER a vyzýváme sítě pro rozvoj venkova financované EK, aby dále šířily osvědčené postupy.

1.11.

Jasný je v programech velký důraz na zachování pracovních míst a vytvoření nových pracovních příležitostí ve venkovských oblastech a také význam investic, výměny znalostí, školení, poradenství a užších vazeb s výzkumnými ústavy. Důležitá jsou opatření k motivaci mladých lidí k tomu, aby svoji budoucnost spojovali s venkovskými oblastmi, a opatření usnadňující integraci všech osob, jež mají zvláštní potřeby či tělesná a mentální postižení. Zásadní význam mají finanční pobídky na podporu generační obměny. Mimoto musejí venkovské školy více navazovat jak na tradiční, tak na měnící se potřeby dovedností ve svých oblastech.

1.12.

Je potřeba se zabývat plánováním následnictví a doplnit příležitosti plánů rozvoje venkova pro testování obchodních modelů o vnitrostátní a regionální pravidla pro převody aktiv. Jsme zastánci mobility pracovní síly, pokud bude podpořena kvalitní odbornou přípravou a dodržováním zaměstnaneckých práv.

1.13.

Mělo by se konkrétně usilovat o příspěvek žen k úspěchu programu. Hrají zásadní úlohu pro zaručení trvalé přítomnosti obyvatel ve venkovských oblastech, a to nejen co se týče diverzifikace zemědělských produktů a jejich zpracování, ale rovněž jejich přínosu k místnímu územnímu rozvoji prostřednictvím nabídky řemeslných činností a činností spojených s agroturistikou a jakožto zásadní faktor inovací.

1.14.

Vítáme opatření ke zlepšení životního prostředí, jeho ekosystémů a kulturní krajiny. Podpora lokálních, přesně označených produktů, venkovského cestovního ruchu a drobných a komunitních systémů výroby energie z obnovitelných zdrojů by měla mít trvalý přínos pro ekonomiku a komunitu. K obnově venkova může dojít pouze tehdy, pokud jejím základem budou efektivní, výnosné zemědělské, lesnické a venkovské podniky. Bude zapotřebí většího úsilí o zlepšení porozumění mezi zemědělci a vlastníky lesů, kteří produkují potraviny nebo obnovitelné suroviny, environmentální statky a rekreační zboží, a spotřebiteli ze stále různorodějšího evropského obyvatelstva.

1.15.

Prioritou programů je řešení dopadů změny klimatu na zemědělství a lesnictví a opačně. Vítáme projekty zaměřené na zachycování uhlíku, zlepšování kvality vody a půdy, snižování emisí, obohacování ekosystémů a rozvoj oběhového hospodářství. Zlepšení musejí být dlouhodobá a musejí se hodnotit vědecky v rámci několika agroenvironmentálních a dalších programů, jež budou nedílnou součástí produkce.

1.16.

Boj proti sociální nespravedlnosti závisí na širších vládních a unijních fondech a politikách, včetně poskytování lepších služeb na internetu, v dopravě a ve vzdělávání.

1.17.

Zásadní je obnova vesnické ekonomiky a vesnických komunit a programy rozvoje venkova by měly být rovněž testovány z hlediska začlenění všech obyvatel venkova. Zapojení občanské společnosti a podnikání mají zásadní význam pro udržitelnost venkovských oblastí.

2.   Úvod

2.1.

Venkovské oblasti Evropy jsou životodárnou silou všech evropských občanů, nejen těch, kteří v nich žijí a pracují. Zabezpečují potraviny, dřevo, nerostné suroviny a dodávky vody. Nachází se v nich rozmanitá přírodní stanoviště, zdroje obnovitelné energie, rekreační oblasti, historická krajina, řemesla a především tam žijí lidé s mnoha dovednostmi, kteří se vyznačují velkou kulturní rozmanitostí. Do skupiny venkovského obyvatelstva se zařazuje zhruba 115 mil. obyvatel EU (23 %).

2.2.

Mezi venkovskými oblastmi však existují velké rozdíly, pokud jde o hospodářskou prosperitu a sociální soudržnost. Některé jsou bohaté a dynamické, jiné zranitelné, vylidňující se a roztříštěné. Mnohé z nich jsou bohaté na materiální zdroje a chudé na peněžní prostředky a vyznačují se řídkým osídlením a omezeným přístupem k veřejným službám. To platí zejména pro vzdálenější a horské oblasti a pro ostrovy. Přitažlivá síla moderní ekonomické a sociální činnosti měst je neutuchající. To činí vládám potíže se zajištěním udržitelnosti venkovských komunit, zejména pokud zavádějí nevhodná urbanistická řešení. Mobilita a volný pohyb osob jsou klíčovými zásadami Evropské unie. Mají však bezděčné důsledky pro nejchudší venkovské oblasti, z nichž příliš mnoho lidí, zejména mladých, v očekávání lepších životních vyhlídek odchází a již se nevrací.

2.3.

Evropa potřebuje určitou vizi, která obnoví důvěru v dobré životní podmínky na venkově, a to na základě zeleného růstu, podpory oběhového hospodářství, lepšího pochopení komunitních potřeb a inteligentnějších podpůrných služeb. Toto stanovisko se snaží řešit to, proč úspěšnost kolísá a jaké jsou vyhlídky na skutečná zlepšení během nového programu financování. Bereme si ponaučení z tří pilířů udržitelného rozvoje (hospodářská, environmentální a sociální spravedlnost)? Existuje mezi všemi zúčastněnými stranami skutečný pocit odpovědnosti a partnerství?

3.   Obecné připomínky

3.1.

Členské státy a regiony přijaly řadu opatření k obnovení rovnováhy v ekonomických příležitostech mezi městskými a venkovskými oblastmi a ke stabilizaci sociální soudržnosti a EU vyvíjí prostřednictvím prvního (nařízení (EU) č. 1307/2013) a druhého pilíře (nařízení (EU) č. 1305/2013) SZP, jakož i strukturálních fondů a fondů soudržnosti, neustálé úsilí o zvrácení úpadku, i když s omezenými a kolísavými úspěchy. Současná podpora rozvoje venkova ze strany EU, jež se financuje z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) zřízeného nařízením (EU) č. 1306/2013, se před převodem mezi pilíři odhaduje na 95,6 mld. EUR, což představuje 23 % rozpočtu SZP.

3.2.

Programy na období 2014–2020 vychází z letitých zkušeností s tím, co funguje a co nikoliv. Komise podporuje v souvislosti s propagací osvědčených postupů a inovačních řešení Evropskou síť pro rozvoj venkova a Evropské inovační partnerství pro produktivitu a udržitelnost zemědělství (EIP-AGRI) a EHSV doporučuje, aby byla tato činnost posílena na všech úrovních. Lze se rovněž poučit z osvědčených postupů jiných poskytovatelů financování.

3.3.

Ačkoliv jsou rozpočty menší než některé jiné rozpočty EU, mohou být inteligentní a navýšeny prostřednictvím spolufinancování z vládních a jiných zdrojů. Programy musí být doplňkem prvního pilíře zdrojů a v náležitém případě propojeny s dalšími zdroji financování hladkou administrativní infrastrukturou, která žadatelům umožní rychle reagovat. Poradenské agentury a orgány místního plánování musí poskytovat odborné vedení.

3.4.

Složky programů jsou dostatečně pružné a lokální, aby mohly stavět na skutečných potřebách komunit. Model LEADER s místními akčními skupinami přináší společnou odpovědnost a pozitivní výsledky tam, kde jsou tyto skupiny nejúčinnější a nejúspěšnější. U všech projektů a iniciativ je zásadní technická podpora pro všechny zúčastněné strany, odborné vedení a školení.

3.5.

Nicméně nejznevýhodněnější oblasti mají potíže s dosahováním skutečných zlepšení na základě krátkodobých programů vzhledem k nedostatku zdrojů, špatné infrastruktuře, nezkušenému komunitnímu vedení a menšímu přístupu k jiným investicím. Pro dosažení lepší územní soudržnosti by se měla těmto oblastem věnovat větší pozornost, jako tomu bylo v rámci dřívějšího cíle 1 strukturálních programů financování/programu soudržnosti.

3.6.

Komise vydala nová finanční nařízení na stávající období 2014–2020, která by měly řídící orgány a monitorovací výbory jasně pochopit a uplatňovat, aniž by došlo ke zvýšení byrokratická zátěže pro navrhovatele projektů. V tomto ohledu předložil Evropský účetní dvůr ve svých zprávách (2) týkajících se programového období 2007–2013 a právního rámce 2014–2020 návrhy na zajištění lepšího zhodnocení finančních prostředků.

3.7.

Navzdory slibům ohledně zjednodušení došlo k závažnému zpoždění při přípravě a schvalování mnoha nových programů. To je vzhledem k hroznému stavu mnoha nejchudších venkovských oblastí a přání, aby tyto programy urychleně přispěly k řešení nízkých příjmů, nezaměstnanosti mladých lidí, špatných veřejných služeb a dopadu změny klimatu, velmi politováníhodné. V květnu 2015 zbývalo ještě schválit zhruba 57 % (3) regionálních a státních programů, přestože se očekává, že bude možné proces dokončit do konce roku.

4.   Konzultace a zapojení zúčastněných stran

4.1.

EHSV zdůrazňuje význam uplatňování nařízení (EU) č. 1303/2013 Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu. Poukazuje na zvláštní význam článku 5 Partnerství a víceúrovňová správa, který stanoví, že mají být zapojeny i jiné orgány veřejné správy, hospodářští a sociální partneři a další subjekty zastupující občanskou společnost. Komise by proto měla sledovat, jak se nařízení používá při přípravě dohod o partnerství a při provádění programů, a to včetně účasti v monitorovacích výborech pro jednotlivé programy.

4.2.

Toto stanovisko se zabývá mírou zapojení během přípravy programů rozvoje venkova, nicméně jeho závěry jsou omezeny nedostatkem schválených programů a jejich malým územním záběrem. Proběhla tři slyšení (4) a v širším rozsahu byl rozesílán dotazník. Z prvních reakcí byl patrný územně proměnlivý, ale lepší a vyspělejší proces spolupráce mezi vládami a nevládními organizacemi než u předchozích programů. Mělo by však být vyvinuto větší úsilí o šíření osvědčených postupů zapojení, včetně většího využívání komunikačních technologií pro stálý dialog. Dialog se v jednotlivých státech a regionech značně liší. Dohody o partnerství mohou být symbolické, metoda komunitně vedeného místního rozvoje se používá pouze v některých oblastech a skutečná, inkluzivní konzultace končí spíše na začátku procesu než na jeho konci (5). K dispozici jsou příklady osvědčených postupů, často tam, kde podobná angažovanost vedla k lepším výsledkům prostřednictvím jiných iniciativ (6).

4.3.

Vlády samy o sobě nemohou zajistit skutečnou změnu nutnou k oživení venkovských oblastí. Mohou poskytnout legislativní a plánovací rámec, demokratickou zodpovědnost, lepší veřejné služby a být katalyzátorem financování. Konkrétní přínos však pro lidi a životní prostředí mají především soukromé podniky, kvalifikovaní zaměstnanci a sociální a komunitní podniky. Aby byli lidé ochotni investovat čas a prostředky, musí mít jistotu, že lze dosáhnout společné vize pro lepší budoucnost venkova, jíž nebudou bránit zdlouhavé postupy podávání žádostí.

4.4.

Aby mohli být hospodářští a sociální partneři úspěšní, potřebují prostředky na soustavnou spolupráci se svými členy a vládami. Vzhledem k tomu, že se plány liší a vyvíjejí, musí existovat větší smysl pro sdílenou odpovědnost za politiku a její provádění. Monitorovací výbory musí mít širokou členskou základnu, která bude informována a bude schopna účinného prověřování. EHSV je odhodlán usnadnit rozvoj lepších modelů partnerství s civilními a sociálními partnery (7).

5.   Záplatová řešení nebo první zárodky oživení ekonomiky?

5.1.

Naše slyšení (8) v Bruselu a v severním Walesu potvrdila, že programy zahrnovaly cíle pro výstupy. Komise, monitorovací výbory a zúčastněné strany by je měly pravidelně hodnotit z hlediska skutečného pokroku a zhodnocení finančních prostředků. Měla by se rovněž provést studie toho, zda byl převod finančních prostředků mezi pilíři účelný, nebo přispěl k rozsáhlejšímu zeměpisnému narušení nebo narušení hospodářské soutěže.

5.2.

Byla stanovena testovací témata udržitelného rozvoje: podnikání a zaměstnanost, životní prostředí a sociální začlenění.

Podnikání a zaměstnanost

5.3.

Ačkoli rozpočet SZP neustále klesá, dodatečné požadavky na soulad, které stanovuje Komise pro platby prováděné v rámci prvního pilíře, rostou. Proto je nezbytně nutné, aby programy rozvoje venkova podporovaly investice do konkurenceschopného zemědělství a lesnictví, a to i prostřednictvím produktů s větší přidanou hodnotou, lepšího uvádění produktů na trh, posílení krátkých dodavatelských řetězců, značek výrobků a výměny znalostí. Vysoké školy musí hrát ve svých regionech významnou úlohu a musí podporovat nejvíce znevýhodněné regiony prostřednictvím partnerství a odborného vedení. Měly by spolupracovat s existujícími subjekty poskytujícími poradenství pro zemědělce a venkovské oblasti při čerpání prostředků EU určených na výzkum za účelem řešení konkrétních místních potřeb. Programy rozvoje venkova by měly být mostem mezi žadateli a Evropským investičním fondem a programem Horizont 2020 a usnadňovat aplikaci vědeckých poznatků v zemědělství nebo na venkově. Přestože školy nejsou z programů rozvoje venkova přímo financovány, hrají jasně svoji úlohu, zvláště ve venkovských oblastech, jelikož mohou pomoci řešit příslušné potřeby budoucích generací v oblasti podnikání. Dny otevřených dveří v zemědělských podnicích, stáže a učňovská příprava financované z jiných režimů financování jsou klíčové pro inspiraci dobře vyškolené pracovní síly (9). Školení, formální a neformální vzdělávání musí být tam, kde je to možné, odborné, spojené s podnikáním a lokální (10).

5.4.

Zemědělství a lesnictví se vyvíjejí v dynamickém hospodářském prostředí, jejž charakterizuje globalizace, rychlý technologický pokrok a rostoucí společenské požadavky. Zásadním faktorem zachování účinnosti a konkurenceschopnosti zemědělců a vlastníků lesů jsou inovace. Nově vytvořené partnerství EIP-AGRI je cenným nástrojem, který je potřeba rychle a rozsáhle zavést. Je zapotřebí zjednodušit podmínky financování, aby došlo k mobilizaci a ulehčení inovací.

5.5.

Ve venkovských oblastech je potřeba napojit záruky pro mladé lidi a podobné režimy na iniciativy programů rozvoje venkova, aby byla šance na pokrok a ambice. Zásadně důležitá je investiční podpora a podpora odborné přípravy mladých zemědělců a nových účastníků na trhu. Nejvyšší prioritou musí být projekty na podporu a udržení mladých lidí ve venkovských oblastech. Mladí lidé by měli být pobízeni k tomu, aby se aktivně podíleli na opatřeních k vlastní podpoře. Venkovské oblasti potřebují lepší rámec kontinuálního plánování (11), který bude z právního hlediska spravedlivý, přístupný a bude stimulovat mezigenerační přenos, který bude dlouhodobě fungovat z hlediska spojování mládeže se zkušenostmi.

5.6.

Úloha žen v zemědělství je plně uznána. Jejich příspěvek k formování a provádění projektů rozvoje venkova je neocenitelný a jak ukazuje příklad Finska, cílená poradenská podpora vede k uvolnění podnikatelského potenciálu (12).

5.7.

Podporu si zasluhuje venkovský cestovní ruch, řemesla a posílení iniciativ v oblasti rekreace a dobrého zdravotního stavu, stejně jako propagační činnost v rámci festivalů a přehlídek, jako jsou Royal Welsh a zelený týden v Berlíně. Nová angažovanost měst a venkova v měnící se pluralitní Evropě je nutností pro venkovské podniky a spotřebitele, jakož i pro lepší přístup k širokopásmovým internetovým službám. Vytvoření regionálních hodnotových řetězců poskytuje velkou příležitost pro řemesla, zemědělství, cestovní ruch, obchod a venkovské oblasti (13). EHSV podporuje navržený Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a jeho oddanost podpoře venkovských projektů.

Životní prostředí

5.8.

Dopad změny klimatu na zemědělství a lesnictví byl zkoumán v rámci jednoho stanoviska (14). Jedním ze způsobů, jak zvýšit produkci při současném využívání menšího množství zdrojů a zlepšení odolnosti vůči změně klimatu, je podpora udržitelné intenzifikace zemědělství a lesnictví. V moderním využívání půdy se prosazuje příprava iniciativ v oblasti zmírňování s cílem bojovat proti změně klimatu a zvýšit biologickou rozmanitost, zejména prostřednictvím agroenvironmentálních režimů (15). Měla by se stimulovat recyklace a oběhové hospodářství (16). Cenným aktivem je pro venkov energie z obnovitelných zdrojů (17), které při rozumném využívání bude stále více přispívat hospodářsky, sociálně a environmentálně. Existují skutečné možnosti komunitního vlastnictví a investic, pokud by mohlo být technologicky zlepšeno skladování, logistika a infrastruktura.

5.9.

EHSV zdůrazňuje význam agroenvironmentálních opatření souvisejících s klimatem, která doplňují ekologizaci v rámci prvního pilíře. Zaměření podpory na konkrétní kritéria, jako je půda ohrožená erozí, spojování půdních stanovišť, zadržování vody a podpora druhů vyžadujících zvláštní postupy hospodaření, je prospěšné, ovšem požadavky na soulad se nesmí stát dodatečnou zátěží. Pro měření pokroku je nutný přesný vědecký základ a pro konkrétní zlepšení zase pochopení dlouhodobějšího horizontu (18).

5.10.

Krajina venkovských oblastí Evropy je především výsledkem lidské činnosti, byla formována generacemi činnosti spojené s hledáním pracovních míst v produkci potravin, dřeva a přístřeší. Evropští občané oceňují její rozmanitost. Programy rozvoje venkova jsou důležité při zajištění udržitelnosti této kulturní krajiny pomocí předávání znalostí a transparentního financování venkovských činností, které k této cenné mozaice přispívají.

Sociální začleňování

5.11.

Nespravedlnost ve venkovském prostředí je obtížně definovatelná a řešitelná. Jak bylo uvedeno dříve, jedná se o rozptýlené osídlení, nízký počet obyvatel, věkovou nevyváženost, nedostatečné veřejné dopravní služby, zdravotnické a sociální služby. Jedná se o nízký příjem, izolovanost a špatnou kvalitu bydlení a technických služeb. V některých oblastech existuje zvláštní problém špatného zacházení s pracovníky, zejména migranty (19), a jejich vykořisťování, což vyžaduje větší úsilí s cílem napomoci jim začlenit se a umožnit jim přístup k náležité odborné přípravě.

5.12.

Článek 39 SFEU stanoví jako jeden z nejdůležitějších cílů SZP zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva zvýšením produktivity, podporou technického pokroku a zajištěním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů. SFEU stanoví, aby se při tvorbě SZP přihlíželo ke zvláštním rysům zemědělské činnosti, jež vyplývají ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi.

5.13.

Programy rozvoje venkova pomáhají vytvářet a upevňovat přímá a nepřímá pracovní místa jak v zemědělství, tak v zemědělsko-potravinářském průmyslu a přispívají také v menší míře k diverzifikaci ekonomických činností ve venkovských oblastech. Programy regionálního rozvoje však mohou reálně přispět k řešení strukturálních problémů a nedostatků v oblasti veřejných služeb ve venkovských oblastech pouze omezeně.

5.14.

Jsou zapotřebí jiné vládní rozpočty a politiky, které vyhovují venkovu nebo, ještě lépe, jsou speciálně konstruované pro venkovskou problematiku, včetně projektů pro komunitní dopravu, energetickou účinnost v domácnostech a příležitosti k rekvalifikaci pro stimulaci inovací. Nicméně programy rozvoje venkova by měly být rovněž posuzovány z hlediska jejich přínosu pro sociální spravedlnost, a to pomocí ukazatelů stanovených v právních předpisech EU a dalších ukazatelů, které by měly být zahrnuty za účelem účinnějšího hodnocení, jako jsou například ty na stimulaci sociálních podniků a projektů sociálního zemědělství, jež se zabývají zdravotním postižením, vytvářením pracovních míst a využívají nepotřebnou zemědělskou půdy a nepotřebné budovy. Je třeba vyvinout daleko větší úsilí o podporu a stimulaci začlenění zdravotně postižených venkovských obyvatel, aby mohli být aktivnější ve svých komunitách.

5.15.

Základními centry komunitní solidarity jsou vesnice. Klíčovou prioritou upevnění komunit by měla být obnova vesnic prostřednictvím stimulace malých podniků a sociálních podniků a s podporou dobročinnosti a dobrovolné činnosti (20). Názorně to dokazuje příklad Finska, prioritou to je např. v programu rozvoje venkova Walesu (21).

V Bruselu dne 17. září 2015.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  Informační zpráva Pravidla provádění SZP, EESC-2015-01409.

(2)  Zvláštní zprávy 22/2014, 23/2014, 4/2015 a 5/2015.

(3)  Evropská komise – tisková zpráva ze dne 26. května 2015, Přijetí dalších 24 programů rozvoje venkova na podporu zemědělství EU a naší krajiny.

(4)  13. dubna v Bruselu, 21. května v Bangoru (severní Wales) a 9. června 2015 v Helsinkách.

(5)  Stanovisko Hodnocení konzultací Evropské komise se zúčastněnými stranami (Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 57).

(6)  Ve Walesu konzultační procesy vyzrávají, což je důsledkem ústavního závazku v zákonu vlády o převádění pravomocí, který podporuje udržitelný rozvoj a funguje v partnerství s dobrovolným sektorem.

(7)  Článek 11 Lisabonské smlouvy a sociální platforma prohlášení z Rigy (březen 2015).

(8)  Viz poznámka pod čarou č. 4.

(9)  Waleská zemědělská akademie je dobrým příkladem školení ve vedení.

(10)  Stanovisko Odborný rozvoj a příprava ve venkovských oblastech (NAT/650) (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).

(11)  Malcolm Thomas – posudek (Wales).

(12)  Stanovisko Úloha žen jako hybatelek modelu rozvoje a inovací v zemědělství a ve venkovských oblastech (Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 29).

(13)  Stanovisko Zemědělství a řemeslná výroba (Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 35).

(14)  Stanovisko Důsledky politiky v oblasti klimatu a energetiky pro zemědělství a lesnictví (Úř. věst. C 291, 4.9.2015, s. 1).

(15)  Glastir (Wales), Stewardship (Anglie), Glas (Irsko), Kulep (Bavorsko).

(16)  Stanoviska Zelené hospodářství (Úř. věst. C 230, 14.7.2015, s. 99) a Podpora tvořivosti, podnikání a mobility ve vzdělávání a odborné přípravě (Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 20).

(17)  Studie EHSV o úloze občanské společnosti v provádění směrnice EU o energii z obnovitelných zdrojů – závěrečná zpráva EESC-2014-04780.

(18)  Viz důkazy z univerzity v Bangoru – slyšení v Bangoru dne 21.5.2015.

(19)  Stanovisko Přeshraniční pracovní síla v zemědělství (Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 19).

(20)  Wales Council for Voluntary Action – Active Inclusion Fund and Village SOS – Big Lottery – Wales, WCVA.

(21)  Waleský program rozvoje venkova (MO 7).


15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/97


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Význam obchodu se zemědělskými produkty pro budoucí rozvoj zemědělství a farmářství v EU v kontextu zajišťování dodávek potravin na celosvětové úrovni

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2016/C 013/15)

Zpravodaj:

Volker PETERSEN

Dne 19. února 2015 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Význam obchodu se zemědělskými produkty pro budoucí rozvoj zemědělství a farmářství v EU v kontextu zajišťování dodávek potravin na celosvětové úrovni.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. července 2015.

Na 510. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. září 2015 (jednání dne 16. září 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 179 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1.

SZP byla z hlediska své tržní a cenové politiky z velké části liberalizována. Zemědělský trh EU je otevřený a je součástí globálních trhů, které se řídí poptávkou a nabídkou. Během otevírání trhů se obchod se zemědělskými produkty mezi EU a třetími zeměmi v uplynulých 10 letech vyvíjel velmi dynamicky.

1.2.

Vzhledem k tomuto vývoji EHSV konstatuje, že obchod se zemědělskými produkty má zásadní hospodářský význam pro zemědělství, potravinářství a venkovské oblasti. EHSV je znepokojen tím, že se při společenské diskusi někdy na obchod se zemědělskými produkty pohlíží kriticky, na rozdíl od jiných hospodářských odvětví, jako je automobilový či chemický průmysl.

1.3.

Není pochyb o tom, že obchod se zemědělskými produkty má ve světě, kde panuje hlad nebo kvantitativně a kvalitativně nedostačující výživa, mimořádnou odpovědnost. EHSV si je této odpovědnosti dobře vědom. Ve světě s rostoucím počtem obyvatel, s rostoucími příjmy v mnoha zemích a na druhé straně s chudobou jde o to uspokojit finančně silnou poptávku a poskytovat pomoc a podporu tam, kde hlad a nedostatek nelze vymýtit vlastními silami.

1.4.

EHSV vítá, že byl v EU učiněn pokrok v soudržnosti zaměření zemědělské politiky a rozvojové politiky. Podle něj je to předpoklad pro to, aby zaměření a úkoly obchodu se zemědělskými produkty a rozvojové činnosti byly udržitelné.

1.5.

EHSV doporučuje trvale podporovat zemědělsko-potravinářský průmysl EU v tom, aby se úspěšně podílel na expandujícím celosvětovém obchodu se zemědělskými produkty. Obchod se zemědělskými produkty představuje významný příspěvek k zabezpečení hospodářských struktur ve venkovských oblastech EU. Zároveň ve vícestupňovém potravinovém hodnotovém řetězci v EU zaručuje 40 milionů kvalifikovaných pracovních míst, jež jsou méně ohrožována krizemi než pracovní místa v jiných odvětvích.

1.6.

K odstraňování necelních překážek obchodu mohou významně přispívat dvoustranné dohody EU o volném obchodu. Na obou stranách při tom vždy budou vždy existovat i omezení, jež nelze vyjednáváním odstranit. Proto je nutné, aby byla vedle harmonizace přijímána rovněž opatření k usnadnění obchodu.

1.7.

K obchodu EU se zemědělskými produkty zásadní měrou přispívají malé a střední podniky. V mezinárodním prostředí jsou při vstupování na trhy ve třetích zemích zvláště odkázány na intenzivní administrativní podporu, kterou musí poskytovat příslušné útvary EU.

1.8.

EHSV vítá další rozvoj dohod o partnerství s rozvojovými zeměmi, na jejichž základě se mohou ve prospěch těchto zemí projevit pozitivní účinky otevřeného a spravedlivého obchodu. Cílem těchto dohod by měla být podpora zaručení určité soběstačnosti těchto zemí v zásobování zemědělskými produkty. Obchod se zemědělskými produkty může doplňovat místní produkci.

2.   Souvislosti

2.1.

Obchod se zemědělskými produkty a zpracovanými potravinami měl v minulosti vždy mimořádný význam. Ve 20. století, které bylo poznamenáno dvěma světovými válkami, dlouho vládla mezinárodnímu obchodu se zemědělskými produkty velmi přísná pravidla. V dohodě GATT uzavřené po 2. světové válce zaujímal obchod se zemědělskými produkty stále ještě zvláštní postavení, které jej vyjímalo z liberalizace obchodu. Teprve v rámci Uruguayského kola jednání o GATT, které skončilo v ruce 1993, byl obchod se zemědělskými produkty více zahrnut do souboru pravidel GATT. EU se tehdy zavázala k omezení domácí podpory, odstranění cel a snížení vývozních subvencí. V důsledku toho byl obchod se zemědělskými produkty v EU po odstranění celních překážek dovozu a vývozních subvencí mezitím – až na několik málo výjimek – z převážné části liberalizován. Mezinárodní obchod se zemědělskými produkty je však stále ještě relativně silně regulován, zejména prostřednictvím necelních norem.

2.2.

EHSV se k obecným otázkám obchodu vyjadřoval již několikrát (1). Zdůrazňoval při tom významem obchodu pro trvalý růst, a tím i úspěšný rozvoj sociálně tržního hospodářství. EHSV se vždy zasazoval o otevřený a spravedlivý obchod. Dospěl k závěru, že jen tak přinese pokračující proces globalizace a internacionalizace trhů zemím ve světě výhody a příležitosti odpovídající jejich hospodářském potenciálu.

2.3.

EHSV měl ve svých dřívějších stanoviscích k otázkám obchodu vždy na zřeteli i zájmy rozvojových zemí a věnoval jim velkou pozornost. Výbor vždy zastával názor, že obchod a obchodní politika v globalizovaném světě musí přispívat k hospodářskému růstu a rozvoji v zemích nacházejících se na různých stupních vývoje.

2.4.

Obzvlášť napjatá je diskuse o úloze obchodu se zemědělskými produkty. V posledních letech se celosvětová finančně silná poptávka po zemědělských produktech a potravinách, např. v rozvíjejících se zemích, v nichž roste počet obyvatelstva i příjmy, vyvíjela pozitivně. Obchod se zemědělskými produkty přesto nemohl zajistit, aby skončil veškerý nedostatek potravin. Zejména kvůli chybějící kupní síle trpí na světě téměř 800 milionů lidí hladem.

2.5.

EHSV chce v tomto stanovisku prozkoumat příležitosti, které rostoucí světový obchod se zemědělskými produkty nabízí zemědělství a farmářství v EU. Při tom nemůže pomíjet odpovědnost, kterou musí i EU převzít vůči rozvojovým zemím.

3.   Obchod se zemědělskými produkty EU v makroekonomickém kontextu

Význam obchodu se zemědělskými produkty pro zahraniční obchod EU

3.1.

Vývoz zemědělských produktů z EU činil v roce 2014 přibližně 125 mld. eur a dosáhl tak 7 % podílu na veškerém vývozu EU. Dynamika vývozu zemědělských produktů je jak při 2,2 % zvýšení oproti předcházejícímu roku, tak i při 8 % roční změně mezi roky 2005 až 2014 podstatně výraznější než dynamika veškerých vývozů, která v roce 2014 oproti roku 2013 dokonce poklesla o 2 % (5,5 % roční nárůst mezi roky 2005 a 2014).

Situace je podobná i u dovozu zemědělských produktů, který v roce 2014 činil 104 mld. eur a představoval 6,2 % dovozu EU (viz tabulky A 1 až A 3 v příloze).

3.2.

Vývoz zemědělských produktů z EU je stabilním pilířem zahraničního obchodu EU. V porovnání s jinými odvětvími stojí na 4. místě za strojírenstvím, chemickým průmyslem a farmaceutickým průmyslem. V souvislosti s dřívější liberalizací obchodu se EU posunula od čistého dovozce k čistému vývozci a od roku 2010 má její bilance obchodu se zemědělskými produkty pozitivní saldo, jež v roce 2014 dosáhlo zhruba 21 mld. eur.

Struktura obchodu se zemědělskými produkty – význam pro tvorbu hodnot, zaměstnanost a venkovské oblasti

3.3.

Pro toto stanovisko z vlastní iniciativy má mimořádný význam okolnost, že podíl obchodu se zemědělskými produkty na veškerém zahraničním obchodu EU činil v roce 2014 7 % a byl podstatně vyšší než podíl celého zemědělsko-potravinářského odvětví na HDP. Ten v EU činí 3,5 %.

3.4.

Tento výrazný rozdíl mezi makroekonomickým významem tohoto odvětví a významem obchodu se zemědělskými produkty pro zahraniční obchod zdůrazňuje jeho význam, který v posledních letech neustále roste. Vývoz je stále častěji příčinou růstu v zemědělsko-potravinářského odvětví.

3.5.

Makroekonomický význam potravinového hodnotového řetězce:

Obchod se zemědělskými produkty EU není – jak se veřejnost se často domnívá – v žádném případě pouze záležitostí zemědělství. V současné době již více než jedna čtvrtina tržeb zemědělců pochází ze zemědělského vývozu, který je tak již dnes – a v budoucnosti bude stále více – důležitou oporou zachování hospodářské základny ve venkovských oblastech v EU, jež se potýkají s problémy způsobenými urbanizací a demografickými změnami.

Dvě třetiny vývozu zemědělských produktů tvoří hotové produkty, které byly vyrobeny ze surovin nejrůznějšími zpracovatelskými postupy a prošly různými procesy tvorby hodnot. Jde o výsledek součinnosti vícestupňového, výkonného a mezinárodně konkurenceschopného hodnotového řetězce. Tento řetězec sahá od průmyslových odvětví dodávajících pro zemědělství přes zemědělce po potravinářský průmysl a obchodní společnosti. V podnicích náležejících k tomuto hodnotovému řetězci pracuje v EU celkem přibližně 40 mil. lidí. Jedná se o hospodářsky relativně stabilní, krizemi méně ohrožovaná pracovní místa než v jiných odvětvích.

Obchod se zemědělskými produkty na vnitřním trhu EU

3.6.

Středem pozornosti tohoto stanoviska je obchod se zemědělskými produkty mezi EU a třetími zeměmi. Určitá pozornost je však věnována i obchodu se zemědělskými produkty v rámci Unie. Vnitřní obchod v EU zůstává pro členské státy i nadále podstatně důležitější než zahraniční obchod EU. V roce 2014 plynulo téměř 73 % zemědělského vývozu všech členských států do jiných zemí EU. Společný trh tedy přispěl ke zintenzivnění obchodu, a tím i ke zvýšení blahobytu v EU. To, co platí pro obchod uvnitř Unie, lze v liberalizovaném mezinárodním prostředí přenést i na obchod s třetími zeměmi.

Postavení EU ve světovém obchodu se zemědělskými produkty

3.7.

EU je od roku 2013 první ve světovém obchodu se zemědělskými produkty a v uplynulých desetiletích významně přispěla k jeho pozitivnímu rozvoji. Od roku 2000 rostly vývozy do třetích zemí zhruba o 8 % ročně. Vedle tohoto pozitivního vývoje vývozů zemědělských produktů EU však dokázaly některé jiné země zvýšit své vývozy ještě dynamičtěji. Podíl EU na světovém obchodu se zemědělskými produkty se snížil z téměř 13 % v roce 2000 na 10,3 % v roce 2012 (viz tabulka A-4 v příloze).

4.   Rámcové podmínky pro rozvoj obchodu se zemědělskými produkty EU – vnější rozměr SZP

4.1.

V minulosti byla EU kvůli svým vývozům zemědělských produktů vystavena mezinárodní kritice, například při kolech jednání v rámci GATT či WTO. Tato situace se na přelomu tisíciletí zásadně změnila.

4.2.

Tržní ceny EU po několika reformách SZP značně poklesly. Tržní ceny v EU jsou určovány globálním vývojem nabídky a poptávky, a proto obvykle kopírují ceny na světových trzích. Společná organizace trhu je pro zemědělství v EU již jen záchrannou sítí, která zafunguje v případě drastického mezinárodního poklesu cen. Vývozní náhrady, které v roce 1992 činily ještě 3 mld. eur, dnes již nemají žádný význam.

4.3.

EU, která je největším celosvětovým vývozcem zemědělských produktů před USA, Brazílií, Čínou a Kanadou a největším celosvětovým dovozcem před USA, Čínou, Japonskem a Ruskem, tak nese dvojnásobnou a stále větší odpovědnost za globální situaci v oblasti výživy a zabezpečení dodávek potravin. Vzhledem k této odpovědnosti musí být výrazně posílen vnější rozměr SZP a posunut mezi prioritami této politiky více do popředí.

4.4.

EHSV konstatuje, že již byl učiněn velký pokrok v soudržnosti SZP s politikou rozvoje. Vývoz zemědělských produktů není dotován ani nenarušuje trh. Na straně dovozu se EU stala jedním z nejotevřenějších trhů, zejména pro rozvojové země. Dovozy z nejméně rozvinutých zemí (48 zemí) představovaly v průměru let 2011–2013 necelá 3 % dovozu zemědělských produktů do EU. Celkem to bylo čtyřikrát více, než co z těchto zemí dovážejí Kanada