ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 171

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 58
26. května 2015


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Soudní dvůr Evropské unie

2015/C 171/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

1


 

V   Oznámení

 

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

 

Soudní dvůr

2015/C 171/02

Věc C-279/13: Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta domstolen – Švédsko) – C More Entertainment AB v. Linus Sandberg Řízení o předběžné otázce — Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 2001/29/ES — Informační společnost — Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících — Článek 3 odst. 2 — Přímý přenos sportovního utkání na internetové stránce

2

2015/C 171/03

Věc C-316/13: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Gérard Fenoll v. Centre d'aide par le travail La Jouvene, Association de parents et d'amis de personnes handicapées mentales (APEI) d’Avignon Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Listina základních práv Evropské unie — Článek 31 odst. 2 — Směrnice 2003/88/ES — Článek 7 — Pojem pracovník — Zdravotně postižená osoba — Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok — Vnitrostátní právní úprava, která je v rozporu s unijním právem — Úloha vnitrostátního soudu

3

2015/C 171/04

Věc C-499/13: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Naczelny Sąd Administracyjny – Polsko) – Marian Macikowski v. Dyrektor Izby Skarbowej w Gdańsku Řízení o předběžné otázce — Společný systém daně z přidané hodnoty — Zásady proporcionality a daňové neutrality — Zdanění dodání nemovitosti v dražbě v rámci řízení o nuceném prodeji — Vnitrostátní právní úprava ukládající soudnímu vykonavateli uskutečňujícímu takový prodej vypočíst a odvést DPH z této transakce — Zaplacení kupní ceny příslušnému soudu a povinnost tohoto soudu převést splatnou DPH soudnímu vykonavateli — Finanční a trestní odpovědnost soudního vykonavatele v případě nezaplacení DPH — Rozdíl mezi lhůtou stanovenou obecnými právními předpisy pro zaplacení DPH osobou povinnou k dani a lhůtou uloženou takovému soudnímu vykonavateli — Nemožnost odpočtu DPH zaplacené na vstupu

3

2015/C 171/05

Věc C-556/13: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos Aukščiausiasis Teismas – Litva) – Litaksa UAB v. BTA Insurance Company SE Řízení o předběžné otázce — Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel — Směrnice 90/232/EHS — Článek 2 — Uplatňování různé výše pojistného v závislosti na území, na kterém je vozidlo používáno

4

2015/C 171/06

Věc C-596/13 P: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. března 2015 – Evropská komise v. Moravia Gas Storage a.s., původně Globula a.s., Česká republika Kasační opravný prostředek — Vnitřní trh se zemním plynem — Povinnost plynárenských podniků — Zavedení systému sjednaného přístupu třetích osob k plynárenským skladovacím zařízením — Rozhodnutí českých orgánů — Dočasná výjimka pro plánované podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích — Rozhodnutí Komise — Nařízení zrušit rozhodnutí o výjimce — Směrnice 2003/55/ES a 2009/73/ES — Časová působnost

5

2015/C 171/07

Věc C-601/13: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal Administrativo – Portugalsko) – Ambisig – Ambiente e Sistemas de Informação Geográfica SA v. Nersant – Associação Empresarial da Região de Santarém, Núcleo Inicial – Formação e Consultoria Lda Řízení o předběžné otázce — Směrnice 2004/18/ES — Veřejné zakázky na služby — Průběh řízení — Kritéria pro zadání zakázky — Kvalifikace zaměstnanců pověřených provedením zakázky

5

2015/C 171/08

Věc C-7/14 P: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 26. března 2015 – Wünsche Handelsgesellschaft International mbH & Co KG v. Evropská komise Kasační opravný prostředek — Celní kodex Společenství — Článek 220 odst. 2 a článek 239 — Prominutí dovozního cla — Dovoz konzervovaných hub pocházejících z Číny — Rozhodnutí, jímž se prohlašuje odůvodnění prominutí dovozního cla za neodůvodněné

6

2015/C 171/09

Věc C-275/14: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polsko) dne 5. června 2014 – Jednostka Innowacyjno-Wdrożeniowa Petrol S.C. Paczuski Maciej i Puławski Ryszard v. Minister Finansów

6

2015/C 171/10

Věc C-282/14: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Rejonowy w Rzeszowie (Polsko) dne 10. června 2014 – Przedsiębiorstwo Produkcyjno-Handlowo-Usługowe Stylinart sp. z o.o. v. Skarb Państwa – Wojewoda Podkarpacki, Skarb Państwa – Prezydent Miasta Przemyśla

7

2015/C 171/11

Věc C-8/15 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Ledra Advertising Ltd proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-289/13, Ledra Advertising Ltd v. Komise a Evropská centrální banka

7

2015/C 171/12

Věc C-9/15 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Andreasem Eleftheriouem, Eleni Eleftheriou a Liliou Papachristofi proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-291/13, Andreas Eleftheriou, Eleni Eleftheriou a Lilia Papachristofi v. Evropská komise a Evropská centrální banka

9

2015/C 171/13

Věc C-10/15 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Christosem Theophilou a Eleni Theophilou proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-293/13, Christos Theophilou a Eleni Theophilou v. Evropská komise a Evropská centrální banka

11

2015/C 171/14

Věc C-58/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bayerischer Verwaltungsgerichtshof (Německo) dne 10. února 2015 – Firma Theodor Pfister v. Landkreis Main-Spessart

13

2015/C 171/15

Věc C-70/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Najwyższy (Polsko) dne 17. února 2015 – Emmanuel Lebek v. Janusz Domino

13

2015/C 171/16

Věc C-74/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Oradea (Rumunsko) dne 18. února 2015 – Dumitru Tarcău, Ileana Tarcău v. Banca Comercială Intesa Sanpaolo România SA – Sucursala Baia Mare a další

14

2015/C 171/17

Věc C-76/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Grondwettelijk Hof (Belgie) dne 19. února 2015 – Paul Vervloet a další, Organisme voor de financiering van pensioenen Ogeo Fund, Gemeente Schaarbeek, Frédéric Ensch Famenne v. Ministerraad, vedlejší účastnice řízení: Arcofin CVBA a další

15

2015/C 171/18

Věc C-78/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 20. února 2015 – Colena AG v. Deiters GmbH

16

2015/C 171/19

Věc C-97/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad de Nederlanden (Nizozemsko) dne 27. února 2015 – Sprengen/Pakweg Douane BV v. Staatssecretaris van Financiën

17

2015/C 171/20

Věc C-98/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona (Španělsko) dne 27. února 2015 – María Begoña Espadas Recio v. Servicio Público de Empleo Estatal (SPEE)

17

2015/C 171/21

Věc C-99/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Sala de lo Civil) (Španělsko) dne 27. února 2015 – Christian Liffers v. Producciones Mandarina, S.L. a Gestevisión Telecinco, S.A.

18

2015/C 171/22

Věc C-102/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla (Maďarsko) dne 2. března 2015 – Gazdasági Versenyhivatal v. Siemens Aktiengesellschaft Österreich

19

2015/C 171/23

Věc C-114/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Pau (Francie) dne 6. března 2015 – Association des Utilisateurs et Distributeurs de l'AgroChimie Européenne (Audace), Phyteron 2000 SAS, Association des éleveurs solidaires, Cruzalebes EARL, Des deux rivières EARL, Mounacq EARL v. GAEC Reconnu La Vinardière, Ministère public

19

2015/C 171/24

Věc C-115/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) dne 6. března 2015 – Secretary of State for the Home Department v. NA

20

2015/C 171/25

Věc C-118/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco (Španělsko) dne 9. března 2015 – Confederación Sindical ELA a Juan Manuel Martínez Sánchez v. Aquarbe S.A.U. a Consorcio de Aguas de Busturialdea

21

2015/C 171/26

Věc C-122/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 10. března 2015 – C

22

2015/C 171/27

Věc C-129/15: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 16. března 2015 – X. M. v. Agencija za daržavna finansova inspekcija (ADFI)

22

 

Tribunál

2015/C 171/28

Věc T-175/12: Rozsudek Tribunálu ze dne 9. března 2015 – Deutsche Börse v. Komise Hospodářská soutěž — Spojování podniků — Odvětví finančních nástrojů — Evropské trhy související s deriváty — Rozhodnutí prohlašující spojení podniků za neslučitelné s vnitřním trhem — Posouzení účinků spojení na hospodářskou soutěž — Růst efektivnosti — Závazky

24

2015/C 171/29

Věc T-234/14: Usnesení Tribunálu ze dne 17. března 2015 – Mammoet Salvage v. Komise Žaloba pro nečinnost a žaloba na náhradu škody — Smluvní odpovědnost — Mimosmluvní odpovědnost — Námitka nepřípustnosti — Osmý Evropský rozvojový fond — Ostraňování 74 vraků v zálivu v Nouadhibou — Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Mauritánií, za jejíž financování Unií se zaručila Komise — Plnění smlouvy — Odklad data ukončení platebních povinností Unie na základě smlouvy — Žaloba, která je zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně postrádající jakýkoliv právní základ

24

2015/C 171/30

Věc T-74/15: Žaloba podaná dne 17. února 2015 – European Dynamics Luxembourg a Evropaïki Dynamiki v. Komise

25

2015/C 171/31

Věc T-107/15: Žaloba podaná dne 25. února 2015 – Uganda Commercial Impex v. Rada

26

2015/C 171/32

Věc T-112/15: Žaloba podaná dne 2. března 2015 – Řecká republika v. Komise

27

2015/C 171/33

Věc T-117/15: Žaloba podaná dne 4. března 2015 – Estonsko v. Komise

28

2015/C 171/34

Věc T-123/15: Žaloba podaná dne 16. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN-čerpací stanice)

29

2015/C 171/35

Věc T-124/15: Žaloba podaná dne 18. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN)

30

2015/C 171/36

Věc T-125/15: Žaloba podaná dne 18. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN)

31

2015/C 171/37

Věc T-128/15: Žaloba podaná dne 20. března 2015 – Rotkäppchen – Mumm Sektkellereien v. OHIM – Ruiz Moncayo (RED RIDING HOOD)

31

2015/C 171/38

Věc T-134/15: Žaloba podaná dne 23. března 2015 – salesforce.com v. OHIM (SOCIAL.COM)

32

2015/C 171/39

Věc T-142/15: Žaloba podaná dne 30. března 2015 – DHL Express (Francie) v. OHIM – Chronopost (WEBSHIPPING)

33

2015/C 171/40

Věc T-144/15: Žaloba podaná dne 25. března 2015 – L'Oréal v. OHIM – Theralab (VICHY LABORATOIRES V IDÉALIA)

34

2015/C 171/41

Věc T-146/15: Žaloba podaná dne 23. března 2015 – hyphen v. OHIM – Skylotec

34

2015/C 171/42

Věc T-159/15: Žaloba podaná dne 1. dubna 2015 – Puma v. OHIM – Gemma Group (znázornění zvířete ve skoku)

35

 

Soud pro veřejnou službu

2015/C 171/43

Věc F-32/14: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 26. března 2015 – DO v. ESMA Veřejná služba — Zaměstnanci ESMA — Dočasný zaměstnanec — Neprodloužení smlouvy — Hodnotící posudek — Opožděné vypracování hodnotícího posudku — Nesoudržnost obecných a specifických posouzení

36

2015/C 171/44

Věc F-5/15: Usnesení Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 25. března 2015 – Necci v. Komise Veřejná služba — Úředníci — Důchody — Převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému — Návrh započtení příspěvkových let — Opožděná stížnost — Nedodržení postupu před zahájením soudního řízení — Zjevná nepřípustnost

36


CS

 


IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Soudní dvůr Evropské unie

26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/1


Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2015/C 171/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 155, 11.5.2015

Dřívější publikace

Úř. věst. C 146, 4.5.2015

Úř. věst. C 138, 27.4.2015

Úř. věst. C 127, 20.4.2015

Úř. věst. C 118, 13.4.2015

Úř. věst. C 107, 30.3.2015

Úř. věst. C 96, 23.3.2015

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu


V Oznámení

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní dvůr

26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/2


Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta domstolen – Švédsko) – C More Entertainment AB v. Linus Sandberg

(Věc C-279/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Autorské právo a práva s ním související - Směrnice 2001/29/ES - Informační společnost - Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících - Článek 3 odst. 2 - Přímý přenos sportovního utkání na internetové stránce“)

(2015/C 171/02)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta domstolen

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: C More Entertainment AB

Žalovaný: Linus Sandberg

Výrok

Článek 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která výlučné právo vysílacích organizací uvedených v tomto čl. 3 odst. 2 písm. d) rozšiřuje na úkony sdělování veřejnosti, které by mohly představovat takové přímé přenosy sportovních utkání na internetu, jako jsou přímé přenosy dotčené v původním řízení, pod podmínkou, že takovým rozšířením není dotčena ochrana autorského práva.


(1)  Úř. věst. C 207, 20.7.2013.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/3


Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Gérard Fenoll v. Centre d'aide par le travail „La Jouvene“, Association de parents et d'amis de personnes handicapées mentales (APEI) d’Avignon

(Věc C-316/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Listina základních práv Evropské unie - Článek 31 odst. 2 - Směrnice 2003/88/ES - Článek 7 - Pojem ‚pracovník‘ - Zdravotně postižená osoba - Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok - Vnitrostátní právní úprava, která je v rozporu s unijním právem - Úloha vnitrostátního soudu“)

(2015/C 171/03)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Gérard Fenoll

Žalovaní: Centre d'aide par le travail „La Jouvene“, Association de parents et d'amis de personnes handicapées mentales (APEI) d’Avignon

Výrok

Pojem „pracovník“ ve smyslu článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že může zahrnovat osobu přijatou do takového střediska pomoci prostřednictvím práce, jako je středisko dotčené v původním řízení.


(1)  Úř. věst. C 215, 27.7.2013.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/3


Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Naczelny Sąd Administracyjny – Polsko) – Marian Macikowski v. Dyrektor Izby Skarbowej w Gdańsku

(Věc C-499/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společný systém daně z přidané hodnoty - Zásady proporcionality a daňové neutrality - Zdanění dodání nemovitosti v dražbě v rámci řízení o nuceném prodeji - Vnitrostátní právní úprava ukládající soudnímu vykonavateli uskutečňujícímu takový prodej vypočíst a odvést DPH z této transakce - Zaplacení kupní ceny příslušnému soudu a povinnost tohoto soudu převést splatnou DPH soudnímu vykonavateli - Finanční a trestní odpovědnost soudního vykonavatele v případě nezaplacení DPH - Rozdíl mezi lhůtou stanovenou obecnými právními předpisy pro zaplacení DPH osobou povinnou k dani a lhůtou uloženou takovému soudnímu vykonavateli - Nemožnost odpočtu DPH zaplacené na vstupu“)

(2015/C 171/04)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Žalobce: Marian Macikowski

Žalovaný: Dyrektor Izby Skarbowej w Gdańsku

Výrok

1)

Články 9 a 193 a čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které při prodeji nemovitosti v rámci výkonu rozhodnutí ukládá subjektu, a sice soudnímu vykonavateli, který uskutečnil uvedený prodej, povinnosti výpočtu, výběru a odvedení daně z přidané hodnoty z výtěžku této transakce v požadovaných lhůtách.

2)

Zásada proporcionality musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, podle kterého soudní vykonavatel odpovídá celým svým majetkem za částku daně z přidané hodnoty z výtěžku prodeje nemovitosti uskutečněného v rámci výkonu rozhodnutí v případě, že nedostojí povinnosti vybrat a odvést tuto daň, pod podmínkou, že dotyčný soudní vykonavatel skutečně disponuje všemi právními prostředky ke splnění této povinnosti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

3)

Články 206, 250 a 252 směrnice 2006/112, jakož i zásada daňové neutrality, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, podle něhož je plátce určený v tomto ustanovení povinen vypočíst, vybrat a odvést částku daně z přidané hodnoty splatné z prodeje zboží v rámci výkonu rozhodnutí, aniž by od této částky mohl odečíst částku daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu v době od začátku zdaňovacího období do data výběru daně od osoby povinné k dani.


(1)  Úř. věst. C 367, 14.12.2013.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/4


Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos Aukščiausiasis Teismas – Litva) – „Litaksa“ UAB v. „BTA Insurance Company“ SE

(Věc C-556/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Směrnice 90/232/EHS - Článek 2 - Uplatňování různé výše pojistného v závislosti na území, na kterém je vozidlo používáno“)

(2015/C 171/05)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos Aukščiausiasis Teismas

Účastnice původního řízení

Žalobkyně:„Litaksa“ UAB

Žalovaná:„BTA Insurance Company“ SE

Výrok

Článek 2 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005 musí být vykládán v tom smyslu, že pojmu „jediné pojistné“ ve smyslu tohoto článku neodpovídá pojistné, které se mění v závislosti na tom, zda má být pojištěné vozidlo používáno jen na území členského státu, v němž má toto vozidlo obvyklé stanoviště, nebo na celém území Unie.


(1)  Úř. věst. C 24, 25.1.2014.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/5


Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. března 2015 – Evropská komise v. Moravia Gas Storage a.s., původně Globula a.s., Česká republika

(Věc C-596/13 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Vnitřní trh se zemním plynem - Povinnost plynárenských podniků - Zavedení systému sjednaného přístupu třetích osob k plynárenským skladovacím zařízením - Rozhodnutí českých orgánů - Dočasná výjimka pro plánované podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích - Rozhodnutí Komise - Nařízení zrušit rozhodnutí o výjimce - Směrnice 2003/55/ES a 2009/73/ES - Časová působnost“)

(2015/C 171/06)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: L. Armati a K. Herrmann, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Moravia Gas Storage a.s., původně Globula a.s. (zástupci: P. Zákoucký a D. Koláček, advokáti), Česká republika (zástupci: M. Smolek, T. Müler a J. Vláčil, zmocněnci)

Výrok

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ve věci Globula v. Komise (T-465/11, EU:T:2013:406) se zrušuje.

2)

Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.


(1)  Úř. věst. C 61, 1.3.2014.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/5


Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 26. března 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal Administrativo – Portugalsko) – Ambisig – Ambiente e Sistemas de Informação Geográfica SA v. Nersant – Associação Empresarial da Região de Santarém, Núcleo Inicial – Formação e Consultoria Lda

(Věc C-601/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2004/18/ES - Veřejné zakázky na služby - Průběh řízení - Kritéria pro zadání zakázky - Kvalifikace zaměstnanců pověřených provedením zakázky“)

(2015/C 171/07)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Ambisig – Ambiente e Sistemas de Informação Geográfica SA

Odpůrci: Nersant – Associação Empresarial da Região de Santarém, Núcleo Inicial – Formação e Consultoria Lda

Výrok

Pro účely zadání zakázky na poskytnutí vzdělávacích a poradenských služeb intelektuální povahy čl. 53 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby nebrání tomu, aby veřejný zadavatel stanovil kritérium, které umožní zhodnotit kvalitu skupin, které uchazeči konkrétně navrhnou k provádění této zakázky, přičemž toto kritérium zohlední složení skupiny, jakož i zkušenosti a vzdělání jejích členů.


(1)  Úř. věst. C 39, 8.2.2014.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/6


Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 26. března 2015 – Wünsche Handelsgesellschaft International mbH & Co KG v. Evropská komise

(Věc C-7/14 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Celní kodex Společenství - Článek 220 odst. 2 a článek 239 - Prominutí dovozního cla - Dovoz konzervovaných hub pocházejících z Číny - Rozhodnutí, jímž se prohlašuje odůvodnění prominutí dovozního cla za neodůvodněné“)

(2015/C 171/08)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Wünsche Handelsgesellschaft International mbH & Co KG (zástupci: K. Landry a G. Schwendinger, Rechtsanwälte)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: A. Caeiros a B.-R. Killmann, zmocněnci)

Výrok

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Společnosti Wünsche Handelsgesellschaft International mbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 52, 22.2.2014.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/6


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polsko) dne 5. června 2014 – Jednostka Innowacyjno-Wdrożeniowa Petrol S.C. Paczuski Maciej i Puławski Ryszard v. Minister Finansów

(Věc C-275/14)

(2015/C 171/09)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Jednostka Innowacyjno-Wdrożeniowa Petrol S.C. Paczuski Maciej i Puławski Ryszard

Odpůrce: Minister Finansów

Soudní dvůr rozhodl usnesením ze dne 5. února 2015, že čl. 2 odst. 3 druhý pododstavec směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (1), musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou sporné právní předpisy v původním řízení, podle kterých se na přísady zařazené do kódu 3811 Kombinované nomenklatury v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku ve znění nařízení Komise (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008 uplatní jiná sazba spotřební daně než na pohonnou hmotu, do které jsou přísady přidávány.

Článek 2 odst. 3 druhý pododstavec směrnice 2003/96 musí být vykládán v tom smyslu, že jednotlivec se jej může dovolávat vůči příslušnému vnitrostátnímu orgánu v rámci právního sporu před vnitrostátními soudy, aby zabránil použití vnitrostátní právní úpravy, která je s tímto ustanovením neslučitelná.


(1)  Úř. věst. L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/7


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Rejonowy w Rzeszowie (Polsko) dne 10. června 2014 – Przedsiębiorstwo Produkcyjno-Handlowo-Usługowe „Stylinart“ sp. z o.o. v. Skarb Państwa – Wojewoda Podkarpacki, Skarb Państwa – Prezydent Miasta Przemyśla

(Věc C-282/14)

(2015/C 171/10)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy w Rzeszowie

Účastníci původního řízení

Žalobce: Przedsiębiorstwo Produkcyjno-Handlowo-Usługowe „Stylinart“ sp. z o.o.

Žalovaný: Skarb Państwa – Wojewoda Podkarpacki, Skarb Państwa – Prezydent Miasta Przemyśla

Soudní dvůr Evropské unie usnesením ze dne 11. prosince 2014 rozhodl, že zjevně nemá pravomoc odpovědět na otázky položené Sąd Rejonowy w Rzeszowie.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/7


Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Ledra Advertising Ltd proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-289/13, Ledra Advertising Ltd v. Komise a Evropská centrální banka

(Věc C-8/15 P)

(2015/C 171/11)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ledra Advertising Ltd (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, A. Paschalides, dikigoros a A. Riza QC)

Další účastnice řízení: Evropská komise a Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

rozhodl, že je kasační opravný prostředek přípustný, odmítl návrhová žádání dalších účastnic řízení, uložil jim náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem i Tribunálem a rozhodl ve věci samé.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Tribunál porušil unijní právo při posouzení několika argumentů v rozsudku, a to sice:

a)

Tribunál vycházel z toho, že „Smlouva o EMS ukládá Komisi […] úkoly, […] funkce svěřené Komisi […] v rámci Smlouvy o EMS v sobě nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc, a […] činnost vykonávaná oběma těmito orgány v rámci téže smlouvy zavazuje pouze EMS“ (1), aniž posoudil dopad právního názoru akceptovaného v bodě 48, podle něhož se Komise „nevzdala účinné kontroly své úlohy v rozhodovacím procesu podle čl. 136 odst. 3 SFEU při uplatnění pravomocí, které jí přiznává článek 17 SEU, působit jako orgán [Unie] odpovědný za zajištění slučitelnosti [právních aktů uzavřených na základě Smlouvy o EMS] s unijním právem.“

b)

Podle věci Pringle (2), z níž Tribunál vycházel (3), sice činnost Komise a ECB zavazuje pouze EMS (4), avšak inter alia  (5) v bodě 164 této věci konstatoval, že „úkoly svěřené Komisi Smlouvou o EMS jí dále umožňují, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 a 4 této smlouvy, dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které uzavírá EMS, s unijním právem“ a v bodě 174 uvedl, že „podle čl. 13 odst. 3 [Smlouvy o EMS] musí být memorandum o porozumění, které se vyjedná s členským státem žádajícím o podporu stability, plně slučitelné s unijním právem.“

c)

Závěr o tom, že „návrh na náhradu škody směřující proti Unii a vycházející z pouhé protiprávnosti aktu nebo jednání, jež nebyly přijaty orgánem Unie nebo jeho zaměstnanci, odmítnut jako nepřípustný“ (6), byl použit bez posouzení tvrzení uvedeného v písemném vyjádření navrhovatelky, podle něhož „...[musela] ECB jednat jako [unijní orgán], neboť EMS nemá legálně skutečnou kontrolu nad donucovací pravomocí podle unijního práva k tomu, aby povolovala, činila či jednala na základě ‚hrozby‘. Uvedenou donucovací pravomoc má výlučně ECB a […] kontroly nad ní se nemůže podle unijního práva vzdát.

d)

„Jednáním, které údajně způsobilo dovolávanou škodu, je v projednávané věci nečinnost Komise při podpisu memoranda o porozumění […]. Memorandum však bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně […]. K tomuto snížení totiž došlo k okamžiku nabytí platnosti [opatření ze dne 29. března 2013]. Nelze tedy mít za to, že se žalobkyni podařilo s potřebnou jistotou prokázat, že škoda, kterou podle svého tvrzení utrpěla, byla skutečně způsobena nečinností vytýkanou Komisi“ (7). Toto konstatování ignoruje argument navrhovatelky uvedený v bodě 41 rozsudku, podle něhož: „[p]rávě tyto podmínky spojené s [PFP] poskytnutým [Kyperské republice] dne 26. dubna 2013 i způsob, jímž Komise a ECB vyžadovaly jejich plnění, způsobily žalobkyni újmu, ohledně níž se domáhá náhrady podle článku 268 [SFEU] a článku 340 SFEU.“ V rámci postupu, kterým se vyžadovalo jejich plnění, Komise nezajistila, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, a ECB hrozila tím, že přestane Kypru poskytovat eura, což představuje jednání či opomenutí jednat od data 15. března 2013 do data požadavku na dosažení souladu s podmínkami ze dne 29. března 2013.

e)

Obsah memoranda o porozumění byl napaden na základě toho, že odkazuje na předchozí plnění podmínek, k němuž došlo ex hypothesi před snížením hodnoty vkladu navrhovatelky, což Tribunál neposoudil jako nedílnou součást jednání.

f)

„V případech, kdy jednání, které údajně vedlo ke vzniku dovolávané škody, spočívá v nečinnosti, je obzvlášť důležité ujistit se o tom, že škoda byla skutečně způsobena kritizovanou nečinností a nemohla být způsobena jednáním nezávislým na jednání, které je žalovanému orgánu vytýkáno“: Portela v Commission  (8). Jinými slovy, „i kdyby“ (9) Komise jednala v souladu s povinností zajistit, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, na věci by to nic neměnilo, „jelikož memorandum o porozumění bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně u BoC“ (10). Tribunál opět neposoudil argumenty navrhovatelky: viz inter alia písm. d) a e) výše.

g)

Dále a alternativně Tribunál pochybil ze skutkového hlediska, když konstatoval, že memorandum o porozumění bylo podepsáno po snížení hodnoty vkladu ve všech případech. V případě BoC došlo ke konečnému snížení hodnoty vkladu až po podepsání memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013, a to na konci června 2013.

2.

Pokud Soudní dvůr akceptuje, že žalované byly z právního hlediska s to jednat jako unijní orgány, rozhodnutí Tribunálu týkající se druhé části žaloby [na neplatnost], jíž se věnují body 55 až 60 rozsudku, by bylo automaticky neúčinné.


(1)  V bodě 45 tohoto rozsudku.

(2)  Věc C-370/12 [2012].

(3)  Bod 45 rozsudku.

(4)  Bod 45 rozsudku ze dne 10. listopadu 2014.

(5)  Viz také body 112 a 163.

(6)  Bod 43 rozsudku a věc C-520/12 P.

(7)  Bod 54 rozsudku.

(8)  Věc T-137/07, bod 80.

(9)  Věc T-7/96 Perillo v. Komise.

(10)  Bod 54 rozsudku.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/9


Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Andreasem Eleftheriouem, Eleni Eleftheriou a Liliou Papachristofi proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-291/13, Andreas Eleftheriou, Eleni Eleftheriou a Lilia Papachristofi v. Evropská komise a Evropská centrální banka

(Věc C-9/15 P)

(2015/C 171/12)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Andreas Eleftheriou, Eleni Eleftheriou a Lilia Papachristofi (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, A. Paschalides, dikigoros a A. Riza QC)

Další účastnice řízení: Evropská komise a Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek navrhují, aby Soudní dvůr:

rozhodl, že je kasační opravný prostředek přípustný, odmítl návrhová žádání dalších účastnic řízení, uložil jim náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem i Tribunálem a rozhodl ve věci samé.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Tribunál porušil unijní právo při posouzení několika argumentů v rozsudku, a to sice:

a)

Tribunál vycházel z toho, že „Smlouva o EMS ukládá Komisi […] úkoly, […] funkce svěřené Komisi […] v rámci Smlouvy o EMS v sobě nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc, a […] činnost vykonávaná oběma těmito orgány v rámci téže smlouvy zavazuje pouze EMS“ (1), aniž posoudil dopad právního názoru akceptovaného v bodě 48, podle něhož se Komise „nevzdala účinné kontroly své úlohy v rozhodovacím procesu podle čl. 136 odst. 3 SFEU při uplatnění pravomocí, které jí přiznává článek 17 SEU, působit jako orgán [Unie] odpovědný za zajištění slučitelnosti [právních aktů uzavřených na základě Smlouvy o EMS] s unijním právem.“

b)

Podle věci Pringle (2), z níž Tribunál vycházel (3), sice činnost Komise a ECB zavazuje pouze EMS (4), avšak inter alia  (5) v bodě 164 této věci konstatoval, že „úkoly svěřené Komisi Smlouvou o EMS jí dále umožňují, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 a 4 této smlouvy, dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které uzavírá EMS, s unijním právem“ a v bodě 174 uvedl, že „podle čl. 13 odst. 3 [Smlouvy o EMS] musí být memorandum o porozumění, které se vyjedná s členským státem žádajícím o podporu stability, plně slučitelné s unijním právem.“

c)

Závěr o tom, že „návrh na náhradu škody směřující proti Unii a vycházející z pouhé protiprávnosti aktu nebo jednání, jež nebyly přijaty orgánem Unie nebo jeho zaměstnanci, odmítnut jako nepřípustný“ (6), byl použit bez posouzení tvrzení uvedeného v písemném vyjádření navrhovatelky, podle něhož „...[musela] ECB jednat jako [unijní orgán], neboť EMS nemá legálně skutečnou kontrolu nad donucovací pravomocí podle unijního práva k tomu, aby povolovala, činila či jednala na základě ‚hrozby‘. Uvedenou donucovací pravomoc má výlučně ECB a […] kontroly nad ní se nemůže podle unijního práva vzdát.

d)

„Jednáním, které údajně způsobilo dovolávanou škodu, je v projednávané věci nečinnost Komise při podpisu memoranda o porozumění […]. Memorandum však bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně […]. K tomuto snížení totiž došlo k okamžiku nabytí platnosti [opatření ze dne 29. března 2013]. Nelze tedy mít za to, že se žalobkyni podařilo s potřebnou jistotou prokázat, že škoda, kterou podle svého tvrzení utrpěla, byla skutečně způsobena nečinností vytýkanou Komisi“ (7). Toto konstatování ignoruje argument navrhovatelky uvedený v bodě 41 rozsudku, podle něhož: „[p]rávě tyto podmínky spojené s [PFP] poskytnutým [Kyperské republice] dne 26. dubna 2013i způsob, jímž Komise a ECB vyžadovaly jejich plnění, způsobily žalobkyni újmu, ohledně níž se domáhá náhrady podle článku 268 [SFEU] a článku 340 SFEU.“ V rámci postupu, kterým se vyžadovalo jejich plnění, Komise nezajistila, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, a ECB hrozila tím, že přestane Kypru poskytovat eura, což představuje jednání či opomenutí jednat od data 15. března 2013 do data požadavku na dosažení souladu s podmínkami ze dne 29. března 2013.

e)

Obsah memoranda o porozumění byl napaden na základě toho, že odkazuje na předchozí plnění podmínek, k němuž došlo ex hypothesi před snížením hodnoty vkladu navrhovatelky, což Tribunál neposoudil jako nedílnou součást jednání.

f)

„V případech, kdy jednání, které údajně vedlo ke vzniku dovolávané škody, spočívá v nečinnosti, je obzvlášť důležité ujistit se o tom, že škoda byla skutečně způsobena kritizovanou nečinností a nemohla být způsobena jednáním nezávislým na jednání, které je žalovanému orgánu vytýkáno“: Portela v Commission  (8). Jinými slovy, „i kdyby“ (9) Komise jednala v souladu s povinností zajistit, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, na věci by to nic neměnilo, „jelikož memorandum o porozumění bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně u BoC“ (10). Tribunál opět neposoudil argumenty navrhovatelky: viz inter alia písm. d) a e) výše.

g)

Dále a alternativně Tribunál pochybil ze skutkového hlediska, když konstatoval, že memorandum o porozumění bylo podepsáno po snížení hodnoty vkladu ve všech případech. V případě BoC došlo ke konečnému snížení hodnoty vkladu až po podepsání memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013, a to na konci června 2013.

2.

Pokud Soudní dvůr akceptuje, že žalované byly z právního hlediska s to jednat jako unijní orgány, rozhodnutí Tribunálu týkající se druhé části žaloby [na neplatnost], jíž se věnují body 55 až 60 rozsudku, by bylo automaticky neúčinné.


(1)  V bodě 45 tohoto rozsudku.

(2)  Věc C-370/12 [2012].

(3)  Bod 45 rozsudku.

(4)  Bod 45 rozsudku ze dne 10. listopadu 2014.

(5)  Viz také body 112 a 163.

(6)  Bod 43 rozsudku a věc C-520/12 P.

(7)  Bod 54 rozsudku.

(8)  Věc T-137/07, bod 80.

(9)  Věc T-7/96 Perillo v. Komise.

(10)  Bod 54 rozsudku.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/11


Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Christosem Theophilou a Eleni Theophilou proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-293/13, Christos Theophilou a Eleni Theophilou v. Evropská komise a Evropská centrální banka

(Věc C-10/15 P)

(2015/C 171/13)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Christos Theophilou a Eleni Theophilou (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, A. Paschalides, dikigoros a A. Riza QC)

Další účastnice řízení: Evropská komise a Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek navrhují, aby Soudní dvůr:

rozhodl, že je kasační opravný prostředek přípustný, odmítl návrhová žádání dalších účastnic řízení, uložil jim náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem i Tribunálem a rozhodl ve věci samé

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Tribunál porušil unijní právo při posouzení několika argumentů v rozsudku, a to sice:

a)

Tribunál vycházel z toho, že „Smlouva o EMS ukládá Komisi […] úkoly, […] funkce svěřené Komisi […] v rámci Smlouvy o EMS v sobě nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc, a […] činnost vykonávaná oběma těmito orgány v rámci téže smlouvy zavazuje pouze EMS“ (1), aniž posoudil dopad právního názoru akceptovaného v bodě 48, podle něhož se Komise „nevzdala účinné kontroly své úlohy v rozhodovacím procesu podle čl. 136 odst. 3 SFEU při uplatnění pravomocí, které jí přiznává článek 17 SEU, působit jako orgán [Unie] odpovědný za zajištění slučitelnosti [právních aktů uzavřených na základě Smlouvy o EMS] s unijním právem.“

b)

Podle věci Pringle (2), z níž Tribunál vycházel (3), sice činnost Komise a ECB zavazuje pouze EMS (4), avšak inter alia  (5) v bodě 164 této věci konstatoval, že „úkoly svěřené Komisi Smlouvou o EMS jí dále umožňují, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 a 4 této smlouvy, dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které uzavírá EMS, s unijním právem“ a v bodě 174 uvedl, že „podle čl. 13 odst. 3 [Smlouvy o EMS] musí být memorandum o porozumění, které se vyjedná s členským státem žádajícím o podporu stability, plně slučitelné s unijním právem.“

c)

Závěr o tom, že „návrh na náhradu škody směřující proti Unii a vycházející z pouhé protiprávnosti aktu nebo jednání, jež nebyly přijaty orgánem Unie nebo jeho zaměstnanci, odmítnut jako nepřípustný“ (6), byl použit bez posouzení tvrzení uvedeného v písemném vyjádření navrhovatelky, podle něhož „...[musela] ECB jednat jako [unijní orgán], neboť EMS nemá legálně skutečnou kontrolu nad donucovací pravomocí podle unijního práva k tomu, aby povolovala, činila či jednala na základě ‚hrozby‘. Uvedenou donucovací pravomoc má výlučně ECB a […] kontroly nad ní se nemůže podle unijního práva vzdát.

d)

„Jednáním, které údajně způsobilo dovolávanou škodu, je v projednávané věci nečinnost Komise při podpisu memoranda o porozumění […]. Memorandum však bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně […]. K tomuto snížení totiž došlo k okamžiku nabytí platnosti [opatření ze dne 29. března 2013]. Nelze tedy mít za to, že se žalobkyni podařilo s potřebnou jistotou prokázat, že škoda, kterou podle svého tvrzení utrpěla, byla skutečně způsobena nečinností vytýkanou Komisi“ (7). Toto konstatování ignoruje argument navrhovatelky uvedený v bodě 41 rozsudku, podle něhož: „[p]rávě tyto podmínky spojené s [PFP] poskytnutým [Kyperské republice] dne 26. dubna 2013i způsob, jímž Komise a ECB vyžadovaly jejich plnění, způsobily žalobkyni újmu, ohledně níž se domáhá náhrady podle článku 268 [SFEU] a článku 340 SFEU.“ V rámci postupu, kterým se vyžadovalo jejich plnění, Komise nezajistila, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, a ECB hrozila tím, že přestane Kypru poskytovat eura, což představuje jednání či opomenutí jednat od data 15. března 2013 do data požadavku na dosažení souladu s podmínkami ze dne 29. března 2013.

e)

Obsah memoranda o porozumění byl napaden na základě toho, že odkazuje na předchozí plnění podmínek, k němuž došlo ex hypothesi před snížením hodnoty vkladu navrhovatelky, což Tribunál neposoudil jako nedílnou součást jednání.

f)

„V případech, kdy jednání, které údajně vedlo ke vzniku dovolávané škody, spočívá v nečinnosti, je obzvlášť důležité ujistit se o tom, že škoda byla skutečně způsobena kritizovanou nečinností a nemohla být způsobena jednáním nezávislým na jednání, které je žalovanému orgánu vytýkáno“: Portela v Commission  (8). Jinými slovy, „i kdyby“ (9) Komise jednala v souladu s povinností zajistit, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, na věci by to nic neměnilo, „jelikož memorandum o porozumění bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně u BoC“ (10). Tribunál opět neposoudil argumenty navrhovatelky: viz inter alia písm. d) a e) výše.

g)

Dále a alternativně Tribunál pochybil ze skutkového hlediska, když konstatoval, že memorandum o porozumění bylo podepsáno po snížení hodnoty vkladu ve všech případech. V případě BoC došlo ke konečnému snížení hodnoty vkladu až po podepsání memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013, a to na konci června 2013.

2.

Pokud Soudní dvůr akceptuje, že žalované byly z právního hlediska s to jednat jako unijní orgány, rozhodnutí Tribunálu týkající se druhé části žaloby [na neplatnost], jíž se věnují body 55 až 60 rozsudku, by bylo automaticky neúčinné.


(1)  V bodě 45 tohoto rozsudku.

(2)  Věc C-370/12 [2012].

(3)  Bod 45 rozsudku.

(4)  Bod 45 rozsudku ze dne 10. listopadu 2014

(5)  Viz také body 112 a 163.

(6)  Bod 43 rozsudku a věc C-520/12 P.

(7)  Bod 54 rozsudku.

(8)  Věc T-137/07, bod 80.

(9)  Věc T-7/96 Perillo v. Komise.

(10)  Bod 54 rozsudku.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/13


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bayerischer Verwaltungsgerichtshof (Německo) dne 10. února 2015 – Firma Theodor Pfister v. Landkreis Main-Spessart

(Věc C-58/15)

(2015/C 171/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bayerischer Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Firma Theodor Pfister

Žalovaný: Landkreis Main-Spessart

Předběžné otázky

Povoluje čl. 27 odst. 3 druhá věta nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (1) ze dne 29. dubna 2004 pro přechodné období roku 2007 vybírání poplatků pokrývajících náklady na provádění kontrol zdravotní nezávadnosti masa podle předcházející právní úpravy (směrnice 85/73/EHS ve znění směrnice 96/43/ES)?


(1)  Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, Úř. věst. L 165, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/13


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Najwyższy (Polsko) dne 17. února 2015 – Emmanuel Lebek v. Janusz Domino

(Věc C-70/15)

(2015/C 171/15)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Navrhovatel kasačního opravného prostředku: Emmanuel Lebek

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Janusz Domino

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 34 bod 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládán v tom smyslu, že možnost podání opravného prostředku uvedená v tomto článku zahrnuje jak případ, že příslušný opravný prostředek může být podán během lhůty stanovené vnitrostátním právem, tak i případ, že tato lhůta již uplynula, avšak lze podat žádost o prominutí zmeškání lhůty a následně – poté, co bylo této žádosti vyhověno – vlastní opravný prostředek?

2)

Musí být čl. 19 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (2) vykládán v tom smyslu, že vylučuje použití ustanovení vnitrostátního práva o prominutí zmeškání lhůty pro podání opravného prostředku, nebo v tom smyslu, že žalovaný má možnost volby buď podat žádost podle tohoto ustanovení nebo využít příslušný právní institut vnitrostátního práva?


(1)  Úř. věst. L 12, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 324, s. 79.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/14


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Oradea (Rumunsko) dne 18. února 2015 – Dumitru Tarcău, Ileana Tarcău v. Banca Comercială Intesa Sanpaolo România SA – Sucursala Baia Mare a další

(Věc C-74/15)

(2015/C 171/16)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Oradea

Účastníci původního řízení

Žalobci: Dumitru Tarcău, Ileana Tarcău

Žalovaní: Banca Comercială Intesa Sanpaolo România SA – Sucursala Baia Mare, Banca Comercială Intesa Sanpaolo România SA Arad, Cristian Nicolae Tarcău, Corina Tarcău, SC Magenta, zastoupená likvidátorem Pareto Grup IPURL, SC Crisco SRL zastoupená zvláštním insolvenčním správcem CII Renata Moldovan, SC Crisco SRL zastoupená zvláštním správcem Cristianem Tarcăuem

Předběžné otázky

1)

Je třeba čl. 2 písm. b) směrnice 93/13/EHS (1), pokud jde o definici pojmu „spotřebitel“, vykládat ve smyslu, že zahrnuje, nebo naopak ve smyslu, že vylučuje z této definice fyzické osoby, které podepsaly jako ručitelé doplňkového aktu a akcesorické smlouvy (smlouva o ručení, smlouva o zajišťovacím převodu práva k nemovitosti) k úvěrové smlouvě uzavřené obchodní společností pro účely výkonu její činnosti, v případě, že tyto fyzické osoby nemají žádnou spojitost s činností obchodní společnosti a jednaly pro účely, které nespadají do jejich obchodní činnosti?

2)

Je třeba čl. 1 odst. l směrnice 93/13/EHS vykládat ve smyslu, že do působnosti této směrnice spadají pouze smlouvy uzavřené mezi obchodníky a spotřebiteli, jejichž předmětem je prodej zboží nebo poskytování služeb, nebo ve smyslu, že do působnosti uvedené směrnice spadají i akcesorické smlouvy (smlouva o záruce, smlouva o ručení) k úvěrové smlouvě, ze které má prospěch obchodní společnost, které uzavřely fyzické osoby, jež nemají žádnou spojitost s činností obchodní společnosti a jednaly pro účely, které nespadají do jejich obchodní činnosti?


(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/15


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Grondwettelijk Hof (Belgie) dne 19. února 2015 – Paul Vervloet a další, Organisme voor de financiering van pensioenen Ogeo Fund, Gemeente Schaarbeek, Frédéric Ensch Famenne v. Ministerraad, vedlejší účastnice řízení: Arcofin CVBA a další

(Věc C-76/15)

(2015/C 171/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Grondwettelijk Hof (Ústavní soud)

Účastníci původního řízení

Žalobci: Paul Vervloet, Marc De Witt, Edgard Timperman, Godelieve Van Braekel, Patrick Beckx, Marc De Schryver, Guy Deneire, Steve Van Hoof, Organisme voor de financiering van pensioenen Ogeo Fund, Gemeente Schaarbeek, Frédéric Ensch Famenne

Žalovaná: Ministerraad (Rada ministrů)

Vedlejší účastnice řízení: Arcofin CVBA, Arcopar CVBA, Arcoplus CVBA

Předběžné otázky

1)

Je nutno články 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (1), případně ve spojení s články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie (2) a se všeobecnou zásadou rovného zacházení vykládat v tom smyslu, že

a)

ukládají členským státům povinnost, aby podíly ve schválených družstvech působících ve finančním sektoru byly pojištěny stejným způsobem jako vklady?

b)

brání tomu, aby členský stát pověřil subjekt, který je částečně pověřen pojištěním vkladů zmíněných v této směrnici, pojištěním hodnoty podílů fyzických osob, jež jsou členy schváleného družstva působícího ve finančním sektoru, rovněž až do výše 1 00  000 eur?

2)

Je rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. července 2014 (3)„o státní podpoře SA.33927 (12/C) (ex 11/NN), kterou poskytla Belgie – Systém pojištění na ochranu podílů jednotlivých členů finančních družstev“, slučitelné s články 107 a 296 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud je systém pojištění, který je předmětem tohoto rozhodnutí, kvalifikován jako nová státní podpora?

3)

Je třeba v případě záporné odpovědi na druhou otázku vykládat článek 107 Smlouvy o fungování Evropské unie tak, že právní úprava státní záruky poskytnuté fyzickým osobám, které jsou členy schválených družstev působících ve finančním sektoru, je ve smyslu čl. 36/24 § 1 odst. 1 bodu 3 zákona ze dne 22. února 1998 o stanovení základního statutu Belgické národní banky novou státní podporou, která musí být oznámena Evropské komisi?

4)

Je v případě kladné odpovědi na druhou otázku totéž rozhodnutí Evropské komise slučitelné s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud je vykládáno v tom smyslu, že se v něm vychází z toho, že se sporná státní podpora začala poskytovat před 3. březnem 2011 nebo před 1. dubnem 2011 nebo v jednom z těchto dnů, anebo naopak, pokud je vykládáno v tom smyslu, že se v něm vychází z toho, že se uvedená státní podpora začala poskytovat později?

5)

Je třeba čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládat v tom smyslu, že členskému státu zakazuje, aby přijal takové opatření, jako je opatření obsažené v čl. 36/24 odst. 1 bodu 3 zákona ze dne 22. února 1998 o stanovení základního statutu Belgické národní banky, pokud se na základě tohoto opatření začne poskytovat státní podpora nebo pokud toto opatření představuje státní podporu, která se již poskytuje, a tato státní podporu ještě nebyla oznámena Evropské komisi?

6)

Je třeba čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládat v tom smyslu, že členskému státu zakazuje, aby bez předchozího oznámení Evropské komisi přijal takové opatření, jako je opatření obsažené v čl. 36/24 odst. 1 bodu 3 zákona ze dne 22. února 1998 o stanovení základního statutu Belgické národní banky, pokud toto opatření představuje státní podporu, která dosud není poskytována?


(1)  Úř. věst. L 135, s. 5; Zvl. vyd. 06/02, s. 252.

(2)  Úř. věst. 2000, C 364, s. 1.

(3)  Rozhodnutí Komise 2014/686/EU ze dne 3. července 2014 o státní podpoře SA.33927 (12/C) (ex 11/NN), kterou Belgie poskytla systému pojištění na ochranu podílů jednotlivých členů finančních družstev [oznámeno pod číslem C(2014)1021] (Úř. věst. L 284, s. 53).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/16


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 20. února 2015 – Colena AG v. Deiters GmbH

(Věc C-78/15)

(2015/C 171/18)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Colena AG

Žalovaná: Deiters GmbH

Předběžné otázky

1)

Jedná se v případě barevných nedioptrických kontaktních čoček s motivem, které jsou složeny z kopolymerů a vody (hydrogel), o „kosmetický přípravek“ („látku“ nebo „směs“) ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1223/2009 (1), jenž je ve smyslu uvedeného ustanovení určen pro styk s vnějšími částmi lidského těla?

2)

Může být působnost nařízení (ES) č. 1223/2009 založena také tím, že výrobek, který nesplňuje požadavky ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení, se podle převažujícího účelu jeví průměrně informovanému, obezřetnému a uvážlivému spotřebiteli jako kosmetický přípravek, a to například z důvodu, že na jeho obalu jsou uvedeny formulace, jako „Cosmetic eye accessories are governed by the EU Cosmetics Directive“ nebo „Colour eye accessories are governed by the EU Cosmetics Directive“?


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, s. 59).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/17


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad de Nederlanden (Nizozemsko) dne 27. února 2015 – Sprengen/Pakweg Douane BV v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-97/15)

(2015/C 171/19)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad de Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Sprengen/Pakweg Douane BV

Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën

Předběžné otázky

1)

Má být poslední pododstavec poznámky 5C ke kapitole 84 KN, případně s ohledem na přílohy A a B Dohody o obchodu s produkty informačních technologií, vykládán tak, že se takové přístroje, jakými jsou i screenplays popsané v tomto rozsudku, zařazují jako „diskové jednotky s pevným diskem“ do podpoložky 8471 70 50, přestože mají takové prvky a vlastnosti, které jim umožňují po konverzi na analogové signály reprodukovat multimediální soubory uložené na pevných discích na televizním přístroji nebo videomonitoru?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Je číslo 8521 KN třeba vykládat tak, že přístroje jako screenplays jsou do tohoto čísla zařazovány i tehdy, když funkce reprodukce videa není jejich jedinou funkcí, ale představuje funkci hlavní?


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/17


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona (Španělsko) dne 27. února 2015 – María Begoña Espadas Recio v. Servicio Público de Empleo Estatal (SPEE)

(Věc C-98/15)

(2015/C 171/20)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social no 33 de Barcelona

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: María Begoña Espadas Recio

Žalovaná: Servicio Público de Empleo Estatal (SPEE)

Předběžné otázky

1)

Je třeba na základě judikatury stanovené rozsudkem Soudního dvora ze dne 10. června 2010, Bruno a další (C-395/08), mít za to, že se ustanovení 4 Rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, jež je přílohou směrnice 97/81/ES o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku (1), vztahuje na dávku v nezaměstnanosti příspěvkového typu, jako je dávka stanovená v článku 210 španělského obecného zákona o sociálním zabezpečení, financovanou výlučně z pojistného odvedeného zaměstnancem a podniky, u nichž byl zaměstnán, která vychází z odpracované doby pojištění během šesti let předcházejících právnímu stavu nezaměstnanosti?

2)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, je třeba na základě judikatury stanovené rozsudkem Soudního dvora ze dne 10. června 2010, Bruno a další (C-395/08), vykládat ustanovení 4 rámcové dohody v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jaká je stanovena v čl. 3 odst. 4 královského nařízení č. 625/1985 ze dne 2. dubna 1985 (nařízení o dávkách v nezaměstnanosti), na který odkazuje dodatkové ustanovení č. 7 odst. 1 pravidlo 4 obecného zákona o sociálním zabezpečení, která – v případech „vertikální“ práce na částečný úvazek (práce pouze tři dny v týdnu) – vylučuje pro účely výpočtu doby poskytování dávky v nezaměstnanosti neodpracované dny, přestože za ně bylo zaplaceno pojistné, s následným zkrácením přiznané doby poskytování dávky?

3)

Je třeba zákaz přímé nebo nepřímé diskriminace na základě pohlaví, který stanoví článek 4 směrnice 79/7 (2), vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jaká je stanovena v čl. 3 odst. 4 královského nařízení č. 625/1985 (nařízení o dávkách v nezaměstnanosti), která v případech „vertikální“ práce na částečný úvazek (práce pouze tři dny v týdnu) vylučuje ze započtení jako dnů pojištění neodpracované dny, s následným zkrácením doby poskytování dávky?


(1)  Úř. věst. L 14, s. 9.

(2)  Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/18


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Sala de lo Civil) (Španělsko) dne 27. února 2015 – Christian Liffers v. Producciones Mandarina, S.L. a Gestevisión Telecinco, S.A.

(Věc C-99/15)

(2015/C 171/21)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo (Sala de lo Civil)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Christian Liffers

Žalované: Producciones Mandarina, S.L. a Gestevisión Telecinco, S.A.

Předběžná otázka

Lze čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES (1) ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví vykládat v tom smyslu, že poškozený v důsledku porušení práva duševního vlastnictví, který se domáhá náhrady škody založené na výši licenčních poplatků nebo poplatků, které by musely být zaplaceny, kdyby porušovatel práv požádal o udělení oprávnění k užívání příslušných práv duševního vlastnictví, se nemůže domáhat také náhrady vzniklé morální újmy?


(1)  Úř. vest. L 157, s. 45.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/19


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla (Maďarsko) dne 2. března 2015 – Gazdasági Versenyhivatal v. Siemens Aktiengesellschaft Österreich

(Věc C-102/15)

(2015/C 171/22)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Ítélőtábla

Účastníci původního řízení

Žalobce: Gazdasági Versenyhivatal

Žalovaná: Siemens Aktiengesellschaft Österreich

Předběžné otázky

Spadá pohledávka, vyplývající z vrácení pokuty uložené v řízení na ochranu hospodářské soutěže, zaplacené účastníkem řízení se sídlem v jiném členském státě – kterému byla pokuta vrácena, ale toto vrácení se později ukázalo být neoprávněné –, kterou orgán na ochranu hospodářské soutěže uplatňuje proti uvedenému účastníkovi řízení s cílem dosáhnout vrácení úroků, které právní úprava přiznává v případě vrácení a které uvedený orgán zaplatil, pod „věci týkající se kvazideliktní odpovědnosti“ podle čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (1) ze dne 22. prosince 2000?


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/19


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Pau (Francie) dne 6. března 2015 – Association des Utilisateurs et Distributeurs de l'AgroChimie Européenne (Audace), Phyteron 2000 SAS, Association des éleveurs solidaires, Cruzalebes EARL, Des deux rivières EARL, Mounacq EARL v. GAEC Reconnu La Vinardière, Ministère public

(Věc C-114/15)

(2015/C 171/23)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Pau

Účastníci původního řízení

Žalobci: Association des Utilisateurs et Distributeurs de l'AgroChimie Européenne (Audace), Phyteron 2000 SAS, Association des éleveurs solidaires, Cruzalebes EARL, Des deux rivières EARL a Mounacq EARL

Žalovaní: GAEC Reconnu La Vinardière a Ministère public

Předběžné otázky

1)

Je vnitrostátní právní úprava, která vyhrazuje přístup k paralelním dovozům veterinárních přípravků výhradně velkoobchodním distributorům, jimž bylo vydáno povolení stanovené v článku 65 směrnice 2001/82/ES (1), a která tak z této možnosti vylučuje maloobchodní prodejce a chovatele, v souladu s ustanoveními článků 34 až 36 SFEU?

2)

Plyne z ustanovení článku 65 směrnice 2001/82/ES a článku 16 směrnice 2006/123/ES (2) o službách, že členský stát je oprávněn neuznávat povolení k velkoobchodní distribuci veterinárních přípravků vydaná příslušnými orgány ostatních členských států jejich vlastním státním příslušníkům a vyžadovat, aby tito, zamýšlejí-li požadovat a využívat povolení k paralelním dovozům veterinárních přípravků do tohoto členského státu, byli navíc i držiteli povolení k velkoobchodní distribuci vydaného jeho vlastními příslušnými orgány?

3)

Je vnitrostátní právní úprava, která asimiluje paralelní dovozce veterinárních přípravků s držiteli povolení k provozování činnosti, které není vyžadováno směrnicí 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků ve znění pozdějších předpisů a které je v důsledku toho nutí ke zřízení provozovny na území dotyčného členského státu a ke splnění všech opatření farmakovigilance stanovených články 72 až 79 uvedené směrnice, v souladu s články 34 SFEU, 36 SFEU a 56 SFEU a s článkem 16 směrnice 2006/123/ES o službách?


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, s. 36).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/20


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) dne 6. března 2015 – Secretary of State for the Home Department v. NA

(Věc C-115/15)

(2015/C 171/24)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Secretary of State for the Home Department

Odpůrkyně: NA

Předběžné otázky

1)

Musí být osoba, která je státním příslušníkem třetího státu a bývalým manželem/bývalou manželkou občana Unie, k zachování práva pobytu podle čl. 13 odst. 2 směrnice 2004/38/ES (1) schopna prokázat, že tento občan Unie vykonával v hostitelském členském státě v době jejich rozvodu práva vyplývající ze Smlouvy?

2)

Má podle unijního práva občan Unie právo pobytu v hostitelském členském státě vyplývající z článků 20 a 21 SFEU v případě, kdy jediným státem Evropské unie, v němž je daný občan oprávněn pobývat, je stát, jehož je státním příslušníkem, ale příslušný soud konstatuje, že vyhoštění takového občana z hostitelského členského státu do státu, jehož je státním příslušníkem, by porušovalo jeho práva podle článku 8 EÚLP a článku 7 Listiny základních práv EU?

3)

Je-li občanem Unie uvedeným v druhé otázce dítě, má rodič, do jehož výlučné péče je dítě svěřeno, odvozené právo pobytu v hostitelském členském státě, pokud by dítě muselo tohoto rodiče doprovázet v případě jeho vyhoštění z hostitelského členského státu?

4)

Má dítě právo pobytu v hostitelském členském státě podle článku 12 nařízení (EHS) č. 1612/68 (2) [nyní článek 10 nařízení (EU) č. 492/2011 (3)], pokud rodič dítěte, který je občanem Unie a který byl zaměstnán v hostitelském členském státě, ukončil pobyt v hostitelském členském státě dříve, než dítě zahájilo v tomto státě školní docházku?


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).

(2)  Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. L 141, s. 1).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/21


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco (Španělsko) dne 9. března 2015 – Confederación Sindical ELA a Juan Manuel Martínez Sánchez v. Aquarbe S.A.U. a Consorcio de Aguas de Busturialdea

(Věc C-118/15)

(2015/C 171/25)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco

Účastníci původního řízení

Žalobci: Confederación Sindical ELA a Juan Manuel Martínez Sánchez

Žalovaní: Aquarbe S.A.U. a Consorcio de Aguas de Busturialdea

Předběžná otázka

Brání čl. 1 písm. b) směrnice Rady 2001/23/ES (1) ze dne 12. března 2001 ve spojení s čl. 4 odst. 1 téže směrnice takovému výkladu španělského právního předpisu, který ji má učinit účinnou, podle něhož povinnost převzetí práv a povinností nevzniká v případě, kdy veřejnoprávní podnik, který je nositelem určité služby vyplývající z jeho vlastní činnosti, pro jejíž vykonávání jsou důležité určité hmotné prvky a kterou poskytoval prostřednictvím zadání zakázky, přičemž zhotoviteli uložil povinnost používat tyto prvky, které patří do jeho vlastnictví, se následně rozhodne, že smlouvu neprodlouží a bude ji provádět sám a prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců, přičemž vyloučí zaměstnance zhotovitele, takže služba je nadále poskytována pouze s tou změnou, že jsou nahrazeni pracovníci vykonávající tuto činnost vykonávajících a že jsou převedeni k jinému zaměstnavateli?


(1)  Směrnice o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, s. 16).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/22


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 10. března 2015 – C

(Věc C-122/15)

(2015/C 171/26)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastník původního řízení

Žalobce: C

Další účastník řízení: Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78/ES (1) vykládán v tom smyslu, že taková vnitrostátní daňová právní úprava, jako jsou ustanovení § 124 odst. 1 a 4 zákona od dani z příjmu (Tuloverolaki), týkající se dodatečné daně z důchodových příjmů, spadá do oblasti působnosti unijního práva, a že se tudíž na tento případ uplatní zákaz diskriminace na základě věku ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie?

Pro případ, že Soudní dvůr odpoví na otázku 1 v tom smyslu, že tento případ spadá do oblasti působnosti unijního práva, předkládá Korkein hallinto-oikeus následující otázky 2 a 3.

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Musejí být čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) nebo b) směrnice 2000/78 a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je § 124 odst. 1 a 4 zákona o dani z příjmu, týkajícího se dodatečné daně z důchodových příjmů, podle kterého se na důchodové příjmy fyzické osoby, která se váže přinejmenším nepřímo na věk osoby, vybere v určitých situacích vyšší daň z příjmu než z příjmů z výdělečné činnosti v odpovídající výši?

3)

Brání-li uvedená ustanovení směrnice 2000/78/ES a Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní právní úpravě, jako je dodatečná daň z důchodových příjmů, je nutno v projednávaném případě zkoumat, zda musí být čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vykládán v tom smyslu, že takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je dodatečná daň z důchodových příjmů, lze nicméně ve smyslu tohoto ustanovení považovat za objektivní a proporcionální, jakož i za odůvodněnou legitimním cílem, zejména oprávněným cílem v oblastech politiky zaměstnanosti, pracovního trhu a odborné přípravy, neboť účelem dodatečné daně z důchodových příjmů je, jak vyplývá z přípravných prací k zákonu o dani z příjmů, získat daňové příjmy od práceschopných osob pobírajících důchodové příjmy, snížit rozdíl mezi daňovou zátěží důchodových příjmů a příjmů z výdělečné činnosti a zlepšit motivaci starších lidí zůstat nadále aktivní v profesním životě?


(1)  Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/22


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 16. března 2015 – X. M. v. Agencija za daržavna finansova inspekcija (ADFI)

(Věc C-129/15)

(2015/C 171/27)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku: H. M.

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku: Agencija za daržavna finansova inspekcija (ADFI)

Předběžné otázky

1)

Má být čl. 1 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (1) chápán v tom smyslu, že zařízení/obchodní společnost představuje „veřejnoprávní subjekt“ jen proto, že více než 30 % jejích příjmů z její činnosti v předchozím roce vyplývá z lékařských výkonů, které zaplatila Nacionalna zdravnoosiguritelna kasa (Národní zdravotní pojišťovna) a které byly poskytnuty za podmínek skutečné hospodářské soutěže s jinými zdravotnickými zařízeními?

2)

Má být čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18 chápán v tom smyslu, že poskytování zdravotnických služeb za podmínek skutečné hospodářské soutěže ze strany soukromých obchodních společností, které byly založeny za účelem dosahování zisku, lze považovat za „plnění úkolů v obecném zájmu“?

3)

Má být čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18 vykládán v tom smyslu, že brání ustanovení § 1 bodu 21 Dopalnitelni razporedbi (dodatečná ustanovení) k Zakon za obštestvenite porački (zákon o veřejných zakázkách), podle kterého ke klasifikaci zařízení jako subjektu veřejného práva stačí, když je splněna jedna z podmínek, která odpovídá kumulativním požadavkům stanoveným ve směrnici?


(1)  Úř. věst. L 134, s. 114.


Tribunál

26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/24


Rozsudek Tribunálu ze dne 9. března 2015 – Deutsche Börse v. Komise

(Věc T-175/12) (1)

(„Hospodářská soutěž - Spojování podniků - Odvětví finančních nástrojů - Evropské trhy související s deriváty - Rozhodnutí prohlašující spojení podniků za neslučitelné s vnitřním trhem - Posouzení účinků spojení na hospodářskou soutěž - Růst efektivnosti - Závazky“)

(2015/C 171/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Deutsche Börse AG (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupci: C. Zschocke, J. Beninca a T. Schwarze, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Christoforou, V. Bottka, N. Khan a B. Mongin, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Icap Securities Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: C. T. Riis-Madsen, advokát, a S. Stephanou, solicitor)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise C (2012) 404 final ze dne 1. února 2012, kterým se spojení podniků Deutsche Börse a NYSE Euronext (věc COMP/M.6166 – NYSE Euronext/Deutsche Börse) prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a fungováním Dohody o EHP.

Výrok rozsudku

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Deutsche Börse AG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a společností Icap Securities Ltd.


(1)  Úř. věst. C 174, 16.6.2012.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/24


Usnesení Tribunálu ze dne 17. března 2015 – Mammoet Salvage v. Komise

(Věc T-234/14) (1)

(„Žaloba pro nečinnost a žaloba na náhradu škody - Smluvní odpovědnost - Mimosmluvní odpovědnost - Námitka nepřípustnosti - Osmý Evropský rozvojový fond - Ostraňování 74 vraků v zálivu v Nouadhibou - Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Mauritánií, za jejíž financování Unií se zaručila Komise - Plnění smlouvy - Odklad data ukončení platebních povinností Unie na základě smlouvy - Žaloba, která je zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně postrádající jakýkoliv právní základ“)

(2015/C 171/29)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Mammoet Salvage BV (Rotterdam, Nizozemsko) (zástupci: P. Kuypers a A. Schadd, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: P. Van Nuffel a S. Bartelt, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 265 SFEU, kterým se žalobkyně domáhá určení, že Komise protiprávně nereagovala na žádost žalobkyně o prodloužení platebních povinností Unie na základě smlouvy o odstranění 74 vraků ze zálivu v Nouadhibou (Mauritánie), která byla uzavřena mezi žalobkyní a Mauritánskou islámskou republikou, za jejíž financování se zaručila Komise v rámci osmého Evropského rozvojového fondu, a podpůrně návrh, kterým se žalobkyně domáhá, aby byla Komisi na základě smluvní odpovědnosti Unie uložena povinnost zaplatit žalobkyni faktury vystavené podle výše uvedené smlouvy, a ještě podpůrněji návrh, kterým se žalobkyně domáhá uznání mimosmluvní odpovědnosti Unie.

Výrok

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Mammoet Salvage se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 184, 16.6.2014.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/25


Žaloba podaná dne 17. února 2015 – European Dynamics Luxembourg a Evropaïki Dynamiki v. Komise

(Věc T-74/15)

(2015/C 171/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: European Dynamics Luxembourg SA (Lucemburk, Lucembursko), Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (Atény, Řecko) (zástupci: I. Ampazis a M. Sfyri, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise (ESTAT/G0/MHF/Gl/MH/nf D (2014) 8. prosince 2014) oznámené žalobkyním formou přílohy k formuláři o dodatečných informacích pro zákazníky DESIS III-000455-6000494078-REQ-O1-CINF-03 ze dne 9. prosince 2014, kterým zamítl jejich nabídku vztahující se k požadavku na poskytování služeb č. DESIS III-000455-6000494078-REQ-01 v kontextu rámcové smlouvy ESP DESIS III část č. 4,

zrušil rozhodnutí Komise, oznámené žalobkyním formou přílohy k formuláři o dodatečných informacích pro zákazníky DESIS 111-000485-6000494078- REQ-01-CINF-02 ze dne 12. prosince 2014, kterým zamítl jejich nabídku vztahující se k požadavku na poskytování služeb č. DESIS III-000485-6000494078-REQ-0l, v kontextu rámcové smlouvy ESP-DESIS III část č. 4,

uložil Komisi, aby žalobkyním zaplatila náhradu škody vzniklou v důsledku ztráty příležitosti ve věci DESIS ill-000485-6000494078-REQ-OI-CINF-02, ve výši 12  000,00 euro včetně úroků,

uložil Komisi, aby žalobkyním zaplatila náklady právního zastupování a ostatní výdaje či náklady vzniklé v souvislosti s touto žalobou i v případě, že bude zamítnuta.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

Zaprvé, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění v rámci posouzení jejich nabídek, pokud jde o DESIS III-000455-6000494078-REQ-01 a DESIS III-000485-6000494078-REQ-01.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při posuzování jejich nabídek, pokud jde o DESIS 111-000485-6000494078-REQ-01.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/26


Žaloba podaná dne 25. února 2015 – Uganda Commercial Impex v. Rada

(Věc T-107/15)

(2015/C 171/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Uganda Commercial Impex Ltd (Kampala, Uganda) (zástupci: S. Zaiwalla, P. Reddy, K. Mittal a Z. Burbeza, Solicitors a R. Blakeley, Barrister)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady 2014/862/SBZP (1) a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1275/2014 (2) v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni [včetně zapsání žalobkyně do bodu 9 písmene b) přílohy rozhodnutí 2014/862/SZBP];

v nezbytném rozsahu prohlásil čl. 9 odst. 1 nařízení rady (ES) č. 1183/2005 (ve znění pozdějších změn) za nepoužitelné na žalobkyni, a

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvodu vycházející z tvrzení, že Rada neprovedla požadované dostatečné nezávislé posouzení zařazení žalobkyně na seznam, a dopustila se nesprávného posouzení tím, že vycházela z rozhodnutí Výboru OSN pro sankce, aniž sama provedla jakékoliv posouzení na úrovni EU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení nebo protiprávního zařazení žalobkyně na seznam, jelikož kritéria pro zařazení na seznam nejsou v jejím případě splněna. Konkrétně neexistuje základ pro tvrzení, že žalobkyně porušila zbrojní embargo a Rada nemůže nebo nemohla prokázat existenci žádného z tvrzení uvedených v odůvodnění.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila procesní práva žalobkyně, zejména její právo na obhajobu a právo na účinnou soudní ochranu, a to mimo jiné tím, že žalobkyni neposkytla dokumenty, na jejichž základě bylo o jejím zařazení na seznam rozhodnuto před přijetím prováděcího rozhodnutí Rady 2014/862/SZBP a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1275/2014 a tím, že neuvedla dostatečné odůvodnění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že zařazení žalobkyně na seznam je v každém případě v rozporu s jejími základními právy a zásadou proporcionality.


(1)  Prováděcí rozhodnutí Rady 2014/862/SZBP ze dne 1. prosince 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo (Úř. věst. L 346, s. 36).

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1275/2014 ze dne 1. prosince 2014, kterým se provádí čl. 9 odst. 1 a 4 nařízení (ES) č. 1183/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti osobám, které porušují zbrojní embargo vůči Konžské demokratické republice (Úř. věst. L 346, s. 3).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/27


Žaloba podaná dne 2. března 2015 – Řecká republika v. Komise

(Věc T-112/15)

(2015/C 171/32)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Řecká republika (zástupci: I.-K. Chalkias, G. Kanellopoulos, E. Leftheriotou, A.-E. Vasilopoulou)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise 2014/950/EU ze dne 19. prosince 2014, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) [oznámeno pod číslem C(2014) 10135] (Úř. věst. L 369, s. 71), v rozsahu, v němž z poskytnutí finančních prostředků Evropské unie vylučuje určité výdaje vynaložené z titulu podpory na hektar za rok 2008, v němž byla podána žádost, a odpovídající: a) 10 % z celkové částky výdajů vynaložených na podpory na pastviny, b) 5 % z celkové částky výdajů vynaložených na doplňující oddělené podpory a c) 5 % z celkové částky výdajů vynaložených v oblasti rozvoje venkova.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody:

1.

Pokud jde o opravu v rozsahu 10 % uplatněnou u pastvin:

první žalobní důvod neplatnosti vychází z chybného výkladu a použití článku 2 nařízení č. 796/2004 (1), který zavádí definici pastviny, z nedostatečného odůvodnění a porušení zásady proporcionality.

2.

Pokud jde o opravy v rozsahu 5 % uložené u doplňkových podpor na hektar a opatření na rozvoj venkova:

druhý žalobní důvod neplatnosti vychází ze skutečnosti, že uplatnění finanční opravy v rozsahu 5 % u doplňkových podpor na hektar spočívá na nesprávném skutkovém posouzení, jakož i nedostatečném odůvodnění a porušuje zásadu proporcionality.

třetí žalobní důvod neplatnosti vychází ze skutečnosti, že finanční oprava v rozsahu 5 % uplatněná u podpor druhého pilíře byla uložena bezdůvodně a že posouzení provedené Komisí spočívá každopádně na nesprávném právním posouzení a je zjevně nepřiměřené ve vztahu k riziku, které jsou zahrnuty v jejích konstatováních ohledně opatření druhého pilíře. Pokud jde konkrétně o opatření 214 programu rozvoje venkova, Řecká republika tvrdí, že oprava byla zčásti uložena podruhé po sobě ze stejného důvodu, a proto je protiprávní a musí být zrušena.


(1)  Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/44, s. 243).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/28


Žaloba podaná dne 4. března 2015 – Estonsko v. Komise

(Věc T-117/15)

(2015/C 171/33)

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Estonská republika (zástupce: Kristi Kraavi-Käerdi)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí obsažené v dopise Evropské komise ze dne 22. prosince 2014 (Ares[2014]4324235), kterým Komise odmítla změnit rozhodnutí Komise 2006/776/ES o částkách, které mají být účtovány za přebytečná množství cukru neodstraněná z trhu (1);

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s přílohou IV kapitolou 4 bodem 2 aktu o přistoupení (2) ve spojení s článkem 58 aktu o přistoupení.

Z rozsudku Soudního dvora Pimix (C-146/11, EU:C:2012:450) jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí Komise 2006/776 je již od svého vydání v rozporu s uvedenými ustanoveními aktu o přistoupení a že Komise měla toto rozhodnutí změnit. Vzhledem k tomu, že Komise napadeným rozhodnutím odmítla změnit rozhodnutí 2006/776, je také napadené rozhodnutí v rozporu s uvedenými ustanovení aktu o přistoupení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy

Podle zásady řádné správy je povinností Komise uplatňovat právní akty podle jejich výkladu Evropským soudním dvorem. Vzhledem k tomu, že Komise neuvedla rozhodnutí 2006/766 na základě rozsudků Tribunálu Česká republika v. Komise (T-248/07, EU:T:2012:170) a Litevská republika v. Komise (T-262/07, EU:T:2012:171), jakož i rozsudku Soudního dvora Pimix (C-146/11, EU:C:2012:450) do souladu s unijním právem, porušila zásadu řádné správy.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality

Napadené rozhodnutí a rozhodnutí 2006/776 jsou v rozporu se zásadou proporcionality, protože Estonsko se vůči jednotlivcům nemůže opírat o nařízení (ES) č. 60/2004 (3) a povinnosti, které má Estonsko na základě těchto rozhodnutí, jsou omezeny na platbu do unijního rozpočtu a neumožňují dosažení cíle sledovaného systémem odstranění přebytečných množství cukru.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že generální ředitelství Komise pro zemědělství a rozvoj venkova nebylo oprávněné k vydání napadeného rozhodnutí.

Rozhodnutí, zda je nutné změnit rozhodnutí Komise 2006/776 mělo být přijato kolégiem členů Komise. Jedná o zásadní rozhodnutí, jehož vydání nelze delegovat.


(1)  Rozhodnutí Komise 2006/776/ES ze dne 13. listopadu 2006 o částkách, které mají být účtovány za přebytečná množství cukru neodstraněná z trhu (Úř. věst. L 314, s. 35).

(2)  Akt o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33).

(3)  Nařízení Komise (ES) č. 60/2004 ze dne 14. ledna 2004, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úř. věst. L 9, s. 8; Zvl vyd. 03/42, s. 125).


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/29


Žaloba podaná dne 16. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN-čerpací stanice)

(Věc T-123/15)

(2015/C 171/34)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Unicorn a.s. (Praha, Česká republika) (zástupce: L. Lorenc, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Mercilink Equipment Leasing Ltd (Limassol, Kypr)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem.

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Společenství „UNICORN-čerpací stanice“ – ochranná známka Společenství č. 11 014 685.

Řízení před OHIM: Námitkové řízení.

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 13. ledna 2015 ve věci R 153/2014-5.

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí,

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

OHIM řádně nezohlednil důkazy, které žalobkyně předložila,

OHIM chybně posoudil dobrou pověst starších ochranných známek.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/30


Žaloba podaná dne 18. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN)

(Věc T-124/15)

(2015/C 171/35)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Unicorn a.s. (Praha, Česká republika) (zástupce: L. Lorenc, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Mercilink Equipment Leasing Ltd (Limassol, Kypr)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem.

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství (vyobrazení jednorožce) – Ochranná známka Společenství č. 11 014 743.

Řízení před OHIM: Námitkové řízení.

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 13. ledna 2015 ve věci R 149/2014-5.

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí;

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

OHIM řádně nezohlednil důkazy, které žalobkyně předložila,

OHIM chybně posoudil dobrou pověst starších ochranných známek.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/31


Žaloba podaná dne 18. března 2015 – Unicorn v. OHIM – Mercilink Equipment Leasing (UNICORN)

(Věc T-125/15)

(2015/C 171/36)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Unicorn a. s. (Praha, Česká republika) (zástupce: L. Lorenc, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Mercilink Equipment Leasing Ltd (Limassol, Kypr)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem.

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvek „UNICORN“ – Ochranná známka Společenství č. 11 014 701.

Řízení před OHIM: Námitkové řízení.

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 13. ledna 2015 ve věci R 150/2014-5.

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí,

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

OHIM řádně nezohlednil důkazy, které žalobkyně předložila,

OHIM chybně posoudil dobrou pověst starších ochranných známek.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/31


Žaloba podaná dne 20. března 2015 – Rotkäppchen – Mumm Sektkellereien v. OHIM – Ruiz Moncayo (RED RIDING HOOD)

(Věc T-128/15)

(2015/C 171/37)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rotkäppchen – Mumm Sektkellereien GmbH (Freiburg, Německo) (zástupce: W. Berlit, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastník v řízení před odvolacím senátem: Alberto Ruiz Moncayo (Entrena, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatel: Další účastník v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Společenství „RED RIDING HOOD“ – Přihláška č. 11 299 831

Řízení před OHIM: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. ledna 2015 ve věci R 1012/2014-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil;

zrušil rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 27. března 2014 vydané v námitkovém řízení č. B 2 177 817;

zamítl přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství č. 11 299 831;

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/32


Žaloba podaná dne 23. března 2015 – salesforce.com v. OHIM

(SOCIAL.COM)

(Věc T-134/15)

(2015/C 171/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: salesforce.com, Inc. (San Francisco, Spojené státy americké) (zástupci: A. Nordemann, M. Maier, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Sporná ochranná známka: slovní ochranná známka Společenství „SOCIAL.COM“ – přihláška č. 12 245 411

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 20. ledna 2015 ve věci R 1752/2014-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil;

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009;

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/33


Žaloba podaná dne 30. března 2015 – DHL Express (Francie) v. OHIM – Chronopost (WEBSHIPPING)

(Věc T-142/15)

(2015/C 171/39)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: DHL Express (Francie) (Le Bourget, Francie) (zástupci: A. Casalonga, F. Codevelle a C. Bercial Arias, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Chronopost (Paříž, Francie)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitel sporné ochranné známky: další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: ochranná známka Společenství č. 1 909 183

Řízení před OHIM: řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. ledna 2015 ve věci R 2425/2013-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil,

prohlásil, že majitel ochranné známky Společenství č. 1 909 183 WEBSHIPPING musí být zbaven svých práv a musí se mít za to, že s ochrannou známkou nebyly spojeny žádné účinky, počínaje dnem podání návrhu na prohlášení neplatnosti, tj. 6. červencem 2012,

uložil OHIM a případnému vedlejšímu účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/34


Žaloba podaná dne 25. března 2015 – L'Oréal v. OHIM – Theralab (VICHY LABORATOIRES V IDÉALIA)

(Věc T-144/15)

(2015/C 171/40)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: L'Oréal (Paříž, Francie) (zástupce: J. Sena Mioludo, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Theralab – Produtos Farmacêuticos e Nutracêuticos, Lda (Viseu, Portugalsko)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvek „VICHY LABORATOIRES V IDÉALIA“ – Přihláška č. 11 074 391

Řízení před OHIM: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 22. ledna 2015 ve věci R 1097/2014-4.

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil;

zrušil rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 26. února 2014 v námitkovém řízení B 002139916;

zamítl námitku B 002139916;

vyhověl přihlášce ochranné známky Společenství č. 011074391 „VICHY LABORATOIRES V IDÉALIA (+obr.)“ v plném rozsahu;

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/34


Žaloba podaná dne 23. března 2015 – hyphen v. OHIM – Skylotec

(Věc T-146/15)

(2015/C 171/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: hyphen GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: M. Gail, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Skylotec GmbH (Neuwied, Německo)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství (Ztvárnění mnohoúhelníku) – ochranná známka Společenství č. 2 255 537

Řízení před OHIM: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 9. března 2015 ve věci R 1506/2014-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil;

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

Porušení čl. 15 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009;

porušení čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/35


Žaloba podaná dne 1. dubna 2015 – Puma v. OHIM – Gemma Group (znázornění zvířete ve skoku)

(Věc T-159/15)

(2015/C 171/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Puma SE (Herzogenaurach, Německo) (zástupce: P. González-Bueno Catalán de Ocón, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Gemma Group Srl (Cerasolo Ausa, Itálie)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatel: další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: obrazová ochranná známka Společenství (znázornění zvířete ve skoku) – přihláška k zápisu č. 11 573 474

Řízení před OHIM: námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 19. prosince 2014 ve věci R 1207/2014-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

napadené rozhodnutí zrušil;

uložil OHIM a další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

porušení čl. 8 odst. 5 a článků 75 a 76 nařízení č. 207/2009.


Soud pro veřejnou službu

26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/36


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 26. března 2015 – DO v. ESMA

(Věc F-32/14) (1)

(„Veřejná služba - Zaměstnanci ESMA - Dočasný zaměstnanec - Neprodloužení smlouvy - Hodnotící posudek - Opožděné vypracování hodnotícího posudku - Nesoudržnost obecných a specifických posouzení“)

(2015/C 171/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: DO (zástupce: S. A. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (zástupci: R. Vasileva, zmocněnkyně a D. Waelbroeck a A. Duron, advokáti)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí neprodloužit žalobkyni smlouvu dočasného zaměstnance v návaznosti na nepříznivý hodnotící posudek, návrh na zrušení tohoto hodnotícího posudku, jakož i na náhradu způsobené škody.

Výrok rozsudku

1)

Žaloba se zamítá.

2)

DO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.


(1)  Úř. věst. C 184, 16.6.2014, s. 45.


26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/36


Usnesení Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 25. března 2015 – Necci v. Komise

(Věc F-5/15) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Důchody - Převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému - Návrh započtení příspěvkových let - Opožděná stížnost - Nedodržení postupu před zahájením soudního řízení - Zjevná nepřípustnost“)

(2015/C 171/44)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Claudio Necci (Auderghem, Belgie) (zástupci: S. Orlandi a T. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Currall a G. Gattinara, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na prohlášení protiprávnosti článku 9 a obecných prováděcích ustanovení (OPU) čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu a zrušení rozhodnutí týkajícího se převodu žalobcových práv na důchod do důchodového systému Unie, které uplatňuje nové OPU týkající se článků 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu úředníků.

Výrok usnesení

1)

Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)

Claudio Necci ponese vlastní náklady řízení.


(1)  Úř. věst. C 96, 23.3.2015, s. 26.