28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/1

1.

vítá, že je Komise odhodlána oslovit občany EU, aby posílila jejich důvěru v EU, a poukazuje na to, jakou úlohu při tom mohou sehrát evropská města a regiony;

2.

je potěšen tím, že Komise ve svém pracovním programu klade důraz na zásady subsidiarity a proporcionality, a připomíná, že VR provádí monitorování subsidiarity, aby bylo zajištěno, že bude přidaná hodnota legislativních opatření EU napomáhat k uplatňování integrovanějšího přístupu v politice, například propojováním různých portfolií. Vyzývá k tomu, aby se u veškerých nových iniciativ EU, včetně programu REFIT, systematicky posuzoval územní dopad;

3.

připomíná, že je odhodlán zapojit se do celého legislativního cyklu v oblastech, ve kterých může přispět na základě svých kompetencí, a žádá Komisi, aby byl konzultován v souvislosti s návrhy, u nichž dojde během legislativního procesu k podstatným změnám;

4.

vyzývá k tomu, aby všechny instituce spojily své síly s cílem modernizovat a dokončit infrastruktury v Evropské unii. Zdůrazňuje, že je velmi důležité odstranit úzká místa a rozvíjet chybějící propojení mezi uzly a sítěmi a přeshraničními úseky, jelikož se domnívá, že propojenost a dostupnost všech regionů v oblasti dopravní, energetické, telekomunikační a digitální infrastruktury a služeb má zásadní význam pro územní rozvoj a solidaritu v Evropě;

5.

vybízí Komisi, aby se zabývala přetrvávajícími nedostatky evropského jednotného trhu a zvláštní pozornost věnovala příhraničním regionům. V tomto ohledu Komisi žádá, aby vypracovala společné iniciativy, jež budou prováděny s pomocí jeho platformy evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Zvláštní pozornost si rovněž zaslouží regiony, které jsou závažně a trvale znevýhodněny demografickými podmínkami, jak se uvádí ve SFEU;

6.

v této souvislosti vyzývá Evropskou komisi, aby ve svých iniciativách zohlednila zvláštní situaci nejvzdálenějších regionů, jejichž specifické rysy a potřeba uzpůsobené právní úpravy jsou jasně definované v článku 349 SFEU. Cílem je dosáhnout jejich plného zapojení do evropského jednotného trhu;

7.

vítá, že si chce Komise vyžádat stanoviska spolutvůrců právních předpisů, než vezme zpět legislativní návrhy uvedené v příloze II pracovního programu, a žádá, aby se rovněž mohl vyjádřit. Vyzývá Komisi, aby nestahovala návrh týkající se oběhového hospodářství. Domnívá se, že je nutné přezkoumat při nejbližší příležitosti stávající právní předpisy v oblasti odpadů;

8.

schvaluje úsilí Komise podpořit investice, růst a zaměstnanost snížením regulační zátěže, přičemž ovšem musí být zachována vysoká úroveň sociální ochrany, ochrany zdraví a životního prostředí a výběru pro spotřebitele v Evropě. Žádá, aby byl přizván k účasti v pracovních skupinách zabývajících se zjednodušením evropských právních předpisů, neboť v mnoha případech jsou to regionální a místní orgány, kdo právo EU provádí;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že v pracovním programu nejsou uvedeny konkrétní iniciativy v oblasti politiky soudržnosti, rozvoje venkova, cestovního ruchu a životního prostředí. Lituje obzvláště toho, že v něm chybí nové iniciativy týkající se městské agendy, makroregionálních strategií, územní soudržnosti a demografických výzev. Vybízí Komisi, aby s VR spolupracovala na přípravě iniciativ v těchto oblastech;

10.

bere na vědomí Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který má zmobilizovat 315 miliard EUR dodatečných investic do strategických oblastí v nadcházejících třech letech;

11.

zdůrazňuje, že investiční plán pro Evropu a EFSI doplňují politiku soudržnosti a že bude nezbytné zajistit intenzivní součinnost mezi novým fondem EFSI a operačními programy evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), aby byl nastolen soulad mezi investičními projekty a strategiemi regionálního a místního rozvoje. Doporučuje, aby byly místní a regionální orgány odpovídajícím způsobem zapojeny do výběru projektů a do organizace decentralizovaných investičních fór;

12.

je nesmírně potěšen tím, že Komise ve sdělení o tom, jak uplatňovat flexibilitu stanovenou v Paktu o stabilitě a růstu, vzala v potaz výzvu VR, aby se na vnitrostátní spolufinancování projektů v rámci EFSI a ESIF pravidla tohoto paktu nevztahovala. VR je totiž přesvědčen o tom, že rozsáhlejší používání „investiční doložky“ do značné míry pomůže odstranit překážky, jež brání obnovení prorůstových investic;

13.

je znepokojen pokračující krizí plateb v rozpočtu EU a stále se zvyšujícím objemem nezaplacených účtů. Očekává proto, že Evropská komise urychleně předloží plán snížení počtu nahromaděných nezaplacených účtů, jak se zavázala v rámci institucionální dohody o plnění rozpočtu na rok 2014. Přezkum víceletého finančního rámce by měl v druhé fázi poskytnout příležitost pro nalezení strukturálního řešení toho, jak se vyhnout přeměně nahromaděných nezaplacených účtů na strukturální dluh EU. Tento přezkum by měl rovněž zahrnovat reformu systému vlastních zdrojů EU, aby finanční prostředky EU již nebyly tolik ohrožovány vnitrostátními spory a aby byl přizpůsoben přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období;

14.

navrhuje, aby byl v rámci přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období zahrnut do makroekonomického srovnávacího přehledu ukazatel týkající se míry investic;

15.

naléhavě Komisi žádá, aby posoudila také dopad nových pravidel systému ESA 2010 na schopnost místních a regionálních orgánů investovat;

16.

vítá, že se Komise zaměřila na snižování nezaměstnanosti, a zdůrazňuje, že je nutné přijmout v této oblasti rázná opatření, a to s těsným zapojením místních a regionálních orgánů a jejich sdružení. Oceňuje, že Evropská komise dne 4. února 2015 předložila návrh uvolnit v roce 2015 1 miliardu EUR na radikální zvýšení předběžného financování dostupného pro členské státy v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a vybízí Evropskou komisi, aby zorganizovala strukturovaný dialog s VR a s územními sdruženími a aby se spolu s nimi zamyslela nad tím, jak by se dalo zlepšit provádění evropského systému záruk pro mladé lidi v praxi;

17.

naléhavě Komisi a členské státy žádá, aby revidované strategii Evropa 2020 dodaly územní rozměr a aby sladily evropský semestr s dlouhodobými cíli této strategie. Vyzývá Komisi, aby zajistila zapojení nižších správních orgánů do přezkumu správy ekonomických záležitostí, včetně evropského semestru. Je toho názoru, že zásadním prvkem strategie Evropa 2020 pro dosažení udržitelného růstu je účinné využívání zdrojů, a vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zavedly hlavní cíl týkající se produktivity zdrojů;

18.

lituje, že Evropská komise odložila přezkum strategie Evropa 2020 v polovině období, jehož zveřejnění bylo plánováno na únor 2015, a naléhavě Komisi žádá, aby své návrhy k přezkumu této strategie předložila co nejdříve;

19.

vyzdvihuje význam dokončení jednotného digitálního trhu pro posílení konkurenceschopnosti regionální podnikatelské sféry, a to i pomocí pobídek k investicím do informačních a komunikačních technologií. Zdůrazňuje, že musí být neprodleně odstraněna digitální propast mezi městskými a venkovskými oblastmi v Evropě, musí být vyvinuty nové a spolehlivé veřejné elektronické služby a elektronická správa, jež budou dostupné všem, a musí být zavedena opatření pro zvýšení digitální gramotnosti občanů a iniciativy, které poskytnou nástroje potřebné na podporu řešení problémů, jež způsobují demografické výzvy, jimž čelí některá území v evropských regionech. Navrhuje zlepšit provádění Digitální agendy tím, že bude každoročnímu digitálnímu fóru propůjčen výraznější územní rozměr;

20.

vítá navrhovaný strategický rámec pro energetickou unii a vyzývá k tomu, aby byla nová strategie založena na realistických místních a regionálních řešeních v oblasti energetiky, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí a udržitelného rozvoje. Žádá Komisi, aby VR úžeji zapojila v klíčových aspektech místního a regionálního zájmu v oblasti energetické bezpečnosti, obnovitelných zdrojů energie, vnitřního trhu s energií a snižování emisí skleníkových plynů, zejména co se týče maloobchodních energetických trhů a cenově dostupné energie a také decentralizované výroby energie, nové energetické správy a posílení postavení občanů jakožto odběratelů a výrobců energie. Dále Komisi žádá, aby VR zapojila do činností v rámci Občanského energetického fóra a programu Inteligentní města;

21.

upozorňuje na to, že města a regiony významně přispívají v otázkách týkajících se dodávek energie a energetické bezpečnosti, budoucnosti energetické politiky a úlohy energetické unie, a navrhuje, aby bylo navázáno strategické partnerství mezi Komisí, EIB a VR za účelem vypracování konkrétních akčních plánů;

22.

žádá Komisi, aby VR zapojila do příprav legislativních návrhů na provedení klimaticko-energetického balíčku pro období do roku 2030;

23.

zdůrazňuje význam zapojení regionálního systému za účelem zvýšení účinnosti systému řízení politik v oblasti energetiky a klimatu;

24.

vyzývá Komisi, aby posílila Pakt starostů a primátorů a propojila ho s iniciativou Mayors Adapt a prodloužila jejich existenci dále než jen do roku 2020, aby tak bylo možné dosáhnout nezbytné koordinace politiky v oblasti energetiky a klimatu. Podtrhuje klíčovou úlohu, již má hrát v mobilizaci místních a regionálních orgánů, a rád by byl úzce zapojen do budoucího rozvoje těchto nástrojů;

25.

rád by se podílel na přípravě postoje EU ke 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP21), která se bude konat v Paříži, a vyzývá Komisi, aby VR plně zapojila do všech souvisejících jednání a činností;

26.

domnívá se, že by Komise v roce 2015 měla předložit sdělení o využívání půdy coby zdroje, měla by provést důkladný přezkum strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období a vypracovat nový návrh směrnice o přístupu ke spravedlnosti v environmentálních záležitostech a legislativní návrh týkající se inspekcí životního prostředí a prosazování právních předpisů v této oblasti, přičemž je třeba podrobit nové legislativní návrhy, resp. v nich obsažená ustanovení důkladnému posouzení, pokud jde o dodržení zásad subsidiarity a proporcionality;

27.

vítá důraz, který Evropská komise ve svém pracovním programu na rok 2015 klade na užší partnerství s regiony a městy za účelem lepšího provádění environmentálních právních předpisů, a těší se proto na zintenzivnění činností společné technické platformy VR a Evropské komise pro spolupráci v oblasti životního prostředí, jak je uvedeno v 7. akčním programu Evropské unie pro životní prostředí na období 2014–2020;

28.

opakuje svoji žádost, aby Komise, vzhledem k tomu, že režim mléčných kvót skončí dne 31. března 2015, navrhla opatření k zajištění vyváženého trhu s mlékem, aby se zabránilo negativním sociálním a hospodářským důsledkům a neohrozily se dlouhodobé investice do tohoto odvětví;

29.

poukazuje na to, že je nezbytné podpořit investice do inovací a posílit evropský průmysl, má-li si EU udržet konkurenční výhodu ve světové ekonomice;

30.

vyzývá k přijetí opatření navazujících na zelenou knihu o možném rozšíření unijní ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty (1);

31.

vítá, že je důraz kladen na malé a střední podniky, a vyzdvihuje přínos těchto podniků pro růst a vytváření pracovních míst na regionální a místní úrovni v EU. Zdůrazňuje, že je připraven spolupracovat na zřizování sítě zmocněnců pro malé a střední podniky. Očekává, že nové návrhy týkající se unie kapitálových trhů pomohou zlepšit přístup malých a středních podniků k financování;

32.

je potěšen tím, že má Komise v úmyslu předložit balíček opatření v oblasti mobility pracovních sil, který by měl zahrnovat návrh na přezkum směrnice o vysílání pracovníků. Vyzývá Komisi, aby podrobněji objasnila nárok občanů, kteří využijí svého práva na volný pohyb, na sociální zabezpečení a další dávky. Naléhavě Komisi žádá, aby přihlédla také k negativním důsledkům mobility pracovních sil, jako je například odliv mozků a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi;

33.

v zájmu posílení sociální ekonomiky a sociálního podnikání v EU Komisi vybízí, aby předložila návrhy evropských stanov pro vzájemné pojišťovny a sdružení a revidovaný návrh stanov evropské družstevní společnosti a aby zachovala svůj návrh týkající se statutu evropské nadace;

34.

vyzývá Komisi, aby se nadále snažila zajistit, aby byl finanční sektor bezpečnější a mohl lépe plnit svou úlohu financování reálné ekonomiky. Očekává především návrh týkající se řešení krizí nebankovních finančních institucí;

35.

vítá záměr Komise přezkoumat hospodářskou a měnovou unii, včetně jejího sociálního rozměru, a vybízí Komisi, aby s VR úzce spolupracovala s cílem předložit konkrétní návrhy;

36.

je potěšen tím, že má Komise v úmyslu zintenzivnit úsilí v boji proti daňovým únikům a daňovým podvodům a přejít k systému, v němž budou zisky daněny v té zemi, v níž byly vytvořeny. Podporuje snahu Komise předložit návrh týkající se automatické výměny informací mezi daňovými orgány o přeshraničních daňových rozhodnutích;

37.

naléhavě Komisi vyzývá, aby předložila strategický dokument popisující širší cíle EU v oblasti obchodní politiky, který by stanovil vyšší normy transparentnosti a konzultací během jednání a zaručil odpovídající přístup na trh, podporu vysokých environmentálních a sociálních standardů a plné dodržování nezávislosti veřejných orgánů všech úrovní při provádění veřejných služeb;

38.

podporuje úsilí, jež Komise v poslední době vynaložila s cílem zvýšit transparentnost jednání o obchodních dohodách a zejména o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP). Zdůrazňuje, že výsledek těchto jednání by neměl negativně postihnout malé místní a regionální ekonomiky, že je třeba i nadále chránit potravinářské výrobky s regionálním označením a že musí být zachovány evropské normy v oblasti zdraví a životního prostředí a právní struktury a postupy EU a členských států. Očekává, že prostřednictvím jasného vynětí kultury a sdělovacích prostředků z vyjednávacího mandátu zůstane zachována svrchovanost členských států v této oblasti. Žádá, aby byl transparentně a pravidelně informován tak, aby mohl plnit svou úlohu prostředníka mezi Unií a místními a regionálními orgány;

39.

vyzývá Komisi, aby jej zapojila do monitorování jednání o dohodě o obchodu se službami (TiSA), která má nahradit Všeobecnou dohodu o obchodu službami (GATS), a to vzhledem k tomu, že hlavní vyjednávaná ustanovení, jako je oblast působnosti, definice, přístup na trh, národní zacházení a výjimky týkající se poskytování služeb, souvisí s pravomocemi místních a regionálních orgánů;

40.

naléhavě Komisi vyzývá, aby vyvinula komunikační strategii, jejímž prostřednictvím by se informovalo o možných přínosech těchto obchodních dohod pro každodenní život evropských občanů;

41.

bere na vědomí důraz, jaký Komise klade na rovnost příležitostí osob se zdravotním postižením a rovnost žen a mužů, lituje však toho, že nebyly navrženy konkrétní nové iniciativy;

42.

podporuje snahy Komise o zavedení komplexní evropské migrační politiky, která bude chránit hranice EU a bojovat proti obchodování s lidmi a nedovolenému přistěhovalectví a současně bude respektovat základní práva migrantů, vytvářet bezpečné a legální cesty pro migraci do EU, posilovat spolupráci se zeměmi původu a tranzitu, budovat skutečnou solidaritu mezi členskými státy EU a podporovat konkurenceschopnost Evropy tím, že bude zvyšovat potenciál migrantů být přínosem pro ekonomiky členských států EU;

43.

vyzývá k uplatňování koordinované přistěhovalecké politiky a zdůrazňuje, že navrhovaný nový přístup k migraci musí zahrnovat opatření a nástroje, jež budou odrážet významnou roli a kapacitu místních a regionálních orgánů, pokud jde o přijímání a začleňování migrantů v souladu se zásadami solidarity;

44.

vybízí Komisi, aby ve spolupráci s VR zahájila konzultaci místních a regionálních orgánů s cílem lépe posoudit stávající problémy v praxi předtím, než budou přijaty nové evropské iniciativy a právní předpisy;

45.

vítá záměr Komise přezkoumat evropskou politiku sousedství, k čemuž VR přispěje prostřednictvím ARLEM a CORLEAP, a vyzývá k tomu, aby byly posíleny mechanismy a programy spolupráce mezi EU a partnerskými místními a regionálními orgány a aby byly zintenzivněny iniciativy na podporu decentralizace v partnerských zemích. Navrhuje rozšířit působnost nástroje pro místní správu na všechny partnerské země;

46.

je potěšen tím, že má Komise v úmyslu zveřejnit sdělení o cílech udržitelného rozvoje na období po roce 2015, a je připraven přispět zkušenostmi a iniciativami místních a regionálních orgánů, které jsou hlavními partnery v decentralizované spolupráci pro rozvoj. Žádá, aby byl úzce zapojen do formulování postoje EU k celosvětovým jednáním a do iniciativ v rámci Evropského roku pro rozvoj 2015;

47.

vítá, že Evropská komise chce navrhnout novou interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů, do níž si přeje být zapojen;

48.

jednoznačně vítá, že Komise klade přednostní důraz na odstranění byrokracie. Pro zvýšení dopadu bude mít zásadní význam účinná identifikace administrativní zátěže, a to především s pomocí místních a regionálních orgánů a podniků;

49.

považuje obnovení důvěry v Evropskou unii za velmi důležitou prioritu a vybízí Evropskou komisi, aby dále rozvíjela interinstitucionální partnerství v oblasti decentralizované komunikace. Bude i nadále podporovat aktivní občanství EU a sledovat přezkum nařízení o evropské občanské iniciativě;

50.

bere na vědomí, že Evropská komise zamýšlí navrhnout novou interinstitucionální dohodu o povinném rejstříku transparentnosti, která bude zahrnovat Radu, a žádá, aby Komise předložila legislativní návrh za účelem zřízení tohoto rejstříku v souladu s článkem 352 SFEU. Místní a regionální orgány ani sdružení, jež je zastupují, by neměly mít povinnost registrace v tomto rejstříku, protože místní a regionální územní celky jsou nedílnou součástí víceúrovňového institucionálního systému EU, jehož představitelé jsou demokraticky voleni občany a nezastupují zájmové skupiny;

51.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/7

1.

připomíná, že Evropská unie (EU) je více než čistě hospodářská unie, je spíše unie sdílených hodnot, která staví – jak je uvedeno v preambuli Listiny základních práv EU – jednotlivce do středu své činnosti, a že EU přispívá k rozvoji společných hodnot při současném respektování rozmanitosti kultur a tradic národů Evropy, jakož i národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni;

2.

zdůrazňuje, že dohoda o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP) by mohla dát naléhavě potřebný podnět evropskému hospodářství, vést k významnému růstu evropského HDP a vytvoření nových vysoce kvalitních pracovních míst;

3.

připomíná, že dohoda TTIP by v konečném výsledku mohla na obou stranách Atlantiku vytvořit závazná pravidla pro všechny úrovně státní správy až po místní orgány a mohla by se tudíž dotknout zhruba 820 milionů lidí. Byla by vodítkem pro všechny budoucí dvoustranné a mnohostranné obchodní a investiční dohody, včetně dohody o obchodu se službami (Trade in Services Agreement – TiSA). Tato jednání jsou proto krajně důležitá pro život všech občanů EU a USA, a měla by tedy probíhat spravedlivým a transparentním způsobem a hájit jejich nejlepší zájmy;

4.

vítá, že pokyny k jednání potvrzují právo stran při jednání „přijmout, zachovat a vymáhat opatření nutná ke sledování legitimních politických cílů, jako je ochrana společnosti, životního prostředí a veřejného zdraví, zajištění integrity a stability finančního systému, podpora veřejného pořádku a bezpečnosti a podpora a ochrana kulturní rozmanitosti“;

5.

připomíná, že jednání o transatlantické dohodě o volném obchodu zahrnují oblasti, které spadají do zákonné pravomoci všech úrovní správy – včetně místních a regionálních orgánů – a žádá s ohledem na tento významný regionální a místní rozměr dohody Evropskou komisi, aby ho jako shromáždění regionálních a místních zástupců EU zapojila do poradní skupiny TTIP Evropské komise s cílem zajistit včasné zapojení a účast regionální, obecní a místní úrovně do jednání;

6.

lituje však, že Evropská komise Evropský výbor regionů dosud nezačlenila do poradní skupiny, jako tomu učinila v případě zástupců občanské společnosti;

7.

poukazuje na nutnost zaručit stávající a budoucí státní regulační prostor pro jednání, zejména při stanovování norem ochrany a v oblasti obecného zájmu. Zaručení regulačního prostoru je naprosto zásadní zejména pro veřejné subjekty, neboť poskytují služby obecného hospodářského zájmu. Zdůrazňuje v této souvislosti rovněž zásadu respektování místní a regionální samosprávy stanovenou ve Smlouvách;

8.

odmítá návrh dalšího rozvoje spolupráce v oblasti regulace, který by obchodnímu a investičnímu partnerovi v předlegislativní nebo legislativní fázi legislativního procesu EU, členských států a místních a regionálních orgánů dával zásadní možnost vyjádřit se, příp. možnost odložit legislativní postup vyžadováním posouzení dopadů právních předpisů na volný obchod;

9.

zdůrazňuje, že tato dohoda má být prospěšná podnikům všech velikostí, zejména malým a středním podnikům, které nemají potřebné finanční, právní nebo jiné zdroje, aby se vyrovnaly s různými pravidly a dalšími překážkami obchodu;

10.

domnívá se, že TTIP by mohla být příležitostí, jak podnítit růst a zaměstnanost v EU, tím, že může umožnit vzájemný přístup na trh v oblasti obchodu se zbožím, službami, investicemi, jakož i zadávání veřejných zakázek a snížit množství právních předpisů a odstranit necelní překážky obchodu;

11.

upozorňuje na to, že vzhledem k průměrnému celnímu zatížení ve výši 2 % spočívají podněty růstu očekávané zejména Evropskou komisí především ve sbližování právních předpisů a v odstranění necelních překážek;

12.

poukazuje však na to, že dohoda tohoto globálního dosahu s sebou kromě možností přináší i rizika, a v této souvislosti naléhavě zdůrazňuje, že musí být zajištěna demokratická účast a pravomoci místních, obecních a regionálních orgánů;

13.

vítá rozhodnutí Rady EU zveřejnit mandát pro vyjednávání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic. VR lituje, že se to uskutečnilo několik měsíců poté, co zprávy unikly po internetu, a rovněž že restrikce ohledně mandátu pro vyjednávání zůstávají značně vysoké. Měly by tedy být sníženy, aby veřejnost měla lepší přístup ke stavu vyjednávání;

14.

připomíná rovněž, že vzhledem k rozsahu působnosti dohody mezi EU a USA musí být za všech okolností zaručena demokratická kontrola jednání, a proto vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zajistily maximální transparentnost jednání. V praxi to znamená, že všechny podstatné dokumenty budou zveřejněny a že regionální a místní orgány, všechny relevantní společenské skupiny a všichni občané Evropské unie pokud možno bez překážek obdrží pokyny pro jednání včas a srozumitelnou cestou. V této souvislosti vítá, že členské státy, které v otázce zveřejnění dokumentů z jednání v rámci obchodní dohody přijímají rozhodnutí jednomyslně, pověřily začátkem ledna 2015 Evropskou komisi zveřejněním prvních návrhů EU týkajících se několika oblastí jednání;

15.

zdůrazňuje, že transatlantické partnerství v oblasti obchodu a investic je smíšenou dohodou, podléhá schválení Evropským parlamentem a navíc musí být ratifikováno všemi 28 členskými státy Evropské unie, což v souladu s právními předpisy příslušného členského státu může vyžadovat nejen schválení vnitrostátním parlamentem, ale případně také souhlas vlád, parlamentů nebo komor zastupujících regionální úroveň;

16.

vyzývá k tomu, aby bylo zváženo začlenění doložky o revizi do dohody mezi EU a Spojenými státy, díky čemuž by případně bylo možné přezkoumat a změnit přijaté dohody v závislosti na jejich dopadu;

17.

vyzývá Komisi, aby podporovala zakotvení pozitivních seznamů v rámci dohody TTIP a odmítá negativní seznam a tzv. klauzule „ratchet“;

18.

domnívá se, že vysoká úroveň evropských norem ochrany, jež jsou pro občany Evropské unie k dispozici, musí být jako výdobytek maximálně chráněna, a žádá, aby zákonné normy zavedené v členských státech EU, například v oblasti ochrany života, bezpečnosti výrobků, zdravotní, sociální, environmentální, klimatické, potravinové ochrany a ochrany zvířat, jakož i v oblasti ochrany spotřebitele a ochrany údajů, duševního vlastnictví a práv zaměstnanců a zajištěné rámcové podmínky pro poskytování veřejných služeb nebyly v žádném případě snižovány, nýbrž aby se spíše zacílilo na jejich zlepšování. Podporuje názor, aby právo na regulaci těchto zásadních oblastí zůstalo výlučně u příslušných institucí na evropské a vnitrostátní úrovni;

19.

vyzývá partnery při vyjednávání, aby se zasazovali o zlepšování těchto norem, případně za převzetí či uznání vyšší míry ochrany partnerského státu, a požaduje také, aby normy ochrany byly v budoucnu optimalizovány bez omezení a byl zaveden mechanismus, jenž je bude uvádět do souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky;

20.

zdůrazňuje, že zásada předběžné opatrnosti je jednou ze základních zásad politiky EU v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a spotřebitele, na jejímž základě lze včasně a předvídavě jednat s cílem zabránit rizikům pro zdraví lidí, zvířat a rostlin nebo nepříznivým účinkům na životní prostředí. Připomíná v této souvislosti, že transatlantická dohoda o volném obchodu nesmí vést k tomu, že bude oslabena zásada předběžné opatrnosti platná v EU, a to zejména v oblastech ochrany životního prostředí, zdraví, potravin a spotřebitele;

21.

rovněž opakuje, že musí být dořešeny všechny důležité podrobné otázky dohody a nemělo by docházet k žádnému dodatečnému přenášení regulačních otázek – za obcházení demokratického legislativního procesu – na specificky zřízené skupinky odborníků;

22.

vyjadřuje politování nad tím, že globální sledování, dekódování a vyhodnocování elektronické komunikace ze strany zpravodajských služeb, mimo jiné Agenturou pro národní bezpečnost USA (NSA), jakož i spřátelených zpravodajských služeb ze zemí EU má trvalý negativní dopad na důvěru evropských občanů v závazné mezinárodní normy pro ochranu údajů, a proto žádá, aby smluvní strany zaručily právo na ochranu soukromí a zajistily svobodu a práva občanů, a to i na internetu;

23.

žádá, aby byla jednání o TTIP spjata s uzavřením komplexní dohody o ochraně údajů mezi EU a USA;

24.

připomíná, že právní předpisy EU („acquis communautaire“) závazně upravují ustanovení v oblasti norem Mezinárodní organizace práce (MOP), jakož i ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a bezpečnosti výrobků, a v této souvislosti zdůrazňuje, že je výslovně stanoveno dodržování základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce a směrnic OECD pro nadnárodní podniky, a to i pro následné jednání v rámci TTIP;

25.

nesouhlasí s tím, aby stávající a budoucí práva ochrany zaměstnanců, jako např. právo podílet se na procesu rozhodování, na podnikové předpisy a další práva pro ochranu zaměstnanců, byla v rámci TTIP prohlášena za necelní překážky obchodu; záležitostí jednotlivých členských států musí zůstat rovněž regulace trhu práce, systémy sociálního zabezpečení, nezávislost kolektivního vyjednávání, svoboda sdružování, právo na stávku, minimální mzda a kolektivní smlouvy jednotlivých členských států EU;

26.

vítá skutečnost, že v evropském mandátu pro vyjednávání se uvádí, že „by měla být zachována vysoká úroveň veřejných služeb EU v souladu se SFEU a zejména protokolem č. 26 o službách veřejného zájmu a s ohledem na závazky EU v této oblasti, včetně GATS“, zároveň však poukazuje v této souvislosti na společná ustanovení Smlouvy o Evropské unii (SEU), podle nichž „Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy“ (čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU);

27.

zdůrazňuje v zásadě, že musí být zajištěna pravomoc obecních a místních orgánů jako jedna z klíčových oblastí práva obcí na samosprávu, a že musí zůstat neomezeno převádění pravomocí na místní úroveň v oblasti veřejných služeb, tzn. poskytování veřejných služeb prostřednictvím vlastních veřejných zařízení kdykoliv i po uskutečněné privatizaci těchto služeb dle místních podmínek a na základě vůle místních voličů;

28.

důrazně opakuje, že mandát Komise pro jednání nesahá za konstitučně daný rámec, což znamená, že se musí respektovat ochrana záležitostí, jež jsou v obecném zájmu, ze strany členských států;

29.

připomíná, že v mandátu k jednání EU jsou v souladu s bodem 20 z jednání vyloučeny služby poskytované při výkonu veřejné moci, a požaduje, aby bylo jasně uvedeno, že tím jsou z mandátu k jednání vyloučeny služby, jež jsou v rámci judikatury příslušných smluvních stran nebo příslušného člena stanoveny jako výkon veřejné moci;

30.

žádá objasnění toho, zda jsou veřejné služby uvedené v bodu 19 mandátu k jednání EU služby, jež dle judikatury příslušné smluvní strany nebo příslušného člena podléhají specifickým regulačním režimům nebo se vyznačují specifickými požadavky, jež jsou na poskytovatele služeb na celostátní, regionální nebo místní úrovni ve smyslu obecného zájmu kladeny. Patří sem např. zásobování vodou a energií, služby týkající se kanalizací a likvidace odpadu, záchranné služby, zdravotní a sociální služby, místní veřejná doprava, bydlení, opatření pro rozvoj měst a městskou politiku;

31.

vyzývá Komisi, aby pro veřejné služby v souladu se zněním bodu 19 mandátu k jednání EU prosadila horizontální osvobození od všech povinností zásady přístupu na trh a národního zacházení, a vyzývá dále s ohledem na veřejné služby k prosazení výhrady pro všechna odvětví a všechna stávající a budoucí opatření pro smluvní strany omezit počet služeb a poskytovatelů služeb, uložit poskytovatelům služeb zvláštní povinnosti a regulovat poskytování těchto služeb ve smyslu obecného zájmu;

32.

poukazuje na to, že nepovažuje za nutné další otevření zejména v oblasti vzdělávacích služeb se smíšeným financováním, mimo jiné v oblasti předškolního vzdělávání, školního a vysokoškolského vzdělávání a vzdělávání dospělých a odborné přípravy, neboť mnohostranná dohoda GATS v oblasti služeb již obsahuje různé závazky týkající se liberalizace;

33.

vítá zprávu, již zveřejnila Komise v návaznosti na veřejnou konzultaci, kterou zahájila k mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS). Považuje to za další důležitý příspěvek k úsilí USA a Komise o zajištění větší transparentnosti při jednáních o TTIP a o vyslyšení názorů širokého spektra zainteresovaných stran. Důrazně doporučuje, aby Komise vzhledem k 1 50  000 příspěvkům, jež mimo jiné poukazují na rozsáhlé odmítnutí nástroje ISDS, bezpodmínečně zohlednila výsledky konzultací při svém závěrečném hodnocení ustanovení dohody, a rovněž vítá, že nová Komise nebude akceptovat omezení judikatury soudů v členských státech EU prostřednictvím zvláštních ujednání pro stížnosti investorů, a že právní stát a rovnost před zákonem musí platit i v této souvislosti;

34.

rozhodně podporuje Komisi v tom, aby předložila další návrhy na zlepšení transparentnosti a spravedlnosti při urovnávání sporů mezi investorem a státem;

35.

důrazně upozorňuje, že normy ochrany investic a mechanismy řešení sporů mezi investory a státem mezi EU a USA, které obcházejí obecné soudy, jsou spojeny s vysokým rizikem, a proto je vhodné od nich upustit. Evropské právní předpisy nesmí být transatlantickou dohodou o volném obchodu narušeny. Očekává, že bude zajištěn prostor pro činnost Evropské unie a parlamentů a vlád členských států a bude tak občanům zaručena demokratická možnost vlivu a že investiční spory budou projednávány před vnitrostátními soudy;

36.

zdůrazňuje, že demokraticky legitimní politická a administrativní opatření vzniklá na zásadě právního státu nesmí být zpochybněna ze strany rozhodčích soudů, zejména s ohledem na retroaktivní žádosti o náhradu škody, a že ustanovení na ochranu investic, která jsou obsažena v dohodě TTIP, nesmí v žádném případě vést k přímému či nepřímému narušení práva státu na regulaci;

37.

připomíná, že na základě TTIP nebo jiných obchodních dohod EU nesmí být zpochybněny právní předpisy týkající se veřejné správy spořitelen a regionálních bank. Příslušné právní předpisy nejsou ani překážkou vstupu na trh, ani žádnou jinou diskriminací;

38.

poukazuje na to, že v současné době je pro americké poskytovatele již dostupných 85 % veřejných zakázek v Evropské unii, ale pouze 32 % veřejných zakázek v USA je dostupných pro poskytovatele z EU, přičemž tato nerovnováha je ještě ztěžována systémem „nepovinné účasti“ amerických federálních států. Tato dohoda proto musí podpořit rovné příležitosti obou stran, což bude přínosem zejména pro přístup evropských malých a středních podniků na trhy veřejných zakázek USA;

39.

zdůrazňuje, že aspekty určující normy evropského práva zadávání veřejných zakázek nesmí být zpochybněny v tom, jak se projevují zejména v regionálním a místním provádění, například co do zohlednění dodržování pracovněprávních a sociálních norem a norem týkajících se kolektivních smluv, environmentálního zadávání nebo zohlednění malých a středních podniků, jež zajišťují, že budou při zadání zakázky nejvhodnějšímu uchazeči kromě ceny příslušně zohledněna další kritéria, jako jsou sociální a udržitelné aspekty;

40.

připomíná Komisi, aby při jednáních o TTIP podrobně sledovala právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

41.

poukazuje na to, že musí být zaručeny výjimky z právních předpisů EU o zadávání veřejných zakázek, jak jsou v současnosti stanoveny v různých směrnicích o zadávání veřejných zakázek a koncesích (prahové hodnoty, zadání zakázky „vnitřnímu subjektu“, meziobecní spolupráce, odvětvové výjimky, jako jsou výjimky pro odvětví vodního hospodářství nebo záchranných služeb);

42.

vítá, že bude poprvé v rámci dohody EU o volném obchodu věnována samostatná kapitola malým a středním podnikům a že cílem TTIP je usnadnit přístup zejména malých a středních podniků na příslušné trhy nebo k obchodu a investičním činnostem na obou stranách Atlantiku, zejména odstraněním necelních překážek, jež nejvíce zatěžují malé a střední podniky, prostřednictvím větší právní jistoty, zejména pro malé a střední podniky v odvětví služeb a prostřednictvím posílení a ochrany práv duševního a průmyslového vlastnictví, což bude přínosné i pro tyto podniky;

43.

obává se, aby z důvodu rozdílných standardů v oblasti environmentální a sociální ochrany zaměstnanců, veřejné podpory, patentových řízení, energetiky a dalších, nedocházelo k odlivu produkčních a dalších aktivit jednotlivých podniků z regionů EU do USA vzhledem k nižším nákladům např. na energii, dotování obnovitelných zdrojů, emise CO2, sociální standardy zaměstnanců, ale též co se týče výzkumu a vývoje vzhledem k rychlejším patentovým řízením apod.;

44.

zdůrazňuje, že právě pro malé a střední podniky jsou cla, nadměrné administrativní požadavky a náročné audity a způsoby prokazování spojeny s neúměrným zatížením a náklady, což často vede k tomu, že je obchod s americkými partnery odmítán. V Evropské unii je více než 20 milionů malých a středních podniků, které poskytují dvě třetiny pracovních míst v soukromém sektoru. Plánované snižování celních a necelních překážek bránících přístupu na trh a obchodu by pro malé a střední podniky znamenalo lepší příležitosti k vývozu, a tudíž více pracovních příležitostí;

45.

potvrzuje, že v Evropě je většina členských států proti pěstování, dovozu a zpracování geneticky modifikovaných organismů (GMO);

46.

požaduje, aby bylo zajištěno, že v zemědělském odvětví budou stanoveny zvláštní předpisy, jež zamezí dovozu určitých produktů do EU. To se týká zejména produktů, jež neodpovídají směrnici o označování EU, produktů sestávajících z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů, které jsou z nich vyráběny, zvířat, která byla ošetřena růstovými hormony a uvádění potravin z klonovaných zvířat na trh. Totéž platí pro potraviny ošetřené látkami, jež jsou v EU zakázány nebo jejichž složky nejsou dostatečně označeny;

47.

zdůrazňuje, že biologická rozmanitost v zemědělství je základem pro produkci potravin a že plánovaná dohoda TTIP nesmí vést ani k omezení starých osiv a ochuzení našich tradičních plodin, ani k omezení velmi kvalitního a ekologicky zaměřeného zemědělství;

48.

požaduje specifickou kapitolu o zeměpisných označeních s cílem zachování evropských standardů a zavedení pravidel ochrany zeměpisných označení v obou právních systémech a systém vzájemného uznávání evropských a amerických označení mj. prostřednictvím specifických ukazatelů generického využívání názvu výrobku a/nebo místa jeho výroby;

49.

důrazně poukazuje na to, že členské státy, regiony a obce musí mít i nadále možnost přijmout jakékoli regulační a finanční opatření na ochranu nebo podporu kulturní rozmanitosti, svobody a plurality sdělovacích prostředků a také pro zachování nebo rozvoj audiovizuálních a jiných příslušných služeb, aby sloužily demokratickým, sociálním a kulturním potřebám každé společnosti, bez ohledu na použité technologie nebo distribuční platformy. V mandátu pro vyjednávání je nutné prostřednictvím jasně dané výjimky zaručit svrchovanost členských států v oblasti kultury a sdělovacích prostředků;

50.

vyjadřuje naději, že se partneři při vyjednávání vzhledem k celosvětovému dopadu dohody o volném obchodu vysloví pro spravedlivá a udržitelná obchodní pravidla, jež nebudou podkopávat oboustranné úsilí orientované na rozvoj v EU a USA pro zlepšení situace v rozvojových zemích, ale budou vedena v duchu globální odpovědnosti a solidarity s rozvojovými zeměmi;

51.

zdůrazňuje, že je zapotřebí shromažďovat, analyzovat, zhodnotit a spravovat rozsáhlé a srovnatelné údaje, jež odhadnou či zachytí dopad TTIP na regionální, obecní a místní úroveň, se zvláštním ohledem na nejvzdálenější regiony, aby budoucí statistické a ekonomické prognózy byly přesnější a aby byla zveřejněna vědecky podložená studie.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/13

1.

vítá konzultaci, jež byla zahájena zelenou knihou Evropské komise Co nejlepší využití tradičního evropského know-how: možné rozšíření unijní ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty, a připomíná, že článek 3 SEU řadí zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví mezi cíle, které je třeba vzít v úvahu při vytváření vnitřního trhu, článek 118 SFEU má zajistit jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii v rámci jednotného trhu a článek 169 SFEU zaručuje ochranu práv spotřebitelů (včetně podpory jejich práva na informace);

2.

uznává, že v rámci ochrany evropského společenského a kulturního dědictví je třeba zhodnotit také řemeslné a průmyslové know-how, které je historicky přítomno v jednotlivých regionech EU, a že náležité informování o řemeslných a průmyslových produktech může pomoci zaručit ochranu práv spotřebitelů;

3.

domnívá se, že evropské regiony jsou mimořádně bohaté na nezemědělské produkty spojené s tradičním know-how (které často udržují mikropodniky a malé podniky) a že odpovídající propagace a ochrana těchto produktů by mohla přispět k místnímu a regionálnímu rozvoji v EU, především z hospodářského a sociálního hlediska, a současně zamezit zavrženíhodným jevům padělání a napodobování;

4.

souhlasí s tím, že je nezbytné zaručit dodržování pravidel pro ochranu zeměpisných označení na základě Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která platí pro všechny členy Světové obchodní organizace;

5.

žádá Evropskou komisi, aby jej aktivně zapojila a konzultovala během procesu, který bude následovat po prostudování odpovědí obdržených v rámci konzultace, s ohledem na to, že Výbor hraje zásadní roli coby orgán zastupující místní a regionální orgány a zeměpisná označení mají ze své podstaty regionální a místní charakter;

6.

zdůrazňuje, že Soudní dvůr EU potvrdil, že zeměpisná označení spadají pod právo duševního vlastnictví (1), a že systém ochrany zeměpisných označení je ve výlučné pravomoci EU. Z tohoto důvodu se domnívá, že je nutné podniknout kroky s cílem sjednotit odlišné systémy, které v současnosti existují v některých členských státech (2), do jednoho evropského systému;

7.

připomíná, že při jednáních o možném rozšíření zeměpisných označení na nezemědělské produkty je naprosto nezbytné řádně zohlednit zkušenosti se stávajícími zeměpisnými označeními u zemědělských produktů;

8.

domnívá se, že větší a harmonizovaná ochrana zeměpisných označení nezemědělských produktů by přispěla k posílení vnitřního trhu díky různým přímým (větší možnost využití prostředků na propagaci a zachování pracovních míst v ekonomicky nestabilních oblastech) a nepřímým pozitivním dopadům (například případný dopad na cestovní ruch), které již byly uvedeny v zelené knize Evropské komise;

9.

je toho názoru, že rozšíření ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty může být ku prospěchu spotřebitelům, kteří by tak získali další nástroj pro to, aby se (i přes rozsáhlost nabídky produktů na trhu) mohli při nákupu rozhodovat uvědoměle, protože budou moci snáze rozpoznávat pravost, originálnost a kvalitu produktů;

10.

zdůrazňuje, že harmonizovaný systém ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů by přinesl výhody také z hlediska vztahů mezi Unií a třetími zeměmi. Jednotný postoj by totiž posílil pozici EU při sjednávání obchodních dohod nebo při přijímání opatření na ochranu vlastních produktů na zahraničních trzích;

11.

sdílí názor, že ochrana zeměpisných označení nezemědělských produktů může pomoci zachovat kulturní a umělecké dědictví evropských místních a regionálních tradic, a navrhuje zahrnout do případných specifikací produktů prvky týkající se sociální odpovědnosti podniků tak, aby byly produkty lépe schopny vytvářet sociální kapitál v oblastech výroby;

12.

očekává, že pro nezemědělské produkty bude vytvořen jednodušší systém ochrany zeměpisných označení než je ten, jaký existuje u zemědělských produktů a který dnes v důsledku postupného rozšiřování ochrany zahrnuje velké množství druhů zeměpisných označení, což někdy může zmást spotřebitele;

13.

doufá, že etikety zeměpisných označení nezemědělských produktů budou jednoduché a snadno rozpoznatelné a že budou na produktech umísťovány v jazyce země jejich původu a/nebo v angličtině;

14.

domnívá se, že by – stejně jako v případě zeměpisných označení zemědělských produktů – nový systém ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů měl umožnit ochranu nezeměpisných názvů, jež jsou jednoznačně spojeny s určitým místem, při současném respektování výjimek z ochrany, které již byly stanoveny v dohodě TRIPS;

15.

zdůrazňuje, že by bylo mnohem lepší zaujmout k ochraně zeměpisných označení nezemědělských produktů průřezový přístup namísto přístupu odvětvového, neboť pro podniky a celostátní, regionální a místní orgány by bylo určitě jednodušší používat pro všechny druhy produktů soubor jednotných pravidel;

16.

zdůrazňuje, že by bylo vhodné stanovit pro zeměpisná označení nezemědělských produktů (nejvýše) dvě různé míry vazby na území, jež by odpovídaly současnému rozlišování mezi CHOP (chráněné označení původu – silnější vazba) a CHZO (chráněné zeměpisné označení – slabší vazba) u zeměpisných označení zemědělských produktů;

17.

očekává, že případné specifikace produktů (které jsou určující pro zápis zeměpisného označení) budou obsahovat informace o použitých surovinách, popis výrobního postupu, doložení souvislosti produktu s daným územím a případné prvky týkající se sociální odpovědnosti podniku (jako záruku jeho angažovanosti ve prospěch tohoto území);

18.

poukazuje na to, že kritéria, jimiž se budou muset výrobci řídit, aby získali status zeměpisného označení, nesmí bránit případnému inovování příslušného produktu či zefektivnění výrobního postupu;

19.

připomíná, že jedním z cílů zeměpisných označení je zaručit spotřebitelům kvalitu, a proto – i když se domnívá, že není možné stanovit jednotné měřítko kvality – by bylo vhodné kontrolovat dodržování specifikací produktů po celou dobu ochrany. Tuto kontrolu by mohly provádět regionální veřejné orgány (nebo partnerství veřejného a soukromého sektoru, například některé obchodní komory);

20.

domnívá se, že je vhodnější vytvořit jednotný systém ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů na úrovni EU, než harmonizovat jednotlivé vnitrostátní právní předpisy, protože by to bylo spravedlivější a zaručilo by to jednotný časový rámec pro celou EU;

21.

navrhuje, aby bylo pro ty členské státy, které již nějaký systém ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů mají, stanoveno krátké období koexistence obou systémů (například do roku 2020), kdy by pro ně platila přechodná ustanovení, a poté by se definitivně přešlo na jednotný systém EU;

22.

má za to, že postup zápisu zeměpisných označení nezemědělských produktů by měl být povinný a měl by být založen na dvoufázovém systému (jako tomu je v současnosti u zeměpisných označení zemědělských produktů), na němž by se podílela regionální úroveň, jež by posuzovala místní zvláštnosti, a úroveň evropská, která by ověřovala společná kritéria platná pro celou EU;

23.

zdůrazňuje, že by pro postup zápisu zeměpisných označení do rejstříku měly být stanoveny přesné a zákonem zaručené maximální lhůty, aby méně výkonné orgány veřejné správy nemohly tento postup brzdit a působit tak škodu výrobcům;

24.

domnívá se, že hlavními subjekty, které budou oprávněny požádat o zápis zeměpisných označení nezemědělských produktů do rejstříku, by měli být výrobci, jejich sdružení a obchodní komory. Bylo by však rozumné stanovit, aby v určitých řádně odůvodněných případech takovou žádost mohl podat také jednotlivý výrobce, místní či regionální orgán nebo spotřebitelské sdružení. Stejné skupiny, které mají právo požádat o zápis, by měly mít i právo podat případně námitku;

25.

zdůrazňuje, že – vzhledem k tomu, jaká pozornost je v současnosti věnována veřejným rozpočtům – by se po výrobcích mohl požadovat poplatek za obdržení statusu zeměpisného označení, za předpokladu, že tento poplatek bude jednorázový, přiměřený vzniklým nákladům a bude vybírán stejným způsobem v celé EU;

26.

doufá, že úroveň ochrany poskytované zeměpisným označením nezemědělských produktů bude stejná, jako úroveň ochrany, již stanoví článek 23 dohody TRIPS pro vína a lihoviny, protože by tím byla náležitě chráněna práva výrobců;

27.

navrhuje, aby byl systém monitorování, který má zajistit prosazování práv souvisejících se zeměpisnými označeními nezemědělských produktů, veřejný nebo kombinovaný (veřejný a soukromý). V obou případech by však měly být zužitkovány kompetence místních a regionálních orgánů vzhledem k tomu, že jsou s daným územím v bezprostředním kontaktu;

28.

je si vědom toho, že pokud by byl systém zeměpisných označení nezemědělských produktů úspěšný, mohlo by to do jisté míry zvýšit riziko padělání nebo napodobování ze strany konkurenčních výrobců. Z tohoto důvodu bude nutné stanovit rychlé ochranné postupy, díky nimž bude možné padělané výrobky či napodobeniny urychleně identifikovat a vyřadit;

29.

má za to, že ochrana zeměpisných označení nezemědělských produktů by neměla být časově omezená, nicméně mělo by být možné tuto ochranu zrušit za stejných podmínek, jaké jsou stanoveny pro zeměpisná označení zemědělských produktů;

30.

domnívá se, že možné konflikty mezi zeměpisnými označeními nezemědělských produktů a ochrannými známkami by se měly řešit stejným způsobem jako v případě zeměpisných označení zemědělských produktů;

31.

závěrem zdůrazňuje, že vzhledem ke značným kompetencím VR, co se týče usměrňování záležitostí regionální a místní politiky, by jeho stanovisko mělo dodatečně posílit a rozvinout doporučení týkající se vytvoření systému ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů v EU, a proto Evropskou komisi žádá, aby předložila legislativní návrh za tímto účelem.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/16

1.

vítá účel sdělení Komise o novém strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020 být v souladu s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, jichž má být dosaženo prostřednictvím prosazování přísných norem týkajících se pracovních podmínek v EU i na mezinárodní úrovni, avšak pozastavuje se nad tím, proč Komise nepočítá se specifickou legislativní činností v tomto strategickém rámci, zejména v oblasti muskuloskeletálních poruch a karcinogenů;

2.

podporuje v této souvislosti požadavek Evropského parlamentu, aby Evropská komise:

3.

poukazuje na rozpor v postoji Evropské komise, která usiluje o vytvoření strategického rámce EU pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci na období 2014–2020 a zároveň ve svém pracovním programu na rok 2015 oznamuje možné stažení návrhu směrnice, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o opatřeních pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň;

4.

uznává význam koordinace opatření k řešení rizik souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci a k dosažení trvalého a postupného zlepšení pracovních podmínek na úrovni EU;

5.

bere na vědomí, že byla provedena velká část iniciativ stanovených za tímto účelem ve strategii EU na období 2007–2012, přičemž nebyly stanoveny závazné a měřitelné cíle ani časový rámec;

6.

zdůrazňuje zásadní a důležitou úlohu, kterou zaměstnavatelé a zástupci zaměstnanců musí sehrát při rozvoji politik v oblasti zdraví a bezpečnosti na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni, a vyzývá Komisi, aby ve svém rozhodovacím procesu posílila sociální dialog;

7.

souhlasí s rozhodnutím Komise určit v novém strategickém rámci tři hlavní výzvy, kterými jsou: i) dodržování stávajících právních předpisů; ii) zlepšení prevence onemocnění spojených s výkonem povolání včetně prevence nových a vznikajících rizik a iii) zohlednění demografického vývoje;

8.

souhlasí s EP, že hospodářská krize by neměla být používána jako omluva k podkopávání politik v oblasti prevence, a vyzdvihuje význam bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jakožto základního práva pracovníků (1);

9.

vyjadřuje politování nad nedostatečným zapojením místních a regionálních orgánů do strategie Komise a vyzývá Komisi, aby zajistila jejich formální zapojení do přebírání závazků v této oblasti a uznala je jako zásadní institucionální subjekty i z hlediska jejich funkce významných zaměstnavatelů;

10.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou díky partnerstvím a vztahům s místními podniky hrát významnou úlohu při přebírání předpisů, propagování „kultury prevence“ a řádném uplatňování standardních opatření pro prevenci a při podpoře činností spojených se zastupováním a kolektivní ochranou bezpečnosti;

11.

navrhuje určit centrální evropský řídící výbor, jehož úkolem by bylo určení problémů, koordinace a rozvoj v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (nejlépe za koordinace EU–OSHA) a který by měl mj. účinněji vykonávat aktivní roli referenčního, poradního a monitorovacího orgánu při uplatňování právních předpisů EU ze strany členských států. Tento řídící výbor by měl:

12.

domnívá se, že je třeba začít rychle řešit problém omezení práv pracovníků a přijmout účinná opatření k omezení nejednotnosti právních předpisů a modelů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jejich nejednotného uplatňování, neboť je jedním z faktorů, které mohou způsobit vznik sociálního dumpingu a nekalé hospodářské soutěže v regionech na trhu EU;

13.

souhlasí s opatřením, které navrhla Komise a které spočívá v přezkoumání národních strategií vzhledem k existenci nového rámce a ve vytvoření databáze pokrývající všechny vnitrostátní strategické rámce v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to ve spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU–OSHA). Tato činnost bude prováděna za úzké spolupráce s evropskými sociálními partnery;

14.

je přesvědčen, že je třeba podporovat rozvoj „kultury prevence“ (prostřednictvím iniciativ v rámci školní výuky, učňovského vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení) a vážné a moderní „podnikové kultury“ založené na přesvědčení, že kvalita lidí ovlivňuje kvalitu průmyslových procesů a produktů;

15.

v oblasti prevence pracovních rizik považuje za klíčovou odbornou přípravu, jež je přínosná jak pro pracovníky, tak pro společnosti samotné;

16.

souhlasí s EK, že zvyšování povědomí o problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci začíná ve škole, a podporuje doporučení, aby otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly více zohledněny ve školních osnovách;

17.

sdílí pozornost EK ke zvyšování povědomí široké veřejnosti a vyzdvihuje úlohu, kterou v něm musí hrát místní a regionální orgány;

18.

mimořádně důrazně podporuje financování činností od roku 2014 a požaduje, aby byla připravena ad hoc podpora pro projekty předložené místními a regionálními orgány, zejména pro ty, které pokrývají oblasti, v nichž neexistuje účinné veřejné krytí ze systému zdravotní péče, nebo pro ty, které musejí řešit demografické výzvy;

19.

v souladu se zásadou horizontální subsidiarity podporuje akce pořádané na podporu podniků při organizačních a technických řešeních v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

20.

souhlasí s EK v tom, že je třeba poskytnout technickou a finanční podporu interaktivnímu online nástroji pro hodnocení rizik (OiRA) (2) a dalším vědecko-technickým a informačním nástrojům členských států, zejména v prioritních oblastech a v oblasti mikropodniků a malých podniků;

21.

podporuje záměr EK prosazovat výměnu osvědčených postupů s malými a středními podniky, které získají pomoc od velkých podniků v rámci řetězce zadavatel-dodavatel-kupující k tomu, aby zlepšily bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

22.

požaduje více integrovaných politik pro malé a střední podniky (finanční pobídky, lepší přístup k prostředkům ESF a EFRR, praktické – byť z vědecko-technického hlediska přísné – nástroje k posouzení rizik, partnerství);

23.

doufá v podporu politik usilujících o osvobození od daně u kapitálových investic a ročních nákladů na údržbu pro podniky, které zavádějí systémy a nástroje pro řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s pokyny a modely vydanými příslušnými veřejnými regulačními subjekty;

24.

proto doufá, že bude vypracován evropský plán pobídek pro podniky na projekty zaměřené na zavádění a údržbu systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a že budou využity záruční fondy k usnadnění přístupu k bankovním úvěrům a bude posílena technická podpora podnikům, zejména malým a středním podnikům, mimo jiné prostřednictvím agentury EU–OSHA;

25.

podporuje opatření a programová doporučení předložená v usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v EU;

26.

vítá usměrňování a koordinaci ze strany Výboru vrchních inspektorů práce (SLIC) při inspektorátech práce a úředníků orgánů odpovědných za oblast bezpečnosti a ochrany zdraví v jednotlivých členských státech, kteří by měli k dispozici příslušné nástroje a zdroje;

27.

zdůrazňuje, že je důležité, aby zaměstnanci správních orgánů dohlížejících na bezpečnost a ochranu zdraví při práci byli těmi, kdo usnadňují dodržování právních předpisů, a vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů při podpoře vzdělávání těchto inspektorů, a doufá, že budou určeny zvláštní modely inspekcí pro mikropodniky a malé podniky, tak aby tyto podniky nenesly nepřiměřenou byrokratickou a finanční zátěž;

28.

donucovací opatření by měla vycházet z objektivních důkazů účinnosti, se zvláštním zřetelem na ta výrobní odvětví, v nichž reálně hrozí porušování právních předpisů týkajících se zdraví a bezpečnosti. Mělo by se zajistit, aby se zaměřila na prosazování platných právních předpisů týkajících se expozice karcinogenům, jako je azbest, a onemocnění, která jsou na pracovišti nejčastější, jako jsou muskuloskeletální poruchy, nemoci způsobené stresem a další respirační onemocnění, jako je chronická obstruktivní plicní nemoc (CHOPN);

29.

doufá, že místní a regionální orgány budou – především díky tomu, že se budou postupně rozšiřovat jejich pravomoci – zastávat významnější úlohu při dohledu nad územím, zejména nad systémem zadávání zakázek a subdodávek, což je jedna z oblastí, na něž se dohlíží nejvíce;

30.

navrhuje podporovat výměnu osvědčených postupů mezi regionálními a místními orgány činnými v této oblasti;

31.

souhlasí s tím, že je třeba ve spolupráci s členskými státy, s Výborem vrchních inspektorů práce (SLIC) a s Poradním výborem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci posoudit, jak účinné jsou ukládané sankce a správní pokuty a netradiční způsoby monitorování, za předpokladu, že veřejný sektor bude mít možnost se zapojit do činnosti těchto orgánů;

32.

považuje rozhodnutí vytvořit evropskou platformu pro ochranu zdraví migrujících pracovníků – z důvodu neustále klesající schopnosti členských států jednat kvůli vlivu globalizace a socio-demografických změn způsobených především migrací – za aktuální a strategické;

33.

vítá začlenění rámcové směrnice 89/391/EHS (3), která je pro malé a střední podniky (4) podle průzkumu Evropské komise z roku 2011 jedním z 10 nejvíce zatěžujících legislativních aktů, do programu REFIT;

34.

domnívá se, že sankční předpisy by měl provázet cílený právní předpis s jasnými pravidly a s účinnými a jednoduchými postupy, přičemž je třeba také zhodnotit úlohu dvoustranných subjektů zastupujících sociální partnery, jež mohou v případě odpovídajícího zapojení a za předpokladu plnění přidělených úkolů vhodným způsobem podpořit subjekty stanovené vnitrostátními zákony v provádění akcí zaměřených na prevenci;

35.

podporuje záměr učinit nedílnou součástí analýzy právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci případná opatření v oblasti zjednodušení posouzení rizik anebo snížení administrativní zátěže a dokumentace, zároveň je však třeba zajistit, že nedojde ke snížení úrovně ochrany zaměstnanců;

36.

domnívá se, že pro určité sektory, zejména pro mikropodniky, by mohly být určeny a propagovány nástroje usnadňující analýzu rizik, např. OiRA. Objektivní kritéria a parametry musí vycházet z řádného posouzení a řízení rizik, musí být co nejvíce zjednodušeny a stanoveny po dohodě s odpovědnými institucionálními subjekty, s cílem vypracovat jednoduché nástroje pro posuzování a řízení rizik i ve formě dobrovolného vydávání osvědčení;

37.

domnívá se, že celkové složité zavádění systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci lze rovněž přičíst byrokratické zátěži, která ne vždy vyplývá z veřejných předpisů, nýbrž z nutnosti dodržovat mezinárodní normy. Přestože uznává profesionalitu pracovníků odpovídajících za bezpečnost, má za to, že nesmí být další příčinou problémů pro podniky, především pro ty menší. Doufá tedy, že se na evropské úrovni bude diskutovat o certifikátech kvality v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aby byla stanovena dobrovolná norma EU udávající minimální udržitelné požadavky;

38.

je přesvědčen, že opatření zaměřená na bezpečnost a ochranu zdraví při práci by měla být koncipována s preventivním a komplexním přístupem, který zohlední silnou vazbu mezi výrobou, zaměstnaností a životním prostředím a bude vycházet z nejlepších dostupných lékařských a vědeckých údajů;

39.

upozorňuje na onemocnění způsobená azbestem, plicní onemocnění, kožní onemocnění, rakovinu, astma, obstrukční nemoci, muskuloskeletální poruchy, nemoci způsobené stresem a další chronické nemoci a zdůrazňuje, že je třeba vypracovat podrobné analýzy stávajících a nových rizik souvisejících s restrukturalizacemi, novými technologiemi, materiály a výrobky;

40.

v souvislosti s průmyslovým využitím nových technologií, materiálů a výrobků považuje vzhledem k vědecké nejistotě za nezbytné zaujmout při jejich používání „preventivní přístup“ k řízení zdravotních rizik;

41.

domnívá se, že:

42.

upozorňuje na rostoucí počet zaměstnaných žen a na rozdíly v pracovních životech žen a mužů (druh práce, různé vystavení riziku), které mají vliv na jejich zdraví a bezpečnost;

43.

doporučuje diverzifikaci ochranných opatření na pracovištích, aby byla zajištěna jejich účinnost u žen i u mužů, přičemž je třeba vzít v úvahu druh skutečně vykonávané práce a subjektivní a objektivní rozdíly v podmínkách jejich vystavení riziku;

44.

souhlasí s tím, že politika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci může přispět k boji proti diskriminaci a k prosazování rovných příležitostí v politikách EU, a to podporou přesného provádění směrnice 2000/78/ES, která se týká ochrany zdraví a bezpečnosti zdravotně postižených osob při práci, a směrnice 2006/54/ES, která zakazuje méně příznivé zacházení se ženami v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou (5)  (6);

45.

zdůrazňuje, že „celoživotní učení a dobrovolnictví jsou zásadními hnacími silami zdravého a aktivního stárnutí. Vzdělávání dospělých a dobrovolnictví starších občanů je třeba podporovat na unijní, státní i místní úrovni, aby bylo možné prodloužit pracovní život, podpořit aktivitu v důchodovém věku a samostatné bydlení“ (7). EU proto musí vypracovat příručku evropských osvědčených postupů v oblasti aktivního stárnutí;

46.

je proto toho názoru, že s ohledem na řešení problému stárnoucího výdělečně činného obyvatelstva je zásadní zajistit výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy a podniky a vhodná integrační opatření;

47.

je přesvědčen, že „opatření EU k podpoře zdravého a aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity bude podnětem pro potenciál inovací a růstu v celé EU a přinese hospodářský prospěch veřejným i soukromým subjektům na místní, státní a evropské úrovni“ (8);

48.

zdůrazňuje, že zlepšení shromažďování údajů má zásadní význam pro zaručení srovnání výsledků dosažených v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v EU, a poukazuje na nutnost vypracovat srovnávací analýzu údajů s ohledem na neustálé zlepšování díky sdělování osvědčených postupů o procesech a ne pouze z hlediska pouhé klasifikace. To umožní podpořit sdílení údajů o skutečných rizicích mezi členskými státy;

49.

souhlasí s výzvou Komise shromažďovat a zpracovávat podrobnější statistické údaje o pracovních úrazech a nemocích z povolání, o expozici na pracovišti a o onemocněních souvisejících s prací, a to i na místní a regionální úrovni;

50.

konstatuje, že v rámci správy informačního systému v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je příliš omezena úloha sociálních partnerů, kteří by naopak mohli být účinnými partnery při budování struktury systému, shromažďování většího množství údajů o dané problematice a řízení toků informací a jejich využívání;

51.

zdůrazňuje, že spolehlivější statistiky slouží k podávání přehledu o rizicích pro zdraví pracovníků, k lepšímu pochopení příčin, a tím k vyvození závěrů pro praxi;

52.

doufá ve zřízení evropského informačního systému pro prevenci na pracovišti (znalost jako nástroj prevence), který bude dynamickým operačním nástrojem, jehož prostřednictvím se budou zapracovávat informace dostupné ve stávajících vnitrostátních systémech, a v zavedení modelu vyhodnocování s jednotnou databází;

53.

podporuje postoj Komise, že jasná ustanovení právních předpisů EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci by mohla přispět i k vytvoření rovnocenných mezinárodních pracovních norem na základě uzavírání dvoustranných a vícestranných dohod se třetími zeměmi;

54.

domnívá se, že v novém globalizovaném mezinárodním prostředí je nezbytné zajistit, aby všechny dotčené strany přijaly a konkrétně uplatňovaly mezinárodní úmluvy a dohody týkající se předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, což umožní zachovat konkurenceschopnost EU a zamezit podnikům, které hledají liberálnější právní prostředí, v přesunu do třetích zemí;

55.

připomíná Komisi, aby přiměla členské státy k ratifikaci všech úmluv a dohod MOP a dalších mezinárodních úmluv a dohod týkajících se zdraví a bezpečnosti a aby podrobně sledovala právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a související otázky při všech jednáních o partnerstvích, která se uzavírají po celém světě, a zejména v rámci právě probíhajících jednání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP) se Spojenými státy.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/22

1.

v posledních letech získává výraz „zelený“ stále významnější místo v tvorbě politiky, protože environmentální otázky nabyly horizontálního a komplexního charakteru. Ve strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění byl za zásadní úkol označen přechod na zelený a nízkouhlíkový model hospodářství, v jehož rámci budou účinně využívány zdroje.

2.

jedním z ústředních témat těchto dvou sdělení je koncepce zelené ekonomiky, jež je definována jako model, který „zajišťuje růst a rozvoj, chrání zdraví a dobré životní podmínky člověka, nabízí důstojná pracovní místa, omezuje nerovnosti, zachovává biologickou rozmanitost včetně poskytovaných ekosystémových služeb (přírodní bohatství) a investuje do nich vzhledem k jejich vnitřní hodnotě a k zásadnímu podílu na dobrých životních podmínkách lidí a hospodářské prosperitě“ (1).

3.

přechod na zelenou ekonomiku bude mít bezprostřední vliv na konkurenceschopnost jak jednotlivých podniků, tak evropského hospodářství jako celku. Zdroje docházejí, ve stále více oblastech roste spotřeba a dosahujeme našich ekologických mezí. Včasný přechod na zelenou ekonomiku v EU je tedy nejen žádoucí, ale také nezbytný pro to, aby byla v co nejkratší době zachována a posílena konkurenceschopnost a prosperita.

4.

vítá sdělení Komise Zelený akční plán pro malé a střední podniky a sdělení Iniciativa zelené zaměstnanosti;

5.

sdílí názor, který Komise v obou sděleních vyjádřila, totiž že úspěšný přechod na zelenou ekonomiku je klíčovým faktorem pro současnou a budoucí konkurenceschopnost Evropské unie;

6.

zdůrazňuje, že při usnadňování přechodu na zelenou ekonomiku hrají zásadní roli veřejný sektor a místní a regionální orgány. Kromě toho, že orgány veřejné správy musí podporovat přechod na zelenou ekonomiku, musí být vzorem a referencí při provádění projektů, programů, právních předpisů, uzavírání zakázek a vytváření pracovních míst v rámci nového modelu zelené ekonomiky;

7.

domnívá se, že je nesmírně důležité pokračovat v úsilí o podporu zelené konkurenceschopnosti malých a středních podniků zlepšením přístupu k financím, poskytováním více informací, zjednodušením právních předpisů, snížením administrativní zátěže a posílením kultury zeleného podnikání;

8.

podporuje cíl Iniciativy zelené zaměstnanosti, jímž je zajistit, aby politiky v oblasti zaměstnanosti a životního prostředí společně podpořily přechod na konkurenceschopnou a zelenou ekonomiku, v jejímž rámci budou účinně využívány zdroje;

9.

zdůrazňuje, že otázka dovedností je mimořádně důležitá pro mladé lidi, kteří se i nadále potýkají s enormní mírou nezaměstnanosti přesahující 22 % a jež je třeba lépe připravit na budoucí profese obecně a na zelená pracovní místa zvlášť;

10.

souhlasí s Komisí, že pro usnadnění přechodu na zelenou ekonomiku je nutné přezkoumat a aktualizovat vzdělávací a odborně vzdělávací programy a systémy kvalifikací;

11.

poukazuje na to, že podniky se navzájem značně liší – některé z nich již nabízejí ekologicky šetrné výrobky a služby, zatímco ty, jejichž služby a výrobky mají tradičnější charakter, z toho mohou mít rovněž užitek, například díky využívání ekologičtějších zdrojů energie a surovin;

12.

je toho názoru, že environmentální výzvy je třeba chápat jako příležitost i hrozbu pro jednotlivé podniky, jejich zaměstnance, trhy práce a EU;

13.

domnívá se, že je třeba vyjasnit a definovat základní pojmy a číselné údaje a výchozí situaci pro zelenou ekonomiku tak, aby byly tyto pojmy a údaje vzájemně odsouhlasené, konzistentní a jednoznačné;

14.

domnívá se, že úspěšný přechod na zelenou ekonomiku má rozhodující význam pro současnou a budoucí konkurenceschopnost EU, a proto je nezbytné zajistit jednotné používání pojmů;

15.

vyzdvihuje regionální rozměr přechodu na zelenou ekonomiku a klíčovou roli, již místní a regionální orgány hrají v oblasti vzdělávání, infrastruktury, podpory místních podniků a vytváření služeb zaměstnanosti. Poukazuje rovněž na místní zelené iniciativy, které mohou být příkladem pro jiné regiony EU;

16.

upozorňuje na rozmanitost situace a výzev na místní úrovni a žádá, aby byly při ekologizaci ekonomiky zohledněny mimořádné okolnosti v regionech;

17.

zdůrazňuje, že úspěšná zelená ekonomika se bude vyznačovat pěti základními prvky: 1) snižováním, což znamená, že je nutné plošně snížit spotřebu surovin a spotřebu energie; 2) využíváním čistých energií, aby se zabránilo vnější závislosti, snížily se emise a vytvořila se pracovní místa; 3) účinností, což znamená, že v celém hodnotovém řetězci výrobku či služby musí být účinněji využívány suroviny a energie; 4) vytvářením sítí a sdílením osvědčených postupů – porovnávání zkušeností mezi jednotlivými členskými státy a odvětvími umožňuje podpořit poptávku po ekologicky šetrných výrobcích a službách, a to i na trzích mimo EU; a 5) přístupem k financím, tj. je nezbytné zajistit dostupnost finančních prostředků a snížit administrativní zátěž; podávání žádostí o financování by mělo být jednoduché a srozumitelné a mělo by být využitelné i v jiných oblastech podnikání;

18.

zdůrazňuje, že v okamžiku posuzování panují na vnitřním trhu EU výrazné rozdíly mezi jednotlivými odvětvími a členskými státy, co se týče energetické účinnosti, a vyzývá k tomu, aby byly podniknuty kroky s cílem zvýšit energetickou účinnost sdílením příkladů osvědčených postupů a neúspěchů;

19.

vyzdvihuje význam místních a regionálních orgánů a zejména obecních úřadů v provádění opatření zmíněných v předchozím odstavci, přičemž je třeba zvážit, zda by nebylo vhodné tato opatření financovat prostřednictvím stávajícího unijního rámce;

20.

domnívá se, že ve všech fázích hodnotového řetězce by se mělo usilovat o účinnější využívání zdrojů, čímž by se podstatně snížila spotřeba surovin, a že přístup založený na hodnotovém řetězci by měl být začleněn do činností veřejného i soukromého sektoru;

21.

má za to, že by se zelený akční plán měl zaměřit na opatření na evropské úrovni, jejichž cílem je sladit a posílit stávající zelené iniciativy na podporu malých a středních podniků na celostátní a regionální úrovni;

22.

poukazuje na důležitost obnovitelných zdrojů energie a biopaliv, u nichž má EU dostatečné informace, know-how a technologie. Vyzývá k odstranění překážek bránících rozvoji, aby bylo možné vytvořit velké množství kvalifikovaných a kvalitních zelených pracovních míst, a podporuje výzkum, vývoj a inovace v tomto odvětví;

23.

zdůrazňuje význam ekologického myšlení a rostoucí používání označení původu výrobků z EU ve všech členských státech;

24.

schvaluje záměr Evropské komise zřídit v roce 2015 Evropské středisko excelence pro účinnost využívání zdrojů a propojit ho do sítě partnerství ve všech evropských regionech. Vyzývá však Komisi, aby objasnila, kdo budou partneři v této platformě a jakým způsobem budou vybráni;

25.

zdůrazňuje také to, že je nutné zapojit do tohoto procesu místní a regionální orgány, poněvadž mají nejlepší předpoklady pro to, aby porozuměly konkrétní situaci a výzvám na místní a regionální úrovni a posoudily, které místní subjekty jsou nejrelevantnější. V této souvislosti by se mělo prosazovat mapování, jehož účelem by bylo zjistit specifický potenciál každého regionu schopný pomoci místním subjektům s určováním investičních klastrů a opatření k podpoře samostatně výdělečné činnosti a k přípravě školení a specializačních kurzů zaměřených na různé složky zelené ekonomiky;

26.

považuje za nutné stanovit cíle pro ekologicky odpovědnou koncepci produktů a žádá větší ekologickou odpovědnost podniků;

27.

zdůrazňuje, že v jednotlivých členských státech by měly být všeobecně dostupné odborné znalosti a dovednosti potřebné při ekologizaci ekonomiky, pokud jde o klíčové otázky, a že je nutné podniknout kroky pro zajištění odpovídajícího know-how na místní úrovni;

28.

žádá, aby bylo vyvinuto úsilí o další rozšíření zásady celoživotního učení. Nejdůležitějším faktorem je nakládání s novými informacemi, protože zelená ekonomika bude vyžadovat změny a transparentní postup ve všech částech hodnotového řetězce;

29.

zdůrazňuje, že práce a kvalifikace nejsou v současnosti dostatečně sladěny a systémová změna probíhá pomalu. Projekt ESCO, který zahájila Komise, je dobrým příkladem pokusu zprostředkovat zaměstnavatelům zaměstnance, kteří mají pro daný úkol kvalifikaci. Pokud jde o další návrhy týkající se práce a sladění dovedností, odkazuje VR na své stanovisko Rámec kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci (2);

30.

zdůrazňuje, že zelená ekonomika bude znamenat přechod na nízkouhlíkové oběhové hospodářství, které přinese nová a inovační pracovní místa. Stará pracoviště tudíž budou nahrazena novými a bude nutné nově definovat profesní profily;

31.

vyzývá k tomu, aby byla podporována rozsáhlejší spolupráce mezi orgány, malými a středními podniky, sdruženími a vzdělávacími zařízeními, poněvadž nakládání s novými druhy informací bude vyžadovat lepší zacílení a koordinaci opatření a finančních nástrojů;

32.

zdůrazňuje význam technologického výzkumu a vývoje jako způsobu podnícení realizace zelené ekonomiky, přičemž je třeba využívat současného evropského rozpočtu na podporu zapojení vysokých škol, malých a středních podniků a jiných místních a regionálních subjektů, jež je třeba koordinovat coby stěžejní prvky oblasti znalostí (vzdělávání, výzkum a inovace) v synergických formách, jako jsou klastry či platformy otevřených inovací pro sdílení a vzájemnou výměnu znalostí;

33.

žádá, aby byly místní a regionální orgány plně zapojeny do koordinačních opatření vzhledem k tomu, že v této oblasti disponují značnými odbornými znalostmi a pravomocemi. Existují již dobré příklady partnerství místních orgánů, které jsou využívány k poskytování poradenství podnikům a sdružením v otázkách týkajících se energetiky, včetně toho, jak identifikovat možnosti podpory a financování, doporučení ohledně jednotlivých opatření, sestavení přehledu dodavatelů zařízení a poskytovatelů služeb a pomoci s přípravou zadávacích řízení;

34.

souhlasí s Komisí, že pro zohlednění a usnadnění přechodu na zelenou ekonomiku je v úzké spolupráci se členskými státy a místními a regionálními orgány nutné přezkoumat a aktualizovat vzdělávací a odborně vzdělávací programy a systémy kvalifikací, a navrhuje, aby se do všech forem vzdělávání a odborné přípravy zařadil alespoň jeden blok věnovaný tomuto tématu. Měly by být rovněž podniknuty kroky s cílem prozkoumat, jak je monitorován dopad odborného vzdělávání, neboť je nutné, aby bylo na vyšší i nižší úrovni prováděno dlouhodobé monitorování;

35.

vyjadřuje obavy ohledně toho, zda jsou odborné vzdělávání související se zelenou ekonomikou a zelené dovednosti v jednotlivých členských státech přiměřené, předvídatelné a dostatečné. Zásadní význam má to, aby byly v členských státech zavedeny vzdělávací kurzy, které budou pokrývat environmentální, právní a podnikatelské know-how, což by mělo zajistit také dostatečnou informovanost a kvalifikaci úředníků;

36.

zdůrazňuje, že otázka nových dovedností je mimořádně důležitá pro mladé lidi, jež je třeba lépe připravit na budoucí profese a obzvláště na zelená pracovní místa;

37.

zdůrazňuje potřebu širší perspektivy a zohlednění dlouhodobého dopadu tak, aby mohly být environmentální dovednosti kombinovány s osvědčeným podnikatelským know-how. Již na školách by měl být žákům vštěpován příznivý postoj k životnímu prostředí a podnikání, jelikož nové profese budou vyžadovat dovednosti jak v oblasti přírodních věd, tak techniky a matematiky. Toto zvyšování povědomí musí zaujmout přední místo také v programech vzdělávání dospělých;

38.

je znepokojen tím, že jen málo malých a středních podniků v Evropě je si vědomo toho, že je možné účinněji využívat zdroje a jaké výhody by jim využití těchto znalostí mohlo přinést v hospodářské praxi;

39.

navrhuje, aby místní, regionální a celostátní orgány, které mají fiskální pravomoci, vytvořily mechanismy pozitivní diskriminace pro podniky, které zavádějí zásady a koncepce zelené ekonomiky v rámci sociální odpovědnosti podniků, mj. ve formě snížení daní a poplatků, veřejných zakázek a daňových odpočtů;

40.

vyzývá k tomu, aby byly informace o možnostech odborného vzdělávání a financování přizpůsobeny malým a středním podnikům v různých odvětvích, protože tyto podniky si nemusí nutně uvědomovat potřebu odborného vzdělávání v souvislosti se zelenou ekonomikou;

41.

žádá, aby byly zavedeny pobídky pro doplňování dovedností, neboť to má zásadní význam pro nabývání nových informací a know-how. Je třeba vědět, jak mohou být veškeré recyklovatelné materiály opětovně použity a přetvořeny na nové a inovační materiály a jaká jsou pravidla a požadavky;

42.

podotýká, že malým a středním podnikům v EU vzrostly během pěti let náklady na suroviny o 75 % a že je nutné urychleně přijmout opatření zaměřená na testování nových metod a jejich systematické šíření s cílem ochránit konkurenceschopnost podniků;

43.

doporučuje, aby jednotlivá odvětví prozkoumala možnosti rozsáhlejší spolupráce a vzájemného využívání odborných znalostí v oblasti služeb, výrobků nebo jejich součástí. Přinese to podnikatelské příležitosti zejména malým podnikům, které by se díky vytváření sítí mohly sdružovat do větších subjektů. Je třeba shromažďovat příklady a šířit osvědčené postupy v členských státech;

44.

doporučuje, aby byly prozkoumány veškeré možnosti, jak pomoci malým a středním podnikům s opětovným uváděním použitých a přebytečných surovin do vlastní výroby a hodnotových řetězců či dokonce jako součást výroby jiných podniků. Jedním z příkladů je energetická koncepce s uzavřenou cirkulací uzpůsobená místním podmínkám, v jejímž rámci jsou odpady, nevyužitá energie, teplo, živiny a CO2 recyklovány a opětovně používány při výrobě energie a potravin;

45.

konstatuje, že je nezbytné podporovat spolupráci podniků mezi odvětvím ekologických potravin a dalšími odvětvími, které s ním mohou souviset: gastronomie, pohostinství, venkovský cestovní ruch, agroturistika, ekoturistika, výroba udržitelných či řemeslných obalů, udržitelná výstavba, řemeslná výroba potravin atd.;

46.

doporučuje uspořádat pro veřejnost v EU informační kampaň o udržitelném rozvoji, v níž bude zdůrazněno, jak může každý jednotlivec sám ovlivnit množství odpadu a nakládání s ním;

47.

podotýká, že místní orgány hrají klíčovou roli při dosahování cílů EU v oblasti emisí. Dobrý příkladem je finský projekt „Kohti hiilineutraalia kuntaa“ („Města neutrální z hlediska emisí uhlíku“), jehož cílem je zapojit místní subjekty – místní zastupitelstvo, občany a podniky – do snižování emisí skleníkových plynů. V rámci tohoto projektu mají být identifikovány nové a inovační přístupy, jež vytvářejí místní pracovní příležitosti a jsou založeny na udržitelném využívání místních přírodních zdrojů a zvýšení energetické účinnosti;

48.

doporučuje, aby byly vypracovány koncepce ekonomiky založené na sdílení a ekonomiky služeb, v nichž by spotřebitelé – namísto tradičního vlastnění výrobků – mohli kupovat výrobky ve formě služeb a vracet je na konci jejich životního cyklu výrobci k opětovnému použití;

49.

doporučuje, aby byly vyvinuty lepší metody výpočtu, díky nimž bude možné spolehlivěji měřit spotřebu energie;

50.

je si vědom toho, že výroba ekologicky šetrných a zároveň komerčně úspěšných výrobků si vyžádá značné finanční investice jak do vývoje výrobku, tak do uvádění na trh a registrace výrobků a služeb, které během vývoje výrobku vznikly. Je nezbytné, aby byly právní předpisy v budoucnu s to umožnit rychlý vývoj nových inovací, a nikoli aby jim bránily či je omezovaly;

51.

navrhuje podporovat používání systémů environmentálního řízení, zvláště evropského systému EMAS, s cílem začlenit ekologický rozměr do rozhodování, která přijímají podniky, a zlepšit tak účinnost jejich fungování a zvýšit informovanost veřejnosti o jejich environmentální výkonnosti;

52.

souhlasí s Komisí, že by členské státy mohly rovněž snížit náklady na pracovní sílu využitím příjmů z prodeje povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), zdůrazňuje však, že tento systém ve své stávající podobě není plně efektivní;

53.

vítá důraz, jenž je v iniciativě kladen na podporu podnikání, a připomíná svůj postoj, že by Evropa měla prezentovat podnikání mladým lidem jako schůdnou a slibnou profesní dráhu do budoucna;

54.

domnívá se, že vedle zelené ekonomiky může být za cennou alternativu tradičních způsobů podnikání považováno také sociální podnikání v ziskové i neziskové formě, a v tomto ohledu vítá, že má Komise v úmyslu usnadnit sociálním podnikům přístup k financím;

55.

má za to, že inovacemi a změnou designu výrobků a výroby a obchodních modelů by podniky mohly snížit spotřebu drahých primárních surovin a množství vytvářeného odpadu;

56.

domnívá se, že zavedení jednotného evropského systému certifikace v rámci zelené ekonomiky by bylo prospěšné zejména pro podniky a v dlouhodobém horizontu by přineslo předvídatelnost a právní jistotu, jelikož by byl předem znám právní výklad v řadě různých oblastí právních sporů;

57.

podotýká, že suroviny, voda a energie představují 50 % celkových výrobních nákladů podniků (3). Snížení tohoto nadměrného vlivu na podnikové náklady přezkoumáním systému výroby, přepravy a distribuce energie a jakékoliv zvýšení účinnosti využívání zdrojů a energie může tudíž přinést velmi výrazné úspory. Je to o to naléhavější, že ceny energie a mnohých surovin v posledních letech vzrostly;

58.

doporučuje, aby byly místní a regionální subjekty cíleně informovány o potenciálu zdrojů financování na programové období 2014–2020 a aby byly tyto prostředky využívány na podporu ekologizace malých a středních podniků. Jde například o EFRR, ESF, EZFRV, program LIFE, nástroj financování přírodního kapitálu, nástroj soukromého financování energetické účinnosti, program COSME a Horizont 2020;

59.

vyzdvihuje otázku přechodu na zdanění a poplatky podle zatížení životního prostředí jako nástrojů na podporu environmentální spoluodpovědnosti, které jsou podle Komise méně škodlivé pro růst a přinesly by lepší environmentální výkonnost a vyšší zaměstnanost. Členské státy, které zkusily zavést ekologické daně, by se mohly o své zkušenosti rozsáhleji podělit a jiné členské státy by jejich příkladu mohly následovat;

60.

poukazuje na to, že Komise a členské státy vypracovaly vhodné ukazatele a nástroje, které umožňují důkladněji pochopit trhy práce v EU a v jednotlivých zemích a regionech. Pro dosažení dopadu by členské státy měly při provádění a předávání údajů využívat harmonizované moduly EU;

61.

opakuje svou připomínku, že pro vytvoření příznivého prostředí pro rozvoj podniků musí orgány veřejné správy investovat do kvalitních infrastruktur, mimo jiné do dopravní a digitální infrastruktury, a k tomu budou potřebovat podporu Evropské unie;

62.

je si vědom toho, že malým a středním podnikům chybí znalosti, sítě a dovednosti v oblasti informačních technologií a že je pro ně tudíž těžké využít příležitostí, které nabízí prevence vzniku odpadu a opětovné používání výrobků, surovin a odpadu v rámci různých hodnotových řetězců;

63.

zdůrazňuje, že příliš vysoké počáteční investice mohou ještě více snížit zájem o podnikatelskou činnost související s opětovným používáním a recyklací zdrojů, poněvadž malé a střední podniky musí posuzovat komerční životaschopnost dané činnosti. Je tedy nutné přijmout daňová a legislativní opatření, aby se snížil jejich dopad, a také další způsoby podpory;

64.

domnívá se, že je třeba v rozsáhlejší míře přijmout ekologické standardy, které respektují biologickou rozmanitost a podporují zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, a rozšířit je ve všech členských státech a že pro tento účel je nezbytné pravidelně komunikovat se spotřebiteli;

65.

uznává, že zásady, jež jsou shrnuty ve standardech zelené ekonomiky na úrovni EU, by se měly stát pevnou součástí veškerých činností malých a středních podniků, je však rovněž velice důležité zajistit, aby koncoví uživatelé těchto výrobků, tj. spotřebitelé, kupovali výrobky s certifikovanou šetrností vůči životnímu prostředí;

66.

poukazuje na to, že ekologičtější hodnotový řetězec, který zahrnuje opětovné zpracování, opravu, údržbu, recyklaci a ekodesign, může řadě malých a středních podniků přinést značné podnikatelské příležitosti. V jejich využití jim však brání legislativní, institucionální, technické a kulturní překážky, které je třeba odstranit, a pokud nemohou být odstraněny, napomoci jejich překonání.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/28

1.

připomíná, že při hospodářském oživení evropských regionů by měla i nadále hrát rozhodující roli politika soudržnosti Evropské unie;

2.

v návaznosti na své stanovisko k návrhu obecného nařízení o fondech společného strategického rámce (1) opakuje, že se rozhodně staví proti tomu, aby se na provádění politiky soudržnosti vztahovala makroekonomická podmíněnost, a přesněji proti veškerému propojování účinnosti evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) s řádnou správou ekonomických záležitostí. Toto propojování totiž vychází z falešného předpokladu, že místní a regionální orgány odpovídají za překročení rozpočtu stejně jako celostátní orgány;

3.

připomíná dále svou žádost o vypracování bílé knihy o územní soudržnosti, jejímž cílem by bylo zahájit debatu o měření kvality života a hospodářského růstu „nad pouhý rámec HDP“. Vybízí k vypracování nových, směrodatnějších ukazatelů, jež by lépe odrážely očekávání veřejnosti;

4.

kromě toho, že je proti zásadě makroekonomické podmíněnosti, má také pochyby o přidané hodnotě těchto pokynů, jež jsou pouhou parafrází článku 23 nařízení č. 1303/2013;

5.

domnívá se, že úprava by nespravedlivě postihla místní a regionální orgány, poněvadž ty neodpovídají za nadměrný schodek státního rozpočtu z toho důvodu, že mají ve většině případů ústavní povinnost udržovat vyrovnaný rozpočet. Celkový schodek UE-27 na nižší než celostátní úrovni, jenž v roce 2007 odpovídal 0,1 % HDP, představoval v letech 2009 a 2010 přibližně 0,8 % HDP. I když bylo zhoršení stavu veřejných financí na nižší než celostátní úrovní v některých zemích výraznější a jejich schodek se mezi lety 2007 a 2013 zvýšil o více než 0,5 %, zhoršení stavu státních rozpočtů zůstává nesrovnatelné (2);

6.

podtrhuje, že situace je velmi podobná v případě zadluženosti místních a regionálních orgánů, poněvadž (jak Komise konstatuje v šesté zprávě o soudržnosti) nárůst veřejného dluhu způsobují zejména činnosti ústřední správy. Celková zadluženost místních a regionálních orgánů bez větších legislativních pravomocí se ve všech členských státech drží pod hranicí 10 % HDP. V některých zemích je nicméně zadlužení i nadále znepokojivé;

7.

konstatuje, že podle řady studií souvisí účinnost veřejných výdajů více s účinnou a řádnou správou (3) než s makroekonomickými faktory, a že pro to, aby mohla politika soudržnosti ovlivnit růst, je rozhodující kvalita činnosti veřejné správy. Poznamenává rovněž, že soubor nařízení označovaný jako „Six-Pack“ již ukládá důrazné sankce v případě nedodržení pravidel makroekonomické stability. Pochybuje proto o účinnosti sankcí prostřednictvím pozastavení plateb ze strukturálních fondů, které by trestaly totéž provinění dvakrát;

8.

domnívá se také, že v rámci souboru „Six-Pack“ je na místě revidovat metody pro výpočet strukturálního schodku tak, aby zohledňovaly specifické charakteristiky ekonomik jednotlivých států a strukturální rozdíly ve veřejných výdajích;

9.

je velmi znepokojen tím, že by opatření plánovaná na období 2014–2020 mohla ohrozit hospodářský růst EU a projekty pro hospodářský a sociální rozvoj a přinést nejistotu ohledně plánování programů EFRR a ESF po roce 2015. Plánování těchto programů je již teď dost ohroženo zpožděními v plánování, která byla způsobena opožděným završením jednání o víceletém finančním rámci a tím, že členské státy a místní a regionální orgány jen těžko plní požadavky předběžné podmíněnosti;

10.

zdůrazňuje z tohoto důvodu důležitou a čím dál významnější roli místních a regionálních orgánů, které mají na starosti okolo 33 % veřejných výdajů, kde došlo ve dvou uplynulých desetiletích (1995–2013) k lehkému nárůstu o 2 %, tj. 16 % HDP. Ačkoli se jejich význam podle institucionální organizace v jednotlivých zemích liší, v poskytování veřejných služeb a hlavně v oblasti výdajů podporujících růst, jak je vymezuje sama Komise (viz šestá zpráva o soudržnosti), a v oblasti vzdělávání, zdravotní péče, ochrany životního prostředí, dopravy, výzkumu a vývoje a energetiky zastávají mnohem významnější úlohu než orgány ústřední správy;

11.

žádá proto přepracování „investiční doložky“, jež by umožnilo vyjmout regionální a celostátní investice spolufinancované z evropských fondů (z ESIF nebo Nástroje pro propojení Evropy) z výpočtu schodků státního rozpočtu v rámci evropského semestru;

12.

upozorňuje na to, že existuje vnitřní rozpor mezi ustanoveními o makroekonomické podmíněnosti a ustanoveními Paktu o stabilitě a růstu, jenž při svém uplatňování povoluje za výjimečných a dočasných okolností, jež byly vymezeny v nařízení č. 1177/2011, určitou flexibilitu, a že samotná Komise uvádí, že „rozpočtový rámec EU nabízí prostor pro rovnováhu mezi uznáním potřeb produktivních veřejných investic a cíli rozpočtové kázně“ (4);

13.

opětovně proto vyjadřuje znepokojení nad tím, že nová účetní norma Eurostat ESA 100, jež platí od září 2014, nerozlišuje mezi výdaji a investicemi. To znamená, že jsou místní a regionální orgány nuceny uplatňovat stropy pro maximální objem investic na obyvatele a rok. Tyto stropy mohou bránit místním a regionálním orgánům v určitých členských státech v tom, aby poskytovaly spolufinancování potřebné pro projekty ESIF. Výbor proto vyzývá Evropskou komisi, aby předložila zprávu o používání ESA 100;

14.

připomíná, že opatření fiskální konsolidace přijatá na celostátní úrovni v reakci na hospodářskou a finanční krizi měla na místní a regionální orgány trojitý dopad. Tato opatření zaprvé závažně omezila schopnost orgánů na nižší než celostátní úrovni přispívat k veřejným investicím, jež mezi lety 2002 a 2007 v EU-27 v průměru dosahovaly 2,3 % HDP a klesly až na 1,8 % HDP, ale především se v reálných hodnotách snížily v roce 2010 o 7,2 %, v roce 2011 o 5,9 %, v roce 2012 o 3,3 % a v roce 2013 o 8,6 %;

15.

zadruhé z toho důvodu, že běžné a kapitálové transfery ze strany ústřední správy představují hlavní zdroje místních a regionálních orgánů téměř ve všech zemích EU, se jejich příjmy výrazně zredukovaly, což okamžitě vyvedlo z rovnováhy jejich rozpočty. Ve španělských regionech byla situace ještě závažnější, protože jejich příjmy v reálných hodnotách v důsledku jednak dramatického seškrtání transferů od ústřední správy (45 %) a jednak podstatného zvýšení transferů z regionů ve prospěch ústřední správy (téměř 1,4 miliardy eur, tj. 10,1 miliard eur v cenách z r. 2005) poklesly o 62 %;

16.

zatřetí opatření fiskální konsolidace podle OECD ještě více omezila jejich schopnost investovat a místní a regionální orgány musely také čelit zhoršení podmínek pro poskytování půjček;

17.

vyzdvihuje to, jak výrazně přispívaly ESIF v době krize k veřejným investicím. Veřejné investice EU (ve smyslu tvorby hrubého fixního kapitálu) totiž z 11,5 % v 2007 vzrostly v roce 2013 na 18,1 %. V některých zemích přispěly k veřejným investicím více než 75 % podílem. V období 2007–2013 představovalo přidělování prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a s tím spojené vnitrostátní spolufinancování v průměru přibližně 0,55 % HDP EU-27 ročně;

18.

zdá se mu proto, že není logické hrozit pozastavením prostředků z EFRR a ESF, pokud se členský stát ocitne v ekonomických potížích. Snížení veřejných výdajů nevede k automatickému snížení schodku státního rozpočtu a může mít negativní důsledky v sociální oblasti;

19.

je velmi znepokojen tím, že stav financí na celostátní a nižší než celostátní úrovni se může závažně zhoršit, pokud budou vedle závazků pozastaveny i platby. Kromě toho připomíná, že se již projevují nedostatky myšlenky vztáhnout propojení strukturálních fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí na Fond soudržnosti, protože sankce spojené se schodky mají tendenci ekonomickou situaci daných států spíše zhoršovat;

20.

znovu vyzývá Evropskou komisi, aby předložila bílou knihu, v níž bude na úrovni EU klasifikována kvalita veřejných investic na účtech veřejných výdajů podle jejich dlouhodobých účinků. Tato klasifikace by pak případně mohla vést k váženému posuzování kvality veřejných investic při výpočtu rozpočtových schodků či k lepšímu zohledňování skutečného makroekonomického cyklu/situace;

21.

pochybuje o tom, že obsah a způsob provedení úpravy budou systematicky přinášet pozitivní výsledky a přispívat k dlouhodobému zvýšení konkurenceschopnosti země a přeorientování hospodářského rozvoje na odvětví budoucnosti. Z analýzy toho, čeho bylo od roku 2009 dosaženo, vyplynulo, že Komise a členské státy z důvodu naléhavosti situace musely dát přednost již běžícím projektům, a urychlit tak čerpání prostředků a vytvořit likviditu. Díky tomu se z celkového hlediska podařilo navýšit část určenou na výzkum a vývoj a inovace, na všeobecnou podporu podniků, na obnovitelné zdroje energie, na silnice a trh práce s opatřeními speciálně zaměřenými na zaměstnanost mládeže. Tato volba mohla však také vést k zanedbávání odvětví, která podporují růst, jako služby IKT, investice do ochrany životního prostředí, železnice, vzdělávání a odborná příprava a posilování kapacit;

22.

obává se, že právní limity úpravy, které vyplývají z povinnosti dodržet tematické priority, rovnováhu ESF-EFRR atd., nejsou příliš funkční;

23.

má za to, že není moc realistické uplatňovat systém, který bude platit pouze mezi lety 2015 a 2019;

24.

je toho názoru, že úprava nebude zdaleka představovat jednoduchý a rychlý proces. Pokud budeme vycházet ze zkušeností posledních 5 let, o nichž pojednává šestá zpráva o soudržnosti, kdy do ní byly v 8 dotčených členských státech a v Evropské komisi zapojeny nemalé lidské zdroje, bude velmi nákladná a pro celostátní orgány i místní a regionální orgány velmi organizačně náročná;

25.

obává se, že při úpravě dojde nárůstu byrokracie, protože ji budou muset doprovázet tytéž povinnosti jako při vypracovávání dohody o partnerství (ukazatele výkonnosti, podmínky atd.), což bude znamenat využívání nových expertů a vynakládání nových výdajů. Nadměrné zatížení stávajících zaměstnanců dodatečnými povinnostmi může mít za následek nižší efektivitu jejich práce, tedy opak toho, co se očekává;

26.

lituje, že s úpravou je spojena administrativní zátěž, která spočívá nejen na evropských a vnitrostátních orgánech, ale také a především na regionálních orgánech tam, kde jsou řídicími orgány, což se může projevit ve výrazných zvýšených nákladech, protože bude naléhavě nutné reagovat na žádosti Komise a zaměstnat další pracovníky;

27.

odsuzuje opětovnou centralizaci jak na celostátní, tak na evropské úrovni, z níž navrhovaný soubor opatření vychází, a to s velkými zásahy ze strany Komise. Krátké lhůty pro úpravu nepochybně povedou ke zpochybnění zásady partnerství a víceúrovňové správy, která k politice soudržnosti neodmyslitelně patří;

28.

zdůrazňuje, že takové sankce by měly nepříznivý dopad na veřejné mínění, což by zcela jistě ještě prohloubilo negativní vnímání EU veřejností;

29.

závěrem se pozastavuje nad tím, že se v důsledku tohoto nového systému, který vypadá čím dál více technokraticky, zejména pokud jde o úpravu fondů, již nebude moci plně uplatňovat demokratická kontrola ze strany Evropského parlamentu. Vyzývá tedy důrazně Evropskou komisi, aby Evropskému parlamentu společně s Evropským výborem regionů vrátila ústřední úlohu v rozhodovacím procesu ohledně uplatňování makroekonomické podmíněnosti.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/32

1.

se domnívá, že demokracie, lidská práva a právní stát jsou tři základní pilíře, o něž se musí – ať už jakýmkoli způsobem – opírat každý právní řád. Demokracie je „kolektivní právo“ a lidská práva jsou nedotknutelná individuální práva, jež musí být chráněna za všech okolností, a to i když vládnoucí demokracie není úplná či dokonalá. Zásady právního státu a z toho vyplývající postupy jsou pro naplňování demokracie a zaručení lidských práv zásadní. Výbor proto s radostí vítá návrh Komise na vytvoření rámce ochrany právního státu v EU, jenž je nezbytným základem pro evropskou integraci a pro důvěru členských států mezi nimi navzájem a mezi nimi a občany EU. Jednotný rámec je přínosem nejen pro členské státy, ale i pro místní a regionální orgány, které v praxi často nesou hlavní odpovědnost za provádění základních práv a svobod.

2.

Lidská práva jako základní práva, jež souvisí s dodržováním zásady lidské důstojnosti, platí pro všechny instituce a jsou v zásadě jejich předstupněm.

3.

I když neexistuje žádná jednotná definice právního státu, má tento klíčový pojem evropskou právní tradici, jejímž základem jsou tři zásady: 1) zákonné povinnosti všech občanů a z toho vyplývající prosazování se opírají o zákon a nemohou záviset na svévolném či jednostranném rozhodnutí výkonné moci s jakoukoliv diskreční pravomocí; 2) spory mezi občany a výkonnou mocí jsou podle běžných právních předpisů souzeny neutrální a nezávislou soudní mocí; 3) základní práva občanů (osobní svoboda, svoboda přesvědčení, sdružování...) musí být dodržována a jasně definována a musí být v souladu s jasnými právními předpisy a nesmí být závislá pouze na nejasné koncepci ústavního práva, na prohlášení či na ústavní záruce nebo na svévolných výkladech. Dosah těchto zásad je dvojí: na jedné straně musí vlády vykonávat své pravomoci v souladu s jasně definovanými a zveřejněnými zákony a právními předpisy na základě řádně podložených právních pravidel, jež jsou prováděna férově a otevřeně, a na druhé straně se vlády musí řídit ústavou a zákony, jimž podléhají.

4.

Významná zásada subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU) je rovněž základem a pokynem pro uplatňování přístupu víceúrovňové správy k ochraně základních práv.

5.

Evropská úmluva o lidských právech a Listina základních práv Evropské unie jsou zatím nejpokročilejším rámcem v této oblasti, od svého schválení jsou závazným základem pro Unii samotnou, pro všechny členské státy a všechny správní úrovně, na němž se zakládají zásady právního státu a jejich prosazování.

6.

Koncepce víceúrovňové správy, tak jak je rozpracována pro EU, ale také v širším významu pro Radu Evropy, vychází z toho, že došlo k nezbytnému vývoji v pojmech „správy“ v EU, modelu „shora dolů“ směrem k inkluzívnějšímu modelu, a že tento vývoj stále pokračuje. Koncepce „zdola nahoru“ a „shora dolů“ se musí vzájemně doplňovat a musí být naplněny oba rozměry subsidiarity: „vertikální“, v jehož rámci je posilována účast, spoluodpovědnost a partnerství volených místních a regionálních orgánů, a „horizontální“, při němž je ve všech oblastech politiky předávána spoluodpovědnost jiným aktérům společnosti (z oblasti socio-ekonomické a z oblasti vzdělávání, zdraví a kultury) a jimi přijímána. Víceúrovňová správa znamená více aktérů na více úrovních. Do každodenní politiky místních a regionálních orgánů se promítá jednání a vliv národní a evropské úrovně, což v mnoha oblastech ovlivňuje možnosti jednání pro celý kontinent, a v konečném důsledku i celý svět. Právní stát zahrnuje v provázaném prostředí Evropské unie rovněž několik úrovní, a musí být proto za spolupráce těchto úrovní také chráněn. Politika rovných příležitostí, a v konečném důsledku sociálního začlenění, odráží konkrétní skutečnost globalizace a z toho plynoucí výzvy v oblasti pracovních příležitostí a přístupu ke službám sociálního státu. Každý vnitrostátní systém má svou vlastní historii a model, směřujeme však ke stanovení nadnárodních kvalitativních požadavků. Evropský prostor společných základních práv, včetně práv sociálních, koneckonců vzniká na základě správy na více úrovních a využití horizontálních provázaností.

7.

Víceúrovňová správa díky tomu, že do uplatňování zásad právního státu v EU a dohledu nad ním zapojuje místní a regionální orgány, umožňuje řešit případné ohrožení právního státu v konkrétní situaci a kompenzovat řadu nedostatků: chybějící informace, kapacity, finanční prostředky, administrativní kapacity a politický dopad. Stejně tak vede k participativnější demokracii, větší transparentnosti a odpovědnosti a staví občany více do centra. Ochrana právního státu je tedy prostředkem, jak jim přiblížit Evropu a naopak. To vše slouží k dosažení cíle, jak se uvádí v bílé knize o víceúrovňové správě, kterým je „koordinované působení Unie, členských států a místních orgánů, založené na partnerství a zaměřené na vypracování a provádění politik Evropské unie“.

8.

Tato koncepce vychází z bílé knihy o víceúrovňové správě z roku 2009 a je stále více uskutečňována, což vyplývá z návazného stanoviska VR z roku 2012, jakož i z workshopů, hodnotícího přehledu a z nedávno zveřejněné Listiny víceúrovňové správy. Tato koncepce se stále více prosazuje v různých oblastech politiky a je využívána různými partnery, a první výsledek lze nalézt v obecných právních předpisech a v následně přijatém „kodexu chování“ pro evropské strukturální investiční fondy.

9.

Evropská komise ve svém sdělení výslovně konstatuje, že právní stát je páteří každé moderní demokracie a jedním ze základních principů vyplývajících ze společných ústavních tradic všech členských států EU, a jako takový je jednou ze základních hodnot, na nichž je založena Unie jako prostor svobody, bezpečnosti a práva (článek 2 SEU a preambule Smlouvy a Listiny základních práv Evropské unie). Účelem nově předkládaného rámce je odstranit budoucí ohrožení právního státu, dříve než budou naplněny a vstoupí v platnost postupy stanovené v článku 7 SEU, nemá však dopad na stávající řízení o nesplnění limitů dle článku 258 SFEU.

10.

Nový právní rámec proto zavádí horizontální postup s přeshraničním dosahem pro případ, že by byl jednáním státních aktérů ohrožen společný souhrn hodnot EU a stávající řízení o nesplnění limitů by nemohlo poskytnout řešení. Proto musí být právní stát jako zásadní společná hodnota EU posílen, aby byly dosaženy cíle v oblasti ochrany základních práv, přičemž ochrana základních práv je podstatnou součástí této ochrany.

11.

Nový rámec, jehož postup probíhá ve třech fázích, by měl vyplnit mezery a dát institucím EU možnost posuzovat dodržování právního státu a případně reagovat, když hrozí, že některý členský stát svou vlastní činností způsobí systémové ohrožení právního státu. Nový mechanismus z tohoto důvodu počítá se třemi kroky: 1) s objektivním a pečlivým posouzením situace v daném státě; 2) s doporučeními okamžitých a konkrétních akcí k tomu, aby se zabránilo ohrožení právního státu, pokud otázka nebyla v mezičase uspokojivě vyřešena; 3) s dohledem nad opatřeními, jež členský stát přijal v návaznosti na doporučení, jež mu byla určena. Je naprosto nezbytné do tohoto postupu, jenž je založen na dialogu s daným státem, co nejdříve zapojit různé úrovně správy včetně místní a regionální úrovně a občanské společnosti.

12.

Místní a regionální orgány jsou jako první přímo konfrontovány s výzvami a problémy, jež mohou mít bezprostřední dopad na postupy právního státu a tím i na vymahatelnost určitých základních práv. K těmto výzvám, jež se denně objevují v mnoha oblastech a k nimž patří např. hospodářské problémy, nezaměstnanost, životní prostředí a změna klimatu. Zvláštní úloha místních a regionálních orgánů spočívá i v jejich odbornosti, která jim umožňuje včas rozpoznat možné systémové ohrožení právního státu, ale rovněž v zaměření na výsledek, které je třeba mít v evropské politice neustále na mysli. Zajisté to platí v globalizovaném světě, kde migrace a mobilita přispívají k novým mezikulturním vztahům a pluralitní společnosti s různými hodnotami a náboženstvími, jež se nejsilněji projevují v místních společenstvích. Výsledků při ochraně právního státu a základních práv lze dosahovat jen tehdy, pokud všechny politické úrovně spolupracují na základě svých pravomocí a odpovědností, jsou příslušně propojeny a k tomuto přispívají a vzájemně tyto příspěvky slaďují. V mnoha oblastech uzrál názor, že politika „založená na faktech“ a „zakotvená v místě“ je nutná pro dosažení lepších výsledků. To bezpochyby platí i pro ochranu základních práv. Posilování těchto práv má pozitivní dopad na sociální a hospodářský rozvoj. Rozhodnutí přijímaná co nejblíže lidem posilují jejich vzájemnou důvěru i důvěru ve společnost, v níž žijí.

13.

Je pozoruhodné, jak silně se evropský diskurz o základních právech a posílení právního státu během několika málo let provázal s paradigmatem víceúrovňové správy. Základními nástroji potřebnými k tomu, aby bylo možné tuto vizi uskutečnit v praxi, jsou ale rovněž zásady fungování, jak jsme je uvedli v návazném stanovisku z roku 2012, a také vypracování hodnotícího přehledu a přirozeně i Listina víceúrovňové správy.

14.

Základní hodnoty, které symbolizují „Evropu“ (tj. nejen EU a Radu Evropy, ale také určující národní tradice), se týkají nejen demokratického právního řádu, ale i politiky, která je prováděna tak, aby umožňovala reálné uplatňování těchto hodnot. Dovedeme-li tuto perspektivu do všech důsledků, ukáže se úloha místních a regionálních orgánů v úplně jiném světle. Nejsou pak už jen institucemi, které provádějí vnitrostátní (a evropské) právní předpisy a politická opatření (přístup shora dolů), ale plnohodnotnými aktéry s politickou odpovědností, kteří mohou – v daném rámci a se zohledněním místní situace – formulovat integrovanou politiku. Nejde při tom jen o občanská a politická práva, ale rovněž o práva hospodářská a sociální (vzdělání, práce, zdraví, blahobyt, bydlení).

15.

Místní a regionální orgány jsou instituce, které jako první narážejí na bolestivá místa týkající se základních práv ve vnitrostátní politice. Jsou konfrontovány s jednotlivými osobami, skupinami nebo „kategoriemi“, jichž se přestupky proti zásadám právního státu či omezení základních práv dotknou jako prvních. Zvláštní pozornost si zasluhuje dodržování univerzálních základních práv všech občanů, nehledě na práva a opatření, jež platí pouze pro občany EU.

16.

Základní práva, jako např. rovné příležitosti k plnohodnotnému zaměstnání a společenskou emancipaci, je tedy nutné systematicky podporovat vhodnými opatřeními. V tomto smyslu jsou místní a regionální orgány, společně s vnitrostátní a unijní úrovní veřejné správy, plnohodnotnými partnery při strategickém směřování k uskutečňování sociálního právního státu.

17.

Z obav o případné porušování základních práv musí v Evropské unii a v členských státech EU vzejít systematická politická vůle k uskutečnění právního státu i pozitivním způsobem. Proto se koncepce právního státu výlučně chránícího práva musí změnit v koncepci dynamickou, v níž se základním právům musí dostávat také společenského uplatnění za pomoci politických opatření. Tento aspekt Evropská komise ještě dostatečně nezohledňuje, neboť se (příliš) soustředí na „vnitřní věci“ členských států a ve svém novém politickém rámci chce především vytvořit pružnější alternativu ke skutečným řízením o nesplnění povinnosti, aby mohla včas zakročit. Vhodným přístupem zde může být pomalu se prosazující způsob myšlení víceúrovňové správy. Sdělení Komise otevírá aktivnímu přístupu perspektivu, mimo jiné s ohledem na Benátskou komisi, do tohoto přístupu však musí být zapojeny různé správní úrovně a občanská společnost dotčeného státu, aby měl nějaký dopad.

18.

Místní a regionální orgány jsou pro evropské a vnitrostátní orgány významnými partnery pro to, aby mohl být ve spolupráci s občanskou společností moderní právní stát nejen chráněn, ale rovněž aktivně a politicky utvářen na základě vlastní politické iniciativy. To je hlavním úkolem každé úrovně správy. Aktéři, kteří se tomu systematicky vyhýbají, porušují Listinu základních práv a dostávají se mimo základní evropský proud.

19.

Musí být respektována rozhodující úloha místních a regionálních orgánů při dodržování základních práv, aby tato práva byla prováděna účinněji, nicméně vždy v souladu se zvyklostmi či příslušnou ústavou.

20.

Místní a regionální orgány musí mít možnost obrátit se bezprostředně na Evropskou komisi, pokud zjistí, že právní stát může být ohrožen. Evropská komise by pro tento účel měla vytvořit náležité struktury.

21.

Ochrana základních práv není pouze záležitostí Evropské komise, Evropský parlament by měl rovněž aktivně přispívat. V případě ohrožení právního státu je na úrovni EU třeba vytvořit příslušnou parlamentní veřejnost za účasti místních a regionálních orgánů, jež přispěje k přezkumu situace.

22.

Ale i na samotné regionální, příp. místní úrovni lze rozlišovat vertikální a horizontální rozměr. Horizontální odkazuje k součinnosti veřejné a soukromé iniciativy, např. při sociálně-ekonomickém rozvoji a v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a pečovatelských služeb.

23.

Místní a regionální orgány – a jistě ty z nich, jež disponují legislativní pravomocí – nesou přímou odpovědnost za naplňování řady základních práv a přijaly za tím účelem obecné politické směry. To se konkrétně týká i specifických občanských práv, u nichž jde o zaručení svobody projevu, sdružování, jednání a účasti ve svobodných a spravedlivých volbách, a obecněji o postup proti všem formám diskriminace v rámci příslušného místního a regionálního společenství. Místní a regionální orgány v tomto smyslu nejsou pouze kontaktním místem při zjevném porušení základních práv, ale měly by také samy vypracovávat konkrétní příslušné pokyny pro prosazování těchto práv.

24.

Klasický přístup EU vychází z toho, že v našich regionech, městech a obcích bydlí občané EU, a nediskriminace se pak zaměřuje na práva občanů jiných členských států, ale sociologická skutečnost – zejména právě ve velkých městech – je přirozeně mnohem složitější. Integrace do společnosti lze dosáhnout pouze formami reprezentativní a participativní demokracie jakožto základu soužití při zachování místního historického a kulturního dědictví. Chceme-li zohlednit všechny obyvatele, pak musíme zároveň rozšířit definici „občanství“ (viz bílá kniha Rady Evropy o mezikulturním dialogu z roku 2008: „Občanství v nejširším smyslu je právo, a tedy i odpovědnost účastnit se spolu s jinými kulturního, společenského a hospodářského života a veřejných záležitostí společnosti“). V podobném smyslu mluví profesor A. Papisca o „Nova Civitas“.

25.

Strategický rámec EU pro základní práva předložený Agenturou Evropské unie pro základní práva je rámcem pro naplnění zmíněného propojení horizontálního a vertikálního rozměru s cílem dosáhnout účinné účasti, spolupráce a koordinace. V tomto smyslu by se mělo zajistit, že Agentura Evropské unie pro základní práva bude schopna přezkoumat dodržování zásady právního státu a základních práv v členských státech EU a bude moci případně vydat varování.

26.

Agentura Evropské unie pro základní práva a Rada Evropy mají za úkol zaručit stálý přísun posudků, zejména pro místní a regionální orgány.

27.

Koncepce víceúrovňové správy se musí výslovně stát východiskem ochrany základních práv.

28.

Místní a/nebo regionální orgány by měly:

29.

Výbor Regionů by mohl zvážit, zda by k ochraně právního státu v Evropské unii přispěly následující návrhy:

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/37

1.

vítá, že Komise vydala balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (1), který stanoví společný a soudržný rámec v Evropské unii pro účinné využívání zdrojů. VR zdůrazňuje, že to vyžaduje politickou vůli ke změně, dlouhodobou politiku a plánování investic a také změnu v míře povědomí a zapojení občanů a v chování v otázce zdrojů. VR znovu zdůrazňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při zavádění těchto politik, ale také při jejich provádění a hodnocení (2);

2.

plně podporuje nutnost a výhody přechodu k oběhovému hospodářství, na něž na vysoké úrovni poukázala Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů (EREP) (3). VR připomíná, že jde o logickou posloupnost závazků přijatých v Plánu pro Evropu účinně využívající zdroje a vypracovaných v rámci 7. akčního programu EU pro životní prostředí. Zdůrazňuje, že rozvoj oběhového hospodářství je klíčem k dosažení všech cílů v oblasti účinného využívání zdrojů a zajištění toho, že hospodářství bude moci růst a také se stát méně závislým na primárních zdrojích, což povede k lepší ochraně životního prostředí;

3.

je proto velmi znepokojen oznámením Komise z prosince loňského roku o jejím záměru stáhnout legislativní návrh, kterým se mění některé směrnice o odpadech, s cílem podpořit oběhové hospodářství. Domnívá se, že návrh, na němž již různé instituce EU a zainteresované strany odvedly velký kus práce, představuje celkově vyvážený kompromis. V této souvislosti připomíná, že Evropský parlament, Rada ministrů i řada zainteresovaných stran vydaly jasný vzkaz, že podporují trvání legislativního procesu;

4.

vyzývá Evropskou komisi, aby k oběhovému hospodářství zaujala integrovanější a ucelený přístup. Přechod k oběhovému hospodářství vyžaduje vedle zaměření na prevenci vzniku odpadu a opětovné použití také plné zapojení celého řetězce a lepší soudržnost mezi jednotlivými politikami a iniciativami, jako jsou např. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, sedmý akční program pro životní prostředí, klimaticko-energetický balíček, environmentální stopa (analýza životního cyklu a uhlíková stopa) a evropská strategie založená na biotechnologiích Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu;

5.

v této souvislosti bere na vědomí záměr Evropské komise předložit do konce roku 2015 „zlepšený“ a „ambicióznější“ soubor návrhů. Vážně však pochybuje o tom, že lze v takto relativně krátkém časovém období dospět k výrazně lepšímu kompromisu u takového množství složitých otázek. V této souvislosti připomíná, že je naléhavě nutné vypracovat jasné a spolehlivé právní pokyny pro místní a regionální orgány a že v oběhovém hospodářství tkví velký potenciál k přispění k hospodářskému růstu. Doporučuje proto neztrácet čas a pokračovat v úsilí a vylepšit návrhy Komise v průběhu již započatého legislativního postupu, a z tohoto důvodu vyzývá Komisi a společné normotvůrce, aby tyto připomínky a návrhy zohlednili ve své budoucí práci, včetně poznámek týkajících se posílení oběhového hospodářství v počátečních fázích projektování a výroby produktů;

6.

zdůrazňuje, že je nutné do evropského přístupu k oběhovému hospodářství plně zapojit také biohospodářství. Biohospodářství tvoří díky ročnímu obratu ve výši 22 miliard EUR významný příspěvek k zelenému a udržitelnému růstu a k novým pracovním a tržním příležitostem. Většina investic založených na biotechnologiích se uskutečňuje na regionální nebo místní úrovni, kde díky řadě iniciativ zdola nahoru dochází k tvorbě nových hodnotových řetězců a pracovních příležitostí;

7.

v této souvislosti zejména připomíná, že oběhové hospodářství má významný potenciál přinést podnikům, veřejným orgánům a spotřebitelům v EU úspory. Zdůrazňuje, že tyto úspory by měly být použity k rozsáhlým a dlouhodobým investicím do hospodářství EU, a tudíž vést k vytvoření udržitelných pracovních míst v EU;

8.

zdůrazňuje, že je třeba na všech úrovních – unijní, celostátní a regionální – dále rozvíjet podpůrný politický rámec pro oběhové hospodářství za použití opatření, která spojují inteligentní regulaci, tržní nástroje, zejména ty, které jsou zaměřeny na podporu využívání recyklovaných materiálů, výzkum a inovace, pobídky, výměnu informací a podporu dobrovolných přístupů. VR se domnívá, že design a inovace jsou klíčem k urychlení přechodu k oběhovému hospodářství, a vyzývá Komisi, aby podporovala inovace, včetně v rámci programu EU pro výzkum a inovace (Horizont 2020), usnadnila rozvoj modelů více respektujících zásady oběhového hospodářství, a to pro výrobky i služby, například prostřednictvím soudržnější výrobkové politiky, dále prosazovala přezkum a uplatňování směrnice o ekodesignu tím, že zahrne kritéria pro účinné využívání zdrojů, a stanovila, jak uplatnit měření dopadu na životní prostředí na výrobky a pracovní postupy;

9.

podporuje uplatňování směrnice o ekodesignu na kritéria účinného využívání zdrojů související s udržitelností, modularitou, možností opětovného použití a recyklovatelností s odpovídajícím poradenstvím pro spotřebitele, i co se týče budoucí prioritní skupiny výrobků v pracovním plánu na období 2015–2017. Výbor vyzval k důkladnému přezkumu této směrnice a jejích prováděcích opatření, aby se podpořilo účinnější využívání zdrojů, a to díky rozšíření její oblasti působnosti na neenergetické produkty, které mají velký dopad na životní prostředí (4);

10.

zdůrazňuje, že v rané fázi výroby je třeba věnovat zvláštní pozornost kompozitním obalům, aby se snížil odpad z materiálů, které nejsou recyklovatelné či jsou recyklovatelné pouze za použití složitých a nákladných technologií. Navrhuje, aby nařízení o ekoznačce bylo rozšiřováno na stále více služeb a výrobků, jak kvůli zajištění snadnějšího provádění opatření plánovaných pro snížení odpadu, tak kvůli poskytnutí jasnějších a užitečnějších informací spotřebitelům s cílem snížit environmentální dopady výrobků a služeb;

11.

vítá iniciativy ohlášené Evropskou komisí na podporu zelených veřejných zakázek (GPP), konkrétně pokyny týkající se možností nabízených novými směrnicemi o veřejných zakázkách v oblasti GPP, doporučení týkající se monitorování výkonnosti členských států při dosahování orientačního 50 % cíle zelených veřejných zakázek a podporu vytvoření sítí zelených veřejných zakázek mezi veřejnými orgány. VR však znovu žádá, aby byly pro vlády jednotlivých států a evropské instituce stanoveny povinné cíle v oblasti GPP (5);

12.

opakuje, že je zásadně důležité sledovat pokrok stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 „Evropa účinněji využívající zdroje“ v rámci této strategie a s ní souvisejících iniciativ evropského semestru a roční analýzy růstu. Účinné využívání zdrojů se musí stát nedílnou součástí systému vnitrostátních zpráv pro strategii Evropa 2020, národních programů reforem a doporučení pro jednotlivé země; v této souvislosti vyzývá Evropskou radu, aby do přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období začlenila nový hlavní cíl týkající se produktivity zdrojů, který by usiloval o nejméně 30 % navýšení produktivity zdrojů do roku 2030 a měřil by se pomocí HDP v poměru ke spotřebě surovin, a aby zároveň zohlednila již existující cíle na vnitrostátní úrovni (6);

13.

zdůrazňuje pokroky, kterých bylo dosaženo při nakládání s odpadem díky evropskému legislativnímu rámci založenému na proaktivní politice. VR zdůrazňuje, že některé členské státy a místní a regionální orgány dosahují a překračují cíle EU v této oblasti, a domnívá se, že by budoucí právní předpisy měly zohlednit různé výchozí situace a podporovat především ty nejméně výkonné, aby dále zvyšovaly úsilí v tomto směru;

14.

domnívá se, že odpovědná a udržitelná politika týkající se hierarchie způsobů nakládání s odpady musí usilovat o co největší snížení produkce odpadů, omezení negativních dopadů odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí a o omezení spotřeby materiálů a navracení materiálů obsažených v odpadech do hospodářského cyklu. VR je toho názoru, že respektování hierarchie způsobů nakládání s odpady je nejúčinnějším způsobem, jak omezit ekologické a finanční náklady nakládání s odpady, a proto lituje, že ve sdělení Komise není prozkoumána myšlenka zahrnout do rámcové směrnice o odpadech i povinný cíl snižovat vznik odpadů;

15.

domnívá se, že by se mělo usnadnit uplatňování mechanismus prohlášení o tom, zda jsou produkty vedlejším produktem, nebo jsou ve stavu, kdy odpad přestává být odpadem, jelikož jde o jedno z nejpřímějších opatření pro usnadnění opětovného zařazení materiálů do výrobního cyklu, a tedy pro pokrok na cestě k oběhovému hospodářství;

16.

zdůrazňuje, že s ohledem na existující rozdíly mezi regiony a členskými státy EU při plnění cílů stanovených v rámci stávajících evropských právních předpisů o nakládání s odpady (7) je velmi důležité podporovat spolupráci a šíření osvědčených postupů v této oblasti, aby se méně výkonným regionům a členským státům pomohlo při plnění konečných cílů. Je však třeba mít na paměti, že v regionech nebo na územích se značným rozptylem obyvatelstva, s nízkou hustotou zalidnění a velkými vzdálenostmi od center pro nakládání s odpady rostou náklady na nakládání s odpady a je velmi obtížné dosáhnout konečného cíle nulového odpadu;

17.

zdůrazňuje, že je důležité vytvořit trhy pro materiály získané z odpadu a výrobky z nich vyrobené, a vytvořit tak jednotný právní rámec a rovné příležitosti pro všechny, kdo tyto materiály zhodnocují a navracejí do hospodářského cyklu;

18.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou zastávají místní a regionální orgány při provádění právních předpisů v této oblasti, vytváření a financování infrastruktur pro zpracování a skládkování odpadů a při provozním řízení toků odpadů, což je jedna z největších výzev, před nimiž místní a regionální orgány stojí. Opětovně vyjadřuje přání, jako v předchozím stanovisku (8), upevnit účast místních a regionálních orgánů při přezkumu cílů, které bude třeba naplnit. VR v této souvislosti požaduje, aby EU zaručila místním a regionálním orgánům úroveň zapojení a spolupráce, jež plně respektuje zásadu subsidiarity;

19.

lituje, že návrh směrnice neklade dostatečný důraz na energetické využití nerecyklovatelných odpadů jako konečnou fázi procesu zhodnocování odpadů, ačkoliv by to umožnilo lépe plnit ambiciózní cíle uložené všem členským státům a zároveň posílilo energetickou soběstačnost Evropské unie;

20.

domnívá se, že výsledky posouzení dopadů (9), jež doprovází návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, jsou velmi optimistické, a doporučuje Komisi, aby objasnila údaje, jež byly základem při jeho vypracování, včetně vědeckých důkazů, jež vedly Komisi k tomu, že zvolila určitý přístup, náklady tohoto přístupu a v neposlední řadě vhodnost využití kritéria spojeného s členskými státy s nejlepšími výsledky;

21.

s ohledem na předchozí doporučení (10) podporuje zrychlené systematické zavádění ekonomických nástrojů při nakládání s odpady členskými státy a místními a regionálními orgány, např. prosazováním těchto nástrojů v plánech týkajících se nakládání s odpady a dodržování předpisů (jako součást systému včasného varování) a podporou rozšířené odpovědnosti výrobce. Výbor zdůrazňuje, že tyto nástroje mohou místním a regionálním orgánům přinášet příjmy, které by se mohly využít ke kompenzaci (části) administrativních nákladů spojených s uplatňováním a prosazováním cílů v oblasti odpadu a které by se také mohly uvolnit na odstraňování pohozených odpadků, recyklaci a další environmentální projekty;

22.

vyzývá Radu a Evropský parlament, aby v příloze VI návrhu směrnice zachovaly jednotnou a jednoznačnou definici komunálního odpadu. Tato definice by měla být vyjasněna tím, že by se důraz z toho, „kdo“ provádí sběr odpadu, přesunul na to, „jaký druh odpadu“ se sbírá. Vyjasněná jednotná definice je nutná k tomu, aby byla zajištěna větší koherence a lepší provádění politiky a porovnaly se výsledky různých místních a regionálních orgánů a členských států;

23.

vyjadřuje spokojenost s návrhem změnit definici toho, co se považuje za připravené k opětovnému použití a recyklaci. Přestože tato definice ještě není zcela založena na výsledku, odpovídá na předchozí výzvy VR stanovit jednotnou metodiku výpočtu účinnosti recyklace a skutečného recyklovaného množství (11);

24.

doporučuje Komisi, aby přezkoumala definice sběru a tříděného sběru, protože v členských státech mají různé výklady. VR rovněž doporučuje definovat pojem třídění, a to jak ze statistických důvodů a z důvodu podávání zpráv, tak z důvodu kvality materiálů, protože mnoho členských států shromažďuje údaje o množství odpadu přicházejícího do třídících zařízení, jež může obsahovat až 30 % nečistot, a předkládá o něm zprávy;

25.

zdůrazňuje a podporuje význam zavedení jednotné metody výpočtu pro cíle týkající se recyklace, a vítá návrh Komise. Toto zjednodušení a použití „output-oriented method“ umožní lepší srovnatelnost různých výsledků v EU a přispěje k přeměně odpadu na užitečné zdroje. Zdůrazňuje však, že navrhovaná metoda výpočtu dosud vyvolává řadu otázek. U některých toků odpadů může být za využití současných technologií velmi obtížné plnit stanovené cíle. Výbor žádá Evropskou komisi, aby tuto metodu výpočtu i použité definice objasnila a v případě nutnosti navrhla úpravy;

26.

zdůrazňuje, že v souladu se zásadami „hierarchie způsobů nakládání s odpady“, kde předcházení vzniku odpadů zaujímá nejdůležitější místo a je zároveň základní součástí oběhového hospodářství, by tato zásada měla být zohledněna před všemi ostatními. V tomto ohledu by Komise měla nejprve navrhnout závazné cíle pro předcházení vzniku odpadů, včetně finančních pobídek, ale i plného uplatnění zásady „znečišťovatel platí“;

27.

opakuje žádost o zavedení povinného cíle předcházení vzniku/snížení množství komunálního odpadu v EU, aby bylo množství vytvořeného komunálního odpadu na osobu sníženo do roku 2020 o 10 % ve srovnání s úrovní z roku 2010 (12);

28.

doporučuje vytvořit dodatečná opatření pro zlepšení tříděného sběru a recyklace odpadu, jako je podpora pneumatické dopravy domovního odpadu do kontejnerů tříděného odpadu, instalace kontejnerů s více oddíly na stavbách pro usnadnění třídění různých druhů stavebního a demoličního odpadu a nakládání s ním, vytváření modelů správy a zařízení na recyklaci pravděpodobného budoucího nárůstu odpadu z fotovoltaických solárních panelů a vytvoření infrastrukturní sítě pro dekontaminaci a využití dopravních prostředků s ukončenou životností;

29.

zdůrazňuje, že při přechodu k oběhovému hospodářství je nutné se zaměřit nejen na nakládání s odpady, ale i na ostatní odvětví, jež mají souvislost s vývojem a výrobou výrobků. Aby bylo možné výrobky snadno recyklovat a dodávat, je nutné podporovat ekologický způsob vývoje výrobků a šíření technologií, u nichž nevzniká žádný nebo jen minimální odpad;

30.

pokud jde o posílení rozšířené odpovědnosti výrobce, vyzývá Radu a Evropský parlament, aby zachovaly změnu navrženou v článku 8 rámcové směrnice o odpadech, jež nyní členské státy zavazuje (a nikoli jen vyzývá), aby podporovaly ekologickou účinnost a ekodesign výrobků, včetně technické trvanlivosti a recyklovatelnosti, a zohlednily dopad celého životního cyklu výrobků;

31.

konstatuje, že návrh směrnice nestanovuje kvantifikovaný cíl týkající se ekologicky odpovědného designu výrobků, a proto vyzývá k větší ekologické odpovědnosti hospodářských subjektů a uvítal by, aby byla předložena konkrétní doporučení na procentní množství recyklovaných materiálů, které mají být použity ve výrobcích uváděných na trh. Za tímto účelem připomíná rovněž význam ekoznačky;

32.

zdůrazňuje, že zásada rozšířené odpovědnosti výrobců, včetně producentů a dovozců, se ukazuje jako účinná hybná páka politiky ve prospěch opatření zaměřených na předcházení vzniku odpadů. Žádá však, aby byla přijata doprovodná opatření, jež by zajistila, že vzniklé náklady nebudou přeneseny na konečné spotřebitele a zisky budou investovány zpět do procesu nakládání s odpady;

33.

dále podporuje upevňování zásady rozšířené odpovědnosti výrobců v právních předpisech EU (13) a navrhuje zavedení minimálních požadavků (pokrytí nákladů na sběr odpadů, nakládání s nimi a na jejich zpracování, náklady na informování veřejnosti a přizpůsobení designu výrobků – ekodesign);

34.

vyzývá Evropský parlament a Radu, aby zachovaly ambicióznost cílů týkajících se opětovného použití a recyklace komunálního odpadu, jež navrhla Komise. VR rovněž vítá nové ustanovení, podle nějž by členské státy měly začlenit opatření týkající se sběru a recyklace odpadů obsahujících významné množství kritických surovin do svých plánů pro nakládání s odpady;

35.

doporučuje, aby evropské právní předpisy byly ambiciózní, ale zároveň realistické. VR upozorňuje na to, že návrhy na změnu cílů a současný návrh jednotné metodiky výpočtu mohou být pro mnohé členské státy a místní a regionální orgány provokativní, zejména pro ty, jež měly při provádění stávajících právních předpisů problémy. Nové cíle by měly být stanoveny po podrobné analýze důvodů, kvůli nimž nebyly plněny současné cíle, a jejich dopadu, včetně na regionální úrovni, a to vzhledem k tomu, že určité oblasti s velice nízkou hustotou obyvatelstva mají značně specifickou demografickou situaci. Navrhuje, aby ambiciózní a realistické cíle pro recyklaci byly založeny na obsáhlé diskusi s členskými státy a jejich místními a regionálními orgány o nezbytných opatřeních k zajištění jejich účinného monitorování a úspěšného plnění;

36.

poukazuje na to, že provádění stávajících cílů se značně liší mezi členskými státy a regiony. Zdůrazňuje však, že pozitivní výsledky v některých členských státech také ukazují, že je možné tyto ambiciózní cíle splnit, resp. se jim přiblížit, pokud existují odpovídající rámcové podmínky a pokud je vytvořena nezbytná administrativní kapacita tam, kde dosud neexistuje (14);

37.

naléhavě vyzývá, aby byly cíle stanovené novou směrnicí v souladu s kvalitou recyklovaných/z odpadu získaných materiálů, aby tak bylo zajištěno, že recyklované materiály nebudou poškozovat životní prostředí a lidské zdraví a budou moci na trhu rovnocenně konkurovat primárním zdrojům. Dále by měly být stanoveny jednotné a jasné základy výpočtu pro zjišťování míry skutečné recyklace;

38.

doporučuje zachovat míru ambicí, pokud jde o cíle pro recyklaci obalového odpadu pro roky 2020, 2025 a 2030, a podporuje návrh na využití jednotné metodiky výpočtu účinnosti recyklace, jež bude omezena na recyklaci místo stávající rekuperace a recyklace. Kvantitativní cíle týkající se recyklace by měly být stanoveny po posouzení dopadu změny metodiky výpočtu. Ve způsobech výpočtu a cílech by se mělo rovněž zohlednit přímé opětovné použití obalů. VR již dříve žádal o přezkum možného zvýšení recyklace plastových obalů na 70 % a skla, kovů, papíru, lepenky a dřeva na 80 % do roku 2020;

39.

znovu opakuje svůj požadavek, aby byl v revidované rámcové směrnici o odpadech zaveden nový cíl recyklace biologického odpadu, s ohledem na rozvoj tohoto odvětví a stanovení kvantitativních cílů (15). Komise by kromě toho mohla také stanovit povinná kritéria kvality kompostu, aby se podpořil trh v oblasti recyklace biologického odpadu a ochrana životního prostředí (16). Za tímto účelem by mohlo být užitečné určit pokyny, které by měly být šířeny mezi občany v zájmu zlepšení kvality sbíraného biologického odpadu, který se kompostuje;

40.

opět důrazně doporučuje, že je nutné stanovit dodatečné cíle pro přípravu k opětovnému použití, jež by byly závazné, oddělené a specifické pro každý tok odpadů, zejména pro nábytek, textil a OEEZ, především když tyto cíle již v některých zemích existují na celostátní/regionální úrovni (17);

41.

v návaznosti na výzvu Evropského parlamentu postupně zavést zákaz skládkování (18) vyzval, aby byl do roku 2020 přijat zákaz skládkování recyklovatelného a biologicky rozložitelného odpadu (19). VR v této souvislosti znovu opakuje svůj požadavek určený Evropskému parlamentu a Radě, aby alespoň zachovaly navržený cíl 1. ledna 2025 jako datum, kdy by se již neměl na skládky ukládat žádný biologicky rozložitelný odpad a recyklovatelný odpad by měl být sbírán odděleně a skutečně recyklován, pokud je to technicky a hospodářsky proveditelné;

42.

požaduje, aby byla přezkoumána formulace cílů zaměřených na snižování, protože pojmy skládky, která není klasifikována jako nebezpečná, a komunálního odpadu jsou v navržených výpočtech a podílech spojeny, přestože komunální odpad není jediným druhem odpadu, který lze uložit na skládce, která není klasifikována jako nebezpečná. VR také navrhuje, aby byl flexibilněji přeformulován i navržený nepovinný cíl ukládat na skládky do roku 2030 nejvýše 5 % zbytkového odpadu, ale zdůrazňuje, že by měl být přeměněn na povinný cíl snížit skládkování tohoto druhu odpadu, což by lépe odráželo mandát uložený sedmým akčním programem pro životní prostředí a předchozí doporučení VR (20);

43.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela možnosti recyklace stavebních a demoličních odpadů a zvláště posoudila, zda je jediný cíl týkající se tohoto druhu odpadu dostatečný k motivaci sběru, třídění a recyklace různých stavebních odpadů, nebo zda by byly nutné specifické cíle pro ty stavební materiály, které mají menší podíl stavebního a demoličního odpadu;

44.

vítá návrh na vytvoření systému včasného varování s cílem sledovat dodržování recyklačních cílů navržených v nové směrnici. Plány dodržení předpisů odrážejí doporučení VR týkající se jednotlivých plánů pro každý členský stát. Výbor zároveň žádá Komisi, aby členským státům poskytla při přípravě těchto plánů metodickou podporu;

45.

vítá rovněž zavedení povinného každoročního předkládání zpráv doplněných o zprávu o kontrole kvality a ověřených nezávislou třetí stranou. Mohly by se tak vytvořit předpoklady pro lepší posouzení plnění cílů v členských státech a poskytlo by to možnost přijmout opatření za účelem zlepšení výkonnosti;

46.

doporučuje, aby bylo předkládání každoročních zpráv k ověření nezávislou třetí stranou povinné jen tehdy, pokud existují pochybnosti o spolehlivosti údajů uvedených ve zprávě, a doporučuje Komisi, aby stanovila objektivní kritéria a poskytla metodickou podporu, na jejichž základě bude takové ověření probíhat;

47.

domnívá se, že nové cíle týkající se recyklace komunálního odpadu, obalových odpadů, OEEZ, odstranění skládkování recyklovatelného odpadu do roku 2025 a poté do roku 2030, systému včasného varování a úpravy povinností týkajících se předkládání zpráv, nepředstavují z hlediska subsidiarity důvod k znepokojení. Existuje však několik problémů souvisejících s proporcionalitou, pokud jde o odlišnou úroveň plnění stávajících cílů a časového plánu určeného Komisí pro nové cíle (21);

48.

se znepokojením konstatuje, že řada ustanovení nové směrnice do budoucna zmocňuje Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci.

28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/47

1.

poukazuje na výhody a příležitosti, které pramení z širokého využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) ke zvýšení efektivity a transparentnosti veřejného sektoru;

2.

upozorňuje, že je důležité, aby soukromé osoby a podniky měly elektronický přístup k veřejným institucím bez ohledu na místo, kde se nachází oslovující osoba, a proto zdůrazňuje svoji podporu rozvoji přeshraničních veřejných služeb, zejména těch, které pokrývají prvky interoperability a elektronické identifikace, elektronických podpisů, elektronického doručování dokumentů a dalších stavebních bloků elektronické správy (1);

3.

podtrhuje význam interoperability mezi orgány veřejné správy různých členských států a Evropské unie – jakožto součásti všeobecné modernizace orgánů veřejné správy v celé EU – a rovněž orgány Společenství, a to za účelem dosažení cílů strategie Evropa 2020 a její stěžejní iniciativy Digitální agenda pro Evropu (2);

4.

konstatuje, že EU věnuje značnou pozornost programům interoperability již od jejich prvního zavedení v roce 1995 (3) a že různé instituce EU tuto činnost zhodnotily kladně (4). Žádá, aby toto odhodlání přetrvalo a aby se pokračovalo v procesu další modernizace veřejných služeb, v němž by se podporovala řádná veřejná správa a usnadňoval se přeshraniční a meziresortní styk;

5.

vítá závěry Evropské rady z 24. a 25. října 2013, v nichž se uvádí, že modernizace veřejné správy by měla pokračovat se zvláštním důrazem na elektronické služby, např. elektronickou veřejnou správu, elektronické zdravotnictví, elektronickou fakturaci a elektronické zadávání zakázek, a v nichž je zdůrazněna potřeba zaručit interoperabilitu mezi těmito službami, což by vedlo k většímu počtu lepších digitálních služeb pro evropské občany a podniky, snížení nákladů a vyšší efektivitě, transparentnosti a kvalitě služeb ve veřejném sektoru;

6.

rád by poukázal na výsledky ročních analýz růstu, které Komise zveřejnila v letech 2011, 2012 a 2013, které ukazují, že kvalita evropských orgánů veřejné správy má přímý dopad na hospodářské prostředí, a je proto rozhodující pro podnícení produktivity, konkurenceschopnosti a růstu. Proto zdůrazňuje důležitost včasné a komplexní modernizace orgánů veřejné správy;

7.

zdůrazňuje, že více než 1 00  000 místních a regionálních orgánů ze všech 28 členských států EU i jiných zemí přímo dotčených legislativou EU je klíčovými poskytovateli služeb široké veřejnosti a podnikům. Jejich názor by tedy měl být vyslyšen a zohledněn při přípravě jakýchkoliv iniciativ s dopadem na poskytování veřejných služeb;

8.

vítá návrh programu pro řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (ISA2), který rovněž považuje za krok k dokončení evropského digitálního trhu (5). Zdůrazňuje však, že je důležité zajistit, aby byl v souladu s jinými příslušnými oblastmi politiky, např. evropským semestrem, programem Horizont 2020, nástrojem pro propojení Evropy, druhým pilířem Digitální agendy pro Evropu (Interoperabilita a normy), Evropskou strategií interoperability, Evropským rámcem interoperability a jejich budoucími aktualizacemi, aby se maximalizovala soudržnost a synergie;

9.

bere na vědomí výsledky studií, z nichž vyplývá, že co se týče zaručení bezproblémového přístupu podniků a občanů k veřejným službám on-line mají před sebou vlády členských států ještě dlouhou cestu. Zlepšit je potřeba jak přístup v rámci vlastního členského státu (ukazatel v současnosti dosahuje 72 % všech služeb), tak přeshraniční přístup (státní příslušníci jiného členského státu EU mají přeshraniční přístup k méně než polovině veřejných služeb (42 %)) (6);

10.

zdůrazňuje důležitost evropské úrovně v koordinaci a přípravě pokynů ohledně osvědčených postupů v nových oblastech, jako jsou např. elektronické veřejné služby a jejich přeshraniční interoperabilita;

11.

poukazuje na přínosy v podobě nižších nákladů a opětovné použitelnosti a flexibility konečného produktu, jichž lze dosáhnout používáním otevřených norem;

12.

žádá proto o nasazení s cílem zajistit širokou meziresortní a přeshraniční interoperabilitu elektronických služeb EU a členských států na celostátní, regionální a místní úrovni s tím, že možnost zapojit se by v příslušných případech měly všechny zainteresované země;

13.

vítá, že návrh rozhodnutí staví na iniciativě „e-soudržnosti“, jejímž cílem je zjednodušit a zracionalizovat provádění politiky soudržnosti v období 2014–2020 prostřednictvím elektronické výměny informací mezi příjemci a příslušnými orgány;

14.

souhlasí s opatrností, jež je návrhu rozhodnutí vyjádřena v souvislosti se skutečností, že přístup spočívající v resortní interoperabilitě s sebou nese riziko, že přijetí odlišných nebo nekompatibilních řešení v jednotlivých státech nebo resortech vytvoří nové elektronické překážky pro řádné fungování vnitřního trhu, související svobody pohybu a tržní konkurenceschopnost;

15.

vítá závazek programu ISA2 prosazovat a případně podporovat částečnou nebo úplnou normalizaci stávajících řešení interoperability, a to ve spolupráci s dalšími normalizačními činnostmi na úrovni EU, s evropskými normalizačními organizacemi a jinými mezinárodními normalizačními organizacemi;

16.

poznamenává, že legislativa v oblasti interoperability by se měla dotýkat i soukromých osob a podniků (7), a proto žádá, aby byl program ISA2 otevřenější sektorům mimo veřejnou správu;

17.

upozorňuje na vysokou míru důvěry vloženou do služeb cloud computingu (8), zdůrazňuje však, že vzhledem k fyzické povaze této služby by největší prioritou měly být otázky bezpečného a uceleného fungování interoperabilních systémů;

18.

zdůrazňuje, že interoperabilita elektronické veřejné správy vyžaduje nejen systémovou kompatibilitu (M2M řešení), ale rovněž schopnost veřejných služeb úzce spolupracovat s informačními systémy a informovanost veřejnosti o možnostech, které takové systémy nabízí. Navrhuje proto, aby byly do programu ISA2 doplněny složky budování lidské kapacity, pokud jde o digitální a jazykové dovednosti, a zvyšování povědomí, jak se navrhuje v jiných právních předpisech (9);

19.

vítá oblast působnosti navrhovaného programu ISA2, který bude pokrývat všechny správní úrovně (evropskou, místní, regionální a celostátní) a jehož závazkem je zohledňování jejich potřeb a v příslušných případech i potřeb občanů a podniků (10);

20.

poukazuje na to, že ministři v řadě svých prohlášení (11) vyzvali Komisi, aby usnadnila spolupráci mezi členskými státy tím, že zavede řešení v oblasti přeshraniční a meziresortní interoperability, která umožní realizaci efektivnějších a bezpečnějších veřejných služeb;

21.

vítá proto, že vyvinutá řešení interoperability budou poskytnuta k neomezenému použití dalším orgánům a institucím Unie a vnitrostátním, regionálním a místním orgánům veřejné správy, čímž se usnadní přeshraniční nebo meziresortní interakce mezi nimi (12);

22.

vítá otevření programu ISA2 Evropskému hospodářskému prostoru a kandidátským zemím, jimž může sloužit jako nástroj podpory jejich integrace do EU. Navrhuje však, aby financování ISA2 bylo vzhledem k možnému zájmu dalších partnerských států a potenciálu šířit podněty k řádné veřejné správě otevřeno dalším partnerským státům, především státům zapojeným do Východního nebo Evropsko-středomořského partnerství;

23.

považuje však za poněkud omezující a neurčité ustanovení, podle něhož lze snahy vnitrostátních správních orgánů podpořit pomocí zvláštních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů, a žádá o podrobnější rozvedení tohoto návrhu;

24.

oceňuje pokrok ve snaze o zajištění interoperability evropských veřejných služeb, jehož bylo dosaženo zavedením Evropské strategie interoperability a Evropského rámce interoperability, a navrhuje, aby Komise podávala pravidelně zprávy o míře interoperability veřejných služeb v jednotlivých členských státech, zemích EHP a kandidátských zemích a rovněž prováděla analýzy napříč resorty, a upozornila tak na osvědčené postupy a zavedla v této oblasti otevřenou metodu koordinace;

25.

žádá, aby jedním z ukazatelů, jež mají být v průběžném pracovním programu vyvinuty za účelem měření dopadu programu, byly současné změny v meziresortní a přeshraniční interoperabilitě elektronických služeb orgánů veřejné správy v celé EU (včetně místní a regionální úrovně);

26.

vzhledem k malé reakci členských států na konzultaci ohledně programu ISA2  (13) navrhuje, aby se Komise snažila více zapojit členské státy a orgány na nižší než celostátní úrovni do přezkumu programu ISA2;

27.

vítá, že jako jedna z klíčových zásad programu ISA2 je uvedena mnohojazyčnost (14), a žádá Komisi, aby věnovala odpovídající pozornost rozvoji mnohojazyčných řešení, a nabídla tak koncovým uživatelům širší příležitosti využívat řešení v jejich rodném jazyce;

28.

vzhledem k možnostem zneužití uložených a zpracovaných dat a souvisejícím společenským a politickým důsledkům navrhuje, aby bylo bezpečné používání dat uvedeno jako jedna z klíčových zásad pro všechna opatření financovaná v rámci programu ISA2;

29.

jelikož provádění opatření v rámci programů předcházejících programu ISA2 často bránily těžkopádné postupy zadávání veřejných zakázek, žádá Komisi, aby usilovala o možná zlepšení v této oblasti, což by také umožnilo podpořit zásady řádného finančního řízení a efektivnosti nákladů;

30.

odvolává se na podporu, již mnohokrát vyjádřil přípravě nových společných rámců v rámci návrhu rozhodnutí o programu ISA2, a žádá o přístup účinněji využívající zdroje, který bude zaměřen především na modernizaci a rozšíření stávající infrastruktury, spíše než na budování nové;

31.

konstatuje, že návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, upozorňuje však, že pro úplné dosažení cílů programu ISA2 a pro zaručení toho, že bude zásada subsidiarity dodržována i během provádění programu, bude zásadní reálné zapojení členských států a jejich místních a regionálních orgánů do tohoto programu;

32.

poukazuje proto na potřebu těsnější interakce se všemi úrovněmi veřejné správy, zejména s úrovní nejbližší občanům a poskytující nejširší škálu služeb, tj. místními a regionálními orgány;

33.

vítá ambici omezit možnost zásahu na základě programu ISA2 pouze na případy, u nichž lze prokázat přidanou hodnotu na evropské úrovni a které mají hmatatelný přínos k posílení a provádění politik a právních předpisů EU. Dosáhne se tak značných synergií prostřednictvím přeshraniční a meziresortní koordinace.