20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/1

Zpravodaj

pan Witold Krochmal (PL/EA), radní města a obce Wołów

Odkaz

sdělení o dlouhodobém financování evropské ekonomiky

COM(2014) 168 final

1.

vítá sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o dlouhodobém financování evropské ekonomiky, které je projevem toho, že dlouhodobé financování evropské ekonomiky je považováno za nezbytné kritérium pro překonání hospodářské krize a navedení evropských podniků na cestu stabilního a konkurenceschopného růstu;

2.

domnívá se, že opatření navržená ve sdělení přispějí ke stanovení základních zásad pro financování evropské ekonomiky, jež mohou podpořit tvorbu pracovních míst;

3.

dlouhodobé financování evropské ekonomiky přispěje k rozšíření možností, jak financovat rozsáhlé investice do infrastruktury, což místním a regionálním orgánům usnadní provádění těchto projektů;

4.

pro tento účel by měly být zdroje dlouhodobého financování zaměřeny na hospodářské projekty, jež jsou v souladu s cíli politiky EU a strategie Evropa 2020 a s požadavky balíčku opatření v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030;

5.

je přesvědčen o tom, že náležitá právní úprava systému dlouhodobého financování evropské ekonomiky překoná neochotu potenciálních investorů podstupovat riziko;

6.

z tohoto důvodu požaduje, aby byl přijat rámec politiky EU na podporu kvality veřejných investic v oblastech, ve kterých EU vykonává činnost, jak bylo uvedeno v závěrech Evropské rady z prosince 2012, v nichž byly členské státy a instituce EU vyzvány, aby v rámci preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu využily „možností, které nabízí stávající fiskální rámec EU, pokud jde o dosažení rovnováhy mezi potřebou produktivních veřejných investic a cíli v oblasti fiskální kázně“ (1);

7.

zdůrazňuje, že podmínky pro financování reálné ekonomiky zásadním způsobem změnila současná finanční, hospodářská a sociální krize. V souvislosti s tím mají veřejné a soukromé dlouhodobé investice stále doplňkovější charakter. Veřejné investice totiž nejen podněcují k investicím soukromým, ale velmi často jsou předpokladem pro vytvoření odpovídajících strukturálních podmínek v regionální ekonomice a plní úlohu automatického stabilizátoru, tj. proticyklického kapitálového polštáře za nepříznivých hospodářských podmínek. Veřejné investice slouží také k naplňování cílů obecného zájmu v oblastech (například vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu, infrastruktury, zdraví, životního prostředí atd.), v nichž je veřejný zásah nezbytný, protože vzorcům soukromého investování neodpovídá rozsáhlejší přínos pro společnost a selhání trhu by tedy mohla vést k nedostatečným výdajům;

8.

podotýká, že mechanismy financování by měly být posuzovány jako součást úplné reformy pracovního života. Jestliže budou tyto předpisy náležitě formulovány, mohou být vytvořeny podmínky k rozsáhlé reformě pracovního života a tvorbě pracovních míst díky digitalizaci. Může to také zvýšit schopnost směrovat úspory prostřednictvím otevřeného, bezpečného a konkurenceschopného finančního sektoru. Společně to posílí konkurenceschopnost evropského hospodářství a průmyslu;

9.

zdůrazňuje, že jakákoliv úprava kapitálových požadavků týkajících se řízení likvidity by měla brát v potaz dopad této úpravy na schopnost bank poskytovat úvěry s dlouhou dobou splatnosti;

10.

domnívá se, že zvláštní úlohu v rámci dlouhodobého financování by v některých členských státech mohly hrát regionální a obecní banky, které nejlépe znají ekonomiku příslušného regionu a často jsou schopny vést účinnou a finančně efektivní politiku dlouhodobého financování ekonomiky v daném regionu;

11.

upozorňuje rovněž na to, že systém účetního výkaznictví – zejména u malých a středních podniků – by měl být natolik transparentní a hodnověrný, aby se mohly i banky sídlící mimo region, v němž podnik působí, odpovědně rozhodnout o poskytnutí finanční podpory;

12.

znovu opakuje (2), že podporuje připravovaný návrh týkající se strukturální reformy evropského bankovnictví (3), která spočívá v oddělení finančních činností v oblasti poskytování úvěrů ekonomice od činností rizikových. Tato úprava by měla omezit financování rizikových činností vklady a nasměrovat prostředky do reálné ekonomiky;

13.

vybízí k tomu, aby byly vytvořeny podmínky pro dlouhodobé financování ekonomiky pojišťovnami. Mohlo by jít o investice do infrastruktury, malých a středních podniků a sociálních podniků;

14.

domnívá se, že k dlouhodobému investování prostředků mají nejlepší předpoklady penzijní fondy, poněvadž mají dlouhodobé závazky. Vybízí instituce EU a vnitrostátní a regionální instituce k tomu, aby vytvořily systémy záruk, jež sníží riziko a pobídnou investory k využití prostředků z penzijních a pojistných fondů k dlouhodobému financování;

15.

vzhledem k tomu, že roční výnos penzijních fondů a dlouhodobých systémů pojištění je nízký, a to zejména kvůli roztříštěnosti na vnitrostátní trhy, žádá Komisi, aby prozkoumala možnost vytvoření nového přenosného evropského spořicího produktu, který by byl certifikován evropským pasem pro produkty penzijního spoření po vzoru pasu k SICAV. Tento systém by měl zaručit, že osobní penzijní produkty budou moci v bezpečném a efektivním rozsahu financovat dlouhodobé investice;

16.

domnívá se, že jsou ještě stále nedostatečně využívány veřejné finance. To se odráží v příliš nízké míře návratnosti veřejných investic a malé schopnosti zvýšit soukromé investice, což snižuje jejich přínos k hospodářskému růstu;

17.

domnívá se, že v rámci diverzifikace zdrojů financování evropské ekonomiky je třeba vytvořit optimální podmínky pro rozvoj evropských kapitálových trhů s takovou skladbou finančních nástrojů, aby bylo možné investovat do kotovaných malých a středních podniků;

18.

domnívá se, že je nutné informovat podnikatele i případné investory o fungování kapitálových trhů. Unijní instituce a agentury a vnitrostátní a regionální instituce musí v tomto ohledu spolupracovat na stávajících opatřeních, jež mají zvýšit možnost kapitálové podpory ekonomiky, včetně malých a středních podniků;

19.

upozorňuje na to, že se v některých zemích EU rozvíjejí trhy se soukromými investicemi a roste počet evropských emitentů na trhu se soukromými investicemi v USA. Vyzývá evropské instituce, aby vypracovaly předpisy, jež odstraní překážky brzdící rozvoj těchto trhů, zejména v souvislosti s informacemi o emitentech;

20.

vyzývá Komisi, aby urychlila práci na definování zásad EU pro úvěrové hodnocení a posoudila možnosti harmonizace/zlepšení srovnatelnosti údajů o malých a středních podnicích v EU;

21.

v souvislosti s tím, že běžné prostředky na investice do infrastruktury docházejí, považuje za nezbytné zaujmout nový přístup k financování, který bude zohledňovat veškeré politiky, jež EU v současnosti provádí. Tento přístup by měl reflektovat různé zdroje financování, včetně těch soukromých, a stav rozvoje infrastruktury v jednotlivých zemích EU;

22.

vyjadřuje politování nad nízkými ambicemi Komise, pokud jde o zavedení evropského spořicího účtu. Komise se totiž omezila na prohlášení, že „do konce roku 2014 provedou útvary Komise studii týkající se možného selhání trhu a jiných nedostatků, pokud jde o přeshraniční toky úspor, včetně přehledu vnitrostátních modelů spořicích účtů a posouzení možnosti zavedení spořicího účtu EU“ (4);

23.

vybízí místní a regionální orgány, aby uskutečnily strukturální investice s takovou mírou návratnosti, která přiláká fondy investující do infrastruktury ke spolupráci na realizaci daných infrastrukturních projektů;

24.

domnívá se, že je nutné informovat o osvědčených příkladech investování soukromého kapitálu do infrastruktury jak veřejné instituce, tak potenciální investory. Tyto příklady lze využít k vypracování vzorových postupů s cílem zkvalitnit proces financování infrastruktury;

25.

domnívá se, že je třeba podporovat veškeré místní a regionální investiční iniciativy zaměřené na financování infrastruktury ze soukromého kapitálu spojeného s oblastí, v níž je tato infrastruktura provozována, což výrazně přispívá k tomu, aby se investoři i obyvatelé s těmito projekty ztotožnili a aby za ně pociťovali odpovědnost;

26.

zcela souhlasí s konstatováním, že přilákání kapitálu k dlouhodobému financování evropské ekonomiky do značné míry závisí na regulačním a podnikatelském prostředí v evropské ekonomice i v ekonomice jednotlivých zemí EU;

27.

za velmi důležitá považuje tato opatření institucí EU, jež jsou ve sdělení popsána:

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/5

Zpravodaj

pan Markku Markkula (FI/ELS), radní města Espoo

Odkaz

1.

Podmínky pro zakládání nových společností v oblasti vyspělých technologií nelze předem plánovat a navrhovat, nebo to lze jen částečně. V tomto systému existují proměnlivé faktory, z nichž mnohé nelze kontrolovat. Lze však určit faktory, které usnadňují podnikání. Patří k nim lepší přístup k úvěrům, účinná regulace a zdanění, podpora kultury podnikání a větší ochota podniků riskovat. Evropská komise na tyto aspekty opakovaně upozorňovala, zejména v Akčním plánu podnikání 2020 (3). Základním předpokladem podpory rozvoje podnikání v oblasti vyspělých technologií je kromě toho infrastruktura zajišťující přístup k širokopásmovému připojení.

2.

Nelze tudíž předem určit, kde daný systém vznikne. O tom, kde bude mít vznikající společnost sídlo, nerozhodují političtí činitelé, nýbrž samy společnosti na základě toho, zda jim v dané lokalitě budou poskytnuty příznivé podmínky pro rozvoj.

3.

K podpoře těchto podmínek bude nutné zmobilizovat veřejnou správu, politické činitele, podnikatele, akademické kruhy, studenty a všechny ostatní zainteresované subjekty a předat jim potřebné základní znalosti a kulturu. Na tomto poli, kde mají jednotlivci podávat špičkový výkon a vyvíjet inovace, hraje rozhodující roli vzdělávání.

4.

Proto je v zájmu minimalizování rizika neúspěchu a neúčinnosti potřeba provádět koordinaci na celostátní úrovni a soustředit a zaměřit zdroje na určité systémy vytyčené na základě řádně definovaných kritérií. Správnou úrovní pro úvahy o formách sdružování zdrojů je úroveň regionální.

5.

V Evropě jsou národní i regionální iniciativy velmi nejednotné. Je třeba upozornit na potřebu společného referenčního rámce.

6.

zhodnotit to, čeho již bylo konkrétně dosaženo, vzhledem k tomu, že různé evropské regiony již mají potřebné nástroje nebo politiku na podporu zakládání nových společností v oblasti vyspělých technologií. Tak bude možné vytvořit určitý panel nástrojů, jenž by umožnil snadnou a bezprostřední orientaci;

7.

uspořádat údaje do skupin tak, aby bylo možné určit ty nejdůležitější. Bude tak možné analytickým způsobem interpretovat opatření, která regiony již přijaly, a zjišťovat trendy;

8.

vytvořit vhodnou databázi, jejímž prostřednictvím budou decentralizované správní úrovně moci sdílet uplatňované osvědčené postupy. V důsledku toho bude také možné provádět srovnávání, která jsou velmi účelná především pro ty regiony, jež z hlediska řízení pokulhávají;

9.

zavést mechanismus hodnocení účinnosti opatření, aby bylo možné provádět pravidelné a průběžné kontroly dosažených výsledků;

10.

mít jasno v tom, které zainteresované strany jsou na regionální úrovni nejvýznamnější a jaké jsou jejich povinnosti v oblasti podpory nově zakládaných společností. K tomuto účelu se budou využívat i nástroje, které jsou již k dispozici a uplatňují se u jiných evropských projektů: Dynamic Mapping of Web Entrepreneurs and Startups‘ ecosystem, Cluster Observatory;

11.

Vzhledem k tomu, že koncepce zakládání nových společností předpokládá flexibilitu, je třeba co nejvíce omezit byrokratickou zátěž. Byrokratické překážky jsou stále ještě jedním z hlavních problémů, které je třeba řešit. VR proto navrhuje:

11.1.

zjednodušit a sjednotit regionální předpisy, aby ještě více nekomplikovaly předpisy vnitrostátní;

11.2.

dát na internetu k dispozici co nejvíce užitečných informací ve strukturované podobě při dodržení pravidel pro ochranu údajů;

11.3.

určit minimální standard poskytovaných informací tak, aby je příjemci mohli vyhodnocovat a porovnávat;

11.4.

dát na internetu k dispozici všechny postupy, jež je nutné provést, a zároveň omezit jejich redundanci a umožnit provádění správních postupů přímo online;

11.5.

dát na internetu k dispozici informace jak v jazyce místního společenství, tak v angličtině.

12.

Opatření uvedená v odstavcích 11.1 až 11.5 budou prováděna s využitím stávajících nástrojů, jako jsou internetové stránky http://ec.europa.eu/internal_market/eu-go/

13.

je třeba vzdělávat zaměstnance místních a regionálních orgánů. Jednotlivci, jejichž úkolem je plánovat ekonomickou budoucnost, musí být co nejlépe připraveni pro „život na hranici inovací“;

14.

u místních a regionálních orgánů – a u lidí obecně – je třeba rozvíjet schopnost plánovat, tzn. schopnost připravovat návrhy programů umožňujících dosáhnout výsledku. Nezbytné je i podnikatelské vzdělávání;

15.

je třeba zavést mechanismy hodnocení kvality poskytovaných služeb, aby byly orgány státní správy motivovány k podávání co nejlepších výkonů;

16.

je třeba zajistit, aby i regiony – stejně jako vlády – začaly uvažovat v digitálních souvislostech. To by umožnilo mj. zvýšit účinnost a efektivitu služeb poskytovaných občanům;

17.

je třeba vynakládat ještě větší úsilí o to, aby každý region – stejně jako každý členský stát – jmenoval hlavního zmocněnce pro digitální technologie . Tento stálý pracovník zaměstnaný na plný úvazek by pomáhal zajistit, aby digitální inovace měly co největší dopad a byly co nejúčinnější;

18.

uveřejňovat regionální údaje při dodržování pravidel pro ochranu údajů. Pro nově zakládané společnosti jsou životně důležité. Zveřejňování regionálních údajů by zvýšilo transparentnost a důvěru. Inovativní podniky by navíc měly větší možnost využívat příležitosti;

19.

všechny regiony by si měly vytyčit alespoň několik kvantitativních cílů v oblasti inteligentního růstu a tvorby podmínek pro zakládání nových společností v oblasti vyspělých technologií, nebo by měly zaujmout kvalitativní přístup spočívající v „pozitivních změnách“, které by umožnily dosáhnout cílů;

20.

monitorováním a hodnocením politik by měl být pověřen příslušný technický výbor složený s nezávislých odborníků. V návaznosti na monitorovací činnost bude každý region pravidelně (alespoň jednou ročně) zveřejňovat zprávu o pokroku v plnění vytyčených cílů. Tato zpráva by měla především přezkoumat provádění strategie inteligentní specializace (RIS3) v daném regionu a zvlášť se zaměřit na pokrok dosažený při rozvoji inovačního ekosystému a na to, jak bylo dosaženo růstu a jakým způsobem byly vytvářeny nové vysoce výkonné podniky. Dalším účelem tohoto posouzení je podpořit v Evropě koordinaci mezi aktivitami v této oblasti. Zpráva by však místním a regionálním subjektům neměla způsobit dodatečnou administrativní zátěž;

21.

na regionální a místní úrovni je třeba včas připravit vhodné statistické podklady a určit regionální ukazatele pokroku pro účely monitorování dosažených výsledků. Cílem je pochopit, které politiky se ukázaly být nejúčinnějšími a které méně účinnými, aby bylo možné nastavit směr budoucích politik;

22.

mít referenční kontaktní subjekt, který by se nepřetržitě zabýval podporou kultury podnikání. Tu je třeba propagovat prostřednictvím důkazů o existujících úspěšných příkladech. Je třeba mladé lidi z celé Evropy informovat o možnostech, které se jim v současné době i díky novým technologiím nabízejí;

23.

podporovat aktivní přístup mladých lidí odstraňováním kulturních a psychologických bariér, které omezují přístup k podnikání. Proto je potřeba zavést komplexní strategii pro podnikatelské vzdělávání, na což již výbor poukázal ve svém stanovisku přehodnocení vzdělávání (6);

24.

budit nadšení pro podnikání. Úspěšné podnikatele, jejichž činnost má skutečný dopad na život lidí, je třeba chválit a dávat je za příklad. K podnikání i k inovacím musíme být povzbuzováni;

25.

učinit podnikatelské inkubátory nedílnou součástí vzdělávacích programů a propojit vzdělávání s podnikatelskou sférou. To studentům umožní, aby si vyzkoušeli, co znamená začít řídit společnost, aniž by museli opustit školu, která by v případě neúspěchu byla jejich záchrannou sítí;

26.

podporovat vzdělávací programy s mezinárodním zaměřením spojující vývoj v oblasti nejnovějších technologií, podnikání a designu s rozvojem podnikavosti, prováděné ve spolupráci s podnikatelskou sférou a určené pro nové a rychle rostoucí podniky. Tyto programy přinášejí příslušnému území výhody a prokázaly, že přinesou optimální výsledky;

27.

aby různé vzdělávací programy a programy odborné přípravy skutečně odpovídaly potřebám trhu, mělo by se uplatňovat například kritérium spoluinvestování nebo částečného hrazení nákladů. Mají-li totiž společnosti prokázat, že jsou skutečně přesvědčeny o úspěchu iniciativy, mohly by, a u některých programů i měly, na ni vynaložit své prostředky. V ideálním případě by tyto programy spojily ty, kteří pracují v podnicích v různých regionech a odvětvích, zpřístupnily by jim nejnovější znalosti a technologie a vytvořily by partnerské projekty mezi podniky a vzdělávacími a výzkumnými institucemi;

28.

kromě toho je třeba zjednodušit postup schvalování těchto programů;

29.

je třeba upozornit na nutnost vytvářet synergie mezi různými evropskými projekty podporujícími podnikání, především mezi programy Horizont 2020, COSME a ESI fondy;

30.

rada EU vyzdvihla neodmyslitelnou úlohu inteligentní specializace v politickém rámci strategie Evropa 2020. V příručce EU k výzkumným a inovačním strategiím pro inteligentní specializaci (Research and innovation strategies for smart specialisation – RIS3) se tyto strategie definují jako integrované, místně orientované strategie hospodářské transformace;

31.

platforma inteligentní specializace (s3platform) musí více podporovat činnosti na místní a regionální úrovni se zvláštním důrazem na méně rozvinuté regiony. To znamená především podporovat v jednotlivých regionech takové procesy, které napomáhají identifikaci činností s vysokou přidanou hodnotou v každém regionu. Znamená to také poskytovat co nejlepší příležitosti k posílení konkurenceschopnosti a politického portfolia daného regionu, jichž by mělo být využito pro vypracování jeho strategií inteligentní specializace;

32.

výbor zdůrazňuje význam financování inovačních a výrobních ekosystémů s výraznými místními, regionálními či meziregionálními charakteristikami na úrovni EU a regionů;

33.

koordinovat opatření různých subjektů činných v daném systému. Hlavním úkolem orgánů státní správy je stimulovat výměny a budování sítí mezi subjekty činnými v daném systému;

34.

více využívat nabídek od malých a středních podniků zabývajících se vyspělými technologiemi. Všude v EU získávají smlouvy na veřejné zakázky velké nadnárodní podniky. Je třeba včas zajistit soulad s ustanoveními nových směrnic o zadávání veřejných zakázek (8), které značně zlepšují přístup malých a středních podniků na trh;

35.

podporovat etablování předních společností zabývajících se vyspělými technologiemi, aby se rozšířily řady jedinců se špičkovými schopnostmi v oblasti vyspělých technologií a tato tendence se přenesla i do jiných oblastí. To vše by se mělo plánovat v mezích jednoho rámce a v měřítku, které nezůstane pouze místní.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/9

Zpravodaj

pan Vasco Ilídio Alves Cordeiro (PT/SES)

předseda vlády autonomní oblasti Azory

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu

COM(2014) 86 final

1.

vítá první evropskou strategii pro pobřežní a námořní cestovní ruch a uznání významu jasného a udržitelného rámce pro zvýšení růstu a tvorbu pracovních příležitostí, zejména pokud jde o mladé lidi;

2.

vyzývá Evropskou komisi, aby se v budoucnu zabývala rovněž situací v oblasti cestovního ruchu v dalších regionech se zvláštními přírodními podmínkami, jako jsou horské regiony či řídce osídlené oblasti, a aby pro ně rozvíjela zvláštní strategie.

3.

zdůrazňuje úlohu místních a regionálních orgánů při plánování a provádění politiky cestovního ruchu, vítá průřezové uplatnění tematiky pobřežního a námořního cestovního ruchu v dalších relevantních oblastech politik EU, jako je konektivita informačních technologií, doprava, životní prostředí, bezpečnost, ochrana spotřebitele a pracovní mobilita;

4.

vítá skutečnost, že Evropská komise uznává specifickou povahu ostrovů a dalších odlehlých destinací, co se týče dostupnosti, dopravních nákladů, sezónnosti a možností spojení, a uznává i vliv těchto faktorů na cestovní ruch a hospodářství;

5.

k provedení této strategie považuje za nezbytné definovat a rozšířit škálu činností, jež je možné charakterizovat jako „pobřežní a námořní cestovní ruch“. Zastává mínění, že mezi ně náleží nejen námořní a plážový cestovní ruch, aktivity výletních lodí, jachtingu a rekreačních plaveb a související činnosti ve vnitrozemí (1), ale také námořní aktivity a sporty, jako je potápění, pozorování života v přírodě, sporty využívající vlny a vítr a aktivity spojené s kulturním cestovním ruchem: objevování historického dědictví a gastronomie, prožívání kulturních akcí a seznamování se s rybolovnými zařízeními a metodami;

6.

zdůrazňuje potřebu podpořit strategické záměry Evropské unie odpovídajícími možnostmi financování poskytnutými v novém finančním rámci. Je nutné plně respektovat zásadu subsidiarity, tedy vyvíjet strategii v koordinované součinnosti institucí EU, členských států, regionů a zúčastněných subjektů;

7.

podtrhuje, že je třeba uznat fakt, že cestovní ruch v pobřežních a námořních regionech je schopen šířit informovanost o nutném dosažení udržitelnosti životního prostředí a kultury a zhodnocení a zachování evropského námořního dědictví a podpořit vzorce chování vedoucí k těmto cílům (odpovědný a participativní cestovní ruch);

8.

připomíná zvyšující se tlak na přírodní zdroje, jenž je důsledkem mnohačetného hospodářského užívání a aktivit podél pobřeží Evropy, a požaduje, aby se strategie pro mořské oblasti naléhavě zabývaly problematikou spojenou s touto činností, tedy energetickou účinností, využitím obnovitelných zdrojů energie, sběrem, uskladněním a zpracováním odpadu, ztrátou biologické rozmanitosti, ničením přírodních stanovišť, degradací pobřeží a erozí půdy, ochranou potenciálně pitné vody a čištěním odpadních vod; zastává názor, že tyto výzvy přesahují pravomoci jakéhokoliv jednotlivého regionu nebo státu a že je zapotřebí koordinovaná činnost na úrovni konkrétní mořské oblasti spojená s nezbytným financováním a efektivním sdílením osvědčených postupů;

9.

připomíná, že je třeba věnovat náležitou pozornost účinkům změny klimatu a v mezích možností jí předcházet; k tomu je třeba chránit a obnovovat přírodní oblasti a zařadit cestovní ruch do programu integrovaného řízení pobřežních zón;

10.

uznává úlohu evropských organizací a iniciativ (jedná se např. o status modré vlajky, ocenění Quality Coast nebo evropskou strategii pro modrý růst) při prosazování kvalitativních zásad evropského cestovního ruchu, jako je ochrana životního prostředí, udržitelný cestovní ruch, vzdělávání a šíření informovanosti v evropských pobřežních a námořních regionech. Naléhavě žádá Komisi, aby za účelem zvýšení dopadu těchto iniciativ navázala dialog s institucemi, jež je propagují a vybízí regiony, aby je dobrovolně podporovaly;

11.

domnívá se, že strategie EU pro modrý růst ve spojení s inovacemi představuje důležitou příležitost k posílení místní a regionální ekonomiky a k tvorbě pracovních míst; lze očekávat, že důsledkem této kombinace bude také zatraktivnění pobřežních regionů pro turisty. Návrhy týkající se inovací a modrého růstu je možné dohledat ve stanovisku VR COR-2014-02645-00-01;

12.

zdůrazňuje, že pobřežní a námořní cestovní ruch sice byl v posledním desetiletí ziskovější než cestovní ruch obecně, ale průměrné výdaje na noc a průměrná délka pobytu se snížily; je tedy naléhavě potřebné tomuto trendu čelit a usilovat o zvýšení výdajů a prodloužení pobytů v pobřežních a mořských oblastech za využití inovačních, účelných opatření a řešit problémy sezónnosti;

13.

zdůrazňuje, že evropské pobřežní a námořní regiony musejí vyvinout místní strategie zaměřené na zachování, zhodnocení a propagaci osobitých vlastností daných lokalit, aby je tak zviditelnily coby jedinečné turistické destinace;

14.

konstatuje, že se zvyšuje poptávka po službách cestovního ruchu ve specializovaných oblastech, jako je např. zdraví, zdravotnictví, sporty, dobrodružství, život v přírodě, příroda, ekologická gastronomie, kultura nebo luxus; tyto oblasti vykazují potenciál růstu, hospodářského rozvoje a vytváření pracovních příležitostí;

15.

zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet rozmanitost integrované nabídky služeb cestovního ruchu zahrnující různé zainteresované subjekty z místních společenství a posílit tak vytváření pracovních příležitostí v regionech; konstatuje potenciál propojení tradičních aktivit v evropských pobřežních a námořních regionech (např. zemědělství a rybolov, místní plodiny, vinařství a místní dědictví, tradice a zvyky) k vývoji nových produktů cestovního ruchu. Propojit je třeba také aktivity umožňující odstranění sezónnosti, jako jsou sportovní aktivity v mořském prostředí nebo sportovní aktivity prováděné na moři i na souši;

16.

vybízí Komisi, aby shromáždila příklady osvědčených postupů a zveřejnila studii o zpětné konverzi destinací hromadného cestovního ruchu a případech integrovaných a trvalých projektech služeb cestovního ruchu v pobřežních a námořních oblastech; vyzývá Komisi, aby podnítila diskusi o zjištěních takové studie na celoevropské konferenci, kde by se sešly členské státy, regiony a zainteresované subjekty;

17.

poukazuje na to, že sezónnost často ovlivňuje cestovní ruch v pobřežních a námořních regionech více, než je tomu v případě jiných destinací, které se těší vyváženějším cyklům příjezdů, a z toho důvodu tyto regiony potřebují rozsáhlejší pomoc s diverzifikací toků cestovního ruchu; vyzývá místní podnikatelskou sféru k propagaci a kreativnímu využití místního kulturního a přírodního bohatství a místní nabídky služeb za účelem rozšíření škály produktů a služeb, jež přesáhne lokální charakter a nebude záviset na povětrnostních podmínkách;

18.

podporuje užívání informačních technologií a inovativních nástrojů jako prostředků zviditelnění pobřežních a námořních regionů a požaduje, aby Komise zlepšila kapitolu o cestovním ruchu v Evropském atlase moří, čímž by se rozšířila informovanost o pobřežních a námořních regionech, jejich hodnotách a přitažlivosti pro turisty i další regiony;

19.

si je vědom výzev, jimž odvětví cestovního ruchu čelí, má-li vytvořit udržitelná pracovní místa, nabídnout vyšší mzdy a přilákat kvalifikované pracovníky;

20.

vyzývá Komisi, aby usnadnila pracovní mobilitu v tomto odvětví za využití programu Erasmus+ a vytvořila program výměn a odborné přípravy pro pobřežní a námořní regiony v období mimo hlavní sezónu zaměřený zejména na mladé lidi, který by umožnil rozšířit nabídku odborné přípravy a sdílet příklady osvědčených postupů a podnítil by mezi těmito pracovníky podnikatelského ducha;

21.

podporuje rozvoj klastrů MSP v odvětví cestovního ruchu jako způsobu poskytování doplňkových služeb kvalitního cestovního ruchu (např. služeb ubytování, dopravy a rekreace), které by vytvořily rozmanitější a úplnější nabídku; doporučuje regionálním a místním orgánům, aby podporovaly takové klastry místních podniků prostřednictvím vytváření platforem pro setkávání a zapojování veřejných i soukromých subjektů cestovního ruchu, jejichž účelem bude zachovávat identitu, ucelenost a image dané destinace, a současně zavedly formy osvobození od daně nebo daňových pobídek pro MSP, jež se spojí do klastrů a budou podporovat projekty;

22.

souhlasí s tím, že je potřebné vyjádřit uznání MSP, které podporují šíření udržitelného cestovního ruchu v oblastech, jako je environmentální a potravinová bezpečnost, hospodaření s vodou a odpady a snižování emisí skleníkových plynů;

23.

konstatuje, že postupy vydávání licencí a kvalifikací požadovaných pro rekreační plavbu se mezi členskými státy velice liší, a obává se, že to může omezovat rozvoj tohoto odvětví; doporučuje jako řešení vzájemné uznávání osvědčení pro rekreační plavbu a požadavků na kapitány; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou zabývala. Toto doporučení sjednotit vzdělávání a dovednosti lze rozšířit i na pracovníky rekreačních přístavů, kteří mají v různých členských státech rozdílnou odbornou přípravu i právní a pracovní režimy;

24.

zastává nicméně mínění, že otevřené on-line kurzy s cílem zlepšit nebo změnit zaměření kvalifikací v pobřežní a námořní oblasti nesmějí zanedbávat praktickou složku kvalifikace;

25.

připomíná, že pobřežní oblasti patří k těm nejohroženějším změnou klimatu a živelnými pohromami. Dopady takových jevů jsou dalekosáhlé a mohou nepříznivě ovlivnit životy a prostředky obživy pobřežních a námořních společenství, zejména na ostrovech. Z toho důvodu se vyslovuje pro program integrovaného pobřežního řízení a podporuje udržitelný rozvoj pobřežních zón pomocí přístupu respektujícího omezení přírodních zdrojů a ekosystémů;

zdůrazňuje zvláštní případ ostrovů a nejvzdálenějších regionů, kde omezení existujících oblastí a překrývání hospodářských aktivit v pobřežních oblastech vyžadují rozsáhlejší podporu z prostředků EU k prevenci takových rizik, jež mohou být na překážku hospodářským aktivitám. Takovou podporu je třeba zajistit především pro vypracování a provádění strategie integrované správy pobřežních oblastí;

26.

k zajištění udržitelnosti námořního a pobřežního cestovního ruchu v chráněných oblastech (např. na pěších stezkách) s výskytem volně žijících zvířat (např. ptáků, vodních savců, žraloků) doporučuje přijetí a publikování kodexů chování, což by mělo příznivý vliv na životní podmínky zvířat, bezpečnost turistů a environmentální rovnováhu;

27.

zdůrazňuje, že k plnému využití potenciálu ekoturistiky je nutné jasně identifikovat jako preferenční prostory aktivit udržitelného cestovního ruchu (např. pozorování zvířat v přírodě, pěší turistika) námořní a pobřežní chráněné oblasti jako ty, jež jsou součástí soustavy Natura 2000 nebo mechanismu OSPAR;

28.

poznamenává, že v roce 2020 bude více než pětina Evropanů ve věku nad 65 let, a proto vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na „cestovním ruchu seniorů“, především podporou bezbariérového cestovního ruchu;

29.

vítá revizi vízového kodexu provedenou Komisí a vítá její iniciativy určené občanům mimoevropských zemí, jež hodlá přilákat do Evropy na dovolené, a to rovněž do evropských pobřežních a námořních destinací;

30.

vítá záměr Komise publikovat průvodce financováním cestovního ruchu z prostředků EU, zdůrazňuje však, že je nutné mu zajistit širší publicitu, a to i v pobřežních a námořních regionech;

31.

v rámci právě probíhajícího období jednání o operačních programech vyzývá Evropskou komisi, aby respektovala zásadu subsidiarity a uznala jako způsobilé investiční priority regionů, a zejména ty, jež mají pákový účinek na tuto strategii pro pobřežní a námořní cestovní ruch, jako například investice do rekreačně námořní infrastruktury a jejího rozvoje, zvláště pokud jsou renovovány a nově využívány historické objekty náležející k dědictví sídelní či průmyslové architektury, nebo aktivity námořního cestovního ruchu;

32.

požaduje, aby bylo zajištěno účinné a koordinované využívání veškerých dostupných zdrojů, a to včetně úvěrů a záruk Evropské investiční banky pro malé a střední podniky, k podpoře námořního a pobřežního cestovního ruchu v období 2014–2020, zejména v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), programu Horizont 2020 a programů COSME, Kreativní Evropa a LIFE +;

33.

podtrhuje, že ostrovy, nejvzdálenější regiony a další odlehlá místa jsou vysoce závislé na letecké a námořní dopravě, jež jsou zase závislé na turistech; operátoři cestovního ruchu uvádějí, že musejí ukončit provoz, když přestanou fungovat dopravní služby, zatímco dopravci uvádějí, že přestávají provozovat služby proto, že operátoři cestovního ruchu ukončují provoz. Je proto nutné podpořit politiky, jež by tento bludný kruh přeťaly; vyjadřuje znepokojení nad tím, že současná hospodářská krize a vysoká sezónnost cestovního ruchu tento problém dále prohlubují. Navíc vzhledem k tomu, že 90 % zboží a produktů, jež jsou dále využívány v cestovním ruchu na ostrově, je přepravováno po moři a že ve skutečnosti jsou námořní přepravní služby rentabilní pouze v jednom směru, měly by být prosazovány politiky podpory zaměřené na odstranění této nerovnováhy;

34.

v této souvislosti vyzývá Komisi, aby odpovědně zvážila specifické vlastnosti ostrovů, jež jsou téměř výlučně závislé na letecké dopravě, a to nejenom v zájmu zlepšení přístupnosti pro turisty, ale i v zájmu hospodářských aktivit, na nichž rozvoj ostrovů závisí a z nichž může těžit i odvětví cestovního ruchu (např. nelze zvyšovat daňové zatížení emisí CO2 pro letecké odvětví, aniž by v ostrovních regionech byla přijata další opatření, neboť letecká doprava je zde závislým trhem); tyto faktory je třeba zvážit především v diskusích o jednotném evropském nebi a pokynech pro státní podporu letištím a leteckým společnostem a při posouzení možnosti, že by EFRR financoval investice do infrastruktury letišť.

35.

rovněž požaduje, aby se u nejvzdálenějších regionů zohlednila při stanovování a uplatňování evropských politik, které přispívají k vnějšímu spojení s těmito regiony, specifická omezení, jež je charakterizují (zejména jejich velká vzdálenost a izolace od ostatních evropských území), a to uzpůsobením těchto politik jejich zvláštní situaci;

36.

lituje, že mnohé pobřežní regiony nejsou v současné době dostatečně spojené se svým vnitrozemím a sousedními regiony a zeměmi; vyzývá ke strategické analýze intermodálního propojení dopravních uzlů (letišť, nádraží, přístavů) a rovněž sousedících zemí, jež by cestujícím umožnilo snáze se dostat do jednotlivých mořských oblastí a cestovat v nich;

37.

má za to, že pobřežní a námořní cestovní ruch musí přinášet užitek místním společenstvím, a proto se vyslovuje pro specifická opatření podporující místní pronájmy, využívání místních produktů a rozvoj místních potravinových systémů; má za to, že takový závazek jednat na místní úrovni zlepší účinnost nabídek služeb pobřežního a námořního cestovního ruchu, posílí místní zaměstnanost a vytvoří pracovní příležitosti v udržitelném zemědělství, rybolovu a službách, čímž také napomůže k dosahování cílů EU v oblasti sociální a územní soudržnosti a podpoří rozvoj venkova;

38.

konstatuje, že místní námořní dědictví se v četných evropských pobřežních oblastech nedostatečně propaguje; požaduje, aby byla ochrana námořního a pobřežního dědictví slučitelná s obchodním nebo hospodářským rozvojem, jako je kladení kabelů nebo produktovodů, hledání a využívání nalezišť ropy a plynu, dobývání uhlí a hornin, těžba písku a štěrku nebo ukládání odpadu a hlušiny; zastává mínění, že potopené vraky, podvodní ruiny, historická plavidla a historická přístavní zařízení, tradiční rybolov a tradice včetně souvisejících zařízení (tradiční loděnice, výrobny sítí, konzervárny atp.) mají patřit k předním místním turistickým atrakcím;

39.

připomíná nevyužitý potenciál cestování za rybolovem a je toho názoru, že může nabídnout významný prospěch pobřežním komunitám, přináší rybolovu zisk, zachovává místní rybářské tradice a diverzifikuje místní zdroje příjmů;

40.

souhlasí s tím, že v případech, kdy rybářské lodě používají selektivní a tradiční metody rybolovu, je vhodné podpořit investice nutné k propagaci cestování za rybolovem a EU by tuto aktivitu měla považovat za doplňkovou ke komerčnímu rybolovu, jež je zdrojem dodatečných příjmů rybářských společenství, a vyzývá státy a regiony a současně i rybolovné odvětví a odvětví cestovního ruchu, jakož i další zúčastněné strany, aby překonaly případné právní a správní překážky pro rozvoj rybářského cestovního ruchu;

41.

vyzývá Komisi, aby posílila svou spolupráci s Radou Evropy a zlepšila komunikaci o nových a existujících kulturních cestách podél pobřeží Evropy a jejich propagaci;

42.

podporuje vytvoření federace informačních kanceláří a agentur v cestovním ruchu v pobřežních a námořních regionech, jež by byla platformou pro spolupráci a výměnu mezi profesními organizacemi tohoto odvětví v pobřežních a námořních regionech a pomáhala by vývoji a provádění kooperačních programů zaměřených na propagaci těchto regionů;

43.

vybízí místní a regionální orgány, aby zahájily konstruktivní dialog s představiteli odvětví výletních plaveb směřující k zajištění místních dodávek zboží pro tyto lodě a k zachycení větší části výdajů cestujících vytvořením přitažlivějších vstupních oblastí v blízkosti terminálů výletních plaveb, kde by byly obchody, bary, restaurace a místní cestovní agentury nabízející bezproblémovou a kritériím udržitelnosti odpovídající dopravu k význačným místům v okolí;

44.

domnívá se, že veřejné orgány by mohly napomoci místním operátorům v tomto odvětví lépe propagovat a prodávat služby tím, že by zajistily dostupnost informací o význačných místech v okolí v různých jazycích a bezpečnost a pohodlí cestujících. Činnost zásobování plavidel a organizační činnost v destinaci související s produktem je navázána na činnost lodních agentů, s nimiž místní a regionální orgány musí spolupracovat na podpoře místních doplňkových produktů a aktivit;

45.

konstatuje, že velké výletní lodě přivážejí do jednotlivých destinací velké množství cestujících, což může být při vyloďování turistů zdrojem problémů v dopravě; vítá vývoj integrovaných projektů dopravního plánování a uspořádání, které vycházejí vstříc potřebám těchto hromadně přijíždějících výletníků, aniž by to působilo obtíže místním obyvatelům;

46.

zaznamenává rostoucí popularitu námořních sportů a činností a vítá skutečnost, že jsou často organizovány a zajišťovány malými místními společnostmi; domnívá se, že společné evropské normy v této oblasti by zvýšily důvěru zákazníků a bezpečnost;

47.

vyzývá Komisi, aby posoudila potřebu společného rámce pro rozvoj infrastruktury rekreačních přístavů; vybízí Komisi, aby vzala v úvahu počet (přibližně 4  500) rekreačních přístavů v Evropě a rostoucí popularitu jachtingu a podpořila studii o společných normách, jež by zejména řešila otázky týkající se přístupnosti pro lidi se sníženou pohyblivostí, bezpečnostní normy a únosnou obsazenost rekreačních přístavů;

48.

vyzývá místní a regionální orgány, na jejichž území se nalézají rekreační přístavy, aby společně s místními zainteresovanými subjekty a operátory v cestovním ruchu vyvinuly strategie umožňující lepší propojení přístavu s celým regionem, což by posádky rekreačních lodí podnítilo k prozkoumání země za branami přístavu a objevování jejího kulturního a přírodního dědictví a podpořilo specifický plavební a námořní produkt cestovního ruchu, např. prostřednictvím plavebních klubů, rekreačních přístavů a plavebních center.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/14

Zpravodajka

paní Annabelle Jaeger (FR/SES)

členka rady regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur

Odkaz

dopis Evropské komise s žádostí o vypracování stanoviska ze dne 12. února 2014

1.

žádá EU, aby přijala za své tři prospěšné cíle pro oblast klimatu a energetiky v období do roku 2030, a to jako cíle závazné:

Tyto tři cíle jsou nezbytné, máme-li si uchovat šanci, že se vyhneme katastrofickému globálnímu oteplení o více než 2 oC, a máme-li dosáhnout dlouhodobého cíle EU (snížení emisí skleníkových plynů o 80–95 %);

2.

připomíná závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 20. a 21. března 2014, v nichž se hlavy států a předsedové vlád dohodli na tom, že nejpozději do října roku 2014 přijmou rozhodnutí o novém rámci politiky. VR očekává, že toto rozhodnutí bude zahrnovat ambiciózní cíle. Je však v tomto ohledu znepokojen z důvodu chybějících ambicí návrhů, jež Evropská komise doposud učinila: jsou příliš chabé ve vztahu k navrhovaným procentům, kvůli povinnosti splnit je pouze na úrovni EU, a z důvodu navrhované správní struktury;

3.

domnívá se, že uvedené tři cíle jsou technicky proveditelné a že budou evropské ekonomice přínosem; jsou podmínkou dlouhodobé strukturální vize, která bude moci Evropě poskytnout udržitelnou, bezpečnou a zabezpečenou budoucnost v oblasti energetiky;

4.

upozorňuje, že EU by si měla stanovit cíl přiblížit se nulovým čistým emisím do poloviny století a zároveň dbát na to, aby ještě neprohloubila energetickou chudobu. Vedle neustálého snižování emisí skleníkových plynů je třeba podpořit zvýšené úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, pokud jde o odstraňování CO2 z ovzduší, a posílit úlohu přirozených způsobů zachycování uhlíku;

5.

konstatuje, že by EU, posílená stanovenými cíli, byla připravena vyjednávat o celosvětové dohodě pro 21. konferenci stran (COP 19) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která bude v listopadu a prosinci 2015 uspořádána v Paříži, zejména oznámením úmyslu stanovit ‘národní příspěvky’ v rámci UNFCCC, a to co nejdříve, nejpozději však do konce března 2015;

6.

doporučuje, aby navrhovaný rámec nové energetické správy vycházel ze zkušeností s balíčkem 2020, zejména stanovením závazných cílů na evropské a vnitrostátní úrovni, za něž by členské státy byly odpovědny. Proto se domnívá, že navrhovaný přístup založený na spolupráci s cíli stanovenými pouze na úrovni EU neposkytne potřebné pobídky pro dosažení těchto cílů a ambicióznějších výsledků;

7.

považuje za naprosto nezbytné, aby vnitrostátní cíle zvýšení využití obnovitelných zdrojů a snížení spotřeby energie byly závazně stanoveny pro každý členský stát a za tímto účelem země vycházely z regionálních a místních strategií, což by bylo nejen efektivnější, ale také by odpovídalo zásadě subsidiarity. Tato architektura by se měla odrazit v novém rámci energetické správy;

8.

zdůrazňuje, že nová SZP může hrát zásadní roli při snižování emisí skleníkových plynů a při podpoře ukládání uhlíku v odvětvích zemědělství, lesnictví a živočišné výroby;

9.

podtrhuje základní úlohu místní a regionální úrovně při přípravě a provádění politik v oblasti změny klimatu, rozvoje zdrojů obnovitelné energie a energetické účinnosti, avšak zároveň podtrhuje skutečnost, že jejich opatření nemohou být optimální, pokud se nepromítne uznání jejich významu do mandátu a finančních zdrojů v dlouhodobém horizontu;

10.

vyzývá tedy Komisi, aby uznala úlohu místních a regionálních orgánů a využila je při reakci na výzvy spojené se změnou klimatu a s oblastí energetiky; aby je zapojila do akčního rámce 2030 a včlenila je do nového řízení energetiky v souladu se zásadami víceúrovňové správy, jež uznávají úlohu všech úrovní správy při účinném uskutečňování veřejných politik;

11.

a závěrem vyzývá místní a regionální orgány, aby se klimatickou výzvou zabývaly ještě více a stanovily své vlastní ambiciózní cíle do roku 2030 a společně prosazovaly iniciativy v souvislosti s konferencí COP21 v prosinci 2015 v Paříži; a to v souladu s rozhodnutími konference COP19, která se konala v listopadu 2013 ve Varšavě, o uznání úlohy regionálních a místních orgánů, než bude schválena celosvětová dohoda;

12.

zdůrazňuje, že pokud má cíl snížení emisí skleníkových plynů zásadní význam pro vyslání jasného signálu, který umožní internalizovat všechny náklady znečištění ovzduší a snížit tak jeho úroveň, zásadní význam má také doplnění tohoto cíle cíli v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, aby bylo zajištěno, že transformace energetiky skutečně povede k bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné nízkouhlíkové ekonomice a bude mít synergický účinek na změnu klimatu;

13.

zdůrazňuje nezbytnost závazných cílů, které přispějí k nasměrování investic do vývoje čistých technologií. V tomto směru je dále naléhavě nutné poskytnout právní jistotu investorům do nízkouhlíkových technologií. Členské státy budou muset zaručit existenci jasného a stabilního právního rámce, který bude zabraňovat retroaktivitě nových právních předpisů;

14.

připomíná, že je vhodné náklady spravedlivě sdílet mezi zeměmi, regiony a městy a brát zřetel na požadavky územního plánování a místně dostupných obnovitelných zdrojů energie, aniž by bylo určitým regionům a městům bráněno ve větším zapojení, pokud si to budou přát;

15.

zdůrazňuje, že během přípravy politik na úrovni EU a členských států je nezbytné zohlednit nutnost zachování výdajů za energie na rozumné úrovni a že za tímto účelem je energetická účinnost klíčovým nástrojem, protože spotřebitelům a členským státům EU umožňuje až do roku 2030 ušetřit více než 200 mld. EUR ročně (1); domnívá se rovněž, že je vhodné doporučit členským státům, stejně jako místním a regionálním celkům, aby přijaly specifická opatření pro rodiny a zranitelné spotřebitele v oblasti boje proti energetické chudobě. Jednou z prioritních cest, jak dosáhnout zlepšení účinnosti, musí být oprava budov, která bude znamenat výrazný zdroj pro vytváření pracovních příležitostí v tak sociálně citlivém odvětví, jako je stavebnictví. Navíc umožní inovace v oblasti nových energeticky účinných a biologických materiálů, což s sebou přinese investice do VaVaI. Za tímto účelem by se měly na evropské úrovni vytvořit specifické fondy na podporu rozvoje energetické účinnosti budov;

16.

připomíná, že Evropa je největším světovým dovozcem energií, a má za to, že by ambicióznější evropské cíle úspor energie do roku 2030 a zároveň nárůstu podílu obnovitelných zdrojů energie značně snížily dovoz energie do Evropy a zlepšily její energetickou nezávislost;

17.

jednou z prioritních cest, jak dosáhnout zlepšení energetické účinnosti, musí být oprava budov, ale zároveň je třeba budovat nové energeticky účinné byty. Zároveň není žádoucí pohlížet při rozhodování na tyto otázky stejně – místní a regionální orgány představují odpovídající úroveň, kde je možné přijímat vhodná rozhodnutí. To by mělo být doprovázeno širokým vytvářením pracovních příležitostí v tak sociálně citlivém odvětví, jako je stavebnictví. Navíc by to umožnilo inovace v oblasti nových energeticky účinných a biologických materiálů, což by s sebou přineslo investice do VaVaI;

18.

zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje energie by mohly v roce 2030 pokrýt téměř polovinu spotřeby energií v Evropě (zdroje: institut Fraunhofer (2) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (3));

19.

zdůrazňuje význam potenciálních úspor energie, které jsou největší v zemích EU nejvíce vystavených nutnosti dovozu plynu a ropy. Investice do úspor energie v EU do roku 2030 Evropské unii umožní značně snížit dovoz energií, a tím zlepší energetickou bezpečnost EU a posílí rozvoj nových technologií, které budou účinnější, bezpečnější, hospodárnější a budou vytvářet pracovní místa;

20.

domnívá se dále, že energetickou nezávislost a bezpečnost dodávek energií do EU lze s využitím všech místních obnovitelných zdrojů energie zvýšit dalším prohloubením jednotného trhu v oblasti energetiky například za pomoci malovýroby energie z obnovitelných zdrojů samotnými spotřebiteli, nových propojení, skladování energie a inteligentních soustav, k čemuž by se od členských států mělo požadovat zavedení vhodných právních předpisů. Zdůrazňuje, že rozmanitost obnovitelných zdrojů energie zmírňuje cenovou rozkolísanost, snižuje zranitelnost energetického systému a umožňuje vyhnout se přerušení dodávek;

21.

domnívá se, že by Evropská unie a členské státy měly usnadnit transformaci energetické infrastruktury s cílem zlepšit přeshraniční propojení, přičemž obzvlášť naléhavé je to u propojení mezi členskými státy, které jsou nejvíce vzdáleny od splnění již dohodnutého cíle, aby členské státy zajistily propojení odpovídající nebo přesahující 10 % jejich instalované produkční kapacity;

22.

vítá schválení přesouvání prostředků za účelem zlepšení fungování ETS, avšak považuje za nezbytné pokračovat ve strukturální reformě systému pro obchodování s emisemi. V této souvislosti podporuje návrh Evropské komise vytvořit ‘rezervu pro stabilitu trhu’, která by však měla vstoupit v platnost dříve než po roce 2020. Považuje za nezbytné, aby byla rezerva pro stabilitu trhu doplněna o další opatření, jako je trvalé zrušení přebytečných emisních povolenek a stanovení minimální ceny;

23.

žádá Evropskou komisi, aby omezila využívání nákupu mezinárodních kreditů pro uhlíkovou kompenzaci. Tyto kredity neumožňují zahájit strukturální změny, které je zapotřebí iniciovat uvnitř EU, ani nepodporují investice na tomto území. Vyzývá rovněž k uplatnění opatření, jež by podpořila ukládání uhlíku do udržitelně řízených lesů;

24.

domnívá se, že část výnosů z obchodování s emisemi by měla být vyčleněna na opatření na místní a regionální úrovni;

25.

je toho názoru, že by se měly dále rozvinout i jiné společné nástroje na snižování dopadu na klima, např. ekodesign nebo veřejné zakázky. Uhlíková daň je účinným nástrojem tam, kde existují osvědčené postupy, na nichž lze dále stavět;

26.

domnívá se, že malovýroba energie z obnovitelných zdrojů samotnými spotřebiteli by měla být součástí řešení v oblasti energetiky podporovaných Evropou v budoucnu, což umožní posílit odolnost evropské ekonomiky vůči kolísání cen. K tomuto účelu by se od všech členských států mělo požadovat zavedení vhodných právních předpisů;

27.

domnívá se, že je nutné věnovat zvláštní pozornost družstvům zakládaným občany na místní a regionální úrovni za účelem vyšší podpory energie z obnovitelných zdrojů, zaprvé, protože představují další dodavatele energie, a zadruhé, protože mají značný vzdělávací dopad, a zvyšují tak povědomí o racionálním využívání energie;

28.

upozorňuje, že obyvatelé mají zájem na tom, aby je při řešení problémů v oblasti energetiky doprovázely při nezměněných nákladech co možná nejvíce místní orgány a aby byla připravována místní řešení výroby energie vzhledem k růstu cen na světových trzích. Místní a regionální orgány jakožto vlastníci zařízení k výrobě energie by rovněž měly zastávat výraznější úlohu v expanzi energie z obnovitelných zdrojů;

29.

připomíná, že je nezbytné zajistit soudržnost na jedné straně mezi právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže na úrovni EU, která má v této oblasti exkluzivní pravomoc, a na druhé straně základními zásadami energetické politiky, které předpokládají sdílenou odpovědnost mezi EU a členskými státy, s povinností respektovat významnou úlohu místních a regionálních orgánů, zejména místních a regionálních energetických agentur;

30.

zdůrazňuje, že jsou to právě místní orgány (jak nám to v poslední době ukázaly četné extrémní klimatické jevy), na něž silně dopadá nečinnost a které budou muset zaplatit cenu spojenou s budoucími dopady, pokud nebude transformace energetiky urychlena;

31.

bere na vědomí, že podle odhadu Rozvojového programu OSN (4) více než 70 % opatření na minimalizaci změny klimatu a až 90 % opatření pro přizpůsobení se změně klimatu provádí místní orgány;

32.

připomíná, že Evropská unie vypracovala strategii přizpůsobení a v příštích desetiletích budou největším výzvám v oblasti přizpůsobování se změně klimatu čelit regionální a místní orgány. Za účelem revidování této strategie na období po roce 2020 je proto v regionech a městech třeba vyvinout značné úsilí pro zahájení programů pro přizpůsobení se změně klimatu a dát jim k dispozici finanční zdroje Evropské unie;

33.

zdůrazňuje skutečnost, že místní a regionální orgány mohou díky svým blízkým vztahům s občany pomoci informovat a zvyšovat povědomí o hospodářských a sociálních výhodách, jež na místní úrovni skýtají opatření transformace energetiky;

34.

zdůrazňuje, že akční rámec 2030 by se měl opírat o iniciativy EU na místní úrovni a měl by je posilovat, jako např. Pakt starostů a primátorů EU (který Výbor navrhuje prodloužit do roku 2030), Mayors Adapt a další projekty financované EU. Vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby zajistila soudržnost politik a synergie mezi jednotlivými iniciativami a případně zapojila VR do tvorby a provádění. Je zásadně důležité, aby se tyto možnosti poskytované EU zpřístupnily malým městům a venkovským oblastem;

35.

zdůrazňuje, že v zájmu ještě většího pokroku je vhodné, aby si místní a regionální orgány stanovily specifické kvantifikovatelné cíle pro rok 2030 v oblasti snižování emisí a obnovitelných zdrojů energie a úspor energie podpořené vhodnými místními a regionálními strategiemi ke zrychlení dynamiky přicházející z regionů. Tyto cíle by mohly být stanoveny za posílení a rozšíření Paktu starostů a primátorů, který by měl být prodloužen a platit po roce 2020;

36.

žádá Evropskou komisi, aby učinila návrhy na financování opatření transformace energetiky – zejména prostřednictvím EIB – která by mohla podpořit stávající nebo budoucí místní finanční struktury nad rámec evropského financování vyčleněného pro období 2014–2020 (Life+Clima, strukturální fondy, Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy atd.);

37.

a na základě tohoto stanoviska vyzývá místní a regionální orgány, aby spojily své síly a před konferencí COP21 a během ní byl jejich hlas slyšet díky společnému úsilí, přičemž důležitým okamžikem tohoto postupu je summit o klimatu organizovaný generálním tajemníkem OSN dne 23. září v New Yorku.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/18

Zpravodaj

pan Gordon Keymer (UK/EKR), člen rady okresu Tandridge

Odkaz

1.

podtrhuje důležitost zeměpisně a demograficky znevýhodněných regionů EU, mezi něž patří regiony uvedené v článcích 174 a 349 SFEU a které se v současnosti potýkají se stále většími obtížemi při zajišťování místní dopravy;

2.

poznamenává, že tyto regiony (ve stanovisku nazývané „znevýhodněnými“) zahrnují: pohraniční regiony, horské regiony, ostrovní regiony, řídce zalidněné regiony (včetně nejsevernějších regionů) (článek 174 SFEU), devět nejvzdálenějších regionů (článek 349 SFEU) a jiné regiony EU s podobnými problémy. Kromě toho existují regiony se značně rozptýleným obyvatelstvem;

3.

domnívá se, že mezi problémy související s veřejnou dopravou v těchto regionech mohou patřit vyšší náklady a potřeby financování na poskytování služeb, demografická změna (vylidňování, stárnoucí zbývající obyvatelstvo a rozptýlení obyvatelstva) a fluktuace spotřebitelské poptávky po službách veřejné dopravy. Evidentní je v některých těchto regionech rovněž hospodářský pokles a v případě nejvzdálenějších regionů navíc i odlehlost, izolace a extrémní závislost na účinných dopravních systémech;

4.

domnívá se, že mobilita neboli schopnost snadno se přemístit z jednoho bodu do druhého je především právem souvisejícím s volným pohybem osob uznaným Smlouvami a základním předpokladem kvality života jedinců v těchto regionech, kteří usilují o přístup k základním veřejným službám (vzdělávání, zdravotnictví a sociální služby) či dojíždějí do zaměstnání nebo hledají pracovní příležitosti, věnují se volnočasovým aktivitám, navštěvují příbuzné, nakupují zboží a služby nebo uplatňují svoji svobodu cestovat v širokém okolí;

5.

zdůrazňuje, že námořní, silniční a železniční systémy veřejné dopravy, které naplňují tyto základní potřeby mobility, v mnoha případech vlastní nebo spravují místní, regionální a státní orgány. Značný počet místních a regionálních orgánů rovněž vlastní nebo je spoluvlastníky regionálních letišť;

6.

poukazuje na to, že podle článku 174 SFEU se určitým regionům musí věnovat „zvláštní pozornost“ a článek 349 SFEU stanoví, že ve vztahu k nejvzdálenějším regionům je nutné přijímat „konkrétní opatření“ jak v přípravě politik na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni. Nařízení o evropských strukturálních a investičních fondech na období 2014–2020 sice znevýhodněné regiony do určité míry zohledňují, stávající ustanovení politik EU týkajících se jiných oblastí ovlivňujících dopravu by se však měla lépe využít, aby zohlednila závazky Smlouvy;

7.

domnívá se, že jedním důvodem pro to může být fakt, že článek 174 SFEU blíže neurčuje velikost daného regionu. Některé vlády si tento článek vykládají na úrovni NUTS II, zatímco výzkumy Komise a jiné zúčastněné strany navrhly jako příslušnou úroveň NUTS III. VR se domnívá, že v kontextu podpory mobility (spíše než pro účely evropských strukturálních a investičních fondů) je vhodné brát v úvahu znevýhodněné regiony všech velikostí, včetně regionů úrovně NUTS III a nižších úrovní;

8.

konstatuje, že znevýhodněné regiony plní základní funkce pro vyvážený rozvoj EU, zejména prostřednictvím přístupu k surovinám, zemědělství, rybolovu, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu, přeshraničních vztahů a volnočasových příležitostí. Zlepšení dopravního propojení v rámci těchto regionů a se zbytkem EU by tedy mělo být základním prvkem politiky soudržnosti EU i politik EU v oblasti mobility, a to nejen mobility osob, ale také zboží. Podporou vyššího hospodářského růstu ve znevýhodněných regionech by se přispělo k účinnému fungování vnitřního trhu a územní soudržnosti Unie jako celku;

9.

má za to, že by bylo potřeba učinit analýzu dopadu znevýhodnění, jež tyto regiony vykazují v oblasti mobility, na vývoj modelů hospodářského a územního rozvoje těchto regionů, a tedy na současnou a budoucí zaměstnanost. Odlehlost a izolace některých z těchto regionů mají za následek omezenost a sníženou atraktivitu jejich trhů, které tak nejsou schopny vytvářet dostatečný počet pracovních míst. Složité podmínky pracovní mobility občanům těchto regionů vymezují možnosti pouze v rámci jejich geografické oblasti, což s sebou nese zvýšení míry nezaměstnanosti;

10.

vítá proto, že do programu evropských strukturálních a investičních fondů na období 2014–2020 byl zahrnut specifický tematický cíl „udržitelná doprava“ a několik dalších tematických cílů, které lze využít k podpoře mobility;

11.

podobně vítá možnost upravit míry spolufinancování evropských strukturálních a investičních fondů, aby se zohlednily oblasti, jež jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami (článek 121 nařízení o společných ustanoveních), a možnost vyčlenit v rámci EFRR „zvláštní dodatečný příděl“ na nejvzdálenější a nejsevernější regiony a vyjmout je z požadavku na tematické zaměření (články 10 až 12 nařízení o EFRR);

12.

zdůrazňuje význam evropských strukturálních a investičních fondů pro podporu udržitelné mobility ve všech evropských regionech. Vyslovuje nicméně politování nad skutečností, že přestože nařízení umožňují ve všech regionech financování tematického cíle 7, tj. „podpory udržitelné dopravy a odstraňování překážek v klíčových síťových infrastrukturách“, může v tomto směru v nejrozvinutějších regionech dojít k potížím způsobeným restriktivním postojem Komise k této otázce v dvoustranných jednáních o budoucích operačních programech;

13.

žádá proto členské státy a orgány řídící evropské strukturální a investiční fondy, aby řešily naléhavé potřeby všech znevýhodněných regionů v oblasti mobility a braly je v potaz při zpracovávání dohod o partnerství a operačních programů pro provádění evropských strukturálních a investičních fondů;

14.

domnívá se, že jiné fondy EU, financování Evropské investiční banky a soukromé financování by rovněž mohly hrát výraznější podpůrnou roli. VR zdůrazňuje, že je důležité monitorovat začleňování územního rozměru do evropských strukturálních a investičních fondů (a jejich sladění za využití společného strategického rámce) a rovněž územní dopad tematických fondů, jako je Nástroj na propojení Evropy a související program TEN-T a program Horizont 2020 a související program CIVITAS. Mobilita ve znevýhodněných regionech není prioritou programů financovaných z těchto fondů, a proto je povinností všech správních úrovní propojit v praxi tyto programy koordinovanějším a inovativnějším způsobem;

15.

bere na vědomí např. závazek EU využívat financování TEN-T k podpoře „dostupnosti a propojenosti všech regionů Unie, včetně odlehlých, nejvzdálenějších, ostrovních, okrajových a horských regionů i řídce osídlených oblastí“ (článek 4 nařízení 1315/2013);

16.

poznamenává však, že 95 % prostředků TEN-T financovaných z Nástroje pro propojení Evropy se využívá pouze na hlavní síť. Tyto investice posilují hlavní koridory Evropy a její hustou síť velkých měst. Měla by být také přijata dodatečná specifická opatření, která zajistí, aby z pozitivních účinků zlepšení TEN-T měla prospěch také místní propojení v znevýhodněných regionech, tj. napojí tyto regiony na hlavní vnitrostátní a evropské dopravní koridory;

17.

zdůrazňuje, že je proto potřeba financovat propojení mezi hlavní a globální sítí TEN-T a mezi globální sítí a místními dopravními spojeními ve znevýhodněných regionech. Dále je třeba v rámci přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období zvýšit rozpočet na Nástroj pro propojení Evropy, aby bylo možné financovat přeshraniční propojení a úzká místa v hlavní síti TEN-T, což usnadní zapojení všech evropských regionů do udržitelného a účinného evropského dopravního systému, jenž bude sloužit cestujícím i pro dopravu zboží. Vzhledem k tomu, že řešení rozdílů v rozvoji je jedním z cílů programu TEN-T, měly by se potřeby regionů znevýhodněných z hlediska provádění vlastního modelu hospodářského a územního rozvoje vzít v potaz rovněž v rámci přezkumu map TEN-T naplánovaného na léta 2016/17;

18.

poznamenává, že program Horizont 2020 a související program CIVITAS pro čistou dopravu jsou zaměřeny na vyspělé automobilové technologie, aby se zvýšila účinnost využívání zdrojů v dopravě. Tyto cíle jsou velmi záslužné, protože rovněž přispívají ke zlepšení veřejné dopravy ve znevýhodněných regionech, kde je hlavní starostí nákladová účinnost vozidel;

19.

zdůrazňuje, že jsou proto zapotřebí nové přístupy k financování dopravy ve znevýhodněných regionech. Mohou sem patřit osobní rozpočty na dopravu pro občany, např. „šeky mobility“, jež byly s úspěchem zavedeny v některých členských státech, osvobození od daní pro poskytovatele dopravy nebo ujednání o spolupráci umožňující několika přepravcům sdílet vozidla;

20.

domnívá se, že nové přístupy k financování je rovněž nutné podpořit novými nástroji. Inteligentní dopravní systémy a zlepšené IKT by se mohly využít k nahrazení pravidelné linkové veřejné dopravy účelovou dopravou, např. autobusy na vyžádání, hromadnými taxíky nebo sdílením automobilů. Zavedení takové účelové dopravy umožní nabídnout efektivnější, konkurenceschopnější a levnější veřejnou silniční dopravu, jelikož její služby reagují na skutečnou poptávku. V některých odlehlých regionech se rovněž ujaly systémy sdílené dopravy (kdy např. školáci cestují společně s ostatními pasažéry) či propagace chůze a cyklistiky. Tyto systémy vedou k úsporám, snížení závislosti na automobilech a omezení emisí;

21.

poznamenává, že zavádění těchto řešení by se mohlo usnadnit podpůrnými opatřeními, mezi něž patří např. integrované elektronické jízdenky nebo průkazky na všechny druhy dopravy, vzájemně kompatibilní pravidla elektronických plateb, integrované jízdní řády pro dopravní úseky, které nejsou na vyžádání, nebo používání aplikací chytrých telefonů k poskytování nových informací nebo platebních možností občanům;

22.

poukazuje na to, že je důležité zaručit, aby tato nová řešení v oblasti mobility byla dobře propagována a aby byla pro uživatele cenově dostupná, přístupná a přijatelná. K zaručení úspěchu může přispět aktivní zapojení uživatelů (stávajících i potenciálních) do definování jejich potřeb;

23.

zdůrazňuje, že klíčovou hnací silou mnoha těchto inovací budou místní a regionální orgány;

24.

zdůrazňuje však, že na tyto projekty v oblasti mobility by měly být vyčleněny finanční prostředky, pouze pokud budou součástí řádné politiky v oblasti mobility pokrývající danou oblast a budou odůvodněny solidními odhady potenciální poptávky;

25.

rád by upozornil na důležitou úlohu, již mohou v podpoře rozvoje znevýhodněných regionů a v propojování občanů s velkými městskými středisky sehrát rovněž přístavy a letiště a jejich propojení s vnitrozemím. Například pro ostrovní komunity a nejvzdálenější regiony jsou tato spojení jediným možným dopravním spojením nezbytným k samotnému přežití, ale i ke spojení s jejich státem a se zbytkem EU. Přístavy a letiště ve znevýhodněných regionech si proto zaslouží zvláštní pozornost v pravidlech EU, a to v pravidlech pro zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí (včetně používání povinností veřejné služby) a v pravidlech EU pro poskytování státní podpory přístavům, letištím a na služby obecného hospodářského zájmu;

26.

připomíná, že podle Smluv (protokol 26) mají členské státy velkou volnost při definování povinností veřejné služby a služeb obecného hospodářského zájmu, aby co nejlépe vyhovovaly potřebám uživatelů, a že Evropská komise může zasáhnout pouze v případě „zjevného pochybení“;

27.

upozorňuje rovněž na to, že informace týkající se povinností veřejné služby stanovených pro přepravce poskytujících služby v rámci EU nejsou k dispozici v jediném zdroji. Kdyby se zvýšila transparentnost v této oblasti, mohla by se vyřešit selhání trhu a zvýšit spolupráce mezi provozovateli ve znevýhodněných regionech;

28.

vítá nedávno zveřejněné pokyny Evropské komise pro poskytování státní podpory na leteckou dopravu, v nichž je stanovena určitá flexibilita v udělování podpory na investice do letišť a na jejich provoz, a také podporu pro začínající letecké společnosti v odlehlých a špatně přístupných regionech. Tato letiště musí být často schopná vypořádat se s vysokou sezónní poptávkou, přestože ve zbývajících částech roku mají volnou kapacitu;

29.

lituje však toho, že Evropský fond pro regionální rozvoj stanovil pro finanční období 2014–2020 omezení, jež ve většině případů prakticky zakazuje financování letištní infrastruktury;

30.

podtrhuje význam pevného, transparentního a plně vymahatelného systému práv cestujících ve všech druzích veřejné dopravy, včetně multimodální přepravy. U letů či cest vlakem skládajících se z několika úseků by se měly dále podpořit dohody v oblasti vydávání letenek na kombinace letů několika leteckých přepravců/jízdenek na kombinace spojů provozovaných různými železničními přepravci. Pro cestující z odlehlých regionů by byly výhodné jak z hlediska jednoduchosti, tak z hlediska ceny. Odškodné, jež musí hradit letecké společnosti zajišťující regionální přípoje v případě nestihnutí návazného letu na uzlovém letišti/železniční přepravci zajišťující místní spojení v případě nestihnutí návazného spoje na hlavních vlakových nádražích, však nesmí být neúměrné, aby nebránilo širšímu používání těchto dohod;

31.

domnívá se, že lze učinit více pro to, aby tvůrci politik zaujali holistický, multimodální, udržitelný a koordinovaný přístup k výzvám spojeným s mobilitou v těchto regionech. Podle zásady subsidiarity se řešení musí hledat především na místní a regionální úrovni a EU by měla podporovat pouze opatření s přidanou hodnotou;

32.

zdůrazňuje, že ve všech nových opatřeních navržených Evropskou komisí musí být byrokracie omezena na minimum;

33.

poukazuje na to, že v řadě členských států se osvědčily modely decentralizované správy, v nichž se pravomoci v oblasti dopravy a související financování přenáší na nižší než celostátní úroveň;

34.

domnívá se dále, že mobilita ve znevýhodněných regionech by neměla být pouze otázkou rozvoje dopravní infrastruktury a služeb. Projekty v oblasti mobility musejí tvořit nedílnou součást plánování rozvoje znevýhodněného regionu jako celku. Nové obchodní, průmyslové či rezidenční plochy, které budou mít špatné spojení, by například mohly vyžadovat příspěvek investora na náklady na nové služby veřejné dopravy;

35.

upozorňuje na důležitou úlohu místního plánování mobility a na to, že místní plány mobility by se neměly omezovat na městské oblasti, ale měly by být rozšířeny na sousední oblasti, nebo přinejmenším vytvořeny ve spojení s těmito oblastmi (včetně venkovských oblastí) jakožto součást širší místní rozvojové strategie. Zaručí se tak, že dopravní systémy v hustěji zalidněných oblastech budou fungovat rovněž ku prospěchu odlehlých oblastí. Tyto plány dopravy by měly zohlednit nejen krátká spojení potřebná k místnímu uspokojení okamžitých potřeb, ale taktéž delší trasy, které by spojily znevýhodněné regiony s většími městskými středisky;

36.

zdůrazňuje zejména případ přeshraniční veřejné dopravy v Evropě, která se často potýká se specifickými problémy. Patří mezi ně rozdíly mezi členskými státy v environmentálních požadavcích, dodávkách elektrické energie, bezpečnostních normách, školení personálu a rovněž právní odlišnosti či neshoda ohledně financování ze strany příslušných orgánů. Tyto problémy by pomohly vyřešit nové modely správy, používání společného právního rámce, např. evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), dohody o spolupráci nebo zřízení společného orgánu pro přeshraniční dopravu, a to např. prostřednictvím udělování koncesí usnadňujících mobilitu mezi přeshraničními oblastmi a za předpokladu minimální úrovně byrokracie;

37.

žádá Evropskou komisi, aby při posuzování legislativního dopadu v oblasti mobility věnovala zvláštní pozornost dopadu politik a programů EU v této oblasti na znevýhodněné regiony;

38.

žádá dále Evropskou komisi, aby na jeho návrh zavedla posouzení územního dopadu, která by byla příležitostí pro zohlednění územního dopadu politik EU v oblasti mobility na znevýhodněné regiony. V úvahu by se měly dále vzít otázky, jako je stárnoucí populace, vylidňování, rozptýlení obyvatelstva a odliv mozků;

39.

domnívá se, že se poskytování dopravních služeb v ohrožených regionech zatím nepovažuje za celoevropskou výzvu. EU se ve své regulaci zaměřuje na zaručení co nejmenšího narušení trhu, spíše než na vytvoření právního rámce, jenž by proaktivně podporoval rozvoj řešení v oblasti mobility ve znevýhodněných regionech;

40.

žádá proto Evropskou komisi, aby zveřejnila zelenou knihu na toto téma, aby ho zúčastněné strany a instituce EU mohly zevrubně projednat a mohla být zavedena příslušná řešení. Cílem by mělo být lepší rozpoznávání a řešení problémů v oblasti mobility ve znevýhodněných regionech v celém rámci politik a programů EU a následné zvýšení přístupu k mobilitě a snížení rizika vylidňování;

41.

konkrétněji se domnívá, že zelená kniha by měla: odstartovat diskusi; zhodnotit dosavadní pokrok a popsat stávající právní rámec a příslušné iniciativy; analyzovat konkrétní silné a slabé stránky mobility v zeměpisně a demograficky znevýhodněných regionech a jejich přínos k územní soudržnosti jako celku; analyzovat nesoulad mezi závazky uvedenými ve Smlouvě a postupy EU při tvorbě politik v oblasti osobní a nákladní dopravy, jež se týkají znevýhodněných regionů; určit, jaký dopad mají všechny výše uvedené skutečnosti na ekonomiku a zaměstnanost v těchto regionech; navíc by měla propagovat lepší koordinaci mezi zdroji financování mobility, programy a politikami v oblasti mobility; stimulovat výzkum a inovace a rozvinout pilotní projekty; prošetřit budoucí možnosti včetně toho, jaká opatření nebo pobídky by mohly být vhodné a na jaké správní úrovni;

42.

zdůrazňuje, že při přípravě zelené knihy se musí věnovat zvláštní pozornost oblastem, kde by nelegislativní opatření (např. strategie, akční plán, doporučení, pokyny nebo sdílení osvědčených postupů) mohly dodat iniciativám na celostátní nebo nižší úrovni přidanou hodnotu;

43.

žádá Komisi, aby zvýšila povědomí o mobilitě ve znevýhodněných regionech pomocí specifické akce, jako je např. každoroční týden mobility.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/23

Zpravodaj

pan Lamers (NL/ELS), starosta města Schiedam

Odkazy

sdělení Komise Program Čisté ovzduší pro Evropu

COM(2013) 918 final

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení

COM(2013) 919 final – 2013/0442 (COD)

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES

COM(2013) 920 final – 2013/0443 (COD)

1.

Bere na vědomí návrhy Evropské komise týkající se nového balíčku pro čistší ovzduší v Evropě a v podstatě s nimi souhlasí, a obecně vítá jejich přístup ohledně zdrojů znečištění (lepší provádění normy EURO 6 pro emise z vozidel ve fázi testování, národních závazků ke snížení emisí od roku 2020 a na rok 2030, regulace emisí středních spalovacích zařízení atd.).

2.

Konstatuje, že znečištění ovzduší je přeshraničním jevem, jenž musí být řešen na evropské úrovni a konstatuje rovněž, že iniciativy a nové právní předpisy navrhované Evropskou komisí jsou v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality.

3.

Stejně jako Evropská komise konstatuje, že znečištění ovzduší je velký problém, neboť je nejčastější environmentální příčinou zodpovědnou za zkrácení délky života v EU a má na svědomí desetkrát více obětí než silniční nehody a souvisí s onemocněními dýchacích cest, kardiovaskulárními chorobami, srdečními infarkty a rakovinou. Znečištění ovzduší je nejčastěji problémem v městských oblastech, v nichž je hustota obyvatelstva vysoká, jakož i v oblastech, v nichž dopady emisí z důvodu specifických geografických okolností, jako např. úzké tranzitní trasy nebo některá (říční) údolí, v kombinaci se specifickými povětrnostními podmínkami, mohou vést k vysokým koncentracím znečištění ovzduší. Hlavním východiskem evropské politiky v oblasti kvality ovzduší musí zůstat i nadále zdraví obyvatel a životní prostředí.

4.

Dochází k závěru, že kvalita ovzduší v Evropě se i v minulých letech nadále postupně zlepšovala, ale nedochází k tomu dostatečně rychle. Většina členských států nestíhá včas plnit směrnici o kvalitě ovzduší a se 17 členskými státy probíhá řízení o nesplnění limitů.

5.

Vítá vysoké ambice Komise v dlouhodobém horizontu, ale konstatuje, že při realizaci navrhované politiky v oblasti emisí to bude trvat ještě zhruba dvě generace, než budou evropští občané moci dýchat skutečně čistý a zdravý vzduch. To je vážný důvod k obavám.

6.

Poukazuje na přeshraniční charakter znečištění ovzduší a domnívá se, že přístup k této problematice musí být víceúrovňový, v jehož rámci každá úroveň správy (evropská, národní, regionální a místní) přijme svou odpovědnost. Je zapotřebí holistický přístup, jenž zohlední odpovědnost znečišťovatele, zákonné pravomoci a spravedlivé rozdělování nákladů. Všechny správní úrovně přijaly v minulých letech řadu opatření ke zlepšení místní kvality ovzduší a stále na nich ještě pracují, potřebují však odpovídající finanční podporu a účinné politické a regulační nástroje, jež by přinášely žádoucí výsledky (např. emisní normy Euro 6). Místní a regionální opatření jsou důležitá, ale mají jen omezeně prospěšný (místní) dopad a vyžadují příliš vysoké investice. Místní orgány mají často omezený vliv, prostředky a volnost při provádění politik. Evropská politika u zdroje a vnitrostátní právní předpisy mají na kvalitu ovzduší většinou daleko větší pozitivní dopad a jsou ve většině případů nákladově efektivnější. Předpisy o imisích musí být proto řešeny především politikou u zdroje.

7.

Odkazuje na předběžné stanovisko Výboru regionů z roku 2012 týkající se přezkumu evropské politiky v oblasti ovzduší. V něm žádá, aby byla věnována pozornost lepší proveditelnosti politiky, a tím také integrovanému přístupu, ambiciózní evropské politice u zdroje a propojení evropské politiky v oblasti imisí a emisí prostřednictvím koordinace ambicí a časových plánů.

8.

Poukazuje rovněž na důležitá východiska sedmého akčního programu pro životní prostředí a na příslušné stanovisko Výboru regionů, pokud jde o lepší integraci, provádění a spolupráci mezi úrovněmi správy v politice životního prostředí a zahrnuje tato východiska do tohoto stanoviska.

9.

Konstatuje, že návrhy Komise jsou konkrétními kroky v oblasti politiky u zdroje, ale vzhledem k navrhovaným lhůtám se pozitivní výsledky politiky u zdroje projeví příliš pozdě. Navrhovaná politika nepomáhá členským státům a decentralizovaným orgánům včas splnit normy směrnice o kvalitě ovzduší. Výbor závěrem konstatuje, že ještě stále existuje zásadní nesoulad mezi politikou EU v oblasti emisí a politikou EU v oblasti imisí. To vyžaduje řešení.

10.

Výbor podporuje vysoké ambice Evropské komise, v jejichž rámci dlouhodobě usiluje o situaci, v níž kvalita ovzduší nebude mít žádný (negativní) dopad na zdraví obyvatel a stav ekosystémů. Komise správně odkazuje na přísné hodnoty Světové zdravotnické organizace, ale neuvádí v rámci tohoto úsilí žádný časový údaj.

11.

Evropská komise konstatuje, že směrnice o kvalitě ovzduší není dostatečně prováděna. Ve většině členských států nejsou normy (včas) plněny a se 17 členskými státy probíhá řízení o nesplnění limitů. Komise proto v brzké době přezkum směrnice neplánuje. Usiluje o lepší provádění směrnice, tak aby stávající normy byly všude naplněny nejpozději v roce 2020. Ve skutečnosti se nic nemění, nelze mluvit o odkladu (právní) povinnosti včasného splnění platných norem.

12.

Je faktem, že hlavní zlepšení musí přijít od evropské politiky u zdroje. Tato politika v minulém období nepřinesla žádoucí výsledky. Zdá se, že emise několika kategorií vozidel jsou v praxi vyšší než evropské požadavky platné pro tyto kategorie vozidel, a to platí i pro skutečné emise nejnovější kategorie osobních vozidel, která spadají do normy EURO 6. Zejména v městských oblastech a podél tranzitních tras to vede k velkým problémům. VR však poukazuje i na to, že politické záměry, resp. právní předpisy EU, byly často nedostatečně ambiciózní.

13.

Výbor v podstatě podporuje návrhy Evropské komise týkající se politiky u zdroje (lepší provádění normy EURO 6 pro emise z vozidel ve fázi testování, národních emisních stropů, regulace emisí středních spalovacích zařízení atd.). Zdůrazňuje, že těžká nákladní vozidla by se u typových zkoušek měla pohybovat v reálném provozu a emise by měly být měřeny přímo na vozidle, přičemž stanovené mezní hodnoty nesmí být překročeny v žádném druhu provozu. Rovněž souhlasí s tím, že stávající a další plánovaná opatření u zdroje (k nimž patří směrnice o ekodesignu výrobků, zemědělská opatření, směrnice v oblasti průmyslových emisí a směrnice o nesilničních pojízdných strojích, zejména ve vnitrozemské vodní dopravě) mohou významným způsobem přispět k provádění požadovaného snížení emisí. Je důležité, aby za tímto účelem byly i v příštích letech stanovovány nutné ambice, jež budou obsaženy v referenčních technických dokumentech (BREF).

14.

Navrhovaná evropská politika u zdroje však není co do času a ambicí synchronizována s povinnostmi vyplývajícími ze směrnice o kvalitě ovzduší. Kladné dopady této politiky u zdroje se neprojeví včas. Výbor se ve svém stanovisku z roku 2012 vyslovil pro propojení evropské politiky v oblasti imisí a politiky v oblasti emisí. Komise se rozhodla přezkoumat směrnici o kvalitě ovzduší až poté, co se projeví dopady politiky u zdroje. Vzhledem ke stanoveným lhůtám lze očekávat postupné pozitivní dopady politiky u zdroje nejdříve v období let 2020 až 2030. Z toho lze vyvodit, že vysoké ambice Komise se mohou projevit nejdříve v období let 2030 až 2050.

15.

Evropská komise zahájila řízení o nesplnění limitů se 17 členskými státy, přestože navrhované lhůty nezohledňují dobu, která je potřeba k tomu, aby politiky prováděné u zdroje začaly působit. Výbor vyzývá Komisi, aby při zahajování podobných řízení byla obzvláště pečlivá a aby zvolila konstruktivnější přístup vycházející z realistických termínů.

16.

Řešením by dle Výboru bylo, že členským státům bude za určitých podmínek navrženo delší období pro zlepšení zohledňující lhůty, v nichž jsou očekávány výsledky politiky u zdroje navržené Komisí. K podmínkám patří vypracování sanačního programu obsahujícího opatření, jež musí vést ke splnění mezních hodnot imisí.

17.

Výbor zdůrazňuje, že návrh členské státy nezprošťuje povinnosti přijímat opatření. Komise však může za zohlednění zásady rovnosti klást podmínky související s podmínkami, jež ukládá (a ukládala) v rámci poskytování odchylek (1). To musí zaručit, že dotčené členské státy podniknou s ohledem na politiku a opatření dostatečné kroky, aby v přiměřené lhůtě splnily úrovně koncentrací, tak jak jsou uvedeny ve směrnici o kvalitě ovzduší.

18.

Navrhovaná alternativa se odlišuje od přechodného období pro odchylky, které v současnosti Evropská komise používá. Jsou zde zohledněny i lhůty, v nichž se mají projevit dopady evropské politiky u zdroje navrhované Komisí.

19.

Výbor v této souvislosti poznamenává, že místní znečištění ovzduší je způsobováno kombinací mezinárodních, národních, regionálních a místních zdrojů a jejich příslušných emisí. Zodpovědnost nesou všechny úrovně správy, a Výbor se proto domnívá, že sanační programy musí členské státy vypracovat v úzké spolupráci s decentralizovanými orgány. Tyto plány mohou např. pro členský stát znamenat, že svůj daňový režim více zaměří na podporu čistší dopravy a na odrazování od znečišťující dopravy. Decentralizované orgány by měly mít možnost toto ovlivňovat, např. zaváděním environmentálních zón.

20.

Zdrženlivost v řízení o nesplnění limitů je důležitá i proto, že tato řízení mohou mít za následek pokuty a že několik členských států připravuje legislativu, podle níž tyto pokuty budou mít dopad na decentralizované orgány. Výbor regionů ve svém stanovisku z roku 2012 uvedl, že jakýkoli „přenos“ pokut na místní a regionální orgány považuje za neoprávněný. V oblasti kvality ovzduší se jedná o silnou reciprocitu zodpovědnosti mezi jednotlivými úrovněmi správy. Je neoprávněné orientovat se pouze na jednu úroveň správy a pouze jedné úrovni správy ukládat pokuty. Kromě toho není správné, že je kladena odpovědnost na správní úroveň s nejmenším vlivem, zatímco se zásadní rozhodnutí v mnoha členských státech přijímají na celostátní úrovni.

21.

Výbor regionů ve stanovisku z roku 2012 uvedl, že je třeba zjistit, zda by z hlediska zdraví nebyl lepším ukazatelem elementární uhlík než PM2,5 a PM10. Komise se tématu podrobnější analýzy v návrzích nevěnuje. Výbor regionů opětovně poukazuje na nutnost této analýzy. Evropská komise v programu Čisté ovzduší pro Evropu věnuje pozornost černému uhlíku a Výbor vítá následující závazek: „při provádění snížení PM2,5 bude zvláštní důraz kladen na snížení emisí černého uhlíku (BC), který je další z hlavních znečišťujících látek s krátkou životností ovlivňujících klima.“

22.

Výbor vítá integrovaný přístup doporučovaný Komisí a znovu poukazuje na zásadní význam sladění se souvisejícími politikami, k nimž patří politika klimatu a energetiky, hospodářská a průmyslová politika, zemědělská a dopravní politika.

23.

Tento integrovaný přístup se odráží rovněž v evropských fondech. Cíle v oblasti kvality ovzduší mohou být lépe splněny díky větší flexibilitě a lepšímu definování priorit v rámci evropských fondů pro kvalitu ovzduší, což Komisi poskytne možnost, jak vhodným způsobem uskutečnit přání integrovaného přístupu. VR vybízí místní a regionální orgány, aby aktivně usilovaly o prostředky z evropských fondů.

24.

Výbor podporuje význam, jenž Komise klade na inovaci a výměnu znalostí v oblasti kvality ovzduší, např. formou pilotních projektů a rozšíření místního a regionálního souboru nástrojů pro řízení kvality ovzduší.

25.

Znečištění ovzduší je z velké části způsobeno motorovými silničními vozidly a v souladu se stanoviskem z roku 2012 je nutné, aby se i nadále podporoval výzkum a používání alternativních technologií pohonu, jako jsou hybridní vozidla s možností napojení na elektrickou síť, elektrická vozidla, vozidla jedoucí na vodík atd. Výbor v této souvislosti poukazuje rovněž na doporučení stanoviska VR ke sdělení CARS 2020.

26.

Je důležité, aby pro tyto a další inciativy týkající se kvality ovzduší byly i v budoucnu vyčleněny dostatečné finanční prostředky, např. prostřednictvím strukturálních fondů, programů Horizont 2020 a Life.

27.

Evropská politika pro snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší je významným nástrojem pro snížení znečištění ovzduší v EU. Stimuluje nezbytně nutný přístup k významným znečišťujícím zdrojům, jako jsou emise ze zemědělství a průmyslu.

28.

V této souvislosti Výbor podporuje návrh Komise na dodatečné vnitrostátní závazky ke snížení emisí pro členské státy od roku 2020 a pro rok 2030. Je to důležité pro snížení koncentrací pozadí na místní a regionální úrovni.

29.

Výbor uznává nutnost stanovit nové mezinárodní cíle pro rok 2020 prostřednictvím revize Göteborgského protokolu, jenž stimuluje také země mimo EU k provádění politiky v oblasti kvality ovzduší. Úprava Göteborgského protokolu nepožaduje po členských státech do roku 2020 žádná dodatečná opatření a dodatečné vnitrostátní závazky ke snížení emisí jsou stanoveny až v dlouhodobém termínu.

30.

To znamená, že k podstatnému snížení emisí látek znečišťujících ovzduší zatím předběžně nedojde a že dokud zpřísněné vnitrostátní požadavky na emise nepřinesou očekávané účinky, místní a regionální orgány nezískají další podporu pro včasné splnění imisních požadavků stanovených směrnicí o kvalitě ovzduší.

31.

Výbor velmi vítá ustanovení v navrhovaném odstavci 6, aby členské státy ve svých národních programech omezování znečištění ovzduší posuzovaly, do jaké míry mohou národní zdroje emisí ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území, případně i na území sousedních členských států, a zohledňovaly potřebu snížit emise látek znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných případech i na území sousedních členských států. VR si přeje, aby bylo toto ustanovení zachováno i v konečném znění směrnice.

32.

Výbor se zasazuje za dostatečně vysokou míru ambicí, pokud jde o přísnější vnitrostátní závazky ke snížení emisí pro rok 2030. Posouzení dopadu Komise ukazuje, že to lze učinit nákladově efektivním způsobem a s vyšší mírou ambicí, než jakou mají návrhy nyní. Výbor se tedy vyslovuje za to, aby navrhované požadavky na snížení pro rok 2030 zůstaly alespoň zachovány, a vyzývá k dalšímu zpřísnění závazků ke snížení tam, kde je to možné. Požadovaná míra snížení však musí být slučitelná a uzpůsobená příslušným technologickým možnostem a odpovídat proveditelným hospodářským kritériím.

33.

Výbor doporučuje, aby dílčí cíle pro rok 2025 byly ve stejné míře závazné jako cíle pro roky 2020 a 2030. Tím by vznikl další okamžik kontroly, což by členské státy donutilo začít včas se snižováním škodlivých emisí.

34.

Výbor podporuje navrhované mechanizmy flexibility, ale poukazuje na to, že nemají být využívány jako záminka k nečinnosti v případě negativních dopadů politiky.

35.

Výbor podporuje iniciativu Evropské komise týkající se návrhu legislativy o požadavcích na emise (SO2, NOx, jemné prachové částice) pro střední spalovací zařízení o výkonnosti 1 až 50 MW, z nichž se zhruba 1 42  986 nachází v EU. Tento návrh přináší pro tuto kategorii zařízení evropskou legislativu, která doposud neexistovala. Návrh Komise se týká pouze SO2, NOx a jemných prachových částic. Výbor navrhuje Evropské komisi, aby prozkoumala, zda jsou požadavky na emise CO s ohledem na budoucí právní předpisy smysluplné.

36.

Ambiciózní cíle pro střední spalovací zařízení jsou značně důležité pro realizaci cílů stanovených v rámci povinnosti jednotlivých členských států v oblasti snižování emisí a směrnice o kvalitě ovzduší. Uznává však rovněž význam, který má v některých případech změna zdrojů energie z fosilních paliv na biomasu, za zapojení mechanizmů a systémů nutných pro snížení emisí pocházejících ze spalování biomasy. Stanovení nejlepších dostupných technik je proto zásadní. Existují dobré příklady pro nová zařízení, u nichž se podařilo dodržet přísné emisní hodnoty prostřednictvím primárních opatření, jako jsou kotle a turbíny na zemní plyn.

37.

Výbor se domnívá, že by mělo být možné zvážit příspěvek emisí malých a středních spalovacích zařízení k národním čistým emisím s odkazem na nákladovou účinnost snížení emisí.

38.

Doufá, že politika v oblasti kvality ovzduší bude předvídatelná, bude mít dlouhodobý přístup a přirozenou soudržnost s politikami v oblasti klimatu a energetiky a jinými politikami EU.

39.

Co se týče přílohy IV, je třeba vyjasnit četnost měření, parametry a metody měření zmíněné ve směrnici. Tyto informace jsou zásadní pro diskuzi o proveditelnosti a požadavcích této směrnice v oblasti emisí.

40.

Řada členských států již má vnitrostátní předpisy pro středně velká spalovací zařízení. V některých členských státech jsou požadavky týkající se emisí vyšší než navrhované evropské požadavky. V jiných členských státech tomu tak není. Z hlediska životního prostředí a zdraví je důležité, aby členské státy s přísnějšími požadavky tyto požadavky mohly uplatňovat.

41.

Považuje za zásadní, že směrnice o středních spalovacích zařízeních zohledňuje nákladovou efektivnost při stanovování mezních hodnot emisí, jako jsou částice, což by se vztahovalo na stávající a nová zařízení.

42.

Výbor se snaží s ohledem na proveditelnost a proporcionalitu nalézt další možnosti diferenciace. Dalo by se vycházet z příkonu a používaného paliva, určitě v případech, kdy lze mezních hodnot dosáhnout pouze za využití cenově nákladných koncových technik, a kdy mají náklady relativně větší dopad na menší druhy zařízení. V případě nestandardních paliv (jako jsou procesní plyny a kapaliny, bioplyn atd.) je nutné hledat možnosti dalších individuálních přístupů. Kromě toho by vzhledem k velkým rozdílům v technice bylo nutné rozlišovat rovněž co do typu zařízení (např. rozdělení na plynové turbíny, motory, kotle a ostatní). Za použití příliš přísného univerzálního přístupu hrozí nebezpečí, že požadavky budou někdy pro některé druhy zařízení zbytečně přísné.

43.

Navrhované požadavky ohledně registrace a monitorování by mohly být spojeny s vysokou (dodatečnou) administrativní zátěží pro veřejné orgány a podniky. To je třeba kriticky posoudit. Konkrétním příkladem jsou ohřívače vody, u nichž má vysoká četnost měření z technického hlediska zanedbatelnou přidanou hodnotu, neboť u ohřívačů vody mají zastaralost a znečištění menší význam než u motorů.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/30

Zpravodaj

pan Povilas Žagunis (LT/EA), starosta okresu Panevėžys

Odkaz

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013 a nařízení (EU) č. 1306/2013, pokud jde o režim podpory na dodávky ovoce a zeleniny, banánů a mléka do vzdělávacích zařízení

COM(2014) 32 final

1.

připomínajíc, jak je důležité vytvořit si zdravou životosprávu již ve školním věku, a s ohledem na možnosti Evropské unie podpořit schopnost vést zdravý životní styl a na možnosti místních a regionálních orgánů přijímat a realizovat opatření uzpůsobená konkrétním případům a opírající se o společné evropské programy;

2.

zdůrazňuje, že ekologické a geneticky nemodifikované potraviny tvoří důležitou složku udržitelné stravy pro děti;

3.

zdůrazňujíc význam programu dodávek ovoce a zeleniny, do něhož se zapojilo 25 členských států (neúčastní se jej Spojené království, Finsko a Švédsko) a jehož možností ve školním roce 2012/2013 využilo 8,4 milionu dětí v 61  396 školách, a programu dodávek mléka, do něhož se zapojily všechny členské státy a jehož možností ve školním roce 2011/2012 využilo 20,3 milionu dětí v celé EU, a zdůrazňujíc příležitosti, jež se nabízejí všem členským státům EU, které se do těchto programů chtějí zapojit;

4.

připomínajíc, že se tato legislativní iniciativa – přestože je zaměřena na úzkou tematickou oblast – dotýká několika důležitých oblastí pravomoci EU a členských států – SZP a vnitřního trhu, zdravotnictví a s určitými omezeními i vzdělávání;

5.

vítá návrh vypracovaný s odkazem na zprávu Evropského účetního dvora (1) z roku 2011 na sloučení programů na dodávky mléka (byl zaveden v roce 1977 a v roce 2008 byl rozšířen na školy druhého stupně) a ovoce (byl zaveden v roce 2009) do škol a stanovení jednotných pravidel spolufinancování, jakož i doporučení týkající se zvýšení efektivity a posílení koordinace;

6.

vítá, že členské státy mají v souladu se změněným nařízením č. 1308/2013 možnost v rámci pevných národních stropů přerozdělit část prostředků vyčleněných na dodávky ovoce a zeleniny, banánů a mléka do škol (čl. 23a odst. 4). Zajistí se tak nejen větší flexibilita při využívání prostředků, ale na úrovni členských států se vytvoří také předpoklady pro to, aby se zamezilo případným problémům v souvislosti se znepokojivě vysokým podílem (v některých případech 30 %) nevyčerpaných prostředků podpory, o nichž je řeč ve finančním výkazu, který je k návrhu přiložen (odstavec 1.5.1). Naléhavě žádá, aby do tohoto přerozdělování mohly zasahovat místní a regionální orgány;

7.

současně však vyjadřuje pochybnosti ohledně části prostředků, kterou mohou dle návrhu programu členské státy dle vlastního uvážení přerozdělit. Konstatuje, že navrhovaný podíl 15 % není založen na podrobné analýze, a to zejména s ohledem na to, že část nevyčerpaných prostředků u obou programů, jež mají být změněny, obnáší v jednotlivých případech až 30 %, a proto se zdá, že návrh není v dostatečné míře v souladu se zásadami řádné správy;

8.

vítá ustanovení změněného nařízení č. 1308/2013, podle nějž mohou členské státy program z vlastních prostředků nebo soukromých zdrojů navýšit, což je dobrým základem pro vznik synergií při využívání vnitrostátních a evropských prostředků s cílem dosažení pozitivního výsledku nezávislého na přístupech jednotlivých členských států;

9.

navrhuje zlepšit režim podpory na dodávky ovoce a zeleniny a mléka do škol, a to zavedením možnosti nově přerozdělit vnitrostátní příděly pro podporu. Ukáže-li se například krátce před ukončením šestiletého programového období, že členský stát ještě nevyčerpal prostředky, které mu byly přiděleny, mělo by se nejdříve zvážit přerozdělení prostředků ve prospěch regionů, které je nejvíce využily, a poté by měla existovat možnost nově přerozdělit vnitrostátní příděly stanovené Komisí mezi členské státy, které prostředky vyčerpaly či překročily, a tím podpořit členské státy, které toto nařízení úspěšně provádějí, a motivovat k dalšímu úsilí ty, kterým se to tak úplně nedaří;

10.

zdůrazňuje, že zásady uplatňované v současnosti při rozdělování přídělů členským státům, a sice zaprvé empirické kritérium (Jakým způsobem využívaly členské státy tuto podporu v minulosti?) a zadruhé daná potřeba (Jak velký je skutečný podíl dětí ve věku šesti až deseti let v obyvatelstvu daného členského státu?), jsou velmi formální a pro účinné určení potřeby podpory zřejmě nedostatečné;

11.

s ohledem na rozmanitost panující v Evropě navrhuje zvážit vytvoření dodatečných kritérií pro stanovení vnitrostátních přídělů pro program mléko a ovoce do škol. K těmto kritériím by mohlo patřit: úroveň rozvoje regionu a statisticky prokázaný průměrný nedostatek vitamínů, který vyplývá z rozdílu mezi objektivní (vypočtenou pomocí metody, již uplatňuje Světová zdravotnická organizace) potřebou ovoce v dětské stravě (400 g ovoce na den) a jeho skutečnou průměrnou statistickou spotřebou, stravovací návyky (strava v jižních členských státech tradičně obsahuje více ovoce a zeleniny než v severských) atd.;

12.

vyjadřuje pochybnosti ohledně přiměřenosti návrhu uvedeného v 7. bodě odůvodnění návrhu nařízení, podle něhož má Komise získat pravomoc přijímat určité akty za účelem přijetí dodatečných pravidel pro nastolení rovnováhy mezi těmito dvěma kritérii, a považuje to za možný pokus rozšířit pravomoci Komise na úkor pravomocí členských států;

13.

vyjadřuje obavy ohledně povinnosti sledovat program, kterou nařízení ukládá členským státům (2), a zejména ohledně administrativní zátěže, již tato povinnost přinese celostátním a místním a regionálním orgánům členských států, a žádá proto Komisi a členské státy, aby zajistily, že administrativní zátěž spojená se sledováním programu bude pokud možno nízká;

14.

má výhrady k zásadě obsažené v nařízení, podle níž je stanovena maximální podpora Unie na porci a ne určité procento podpory, a poukazuje na rizika spojená s tímto základem výpočtu, a sice že stanovení konkrétní výše podpory by mohlo vést v konečném důsledku k tomu, že bude snahou používat levnější, méně kvalitní výrobky. Navrhuje stanovovat finanční podporu EU (pevný strop) určenou pro program a konkrétní rozsah podpory i nadále v souladu s čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie;

15.

vzhledem k tomu, že stanovením podpory Unie na porci by mohlo dojít ke snížení kvality dodávaných výrobků, vyzývá všechny zainteresované strany k tomu, aby přijaly opatření k zajištění vysoké kvality dodávaných zemědělských výrobků, jež odpovídá tomuto programu podpory, a k její kontrole;

16.

s ohledem na závěry zprávy Evropského účetního dvora, podle nichž neexistence nástroje pro zaměření pomoci na přednostní potřeby výrazně přispěla k tomu, že se výsledky programu ‘Mléko do škol’ rozcházejí se stanovenými cíli, považuje znění článku 23 nařízení č. 1308/2013 (dodávky zemědělských produktů do vzdělávacích zařízení) za nedostatečné, neboť článek neuvádí zásadní význam konzultace místních a regionálních orgánů, ani zohlednění jejich zkušeností při dalším rozvoji šestiletých režimů pro dodávky ovoce a zeleniny;

17.

s přihlédnutím k tomu, že každý pokus předepsat členským státům na úrovni EU požadavky týkající se vnitrostátních konzultací by musel být považován za porušení zásady subsidiarity, vyzývá Komisi k tomu, aby členským státům v nařízení doporučila více využívat zpětnou vazbu ze strany místních a regionálních orgánů, poněvadž se jedná o instituce, jež mají nejblíže ke konečným spotřebitelům a k dané cílové skupině, zejména by měly být zapojeny do slyšení v průběhu vypracování vnitrostátních šestiletých režimů pro dodávky ovoce a zeleniny;

18.

poukazuje na to, že pravidelná konzumace ovoce, zeleniny a mléka by měla dlouhodobě i hospodářský dopad a pomohla by uskutečnit společné evropské cíle zvýšení konkurenceschopnosti a posílení soudržnosti;

19.

poukazuje na to, že potraviny jsou až několik výjimek místními výrobky a podpora jejich konzumace tudíž přispívá ke zvýšení stávající poptávky a na makroúrovni k dosažení cílů SZP. Kromě toho je pro vytváření zdravých stravovacích návyků a pro udržitelnou spotřebu v budoucnosti přínosné, jsou-li děti vedeny k tomu, aby jedly více zdravých potravin. Proto je třeba na podporu konzumace ovoce a zeleniny a mléka nahlížet jako na součást společného úsilí o zvýšení evropské konkurenceschopnosti;

20.

s ohledem na aktuální debaty o míře zpracování výrobků způsobilých podpory v rámci tohoto režimu podpory a s ohledem na význam zakotvení zdravé výživy již v dětském věku navrhuje omezit finanční podporu v režimu podpory na výrobky, které nejsou zpracovány vůbec či pouze minimálně a které neobsahují žádné škodlivé přísady, sladidla, zvýrazňovače chuti nebo sůl;

21.

vzhledem k rozmanitosti v Evropě se domnívá, že pokus stanovit na evropské úrovni druhy ovoce a zeleniny, které mohou být podle režimu podpory dodávány do škol, je nevhodný. Jednotlivé členské státy by místo toho měly mít možnost na regionální nebo místní úrovni samostatně rozhodnout o tom, které ovocné, zeleninové a mléčné výrobky jsou vhodné pro dodávky do škol;

22.

kritizuje návrhy nového programu omezit se při dodávkách mléka pouze na konzumní mléko. Domnívá se, že i v malé míře zpracované mléčné výrobky bez škodlivých přísad by měly spadat do režimu podpory, a sice přírodní (neslazené) mléčné výrobky, jako je jogurt nebo čerstvé sýry;

23.

poukazuje na to, že omezení škály výrobků by nejen snížilo možnost výběru pro děti a atraktivitu programu, ale kromě toho by ani děti, které trpí nesnášenlivostí laktózy, ale mohou konzumovat fermentované mléčné výrobky, jako je neslazený jogurt, neměly z programu žádný prospěch;

24.

zdůrazňuje důležitost otázky kvality výrobků dodávaných v rámci režimu podpory, jež je v nařízení opomenuta. Z konzultací příjemců, škol a dalších sociálních a hospodářských partnerů vyplynulo, že se ve snaze získat větší množství za stejnou cenu a kvůli formálnímu přístupu k zadávání zakázek slevilo z kvality dodávaných potravin, což vedlo k případům, že se k dětem nedostaly prvotřídní potraviny;

25.

proto Komisi a členské státy vyzývá k tomu, aby přijaly opatření s cílem stanovit minimální standardy kvality potravin, jež jsou v rámci tohoto režimu podpory dodávány, a zaručit dodržování těchto standardů;

26.

poukazuje na závěr uvedený ve zprávě Evropského účetního dvora, podle něhož program ‘Mléko do škol’ není příliš účinný a nepřinesl očekávané výsledky, protože dotované výrobky by většinou tak jako tak byly nabízeny ve školních jídelnách nebo by si je příjemci pravděpodobně koupili i bez této podpory. Při koncipování a provádění tohoto programu se navíc dostatečně nepřihlíží ke stanoveným výchovným cílům (3);

27.

z tohoto důvodu a s ohledem na význam mléka pro děti vyzývá členské státy k tomu, aby zjistily, kolik mléčných výrobků bude v rámci programu dodávek mléka do škol zapotřebí, a aby finanční podporu ze strany EU využily výhradně na dodávky takových mléčných výrobků do školních jídelen, jež splňují kritéria zdravé výživy a jsou z nutričního hlediska nejhodnotnější;

28.

je znepokojen nepříznivými statistickými údaji, podle nichž je v celé EU 22 milionů dětí trpících nadváhou a 5 milionů je dokonce obézních (4) a v roce 2011 zkonzumovali dospělí občané EU-27 v ročním průměru méně než poloviční množství ovoce a zeleniny z toho, co doporučuje Světová zdravotnická organizace (5). V této souvislosti zdůrazňuje, že škola jakožto místo, které mladé lidi připravuje na život, hraje důležitou roli při předávání informací o zdravé životosprávě a při vytváření zdravých stravovacích návyků;

29.

poukazuje v této souvislosti zejména na roli místních a regionálních orgánů, jež v mnoha případech vzdělávací zařízení provozují, při podpoře zdravého životního stylu a žádá, aby se opatřením a spolupráci v této oblasti připisoval větší význam;

30.

kladně hodnotí požadavky na kvalitu (6), jež jsou obsaženy v doposud platných právních předpisech, a doporučuje jejich zachování, příp. vzhledem k doporučení odborníků na výživu jejich zpřísnění, je-li to možné;

31.

poukazuje na to, že ačkoliv existují různorodé regionální, národní a evropské iniciativy v oblasti zdraví (7), obecné společenské rámcové podmínky jsou zdravému způsobu života spíše na škodu – v roce 2011 zkonzumoval občan EU-27 v průměru méně než poloviční množství ovoce a zeleniny z toho, co doporučuje Světová zdravotnická organizace (8). V této souvislosti se pozastavuje nad věkovým omezením, které je v tomto programu dáno a podle něhož je tato podpora zaměřena výhradně na děti ve věku 6–10 let. Domnívá se, že to nestačí k tomu, aby si děti za stávajících podmínek, které jsou pro zdravý životní styl nepříznivé, vytvořily řádné stravovací návyky, a doporučuje zvážit možnost rozšíření tohoto programu i na mladší děti, jež navštěvují jesle, mateřskou školu nebo jiné předškolní zařízení, a na děti starší deseti let;

32.

poukazuje na aspekty udržitelného rozvoje spojené s dodávkou ovoce, zeleniny a mléka, zejména na negativní dopad přepravy zboží na životní prostředí a zdraví obyvatel, a požaduje v této souvislosti, aby pro dodávky v rámci tohoto režimu podpory byly více využívány místní výrobky či výrobky vyrobené či vypěstované v přilehlých regionech;

33.

s ohledem na aspekty udržitelného rozvoje a nutnost vytvářet u evropských občanů již od raného věku udržitelné spotřební návyky vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily mezi odborníky a politiky rozsáhlou debatu o právních možnostech upřednostňovat ovoce, zeleninu a mléčné výrobky regionálního původu, včetně možných výjimek z právních aktů pro veřejné zadávání zakázek či jejich příslušných úprav;

34.

žádá, aby v rámci programu byly upřednostňovány místní výrobky, drobný prodej a produkty ekologického zemědělství;

35.

je znepokojen nepříznivými statistickými údaji, podle nichž je v celé EU 22 milionů dětí trpících nadváhou a 5 milionů je dokonce obézních a v roce 2011 zkonzumovali dospělí občané EU-27 v průměru méně než poloviční množství ovoce a zeleniny z toho, co doporučuje Světová zdravotnická organizace (9). Zdůrazňuje v této souvislosti, že škola má zásadní význam při přípravě mladých lidí na život a při vytváření zdravých stravovacích návyků;

36.

poukazuje v této souvislosti zejména na roli místních a regionálních orgánů, jež v mnoha případech vzdělávací zařízení provozují, při podpoře zdravého životního stylu a žádá, aby se opatřením a spolupráci v této oblasti připisoval větší význam;

37.

odkazuje na možné výchovné působení režimu dodávek ovoce, zeleniny a mléka, jež poučí mladé lidi nejen o EU, ale obohatí rovněž jejich znalosti o zemědělství – s cílem přiblížit spotřebitele a místní producenty potravin a podpořit místní zemědělství šetrné k životnímu prostředí –, o chovu dobytka, o zdravých a nezdravých potravinách, vyvážené výživě, souvislosti mezi konzumovanými potravinami a jejich zdravotním stavem, jakož i o snížení plýtvání potravinami, a vítá stanovenou možnost financovat pomocí prostředků nového režimu rovněž doprovodná opatření, např. informování o prospěšnosti zdravých a potřebných potravin;

38.

odkazuje na výsledky vědeckých výzkumů, z nichž vyplývá, že proti šíření nezdravých potravin a obezity lze úspěšně bojovat pouze pomocí komplexních opatření, přičemž do stravovací výchovy dětí musejí být zapojeny jak školy, tak rodiče a společnost. Považuje v této souvislosti informační kampaně zaměřené na tyto cílové skupiny za pevnou součást programu pro dodávky ovoce, zeleniny a mléka do škol (10);

39.

s ohledem na existující trend v dnešní konzumní společnosti konzumovat výrobky, jež jsou odpovídajícím způsobem prezentovány a zabaleny, a vzhledem ke skutečnosti, že tento atraktivní vzhled často znamená konzumaci látek, jejichž vliv na zdraví je nejasný, vyzývá v souvislosti s nezbytným přezkumem programu k tomu, aby se věnovalo více pozornosti informování o nezpracovaných potravinách a o prospěšnosti výživných látek, jež jsou v nich obsaženy;

40.

sdílí rozpaky Komise nad tím, že na rozdíl od programu dodávek ovoce do škol bylo u programu dodávek mléka do škol zatím realizováno jen málo vzdělávacích opatření (11), a poukazuje na to, že místní a regionální orgány jsou s to tato opatření účinně provádět díky tomu, že je přizpůsobí informačním potřebám dětí v příslušné obci nebo regionu;

41.

s ohledem na zásadu subsidiarity a skutečnost, že vzdělávací programy spadají do pravomocí členských států a vměšování EU do vnitrostátních vzdělávacích programů tedy nemusí být vhodné, navrhuje, aby všechna vzdělávací opatření související s programem dodávek ovoce, zeleniny a mléka vznikala zejména na úrovni jednotlivých členských států a aby se jim nestanovovala žádná minimální výše financování.

20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/37

Zpravodaj

pan Dainis Turlais (LV/ALDE), předseda Výboru pro bezpečnost, předcházení korupci a otázky veřejného pořádku rady města Riga

Odkaz

návrh rozhodnutí, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní

COM(2014) 221 final

1.

vítá návrh Komise, který se týká zřízení evropské platformy pro boj proti nehlášené práci, a uznává, že je nutné proti tomuto jevu koordinovaně a společnými silami bojovat, aby v Evropské unii i nadále platily vysoké standardy v oblasti práce, zamezilo se závažným sociálním a hospodářským dopadům, byly vyřešeny problémy spojené s mobilitou pracovníků a byl rozsáhleji a efektivněji využíván lidský kapitál;

2.

podporuje návrh zahrnout do oblasti působnosti této platformy nepravou samostatnou výdělečnou činnost. Jedná se o totiž zásadní krok, neboť falešně hlášená samostatná výdělečná činnost, jejímž účelem je obejít právní nebo daňové povinnosti, má podobné škodlivé účinky jako nehlášená práce, zejména pokud jde o pracovní podmínky, systémy sociálního zabezpečení a jejich dlouhodobé financování;

3.

uznává, že evropská platforma, která má posílit spolupráci při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní, představuje konkrétní příspěvek k současnému úsilí o nalezení inovačních řešení s cílem nejen zvýšit míru zaměstnanosti a dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, ale také zlepšit kvalitu pracovních míst a bezpečnost na pracovištích v Evropské unii;

4.

poukazuje na to, že se ve zprávě nadace Eurofound (1) zdůrazňuje, že „existuje těsná spojitost mezi úspornými opatřeními v širokém pojetí a rozsahem a rozvojem nehlášené ekonomiky“. Z tohoto důvodu vyjadřuje politování nad rozdílem mezi nízkými úsporami, jichž bylo dosaženo prostřednictvím úsporných opatření, a potenciálními úsporami, kterých by se mohlo dosáhnout potíráním nehlášené práce;

5.

sdílí názor Komise, že nehlášená práce má značné rozpočtové důsledky, neboť snižuje daňové příjmy a příjmy sociálního zabezpečení, a má tedy negativní dopady na zaměstnanost, produktivitu, pracovní podmínky, rozvoj dovedností a celoživotní učení, což vede k nižším nárokům na důchod a horšímu přístupu ke zdravotní péči. Zdůrazňuje, že nehlášená práce vážně ohrožuje sociální a hospodářskou soudržnost;

6.

zdůrazňuje, že tyto aspekty mají pro místní a regionální orgány mimořádný význam, jelikož pokles daňových příjmů negativně ovlivňuje přísun prostředků do rozpočtů územních orgánů a současně zvyšuje jejich výdaje na zabezpečení základních potřeb občanů. Nehlášená práce vede v krátkodobém a dlouhodobém horizontu mimo jiné ke snížení mezd na daném trhu práce a pro osoby, jež tuto práci vykonávají, má tyto přímé důsledky: absence zdravotní péče a sociálního zabezpečení či citelně nižší důchod, než jaký pobírají legálně zaměstnané osoby. V důsledku toho mají územní orgány, jichž se problém nehlášené práce dotýká, méně možností, jak rozšířit spektrum služeb, jež poskytují občanům, a trvale zvýšit jejich kvalitu;

7.

vyjadřuje politování nad tím, že se v návrhu Komise nepoukazuje na význam místních a regionálních orgánů a samotného Výboru regionů, a opakuje, že místní a regionální úroveň má k uchazečům o práci a zaměstnavatelům často nejblíže a že trh práce má především místní charakter (2);

8.

v této souvislosti Komisi vyzývá, aby uznala, že místním a regionálním orgánům náleží v boji proti nehlášené práci významná úloha, vezmeme-li v úvahu spolupráci, která již byla navázána mezi územními orgány, organizacemi zaměstnavatelů, zaměstnaneckými organizacemi a institucemi trhu práce, a osvědčené postupy, jež byly v této oblasti na místní a regionální úrovni vypracovány. Zapojení místních subjektů má rozhodující význam pro úspěšnost platformy, neboť právě tyto orgány nejlépe znají a sledují životní příběhy občanů. Také bychom – jako je v plánu u sítě EURES – mohli zapojit partnery z řad občanské společnosti za účelem rozšíření rámce činnosti platformy;

9.

domnívá se, že platforma, která má sloužit k výměně informací a osvědčených postupů a má stanovit společné zásady, by mohla mít značný přínos vzhledem k probíhající hospodářské a finanční krizi a k nutnosti využívat co nejefektivněji dostupné lidské a ekonomické zdroje. Tato platforma by mohla napomoci k jednotnému plánování opatření, která je třeba přijmout za účelem potírání nehlášené práce, přičemž je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že tento jev je velmi rozšířený, a současně mít na paměti, že k jeho vymýcení jsou nezbytná zvláštní cílená opatření;

10.

má výhrady k tomu, že Komise podrobněji neodůvodnila slučitelnost navrhované povinné účasti členských států v platformě a skutečnosti, že právní základ návrhu, tj. článek 153 Smlouvy o fungování Evropské unie, umožňuje přijímat pouze opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy. Poukazuje rovněž na to, že Komise při posuzování souladu návrhu se zásadami subsidiarity a proporcionality pouze odůvodňuje volbu právního nástroje (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady) a přidanou hodnotu návrhu jako celku, nikoli však povinnou účast v platformě. Výbor regionů má tudíž výhrady, pokud jde o soulad závazné povahy návrhu se zásadou subsidiarity;

11.

zdůrazňuje, že všechny členské státy musí neprodleně zavést dostupná a účinná opatření zaměřená na předcházení nehlášené práci a nepravé samostatné výdělečné činnosti;

12.

zdůrazňuje, že má-li se skutečně dosáhnout cílů platformy, měly by být využity poznatky a zkušenosti místních a regionálních orgánů, neboť tyto orgány spolupracují se službami zaměstnanosti, s orgány sociálního zabezpečení, se zainteresovanými subjekty a s formálními a neformálními občanskými sítěmi a mají bezprostřední zkušenosti a informace o příčinách stínové ekonomiky na místní a regionální úrovni;

13.

zdůrazňuje, že při přijímání regionálních či celoevropských strategií zvyšování informovanosti o problematice nehlášené práce musí platforma konzultovat zástupce místních a regionálních orgánů, aby tyto strategie nebyly v rozporu se strategiemi územních orgánů a aby nepřinesly dodatečnou finanční a administrativní zátěž. Proto je třeba zaručit místním a regionálním orgánům větší volnost, pokud jde o charakter jejich zapojení do činnosti v rámci platformy;

14.

poukazuje na to, že nehlášená práce je jevem mimořádně negativním – připravuje pracovníky o přístup k odpovídající zdravotní péči v případě pracovního úrazu, onemocnění či nemoci z povolání a k veřejnému sociálnímu zabezpečení, na které mají nárok pojištěnci, a vystavuje je rovněž riziku chudoby v důchodovém věku, přičemž navíc snižuje dostupné prostředky na rozšiřování a zkvalitňování veřejných služeb. Kromě toho nehlášenou práci často vykonávají ženy a mladiství, což je v členských státech Evropské unie naprosto nepřípustné;

15.

upozorňuje zejména na to, že je nutné podporovat informační a vzdělávací kampaně pro zvýšení povědomí o negativních aspektech nehlášené práce, aby byly různé skupiny občanů, a zejména mladí lidé, náležitě informovány o rozšířenosti tohoto jevu a jeho nepříznivých dopadech na hospodářství jednotlivých zemí, životní úroveň občanů, pracovní podmínky, celoživotní sociální zabezpečení a na schopnost místních a regionálních orgánů rozšiřovat spektrum svých služeb a zvyšovat jejich kvalitu. Zdůrazňuje, že odpovědnost mají jednotlivci i potenciální zaměstnavatelé;

16.

podotýká, že místní a regionální orgány mohou – vzhledem k jejich přímému kontaktu s obyvateli a k jejich spolupráci se zaměstnavateli působícími na daném území – s pomocí celostátní úrovně výrazně přispět k odhalování nehlášené práce a k začleňování těchto pracovníků, především nejzranitelnějších skupin, do trhu hlášené práce;

17.

poukazuje na to, že proti nehlášené práci je třeba nejen bojovat, ale je nutné také omezovat atraktivitu tohoto druhu činnosti a propagovat legální zaměstnávání případným snížením daňového a administrativního zatížení;

18.

opakuje, že boj proti nehlášené práci je třeba zasadit do širšího kontextu migrace, poněvadž možnost tohoto způsobu zaměstnávání je jedním z faktorů, jež podporují příliv nelegálních migrantů a jejich vykořisťování na trhu práce (3);

19.

je potěšen tím, že do činnosti platformy mají být coby pozorovatelé zapojeni sociální partneři, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), Mezinárodní organizace práce (MOP) a státy EHP, a vyzývá k tomu, aby byl tento status pozorovatele v souladu s čl. 1 odst. 3 návrhu udělen i Výboru regionů jakožto zástupci evropských místních a regionálních orgánů;

20.

domnívá se, že je třeba vyhnout se postupu shora a je třeba se zabývat sociálními příčinami nehlášené práce na místní úrovni a přizpůsobit příslušná opatření různým společenským, hospodářským a zeměpisným podmínkám;

21.

vítá návrh používat při činnosti platformy účinné nástroje: databáze znalostí, vzájemnou důvěru a shromažďování zkušeností, společná školení a výměnu pracovníků či společné pokyny a zásady fungování. Tyto formy spolupráce mají za současné hospodářské situace mimořádný význam, jelikož umožňují účinněji využívat lidské a finanční zdroje;

22.

podtrhuje význam podpory projektů srovnávání údajů mezi veřejnými orgány působícími v oblastech zaměstnanosti a sociální podpory mezi členskými státy a v jejich rámci s cílem umožnit lépe se obeznámit s problémy a snadněji identifikovat podvody;

23.

podporuje záměr vést k nehlášené práci celoevropské kampaně. Je třeba zintenzivnit snahy o informování veřejnosti o škodlivém vlivu nehlášené práce a nepravé samostatné výdělečné činnosti na bezpečnost a zdraví pracovníků, na systémy sociálního zabezpečení, na celostátní, regionální a místní rozpočty a tedy i na celou společnost. Vzhledem k tomu, jakých rozměrů momentálně v Evropě nabývá euroskepticismus, je zvlášť důležité zvýšit povědomí občanské společnosti v širokém pojetí o tom, jaké výhody přináší koordinace politik zaměstnanosti jednotlivých členských států na evropské úrovni;

24.

vyzývá členské státy, aby při určování jednotného kontaktního místa v každém státě, které se stane členem platformy, a určování případného náhradního člena konzultovaly místní a regionální orgány nebo organizace, jež je zastupují;

25.

vybízí členské státy a jejich kontaktní místa, aby jasně stanovily příslušné zástupce místních a regionálních orgánů či organizací, jež je zastupují, s nimiž navážou strukturovaný dialog a s nimiž si budou pravidelně vyměňovat informace o nehlášené práci s cílem zaručit, že budou mít zástupci celostátní úrovně přístup k poznatkům a zkušenostem získaným na úrovni místní a regionální. Tento postup by zároveň umožnil, aby se informace o pokroku učiněném na úrovni jednotlivých států a na úrovni Evropské unie skutečně dostaly až na úroveň místní a regionální;

26.

domnívá se, že nástroje, které bude platforma používat, musí být k dispozici i místním a regionálním orgánům, aby mohly být efektivními partnery celostátních orgánů při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní;

27.

vybízí členské státy, Komisi a Eurostat, aby shromažďovaly a zpracovávaly údaje o nehlášené práci v co největším množství a v co nejvyšší kvalitě, včetně údajů z místní a regionální úrovně, s cílem zlepšit povědomí o tomto problému a napomoci k jeho vyřešení;

28.

zdůrazňuje, že při přípravě hodnotících nástrojů, ukazatelů a společných srovnávacích analýz je třeba zaručit, aby jejich cílem nebylo posuzovat situaci v jednotlivých členských státech konkurenčním způsobem a sestavovat jejich žebříček. Tyto iniciativy jsou naopak prostředkem, který umožňuje odhalovat nehlášenou práci, formulovat doporučení a zlepšit informovanost o tomto jevu na unijním trhu práce;

29.

připojuje se k výzvě, již Komisi adresoval Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 14. ledna 2014, totiž aby „prošetřila výhodu zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení a aby ho případně zajistila, přičemž by v něm mohly být uloženy všechny údaje podstatné pro kontrolu pracovního poměru, např. podrobnosti o statusu sociálního zabezpečení a pracovní době“;

30.

zdůrazňuje důležitost toho, aby členské státy posílily zdroje svých orgánů inspekce práce tak, aby se dosáhlo cíle zajistit jednoho inspektora práce na 10  000 pracovníků v souladu s doporučeními MOP, a to zejména prostřednictvím národních akčních plánů posílení mechanismů inspekce práce, jež mohou být v případě potřeby spolufinancovány z evropských strukturálních fondů;

31.

žádá Komisi, aby navrhla směrnici stanovící minimální standardy inspekce práce, jež budou muset členské státy zavést na základě úmluvy MOP č. 81. Tato směrnice by měla určit, jakým způsobem bude fungovat systém inspekce práce a přeshraničního vzdělávání inspektorů práce a jejich pravomocí a úkolů.