31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 249/1

1.

2.

2.1.

2.2.

2.3.

2.4.

3.

3.1.

3.1.1.

3.1.2.

3.2.

3.3.

3.3.1.

3.3.2.

3.4.

3.5.

3.5.1.

3.5.2.

3.6.

3.6.1.

3.6.2.

3.6.3.

3.6.4.

3.7.

4.

5.

6.

6.1.

6.2.

6.3.

6.4.

6.5.

6.6.

6.7.

7.

7.1.

7.2.

7.2.1.

7.2.2.

7.2.3.

8.

9.

10.

1.

V těchto pokynech Komise stanoví podmínky, za nichž lze státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích považovat za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie.

2.

Komise přijala původní pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (1) v roce 1994. V roce 1997 do nich doplnila zvláštní pravidla pro zemědělství (2). V roce 1999 bylo přijato pozměněné znění pokynů (3). V roce 2004 Komise přijala nové pokyny (4), jejichž platnost byla poprvé prodloužena do 9. října 2012 (5) a následně do okamžiku, kdy budou nahrazeny novými pravidly (6) v souladu s reformním programem, který je vymezen ve sdělení Komise ze dne 8. května 2012 s názvem Modernizace státní podpory v EU (7).

3.

V uvedeném sdělení Komise ohlásila tři cíle, pokud jde o modernizaci kontroly státní podpory:

4.

Sdělení zejména vyzvalo ke společnému přístupu k revizi různých pokynů a rámců, který se bude zakládat na posilování vnitřního trhu a účelnějším vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím lepšího přínosu státní podpory k cílům společného zájmu a podrobnějšího zkoumání motivačního účinku, omezení podpory na minimum a prevence potenciálních nepříznivých účinků podpory na hospodářskou soutěž a obchod.

5.

Komise pokyny týkající se státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích přezkoumala na základě zkušeností s uplatňováním stávajících pravidel a v souladu s výše uvedeným společným přístupem. Revize rovněž zohledňuje strategii Evropa 2020, kterou přijala Komise (8), a skutečnost, že nepříznivé účinky státní podpory se mohou dostat do střetu s potřebou podpořit produktivitu a růst, zachovat rovné příležitosti pro podniky a potlačovat státní protekcionismus.

6.

Podpora na záchranu a restrukturalizaci patří mezi typy státní podpory, které nejvíce narušují hospodářskou soutěž. Je známo, že produktivita úspěšných hospodářských odvětví roste nikoli proto, že všechny podniky na trhu zvyšují svoji produktivitu, ale spíše proto, že efektivnější a technologicky vyspělejší podniky rostou na úkor těch, které jsou méně efektivní nebo mají zastaralé výrobky. Díky odstoupení méně efektivních podniků mohou jejich efektivnější konkurenti růst, a aktiva se tak vracejí na trh, kde mohou být použita produktivnějším způsobem. Zasahováním do tohoto procesu může podpora na záchranu a restrukturalizaci výrazně zpomalit hospodářský růst dotčených odvětví.

7.

Pokud části neúspěšného podniku zůstávají v podstatě životaschopné, může být podnik schopen provést restrukturalizaci, jejímž prostřednictvím upustí od určitých strukturálně ztrátových činností a přeorganizuje své zbývající činnosti na základě, který poskytuje rozumné vyhlídky, pokud jde o dlouhou životaschopnost. Taková restrukturalizace by zpravidla měla být možná bez státní podpory prostřednictvím dohod s věřiteli nebo úpadkového řízení či řízení o reorganizaci. Moderní úpadkové právo by mělo dobrým společnostem pomoci přežít, mělo by pomoci zachovat vytvořená pracovní místa, dodavatelům by mělo pomoci podržet si své zákazníky a vlastníkům uchovat si hodnotu v životaschopných společnostech (9). Díky úpadkovému řízení se životaschopný podnik může také vrátit na trh prostřednictvím akvizice třetími stranami, ať jde o podnik bez přerušení činnosti, nebo jeho různá výrobní aktiva.

8.

Je zřejmé, že podniky by měly být způsobilé pro státní podporu pouze tehdy, pokud vyčerpaly všechny tržní možnosti a pokud je taková podpora nezbytná k dosažení řádně definovaného cíle společného zájmu. Podnikům by mělo být povoleno, aby podporu podle těchto pokynů obdržely pouze jednou za deset let (zásada „jednou a dost“).

9.

Další obavou, pokud jde o státní podporu, je problém morálního hazardu. Podniky, které očekávají, že dostanou-li se do obtíží, budou zachráněny, se pouštějí do nadmíru rizikových a neudržitelných obchodních strategií. Kromě toho může vyhlídka podniku na podporu na záchranu a restrukturalizaci uměle snížit jeho náklady na kapitál, a tím mu poskytnout konkurenční výhodu na trhu.

10.

Státní podpora na záchranu a restrukturalizaci podniků může také oslabit vnitřní trh tím, že přesune nespravedlivý podíl zátěže spojené se strukturální úpravou a souvisejícími sociálními a hospodářskými problémy na jiné členské státy. To je samo o sobě nežádoucí a mezi členskými státy může taková podpora rozpoutat zbytečný subvenční závod. Taková podpora může také vytvořit překážky bránící vstupu na trh a oslabit pobídky pro přeshraniční činnosti, což by bylo v rozporu s cíli vnitřního trhu.

11.

Proto je důležité zaručit, že podpora je povolena pouze za podmínek, které zmírňují její potenciální škodlivé účinky a podporují efektivitu veřejných výdajů. Pokud jde o podporu na restrukturalizaci, ukázalo se, že požadavky týkající se obnovení životaschopnosti, vlastního přispění a opatření omezující narušování hospodářské soutěže jsou cenné z hlediska zmírňování potenciálních škodlivých účinků takové podpory. Tyto požadavky nadále platí i v rámci těchto pokynů, jsou však upraveny tak, aby zohledňovaly nedávné zkušenosti Komise. Byl zaveden pojem sdílení nákladů, mj. s ohledem na řešení problému morálního hazardu. V případě podpory na záchranu a dočasné podpory na restrukturalizaci jsou potenciální škodlivé účinky zmírněny omezením doby trvání a formy podpory.

12.

Má-li podpora formu pomoci v oblasti likvidity a je omezena jak její částka, tak doba trvání, jsou obavy z potenciálních škodlivých účinků výrazně nižší, a proto může být taková podpora schválena za mírnějších podmínek. I když by taková podpora mohla být v zásadě použita na podporu celého procesu restrukturalizace, omezení doby trvání podpory na záchranu na šest měsíců znamená, že k tomu dochází jen zřídka; místo toho po podpoře na záchranu zpravidla následuje podpora na restrukturalizaci.

13.

S cílem podpořit využití forem podpory, které méně narušují hospodářskou soutěž, tyto pokyny zavádějí novou koncepci „dočasné podpory na restrukturalizaci“. Společně s podporou na záchranu může mít dočasná podpora na restrukturalizaci pouze formu pomoci v oblasti likvidity, která je omezena jak z hlediska částky, tak doby trvání. Aby mohla podpořit celý proces restrukturalizace, je však maximální doba trvání dočasné podpory na restrukturalizaci stanovena na 18 měsíců. Dočasnou podporu na restrukturalizaci lze udělit pouze malým a středním podnikům (10) a menším podnikům vlastněným státem (11), které při přístupu k likviditě čelí větším problémům než velké podniky.

14.

Pokud do oblasti působnosti těchto pokynů spadá podpora pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu, kteří se nacházejí v obtížích, mělo by se provést posouzení v souladu se standardními zásadami těchto pokynů. V nezbytném případě by však specifické uplatnění uvedených zásad mělo být přizpůsobeno, aby se zohlednila zvláštní povaha služeb obecného hospodářského zájmu, a zejména potřeba zaručit kontinuitu poskytování služby v souladu s čl. 106 odst. 2 Smlouvy.

15.

Akční plán Komise pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě (12) („akční plán pro ocelářství“) vymezuje řadu opatření, která mají podpořit silné a konkurenceschopné ocelářství. Akční plán pro ocelářství rovněž identifikuje řadu oblastí, v nichž je podnikům v odvětví ocelářství k dispozici státní podpora v souladu s pravidly státní podpory. Za současných podmínek, kdy v Evropě i na celém světě převládá výrazná nadměrná kapacita (13), však není státní podpora na záchranu a restrukturalizaci ocelářských podniků v obtížích odůvodněná. Ocelářství by tudíž mělo být z oblasti působnosti těchto pokynů vyňato.

16.

Rozhodnutí Rady 2010/787/EU (14) stanoví podmínky, za nichž lze do roku 2027 poskytovat provozní, sociální a environmentální podporu na nekonkurenceschopnou těžbu v odvětví těžby uhlí (15). Stávající pravidla navazují na předchozí odvětvová pravidla, která byla uplatňována mezi roky 2002 a 2010 (16) a 1993 a 2002 (17) a která usnadňovala restrukturalizaci nekonkurenceschopných podniků v odvětví těžby uhlí. Výsledkem je, že vzhledem k neustále potřebě poskytovat podporu na strukturální úpravy v odvětví těžby uhlí v Unii jsou stávající pravidla přísnější než pravidla předchozí a vyžadují, aby nejpozději do 31. prosince 2018 byla trvale ukončena těžba a prodáno uhlí, na jehož těžbu byla poskytnuta podpora, a aby byly definitivně uzavřeny nekonkurenceschopné těžební jednotky. Na základě těchto pravidel řada členských států přijala a provádí plány, jež mají vést k definitivnímu uzavření uhelných dolů v obtížích, které jsou provozovány podniky v tomto odvětví (18). Odvětví těžby uhlí by tudíž mělo být z oblasti působnosti těchto pokynů vyňato.

17.

Zkušenosti Komise se záchranou a restrukturalizací finančních institucí během finanční a hospodářské krize ukazují, že vzhledem ke specifickým vlastnostem finančních institucí a finančních trhů mohou být přínosem zvláštní pravidla pro finanční odvětví. Podniky, na něž se vztahují zvláštní pravidla pro finanční odvětví, jsou tudíž z oblasti působnosti těchto pokynů vyňaty.

18.

Komise bude tyto pokyny uplatňovat na podporu pro všechny podniky v obtížích kromě těch, které působí v odvětví těžby uhlí (19) nebo ocelářství (20), a podniků, na které se vztahují zvláštní pravidla pro finanční ústavy (21), aniž jsou dotčena jakákoli zvláštní pravidla týkající se podniků v obtížích v konkrétním odvětví (22). Komise bude tyto pokyny uplatňovat i na odvětví rybolovu a akvakultury, pokud jsou v souladu se zvláštními pravidly stanovenými v pokynech pro posuzování státní podpory v odvětví rybolovu a akvakultury (23), a na odvětví zemědělství, včetně odvětví zemědělské prvovýroby (24).

19.

Členský stát, který navrhuje, že v souladu s těmito pokyny poskytne určitému podniku podporu, musí objektivně prokázat, že se dotčený podnik nachází v obtížích ve smyslu tohoto oddílu, nestanoví-li jinak zvláštní ustanovení pro podporu na záchranu a dočasnou podporu na restrukturalizaci podle bodu 29.

20.

Pro účely těchto pokynů je podnik považován za podnik v obtížích, pokud bude v krátkodobém či střednědobém výhledu bez zásahu státu téměř s jistotou odsouzen k ukončení činnosti. Podnik je proto považován za podnik v obtížích, pokud nastane alespoň jedna z následujících okolností:

21.

Nově vytvořený podnik není způsobilý pro podporu podle těchto pokynů ani v případě, že je jeho počáteční finanční situace nejistá. To platí například tehdy, když po likvidaci původního podniku vznikne nový podnik nebo když dotyčný podnik pouze převezme aktiva původního podniku. Za nově vytvořený se podnik považuje v zásadě během prvních tří let po zahájení činnosti v příslušné oblasti. Teprve po uplynutí této doby je podnik způsobilý pro poskytnutí podpory podle těchto pokynů za předpokladu, že:

22.

Společnost, která patří k větší obchodní skupině nebo byla větší obchodní skupinou převzata, není za normálních okolností způsobilá pro poskytnutí podpory podle těchto pokynů s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama. V případě, že společnost v obtížích vytvoří dceřinou společnost, bude tato společnost společně se společností v obtížích, která ji ovládá, považována za skupinu a může obdržet podporu za podmínek stanovených v tomto odstavci.

23.

Vzhledem k tomu, že je ohrožena jeho vlastní existence, nemůže být podnik v obtížích považován za prostředek k prosazování jiných politických cílů veřejného zájmu, dokud není zajištěna jeho životaschopnost. Komise se proto domnívá, že podpora poskytovaná podnikům v obtížích může přispívat k rozvoji hospodářských činností, aniž by nepříznivě ovlivňovala obchod v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, pouze pokud jsou splněny podmínky uvedené v těchto pokynech, a to i v případě, že je taková pomoc poskytována v souladu s režimem již dříve schváleným.

24.

Řada nařízení a sdělení v oblasti státní podpory či v jiných oblastech proto podnikům v obtížích zakazuje, aby přijaly podporu. Neobsahují-li jiné definice, pro účely těchto nařízení a sdělení by za:

25.

Tyto pokyny se zabývají třemi typy podpory: podporou na záchranu, podporou na restrukturalizaci a dočasnou podporou na restrukturalizaci.

26.

Podpora na záchranu je v podstatě bezodkladná a dočasná pomoc. Jejím základním cílem je umožnit podniku v obtížích udržet se na trhu po krátkou dobu nezbytnou pro vypracování plánu restrukturalizace nebo likvidace. Obecně platí, že díky podpoře na záchranu je možné poskytnout dočasnou podporu podniku, který se potýká s vážným zhoršením své finanční situace, s nímž souvisí náhlá likvidní krize nebo technická platební neschopnost. Tato dočasná podpora by měla poskytnout čas na podrobné posouzení okolností, které obtíže způsobily, a na vytvoření vhodného plánu, jak tyto obtíže odstranit.

27.

Podpora na restrukturalizaci mnohdy zahrnuje i trvalejší pomoc a musí obnovit dlouhodobou životaschopnost příjemce na základě proveditelného, důsledného a dalekosáhlého plánu restrukturalizace a zároveň umožnit, aby bylo spravedlivě rozloženo vlastní přispění a zátěž a omezeny možné účinky narušující hospodářskou soutěž.

28.

Dočasná podpora na restrukturalizaci představuje pomoc v oblasti likvidity, která je určena na podporu restrukturalizace podniku tím, že zajistí podmínky nutné k tomu, aby příjemce vypracoval a provedl vhodná opatření k obnově své dlouhodobé životaschopnosti. Dočasnou podporu na restrukturalizaci lze udělit pouze malým a středním podnikům a menším podnikům vlastněným státem.

29.

Odchylně od bodu 19 podpora na záchranu a v případě malých a středních podniků a menších podniků vlastněných státem i dočasná podpora na restrukturalizaci může být poskytnuta rovněž podnikům, které nejsou v obtížích ve smyslu bodu 20, avšak v důsledku výjimečných a nepředvídaných okolností se potýkají s akutní potřebou likvidity.

30.

Restrukturalizace s sebou obyčejně přináší omezení dotčených činností nebo jejich úplné zrušení. Takové snížení nákladů je často nutné v zájmu racionalizace a výkonnosti, nehledě na všechna snížení kapacity, která mohou být vyžadována jako podmínka pro poskytnutí podpory. Ať už je důvod jakýkoli, taková opatření obecně vedou ke snížení počtu pracovních sil příjemce.

31.

Součástí pracovněprávních předpisů členských států mohou být obecné systémy sociálního zabezpečení, v jejichž rámci jsou některé příspěvky vypláceny přímo nadbytečným pracovníkům. Tyto systémy nelze považovat za státní podporu, která spadá do oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

32.

Kromě těchto příspěvků na sociální zabezpečení pro zaměstnance obsahují obecné systémy sociálního zabezpečení často také ustanovení o tom, že náklady na příspěvky, které podnik poskytuje nadbytečným pracovníkům nad rámec jeho statutárních a smluvních povinností, nese vláda. V případě, že jsou takové systémy obecně dostupné bez odvětvových omezení každému pracovníkovi, který splňuje předem vymezené podmínky zakládající bez dalšího způsobilost pracovníka, se nemá za to, že obsahují podporu podle čl. 107 odst. 1 pro podniky provádějící restrukturalizaci. Na druhé straně mohou tyto systémy, pokud jsou používány na podporu restrukturalizace jen v určitých výrobních odvětvích, podporu zahrnovat právě díky jejich selektivnímu použití (29).

33.

Povinnosti, které podle pracovněprávních předpisů nebo kolektivních smluv s odbory náleží samotnému podniku, tj. povinnosti poskytovat určité příspěvky nadbytečným pracovníkům, jako jsou vyplacení odstupného nebo opatření pro zlepšení jejich zaměstnatelnosti, jsou součástí běžných nákladů na provoz, které podnik musí pokrýt z vlastních zdrojů. Veškeré příspěvky k těmto nákladům ze strany státu je proto třeba považovat za podporu. To platí bez ohledu na to, zda byly částky vyplaceny přímo podniku anebo jsou prostřednictvím vládní organizace poskytnuty zaměstnancům.

34.

Komise v zásadě nemá proti takové podpoře námitky, pokud je poskytována podnikům v obtížích, neboť přináší ekonomické výhody, které přesahují zájmy dotčeného podniku, když usnadňují strukturální změny a zmírňují sociální dopady.

35.

Kromě poskytování přímé finanční podpory se tyto podpory v souvislosti se zvláštními programy restrukturalizace běžně používají také na školení, poradenství a praktickou pomoc při hledání náhradního zaměstnání, na pomoc při přemístění a na odborné školení a podporu zaměstnanců, kteří chtějí zahájit novou podnikatelskou činnost. Takováto opatření zvyšující zaměstnatelnost nadbytečných pracovníků přispívají k plnění cíle spočívajícího v omezování sociálních potíží, a Komise se proto k takovým podporám tradičně staví kladně, pokud jsou poskytovány podnikům v obtížích.

36.

Okolnosti, za nichž lze státní podporu ve prospěch podniků v obtížích schválit jako slučitelnou s vnitřním trhem, jsou vymezeny v čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy. Podle čl. 107 odst. 3 písm. c) má Komise pravomoc povolit „podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“. Toto by mohlo nastat zejména v případě, kdy je podpora nutná k vyrovnání rozdílů způsobených tržním selháním nebo k zajištění hospodářské a sociální soudržnosti.

37.

Opatření podpory ve prospěch velkých podniků musí být Komisi oznamována jednotlivě. Za určitých podmínek může Komise schválit režimy podpory pro menší částky ve prospěch malých a středních podniků a menších podniků vlastněných státem. Tyto podmínky jsou stanoveny v kapitole 6 (30).

38.

Při posuzování, zda lze oznámenou podporu prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem, Komise zváží, zda je splněno každé z následujících kritérií:

39.

Není-li splněno kterékoli z výše uvedených kritérií, podpora nebude považována za slučitelnou s vnitřním trhem.

40.

Celková bilance určitých kategorií režimů může rovněž podléhat požadavku hodnocení ex post, jak je popsáno v bodech 118, 119 a 120 těchto pokynů.

41.

Pokud navíc opatření podpory nebo podmínky, které jsou s ním spjaty (včetně metody jejího financování, pokud tvoří nedílnou součást opatření podpory), společně vedou k porušení práva Unie, nelze uvedenou podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem (31).

42.

V této kapitole Komise vymezuje podmínky, podle nichž bude posuzovat každé z kritérií uvedených v bodě 38.

43.

Vzhledem k tomu, jaký má odchod z trhu význam z hlediska růstu produktivity, pouhé zabránění podniku v odchodu z trhu k odůvodnění podpory nestačí. Měly by být předloženy jasné důkazy, že podpora směřuje k dosažení cíle společného zájmu, jelikož se snaží zabránit vzniku sociálních potíží nebo napravit tržní selhání (oddíl 3.1.1), a to obnovením dlouhodobé životaschopnosti podniku (oddíl 3.1.2).

44.

Členské státy musí prokázat, že neúspěch příjemce by pravděpodobně vyvolal závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání, a za tímto účelem musí zejména doložit:

45.

Podpora na restrukturalizaci v rámci působnosti těchto pokynů nemůže být omezena výhradně na finanční pomoc, která má vyrovnat ztráty z minulosti, aniž by se zabývala příčinami těchto ztrát. U podpory na restrukturalizaci bude proto Komise vyžadovat, aby dotčený členský stát předložil proveditelný, soudržný a dalekosáhlý plán restrukturalizace, jehož cílem je obnovení dlouhodobé životaschopnosti příjemce (32). Restrukturalizace může zahrnovat jeden nebo více následujících prvků: reorganizaci a racionalizaci činností příjemce z hlediska lepší efektivnosti, což obvykle znamená ukončení ztrátových činností; restrukturalizaci takových činností, které mohou být opět konkurenceschopné; a případně diverzifikaci činností směřující do nových a životaschopných oblastí. Zpravidla rovněž zahrnuje finanční restrukturalizaci ve formě kapitálových injekcí ze strany nových či stávajících akcionářů a snížení dluhu ze strany stávajících věřitelů.

46.

Poskytnutí podpory musí být podmíněno prováděním plánu restrukturalizace, který musí být ve všech případech podpory ad hoc schválen Komisí.

47.

Plán restrukturalizace musí v přiměřené lhůtě a na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku, které by měly vylučovat jakoukoli další státní podporu, na kterou se plán restrukturalizace nevztahuje, obnovit jeho dlouhodobou životaschopnost. Doba restrukturalizace by měla být co nejkratší. Náležitě podrobný plán restrukturalizace musí být předložen Komisi a musí obsahovat zejména informace vymezené v tomto oddíle (3.1.2).

48.

Plán restrukturalizace musí určit příčiny vlastních obtíží příjemce a slabé stránky příjemce a musí nastínit, jak navrhovaná restrukturalizační opatření problémy příjemce napraví.

49.

Plán restrukturalizace musí obsahovat informace o obchodním modelu příjemce a měl by popisovat, jak tento plán podpoří jeho dlouhodobou životaschopnost. Tento plán by měl obsahovat zejména informace o organizační struktuře příjemce, financování, správě a řízení podniku a o všech dalších relevantních aspektech. Plán restrukturalizace by měl posoudit, zda by bylo bývalo možné vyhnout se obtížím příjemce vhodným a včasným řídicím opatřením a zda tomu tak je v daném případě, měl by prokázat, že byly provedeny odpovídající změny v řízení. Pokud obtíže příjemce vyplývají z nedostatků v jeho obchodním modelu nebo systému správy a řízení podniku, budou požadovány vhodné změny.

50.

Očekávané výsledky plánované restrukturalizace by měly být prokázány v základním scénáři i ve scénáři pesimistickém (nejhorší vývoj). Za tímto účelem by měl plán restrukturalizace zohledňovat mimo jiné současnou situaci a budoucí vyhlídky týkající se nabídky a poptávky na relevantním výrobkovém trhu a hlavní faktory ovlivňující náklady odvětví, přičemž vezme v úvahu předpoklady základního i nepříznivého scénáře, jakož i konkrétní přednosti a slabé stránky příjemce. Předpoklady by se měly porovnat s odpovídajícími odvětvovými referenčními hodnotami, jež jsou ve vhodných případech náležitě upraveny tak, aby zohledňovaly specifické okolnosti dané země či odvětví. Příjemce by měl předložit průzkum trhu a analýzu citlivosti, ve které určí hlavní parametry ovlivňující výsledky příjemce a hlavní rizikové faktory spojené s dalším postupem.

51.

Návrat příjemce k životaschopnosti by se měl odvíjet především od interních opatření, tedy zejména od ukončení činností, které by ve střednědobém výhledu zůstaly strukturálně ztrátové. Návrat k životaschopnosti nesmí být závislý na optimistických předpokladech vnějších faktorů, např. kolísání cen, poptávky po omezených zdrojích a jejich nabídky, stejně jako nemůže být spjat tím, že příjemce svými výsledky předčí trh a své konkurenty nebo zahájí nové činnosti či svoji působnost na tyto činnosti rozšíří, pokud nemá odpovídající zkušenosti a výsledky (není-li to ovšem patřičně opodstatněno a požadováno kvůli diverzifikaci a životaschopnosti).

52.

Dlouhodobé životaschopnosti je dosaženo, pokud je podnik schopen zajistit odpovídající předpokládanou návratnost kapitálu poté, co pokryl veškeré náklady včetně nákladů spojených s opotřebením a finančními poplatky. Restrukturalizovaný podnik by měl být schopen konkurovat na trhu vlastními silami.

53.

Členské státy, které hodlají poskytnout podporu na restrukturalizaci, musí předložit srovnání s důvěryhodným alternativním scénářem, který nezahrnuje státní podporu, a prokázat, jak by v rámci tohoto alternativního scénáře nebylo relevantního cíle či cílů v oddílu 3.1.1 dosaženo nebo by jich bylo dosaženo v menší míře. Tyto scénáře mohou například zahrnovat reorganizaci dluhu, prodej aktiv, navýšení kapitálu ze soukromých zdrojů, prodej konkurenci nebo ukončení činnosti, a to v každém případě buď vyhlášením platební neschopnosti, reorganizací či jiným způsobem.

54.

Členské státy by měly zaručit, že podpora bude udělena takovou formou, aby daného cíle bylo možné dosáhnout způsobem co nejméně narušujícím hospodářskou soutěž. V případě podniků v obtížích toho lze dosáhnout tím, že bude zaručeno, že podpora má vhodnou formu, aby dokázala odstranit obtíže příjemce, a že za ni bude poskytnuto řádné protiplnění. Tento oddíl vymezuje požadavky, které je třeba splnit, aby bylo prokázáno, že je opatření podpory vhodné.

55.

Aby mohla být podpora na záchranu schválena Komisí, musí splňovat tyto podmínky:

56.

Úroveň protiplnění, které je příjemce za podporu na záchranu povinen hradit, by měla odrážet základní úvěruschopnost příjemce, neměla by zohledňovat dočasné účinky obtíží s likviditou ani státní podpory a měla by příjemci poskytnout pobídku k tomu, aby podporu splatil co nejdříve. Komise bude proto vyžadovat, aby sazba protiplnění nebyla nižší než referenční sazba stanovená ve sdělení o referenčních sazbách (33) pro slabé podniky, které nabízejí normální úrovně zajištění (v současnosti jednoletá sazba IBOR zvýšená o 400 základních bodů) (34), a aby se v případě, kdy je v souladu s bodem 55 písm. d) bodem ii) povoleno prodloužení podpory na záchranu, zvýšila nejméně o 50 základních bodů.

57.

Pokud existují důkazy, že sazba určená v bodě 56 nepředstavuje vhodnou referenční hodnotu, například pokud se podstatně liší od tržního ocenění obdobných nástrojů, které příjemce v poslední době vydal, může Komise požadovanou úroveň protiplnění odpovídajícím způsobem upravit.

58.

Členské státy si mohou vybrat, jakou má mít podpora na restrukturalizaci formu. Přitom však musí zaručit, že zvolený nástroj je vhodný pro problém, který má řešit. Členské státy by zejména měly posoudit, zda se problémy příjemce týkají likvidity či solventnosti, a měly by zvolit vhodné nástroje k řešení zjištěných problémů. Například v případě problémů se solventností může být vhodné navýšit aktiva rekapitalizací, zatímco v situaci, kdy problémy souvisejí především s likviditou, by mohla stačit pomoc ve formě úvěrů či úvěrových záruk.

59.

Členské státy, které hodlají poskytnout podporu na restrukturalizaci, musí prokázat, že při neexistenci podpory by příjemce prošel restrukturalizací, byl by prodán nebo by ukončil činnost způsobem, jímž by nebylo dosaženo cíle společného zájmu stanoveného v oddíle 3.1.1. Takovéto prokázání může tvořit součást analýzy předložené v souladu s bodem 53.

60.

Podpora na záchranu se musí omezit na částku potřebnou k udržení příjemce po dobu šesti měsíců. Při jejím určování bude brán ohled na výsledek vzorce uvedeného v příloze I. Jakákoli podpora, která překročí výsledek tohoto výpočtu, bude povolena pouze tehdy, bude-li náležitě odůvodněna předložením plánu likvidity, v němž budou popsány potřeby příjemce ohledně likvidity pro nadcházejících šest měsíců.

61.

Částka a intenzita podpory na restrukturalizaci se musí omezit na úplné minimum nutné k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje příjemce, jeho akcionářů nebo obchodní skupiny, ke které náleží. Zejména musí být zaručena dostačující úroveň vlastního přispění na náklady na restrukturalizaci a sdílení nákladů, jak je podrobněji popsáno v tomto oddíle (3.5.2). Při posuzování tohoto aspektu bude vzata v úvahu jakákoli dříve poskytnutá podpora na záchranu.

62.

Požaduje se významné přispění (35) na náklady na restrukturalizaci z vlastních zdrojů příjemce podpory, jeho akcionářů či věřitelů nebo obchodní skupiny, ke které náleží, nebo od nových investorů. Tento příspěvek z vlastních zdrojů by měl mít za normálních okolností srovnatelné účinky na solventnost či likviditu příjemce jako přidělená podpora. Pokud má přidělovaná podpora například posílit kapitálové postavení příjemce, mělo by podobně i jeho vlastní přispění obsahovat opatření, která povedou k posilování vlastního kapitálu, např. získání nového vlastního kapitálu od stávajících akcionářů, odepsání stávajícího dluhu a kapitálové dluhopisy nebo konverzi stávajícího dluhu na vlastní kapitál či získání nového vnějšího vlastního kapitálu za tržních podmínek. Až bude Komise v souladu s bodem 90 posuzovat, jaký je nezbytný rozsah opatření, která omezí narušování hospodářské soutěže, bude při tom zohledňovat, do jaké míry má vlastní přispění příjemce účinky srovnatelné s přidělenou podporou.

63.

Toto přispění musí být skutečné, tj. takříkajíc opravdové, bez očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok, a musí být co nejvyšší. Přispění ze strany státu nebo veřejnoprávní společnosti je možné zohlednit jen za předpokladu, že nezahrnují podporu. Takový případ by mohl nastat zejména tehdy, když příspěvek poskytne subjekt, který je nezávislý na orgánu udělujícím grant (například státem vlastněná banka nebo veřejná holdingová společnost) a který přijme dané investiční rozhodnutí na základě svých vlastních obchodních zájmů (36).

64.

Vlastní přispění bude zpravidla považováno za přiměřené, pokud jeho výše bude představovat alespoň 50 % nákladů na restrukturalizaci. Za výjimečných okolností a v případě zvlášť závažných problémů, které musí členský stát prokázat, se Komise může spokojit i s příspěvkem, který nebude dosahovat 50 % nákladů na restrukturalizaci, avšak i tehdy musí být výše tohoto příspěvku významná.

65.

Je-li státní podpora poskytnuta způsobem, který posiluje kapitálové postavení příjemce, např. pokud stát poskytuje granty, kapitálové injekce či odepisuje dluh, mohou tím být akcionáři a podřízení věřitelé chráněni před důsledky své volby investovat do podniku, který je příjemcem podpory. Tím může vzniknout morální hazard a dojít k oslabení tržní disciplíny. Proto by podpora na pokrytí ztrát měla být poskytována pouze za podmínek, které vyžadují, aby stávající investoři sdíleli náklady rovnocenně.

66.

Rovnoměrné sdílení nákladů bude zpravidla znamenat, že stávající akcionáři a v případě potřeby též podřízení věřitelé musí převzít ztráty v plném rozsahu. Podřízení věřitelé by měli k pokrytí ztrát přispět buď konverzí na vlastní kapitál, nebo odpisem jistiny příslušných nástrojů. Stát by měl proto zasahovat teprve tehdy, když ztráty byly v plném rozsahu zúčtovány a rozděleny mezi stávající akcionáře a držitele podřízeného dluhu (37). V každém případě by mělo být během období restrukturalizace v rozsahu povoleném právními předpisy zabráněno odlivu hotovosti od příjemce k držitelům vlastního kapitálu nebo podřízeného dluhu, pokud následkem toho nebyly nepřiměřeným způsobem postiženy subjekty, které poskytly nový vlastní kapitál.

67.

Rovnoměrné sdílení nákladů bude rovněž znamenat, že jakákoli státní podpora, která posiluje kapitálové postavení příjemce, by měla být udělena za podmínek, které státu zajistí přiměřený podíl na budoucích kapitálových ziscích příjemce, odpovídající objemu vlastního kapitálu vloženého státem v poměru k ostatnímu vlastnímu kapitálu společnosti po započtení ztrát.

68.

Komise může povolit odchylky od úplného provedení opatření stanovených v bodě 66, pokud by zmíněná opatření vedla k nepřiměřeným výsledkům. Takovéto situace by mohly zahrnovat případy, kdy je částka podpory ve srovnání s mírou vlastního přispění nízká nebo kdy dotčený členský stát prokáže, že podřízení věřitelé by z ekonomického hlediska obdrželi méně než při běžném úpadkovém řízení a v případě, že nebyla poskytnuta státní podpora.

69.

Komise nebude systematicky vyžadovat příspěvek od držitelů přednostních dluhů za účelem obnovení kapitálového postavení příjemce. Může však každý takovýto příspěvek považovat za důvod ke snížení nutného rozsahu opatření, která mají omezit narušení hospodářské soutěže v souladu s bodem 90.

70.

Aby se omezil morální hazard, nadměrně riskantní pobídky a potenciální narušování hospodářské soutěže, měla by se podpora podnikům v obtížích udělovat pouze na jednu restrukturalizační operaci. Tento přístup se označuje jako zásada „jednou a dost“. Pokud podnik, který již obdržel podporu podle těchto pokynů, potřebuje další takovou podporu, je to důkaz, že obtíže podniku jsou opakované nebo že je podnik neřešil odpovídajícím způsobem, když mu byla poskytnuta předešlá podpora. Opakované státní zásahy mohou způsobit problémy s morálním hazardem a naruší hospodářskou soutěž, což je v rozporu se společným zájmem.

71.

Při oznamování plánované podpory na záchranu nebo podpory na restrukturalizaci Komisi musí členský stát uvést, zda dotčený podnik již v minulosti obdržel podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci, včetně jakékoli podpory tohoto druhu poskytnuté před datem vstupu v platnost těchto pokynů a jakékoli neoznámené podpory (38). Pokud takovou podporu získal a od jejího poskytnutí nebo od skončení období restrukturalizace nebo od přerušení provádění plánu restrukturalizace (podle toho, co nastalo později) uběhlo méně než 10 let (39), Komise poskytnutí další podpory podle těchto pokynů neschválí.

72.

Výjimky z tohoto pravidla jsou povoleny v těchto případech:

73.

Na uplatnění zásady „jednou a dost“ nebudou mít v žádném případě vliv jakékoli změny ve vlastnictví příjemce, ke kterým dojde po poskytnutí podpory, ani soudní či správní řízení, která povedou k ozdravění rozvahy, snížení závazků nebo úhradě předešlých dluhů podniku, pokud se jedná o stejný podnik, který pokračuje v činnosti.

74.

V případě, že podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci obdržela obchodní skupina, nepovolí Komise za normálních okolností poskytnutí další podpory na záchranu či podpory na restrukturalizaci ani samotné skupině ani žádnému subjektu, který k této skupině náleží, pokud od poskytnutí této podpory nebo skončení období restrukturalizace či přerušení provádění plánu restrukturalizace, podle toho, co nastalo později, neuplynulo 10 let. V případě, že podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci nebo dočasnou podporu na restrukturalizaci obdržel subjekt, který náleží k obchodní skupině, zůstávají skupina jako celek i ostatní subjekty v rámci skupiny způsobilé k poskytnutí podpory na záchranu nebo podpory na restrukturalizaci (pokud jsou splněna jiná ustanovení těchto pokynů), s výjimkou subjektů, které byly již dříve příjemcem podpory. Členské státy musí prokázat, že se podpora skrze skupinu nebo jiné subjekty skupiny nedostane dále k subjektu, který již dříve podporu obdržel.

75.

V případě, kdy podnik převezme aktiva jiného podniku, zejména pokud jde o podnik, který byl předmětem některého z řízení uvedených v bodě 73 nebo kolektivního úpadkového řízení vedeného podle vnitrostátních právních předpisů a již obdržel podporu na záchranu nebo podporu na restrukturalizaci nebo dočasnou podporu na restrukturalizaci, nevztahuje se na kupujícího zásada „jednou a dost“, pokud mezi starým podnikem a kupujícím neexistuje žádná ekonomická kontinuita (41).

76.

Je-li poskytnuta podpora na restrukturalizaci, musí být přijata opatření k omezení narušování hospodářské soutěže, aby byly co nejvíce minimalizovány nepříznivé účinky na obchodní podmínky a aby kladné účinky převážily nad účinky nepříznivými. Komise posoudí vhodnou formu a rozsah takovýchto opatření v souladu s tímto oddílem (3.6.2).

77.

Aniž jsou dotčena ustanovení bodu 84, opatření k omezení narušování hospodářské soutěže budou mít zpravidla formu strukturálních opatření. Aby se vyřešila otázka narušování hospodářské soutěže v konkrétních případech, může Komise místo některých či všech strukturálních opatření, která by jinak byla požadována, přijmout případně jiná opatření týkající se změn v jednání než jsou opatření stanovená v bodě 84 nebo opatření na otevření trhu.

78.

Na základě posouzení učiněného v souladu s kritérii pro kalibraci opatření k omezení narušování hospodářské soutěže (vymezených v oddíle 3.6.2.2) mohou být podniky, které jsou příjemcem podpory na restrukturalizaci, vyzvány k odprodeji aktiv nebo omezení kapacity či přítomnosti na trhu. Takováto opatření by měla být přijata zejména na trhu či trzích, na nichž budou mít podniky po restrukturalizaci významné tržní postavení, zejména na trzích, které se vyznačují výraznou nadměrnou kapacitou. Odprodej za účelem omezení narušování hospodářské soutěže by měl proběhnout bez zbytečného prodlení a s ohledem na typ odprodávaného aktiva a jakékoli překážky, která brání tomu, aby se jej příjemce zbavil (42), a měl by se v každém případě uskutečnit v rámci doby trvání plánu restrukturalizace. Odprodeje, odpisy a ukončení ztrátových činností, které by byly v každém případě nutné k obnovení dlouhodobé životaschopnosti, nebudou zpravidla považovány s ohledem na zásady vymezené v oddíle 3.6.2.2 za dostatečné k eliminaci narušování hospodářské soutěže.

79.

Aby takováto opatření posílila hospodářskou soutěž a znamenala přínos pro vnitřní trh, měla by vytvářet příznivé podmínky pro vstup nových konkurentů na trh, rozrůstání stávajících malých konkurentů nebo přeshraniční činnost. Mělo by se zabránit uzavírání se v rámci národních hranic a fragmentaci vnitřního trhu.

80.

Opatření k omezení narušování hospodářské soutěže by neměla zhoršit strukturu trhu. Strukturální opatření by tudíž zpravidla měla mít formu odprodeje životaschopného samostatného podniku bez přerušení jeho činnosti, který by si za předpokladu, že bude provozován vhodným kupujícím, udržel dlouhodobou účinnou konkurenceschopnost. V případě, že takový subjekt není k dispozici, by příjemce mohl vyčlenit a následně odprodat stávající a odpovídajícím způsobem financovanou činnost, a vytvořit tak nový a životaschopný subjekt, který by měl být schopen obstát v tržní konkurenci. Strukturální opatření, která mají formu odprodeje samotných aktiv a nevytvářejí životaschopný subjekt schopný obstát v tržní konkurenci, jsou z hlediska ochrany hospodářské soutěže méně účinná, a proto budou přijata ve výjimečných případech, kdy dotčený členský stát prokáže, že nelze provést strukturální opatření v žádné jiné podobě nebo že by jiná strukturální opatření vážně oslabila hospodářskou životaschopnost podniku.

81.

Příjemce by měl odprodej usnadnit, například omezením činností nebo souhlasem s tím, že nebude oslovovat klienty odprodaných podniků.

82.

Pokud se zdá, že může být obtížné najít kupce aktiv, která příjemce navrhuje odprodat, bude nutné, aby příjemce, jakmile si začne být těchto obtíží vědom, vymezil alternativní aktiva k odprodeji nebo přijmout opatření ve vztahu k dotčenému trhu či trhům, pokud se nepodaří uskutečnit primární odprodej.

83.

Opatření upravující chování mají zaručit, že podpora bude použita pouze k financování obnovy dlouhodobé životaschopnosti a nebude zneužívána k prodlužování závažných a přetrvávajících narušení tržní struktury nebo k ochraně příjemce před zdravou konkurencí.

84.

Ve všech případech musí být uplatněna následující opatření upravující chování, aby se zabránilo oslabování účinků strukturálních opatření, a v zásadě by měla být ukládána na dobu trvání plánu restrukturalizace:

85.

Za mimořádných okolností může být nutné od příjemců vyžadovat, aby se zdrželi komerčního jednání za účelem rychlého rozšíření svého podílu na trhu se specifickými výrobky či na zeměpisných trzích tím, že budou nabízet podmínky (např. pokud jde o ceny a další obchodní podmínky), jimž se konkurenti bez státní podpory nemohou vyrovnat. Takováto omezení budou uplatněna pouze v případě, že k odstranění identifikovaných narušení hospodářské soutěže nelze použít jiná nápravná či strukturální opatření nebo opatření upravující chování, a pokud takové opatření samo o sobě neomezí hospodářskou soutěž na dotčeném trhu. Pro účely uplatnění takového požadavku Komise porovná podmínky nabízené příjemcem s podmínkami, které nabízejí důvěryhodní konkurenti s podstatným podílem na trhu.

86.

V celkovém posouzení Komise zváží možné závazky členského státu v souvislosti s přijímáním opatření, a to buď členským státem samotným, nebo příjemcem, která by podpořila otevřenější, zdravější a více konkurenční tržní prostředí, například vytvořením příznivých podmínek pro vstup na trh a odchod z něj. To by mohlo zahrnovat zejména opatření na otevření určitých trhů, které přímo nebo nepřímo souvisejí s činnostmi příjemce, jiným hospodářským subjektům z Unie, a to v souladu s právem Unie. Tyto iniciativy mohou nahradit jiná opatření k omezení narušování hospodářské soutěže, která by byla od příjemce požadována za normálních podmínek.

87.

Opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže, by se měla soustředit jak na obavy ohledně morálního hazardu, tak na možné narušení trhů, na nichž příjemce působí. Rozsah těchto opatření bude záviset na několika faktorech, zejména např.: na výši a povaze podpory a podmínkách a okolnostech, za nichž byla udělena; na velikosti (43) a poměrném významu příjemce na trhu a na vlastnostech dotčeného trhu; a na míře, v níž po uplatnění vlastního přispění a opatření ke sdílení nákladů přetrvávají obavy ohledně morálního hazardu.

88.

Komise zejména zváží výši podpory, případně s použitím přibližných hodnot, a povahu podpory jak z absolutního hlediska, tak ve vztahu k aktivům příjemce a velikosti trhu jako celku.

89.

Pokud jde o velikost a poměrný význam příjemce na trhu nebo trzích jak před restrukturalizací, tak po ní, Komise je posoudí, aby mohla vyhodnotit pravděpodobné účinky podpory na těchto trzích ve srovnání s pravděpodobným výsledkem v případě, že by státní podpora poskytnuta nebyla. Opatření se přizpůsobí podle vlastností trhu (44), aby se zaručilo, že je ochráněna efektivní hospodářská soutěž.

90.

Pokud jde o morální hazard, Komise posoudí také úroveň vlastního přispění a sdílení nákladů. Je-li úroveň vlastního přispění a sdílení nákladů vyšší, než jakou stanoví požadavek uvedený v oddíle 3.5.2, snižuje se tím výše podpory a morální hazard, a lze tak zmenšit rozsah opatření nezbytných k omezení narušování hospodářské soutěže.

91.

Jelikož může hrozit, že restrukturalizační činnosti oslabí vnitřní trh, budou příznivě zohledněna opatření k omezení narušování hospodářské soutěže, která mají pomoci zaručit, že vnitrostátní trhy zůstanou otevřené a přístupné konkurenci.

92.

Opatření, která omezují narušování hospodářské soutěže, by neměla oslabovat vyhlídky příjemce na návrat k životaschopnosti, což by se mohlo stát, pokud by opatření bylo velice nákladné nebo by ve výjimečných případech, které dotčený členský stát náležitě zdůvodní, snižovalo činnost příjemce v takovém rozsahu, že by byl zpochybněn jeho návrat k životaschopnosti, a stejně tak by se tato opatření neměla uskutečnit na úkor spotřebitelů a hospodářské soutěže.

93.

V plánu restrukturalizace musí být jasně určen typ podpory na pokrytí sociálních nákladů restrukturalizace, který je popsán v bodech 32 až 35, jelikož podpora na sociální opatření, která je poskytnuta výlučně ve prospěch propuštěných zaměstnanců, nebude pro účely stanovení rozsahu opatření k omezení narušování hospodářské soutěže zohledněna. Komise ve společném zájmu v souvislosti s plánem restrukturalizace zaručí, aby sociální dopady restrukturalizace v jiných členských státech než tam, kde se poskytuje podpora, byly minimální.

94.

Pokud byla podniku v obtížích dříve poskytnuta podpora protiprávně a Komise v důsledku toho přijala záporné rozhodnutí a vydala příkaz k navrácení, k němuž však v rozporu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (45) nedošlo, bude posuzování jakékoli podpory řídící se těmito pokyny, jež má být poskytnuta stejnému podniku, brát v úvahu za prvé kumulativní účinek předchozí a nové podpory a za druhé skutečnost, že předchozí podpora nebyla vrácena (46).

95.

Komise může stanovit jakékoli podmínky nebo povinnosti, které považuje za nutné ve snaze zajistit, aby podpora nenarušovala hospodářskou soutěž v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, pokud se dotčený členský stát nezavázal, že přijme taková opatření sám. Může například požadovat, aby členský stát sám přijal určitá opatření, aby příjemci uložil určité závazky nebo aby příjemci během období restrukturalizace neposkytoval jiné typy podpory.

96.

Členské státy zajistí, aby na internetových stránkách obsahujících souhrnné informace o státní podpoře, a to jak na celostátní, tak i regionální úrovni, byly zveřejněny tyto informace:

Od tohoto požadavku lze upustit v případě jednotlivých podpor, které jsou nižší než 500 000 EUR (u příjemců činných v odvětví zemědělské prvovýroby nižší než 60 000 EUR). V případě režimů, které mají podobu daňových výhod, lze informace o jednotlivých částkách podpory (48) uvádět v těchto rozmezích (v milionech EUR): [0,06–0,5] (u příjemců činných v odvětví zemědělské prvovýroby); [0,5–1]; [1–2]; [2–5]; [5–10]; [10–30]; [30 a více].

Tyto informace musí být zveřejněny poté, co bylo přijato rozhodnutí poskytnout příslušnou podporu, být uchovávány alespoň po dobu 10 let a musí být bez omezení k dispozici široké veřejnosti (49). Členské státy nebudou povinny uveřejňovat výše uvedené informace před 1. červencem 2016 (50).

97.

Hospodářská a sociální soudržnost je podle článku 174 Smlouvy prioritním cílem Evropské unie a podle článku 175 (51) se vyžaduje, aby ostatní politiky k tomuto cíli přispívaly. Komise vezme proto potřeby regionálního rozvoje při posuzování podpory na restrukturalizaci v úvahu. Skutečnost, že se nezdravý podnik nachází v podporované oblasti, však ještě sama o sobě neopodstatňuje volnější přístup k podpoře na restrukturalizaci: ze střednědobého až dlouhodobého hlediska regionu nepomůže, budou-li podniky uměle udržovány na trhu. Pokud jde o cíl podpořit regionální rozvoj, je navíc ve vlastním zájmu regionu použít své prostředky na urychlený rozvoj činností, které jsou životaschopné a trvale udržitelné. Navíc je třeba minimalizovat narušení hospodářské soutěže, a to i v případě podpory poskytované podnikům v podporovaných oblastech. V této souvislosti je třeba zohlednit i možné nepříznivé dopady, které by se mohly v dotčené oblasti a jiných podporovaných oblastech objevit.

98.

Kritéria uvedená v kapitole 3 se proto stejným způsobem použijí také v podporovaných oblastech, a to i při zohlednění potřeb regionálního rozvoje. Nestanoví-li však pravidla státní podpory v konkrétním odvětví jinak, Komise v podporovaných oblastech uplatní ustanovení oddílu 3.6.2 na opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže, tak, aby omezila nepříznivé systémové dopady na region. Mohlo by se jednat zejména o zavedení méně přísných požadavků z hlediska omezování kapacity či přítomnosti na trhu. V těchto případech se bude rozlišovat mezi oblastmi způsobilými pro regionální podporu podle čl. 107 odst. 3 písm. a) Smlouvy a oblastmi způsobilými podle čl. 107 odst. 3 písm. c) s cílem zohlednit větší závažnost regionálních problémů v prvně jmenovaných oblastech. Vyžadují-li to specifické okolnosti v podporovaných oblastech, např. pokud příjemce čelí obzvláštním obtížím při získávání nového financování prostřednictvím trhu kvůli své poloze v podporované oblasti, může Komise přijmout příspěvek, který je nižší než 50 % nákladů na restrukturalizaci pro účely bodu 64.

99.

Při posuzování státní podpory pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu v obtížích Komise zohlední zvláštní povahu služeb obecného hospodářského zájmu, a zejména potřebu zaručit kontinuitu poskytování služby v souladu s čl. 106 odst. 2 Smlouvy.

100.

Poskytovatelé služeb obecného hospodářského zájmu mohou požádat o státní podporu, aby mohli nadále poskytovat služby obecného hospodářského zájmu za podmínek, které jsou slučitelné s jejich dlouhodobou životaschopností. Pro účely bodu 47 může tudíž obnovení dlouhodobé životaschopnosti vycházet zejména z předpokladu, že jakákoli státní podpora, která splňuje požadavky na slučitelnost uvedené v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu (52), v rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu (53), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (54), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (55) a pokynech pro odvětví letecké dopravy (56) nebo v nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 (57) a pokynech pro odvětví námořní dopravy (58), bude nadále k dispozici po dobu platnosti jakéhokoli platného pověření nebo pověření, které bylo před obdobím restrukturalizace nebo během tohoto období přijato.

101.

Při posuzování podpory pro poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu v obtížích podle těchto pokynů Komise zohlední veškerou státní podporu, kterou dotčený poskytovatel obdržel, a to včetně jakéhokoli vyrovnání za závazek veřejné služby. Jelikož však mohou poskytovatelé služby obecného hospodářského zájmu získat velkou část svých běžných příjmů z vyrovnání za veřejnou službu, celková částka podpory určené tímto způsobem může být ve srovnání s velikostí příjemce velice vysoká a může zveličovat zátěž státu ve vztahu k restrukturalizaci příjemce. Při určování vlastního přispění, jak požaduje oddíl 3.5.2.1, proto Komise nezohlední vyrovnání za veřejnou službu, které splňuje požadavky ohledně slučitelnosti stanovené v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu, rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu nebo nařízení (ES) č. 1370/2007 nebo nařízení (ES) č. 1008/2008 a pokynech pro odvětví letecké dopravy nebo nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 a pokynech pro odvětví námořní dopravy.

102.

Jsou-li aktiva nezbytná k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, nemusí být vyžadování jejich odprodeje prostřednictvím opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže pro účely oddílu 3.6.2, proveditelné. V takových případech může Komise vyžadovat, aby byla přijata alternativní opatření, jimiž se zaručí, že hospodářská soutěž není narušena v míře, která by byla v rozporu se společným trhem, a to zejména tím, že bude co nejdříve zavedena spravedlivá hospodářská soutěž ve vztahu k dotčené službě obecného hospodářského zájmu.

103.

Není-li poskytovatel služby obecného hospodářského zájmu schopen splnit podmínky těchto pokynů, nelze dotčenou podporu považovat za slučitelnou. V takových případech však Komise může schválit vyplácení podpory, která je nezbytná pro zaručení nepřetržitého poskytování služby obecného hospodářského zájmu, až do chvíle, kdy je zajišťováním této služby pověřen nový poskytovatel. Komise podporu schválí pouze tehdy, pokud dotčený členský stát objektivně prokáže, že částka i doba trvání podpory jsou přísně omezeny na míru nezbytnou k tomu, aby mohl být poskytováním služby pověřen nový poskytovatel.

104.

Budou-li si členské státy přát poskytovat podporu podle těchto pokynů malým a středním podnikům nebo menším podnikům vlastněným státem, měly by podporu tohoto druhu poskytovat za normálních okolností v rámci určitých režimů. Používání režimů pomáhá omezovat možnosti narušování hospodářské soutěže, které jsou spojené s morálním hazardem, protože členskému státu dovolují jednoznačně a předem stanovit podmínky, za jakých se může rozhodnout přidělit podnikům v obtížích podporu.

105.

Režimy musí uvádět maximální výši podpory, kterou je možné poskytnout jednomu podniku jakožto součást operace poskytnutí podpory na záchranu, podpory na restrukturalizaci nebo dočasné podpory na restrukturalizaci, včetně případu změny plánu. Maximální celková výše podpory poskytnuté jednomu podniku nesmí převyšovat částku 10 milionů EUR včetně jakékoli podpory získané z jiných zdrojů nebo v rámci jiných režimů.

106.

Obecně může být slučitelnost takových režimů posuzována ve světle podmínek stanovených v kapitolách 3, 4 a 5, je nicméně vhodné stanovit i podmínky, které budou v určitých ohledech zjednodušené, aby je členské státy mohly uplatňovat bez dalšího odkazování na Komisi a mohly tak malým a středním podnikům a menším podnikům vlastněným státem snížit zátěž spojenou s poskytováním požadovaných informací. Vzhledem k malému objemu těchto podpor a malé velikosti jejich příjemců je Komise toho názoru, že možnost významného narušování hospodářské soutěže je v takových případech omezenější. Obdobně se proto na tyto režimy použijí i ustanovení kapitoly 3, 4 a 5, není-li stanoveno jinak v oddílech 6.2, 6.3, 6.4 a 6.5. Tato kapitola obsahuje rovněž ustanovení týkající se dočasné podpory na restrukturalizaci a doby trvání a hodnocení těchto režimů.

107.

Třebaže selhání individuálního malého či středního podniku (59) pravděpodobně nevyvolá sociální potíže či tržní selhání v míře požadované pro účely bodu 44, existuje u malých a středních podniků vážnější obava, že může dojít ke zničení hodnoty, pokud je malým a středním podnikům, které mají potenciál provést restrukturalizaci a tím obnovit svoji dlouhodobou životaschopnost, tato možnost odepřena kvůli problémům s likviditou. Pokud tedy jde o poskytnutí podpory v rámci určitého režimu, pak stačí, aby členský stát učinil závěr, že selhání příjemce by pravděpodobně vyvolalo sociální potíže nebo tržní selhání, zejména:

108.

Odchylně od ustanovení bodu 50 nejsou příjemci podléhající určitému režimu povinni předkládat průzkum trhu.

109.

Požadavek stanovený v bodě 55 písm. d) bude považován za splněný za předpokladu, že podpora na záchranu je poskytnuta na dobu, která nepřesahuje šest měsíců, během níž musí být provedena analýza pozice příjemce. Před koncem tohoto období:

110.

Odchylně od ustanovení bodu 57 nebudou mít členské státy povinnost posuzovat, zda protiplnění stanovené v souladu s bodem 56 představuje vhodnou referenční hodnotu.

111.

Odchylně od ustanovení bodu 64 mohou členské státy považovat vlastní příspěvek za přiměřený, bude-li v případě středních podniků představovat alespoň 40 % nákladů na restrukturalizaci či v případě malých podniků 25 % nákladů na restrukturalizaci.

112.

Členský stát, který plánuje udělení podpory na záchranu, podpory na restrukturalizaci či dočasné podpory na restrukturalizaci, musí ověřit, zda je dodržena zásada „jednou a dost“, která je uvedena v oddíle 3.6.1. Za tímto účelem musí členský stát stanovit, zda dotčený podnik již v minulosti obdržel podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci, včetně jakékoli podpory tohoto druhu poskytnuté před datem vstupu v platnost těchto pokynů a jakékoli neoznámené podpory. Pokud takovou podporu získal a od poskytnutí podpory na záchranu nebo dočasné podpory na restrukturalizaci nebo od skončení období restrukturalizace nebo od přerušení provádění plánu restrukturalizace (podle toho, co nastalo později) uběhlo méně než deset let (60), nesmí mu být žádná další podpora na záchranu nebo restrukturalizaci nebo dočasná podpora na restrukturalizaci poskytnuta, kromě těchto případů:

113.

Opatření, která mají omezit narušování hospodářské soutěže, budou mít pravděpodobně nepřiměřený dopad na malé podniky, a to zejména kvůli zátěži spojené s prováděním takovýchto opatření. Odchylně od ustanovení bodu 76 nejsou proto členské státy povinny vyžadovat tato opatření od malých podniků, pokud není pravidly pro státní podporu v určitém odvětví stanoveno jinak. Malé podniky by však během období restrukturalizace neměly běžně zvyšovat svoji kapacitu.

114.

V určitých případech se může stát, že podnik bude schopen dokončit restrukturalizaci, aniž by k tomu potřeboval podporu na restrukturalizaci, což předpokládá, že je schopen získat dlouhodobější podporu likvidity, než jakou může získat v rámci podmínek podpory na záchranu. Členské státy mohou zavést režimy, které za níže uvedených podmínek umožní poskytovat podporu likvidity na déle než šest měsíců (označovanou jako „dočasnou podporu na restrukturalizaci“) i po skončení doby trvání podpory na záchranu.

115.

Dočasná podpora na restrukturalizaci musí splňovat tyto podmínky:

116.

Stanovená sazba protiplnění za dočasnou podporu na restrukturalizaci by neměla být nižší než referenční sazba stanovená ve sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb pro slabé podniky, které nabízejí normální úrovně zajištění (v současnosti jednoletá sazba IBOR zvýšená o 400 základních bodů) (61). Aby byl příjemce motivován k odchodu, měla by se tato sazba po uplynutí lhůty 12 měsíců od data, kdy mu byla uhrazena první platba, zkrácené o každé bezprostředně předcházející období podpory na záchranu, zvýšit nejméně o 50 základních bodů.

117.

Dočasná podpora na restrukturalizaci se musí omezit na částku potřebnou k udržení příjemce po dobu 18 měsíců; při jejím určování by měl být brán ohled na výsledek vzorce uvedeného v příloze 1; jakákoli podpora, která překročí výsledek tohoto výpočtu, může být poskytnuta pouze tehdy, bude-li náležitě odůvodněna předložením plánu likvidity, v němž budou popsány potřeby příjemce ohledně likvidity pro nadcházejících 18 měsíců.

118.

Komise může od členských států vyžadovat, aby omezily dobu trvání určitých režimů (obvykle čtyři roky nebo méně) a aby tyto režimy vyhodnotily.

119.

Hodnocení bude vyžadováno u režimů, jejichž potenciál narušení hospodářské soutěže je obzvláště vysoký, tedy u režimů, u kterých hrozí, že závažně omezí hospodářskou soutěž, nebude-li jejich provádění včas přezkoumáno.

120.

Vzhledem k cílům hodnocení a s cílem neuvalit na členské státy nepřiměřenou zátěž v souvislosti s menšími projekty podpory se uvedený požadavek použije pouze na režimy podpory s velkým rozpočtem nebo režimy, které se vyznačují novými vlastnostmi, nebo v případě, že se očekává, že dojde k podstatným změnám na trhu, v technologiích či právních předpisech. Hodnocení musí na základě společné metodiky (62) provést odborník, který je nezávislý na orgánu udělujícím státní podporu, a musí se zveřejnit. Hodnocení se musí předložit Komisi včas, aby bylo možné posoudit případné prodloužení režimu podpory, a v každém případě po uplynutí platnosti režimu. Přesný rozsah a způsoby hodnocení budou vymezeny v rozhodnutí o schválení daného opatření podpory. Jakékoli následné opatření podpory s podobným cílem musí vzít výsledky hodnocení v úvahu.

121.

Komise bude pokud možno usilovat o přijetí rozhodnutí do jednoho měsíce v případě, že podpora na záchranu splňuje všechny podmínky stanovené v kapitole 3 a rovněž následující požadavky:

122.

Podnik, který je příjemcem podpory, musí provést celý plán restrukturalizace a musí splnit i všechny ostatní povinnosti stanovené v rozhodnutí Komise, kterým se podpora schvaluje. Nebude-li plán proveden nebo nebudou-li splněny ostatní povinnosti, bude to Komise považovat za zneužití podpory, aniž je dotčen článek 23 nařízení (ES) č. 659/1999 nebo dotčena možnost předložit věc Soudnímu dvoru podle čl. 108 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy.

123.

V případě, že je restrukturalizace otázkou několika let a vyžaduje podporu ve značné výši, může Komise požadovat, aby byla platba podpory na restrukturalizaci rozdělena do splátek, a může platbu každé splátky podmínit:

124.

V případě, že byla podpora na restrukturalizaci schválena, může dotyčný členský stát během období restrukturalizace Komisi požádat, aby odsouhlasila změny plánu restrukturalizace a změny ve výši podpory. Komise může takové změny povolit, pokud jsou splněny tyto podmínky:

125.

V případě zmírnění podmínek stanovených Komisí nebo závazků učiněných členským státem se musí částka podpory odpovídajícím způsobem snížit nebo mohou být uloženy jiné podmínky.

126.

Pokud by dotčený členský stát provedl změny schváleného plánu restrukturalizace, aniž by o tom řádně uvědomil Komisi, nebo pokud by se příjemce od schváleného plánu restrukturalizace odchýlil, Komise zahájí řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy, jak je stanoveno v článku 16 nařízení (ES) č. 659/1999 (zneužití podpory), aniž je dotčen článek 23 nařízení (ES) č. 659/1999 a dotčena možnost předložit věc Soudnímu dvoru podle čl. 108 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy.

127.

V případě, že byla podpora na restrukturalizaci přezkoumána z hlediska těchto pokynů, může poskytnutí jakékoli jiné podpory v období restrukturalizace, i když je v souladu s již schváleným režimem, ovlivnit rozhodnutí Komise týkající se nezbytného rozsahu opatření k omezení narušování hospodářské soutěže.

128.

Oznámení o podpoře na restrukturalizaci musí proto uvádět i všechny ostatní podpory jakéhokoli typu, které mají být podle plánu v období restrukturalizace poskytnuty příjemci, pokud se na ně nevztahuje pravidlo de minimis nebo nařízení udělující výjimku. Komise takovou podporu vezme při posuzování podpory na restrukturalizaci v úvahu.

129.

Jakákoli podpora skutečně poskytnutá v období restrukturalizace, včetně podpory poskytnuté v rámci schváleného režimu, musí být jednotlivě oznámena Komisi, pokud o ní Komise nebyla informována v době, kdy přijala rozhodnutí o podpoře na restrukturalizaci.

130.

Komise musí zajistit, aby poskytováním podpory v rámci schválených režimů nedocházelo k obcházení požadavků těchto pokynů.

131.

V souladu s nařízením Rady (ES) č. 695/1999 a nařízením Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004 (63) musí členské státy předkládat Komisi výroční zprávy. Tyto výroční zprávy se zveřejní na internetových stránkách Komise.

132.

Při přijímání rozhodnutí podle těchto pokynů může Komise uložit dodatečné povinnosti ohledně podávání zpráv o udělené podpoře, aby mohla kontrolovat, zda je rozhodnutí o schválení opatření podpory dodržováno. V určitých případech může Komise vyžadovat, aby byl jmenován dohlížející správce, správce prodeje nebo obě tyto osoby, aby byl zajištěn soulad s podmínkami a povinnostmi, na nichž je založeno schválení podpory.

133.

Podle čl. 108 odst. 1 Smlouvy předkládá Komise členským státům návrhy, aby tam, kde je to nezbytné, své stávající režimy podpor upravily, a uvedly je tak nejpozději ke dni 1. února 2015 do souladu s těmito pokyny. Komise podmíní schválení jakéhokoli budoucího režimu dodržením těchto ustanovení.

134.

Členské státy by měly vydat svůj výslovný a nepodmíněný souhlas s příslušnými opatřeními, která jsou navržena v bodě 133, do dvou měsíců ode dne uveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku Evropské unie. Jestliže Komise od některého z členských států odpověď neobdrží, bude předpokládat, že dotčený členský stát s navrženými opatřeními nesouhlasí.

135.

Komise bude tyto pokyny používat ode dne 1. srpna 2014 do 31. prosince 2020.

136.

Oznámení evidovaná Komisí před 1. srpnem 2014 budou posuzována z hlediska kritérií platných v době oznámení.

137.

Komise prověří, zda se podpory na záchranu či restrukturalizaci poskytnuté bez schválení Komise, a tedy v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy slučují s vnitřním trhem na základě těchto pokynů, pokud je celá podpora nebo její část poskytnuta po zveřejnění pokynů v Úředním věstníku Evropské unie.

138.

Ve všech ostatních případech bude postupovat podle pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta.

139.

Bez ohledu na ustanovení bodů 136, 137 a 138 bude Komise při zkoumání podpory poskytnuté poskytovatelům služeb obecného hospodářského zájmu v obtížích uplatňovat od 1. srpna 2014 ustanovení kapitoly 5, bez ohledu na to, kdy byla podpora oznámena či poskytnuta.

140.

Bude-li Komise na základě odstavce 9 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu prověřovat podle těchto pokynů podporu poskytnutou před 31. lednem 2012 některému poskytovateli služeb obecného hospodářského zájmu v obtížích, bude takovou podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem tehdy, bude-li v souladu s ustanoveními rámce pro služby obecného hospodářského zájmu vyjma odstavců 9, 14, 19, 20, 24, 39 a 60.

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 249/29

Council of the European Union

General Secretariat

DG C 1C

Rue de la Loi/Wetstraat 175

1048 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

e-mail: sanctions@consilium.europa.eu

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 249/31

31.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 249/32

1.

Evropská komise dne 24. července 2014 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik Oracle Corporation (Spojené státy americké) získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování nákupem akcií kontrolu nad celým podnikem MICROS Systems, Inc. (Spojené státy americké).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—   podniku Oracle Corporation: vývoj, výroba a distribuce podnikového softwaru včetně middlewaru, databázových programů a podnikových aplikací a souvisejících služeb, podnikového hardwaru včetně služeb, databázových aplikací a ukládání.

—   podniku MICROS Systems, Inc.: vývoj, výroba a distribuce hardwaru, softwaru a služeb pro maloobchod a pohostinství (hotely, restaurace, bary, kasina a další podniky).

3.

Evropská komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

4.

Evropská komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Evropské komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Evropské komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu nebo poštou s uvedením čísla jednacího M.7334 – Oracle/MICROS na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise: