11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/1

1.1

Spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství se rozšiřuje do stále více obcí a měst po celém světě, které využívají technologických sítí k tomu, aby dělali více s menším množstvím prostředků formou aktivit, jako jsou pronájem, zápůjčka, výměna, směna, darování či sdílení výrobků v měřítku, které si dříve nebylo možné představit.

1.2

Jeho ekonomický dopad (1) provází koncepční proměna práce, která činí ze spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství potenciální významný zdroj pracovních příležitostí v nadcházejících letech.

1.3

Spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství je inovativní v tom, že výrobní ekonomiku doplňuje o ekonomiku využití, poskytujíc ekonomický, sociální i environmentální přínos. Navíc představuje řešení ekonomické a finanční krize, neboť umožňuje výměnu v případech potřeby.

1.4

Komplexnost a prostupnost, jež jsou průvodním jevem vzniku spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství, vyžadují, aby příslušné instituce na základě přesných studií začaly regulovat a uspořádávat postupy, k nimž při tom dochází, tak aby bylo možné stanovit práva a povinnosti všech subjektů, které zde působí. Na jedné straně může pokrývat sociální potřeby v případech nekomerčního zaměření, na straně druhé přispět coby činnost orientovaná na vytváření zisku k tvorbě pracovních příležitostí, jež budou v souladu s předpisy v oblasti daní, bezpečnosti, odpovědnosti, ochrany spotřebitele a dalšími povinnými předpisy.

1.5

Komise by se spoluspotřebitelství či participativnímu spotřebitelství měla věnovat ve svém pracovním programu a zabývat se touto věcí v několika fázích:

2.1

Postupné vyčerpání současného systému a jeho neschopnost uspokojit individuální i kolektivní poptávku občanů napomáhá vzniku alternativ, které by se přizpůsobily potřebám a výzvám, jež představuje budoucí předivo digitálních sítí.

2.2

Toto stanovisko z vlastní iniciativy je v souladu s ustanoveními strategie Evropa 2020, která navrhuje spotřebu zboží a služeb, jež bude vyhovovat inteligentnímu, udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a bude mít vliv na tvorbu pracovních příležitostí, produktivitu a hospodářskou, sociální i územní soudržnost. Kromě toho, též ostatní strategie EU se přímo či nepřímo dotýkají oblasti spoluspotřebitelství, například sdělení o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku (2), iniciativa týkající se sociálních inovací v Evropě či Digitální agenda pro Evropu.

2.3

Spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství může znamenat jistou odolnost vůči současné hospodářské a finanční krizi a může nabídnout odpovědi na rostoucí nejistoty vyvolané hospodářskou krizí. Může znamenat příležitost pro návrat na cestu ekonomicky udržitelného rozvoje, jenž bude lidský v sociální oblasti a v otázkách životního prostředí bude v harmonii s naší planetou.

2.4

Na druhé straně excesy způsobené hyperspotřebou přispěly k vyhloubení propasti mezi výrobními a spotřebními regiony, kde se kvůli tomu vedle sebe v protikladu vyskytují sociální vyloučení a obezita, případně plýtvání a chudoba. Spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství může představovat doplňkový tržní nástroj pro oživení a obnovu vnitřního trhu tím, že jej ozdraví a učiní jej vyváženějším a udržitelnějším, má-li k dispozici pevné struktury.

2.5

Na rozdíl od jasně neudržitelné nadvýroby a nadměrné spotřeby prosazuje spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství hodnoty spolupráce a solidární chování. Časopis Forbes nedávno odhadl, že tok příjmů vytvořených spoluspotřebitelstvím letos přesáhne 3,5 miliardy dolarů, což představuje nárůst o více než 25 %.

2.6

Je tomu tak proto, že nabídku a spotřebu totiž pojímá nejen jako pouhé vlastnění zboží, ale též sdílený přístup k jeho užívání za účelem uspokojení skutečných potřeb a osobního naplnění, což je na hony vzdáleno symbolické spotřebě a plnění uměle navozených a vytvořených přání.

2.7

Zatímco výrobky v tradiční spotřební společnosti jsou zamýšleny pro osobní vlastnictví, rychlou spotřebu a předčasné vyřazení, vytváření trvanlivých výrobků připravených k intenzivnímu používání, tak aby je mohly používat různé osoby či aby je bylo možné používat po celý život jednoho spotřebitele či uživatele, představuje rozlišovací znaky spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství, což přispívá k ekologičtějšímu chování po dobu životnosti používaného zboží. Nové technologie (peer to peer a sociální sítě) podtrhují význam virtuální a reálné komunity.

2.8

S hospodářskou krizí se šíří trend nabádající k tomu, abychom vlastnili méně, výdaje si rozmysleli a usilovali o prospěch v podobě uspokojené potřeby, to vše pod heslem, že k užívání blahobytu hromadění neslouží.

2.9

Klíčovou otázkou je propojení osob, jež potřebují přístup k nějakému zdroji, s těmi, jež takovými zdroji, které jsou velmi málo využívané a mohou být půjčeny, darovány, směněny či pronajaty apod., disponují. Tento vztah je založen na chuti uživatelů náležet k nějakému společenství, sdílet a zapojovat se, přičemž důvěra zde představuje vazbu, která umožňuje navázat kontakt, rozvíjet alternativní spotřebitelství a dlouhodobě udržovat vytvořené vztahy, to vše nezbytně v souladu zejména s finanční transparentností a odpovědností platforem, jež podněcují ke spoluspotřebitelství.

2.10

V této souvislosti síla spolupráce a sdílení za pomoci technologií mění způsob pojímaní vlastnictví i obchodních vztahů (3). Výrobek se už pouze neprodává, ale pronajímá, přerozděluje či sdílí, stejně jako tomu je u služeb.

2.11

Spotřebitelé chtějí vlastnit méně, avšak chtějí se těšit většímu prospěchu. Racionálně vnímaný prospěch souvisí především s redukováním a praktickými otázkami, avšak po emocionální stránce to dává pocit naplnění a pocit přináležitosti (4). Nabídkou pohodlných alternativ, které jsou často i levnější, se pomocí spoluspotřebitelských iniciativ optimalizují zdroje, jež jsou již k dispozici, a zamezuje se tím výrobě nových, nepotřebných výrobků. Celkově vzato je tedy sdílení rentabilní i udržitelné.

2.12

Stačí se zamyslet nad digitalizací věcných obsahů (fotografie, hudba, video, knihy atp.), abychom potvrdili, že mnoha lidem umožnila uvědomit si, že často nechtějí ani tak kompaktní disk jako takový, ale spíš hudbu, která je na něm zaznamenaná. Jsou spokojeni, pokud k ní lze mít přístup ve chvíli, kdy je třeba, a to tím spíše, že mu zabere méně vlastního času či osobního prostoru.

2.13

Nabídka spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství rovněž přináší řešení pro všechny zranitelnější skupiny, a zejména rodiny v obtížné finanční situaci či takové rodiny, které by mohly být vzhledem k současným sociálním okolnostem vyloučeny z obvyklých způsobů přístupu k úvěru na nákup zboží, jež potřebují. Avšak rovněž představuje možnost pro ty, kdo sice mohou mít normální přístup k trhu zboží a služeb, ale dobrovolně se ho vzdávají na základě závazku vůči vlastním osobním hodnotám.

2.14

Udržitelná spotřeba je uznána na úrovni OSN od roku 1999 za základní právo spotřebitele, nicméně v Evropské unii, kde texty právních předpisů na ochranu spotřebitele pocházejí z dřívějších dob, toto právo neplatí, ačkoli by mělo být uznáno, jak výslovně žádal EHSV (5), změnou Smluv, která by zahrnovala „zásadu rozvoje udržitelných politik spotřeby“.

Na druhé straně též EHSV přijal stanoviska k zelené ekonomice (6) a stanovisko k plánovanému zastarávání výrobků (7). Evropský parlament nedávno ve svém usnesení k programu věnovanému spotřebitelům výslovně požádal Komisi, aby se tímto tématem zabývala.

3.1

Obvykle se spoluspotřebitelstvím či participativním spotřebitelstvím míní tradiční způsob sdílení, směny, zápůjčky, pronájmu či darování, které je nově definováno prostřednictvím moderní technologie a společenství.

Od této definice se odvozuje, že spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství není nová myšlenka, ale spíše obnova praxe, v jejíž prospěch hrají stávající technologie, takže služba může být mnohem účinnější a přístupnější. Zároveň musí spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství vždy vycházet z vlastní iniciativy a být založeno na dobrovolné účasti.

3.2

Spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství představuje třetí vlnu internetu, kdy se lidi na internetu potkávají proto, aby něco sdíleli mimo něj. Taktéž se správně popisuje jako uvádění všeho, co existuje, do oběhu.

3.3

Ke vzniku spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství bezpochyby přispěly tři faktory: hospodářská krize a krize hodnot, rozšíření sociálních sítí a chování na internetu s prvky spolupráce či účasti. Nicméně pro jeho rozvoj v kontextu rozvinutých ekonomik jsou klíčové následující činitele: důvěra ve společné blaho, nevytížená kapacita a technologie (8).

3.4

Vzájemná důvěra mezi lidmi, kteří se neznají, je pravděpodobně kritickým bodem pro úspěch spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství. Pokud jde o technologii, ta lidem umožňuje přístup ke službám on-line, které současně napomáhají vytvářet vazby off-line vyznačující se silnější vzájemnou důvěrou.

3.5

Sdílení zdrojů vyžaduje důvěru a dobrou pověst, zejména když se jedná o získání nových uživatelů. Spoluspotřebitelské iniciativy či iniciativy participativního spotřebitelství musí zajistit, aby jejich společenství byla zabezpečená.

3.6

Jen tak lze předpokládat, že se sdílení on-line stane dobrým ukazatelem budoucího sdílení off-line. Ve světě off-line lze nejjednodušeji vybudovat důvěru ke sdílení tím, že se omezí velikost společenství či využije nějaký druh již existujícího společenství, kde již vládne jistá úroveň důvěry a podobných zájmů. Některé spoluspotřebitelské projekty či projekty participativního spotřebitelství umožňují vytváření uzavřených skupin, v nichž lze vykrývat potřeby uživatelů a posilovat důvěru, protože jejich správa je snazší.

3.7

Když se mezi uživateli služby vytvoří pocit sounáležitosti, posílí se tím současně důvěra ve službu samu i mezi jejími uživateli. Uživatelé budou dbát na svou činnost a interakce, aby si mohli budovat a chránit svou dobrou pověst, neboť právě ta jim umožní vzájemně reagovat se společenstvím a využívat systém, jako tomu je na všech trzích.

3.8

Pokud jde o rizika, úplně je odstranit nelze. V každém případě platformy, které zprostředkovávají výměny, se musí ujistit, že členové tato rizika znají a že mají dostatečné informace k tomu, aby s nimi mohli účinně nakládat.

3.9

Na druhou stranu technologie představuje neodmyslitelný faktor pro optimální zjištění umístění zdrojů, propojování skupin lidí se společnými zájmy i pro vytváření společenství. Mobilní technologie pracující v reálném čase zvyšují rychlost a pohodlí jak pro doplnění informace o umístění, tak pro zprostředkování snadného systému pro úhradu, když je to potřeba.

3.10

Nicméně pokud jde o koncepci fungování služby, úsilí je třeba zaměřit na to, aby byla přístupná a uživatelský přívětivá, aby podporovala blízkost i důvěru mezi uživateli a vůči poskytovateli služby, aby poskytla dostatečná a důvěryhodná bezpečnostní opatření a zaznamenávala zkušenosti s jednotlivými uživateli za účelem sběru údajů o jejich dobré pověsti prostřednictvím patřičných centralizovaných databází.

3.11

Tento poslední bod týkající se dobré pověsti má zvláštní význam jako katalyzátor hospodářských a sociálních změn. Dospělo se totiž k domněnce, že „kapitál dobré pověsti“ (9) bude moci působit jako druhá měna, jejíž hodnota spočívá v nabídce důvěry. Bylo by možné to konkretizovat tak, že zmíněný kapitál dobré pověsti se začíná prosazovat jako klíčová součást ekonomiky 21. století, neboť síla, jakou mělo kdysi osobní doporučení, se v internetové společnosti dokáže šířit jako virus.

3.12

Občané již vyjadřují své potřeby a zájmy tím, že se chovají a spotřebovávají příznačněji a transparentněji a že mezi kritéria, jimiž se řídí při nákupu, řadí i atributy výrazného sociálního charakteru a jejich zapojením dodávají svým rozhodnutím emocionální obsah.

3.13

Konečně angažovaný spotřebitel propůjčuje svůj vliv a svou podporu značce a aktivně se tím podílí na úspěchu sdílené iniciativy, což celý postup konsoliduje a vyživuje.

3.14

Stručně řečeno jde o přepsání rovnice „úvěr + reklama + individuální vlastnictví = hyperspotřeba“, která odráží duch 20. století, na jinou, jež se snaží vystihnout toto století: „dobrá pověst + společenství + sdílený přístup = sdílená spotřeba či spoluspotřebitelství“.

3.15

Spoluspotřebitelství sdílí mnoho cílů s politikami Unie, zejména politikou vnitřního trhu, jimiž například jsou: zvýšení účinnosti zdrojů, pokrok v otázce sociálních inovací a vytváření pracovních míst a hospodářské prosperity. Mnoho nových spoluspotřebitelských podniků působí na území Unie, takže tento světadíl se může stát „inkubátorem“ nových obchodních modelů, jež vedou k udržitelnějšímu hospodářskému rozvoji.

3.16

Protože spoluspotřebitelství představuje výraznou hospodářskou, sociální i kulturní změnu, Komise musí odstranit překážky, které by mohly existovat na evropské úrovni, aby umožnila rozvoj těchto činností a vytvořila regulační rámec, jenž bude zdrojem dlouhodobé jistoty v tomto odvětví.

4.1

Již existuje velká paleta návrhů a zkušeností z celého světa týkajících se spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství, která zřetelně ukazuje jasnou životaschopnost myšlenky, že jiná forma spotřeby je nejen možná, ale že jí lze – do značné míry – přispět ke zlepšení světa, ve kterém žijeme, a co je ještě důležitější, zachovat jej budoucím pokolením.

4.2

Hospodářská krize zavdala podnět ke vzniku platforem například pro nákup a prodej použitých svatebních oděvů a doplňků, pro ubytování v soukromých domech, pronájem vozidel či luxusních šatů, a to včetně oděvů od návrhářů a luxusních doplňků, a rovněž společenství, kde uživatelé publikují určité úkoly, jako je smontování nábytku či vyzvednutí balíčku, a cenu, kterou nabídnou osobě, jež je provede.

4.3

Typickou ukázkou hodnoty spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství je vysoký počet nástrojů či různého nářadí, které se nikdy nepoužívá často, a to navzdory vysoké pořizovací ceně, nebo – a to je totéž – velmi malé využití zboží či nedostatečná optimalizace rentability při jeho využívání nebo neúplné využití nabízených možností. Stačí se zamyslet nad typickými příklady: Proč kupovat vrtačku, když ji za celý život budete používat jen dvacet minut, nebo proč kupovat automobil, když stráví mnohem více času na parkovišti než v pohybu?

4.4

Pětapadesát procent Evropanů si přeje udržitelnou spotřebu, a jsou dokonce ochotni si za ni připlatit. Pokud jde o alternativní způsoby spotřeby, v příštích pěti letech mají spotřebitelé tyto úmysly (10):

4.5

Ačkoli spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství představuje široké a otevřené spektrum iniciativ, všechny mají společné to, co už bylo výše zmíněno: usnadňují propojení těch, kteří disponují velmi málo využívanými zdroji, s těmi, kteří tytéž zdroje potřebují. Tento rys nejlépe dokládá skutečnost, že máme tendenci spíše hovořit o výrobě ekologičtějších produktů, avšak ještě ekologičtější je lépe využít vše, co už je k dispozici.

4.6

Spoluspotřebitelství má přímý vliv (menší spotřeba zdrojů a nižší emise CO2, vyšší poptávka po kvalitním zboží, pokud se výrobky budou půjčovat či pronajímat, opravovat; podporuje ekodesign pro využití různými uživateli, trvanlivost a opakovanou personalizaci kompatibilních výrobků; zlepšení sociální interakce, rozvoje společenství a důvěry mezi občany; podporuje přístup spotřebitelů s nižšími příjmy k vysoce kvalitním výrobkům atd.) a má rovněž další možné nepřímé účinky.

4.7

Z hlediska práva Evropské unie by spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství odpovídalo poskytování služby, ve smyslu článku 57 SFEU, avšak vyvstává mnoho otázek. Nicméně v rámci spoluspotřebitelství by se mělo rozlišovat mezi neziskovými aktivitami a těmi, jež usilují o zisk. Pouze na posledně uvedené aktivity se musí soustředit pozornost unijního tvůrce právních předpisů.

4.8

Ve snaze uspořádat narůstající heterogenní rozmanitost iniciativ spadajících pod koncepci spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství se v ekonomice zaměřené na sdílení uvažuje o čtyřech rovinách: od spotřebitele ke spotřebiteli (C2C), od spotřebitele ke spotřebiteli, avšak prostřednictvím obchodu (C2B), od obchodu ke spotřebiteli (B2C) a od obchodu k obchodu (B2B).

4.9

Na druhé straně se navrhuje kategorizace na tři systémy (11): systémy založené na výrobku, redistribuční trhy a spoluspotřebitelské životní styly.

4.10

Jak se lze přesvědčit, spoluspotřebitelství či participativní spotřebitelství se může týkat jakékoli stránky každodenního života, jako jsou například (12):

4.11

Obecně by stačilo určit, jaké zboží, poznatky či služby jsou nedostatečně používány a lze je sdílet v duchu rozvoje spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství, tedy například v takovém rámci, v němž se potkávají dlouhodobě špatná finanční situace, rostoucí poptávka po etickém a udržitelném růstu a každodenní život, kdy jsou občané stále častěji připojeni k internetu. V současnosti jsou všechny tyto podmínky splněny.

5.1

Proto vyzýváme Evropskou komisi, aby přijala náležitá opatření na ochranu spotřebitele, aby se na základě náležitých studií mohly rozvíjet zde navržené iniciativy.

5.2

Níže schematicky uvádíme směry činnosti, o nichž se domníváme, že musí tvořit součást strategie pro řádný rozvoj spoluspotřebitelství či participativního spotřebitelství jakožto opatření určená k podpoře a doplnění politiky na ochranu spotřebitelů, již provádějí členské státy, a k dohledu nad ní:

http://www.collaborativeconsumption.com/directory/

http://www.consumocolaborativo.com/directorio-de-proyectos/

http://consocollaborative.com/1704-100-sites-de-consommation-collaborative.html

http://collaboriamo.org/

http://www.kokonsum.org/plattformen

http://www.gsara.tv/~ouishare/.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/9

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) považuje za nezbytné zdůraznit význam boje proti šedé ekonomice a nehlášené práci, analogicky a v souladu s pozorností věnovanou Evropskou komisí, specializovanými institucemi, jako je Eurofound, a dalšími mezinárodními organizacemi, počínaje Světovou bankou.

1.2

EHSV zaznamenává v situaci vážné hospodářské krize přetrvávající v Evropě negativní dopady těchto jevů z hlediska dynamiky na růst velikosti podniků a na příležitosti inovací a zdokonalování lidského kapitálu. Legalizace nehlášených podniků a pracovníků by naopak představovala faktor hospodářského oživení a položila by základy trvalejšího rozvoje.

1.3

Ačkoli se jedná o politiky v pravomoci členských států, plně se uznává, že účinný boj probíhá také prostřednictvím systematické výměny informací, údajů a hodnocení na evropské úrovni, aby se docílilo zapojení a spolupráce pověřených orgánů a zainteresovaných sociálních partnerů.

1.4

EHSV tedy díky svému charakteru představuje ideální místo pro podporu a podněcování sdílení nástrojů, politik a osvědčených postupů, pro zásahy jak do ekonomických faktorů, tak do kulturního a sociálního kontextu v rámci strategie definované Evropskou unií (EU) pro boj proti nehlášené práci a daňovým únikům, která vychází ze začleňování do formálního trhu práce.

1.5

EHSV především považuje za rozhodující provést kvantitativní a kvalitativní hodnocení těchto jevů, které se v různých členských státech výrazně liší, a jejich negativních ekonomických a sociálních dopadů, které v členských státech následně rozdílně ovlivňují základ různých strukturálních a kontextuálních podmínek. Strategie boje, jež potřebuje jak opatření k měření rozsahu problému, tak posouzení dopadu prováděných politik, pozbývá bez údajů a informací soudržných mezi jednotlivými členskými státy na síle.

1.6

EHSV v souvislosti s tím navrhuje překonat problém metodiky odhadování rozsahu a vývoje šedé ekonomiky a nehlášené práce, jež dosud není dokončené ani sdílené, využitím metodiky založené na průzkumech pracovních sil prováděných stejným způsobem ve všech členských státech. Tuto metodiku vyvíjí zejména italský statistický úřad, což znamená, že je ověřena v zemi, jež je zvlášť vystavena těmto jevům a v níž existuje značná různorodost mezi regiony.

1.7

Hlavním prvkem různorodosti je rozsah šedé ekonomiky, jež v některých členských státech a regionech dosahuje 30 % celkové výroby, a představuje tak spíše nedílnou součást jejich výrobního systému než okrajový problém. EHSV proto zdůrazňuje, že je nutné mobilizovat různorodý soubor politik boje, které budou rozčleněny na různá území, různá výrobní odvětví a různé druhy zapojené práce, aby se přiměřeně přistupovalo ke specifickým faktorům, a to nejen ekonomickým, ale i kulturním a sociálním, jež pohánějí šedou ekonomiku a nehlášenou práci.

1.8

Sociální partneři mohou přispět k legalizaci nehlášené práce, zejména v oblastech, kde nejde o pouhý trik, jak ušetřit na výrobních nákladech, ale kde se zdá být nedílnou součástí výrobní struktury. Politiky boje totiž vyžadují mobilizaci sítě mezi evropskými, celostátními a místními subjekty, které si jsou tohoto problému vědomy a jsou schopny podpořit akce na snížení výhodnosti nehlášené práce. Lze to provést pomocí penalizace osob vykonávajících takovou práci za využití účinných odrazujících opatření a podněcováním legalizace prostřednictvím preventivních a nápravných opatření, jež jsou za současné hospodářské krize pravděpodobně užitečnější.

1.9

V regionech EHSV podporuje zřízení středisek pro sledování nehlášené práce na regionální úrovni, v nichž budou zastoupeni zaměstnavatelé, odbory a příslušné veřejné orgány a jejichž cílem bude studovat tento problém a jeho vývoj v čase, určovat jeho hlavní rysy, posuzovat nejúčinnější intervenční opatření a monitorovat jejich konkrétní uplatňování.

1.10

EHSV požaduje, aby boj proti nehlášené práci nebyl omezen pouze na území EU, ale aby se sociální odpovědnost podniků uplatnila i na nedostatečné minimální normy důstojné práce v třetích zemích, které realizují subdodávky do EU. Jde o praxi, která nejen poškozuje hospodářskou soutěž mezi podniky, ale projevuje se využíváním dětské práce a ohrožuje osobní bezpečnost těchto pracovníků, když jsou ignorována sama základní bezpečnostní opatření, k čemuž nedávno došlo při zřícení továrny v Bangladéši.

2.1

V rámci strategie Evropské unie Evropa 2020 zaměřené na inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění jsou do hlavních směrů hospodářských politik členských států zařazeny a integrovány hlavní směry politik zaměstnanosti, včetně boje proti šedé ekonomice a s ní spojené nehlášené, nezákonné nebo neformální práci, jež zůstávají v pravomoci členských států (1). Obecné pojetí šedé ekonomiky seskupuje různé činnosti od těch, které jsou legální, ale prováděné protiprávně, až po ty, které jsou nezákonné. Nehlášená práce je definována jako „jakákoliv placená činnost, která je zákonná, pokud jde o její povahu, avšak není ohlášená orgánům veřejné moci, s přihlédnutím k rozdílům v systému regulace členských států. Tato definice … zahrnuje nejrůznější aktivity od neformálních služeb pro domácnost až po nelegální práci prováděnou osobami, které neoprávněně pobývají v některém členském státě, ale nezahrnuje trestnou činnost.“ (2)

2.1.1

Šedá ekonomika ovlivňuje správné fungování produktivních činností a kvalitu pracovních sil, stojí v cestě hospodářským, sociálním a rozpočtovým politikám zaměřeným na růst a zpochybňuje úsilí o dosažení ambiciózních cílů v oblasti hospodářství a zaměstnanosti stanovených ve strategii Evropa 2020. Negativní účinky jsou posíleny sociálními dopady hospodářské krize a jejími dopady na zaměstnanost. Krize omezuje pracovní příležitosti a ohrožuje naději podniků a pracovníků na zisk a příjem.

2.1.2

V posledních letech se v rámci evropské strategie zaměstnanosti zvýšila pozornost věnovaná těmto jevům (3), o nichž se jednalo buď přímo nebo jako o součásti obecnějších úvah o nezbytnosti reformy trhu práce, ale i v souvislosti s vedlejšími tématy, jako je nedovolené přistěhovalectví do EU a důstojná práce v třetích zemích.

2.1.3

Šedá ekonomika a nehlášená práce jsou především součástí balíčku týkajícího se zaměstnanosti zveřejněného v dubnu 2012, Roční analýzy růstu na rok 2012 a na rok 2013 a doporučení některým členským státům, pokud jde o boj proti nezákonnému zaměstnávání a daňovým únikům. V pracovním programu Komise (4) je mezi legislativními iniciativami, které mají být uskutečněny do roku 2014, také „Evropská platforma pro boj proti nehlášené práci“, jež má zlepšit spolupráci příslušných orgánů v členských státech, šířit osvědčené postupy a identifikovat některé společné zásady.

2.2

Za zásadní prvek se považuje účast organizací zaměstnavatelů a odborů na rozhodovacím procesu: „Sociální partneři hrají na vnitrostátní úrovni důležitou úlohu při definování pravidel týkajících se trhu práce.“ (5) I Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) tedy současně diskutoval o vývoji unijních politik proti šedé ekonomice a nehlášené práci a podporoval je. Na toto téma schválil dvě stanoviska: v roce 1999 a 2005 (6).

2.2.1

V prvním stanovisku EHSV ocenil strategii boje vycházející ze začlenění do formálního trhu práce a ze souboru politik přizpůsobených právním a výrobním podmínkám členských států. Byly rovněž zaznamenány určité nejasnosti nebo podcenění, pokud jde o definici nehlášené práce, o rozlišení mezi těmi, kteří jsou nuceni i nadále vykonávat nehlášenou práci, a těmi, kteří se k tomu rozhodli záměrně, o závažnost administrativní a daňové zátěže pro malé a střední podniky a řemeslníky, o řízení toku nelegálních přistěhovalců, o regulaci nových forem práce, o různorodost nehlášených pracovníků či o možnou neúčinnost některých plánovaných opatření boje.

2.2.2

Druhé stanovisko přijal EHSV v roce 2005 z vlastní iniciativy (7); zdůraznil v něm výtky obsažené již v předchozím stanovisku a doplnil další údaje. Mezi tyto nové údaje patří zlepšení pobídek k legalizaci zaměstnání, snížení byrokratických úkonů při vytváření nových podniků, zvláštní pozornost věnovaná pracovnicím s nízkým příjmem, podpora informačních a vzdělávacích kampaní pro podniky a pracovníky, zavedení účinného systému kontrol a sankcí jako negativní pobídky, pozornost věnovaná pracovním normám ve třetích zemích, souvislost s nezaměstnaností.

3.1

Nehlášená práce vzniká nejen kvůli nákladům považovaným za nadměrné (zejména na práci) a jejím cílem tedy není pouze nezákonné snížení výrobních nákladů v důsledku daňových podvodů a podvodů v oblasti sociálního zabezpečení. Jde také o ochotu obcházet právní předpisy a pracovní normy (minimální mzdu, maximální délku pracovní doby, bezpečnost, certifikace). V úvahu se nebere trestná činnost a legální činnosti, které jsou však provozovány neoprávněnými subjekty, ale naopak se sem zahrnuje neformální příležitostná práce v rodině nebo sousedství, která je však obecně do značné míry sociálně přijatelná.

3.1.1

Komplikovanost tohoto jevu způsobuje, že příslušné pracovní síly, jichž se to týká, jsou velmi rozmanité (8): osoby samostatně výdělečně činné, které se rozhodly nelegalizovat; zaměstnanci, na něž se nevztahuje sociální zabezpečení, kteří nemají smlouvu nebo kteří jsou částečně placeni „na ruku“; rodinní pracovníci; pracovníci, kteří nepřiznávají druhé nebo třetí zaměstnání; nelegální přistěhovalci; pracovníci, pro něž neplatí minimální normy důstojné práce v třetích zemích, které realizují subdodávky do EU.

3.2

Nutnost důrazně bojovat proti šedé ekonomice a nehlášené práci vyplývá z jejich četných dopadů jak na podniky, tak na pracovníky, ale i na veřejný rozpočet:

3.3

Proces ekonomické globalizace a socio-demografické změny ostatně alespoň potenciálně vytvářejí více prostoru pro šedou ekonomiku a nehlášenou práci, v důsledku čehož se musí vypracovat politiky boje proti nim, které se přizpůsobí změněným podmínkám a budou čelit vznikajícím jevům. Výbor odkazuje na značnou poptávku po službách poskytovaných rodině a pečovatelských službách, na úbytek běžných forem práce a zvyšující se flexibilitu smluvních vztahů, na rozšiřování samostatné výdělečné činnosti a externalizace, na posilování nadnárodních skupin podniků. To vše vyžaduje, aby se věnovala větší pozornost právním definicím, nástrojům monitorování a kontroly a formám mezinárodní koordinace.

3.4

Nehlášené aktivity jsou ze statistického hlediska nedílnou součástí HDP a je nutné je odhadovat pomocí vhodných metodik. Spolehlivé a srovnatelné informace o rozsahu a struktuře v EU je však obtížné získat, a to nejméně ze tří důvodů: 1) povaha jevů, které ze své podstaty nejsou pozorovatelné, 2) různorodost hlavních směrů v členských státech, které vedou k rozdílným vnitrostátním právním předpisům, 3) používání různých metodik výpočtu. Je zřejmé, že různé přístupy vedou k různým výsledkům, jež se mohou velmi výrazně lišit i v rámci jedné země (viz tabulka č. 1). Hodnoty zveřejňované oficiálními vnitrostátními zdroji jsou zpravidla podhodnoceny oproti výsledkům zpracovaným akademickými pracovníky a mezinárodními organizacemi.

3.4.1

Existují tři druhy posouzení rozsahu šedé ekonomiky, které ostatně mohou být uplatněny na různé předměty analýzy (přidaná hodnota nebo zaměstnanost):

3.5

Jedna studie na evropské úrovni doporučila, aby se jako užitečný základ pro získání homogenních odhadů srovnatelných mezi členskými státy použila nepřímá metodika vypracovaná italským Národním statistickým ústavem, jež je sestavena z široce dostupných a důvěryhodných údajů o práci (10). Ve střednědobém výhledu by to Evropské unii mohlo zajistit společnou a sdílenou základnu pro analýzu, srovnávání a hodnocení, která by byla nezávislá na výsledcích studijních středisek a externích organizací.

3.6

Za současného stavu pocházejí srovnatelné informace pro všechny členské státy buď z ekonometrických modelů šedé ekonomiky nebo z výběrových průzkumů zaměřených na podíl pracovních sil (zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných) zaměstnaných neformálním způsobem. Získané výsledky jsou zčásti protichůdné, protože analyzují rozdílný rozsah (viz tabulka č. 2). Kromě toho pouze několik členských států o tomto jevu pravidelně shromažďuje údaje.

3.6.1

Z ekonometrické metody vyplývá, že maximální hodnoty jsou v některých členských státech střední a východní Evropy (až po nejvyšší hodnotu 30 % v Bulharsku), zvýšené na jihu Evropy, středně vysoké ve zbytku střední a východní Evropy a v severských zemích a minimální v členských státech západní Evropy (11).

3.6.2

Přímá metoda naopak zaznamenává rozmanitější rámec a maximální hodnoty přisuzuje jihu Evropy (zejména Kypru a Řecku), ale také Irsku a Polsku a minimální hodnoty některým členským státům střední a východní, severní a západní Evropy (12).

4.1

Dopad krize a úsporných politik není předem jasný. Pokud jde o nabídku, recese by měla podnítit snížení (i nezákonné) výrobních nákladů, aby se vyrovnalo snížení zisků a příjmů, zatímco nezaměstnaní jsou ochotnější přijmout nehlášenou práci. Ovšem pokud jde o poptávku, snižují se pracovní možnosti pro osoby s nízkou kvalifikací, protože spotřeba i investice jsou nižší v odvětvích, jako je stavebnictví, obchod, hotely a restaurace, služby poskytované rodině.

4.1.1

Ve skutečnosti jsou empirické důkazy nepřesvědčivé (13). Aktuální vývoj se podle ekonometrických modelů zdá být rovnoměrně sestupný, s výjimkou mírného zvýšení v roce 2009 na vrcholu hospodářské krize, ovšem s následným rychlým vyrovnáním mezi roky 2010 a 2012 (viz tabulka č. 3). Z přímých průzkumů naopak získáváme poněkud protichůdný pohled – některé členské státy vykazují snížení neformální práce u zaměstnanců, zatímco jiné členské státy naopak zaznamenávají zvýšení vyhýbání se daním u osob samostatně výdělečně činných.

4.2

Kromě rozsahu se v různých členských státech liší také struktura šedé ekonomiky a nehlášené práce z důvodu rozdílů jak ve výrobní struktuře, tak v systémech sociálního státu (14). Pracovníci, jichž se tyto jevy (které již normálně představují ekonomické podmínky horší, než je průměr) převážně týkají, jsou více vystaveni jejich poklesu v období recese a zažívají snížení jejich vlastních vyhlídek na příjem (15).

4.3

Dynamika šedé ekonomiky a nehlášené práce tedy zejména v důsledku krize neovlivňuje pracovní síly stejným způsobem ani v různých členských státech, ani uvnitř jednotlivých ekonomik. Tento rozdílný dopad je třeba vzít v úvahu při navrhování politik boje proti šedé ekonomice a mobilizaci anticyklických sociálních politik.

4.4

S ohledem na složitost a vícerozměrnost šedé ekonomiky a nehlášené práce panuje shoda o nutnosti mít k dispozici soubor nástrojů pro vymáhání práva, od nástrojů odrazování pomocí kontrol a sankcí po pobídky, pokud jde o právní předpisy. EHSV konstatuje, že v posledních letech roste význam preventivních a nápravných opatření zaměřených na zamezení faktorů, které jsou příčinou šedé ekonomiky nebo které podněcují její vznik. Tato opatření jsou pravděpodobně užitečnější k tomu, aby přispěla k ukončení hospodářské krize (16) (viz tabulka č. 4).

4.5

Obecně se navrhují různá opatření, která zasahují různé oblasti:

4.6

Všechna tato opatření mají nicméně společný cíl: v případě podniků zvýšit jejich náklady, pokud jde o ekonomické sankce a společenskou pověst, nad úroveň možných výhod plynoucích z podvodů a nesrovnalostí, a tak snížit výhodnost rizika, a v případě pracovníků zajistit, aby řádná práce byla, pokud jde o měsíční příjem a budoucí vyhlídky, lukrativnější než nehlášená práce. To nutně vyžaduje doprovodná opatření k přeměně nehlášené práce na řádné zaměstnání.

—

Pracovní dokument MOP z roku 2013 „Labour Inspection and Undeclared Work in the EU“ (Inspekce práce a nehlášená práce v EU).

—

Databáze a zpráva Eurofoundu z roku 2013 „Tackling undeclared work in 27 European Union Member States and Norway. Approaches and measures since 2008“ (Řešení nehlášené práce ve 27 členských státech Evropské unie a v Norsku. Přístupy a opatření od roku 2008).

—

„Balíček týkající se zaměstnanosti na rok 2012“: sdělení Komise Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst.

—

Sdělení Komise z let 2012 a 2013 Roční analýza růstu.

—

Doporučení pro jednotlivé členské státy pro roky 2012 a 2013.

—

Program vzájemného učení PROGRESS – vzájemné hodnocení dokumentu „Combatting undeclared work as a growing challenge in the context of high unemployment“ (Boj proti nehlášené práci jako stále větší výzva v souvislosti s vysokou nezaměstnaností).

—

Sdělení Komise z roku 2010 Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti, COM(2010) 682.

—

Rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států.

—

Sdělení Komise z roku 2007 Zintenzivnění boje proti nehlášené práci, COM(2007) 628.

—

Zvláštní průzkum Eurobarometru z roku 2007 o nehlášené práci.

—

Sdělení Komise Výsledek veřejné konzultace o zelené knize Komise s názvem „Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století“, COM(2007) 627.

—

Zelená kniha s názvem Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století, COM(2006) 708.

—

Studie z roku 2010 o proveditelnosti zavedení evropské platformy pro spolupráci mezi inspektoráty práce a ostatními příslušnými kontrolními a prováděcími orgány s cílem zabránit nehlášené práci a bojovat proti ní (studie Regioplan).

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/15

1.1

EHSV vyzývá instituce EU, aby uznaly, že článek 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zakládá lidské právo, a jeho plné provedení musí tudíž pomocí právních a politických opatření vést k vytvoření podmínek nezbytných k zajištění přístupu ke všem typům prostředí a aspektům života pro osoby se zdravotním postižením. Je zásadním předpokladem neomezeného výkonu jejich občanských a politických práv, stejně jako jejich práv sociálních, hospodářských a kulturních. Přístupnost je prospěšná pro společnost jako celek.

1.2

EHSV vyzývá všechny instituce EU, politické orgány a agentury včetně EHSV, aby ve spolupráci s Evropským hnutím pro zdravotně postižené připravily konkrétní plán zajištění přístupnosti, mimo jiné, vlastních budov, internetových stránek a dokumentů.

1.3

EHSV považuje přístupnost za základní předpoklad udržitelnosti a jejího sociálního rozměru v boji proti chudobě a vyloučení a podpoře sociální soudržnosti.

1.4

EHSV uznává, že byly učiněny pozitivní kroky v oblastech, jako jsou doprava a telekomunikace (např. Digitální agenda), jsou však zapotřebí další, a to i na vnitřním trhu.

1.5

EHSV uznává, že nedostatečná přístupnost je sama o sobě diskriminací, a proto poukazuje na nutnost přijetí antidiskriminačních předpisů EU; vyzývá dále Radu k odblokování jednání o návrhu směrnice o rovném zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, COM(2008) 426 final (článek 19 SFEU).

1.6

EHSV vyzývá Evropskou komisi (EK), aby splnila svůj dlouholetý závazek a předložila právně závazný Evropský akt přístupnosti.

1.7

EHSV vyzývá Evropský parlament a Radu EU, aby dokončily jednání o návrhu směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru v souladu se stanoviskem EHSV k tomuto tématu (1) a Evropským fórem zdravotně postižených.

1.8

EHSV vyzývá instituce EU, aby se dohodly na zařazení povinných předběžných podmínek přístupnosti a zdravotního postižení do stávajícího nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy, do nástrojů vnější pomoci a dalších finančních nástrojů.

1.9

EHSV se domnívá, že EU ani členské státy by neměly zneužívat krize a úsporných opatření jako výmluvy k omezení dodržování přístupnosti jako lidského práva.

1.10

EHSV konstatuje, že při prosazování přístupnosti jako lidského práva by měly být vzaty v potaz následující základní principy: svoboda volby a pohybu, nezávislý život, přiměřené úpravy, účast, univerzální design a povinnost včasné přípravy.

1.11

EHSV vyzývá EU a její členské státy k zavedení monitorovacích a prosazovacích nástrojů se zapojením organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením.

1.12

EHSV poukazuje na politické oblasti v pravomoci EU, jež by měly zahrnovat rozměr přístupnosti: způsobilost k právům a právním úkonům, účast na politickém životě, zaměstnanost, státní podpora, doprava, vzdělávání, přístup ke zboží a službám, výzkum, zahraniční politika a bydlení.

1.13

EHSV se domnívá, že instituce EU by při provádění úmluvy měly zahrnout přístupnost do následujících nástrojů: standardizace, harmonizace, technické požadavky, pobídky pro podniky, odborové politiky a kolektivní smlouvy.

1.14

EHSV konstatuje, že strategie zaměřené na zvyšování povědomí jsou klíčovým prostředkem budování společenského uznání přístupnosti jako lidského práva, a to i u jednotlivých občanů a hlavních zainteresovaných subjektů, jako jsou školy a hromadné sdělovací prostředky, jak se uvádí v článku 8 úmluvy.

1.15

EHSV se domnívá, že přístupnost by měla být zařazena do učebních osnov vědeckých oborů (např. architektura, strojírenství, informatika atd.).

1.16

EHSV se domnívá, že nejsou k dispozici dostatečné statistické nástroje k podpoře prosazení přístupnosti jako lidského práva, a vyzývá proto Eurostat, aby zajistil vytvoření takových nástrojů.

1.17

EHSV se stejně jako v předcházejících stanoviscích zasazuje za vytvoření řídicího výboru pro monitorování provádění úmluvy.

2.1

Přístup ke zdravotním postižením z hlediska lidských práv znamená, že EU jako signatář Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a všichni její občané se zavazují k vybudování společnosti, v níž všichni mohou využívat svá občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva, a to včetně osob se zdravotním postižením.

2.2

Definice osoby se zdravotním postižením uvedená v úmluvě podporuje a posiluje přístup ke zdravotním postižením z hlediska lidských práv: Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.

2.3

EU doplnila svůj podpis pod úmluvou seznamem pravomocí, jichž je přístupnost nedílnou součástí. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je dosud jedinou smlouvou o lidských právech ratifikovanou Evropskou unií.

2.4

Zpráva Světové zdravotnické organizace a Světové banky o zdravotních postiženích ve světě (World Disability Report, 2011) zdůrazňuje, že zástavba, doprava, informace a komunikace jsou často pro zdravotně postižené osoby nepřístupné (2).

2.5

Přístup k fyzickému prostředí a veřejné dopravě je předpokladem svobody pohybu osob se zdravotním postižením, zakotveným v článku 13 Všeobecné deklarace lidských práv a v článku 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podobně je přístup k informacím a komunikaci považován za předpoklad svobody přesvědčení a projevu, zakotvené v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv a v čl. 19 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (3).

2.6

Kontaktní orgán pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (se sídlem v Evropské komisi) má zásadní roli při provádění úmluvy a je třeba zde postupovat velice aktivně.

2.7

Rada EU schválila dne 29. října 2012 zřízení rámce k ochraně, propagaci a monitorování provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, složeného z evropského veřejného ochránce práv, petičního výboru Evropského parlamentu, Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropského fóra zdravotně postižených a EK.

2.8

EHSV vítá plné zapojení Evropského fóra zdravotně postižených do tohoto rámce a poukazuje na nutnost velmi těsného zapojení občanské společnosti do jeho působení.

2.9

Úmluva OSN uznává přístupnost jako právo v článcích 9, 3 a 21.

2.10

Články úmluvy o přístupnosti zavádí důležitou právní či politickou agendu, kterou nelze pojímat izolovaně, a proto musí být přístupnost chápána jako faktor umožňující a usnadňující výkon všech ostatních občanských, hospodářských, sociálních a kulturních práv.

2.11

V posledních letech se přístupnosti dostalo zvýšené pozornosti evropského zákonodárce a byla mj. zařazena mezi politické oblasti, jako jsou veřejné zakázky, strukturální fondy a další finanční nástroje, práva cestujících, oblast technických norem (TSI-PRM). To je zvlášť důležité s ohledem na stárnutí evropské populace.

2.12

Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením jako hlavní specifický politický nástroj pro oblast zdravotních postižení zavádí konkrétní cíle EU. Prostřednictvím této strategie se EK zavazuje k předložení specifických právně závazných opatření k zajištění přístupnosti, včetně přístupnosti internetových stránek a Evropského aktu přístupnosti (4).

2.13

Vhodným modelem pro zavedení obecných politických strategií a současné zařazení specifických opatření k zajištění přístupu pro osoby se zdravotním postižením je Digitální agenda pro Evropu. Pokrok dosažený v přístupnosti se následně projeví ve společnosti i v hospodářství obecně a napomůže tvorbě pracovních míst a přidané hodnoty. Plné provedení této agendy by mělo přinést bezbariérovou digitální Evropu pro zdravotně postižené osoby.

2.14

Je třeba využít potenciál přístupnosti na vnitřním trhu, jelikož posílí mezinárodní mobilitu v Evropě a současně usnadní mobilitu pracovníků a osob se zdravotním postižením. Měl by také být zajištěn přístup k programům celoživotního učení. Evropské strategie zaměstnanosti by měly zahrnovat též nutnost uchování pracovních míst pro ty, kteří utrpí zdravotní postižení v průběhu pracovního života.

2.15

Strategie Evropa 2020 mohla ke zdravotním postižením přistoupit komplexněji, včetně přístupnosti a zapojení osob se zdravotním postižením a organizací zastupujících tyto osoby. Nedostatek komplexních ukazatelů zdravotních postižení v této strategii způsobil, že zdravotním postižením nebyla věnována dostatečná pozornost, neinformovalo se o nich, ani na ně nebyly vyčleněny dostatečné prostředky. Základní strategií, jak zajistit sociální začleňování, je vytváření pracovních míst.

2.16

EHSV zdůrazňuje, že je ještě třeba mnohé učinit, a proto Výbor vítá návrh Komise v podobě směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru.

2.17

EHSV vyzývá EK, aby splnila svůj závazek a bez dalších odkladů předložila právně závazný Evropský akt přístupnosti.

2.18

Dramatický dopad na výkon lidských práv osob se zdravotním postižením má hospodářská krize, a týká se to i přístupnosti. Dochází ke snižování míry přístupnosti a v důsledku toho vznikají v různých zemích stále nepřístupnější společnosti. Je třeba poznamenat, že hospodářská krize zasáhla všechny rodiny, dopady jsou však neúměrně vyšší na rodiny se zdravotně postiženými dětmi (5).

2.19

EU musí přijmout specifický program k zajištění přístupu dětí se zdravotním postižením ke všem prostředím a aspektům života.

2.20

Evropa potřebuje růst podporující začlenění a přístupnost jako základní předpoklad dosažení udržitelnosti, zejména pak při provádění jejího sociálního rozměru, v boji proti chudobě a vyloučení a podpoře sociální soudržnosti začleňováním osob se zdravotním postižením.

3.1

EHSV se domnívá, že „přístupnost jako lidské právo“ je třeba transformovat v politický a operační koncept. Jde o koncept týkající se celé společnosti, nikoli pouze osob se zdravotním postižením.

3.2

EHSV zdůrazňuje, že právo přístupnosti je lidským právem a ve vztahu k politickému programu je třeba jej chápat dvěma způsoby:

3.3

EHSV uznává pokyny k úmluvě OSN týkající se rozvíjení konceptu přístupnosti a vyslovuje se pro zařazení následujících prvků do tvorby politiky pro tuto oblast:

3.4

EHSV potvrzuje nutnost zajistit nezávislý způsob života (v podobě komunitního života a života ve společnosti) dle článku 19 úmluvy OSN prostřednictvím tří hlavních opatření:

3.5

EHSV konstatuje, že zdravotně postižené osoby musejí mít zajištěnu svobodu nezávislé a autonomní volby na rovnoprávném základě s ostatními.

3.6

EHSV bere na vědomí „Celosvětovou zprávu o životě a zapojení do společnosti“ (Global Report on living and being included in the community) (6) organizace Inclusion International, kde se poukazuje na skutečnost, že osobám s duševním postižením jsou upírána základní práva přístupnosti, jako je možnost mít klíče od vlastního domova, přístup ke komerčním službám, právo vyjít si na vycházku nebo právo jít na hřiště se spolužáky.

3.7

EHSV uznává, že ústavní péče je mimořádným porušením lidských práv a neblahým důsledkem vývoje sociálních služeb v Evropě ve srovnání s jinými částmi světa, jenž postihuje všechny země Evropské unie bez ohledu na životní standard. Po deinstitucionalizačních strategiích musí následovat rozvoj alternativních komunitních služeb, neboť bez služeb nelze dosáhnout zlepšení; zdravotně postižení se stávají bezdomovci.

3.8

EHSV se domnívá, že „překážky“ je třeba chápat nejen ve fyzickém smyslu, ale také jako překážky názorové, legislativní a politické, chování a zvyky, nedostatečnou informovanost a kulturní diskriminaci. EHSV připomíná, že odstranění těchto překážek je přínosem pro celou společnost.

3.9

EHSV konstatuje, že by měla být věnována větší pozornost znakové řeči a dalším formám komunikace pro neslyšící, stejně jako formátům převádějícím řeč na text pro osoby s poruchami sluchu. Měla by být k dispozici zařízení poskytující dokumenty v Braillově písmu a odečítače obrazovky pro nevidomé a snadno čitelné informace pro osoby s duševním či behaviorálním postižením.

3.10

EHSV poukazuje na skutečnost, že pro řadu osob se zdravotním postižením, zejména osob trpících kognitivní únavou, jsou zásadně důležitým faktorem značení, přístupné informace a komunikace, podpůrné služby, orientace a pohyb v budovách.

3.11

EHSV připomíná dva základní nástroje, jež je nutno zařadit do posouzení přístupnosti jako lidského práva:

3.12

EHSV se domnívá, že univerzální design by měl být hlavní zásadou pro zajištění plného přístupu pro společnost, a tuto zásadu je nutno formulovat jako požadavek operační politiky v rozhodovacím procesu, např. jeho začleněním do normativní části určitého nařízení (7). Je zapotřebí doplnit všeobecný design vývojem doplňujících pomocných zařízení a technologií.

3.13

Dodržení povinnosti včasné přípravy přístupnosti může být mimořádně přínosné pro osoby se zdravotním postižením tím, že předjímá jejich potřeby ještě před tím, než skutečně vyvstanou. U výrobků a služeb bude nutné, aby tyto potenciální potřeby byly vzaty v úvahu již v projektové fázi.

3.14

Mělo by se rozlišovat mezi povinností zajistit na jedné straně přístup ke všem nově navrženým, postaveným a vyrobeným objektům, infrastruktuře, zboží, výrobkům a službám, a na straně druhé přístup ke stávajícímu fyzickému prostředí, dopravě, informacím, komunikaci a službám nabízeným široké veřejnosti, spolu s povinností odstraňovat překážky. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit obojí; jelikož však první skupina bude realizována postupně, měly by tyto státy stanovit určité a pevné časové rámce a vyčlenit odpovídající prostředky na odstranění existujících překážek (8).

3.15

EHSV konstatuje, že osobní asistence (včetně „osobní asistence“ zmíněné v úmluvě OSN) je zásadním cíleným opatřením k zajištění řady práv pro osoby se zdravotním postižením.

3.16

EHSV uznává, že nediskriminace je zásadním nástrojem k zajištění dodržování lidských práv, nepostačí však bez doplnění o další nástroje, jako je pozitivní diskriminace či standardizace, stejně jako odborná příprava a propagace práv zdravotně postižených osob mezi zaměstnavateli, stavebními inženýry, architekty, právníky, ekonomy a dalšími. Tato odborná příprava by měla být zařazena do jejich vzdělávacích programů. EHSV se domnívá, že je nutno pokročit s aktuálně odloženým návrhem směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, COM(2008) 426 final (dle článku 19 SFEU).

3.17

Přístupnost jako lidské právo nebude skutečně prosazena, dokud nedojde k podstatnému a smysluplnému zapojení organizací zdravotně postižených osob do řešení otázek přístupnosti dle čl. 4 odst. 3 a článku 33. Účast lze zajistit, pokud organizace zastupující zdravotně postižené osoby obdrží finanční prostředky potřebné k obhajobě jejich postojů. EHSV vyzývá k vytvoření programu základních práv, jenž by nahradil program PROGRESS, aby byla zajištěna tatáž míra finanční podpory zastřešujících i specifických organizací osob se zdravotním postižením.

3.18

EHSV zdůrazňuje, že panují rozdíly mezi možnostmi osob se zdravotním postižením uplatňovat svá lidská práva ve venkovských a městských oblastech, a tato nerovnováha by se měla stát předmětem zájmu účinných politik na vnitrostátní i regionální úrovni.

3.19

Podniky a zaměstnavatelé v EU by měli zařadit přístupnost do svých politik rozmanitosti a měly by usilovat o sestavení plánu rozmanitosti.

3.20

EHSV je si vědom, že přístupnost ovlivňuje sociální soudržnost; strategie udržitelnosti připravované na úrovni EU by tedy měly zahrnovat přístupnost jako prostředek plnění jejich cílů.

3.21

EHSV konstatuje, že ženy se zdravotním postižením mají omezený přístup ke svým právům včetně práv v oblasti zdraví, sociálního začleňování, vzdělávání a zaměstnanosti. Tato omezení zhoršují životní podmínky, zdravotní problémy, nezaměstnanost a chudobu. Totéž platí pro ohrožené osoby se zdravotním postižením, jako jsou děti, starší lidé a lidé vyžadující náročnou péči, kteří čelí vážným omezením ve výkonu svých práv.

3.22

EHSV poukazuje na skutečnost, že dnešní mladí lidé jsou naší budoucností a že je třeba vytvořit přístupné podmínky k tomu, aby lidé se zdravotním postižením mohli plně využívat svých práv. EHSV vyzývá EU, aby vědomě do svých politik zaměřených na mladé lidi zařadila specifický rozměr podpory mladých lidí se zdravotním postižením.

4.1

EHSV konstatuje, že po podpisu úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU by měly všechny přiměřené politické a právní iniciativy v EU být posouzeny z hlediska zajištění nezávislého života pro zdravotně postižené osoby, jejich plné účasti a odstranění překážek. Tato koncepce by se měla projevit ve stávajících právních předpisech EU; některé z nich jsou uvedeny v prohlášení o pravomocích.

4.2

EHSV se domnívá, že vnitřní trh by mohl být modernizován tak, aby zahrnoval hledisko zdravotního postižení, standardizace a harmonizace přístupnosti, čímž by získal také na konkurenceschopnosti a schopnosti začleňování v globální ekonomice. Existuje ekonomika související se zdravotním postižením.

4.3

EHSV vyzývá k vytvoření programu EU založeného na dvou faktorech, jimiž jsou:

4.4

EHSV se domnívá, že přístupnost je základní právo, jež vyžaduje specifický politický program, a vyzývá EK, aby předložila návrh programu zaměřeného na práva přístupnosti ve vztahu k její tvorbě politik.

4.5

EHSV požaduje analýzu následujících oblastí z hlediska přístupnosti jako lidského práva:

4.6

EHSV vyzývá k přijetí opatření v následujících oblastech z hlediska přístupnosti jako lidského práva: prevence dopadů hospodářské krize na standardy přístupnosti a nezávislého života pro osoby se zdravotním postižením; poskytování přístupu ke vzdělání (9); program pro přístup k sociálním a kulturním (10) právům (společenské vztahy, rekreace, cestovní ruch); mezinárodní spolupráce, finančně-obchodní dohody a postoje EU k tématům, jako jsou přírodní pohromy a rozvojová spolupráce, rozvojové cíle tisíciletí, žadatelé o azyl, OSN a MMF; ve výzkumu by měl být využit program Horizont 2020; přístup k bydlení, včetně státního bydlení; sport jako prostředek sociálního začleňování včetně přístupu do budov, zařízení, programů atd.

4.7

Začleňování lze dosáhnout mimo jiné společným úsilím všech zainteresovaných stran v řadě oblastí základních práv:

4.8

EHSV žádá, aby byla připravena a posílena strategie standardizace a přístupnosti, která by byla zařazena do technického rozvoje.

4.9

EHSV konstatuje, že přístupnost umožní rozvoj v nových odvětvích, jež vyžadují nové dovednosti, zejména v odvětví IKT. Osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost překonat digitální propast za pomoci cílených politik EU.

4.10

EHSV se domnívá, že je zapotřebí budování kapacit u všech zainteresovaných subjektů: veřejných orgánů, soukromých podniků, občanské společnosti i organizací osob se zdravotním postižením. Zvláštní pozornost je třeba věnovat malým a středním podnikům.

4.11

EHSV vyzývá EK, aby splnila svůj dlouholetý závazek a předložila právně závazný Evropský akt přístupnosti.

4.12

EHSV vítá předložení návrhu o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru a připomíná svá doporučení uvedená ve stanovisku k tomuto tématu (11).

4.13

EHSV vítá zařazení kritérií přístupnosti a zdravotního postižení do předpisů o strukturálních fondech a dalších oblastí, jako je doprava a práva cestujících.

4.14

EHSV se domnívá, že by měla pravidelně probíhat setkání předsedů EU k tématu zdravotního postižení a generálních ředitelství EK k provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jak bylo oznámeno, za účasti zástupců Evropského hnutí pro zdravotně postižené a s cílem politického monitorování a podpory provádění úmluvy OSN včetně jejích ustanovení o přístupnosti.

4.15

EHSV konstatuje, že byť prostředky poskytované k financování přístupnosti zjevně nedostačují, znamenalo by již zařazení přístupnosti jako kritéria pro současné systémy financování zlepšení v této oblasti: strukturální fondy, balíček týkající se sociálních investic, budoucí obecné blokové výjimky ze státní podpory zaměstnanosti, hlavní směry pro TEN-T.

4.16

EHSV se též domnívá, že je zapotřebí zlepšit přístup k hromadným sdělovacím prostředkům a viditelnost potřeb osob se zdravotním postižením v tomto typu médií.

5.1

EHSV vyzývá k formulaci strategie zaměřené na posílení postavení občanů coby hlavní cesty k plné realizaci přístupnosti. Jsou zapotřebí osvětové kampaně a odborná příprava zdravotně postižených osob na téma jejich práv přístupnosti.

5.2

EHSV vyjadřuje politování nad absencí ukazatelů a vyzývá Eurostat, aby přijal strategii pro přípravu specifických ukazatelů na základě ukazatelů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a návrhu obecného komentáře Výboru pro přístupnost při úmluvě OSN k článku 9.

5.3

EHSV vyzývá k tomu, aby do standardů byla zařazena jasná kritéria přístupnosti a monitorovací nástroje (zástavba, infrastruktura, moderní IKT, mj. operační systémy pro tablety a smartphony a pověření M/376 o funkčních požadavcích na přístupnost pro produkty a služby informačních a komunikačních technologií). Přípravy standardů by se ve všech fázích měly plně účastnit osoby se zdravotním postižením.

5.4

EHSV se domnívá, že je třeba vytvořit silné prosazovací systémy, které v Evropě v současnosti selhávají.

5.5

EHSV zdůrazňuje potřebu využívat monitorovací nástroje zařazené ve společném nařízení o budoucích strukturálních fondech, a zajistit tak dodržování předběžných podmínek v oblasti zdravotního postižení spolu s plnou účastí sociálních partnerů a organizací zdravotně postižených osob na tomto monitorování.

5.6

EHSV se domnívá, že evropské a vnitrostátní strategie osvěty by měly obsahovat přístupnost pro postižené osoby v osnovách pro vzdělávání ve školách a na univerzitách.

5.7

EHSV připomíná svůj požadavek z předcházejících stanovisek na vytvoření řídicího výboru pro monitorování provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, který by fungoval jako politický orgán v rámci činnosti EHSV.

5.8

Je třeba prosazovat evropský systém nástrojů k certifikaci přístupnosti. Měla by být zajištěna účast organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením.

5.9

Rozměr přístupnosti by měl být přítomen v právních a politických posouzeních dopadu EU. Je třeba zavést nástroje, s jejichž pomocí by toto zapojení proběhlo jednotně ve všech členských státech.

5.10

EHSV vyzývá k monitorování provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením ve všech institucích EU (včetně EHSV), a připomíná nutnost zajistit přístupnost budov, náborových politik a informací (fyzických i elektronických). Zvláštní pozornost by této oblasti měla být věnována v přezkumu strategie v roce 2015.

(a)

měly přístup ke kulturním materiálům v přístupných formátech;

(b)

měly přístup k televizním programům, filmům, divadelním a jiným kulturním činnostem v přístupných formátech;

(c)

měly přístup na místa určená pro kulturní aktivity, jako jsou divadla, muzea, kina, knihovny a služby pro turisty a, v co největší možné míře, přístup k historickým památkám a významným místům národního kulturního dědictví.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/24

1.1

Mnoho občanů v Evropské unii se v různé míře podle členských států setkává se závažnými ekonomickými problémy při přístupu k základním službám, mj. co se týče bydlení, energie, elektronické komunikace, dopravy, vody, zdravotních služeb a sociálních služeb.

1.2

Vysoká úroveň dostupnosti služeb obecného hospodářského zájmu představuje jednu ze společných hodnot, tzn., že je sdílejí všechny členské státy Unie. Tyto hodnoty jsou uvedeny v Protokolu č. 26 o službách obecného zájmu (připojeném ke Smlouvám), které musí Unie a členské státy tam, kde to mají v pravomoci, plně zohlednit při provádění všech souvisejících politik.

1.3

Na úrovni Unie však neexistuje jednotná definice či pojetí dostupnosti nebo ekonomické dostupnosti služby obecného hospodářského zájmu, stejně jako neexistuje nástroj k jejímu měření, vzhledem k tomu, že členské státy mají v rámci své pravomoci zřizovat služby obecného hospodářského zájmu velkou volnost rozhodování při jejich zavádění.

1.4

EHSV tedy navrhuje, aby Evropská unie na jedné straně vyjasnila pojem dostupnosti těchto služeb pro všechny a přizpůsobila jej požadavkům Lisabonské smlouvy (Protokolu č. 26) a Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a na straně druhé zařadila do sekundárního práva legislativní opatření, na jejichž základě budou členské státy povinny:

1.5

Při plném respektování odpovědnosti a pravomocí členských států je začlenění základních údajů o službách obecného zájmu do evropského semestru podmínkou pro posílení sociální dimenze Evropské unie a jejího trhu, zejména v období krize.

2.1

Pokud jde o služby obecného zájmu, ať jsou hospodářské či nehospodářské povahy, je nutné zajistit přístup všech obyvatel daného státu k těmto službám a k ochraně základních práv; úzce souvisejí s cílem hospodářské, sociální a územní soudržnosti, o nějž Evropská unie usiluje.

2.1.1

Členské státy mají široké rozhodovací pravomoci pro definování, organizování a financování služeb obecného zájmu na základě občanské a sociální aktivity a v souvislosti s ní, a tak plní potřeby uživatelů. Služby obecného hospodářského zájmu se zakládají na tržních pravidlech a podléhají předpisům Unie pro hospodářskou soutěž a vnitřní trh s výjimkou případů, kdy tyto předpisy brání splnění jejich zvláštních úkolů. Na služby obecného nehospodářského zájmu se z definice nevztahují tržní pravidla a jsou na základě článku 2 protokolu 26 ve výlučné pravomoci členských států.

2.1.2

Unie v souladu se Smlouvami … uznává a respektuje přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, jak se uvádí v Listině základních práv připojené k Lisabonské smlouvě, kde jsou jako základ v těchto otázkách výslovně uvedeny vnitrostátní právní předpisy a postupy. Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, kterou Evropská unie ratifikovala jako celek, stanoví minimální normy pro ochranu a zabezpečení celé řady občanských, politických, sociálních a hospodářských práv, jichž požívají osoby se zdravotním postižením a mezi něž patří dostupnost služeb obecného hospodářského zájmu.

2.1.3

Řada členských států spojuje toto přístupové právo s podmínkou poskytování služby „za všeobecně přijatelných ekonomických podmínek“ a aby toho dosáhla, v různé míře uplatňuje individuální a kolektivní programy sociální pomoci.

2.2

Nedostatečná dostupnost služeb obecného hospodářského zájmu může záviset na různých faktorech. Může se odvíjet od velice odlišného vnitrostátního historického vývoje a sociálních modelů a služeb, které se v jednotlivých státech liší. Může být také ekonomické povahy (služba je cenově nedostupná), geografické (služba není v určité oblasti poskytována), sociální (nerovné zacházení) a fyzické povahy (z důvodu zdravotního postižení) či není přizpůsobena potřebám nebo technickému pokroku (služby jsou nevhodné nebo nemají dostatečnou kvalitu či úroveň bezpečnosti).

2.3

Co se týče služeb obecného hospodářského zájmu, představuje vysoká kvalita a bezpečnost a z hlediska dostupnosti rovné zacházení a podpora univerzálního přístupu a práv uživatelů šest ze čtrnácti společných hodnot uvedených v Protokolu č. 26 o službách obecného zájmu (připojeném k Lisabonské smlouvě, Smlouvě o Evropské unii a SFEU), které musí Unie a členské státy v rámci svých pravomocí a oblasti působnosti Smluv plně zohledňovat při provádění veškerých svých politik týkajících se služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2.3.1

Těchto čtrnáct hodnot, které jsou seřazeny do tří skupin, spolu v rámci skupin a také mezi skupinami vzájemně souvisí do té míry, že není možné je seřadit podle priorit.

2.3.2

Jako příklad uveďme, že i když je určitá služba obecného hospodářského zájmu plně dostupná, nebude odpovídat požadavkům Protokolu č. 26, pokud nebude zajištěna vysoká míra kvality či bezpečnosti nebo pokud nebude univerzálně přístupná pro občany daného členského státu a také pokud nebude na vnitrostátní úrovni rozdílně přistupováno k různým geografickým, sociálním a kulturním situacím nebo pokud např. celostátní orgán znemožní službu obecného hospodářského zájmu, zatímco regionální či místní orgán má v souladu s platným vnitrostátním právem či zvyklostmi právo na provozování určité služby obecného hospodářského zájmu, což je v rozporu s jejich klíčovou úlohou a širokými rozhodovacími pravomocemi.

2.4

Ustanovení tohoto protokolu jsou výslovně „výkladová“, pokud jde o čtrnáct společných hodnot Unie týkajících se služeb obecného hospodářského zájmu. Spíše relativní formulace některých hodnot, zejména vysoká úroveň kvality, bezpečnosti nebo dostupnosti či také podpory univerzálního přístupu a práv uživatelů, by mohla vyvolat řadu otázek ohledně právní či závazné hodnoty a účinků těchto ustanovení. Avšak u všech intepretací je odpověď jednoduchá a samozřejmá, stejně jako článek 1 protokolu 26, a odpovídá interpretovanému článku, tedy že jsou to celostátní, regionální a místní orgány, které mají v rámci pravomoci vytváření těchto služeb pravomoc určit různá specifika jednotlivých služeb obecného hospodářského zájmu.

3.1

Na úrovni Unie neexistuje jednotná definice či společné pojetí dostupnosti nebo ekonomické dostupnosti služby obecného hospodářského zájmu, stejně jako neexistuje nástroj k jejímu měření. Dostupnost často závisí na subjektivním vnímání uživatele ohledně její ceny a přínosu k blahobytu občanů.

3.2

Obecně musí dostupnost služby umožňovat občanům, aby „mohli službu snadno zaplatit“ (Zelená kniha o rozvoji jednotného trhu poštovních služeb) (1).

3.3

Služba je plně dostupná, pokud je občanům nabízena zdarma, jako například v některých městech či regionech, které poskytují bezplatnou městskou veřejnou dopravu.

3.4

EHSV níže uvádí jako příklad související výklady použité v oblasti bydlení, telekomunikací, elektřiny a plynu s cílem poukázat na složitost, obtíže a rozmanitost dosažení dostupnosti. EHSV dále zdůrazňuje, že přístup ke zdravotním službám je v mnoha členských státech zpochybněn v souvislosti s příjmy osob, jež se kvůli nedostatku přiměřených zdrojů nenechávají léčit. Zpráva o provádění strategie Unie „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v Evropské unii“ z roku 2009 připomíná nejsilnější současný výskyt hmotného nedostatku a zdravotních potíží, které jsou tím způsobeny.

3.5

Požadavek dostupné ceny byl zaveden spolu s právními předpisy o liberalizaci síťových odvětví jako prvek neoddělitelný od univerzální služby, kterou představují telekomunikace, elektřina a poštovní služby, a úzce související s cílem sociální a územní soudržnosti, o jehož splnění Unie usiluje.

3.6

Unijní přístup spočívá na dvou pojetích dostupné ceny: jedno má univerzální rozměr a druhé se omezuje na obyvatele s nízkými příjmy a znevýhodněné či zranitelné obyvatele, jako jsou osoby se zdravotním postižením či se specifickými sociálními potřebami. Toto druhé pojetí má smysl pouze tehdy, pokud v souladu s Protokolem č. 26 usiluje o podporu univerzálního přístupu.

3.7

Je však třeba konstatovat, že navzdory tomu, že dostupnost se stala společnou hodnotou Evropské unie, jejíž dodržování je pro členské státy povinné, sazby, jako např. ceny energie, roamingové služby v mobilních komunikačních sítích, doprava nebo ceny a nájem za bydlení, jsou neúměrné vzhledem k disponibilnímu příjmu stále širší vrstvy obyvatel. Definice dostupnosti, které existují v různých právních předpisech EU a jež EHSV dále uvádí jako příklady, jejichž výčet není vyčerpávající, se kromě toho značně liší a jsou především stále dosti nepřesné.

3.8

3.8.1

Šetření věnované rozpočtu domácností (EU-SILC), jež bylo uskutečněno ve všech členských státech, stanoví maximální míru výdajů na bydlení na 40 % disponibilního příjmu domácností. Po překročení této hranice je třeba považovat cenu bydlení za nedostupnou.

3.8.2

Členské státy zasahují zcela různými způsoby a ve velmi odlišné míře do fungování svých trhů bydlení s cílem umožnit všem občanům získat důstojné bydlení za dostupnou cenu, v případě potřeby prostřednictvím příspěvku na bydlení. Velká většina členských států zřídila mechanismy sociálních podpor či daňových úlev tak, aby měly dopad na tuto hlavní položku povinných výdajů domácností, a dotuje souběžnou nabídku tzv. sociálního bydlení jako doplněk přirozené nabídky na soukromém trhu.

3.8.3

Sociální bydlení je způsob, jakým veřejné orgány řeší část potřeb v oblasti bydlení, jež nejsou pokryty trhem, kdy je třeba všem zaručit přístup k důstojnému bydlení za dostupnou cenu či nájem. Sociálního bydlení využívá 25 milionů evropských domácností.

3.8.4

Navzdory těmto opatřením již není pro mnoho občanů v Evropské unii přístup k důstojnému bydlení finančně dostupný. V roce 2011 žilo 15 % obyvatel v přelidněných či nedůstojných obydlích a 17 % domácností si stěžovalo na předražené nájemné vzhledem k jejich disponibilnímu příjmu (2).

3.8.5

Rozhodnutím ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu Komise omezila poskytování dotovaného sociálního bydlení pouze na znevýhodněné osoby nebo slabší sociální skupiny, které jsou jako takové jasně stanovené a jež z důvodu omezené platební způsobilosti nemohou najít bydlení za tržních podmínek, což vyvolává otázky v souvislosti s hodnotami uvedenými v Protokolu č. 26.

3.9

3.9.1

I když vnitřní trh a volná hospodářská soutěž přispěly ke snížení jednotných sazeb za telekomunikace, toto snížení je také alespoň částečně dáno technologickým pokrokem a stanovením cenového stropu pro roaming v mobilních komunikačních sítích unijními orgány.

3.9.2

Právní předpisy týkající se telekomunikací (3) stanovují, že dostupnost souvisí s „dostupnou cenou s ohledem na zvláštní vnitrostátní podmínky“ využívání telefonu a schopností spotřebitelů kontrolovat výdaje. V Metodologické poznámce Evropské komise k horizontálnímu hodnocení služeb všeobecného hospodářského zájmu (4) představuje stanovený ukazatel „cenu služeb vzhledem k příjmu spotřebitelů s nízkým či průměrným příjmem (pro různé výše příjmů)“.

3.10

3.10.1

Co se týče oblasti elektřiny a plynu, Komise soudí, že dotace nebo regulace, jejichž cílem je snížit ceny energie všeobecně, často omezují pobídky k šetrnému zacházení s energií, nezaměřují se na nejpotřebnější spotřebitele a mohou narušit hospodářskou soutěž (5).

3.10.2

Členské státy se tak vyzývají, aby přijaly opatření zajišťující odpovídající ochranu zranitelných spotřebitelů (6). Přímé subvence pro spotřebitele ze strany veřejných orgánů jsou povoleny pouze tehdy, pokud je jasně vymezen pojem energetické chudoby a na úrovni států jsou jasně určeny zranitelné osoby. Dodávky energie pro spotřebitele s finančními problémy musí být po určité období zachovány i v případě neplacení.

3.10.3

Je třeba si uvědomit, že pojem energetické chudoby se týká pouze odvětví elektřiny a plynu a nezahrnuje ostatní paliva, která jsou využívána zvláště při ústředním vytápění.

3.10.4

Energetická politika Unie se zaměřuje na snižování spotřeby energie podporou opatření týkajících se energetické účinnosti nebo tepelné izolace bydlení s cílem zvýšit ekonomickou dostupnost energetických služeb. Snížení energetické náročnosti však vyžaduje vysoké investice, jejichž ekonomická návratnost v podobě snížení výdajů na energii bude teprve dlouhodobá. EHSV ve svém stanovisku z vlastní iniciativy k tématu Koordinovaný evropský postup při předcházení energetické chudobě a jejím potírání (CESE 2517/2013) vypracoval pro tuto oblast konkrétní návrhy.

4.1

V roce 2004 Komise v rámci hodnocení výsledků služeb obecného hospodářského zájmu síťových odvětví měřila dostupnost sazeb uplatňovaných v těchto odvětvích prostřednictvím ukazatele, jenž se zakládal na procentu ročního příjmu, které musí uživatel každoročně vynaložit, aby získal určitý soubor služeb.

4.2

Průzkum Eurobarometru věnovaný spokojenosti evropských občanů se službami síťových odvětví poskytuje pouze subjektivní hodnocení dostupnosti těchto služeb a může být považován pouze za orientační informaci o obecném trendu.

4.3

Neexistují oficiální unijní kritéria pro stanovení ekonomické dostupnosti služeb obecného hospodářského zájmu. Právní texty EU se zabývají spíše harmonizovanými zásadami a pravidly stanovení cen „vycházejících z nákladů“ nebo „více souvisejících s náklady“ či také „pokrývajících náklady“ (jak stanovuje rámcová směrnice o vodě) a zároveň zajišťují poskytování služeb všem obyvatelům.

4.4

Sazby vycházející z nákladů, i bez ziskového rozpětí pro poskytovatele, však neznamenají ekonomickou dostupnost a nezaručují přístup ke službám za dostupné ceny pro všechny.

4.5

Podle Zelené knihy o službách obecného zájmu z roku 2003 musí členské státy stanovit některá kritéria pro určení dostupnosti služby. Musí dbát na to, aby stanovená kritéria odrážela dodržování souboru práv ve prospěch spotřebitelů a uživatelů, jako je dostupnost služeb obecného hospodářského zájmu pro osoby se zdravotním postižením, a zároveň musí vytvořit mechanismus kontroly cen a případně poskytnout příslušným osobám podporu. Tato kritéria by se mohla týkat například ceny souboru základních služeb stanoveného na úrovni členských států, jehož maximální cena (míra výdajů) by byla určena podle toho, co je v poměru k disponibilnímu příjmu nejzranitelnějších osob přijatelné.

5.1

Zelená kniha o službách obecného zájmu stanoví, že pokud je hospodářská soutěž účinná, tržní mechanismy mohou zaručit poskytování dostupných služeb v odpovídající kvalitě, což značně snižuje nezbytnost regulačního zásahu.

5.2

Evropská komise v souladu s novým obsahem Smluv nicméně ve svém sdělení Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě (COM(2011) 900 final) poukazuje na to, že „se rozhodla“ v tomto případě využít jednoho kvalitativního rámce, čímž „bude v nadcházejících letech zajištěno, aby regulační prostředí na úrovni EU i nadále posilovalo sociální rozměr jednotného trhu, aby byla lépe zohledňována specifická povaha těchto služeb a aby při poskytování těchto služeb byly naplňovány hodnoty uznané v uvedeném protokolu, tj. kvalita, bezpečnost a dostupnost, rovné zacházení, univerzální přístup a práva uživatelů“.

5.3

Mezi povinnosti veřejné služby stanovené v evropských právních předpisech patří rovněž přístup a dostupnost pro všechny spotřebitele se specifickými ustanoveními pro zranitelné či zdravotně postižené spotřebitele.

5.4

Vzhledem k výše uvedenému bude muset Komise na jedné straně zavést lepší koordinaci mezi svými vlastními útvary a vytvořit skutečný statistický nástroj prostřednictvím propojování a shromažďování údajů (se striktním dodržováním důvěrnosti údajů). Poté bude muset vyjasnit pojem dostupnosti služeb obecného hospodářského zájmu pro všechny, přizpůsobit jej požadavkům Lisabonské smlouvy (Protokolu č. 26) a Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a zároveň navrhnout legislativní opatření, které do sekundárního práva zařadí tuto povinnost členských států:

5.5

Při plném respektování odpovědnosti a pravomocí členských států je začlenění základních údajů o službách obecného zájmu do evropského semestru podmínkou pro posílení sociální dimenze Evropské unie a jejího trhu, zejména v období krize.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/32

1.1

EHSV vítá zvláštní pozornost věnovanou vypracování strategie Evropské unie pro jadransko-jónský region (EUSAIR) s cílem podpořit soudržnost a konkurenceschopnost s ohledem na výzvy, jež samotné regiony či země nejsou schopny uspokojivě řešit obvyklými prostředky.

1.2

EHSV poukazuje na to, že diskusní dokument se nezmiňuje o strategickém významu spolupráce ve Středozemí. EHSV by rád zdůraznil, že regionální spolupráce v oblasti Jaderského a Jónského moře sice má zásadní význam z hlediska pomoci zemím západního Balkánu v souvislosti s procesem předcházejícím přistoupení k EU a z hlediska posílení vazeb s makroregionem Podunají a makroregionem Baltského moře, ale zásadní je rovněž nahlížet na jadransko–jónský region jako na „funkční prostor“ Středozemní oblasti.

1.3

EHSV má za to, že EUSAIR musí přijmout komplexní program obsahující seznam projektů a iniciativ zaměřených na konkrétní kroky. Strategie by měla využít osvědčené postupy, které již byly vypracovány v rámci dalších makroregionálních strategií (pro oblast Baltského moře, pro Podunají a pro oblast Atlantiku), Unie pro Středomoří (1), strategie Evropa 2020, existujících programů EU a jejích opatření pro financování (2) a iniciativ zaměřených na poskytování technické pomoci a vzdělávání, jako je například INTERACT (3). Na provozní úrovni by také měla být propojena s dalšími politikami EU, jako politikou soudržnosti, společnou zemědělskou a společnou rybářskou politikou, Nástrojem pro propojení Evropy, transevropskými dopravními a energetickými sítěmi, iniciativou Horizont 2020, Digitální agendou, programem COSME, integrovanou námořní politikou a politikou týkající se společného evropského azylového systému (4). Výsledkem by měl být praktický seznam opatření, programů a plánů, které zajistí větší soudržnost obyvatel tohoto regionu.

1.4

EHSV upozorňuje na naprostou absenci zmínky o soukromém sektoru v diskusním dokumentu a podtrhuje jeho významnou úlohu coby hybné síly růstu a tvorby pracovních míst. Zdůrazňuje, že je nezbytné, aby jak soukromý sektor, tak i zainteresované strany z řad občanské společnosti byly aktivněji zapojeny do přípravy a provádění strategie EUSAIR. Důrazně doporučuje lépe využívat potenciál soukromého sektoru pro přilákání investic (místních i zahraničních) a vytváření podnikatelských příležitostí.

1.5

EHSV se domnívá, že strategie by měla zahrnovat silnější sociální rozměr, aby byla v jadransko–jónském regionu schopna lépe stimulovat růst podporující začlenění. Naprosto klíčový význam má také zapojení zástupců „vyloučených“ sociálních skupin, jako jsou komunity migrantů, lidé se zdravotním postižením a ženské organizace, do sociálního dialogu a důležité je také poskytovat plnou podporu politikám EU předcházejícím diskriminaci na základě rasového či etnického původu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace či pohlaví.

1.6

EHSV lituje, že diskusní dokument se adekvátním způsobem nezabývá otázkami týkajícími se nedovolených a nelegálních migračních toků. EU musí věnovat větší úsilí pomoci jadransko–jónskému regionu s řešením výzev migrace a integrace přistěhovalců do společnosti.

1.7

EHSV je toho názoru, že policejní a bezpečnostní otázky mají značný význam pro pokrok a prosperitu jadransko–jónského regionu a vyzývá Radu, aby navýšila rozpočet agentury FRONTEX a rozšířila její pravomoci (5).

1.8

Ačkoliv byly v posledních letech v dotčené oblasti spolupráce uskutečněny iniciativy a projekty týkající se makroregionálních otázek a založené na partnerství (jadranský euroregion, fórum obchodních komor oblasti Jaderského a Jónského moře, fórum měst na pobřeží Jaderského a Jónského moře, Uniadrion atd.), chtěl by EHSV poukázat také na to, že realizace této strategie si vyžádala mnoho času, a to navzdory skutečnosti, že diskuse o jadransko–jónské iniciativě započaly již v říjnu 1999, na povel italské vlády, a oficiálně byly zahájeny v květnu 2000 tzv. prohlášením z Ancony. Po tomto zdržení byl časový rámec konečného schválení zkrácen, což členům EHSV velmi zkomplikovalo řádnou přípravu postoje Výboru.

2.1

Prvním pokusem o spolupráci v jadransko–jónském regionu byl Pakt o stabilitě pro jihovýchodní Evropu, který byl zahájen v roce 1999. Ten tvořil systém, jehož cílem bylo posílení míru, demokracie, lidských práv a ekonomiky v zemích jihovýchodní Evropy v letech 1999 až 2008. V rámci této iniciativy představila italská vláda na summitu EU konaném ve finském Tampere v říjnu 1999 Jadransko–jónskou iniciativu, jež byla oficiálně ustavena v Anconě (Itálie) v květnu 2000 podpisem prohlášení z Ancony. Toto prohlášení představovalo „stěžejní strategii“ pro posílení jadransko–jónské územní spolupráce a podporu politické a hospodářské stability a položilo pevný základ procesu evropské integrace. Nejdříve bylo podepsáno ministry zahraničních věcí Albánie, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Řecka, Itálie a Slovinska, později přibyl podpis Státního společenství Srbsko a Černá Hora.

2.1.1

S odkazem na prohlášení z Ancony bylo uvedeno v činnost několik sítí institucionální spolupráce na podporu soudržnosti a konkurenceschopnosti v jadransko–jónském regionu: jadransko–jónský euroregion, fórum měst na pobřeží Jaderského a Jónského moře, fórum jaderských a jónských obchodních komor, Uniadrion a Jadransko-jónská iniciativa.

2.2

Dne 19. listopadu 2012 na ministerském setkání Komise a ministrů zahraničních věcí z jadransko–jónského regionu byla přijata následující rozhodnutí:

2.3

V návaznosti na rozhodnutí Evropské rady ze dne 14. prosince 2012 (8) vypracovat novou makroregionální strategii pro jadransko–jónský region do konce roku 2014 a s cílem naplnit obdržené pověření začne Komise s přípravou sdělení a akčního plánu, které by měly být přijaty do konce italského předsednictví.

2.4

Dne 22. října 2013 Rada poprvé přijala strategická kritéria pro základní vlastnosti makroregionálních strategií, a to následující:

2.5

Strategie pro jadransko–jónský region má v zúčastněných zemích silnou politickou podporu a je zde v dobrém povědomí. Pro samotnou EU představuje výzvu a současně velkou příležitost. Posláním strategie je „spojovat a chránit“. Strategie podpoří soudržnost za hranicemi EU, tedy v oblasti, která je extrémně důležitá pro stabilitu kontinentu.

2.6

Strategie politicky a technicky doplňuje makroregion Podunají (který zahrnuje několik států spadajících rovněž pod jadransko–jónskou strategii) a makroregion Baltského moře.

2.7

Jadransko–jónský region je vystaven řadě výzev, jako jsou otázky spojené s životním prostředím a jeho ochranou, neefektivní dopravní spojení a spolupráce, která není dostatečná pro posílení soudržnosti, konkurenceschopnosti a inovací. Jedním z klíčových faktorů úspěšného řešení této otázky je povzbuzení moderní podnikatelské kultury a rozvoje malých a středních podniků (MSP) v regionu díky podpoře jejich vzájemné spolupráce a výměně osvědčených postupů.

2.8

Strategie založená na makroregionálním přístupu může poskytnout cenný impuls pro podporu začlenění zemí Balkánu a východní Evropy do Evropy, podporu integrovaných rozvojových politik a lepší využívání fondů EU a členských států a pro posílení výměn a partnerství mezi občanskými společnostmi v zúčastněných zemích.

2.8.1

Makroregionální spolupráce usnadňuje cestu ke sladění s normami EU – „acquis communautaire“ – a tím má pozitivní důsledky pro přiblížení se Evropě a pro stabilitu zemí jadransko–jónského regionu, a to i na regionální úrovni. Makroregionální strategie má navíc zásadní význam pro podporu soudržnosti a socioekonomické integrace mezi územními celky.

2.8.2

Účinný makroregionální přístup k posílení součinnosti mezi různými politikami EU a koordinaci úsilí široké škály zúčastněných stran v jadransko–jónském regionu by měl být založen na pravidle „třikrát ano“: více vzájemně se doplňujícího financování, více institucionální koordinace a více nových projektů. Hlavní úloha by byla svěřena soukromému sektoru.

2.8.3

Dobře strukturovaná makroregionální strategie může poskytnout společný evropský rámec na podporu kulturního obohacení a posílení pozice občanských společností jednotlivých států na regionální úrovni. To je obzvláště důležité pro regiony, jako je východní Evropa či Balkán, kde jde konsolidace demokratických procesů ruku v ruce s rozvojem prosperující a dynamické veřejné sféry.

2.8.4

Makroregionální strategie by mohla umožnit plánování rozvoje infrastruktury v nadnárodním geografickém měřítku, podporu rozvoje sítí IKT, dálnic, železnic a přístavů, a tím i zajištění územní soudržnosti a konkurenceschopnosti bez zábran či překážek.

2.9

Navzdory svému pomalému startu byl projekt nedávno vyhlášen bezodkladným a závěrečná jednání byla zkrácena na úkol konečného výsledku.

3.1

V rámci strategie EUSAIR představuje Jónské moře obecný a stěžejní faktor. Strategie by se měla soustředit na oblasti společného regionálního zájmu se značným významem pro země z oblasti Jaderského a Jónského moře a měla by upřesnit všechny praktické otázky (základní pilíře, správa atd.). Prioritní oblasti a cíle akčního plánu by měly být rozvinuty jako společný záměr vlád a zástupců sociálních partnerů a představovat udržitelná řešení společných výzev, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována investicím do růstu a zaměstnanosti v mořské a námořní oblasti.

3.2

Celkovým záměrem EUSAIR je podporovat udržitelnou hospodářskou a sociální prosperitu jadransko–jónského regionu prostřednictvím růstu a tvorby pracovních míst a zvyšování jeho atraktivity, konkurenceschopnosti a propojenosti při současném zachování životního prostředí vnitrozemských oblastí a pobřežních a mořských ekosystémů.

3.3

Tohoto cíle bude dosaženo díky činnostem prováděným podle čtyř tematických pilířů (9): povzbuzení inovativního růstu v mořské a námořní oblasti, propojení regionu, zachování, ochrana a zlepšování životního prostředí a zvýšení atraktivity regionu.

3.3.1

První pilíř: povzbuzení inovativního růstu v mořské a námořní oblasti. Rybolov (10) je velmi významnou hospodářskou činností pro pobřežní oblasti Jaderského a Jónského moře a jejich obyvatele. Základním cílem tohoto pilíře je rozvoj silného odvětví rybolovu a akvakultury vysoké kvality, jenž bude udržitelný z environmentálního a ekonomického hlediska a bude vytvářet nová pracovní místa.

3.3.2

Druhý pilíř: propojení regionu. Region se z geostrategického hlediska nachází ve velmi důležité oblasti, kde se potkávají severní, jižní, východní a západní osa Evropy. Jaderské a Jónské moře představují významnou křižovatku pro zboží, cestující a energii. Několik evropských zemí je na těchto oblastech značně závislých z hlediska importu a exportu. Jadranské mořské dálnice budou životaschopnou, spolehlivou a konkurenceschopnou službou přepravy zboží a cestujících. Každým rokem se zvyšuje počet plaveb transportujících cestující i přeprava ropy a zemního plynu. Vedle obchodní námořní přepravy jsou však Jaderské i Jónské moře využívány bohužel také kriminálními sítěmi zabývajícími se nedovoleným obchodem.

3.3.3

Třetí pilíř: zachování, ochrana a zlepšování životního prostředí. Pobřežní a mořské prostředí v Jaderském a Jónském moři se vyznačuje velkou rozmanitostí stanovišť a druhů. V důsledku silných antropogenních vlivů a topografických vlastností jsou tato stanoviště vysoce náchylná ke znečištění. Spolupráce mezi zainteresovanými stranami v oblasti správy pobřeží probíhá podle regulačních rámců rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, Barcelonské úmluvy a jejích protokolů a společné komise pro ochranu Jaderského moře a jeho pobřežních oblastí. Významný dopad na Jaderské moře mají říční odtoky a námořní přeprava.

3.3.4

Čtvrtý pilíř: zvýšení atraktivity regionu. Odvětví cestovního ruchu má jako jedna z hlavních a nejrychleji rostoucích činností v regionu velký ekonomický význam. V mnoha případech je hospodářskou páteří pobřežních regionů a ve stále větší míře i vnitrozemských oblastí. Značný růstový potenciál vykazuje odvětví okružních plaveb. Za posledních deset let se poptávka po pobřežních plavbách celosvětově zhruba zdvojnásobila. To se odráží v oblasti Jaderského a Jónského moře, kde se již nyní rychle rozvíjí. Důležitý prvek, jenž by v tomto regionu měl být plně využit, představuje též jeho kulturní a archeologické dědictví. Nová makroregionální strategie by měla pomoci zúčastněným stranám z odvětví cestovního ruchu vypořádat se s výzvami uvnitř i mimo odvětví, jakými mohou být rostoucí konkurence ostatních destinací a také sezónní výkyvy, a prorazit na nové trhy, jež průmysl cestovního ruchu dosud opomíjel a mezi něž patří například turisté se zdravotními postiženími či starší turisté. Makroregionální přístup k pobřežní, námořní a dalším formám cestovního ruchu by mohl být pobídkou k posílení správy a zapojení soukromých subjektů a mezinárodních finančních institucí.

4.1

EHSV upozorňuje na to, že míra povědomí o různých tématech se v jednotlivých státech regionu značně liší. Extrémně rozličné zkušenosti (čtyř členských států a čtyř států mimo EU) s velmi odlišnými úrovněmi povědomí a rozvoje vyžadují regionální strategii, která bude vhodně uzpůsobena územnímu potenciálu jednotlivých území.

4.1.1

Z toho důvodu je zapotřebí, aby Komise pomohla zvýšit povědomí a zajistit přímé zapojení soukromého sektoru a širokého spektra společenských organizací. V každém případě jde o náročný úkol.

4.2

EHSV v zásadě souhlasí s diskusním dokumentem, který provádí detailní analýzu základních aspektů podpory inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v jadransko–jónském regionu. Uvedené čtyři pilíře adekvátním způsobem popisují hlavní problémy, výzvy a cíle.

4.3

EHSV by chtěl ocenit vynaložené úsilí o vypracování strategie pro Jaderské a Jónské moře. Koncept dokumentu určený k diskusi identifikoval slabé stránky, stanovil synergie a společnou vizi a předložil soubor návrhů, které tvoří solidní základ pro vypracování strategie, včetně souboru realistických opatření a aktivního zapojení všech zúčastněných stran.

4.3.1

EHSV má za to, že makroregionální strategie by mohly sehrát klíčovou roli pro země tohoto regionu. Dobře promyšlená strategie může poskytnout celkový referenční rámec a mohla by být považována za možný způsob podpory stability, která je vždy základním předpokladem pro přilákání investic soukromého sektoru z regionu i z jiných oblastí.

4.3.2

EHSV podporuje priority, jež byly označeny za silné stránky regionu, jako je jeho význam coby centra pohybu zboží, osob a energie a jeho konkurenční výhody z hlediska „modrých“ činností a cestovního ruchu. Zdá se, že tato odvětví se mohou stát skutečnými hybnými silami investic, růstu a zaměstnanosti.

4.3.3

EHSV rovněž souhlasí se zjištěními návrhu strategie, která potvrzují, že je nutné posílit synergie pro spolupráci v regionu. EHSV se proto domnívá, že akční plán by měl klást důraz na význam zavádění platforem pro vytváření klastrů a sítí za účelem provádění společných iniciativ zaměřených na řešení společných slabých míst a měl by předložit společnou vizi týkající se rozvoje udržitelných a vysoce konkurenceschopných ekonomik v regionu.

4.3.4

EHSV upozorňuje, že dokument se dostatečně nezabývá způsobem některými důležitými aspekty týkajícími se územní, sociální a hospodářské soudržnosti.

4.3.5

EHSV doporučuje, aby důležitá témata, jako je výzkum, inovace či rozvoj MSP a budování kapacit, nebyla prezentována jako pouhé průřezové aspekty; měla by získat významnější roli, aby se stala skutečnými hybnými silami podpory soudržnosti a konkurenceschopnosti tohoto regionu.

4.3.6

Diskusní dokument se vůbec nezmiňuje o strategickém významu spolupráce ve Středozemí. Regionální spolupráce v oblasti Jaderského a Jónského moře sice má zásadní význam z hlediska pomoci zemím západního Balkánu v souvislosti s procesem předcházejícím přistoupení k EU a z hlediska posílení vazeb s makroregionem Podunají a makroregionem Baltského moře, ale zásadní je rovněž nahlížet na jadransko–jónský region jako na „funkční prostor“ Středozemní oblasti.

4.3.7

Řádně nejsou řešeny ani problémy související s nedovolenými migračními toky. Konkrétně zahrnutí jihoitalských regionů (Apulie, Basilicata, Kalábrie a Sicílie) do jadransko–jónské strategie vyžaduje větší důraz na humanitární a bezpečnostní otázky související s migrací ze zemí Severní Afriky.

4.3.8

EHSV se domnívá, že ve své současné podobě zahrnuje strategie relativně dlouhý výčet problémových oblastí, slabých stránek ze strukturálního hlediska a cílů. Tento rozsáhlý seznam není účelný a měl by být zredukován na rozumnější výčet realistických opatření. Doporučoval by proto omezit obsah strategie na nejdůležitější oblasti činnosti nebo si stanovit priority pro krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé činnosti a začít s těmi nejdůležitějšími otázkami.

4.3.9

EHSV je toho názoru, že strategie pro jadransko–jónský region by měla v plné míře zahrnout všechny zúčastněné strany, jako jsou vlády, regionální a místní orgány, univerzity, výzkumné instituce, soukromé podniky a MSP, sociální partneři, nevládní organizace a občanská společnost, na důkaz toho, že dodržuje zásady víceúrovňové správy a aktivního občanství (11).

4.3.10

EHSV bere na vědomí rozhodnutí, která přijala Rada s tím, že makroregionální strategie by neměly vést k požadavkům na vyčlenění dalších prostředků, na další právní úpravu či nové řídicí orgány (třikrát NE), avšak domnívá se, že jsou zapotřebí dodatečné finanční prostředky pro účely technické pomoci, aby tak do budoucnosti bylo zajištěno úspěšné provádění strategie.

4.3.11

EHSV má rovněž za to, že značné finanční prostředky, které EU již vyčlenila na regionální programy prostřednictvím strukturálních fondů, představují přiměřené prostředky, jež musí být účinně využity při provádění strategie, a to prostřednictvím lépe koordinovaných opatření podřízených jednotnému strategickému přístupu.

5.1

Povzbuzení inovativního růstu v mořské a námořní oblasti: EHSV konstatuje, že moře je v dokumentu správně označeno za základní prvek, který je schopen zajistit zúčastněným zemím dynamická hospodářská odvětví a umožnit lidem najít si placené zaměstnání. Podle EHSV je zásadně důležité vypracovat nové programové modely, které by byly schopny zajistit integraci a komplementaritu hodnotových řetězců modré ekonomiky (modré potraviny, modrý cestovní ruch, modrý průmysl, modrá logistika a modré zdroje).

5.1.1

Strategie správně označuje „modré činnosti“ za odvětví, na něž je třeba se soustředit vzhledem k tomu, že akvakultura již přilákala značnou míru investic ve velkých zemích v regionu, které si ostatní mohou vzít za příklad. Podle předpokladů by proto nové investice do zařízení a doplňujících činností měly mít zajištěnu rychlou návratnost, čímž by se měly stát atraktivními pro financování prostřednictvím EIB a zahraničních i místních soukromých investic.

5.1.2

EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí „podnikatelská kultura založená na účinném využívání zdrojů“ jako prostředek pro zlepšení řídicích postupů v hlavních oblastech činnosti. Země tohoto regionu, a zejména země, jež nejsou členy EU, čelí omezením a restriktivnímu podnikatelskému smýšlení, a úzká spolupráce a přijetí nové podnikatelské kultury by pro ně mohly být velkým přínosem. EHSV je toho názoru, že hnací silou úspěchu této iniciativy by měly být soukromé podniky.

5.1.3

Doporučuje, aby navržená idea učinit tento region centrem „inovačních“ aktivit, byla pojata jako velmi dlouhodobý cíl. V současné době má region jen omezené kapacity. Cílem strategie by proto mělo být vytváření synergií a zlepšení vzdělávání a vzdělávací infrastruktury, aby se tak postupně rozvíjely modré činnosti a snížily rozdíly mezi nabídkou a poptávkou po kvalifikované pracovní síle. EU s podporou podnikatelské obce, sociálních partnerů a občanské společnosti, mohou splnit významnou úlohu při přenosu a podpoře osvědčených postupů a odborných znalostí v regionu.

5.1.4

EHSV má za to, že rybolov hraje v regionu Jaderského a Jónského moře významnou roli, některé země však nedisponují dostatečnou základní infrastrukturou. Akční plán by proto měl pečlivě prozkoumat situaci a předložit realistický plán. Naléhavá je rovněž potřeba, aby země, jež nejsou členy EU, prokázaly větší loajalitu vůči evropské legislativě týkající se rybolovu.

5.2

Propojení regionu: EHSV se domnívá, že země tohoto regionu dosud nebyly dostatečně účinně a nákladově efektivně propojeny, zejména s ohledem na energetické požadavky. Nedostatečné jsou navíc i dopravní a komunikační spoje s vnitrozemím a ostrovy. EHSV souhlasí, že je nutné zlepšit námořní a letecké propojení v rámci regionu i mimo něj, a proto považuje za zásadní, aby se jednou z hlavních složek EUSAIR stala námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře (12), přijatá v listopadu 2012, čímž by bylo umožněno vytvoření efektivního systému dopravního spojení, zejména pro vnitrozemské a odlehlé oblasti.

5.2.1

EHSV podporuje navrženou mořskou dálnici pro Jaderské a Jónské moře, aby tak bylo možné lépe se vypořádat s přetížením silniční dopravy, snížit zaostalost v konkurenceschopnosti u ostrovů a vnitrozemských oblastí a zlepšit propojení s ostatními středozemními dopravními koridory.

5.2.2

Vzhledem k tomu, že EU neustále hledá alternativní zdroje energie a nové způsoby propojení se zeměmi vyvážejícími ropu a zemní plyn, má EHSV pocit, že diskusní dokument nevěnuje dostatečnou pozornost energetickým tématům. Významná nová potrubí propojující Evropu s producenty energie by podle plánu zřejmě měla vést skrz oblast Jaderského a Jónského moře. Jedním z příkladů je dohoda mezi Ázerbájdžánem, Řeckem a Itálií ohledně transatlantických plynovodů (TAP).

5.2.3

EHSV má za to, že vzhledem k problémům s nedovoleným obchodem s drogami a nedovolenou migrací, jež jsou pro tento region charakteristické, potřebuje jadransko–jónský region zdokonalený model správy, účinný systém policejní kontroly a užší spolupráci mezi regionálními a unijními orgány. EHSV proto vyzývá Evropskou radu, aby navýšila rozpočet agentury FRONTEX a rozšířila její pravomoci.

5.3

Zachování, ochrana a zlepšování životního prostředí: v souladu s náročnými politikami EU v oblasti životního prostředí si EUSAIR stanovila ambiciózní cíle. EHSV vítá tento přístup s ohledem na význam biologické rozmanitosti a existenci stanovišť, jež jsou vysoce náchylná ke znečištění, a podporuje návrh užší spolupráce mezi pobřežními státy podle regulačních rámců rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, Barcelonské úmluvy a společné komise pro ochranu Jaderského moře a jeho pobřežních oblast. Domnívá se, že některé ze zemí regionu nejsou pro takto ambiciózní politiku připraveny a budou potřebovat další podporu, včetně případné finanční podpory pro podniky, které budou muset uzpůsobit svou výrobu tak, aby odpovídala ekologickým normám.

5.3.1

EHSV má za to, že hlavní oblastí činnosti v rámci tohoto pilíře je provádění ustanovení rámcové směrnice o vodě (13) s cílem snížit emise nitrátů a zlepšit mořské prostředí.

5.3.2

Podporuje rovněž přijetí moderních manažerských postupů pro oblast provozu s cílem omezit objem vypouštěného odpadu a balastu a podporovat projekty týkající se nakládání s odpadem v rámci pozemních aktivit v pobřežních oblastech.

5.3.3

EHSV podporuje zavádění postupů plánování námořních prostor, chráněných mořských oblastí, iniciativy Natura 2000 a integrovaného řízení pobřežních zón.

5.3.4

EHSV upozorňuje na to, že předpisy musí dodržovat nejen členské státy EU, ale také a zejména státy, které členy EU nejsou; zjednoduší se tím jejich vstup do Unie.

5.3.5

EHSV je rovněž toho názoru, že účinným způsobem ochrany životního prostředí je posílení spolupráce na všech úrovních za účelem výměny osvědčených postupů mezi orgány chráněných mořských oblastí.

5.4.1

EHSV důrazně podporuje úlohu cestovního ruchu, od něhož se očekává, že v budoucnosti dále poroste (14) a stane se hlavní hospodářskou činností pobřežních oblastí. Cestovní ruch přilákal důležité evropské společnosti, které investují do kvalitního cestovního ruchu a umožňují značný nárůst pohybu turistů. Poskytuje mnoho ekonomických výhod, stimuluje růst a vytváří dobře placená pracovní místa, zejména pro mladé lidi. Nicméně s tím, jak se cestovní ruch zintenzivňuje, je nutné přijímat zmírňující opatření s cílem snížit veškeré možné negativní důsledky pro pobřežní a mořská prostředí, na kterých je tolik závislý.

5.4.2

EHSV navrhuje, aby cestovní ruch podléhal striktním manažerským postupům, díky čemuž by se měl stát šetrnějším k životnímu prostředí a rovněž více inkluzivním. Výbor poukazuje na to, že podnikatelská obec, sociální partneři a občanská společnost mohou v tomto ohledu poskytnout neocenitelnou podporu.

5.4.3

EHSV má za to, že důležitější funkci by mělo plnit odvětví okružních plaveb s tím, že by bylo lépe řízeno a začleněno do produktů cestovního ruchu, a podporuje výraznější zaměření na námořní cestovní ruch prostřednictvím nových politických iniciativ a v rámci cílů strategie Evropa 2020 jako součást úsilí Komise vyvíjeného za účelem vypracování integrované strategie pro pobřežní a námořní cestovní ruch.

5.4.4

EHSV by chtěl doporučit, aby se výraznou součástí činností cestovního ruchu staly kulturní a archeologické aspekty. Cestovní ruch by měl být diferencován zařazením dalších aktivit, jako jsou konference, ekoturistika, agroturistika, tematické produkty a trasy, akademické studie, podnikání a tvůrčí odvětví. EHSV je přesvědčen, že všechny turistické činnosti musí být založeny na zásadě „designu pro všechny“.

5.4.5

Nová makroregionální strategie by měla pomoci zúčastněným stranám z odvětví cestovního ruchu vypořádat se s výzvami uvnitř i mimo odvětví, jakými mohou být rostoucí konkurence ostatních destinací a sezónní výkyvy, a prorazit na nové trhy, jež průmysl cestovního ruchu dosud opomíjel a mezi něž patří například turisté se zdravotními postiženími či starší turisté, a to díky využívání osvědčených postupů při přípravě regionálních integrovaných akčních plánů územního rozvoje.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/40

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/41

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/42

1.1

Finanční referenční hodnoty plní zásadní úlohu v rámci finančního odvětví, a to jednak z hlediska stanovení cen různých produktů a jednak z hlediska správného rozložení rizik a kapitálu. Proto je pro efektivní fungování finančních trhů zásadně důležité, aby byly referenční parametry věrohodné a spolehlivé.

1.2

V souvislosti s různými manipulacemi s referenčními hodnotami vyvstaly pochybnosti a obavy ohledně integrity referenčních parametrů na celém světě, což podlomilo integritu systému a jistotu v oblasti obchodu. EHSV je znepokojen závažností důsledků vyplývajících z takového jednání. Manipulace totiž mohou způsobit značné ztráty investorům, narušit reálnou ekonomiku a v obecnějším měřítku celkově podlomit důvěru v trhy. EHSV proto doporučuje a vyzývá k tomu, aby byla nová navržená opatření přijata s krajní naléhavostí.

1.3

V dubnu 2013 zřídilo Spojené království agenturu s názvem Financial Conduct Authority (FCA) (orgán pro dohled nad chováním ve finančním odvětví), která dohlíží na chování finančních subjektů. FCA upravila činnost určování sazby LIBOR, stanovila nové požadavky, které posilují správu a kontrolu, a zavedla sankce pro osoby odpovědné za manipulaci se sazbou LIBOR.

1.4

Evropská komise pozměnila stávající návrhy nařízení o zneužívání trhu (Market Abuse Regulation – MAR) a směrnice o trestněprávním postihu za zneužívání trhu (Criminal Sanctions for Market Abuse Directive – CSMAD) a stanovila nezákonnost veškerých manipulací s finančními referenčními hodnotami a související administrativní a trestní sankce. Sankční mechanismus je sice potřebný, avšak není dostatečný pro to, aby se do budoucna odvrátilo nebezpečí dalších manipulací.

1.5

EHSV proto vítá návrh nařízení Komise a domnívá se, že naplnil cíl zlepšit právní úpravu zaručující nezbytnou integritu trhu a hodnot vyjádřených referenčními indexy a zajistil, aby nedocházelo k jejich zkreslování v důsledku střetů zájmů, aby odrážely ekonomickou realitu a byly používány správným způsobem. Důvod týkající se hospodářského veřejného pořádku je zřejmý.

1.6

Zvláště důležitá jsou opatření zaměřená na ochranu oznamujících pracovníků (whistle blowers). EHSV doporučuje, aby byl do ustanovení vložen odkaz na návrh pozměňující směrnici 2003/6/ES o zneužívání trhu, která výslovně stanoví povinnost členských států přijmout předpisy na ochranu těchto osob.

1.7

EHSV s uspokojením zdůrazňuje, že návrh je v souladu se zásadami, které loni v létě po dlouhé řadě konzultací stanovila Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), čímž se citelně snížily náklady na provádění opatření.

1.8

Známé skandály týkající se manipulace se sazbami LIBOR a EURIBOR a ty následující, které souvisely s manipulací s referenčními hodnotami úrokových sazeb a cen surové ropy, ropných produktů a biopaliv, ukazují, že je nezbytné právně upravit širokou škálu referenčních hodnot, včetně těch, které se používají pro energetické deriváty a komodity. EHSV bezvýhradně souhlasí se širokou oblastí působnosti návrhu nařízení, jež je v souladu se zásadou proporcionality, a plně ji podporuje.

1.9

Toto nařízení stanoví zvýšení transparentnosti trhu a obsahuje několik opatření na snížení roztříštěnosti. Jednotné uplatňování právních předpisů zamezuje riziku regulatorní arbitráže, které je na finančních trzích velmi vysoké, a koneční uživatelé tedy budou mít prospěch z jednotnosti přeshraničních referenčních hodnot.

1.10

EHSV, jenž vždy usiloval o posílení ochrany a obrany zájmů spotřebitelů, se domnívá, že toto nařízení vhodně doplňuje platné právní předpisy v této oblasti, které by jinak neobsahovaly žádné opatření schopné zajistit řádné a vhodné vyhodnocení referenčních parametrů. Investoři mají právo na to, aby byly jejich cenné papíry (úvěry, deriváty atd.) chráněny před ztrátami způsobenými zkreslováním situace na trhu.

1.11

EHSV opakuje, že je zklamán z nadměrného využívání aktů v přenesené pravomoci – ani v tomto případě návrhu nařízení se jejich využívání nezdá být v souladu s ustanoveními Smluv. Řada témat zpracovaných formou aktů v přenesené pravomoci by měla být vymezena v nařízení. V souvislosti s touto otázkou vypracoval Výbor stanovisko (1). Výbor žádá Komisi, aby jej informovala o všech budoucích opatřeních v této oblasti přijatých prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

2.1

Evropská komise navrhuje zavedení nařízení stanovujícího normy v oblasti referenčních hodnot pro finanční nástroje a finanční smlouvy v Evropské unii.

2.2

Obecným cílem návrhu je docílit jednotnosti referenčních hodnot tím, že se zajistí, aby: a) nebyly zkreslovány v důsledku střetu zájmů, b) odrážely hospodářskou realitu, kterou mají představovat a měřit, a c) byly používány vhodným způsobem.

2.3

Hlavní charakteristické znaky návrhu nařízení lze shrnout do následujících hlavních bodů, jejichž cílem je:

2.4

Centrální banky nespadají do oblasti působnosti těchto norem, neboť již disponují systémy záruky a regulace.

2.5

Přílohy návrhu obsahují podrobnější ustanovení pro komoditní referenční hodnoty a referenční hodnoty úrokových sazeb.

2.6

Aby se zamezilo dvojí regulaci, na referenční hodnoty, pro které vstupní údaje poskytují regulované obchodní systémy, se některé povinnosti nevztahují, a to v případě, že se na ně vztahují jiné evropské právní předpisy a povinnosti dohledu.

3.1

EHSV uznává, podporuje a oceňuje úsilí Evropské komise, jež má nabitý pracovní program a v rychlém tempu pracuje na zlepšování stability a efektivity trhu finančních služeb. EHSV také potvrzuje, že to je nezbytným předpokladem zajištění toho, aby finanční odvětví sloužilo reálné ekonomice.

3.2

EHSV se domnívá, že toto nařízení je v souladu s cílem podpory stabilního finančního prostředí, jež bude pod dohledem, bude odpovědnější, a tedy blíže požadavkům spotřebitelů a hospodářství obecně.

3.3

EHSV vyjadřuje silné znepokojení nad tím, že toto nařízení nemůže být schváleno rychle, což je zklamáním nadějí evropských občanů, kteří očekávají rychlou a tvrdou reakci na manipulace na trhu a s nástroji popisujícími vývoj akcií, cenných papírů a referenčních hodnot, které způsobují značné škody v kontextu celkových významných potíží. Doufá proto, že nařízení bude rychle přijato a nebude se čekat na příští finanční skandál, aby nám připomněl, že je třeba přijmout kvalitní právní předpisy. EHSV uvádí, že komplexnost a šíře rozsahu působnosti navrhované právní úpravy by mohly zpomalit postup přijímání.

3.4

Různé referenční hodnoty existující v rámci finančních trhů (například LIBOR či EURIBOR pro mezibankovní úrokové sazby nebo burzovní indexy) jsou důležitou složkou finančního systému.

3.5

Integrita referenčních parametrů má zásadní význam pro stanovení cen řady finančních nástrojů, jako jsou úrokové swapy (interest rate swap), dohody o budoucích úrokových sazbách (forward rate agreement), obchodní a neobchodní smlouvy, smlouvy o dodávkách, úvěrech a hypotékách. Vzhledem k tomu, že na těchto parametrech závisí hodnota finančních nástrojů a plateb vyplývajících z finančních smluv, má jejich vývoj značný vliv jak na investory, tak na spotřebitele.

3.6

Podle ECB bylo v březnu 2012 v průměru téměř 60 % z celkových úvěrů pro nefinanční sektor v eurozóně založeno na pohyblivých úrokových sazbách a v případě úvěrů pro domácnosti to ve stejném období bylo 40 %.

3.7

V návaznosti na nedávné skandály ohledně manipulací se sazbami LIBOR a EURIBOR (nicméně existují další, které se týkaly manipulace s referenčními parametry směnných kurzů či cen energií) vyvstaly pochybnosti a obavy v souvislosti s integritou referenčních parametrů na celém světě. EHSV souhlasí s cílem Komise právně upravit všechny potenciální manipulace s indexy.

3.8

Jestliže referenční hodnoty neodrážejí to, co mají měřit, neboť jsou v důsledku manipulace zkreslené nebo nespolehlivé, poškozuje to investory i spotřebitele, kteří tak ztrácejí důvěru v trhy.

3.9

Zatímco některé referenční parametry mají vnitrostátní rozměr, odvětví, jehož se týkají, má celkově mezinárodní rozměr. Trh EU s finančními službami proto potřebuje spolehlivý společný referenční rámec používaný správným způsobem ve všech zemích EU.

3.10

Změny, které navrhla Komise ve směrnici o zneužívání trhu (2), a návrhy trestních sankcí umožňují vhodné potrestání veškerého zneužívání. Výbor opakuje svou podporu pro toto řešení, které mnohokrát požadoval, zejména pak v rámci svého stanoviska týkajícího se sankčních režimů v odvětví finančních služeb (3).

3.11

Jak se domnívá sama Komise, změna režimu sankcí však způsob stanovování a používání referenčních hodnot sama o sobě nezlepší. Postihy totiž neodstraní rizika manipulace plynoucí z toho, že proces určování referenčních hodnot není odpovídajícím způsobem upraven, a tudíž dochází ke střetu zájmů a existuje prostor pro uplatnění volnosti rozhodování. EHSV tento postoj rozhodně podporuje a má za to, že je zapotřebí systém norem zajišťujících transparentnost.

3.12

Dále je v zájmu ochrany investorů a spotřebitelů nezbytné, aby referenční hodnoty byly podložené, spolehlivé a odpovídaly svému účelu.

3.13

EHSV, jenž vždy usiloval o ochranu zájmů investorů a spotřebitelů, tuto problematiku bedlivě sleduje a nemůže než s tímto požadavkem plně souhlasit. Mohla by z něj plynout výhoda pro investory, neboť získají jistotu, že referenční parametry používané v rámci jejich finančního nástroje jsou podložené a nejsou zmanipulované.

V této souvislosti připomíná, že několikrát požadoval zřízení evropské agentury pro ochranu spotřebitelů finančních služeb po vzoru toho, co bylo v USA provedeno zákonem známým pod názvem Dodd-Frank Act (zákon Dodd-Frank).

3.14

V této souvislosti považuje EHSV za velmi důležité, že nařízení stanoví posílení ochrany investorů prostřednictvím specifických ustanovení o transparentnosti. Zásada transparentnosti totiž neznamená, že se budou rozšiřovat informace o majetku a budou se předávat konkurenci. Transparentnost naopak zajišťuje prostředí vyznačující se jednoznačností a bezpečností obchodních transakcí, v němž může lépe fungovat hospodářská soutěž.

3.15

EHSV je toho názoru, že návrh lze zlepšit v otázce vhodné ochrany investorů a spotřebitelů tím, že budou zajištěna vymahatelná, jednoznačná a přístupná práva na řešení stížnosti a na odškodnění, přičemž je třeba rozlišovat mezi:

3.16

Co se týče ochrany spotřebitelů, směrnice o spotřebním úvěru zahrnuje ustanovení týkající se přiměřených informací a totéž platí pro směrnici o hypotečních úvěrech, která bude brzy přijata. Tyto normy EU pro ochranu spotřebitelů nezohledňují vhodnost referenčních indexů ve finančních smlouvách – je nutné, aby byl návrh v souladu se zbytkem právní úpravy Unie.

3.17

EHSV podtrhuje, že je nutné v článku 18 upřesnit, že posouzení vhodnosti referenčního indexu navrženého spotřebiteli je povinné (obdobně jako je stanoveno ve směrnici MiFID). Pokud nebude adekvátní, musí subjekt podléhající dohledu navrhnout jiný, vhodnější referenční index.

3.18

V souladu s doporučeními IOSCO souhlasí EHSV s tím, že Komise zavádí používání „objektivnějšího“ systému výpočtu referenční hodnoty založeného na provedených transakcích, a nikoliv na oficiálních průzkumech.

3.19

EHSV podporuje širokou oblast působnosti zásad stanovených v nařízení – v souladu se zásadami navrženými organizací IOSCO a zveřejněnými v červenci 2013 –, která se může vztahovat na širokou škálu referenčních parametrů.

3.20

EHSV současně navrhuje, aby byla stanovena prováděcí opatření, jež by zaručila také zásadu proporcionality. Referenční hodnoty se mezi sebou vzájemně velmi liší co do rozšíření, významu a možnosti zmanipulování. Z toho důvodu EHSV považuje za vhodné, aby byly zohledňovány specifické charakteristické rysy jednotlivých referenčních hodnot, způsobu jejich stanovení a jejich administrátorů.

3.21

Volnost rozhodování, kterou má administrátor, pokud jde o stanovení vlastní metodiky pro výpočet referenční hodnoty, by nemusela být dostatečná pro zajištění uplatnění zásady proporcionality. EHSV navrhuje, aby byl zdokonalen postup, který byl ostatně již v nařízení stanoven s tím, že pro referenční hodnoty s kritickým významem budou zavedena zvláštní ustanovení a obecné zásady budou doplněny o podrobnější zásady, které budou moci zohlednit různé kategorie referenčních parametrů a s nimi související potenciální rizika.

3.22

Podle EHSV by tento způsob mohl účinněji odstranit potenciální nedostatky tím, že by zavedl vhodné zásady, aniž by zúžil oblast působnosti těchto norem.

3.23

EHSV zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat mezi různými referenčními hodnotami také s ohledem na možné důsledky pro rozvíjející se trhy, kde jsou referenční hodnoty velmi důležité z hlediska transparentnosti přenosu informací. Výbor proto doporučuje upravit předpis podle systémové důležitosti dané referenční hodnoty, tak aby se nebránilo rozvoji některých trhů.

3.24

EHSV považuje za velmi vhodné, aby postupy pro stanovení referenčních hodnot podléhaly v případě manipulování sankčním režimům, jak občanským, tak trestním.

3.25

EHSV se domnívá, že postupy pro stanovení referenčních hodnot mohou být podložené a věrohodné, pouze pokud budou zajištěny dobrou strukturou správy. Proto Výbor nahlíží pozitivně to, že je administrátorovi uložena odpovědnost za integritu referenčních hodnot, a souhlasí s Komisí, že zaváděné struktury správy mají být – pokud jde o úlohu a postupy – schopny řešit potenciální střet zájmů.

3.26

V zájmu zlepšení tohoto aspektu navrhuje EHSV, aby byla stanovena povinná transparentnost i v této věci.

3.27

V souladu s některými postoji, které vyplynuly z konzultace IOSCO, uznává také EHSV význam široké účasti různých subjektů na stanovení referenčních hodnot, aby tak byla zaručena tolikrát požadovaná zásada transparentnosti a reprezentativnosti referenčních hodnot. Dobrovolné dodávání údajů stanovené v nařízení podporuje toto zapojení, avšak Výbor navrhuje, aby byla zavedena přesná pravidla pro dodávání údajů, která by zajistila věrohodnost a spolehlivost referenčních hodnot.

3.28

Pokud jde o ustanovení čl. 8 odst. 3, které se týká interních postupů pro oznamování případů porušení tohoto nařízení, doporučuje EHSV, aby byla zajištěna flexibilita, rychlost a jednoduchost tohoto procesu.

3.29

Zvláště důležitá jsou opatření zaměřená na ochranu oznamujících pracovníků (whistle blowers). EHSV doporučuje, aby byl do ustanovení vložen odkaz na návrh pozměňující směrnici 2003/6/ES o zneužívání trhu, která ukládá oznamovací povinnost zaměstnancům společností, v nichž by docházelo k nezákonnému jednání, a výslovně stanoví povinnost členských států přijmout předpisy na ochranu těchto osob.

3.30

EHSV považuje za vhodné, aby byla zavedena ustanovení podněcující k opodstatněnému oznamování, včetně odměn pro ty, kdo napomáhají spravedlnosti.

3.31

Co se týče zavedení předběžných konzultací subjektů, jichž se dotknou případné metodické změny považované za nezbytné, vyjadřuje se EHSV pozitivně. Tento postup, zejména v případě referenčních hodnot, které jsou pravidelně přehodnocovány, zajistí kontinuitu používání referenčních hodnot.

3.32

Mohlo by být přínosné zavést nástroje způsobilé k tomuto účelu, aby se tak zajistilo široké povědomí o metodice výpočtu referenčních parametrů a její znalost (například by mohla být zveřejněna na internetových stránkách). Pokyny ESMA by mohly obsahovat takto cílená ustanovení.

3.33

EHSV doporučuje Komisi, aby k případné fázi přechodu na nové a odlišné referenční hodnoty přistupovala s opatrností. Jedná se o citlivou otázku, neboť by mohla vzniknout nejistota ohledně existujících smluv a potažmo spory a narušení trhu. Takové situace by bylo možné řešit zachováním původní referenční hodnoty a uplatňováním té nové pouze na nové smlouvy.

3.34

EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby prohlášení administrátora o souladu s kodexem chování podle nařízení také uvádělo, zda tento soulad byl či nebyl vyhodnocen třetí stranou. Tato informace by navíc mohla pomoci na jedné straně k účinnější kontrole vhodnosti kodexu a na straně druhé s řešením případných následných určení odpovědnosti v případě porušení zásad vyplývajících z nařízení.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/48

1.1

EHSV podporuje iniciativu Komise, neboť zajišťuje jistotu pramenů práva Unie, jejím cílem je zjednodušení a vyšší účinnost a zaručuje plný výkon pravomoci v oblasti demokratické kontroly a jasné a transparentní informace pro všechny dotčené subjekty.

1.2

EHSV vyjadřuje uspokojení nad tím, že Komise při vypracování nynějších návrhů zohlednila různé připomínky z jeho dřívějších stanovisek.

1.3

EHSV konstatuje, že návrh Komise zahrnuje změny více než 80 právních aktů – nařízení a směrnic, a lituje, že vzhledem k množství následujících dotčených témat není s to provést hodnocení každého jednotlivého aktu:

1.4

EHSV doporučuje provést další, důkladnější hodnocení cílů, obsahů, rozsahu a doby trvání přenesení pravomoci, neboť to umožní plný výkon demokratické kontroly na evropské úrovni i plný výkon výlučných pravomocí a funkcí zaručených vnitrostátním parlamentům v evropském zákonodárném procesu. EHSV se domnívá, že musí být definovány jednotně a musí plně respektovat výklad Soudního dvora EU a pojetí „jiného než podstatného opatření“ a „pravomoci přenesené na Komisi“.

1.5

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

1.6

Výbor zdůrazňuje, že postupy ve výborech musí být co nejtransparentnější a nejsrozumitelnější pro všechny evropské občany, zejména pro osoby přímo dotčené předmětnými akty.

1.7

Výbor připomíná, že má-li být občanům a občanské společnosti zaručen úplný přístup k informacím, bude třeba řídit se plně článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, že rozhodnutí mají být přijímána co nejblíže občanům.

1.8

Výbor v neposlední řadě požaduje, aby byl hodnocen dopad použití nového předpisového rámce. Parlamentu, Radě i samotnému EHSV by měla být pravidelně předkládána zpráva o účinnosti, transparentnosti a šíření informací.

2.1

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost bylo zavedeno rozlišení mezi pravomocemi přenesenými na Komisi, aby mohla přijímat nelegislativní akty, konkrétně nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění prvky legislativního aktu, jež nejsou podstatné, a to postupem stanoveným v článku 290 SFEU (postup delegování), a pravomocemi přenesenými na Komisi v souladu s postupem stanoveným v článku 291 SFEU, aby mohla přijímat takzvané prováděcí akty, tj. jednotné podmínky pro provedení právně závazných aktů Unie.

2.1.1

Způsoby výkonu přenesené pravomoci jsou upřesněny v nezávazných právních aktech, jako je:

2.2

Jak EHSV připomněl ve svém stanovisku k regulativnímu postupu s kontrolou (3), Rada již v červenci 2006 (4) změnila rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5) a zavedla nový regulativní postup s kontrolou.

2.2.1

Díky tomuto postupu se zákonodárce může postavit proti přijetí „pseudolegislativních“ opatření, tj. opatření obecné působnosti, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky základního aktu přijatého postupem spolurozhodování, a to vždy, když shledá, že návrh opatření přesahuje prováděcí pravomoci přidělené v základním aktu, není v souladu s účelem nebo obsahem základního aktu nebo nerespektuje zásadu subsidiarity nebo proporcionality.

2.2.2

Jedná se o opatření typická pro postup projednávání ve výborech, jež jsou upravena rozhodnutím Rady 1999/468/ES změněné rozhodnutím 2006/512/ES a ukládají Komisi povinnost předkládat návrhy prováděcích opatření výborům složeným ze státních úředníků členských států v souladu s pěti postupy projednávání ve výborech (poradní, řídící, regulativní, regulativní s kontrolou a ochranný postup). Již v prosinci 2006 přijala Komise souvisejících 25 návrhů (6), ke kterým měl Výbor možnost se vyjádřit (7).

2.3

Regulativní postup s kontrolou byl uplatňován pro přijímání prováděcích opatření, jejichž účelem bylo změnit jiné než podstatné prvky základního aktu. Mezi lety 2009 a 2014 byl dočasně v platnosti článek 5a rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech a regulativní postup s kontrolou do doby, než byla stávající ustanovení upravena na režim aktů v přenesené pravomoci na základě uvedení několika nařízení, směrnic a rozhodnutí v soulad.

2.4

Také nedávno měl EHSV možnost se vyjádřit (8) ke dvěma návrhům pozměňovacích nařízení, tzv. „omnibusů“, ke 12 různým odvětvím a tuto iniciativu podpořil, neboť „je nezbytná pro (právní) jistotu pramenů práva Unie a jejím cílem je zjednodušení a účinnost“, nicméně doporučil Radě a Parlamentu, „aby byly nanejvýš obezřetné a podrobně vyhodnotily všechny akty, které jsou součástí zmíněného bloku“, včetně 165 legislativních nástrojů, jež původně podléhaly regulativnímu postupu s kontrolou a nyní spadají do nového režimu pro akty v přenesené pravomoci.

2.5

EHSV připomíná, že nedávno byla přijata jeho podrobná zpráva o postupu delegování, a doporučuje, aby byla zohledněna pro pochopení tohoto stanoviska.

3.1

V nynějším návrhu byl uplatněn stejný přístup jako u návrhů předcházejících a použit regulativní postup.

3.2

Navržený předpisový rámec zahrnuje změny 76 právních aktů – nařízení a směrnic – pro různé oblasti. Za účelem uvedení v soulad s ustanoveními SFEU jsou rovněž naplánovány další změny v podobě zrušení nařízení (ES) č. 66/2010 a nařízení (ES) č. 1221/2009 týkajících se životního prostředí, změna směrnice 97/70/ES o dopravě, nařízení (ES) č. 1333/2008 a směrnice 2002/46/ES o zdraví a spotřebitelích (9) a nařízení Rady (ES) č. 1257/96 o humanitární pomoci.

4.1

EHSV podporuje iniciativu Komise, neboť zajišťuje jistotu pramenů práva Unie, jejím cílem je zjednodušení a vyšší účinnost a zaručuje plný výkon pravomoci Evropského parlamentu a Rady v oblasti demokratické kontroly.

4.2

EHSV vyjadřuje uspokojení nad tím, že při vypracování předmětných návrhů bylo přihlédnuto k různým připomínkám z jeho dřívějších stanovisek, a upozorňuje na to, co nedávno prohlásil, totiž že podle článku 290 SFEU doba trvání přenesené pravomoci musí být výslovně uvedena v základním právním aktu a že dosud až na několik vzácných výjimek bylo přenesení pravomoci stanoveno na dobu určitou, případně s možností prodloužení, a to po poskytnutí zprávy o provádění přenesené pravomoci  (10).

4.3

EHSV připomíná, že sám Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. května 2010 o přenesení zákonodárné pravomoci vyzdvihl choulostivost přenášení pravomocí a zdůraznil, že „v každém základním aktu je nutné výslovně a přesně uvádět všechny cíle, obsah a rozsah a délku trvání každého přenesení pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU“. Podle EHSV musí tyto aspekty umožnit i plný výkon výlučných pravomocí a funkcí zaručených vnitrostátním parlamentům v evropském zákonodárném procesu.

4.4

Podle EHSV by rovněž přenesení pravomoci mělo být schváleno pouze v případě, že je nutné „přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné“ ve smyslu článku 290. U čistě prováděcích aktů by měla být použita ustanovení článku 291 SFEU a u aktů týkajících se „podstatných prvků dané oblasti“ by měla být vyloučena jakákoli možnost přenesení pravomoci. Taktéž je ještě třeba vymezit „prvky, které nejsou podstatné“, a bylo by třeba vypracovat precizní vyhodnocení zaměřené na fungování tohoto mechanismu.

4.5

V této souvislosti EHSV upozorňuje na své doporučení Komisi „změnit její přístup k uvedení do souladu en bloc a více zohlednit specifika některých základních legislativních aktů“ (11) a přihlédnout k výkladům pojmu „jiné než podstatné opatření“ a „pravomoc přenesená na Komisi“ ze strany Soudního dvora Evropské unie.

4.6

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

4.7

Výbor opět připomíná, co již uvedl dříve, a to, že „postupy projednávání ve výborech, do nichž jsou zahrnuti pouze zástupci Komise a vlád členských států a jejichž cílem je (...) správa, konzultace nebo regulace vyplývající z monitorování a uplatňování právních aktů, by měly být transparentnější a srozumitelnější“ pro všechny, „a zejména pak pro osoby dotčené těmito akty (12)“.

4.8

Podle EHSV je třeba pravidelně hodnotit dopad použití návrhu nového předpisového rámce. Parlamentu, Radě a Výboru by tedy měla být předkládána periodická zpráva o účinnosti aktů v přenesené působnosti, o jejich transparentnosti a o šíření „uživatelsky přátelských“ a široce přístupných informací o nich, aby bylo možné provést sledování tohoto postupu, jenž spojuje regulaci a skutečné provádění.

4.9

V tomto ohledu EHSV připomíná, že má-li být občanům a občanské společnosti zaručen úplný přístup k informacím, je třeba se – i v tomto případě – plně řídit článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, že rozhodnutí mají být přijímána co nejblíže občanům.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/52

1.1

EHSV souhlasí s tím, že rozhodnutí Rady (1) o nových psychoaktivních látkách z roku 2005 je potřeba aktualizovat. Souhlasí, že je potřeba lépe koordinovat činnost zapojených agentur EU, zkrátit časové lhůty pro sběr dat a umožnit sestavení podrobnější vnitřní klasifikace látek vykazujících nízká, mírná a závažná rizika. Každé opatření na omezení nabídky by mělo respektovat tuto klasifikaci, být přijato včas a mělo by být přiměřené.

1.2

EHSV rovněž poznamenává, že podpůrná data, na nichž by se založilo posouzení dopadů, nebyla často k dispozici, že používání nových psychoaktivních látek není všude v EU stejné a že se výrazně liší postoj veřejnosti a politické reakce. Komise správně upozorňuje na to, čeho lze v rámci Smlouvy o EU a za současných finančních omezení dosáhnout, měla by však zajít dále a určit, co je skutečně zapotřebí.

1.3

EHSV se domnívá, že je třeba rovněž sledovat vývoj v zemích mimo EU a poučit se z něj. Mělo by se na něj upozornit v jakýchkoliv dalších posouzeních dopadu. V EU je na druhou stranu nezbytné zlepšit a lépe zajistit sběr dat týkajících se všech vstupů (dostupnost látek, distribuční kanály, ekonomické příležitosti a společenská potřeba), komunikačních kanálů (internet a sociální média) a výsledků (měřitelné nemoci a další újmy).

1.4

Pokud návrh zůstane v současné podobě, je potřeba vyjasnit několik technických otázek – jsou uvedeny v kapitole 5 stanoviska. Úspěch bude záviset na politické podpoře, poskytování dat a financování od členských států. Musí být dohodnuty praktické cíle. Musí pokračovat výzkum a je nutné určit nejlepší (a nejhorší) postupy v oblasti kontroly a nakládání. O plánech a výsledcích výzkumných programů financovaných EU (např. eSBIRTes, Orion a ALICE-RAP) by se měly pravidelně informovat ostatní zúčastněné subjekty a měly by se lépe začlenit do posouzení dopadů a jakýchkoliv následných návrhů právních předpisů. Prostřednictvím Fóra občanské společnosti pro otázky drog (případně prostřednictvím širší platformy pro nové psychoaktivní látky) by měl v reálném čase pokračovat sběr dat, posuzování rizik a přenos poznatků, a to se zapojením všech zúčastněných stran, zejména přímo zapojených nevládních organizací a podpůrných skupin. To by se mělo týkat všech nových psychoaktivních látek, včetně těch, které již byly oznámeny, ať už jsou na jedno použití, k použití ve směsích nebo jako příměsi jiných nových psychoaktivních látek. Na prioritách a možných opatřeních je potřeba se častěji dohodnout s členskými státy. Zvážit by se měly alternativy nebo dodatky k jednotné reakci EU, která se omezuje na omezení nabídky.

2.1

Látku, ať již přírodní nebo záměrně syntetizovanou za jakýmkoliv dovoleným či nedovoleným účelem, nazýváme „psychoaktivní“, pokud má kromě jiných fyzikálních, chemických, toxikologických a environmentálních vlastností schopnost reagovat po konzumaci člověkem za jakýmkoliv účelem s jeho centrální nervovou soustavou, a navozovat tak povzbuzení nebo depresi doprovázené halucinacemi a/nebo změnami motoriky, myšlení, chování nebo nálady.

2.2

Tyto účinky mohou být považovány za prospěšné, pokud jsou tyto látky připraveny, předepsány a užívány v kontrolovaných podmínkách jako léčivé produkty k léčení specifických stavů, nebo za neprospěšné a potenciálně nebo skutečně nebezpečné (někdy vysoce nebezpečné), pokud jsou podávány z vlastního rozhodnutí čistě kvůli dosažení domnělých pozitiv výše popsaných účinků. Tato rizika se prudce zvyšují, pokud jsou tyto látky rovněž návykové a jejich použití lze komerčně zneužít.

2.3

Látky jako morfium, heroin, kokain, extáze a marihuana a jejich mnoho derivátů a prekursorů podléhají proto, stejně jako řada amfetaminů, barbiturátů, benzodiazepinů a dalších „psychedelických“ drog, kontrole (s různou měrou úspěchu) podle dvou úmluv OSN z let 1961 a 1971 (2) a protokolu z roku 1972 (3), jež jsou v různém měřítku uplatňovány v jednotlivých státech světa.

2.4

Veškeré psychoaktivní látky neuvedené na seznamu a nekontrolované výše uvedeným způsobem jsou pro účely právních předpisů EU a některých dalších popsány jako „nové“ bez ohledu na to, jak dlouho jsou známy nebo používány k jiným, často legitimním účelům. Jsou nazvány „novými psychoaktivními látkami“, pouze pokud se zjistí, že jsou uváděny na trh nebo distribuovány výhradně kvůli jejich psychoaktivním vlastnostem a ke konzumaci jednotlivými spotřebiteli bez lékařského nebo jiného dohledu nebo v tomto smyslu existuje podezření.

2.5

Alkohol, tabák a kofein, jež v odlišných dávkách splňují výše uvedená kritéria pro nové psychoaktivní látky a dlouhodobé újmy, jsou podle definic OSN a EU specificky vyloučeny. Je však komplikovanější to učinit „na ulici“ nebo v akademických studiích, kde se jejich používání a účinky mísí a kde zdravotní a společenské dopady alkoholu a tabáku značně převyšují zdravotní a společenské dopady většiny nových psychoaktivních látek. Nicméně výzkumní pracovníci a regulační orgány se v těchto záležitostech někdy neshodují, a je proto naléhavě zapotřebí vzájemné dohody ohledně postupu určování újmy a rizika na kvantitativním základě.

2.6

Dosud bylo určeno více než 300 nových psychoaktivních látek, které se v EU příležitostně či dlouhodobě používají. Členské státy v současnosti oznamují zhruba jednu novou látku týdně. Vzhledem k tomu, že tyto látky nejsou kontrolovány, není jejich používání zakázáno, jsou tedy dovolené a lze je popsat jako „legální“, což nesprávně vede k dojmu, že jsou rovněž „bezpečné“ nebo „schválené“. Ve většině případů existuje málo vědeckých dat, která by tyto předpoklady potvrdila nebo vyvrátila. V reakci na příkazy organizovaných skupin nebo jednotlivců v EU lze v Číně nebo Indii rychle syntetizovat nové molekuly jako varianty konkrétně zakázaných molekul a dovézt je do EU. Existující molekuly lze rovněž zneužít k jiným než v EU stanoveným legitimním účelům. Motivem jsou ve většině případů peněžité výdělky, v jiných případech je prvotní výzvou obejití zákona. Vnitrostátní kontaktní místa v rámci Evropské informační sítě o drogách a drogové závislosti („síť Reitox“) včasně upozorňují na nově zjištěné nové psychoaktivní látky a poskytují o nich informace.

2.7

Nové psychoaktivní látky se prodávají pod mnoha nesystematickými, zkrácenými či exotickými obchodními názvy, často ve směsi s jinými, zakázanými, novými nebo vyloučenými produkty včetně bylinných produktů, přísad účinných z léčebného hlediska, potravinářských aditiv, tabáku, kofeinu a inertních plnidel. Obsah není vždy stejný a nekontroluje se a bezpečnostní varování chybí nebo se uvádí pouze proto, aby bylo možné produkt prodávat („není určen k lidské spotřebě“). Označování může být záměrně zavádějící („koupelová sůl“ nebo „vonná pryskyřice“ u produktů určených pravděpodobně k inhalaci, kouření nebo injekční aplikaci).

2.8

Prodej se uskutečňuje prostřednictvím specializovaných dealerů nebo maloobchodních prodejen („headshops“, „smartshops“ nebo „smokeshops“ a s tabákem spojená zařízení) a na internetu (kde jsou okamžitě dostupné nákupy pomocí kreditní karty, recenze produktů a jejich dodavatelů a promptní dodávka do domu). Anonymní internetové stránky přinášejí zvláštní problémy. Ceny jednotlivých dávek jsou obecně nižší než u zakázaných drog. Sociální média podporují nové trendy a usnadňují výměnu zkušeností. Spotřeba (jako „legal high“, klubové, párty nebo rekreační/designer drogy) se v EU výrazně liší a zdá se, že mírně roste. Nadprůměrná spotřeba je hlášena v Irsku, Polsku, Lotyšsku a Spojeném království. Oznámený počet osob hospitalizovaných jako přímý důsledek konzumace je i nadále velmi nízký (což vzhledem k nedostatku spolehlivých dat může i nemusí být platné měřítko skutečné újmy).

2.9

Výše uvedeným tezím odpovídá to, že uživateli nových psychoaktivních látek (zejména ve Spojeném království, kde se data rovněž sbírají ve vysoké míře) byli dosud ve srovnání s pravidelnými, závislými uživateli zakázaných drog většinou mladí, přiměřeně bohatí lidé, kteří nejsou zločinci a kteří se v případě potřeby spíše svěří do lékařské péče. Jelikož jsou stále ještě začleněni do rodiny a mají pracovní poměr, je míra uzdravení obecně vysoká. Pokud skutečně dojde k nehodě nebo úmrtí, jsou tyto obvykle považovány za neočekávanou osobní tragédii a získají značnou pozornost sdělovacích prostředků a ze stejných důvodů i pozornost politickou.

2.10

Vzhledem k výše uvedenému není až tak překvapivé, že se veřejné a politické postoje ke kontrole nových psychoaktivních látek v členských státech EU a ve světě výrazně liší. Uruguay nedávno zlegalizovala marihuanu. Nový Zéland povolí „přijatelné“ nové psychoaktivní látky s nízkým rizikem, které projdou kontrolou kvality. Irsko drasticky snížilo počet maloobchodních prodejen a Nizozemsko a Kanada o tom rovněž uvažují. Spojené království tradičně upřednostňovalo zákaz jednotlivých produktů nebo jejich skupin, nyní však zkoumá alternativní strategie. Belgie plánuje zákaz skupiny produktů. Bylo vyvinuto úsilí o omezení prodeje nedovolených drog prostřednictvím anonymních internetových stránek, dovolený prodej však bude zřejmě vzkvétat.

3.1

Rozhodnutím Rady (4) z roku 2005 byl stanoven rámec pro výměnu informací, hodnocení rizika a kontrolu nových psychoaktivních látek. Jeho používání se však projevilo jako reaktivní. Shromažďuje se jen málo informací, rizika jsou špatně kategorizována a existuje málo možností restriktivních opatření. Rada požádala v roce 2011 Komisi o aktualizaci rozhodnutí.

3.2

Tento návrh vytyčuje opatření, která jsou považována za nezbytná, včetně návrhu směrnice, kterou se mění rámcové rozhodnutí Rady (5) o minimálních ustanoveních v oblasti obchodování s drogami. Rozšířila by se tak definice „drogy“ a nové psychoaktivní látky, které představují závažná zdravotní, společenská a bezpečnostní rizika a které podléhají trvalému omezení trhu v EU, by byly zařazeny do skupiny látek, jež jsou již vyjmenovány v příslušných úmluvách a protokolu OSN.

3.3

Návrh nařízení týkající se specificky nových psychoaktivních látek doplňuje interní posouzení dopadu, v němž jsou zdůrazněny rozdíly v dostupnosti dat, vlastním použití, zdravotních nákladech a vládních opatřeních v EU. Tam, kde data chybí, jsou činěny odhady. Možné přístupy jsou posuzovány na základě jejich efektivity při dosahování cílů, ekonomických, finančních a sociálních dopadů, proporcionality a akceptovatelnosti ze strany zúčastněných subjektů.

3.4

Návrh vychází z článku 114 SFEU, jehož smyslem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu s vysokou úrovní zdraví, bezpečnosti a ochrany spotřebitelů. Jeho cílem je zkrátit dobu reakce na úrovni EU, nabídnout příležitosti k cíleným a vhodným opatřením, řešit problémy dvojího použití a malé jistoty pro legální hospodářské subjekty a napojit trh s novými psychoaktivními látkami na širší vnitřní trh.

3.5

V návrhu je stanoven harmonogram sběru dat, na jejichž základě bude vypracována společná zpráva Komise, Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), Europolu a dalších blíže zainteresovaných evropských agentur (pro léčivé přípravky, chemikálie a bezpečnost potravin), pokud členské státy podle systému včasného varování oznámí novou psychoaktivní látku.

3.6

Tato zpráva může vést k formálnímu posouzení rizik ze strany EMCDDA, z něhož pak budou vycházet opatření Komise. Jsou navržena kritéria rozlišování mezi nízkými, mírnými a závažnými zdravotními, společenskými a bezpečnostními riziky. V případě nízkých rizik nebudou následovat žádná další opatření. V případě mírných či závažných rizik může Komise vydat dočasný či trvalý zákaz prodeje určité nové psychoaktivní látky a ve zvláštních případech i její výroby, distribuce, dovozu nebo vývozu.

3.7

Úroveň rizika se podle návrhu může ve světle nových informací přezkoumat. Rovněž je stanoveno pravidelné podávání zpráv a hodnocení provádění, uplatňování a účinnosti nařízení. Výzkum a analýzy budou pokračovat. Členské státy budou povinny ukládat správní sankce nezbytné k zaručení omezení trhu a zajistit, aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. Návrh údajně nemá žádný přímý dopad na rozpočet EU.

3.8

Nařízení vstoupí v platnost dvacet dnů po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a bude pro členské státy závazné. Původní nařízení Rady (6) se jím ruší a nahrazuje.

4.1

EHSV uvítal sdělení Komise z roku 2011 nazvané Na cestě k razantnější evropské reakci vůči drogám a návrh nařízení o prekursorech drog z roku 2012. EHSV očekával návrhy týkající se nových psychoaktivních látek a navrhl obecnější pokyny ohledně účinných kroků na úrovni EU a členských států.

4.2

Co se týče prekursorů drog, bylo zvláště poukázáno na šíři, v níž zúčastněné strany (Komise a omezený počet legitimních výrobců, obchodníků a konečných uživatelů) plně přijaly požadavky článku 12 úmluvy OSN z roku 1988 (7) ohledně spolupráce na dosažení kýžených cílů. V tomto konkrétním případě souvisejícím se zneužíváním malých množství acetanhydridu požadovaných k výrobě heroinu, by tyto prekursory mohly být definovány dosti přesně.

4.3

Není tomu tak ovšem ještě u nových psychoaktivních látek, kde se situace, pokud jde o vlastní používání a veřejné a politické reakce, v členských státech i v globálním měřítku výrazně liší. Klíčová data často nejsou sbírána nebo tříděna; jednotlivé tragické případy přitahují pozornost sdělovacích prostředků; politické reakce nejsou vždy podpořeny vědeckým nebo profesionálním poradentstvím či mohou jít přímo proti němu; další zavádějící faktory, např. daleko rozšířenější a škodlivější konzumace alkoholu a užívání tabáku, jsou považovány za příliš citlivé, než aby byly zahrnuty do jednotného regulačního přístupu; generační propast, pokud jde o internetový prodej a úlohu sociálních médií v utváření představ, přijímání rizik a rekreační užívání psychoaktivních látek, je evidentní.

4.4

V této zřetelně velmi obtížné situaci pro kohokoliv, kdo se snaží novým psychoaktivním látkám zaujmout přístup, se jeví jako relevantní dvě poznámky z dřívějších stanovisek EHSV, a sice že „stát nesmí způsobovat škody a rizika, které by byly vyšší než ty, před nimiž má chránit,“ (8) a že „politiky by měly vycházet z údajů a podkladů – a nikoli naopak“ (9), což platí rovněž u mnoha dalších témat, jimiž se zabývají regulační orgány. To se ale asi snadněji řekne, než dosáhne.

4.5

Problém se současnými návrhy zajisté není ten, že by napáchaly škody, ale spíše že nepřinesou dostatečný užitek a jejich existence případně zpozdí širší, průřezové víceoborové přístupy opírající se o data, které jsou potřeba k dohodě už jen ohledně stávající situace a ohledně dlouhodobých cílů pro specifické části populace. Pokud nebude možné se na nich dohodnout předem a získat potřebnou politickou a finanční podporu, mělo by se to uznat v jakémkoliv návrhu nařízení na úrovni EU.

4.6

EHSV zaznamenává, že návrh má další cíle, např. řešení problému dvojího použití, zneužívání dovolených látek v EU a malá jistota pro „legální hospodářské subjekty“. Ty však nejsou v posouzení dopadů kvantifikovány a v návrhu je jim věnována malá pozornost. Další možnosti, jak zaplnit mezeru vytvořenou jinými právními předpisy, nebyly uváženy vůbec. Je proto obtížné určit, zda je zvolený právní základ (článek 114 SFEU) vhodný, či nikoliv. K vyjasnění toho i dalších bodů by mohly posloužit statistické údaje týkající se dosud vyjmenovaných 300 látek.

4.7

EHSV je přesvědčen a již několikrát to uvedl, že regulace nabídky je pouze jednou částí řešení a sama o sobě pravděpodobně nepřinese užitečné nebo měřitelné výsledky. Více pozornosti se musí věnovat poptávce, přičemž je nutné navrhnout lepší způsoby, jak toho dosáhnout s co nejmenším rizikem. Riziko nelze jako vždy úplně vyloučit, lze ho však výrazně snížit. Pomoci by tomu měla lepší, řádně šířená data.

4.8

EHSV rovněž poukazuje na to, že v případě udělení trestních sankcí se tyto sankce musí omezit na ty, kdo se snaží o zisk z prodeje látek, které jsou již známy jako zakázané nebo jako látky, jež by mohly způsobit vážné škody na lidském zdraví. To platí zejména pro nové psychoaktivní látky, u nichž se rizika dosud jevila jako nižší než u „starých“ nebo vyloučených psychoaktivních látek a v jejichž případě by uvěznění uživatelů a nevyhnutelný kontakt se „starými“ psychoaktivními látkami byly tím nejhorším možným osobním a společenským výsledkem. Toto je potřeba v návrhu jasně uvést, pokud mají opatření důvěryhodná pro dotčené části populace v EU, zejména mladé lidi, jichž se problém přímo týká.

5.1

V návrhu jsou uvedeny definice některých používaných klíčových pojmů, ne však všech a rovněž není vysvětleno, jak by se měly aplikovat na tento neobyčejně strukturovaný, rychle rostoucí, částečně legální, částečně zločinný, částečně transparentní, částečně regulovaný trh s výrobky vyrobenými do značné míry mimo EU. Není definován „hospodářský subjekt“, který by tak mohl být dovolený (prodejce nových psychoaktivních látek – buď přímý či prostřednictvím „headshopů“ nebo internetu) či nedovolený (dealer zakázaných drog). Co v kontextu internetového prodeje se zdroji z celého světa znamená „uvedení na trh“? Proč by se „směs“ měla omezovat na dvě nebo více nových psychoaktivních látek? Neměla by ji spíše tvořit např. jedna nová psychoaktivní látka a různá množství tabáku, kofeinu, bylin a plnidel? Nebylo by lepší zaměřit se na „uživatele“ jako na „každého, kdo konzumuje nové psychoaktivní látky bez lékařského dohledu“, než jako na širší skupinu „spotřebitelů“ („osoby, které jednají pro účely mimo rámec své živnosti, podnikání nebo profese“), která touto aktivitou není do velké míry zasažena? Pokud má být návrh spíše proaktivní než reaktivní, neměl by se rovněž zaměřit na nové psychoaktivní látky, u nichž „lze na základě vědeckého hodnocení a posudku logicky očekávat, že se objeví“? Zásadní otázka zní, proč se důkazní břemeno přesunulo z dodavatelů, po nichž by se mělo požadovat, aby prokázali, že jejich produkty mají „nízké riziko“, na EMCDDA a Komisi, u nichž by se pak mohlo zdát, že dávají souhlas?

5.2

Vyjasněna by mohly být rovněž definice nových psychoaktivních látek, přičemž by „nové“ bylo v tomto návrhu EU nahrazeno „oznámenými“ (pouze však ve vztahu k existujícím úmluvám OSN). Vzhledem k tomu, že se podle REACH ani jiného právního předpisu týkajícího se látek běžně netestují (ani se nemohou a neměly by testovat) psychoaktivní vlastnosti látek, je dostupných jen málo informací o tom, kolik molekul může tento efekt ve větší či menší míře eventuálně mít (nebo být na trh uváděno jako takové). Vzhledem k tomu, že pojem psychoaktivní látky se použije, pouze pokud se jejich účinek projeví u lidí, je jasné, že testování na zvířatech má svá omezení.

5.3

EHSV s určitým znepokojením zaznamenává, že se návrh zaměřuje spíše na jednotlivé látky než na směsi, které jsou na trh uváděny v hojné míře. Jsou stanoveny časové lhůty, v nichž mají agentury jednat, ne však lhůty, v nichž má Komise iniciovat vypracování společné zprávy nebo posouzení rizik. Tento proces se spustí, když „několik“ členských států oznámí tutéž novou psychoaktivní látku. Proč nestačí pouze jeden, pokud důvody budou vážné? Kolik je „několik“? Není jasné, jak Komise rozhodne, pokud budou chybět informace od agentur (a pravděpodobně budou) a v nejhorším případě i politický příspěvek od členských států. V jiných právních předpisech EU nebo členských států (předpisy o označování, prodeji zboží, obecné ochraně spotřebitelů či jiné předpisy týkající se chemických látek, léčivých přípravků nebo bezpečnosti potravin) nejsou v této souvislosti stanovena žádná opatření. V případě, že bude headshopům umožněno pokračovat v činnosti, měly by plně odpovídat platným předpisům v oblasti ochrany spotřebitele.

5.4

EHSV je zvláště znepokojen nedostatkem dodatečných prostředků vyčleněných na tuto činnost. Pokud se má provést se současným rozpočtem, proč již tyto postupy neprobíhají? Lze bez takového financování dosáhnout výrazných výsledků? Je nařízení (určené členským státům) zásadně důležité pro stanovení způsobů interakce různých agentur EU nebo lze tyto interní postupy upravit rychleji prostřednictvím vzájemného konsensu založeného na zkušenostech?

5.5

EHSV poukazuje na to, že v posouzení dopadu, na němž je tento návrh založen, chybí srovnatelná data ze všech členských států týkající se používání, dopadů a zdravotních nákladů nových psychoaktivních látek. Pokud by se ukázalo, že jsou všeobecné a výrazné, byla by efektivním řešením opatření agentur EU. EHSV je znepokojen, že v návrhu nejsou stanoveny minimální požadavky na podávání zpráv, v nichž by však mohlo být potřeba vyššího uznání a podpory do velké míry dobrovolných vnitrostátních kontaktních míst, která prostřednictvím sítě Reitox poskytují základní údaje.

5.6

EHSV souhlasí s tím, že by nové psychoaktivní látky měly být na základě předem dohodnutých kritérií interně klasifikovány na látky označované podle nyní dostupných důkazů jako látky s nízkým, mírným a závažným rizikem. To se nicméně nesmí chápat jako schválení dovoleného či bezpečného prodeje a jakékoliv veřejně dostupné seznamy to musí jasně uvést. Vzhledem k malému množství dostupných dat a potížím při kvantitativním posuzování dopadů by se s novou klasifikací založenou na dalších důkazech mělo počítat.

5.7

EHSV rovněž souhlasí se současnými pokyny EMCDDA pro posuzování dopadů nových psychoaktivních látek, podle nichž by jiné „staré“ nebo vyloučené, ale široce používané a lépe známé psychoaktivní látky, včetně heroinu, kokainu, marihuany, extáze, alkoholu a tabáku, měly být zahrnuty do stejné škály jako referenční body. Pokud to nebude možné při všech snadno dostupných důkazech, nebude to možné ani u nových psychoaktivních látek, kde je důkazů jen málo, jsou neúplné a často protichůdné. Nové psychoaktivní látky nově uváděné na trh mohou mít sice málo společenských, kriminálních nebo environmentálních dopadů, mohou však být i tak vysoce nebezpečné pro lidské zdraví, pokud se budou používat tímto způsobem.

5.8

EHSV se domnívá, že tento komplexnější přístup k závislosti včetně drogové by rovněž vedl k lepšímu financování preventivních přístupů a léčebných opatření na vnitrostátní úrovni. Zásadní bude pochopit zvyky a postoje různých věkových skupin (10–18, 18–25 a 25+). Sociální média a prodej a poradní služby na internetu již mají důležitou úlohu v utváření trendů či šíření varování a budou stále více ovlivňovat osobní rozhodování v této oblasti. Je nutné podporovat a plně financovat monitorovací projekty v této oblasti. Náležitá ochrana zdraví by měla mít přednost před spravedlností a vnitřním trhem.

5.9

EHSV uznává, že právní předpis bude v pravý čas možná potřebný, nicméně jeho potřeba a podoba nejsou zdaleka jasné. Členské státy zaznamenávají různé problémy, dávají přednost různým řešením a musí mít možnost přijímat opatření v různém časovém horizontu. Ve světě existují silné protiklady mezi omezením a povolením. Bude užitečné sledovat vývoj ve dvou sousedních, hospodářsky a kulturně podobných zemích na jižní polokouli, tj. v Austrálii a na Novém Zélandu. Zásadní bude úzká spolupráce s USA a dalšími zeměmi poskytujícími dodávky na internetu. Do obchodních jednání s Čínou a Indií by se měla zahrnout opatření na omezení výroby a prodeje starých, vyloučených a nových psychoaktivních látek.

5.10

Tento problém je především skutečně celosvětový. Jakákoliv další posouzení dopadu a návrh nařízení by proto měly zohlednit tyto aspekty a zabývat se celou řadou možností, i když se jejich zavedení na úrovni EU bude zpočátku jevit jako obtížné. Klíčovou roli zde sehraje EMCDDA. Pokud bude požadováno další financování, mělo by být poskytnuto. Příslušné výzkumné programy by měly být lépe koordinovány a o jejich výsledcích by se mělo šířeji informovat. Doufejme, že pokud bude na jakékoliv úrovni zapotřebí právního předpisu, bude se tento předpis moci opřít o spolehlivější důkazy, aby bylo možné vyřešit výše zmíněné otázky.

11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/58

1.1

Výbor vítá a podporuje návrhy činností, které Komise předkládá ve sdělení i v obou legislativních návrzích, se zohledněním následujících doporučení.

1.2

Za příčinu toho, že se podíl vnitrozemské vodní dopravy na trhu dopravy v uplynulých letech nezvětšil, Výbor považuje nedostatečnou politickou a finanční podporu tomuto odvětví.

1.3

Výbor proto vyzývá Komisi, aby z rozpočtových prostředků Nástroje pro propojení Evropy a z určitých oblastí programu Horizont 2020 (zejména zaměřených na inovace) vyčlenila dostatečné prostředky na vodní cesty a odvětví vnitrozemské vodní dopravy, podle názoru Výboru nejméně ve výši 20 %, na splnění cílů tohoto programu. Žádá rovněž, aby podporovala a podněcovala členské státy k údržbě a rozšiřování infrastruktury. Kromě toho je třeba vyvinout nové mechanismy financování.

1.4

Výbor poukazuje na velký význam infrastruktury při realizaci cílů Komise a vyzývá členské státy, aby v rámci svých pravomocí nesly odpovědnost. V této souvislosti Výbor mimo jiné odkazuje na strategii pro Podunají z roku 2010, jejímž účelem je podpořit rozvoj podunajských zemí, a na navazující prohlášení podepsané v červnu 2012.

1.5

Výbor strategii pro Podunají podporuje, konstatuje však, že dosud není dostatečně prováděna ani strategie, ani prohlášení podepsané v roce 2012. Vyzývá proto Komisi, aby zřídila pracovní skupinu, která bude dohlížet na dodržování úmluv v rámci této strategie a prohlášení.

1.6

Výbor zásadně podporuje pracovní dokument útvarů Komise NAIADES pro provádění ekologizačních opatření na odvětvové úrovni. Přeje si rovněž zpřístupnit dostatečné finanční prostředky, aby bylo možné napravit nevyužitou příležitost z programu NAIADES I.

1.7

Výbor poukazuje na své dřívější stanovisko k problematice sociálního zabezpečení v tomto odvětví a vyzývá všechny zainteresované strany k rozvoji dalších iniciativ v této oblasti. Zamýšlená harmonizace profesních profilů založená na sociálním dialogu a celoevropská koordinace profesních kvalifikací při tom hrají důležitou roli, které Komise dodá konkrétní podobu v úzké spolupráci s říčními komisemi, zejména s Ústřední komisí pro plavbu na Rýně.

1.8

Výbor považuje návrhy týkající se institucionální spolupráce mezi Evropskou unií a říčními komisemi za důležitý vývoj. Vyzývá příslušné orgány k těsné koordinaci jednotlivých právních režimů, čímž se uskuteční zamýšlená harmonizace.

2.1

Vnitrozemskou vodní dopravou se ročně přepravuje okolo 500 milionů tun nákladu, což odpovídá 25 milionům nákladních vozidel a výkonu dopravy 140 miliard tunokilometrů. Vnitrozemská vodní doprava však hraje také nezanedbatelnou roli v osobní dopravě, a to jak v oblasti cestovního ruchu (výletní lodě a jednodenní plavby), tak i rostoucí měrou v městské a příměstské dopravě (kupříkladu trajektová přeprava).

2.2

Tradiční dopravní trhy, jako přeprava volně loženého nákladu na dlouhé vzdálenosti, jsou rozšiřovány o nové inovativní služby, při nichž hraje stále důležitější roli vnitrozemská vodní doprava také na krátké vzdálenosti.

2.3

Díky úsporám z rozsahu a energetické účinnosti se vnitrozemská vodní doprava vyznačuje nejnižšími externími náklady v oblasti emisí CO2, hluku, nehod a přetížení. Vzhledem k celosvětově nejpřísnějším bezpečnostním normám je tento druh dopravy největším přepravcem nebezpečného zboží v Evropě.

2.4

Vnitrozemská vodní doprava zaměstnává přibližně 44 000 osob a nepřímo na něj navazuje 12 000 pracovních míst. Toto odvětví se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, a nabízí tak uchazečům o práci možnosti uplatnění na pracovním trhu. Prostřednictvím nových vzdělávacích programů a perspektiv profesního rozvoje toto odvětví nabízí ambiciózní pracovní příležitosti mladým lidem.

2.5

Trh vnitrozemské vodní dopravy je plně liberalizován, avšak od roku 2008 trpí následky hospodářské krize. Následkem hospodářské recese v minulých letech poklesly objemy přepravovaného zboží, čímž se kapacita loďstva stala nadměrnou a došlo k návaznému poklesu cen za dopravu. Různé studie předpovídají, že ke zlepšení této situace bude zapotřebí ještě několik let.

2.6

Rozšířená evropská síť vnitrozemských vodních cest zahrnuje přibližně 37 000 km řek a kanálů a disponuje ještě dostatečnou kapacitou k absorbování dalších dopravních toků. To však předpokládá skutečně kvalitní údržbu systému vodních cest. Již v období akčního programu NAIADES I (2006 – 2014) nebyla údržba vodních cest dostatečná a chybějící články nebyly realizovány, především z důvodu snížených vnitrostátních rozpočtů. Kromě toho zbrzdily provádění projektů infrastruktury na vodních cestách zdlouhavé a nepružné postupy a nadbytečná administrativní zátěž.

3.1

Dne 10. září 2013 Komise zveřejnila sdělení Směrem ke kvalitní vnitrozemské vodní dopravě – NAIADES II. Komise konstatuje, že předchozí program NAIADES I měl příznivou odezvu, že se však hospodářské a ekologické vyhlídky pro toto odvětví zhoršují a nebylo dosaženo pokroku v oblasti zlepšení infrastruktury. Na odvětví se navíc podepsala hospodářská krize, jež má za následek nadměrnou kapacitu loďstva.

3.2

Možnosti a výzvy související s tímto druhem dopravy přivedly Komisi k rozhodnutí pokračovat v akčním programu pro oblast vnitrozemské vodní dopravy. Prostřednictvím programu NAIADES II chce Komise dosáhnout dlouhodobých strukturálních změn v tomto odvětví bez zasahování do volného trhu.

3.3

Program NAIADES navrhuje konkrétní činnosti v těchto oblastech:

3.4

Tento akční program doprovází dva legislativní návrhy, z nichž jeden stanovuje technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a druhý upravuje nařízení o kapacitě loďstva v této oblasti. Oba právní nástroje se ve vnitrozemské vodní plavbě uplatňují již dlouho. Účelem nových návrhů Komise je tyto právní nástroje modernizovat. Sdělení kromě toho obsahuje rozšířený pracovní dokument útvarů Komise o ekologizaci loďstva.

3.4.1

Cílem návrhu nové technické směrnice předložené Komisí, kterou se zrušuje směrnice 2006/87/ES, je zlepšení koordinace mezi různými regulačními orgány a zavedení mechanismu k jejímu usnadnění. Jedná se o první konkrétní krok v rámci zamýšlené institucionální spolupráce na regulační úrovni.

3.4.2

Návrh Komise na změnu nařízení Rady 1999/718/ES o kapacitě loďstva rozšiřuje možnosti, na něž organizace zastupující vnitrozemskou vodní dopravu budou moci využít prostředky z rezervních fondů, zejména pro ekologické účely. Tento návrh je součástí celého balíčku navrhovaných opatření.

3.5

Návrh uvádí různé subjekty, jež by se do provádění těchto cílů měly zapojit. Vybudování kvalitní infrastruktury je zodpovědností EU a členských států. To platí též pro zavedení lepšího právního rámce, který musí vytvořit rovné podmínky pro všechny na vnitřním trhu. Odpovědnost za transparentnost trhu a inovací nese samo odvětví.

3.6

Dalším aspektem, kterým se sdělení zabývá, je kvalita řízení. Z historických důvodů je vnitrozemská vodní doprava řízena různými právními režimy. Volný pohyb na velkých evropských řekách je zakotven v mezinárodních smlouvách a na ně navazujících nařízeních. Kromě toho má pravomoci v oblasti vnitrozemské vodní dopravy i EU. Aby se zabránilo překrývání pravomocí a činností, Komise navrhuje nový přístup, jenž předpokládá úzkou spolupráci s Ústřední komisí pro plavbu na Rýně, s níž byla v tomto smyslu podepsána dohoda.

3.7

Program NAIADES II nemá žádný vlastní rozpočet k financování navržených opatření. Sdělení v této souvislosti odkazuje na úrovni EU na Nástroj pro propojení Evropy, co se týče pravidel pro infrastrukturu, a na program Horizont 2020, pokud jde o financování výzkumu, vývoje a inovací. Vedle toho by oba nástroje měly poskytnout finanční pomoc této politice i ekologizaci loďstva.

3.8

Komise chce posílit své ambice ve věci podpory odvětví vnitrozemské vodní dopravy tím, že se zaměří na nosné sektory s největší přidanou hodnotou. V této souvislosti také počítá s pomocí členských států a samotného odvětví.

4.1

Výbor je jednoznačným zastáncem lepšího využívání kapacity vnitrozemské vodní plavby, zejména s ohledem na obrovské výhody, které tento druh dopravy nabízí z hlediska dopravních služeb, udržitelnosti a externích nákladů. Význam a potenciál vnitrozemské vodní plavby otevírá velmi zajímavé perspektivy, jak co se týče přepravy zboží, tak i osobní dopravy. Vedle výletních aktivit nabývá vodní doprava stále více na významu v hustě osídlených městských oblastech poskytováním trajektových služeb.

4.2

Výbor sdílí připomínky Komise ohledně nízké míry využívání vnitrozemské vodní dopravy a podporuje Komisi ve snaze zvýšit podíl tohoto odvětví na celkové dopravě. Při svém úsilí o lepší integraci vnitrozemské vodní dopravy a vytvoření rámcových podmínek si Komise dostatečně neuvědomuje důležitost konkrétní finanční podpory pro tento akční program. Výbor konstatuje, že balíček NAIADES II navrhuje ambiciózní nový plán, o jehož financování však doposud přetrvávají nejasnosti. Výbor proto se zájmem očekává pracovní dokument útvarů Komise o financování tohoto balíčku a vyzývá Komisi, aby měla na paměti dřívější nedostatky.