5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/1

1.1

EHSV je přesvědčen, že středomořský region potřebuje makroregionální strategii (MRSS), jež by jednotlivým regionům pomohla čelit problémům, které tyto regiony ani státy nemohu vyřešit samy obvyklými prostředky. Tato strategie by dotčeným regionům pomohla řešit příčiny nejistoty, jež ovládá středomořský region, tím, že by zvýšila přidanou hodnotu kladných výsledků již zahájených iniciativ a cílů strategie Evropa 2020. Úspěch MRSS bude mít kladný vliv i na EU jako celek.

1.2

Pobřežní regiony EU ležící na pobřeží Středozemního moře (PRSM EU) jsou ideální k vytvoření platformy pro spolupráci, jež by mohla mít strategický význam v posilování ekonomických, sociálních a politických vazeb mezi nimi a regiony v třetích zemích ze Středomoří, co se týče specifických témat, např. přistěhovalectví, námořní doprava, námořní bezpečnost nebo ochrana životního prostředí. Tyto regiony mají potenciál odstartovat hospodářský růst a transformaci jedinečným, originálním způsobem.

1.3

Vzhledem k velké rozloze této oblasti EHSV dále navrhuje, aby byl makroregion Středozemního moře EU rozdělen na tři dílčí makroregiony, které se určí podle zeměpisné polohy (regionální blízkost) a uvedou do chodu pomocí akčních plánů založených na funkčním přístupu k řešení společných problémů.

1.4

EHSV podporuje MRSS EU založenou na „pravidle tří ANO“ (více komplementárního financování, více institucionální koordinace a více nových projektů), která posiluje synergie mezi různými politikami EU a koordinuje úsilí široké škály zúčastněných stran v PRSM EU.

1.5

EHSV podporuje vytvoření takové MRSS, která zohlední všechny cíle strategie Evropa 2020 a zejména priority definované jako inteligentní růst (ekonomika založená na znalostech podporující inovace a nové technologie), udržitelný růst (podpora udržitelné, ekologičtější a konkurenceschopnější ekonomiky) a růst podporující začlenění (podpora ekonomiky kladoucí silný důraz na tvorbu pracovních míst a snižování chudoby za účelem podpory sociální a územní soudržnosti).

1.6

EHSV vytyčil pět motorů změn, které mohou přispět k úspěšnému provádění evropské politiky soudržnosti na období 2014–2020 ve středomořské oblasti:

1.7

EHSV upozorňuje, že je velmi důležité podpořit strategii modrého růstu, která má potenciál zvýšit konkurenceschopnost středomořské oblasti a usnadnit provádění ekologičtějších politik a přechod k nízkouhlíkové ekonomice ve všech sektorech. Výbor je rovněž zastáncem toho, aby MRSS rovněž zohlednila evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením  (1) a strategii pro rovnost žen a mužů  (2). Tyto tři strategie by se během provádění měly vzájemně posilovat.

1.8

EHSV vítá návrh Komise pro Středomoří v rámci integrované námořní politiky. Rád by však navrhl ambicióznější přístup – makroregionální strategii, jejíž součástí budou územní i námořní pilíře, přičemž je potřeba zohlednit zkušenosti z regionu Baltského moře a Podunají, zprávu Evropského parlamentu o vývoji makroregionálních strategií ve Středomoří a zprávu Komise o přidané hodnotě makroregionálních strategií.

1.9

EHSV poukazuje na to, že struktura správy MRSS EU by měla vycházet z víceúrovňového přístupu, tj. zapojeny by měly být regionální, národní a nadnárodní instituce, a neměla by být těmito institucemi považována za dodatečnou činnost či úsilí.

1.10

EHSV se domnívá, že základní zásadou provádění MRSS EU je integrovaný přístup, který by měl být nejprve stanoven prostřednictvím kulatých stolů a posléze upevněn prostřednictvím evropsko-středomořského makroregionálního fóra, jehož smyslem by byla podpora plného zapojení všech institucionálních aktérů a občanské společnosti (zúčastněných stran) a propojení stávajících politik s funkčními cíli za účelem zformování společné, sdílené politiky. Navrhované fórum využije zkušeností získaných při návrhu, sledování a hodnocení středomořských územních a námořních záležitostí. Mělo by se stát makroregionálním nástrojem, který bude určovat společné strategické směry činnosti, a aktivně se podílet na určování projektů, které jsou prioritou pro územní soudržnost středomořských regionů.

1.11

EHSV se domnívá, že s ohledem na podporu, již on a Výbor regionů vyslovují strategii pro rozvoj soudržnosti ve Středomoří, je ze strategických důvodů vhodné, aby tyto dvě instituce hostily a vedly toto středomořské makroregionální fórum. Toho se dosáhne ustavením vedoucí skupiny tvořené Evropským parlamentem, Komisí, EHSV a VR. Tato vedoucí skupina zajistí systematickou podporu během přípravy strategie a při její budoucí koordinaci.

1.12

EHSV je toho názoru, že strategii nelze považovat za pouhý dokument, musí se jednat především o proces. To znamená, že strategii je nutné realizovat v čase. EHSV doufá, že se ve středomořském regionu zužitkují pozitivní zkušenosti získané při provádění makroregionálních strategií pro region Baltského moře a Podunají, jež mohou přispět k efektivnímu a včasnému provádění nové středomořské makroregionální strategie, která v přiměřeném časovém horizontu přinese občanům dotčených regionů konkrétní výhody.

2.1

Je důležité zavést společnou definici makroregionu. Makroregionem se obvykle myslí oblast zahrnující území několika zemí nebo regionů s jedním nebo více společnými rysy či výzvami zeměpisné, kulturní, hospodářské nebo jiné povahy (3).

2.1.1

Komise vytvořila rámec pro makroregionální strategie, který zahrnuje tyto tři prvky:

2.2

EU zatím přijala dvě MRS – pro region Baltského moře (schválena v roce 2009) a pro Podunají (schválena v roce 2011). Procesem schválení právě prochází makroregionální strategie pro jadransko-jónský region, již v roce 2011 původně navrhl Výbor regionů (VR) (4), a strategie pro region Atlantského oceánu vycházející z přístupu založeného na mořské pánvi již byla přijata.

2.2.1

Diskuse o makroregionální strategii by měla být pojímána ve vztahu k různým změnám v politickém rámci EU: územní soudržnost se díky Lisabonské smlouvě stala hlavním cílem politiky EU a územní správa je díky strategii Evropa 2020 klíčovým faktorem podpory dosažení cílů politiky soudržnosti EU v příštím programovém období (víceletý finanční rámec na období 2014–2020).

2.2.2

V roce 2012 zveřejnila Komise sdělení, v němž posoudila „potřeby a potenciál námořních činností v oblasti Jaderského a Jónského moře“ a představila „rámec pro vytvoření ucelené námořní strategie a souvisejícího akčního plánu do roku 2013“. Dodala, že „pokud by členské státy EU požádaly Komisi, aby vypracovala strategii EU pro Jaderské a Jónské moře, byla by tato námořní strategie prvním pilířem makroregionální strategie EU, která by zahrnovala i další oblasti“ (5).

2.3

Vzhledem k tomu, že se makroregionální přístup objevuje v politice EU stále častěji, domnívá se EHSV, že pojem „makroregion“ je třeba jasněji definovat. EHSV navíc – v souladu s předchozími stanovisky (6) – podporuje tuto důležitou politickou strategii a rovněž usnesení Evropského parlamentu o makroregionálních perspektivách v oblasti Středozemního moře (7).

2.3.1

Rozlišují se dva hlavní cíle makroregionálních strategií: první cíl je řešit problémy, které jednotlivé regiony nebo státy nemohou uspokojivě vyřešit samy (například environmentální problémy), druhý cíl je spolupráce, která je prospěšná pro zapojené regiony a země. Tato klasifikace odráží rozdíl mezi nadnárodním problémem a společným problémem (jenž se používá v diskusi o nadnárodnosti a subsidiaritě financování EU). Ze zeměpisných, socioekonomických a správních rysů Středomoří důrazně vyplývá, že první kategorie cílů je pro makroregionální strategii pro tento region nejrelevantnější.

2.4

Oblast Středozemního moře má podobné environmentální, historické a kulturní charakteristiky, a proto ji lze považovat za jediný makroregion (8). EHSV se domnívá, že pro 149 pobřežních regionů EU NUTS III (včetně 7 regionů v Chorvatsku) ležících na pobřeží Středozemního moře ve Španělsku, Francii, Itálii, na Maltě, ve Slovinsku, Řecku, Chorvatsku a na Kypru (9) je nutné zavést jedinou středomořskou makroregionální strategii.

2.5

V roce 2009 žilo v pobřežních regionech EU ležících na pobřeží Středozemního moře (PRSM) 32,4 mil. ekonomicky aktivních obyvatel, z toho 41 % tvořily ženy. Tito obyvatelé jsou v průměru více ohroženi nezaměstnaností, jelikož průměrná míra nezaměstnanosti byla v roce 2009 v PRSM EU okolo 12,9 %, zatímco v EU 8,9 %. V roce 2007 činil hrubý domácí produkt (HDP) PRSM EU 1 715 mld. standardu kupní síly, tj. 13,9 % HDP EU. Průměrný HDP na obyvatele byl v těchto regionech 23 000 standardu kupní síly, což je méně než v celé EU (24 000) (10).

2.5.1

Vzhledem k velké rozloze této oblasti se EHSV domnívá, že makroregion Středozemního moře EU by měl být rozdělen na nejméně tři dílčí makroregiony. V nedávných konzultacích, které provedl Evropský parlament ohledně vývoje makroregionů, se objevil názor klonící se k zachování možnosti tří dílčích makroregionů, z nichž jeden by se nacházel v západním Středomoří, druhý v jeho centrální části (a měl by podobu jadransko-jónského makroregionu) a třetí na východě, přičemž by pro ně existovaly specifické akční plány, které by mezi sebou byly vzájemně koordinovány.

2.5.2

Co se týče dílčího makroregionu v centrálním Středomoří, EHSV souhlasí se stanovisky Evropského parlamentu a s geografickým rozdělením, jež provedl Eurostat, a domnívá se, že je zásadně důležité zahrnout do jadransko-jónského makroregionu i Sicílii a Maltu. A co je důležitější, země a regiony ležící na pomyslných hranicích dílčích makroregionů by měly mít možnost se zapojit do více než jednoho dílčího makroregionu, aby byla zaručena lepší koordinace a zamezilo se nehospodárným duplicitám a konfliktům.

3.1

Oblast Středozemního moře jako celek trpí střídavým zájmem Evropské unie, která během let zavedla různé iniciativy a nástroje. Tyto iniciativy měly určité pozitivní výsledky, ale nepodařilo se jim plně dosáhnout původně stanovených cílů v oblasti sociálního, politického a hospodářského rozvoje. Nyní nadešel čas, aby EU doplnila to, co provádí jako součást své vnější politiky prostřednictvím Unie pro Středomoří a politiky sousedství, a zahájila integrovanější politiku pro své vlastní středomořské regiony.

3.1.1

Jasné společné strategie pro tento region jako celek i pro dílčí regiony doplněné o akční plán by mohly pomoci vyřešit některé nejasnosti v regionální politice, které objevily v důsledku neúspěchů vnějších politik EU v tomto regionu, např. Unie pro Středomoří a evropské politiky sousedství. Tyto jasné strategie mohou rovněž pomoci využít a zachránit některé pozitivní výsledky a probíhající projekty stávajících vnějších politik EU.

3.2

EHSV podporuje makroregionální přístup, který posiluje synergie mezi různými politikami EU a koordinuje úsilí široké škály zúčastněných stran v PRSM EU. Obecně řečeno by cílem MRS mělo být poskytnout přidanou hodnotu činnostem, které již v makroregionu probíhají, co se týče koordinace evropských, vnitrostátních a regionálních prostředků ve snaze o dosažení společných cílů, vytvoření pocitu společného úspěchu zúčastněných stran a spojení úsilí organizací a orgánů jakékoliv úrovně při využívání největších příležitostí a řešení hlavních problémů. Konkrétněji je v tomto velmi specifickém období obrovských finančních omezení, která mají výrazný dopad na schopnost soukromého sektoru restartovat motor ekonomiky, životně důležité dosáhnout co nejvyššího stupně Paretova optima při využívání dostupných zdrojů.

3.3

Současná hospodářská situace, již v roce 2008 přivodila celosvětová finanční krize, si žádá soustavné úsilí o podporu nových oblastí růstu, které by zemím mohly pomoci vymanit se z hospodářské krize a umožnit jim tvorbu velmi potřebných pracovních míst. Pobřežní oblasti EU v jižní Evropě mají potenciál stát se díky využití svých jedinečných charakteristik inovativními centry dynamického růstu.

3.3.1

Bude to však vyžadovat nebývalé úsilí o koordinaci veškeré činnosti, již právě provádějí klíčové zúčastněné strany v tomto regionu, za účelem dosažení užší integrace mezi danými oblastmi. Důležitou úlohu přitom musí hrát sociální partneři a občanská společnost.

3.3.2

Domníváme se, že již existuje přemíra nástrojů a politik, které by mohly podstatně přispět k provádění MRS. Odkazujeme zde na projekty financované z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF) – tzv. strukturálních fondů a z fondů přidělovaných v rámci cíle konvergence, cíle regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, cíle evropské územní spolupráce, z programů na rozvoj dopravy a územní soudržnosti (vyčleněných na strategii Evropa 2020), zejména se specifickým námořním zaměřením, jako je např. Evropský námořní a rybářský fond, z nástroje pro propojení Evropy, dále z prostředků Evropské investiční banky a prostřednictvím vnitrostátního financování.

3.3.2.1

V této souvislosti je relevantní zdůraznit, že všechny členské státy EU (a konkrétněji 163 regionů v oblasti Středozemního moře) v současnosti vypracovávají své vlastní dohody o partnerství, v nichž bude stanoveno, jak budou členské státy využívat fondy společného strategického rámce. Tyto dohody nesporně obsahují prvek územní spolupráce, EHSV se však domnívá, že není využita příležitost k lepší koordinaci mezi zeměmi a regiony ve Středomoří.

3.3.2.2

EHSV však trvá na dočasných opatřeních na podporu provádění MRS, která by měla řádně fungovat před zahájením přezkumu dohod o partnerství (uzavřených s členskými státy EU) v polovině období.

3.3.3

Mají-li být tyto nástroje cílené a optimalizované, je zapotřebí víceúrovňová koordinace mezi zúčastněnými institucemi, jež umožní celý proces řídit a zaručí, že prostředky budou využity v maximální míře a nevzniknou žádné duplicity. Koordinace mezi regiony se nyní stala zásadní a naléhavou, zejména protože se se stejným (či menším) objemem finančních prostředků musí dosáhnout více. Proto je nutné navrhnout řádné a efektivní nástroje, které koordinaci a efektivitu zajistí.

3.3.3.1

V konkurenčním globalizovaném světě musí být 163 regionů schopných soutěžit s blízkými i vzdálenými konkurenty, proto se potřeba vedení a včasných rozhodnutí jeví jako prvořadá.

3.3.4

Okrajové a přímořské regiony, které jsou členy Konference okrajových a přímořských regionů (CPMR), a VR několikrát naléhaly na Evropskou komisi, aby zavedla „územní pakt“, a strategii Evropa 2020 tak lépe přijaly všechny hospodářské skupiny v evropských regionech (11).

3.4

Je zapotřebí kombinace význačných politik a decentralizovaného přijímání rozhodnutí. Lépe by se tak zajistilo, že zdroje budou koordinovány tak, aby se použily tam, kde mohou mít nejvyšší dopad z hlediska růstu a tvorby pracovních míst.

3.4.1

Pouze promyšlená a přitom jednoduchá strategie, která bude založena na co nejširším konsensu, může pomoci osvětlit cesty a možnosti, které regiony, města a přístavy PRSM EU mají.

3.4.2

Je rovněž důležité navrhnout metodu měření efektivity postupu ve středomořském makroregionu, aby se mohla včas přijmout nápravná opatření. Vzhledem k neexistenci měřítka pro přesné posuzování úspěchů (či neúspěchů), k malé koordinaci, zdvojování úsilí, plýtvání a malé odpovědnosti nebylo v minulosti možné včas přijímat nápravná opatření, což nakonec prohloubilo neúspěchy postupu.

3.4.3

Strategii musí doplnit akční plán, v němž budou jasně uvedeny projekty, které budou zvoleny především kvůli svému dopadu v celém regionu a významu pro hospodářský růst, a rovněž zdroje financování, které budou uvolněny na jejich realizaci. Má to zásadní význam a mělo by k tomu dojít nejlépe během prvních dvou let po spuštění nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

3.4.4

Je nesmírně důležité snížit byrokratické požadavky na podávání zpráv a vyplňování formulářů, které musí dodržovat zúčastněné strany a provozovatelé. Nevládní organizace, malé a střední podniky a regionální orgány (zejména v menších regionech) jsou často od účasti odrazeny, protože jim chybí kapacita a dodržování všech byrokratických postupů je pro ně noční můrou. Je sice zapotřebí systému ověřování a rovnováhy, adresáti projektů však musí být schopni věnovat dostatečný čas a zdroje na zajištění skutečných přínosů pro společnost a ekonomiku obecně.

3.4.5

EHSV se domnívá, že pokud se nepodaří tento akční plán sestavit, nebudou regiony moci zhodnotit příležitost pro tvorbu růstu. Cena takového neúspěchu by byla příliš vysoká, zejména v tomto krizovém období. EHSV je hluboce přesvědčen, že prostřednictvím inovativní spolupráce lze výrazně zvýšit účinnost při využívání zdrojů, a dosáhnout tak vyššího růstu. Rizika neúspěchu jsou rovněž zlověstná pro regionální vedoucí politické činitele a jejich občany. Vyhlídky v oblasti růstu na příští dva roky nejsou pro většinu dotčených regionů příliš dobré a tento nedostatek se ještě prohloubí, pokud se dají cestou, která ignoruje příležitosti vyplývající z makroregionální strategie, a nepodaří se jim efektivně a udržitelně využívat vlastní lidské a přírodní zdroje (12).

3.4.6

Při tvorbě této strategie by se mělo začít plánováním hlavních cílů a identifikací existujících unijních, vnitrostátních a regionálních programů a místních a regionálních orgánů a sdružení občanské společnosti, jež by mohly zajistit potřebnou koordinaci. EU v rámci MSR EU financuje několik projektů, které by při řádné koordinaci mohly znásobit svoji přidanou hodnotu. Tyto projekty, které již existují přinejmenším na papíře, a nové projekty, jež budou bez pochyb v budoucnosti spuštěny, mohou být užitečné při dosahování některých cílů MRS EU.

4.1

Hlavním účelem je podnítit definici víceúrovňového středomořského makroregionu provázeného makroregionální strategií, kde se činnosti budou provádět prostřednictvím specifických akčních plánů založených na pravidle „tří ano“: více doplňujícího financování, více institucionální koordinace a více nových projektů.

4.2

Středomořské regiony se musí zavázat ke společné práci na strategii na všech úrovních, aby bylo možné zúročit cíle strategie Evropa 2020, a tak podpořit integraci politik EU a jejích fondů (územní spolupráce). MRS by měla být zavedena s cílem pomoci regionům a dalším územním celkům řešit problémy, které nelze vyřešit pouze pomocí vnitrostátních opatření.

4.3

EHSV se domnívá, že MRS pro Středomoří by se měla založit na třech růstových pilířích:

4.3.1

Inteligentní růst se podpoří, pokud se zohlední koncepce modrého růstu. Evropská komise zveřejnila 13. září 2012 sdělení týkající se modrého růstu, v němž zvolila pět „hodnotových řetězců“, které mají potenciál zajistit modré ekonomice udržitelný růst a pracovní místa. Jsou to: modrá energie, akvakultura, cestovní ruch na moři, v pobřežních oblastech a na výletních lodích, mořské nerostné suroviny a modrá biotechnologie (13).

4.3.1.1

Modrý růst odráží volby, které učinily přímořské regiony za účelem zvýšení své konkurenceschopnosti a hospodářského růstu využitím své zeměpisné polohy a zeměpisných specifik, tj. mořských a námořních činností, zkrátka toho, co umí nejlépe.

4.3.1.2

Výzva spojená s inteligentním růstem je v pobřežních regionech makroregionu Středozemního moře EU dvojí:

4.3.1.3

Udržitelné využívání středomořských zdrojů nabízí příležitost k vytváření bohatství a pracovních míst. Měl by se rozvinout výzkum pokročilých environmentálních systémů a technologií, aby se podpořily tradiční, v současnosti upadající středomořské činnosti, a otevřely se tak nové příležitosti.

4.3.1.4

Tyto výzvy vyžadují, aby se zapojila vědecká, technologická a hospodářská komunita a rovněž sociální partneři. Měla by se zohlednit podpora činností v takových oblastech, jako je infrastruktura, průmysl, vzdělávání, politiky investic do výzkumu a vývoje, spolupráce mezi vysokými školami, vytváření klastrů atd.

4.3.1.5

Odvětví plavby má značný vliv a je zapojeno do rozvojových strategií. Cestovní ruch spojený s plavbou vytváří ekonomickou aktivitu a zaměstnanost a navíc přispívá k rozvoji středomořské evropské identity.

4.3.2

Hlavní zaměření udržitelného růstu a daná odvětví jsou všechna vzájemně propojena mnoha způsoby. Dosažení udržitelnosti, zavádění ekologičtějších postupů a posun k nízkouhlíkové ekonomice ve všech odvětvích přispívají ke splnění cílů stanovených v souvislosti se změnou klimatu a přizpůsobení se změně klimatu. Je nutné účinně využívat zdroje, posílit součinnost a odhalit plýtvání úsilím a jeho zdvojování a odradit od nich. Je potřeba průběžně modernizovat klíčovou infrastrukturu, včetně infrastruktury pro pozemní a námořní dopravu a přepravu energie, a sítě IT, aby se předešlo vzniku tíživých zácp a překážek.

4.3.2.1

Udržitelnost pobřežních oblastí a udržitelnost mořských oblastí jsou vzájemně propojeny a snadno podléhají tlaku, jejž na ně vyvíjí lidská činnost, včetně znečištění půdy, které se s vodou nakonec dostává do Středozemního moře, a lodních emisí CO2  (14). Integrovaná správa pobřežních oblastí by se neměla omezovat výhradně na pobřežní ekonomickou činnost a znečištění. Je nutné maximálně podnítit námořní odvětví a lodě zajišťující dopravu ve Středozemním moři k přechodu na modernější typy ekologických technologií.

4.3.2.2

Evropská unie a osm jejích členských států jsou smluvními stranami Barcelonské úmluvy o ochraně Středozemního moře před znečišťováním z roku 1975 a jejího protokolu, jež byly uzavřeny pod záštitou UNEP. Na konci roku 2012 se Evropská unie prostřednictvím aktu Rady stala smluvní stranou protokolu této úmluvy týkajícího se činnosti prováděné na moři, jehož účelem je chránit pobřežní oblasti Středozemního moře před znečištěním pocházejícím z této činnosti. Středomořské regiony EU mohou z této úmluvy mnoho získat a měly by jí věnovat velkou pozornost, rovněž v kontextu svého cíle dosáhnout „modrého růstu“.

4.3.2.3

Potenciál energie z obnovitelných zdrojů ve Středozemním moři může být obrovským zdrojem čisté energie, který se zatím nevyužívá. V souladu s cíli strategie Evropa 2020 by se do MRS EU měla zahrnout opatření na přizpůsobení se změně klimatu a její prevenci.

4.3.2.4

Do MRSS EU je potřeba zařadit opatření v oblasti udržitelné dopravy, aby se snížily emise oxidu uhličitého. Silniční doprava by se měla nahradit námořní dopravou (15). Námořní doprava však musí pokračovat v přechodu k používání ekologičtějších paliv. Součástí se musí stát i námořní bezpečnost a spolupráce při prevenci a řešení pohrom.

4.3.3

MRS EU by měla mít silný sociální rozměr, jenž by v PRSM EU povzbudil růst podporující začlenění. Hospodářský rozvoj a vytváření nových pracovních míst musí obyvatelům dotyčných regionů zajistit zlepšení životních podmínek. Regionální orgány musí podporovat sociální dialog a účast sociálních partnerů a občanské společnosti. Z integrovaného hlediska územní soudržnosti by se mělo zohlednit „začlenění“ měst a metropolitních oblastí, venkovských oblastí, malých pobřežních měst a ostrovů. Základním předpokladem růstu podporujícího začlenění je dostupnost infrastruktury, technologií a služeb pro osoby se zdravotním postižením, která by měla být propojena s udržitelným rozvojem.

4.3.3.1

Zejména v okrajových oblastech je nutné rozvíjet informační technologie prostřednictvím lepších možností připojení, a podpořit tak celkovou územní a sociální soudržnost středomořských regionů pomocí průřezového přístupu. Měl by se podporovat rozvoj informačních a komunikačních technologií.

4.3.3.2

Je rovněž důležité upozornit na nutnost dále rozvíjet v makroregionu Středozemního moře letiště a letové služby za účelem posílení regionální hospodářské integrace. V oblasti leteckých služeb a letecké dopravy existuje ještě rozsáhlý skrytý potenciál a je potřeba do nich více investovat.

4.3.3.3

Klíčovou úlohu v podpoře růstu podporujícího začlenění hrají ve středomořské oblasti instituce pro vzdělávání a odbornou přípravu. Je potřeba stanovit společné cíle v oblasti vzdělávání pro celý makroregion Středozemního moře.

4.3.3.4

EHSV se domnívá, že je potřeba posílit dialog mezi sociálními partnery a občanskou společností a institucemi pro vzdělávání a odbornou přípravu. Prioritou musí být vzdělávání v námořní a plavební oblasti a spolupráce mezi vysokými školami a vzdělávacími středisky.

4.3.3.5

Při přípravě budoucí strategie je rovněž třeba vyslechnout nezaměstnané z PRSM EU, jelikož se jim strategie snaží nabídnout příležitosti, jak opět vstoupit na trh práce. Zásadně důležité je rovněž vyvinout skutečné úsilí o zapojení vedoucích představitelů vyloučených sociálních skupin, jako jsou např. přistěhovalecké komunity, osoby se zdravotním postižením či ženské organizace. EHSV plně podporuje politiky EU zaměřené na předcházení diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace nebo pohlaví.

4.3.3.6

Vzhledem k evropským vyhlídkám v oblasti stárnutí populace by se mělo počítat se specifickými opatřeními na podporu zdravého a aktivního stárnutí v PRSM EU. Středomořské regiony také potřebují, aby byl zahájen schůdný dlouhodobý plán řízeného přistěhovalectví a sezónní práce, s jehož pomocí by se zaplnila místa vzniklá v důsledku stárnutí obyvatelstva a řešil se rostoucí index závislosti. EHSV je zastáncem toho, aby EU výrazněji pomáhala středomořským regionům vyrovnat se s výzvami spojenými s přistěhovalectvím a integrací přistěhovalců do společnosti.

4.3.3.7

EHSV se domnívá, že je při přípravě makroregionální strategie EU pro Středomoří třeba zohlednit evropské priority v oblasti zlepšení sociálního začlenění, blahobytu a plného respektování práv osob se zdravotním postižením a že je nutné propagovat rovnost mužů a žen ve Středomoří. Proto je zásadně důležité zajistit osobám se zdravotním postižením nezávislost, důstojnost a svobodu a posílit postavení žen na středomořském trhu práce, ve společnosti a v rozhodování.

5.1

Provádění středomořské MRS nabízí mnoho příležitostí, zejména protože představuje referenční rámec související s politikou soudržnosti a podporuje meziodvětvovou spolupráci ve společném prostoru služeb a práce. Tento rámec může nasměrovat investice k větší komplementaritě a může ovlivnit příslušné priority každého regionálního rozvojového plánu pro evropský makroregion, a zajistit tak přehled a skutečnou součinnost v rámci integrovaného přístupu.

5.2

MRS EU by zaručila větší zapojení a lepší spolupráci mezi různými mechanismy zásahu EU a překročila by položky vyčleněné na politiku soudržnosti tím, že by shromáždila prostředky regionů a členských států prostřednictvím víceúrovňové správy. To je postup prospěšný pro všechny místní zúčastněné strany.

5.3

Přínosy středomořské MRS vyplývají do velké míry z jejího velmi komplexního a víceúrovňového přístupu podporujícího začlenění, který je schopný usnadnit součinnost mezi politikami a programy EU a rovněž doplňkovost financování.

5.4

Provádění středomořské MRS podpoří realizaci strategických aktivit v pobřežních a ostrovních oblastech a lepší spolupráci mezi správními orgány, regiony, městy, přístavy a v případě potřeby celostátními orgány ve Středomořské oblasti.

5.5

Budou realizovány činnosti spojené s integrovanou námořní politikou a modrým růstem, čímž se zdůrazní vzájemná závislost a součinnost mezi činnostmi zdánlivě nesouvisejícími s námořním odvětvím a tímto odvětvím.

5.6

Navržené činnosti budou souviset s třemi výše uvedenými pilíři růstu. Každá zvolená činnost musí splňovat následující kritéria:

—

region ležící na mořském pobřeží (tomuto kritériu odpovídá 372 regionů);

—

region, v němž více než polovina obyvatelstva žije ve vzdálenosti do 50 km od moře (tomuto kritériu odpovídá 73 regionů);

—

Hamburk, německý region, který kritériím definice neodpovídá, byl k pobřežním regionům EU přidán vzhledem k silnému námořnímu vlivu.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/11

1.1

Vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost je:

1.1.1

významným stimulem růstu podporujícího začlenění, který přispívá k sociálnímu i lidskému kapitálu, podporuje mezigenerační solidaritu a má také značnou ekonomickou hodnotu;

1.1.2

ústředním faktorem v řadě sociálních politik a ukazatelem dopadu veřejných politik, který by měl být efektivně měřen a monitorován, aby o něm byli političtí činitelé řádně informováni;

1.1.3

předmětem zkoumání, jenž je v současné době nedostatečně měřen nekonzistentními a příliš omezenými průzkumy, které ponechávají stranou takové otázky, jako je dobrovolná pomoc poskytovaná lidem přímo, mimo jakékoliv organizační struktury, a opomíjejí ekonomickou hodnotu dobrovolné činnosti;

1.2

Výbor vyzývá Komisi, aby:

1.2.1

vytvořila podmínky pro zahájení metodologické práce a pilotních studií, jejichž cílem bude určit zásady pro zkoumání dobrovolné činnosti vnitrostátními statistickými úřady členských států EU a při nichž bude využita příručka Mezinárodní organizace práce o měření dobrovolné činnosti (Manual on the Measurement of Volunteer Work) a dosavadní zkušenosti zemí, ve kterých již byly uskutečněny průzkumy s využitím postupů doporučených v této příručce;

1.2.2

v průběhu několika let vypracovala jednotnou metodiku zkoumání dobrovolné činnosti a zakotvila ji v příslušném nařízení Komise jakožto systematické zkoumání prováděné členskými státy;

1.2.3

podnikla kroky, jimiž podnítí statistické úřady v členských státech k tomu, aby se do zkoumání dobrovolné činnosti zapojily, než bude toto nařízení zavedeno;

1.2.4

shromažďovala a zpřístupňovala ucelené informace, jež byly získány při zkoumání dobrovolné činnosti v jednotlivých zemích či na úrovni EU;

1.2.5

zavedla závazná právní opatření na úrovni EU a na úrovni členských států, díky nimž bude neziskový sektor moci spolufinancovat veřejné granty ekonomickou hodnotou dobrovolné činnosti odhadnutou na základě spolehlivých statistických údajů, jež budou získány pomocí statistických nástrojů vypracovaných v souladu s tímto stanoviskem.

1.3

Kromě toho EHSV využívá této příležitosti k tomu, aby znovu upozornil na nutnost zajistit pro dobrovolnou činnost příznivé podmínky a podporu. Konkrétní návrhy k vytvoření příznivých podmínek pro dobrovolnou činnost byly vypracovány v rámci Evropského roku dobrovolnictví 2011 a řadí se k nim udržitelná podpora dobrovolné činnosti, jež výrazně přispívá ke společnému blahu (1).

2.1

V souladu s obecně používanou (v institucích EU) definicí se pod pojmem „dobrovolné činnosti“ rozumí všechny druhy dobrovolných činností, ať již formální či neformální, které určitá osoba vykonává z vlastní svobodné vůle, na základě vlastního rozhodnutí a motivace bez ohledu na finanční prospěch.

2.2

Takovémuto chápání dobrovolné činnosti odpovídá definice dobrovolné činnosti, kterou používá příručka Mezinárodní organizace práce o měření dobrovolné činnosti Manual on the Measurement of Volunteer Work – i když je přesnější – jakožto koncepční rámec pro měření formální a neformální dobrovolné činnosti v různých kulturních a právních podmínkách. V souladu s touto definicí je dobrovolná činnost „dobrovolnou (nepovinnou) nevýdělečnou činností, tzn. dobou, kterou jednotlivci bezúplatně věnují činnosti vykonávané prostřednictvím příslušné organizace nebo přímo ve prospěch jiných osob mimo vlastní domácnost“ (2). Tuto definici, jež přesně uvádí znaky dobrovolné činnosti, je třeba používat v mezinárodních srovnávacích průzkumech. Vyplývá to z nutnosti zohlednit v popisných definicích, které jsou používány v jednotlivých zemích, veškeré důležité charakteristiky dobrovolné činnosti, aby tak byl zachován jednotný předmět zkoumání nezávisle na místních podmínkách.

2.3

V uplynulých letech se obzvláště v souvislosti s Evropským rokem dobrovolnictví 2011 v řadě dokumentů Komise, Evropského parlamentu, Rady, EHSV, VR a evropských organizací občanské společnosti poukazovalo na to, že dobrovolná činnost souvisí se základními hodnotami EU, jako je účast občanů či solidarita s potřebnými. Zdůrazňovalo se, že dobrovolná činnost značně přispívá k té části sociálního blahobytu, která se neměří HDP, a má velký vliv na kvalitu života jednotlivců. Ze systémového hlediska se dobrovolná činnost podílí na tvorbě sociálního kapitálu tím, že vytváří a posiluje vztahy důvěry a spolupráce a také kultivuje všeobecně uznávané sociální normy a hodnoty. Neformální dobrovolná činnost je důležitým způsobem, jak investovat do lidského kapitálu – mimo jiné prostřednictvím neformální péče a vzdělávání dětí a mládeže, zatímco formální dobrovolná činnost hraje významnou roli například při rozvoji průřezových dovedností a získávání nových profesních dovedností. Pro stárnoucí evropskou společnost má mimořádný význam také dobrovolná péče o starší lidi a dobrovolná péče, již oni sami poskytují. Dobrovolná činnost je díky veškerým svým znakům, které poukazují na její úlohu při budování sociální soudržnosti a usnadňování zaměstnanosti, uváděna jako důležitý prvek růstu podporujícího začlenění, který je jedním ze tří pilířů strategie rozvoje EU Evropa 2020.

2.4

Jedním z významných prvků výše zmíněného diskurzu byla rovněž doporučení zdůrazňující, že je nutné shromažďovat porovnatelné údaje, které by znázorňovaly jak sociální, tak ekonomický význam dobrovolné činnosti. Poukazovalo se při tom na metodiku, která byla popsána v příručce MOP, jako na vhodný model provádění statistických průzkumů v této oblasti (3).

2.5

Výše uvedená doporučení zjevně souvisejí s konstatováním, že není k dispozici dostatek údajů o dobrovolné činnosti, což nadále platí.

2.6

V jednotlivých zemích bylo uskutečněno několik průzkumů dobrovolnictví, které se týkaly řady podstatných aspektů této činnosti (nejen míry zapojení do dobrovolné činnosti a demografického profilu osob, které ji vykonávají, ale například i jejich motivace). Využití těchto průzkumů k celounijní analýze brání nejednotnost, pokud jde o rozsah a způsob definování dobrovolné činnosti, a další metodické rozdíly (např. délka období, na něž se průzkum vztahuje, nestejné věkové hranice zkoumaného obyvatelstva, různý způsob realizace průzkumu, přesnost výsledků) a také odlišná data průzkumů. Jak vyplývá ze zprávy, kterou pro Evropskou komisi vypracovala poradenská společnost- GHK, mohou rozdíly ve výsledcích často dosáhnout 30–40 procentních bodů (4).

2.7

Pravidelně shromažďované a mezinárodně porovnatelné údaje o dobrovolné činnosti mají dosti omezený rozsah – většinou jde o míru zapojení do dobrovolné činnosti (která je různě definována) vykonávané v rámci určité organizace (formální dobrovolná činnost) a demografický profil osob, které ji vykonávají. Občas se tyto průzkumy zabývají i dalšími otázkami, například frekvencí vykonávání dobrovolné činnosti (5). Některé z těchto průzkumů se neomezují jen na obecné dotazy k tak či onak vymezené dobrovolné činnosti, ale zaměřují se na několik druhů organizací nebo činností, jimž lidé věnují svůj volný čas (6). Poměrně nejméně často se zkoumá počet hodin, kdy byla dobrovolná činnost vykonávána (7).

2.8

Přes značné rozdíly ve výsledcích jednotlivých průzkumů na mezinárodní úrovni i mezi výsledky vnitrostátními a mezinárodními lze konstatovat, že dobrovolná činnost – dokonce i tehdy, když vezmeme v potaz pouze formální dobrovolnou činnost – je velice rozšířená. Odhadovaný počet osob vykonávajících dobrovolnou činnost v EU se ve skupině lidí starších 15 let pohybuje mezi 92 a 150 miliony, což by znamenalo, že se na dobrovolné, nevýdělečné činnosti v různých organizacích podílí 22 % až 36 % dospělých obyvatel všech zemí EU (8). Ve stanoviscích nejvýznamnějších institucí EU k dobrovolné činnosti se uvádí poměrně nízký odhadovaný počet dobrovolníků nepřesahující 100 milionů osob (9).

2.9

Aktuálně dostupné údaje o dobrovolné činnosti neumožňují provést analýzy, které ve svých dokumentech požadují Komise, Evropský parlament, Evropská rada či EHSV. V současnosti není možné řádně monitorovat ekonomický význam dobrovolné činnosti ani její přínos pro provádění unijních politik. Nelze stanovit celkovou dobu věnovanou vykonávání dobrovolné činnosti ani její peněžní hodnotu, a z tohoto důvodu nelze odhadnout její rozsah podle univerzálních hospodářských ukazatelů, jako je zaměstnanost v dané zemi (počet osob pracujících v národním hospodářství) či HDP. Jediné momentálně dostupné údaje, které se ovšem omezují pouze na formální dobrovolnou činnost vykonávanou v neziskových organizacích a jsou odhadovány na základě značně nejednotných postupů, pocházejí z projektu mezinárodních srovnávacích průzkumů neziskového sektoru, které koordinuje Univerzita Johna Hopkinse. Tyto údaje vymezily podíl dobrovolné činnosti vykonávané v neziskových subjektech na HDP a pracovním potenciálu ekonomicky aktivního obyvatelstva pouze ve třech zemích EU – v České republice (0,2 % HDP, 0,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva), ve Francii (1,4 %, 3,2 %) a v Belgii (0,7 %, údaj není k dispozici) (10).

2.10

Na základě metodických zásad, jež byly popsány v příručce MOP, již provedly vnitrostátní statistické úřady ve třech zemích EU (v Polsku, Maďarsku a Itálii) průzkumy rozšířenosti a hodnoty dobrovolné činnosti a některé další země se je provést chystají (11). Momentálně jsou k dispozici údaje z Polska za rok 2011. Z těchto údajů vyplývá, že formální a neformální dobrovolná činnost dohromady představovala ekvivalent práce 9,6 % osob pracujících v širším národním hospodářství (včetně dobrovolné činnosti) a 2,8 % šířeji definovaného HDP. V Polsku, kde jsou velmi silné širší rodinné vazby, tvořila klíčovou složku dobrovolné činnosti neformální dobrovolná činnost – na počtu osob pracujících v národním hospodářství, do něhož byla zahrnuta také dobrovolná činnost, se podílela 8 % a na šířeji definovaném HDP 2,2 %. Formální dobrovolná činnost pak představovala 1,6 % a 0,6 % ve výše uvedených kategoriích (12).

3.1

Jak již bylo zmíněno, je příručka o měření dobrovolné činnosti vydaná pod záštitou MOP téměř ve všech dokumentech EU týkajících se dobrovolné činnosti uváděna jako vhodný model pro provádění statistických průzkumů v této oblasti. Na metodické postupy uvedené v této příručce upozornila rovněž Mezinárodní konference statistiků práce, která je označila za odpovídající základ pro zkoumání dobrovolné činnosti. Navrhuje se, aby byla dobrovolná činnost zahrnuta do oficiálních statistik práce (13). Řešení navržená v této příručce si získala podporu i u subjektů působících ve třetím sektoru – řada nevládních organizací propaguje tento model zkoumání dobrovolné činnosti (14).

3.2

Metodický přístup, který je v příručce MOP navržen, je zároveň odpovědí na problém nedostatku či nejednotnosti údajů o dobrovolné činnosti ve třetím sektoru, jenž byl zjištěn v rámci srovnávacího projektu v neziskovém sektoru (Comparative Nonprofit Sector Project) a následně označen za vážnou překážku, která omezuje vypracovávání přesných statistik v oblasti národních účtů a satelitního účtu neziskového sektoru (15).

3.3

Tento metodický přístup vychází z pracovní definice zkoumaného jevu, o němž se v příručce hovoří jako o dobrovolné činnosti (volunteer work). Ta se neopírá o konkrétní pojem či pojmy, jež jsou jednotně používány k průzkumu v daných zemích, ale je spíše popisnou definicí, v níž se poukazuje na tři hlavní znaky. Za dobrovolnou činnost je považována činnost, která:

Příručka MOP obsahuje řadu dodatečných objasnění, která mají zahnat případné pochybnosti ohledně výkladu těchto kritérií (16).

3.4

Široký tematický záběr zkoumání, který byl v příručce uplatněn, umožňuje uspokojit poptávku mnoha zainteresovaných stran po informacích. Hlavní definice dobrovolné činnosti v příručce určuje široký rozsah zkoumání, do něhož je zahrnuta jak formální (již MOP popisuje jako nepřímou dobrovolnou činnost), tak neformální dobrovolná činnost (MOP ji označuje jako přímou dobrovolnou činnost). Mimoto se zkoumání neomezuje na jeden sektor, nýbrž bere v potaz dobrovolnou činnost v rámci třetího sektoru a v institucích veřejného sektoru a vyžaduje oddělování údajů (například podle oblasti a institucionálního sektoru). Shromažďované údaje jsou jasně vymezeny a uživatelé jich mohou flexibilně využívat.

3.5

Model zkoumání, který je v příručce MOP navržen, vychází z několika obecných zásad, jež mají zajistit jejich jednotnost nezávisle na typu šetření, pomocí něhož bude průzkum uskutečněn:

3.6

Navržená metodika umožňuje soustředit se při průzkumech především na shromáždění těch údajů, jež jsou nezbytné k určení objemu a hodnoty dobrovolné činnosti ve standardních ekonomických jednotkách, aby tak bylo možné je porovnat se zaměstnaností či HDP dané země. Pomocí shromažďovaných údajů lze stanovit rozsah a hodnotu různých druhů dobrovolné činnosti podle jednotlivých institucionálních sektorů, hospodářských odvětví, druhů vykonávané činnosti, regionů, míry urbanizace apod.

3.7

Na základě údajů shromážděných s využitím modulu pro dobrovolnou činnost lze rovněž provádět četné analýzy sociálního charakteru. Dá se zkoumat rozšířenost a intenzita dobrovolné činnosti, její formy (činnost vykonávaná ve prospěch osob či organizací – v případě formálních struktur lze určit oblast jejich působnosti a sektor). Tyto analýzy mohou zohledňovat různé údaje o dobrovolnících – demografické (například věk, pohlaví, rodinný stav), zeměpisné (například region, velikost obce), pracovní zařazení, vzdělání a majetkové poměry. Pokud se k modulu pro dobrovolnou činnost připojí dodatečné dotazy, lze zkoumat také motivaci dobrovolníků, důvody, proč se dané osoby do dobrovolné činnosti nezapojují apod.

3.8

Vzhledem k tomu, že respondenti jsou obvykle schopni podat podrobné a spolehlivé údaje pouze z nedávné minulosti, bylo v příručce pro dotazy týkající se dobrovolné činnosti použito čtyřtýdenní referenční období. Je to odůvodněno potřebou stanovit co nejpřesněji počet hodin věnovaných dobrovolné činnosti. Na druhou stranu je však doba čtyř týdnů mnohem kratší než dvanáctiměsíční perspektiva, která je pro většinu průzkumů dobrovolné činnosti typická. Kratší referenční období se projevuje v nižších údajích o rozšířenosti dobrovolné činnosti (počtu dobrovolníků) a může rovněž vést k tomu, že budou výsledky ovlivněny sezónními výkyvy. Z tohoto důvodu se doporučuje používat za účelem porovnatelnosti toto čtyřtýdenní období a současně nalézt způsob, jak vyrovnat sezónní výkyvy a zajistit odpovídající velikost vzorku tak, aby se průzkumu zúčastnil dostatečný počet dobrovolníků a aby bylo dále možné odhadnout počet hodin odpracovaných v různých skupinách.

3.9

V příručce je doporučen způsob zkoumání dobrovolné činnosti v podobě modulu pro průzkum pracovních sil (LFS) či jiného modulu pro průzkum domácností. Využití modulu LFS skýtá spoustu výhod:

3.10

Se zkoumáním dobrovolné činnosti pomocí modulu LFS jsou spojena také určitá omezení a problémy, které jsou řešeny podle místních podmínek nebo pomocí komplexního přístupu:

3.11

Příručka pro měření dobrovolné činnosti je komplexní a zahrnuje jak pokyny pro organizaci a provádění průzkumů, tak doporučení ohledně zpracovávání a prezentace výsledků. Pro odhadování hodnoty dobrovolné činnosti příručka doporučuje metodu nákladů na úplný zástup (full replacement cost), která přiřazuje průměrnou hodnotu odměny v národním hospodářství, která je stanovena pro daný druh činnosti (profesi), odvětví a institucionální sektor subjektu, v jehož rámci byla dobrovolná činnost vykonávána.

3.12

Nezávisle na komplexním přístupu a řádném odůvodnění navržených řešení si příručka MOP zachovává značnou pružnost v mnoha oblastech, které mohou jednotlivé země uzpůsobit místním podmínkám. Týká se to takových otázek, jako je přizpůsobení formulací místním podmínkám nebo více či méně podrobný způsob výpočtu hodnoty dobrovolné činnosti (některé další příklady byly uvedeny v odstavci 3.10). Na druhou stranu by se měly používat základní prvky definicí dobrovolné činnosti s cílem zajistit mezinárodní porovnatelnost údajů.

3.13

Zmíněná pružnost příručky vyplývá ze snahy zajistit její univerzálnost a rozsáhlé využití bez ohledu na obrovské kulturní a civilizační rozdíly, které se v celosvětovém měřítku vyskytují. V EU jsou tyto rozdíly poměrně malé, díky čemuž je možné vypracovat jednotnější metodiku a získat tak srovnatelnější výsledné údaje.

4.1

Vzhledem ke značné potřebě údajů o dobrovolné činnosti plynoucí z toho, že tato činnost má podstatný význam pro budování růstu podporujícího začlenění a posilování sociální soudržnosti, sociálního a lidského kapitálu, neformálního vzdělávání, zapojování do trhu práce a mezigenerační solidarity, je na úrovni EU nutné zajistit příznivé podmínky pro systematické a srovnatelné zkoumání dobrovolné činnosti v jednotlivých členských státech. EHSV chápe, že všechny nové aktivity vyvíjené institucemi EU a členskými státy potřebují náležitou finanční stabilitu, a proto prohlašuje, že zamýšlí prozkoumat veškeré možné způsoby podpory a financování výzkumu měření dobrovolné činnosti, včetně návrhu uvedeného v odstavci 4.2.

4.2

V souladu s doporučeními uvedenými v dokumentech EU, v nichž jsou členské státy vyzývány k rozvoji zkoumání dobrovolné činnosti na základě příručky MOP, EHSV vybízí Komisi, aby podnikla kroky s cílem vypracovat v průběhu několika let jednotnou metodiku pro zkoumání dobrovolné činnosti a zakotvit ji v příslušném nařízení jakožto systematické zkoumání prováděné členskými státy.

4.3

Než bude toto nařízení přijato, měla by Komise přijmout opatření na podporu realizace metodologických prací a pilotních studií, jejichž cílem bude určit jednotné zásady pro zkoumání dobrovolné činnosti vnitrostátními statistickými úřady a při nichž budou využity hlavní zásady zmíněné příručky MOP a zkušenosti zemí, ve kterých již byly uskutečněny průzkumy s využitím v ní popsaných postupů. Při vypracovávání podrobností tohoto nařízení je třeba usilovat o minimalizaci nákladů a administrativní zátěže. Pro tento účel by bylo nejvhodnější spojit zkoumání dobrovolné činnosti s některým z průzkumů, které vnitrostátní statistické úřady jednotlivých členských států již provádějí.

4.4

V souvislosti se značnou potřebou údajů o rozsahu formální a neformální dobrovolné činnosti a také o jejím vlivu na obecnou úroveň blahobytu a na vybrané oblasti veřejného života v jednotlivých zemích a na úrovni celé EU je třeba vytvořit podmínky pro to, aby Komise mohla shromažďovat a zpřístupňovat vhodně harmonizované údaje pocházející z průzkumů uskutečněných v jednotlivých členských státech a na úrovni EU. Jednou z možností, jak zkoumat dopad dobrovolné činnosti, by mohl být například průzkum vzdělávání dospělých (Adult Education Survey), v jehož rámci by se daly shromažďovat a analyzovat údaje o vlivu dobrovolné činnosti na získávání užitečných dovedností pro nalezení vytoužené práce.

4.5

Ekonomickou hodnotu dobrovolné činnosti musejí uznat a ocenit veřejné orgány. Komise a členské státy by měly zavést pravidla, díky nimž by ekonomická hodnota dobrovolné činnosti mohla být jedním ze způsobů, jak spolufinancovat projekty podporované z veřejných prostředků. Zkušenosti a údaje získané během zkoumání ekonomické hodnoty dobrovolné činnosti, při němž bude v celé EU uplatňována jednotná metodika, se budou velice hodit při přípravě praktických řešení.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/18

1.1

EHSV vítá diskusi o měření sociálního dopadu sociálních podniků, zdůrazňuje však, že tomuto složitému tématu je potřeba věnovat více času. Komise by jako první krok měla zahájit sběr údajů, aby se mohla provést komparativní analýza měření sociálního dopadu v členských státech. Dále by měla toto téma prozkoumat hlouběji v kontextu sociálního rozměru Evropy.

1.2

EHSV se domnívá, že nesprávný nebo unáhlený přístup může jít proti cíli institucí EU podporovat rozvoj a růst sektoru sociálního podnikání. Vzhledem k tomu, že povědomí o tomto sektoru je v mnoha členských státech nízké, žádá EHSV Komisi, aby jako prioritu zvolila další osvětu a plné provádění agendy iniciativy pro sociální podnikání.

1.3

Cílem měření sociálního dopadu je měřit sociální důsledky a dopad specifických činností určitého sociálního podniku, a ne tento podnik samotný, i když struktura podniků sociální ekonomiky jako taková přispívá k vytváření sociální hodnoty. Je to nepřetržitý proces a nedílná součást činnosti podniku a důležitý nástroj strategického plánování.

1.4

Je obtížné hájit pouze jednu metodu, proto EHSV doporučuje, aby Komise dala před vypracováním nové metody přednost šíření povědomí o nejběžněji používaných zásadách. Ty mají společné to, že jsou to přístupy jdoucí „zdola nahoru“, jež byly přijaty za účelem zachycení sociálních změn a vychází ze skutečných potřeb a skutečné činnosti.

1.5

Každá metoda měření se musí zakládat na klíčových důsledcích sociálního podniku, musí podporovat jeho činnost, být přiměřená a nebránit sociálním inovacím. V metodách se musí usilovat o nalezení rovnováhy mezi kvalitativními a kvantitativními údaji a za ústřední bod se musí vzít „příběh“. Je třeba si rovněž uvědomit, že je nutné hlouběji se zabývat potížemi s integrací výsledků měření sociálního dopadu od mikroúrovně až po makroúroveň (místní úroveň – úroveň EU).

1.6

EHSV si uvědomuje, že metody měření sociálního dopadu jsou potřebné zejména u nařízení o Eusef (1) a PESI (2), a doporučuje proto, aby se tyto metody vyzkoušely, důkladně sledovaly a v případě potřeby přezkoumaly. Účelem je zajistit, aby nebránily sociálním podnikům v přístupu k financování prostřednictvím těchto nástrojů. Komisi by to umožnilo sestavit společné pokyny a zásady pro to, co se má měřit, a ne jak.

1.7

EHSV se tímto tématem bude zabývat i nadále a bude důsledně sledovat práci Komise na zavádění dané metody, aby nebránila rozvoji sociálního podnikání v Evropě. Kromě toho se bude dále účastnit širší diskuse o tom, jak by později mohl být sociální dopad měřen i v jiných sférách.

2.1

Ve sdělení Komise Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst (3) se upozorňuje na potřebu vypracovat metodiku měření socioekonomických přínosů, které vytvářejí sociální podniky, když provádějí Eusef a PESI.

2.2

V důsledku toho byla skupina expertů v rámci konzultační skupiny sociálního podnikání Evropské komise, která je složena z řady zúčastněných subjektů (4), pověřena, aby pro Komisi vypracovala pokyny ohledně toho, jak mohou sociální podniky měřit svůj sociální dopad.

2.3

Toto stanovisko popisuje hlediska sociálních podniků při tvorbě metody EU pro měření sociálního dopadu, zejména v kontextu Eusef a PESI. Jelikož je to důležité téma, EHSV zdůrazňuje, že s postupem času by se ideální měření sociálního dopadu mělo zvážit i v ostatních sférách, aby se předešlo nesystematickému přístupu.

2.4

Sociálnímu podnikání se v poslední době dostalo pozornosti v několika iniciativách EU. EHSV se kromě toho tomuto tématu obšírně věnoval (5), zabýval se např. výzvami spojenými s Eusef a sociálními podniky (6). Jedním z ústředních prvků je spuštění iniciativy pro sociální podnikání (7), jejímž účelem je podpořit rozvoj a růst sociálního podnikání a sociálních podniků v EU.

2.5

Sociální podniky jsou zřizovány za sociálním účelem a provozují svoji činnost v rámci sociální ekonomiky. EHSV zdůrazňuje, že pro zachování tohoto modelu by základem jakéhokoliv odvozeného předpisu, normy nebo programu měl být popis sociálních podniků uvedený v iniciativě pro sociální podnikání, jelikož nahlíží na sociální podniky v širším kontextu, do nějž zapadají různé modely členských států.

2.6

Je třeba zdůraznit, že úmyslem tohoto stanoviska není obhajovat měření sociálního dopadu podniků obecně. Tato záležitost nesmí být ani zaměňována s iniciativami v oblasti sociální odpovědnosti podniků nebo povinností všech zaměstnavatelů zajistit důstojné pracovní podmínky a dodržovat všechny platné kolektivní smlouvy. Dále je třeba si uvědomit, že skutečná sociální výkonnost a infrastruktura zůstávají v pravomoci členských států.

2.7

Přestože toto stanovisko bere v úvahu pouze sociální dopad důsledků činnosti sociálních podniků, a ne sociální podniky jako takové, jsou jejich struktura a provozní modely samy o sobě klíčovými prvky tvorby sociálního dopadu, a to prostřednictvím internalizace sociálních nákladů a vytváření kladných externalit.

3.1

Hospodářské výsledky byly dlouhou dobu hlavním způsobem měření rozvoje organizací a zemí, bez ohledu na to, zda byl jejich hlavní motivací hospodářský či společenský rozvoj. Pro udržitelný svět je nutné, aby vůdčím přístupem byla komplexnější perspektiva, v niž se zohlední sociální, environmentální a ekonomické důsledky.

3.2

V posledních letech vzrostlo povědomí o této otázce. EHSV přijal v roce 2008 stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Více než HDP – ukazatele pro udržitelný rozvoj (8), v němž vyzdvihl potřebu nových metod měření udržitelnosti a blahobytu, aby bylo možné čelit společenským výzvám. Komise na toto stanovisko navázala svou zprávou z roku 2009 nazvanou Překročit HDP – Měření pokroku v měnícím se světě (9), v níž se upozorňuje na nutnost nových monitorovacích a měřicích nástrojů k zachycení společenského rozvoje. Kromě toho přijaly nové nástroje z vlastní iniciativy i další subjekty, například OECD připravila index zlepšení života (Better Life Index) (10).

3.3

V Evropě, která nyní prodělává krizi, v níž se mění sociální modely, je nyní o to důležitější se zaměřit na tvorbu skutečných hodnot. Naposledy to bylo zdůrazněno v iniciativách podporujících sociální rozměr HMU (11), v nichž byly navrženy sociální ukazatele a činnosti, které by doplnily vykazování hospodářských výsledků. Tento druh argumentace se nyní vyskytuje v mnoha dokumentech EU, v nichž jsou měření a monitorování sociální přidané hodnoty, sociální změny a sociálního dopadu předpokladem úspěšného provádění směrnic, programů a činností.

3.4

Měření sociálního dopadu je důležitým tématem a má zásadní význam pro obnovu sociálního rozměru v Evropě. EHSV má proto pochybnosti o unáhleném přístupu Komise v této oblasti a žádá, aby věnovalo více času obsáhlé diskusi o tomto širším tématu, aby se našly nejvhodnější metody. V této souvislosti je nutné uvést, že vzhledem k celkovému cíli, jímž je podpora sociálních podniků ve splnění jejich poslání, musí Komise přistupovat k tvorbě nástrojů pečlivě, aby neměly opačný účinek.

3.5

Dalším argumentem je velmi nízké povědomí o sociálních podnicích a sociální ekonomice v mnoha členských státech a jejich uznání. Pokud by se diskuse založila na hledisku sociálního dopadu, spíše než na vytvoření vhodných předpokladů pro rozvoj sociálních podniků, mohlo by poškodit rozvoj tohoto sektoru. EHSV proto naléhá na Komisi, aby jako prioritu zvolila plné provádění iniciativy pro sociální podnikání, a zaručily se tak spravedlivé a transparentní podmínky pro sociální podniky ve všech členských státech před tím, než se zahájí iniciativa v oblasti měření sociálního dopadu.

4.1

Měření sociálního dopadu je prospěšné pro všechny segmenty společnosti. U sociálních podniků je dosažení kladného sociálního dopadu hlavním smyslem jejich činnosti a často tvoří její trvalou a nedílnou součást. Je důležité oddělit sociální výsledky od ekonomických – měřit se má sociální dopad, ne organizace.

4.2

Existují podobnosti, ale i rozdíly v tom, jak zúčastněné strany popisují sociální dopad. EHSV zdůrazňuje důležitost jednotného chápání a navrhuje, aby byl sociální dopad chápán jako sociální důsledky a dopad specifických činností určitého sociálního podniku.

4.3

Je rovněž třeba zdůraznit, že při měření dopadu nejde jen o měření zamýšlených důsledků, ale o celkové důsledky (zamýšlené i nezamýšlené) a jejich dopad.

4.4

Posuzování sociálního dopadu není snadné, protože prokázat vazbu mezi činností a jejím důsledkem může být obtížné. Kladné vlivy jsou často kvalitativní povahy a někdy jsou zřejmé až v delším horizontu. Snaha podchytit činnost v číslech je spojena se značným rizikem, že získané informace nebudou měřit to, co je účelem měření, nebo ne správným způsobem. Na sociální podniky se proto nesmí naléhat, aby za měření považovaly kvantifikaci, a zaměřovaly se tak pouze na činnosti, které jsou snadno měřitelné, kvantifikovatelné či uznávané zvenčí.

4.5

Kvantifikaci je naopak třeba považovat za jeden ze způsobů měření, vedle přístupů zaměřených na kvalitu, např. komentování. Tento alternativní (či doplňkový) způsob získávání popisů bohatých na informace, které jsou prováděny z pohledu z příjemce, má zásadní význam pro hodnocení přidané hodnoty činnosti sociálního podniku. Kromě toho je třeba upřesnit, že měření tvorby hodnoty nemusí nezbytně vyústit v konečné číslo, nýbrž že se může docela dobře jednat o kombinaci čísel a textu.

4.6

K hlubšímu zkoumání této spletité otázky EHSV doporučuje Komisi, aby začala sbírat údaje o existujících metodách jakožto výchozí bod komparativní analýzy mezi členskými státy.

5.1

Nezbytným předpokladem vytvoření metody EU pro měření sociálního dopadu v současném unijním kontextu (Eusef a PESI) je zapojení zúčastněných stran, především sociálních podniků, uživatelů, politiků, investorů a v případě potřeby rovněž poskytovatelů sociálních služeb, veřejných orgánů a sociálních partnerů. Přístup zapojující zúčastněné strany vytváří prostředí vzájemné důvěry, v němž se sdílí společný pohled na kýžený dopad.

5.2

Podmínkou takového přístupu zapojujícího zúčastněné strany je jednotné chápání základních pojmů v oblasti měření sociálního dopadu. Pojmy jako vstup , výstup , důsledek a  dopad jsou v různých souvislostech často definovány odlišně. Je důležité, aby zúčastněné strany tyto pojmy chápaly stejně.

5.3

Pokud se budeme zaměřovat pouze na výstup (např. počet osob, které se zúčastnily odborné přípravy), nebudeme měřit skutečný dopad dané činnosti. Je proto důležité pochopit, že měření sociálního dopadu znamená přechod od měření výstupů k měření dopadu. Tak lze zachytit skutečnou přidanou hodnotu a mít přitom na paměti složitost a mnohooborovost měření sociálního dopadu.

5.4

Je třeba si uvědomit, že je nutné se hlouběji zabývat zejména potížemi s integrací výsledků měření sociálního dopadu od mikroúrovně až po makroúroveň (místní úroveň – úroveň EU) a rovněž tím, jak metody měření respektují práva a potřeby jednotlivců a podniků.

6.1

Sociální dopady se měří mnoha různými způsoby, a není tedy snadné doporučit jednu určitou metodu nebo metody dokonce srovnávat (12). Bylo vypracováno mnoho metod, přičemž mnoho z nich bylo iniciováno v rámci různých projektů EQUAL (13). Společné jim je to, že jsou to přístupy jdoucí „zdola nahoru“, jež byly přijaty za účelem dosažení kýžených sociálních změn a vychází ze skutečných potřeb a skutečné činnosti.

6.2

Nejznámějšími metodami jsou sociální návratnost investic (Social Return On Investment – SROI), což je koncepce zaměřená na důsledek s cílem pochopit tvorbu sociálních, environmentálních a hospodářských hodnot organizací, a sociální účetnictví, což je metoda k plánování, měření a hodnocení sociálních cílů v organizacích (14). Příkladem metod používaných obecněji k objasnění sociální přidané hodnoty je index globálního výkaznictví (Global Reporting Index – GRI), což je systém pro podávání zpráv o udržitelnosti, jenž představuje rámec pro předkládání zpráv o sociální, environmentální a hospodářské situaci. K dispozici je však i mnoho jiných metod (15).

6.3

Všem těmto metodám je společné to, že berou za východisko účel činnosti sociálního podniku, a nikoli modely z jiných sektorů. Namísto pouhého měření výstupů mezi dvěma okamžiky v čase tyto metody často znamenají rozsáhlejší nelineární proces, jako je např. „teorie změny“ (Theory of Change) (16), která, stručně řečeno, spočívá v definování, vymezování a sledování. Uplatňováním těchto postupů se proces měření stává součástí obchodního plánování podniku a cenným nástrojem k vnitřnímu zlepšení.

6.4

Při návrhu metod sociálního dopadu je třeba myslet na jejich přiměřenost a na to, že mají podporovat sociální podnikání. Mnoho sociálních podniků jsou malé a nové podniky, které mají omezené zdroje na to, aby mohly aplikovat složité metody. Pokud se tedy má zaručit co nejnižší a přiměřená byrokratická zátěž, EHSV doporučuje, aby náklady na měření dopadu nenesly sociální podniky, ale jiné zúčastněné strany (EU, správci fondů).

6.5

Pokud jde o ukazatele, EHSV navrhuje, aby je zvolily sociální podniky prostřednictvím rozhovorů s uživateli a zúčastněnými stranami. Ukazateli by například mohly být „náklady, jimž se společnost vyhnula“ nebo „způsobený dopad“ sociálních podniků, ale zohlednit by se rovněž mohla činnost podniků v oblasti prosazování a jejich struktura a provozní modely.

6.6

Komise by na základě stávajících metod a v souladu s doporučeními EHSV měla zvážit vytvoření rámce EU, který by vyhovoval specifickým předpisům, jež existují v některých členských státech, a jejich modelům organizací sociální péče a samotných sociálních podniků.

7.1

Jelikož je nesmírně obtížné doporučit pro měření sociálního dopadu jednu určitou metodu nebo standardizované ukazatele, měla by Komise jako první krok provést osvětu o nejběžněji používaných zásadách a metodách a vyzývat podniky k jejich používání. Na základě těchto zkušeností může Komise sestavit společné pokyny pro měření sociálních důsledků, spíše než výstupů, a vytvořit rámec zásad pro to, co se má měřit, a nesnažit se definovat, jak měřit sociální dopad.

7.2

Vzhledem ke složitosti této otázky EHSV doporučuje, aby se nejprve vyzkoušely metody vytvořené pro Eusef a PESI. Komise by tak mohla blíže sledovat dopad používání těchto metod a v případě potřeby připustit jejich přezkum. Všechna sbíraná data by měla být rozdělena podle pohlaví, aby bylo možné uznat úlohu žen v sociálním podnikání a zajistit transparentnost při přidělování prostředků. Pomůže to zajistit, aby používané metody neomezovaly přístup zamýšlených cílových příjemců k financování.

7.3

Při strukturování těchto pilotních projektů musí Komise rovněž uvážit aspekty, jako je způsobilost a smysl „auditované“ funkce/zúčastněné strany. To úzce souvisí s dodatečnými náklady a pohnutkami těchto aktérů. EHSV naléhá na Komisi, aby se při přípravě požadavků na měření snažila minimalizovat tyto náklady, vyhnula se zbytečné byrokracii a nenarušila sociální rozvoj.

7.4

Hrozí riziko, že metoda měření vypracovaná speciálně pro Eusef a PESI převládne, když se začnou uplatňovat jiné nástroje a pravidla v oblasti sociálního podnikání na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Nedostatečně nebo chybně prováděné měření sociálního dopadu by mohlo ohrozit sociální inovace a pokusy. Aby se toto riziko omezilo, měla by Komise nabídnout osvětové a školicí programy v členských státech.

7.5

Toto stanovisko představuje první krok práce EHSV v oblasti měření sociálního dopadu. Reaguje na probíhající práci Komise na této záležitosti. EHSV však považuje za zásadní, aby diskuse pokračovala a rozšířila se, a bude proto sledovat práci Komise a pokračovat ve své práci na této záležitosti v rámci jiných oblasti své činnosti.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/23

1.1

Negativní sociální a hospodářské dopady krize a nedostatečné provádění strukturálních reforem, jež v Evropě podněcují chudobu a vyloučení v kontextu stárnutí obyvatelstva, sílících migračních toků a rostoucího euroskepticismu, vytvářejí mimořádně naléhavou potřebu politického modelu, který bude schopen posílit solidaritu a základní hodnoty evropského sociálního acquis.

1.2

domnívá, že v této tak vážné situaci přispěje zavedení evropského minimálního příjmu k dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, k ochraně základních lidských práv, k nastolení rovnováhy mezi hospodářskými a sociálními cíli a ke spravedlivému rozdělování zdrojů a příjmů;

1.3

poukazuje na to, že na úrovni orgánů EHSV proběhla rozsáhlá diskuse, a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zaručit v Evropské unii přiměřený minimální příjem prostřednictvím rámcové směrnice zaměřené na účinné potírání chudoby usnadněním začleňování do trhu práce, k čemuž vyzval Výbor regionů (1) a různé organizace angažující se v boji proti chudobě (2), a žádá Komisi, aby vyvinula koordinovanou činnost v souladu s usnesením, jež Evropský parlament přijal v roce 2011 (3);

1.4

vybízí Komisi, aby prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a aby se při tom zaměřila zejména na případné zřízení odpovídajícího evropského fondu;

1.5

požaduje přijetí dalších opatření, aby bylo možné skutečně dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení. K těmto opatřením by mělo patřit: 1) pokračování v naplňování horizontálních cílů týkajících se zaměstnanosti, 2) stanovení cílů snížení u každé ze tří složek, které tvoří kompozitní ukazatel chudoby a sociálního vyloučení, 3) stanovení dílčích cílů na evropské a vnitrostátní úrovni pro skupiny, jež jsou chudobou ohroženy více než celková populace (např. děti a domácnosti rodičů samoživitelů), a pro chudé pracující, 4) přezkoumání, jakým způsobem členské státy počítají míru chudoby a stanoví své vnitrostátní cíle, a 5) obnovení závazku ze strany členských států s cílem zajistit, že kumulované úsilí každého z nich povede k naplnění celkového cíle Evropské unie;

1.6

žádá, aby byl účinně posouzen sociální dopad opatření, jež jsou součástí národních programů reforem, národních sociálních zpráv a balíčků týkajících se finanční konsolidace, tak, aby tato opatření nezhoršovala chudobu a sociální vyloučení a aby byla občanská společnost výrazněji zapojena do přípravy národních programů reforem a národních sociálních zpráv;

1.7

požaduje lepší monitorování zhoršující se chudoby a sociálního vyloučení a vyzývá Komisi, aby při hodnocení národních programů reforem a národních sociálních zpráv vždy, když to bude zapotřebí, navrhla konkrétní doporučení pro jednotlivé země v oblasti sociálního začleňování. Ta by měla platit i pro země, s nimiž byl sjednán program zvláštní pomoci od Evropské komise, Evropské centrální banky či Mezinárodního měnového fondu;

1.8

zdůrazňuje, že nejlepší pojistkou proti chudobě a sociálnímu vyloučení je mít důstojnou práci, a vybízí Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zavedla opatření Paktu pro růst a zaměstnanost s cílem podpořit růst, konkurenceschopnost a tvorbu pracovních míst. Vítá záměr komisaře Tajaniho založit pakt pro průmysl, který posílí průmysl v EU a jeho potenciál vytvářet pracovní místa;

1.9

zejména zdůrazňuje, že je důležité posílit účast pracovníků, nezaměstnaných a všech zranitelných sociálních skupin na celoživotním učení a zlepšit úroveň odborných kvalifikací a získávání nových dovedností, což může vést k rychlejšímu začlenění do trhu práce, zvýšit produktivitu a pomoci lidem najít si lepší zaměstnání.

2.1

Zaručený minimální příjem je podporou příjmů, která není založena na placení příspěvků a představuje záchrannou síť pro ty, kdo nemají nárok na dávky ze sociálního zabezpečení (4). Jedná se o poslední ochranu před chudobou a jakožto takový je neoddělitelně spjat s právem na důstojný život, jež náleží lidem, kteří nemají jiné prostředky pro zajištění příjmů sobě a vyživovaným osobám (5). Pojem „zaručený minimální příjem“ se nesmí zaměňovat s pojmem „minimální mzda“, která je dána kolektivními smlouvami nebo právními předpisy.

2.2

V čl. 10 odst. 2 Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků (1989) (6) se stanoví, že lidé, kteří jsou mimo trh práce a nemají dostatečné prostředky k obživě, mají právo na „dostatečné prostředky a sociální pomoc“.

2.3

V Listině základních práv Evropské unie (2000), která je coby nedílná součást nové reformní smlouvy právně závazná, se uvádí: „Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.“ (článek 1) a „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit […] důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.“ (čl. 34 odst. 3).

2.4

Smlouva o fungování Evropské unie (čl. 153 odst. 1 písm. h)) umožňuje Unii přijímat právní předpisy s cílem podpořit a doplnit činnost členských států v oblasti zapojování osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí. V její horizontální sociální doložce (článek 9) jsou uvedeny požadavky, k nimž by Unie měla přihlížet při vymezování a provádění svých politik a činností – patří sem zejména vysoká úroveň zaměstnanosti, přiměřená sociální ochrana a boj proti sociálnímu vyloučení.

2.5

V doporučení 92/441/EHS (7) byly členské státy vyzvány, aby uznaly základní právo na dostatečné a spolehlivé prostředky a dávky, aby přizpůsobily své systémy sociální ochrany a aby stanovily společná kritéria pro provádění, aniž by ovšem byla specifikována minimální výše na úrovni EU.

2.6

V doporučení Komise z roku 2008 (8) byla přiměřená podpora příjmů uznána za jeden ze tří pilířů aktivního začleňování, přičemž bylo zdůrazněno, že příjemci by měli být připraveni pracovat nebo se účastnit odborné přípravy či jiných opatření k sociálnímu začlenění.

2.7

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je jedním z hlavních cílů strategie Evropa 2020, v jejímž rámci byla vytvořena Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (9). V této strategii byl poprvé vytyčen cíl snížení v oblasti chudoby a sociálního vyloučení, a to nejméně o 20 milionů osob do roku 2020, na základě kombinace tří ukazatelů: ohrožení chudobou (jež je definováno jako podíl osob s příjmem nižším než 60 % mediánu příjmu v daném státě), vážná materiální deprivace (osoby trpící hmotným nedostatkem podle konkrétního výčtu položek) a velmi nízká intenzita práce (osoby žijící v domácnosti bez zaměstnané osoby) (10). EHSV tento závazek uvítal a zdůraznil, že politiky EU by neměly zvyšovat riziko chudoby (11).

2.8

Hlavní cíl v oblasti snížení chudoby a sociálního vyloučení, který byl vytyčen ve strategii Evropa 2020, spočívá ve snížení o konkrétní počet osob. Tím se liší od přístupu, který byl zvolen u ostatních hlavních cílů (12) – ty jsou vyjádřeny v procentech, což členským státům usnadňuje dosažení stejného procentního cíle.

2.9

Členské státy rozhodují o tom, jak vymezí své vnitrostátní cíle a jaké přístupy zaujmou při jejich naplňování. Sečtením cílů jednotlivých členských států však dostaneme mnohem nižší číslo, než je 20 milionů osob v souladu se strategií Evropa 2020 – podle odhadů činí rozdíl mezi hlavním cílem strategie Evropa 2020 a součtem vnitrostátních cílů 5 až 8 milionů osob (13). Kromě toho není v řadě národních programů reforem dostatečně jasně uvedeno, jakým způsobem bude cíle snížení chudoby dosaženo, a chybí v nich odpovídající opatření pro sociální začlenění (14). Země, jimž Evropská komise, Evropská centrální banka nebo Mezinárodní měnový fond poskytují zvláštní pomoc, nemusejí samostatné národní programy reforem předkládat (15) – musejí podávat zprávy pouze na základě jednotlivých memorand o porozumění, v nichž však nejsou stanovena opatření ke snížení chudoby a sociálního vyloučení.

2.10

Evropský parlament ve svém usnesení z roku 2010 (16) vyzval členské státy, aby zavedly systémy zaručující minimální příjem ve výši odpovídající 60 % mediánu příjmu v daném členském státě, a vyzval EU, aby vydala důraznější doporučení. V usnesení z roku 2011 (17) pak požádal Komisi, aby zahájila konzultaci o případné legislativní iniciativě týkající se adekvátního minimálního příjmu.

3.1

EHSV považuje chudobu za porušení lidských práv, což umocňuje potřebu vyvinout další úsilí pro dosažení cílů stanovených v čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a domnívá se, že boj proti ní je celoevropským úkolem.

3.2

V důsledku krize a nedostatečného provádění strukturálních reforem se od roku 2008 v řadě států zvýšilo riziko chudoby, sociálního vyloučení a vyloučení z trhu práce (18). Nejnovější údaje Eurostatu (19) potvrzují, že chudobou a sociálním vyloučením je ohroženo 24,2 % obyvatelstva Evropské unie, tj. 119,7 milionů osob (20). Tento podíl se v roce 2011 v 19 členských státech zvýšil a v letech 2008 až 2011 stoupl počet osob trpících chudobou a sociálním vyloučením o 4 miliony. I tři ukazatele, které udávají ohrožení chudobou a sociálním vyloučením, se od roku 2008 zhoršily – u ohrožení chudobou je to nyní 17 %, u vážné materiální deprivace 9 % a u osob žijících v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce 10 %. V mnoha zemích se situace chudých lidí stále zhoršuje (21).

3.3

Děti (do věku 18 let) patří ke skupinám, jež jsou chudobou a sociálním vyloučením ohroženy více než celková populace, a to z 27,1 % (22). V některých zemích je ohrožení chudobou poměrně vysoké u osob starších 65 let (23).

3.4

Ve všech členských státech a mezi jednotlivými zeměmi a regiony se prohlubují rozdíly v příjmech a sociální nerovnosti, které výrazně zhoršila krize (24). Skupiny obyvatelstva, které byly znevýhodněné již před krizí, jsou na tom ještě hůře (25).

3.5

Krize odhaluje nové formy chudoby, jako jsou např. bezdomovectví, energetická chudoba, finanční vyloučení (absence přístupu k základním bankovním službám a úvěrům) a nadměrné zadlužení domácností, přičemž sociálním rizikům jsou více vystaveny ženy než muži. Současně jsou nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, jako jsou starší lidé (zejména osoby ve velmi vysokém věku a starší ženy), osoby se zdravotním postižením, dlouhodobě těžce nemocní, domácnosti rodičů samoživitelů, rodiny s nízkými příjmy, přistěhovalci a určité etnické menšiny (např. Romové), neúměrně postihovány četnými formami deprivace.

3.6

Zaměstnanost a sociální situace v Evropské unii jsou na kritické úrovni. Neustále stoupá nezaměstnanost – v lednu 2013 bylo bez práce 26,2 milionů lidí, tj. 10,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva v Unii (v eurozóně to bylo 19 milionů, tj. 11,9 % ekonomicky aktivního obyvatelstva) – a ekonomická situace domácností je alarmující (26). Nezaměstnanost mladých lidí dosahuje v celé Evropské unii rekordních hodnot – 23,6 % mladých lidí v produktivním věku je nezaměstnaných a obvykle zůstávají bez práce po stále delší dobu.

3.7

EHSV je vážně znepokojen rostoucím počtem lidí, kteří žijí v chudobě, přestože pracují. To je způsobeno zejména rozšířeností nejistých a málo placených pracovních míst. V roce 2011 žilo pod hranicí chudoby 8,9 % pracujících osob, které představovaly jednu třetinu všech dospělých osob v produktivním věku ohrožených chudobou (27).

4.1

EHSV se v různých stanoviscích (28) vyjádřil k otázkám, jež přímo či nepřímo souvisejí s minimálním příjmem a chudobou, a formuloval v nich náležitá doporučení. Připomínky a doporučení, jež předložil v roce 1989 (29), mají dnes kvůli negativním dopadům krize ještě naléhavější význam. Výbor zejména podpořil Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vyslovil názor, že otevřená metoda koordinace a horizontální doložka mohou přispět k zajištění minimálního příjmu a k potírání chudoby a sociálního vyloučení.

4.2

Naléhavá potřeba systému minimálního příjmu byla zdůrazněna během veřejného slyšení (30), které EHSV uspořádal v rámci přípravy svého stanoviska a na němž se sešli experti a angažované osobnosti, aby se zamysleli nad tím, jak zlepšit měření chudoby a jaké problémy je třeba překonat pro zavedení evropského systému minimálního příjmu.

4.3

Chudoba (31) a sociální vyloučení mají mnohovrstevný charakter, který vyžaduje, aby byla posílena sociální složka evropské správy – sociálně udržitelná makroekonomická politika je základním předpokladem pro překonání krize a dosažení sociální soudržnosti. Přetrvávající chudoba a vyloučení mají neblahý vliv na hospodářství, jelikož ztenčují disponibilní příjmy, tlumí poptávku, oslabují konkurenceschopnost a zatěžují vnitrostátní rozpočty.

4.4

V tomto ohledu je EHSV přesvědčen o tom, že je třeba přehodnotit priority a politiky, především měnovou politiku, včetně Paktu o stabilitě a růstu, politiku hospodářské soutěže, politiku zahraničního obchodu a rozpočtovou a fiskální politiku.

4.5

EHSV vítá aktualizovaný balíček týkající se sociálních investic ze dne 20. února 2013 (32), v němž byly členské státy vyzvány, aby navrhly účinnou a přiměřenou podporu příjmů zohledňující sociální potřeby zjištěné na místní, regionální a celostátní úrovni a aby stanovily referenční rozpočty obsahující seznam zboží a služeb, které rodina o konkrétní velikosti a složení potřebuje k životu odpovídajícímu určité životní úrovni, a odhad měsíčních nebo ročních nákladů na tyto položky.

4.6

EHSV na Komisi naléhá, aby urychlila splnění daného slibu (33), že bude členské státy podporovat monitorováním reforem v zájmu aktivního začleňování, vypracováním metodiky pro referenční rozpočty a monitorováním přiměřenosti podpory příjmů, přičemž se bude opírat o uvedené referenční rozpočty, jakmile je ve spolupráci s členskými státy vytvoří.

4.7

EHSV je pevně přesvědčen o tom, že nejlepším způsobem, jak snížit chudobu a zamezit sociálnímu vyloučení, je obnovit růst, zvýšit konkurenceschopnost a vytvořit příznivé rámcové podmínky pro evropské podniky (sem mimo jiné patří zamezení nadměrné administrativní zátěži a zabezpečení přístupu k finančním prostředkům), aby se tyto podniky mohly rozvíjet a vytvářet pracovní místa pro osoby s odpovídající kvalifikací.

4.8

Výbor zdůrazňuje, že je zapotřebí přikládat zvláštní význam programům celoživotního učení jakožto základnímu nástroji boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který zvyšuje zaměstnatelnost a zlepšuje přístup ke znalostem a k trhu práce. Je důležité posílit účast pracovníků, nezaměstnaných a všech zranitelných sociálních skupin na celoživotním učení a zlepšit úroveň odborných kvalifikací a získávání nových dovedností, což může vést k rychlejšímu začlenění do trhu práce, zvýšit produktivitu a pomoci lidem najít si lepší zaměstnání.

4.9

EHSV podporuje integrovaný přístup k sociálnímu podnikání, který zahrnuje navýšení prostředků na fond sociálního podnikání a zlepšení právního a správního prostředí na podporu podniků sociální ekonomiky, jež mohou potírat vyloučení, neboť jsou hnací silou růstu, inovací a zaměstnanosti.

4.10

EHSV vítá nedávno vydané doporučení týkající se dětské chudoby (34), lituje ovšem toho, že přetrvávající ohrožení tak vysokého počtu dětí chudobou, které je přenášeno z generace na generaci, odkrývá závažné nedostatky současných politik.

4.11

EHSV se obává, že cíl, který byl pro oblast chudoby a sociálního vyloučení vytyčen ve strategii Evropa 2020 (snížit do roku 2020 počet chudých lidí v Unii o 20 milionů), nebude dosažen.

4.12

EHSV již poukázal na to, že míra, s jakou se občanská společnost podílí na přípravě národních programů reforem, se v jednotlivých členských státech značně liší a některé státy neučinily příliš mnoho pro to, aby ji zapojily (35).

4.13

Nedostatek aktuálních údajů o příjmech a životních podmínkách představuje překážku, která brání provádění strategie Evropa 2020.

5.1

EHSV si je vědom toho, že přidělit Evropské unii zvláštní ústřední úlohu v ochraně minimálního příjmu by představovalo mimořádně komplikovaný politický počin. Důvodem jsou hospodářské rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, rozmanitost systémů minimálního příjmu (36) a struktury sociální ochrany, subsidiarita, spleť práv a povinností spojených s ochranou prostřednictvím minimálního příjmu, složitá interakce existujících politik a jejich výsledků a smyslu pro solidaritu v Unii.

5.2

EHSV se nicméně domnívá, že je nutné zavést systémy minimálního příjmu a posílit ty stávající, neboť 22 let po vydání doporučení 92/441/EHS tyto systémy ještě v některých členských státech neexistují, ne všude je zaručena jejich dostupnost a řádné fungování a součet cílů jednotlivých členských států v oblasti snižování chudoby a sociálního vyloučení je i nadále mnohem nižší než cíl stanovený ve strategii Evropa 2020 (37).

5.3

Vzhledem k interakci mezi chudobou a hospodářstvím EHSV zdůrazňuje, že systémy minimálního příjmu mají stabilizační potenciál, díky němuž mohou zmírnit sociální dopady krize a mít proticyklický účinek tím, že dodají další prostředky ke stimulaci poptávky na vnitřním trhu.

5.4

EHSV má vážné obavy, že se systémům minimálního příjmu, jež se ve většině členských států značně liší, pokud jde o rozsah, univerzálnost a efektivitu, nepodaří dostatečně zmírnit chudobu, a obává se, aby jejich nevyužívání dále nezpochybnilo jejich efektivitu (38).

5.5

EHSV vítá určité pozitivní výsledky, které přinesla otevřená metoda koordinace v sociální oblasti, lituje ovšem toho, že nebyly plně využity stávající nástroje a struktury a že bylo dosaženo jen omezeného pokroku v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

5.6

EHSV se vyslovuje pro to, aby byla jako doplněk k otevřené metodě koordinace v oblasti sociální politiky zavedena evropská směrnice, která by rozšířila systémy minimálního příjmu do všech členských států, zvýšila by efektivitu existujících systémů se zohledněním odlišných podmínek v jednotlivých zemích, a vyslala by tak důrazný signál ohledně evropského sociálního pilíře.

5.7

Navrhovaná směrnice by měla stanovit společné normy a ukazatele, určit způsoby monitorování provádění a umožnit zapojení sociálních partnerů, příjemců a dalších zainteresovaných stran do zavádění či přetváření vnitrostátních systémů minimálního příjmu.

5.8

EHSV je toho názoru, že základním předpokladem pro posílení solidarity a sociální soudržnosti uvnitř jednotlivých členských států a mezi nimi navzájem je to, aby rozpočtové a makroekonomické politiky při provádění stávajících politik a využívání existujících nástrojů a struktur přispívaly rovněž k cílům týkajícím se sociálních investic stanoveným ve strategii Evropa 2020.

5.9

EHSV je přesvědčen o tom, že v rámci svého úsilí o posílení ochrany minimálního příjmu by Evropská unie měla pomáhat členským státům – především těm, které to nejnaléhavěji potřebují – při otevírání jejich trhů a provádění účinných makroekonomických politik a měla by efektivněji a cíleněji využívat dostupné prostředky a neprodleně prozkoumat možnosti navýšení potřebných prostředků.

5.10

EHSV připomíná, že systémy minimálního příjmu sice přímo souvisejí se systémy sociální ochrany a sociálního zabezpečení, neměly by ale vést k závislosti na těchto dávkách, a znovu upozorňuje na podmínky, které formuloval v roce 1989 (39). Z tohoto důvodu by měly být systémy minimálního příjmu doprovázeny obecnými politikami a cílenými opatřeními, jako jsou aktivní politiky v oblasti trhu práce, které mají nezaměstnaným pomoci nalézt práci, služby zprostředkování zaměstnání, správa příspěvků a programů zaměřených na trh práce, odborná příprava a tvorba pracovních míst za pomoci vhodných aktivačních strategií, aby měli uchazeči o zaměstnání větší šanci nalézt práci. Zásadní význam mají také efektivní instituce trhu práce, zdravotní péče, politiky v oblasti bydlení a cenově dostupné, dosažitelné a vysoce kvalitní veřejné služby.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/32

1.1.

Evropský strojírenský průmysl (1) hraje životně důležitou roli v hospodářské obnově Evropy a při plnění ambiciózního cíle, jímž je zvýšení průmyslové výroby do roku 2020 na více než 20 % HDP. K vygenerování takového růstu, zvrácení současného trendu a vymanění lidí z nezaměstnanosti je však zapotřebí vyšší míry investic na straně podniků.

1.2.

Aby toho Evropa mohla dosáhnout, musí přijít s jasnou vizí i s jasným cílem pro průmysl. To musí vést ke koordinované politice s jasným zaměřením na konkurenceschopnost evropského průmyslu zahrnující další oblasti politik, která z Evropy učiní přitažlivější místo pro založení podniku.

1.3.

Evropa si musí vybudovat pozitivnější přístup k průmyslovým změnám, zejména s ohledem na úspěšný přechod zemí střední a východní Evropy.

1.4.

Evropa by si měla více uvědomovat své výhody a dále je rozvíjet a posilovat – kvalifikované a motivované pracovníky, rozmanité vzdělávací prostředí, obrovské vědecké poznání, mnoho předních světových regionálních klastrů, dobře integrované řetězce dodavatelů a služeb, dobře rozvinutou dopravní infrastrukturu a obrovský vnitřní trh s více než 500 mil. spotřebitelů a solidní spolupráci sociálních partnerů.

1.5.

K vytvoření nových investic musí Evropa postupovat podle strategie, jež udrží její průmysl v čele technologických inovací, a zároveň musí být přitažlivější pro podniky vyrábějící zboží masové výroby vysoké, ale i nízké a střední technologické náročnosti, a to s cílem dosáhnout nezbytného objemu produkce a výše zaměstnanosti coby hlavních nástrojů posílení konkurenceschopnosti. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zahájila strategii týkající se způsobu, jakým by Evropa mohla přitáhnout více investic do společností s vysoce pokročilými technologiemi – včetně moderních továren jako výsledků čtvrté průmyslové revoluce – a vysoce kvalifikované profese, aby povzbudila inovace v celém hodnotovém řetězci.

1.6.

Evropské financování výzkumu by mělo být lépe navázáno na potřeby průmyslu a zahrnovat podniky v rané fázi inovačního procesu a podporovat kreativní inženýrství v MSP, aby bylo možné lépe a rychleji přenášet nové nápady na nové výrobky. Mělo by docházet k propagaci a podpoře klastrů, které se připojí k výrobním podnikům a výzkumným strukturám.

1.7.

EK by měla zvýšit úsilí o usnadnění života evropských podniků, zejména MSP. O nových technických a správních předpisech by se mělo uvažovat pouze v případě, že jejich cílů nelze dosáhnout jinak. EK by měla klást větší důraz na soudržné uplatňování stávajících pravidel ve všech členských státech a harmonizovat a posilovat dozor nad trhem. EK by rovněž měla prosazovat vyvážené uplatňování tohoto přístupu na celosvětové úrovni vůči ostatním regionům světa.

1.8.

Nevýhody, jako jsou obtížný přístup k financování, vysoké náklady na energii či náklady vyplývající z administrativní zátěže a předpisů, by se měly redukovat přijetím konzistentnějších a předvídatelnějších právních předpisů.

1.9.

Vysokou zaměstnanost v Evropě lze udržet, pouze pokud se pracovníkům dostane lepšího vzdělání a přípravy než v konkurenčních ekonomikách. Je třeba přijmout opatření k přilákání mladých mužů i žen k technickým profesím využívajícím stále sofistikovanější strojní zařízení a služby. Je nutno podporovat spolupráci podniků s vysokými a ostatními školami, odbornou přípravu a celoživotní vzdělávání.

2.1.

Strojírenský průmysl v Evropě je velmi široké a rozmanité odvětví, na něž se vztahují kódy NACE 25, 26, 27, 28, 29.3, 32.11 a 33 s výjimkou kódů 33.15 až 33.17. Tradičně strojírenský průmysl zastupují: strojní inženýrství, strojní zařízení a elektrotechnický průmysl, elektronický průmysl, kovové výrobky a kovodělný průmysl.

2.2.

V celku se strojírenský průmysl v Evropě skládá z přibližně 130 000 podniků zaměstnávajících více než 10,3 mil. lidí s vysokou úrovní kvalifikace a dovedností a s roční produkcí ve výši asi 1 840 mld. EUR. Generuje přibližně 1/3 celkového objemu vývozu EU.

2.3.

S produkcí široké plejády koncových výrobků a dodávkami komponentů, náhradních dílů, nástrojů, strojního zařízení, instalací, systémů, technologií atd. jiným odvětvím hraje tento průmysl klíčovou roli v technologické úrovni rozsáhlého počtu dalších odvětví a určuje rozvoj společnosti v oblasti energetické účinnosti, zdraví, mobility, komunikací a bezpečnosti.

2.4.

Díky svému obrovskému objemu a silné proexportní orientaci hraje evropský strojírenský průmysl životně důležitou roli v hospodářské obnově Evropy a při plnění ambiciózního cíle stanoveného ve sdělení EK Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu, jímž je zvrácení současného trendu a zvýšení průmyslové výroby do roku 2020 na více než 20 % HDP.

2.5.

Evropský strojírenský průmysl je třeba pojímat a analyzovat v souvislosti s hospodářským rozvojem EU a tento průmysl je nedílnou a základní součástí příslušných hodnotových řetězců. Z tohoto hlediska čelí v podstatě těm samým problémům jako odvětví, jež jsou mu v hodnotovém řetězci blízká (ocelářský průmysl, odvětví energetiky atd.).

3.1.1.

Evropské strojírenské podniky vyvážejí značnou část své produkce. V posledních letech investice pokulhávaly za ostatními regiony světa. S tím souvisí nebezpečné přemísťování hodnotových řetězců mimo Evropu – evropské strojírenské podniky čelí rostoucí globální konkurenci.

3.1.2.

Severní Amerika přijala strategii, jejímž cílem je reindustrializace vycházející zejména z nízkých cen energie a nižších pracovních nákladů v NAFTA. Číně a dalším zemím jihovýchodní Asie se podařilo přilákat investice zejména do elektrotechnického a elektronického průmyslu, nedávno též do odvětví strojního zařízení. Pomocí plánů rozvoje zaštítěných státem jsou tato odvětví konkurencí nejen svými nižšími mzdami, ale brzy budou produkovat i zboží s vyšší přidanou hodnotou. Japonsko získává na konkurenceschopnosti nedávnou devalvací jenu o přibližně 30 %. V neposlední řadě se investice daří přilákat Africe a Blízkému Východu, a to do zpracovatelského průmyslu.

3.1.3.

Cíl v podobě 20 % podílu průmyslu na HDP vyžaduje vytvoření alespoň 400 000 nových pracovních míst ročně. Evropa může vytvořit dostatek pracovních míst a bohatství tak, aby byly zachovány její vysoké sociální standardy a byly splněny cíle strategie Evropa 2020, pouze pokud přiláká další investice. A investice budou do Evropy proudit, pouze bude-li konkurenceschopná.

3.1.4.

Je zřejmé, že tak vysoký počet (> 10 milionů) převážně dobře placených míst nelze udržet, pokud se Evropa zaměří pouze na horní segment strojírenského trhu. Technologicky vyspělé podniky sice hrají rozhodující úlohu na předních pozicích v technologiích a podporují inovace v celém hodnotovém řetězci, je však zcela zásadní, aby Evropa zůstala místem výroby všech druhů strojírenských výrobků a komodit, rovněž v odvětví nízké a střední technologické náročnosti. Vedle vytváření pracovních míst je to rozhodující pro integrovanou síť dodavatelů, což je jedna z největších výhod pro výrobce v Evropě umožňující rychlou výměnu znalostí, rychlé zavádění výroby a přínosy od regionálních klastrů.

3.2.1.

Zejména strojírenství je v čele procesu transformace na zelenou a nízkouhlíkovou ekonomiku prostřednictvím produktů, systémů a technologií, jež podniky v tomto odvětví produkují. Průmysl velmi rychle postupuje směrem k čtvrté průmyslové revoluci (2), která bude skokem k hromadné přizpůsobitelnosti umožňující průmyslu řešit společenské výzvy prostřednictvím řešení na míru.

3.2.2.

Evropa má nezbytné vědecké znalosti a výzkumné kapacity pro přechod k zelenější ekonomice, ovšem cesta k inovativním produktům vyžaduje víc než to. V mnoha technologiích má Evropa jasný vědecký náskok, ovšem odvětví profitující z tohoto výzkumu se usazují v zahraničí, tj. Evropa není dost atraktivním výrobním místem, aby tyto inovace dovedla na trh, a odliv znalostí do konkurenčních ekonomik se stává skutečnou hrozbou.

4.1.1.

Při posuzování možností EU, pokud jde o provedení skutečně potřebné průmyslové politiky, vycházejí na povrch závažné vnitřní problémy, jež by mohly ovlivnit potřebnou transformaci. V první řadě EU bohužel postrádá vizi i vedení, z čehož pramení příliš mnoho nekoordinovaných iniciativ a závažná nejednotnost právního rámce. Dále by pojem udržitelnosti, která by mohla být dobrou integrační strategií, měl přisuzovat stejnou důležitost všem třem pilířům (environmentálnímu, sociálnímu a hospodářskému).

4.1.2.

Současný pokles důvěry (3) investorů v hospodářství EU je alarmující. Je naprosto zásadní získat ji zpět. Skutečné provedení strategie Evropa 2020 a stimulace a motivování podnikatelského prostředí by mohly být způsobem, jak se ze současného poklesu vymanit.

4.1.3.

K odvrácení trvalého poklesu průmyslu v Evropě je zapotřebí mnohem většího množství investic a mnohem většího růstu. Ke splnění 20 % cíle a vytvoření nových pracovních míst nedojde, pokud Evropa nevypracuje jasnou vizi a program pro průmysl. To by mělo vést ke koordinované politice s jasným zaměřením na konkurenceschopnost evropského průmyslu zahrnující další oblasti politik, která z Evropy učiní přitažlivé místo pro založení podniku.

4.1.4.

Strojírenské podniky trpí přílišným množstvím často nevhodné regulace a také tím, že mnoho vnitrostátních předpisů se překrývá s unijním právem. Zejména MSP nejsou schopny se s nimi vyrovnat. Hlavním úkolem strojírenských podniků by mělo být nalézání technických řešení a nikoli vynakládání značné části zdrojů na řešení nejnovějších předpisů. Přímým způsobem, jak od tohoto problému ulevit, je snížit množství nových právních předpisů.

4.1.5.

Příkladem zbytečné nové legislativy může být zvyk, kdy po většině navržených přepracování stávajících předpisů a směrnic následují jejich novely. Daný problém by často lépe vyřešilo lepší uplatňování stávajících norem než vytváření nových ustanovení. Nová pravidla by proto měla být krajním prostředkem.

4.1.6.

Evropský zákonodárce se často snaží regulovat určitou oblast příliš podrobně. Přestože to u některých technických předpisů dává smysl, v jiných oblastech je to možná nevhodné, např. pro MSP je příliš obtížné dodržovat pravidla pro elektromagnetická pole. Strategie bezpečnosti a ochrany zdraví EK na období 2013–2014 musí zajistit odpovídající úroveň ochrany na pracovišti a zároveň být konzistentní, stručná a lehce aplikovatelná.

4.1.7.

Evropské předpisy se musejí stát předvídatelnějšími. V souvislosti s investičními cykly podniků to znamená, že by metodiky neměly být po svém stanovení měněny a cíle by se měly zvyšovat předvídatelným způsobem a v dlouhodobé perspektivě. Jedním příkladem, kdy se původně holistický přístup Komise postupně vytrácí, je směrnice o ekodesignu. Prvotní zaměření bylo na energetiku a použitá robustní metodika (MEErP) by se měla zachovat. Zvláštním problémem jsou častá přepracování. U některých produktů dochází ke změnám předpisů zhruba v pětiletých intervalech, což ničí zvláště odvětví strojírenství, jehož investiční horizont má rozpětí 10 až 30 let.

4.1.8.

V hodnoceních dopadu EK se bohužel v dostatečné míře neobjevují náklady podniků, zejména MSP, související s novou legislativou. Největší náklady na dodatečnou legislativu, které se reálně neberou v potaz, spočívají v investicích a nových podnicích, jež Evropa ztrácí a které jsou místo toho zakládány mimo EU.

4.1.9.

Podobně by se měla zjednodušit pravidla pro veřejné zakázky. Jinak už MSP nebudou schopny podávat nabídky, konkurence získá méně, rozhodnutí přijatá během postupu zadávání veřejných zakázek se budou hůře ověřovat a veřejné zakázky se stanou náchylnějšími ke zneužití. Pozornost by se tudíž měla zaměřit na zjednodušení a transparentnost.

4.1.10.

Náklady na energii jsou v Evropě mnohem vyšší než v konkurenčních ekonomikách. Nejnaléhavějším opatřením ke zvýšení cenové dostupnosti energie je vytvoření skutečného evropského energetického trhu. Je navíc důležité vystříhat se zavádění předpisů, jejichž důsledkem je další zvyšování cen. Dekarbonizace musí být nákladově přijatelná, technologicky neutrální a musí vycházet ze zákonů trhu.

4.2.1.

Ochrana před nevyhovujícími, nebezpečnými výrobky a paděláním je základní podmínkou spravedlivé soutěže. V současnosti se kontroluje soulad s unijními předpisy u méně než 1 % všeho vyrobeného zboží, jež se dováží přes velké evropské přístavy, a mnoho nebezpečných či padělaných výrobků, zejména elektrotechnických, se dostane na vnitřní trh.

4.2.2.

Orgány pro kontrolu a dohled se v členských státech EU značně liší. V některých z nich jsou systémově stanoveny mechanismy nezbytné ochrany podniků, v jiných jsou tyto orgány vzácné, nekompletní či nepostačující, nebo se jiným způsobem uplatňují právní předpisy. EU by měla zlepšit a posílit koordinaci mezi těmito orgány a snažit se o vytvoření vhodného a jednotného evropského systému.

4.3.1.

Normalizace se v Evropě stala rozhodující součástí úspěchu jednotného trhu. Normalizace napomáhá směnitelnosti produktů, a tím jejich obchodovatelnosti po celém světě i v rámci dlouhých hodnotových řetězců. V posledních letech si však mnohé MSP stěžují na množství mandátů pro vypracování normy od EK a na skutečnost, že normalizace jde nad rámec technických požadavků. MSP by se měly stimulovat a podněcovat k účasti na procesu normalizace.

4.3.2.

MSP se stále větší měrou podílejí na hodnotových řetězcích a spolu s tím by měly dostat možnost odpovídajícím způsobem přispívat k tvorbě norem. Musí se přistoupit k praktickým opatřením, aby byla nastolena rovnost mezi zúčastněnými stranami – tzn. lépe na celostátní úrovni podporovat účast MSP s méně finančními prostředky.

4.4.1.

Podniky strojírenského průmyslu jsou klíčovými tahouny inovace, pokud jde o výrobu zařízení nezbytného k realizaci zelené revoluce. Energetická účinnost, snižování CO2 a ohled na klima pozitivně ovlivňují udržitelný rozvoj tohoto odvětví. Vedle vytváření nových výrobků vedou inovace strojírenských podniků často k novým metodám výroby ještě více ekologicky progresivních výrobků a systémů, které jsou zároveň produktivnější i cenově dostupnější pro spotřebitele.

4.4.2.

Evropa dosáhla vysoké úrovně výzkumu i výzkumných úspěchů. V roce 2012 bylo v Evropě podáno více než 250 000 patentových žádostí. Cesta od výzkumu k inovativním produktům však vyžaduje více než jen znalosti a výzkumné kapacity. Evropa měla po dlouhou dobu jasný vědecký náskok v mnoha technologiích, ale odvětví profitující z tohoto výzkumu se nakonec často usazovala mimo Evropu. Slabé průmyslové využití stávajících znalostí v Evropě lze překonat pouze tím, že se průmysl bude podílet na výzkumných programech od počáteční fáze, a vhodným rámcem umožňujícím využití získaných znalostí v pravý čas. Prostřednictvím veřejných fondů by se měly podporovat nové struktury vstupující do průmyslu a výzkumu – klastry, technologické parky a centra pro výměnu technologií.

4.4.3.

Pro zlepšení průmyslového využití nových vědeckých objevů by se mělo financování výzkumu a inovací lépe zaměřovat na potřeby průmyslu a mělo by se realizovat jako partnerství veřejného a soukromého sektoru jako např. program „továrny budoucnosti“. Pro zvýšení účasti podniků, zejména MSP, by se měly zjednodušit pokyny a ustanovení o této účasti a o schvalování projektů. Měla by být přijata opatření na podporu zakládání moderních továren jakožto důsledek 4. průmyslové revoluce.

4.5.1.

Množství pracovních míst v tomto odvětví ukazuje, že je klíčovým hráčem ve snaze překonat současnou vysokou nezaměstnanost v EU a že má velký potenciál pro nová pracovní místa, pokud Evropa vygeneruje investice pro příští hospodářské oživení. Vytvořením těchto pracovních míst by mohla být zažehnána nepřijatelná, vysoká nezaměstnanost mladých lidí. Současná snaha EU vytvořit záruku pro mladé lidi se zdá být dobrým opatřením v současné krizi. Z dlouhodobého pohledu však může udržitelná zaměstnanost pocházet pouze ze stabilních podniků, jež zde investují.

4.5.2.

Mnoho výrobních odvětví se potýká s nedostatkem mladých profesionálů. Vzdělávání a odborná příprava se budou muset mnohem více orientovat na současné a budoucí potřeby podniků. Státní správa i samotné odvětví by měly přijmout opatření k přilákání mladých lidí k tomuto odvětví a zároveň ke zlepšení jeho image. Zejména musí být řešen nedostatek profesionálů v oblasti vědy, technologie, inženýrství a matematiky v některých regionech Evropy, např. podporou mobility těchto profesionálů po celé Evropě.

4.5.3.

Kariéru ve strojírenství si volí stále příliš málo mladých žen. V mnoha evropských zemích již strojírenství zahájilo kampaně zaměřené na přilákání mladých žen k učebním oborům a Evropský sociální fond podporuje projekty zaměřené na snižování emocionální bariéry v souvislosti s prací ve strojírenství u mladých žen. Je však nutno udělat více. Ve školách by se technika a strojírenství měly vyučovat s větším prodchnutím.

4.5.4.

Jednou z rozhodujících výhod mnoha evropských podniků při překonání současné krize byla jejich skvělá pracovní síla. Díky učňovskému školství mají jejich pracovníci komplexní znalosti o teoretickém základě a vlastních výrobních postupech. Mají schopnost rychle integrovat inovace v různých fázích hodnotového řetězce. Evropská politika zaměstnanosti by měla podněcovat země k tomu, aby takové učňovské systémy zavedly na úrovni podniků. Měla by se podporovat spolupráce podniků s vysokými a ostatními školami a pracovní výměny a stáže v rámci prvního pracovního místa.

4.5.5.

Odvětvová sdružení a odborové svazy mohou za podpory svých vlád přijímat iniciativy pro zhodnocení odvětvového vzdělávání a zlepšení postupů, které mohou pomoci vyplnit mezeru v kvalifikacích pro odvětví vyrábějící stále sofistikovanější stroje a poskytující stále sofistikovanější technické služby vyžadující nové dovednosti.

4.5.6.

Celoživotní vzdělávání by mělo být společnou povinností zaměstnavatelů i zaměstnanců. Pracovníci, kteří přijdou o místo, musejí mít adekvátní možnost rychlé aktualizace své kvalifikace. Mělo by dojít k intenzifikaci aktivních politik trhu práce a urychlení výměny osvědčených postupů, jako jsou např. postupy spolufinancované z ESF a EFRR.

4.5.7.

Průmyslová odvětví čelí permanentním změnám. Pracovní místa i výrobky neustále vznikají a další svou nadbytečností zanikají. Nutná restrukturalizace se musí organizovat v rámci anticipativního procesu. Všichni sociální partneři (odbory i zaměstnavatelé), jakož i vlády a orgány EU musí být zapojeni do dialogu s cílem rozvíjet flexibilnější a pozitivnější přístup k průmyslovým změnám. Prioritou musí být zamezení propouštění pro nadbytečnost, aby bylo možné udržet v podnicích kvalifikovanou pracovní sílu. Nevyhnutelné rušení pracovních míst by se mělo realizovat a tlumit sociálně přijatelným způsobem. V některých zemích střední a východní Evropy najdeme příklady toho, jak úspěšně modernizovat ekonomiku, aby se stala produktivnější, čistší a vytvářela nová, dobře placená pracovní místa.

4.5.8.

Vlády, odvětvová sdružení a odborové svazy musí najít řešení, jak se vyrovnat s cyklickými výkyvy hospodářské činnosti. Urychlené a efektivní nasazení kvalifikovaného personálu je nutné, pokud mají evropské výrobní podniky odpovědět na rostoucí tlaky globální konkurence. Pracovněprávní předpisy musí umožňovat pracovní ujednání, a to externě i interně, která budou zohledňovat potřebu efektivnosti ve výrobním procesu, jakož i zdravotní a bezpečnostní otázky a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Nástrojů nutné flexibilizace se nesmí využívat ke snižování stávajících sociálních norem v Evropě.

4.5.9.

Vnitrostátní sociální partneři mají velkou odpovědnost za kolektivní vyjednávání. Konkurovat s úspěchem při dnešních hladinách pracovních nákladů je velmi nesnadné. Kupní síla zaměstnanců musí zůstat zachována. Zlepšení konkurenceschopnosti evropských podniků nesmí být dosaženo snížením mezd. Aby byla zachována pracovní místa a zlepšila se zaměstnanost, je třeba usilovat o necenovou konkurenceschopnost i o zvládání výrobních nákladů. Zvýšení produktivity by mělo být využito ke zvýšení platů, k investicím a odměňování akcionářů zároveň.

4.6.1.

V nedávných letech EK uznala, že pomoc MSP vyvážet je klíčová pro zajištění silnější ekonomiky. Pro mnoho MSP jde o první krok k vývozu do jiné země EU. Proto je konkurence na vnitřním trhu tak důležitá, neboť zkušenosti zde získané mohou motivovat podniky k vývozu do zámoří. Jelikož to je pro MSP náročné, je důležité, aby na těchto trzích nebyly osamoceny. Navíc by se měl zlepšit přístup MSP k nástrojům pro financování vývozu.

4.7.1.

Ačkoli jsou veřejné rozpočty nadále omezené, nemělo by se otálet s nutnými investicemi do energetické infrastruktury, neboť by to zbrzdilo konkurenceschopnost Evropy.

4.7.2.

Většina investic do energetiky a účinného využívání zdrojů je dnes realizována, pouze pokud je hranice ziskovosti dosaženo do 3 let, kvůli čemuž se přichází o značné zisky. Mnoho soukromých investice neproběhne, ačkoli by byly výhodné, neboť by se u nich hranice ziskovosti dosáhlo zpravidla za 3–5 let. Toto dilema by šlo překonat, pokud by budoucí zisky takové investice vytvořily hotovostní tok již v okamžiku provedení investice. Proto by mohly být v EIB či bankách poskytujících financování na vnitrostátní úrovni zřízeny fondy poskytující úvěry podnikům či domácnostem na takové investice výměnou za zisk vygenerovaný z výsledné úspory až do splacení úvěru. Tento model by takové investice umožnil bez jakýchkoli veřejných dotací.

4.8.1.

Evropští výrobci v současné fázi vysokých cen surovin těží z dříve vynaložených snah o lepší recyklaci odpadů. V dnešní době se většina kovů – základ většiny výrobků – recykluje. Přístup k surovinám, jež se musejí dovážet, je však nadále zásadní pro konkurenceschopnost strojírenského průmyslu. Proto musí EU trvat na tom, aby obchod se surovinami neomezovaly restrikce neslučitelné s pravidly WTO, zejména u vzácných zemin. Je tudíž nutno zohlednit, že je nezbytné dodržovat etické, sociální a ekologické standardy.

4.9.1.

Evropské podniky by měly prozkoumat a mnohem lépe využít potenciál nových členských států EU. Tento přístup by mohl proměnit problémy s přílišnými hospodářskými rozdíly mezi evropskými regiony v evropskou výhodu.

4.9.2.

EHSV vyzývá EK, aby sledovala situaci v mezinárodním obchodě s kritickými surovinami. EHSV doporučuje vypracovat několik pravděpodobných scénářů, včetně nejhoršího možného, za účelem popsání hrozeb a jejich možných řešení. Měla by být posílena spolupráce s jinými zeměmi, jež jsou ve stejné situaci (USA, Japonsko, Jižní Korea).

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/38

1.1

Odvětví údržby, oprav a přestavby lodí (ship maintenance, repair and conversion – SMRC) je pro Evropu a její udržitelný rozvoj strategicky důležité, neboť hraje klíčovou roli v takových oblastech, jako je ochrana životního prostředí, doprava, bezpečnost a energetická účinnost.

1.2

EHSV se domnívá, že stávající síť loděnic SMRC v EU je vzhledem k technicky pokročilému know-how dobře připravena a je schopna pokrýt zvyšující se poptávku po udržitelném rozvoji, technologiích, inovacích, dovednostech pracovníků a vybavení loděnic.

1.3

Výbor je toho názoru, že přes složitou hospodářskou situaci pro toto odvětví vznikají nové příležitosti. Souvisí to s rozšiřováním světového loďstva a s rostoucím podílem starších lodí, a zejména se stále větší poptávkou po přestavbě a modernizaci z důvodu ekologických, energetických a klimatických požadavků. V nejbližší době se to týká zvyšující se poptávky po energeticky účinných plavidlech, provozu a rozvoje zařízení využívajících větrnou energii na moři a získávání přírodních zdrojů z moře.

1.4

Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu tomuto odvětví skýtají další příležitosti plavební trasy v Severním ledovém oceánu a podmořská těžba.

1.5

Výbor poukazuje na to, že přes tyto slibné příležitosti mají majitelé lodí a loděnice SMRC kvůli pokračující krizi i nadále problémy s financováním, např. s přístupem k úvěrům, v důsledku čehož podniky provozují svou činnost v nesnadných podmínkách. Další výzvou je udržení kritického množství v tomto odvětví.

1.6

Pro vyřešení této situace by pododvětví SMRC mělo úzce spolupracovat s hodnotovým řetězcem v námořní oblasti, aby vzhledem ke stále větší konkurenci třetích zemí posílilo své postavení a získalo podporu ze strany EU, členských států a regionů.

1.6.1

Výbor se domnívá, že pro toto odvětví bude přínosné a potřebné, aby:

1.7

EHSV poukazuje na to, že i když pracovníci odvětví SMRC v EU mají odpovídající kvalifikaci, je třeba ji neustále vyhodnocovat a aktualizovat. Tato opatření by se měla přednostně podporovat, např. v rámci iniciativy LeaderSHIP 2020. Vzhledem ke stárnutí kvalifikovaných pracovníků je zde reálné nebezpečí, že v tomto odvětví dojde ke ztrátě kritického množství.

1.8

EHSV je toho názoru, že je třeba soustředit pozornost na přilákání nových a mladých pracovníků do tohoto odvětví, což by mělo být spojeno s opatřeními zaměřenými na zlepšení pověsti tohoto odvětví. Zároveň by měly být finančně podporovány školy a vysoké školy, které se specializují na odvětví SMRC.

1.9

Výbor se domnívá, že by Evropská komise spolu se sociálními partnery a dalšími zainteresovanými subjekty (např. v rámci koncepce odvětvové rady pro dovednosti) měla vypracovat plán nepřetržitého přizpůsobování dovedností novým úkolům v odvětví SMRC, kam mimo jiné patří zařízení umístěná na moři (platformy, větrné parky atd.), kotviště, nové technické plovoucí jednotky, zařízení a lodě pro doplňování LNG atd. To vyžaduje monitorování dovedností, neustálé zlepšování odborné přípravy a podporu mobility v rámci Evropy.

1.10

Komplexní soubor zásad a pravidel (ochrana životního prostředí, bezpečnost, přístavy, pravidla v oblasti dopravy, montáž, recyklace) má určující vliv na to, jakým způsobem toto odvětví funguje, a na poptávku po jeho službách. Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že by odvětví SMRC a odvětví stavby lodí měla často a systematicky konzultovat Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost (EMSA), aby byly lodě bezpečnější a ekologičtější a daly se účinně monitorovat.

1.11

EHSV je toho názoru, že na soubor nových pravidel a požadavků ohledně pokročilých technologií je třeba nahlížet spíše jako na příležitost, a nikoli jako na něco, co tomuto odvětví škodí nebo mu způsobuje problémy. V tomto ohledu je nutná užší spolupráce odvětví SMRC, odvětví stavby lodí a ocelářského průmyslu, aby se dosáhlo lepších výsledků. Výbor vyzývá k tomu, aby GŘ MOVE odvětví SMRC zohlednilo při přípravě strategických politik (rovněž co se týče pobřežní plavby).

EHSV se domnívá, že v souladu se střednědobými prognózami (na dobu 3 let), které předpovídají značnou poptávku po recyklaci lodí prováděné v Evropě, je odvětví SMRC vybaveno na realizaci těchto projektů. Disponuje rovněž lidským kapitálem, díky němuž může plnit požadavky na recyklaci lodí, která neškodí lidem ani životnímu prostředí. Současně se v tomto odvětví přihlíží k tomu, že se jedná o nový a odlišný druh činnosti, s nímž jsou spojeny citlivé aspekty vyžadující opatrný přístup. Výbor je toho názoru, že recyklace lodí bude mít pro evropský průmysl stále strategičtější význam.

1.12

Podle Výboru jsou klíčovými krátkodobými cíli, které vyžadují podporu z veřejných prostředků s ohledem na financování přestaveb v odvětví SMRC v EU, instalace čističek a systémů pro úpravu lodní zátěžové vody (podle Lloydova rejstříku se to může týkat až 65 000 lodí po celém světě) a přestavby související s energetickou účinností (včetně instalace motorů poháněných LNG, instalace zařízení pro doplňování LNG na moři, systémů zpětného získávání tepla a modernizačních jednotek pro pomalou plavbu atd.).

1.13

Výbor je přesvědčen o tom, že odvětví SMRC má obrovský význam pro evropské vojenské námořní loďstvo jednotlivých zemí a že by toto téma mělo být zahrnuto do jiných stanovisek EHSV týkajících se zbrojního průmyslu.

1.14

EHSV se domnívá, že pro toto odvětví má zásadní význam praktické uplatňování pravidel Mezinárodní námořní organizace (IMO), obzvláště úmluvy o nakládání s lodní zátěžovou vodou. Tato úmluva by tedy měla být řádně a účinně prováděna a měla by být jasně formulována očekávání.

2.1

Loďařský průmysl zahrnuje veškeré podniky zabývající se stavbou, údržbou, přestavbou a opravami všech typů lodí a dalších příslušných námořních konstrukcí. Pro loděnice provádějící údržbu, opravy a přestavbu lodí se používá anglická zkratka SMRC. Do této oblasti činnosti spadají také klasifikační prohlídky. Takovéto loděnice fungují v 16 zemích EU a zaměstnávají zhruba 50–55 tisíc osob (průměr za období 2007–2011).

2.2

Odvětví SMRC je zvláštním segmentem loďařského průmyslu. Význam tohoto odvětví roste s tím, jak se rozšiřuje světové loďstvo a námořní doprava (i doprava po vnitrozemských vodních cestách) a jak se rozvíjejí lodní technologie a zvyšují požadavky na vodní dopravu v oblasti udržitelného rozvoje.

2.3

EU v tomto odvětví momentálně zaujímá významné postavení. Na světovém trhu se v současnosti podílí asi 35 %, což dokládá, že toto odvětví má pro Evropu strategický význam. Je třeba si toto postavení udržet a dokonce ho i posílit, aby byla zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti námořní dopravy a byly stanoveny přísné ekologické normy a normy energetické účinnosti.

2.4

Odvětví SMRC se od odvětví stavby lodí liší v mnoha ohledech. Dělí se na tato pododvětví: opravy lodí, jejich údržba a modernizace a přestavba lodí.

2.5

Údržba a opravy jsou obvykle krátkodobou záležitostí. Loď je po většinu času umístěna v suchém doku a v průměru v něm zůstává zhruba 10 až 12 dní.

2.6

Plánování oprav je poměrně jednoduché a loděnice mohou ovlivnit to, kterou loděnici si majitel lodi vybere. Neplánované opravy, které se provádějí po systémové, mechanické či konstrukční poruše, musejí být vykonány v nejbližší loděnici. V těchto případech se dá těžko ovlivnit rozhodnutí majitele lodi.

2.7

Podle zprávy OECD z roku 2008 (1) se volba vhodné loděnice k opravě lodi stala pro majitele lodí mimořádně důležitou. Ti se často musejí rozhodovat mezi finančně zajímavou nabídkou za nízkou cenu a potřebou zajistit spolehlivost a technologickou propracovanost. K nejvýznamnějším faktorům, které určují to, kde bude loď opravena, obvykle patří náklady, doba trvání oprav (včetně nákladů na změnu trasy) a – v menší míře – druh používané technologie.

2.8

Za účelem dosažení úspor z rozsahu dochází na různých místech po celém světě ke spojování stavby a oprav lodí. Země, které v loďařském průmyslu hrají prim, obvykle činnost loděnic zabývajících se stavbou lodí a loděnic SMRC oddělují, aby tak posílily koncentraci pracovní síly a zvýšily produktivitu.

V některých zemích EU (např. Polsko, Německo a Nizozemsko) a v Indii existují mezi loděnicemi zabývajícími se stavbou lodí a loděnicemi SMRC funkční a korporátní vazby. Zdá se, že tento model v těchto zemích funguje efektivně díky tomu, že oba druhy loděnic využívají oddělení a zařízení (a další organizační jednotky (2)), jež mají společné, a současně těží z rozmanitého portfolia produktů a zakázek a minimalizují rizika vyplývající ze zpomalení hospodářského růstu.

2.9

Situace na trhu v tomto odvětví

2.10

Pokud jde o rozvoj odvětví SMRC, hovořilo se o něm v uplynulých desetiletích v literatuře jako o „věčně mladém“ odvětví. Se silným nárůstem světového loďstva z 660 milionů DWT v roce 1990 na 1 468 milionů DWT v roce 2011 paralelně vzrostly příležitosti pro odvětví SMRC. Světový roční obrat v tomto odvětví byl koncem roku 2010 odhadnut na přibližně 12 miliard USD (3).

2.11

Obrat v evropském odvětví oprav lodí činil v roce 2010 3,16 miliard EUR (v roce 2008 byl zaznamenán rekordní obrat ve výši 4 miliard EUR). V příloze 1 je uveden obrat loděnic zabývajících se opravami lodí v různých evropských zemích v letech 2006 až 2010.

2.12

Evropské odvětví SMRC si před krizí vedlo docela dobře. Od roku 2010 začali majitelé lodí zkracovat výdaje nebo odkládat zakázky ve snaze snížit své náklady. Ve druhé polovině roku 2010 se jim podařilo vyrovnat ztráty, což dokládá skutečnost, že se čekací doby na opravy lodí opět prodloužily (z jednoho na tři týdny).

2.13

Loděnice SMRC existují po celém světě. Ačkoli asijské loděnice provádějí opravy lodí za nízkou cenu (kvůli nízkým nákladům na práci), vybírají si mnozí majitelé lodí dražší loděnice, protože jsou jim schopny nabídnout kratší dodací lhůty (a také umožňují vyhnout se nákladům na změnu trasy) a lepší know-how.

2.14

Proces přestavby a modernizace lodí se v určitých aspektech více podobá stavbě lodí než jejich opravám a údržbě. Přestavba lodí obvykle zabere více času než běžná oprava. Činnosti týkající se přestavby lodí lze označit za výrobní proces.

2.15

Podle sdružení Sea Europe (4) má přestavba lodí blíže k činnostem prováděným v loděnicích zabývajících se stavbou lodí, pokud jde o časové lhůty, přestavba však vyžaduje zcela jiný, pružný přístup. Díky tomu je možné provést změny v pracovním plánu v souladu s požadavky zákazníka a zvláštními znaky lodi, která má být přebudována.

2.16

Krátce před krizí byl na tom trh loděnic, jež vykonávají přestavby lodí, velice dobře. Počet zakázek však začal v roce 2009 klesat, přičemž k největšímu propadu došlo začátkem roku 2010. V té době zela většina knih s objednávkami přestavby lodí prázdnotou. Situace se poněkud zlepšila ve druhé polovině roku 2010. V současnosti však mnozí majitelé lodí omezují zakázky na přestavbu lodí kvůli finančním problémům.

2.17

V poslední době hrají stále důležitější roli opravy, přestavba a modernizace pomocných plavidel typu off-shore a plovoucích zařízení (včetně vrtných plošin). Vzhledem k tomu, že nová plavidla tohoto typu (a plovoucí zařízení na moři) jsou velmi drahá a na jejich dodání se musí dlouho čekat (až čtyři roky), se majitelé lodí rozhodují pro přestavbu stávajících plavidel a těchto zařízení. V Evropě však existuje výrazná tendence využívat pro tyto přestavby levnější zahraniční loděnice.

3.1

Konkurenceschopnost odvětví SMRC v EU byla prozkoumána a zanalyzována nedávno ve výzkumném programu ECO-REFITEC (5), který je realizován v rámci 7. rámcového programu pro výzkum. Výsledky tohoto zkoumání jsou uvedeny v příloze 2.

4.1

Na mezinárodní úrovni neproběhla žádná jednání o vícestranných dohodách týkajících se konkurenceschopnosti (pod záštitou WTO), které by mohly ovlivnit odvětví SMRC. Naděje na dosažení takovéto dohody v krátkodobém horizontu jsou poněkud mizivé.

4.2

Na dvoustranné úrovni vyjednala EU obchodní dohody, které mají nepřímý vliv na konkurenceschopnost, s USA, Kanadou, Japonskem a Jižní Koreou. Jejich dopad na odvětví SMRC je spíše minimální.

Na evropské úrovni existuje v právu EU rámec pro státní podporu loďařského průmyslu. V tomto rámci může Evropská komise schválit přidělení prostředků na inovace nebo na regionální podporu loděnic a – v případě vývozních úvěrů – poskytnutí podpory majitelům lodí. Pokud jde o odvětví SMCR, týká se tento rámec podpory na opravy a přestavbu lodí v případě regionální podpory a podpory inovací a pouze podpory na přestavbu lodí v případě vývozních úvěrů.

4.2.1

Stávající rámec platí od 1. ledna 2012 po dobu dvou let. Evropská komise předpokládá, že po uplynutí této doby bude možné začlenit rámec pro loděnice do budoucí verze pokynů EU pro státní podporu výzkumu a inovací a pro regionální podporu, protože v současnosti probíhá přezkum jak obecného rámce EU, tak konkrétnějšího rámce pro stavbu lodí.

4.3

4.4.1

Úmluva o nakládání s lodní zátěžovou vodou řeší problém přenosu invazních mořských druhů mezi různými mořskými oblastmi způsobeného vypouštěním lodní zátěžové vody, již lodě přepravují. Dle plánu má tato úmluva vstoupit v platnost počátkem roku 2014.

4.4.2

Úmluva bude mít na odvětví SMRC podstatný dopad, poněvadž bude nutné modernizovat nebo přestavět spoustu lodí, což se podle Lloydova rejstříku může týkat až 65 000 plavidel po celém světě.

4.4.3

Dalšími potenciálními důsledky této úmluvy pro loděnice SMRC jsou v prvé řadě rizika, jež vyplývají z používání a skladování nových chemikálií, a vyšší právní požadavky ohledně jejich používání.

4.5.1

Cílem této úmluvy, která vstoupila v platnost v roce 2013, je snížit znečištění ovzduší pocházející z lodí, především emise SOx a NOx.

4.5.2

Aby se zamezilo zbytečným omezením pro námořní průmysl, stanoví příloha VI této úmluvy, že emise lze snížit používáním alternativních paliv či zavedením technologií pro čištění plynů.

4.5.3

Úmluva přináší loděnicím SMRC příležitosti, jelikož bude nutné nainstalovat na palubách lodí, jež jsou součástí stávajících loďstev, technologie pro snížení emisí. K potenciálním rizikům pro loděnice, jež instalují ekologická zařízení, patří rostoucí závislost na dodavatelích zařízení a nutnost učinit v loděnicích určité investice.

4.6.1

Cílem této úmluvy je zajistit, aby bylo riziko pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost, které vzniká během recyklace lodí, udržováno na přijatelné úrovni.

4.6.2

Na základě ustanovení této úmluvy musejí být majitelé lodí plně informováni o veškerých materiálech, jež se používají při údržbě, opravách a přestavbě lodí, a musejí se ujistit, že v loděnicích nebudou nikdy používány nežádoucí materiály. Loděnicím v EU, jež mají rozsáhlé know-how, to může přinést další příležitosti k získání nových zakázek na specializované služby.

4.7

Recyklace lodí bude stále strategičtější činností, jejímž úkolem bude zabezpečovat a dodávat např. šrot a jiné suroviny zpracovatelským odvětvím v EU (ocel, hliník, měď) s cílem snížit přímý i nepřímý dopad na životní prostředí a zamezit nepřijatelným pracovním a sociálním podmínkám.

5.1

Odvětví SMRC a související odvětví by měla vzít v úvahu příležitosti a možnosti financování ze strany EIB díky rozšířené úvěrové činnosti této banky. Opatření EIB je třeba podpořit a prozkoumat, zejména u projektů týkajících se ekologické lodní dopravy, obnovitelných zdrojů energie na moři a přestavby lodí. Navrhujeme, aby GŘ ENT co nejdříve uspořádalo workshopy, jež se budou podrobněji zabývat možnostmi podpory ze strany EIB.

5.2

Členské státy a pobřežní regiony by měly prozkoumat možnost přidělení prostředků ze strukturálních fondů na diverzifikaci technologií v námořním průmyslu v souvislosti s novými sektory trhu. Týká se to obzvláště regionálních strategií inteligentní specializace.

5.3

Pokud jde o potenciální dlouhodobé financování ze strany EU, měla by Evropská komise prozkoumat možná opatření k financování stavby a modernizace lodí. Členské státy, finanční instituce, odvětví námořních technologií a další zainteresované subjekty by měly přezkoumat dostupnost tržních záruk.

5.4

Loďařský průmysl (včetně SMRC) by se ve spolupráci s Evropskou komisí, členskými státy či regiony měl zapojit do výzkumné činnosti, přičemž by se mělo mimo jiné využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru a měla by se plně zohledňovat struktura námořních odvětví a příslušné zásady pro státní podporu.

5.4.1

EHSV souhlasí se základní tezí iniciativy LeaderSHIP 2020, že pro splnění obecných cílů partnerství veřejného a soukromého sektoru pro loďařský průmysl bude nutné se výrazně angažovat ve výzkumných programech. Co se týče krátkodobých cílů, měla by být udržitelná konkurenceschopnost odvětví SMRC bezpochyby podepřena odpovídajícími opatřeními na podporu inovací v podnicích.

5.5

EHSV podporuje zapojení výboru pro odvětvový dialog v loďařském průmyslu do činnosti při definování a zavádění opatření v rámci iniciativy LeaderSHIP 2020. Zvláštní úloha tohoto výboru by v současnosti měla zahrnovat provádění té části iniciativy, která se týká lepší identifikace a srovnatelnosti kvalifikací a dovedností s cílem zajistit dlouhodobou prosperitu tohoto odvětví.

5.6

EHSV očekává, že výbor pro dialog dosáhne pozitivních výsledků ohledně sociálních norem v evropském odvětví stavby lodí a odvětví SMRC.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/45

1.1

EHSV v zásadě souhlasí se způsobem, jakým dosud fungoval Fond solidarity EU (FSEU) (1), jehož vznik vzápětí podpořil (2).

1.2

EHSV se domnívá, že ve vztahu k fungování Fondu solidarity Evropské unie je třeba nařízení č. 2012/2002 změnit, s čímž se již příliš otálelo (3), a podporuje úsilí Komise v tomto směru stejně jako Evropský parlament (4), ačkoli nový návrh je nanejvýš konzervativní.

1.3

EHSV je toho názoru, že zamítnutím návrhu (5) Komise v roce 2005 Rada přišla o příležitost postavit fungování fondu na nových základech.

1.4

EHSV se domnívá, že je nutné přijmout veškerá nezbytná opatření za účelem snížení byrokracie související s fungováním FSEU a že je třeba zrychlit jeho postupy (6).

1.5

EHSV souhlasí se změnami, které plánuje zavést nový návrh nařízení (7), pokud jde o stanovení záloh, upřesnění pojmů „závažná katastrofa“ a „mimořádné regionální katastrofy“ či přijetí opatření zaměřených proti členským státům, které neprojeví péči potřebnou k předcházení uvedených katastrof.

1.6

EHSV se domnívá, že navzdory obzvláště obtížnému období, kterým prochází ve finanční oblasti, bude EU muset vyčlenit výraznější částky na činnost FSEU pro případ, kdy by měla nastat závažná katastrofa s mimořádně silným dopadem.

1.7

Podle názoru EHSV je třeba zcela vyjasnit podmínky pro čerpání z FSEU, aby nevzbuzoval neopodstatněná očekávání a nestal se nástrojem k politickým manévrům, avšak aby nezpůsobil ani zklamání těžce zkoušených obyvatel.

1.8

EHSV podporuje názor, že nástroje jako FSEU poskytují EU vynikající příležitost k tomu, aby prokázala svou jednotu a solidaritu, pokud budou náležitým způsobem využity, a aby EU seznámila evropské občany s vynaloženým úsilím a poskytovanou pomocí.

1.9

EHSV se domnívá, že mezi plánovaná opatření je vhodné zařadit rovněž katastrofy, které se náhle vyskytnou v důsledku „skleníkového efektu“ a změny klimatu obecně či též v důsledku teroristických akcí.

1.10

EHSV si klade otázku, proč stanovené mezní hodnoty, jež opravňují označit katastrofu za „závažnou“, jsou nastaveny na tak vysokou úroveň, zavazující FSEU uvolnit své zdroje pouze výjimečně a výlučně v případech aktivace odvolacích doložek; domnívá se, že minimální prahy odpovídajících částek, které se zmiňují v souvislosti s rozsahem zjištěných škod, jsou mimořádně vysoké a je třeba je snížit.

1.11

Ustanovení o subsidiaritě, které Rada důsledně uplatňuje, představuje odrazující prvek a značně komplikuje snahy Komise. EHSV žádá, aby bylo používáno flexibilněji.

1.12

Výbor je přesvědčen, že v některých případech by bylo a je nadále možné zamezit velkým katastrofám využitím mechanismů a evropských fondů, které jsou k dispozici, a též využitím existujícího know-how.

1.13

EHSV souhlasí se zásadou „nechat platit původce škod“.

1.14

Výbor konstatuje, že v posledních letech Evropa bohužel zaznamenala výrazný nárůst počtu velkých katastrof.

1.15

EHSV vyzývá členské státy, aby zlepšily své vnitřní postupy a mechanismy a usnadnily práci Komise tím, že jí včas poskytnou informace, jež musí být důvěryhodné, platné a podložené.

1.16

Výbor se domnívá, že lhůta od devíti do dvanácti měsíců, kterou si žádá vyplacení příspěvků pomoci, je mimořádně dlouhá a neplní cíl, jakým je naléhavá a okamžitá pomoc.

1.17

Z hlediska EHSV je třeba stanovit pravidla pro reklamu a propagační činnost, jaké se musí těšit činnost fondu, aby se s ní občané seznámili.

2.1

Právě po katastrofických záplavách, jež postihly střední a severní Evropu, byl v roce 2002 zřízen FSEU s cílem poskytovat členským státům i kandidátským zemím zasaženým závažnými přírodními katastrofami doplňující pomoc, jejímž cílem je obnovit hospodářský a sociální život v postižených oblastech.

2.2

FSEU byl zřízen na základě naléhavých postupů, když se ukázalo, že ačkoli EU disponuje velmi výraznými prostředky pro odpověď na přírodní katastrofy na celé planetě, nemá přiměřené nástroje k tomu, aby čelila podobným kalamitám na svém vlastním území či na území kandidátských zemí jednajících o přistoupení.

2.3

Od svého vzniku vedl FSEU za mnoha okolností uspokojivá opatření, avšak mohli jsme též zaznamenat jistý počet strukturálních či byrokratických selhání, která se Komise pokusila napravit, když v roce 2005 předložila návrh nařízení, jenž navzdory příznivému stanovisku Evropského parlamentu narazil na zamítavý postoj Rady.

2.4

Strop pro roční rozpočet fondu je jedna miliarda eur, což je částka, která se dosud ukazovala jako dostatečná.

3.1

Hlavní ustanovení nařízení zřizujícího FSEU, jež v současnosti platí, jsou následující:

3.1.1

Fond byl založen proto, aby pomáhal členským státům a zemím jednajícím o přistoupení čelit závažným přírodním katastrofám a aby umožnil EU podniknout naléhavá a účinná opatření.

3.1.2

Vztahuje se na členské státy a na země, jež zahájily přístupová jednání.

3.1.3

Představuje doplňující nástroj a poskytuje doplňující pomoc, jejímž smyslem je refinancovat naléhavá opatření.

3.1.4

Je stanoveno, že hlavní aspekty závažných katastrof, pro něž je určen, se týkají životních podmínek, životního prostředí a hospodářství.

3.1.5

„Závažnými katastrofami“ je třeba ve smyslu tohoto textu rozumět takové katastrofy, které způsobují rozsáhlé škody z hlediska finančních nákladů či vyjádřené podílem hrubého národního důchodu (HND) (8).

3.1.6

Stanoví, že FSEU musí pracovat na základě mimořádně rychlých postupů a neprodleně přijímat rozhodnutí.

3.1.7

V každém případě za provádění pomoci je nadále odpovědný stát, kterému je pomoc určena.

3.2

Nařízení uvádí, že jsou vhodné co nejvyšší transparentnost a obezřetná finanční správa.

3.3

Vzhledem k vysokým částkám, jež byly stanoveny pro definici „přírodních katastrof“, současně zavádí odvolací doložky týkající se „mimořádných katastrof“ a katastrof, k nimž dojde v „sousední zemi“, avšak svazuje je výjimečně přísnými kritérii a horní hranicí účasti ve výši 75 milionů eur. Stalo se pravidlem, že zásahy FSEU se provádějí na základě těchto ustanovení o výjimkách, a to kvůli mimořádně vysokým částkám, jež byly na začátku stanoveny pro definici závažných katastrof.

3.4

Podle nařízení jsou stěžejní priority FSEU v případě závažné katastrofy následující:

3.4.1

okamžitá obnova zničené infrastruktury a provozů v odvětví energetiky, přívodu vod a odvodu odpadních vod, telekomunikací, dopravy a vzdělávání,

3.4.2

výkon dočasných zásahů zaměřených na ubytování a hrazení záchranných služeb,

3.4.3

přijetí opatření na ochranu kulturního dědictví,

3.4.4

bezprostřední vyčištění oblastí zasažených katastrofou.

3.5

Postižený členský stát musí co nejrychleji, nejpozději však do deseti týdnů od začátku katastrofy, zaslat Komisi žádost o zásah, která rovněž upřesní rozsah požadované pomoci.

4.1

Projednávaný návrh měnící nařízení č. 2012/2002, jímž se řídí fungování FSEU, předpokládá následující změny:

4.1.1

Zařazuje činnost fondu do nového víceletého finančního rámce 2014–2020.

4.1.2

Jasně definuje jeho pole působnosti tím, že jej omezuje na přírodní katastrofy, a to včetně katastrof zapříčiněných člověkem.

4.1.3

Stanovuje nový práh pro „závažné regionální katastrofy“ ve výši 1,5 % regionálního HND na úrovni NUTS2 (počet obyvatel mezi 800 000 a 3 miliony).

4.1.4

Zavádí možnost, aby Fond na základě žádosti postiženého členského státu rychle vyplatil zálohu až do 10 % předpokládané výše finanční pomoci, se stropem 30 milionů EUR.

4.1.5

Poprvé zohledňuje pomalu se rozvíjející katastrofy, jako je sucho.

4.1.6

Zavádí opatření na podporu účinnějšího předcházení katastrofám a vybízí k využití souvisejících právních předpisů EU, přičemž dává Komisi právo odmítnout žádost o zásah Fondu předloženou členským státem, pokud se prokáže jeho závažná nedbalost či pokud se katastrofa podobným způsobem opakuje.

4.1.7

Obsahuje nové ustanovení o způsobilosti DPH a vylučuje technickou pomoc jako nezpůsobilou pro příspěvek z fondu.

4.1.8

Ve výjimečných okolnostech opravňuje odchýlit se od určitých ustanovení finančního řádu.

4.1.9

Stanovuje strop, kterého je třeba dosáhnout, aby byla katastrofa vyhodnocena jako závažná, na 3,53 miliardy eur nebo 0,6 % hrubého národního důchodu.

5.1

EHSV souhlasí s tím, že bylo třeba změnit nařízení 2012/2002 ohledně fungování FSEU tak, aby:

5.1.1

se fond stal účinnějším mechanismem pro podporu členských států EU, zemí jednajících o přistoupení a sousedních zemí v případě přírodních katastrof,

5.1.2

mohl rovněž zasahovat v případě katastrof způsobených průmyslovými či technologickými haváriemi.

5.2

EHSV je toho názoru, že předpokládané částky jsou nízké pro případy masivních katastrof, které mohou mít dopad na velkou část EU (jaderná havárie, epidemie atp.), a vyzývá Komisi, aby se této stránce soustředěně věnovala.

5.3

EHSV se rozhodně připojuje k názoru Komise, jež se snaží urychlit postupy, které řídí fungování FSEU, avšak je zřejmé, že tyto postupy musí v každém případě vést cestou důvěryhodných mechanismů, jež se opírají o jasná a jednoduchá pravidla fungování.

5.4

EHSV vyzývá členské státy, aby k mechanismům fondu přistupovaly obezřetně a nevyvolaly neoprávněné negativní reakce vůči EU.

5.5

EHSV souhlasí s postupem vyplácení záloh i se zavedením kategorie „dlouho trvající škody“ do praxe, například v souvislosti se suchem. Dále se domnívá, že součástí prací usilujících o obnovu původního stavu, které jsou naplánovány po přírodní katastrofě, musí být rovněž obnova lesních porostů.

5.6

EHSV soudí, že Komise musí být obzvláště přísná vůči členským státům, které navzdory existenci právních předpisů EU a specifického evropského financování vykazují nedbalost, jejímiž důsledky jsou závažné katastrofy.

5.7

EHSV je toho názoru, že změna klimatu způsobí v budoucnu ještě více přírodních katastrof, a vyzývá proto Komisi, aby to rovněž v revidovaném nařízení zohlednila.

5.8

EHSV se domnívá, že „občanská společnost“ stále zastává mimořádně důležitou úlohu, jakmile dojde k velkým katastrofám, a žádá Komisi, aby do měněného nařízení zapracovala možnost financovat též specializované a certifikované organizace, které působí v této oblasti a disponují potřebnými strukturami a poznatky k poskytnutí svých služeb.

5.9

EHSV je toho názoru, že pokud nástroje jako FSEU účinně pracují, dávají EU možnost konkrétně a aktivně projevit solidaritu, a vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k tomu, aby evropští občané byli informováni o úloze Unie.

5.10

EHSV je přesvědčen, že je třeba financování fondu začlenit do běžného rozpočtu EU, aby se omezila zpoždění způsobená současnými postupy, které jsou pomalé a zatížené byrokracií a které vedou k zásahům Rady, Parlamentu i Komise, avšak rovněž je zapotřebí zavést nějaký mechanismus pro zvýšení vyčleněné částky v případě výjimečně rozsáhlých katastrof, jež vyžadují výraznější pomoc.

5.11

EHSV souhlasí s domněnkou Evropského parlamentu, že práh pro zásah stanovený na 1,5 % regionálního HND na úrovni NUTS2 je mimořádně vysoký a k velkému zklamání občanů vylučuje mnoho závažných katastrof z pole působnosti fondu. Dále navrhuje snížit jej na 1 %, aby pokrýval zejména země se slabými demografickými parametry.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/50

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je potěšen, že Evropská komise konečně předložila očekávaný a několikrát ohlašovaný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fondech peněžního trhu.

1.2

Trh stínového bankovnictví má velký význam. Podle odhadů Rady pro finanční stabilitu (FSB) činí jeho celosvětový objem 51 000 miliard eur, což představuje 25–30 % celého finančního systému. V Evropě je většina fondů peněžního trhu – přibližně 80 % celkového objemu a 60 % fondů – upravena směrnicí 2009/65/ES o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP). Zbytek fondů peněžního trhu působí od července 2013 podle pravidel směrnice 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů.

1.3

Důvody k nutné regulaci činnosti takzvaných stínových bank jsou v zásadě dva. Prvním je možnost využívat systém stínového bankovnictví k obcházení předpisů, zejména kapitálových požadavků, tj. k provádění činností, jež by mohly být řízeny v rámci tradičního regulovaného systému, což zvyšuje pravděpodobnost systémové události. Druhým je skutečnost, že finanční aktivity stínových bank mají významný pákový efekt, a stejně jako tradiční banky tak vystavují finanční sektor riziku paniky a systémové události.

1.4

EHSV souhlasí s rozhodnutím Komise upravit tuto oblast nařízením, a ne směrnicí. Vzhledem k charakteristikám fondů peněžního trhu, které jsou sice činné v celosvětovém měřítku, nicméně jejích sídla se nacházejí převážně ve třech zemích – ve Francii, Irsku a Lucembursku –, je naprosto nezbytné mít k dispozici jednotný a bezprostředně použitelný předpis. Toto rozhodnutí je plně v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity.

1.5

Na popud FSB vypracovala Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) v říjnu 2012 první řadu doporučení, aby regulační subjekty připravila na provádění zásahů na trzích fondů peněžního trhu. V listopadu 2012 přijala FSB regulační pokyny s cílem omezit náchylnost fondů peněžního trhu vůči snižování míry investic. Evropský parlament předložil své směrodatné připomínky 20. listopadu 2012. V neposlední řadě vydala v prosinci 2012 (1) své doporučení i Evropská rada pro systémová rizika (ESRB).

1.6

Ve Spojených státech přijala Komise pro cenné papíry a burzu (SEC) v roce 2010 předpis 2-a7, který tuto problematiku řeší. Rada pro dohled nad finanční stabilitou (Financial Stability Oversight Council – FSOC), která má ve Spojených státech regulační pravomoci, zahájila dne 19. listopadu 2012 (2) přezkum platné legislativy a navrhla změny velmi podobné těm, které učinila EK: povinná kapitálová rezerva, povinný přechod na fondy peněžního trhu s pohyblivou čistou hodnotou aktiv, povinnost velmi krátkodobých investic a povinnost častějšího informování trhu o skladbě portfolia investic. EHSV vzhledem ke značné integraci trhů doporučuje sdílet s úřady v USA jednotné a účinné předpisy.

1.7

EHSV souhlasí s následujícím prohlášením v dokumentu ESRB: „Ačkoli fondy peněžního trhu nezpůsobily finanční krizi v letech 2007 až 2008, jejich chování v průběhu finančního otřesu poukázalo na jejich schopnost šířit krizi či ji dokonce zesilovat. Zkušenosti z krize v letech 2007 až 2008 ukázaly, že fondy peněžního trhu mohou snadno podléhat náhlým masivním odlivům investic a že mohou potřebovat podporu sponzorských společností, a to zejména za účelem zachování konstantní hodnoty čistých aktiv.“

1.8

EHSV znovu potvrzuje, že „ačkoliv nezbytnost likvidity finančního systému, jež již od doby před krizí závisí z velké míry na stínovém bankovnictví, je nezpochybnitelná, ze zkušeností z krize vyplývá, že by v rámci regulačního procesu měla mít prioritu nutná stabilita finančního systému“. „Fakticky by tedy neměly existovat žádné ‚stínové‘ aktivity, a na stínové bankovnictví se tedy musí klást stejné regulační a obezřetnostní požadavky jako na celý finanční systém.“„Cílem nové právní úpravy musí být také vysoká úroveň ochrany evropských spotřebitelů.“

1.9

EHSV již dlouhou dobu, v souladu s doporučeními FSB, doufá v rychlé přijetí nařízení (3). Je nutné, aby Parlament a Rada co nejdříve dospěly k nezbytné shodě a toto nařízení mohlo být přijato a aby v něm byly zohledněny změny navrhované EHSV. Hrozí totiž reálné riziko, že se přijetí nařízení posune o několik měsíců, v závislosti na institucionálních lhůtách Parlamentu a Komise.

1.10

EHSV se domnívá, že nejlepším doporučením, které nejvíce odpovídá účelu, je doporučení přijaté FSB a ESRB (4) v souvislosti s rizikovostí konstantní čisté hodnoty aktiv, jež by měla být změněna na pohyblivou čistou hodnotu aktiv. 3% kapitálová rezerva se vzhledem ke skutečnosti, že nejvyšší možné riziko, jemuž bylo třeba čelit, bylo vyšší než 6 %, nejeví dostatečná k tomu, aby vyhověla požadavkům na likviditu v okamžiku, kdy by všichni účastníci trhu předpokládali závažné otřesy trhu a mohli by chtít urychleně stáhnout své investice.

2.1

Návrh nařízení Komise navazuje na loňskou zelenou knihu o stínovém bankovnictví (viz IP/12/253 a MEMO/12/191). Shrnuje doposud vykonanou činnost a objasňuje plán postupu při přijímání případných následujících předpisů v této významné oblasti.

2.2

V důsledku událostí, k nimž došlo během finanční krize, vyšlo najevo mnoho aspektů fondů peněžního trhu, které je učinily zranitelnými v případě potíží na finančním trhu, a prostřednictvím trhů proto mohou šířit rizika nebo je zesílit.

2.3

Pokyny, které přijal Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) s cílem vytvořit minimální společné podmínky, zavedlo do jednoho roku od jejich vstupu v platnost pouze 12 členských států, což prokazuje přetrvávání rozdílných vnitrostátních pravidel. To vyžaduje okamžitý a rozhodný zákrok.

2.4

Fondy peněžního trhu nebudou moci obchodovat s deriváty mimo rámec běžných mechanismů zajištění proti úrokovému a měnovému riziku.

2.5

Budou muset rovněž snížit riziko protistrany, a to diverzifikací investic. Nebude možné mít více než 20 % aktiv vázaných dohodou o zpětném odkupu se stejnou protistranou.

2.6

Manažeři budou muset upustit od požadování ratingu od specializovaných externích agentur a budou muset rovněž fondy peněžního trhu pravidelně podrobovat zátěžovým testům jejich odolnosti.

2.7

Cílem uveřejněného návrhu nařízení je zajistit větší transparentnost prostřednictvím:

2.8

V návrhu nařízení se rovněž navrhuje omezení fondů peněžního trhu a požadují se přísnější podmínky pro likviditu. To by podle Komise zaručilo, že v případě, že investoři svůj kapitál stáhnou, budou fondy s to ho vyplatit, aniž by to mělo nějaký dopad na systém.

2.9

Fondy budou muset zejména mít v portfoliu nejméně 10 % aktiv splatných do jednoho dne a 20 % aktiv splatných do jednoho týdne a na jednoho emitenta nebude smět připadat více než 5 % aktiv. Navíc bude muset být u fondů s konstantní hodnotou čistých aktiv zaručena 3% kapitálová rezerva.

3.1

Stínové bankovnictví hraje významnou roli ve financování reálné ekonomiky. „Stínové bankovnictví přispělo k financializaci hospodářství a realitní bubliny, která od roku 2007 zasáhla několik rozvinutých zemí a posunula jejich hospodářství na pokraj zhroucení, proto je třeba mu připsat zásadní, i když ne výlučnou odpovědnost za velkou recesi, jež postihla USA a mnoho zemí EU. Celý finanční systém musí sloužit reálné ekonomice.“ (5) Zejména malé a střední podniky čelí vážným problémům v důsledku omezování úvěrů, které jsou jim poskytovány. Zdá se, že bankovní systém není s to dostát své primární funkci podporovat reálnou ekonomiku.

3.2

Ve fondech peněžního trhu se setkává poptávka po přebytečné krátkodobé hotovosti s její nabídkou.

3.3

Jak shledala i FSB a další významné instituce, jako např. Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) a Evropská rada pro systémová rizika (ESRB), nebyly fondy peněžního trhu v dostatečné míře regulovány, přestože se uznává jejich důležitost pro systém. EHSV s tímto postřehem souhlasí.

3.4

Na druhé straně Bankovní federace Evropské unie (FBE) vyjadřuje určité obavy ohledně důsledků návrhů týkajících se peněžních fondů, jež jsou pro fondy, jejichž prostředky mohou banky využívat k financování úvěrů pro reálnou ekonomiku, omezující a obtížně proveditelné.

3.5

V mezičase se tímto tématem zabývá i skupina G20. Pozornost se zaměřuje na činnosti (nikoli na subjekty) odvětví. Různé připomínky vyjádřené členskými zeměmi G20 směřují k tomu, že je třeba toto odvětví regulovat na základě nevynutitelných předpisů, aby se zamezilo přílišnému dopadu na světové finanční toky, vzhledem k významné funkci stínového bankovnictví při poskytování likvidity bankovnímu sektoru.

3.6

Pokud jde o příslušné instituce a činnosti, FSB odhadla v roce 2011 rozsah stínového bankovnictví v celosvětovém měřítku přibližně na 51 tisíc miliard eur, což představuje 25–30 % celého finančního systému a polovinu bankovních činností (téměř 17 tisíc miliard v eurozóně, téměř 7 tisíc miliard ve Spojeném království a 17,5 tisíce miliard ve Spojených státech (6)).

3.7

Mezi různými zprostředkovateli účastnícími se tohoto systému mají fondy peněžního trhu významné postavení v systému a představují důležitý zdroj krátkodobého financování pro finanční instituce, podniky a vlády. Proto je fungování fondů peněžního trhu prioritou mezinárodních snah o regulaci, o níž se diskutuje.

3.8

V Evropě drží fondy peněžního trhu zhruba 22 % krátkodobých dluhových cenných papírů emitovaných vládami nebo podnikovou sférou a 38 % krátkodobých dluhových nástrojů emitovaných bankovním odvětvím, což činí přibližně 1 000 miliard eur.

3.9

Co se týče celkového geografického rozmístění v EU, mají fondy peněžního trhu sídlo především ve Francii, Irsku a Lucembursku a jsou hojně využívány zejména podniky z Německa a Spojeného království, pokud jde o fondy s konstantní čistou hodnotou aktiv.

4.1

Oblast fondů peněžního trhu je úzce provázána s bankami, které často spravují fondy a dokonce je využívají k financování sebe samých. Podle Komise banky podporují většinu fondů peněžního trhu. Devět z deseti nejvýznamnějších manažerů fondů peněžního trhu je totiž financováno komerčními bankami. Tento odhad dokládá nejen vysokou míru provázanosti obou předmětných oblastí, ale i vazbu mezi fondy peněžního trhu, podnikovým financováním a vládami.

4.2

Fondy peněžního trhu jsou pro podniky alternativním způsobem krátkodobého investování jejich peněžních prostředků. Za pomoci těchto nástrojů totiž podniky mohou své zdroje investovat s větším ziskem, než kdyby je uložily u banky. EHSV sice uznává formální platnost těchto forem peněžních investic, nicméně upozorňuje na jejich rizikovost. V případě, že nastanou problémy, totiž fondy na rozdíl od bank nemají žádnou možnost využít podporu poskytovanou centrálními bankami.

4.3

Pro fondy peněžního trhu totiž neexistují systémy pojištění vkladů. Zprostředkovatelé stínového bankovnictví (hedgeové fondy, fondy peněžního trhu či strukturované investiční nástroje) poskytují úvěry.

4.4

Podle současného mechanismu fungování může fond peněžního trhu půjčit veškeré finanční prostředky shromážděné od jednotlivců nebo podniků. EHSV poukazuje na to, že pokud jeden nebo dva subjekty, které zažádaly o poskytnutí úvěru, pak nejsou s to úvěr splácet, může fond peněžního trhu zkrachovat, neboť pokud budou ve stejném okamžiku někteří vkladatelé či investoři požadovat své peníze zpět, nebude fond schopen jim je vyplatit. Nebudou-li pro tento mechanismus přijata obezřetnostní pravidla, může se zrodit nová krize.

4.5

Ve světle těchto připomínek a vzhledem k tomu, že – jak již bylo zmíněno – největšími sponzory a poskytovateli financí pro fondy peněžního trhu jsou právě banky, je EHSV pevně přesvědčen, že oblast fondů peněžního trhu měla být právně upravena a kontrolována na základě podobných pravidel, jež byla přijata pro bankovní systém.

4.6

EHSV má za to, že záměr Komise předejít tomuto riziku stanovením povinné hotovostní rezervy ve výši 3 % nestačí k pokrytí rizik vyplývajících z fondů s konstantní čistou hodnotou aktiv, vzhledem k tomu, že se objevily případy rizika převyšujícího 6 %.

4.7

Předpoklady Komise jsou podle EHSV nesprávné i v souvislosti s doporučeními FSB a ESRB. FSB i ESRB v souladu s obezřetnostní ochranou systému navrhly Komisi, aby přijala mechanismus na hodnocení fondů vycházející z pohyblivé čisté hodnoty aktiv, aby bylo možné přizpůsobovat hodnotu fondu podle cenových výkyvů. V nařízení se naopak počítá se zachováním původně navrhovaného mechanismu konstantní čisté hodnoty aktiv a pouhým doplněním povinné hotovostní rezervy, která má pomoci čelit případnému nepříznivému kolísání hodnoty. EHSV se domnívá, že doporučení obou tržních regulačních subjektů více odpovídají zásadě zachování stability finančního systému, jak vyplývá z níže uvedené tabulky.

Fondy s konstantní čistou hodnotou aktiv (článek 25)

Srovnávací tabulka (7).

V souvislosti s nabízenými produkty vyzývá EHSV k zamyšlení se nad tím, že se do tohoto paralelního bankovního systému dostaly produkty, které již obíhají v tradičním bankovním koloběhu a jsou tedy regulované, aby se vyhnuly stávajícím přísnějším kontrolám ze strany bankovního dohledu.

4.8

EHSV se obává, že se tato rizika nyní přelijí i do stínového systému, aby se vymkla dohledu. Proto by se podle EHSV mělo usilovat o zavedení zásady „stejná činnost, stejná pravidla“.

4.9

EHSV zdůrazňuje již několikrát stvrzenou zásadu, totiž že náležitá transparentnost a odpovídající úroveň dohledu by zaručily, že finanční systém bude fungovat v zájmu hospodářství, a získá tak na důvěře, účinnosti a efektivitě.

Návrh zákona navíc u fondů peněžního trhu zakazuje provádět externí ratingy. Cílem tohoto opatření je předcházet panice na trhu, již by mohlo vyvolat případné snížení ratingu. Přestože je toto opatření v rozporu se zásadou transparentnosti a účinnosti a mohlo by ohrozit plnou informační symetrii, EHSV se domnívá, že trh fondů peněžního trhu využívají profesionální subjekty a že ratingové agentury by pouhou změnou názoru mohly mezi investory vyvolat paniku. Opatření interního ratingu, posílení postupů a ochrany řízení rizik a přísnější a závaznější dohled by mohly pomoci účinně chránit kvalitu referenčních aktiv a zajištění fondů.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/55

1.1

EHSV sdělení vítá, neboť je smysluplným přínosem pro reformu finančních služeb s cílem znovunastolit řádné fungování a stabilitu sektoru, jenž má klíčový význam, a omezit možná systémová rizika v této oblasti.

1.2

EHSV předpokládá, že nová právní úprava v oblasti finančních trhů příznivě přispěje k ozdravení ekonomiky, a zdůrazňuje, že je hluboce přesvědčen, že stabilita finančního odvětví a úspěch reforem jsou nezbytnými předpoklady udržitelného hospodářského růstu, zaměstnanosti a dotvoření vnitřního trhu v EU.

1.3

EHSV má za to, že cestovní mapa vykreslující již přijatá opatření a opatření budoucí jde správným směrem. Uznává, že bylo dosaženo pokroku, ale zároveň zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné řadu rozpracovaných věcí urychlit a řádně dokončit započaté legislativní iniciativy. Pokud jde o pět prioritních oblastí činnosti (1), jeho hodnocení je následující:

1.4

S ohledem na to, že v rámci reformy finančních služeb je zásadně důležité zabývat se otázkou arbitráže (2), vítá navrhovaný podrobný soubor opatření (3), a konkrétně jeho část věnovanou posílení obezřetnostního rámce pro bankovní sektor, jehož cílem je snížit rizika nákazy a arbitráže.

1.5

Uvítal rovněž úsilí vyvinuté za účelem zvýšení transparentnosti, a konkrétněji zvláštní opatření zaměřená na vytvoření rámce pro dohled nad stínovým bankovnictvím v EU, zřízení registrů obchodních údajů pro produkty, jež spadají do oblasti působnosti nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR) (4), přezkum směrnice o trzích finančních nástrojů (MIFID) (5), zavedení právního identifikátoru subjektů (Legal Entity Identifier – LEI) a zajištění větší transparentnosti repo obchodů.

1.6

Uznává, že bylo dosaženo pokroků, pokud jde o vytvoření posíleného právního rámce pro investiční kapitál, přičemž největší dopad mělo opatření zaměřené na zlepšení likvidity a stability, zejména co se týče fondů peněžního trhu se sídlem v Evropě nebo v Evropě prodávané.

1.7

Domnívá se, že v oblasti „snižování rizik spojených s repo obchody“ se sdělení omezuje na uvádění obecných tvrzení, která sice odrážejí skutečnost, avšak nepostihují současnou situaci v celé její kritičnosti. Doporučuje, aby byla urychlena a upřesněna plánovaná opatření, zejména legislativní kroky týkající se převoditelných cenných papírů, neboť reverzní transakce s cennými papíry, a v první řadě dohody o zpětném odkupu a půjčkách cenných papírů, hrají klíčovou úlohu v souvislosti se zadlužením finančního odvětví.

1.8

Stejně tak upozorňuje na zpoždění, pokud jde o klíčovou otázku posílení dohledu nad stínovým bankovnictvím, a doporučuje, aby na tomto poli došlo k zintenzivnění úsilí a rychlému vyjasnění; sdělení se v této problematice omezuje na zdůraznění určitých problémů, ale nezmiňuje se o žádných budoucích krocích, tedy ani o rámci přezkumu Evropského systému dohledu nad finančním trhem (ESFS), který Komise provede během roku 2013.

1.9

Vzhledem k tomu, že hlavními oběťmi finanční a hospodářské krize jsou, ač nedobrovolně, občané, neboť ti platí daně, pracují, spoří nebo konzumují, oceňuje EHSV posílení iniciativ v oblasti právní úpravy týkající se jejich ochrany založené na transparentnosti, správných údajích, sociální odpovědnosti finančního sektoru a ochraně spotřebitelů a drobných investorů a odkazuje na své pádné připomínky, jež vyjádřil k otázce zapojení občanské společnosti do regulace finančních trhů (6).

1.10

Výbor považuje za významné, že se Komise ve sdělení zmiňuje o tom, že na sektor stínového bankovnictví by se nemělo nahlížet pouze z pohledu rizik, která z něj vyplývají. Představuje rovněž alternativní zdroj financování pro reálnou ekonomiku.

2.1

Stínové bankovnictví je definováno jako „systém zprostředkování úvěrů, který zahrnuje subjekty a činnosti mimo standardní bankovní systém“ (7); opírá se o dva vzájemně provázané pilíře: „subjekty“, které se věnují zejména takovým činnostem, jako je shromažďování finančních prostředků, jež mají vlastnosti vkladů, transformace splatnosti a/nebo likvidity, převody úvěrového rizika, či využívají přímého nebo nepřímého pákového efektu; a „činnosti“, jež představují potenciální důležitý zdroj financování finančních subjektů a mezi něž patří sekuritizace, půjčování cenných papírů a repo obchody.

2.2

Subjekty se speciálním účelem jsou sekuritizační nástroje, jako jsou například přidružené subjekty vykazované mimo rozvahu (tzv. conduits ABCP), zvláštní investiční jednotky (SIV) a ostatní investiční jednotky pro speciální účel, fondy peněžního trhu a další typy investičních fondů a produktů, jež mají vlastnosti vkladů a jsou zranitelné vůči mohutnému výběru hotovosti (tedy „runům“), investiční fondy, které poskytují úvěr nebo využívají pákového efektu, včetně fondů obchodovaných na burze, finanční společnosti a subjekty cenných papírů poskytující neregulované úvěry nebo úvěrové záruky nebo provádějící transformaci likvidity a/nebo splatnosti, jako banky, a rovněž pojišťovny a zajišťovny vydávající nebo zaručující úvěrové produkty.

2.3

Zrod činností prováděných v rámci stínového bankovnictví přinesla deregulace finančního systému, ke které došlo ve Spojeném království v 80. letech 20. století a která se poté v 90. letech rozšířila do USA a dalších zemí (8). První basilejské dohody hrály v tomto procesu významnou roli, neboť z rozvahy vyčlenily spekulativní operace a zavedly přísná pravidla pro rozvahy bank (9).

2.4

Zrušení či zmírnění pravidel a ustanovení (10) umožnilo finančním institucím rozšířit své činnosti o nové oblasti a o komplexní modely a současně s tím měl příslib vysokých výnosů na celém světě dopady na miliony lidí, kteří toho o produktech stínového bankovnictví a jeho fungování mnoho nevědí.

2.5

V roce 2007 se skupina G20 rozhodla přijmout soubor regulačních opatření pro zajištění bezpečnosti a udržitelnosti finančního systému. Krize z roku 2008, která měla značný sociální a hospodářský dopad, pak odhalila rizika související s činnostmi prováděnými v rámci stínového bankovnictví a slabé stránky této oblasti – ať už se jedná o mezery v legislativě, neúčinnost dohledu, neprůhlednost trhů či přílišnou sofistikovanost produktů, přičemž vynikla úloha Rady pro finanční stabilitu.

2.6

Evropská unie má vůdčí úlohu, pokud jde o mezinárodní úsilí v rámci skupiny G20 a Rady pro finanční stabilitu, a dosáhla významného pokroku v souvislosti se závazky stanovenými v plánu finanční reformy a přípravou nových struktur dohledu. Řada reforem již dostala legislativní podobu – za všechny uvedeme jeden příklad, a to OTC deriváty.

2.7

Zpráva Rady pro finanční stabilitu z října 2011, jež představuje první iniciativu na mezinárodní úrovni usilující o globální pojetí stínového bankovnictví, se soustředí na: i) vymezení zásad pro kontrolu a regulaci tohoto sektoru, ii) zahájení procesu identifikace a vyhodnocování systémových rizik, iii) vymezení oblasti působnosti regulačních opatření v pěti směrech činnosti (11). Evropská komise k tomuto tématu zveřejnila zelenou knihu, jež se zaměřuje na možná rizika stínového bankovnictví v EU a na možné způsoby řešení prostřednictvím právní úpravy.

3.1

Sdělení začíná přehledem již přijatých opatření, a to ve dvou směrech: v oblasti finančních subjektů – zde se soustředí na posílení požadavků na banky a pojišťovací subjekty, pokud jde o jejich vztahy s odvětvím stínového bankovnictví, a na přípravu harmonizovaného rámce pro správce alternativních investičních fondů – a v oblasti integrity trhů, kde se soustředí na nástroje pro přenos rizik, posílení právního rámce v oblasti sekuritizace a rovněž v oblasti ratingových agentur.

3.2

Dále sdělení vymezuje pět prioritních oblastí činnosti, v nichž hodlá provádět doplňující opatření:

3.2.1

Co se týče transparentnosti stínového bankovnictví, úsilí vyvinuté v oblasti sběru a výměny směrodatných a kompletních údajů budou doplněny o iniciativy zaměřené na monitorování rizik spojených se stínovým bankovnictvím a s centrálními registry v rámci EMIR (12), revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) (13), zavedení identifikačního kódu právního subjektu (LEI)) a zvýšení transparentnosti repo obchodů.

3.2.2

Co se týče některých investičních fondů a především fondů peněžního trhu se sídlem v Evropě nebo v Evropě prodávané, navrhuje se vypracovat nová pravidla s cílem zlepšit jejich likviditu a stabilitu, a zreformovat pravidla, která se vztahují na subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP).

3.2.3

V oblasti omezování rizik souvisejících s repo obchody se sdělení zabývá dlouhodobým úsilím, jež bylo vyvíjeno za účelem lepšího pochopení problémů a získání poučení, a vysvětluje, že Komise má v plánu předložit legislativní návrh v oblasti práva směnitelných cenných papírů, a to za účelem zjednání nápravy v této oblasti.

3.2.4

Obezřetnostní rámec v bankovnictví bude posílen s cílem omezit rizika nákazy a arbitráže, a to formou zpřísnění podmínek a zavedení dodatečných požadavků na banky v souvislosti s fondy peněžního trhu, pokud jde o vztahy s neregulovanými finančními subjekty, zpřísnění ustanovení týkajících se jejich solventnosti a nových pravidel v oblasti likvidity, zejména v důsledku vstupu v platnost nařízení o kapitálových požadavcích (14) a směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) (15). Dále by měla být zvážena možnost rozšíření pole působnosti obezřetnostních pravidel týkajících se omezení rizika arbitráží.

3.2.5

Vzhledem k tomu, že se jedná o zajištění lepšího dohledu, důraz je kladen na roztříštěný, mnohotvárný a rychle se vyvíjející charakter stínového bankovnictví a na výzvy stojící před obezřetnostním dohledem, například možnosti obcházení pravidel přeshraniční cestou. Na evropské úrovni probíhají přípravné práce v Radě pro systémová rizika (ESRB) a evropských orgánech dohledu. Tyto aspekty, stejně jako otázka arbitráže a „případné potřeby“ vyjasnit institucionální úlohu jednotlivých orgánů, budou řešeny v rámci přezkumu Evropského systému dohledu nad finančním trhem, který Komise uskuteční v roce 2013.

4.1

Od počátku finanční krize EHSV v souboru stanovisek (16) vyjadřuje postoje občanské společnosti k celé řadě otázek souvisejících s fungováním finančního systému a formuluje racionální připomínky a doporučení jak obecného charakteru, tak konkrétněji v souvislosti s nápravnými opatřeními a problémy úvěrových institucí (17).

4.1.1

EHSV se vyslovil v tom smyslu, že zelená kniha o stínovém bankovnictví (18) byla důležitým krokem správným směrem k řešení existujících problémů, přičemž zdůraznil mimo jiné to, že je nutné zrušit „stínové“ činnosti, na něž se musí vztahovat stejné regulační a obezřetnostní požadavky jako na celý finanční systém.

4.2

EHSV vítá, že je na obezřetnostní dohled nahlíženo v celosvětovém měřítku a s cílem rozšířit právní úpravu a kontrolu na všechny finanční instituce systémového významu, na nástroje a trhy (19), a těší jej zjištění, že skupina G20 (20) na své poslední schůzi schválila doporučení Rady pro finanční stabilitu, s nimiž je sdělení, jež je předmětem tohoto stanoviska, v plném souladu.

4.3

EHSV vyzývá Komisi, aby dala rámci pro intervence za účelem posílení dohledu nad stínovým bankovnictvím konkrétní obsah díky zavedení koherentního mechanismu dohledu, stanovila harmonogram a urychleně vyjasnila institucionální úlohu orgánů dohledu v kontextu přezkumu Evropského systému dohledu nad finančním trhem (ESFS).

4.4

Vzhledem k tomu, že v různých zemích různé stínové aktivity a subjekty mohou či nemusí být podřízeny regulačnímu rámci, je obzvláště důležité zajistit prostřednictvím vhodných mechanismů rovnost podmínek hospodářské soutěže mezi různými státy a mezi řádným bankovním sektorem a subjekty stínového bankovnictví a předejít tak tomu, aby regulační arbitráž vyústila v asymetrické regulační pobídky.

4.5

Konkrétně EHSV poukazuje na to, že jelikož se jedná o analýzu dat, je nutné, aby regulační orgány zaujaly společný celosvětový přístup v souladu se společnými referenčními rámci a otevřenými průmyslovými normami, aby tak umožnily rychlou výměnu údajů a účinné a včasné jednání s cílem předcházet systémovým rizikům a chránit finanční stabilitu.

4.6

EHSV má za to, že objem a míra růstu stínového bankovnictví představují další významný faktor systémového rizika, a připomíná, že podle jednoho z dokumentů Rady pro finanční stabilitu z roku 2012 dosáhl tento sektor v roce 2011 objemu 67 bilionů dolarů, oproti 26 bilionům z roku 2002 (21), což odpovídalo 111 % souhrnného HDP zemí sledovaných Radou pro finanční stabilitu.

4.7

EHSV má za to, že by bylo vhodné provést analýzu této otázky z hlediska činností stínového bankovnictví spíše než z hlediska subjektů tohoto odvětví, neboť dohled nad těmito činnostmi a jejich kontrola je hlavním faktorem úspěchu přijatých opatření.

4.8

EHSV je toho názoru, že tento významný problém asymetrických postupů se netýká pouze stínového bankovnictví. Je zřejmé, že ve spojitosti s nedostatečnou transparentností představuje předimenzovaný bankovní model riziko destabilizace ekonomiky, což vede k tomu, že jsou náklady na záchranu institucí, „které jsou příliš velké nebo propojené na to, aby je bylo možné nechat zkrachovat“ přenášeny na celou společnost.

4.9

EHSV upozorňuje na to, že pro posílení konkurenceschopnosti a stability evropského finančního průmyslu je nutné, aby se kromě reformy evropského finančního systému usilovalo také o skutečné řešení problému velikosti bank, jež znemožňuje jejich úpadek, a aby se v tomto směru usilovalo o transparentnost, racionalizaci měřítka aktivit velkých konglomerátů a omezení vzájemné závislosti v rámci skupin podniků.

4.10

Proto má EHSV za to, že opatření pro dohled musí jít ruku v ruce s účinným bojem proti jakékoliv deformaci finančního sektoru a rovněž se strukturálními reformami, a vyzývá Komisi, aby zrychlila postupy, jejichž cílem bude zavedení jednotného mechanismu pro řešení problémů, a zohlednila při tom doporučení Liikanenovy zprávy a zprávy, kterou Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu nedávno věnoval otázce reformy bankovního sektoru v EU (22).

4.11

Vzhledem k tomu, že vykonávat účinný dohled nad stínovým bankovnictvím, které je ze své podstaty roztříštěné, rozmanité a značně přizpůsobivé, je nesnadné a komplikované, vyzývá EHSV Komisi, aby včas vyjasnila, zda příslušné vnitrostátní a evropské orgány dohledu (mezi nimi jednotný mechanismus dohledu), mají k dispozici dostatečné zdroje a potřebné kontrolní nástroje a kompetence.

4.12

EHSV je toho názoru, že aby byl dohled úspěšný, musí být doplněn o nástroje pro stanovování sankcí, a to sankcí účinných, s odrazujícím účinkem a přiměřených potřebě, a musí být zveřejněny výše sankcí a informace týkající se všech ostatních překročení pravidel, dále Výbor zdůrazňuje problém nerespektování evropské legislativy fyzickými či právnickými osobami ze třetích zemí.

4.13

EHSV podtrhuje, že je nezbytné zajistit spotřebitelům finančních produktů ochranu proti nekalým praktikám, proti tzv. klamavým produktům či službám nebo takovým, které neposkytují záruky solventnosti, a rovněž proti všem možným nepřiměřeným podmínkám ve smlouvách; připomíná, že navrhoval vytvoření evropské agentury pro ochranu spotřebitelů finančních služeb za účelem lepší ochrany těchto spotřebitelů, zajištění transparentnosti a rovněž účinnější vyřizování jejich stížností.

4.14

Dostupné internetové stránky, ale i další moderní informační nástroje mohou spotřebitelům poskytnout možnost srovnání a výběru mezi různými produkty a službami, což podporuje soutěž a samoregulaci trhu v tomto odvětví.

4.15

EHSV vyzývá Komisi, aby urychlila realizaci posouzení dopadu a dokončila přípravu nových pravidel likvidity a rovněž aby provedla srovnávací studii ohledně cen a přínosů v souvislosti s účinností a uzpůsobeností legislativních textů přijatých po začátku finanční krize, s cílem získat souhrnné vyhodnocení dopadu právních předpisů na trh s finančními produkty v EU.

4.16

EHSV rovněž zdůrazňuje, že je třeba, aby bylo toto regulační úsilí podpořeno odbornou činností a vědeckým výzkumem vysoké úrovně, které by se zabývaly otázkami sběru a výměny údajů a obecněji by komplexněji sledovaly dynamiku vývoje subjektů stínového bankovnictví a určily jeho složky, jež jsou přínosné pro reálnou ekonomiku, ale také ty, které mohou být novými zdroji zranitelnosti a systémového rizika.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/61

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) souhlasí s tím, že partnerství přinášejí četné výhody pro rozvoj inovací a že by jejich potenciál mohl být využíván ještě více.

1.2

EHSV se domnívá, že je třeba definovat deset navrhovaných iniciativ a zajistit jejich synergii s finanční podporou z prostředků programu Horizont 2020, neboť se z hlediska nástrojů, typů a obsahu liší od jiných druhů partnerství.

1.3

EHSV požaduje, aby byl zaručen dlouhodobý finanční výhled pro iniciativy a stabilní regulační rámec, čímž klesne počet vysoce rizikových aspektů, jimiž se vyznačují, a přispěje se k plnění obecných cílů EU v oblasti udržitelného rozvoje, zaměstnanosti a vzdělávání nových kvalifikovaných odborných profilů.

1.4

EHSV se domnívá, že tyto nástroje jsou důležitými prvky k zaručení většího množství prostředků na investice do výzkumu a inovací, za předpokladu, že budou flexibilní, jednoduché a nebyrokratické, přístupné a transparentní, budou mít pákový efekt na doplňkové financování a bude do nich zapojováno stále více menších podniků, především ve znevýhodněných regionech.

1.5

Podle EHSV musí být cíle měřitelné a zaměřené na inovace a na jejich přeměnu v průmyslové cíle a v nová pracovní místa, musí být součástí společné střednědobé vize v rámci systému vyvážené a transparentní správy věcí veřejných a mít jasné vědeckotechnické a socioekonomické ukazatele výkonnosti.

1.6

EHSV doporučuje, aby se u institucionálních partnerství veřejného a soukromého sektoru věnovala větší pozornost mechanismům bránícím zneužívání informací v obchodním styku, byl více využíván pákový efekt, byl v programech a projektech zaručen větší prostor pro všechny typy malých a středních podniků, včetně sociální ekonomiky, byla prováděna důrazná komunikační politika a ve všech společných podnicích měla aktivní úlohu fóra zainteresovaných stran.

1.7

V souvislosti s partnerstvími v rámci veřejného sektoru se EHSV domnívá, že by rozpočet na výzkum a inovace v Evropě měl přispět k nastolení větší vyváženosti v rozdělování unijních prostředků, že by se měla věnovat větší pozornost vysoce technicky vyspělým malým a středním podnikům a klinickým, lékařským a technologickým inovacím podporujícím příznivé životní podmínky všech občanů, především co se týče aktivního života a pomoci starším osobám.

1.8

EHSV požaduje aktivní komunikační politiku o vývoji 10 zavedených iniciativ a doporučuje pořádat spolu se všemi zainteresovanými stranami organizované občanské společnosti každoroční konference, na nichž budou představeny výroční zprávy o dosažených výsledcích a budoucích strategiích a vícejazyčné praktické příručky pro inteligentní zapojení do různých forem partnerství, která na úrovni EU existují.

1.9

EHSV doporučuje Komisi koncipovat příslušnou proaktivní politiku, a to i prostřednictvím zavedení cen EHSV za úspěchy v oblasti ekonomických a sociálních inovací. Za tím účelem je třeba se opírat o tři hlavní oblasti: zainteresovaný vědecký a podnikatelský sektor, uživatele inovačních tržních výsledků a všechny občany Unie. Budou tak uspokojeny potřeby společnosti, především co se týče zaměstnanosti a odborné přípravy. Výbor navrhuje zavedení evropské ceny za inovace, která by se udělovala za inovující aplikace týkající se průmyslu, ekonomiky či sociální oblasti a která by umožnila výrazně zviditelnit evropskou přidanou hodnotu.

2.1

Program Horizont 2020 stanoví vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových oblastech, v nichž by výzkum a inovace mohly přispět k

2.2

Je třeba podotknout, že existuje několik druhů partnerství pro výzkum a inovace:

2.3

Zkušenosti s institucionálními partnerstvími veřejného a soukromého sektoru, například s orgány EU podle článku 185 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, ukázaly, že by měly být doplněny další kategorie, aby byl rozšířen výběr flexibilnějších a přístupnějších nástrojů pro soukromé partnery oproti nástrojům, které jsou určeny institucím EU.

2.4

Partnerství veřejného a soukromého sektoru uzavřená v rámci programu Horizont 2020 lze definovat jako inovativní finanční nástroje, určované a prováděné otevřeným a transparentním způsobem na základě hodnocení provedeného nezávislými odborníky, z něhož vyplyne:

2.5

Společné technologické iniciativy jsou osvědčeným způsobem spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje.

2.6

Společné technologické iniciativy vycházejí v prvé řadě z evropských technologických platforem, k nimž EHSV vypracoval stanovisko (1), a zejména z těch, pro něž by stávající obvyklé nástroje na podporu výzkumu a vývoje nebyly dostatečné k tomu, aby bylo možné splnit cíle vytyčené ve strategických agendách.

2.7

EHSV souhlasí s tím, že partnerství přinášejí četné výhody a jejich potenciál by mohl být využíván ještě více. Proto výslovně uvítal „iniciativu Komise vytvářet a podporovat v rámci stěžejní iniciativy Unie inovací evropská inovační partnerství (EIP)“.

2.8

EHSV rovněž zdůraznil, že „inovace mají zásadní význam pro strategii Evropa 2020“ a že „inovace nemusí být nutně výsledkem lineárního sledu [...], nýbrž vznikají složitým postupem [...]“ (2).

2.9

Pokud je míra vzájemné závislosti výzkumu a inovací vysoká, „inovace nesmí být zahrnovány do výzkumu a ani výzkum nemůže být zahrnován do inovací. Tím by došlo ke kulturnímu ochuzení základních evropských hodnot […]“ (3).

2.10

EHSV opakuje, že podporuje propagaci sociálních inovací zejména v rámci unijních programů financování, jako jsou strukturální fondy či program pro sociální změny a inovace, neboť jsou prostředkem k umožnění dodatečné podpory rozvoje finančních kapacit sociálních podniků (4).

2.11

EHSV upozorňoval na význam partnerství pro zvýšení atraktivity Evropy jakožto globálního partnera v oblasti výzkumu a inovací.

2.12

EHSV zdůraznil podporu partnerstvím, jež mají spojit veřejné subjekty v rámci veřejného sektoru a v rámci veřejného a soukromého sektoru (5) na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých států s cílem řešit hlavní společenské výzvy a posílit postavení EU v hospodářské soutěži. Na základě analýzy

bylo možné získat v této oblasti velmi pozitivní poznatky (6).

2.13

EHSV souhlasí s postupem, kterým Komise vypracovala těchto 10 návrhů tvořících balíček opatření v oblasti investic do inovací, tj. na základě výsledků veřejných konzultací, hodnocení dopadu a různých plánů postupu.

2.14

EHSV uspořádal dne 31. října 2013 k balíčku navrhovaných opatření slyšení, jehož se zúčastnila početná skupina zástupců zainteresované občanské společnosti, vedoucí představitelé různých stávajících společných podniků a také Komise.

3.1

EHSV s přesvědčením podporuje balíček opatření Komise a má za to, že jak návrhy iniciativ partnerství soukromého a veřejného sektoru podle článku 187 SFEU, tak návrhy iniciativ partnerství v rámci veřejného sektoru podle článku 185 SFEU jsou účinnými nástroji k řešení závažných problémů, jež mají dopad na konkurenceschopnost Evropy a na její udržitelný hospodářský a sociální rozvoj.

3.2

Výbor se domnívá, že je třeba definovat těchto deset iniciativ s finanční podporou z programu Horizont 2020, neboť se z hlediska nástrojů, typů a obsahu liší od jiných druhů partnerství, přestože jsou jejich cíle mnohdy podobné nebo částečně shodné s ostatními, aby se zamezilo duplikacím, překrývání a potenciálním konfliktům a zdůraznila se naopak součinnost a doplňkovost s jinými iniciativami. V žádném případě to členské státy nezbavuje odpovědnosti v oblastech, kterých se tyto partnerské iniciativy dotýkají.

3.3

EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zaručila finanční výhled pro výzkum a inovaci a iniciativy a stabilní zjednodušený regulační rámec a podniky zaručily iniciativy, což umožní omezit počet rizikových aspektů, jimiž se vyznačují. Navíc se domnívá, že finanční podporu je třeba mezi iniciativy rozdělit vyváženějším způsobem a zaměřit se při tom více na domotiku, jejímž cílem je pomáhat k aktivnímu životu, a na program pro technologicky vyspělé malé a střední podniky.

3.4

Pokud jde o nástroje jako takové, jsou důležitými prvky k zaručení většího množství prostředků na investice do výzkumu a inovací, za předpokladu, že budou flexibilní, jednoduché a nebyrokratické, přístupné a transparentní, že budou vyřešeny problémy spojené s vyvážeností a/nebo možným rozporem mezi právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže a podpory inovací, ochrany duševního vlastnictví, šíření a volného přístupu k výsledkům a že cílem bude vyšší kvalita koncových služeb poskytovaných občanům–poplatníkům a spotřebitelům.

3.5

EHSV zejména připomíná, že „je třeba i nadále chránit autorství a duševní vlastnictví výzkumných pracovníků a jejich organizací“ a že „především v případě celosvětové symetrie mezi Evropou a mimoevropskými státy by (...) mohl být užitečný otevřený přístup k vhodnému výběru dat, jež byla použita v otevřeně přístupných publikacích“ (7).

3.6

Podle EHSV musí být cíle měřitelné a provázané nejen s průmyslovou strategií odvětví, ale především s řešením problémů týkajících se společnosti a udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje (především co se týče zaměstnanosti), musí být součástí společné střednědobé vize v rámci systému vyvážené a transparentní správy věcí veřejných a mít jasné a explicitní vědeckotechnické a socioekonomické ukazatele výkonnosti.

3.7

EHSV hodnotí pozitivně zkušenosti s partnerstvími veřejného a soukromého sektoru jako s nástrojem ke kombinování různých financování a souhlasí s radikálně zjednodušenými modely financování nákladů, která umožní zvýšit spolehlivost modelu, omezit riziko nesrovnalostí ve výkazech výdajů předkládaných příjemci, zjednodušit účetnictví projektů, vyloučit fáze, jež není nezbytně nutné kontrolovat, a usnadnit a urychlit proces podávání žádostí.

3.8

EHSV proto považuje za nutné, aby v zájmu zaručení spravedlivých podmínek pro všechny podniky činné na vnitřním trhu bylo financování z programu Horizont 2020 určené partnerstvím veřejného a soukromého sektoru a partnerstvím v rámci veřejného sektoru nastaveno tak, aby respektovalo pravidla pro poskytování státních podpor – a byla tak zaručena účinnost veřejných výdajů a vyloučena narušení trhu -, ale i veškeré etické zásady.

3.9

Zejména je podle EHSV třeba, aby zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru podléhalo pravidlům, jejichž cílem je zajistit zachování skutečně konkurenčního prostředí a zaručit novým subjektům možnost se kdykoli zapojit. Dále je třeba do programů a projektů systematicky zapojovat skupiny konečných adresátů.

3.10

Podle EHSV je třeba uznat důležitost práv duševního vlastnictví. Zejména je třeba stimulovat uzavírání dohod o společném využívání patentů, aby bylo možné sdílet vědecké údaje a zintenzívnit spolupráci a výzkum v oblasti specifických technických odvětví a zamezilo se vzniku problému „patentových houštin“ (8).

3.11

EHSV doporučuje vypracovat „návod k použití“ pro konečné adresáty, jenž by obsahoval početné unijní nástroje pro inovace a různé formy partnerství, společných iniciativ, stěžejních iniciativ, znalostních společenství, platforem a dalších unijních opatření podobných těm, jež byla zavedena v oblasti výzkumu a inovací. Zavedení průřezovosti by navíc posílilo investice (viz nanotechnologie a pomoc starším osobám) a umožnilo by větší zapojení různých typů podniků.

3.12

Z pohledu EHSV je nezbytné, aby byl složitý systém příslušných unijních opatření, synergií a politik – od politiky výzkumu a inovací, regionální politiky, politiky soudržnosti po průmyslovou politiku – uživatelsky vstřícnější a transparentnější, a to zejména pro malé a střední podniky a pro menší organizace a subjekty sociální ekonomiky.

3.13

Stejně tak se domnívá, že celý balíček včetně souvisejících nebo potenciálně souvisejících iniciativ a nástrojů musí být viditelný, obecně známý (i z jazykového hlediska) a transparentní, musí pro něj být vypracována aktivní komunikační politika a připraveny výroční konference se všemi zainteresovanými subjekty občanské společnosti, na nichž budou představeny pravidelné zprávy o dosažených výsledcích a budoucích strategiích.

3.14

Vzhledem k významu přidělených prostředků a k rozmanitosti situací a skutečných potřeb členských států EHSV doporučuje vypracovat takovou komunikační politiku, která by se zaměřovala na čtyři typy adresátů:

3.15

EHSV se domnívá, že by mohla být zavedena cena EHSV za úspěchy v oblasti ekonomických a sociálních inovací, který by odměňovala výsledky dosažené v rámci 10 navržených partnerství v různých oborech, ve 28 členských státech a se zapojením fór zainteresovaných stran, stanovených ve statutu společných podniků. EHSV žádá Komisi, aby zahájila rozsáhlou informační a vzdělávací kampaň o partnerstvích veřejného a soukromého sektoru.

4.1

EHSV je potěšen, že se projevuje jasná tendence k častějšímu využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti veřejného zdraví a čistého nebe, řízení letového provozu, elektroniky a informatiky, palivových článků a vodíku. Upozorňuje však na nutnost synergií s jinými partnerstvími a iniciativami uzavíranými za jiným účelem a v rámci jiných politik EU.

4.2

V souvislosti s iniciativou v oblasti inovativních léčiv EHSV doporučuje věnovat více prostoru rozvoji léčiv dostupných nejchudším vrstvám obyvatelstva a určených pro dlouhodobé podávání nebo pro vzácná onemocnění. EHSV kromě toho doporučuje, aby mělo prioritu uvádění produktů evropského výzkumu na trh v EU a stanovení pravidel pro určování ceny za gram účinné látky, jež budou brát ohled na problémy, v nichž se nacházejí veřejné rozpočty a systémy sociálního zabezpečení členských států.

4.3

Co se týče iniciativy FCH 2 – palivové články a vodík, má EHSV za to, že je důležité zařadit mezi cíle především vývoj bezuhlíkových technologií výroby vodíku.

4.4

V rámci iniciativy čisté nebe je třeba více vyzdvihnout vliv výsledků (rovněž in itinere) uvedených ukázkových projektů a řízení rizik v zájmu bezpečnosti a životního prostředí v partnerství veřejného a soukromého sektoru pro jednotné nebe.

4.5

Je třeba dohlížet na iniciativu pro rozvoj bioprůmyslu využívajícího biologické a biozemědělské materiály a biomateriály, neboť biotechnologie musí plně respektovat živé organismy, životní prostředí, zemědělsko-potravinářskou udržitelnost a obezřetnostní pravidla. EHSV od této iniciativy očekává konkrétní a viditelné pozitivní výsledky.

4.6

Intenzivnímu – i finančnímu – úsilí vyvíjenému v rámci iniciativy ECSEL věnované digitálním technologiím a nanoelektronice, které se plánovalo již v programu Horizont 2020, musí odpovídat konkrétní výhody i pro přispívajícího občana z hlediska lepšího, uživatelsky přívětivého a bezplatného přístupu k těmto technologiím (9).

4.7

EHSV s přesvědčením podporuje i čtyři iniciativy partnerství v rámci veřejného sektoru, nicméně upozorňuje na význam dvou z nich, které požaduje posílit i co do zdrojů na ně vyčleněných. Jedná se o:

4.8

Především v souvislosti s programem AAL doporučuje EHSV zohlednit různou situaci v členských státech, a to i co se týče potenciálního prohloubení těchto problémů vzhledem k demografickému vývoji do roku 2024 a dále. Výše financování EU by se oproti výši uvedené v sedmém rámcovém programu měla podstatným způsobem zvýšit a mělo by se přihlédnout k budoucím názorům různých organizací zastupujících občanskou společnost zřízením výboru ad hoc.

4.9

V zájmu rychlejšího rozvoje a větší možnosti tvorby pracovních míst a kvalifikovanějších odborných profilů EHSV doporučuje rozvíjet tato institucionální partnerství v úzké součinnosti a koordinaci s jinými podobnými iniciativami, které se provádějí v rámci stěžejních iniciativ průmyslové politiky a inteligentní specializace, v rámci politiky soudržnosti a regionálních inovačních strategií.

4.10

Co se týče účasti na metrologickém programu (10), odkazuje EHSV na své předmětné stanovisko a doporučuje navýšit i finanční podporu určenou na účast menších podniků a skupin účastníků. V souvislosti s programem Partnerství evropských a rozvojových zemí naopak odkazuje na stanovisko k tématu Strategie EU-Afrika (11) a konkrétně doporučuje, aby nebyly opomíjeny příznaky nemocí, jež se vrací do Evropy a jež jsou předmětem výzkumu, a aby se dohlíželo na plné respektování protokolů etických zásad.

5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/68

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor již více než dvacet let požaduje zavedení nástrojů kolektivní právní ochrany na úrovni Unie, jež by umožňovaly účinnou právní ochranu v případě porušení kolektivních práv. Opatření kolektivní právní ochrany by se měla vztahovat na všechny oblasti, v nichž jsou práva občanů chráněna právem EU, a současně by měla přihlížet k odlišným právním tradicím členských států.

1.2

EHSV vítá, že se Evropská komise konečně chopila iniciativy a požaduje po členských státech, aby zavedly vnitrostátní systémy kolektivní právní ochrany založené na společných evropských zásadách. Tato iniciativa měla být přijata již dávno. Nástroje kolektivní právní ochrany jsou jak v zájmu občanů Unie, tak v zájmu podniků, které provozují svou činnost čestně a v souladu s právními předpisy. Tyto nástroje chrání hospodářství před nekalou soutěží a zvyšují důvěru občanů Unie v toto hospodářství.

1.3

EHSV lituje toho, že Evropská komise nepředložila návrh směrnice. Prosté sdělení a doporučení není vhodné k tomu, aby zaručilo nezbytné jednotné provedení v členských státech. EHSV proto Evropskou komisi vyzývá, aby předložila návrh směrnice. Kolektivní žaloba je jediným mechanismem, který může zajistit plně účinný opravný prostředek v Evropské unii.

1.4

EHSV oceňuje snahu Evropské komise o vyvážený přístup, který má zajistit základní procesní práva jednotlivých stran a zabránit zneužívání soudních sporů. EHSV schvaluje také to, že má Evropská komise v úmyslu zavést jak kolektivní žaloby na zdržení se jednání, tak kolektivní žaloby o náhradu škody. Mělo by se zvážit rozšíření druhů žalob.

1.5

EHSV vítá, že Evropská komise odmítá „class action“ amerického typu. Právě tuto podobu kolektivní žaloba v evropském právu nesmí mít. Pojistky, jež Evropská komise pro tento účel stanoví, jsou adekvátní a přiměřené. Oprávněně se zamítají podílové odměny pro právníky vázané na výsledek ve věci, které pobízejí k vedení soudních sporů, a náhrada škody s penální funkcí. Je nutné přepracovat pravidla pro oprávnění podat žalobu a hrazení nákladů se zřetelem na přístup ke spravedlnosti.

1.6

EHSV se připojuje k názoru Evropské komise, že by jednotlivcům mělo být dáno právo zvolit si, budou-li se účastnit hromadného soudního řízení (postup „opt-in“). EHSV však spatřuje také situace, v nichž je výhodný postup „opt-out“. Obzvláště v případě velkého počtu poškozených, kteří utrpěli velmi nízkou škodu, může být žádoucí rozšířit soudní řízení na všechny případné poškozené. Není zřejmé, zda Evropská komise v těchto případech považuje postup „opt-out“ za právně přípustný. EHSV proto Evropskou komisi vyzývá, aby svůj návrh upřesnila. Kromě toho EHSV doporučuje zavést centrální evropský registr žalob pro informování potenciálních žalobců.

1.7

EHSV vždy vyzdvihoval potenciál smírného řešení sporů. Z tohoto důvodu vítá, že se podle Evropské komise má jednat o doplňující nástroj, který si strany mohou dobrovolně zvolit, a soudci budou mít za úkol toto smírné řešení sporů podporovat.

1.8

EHSV doporučuje, aby byla pro kolektivní žaloby formulována zvláštní kolizní pravidla. Je třeba doplnit předpisy týkající se financování kolektivních žalob. Finanční riziko pro veřejně prospěšné organizace musí být transparentní. Pro tento účel existují v jednotlivých členských státech příslušné předpisy.

2.1

Evropská komise v tomto sdělení rekapituluje výsledky konzultace na téma Směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění, která proběhla v roce 2011 (1). Kromě toho se zde vyjadřuje k ústředním otázkám kolektivní právní ochrany. V doporučení (2), jež bylo zveřejněno souběžně s tímto sdělením, vybízí členské státy k tomu, aby zavedly vnitrostátní systémy kolektivní právní ochrany založené na společných evropských zásadách. Členské státy mají dva roky na to, aby tyto zásady provedly ve svých vnitrostátních systémech. Po čtyřech letech Evropská komise posoudí, zda je třeba navrhnout další legislativní opatření.

2.2

Vnitrostátní právní ochrana by měla být k dispozici v těch oblastech, v nichž právo EU přiznává práva občanům a podnikům. Evropská komise chce zlepšit přístup ke spravedlnosti, současně však chce pomocí vhodných opatření zaručit, že nebude docházet ke zneužívání soudních sporů.

3.1

EHSV se již přes dvacet let – občas i za dosti kontroverzních diskusí při hledání společného názoru na věc – zasazuje o zavedení nástrojů kolektivní právní ochrany na úrovni Unie, jež by umožňovaly účinnou právní ochranu v případě porušení kolektivních práv (3). Právo na účinnou právní ochranu je coby základní právo občanů zakotveno v Listině základních práv Evropské unie. Mechanismy kolektivního odškodnění jsou nezbytné pro občany Unie, ale také pro menší a střední podniky v případě hromadných a rozptýlených škod, kde riziko nákladů nemusí být přiměřené vzniklým škodám. Pokrývají rozsáhlé oblasti – například oblast ochrany spotřebitele, hospodářské soutěže, ochrany životního prostředí a ochrany údajů. Jen tak lze zaručit uplatňování práva v souladu s čl. 47 prvním pododstavcem Listiny základních práv.