19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/1

1.1

Evropská hospodářská, sociální a politická unie doposud nebyla realizována. Hospodářské a sociální rozměry, v nichž byla měnová unie zahájena, byly nedostatečné, zato její hospodářské a sociální důsledky byly značné. Nyní jsme svědky úsilí směřujícího k finanční, fiskální a bankovní unii, nicméně bez souvisejících rozpočtových prostředků EU na doprovodnou politiku podporující hospodářský růst a sociální soudržnost. Přitom však postup směrem k sociální a politické unii uvízl na mrtvém bodě. Hospodářská, měnová a sociální unie jsou však na sobě vzájemně závislé, navzájem se podporují a umocňují. Společně by měly nabídnout konkrétnější Evropu vycházející ze skutečného života, s níž se občané dokáží ztotožnit a ke které mohou mít investoři, výrobci, pracovníci a spotřebitelé důvěru a nést za ni svůj díl odpovědnosti, dynamičtější Evropu investující do konkurenceschopnosti, inteligentního růstu podporujícího začlenění, hospodářských příležitostí, zaměstnanosti a účinného uplatňování všech sociálních práv. Bez této vyváženosti nemá politická unie žádnou budoucnost.

1.2

Od roku 2008 do února 2013 se míra nezaměstnanosti v zemích EU-27 zvýšila ze 7 % na 10,9 %, s celkovým počtem 26,4 milionu nezaměstnaných, přičemž v eurozóně tato míra dosáhla i 12 %. Její nárůst byl zaznamenán v 19 zemích a k poklesu došlo v 8 zemích. V zemích EU-27 je nyní 5,7 milionů nezaměstnaných mladých lidí (23,5 %), zatímco v USA byla počátkem roku 2013 celková míra nezaměstnanosti 7,7 % a v Japonsku 4,2 % (1). Tyto údaje jsou v přímém rozporu s cíli strategie Evropa 2020, a EHSV tedy přikládá zásadní význam bezodkladnému řešení otázky ochabující konkurenceschopnosti, zajištění většího růstu, vytváření nových pracovních míst a zmírnění chudoby. Pro zjištění dopadu hospodářských a měnových politik na sociální situaci a na trh práce v členských státech bude mít zásadní význam zřízení posíleného mechanismu dohledu. Politiky v sociální oblasti a politiky zaměstnanosti by měly být začleněny mezi oblasti národních hospodářských politik podléhající dohledu v rámci evropského semestru. EHSV se domnívá, že vzhledem k uvedeným závažným údajům je podobný přístup nejen naléhavě nutný, ale také plně v souladu s článkem 9 SFEU stanovujícím cíle Unie v sociální oblasti a v oblasti udržitelného rozvoje. Sociální rozměr HMU potřebuje jasné nástroje, ukazatele a kvalitativní a kvantitativní cíle, které budou stejně účinné jako hospodářské a finanční závazky HMU. Především je třeba, aby vedoucí činitelé EU znovu přiblížili evropský ideál občanům.

1.3

Na doplnění opatření směřujících k užší finanční, bankovní a fiskální unii by měl být zahájen nový evropský sociální akční program. Ten by měl stanovit jasné konkrétní kvalitativní i kvantitativní cíle, které budou vycházet z cílů stanovených pro strategii Evropa 2020 a zlepšovat je a zejména podpoří snahy o reindustrializaci Evropy, snížení a odstranění masové nezaměstnanosti, zajištění základních sociálních práv, podporu podnikání a nových pracovních míst, zmírnění chudoby, zachování sociálního začleňování, usnadnění sociálních investic, podporu vyššího vzdělávání a odborné přípravy a rozvoj sociální správy a participativní odpovědnosti za evropský projekt. Nový evropský sociální akční program by podle potřeby měl být aktivován pomocí nelegislativních i legislativních opatření, ať už prostřednictvím EU nebo cestou posílené spolupráce. Měl by obsahovat plán evropské hospodářské obnovy, plán evropských sociálních investic, evropská posouzení sociálního dopadu, evropskou záruku pro mladé lidi a jednotný Evropský znalostní pas a zajistit dodržování horizontální sociální doložky, základních sociálních práv a účasti občanů. Program by měl rovněž prozkoumat a podporovat právo evropských občanů na minimální zaručený příjem.

1.4

EHSV by chtěl navrhnout dvě nové průzkumné iniciativy: 1) vydání evropských sociálních dluhopisů pro výnosné projekty sociálních investic prostřednictvím evropského fondu pro sociální činnost, jehož fungování by usnadňovaly příslušné orgány EU, ale který by financovaly, vlastnily a řídily subjekty občanské společnosti (soukromé osoby, podniky a veřejné orgány), jež by nad ním také vykonávaly transparentní dohled, a 2) vytvoření evropské vzdělávací sítě pro nezaměstnané pracovníky, jež by poskytovala dlouhodobé, efektivní a kvalitní vzdělávací příležitosti odpovídající požadavkům trhu práce, prostřednictvím vydávání přeshraničních vzdělávacích poukazů a systémů výměnných vzdělávacích cyklů s kredity po vzoru programu Erasmus s cílem zpřístupnit nezaměstnaným pracovníkům nové vzdělávací obzory, rozvíjet nové kognitivní a profesní dovednosti a otevřít jim nové možnosti kariéry a začlenění do evropského trhu práce. Evropa volného pohybu současně vyžaduje bezpečnější a aktualizovanou základnu pro mobilitu (např. náležitá práva na informace a pomoc pro osoby pracující v jiných členských státech), jež by usnadňovala intrakomunitní pohyb obyvatel hledajících práci v celé EU, zajistila rovné podmínky čestné soutěže a dodržování základních sociálních práv a kolektivních smluv.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor veřejně vyzývá k rozsáhlému zvýšení úsilí o vytvoření hospodářské, sociální a politické unie.

2.2

Součástí hospodářské unie by měla být finanční a bankovní unie se společným systémem pojištění vkladů, společným fondem pro řešení problémů a celoevropským dohledem, a fiskální unie založená na společných dluhových nástrojích v rámci rozpočtové disciplíny, fiskální konsolidaci a dynamičtějším evropském modelu růstu, s nímž by se občané mohli ztotožnit a k němuž by investoři, výrobci, pracovníci a spotřebitelé mohli mít důvěru. Přetrvávající nejistoty ohledně celistvosti eurozóny by měly být překonány, neboť narušují důvěru občanů a podniků. Červnový summit v roce 2012, včetně Paktu pro růst a zaměstnanost a plánovaného uvolnění 180 miliard eur na tento účel, poskytl spolu s prohlášením ECB, že učiní vše k prolomení začarovaného kruhu mezi slabými bankami, státním dluhem a neudržitelnými spready, důvody k větší důvěře v rozvíjející se evropský hospodářský rámec. Evropa potřebuje nový investiční program (2) k mobilizaci zdrojů na podporu reindustrializace, obnovení růstu a řešení nezaměstnanosti.

2.3

To ale není všechno. Vedle toho jsou zde následky úsporných opatření, jež mají zničující účinky na sociální soudržnost, sociální ochranu, inkluzivní trh práce a míru chudoby. EU dnes čítá 26 milionů nezaměstnaných a 120 milionů lidí zažívajících chudobu nebo sociální vyloučení. Cílů hospodářské obnovy, měnové stability, udržitelného růstu a konkurenceschopnosti nebude dosaženo bez obnovení sociálního rozměru. Evropská rada na svém jarním zasedání konaném ve dnech 14. a 15. března 2013 konečně tuto skutečnost uznala a vyzvala členské státy, aby začlenily sociální politiky jako hnací sílu správy ekonomických záležitostí, zejména změnou zaměření evropského semestru na podporu zaměstnanosti, sociálních investic, sociálního začlenění a zahrnutí sociálních cílů (3). Evropský hospodářský a sociální výbor tento nový důraz na sociální politiku na vnitrostátní úrovni bere na vědomí, ale má za to, že celoevropské vedení je rovněž zapotřebí v oblasti sociální činnosti, sociálních investic a sociálního srovnávání.

2.4

Nastal tedy čas vybudovat v rámci sociální Evropy sociální pilíř HMU, bez nějž zůstává v ohrožení přijetí celého evropského projektu občany. Nynější prohlubování sociální nerovnováhy v Evropě totiž nejen oslabuje udržitelná řešení pro hospodářský růst a sociální soudržnost, ale také představuje zásadní výzvu v blížících se volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kdy se bude rozhodovat mezi těmi, kteří vkládají naděje na obnovu do evropského rozměru, a těmi, kteří se navracejí k vnitrostátním alternativám. Volby do Evropského parlamentu budou v centru myšlenkové a voličské pozornosti. Je otázkou zásadní důležitosti, aby tyto volby měly účinek odrazového můstku, a nikoli brzdy, pro více Evropy, Evropu bližší občanům, rodinám a podnikům, Evropu se silnějším sociálním rozměrem.

2.5

Základní sociální práva jsou neoddělitelná od občanských a politických práv a ve Smlouvě je zakotvena povinnost tato práva prosazovat a šířit. Komise a ECB jakožto členové trojky mají povinnost dodržovat sociální práva ve všech svých činnostech. V rámci sociálního rozměru HMU by Komise měla efektivně monitorovat povinnost základních sociálních práv, hodnotit ji a zajišťovat její plné dodržování.

3.1

V roce 2008 Evropský hospodářský a sociální výbor přijal průzkumné stanovisko na žádost francouzského předsednictví EU a v něm přišel s návrhem, že je třeba zahájit nový evropský sociální akční program. Stanovisko informovalo o průkopnické činnosti Výboru, jenž pomáhal realizovat Chartu Společenství základních sociálních práv pracovníků, Evropský sociální akční program v roce 1989 a výsledné sociální acquis týkající se jednotného trhu, Smlouvy a činnosti EU obecně. Stanovisko prosazovalo názor, že nový evropský sociální akční program je nutný proto, „aby sociální rozvoj v EU mohl držet krok s vývojem hospodářství a trhu“. Přestože si tento názor získal podporu na neformální schůzce ministrů pro zaměstnanost a sociální věci konané během francouzského předsednictví, byl návrh Výboru bohužel velmi rychle zastíněn hospodářskou krizí a pěti lety zběsilého úsilí o záchranu HMU a vytvoření užších vazeb hospodářské soudržnosti v eurozóně. Bezpochyby nastal čas se myšlenkou nového evropského sociálního akčního programu znovu zabývat ve snaze podpořit nové formy hospodářské správy a doplnit je o rovnocenná opatření v oblasti sociální soudržnosti a sociální politiky.

3.2

Ve stanovisku z roku 2008 Výbor žádal pro nový Evropský sociální akční program víceúrovňovou správu založenou na legislativních opatřeních, sociálním dialogu, občanském dialogu, společné regulaci a samoregulaci, otevřené koordinaci, začleňování sociální politiky, posílené spolupráci a právu občanů na iniciativu. Nepožadoval žádnou hierarchii činností, pouze prosazoval využívání osvědčených postupů se zachováním metody Společenství a s dodržováním nové horizontální sociální doložky (článek 9 SFEU). Stanovisko rovněž požadovalo finanční závazek, kupříkladu prostřednictvím lépe zaměřeného a dostupnějšího využívání Evropského sociálního fondu, případné vytvoření evropského fondu sociálních inovací k podpoře nových sociálních iniciativ experimentálního charakteru a prosazovalo myšlenku celoevropských půjček pro rozvoj sociální infrastruktury.

3.3

V uplynulém období Výbor zintenzivnil výzvy k uplatňování metody Společenství a k dodržování závazné povahy horizontální sociální doložky. Přišel rovněž s konkrétním návrhem vytvořit evropský pakt o sociálních investicích umožňující zajistit, aby úsporná opatření a poloautomatické sankce v rámci správy ekonomických záležitostí a provádění evropského semestru byly kompenzovány posouzeními sociálního dopadu, dodržováním základních sociálních práv, skutečnou angažovaností za splnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zmírnění chudoby a celkovým rozvojem evropské „sociální správy“.

3.4

Výbor považuje za pozitivní vývoj to, že Evropský parlament nedávno zdůraznil potřebu „sociálního paktu pro Evropu“, závazného dohledu nad rozpočtovou kázní s cíli v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, zohlednění udržitelného sociálního modelu v roční analýze růstu a vyzval k vytvoření integrovaného rámce pro politiku zaměstnanosti a sociální politiku, jenž by byl pátým hlavním prvkem vývoje HMU  (4). Vítá rovněž cíl Evropské rady představit na zasedání v červnu 2013 opatření a časově vymezený plán týkající se „sociálního rozměru HMU“ (5). Také komisař Andor nedávno zdůraznil potřebu „měnové unie s lidskou tváří“ a vyslovil názor, že „sociální rozměr HMU musí být chápán jako schopnost pravidel, mechanismů správy, fiskální kapacity a dalších politických nástrojů HMU zajistit, aby se současně usilovalo o hospodářskou účinnost i sociální spravedlnost“ (6). Výbor rovněž považuje za povzbudivé závěry z trojstranné sociální vrcholné schůzky konané dne 14. března, kde předseda Van Rompuy řekl, že „evropský sociální model zůstává důležitou hodnotou a globální konkurenční výhodou“ a že „potřebujeme nalézt mechanismy, které pomohou zmírnit sociální rozdíly v Unii“ (7). Komisí zveřejněný balíček v oblasti sociálních investic, jenž přináší členským státům pokyny, jak podporovat sociální ochranu a sociální začleňování (8), se zaměřuje na rozvoj ukazatelů sociálního rozměru. Výbor však má za to, že srovnávací přehled v oblasti zaměstnanosti a sociální nerovnováhy v EU vyžaduje rovněž důslednější rámec pro celoevropská opatření. Výbor proto znovu opakuje, že je zapotřebí komplexní proaktivní evropský sociální akční program s víceúrovňovou správou zahrnující příslušné evropské úřady, orgány a subjekty, kterých se týkají legislativní i nelegislativní opatření. Účelem tohoto programu bude alespoň splnit, avšak pokud možno překročit sociální cíle stanovené strategií Evropa 2020.

4.1

Součástí provádění evropského semestru musí být cíle v oblasti zaměstnanosti a sociálního začleňování ve stejném rámci dohledu, jímž se řídí koordinace hospodářské politiky a strukturálních reforem. Měřitelné evropské cíle pro oblast zaměstnanosti a sociální oblast musí být v souladu a začleněny do pravidel pro stabilitu a růst, která se vztahují na cíle v oblasti zadlužení a schodku. Následně by měly být uplatněny mechanismy úpravy ke snížení jak makroekonomické, tak i sociální nerovnováhy, s cílem podpořit inteligentní udržitelný růst, kvalitní pracovní místa, přístup k vysoce kvalitním službám obecného zájmu za dostupné ceny a snížení sociálních nerovností v celé EU. K dosažení krátkodobé hospodářské účinnosti nesmí dojít na úkor dlouhodobých investic do sociálního kapitálu. Opatření fiskální konsolidace musí být posuzována z hlediska jejich účinku na růst, zaměstnanost a sociální začlenění. Strukturální reformy by měl doprovázet mechanismus evropské solidarity. Aby si skutečná hospodářská a měnová unie zajistila podporu občanů EU, musí příprava národních programů reforem probíhat v řádném sociálním a občanském dialogu a v rámci evropské dynamiky sociálního rozměru, která nepovede k neustálému zhoršování podmínek a k následnému snížení úrovně hospodářské soutěže, deflaci mezd a snížení celkové poptávky. Musí být zajištěno svobodné a nezávislé kolektivní vyjednávání. Evropský sociální dialog by měl hrát zásadní roli v rozvoji a provádění nové správy ekonomických záležitostí. Základní sociální práva musí být v celé Evropě lépe monitorována a respektována.

4.2

Evropský sociální fond a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci musí být posíleny tak, aby jejich úroveň byla přiměřená situaci, kterou předseda Van Rompuy označil za „lidskou tragedii a stav sociální nouze“ (9) v oblasti evropské zaměstnanosti a sociálních podmínek. Tato situace bude jednoznačně vyžadovat „povinnou a komplexní revizi VFR“, kterou EP požadoval v usnesení ze dne 13. března (10). V rámci pružného mechanismu zmíněného v tomto dokumentu, probíhajících jednání mezi EP a Radou a velmi žádoucí strukturální revize VFR po volbách do Evropského parlamentu, musí být částky uvedené v původním návrhu Evropské komise přinejmenším obnoveny, a to rovněž prostřednictvím vhodnějšího využívání vlastních zdrojů EU poskytovaných na tento účel a podstatného zvýšení zdrojů určených pro fond územní soudržnosti, sociální fond, zdrojů určených na vzdělávání a odbornou přípravu a na fond pro přizpůsobení se globalizaci.

4.3

Současně by EU měla poskytovat lepší asistenci zodpovědným sociálním investicím a podporovat sociální ekonomiku, zejména prostřednictvím opětného zavedení evropských stanov pro sdružení a vzájemné společnosti, výslovným začleněním programů pro začínající a rozvíjející se sociální podniky do plánování strukturálních fondů, podporou sociálního označování a kompenzačních opatření a možností v oblasti veřejných zakázek pro podniky s prokázanou sociální hodnotou. Rovněž by měl být vytvořen evropský fond sociálních inovací s cílem obnovit hodnotné nadnárodní pilotní projekty zaměřené na odstranění diskriminace a znevýhodnění na trhu práce, k jejichž oslabení došlo poté, co Evropská komise upustila od programu Equal.

4.4

Zásadní význam má rovněž realizace všech nutných kroků a opatření v oblasti zaměstnanosti zaměřených na reindustrializaci Evropy a dosažení cíle 20 % podílu průmyslu na HDP do roku 2020. EHSV zdůrazňuje, že pro podniky je důležitá konkurenceschopnost, jíž by mělo být dosaženo prostřednictvím soudržného evropského rámce.

4.5

EU se musí dát do pohybu kvůli mladým lidem, v opačném případě riskuje, že evropský projekt jako celek ztratí jejich podporu. Dramatické rozměry, kterých nabyla krize nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě, vyžadují přesvědčivější rozpočet EU, než oněch nedostatečných 6 miliard eur navrhovaných pro evropský balíček týkající se zaměstnanosti mladých lidí a evropskou záruku pro mladé lidi pro zajištění zaměstnanosti, vzdělávání nebo odborné přípravy pro nezaměstnané mladé lidi, zejména v nejpotřebnějších případech. Bez dostatečných finančních prostředků hrozí, že evropská záruka pro mladé lidi bude vnímána jako podvod. K posílení vedoucí pozice EU by měl rovněž přispět jednotný Evropský znalostní pas, který naváže na Evropský rámec kvalifikací a bude kombinovat všechny kvalifikace a dovednosti získané formálním, informálním a neformálním vzděláváním. Zcela zřejmá je naléhavá potřeba evropského rámce partnerství mezi školami, podniky a sociálními partnery, spolu s podobnými strategickými součinnostmi, které budou přistupovat k vyššímu vzdělávání a celoživotnímu učení jako k ústřednímu bodu pro vytváření pracovních míst, řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a podporu zaměstnatelnosti, inovací a podnikání. Evropský semestr musí zajistit, že veřejné investice do vzdělávání a odborné přípravy nebudou ohroženy opatřeními přijímanými ke snížení státního dluhu a schodku státního rozpočtu.

4.6

Těžištěm udržitelného plánu evropské obnovy musí být skutečná pracovní místa, slušná práce a přenositelnost sociálních práv. Evropský sociální model je hodnotou přitahující vnitřní investice a rozvoj podnikání v Evropě. Měl by být ceněn za podněcování fiskální podpory pro činnosti v oblasti tvorby pracovních míst, včetně mikropodniků a skutečné samostatně výdělečné činnosti. V celoevropské politice zaměstnanosti a politice trhu práce musí být prosazována záruka sociálních norem. Konkurenceschopnost a flexibilita musí jít ruku v ruce se slušnou prací a mzdami, které se nenacházejí pod prahem chudoby. Evropští sociální partneři mají v rámci svého pracovního programu speciální odpovědnost za řešení problému chudých pracujících.

4.7

EU se musí důrazněji a konkrétněji angažovat za zmírnění a odstranění chudoby. Pro Evropu je totiž hospodářský a sociální přínos aktivního zmírňování chudoby mnohem účelnější investicí než pokračující hospodářská a sociální újma způsobená nečinností nebo opatřeními, která ve skutečnosti chudobu prohlubují. Přinejmenším je třeba v rámci evropského semestru aktivně usilovat o splnění závazku stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 dostat 20 milionů lidí z chudoby a nedopustit, aby tyto cíle byly oslabeny z důvodu opatření ke snížení státního schodku. To na prvním místě vyžaduje lepší celoevropský soubor ukazatelů k měření dopadu chudoby a k zajištění řádného monitorování a případné opravy národních programů reforem a úsporných opatření, která by ve skutečnosti mohla chudobu podporovat a narušovat obnovu. EHSV rovněž provádí přezkum systémů minimálního zaručeného příjmu v členských státech s cílem zjistit a šířit osvědčené postupy po celé EU. Podpořil rovněž EP v jeho požadavku, aby byla provedena studie a připraven legislativní návrh na zavedení minimálního příjmu ve výši alespoň 60 % mediánového příjmu v každém členském státě (11). Mohl by být vytvořen účelově zaměřený evropský fond solidarity proti chudobě k usnadnění opatření tohoto druhu na podporu příjmu, jenž by evropskému semestru sloužil jako adaptační mechanismus sociální stabilizace. Výbor by také chtěl znovu zopakovat svůj návrh, že 20 % všech zdrojů Evropského sociálního fondu by mělo být vyhrazeno na řešení problematiky sociálního začlenění a chudoby.

4.8

Evropský akt přístupnosti má zásadní význam pro zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením mohly plně využívat své právo na svobodu pohybu a přístup ke zboží, službám a zastavěnému prostředí. Konkrétním a účinným nástrojem pro dosažení tohoto cíle by byl evropský průkaz mobility. Komise by měla rovněž připravit nástroj k posouzení dopadu úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a začlenit jej do procesu evropského semestru.

4.9

Rovněž by měla být připravena evropská metodika a rámec srovnatelných a měřitelných ukazatelů pro oblast ochrany zdraví a snížení nerovností v oblasti zdraví, aby v rámci evropského semestru mohla být vyhodnocena situace v členských státech.

4.10

Do sociálního rozměru evropského semestru by měla být rovněž začleněna celoevropská společenská srovnávací kritéria a pokyny vycházející z osvědčených postupů v oblasti sladění pracovního a rodinného života, přístupu ke službám péče o dítě, aktivního stárnutí, dobrovolné činnosti, práva na bydlení a boje proti bezdomovectví.

4.11

Přistěhovalí pracovníci a pracovnice pozitivně přispívají k hospodářskému rozvoji a blahobytu v Evropě. Postupy EU týkající se pracovního přistěhovalectví musí být legální a transparentní. Právní předpisy v oblasti přistěhovalectví musí respektovat lidská práva a zaručit rovné zacházení. EHSV se domnívá, že EU musí posílit politiky integrace a boj proti rasismu, xenofobii a diskriminaci přistěhovalců a menšin.

4.12

Udržitelná obnova vyžaduje více hospodářské a měnové symetrie a více sociální soudržnosti v EU jako celku. Evropský sociální akční program obsahující výše uvedené specifické cíle by napomohl vytvoření soudržnějšího sociálního základu umožňujícího stmelit EU a obnovit její kontakt s občany. Proto se jako nejlepší řešení jeví souběžné úsilí o novou sociální vyváženost jak EU, tak i HMU, s respektováním subsidiarity v jejím dynamickém rozměru. Pokud by však pro takový oživený sociální rozměr EU neexistovala dostatečná shoda nebo politická vůle, EHSV by navrhoval vydat se cestou posílené spolupráce v rámci HMU, s vlastními finančními zdroji, dodatečným sociálním fondem, evropským paktem o sociálním pokroku, které budou založeny na stejných demokraticky odpovědných a přísných smluvních dohodách, jakými se řídí hospodářská a měnová konvergence, se sociálními normami, cíli a stabilizačními mechanismy (V této souvislosti by měla proběhnout diskuse se sociálními partnery a občanskou společností o tom, zda a jaký užitek by mohl přinést systém pojištění v nezaměstnanosti nebo systém dávek v nezaměstnanosti v rámci HMU, které nedávno navrhl komisař Andor.), které by odpovídaly fiskálním, rozpočtovým a měnovým stabilizačním mechanismům užší hospodářské a měnové unie, tedy HMU s odpovídajícím sociálním rozměrem.

4.13

Smluvní závazky v oblasti konkurenceschopnosti a růstu, o nichž se jednalo na prosincovém summitu EU, musí posílit demokratickou odpovědnost a neměly by narušovat evropské sociálně tržní hospodářství, v souladu s čl. 3 odst. 3 SEU. Rovněž je zapotřebí lépe definovat a stanovit mechanismy solidarity k podpoře úsilí členských států, jež mohou postupně nabýt podoby skutečných finančních převodů s počátečním specifickým rozpočtem 50–100 miliard eur, které budou financovány z mechanismů podobných těm v Evropském mechanismu stability.

4.14

K dosažení lepší vyváženosti a souladu se sociálně tržním hospodářstvím ukotveným ve Smlouvě musí být posílená funkce komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti ve sboru komisařů doplněna posílením funkce komisaře pro zaměstnanost a sociální věci. Prominentnější role Rady pro hospodářské a finanční věci by měla být vyvážena podobným posílením Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele.

4.15

V tomto kontextu evropské hospodářské a sociální správy je také se zvláštním odkazem na evropský semestr a strategii Evropa 2020 naléhavě nutné posílit úlohu jak Evropského parlamentu, tak i vnitrostátních parlamentů a rovněž rozšířit a zaručit zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti na všech úrovních politických jednání.

5.1.1

Souběžně s výše uvedenými návrhy by možná bylo vhodné se zamyslet nad dalšími způsoby zapojení evropských občanů, občanské společnosti a podnikových subjektů do obnovy evropské sociální činnosti, zejména prostřednictvím využití a vydávání evropských sociálních dluhopisů. To by v době nedostatku veřejných financí rovněž umožnilo získat dodatečné zdroje na přesně definované cíle ze značných rezerv nevyužitých soukromých úspor.

5.1.2

Tato iniciativa by byla oddělena od probíhajících diskusí o vydávání dluhopisů stability EU (za účelem sdílení dluhu) a dluhopisů pro obnovu a růst (jako součást řady hospodářských stimulů EU). Na rozdíl od toho by evropské sociální dluhopisy nebyly placeny ze státních pokladen ani spolufinancovány rozpočtovými mechanismy EU, ale kupovali a investovali by je jednotliví občané, podniky, odbory a skupiny občanské společnosti, jež by chtěli nést svůj díl sociální odpovědnosti jednotlivců a podniků účastí v evropském fondu pro sociální činnost, který by sami financovali i řídili, s přiměřenými úrokovými sazbami a na neziskovém základě, s transparentním dohledem a regulací a s pomocí příslušných orgánů EU a příslibem přiměřených částek z jejich strany.

5.1.3

Vydávání dluhopisů by měly logisticky usnadňovat příslušné orgány EU, veřejně uspořádané a společně řízené subjekty z řad soukromých osob, podniků a veřejných orgánů, jež se rozhodly k účasti v tomto systému a k přijetí odpovědnosti za evropský fond pro sociální činnost. Ty by mohly dluhopisy nakupovat, shromažďovat a investovat do sociálních programů dle vlastní volby, nejlépe v rámci navrhovaného evropského sociálního akčního programu s technickou pomocí příslušných institucionálních a poradních orgánů EU, aby měly možnost ověřit si jejich výnosnost a potenciální sociální dopad. Tyto sociální investice by mohly zahrnovat: sociální bydlení, družstevní a sociální podniky, podporu svépomocných skupin, vzájemné pojišťovny, obecní služby v sociální a zdravotní oblasti, sítě vzdělávání, odborné přípravy a rekvalifikace, sociální inovace, výzkum a vývoj, půjčky a partnerství pro rozvoj infrastruktury, agroturistiku, výměnné cestovní pobyty, kulturní aktivity, dobročinnou činnost apod.

5.1.4

Následně by mohly být prozkoumány strukturovanější plány rozvoje těchto evropských sociálních dluhopisů, kupříkladu otázka rozšíření jejich škály, které by byly podporovány a řízeny zmíněnými subjekty na místní a/nebo vnitrostátní úrovni. Tyto dluhopisy by splňovaly kritéria obecného evropského systému z hlediska cílů i z hlediska metod řízení a získaly by příslušný evropský certifikát pro účast ve všeobecném systému a na tomto základě také možnost daňových úlev pro účastníky.

5.1.5

Správní rada evropského sociálního akčního fondu by měla být složena ze zainteresovaných subjektů zapojených do tohoto systému zastoupených úměrně úrovni jejich investic v evropských sociálních dluhopisech a s logistickou a poradní asistencí poskytovanou příslušnými orgány EU (včetně EHSV).

5.2.1

Masová nezaměstnanost v Evropě nebude v krátkodobém ani střednědobém horizontu vyřešena, i když předpovědi růstu na rok 2014 jsou optimistické a účinek celoevropských stimulačních opatření by již měl být znát. Evropský trh práce se pro naši pracovní sílu musí stát důležitějším prostředkem volného pohybu, který umožňuje směrovat dovednosti tam, kde jich je třeba, a získávat dovednosti, které mohou být přivezeny zpět do původního působiště a dále rozvíjeny. Otázkou zásadního významu je, aby naše pracovní síla zůstala aktivní, nejlépe v pracovním poměru nebo ve zkráceném pracovním poměru, případně ve vzdělávání, odborné přípravě a rekvalifikaci. Je třeba zajistit, aby vzdělávání bylo účinné, moderní, inovativní a relevantní pro potřeby trhu práce. Mnohé vzdělávací cykly a projekty odborné přípravy bývají krátkodobé a často bez návazných udržitelných pracovních příležitostí po jejich ukončení. Pravděpodobnost, že se do takových projektů zapojí starší pracovníci, kteří přišli o práci, není vysoká. K prozkoumání se nabízí dlouhodobější přístup s evropskou perspektivou, včetně možností získaných na základě některých evropských osvědčených postupů s prokázanou účinností, jako je například program vzdělávání pro dospělé realizovaný ve Švédsku v letech 1997–2002 nebo duální systém odborné přípravy uplatňovaný v Německu a Rakousku. EU by případně mohla usnadnit zřízení evropské vzdělávací sítě pro nezaměstnané pracovníky, jejímž účelem by bylo nabídnout komplexní dvouletou vzdělávací příležitost umožňující změnit profesní dráhu, zapojit se do pracovní činnosti, odborné přípravy nebo vzdělávací výměny v jiných členských státech prostřednictvím vydávání přeshraničních vzdělávacích poukazů s převodem studijních kreditů a získat vzájemně uznávanou profesní kvalifikací.

5.2.2

Bude-li tento systém dotován přiměřenými prostředky a obecně přijat členskými státy na základě přesně definovaných smluvních dohod s pracovníky, kteří se těchto programů dobrovolně účastní, pak by mohl dokázat udržet na kvalitních pracovních místech značný počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří by jinak pracovní příležitosti těžko hledali. To by mělo kladný vliv jak na dotyčné pracovníky, tak na celkový sociální kapitál evropských zemí.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/8

1.1

EHSV se domnívá, že zrod eura a hospodářské a měnové unie (HMU) byl nejvýznamnějším okamžikem v dějinách Evropy. Byl součástí strategického plánu Unie opírající se o vizi, jež byla základem ESUO a Římských smluv. Tento krok představoval velké a odvážné úsilí a sázku do budoucnosti, jež vzbudila tolik naděje až do té míry, že byli všichni přesvědčeni, že síla jednotné měny přemůže odpor, který do té doby ještě panoval a bránil dokončení HMU a politické unie, jež by bývalo bylo nutné. Euro však zůstává předpokladem toho všeho.

1.2

Po dvaceti dlouhých letech je však třeba připustit, že to bylo jinak. Možná proto, že euro po celou tuto dobu nezakusilo žádné vážné otřesy ani zevnitř ani zvenčí nebo že panoval nedostatek důvěry, který v Evropě ve věřitelských a dlužnických zemích přetrvává, což v konečném důsledku znamená nedostatek soudržnosti a důvěry vůči tomu, kdo nám vládne. Všichni se tedy raději uvelebili v pokojném přístavu a panujícím blahobytu a zdálo se, že všechno běží hladce. Byl to však jen zdánlivý mír. Příchod mezinárodní hospodářské a finanční krize, která se nad EU rozpoutala, byl totiž varováním, znásobil omezení a rozpory, které panovaly ve struktuře HMU, a připravil euro o jeho přitažlivost. Původně se věřilo, že aby HMU fungovala, stačí jen několik málo „účetních pravidel“ (např. pakt pro stabilitu). Problém však nebyl technický, ale hospodářský a politický.

1.3

EHSV si je vědom toho, že stabilita je důležitá. Musí se však týkat nejen cen nebo hospodářských a finančních institucí, ale i politiky a sociálních podmínek. Občané mají právem dojem, že právě oni, a ne banky, které mají na krizi lví podíl, zaplatí za krizi nejvyšší cenu a musí splatit dluhy – a to je nespravedlivé. EHSV je přesvědčen, že politická udržitelnost úsporných opatření nemůže trvat dlouho. V některých zemích byla dokonce míra již překonána.

1.4

EHSV se proto domnívá, že jednotná měna je udržitelná jen tehdy, bude-li nastolen soulad v hospodářských kapacitách členských států eurozóny a zvýší-li se její konkurenceschopnost jako celku. To jsou cíle, které si žádají hospodářské i politické úsilí. Trocha dočasné údržby nestačí. Je třeba učinit pokrok v kvalitě a spojit nejen měnu a hospodářství, ale i politiku, svrchovanost, občany a schopnost evropských národů diskutovat. Potřebujeme větší politickou integraci, méně řízené plánování a sociálně-tržní hospodářství, abychom znovu nastartovali růst a zaměstnanost a začali euro vnímat jako výhodu a ne naopak.

1.5

Ze stanoviska jasně vyplývá, že návrhy EHSV jsou proaktivní, zatímco reakce Komise a Rady na krizi byly a jsou spíše reaktivní. Upozorňujeme například na to, že smlouva o stabilitě, koordinaci a správě klade důraz na stabilitu, aniž by však navrhovala společné finanční nástroje k oživení a zaměstnanosti, přestože je dohoda o zvláštním ochranném mechanismu i při neexistenci věrohodného a konkrétního plánu politické unie významným krokem vpřed. Evropa však musí znovu začít vytvářet bohatství, aby je mohla spravedlivě rozdělovat. To je nejlepší způsob, jak omezit odpor. Není možné nařizovat pouze úspory.

1.6

EHSV naopak požaduje, jak se pokusil několikrát naznačit, SKUTEČNOU akci ve prospěch eura a Evropy (v zájmu její záchrany), jejích politických a hospodářských mezí, jejích výhod a ztrát, jejích odpovědností, jež nás dovedly do současné situace. Je třeba jednat rychle, na řeči, vytáčky a pohádky není čas. To je jediný způsob, jak zabránit rozkladu Evropy, která již nějakou dobu upadá. Má-li se tak stát, bylo by vhodnější přestat obviňovat z populismu ty, kteří protestují proti nakázaným obětem. Evropa se musí naučit naslouchat, aniž by se handrkovala. Nemůže být nadále hluchá.

1.7

EHSV má za to, že nejlepším způsobem, jak dokončit HMU, vyhnout se recesi, snížit dluhy zemí a stabilizovat rozpočty, je zvrátit stávající zásadu, na níž spočívá hospodářská kultura v EU (stabilita pro růst), vycházet z růstu a ne ze škrtů, pozdvihnout růst na hlavní cíl a podpořit nový pakt pro (společný) růst, zaměstnanost a stabilitu, a to i za účasti sociálních partnerů (růst pro stabilitu). EHSV je přesvědčen, že

1.8

Provádět souměrné politiky s cílem učinit euro udržitelným a omezit rozdíly mezi ekonomikami jednotlivých zemí prostřednictvím solidárního plánu spočívajícího v přesunu zdrojů na investice do zemí s nejslabšími ekonomikami, prostřednictvím cílených projektů, prostřednictvím daňových přesunů a – bude-li to nutné – prostřednictvím integrace trhu práce a sociální politiky. Tzn. provést souměrná přizpůsobení: společné prostředky na záchranu krachujících bank, evropské pojištění vkladů, unijní bondy, eurobondy, společná opatření ke snížení vnějšího schodku EU atd. (vytvořit společný fond pro kompenzace či přizpůsobení).

1.9

Sestavit hospodářskou vládu EU upuštěním od stávající metody koordinace politik, která nepřinesla dobré výsledky, a přeměnou euroskupiny v orgán, jenž rozhoduje většinou hlasů a vystupuje jako mluvčí eura. Není již dále udržitelné mít měnovou unii a bankovní unii a zároveň oddělené hospodářské politiky. Společná správa (na základě fiskální úmluvy) na makroúrovni i mikroúrovni (průmyslová úmluva) totiž může učinit přelom v hospodářské a fiskální politice ve prospěch růstu, zaměstnanosti a sociálního začlenění.

1.10

Vytvořit společný rozpočet eurozóny – samozřejmě se společnými pravidly – sjednocením obchodní politiky a platebních bilancí, mezi nimiž dnes panují velké rozdíly; provést fiskální konsolidaci prostřednictvím multiplikátorů s cílem uvolnit zdroje na podporu růstu a zaměstnanosti a zahájit reformy zaměřené na zvýšení produktivity nejslabších zemí (2).

1.10.1

Je však nutné omezit nebo zmírnit stávající úsporná opatření pro nejvíce zadlužené země a podpořit růst poptávky ve věřitelských zemích. Členské státy se musí zabývat zároveň dluhy i strukturálními reformami a EU musí řešit růst prostřednictvím solidárního a konkrétního plánu. To umožní zvýšit zaměstnanost a sociální spravedlnost. Není možné zavádět v době poklesu konjunktury ještě úsporná opatření, jak nyní činí EU, protože spojení dalších snížení dluhů se zpřísněním úvěrových podmínek má na hospodářství zničující dopad.

1.11

Proto je zapotřebí takový systém, který bude s to znovu vstřebat chyby a slabiny jednotlivých zemí, bude provázet proces reforem a sníží hospodářské rozdíly a nerovnováhu mezi členskými státy eurozóny, a to i prostřednictvím měnové politiky.

1.12

I ECB nese důsledky omezených možností HMU. V souladu se Smlouvou měla provádět jednotnou měnovou politiku, téměř federální, zatímco ekonomiky členských států jednotné nebyly a nejsou a vykazují navzájem značnou nevyváženost. Proto měly od EU požadovat, a také požadovaly – jak již bylo uvedeno – nápravná opatření. Zabránilo by to přílišné expozici ECB a učinilo účinnějšími a spravedlivějšími její kroky k udržení stability cen cestou snížení stávajících narušení a nerovnováhy, jejichž přetrvávání může zpochybnit samotnou existenci jednotné měny, jak se ukázalo během nedávné fáze krize státního dluhu, jíž zabránil jen odhodlaný zásah guvernéra ECB. Je to nezbytné k podpoře hospodářské integrace, která vůči měnové integraci pokulhává, alespoň do okamžiku překonání nynějšího deficitu mandátu ECB a politického deficitu EU.

1.12.1

Úloha ECB se dnes vyznačuje mimořádnou expozicí. Má-li ji ECB plnit co nejlépe a hrát se stejnými kartami, měla by mít stejnou funkci a stejný mandát jako FED (včetně funkce věřitele poslední instance), aby mohla snížit rozpětí úrokových sazeb. Musí se tedy jednat o celkový mandát, který jí v případě nutnosti umožní i stimulovat růst.

1.12.2

Centrální banky v současné době vedou o této otázce intenzivní diskusi a zkoumají, jaké strategie by měly být přijaty k oživení růstu. Jedná se o starý známý problém vztahu mezi úspornými opatřeními a růstem, čili inflací a růstem, a růstem a zaměstnaností. FED totiž například – aby dostála svému úkolu snížit míru nezaměstnanosti na 6 % – vpouští na trh 85 mld. dolarů měsíčně (podobné opatření se chystá učinit i Bank of England). To uvádí ECB do nevýhodné pozice, protože na rozdíl od ostatních centrálních bank nemá vládu ani rozpočet. To se týká i kontroly vztahů mezi měnami. ECB by rovněž měla nést odpovědnost za kurzovou politiku, která podle Smlouvy spadá do oblasti výlučné působnosti Rady, aby mohla uzavírat formální dohody o systému směnných kurzů eura vůči měnám třetích zemí.

1.12.3

Dluh: je dalším významným aspektem HMU. EHSV v souvislosti s dluhem již předložil konkrétní návrh, totiž odebrat z trhu 60 % dluhů zemí, a vyhnout se tak spekulativním vlivům trhu na eurozónu (3). Je jasné, že dokončená HMU a společný rozpočet eurozóny by umožnily vydávat i společné dluhopisy, přirozeně v rámci společného rozpočtu eurozóny.

1.13

Co se týče finančního a bankovního systému jako celku, je podle EHSV nutné dořešit v nejkratší možné době veškeré aspekty opatření, která EU přijala (4). Tato opatření patří mezi nejúčinnější a nejvýznamnější opatření pro dokončení HMU, pro její stabilitu a pro vnitřní trh.

1.14

EHSV se domnívá, že budoucnost EU a jejích institucí se musí opírat o schémata vycházející z „ideologického modelu“, přestože se model „federace“ jeví jako nejvhodnější, a směřovat k aspektům účelu a podstaty, má-li přežít myšlenka Evropy: Evropy, kde jsou občané a solidarita hlavním cílem, kolem něhož se točí ekonomika – ne naopak. Už je načase zahájit novou stavbu a uskutečnit politickou, sociální a hospodářskou unii. Nesmělé a neadekvátní, i když chvályhodné pokusy Rady se nám však zdají skutečně nedostatečné. Musíme odstranit egoismus a utopismus zájmů, který Evropu očividně pohltil, a posílit solidaritu, zastavit nebo omezit úsporná opatření a zmírnit utrpení, a nasměrovat činnost Rady zpět k práci a růstu.

1.15

Je tedy třeba vytvořit politickou a sociální unii, aby mohla být HMU ve smyslu výše předložených návrhů dokončena, a usilovat o dosažení demokratičtějšího (rozhodovat většinou hlasů) a transparentnější postupu rozhodování, pozitivní – vyváženější – integrace a sdílené svrchovanosti. Poklesnou tak rozdíly v procesu integrace. EU by tak mohla vystupovat jednotně i v mezinárodních organizacích.

1.16

Nová smlouva: EHSV má za to, že velkou část návrhů ekonomické povahy, jež se ve stanovisku předkládají, lze uskutečnit bez změny Smlouvy. Tam, kde to bude nutné, lze zavést posílenou spolupráci mezi zeměmi, jež s návrhy souhlasí (jak bylo učiněno v případě fiskální úmluvy). Bude se tak moci rovněž postupovat rychleji a vyhnout se riziku případného rozkladu EU kvůli útokům zvnějšku a zachování úsporných opatření. Jinou možností, jak prohloubit integraci, je udělit příštímu Evropskému parlamentu ústavodárný mandát. Jeho návrh by pak mohl být postoupen i k obecnému referendu, které by proběhlo ve všech zainteresovaných zemích souběžně.

1.17

To, co se děje v Evropě, má důsledky i v mezinárodním měřítku a naopak. Proto by bylo třeba mít účinnější mezinárodní organizace a větší možnost rozhodovat, aby byla zajištěna lepší globální správa. EU by v tomto ohledu měla mít jednotné zastoupení, alespoň co se týče eurozóny. Skupina G-20 by například měla mít možnost zřídit „hospodářský a sociální výbor“ pro světový rozvoj a poskytovat daňové pobídky.

1.18

Avšak pouze jiné politické uspořádání, soudržnější a demokratičtější, může EU kromě lepší vnitřní správy umožnit účinnější vnější správu tím, že bude na mezinárodním poli vystupovat jednotně, a to zejména pokud jde o vztahy mezi měnami, aby se zamezilo narušení hospodářství EU, a o vztah mezi ekonomikami na celosvětové úrovni (v prvé řadě vztahy s rozvojovými zeměmi).

1.19

Jedná se v kostce o následující čtyři návrhy na dokončení projektu eura:

2.1

EU dnes zažívá nesmírně obtížné a nebezpečné chvíle, které by mohly mít podstatně širší negativní dopad než pouze hospodářský a sociální, který již nastal. Toto stanovisko z vlastní iniciativy se zabývá řadou otázek, jako je nutnost dodržovat závazky v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti učiněné v souladu se Smlouvou, podporovat novou hospodářskou a měnovou politiku pro růst a zaměstnanost a proaktivnější politiky inovací, zřídit evropský fond rizikového kapitálu pro malé a střední podniky a pracovat na budoucnosti EU (5).

2.2

I my v EU čelíme velkým hospodářským zájmům, které se spíše střetávají, než aby se potkávaly. Euro nenese žádnou odpovědnost za to, co se děje (6). Tato měna byla dlouho ponechávána vlastnímu osudu a stále ještě čeká na to, až se soupeři (vlády) rozhodnou, co udělají.

2.3

EHSV má povinnost na tyto výzvy reagovat jasně a po pravdě, prozíravě, s vědomím toho, co je v sázce, a s vědomím úrovně konfrontace, bez zastírání skutečnosti. Tímto stanoviskem chce aktivně a bez jakéhokoli zdráhání přispět k dokončení HMU a k překonání krize, a to v zájmu zaměstnanců, podniků a občanů EU a především eurozóny, která současnou krizí trpí nejvíce.

3.1.1

Přijetí jednotné měny by bylo optimální pro státy, které jsou vystaveny symetrickým šokům nebo mají mechanismus absorpce asymetrických šoků. Empirické studie ukazují, že pravděpodobnost asymetrických šoků je v Evropě vyšší než v USA. Na asymetrické šoky v jednotlivých státech eurozóny nemůže, přirozeně, reagovat jednotná měnová politika ECB, jejímž primárním cílem je cenová stabilita v měnové unii. Proto je potřebný jiný, dostatečně efektivně fungující mechanismus vyrovnávaní těchto šoků. Společná měnová politika ECB bude pro členy eurozóny tím méně vhodná, čím nižší je mobilita výrobních faktorů, otevřenost ekonomik, synchronizace ekonomických cyklů, diverzifikace produkce a finanční integrace, čím nižší je rozsah vzájemného obchodu, čím rigidnější je trh práce a čím vyšší jsou inflační diferenciály mezi jednotlivými členskými ekonomikami. Čím slaběji budou fungovat adaptační mechanismy zmírňující negativní dopady asymetrických šoků (cenová a mzdová pružnost, mobilita pracovních sil a kapitálu přes hranice členských států, či daňový federalismus), tím hůře se stát bude vyrovnávat se ztrátou vlastní měnové politiky.

3.1.2

Hospodářská a měnová unie je možná nejdůležitějším pilířem Maastrichtské smlouvy, ne však jediným. Byla vytvořena nejen z ekonomických důvodů, ale i v důsledku pádu berlínské zdi, především z politických důvodů. Mnoho zemí hledělo na nové poměry s překvapením a netečností, i na téměř okamžité zmizení východního Německa a rovnosti mezi oběma „markami“ (1 = 1) podporované německou centrální bankou. Rozhodnutí o dokončení HMU bylo raději odloženo, což vzbudilo obecné očekávání, nicméně později se ukázalo jako iluze, že měnová unie bude mít za následek i unii politickou a že se euro stane motorem federální Evropy, což se nestalo.

3.1.3

Unie by euru poskytla zastřešení a jednotné vystupování a zároveň by musela dokončit všechno to, co euru chybělo. Panoval však názor, že aby všechno fungovalo, stačí jen několik málo „pravidel“ (např. pakt pro stabilitu) s arbitrárními parametry, sebereference považovaná za spolehlivou, která však neměla takový dopad, jaký se očekával. Také mandát ECB je jen jednosměrný a omezenější ve srovnání s mandátem jiných centrálních bank. Tyto kontrasty vybuchly spolu s finanční krizí, před jejímž příchodem EU varovala velmi pozdě, a následně se státními dluhy, které euro připravily o svatozář a zázračnou moc, s nimiž bylo od svého zrodu prezentováno. Poklesla tak jeho přitažlivost, a to až do té míry, že je dnes vnímáno jako hrozba či jako úskočná zbraň používaná k zdůvodňování úsporných opatření.

4.1.1

Z měnového hlediska fungovala HMU pro členské státy eurozóny až do roku 2008 hladce. Bylo zjednodušeno obchodování, odstraněno měnové riziko, vyloučena kompetitivní devalvace, stabilizovány ceny (průměrná inflace 2,03 % ročně, vyjma nadměrných výkyvů v některých zemích přecházejících ze starého systému na nový), sníženy a sladěny úrokové míry (až do roku 2009!), docílen růst a zaměstnanost (vytvořeno 14,5 milionů nových pracovních míst) (7), dosaženo rovnováhy všech běžných účtů, snížen poměr dluhu k HDP pod hranici Japonska a USA, zachován směnný kurs vůči dolaru (přes 30 %).

4.1.2

Toto je celkový rámec, který však vypadá jinak, když se analyzuje situace v jednotlivých zemích. Největší výhody měly v prvé řadě země, na jejichž ekonomikách byly založeny parametry, jež provázely zrod eura. Posílil se tak jejich růst a produktivita a výrazně vzrostl vývoz (jen v Německu se jedná od roku 2000 dodnes zhruba o 2 trilióny dolarů) a příslušná platební bilance (8), zatímco ostatní země pociťovaly výhody jen částečné anebo pouze nevýhody především z důvodu nepoměru se systémem navázaným na jednotnou měnu, a to až do té míry, že země s rozpočtovým schodkem musejí provádět korekce, zatímco země s přebytkem ne. Dále se musí zohlednit různé reakce na podmínky vytvořené eurem v různých zemích.

4.2.1

Náklady, jež je třeba mít na zřeteli, souvisejí s rozdíly v konkurenceschopnosti zemí, s jejich ztrátou svrchovanosti nad makroekonomickou politikou, směnným kursem, devalvací atd.

4.2.2

S příchodem krize, a s nedokončenou a neodpovídající HMU, se objevily další náklady, například přenos dluhů bank na veřejné rozpočty či zvýšení dluhů, což nejvíce zadluženým zemím způsobilo ještě větší problémy. Unie z toho vyšla rozpolcená: na jedné straně jsou věřitelé, na straně druhé dlužníci, a nejen oni. A ti se stále více podobají zemím třetího světa. Věřitelské země totiž způsobují nejen větší chudobu na jihu, ale i větší bohatství na severu. Jedná se například o přebytek nashromážděný Německem – ne prostřednictvím interní bilance eurozóny (v takovém případě by byl rozpočet EU vyvážený!), ale prostřednictvím přebytku jeho vývozu do třetích zemí, jenž je tak vysoký, že by bez problémů mohl Německo vystavit takovému finančnímu riziku, které by ohrozilo jeho vlastní hospodářství.

4.3.1

Různé strukturální problémy a nedostatky systému řízení měny: omezení Paktu o stabilitě a růstu, které se některé země snažily odstranit, když jim působily potíže (Německo, Francie a Itálie); neexistence monitorování ukazatelů produktivity; neexistence nástrojů krizového řízení; náklady na zachování eura; systémové riziko; hospodářská nerovnováha mezi zeměmi; zachování daňové a rozpočtové suverenity členských států.

4.3.2

Riziko směnných kurzů a konkurenční devalvace však nebyly mezi členskými a nečlenskými státy eurozóny odstraněny (jde především o Spojené království) a během relativně velmi krátké doby by mohlo dojít ke značnému poklesu směnného kurzu libry vůči euru, což by narušilo rovné podmínky, které by na jednotném trhu měly panovat.

4.3.3

Z ekonomického hlediska je nejpalčivějším problémem hospodářská nerovnováha, která existovala již před rokem 2000. Tato situace poškodila nejslabší země a způsobila opravdové asymetrické šoky, zapříčiněné i hromadným přílivem kapitálu do Německa. ECB takovým asymetrickým šokům nemůže se současnými nástroji, jež má k dispozici, čelit. Dalším problémem je závislost na mezinárodní situaci, jak finanční krize ukázala až posléze (9).

4.3.4

Největší chybou však bylo věřit, že je možné mít společnou měnu, aniž by to jakkoli omezovalo svrchovanost členských států, a sice nejenom rozpočtovou, ale především i oddělené řízení dluhu, a bankovní a finanční systém, který by spolu se systémem dohledu zůstal ve vnitrostátní pravomoci.

4.3.5

A konečně je zde i nejzávažnější politický problém, totiž skutečnost, že euro nedostalo „společný domov“ ani jednotný hlas, nehledě na občasné snahy ECB tento nedostatek odstranit. ECB tak přešla od autonomie „zapsané“ ve Smlouvě k přijetí úlohy politické náhražky, aby jednotnou měnu a EU uchránila před poškozením (10), stejně jako růst ukázal úlohu nejsilnější země.

4.3.6

EHSV se však domnívá, že euro bude udržitelnější, bude-li nastolen soulad ve „výkonnosti“ ekonomik členských států eurozóny, aby byl podpořen homogennější růst, a bude-li vytvořena politická unie, díky níž budou tyto rozdíly přijatelné, neboť problém není účetní, ale politický, včetně otázky demokracie a i spravedlivějšího vyvážení hlasů v různých rozhodovacích orgánech. Trvat na hospodářském a „účetním“ hledisku je iluze a chyba, kterou si již nemůžeme dovolit.

5.1

To, co se děje v Evropě, má důsledky i v mezinárodním měřítku a naopak. Hospodářství, dluhy, finance, obchod, měnové kurzy atd. jsou navzájem velmi úzce propojeny. Především se tím myslí ještě užší vazba mezi ekonomikami na obou březích Atlantského oceánu. Tak tomu alespoň bylo do roku 2009. V současné době je naopak ekonomika USA ve fázi oživení, zatímco evropská ekonomika zaznamenává pokles konjunktury. To je z části důsledkem dvou různých ekonomických přístupů a rozdíly v úlohách FED a ECB.

5.2

Celosvětové hospodářství jako celek by však mělo mít účinnější mezinárodní organizace a větší možnost rozhodovat, aby byla zajištěna lepší globální správa (MMF, Světová banka, ILO, WTO). Skupina G-20 by naopak potřebovala projít větší restrukturalizací, aby mohla přijímat závazná rozhodnutí – měla by v zájmu světového rozvoje například zřídit „hospodářský a sociální výbor“ a v zájmu snížení diskriminace v komerční sféře poskytovat daňové pobídky a usměrňovat vztahy mezi měnami, také na základě častějších zásahů ze strany ECB.

5.3

Přebytky úspor na globální úrovni. Růst má zásadní význam i pro zbytek celosvětové ekonomiky. Alarmující výzva MMF, aby Evropa vedle opatření na snížení dluhu a rozpočtového schodku podpořila opatření zaměřená na podporu růstu, přichází včas a je oprávněná. V celosvětovém měřítku existují přebytky úspor, které se nepodařilo investovat. Marné byly totiž snahy o nalezení vhodných investičních projektů pro fondy soukromého kapitálu ve výši téměř 2 bilionů USD (11). Největší státní investiční fond Norska omezuje podíl evropských investic z více než poloviny na dvě pětiny (12). V roce 2011 zaznamenal největší asijský státní investiční fond China Investment Corporation pokles investic do nástrojů soukromého kapitálu, snížil své vlastní portfolio soukromých cenných papírů z jedné poloviny na jednu čtvrtinu a hledá dlouhodobější investiční projekty spíše ve veřejném sektoru než v soukromém (13).

6.5.1

Cílem ECB je „udržovat cenovou stabilitu“, a aby mu dostála, musí si zachovat politickou nezávislost, čili nemůže „vyžadovat ani přijímat pokyny“ od vlád ani od EU. To je správný status, přestože úkol „uzavírat formální dohody o systému směnných kurzů eura ve vztahu k měnám třetích států“ je ve Smlouvě svěřen Radě (15). Vzhledem k neexistenci takových dohod, nebo v době mezi jejich uzavřením, by ECB měla považovat politiku směnných kurzů za svoji odpovědnost. ECB má i sekundární cíle, jako například přispívat k finanční stabilitě, přestože lze opatření, která přijala během krize, zařadit pod primární cíl, neboť důvodem k jejich přijetí byla z velké části nutnost obnovit účinný transmisní mechanismus měnové politiky, a udržet tak finanční stabilitu ve všech zemích eurozóny.

6.5.2

Pokud jde o vývoj cen, je třeba podotknout, že v souvislosti s maastrichtskými kritérii vyvstává otázka, zda je správné, že se při výpočtu inflačního kritéria vychází z průměru inflace tří nejúspěšnějších států EU, a ne eurozóny.

6.5.3

Mandát ECB je v zásadě omezenější ve srovnání s mandátem jiných centrálních bank. ECB v prvé řadě nemá mandát k podpoře růstu a zaměstnanosti, na rozdíl od FED, přestože se jejich měnové politiky podobají. Mezi USA (centralizovaný fiskální systém) a EU však existují však podstatné rozdíly, co se týče provádění rozpočtové politiky. Úloha ECB coby věřitele poslední instance je dnes omezena na bankovní systém a nezahrnuje vlády (vládu EU), jako tomu je ve „vnitrostátních“ podmínkách. To by mělo být v rámci dokončené HMU možné. Jednotná měnová politika ECB je navíc ještě obtížnější kvůli hospodářským rozdílům a nerovnováze mezi různými členskými státy eurozóny, pro něž EU nepřijímá nápravná opatření.

6.5.4

Je však pozitivní, že zásada „jednotnosti“ eurozóny přiměla ECB k prohlášení eura za „nezvratné“ a umožnila jí, jak jsme byli svědky, aby po tvrdých konfrontacích přijala opatření ke snížení rozpětí (spreadu) úrokových sazeb na dluhy jednotlivých členských států tím, že poskytla možnost nakupovat dluhopisy na sekundárních trzích. Tento postup spolu s obnovením růstu vyžaduje „evropský“ plán vymanění se z dluhů, který by provázel plány jednotlivých členských států (16).

6.5.5

Umožní to alespoň snížit narušení hospodářské soutěže prostřednictvím míry financování dluhů a investic. To představuje ještě v dnešní době opravdové finanční rozpětí, jež zvyšuje stávající nerovnováhu, včetně nevyváženosti platební bilance.

6.5.6

EHSV se dále domnívá, že je nezbytné přehodnotit také otázku podmíněnosti, kterou stanoví ECB a EU. Je nepřijatelné, aby byly bankám poskytovány likvidní prostředky za velmi nízké sazby bez jakýchkoli podmínek, např. pokud se týče určení prostředků. Alespoň část by totiž měla být vyčleněna na investice. Pro nákup státních dluhopisů naopak ECB (přímé měnové transakce – OMT) ukládá členským státům – i když se jedná o něco jiného – velmi přísné podmínky. Tyto podmínky jsou opodstatněny především skutečností, že je třeba vyhovět logice narušeného, bezohledného, anonymního a velmi rychlého „trhu“, který nemá ve skutečnosti s trhem téměř nic společného (17). EU se k tomuto nemůže propůjčit: značná úsporná opatření a tvrdost vůči občanům a podnikům v dobách krize, neutralita vůči investorům a spekulantům, kteří se schovávají za komerčními bankami a mezinárodními investičními fondy – vyjma odhodlaného boje guvernéra ECB za euro v okamžicích nejostřejších útoků.

6.5.7

Bylo by naopak zapotřebí, aby ECB nestranným způsobem podpořila ekonomiky v různých zemích, a omezila tak s pomocí současných opatření stávající narušení a nerovnováhu, což umožní překonat nynější mandát a politický deficit EU. V některých zemích eurozóny by například bylo možné oživit mezibankovní trh prostřednictvím záporných úrokových sazeb u jednodenních depozit ze strany ECB.

6.5.8

EHSV je navíc i nadále přesvědčen, že je okamžitě třeba vyřešit otázku dluhů  (18) v souladu s jeho návrhem a že je nezbytné, aby ECB a Rada podnikly kroky ke splnění tohoto cíle.

6.5.9

Výbor považuje za vhodné zvýšit transparentnost rozhodnutí ECB. Mohlo by se například zvážit zveřejňovaní výsledků hlasování ze zasedání Rady guvernérů ECB, a to v zájmu zvýšení zodpovědnosti guvernérů národních centrálních bank členských států měnové unie. To by je vedlo k rozhodování podle celkových ekonomických podmínek v eurozóně, a ne podle vývoje v jejich národních ekonomikách.

6.5.10

Dalším problémem, jenž stojí za zmínku, je systém hlasování v Radě guvernérů ECB (19), především co se týče nepoměru mezi hlasovacím právem a finančním příspěvkem členských státům. Tento problém již vyvstal u systému plateb v rámci Evropského mechanismu stability (ESM) a v budoucnosti by mohl vyvstat znovu například v souvislosti s bankovní unií.

7.1

Podle EHSV je nezbytné oživení vyvolané investicemi do životního prostředí a sociální oblasti  (20). Je totiž přesvědčen, že samotná stabilita není s to oživení zaručit, neboť to závisí na důvěře podniků i spotřebitelů. Vzhledem k nízkému očekávání soukromého sektoru a nevyužitým kapacitám podniky nemají důvěru v to, že jim dnešní investice přinesou v budoucnosti zisk. A pokud občané nemají jistotu, že budou mít i nadále práci nebo ji najdou, dají přednost úsporám nebo sníží své dluhy místo toho, aby utráceli. Vyšší míra nezaměstnanosti jen zvyšuje počet osob, kteří utrácet nemohou.

7.2

Ke zvýšení důvěry podniků a občanů proto oživení musí být založeno na investicích, po vzoru amerického programu „New Deal“ (21). K tomu jsou nezbytná kritéria, která přijala EIB již pro amsterdamský zvláštní akční program v roce 1997, a mandát k podpoře soudržnosti a konvergence v oblastech zdravotnictví, školství, městské obnovy, životního prostředí a transevropských sítí.

7.3

Je třeba sledovat cíl opětovné cirkulace přebytků úspor na globální úrovni, jak se již uvádí v odstavci 5.3. Některé investiční fondy totiž hledají dlouhodobé investiční projekty, do nichž by investovaly přebytky úspor dosažených v jiných částech světa. To poskytuje vzájemné výhody investorům z třetích zemí i evropské ekonomice. V této souvislosti mohou mít klíčovou úlohu obě „sesterské instituce“ skupiny Evropské investiční banky, totiž EIB a EIF (Evropský investiční fond).

7.4

Navýšení upsaného základního kapitálu EIB je proto třeba uvítat. Významnou úlohu při hospodářském oživení mohou hrát i projektové dluhopisy. Přebytky na globální úrovni používané k investicím EU by však měly být nazývány eurobondy, trhy budou mít pravděpodobně sklon používat zkrácenou verzi € bonds. Nesouhlas některých vlád s eurobondy je znám, ten je však založen na mylném předpokladu, neboť eurobondy nezbytné k podpoře růstu jsou zaměňovány s unijními bondy, jež jsou určené na dluhy (22).

7.5

EIF již od počátku tvrdí, že by mohl vydávat evropské dluhopisy k financování dlouhodobých sociálních investic (23) prostřednictvím navýšení vlastního upsaného základního kapitálu oproti jeho stávající výši (poměrně nízké) 3 miliard eur, aniž by bylo nutné provést změnu ve Smlouvách (24). Žádný z nejvýznamnějších členských států či ostatních států eurozóny do svého státního dluhu nepočítá financování EIB a totéž by mělo platit i pro financování EIF. Dluhopisy vydávané EIF mohou být podobně jako dluhopisy EIB zaručeny výnosy z financování projektů.

7.6

Inovace produktů a vytváření trhů: EHSV se dále domnívá, že Unie musí provádět méně neutrální politiku inovací. V 70. letech 20. století vyšly průmyslové politiky z módy, neboť vlády nemohly „upřednostňovat určité subjekty“ či „národní favority“. Panuje však názor, že existují dobré důvody pro přehodnocení tohoto přístupu (25).

7.7

Navíc v prvé řadě není řečeno, že neintervenční politiky jsou ideální. V minulosti totiž měly za následek chybné investice ve finančním sektoru. Zadruhé je třeba přijmout ještě rozhodnější opatření k boji proti změně klimatu. Zatřetí, přílišný počet technologických projektů předložených v rámci rámcových programů je zamítnut ne kvůli obsahovým nedostatkům, ale kvůli nedostatku vlastních zdrojů, a tento problém by bylo možné vyřešit využitím evropského fondu rizikového kapitálu financovaného z emise dluhopisů. A začtvrté, nově se rozvíjející ekonomiky byly schopny podpořit řadu národních favoritů s velmi úctyhodnými výsledky (26).

7.8

Financování investic prostřednictvím převedení přebytků do eurobondů by mělo být dostupné všem členským státům, přineslo by kumulované výhody z hlediska makroekonomiky, sociálních věcí, zaměstnanosti a politiky a ukázalo by nutnost podporovat „více Evropy“, což je přístup, k němuž jsou v současné době voliči i některé vlády stále skeptičtější.

7.9

Růst může také pomoci podpořit stabilitu. Na základě zásady EIB, podle níž nesmí být financování prostřednictvím dluhopisů nutně připočítáváno ke státnímu dluhu, by financování eurobondů zaměřené na podporu oživení umožnilo snazší pokles státního dluhu a uvolnění státních příjmů z daní, a snížit tak deficit nebo ho zachovat na nízké úrovni a zároveň zachránit hlavní sociální výdaje. K tomu by bylo nutné, aby členské státy a Eurostat definovaly společné parametry a kritéria, aby bylo možné hodnotit údaje spravedlivěji a lépe.

7.10

Nebyla ostatně zohledněna skutečnost, že hypotéza „vytěsnění“ (crowding out) předpokládá plnou zaměstnanost. Vzhledem k tomu, že v současné době je ve většině členských států vysoká míra nezaměstnanosti, mohlo by – oddělené či společné – financování projektových dluhopisů EIB a EIF způsobit kumulaci (crowding in) investic soukromého sektoru, příjmů a pracovních míst s multiplikačním efektem investic až ke stupni 3 a s pozitivními fiskálními multiplikátory v tom smyslu, že by vytvořily přímé a nepřímé daňové příjmy (27).

7.11

Vzhledem k obtížím, s nimiž se potýkají některé země, konkrétně Řecko a Kypr, navrhuje EHSV přezkoumat krátkodobé strukturální změny, které požaduje trojka, s ohledem na dlouhodobější perspektivy pro tyto země, které se zrodily v důsledku objevení nesmírných zásob ropy a plynu ve východním Středomoří, jež dosud nebyly v podstatě využívány (28).

8.1

EHSV je tedy přesvědčen, že EU nestačí, aby jen čas od času zopakovala prostou „údržbu“. Nemůže prodlužovat vakuum, které trvá již od Maastrichtu, aniž by se nechopila výzvy eura, která vypukla v důsledku krize a přivedla na světlo velké „deficity“ v jejím nitru, v prvé řadě deficit demokratický (29), a vtiskla evropské integraci nový cíl, aby předešla tomu, že evropská myšlenka zhyne.

8.2

EHSV se domnívá, že jednotná měna je udržitelná jen tehdy, bude-li nastolen soulad v hospodářských kapacitách (výkonnosti) členských států eurozóny. To vyžaduje hospodářské i politické úsilí. Potřebujeme tedy politickou unii, která by rozdíly učinila přijatelnými a umožnila by, bude-li to nutné, převést část bohatství ze silných oblastí do oblastí slabších, a to transparentním a demokratickým postupem rozhodování a novou formou solidarity mezi státy (30).

8.3

Tato krize nechává opět vyplavat na povrch „staré rozdíly“ v Evropě. Navrátil se zlozvyk zpětného ohlížení, vyhrabávají se dlouho zapomenutí kostlivci a předsudky, jakoby úsporná opatření a dluhy byly plodem nějaké viny, a ne chyb vlád na obou „stranách“. Také proto země, které se potýkají s problémy, nemohou přesouvat svou odpovědnost na EU (nebo na Německo), stejně jako bohatší země nemohou přehlížet, že jim euro z důvodu stávající hospodářské nerovnováhy přináší značné výhody, občas na úkor jiných. Proto potřebujeme nové kapacity v oblasti politiky, kultury a dialogu mezi evropskými národy, z nichž budeme mít bezpochyby vzájemný prospěch, jak již dávno navrhoval německý básník Hölderlin (31) inspirovaný řeckou kulturou.

8.4

Je třeba učinit pokrok v kvalitě. Musíme spojit nejen hospodářství, ale i politiku a SVRCHOVANOST všech. Nemusí se diskutovat o evropském „modelu“, který chceme uskutečnit, ale spíše o nástrojích, které potřebujeme. O účinných, demokratických a transparentních nástrojích k rozhodování, k dosažení obecného blahobytu a ke sjednocení evropského národa, ne k jeho rozdělení.

8.5

Z týchž důvodů se EHSV domnívá, že otázka, zda se má Smlouva změnit nebo ne, je špatně položena. Závisí to očividně na tom, co je nutné učinit pro dokončení HMU. Přesto lze většinu našich návrhů uskutečnit bez jakékoli změny Smlouvy (růst, dluhy atd.), a u ostatních může stačit posílená spolupráce. Nicméně dosažení cíle je důležité pro blaho ekonomiky, eura a občanů EU. Smlouva je pouze jeho nástrojem. Je třeba to co nejsprávněji vysvětlit občanům a zapojit je do rozhodování buď přímo nebo prostřednictvím EP a národních parlamentů.

8.6

EHSV se domnívá, že eurozóna má zdroje k plánování své vlastní budoucnosti, k větší politické integraci, k méně řízenému plánování, k sociálně-tržnímu hospodářství, k rozdělení růstu a zaměstnanosti a k uskutečnění politické, hospodářské a sociální unie.

9.1

Bez tohoto dalšího kroku by krize, jak se k ní doposud přistupovalo, mohla vést k rozpadu eurozóny, a tedy i EU. Nelze provádět jen politiku úspor a škrtů, například co se týče dluhů, i kdyby byly na místě. Je nutné využít jiné nástroje (zvýšení poptávky ve věřitelských zemích) a pohybovat se v rámci solidarity. Je třeba dát občanům příslušných zemí jasně najevo, že jejich rozpočtové přebytky jsou výsledkem dluhů jiných zemí a že útoky na euro nezávisejí na výši dluhu (32), i když se tento dluh sníží. Občané na jihu naopak musí své vlády nutit, aby konsolidovaly dluhy, aby s rozpočty svých zemí zacházely obezřetněji, předcházely plýtvání a daňovým únikům, snižovaly daně, zvyšovaly růst, zaměstnanost, produktivitu a konkurenceschopnost systémů, a to nejen prostřednictvím několika reforem, ale větší solidarity a odlišné hospodářské politiky EU a ECB (33).

9.2

V opačném případě nebude žádná země moci snížit svůj dluh a ozdravit svůj rozpočet. Proto je třeba povolit uzdu úspor a změnit hospodářskou politiku. Jinak by mohlo stoupnout riziko. A zde by mohl pomoci pohled do minulosti (34). Je třeba potvrdit nový rozměr integrace, pozitivní integrace, a ne negativní, škodlivé a nucené.

9.3

Je třeba uvážit, že v Evropě dnes nikdo není v bezpečí, mimo ohrožení, i když nastala neobvyklá situace. Hospodářský růst některých zemí, podpořený i eurem, a slabost institucí EU totiž přiměly Německo – nejsilnější zemi, aby v Evropě převzala úlohu protagonisty, která je často v rozporu s „periferií“ – zejména na jihu, ale nejen tam. Jak prohlásil bývalý německý kancléř Helmut Schmidt, budí to v druhých úzkost, zejména proto, jakým způsobem je tato role vnímána. Proto je zapotřebí podniknout kroky k vyvrácení tohoto dojmu (35).

9.4

Podle EHSV se dnes naopak zdá, že v Evropě převládá egoismus a národní zájmy, jako bychom čelili „utopismu zájmů“. Převahu získal ekonomický přístup, který zatlačil do pozadí hodnoty, z nichž se Evropa zrodila a na nichž spočívá její existence. Vynořuje se egoistická Evropa, bez solidárnosti. Napětí nedávných let přináší nebezpečné riziko „psychologického rozkladu EU“, které se týká občanů i vlád a jehož odstranění lze dosáhnout nasloucháním bez handrkování se a konkrétními odpověďmi.

9.5

Stojíme na rozcestí. EHSV si klade otázku, jak je možné, že zpoždění a pochyby Evropy, největší ekonomiky na světě, nechávají potopit Řecko, kolébku svých zásad, nicméně z hlediska hospodářského významu maličký útvar (36), a nutí jeho občany a podniky k obětem, aniž by mu pomohly prostřednictvím plánu na podporu růstu (tj. jediného způsobu, jak splatit dluhy) a plánu na ulehčení řeckým a evropským občanům od značné sociální zátěže. Ptáme se, co to je vlastně za Evropu.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/18

1.1

EHSV má za to, že rozvíjení zelené ekonomiky podporující začlenění bude hlavním úkolem Evropy v nejbližších letech, pokud chce Evropa i nadále patřit mezi světové hospodářské mocnosti. Na konferenci Rio+20 hájila EU zelenou ekonomiku coby formu udržitelného rozvoje. Nyní musí jednat. K tomu je zapotřebí takový model hospodářského rozvoje, jenž bude upřednostňovat potřebné veřejné investice a vhodně definuje pobídky pro investice soukromé, a to v oblasti infrastruktury a „zelených“ V+V+i a za dvojím účelem – povzbudit produkci s cílem rychle překonat současnou recesi a podstoupit tento přechod v rámci této třetí průmyslové revoluce z vedoucích hospodářských i sociálních pozic.

1.2

EHSV má za to, že zásadním předpokladem nezbytných hlubokých změn ve výrobních a spotřebních zvyklostech je zapojení občanské společnosti do celého procesu přechodu na zelenou ekonomiku podporující začlenění. Je třeba ji zapojit na všech úrovních, zejména na úrovni odvětvové a územní (evropské, vnitrostátní a regionální). Nutný je participativní přístup ke správě, aby bylo možné co nejvíce zmírnit odpor a negativní dopady, které s sebou nese každá transformace. Takové zapojení umožní činit udržitelné pokroky z hospodářského, sociálního i environmentálního hlediska.

1.3

EHSV se znepokojením konstatuje, že politiky zelených daňových pobídek byly v posledních letech značně zkráceny v důsledku úsporných fiskálních politik, jež mají dramatické dopady v podobě výrazného poklesu hospodářské činnosti a rušení pracovních míst. MMF uznal, že dopady v podobě snížení výrobní činnosti zvysoka převýšily dosavadní odhady.

1.4

EHSV podtrhuje, že rozvojem zelené ekonomiky podporující začlenění vzrostou možnosti tvorby pracovních míst, přičemž zelenými pracovními místy rozumí nejen místa související s některými novými vznikajícími odvětvími, nýbrž všechna pracovní místa, která vznikají díky „ekologizaci“ výrobních procesů a produktů ve všech odvětvích. Spravedlivý přechod na zelenou ekonomiku vyžaduje aktivní politiky zaměstnanosti, které zajistí tvorbu důstojných pracovních míst, včetně odborné přípravy a celoživotního učení pro činné pracovníky. Klíčovým faktorem tohoto růstu bude zaměstnanost žen a mladých lidí v těchto odvětvích.

1.5

EHSV se domnívá, že pro koordinaci úsilí v oblasti technologických inovací a pro stimulaci změn v rámci výrobních infrastruktur v mnohých evropských odvětvích postižených zaváděním nízkouhlíkového hospodářství účinně využívajícího zdroje je nezbytná průmyslová politika vznikající na základě konsensu sociálních subjektů. To bude vyžadovat také významné investiční úsilí ze strany podniků.

1.6

EU musí podle EHSV začlenit cíle strategie udržitelného rozvoje do všech svých politik, a zejména do strategie Evropa 2020 a sedmi stěžejních iniciativ. Různé strategie EU musí být ve vzájemném souladu a komisaři musí v této otázce promlouvat jednotným hlasem. Komise by měla zejména využít přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období k posílení jejích aspektů týkajících se udržitelnosti a zcela ji propojit se strategií EU pro udržitelný rozvoj. Bude nezbytné definovat a používat ukazatele týkající se kvality růstu a umožňující jeho monitorování a hodnocení.

1.7

EHSV zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou může a musí hrát evropský semestr a roční analýza růstu, pokud jde o zajištění monitorování politik udržitelného rozvoje. EHSV považuje za nezbytné zrušení dotací poškozujících životní prostředí i konkrétní doporučení členským státům týkající se zvyšování ekologických daní a nakládání s odpady a odpadními vodami a zlepšování recyklace. V těchto oblastech by členské státy měly prokázat větší ambice a cíle.

1.8

EHSV projevuje znepokojení v souvislosti s tím, že víceletý finanční rámec Unie pro období 2014–2020 vykazuje významné rozpory: hospodářská odvětví s největšími emisemi CO2 (bydlení, energetika, průmysl a doprava) nejsou těmi, která získávají největší objem unijních fondů pro účely usnadnění procesu přechodu na zelenou ekonomiku, a proto je nezbytné tyto částky podstatně navýšit a zajistit účinnost a účelnost jejich vydávání.

1.9

EHSV považuje za zvláště důležité, aby se pokročilo v ekologicko-fiskální oblasti, včetně daňových pobídek pro podniky, jež založí fondy určené k financování investic zaměřených proti změně klimatu a spoluřízené zaměstnanci.

1.10

Co se týče obchodní politiky EU, EHSV se domnívá, že aby se předešlo hrozbě průmyslové delokalizace, mělo by se zvážit zavedení cel odpovídajících daním z uhlíku pro země, které nepřijmou mezinárodní závazky v oblasti snižování emisí.

2.1

V roce 2011 vypracovaly jak OECD, tak i Program OSN pro životní prostředí kompletní zprávu o zelené ekonomice. OIT zahájila program „Zelená pracovní místa“ a jedním z hlavních témat konference Rio+20 v roce 2012 byla Zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby.

2.2

V EU byla v roce 2006 obnovena strategie pro udržitelný rozvoj a v roce 2009 byl zahájen balíček opatření v oblasti klimatu a obnovitelných energií, jehož cílem bylo do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 20 % a zlepšit o 20 % energetickou účinnost (1). EU musí v této oblasti v obdobích do roku 2025 a do roku 2030 učinit větší pokroky. V roce 2011 Komise přijala stěžejní iniciativu Evropa účinněji využívající zdroje (2), Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (3), strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (4).

2.3

EHSV vždy podporoval koncept ekologizace ekonomiky jako formu příspěvku k udržitelnému rozvoji a rovněž myšlenku, že evropská a vnitrostátní politika se musí v první řadě zabývat návrhy občanské společnosti týkajícími se přechodu na zelenou ekonomiku podporující začlenění. Zdůrazňoval při tom nezbytnost úzké spolupráce mezi všemi sociálními aktéry. Proto se několik jeho stanovisek zabývalo různými aspekty a následnými návrhy Komise: EHSV vyzdvihl, že zlepšení ekologické ekonomiky a správy musí jít ruku v ruce s podporou udržitelné výroby, pracovních míst a spotřeby a rovněž strategií pro rovnost mezi muži a ženami a balíčkem opatření EU v oblasti změny klimatu.

3.1

Zelená ekonomika podporující začlenění musí najít rovnováhu mezi hospodářskou prosperitou, větší sociální soudržností a významnějším zachováním a racionálním využíváním přírodních zdrojů, díky kterým se udržují naše dobré životní podmínky i dobré životní podmínky příštích generací. Jejím cílem je dematerializace produkce, tedy rozpojení souvislosti mezi hospodářským růstem a využíváním přírodních zdrojů a vytvářením kontaminace a odpadu.

3.2

Podle OIT právě zelená pracovní místa snižují environmentální dopady podniků a hospodářských odvětví až na udržitelnou úroveň, přispívají ke snížení spotřeby energie, surovin a vody, k dekarbonizaci ekonomiky a snižování emisí skleníkových plynů. Koncept „zelených pracovních míst“ je relativně dynamický, jelikož hranice mezi zelenými pracovními místy a těmi, které zelené nejsou, se odvíjí od procesů technologické inovace. Proto se nejedná jen o místa související s nově vznikajícími odvětvími, ale všechna místa vyplývající z ekologizace procesů výroby a produktů ve všech odvětvích.

3.3

Rozvoj zelené ekonomiky je ovlivňován dvěma zásadními směry: jedním z impulzů jsou politiky zaměřené proti změně klimatu, ten druhý vychází z rostoucí konkurence rozvíjejících se zemí v oblasti zdrojů, kterých bude čím dál tím méně a jež budou stále dražší.

3.4

V zelené ekonomice nejde pouze o vyrovnání mezi nově vznikajícími odvětvími a odvětvími tradičními (vyplývající z posunu v oblasti technologií směrem k nízkouhlíkovému hospodářství). Zahrnuje ekologickou modernizaci způsobu výroby a spotřeby v zájmu integrace cílů zvýšení přidané hodnoty podniků a jejich udržitelnosti z hlediska životního prostředí (úspora materiálů, energetická účinnost, organizace práce) a rovněž zlepšení vztahů mezi pracovníky a podniky v rámci zlepšování produktivity všech faktorů.

3.5

V posledních letech byly zaznamenány hranice možností zeměkoule, jak z hlediska dostupných přírodních zdrojů a rostoucí poptávky, tak z hlediska možností planety absorbovat odpady a kontaminaci.

3.6

Nesmí se zapomínat na dopady změny klimatu na zdraví: větší výskyt extrémních meteorologických jevů, zvýšení úrovně ozonu a suspendovaných částic v atmosféře a jejich toxicity v důsledku vyšších teplot a rozšíření dříve již vymizelých infekčních chorob zpět na evropský kontinent.

3.7

Přeměny energetické, výrobní a dopravní struktury hlavních vyspělých ekonomik a velké části rozvíjejících se ekonomik v nadcházejících letech se budou soustředit na přechod od ekonomik s vysokou produkcí CO2 na nové, nízkouhlíkové ekonomiky, v nichž budou mít největší podíl na výrobě energie čisté a obnovitelné zdroje, tedy ty, které neprodukují skleníkové plyny ani jiný nebezpečný odpad.

3.8

Tato hluboká transformace výroby, která je někdy nazývána třetí průmyslovou revolucí, nebude neutrální z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti, zejména z pohledu těch zemí, které jsou čistými dovozci zdrojů energie a surovin, jako většina členských států EU. Proto už od roku 2009 zavedla řada vlád zemí OECD ambiciózní plány na povzbuzení, v nichž měly investice do infrastruktury a zelených V+V+i zásadní úlohu, a to za dvojím účelem – povzbudit produkci s cílem rychle překonat současnou recesi a podstoupit současnou restrukturalizaci produkce z vůdčí pozice.

3.9

Z finančního hlediska však byly tyto plány, stejně jako rozpočet Unie, značně zkráceny, mj. v důsledku úsporných fiskálních politik. Hlavní ekonom MMF uznal, že dopady těchto politik v podobě snížení výrobní činnosti zvysoka převýšily dosavadní odhady – podle studie provedené ve 28 zemích se fiskální multiplikátor od začátku krize v roce 2008 pohybuje mezi 0,8 a 1,7 (5).

3.10

Toto zpomalení stimulů zelené ekonomiky může přinést značné problémy mnoha zemím EU, protože v současné době je rozdíl v technologické úrovni mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi mnohem menší a dynamičtější. Evropa jako celek si nemůže být jista, zda se nachází v čelním pelotonu rozvinutých zemí s nízkouhlíkovým hospodářstvím, což může v EU z dlouhodobého hlediska způsobit značné napětí, neboť by tím byla zpochybněna její schopnost pokračovat v budování hospodářsky vyspělé, sociálně soudržnější společnosti udržitelnější z hlediska životního prostředí. Je však třeba zdůraznit, že EU má silné vůdčí postavení v oblasti technologií a výroby v řadě průmyslových odvětví s jasným zaměřením do budoucnosti.

3.11

Rozvojem zelené ekonomiky díky potřebným investicím a pobídkám se v Evropě zvýší možnosti tvorby pracovních míst. Nelze zapomenout na současné výrobní činnosti, které v současné době tvoří hospodářskou základnu zemí EU. Zelenými pracovními místy budou mnohá z těch, která jsou dnes považována za místa v rámci značně znečišťujících průmyslových odvětví, jakmile podstoupí procesy, které jim umožní zvýšit energetickou účinnost, snížit spotřebu surovin a méně znečišťovat. Několik příkladů: v odvětví silniční dopravy jde o podniky, jež se budou věnovat vývoji a konstrukci elektrických a hybridních vozidel a rovněž podniky zaměřené na veřejnou dopravu; ve stavebním průmyslu půjde o sektory výstavby vysokorychlostních železničních tras, jelikož ty přinášejí značnou energetickou úsporu na obyvatele ve srovnání s leteckou dopravou a tradiční železnicí; a o výstavbu zaměřenou na energetickou sanaci obytných budov s nízkou účinností z hlediska spotřeby energie. Vše je třeba učinit v rámci rozvoje a podpory sociálního dialogu a sociálního a kolektivního vyjednávání, aby byl konečný výsledek pozitivní z hlediska zaměstnanosti (kvalitativně i kvantitativně) a rovnosti (pracovních podmínek a mezd). Nicméně pouze osm zemí EU má oficiální definici zelených pracovních míst. V důsledku toho vznikají rozdílné odhady, neboť existují různé definice a metodiky.

4.1

Naprosto novým rysem této třetí průmyslové revoluce je stupeň rozvoje, kterého dosáhly výrobní síly, a obrovská citlivost společnosti a tlak občanské společnosti u témat udržitelnosti a životního prostředí. V Evropě došlo ke značnému rozvoji organizací na ochranu životního prostředí, spotřebitelských sdružení, odborových organizací, organizací podnikatelů a dalších aktérů občanské společnosti a to umožňuje, aby změny, které nastanou, vytvořily ekonomiku, jež bude sloužit snáze řiditelnému rozvoji udržitelnějšímu se sociálního i environmentálního hlediska, což bylo nemyslitelné při předchozích procesech, při nichž byly technologické a výrobní změny určovány pouze rozhodnutími na úrovni podniků.

4.2

OIT v Globálním paktu o pracovních místech přijatém v roce 2009 výslovně zdůrazňuje, že „sociální dialog je mechanismus nevyčíslitelné hodnoty z hlediska vytváření politik uzpůsobených prioritám jednotlivých států. Je to pevný základ, jenž může přivést zaměstnavatele, zaměstnance a vlády ke společnému konání, které je nezbytné pro překonání krize a zajištění udržitelné obnovy.“ Pro koordinaci úsilí v oblasti technologických inovací a stimulaci změn v rámci výrobních infrastruktur v mnohých evropských odvětvích postižených zaváděním nízkouhlíkového hospodářství účinněji využívajícího zdroje je nezbytná průmyslová politika vznikající na základě konsensu sociálních subjektů.

4.3

Technologické inovace jsou zásadním prvkem zelené ekonomiky. Proto získají odvětví, podniky a technologie stimulující ekologizaci ekonomiky významnější finanční impulzy, jak veřejné, tak soukromé, neboť zvýší celkovou konkurenceschopnost evropského hospodářství. V této souvislosti vymezila Deutsche Bank za účelem orientace soukromých investic jako prioritní – v oblasti změny klimatu – následující sektory:

4.4

Zvláštní pozornost by se měla věnovat potížím, které mají evropské MSP s přístupem k dostatečným finančním prostředkům pro nezbytné investice do ekologických inovací.

4.5

Aby byly inovace konkurenceschopnou hodnotou, musí podnikatelský model zohledňovat postupy stimulující zapojení pracovníků podniků. Podniky musí využít to, že zapojení pracovní síly do organizace práce a do plánování v rámci podniku je faktor, jenž jednoznačně rozvíjí inovace a umožňuje zvýšení produktivity. To představuje výzvu v podobě modernizace systému pracovních vztahů a kolektivního vyjednávání a jejich vazbu na řízení podniků.

4.6

Zapojení pracovníků v rámci podniků je jedním ze základních prvků, jenž napomáhá vedoucímu postavení Evropy v oblasti technologií v mnoha sektorech a zajišťuje zachování její vývozní kapacity. Toto zapojení nelze nahlížet pouze optikou rozdělování vytvářeného bohatství, neboť je samo o sobě rozhodujícím faktorem vytváření bohatství, jak uznávají samy podniky (6). Z velké míry vycházejí potíže s inovacemi zejména z neohebných organizačních struktur, jež pracovníka pojímají jako pouhý nástroj.

5.1

Na konferenci Rio+20 hájila EU zelenou ekonomiku podporující začlenění, která by umožnila pokrok směrem k udržitelnému rozvoji. Cílem Komise je podporovat udržitelný rozvoj podporující začlenění tím, že umístí ekologizaci hospodářství do jádra své monitorovací činnosti navazující na konferenci Rio+20. Nezbytné je zapojení občanské společnosti do tohoto procesu a za tímto účelem musí vlády rozvíjet sociální dialog.

5.2

Na podporu provádění stěžejní iniciativy Komise a Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje zřídila Komise v roce 2012 evropskou platformu, která v roce 2013 předloží zprávu v polovině období a v roce 2014 závěrečnou zprávu o účinném využívání zdrojů a která připravuje konkrétní návrhy týkající se přechodu na zelenou ekonomiku v těchto oblastech: rámcové podmínky investic do obnovitelných zdrojů energie, vymezování cílů a měření pokroku – v této souvislosti je třeba vybudovat rozsáhlý systém ukazatelů nad rámec HDP pro hodnocení výsledků těchto politik v příslušných odvětvích a celé společnosti (zvyšování konkurenceschopnosti, zlepšování pracovních podmínek pracovníků, procento recyklace, energetická účinnost a účinnost ve využívání zdrojů, podíl obnovitelných zdrojů energie, snižování znečištění) – a cyklická ekonomika/ekologizace ekonomiky.

5.3

Obzvláště důležitý je pokrok v ekologicko-fiskální oblasti a ve snižování vysokých dotací na fosilní paliva existujících v řadě zemí EU, jelikož ceny celé řady výrobků a služeb nezohledňují správně všechny výrobní náklady, protože náklady související s kontaminací jsou externalizovány. Dobrovolné politiky ekoznaček se ukázaly jako nedostatečné, zvláště za současné krize, kdy roste počet spotřebitelů, pro něž má zásadní význam cena výrobku, a nikoliv jeho environmentální kvalita. Aby mohla ekologicko-fiskální politika dosáhnout vysokého společenského konsensu, musí si uvědomovat své dopady na konkurenceschopnost podniků a společenské dopady na občany, které bývají nazývány „energetické zchudnutí“, a provádět doplňující politiky (průmyslové, obchodní, politiky na podporu nejvíce znevýhodněných společenských skupin), jež tyto dopady zmírní. Rovněž by měly být podporovány daňové pobídky pro reinvestování zisků podniků do snížení emisí CO2 (prostřednictvím fondů pro reinvestice proti změně klimatu) a dalších nepříznivých dopadů na životní prostředí, za předpokladu, že jejich správa v rámci podniků bude spoluřízená zaměstnanci.

5.4

Komise přijala návrh sedmého akčního programu pro životní prostředí, který stanoví, že politika v oblasti životního prostředí má přispívat k přechodu na zelenou ekonomiku. Parlament a Rada by měly tento program přijmout a EHSV k němu přispěl vypracováním příslušného stanoviska (7). Víceletý finanční rámec Unie pro období 2014–2020 však vykazuje významné rozpory: hospodářská odvětví s největšími emisemi CO2 (bydlení, energetika, průmysl a doprava) nejsou těmi, která získávají největší objem investic z unijních fondů.

5.5

Co se týče obchodní politiky EU, je třeba mít na paměti, že zvýšení uhlíkové daně by mělo vést k zavedení odpovídajících cel pro země, které nepřijmou mezinárodní závazky v oblasti snižování emisí, aby se tak snížilo riziko delokalizace. Clo uvalené na emise uhlíku představuje omezení volného obchodu, to už však mezinárodní společenství v jiných případech akceptovalo – Montrealský protokol, přijatý na ochranu ozonové vrstvy, zahrnoval možnost stanovit omezení obchodu v zájmu posílení dodržování protokolu –, vzhledem k tomu, že volný obchod není cílem samým pro sebe, nýbrž prostředkem pro vytváření bohatství udržitelným způsobem. Je beze sporu, že předcházení planetární katastrofě způsobené změnou klimatu je důležitější než udržení otevřenosti světových trhů vůči produktům s vysokými emisemi skleníkových plynů.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/23

1.1

Sdělení Komise je významným přínosem pro zahájení nesmírně důležité diskuse o EU a ve srovnání s dřívějšími metodami a koncepcemi velkým krokem kupředu, co se týče HMU. Poprvé mimo jiné popisuje mezinárodní úlohu a politickou budoucnost EU. EHSV tedy návrh vítá, neboť může znamenat historický obrat, ovšem pod podmínkou, že Rada sebere po 20 letech nezbytnou odvahu a vůli přijmout a uvést v platnost ustanovení, která jsou užitečná k dosažení popsaných cílů a k jeho rychlému provedení.

1.2

Evropská rada již rozhodnutími, která přijala během let 2011 a 2012, v podstatě zahájila důležitou strukturovanou reformu evropské správy, co se týče dohledu nad nadměrnou makroekonomickou nerovnováhou, zpřísnění rozpočtových pravidel a koordinace hospodářských politik zemí eurozóny. Nezbytnými nástroji pro zaručení stability HMU jsou nekonvenční opatření spočívající v „podmíněném, ale neomezeném“ nákupu státních dluhopisů států nacházejících se v obtížích, o nichž nedávno rozhodla ECB, zavedení jednotného mechanismu dohledu, jehož cílem je zaručit přísný a nestranný obezřetnostní dohled a přerušit spojení mezi státy a bankami, a pravidla pro likvidaci bank.

1.3

EHSV podporuje strategii uvedenou ve sdělení Komise, již nedávno potvrdil předseda Evropské rady pan Van Rompuy (Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii) a jejímž cílem je posílit eurozónu, domnívá se však, že není dostatečná k zaručení toho, aby členské státy, občané a podniky měly z HMU plný užitek, což dokazují i události, k nimž došlo v posledních deseti letech. Rada má politickou odpovědnost vyplývající z Maastrichtské smlouvy, která vážně omezila HMU vytvořenou na jejím základě. Dnes na to doplácíme. Z toho důvodu nyní Komise předkládá návrh prohloubené a skutečné HMU.

1.4

K zajištění větší stability HMU, hospodářského růstu a růstu zaměstnanosti musí Rada zavést důraznější opatření, jako např. pevnější plán růstu a silnější mechanismy hospodářské integrace. Tato opatření je nutné začít provádět současně a hned, ne ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Je tedy zapotřebí souboru makro a mikroekonomických politik, důslednosti, smyslu pro solidaritu, důvěru a sounáležitost ze strany členských států a mezi nimi a EU a nelze ani pozapomínat na to, že hlavním cílem opatření, o nichž se diskutuje, musí být blaho všech lidí.

1.5

EHSV sice sdělení oceňuje, upozorňuje však, že i v případě, kdy by se vše podařilo uvést do praxe, by se jen obtížně dosáhlo výrazných výsledků, zejména co se týče postupu rozhodování, jelikož chybí konkrétní návrh politické unie, která by zastřešila euro. To stejné platí pro dluh, překonání asymetrických otřesů, růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost (u níž by bylo potřeba provést systematickou studii dopadu). Současná situace se vyznačuje všemi těmito omezeními.

1.6

EHSV připomíná, že, jak je známo, k většině stávajících návrhů Komise již předložil stanoviska a navrhl řešení, zejména ohledně omezení HMU, ECB a otázky růstu a státního dluhu (1). Kroky, které dosud přijala Komise a Rada, jsou dobrým základem budoucí práce v této oblasti. EHSV tedy oceňuje rozhodnutí Komise sestavit budoucí pokyny k těmto záležitostem, a doufá, že je to pro Radu vhodná příležitost k rychlému přijetí konkrétních ustanovení o dluhu a růstu, a rapidně tak skutečně zvýšit kvalitu.

1.7

Poslední rozhodnutí EU uvedená ve sdělení sice vyhovují makroekonomickému rámci (i když pouze částečně), ale návrhy na mikroúrovni týkající se výrobních odvětví, které jediné mohou oživit růst, se jeví neuspokojivé. Komise se dokumentem snaží zahájit diskusi o HMU, toto téma však jde za rámec fiskální konsolidace a makroekonomických politik. Byly by vhodné i mikroekonomické politiky, např. opravdový pakt pro průmysl (industrial compact).

1.8

Sdělení Komise by mohlo získat širší podporu, kdyby v různých časových fázích stanovených pro zavedení opatření potřebných ke zvýšení stability a funkčnosti HMU byla konkrétněji zmíněna potřeba provádět evropské politiky v souladu s tímto cílem a byly definovány oblasti zásahu, které se mají realizovat, a novinky, které se mají zavést, aby se racionalizovaly a zefektivnily také evropské výdaje.

1.9

Komise může a musí přispět k provádění reforem, které jsou nezbytné pro zvýšení konkurenceschopnosti vnitrostátních výrobních a správních systémů. Měla by přijmout inovativní metody a kritéria pro opatření související s jednotným trhem, správou strukturálních fondů a hlavními společnými politikami. Kromě toho by měla vyjít z inovací zavedených ECB a navrhnout stejně podstatné změny v provádění evropských politik, které se velkou měrou dotýkají nejzranitelnějších oblastí, regionů a odvětví EU, jak již několikrát navrhl EHSV.

1.10

Co se týče ECB, je třeba plně využít její struktury ve prospěch růstu a zaměstnanosti a jako věřitele poslední instance. Úmysl zemí eurozóny ubírat se tímto směrem by přispěl k upevnění důvěry v ECB a v euro a k potírání spekulativních útoků, zejména na země s velkými rozpočtovými potížemi.

1.11

Stabilitu eura není možné svěřit pouze ECB a společné měnové politice a ponechat přitom členským státům úplnou autonomii v řízení jejich fiskálních a rozpočtových politik. EHSV se domnívá, že fiskální unii nelze s ohledem na jednotný rozpočet eurozóny odkládat na dlouhodobý horizont, jak předpokládá sdělení, ale že se musí společně s jednotnou měnou a jednotným bankovním dohledem stát dalším pilířem, jímž bude možné v krátkodobém a střednědobém horizontu podepřít stabilitu HMU, a ubezpečit tak trhy o soudržnosti evropského projektu.

1.12

EK vyvinula značné úsilí v souvislosti s institucionálními návrhy. EHSV považuje za vhodné, aby se institucionální otázka konečně zařadila na program, jelikož je základem inovativních návrhů EK, včetně politické unie. To je zcela nový návrh. Domnívá se však, že se velká část těchto návrhů se neodklání od stávajícího rámce, činí malý pokrok, a nepovede tedy k výsledku, pokud Rada nezajde dál a nebude je považovat pouze za podnět k zásahu.

1.13

Mohly by představovat další přechodnou fázi, EHSV, který by měl být součástí tohoto procesu, se však s ohledem na to, co již bylo navrženo a schváleno, domnívá, že na dílčí kroky již není v některých oblastech čas a že by se spíše měla zásadně zvýšit jak kvalita obsahu politik, tak kvalita rozhodovacího procesu pro jejich provádění bez dalších přetvářek, aby se pak zase neopakovalo, že je zapotřebí „opravdových“ politiky, „opravdové“ HMU, „opravdové“ politické unie atp. Je třeba jednat nyní, odhodlaněji a pružněji, a to na jedné straně, aby se přerušila recese, která postihla velkou část EU, a na druhé straně, aby se vyřešily dlouho neřešené problémy, které se plně projevily až během mezinárodní finanční krize.

1.14

EHSV žádá Radu, aby se inspirovala návrhy Komise a byla odvážnější a jasnější, co se týče dodržování uzavřených dohod a odpovědnosti za předkládání návrhů, které je třeba schválit a provést, a aby v souvislosti se změnou Smlouvy zejména podporovala rozšíření hlasování většinou na všechny záležitosti počínaje hospodářskou politikou a politikou zaměstnanosti.

1.15

Shrnutí návrhů EHSV

1.15.1

EHSV se nicméně domnívá, že pro realizaci skutečné HMU je třeba okamžitě (bez změny Smlouvy) provést tyto kroky:

1.15.2

Ve střednědobém či dlouhodobém časovém horizontu je (s případnými změnami Smlouvy) třeba:

2.1

Výbor si je vědom, že projednáváme jednu z momentálně nejsložitějších otázek. Evropa vstupuje do nové fáze hlubší integrace, s níž je spojena řada odvážných kroků. EHSV je velmi potěšen, že jako první krok tímto směrem byla zahájena diskuse o budoucnosti HMU, a poukazuje na to, že makroekonomická situace v HMU je výsledkem rozhodnutí na mikroekonomické úrovni. Makro a mikroekonomické politiky by tedy měly být nasměrovány k dosažení stejných celkových cílů.

2.2

Článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, jejž doplňují články 151 a 153, v zásadě stanovuje, že při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zlepšováním životních a pracovních podmínek a bojem proti sociálnímu vyloučení. Výbor s údivem zaznamenává, že uvedené sdělení nepočítá žádný z těchto parametrů mezi cíle prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie. EHSV jednak žádá, aby tyto cíle byly jasně vyhlášeny, jednak považuje za nezbytné zaručit větší sledování (dopadové studie) účinků hospodářských a měnových politik na sociální situaci a trh práce a za vhodné připravit opatření na odstranění negativních ekonomických a sociálních důsledků, které by tyto politiky mohly mít.

2.3

Žádný z návrhů Komise na stabilnější a důvěryhodnější HMU nelze ve skutečnosti realizovat (ani v krátkodobém, ani ve středně až dlouhodobém časovém horizontu), pokud členské státy a zejména ty, které byly nejvíce zasaženy hospodářskou a finanční krizí, nebudou opět růst a řešit problémy s prací a nezaměstnaností (jež rychle roste zejména mezi mladými lidmi) a snižovat rozdíly, které mezi členskými zeměmi přetrvávají. Stejně tak nebude realizováno nic, pokud Rada a Euroskupina nepřijmou doporučení Komise, aby prosadily reformy potřebné k dokončení HMU, na které se čeká dvacet let, a pokud členské státy nebudou odhodlaně postupovat tímto směrem a část své suverenity, která je k tomuto účelu nezbytná, řídit společně.

2.4

Hlavní starostí Komise zůstává zajištění koordinace hospodářských politik členských zemí prostřednictvím strukturovaného souboru opatření a nástrojů na posílení konvergence rozpočtových politik a mechanismů dohledu, což je vhodné pro zmírnění potíží, které mají nejzadluženější země s financováním veřejného dluhu, a pro dodržování přísných plánů snižování dluhu a jeho udržitelnosti, které navrhla Komise a nedávno schválily členské země (fiscal compact). Pro znovuzískání důvěry občanů a trhů se však opatření přijatá na vnitrostátní úrovni musí ubírat společným, evropským směrem, aby se pomocí nich dosáhlo konkrétních přínosů pro občany a podniky. Proto je zapotřebí většího souladu mezi makroekonomickými a mikroekonomickými (mládež, trh práce, sociální zabezpečení atp.) politikami v jednotlivých státech.

2.5

Velká část zemí eurozóny zahájila pátý rok s negativním růstem a v předpovědích na příští roky jsou dosti malá zlepšení hlavních makroekonomických ukazatelů. Návrhy na posílení HMU, které předložila Komise, musí být doplněny o další připomínky či opatření, aby byly věrohodné a staly se předmětem široké společné diskuse o budoucnosti HMU, do níž bude kromě odborníků zapojena celá evropská občanská společnost.

2.6

Země eurozóny se v souladu se závazky EU vyzývají, aby i v nadcházejících letech prováděly přísnou rozpočtovou politiku. Tu bude v první řadě možné zajistit prostřednictvím reforem, jejichž cílem bude racionalizace struktury státních rozpočtů jak na straně výdajů, tak na straně veřejných příjmů. Přitom je třeba náležitě zohlednit spravedlivé rozdělování a dopady fiskálních multiplikátorů. Bylo tak možné opět dosáhnout účinnosti, aniž by to mělo dopad na rozpočet a omezily se oblastí výdajů, které jsou zásadní pro hospodářský růst a sociální blahobyt, jako je zdravotnictví, bezpečnost, vzdělávání, výzkum a inovace a infrastruktura (2).

2.7

Tato vnitrostátní opatření je však potřeba doplnit o opatření na evropské úrovni, která jsou nezbytná pro hospodářský růst, zaměstnanost a oživení investic. Jedná se např. o zlepšení fungování vnitrostátních trhů práce s cílem začlenit je do eurozóny, rovněž prostřednictvím dialogu o makroekonomických otázkách (3); částečné sdílení veřejného dluhu s cílem omezit spekulace; vydávání evropských dluhopisů prostřednictvím ECB a EIF za účelem financování růstu a přilákání globálních přebytků úspor (4); možnost vyloučit z veřejného dluhu některé strukturální investice potřebné k nastartování účinného cyklu růstu; vyšší pozornost k průmyslové politice ze strany vlád států a osob odpovědných za politické rozhodnutí na evropské úrovni.

2.8

Odpovědnost za provádění těchto politik sice mají vlády členských zemí, Komise však musí v rámci svých institucionálních výsad a v rámci rozpočtových zdrojů, které spravuje, zajistit jejich realizaci, a přispět tak ke snížení přetrvávajících územních rozdílů.

2.9

EHSV se dále domnívá, že z analýzy historických aspektů, již provedla Komise, nevyplývají opravdová ekonomická a politická omezení spojená se vznikem eura, která jsou hlavní příčinou krize, jíž prochází euro a EU. Je přinejmenším zvláštní, že se v analýze HMU nezmiňují a nehodnotí maastrichtská kritéria, jednotnost měnové politiky ani hospodářské rozdíly mezi zeměmi. Není dále únosné, aby „vina“ za krizi z roku 2008 byla dávána pouze dluhu a ne slabosti politiky EU a vlád členských států, zejména vzhledem k tomu, že členské státy již od samého počátku HMU neustále odmítaly zahájit diskusi o koordinaci fiskálních a rozpočtových politik.

2.10

Naléhavě nutné by například bylo realizovat hospodářkou unii, tj. správu ekonomických záležitostí EU (zároveň nebo před bankovní unií atp.) a Komise pro to vytváří základ.

3.1

V krátkodobém horizontu se bere v úvahu a popisuje sedm návrhů, z nichž některé jsou již známy z toho, co EU nedávno schválila – evropský semestr, právní předpisy balíčku šesti a dvou právních předpisů a bankovní dohled svěřený ECB. Všechny tyto kroky jsou důležité a je třeba je plně provést v souladu s evropskými právními předpisy a doporučeními pro jednotlivé země, která přijala Rada. Nejzajímavějšími návrhy Komise jsou podle EHSV tyto:

3.1.1

Za prvé, zavedení jednotného mechanismu likvidace (po mechanismu jednotného dohledu), jímž se budou řešit problémy bank v potížích. Nejinovativnějším prvkem je zde pokrytí nákladů spojených s řešením problémů akcionáři a věřiteli – „veškeré dodatečné zdroje potřebné k financování restrukturalizačního procesu“ poskytne namísto daňových poplatníků bankovní sektor (5).

3.1.2

Za druhé, zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost na podporu provádění strukturálních reforem v zemích eurozóny. Návrh (příloha 1 sdělení) velmi podrobně popisuje zamýšlený postup aktivace a dodržování smluvních ujednání, jimiž se tento nástroj zřídí. Neupřesňuje míru účasti a rozsah finanční podpory, již by členské země mohly získat, což jsou obojí rozhodující prvky pro zajištění udržitelnosti tohoto nástroje. Nicméně Komise může předložit podrobnější návrh prováděcích pravidel (str. 25 sdělení). EHSV se domnívá, že tento nástroj by měl předcházet nebo přinejmenším doprovázet strukturální reformy, aby se zmírnil jejich negativní dopad. EHSV dále zdůrazňuje, že nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost může být účinný pouze tehdy, když se bude krok za krokem koordinovat se zásahy a opatřeními na vnitrostátní úrovni.

3.1.3

Navíc se zdá, že návrh ohledně víceletého finančního rámce je chápán jako „trestání“ těch, kdo nerespektují „pakt“ mezi členskými státy a Komisí, namísto podnětu k provádění politik stanovených na evropské úrovni. Přísné makroekonomické podmínky vyžadované od členských států by však měl provázet plán růstu a tvorby nových pracovních příležitostí, zejména pro mladé. Na jeho vypracování by se měli podílet sociální partneři a občanské společnost.

3.1.4

Jedním z nejdůležitějších aspektů, které zdůrazňuje Komise, ale rovněž EHSV v řadě stanovisek, je rozhodující úloha EU a eura v řízení mezinárodních měnových institucí a posílení vnějšího zastoupení eura, aby EU a euro získaly větší váhu a sílu v rozhodování v rámci mezinárodní správy měnových záležitostí. Komise však konkrétně nepopisuje potíže, které tento návrh způsobí jak uvnitř eurozóny, tak mimo ni, vzhledem k jistě nepříznivému postoji americké (ale i britské) správy k posílení eura (a souvisejícímu oslabení dolaru) a k rozdílům, které přetrvávají mezi zeměmi eurozóny, co se týče ochrany specifických ekonomických a politických zájmů v mnoha rozvojových zemích podporovaných z MMF.

3.2

Návrhy ve střednědobém horizontu se týkají hlavně zřízení fondu pro umoření dluhu, který podléhá přísným podmínkám s cílem omezit morální hazard, a vytvoření nového nástroje eurozóny – evropských pokladničních poukázek (eurobills). Hlavní instituce EU a členské státy o těchto návrzích již nějakou dobu diskutují. Rovněž EHSV ve svých stanoviscích několikrát zdůraznil, že je jednak potřeba, aby nejzadluženější země mohly využít unijní bondy k částečnému sdílení dluhu, tj. jako dodatečný nástroj pro financování státního dluhu, jednak aby bylo možné ho doplňkově použít pro snížení nákladů dluhové služby (6).

3.2.1

EHSV sice uznává klady návrhu německé rady ekonomických expertů, jenž je převzat v dokumentu Komise, ale býval by upřednostnil, kdyby Komise předložila svůj návrh nebo odkázala na dřívější návrhy EHSV, návrhy ministrů hospodářství EU atp.

3.2.2

Nicméně, důraz na ERF zastiňuje fakt, že velká část úspěchu politiky snižování státního dluhu nezávisí pouze na pokrocích, jichž bylo dosaženo ve snížení veřejných výdajů, ale především na růstu příjmů. Je třeba se ubírat tímto směrem a v mnohem delším časovém horizontu než v navrženém střednědobém, aby se poměr mezi dluhem a HDP dostal pod práh stanovený v maastrichtských kritériích. Nejlepším návrhem jsou asi unijní bondy, jak již Výbor podrobně vysvětlil (7). Problém ale samozřejmě nepředstavuje volba technického nástroje, ale spíše jeho řešení.

3.2.3

Pokud jde o požadavky na členské státy, je návrh jako celek navíc v souladu s paktem o stabilitě a není v něm žádná inovace, která by byla známkou zvratu těchto politik, jež nemohou nadále pokračovat stejným směrem.

3.3

V dlouhodobém horizontu , což je nejméně rozvedená část dokumentu Komise, se počítá s vývojem HMU směrem k úplné bankovní, fiskální a hospodářské unii. EHSV s těmito cíli samozřejmě souhlasí, ovšem pod podmínkou, že budou stanovena nezbytná pravidla pro jejich realizaci. EHSV souhlasí s tím, aby se dospělo k úplné integraci hospodářských politik členských zemí, zejména ve fiskální a ekonomické oblasti, a k jednotnému rozpočtu EU, který se bude financovat z vlastních finančních zdrojů a bude mít nezávislou pravomoc v oblasti zdanění.

3.3.1

Co se týče institucionálních aspektů, sdělení se omezuje na jejich popis a uvádí, na jakém základě bude možné vytvořit hospodářskou a měnovou unii s posílenou právní strukturou a posíleným řízením hlavních hospodářských politik, nehovoří však o makro a mikroekonomických podmínkách, které musejí být splněny, aby návrhy byly uskutečnitelné v dlouhodobém horizontu.

3.3.2

EHSV se domnívá, že takto ambiciózní cíl může být úspěšný z předpokladu posílené spolupráce směřující k politické unii. Tento proces by mohl být usnadněn, pokud by se v mezinárodním makroekonomickém kontextu dokončily pouze částečně zahájené reformy týkající se pravidel fungování úvěrových a finančních trhů, mechanismů makro a mikroobezřetnostního dohledu a snížení makroekonomických nerovností (v důsledku deficitu USA a přebytků Číny), které přispěly k finanční krizi. Bez výrazného pokroku v tomto směru bude obtížné vyhnout se dalšímu vzniku hospodářských a finančních krizí.

4.1.1

EHSV nicméně hodnotí kladně snahu Komise řešit současný „demokratický deficit“ v EU a názor, že hlavním problémem je převedení suverenity. Jde tedy o vytvoření politické unie, která spojí a bude jednotně spravovat některé „svrchované“ politiky, které zůstaly v pravomoci členských států, pomocí transparentnějšího a demokratičtějšího rozhodovacího procesu, aby se jednotně prosazovalo a spravovalo euro, což je dalším chybějícím pilířem HMU.

4.1.2

V této souvislosti se EHSV domnívá, že:

4.1.3

Otázkou tedy nejsou potíže se zapojením EP, ale spíše stanovení společného rozhodovacího postupu pro země eurozóny a následné zapojení EP. Nelze již dále akceptovat existenci nezávislých hospodářských a průmyslových politik jednotlivých států a společné měnové politiky, která v důsledku neexistence kompenzačních nástrojů penalizuje ekonomiky nejslabších zemí.

4.2.1

EHSV vítá zapojení EP do diskuse o návrzích týkajících se růstu a související zapojení národních parlamentů. Totéž by se mělo provést u programů přizpůsobování, nemělo by zůstat u pouhého informování. Nacházíme však zatím ve fázi formálního experimentování, daleko od toho, co by se v rozhodovacím procesu EU mělo učinit.

4.2.2

Jako inovativní se naopak jeví návrhy ohledně politických stran, které by se podle nich musely stát evropskými i v praxi, ne pouze teoreticky, jak je tomu nyní. Musely by tedy vystupovat jako jediný evropský subjekt, ne jako soubor mnoha specifických národních rysů v souladu s tím, co stále dělají členské státy nebo jiná sdružení (odbory, podnikatelé atp.).

4.2.3

Bylo by vhodné, kdyby se nejen strany, jak navrhuje Komise, ale také ostatní velké evropské organizace (např. odbory, sdružení podnikatelů atp.) alespoň z eurozóny zorganizovaly a zaujaly společný, evropský, ne národní přístup, a to již u příležitosti voleb v roce 2014. Byl by to velký krok kupředu. Nestačilo by to sice, ale byl by to dobrý příklad pro všechny.

4.2.4

U příležitosti voleb by bylo potřeba svěřit EP (společně s Radou) ústavodárnou moc, která by mu v předem stanovené době umožnila popsat přechod k politické unii, v níž by se hlasování většinou rozšířilo na všechny oblasti a Evropský parlament by získal právo hlasovat rovněž o otázkách růstu a zaměstnanosti.

4.3.1

EHSV považuje za dobré spojit a sjednotit hospodářské politiky s politikami zaměstnanosti, neboť jsou to dvě strany jedné mince a ačkoliv se jedná o ekonomickou, ne právní záležitost. Je spíše třeba společného postupu rozhodování o všech hospodářských politikách, v němž se spojí strategie Evropa 2020, koordinace státních rozpočtů, makro a mikroekonomické politiky, trh práce eurozóny atp., a překoná se tak stávající systém přijímání rozhodnutí. Nelze se domnívat, že pro změnu HMU by stačilo, kdyby EP sestavil příslušný výbor.

4.3.2

Navíc není moc jasná myšlenka, že stávající situaci je možné zlepšit, když se místopředsedovi odpovědnému za hospodářské politiky svěří pravomoc koordinovat HMU, i když by to bylo ve spolupráci s EP. V této souvislosti by mohl postačit příklad vnější politiky, a proto by bylo třeba svěřit skutečnou pravomoc komisaři nebo případnému ministrovi.

4.3.3

Tak důležitou otázku nelze vyřešit pomocí formálních právnicko-parlamentních experimentů, pokud nejdřív nebude rozhodnuto o převedení suverenity v ekonomických a měnových politikách a politikách zaměstnanosti z vnitrostátní úrovně na evropskou úroveň, jak již EHSV několikrát navrhl. Bylo by vhodné zavést „správu ekonomických záležitostí“ eurozóny, již by vykonávala Euroskupina, která by měla rozhodovací pravomoc a rozhodovalo by se v ní většinovým hlasováním, společně s EP. Bylo by třeba odpovídajícím způsobem a okamžitě změnit Smlouvu, jelikož je to stejně naléhavé, jako bylo vydání fiskální úmluvy, vytvoření bankovní unie atp. Umožnila by se tak realizace jednotného trhu pro hospodářské a průmyslové politiky, politiky růstu a zaměstnanosti s jednotnou vizí a solidárními rozhodnutími zemí v zájmu občanů EU.

4.4.1

EHSV vítá soubor návrhů týkajících se vnějšího zastoupení eurozóny. Vzhledem k mezinárodním ozvěnám krize a vztahu mezi měnami je klíčovým bodem sdělení. Euro má totiž v současnosti křehkou pozici. Strategie, již Komise stanovila pro upevnění postavení eurozóny v MMF, spočívá v první fázi v získání statusu pozorovatele a pouze poté se požaduje jediné zastoupení. Jedná se o dlouhá období, která oslabují eurozónu, která by místo toho měla v různých orgánech rychle začít hovořit jediným hlasem, jak již EHSV delší dobu doporučuje. Návrhy Komise jsou tedy sice realistické, ale nedůrazné a v krátkodobém a střednědobém horizontu nepostačující. I zde vše závisí na tom, co učiní Rada.

4.5.1

Přístup použitý v souvislosti s ECB se zdá nedostatečný. Kromě toho nesouhlasí EHSV s tvrzením, podle něhož by Smlouva měla řešit „posílení demokratické odpovědnosti za činnost ECB“, jelikož ECB je orgán, kde se již rozhodnutí přijímají většinou (v Radě tomu tak není). Problémy a úloha ECB mají navíc jinou povahu a nelze se zmiňovat pouze o dohledu, jak to zjevně dělá sdělení Komise. Jedná se zde o rozšíření mandátu ECB na růst a zaměstnanost, stabilitu a inflaci.

4.5.2

Za tímto účelem je rovněž třeba zajistit, aby mechanismy převodu politik ECB do reálné ekonomiky řádně fungovaly. Nedávné nekonvenční zásahy ECB spočívající buď v dodání likvidity do bankovního systému (programy CBPP a LTRO) nebo v koupi státních dluhopisů na sekundárním trhu (programy SMT a OMT), jejichž smyslem bylo tyto mechanismy zefektivnit, lze považovat za první krok kýženým směrem, neznamenají však ještě, že ECB jedná jako věřitel poslední instance a může v případě potřeby přijímat vlastní nezávislá rozhodnutí – to vyžaduje, jak je známo, změnu Smlouvy.

4.5.3

Je třeba posílit nezávislost rozhodování ECB a její operační nástroje jakožto věřitele poslední instance, a to ne za účelem zvýšení zadlužení členských států nebo EU, ale za účelem zvýšení důvěryhodnosti eura a omezení spekulativních útoků na státní dluh nejzadluženějších zemí. EHSV zejména v souvislosti s dopady zásahů ECB na udržitelnost státního dluhu připomíná, že jen oznámení tohoto kroku fakticky přispělo ke snížení napětí jak na trhu se státními dluhopisy zemí eurozóny, tak na finančních a úvěrových trzích.

4.6.1

EHSV souhlasí s posílením úlohy Soudního dvora, ovšem ne v oblasti, již navrhuje sdělení (řízení pro porušení Smlouvy ze strany členských států). Tím by přetrvávalo přesvědčení, že ekonomické problémy včetně dluhu jsou problémy technicko-právní povahy a ne spíše politické problémy, o nich se má rozhodnout v rámci demokratického a transparentního rozhodovacího procesu EU, jehož svrchovanost patří občanům.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/31

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (dále jen EHSV) vítá návrhy Komise, jejichž cílem je uzpůsobit evropský právní rámec v souvislosti se změnami mezinárodních norem pro prevenci a boj proti praní peněz a financování terorismu. Pachatelé trestné činnosti, kteří zneužívají finanční systém a možnosti poskytované vnitřním trhem, totiž skutečně ohrožují samé základy naší společnosti. Podle EHSV je zásadní poskytnout Evropské unii a členským státům účinné prostředky pro posílení integrity a transparentnosti finančních transakcí. V tomto ohledu jsou návrhy Komise nepochybně krokem správným směrem.

1.2

EHSV na jedné straně vítá upřesnění povinnosti identifikace a kontroly skutečných majitelů společností, kterou musí profesní subjekty plnit, čímž umožní zvýšit transparentnost ohledně fyzických osob, které jednají pod označením právnické osoby, a na druhé straně identifikace a kontroly politicky exponovaných osob, u nichž existuje větší riziko korupce z důvodu funkcí, které zastávají. EHSV rovněž schvaluje zařazení poskytovatelů služeb hazardních her na seznam povinných osob, jelikož toto odvětví může být využito k praní peněz.

1.3

EHSV vítá cíl Komise, která si přeje, aby Evropská unie hrála vedoucí úlohu v celosvětovém boji proti praní peněz a terorismu. EHSV soudí, že jedním ze způsobů, jak zajistit, aby byl nový evropský právní rámec účinný a umožnil EU, aby šla příkladem v boji proti praní peněz, je společné úsilí všech zainteresovaných subjektů. EHSV vítá objasnění doplněná do návrhu, jejichž účelem je zajistit proporcionalitu s ohledem na malé a střední podniky. EHSV považuje za vhodné, aby „malým povinným osobám“ byla poskytnuta technická a profesionální pomoc prostřednictvím zprostředkovatelských orgánů, jako jsou profesní komory, sdružení či federace, což by jim umožnilo splnit povinnosti stanovené v návrhu.

1.4

EHSV pozitivně hodnotí Evropskou komisi za to, že se snažila dosáhnout nesnadné rovnováhy mezi cíli, které se a priori zdají obtížně slučitelné, jako je ochrana osobních údajů a boj proti praní peněz. Cílem sběru a analýzy informací (včetně údajů osobní povahy) celou řadou profesních subjektů je pouze odhalení trestné činnosti. Tyto subjekty musí tedy dbát na to, aby co nejvíce chránily soukromý život svých klientů a zároveň pro ně bylo prioritou pomáhat vnitrostátním orgánům v potírání trestné činnosti.

1.5

EHSV vítá návrh evropské harmonizace sankcí ve finančním sektoru. Prevence trestné činnosti musí být co nejúčinnější a vůči profesním subjektům musí být uplatňovány odrazující sankce, jež by byly přiměřené částkám odpovídajícím hodnotě praní peněz. EHSV proto vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důsledné a odpovídající uplatňování správních sankcí a postihů.

2.1

Praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení jsou hrozbou pro světovou bezpečnost a integritu finančního systému. Finanční akční výbor (dále jen FATF) je orgánem, jenž je na mezinárodní úrovni pověřen vypracováním opatření (zvaných doporučení) pro prevenci a boj proti praní peněz, financování terorismu a od nedávné doby proti financování šíření zbraní hromadného ničení.

2.2

Téměř tři roky byly revidována doporučení FATF s cílem posílit preventivní opatření a více chránit finanční systém tím, že vlády získají silnější nástroje pro postihování závažných trestných činů. FATF díky tomu přijala nová doporučení v únoru 2012. (1)

2.3

Zásadní změny, jež zavedla nová doporučení FATF, jsou následující:

2.4

FATF zahájí nový cyklus vzájemného hodnocení svých členů od roku 2014 a bude se soustředit zvláště na účinnost provádění svých nových doporučení.

3.1

Návrhy a) čtvrté směrnice proti praní peněz a financování terorismu a b) druhého nařízení o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků jsou součástí aktualizace evropského právního rámce a jejich cílem je zohlednit změny uskutečněné v doporučeních FATF.

3.2

Hlavní změny evropského právního rámce, které jsou uvedena v návrzích, jsou následující:

3.3

Navrhované změny vycházejí konkrétně ze studie (3) věnované provádění třetí směrnice o boji proti praní peněz a financování terorismu, kterou vypracovala nezávislá auditorská společnost, a také z postojů přijatých Komisí během veřejné konzultace.

3.4

Návrhy obsažené ve směrnici a v nařízení mají nahradit stávající směrnici a nařízení, které budou zrušeny.

4.1

EHSV souhlasí s tím, že je nezbytné uzpůsobit stávající evropský právní rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu tak, aby byly zohledněny změny zavedené na mezinárodní úrovni. EHSV si je vědom, že jev praní peněz a financování terorismu se týká všech odvětví ekonomiky a je nutné nadále věnovat zvláštní pozornost účinnosti právního rámce pro prevenci zneužívání finančního systému k trestné činnosti.

4.2

EHSV vítá cíl Komise, která si přeje, aby Evropská unie hrála vedoucí úlohu v celosvětovém boji proti praní peněz a terorismu. Připomíná svůj postoj, který již vyjádřil v předchozím stanovisku, v němž „vítá další rozvoj pravidel pro předcházení praní peněz a financování terorismu jako symbol Evropské unie, která zajišťuje vysoké standardy bezúhonnosti a jednání ve veřejném i soukromém chování. Směrnice je nejen praktickým krokem v řízení finančních záležitostí, ale rovněž prostředkem posílení Evropské unie“ (4).

4.3

EHSV je toho názoru, že snížení prahové hodnoty z 15 000 EUR na 7 500 EUR, po jejímž překročení musí obchodníci se zbožím splnit povinnosti stanovené v návrhu směrnice, představuje další krok správným směrem k podpoře bezhotovostních plateb. EHSV již v předchozím stanovisku (5) poukázal na to, že hotovost je považována za podpůrný nástroj šedé ekonomiky a bezhotovostní platby jsou transparentnější z hlediska daňového i ekonomického a také levnější pro společnost jako celek, pohodlnější, bezpečnější a inovativnější.

4.4.1

EHSV vítá, že agenti zprostředkovávající pronájem a poskytovatelé služeb hazardních her podléhají povinnostem boje proti praní peněz a financování terorismu, ačkoli se doporučení FATF těchto subjektů netýkají.

4.4.2

EHSV vítá objasnění doplněná do návrhu, jejichž účelem je zajistit proporcionalitu s ohledem na malé a střední podniky. K zajištění toho, aby byly malé subjekty schopny plnit povinnosti obsažené v tomto návrhu směrnice, EHSV navrhuje zapojit zprostředkovatelské orgány, jako jsou profesní komory, sdružení či federace zastupující „malé povinné osoby“ na národní úrovni, jež by měly pravomoci v oblasti řízení, podpory a zprostředkování. Je zásadně důležité podporovat „malé povinné osoby“, aby nedošlo k tomu, že by se staly prioritním cílem pachatelů praní peněz.

4.5.1

Povinnost identifikace osob musí být prováděna za jejich fyzické přítomnosti. V opačném případě musí profesní subjekty uplatnit opatření zesíleného dohledu z důvodu rizika plynoucího z transakce uzavřené na dálku. EHSV si klade otázku, zda tato míra požadavků odpovídá tendenci naší společnosti směřující k celkové digitalizaci.

4.5.2

EHSV vyzývá Komisi, aby uvažovala o opatřeních umožňujících sladit požadavky na identifikaci klientely se stále častějším využíváním elektronických plateb a elektronické komunikace.

4.6.1

EHSV zdůrazňuje, že je důležité sladit zájmy související s ochranou osobních údajů na jedné straně a s ochranou integrity finančního systému prostřednictvím boje proti praní peněz a financování terorismu na straně druhé.

4.6.2

Jelikož metoda boje proti praní peněz a financování terorismu spočívá ve sběru a analýze informací, včetně osobních údajů, které provádí celá řada profesních subjektů, ESHV soudí, že návrhy do velké míry splňují uvedené požadavky jak na členské státy, tak na profesní subjekty, aby byly lépe vyváženy cíle, které jsou a priori obtížně slučitelné.

4.6.3

Co se týče povinnosti stanovené v článku 39 návrhu směrnice, spočívající v tom, že dokumenty a informace se vymažou po uplynutí období uchování stanoveného na 5 nebo 10 let po ukončení obchodního vztahu, EHSV vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich právní předpisy budou upravovat situace (jako trestní stíhání, bankroty nebo dědictví), v nichž by se tato povinnost neuplatňovala, aby nedošlo k rozporu s obecným zájmem.

4.6.4

EHSV navrhuje, aby směrnice výslovně stanovila povinnost zachovat přísnou důvěrnost totožnosti osob, které vykazují podezřelé transakce, pokud tyto osoby nedaly povolení ke zveřejnění své totožnosti nebo pokud je třeba tuto totožnost zveřejnit, aby bylo zajištěno spravedlivé právní řízení v případě trestního stíhání.

4.7.1

EHSV upozorňuje na to, že evropské orgány dohledu budou na evropské úrovni zapojeny do analýzy rizik praní peněz a financování terorismu a budou moci vydávat pokyny a právní normy určené členským státům a finančním institucím. EHSV sice zdůrazňuje, že je důležitá dohoda a spolupráce s evropskými orgány dohledu v oblasti evropského boje proti praní peněz a financování terorismu, avšak poznamenává, že reprezentativní a regulační funkce těchto orgánů je vůči finančnímu sektoru omezená. Řada profesních subjektů, které jsou povinnými osobami, však ve finančním sektoru nepůsobí a nejsou tedy na evropské úrovni zastoupeny. EHSV tedy navrhuje, aby se Komise na evropské úrovni zapojila do analýzy rizik a vydávání pokynů jménem nefinančních profesních subjektů, které mají povinnost bojovat proti praní peněz a financování terorismu.

4.7.2

EHSV je přesvědčen, že je třeba, aby existovala doporučení a výkladové normy, které by byly na evropské úrovni harmonizovány s cílem zajistit jednotnější uplatňování pravidel boje proti praní peněz a financování terorismu v členských státech.

4.8.1

V návrzích je uveden seznam správních sankcí, který navazuje na sdělení Komise ze dne 8. prosince 2010 o posílení sankčních režimů ve finančním sektoru, k němuž se EHSV vyjádřil ve stanovisku (6) a které bylo převzato do dalších nedávných návrhů Komise (7).

4.8.2

EHSV podporuje evropskou harmonizaci sankcí platných ve finančním sektoru. Je třeba konstatovat, že boj proti trestné činnosti tuto činnost neomezuje. Je tedy zásadní, aby prevence trestné činnosti byla co nejúčinnější a vůči profesním subjektům, které nedodržují povinnosti boje proti praní peněz a financování terorismu, mohly být uplatňovány odrazující sankce, jež by byly přiměřené částkám odpovídajícím hodnotě praní peněz.

4.8.3

EHSV si nicméně klade otázku ohledně čistě „administrativního“ charakteru plánovaných sankcí a obává se možného zpochybnění přísnosti navrhovaných správních sankcí vzhledem k hierarchii právních norem a přiměřenosti sankcí v oblasti trestního práva. Plánované správní sankce sice mají odrazující charakter a jejich cílem je evropská harmonizace, avšak trestní sankce stanovené pro trestný čin praní peněz se v jednotlivých státech liší. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily jednotné a odpovídající uplatňování správních sankcí uvalených na profesní subjekty za to, že nesplnily povinnosti boje proti praní peněz a financování terorismu, a postihů uplatnitelných v případě trestného činu praní peněz.

4.8.4

EHSV se obává, aby nebyla zpochybněna vhodnost režimu správních sankcí vzhledem k čl. 6 odst. 1 a článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech s tím rizikem, že z některých správních sankcí by mohly vzniknout „tresty“, které by mohly být vyneseny pouze nezávislým soudem po spravedlivém řízení, což jsou podmínky, které příslušné správní orgány nesplňují. EHSV vyzývá Komisi, aby nalezla vhodná právní řešení a zajistila, že navrhovaný režim sankcí nebude možné v žádném případě zpochybnit.

4.8.5

EHSV je přesvědčen, že návrh zavést soubor minimálních pravidel založených na zásadách pro používání správních opatření a sankcí představuje přístup, který posílí reakci EU jako celku.

5.1

EHSV doporučuje rozšířit definici financování terorismu uvedenou v odst. 4 čl. 1 návrhu směrnice tak, aby se týkala „jakýchkoli jiných činů“ odlišných od uvedených trestných činů v souladu se zněním doporučení 5 FATF.

5.2

EHSV upozorňuje na to, že v přílohách návrhu směrnice je uveden výčet faktorů a typů rizik, které musejí profesní subjekty ověřit v rámci svých povinností boje proti praní peněz a financování terorismu. EHSV je přesvědčený, že výčty uvedené v přílohách nejsou vyčerpávající a že by profesní subjekty měly v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik také zvážit další faktory, jež jsou úzce spjaty s členskými státy a s odlišnými podmínkami transakcí, jež uzavírají.

5.3

EHSV se domnívá, že klíčem k řešení problému pirátství je vysledování příslušných finančních toků a rázný zásah proti nim. V EU by se měla sestavit černá listina finančních institucí zapojených do praní peněz pocházejících z pirátské činnosti. Světová banka, Interpol a Europol mohou asistovat v úsilí o vystopování výkupného, které by mělo být vysledováno a zkonfiskováno, aby už pirátství nebylo výhodným obchodem (8).

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/36

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) v souladu s postojem Evropského parlamentu (1), Výboru regionů (2) a v duchu svých předchozích stanovisek (3) vítá návrh Komise na zavedení první regionální daně z finančních transakcí na světě.

1.2

EHSV by sice rád připomenul, že doufal v globální uplatňování daně z finančních transakcí, nicméně se domnívá, že její uplatňování na regionální úrovni (zóna EU 11+) se zapojením 11 členských států Evropské unie (4) by mohlo být mimořádně významnou příležitostí, jež v budoucnosti podpoří její uplatňování na celém světě.

1.3

EHSV vyzdvihuje význam metody posílené spolupráce jakožto nástroje, který členským státům může umožnit, aby dospěly k co nejširší dohodě o určitých otázkách stanovených ve Smlouvách (5), což představuje alternativu k blokující jednomyslnosti, jež EU při politických a hospodářských rozhodnutích často zavedla do slepé uličky.

1.4

EHSV má za to, že jednou z předností navrhované daně z finančních transakcí je skutečnost, že tato daň má široký základ a dvě nízké sazby, což snižuje její narušující negativní dopady. EHSV se domnívá, že zavedení daně v zóně EU 11+ podpoří vytvoření jednotného finančního trhu, a proto považuje za vhodné, aby se daň začala vybírat od 1. ledna 2014. Postupné zavádění daně nepovažuje za vyhovující.

1.5

EHSV zastává názor, že k maximalizaci dopadu daně na hospodářský růst je příjmy z daně třeba použít k financování evropského a národního programu investic, jenž během krátké doby zaručí hospodářskou obnovu a zaměstnanost.

1.6

EHSV by rád zdůraznil, že v zájmu neutralizace nebo alespoň co největšího zmírnění rizika přesunu finančních činností spojila Komise v novém návrhu daně z finančních transakcí zásadu rezidence (územní působnosti), jež se původně navrhovala, se zásadou emise, již prosazoval Evropský parlament a EHSV ji rozhodně podpořil ve svém dřívějším stanovisku (6). EHSV podotýká, že kumulativní uplatňování těchto zásad by mohlo znamenat, že v určitých případech by dani podléhaly rovněž finanční instituce těch členských států, které daň uplatňovat nebudou. Proto považuje EHSV v souladu s tím, co navrhl Evropský parlament, za vhodné se touto problematikou zabývat podrobněji a zahájit příslušná jednání s třetími zeměmi, aby se usnadnilo vybírání daně z finančních transakcí.

1.7

EHSV stejně jako Evropský parlament považuje za vhodné, aby zásada rezidence a zásada emise byly doplněny o „zásadu převodu právního titulu“. Tato zásada může vyhýbání se dani z finančních transakcí učinit skutečně riskantním a nákladným, a s její pomocí se tedy zaručí lepší uplatňování této daně.

1.8

EHSV hodnotí kladně změny, které Komise provedla za účelem lepší správy daně a boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. Souhlasí i s osvobozením transakcí na primárních trzích podílových jednotek subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP/Units of undertakings for collective investments in transferable Securities - UCITS) a alternativních investičních fondů (AIF/Alternative investment funds – AIF), neboť se tím podpoří financování podniků.

1.9

EHSV lituje, že hodnocení mikroekonomických a makroekonomických důsledků uplatňování daně z finančních transakcí se plánuje teprve tři roky po vstupu předmětného právního předpisu v platnost, a požaduje, aby Komise prováděla kontroly a ověření neustále (každoroční monitorování). Bude tak k dispozici okamžité hodnocení dopadů daně z finančních transakcí, což umožní včas navrhnout případná nápravná opatření v oblasti uplatňování daně z finančních transakcí.

1.10

EHSV se již vyjádřil kriticky k nedostatečné dokumentaci ohledně posouzení dopadů, jež byla přílohou původního návrhu daně z finančních transakcí, a nyní vítá skutečnost, že Evropská komise zajistila částečné odstranění tohoto nedostatku. Zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise v kvantitativním hodnocení dopadů návrhů zlepšila stávající dostupné modely a přizpůsobila je posouzení očekávaných alternativních politik. Útvary Komise jsou zejména vyzývány, aby v případě, že to bude možné, odhadly skutečné charakteristiky konkrétně učiněných návrhů.

1.11

EHSV lituje, že vzhledem k neuplatnitelnosti daně z finančních transakcí na všech 27 členských států EU postrádá rozpočet EU základní pilíř systému vlastních zdrojů. Tento systém měl umožnit zaručení nezbytné finanční autonomie EU, jak se původně uvádělo již v článku 201 Římské smlouvy.

1.12

EHSV zdůrazňuje, že správní orgány musí při uplatňování daně z finančních transakcí minimalizovat riziko daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem a omezit administrativní náklady na řízení, a to na základě nezbytné součinnosti členských států.

1.13

EHSV zdůrazňuje, že je třeba pozorně monitorovat dopady daně na penzijní fondy a na osoby, které z nich budou v budoucnu pobírat důchod, nepožaduje však jejich vyloučení z uplatňování daně z finančních transakcí.

1.14

EHSV v souladu se svojí funkcí poradního orgánu Komise, Evropského parlamentu a Rady potvrzuje svůj záměr převzít závazek k nepřetržitému monitorování procesu, v jehož rámci bude návrh Komise proveden do práva.

2.1

Ve směrnici navržené Evropskou komisí (7) se odráží předchozí návrh předložený v září 2011 (8). Ten sice v Radě nenalezl jednomyslný souhlas, nicméně zmobilizoval 11 členských států EU k tomu, že 28. září 2012 předložily Komisi oficiální žádost o navázání posílené spolupráce s cílem zavést daň z finančních transakcí.

2.2

Komise posoudila proveditelnost této žádosti, dospěla k závěru, že posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí nebude mít negativní dopad na vnitřní trh ani na práva či povinnosti a pravomoci nezúčastněných členských států, a v říjnu 2012 přijala rozhodnutí o jejím schválení, které v prosinci 2012 sdělila Evropskému parlamentu. EP získal souhlas Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) v lednu 2013.

2.3

Návrh Komise v zásadě odráží původní návrh, bylo v něm však provedeno několik změn za účelem: a) docílení větší jasnosti předpisu a b) posílení předpisu o zamezení zneužívání daňového systému a vyhýbání se daňové povinnosti v souladu s tím, co požadovalo 11 členských států.

2.3.1

Byly potvrzeny a posíleny původní tři cíle: a) posílit jednotný trh díky neutralizaci různých přístupů jednotlivých členských států, b) stejně jako v jiných sektorech zaručit spravedlivý příspěvek finančního sektoru k financování příjmů do státního rozpočtu a c) podpořit investice finančního systému do reálné ekonomiky.

2.3.2

Stejně jako v původním návrhu je základ daně pojatý široce a minimální sazby jsou nízké: 0,1 % na finanční transakce týkající se akcií, dluhopisů, akcií subjektů kolektivního investování, nástrojů peněžního trhu, repo obchodů a dohod o půjčce cenných papírů, a 0,01 % na finanční transakce s derivátovými nástroji.

2.3.3

V zájmu zamezení překážkám obvyklého vývoje reálné ekonomiky se daň neuplatní na: a) běžné finanční aktivity občanů a podniků (půjčky, platby, pojištění, vklady apod.), b) tradiční bankovní investiční činnosti v rámci kapitálových vkladů nebo finanční operace, které jsou součástí restrukturalizačních operací, c) činnosti související s refinancováním, měnovou politikou a správou veřejného dluhu a d) transakce na primárních trzích podílových jednotek subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a alternativních investičních fondů (AIF). Proto budou vyňaty činnosti prováděné za účasti Evropské centrální banky, dalších centrálních bank, Evropského nástroje finanční stability (EFSF – European Financial Stability Facility), Evropského mechanismu stability (ESM – European Stability Mechanism) a rovněž transakce s EU.

2.3.4

V návrhu se potvrzuje zásada rezidence (územní působnosti), která stanoví, že pokud má finanční instituce zapojená do transakce sídlo v oblasti, kde se uplatňuje daň z finančních transakcí, nebo pokud jedná jménem subjektu, který má v této oblasti sídlo, je transakce předmětem daně nezávisle na tom, v jaké zeměpisné oblasti k ní došlo.

2.3.5

K odrazení od pokusů přemístění mimo oblast, kde se uplatňuje daň z finančních transakcí, byla na žádost Evropského parlamentu, již EHSV podpořil, zapracována zásada emise, podle níž je transakce předmětem daně z finančních transakcí tehdy, jestliže je finanční produkt, který je předmětem transakce, vydáván jedním z 11 členských států zapojených do posílené spolupráce, bez ohledu na skutečnost, zda mají subjekty provádějící transakci sídlo mimo oblast, kde se uplatňuje daň z finančních transakcí, nebo na místo, kde se transakce uzavírá.

2.3.6

Souběžné uplatňování obou zásad (zásada rezidence a zásada emise) neutralizuje nebo alespoň významným způsobem omezuje tendence přemístění mimo oblast, kde se uplatňuje daň z finančních transakcí, za účelem vyhnutí se placení daně. Chce-li se totiž finanční subjekt vyhnout dani, musel by se vzdát svých klientů, kteří mají sídlo v oblasti, kde se daň z finančních transakcí uplatňuje, i transakcí se všemi finančními produkty vydávanými v této oblasti. Stojí za zmínku, že jde o oblast, která však pokrývá více než 2/3 HDP Evropské unie a 90 % HDP eurozóny. To je aspekt, kvůli němuž se nevyplatí uplatňovat strategii nezasahování do tohoto trhu, na němž bude jednotné zdanění finančních trhů velkým výdobytkem jednotného trhu.

2.3.7

Příjmy z této daně by na základě výpočtů Komise měly činit přibližně 30 až 35 mld. eur ročně. To se rovná zhruba 60 % příjmů, jež se předtím odhadovaly v domnění, že se daň bude týkat všech členských států EU (připomínáme, že se jednalo o 57 mld. eur). Příjmy by byly tvořeny 13 mld. eur z akcií a cenných papírů a 21 mld. eur z derivátů.

3.1

Během několika posledních let schválilo několik členských států EU zavedení různých forem daně z finančních transakcí, čímž vzrostlo riziko daňové diverzifikace škodlivé pro vnitřní trh (omezené základy daně, různé druhy výjimek). Zavedení regionální daně z finančních transakcí podpoří vytvoření skutečně jednotného finančního trhu bez narušení hospodářské soutěže, k němuž dochází v neúčinných systémech zdanění.

3.1.1

Proto se EHSV domnívá, že by daň z finančních transakcí měla vstoupit v platnost v okamžiku, který určila Komise, tedy od 1. ledna 2014, a to bez jakékoli progresivity, jež by podle stávajících vnitrostátních právních předpisů 11+ členských států EU mohla být příčinou prodlev a technických problémů.

3.2

Zavedení daně z finančních transakcí pro všech 27 členských států EU by sice bylo účelné, nezdá se však být proveditelné, a proto je její uplatňování prostřednictvím posílené spolupráce – bez negativních dopadů na členské státy, které ji uplatňovat nebudou – nezbytné, má-li být v budoucnosti zaručeno její uplatňování na evropské a globální úrovni.

3.3

Neuplatňování daně v členských státech EU může v některých případech způsobit dvojí zdanění v zemích, které ji uplatňovat nebudou. To se týká malé části transakcí a lze tomu i předejít uzavíráním dvoustranných kompenzačních dohod.

4.1

EHSV zdůrazňuje, že útvary Komise od základu změnily počáteční odhad dlouhodobých makroekonomických dopadů daně z finančních transakcí (za 40 let) na evropské hospodářství, takže vzrostl z původních – 1,76 % přibližně na + 1 %.

4.1.1

Odhad, jenž provázel původní návrh, byl změněn, neboť byly do posouzení zahrnuty jak dopady navržených efektivních sazeb, tak i dopady „zmírňující“. Umožnilo to posun z – 1,76 % na – 0,53 % HDP (9).

4.1.2

Komise následně změnila i toto posouzení a tvrdila, že nezohledňuje specifické prvky návrhu, nýbrž naopak vychází z nereálných pracovních předpokladů (například že jsou všechny nové investice podniků financovány z nástrojů, které podléhají dani z finančních transakcí). Na základě této opravy byl skutečný dlouhodobý dopad na HDP ještě více snížen a odhadnut na – 0,28 %. V rámci této analýzy provedla Komise další posouzení dopadu, v němž vzala v úvahu rovněž dopady spojené s použitím příjmů z daně z finančních transakcí nejen jako alternativy k jiným druhům zdanění, ale i jako potenciálního nástroje veřejných investic. V tomto posouzení, jež předpokládalo příjmy ve výši 0,16 % HDP, byl dopad daně z finančních transakcí na HDP pozitivní, přibližně mezi 0,2 % a 0,4 % (10).

4.1.3

I tento naposledy uvedený předpoklad je však ještě poškozující, neboť v částce celkových příjmů nezohledňuje složku týkající se daně z derivátů, která je však uvedena v návrhu Komise a zvýšila by celkové příjmy z 0,16 % na 0,4 % HDP, což by mělo následně pozitivní dopad daně z finančních transakcí na HDP v řádu 1 % (11).

4.2

Na základě analýzy Komise se efektivita zavedení daně z finančních transakcí jeví pro hospodářství EU nejvyšší tehdy, pokud se příjmy z daně – na evropské i národní úrovni – použijí na financování programu veřejných investic, jenž zaručí vyšší hospodářský růst a zaměstnanost.

4.3

EHSV v průběhu těchto posledních pěti let – jež se kryjí s trváním krize – přijal řadu stanovisek, v nichž upozorňoval na nutnost obnovení rovnováhy evropských makroekonomických politik a podpoření politik investic do růstu a zaměstnanosti (12). Pokud by bylo doporučení EHSV následováno, příjmy pocházející z uplatňování daně z finančních transakcí by tak mohly být vynaloženy co nejúčinněji právě v případě, že by se použily k financování rozsáhlého programu investic na národní i evropské úrovni.

4.4

EHSV se domnívá, že jednou z předností daně z finančních transakcí je skutečnost, že tato daň má široký základ a dvě nízké sazby. To jí umožňuje minimalizovat negativní dopad daní, které by zúžením oblasti použití a vyššími sazby způsobily tak značné narušení trhů. Proto je EHSV toho názoru, že je třeba jednak co nejvíce omezit případy vynětí ze základu daně a vyloučení osob povinných k dani, a jednak pobídnout 11 členských států, které daň vybírat budou, aby začaly uplatňovat navržené sazby daně způsobem, který bude směřovat k uskutečnění skutečného jednotného trhu.

4.5

EHSV považuje za vhodné doplnit „zásadu převodu právního titulu“, podle níž se finanční transakce, na niž nebyla uplatněna daň z finančních transakcí, považuje za právně nevymahatelnou a nemá za následek převod právního titulu k podkladovému nástroji.

4.6

EHSV souhlasí se záměrem vyjmout transakce týkající se podílových jednotek SKIPCP a AIF ze základu daně, neboť jsou to nástroje, které jsou přímo spojeny s financováním podniků a s cílem splnit ustanovení směrnice 2008/7/ES. Dále zdůrazňuje, že předpokládané snížení příjmů v důsledku tohoto vynětí by dosáhlo zhruba 4 mld. eur.

4.7

Ačkoli si je EHSV vědom nutnosti udržet případný tlak na úrokové sazby veřejného dluhu pod kontrolou, souhlasí s návrhem zachovat výjimku pro státní dluhopisy obchodované na primárních trzích a zdaňovat transakce se státními dluhopisy obchodovanými na sekundárních trzích. V tomto ohledu považuje za vhodné osvobodit v rámci sekundárního trhu pouze instituce, na něž veřejné orgány delegovaly pravomoc zasahovat prostřednictvím transakcí souvisejících se správou veřejného dluhu.

4.8

Co se týče penzijních fondů, EHSV se již vyjádřil, že je nutné vhodným způsobem monitorovat dopady daně z finančních transakcí na tyto fondy. Vynětí podílových jednotek SKIPCP a AIF ze základu daně i osvobození státních dluhopisů od daně na primárních trzích jsou pro penzijní fondy vzhledem ke struktuře jejich portfolia zajisté pozitivním aspektem.

4.9

EHSV zdůrazňuje, že je třeba pozorně monitorovat dopady daně na penzijní fondy a na osoby, které z nich budou v budoucnu pobírat důchod, nepožaduje však jejich vyloučení z uplatňování daně z finančních transakcí.

4.10

Zavedení daně z finančních transakcí bez toho, aby to ohrozilo likviditu systému, podpoří investice penzijních fondů do dlouhodobých projektů a omezí destabilizující aspekty, jakými jsou transakce s vysokou frekvencí finanční aktivity (13).

4.11

Při uplatňování nové daně se musí věnovat mimořádná pozornost způsobu administrativního řízení, aby se minimalizovalo nejen riziko daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, ale i administrativní náklady pro členské státy a pro subjekty, které mají povinnost tuto daň odvádět. Proto by bylo vhodné, aby členské státy i Komise při přípravě prováděcích aktů o odvodu daně a ověření její úhrady zajistily minimalizaci těchto administrativních nákladů a pečlivě sledovaly jejich vývoj. Vzhledem k účinkům návrhu EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby navrhla pravidla administrativní spolupráce mezi finančními institucemi členských států, které daň uplatňovat nebudou, a členských států, které ji vybírat budou.

4.12

EHSV se již vyjádřil kriticky k nedostatečné dokumentaci ohledně posouzení dopadů, jež byla přílohou původního návrhu daně z finančních transakcí, a nyní vítá skutečnost, že Komise zajistila částečné odstranění tohoto nedostatku vydáním sedmi objasňujících prohlášení k posouzení dopadu, jež doprovázela předchozí návrh (14). K nim se přidává i posouzení dopadů, jež doplňuje stávající návrh (15). Nehledě na to EHSV zdůrazňuje, že dokumentace je zatím nedostatečná jak z hlediska popisu současné situace v oblasti zdanění finančních trhů, tak z hlediska řízení v různých zemích a zejména v EU 11+. Mělo by být zejména provedeno rozsáhlejší posouzení potenciálních dopadů na střadatele a budoucí příjemce důchodu se zohledněním různých možností přesunutí daně.

4.13

EHSV zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise v kvantitativním hodnocení dopadů návrhů zlepšila stávající dostupné modely a přizpůsobila je posouzení očekávaných alternativních politik. EHSV proto vyzývá útvary Komise, aby v případě, že to bude možné, odhadly skutečné charakteristiky konkrétně učiněných návrhů.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/42

1.1

EHSV nesouhlasí s argumenty, jimiž Komise odůvodňuje předložení tohoto návrhu. Vzhledem k absenci vědeckých údajů, které by podložily tvrzení, že rozdíly v sankcích za padělání peněz přispívají k tzv. forum shoppingu ze strany padělatelů, nepovažuje přezkum rámcového rozhodnutí z roku 2000 s cílem zavést v EU minimální trest, jehož očekávaný „odrazující účinek“ je podle něj sporný, za zcela opodstatněný.

1.2

EHSV upozorňuje na to, že pod pokrývkou minimálních pravidel návrh směrnice ve skutečnosti zavádí rozsáhlý soubor prostředků k prosazování práva v boji proti padělání peněz a zjevně tak zachází dále, než co povoluje čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), obzvláště s ohledem na to, že se dotýká také soudní příslušnosti a řízení.

1.3

EHSV se pozastavuje nad nezbytností tohoto represivního přístupu, který může z definice ohrozit respektování základních práv a svobod, a pochybuje o jeho účinnosti, neboť přestože byl stanoven minimální trest, bude stanovení trestu vždy záviset na odlišném výkladu podle právní tradice jednotlivých členských států a volného uvážení soudu.

1.4

Z obecného hlediska EHSV návrhu směrnice vytýká, že dostatečně nepřihlíží k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy, jak to vyžaduje čl. 82 odst. 2 SFEU, zejména co se týče dopadu jeho ustanovení na osobní práva a svobody.

1.5

ESHV jakožto instituce zastupující evropskou občanskou společnost upozorňuje na to, že pachateli těchto trestných činů mohou být občané, kteří původně jednali v dobré víře a jimž se bez jejich vědomí dostaly do rukou padělané peníze, jichž se potřebují zbavit. EHSV poukazuje na to, že by na tyto osoby, které se z obětí nedobrovolně staly pachateli, mohla být uvalena nepřiměřená opatření, a proto se domnívá, že je třeba vedle skutku brát v potaz hlavně úmyslnost jednání, což není v odůvodnění návrhu směrnice dostatečně zdůrazněno.

1.6

EHSV je znepokojen tím, že v oblasti řízení návrh směrnice nestanoví odstupňování prostředků pro vyšetřovací orgány podle závažnosti trestného činu, jako to činí v části věnované vymezení trestů. Rovněž se domnívá, že je nutné v návrhu směrnice jasně uvést, že vyšetřovací nástroje, jež jsou k dispozici v rámci boje proti organizované trestné činnosti, smějí být využívány pouze u nejzávažnějších trestných činů.

2.1

Tento návrh směrnice posiluje stávající rámec pro trestní stíhání padělání peněz, ať už se jedná o euro či jiné měny. Tento návrh, který na území EU doplňuje ustanovení ženevské úmluvy z roku 1929 a v němž se po členských státech požaduje, aby byly smluvními stranami této úmluvy, nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV, jež bylo pozměněno rámcovým rozhodnutím z roku 2001 (2001/888/SVV), a přidává do něj několik důležitých ustanovení.

2.2

Jeho cílem je především bojovat proti jevu, kterému se říká forum shopping a jímž se podle posouzení dopadů zjevně řídí strategie zločineckých sítí, které vyhledávají nejpříznivější jurisdikci. Pro tento účel a na základě čl. 83 odst. 1 SFEU se v návrhu zavádí jednotný minimální trest v podobě odnětí svobody se spodní hranicí šesti měsíců za výrobu a distribuci padělaných peněz (od částky 10 000 eur). Zároveň se zde stanoví maximální trest v podobě odnětí svobody na dobu osmi let, který již platil pro výrobu a nyní se má vztahovat i na distribuci (od částky 5 000 eur).

2.3

Právnické osoby budou v případě, že byly trestné činy spáchány v jejich prospěch, podléhat sankcím sahajícím od zbavení nároku pobírat veřejné výhody nebo podpory až po zrušení.

2.4

Tento návrh zpřísňuje rovněž stávající rámec procesního práva. Orgány odpovědné za vyšetřování a stíhání trestných činů budou mít k dispozici vyšetřovací nástroje, jakých se využívá v boji proti organizované trestné činnosti či jiné závažné trestné činnosti. Soudní orgány budou mít mimo jiné povinnost předávat v průběhu řízení vzorky zabavených padělaných peněz k technické analýze pro účely rozpoznávání dalších padělků v oběhu.

2.5

Dále se v návrhu stanoví, že každý členský stát, jehož měnou je euro, bude muset uplatňovat univerzální jurisdikci na trestné činy týkající se eura, které byly spáchány mimo EU, pokud se pachatel nachází na jeho území nebo pokud byla padělaná eura, která mají vztah k danému činu, nalezena v tomto členském státě.

3.1

EHSV sice uznává, že padělání eura, které probíhá stále složitějšími a dokonalejšími prostředky, je znepokojivým jevem, proti němuž je třeba účinně bojovat, má však vážné výhrady jak vůči obsahu, tak vůči samotnému základu této iniciativy.

3.2

EHSV poukazuje na nedostatek vědeckých údajů, který dokládá posouzení dopadů, a není tudíž příliš přesvědčen argumentem forum shoppingu, o nějž se Komise při přípravě návrhu směrnice opírá. Domnívá se, že není jisté, zda rozdíly ve výši sankcí v EU nějakým způsobem vysvětlují nárůst padělání peněz ani zda jsou vnitrostátní právní předpisy v oblasti trestněprávních postihů tím hlavním, podle čeho si padělatelé vybírají své působiště. Umístění tiskáren pro výrobu padělaných peněz určují ještě další faktory (materiálního či logistického charakteru).

3.3

Vzhledem k tomu, že chybí podrobná analýza, která by podložila tvrzení, že rozdíly ve výši sankcí v EU narušují vymáhání práva a soudní spolupráci a oslabují účinnost boje proti padělání peněz ve třetích zemích, se EHSV rovněž pozastavuje nad samotnými důvody pro předložení tohoto návrhu směrnice.

3.4

EHSV by navíc rád zdůraznil, že ustanovení, která byla na základě těchto argumentů formulována, vytvářejí mimořádně tvrdý nástroj prosazování práva. Kromě toho, že vymezuje všechny trestné činy padělání a stanoví nejen spodní, ale i horní hranici trestů (za trestný čin distribuce), se návrh směrnice zabývá také aspekty soudní příslušnosti a řízení.

3.5

EHSV se pozastavuje zejména nad tím, že byla do návrhu zahrnuta ustanovení týkající se soudní příslušnosti a řízení, která zacházejí dále, než co se uvádí v odůvodnění a co povoluje čl. 83 odst. 1 SFEU, tj. stanovit „minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí“. Podotýká, že tato ustanovení, která umožňují přijetí mimořádných opatření, mají navíc značný dosah v oblasti prosazování práva, poněvadž zavádějí zásadu univerzální jurisdikce – která se z definice odchyluje od obecných řešení – u trestných činů padělání souvisejících s eurem a používání vyšetřovacích nástrojů, jakých se využívá pro boj proti organizované trestné činnosti.

3.6

Posledně uvedený aspekt je podle EHSV nejproblematičtější. Nijak se zde totiž nerozlišuje podle míry závažnosti trestných činů, jež jsou v návrhu směrnice vymezeny, aby se odůvodnilo využití vyšetřovacích nástrojů, jež jsou k dispozici v rámci boje proti organizované trestné činností. EHSV se zdá, že takové ustanovení může mít za následek vážné porušení zásady proporcionality a porušení základních práv (1).

3.7

EHSV by evropskému zákonodárci rád připomněl, že je nutné zohlednit všechny členské státy s jejich delší či kratší demokratickou tradicí a vnímáním respektování osobní svobody, aby se zamezilo určitým nežádoucím tendencím.

3.8

Obecněji EHSV připomíná, že pro vytvoření evropského prostoru trestního práva je nezbytné, aby bylo současně posíleno právo na obhajobu, zejména v rámci Eurojustu a Europolu, s cílem splnit požadavek respektování základních práv, který je uveden ve smlouvách (čl. 67 odst. 1 a čl. 83 odst. 3 SFEU).

3.9

ESHV jakožto instituce zastupující evropskou občanskou společnost upozorňuje na to, že pachateli těchto trestných činů mohou být občané, kteří původně jednali v dobré víře a jimž se bez jejich vědomí dostaly do rukou padělané peníze, jichž se potřebují zbavit. EHSV poukazuje na to, že by na tyto osoby, které se z obětí nedobrovolně staly pachateli, mohla být uvalena nepřiměřená opatření, a proto se domnívá, že je třeba brát v potaz hlavně úmyslnost jednání, což není v odůvodnění návrhu směrnice dostatečně zdůrazněno.

3.10

EHSV uznává, že tento případ částečně řeší odstupňování sankcí, které se v návrhu stanoví v závislosti na výši zabavené částky (zejména v čl. 5 odst. 2). To však podle něj nic nemění na tom, že návrh směrnice nezamezuje riziku vážného ohrožení respektování osobní svobody. Návrh totiž jak se zdá nezohledňuje rozmanitost právní tradice a právních systémů v EU, především pak zvláštnosti vyšetřovacích systémů, v nichž mohou policejní orgány obviněného (a to i u méně závažných trestných činů) držet ve vazbě po nemalou dobu předtím, než předstoupí před soud.

4.1

Pokud jde o ustanovení, jímž se zavádí minimální trest v podobě odnětí svobody na dobu šesti měsíců (čl. 5 odst. 4 návrhu) a které představuje stěžejní opatření návrhu zaměřené na potírání forum shoppingu, pochybuje EHSV o jeho užitečnosti, neboť směrnice je ze své podstaty určena zákonodárcům, a nikoli soudcům, a nemůže tedy vynutit skutečné ukládání tohoto trestu. V tomto ohledu EHSV s uspokojením konstatuje, že jsou v odůvodnění připomenuty zásady nezbytné individualizace trestu (tuto zásadu potvrdil Soudní dvůr Evropské unie) a naprosté volnosti uvážení soudu.

4.2

Kromě toho by EHSV rád dodal, že stanovení nejmenší sankce, byť i nezávazné, je v rozporu s právní tradicí některých členských států, v nichž není minimální trest určen, pokud není jeho vynesení povinné.

4.3

Znění článku 9 návrhu je třeba upravit takto: „U nejzávažnějších trestných činů padělání peněz uvedených v článcích 3 až 4 členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, útvary nebo orgány odpovědné za vyšetřování nebo stíhání těchto činů měly k dispozici účinné vyšetřovací nástroje, jakých se využívá při vyšetřování případů organizované a jiné závažné trestné činnosti“.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/45

1.1

Výbor s určitou rezervovaností vítá dvě sdělení Komise s tematikou Směrem k prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unii, tedy Zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost  (1) a Koordinace ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky  (2). Jsou pokračováním diskuse o dvou otázkách vznesených v Návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse  (3), totiž dokončení správního rámce pro koordinaci hospodářské politiky.

1.2

Výbor je zklamán, že sdělení poskytují tak málo dodatečných informací o koncepcích již popsaných v Návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse, a proto je obtížné je hodnotit.

1.3

Výbor se obává, že již beztak přeplněný časový plán pro nástroje správy ekonomických záležitostí, k nimž patří Pakt o stabilitě a růstu, rozpočtový pakt, balíček šesti právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí, dva legislativní akty, strategie Evropa 2020, evropský semestr, roční analýza růstu, zprávy mechanismu varování, národní programy reforem, programy stability a konvergenční programy, doporučení pro jednotlivé země, postupy při nadměrném schodku, postupy při makroekonomické nerovnováze atd., je tak nyní ještě komplexnější a má poměrně malou přidanou hodnotu.

1.4

Výbor uznává, že tyto dva návrhy by členským státům, které mají potíže, mohly pomoci, nicméně se obává, že jejich dopad na oživení růstu a kapacit nejpotřebnějších oblastí bude opožděný nebo posunutý, protože hlavním zájmem je především to, aby přijatá opatření byla přínosná i pro eurozónu jako celek.

1.5

Výbor pochybuje, že by členské státy souhlasily se zavedením nového finančního nástroje, aby bylo možné vybavit nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost finančními prostředky, a není jasné, jakou přidanou hodnotu by měl oproti stávající podpoře ze strukturálních fondů.

1.6

Výbor má pochybnosti o tom, jaký přínos bude mít navrhovaná koordinace ex ante k evropskému semestru a jakou dodatečnou byrokratickou zátěž způsobí.

1.7

Výbor se obává, že filtry použité při koordinaci ex ante by členským státům mohly bránit v přijetí reformních opatření, neboť změní jejich relativní konkurenceschopnost v jiném členském státě.

1.8

Výbor je přesvědčen, že přelévání prostřednictvím finančních trhů nemá v koordinaci ex ante žádné místo a že by se veškeré úsilí mělo naopak soustředit na vytvoření bankovní unie.

1.9

Výbor se domnívá, že návrhy usilující o prohloubení HMU jsou mimořádně důležité pro budoucnost Evropské unie. Proto by Výbor rád pokračoval v diskusi a předložil příslušné návrhy v návaznosti na další vývoj později.

2.1

Souvislosti: Komise v tomto sdělení navrhuje, aby členské státy eurozóny, které jsou vystaveny tlaku, že musejí provést vnitrostátní strukturální reformy směřující ke konkurenceschopnosti a růstu, jejichž neprovedení by však vedlo k efektu přelévání do jiných členských států eurozóny, měly k dispozici vzájemně dohodnutá smluvní ujednání a mechanismus solidarity. Na tato ujednání by byl vázán specializovaný systém finanční podpory, jenž by byl zpočátku financován z víceletého finančního rámce a poté z nového fondu / finančního nástroje vycházejícího z hrubého národního důchodu (HND) a budoval by rozpočtovou kapacitu.

2.2

Podle Výboru je obtížné posoudit výhody nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost bez jakéhokoli vyčíslení jeho navrhovaného rozsahu či bez posouzení přijatelnosti tohoto fondu pro členské státy. Návrh, aby byl nástroj zpočátku financován z víceletého finančního rámce, naznačuje, že nebude dostatečně významný a nebude mít výraznější dopad.

2.3

Vzhledem k obtížím při jednáních o víceletém finančním rámci na období 2014–2020 Výbor pochybuje, že by členské státy souhlasily se záměrem zavést nový finanční nástroj, a směřovat tak k větší rozpočtové kapacitě založené na HND, aby bylo možné vybavit nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost finančními prostředky.

2.4

Výbor souhlasí s tím, že zavedení vzájemně prospěšného nástroje na urychlení konvergence by přineslo výhody, ale zpochybňuje potřebu zavést nový nástroj – nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost, pokud není jasné, jaká by byla jeho přidaná hodnota pro stávající podporu ze strukturálních fondů, např. z Fondu soudržnosti či z Evropského sociálního fondu (ESF).

2.5

Zdá se, že se smluvní povaha navrhovaného nástroje nijak značně neliší od smluvní povahy stávajícího vyplácení podpory ze strukturálních fondů. Je potřeba uvést konkrétní příklady toho, jaké projekty s účinky přelévání by byly způsobilé a jak by se lišily od projektů již financovaných v rámci jiných fondů. EHSV se obává, že neúspěch vybraných projektů v rámci nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost by mohl mít další důsledky pro financování projektů schválených v národních plánech reforem. Je důležité, aby navrhovaný nástroj měl prokazatelnou přidanou hodnotu a nezpůsobil jen přidanou byrokratickou zátěž.

2.6

Nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost je koncipován jako nástroj pro eurozónu, k jejímuž řádnému fungování je nutná větší hospodářská konvergence. Vzhledem k pravděpodobně malému objemu rozpočtu na tento nástroj Výbor doporučuje, aby byl určen především těm členským státům eurozóny, které mají potíže, ale přitom nebyla vyloučena možnost podporovat projekty, jejichž přeshraniční účinky jsou obzvlášť pozitivní. Měl by být zejména zaměřen na země, jejichž hospodářská nerovnováha by fungování eurozóny mohla ohrozit nejvíce. Není jasné, proč by členské státy, na něž se vztahuje ozdravný program, měly být z této formy finanční podpory vyloučeny, když jsou prokazatelně těmi, kdo ji nejvíce potřebují.

2.7

Pokud bude evropský semestr probíhat podle plánu a doporučení pro jednotlivé země budou předmětem parlamentních diskusí v jednotlivých zemích, bude třeba přijmout opatření, jež zaručí, že vláda členského státu, která v souvislosti s nástrojem pro konvergenci a konkurenceschopnost podepíše smluvní dohodu, v souladu s postupy ve svém členském státě nejprve tuto dohodu projedná v parlamentu, stejně jako by projednávala jakýkoli jiný program v rámci strukturálních fondů. Komise by mohla být vyzvána, aby se těchto jednání zúčastnila nebo aby vystoupila před vnitrostátními/místními orgány. Do těchto diskusí by měla být zapojena rovněž občanská společnost, včetně sociálních partnerů, stejně jako je tomu v případě jiných společných projektů EU a členských států. Parlamentům a občanské společnosti, včetně sociálních partnerů, musí být poskytnut dostatek času, aby se do tohoto procesu mohly zapojit.

3.1

Souvislosti: Komise v tomto sdělení informuje o tom, že koncept koordinace ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky byl zaveden Smlouvou o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Stávající rámec hospodářského dohledu EU zahrnuje proces pro koordinaci hospodářské politiky, nestanoví však strukturované projednání a koordinaci ex ante týkající se plánů zásadních hospodářských reforem. Toto sdělení je příspěvkem do diskuse o způsobech provádění koordinace ex ante mezi zúčastněnými stranami, především Evropským parlamentem, členskými státy a vnitrostátními parlamenty.

3.2

Výbor se domnívá, že smysluplné zlepšení koordinace hospodářské politiky je žádoucí a v eurozóně je nutné. Výbor vítá sdělení jako takové a uznává, že koordinace politik jednotlivých členských států je na míle vzdálena řádné správě ekonomických záležitostí. Problém s posouzením návrhů spočívá v tom, že sdělení nepodává dostatečné informace o tom, co je předmětem „zásadních reforem hospodářské politiky“, ani neupřesňuje, co se považuje za zásadní a co za méně zásadní. Uvedené klíčové reformy zahrnují téměř všechny aspekty jednotného trhu, včetně finanční a rozpočtové udržitelnosti.

3.3

Výbor má pochybnosti, zda se tato nová iniciativa týkající se koordinace zásadních hospodářských reforem bude nějak zásadně lišit od složek evropského semestru v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země. Musí mít prokazatelnou přidanou hodnotu v tom, co je již beztak přeplněný časový plán evropského semestru. Z hlediska transparentnosti a jednoduchosti je rovněž důležité, aby nevznikla další úroveň dohledu atd. Výbor je přesvědčen, že tento proces musí být součástí evropského semestru a národních programů reforem, jež musí získat větší význam. Koordinace ex ante by mohla být reálným způsobem, jak toho dosáhnout.

3.4

Výbor uznává, že by mohlo být prospěšné, kdyby v tomto novém návrhu bylo stanoveno, že po dohodě s členským státem ohledně jemu určených doporučení by Komise a Rada mohly v reformních plánech členského státu navrhnout změny, pokud by se očekávalo, že by taková změna měla negativní dopad na hospodářskou a měnovou unii nebo na další členské státy. V zájmu demokratické legitimity však tento proces respektuje vnitrostátní rozhodovací pravomoci a rozhodnutí o plánu reformy je přenecháno samotnému členskému státu. Vnitrostátní parlamenty a občanská společnost, včetně sociálních partnerů, by měli mít možnost zapojit se do konzultací a dostat k tomu potřebný čas. Stejně tak se musí dohlédnout na to, aby vnitrostátní parlamenty přijaly konečné rozhodnutí o provádění reforem. Výbor má obavy, že toto potvrzení demokratické legitimity je spíše předstírané než skutečné, neboť při postupu při nadměrné nerovnováze jinak mohou být ukládány sankce, pokud Rada shledá, že členský stát nepřijal doporučené nápravné opatření.

3.5

Účelem koordinace ex ante je maximalizovat pozitivní účinky přelévání plánů zásadních hospodářských reforem z jednoho členského státu do jiného a minimalizovat ty negativní. Je navržen systém tří filtrů založený na hlavních kanálech, jejichž prostřednictvím dochází k šíření účinků přelévání. Ty ve Výboru vzbuzují určité obavy.

3.6

Prvním filtrem je obchod a konkurenceschopnost. Pokud členský stát provádí úspěšná reformní opatření na zlepšení svého konkurenčního postavení, pak není vyloučeno, že toto zlepšení bude na úkor jiných členských států. Ve sdělení musí být podrobně popsáno, za jakých podmínek by Komise zasáhla, aby členský stát odradila od přijetí takových opatření. A není to také jen jednostranný přístup? Předložila by Komise doporučení členskému státu, jenž v minulosti přijal opatření na zlepšení své konkurenceschopnosti, v jejichž důsledku má nyní přebytky, které eurozóně škodí?

3.7

Druhý filtr se týká přelévání prostřednictvím finančních trhů a Výbor se domnívá, že zde nemá místo. Je totiž přesvědčen, že by byl podstatně účinnější, kdyby se veškeré dostupné zdroje použily na plánovitou realizaci vytvoření fungující bankovní unie.

3.8

Třetí filtr, týkající se politickoekonomických faktorů a „domácího nesouhlasu s reformou“, vyžaduje objasnění. Hrozí, že očekávané „vzájemné učení“ a „výměna osvědčených postupů“ (přestože jsou ve své podstatě cenné) budou stejně neúčinné jako Lisabonská agenda.

3.9

Výbor je přesvědčen, že to, zda by se reformy spadající do rámce koordinace ex ante měly týkat oblastí, v nichž EU nemá pravomoci, vyžaduje přesvědčivější argumenty. Ospravedlňování tohoto postoje s tím, že rozhodnutí přísluší pouze členským státům, je vzhledem k výše zmíněnému postupu při makroekonomické nerovnováze plané.

3.10

Koordinace ex ante by měla mít sociální rozměr zaměřený v prvé řadě na dopady zásadních reforem hospodářské politiky na míru nezaměstnanosti.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/48

1.1

EHSV potvrzuje a vyzdvihuje to, co již vyjádřil ve svém stanovisku (1) k zelené knize o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (2), a lituje, že Komise uznala pouze část jeho závěrů. Zdůrazňuje zejména, že boj proti nelegálním hrám, které jsou z hlediska ochrany spotřebitelů největší hrozbou, není prioritou sdělení.

1.2

EHSV žádá Komisi, aby mezi priority, na něž sdělení hledá odpověď, zařadila vytváření nových pracovních míst a ochranu pracovních míst v tomto odvětví, jejich kvalitu a jejich potenciální ztrátu v oblasti tradičních hazardních her ve prospěch her poskytovaných on-line.

1.3

Hazardní hry přispívají ke zvýšení daňových příjmů členských států. Financování prospěšné činnosti prostřednictvím státních loterií a heren podporuje dobročinné, společenské a sportovní aktivity a propagaci cestovního ruchu a slouží k ochraně kulturního, uměleckého a archeologického dědictví. EHSV má za to, že by se všechny činnosti na evropské úrovni v oblasti her měly zaměřit na evropský sociální model, jenž občanům umožňuje zdravou a vyváženou zábavu.

1.4

EHSV má vážné obavy z vysokého rizika hazardních her pro veřejné zdraví. V tomto ohledu opakuje svoji žádost Komisi, aby na celém území EU prováděla výzkum a monitorování závislostí a psychických poruch spojených s on-line hrami, a doporučuje členským státům věnovat část příjmů vybraných na daních na informační kampaně, preventivní opatření a léčbu hráčské závislosti.

1.5

EHSV vítá rozhodnutí Komise provádět lepší administrativní spolupráci a výměny informací, zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy a orgány pro regulaci.

1.6

EHSV podporuje cíl Komise, aby měl každý členský stát svůj vlastní regulační orgán s přesnými pravomocemi, který zaručí úzkou spolupráci s příslušnými orgány v jiných členských státech.

1.7

EHSV se domnívá, že je třeba nalézt rovnováhu mezi technologicky velmi vyspělým charakterem tohoto odvětví a tedy jeho přeshraniční povahou na jedné straně a riziky, jež jsou tomuto odvětví vlastní a jež souvisejí s veřejným a společenským pořádkem, legálností, transparentností a veřejným zdravím na straně druhé, a to prostřednictvím závaznějších iniciativ, než jsou doporučení navrhovaná Komisí.

1.8

EHSV bere na vědomí, že v současné době není možné přijmout specifický právní předpis EU o on-line hazardních hrách. Výbor sice podporuje iniciativy Evropské komise, zejména co se týče účinné spolupráce mezi členskými státy, nicméně doufá, že v některých oblastech, u nichž jsou pravomoci sdíleny, budou přijaty účinnější právní nástroje (pokud možno směrnice) na ochranu spotřebitele a nejohroženějších skupin a na boj proti nelegálním provozovatelům a proti praní špinavých peněz.

Vznikl by tak minimální soubor předpisů na ochranu spotřebitelů. Členské státy musí mít i nadále právo přijmout pro svůj domácí trh přísnější předpis na ochranu spotřebitelů, pokud budou chtít, nebo pokračovat v uplatňování stávajících mírnějších předpisů (3).

Vyzývá proto Komisi, Evropský parlament a Radu, aby v souladu se zásadou subsidiarity přijaly opatření v následujících oblastech:

1.9

EHSV je potěšen, že Komise vyhověla jeho požadavku na rozšíření oblasti působnosti směrnice proti praní peněz na všechny formy hazardních her (4).

1.10

EHSV vítá záměr Komise prověřit možnosti, jež nabízí nařízení o systému IMI (5), a doufá, že se tím zlepší správní spolupráce regulačních orgánů a výměna informací mezi příslušnými vnitrostátními a evropskými orgány.

1.11

Hodnocení možnosti výměny osobních údajů mezi členskými státy, jež Komise provede, považuje EHSV za pozitivní, neboť velké množství informací, které provozovatelé shromažďují, lze sdílet a porovnávat s jinými údaji, a zlepšit tak kontrolu ze strany příslušných orgánů.

1.12

EHSV považuje za zásadní, aby členské státy společně s regulačními orgány spustily osvětové a informační kampaně určené spotřebitelům s cílem nasměrovat jejich poptávku k legálním on-line hrám. Tuto činnost by měla provázet opatření proti nelegálním provozovatelům, jako je zveřejňování černých či bílých listin vyhotovených vnitrostátními regulačními orgány, aby spotřebitelé mohli lépe rozpoznat povolené stránky – díky tomu, že se na domovskou herní stránku umístí logo vnitrostátního regulačního orgánu – a stránky nelegální.

1.13

K zaručení ochrany spotřebitelů EHSV požaduje, aby měl software používaný v on-line hazardních hrách minimální společnou certifikaci EU od specializovaných externích subjektů, k níž budou použity stejné parametry a normy. Dále vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly minimální evropskou normu pro informační platformy pro hazardní hry, a požaduje po členských státech, aby přijaly opatření na ochranu informací o hráčích a schválily pouze takové platební prostředky, které poskytují nejlepší záruky z hlediska bezpečnosti a sledovatelnosti transakcí spojených s on-line hrami.

1.14

EHSV hodnotí velmi kladně, že se Komise rozhodla zřídit skupinu odborníků na on-line hry pro účely výměny zkušeností a osvědčených postupů v oblasti počítačové trestné činnosti, neboť je i přes velmi krátkou dobu svého trvání užitečným nástrojem k navázání účinné spolupráce mezi členskými státy. EHSV doufá, že tato skupina překoná svůj stávající neformální charakter a stane se z ní subjekt s jasně určenými pravomocemi a úkoly.

1.15

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že je třeba, aby členské státy podporovaly odpovídající vzdělávání soudců v otázkách podvodů a praní špinavých peněz, které se týkají hazardních her.

1.16

EHSV vyzývá Komisi, aby provedla aktualizaci a revizi předpisů v oblastech určených ve sdělení, neboť dochází k vývoji z hlediska uplatňování předpisů v členských státech, z hlediska toho, jaká opatření a jakým způsobem členské státy provádějí a jakých výsledků bylo dosaženo na vnitrostátní úrovni.

1.17

EHSV žádá členské státy, aby pověřily Komisi jednat o návrhu mezinárodní úmluvy o ochraně a podporování etické nezávadnosti sportu a aktivně ho prosazovat. Jednání budou započata v Radě Evropy.

2.1

Sdělení pojednává o nutnosti dodržovat evropské právní předpisy v oblasti volného pohybu služeb a o ochraně určitých skupin.

2.2

Využívání on-line nástrojů s přímým přístupem k síti umožnilo výrazně častější hraní on-line hazardních her, které zažívají rychlý rozvoj. V EU byly v roce 2011 celkové příjmy z on-line hazardních her ve 27 členských státech vyčísleny na 9,3 mld. eur, což odpovídá 10,9 % evropského trhu s hazardními hrami, a odhaduje se, že do roku 2015 tato částka vzroste na 13 mld. eur.

2.3

Díky využívání internetu může být totiž evropský občan v zemi svého bydliště vystaven službám poskytovaným nezákonně jedním nebo více provozovateli s licencí z jiné země, ať již se jedná o členský stát EU či nikoli. Této situaci s extrateritoriálním a mezinárodním charakterem nemohou členské státy čelit samy, nýbrž je třeba k ní přistupovat integrovaně a v rámci širší spolupráce. V zájmu záruky pro občany a spotřebitele musí být stanovena společná definice nelegálních her. Je třeba podotknout, že nepovolená nabídka her v zemi pobytu hráče nebo nabídka her, k nimž provozovatel nemá požadovanou vnitrostátní licenci, je nezákonná, ať již ji poskytuje provozovatel se sídlem nebo s licencí v jednom z členských států EU nebo provozovatel z třetí země (6). Nelegálním provozovatelem se rozumí takový provozovatel, který je zcela nekontrolován a neregulován.

2.4

Pokud jde o rozlišování mezi „neoprávněným provozovatelem“ a „nelegálním provozovatelem“, odkazujeme na poznámku 15 ve sdělení.

2.5

Je pozitivní, že Komise zřídila skupinu odborníků v oblasti hazardních her pro účely výměny zkušeností a postupů mezi členskými státy, zkoumání problémů souvisejících s nedovoleným a nezákonným využíváním hazardních her, specifické a nejaktuálnější školení pro soudce, lepší informovanost spotřebitelů a zvýšení zákonné nabídky.

2.6

Tato opatření jsou prvním krokem v boji proti provozovatelům, kteří jednají nezákonně a uchylují se k podvodům, trestné činnosti a praní špinavých peněz.

3.1

Ve sdělení jsou vyzdviženy lišící se vnitrostátní předpisy, jsou navržena prioritní opatření členských států a EU, spolupráce a kooperace mezi členskými státy a jsou nastíněna potenciální opatření a doporučení a navrženy koordinace a administrativní integrace mezi členskými státy.

3.2

Hlavním cílem je zaručit dodržování a uplatňování evropských právních předpisů ve vnitrostátním právu prostřednictvím přímých opatření a doporučení členským státům. Za tímto účelem Komise

3.3

Komise se domnívá, že je v zájmu členských států, aby prováděly účinnou politiku boje proti podvodům a praní špinavých peněz a chránily etickou nezávadnost sportu proti ovlivňování sportovních akcí, zápasů a závodů, a to i prostřednictvím výměny zkušeností v oblasti počítačové kriminality a informačních sítí.

4.1.1

EHSV by v prvé řadě rád zdůraznil své velké obavy z rostoucího šíření on-line hazardních her a z exponenciálního růstu nabídek her, jež hraje stále větší počet občanů, což má závažný dopad na příjmy domácností. Proto je třeba účinně bránit všem formám reklamy, zejména reklamě v televizi, na internetu a na dopravních prostředcích.

4.1.2

Poskytování a využívání nabídek hazardních her ze zahraničí je hospodářská činnost, která spadá do rámce volného pohybu na vnitřním trhu (článek 56 SFEU). Nicméně čl. 52 odst. 1 SFEU připouští omezení volného poskytování služeb zaručeného článkem 56 z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.

4.1.3

EHSV připomíná, že členské státy mají hlavní pravomoci pro organizování a regulování hazardních her na svém území. Hry jsou pro spotřebitele potenciálně velmi nebezpečnou aktivitou a jako takové mohou být využívány k trestné činnosti, například k praní špinavých peněz, nejsou-li řádně právně upraveny nebo není-li jejich právní úprava důsledně uplatňována. Přestože hazardní hry spadají do volného pohybu služeb podle článku 49 ES (7), není v této souvislosti vzhledem k odlišným vnitrostátním systémům možné přijmout právní předpis EU o on-line hazardních hrách. EHSV sice podporuje iniciativy Evropské komise, zejména co se týče účinné spolupráce mezi členskými státy, nicméně doufá, že v některých oblastech (viz odstavec 1.8) budou přijaty účinnější nástroje (pokud možno směrnice) na ochranu spotřebitele a nejohroženějších skupin a na boj proti nelegálním provozovatelům a proti praní špinavých peněz.

4.1.4

Podle bohaté ustálené judikatury Soudního dvora mohou být omezení hazardních her odůvodněna takovými naléhavými důvody obecného zájmu, jako jsou ochrana spotřebitele a předcházení podvodům a podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru (8). Členské státy mohou vyloučit nebo omezit přeshraniční poskytování všech nebo některých druhů služeb v oblasti on-line hazardních her z důvodu cílů veřejného zájmu, o jejichž ochranu ve vztahu k hazardním hrám usilují (9).

4.1.5

Poskytování hazardních her není upraveno jednotnými předpisy EU a legislativa jednotlivých členských států se vzhledem ke specifickým kulturním, sociálním a historickým souvislostem navzájem značně liší. Některé členské státy on-line hry zakazují, jiné povolují jen některé hry, další mají monopolní režim provozovaný veřejným subjektem nebo soukromým subjektem na základě výlučného práva. Vzhledem k neexistenci aktualizovaných údajů o situaci v jednotlivých zemích (10) EHSV žádá Komisi, aby mezi členskými státy provedla průzkum.

4.1.6

Jak objasňuje judikatura Soudního dvora EU, členské státy, které se rozhodnou pro kontrolovanou liberalizaci tohoto odvětví, jsou – po předchozím správním povolení – oprávněny zavést povolovací režim, který je založen na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích na základě státní příslušnosti (11).

4.1.7

U on-line hazardních her chybí přímý kontakt mezi spotřebitelem a provozovatelem, což zvyšuje riziko podvodu ze strany provozovatelů na úkor spotřebitelů (12). Dostupnost nabídky nelegálních, a tedy nekontrolovaných her je pro spotřebitele vážnou hrozbou. Důsledné provádění opatření v oblasti boje proti nelegálním provozovatelům ze strany členských států je tudíž hlavní zárukou a nejlepším nástrojem ochrany spotřebitele.

4.1.8

Členské státy mají možnost stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her a vymezit úroveň ochrany. Omezení, jež stanoví, však musejí splňovat podmínky, které vyplývají z judikatury Soudního dvora, a musejí být přiměřená, nediskriminující a být součástí systematicky a soudržně uplatňované politiky.

4.1.9

Jelikož mají jednotlivé členské státy různé právní předpisy a regulace on-line hazardních her na úrovni EU by v současné době byla nemožná, je třeba členským státům pomoci při vymáhání stávajících předpisů, aby byla zaručena větší právní jistota v oblasti ochrany spotřebitelů, nezletilých a ohrožených osob, reklamy a boje proti praní špinavých peněz. Členské státy by měly být vybízeny k výměně osvědčených postupů v oblasti boje proti nelegálním provozovatelům.

4.1.10

V souladu se zásadou subsidiarity musí EU zasáhnout, pokud její kroky znamenají zlepšení a jsou pro regulatorní systémy členských států přínosem. Vzhledem ke specifičnosti tohoto sektoru a ke změnám ve využívání internetu se EHSV domnívá, že by tyto kroky EU měly směřovat k dlouhodobé spolupráci mezi členskými státy a k podpoře osvědčených postupů v oblasti boje proti nelegálním provozovatelům, který vyžaduje přijetí nadnárodních opatření.

4.2.1

EU musí posílit kontrolu, administrativní spolupráci a účinné vymáhání práva v oblasti on-line hazardních her a členské státy musejí spolupracovat, má-li se docílit tohoto výsledku.

4.2.2

Je třeba dát k dispozici a sdílet zkušenosti se zpracováním osobních údajů, jež provozovatelé shromažďují, aby se zlepšila kontrola a byla zaručena ochrana údajů. Prostřednictvím výměny všeobecných informací a využívání osvědčených postupů je třeba podpořit administrativní spolupráci mezi členskými státy s cílem posílit výměnu znalostí a zkušeností a budovat smysl pro vzájemnou důvěru a zájem.

4.2.3

Certifikace informačních platforem pro hazardní hry poskytované on-line na vnitrostátní úrovni zaručí dohled nad trhem hazardních her. Členské státy musejí lépe spolupracovat a každý z nich musí zřídit orgán pro regulaci on-line hazardních her s přesnými pravomocemi, což zajistí úzkou koordinaci na úrovni EU.

4.2.4

Bude nutné zhodnotit provázanost vnitrostátních politik s právními předpisy a judikaturou EU a rovněž transparentnost a nediskriminaci licenčních režimů. V případě nezpůsobilosti bude třeba zahájit řízení o porušení.

4.2.5

EHSV má za to, že dosavadní preventivní a represivní opatření členských států v oblasti boje proti hazardním hrám poskytovaným provozovateli bez licence, tj. nelegálními provozovateli, nejsou dostatečná, aby tomuto jevu mohla zabránit. Proto doporučuje vypracovat na úrovni členských států rámec zásad, který zaručí legálnost a transparentnost internetových stránek a zajistí identifikaci nelegálních stránek a jejich zapsání na „černou listinu“; identifikaci stránek, jež získaly povolení v souladu s právními předpisy určitého členského státu a jejich zapsání na „bílou listinu“; zablokování, uzavření, zabavení a odstranění nelegálních stránek (13); zablokování finančních toků z nelegálních stránek a směrem k nim; zákaz obchodních sdělení a reklamy na nelegální hry.

4.3.1

EHSV lituje, že přísná opatření, jež požadoval od Komise a členských států v souvislosti s účinným bojem boji proti nelegálním provozovatelům, kteří jsou pro spotřebitele největší hrozbou, nenašla ve sdělení Komise žádnou odezvu. Proto požaduje, aby byla neprodleně přijata důrazná opatření k uplatňování osvědčených postupů v oblasti prevence a boje proti nelegálním hrám.

4.3.2

Komise plánuje, že v roce 2013 přijme doporučení o ochraně spotřebitelů a odpovědné reklamě na hazardní hry, a vytyčila čtyři opatření s cílem: odradit spotřebitele od neregulovaných a potenciálně škodlivých nabídek, chránit nezletilé před přístupem k internetovým stránkám, chránit jiné ohrožené skupiny a zabránit vzniku psychických problémů souvisejících s hazardními hrami. V souvislosti s tímto doporučením vyzývá EHSV Komisi, aby do něj zahrnula i osvědčené postupy v oblasti boje proti nelegálním hrám a jejich předcházení, poté, co jednotlivé členské státy provedou hodnocení forem her, které jsou pro spotřebitele nejškodlivější.

4.3.3

EHSV oceňuje, že se ve sdělení věnuje pozornost ochraně spotřebitelů a ohroženým skupinám osob, a to i ve vztahu k reklamě a hráčské závislosti. V tomto ohledu trvá na nutnosti přijmout opatření s vysokou mírou ochrany a konstatuje, že plánované nástroje jsou málo účinné, a proto navrhuje přijmout přísnější opatření. Dostupná nabídka nelegálních her je totiž kvůli své nekontrolovatelnosti a nebezpečnosti pro spotřebitele největší hrozbou, a proto EHSV požaduje, aby všechny členské státy určily spolehlivá opatření na boj proti nelegálním provozovatelům, kteří nedodržují vnitrostátní předpisy, což bude pro spotřebitele hlavní a nejlepší zárukou ochrany.

4.3.4

Hlavní cíl činnosti Komise musí spočívat v zaručení, že členské státy budou vykonávat své plné pravomoci a odpovědnosti, a to tím, že pro celou EU a pro všechny provozovatele s licencí k poskytování těchto služeb bude vytvořen právní rámec pro prevenci návykového hraní hazardních her a pro stanovení minimální věkové hranice pro přístup k jakýmkoliv hrám, zákazu her na úvěr u nejnebezpečnějších forem her a sázek (on-line kasina, sázky na rozptyl, sázkové burzy) a u forem reklamy zaměřené na nezletilé osoby a ohrožené skupiny.

4.3.5

EHSV žádá Komisi a členské státy, aby na svém území podnikaly účinné a důrazné kroky proti nelegálnímu nabízení her. Požaduje, aby členské státy přijaly opatření typu „černá listina“ či blokování nelegálních internetových stránek, vypracovaly definici bezpečných a vysledovatelných platebních způsobů a přijaly opatření na blokování finančních transakcí a na úplný zákaz nelegální reklamy. V tomto směru je třeba vyzdvihnout, že účinnost těchto opatření do značné míry závisí na jejich společné činnosti, která tak bude mít na nelegální provozovatele větší efekt.

4.3.6

V každém členském státě by měl být zřízen regulační orgán se specifickými pravomocemi v oblasti monitorování a zabezpečení provádění evropských i vnitrostátních právních předpisů na ochranu spotřebitele a na boj proti nelegálním hrám. Existence vnitrostátních regulačních orgánů je předpokladem účinné koordinace a administrativní spolupráce. Členské státy musejí dbát na to, aby jejich systém regulace, přizpůsobený jejich národním podmínkám a právnímu rámci, byl s to provádění zaručit. EHSV doufá, že všechny členské státy své regulační orgány pověří úkolem určit kritéria udělování licencí na svých trzích.

4.3.7

Spotřebitelé v EU musejí být s to rozlišovat v každém členském státě mezi nelegálními a legálními internetovými stránkami, v neposlední řadě kvůli stížnostem. Proto EHSV doporučuje, aby každý členský stát všem provozovatelům s licencí k poskytování on-line her uložil, aby na svých internetových stránkách vždy a neustále uváděli číslo povolení a potvrzení vnitrostátního regulačního orgánu, že mají licenci pro daný členský stát.

4.3.8

EHSV požaduje přijmout co nejširší právní úpravu zaručující ochranu nezletilých a stanovující vhodné nástroje k ověřování věku a zajišťující jeho účinnou kontrolu ze strany provozovatelů. Rodiče musí být informováni o rizicích souvisejících s využíváním internetu a o možnostech filtrování softwaru v domácím prostředí. Měla by být přijata odpovídající opatření zaručující ochranu ohrožených skupin, které tráví hodně času doma, jako jsou důchodci, ženy v domácnosti a nezaměstnaní.

4.3.9

Stávající krize nutí stále více lidí k on-line hrám v iluzi, že snadnou výhrou vyřeší své ekonomické problémy, což však s sebou nese značné riziko pro duševní rovnováhu, neboť tak vzniká závislost a obsedantně kompulzivní chování. K potírání těchto psychických poruch EHSV doporučuje, aby se část příjmů vybraných na daních z hazardních her věnovala na informační kampaně a na prevenci a léčbu hráčské závislosti.

4.3.10

Záměr Komise vydat doporučení k odpovědné reklamě na hazardní hry je pozitivní, přestože se doufalo v důraznější a závaznější opatření. Doporučení bude doplňovat směrnici o nekalých obchodních praktikách, což umožní řádné informování spotřebitelů. EHSV zdůrazňuje, že součástí činnosti v této oblasti musejí být opatření proti nelegálním provozovatelům, jako např. zákaz reklamy pro provozovatele, kteří bez licence vydané vnitrostátním regulačním orgánem poskytují služby v zemi spotřebitele.

4.3.11

Musí být nalezena správná rovnováha mezi požadavkem kontrolované expanze povolených her, s cílem učinit nabídku legálních her pro veřejnost atraktivní, a nutností co největšího omezení závislosti na těchto hrách.

4.3.12

Reklama by měla být odpovědnější a lépe regulovaná, aby byli chráněni zejména nezletilí. Důvodem je nejen značné ohrožení zdraví, především duševního, ale i zkreslující a klamavé účinky reklamy, neboť budí ve veřejnosti dojem, že hrát on-line hry je „normální“, a tudíž schvaluje nezdravé sociální chování.

4.3.13

Bez ohledu na projekt Alice Rap (14) bere EHSV na vědomí, že dosud nejsou k dispozici důkazy o rozsahu a druzích psychických poruch spojených s hazardními hrami. EHSV vyzdvihuje potřebu nepřetržitého a soustavného monitorování závislosti a psychických poruch, které s ní souvisejí, aby se získaly dostatečné údaje, které zákonodárcům v EU a členských státech umožní přijmout účinná a cílená opatření k potírání a prevenci tohoto problému.

4.4.1

Problémy související s identifikací subjektů činných v oblasti on-line her, které mají buď značné ztráty nebo značné zisky, a které by tudíž mohly zastírat praní peněz, je třeba řešit prostřednictvím preventivního určování subjektů a otevíráním zvláštních herních účtů pro jednotlivé hráče.

4.4.2

Velmi rozšířeným problémem, který se však týká nejenom on-line hazardních her, nýbrž celého systému zpracování údajů a jejich výměny ve světě internetu a přenosů dat, je krádež identity.

4.4.3

Generátory náhodných čísel musejí být přísně certifikovány, aby odpovídaly zásadě nepředvídatelnosti a poskytovaly jistotu, že ověřovaná transakce je skutečně jediná možná a že je nemožné ji padělat. To umožňuje ochranu hráčů a správnost norem, které členské státy v oblasti výher určí.

4.4.4

K zajištění větší bezpečnosti softwaru používaného v on-line hazardních hrách Výbor navrhuje zavést minimální společnou certifikaci EU specializovanými externími subjekty, k níž budou použity stejné parametry a normy, aby bylo rovněž možné identifikovat a znemožnit nelegální hry na internetu.

4.4.5

Jednou z forem ochrany přístupu k hrám by mohlo být zjišťování adres IP (adresy internetového protokolu). Jestliže totiž někdo vstoupí do hracího systému určitého členského státu z adresy IP z jiné země, je technicky možné hru zablokovat.

4.4.6

Vzhledem k tomu, že on-line hazardní hry jsou náchylné k praní špinavých peněz a podvodům, měl by nesmírný objem toků a dat, které provozovatelé shromažďují, dán k dispozici ochráncům veřejného pořádku, aby bylo možné je porovnávat s jinými údaji a zlepšit tak kontrolu.

4.5.1

Ovlivňování sportovních akcí, zápasů a závodů pro účely sázek představuje zvláštní typ podvodu, který je v rozporu se zájmy sportovních organizací, fanoušků, spotřebitelů a legálních provozovatelů hazardních her.

4.5.2

Komise sdílí návrhy EHSV, jenž je toho názoru, že pro globální řešení tohoto problému bez duplicity zdrojů je nutný rámec pro koordinování úsilí všech zainteresovaných stran, a poukazuje na nutnost užší spolupráce mezi provozovateli sázkových služeb, sportovními organizacemi a příslušnými orgány, včetně orgánů pro regulaci hazardních her na vnitrostátní i mezinárodní úrovní.

4.5.3

EHSV opakuje své doporučení vytvořit systém, který nebude omezen na pouhé shromažďování prohlášení udávajících podezření ohledně určité sportovní události, ale bude zahrnovat i opatření zaměřená na prevenci, vzdělávání a prosazování, což umožní účinný boj proti tomuto jevu.

4.5.4

EHSV vítá podnět Komise přijmout do roku 2014 doporučení o osvědčených postupech při prevenci ovlivňování výsledků zápasů pro účely sázek a boji proti němu, přestože zvolený právní nástroj nepovažuje za dostatečný. Ovlivňování výsledků zápasů je v rozporu se zásadami spravedlivého sportovního soutěžení a je trestné ve všech členských státech, přesto však došlo k nárůstu počtu trestných činů nebo činností, u nichž je trestný čin podezírán. Proto je nutné přijmout důraznější opatření k boji proti ovlivňování výsledků zápasů, a to s pomocí nástrojů, odborných znalostí a zdrojů členských států, propojených navzájem i s EU.

4.5.5

EHSV žádá členské státy, které tak zatím nečiní, aby považovaly korupci v oblasti sportu, ovlivňování výsledků zápasů a manipulaci sportovních výsledků za trestné činy a jako takové je trestaly, a vyzývá Komisi, aby se s členskými státy dohodla na společné definici těchto trestných činů.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/55

1.1.1

Evropa prochází významnou hospodářskou a sociální krizí, jejíž účinky doléhají na všechny společenské skupiny.

1.1.2

Usnadnění přežití podniků je jedním z opatření, které Evropská unie považuje za účelné pro další vývoj. Případy úpadku totiž mají dopad mnohem širší, než jen negativní důsledky pro dotčené podniky. Mají vliv na ekonomiku členských států celkově a zejména na občana jakožto daňového poplatníka, zaměstnance a zaměstnavatele.

1.1.3

EHSV je zajedno s cíli uvedenými ve sdělení Komise, domnívá se však, že onu zmiňovanou „druhou šanci“ by měli dostat ti podnikatelé, kteří se ze svého předchozího neúspěchu poučili a jsou schopni se pustit do další činnosti na základě pozměněného podnikatelského projektu.

1.1.4

Podporuje rovněž návrh nařízení, lituje však, že není dostatečně ambiciózní.

1.1.5

Zbývá totiž provést řadu úvah a přijmout konkrétní opatření pro zachování práv věřitelů, přičemž je nutné dbát na vyváženost mezi zájmy podnikatelů a pracovníků, podporovat restrukturalizaci podniků, zamezit praxi vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti a zlepšit koordinaci úpadkových řízení skupin podniků.

1.2.1

EHSV se domnívá, že předkládané úvahy týkající se podstatné harmonizace úpadkového práva podniků jsou zajímavé, s politováním však poukazuje na neexistenci účinné reakce na hospodářskou a sociální krizi, kterou procházejí evropské podniky i občané.

1.2.2

Výbor považuje za přínosnější koncept nového začátku (Fresh start) podle ústřední myšlenky amerického úpadkového práva než koncept druhé šance prosazovaný Komisí. Vyzývá rovněž k úvaze, čím může být tento koncept evropskému úpadkovému právu přínosný.

1.2.3

Domnívá se také, že zaměstnanci by měli být lépe chráněni a mělo by jim být přiznáno přednostní místo v pořadí pohledávek.

1.2.4

Součástí úvah musí být rovněž otázka nepřiměřené podpory podnikům v potížích. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že tuto odpovědnost mohou nést i jiné osoby, nejen banka, která financuje činnost podniku. Vyzývá proto Komisi, aby tyto parametry patřičně zvážila.

1.2.5

Výbor se domnívá, že doplnění úpadkového práva o trestní postihy není žádoucí, neboť by umocnilo soudní charakter úpadkových řízení a prodloužilo lhůty pro přezkoumání.

1.2.6

Výbor nepovažuje systematické využívání soudních orgánů za nejlepší řešení. Vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku vytvořit nové orgány ad hoc, např. s vazbou na odvětví hospodářství. Tyto orgány by uplatňovaly víceoborový přístup (zohledňující hospodářské, finanční a právní aspekty), díky čemuž by dokázaly lépe porozumět situaci podniků a nabídnout jim pomoc s řešením jejich finančních potíží.

1.2.7

Výbor dále vyzývá Evropskou komisi, aby zohlednila návrhy týkající se harmonizace statusu správců podstaty v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 11. října 2011 (1).

1.3.1

EHSV podporuje návrh nařízení, i když se zabývá v pouze procesními pravidly a neusiluje o harmonizaci vnitrostátního práva příslušného pro případy úpadku podniků.

1.3.2

Vítá zavedení povinnosti pro členské státy zlepšit pravidla pro zveřejňování informací elektronického rejstříku, příslušných soudních rozhodnutí vydaných v přeshraničních úpadkových věcech a propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků.

1.3.3

Vyzývá nicméně Komisi, aby dbala na to, že kvůli objemu, nákladům a lhůtám potřebným pro překlad nebude docházet ke zpomalení úpadkových řízení, neboť rychlost je zárukou jejich úspěchu.

1.3.4

Podporuje začlenění občanskoprávního řízení pro případy předlužení, toto doplnění by však nemělo vyznít v neprospěch jednotlivých dlužníků. Právo zaměřené na společnosti, jehož účelem je uspokojit požadavky obchodu, ze své podstaty nabízí menší ochranu než právo spotřebitelské. Výbor proto doporučuje Komisi, aby v tomto ohledu postupovala velmi obezřetně.

1.3.5

Vyzývá také Komisi, aby dbala na to, že využívání postupu delegování pravomoci k provedení změn v přílohách nařízení zohlední článek 290 SFEU a přínos judikatury k vymezení pojmu „hlavní opatření“.

2.1.1

Iniciativy obsažené v tomto legislativním balíčku jsou součástí reakce EU na hospodářskou a sociální krizi, kterou v Evropě procházejí podniky i občané. Záměrem těchto iniciativ je podpořit přežití podniků a nabídnout druhou šanci podnikatelům, kteří se dostali do platební neschopnosti.

2.1.2

Postup zvolený Komisí sestává ze změny nařízení Rady (ES) č.1346/2000 (2) ze dne 29. května 2000, tzv. nařízení o úpadkovém řízení, jež se v zásadě týká pravidel mezinárodního práva soukromého platných pro přeshraniční úpadková řízení, a z uspořádání konzultace na základě sdělení Nový evropský přístup k neúspěchu v podnikání a k úpadku.

2.1.3

EHSV se rozhodl vypracovat k oběma textům jedno společné stanovisko.

2.2.1

Vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 bylo shledáno zastaralým a bylo v něm zjištěno pět podstatných nedostatků (4), Komise navrhuje provést přezkum tohoto dokumentu.

2.3.1

Ve sdělení se oprávněně konstatuje, že návrh nařízení ze dne 12. prosince 2012 pouze provádí aktualizaci nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 a omezuje se na uznání a koordinaci pravidel pro postupy uplatňované ve vnitrostátních úpadkových věcech, aniž by se zabýval harmonizací vnitrostátního práva příslušného pro případy úpadku podniků.

2.3.2

Sdělení se snaží tento nedostatek napravit tím, že předkládá k úvaze možná řešení pro zásadní harmonizaci úpadkového práva podniků, přičemž se zaměřuje pouze na případy přeshraničních úpadkových řízení.

3.1.1

Nový přístup je založen na přesvědčení, že je nutné podnikatelům nabízet druhou šanci a zachovat pracovní místa.

3.1.2

EHSV zastává názor, že úpadek podniku, ostatně podobně jako založení podniku, je součástí ekonomického životního cyklu a dynamiky trhu. Bylo by proto nesprávné je považovat za zlo, kterého je třeba se za každou cenu vyvarovat.

3.1.3

Proto se EHSV domnívá, že Komisí zmiňovanou „druhou šanci“ by měli dostat ti podnikatelé, kteří se ze svého předchozího neúspěchu poučili a jsou schopni se pustit do další činnosti na základě pozměněného podnikatelského projektu.

3.1.4

Zdůrazňuje rovněž, že úpadek podniku může mít vnitřní příčiny jako špatné řízení, ale také vnější příčiny, jejichž původ je třeba hledat v přílišné a nepřizpůsobené regulaci. Proto nese určitou odpovědnost za úpadky také stát jakožto zákonodárce, ale také veřejný zadavatel v rámci veřejných zakázek (5).

3.1.5

EHSV považuje za přínosnější koncept nového začátku (Fresh start) podle ústřední myšlenky amerického úpadkového práva (6) než koncept druhé šance prosazovaný Komisí. Koncept nového začátku, jenž je ve velké míře konceptem kulturním a nikoli právním, vychází z předpokladu, že dlužník může být za určitých okolností zbaven osobní odpovědnosti za své dluhy. Tím se přeskočí etapa, v níž by došlo k soudnímu rozhodnutí o úpadku, a dlužník může začít nový projekt, aniž by byl označen za úpadce.

3.1.6

Ze sdělení lze naopak usuzovat, že podstatou druhé šance je pokračování činnosti. EHSV však zastává názor, že by bylo kontraproduktivní uměle udržovat podniky v hospodářské struktuře v původní podobě a poskytnout jim druhou šanci, když zkušenosti prokázaly, že zvolený model nebyl životaschopný.

3.1.7

Tento postup by oslabil důvěru věřitelů a dodavatelů a v konečném důsledku by narušil zdravou hospodářskou soutěž mezi hospodářskými subjekty.

4.1.1

Různé vnitrostátní úpravy v oblasti úpadkového řízení představují zejména pro společnosti s přeshraničním působením zdroj konkurenčních znevýhodnění, jež by mohly zbrzdit hospodářskou obnovu.

4.1.2

Tyto rozdíly jsou podnětem k vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti, což v konečném důsledku vede k oslabení vnitřního trhu.

4.1.3

EHSV se proto připojuje k Evropskému parlamentu (7), který vyzval k harmonizaci určitých oblastí úpadkového práva.

4.1.4

Stejně jako EP žádá Komisi, aby na základě článku 50, čl. 81 odst. 2 nebo článku 114 SFEU předložila jeden či více legislativních návrhů směřujících ke skutečnému evropskému rámci pro úpadek společností a neomezila se pouze na prostá procesní pravidla mezinárodního práva soukromého.

4.1.5

Případy úpadku totiž mají dopad mnohem širší, než jen negativní důsledky pro dotčené podniky. Mají vliv na ekonomiku členských států celkově a zejména na občana jakožto daňového poplatníka, zaměstnance a zaměstnavatele.

4.2.1

Cílem kolektivních řízení, jež byla původně zaměřena pouze na uspokojování nároků věřitelů, se postupně stala snaha o dlouhodobé udržení podniku, zachování pracovních míst a vyrovnání pasiv. Poslední dobou v Evropě převládá legislativní tendence předcházet problémům podniků ještě před pozastavením plateb.

4.2.2

Zahájení kolektivního řízení s dlužníkem je z pohledu věřitele obávanou záležitostí, neboť není jisté, zda bude moci získat dlužné částky nazpět. První frustrace spočívá v tom, že zahájení kolektivního řízení často implikuje zákaz stíhat dlužníka v souvislosti s veškerými dluhy vzniklými před rozsudkem o zahájení a pozastavuje již probíhající stíhání. Každý věřitel se tedy musí přihlásit se svým dluhem v zákonné lhůtě (8).

4.2.3

Druhá frustrace věřitele se projeví v případě nedostatku aktiv. V praxi bývá věřitelům v průběhu kolektivního řízení často nabídnuta možnost vybrat si mezi okamžitou platbou, která znamená zřeknutí se nezanedbatelné části jejich pohledávky, a rozložením dluhu na určité období.

4.2.4

Z pohledu věřitele je tedy optimálním řešením zabránit veškeré možnosti úpadku, kupříkladu zabezpečením určitých operací při uzavírání smlouvy, požadováním složení záruky třetí stranou (9) nebo požadováním záruk, zástav nebo hypoték na majetek podniku (10).

4.3.1

V případě úpadku podniku jsou zaměstnanci první obětí. Jejich platy nejsou před předložením bilance ještě zaplaceny a jejich osobní finanční situace je v tomto období nejistoty těžká.

4.3.2

Zahájení kolektivního řízení často vede k tomu, že je z řad zaměstnanců zvolen zástupce, jehož úkolem je ověřovat informace týkající se mzdových pohledávek. Spolu s obvyklými orgány zastupujícími zaměstnance v podniku tento zástupce zajišťuje tok informací mezi zaměstnanci, soudem a stranami řízení.

4.3.3

Částky dlužené zaměstnancům před zahájením kolektivního řízení musí být zahrnuty do pasiv podniku. Toto opatření obecného charakteru je však ve skutečnosti velmi nejasné z důvodu rozdílů mezi právními předpisy a praxí v členských státech. Chybějící harmonizace, co se týče pořadí věřitelů, činí tedy výsledek kolektivních řízení z pohledu zaměstnanců velmi nejistý.

4.3.4

EHSV se domnívá, že zaměstnanci by měli být lépe chráněni tím, že jim bude přiznáno přednostní místo v pořadí pohledávek, a proto považuje možnou evropskou harmonizaci této ochrany za žádoucí.

4.4.1

Obchodní postupy některých finančních institucí mohou mít za následek podporu společností, jejichž situace je nenapravitelně poškozena. Tímto chováním vytvářejí zdání solventnosti dané společnosti, což narušuje zdravou hospodářskou soutěž na trhu a poškozuje dobrou pověst bankovního sektoru.

4.4.2

EHSV zdůrazňuje, že v některých případech mohou odpovědnost za nespravedlivou podporu nést vedle banky i jiné osoby včetně státu. Soudci vnitrostátní úrovně ostatně zastávají názor, že někteří dodavatelé nebo klienti společnosti mohou rovněž nést odpovědnost v případě, že svým jednáním nespravedlivě podporují činnost společnosti, o níž vědí, že její situace je nenapravitelně poškozena.

4.4.3

Tyto parametry by měly být při harmonizaci úpadkového práva podniků rovněž patřičně zohledněny.

4.5.1

Většina úpadků společností je způsobena objektivními příčinami, aniž by došlo jakémukoli podvodnému chování ze strany příslušných vedoucích pracovníků.

4.5.2

Jev podvodných úpadků však přesto nesmí být opomíjen. Komise na něj také ve sdělení upozorňuje (11) a navrhuje rozlišovat mezi čestným a nečestným úpadkem. Podle Komise by úmyslné nebo nezodpovědné nedodržení právních povinností ze strany dlužníka mohlo mít za následek občanskoprávní postih či případně trestněprávní odpovědnost. Z toho důvodu by v případě čestného úpadku měly být uplatňovány postupy zrychleného řízení.

4.5.3

EHSV je přesvědčen, že by bylo vhodné sjednotit dobu na oddlužení a rozumně ji zkrátit, a to zejména v zájmu zaměstnanců, avšak má i nadále pochyby, co se týče rozlišování konkursních řízení na základě čestného či nečestného chování vedoucích pracovníků, neboť by to umocnilo soudní charakter úpadkových řízení, dodalo jim trestněprávní povahy a prodloužilo lhůty pro přezkoumání.

4.5.4

Doplnění úpadkového práva o trestní postihy není žádoucí. Podle názoru EHSV by posouzení podvodné povahy úpadku mělo probíhat samostatným postupem odděleně od úpadkového řízení.

5.1

EHSV vítá rozšíření oblasti působnosti nařízení o hybridní a předúpadková řízení, řízení o oddlužení a úpadková řízení pro fyzické osoby.

5.2

Oceňuje rovněž ujasnění okolností, za kterých lze vyvrátit domněnku, že se středisko HZ (místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka) právnické osoby nachází v místě sídla.

5.3

Za přínosné také považuje zlepšení procesního režimu spočívající v přesnějším vymezení pole působnosti příslušného soudu pro žaloby, které přímo vyplývají z úpadkového řízení nebo s nimi úzce souvisí, jako jsou vylučovací žaloby.

5.4

Skutečnost, že vedlejší řízení již nutně nemusí být řízením likvidačním a že jeho zahájení může být odmítnuto v případě, že není nutné k ochraně zájmů místních věřitelů, rovněž přispívá ke zlepšení nařízení, stejně jako rozšíření spolupráce mezi hlavním a vedlejším řízením.

5.5

Další zajímavou myšlenkou je zavedení povinnosti pro členské státy zlepšit pravidla pro zveřejňování informací prostřednictvím veřejně přístupného elektronického rejstříku o příslušných soudních rozhodnutích vydaných v přeshraničních úpadkových věcech a propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků.

5.6

EHSV si nicméně klade otázky ohledně objemu, nákladů a lhůt potřebných pro překlad a připomíná, že rychlost je nezbytným předpokladem úspěchu řízení.

5.7

Oceňuje také, že soudním orgánům a správcům podstaty je uložena povinnost spolupracovat v úpadkových řízeních, která se týkají členů stejné skupiny podniků, neboť správcům podstaty dává prostředky k dosažení větší účinnosti.

6.1

EHSV si klade otázku ohledně koordinace mezi nařízením (ES) č. 1215/2012 (12) ze dne 12. prosince 2012, které má nahradit nařízení (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v Evropské unii, tzv. „nařízení Brusel I“. Není mu zřejmé, zda bod 6 odůvodnění uvedený v návrhu nařízení o úpadkovém řízení dostatečně ujasňuje kritérium rozdělení působností vyplývající z judikatury ve věci Gourdain (13). Tato judikatura totiž zřejmě nabízí restriktivní interpretaci, zatímco některé žaloby podané v kontextu nařízení Brusel I mají pro úpadkové řízení rozhodující význam. Kupříkladu případné uplatnění doložky výhrady vlastnictví je rozhodující pro stanovení rozsahu aktiv dlužníka. Vzhledem ke stanovenému cíli záchrany podniků v potížích je v sázce hodně, neboť obnova aktiv je klíčovým aspektem úspěšné záchrany podniků v potížích.

6.2

Co se týče spolupráce mezi správci podstaty, Komise mohla navrhnout změnu článku 31 v tom smyslu, že by více vybízela k přijetí protokolů o dohodě mezi správci podstaty. Různé statusy správců podstaty v jednotlivých členských státech jsou totiž překážkou jejich profesní spolupráce.

6.3

Výměny mezi správci podstaty a soudními orgány by se v prvé řadě měly týkat inventarizace, pasiv dlužníka, přihlašování a ověřování pohledávek a také koordinovaného kolektivního vyrovnání pohledávek uvedených ve vyjednaných plánech.

6.4

EHSV dále zdůrazňuje, že Komise hodlá využívat postup delegování pravomoci k provádění změn v přílohách nařízení, přičemž se však zřejmě jedná o opatření zásadního významu, k nimž patří pojem kolektivní postup či seznam osob jednajících jako správce podstaty.

7.1

Kritéria platební neschopnosti by měla být sjednocena. V některých členských státech totiž úpadkové řízení připadá v úvahu pouze tehdy, když byla prokázána platební neschopnost dlužníka, zatímco v jiných členských státech je dostatečným kritériem již „pravděpodobnost platební neschopnosti v blízké budoucnosti“.

7.2

Díky těmto rozdílům vzkvétá vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti, a měly by tudíž být zrušeny.

7.3

Naléhavá potřeba právní jistoty vyžaduje rovněž harmonizaci pravidel pro přihlašování pohledávky.

8.1

EHSV podporuje tento návrh Komise obsažený v novém bodě odůvodnění 9 (14).

8.2

Znění bodů odůvodnění 9 a 10 nařízení o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 to snadno umožňuje (15).

8.3

Toto začlenění by však nemělo vyznít v neprospěch jednotlivých dlužníků. Právo zaměřené na společnosti, jehož účelem je uspokojit požadavky obchodu, ze své podstaty nabízí menší ochranu než právo spotřebitelské. EHSV proto vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu postupovala velmi obezřetně.

8.4

Vyzývá Komisi také k tomu, aby zvážila harmonizaci úpadkového práva soukromých osob a zohlednila přitom zájmy spotřebitelů.

9.1

Rozdíly v úpravě statusu a pravomocí správců podstaty v jednotlivých členských státech narušují řádné fungování vnitřního trhu tím, že komplikují přeshraniční úpadková řízení (16).

9.2

V zájmu podniků a obnovy hospodářského růstu je třeba rychle uskutečnit harmonizaci obecných aspektů týkajících se požadavků na kvalifikaci a činnost správce podstaty. EHSV se připojuje k Evropskému parlamentu (17) a vyslovuje tato doporučení:

9.3

Komise by se tedy neměla omezit na stanovení postupu a popsání spolupráce mezi správcem podstaty v hlavním řízení a správcem podstaty ve vedlejším řízení, což činí v článku 31 návrhu nařízení, ale měla by být ambicióznější.

10.1

Podporou vyjednávacích řízení by bylo možné urychlit plány na restrukturalizaci podniků a zvýšit jejich účinnost.

10.2

Jejich průměrná délka a míra úspěchu běžně dosahovaná v Evropské unii jsou navíc dobrým argumentem pro přijetí tohoto přístupu.

10.3

EHSV kromě toho není přesvědčen, že by systematické využívání soudních orgánů bylo nutně nejlepším řešením.

Podporuje proto myšlenku vytvořit nové orgány ad hoc, např. s vazbou na odvětví hospodářství, které budou uplatňovat víceoborový přístup (zohledňující hospodářské, finanční a právní aspekty), díky čemuž dokáží rychleji pomáhat podnikům s řešením jejich finančních potíží.

10.4

Tento systém, který již v několika zemích existuje, by mohl být rozšířen na další členské státy.

10.5

Pro posouzení účinnosti zavedeného systému by bylo by užitečné, aby Komise pravidelně zveřejňovala statistiky o případech úpadku řešených v kontextu nařízení o úpadkovém řízení.

—

příliš omezená oblast působnosti;

—

přetrvávání praxe vyhledávání nejvhodnější soudní příslušnosti (forum shopping) v důsledku nejednotného uplatňování pojmu „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka“;

—

chybějící koordinace mezi hlavním a vedlejším úpadkovým řízením;

—

nedostatek informací o úpadkovém řízení;

—

právní vakuum, co se týče úpadku mezinárodních skupin společností;

—

Komise vychází ze 134 odpovědí, které obdržela na veřejnou konzultaci zahájenou dne 29. března 2012, ze závěrů srovnávací právní studie, kterou uskutečnily univerzity v Heidelbergu a ve Vídni, a rovněž z analýzy dopadu vyhodnocující různé scénáře možných reforem a navrhuje napravit pět výše uvedených nedostatků návrhem nařízení Rady o úpadkovém řízení.

19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/61

1.1

EHSV se domnívá, že sdělení, jež je předmětem tohoto stanoviska a které vítá, si – stejně jako jeho záměry – zaslouží zvláštní pozornost a úvahu.

1.2

EHSV podporuje Komisi v přísnější regulaci směřující k účinnému zákazu a exemplárnímu trestání s odrazujícím účinkem, pokud jde o některé agresivní prodejní praktiky katalogových firem.

1.3

Vzhledem ke zjevné naléhavosti okamžitého přijetí postoje k této otázce a značné důležitosti a závažnosti, jež mají uvedené praktiky z hospodářského hlediska v evropském měřítku, souhlasí EHSV s tím, aby Komise bezodkladně předložila legislativní návrh zaměřený výhradně na tuto problematiku a podložený posouzením dopadu.

1.4

EHSV se domnívá, že by mělo být za tímto účelem přijato rámcové nařízení, které by případně mohlo být dále rozpracováno akty v přenesené pravomoci a jež by bylo zárukou větší jednotnosti a skutečného uplatňování na úrovni členských států.

1.5

S ohledem na povahu této problematiky se EHSV domnívá, že vhodný právní základ nelze omezit na ustanovení Smlouvy týkající se dokončení vnitřního trhu (aniž by tato ustanovení vyjímal) a oblast působnosti nelze vymezit pouze přeshraničními transakcemi.

1.6

EHSV současně upozorňuje, že je nezbytné zohlednit to, že celá řada z těchto praktik je používána i mimo Evropu, a požadovat koordinovaná opatření na mezinárodní úrovni.

1.7

EHSV má však za to, že nejlepším způsobem, jak dosáhnout koherentního a konzistentního předpisu zakazujícího klamavé marketingové praktiky, by byl společný přezkum směrnic 2006/114/ES a 2005/29/ES, a to současně pro oblast vzájemných vztahů mezi podniky i mezi podniky a spotřebiteli, při zachování specifik každého typu a zajištění společného rámce; žádá Komisi, aby k tomuto přezkumu co nejdříve přistoupila.

1.8

EHSV vybízí Komisi, aby vypracovala doplňující opatření zaměřená na zajištění lepšího informování a šíření informací, intenzivnější spolupráci mezi správními orgány, platformami soukromého i veřejného sektoru a organizacemi zastupujícími zúčastněné strany, a prosadila jejich používání. Dále je nutné zdokonalit mechanismy včasné reakce pro zastavení těchto praktik a náhradu způsobených škod, konkrétně je třeba okamžitě zřídit evropský soudní systém skupinových žalob; tento krok byl oznámen již před 30 lety a následně odkládán.

1.9

EHSV nabízí, že se bude prostřednictvím svých členů podílet na budoucí činnosti v této oblasti, k níž může dle svého názoru přispět zkušenostmi svých velmi kvalifikovaných členů sdružených do tří skupin, kteří jsou zástupci organizované občanské společnosti.

2.1

V oblasti obchodních sdělení mezi podniky existují zásadní pravidla, která je nutné respektovat, aby nebyla narušena hospodářská soutěž a trh fungoval. A pokud tato pravidla nejsou dodržována dobrovolně, je třeba je nařídit předpisem a vymáhat jejich respektování.

2.2

Tímto sdělením Komise načrtla soubor opatření, jejichž cílem je potírat určité klamavé marketingové praktiky reklamních společností, a zejména katalogových firem.

2.3

Záměrem je zajistit lepší ochranu podnikům, zejména pokud jde o malé a střední podniky (MSP), a to především před praktikou spočívající v žádosti (nechtěné a nevyžádané) o uvedení v katalogu či aktualizaci údajů, jež je zdánlivě bezplatné, přičemž později je požadováno zaplacení ročních poplatků, které nejsou předem sjednány ani akceptovány.

2.4

Komise po provedení veřejné konzultace oznámila záměr posílit směrnici 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě s tím, že výslovně zakáže praktiky, jako je skrývání obchodního záměru reklamního sdělení, a současně posílit uplatňování norem v přeshraničních situacích.

2.5

Sdělení hovoří rovněž o:

2.6

Podle Komise se finanční újma způsobená tímto druhem jednání pohybuje mezi 1 000 a 5 000 eur ročně na každý poškozený podnik.

3.1.1

EHSV, jak již uvedl v předchozím stanovisku, uznává, že obchodní sdělení obecně a reklama konkrétně mají ve všech svých podobách důležitou roli z hlediska sociálního i hospodářského, jak ji zdařile popisuje International Advertising Association (IAA), v rámci níž se zdůrazňuje zejména šíření inovací, podpora tvořivosti a zábavy, podněcování k soutěživosti a zvyšování možností volby (1).

3.1.1.1

Je sice pravda, že některé reklamní společnosti své produkty nabízejí klamavým způsobem a snaží se podvodně získat své klienty, avšak bylo by třeba, aby Komise zdůraznila, že to, že mnoho stížností na tyto klamavé praktiky se týká společností zabývajících se touto činností, neznamená, že dokonce ani v konkrétním případě katalogových firem nejde o legitimní aktivitu se zásadním významem pro ekonomické fungování podniků, které je využívají pro propagaci své činnosti.

3.1.2

EHSV uznává vhodnost a příhodnost tohoto sdělení, ačkoliv se zaměřuje především na problémy související se získáváním klientů pro katalogové firmy.

3.1.3

Bere na vědomí správný záměr Komise zdůraznit přeshraniční charakter tohoto problému a nezaručit pouze vhodnou právní úpravu, ale i její účinné provádění a možnost monitorování, kontroly a účinného trestání těchto praktik.

3.1.4

Lituje, že sdělení nepředcházelo řádné posouzení dopadu, které by umožnilo důraznějším způsobem odůvodnit navržené možnosti, jejichž náklady a přínosy ostatně nejsou přesně identifikovány ani vyhodnoceny.

3.1.4.1

Posouzení dopadu, které předem ohlásila Komise na své schůzi se zúčastněnými stranami dne 1. března 2013, se jeví jako opožděné, a – třebaže jeho celkový dosah a znění zatím nejsou známy – málo důrazné na to, aby umožnilo odůvodněnou volbu.

3.1.5

Dodává, že nejen z pohledu čisté právní hermeneutiky, ale i z hlediska větší efektivity a účinné ochrany podniků má EHSV pochybnosti o tom, že by bylo možné zahrnout případ, který Komisi zásadně znepokojuje, do působnosti směrnice, kterou chce přezkoumávat.

3.1.5.1

Zkoumaná praktika totiž představuje obchodní sdělení v širokém slova smyslu, nespadá do reklamních činností, nýbrž je spíše agresivním a podvodným prodejním postupem, který je třeba zasadit do širšího kontextu nekalých či nezákonných obchodních praktik a trestního práva.

3.1.5.2

Z konceptu reklamy jsou totiž vyloučeny všechny druhy sdělení, která nemají nebo z nichž nevyplývá účel propagace určitých výrobků a služeb, i sdělení, která ačkoliv jsou zasazena do kontextu obchodního vztahu, nejsou zaměřena na dodávky nových výrobků či služeb.

3.1.5.3

Na druhou stranu podle směrnice 2005/29/ES je obchodní praktika pokládána za klamavou, pokud obsahuje lživé informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoliv způsobem, včetně celkové prezentace, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl (i když je informace fakticky správná) ve vztahu k jednomu nebo k více bodům, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí průměrného spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Definice klamavé praktiky tedy není omezena na propagaci výrobků a může zahrnovat situace, z nichž nevyplývá záměr propagovat výrobek, nebo sdělení v rámci obchodního vztahu.

3.1.6

V zelené knize o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží (2) pak Komise oprávněně varuje před možnými konflikty mezi různými unijními opatřeními, která jsou určena stejným příjemcům a mají podobné, vzájemně neprovázané režimy, a před jejich překrýváním; to přináší větší nejasnosti z hlediska provádění právních aktů do právních řádů členských států (3).

3.1.7

EHSV lituje, že Evropská komise dosud nevěnovala prostor diskusi o různých možnostech, že v této souvislosti neproběhla ani veřejná konzultace a Komise naopak zvolila jednu z možností, která se může ukázat jako méně výhodná pro podniky, zejména MSP. Vzhledem k tomu, že se Komise podle všeho již rozhodla, kterou z možností v říjnu zvolí, jak také ohlásila, zdá se poněkud zbytečné předkládat posouzení dopadu s pěti možnostmi, když je volba už předem dána.

3.1.8

Vzhledem ke zjevné naléhavosti okamžitého přijetí postoje k ústřední otázce katalogových firem, o které se zmínily již předchozí studie a usnesení EP, a značné důležitosti a závažnosti, jež mají uvedené praktiky z hospodářského hlediska v evropském měřítku (4), souhlasí EHSV s tím, aby Komise bezodkladně předložila legislativní návrh zaměřený výhradně na tuto problematiku, a to konkrétně s cílem předcházet případům, kdy jsou podniky neustále obtěžovány výhrůžkami žalobou u zahraničního soudu, s rostoucími „administrativními náklady“ a neustálými telefonáty ze strany firem zabývajících se vymáháním dluhů, které mají téměř podobu výhrůžek.

3.1.8.1

Do oblasti působnosti předpisu musí být případně zahrnuty nejen MSP, ale i svobodná povolání, nevládní organizace, knihovny, soukromá vzdělávací zařízení a dokonce i některé útvary veřejné správy, na které jsou zacíleny tyto praktiky. Je třeba rozšířit pojetí „obchodníka“ tak, aby zahrnovalo všechny, na koho mohou být tyto praktiky zacíleny a kdo není chráněn jinými legislativními nástroji.

3.1.9

EHSV se nicméně domnívá, že koherentnější přístup by spočíval v rozšíření rozsahu pojetí nekalých obchodních praktik o klamavé a agresivní praktiky a rovněž rozšíření příslušné černé listiny obsažené ve směrnici 2005/29/ES i na vztahy mezi podniky.

3.1.10

Dalším pozitivním důsledkem rozšíření oblasti působnosti této směrnice by byla větší záruka její harmonizace. Členské státy by nebyly nuceny vytvářet nové právní nástroje či akty pro provedení směrnice a pouze by rozšířily působnost svých již existujících vnitřních předpisů o nekalých obchodních praktikách, čímž by se zajistilo řádné používání právních předpisů EU (5).

3.1.11

Pouhá změna směrnice 2006/114/ES, tak nejednoznačná, jak ji navrhla Komise, navíc nezajistí ochranu MSP v situacích, o kterých hovoří sdělení. Kromě toho, že tyto praktiky představují agresivní, avšak nikoliv klamavé postupy (podle směrnice 2005/29/ES), jsou prováděny v rámci již navázaného obchodního vztahu, a tudíž je nelze považovat za reklamu.

3.1.12

V této souvislosti a aniž je dotčen obsah odstavce 3.1.8, má EHSV za to, že se Komise musí co nejdříve začít zabývat využitím horizontálního přístupu, čímž podpoří větší soudržnost pravidel v oblasti konkurenčního práva, práva duševního a průmyslového vlastnictví a zajistí jednotnou ochranu všech obchodních postupů, ať už na maloobchodním trhu, či obecně v rámci smluvních vztahů mezi pracovníky v oboru, jak se ve svém usnesení o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu domnívá Evropský parlament.

3.1.13

Podtrhuje proto, že je zapotřebí lepší koordinace mezi GŘ JUST, GŘ COMP, GŘ MARKT a GŘ ENTR, pokud jde o opatření, která mají být provedena v této oblasti, a o budoucí politické a legislativní návrhy navazující na politické priority stanovené v iniciativě Small Business Act.

3.1.14

Aniž by tím bylo dotčeno výše uvedené a v případě, že by se Komise rozhodla jinak, EHSV zdůrazňuje, že je nutné konkrétně definovat a řádně upřesnit, co zahrnují „nejškodlivější“ marketingové praktiky, aby bylo jasné, před kterými marketingovými praktikami je podle ní zapotřebí lépe chránit.

3.1.15

Stejně tak by EHSV ocenil, kdyby Komise již nyní přesněji určila skupinu situací, které je třeba zapsat na „černou listinu“ (s jejíž existencí plně souhlasí), tak aby seznam praktik, které je nutno považovat za protiprávní, byl co nejpřesnější a vyčerpávající. Dostatečné podklady pro vypracování tohoto seznamu může Komise najít v odpovědích na svůj dotazník a v příspěvcích různých zúčastněných stran na schůzi dne 1. března 2013 (6).

3.1.16

EHSV by tomto případě také ocenil, kdyby Komise zvážila vhodnost vypracování šedé listiny praktik, jež by bylo možné považovat za protiprávní v závislosti na konkrétních okolnostech, o čemž by v jednotlivých případech rozhodoval soud.

3.1.17

EHSV je rovněž toho názoru, že vedle pouhých seznamů bude nezbytné posílit a vyjasnit pojmy klamavé reklamy či protiprávní srovnávací reklamy, aby k nim bylo přistupováno systematicky v širokém právním rámci a bylo zajištěno, že nové nekalé praktiky budou zasazeny do rámce revidovaných právních předpisů.

3.1.18

Bez ohledu na obsah odstavce 3.1.8 se EHSV domnívá, že právní rámec směrnice 2005/29/ES bude muset být v příhodné chvíli rozšířen, zejména pokud jde o sjednocení úrovně ochrany, které požívají spotřebitelé, a ochrany, jíž se dostává mikropodnikům a malým podnikům, či rozšíření úrovně ochrany spotřebitelů i na mikropodniky a malé podniky (které EHSV prosazuje), a to za podmínek, které je třeba přesně a pevně definovat, kdy je jejich situace srovnatelná, jak tomu již je v právních řádech některých členských států a jak požadují sdružení a organizace zastupující tyto podniky (7).

3.1.19

EHSV se domnívá, že se jedná o dvě stránky též reality a že by bylo nanejvýš výhodné, aby přezkum směrnice 2005/29/ES probíhal současně a paralelně s přezkumem směrnice 2006/114/ES, jenž je předmětem tohoto stanoviska, a to vzhledem k tomu, že jsou provázané a vzájemně se doplňují (8), a s ohledem na současné vyhodnocení této směrnice (9).

3.1.20

Charakter těchto praktik a způsob jednání podvodných firem ukazují, že je zapotřebí kolektivní soudní mechanismus skupinových žalob, který by byl schopen zajistit účinnou reakci a zvýšenou ochranu pro obchodníky při řešení vznikajících sporů, a to nejen v zájmu ukončení daných praktik (10), ale i s cílem zajistit adekvátní náhradu za způsobené škody.

3.2.1

EHSV má za to, že Komise by měla již nyní vyjasnit zamýšlený právní základ pro opatření, která hodlá přijmout, tedy zda se konkrétně jedná pouze o ustanovení o dokončení vnitřního trhu, nebo i jiná ustanovení.

3.2.2

EHSV se rovněž domnívá, že nejvhodnějším právním nástrojem pro tyto účely je nařízení, které je zárukou větší právní jistoty a účinnější harmonizace.

4.1

Co se týče navrženého časového plánu, EHSV vítá kroky definované Komisí, zejména neprodlené vytvoření ad hoc sítě orgánů, které budou přísněji prosazovat směrnici o klamavé a srovnávací reklamě a sdílet informace.

4.2

Dále vítá zavedení postupu spolupráce při prosazování práva podobného postupu stanoveném v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, kterým se zavádí jednak povinnost vzájemné pomoci mezi členskými státy v této oblasti a jednak opatření zaměřená na identifikaci vnitrostátních donucovacích orgánů, aniž by tím byly dotčeny možnosti zřizování platforem soukromého a veřejného sektoru, po vzoru Holandska, ani rozšíření spolupráce na organizace zastupující zúčastněné strany.

4.3

Navrhuje tak – po vzoru toho, co probíhá v oblasti ochrany spotřebitele (11) a řešení sporů – vytvoření evropské sítě na podporu MSP při řešení přeshraničních sporů, která by podnikům, jež se stanou oběťmi podvodů, pomáhala najít nejvhodnější právní mechanismy.

4.4

Domnívá se rovněž, že je třeba posílit opatření zaměřená na vzdělávání a informování a také sdílení osvědčených postupů ve vztahu ke všem podnikům a s cílem varovat je před souvisejícími hrozbami.

4.5

S ohledem na skutečnost, že nejvíce klamavých praktik se odehrává v digitálním kontextu, považuje EHSV za nezbytné prosazovat důraznější a vhodnější způsob ochrany MSP – je možné zvážit postupy používané zprostředkujícími poskytovateli internetu a smluvní vztahy vyplývající z platforem jako e-Bay či platforem vytvořených konkrétně pro obchodní transakce mezi obchodníky.

4.6

Dodává, že Komise bude muset zohlednit mezinárodní rozměr těchto praktik v rámci svého zastoupení při OECD (12). Vyzýváme EU a její členské státy, aby s OECD projednaly rozšíření jejích zásad ochrany spotřebitelů před podvodnými přeshraničními obchodními praktikami i na vztahy mezi podniky (B2B).

EHSV doporučuje, aby Europol vytvořil výzkumný projekt o podvodném hromadném marketingu v EU, který se bude zabývat rozsahem finančních škod a počtem obětí, úlohou největších přeshraničních zúčastněných subjektů a možným financováním jiných nelegálních aktivit či akcí z výnosů.

4.7

Závěrem EHSV upozorňuje na to, že je nezbytné, aby Komise vyhradila potřebné finanční prostředky z rozpočtu za účelem realizace navržených opatření.

4.8

Pokud jde o budoucí práce, EHSV by chtěl výslovně vyjádřit, že je připraven zapojit se prostřednictvím svých zástupců do budoucí činnosti, k níž může dle svého názoru přispět zkušenostmi svých velmi kvalifikovaných členů sdružených do tří skupin, kteří jsou zástupci organizované občanské společnosti.