20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/1

—

s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii, a zejména na písm. h), v němž je stanoveno, že Unie vymezuje a provádí společné politiky a společnou činnost a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze podporovat mezinárodní systém založený na hlubší mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2008 předložené Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 (2),

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 16. září 2010 týkající se vztahů EU s jejími strategickými partnery,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o migračních tocích plynoucích z nestability: rozsah a úloha zahraniční politiky EU (3),

—

s ohledem na své doporučení Radě ze dne 8. června 2011 k 66. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o účinné evropské strategii v oblasti surovin (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnějších politikách EU ve prospěch demokratizace (6),

—

s ohledem na sdělení Komise o finančním rámci na období 2014–2020 nazvané „Rozpočet strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0500),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0010/2012),

A.

vzhledem k tomu, že rostoucí politický a hospodářský význam Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky (zemí BRICS) zvyšuje význam těchto zemí i z hlediska zahraniční politiky;

B.

vzhledem k tomu, že země BRICS a další rychle se rozvíjející ekonomiky by mohly získat na významu na celosvětové úrovni z hlediska zahraniční politiky, a to za předpokladu, že dojde k dalšímu upevnění jejich hospodářského růstu;

C.

vzhledem k tomu, že se předpokládá, že rychle se rozvíjející země (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Indonésie, Mexiko a Turecko) budou mít v roce 2050 dohromady větší hospodářství než země skupiny G-7 (USA, Japonsko, Kanada, Spojené království, Německo, Francie a Itálie); vzhledem k tomu, že se předpokládá, že se Čína stane do roku 2020 největší světovou ekonomikou; vzhledem k tomu, že by se Indie mohla stát do roku 2050 nejrychleji rostoucí ekonomikou světa; vzhledem k tomu, že Čína, USA a Indie by mohly do roku 2050 společně představovat 50 % světového hospodářství; vzhledem k tomu, že by EU mohla mít v podstatě srovnatelnou váhu jako kterákoli z těchto zemí, pokud bude působit jako jednotný a pevný politický subjekt; vzhledem k tomu, že tato váha je klíčová z hlediska zachování politického vlivu a schopnosti dalšího prosazování univerzálních hodnot v utvářejícím se multipolárním systému globální správy a řízení; vzhledem k tomu, že by se tak mělo dít v rámci zahraničně-politického přístupu, který by byl zaměřen na podporu partnerství, spolupráce a společného řízení založeného na společných hodnotách;

D.

vzhledem k tomu, že s procesem upevňování velmocí se silnou hospodářskou a zahraniční politikou, jakými jsou země BRICS, vznikl nový multipolární systém, v jehož rámci se o vedoucí pozici ve světě dělí stále více zemí a regionálních uskupení zemí; vzhledem k tomu, že multipolární systém má za následek postupný posun celosvětové ekonomické síly směrem k zemím BRICS a dalším rychle se rozvíjejícím ekonomikám a může mít za následek i posun vedoucí pozice a kontroly z hlediska zahraniční politiky od stávajících velmocí k vznikajícím velmocím; vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize urychlila tento přechod k multipolárnímu systému; vzhledem k tomu, že nástup nových hráčů se může ukázat jako cenná příležitost ke konstruktivnímu partnerství mezi stávajícími a vznikajícími velmocemi a ke společnému postupu v oblasti globálních otázek a problémů;

E.

vzhledem k tomu, že nadnárodní výzvy, jako je změna klimatu, globální otázky regulace, přístup k nerostným surovinám a vzácným zeminám, terorismus a boj proti nestátním radikálním hnutím, udržitelný rozvoj, celosvětová politická stabilita a bezpečnost, jež budou vyžadovat inkluzívní přístup založený na partnerství, pravidlech, společných hodnotách, konsenzu, konzultacích a úzké spolupráci s nově vznikajícími velmocemi. vzhledem k tomu, že by EU mohla a měla v tomto ohledu podniknout kroky;

F.

vzhledem k tomu, že bez inkluzívního nového systému globální správy a řízení založeného na konzultacích a úzké spolupráci se zeměmi BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími ekonomikami bude chybět motivace k mezinárodní spolupráci a společnému postupu v důležitých celosvětových otázkách a bude hrozit, že dojde i) k politické a ekonomické roztříštěnosti a ke vzniku konkurenčních světových agend a oddělených regionálních oblastí, ii) k rozpadu globálních hospodářských struktur a investičních toků a iii) k vytvoření regionálních mocenských uskupení s velmi omezenou mezinárodní koordinací a bez jakýchkoliv možných společných řešení mezinárodních problémů;

G.

vzhledem k tomu, že značný demografický rozměr zemí BRICS a dalších rychle se rozvíjejících zemí ve srovnání s demografickým poklesem na Západě přidá takovým zemím váhu na mezinárodních fórech, neboť země BRICS a další vznikající velmoci budou moci požadovat reprezentativnější zastoupení velké většiny světového obyvatelstva; vzhledem k tomu, že to povede k potřebě reformovat systém globálního řízení a řídící strukturu mezinárodních organizací, aby se mohly stát reprezentativnějšími s ohledem na nové hospodářské a politické poměry a nadále si uchovat ústřední úlohu v rámci globálních procesů utváření konsenzu a rozhodování;

H.

vzhledem k tomu, že stávající hospodářská krize a rozpočtová omezení v EU a USA vyvolávají naléhavou potřebu slučovat zdroje s dalšími vznikajícími velmocemi s cílem zajistit propojenou a účinnou globální strukturu bezpečnosti a stability a účinné vystupování v citlivých oblastech na základě společných cílů a koordinovaných strategií a úsilí;

I.

vzhledem k tomu, že úspěšný přechod na hospodářství středních příjmů může za určitých podmínek pomoci rozvoji umírněné zahraniční politiky orientované na stabilitu; vzhledem k tomu však, že upevnění ekonomické a politické moci některých zemí BRICS a dalších rychle se rozvíjejících zemí nevedlo vždy k dosažení tohoto přechodu;

J.

vzhledem k tomu, že navzdory nedávnému závratnému hospodářskému rozvoji ve většině zemí BRICS patří tyto země zároveň mezi země s nejrozsáhlejším výskytem chudoby na světě; vzhledem k tomu, že to dokládá, že ve velké většině případů může rychlý hospodářský rozvoj bez pozitivního dopadu na chudé obyvatele a bez vytváření bezpečnostních sítí vést k nárůstu nerovnosti;

K.

vzhledem k tomu, že země BRICS a stávající rychle se rozvíjející ekonomiky netvoří formální skupinu zemí se stanovenou konkrétní úlohou v mezinárodních záležitostech, a že by EU tudíž měla vytvořit partnerství s každou z těchto zemí a zohlednit přitom její jedinečnost a specifické cíle v oblasti zahraniční politiky; vzhledem k tomu, že by EU měla investovat do strategického partnerství s každou zemí BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími ekonomikami, neboť hrají stále větší úlohu na mezinárodním poli, zejména v mezinárodních organizacích, jako je OSN, neboť tato partnerství jsou prostředkem k dosahování společných cílů, především míru a globální bezpečnosti, právního státu ve vnitrostátní či mezinárodní oblasti, podpory lidských práv, demokracie, udržitelného rozvoje a globální finanční regulace;

L.

vzhledem k tomu, že země BRICS a další rychle se rozvíjející ekonomiky vyžadují stabilní nastavení zahraniční politiky a stabilní prostředí v oblasti regulace a veřejné politiky, jež může udržet zájem a investice do jejich hospodářství a společností; vzhledem k tomu, že země BRICS a další rychle se rozvíjející ekonomiky potřebují investice a podporu, pokud jde o upevňování demokratické, politické, hospodářské a sociální stability;

M.

vzhledem k tomu, že EU jako propagátor partnerství a inkluzívního řízení musí hrát v rámci vzniku nových celosvětových mocností důležitou úlohu, musí však konat rychle, pokud si chce udržet vliv (nebo by mohla být ze strategického hlediska odsunuta); vzhledem k tomu, že to povede ke strategickým změnám jak uvnitř EU, tak i pokud jde o její zahraniční politiku, mimo jiné k dosažení většího propojení jednotlivých politik;

N.

vzhledem k tomu, že na konci třetího setkání vedoucích představitelů zemí BRICS, které se konalo dne 14. dubna 2011, vydali vedoucí představitelé těchto zemí společné prohlášení, v němž vyzývají k lepší mezinárodní spolupráci a posílení globálního řízení a vyjadřují podporu mnohostranným diplomatickým vztahům s OSN a G-20; vzhledem k tomu, že všech pět zemí BRICS bylo současně zastoupeno na zasedáních Rady bezpečnosti OSN během roku 2011; vzhledem k tomu, že země BRICS vyzvaly ke změně řídících struktur mezinárodních finančních institucí a OSN s cílem zohlednit změny ve světovém hospodářství a lépe se vypořádat se současnými globálními problémy;

O.

vzhledem k tomu, že země BRICS vykazují výrazné rozdíly v politickém a hospodářském systému, tendencích demografického a sociálního vývoje a náhledu na zahraniční politiku;

P.

vzhledem k tomu, že závěry Evropské rady ze dne 16. září 2010 zdůraznily, že EU a její členské státy budou jednat v souladu s Lisabonskou smlouvou a Evropskou bezpečnostní strategií strategičtěji, aby Evropa uplatnila na mezinárodní scéně svou skutečnou váhu a aby strategická partnerství EU s klíčovými hráči ve světě poskytla užitečný nástroj pro sledování evropských cílů a zájmů;

Q.

vzhledem k tomu, že stávající obchodní dohody mezi EU a zeměmi BRICS nejsou oboustranně výhodné pouze z hospodářského, ale také z politického hlediska;

R.

vzhledem k tomu, že EU by měla sehrávat aktivní úlohu při budování reprezentativního a inkluzívního systému Organizace spojených národů založeného na partnerství, jenž může účinně přispívat ke globálnímu řízení a řešením, míru, bezpečnosti, demokracii, lidským právům a mezinárodnímu řádu založenému na zásadách právního státu; vzhledem k tomu, že se EU v souladu s článkem 21 SEU formálně zavázala k účinnému multilateralismu, v jehož středu stojí silná OSN;

S.

vzhledem k tomu, že EU postupem času vybudovala se zeměmi BRICS dvoustranná strategická partnerství založená za společných hodnotách a zájmech a zaměřená na zlepšení vztahů a podporu spolupráce na všech úrovních; vzhledem k tomu, že se tato strategická partnerství často ukázala jako nedostatečná, zejména pokud jde o podporu demokracie, upevňování právního státu a stanovení společného přístupu k řešení sporů;

T.

vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné hledat možnosti, jak prohloubit spolupráci v rámci systému OSN a v rámci skupin vedoucích zemí (G-7, G-20) a zlepšit způsob koordinace jejich práce;

U.

vzhledem k tomu, že se skupina G-20, jejíž členové představují 88 % světového HDP a 65 % světové populace, stala důležitým fórem pro spolupráci na celosvětové úrovni, avšak že je potřeba řešit problém její reprezentativnosti a vymezit její přesnou úlohu v mnohostranném uspořádání;

1.

zdůrazňuje, jak současná hospodářská krize poukázala na provázanost mezi stávajícími velmocemi a zeměmi BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi; poukazuje na úzké vzájemné propojení mezi stabilním hospodářským růstem rozvinutých ekonomik a stabilním hospodářským růstem rychle se rozvíjejících ekonomik; podtrhuje pozitiva této provázanosti a vzájemný prospěch z politických a ekonomických vazeb mezi rozvinutými a rozvíjejícími se ekonomikami; domnívá se, že EU a její členské státy by proto měly usilovat o další politický dialog a porozumění se skupinou BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi, a to i individuálně, v duchu partnerství a s celkovým cílem dosáhnout nového systému řízení, který by nikoho nevylučoval; je navíc toho názoru, že pravidelná setkání na vysoké úrovni mezi EU a jednotlivými zeměmi skupiny BRICS by představovala cennou příležitost k vybudování vztahů založených na důvěře, na sladění pozicí a povzbuzení zemí skupiny BRICS k převzetí větší odpovědnosti v rámci nového systému globálního řízení, a to na základě společné odpovědnosti, společných přístupů a koordinovanějších kroků; vyjadřuje názor, že při dosahování těchto cílů by cennou součinnost mohl poskytovat nástroj strategického partnerství;

2.

domnívá se, že vztahy mezi hlavními velmocemi na jedné straně a mezi zeměmi BRICS a dalšími vznikajícími velmocemi na straně druhé si udržují důležitý hospodářský rozměr, ale mají v zásadě politický charakter, a proto by jim měl být dán také politický rámec, neboť všechny tyto země mají společný zájem, jímž je zajištění účinného systému globálního řízení a společné řešení otázek celosvětové stability a bezpečnostních rizik, která mohou brzdit trvalý celosvětový hospodářský růst, a jeho budoucí potenciál, a to v duchu spolupráce a konzultací a na základě sbližování politických postojů; vyzývá proto k prohloubení spolupráce mezi EU a zeměmi BRICS, a to i prostřednictvím vytvoření partnerství s jednotlivými zeměmi BRICS, ve všech oblastech mezinárodního zájmu;

3.

zdůrazňuje, že zatímco země skupiny BRICS mohou zastávat podobné názory z hlediska zahraniční politiky, vyznačují se značnými rozdíly, pokud jde o politické, hospodářské a sociální otázky; zdůrazňuje zejména, že jejich politické systémy se jsou velmi různorodé, od přísně autoritářských režimů až po důvěryhodné a stabilní demokracie; vyzývá v tomto ohledu EU, aby upevnila vztahy a rozvinula součinnost zejména s těmi zeměmi BRICS, jež skutečně sdílejí a respektují demokratické hodnoty a usilují o sociálně tržní hospodářství;

4.

domnívá se, že v souvislosti se vznikem nových mocností se silnou hospodářskou a zahraniční politikou nedojde k omezení vlivu EU, EU však bude hrát důležitou úlohu při prosazování společné dohody o zvolených politikách a měla by se ukázat jako vedoucí síla při řešení celosvětových problémů; je toho názoru, že EU a její transatlantičtí partneři by se měly soustředit se na dosažení nezbytných úspor z rozsahu a na vyvíjení cíleného úsilí k dosažení konstruktivní a účinné spolupráce se vznikajícími velmocemi jak na dvoustranné, tak i na mnohostranné úrovni v duchu skutečného partnerství a dobré spolupráce; poukazuje na nezbytnost vytvořit inkluzívní systém globálního řízení, jenž by byl založen na spolupráci a koordinaci se zeměmi BRICS a případně s dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi ve prospěch všech; poukazuje dále na klíčovou úlohu EU a jejích transatlantických partnerů při podpoře inkluzívního systému globální správy; zdůrazňuje, že EU by si měla počínat strategičtěji s cílem uplatnit na mezinárodní scéně svou skutečnou váhu, a to zejména prostřednictvím zvládání dopadů provázanosti, iniciování reforem globálního řízení a mobilizace kolektivních opatření v oblastech, jako je právní stát, udržitelné životní prostředí, regionální bezpečnost atd., prostřednictvím konstruktivní spolupráce se zeměmi BRICS a dalšími vznikajícími velmocemi;

5.

vítá koncepci dvoustranných strategických partnerství a naléhavě žádá Radu a EEAS, aby ji uvedla do praxe; považuje strategická partnerství za slibný a potenciálně transformační nástroj uspořádání a rozvoje vztahů EU s klíčovými hráči na světové scéně; doporučuje, aby tento nástroj EU používala k provádění mnohostranných i dvoustranných agend a k rozvoji smysluplných vazeb mezi nimi; zdůrazňuje, že mezinárodní soudržnost je životně důležitá pro to, aby EU vystupovala a byla vnímána jako skutečný strategický partner zemí BRICS a dalších vznikajících velmocí;

6.

poznamenává, že v minulosti se zdálo, že země skupiny BRICS v určitých případech koordinovaly své postoje v rámci zahraniční politiky v Radě bezpečnosti OSN, zejména na počátku libyjské a syrské krize a dále odložením hlasování o úloze EU ve Valném shromáždění Organizace Spojených národů a přijetím shodných stanovisek k situaci na Pobřeží Slonoviny a v Súdánu; zdůrazňuje v tomto ohledu, že se může zdát, že země BRICS zpochybňují stávající systém mezinárodního globálního řízení, avšak že demokratický dialog, politická angažovanost, a to i na individuálním základě, a skutečné partnerství mohou do popředí vynést pozitivní synergie a usnadnit nový inkluzívní systém globálního řízení; domnívá se, že by EU měla řádně zohlednit význam, jehož země BRICS a další vznikající velmoci nabyly z politického a hospodářského hlediska, neboť to může přispět k náležité reformě globálního řízení založené na platformě součinnosti bez jakýchkoli destabilizujících účinků;

7.

konstatuje, že země BRICS prokázaly schopnost regionální integrace, a tudíž schopnost zapojit se do multipolárních systémů řízení; je přesvědčen, že to svědčí i o potenciálním zájmu zemí BRICS přispívat ke globálnímu řízení; domnívá se proto, že země BRICS a další rychle se rozvíjející země se nacházejí v procesu vymezování svých strategických směrů v oblasti zahraniční politiky, a stávají se z nich tak partneři stávajících velmocí a zastánci systému globálního řízení založeného na univerzálních hodnotách, partnerství a začleňování;

8.

je přesvědčen, že by se země BRICS mohly vzhledem ke svým politickým a hospodářským zájmům a velikosti a regionální úloze a ambicím pokusit jednat v oblasti zahraniční politiky jako skupina, avšak uznává, že důležitý je i individuální rozměr; v tomto ohledu by se EU měla kromě svého zaměření na země BRICS jako na možnou soudržnou skupinu států v oblasti zahraniční politiky soustředit také na tyto země jednotlivě a zároveň si udržet systematický a koordinovaný přístup; v tomto ohledu se domnívá, že takový přístup umožní EU dosahovat úspor z rozsahu prostřednictvím partnerství s jednotlivými zeměmi BRICS, maximalizovat své zájmy a úlohu v různých regionech a přispívat ke konsolidaci multipolárního uspořádání s politickou a hospodářskou rovnováhou mezi rozvinutými a rychle se rozvíjejícími ekonomikami na základě inkluzívního systému založeného na dialogu, partnerství a dvoustranných či vícestranných partnerstvích;

9.

domnívá se dále, že výrazné rozdíly v politických a hospodářských systémech, tendencích demografického a sociálního vývoje a náhledech na zahraniční politiku u zemí BRICS, jež by měly prostupovat individuálně uzpůsobenou politikou EU vůči těmto zemím a odrážet se v ní a zaměřit se na vytvoření synergií s jednotlivými zeměmi skupiny BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi a na zabránění vytvoření, příp. upevnění možných soudržných alternativních skupin států v oblasti zahraniční politiky; naléhavě v této souvislosti žádá EU a její členské státy, aby zrazovaly od toho, aby se skupina stávajících velmocí snažila o upevnění svých pozic a skupina vznikajících velmocí o strategické soutěžení s ní; tvrdí, že EU musí v zájmu podpory mezinárodní kolektivní akce a reformy globálního řízení využít širokou škálu dvoustranných, mnohostranných a nestátních interakcí a tématické koalice, jež překonávají předěl mezi rozvinutým a rozvíjejícím se světem;

10.

domnívá se, že EU by měla formulovat svůj postoj, pokud jde o užší spolupráci se zeměmi BRICS, přičemž musí také zohlednit skutečnost, že představa EU a představy zemí BRICS, pokud jde o závazná ujednání a institucionalizované režimy, se nemusejí vždy nutně shodovat; domnívá se rovněž, že podporu zemí BRICS pro účinný multilateralismus by bylo možné získat výměnou za větší zastoupení v příslušných mezinárodních institucích; trvá na tom, že výzvy, které vzestup zemí BRICS přináší, by spíše než jako problém měly být vnímány jako příležitost;

11.

domnívá se, že by vztahy se zeměmi BRICS měly být založeny na dvoustranném dialogu, který by byl zaměřen na další demokratizaci a upevnění právního státu, řádnou správu věcí veřejných, sbližování předpisů, koordinaci společných postojů na mezinárodních fórech a intenzivnější vztahy s EU, a snažit se tyto oblasti podporovat;

12.

zdůrazňuje význam Brazílie jakožto vůdčí velmoci v procesu regionální integrace zemí MERCOSUR; vítá obnovený společný akční plán strategického partnerství mezi EU a Brazílií na roky 2012–2014 a vzájemné závazky přijaté v oblasti podpory demokracie a reforem mnohostranného systému řízení; naléhá na obě strany, aby své závazky ctily a aby přispěly k reformě světového finančního uspořádání; připomíná nabídku učiněnou prezidentkou Rousseffovou týkající se podpory EU při překonávání dluhové krize a oceňuje jejich vzájemné vztahy; vyjadřuje svou podporu vyváženému a spravedlivému uzavření rozvojové agendy z Dauhá a dohody o přidružení mezi EU a sdružením MERCOSUR, která bude nejvýznamnější dohodou o přidružení, kterou kdy EU uzavřela, neboť zahrne 750 milionů obyvatel a obchody v hodnotě 125 mld. USD ročně; bere na vědomí žádost Brazílie o úplné uvolnění vízového režimu a žádá Komisi, aby předložila příslušný návrh;

13.

zdůrazňuje nepostradatelnou úlohu strategického partnerství mezi EU a Ruskem z hlediska zachování míru a bezpečnosti v Evropě, podpory obchodu a hospodářského rozvoje, zachování energetické bezpečnosti a řešení nadnárodních výzev; je toho názoru, že vzestup asijských velmocí může v dlouhodobém horizontu usnadnit další sladění zájmů a užší strategickou spolupráci mezi EU a Ruskem; je přesvědčen, že taková spolupráce je zásadní pro dosažení pokroku v otázkách celosvětového významu, jako je šíření jaderných zbraní, terorismus, změna klimatu nebo nelegální migrace;

14.

zdůrazňuje význam a potenciál strategického partnerství mezi EU a Indií; domnívá se, že za stávající globální hospodářské krize by otázky jako sociální krize, změna klimatu, migrační toky a globální bezpečnost měly být řešeny v rámci komplexnějšího partnerství mezi Indií a EU; poukazuje rovněž na to, že probíhající jednání o dohodě o volném obchodu upevňují vztahy mezi EU a Indií; domnívá se však, že by se tento vztah neměl omezovat na obchodní otázky; přivítal by opětovné vytvoření partnerského seskupení k delegaci Evropského parlamentu pro vztahy s Indií, které by navázalo na zkušenosti skupiny přátelství mezi Indií a Evropou, která existovala v indickém parlamentu před volbami v roce 2009;

15.

zdůrazňuje význam Číny jakožto jedné z hlavních hospodářských velmocí a poukazuje na její zásadní úlohu při celosvětové hospodářské obnově; v tomto ohledu připomíná, že Čína musí deset let po svém přistoupení k WTO dostát svým závazkům dohodnutým v rámci této organizace; kromě toho vyzývá Unii a její členské státy a Čínu, aby řešily společné výzvy a hrozby pro mezinárodní mír a bezpečnost, zejména na základě lepší spolupráce na diplomatickém řešení íránské jaderné krize; naléhavě žádá obě strany, aby posílily vyváženější obchod mezi sebou, zejména zvýšením úsilí o dokončení jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, aby tak tento rámec využil potenciál strategického partnerství mezi EU a Čínou;

16.

zdůrazňuje strategickou povahu vztahů mezi EU a JAR; vítá pozitivní výsledek čtvrtého summitu mezi EU a Afrikou konaného v září 2011, zejména názorový soulad ohledně situace v Libyi; naléhavě žádá EU a Jihoafrickou republiku, aby co nejdříve dokončily jednání o nové dohodě o hospodářském partnerství; tvrdí, že Jihoafrická republika může být vzhledem ke své zkušenosti s úspěšným mírovým přechodem k demokracii a své úloze jakožto regionální velmoci hlavní silou při podpoře demokracie a řádné správy věcí veřejných, posilování regionální hospodářské integrace a podpoře národního usmíření napříč Afrikou a klíčovým partnerem pro EU v tomto úsilí; zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi EU a JAR v oblasti změny klimatu, udržitelného rozvoje a reforem mezinárodních institucí;

17.

domnívá se, že s ohledem na vzrůstající význam zemí BRICS a dalších rychle se rozvíjejících mocností a na rýsující se multipolární systém globálního řízení by skupina G-20 mohla být užitečným a obzvlášť vhodným fórem pro dosažení konsenzu a pro inkluzívní rozhodovací postup založený na partnerství, jenž by podporoval sbližování, včetně harmonizace právních předpisů; zastává názor, že i navzdory vzrůstajícímu vlivu zemí G-20 by skupina G-7 mohla hrát i nadále klíčovou úlohu fóra pro konzultace, koordinaci a dosahování konsenzu mezi zavedenými velmocemi s cílem navázat dialog se zeměmi BRICS a dalšími vznikajícími mocnostmi, a to před zasedáními zemí skupiny G-20; má za to, že by měla být v zájmu smíření postojů s Ruskem využita rovněž existence skupiny G-8, aby tak mohly být společné výzvy řešeny koordinovaným a účinným způsobem; podporuje parlamentní rozměr zemí G-20 a domnívá se, že by měl být dále upevňován a zapojován do rozhodovacích postupů, aby byl zabezpečen intenzivnější demokratický dialog a přísnější dohled; podporuje rovněž vytvoření paralelního poradního fóra skupiny G-20, jež by zahrnovalo nevládní organizace a vedoucí zástupce občanské společnosti a podniků ze států skupiny G-20;

18.

je přesvědčen, že současná krize státního dluhu bude představovat důležitý test pro skupinu G20 jako účinného fóra určeného na strategický politický dialog, na základě něhož je možno prosazovat skutečný globální systém hospodářského a finančního řízení odrážející vzájemnou závislost rozvinutých a rychle se rozvíjejících ekonomik, vytvářející základ pro odstraňování systematických nevyvážeností, které mohou být obzvlášť škodlivé pro rozvinuté a z dlouhodobého hlediska i pro rozvíjející se ekonomiky, a prosazující solidaritu na mezinárodních finančních fórech jako Mezinárodní měnový fond;

19.

vyzývá EU, aby prohloubila politický dialog a spolupráci se zeměmi BRICS, což by posunulo vpřed reformu institucí globální finanční a ekonomické správy a řízení, tedy institucí z Bretton Woods, aby se zajistilo širší zastoupení všech členských zemí a současně se v něm odrazily změny z hlediska hospodářského významu;

20.

domnívá se, že by stávající velmoci měly podporovat regionální organizace, jež zahrnují země BRICS a další rychle se rozvíjející země, jako jsou země ASEAN nebo MERCOSUR, včetně procesů jejich institucionální výstavby a budování kapacit, a zajistit na zasedáních těchto organizací diplomatickou přítomnost na vysoké úrovni;

21.

poznamenává, že vzhledem ke vzrůstajícímu celosvětovému a regionálnímu významu Číny, Indie a dalších rychle se rozvíjejících zemí mohou Spojené státy americké a EU postupně přesunout svou hlavní pozornost, politické investice a zdroje do oblasti Tichomoří a vnímat severoatlantický rozměr a vzájemnou spolupráci jako méně strategické; dále poznamenává, že by Asie měla hrát významnější úlohu v oblasti zahraničních vztahů Evropské unie a jejích členských států; vyzývá k větší koordinaci politiky Spojených států a EU vůči Číně a dalším rychle se rozvíjejícím zemím v Asii, aby se zabránilo oddělování politik USA a EU vůči těmto zemím; je pevně přesvědčen, že prostřednictvím koordinace úsilí dosáhnou USA a EU požadované politické součinnosti za účelem zapojení se do účinného pozitivního a konstruktivního dialogu se zeměmi BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi;domnívá se, že aniž je dotčena skupina G-7, pravidelné schůzky na nejvyšší úrovni mezi EU a USA by poskytovaly příležitost nalézat společné cíle a koordinovat strategie v oblastech celosvětového významu, včetně správy ekonomických záležitostí, s cílem dosáhnout společného přístupu ke vznikajícím velmocím; připomíná, že transatlantické vztahy jsou mimořádně důležité jak z hospodářského, tak z politického hlediska, a zdůrazňuje vzájemný pevný hospodářský vztah mezi USA a EU; domnívá se, že Transatlantická hospodářská rada a Transatlantický dialog zákonodárců by mohly rovněž umožnit dialog a bilancování, a měly by tak zahrnovat úvahy o strategickém zapojení zemí BRICS a dalších důležitých rychle se rozvíjejících zemí ze strany EU a USA a o způsobu, jak podpořit sbližování předpisů s těmito zeměmi; připomíná, že je nutné vytvořit účelový orgán pro systematické konzultace na vysoké úrovni a koordinaci, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, známý jako Transatlantická politická rada;

22.

zdůrazňuje, že pro otázky globálního dosahu nebo otázky související s globálním řízením by partnerem stávajících velmocí, zemí BRICS a dalších rychle se rozvíjejících zemí měla být EU, a nikoli její členské státy; je přesvědčen, že v zájmu dosažení jednotného politického přístupu k zemím BRICS a dalším vznikajícím velmocím je velmi důležité, aby členské státy utvářely své dvoustranné vztahy co nejtransparentněji a s ohledem na potenciální dopad těchto vztahů na politiky a postoje EU; je přesvědčen, že by EU měla usilovat o dosažení větší politické a hospodářské součinnosti a růstu, aby si uchovala politický vliv a klíčovou úlohu v rýsujícím se multipolárním systému a aby byla vnímána jako nezbytný důležitý partner zemí BRICS a nových rychle se rozvíjejících zemí;

23.

zdůrazňuje, že je důležité, aby celkovou koordinaci zahraniční politiky EU vůči zemím BRICS a dalším vznikajícím velmocím zajišťovala v souladu s čl. 18 odst. 4 a čl. 21 odst. 3 SEU vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise; domnívá se, že EU by měla pod jejím dohledem usilovat o dosažení lepšího propojení zahraniční a bezpečnostní politiky s odvětvovými politikami EU, jako je politika v oblasti rozvoje, energetické bezpečnosti, obchodu, přístupu k nerostným surovinám a vzácným zeminám, změny klimatu a migrace s cílem podpořit součinnost a zajistit ucelený a systémový zahraničněpolitický přístup zaměřený na všeobecné respektování právního státu, lidských práv a demokratické správy věcí veřejných; domnívá se, že koncepce „strategických partnerů“ EU by měla být dále modernizována a lépe vypracována, aby odrážela tyto základní cíle; poukazuje na závěry konference COP 17 k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a zdůrazňuje potřebu jednotného a koordinovaného úsilí se zeměmi BRICS o dosažení progresivní dohody;

24.

domnívá se, že ucelený zahraničněpolitický přístup na úrovni EU vyžaduje též intenzivnější spolupráci mezi předsedou Evropské rady, vysokou představitelkou, Radou, Parlamentem a Komisí týkající se otázek vztahujících se k programům zemí G-7, G-8 a G-20;

25.

poznamenává, že EU by měla být schopna přizpůsobit a reformovat své vlastní vnitřní struktury globálního řízení s cílem zabezpečit rozhodovací postup, který by odrážel její pluralitu a umožnil dosažení konsenzu; zdůrazňuje, že je důležité, aby se ucelený přístup k zahraniční politice na úrovni EU vůči zemím BRICS a dalším rychle se rozvíjejícím zemím odrážel ve fungování ESVČ; je přesvědčen, že ESVČ by v úzké spolupráci s Parlamentem měla přehodnotit a posílit strategická partnerství s jednotlivými zeměmi skupiny BRICS a přitom využívat jejich specifických charakteristik a potenciál součinnosti a spolupráce s EU; naléhá na ESVČ, aby navrhla mechanismus pro horizontální a vertikální koordinaci, který by umožnil, aby součinnost institucí EU a z intenzita a hloubka dvoustranných vazeb členských států se strategickými partnery, včetně zemí BRICS a dalších vznikajících velmocí, byly pro zahraniční politiku EU přínosem; zastává názor, že pokud jde o země BRICS, ESVČ by měla kromě struktur založených na geografických a tematických oblastech zřídit koordinační mechanismus ad hoc, aby zajistila soulad jednotných politik vůči zemím BRICS ze systémového hlediska a začlenění přijatých politických postojů do dialogu EU se stávajícími velmocemi, jako jsou USA, Kanada a Japonsko; domnívá se, že delegace EU v zemích skupiny BRICS a dalších významných rozvíjejících se mocnostech by měly úžeji spolupracovat s cílem zajistit neustálé monitorování a analýzu vztahů v rámci zemí BRICS a příslušných citlivých otázek, a tím umožnit systémovější přístup; domnívá se v tomto ohledu, že delegace EU v zemích BRICS by měly analyzovat postoje zemí BRICS ke správě věcí veřejných a globálním výzvám a ke vztahům s dalšími zeměmi BRICS; je toho názoru, že EU by měla zaměřit své další úsilí a zdroje na vedení procesu reformy celosvětového systému globálního řízení a mezinárodních organizací s cílem zabezpečit inkluzívnější postup při dosahování konsenzu a rozhodování na celosvětové úrovni, zejména na reformu Rady bezpečnosti OSN a globálního finančního multilateralismu;

26.

domnívá se, že základem posíleného partnerství se zeměmi BRICS by měl i nadále být „účinný multilateralismus“ a větší koordinace v rámci mnohostranných fór v zájmu řešení otázek v oblasti globálního řízení; doporučuje zejména, aby EU pokračovala v úsilí o příslušné zapojení těchto zemí;

27.

je přesvědčen, že by se Parlament měl účastnit dvoustranných summitů mezi EU a jejími strategickými partnery;

28.

domnívá se, že zaměstnanci delegací EU v zemích BRICS by se měli spojit se styčnými úředníky Parlamentu v zájmu lepšího porozumění národnímu parlamentnímu rozměru v každé z těchto zemí a prosazení užší spolupráce a dialogu mezi Evropským parlamentem a parlamenty jednotlivých zemí na dvojstranném základě a v zájmu podpory větší demokratické odpovědnosti při rozhodování na mezinárodních fórech, jako jsou skupiny G-8 a G-20; je toho názoru, že by se kromě současných delegací pro vztahy s Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou mohlo též zvážit vytvoření delegace pro vztahy s Brazílií;

29.

domnívá se, že s ohledem na zabezpečení účinné demokratické kontroly vytváření politik EU vůči zemím BRICS a dalším rychle se rozvíjejícím zemím a s cílem usnadnit prohloubený dialog EP s parlamenty těchto zemí by příslušní zaměstnanci Parlamentu měli rozvíjet své odborné dovednosti, aby měli k dispozici vhodné nástroje k analýze a možnosti kontroly a aby byli schopni pomáhat poslancům s prosazováním účinného dialogu; je rovněž přesvědčen, že by měl být zaveden systém výměny zaměstnanců mezi Parlamentem a ESVČ s cílem maximalizovat součinné působení, interinstitucionální dialog a spolupráci a podpořit výměnu odborných znalostí;

30.

zdůrazňuje, že jakékoli prohlubování vztahů a politické spolupráce se zeměmi BRICS na vládní úrovni by mělo jít ruku v ruce se stálým dialogem mezi organizacemi občanské společnosti; v této souvislost žádá delegace ESVČ a EU, aby vytvořily rámec pro usnadnění a prohloubení mezilidských kontaktů a výměny kulturních a vysokoškolských pracovníků a studentů založené na stávajících a ad hoc programech s cílem zlepšit vzájemné porozumění a vytvářet společná opatření a iniciativy;

31.

trvá na tom, že je nezbytné zdokonalit politický dialog se zeměmi BRICS v oblasti dodržování lidských práv a sociálních a environmentálních norem; připomíná v této souvislosti, že dodržování základních pracovních norem a agendy důstojné práce MOP jsou zcela nezbytným předpokladem splnění rozvojových cílů tisíciletí, neboť tím, že zaručují sociálně-politickou stabilitu a zvyšují úroveň dovedností pracujících v dané zemi, mají kladný vliv na její ekonomiku;

32.

vítá uvedené sdělení Komise o „rozpočtu strategie Evropa 2020“, které nastiňuje návrh vytváření finančních nástrojů a programů v rámci nadcházejícího víceletého finančního rámce na období 2014–2020; zdůrazňuje, že nový nástroj partnerství zaměřený na podporu politických a hospodářských zájmů EU ve světě zahrnující činnosti, které nemají nárok na oficiální rozvojovou pomoc (ODA), by měl být nástrojem zahraniční politiky; domnívá se, že takový nástroj partnerství by mohl pomoci upevnit politické a tím i ekonomické vazby s vybranými zeměmi, a vítá prosazování sbližování právních předpisů jako jeden ze svých cílů; domnívá se rovněž, že nástroj partnerství by měl zahrnovat systémy finanční pomoci pro veřejnou diplomacii s cílem upevnit vztahy jednotlivých zemí s EU a posílit vliv, partnerství a loajalitu; domnívá se však, že by měly být vytvořeny další zdroje finanční pomoci na podporu demokratizace, upevnění právního státu, lepšího vzdělávání a snížení sociálních nerovností; domnívá se, že nový návrh finančních nástrojů a programů by měl klást důraz zejména na systémy finanční pomoci ad hoc zaměřené na poskytování podpory vznikajícím velmocím a potenciálním velmocím na upevnění demokratických struktur a na vytvoření dobrého globálního řízení a právního státu, organizací občanské společnosti, dobrých vzdělávacích systémů a postupného sociálního začleňování; vítá návrh Komise zahrnout zásadu podmíněnosti do všech programů a nástrojů EU a domnívá se, že tato zásada je klíčem k dosažení většího vlivu při prosazování lidských práv, demokracie a dobrého globálního řízení jako všeobecných hodnot;

33.

vyzývá země BRICS, aby v mezinárodní rozvojové politice přijaly úlohu, jež by lépe odrážela jejich podíl na celosvětovém HDP;

34.

naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby podporovaly iniciativy vzájemné spolupráce mezi zeměmi Jihu a aby se zapojily do projektů třístranné spolupráce, jichž se účastní země BRICS;

35.

považuje za nesmírně důležité více podporovat spolupráci EU se zeměmi BRICS a dalšími rychle se rozvíjejícími ekonomikami v systému globálního řízení a v mezinárodních organizacích; je přesvědčen, že by EU a USA měly zahájit strategický dialog se zeměmi BRICS o možnostech reformy mezinárodních organizací; domnívá se, že by na úrovni EU měla být prohloubena diskuse o možnostech, jak maximalizovat úlohu, hlas a hlasovací sílu EU na mezinárodních fórech a dosáhnout účinnější spolupráce mezi členskými státy EU na těchto fórech, a tím i ucelenějšího postoje v zájmu pozitivního dialogu, partnerství a spolupráce se zeměmi BRICS;

36.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal předsedovi Evropské rady, předsedovi Komise, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, polskému předsednictví Rady Evropské unie,Komisi a ministerstvu zahraničních věcí Spojených států.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/11

—

s ohledem na návrh doporučení Radě, který předložil Graham Watson za skupinu ALDE a který se týká konzistentní politiky uplatňované vůči autoritářským režimům, proti nimž zavedla EU omezující opatření týkající se jejich osobních a komerčních zájmů v EU (B7–0235/2011),

—

s ohledem na Chartu OSN, zejména na články 1 a 25 a v kapitole VII články 39 a 41,

—

s ohledem na úmluvy OSN o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho dva opční protokoly,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech),

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1674 ze dne 28. dubna 2006, která potvrzuje platnost ustanovení závěrečného dokumentu ze světového summitu v roce 2005 týkající se odpovědnosti za ochranu obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (EBS) nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, jež byla schválena Evropskou radou dne 12. prosince 2003,

—

s ohledem na rezoluci 1267 (1999) o situaci v Afghánistánu a rezoluci 1371 (2001) o situaci v Bývalé jugoslávské republice Makedonii Rady bezpečnosti Organizace spojených národů,

—

s ohledem na čl. 21 odst. 2 a články 22 a 36 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na článek 215 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (1),

—

s ohledem na dokument nazvaný „Zavedení útvaru Sankce v rámci pracovní skupiny poradců pro zahraniční vztahy (RELEX/Sankce)“ ze dne 22. ledna 2004 (5603/2004),

—

s ohledem na dokument nazvaný „Základní zásady použití omezujících opatření (sankcí)“ ze dne 7. června 2004 (10198/1/2004),

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Yusuf a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (Sb. rozh. 2005, II-3533),

—

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (2),

—

s ohledem na dokument Rady nazvaný „Osvědčené postupy EU pro účinné zavádění omezujících opatření“ ze dne 9. července 2007 (11679/2007),

—

s ohledem na dokument Rady nazvaný „Provedení společného postoje Rady 2001/931/SZBP“ ze dne 21. července 2007 (10826/1/2007),

—

s ohledem na dokument Rady nazvaný „Aktualizace osvědčených postupů EU pro účinné zavádění omezujících opatření“ ze dne 24. dubna 2008 (08666/1/2008),

—

s ohledem na společný postoj Rady 2009/67/SZBP ze dne 26. ledna 2009, kterým se aktualizuje společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu a zrušuje společný postoj 2008/586/SZBP (3),

—

s ohledem na dokument nazvaný „Pokyny pro zavádění a hodnocení omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU”, naposledy revidovaný dne 15. prosince 2009 (17464/2009),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o hodnocení sankcí Evropské unie udělovaných v rámci opatření a politiky EU v oblasti lidských práv (4),

—

s ohledem na směrnici 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (5),

—

s ohledem na zahraniční politické zdroje členských států,

—

s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0007/2012),

A.

vzhledem k tomu, že nový článek 21 Smlouvy o Evropské unii zavedený čl. 1 odst. 24 Lisabonské smlouvy uznává, že činnost Unie spočívá na zásadách „demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“;

B.

vzhledem k tomu, že sankce jsou užívány k plnění cílů SZBP, zavedených článkem 21 Smlouvy o Evropské unii a zahrnujících prosazování míru a bezpečnosti na mezinárodní úrovni, šíření dodržování lidských práv, základních svobod, právního státu a upevňování demokracie a řádné správy věcí veřejných;

C.

vzhledem k tomu, že v rámci SZBP se za sankce nebo omezující opatření považují donucovací opatření bez použití síly, jako je embargo na vývoz zbraní, obchodní sankce, finanční a hospodářské sankce, zmrazení aktiv, zákaz letů, omezení vstupu do určitých zemí, diplomatické sankce, bojkot sportovních a kulturních akcí a přerušení spolupráce s třetí zemí;

D.

vzhledem k tomu, že uplatnění sankcí nebo omezujících opatření je účinné do té míry, do níž je součástí jednotného a globálního přístupu Evropské unie a jejích členských států v oblasti lidských práv;

E.

vzhledem k tomu, že „cílené sankce“ mohou být uplatňovány formou osobních sankcí, vybraných hospodářských opatření a diplomatických opatření, jako jsou zákazy vystavování víz, zmrazení aktiv, embarga na vývoz či dovoz určitých druhů zboží, zákazy letů, zákazy investic či omezení oficiálních styků;

F.

vzhledem k tomu, že neshody mezi členskými státy často vedou k nejednotnému uplatňování omezujících opatření, což poškozuje důvěryhodnost EU a má negativní dopad na účinnost těchto opatření;

G.

vzhledem k tomu, že EU často uplatňuje svou politiku sankcí nejednotně a k různým třetím zemím, jejichž situace v oblasti dodržování lidských práv a demokratických zásad je obdobná, přistupuje různým způsobem, což vyvolává kritiku ohledně uplatňování „dvojího metru“;

H.

vzhledem k tomu, že vlivem pokroku v oblasti informačních technologií se stále více snižuje význam státních hranic, a v rámci globalizovaného světa tedy i možnost izolovat určitou zemi nebo její elitu;

I.

vzhledem k tomu, že země podléhající sankcím patří mezi země, které zůstávají v rámci mezinárodního systému nejvíce izolovány a pro jejichž společnosti by byl s ohledem na možnost změny zvýšený mezinárodní zájem největším přínosem; vzhledem k tomu, že v určitých případech však mohou mít omezující opatření, zvláště jsou-li namířena proti konkrétním osobám, odrazující a psychologické účinky;

J.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí o sankcích by EU měla přijímat pouze po důkladném vyhodnocení nejúčinnějšího způsobu dosažení demokratických změn v dané zemi; vzhledem k tomu, že každé rozhodnutí by mělo být v tomto ohledu odůvodněno;

K.

vzhledem k tomu, že Evropská unie pro mnoho autoritářských vůdců a jejich spolupracovníků představuje přitažlivé místo pro investice, vlastnictví a bankovní služby a služby v oblasti zdravotní péče a je prostorem, v němž mohou využívat svobody cestování a svobody utrácet majetek, kterého často nabyli pochybným způsobem;

L.

vzhledem k tomu, že příležitost pro autoritářské vůdce spočívající v přeměně moci na osobní bohatství, mj. často neoprávněným přisvojováním si státních prostředků nebo na základě jejich osobního spravování, představuje pro tyto osoby podporu a posiluje jejich schopnost nadále setrvat u moci; vzhledem k tomu, že jsou nutné další studie, aby došlo k minimalizaci jakýchkoli vazeb mezi zahraniční pomocí určenou na rozvoj či na jiné účely a obohacováním autoritářských vůdců a okruhu jejich nejbližších spolupracovníků;

M.

vzhledem k tomu, že bez společného úsilí je obtížné získat přesné informace o aktivech držených autoritářskými vůdci v EU a že EU musí informace vytrvale vyhledávat;

N.

vzhledem k tomu, že vůdci potrestaní uvalením sankcí budou postiženi, pokud na jejich osobu bude vyvíjen tlak ve formě omezení jejich schopnosti manipulovat s penězi, investovat a mít přístup je svým aktivům, omezení vyhlídek na cestování a omezení přístupu ke konkrétnímu zboží a službám nebo diplomatického zastoupení;

O.

vzhledem k tomu, že existuje velké množství mezinárodních i regionálních aktérů, což nutně vyžaduje dialog a mechanismy formálních i neformálních konzultací mezi těmito aktéry;

P.

vzhledem k tomu, že základní aspekt účinné politiky vůči autoritářským režimům musí vyvažovat donucovací diplomacii, včetně omezujících opatření, s jasnou komunikací a konstruktivními možnostmi, které nezahrnují použití síly, se zdroji zahraniční politiky EU a členských států, j ež budou před izolací dávat přednost kritickému a progresivnímu dialogu;

Q.

vzhledem k tomu, že postup přezkumu, na jehož základě mohou být sankce uvalené proti dotyčným vůdcům s ohledem na změny v jejich jednání rozšířeny, zmírněny či zrušeny, má zásadní význam pro účinnost omezujících opatření a musí být uplatňován důsledným a strategickým způsobem;

R.

vzhledem k tomu, že všechna omezující opatření musí být v souladu s lidskými právy, mezinárodním humanitárním právem, právem na spravedlivý proces, proporcionalitou a právem na účinnou nápravu, a v žádném případě nesmí postihovat nejzranitelnější obyvatele země, proti níž jsou tato opatření namířena;

1.

předkládá Radě tato doporučení:

Stanovit jednoznačnější definice

Vypracovat účinnou politiku v oblasti sankcí

Zavázat k provádění soudržné politiky v EU

Souvislosti

*

* *

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/18

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na články 50 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. května 2003 nazvané „Modernizace práva společností a zlepšení správy a řízení společností v Evropské unii – Plán posunout se vpřed“ (COM(2003)0284),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství – 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (COM(2010)0608,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – „Společně pro nový růst“ “ (COM(2011)0206),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (1),

—

s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (3),

—

s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve věci Daily Mail  (4), Centros  (5), Überseering  (6), Inspire Art  (7), SEVIC Systems  (8), Cadbury Schweppes  (9) a Cartesio  (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o nedávném vývoji a vyhlídkách v oblasti práva společností (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o evropské soukromé společnosti a čtrnácté směrnici v oblasti práva společností o přemístění sídla společností (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o uplatňování směrnice 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 s doporučeními Komisi o přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o aspektech akčního plánu provádění Stockholmského programu v oblasti občanského, obchodního a rodinného práva a mezinárodního práva soukromého (15),

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0008/2012),

A.

vzhledem k tomu, že články 49 a 54 Smlouvy o fungování Evropské unie zaručují všem podnikům a společnostem svobodu usazování; vzhledem k tomu, že přeshraniční migrace společností je jedním z klíčových prvků při dokončování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že je třeba vzít na vědomí, že právní předpisy, které v oblasti jednotného trhu upravují přemístění statutárního či skutečného sídla společnosti založené podle vnitrostátního práva z určitého členského státu do jiného členského státu, jakož i podmínky tohoto přemístění, nejsou jednotné, a z toho plynou rizika v oblasti zaměstnanosti, administrativní obtíže, další vzniklé náklady, sociální dopady a nedostatečná právní jistota;

B.

vzhledem k tomu, že většina účastníků veřejné konzultace, která byla ukončena dne 15. dubna 2004, byla pro přijetí směrnice v oblasti práva společností o přemísťování sídel společností do jiného členského státu;

C.

vzhledem k tomu, že členské státy uplatňovaly v souvislosti se stěhováním společností rozdílné požadavky a rozsudek Soudního dvora ve věci Cartesio potvrzuje, že je třeba zavést harmonizovaný režim pro přemísťování sídel společností do jiného členského státu;

D.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci Cartesio nepodal nezbytné vysvětlení ohledně přemístění sídla společnosti, jak ve svém posouzení dopadu z roku 2007 (16) očekávala Komise;

E.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí o příslušných opatřeních k docílení svobody přemísťování sídla společnosti na základě Smlouvy přísluší zákonodárcům a nikoli Soudnímu dvoru;

F.

vzhledem k tomu, že společnosti se při přemísťování nadále potýkají se závažnou administrativní zátěží a sociálními a daňovými náklady, a to v důsledku prohlášení, které Komise učinila ve svém posouzení dopadu z roku 2007, kdy konstatovala, že „možnost neprovádět žádná opatření se zdá přiměřenější, neboť žádná další opatření na úrovni EU se nevyžadují“ (17);

G.

vzhledem k tomu, že posouzení dopadu, které provedla Komise v roce 2007, nezahrnuje dopady v oblasti sociálních politik a politik zaměstnanosti, s výjimkou otázky zapojení zaměstnanců;

H.

vzhledem k tomu, že je třeba zabránit zneužívání fiktivních sídel společností zastoupených pouze číslem poštovní schránky a provozování fiktivních společností, k němuž dochází s cílem obejít právní, sociální a daňové podmínky;

I.

vzhledem k tomu, že přemístění sídla do jiného členského státu by nemělo mít daňové dopady;

J.

vzhledem k tomu, že při přemístění sídla by měla zůstat zachována právní subjektivita dotčené společnosti, což jí umožní řádně fungovat;

K.

vzhledem k tomu, že přemístění by nemělo mít vliv na práva zúčastněných stran (menšinových vlastníků, zaměstnanců a věřitelů), kterých tyto strany nabyly před přemístěním;

L.

vzhledem k tomu, že postup společnosti při přemísťování jejího sídla by se měl řídit přísnými pravidly, pokud jde o transparentnost a poskytování informací zúčastněným stranám před uskutečněním této změny;

M.

vzhledem k tomu, že při přemísťování sídla společnosti hrají významnou úlohu práva zaměstnanců na zapojení;

N.

vzhledem k tomu, že ve směrnicích v oblasti práva společností existují různá legislativní ustanovení týkající se postupů zapojení zaměstnanců, mezi nimiž je třeba zajistit soulad;

1.

žádá Komisi, aby na základě čl. 50 odst. 1 a čl. 50 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie urychleně předložila návrh směrnice o přemísťování sídel společností do jiného členského státu, a to na základě podrobných doporučení uvedených v příloze;

2.

potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;

3.

domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/23

—

s ohledem na článek 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který je věnován humanitární pomoci,

—

s ohledem na finanční nařízení (1) a prováděcí pravidla k tomuto nařízení (2),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (3),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 27. září 2011 o sdělení „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“ (4), ze dne 19. ledna 2011 o situaci na Haiti rok po zemětřesení: humanitární pomoc a obnova (5), ze dne 10. února 2010 o nedávném zemětřesení na Haiti (6), ze dne 29. listopadu 2007 o Evropském konsensu o humanitární pomoci a ze dne 18. ledna 2011 o provádění Evropského konsensu o humanitární pomoci: hodnocení akčního plánu v polovině období a další postup (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2008 (8) a na usnesení za dne 10. května 2011 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2009 (9),

—

s ohledem na výroční zprávy Evropského účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2008 (10) a za rozpočtový rok 2009 (11), spolu s odpověďmi orgánů,

—

s ohledem na zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 3/2006 o humanitární pomoci Evropské komise v reakci na tsunami“, č. 6/2008 o pomoci na obnovu poskytnuté Evropskou komisí po tsunami a po hurikánu Mitch, č. 15/2009 o pomoci EU prováděné organizacemi OSN: rozhodování a monitorování a č. 3/2011 o efektivnosti a účelnosti příspěvků EU poskytovaných prostřednictvím organizací OSN v zemích zasažených konfliktem,

—

s ohledem na výroční zprávy a výroční zprávy o činnosti za rozpočtové roky 2009 a 2010 generálního ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (GŘ ECHO) a jejich přílohy,

—

s ohledem na výroční zprávu o politice humanitární pomoci a jejím provádění v roce 2009 (KOM(2010)0138) a k nim připojený pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2011)0398),

—

s ohledem na výroční zprávu o politice Evropské unie v oblasti humanitární pomoci a civilní ochrany a o jejím provádění v roce 2010 (KOM(2011)0343) a k nim připojený pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2011)0709),

—

s ohledem na finanční a správní rámcovou dohodu (FAFA) mezi Evropskou komisí a Organizací spojených národů,

—

s ohledem na rámcovou dohodu o partnerství mezi Komisí a humanitárními organizacemi (FPA);

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0444/2011),

A.

vzhledem k tomu, že dramaticky vzrostl počet, četnost, rozsah a závažnost humanitárních katastrof a že tyto katastrofy zasahují více oblastí světa;

B.

vzhledem k tomu, že z vedoucí úlohy EU v poskytování humanitární pomoci po celém světě a rostoucího množství a četnosti zásahů v rámci EU i mimo její území, které jsou v současné době ztíženy krácením rozpočtů, vyplývá význam řádného finančního řízení podle zásad hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti;

C.

vzhledem k tomu, že obrovské katastrofy na Haiti a v Pákistánu znovu ukázaly, že nástroje, které má EU pro tyto účely k dispozici, je nezbytné zdokonalit po stránce jejich účelnosti, rychlosti a koordinace;

1.

bere na vědomí odhodlání GŘ ECHO a jeho opatření, která přijalo za účelem zvýšení efektivnosti a účelnosti humanitární pomoci EU;

2.

připomíná stanovisko, jež ve svých výročních zprávách zaujal Evropský účetní dvůr, a sice že předběžné kontroly, systémy sledování a dohledu, provádění auditů ex-post a funkce interního auditu GŘ ECHO hodnotí jako celkově účinné; zdůrazňuje ovšem, že ve všech těchto aspektech je ještě prostor pro další zlepšení;

3.

podotýká, že vztahy mezi ředitelstvím ECHO a jeho partnerskými nevládními organizacemi upravuje FPA, zatímco plnění rozpočtu je uskutečňováno metodou přímého centralizovaného řízení;

4.

vítá větší flexibilitu a efektivnost, již oproti FPA z roku 2005 umožňuje FPA z roku 2008, například přístup, který se zaměřuje více na výsledky, zavedení mechanismů kontroly zásahů („A controls“) a předběžného hodnocení postupů („P controls“) či zjednodušení a omezení nejasností díky vytvořeným pokynům; vyzývá Komisi, aby i nadále zdokonalovala opatření pro zefektivnění spolupráce s partnery FPA prostřednictvím nadcházející FPA 2012; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit účinnost spolupráce a snížit nadměrnou administrativní zátěž kladenou na partnery FPA a současně zajistit vysokou míru odpovědnosti a transparentnosti;

5.

vyzývá Komisi, aby zlepšila metody a způsoby vyhodnocování toho, zda je potenciální partner pro FPA způsobilý či nikoli; připomíná, že zkušenosti z období před podepsáním FPA 2008 ukazují, že počáteční kladné vyhodnocení partnerů podléhajících mechanismu kontroly P, jenž se zakládá na spolehlivosti jejich systémů vnitřní kontroly a na jejich finanční spolehlivosti, bylo příliš optimistické; konstatuje, že poté, co jsou partneři na základě počátečního hodnocení uznáni za způsobilé, je u partnerů podléhajících mechanismu kontroly P prováděn audit systémů vnitřní kontroly méně často, tito partneři mohou uplatňovat vlastní postupy zadávání veřejných zakázek a jejich činnosti nepodléhají smluvním omezením, pokud jde o poskytování finančních prostředků; připomíná, že na základě výsledků posouzení v rámci FPA 2008 musela být řada partnerů zařazena do nižší kategorie, tj. do skupiny A, tedy skupiny podléhající mechanismu kontroly A;

6.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby partneři včas řešili nedostatky odhalené při pravidelných auditech jejich systémů, a aby zajistila přijetí nezbytných opatření, pokud tak neučiní; připomíná, že externí auditoři musí i nadále pracovat na zkvalitňování svých doporučení určených partnerům, přičemž zohlední specifické struktury partnerů s cílem zajistit, aby tato doporučení byla pro partnery přijatelná a proveditelná; zdůrazňuje, že je nezbytné dále zlepšit dokumentaci hodnocení návrhů na poskytnutí humanitární pomoci, a to jejich zjednodušením a standardizací, tak aby umožňovaly celkové srovnání;

7.

věří, že mechanismy auditu a sledování na místě zajišťují větší odpovědnost, pokud jde o vyhodnocování efektivnosti a účelnosti partnerů FPA, než je tomu v případě partnerů z OSN; zdůrazňuje ovšem, že taková mezinárodní organizace, jakou je OSN, nemůže být s partnery FPA srovnávána;

8.

upozorňuje na skutečnost, že vztahy mezi ředitelstvím ECHO a jeho partnery v OSN upravuje finanční a správní rámcová dohoda (FAFA), zatímco vztahy s organizacemi sdruženými kolem Červeného kříže a s Mezinárodní organizací pro migraci upravuje FPA pro mezinárodní organizace; připomíná, že v obou případech byla pro plnění rozpočtu uplatněna metoda společného řízení;

9.

zdůrazňuje, že podmínky kontroly finančních prostředků EU, její provádění a následné postupy trpí v rámci společného řízení vážnými nedostatky; naléhavě žádá Komisi, aby se dohodla, zejména s agenturami OSN, na potřebných opatřeních k zajištění spolehlivosti auditů prováděných orgány OSN a k posílení a zvýšení záruk získaných z provedených kontrol, včetně ověřování;

10.

připomíná, že probíhající revize finančního nařízení ukazuje, že finanční prostředky EU poskytované prostřednictvím OSN a mezinárodních organizací musí být spravovány v souladu s ustanoveními nepřímého řízení;

11.

zdůrazňuje, že požadavky na kontrolu nepřímého řízení finančních prostředků EU musí být stejně přísné jako požadavky na sdílené řízení; trvá na tom, aby pro nepřímé řízení finančních prostředků EU partnery ECHO platila stejná míra odpovědnosti jako míra stanovená v čl. 57 odst. 5 návrhu finančního nařízení vypracovaného Komisí; zdůrazňuje, že přístup ke zprávám o auditu partnerů ECHO je nezbytný, má-li být prověřeno řádné finanční řízení činností financovaných z rozpočtu EU;

12.

trvá na tom, aby měl orgán příslušný pro udělení absolutoria zavčas k dispozici výsledky auditu, aniž by tím byly dotčeny pravomoci a kompetence Evropského účetního dvora či úřadu OLAF;

13.

vyjadřuje politování nad tím, že zprávy OSN jsou všeobecné a že neposkytují dostatečné informace o výsledcích; zdůrazňuje ovšem, že kvůli zásadě jednotného auditu, již přijala OSN, a kvůli skutečnosti, že kontroly prováděné Komisí se omezují na ověřování a sledování, jsou zprávy OSN zásadním zdrojem informací, který slouží k zajištění odpovědnosti a transparentnosti;

14.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby zprávy OSN obsahovaly dostatek informací o výsledcích projektů, tj. o výstupech a důsledcích, a to ve lhůtě pro podávání zpráv; zdůrazňuje, že nedílnou součástí kritérií pro vyhotovování zpráv musejí být měřitelný výstup a ukazatele dopadu; lituje skutečnosti, že podle více než 70 % odpovědí poskytnutých GŘ ECHO pro dotazníky Evropského účetního dvora, jež byly podkladem pro jeho zvláštní zprávu 15/2009, vyplývá, že zprávy OSN byly vyhotoveny pozdě, a žádá Komisi, aby naznačila, jaký je v tomto ohledu nejnovější vývoj;

15.

poukazuje na skutečnost, že Komise a signatáři FAFA se neshodují ve výkladu ověřovací doložky dohody FAFA, zejména pak v otázce provádění kontrol; vítá, že v červenci 2009 byly přijaty standardní podmínky pro ověřování, jež poskytují další pokyny a vysvětlení k provádění ověřovací doložky; připomíná, že útvar externího auditu GŘ ECHO a Evropský účetní dvůr na základě nejnovějších zjištění získaných v rámci každoročního sestavování prohlášení o věrohodnosti konstatovaly, že stále existuje prostor pro další vyjasnění dohodnutých standardních podmínek pro ověřování a ověřovací doložky;

16.

konstatuje, že útvar externího auditu neměl ze zvýšení počtu zaměstnanců v ústředí GŘ ECHO v roce 2010 (z 247 na 289) téměř žádný prospěch;

17.

lituje skutečnosti, že Evropský účetní dvůr měl obtížný přístup k informacím o činnostech partnerů v OSN; připomíná, že EU, tedy Evropský účetní dvůr může podle ověřovací doložky FAFA provádět finanční kontroly na místě a že OSN musí poskytnout veškeré příslušné finanční informace; zdůrazňuje, že OSN musí Evropskému účetnímu dvoru zajistit potřebný přístup k informacím, a jednat tak v souladu s ověřovací doložkou FAFA;

18.

vítá pozitivní výsledky rozprav se zástupci Světového potravinového programu (WFP) a Dětského fondu OSN (UNICEF), díky nimž WFP a UNICEF změnily svá pravidla tak, aby GŘ ECHO umožnily přístup k jejich zprávám o interním auditu; vyzývá GŘ ECHO, aby neprodleně zahájilo podobná jednání i s ostatními agenturami OSN, a zajistilo tak snadný a nebyrokratický přístup k jejich zprávám o interním auditu; vyzývá Komisi, aby každých šest měsíců informovala příslušné výbory EP o vývoji jednání; zdůrazňuje, že všechny zprávy o interním auditu by měly být Komisi přístupné elektronicky, nejen v prostorách příslušných agentur OSN;

19.

připomíná, že v roce 2010 byly zahájeny rozhovory s WFP, jejichž cílem bylo dosáhnout dohody o společné metodice, podle níž by WFP prováděl audity projektů financovaných EU; vyzývá Komisi, aby tento úkol přivedla ke zdárnému konci a aby podobná jednání vedla i s ostatními partnery v OSN;

20.

vítá současné úsilí pracovní skupiny pro odpovědnost za pomoc v případě katastrofy a její audit ustavené v rámci Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí (INTOSAI), v jejímž čele stojí člen Evropského účetního dvora; připomíná, že skupina sleduje tyto dva hlavní cíle: i) vytvoření pokynů a osvědčených postupů s cílem dosáhnout v konečném důsledku jediného integrovaného modelu podávání zpráv a ii) vytvoření pokynů a osvědčených postupů v oblasti auditu pomoci poskytované v souvislosti s katastrofami;

21.

domnívá se, že se jedná o významný pokrok v řešení úkolů souvisejících s transparentností a odpovědností ve spolupráci s OSN a dalšími mezinárodními organizacemi; nabádá pracovní skupinu, aby svěřený úkol splnila ve stanovené lhůtě;

22.

zdůrazňuje, že od doby, co bylo zjištěno, že vláda Severní Koreje zneužila koncem roku 2006 finanční prostředky OSN určené na humanitární pomoc a rozvojovou činnost, stala se nedostatečná transparentnost, odpovědnost, efektivnost a účelnost správy finančních prostředků OSN terčem široké kritiky; lituje skutečnosti, že OSN dosud zásadněji nepokročila s reformou v oblasti transparentnosti a odpovědnosti; zdůrazňuje, že má-li reforma pokročit a má-li být zajištěna vyšší odpovědnost, musí členské státy EU prokázat větší politickou vůli, odhodlání a soudržnost; vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby této problematice přisoudila prvořadý význam a aby plnila zprostředkovatelskou úlohu;

23.

uznává výhody hledání nových způsobů financování ze strany GŘ ECHO a jeho partnerů; současně vyzývá, aby byla brána v potaz diverzifikace subjektů zapojených do financování a provádění evropských humanitárních programů (jako jsou Organizace spojených národů, Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a nevládní organizace), neboť katastrofy jsou často přeshraniční povahy a vyžadují vícestranná a koordinovaná řešení; podporuje posilování kapacit místních subjektů a zvýšení schopnosti posuzování a rychlých zásahů na místě prostřednictvím kanceláří GŘ ECHO a odborníků přítomných na místě;

24.

zdůrazňuje, že hlavním předpokladem účinného poskytování humanitární pomoci je přesné a ucelené posouzení potřeb; uznává, že humanitární pomoc řízená GŘ ECHO splňuje díky globálnímu posouzení potřeb a hodnocení opomíjených krizí zásadní kritérium poskytování pomoci výhradně podle potřeb; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se Komise i nadále snažila zapojovat do diskuse o vytvoření koordinovanějšího a ucelenějšího mechanismu posuzování potřeb; vítá v tomto ohledu dialog mezi Komisí a OSN;

25.

upozorňuje na velmi kvalitní práci odváděnou partnery GŘ ECHO díky účinné metodě výběru – zejména prostřednictvím rámcové dohody o partnerství – a vypracovaným standardům a postupům v oblasti humanitární pomoci; zdůrazňuje rovněž, že účinná kontrola využívání prostředků v rámci auditů prováděných soukromými firmami u partnerských subjektů má zásadní význam a přispívá k legitimizaci humanitární oblasti; s ohledem na zachování rozmanitosti partnerů a zajištění přístupu malých a středních nevládních organizací k finančním prostředkům však konstatuje, že administrativní postupy pro získání přístupu k prostředkům jsou velmi složité a správní poplatky příliš vysoké, což je velmi nákladné pro nevládní organizace, a že kvůli nedostatečným lidským zdrojům je obtížné provádět audity, a proto vyzývá, aby byly používané nástroje uzpůsobeny zvláštním nárokům oblasti humanitární pomoci a místním potřebám tak, aby byla humanitární pomoc vhodně nasměrována a aby mohla být v rané fázi zahájena koordinace činností různých zapojených humanitárních organizací;

26.

vítá snahu GŘ ECHO podpořit používání inovativních postupů, jako je např. přístup založený na hotovostních tocích, zejména nepodmíněné převody prostředků ve prospěch nejzranitelnějších skupin; shledává, že tyto přístupy mohou být díky využívání místních trhů účinnější než věcná pomoc a nemusí s sebou nést větší svěřenecké riziko; vyzývá tedy GŘ ECHO, aby tyto přístupy založené na hotovostních tocích dále rozvíjelo a aby své partnery podněcovalo k jejich využívání;

27.

připomíná závěry, které byly přijaty v návaznosti na tři cykly auditů, jež v ústředích provedl útvar externího auditu GŘ ECHO a jež byly zaměřeny na povahu a pevnost finančních vazeb mezi GŘ ECHO a jeho partnery; podle těchto závěrů byly finanční prostředky poskytnuté Komisí celkově využity rozumným způsobem a v souladu s platnými pravidly a nařízeními;

28.

upozorňuje na skutečnost, že většina doporučení vydaných na základě auditů, které útvar externího auditu provedl v ústředích partnerů FPA, se týká pravidel pro zadávání veřejných zakázek; upozorňuje na jedno z hlavních zjištění auditů v ústředích, a sice že ne všichni partneři FPA (bez ohledu na to, zda podléhají mechanismu kontroly A nebo P) používají postupy, jež by byly plně v souladu se zásadami uvedenými v příloze IV FPA z roku 2008; poukazuje na problémy s poskytováním kompletní dokumentace k zadávání zakázek a na otázky související s vytvořením řádných a dobře zdokumentovaných postupů zadávání veřejných zakázek;

29.

konstatuje, že se partneři FPA musí zabývat následujícími záležitostmi: vytvořením vhodných mechanismů vnitřní kontroly, zlepšením svých systémů pro rozdělování finančních nákladů a zvýšením jejich transparentnosti, napravením nedostatků ve svých systémech účetnictví a dodržováním norem kvality ze strany vedení, vytvořením procesu řízení rizik v celé organizaci a lepší informovaností o nebezpečích podvodů a korupce;

30.

konstatuje, že partneři ECHO mohou činnosti na podporu humanitární pomoci zadávat formou dílčích zakázek realizačním partnerům; odsuzuje skutečnost, že partneři FPA nedodržují řádné postupy pro výběr svých realizačních partnerů a nevykonávají nad nimi řádný dohled a správu; vyzývá proto Komisi, aby se touto záležitostí zabývala a zvážila rizika v případě podvodů, nedostatečný přístup k příslušným podkladovým dokumentům a skutečnost, že ECHO nedisponuje mechanismy k určení jednotlivých realizačních partnerů;

31.

je přesvědčen o tom, že skutečné a trvalé zapojení příjemců do plánování a řízení podpory je jedním ze základních předpokladů k zajištění kvalitního a rychlého poskytování humanitární pomoci, zejména v případě dlouhodobých krizí; zdůrazňuje, že v mnoha případech chybí formální mechanismy, díky nimž by příjemci mohli dotčenému partnerovi předávat stížnosti či poskytovat zpětnou vazbu, nebo jasná pravidla pro ochranu informátorů; zdůrazňuje, že toto opatření je důležité pro zvýšení efektivity a odpovědnosti v souvislosti s poskytováním humanitární pomoci a pro prevenci jejího možného zneužití; vyzývá GŘ ECHO, aby takové mechanismy neprodleně vytvořilo;

32.

připomíná doporučení útvaru externího auditu, podle něhož je zapotřebí lépe monitorovat distribuci humanitární pomoci a následnou situaci personálem, který není do vlastního procesu zapojen, aby bylo možné vyhodnotit, zda posouzení potřeb určilo všechny požadavky a zda tyto požadavky byly splněny; vyzývá Komisi, aby poznatky získané tímto sledováním uplatnila;

33.

připomíná stanovisko Evropského účetního dvora uvedené v jeho zvláštní zprávě 15/2009, že se strategické a právní požadavky na objektivní a transparentní výběr partnerů dostatečně nepromítly do praktických kritérií na podporu rozhodování v případě partnerů OSN; vyzývá Komisi, aby systematicky prováděla a dokumentovala formální hodnocení, v nichž by porovnávala mechanismy poskytování pomoci partnerů v OSN a dalších partnerů;

34.

konstatuje, že Komise kromě příspěvků na nepřímé náklady (až do výše 7 % rozpočtu na určitou činnost), tj. náklady, které se přímo nevztahují na provádění konkrétního projektu, financuje řadu nákladů, jež se k danému projektu vztahují přímo (přímé náklady), včetně nákladů na podporu místních kanceláří, zaměstnanců a dopravy, jež souvisejí přímo s činnostmi; zdůrazňuje, že výše nákladů na podporu, např. na dopravu, skladování a manipulaci (např. v případě potravinové pomoci) se velmi liší; uznává, že důvodem může být charakter jednotlivých zemích v závislosti na místních podmínkách, ale zdůrazňuje, že je patrně třeba humanitární operace lépe zorganizovat, aby byly efektivnější z hlediska nákladů; navrhuje, aby Komise posoudila výši nákladů na podporu podle běžného rozsahu nákladů nebo podle srovnávacího měřítka pro daný typ projektů a zjistila tak, zda jsou tyto náklady přiměřené;

35.

zdůrazňuje, že kromě základních kritérií, jako jsou zkušenosti a odborné znalosti, dřívější výsledky, koordinace, dialog a rychlost, musí být důležitým kritériem pro výběr partnerů také efektivita z hlediska nákladů; vítá skutečnost, že ECHO v současné době pracuje na vytvoření systému pro srovnávání informací o nákladech („Sledování nákladů za výsledky“), který bude založený na srovnatelných jednotkových nákladech; zdůrazňuje, že informace poskytované tímto nástrojem je důležité využívat k analýze navržených projektů z hlediska účelnosti nákladů;

36.

poukazuje na časté navyšování rozpočtu GŘ ECHO, ať už využíváním rezervy na pomoc při mimořádných událostech nebo převody prostředků z jiných rozpočtových položek v okruhu pro vnější pomoc v rámci Evropského rozvojového fondu; tato navyšování rozpočtu považuje za strukturální problém; zdůrazňuje, že je nezbytné sestavit realistický rozpočet a prostředky na přírodní katastrofy nebo humanitární akce přidělovat na základě ověřených zkušeností s výdaji v minulých letech;

37.

zdůrazňuje, že Evropská unie musí vzhledem k častějšímu výskytu rozsáhlých přírodních katastrof posílit svou schopnost reakce na tyto mimořádné události; v této souvislosti připomíná, že Parlament již mnoho let usiluje o vytvoření realističtějšího rozpočtu pro humanitární pomoc, který by vyřešil dlouhodobě nedostatečné financování příslušných rozpočtových položek a vytvořil tak během celého rozpočtového roku určitý manévrovací prostor pro přijímání finančních rozhodnutí a zachoval logickou rovnováhu mezi financováním činností zaměřených na prevenci humanitárních katastrof a činností zajišťujících rychlé reakce na katastrofy, ať již přírodního původu nebo způsobených lidským faktorem;

38.

vítá nedávné sdělení Komise o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, který v těchto letech počítá s navýšením rozpočtu nástroje humanitární pomoci na 6,4 miliardy EUR (jednalo by se tedy v průměru o 915 milionů EUR ročně oproti 813 milionům EUR v období 2007–2013); s uspokojením rovněž konstatuje, že pro totéž období byla zvýšena rezerva pro naléhavou pomoc na 2,5 miliardy EUR a že byl předložen návrh na převedení nevyčerpaných prostředků z rezervy do následujícího roku, a vyzývá Komisi, aby tyto finanční prostředky byly prvořadě určeny na naléhavé humanitární potřeby;

39.

žádá, aby byly z rozpočtu EU podporovány činnosti zaměřené na předvídání katastrof a přípravu na ně, jakož i na prevenci a rychlejší reakci, a dále opatření zajišťující flexibilnější zavádění opatření pro rozvoj, jež jsou jedním ze způsobů umožňujících překonat krizové situace; vyjadřuje politování nad tím, že přes mnohé politické závazky přijaté v uplynulých letech zůstávají konkrétní výsledky, pokud jde o vzájemné provázání naléhavé pomoci, obnovy a rozvoje, skromné;

40.

žádá tedy, aby bylo poskytnuto více prostředků na zajištění kontinuálního poskytování pomoci v přechodné fázi mezi naléhavou humanitární pomocí a rozvojovou pomocí a aby tyto prostředky byly lépe spravovány a aby se zvážilo, jak lze dosáhnout větší flexibility a komplementarity stávajících finančních mechanismů, zejména v rámci strategických dokumentů pro jednotlivé země a regiony Evropského rozvojového fondu a nástroje rozvojové pomoci; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní péče dětem, těhotným ženám a matkám malých dětí, co se týče poskytování jídla a šatstva, evakuace, přepravy a zdravotnických zařízení, s cílem zabránit nechtěným těhotenstvím a pohlavně přenosným chorobám, což jsou podle stávajících finančních mechanismů prioritní oblasti;

41.

doporučuje, aby se tato přechodná fáze obnovy mezi naléhavou pomocí a rozvojem soustředila především na budování kapacit místních orgánů a na úzké zapojení místních nevládních organizací a sdružení do fází plánování a provádění s cílem vytvořit základ pro vysoce kvalitní a účinné programy lidského rozvoje a usnadnit jejich uplatňování;

42.

domnívá se, že činnosti financované ředitelstvím ECHO jsou dobře viditelné; uznává význam opatření, jež mají zajistit viditelnost, pokud jde o odpovědnost a snahu snížit riziko dvojího financování; zdůrazňuje, že by se tato opatření neměla stát v humanitárních agenturách prostředkem pro propagaci značek a vyústit v boj o zviditelnění jednotlivců na úkor uspokojování skutečných potřeb příjemců pomoci;

43.

domnívá se, že stále významnější úloha přisuzovaná konsorciím může mít pozitivní dopad ve smyslu zvyšování humanitární pomoci a zlepšení koordinace; vyzývá Komisi, aby poskytla srozumitelnější pokyny pro zaručení transparentnosti a zajistila, aby konsorcia negativně neovlivnila rozmanitost společenství nevládních organizací, zejména malých a středních organizací;

44.

zdůrazňuje význam návaznosti základní pomoci, obnovy a rozvoje v zájmu jejich většího propojení a zajištění hladkého přechodu od humanitární pomoci k pomoci rozvojové; zdůrazňuje, že ke zlepšení koordinace, efektivnosti, účelnosti a soudržnosti základní pomoci, obnovy a rozvoje je třeba vykonat ještě mnoho práce;

45.

vítá skutečnost, že GŘ ECHO podporuje snižování nebezpečí katastrof prostřednictvím programu DIPECHO a jako nedílnou součást humanitární činnosti;

46.

vyzývá GŘ ECHO, aby se více zaměřilo na udržitelnost humanitárních akcí; naléhavě žádá GŘ ECHO a další příslušné útvary Komise, aby kladly větší důraz na snižování nebezpečí katastrof a na připravenost na katastrofy, aby posílily odolnost ohrožených obyvatel budováním kapacit, poskytováním odborné přípravy a informováním veřejnosti, a aby vytvořily efektivní systémy včasného varování v zemích ohrožovaných katastrofami a postižených krizí, a umožnily jim tak, aby mohly na tyto situace reagovat odpovídajícím způsobem;

47.

je přesvědčen o tom, že citlivost vůči kulturám a vědomosti o jednotlivých kulturách jsou pro poskytování efektivní humanitární pomoci klíčovým faktorem; zdůrazňuje například, že produkty dovážené během humanitárních akcí musí místním obyvatelům vyhovovat a být pro ně přijatelné;

48.

vyzývá GŘ ECHO, aby pečlivě zvažovalo případné negativní dopady humanitární pomoci; zdůrazňuje například, že nadbytečná potravinová pomoc může brzdit místní produkci potravin, mít negativní dopad na místní trhy, a ohrozit tak zabezpečování dodávek potravin v dlouhodobé perspektivě;

49.

naléhavě žádá Komisi, aby na politické úrovni i v praxi zajistila lepší soudržnost a doplňkovost humanitární pomoci a rozvojové pomoci;

50.

je přesvědčen o tom, že současná vážná potravinová krize v oblasti Afrického rohu je rovněž tragickým důsledkem nedostatečné soudržnosti a doplňkovosti mezinárodní humanitární a rozvojové pomoci; zdůrazňuje, že na rozdíl od přírodních katastrof se v tomto případě krize rozvíjela pomalu a postupně se vyhrotila v humanitární katastrofu; připomíná, že sucho a nedostatek potravin se v oblasti Afrického rohu naneštěstí staly chronickým problémem; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory této skutečnosti a velmi rozsáhlé rozvojové pomoci, která do této oblasti v minulých desetiletích proudila, nejsou patrné žádné viditelné výsledky, pokud jde o zvýšení soběstačnosti místních zemědělců, která by mohla zajistit udržitelnost;

51.

lituje skutečnosti, že rok 2010 se zapíše do paměti jako rok dvou obrovských katastrof – ničivého zemětřesení na Haiti, po němž následovala epidemie cholery, a nebývale velkých záplav v Pákistánu;

52.

podotýká, že ECHO v roce 2010 vyčlenilo 122 milionů EUR na Haiti a 150 milionů EUR na Pákistán a že humanitární pomoc, kterou ECHO přiznalo Pákistánu, byla dosud největším intervenčním opatřením provedeným v jednom roce;

53.

uznává, že rozsah katastrof a s tím spojené obtíže, včetně fyzického přístupu a obavy o bezpečnost, vytvořily extrémně komplexní podmínky; zdůrazňuje, že obě katastrofy odhalily podobné problémy;

54.

zdůrazňuje, že základním předpokladem účinné a účelné humanitární pomoci je efektivní mezinárodní koordinace humanitárních akcí, a uznává přínos operací – a nezbytnost jejich uskutečňování – pod záštitou Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) během operací humanitární pomoci;

55.

upozorňuje na skutečnost, že Komise poskytuje OCHA významnou podporu; vyjadřuje politování nad tím, že zkušenosti z Haiti a Pákistánu upozornily na aktuálně nedostatečnou schopnost OCHA zajistit koordinaci; zdůrazňuje, že schopnost OCHA plnit svoji koordinační funkci byla podlomena nízkou kapacitou, nedostatečným posouzením potřeb a jen částečně fungujícími elektronickými nástroji pro zpracování informací;

56.

konstatuje, že Komise poskytla OSN významnou podporu v jejím úsilí o vytvoření a používání systému seskupování; zdůrazňuje, že obě katastrofy odhalily, že je stále zapotřebí vykonat mnoho práce za účelem zvýšení účelnosti, efektivnosti a koordinace činností OSN a posílení vlastní zainteresovanosti a veřejné odpovědnosti;

57.

upozorňuje na skutečnost, že Komise neposkytla zpravodaji Parlamentu závěrečnou zprávu, ani finanční zprávy partnerů ECHO o provádění humanitární pomoci po katastrofách na Haiti a v Pákistánu v roce 2010 s odůvodněním, že tyto zprávy obsahují citlivé informace o partnerech ECHO; zdůrazňuje, že Parlament musí mít k takovým zprávám nebo alespoň k hlavním údajům o efektivnosti a účinnosti akcí přístup, aby mohl posoudit jejich řádné finanční řízení;

58.

zdůrazňuje, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyšle na Haiti delegaci v souvislosti s problémy týkajícími se pomoci, jež byla pro tuto zemi vyčleněna;

59.

vyzývá Komisi, aby otázky týkající se OSN nadnesla u příslušných orgánů OSN;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/32

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 4. února 2011 nazvaný „Veřejné konzultace: Směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění“ (SEK(2011)0173),

—

s ohledem na návrh metodické příručky nazvané „Určení výše škody v žalobách na náhradu škody při porušení článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování Evropské unie“, který zveřejnila Komise v červnu 2011,

—

s ohledem na směrnici 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (1),

—

s ohledem na konzultační dokument k diskusi o následných opatřeních navazujících na zelenou knihu o kolektivním odškodnění spotřebitelů, který zveřejnila Komise v roce 2009,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2009 o bílé knize o žalobách na náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (2),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. listopadu 2008 o kolektivním odškodnění spotřebitelů (KOM(2008)0794),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009 (3),

—

s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 2. dubna 2008 o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (KOM(2008)0165),

—

s ohledem na Montiho zprávu ze dne 9. května 2010 o nové strategii pro jednotný trh,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. března 2007 nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013: Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit“ (KOM(2007)0099),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o alternativním řešení sporů v občanských, obchodních a rodinných záležitostech (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o provádění směrnice o mediaci ve členských státech, jejím dopadu na mediaci a využití ze strany soudů (5),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0012/2012),

A.

vzhledem k tomu, že v evropském prostoru práva musí mít občané a společnosti možnost práv nejen užívat, ale rovněž musí být schopni tato práva účinně a účelně prosazovat;

B.

vzhledem k tomu, že nedávno přijaté právní předpisy EU jsou navrženy tak, aby umožňovaly stranám v přeshraničních případech účinně prosazovat jejich práva (6), či usilovat o mimosoudní urovnání sporu prostřednictvím mediace (7);

C.

vzhledem k tomu, že i přes nezpochybnitelný přínos metody alternativního řešení sporů by měli mít všichni občané EU rovný přístup ke spravedlnosti;

D.

vzhledem k tomu, že podle bleskového průzkumu Eurobarometru o názorech spotřebitelů na přeshraniční obchody a ochraně spotřebitelů zveřejněného v březnu 2011 79 % evropských spotřebitelů souhlasí s tím, že by byli ochotnější hájit svá práva u soudu, pokud by se mohli připojit k jiným spotřebitelům stěžujícím si na stejnou věc;

E.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé, kteří se stanou obětí protiprávního jednání a chtějí věc řešit u soudu, aby dosáhli nápravy na individuálním základě, často čelí značným překážkám z hlediska přístupnosti, efektivity a finanční dostupnosti v důsledku někdy vysokých soudních poplatků, případných nákladů na psychologickou pomoc, složitých a zdlouhavých řízení a nedostatku informací o dostupných prostředcích nápravy;

F.

vzhledem k tomu, že pokud se obětí stejného protiprávního jednání stane skupina občanů, není individuální soudní spor vždy účinným prostředkem k ukončení nezákonných praktik či dosažení náhrady za škody, a to zejména pokud je individuální ztráta v porovnání s náklady řízení malá;

G.

vzhledem k tomu, že v některých členských státech není celkové fungování stávajících nástrojů pro odškodnění spotřebitelů vypracovaných na úrovni EU považováno za uspokojivé, případně nejsou tyto mechanismy dostatečně známy, a tudíž jsou méně využívány;

H.

vzhledem k tomu, že v důsledku integrace evropských trhů a s ní spojeného rozvoje přeshraniční činnosti je nezbytné, aby vznikl celounijní postup řešení případů, kdy spotřebitelé nemají možnost domoci se svých práv, protože postupy pro podání kolektivní žaloby, které zavedly některé členské státy, neumožňují přeshraniční řešení;

I.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní a evropské orgány mají zásadní úlohu při prosazování práva EU a soukromoprávní prosazování práva by mělo veřejnoprávní prosazování pouze doplňovat, ale nikoli nahrazovat;

J.

vzhledem k tomu, že pokud se protiprávní jednání ukončí zásahem státní moci a jsou uloženy finanční sankce, neznamená to ještě samo o osobě, že spotřebitelé mohou získat odškodnění za utrpěnou škodu;

K.

vzhledem k tomu, že pokud by bylo možné nároky slučovat do jednoho kolektivního řízení o odškodnění nebo pokud by takový nárok mohl uplatňovat reprezentativní subjekt nebo orgán jednající ve veřejném zájmu, celý proces by se zjednodušil a snížily by se náklady pro zúčastněné strany;

L.

vzhledem k tomu, že systém založený na kolektivních žalobách může úspěšně doplňovat, nikoli však nahradit individuální právní ochranu;

M.

vzhledem k tomu, že Komise musí při každém návrhu, který nespadá do výlučné pravomoci Unie, dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality,

1.

vítá výše uvedenou horizontální konzultaci a zdůrazňuje, že oběti protiprávních praktik – občané i podniky – musí být schopny požadovat náhradu škody za individuální ztrátu či škodu, již utrpěly, zejména v případě rozptýlených škod, kde riziko nákladů nemusí být přiměřené vzniklým škodám;

2.

upozorňuje na úsilí vyvinuté Nejvyšším soudem USA s cílem omezit neopodstatněné spory a zneužívání amerického systému hromadných žalob (8) a zdůrazňuje, že Evropa se musí vyvarovat zavedení systému hromadných žalob ve stylu USA nebo jakéhokoli systému, který nerespektuje tradice evropského práva;

3.

vítá úsilí členských států o posílení práv obětí protiprávního jednání tím, že zavádějí nebo plánují zavést právní předpisy, které usnadní odškodnění, ale zabrání zneužívání soudních sporů, ale uznává rovněž, že se vnitrostátní mechanismy kolektivního odškodnění výrazně liší, zejména pokud jde o rozsah a procedurální aspekty, což může ohrozit užívání práv občany;

4.

vítá úsilí Komise o jednotný evropský přístup ke kolektivnímu odškodnění a žádá Komisi, aby prokázala ve svém posouzení dopadu, že je třeba v souladu se zásadou subsidiarity přijmout opatření na úrovni EU s cílem zlepšit současný regulační rámec EU tak, aby oběti porušení práva EU byly odškodněny za utrpěné škody, a tak přispět k důvěře spotřebitelů a hladšímu fungování vnitřního trhu;

5.

podtrhuje možné výhody hromadných soudních žalob, pokud jde o nižší náklady a větší právní jistotu žalujících i žalovaných stran, a rovněž i pro systém soudnictví, protože zamezuje současnému vedení několika soudních sporů u žalob podobného druhu;

6.

je přesvědčen o tom, že v oblasti hospodářské soutěže je veřejnoprávní prosazování práva naprosto nezbytné k plnění ustanovení Smluv, úplnému splnění cílů EU a účinnému prosazování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže ze strany Komise a vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže;

7.

připomíná, že v současnosti přijímají vnitrostátní právní předpisy upravující pravidla pro vytyčení výše náhrady škody, kterou lze poskytnout, pouze členské státy; dále poznamenává, že prosazování vnitrostátního práva nesmí bránit jednotnému uplatňování evropských právních předpisů;

8.

vyzývá Komisi, aby důkladně přezkoumala vhodnost právního základu pro jakákoli opatření v oblasti kolektivního odškodnění;

9.

poukazuje na to, že informace, které jsou v současnosti k dispozici, zejména studie vypracovaná v roce 2008 pro GŘ SANCO nazvaná „Vyhodnocení účinnosti a účelnosti mechanismů kolektivního odškodnění v EU“, naznačují, že žádné z dostupných mechanismů kolektivního odškodnění v EU nemají neúměrné hospodářské dopady;

10.

poznamenává, že na úrovni EU již existují některé mechanismy na prosazování práva pro jednotlivé případy, jako např. směrnice 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech a nařízení (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, a je přesvědčen, že zejména nařízení (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, zajišťuje přístup ke spravedlnosti, protože zjednodušuje přeshraniční spory a snižuje náklady ve věcech, které se týkají žalob na částku nižší než 2 000 EUR, ale konstatuje, že tyto právní spory nejsou určeny pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti v případech, kdy utrpí obdobnou škodu velký počet poškozených;

11.

je toho názoru, že zdržovací žaloba také hraje důležitou úlohu v zajištění práv, kterým se občané a společnosti těší v rámci práva EU, a je přesvědčen, že mechanismy zavedené podle nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (9) a stejně tak směrnice 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů lze výrazně vylepšit tak, aby podporovaly spolupráci a zdržovací žalobu v přeshraničních případech;

12.

zastává názor, že potřeba zlepšit odškodnění v případě zdržovacích žalob je obzvláště velká v oblasti ochrany životního prostředí; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnosti rozšířit žaloby na tuto oblast;

13.

domnívá se, že zdržovací žaloba by měla být zaměřena na ochranu jak individuálního zájmu, tak veřejného zájmu, a vyzývá k opatrnosti při rozšiřování přístupu ke spravedlnosti v případě organizací, protože organizace by se neměly těšit snadnějšímu přístupu ke spravedlnosti než jednotlivci;

14.

vyzývá proto Komisi k tomu, aby posílila a zefektivnila stávající nástroje, jako jsou směrnici 98/27/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, s cílem zajistit přiměřené veřejné vymáhání spotřebitelských práv v EU; zdůrazňuje nicméně, že ani směrnice 98/27/ES ani nařízení (ES) č. 2006/2004 neumožňují, aby byly spotřebitelům nahrazeny škody, které utrpěli;

15.

zastává názor, že přístup ke spravedlnosti prostřednictvím kolektivního odškodnění spadá do oblasti procesního práva, a je znepokojen tím, že nekoordinované iniciativy EU v oblasti kolektivního odškodnění budou mít za následek roztříštěnost vnitrostátních procesních předpisů a předpisů o náhradě škody, což oslabí, a nikoli posílí přístup ke spravedlnosti v EU; v případě, že po podrobném uvážení bude rozhodnuto, že unijní systém kolektivního odškodnění je potřebný a žádoucí, požaduje, aby měly všechny návrhy v oblasti kolektivního odškodnění podobu horizontálního rámce, který bude zahrnovat společný soubor zásad a který v EU zajistí jednotný přístup ke spravedlnosti prostřednictvím kolektivního odškodnění, přičemž se bude zaměřovat zejména, ale ne výlučně, na řešení porušení práv spotřebitelů;

16.

zdůrazňuje, že je třeba vzít v úvahu právní tradice a právní řády jednotlivých členských států a posílit koordinaci osvědčených postupů mezi členskými státy, a je přesvědčen, že by práce na systému EU posilujícím účinnou pomoc pro spotřebitele i pro malé a střední podniky, neměla způsobit zpoždění při přijímání horizontálního rámce;

17.

zdůrazňuje, že jakýkoli právně závazný horizontální rámec se musí vztahovat na hlavní aspekty hromadného odškodnění; dále zdůrazňuje, že obecně se na hromadné žaloby musí uplatňovat zejména otázky procesního práva a mezinárodního práva soukromého bez ohledu na dotčené odvětví, přičemž omezený počet předpisů týkajících se práva na ochranu spotřebitele nebo hospodářské soutěže, jež se zabývají záležitostmi, jako je případná závaznost rozhodnutí přijatých vnitrostátními orgány pro ochranu hospodářské soutěže, by mohl být stanoven např. v samostatných článcích nebo kapitolách horizontálního nástroje nebo v samostatných právních nástrojích přijímaných souběžně s přijetím nebo následně po přijetí horizontálního nástroje;

18.

je přesvědčen, že vzniklá individuální škoda či ztráta má zásadní úlohu při rozhodování, zda podat žalobu, protože jsou při tom nevyhnutelně srovnávány případné soudní výlohy spojené s touto žalobou; připomíná proto Komisi, že horizontální nástroj kolektivního odškodnění musí být pro všechny strany efektivním a nákladově účinným nástrojem, a zastává názor, že vnitrostátní procesní pravidla členských států by se mohla pro účely kolektivního odškodnění odvolávat na nařízení (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, pokud hodnota nároku nepřesahuje oblast působnosti tohoto nařízení;

19.

domnívá se, že hromadná žaloba spadající do horizontálního rámce by přinesla největší užitek v případech, kdy žalovaný a zastupované oběti nemají bydliště/sídlo ve stejném členském státě (přeshraniční rozměr) a kdy jsou práva, jež byla údajně porušena, zaručena právními předpisy EU (porušení práva EU); požaduje další posouzení způsobů, jak zlepšit odškodnění v případech porušení vnitrostátního práva, jež mohou mít rozsáhlé přeshraniční důsledky;

20.

opakuje, že v rámci horizontálního nástroje je nutné zavést záruky, aby bylo možné vyvarovat se neodůvodněným žalobám a zneužívání kolektivního odškodnění, aby tak byly zajištěny spravedlivé podmínky při soudních řízeních, a zdůrazňuje, že takové záruky se musí mimo jiné vztahovat na následující body:

—

aby byla zástupná žaloba přípustná, musí existovat jasně vymezená skupina a vymezení členů skupiny se musí uskutečnit před tím, než je žaloba podána;

—

evropský přístup ke kolektivnímu odškodňování musí být založen na principu opt-in, podle něhož jsou poškození jednoznačně identifikováni a účastní se řízení, pouze pokud výslovně uvedli, že tak chtějí učinit, čímž se zabrání případnému zneužití; zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity je třeba respektovat stávající vnitrostátní systémy; vyzývá Komisi, aby začala uvažovat o mechanismu, který by poskytoval relevantní informace všem potenciálním poškozeným, zvýšil reprezentativnost kolektivních žalob, umožnil většímu počtu poškozených usilovat o náhradu a zajistil jednoduchý, dostupný a účinný přístup ke spravedlnosti pro všechny občany EU, čímž by se snížil počet soudních sporů a následných zbytečných žalob týkajících se stejného případu, ať už podaných individuálně nebo kolektivně; vyzývá členské státy, aby zavedly účinné mechanismy, které zajistí, aby byl co nejvyšší počet poškozených patřičně informován a aby poškození znali svá práva a povinnosti, zvláště pokud mají bydliště nebo sídlo ve více členských státech, přičemž nesmí být nepřiměřeně poškozována pověst dotčené strany, což je nezbytné pro důsledné dodržování zásady presumpce neviny;

—

systém kolektivního odškodnění, v němž nejsou oběti určeny před vynesením rozsudku, je třeba odmítnout, protože odporuje právnímu řádu mnoha členských států a porušuje práva jakékoli oběti, která by se mohla stát nevědomě účastníkem řízení, a přesto by byla vázána rozhodnutím soudu;

—

členské státy by měly zajistit, aby měl soudce nebo podobný orgán i nadále pravomoc rozhodovat dle vlastního uvážení ve formě předběžné kontroly přípustnosti u případných kolektivních žalob, která potvrdí, zda byla splněna kvalifikační kritéria a zda lze přistoupit k řízení;

—

členské státy by měly určit organizace oprávněné podávat zástupné žaloby a bylo by užitečné stanovit evropská kritéria, která budou jasně vymezovat tyto oprávněné subjekty; tato kritéria by mohla být založena na článku 3 směrnice 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, ale musí být dále specifikována, aby zajišťovala, že nebude docházet ke zneužívání soudních sporů a že bude zaručen přístup ke spravedlnosti; tato kritéria by měla mimo jiné platit i pro finanční a lidské zdroje oprávněných organizací;

—

poškozené strany musí mít v každém případě možnost usilovat o alternativní řešení formou individuální náhrady škody před příslušným soudem;

—

horizontální rámec by se měl vztahovat pouze na náhradu škody, která skutečně vznikla, a náhrada škody plnící represivní funkci musí být zakázána; na základě koncepce náhrady škody musí být soudem přiznané odškodnění rozděleno mezi jednotlivé poškozené úměrně k vzniklé újmě; celkem vzato je odměna za právní zastoupení odvozená od úspěchu v dané věci v Evropě neznámá a neměla by být součástí povinného horizontálního rámce;

—

účastníci hromadné žaloby nesmějí být, pokud jde o přístup k důkazům od žalované strany, v lepším postavení než individuální žalobci a každý žalující musí prokázat svůj nárok; povinnost zpřístupnit dokumenty žalujícím (tzv. discovery) je v Evropě většinou neznámá a nesmí být součástí horizontálního rámce;

—

žádná žaloba nemůže zůstat bez finančního rizika a členské státy musí stanovit vlastní pravidla pro rozdělení nákladů, podle kterých neúspěšná strana musí nést náklady druhé strany, aby nebyl celounijní mechanismus kolektivního odškodnění zahlcen neodůvodněnými žalobami,

—

Komise nesmí stanovovat žádné podmínky či pokyny, pokud jde o financování žalob na náhradu škody, protože ve většině právních systémů členských států je praxe, při níž se usiluje o financování poskytnuté třetí stranou např. na základě nabídky podílu z přiznaného odškodnění, neznámá; tato skutečnost nebrání členským státům stanovit podmínky nebo pokyny týkající se financování žalob na náhradu škody;

21.

pokud Komise předloží návrh horizontálního rámce upravujícího kolektivní odškodnění, navrhuje, aby byla případně přijata zásada následné žaloby, v jejímž rámci může být právo prosazováno soukromoprávní cestou prostřednictvím kolektivního odškodnění, jestliže Komise nebo vnitrostátní orgán pro ochranu hospodářské soutěže přijaly rozhodnutí o porušení pravidel; konstatuje, že zavedení zásady následné žaloby nevylučuje obecně možnost zavést samostatné nebo následné žaloby;

22.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala způsoby, jak zvýšit povědomí spotřebitelů o dostupnosti mechanismů kolektivního odškodnění, a aby usnadnila spolupráci mezi subjekty oprávněnými podávat hromadné žaloby; zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou mohou mít organizace spotřebitelů a evropská spotřebitelská centra při předávání informací co možná nejširšímu okruhu obětí porušování práva EU;

23.

zdůrazňuje, že mnohá porušení práva Unie, která Komise odhalila v oblasti opatření EU na ochranu spotřebitelů, volají po posílení zdržovací žaloby (10), přičemž zároveň uznává, že zdržovací žaloba nepředstavuje dostatečný prostředek v případě, že poškození utrpěli škodu a mají nárok na odškodnění; žádá Komisi, aby určila právní předpisy EU, při jejichž porušení je obtížné pro poškozené získat náhradu škody;

24.

domnívá se, že tyto právní předpisy by měly být určeny, aby byly přesně podchyceny oblasti, kde by horizontální rámec mohl umožňovat hromadnou náhradu škody za porušení těchto právních předpisů a stejně tak za porušení antimonopolního práva EU; požaduje, aby byly příslušné právní předpisy EU uvedeny v příloze horizontálního nástroje;

25.

konstatuje, že fungování mechanismů alternativního řešení sporů často závisí na ochotě obchodního subjektu spolupracovat, a je přesvědčen, že existence účinného systému soudního odškodnění by byla výraznou pobídkou k tomu, aby se strany dohodly na mimosoudním urovnání sporu, díky čemuž by se pravděpodobně výrazně snížil počet soudních sporů; vybízí ke zřízení systémů alternativního řešení sporů na evropské úrovni, aby tak bylo umožněno rychlé a levné urovnání sporů jakožto atraktivnější možnost než soudní řízení, a navrhuje, aby soudci pověření předběžným prověřováním přípustnosti hromadných žalob měli rovněž pravomoc nařídit dotčeným stranám nejprve usilovat o hromadné řešení nároků dohodou před tím, než zahájí hromadné soudní řízení; je přesvědčen, že kritéria sestavená Soudním dvorem (11) by měla představovat výchozí bod pro zavedení této pravomoci; zdůrazňuje však, že tyto mechanismy by měly nadále (jak to ostatně vyplývá z názvu) představovat alternativu k soudní nápravě, nikoli být jejím předpokladem;

26.

zdůrazňuje, že horizontální rámec samotný by měl stanovit pravidla, která by zabránila nepřiměřenému spěchu k soudu (tzv. forum shoppping – převod řízení do jiného členského státu kvůli výhodnějšímu právnímu postavení), aniž by tím byl ohrožen přístup ke spravedlnosti, a že výchozím bodem pro určení příslušnosti soudů by mělo být nařízení Brusel I;

27.

vyzývá k dalšímu přezkumu toho, jak by mohly být pozměněny kolizní normy; domnívá se, že jedním řešením by mohlo být uplatnění práva platného v místě, kde má bydliště/sídlo většina obětí, přičemž je třeba zohlednit, že individuální oběti by měly mít nadále možnost neúčastnit se hromadné žaloby typu opt-in a usilovat o náhradu škody individuálně v souladu s obecnými pravidly mezinárodního práva soukromého, jak stanoví nařízení Brusel I, Řím I a Řím II;

28.

zdůrazňuje, že po rozsudku Soudního dvora ve věci C-360/09, Pfeiderer, musí Komise zajistit, aby kolektivní odškodnění neohrozilo účinnost zásady shovívavosti obsažené v právních předpisech pro oblast hospodářské soutěže a postup urovnávání sporů;

29.

trvá na tom, že Evropský parlament musí být v rámci řádného legislativního postupu zapojen do jakékoli legislativní iniciativy v oblasti hromadných žalob a že jakýkoli návrh se musí opírat o podrobné posouzení dopadů;

30.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sociálním partnerům na úrovni EU.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/39

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (1),

—

s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1924/2006, pokud jde o seznam výživových tvrzení,

—

s ohledem na stanovisko, které dne 13. října 2011 přijal výbor uvedený v článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006,

—

s ohledem na pokyny Komise týkající se uplatňování nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, které schválil Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat dne 14. prosince 2007 (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (3),

—

s ohledem na čl. 5a odst. 3 písm. b) rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4),

—

s ohledem na čl. 88 odst. 2 a odst. 4 písm. b) jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že používání výživových a zdravotních tvrzení nesmí být nepravdivé, dvojznačné a zavádějící, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1924/2006;

B.

vzhledem k tomu, že používání výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze tehdy, lze-li očekávat, že průměrný spotřebitel porozumí příznivému účinku vyjádřenému v daném tvrzení, jak je dále uvedeno v čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1924/2006;

C.

vzhledem k tomu, že srovnávací výživová tvrzení porovnávají složení dotyčné potraviny se sortimentem potravin stejné kategorie, včetně potravin jiných obchodních značek, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1924/2006;

D.

vzhledem k tomu, že informace o potravinách, pokud jde o jejich povahu, vlastnosti a charakteristiky, nesmějí být zavádějící, jak je uvedeno v čl. 7 nařízení (EU) č. 1169/2011;

E.

vzhledem k tomu, že podle základních zásad, jimiž se řídí výběr povolených výživových tvrzení na potravinách, jak je uvedeno výše, je nové výživové tvrzení, které navrhuje Komise, totiž „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“, a které má být začleněno do přílohy k nařízení (ES) č. 1924/2006, v rozporu s cílem a obsahem základního právního aktu tím, že je z hlediska průměrného spotřebitele nejednoznačné, zavádějící a matoucí;

F.

vzhledem k tomu, že nově zaváděné tvrzení „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“ porušuje zásadu týkající se srovnávacích tvrzení stanovenou v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1924/2006; vzhledem k tomu, že toto tvrzení umožňuje porovnání nutričních hodnot daného výrobku pouze se sebou samým, nehledě na počáteční hodnotu dané živiny, která může být ve srovnání s jinými výrobky na trhu příliš vysoká; vzhledem k tomu, že výrobky, které nebyly upraveny, které však mají nižší hodnotu určité živiny, než upravený výrobek jiné obchodní značky, nebudou moci být takto označeny, což bude pro spotřebitele nevyhnutelně zavádějící;

G.

vzhledem k tomu, že tvrzení, že určitý výrobek „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“ může představovat nevhodnou konkurenci z hlediska stávajících tvrzení, jako je např. tvrzení o „sníženém obsahu [živiny]“ nebo o „nízkém obsahu [živiny]“ („light/lite“); vzhledem k tomu, že v případě výrobků s „nízkým obsahem“ určité živiny se musí jednat alespoň o 10% (v případě mikroživin), o 25% (v případě sodíku) nebo 30% (v případě cukrů / tuků) snížení ve srovnání s jinými podobnými výrobky; vzhledem k tomu, že se spotřebitel může domnívat, že kvantifikované tvrzení o tom, že výrobek „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“, znamená významnější snížení hodnoty dané živiny, než je tomu v případě tvrzení o „sníženém obsahu“ nebo „nízkém obsahu“ této živiny, a to i přesto, že požadavky na tato označení jsou mnohem přísnější než v případě tvrzení, že výrobek „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“, pro které je nutné pouze 15% snížení;

H.

vzhledem k tomu, že tvrzení „nyní obsahuje o X % méně [živiny]“ může výrobce negativně motivovat a odrazovat ho od významnější úpravy svých výrobků, aby tak splňovaly požadavky na tvrzení o „sníženém obsahu“ nebo „nízkém obsahu“ živin, jelikož je snadnější snížit obsah určité živiny o 15 % než o 30 %;

I.

vzhledem k tomu, že Komise ve 4. bodě odůvodnění návrhu nařízení jasně uvádí, že „… pokud je snížen obsah cukrů, očekávají spotřebitelé i snížené množství energie“; vzhledem k tomu, že pokud jde o předloženou změnu tvrzení o „sníženém obsahu tuků / cukrů“, jak je uvedeno ve 2. bodě přílohy k návrhu nařízení, Komise umožňuje tato tvrzení uvádět i v případě, že energetický obsah v daném výrobku, který nese toto označení, je stále „roven“ energetickému obsahu v podobném výrobku;

1.

staví se proti přijetí návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1924/2006, pokud jde o seznam výživových tvrzení;

2.

domnívá se, že se návrh nařízení Komise neslučuje s cílem a obsahem základního předpisu;

3.

vyzývá Komisi, aby předložila výboru pozměněný návrh předpisu;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/41

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 30. ledna 2012,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 9. a 10. prosince 2011,

—

s ohledem na prohlášení představitelů států a vlád zemí eurozóny ze dne 9. prosince 2011,

—

s ohledem na postoj vlády Spojeného království,

—

s ohledem na balíček šesti právních aktů a na dva návrhy Komise týkající se posílení fiskální kázně (1),

—

s ohledem na prohlášení, které učinil předseda Komise na zasedání konaném dne 18. ledna 2012,

—

s ohledem na výsledek jednání, které proběhlo v rámci pracovní skupiny pro euro ustanovené ad hoc a Euroskupiny,

—

s ohledem na nezbytnost zachovat jednotné podmínky pro smluvní strany jak v rámci eurozóny, tak mimo ni,

—

s ohledem na návrh, který jménem Parlamentu předložili jeho zástupci v pracovní skupině ustanovené ad hoc,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2012 o závěrech ze zasedání Evropské rady (8.–9. prosince 2011), které se týkalo návrhu mezinárodní dohody o Unii fiskální stability (2),

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.

znovu potvrzuje své usnesení ze dne 18. ledna 2012 s poukazem na konečné znění dohody o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a opakuje, že se domnívá, že by bylo lepší dosáhnout dohody v rámci práva EU; vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku námitek ministerského předsedy Spojeného království nebylo možné dosáhnout dohody mezi všemi členskými státy;

2.

poznamenává však, že prakticky všech prvků obsažených v nové dohodě lze dosáhnout (a ve značné míře již bylo dosaženo) v rámci stávajícího právního rámce EU a sekundárních právních předpisů, kromě zlatého pravidla, obráceného hlasování kvalifikovanou většinou a zapojení ESD;

3.

je přesvědčen, že konečné znění textu bylo oproti původnímu návrhu v několika bodech vylepšeno a že do něj byla začleněna řada změn navržených Parlamentem, a to zejména:

4.

uznává, že fiskální stabilita je důležitou součástí řešení stávající krize; trvá nicméně na tom, že hospodářská obnova si žádá opatření, jež posílí solidaritu a podpoří udržitelný růst a zaměstnanost; vítá skutečnost, že Evropská rada si je toho nyní vědoma, avšak trvá na tom, že je třeba přijmout konkrétní a dalekosáhlá opatření;

5.

připomíná, že vyzýval k co nejrychlejšímu vytvoření fondu pro splácení dluhu na základě návrhu německé rady ekonomických expertů; vyzývá k začlenění právních předpisů, které budou k vytvoření takového fondu nezbytné, a to nejlépe do legislativního procesu spojeného se stávajícím balíčkem dvou právních aktů; vyjadřuje politování nad tím, že k takovému kroku dosud nebyl dán podnět; vyzývá Komisi, aby předložila návrh důrazných opatření, která by podpořila růst a zaměstnanost;

6.

kromě série opatření k zajištění fiskální stability žádá nyní rovněž i o zavedení projektových dluhopisů, přijetí plánu pro dluhopisy stability a zavedení globální daně z finančních transakcí na evropské úrovni, což již bylo předmětem návrhu Komise;

7.

upozorňuje dále na to, že v nové dohodě chybí několik dalších významných prvků:

8.

vyjadřuje politování nad skutečností, že konečné znění nezohledňuje požadavek Parlamentu zajistit možnost plné účasti jeho předsedy na neformálních schůzích v rámci eurosummitů; trvá na tom, že by stávající pozvání měl nově zvolený předseda eurosummitu změnit tak, aby zajistilo plnou účast předsedy Parlamentu;

9.

trvá na tom, že by smluvní strany měly plně dodržet svůj závazek začlenit nejpozději do pěti let dohodu o stabilitě, koordinaci a správě do smluv EU, a žádá, aby do té doby byly odstraněny stávající nedostatky Lisabonské smlouvy;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení hlavám států a předsedům vlád, předsedovi Evropské rady, předsedovi Euroskupiny, parlamentům členských států, Komisi a Evropské centrální bance.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/43

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové za skupinu zemí E3+3 ze dne 22. ledna 2011 po jednáních s Íránem, která proběhla v Istanbulu ve dnech 21. a 22. ledna 2011,

—

s ohledem na dopis vysoké představitelky EU ze dne 21. října 2011, který zaslala tajemníkovi Nejvyšší národní bezpečnostní rady Íránské islámské republiky Saídu Džalílímu,

—

s ohledem na zprávu generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ze dne 8. listopadu 2011 o plnění dohody o bezpečnostních zárukách Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a příslušných ustanovení rezolucí Rady bezpečnosti OSN v Íránské islámské republice,

—

s ohledem na rezoluci Rady guvernérů MAAE ze dne 18. listopadu 2011,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU ze dne 18. listopadu 2011 o rezoluci Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU ze dne 29. listopadu 2011 o útoku na velvyslanectví Spojeného království v Teheránu a drancování, jež s ním bylo spojeno,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 9. prosince 2011,

—

s ohledem na závěry Rady o Íránu ze dne 14. listopadu 2011, 1. prosince 2011 a 23. ledna 2012,

—

s ohledem na závazek Íránu ohledně plnění Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a nutnosti, aby všechny státy, které jsou její smluvní stranou, plnily veškeré své povinnosti, a s ohledem na právo všech smluvních stran této smlouvy bez rozdílu na provádění výzkumu, na výrobu a využívání jaderné energie k mírovým účelům podle článků I a II zmíněné smlouvy,

—

s ohledem na doporučení, které Výbor pro zahraniční věci Parlamentu adresoval Radě a jež se týkalo konzistentní politiky uplatňované vůči režimům, proti nimž EU zavedla restriktivní opatření, pokud jejich vedoucí činitelé mají v EU své osobní a obchodní zájmy,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že se Írán ratifikací Smlouvy o nešíření jaderných zbraní zřekl získávání jaderných zbraní a je právně vázán povinností informovat o veškeré své jaderné činnosti, včetně jaderného materiálu, a zajistit, aby se na tuto činnost vztahovaly bezpečnostní záruky MAAE;

B.

vzhledem k tomu, že Írán musí ještě splnit své závazky podle všech příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, z nichž poslední je rezoluce č. 1929 (2010), a všechny požadavky Rady guvernérů MAAE, jež stanovují úplný a bezpodmínečný přístup agentury ke všem místům, zařízením, osobám a dokumentům, které by dovolily řádnou inspekci íránských jaderných programů a umožnily by MAAE plnit její funkci dozoru v oblasti jaderné energie;

C.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ve své zprávě za rok 2011 vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s možným vojenským rozměrem iránského jaderného programu, neboť určité činnosti relevantní z hlediska vyvíjení jaderného výbušného zařízení mohou stále ještě probíhat;

D.

vzhledem k tomu, že dne 27. prosince 2011 íránský viceprezident Réza Rahímí pohrozil, že pro uzavření Hormuzské úžiny použije vojenskou sílu, pokud budou na vývoz íránské ropy uvaleny sankce; vzhledem k tomu, že v reakci na toho ohrožení je i nadále vysíláno námořnictvo Evropské unie a Spojených států amerických a vojenský status regionu stoupl na úroveň „vysoké pohotovosti“;

E.

vzhledem k tomu, že Írán tajně vybudoval v lokalitě Fordou u města Kóm zařízení na obohacování uranu, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a že o existenci tohoto zařízení uvědomil agenturu MAAE až dlouho po zahájení stavebních prácí; vzhledem k tomu, že toto tajné počínání dále podkopává důvěru v ujišťování Íránu o tom, že jeho jaderný program má čistě civilní charakter;

F.

vzhledem k tomu, že dne 5. ledna 2012 turecký ministr zahraničních věcí Ahmet Davutoğlu tlumočil Íránu výzvu vysoké představitelky EU k obnovení jednání o jaderném programu se skupinou E3+3; vzhledem k tomu, že během návštěvy tureckého ministra zahraničních věcí íránský ministr zahraničních věcí Alí Akbar Salehí uvedl, že Írán je připraven jednání obnovit;

G.

vzhledem k tomu, že se ministři zahraničních věcí dohodli na dalších restriktivních opatřeních vůči Íránu, a to v odvětví energetiky, mimo jiné na postupném uvalení embarga na dovoz ropy z Íránu do EU, ve finančním odvětví, včetně opatření proti íránské centrální bance, a v odvětví dopravy, a zároveň se dohodli i na dalších omezeních vývozu, zejména pokud jde o zlato a citlivé zboží a technologie dvojího užití; v souvislosti s omezujícími opatřeními pak byly označeny další osoby a subjekty včetně několika subjektů ovládaných Islámskými revolučními gardami (IRGC);

H.

vzhledem k tomu, že Rada znovu potvrdila, že je ve věci íránské jaderné otázky odhodlána usilovat o diplomatické řešení v souladu s přístupem ve dvou rovinách;

I.

vzhledem k tomu, že Rada znovu potvrdila, že cílem EU i nadále zůstává dosažení komplexního a dlouhodobého řešení, jež by při respektování legitimních práv Íránu na mírové využití jaderné energie v souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní vybudovalo na mezinárodní úrovni důvěru v ryze mírovou povahu íránského jaderného programu;

1.

opakuje, že riziko šíření jaderných zbraní v souvislosti s íránským jaderným programem je i nadále zdrojem vážného znepokojení EU a má velké obavy z tvrzení zprávy MAAE, že existují důvěryhodné informace o tom, že Írán provádí aktivity související s vývojem výbušných jaderných zařízení;

2.

vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že Írán urychlil obohacování uranu v rozporu s šesti rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a jedenácti rezolucemi Rady guvernérů MAAE, jak ukazuje nedávné zahájení prací na obohacování uranu až na hodnotu 20 % v podzemním zařízení ve Fordou nedaleko města Kóm;

3.

znovu vyzývá Írán, aby přestal vyvíjet technologii obohacování uranu, která značně překračuje míru toho, co je nezbytné k zajištění stálých dodávek paliva pro civilní účely, a nerespektuje znepokojení mezinárodní veřejnosti nad utajovanými vojenskými záměry;

4.

podporuje dodatečná omezující opatření, jež Rada přijala vůči Íránu v odvětví energetiky a ve finančním odvětví i dodatečné sankce proti osobám a subjektům, včetně několika subjektů ovládaných Islámskými revolučními gardami (IRGC); uznává, že sankce a diplomatická opatření by mohla napomoci přimět íránskou vládu, aby přijala a dodržovala rezoluce OSN, aniž by bylo zapotřebí další eskalace napětí; konstatuje, že sankce nejsou samy o sobě cílem a že k dnešnímu dni sankce EU proti Íránu nedosáhly stanovených cílů;

5.

znovu zdůrazňuje postoj, který EU zastává již dlouhou dobu, tj. že nevyřešené otázky ohledně íránského jaderného programu musí být řešeny mírovou cestou a že vojenské řešení tohoto konfliktu neexistuje;

6.

bere na vědomí, že dojde k postupnému uvalení embarga na dovoz íránské ropy do EU a že již uzavřené dohody mohou být nadále až do 1. července 2012 prováděny; vyzývá Radu, aby rozhodla o opatřeních potřebných ke kompenzaci důsledků embarga u různých členských států EU;

7.

žádá, aby sankční či restriktivní opatření byla cílená a přiměřená sledovanému zájmu, byla zaměřena hlavně na ovlivnění odpovědných elit represivních nebo zločineckých režimů a odpovědných nestátních činitelů států, které nedodržují závazky, a aby byl v rámci možného zajištěn minimální negativní dopad na civilní obyvatelstvo, zvláště pokud se jedná o nejzranitelnější skupiny;

8.

podporuje úsilí Rady snažící se nalézt diplomatické řešení íránského jaderného problému v souladu s přístupem ve dvou rovinách a v souladu s cílem EU zaměřeným na dosažení komplexního a dlouhodobého řešení; vyzývá íránské orgány, aby vyhověly nabídce na důležitá jednání, jak bylo uvedeno v dopise vysoké představitelky EU dne 21. října 2011, a jasně ukázaly, že jsou připraveny přijmout opatření na budování důvěry bez předběžných podmínek a jednat o současných jaderných problémech v rámci smysluplného jednání;

9.

znovu vyzývá íránské orgány, aby plnily povinnosti, které pro Írán vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; vyzývá íránský parlament a vládu, aby ratifikovaly a provedly dodatkový protokol a plně provedly i ustanovení komplexní Dohody o uplatňování záruk;

10.

vítá skutečnost, že Írán souhlasil s přijetím delegace MAAE na vysoké úrovni, v čele s náměstkem generálního ředitele Hermanem Nackaertsem, pro provedení inspekcí od 29. do 31. ledna 2012;

11.

naléhavě žádá Írán, aby plně spolupracoval s MAAE na veškerých nevyřešených otázkách, především pak na těch, které vzbuzují obavy ohledně možných vojenských rozměrů íránského jaderného programu, včetně toho, že neprodleně umožní neomezený a bezpodmínečný přístup na všechna místa, k veškerým zařízením, osobám a dokumentům, o které MAAE požádá, a nebude vznášet námitky proti jmenování inspektorů; zdůrazňuje význam zajištění toho, aby MAAE měla k plnění svých úkolů v Íránu k dispozici všechny potřebné zdroje a veškerou pravomoc;

12.

podporuje úsilí agentury MAAE o sledování vývoje íránského jaderného programu s cílem poskytovat mezinárodnímu společenství přesný přehled o situaci;

13.

je si vědom toho, že dialog a spolupráce s Tureckem mohou hrát důležitou úlohu v úsilí o nalezení řešení;

14.

důrazně odsuzuje íránskou hrozbu, že uzavře Hormuzskou úžinu; naléhavě vyzývá íránské orgány, aby Hormuzskou úžinu neblokovaly; domnívá se, že takový krok by mohl vést k regionálnímu konfliktu a vyvolat odvetná opatření ze strany mezinárodního společenství;

15.

vyjadřuje politování nad tím, že Čína i Rusko v Radě bezpečnosti OSN i nadále odmítají podpořit sankce vůči Íránu; vyzývá Rusko, aby přestalo poskytovat íránskému jadernému programu pomoc do té doby, než Írán splní všechny své povinnosti vyplývající z příslušných rezolucí OSN;

16.

ostře odsuzuje útok na velvyslanectví Velké Británie v Teheránu dne 29. listopadu 2011; vyzývá íránskou vládu, aby plnila své mezinárodní závazky, včetně Vídeňské úmluvy, a poskytla ochranu diplomatům i velvyslanectvím;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, vládě a parlamentu Turecka, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky, vládě a parlamentu Ruské federace, generálnímu řediteli MAAE, generálnímu tajemníkovi OSN, Úřadu nejvyššího vůdce a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/46

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011„Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (KOM(2011)0012),

—

s ohledem na bílou knihu Komise o sportu (KOM(2007)0391),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Boj proti korupci v EU“ (KOM(2011)0308),

—

s ohledem na dvě úmluvy Rady Evropy o diváckém násilí a nežádoucím chování na sportovních akcích ze dne 19. srpna 1985 a o boji proti dopingu ze dne 19. srpna 1990,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. června 2003 o ženách a sportu (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2004 o dodržování klíčových pracovních norem při výrobě sportovního zboží na olympijské hry (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o dopingu ve sportu (3),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 14. března 2006 o boji proti rasismu ve fotbalu (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o nucené prostituci v rámci mezinárodních sportovních událostí (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2007 o úloze sportu ve vzdělávacím procesu (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o páté zprávě Komise o soudržnosti a o strategii politiky soudržnosti po roce 2013 (11),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 16. prosince 2010 o větší podpoře sportů na nejnižší úrovni (12),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/37/ES ze dne 27. listopadu 2009 o Evropském roku dobrovolných činností na podporu aktivního občanství (2011),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 18. listopadu 2010 o úloze sportu jako faktoru přispívajícího k aktivnímu sociálnímu začleňování (13),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 17. června 2010 o nové strategii pro zaměstnanost a růst,

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 1. června 2011 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti sportu na období let 2011–2014 (14),

—

s ohledem na prohlášení z Punta de l’Este z prosince 1999 a na setkání u kulatého stolu, které pořádalo UNESCO, o tradičních sportech a hrách (15), kde se jednalo o uznání tradičních sportů a her jako součásti nehmotného dědictví a symbolu kulturní rozmanitosti,

—

s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a soudu a na rozhodnutí Komise o oblasti sportu,

—

s ohledem na evropskou chartu práv žen ve sportu „Jump in Olympia – Strong(er) Women through Sport“,

—

s ohledem na chartu za vymýcení diskriminace lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů ve sportu (Charter for Action to stamp out LGBT discrimination in sport),

—

s ohledem na článek 6, 19 a 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11.–12. října 2011 (16) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26.–27. října 2011 o rozvoji evropského rozměru v oblasti sportu (17),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0385/2011),

A.

vzhledem k tomu, že sport přispívá k uskutečňování strategických cílů EU, zdůrazňuje základní pedagogické a kulturní hodnoty a představuje prostředek integrace tím, že se obrací na všechny občany, nezávisle na jejich pohlaví, etnickém původu, náboženském vyznání, věku, státní příslušnosti, společenském postavení a sexuální orientaci;

B.

vzhledem k tomu, že by specifická povaha sportu měla být upřednostněna v rozsudcích Evropského soudního dvora a v rozhodnutí Komise o oblasti sportu;

C.

vzhledem k tomu, že všechny zainteresované strany, včetně tvůrců politik, musí přihlédnout ke specifické povaze sportu, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a k jeho společenské a výchovné funkci;

D.

vzhledem k tomu, že specifická povaha sportu se chápe jako všechny výjimečné a podstatné aspekty sportu, kterými se sport odlišuje od všech ostatních odvětvích činnosti, včetně hospodářské činnosti; vzhledem k tomu, že by však sport měl podléhat právu Evropské unie, pokud je to vhodné a potřebné;

E.

vzhledem k tomu, že opatření EU v oblasti sportu by měla vždy zohledňovat specifika sportu, přičemž by měly být uznávány jeho společenské, výchovné a kulturní aspekty;

F.

vzhledem k tomu, že sport je na základě Lisabonské smlouvy pravomocí EU zaměřenou na podporu spravedlivého a otevřeného sportovního soutěžení a spolupráce mezi subjekty odpovědnými za sport, ochranu fyzické a mravní integrity sportovců, posilování zdravotních, sociálních, kulturních a hospodářských přínosů sportu a vyžaduje odpovídající finanční a politickou podporu;

G.

vzhledem k tomu, že sport nesmírně přispívá k pozitivním hodnotám, jako je fair play, úcta k druhému a sociální začleňování;

H.

vzhledem k tomu, že miliardy lidí po celém světě hrají sporty, které byly vytvořené, kodifikované a uvedené ve známost v Evropě a že také moderní olympijské hnutí bylo založeno baronem Pierrem De Coubertinem ve Francii;

I.

vzhledem k tomu, že musí být rozvinuta politika EU v oblasti sportů, aby se řešily a podporovaly záměry a cíle jak v profesionálním, tak i amatérském sportu;

J.

vzhledem k tomu, že podpora a prosazování sportu pro osoby s duševním nebo fyzickým postižením by měla být pro EU prioritou, uvážíme-li, jak důležitou úlohu sehrává v oblasti sociálního začleňování, veřejného zdraví a dobrovolnictví bez ohledu na hranice;

K.

vzhledem k tomu, že dobrovolnictví je v Evropě základem sportu na nejnižší sportovní úrovni;

L.

vzhledem k tomu, že rozvoji masového sportu a šíření sportovních ideálů napomáhá na 35 milionů amatérských sportovců, a rovněž nevýdělečné sportovní kluby a sdružení;

M.

vzhledem k tomu, že sport je jedním z nejdůležitějších činitelů pro upevňování zdraví v moderní společnosti a skrze svou úlohu ve formálním a neformálním vzdělávání je zásadní součástí kvalitního vzdělávání a přispívá k osobnímu naplnění starších občanů;

N.

vzhledem k tomu, že fyzická aktivita a sport vedou k výrazným úsporám z hlediska veřejných výdajů na zdraví;

O.

vzhledem k tomu, že hlavním motivačním faktorem, jenž ovlivňuje zapojení občanů do sportu a do fyzické aktivity, je zlepšit osobní zdraví a přispět k osobní pohodě;

P.

vzhledem k tomu, že praktiky spojené s dopingem porušují hodnoty sportu a vystavují sportovce vážnému nebezpečí, jelikož zapřičiňují závažné a trvalé poškození zdraví;

Q.

vzhledem k tomu, že sport zviditelňuje některé klíčové sportovní hodnoty a tyto hodnoty předává celé společnosti, čímž ji povzbuzuje k účasti na sportovních aktivitách;

R.

vzhledem k obtížné situaci, do níž se dostává mnoho špičkových atletů po ukončení sportovní kariéry;

S.

vzhledem k tomu, že je důležité připravit tyto atlety na změnu jejich kariéry tím, že jim bude umožněno získat všeobecné vzdělání nebo odbornou přípravu spolu s jejich sportovními tréninky;

T.

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit a chránit základní práva sportovců;

U.

vzhledem k tomu, že při sportovních soutěžích může docházet ke slovnímu a fyzickému násilí a k diskriminačním projevům;

V.

vzhledem k tomu, že provozování sportu u žen není dostatečně oceněné a v rozhodovacích orgánech sportovních organizací jsou ženy nedostatečně zastoupeny;

W.

vzhledem k tomu, že sportovní aktivity vyžadují zvláštní a vhodná střediska, zařízení a přístrojové vybavení a vzhledem k tomu, že i ve školách by měla být vhodná výbava, která jim umožní podporovat tělesnou výchovu;

X.

vzhledem k tomu, že sport zaujímá důležité místo v evropském hospodářství, neboť vytváří přímo či nepřímo na 15 milionů pracovních míst, což představuje 5,4 % aktivní populace, a roční přidanou hodnotu ve výši přibližně 407 miliard EUR, tj. 3,65 % evropského HDP, a že ekonomicky prosperující sportovní odvětví tudíž přispívají k dosažení cílů strategie Evropa 2020;

Y.

vzhledem k tomu, že porušování práv ochrany duševního vlastnictví sportovních organizací a rozmach digitálního pirátství, zvláště nepovolené přímé přenosy sportovních událostí, ohrožují hospodaření celého odvětví sportu;

Z.

vzhledem k tomu, že sport nefunguje jako typické hospodářské odvětví z důvodu vzájemné závislosti sportovních soupeřů a vyrovnané soutěže nezbytné pro zachování nejistoty výsledků;

AA.

vzhledem k tomu, že se sport nechová jako typická hospodářská aktivita, neboť vykazuje jisté specifické znaky a jeho organizační struktura je založena na sportovních svazech, které fungují jinak než obchodní společnosti, a vzhledem k tomu, že sportovní činnost musí být odlišena od obchodních zájmů;

AB.

vzhledem k tomu, že evropský sociální dialog může sehrát důležitou úlohu a měl by proto být podporován;

AC.

vzhledem k tomu, že sport hraje důležitou úlohu a přináší radost mnoha občanům, ať už jsou jeho účastníky, fanoušky či diváky;

AD.

vzhledem k tomu, že velké sportovní akce a sportovní aktivity nabízejí vynikající příležitost pro rozvoj potenciálu rozvoje cestovního ruchu v Evropě, který může sířit hodnoty a zásady spojené se sportem;

AE.

vzhledem k tomu, že se evropský sportovní model opírá o rozdělení podle sportovních disciplín a že je pro něj v důsledku dlouholeté demokratické tradice charakteristické nezávislé, demokratické, územní a pyramidové uspořádání mechanismů sportovní a finanční solidarity, jako je zásada možnosti postupu a sestupu a otevřené sportovní soutěže zahrnující jak kluby, tak národní týmy;

AF.

vzhledem k tomu, že transparentnost a demokratická odpovědnost ve sportovních klubech může být zlepšena zapojením fanoušků do vlastnické a řídící struktury jejich klubů;

AG.

vzhledem k tomu, že sportovní organizace v oblasti tradičních a místních sportů hrají klíčovou úlohu v posilování kultury, podporování sociálního začleňování a posílení komunit;

AH.

vzhledem k tomu, že národní týmy hrají zásadní roli, že mezinárodní soutěže i nadále tvoří referenční model a že je třeba jednat proti „účelovým naturalizacím“;

AI.

vzhledem k tomu, že ze samotné povahy soutěží mezi národními týmy vyplývá, že sportovní federace a kluby mohou podporovat trénink národních sportovců;

AJ.

vzhledem k tomu, že profesionální i amatérský sport je lehce zranitelný a je vážně ohrožován finanční nestabilitou a že je odpovědností příslušných federací podněcovat kluby k přijímání kultury plánování a citlivých investic;

AK.

vzhledem k tomu, že mezinárodní přestupy mohou být pro mladé sportovce nebezpečné, neboť sportovní nezdar, narušení rodiny a sociální marginalizace jsou některé z důsledků, k nimž může dojít, pokud mladí sportovci opustí příliš brzy domov;

AL.

vzhledem k tomu, že sportovní federace nemají k dispozici strukturální a právní prostředky pro účinný zásah proti manipulacím s výsledky zápasů;

AM.

vzhledem k tomu, že sport má v EU velmi významný sociální a finanční dopad a že hazardní hry jsou vzhledem ke své specifičnosti vyloučeny z působnosti směrnice o službách (2006/123/ES) a nové směrnice o právech spotřebitelů (2011/83/EU);

AN.

vzhledem k tomu, že financování místního sportu je zajištěno, pouze pokud jsou držitelé státní sázkařské licence, kteří platí daně a financují další cíle veřejného zájmu v členských státech, zákonně povinni platit příslušný poplatek ve veřejném zájmu a jsou účinně chráněni proti nelegální konkurenci;

AO.

vzhledem k tomu, že regulace hráčských agentů vyžaduje koordinované jednání mezi řídícími sportovními subjekty a veřejnými orgány, aby mohly být uloženy účinné sankce agentům nebo prostředníkům, poruší-li pravidla;

AP.

vzhledem k tomu, že sport může hrát roli v různých oblastech vnějších vztahů EU, mj. prostřednictvím diplomacie;

1.

naléhavě žádá Komisi, aby v souvislosti s budoucím víceletým finančním rámcem navrhla zvláštní ambiciózní rozpočet na politiku v oblasti sportu s ohledem na to, jak rozsáhlé jsou zdravotní, sociální, kulturní a hospodářské přínosy sportu;

2.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že sport bude začleněn jako předmět do učebních plánů škol všech druhů, a zdůrazňuje význam podpory účasti na sportovních aktivách na všech vzdělávacích úrovních od útlého věku včetně škol, vysokých škola a místních komunit, jež by měly být povzbuzovány k tomu, aby disponovaly vhodně vybavenými sportovními zařízeními;

3.

naléhavě žádá členské státy, aby stanovily jasné pokyny, které se budou týkat integrace sportu a fyzické aktivity do všech úrovní vzdělávání napříč členskými státy;

4.

zdůrazňuje význam výchovy prostřednictvím sportu a schopnost sportu napomáhat sociálně ohrožené mládeži při hledání správné cesty a žádá členské státy, národní svazy, ligy a kluby, aby rozvinuly a podporovaly v tomto ohledu iniciativy;

5.

vyzývá členské státy, aby podporovaly spolupráci škol a sportovních klubů; Komise by v této souvislosti měla využít své koordinační funkce ve sportu ke shromáždění příkladů dobré praxe od členských států a zpřístupnit tyto osvědčené postupy všem zainteresovaným stranám po celé Evropě prostřednictvím ústřední databáze;

6.

doporučuje, aby Komise povzbudila provozování sportu mezi staršími občany, neboť sport pomáhá podporovat sociální interakci a vysokou kvalitu zdraví;

7.

zdůrazňuje, že sport v každém věku má velkou schopnost zvyšovat celkovou úroveň zdraví Evropanů a vyzývá proto EU a členské státy, aby usnadnily zapojení do sportu a podporovaly zdravý životní styl plně využívající možností sportu, a tak snížily výlohy za zdravotní péči;

8.

vyzývá Komisi a členské státy k důraznější podpoře úlohy zdravotnických pracovníků při propagaci sportování a přezkoumání toho, jakým způsobem by zdravotní pojišťovny mohly podporovat lidi v zapojení do sportovních aktivit;

9.

zdůrazňuje význam zpřístupnění sportu všem občanům v řadě různých oblastí, ať už ve škole, v práci, jako rekreační činnost či prostřednictvím klubů a svazů;

10.

oceňuje práci vykonávanou organizacemi, které napříč celou EU nabízejí provozování sportovní činnosti osobám s duševním či tělesným zdravotním postižením; žádá Komisi, členské státy a sportovní organizace, aby podporovaly a rozvíjely za pomoci dostatečných finančních prostředků sportovní aktivity a sporotovní soutěže pro osoby se zdravotním postižením, zejména tím, že jim zpřístupní zdarma a za rovnocennných podmínek sportovní zařízení, která budou uzpůsobená jejich potřebám jako sportovců se zdravotním postižením;

11.

zdůrazňuje velký potenciál, jenž má v mnoha oblastech sport pro začleňování, včetně občanské angažovanosti a uplatňování demokracie, podpory dobrého zdraví, rozvoje měst, sociální integrace, trhu pracovních míst, zaměstnanosti, odborné přípravy a vzdělávání;

12.

povzbuzuje členské státy a orgány Společenství, aby navýšily své granty organizacím, které usilují o integraci prostřednictvím sportujících lidí na pokraji sociálního vyloučení nebo které podporují sport pro tělesně nebo duševně postižené osoby;

13.

vybízí členské státy, aby trvale zahrnovaly sport do programů a služeb pro skutečnou integraci všech skupin ohrožených diskriminací a vyzývá sportovní organizace, aby přijaly vhodné školicí programy pro profesionály a dobrovolníky zaměřené na prevenci jakékoli formy diskriminace nebo rasismu a na boj proti těmto jevům;

14.

poukazuje na funkci sportu jako příkladu pro společnost a vyzývá řídící sportovní subjekty, aby se postavily do čela boje proti institucionální diskriminaci;

15.

připomíná, že diskriminace na základě pohlaví by se neměla ve sportu objevovat, a vybízí k rozšíření uplatňování Olympijské charty na všechny sportovní akce, zejména ty v Evropě;

16.

vyzývá Radu, Komisi, členské státy a vnitrostátní orgány příslušné pro oblast sportu, aby se zavázaly k boji proti homofobii a transfobii a aby náležitě uplatňovaly právní předpisy a antidiskriminační politiky zejména v případě lesbických, bisexuálních, homosexuálních a transsexuálních sportovců;

17.

vyzývá členské státy, aby kladly velký důraz na význam kvality tělesné výchovy pro obě pohlaví, a nabádá je, aby rozvinuly nezbytné strategie pro řešení této otázky;

18.

zdůrazňuje, že složení rozhodovacích orgánů sportovních organizací musí odrážet skladbu jejich výročních valných hromad, ale i rovnováhu mezi ženami a muži, co se týče jejich hráčů s licencí, což přinese rovný přístup k administrativním úlohám i na nadnárodní úrovni;

19.

vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly význam sportu v podpoře míru, hospodářského růstu, mezikulturního dialogu, veřejného zdraví, integrace a emancipace žen;

20.

vybízí Komisi a členské státy, aby vyzvaly Mezinárodní olympijský výbor, aby uložil pravidlo v Olympijské chartě zakazující veškeré demonstrace či politickou, náboženskou a rasistickou propagandu při sportovních akcích a současně aby zajistil, že nebude vyvíjen politický tlak na ženy, aby porušovaly toto pravidlo, a že nebude toto pravidlo obcházeno tím, že ženy nebudou vyslány svou zemí na soutěž;

21.

vyzývá sportovní organizace, aby nadále podporovaly účast žen ve sportu a v řídících orgánech sportovních organizací tím, že budou mít rovný přístup ke sportovním aktivitám, zejména v případě dívek a žen ze znevýhodněného prostředí, podporou účasti žen na sportu a tím, že bude ženským i mužským sportům a sportovním výsledkům věnována stejná pozornost a že budou stejným způsobem zviditelňovány; vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření umožňující ženám v atletice skloubit rodinný a profesní život a podporovaly rovnost pohlaví ve svých vládních politikách týkajících se sportu; vyzývá Komisi, aby povzbudila výměnu principů a osvědčených postupů, co se týče rovných příležitostí pro muže i ženy ve sportu;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily evropské organizace pro podporu a provádění doporučení Evropské charty práv žen ve sportu;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve všech svých činnostech souvisejících se sportem zohledňovaly rovnost žen a mužů, a přitom se obzvláště zaměřily na otázky přístupu ke sportu pro přistěhovalkyně a ženy náležící k etnickým menšinám, příležitosti žen zastávat v oblasti sportu pozice s rozhodovacími pravomocemi a zastoupení žen ze sportovní oblasti v médiích, a aby zajistily, aby politika a právní předpisy v oblasti sportu byly založeny na rovnosti pohlaví;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily a povzbudily evropský výzkum specifických znaků ženských sportovních aktivit, důvody, proč ženy a dívky opouštějí sport, a přetrvávání nerovností v přístupu žen ke sportu;

25.

vybízí k tomu, aby byly ve sportu vytvořeny sítě pro ženy podporující výměnu osvědčených postupů a informací;

26.

zdůrazňuje, že nelze tolerovat ani omlouvat kulturními nebo náboženskými důvody skutečnost, že dívkám z přistěhovaleckých rodin rodiče zakazují účastnit se ve škole tělesné výchovy a plavání;

27.

upozorňuje na to, že mnoho dívek se věnuje sportu v mladším věku, avšak že mnohé s ním skončí v období dospívání; v této souvislosti odkazuje na výzkum, který dokládá, že dívky jsou vystaveny otevřenému nebo jemnému nátlaku ze strany vrstevníků a rodiny, aby byly „ženštější“ nebo aby se ujaly povinností, jež jim znemožňují ve sportu pokračovat; vybízí členské státy a vnitrostátní orgány příslušné pro oblast sportu, aby vypracovaly strategie pro programy a trenéry, jež by podporovaly zejména dívky zajímající se o sport v tom, aby si mohly vytvořit identitu jako sportovkyně;

28.

klade důraz na nutnost podpory boje proti dopingu při respektování základních práv atletů, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována nejmladším atletům prostřednictvím preventivních a informačních kampaní; naléhavě vyzývá členské státy, aby na obchod s dopingovými látkami ve světě sportu nahlížely stejně jako na obchod s nezákonnými omamnými látkami a aby v tomto směru přijaly příslušné vnitrostátní právní předpisy a snažili se zlepšit evropskou koordinaci v této oblasti; žádá Světovou antidopingovou agenturu, aby vytvořila uživatelsky vstřícný systém správy informací o místech pobytu sportovce, který bude odpovídat právním předpisům EU, a zdůrazňuje potřebu statistických údajů o používání dopingu a sportovců, kteří neprošli při antidopingových testech, aby mohl být zaveden cílený přístup v boji proti dopingu;

29.

domnívá se, že přistoupení EU k Antidopingové úmluvě Rady Evropy je nezbytným krokem pro koordinaci jednotnějšího provádění kodexu Světové antidopingové agentury v členských státech;

30.

je zastáncem větší harmonizace právních předpisů v zájmu dosažení účinné spolupráce na straně politiky a soudnictví v boji proti dopingu a dalším druhům ovlivňování výsledků sportovních akcí;

31.

vyzývá členské státy, aby přistoupily k otázce závislosti na hazardních hrách a ochrany nezletilých před riziky hazardních her;

32.

je pro formulování jasných pravidel týkajících se ochrany nezletilých v soutěžním sportu a pro rozvíjení dalších rozhodujících ochranných opatření v konzultaci s federacemi;

33.

zdůrazňuje klíčový význam současné sportovní přípravy i přípravy na budoucí povolání u mladých spotovců a sportovkyň; vybízí proto Komisi a členské státy spolu se všemi odpovídajícími aktéry, aby vypracovaly pokyny pro zajištění toho, aby mladí sportovci a sportovkyně mohli pokračovat v normální školní docházce a odborných studiích současně se svojí sportovní přípravou a aby se při tom vycházelo z osvědčených postupů jednotlivých členských států; vybízí členské státy, aby v této souvislosti přihlížely k odpovídajícím zkušenostem bývalých sportovců, pokud se chtějí věnovat trenérské činnosti, a aby zřídily obory určené pro sportovce na vysoké úrovni, kteří chtějí pokračovat ve vysokoškolském vzdělání a využívat svých zkušeností ve prospěch sportu jako takového;

34.

naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvořily vzdělávací programy pro usnadnění kombinace učení a tréninku pro profesionální atlety;

35.

navrhuje, aby byly stanoveny rámce pro účely odborného vzdělávání a kvalifikací pro trenéry a vzdělávání trenérů, které by byly zahrnuty do Evropského kvalifikačního rámce celoživotního vzdělávání, s cílem podpořit rozvoj znalostní společnosti a vysoce kvalitního trénování na amatérské i profesionální úrovni;

36.

zdůrazňuje úlohu trenérů v rozvoji a vzdělávání mládeže, nejen ve sportovních dovednostech, ale rovněž v životní oblasti; konstatuje, že trenéři mohou poskytnout vedení mladým lidem, aby rozvíjeli svůj zdravý životní styl;

37.

žádá členské státy, aby po úzké poradě s příslušnými federacemi zakázaly přístup na stadiony fanouškům s násilným a diskriminačním chováním a vytvořily koordinovaný přístup při stanovení a vymáhání sankcí proti těmto osobám a aby úzce spolupracovaly při zajištění toho, aby zákazy vstupu na stadiony zůstaly v platnosti také pro mezinárodní zápasy v jiných členských státech, než je stát, ve kterém byl zákaz vydán, za současného dodržování práv a svobod jenotlivce a aby zřídily evropskou databázi pro sdílení informací a posílení spolupráce prostřednictvím zdokonaleného systému včasné výstrahy pro vysokoriziková sportovní utkání;

38.

kladně hodnotí členské státy, které po konzultaci s evropskými sportovními federacemi vypracovaly minimální bezpečnostní normy pro stadiony a přijaly veškerá vhodná opatření k zajištění co nejvyšší bezpečnosti pro hráče a fanoušky;

39.

zdůrazňuje, že když sport probíhá v přírodním prostředí, je nutné zajistit rovnováhu mezi společenským přínosem a zdravým prostředím, v němž je sport provozován;

40.

zdůrazňuje potenciál sportovních událostí pro cestovní ruch na místní a celostátní úrovni a vyzývá členské státy, aby podpořily rozvoj tohoto odvětví ekonomické a obchodní činnosti;

41.

podporuje zvláštní povahu sportu, jež je uznávána v oblasti vnitřního trhu a práva hospodářské soutěže, a proto znovu opakuje svou výzvu Komisi, aby přijala pokyny týkající se uplatňování práva EU na sport s cílem napravit řadu právních nejistot;

42.

konstatuje, že sponzorství poskytuje rozhodující finanční zdroj a řadu možností ve sportu, pokud jsou respektovány zásady finančního fair play;

43.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dobrovolným činnostem ve sportu poskytly vysokou prestiž; znovu vyzdvihuje význam dobrovolníků v oblasti sportu a zdůrazňuje, že je třeba stanovit rámec pro jejich společenské uznání a poskytnout dobrovolníkům řádné školení; vyslovuje se pro výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem podpořit dobrovolnou činnost ve sportu a aby byly prozkoumány možnosti právního a daňového rámce, který by podporoval činnosti sportovních asociací;

44.

žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily systém uznávání osvědčení získaných dobrovolníky a osvědčení požadovaných pro výkon regulovaných profesí spojených se sportem;

45.

zdůrazňuje, že vzájemné uznávání vzdělání a odborné přípravy pracovníků ve sportu (rozhodčí, trenéři) v jednotném evropském rámci je mimořádně důležité vzhledem k tomu, že z dlouhodobého hlediska přispívá ke zvyšování konkurenceschopnosti, díky níž je možné zajistit, aby nedocházelo k významným ztrátám příjmů;

46.

povzbuzuje členské státy, aby zajistily pro sportovce vzdělání ve vysokoškolských institucích a harmonizované uznávání sportovních a vysokoškolských kvalifikací k posílení profesní mobility těchto sportovců;

47.

vybízí také členské státy, aby zlepšily struktury pro bývalé sportovce vracející se na trh práce a jejich začlenění a profesní dráhu poté, co skončili v profesionálním sportu;

48.

vyzývá členské státy, aby zvážily způsoby, jak snížit finanční zatížení nejméně placených profesionálních sportovců a sportovkyň, neboť jejich kariéra je krátká a kolísající; znovu vyjadřuje názor, že profesionálové v oblasti sportu, kteří spadají do kategorie aktivních sportovců a jejichž hlavní výdělek pochází ze sportu, by měli mít stejná práva sociálního zabezpečení jako ostatní pracující;

49.

je toho názoru, že sociální dialog v oblasti sportu je vhodným způsobem, jak najít rovnováhu mezi základními a pracovními právy sportovců a specifickou povahou evropského sportu;

50.

domnívá se, že ve stále se vyvíjející ekonomické dimenzi odvětví sportu je zapotřebí okamžitých zlepšení v otázkách souvisejících se sportem v klíčových oblastech, jako je volný pohyb pracovníků a služeb, svoboda usazování, uznávání profesních kvalifikací, práva duševního vlastnictví a pravidla pro státní pomoc, aby bylo zaručeno, že odvětví sportu bude čerpat veškeré výhody z jednotného trhu;

51.

zdůrazňuje, že zcela zásadní význam má obchodní využívání audiovizuálních práv ke sportovním soutěžím na centralizované, exkluzivní a územní bázi, tak aby bylo v dlouhodobém horizontu zajištěno spravedlivé rozdělování výnosů mezi elitou a sportováním širší veřejnosti;

52.

domnívá se, že přenosy sportovních událostí, jež jsou považovány za stále důležitější z hlediska společenského významu, by měly být dostupné co nejširšímu okruhu lidí; vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby přijaly opatření k zajištění toho, aby provozovatelé vysílání v jejich jurisdikci nevysílaly tyto přenosy na exkluzivní bázi;

53.

uznává právo novinářů na přístup na organizované sportovní události veřejného zájmu a informování o nich ve snaze zajistit právo veřejnosti na získání nezávislých zpráv a informací o sportovních událostech;

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily práva duševního vlastnictví ve vztahu ke sportovnímu obsahu a věnovaly přitom náležitou péči právu veřejnosti na informace;

55.

domnívá se, že sportovní sázky představují formu obchodního využívání sportovních utkání a žádá Komisi a členské státy, aby je chránily před nepovoleným využíváním, před provozovateli bez licence a podezřením na ovlivňování výsledků zápasů především tím, že uznají právo na duševní vlastnictví organizátorů k soutěžím, zajistí, aby provozovatelé sportovních sázek výrazně přispívali na financování masového a místního sportu, a tím, že budou chránit čestnost soutěží s důrazem na výchovu sportovců; domnívá se nicméně, že taková práva duševního vlastnictví by neměla omezovat právo na krátké zprávy zakotvené ve směrnici 2007/65/ES (směrnice o audiovizuálních mediálních službách);

56.

opakuje svůj požadavek, aby Komise vypracovala pokyny pro poskytování státní podpory a uvedla v nich, který druh státní podpory je legitimní pro dosažení sociálních, kulturních a vzdělávacích cílů sportu;

57.

vyzývá členské státy, aby přijaly účinná opatření v boji proti korupci a na podporu etiky v oblasti sportu; považuje v této souvislosti za nezbytné, aby každá země zavedla přísná pravidla pro finanční dohled nad sportovními kluby;

58.

vyzývá sportovní organizace, aby spolupracovaly s orgány vymáhajícími právo, mimo jiné poskytováním informací, aby byl zajištěn přiměřený a účinný přístup k boji proti ovlivňování výsledků zápasů a dalším podvodům ve sportu;

59.

vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření na zajištění financování sportu, které přinášejí loterie;

60.

poznamenává, že zavedení „satelitního účtu“ pro sportovní sektor je opravdu příhodným krokem Komise, protože s jeho pomocí bude možné hodnotit sportovní činnosti dle jednotných standardů i na vnitrostátní úrovni, což je nezbytné ke zjištění veškerých nesrovnalostí a představuje přínos pro evropské hospodářství a jednotný trh;

61.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly praktická opatření na výměnu osvědčených postupů a podporu užší spolupráce s ohledem na technické aspekty a výzkum v oblasti sportu;

62.

domnívá se, že místní a regionální orgány hrají v rozvoji evropského rozměru sportu zásadní úlohu, neboť jejich institucionální úkoly zahrnují poskytování služeb veřejnosti v oblasti sportu a přidělování prostředků na sportovní činnosti a na zařízení, která vyžadují;

63.

zdůrazňuje, že místní sporty by měly být příjemci prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu, jež by měly umožnit investice do sportovní infrastruktury a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytli Unii zvláštní rozpočtový program v oblasti sportu, jak to nyní umožňuje článek 165 SFEU;

64.

upozorňuje, že sportovní struktury v Evropě spočívají na principech státní příslušnosti a teritoriality;

65.

znovu potvrzuje svůj vstřícný přístup k evropskému sportovnímu modelu, v němž hrají zásadní úlohu federace a který má různé aktéry, včetně fanoušků, hráčů, klubů, lig, sdružení a dobrovolníků, kteří tvoří základ a kteří mají rozhodující úlohu v podporování celkové struktury sportu;

66.

požaduje odstranění překážek dobrovolnictví ve sportu na celém území EU;

67.

zdůrazňuje významnou úlohu, kterou ve společnosti hrají místní orgány v podpoře sportu pro všechny, a vyzývá tyto orgány, aby byly aktivně zapojeny do evropského fóra pro debatu a dialog zaměřený na sport ve světě;

68.

připomíná, že dobrá správa v oblasti sportu je podmínkou pro autonomii a samoregulaci sportovních organizací v souladu s principy transparentnosti, odpovědnosti a demokracie, a poukazuje na potřebu uplatňovat politiku nulové tolerance vůči korupci ve sportu; zdůrazňuje potřebu vhodného zastoupení všech zainteresovaných stran v rozhodovacím procesu;

69.

vyzývá členské státy a sportovní řídící orgány, aby aktivně podporovaly společenskou a demokratickou úlohu sportovních příznivců, kteří vyznávají zásady fair play, a to podporou jejich zapojení do vlastnických a řídících struktur jejich sportovních klubů I jako významné zainteresované strany ve sportovních řídících orgánech;

70.

potvrzuje, že by sportovní kluby měly uvolňovat své hráče povolané do národních týmů a zároveň uznává přínos těchto hráčů k úspěchu v důležitých soutěžích národních týmů, což s sebou může nést příslušné mechanismy pojištění, a zdůrazňuje, že není možné použít na všechny druhy sportů jedno univerzální řešení;

71.

zdůrazňuje, že pro udržitelný rozvoj sportovního hnutí v Evropě a šíření jeho pozitivního vlivu na jednotlice a společnost je nezbytný trénink hráčů na místní úrovni a investice do sportovní výchovy; považuje proto za nezbytné zajistit, aby sport na vysoké úrovni neměl negativní dopad na rozvoj mladých lidí zapojených do sportovních aktivit, amatérský sport a základní roli místních sportovních organizací; zdůrazňuje potřebu rovnocennosti a uznávání diplomů a kvalifikací ve sportu;

72.

potvrzuje svoji podporu pravidlu pro domácí hráče a domnívá se, že by to mohl být model pro další profesionální ligy v Evropě; dále podporuje úsilí řídících orgánů ve sportu o povzbuzení místního trénování mladých hráčů v rámci právních předpisů EU a tedy I o posílení vyvážené konkurence v soutěžích zdravého rozvoje evropského sportovního modelu;

73.

domnívá se, že rozvoj nových talentů je jednou z klíčových činností sportovních klubů a že přílišná závislost na přestupech hráčů může podrývat sportovní hodnoty;

74.

zdůrazňuje význam příspěvků na přípravu, neboť představují účinný mechanismus ochrany středisek sportovní přípravy a zajišťují spravedlivou návratnost investic;

75.

domnívá se, že činnost sportovních agentů by měla být regulovanou profesní činností a agenti by měli mít odpovídající oficiální kvalifikaci a měli by mít daňové sídlo na území EU, čímž by se zvýšila transparentnost; vyzývá Komisi, aby vypracovala a zavedla, ve spolupráci se sportovními federacemi, hráčskými svazy a sdruženími agentů, evropský licenční a registrační systém spolu s kodexem chování a mechanismem sankcí;

76.

navrhuje, aby sportovní federace zavedly neveřejný evropský registr hráčských agentů, v němž by agenti uváděli jména hráčů, které zastupují, aby tak byli sportovci, zejména mladší 18 let, chráněni a bylo omezeno riziko střetu zájmů; zastává názor, že by platby poplatků za přestup agentům měly probíhat rozdělením do řady částek během trvání smlouvy, která pro sportovce vstoupila v platnost v důsledku přestupu, přičemž zaplacení plné výše poplatků by záviselo na plnění této smlouvy;

77.

vyzývá členské státy, aby doplnily stávající ustanovení právních předpisů týkajících se hráčských agentů / prostředníků odstrašujícími sankcemi a aby přísně tyto sankce uplatňovaly;

78.

vyzývá řídící sportovní orgány ke zvýšení transparentnosti, co se týče činnosti hráčských agentů, a ke spolupráci s orgány členských států s cílem odstranit korupční praktiky;

79.

vítá studii provedenou na žádost Komise na téma hospodářských a právních důsledků hráčských přestupů; je rovněž toho názoru, že by se měla podpořit opatření přijímaná sportovními federacemi za účelem zprůhlednění mezinárodních přestupů;

80.

vyjadřuje názor, že systémy zaváděné řídícími sportovními orgány s cílem zajistit větší průhlednost mezinárodních přestupů hráčů představují krok správným směrem, neboť vyhovují zásadě dobré správy a zaměřují se na zajištění integrity ve sportovních soutěžích;

81.

jasně podporuje systém licencí a finanční čestnost, jež podporují kluby k účasti podle jejich skutečných finančních možností;

82.

domnívá se, že tato opatření pomáhají zlepšit řízení, obnovit dlouhodobou finanční stabilitu a udržitelnost klubů a přispět k finanční spravedlnosti v evropských soutěžích, a proto žádá Evropskou komisi, aby uznala slučitelnost takových pravidel s právními předpisy EU;

83.

vítá úsilí sportovních federací zakázat vlastnictví více než jednoho sportovního klubu zapojeného do stejné sportovní soutěže; je toho názoru, že provozovatelům sázek by mělo být zakázáno vlastnit nebo kontrolovat podíl v subjektu, jež organizuje soutěže nebo se jich účastní, a že orgánům, které organizují soutěže nebo se jich účastní, by mělo být zakázáno vlastnit nebo kontrolovat podíl v organizaci provozující sázky na sportovní akce, které organizují nebo jichž se účastní;

84.

pobízí členské státy, aby přijaly veškerá nutná opatření k zabránění nezákonným činnostem postihujícím integritu sportu a aby tyto aktivity trestaly a stíhaly je jako trestný čin, zejména pokud takové aktivity souvisí se sázkami, což značí, že zahrnují úmyslné a podvodné manipulování s výsledky soutěže nebo jedné z jejích herních fází, tak aby byla získána výhoda, která není založena jen na běžném sportovním postupu nebo příslušné nejistotě;

85.

vybízí sportovní federace, aby úzce spolupracovaly s členskými státy za účelem ochrany integrity sportu;

86.

vyzývá Evropskou komisi, aby se zabývala neprůhledností přestupů a ovlivňováním výsledků, jak o tom hovoří ve své protikorupční strategii EU, a to tak, že vytvoří minimální pravidla týkající se definice trestných činů v této oblasti;

87.

je hluboce znepokojen závažnými nezákonnými činnostmi odehrávajícími se ve sportu, jako je praní špinavých peněz, a vyzývá členské státy, aby zintenzívnily vzájemnou spolupráci k řešení těchto otázek a k zajištění větší průhlednosti ve finančních transakcích prováděných jako součást hráčských přestupů a činnosti agentů;

88.

nadále zdůrazňuje, že by měly být navrženy nástroje, které umožní posílit spolupráci mezi orgány veřejné správy a sportovními orgány a sázkovými kancelářemi ve vztahu k případům sportovních podvodů, přičemž lze uvažovat i o spolupráci s Europolem a Eurojustem;

89.

uznává legitimnost orgánů sportovního soudnictví při řešení sporů v oblasti sportu, které uznávají základní právo občanů na spravedlivý proces; vyzývá k tomu, aby Arbitrážní soud pro sport (CAS) zohledňoval právní předpisy EU v případech urovnávání sportovních rozepří v rámci sporů vzniklých v EU;

90.

vyzývá Komisi, aby předložila do roku 2012 návrh s cílem dospět k lepšímu porozumění specifickým potřebám sportovního odvětví a tomu, jaké praktické kroky je možné k řešení těchto potřeb přijmout, přičemž se plně zohlední ustanovení článku 165 SFEU;

91.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly se třetími zeměmi v otázkách, jako jsou přestupy mezinárodních hráčů, využívání nezletilých hráčů, pirátství ovlivňující výsledky zápasů a nezákonné sázky; zdůrazňuje také potřebu posílit mezinárodní spolupráci, co se týče podpory sportu v rozvojových zemích;

92.

očekává výsledky systému zavedeného pro sledování transparentnosti a finančního fair play a pro boj s korupcí a obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že je nutné, aby systém byl v souladu s právními předpisy EU a pravidly pro ochranu osobních údajů; vyzývá sportovní orgány, aby propojily údaje z TMS s jinými protikorupčními systémy za účelem zefektivnění monitorování situace s cílem bojovat proti manipulaci s výsledky zápasů;

93.

zdůrazňuje, že je zapotřebí vypořádat se s neautorizovanými subjekty provozujícími hazardní hry, které sídlí v EU či mimo území jejích členských států, neboť jsou schopny obejít systémy monitorující podvody ve sportu;

94.

vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly ve veškeré spolupráci se třetími zeměmi celosvětovou úctu k olympijským zásadám a pravidlům;

95.

žádá kluby, aby při angažování mladých hráčů ze třetích zemí dohlížely na dodržování právních předpisů v oblasti přistěhovalectví a aby všechny podmínky ve smlouvách s těmito mladými hráči byly v souladu s platnými právními předpisy; žádá, aby se mladí sportovci mohli vrátit domů za uspokojivých podmínek, pokud o to projeví zájem, zejména pokud se jim nepodaří zahájit kariéru; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nezbytné posílit související právní předpisy;

96.

zdůrazňuje potřebu posílení ochrany nezletilých v souvislosti s mezinárodními přestupy; zastává názor, že mezinárodní přestupy jsou potenciálně nebezpečné pro mladé atlety, kteří jsou velice ohrožení, neboť opustili své rodiny a svou zemi v mladém věku, a mělo by se jim tudíž dostat trvalé pozornosti ze strany sportovních organizací;

97.

vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby navzdory pravidlům nebo povinnostem, které jsou ženám společností ukládány na základě kulturních, tradičních, historických nebo náboženských důvodů, propagovaly naprostou svobodou žen a mužů provozovat jakýkoli druh sportu;

98.

vybízí Komisi, aby rozšířila existující programy, které podporují sport jako nástroj její rozvojové politiky a aby zavedla nové iniciativy v této oblasti;

99.

vyzývá Komisi, aby:

100.

navrhuje, aby se při velkých mezinárodních sportovních akcích organizovaných na území EU vyvěšovala evropská vlajka, a doporučuje sportovním federacím, aby zvážily myšlenku, aby se vlajka objevovala na dresech sportovců členských zemí spolu s jejich národní vlajkou; zdrůrazňuje, že by bylo zcela na vůli členských států a sportovních organizací rozhodnout, zda se chtějí výše uvedeným doporučením řídit;

101.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských zemí a evropským, mezinárodním a národním sportovním federacím.

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/60

—

s ohledem na petiční právo zakotvené v článku 227 SFEU,

—

s ohledem na obdržené petice, které tvoří přílohu zprávy Petičního výboru (A7-0335/2011),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (1) ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES (2) ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí,

—

s ohledem na směrnici Rady 1999/31/ES (3) ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů,

—

s ohledem na směrnici 2000/76/ES (4) Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (5) ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (6) ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (7) ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně,

—

s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí (Aarhus, Dánsko, dne 25. června 1998),

—

s ohledem na odbornou studii o hlavních problémech a osvědčených postupech v oblasti nakládání s odpady v Evropě z července 2011,

—

s ohledem na čl. 202 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7-0335/2011),

A.

vzhledem k tomu, že v období 2004–2010 Petiční výbor obdržel a prohlásil za přípustné 114 petic, které se týkají porušování tohoto právního rámce, a to z těchto členských států: Itálie, Řecko, Francie, Španělsko, Irsko (každý stát více než 10 petic), Bulharsko, Spojené království, Polsko, Rumunsko, Německo (každý stát 3–10 petic), Rakousko, Maďarsko, Litva, Malta, Portugalsko a Slovensko (každý stát 1 petice);

B.

vzhledem k tomu, že Petiční výbor vypracoval pět zpráv o vyšetřovacích misích, které byly uspořádány na základě petic o odpadech a směřovaly do Irska (8), do města Fos-sur-Mer (Francie) (9), na skládku v Path Head (Spojené království) (10), do italského regionu Kampánie (11) a do města Huelva (Španělsko) (12),

C.

vzhledem k tomu, že petice týkající se životního prostředí soustavně tvoří hlavní skupinu předložených petic, přičemž petice o odpadech jsou její významnou podskupinou, a že obavy z odpadu se přímo dotýkají občanů v celé EU, především pokud jde o postup povolování nových zařízení pro nakládání s odpady nebo provoz již existujících zařízení a následně o celkové nakládání s odpady;

D.

vzhledem k tomu, že velká většina petic o odpadu se týká zařízení pro nakládání s odpady, přičemž 40 % se zabývá postupem povolování nových zařízení, dalších 40 % se zmiňuje o činnosti již existujících zařízení, z čehož se 75 % týká skládek a 25 % spaloven, a zbývající petice hovoří o celkových problémech nakládání s odpady;

E.

vzhledem k tomu, že z nejnovějších údajů Eurostatu (2009) vyplývá, že každý občan EU vyprodukuje v průměru 513 kg odpadu za rok, přičemž řada nových členských států je hluboko pod průměrem a většina průmyslově nejvyspělejších zemí je naopak v čele;

F.

vzhledem k tomu, že státy, které produkují největší množství odpadu, zároveň v největší míře recyklují, kompostují a spalují odpad za účelem výroby energie, a tudíž na skládky neukládají žádný nebo téměř žádný odpad, zatímco členské státy, které v průměru vyprodukují nejméně odpadu, zaujímají přední místa v počtu skládek a vykazují mnohem nižší míru recyklace, a dokonce i spalování;

G.

vzhledem k tomu, že některé spalovny trpí nedostatkem přiměřené infrastruktury pro třídění a zpracování odpadu; vzhledem k tomu, že pravděpodobně neexistuje jasné vymezení toho, které druhy odpadu jsou spalovány, a že přetrvávají obavy ohledně toxického popílku, jenž spalováním vzniká;

H.

vzhledem k tomu, že směrnice 2008/98/ES o odpadech (rámcová směrnice o odpadech) stanovuje opatření určená k ochraně životního prostředí a lidského zdraví, která spočívají v předcházení nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi, v omezování celkového dopadu využívání zdrojů a ve zvyšování efektivity jejich využívání, a že občanům EU je prospěšná z hlediska zlepšování zdraví a zvyšování kvality života a zároveň přináší ekologicky udržitelný způsob nakládání s odpady;

I.

vzhledem k tomu, že směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí stanovuje minimální počet vážných trestných činů proti životnímu prostředí a ukládá členským státům, aby zavedly více odrazující trestní postihy za tento druh trestné činnosti, je-li spáchána úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti;

J.

vzhledem k tomu, že strategie nakládání s odpady musí být v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech a musí zaručovat, že veškerý odpad bude sesbírán a přepraven do sítě přiměřených zařízení pro zpracování odpadů, kde se využije a nakonec odstraní, k čemuž musí patřit opatření zaměřená na omezení vzniku odpadů u zdroje;

K.

vzhledem k tomu, že v některých oblastech, např. ve Fos-sur-Mer (Francie – 2008), v Path Head (Spojené království – 2009), v Huelvě (Španělsko – 2009) a v Kampánii (Itálie – 2011), bylo v souvislosti se snižováním objemu odpadu a recyklací domácího odpadu dosaženo jen nepatrného pokroku a že na skládky je nadále přivážen netříděný domácí i jiný odpad, přičemž v některých případech byl patrně smíchán s různými druhy průmyslového odpadu;

L.

vzhledem k tomu, že lhůta pro transpozici rámcové směrnice o odpadech uplynula v prosinci 2010, avšak pouze šest členských států ji dodrželo, a že Komise přijímá aktivní opatření, jimiž hodlá zajistit, aby zbývající státy dokončily uplatňování a bezodkladně zahájily provádění;

M.

vzhledem k tomu, že odpad z domácností by se měl zpracovávat v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, kterou podle článku 4 rámcové směrnice o odpadech tvoří předcházení a omezení vzniku odpadu, opětovné použití, recyklace, jiné využití (např. energetické) a odstranění;

N.

vzhledem k tomu, že účinné využívání zdrojů v Evropě je jedním ze stěžejních cílů strategie Evropa 2020 a že rámcová směrnice o odpadech stanovila cíl recyklace 50 % komunálního odpadu, který má být ve všech členských státech splněn do roku 2020, přičemž uznává, že vývoj EU směrem k cirkulárnímu ekologickému hospodářství, v němž je odpad využíván jako zdroj, je důležitou součástí cíle v oblasti účinného využívání zdrojů;

O.

vzhledem k tomu, že to, že plány nakládání s odpady nejsou v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech, je způsobeno několika faktory: k nim patří nedostatečné provádění směrnice a špatný dohled nad jejím dodržováním, nedostatek řádně proškoleného personálu na místní a regionální úrovni a špatná koordinace na úrovni celostátní; nedostatečné kontroly na úrovni EU, přidělení nedostatečných zdrojů a absence podrobně propracovaného systému, což vede k tomu, že nejsou využívány možnosti, které kvalitní odpadové hospodářství nabízí z hlediska snižování emisí skleníkových plynů či jiných cílů v oblasti životního prostředí a z hlediska snižování závislosti Evropy na dovozu surovin;

P.

vzhledem k tomu, že důležitým a často opomíjeným faktorem je skutečnost, že odvětví recyklace skýtá potenciál až půl milionu pracovních míst, jelikož některé druhy odpadů představují výrobní zdroje a mohou přispět ke zlepšení ekologické udržitelnosti a napomoci přechodu k ekologickému hospodářství;

Q.

vzhledem k tomu, že nakládání s biologickým odpadem je v EU stále ještě v plenkách a že je třeba rozvinout stávající legislativní nástroje a zefektivnit techniky,

R.

vzhledem k tomu, že prioritou musí nadále zůstat plnění cílů, které si EU stanovila pro sběr a recyklaci odpadu a snižování množství odpadu uloženého na skládky;

S.

vzhledem k tomu, že za provádění právních předpisů EU – na celostátní, regionální a místní úrovni – nesou hlavní odpovědnost členské státy, a vzhledem k tomu, že občané připisují odpovědnost za provádění odpadové politiky Evropské unii, která však nemá dostatečné prostředky, aby zajistila dodržování předpisů;

T.

vzhledem k tomu, že Aarhuská úmluva přiznává občanům právo na informace o situaci na území jejich státu a veřejným orgánům ukládá povinnost tyto informace poskytovat a podněcovat občany k zodpovědnému přístupu a chování; vzhledem k tomu, že v souladu se směrnicí 2003/35/ES musí členské státy zajistit, aby bylo veřejnosti zavčas umožněno účinně se podílet na přípravě, úpravě či revizi plánů nebo programů, které musí být vypracovány;

U.

vzhledem k tomu, že v různých peticích občané říkají, že mají pocit, že orgány veřejné správy nemají situaci pod kontrolou a že nejsou v některých případech ochotny vyvinout úsilí o to, aby přispěly k nalezení řešení, že vztah důvěry je narušen a že současný stav směřuje k otevřené konfrontaci a ochromení, takže nebude možné činit žádné kroky;

V.

vzhledem k tomu, že z nedávno vydané studie (13), kterou zadala Komise s cílem zjistit, zda by bylo možné možné zřídit agenturu pro nakládání s odpady, vyplynulo, že řada členských států nemá dostatečné kapacity na přípravu plánů nakládání s odpady ani na inspekce, kontroly a na další činnosti související s řádným uplatňováním právních předpisů o odpadech;

W.

vzhledem k tomu, že studie rovněž odhaluje vysokou míru nesouladu s předpisy, nelegální ukládání a přepravu odpadů, velký počet stížností občanů a soudních řízení u Evropského soudního dvora pro nesplnění povinnosti, v důsledku čehož není plněn všeobecný cíl právních předpisů EU o odpadech, jímž je ochrana veřejného zdraví a životního prostředí;

X.

vzhledem k tomu, že nelegální nakládání s odpady se rovněž stalo jednou z oblastí organizovaného zločinu, což vyvolává otázky o úloze příslušných orgánů a v případě průmyslových odpadů o existenci tajné dohody;

Y.

vzhledem k tomu, že stávající monitorovací a kontrolní postupy, které mají zajistit, aby odpad z domácností neobsahoval toxický odpad, nejsou vždy účinné nebo neexistují vůbec, což vede ke kontaminaci skládek a spaloven; vzhledem k tomu, že je třeba zdůraznit, že likvidace toxického odpadu spalováním v zařízeních určených ke spalování odpadu z domácností je bezpodmínečně zakázáno;

Z.

vzhledem k tomu, že na základě podrobné analýzy petic lze potvrdit, že právní předpisy pro funkční a ekologicky šetrné nakládání s odpady již z velké části existují a že hlavní problémy se týkají provádění a prosazování, neboť 95 % petic se vztahuje k selhání státní správy na místní nebo regionální úrovni;

AA.

vzhledem k tomu, že jednou z rozhodujících příčin tohoto stavu je nedostatek informací, povědomí, administrativních kapacit a finančních a dalších zdrojů na místní úrovni;

AB.

vzhledem k tomu, že Komise zvýšila podporu – včetně 4,1 miliard EUR na období let 2005 a 2006 – poskytovanou na zlepšení provádění a prosazování právních předpisů EU o nakládání s odpady na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že na konci roku 2009 představovala řízení pro nesplnění povinnosti, které se týkají s nakládáním s odpady, dvacet procent všech případů týkajících se životního prostředí;

AC.

vzhledem k tomu, že cena za špatné nakládání s odpady je vysoká a že regionální systém schopný uzavřít kompletní cyklus povede k významným hospodářským úsporám;

AD.

vzhledem k tomu, že provádění právních předpisů v oblasti odpadů je v EU sice úkolem veřejných orgánů, nicméně 60 % odpadů z domácností a 75 % odpadů z podniků zpracovávají soukromé a nadnárodní společnosti, jejichž roční obrat dosahuje 75 miliard EUR (14);

AE.

vzhledem k tomu, že zakládání nových skládek a spaloven spadá pod přílohu I odst. 9 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (15) a že tyto záměry je nutné posuzovat podle čl. 4 odst. 1 nebo alespoň podle čl. 4 odst. 2, spadá-li skládka pod přílohu II odst. 11 písm.b);

AF.

vzhledem k tomu, že povolení pro provoz skládek spadají pod přílohu II směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, pokud by „mohly mít závažný vliv na životní prostředí“, a podléhají přitom kritériím pro maximální hodnoty stanoveným členskými státy;

AG.

vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 4 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí stanoví, že „dotčená veřejnost musí dostat včasné a účinné možnosti účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2 a musí mít za tím účelem právo vyjádřit své připomínky a stanoviska příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy jsou všechny možnosti ještě otevřené, tedy před učiněním rozhodnutí o žádosti o povolení“;

AH.

vzhledem k tomu, že směrnice EU a Aarhuská úmluva konkrétně hovoří o přístupu k informacím a o účasti veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí;

AI.

vzhledem k tomu, že řada petic poukazuje na to, že postup povolování zařízení pro nakládání s odpady nebyl plně v souladu s právními předpisy EU, především co se týče směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a veřejných konzultací;

AJ.

vzhledem k tomu, že jsou-li povolení v souladu s parametry stanovenými ve směrnici a bylo-li provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, Komise nemá pravomoc zasahovat do rozhodování vnitrostátních orgánů; vzhledem však k tomu, že některé členské státy neprovádějí před udělením povolení ke zřízení nových nebo rozšíření stávajících skládek resp. k výstavbě spaloven odpadu řádné posouzení vlivů na životní prostředí;

AK.

vzhledem k tomu, že soudní řízení může být zahájeno až poté, co byl projekt schválen členskými státy; vzhledem k tomu, že občané jen těžko chápou, že EU nemůže zasáhnout, dokud není celý proces ukončen a projekt neschválí členské státy;

AL.

vzhledem k tomu, že připomínky občanů se často v průběhu veřejných konzultací a v rámci posouzení vlivů na životní prostředí v místech, kde se zamýšlí vybudování nových skládek, týkají údajného poškozování chráněných území, jako tomu bylo v případě skládky v italském národním parku Vesuvius, či obav z negativního dopadu na zdraví a na kvalitu života;

AM.

vzhledem k tomu, že předkladatelé petic protestují proti plánovanému umístění nových skládek, jelikož se domnívají, že tyto projekty zasahují do chráněných krajinných nebo kulturních oblastí, což dokládají petice proti plánu vytvořit novou skládku v italském národním parku Vesuvius, a vzhledem k tomu, že podle jeho názoru by zřizování skládek v oblastech, které jsou zahrnuty do sítě Natura 2000, mělo být hodnoceno jako neslučitelné s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí;

AN.

vzhledem k tomu, že směrnice o skládkách odpadů stanovuje parametry pro udělování povolení k provozu a pro společné kontrolní postupy v průběhu provozní fáze a následných opatření a vzhledem k tomu, se ustanovení této směrnice se nevztahují na skládky uzavřené před provedením této směrnice; vzhledem k tomu, že kritéria uvedená ve směrnici se týkají umístění skládek, kontroly vody a nakládání s průsakovou vodou, ochrany půdy a vody, kontroly plynů, škodlivých vlivů a nebezpečí, stability a bariér;

AO.

vzhledem k tomu, že výbor PETI obdržel několik petic – především petici, jež vedla k uskutečnění vyšetřovací mise do Path Head (Spojené království) – týkajících se skládek, které se nacházejí v těsné blízkosti nejbližších domů a kde je obyvatelstvo postiženo velmi nepříjemným zápachem, zvýšeným znečištěním ovzduší a šířením škůdců v blízkosti jejich domů; vzhledem k tomu, že v právních předpisech EU však nejsou stanovena podrobnější kritéria pro vzdálenost skládek od obytných domů, škol a nemocnic, a tudíž přesná pravidla pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí podléhají zásadě subsidiarity, jak je zakotvena ve Smlouvách;

AP.

vzhledem k tomu, že v peticích týkajících se skládek se často objevují obavy z možného znečištění podzemních vod, což je zapříčiněno tím, že starší skládky nemusí vždy mít ochranu proti průsakům do akviferů, tato ochrana se zdá být poškozená a budí podezření z možných průsaků a nebo že se tyto skládky nachází na geologicky nestabilní půdě či příliš blízko zásobám podzemní/pitné vody;

AQ.

vzhledem k tomu, že podle údajů Komise bylo od roku 2001 zahájeno 177 řízení pro neplnění povinností uložených směrnicí o skládkách odpadů a že nejnovější soupis odhalil v EU minimálně 619 černých skládek;

AR.

vzhledem k tomu, že petice a stížnosti podané Komisi dokládají existenci velkého počtu černých skládek, které fungují bez povolení, nicméně jejich přesný počet není kvůli nedostatečnému monitorování znám;

AS.

připomínaje, že skládkování by mělo být vždy až posledním řešením; vzhledem k tomu, že v některých členských státech, které zaostávají v oblasti předcházení vzniku odpadu a jeho recyklace a opětovného používání, může docházet k tomu, že veřejné orgány jsou nuceny zbavovat se odpadu tím, že rozšiřují stávající skládky, byť tyto skládky nesplňují zákonné požadavky, nebo v krátkém časovém horizontu zakládají skládky nové;

AT.

vzhledem k tomu, že v některých státech, o nichž panuje názor, že ve vysoké míře dodržují požadavky rámcové směrnice o odpadech, je využívání spaloven velmi dobře zavedeno, přijímáno občany a současně z něj lze vyrábět energii, ačkoli má v hierarchii způsobů nakládání s odpady nízkou pozici, a vzhledem k tomu, že státy, které se dosud pro spalování nerozhodly, jej mohou začít využívat a vypořádat se tak s nahromaděným nezpracovaným odpadem;

AU.

vzhledem k tomu, že k tomu se lze uchýlit pouze pod podmínkou, že budou zavedeny přísné kontroly a budou dodržovány příslušné právní předpisy EU, jelikož podobná opatření mohou vyvolat pochopitelný odpor obyvatelstva v nejbližším okolí, které tím bude bezprostředně zasaženo a obává se o své zdraví;

AV.

vzhledem k tomu, že je třeba uznat, že díky novým technologiím se emise ze spaloven výrazně snížily; vzhledem k tomu, že v některých členských státech – zejména ve státech, v nichž je odpad spalován ve velké míře – místní obyvatelé ve vyšší míře spalovny akceptují, zřejmě díky jejich využití pro výrobu tepla nebo elektřiny a díky transparentnosti a dostupnosti informací o jejich fungování;

AW.

vzhledem k tomu, že povolení k výstavbě spaloven vzbuzují podobný odpor jako zakládání skládek, z podobných důvodů a s důrazem na obavy ze znečištění ovzduší a na negativní dopad na veřejné zdraví a chráněná území;