22.6.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 177/1

Směnné kurzy vůči euru (1)

21. června 2013

2013/C 177/01

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,3180
JPY	japonský jen	128,66
DKK	dánská koruna	7,4582
GBP	britská libra	0,85330
SEK	švédská koruna	8,6927
CHF	švýcarský frank	1,2257
ISK	islandská koruna
NOK	norská koruna	7,9090
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	25,825
HUF	maďarský forint	298,87
LTL	litevský litas	3,4528
LVL	lotyšský latas	0,7016
PLN	polský zlotý	4,3289
RON	rumunský lei	4,5350
TRY	turecká lira	2,5515
AUD	australský dolar	1,4296
CAD	kanadský dolar	1,3705
HKD	hongkongský dolar	10,2239
NZD	novozélandský dolar	1,7004
SGD	singapurský dolar	1,6790
KRW	jihokorejský won	1 521,52
ZAR	jihoafrický rand	13,4906
CNY	čínský juan	8,0832
HRK	chorvatská kuna	7,4905
IDR	indonéská rupie	13 088,24
MYR	malajsijský ringgit	4,2222
PHP	filipínské peso	57,707
RUB	ruský rubl	43,2260
THB	thajský baht	41,003
BRL	brazilský real	2,9737
MXN	mexické peso	17,5558
INR	indická rupie	78,1200

(1) Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

22.6.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 177/8

Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 177/07

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

JEDNOTNÝ DOKUMENT

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2)

„LIERS VLAAIKE“

č. ES: BE-PGI-0005-0967-22.02.2012

CHZO ( X ) CHOP ( )

1. Název

„Liers vlaaike“

2. Členský stát nebo třetí země

Belgie

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1 Typ produktu

Třída 2.4

Chléb, pečivo, cukrářské výrobky, cukrovinky, sušenky a ostatní pekařské zboží

3.2 Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Lierse vlaaike“ jsou malé kulaté košíčky, které měří přibližně 3 cm, mají průměr 5 až 6 cm a váží zhruba 45 gramů.

Skládají se z těsta a náplně.

Košíček má tenké stěny, široké 3 až 4 mm, a je dosti vysoký. Připravuje se z křehkého neslazeného těsta a peče se bez náplně.

Hotový košíček se až po okraj naplní sladkou a silně okořeněnou hnědou náplní a znovu se upeče. Pečením získá lehce nadýchaný tvar, jeho náplň zůstane vláčná a ještě více ztmavne.

Nejvýraznější chutí je chuť koření a cukrového sirupu.

Textura

těsto: křupavé

náplň: krémová

Barva

těsto: světlé

náplň: tmavě hnědá

Chuť

těsto: suché, neslazené

náplň: sladká chuť cukrového sirupu a chuť koření (skořice, hřebíček, muškátový oříšek a koriandr)

3.3 Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Těsto se připravuje z pšeničné mouky 00 (jakost 11,5/680), vody a másla.

Náplň je smíchána z hrubé strouhanky, světlého cukrového sirupu, plnotučného mléka a pšeničné mouky 00 (jakost 11,5/680).

Takto připravená náplň je ochucena směsí čtvera koření se stejným dílem skořice, hřebíčku, muškátového oříšku a koriandru.

3.4 Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

—

3.5 Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Příprava těsta, tvarování a pečení košíčku „Liers vlaaike“ se musí provádět ve vymezené zeměpisné oblasti.

3.6 Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

—

3.7 Zvláštní pravidla pro označování

Na etiketě musí být uveden název „Liers vlaaike“, logo EU pro chráněná zeměpisná označení a níže uvedené logo „Liers vlaaike“.

4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Zeměpisnou oblastí je město Lier včetně obecní části Koningshooikt v provincii Antverpy.

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1 Specifičnost zeměpisné oblasti

Košíčky „vlaaien“ a jejich různé obdoby jsou součástí vlámského kulinárního dědictví. Jedná se většinou o jednoduché pečivo, které se peče v domácnostech i v pekárnách. Najdeme je i na obrazech vlámských mistrů, například Pietera Breughela. Některé recepty se tak osvědčily, že přestály zkoušku času a staly se z nich skutečné regionální speciality.

Pekaři ve městě Lier zachovali tradiční výrobu košíčků „Liers vlaaike“. Recept na toto pečivo a znalosti, které jsou nutné k jeho přípravě, jsou tak úzce propojeny s městem Lier, že se tyto malé košíčky nikdy nepekly v jiné oblasti. Lierští pekaři je však prodávali i mimo město, například na antverpském trhu.

Košíčky „Liers vlaaike“ se nezačaly péct tak blízko přístavního města Antverp náhodou. Jejich jedinečná chuť je dána směsí čtvera koření a cukrového sirupu. Antverpský přístav patřil mezi hlavní vstupní brány, jimiž se do Evropy dostávalo koření a cukrová třtina z Orientu. Třtinová řepa se na místě zpracovávala a vyráběl se z ní cukrový sirup a hnědý cukr.

V Liers se dodnes dochovalo několik starých dřevěných formiček na košíčky. Před druhou světovou válkou se košíčky totiž tvarovaly právě v nich. Těsto se připravovalo s horkou vodou, nalilo se do formičky a v ní se dalo na několik dní vyschnout. Teprve pak se košíček vyklopil, naplnil a upekl.

5.2 Specifičnost produktu

Lierští pekaři při pečení košíčků „Liers vlaaike“ dodnes používají jedinečný a tradiční recept.

Lierské košíčky se od ostatního vlámského pečiva odlišují:

—	:	tvarem	:	jedná se o malé košíčky;
—	:	těstem	:	které je suché a není sladké;
—	:	náplní	:	ze strouhanky, cukrového sirupu a koření.

Košíčky „Liers vlaaike“ neobsahují vejce, sůl, konzervační látky ani látky zlepšující vlastnosti potravin. Pekaři si většinou připravují vlastní strouhanku ze sušených a nastrouhaných rohlíků, housek, sendvičových chlebů nebo baget.

Spojením neslazeného košíčku a výrazně sladké náplně vzniká jedinečný regionální produkt, který prodávají pouze pekaři v Lier. Názvem „Liers vlaaike“ se tedy označuje pouze tento pekařský výrobek. Varianty neexistují.

5.3 Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

Chráněné zeměpisné označení „Liers vlaaike“ je založeno na dobré pověsti tohoto produktu, který se ve městě Lier vyrábí již déle než tři sta let.

Traduje se, že první košíčky „Liers vlaaike“ byly upečeny v roce 1722. Lodewijk Jozef van Kessel, kanovník katedrály sv. Bavona v Gentu, zapsal do svých pamětí tento recept: „Vezměte půl pinty mléka, tři suchary, tři rozdrcené hřebíčky, všechno svařte a polijte sirupem k oslazení. Směs nalijte do košíčku a všechno upečte.“ Recept náplně se tedy téměř nezměnil, jen suchary byly nahrazeny strouhankou a místo samotného hřebíčku se používá směs koření.

V roce 1890 se ve městě Lier konala u příležitosti svátku Sv. Gummara obchodní výstava. Pekař Van den Eynde neočekávaně nabídl na stříbrném podnosu své košíčky „Lierse vlaaikes“ Jeho Výsosti králi Leopoldovi II a Její Výsosti královně Marii Henriettě. Královna si jeden košíček vzala a zachutnal jí. Obrátila se proto na pana Van den Eynde, košíček pochválila a zeptala se, jak se připravuje. Říká se, že pekař, který nechtěl, aby recept na jeho specialitu slyšeli všichni přítomní, odpověděl: „Vaše Výsosti, nemějte mi to za zlé, ale rád bych recept udržel v tajnosti.“ Královna s pousmáním odvětila: „Samozřejmě, nemůžu vám dělat konkurenci!“ O několik týdnů později byla výloha pekařství Van den Eynde v Antverpské ulici ozdobena královským erbem a titulem „Dodavatel královského dvora“.

V roce 1925 zahrnul Felix Timmermans, slavný vlámský spisovatel, „Liers vlaiike“ do své básně „Schoon Lier“.

O košíčcích „Liers vlaiike“ se píše v řadě starých i novějších publikací, které se týkají regionálních produktů. Například v knize „De Zoete Provincie; Ambachtelijke specialiteiten uit Antwerpen“ (1998 a 2007) jsou tyto košíčky zařazeny mezi nejstarší regionální pečivo. Podobně v knize „Wat folklore in betrekking met de Pasteibakkerij“ od A. Vanaise (1932) je uvedeno, že „Lierské košíčky jsou dobře známé. Je to kulaté pečivo ze směsi chlebových drobků, sirupu a mléka pečené ve formičkách.“

O košíčcích „Liers vlaaike“ se píše i v turistických průvodcích, například „Zwerven door Vlaanderen“ od Jana Lambina (1961), „Ippa’s Streekgerechtengids voor België“ (1995), „Lekker Antwerpen“ (1993) a „Kleine culinaire encyclopedie“ (2009). Celosvětovou proslulost košíčků dokládají i články na internetu.

Podle kvantitativního průzkumu Vlámského zemědělského centra VLAM (Vlaams Centrum voor Agro- en Visserij Marketing vzw), který byl proveden mezi obyvateli provincie Antverpy, považovalo 72 % dotázaných košíčky „Liers vlaaike“ za tradiční regionální výrobek (2003).

Košíček „Liers vlaaike“ byl zařazen na vlámský seznam Euroterroir (1995) a v roce 2007 byl uznán za tradiční vlámský produkt.

Košíčky se vyrábějí celý rok a obyvatelé města Lier je s oblibou věnují jako dárek, když jsou pozváni mimo své rodné město. Košíčky se podávají na většině malých i velkých městských oslav a při slavnostních příležitostech na radnici. V roce 2000 mohli při své návštěvě města Lier tyto výborné košíčky ochutnat princ Filip a princezna Mathilda. Na místních oslavách, například na oslavě pořádané pro všechny obyvatele Lier, kterým je 75 let, nabízí radnice kávu a košíčky „Liers vlaaike“ všem pozvaným. Řada místních restaurací nikdy neopomene servírovat jeden košíček „Lierse vlaaike“ jako zákusek ke kávě.

Odkaz na zveřejnění specifikae

(čl. 5 odst. 7 nařízení (ES) č. 510/2006 (3))

http://lv.vlaanderen.be/nlapps/data/docattachments/20120117_dossier%20met%20bijlage.pdf

nebo

http://www.vlaanderen.be/landbouw – beleid – kwaliteitssystemen – Europese kwaliteitssystemen – vlaamse dossiers

(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2) Nahrazeno nařízením (EU) č. 1151/2012.

(3) Viz poznámka pod čarou 2.

22.6.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 177/12

Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 177/08

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

ŽÁDOST O ZÁPIS ZARUČENÉ TRADIČNÍ SPECIALITY

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 509/2006

o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality (2)

„SALINĀTĀ RUDZU RUPJMAIZE“

č. ES: LV-TSG-0007-01043-11.10.12

1. Název a adresa skupiny žadatelů

Latvijas Maiznieku biedrība

Adresa: Lizuma iela 5

Rīga, LV-1006

LATVIJA

Tel. +371 6754540, +371 27063370

E-mail: birojs@maizniekubiedriba.lv

2. Členský stát nebo třetí země

Lotyšsko

3. Specifikace produktu

3.1 Název, který má být zapsán/názvy, které mají být zapsány (článek 2 nařízení (ES) č. 1216/2007)

„Salinātā rudzu rupjmaize“

3.2 Jedná se o název, který

☒	je zvláštní sám o sobě;
	vyjadřuje zvláštní povahu zemědělského produktu nebo potraviny.

Slovo „salināt“ znamená sladit, například tím, že se mouka zalije horkou vodou (K. Karulis, Latviešu etimoloģijas vārdnīca (etymologický slovník lotyštiny), svazek II, 1992). Je to staré slovo, jež se v západní části Lotyšska běžně používalo již v 18. století.

Pod pojmem „salinātā rudzu rupjmaize“ se rozumí chléb upečený z žitné mouky, k jehož výrobě se použije spařená mouka. To znamená, že se část mouky zalije horkou vodou, a chléb se tím osladí.

3.3 Žádáte o výhradu názvu podle čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 509/2006?

☒	Zápis s výhradou názvu
	Zápis bez výhrady názvu

3.4 Druh produktu

Třída 2.3.

Cukrovinky, pečivo, cukrářské výrobky, sušenky a jiné pekařské výrobky

3.5 Popis zemědělského produktu nebo potraviny, na něž se vztahuje název podle bodu 3.1 (čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1216/2007)

„Salinātā rudzu rupjmaize“ je chléb kynutý přírodním kváskem, který se peče v Lotyšsku z žitné mouky a při jehož výrobě se používá spařená mouka a kvásek. Tento druh chleba se peče v peci a upravuje se do tvaru podlouhlého bochníku vážícího jeden kilogram nebo více, s hladkou a lesklou kůrkou, která se po upečení potře škrobovou pastou nebo vodou.

Vnější vzhled a tvar: podlouhlý bochník se zakulacenými konci, který je alespoň dvakrát tak dlouhý jako široký, na kůrce může být vyryta značka a po stranách mohou být zářezy.

Kůrka: tmavá, hladká a lesklá, může být posypána kmínovými semínky, na spodní straně kůrky mohou být otruby, mouka či javorové listy.

Střídka: tmavá, s většími či menšími póry, elastická, může být navlhlá.

Chuť a aroma: příjemné aroma pečeného chleba a kmínu, sladkokyselá chuť žitného chleba.

3.6 Popis metody produkce zemědělského produktu nebo potraviny, na něž se vztahuje název podle bodu 3.1 (čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1216/2007)

Postup výroby „Salinātā rudzu rupjmaize“ sestává z několika fází: příprava, chlazení a kvašení spařené mouky, hnětení a kynutí těsta, rozdělení těsta, tvarování do bochníků a pečení.

Recept na výrobu „Salinātā rudzu rupjmaize“ (na 10 kg mouky) (3)

Spařená mouka

Žitná mouka

3 kg

Kmínová semínka

0,08–0,1 kg

Horká voda

6–8 litrů

Nekvašený slad

0,2–0,3 kg

Teplota vody:

85 až 95 °C

Teplota spařené mouky

Na začátku	:	63 až 68 °C
Na konci	:	35 až 28 °C

Doba přípravy:

12–24 hodin

Kvašení spařené mouky

Chlazená spařená mouka	7–10 kg
Kvásek	0,4–0,6 kg
Doba kvašení:	3–6 hodin
Teplota při kvašení:	35 až 36 °C

Těsto

Kvašená spařená mouka	7–10 kg
Žitná mouka	7 kg
Cukr	0,4–0,8 kg
Sůl	0,15–0,2 kg
Doba kvašení:	2–3 hodiny
Teplota při kvašení:	30 až 34 °C

Spařená mouka používaná na výrobu „Salinātā rudzu rupjmaize“ se připravuje z žitné mouky. Spařená mouka se tradičně připravuje v dížích vyrobených z dřeva listnatých stromů, a to osiky či lípy. Hmota o objemu přibližně 30 l se míchá dřevěnou míchačkou. Mikroflóra usazená na stranách díže, která vznikla během předchozího procesu kvašení těsta, napomáhá procesu kvašení, a proto se díže nevymývají, nýbrž se pečlivě vyškrabou a umístí na suchém místě. Na přípravu spařené mouky se používá zhruba 30 % (3 kg) celkového množství mouky (10 kg). Mouka určená ke spaření a kmínová semínka se „sladí“, tj. spaří se vodou o teplotě asi 95 °C. Po slazení by spařená mouka měla mít teplotu přibližně 63–68 °C.

Zpravidla je zapotřebí 2 až 2,5krát více vody než mouky. Voda se přidává postupně, aby se mouka s vodou mohly snáze promíchat a aby vznikla homogenní hmota, jež má podobnou konzistenci jako smetana. Dosáhne-li spařená mouka teploty 63–65 °C, přidá se přibližně 200–300 g nekvašeného žitného sladu, poté se vše dobře smíchá. Přidáním kmínových semínek a sladu získá spařená mouka kmínové aroma a specifickou sladkokyselou chuť produktu. Sladká chuť vzniká rozštěpením škrobu na cukry v důsledku působení sladu, zatímco kyselou chuť způsobuje kyselina mléčná a kyselina octová vzniklá kvašením kyseliny mléčné.

Správně připravená hmota spařené mouky je homogenní, má podobnou konzistenci jako smetana a šedavě hnědou barvu. Připravená spařená mouka se nechá 2–4 hodiny v díži, v níž se doposud nacházela. Přitom je třeba udržovat optimální teplotu (63–65 °C), aby se škrob mohl přeměnit na cukr. Spařená mouka se poté promíchá, aby vystydla. Chlazení a kvašení spařené mouky probíhá ve stejné díži po dobu 12 až 24 hodin. Dosáhne-li teplota přibližně 36 °C, přidají se do spařené mouky asi 0,2 kg kvásku z předchozího pečení chleba, aby se podpořilo kvašení kyseliny mléčné. Kvásek se zpočátku přidává pouze do svrchní části díže, po několika hodinách se zamíchává hlouběji až do poloviny hmoty a nakonec se promíchá s celou hmotou spařené mouky. Během kvašení získá spařená mouka lehce nakyslou chuť a postupně se rozvine příjemná sladkokyselá chuť.

Po vykvašení spařené mouky se těsto hněte v dřevěné díži nebo v míse. Po vykvašení se do těsta přidá žitná mouka, cukr a sůl, přičemž lze přidat až 10 % pšeničné mouky. Těsto se hněte tak dlouho, dokud se nepřestane lepit na ruce a dokud nejsou všechny přísady rovnoměrně promíchány. Povrch těsta se uhladí navlhčenýma rukama, poté se zakryje a odstaví na teplém místě k nakynutí. Těsto je nakynuté, když se na povrchu objeví trhliny a objem těsta se zdvojnásobí. Pak je možné těsto rozdělit a upéct.

Nakynuté těsto se rozdělí na kusy rukama, jež se musí předtím navlhčit vodou. „Salinātā rudzu rupjmaize“ se tvaruje do podlouhlých bochníků, které se poté uhlazují navlhčenýma rukama, po stranách větších bochníků se udělají rýhy, aby se nenatrhly, a do povrchu bochníku je možné vyrýt kříž, rýhy nebo symbol. Bochníky těsta se pokládají na plochy pokryté tkaninou nebo na desky či sázecí lopaty posypané otrubami nebo pokryté javorovými listy a poté se sází do pece. Bochníky se sází přímo na dno rozpálené pece, nepoužívají se nádoby na pečení ani formy. Pec se na začátku pečení zahřeje na vyšší teplotu (280–350 °C), aby se vytvořila silnější kůrka, která se nenatrhne. Poté se chléb peče při nižší teplotě (200–250 °C). Doba pečení činí podle velikosti bochníku přibližně jednu až dvě hodiny. Horké bochníky se po vyjmutí z pece potřou škrobovou pastou nebo vodou, aby kůrka změkla a získala lesk.

Organoleptické a fyzikálně-chemické ukazatele jakosti chleba

Tvar, vnější vzhled	podlouhlý bochník, dvakrát tak dlouhý jako široký, silná, tmavá a lesklá kůrka, která může být posypána kmínovými semínky
Pórovitost kůrky	rovnoměrná pórovitost, póry mohou být větší nebo menší
Pružnost střídky	tmavá, pružná a lehce navlhlá střídka
Chuť a aroma	příjemné aroma pečeného chleba a kmínu, sladkokyselá chuť žitného chleba
Kyselost chleba, pH	8–14
Obsah vody chleba, %	38–45

Po upečení se horký chléb nechá vychladnout a poté se umístí do chladné, dobře větrané místnosti nebo se zakryje lněnou tkaninou. Po vychladnutí může být chléb prodáván vcelku v podobě bochníku nebo nakrájen na menší kusy či krajíce. Může se rovněž zabalit do látkového, papírového nebo umělohmotného sáčku. Skladuje se při pokojové teplotě (15–25 °C) nebo se zmrazí (– 18 °C). Produkt „Salinātā rudzu rupjmaize“ zůstává dlouho čerstvý a jeho trvanlivost je minimálně 5 až 10 dní.

3.7 Zvláštní povaha zemědělského produktu nebo potraviny (čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 1216/2007)

Produkt „Salinātā rudzu rupjmaize“ svou zvláštní povahu získal díky receptu a používané výrobní technologii.

Na rozdíl od jiných druhů žitného chleba nevyžaduje recept na výrobu „Salinātā rudzu rupjmaize“ pekařské droždí a k používaným přísadám patří žitná mouka, přibližně 0,8 % kmínových semínek, 4–8 % cukru a 0,3 % nekvašeného žitného sladu.

Zvláštnost výrobní technologie spočívá v tom, že se před přípravou těsta přibližně 30 % žitné mouky „osladí“, tj. spaří, a spařená mouka se poté odstaví a nechá se kvasit po dobu nejméně 12 hodin. Spařená mouka se navíc připravuje v dížích vyrobených z dřeva listnatých stromů, v nichž mouka po spaření chladne pomaleji než v nádobách vyrobených z kovu nebo jiných materiálů. Po spaření horkou vodou (85–95 °C) se mouka udržuje další 2 až 4 hodiny při teplotě 63–65 °C, aby se škrob mohl rozložit na cukry, čímž produkt získá svou sladkou chuť. Na stěnách díže se navíc zachovala mikroflóra obsahující bakterie kyseliny mléčné z předchozího kvašení spařené mouky, čímž při chlazení postupně způsobuje kvašení kyseliny mléčné a zvyšuje kyselost spařené mouky. Kvašení kyseliny mléčné zamezuje tvorbě nežádoucích mikroorganismů. Během dlouhé doby přípravy spařené mouky a kvásku se mikroorganismy rozmnožují v dostatečném množství, aby chléb získal potřebnou kyselost, aroma a pórovitost, a proto do něho není potřeba přidávat droždí.

Další charakteristickou vlastností lotyšského produktu „Salinātā rudzu rupjmaize“ je přidání kmínových semínek během přípravy spařené mouky a těsta, čímž chléb získává své zvláštní kmínové aroma.

Lotyšský produkt „Salinātā rudzu rupjmaize“ je rovněž známý podlouhlým tvarem bochníku, který je dvakrát tak dlouhý jako široký, má zakulacené konce vytvarované ručně, hladkou a lesklou tmavěhnědou kůrku potřenou škrobovou pastou a aromatickou střídku. „Salinātā rudzu rupjmaize“ se peče na dně rozpálené pece, nikoli v nádobách na pečení nebo ve formách. Tím se zajistí intenzivní přenos tepla potřebný k tomu, aby si chléb zachoval svůj ručně zhotovený tvar a aby vznikl větší bochník s pevnější kůrkou.

3.8 Tradiční povaha zemědělského produktu nebo potraviny (čl. 3 odst. 4 nařízení (ES) č. 1216/2007)

Žitný chléb patří v lotyšských domácnostech odjakživa k základním potravinám, a proto je dodnes symbolickou součástí lotyšské národní identity. Žitný chléb najdeme v lotyšském kulturním kánonu v části, jež se věnuje národním tradicím. Stejně jako v jiných evropských zemích byl lotyšský kulturní kánon sestaven jako sborník nejlepších a nejvýznamnějších uměleckých děl a kulturních hodnot, který podává svědectví o nejvýraznějších kulturních počinech v dějinách národa.

Etnografka Indra Čekstere ve své výzkumné práci Mūsu maize. Our Daily Bread (2004) vysvětluje, že v oblasti Kurzeme se „žitný chléb (rupjmaize) označuje jako slazený chléb („salinātā“), jestliže část mouky byla zalita horkou vodou. Kus těsta z předchozího pečení chleba se rozpustí v teplé vodě a přidá se jako kvásek. Řídké těsto se zamíchá v díži a nechá se přes noc nakynout. Pořádně se zamíchá dřevěnou míchačkou. Ráno se pak začíná s hnětením těsta. Hněte se dlouho a během toho se přidávají kmínová semínka a další mouka. Hnětení končí, když se těsto přestane lepit na ruce. Díže s nakynutým těstem se umístí do blízkosti pece a na sázecí lopatě se vytvoří podlouhlé bochníčky, které se posypou moukou nebo pokryjí javorovými listy a poté se rychle sází do pece.“

V publikaci Latviešu tradicionālie ēdieni (Lotyšské tradiční pokrmy) (sestavili I. Heinola a S. Stinkule, vydáno v roce 2006 za podpory Lotyšského fondu kulturního kapitálu) se uvádí, že až do začátku 20. století se Lotyšové a Livové věnovali hlavně zemědělství a rybolovu, a základem jejich stravy proto byl podomácku vyráběný žitný chléb a různé vařené pokrmy. Publikace obsahuje popis výroby „Salinātā rudzu rupjmaize“, v němž se poukazuje na to, že se při výrobě tohoto chleba používala žitná mouka a že se část této mouky musela spařit. Těsto se připravovalo v dřevěné díži a kvašení probíhalo s pomocí kvásku zbylého z předchozího pečení chleba a mikroorganismů, jež se usadily po stranách díže. Z těsta se tvarovaly podlouhlé bochníky, které se pekly v pecích vytápěných dřevem.

Odbornice na výrobu chleba Zigrīda Liepiņa ve své knize Daudzveidīgā maizīte (Rozmanité podoby chleba) (1993) rovněž popisuje výrobu tradičního produktu „Salinātā rudzu rupjmaize“ v podobě, v jaké se pekl ještě na začátku 20. století. V popisu je zdůrazněna jedinečnost spařování mouky a délky kvašení v dřevěných dížích, čímž vzniká typické příjemné aroma tohoto chleba a jeho pórovitá a pružná kůrka.

Učitelka domácích prací a ručních prací M. Leiše popsala přípravu a recept produktu „Salinātā rudzu rupjmaize“ takto: na přípravu chleba je nejlepší použít nádobu vyrobenou z dřeva listnatých stromů. Část mouky je třeba zalít potřebným množstvím horké vody a těsto se poté promíchá dřevěnou míchačkou, dokud nezíská homogenní konzistenci. Asi po 12 hodinách, když spařená mouka vychladla, se přidá kvásek a směs se nechá nakynout. Až poté se těsto prohněte. Nakynuté těsto se poté rozdělí na kusy a peče na dně rozpálené pece. (Praktiskā mājturība (Praktické vedení domácnosti), vydavatel: A. Gulbis, Riga, 1931).

Sbírka Latviešu tautas ēdieni (Lotyšské národní pokrmy) (2006), kterou sestavila L. Dumpe s pomocí materiálu z etnografických výprav, popisuje způsob pečení „salinātā rudzu rupjmaize“ kolem roku 1915. Píše, že „obyčejný chléb se nechával kvasit s použitím teplé vody o teplotě 45–65 °C, zatímco chléb „salinātā“ kvasil v horké vodě o teplotě 95 °C. Těsto se míchalo, dokud se nepřestalo lepit na ruce a dokud na prstu při protažení těstem nezůstal bílý proužek. Prohnětené těsto se zakrylo a nechalo kynout na teplém místě. Nakynuté těsto se rozdělilo na kusy, vytvarovalo do podlouhlých bochníků a peklo na dně pece. Horké bochníky se poté potřely vodou či škrobovou pastou. Tím se získala měkká a lesklá kůrka“.

3.9 Minimální požadavky a postupy pro kontrolu zvláštní povahy (článek 4 nařízení (ES) č. 1216/2007)

Produkt „Salinātā rudzu rupjmaize“ musí splňovat minimální základní požadavky stanovené ve specifikaci výrobního podniku a musí vykazovat zvláštní charakteristické vlastnosti produktu.

Na produkt „Salinātā rudzu rupjmaize“ se vztahují tyto minimální základní požadavky:

1)	příprava produktu „Salinātā rudzu rupjmaize“ probíhá v souladu se způsobem výroby uvedeným v bodě 3.6 a s použitím uvedených přísad;

charakteristické vlastnosti upečeného žitného chleba:

—	vnější vzhled a tvar: rovný podlouhlý bochník se zakulacenými konci, po stranách nebo na povrchu mohou být umístěny značky nebo zářezy;

—	kůrka: tmavá, hladká a lesklá, může být posypána kmínovými semínky, na spodní straně kůrky mohou být otruby nebo mouka a bochník lze péct na javorových listech;

—	střídka: větší či menší póry, pružná, může být navlhlá;

—	chuť a aroma: příjemné aroma pečeného chleba a kmínu, sladkokyselá chuť žitného chleba.

Výrobce produktu „Salinātā rudzu rupjmaize“ musí počet vyrobených a prodaných produktů „Salinātā rudzu rupjmaize“ evidovat v příslušném rejstříku.

Výrobci jsou povinni sestavit dokumentaci nezbytnou k určení složení produktu a předložit ji inspektorům.

Kontrolu dodržování specifikace, použití uvedených přísad, postupu výroby a vzhledu a organoleptických vlastností hotového produktu provádí u každé šarže zaměstnanec, který byl k vykonávání tohoto úkolu pověřen výrobcem, a jednou ročně rovněž kontrolní úřad.

4. Orgány nebo skubjekty ověřující soulad se specifikací produktu

4.1 Název a adresa

Název:	Pārtikas un veterinārais dienests (Potravinářský a veterinární úřad)
Adresa:	Peldu iela 30 Rīga, LV-1050 LATVIJA
Tel.	+371 67095230
E-mail:	pvd@pvd.gov.lv

☒ veřejný

 soukromý

4.2 Zvláštní úkoly orgánu nebo subjektu

Kontrolní úřad Pārtikas un veterinārais dienests (Potravinářský a veterinární úřad) je odpovědný za kontrolu dodržování požadavků na postup výroby a jakost produktu uvedených v bodě 3.6. Základem prověřování je kontrola postupu výroby a složení produktu, jakož i hodnocení organoleptických vlastností produktu.

(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 1.

(3) S pomocí tohoto receptu lze připravit přibližně 15–20 kg těsta, z něhož je možné upéct 13 až 18 bochníků, z nichž každý bude mít hmotnost 1 kg. Je třeba mít na paměti, že během pečení dochází k 10 % úbytku na váze. Po upečení se bochníky potřou škrobovou pastou, která se připraví svařením bramborové moučky a vody.

22.6.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 177/18

Zveřejnění žádosti o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 177/09

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti o změnu námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

ŽÁDOST O ZMĚNU

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2)

ŽÁDOST O ZMĚNU PODLE ČLÁNKU 9

„PERAS DE RINCÓN DE SOTO“

č. ES: ES-PDO-0105-0251-05.10.2010

CHZO ( ) CHOP ( X )

1. Položka specifikace produktu, jíž se změna týká

—		Název produktu
—	☒	Popis produktu
—	☒	Zeměpisná oblast
—	☒	Důkaz původu
—	☒	Metoda produkce
—		Souvislost
—		Označování
—		Vnitrostátní požadavky
—	☒	Jiná (kontrolní orgán, právní požadavky)

2. Druh změny

—	☒	Změna jednotného dokumentu nebo přehledu
—		Změna specifikace zapsaného CHOP nebo CHZO, k němuž nebyl zveřejněn jednotný dokument ani přehled
—		Změna specifikace, která nevyžaduje změnu zveřejněného jednotného dokumentu (čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 510/2006)
—		Dočasná změna specifikace vyplývající z uložení závazných hygienických nebo rostlinolékařských opatření ze strany veřejných orgánů (čl. 9 odst. 4 nařízení (ES) č. 510/2006)

3. Změny

3.1 Popis produktu

Mění se struktura odstavce B.3 Charakteristické vlastnosti, který se dělí do těchto pododstavců: B.3.1 Fyzikálně-chemické vlastnosti, B.3.2 Organoleptické vlastnosti a B.3.3 Fyzikální vlastnosti.

Kromě toho v pododstavci B.3.1 Fyzikálně-chemické vlastnosti (které se budou měřit v okamžiku odeslání produktu namísto okamžiku sklizně) se vypouští: maximální přípustná hodnota obsahu rozpustných pevných látek, jejíž stanovení je irelevantní, neboť sladkost je určující vlastností našeho produktu, která jej odlišuje od ostatních; minimální přípustný stupeň tvrdosti, která se odvíjí od zralosti plodu, jehož dozrávání coby klimakterického plodu pokračuje i po sklizni (stoupá sladkost a klesá konzistentnost dužiny), od potřeb trhu a chuti spotřebitele. Díky získaným zkušenostem se naopak připouští snížení minimální uvedené velikosti o 5 mm, pokud to vyžaduje cílový trh. V pododstavci B.3.3 Fyzikální vlastnosti se vypouští odkaz na nařízení (ES) č. 1619/2001, neboť soulad s ním je povinný.

3.2 Zeměpisná oblast

Zeměpisná oblast, která byla původně nesprávně vymezená, se rozšiřuje o tyto obce ležící v údolí řeky Ebro: Albelda, Alberite, Alcanadre, Agoncillo, Arrubal, Ausejo, Azofra, Cenicero, Entrena, Fuenmayor, Hormilla, Hormilleja, Huércanos, Lardero, Logroño, Murillo, Nalda, Nájera, Navarrete, Pradejón, San Asensio, Torremontalbo, Uruñuela a Villamediana de Iregua.

Tato oblast, nacházející se celá v údolí řeky Ebro a vzdálená od hor, se vyznačuje stejnými lidskými a přírodními faktory jako původně vymezená oblast, s níž tvoří jedinečný a nedělitelný celek.

3.3 Důkaz původu

Tato část byla přepsána do stručnější formy a byla do ní zahrnuta nová nomenklatura Ústavu pro kontrolu jakosti potravin regionu La Rioja (Instituto de Calidad Agroalimentaria de La Rioja) i nová struktura registru subjektů. Sdružení pro propagaci hrušek Rincón de Soto (Asociación para la Promoción de la Pera de Rincón de Soto) bylo nahrazeno regulační radou (Consejo Regulador).

3.4 Metoda produkce

Text byl zestručněn a upraven tak, aby se zohlednil technologický vývoj, který neubral produktu na kvalitě, a nové vlastní standardy kvality. Byly tak odstraněny všechny informace související s procesy, které se daly provádět výhradně ručně, i zmínky o povinném používání dřevěných bedýnek.

3.5 Ostatní

V oddíle G Kontrolní orgán bylo vloženo nové označení kontrolního orgánu a v oddíle I Právní požadavky byl aktualizován seznam platných právních předpisů.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (3)

„PERAS DE RINCÓN DE SOTO“

č. ES: ES-PDO-0105-0251-05.10.2010

CHZO ( ) CHOP ( X )

1. Název

„Peras de Rincón de Soto“

2. Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1 Druh produktu

Třída 1.6

Ovoce, zelenina a obiloviny v nezměněném stavu nebo zpracované

3.2 Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

Plody druhu Pyrus Communis L. odrůd Blanquilla a Konference jakostních tříd „Výběr“ a „I“ určených ke konzumaci v čerstvém stavu.

V okamžiku odeslání musí hrušky splňovat následující požadavky:

Tvrdost: nejvýše 6,12 kg/cm2

Rozpustné pevné látky: nejméně 13 °Brix

Minimální velikost: velikost určená průměrem nejširší části plodu u odrůdy Blanquilla 58 mm a u odrůdy Konference 60 mm; vyžaduje-li to trh, mohou být obě minimální hodnoty o 5 mm nižší.

Přirozená rzivost, vzniklá bez použití abrazivních chemikálií.

Viditelná stopka.

3.2.1 Organoleptické vlastnosti

Hrušky odrůdy Blanquilla produkované v této oblasti se vyznačují intenzivní výraznou chutí s vyváženým poměrem sladkosti a kyselosti. Odrůda Konference s dřevnatou texturou vyniká velmi vyrovnanou kyselostí a sladkostí a intenzivní vyváženou chutí. Obě odrůdy jsou velmi šťavnaté a mají vysoký obsah cukrů, což významně přispívá k jejich chuťové kvalitě.

3.3 Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

—

3.4 Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

—

3.5 Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Produkce, skladování a konečná selekce se odehrávají v téže oblasti.

Hrušky s chráněným označením původu „Peras de Rincón de Soto“ musí nejen dorazit ke spotřebiteli v perfektním stavu, ale také v každém okamžiku vykazovat všechny charakteristické vlastnosti.

Kromě odpovídajícího způsobu skladování proto hrušky „Peras de Rincón de Soto“ před odesláním procházejí pečlivou konečnou selekcí, při níž se odstraňují nejen poškozené či špatně uchované plody, ale i všechny ostatní, které neodpovídají jakostním parametrům určujícím jejich jedinečnost.

Jelikož lze konečnou selekci provádět teprve těsně před tím, než produkt opustí sběrné místo, tedy v okamžiku, kdy jsou hrušky vyndávány z bedýnek, do nichž byly při sběru ukládány a v nichž byly uskladněny, považuje se tato fáze za součást procesu produkce a musí proto probíhat v chráněné zeměpisné oblasti.

Produkce, skladování a konečná selekce v chráněné zeměpisné oblasti zaručují jednak původ daného produktu, jednak jeho optimální kontrolu a zachování jeho fyzikálních a organoleptických vlastností.

3.6 Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

Vzhledem k tomu, že během konečné selekce produktu s CHOP „Peras de Rincón de Soto“ probíhá také jeho příprava na převoz, při níž jsou hrušky, které splňují parametry uvedené ve specifikaci, přendávány z bedýnek do přepravních beden, musí tato příprava probíhat rovněž ve vymezené zeměpisné oblasti.

Při této přípravě na převoz na centrále se hrušky ukládají do beden v jedné jediné vrstvě tak, aby byly zajištěné proti pohybu a během přepravy a distribuce nedošlo k jejich poškození.

Tuto přípravu však nelze považovat za balení, neboť se nemusí jednat o konečnou podobu, v jaké bude produkt nabízen spotřebiteli.

3.7 Zvláštní pravidla pro označování

Na etiketách musí být napsáno „Denominación de Origen Protegida“ (chráněné označení původu) a „Peras de Rincón de Soto“. Etikety, které by mohly spotřebitele jakýmkoliv způsobem uvést v omyl, jsou nepřípustné.

4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Obce Albelda, Alberite, Alcanadre, Aldeanueva de Ebro, Alfaro, Agoncillo, Arrubal, Ausejo, Azofra, Calahorra, Cenicero, Entrena, Fuenmayor, Hormilla, Hormilleja, Huércanos, Lardero, Logroño, Murillo, Nalda, Nájera, Navarrete, Pradejón, Rincón de Soto, San Asensio, Torremontalbo, Uruñuela a Villamediana de Iregua, nacházející se po celém údolí řeky Ebro.

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1 Specifičnost zeměpisné oblasti

Přírodní faktory

Region La Rioja je silně ovlivněný reliéfem krajiny. Jižní pohoří region přirozeně rozdělují na údolí Ebra a zbytek a vytvářejí silný srážkový a teplotní gradient.

Celá vymezená zeměpisná oblast se nachází v údolí Ebra, daleko od hor. Půdní podmínky a charakteristické jednotné klima jsou obzvlášť příhodné pro pěstování velmi ceněných hrušek jedinečných organoleptických vlastností a kvality, které má v této oblasti silnou tradici. Tyto podmínky spolu s tradicí pěstování tvoří jedinečný a nedělitelný celek.

Horopis: Svou polohou v údolí řeky Ebra je vymezená zeměpisná oblast výhodná pro optimální růst hrušek výjimečné kvality z hlediska slunečního záření, odpařování i výskytu mrazů, neboť otevřené roviny jsou vlhké a umožňují volné proudění vzduchu, což zaručuje hodně slunečního záření a zároveň zabraňuje mrazům v důsledku odpařování vody.

Půdní podmínky: Vzhledem k náročnosti hrušní na pěstování se jejich produkce v chráněné zeměpisné oblasti soustřeďuje do velkých rovin v blízkosti řek, s dobrým prouděním vzduchu a písčitohlinitou nebo křemito-jílovitou zdravou, homogenní a hlubokou půdou bez aktivního vápence (jehož zvýšené množství by mohlo způsobovat chlorózu), a také propustnou, neboť hrušeň se pěstuje na zavlažované půdě a je citlivá na přílišnou vlhkost.

Podnebí: Vymezená zeměpisná oblast se nachází v údolí Ebra daleko od hor, což znamená, že zde panuje mírné středomořské a částečně kontinentální podnebí s mírnými zimami, dlouhými léty a jen malými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí (s výjimkou letních měsíců), což z něj dělá ideální podnebí pro optimální růst hrušní.

Z hlediska vlhkosti, délky, intenzity a ročního období výskytu sucha se podnebí označuje jako suché středomořské.

Lidské faktory

Podmínky pěstování a/nebo produkce: Místní pěstitelé usilují o vyvážený poměr mezi množstvím plodů a dřeva, a proto stromy v příslušné době ručně prořezávají.

Kromě toho se stromy ručně zaštipují, aby byly souměrné a dobře tvarované a korunou dobře pronikal vzduch a světlo, což napomáhá fotosyntéze, dýchání a pravidelné produkci.

Aby stromy dobře rodily a zabránilo se sesychání v letním období, je vzhledem k zdejšímu středomořskému podnebí nutné sady zavlažovat. Pěstitelé na základě svých zkušeností a znalosti zvláštních klimatických podmínek této oblasti zavlažují nejčastěji v období od vyrašení pupenů do vytvoření plodů a pak od začátku zrání po celé léto, neboť doba, kdy stromy potřebují nejvíce vláhy, je obdobím minimálních srážek.

Všichni pěstitelé mají přitom na paměti, že jedním z nejdůležitějších okamžiků pro získání kvalitního ovoce je sklizeň, a proto jí vždy provádějí pečlivě a v době, kdy ovoce dosáhlo správného stupně zralosti. Stupeň zralosti je zásadní nejen pro získání kvalitního ovoce, ale také pro jeho dlouhé uchování v perfektním stavu. Plody se odtrhávají přesně v místě, kde je stopka spojená s větví, aby se daly skladovat. U odrůdy Blanquilla je třeba postupovat obzvlášť opatrně, neboť její česání je kvůli velmi jemné slupce a křehké stopce obtížnější než u odrůdy Konference.

5.2 Specifičnost produktu

Hrušky produkované v chráněné zeměpisné oblasti jsou větší, mají protáhlejší tvar, jsou sladší, o něco tvrdší a mají zelenější slupku než hrušky ze sousedních oblastí, díky čemuž je jejich cena na trhu vyšší. Kromě toho díky nadmořské výšce a blízkosti řek vzniká rzivost plodů přirozeně, bez použití chemických prostředků.

5.3 Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

Pověst

Mezi historickými záznamy dokládajícími význam produkce a obchodu s ovocem v dané oblasti nacházíme první zmínku o hruškách Blanquilla z roku 1747, podle níž se tyto „výtečné plody“ pojídaly již na královském dvoře Filipa V., a dále několik rukopisů z roku 1752, které uvádějí, že již tehdy se v obci Rincón de Soto pěstovaly a sklízely hrušky. V 19. století začala v důsledku rozsáhlého vyvlastňování půdy na popud ministra Mendizábala (proces známý ve Španělsku jako Desamortización de Mendizábal) v dané oblasti liberalizace zemědělství a začalo se obchodovat s čerstvým ovocem. Obec Alfaro (sídlo soudní moci, které získalo statut města až v 19. století a které spolu s Calahorrou sdílelo historii a tradice Rincónu del Soto) vyvážela ovoce a výborné hrušky Blanquilla do celého Španělska i do dalších zemí. V té době také začíná nabývat na významu odrůda Konference. Zemědělství se tak stává jediným bohatstvím této oblasti, z něhož zvláště vyčnívají již v té době velmi ceněné hrušky.

Přírodní faktory

Horopis: Vlivem nadmořské výšky a blízkosti řek se vytvářejí ranní mlhy, které se po několika hodinách najednou rozpustí a odhalí jasné zářící slunce. Působením slunce se z povrchu hrušek Konference odpařuje kondenzovaná vlhkost z mlhy a přirozeným způsobem vzniká rzivost, aniž by bylo třeba povrch slupky uměle popálit chemickými prostředky. Tato přirozená rzivost je v celé oblasti velmi ceněná, neboť odlišuje její produkci od plodů z jiných oblastí v okolí.

Podnebí

Na charakteristickou barvu, vůni, velikost, kyselost, konzistenci dužiny a vysoký obsah rozpustných pevný látek hrušek „Peras de Rincón de Soto“ má jednoznačně vliv podnebí v chráněné zeměpisné oblasti. Průměrné maximální teploty během června bez velkých nočních výkyvů a bez jarních mrazíků pomáhají rychlému růstu plodů. V době zrání pak zkracování dne, rozdíly mezi denními a nočními teplotami, vysoký počet hodin slunečního svitu a silné sluneční záření dodávají hruškám „Peras de Rincón de Soto“ vyšší obsah rozpustných pevný látek oproti plodům ze sousedních oblastí, přičemž základním měřítkem kvality je obsah cukru, který spolu s kyselostí určuje jejich chuť.

Naopak rozdíl mezi vysokými denními teplotami v létě a nízkými nočními teplotami v období před sklizní určuje charakteristickou tvrdost a texturu hrušek. Vysoké teploty v době zrání způsobují uvolňování těkavých látek, zejména etylénu a aromatických složek, které pomáhají dotvářet specifickou vůni hrušek „Peras de Rincón de Soto“.

Lidské faktory

Spojitost mezi specifickými vlastnostmi hrušek „Peras de Rincón de Soto“ a prostředím (zeměpisnými podmínkami a péčí pěstitelů) je dána také tradičními postupy typickými pro tuto oblast.

Místní pěstitelé usilují o vyvážený poměr mezi množstvím plodů a dřeva a v příslušné době proto stromy odnepaměti ručně prořezávají a zaštipují. Spolu s vhodným podílem plodů na stromě roste jejich velikost a sladká chuť. Aby stromy dobře rodily a zabránilo se sesychání v letním období, pěstitelé na základě svých zkušeností a znalosti zvláštních klimatických podmínek oblasti sady dle potřeby zavlažují. Zabrání se tak zmenšování, ztrátám organoleptických vlastností, scvrkávání či hromadnému padání plodů. Naopak v době před sklizní, alespoň pokud nepanují nepříznivé klimatické podmínky, se nezavlažuje, aby se nesnížil obsah rozpustných pevných látek, což by vedlo ke zhoršení kvality a možnosti pozdějšího skladování.

Díky schopnosti téměř přesně stanovit datum sklizně na základě pozorování vývoje plodů, jejich bary, barvy pecek, odporu stopky při utrhnutí a tvrdosti dužiny, ale také na základě rozboru obsahu rozpustných pevných látek a měření tvrdosti, se hrušky „Peras de Rincón de Soto“ nesklízí nezralé ani přezrálé, ale v optimální fázi zralosti.

Právě v chráněné zeměpisné oblasti také mají sběrná místa nejlepší zkušenosti s manipulací, skladováním a selekcí těchto hrušek, neboť velmi dobře znají jejich specifické vlastnosti, vědí, jak tyto vlastnosti uchovat až do okamžiku odeslání, a dokáží pouhým pohledem poznat zkažené a nevyhovující kusy.

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 5 odst. 7 nařízení (ES) č. 510/2006 (4))

http://www.larioja.org/upload/documents/733015_Pliego_y_documento_unico_peras_de_rincon.pdf?idtab=438497

(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2) Nahrazeno nařízením (EU) č. 1151/2012.

(3) Viz poznámka pod čarou 2.

(4) Viz poznámka pod čarou 2.

22.6.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 177/24

Zveřejnění žádosti o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

2013/C 177/10

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti o změnu námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

ŽÁDOST O ZMĚNU

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2)

ŽÁDOST O ZMĚNU PODLE ČLÁNKU 9

„MONTES DE GRANADA“

č. ES: ES-PDO-0105-0169-28.07.2008

CHZO ( ) CHOP ( X )

1. Položka specifikace produktu, jíž se změna týká

—		Název produktu
—		Popis produktu
—	☒	Zeměpisná oblast
—	☒	Důkaz původu
—	☒	Metoda produkce
—	☒	Souvislost
—		Označování
—	☒	Vnitrostátní požadavky
—	☒	Jiná (kontrolní orgán)

2. Druh změny (změn)

—	☒	Změna jednotného dokumentu nebo přehledu.
—		Změna specifikace zapsaného CHOP nebo CHZO, k němuž nebyl zveřejněn jednotný dokument ani přehled.
—		Změna specifikace, která nevyžaduje změnu zveřejněného jednotného dokumentu (čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 510/2006).
—		Dočasná změna specifikace vyplývající z uložení závazných hygienických nebo rostlinolékařských opatření ze strany veřejných orgánů (čl. 9 odst. 4 nařízení (ES) č. 510/2006).

3. Změna (změny):

3.1 Zeměpisná oblast

Zeměpisná oblast produkce a zpracování CHOP Montes de Granada se rozšiřuje o 22 obcí.

Na jedné straně se rozšiřuje o obce Peligros a Víznar v regionu Sierra Arana a na druhé straně o tyto obce v oblasti Altiplano de Granada:

Beas de Guadix, Benalúa de Guadix, Cortes y Graena, Gor (s výjimkou té části obce, jež patří k přírodnímu parku Parque Natural Sierra de Baza), Gorafe, Guadix, Marchal, Purullena, Baza a Caniles (s výjimkou těch částí obou obcí, jež patří k přírodnímu parku Parque Natural Sierra de Baza), Benamaurel, Cortes de Baza, Cúllar, Cuevas del Campo, Freila, Zújar, Castilléjar, Castril, Galera a Huéscar.

Důvodem pro zahrnutí těchto obcí do oblasti produkce CHOP „Montes de Granada“ je skutečnost, že spolu se stávající vymezenou oblastí tvoří homogenní celek z hlediska přírodního (horopis, geologie, pedologie, klimatologie atd.) i z hlediska lidského faktoru (pěstované druhy olivovníku, pěstitelské postupy a metody produkce panenského olivového oleje). Kromě toho má olej produkovaný v obcích, jejichž zahrnutí se navrhuje, stejné fyzikálně-chemické a organoleptické vlastnosti jako olej chráněný CHOP Montes de Granada.

3.2 Balení

Omezení, že produkt musí být balen v místě původu, bylo zrušeno, jelikož byly stanoveny prostředky pro zaručení sledovatelnosti chráněného produktu.

3.3 Souvislost

Text se mění tak, aby odpovídal struktuře bodu 5 jednotného dokumentu „Souvislost se zeměpisnou oblastí“.

3.4 Kontrolní orgán

Je určen příslušný orgán odpovědný za kontroly a uvedena jeho internetová adresa, na níž lze nalézt subjekty pověřené kontrolou souladu se specifikacemi před uvedením produktu na trh.

3.5 Vnitrostátní požadavky

Jsou aktualizovány právní požadavky a uvedeny platné právní předpisy.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (3)

„MONTES DE GRANADA“

č. ES: ES-PDO-0105-0169-28.07.2008

CHZO ( ) CHOP ( X )

1. Název

„Montes de Granada“

2. Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1 Druh produktu

Třída 1.5

Oleje a tuky (máslo, margarin, olej atd.)

3.2 Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

Extra panenský olivový olej získávaný ze zdravých a zralých plodů olivovníku (Olea europea) základních (Picual, Lucio a Loaime) a druhotných odrůd (Escarabajuelo, Negrillo de Iznalloz, Hojiblanca a Gordal de Granada) pěstovaných ve vymezené oblasti.

Oleje se získávají společným mletím základních a druhotných odrůd, proto jsou víceodrůdové, obohacené o specifické vlastnosti jednotlivých odrůd. Z jejich organoleptických vlastností převládá silně osobitý charakter převažující odrůdy Picual (zelená barva, středně až velmi hořká chuť a ovocná vůně), který se zjemňuje přidáním odrůd Lucio, Loaime a druhotných odrůd, jež olejům dodávají čerstvou vůni připomínající různé druhy ovoce, méně hořkou chuť a zlatavější barvu.

Celkově vzato mají extra panenské olivové oleje vyráběné v dané oblasti ovocnou vůni a chuť (střední až vysoké intenzity), která připomíná právě rozemleté čerstvé nebo zralé olivy, lehce nahořklou chuť s plným tělem, jejíž intenzita se mění podle zralosti použitých oliv. Kyselost olejů je nízká a jejich barvy se pohybují v odstínech zelené od velice intenzivní zelené až po žlutozelenou barvu.

Co se týče složení olejů, vyniká vysoký obsah kyseliny olejové, který se normálně pohybuje v hodnotách nad 80 % a někdy dosahuje až 83 %. Oleje mají také vysoký podíl mononenasycených/polynenasycených kyselin (12 až 20), a proto se vyznačují vysokou dietetickou hodnotou a odolností vůči oxidaci. Tyto oleje jsou vůči oxidaci odolnější než jiné druhy panenských olivových olejů díky velké chemické stabilitě, která je dána především polyfenolovými složkami způsobujícími hořkou chuť.

3.3 Suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Nepoužije se.

3.4 Krmivo (pouze u produktů živočišného původu)

Nepoužije se.

3.5 Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Produkce oliv a zpracování produktu probíhá v zeměpisné oblasti popsané v bodě 4.

3.6 Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd.

K zajištění vysoké trvanlivosti produktu se olej balí v přiměřených podmínkách do potravinářských obalů. Balený produkt se musí uchovávat v chladu a temnu, aby se ke spotřebiteli dostal v optimálním stavu.

3.7 Zvláštní pravidla pro označování

Produkt musí být opatřen značkou shody (tzv. kontrolní etiketou) s alfanumerickým identifikačním kódem, která musí být upevněna tak, aby nemohlo dojít k jejímu opětovnému použití, a která bude zajišťovat sledovatelnost.

4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Chráněná zeměpisná oblast zahrnuje tyto obce: Alamedilla, Alfacar, Alicún de Ortega, Beas de Guadix, Benalúa de Guadix, Benalúa de las Villas, Benamaurel, Calicasas, Campotéjar, Castillejar, Castril, Cogollos Vega, Colomera, Cortes de Baza, Cortes y Graena, Cúllar, Cuevas del Campo, Darro, Dehesas de Guadix, Deifontes, Diezma, Fonelas, Freila, Galera, Gobernador, Gorafe, Guadahortuna, Guadix, Güevéjar, Huélago, Huéscar, Iznalloz, severní část obce La Peza (po řeku Fardes), Marchal, Montejícar, Montillana, Morelábor, Nívar, Pedro Martínez, Píñar, Peligros, Purullena, Torrecardela, Villanueva de las Torres, Víznar, Zújar, Moclín (východní část až po přirozenou hranici tvořenou řekou Velillos), Albolote a Atarfe, (severní oblast ohraničená řekami Cubillas a Colomera až po jejich soutok) a Baza, Caniles a Gor (s výjimkou těch částí těchto tří obcí, které patří k přírodnímu parku Parque Natural Sierra de Baza).

5. Souvislost se zeměpisnou oblastí

5.1 Specifičnost zeměpisné oblasti

Oblast označovaná jako „Montes de Granada“ je z hlediska půdních podmínek homogenní a na Pyrenejském poloostrově jedinečnou oblastí pro pěstování olivovníků.

Tento region má ze všech oblastí na Pyrenejském poloostrově, v nichž se pěstují olivy, nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku (více než 900 m.n.m.) a obklopují ho subbetická horská pásma. „Montes de Granada“, jak je tato oblast tradičně známa, je tedy rozlehlá pahorkatá až hornatá oblast v provincii Granada, v níž se pěstují olivovníky. První zmínka o zeměpisné oblasti Montes de Granada, konkrétně o „horských oblastech“ a o „pěstování oliv“ v tomto regionu, pochází ze 16. století. Jde o dokument o rozdělení půdy po dobytí Granady Katolickými králi Ferdinandem a Isabelou, v němž se objevuje tato poznámka: „…každému obyvateli připadla také část olivovníkového porostu, která …“ (Peinado Santaella, 1989; La repoblación de la tierra de Granada: Los Montes, Universidad de Granada).

Zdejší krajina se vyznačuje tím, že se v ní střídají 750 až 900 m hluboká údolí s pohořími, která se táhnou od východu k západu a dosahují maximální výšky mezi 1 400 a 2 000 m. Obecně lze pozorovat velice příkré srázy ve vápenatých masivech, a to spolu s dalšími tvary, jež odpovídají strmému reliéfu tvořenému vápencovými, vápencovo-slínovými a slínovými hřbety a pahorky. Postupujeme-li směrem na východ od obce Peligros, která se nachází v nejjihozápadnější části vymezené oblasti blízko granadského údolí Vega de Granada (intrabetická proláklina), ráz krajiny se zmírňuje a má tendenci vytvářet náhorní plošinu v nadmořské výšce 1 200 m, kde se subbetické pohoří setkává s intrabetickou proláklinou v obci Huéscar – nejseverovýchodnější obci zeměpisné oblasti „Montes de Granada“.

Podnebí ve vymezené zeměpisné oblasti je specifické a má rozhodující vliv na vlastnosti místního panenského olivového oleje.

Oblast se vyznačuje kontinentálním středomořským podnebím s výraznými teplotními rozdíly v rámci dne i mezi různými ročními obdobími. Především je však třeba zdůraznit dlouhé a studené zimy, které trvají od listopadu do března, kdy se průměrná teplota pohybuje mezi 5 a 6 °C, nejnižší průměrná teplota dosahuje méně než 2 °C a v důsledku vysoké nadmořské výšky (750 až 2 000 m) často sněží. Léta jsou vzhledem k jižní poloze provincie Granada naopak dlouhá a horká. Trvají od konce května do října a průměrná nejvyšší teplota přesahuje 30 °C. Průměrné roční srážky se pohybují mezi 400 a 600 mm a v suchých letech jsou i nižší.

Ačkoli hovoříme o jihu, zimy jsou podobné jako na severní náhorní plošině Pyrenejského poloostrova (Meseta Norte). Důvodem těchto na jihu netypických teplotních poměrů je zeměpisná poloha regionu Montes de Granada. Region se nachází uprostřed čtyřúhelníku, jehož strany tvoří horská pásma s nejnižšími teplotami v celé jižní části Pyrenejského poloostrova: směrem na jihozápad je to Sierra Nevada (průměrná roční teplota 8–10 °C), na severozápad pásmo Sierra Mágina-Sierra de Lucena-Montejícar (průměrná roční teplota 10–12 °C), na jihovýchod Sierra de Baza (průměrná roční teplota 10–12 °C) a na severovýchod Sierra de Castril a Sierra de la Sagra (průměrná roční teplota 8–10 °C).

Toto extrémní podnebí historicky určovalo způsob pěstování olivovníků v oblasti Montes de Granada, od výběru odrůd přizpůsobených extrémním zimám až po praktiky, jako je raná sklizeň s cílem vyhnout se lednovým a únorovým mrazům nebo prořezávaní s cílem zachovat maximální poměr listů k dřevu na ochranu olivovníků před silnými zimními mrazy. Tyto klimatické podmínky na druhé straně rovněž pomohly předejít šíření škůdců a endemických chorob (např. mouchy olivové či plísně) v olivovníkových oblastech Andalusie, což zlepšilo kvalitu plodů (snížilo jejich kyselost), a tím také kvalitu oleje.

Autochtonní odrůdy olivovníku pěstované ve vymezené zeměpisné oblasti, např. Lucio, Loaime, Escarabajuelo a Negrillo de Iznalloz, byly v průběhu historie vybrány pro svou schopnost přizpůsobit se extrémním půdním podmínkám: jsou odolné vůči mrazům a jejich plody dozrávají brzy, takže je možné je sbírat před prvními zimními mrazy. Ve zmínce z roku 1634 o „Olivas de Marca“ v obci Cogollos Vega se hovoří o stromech rodících bohatou úrodu kvalitních oliv (Libro de Apeos de Cogollos Vega, Real Chancillería de Granada). Na tomto místě oblasti Montes de Granada se stále nacházejí více než 500 let staré stromy, které patří k odrůdě Loaime (název arabského původu) pěstované před dobytím Granady Ferdinandem a Isabelou.

V polovině 19. století byla v této oblasti zavedena a místním půdním podmínkám přizpůsobena odrůda Picual (převažující odrůda), která je produktivnější a životaschopnější než výše zmíněné autochtonní odrůdy. Vedlo to ke vzniku většiny současných olivových hájů, v nichž tato odrůda roste společně se staršími místními odrůdami.

Z poloviny 19. století se zachovala jedna důležitá historická poznámka (Diccionario Geografico Estadistico e Historico, pascual madoz, 1845, nově vydal Bosque Maurel, 1987), která se zmiňuje o výtečných olivových hájích v této oblasti a vynikajícím oleji z místních oliv. V textu se doslova uvádí: „Montes de Granada … a třebaže pitné vody je nedostatek, používá se voda z řek Cubillas, Benalúa a Moclín k zavlažování některých pozemků na jejich březích a tato voda přispívá k pěstování všech druhů obilovin, velice čistého a skvělého oleje, vína a nejrůznějších semen…“

5.2 Specifičnost produktu

Specifické vlastnosti, kterými je olej z „Montes de Granada“ typický, jsou:

—	Charakteristické složení olejů, které se vyznačuje vysokým obsahem kyseliny olejové (více než 80 % a někdy až 83 %). Oleje mají také vysoký podíl mononenasycených/polynenasycených kyselin (12 až 20), a proto mají vysokou dietetickou hodnotu.

—	Nízká kyselost.

—	Různé zabarvení od sytě zelené po žlutozelenou v závislosti na stupni zralosti a zastoupení jednotlivých odrůd v daném oleji.

—	Ovocná vůně a chuť připomínající čerstvé a zralé ovoce, střední až vysoké intenzity (medián ovocné chuti ≥ 3).

—	Lehce hořká a pálivá chuť, jejíž intenzita se mění v závislosti na stupni zralosti oliv a souvisí s obsahem polyfenolů v oleji.

5.3 Příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí a jakostí nebo vlastnostmi produktu (u CHOP) nebo specifickou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností produktu (u CHZO)

Pro jedinečnou jakost těchto olejů je rozhodující vysoká nadmořská výška oblasti produkce Montes de Granada spolu s extrémními teplotními poměry na podzim a v zimě, kdy olivy dozrávají.

Vliv okolní teploty a nadmořské výšky olivových hájů na proces zrání oliv na podzim a v zimě je vědcům dobře znám. Tyto podmínky výrazně ovlivňují profil mastných kyselin v olejích a obsah chlorofylu, který jim dodává zelenou barvu. Čím je vyšší nadmořská výška a nižší okolní teplota, zejména v podzimních a zimních měsících, kdy olivy dozrávají, tím větší je podíl nenasycených mastných kyselin, především kyseliny olejové, a chlorofylu v oleji. Děje se tak v důsledku pomalého dozrávání oliv kvůli nízkým teplotám, čímž je oblast Montes de Granada příznačná. Dalším významným faktorem je odrůda olivovníku. Hlavní pěstovanou odrůdou v této oblasti je odrůda Picual, jež se ze všech odrůd pěstovaných ve Španělsku vyznačuje nejvyšším obsahem kyseliny olejové. Oleje z oblasti Montes de Granada patří proto mezi všemi panenskými olivovými oleji k těm s nejvyšším podílem kyseliny olejové (80–83 %). Ze stejných důvodů mají tyto oleje rovněž vysoký podíl mononenasycených/polynenasycených mastných kyselin (mezi 12 a 20), který částečně snižují autochtonní odrůdy Lucio a Loaime, jež mají nižší obsah těchto kyselin než Picual. Odrůda Picual také dodává olejům z oblasti Montes de Granada zelenou barvu různé intenzity od sytě zelené po žlutozelenou. Ve Španělsku totiž patří mezi odrůdy oliv s největším obsahem chlorofylu a její pomalé zrání v dané oblasti produkce tuto vlastnost ještě zvýrazňuje.

Velká část oblasti Montes de Granada je pahorkatá až hornatá (průměrná nadmořská výška je více než 900 m), což přispívá k nízké kyselosti olejů kvůli nízkým teplotám v době sběru (v zimě), jelikož s klesající teplotou klesá i činnost lipázových enzymů. Nízká míra výskytu některých škůdců, jako jsou například mouchy olivové, navíc brání lipolytickým procesům v plodech v podzimním období.

Odpradávna je také znám vliv půdních podmínek na organoleptickou kvalitu panenských olivových olejů a že oleje z hornatých oblastí jsou aromatičtější a chutnější než oleje z nížin či rovin. Důvodem je nezmýdelnitelný podíl získaných panenských olivových olejů, který jim dodává vůni a roste se stoupající nadmořskou výškou. Pomalejším dozráváním plodů v tomto pahorkatém až hornatém prostředí se tedy získávají olivy s větším obsahem aromatických látek. Ve spojení s náročnými podmínkami v oblasti Montes de Granada na podzim a v zimě (nízké teploty a nedostatek vláhy) se zvyšuje obsah sloučenin polyfenolů, a tím také hořká a pálivá chuť olejů. Pokud jde o sloučeniny polyfenolů, svou úlohu sehrává také vliv odrůd. Odrůda Picual obsahuje nejvíce těchto sloučenin ze všech odrůd pěstovaných ve Španělsku.

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 5 odst. 7 nařízení (ES) č. 510/2006 (4))

Celé znění specifikace produktu je dostupné na internetové adrese:

http://www.juntadeandalucia.es/agriculturaypesca/portal/export/sites/default/comun/galerias/galeriaDescargas/cap/industrias-agroalimentarias/denominacion-de-origen/Pliegos/PliegoMontesdeGranadamodificado.pdf

(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2) Nahrazeno nařízením (EU) č. 1151/2012.

(3) Viz poznámka pod čarou 2.

(4) Viz poznámka pod čarou 2.

		ISSN 1977-0863 doi:10.3000/19770863.C_2013.177.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 177

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 56 22. června 2013

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropská komise
2013/C 177/01	Směnné kurzy vůči euru	1

	INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ
2013/C 177/02	Sdělení Komise podle čl. 16 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství – Změna závazků veřejné služby v souvislosti s pravidelnými leteckými službami ( 1 )	2

2013/C 177/03	Sdělení Komise podle čl. 17 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství – Výzva k podávání nabídek v souvislosti s pravidelnými leteckými službami v souladu se závazky veřejné služby	3

2013/C 177/04	Sdělení Komise podle čl. 16 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství – Změna závazků veřejné služby v souvislosti s pravidelnými leteckými službami ( 1 )	4

2013/C 177/05	Sdělení Komise podle čl. 17 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství – Výzva k podávání nabídek v souvislosti s pravidelnými leteckými službami v souladu se závazky veřejné služby	5

	V Oznámení
	ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
	Evropská komise
2013/C 177/06	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc COMP/M.6959 – Onex/JELD-WEN) – Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem ( 1 )	6

	JINÉ AKTY
	Evropská komise
2013/C 177/07	Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin	8

2013/C 177/08	Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin	12

2013/C 177/09	Zveřejnění žádosti o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin	18

2013/C 177/10	Zveřejnění žádosti o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin	24


2013/C 177/11	Poznámka pro čtenáře (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)	s3