5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/1

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (5),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (6),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (7),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Úřadu (8),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (9),

—

s ohledem na veřejnou konzultaci o zásadách budoucí univerzální služby v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací, kterou dne 2. března 2010 zahájila Komise,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2010 nazvané „Evropské širokopásmové sítě: investice do digitálního růstu“ (KOM(2010)0472),

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vytvoření prvního programu politiky rádiového spektra (KOM(2010)0471),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. září 2010 o regulovaném přístupu k přístupovým sítím nové generace (NGA),

—

s ohledem na pracovní dokument Komunikačního výboru Komise nazvaný „Širokopásmové připojení v EU: situace k 1. červenci 2010“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. srpna 2010 nazvané „Zpráva o pokroku jednotného evropského trhu elektronických komunikací za rok 2009 (15. zpráva) SEK(2010)0630“ KOM(2010)0253,

—

s ohledem na čtvrté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích – Trhy budou fungovat ve prospěch spotřebitele zveřejněné v říjnu 2010,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 91/396/EHS ze dne 29. července 1991 o zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání (10),

—

s ohledem na doporučení Komise o zpracovávání informací o místě volajícího v elektronických komunikačních sítích pro účely rozšíření místních služeb tísňového volání,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 717/2007 ze dne 27. června 2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21/ES (11),

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU ratifikovala dne 23. prosince 2010,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 2 (Právo na život), článek 3 (Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti), článek 6 (Právo na svobodu a bezpečnost), článek 26 (Začlenění osob se zdravotním postižením) a článek 35 (Právo na zdravotní péči),

—

s ohledem na průzkum nazvaný „Evropská linka tísňového volání 112“ (bleskový průzkum Eurobarometru 314),

—

s ohledem na pracovní dokument Komunikačního výboru Komise nazvaný „Provádění evropské linky tísňového volání 112 – Výsledky čtvrtého kola shromažďování údajů“ (10. února 2011),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 25. září 2007 o evropské lince tísňového volání 112 (12),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0220/2011),

A.

vzhledem k tomu, že směrnice o univerzální službě předchází sociálnímu vyloučení tím, že zajišťuje, aby měli občané ve venkovských a odlehlých oblastech nebo nízkopříjmové domácnosti přístup k základním a zásadním telekomunikačním službám za přijatelné ceny,

B.

vzhledem k tomu, že musí být věnována zvláštní pozornost tomu, aby zranitelné skupiny nezůstávaly pozadu, a vzhledem k tomu, že by měla být vždy přijímána zvláštní účinná opatření v zájmu zajištění jejich sociálního začlenění a jejich přístupu ke službám na stejné úrovni jako u všech ostatních občanů,

C.

vzhledem k tomu, že rozvíjející se technologie, zejména pak dostupné mobilní telefonní sítě, poskytují většině občanů přístup k základním telekomunikačním službám,

D.

vzhledem k tomu, že univerzální služba je vymezena jako „minimální soubor služeb specifikované kvality, ke kterému mají přístup všichni koncoví uživatelé za dostupnou cenu s ohledem na zvláštní vnitrostátní podmínky bez narušování hospodářské soutěže“;

E.

vzhledem k tomu, že univerzální služba by měla všem občanům poskytovat přístup k službám, které jsou zásadní pro začlenění do společnosti, a to v případě, že samotné tržní síly toho nejsou schopny,

F.

vzhledem k tomu, že základní širokopásmové pokrytí 100 % občanů do roku 2013 je jedním z klíčových výkonnostních cílů digitální agendy; ale i vzhledem k tomu, že v případech, kdy je širokopásmové pokrytí již k dispozici, se průměrné využití týká přibližně 50 % domácností,

G.

vzhledem k tomu, že zatím není možné posoudit provádění revidované směrnice o univerzální službě a uživatelských právech kvůli tomu, že lhůta pro její provedení do vnitrostátního práva trvá do dne 25. května 2011 a tříletá lhůta, která musí uplynout před hodnocením správného a komplexního provedení všech ustanovení směrnice, právě začala;

H.

vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy nejsou samy o sobě cílem, pokud jde o dosahování pozitivních výsledků pro občany, a je rovněž nezbytné maximalizovat přínosy plynoucí z nových opatření prostřednictvím trvalého monitorování členskými státy, a dále maximalizovat úsilí o zlepšování kvality, úplnosti a viditelnosti informací,

I.

vzhledem k tomu, že jednotný trh nelze nikdy skutečně považovat za dokončený a měl by být trvale upravován s ohledem na zajištění sociální ochrany, sociální potřeby, technologický pokrok a na vznik inovativních řešení; dále vzhledem k tomu, že opatření na podporu růstu a vytváření pracovních míst jsou klíčem k zajištění toho, aby jednotný trh a jednotný digitální trh přinášely evropským občanům, spotřebitelům a podnikům okamžité a hmatatelné přínosy,

J.

vzhledem k tomu, že snaha o pokrok je hnací silou a nástrojem pro naplnění vize a cílů stanovených evropskými tvůrci právních předpisů; vzhledem k tomu, že návrhy týkající se nových právních předpisů nebo změn právních předpisů musí zohlednit konkrétní zkušenosti a možnosti uplatňování; vzhledem k tomu, že úpravy právních předpisů se musí těšit jasné politické podpoře, která bude navíc podložena objektivním socioekonomickým hodnocením a hodnocením nákladů a přínosů, což představuje rozhodující faktor,

K.

vzhledem k tomu, že evropská linka tísňového volání 112, která byla vytvořena v roce 1991 rozhodnutím Rady, aby občanům umožnila přístup ke všem tísňovým službám (jako jsou hasiči, policie a záchranná služba), je jediným číslem tísňového volání, které je dostupné ve všech členských státech Evropské unie, a vzhledem k tomu, že převážná většina Evropanů si tento fakt stále neuvědomuje, přičemž od roku 2000 nebyl v tomto smyslu zaznamenán žádný pokrok,

L.

vzhledem k tomu, jeho prohlášení ze dne 11. března 2008 o včasném varování občanů při závažných mimořádných událostech (13) bylo podepsáno 432 poslanci Evropského parlamentu,

M.

vzhledem k tomu, že je neustále nutno hodnotit a zajišťovat kvalitu služeb, když vytáčíme číslo 112, a to jak z hlediska telekomunikačního, tak z hlediska koordinace tísňových služeb, což záleží na mnoha faktorech; a vzhledem k tomu, že stále ještě nebylo provedeno komplexní a detailní zhodnocení skutečného stavu zavádění služby čísla 112 v EU na základě zkušeností občanů, zejména s ohledem na dostupnost, interoperabilitu a čas provedení zásahu;

N.

vzhledem k tomu, že některé nedávné katastrofy prokázaly, že včasné varování a upozornění občanů v případě bezprostředně hrozících nebo šířících se závažných mimořádných událostí a katastrof je nezbytné s cílem snížit utrpení a ztráty na životech,

1.

zdůrazňuje význam povinností univerzální služby jakožto záchranné sítě pro sociální začlenění v situacích, kdy samotné tržní síly nedokáží občanům a podnikům zajistit základní služby;

2.

podporuje - jako součást směrnice o univerzální službě a uživatelských právech - pravidelné hodnocení toho, zda jsou stávající předpisy EU vhodné vzhledem k povinnostem univerzální služby s ohledem na sociální, hospodářské a technologické vývojové trendy, aby bylo možné určit vhodné definice, které odráží vyvíjející se skutečné potřeby, a zlepšit kvalitu služeb;

3.

vyzývá Komisi, aby stanovila pokyny pro nejlepší uplatňování a vymáhání revidované směrnice o univerzální službě, přičemž je nutné vyhnout se narušením trhu a zároveň umožnit členským státům, aby mohly přijímat opatření, která nejlépe vyhovují jejich vnitrostátním okolnostem;

4.

podporuje cíle digitální agendy zaměřené na širokopásmové připojení pro všechny a je přesvědčen, že univerzální přístup k širokopásmovému připojení pomáhá občanům a podnikům plně využít přínosy jednotného digitálního trhu, zejména zlepšováním sociálního začlenění, vytvářením nových příležitostí pro sociálně a environmentálně inovativní podniky, což podporuje tvorbu pracovních míst, růst a vytváří více příležitostí k přeshraničnímu obchodu; v tomto smyslu podporuje šíření digitální gramotnosti;

5.

žádá Komisi, aby poskytla vyšší finanční podporu pro místní projekty zajišťující přístup v digitální oblasti a dále pro všechny subjekty, které ve veřejných budovách zajišťují možnost připojení ve formě bezplatného přístupu na internet, čímž napomáhají zajistit přístup k technologickým nástrojům pro znevýhodněné občany;

6.

zdůrazňuje, že spojení politik a technologií (jako jsou drátové, kabelové, optické, mobilní a satelitní sítě) může na straně podniků a veřejných orgánů podpořit rozvoj nových online služeb a aplikací, jako jsou elektronická správa, elektronické zdravotnictví a elektronické vzdělávání, může být hnací silou poptávky po rychlejším připojení k internetu, což zvýší ziskovost investic do otevřených širokopásmových sítí, a tím podpoří partnerství veřejného a soukromého sektoru a rozvoj jednotného digitálního trhu při lepším zapojení marginalizovaných občanů;

7.

zdůrazňuje význam pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek a v rámci rozsáhlého přezkumu těchto pravidel považuje za naprosto nezbytné, aby jak místní, tak regionální orgány měly prospěch z opatření, která podporují jejich účast na investicích do komunikačních technologií a na zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi (jako nástroj pro uplatnění výhod výzkumu na trhu), a dále považuje za nezbytné, aby bylo více používáno elektronické zadávání veřejných zakázek;

8.

vyzývá k účinnému provedení telekomunikačního rámce, zejména jeho ustanovení o síťové neutralitě tak, aby koncoví uživatelé měli přístup ke službám a k obsahům a mohli na internetu spouštět aplikace dle své volby;

9.

zdůrazňuje, že univerzální služba není jedinou či klíčovou hybnou silou pro dosažení cíle „širokopásmového připojení pro všechny“ vzhledem k požadovaným vysokým investičním nákladům, aniž by nutně musela spotřebitelům poskytovat výrazně lepší služby; konstatuje však, že článek 15 směrnice o univerzální službě stanovuje pravidelný přezkum rozsahu této služby, a zdůrazňuje, že při přezkumu by rovněž mělo být zohledněno provádění ustanovení této směrnice a zjištění průběžného hodnocení dopadů, zejména co se týká rozsahu využívání širokopásmových sítí a účasti domácností v těchto sítích;

10.

domnívá se, že zavedení povinné dostupnosti širokopásmového připojení nebude automaticky znamenat zavádění nových služeb; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posílily opatření na podporu poptávky a zavádění nových služeb, spíše než aby pouze zajišťovaly připojení; domnívá se dále, že povinnosti univerzální služby by se případně mohly, nejspíše jakožto střednědobý cíl, stát dodatečnou pobídkou pro rozvoj širokopásmového připojení, ale že by cílů univerzálního širokopásmové připojení měly dosáhnout vhodně navržené vnitrostátní programy;

11.

domnívá se, že účinná politika rádiového spektra, která umožní harmonizované využití „digitální dividendy“, a nařízení podporující investice jsou také významným nástrojem pro navýšení úrovně širokopásmového pokrytí;

12.

vyzývá Komisi, aby dokončila probíhající posouzení dopadů a poskytla tvůrcům právních předpisů spolehlivé údaje o stávajícím zavádění, očekávané poptávce a zdokonalování povinností univerzální služby prostřednictvím širokopásmového připojení a na závěr, aby dokončila analýzu mechanismu financování, který bude pro členské státy, spotřebitele a podniky nejúčinnější, aby bylo možné rozšiřovat povinnosti univerzální služby a zároveň se vyvarovat neúčinných nákladů a nadbytečného zatížení;

13.

vyzývá Komisi, aby souběžně a ve spolupráci s vnitrostátními regulačními orgány pečlivě monitorovala trhy, aby se zajistilo, že ty členské státy, které jsou již schopny nebo si přejí plnit povinnosti univerzální služby v celém rozsahu širokopásmových technologií a rychlostí širokopásmového připojení, tak mohly činit v případě selhání trhu, aniž by tím způsobovaly narušení trhu;

14.

vítá rozhodnutí Komise provést důkladnou studii poskytování internetových služeb na základě zveřejnění čtvrté hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby s přispěním vnitrostátních regulačních orgánů přešetřily možnosti rovného uplatňování povinností veřejné služby, což by zaručilo přístupnost pro zranitelné skupiny, zejména osoby se zdravotním znevýhodněním, a to nejen představením zvláštních koncových zařízení a cenově dostupných sazeb, ale také prostřednictvím dostupnosti odpovídajících informací a skutečnou možností volby spotřebitelů, pokud jde o dostupné služby a poprodejní služby;

16.

domnívá se však, že základní ustanovení o financování univerzální služby, které zajistí, že bude spravována nediskriminačně a transparentně, by mělo v právních předpisech EU zůstat zachováno a že by mělo být rozšířeno, tak aby se vztahovalo i na povinnosti týkající se datových a hlasových služeb;

17.

zdůrazňuje, že linka 112 může přispět k záchraně života a zvyšuje ochranu občanů EU, protože slouží jako významný podpůrný systém pro občany a spotřebitele žijící v rámci jednotného trhu; zdůrazňuje význam, jež má zajištění hladkého fungování čísla 112 v celé Unii; domnívá se, že Komise by měla zajistit, aby k této službě měly přístup všechny články společnosti, včetně osob se zdravotním postižením (poškození sluchu, vady řeči atd.) a dalších zranitelných skupin;

18.

lituje, že evropská linka tísňového volání 112 zdaleka nevyužívá svého plného potenciálu; v důsledku toho se domnívá, že je stále potřebné podniknout základní kroky s ohledem na její uznání mezi občany, přičemž je třeba zohlednit další otázky týkající se technologie a lepší koordinace;

19.

poukazuje na skutečnost, že podle průzkumu Eurobarometru zveřejněného v únoru 2011 dokáže pouze 26 % občanů EU spontánně určit číslo 112 jako tísňovou linku v EU a konstatuje, že 58 % občanů EU stále nesouhlasí s tvrzením, že lidé v jejich zemi jsou dostatečně informováni o existenci linky tísňového volání 112 (14);

20.

naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby s podporou členských států společně posílily své úsilí, pokud jde o zvyšování informovanosti veřejnosti o existenci a používání linky 112, konkrétně prostřednictvím cílené a dalekosáhlé komunikační strategie, která se zaměřuje na obavy a otázky, které občané mají v souvislosti s fungováním systému;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ještě zintenzívnily svou informační činnost a zajistily tak, že všichni občané EU i cestující budou znát číslo 112 jako „celoevropskou“ linku tísňového volání z médií, a to především tištěných a audiovizuálních, a aby organizovaly a podporovaly propagační činnost na zvýšení povědomí a akce pořádané každý rok dne 11. února, který byl vyhlášen Evropským dnem linky 112; zdůrazňuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost praktickým informacím, které např. zdůrazní, že číslo 112 je evropská linka tísňového volání dostupná zdarma z pevných i mobilních telefonů po celé EU;

22.

konstatuje, že mezi členskými státy existují značné rozdíly pokud jde o znalost evropského čísla tísňového volání 112, a vyzývá členské státy, aby si vzájemně vyměňovaly zkušenosti a osvědčené postupy, aby do roku 2020 alespoň 80 % občanů EU spontánně určilo číslo 112 jako linku tísňového volání, kterou lze použít k přivolání pohotovostních služeb po celé Evropské unii;

23.

vyzývá členské státy, aby využívaly nejlepší místa pro šíření informací o lince tísňového volání 112, jejichž prostřednictvím lze oslovit velké množství domácností, zejména lékařské ordinace a lékárny, nemocnice a kliniky, vzdělávací zařízení jako jsou školy a univerzity, a dále i letiště, přístavy a vlaková nádraží; linka 112 je totiž obzvláště užitečná pro cestující a informační portály vnitrostátních tísňových služeb;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby číslo 112 rovněž propagovaly jako “celoevropskou” linku tísňového volání v prostředí internetu a v rádiu, což jsou dvě média, která nejčastěji sledují mladí lidé a lidé, kteří často cestují; zdůrazňuje, že pouze 16 % lidí, kteří znají číslo 112, se o něm dozvěděli z rádia a pouze 11 % z internetu;

25.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že číslo 112 bude umístěno především na všech pohotovostních vozidlech včetně policie, vozidel záchranné služby, požárních vozidel a vozů dalších služeb;

26.

poznamenává však, že v členských státech existují tradiční čísla tísňového volání, a zdůrazňuje, že v případech, kdy je vůle tato čísla zachovat, je nezbytné, aby nebylo narušováno povědomí o tom, jaké číslo vytočit, nebo aby v tom nebyl vytvářen zmatek;

27.

lituje toho, že členské státy zatím nezajistily poskytování včasných, přesných a spolehlivých informací o místě pro službu linky 112; vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy co nejdříve podstatně zlepšila přesnost a spolehlivost informací o místě volajícího na základě nových předpisů EU v oblasti telekomunikací a modernizovala technologii s konečným cílem automatické lokalizace pro všechna volání na číslo 112, včetně zákazníků využívajících roaming, během několika sekund, aby dispečerům a reagujícím službám byly poskytovány tyto klíčové informace, a jejich služby proto měly pro občany smysl; vyzývá Komisi, aby se zasadila o přijetí opatření proti členským státům, které své povinnosti v této oblasti neplní;

28.

vyžaduje, aby členské státy a Komise zavedly opatření, která zlepší přístup k financování a k podpoře výzkumných projektů pro zajištění vývoje co nejlepších technologií identifikace místa volajícího, a to i prostřednictvím internetového hlasového protokolu (VoIP), a v souladu s tím podporuje rozvoj nové generace standardů a předpisů; žádá, aby prostředky z programu na podporu politiky informačních a komunikačních technologií vyčleněných v rozpočtu EU pro rok 2009, 2010 a 2011 byly přidělovány na podporu testování a zavádění inovativních služeb (založených na internetovém hlasovém protokolu VoIP a IP přístupu k lince 112), které lze uvést do praxe prostřednictvím na síti nezávislých aplikací, před zavedením systému nové generace linky 112 v EU; vyzývá dále Komisi, aby prověřila zavádění aplikací nové generace linky 112, jako je posílání textových zpráv, videopřenosy a komunikace prostřednictvím sociálních sítí, a aby prověřila to, jak tyto aplikace, které jsou v současné době občanům dostupné, mohou být zapojeny do systému komunikace v nouzové situaci s cílem zlepšit přístup k lince 112, a aby dále podpořila reakci při mimořádných událostech iniciovanou ze strany občanů;

29.

domnívá se, že systém eCall by měl být zaveden jakožto povinná služba a prostřednictvím právních přepisů;

30.

zdůrazňuje význam lepší koordinace mezi tísňovými službami jak na vnitrostátní, tak přeshraniční úrovni v rámci Evropské unie, aby bylo možné dosáhnout nejvyšší úrovně účinnosti, a v tomto smyslu vyzývá Komisi, aby podporovala administrativní kroky, jež povedou k prozkoumání způsobů, jak zlepšit interoperabilitu systémů, a ve spolupráci s členskými státy tyto kroky koordinovala;

31.

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy co nejdříve stanovila požadavky na spolehlivost a kvalitu pro celý řetězec služby linky 112 a aby zavedla indikátory výsledků a pokyny týkající se kvality služby 112, jak ji vnímají občané, s přihlédnutím k potřebě přístupu, interoperability tísňových služeb, mnohojazyčnosti a včasných a kvalitních zásahů tísňových služeb;

32.

s cílem zvýšit efektivitu služby tísňového volání 112 v EU doporučuje, aby docházelo k výměně osvědčených postupů mezi vnitrostátními regulačními agenturami, tísňovými službami a organizacemi občanské společnosti členských států, přičemž tato spolupráce by měla být rozšířena i na organizace kandidátských zemí pro vstup do EU a sousedních zemí; za tímto účelem navrhuje vytvoření sítě odborníků; doporučuje zejména výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, co se týče zpracovávání volání na linku 112, například školení operátorů, využívání jediného operátora, který vyřizuje hovor, a vyžívání online a tlumočnických služeb, které mohou pomoci osobám, jež nemluví jazykem země, v níž používají tísňové služby;

33.

vyzývá členské státy, aby použily všechny potřebné prostředky a snížily počet neúspěšných pokusů o tísňové volání, zkrátily dobu potřebnou na spojení hovoru a odpověď, snížily počet falešných telefonátů; vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se blokování telefonátů z mobilních telefonů bez SIM karty;

34.

zdůrazňuje nutnost zaručit dostupnost linky 112 pro osoby s různými druhy zdravotního postižení a zranitelné skupiny a naléhavě vyzývá ke standardizaci dostupnosti linky 112 především pro tyto osoby; k tomu lze využít speciální koncová zařízení pro uživatele se sluchovým, respektive se zrakovým postižením, textové služby, respektive služby ve znakovém jazyce, nebo zajištění dalších speciálních zařízení; vyzývá rovněž Komisi a členské státy, aby se ve větší míře snažily zvyšovat povědomí těchto osob o čísle 112 prostřednictvím sdělovacích prostředků odpovídajících jejich potřebám;

35.

vyzývá Komisi, aby provedla studii týkající se aktuálních výsledků služeb poskytovaných linkou 112, spolupráce mezi příslušnými orgány, jejímž cílem je zlepšování této služby a dosavadních jednotlivých opatření ze strany členských států; vyzývá dále Komisi, aby zvážila možnost rozšíření služby 112 z hlasových volání na textové zprávy, aby zpráva ve formátu „112“ spustila reakci tísňových služeb;

36.

vyzývá Komisi, aby nechala nezávislými orgány nejpozději do konce roku 2012 zvážit skutečný stav využívání linky 112 napříč EU, jak jej vnímají občané, a aby zhodnotila zejména dostupnost, interoperabilitu a časy zásahů. v tomto ohledu rovněž vyzývá Komisi, aby ve stejné lhůtě poskytla přehled právně závazných a prakticky zavedených dob nouzových zásahů v EU a aby rozšířila studii dopadů připravovanou v rámci fungování systému eCall na lidské a finanční důsledky fungování linky 112;

37.

vyzývá Komisi a členské státy, za předpokladu, že potřebná technologie již existuje, k podpoře zavedení „systému zpětného volání linky 112“, tj. systému fungujícího napříč celou EU, univerzálního, mnohojazyčného, dostupného, zjednodušeného a efektivního propojeného systému pro varování a upozorňování občanů v případě bezprostředně hrozících nebo šířících se závažných přírodních a/nebo člověkem způsobených mimořádných událostí a všech druhů katastrof; domnívá se, že takový systém by měl být zaveden bez omezování ochrany soukromí a ve spojení s vhodnými informačními a osvětovými kampaněmi určenými občanům;

38.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila budoucí proveditelnost služby 116, která by byla podobná lince 112 a sloužila by občanům ve stavu emocionální tísně, trpícím depresí či jinými poruchami duševního zdraví;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/9

—

s ohledem na zprávu Komise o monitorování maloobchodního trhu ze dne 5. července 2010 s podtitulem „Na cestě k účinnějším a spravedlivějším maloobchodním službám na vnitřním trhu do roku 2020“ (KOM(2010)0355) a doprovodný pracovní dokument Komise o maloobchodních službách na vnitřním trhu (SEK(2010)0807),

—

s ohledem na reakce na veřejnou konzultaci Komise o zprávě o monitorování maloobchodního trhu, která se konala od 5. července do 10. září 2010,

—

s ohledem na kulatý stůl o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu pro podniky a spotřebitele pořádaný dne 25. ledna 2011 Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Evropského parlamentu,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. ledna 2011 ke zprávě o monitorování maloobchodního trhu s podtitulem „Na cestě k účinnějším a spravedlivějším maloobchodním službám na vnitřním trhu do roku 2020“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – ‚Společně pro nový růst‘ “ (KOM(2011)0206),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Na cestě k aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství: 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (KOM(2010)0608),

—

s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho ze dne 9. května 2010 nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 10. prosince 2010 o aktu o jednotném trhu,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. října 2010 nazvané „Inteligentní regulace v Evropské unii“ (KOM(2010)0543),

—

s ohledem na čtvrté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích s podtitulem „Jak dosáhnout toho, aby trhy fungovaly ku prospěchu spotřebitelů“ (podzimní vydání z října 2010) a páté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích s podtitulem „Spotřebitelé na vnitřním trhu jako doma“ (jarní vydání z března 2011),

—

s ohledem na 21. vydání hodnotící zprávy o vnitřním trhu zveřejněné dne 23. září 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2009 o lepším fungování potravinového řetězce v Evropě (KOM(2009)0591),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. června 2008 nazvané „ ‚Zelenou malým a středním podnikům‘ – ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (KOM(2008)0394),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se ruší rozhodnutí 3052/95/ES (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) 339/93 (3),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (5),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 23. června 2011 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 k jednotnému trhu pro podniky a růst (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o jednotném trhu pro Evropany (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 k budoucnosti evropské normalizace (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech zemědělců: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o síti SOLVIT (16),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 19. února 2008 o šetření a nápravě zneužívání síly, kterého se mohou dopouštět velké supermarkety působící v Evropské unii (17),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0217/2011),

A.

vzhledem k tomu, že Evropou se šíří znepokojivá vlna protekcionismu,

B.

vzhledem k tomu, že do centra politické pozornosti se musí vrátit reálná ekonomika, aby se mohl plně rozvinout potenciál jednotného trhu,

C.

vzhledem k tomu, že maloobchodní trh je klíčovou součástí našeho závazku znovu nastartovat jednotný trh,

D.

vzhledem k tomu, že maloobchodní trh jako přední spotřebitel energie a producent odpadu může zásadním způsobem přispět k udržitelnosti včetně energetických cílů Evropské unie 20–20–20,

E.

vzhledem k tomu, že se nedaří dostatečně uplatňovat obchodní potenciál přeshraničního obchodu online v důsledku různých překážek, jako jsou jazykové bariéry, nezabezpečenost systému, neadekvátní a nedostatečné informace a nedostatek správní koordinace a spolupráce, kvůli nimž se spotřebitelé zdráhají nakupovat online od maloobchodníků v jiných členských státech a maloobchodníci se zdráhají prodávat online přes hranice,

1.

zdůrazňuje, že odvětví maloobchodu je hnací silou růstu, konkurenceschopnosti a pracovních míst v Evropě a hraje klíčovou úlohu při dosahování cílů strategie EU 2020;

2.

poukazuje na skutečnost, že maloobchodníci nabízejí různorodé a moderní způsoby nákupu a prodeje zboží a služeb a přispívají k širší možnosti volby pro spotřebitele a pružným a důstojným pracovním příležitostem, zejména pro mladé lidi;

3.

vyzývá orgány EU, aby oblasti maloobchodu přikládaly nejvyšší politickou prioritu, neboť se jedná o pilíř aktu o jednotném trhu a faktor obnovy důvěry Evropanů v jednotný trh;

4.

vyzývá Komisi, aby posílila vzájemnou koordinaci politik a zaujala k odvětví maloobchodu holistický dlouhodobý přístup;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že maloobchodnímu odvětví brání v naplnění jeho potenciálu online i offline vážné překážky; zdůrazňuje, že je nutné se jimi bezodkladně zabývat;

6.

zdůrazňuje, že maloobchodníci a dodavatelé mají při dosahování účinnějšího, transparentnějšího a spravedlivějšího maloobchodního trhu společnou odpovědnost;

7.

domnívá se, že před případným uplatněním regulačního přístupu je nutné se v první řadě zaměřit na účinné prosazování zásad Smlouvy a již platných předpisů a nástrojů vnitřního trhu a na samoregulaci;

8.

domnívá se, že restriktivní vnitrostátní předpisy, odlišné výklady a nedostatečné vymáhání brání volnému pohybu zboží a služeb v EU; zdůrazňuje, že požadavky na doplňující testy a registrace, neuznávání osvědčení a norem, územní omezení dodávek a podobná opatření zvyšují náklady spotřebitelů i maloobchodníků, především malých a středních podniků, a tím omezují potenciální přínos jednotného trhu pro evropské občany a podniky;

9.

uznává, že by Komise měla – s využitím odpovídajících statistických nástrojů – přikročit k další analýze důvodů cenových rozdílů v EU, neboť je třeba zajistit větší transparentnost a srovnatelnost cen pro spotřebitele, aniž by byly dotčeny evropské a vnitrostátní fiskální a pracovněprávní předpisy, a tím podpořit uvědomělejší výběr a větší důvěru v přeshraniční obchod; připomíná, že je třeba, aby spolu za tímto účelem vnitrostátní statistické úřady aktivně spolupracovaly;

10.

naléhá na členské státy, aby v plném rozsahu a správně provedly pravidla a právní předpisy pro vnitřní trh, zejména balíček týkající se zboží, směrnici o službách, směrnici o opožděných platbách, směrnici o elektronickém obchodu, „Small Business Act“ a směrnici o nekalých obchodních praktikách; dále žádá členské státy, aby odstranily překrývání a snížily administrativní zátěž a regulační překážky, které mohou omezovat růst a vytváření pracovních míst;

11.

vyzývá Komisi, aby důkladněji monitorovala členské státy s cílem snížit nedostatky v transpozici právních předpisů a zajistit účinné vzájemné uznávání zboží a služeb; žádá Komisi, aby zajistila také zjednodušení již platných pravidel;

12.

bere na vědomí obtíže, jimž čelí nezávislí maloobchodníci v Evropě, a zastává názor, že právní předpisy pro maloobchodní trh by měly být důsledněji založeny na průkazných faktech, zvláště pokud jde o nutnost adekvátního posouzení a pochopení dopadu právních předpisů na malé podniky;

13.

vybízí podnikatelské svazy a sdružení spotřebitelů podporované Komisí, aby zúčastněným subjektům poskytovaly více informací, lepší odbornou přípravu a právní poradenství ohledně jejich práv a nástrojů, které mají k dispozici k řešení problémů, například sítě SOLVIT, a aby podporovaly vzájemnou výměnu osvědčených postupů;

14.

zdůrazňuje, že přeshraničnímu obchodu překáží roztříštěný platební systém; vyzývá Komisi, aby zlepšila jednotnou oblast pro platby v eurech (SEPA) s cílem vytvořit základní platební službu využitelnou všemi typy platebních karet, odstraněním překážek podpořit hospodářskou soutěž mezi platebními prostředky, zvýšit transparentnost transakčních nákladů a odstranit neodůvodněné poplatky za mezibankovní převody; žádá také Komisi, aby zajistila rychlejší průběh bankovních převodů v rámci EU; dále upozorňuje, že oblast SEPA lze považovat za užitečný nástroj pro boj proti šedé ekonomice;

15.

upozorňuje na obavy části občanské společnosti a malých a středních podniků z rostoucího počtu nákupních center a ubývání místních obchodů a trhů ve vzdálených oblastech a v centrech měst;

16.

zdůrazňuje, že plánování maloobchodu by mělo poskytnout strukturální rámec pro podniky, jenž povede k hospodářské soutěži, rozšíří svobodu volby spotřebitelů a umožní přístup ke zboží a službám, zejména v méně přístupných a řídce obydlených regionech nebo v případech snížené pohyblivosti spotřebitelů; dále trvá na tom, že lokální obchody a trhy hrají při revitalizaci venkovských a městských oblastí významnou sociální, kulturní a environmentální úlohu; naléhá proto na členské státy, aby podporovaly udržitelné místní komunity podporou inovací a růstu malých a středních podniků;

17.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou páteří evropského hospodářství a hrají jedinečnou úlohu při tvorbě pracovních míst, zvláště ve venkovských oblastech, a při podpoře inovací a růstu v maloobchodním odvětví v místních komunitách v celé EU;

18.

domnívá se, že dostupnost se musí řešit při plném dodržování subsidiarity;

19.

uznává, že členské státy jsou odpovědné za své politiky umísťování obchodů a že předními faktory, které musí být zohledněny při rozhodování o umístění nových obchodů, jsou udržitelnost, mobilita, regionální plánování a konsolidace center;

20.

domnívá se, že pobídky na podporu restrukturalizace městského fondu budov – včetně využití strukturálních fondů – by mohly vést ke snížení nájemného (partnerství veřejného a soukromého sektoru) a mohly by podpořit návrat zejména místních podniků, jež podporují hospodářský a sociální rozvoj;

21.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vypracovala studii o dopadu a případných důsledcích zřizování hypermarketů a nákupních center pro trh práce, malé a střední podniky a spotřebitele;

22.

bere na vědomí vážné obavy, které vyjádřili pouliční prodejci působící na veřejných prostranstvích z toho, že by směrnice 2006/123/ES mohla být v členských státech uplatňována způsobem, jenž rozšíří pojem přírodních zdrojů i na veřejné pozemky, čímž by se časově omezila povolení pro výkon obchodní činnosti na veřejných prostranstvích; to by mělo závažné negativní dopady na zaměstnanost, svobodu volby spotřebitelů a samotnou existenci tradičních místních pouličních trhů;

23.

zdůrazňuje, že elektronický obchod je důležitým doplňkem obchodu offline a že je nutné přijmout vhodná opatření s cílem rozvinout jeho plný potenciál, včetně zlepšení přístupu k internetu v nejvzdálenějších oblastech Evropské unie; vyzývá Komisi, aby do plánovaného sdělení o elektronickém obchodu začlenila opatření pro zvýšení důvěry, zejména zjednodušení přeshraniční registrace domén, zlepšení bezpečných plateb online, usnadnění přeshraničního vymáhání dluhů a další zvyšování informovanosti spotřebitelů o jejich právech, především pokud jde o možnosti odstoupení od smlouvy a podávání žalob;

24.

vyjadřuje politování nad tím, že maloobchodníkům brání ve svobodě usazování na území EU četné překážky; je znepokojen zejména některými ustanoveními vnitrostátního obchodního a daňového práva, která de facto diskriminují zahraniční maloobchodníky;

25.

vyzývá Komisi, aby rozhodněji vystupovala proti každému členskému státu, který poruší zásady vnitřního trhu, aby urychlila řízení pro porušení práva využitím zkráceného postupu a aby každoročně předkládala Evropskému parlamentu zprávu o vyřešených případech v oblasti maloobchodu;

26.

znovu připomíná, že klíčový význam pro správné fungování maloobchodního trhu má svobodná a spravedlivá hospodářská soutěž, smluvní svoboda a řádné vymáhání příslušných právních předpisů;

27.

uznává, že společnosti mají různou tržní sílu a musí po hospodářské stránce jednat rozumně a že EU, má-li obstát v celosvětové konkurenci, potřebuje ekonomické šampióny;

28.

zdůrazňuje však, že jsou široce rozšířeny obavy z dominantního tržního postavení některých velkých subjektů, o nichž se často má za to, že uplatňují vůči slabším dodavatelům a maloobchodníkům nespravedlivé podmínky, například prostřednictvím neodůvodněných mechanismů selektivní distribuce, zeměpisné segmentace, cenové kontroly, vyřazení z nabídky bez předchozího upozornění a dalších restriktivních praktik, a tím narušují hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že tyto praktiky mají dopad na celý maloobchodní dodavatelský řetězec; odsuzuje postupy, které zneužívají nerovnováhy sil hospodářských subjektů a ovlivňují opravdovou smluvní svobodu; zdůrazňuje, že k zabránění těmto praktikám by přispělo zvýšení povědomí všech aktérů – zvláště malých a středních podniků – o jejich smluvních právech;

29.

uznává, že franšíza představuje dobrý způsob, jak mohou nezávislí maloobchodníci přežít ve vysoce konkurenčním prostředí; se znepokojením konstatuje, že smlouvy pro maloobchodníky o franšíze jsou stále přísnější;

30.

zdůrazňuje, že rozvoj prodeje výrobků pod soukromou značkou by měl spotřebitelům přinášet lepší volbu, zejména pokud jde o transparentnost, kvalitu informací a rozmanitost, a malým a středním podnikům poskytovat jasné příležitosti k inovaci a expanzi;

31.

domnívá se, že „parazitické napodobování“, které může vyplývat mimo jiné z dvojí role maloobchodníka jakožto zákazníka i konkurenta výrobců značkového zboží, je nepřijatelné a je třeba se jím neprodleně zabývat; vítá skutečnost, že Komise zpracovává analýzu, jež má dále vyjasnit právní rámce a postupy týkající se obchodních tajemství a parazitického napodobování ve všech 27 členských státech EU;

32.

uznává potřebu vyváženějších vztahů a transparentnosti v maloobchodním dodavatelském řetězci; zdůrazňuje, že v zájmu obnovení důvěry a zajištění spravedlivějšího vyjednávání a rovných podmínek pro všechny je třeba přejít od konfrontace k dialogu založenému na faktech, a tím umožnit všem hospodářským subjektům v dodavatelských řetězcích, aby měly prospěch z přidané hodnoty svých výrobků a plně využívaly výhod jednotného trhu;

33.

naléhá na Komisi a členské státy, aby plně a koherentně prosazovaly právní předpisy týkající se hospodářské soutěže a – nakolik je použitelné na vnitrostátní úrovni – právní předpisy na ochranu před nekalou hospodářskou soutěží a antitrustové právo;

34.

zdůrazňuje, že v zájmu řádného uplatňování pravidel hospodářské soutěže a předcházení zneužívání dominantního postavení na trhu je třeba především posílit místní orgány dohlížející na hospodářskou soutěž a zajistit, aby soustavně a nepřerušovaně komunikovaly a spolupracovaly s generálním ředitelstvím Komise pro hospodářskou soutěž;

35.

podporuje dobrou práci odborné platformy pro smluvní praktiky mezi podniky v rámci fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce, a především skutečnost, že na základě dat a konkrétních příkladů vymezila a sestavila seznam zjevně nekalých obchodních praktik a posoudila je; požaduje silnou podporu iniciativ pro dialog mezi stranami na toto téma; vyjadřuje znepokojení nad tím, že Evropský parlament není do činnosti této platformy a fóra na vysoké úrovni formálně zapojen; domnívá se, že Parlament by se měl touto záležitostí naléhavě zabývat a měl by se práce fóra aktivně účastnit;

36.

podporuje potřebu přijmout širší a horizontální přístup k rozšíření působnosti za hranice zemědělského a potravinářského průmyslu, kterou vyjádřily zúčastněné subjekty; vyzývá Komisi a podnikatelské svazy, aby na základě probíhajících prací odborné platformy prověřily možnosti vytvoření nového časově neomezeného fóra zaměřeného na maloobchod jako celek;

37.

zároveň jednoznačně podporuje intenzivní práci, již odvedly svazy maloobchodníků a dodavatelů s cílem vytvořit neformální dialog a mechanismus pravidelných konzultací v oblasti práva hospodářské soutěže; vítá jejich dobrovolnou iniciativu usilující o shodu ohledně prohlášení o společných zásadách řádných obchodních praktik v celém maloobchodním dodavatelském řetězci;

38.

vítá rovněž nástroj Komise pro sledování evropských cen potravin i podobné iniciativy členských států, jež mají prostřednictvím analýzy nákladů, procesů, přidané hodnoty, objemů, cen a marží ve všech úsecích potravinového dodavatelského řetězce umožnit spravedlivé výnosy v celém potravinovém dodavatelském řetězci;

39.

se znepokojením konstatuje, že platné právní nástroje nejsou plně využívány zejména malými a středními podniky k prosazování jejich práv, což je zapříčiněno hospodářskou závislostí a obavami ze ztráty obchodních příležitostí; vyzývá Komisi, členské státy a podnikatelské svazy, aby nalezly způsob, jak obnovit důvěru v soudní systémy a usnadnit přístup ke spravedlnosti, včetně možnosti podávat anonymní stížnosti a zřídit v této oblasti úřad veřejného ochránce práv EU; je navíc přesvědčen o tom, že je nutné dále rozvinout koncepční rámec, který by zajišťoval spravedlivou soutěž ve vertikální i horizontální rovině vztahů mezi podniky, a tím pro podniky připravil půdu k práci za skutečně rovných podmínek;

40.

žádá Komisi, aby do konce roku 2011 zveřejnila sdělení mapující platné vnitrostátní právní předpisy a nástroje zabývající se obchodními praktikami a smluvními vztahy a aby důkladně posoudila, zda jsou tyto předpisy řádně prosazovány a zda jsou zapotřebí další kroky;

41.

domnívá se, že je třeba prozkoumat možnosti mechanismů alternativního a neformálního řešení sporů a mechanismů odškodnění a posoudit jejich účinnost, neboť by mohly sloužit jako nástroj maloobchodníků k řešení sporů; vyzývá Komisi, aby nejpozději do konce roku 2011 navrhla opatření k alternativnímu řešení sporů s cílem posílit důvěru podniků a spotřebitelů;

42.

vyzývá Komisi a subjekty v maloobchodním dodavatelském řetězci, aby každoročně podávaly Parlamentu zprávu o pokroku dosaženém v rámci stávajících platforem a mechanismů neformálního dialogu; navrhuje, aby byly výsledky projednány v rámci každoročního kulatého stolu o maloobchodním trhu, který organizuje jeho Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů;

43.

zdůrazňuje odpovědnost maloobchodního sektoru, pokud jde o udržitelnost; vítá skutečnost, že maloobchodníci a dodavatelé stojí v čele tzv. „zelené odpovědnosti“, zejména v souvislosti s odpadem, spotřebou energie, dopravou a omezováním emisí CO2; vítá závazky, které již maloobchodníci a dodavatelé k docílení udržitelné spotřeby přijali, nicméně se domnívá, že je nutné vynaložit ještě další úsilí; domnívá se, že by odpovědnost podniků měla věnovat větší pozornost sociálním a environmentálním otázkám;

44.

zdůrazňuje, že maloobchodníci a dodavatelé jsou hnací silou inovací, výzkumu a vývoje; zdůrazňuje, že celé odvětví musí v zájmu dalšího zlepšování konkurenceschopnosti v celém dodavatelském řetězci – od logistiky a dopravy, energetické účinnosti, obalů, nakládání s odpady až po recyklaci produktů – nadále zvyšovat míru investic do inovačních technologií a postupů a musí si vyměňovat osvědčené postupy;

45.

žádá Komisi, aby vytvořila společný systém hodnocení a označování zmíněný v usnesení Parlamentu o jednotném trhu pro podniky a růst, jenž by se zakládal na celém životním cyklu výrobku a jehož cílem by bylo především zjednodušení a harmonizace a vypořádání se s problémem nákladů podniků a spotřebitelů spojenými s roztříštěním;

46.

vyzývá zúčastněné strany, aby přijaly další iniciativy s cílem omezit plýtvání potravinami;

47.

vítá společnou dohodu EuroCommerce a UNI-Evropa, která dokládá, že v oblasti obchodu funguje sociální dialog; uznává, že je třeba aktivněji pracovat na zvýšení informovanosti spotřebitelů o sociální odpovědnosti maloobchodníků, zajistit, aby investice do nových technologií odpovídaly lidskému kapitálu, zejména prostřednictvím rozvoje kvalifikace, a bojovat proti šedé ekonomice;

48.

připomíná význam řádného uplatňování stávajících sociálních a pracovněprávních předpisů; lituje, že existuje vysoká míra nehlášeného zaměstnávání, jež je spojeno s velkými daňovými úniky a znemožňuje vytvořit rovné podmínky mezi obchodníky na vnitřním trhu;

49.

upozorňuje, že k hlavním výzvám tohoto odvětví patří zlepšení pracovních podmínek, boj proti šedé ekonomice a zachování míry zaměstnanosti a konkurenceschopnosti prostřednictvím lepšího sladění potřeb maloobchodníků s kvalifikací pracovníků; zdůrazňuje, že k dosažení tohoto cíle je třeba investovat do odborné přípravy a zvyšování kvalifikace, neboť tak toto odvětví získá schopnost rychle se přizpůsobit novým technologiím;

50.

žádá Komisi, aby na základě konzultace s odvětvím maloobchodu připravila komplexní evropský akční plán pro maloobchod, jehož cílem bude vytyčit novou strategii, která bude stavět na úspěších a současně řešit přetrvávající otázky a jejíž součástí budou doporučení pro konkrétní odvětví; vítá skutečnost, že Parlament tuto iniciativu podpořil ve svém usnesení o jednotném trhu pro podniky a růst;

51.

zdůrazňuje, že tento akční plán by měl zohledňovat již vypracované iniciativy Komise, jako je fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce, iniciativy v oblasti udržitelnosti a změny klimatu a relevantní návrhy aktu o jednotném trhu;

52.

navrhuje, aby byly během prvního kulatého stolu o maloobchodním trhu prezentovány a projednány kroky navazující na opatření doporučená v akčním plánu, a to včetně pokroku dosaženého v rámci dialogu zúčastněných stran;

53.

očekává, že další optimalizace nákupních a prodejních postupů v celém maloobchodním dodavatelském řetězci – od výzkumu trhu a uvádění výrobků na trh po vztahy s dodavateli, logistiku, skladové hospodářství i nakládání s vadným zbožím, stížnostmi spotřebitelů a péči o zákazníky – zlepší konkurenceschopnost maloobchodního odvětví, sníží ceny pro spotřebitele a zlepší kvalitu služeb;

54.

vybízí maloobchodníky a dodavatele, aby se aktivně zapojovali do otevřeného, konstruktivního a soustavného dialogu s cílem dospět k praktickým řešením; vybízí členské státy a orgány EU, aby tento proces aktivně podporovaly;

55.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/17

—

s ohledem na články 2, 3, 4, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU), články 49, 56, 114, 167 a 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), Listinu základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvu o lidských právech (ECHR), které pojednávají o dodržování, prosazování a ochraně základních práv,

—

s ohledem na maďarskou ústavu, přijatou dne 18. dubna 2011 Národním shromážděním Maďarské republiky, která vstoupí v platnost dne 1. ledna 2012 (dále jen „nová ústava“),

—

s ohledem na stanoviska č. CDL(2011)016 a CDL(2011)001 Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) k nové maďarské ústavě a ke třem právním otázkám, které vyvstaly během procesu přípravy nové maďarské ústavy,

—

s ohledem na návrh usnesení č. 12490 o závažných překážkách v oblasti právních předpisů a lidských práv v Maďarsku, který byl předložen dne 25. ledna 2011 v Parlamentním shromáždění Rady Evropy,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 30141/04 (Schalk a Kopf vs. Rakousko), a zejména jeho obiter dicta,

—

s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení, které předložil Evropský parlament k nové maďarské ústavě, na prohlášení Rady a Komise o změně maďarské ústavy a na diskusi, která se konala dne 8. června 2011,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách demokracie a právního státu, jak je uvedeno v článku 2 Smlouvy o Evropské unii, jednoznačném dodržování základních práv a svobod, jak je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o lidských právech, a na uznávání právní síly uvedených práv, svobod a zásad, což dále dokazuje připravované přistoupení EU k ECHR,

B.

vzhledem k tomu, že Maďarsko podepsalo Evropskou úmluvu o lidských právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a další mezinárodní právní nástroje, které ho zavazují k tomu, aby respektovalo a uplatňovalo zásady oddělení pravomocí, uplatňovalo systém institucionálních kontrol a vyvážených pravomocí a prosazovalo dodržování demokracie a lidských práv,

C.

vzhledem k tomu, že přestože příprava a schvalování nových ústav spadá do působnosti členských států, mají členské státy, ať už současné, nebo ty, které se nacházejí v procesu přistoupení k EU, společně s EU povinnost zajistit, aby byl obsah ústav a postup jejich schvalování v souladu s hodnotami EU, Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o lidských právech a aby litera a duch přijatých ústav nebyl s těmito hodnotami a nástroji v rozporu; vzhledem k tomu, že to zcela jasně dokládá skutečnost, že řada současných členských států EU musela přepracovat a pozměnit svou ústavu, aby si zajistily přistoupení k EU, nebo následně přizpůsobit svou ústavu požadavkům Smluv EU, především na žádost Komise,

D.

vzhledem k tomu, že proces vytváření ústavy nebyl transparentní a příprava a schvalování nové ústavy se uskutečnily ve výjimečně krátké časové lhůtě, v důsledku čehož o navrhovaném dokumentu neproběhla důkladná a věcná veřejná diskuse; a vzhledem k tomu, že úspěšná a legitimní ústava by se měla zakládat na co nejširším konsenzu,

E.

vzhledem k tomu, že ústavu široce kritizovaly maďarské, evropské i mezinárodní nevládní a jiné organizace, Benátská komise i zástupci vlád členských států a že tato ústava byla schválena pouze hlasy poslanců vládnoucích stran, což svědčí o tom, že nebylo dosaženo politického či společenského konsenzu,

F.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament sdílí znepokojení Benátské komise, zejména pokud jde o transparentnost, otevřenost a inkluzivnost schvalovacího procesu a jeho časový harmonogram a pokud jde o omezení systému kontrol a vyvážených pravomocí, zejména opatření týkající se Ústavního soudu, soudů a soudců, která mohou ohrozit nezávislost maďarského soudnictví,

G.

vzhledem k tomu, že v nové ústavě není výslovně stanovena řada zásad, které je Maďarsko na základě svých mezinárodních závazků povinno dodržovat a prosazovat, jako například zákaz trestu smrti a doživotního trestu odnětí svobody bez možnosti předčasného propuštění, zákaz diskriminace na základě sexuální orientace a pozastavení platnosti nebo omezení základních práv na základě zvláštních právních nařízení,

H.

vzhledem k tomu, že hodnoty zakotvené v nové ústavě a nejasné formulace základních pojmů, jako je „rodina“ a právo na život od okamžiku početí, vyvolávají riziko diskriminace určitých skupin společnosti, zejména etnických, náboženských a sexuálních menšin, neúplných rodin, osob žijících v registrovaném partnerství a žen,

I.

vzhledem k tomu, že nejasné znění preambule, zejména částí týkajících se závazků maďarského státu vůči občanům maďarské národnosti žijícím v zahraničí, by mohlo položit právní základ pro aktivity, které by sousední země mohly vnímat jako vměšování do jejich vnitřních záležitostí, což by mohlo vést ke zvýšení napětí v regionu,

J.

vzhledem k tomu, že nová ústava stanoví, že její preambule má právní účinek, což může mít právní a politické důsledky a vést k právní nejistotě,

K.

vzhledem k tomu, že začlenění Listiny základních práv Evropské unie do nové ústavy by mohlo vést k překrývání kompetencí mezi maďarskými a mezinárodními soudy, jak se zdůrazňuje ve stanovisku vydaném Benátskou komisí,

L.

vzhledem k tomu, že nová ústava umožňuje rozsáhlé uplatňování základních zákonů, jejichž přijetí je mj. podmíněno schválením dvoutřetinovou většinou a které se budou týkat širokého spektra otázek spojených s maďarským institucionálním systémem, uplatňováním základních práv a důležitými sociálními opatřeními; vzhledem k tomu, že jejich přijetí se tak v podstatě stává součástí nového maďarského ústavního procesu,

M.

vzhledem k tomu, že podle nové ústavy má být řada záležitostí, jako například konkrétní aspekty rodinného práva a daňového a důchodového systému, které obvykle spadají do kompetence vlády nebo do běžných rozhodovacích pravomocí zákonodárných orgánů, upravena základními zákony, což znamená, že volby budou mít v budoucnosti menší význam a pro vládu s dvoutřetinovou většinou bude vytvořen větší prostor pro upevnění jejích politických preferencí; vzhledem k tomu, že proces přijímání konkrétních a podrobných pravidel prostřednictvím základních zákonů tedy může ohrozit zásady demokracie,

N.

vzhledem k tomu, že kulturní, náboženská, sociálně-ekonomická a finanční politika by neměla být pevně stanovena prostřednictvím základních zákonů, jak zdůrazňuje Benátská komise,

O.

vzhledem k tomu, že neparlamentní orgán, Rada pro rozpočet, která má omezenou demokratickou legitimitu, bude mít právo vetovat schválení všeobecného rozpočtu, což může vést k rozpuštění Národního shromáždění hlavou státu a zároveň k zásadnímu omezení prostoru pro činnost demokraticky zvoleného zákonodárného sboru,

P.

vzhledem k tomu, že dobře fungující systém čtyř parlamentních komisařů bude zredukován na systém sestávající ze všeobecného ochránce lidských práv a dvou zástupců, jenž nemůže zaručit stejnou úroveň ochrany práv a který nebude zahrnovat pravomoci bývalého komisaře pro ochranu osobních údajů a svobodu informací; vzhledem k tomu, že pravomoci tohoto komisaře budou přeneseny na orgán, jehož způsob práce nebyl stanoven,

Q.

vzhledem k tomu, že souběžně se schválením nové ústavy vláda Maďarska a vládní strany přistoupily k rozsáhlým změnám na klíčových postech, jako je nejvyšší státní zástupce, předseda Nejvyššího kontrolního úřadu a předseda Rady pro rozpočet; vzhledem k tomu, že maďarský parlament před nedávnem zvolil soudce, kteří budou členy maďarského Ústavního soudu, jak je stanoveno v nové ústavě; vzhledem k tomu, že proces jmenování a zvolení nebyl založen na politickém konsenzu,

R.

vzhledem k tomu, že nová ústava stanoví velmi obecná pravidla upravující soudní systém a neuvádí, zda nejvyšší soud pod svým novým názvem bude pokračovat pod vedením svého současného předsedy,

S.

vzhledem k tomu, že se Parlamentní shromáždění Rady Evropy rozhodlo vypracovat zprávu o nové maďarské ústavě, která bude vycházet ze stanoviska Benátské komise,

T.

vzhledem k tomu, že volební program vládních stran nehovořil o navrhování a schvalování nové ústavy,

U.

vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN pan Pan Ki-mun uvedl, že „by byl rád, kdyby se maďarská vláda snažila získat rady a doporučení v rámci své země i od Rady Evropy nebo OSN“, a domnívá se, že Maďarsko jako členský stát Evropské unie by se mělo obrátit na evropské orgány s žádostí o radu a posouzení nové ústavy,

1.

vyzývá maďarské orgány, aby se zabývaly problémy a obavami, které ve svých stanoviscích vyjádřila Benátská komise, a aby realizovaly její doporučení buď formou novelizace ústavy, nebo prostřednictvím budoucích základních a běžných zákonů, a zejména aby:

2.

vyzývá Komisi, aby provedla důkladný přezkum a analýzu nové ústavy a základních zákonů, které mají být v budoucnu přijaty, s cílem prověřit, zda jsou v souladu s acquis communautaire, a zejména s Listinou základních práv Evropské unie a s literou a duchem Smluv;

3.

pověřuje své příslušné výbory, aby se ve spolupráci s Benátskou komisí a Radou Evropy touto záležitostí dále zabývaly a posoudily, zda a do jaké míry byla doporučení provedena;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě Evropy, vládám a parlamentům členských států, Agentuře EU pro základní práva, OBSE a generálnímu tajemníkovi OSN.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/21

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (KOM(2010)0642) (dále jen „závěry“),

—

s ohledem na pátou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti nazvanou „Investice do budoucnosti Evropy“ ze dne 9. listopadu 2010 (dále jen „pátá zpráva o soudržnosti“),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a zejména na Oddíl III, hlavu XVIII,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999 (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (4),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94 (5),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (6),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1906/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu a pro šíření výsledků výzkumu (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2007 o důsledcích budoucího rozšiřování pro účinnost politiky soudržnosti (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. září 2010 k evropské strategii pro hospodářský a sociální rozvoj horských oblastí, ostrovů a řídce osídlených oblastí (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013 (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o budoucnosti Evropského sociálního fondu (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o současné situaci a budoucí součinnosti mezi EFRR a ostatními strukturálními fondy v zájmu větší účinnosti (14),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. května 2004 nazvané „Posílené partnerství pro nejvzdálenější regiony“ (KOM(2004)0343) a na sdělení Komise ze dne 17. října 2008 nazvané „Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu“ (KOM(2008)0642),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (KOM(2010)0553),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (KOM(2011)0017),

—

s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti ze dne 21. února 2011 k páté zprávě o hospodářské, sociální a územní soudržnosti (06762/2011),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 1. dubna 2011 k páté zprávě o soudržnosti (15),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0222/2011),

A.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU podstatně přispívá k tomu, že v uplynulém a nynějším finančním období bylo možné ve všech regionech EU zaznamenat růst produktivity; vzhledem k tomu, že hodnocení ex-post také ukázalo na další zřetelné zmenšení hospodářských, sociálních a regionálních rozdílů; vzhledem k tomu, že tento vývoj měl rovněž pozitivní vliv na sociální zabezpečení a investice do ochrany životního prostředí,

B.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti byla zamýšlena jakožto protějšek k jednotnému trhu a jejím cílem bylo podpořit rozvoj inovativní a bezpečné Evropy založené na solidaritě a čelící výzvám spojeným s globalizací, demografickými změnami a uchováním zdrojů, a vzhledem k tomu, že by měl být využit vlastní potenciál každého regionu na podporu růstu a regionální a sociální soudržnosti,

C.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti je pro občany skutečně důležitým tématem, protože se jejím prostřednictvím každodenně setkávají s EU, a ta se tak stává na celém svém území hmatatelnější a viditelnější,

D.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti a strukturální politika prokázala v krizových situacích flexibilitu a významně přispěla k různým vnitrostátním programům hospodářského oživení a vzdělávacím programům, a vzhledem k tomu, že tuto flexibilitu je třeba zachovat,

E.

vzhledem k tomu, že evropská strukturální politika významným způsobem přispívá k překonání hospodářské a finanční krize, jelikož je zaměřena na inovaci a vyrovnávání rozdílů, a přináší tak evropským regionům rozhodující podněty pro zlepšování úrovně infrastruktury, zvyšování jejich inovačních schopností a udržitelný ekologický rozvoj,

F.

vzhledem k tomu, že se vyčleňování prostředků ze strukturálních fondů na cíle Lisabonské strategie ukázalo jako účinné, což je zřejmé z vysoké míry prostředků na závazky v rámci cílů „konvergence“ a „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“, a vzhledem k tomu, že 20 % projektů evropské územní spolupráce odpovídá lisabonským cílům,

G.

vzhledem k tomu, že cílem územní spolupráce je podněcovat jednotlivá území a regiony k řešení společných problémů, odstraňovat fyzické, administrativní a regulační překážky, které této spolupráci brání, a zmírňovat „hraniční účinek“,

H.

vzhledem k tomu, že částečné selhání Lisabonské strategie není důsledkem nedostatečného provádění politiky soudržnosti, ale spíše důsledkem chybějící víceúrovňové správy a zainteresovanosti na této strategii na místní a regionální úrovni, dopadů finanční krize a nedostatků při provádění jednotného vnitřního trhu, slabé rozpočtové kázně a nevhodných makroekonomických rámcových podmínek v jednotlivých členských státech,

I.

vzhledem k tomu, že se chybovost a zneužívání prostředků v posledních obdobích zřetelně snížily; avšak vzhledem k tomu, že strukturální politika zůstává bohužel v tomto ohledu oblastí politiky s vysokou mírou nesrovnalostí a že některé členské státy stále nemají účinné mechanismy proti zneužívání finančních prostředků a pro zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek; vzhledem k tomu, že nesrovnalosti nemusí být hlášeny, buď z nedbalosti nebo úmyslně, a vzhledem k tomu, že významnou část chyb v oblasti politiky soudržnosti je třeba přičíst legislativním požadavkům mimo politiku soudržnosti, v oblastech, jako jsou veřejné zakázky, životní prostředí a státní podpory,

J.

vzhledem k tomu, že stávající systém cílů politiky soudržnosti a strukturální politiky (konvergence, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, evropská územní spolupráce) se v kombinaci s víceúrovňovou správou, horizontálními cíli a jistotou plánování na základě spolehlivých finančních prostředků a dohodnutého časového rámce (7 let) celkově osvědčil, avšak vzhledem k tomu, že došlo ke značným zpožděním v plánování programů, jež jsou důsledkem nadměrně dlouhých finančních a legislativních jednání v rozhodovacím procesu EU a významných změn pravidel platných pro politiku soudržnosti,

K.

vzhledem k tomu, že dlouhodobá podpora a rozvoj konvergenčních regionů má pozitivní vliv na poptávku po zboží a službách na jejich trzích, a tedy prokazatelně pozitivní účinky i na bohatší členské státy EU,

L.

vzhledem k tomu, že v důsledku regionálních hospodářských a sociálních rozdílů, geografického znevýhodnění některých regionů (zejména nejvzdálenějších regionů), specifických strukturálních problémů i z důvodu nezbytného přizpůsobování se novým výzvám je ve všech evropských regionech nadále potřebná komplexní a dostatečně financovaná politika soudržnosti EU; vzhledem k tomu, že se také jedná o požadavek vyplývající z Lisabonské smlouvy,

M.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se s ohledem na svůj strategický význam pro budoucnost nesmí stát proměnnou veličinou závisející na výsledcích budoucích rozpočtových jednání,

1.

požaduje, aby se programy politiky soudržnosti a strukturální politiky více zaměřovaly na evropský přínos; domnívá se, že tohoto přínosu se docílí, pokud projekty EU udržitelným způsobem zlepší situaci ve znevýhodněných a méně rozvinutých regionech z hospodářského, infrastrukturního, sociálního a/nebo ekologického hlediska, přičemž by takového zlepšení nebylo možné dosáhnout bez evropského stimulu;

2.

dále uznává, že evropské financování je přínosné v případech, kdy projekty podporované na vnitrostátní, regionální a místní úrovni přispívají k dosažení celoevropských cílů z hlediska evropské integrace, hospodářského růstu, výzkumných výsledků, ochrany životního prostředí, kultury, řízení zdrojů, sportu, demografických změn, udržitelného zásobování energií, sociální soudržnosti nebo přeshraničního rozvoje, přičemž by jich nebylo možné dosáhnout bez evropského stimulu;

3.

považuje dosahování evropských cílů v souladu s decentralizovaným přístupem a zásadou víceúrovňové správy a sdílené správy za jednu z klíčových výhod politiky soudržnosti a tudíž i za přínos sám o sobě; považuje víceúrovňovou správu s jasně definovanými strukturami a povinnostmi za ztělesnění zásady subsidiarity i za uznání významu regionálních orgánů při provádění politiky soudržnosti; požaduje, aby zásada partnerství a zainteresovanost zúčastněných stran byly ještě posíleny tím, že budou stanovena podrobná a závazná ustanovení v územních paktech, o nichž se rozhodne v každém členském státě, čímž se zajistí plánování více zaměřené na výsledky a na provádění;

4.

domnívá se, že transparentnost v politice soudržnosti a jejím plánovacím cyklu, v přidělování prostředků na výdaje a v přístupu k informacím pro potenciální příjemce prostředků ze strukturálních fondů jsou klíčovými předpoklady pro dosažení celkových záměrů politiky soudržnosti, a že transparentnost by se proto měla stát napříč různými sektory hlavní zásadou, která bude v příštím období financování uplatňována při tvorbě programů politiky soudržnosti i v souvisejících rozhodovacích procesech; zdůrazňuje, že zveřejňování seznamu příjemců prostředků by mělo probíhat i nadále, zejména na internetu, neboť je to účinný prostředek ke zvýšení transparentnosti;

5.

domnívá se, že ustanovení týkající se transparentnosti (povinnost zveřejňovat koncové příjemce) jsou pro odborníky, veřejnost i tvůrce politik nezbytným nástrojem umožňujícím vyhodnotit, zda jsou strukturální fondy využívány v souladu se stanovenými cíli a právními předpisy; vyžaduje, aby popis byl kromě příslušného národního jazyka uváděn také v jednom ze tří pracovních jazyků (angličtině, francouzštině nebo němčině), a doporučuje další harmonizaci požadovaných údajů;

6.

zdůrazňuje, že přestože se regionální rozdíly postupně snižují, nadále existují velké nerovnosti mezi členskými státy i v jejich rámci, které v některých případech mimo jiné v důsledku ekonomické a finanční krize rostou, a že se proto politika soudržnosti musí dále soustřeďovat na zmenšování nerovností a uskutečňování harmonického a udržitelného rozvoje všech regionů Unie, bez ohledu na členský stát, v němž se nacházejí;

7.

uznává zvláštní potřeby regionů, které jsou obzvláště znevýhodněny z hlediska jejich zeměpisné polohy nebo přirozeného prostředí; znovu opakuje svou výzvu členským státům a Komisi, aby pro zvláště znevýhodněné typy regionů uvedené ve Smlouvě o fungování Evropské unie (nejvzdálenější regiony, nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony) zůstaly zachovány zvláštní druhy preferencí, pokud to bude efektivní a zajistí se tak evropský přínos;

8.

uznává zvláštní postavení a potřeby některých regionů, které vyplývají z jejich zeměpisné polohy, demografických změn nebo konkrétních omezení, jako je jejich původní prostředí, a zároveň věnuje pozornost jejich potenciálu; znovu požaduje, aby pro tyto typy regionů, a zejména pro ty, které jsou uvedeny v článcích 349 a 174 Smlouvy o fungování Evropské unie a jež jsou obzvláště znevýhodněné (například nejvzdálenější regiony, včetně nejvzdálenějších venkovských regionů, nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva, které mimo jiné trpí velkými vzdálenostmi a severskými podmínkami, a ostrovní, horské a přeshraniční regiony) zůstaly zachovány zvláštní druhy preferencí, flexibilita a zvláštní rozpočtové financování, a aby byly poskytovány příznivější podmínky pro investování v těchto regionech, ať už formou přímé podpory či formou osvobození od daňových povinností; vyzývá také k provedení studií týkajících se zachování nebo vytvoření určitých preferencí pro tyto typy regionů s cílem zajistit, že používání nástrojů politiky soudržnosti bude přizpůsobeno jejich ekonomikám, přičemž je třeba náležitě zohlednit význam jejich malých a středních podniků a potřebnou konkurenceschopnost a rovné příležitosti, aby se tyto ekonomiky staly nedílnou součástí vnitřního trhu EU;

9.

zdůrazňuje, že Unie může být v celosvětové hospodářské soutěži konkurenceschopná pouze tehdy, pokud její politika soudržnosti bude schopna plně využívat rozvojový potenciál všech regionů, městských oblastí a měst, což umožní dostatečně pružnou regionální reakci na výzvy a překážky zjištěné strategií Evropa 2020; zdůrazňuje v této souvislosti, že cílené používání prostředků ze strukturálních fondů v rámci široce pojatého územního přístupu musí sloužit také k tomu, aby byly kompenzovány strukturální nedostatky v silnějších regionech; zdůrazňuje však, že politika soudržnosti není jen prováděcím nástrojem strategie Evropa 2020 a že tím, že se bude dlouhodobě zaměřovat na své hlavní zásady, přispěje politika soudržnosti k trvalému udržení výsledků strategie Evropa 2020 i v době, kdy tato strategie skončí;

10.

zdůrazňuje, že se politika soudržnosti musí i nadále zaměřovat na územní soudržnost, a podtrhuje, že k cílům hospodářské a sociální soudržnosti přidala Lisabonská smlouva i cíl územní soudržnosti; konstatuje, že tento cíl nelze oddělit od výzev hospodářské a sociální soudržnosti a posiluje evropský přínos politiky soudržnosti; zdůrazňuje také, že „územní soudržnost“ má svůj význam i na subregionální úrovni, zejména v městských oblastech (městské čtvrti nacházející se v obtížných situacích, nedostatečně řízené rozrůstání městské zástavby), a to i v regionech považovaných za bohaté;

11.

považuje makroregionální strategie – pokud se regionální orgány zapojují do jejich řízení – za klíčové příležitosti k využití nadnárodního potenciálu, ke zlepšení spolupráce mezi různými úrovněmi správy a k přijetí společného přístupu ke společným výzvám, jako je ochrana životního prostředí nebo využívání zdrojů a možností rozvoje, což povede k účinnějšímu, vyváženějšímu a udržitelnějšímu rozvoji; zdůrazňuje, že je třeba účinněji propojit programy územní spolupráce s územními strategiemi (jako jsou plány regionálního rozvoje, strategie místního rozvoje a plány místního rozvoje); domnívá se, že lepší koordinace stávajících mechanismů podpory může vytvořit prostor k cílenějšímu využívání strukturálních fondů EU, aniž by to vyžadovalo navyšování prostředků vyčleněných na tyto oblasti meziregionální spolupráce; dále se domnívá, že by pro tyto strategie neměly být vytvářeny žádné nové nástroje, finanční zdroje nebo prováděcí struktury a že nesmí být ovlivněna finanční podpora poskytovaná regionům na menší rozvojové projekty; domnívá se, že makroregionální přístup by bylo možné využít k posilování vazeb mezi politikou soudržnosti a politikou sousedství; vybízí v této souvislosti Komisi a členské státy, aby více zohledňovaly územní rozměr ESF, zejména pak s ohledem na přístup k zaměstnání;

12.

vyjadřuje pochybnosti o tom, zda zvláštní operační programy pro funkční geografické jednotky, jako jsou skupiny orgánů zahrnující místní oblasti, přímořské oblasti nebo povodí řek, poskytnou dodatečný přínos, zejména pokud neexistují politické orgány (včetně demokraticky zvolených orgánů) s dostatečně širokou kompetencí k jejich k provádění; požaduje namísto toho užší koordinaci makroregionálních, metropolitních regionálních nebo environmentálně-geografických strategií na mezivládní úrovni a žádá, aby tyto funkční geografické jednotky byly náležitě zohledněny v rámci vnitrostátních operačních programů, aby se tak usnadnilo využívání prostředků EU pro meziregionální rozvojové projekty; domnívá se, že provádění specifických operačních programů by mělo být umožněno v regionech, kde je subregionální provádění přínosnější než národní nebo regionální programy a kde byla za účelem provádění programů vytvořena partnerství politických orgánů; žádá, aby v případě přeshraničních programů byly na základě nařízení ESUS do tvorby operačních programů zapojeny přeshraniční skupiny;

13.

zdůrazňuje zásadní úlohu městských oblastí a regionů – včetně hlavních měst a jejich regionů – pro dosahování hospodářských, environmentálních a sociálních cílů strategie Evropa 2020; podporuje dynamický proces zahájený během předchozího programového období ve prospěch integrovaných městských programů a zdůrazňuje význam současných experimentálních přístupů; vyzývá k podpoře modelových koncepcí a projektů na základě integrovaných plánů místního rozvoje a k oboustranně přínosnému posílení vazeb mezi městy a venkovskými oblastmi, které jsou s nimi funkčně propojeny; domnívá se, že větší soudržnost mezi těmito oblastmi má zvláštní význam při řešení problémů oblastí osídlených znevýhodněnými komunitami; zdůrazňuje v tomto ohledu, že největší socioekonomické rozdíly často existují v rámci velkých měst a že velká města se zaostalými oblastmi a chudými čtvrtěmi se nacházejí i v bohatých regionech;

14.

zdůrazňuje, že jako střediska a hnací motory růstu se města mohou stát pro daný region klíčovým přínosem; zároveň poukazuje na to, že je třeba, aby se na integrovaných řešeních určených pro danou funkční geografickou jednotku mohly formou podpory partnerství a sítí podílet také venkovské obce; zdůrazňuje specifické výzvy, s nimiž se z důvodu svých komplexních sociálních, hospodářských a environmentálních úkolů potýkají velkoměstské aglomerace; v této souvislosti spatřuje možnosti rozvoje v místním potenciálu venkovských a příměstských oblastí, a to nejen v blízkosti aglomerací a velkých měst; upozorňuje dále na možnost hospodářského rozvoje obzvláště znevýhodněných regionů, která spočívá v patřičném využívání a podpoře místního potenciálu venkovských oblastí, včetně jejich environmentálních a kulturních statků; domnívá se také, že v kontextu strukturální politiky a politiky soudržnosti by cílem partnerství venkovských regionů a městských oblastí měla být spíše snaha poskytnout venkovským oblastem rovnocenné podmínky pro rozvoj a kvalitu života, pokud jde o sociální a ekonomické faktory; vyzývá členské státy, aby vzhledem k dynamickému vlivu měst na hospodářský rozvoj v regionech a v souvislosti s hospodářskou stimulací přilehlých venkovských oblastí zajistily prostředky nezbytné na provádění potřebných městských a příměstských projektů;

15.

odmítá používání povinných kvót, zejména pro vnitrostátní rozdělování prostředků v rámci programů ESF/EFRR, na rozvoj obcí a měst, venkova i na další typy územních aglomerací nebo funkčních oblastí, protože by tím mohlo být zajištěno větší kritické množství zásahů; domnívá se, že by požadavek, aby byly městské a jiné oblasti, jimž lze poskytnout podporu, stanoveny v operačních programech, měl být upřednostňován v případě, že tato metoda bude přínosná a zajistí koncentraci pomoci; tento postup je třeba dojednat na základě zásad víceúrovňové správy; domnívá se, že také v tomto ohledu by členské státy a regiony měly získat větší pravomoci k pořádání výběrových řízení založených na konkurenci a výkonu;

16.

zdůrazňuje, že ve strukturální politice a v politice soudržnosti nesmí docházet k jednostrannému upřednostňování určitých typů regionů; požaduje, aby se na partnerství venkovských regionů a městských oblastí nahlíželo v širších sociálních, hospodářských a environmentálních souvislostech;

17.

zdůrazňuje, že financování ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti by mělo také zohledňovat vzdělávací, kulturní a sociopolitické výzvy vyplývající ze strategie Evropa 2020 a zároveň zůstat v souladu s nadřazeným cílem EU týkajícím se hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jež je zakotvena ve Smlouvě, a dodržovat zásadu subsidiarity; přesto se domnívá, že plošná „europeizace“ příslušných oblastí politiky by z finančních důvodů selhala; požaduje proto zavádění dalších postupů v oblasti místního rozvoje, které by mohly sloužit jako vzory, při zachování kompetencí na vnitrostátní a regionální úrovni;

18.

zdůrazňuje také, že politika soudržnosti se nemůže stát nástrojem sloužícím potřebám jednotlivých odvětví, jako jsou politiky v oblasti výzkumu a vývoje, průmyslové inovace a boje proti změně klimatu, neboť by tak došlo k oslabení prvotního cíle této politiky a k omezení jejích možností podporovat rozvojový potenciál regionů, což je nezbytná podmínka pro to, aby se nejvíce znevýhodněné regiony mohly přiblížit těm nejvíce rozvinutým;

19.

požaduje, aby se v souvislosti s nevyhnutelným přechodem na obnovitelné zdroje energie a diskusemi o klimatu politika soudržnosti více podílela na rychlém rozvoji environmentálních technologií a obnovitelných zdrojů energie; domnívá se, že by to mělo být jednou z priorit, pokud bude v rámci programů k dispozici dostatek prostředků, a že zaměření na obnovitelné zdroje energie představuje přínos EU, a to na základě plánů na decentralizované energetické koncepty zahrnující technologie účinného skladování energie v regionech; zasazuje se o využívání potenciálu regionálního hospodářství v této oblasti;

20.

domnívá se, že existuje možnost, aby byly ze strukturálních fondů podporovány investice do specifické energetické infrastruktury – tato podpora však musí být poskytována pouze v regionech, v nichž je z politických a geografických důvodů výrazně omezena schopnost trhu naplnit potřeby v oblasti zásobování energií; dále požaduje, aby podpora ze strukturálních fondů byla ve všech případech spojována s posilováním vnitřního trhu s energií a zabezpečováním jejích dodávek a aby byla rovněž dodržována zásada víceúrovňové správy v oblasti řízení zdrojů;

21.

domnívá se rovněž, že politika soudržnosti má odpovědnost učinit vše, co bude nezbytné k napravení nedostatků a odstranění překážek v základní síti TEN sestávající z hlavních tras evropského významu, zejména pak v příhraničních regionech, které byly v tomto směru dosud vážně zanedbávány;

22.

zdůrazňuje, že transevropské dopravní sítě hrají pro soudržnost evropských regionů rozhodující úlohu a že je proto třeba posílit rozvoj infrastruktury TEN, mořských dálnic a klasifikovaných evropských silnic a zkvalitnit k nim přístup, zejména v příhraničních a nejvzdálenějších regionech; žádá, aby byla přijata všechna opatření nezbytná k zajištění dostatečných prostředků na financování prioritních projektů TEN-T a k zaručení jejich včasné realizace; navrhuje, aby určité přeshraniční infrastruktury byly chápány jako prioritní projekty způsobilé k financování v rámci cíle 1, 2 a 3, a vyzývá proto, aby na regionální úrovni povinně existovalo právo na předložení prvního návrhu pro tento typ akce a aby hraniční regiony a místní orgány měly v procesu plánování rovné zastoupení;

23.

vybízí k uplatňování zásady vnitrostátních prostředků, vzhledem k přínosu takových opatření pro posilování regionální konvergence, územní soudržnosti a rozvojových aktivit, jako je cestovní ruch, které jsou významné pro vzdálené regiony – například pro ostrovní oblasti;

24.

podporuje hospodářský rozvoj a zaměstnanost v MSP a mikropodnicích; požaduje proto, aby hlavní zásady Small Business Act pro Evropu, tzn. „mysli nejdříve v malém“ a „pouze jednou“, byly chápány jako jeden ze základů politiky soudržnosti, a domnívá se, že by členské státy a regiony měly tyto zásady uplatňovat v koncepcích svých operačních programů;

25.

zdůrazňuje, že klíčové prvky strategie Evropa 2020 (inovace, vzdělávání a odborná příprava, energetika, životní prostředí, zaměstnanost, konkurenceschopnost, kvalifikace, boj proti chudobě) jsou již nedílnou součástí politiky soudržnosti a strukturální politiky; domnívá se, že se výzvy strategie Evropa 2020 dají velmi dobře začlenit do tří osvědčených cílových struktur (konvergence, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, evropská územní spolupráce);

26.

zdůrazňuje, že investice do inovací a vzdělávání mohou podpořit růst; poukazuje nicméně na to, že příslušná infrastruktura (doprava, širokopásmové internetové připojení, energetika) a odpovídající ustanovení (vyvážená kombinace veřejných investic a konsolidace daňové politiky s makroekonomickými opatřeními, službami elektronické správy a přeshraničním vzděláváním) k tomu musí zajistit účinnou podporu;

27.

domnívá se, že i rozvoj základních infrastruktur by měl být považován za slučitelný se strategií Evropa 2020, protože pouze tehdy, pokud konvergenční regiony budou mít konkurenceschopné dopravní, energetické a komunikační sítě a infrastruktury pro nakládání s odpadem, budou moci přispět k dosažení cílů Evropa 2020 – proto musí být nejslabším a nejchudším regionům EU poskytnuta určitá pružnost při výkladu těchto cílů;

28.

zdůrazňuje, že ESF je nejdůležitějším nástrojem pro uplatňování sociálního rozměru strategie Evropa 2020 a že tento fond může významně přispět ke splnění ústředních priorit této strategie, pokud jde o zaměstnanost, přechod na udržitelné hospodářství, snižování počtu případů předčasně ukončené školní docházky a boj proti chudobě, diskriminaci a sociálnímu vyloučení a nalezení řešení různých sociálních situací, v nichž se lidé nacházejí; v této souvislosti zdůrazňuje, že v analýze SWOT by vedle HDP bylo vhodné uvést i další sociální ukazatele;

29.

domnívá se, že ESF má zásadní význam pro politiku soudržnosti a že má potenciál zvýšit její podíl na plnění cílů strategie Evropa 2020, a to i v oblasti udržitelného růstu, prostřednictvím podpory vytváření „zelených pracovních míst“ v malých a středních podnicích;

30.

je přesvědčen, že boj proti diskriminaci na trhu práce, ať už k ní dochází v souvislosti s pohlavím, sexuální orientací, etnickým původem, věkem, zdravotním postižením nebo bydlištěm, má pro prosazování skutečné rovnosti příležitostí klíčový význam; připomíná, že pro dosažení cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti má klíčový význam zvýšení míry zaměstnanosti žen, a že je proto nutné usilovat o odstranění všech překážek, které účasti žen na trhu práce brání;

31.

zastává názor, že HDP musí i nadále zůstat klíčovým kritériem pro stanovování oblastí, jež jsou způsobilé pro získání maximální podpory (HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU), a případně států, které získávají prostředky z Fondu soudržnosti (HND na obyvatele nižší než 90 % průměru EU); domnívá se, že příslušným vnitrostátním a regionálním orgánům by měla být poskytnuta možnost používat – na vhodné úrovni rozhodování, pro každý jednotlivý cíl a způsobem odrážejícím geografické soustředění obyvatel – další ukazatele, které by byly dohodnuty ve smlouvách o rozvoji a investičním partnerství, na jejichž základě by bylo možné posuzovat sociální, hospodářské, environmentální, demografické a geografické výzvy, jimž regiony čelí;

32.

požaduje, aby se politika soudržnosti v souladu s Lisabonskou smlouvou i nadále zaměřovala především na nejzaostalejší regiony; zdůrazňuje, že nejpotřebnějším regionům by měl být zajištěn přiměřený podíl (v závislosti na závažnosti jejich problémů v oblasti rozvoje) finančních prostředků dostupných v rámci cíle 1 (konvergence);

33.

požaduje, aby bylo časově omezeno období způsobilosti u regionů, které ani po několika programových obdobích a přes maximální podporu nejsou schopny doložit významné zlepšení hospodářské, sociální a environmentální situace;

34.

vyzývá Komisi, aby na období trvání příštího programového období předložila návrh, který zajistí poskytování přizpůsobitelné, stabilní a přiměřené přechodné pomoci pro regiony, které již nespadají pod cíl konvergence, aby tak řešila jejich konkrétní situaci, a stejně tak pro regiony s HDP na obyvatele mezi 75 % a 90 % průměru EU ve formě přechodové kategorie, aby se tak zabránilo nerovnému zacházení s regiony, které se nacházejí v podobných situacích; domnívá se, že toto specifické opatření musí nahradit stávající systémy„postupného ukončování“ a „postupného zavádění“ programů, a vytvořit tak spravedlivý systém, který bude lépe řešit negativní dopady hospodářské a finanční krize na regiony, a zároveň posílí spravedlnost a solidaritu, což jsou základní hodnoty politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že tato přechodná opatření pro příští programové období by neměla být zaváděna na úkor regionů, které v současné době spadají pod cíl „konvergence“ (cíl 1), pod cíl „konkurenceschopnost“ (cíl 2) nebo pod cíl „evropská územní spolupráce“ (cíl 3);

35.

vyzývá k posílení cíle 2 (regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) prostřednictvím jeho horizontální povahy, aby tak bylo dosaženo pokroku v omezeném počtu oblastí, které jsou pro EU prioritní, jako je podpora malých a středních podniků, ekologických inovací, místního hospodářství, vzdělávání a odborné přípravy, infrastruktury, udržitelné mobility, obnovitelných zdrojů energie a dodávek energie, účinnosti zdrojů a sociálního začlenění; zdůrazňuje, že musí být zachován a dále rozvíjen osvědčený systém, který zajišťuje, aby rozvinutější regiony byly schopny odstraňovat regionální strukturální nedostatky, snižovat územní rozdíly, přispívat k plnění společných evropských cílů a řešit budoucí výzvy, přičemž využívají struktur, jež umožňují pružně reagovat na měnící se okolnosti, mezi něž patří m.j. uskupení zaměřená na inovaci a soutěž o finanční zdroje v těchto oblastech; vyzývá k přijetí dalších opatření pro oblasti silně postižené strukturálními změnami, která mohou pomoci zlepšit jejich sociálně-ekonomickou situaci a situaci v infrastruktuře; poukazuje v této souvislosti na to, že by měly být navrženy strategie, které by byly natolik flexibilní, aby umožňovaly řešit problémy a zvláštnosti každého jednotlivého regionu;

36.

vyžaduje opatření, která by zajistila, že rozvinutější regiony budou schopny modernizovat svůj sociální a hospodářský kapitál a řešit problémy specifických deprivovaných oblastí a nedostatečný hospodářský rozvoj;

37.

je pevně přesvědčen, že cíl 3 (evropská územní spolupráce) je třeba posílit na všech vnitřních hranicích EU a na všech třech úrovních této spolupráce (přeshraniční, meziregionální, nadnárodní), a vyzývá ke zvýšení příslušného podílu strukturálních fondů na 7 %; žádá, aby přidělování prostředků na všechny programy územní spolupráce probíhalo na základě harmonizovaných kritérií takovým způsobem, aby tyto programy mohly strategickým a integrovaným způsobem reagovat na potřeby a specifika každého geografického území a oblasti; zdůrazňuje význam příhraničních regionů z hlediska dosahování cílů strategie Evropa 2020; domnívá se, že je nezbytné zlepšit koordinaci mezi transevropskými sítěmi, a to zejména mezi dopravními a energetickými sítěmi, a přeshraniční infrastrukturou a navýšit dotace pro tyto sítě v souladu s evropskými prioritami, a požaduje odpovídající navýšení finanční podpory pro všechny příhraniční regiony; požaduje zjednodušení prováděcích pravidel, jimiž se řídí programy cíle 3, na základě zásady proporcionality a požaduje rovněž vytvoření jednotného souboru pravidel způsobilosti, což jsou všechno předpoklady větší účinnosti a viditelnosti těchto programů; zdůrazňuje, že je třeba, aby do programů byly úzce zapojeni místní činitelé s rozhodovací pravomocí na místní úrovni, protože jedině tak mohou být programy skutečně realizovány;

38.

domnívá se, že ESÚS představuje jedinečný a velmi cenný nástroj územní správy, který odpovídá potřebám strukturované spolupráce a musí být podporován jako nástroj budování systémů přeshraniční správy zajišťující regionální i místní zainteresovanost na různých politikách;

39.

naprosto odmítá veškeré návrhy na podřízení politiky soudržnosti vnitrostátním či odvětvovým zájmům; zastává názor, že nové tematické fondy (klima, energetika, doprava) by podkopaly osvědčenou zásadu sdílené správy a integrované rozvojové programy a ohrozily by schopnost vytvářet synergie i účinnost zásahů, a tím i přínos k dosahování cílů strategie Evropa 2020;

40.

zdůrazňuje, že Evropský sociální fond musí zůstat součástí politiky soudržnosti, protože jedině tak lze provádět a rozvíjet integrované strategie pro řešení hospodářských a sociálních problémů;

41.

podporuje Komisi v jejích snahách o zajištění silnějšího, účinnějšího a viditelnějšího ESF; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby při svých jednáních dosáhly dohody o nezbytné výši příspěvku ESF v rámci strukturálních fondů;

42.

domnívá se, že účinnost ESF by měla být zvyšována v první řadě prostřednictvím pobídek, nikoli sankcí;

43.

zdůrazňuje, že hospodářská krize ještě více zdůraznila naléhavost zásahů v oblastech, na něž se vztahuje ESF, zejména zásahů v zájmu podpory zaměstnanosti, změny zaměstnání, sociálního začlenění a snižování chudoby;

44.

zdůrazňuje skutečnost, že ESF poskytuje klíčovou podporu politikám zaměřeným na trh práce, jako jsou preventivní a místní politiky i politiky zaměřené na pomoc mladým lidem při vstupu na trh práce a na boj proti nezaměstnanosti; zdůrazňuje, že by členské státy měly využívat ESF k investicím do nových dovedností, vzdělávání (včetně vzdělávání dětí předškolního věku), celoživotního vzdělávání, rekvalifikace a změny zaměstnání, a podtrhuje, že fond hraje významnou úlohu při podpoře všech rozměrů sociálního začleňování, a to i v případě nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin;

45.

vyzývá Komisi, aby zintenzívnila činnost v rámci ESF zaměřenou na podporu začleňování na trh práce; vyzývá členské státy, aby investovaly do dětí od velmi útlého věku, a to poskytnutím vzdělání a později zajištěním poradenství ve školách, které by vycházelo z místních a regionálních pracovních příležitostí, a celoživotního vzdělávání, jež by pomohlo přizpůsobit kvalifikace pracovníků potřebám trhu práce, dále aby prováděly opatření zaměřená na řešení nezaměstnanosti mladých lidí a fenoménu „chudých pracujících“ a vytvořily individualizované programy na pomoc znevýhodněným a zranitelným skupinám, jako jsou Romové, přistěhovalci, osoby s postižením a lidé, kteří předčasně ukončili školní docházku. Cílem těchto opatření je podporovat účinný a inkluzivní růst a znalostní hospodářství v Evropě;

46.

žádá, aby oblastem, které jsou postiženy velkou chudobou a často napětím v soužití většinových a menšinových kultur na subregionální úrovni, byla věnována další technická podpora a aby tato podpora byla lépe zacílena; domnívá se, že tyto subregionální oblasti mohou i do budoucna snadno zůstat enklávami značné chudoby a ocitnout se v izolaci, a to dokonce i v regionech, které nutně nezaostávají za statistickými průměry; konstatuje, že na rozvoj těchto subregionálních oblastí je třeba vynaložit intenzivní úsilí;

47.

vítá skutečnost, že v některých členských státech byly v programovém období 2007–2013 poprvé vytvořeny také operační programy v rámci ESF, které pokrývají všechny cílové oblasti;

48.

zdůrazňuje, že neocenitelné zkušenosti nabyté v rámci iniciativy Společenství EQUAL jsou stále relevantní, zvláště co se týče spojení místních a regionálních opatření a výměny osvědčených postupů v rámci celé EU;

49.

poukazuje na synergie, jichž je možné dosáhnout prostřednictvím integrovaných místních a regionálních rozvojových přístupů, zejména propojením ESF a EFRR, a požaduje, aby byla stanovena jednotná pravidla způsobilosti a aby se rozšířila a usnadnila možnost křížového financování mezi oběma fondy právě s ohledem na integrované územní plánování a rozvoj; podporuje zavedení možnosti programů financovaných z více fondů, která by ještě více usnadnila integrované přístupy; vyzývá také k budování lépe fungujících synergií mezi ERF a EFRR;

50.

v zájmu zvyšování součinnosti žádá, aby v rámci politiky soudržnosti a strukturální politiky byly ve větší míře integrovány odvětvové politiky (v oblasti dopravy, energetiky, výzkumu, ochrany životního prostředí, vzdělávání), a bylo tak možné dosáhnout vyšší efektivity a lepší koordinace mezi strukturálními fondy, rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a rámcovým programem pro výzkum a vývoj; domnívá se, že vytváření programů financovaných z více fondů by mohlo přispět k integrovanějšímu přístupu a zvýšilo by účinnost souhry těchto různých fondů; domnívá se, že vnitrostátní/regionální rozvojová partnerství jsou vhodným nástrojem slučování různých politik; podtrhuje v této souvislosti potřebu vytyčit jasně vymezené cíle a vyhodnocovat, zda se členským státům těchto cílů podařilo dosáhnout;

51.

navrhuje, aby politiky v oblasti výzkumu a vývoje byly ve větší míře územně zaměřeny; zdůrazňuje proto význam přizpůsobování politiky soudržnosti a politik v oblasti výzkumu a vývoje specifickým potřebám jednotlivých oblastí, neboť vzhledem k tomu, že nelze uplatňovat tutéž rozvojovou strategii ve všech regionech, je nyní velmi důležité, aby se do navrhování a využívání fondů regionálního rozvoje a programů výzkumu a inovací zapojovaly regionální a místní orgány;

52.

požaduje společný strategický rámec pro EFRR, ESF, Fond soudržnosti, rámcové programy, EZFRV a ERF pro programové období po roce 2013; zastává názor, že model harmonizovaného regulačního přístupu (pokud jde o správu, způsobilost, audit, pravidla pro vykazování) musí být dále posílen společným rámcovým nařízením; upozorňuje v této souvislosti na to, že k dosažení výsledků je nezbytná hladká součinnost jednotlivých fondů; žádá Komisi, aby provedla patřičné úpravy, a zajistila tak, aby se příslušné fondy mohly pokud možno navzájem doplňovat;

53.

žádá, aby Rada a Parlament přijaly řádným legislativním postupem na základě článku 177 SFEU nový společný strategický rámec;

54.

domnívá se, že je nezbytné začlenit Evropský sociální fond do společného strategického rámce, ale zároveň zachovat jeho vlastní, specifická pravidla a podmínky fungování a zajistit mu dostatečné zdroje; žádá Komisi, aby posílila roli ESF, zvýšila jeho viditelnost a zjednodušila opatření pro jeho rozpočtovou kontrolu zavedením jednoduchých a účinných postupů spolupráce mezi řídícími orgány a odbory rozpočtové kontroly;

55.

v této souvislosti navrhuje, aby bylo přezkoumáno znovuzačlenění regionálních programů v rámci EZFRV (osy 3 a 4) do tohoto rámce; staví se nicméně proti tomu, aby výsledkem bylo krácení rozpočtových prostředků přidělených EFRR a EZFRV; požaduje závazné cíle pro členské státy a regiony s cílem vytvořit harmonizované správní struktury pro strukturální fondy EU a pro regionální programy rozvoje venkova;

56.

požaduje revizi nařízení týkajícího se přeshraniční spolupráce na vnějších hranicích a Evropského nástroje sousedství a partnerství s cílem začlenit tyto fondy pod cíl 3 („evropská územní spolupráce“);

57.

vítá cíle smluv o rozvoji a investičním partnerství mezi EU a členskými státy, které navrhuje Komise namísto dřívějších vnitrostátních strategických referenčních rámců vypracovávaných pro jednotlivé členské státy; žádá, aby v byly této fázi stanoveny klíčové investiční priority pro provádění strategie EU-2020 a dosažení dalších cílů politiky soudržnosti; považuje za žádoucí co nejrychlejší vyjasnění konkrétního rozdělení pravomocí mezi zúčastněné úrovně a požaduje dodržování vnitrostátních a/nebo regionálních a místních pravomocí v souladu se zásadou subsidiarity; požaduje přijetí jednoznačného závazku k řádnému zapojení partnerů do smluv o rozvoji a investičním partnerství;

58.

podporuje zachování operačních programů jako nejdůležitějšího nástroje převádění strategických dokumentů do konkrétních investičních priorit; požaduje v této souvislosti stanovení jasných a měřitelných cílů;

59.

požaduje, aby regionální a místní orgány a jejich sdružení byla v souladu s ústavním a institucionálním systémem jednotlivých členských států povinně zapojována do všech fází realizace politiky soudržnosti (strategické plánování, vypracování a sjednávání dohod o rozvoji a investičním partnerství a operačních programů, kontrola a hodnocení), a to strukturovaným a systematickým způsobem; považuje za nezbytné, aby nařízení o strukturálních fondech obsahovalo odpovídající formulace;

60.

domnívá se, že každá budoucí strategie využívání ESF bude efektivnější, pokud bude zahrnovat i regionální a místní úroveň správy, která je schopná přizpůsobit strategické cíle místními charakteristikám na základě strukturovaného dialogu se všemi zainteresovanými stranami;

61.

podporuje systém tematických priorit navržený Komisí; zdůrazňuje, že čím méně jsou členské státy nebo regiony rozvinuté, tím šířeji by měl být pojat seznam priorit, přičemž je třeba zohlednit specifické regionální rozvojové potřeby a zároveň zajistit, aby se tento tematický přístup k programům strukturálních fondů a Fondu soudržnosti neprosazoval na úkor integrovaného, místně podmíněného přístupu;

62.

požaduje, aby v případě, že budou stanoveny určité závazné priority pro všechny členské státy, mezi ně členské státy zařadily inovace, infrastrukturu, dopravu a účinné využívání zdrojů, domnívá se nicméně, že by při svém rozhodování měly mít určitou volnost, která by jim umožnila zvážit rozsah programů, výchozí situaci každého regionu a požadované výsledky, aby mohly být tyto priority navrženy přesně podle potřeb jednotlivých regionů; zdůrazňuje v této souvislosti, že inovace je zde nutno chápat v širokém smyslu, jaký je jim přisouzen v rámci stěžejní iniciativy Unie inovací; konstatuje, že malé a střední podniky jsou v EU hlavním zdrojem pracovních příležitostí a živnou půdou podnikatelských nápadů; zdůrazňuje, že malé a střední podniky je nutno vzhledem ke klíčové úloze, kterou mohou hrát v provádění strategie Evropa 2020, i nadále podporovat a tuto podporu posilovat; zdůrazňuje, že v souvislosti se stěžejní iniciativou Unie inovací je třeba pracovat se širokým pojmem „inovace“ a nadále usnadňovat malým a středním podnikům přístup ke zdrojům financování; zdůrazňuje, že další priority musí být navrhovány a prováděny na dobrovolném základě a v souladu se zásadou subsidiarity; požaduje, aby k navrhovaným prioritním oblastem patřila energetika, vzdělávání a boj proti chudobě;

63.

požaduje, aby se zabránilo zpožděním při zahajování programů a aby byly rozhodovací a hodnotící procesy zásadně urychleny; zdůrazňuje, že je to velmi důležité zejména pro malé a střední podniky; požaduje zlepšení technického vybavení dostupného pro příslušné správní orgány a propojení těchto orgánů, snížení požadavků na zveřejňování a podstatné zkrácení lhůt pro výběrová řízení a nabídky; žádá Komisi, aby posoudila, zda by bylo možné určit pilotní oblasti, které by mohly vyzkoušet nové předpisy v menším měřítku dříve, než daná regulace začne platit pro všechny ostatní regiony, a odhalit tak případné problémy s jejich prováděním;

64.

požaduje, aby bylo vyplácení příspěvků v rámci rozvojových a investičních partnerství vázáno na určité konkrétní závazky předem stanovené v dialogu mezi Komisí a členskými státy; zastává názor, že tyto předem stanovené podmínky musí členské státy přimět k tomu, aby provedly reformy s cílem zajistit efektivní využívání prostředků v oblastech, jež přímo souvisejí s politikou soudržnosti, a že členské státy měly být v případě potřeby vyzvány, aby tak učinily, a aby bylo vyplacení prostředků těmito podmínkami vázáno; vyzývá k tomu, aby bylo subjektům podílejícím se na řízení operačních programů umožněno podmíněnost ovlivňovat; považuje za správné, aby tyto podmínky zahrnovaly zejména řádné provádění již schválených právních předpisů EU (např. v oblasti regulace cen, nabídkových řízení, dopravy, životního prostředí a zdravotnictví), aby se zabránilo nesrovnalostem a aby byla zajištěna účinnost; odmítá však ukládání podmínek, které od členských států vyžadují zásadní sociální a ekonomické reformy; každá podmínka by měla plně respektovat zásady subsidiarity a partnerství;

65.

zastává názor, že nově zavedená podmíněnost nesmí zúčastněným stranám přinést žádnou další administrativní zátěž; podporuje vytvoření konzistentních, standardních systémů podmíněnosti platných jak pro EFRR, tak pro ESF, jež lze objektivně posoudit;

66.

domnívá se, že Komise odpovídá za stanovení a kontrolu provádění podmíněnosti, a navrhuje, aby byly pro členské státy a regiony vytvořeny odpovídající akční plány;

67.

vítá návrh Komise, aby byla politika soudržnosti více zaměřena na výsledky, a to stanovením vhodných cílů a ukazatelů ex ante; zdůrazňuje, že se při tom musí jednat jen o několik málo jasně definovaných a měřitelných ukazatelů, které musí být v přímé souvislosti s podporou a musí být dohodnuty společně s regiony / členskými státy; domnívá se nicméně, že všechny nástroje a kritéria, jež byly navrženy k měření výkonnosti programů, by měly i nadále vycházet z kvalitativního přístupu k programům;

68.

domnívá se, že ukazatele, jimiž se řídí přidělování regionálních dotací ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, musí být založeny na nejnovějších statistických údajích Eurostatu, aby v plné míře zohledňovaly hospodářské a sociální dopady krize v regionech;

69.

žádá zvýšení účinnosti a transparentnosti ESF prostřednictvím činností více zaměřených na výsledky, z tohoto důvodu považuje za nezbytné, aby byly předem stanoveny jasné a měřitelné cíle a ukazatele výsledků, jež budou přímo spojeny s předmětem financování a budou umožňovat zejména měření úspěšnosti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a úspěšnosti v zajišťování kvalitních pracovních míst; domnívá se, že do stanovování těchto cílů a ukazatelů musí být zapojeny zainteresované subjekty na všech úrovních správy a že by tyto ukazatele měly být jednoznačně definovány v dostatečném časovém předstihu před poskytnutím prostředků, aby členské státy i Komise mohly zhodnotit dosažené výsledky a využít zkušeností v další fázi plánování; podporuje návrh Komise, podle něhož má přidělování peněz z ESF záviset na splnění podmínek ex ante, přičemž k těmto podmínkám patří i transpozice právních předpisů EU a cílů EU, které jsou nezbytné pro úspěšnou realizaci opatření ESF, jakož i strukturální reformy a dostatečné správní kapacity; zdůrazňuje, že orientace na výsledky nesmí vést ke znevýhodnění menších příjemců a že nesmí vzniknout žádné nové překážky, které by jim bránily v možnosti získání prostředků, ani žádná nová rizika;

70.

považuje spolufinancování z veřejného a soukromého sektoru za jednu ze základních zásad politiky soudržnosti; požaduje přezkum maximálního stropu financování z EU, který by měl více odpovídat regionální úrovni rozvoje, evropské přidané hodnotě a typům financovaných opatření a měl by být odpovídajícím způsobem zvýšen nebo snížen;

71.

vyzývá členské státy a regiony, aby s prostředky získanými ze spolufinancování počítaly předem ve svých plánech a na základě finančního inženýrství je navyšovaly;

72.

požaduje, aby se u přímých dotací podnikům zohlednila skutečnost, že financování v rámci politiky soudržnosti, zejména v případě velkých podniků, často neovlivňuje rozhodnutí podniku otevřít v dané lokalitě závod, ale vede pouze k inkasování finančních prostředků ze strany společností, které toto rozhodnutí již přijaly (efekt „mrtvé váhy“), a proto požaduje, aby se grantová podpora velkých soukromých podniků častěji než v současnosti zaměřovala na investice do výzkumu a vývoje, resp. byla více nabízena nepřímo prostřednictvím podpory infrastruktury; požaduje dále, aby byla do obecného nařízení o strukturálních fondech zahrnuta jasná ustanovení, která vyloučí veškerou možnost financovat z prostředků EU přemísťování podniků v rámci EU, podstatně sníží práh pro ověřování takových investic, vyloučí velké podniky z možnosti čerpat přímé dotace a stanoví desetiletý limit pro dobu provozu;

73.

uznává pákový efekt a mobilizační potenciál nových nástrojů financování, je obecně pro vyšší úvěrové financování a požaduje rozšíření revolvingových finančních nástrojů na ty oblasti podpory, které prokáží, že jsou náležitě připraveny; požaduje proto zjednodušení postupů a větší právní jistotu na celé programové období, jakož i vytvoření evropského rejstříku, z něhož bude patrné, kterým projektům byly poskytnuty úvěry a kterým dotace; požaduje, aby tyto nástroje byly přizpůsobitelné, aby je bylo možné reálně a prakticky používat ve všech regionech a městech; domnívá se, že nejpozději po jednom programovém období by měla přejít odpovědnost za využívání prostředků na vnitrostátní resp. projektovou úroveň; poznamenává, že některé členské státy v současném programovém období ještě nepřijaly decentralizovaný přístup k využívání finančních nástrojů, jako je JESSICA; zdůrazňuje, že města musí mít k těmto nástrojům přímý přístup;

74.

zdůrazňuje, že poskytování příspěvků musí být zachováno vždy jako možnost volby a že subjektům na místě musí příslušet rozhodnutí o tom, jakou vhodnou kombinaci finančních prostředků konkrétně použijí v závislosti na regionálních potřebách;

75.

domnívá se, že EIB musí hrát výraznější úlohu při financování infrastruktur transevropské sítě; požaduje větší zaměření na soběstačná řešení využívající partnerství veřejného a soukromého sektoru; domnívá se, že Evropský parlament má v tomto ohledu zásadní roli, neboť odpovídá za zajištění transparentnosti, jakož i v souvislosti s rozhodováním a dohledem;

76.

vítá účinnou spolupráci mezi EIB a Komisí při provádění tří společných iniciativ – JESSICA, JEREMIE a JASMINE –, které by měly zvýšit účinnost a efektivitu politiky soudržnosti a zlepšit fungování strukturálních fondů; vyzývá Komisi, aby společné iniciativy s EIB i nadále aktivně schvalovala, zejména v oblasti politiky soudržnosti, a aby zajistila finanční podporu malým a středním podnikům;

77.

považuje globální příspěvky subregionální úrovni za vhodný nástroj pro vývoj samostatných inovačních strategií v souladu s evropskými záměry regionální politiky;

78.

odmítá však, aby se na globální příspěvky vztahovaly kvóty či závazky, protože by se mohly dostávat do rozporu s nadřazenými prioritami, které byly stanoveny tak, aby odpovídaly potřebám regionu;

79.

domnívá se, že se sedmileté programové období se v případě politiky soudržnosti, osvědčilo a mělo by být zachováno přinejmenším do konce příštího plánovacího období (2020); požaduje však systém pro rychlejší strategické přehodnocování výchozích podmínek, aby mohla EU ještě rychleji a flexibilněji reagovat na mimořádné události (jako je finanční krize, energetická krize, přírodní katastrofy);

80.

zdůrazňuje nicméně, že stávající struktura rozpočtu EU a jeho přidělovací mechanismy, jež vycházejí z nařízení týkajících se jednotlivých fondů, se osvědčily zejména při provádění politiky soudržnosti a strukturální politiky, takže by se změny měly provádět pouze v oblastech, kde se postupy neosvědčily nebo kde jsou opatření v rozporu s finančním nařízením; v této souvislosti podporuje návrhy Komise na harmonizaci pravidel týkajících se veškerých fondů poskytujících prostředky na regionální rozvoj; požaduje však, aby se při každé i sebemenší změně zavedených, osvědčených a odzkoušených struktur postupovalo s krajní obezřetností, aby se zamezilo funkčním chybám, nevznikala nejistota pro vnitrostátní a regionální správní orgány a aby se nezvyšovalo zatížení příjemců, zejména těch menších s omezenou kapacitou;

81.

považuje začlenění cílů strategie Evropa 2020 do stávajících struktur cílů a fondů za proveditelnou; odmítá rozdělení rozpočtu EU do teoretických okruhů „inteligentní“, „inkluzivní“ nebo „udržitelný“ růst i jakékoli roztříštění politiky soudržnosti do různých rozpočtových okruhů; domnívá se, že tato politika by měla mít v rozpočtu EU vlastní okruh;

82.

domnívá se, že politika soudržnosti po roce 2013 může ještě více přispět k dalšímu a udržitelnému rozvoji regionů EU a že je rozhodující politikou pro provádění strategie Evropa 2020 napříč odvětvími, vyzývá proto, aby jí byly přiděleny alespoň stejné rozpočtové prostředky;

83.

připomíná, že Evropský účetní dvůr po mnoho let upozorňuje na to, že platby v oblasti soudržnosti jsou ovlivněny mírou chybovosti přesahující 5 %, poznamenává však, že to podle výroční zprávy EÚD znamená snížení z 11 % při posledním udělení absolutoria a že dohledové a kontrolní systémy jsou účinné pouze částečně; vyzývá navíc k objasnění metodiky výpočtu chyb, poněvadž nesrovnalosti mezi údaji poskytovanými Evropským účetním dvorem a Komisí vedou ke zmatku a k nedůvěře v oficiální údaje;

84.

vyzývá k přijetí přísnějších pravidel kontroly nesrovnalostí při využívání strukturálních fondů členskými státy, které mají v souvislosti s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů vysokou úroveň nesrovnalostí, a přísnějších pravidel pro postup systematického přerušení a pozastavení plateb, jakmile je zjištěn prokazatelný závažný nedostatek ve fungování akreditovaných orgánů; zároveň žádá, aby byly zrušeny nadbytečné kontroly prováděné v členských státech, které mají uspokojivě fungující systém správy fondů; domnívá se, že co měly být co nejčastěji uplatňovány zásady „dohoda o důvěře“ a „jednotný audit“;

85.

požaduje, aby členské státy resp. orgány veřejné správy určily orgány nebo subjekty, které budou mít výhradní odpovědnost za řádnou správu prostředků ze strukturálních fondů;

86.

domnívá se, že vhodným prostředkem k posílení řetězce předkládání zpráv a kontrol jsou ověřená výroční správní prohlášení na úrovni vedoucího pracovníka (platebny / správního orgánu), který prostředky spravuje, a zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby tato prohlášení byla obsahově přesná; žádá proto, aby byl zaveden systém pokut, které by byly ukládány v případě nepravdivých prohlášení; nadále souhlasí se záměrem vnitrostátních prohlášení o věrohodnosti;

87.

požaduje, aby Komise měla od začátku příštího programového období větší odpovědnost za zlepšení vnitrostátních správních postupů; domnívá se v této souvislosti, že je naléhavě zapotřebí zjednodušit správu programů podpory a odstranit její nejasnosti, zejména v oblasti finančního provádění a finanční kontroly; domnívá se proto, že Komise bude odpovídat za provádění postupů udělování akreditace vnitrostátním, respektive federálním správním orgánům a auditorům; je toho názoru, že oprávnění ke zjednodušenému a méně častému vykazování by mělo souviset s úspěšnou akreditací a snížením chybovosti;

88.

dále žádá, aby byla kontrolní role Komise posílena zavedením systematického přerušení a pozastavení plateb, jakmile je zjištěn prokazatelný závažný nedostatek ve fungování schválených orgánů; vyzývá Komisi, aby také vytvořila lépe propracované plány na zvýšení míry navracení chybných plateb;

89.

požaduje zjednodušení systému inspekce, snížení počtu inspekčních úrovní a vyjasnění pravomocí Komise a členských států; požaduje zavedení jednoúrovňového inspekčního postupu, podle něhož by členské státy prováděly inspekci projektů a Komise by kontrolovala systémy inspekce používaných v členských státech;

90.

domnívá se, že ke zlepšení výkonnosti operačních programů je při výběru projektů v rámci regionů ve větší míře třeba využívat konkurenčních postupů;

91.

požaduje, za účelem snížení byrokracie, rozšíření standardních postupů o vyšší standardní jednotkové náklady a paušální všeobecné výdaje, pokud je v daném případě vhodné tento systém uplatnit; požaduje, aby se výrazněji zohlednila zásada proporcionality, tj. aby bylo u provádění menších programů požadováno mnohem méně povinného vykazování a kontrol;

92.

žádá Komisi, aby každoročně předkládala veřejný „srovnávací přehled nedostatků“, který by zahrnoval případy nedostatečně, resp. opožděně splněných požadavků vztahujících se na předkládání zpráv a jejich zveřejňování, jakož i případy nesrovnalostí, zneužití a podvodů, k nimž došlo při hospodaření s penězi ze strukturálních fondů; žádá, aby tyto informace byly přehledně rozděleny podle jednotlivých členských států a fondů;

93.

je znepokojen skutečností, že byrokratická zátěž brání malým společnostem a organizacím v přístupu k prostředkům ze strukturálních fondů; požaduje, aby příslušná pravidla a technická dokumentace byly co nejjasnější;

94.

žádá, aby se v novém programovém období předkládaly výroční účetní uzávěrky i pro víceleté programy;

95.

domnívá se, že v rámci celého systému provádění a kontroly by se měla uplatnit účinnější řešení elektronické správy (jednotné formuláře); žádá, aby Komise koordinovala výměnu zkušeností mezi členskými státy a aby provádění probíhalo formou koordinované činnosti sdružení správních a auditních orgánů;

96.

podporuje návrh Komise, aby vnitrostátní orgány obdržely prostředky teprve poté, co bude vyplacen příslušný příspěvek EU příjemcům platby; předpokládá, že tento postup urychlí provádění plateb a bude rozhodující pobídkou pro provádění přísných vnitrostátních kontrol; poukazuje však na to, že se mohou objevit případné problémy s likviditou na úrovni členských států či regionů, a proto musí být nalezena řešení pro její zajištění;

97.

domnívá se, že výzva Komise, aby se platby více zaměřovaly na výsledky, je nelogická, neboť výsledků lze v první řadě dosáhnout pouze financováním projektů; obává se, že kontrola bude pravděpodobně velmi byrokratická, považuje však za přijatelný požadavek, aby byly platby podmíněny doloženým souladem projektů například se strategií Evropa 2020;

98.

domnívá se, že k úhradě by sice mělo dojít až poté, co budou prostředky EU vyplaceny na projekty, příjemci by však neměli být zatěžováni žádným dalším břemenem v podobě úrokových sazeb, v nichž banky nebo jiné finanční instituce neodrážejí nízký rizikový faktor těchto úvěrů;

99.

požaduje diverzifikaci sankčních mechanismů, mj. i v podobě systému prémií pro členské státy, ve kterých probíhá provádění řádným způsobem, zejména formou administrativních úlev;

100.

připomíná, že specifikum ESF spočívá oproti jiným strukturálním fondům v jeho těsném propojení s cílovými skupinami, které podporuje, a že musí být koncipován způsobem, který umožní podporu velkého množství malých místních projektů; žádá, aby členské státy byly povinny předávat prostředky na projekty okamžitě, aby menším příjemcům nevznikaly žádné problémy; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily flexibilitu při finančním provádění programů, braly v úvahu zásadu proporcionality při stanovování povinností v oblasti kontroly a auditu, zejména pokud jde o čas, úsilí a finanční příspěvky, a aby v zájmu projektů a potenciálních příjemců zjednodušily postupy, snížily nadměrnou administrativní zátěž a odstranily překážky, aby tak ESF mohl lépe přispívat k plnění cílů Evropské unie v oblasti růstu a tvorby pracovních míst; žádá Komisi, aby řídícím orgánům a příjemcům poskytla větší možnost volby, pokud jde o způsoby financování a aby vedle tradičního způsobu účtování navrhla možnost uplatňování standardních nákladů;

101.

souhlasí s návrhem Komise, aby se v zájmu větší flexibility v určitých situacích systematicky uplatňovala pravidla „n+2“ a „n+3“, například u přidělování prostředků na úrovni členských států, s výjimkou prvního roku financování a přeshraničních programů, a aby jakékoli jiné výjimky z pravidla o automatickém zrušení závazků představovaly pouze přizpůsobení administrativní zátěži, kterou s sebou nesou nová ustanovení týkající se strategického plánování, zaměření na výsledky a podmíněnosti ex ante; souhlasí i s tím, aby se v případě přeshraničních programů uplatňovalo „pravidlo n+3“, které by umožnilo zohlednit pomalejší administrativní postupy, způsobené jazykovými a kulturními odlišnostmi; považuje to za záruku vyváženého poměru mezi vysoce kvalitními investicemi a hladkým a rychlým prováděním programů;

102.

zdůrazňuje význam evropského nástroje sousedství a partnerství pro politiku soudržnosti s ohledem na přeshraniční spolupráci se státy mimo EU; je si vědom současných problémů s prováděním tohoto programu; je přesvědčen, že se nakonec ukáže jako nezbytné, aby se programy přeshraniční spolupráce v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství staly opět součástí politiky soudržnosti; domnívá se, že právě propojení infrastruktury (doprava, energie a životní prostředí) se sousedními státy má pozitivní vliv na evropské příhraniční regiony; požaduje, aby byly prostředky evropského nástroje sousedství a partnerství výrazněji zaměřeny na strategické potřeby související s energií a dopravní infrastrukturou; zdůrazňuje roli, kterou v této souvislosti mohou hrát makroregiony; vyzývá Komisi, aby prověřila reálné možnosti vytvoření lépe fungujících synergií mezi iniciativami EFRR, nástrojem předvstupní pomoci, evropským nástrojem sousedství a partnerství a Evropským rozvojovým fondem (ERF); dále žádá Komisi, aby posoudila, zda by bylo možné využít struktur, které již fungují v rámci regionálních politik, také při správě evropského nástroje sousedství a partnerství;

103.

zdůrazňuje dále, že pro soudržnost je relevantní proces rozšíření EU, jehož součástí je i nástroj předvstupní pomoci (NPP), který pomáhá kandidátským zemím s obsahovými a organizačními přípravami na provádění politiky soudržnosti; upozorňuje na problémy členských států s jejím prováděním; připomíná původní cíle nástroje předvstupní pomoci, zejména v oblasti financování budování kapacit a institucí a podpoře příprav kandidátských zemí na provádění evropské politiky soudržnosti Společenství, aby kandidátské země byly v době svého přistoupení připraveny provést v plném rozsahu acquis Společenství; vyzývá Komisi, aby zjistila, jaké jsou problémy současného financování nástroje předvstupní pomoci;

104.

znovu opakuje požadavek na odpovědné zapojení Výboru pro regionální rozvoj do budoucího pojetí obou nástrojů;

105.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vedoucím představitelům evropských regionů a spolkových zemí.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/38

—

s ohledem na závazky týkající se objemu pomoci, pomoci subsaharské Africe a kvality pomoci přijaté skupinou G8 v roce 2005 na summitu v Gleneagles a na všech následujících setkáních skupin G8 a G20,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí schválenou Organizací spojených národů dne 8. září 2000,

—

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji (1) a kodex chování Evropské unie pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (2),

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“,

—

s ohledem čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (3) („nástroj pro rozvojovou spolupráci“ (NRS)),

—

s ohledem na čl. 61 odst. 2 dohody z Cotonou,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2006 o účinnosti pomoci a korupci v rozvojových zemích (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí jeho rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu sedmého, osmého, devátého a desátého Evropského rozvojového fondu na rozpočtový rok 2008 (5),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 3. února 2011 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (6),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 11/2010 nazvanou „Jak Komise řídí obecnou rozpočtovou podporu v zemích AKT, Latinské Ameriky a Asie“,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise určenou Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanou „Budoucnost rozpočtové podpory EU poskytované třetím zemím“ (KOM(2010)0586),

—

s ohledem na dokument Komise z roku 2007 nazvaný „Pokyny k programování, koncepci a řízení podpory ze souhrnného rozpočtu“,

—

s ohledem na zprávu Komise z roku 2008 nazvanou „Rozpočtová podpora: účelný způsob financování rozvoje?“,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o rozpočtové podpoře jako prostředku poskytování oficiální rozvojové pomoci (ORP) zemím AKT,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0206/2011),

A.

vzhledem k tomu, že snížení chudoby a nakonec i její úplné vymýcení je v souladu s Lisabonskou smlouvou hlavním cílem rozvojové politiky Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora se stala jedním z nejdůležitějších způsobů pomoci,

C.

vzhledem k tomu, že mnoho dárců považuje všeobecnou i odvětvovou rozpočtovou podporu za prostředek, jenž má podporovat odpovědnost partnerských zemí za rozvojovou politiku a trvalé reformy, posilovat orgány a systémy jednotlivých zemí dohlížející na plnění povinností a napomáhat růstu, snižování chudoby a plnění rozvojových cílů,

D.

vzhledem k tomu, že budování operačních kapacit je nezbytné k vytvoření podmínek, které teprve vůbec umožní provádění programových opatření, včetně rozpočtové podpory či jiných modelů,

E.

vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora umožňuje překonat určité nedostatky tradičního projektového přístupu (vysoké transakční náklady, roztříštěné paralelní systémy), a posilovat tak v Lisabonské smlouvě zdůrazňovanou soudržnost a účinnost opatření Unie,

F.

vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora by měla přispívat ke zlepšování kvality a účinnosti pomoci, zejména pokud jde o zásady vlastnické odpovědnosti a harmonizace, protože díky politickému dialogu mezi dárci a příjemci je možné přizpůsobit příspěvky prioritám, které si jednotlivé země stanoví v rámci svých národních strategií pro snižování chudoby,

G.

vzhledem k tomu, že navzdory rizikům, na něž poukázal Evropský účetní dvůr ve zprávách o rozpočtové podpoře, je „dynamický přístup“ v rámci obecné podmíněnosti rozpočtové podpory nadále velmi významným nástrojem politického dialogu; avšak vzhledem k tomu, že rozpočtovou podporu nelze v žádném případě považovat za „bianko šek“,

H.

vzhledem k tomu, že občas může být obtížné dodržet veškeré závazky, které přijímající země přijaly vůči všem svým partnerům, neboť podmínky dárců jsou někdy protichůdné,

I.

vzhledem k tomu, že Evropská unie v rámci dohod o partnerství dosud upozorňovala více na porušování lidských práv (nazývaných práva první generace) než na porušování práv sociálních, hospodářských a kulturních (nazývaných práva druhé generace),

J.

vzhledem k tomu, že by spolu všichni dárcové měli navzájem konzultovat, aby nedocházelo k zadávání nejednotných podmínek,

K.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 2 odst. 3 Lisabonské smlouvy je jedním z cílů Unie podporovat udržitelné sociálně tržní hospodářství a že tento přístup by měl platit i v rozvojové politice a v politice sousedství,

L.

vzhledem k tomu, že klíčovým faktorem rozvoje schopností partnerské vlády je posílení odpovědnosti, kterou má tato vláda vůči občanům v oblasti rozpočtového řízení, a to díky kontrole vykonávané parlamentem dané země a zajištěním informovanosti její občanské společnosti v oblasti veřejných financí,

1.

vítá iniciativu Komise, která byla stanovena v zelené knize o rozpočtové podpoře a jež usiluje především o podporu vnitřního rozvoje partnerských zemí, a požaduje, aby byla přesně stanovena kritéria způsobilosti pro rozpočtovou podporu, a to tak, aby se předešlo riziku případných pochybení nebo nesprávného použití tohoto typu podpory, a s přihlédnutím k takovým měřítkům, jako jsou například indexy korupce jednotlivých zemí;

2.

vítá konzultační proces na evropské úrovni; doufá, že postupy uplatňované pro poskytování rozpočtové podpory budou objektivně analyzovány a zkvalitněny, aby se tak zvýšila jejich účinnost;

3.

připomíná, že podle ustanovení Lisabonské smlouvy je omezení a odstranění chudoby prvořadým cílem Evropské unie v oblasti rozvojové politiky; připomíná, že chudoba má mnoho rozměrů, například lidský, hospodářský, sociokulturní, politický, genderový a environmentální a že by se rozvojová politika Unie měla zabývat každým z nich;

4.

zastává názor, že pomoc, kterou EU poskytuje, by měla vést ke skutečné kvalitní změně v partnerských zemích; uznává, že rozpočtová podpora je účinným nástrojem k dosažení tohoto cíle, za předpokladu, že je využívána jako součást účinného politického dialogu a při jejím přidělování se uplatňuje zásada podmíněnosti;

5.

zdůrazňuje klíčovou a nezbytnou úlohu soudržnosti politik v uskutečňování rozvojové politiky, která má mít zásadní dopad; dále vyzývá k tomu, aby se zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie zaměřila na podporu demokracie a lidských práv, míru a bezpečnosti, což jsou klíčové předpoklady pro udržitelný rozvoj; vyzývá k systematičtějšímu úsilí o to, aby byl posílen význam opatření v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a snižování rizika katastrof;

6.

je toho názoru, že daňový systém zaručuje nezávislý zdroj financování udržitelného rozvoje a je významným propojením mezi vládami a občany rozvojových zemí; žádá, aby bylo mezi nejvyšší priority rozpočtové podpory zařazeno vybudování funkční finanční správy a plošné daňové infrastruktury; doporučuje, aby politika rozpočtové podpory zahrnovala opatření pro boj proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonným únikům kapitálu;

7.

zdůrazňuje, že v některých případech je třeba uplatňovat odvětvovou rozpočtovou podporu, umožňující zaměřit se větší měrou na základní sociální odvětví, jako je zejména zdravotnictví, vzdělávání, podpora nejzranitelnějších osob a především osob zdravotně postižených;

8.

zdůrazňuje, že rozpočtové podpory by se nemělo používat k posilování dílčích hospodářských a strategických zájmů Evropské unie, nýbrž k dosažení rozvojových cílů rozvojových zemí a v jejich prospěch, zejména k vymýcení chudoby a hladu;

9.

připomíná inovační roli Evropské unie v oblasti rozpočtové podpory a přidanou hodnotu, kterou vytváří Evropská komise díky svým odborným znalostem v této oblasti;

10.

konstatuje, že rozpočtová podpora může zvýšit nejen odpovědnost vlád, ale také koordinaci dárců díky nezbytnému dialogu o rozpočtových otázkách; upozorňuje na to, že by to mohl být způsob, jak zlepšit koordinaci s novými dárci;

11.

zdůrazňuje, že posláním Evropské unie je umožnit ostatním institucionálním aktérům využívat jejích zkušeností, a to zejména během fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se bude konat v Busanu;

12.

zdůrazňuje, že dynamický přístup, který si osvojila jak Komise, tak většina poskytovatelů rozpočtové podpory, s sebou nese řadu rizik, jež je třeba náležitě zohlednit; vyzývá Komisi, aby na úrovni jednotlivých států úspěšně provedla hodnocení možných rizik a přínosů rozpočtové podpory v partnerských zemích;

13.

vyzývá Evropskou unii, aby si v řízení rozpočtové podpory stanovila jako cíl využívání doplňkovosti a rovněž i dalších forem pomoci;

14.

zdůrazňuje, že v zemích přijímajících rozpočtovou podporu je třeba posílit jak mechanismy kontroly Komise, tak parlamentní dohled a informovanost občanské společnosti; zdůrazňuje rovněž, že veškeré vyplácení prostředků musí být podmíněno zavedením optimální kontroly veřejných financí přijímajících zemí;

15.

připomíná, že k tomu, aby se jasně ukázaly konkrétní výsledky rozpočtové podpory v třetích zemích, jsou nezbytné jasně stanovené, obecně podporované a pečlivě sledované ukazatele a že příslušným rozpočtovým orgánům by měly být pravidelně poskytovány informace o ukazatelích a pokynech, které se používají v rámci rozhodovacího postupu o rozpočtové podpoře; zdůrazňuje, že tyto ukazatele musí být lépe uzpůsobeny konkrétním potřebám partnerských zemí, aby se zabránilo jednotnému přístupu pro všechny, který používá Komise a který je potenciálně kontraproduktivní;

16.

žádá, aby byla rozpočtová podpora podmíněna demokratickým dohledem parlamentu nad rozpočtem v přijímajících zemích; žádá širokou účast parlamentů a konzultaci občanské společnosti partnerských zemí, aby bylo zajištěno, že rozhodnutí o využití prostředků rozpočtové podpory mohou být přijímána demokratickým způsobem;

17.

vyzývá Komisi, aby před poskytnutím rozpočtové podpory zajistila, že cíle zásahu jsou součástí vnitrostátních programů přijímající země, že jsou dodrženy zásady koordinace, doplňkovosti a soudržnosti ve vztahu k ostatním dárcům a dochází k doplnění zdrojů ze strany přijímající země;

18.

s cílem zajistit relevanci rozpočtové podpory vyzývá Komisi, aby sjednotila svůj postup plánování a navrhování tím, že zlepší přípravu a dokumentování rozhodnutí o zahájení operací rozpočtové podpory, a vzhledem k nedostatku zdrojů v delegacích, které často omezují svou kapacitu pro výkon některých činností, vyzývá Komisi, aby poskytla dostatek kvalifikovaných pracovníků pro realizaci této podpory, protože rozpočtová podpora vyžaduje v oblasti financování projektů a programů jiné analytické dovednosti;

19.

zdůrazňuje, že prvořadou úlohu by měly zastávat národní parlamenty přijímajících zemí, organizace občanské společnosti a místní orgány, protože mají nejlepší předpoklady pro to, aby určily oblasti priorit, připravily strategické programy svých zemí a sledovaly přidělování rozpočtových prostředků; žádá, aby za účelem posílení parlamentního dohledu přijaly národní parlamenty po konzultaci s občanskou společností a před zahájením politického dialogu s dárci o rozpočtové podpoře strategické programy svých zemí a víceletý rozpočet;

20.

zdůrazňuje význam účinnosti rozvojové pomoci EU; vyzývá k vypracování nezávislého systému hodnocení na úrovni EU a mechanismu pro podávání stížností, kterého by mohli využít ti, kteří v rámci pomoci EU utrpěli nějakou škodu, a dále vyzývá k prosazování mechanismů odpovědnosti v rámci daných zemí;

21.

žádá Komisi, aby předložila celkové vyčíslení všeobecné a odvětvové rozpočtové podpory, která byla poskytnuta místní správě, a prozkoumala možnost a rizika decentralizace části rozpočtové podpory za účelem vybudování skutečné vlastnické odpovědnosti na straně orgánů místní správy;

22.

vyzývá Evropskou unii, aby respektovala a podporovala skutečnou vlastnickou odpovědnost rozvojových zemí za jejich rozvojové strategie, a žádá ji, aby z účasti na politickém dialogu o rozpočtové podpoře nevyřazovala ty, kdo se v dané zemi podílejí na tvorbě politických rozhodnutí, protože takový postup by narušoval demokratickou odpovědnost a přispíval k depolitizaci politických poměrů v zemi;

23.

domnívá se, že rozpočtová podpora musí být přednostně určena těm oblastem veřejné správy, které jsou důležité z hlediska snižování chudoby, tj. především ministerstvům zdravotnictví a školství;

24.

domnívá se také, že své místo by mělo mít v rozpočtové podpoře i hledisko rovnosti žen a mužů, které by se mělo uplatňovat v průběhu celého rozpočtového procesu a v jehož rámci by měl být podporován dialog s ženskými organizacemi a měly by být stanoveny genderově specifikované ukazatele;

25.

zdůrazňuje, že k posílení vzájemné odpovědnosti by Evropská komise měla posílit svou úlohu zprostředkovatele mezi vládou, parlamenty a občanskou společností, a domnívá se v této souvislosti, že určité procento rozpočtové podpory, vyhrazené na technickou pomoc pro posílení resortů jednotlivých ministerstev, by bylo možné použít rovněž na posílení kapacit parlamentů a občanské společnosti, aby se mohly plně ujmout své úlohy vykonavatelů kontroly rozpočtové podpory;

26.

zdůrazňuje prvořadý význam dárců pro podporu partnerských zemí při budování jejich kapacit a pozitivní vliv místních projektů podpory na snižování chudoby, růst podporující začlenění a udržitelný rozvoj v partnerských zemích;

27.

je znepokojen důsledky makroekonomické destabilizace a vlivem, který by náhlé přerušení rozpočtové podpory mohlo mít na nejzranitelnější skupiny obyvatel; navrhuje, aby byl v rámci postupu smluveného jednotlivými dárci a po konzultaci s občanskou společností a s parlamentem partnerské země zaveden mechanismus pro postupné snižování vyplácení rozpočtové podpory, který by mohl tento vliv zmírnit, podpořit politický dialog a umožnit nalezení společných řešení existujících problémů;

28.

domnívá se, že k rozpočtové podpoře a stejně tak k plánované pomoci je třeba přistupovat jako k přechodnému nástroji, který by neměl stát v cestě úsilí o rozvoj schopností dané země navýšit své vlastní zdroje, například prostřednictvím daní, a stát se tak nezávislou na darech ze třetích zemí;

29.

žádá, aby dárci posílili koordinaci a předvídatelnost rozpočtové podpory, a zdůrazňuje, že dárci musí být ve vztahu k partnerským zemím připraveni přijmout dlouhodobé závazky;

30.

vyzývá Evropskou unii k přijetí veškerých vhodných opatření, jež povedou k tomu, že třetí země budou na základě svého závazku investovat do mechanismu, který jim bude napomáhat k dosažení finanční stability;

31.

trvá na účinném provádění požadavku obsaženého v čl. 25 odst. 1 písm. b nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se stanoví finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci), v němž se uvádí, že „Komise jednotně použije přístup založený na výsledcích a ukazatelích výkonu, jasně vymezí podmínky a sleduje jejich plnění a podporuje úsilí partnerských zemí rozvinout parlamentní kontrolu a auditorskou kapacitu a zvýšit transparentnost a přístup veřejnosti k informacím“, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tato ustanovení rozšířila i na rozpočtovou podporu, kterou přijímající země dostávají z Evropského rozvojového fondu (země AKT), na něž se dosud vztahují pouze techničtější kritéria čl. 61 odst. 2 Dohody z Cotonou;

32.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že využívání rozpočtové podpory je důležitým strategickým rozhodnutím ve vztahu Unie s partnerskými zeměmi, musí se na stanovování kritérií způsobilosti pro tento typ podpory vztahovat článek 290 SFEU (akty v přenesené pravomoci), který poskytuje Radě a Parlamentu, jakožto spoluzákonodárcům, plné spolurozhodovací pravomoci při přijímání, včetně případného zrušení aktu v přenesené pravomoci;

33.

připomíná, že závažné nedostatky v oblasti schopností, a to především slabá správa, mohou mnohé rozvojové země o rozpočtovou podporu připravit;

34.

je toho názoru, že rozhodnutí o financování rozpočtové podpory musí vycházet nejen z očekávaných přínosů, ale také z krátkodobých a dlouhodobých rizik, která mohou vzniknout jak v zemi poskytující pomoc, tak v zemi příjemce; konstatuje, že Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě (7) zcela souhlasí s tímto hodnocením a zdůrazňuje skutečnost, že je ještě zapotřebí zavést a uplatňovat řádný rámec řízení rizik;

35.

má obavy ze skutečnosti, že Účetní dvůr ve své výroční zprávě o činnosti týkající se činností financovaných z osmého, devátého a desátého Evropského rozvojového fondu za rozpočtový rok 2009 zjistil, že v platbách v souvislosti s rozpočtovou podporou je velký počet nekvantifikovatelných chyb kvůli nedostatečně formalizovanému a strukturovanému prokázání souladu s platebními podmínkami; současně bere na vědomí a vítá výrazné zlepšení při prokazování způsobilosti, které Účetní dvůr zaznamenal v rámci desátého Evropského rozvojového fondu díky jasnějším hodnotícím rámcům, které jsou nyní běžně používány;

36.

připomíná, že veřejné investice do veřejných statků, jako je vzdělání, sociální zabezpečení, infrastruktury a výrobní kapacity, zejména pokud jde o malé zemědělské podniky a podporu místních trhů, mají zásadní význam pro úspěšné strategie rozvoje;

37.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby konkrétní podmínky pro variabilní části na základě výkonnosti jasně určovaly ukazatele, cíle, metody výpočtu a zdroje pro ověření a aby zprávy delegací strukturovaným a formalizovaným způsobem prokazovaly pokrok v řízení veřejných financí na základě jasně stanovených kritérií, podle nichž má být pokrok posuzován, a uváděly dosažený pokrok a důvody, proč reformní program případně nebyl prováděn podle plánu;

38.

vyzývá Komisi, aby přijala všechna nezbytná opatření pro boj proti korupci v přijímajících zemích, včetně zastavení vyplácení podpory, pokud to bude nezbytné; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby udržovala intenzivní a pravidelný dialog s partnerskými vládami o korupčních otázkách a kladla dostatečný důraz na potřeby konkrétních přijímajících zemí v oblasti budování kapacit týkajících se odpovědnosti a protikorupčních mechanismů;

39.

domnívá se, že jedním z nejvýznamnějších faktorů pro zajištění kvality výdajů je předvídatelnost toků pomoci, která partnerským zemím umožňuje dlouhodobě plánovat výdaje a dosahovat trvalých zlepšení v odvětvových politikách; zastává názor, že tento přístup by měly podpořit daňové politiky partnerských zemí a mobilizace domácích příjmů, které by v dlouhodobém výhledu měly vést ke snížení závislosti na pomoci;

40.

připomíná, že nedostatečný pokrok v oblasti řízení veřejných financí stále připravuje značné množství zemí o možnost získat rozpočtovou podporu;

41.

domnívá se, že rozpočtová podpora by se v rozvojových zemích měla realizovat postupným způsobem, zpočátku jen v omezeném počtu zemí, který by narůstal úměrně tomu, jak by se schopnosti partnerských zemí zlepšovaly;

42.

znovu opakuje, že rozpočtová podpora by měla být poskytována s cílem snížit chudobu a v souvislosti s plněním rozvojových cílů tisíciletí a zásad, jako je partnerství, efektivita pomoci a politická soudržnost v oblasti rozvoje; vyjadřuje svou podporu pobídkám založeným na výsledcích, ale zdůrazňuje, že jakékoli změny ve vyplácení musí být co nejvíce předvídatelné, aby neměly negativní dopad na rozpočtové plánování; znovu opakuje, že rozpočtová podpora by měla být poskytována pouze zemím, které splňují a dodržují minimální normy v oblasti správy věcí veřejných a dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že požadavky spojené s makroekonomickými reformami musí být slučitelné s lidským a společenským rozvojem;

43.

vybízí rozvojové země a Komisi, aby v souladu s příslušnými ustanoveními dohody z Cotonou a článků 19 a 20 nařízení (ES) č. 1905/2006 podporovaly rozvoj založený na účasti, zejména pokud jde o podporu a konzultování občanské společnosti a místních a regionálních orgánů;

44.

zdůrazňuje, že při udělování rozpočtové podpory zemím AKT dodávajícím banány, které v tomto odvětví využívají doprovodná opatření, je důležité zařadit do variabilní části vycházející z ukazatelů správy specifické podmínky navržené v novém článku 17 a, který Parlament navrhuje vložit do nařízení (ES) č. 1905/2006 (NRS) v souladu s výše uvedeným postojem ze dne 3. února 2011;

45.

žádá, aby Komise zveřejnila dohody o rozpočtové podpoře uzavřené s rozvojovými zeměmi a také smlouvy o rozvojových cílech tisíciletí;

46.

zdůrazňuje, že odvětvová rozpočtová podpora může být za určitých okolností užitečná jako přechodná možnost, která dotyčným vládám a parlamentům uloží větší díl odpovědnosti za finanční prostředky na jejich podporu a zároveň tyto prostředky vyhradí na rozvojové cíle tisíciletí;

47.

domnívá se, že země s bohatými ropnými a nerostnými zdroji mají potřebný potenciál k financování svého vlastního rozvoje a boje proti chudobě na základě transparentních daňových režimů a spravedlivého přerozdělení bohatství;

48.

domnívá se, že smlouvy o rozvojových cílech tisíciletí jsou v zásadě příkladem kvalitní, na dosažené výsledky vázané rozpočtové podpory (dlouhodobé, předvídatelné, zaměřené na sociální oblasti atd.); žádá proto Evropskou komisi, aby v roce 2011 uveřejnila hodnocení smluv o rozvojových cílech tisíciletí a posoudila možnost jejich rozšíření na větší počet zemí;

49.

žádá Komisi, aby u příležitosti přezkumu v polovině období zveřejnila rovněž podmínky a ukazatele výkonnosti v rámci strategických programů jednotlivých zemí; domnívá se, že ukazatele výkonu rozpočtové podpory je třeba stanovit s ohledem na uskutečňování cílů snižování chudoby a rozvojových cílů tisíciletí;

50.

opakuje své předchozí výzvy Komisi, aby se namísto kontroly vstupů zaměřila na ověřování výsledků na základě ukazatelů, prostřednictvím zkvalitnění svého systému podávání zpráv tak, aby se zaměřoval na účinnost programů;

51.

zdůrazňuje, že účinnost opatření rozvojové politiky v partnerských zemích musí plně zohledňovat místní podmínky a respektovat hodnoty Evropské unie uvedené ve smlouvě včetně zásad právního státu a demokracie; zdůrazňuje, že rozhodujícím kritériem pro přidělování rozvojové pomoci Unie musí být i nadále potřeby;

52.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily veřejný rejstřík, v němž by byly transparentně uvedeny dohody o rozpočtové podpoře, postupy a ukazatele rozvoje, s cílem posílit demokratické instituce a zajistit vzájemnou odpovědnost;

53.

vyzývá členské státy, aby v oblasti politiky rozvojové pomoci prokázaly na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství více soudržnosti; žádá členské státy, aby v oblasti rozpočtové podpory posílily za pomoci Evropské služby pro vnější činnost koordinaci s Komisí tak, aby nedocházelo k překrývání činností a rozporům;

54.

připomíná Komisi a členským státům, že je třeba, aby navzájem harmonizovaly svou rozvojovou spolupráci a posílily odpovědnost, kterou za ni společně nesou vůči přijímacím zemím;

55.

je pevně přesvědčen, že důkladná analýza budoucí rozpočtové podpory EU poskytované třetím zemím musí řešit otázku sestavování rozpočtu Evropského rozvojového fondu; je seznámen s historickými skutečnostmi a institucionálním uspořádáním, které vedly ke stávající situaci, věří však, že nastal čas, aby Rada, členské státy a země AKT uznaly, že tato situace má negativní dopad na účinnost, transparentnost a odpovědnost rozpočtové podpory EU; zdůrazňuje nicméně, že sestavování rozpočtu nesmí vést ke snížení celkového finančního krytí rozvojových politik;

56.

vyzývá členské státy, Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby v souladu s praxí běžnou v dalších politických oblastech zlepšily koordinaci rozpočtové podpory poskytované třetím zemím, aby zabránily překrývání prostředků, rozporům a nesoudržnostem nebo je odstranily; lituje toho, že podle přezkumů přiměly slabé politiky, instituce a systémy poskytování služeb na odvětvové úrovni dárce k tomu, aby k provádění projektů využívali své vlastní systémy a aby namísto koordinovaným způsobem jednali na dvoustranné úrovni, což je situace, která je o to více nepřijatelná v případech, kdy jsou finanční prostředky velice omezené, a která EU rovněž značně ztěžuje plnění slibů, které učinila v souvislosti s větší předvídatelností své pomoci; trvá na tom, že ve všech fázích rozpočtové podpory, od přípravy až po poskytování, by se měla pozornost zaměřit na oblasti s největší přidanou hodnotou;

57.

vyzývá Komisi, aby informovala veřejnost o rizicích spojených s využíváním rozpočtové podpory, aby však zároveň zdůraznila pozitivní vliv rozpočtové podpory na emancipaci partnerů;

58.

vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby i nadále poskytovaly finanční podporu a zároveň i pomoc v podobě poradenství v oblasti technické správy veřejných financí;

59.

zdůrazňuje, že cílem lepší koordinace je optimalizace přidělování prostředků, častější výměna osvědčených postupů a zlepšení účinnosti rozpočtové podpory;

60.

domnívá se, že Unie by měla uznat a využívat výhodného postavení, které jí dodává její obrovská politická váha a potenciálně široký rozsah činnosti, a měla by zajistit, aby její politický vliv byl úměrný poskytované finanční podpoře;

61.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/46

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (KOM(2010)0677),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o posouzení dopadů ve věci sdělení „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (SEK(2010)1395),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Energie 2020 – strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“(KOM(2010)0639),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovitelná energie: na cestě ke splnění cíle pro rok 2020“ (KOM(2011)0031),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (1),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku“ (KOM(2010)0265),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (KOM(2011)0112),

—

s ohledem na třetí legislativní balíček týkající se vnitřního trhu v oblasti energetiky pod názvem „Energie pro Evropu: skutečný a spolehlivý trh“ (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (3),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“ (KOM(2011)0021),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1364/2006/ES ze dne 6. září 2006, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 ze dne 13. července 2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky (5),

—

s ohledem na zprávu Komise o provádění programu transevropských energetických sítí v období 2007–2009 (KOM(2010)0203),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2010 nazvané Mobilizace informačních a komunikačních technologií pro usnadnění přechodu k energeticky účinnému nízkouhlíkovému hospodářství (6),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu nazvané „Energetická politika pro Evropu“ (KOM(2007)0001),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu nazvané „Prioritní plán propojení“ (KOM(2006)0846),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (7),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o směru k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020 (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 k revizi akčního plánu pro energetickou účinnost (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 (11) o strategii Evropa 2020,

—

s ohledem na článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 170 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že Unie přispívá ke zřízení a k rozvoji transevropských sítí v oblasti dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0226/2011),

A.

vzhledem k tomu, že k našim hlavním úkolům v oblasti energetiky patří boj se změnou klimatu, posilování energetické autonomie při současném snižování celkové spotřeby energie a dovozu fosilních paliv, diverzifikace energetických dodavatelů a zdrojů, dosahování konkurenceschopného vnitřního trhu s energií a zajišťování všeobecného přístupu k udržitelné, dostupné a bezpečné energii,

B.

vzhledem k tomu, že energetická politika na úrovni EU staví na společných cílech zajištění nepřetržité dostupnosti energetických produktů a služeb na trhu za ceny, které jsou pro všechny spotřebitele (domácnosti i průmysl) dostupné,

C.

vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit bezpečnost dodávek a upevnění solidarity mezi členskými státy v situaci, kdy některý členský stát čelí energetické krizi,

D.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanoví konkrétní právní základ pro rozvoj energetické politiky EU, která prosazuje úspěšné propojení energetických sítí mezi členskými státy napříč vnitrostátními a regionálními hranicemi, což je nutné pro dosažení ostatních cílů EU v oblasti energetické politiky a solidarity (fungování trhu s energií, energetická účinnost a energie z obnovitelných zdrojů, bezpečnost dodávek a diverzifikace energetických zdrojů a forem dodávek),

E.

vzhledem k tomu, že neprovedení včasné modernizace, aktualizace a propojení a nepřizpůsobení energetické infrastruktury Unie udržitelnější a účinnější produkci energie a modelu spotřeby by mohlo ohrozit její schopnost dosáhnout cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2020 – zejména cílů integrace a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie – a narušit dlouhodobý cíl EU do roku 2050 spočívající ve snížení emisí skleníkových plynů o 80 až 95 %,

F.

vzhledem k tomu, že plánování investic do infrastruktury a příslušná rozhodnutí musí být podpořeny dlouhodobými scénáři, které zohledňují očekávané výsledky a další potřeby v oblasti technického rozvoje,

G.

vzhledem k tomu, že další začleňování obnovitelných zdrojů energie bude vyžadovat určité úpravy evropské energetické infrastruktury, a to jak na úrovni přenosu, tak na úrovni distribuce,

H.

vzhledem k tomu, že otevřený, transparentní, integrovaný a konkurenceschopný trh s energií v EU je nutný pro dosažení konkurenceschopných cen energie, bezpečnosti dodávek a udržitelnosti a účinné rozsáhlé zavádění obnovitelných zdrojů energie, a vzhledem k tomu, že dokončení takového trhu nadále zůstává důležitým úkolem pro všechny členské státy,

I.

vzhledem k zásadnímu významu včasného a úplného provádění stávajících právních předpisů, včetně regulační činnosti, kterou požaduje třetí balíček pro vnitřní trh s energií, a odpovídajícího oznamování investic do energetické infrastruktury v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora (12), s cílem vytvořit přehled o možných mezerách na straně nabídky a poptávky, stejně jako o překážkách pro investice,

J.

vzhledem k tomu, že propojení mezi členskými státy je v jedné třetině Unie stále nedostatečné s ohledem na cíl 10 % propojení, jak jej stanovila Evropská rada v roce 2002 v Barceloně, a vzhledem k tomu, že některé členské státy a regiony zůstávají stále izolované a závislé na jediném dodavateli, což brání skutečné integraci trhů, likvidity a energetických toků,

K.

vzhledem k tomu, že by měly být zohledněny zvláštní požadavky v oblasti energetické infrastruktury přírodních ostrovů a nejvzdálenějších regionů jako například Kanárských ostrovů, ostrova Madeira, Azor a francouzských nejvzdálenějších regionů,

L.

vzhledem k tomu, že energetické přepravní sítě jihovýchodní Evropy nejsou tak husté jako v ostatních částech kontinentu,

M.

vzhledem k tomu, že alternativní dodávky a tranzitní trasy a nová propojení jsou důležité pro zajištění toho, aby solidarita mezi členskými státy začala fungovat,

N.

vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost projektům, které ještě nejsou dokončeny přesto, že je EU zvolila za prioritní projekty v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1364/2006/ES ze dne 6. září 2006, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES,

O.

vzhledem k tomu, že třetí balíček pro vnitřní trh s energií vytvořil právní rámec, který by měl zlepšit konkurenceschopnost na trhu s energií,

P.

vzhledem k tomu, že dnes plánované energetické infrastruktury musí být v souladu s potřebami trhu a s dlouhodobými cíli EU v oblasti klimatu a energetiky a jejich prováděním v rámci energetických politik jednotlivých členských států, přičemž je třeba upřednostnit ty zdroje energie, které nevyžadují žádné společenské a ekologické náklady,

Q.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí posílit investice do přenosové kapacity zemního plynu a elektřiny, přičemž je třeba mít na paměti energetické cíle EU 20-20-20 a nové energetické prostředí s výrazně sníženými emisemi uhlíku po roce 2020,

R.

vzhledem k tomu, že budování energetické infrastruktury má strategický význam s ohledem na plnění cílů plánu SET (strategický plán pro energetické technologie),

S.

vzhledem k tomu, že energetická účinnost nabízí účinný a nákladově efektivní nástroj pro dosažení udržitelné energetické budoucnosti: snížením poptávky se může snížit i závislost na dovozu a přemísťování elektráren v důsledku rostoucích nákladů a inteligentní investice do stávající a nové infrastruktury mohou snížit potřebu veřejných a soukromých investic do energetické infrastruktury,

T.

vzhledem k tomu, že inteligentní sítě poskytují důležitou příležitost k vybudování účinného vztahu mezi výrobou energie, přenosem energie, distribucí energie a konečnými spotřebiteli, čímž umožňují racionální spotřebu energie a zvyšují tak energetickou účinnost,

U.

vzhledem k tomu, že posílení kapacity vzájemného propojení mezi plynovody podél jihozápadní osy severojižního koridoru umožní dovoz LNG i využití podzemních skladovacích kapacit na Iberském poloostrově k zabezpečení dodávek v EU, což bude důležitým krokem k vytvoření skutečně integrovaného vnitřního trhu s energií,

V.

vzhledem k tomu, že zdlouhavá povolovací řízení a nedostatečná koordinace mezi správními orgány mohou vést k zásadním prodlevám a dodatečným nákladům, zvláště co se týče přeshraničních projektů,

W.

vzhledem k tomu, že zdlouhavá řízení o získání povolení a nedostatečné metody rozdělování nákladů a nástroje pro sdílení přínosů a nákladů přeshraničních projektů energetické infrastruktury jsou hlavní překážkou jejich rozvoje,

X.

vzhledem k tomu, že je třeba zaručit vysoce kvalitní veřejnou debatu a řádně zohlednit evropské právní předpisy v oblasti životního prostředí,

Y.

vzhledem k tomu, že regulační orgány hrají významnou úlohu při vytváření vnitřního trhu s energií, který bude zaměřený na spotřebitele, integrovaný a konkurenceschopný,

Z.

vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise nazvaného „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ bude v příštím desetiletí zapotřebí 200 miliard EUR na financování požadavků energetické infrastruktury, a vzhledem k tomu, že polovinu této částky musí poskytnout členské státy,

AA.

vzhledem k tomu, že tržní nástroje a zásada, že uživatel platí, zůstávají základem financování energetické infrastruktury, a vzhledem k tomu, že určitou omezenou částku veřejných finančních prostředků lze transparentně a na individuálním základě požadovat pro financování některých projektů evropského zájmu, jež nejsou přímo komerčně životaschopné, přičemž je třeba zohlednit rovné podmínky na evropském vnitřním trhu s energií, zaručit bezpečnost dodávek, zabránit narušování hospodářské soutěže a podporovat účinnou integraci obnovitelných zdrojů energie,

AB.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí co nejdříve provést rozsáhlé investice,

AC.

vzhledem k tomu, že regionální orgány sehrávají klíčovou úlohu a jsou nejdůležitějšími subjekty v energetických záležitostech s ohledem na povinnosti v řadě činností souvisejících s celkovým i regionálním plánováním, udělováním povolení, udělováním schválení pro rozsáhlé projekty infrastruktury, investice, zadávání veřejných zakázek, výrobu energie a také s ohledem na skutečnost, že jsou blízko spotřebitelům,

1.

zdůrazňuje skutečnost, že veřejné orgány mají značnou odpovědnost při naplňování veřejného zájmu dosahováním společenských cílů a cílů v oblasti životního prostředí, ale že hlavní odpovědnost za rozvoj energetické infrastruktury by měl nést řádně regulovaný trh;

2.

zdůrazňuje zásadní význam včasného, správného a úplného provádění stávajících právních předpisů, včetně regulační činnosti, kterou požaduje třetí balíček pro vnitřní trh s energií, s cílem vytvořit nejpozději do roku 2014 integrovaný a konkurenceschopný evropský vnitřní trh;

3.

zdůrazňuje potřebu realizovat stávající politiky a nařízení tak, aby byly lépe využívány stávající energetické infrastruktury k prospěchu evropských spotřebitelů; vyzývá Komisi a Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), aby důsledněji sledovaly uplatňování pravidel na vnitrostátní úrovni, jako jsou například pravidla související se zásadou o povinném využívání práva („use-it-or-lose-it“);

4.

je přesvědčen, že k plnému využití přínosů nové infrastruktury je nutný přístup EU vytvořený ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, a zdůrazňuje nutnost vyvinout doplňkovou harmonizovanou metodu výběru projektů infrastruktury zohledňující pravidla vnitřního trhu; domnívá se, že tato metoda by měla zohledňovat evropské a regionální výhledy s cílem odstranit rozdíly a optimalizovat sociálně-ekonomické dopady a dopady na životní prostředí;

5.

zdůrazňuje, že by plánování projektů energetické infrastruktury mělo být plně v souladu se zásadou předběžné opatrnosti; u akčních plánů by mělo být případ od případu prováděno důkladné posouzení jejich dopadu na životní prostředí, které zohlední místní a regionální environmentální podmínky;

6.

zdůrazňuje potřebu zaručit v odpovídající míře zajištění dodávek energie pro EU a navázat kladné vztahy s dodavatelskými a tranzitními zeměmi mimo EU prostřednictvím spolupráce v rámci regionálních a globálních soustav přepravy energetických dodávek;

7.

zdůrazňuje, že referenční scénář použitý pro posouzení energetické infrastruktury pro rok 2020 musí být transparentní a v souladu s obecnými cíli energetické politiky zakotvenými v článku 194 Smlouvy o Evropské unii a v plánu EU do roku 2050 a s ostatními politikami EU (například v oblasti dopravy, budov a systému obchodování s emisemi (Emission Trading Scheme, ETS)), včetně politik týkajících se energetické účinnosti, které napomohou k dosažení cíle 20 % úspor energie (zejména plán energetické účinnosti), jakož i potenciálního dopadu technologického pokroku, zejména v případě obnovitelných zdrojů energie, posílení úlohy elektrických automobilů, šíření inteligentních sítí a zavádění iniciativ „inteligentních měst a regionů“;

8.

podporuje okamžité zahájení partnerství pro inovace „inteligentní města“ a vyzývá příslušné partnery zapojené do procesů plánování pro udržitelný rozvoj měst, aby více podpořili iniciativy JESSICA a ELENA a více využívali výhod, které mohou tyto iniciativy přinášet v souvislosti s investicemi do udržitelné energie na místní úrovni, s cílem pomáhat městům a regionům angažovat se v životaschopných investičních projektech v oblasti energetické účinnosti, čistého spalování a zdrojů obnovitelné energie a udržitelné městské dopravy; poukazuje dále na potenciál přeshraničního financování se sousedními zeměmi v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství;

9.

zdůrazňuje, že je nutné stanovit na základě hierarchie významnosti a v zájmu nákladové účinnosti oblasti, kde lze infrastrukturu minimalizovat prostřednictvím politik energetické účinnosti nebo stávající vnitrostátní a přeshraniční infrastrukturu zlepšit a modernizovat a kde je zapotřebí nová infrastruktura, kterou lze vybudovat vedle stávající energetické či dopravní infrastruktury;

10.

domnívá se, že snížení spotřeby energie a znečišťujících emisí a větší energetické účinnosti lze dosáhnout prostřednictvím realizace programů větší energetické účinnosti v budovách a v odvětví dopravy;

11.

zdůrazňuje potřebu zjistit případné budoucí mezery v energetické nabídce a poptávce, stejně jako potenciální budoucí nedostatky ve výrobě a přenosové infrastruktuře;

12.

připomíná význam harmonizace tržních projektů a rozvoje společných režimů evropské infrastruktury v EU s cílem zajistit řízení vnitřních propojení v rámci Evropy a propojení se třetími zeměmi;

13.

zastává názor, že rozvoj elektrické infrastruktury mezi EU a třetími zeměmi a v některých případech i rozvoj stávající elektrické infrastruktury může vytvářet riziko úniku uhlíku nebo zvyšovat toto riziko tam, kde již existuje; vyzývá Komisi, aby zvážila tuto možnost a v případě potřeby předložila opatření, jejichž prostřednictvím by mohla tuto otázku účinně řešit, jako například požadavek souladu se směrnicí 2009/28/ES o obnovitelné energii;

14.

vyzývá provozovatele sítí, regulační orgány včetně agentury ACER a Komisi, aby ve spolupráci s provozovateli sítí a orgány třetích zemí vytvořili podmínky nutné k zajištění kompatibility a stability mezi elektrickou infrastrukturou EU a infrastrukturou třetích zemí s cílem zlepšit energetickou bezpečnost v členských státech;

15.

zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se nejen na přeshraniční projekty, ale také na vnitřní přenosové soustavy, které významně přispívají k integraci trhů s energií, integraci výroby obnovitelných zdrojů energie a bezpečnosti systému a k odstranění energetických ostrovů a úzkých míst v rámci vnitřních přenosových soustav, která mají dopad na evropskou energetickou soustavu jako celek; zdůrazňuje, že je třeba zaručit řádné zohlednění odlehlých oblastí a jejich místních potřeb;

16.

zdůrazňuje potřebu vytvoření nové infrastruktury, která ukončí existenci energetických ostrovů a závislost na jediném dodavateli a posílí zajištění dodávek;

17.

zdůrazňuje, že by žádný region členských států EU, včetně ostrovních regionů, neměl po roce 2015 zůstat mimo evropské plynárenské a elektrické sítě a jeho energetická bezpečnost by neměla být ohrožena nedostatečným příslušným propojením;

18.

vítá snahu Komise prosazovat regionální spolupráci a požaduje další pokyny k takovým regionálním iniciativám;

19.

připomíná možnosti, které nabízejí stávající smlouvy o spolupráci regionů EU pro rozvoj a posílení přeshraničních projektů energetické infrastruktury, zejména v souvislosti s obnovitelnými zdroji energie, a naléhavě vyzývá, aby byly tyto nástroje regionální spolupráce (Euregios, seskupení ESUS) k tomuto účelu využity;

20.

zastává názor, že regionální iniciativy by měly být rozšířeny a dále rozvíjeny, protože se nejvíce přibližují způsobu, jímž jsou energetické soustavy v jednotlivých regionech provozovány (např. regionální struktura zdrojů výroby, větrná energie, omezení rozvodné sítě a dostupnost energetických zdrojů);

21.

zdůrazňuje, že spolupráce mezi obcemi a regiony na vnitrostátní a evropské úrovni přispívá k ukončení existence energetických ostrovů, k dokončení vnitřního trhu s energií a k provádění projektů energetické infrastruktury; zastává názor, že cíl Evropské územní spolupráce stanovený politikou soudržnosti a makroregionální strategie mohou zvýšit příležitosti pro spolupráci v souvislosti s přeshraničními projekty a přispět k dosažení účinných a inteligentních propojení mezi netradičními místními a regionálními zdroji energie a velkými energetickými sítěmi; zdůrazňuje, že vhodná koordinace projektů infrastruktury může zaručit ten nejlepší poměr nákladů a přínosů a maximální účinnost prostředků EU; v této souvislosti se domnívá, že regionální spolupráce by se měla zlepšit, zejména s cílem zajistit řádné propojení stanovených priorit a evropských regionů;

22.

žádá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem zajistit, že provozovatelům přenosových soustav se dostane dostatečných pobídek k tomu, aby uvažovali o možnostech vzájemného propojení z regionálního nebo evropského hlediska, a že jejich investiční plány budou založeny na sociálně hospodářských dopadech vzájemného propojení a nikoli pouze na úsporách projektu, čímž se předejde nedostatku investic do přenosových kapacit;

23.

vyzývá Komisi, aby do konce roku 2011 předložila návrhy řešení cílových konfliktů, jak je popsal evropský koordinátor Georg Wilhelm Adamowitsch ve své třetí výroční zprávě ze dne 15. listopadu 2010, např. konfliktu mezi naléhavou potřebou nové infrastruktury a přísnými předpisy v oblasti ochrany životního prostředí;

24.

požaduje, aby byla přijata opatření, která zajistí soulad s mezinárodními dohodami, jako je úmluva z Espoo, ještě před tím, než budou přeshraniční projekty prováděny nebo dále rozvíjeny, a v souvislosti s expanzí energetických sítí upozorňuje na potřebu podporovat užší spolupráci, zejména mezi Ruskem a Běloruskem a baltskými státy, a v této souvislosti rozvíjet dialog o energetice mezi EU a Ruskem, zejména s cílem dosáhnout cíle energetické bezpečnosti pro členské státy a regiony EU;

25.

vítá rozhodnutí Komise provést „zátěžové zkoušky“ u jaderných elektráren v Evropě; domnívá se, že budoucí legislativní iniciativy na vytvoření společného rámce pro jadernou bezpečnost mají zásadní význam pro trvalé zlepšování bezpečnostních standardů v Evropě;

26.

konstatuje, že s energetickou infrastrukturou jsou spojena značná rizika, včetně provozních (např. přetížení a plynulost dodávek), přírodních (např. zemětřesení a záplavy), environmentálních (např. znečištění, úbytek přírodních stanovišť a ztráta biologické rozmanitosti) a antropogenních/politických (např. bezpečnost a terorismus); žádá proto o realizaci rozhodnutí o rozvoji inteligentních sítí, jak stanoví směrnice 2008/114/ES o kritických infrastrukturách; navrhuje, aby členské státy vypracovaly mapu rizik a využily ji jako nástroj pro proces rozhodování a sledování výsledků zavádění inteligentních sítí za účelem zlepšení vzájemné propojitelnosti soustav;

27.

naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila možnost začlenění těch prioritních projektů energetické infrastruktury, které by posilovaly bezpečnost a zabezpečení stávajících nejdůležitějších energetických infrastruktur v Evropě (plynovodů a ropovodů, elektrických sítí, jaderných elektráren, terminálů LNG atd.) vůči nehodám, přírodním katastrofám či katastrofám zapříčiněným člověkem;

28.

domnívá se, že desetiletý plán rozvoje sítí (Ten-Year Network Development Plan, TYNDP) určuje příslušné projekty infrastruktury v oblasti elektřiny a plynu a měl by – aniž by došlo k narušení fungování vnitřního trhu – stanovit i priority pro výběr projektů evropského zájmu, které by měly být rozvíjeny pro dosažení cílů EU v oblasti energetiky a klimatu; v této souvislosti zastává názor, že kapacita vzájemného propojení by měla být zvažována na stejné úrovni jako cíl 20-20-20 a z tohoto hlediska by desetiletý plán rozvoje sítí měl být vnímán jako nástroj na sledování dodržování 10 % cíle vzájemného propojení;

29.

s cílem zajistit lepší správu budoucího plánování infrastruktury EU v oblasti elektrické energie a plynu vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrh na zlepšení transparentnosti a veřejné účasti při určování priorit EU v rámci procesu širší účasti zúčastněných stran (včetně například odvětví energetiky, nezávislých odborníků, organizací spotřebitelů a nevládních organizací); považuje zveřejňování údajů o technických plánech z hlediska zajištění této účasti za klíčové;

30.

domnívá se, že je třeba věnovat pozornost vlastnictví energetické infrastruktury v EU ze strany zahraničních společností nebo jejich dceřiných podniků bez transparentní struktury řízení a s nadměrným vlivem zahraničních vlád; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila návrhy odpovídajících právních a institucionálních záruk, zejména pokud jde o přístup k veřejnému financování EU;

31.

domnívá se, že desetiletý plán rozvoje sítí přispívá ke klouzavému programu rozvoje evropské infrastruktury přepravy zemního plynu a přenosu elektřiny v rámci dlouhodobého výhledu evropského plánování, který by sledovala agentura ACER a Komise, s řádným přihlédnutím k příslušným ustanovením třetího balíčku pro vnitřní trh s energií;

32.

připomíná, že tento přístup „zdola nahoru“ musí doplňovat rovněž strukturovaný pohled „shora dolů“ s evropskou perspektivou;

33.

zdůrazňuje, že podpora budování přenosové a distribuční infrastruktury pro účinnou a inteligentní integraci energie z obnovitelných zdrojů i integraci nových způsobů využití elektrické energie (například pro elektrická vozidla nebo nabíjecí hybridní vozidla) je zásadní pro úspěšné dosažení celkových energetických cílů; vítá skutečnost, že je přiznána priorita budoucí evropské supersíti a pilotním projektům podpořeným na fóru ve Florencii; žádá Komisi, aby konzultovala se všemi příslušnými zúčastněnými stranami s cílem urychlit určení elektrických dálnic jako integrované centrální síťové infrastruktury, aby došlo k optimalizaci propojení, odolnosti systému a provozní pružnosti a snížení nákladů, aniž by bylo vyloučeno širší evropské zeměpisné území, a vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2014 předložila Parlamentu nástin, který se bude co nejúplněji zabývat specifickými potřebami vyplývajícími z přenosu obnovitelných zdrojů energie;

34.

poukazuje na to, že zeměpisné překážky vyplývající z jejich umístění jsou důvodem pro to, že ostrovy a horské oblasti se velmi obtížně integrují do energetických sítí EU; vyzývá proto Komisi, aby zohlednila rozmanité okolnosti, jež v regionech existují, a soustředila se výslovně na regiony se specifickými zeměpisnými a demografickými rysy, jako jsou ostrovy, horské oblasti a oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva, s cílem dosáhnout větší diverzifikace zdrojů energie a podpory obnovitelných zdrojů a snížit závislost na dovážené energii; naléhavě vyzývá Komisi, aby mezi své priority v oblasti energetické infrastruktury na rok 2020 zařadila zvláštní situaci energetických systémů na ostrovech;

35.

zdůrazňuje, že pokud jde o energetické infrastruktury a jejich vztah k rámci územního plánování námořních prostor, je nutné, aby existovala průřezová soudržnost politiky, což by mohlo být užitečné i pro zařazení velkých projektů větrných elektráren na moři do celkové strategie;

36.

připomíná však Komisi, že každý členský stát by měl být také podporován, aby byl jak výrobcem, tak spotřebitelem udržitelné energie z bezpečnostních i ekonomických důvodů;

37.

tvrdí, že rozvoj regionální výroby elektřiny je v různých částech Evropy, zejména v regionu Baltského moře, který zůstává izolován a závislý na jediném zdroji dodávek, významným prostředkem pro zabezpečení soběstačnosti v energetice; konstatuje, že regiony mají velký počet zdrojů, jež mohou využívat, včetně možností nabízených přírodními zdroji, a že v budoucnosti by mělo být cílem jejich plné využívání s cílem diverzifikovat výrobu energie;

38.

potvrzuje význam účinných infrastruktur dodávek plynu při zvyšování diversifikace a bezpečnosti dodávek, přispívání k lepšímu fungování vnitřního trhu s energií a snižování energetické závislosti, přičemž je zároveň třeba respektovat potřebu snížit do roku 2050 zásadním způsobem emise z energetiky; upozorňuje na potřebu dalšího a řádného uplatňování požadavků na flexibilitu plynových infrastruktur, zejména s cílem zajistit zpětné toky a propojení, a zdůrazňuje, že infrastrukturu dodávek plynu je třeba rozvinout, přičemž musí být plně brán v úvahu přínos terminálů zkapalněného zemního plynu (LNG) a stlačeného zemního plynu (CNG), přepravních lodí a skladišť, jakož i rozvoj zplynované biomasy a bioplynu;

39.

vítá oznámení Komise, že zemní plyn bude hrát významnou úlohu jako záložní palivo; zdůrazňuje však, že jiné formy energie a zařízení na skladování energie budou rovněž muset přijmout tuto úlohu, má-li být zajištěno zabezpečení dodávek; zdůrazňuje skutečnost, že základem bezpečného a rentabilního zásobování bude nadále široká skladba energetických zdrojů;

40.

uvádí, že na rozdíl od všech ostatních investic do infrastruktury, které chce EU podnítit, je propojení plynárenských sítí a skladování plynu povinnou infrastrukturou podle nařízení o bezpečnosti dodávek plynu z roku 2009; žádá Komisi, aby posoudila, zda je financování některých zlepšení infrastruktur ze strany EU podle nařízení z roku 2009 potřebné;

41.

naléhavě žádá Komisi, aby zhodnotila nekonvenční zdroje plynu a zohlednila přitom právní otázky, hodnocení životního cyklu, dostupné rezervy, dopad na životní prostředí a hospodářskou proveditelnost; žádá Komisi, aby na základě zásady rovného zacházení s primárními energetickými zdroji provedla důkladné hodnocení případných výhod a rizik používání nekonvenčních zdrojů zemního plynu v EU;

42.

domnívá se, že ačkoli dekarbonizace hospodářství povede k postupnému poklesu používání energie z fosilních zdrojů, ropa zůstane ještě po mnoho let významnou součástí dodávek energie pro EU, a proto musí být i v době přechodu zachována konkurenceschopná evropská infrastruktura pro přepravu a rafinaci ropy, aby byly zajištěny bezpečné a dostupné dodávky produktu spotřebitelům v EU;

43.

upozorňuje na význam plánování integrované energetické infrastruktury pro zemědělské a drobné venkovské zdroje energie, aby byla upřednostněna decentralizovaná produkce energie, účast na trhu a rozvoj venkova; zdůrazňuje význam prioritního přístupu energie z obnovitelných zdrojů do sítě tak, jak bylo navrženo ve směrnici EU 2009/28/ES;

44.

v důsledku reformované společné zemědělské politiky poukazuje na potřebu připravit a uzpůsobit sítě na výrobu takových forem energie, jako je elektrická energie a bioplyn ze zemědělských a lesnických zdrojů;

45.

domnívá se, že je třeba věnovat pozornost novým technologickým řešením využívajícím nevyužitou energii z průmyslu, tj. spalovaný plyn, odpadní teplo atd.;

46.

zdůrazňuje důležitost infrastruktury na úrovni distribuce a významnou úlohu, kterou hrají producenti, kteří jsou současně spotřebiteli, a provozovatelé distribuční soustavy při začleňování decentralizovaných energetických produktů a opatření týkajících se efektivity na straně poptávky do soustavy; zdůrazňuje, že pokud by bylo upřednostněno řízení na straně poptávky a výroba energie na straně poptávky, značně by to posílilo integraci decentralizovaných zdrojů energie a urychlilo dosažení celkových cílů energetické politiky; je přesvědčen, že to zahrnuje to i vnitrostátní projekty infrastruktury, které mají pozitivní dopad i mimo státní hranice, pokud jde o zásobování nebo propojení vnitřního trhu s energií;

47.

naléhavě žádá Komisi, aby do roku 2012 představila konkrétní iniciativy na podporu rozvoje kapacit pro skladování energie (včetně víceúčelových zařízení pro plyn/vodík, inteligentních baterií využívajících zpětný tok pro elektrická vozidla, skladovacích stanic využívajících vodní čerpadla, decentralizovaných skladišť bioplynu, vysokoteplotních solárních zařízení, skladovacích zařízení využívajících stlačený vzduch a jiných inovačních technologií); navrhuje, aby Komise zhodnotila další iniciativy pro skladování energie s cílem maximalizovat integraci obnovitelných zdrojů energie;

48.

domnívá se, že modernizace a zlepšování účinnosti městských sítí vytápění a chlazení musí být pro EU jednou z priorit, a že by se tato skutečnost měla odrazit a získat podporu v rámci přezkumu stávajícího finančního rámce i budoucích finančních výhledů;

49.

vítá projekty týkající se zachycování CO2, dopravy a skladování, které do dnešní doby vznikly; vyzývá Komisi, aby urychleně vypracovala zprávu v polovině období o výsledcích dosažených při využívání experimentálních technologií na zachycování a ukládání uhlíku (CCS) pro tepelné elektrárny, financovaných EU, a to i z technického a ekonomického hlediska;

50.

naléhavě žádá Komisi, aby ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami včetně příslušných provozovatelů sítí a tržních subjektů kriticky posoudila a dle potřeby přezkoumala číselné údaje o investičních potřebách uváděných ve sdělení o prioritách energetických infrastruktur, zejména pokud jde o snížení poptávky prostřednictvím opatření na zajištění energetické účinnosti, a žádá ji, aby Radě a Parlamentu podala zprávu o investicích, které budou pravděpodobně třeba;

51.

konstatuje, že s výstavbou, provozem a vyřazováním z provozu projektů v oblasti energetické infrastruktury jsou kromě kapitálových a provozních nákladů spojeny rovněž značné náklady environmentální; zdůrazňuje, že je důležité tyto environmentální náklady zohledňovat v rámci analýzy nákladů a přínosů za pomoci metody pro výpočet nákladů po dobu životního cyklu;

52.

domnívá se, že by po provozovatelích přepravních soustav mělo být požadováno, aby dali všechny přenosové linky plně k dispozici trhu, a předešli tak vyhrazení přenosové kapacity pro přeshraniční vyrovnávání atd., a že je třeba stanovit tento požadavek v závazných právních předpisech, jejichž základem budou stávající pokyny pro osvědčené postupy skupiny evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství (ERGEG);

53.

podporuje posílenou spolupráci mezi členskými státy směřující k vytvoření regionálních regulačních orgánů pro řadu členských států; vítá podobné iniciativy směřující k vytvoření vždy jednoho regionálního provozovatele přepravní soustavy;

54.

vyzývá Evropskou komisi a agenturu ACER, aby nadále sledovaly úkol, jímž je vytvoření společného evropského denního trhu do roku 2014, neboť to by umožnilo volný obchod s elektrickou energií ve všech přenosových propojovacích vedeních mezi jednotlivými zeměmi nebo oblastmi s různými cenami;

55.

je přesvědčen, že energetická infrastruktura by se měla více zaměřit na konečného uživatele a více se soustředit na interakci mezi kapacitami distribuční soustavy a spotřebou, a zdůrazňuje potřebu obousměrného toku energie a informací v reálném čase; poukazuje na přínosy nové plynové a elektrické soustavy začleňující účinné technologie, vybavení a služby, jako jsou inteligentní sítě, inteligentní měřicí přístroje a interoperabilní služby správy energie v oblasti výroby a poptávky řízené informačními a komunikačními technologiemi, které zahrnují vývoj inovačních a dynamických vzorců pro výpočet cen a systémů reagujících na poptávku ve prospěch spotřebitelů;

56.

zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat rozvoj technologií vstřícných k uživateli a řízení poptávky s cílem zajistit zavádění technologií inteligentních sítí a systémů reagujících na poptávku a dosáhnout plného využití přínosů inteligentních sítí pro všechny zúčastněné strany;

57.

zdůrazňuje, že zavádění inteligentních sítí by mělo být jednou z priorit energetické infrastruktury, mají-li být dosaženy energetické a klimatické cíle EU, neboť napomůže integraci distribuované výroby energie z obnovitelných zdrojů a elektrických vozidel, snížení energetické závislosti, zlepšení energetické účinnosti a rozvoji flexibility a kapacity elektrického systému; je přesvědčen, že inteligentní sítě nabízejí jedinečnou možnost k posílení inovací, tvorbě pracovních míst a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, se zvláštním ohledem na malé a střední podniky;

58.

žádá Komisi, aby usnadnila rychlé zavádění velkých ukázkových projektů inteligentních sítí jako nejlepšího způsobu, jak změřit náklady a výnosy pro evropskou společnost; uvádí, že pro sdílení rizika u investic nezbytných pro tyto projekty je nutné financování z veřejných zdrojů v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru, které efektivním způsobem nabízí Evropská iniciativa pro elektrickou síť (EEGI);

59.

konstatuje, že inteligentní sítě jsou výsledkem konvergence elektrických a informačních a komunikačních technologií, a že je tudíž nutné věnovat zvláštní pozornost spolupráci těchto dvou odvětví, například co se týče účinného využívání rádiového spektra v celé Evropě a porozumění funkcím inteligentní energie při plánování budoucího „internetu věcí“; žádá Komisi, aby vytvořila plán spolupráce mezi jednotlivými zapojenými útvary (GŘ pro výzkum, GŘ pro energetiku, GŘ INFSO, atd.), a zajistila tak co nejucelenější a všestranně účinný způsob, jímž lze přispět k zavádění a provozu inteligentních sítí a který se stane základem pro činnosti v rámci energetické politiky;

60.

vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou podle pravidel třetího balíčku pro vnitřní trh s energií zapotřebí další legislativní iniciativy týkající se zavádění inteligentních sítí; domnívá se, že toto posouzení musí zohlednit následující cíle: i) zajištění odpovídajícího otevřeného přístupu a sdílení provozních informací mezi zúčastněnými subjekty a jejich fyzickými rozhraními; ii) vytvoření řádně fungujícího trhu energetických služeb; a iii) poskytnutí náležitých pobídek pro provozovatele sítí za účelem investování do inteligentních technologií pro inteligentní sítě;

61.

požaduje, aby byla věnována větší pozornost interakci mezi kapacitou distribučního systému a spotřebou, přičemž bude uplatněna společná evropská strategie pro inteligentní sítě, a konstatuje, že jak bylo zdůrazněno v závěrech Evropské rady ze dne 4. února 2011, technické normy pro inteligentní sítě by měly být schváleny nejpozději do konce roku 2012;

62.

zdůrazňuje, že sítě by měly být přizpůsobeny novým účastníkům, aby se usnadnil vstup nových maloobjemových výrobních zdrojů, jako jsou domácnosti a malé a střední podniky;

63.

domnívá se, že v rámci sedmého a osmého rámcového programu pro výzkum a vývoj by jako priorita měla vzniknout oblast technologie inteligentních sítí v souvislosti se soukromou infrastrukturou pro dobíjení elektrických vozidel, a to s cílem rychlého zavedení decentralizované obousměrné energetické sítě v této oblasti;

64.

zdůrazňuje potřebu vytvořit stabilní regulační rámec na podporu velmi rozsáhlých investic, které jsou v Evropě zapotřebí ke zbudování inteligentních sítí;

65.

zdůrazňuje, že prioritou bude standardizace a interoperabilita inteligentních sítí; naléhavě žádá členské státy, aby ve spolupráci s evropskými a mezinárodními normalizačními orgány a průmyslem urychlily práce na technických a bezpečnostních normách pro elektrická vozidla, nabíjecí infrastrukturu a inteligentní sítě a měřicí přístroje s cílem provést jejich dokončení do konce roku 2012; zdůrazňuje, že technologie by se měly řídit otevřenými mezinárodními normami, aby byla zajištěna jejich rentabilita, což podpoří interoperabilitu systému a poskytne spotřebitelům možnost volby řešení;

66.

bere na vědomí, že práce na normalizaci inteligentního měření pokračují normalizačním mandátem M/441, který vydala Komise evropským organizacím pro normalizaci (CEN, CENELEC a ETSI), a zdůrazňuje, že technické normy pro inteligentní měřicí přístroje by měly zohledňovat další funkce stanovené v závěrečné zprávě koordinační skupiny pro inteligentní měřicí přístroje CEN/CENELEC/ETSI (SM-CG), zejména:

67.

vítá práci, kterou vykonaly EEGI a pracovní skupina Komise pro inteligentní sítě; vyzývá Komisi, aby věnovala co největší pozornost jejich závěrům týkajícím se konkrétních právních předpisů v oblasti inteligentních sítí, na nichž se má pracovat v první polovině roku 2011;

68.

zdůrazňuje, že cílem inteligentních měřicích přístrojů je umožnit spotřebitelům efektivně sledovat a kontrolovat svou spotřebu energie;

69.

poukazuje na to, že členské státy jsou již povinny, mají-li pozitivní hodnocení, zavést inteligentní měřicí přístroje pro nejméně 80 % svých konečných spotřebitelů do roku 2020, a upozorňuje na dočasný cíl, aby 50 % domácností mělo do roku 2015 nainstalováno inteligentní měřicí přístroje, jak bylo schváleno v nové digitální agendě pro Evropu:

70.

zdůrazňuje, že členské státy by měly podpořit dostatečný počet pilotních projektů pro spotřebitele v oblasti bydlení s cílem podpořit jejich přijetí veřejností a posílit proces inovací, jak stanoví třetí balíček pro trh s energií; vyzývá Komisi, aby na základě posouzení požadovaných ve třetím energetickém balíčku představila další opatření, která zajistí zavedení inteligentních měřicích přístrojů pro všechny spotřebitele mimo oblast bydlení do roku 2014, a to s dočasnou výjimkou pro mikropodniky; požaduje, aby byla v souladu se stávajícími právními předpisy EU stanovena jasná pravidla týkající se bezpečnosti, soukromí a ochrany údajů;

71.

zdůrazňuje, že zavádění zařízení pro správu energie, zejména jedná-li se o instalaci inteligentních měřicích přístrojů v domácnostech, musí být pro konečného spotřebitele především jasně a hmatatelně prospěšné; zdůrazňuje, že je nutné, aby byli spotřebitelé informováni o své spotřebě energie, a mohli se tak aktivně zapojit do úsilí o energetickou úsporu, a požaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost pořádání informačních kampaní, poskytování odborné přípravy, jasné fakturaci, zajištění účinnosti z hlediska vynaložených nákladů a podpoře vývoje uživatelsky vstřícných technologií;

72.

v této souvislosti zdůrazňuje vrcholný význam podpory výzkumu a inovací, která se musí opírat o politiku aktivního financování, včetně používání inovačních nástrojů, které musí být ještě vyvinuty, jako je Evropský fond pro financování inovací nebo Evropský fond pro patenty;

73.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly na výběru normovaného koncesovaného pásma rádiového spektra pro inteligentní měřicí přístroje a sítě;

74.

naléhavě žádá Komisi, aby v úzké spolupráci s evropským inspektorem ochrany údajů posoudila potřebu dalších opatření pro ochranu údajů a úlohu a odpovědnost různých zúčastněných subjektů týkající se mimo jiné přístupu k údajům, vlastnictví údajů a zacházení s nimi i práv na čtení a změnu a aby v případě potřeby vydala odpovídající právní návrhy a/nebo pokyny;

75.

vítá prioritní koridory, které určila Komise, a souhlasí s tím, že je nutné optimalizovat omezené finanční prostředky; opakuje, že zatímco odpovědnost za plánování a rozvoj infrastrukturních projektů spočívá především na trzích, úkolem EU je určité projekty podporovat, a to tak, že jim udělí status „projektu evropského zájmu“ a na některé z nich bude poskytovat finanční prostředky z veřejných zdrojů;

76.

požaduje jasnou a transparentní metodiku vedoucí k výběru prioritních projektů splňujících naléhavé evropské potřeby; zdůrazňuje, že výběr projektů evropského zájmu by měl být prováděn na základě objektivních a transparentních kritérií a za účasti všech zainteresovaných subjektů;

77.

zdůrazňuje, že všechny projekty evropského zájmu by měly přispívat k dosahování cílů energetické politiky EU – k dokončení vnitřního trhu, podpoře energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a k většímu zabezpečení dodávek – a měly by být schopny výrazně přispívat k následujícím bodům:

78.

domnívá se, že aby bylo odůvodněno prioritní postavení projektů, je třeba zohlednit následující kritéria:

79.

zastává názor, že má-li být umožněno stanovení dalších prioritních projektů, je třeba zohlednit následující kritéria způsobilosti:

80.

zdůrazňuje význam regionální spolupráce při plánování, provádění a sledování stanovených priorit a při přípravě investičních plánů a konkrétních projektů; je přesvědčen, že stávající strategie pro makroregiony (například Pobaltí a Podunají) mohou sloužit rovněž jako vzor pro platformy spolupráce při schvalování a provádění energetických projektů;

81.

upozorňuje, že je nutné prosazovat integraci vnitřního energetického trhu zejména podporou projektů, jejichž cílem je zajistit, aby měly sousední země dobře vyváženou vnitrostátní skladbu zdrojů energie;

82.

zdůrazňuje, že je třeba odstranit překážky pro hospodářskou soutěž a pro rozvoj veškerých energetických infrastruktur, včetně dálkového vytápění a chlazení, vycházející z trhu;

83.

znovu opakuje, že začlenění ostrovních oblastí do energetických sítí Unie je velmi obtížné kvůli překážkám, které se odvíjí od jejich geografického umístění, a že by jim měla být poskytnuta zvláštní zařízení, která by snížila jejich energetickou závislost, k čemuž lze dospět rozvojem jejich vlastního potenciálu v oblasti obnovitelných zdrojů energie nebo podporou energetické účinnosti a úspor energie;

84.

upozorňuje, že je třeba zvýšit transparentnost jasným informováním veřejnosti o cíli a údajích technického plánování každého projektu; požaduje, aby byly v rámci veřejných konzultací ověřovány důkazy o splnění daných kritérií;

85.

domnívá se, že by podporu neměly získávat pouze velké projekty infrastruktury, ale i menší projekty, které by mohly mít vysokou přidanou hodnotu a být rychleji dokončeny;

86.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že projekty, které získaly status projektů evropského zájmu, budou nadále splňovat výše uvedená kritéria i po svém schválení; je přesvědčen, že dojde-li k významné změně projektu, měl by být jeho status projektu evropského zájmu přezkoumán;

87.

souhlasí s tím, že je zapotřebí zajistit včasné provádění projektů evropského zájmu, a vítá návrh Komise na zefektivnění, posílení koordinace a zlepšení a urychlení povolovacích řízení za předpokladu, že bude dodržována zásada subsidiarity a budou respektovány pravomoci vnitrostátních orgánů v této oblasti, s cílem zajistit, aby příslušné stávající lhůty neodradily soukromé investory od inovací;

88.

vítá zřízení vnitrostátního kontaktního orgánu („kontaktního místa pro všechno“) pro každý projekt evropského zájmu jako jediného správního rozhraní mezi společnostmi připravujícími projekty a různými orgány zapojenými do povolovacího řízení; zastává názor, že ve věci přeshraničních projektů by měla být zajištěna další koordinace mezi vnitrostátními „kontaktními místy pro všechno“, stejně jako zvýšená úloha Komise v této koordinaci; upozorňuje, že před vytvořením nových kontaktních míst pro všechno musí Komise a vnitrostátní orgány v plné míře využít stávajících institucí;

89.

zdůrazňuje, že každý vnitrostátní kontaktní orgán musí být nezávislý a nesmí podléhat politickému ani hospodářskému vlivu; je přesvědčen, že projekty evropského zájmu musí být zpracovávány v pořadí, v němž byly odevzdány, a ve lhůtě stanovené v budoucím návrhu Komise;

90.

upozorňuje na důležitost včasného dokončení projektů a vysoce kvalitního dialogu zúčastněných stran; vybízí Komisi, aby zavedla systém varování od mírných po vážné pro případ, že členský stát nezpracuje žádost o povolení v přiměřené lhůtě, a aby pozorně kontrolovala, zda vnitrostátní správní postupy zajišťují správnou a rychlou realizaci projektů evropského zájmu; nastanou-li potíže, vítá zavedení předběžných lhůt, v nichž musí příslušné orgány dospět ke konečnému rozhodnutí; naléhavě žádá Komisi, aby v případě, že orgán k takovému rozhodnutí nedospěje, prošetřila, zda toto zpoždění nelze považovat za bránění správnému a rychlému provedení vnitřního trhu s energií v EU ze strany členského státu;

91.

vyzývá Komisi, aby při zohlednění různorodé škály specifických vlastností projektů a jejich územní charakteristiky rozhodla, zda by mohly být zřízeny společné nebo koordinované postupy stanovující konkrétní klíčová opatření a osvědčené postupy (pravidelné výměny informací, včasné sdělování rozhodnutí, společné mechanismy pro řešení problémů atd.), a aby vyhodnotila vhodnost využívání rozhodčích řízení coby nástroje při konečném rozhodování;

92.

zdůrazňuje, že je nutné zaujmout participativnější přístup, a uznává, že zajištění většího přijetí projektů energetické infrastruktury ze strany místního obyvatelstva jde ruku v ruce s poskytováním odpovídajících informací o účelech projektů a se zapojením místních subjektů do jejich přípravy v nejranější možné fázi; požaduje účast nevládních organizací, průmyslu, sociálních partnerů a organizací spotřebitelů, a to na všech úrovních občanské společnosti, na konzultačním procesu pro projekty evropského zájmu; vyzývá Komisi, aby vytvořila systém konzultací a hodnocení, jehož prostřednictvím určí osvědčené postupy a poznatky týkající se přijetí infrastruktury ze strany veřejnosti, a zajistí jejich šíření;

93.

vzhledem k významu strategií regionů pro udržitelnou energii pro jejich rozvojový potenciál zdůrazňuje potřebu vytvořit platformu pro výměnu osvědčených postupů získaných v regionech, přičemž budou zohledněny úspěšné příklady obcí a regionů, které se specializovaly na obnovitelné zdroje energie, úspory energie a energetickou účinnost; požaduje v tomto ohledu systém konzultací a hodnocení s cílem určit, šířit a napodobovat, kdykoli to bude možné, osvědčené postupy a poznatky o přijímání infrastruktury ze strany veřejnosti;

94.

zdůrazňuje, že největší výzva spočívá v zajištění přijetí projektů energetické infrastruktury ze strany místní veřejnosti; je přesvědčen, že přijetí a důvěru veřejnosti a rozhodovacích orgánů lze získat pouze pořádáním otevřených a transparentních diskusí při přípravě rozhodnutí o projektech energetické infrastruktury;

95.

žádá Komisi, aby vyhodnotila, zda modernizace a rekonstrukce stávajících energetických koridorů představuje z hlediska efektivity nákladů a přijatelnosti pro veřejnost vhodnější řešení než výstavba nových koridorů;

96.

prosazuje širší poskytování informací o významu energetických sítí v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby zvážila uspořádání informační a komunikační kampaně o energetických sítích v EU, která by odpovídala povaze vnitrostátních a místních cílových skupin;

97.

konstatuje, že investice do sítí jsou cyklické a je třeba na ně pohlížet z historické perspektivy; upozorňuje na skutečnost, že většina infrastruktury, která byla v posledních desetiletích vybudována za účelem propojení centralizovaných elektráren, stárne; upozorňuje, že společnost bude očekávat, že náklady na udržování stávající infrastruktury v provozu a zavádění infrastruktury nové budou optimalizovány prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru a rozvoj inovačních finančních nástrojů; zdůrazňuje, že je třeba přesně zjistit infrastrukturní požadavky a předejít závislosti na přebytkových kapacitách, a to plným zohledněním potenciálu energetické a nákladové účinnosti,

98.

zdůrazňuje, že velkou část nákladů na potřebné investice do infrastruktury by mělo pokrývat efektivní fungování trhu, a to na základě zásad řádného rozložení nákladů, transparentnosti, nediskriminace a nákladové efektivity a v souladu se zásadou „platí uživatel“; vyzývá Komisi, aby posoudila, ve kterých případech jsou stávající regulační pobídky dostatečné k vysílání nezbytných signálů trhu, a jaká doplňující opatření, včetně těch pro zlepšení pravidel pro rozdělení nákladů, jsou zapotřebí;

99.

je toho názoru, že není-li k dispozici žádná regulační alternativa a trh sám o sobě není schopen pokrýt potřebné investice, může být nutné sáhnout po finančních prostředcích EU na financování omezeného počtu některých projektů evropského zájmu, jež nejsou z důvodu svých vlastností z komerčního hlediska životaschopné, ale jejichž rozvoj je nutný k dosažení cílů energetické politiky EU; domnívá se, že veřejné financování může být použito jako prostředek k získání soukromých investic prostřednictvím vytvoření inovační kombinace finančních nástrojů, nedochází-li k narušení hospodářské soutěže;

100.

konstatuje, že Evropský fond pro regionální rozvoj se významným způsobem podílí na financování projektů energetické a jiné infrastruktury, a poukazuje na významnou úlohu politiky soudržnosti na místní a regionální úrovni, co se týče energetické účinnosti a dosažení cílů Unie v oblasti obnovitelné energie;

101.

zdůrazňuje, že Fond soudržnosti a strukturální fondy by nadále měly mít ústřední význam pro naše projekty v oblasti infrastruktury; je přesvědčen, že všechny pokusy o vytvoření nových fondů na základě odvětví, jejichž prostředky by pocházely z politiky soudržnosti, jsou chybné;

102.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že financování investic do infrastruktury bude založeno na potřebách trhu s cílem předcházet narušování hospodářské soutěže a vytváření falešných pobídek pro investice, a že mezi členskými státy nebude docházet k neopodstatněným výkyvům, ovšem za předpokladu, že bude chráněn i veřejný zájem – zejména na místní a regionální úrovni a v oblastech se zvláštními zeměpisnými rysy, jako jsou ostrovy, horské oblasti a regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva –, a to prostřednictvím omezené výše veřejných prostředků, které musí vést k inovační kombinaci finančních nástrojů podporujících soukromé investice;

103.

domnívá se, že by Evropská unie měla poskytovat finanční prostředky na projekty, které nejsou zajímavé z komerčního hlediska ani atraktivní pro soukromé investory, mají však zásadní význam pro propojení izolovaných regionů EU s evropskými sítěmi elektřiny a zemního plynu, jež je nedílnou součástí vytváření jednotného trhu s energií v Evropské unii;

104.

vyzývá Komisi, aby veřejné finance přidělovala pouze členským státům, které v plné míře zavedly stávající právní předpisy EU a správně je uplatňují, včetně regulačních ustanovení třetího balíčku opatření pro vnitřní trh;

105.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala pravidla pro státní podporu v oblasti energetické infrastruktury a v případě potřeby předložila návrhy na jejich změnu s cílem umožnit státům podporovat modernizaci infrastruktury; současně vyzývá Komisi, aby vydala dokument s novými pokyny k veřejnému financování projektů a k současným právním předpisům pro státní podporu, v němž vytyčí jednoznačná kritéria pro veřejné financování energetické infrastruktury; zdůrazňuje, že na tvorbě tohoto dokumentu se musí podílet GŘ pro energetiku, GŘ pro hospodářskou soutěž a GŘ pro regionální rozvoj, aby se zabránilo jakýmkoli vzájemným rozporům v pravidlech Komise;

106.

s ohledem na strategické cíle vyzývá k tomu, aby byla v souvislosti s budoucími energetickými dotacemi v oblasti infrastruktury a výzkumu a vývoje zohledňována zeměpisná zásada; dále trvá na tom, že rozvinuté regiony by měly další dotace na výzkum a vývoj dostávat pouze v případě, že dotovanou činnost konají společně s méně rozvinutými regiony;

107.

zdůrazňuje, že stabilní, předvídatelný a přiměřený regulační rámec, jehož součástí jsou odpovídající míra návratnosti a pobídky pro novou infrastrukturu, je zásadní pro podporu investic jak v oblasti přenosu, tak distribuce; zdůrazňuje, že by regulační orgány měly podporovat zavádění nových technologií tržními pobídkami a pilotními projekty;

108.

domnívá se, že soukromé financování může usnadnit včasnou výstavbu nezbytných energetických infrastruktur, jelikož úplný dosah výzev v oblasti infrastruktury je tak nesmírný, že je třeba řádným způsobem uvolnit soukromé prostředky; domnívá se, že jakmile se soukromí investoři výzev v oblasti infrastruktury zhostí, měla by Komise stanovit jasné pokyny pro zapojení účastníků trhu a soukromých investorů do takzvané „obchodní trasy“; je přesvědčen, že obavy z možného dopadu na fungování trhu lze překonat, budou-li obchodní trasy povinny předat trhu svou plnou kapacitu;

109.

zdůrazňuje, že je třeba v maximální možné míře využít tržní nástroje, včetně zlepšení pravidel pro rozdělení nákladů, projektových dluhopisů, revolvingových fondů, kapitálových fondů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, úvěrových záruk, nekomerčních opatření pro sdílení rizik, pobídek pro financování partnerství veřejného a soukromého sektoru, partnerství s EIB (rozšířením jejích možností zásahu a dostupných zdrojů) a využívání příjmů z aukcí v systému EU pro obchodování s emisemi na projekty spojené s obnovitelnými zdroji energie a energetickou účinností a případně i dalších inovačních finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby zohlednila finanční kapacity a tržní podmínky méně rozvinutých členských států;

110.

zdůrazňuje význam užší a efektivnější spolupráce se soukromým sektorem a finančními institucemi, zejména s Evropskou investiční bankou a Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj, s cílem podpořit nezbytné financování, zejména pro prioritní přeshraniční projekty; vyzývá Komisi, aby prozkoumala další inovační finanční nástroje a pomohla podpořit vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru, k nimž poskytnou místní, regionální a vnitrostátní orgány pobídky a nezbytný legislativní rámec a politickou podporu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba rozvinout technickou pomoc a finanční inženýrství na úrovni místních a regionálních orgánů s cílem podporovat při vytváření projektů energetické účinnosti místní aktéry, např. využitím nástroje technické pomoci Evropské investiční banky ELENA a zkušeností společností poskytujících energetické služby, jedná-li se o infrastrukturu energetické účinnosti;

111.

podporuje myšlenku vydávat jednotné evropské projektové dluhopisy na financování významných potřeb v oblasti evropské infrastruktury a strukturálních projektů v rámci strategie EU 2020, včetně nové strategie pro rozvoj energetické infrastruktury; je přesvědčen, že projektové dluhopisy EU by zajistily požadované investice a vytvořily dostatečnou důvěru k tomu, aby velké investiční projekty mohly získat podporu, kterou potřebují, a že by se tudíž staly důležitým mechanismem pro získání maximální veřejné podpory; upozorňuje, že má-li mít Evropa udržitelný základ, musí tyto projekty rovněž přispět k ekologické transformaci našich ekonomik;

112.

domnívá se zejména, že se projektové dluhopisy EU mohou stát klíčovým finančním nástrojem pro požadované investice do energetické infrastruktury v Evropě a napomoci soukromým projektovým společnostem přilákat finanční prostředky od investorů na kapitálovém trhu; vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila legislativní návrh k projektovým dluhopisům EU;

113.

zdůrazňuje, že je důležité, aby regulační orgány vypracovaly společnou metodiku pro rozdělení nákladů v přeshraničních infrastrukturních projektech, jelikož tyto pobídky v oblasti síťové infrastruktury často doprovází mnohočetná selhání trhu, především v důsledku přirozeného monopolu a chybějící hospodářské soutěže;

114.

zdůrazňuje význam transparentních, úměrných, spravedlivých a nediskriminačních sazeb pro zajištění vhodného rozdělení nákladů na investice do přeshraniční infrastruktury a do vnitřní přenosové infrastruktury, neboť přeshraniční dopady významně přispívají k plnění politických cílů EU, zajištění spravedlivých cen pro spotřebitele a zvýšení konkurenceschopnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zdržely uplatňování příliš nízkých regulovaných sazeb; vítá návrh nařízení o integritě a transparentnosti trhu s energií (REMIT) podaný Komisí;

115.

připomíná, že třetí balíček ukládá regulačním orgánům povinnost posuzovat při určování sazeb investice nejen z hlediska jejich přínosů v daném členském státě, ale i z hlediska přínosů pro celou EU; naléhavě vyzývá Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů, aby zajistila, že její členové tuto povinnost dodržují; žádá Komisi, aby dále posoudila, zda by se v případech, kdy není možné náklady a přínosy spravedlivě rozdělit prostřednictvím určování sazeb, mohly kompenzační mechanismy vycházející ze striktní transparentnosti ukázat jako užitečné pro schvalování přeshraničních projektů či relevantních interních projektů, které jsou nutné pro dosažení energetických cílů EU;

116.

zdůrazňuje, že je třeba zvýšit kapacitu propojení energetických sítí na přeshraniční úrovni, a poukazuje na to, že je důležité poskytnout finanční prostředky nezbytné k dosažení stanovených cílů včetně územní soudržnosti;

117.

vyzývá k zavedení lepších finančních nástrojů EU, které by zaštiťovaly regionální a místní orgány při jejich úsilí o investice do udržitelné výroby energie;

118.

vítá iniciativu Komise, která hodlá v roce 2011 předložit návrh na řešení otázky rozdělení nákladů na technologicky složité nebo přeshraniční projekty, jelikož právě tento problém je pokládán za jednu z hlavních překážek rozvoje přeshraniční infrastruktury, a nový finanční nástroj na podporu prioritních projektů v období 2014–2020;

119.

považuje za důležité, abychom v budoucnu věnovali více pozornosti řešení otázky finančních záruk pro investice a aby byl plánovaný finanční rámec vytvářen společně s plány na rozpočtové období 2014–2020;

120.

domnívá se, že by se všechny externí plynovody a ropovody a další energetické sítě, které vstupují na území Evropské unie, měly řídit transparentními mezivládními dohodami a podléhat pravidlům vnitřního trhu, včetně pravidel pro přístup třetích stran, doložek o místě určení, dohledu nad alokací a řízení problematických míst, trvání smluv a doložek o zaplacení neodebraného objemu dohodnutého na základě smlouvy; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby stávající a budoucí plynovody a ropovody a obchodní dohody dodržovaly evropské právní předpisy pro oblast energetiky a aby v případě potřeby učinila příslušná opatření;

121.

vyzývá Komisi, aby dále omezila udělování výjimek pro přístup třetích stran k energetické infrastruktuře a přezkoumala, zda subjekty, které již přístup mají, jsou stále potřebné; konstatuje, že by poskytování veřejných financí nebo podpory na projekty prostřednictvím nástrojů, jako jsou projektové dluhopisy kryté EIB atd., mělo vést ke snížení nebo úplnému odstranění nutnosti udělovat výjimky pro přístup třetích stran;

122.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

5.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 33/65