4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/1

—

EHSV vyzývá evropské instituce a vlády členských států, aby obnovily politický závazek spolupracovat na strategii Evropa 2020 se všemi příslušnými partnery (Evropským parlamentem, Výborem regionů, Evropským hospodářským a sociálním výborem, parlamenty členských států, regionálními a místními orgány, sociálními partnery, organizovanou občanskou společností, hospodářskými a sociálními radami členských států nebo obdobnými institucemi, městy a všemi dalšími formami místních orgánů).

—

EHSV se zavazuje pokračovat v práci s hospodářskými a sociálními radami nebo obdobnými institucemi a představiteli organizované občanské společnosti členských států tím, že se stane evropským styčným bodem a bude jim poskytovat specializovanou platformu podporující jejich vlastní práci na strategii Evropa 2020.

—

Z dlouhodobého hlediska EHSV zastává mínění, že by Evropská unie měla vyvinout vizi vzdáleného časového horizontu stanovující konečný cíl zapojení zainteresovaných subjektů a pracovat na jejím postupném rozvoji.

—

Z krátkodobého hlediska EHSV zastává názor, že jistý počet malých změn by měl z hlediska pokroku významné důsledky. Zejména by měly členské státy a Evropská komise naléhavě přezkoumat časový plán a způsoby postupu, aby umožnily plné zapojení a spoluodpovědnost všech zainteresovaných subjektů.

2.1

Dne 18. dubna 2012 požádalo nadcházející kyperské předsednictví Evropský hospodářský a sociální výbor o přípravu stanoviska k posilování participačních postupů a zapojení místních orgánů, nevládních organizací a sociálních partnerů do provádění strategie Evropa 2020, a to vzhledem k záměru zařadit toto téma mezi priority předsednictví i neformálního zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele v červenci 2012.

Mechanismus evropského semestru pokračuje třetím rokem, takže je vhodná chvíle zabývat se participačními postupy v rámci strategie Evropa 2020 a možnostmi, jak je dále rozvinout.

2.2

Úkolem Řídícího výboru pro strategii Evropa 2020 EHSV je organizovat práci a součinnost hospodářských a sociálních rad nebo obdobných orgánů členských států, aby mohly sdílet své zkušenosti, jakým způsobem zlepšovat participační postupy v rámci strategie Evropa 2020.

2.3

Úloha, kterou EHSV sehrává při provádění strategie Evropa 2020, je nyní plně uznávána (1) a Výbor si přeje sdílet svá doporučení, jak zlepšovat participační postupy v rámci strategie Evropa 2020 a v evropského semestru.

3.1

Evropská unie a její obyvatelé čelí vážné hospodářské a finanční krizi, jež závažným způsobem dolehla na Evropskou unii jako celek i její občany. Četné členské státy prošly velice napjatou situací a zvýšené počty nezaměstnaných jsou nadále zdrojem starostí. EHSV tudíž zastává mínění, které vyslovil již v celé řadě stanovisek v posledních třech letech, že strategie Evropa 2020 je nyní důležitější než kdykoli předtím, jelikož poskytuje celkový program reforem, jejichž cílem je zabezpečit udržitelný růst a zvýšit odolnost Unie.

3.2

Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Evropa 2020 je strategií růstu a vytyčuje cíle na úrovni EU a na úrovni členských států v klíčových oblastech politik. Její zaměření je velmi široké. Celkovým záměrem je podpora inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a zahrnuje kroky v oblasti inovací, výzkumu a vývoje, změny klimatu, energetiky, nezaměstnanosti, průmyslové politiky a sociální a územní soudržnosti, řeší úrovně chudoby, politiku soudržnosti a mnohé další.

3.3

Cílem správy strategie Evropa 2020 je sloučit evropské, národní a sdílené pravomoci do jednoho mnohovrstevného systému, a tím pomoci zvýšit legitimnost prohlubování evropské integrace. Ze srovnání s Lisabonskou strategií vystupují vzájemně provázané stěžejní iniciativy soustředěné na podporu významných tematických oblastí, priority, hlavní cíle, posílený a důsledný systém dohledu s možností kritického posouzení pokroku (nebo jeho nedostatku) na vnitrostátní úrovni.

3.4

Mechanismus podávání zpráv je ve srovnání s Lisabonskou strategií odlišný – jednak je soustředěnější, jednak je již přizpůsoben postupům používaným v nových a zlepšených systémech ekonomické správy, takže například programy stability a konvergenční programy se budou předkládat Evropské komisi současně s národními programy reforem. To povede k úplnějšímu pohledu na to, jaká je situace jednotlivých členských států a jakým směrem hodlají postupovat.

3.5

Změny postupu byly poprvé zdůrazněny v samotném dokumentu strategie Evropa 2020, který jednoznačně uvádí, že „potřebujeme dosáhnout větší odpovědnosti“, takže „posílena by měla být také účast sociálních partnerů a zainteresovaných stran na úrovni států a regionů“. Uvádí se zde konkrétní závazek, že bližší přidružení by se mělo týkat rovněž EHSV a Výboru regionů. Nutnost participačních postupů byla opakovaně připomenuta při několika příležitostech; významné jsou závěry Evropské rady z března 2010 a Pokyny pro přípravu, provádění a monitorování národních programů reforem v rámci strategie Evropa 2020 vydané Evropskou komisí, kde se zdůrazňuje, že bude důležité intenzivní zapojení parlamentů členských států, sociálních partnerů, regionů a dalších zainteresovaných stran do přípravy NPR, aby se s touto strategií hlouběji ztotožnili.

4.1

Ve třetím roce strategie Evropa 2020 je zřejmé, že se četné členské státy zavazují k zapojení sociálních partnerů a organizované občanské společnosti do evropského semestru a zapojily tyto partnery do svých vnitrostátních postupů. Uskutečnění takového závazku je však nesourodé; tyto závazky mají nestejnou úroveň a i tam, kde existují, je různé reálné zapojení partnerů do těchto postupů. Četné členské státy sice informují své partnery a konzultují s nimi; tomuto procesu však často chybí koncentrace a jeho účastníci se mohou cítit opomíjeni nebo nedostatečně zastoupeni v celkové strategii. EHSV i jiné subjekty zejména vyjadřují znepokojení nad velmi časově napjatými termíny, kde často nezbývá v podstatě žádný prostor k řádné diskusi se sociálními partnery, organizacemi občanské společnosti, regionálními zastupitelstvy a parlamenty členských států. Toto znepokojení se projevuje nejen na úrovni členských států. Mnoho organizací na evropské úrovni se táže, zda by nebylo možné zlepšit ve strategii Evropa 2020 proces evropského semestru, správy a monitorování. Evropský parlament vydal politická doporučení, aby lépe definoval vlastní úlohu a svůj možný příspěvek (2), a Výbor regionů připravuje brzké vydání vlastních pokynů.

4.2

V rámci EHSV to bylo založení Řídícího výboru pro strategii Evropa 2020, jež poskytlo naší práci základní zaměření. EHSV nyní problematiku neřeší příležitostně, ale disponuje skupinou mající systematický přehled o všech oblastech, jichž se týká strategie Evropa 2020, a souvisejících návrzích. Schůzí řídícího výboru se pravidelně účastní zástupci Komise a jiných subjektů. S cílem posílit vazbu na členské státy zve řídící výbor pravidelně národní rady nebo obdobné instituce na důležité události evropského semestru a pořádá lokální akce související se strategií Evropa 2020 ve spolupráci se subjekty občanské společnosti v jednotlivých státech. Tuto činnost je třeba prohloubit a dále rozvíjet.

4.3

EHSV propojuje hospodářské a sociální rady a obdobné instituce členských států. Tato úloha se sice nesoustředí pouze na evropský semestr a strategii Evropa 2020, ale osvědčila se při zpracování našich a jejich analýz, přispěla k chápání situace v celé Evropské unii a podpořila návrhy EHSV i hospodářských a sociálních rad.

5.1

Je zřejmé, že k optimalizaci účinků evropského semestru je třeba zlepšit a rozšířit participační postupy v rámci strategie Evropa 2020. Bylo by to ku prospěchu strategie samotné a v konečném důsledku i kvality života občanů.

5.2

Evropská unie a její členské státy často odkazují na užitečnost participačních postupů a zapojení organizované občanské společnosti. Sociální partneři a širší veřejnost opravdu disponují řadou různých postupů a systémů; je užitečné jasně formulovat, proč je to skutečně tak důležité a jaké jsou potenciální přínosy řádně fungujícího systému zaručujícího širší participaci. Možné účinky aktivního zapojení sociálních partnerů a organizované občanské společnosti jsou tyto:

6.1

Ohledně postupů, jež se dosud používají na evropské úrovni a v členských státech, zastává EHSV mínění, že zde zbývá ještě hodně práce. Tyto postupy by bylo možné dopracovat do podoby systému, jenž by skutečně zabezpečil pevné partnerství evropských institucí, vlád členských států, sociálních partnerů, organizací občanské společnosti, parlamentů členských států, regionálních zastupitelstev a dalších zainteresovaných subjektů. Značná část této práce bude vyžadovat soustředěné a koordinované úsilí a výsledky se nedostaví okamžitě. EHSV se nicméně domnívá, že takové systémy by měly být vytvořeny postupným rozvíjením strategického a uceleného mnohovrstevnatého partnerského procesu. Zároveň je třeba urychleně provádět jednoduché akce, jež mohou přinést zlepšení v blízkém časovém horizontu.

6.2

EHSV naléhavě vyzývá všechny evropské instituce a vlády členských států, aby obnovily svůj politický závazek k pravidelnějšímu a systematičtějšímu zapojování sociálních partnerů, organizací občanské společnosti, parlamentů členských států, regionálních a místních orgánů a všech ostatních zainteresovaných subjektů a zajistily, že bude probíhat co nejucelenější formou v pevných, funkčních a udržitelných postupech v rámci strategie Evropa 2020. Lisabonská smlouva zdůrazňuje, že je nutné v rozhodovacím procesu na evropské úrovni konzultovat občanskou společnost. Pokud členské státy pro sebe mají získat větší spoluzodpovědnost a zapojení ve strategii Evropa 2020 a v evropském procesu, měly by projevit tutéž disciplínu a konzultovat co nejčastěji EHR a obdobné instituce.

7.1

K otázce své vlastní úlohy EHSV soudí, že má zásadní význam, aby nadále soustředil pozornost a strategické úsilí na všechny části strategie Evropa 2020. Je to nutné k tomu, aby měl nadále schopnost rozpoznat možnou synergii vznikající součinností této strategie a jejích složek.

7.2

EHSV je přesvědčen, že činnost, kterou podniká jeho Řídící výbor pro strategii Evropa 2020, by měla pokračovat a rozvíjet se. Řídící výbor musí zachovat své zaměření na strategii a její důsledky pro všeobecnou veřejnost. Měl by využívat interní komunikaci s těmi členy, kteří se nepodílejí na jeho práci, aby zaručil, že všichni budou mít prospěch z jeho přehledu a hlubokého pochopení.

7.3

EHSV soudí, že práce, jež postupně přinesla výsledky v koordinaci vztahů a činnosti hospodářských a sociálních rad v členských státech, kde existují, měla velice kladné účinky, ale bylo by možné ji zlepšit. Hodně těchto organizací a jejich členů také hraje ve strategii Evropa 2020 svou úlohu ve vnitrostátním měřítku. Co se týká zlepšení zapojení do strategie Evropa 2020, domnívá se EHSV, že se jedná o oblast, kde rychlá a jednoduchá akce může přinést podstatné úspěchy. EHSV je přesvědčen, že má ideální předpoklady k tomu, aby se stal evropským kontaktním místem pro hospodářské a sociální rady a obdobné instituce členských států, zvláště proto, aby jim napomáhal s jejich vlastní prací na strategii Evropa 2020. EHSV si přeje takový závazek vyslovit a zahájit při nejbližší příležitosti proces dalšího posílení kontaktů a spolupráce zapojením hospodářských a sociálních rad a obdobných institucí členských států do strategie Evropa 2020.

8.1

EHSV důrazně podporuje záměr kyperského předsednictví, jež se hodlá zaměřit na posílení participačních postupů v rámci strategie Evropa 2020 a věnovat této práci část neformálního zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele v červenci 2012. EHSV to plně podporuje jako rozhodný start členských států a Evropské komise k tomu, aby plně zhodnotily možnosti, jak může každý z nich dosáhnout zlepšení ve své působnosti.

8.2

EHSV vyzývá všechny členské státy, aby na vnitrostátní úrovni poskytly jasné informace, které vládní agentury jsou zodpovědné za konkrétní opatření v rámci strategie Evropa 2020 a jaký je vztah mezi agenturami zodpovědnými za koordinaci a monitorování národních programů reforem a agenturami zodpovědnými za skutečné provádění. I jednoduchá informace objasňující tuto otázku v každém členském státu by mohla zúčastněným subjektům umožnit efektivnější interakci s příslušnými orgány.

8.3

EHSV je přesvědčen, že plná transparentnost, pokud se jedná o formy participace užívané v různých členských státech a popisy procesů a nástrojů, jež hodlají vlády používat, by každému umožnila posoudit, co, proč a jak se děje.

8.4

EHSV je přesvědčen, že Evropská komise a členské státy by měly naléhavě přehodnotit časový plán různých činností v rámci evropského semestru. Jak uvádějí téměř všechny zainteresované subjekty v existujících strukturách, představuje nejhůře překonatelný problém nedostatek času vymezeného na jakoukoliv uvážlivou reakci nebo řádné projednání. Členské státy by měly naléhavě přehodnotit nyní používané časové termíny a zvážit možnost jejich racionálních změn.

8.5

EHSV důrazně vyzývá regionální a místní orgány, aby se více angažovaly v postupech strategie Evropa 2020 jak na vnitrostátní úrovni, tak přímo na úrovni EU. Vytvoření platformy pro monitorování strategie Evropa 2020 Výborem regionů je významným krokem k dosažení tohoto cíle. EHSV se domnívá, že toto širší zapojení by mělo být podporováno vládami jednotlivých států. Poznatky místních a regionálních orgánů týkající se místního rozvoje a jejich možné využití jsou klíčovou součástí mechanismů, které by měly být použity, aby strategie Evropa 2020 zcela splnila svou úlohu.

9.1

EHSV zastává názor, že již existují velmi užitečné v praxi zavedené modely vytváření pevných struktur pro stálý dialog. EHSV se domnívá, že Kodex osvědčených postupů občanské participace v rozhodovacím procesu uplatňovaný Radou Evropy (3) představuje vynikající rámec a zavádí zásady pro tuto práci, jež je možné aplikovat na strategii Evropa 2020. Využití takové soustavy zásad umožní Evropské unii a členským státům postupně přesunout diskuse po škále participace od celkem nízkých úrovní zapojení primárně zaměřených na předávání informací, přes otevřené konzultace, rozvíjející se dialog mezi účastníky, až konečně ke skutečnému partnerství. To jsou čtyři podstatné kroky na škále participačních postupů, jak je tento kodex popisuje. EHSV je přesvědčen, že postupy v rámci strategie Evropa 2020 by se měly začít jednotlivými kroky pohybovat po této škále participace. Kodex také nabízí řadu velmi užitečných nástrojů, které by bylo možné aplikovat na postupy strategie Evropa 2020.

9.2

Organizovaná občanská společnost členských států by se měla zapojovat v celém průběhu evropského semestru. Jedním z klíčových postupů v oblasti návrhu je formulace národních programů reforem. Příprava návrhu v členských státech by měla navazovat na otevřený dialog vedený v duchu užší spolupráce se sociálními partnery a organizovanou občanskou společností. Tyto zúčastněné subjekty jednak poskytují expertní poradenství při stanovení cílů a formulaci programů a strategií pro oblasti, jako je zaměstnanost, vzdělání a sociální začlenění, jednak jsou základními subjekty, jež tyto strategie provádějí.

9.3

Dalším klíčovým krokem evropského semestru je zveřejnění a přezkoumání specifických doporučení pro jednotlivé země. Evropští sociální partneři a organizovaná občanská společnost musejí být informováni a konzultováni, pokud jde o specifická doporučení pro jednotlivé členské státy. V tomto kontextu je klíčové načasování, aby se mohla organizovaná občanská společnost zapojit do formulování budoucích výhledů pro následující cykly již v počáteční fázi.

9.4

EHSV ve svých předchozích stanoviscích doporučil k měření pokroku v provádění strategie Evropa 2020 referenční srovnávání (benchmarking). HSR a obdobné instituce členských států při něm analyzují a stanovují vlastní prioritní kritéria s využitím statistik, jež jsou volně dostupné na internetové stránce Eurostatu. Některé HSR již takto postupují. Další HSR členských států by měly být vyzvány, aby se účastnily tohoto procesu. V průběhu referenčního srovnávání zainteresované subjekty průběžně monitorují provádění reforem. Tento postup je zdrojem cenných informací pro přezkum národních programů reforem.

9.5

Je třeba podniknout kroky k oživení diskuse o provádění strategie Evropa 2020 v členských státech a vlády by měly poskytovat efektivnější procesy zpětné vazby týkající se účinků širšího občanského a sociálního dialogu o této strategii. Úloha občanské společnosti při monitorování zde může mít specifický význam. Byly by užitečné pravidelné konference v členských státech, jichž by se účastnily všechny relevantní zainteresované subjekty. Rovněž by byla prospěšná otevřená slyšení v parlamentu představující národní programy reforem.

9.6

Roste uvědomění evropských institucí o potřebě konzultací s organizovanou občanskou společností, ale v rozporu s tím většina HSR a obdobných institucí členských států v současné době naráží na obtíže. Tyto organizace jsou často z větší části financovány z veřejných rozpočtů. V řadě členských států byly jejich rozpočty seškrtány. To vede hospodářské a sociální rady nebo ekvivalentní orgány v členských státech k tomu, že se zaměřují výlučně na vnitrostátní priority a omezují svou aktivitu na evropské úrovni. Evropské instituce by měly zvážit možnosti, jak těmto organizacím poskytnout podporu a asistenci přinejmenším v oblasti jejich přispění k evropskému semestru.

9.7

Specifický význam může mít existence hlavního kontaktního místa pro koordinaci s HSR a obdobnými institucemi členských států. Evropská komise by proto měla zvážit možnost, že by EHSV svěřila pravomoc a poskytla podporu k pořádání konference se všemi HSR a obdobnými institucemi a orgány členských států. Konference by se konala nejméně jednou ročně, ve vhodně zvoleném termínu, jenž by byl v souladu s průběhem evropského semestru. Tato konference by projednávala evropský semestr, strategii Evropa 2020 a přispění a osvědčené postupy HSR a obdobných institucí v této oblasti.

10.1

EHSV je přesvědčen, že i samotné zainteresované strany by měly obnovit své zapojení do procesů souvisejících se strategií Evropa 2020. EHSV je sice přesvědčen, že primární zodpovědnost spočívá na členských státech, jež by měly přezkoumat postupy zapojování partnerů, ale i zainteresované strany samotné by se měly učit navzájem a projevovat větší sebedůvěru v přímých jednáních s evropskými institucemi i vládami členských států. Přestože je na vládách, aby naléhavě přezkoumaly časový plán postupů, měly by rovněž zainteresované strany zlepšit vlastní anticipaci stádií evropského semestru.

11.1

Kyperské předsednictví ve své žádosti o vypracovaní stanoviska konkrétně požádalo EHSV o informace za účelem lepšího zapojení občanské společnosti do provádění a monitorování postupů v oblastech, jako je chudoba a vyloučení. EHSV se domnívá, že možnosti nalezení účinných řešení v těchto oblastech rozhodující měrou ovlivňuje zapojení zainteresovaných stran do pravidelného strukturovaného dialogu na úrovni EU a členských států.

11.2

V rámci činnosti platformy pro boj proti chudobě a vyloučení je důležité rozvinout partnerskou spolupráci a strukturovaný dialog se subjekty občanské společnosti, které se budou týkat přípravy postupu, jeho provádění a monitorování. V oblastech, jako je chudoba a vyloučení, jsou subjekty občanské společnosti často první, kdo se setkávají s tendencemi a vývojem společnosti a upozorňují na ně. Jejich cílená práce na zdůrazňování hlediska uživatelů, preventivní činnost, ale i rozvoj a poskytování inovativních služeb těmto cílovým skupinám je zdrojem cenných poznatků a zkušeností pro strategické mýcení chudoby a vyloučení. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje význam sociální ekonomiky a strategické úlohy nevládních organizací, které jsou zaměřeny na snižování chudoby, podporu tvorby nových pracovních míst a rozvoj služeb, jež tvořivým způsobem naplňují potřeby společnosti.

11.3

V rámci těchto oblastí je důležité uvést zprávy o sociální oblasti členských států, které doplňují národní programy reforem a sestavuje je Výbor pro sociální ochranu. Tyto zprávy založené na otevřené metodě koordinace hodnotí sociální rozměr strategie Evropa 2020. Jsou v nich stanoveny nejnaléhavější reformy vyplývající z roční strategie růstu a předloženy návrhy konkrétních opatření. Je třeba navrhnout postup lepšího zapojení zainteresovaných stran do přípravy těchto zpráv o sociální oblasti. Míra tohoto zapojení není dostatečná. Dále je třeba tyto zprávy lépe provázat s národními programy reforem. Je velmi důležité posílit na základě integrovaných národních strategií otevřenou metodu koordinace pro sociální ochranu s cílem vytvořit pevnější vazbu na evropskou platformu pro boj proti chudobě.

11.4

Výroční akce proti chudobě a vyloučení probíhající na úrovni EU by se měla doplnit o příslušné slyšení na úrovni členských států pořádané ve spolupráci s veřejným sektorem, osobami žijícími v chudobě, nevládními organizacemi, organizacemi sociální ekonomiky, sociálními partnery a dalšími subjekty občanské společnosti. Účelem je společně zhodnotit pokrok, odhalit nedostatky a doporučit reformy v těchto oblastech. Probíhat by to mělo zároveň s tvorbou národních programů reforem.

11.5

Měl by se také předem sestavit harmonogram schůzí a konzultací o konkrétních otázkách v rámci stálého dialogu, aby zainteresované strany mohly vyjádřit svůj zájem. Do partnerské spolupráce by měl být zahrnut také průzkum sociálních dopadů roční analýzy růstu a dosaženého pokroku.

11.6

Klíčovými prvky úsilí o provádění strategie Evropa 2020 a politických strategií snížení chudoby jsou národní programy reforem a stanovení vnitrostátních cílů. Je důležité zajistit, aby cíle v oblasti chudoby byly úměrné, a zahrnovaly tedy skupiny ohrožené chudobou a několikanásobným vyloučením, aby se zaručilo, že strategie a reformy budou skutečně zaměřeny na tyto skupiny. Zásadně důležité je zde zapojení subjektů občanské společnosti a partnerství s nimi, neboť tyto subjekty často odhalují nové rizikové skupiny či rostoucí rizika pro vyloučené skupiny.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/6

1.1

Hlavním úkolem bankovního sektoru, který představuje v průměru 5 % HDP EU, musí být financování reálné ekonomiky, především inovačních podniků, růstu malých a středních podniků, které jsou hnací silou evropské ekonomiky, a ochránění úspor vkladatelů.

1.2

EHSV vítá úsilí Evropské komise a členských států, jehož cílem je posílit bankovní sektor a předcházet novým finančním krizím prostřednictvím snižování rizik a zmírňováním jejich důsledků.

1.3

EHSV se domnívá, že je třeba se poučit z nedávných finančních a hospodářských krizí a zaujmout nový přístup pro účinnější dohled ze strany vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů a prostřednictvím zvýšené odpovědnosti finančních institucí.

1.4

EHSV podporuje opatření, jejichž cílem je posílit strukturu kapitálu bank a jejich schopnost financovat ekonomiku a varuje vedoucí pracovníky bank před pokušením dosahovat velmi krátkodobého zisku a před spekulativními aktivitami, jež destabilizují trhy.

Odpovědnost vedoucích pracovníků bank a kontrolních orgánů na vnitrostátní a evropské úrovni a v rámci bank musí být jasně a lépe definována, aby bylo možné podporovat etické chování, a zároveň je třeba vycházet z transparentních pravidel.

1.5

EHSV upozorňuje na potíže, které vznikají v souvislosti se zvyšováním počtu regulačních opatření, a také na výzvy, kterým musí čelit 8 000 evropských bank, aby mohly financovat ekonomiku za složité hospodářské situace v Evropě s ohledem na dluhovou krizi, jejíž rozsah a důsledky doposud nebyly zvládnuty.

1.6

Evropské banky čelí vysoké konkurenci bank ze třetích zemích, které nejsou ve své zemi původu vystaveny stejným legislativním a regulačním omezením jako v Evropě.

1.7

Opatření zaměřená na posílení struktury kapitálu předpokládají vyšší a kvalitnější vlastní kapitál, lepší krytí rizik, zavedení pákového poměru a nový přístup k likviditě. Tato opatření mohou mít dopad na rozvahu bank a mohou zapříčinit citelné snížení jejich rentability.

1.8

V důsledku toho mají banky tendenci snižovat svou velikost, aby se staly odolnějšími, a orientovat se na výnosnější aktivity a omezovat svou nabídku finančních služeb, aby mohly lépe zvládat rizika, jimž jsou vystaveny.

Někteří jsou zastánci toho, že je nutné navrátit se k původnímu poslání banky: přijímat vklady svých klientů, chránit střadatele a financovat reálnou ekonomiku.

1.9

Podle EHSV je žádoucí, abychom se postupně vrátili k oddělení komerčního bankovnictví od bankovnictví korporátního a investičního. Současná světová krize ukazuje, že globalizovaný finanční systém založený na neomezené liberalizaci s sebou nese riziko ztráty kontroly nad situací v souvislosti s tím, že trhy špatně nakládají s touto svobodou.

1.10

Nové povinnosti v oblasti vlastního kapitálu, zejména zvýšení míry vysoce kvalitního základního kapitálu na 9 % k 30. červnu 2012 pro 60 bank systémového charakteru a v období mezi rokem 2015 a koncem roku 2018 pro ostatní banky, by mohly mít negativní důsledky pro místní nebo pro družstevní banky, které jsou vstřícnější vůči malým a středním podnikům a mikropodnikům. Kapitálové požadavky by neměly diskriminovat určitou skupinu bank.

1.11

Pokud budou mít banky potíže se získáváním kapitálu, bude pro malé a střední podniky těžší získat potřebné finanční prostředky. Je třeba zabránit omezení poskytování úvěrů a nárůstu bankovních poplatků. EHSV vyzývá Komisi, Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a orgány dohledu členských států, aby zajistily, že se kapitálové rezervy u menších bank uzpůsobí podle jejich obchodního modelu.

1.12

Obezřetnostní požadavky již nyní způsobují snižování úvěrů a jejich zdražení pro malé podniky, zejména začínající podniky, inovační podniky a ty podniky, které představují vyšší riziko. Evropa nebude moci dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, digitální agendy, Europe Cloud Active, Energetického plánu do roku 2050 či iniciativy Small Business Act, pokud bude část finančních prostředků určená pro malé a střední podniky snížena v souvislosti s uplatňováním nových obezřetnostních opatření.

EHSV vyzývá Komisi, aby velmi pečlivě sledovala vývoj v oblasti úvěrů a bankovních poplatků pro podniky a jednotlivce.

1.13

Opatření, jejichž cílem je zefektivnění dohledu vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů nad trhy, budou mít závažné důsledky pro organizaci bank a vnitřní kontrolu. Vyplyne z toho nárůst odpovědnosti managementu a povinnost pozorněji posuzovat rentabilitu vlastního kapitálu a lépe řídit rizika. Banky budou muset vypracovávat své prognózy prodeje a své strategie rozvoje produktů a bankovních portfolií s přihlédnutím k jejich rentabilitě a na základě posouzení schopnosti absorbovat jejich vlastní kapitál. To bude mít za následek reorganizaci struktur směřující k nárůstu významu a pracovních míst v oddělení IT, controlingu a řízení rizik na úkor jiných, tradičnějších odvětví.

1.14

Banky v EU zaměstnávají více než 3 miliony zaměstnanců, přičemž velká většina působí v retailovém bankovnictví. Od počátku roku 2011 došlo ke zrušení více než 150 000 pracovních míst a bylo zavřeno velké množství poboček. Podle různých prognóz bude v roce 2012 zrušeno dalších 100 000 pracovních míst. EHSV žádá Komisi, aby podpořila zlepšení sociálního dialogu v tomto odvětví a zintenzivnila konzultaci se sociálními partnery, pokud jde o iniciativy, jež ovlivňují vývoj této profese.

1.15

EHSV si přeje, aby byla při provádění nových předpisů zohledněna různorodost členských států, zejména nových členských států EU, jejichž úvěrové trhy nedosáhly svého potenciálu a kde je většina bank ovládána velkými evropskými a světovými bankovními skupinami. Pro zlepšení jejich rozvahy a s cílem vyhovět novým povinnostem by se mohly tyto skupiny pokoušet převést prostředky ze svých poboček a omezit své investice, čímž by se výrazně snížilo financování ekonomiky v těchto zemích. EHSV v tomto ohledu připomíná závazek vyplývající z Vídeňské iniciativy, na základě něhož není možné přistoupit ke stahování likvidních prostředků. Je nezbytné chránit některé zvláštní modely, jako jsou např. družstevní banky v Německu a Polsku. Jen v Polsku představuje tento sektor více než 300 bank. Jedná se o sektor, jehož hluboká reforma, již vyžadují nová pravidla, nebude moci být realizována bez přechodného období.

1.16

Je nezbytné zvýšit pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, aby se napomohlo průběhu harmonizace. EHSV připomíná, že na evropské úrovni je zajištěn volný pohyb kapitálu, zatímco bezpečnost vkladů a solventnost bank zůstává v kompetenci vnitrostátních orgánů. Úvěrové trhy se v jednotlivých členských státech liší. V zemích, kde není poskytování úvěru dostatečně vyvinuto, může příliš rychlé dohnání míry zadlužení podnítit vznik spekulativní bubliny. Budou-li obezřetnostní pravidla prováděna jednotným způsobem na evropské úrovni, nebudou vnitrostátní orgány schopny včas zasáhnout. Nicméně stojí za to zvážit návrh několika evropských představitelů na vytvoření evropské bankovní unie, v jehož důsledku by bylo možné provádět na této úrovni dohled nad systémovými bankami a poskytnout záruky za vklady v případě krachu.

1.17

V celosvětovém měřítku hrozí, že evropské banky budou méně schopné konkurovat svým protějškům. V případě bank, které chtějí získat dodatečný vlastní kapitál, je většina tohoto kapitálu k dispozici ve státních investičních fondech a v bankách v Asii a na Blízkém východě. Existuje reálné nebezpečí, že se struktura vlastnictví bankovního systému EU dostane mimo kontrolu členských států EU. Z tohoto důvodu EHSV žádá evropské orgány, aby zvýšily své úsilí, aby byla stejná obezřetnostní pravidla uplatňována také na mezinárodní úrovni s cílem dosáhnout skutečné regulace na celosvětové úrovni.

1.18

Nové informační technologie: e-banking, homebanking, zabezpečené virtuální transakce (elektronický podpis) či cloud computing již nyní znamenají revoluci v tradičních bankovních službách. Banky budou mít těžký úkol, a sice financovat reálnou ekonomiku, a zároveň budou muset čelit vyšším nákladům na financování v souvislosti se zaváděním nových technologií, přičemž budou mít nižší rentabilitu. EHSV se domnívá, že během této rozsáhlé změny je třeba zabezpečit pomoc a podpořit subjekty působící v bankovním sektoru.

2.1

Finanční krize a její důsledky pro ekonomiku vedly vlády a finanční orgány k tomu, aby se zabývaly hlavními příčinami zhroucení finančního systému, jenž byl považován za zakotvený, náležitě regulovaný a účinně kontrolovaný.

2.2

První opatření finančního a měnového rázu (výrazné snížení základní sazby, likvidita a státní podpora) byla přijata narychlo. Cílem dlouhodobějších opatření bylo posílení struktury trhů a zabránění budoucím systémovým krizím, jednalo se tudíž o opatření regulačního, dohledového či fiskálního charakteru. Nadnárodní organizace – MMF, G-20, Banka pro mezinárodní platby či Komise – zaujaly otevřený přístup ke spolupráci, avšak jejich postoje se liší.

2.3

Od období krize v roce 2008 přijala EU více než 50 legislativních opatření. 99 % reforem mělo být realizováno do konce roku 2011, aby mohly vstoupit v platnost v roce 2013, s výjimkou ukazatele kapitálové přiměřenosti, tier 1 (T1), který musí být dodržován od 30. června 2012 60 bankami, jež jsou považovány za systémové. U ostatních bank se vstup v platnost předpokládá v období mezi lety 2015 a 2018.

2.4

Třetí Basilejská dohoda, která byla zveřejněna v listopadu 2010, požaduje, aby banky držely více kvalitnějšího vlastního kapitálu, a mohly tak odolávat budoucím krizím, a zejména:

Basel III navíc zavádí minimálně 3 % pákový poměr a dva povinné koeficienty likvidity: ukazatel krytí likviditou, který vyžaduje, aby banka držela dostatek vysoce kvalitních likvidních aktiv k pokrytí celkových čistých peněžních toků za 30 dní, a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio), který vyžaduje, aby dostupné množství stabilního financování překračovalo požadované množství stabilního financování během jednoletého období zvýšené zátěže.

2.4.1

V červenci 2011 Evropská komise předložila návrhy na převedení Basel III do směrnice o kapitálových požadavcích CRD IV s cílem posílit evropský bankovní sektor a zároveň podnítit banky, aby i nadále financovaly růst ekonomiky. Komise však nepodnikla žádnou konkrétní iniciativu, jejímž cílem by byla podpora poskytování úvěrů.

2.5

Cílem je povzbudit banky, aby držely více vlastního kapitálu, a mohly tak odolávat krizím, a navrhnout orgánům dohledu nový nástroj, aby kontrolovaly banky a zasáhly, jakmile zjistí rizika.

2.6

Směrnice CRD IV pokrývá oblasti, jež upravuje stávající směrnice o kapitálových požadavcích, musí však být provedena tak, aby to odpovídalo situaci v každém členském státu.

2.7

Navzdory prodlevám a nedokonalostem v přijatých pravidlech došlo na cestě k novým předpisům ke skutečnému pokroku, avšak některé otázky ještě zůstávají nezodpovězeny:

3.1

Banky v Evropě musí v současnosti čelit náhlým změnám v oblasti regulace a konjunktury, které vyvolávají obavy ohledně jejich schopnosti plnit úlohu financování ekonomiky v hospodářské situaci ztížené dluhovou krizí, jež především postihuje eurozónu.

3.2

V souvislosti s prováděním opatření Basilejského výboru (Basel III) musí banky posílit svůj vlastní kapitál, dodržovat velmi vysokou míru dlouhodobé likvidity NSFR a vytvářet obezřetnostní kapitál.

3.3

Zátěžové zkoušky, kterým byly banky podrobeny ve dvou fázích, neodstranily pochybnosti, pokud jde o dopad nesplácení dluhu jedním či několika členskými státy eurozóny.

3.4

V mezinárodním finančním společenství zavládla atmosféra nedůvěry, jež je příčinou problémů s likviditou na mezibankovním trhu a jež vede banky k tomu, aby se orientovaly na ty nejbezpečnější investice.

3.5

V tomto kontextu ECB ve dvou případech intervenovala a celkově poskytla bankovnímu sektoru finanční půjčku ve výši 1 000 miliard eur s 1 % úrokem a s možnou splatností tři roky. Tento nástroj je velice důležitý pro znovunastolení důvěry na mezibankovním trhu a za účelem zachování objemu úvěrů pro ekonomiku. Nicméně značná část těchto prostředků byla znovu uložena v ECB a jiná část byla určena na nákup veřejných dluhů. EHSV se domnívá, že ECB musí vytvořit mechanismus, aby zjistila, jak jsou tyto prostředky využívány.

3.6

Potřeba rekapitalizace bank, kterou Evropský orgán pro bankovnictví odhadl na více než 100 miliard eur, je stále naléhavější.

3.7

Poskytování úvěrů podnikům, zejména malým a středním podnikům, orgánům a jednotlivcům, je stále přísnější. Kromě toho banky důkladně zkoumají související rizika, což má za následek nárůst poplatků za toto financování. Alternativa v podobě financování podniků prostřednictvím finančních trhů se zdá být zároveň ještě složitější. Tato situace související s úspornými opatřeními přispívá k předpovědím nízkého či nulového růstu v roce 2012 v celé Evropské unii (až na několik málo výjimek).

4.1

V tomto kontextu je nutné připomenout krizi rizikových hypoték. Varovné signály, že vypukne krize rizikových hypoték, měly zalarmovat kontrolní úřady. Nikdo nepochyboval o rentabilitě investice, která byla výhodná pro banky a jejich klienty. FDIC (Federal Deposits Insurance Corporation) ovšem před těmito produkty varovala. V období let 2002 až 2006 však centrální banka USA nepřijala žádné opatření.

4.2

Krachu společnosti Lehman Brothers se mohlo předejít, pokud by si kontroloři bývali zavčasu všimli vážných problémů s likviditou, které tato instituce měla. Pozornosti uniklo i nebezpečí, které představuje hypoteční úvěr udělený na 100 % hodnotu záruky a prodaný dále ve formě „balíčků“ prostřednictvím finančních zprostředkovatelů. Chceme-li předejít novým krizím, je třeba zavést opatření v oblasti osobní odpovědnosti vedoucích pracovníků finančních institucí za nedostatek odpovídající kontroly.

4.3

Ačkoli je pravda, že krize vypukla kvůli příliš složitým, tzv. toxickým produktům, je také bez pochyby, že kontroloři mohli na základě platných pravidel zakázat jejich vytvoření či uvedení do oběhu.

Nová pravidla nebudou moci s jistotou zajistit, že se v budoucnu zabrání nové krizi, pokud nebudou mít kontrolní úřady k dispozici dostatečné prostředky pro plnění svých úkolů a pokud budou vnitřní kontroly i nadále neúčinné.

4.4

V souvislosti s liberalizací finančních trhů musí vlády dodržovat své závazky v oblasti spolupráce na mezinárodní úrovni, aby se zabránilo tomu, že budou v různých oblastech platit různé předpisy.

4.5

Nové předpisy by měly vycházet z následujících zásad:

4.6

Činnost orgánů dohledu musí být pravidelně hodnocena nezávislým útvarem složeným z expertů, kteří již nepracují ve finančním odvětví. Toto hodnocení musí klást důraz zejména na dopad rozhodnutí tohoto orgánu na správu bank.

5.1

Banky jsou v současnosti vystavovány velkému tlaku, neboť musí v souvislosti s novými předpisy změnit definici svého obchodního modelu. Pravidla mají v kombinaci s obtížnou finanční a hospodářskou situací následující důsledky:

5.2

To vše má za následek:

5.3

Nová pravidla se uplatňují bez rozlišování mezi velkými a malými bankovními institucemi. Mohou se ukázat jako nepřizpůsobené situaci v některých zemích, např. v nových členských státech ze střední a východní Evropy, jež vykazují vysokou míru růstu.

5.4

Úvěrové trhy se v jednotlivých členských státech liší. V zemích, kde není poskytování úvěrů dostatečně vyvinuto, může příliš rychlé dohnání míry zadlužení podnítit vznik spekulativní bubliny. Budou-li obezřetnostní pravidla uplatňována na evropské úrovni, nebudou vnitrostátní orgány schopny dostatečně rychle zasáhnout. Je nezbytné, aby byly zvýšeny pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, aby se napomohlo průběhu harmonizace.

5.5

Je nutné zohlednit některé zvláštní modely, jako jsou např. družstevní banky,jež fungují zdravým a autonomním způsobem. Reforma, již vyžadují nová pravidla, nebude moci být realizována bez přechodného období. Družstevní banky jsou klíčovou složkou místního rozvoje a jednají v zájmu svých společníků, což jsou klienti ukládající své vklady a také příjemci úvěrů: malé a střední podniky, zemědělci, obce a řada dalších místních subjektů.

5.6

Velké banky budou hledat investice s omezeným rizikem, které přinášejí vyšší zisky. K tomu je třeba doplnit obavy z vyššího zdanění a ze ztrát v důsledku státního dluhu u některých pasiv.

5.7

Proces konsolidace se pravděpodobně urychlí: spořitelny a družstevní banky se mohou spolehnout na autonomní zdroje financování, avšak banky, které hledají prostředky pro své refinancování na trhu, budou nuceny se vzájemně slučovat, což bude mít negativní důsledky pro malé a střední podniky a pro spotřebitele. Některé banky byly odkoupeny a znovu prodány poté, co byla zlikvidována jejich místní a regionální síť. Koncentrace bank na vnitrostátní úrovni byla výrazná u družstevních bank, pojišťoven a spořitelen.

5.8

Nižší rentabilita bank, jež je mimo jiné způsobena vyššími náklady na financování, a velmi restriktivní zásady pro řízení likvidity mohou mít za následek zvýšení bankovních poplatků a nárůst úrokových sazeb, pokud jde o termínované vklady a osobní účty klientů.

5.9

V souvislosti s novými předpisy banky urychlují svou restrukturalizaci a zavádění nových technologií (internetové bankovnictví, elektronická přepážka, používání chytrých telefonů).

5.10

Vývoj distribučních kanálů v konečném důsledku povede k omezení sítě poboček a ke snížení počtu pracovních míst. Uplatňování směrnice CRD IV přinese vznik dalších pracovních míst v bankách v odděleních IT a řízení rizik na úkor jiných bankovních aktivit. Je nutné rozvíjet kvalitní sociální dialog na všech úrovních, pokud jde o otázky zaměstnanosti a odborné přípravy, aby bylo možné dobře zvládat současný vývoj.

6.1

Evropský parlament přijal zásadu daně z finančních transakcí a Komise zkoumá možnosti jejího zavedení. Členské státy však nedosáhly konsensu a postoj amerických úřadů je negativní. Plánovaná nízká sazba by neměla představovat nepřiměřenou zátěž pro banky ani konkurenční nevýhodu na celosvětové úrovni. Cílem této daně je – jak to zdůrazňují dvě předchozí stanoviska EHSV (1) – vygenerovat nové daňové příjmy, zejména pro financování rozvojové pomoci, a zároveň změnit chování bank s cílem upřednostňovat spíše střednědobé a dlouhodobé financování ekonomiky, nežli krátkodobé spekulativní operace.

6.2

Z iniciativy komisaře Barniera je zkoumána možnost oddělení retailového bankovnictví od korporátního a investičního bankovnictví, což zpochybňuje model univerzální banky. Diskutuje se o úplném oddělení, oddělení pouze činností investičních bank či o zákazu, aby banky investovaly pro vlastní potřebu. Někteří odborníci tuto myšlenku zpochybňují a zastávají názor, že univerzální banky zajišťují hloubku a likviditu trhů a lepší financování ekonomiky.

6.3

V posledních třiceti letech se scénář vývoje finančního světa a bankovního sektoru změnil: otevření trhů vedlo ke globalizaci financí, což přispělo k rozvoji a nárůstu daňových a regulačních rájů. Vyšší konkurence na celosvětové úrovni zároveň podpořila vznik nových finančních institucí, nových produktů a služeb.

6.4

Velké bankovní skupiny ukázaly své slabiny a limity růstu překračující možnost řádné správy. Budou mít tendenci snižovat svou velikost, aby se staly odolnějšími, s menším a předvídatelnějším kolísáním zisku a bez přehnaných bonusů. Zaměří své aktivity na základní služby, jako je přijímání vkladů a poskytování úvěrů, omezí jiné služby, omezí svou mezinárodní expanzi a zaměří své činnosti na trhy s větším růstem, což omezí jejich rentabilitu.

6.5

Díky novým předpisům si bude vyplácení prémií a zvyklosti související s odměňováním vyššího managementu žádat větší odpovědnost a bude podrobeno přísnější kontrole.

6.6

Bankovní kontrola rozšířená na všechny druhy finančních podniků umožní kontrolovat aktivitu parabankovních institucí (např. stínových bank).

6.7

Je nezbytné zavést závazná pravidla týkající se přístupu k bankovní profesi, aby byl umožněn výběr zaměstnanců, jejichž kompetence mohou dávat klientům a investorům pocit bezpečí.

6.8

Po ukončení státní a mezinárodní podpory, která je poskytována v důsledku finanční krize, se bude celý sektor bezpochyby vyvíjet podle konjunktury a rozvoje nových technologií, ale zejména podle strategií vlastních každému podniku, který je dobře spravován. Banky budou mít těžký úkol, a sice zůstat důvěryhodné jakožto poskytovatel půjček pro reálnou ekonomiku, a zároveň budou muset čelit vyšším nákladům na financování a nižší rentabilitě.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/12

—

urychlovat rozvoj poznatků, transfer technologií a jejich zavádění;

—

udržovat vedoucí průmyslové postavení EU v oblasti nízkouhlíkových energetických technologií;

—

pomáhat rozvoji vědy na podporu transformace energetických technologií s cílem dosáhnout cílů v oblasti energetiky a klimatické změny stanovených na rok 2020;

—

přispívat k celosvětovému přechodu k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050.

—

V ETP se sdružují všechny zúčastněné strany: výzkumná střediska a univerzity, průmysl („velcí hráči“ a malé a střední podniky), výrobci strojního zařízení, neziskové i obchodní organizace, sdružení, veřejné orgány a svazy.

—

V platformě jsou jasně rozděleny role a je jasně stanovena hierarchie v rámci odvětví. Zúčastněné strany sdílejí společnou vizi, plán postupu a implementační plán.

—

Průmysl – jeden z hlavních pilířů hospodářství EU – do ETP výrazně přispívá a podporuje je. ETP jsou řízeny průmyslem, takže je zajištěna relevance jejich iniciativ pro průmysl. ETP nepřispívají pouze z hlediska technologií a výzkumu, ale rovněž co se týče transferu technologií.

—

ETP mají jednoduchou strukturu řízení a jsou flexibilní. Mobilizují „síly“ a společně využívají zdroje.

—

Průmyslová odvětví, v nichž ETP fungují, mají zásadní postavení v hodnotovém řetězci: mnoho inovací je závislých na základních procesech (tj. např. výroba, zpracovatelský průmysl, lesnictví a robotika) a materiálech (chemikálie a ocel). Procesní a materiálové inovace jako takové tedy mají katalytický účinek na inovace EU.

—

ETP již čelí společenským problémům. Pokrývají oblast, která má zásadní dopad na společnost, co se týče růstu a pracovních míst s přidanou hodnotou. ETP jsou odpovědí na klíčové otázky politiky (např. biohospodářství, suroviny a účinné využívání zdrojů).

—

Některé ETP vytvořily národní technologické platformy a regionální technologické platformy ve všech zemích EU.

—

Ke vzdělání se přistupuje jako ke strategickému prvku platforem.

—

Existuje již řada prováděcích nástrojů (např. PPP, klastry atp.), jejichž původci jsou stávající ETP.

—

ETP by měly myslet strategicky a předejít tomu, aby se z nich staly užší lobbistické skupiny, které ztratí zaměření. ETP se mohou potýkat s duplicitou nebo nadměrnou fragmentací činnosti.

—

V některých případech dominují činnosti ETP „velcí hráči“.

—

Není snadné rozpoznat konečné aplikace a inovace ETP a přiřadit je k nim:

—

Je zapotřebí většího úsilí o vytvoření víceodvětvové perspektivy, v níž dojde ke sladění zájmů různých zúčastněných stran a jejich interakce.

—

ETP by měly zlepšit svoji komunikaci a šíření výsledků.

—

ETP jsou klíčové pro oživení průmyslové politiky EU. Příslušné NTP a RTP odrážejí strukturu ETP na úrovni členských států a zlepšují koordinaci a efektivitu platformy. Ve spolupráci s ETP by se měla zlepšit koordinace a harmonizace programů VaI prováděných na úrovni EU, členských států a regionů.

—

Úloha ETP jako poskytovatelů řešení společenských problémů bude nabývat na významu vzhledem ke strategii, která se kromě výzkumu zabývá rovněž inovacemi.

—

Byly stanoveny konkrétní priority s cílem povzbudit inovace ve veřejné a soukromé sféře: účinnost zdrojů a energetická účinnost ve zpracovatelském průmyslu (SPIRE), partnerství veřejného a soukromého sektoru v biotechnologických odvětvích, evropské inovační partnerství v oblasti vody, evropské inovační partnerství v oblasti surovin, „inteligentní města“ (společně s plánem SET a EMIRI).

—

ETP žádají Komisi, aby vyšší měrou využívala koordinační podpůrné kroky k řízení spolupráce v hodnotovém řetězci a ke zlepšení opatření týkajících se zjednodušení. Významným přínosem pro činnost ETP by mohlo být zlepšení mezinárodní spolupráce s cílem získat aktuální odborné poznatky z celého světa pro využívání a komerční využití ze strany EU.

—

ETP by měly propojit inovační nástroje na straně poptávky, a doplnit tak výzkum s cílem urychlit uvádění na trh.

—

ETP by mohly zvýšit povědomí o významu různých průmyslových výrobních procesů pro zachování prosperity a blahobytu v Evropě.

—

V rámci scény, na níž ETP působí, by se mělo zachovat vzdělávání, učení a školení orientované na lidi.

—

ETP tvrdí, že jim chybí finanční prostředky k provozování platforem.

—

ETP mohou být postiženy úpadkem průmyslu v EU. Průmyslová odvětví v EU ztrácejí vedoucí postavení ve světě a trpí obecně nízkou úrovní přijímání rizika v EU a malým uznáním podnikání ve srovnání s jinými částmi světa.

—

Efektivitu ETP by bylo možné zvýšit zvýšením efektivity procesu zjednodušení regulačního rámce EU (včetně účasti na projektech EU), zvýšením úsilí o snížení roztříštěnosti institucionálních iniciativ a konkurence mezi nimi, zlepšením koordinace politik a budoucím zvýšením viditelnosti na institucionální úrovni.

—

Výrobní procesy a s výrobou související VaI ztrácejí u veřejnosti a zejména u mladých lidí svoji společenskou atraktivitu. Je to rovněž důsledkem přemístění výroby mimo Evropu.

—

posílí postavení EU ve vědě;

—

posílí vedoucí průmyslové postavení v oblasti inovací. To zahrnuje rozsáhlé investice do klíčových technologií, větší přístup ke kapitálu a podporu pro malé a střední podniky;

—

pomůže řešit největší obavy všech Evropanů týkající se oblastí, jako je změna klimatu, rozvoj udržitelné dopravy a mobility.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/17

1.1

Ve světě dochází k rychlým geopolitickým změnám. Dominantní postavení západního světa je zpochybňováno jak z hospodářského, tak z politického hlediska. Zatímco rozpočty na obranu se v Evropské unii snižují, výdaje na obranný průmysl v Číně, Indii, Brazílii, Rusku a dalších zemích naopak rostou. EHSV proto vyzývá Komisi a Radu, aby provedly celkové zhodnocení klíčových aspektů postavení a úlohy EU ve světě, které by mělo vyústit v přesvědčivou aktualizaci evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky.

1.2

Obrannou politiku utváří strategické zájmy, pociťované hrozby a politické cíle zemí, které jsou v Evropě definovány převážně z národního hlediska. Zastaralé přístupy zřetelně vedou k rostoucí roztříštěnosti, nedostatkům, nadměrnosti a nedostatečné interoperabilitě evropských obranných kapacit. Argumenty pro zlepšení jsou nezpochybnitelné; uskutečnění tohoto cíle je otázkou politické vůle. Tento názor (1) přesvědčivě zazněl již v roce 1986! Současná situace je z hlediska politického, hospodářského i obranného mnohem naléhavější. EHSV vyzývá Radu, aby odpovědně pracovala na obranném štítu EU.

1.3

Bezpečnostní a obranná politika by měla posílit sebevědomí EU a členských států. Měla by budit důvěru společnosti a široké veřejnosti, dobře vybavených vojáků, podniků i pracovních sil v odvětví obrany. Občané EU mají právo být náležitě chráněni. Vzrůstá potřeba odpovídajících evropských zbraňových systémů schopných obstát i v budoucnosti. Současné izolované postupy členských států k dosažení tohoto cíle naprosto nedostačují a znamenají plýtvání penězi daňových poplatníků.

1.4

S ohledem na strategie a současné postupy Spojených států a dalších, nově vznikajících mocností a vzhledem k výlučné zodpovědnosti vlád za ochranu občanů a zajištění bezpečnosti zdůrazňuje EHSV, že je třeba definovat evropské strategické zájmy v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) (2). Trojúhelník zahraničních věcí a bezpečnosti, obranné a průmyslové kapacity je nedělitelný a je oporou postavení Evropy ve světě a jejích hospodářských a politických zájmů i hodnot, jako jsou lidská práva a demokracie. Měla by se zde přímo zapojit Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ).

1.5

EHSV zdůrazňuje, že pokud si Evropa přeje zachovat zdravý bezpečnostní a obranný průmysl dostatečného kritického objemu, jenž zajišťuje efektivnost a nákladovou účinnost, je nutné radikálně změnit přístup a strategie. Výsledkem musí být stabilní a předvídatelná budoucnost ozbrojených sil, která bude odpovídat významu Evropy v oblasti hospodářství a technologií. Vzhledem k velkým rozdílům mezi členskými státy nesou primární zodpovědnost v tomto ohledu členské státy, které jsou hlavními producenty.

1.6

Podle názoru EHSV existují pádné argumenty pro posílení plánování a aktivní koordinaci na evropské úrovni:

1.7

Kromě činností Evropské obranné agentury a balíčku obranného průmyslu z roku 2007 (3) požaduje EHSV vhodně koncipovanou evropskou průmyslovou politiku pro odvětví obranného průmyslu s jeho specifickými charakteristikami, jako jsou vládní požadavky a veřejné financování. V rámci strategie Evropa 2020 se tato průmyslová politika musí zakládat na sdílených pravomocích jednotlivých států a EU, kde budou plně účastny Evropská obranná agentura a Komise, stejně jako na konzultacích s obranným průmyslem a dalšími subjekty, mj. sociálními partnery, a dobře organizovaném sociálním dialogu.

1.8

Politiky a financování EU by měly propojit úroveň EU s národními investicemi, což by vedlo ke snížení roztříštěnosti a zdvojování veřejných výdajů, zvýšení kvality a interoperabilita.

1.9

Moderní výzkum a vývoj má zásadní význam pro rozvoj tolik potřebných zbrojních systémů nové generace. Takový výzkum a vývoj se nikdy nemůže financovat výhradně v rámci odvětví. Hlavní zodpovědnost zde nesou vlády. V důsledku toho výzkum a vývoj velmi ohrožují nynější rozpočtové škrty. Rada a zainteresované strany by měly neprodleně definovat a co nejdříve zahájit programy, které by pomohly evropskému průmyslu řešit nežádoucí závislosti na třetích stranách. Nutné jsou zde technologie s „dvojím užitím“. Programy EU pro výzkum a vývoj by měly mít podpůrnou úlohu. Měly by zajistit účinnou přeshraniční spolupráci v oblasti vývoje a výzkumu.

1.10

Další posilování technologické a průmyslové základny evropské obrany musí být v co největší míře plánováno. K tomu jsou nutná odpovídající opatření na úrovni Evropské unie (4).

1.11

Je potřebná těsnější spolupráce mezi Komisí, Evropskou obrannou agenturou a dalšími zainteresovanými stranami v EU. Nové nasazení sil v tomto směru ze strany předsedy Barrosa (5), místopředsedy Tajaniho a komisaře Barniera přichází ve správný čas. To platí i pro založení pracovní skupiny pro obranu. EHSV rovněž vítá přijetí usnesení EP z prosince minulého roku, které se zaměřuje na budoucnost evropské obrany a široké spektrum souvisejících otázek (6).

1.12

EHSV ve stejném duchu a s ohledem na posílení iniciativy pracovní skupiny Evropské komise pro obranu vyzývá Komisi, aby tyto otázky veřejně nadnesla. Komise by také měla zvážit poskytnutí reakce v míře přiměřené zjištěním, která vyplývají z rozdílů průmyslových a technologických schopností mezi členskými státy a z rozdílů v úrovni investic do výzkumu a obrany obecně.

2.1

Článek 42 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Čl. 42 odst. 3 dále stanoví, že pro provádění této politiky dávají členské státy Unii k dispozici vojenské kapacity. Evropská obranná agentura od roku 2005 usiluje o posílení průmyslové a technologické základny odvětví obrany a zajištění lepšího vybavení vojsk. Dosažený pokrok je nicméně jen velmi omezený.

2.2

Klíčovými prioritami je nyní dokončení vnitřního trhu a účinná finanční koordinace. Strategie Evropa 2020 zajišťuje oběma těmto cílům silnou podporu. Tento významný krok vpřed by se rovněž měl stát inspirací pro nové kroky v oblasti evropské obrany.

2.3

V odvětví obrany však k žádnému podobnému vývoji nedochází. Vojenský pakt uzavřený mezi Francií a Spojeným královstvím v roce 1998 byl příslibem nového postoje a nového začátku. Stejný duch těsné spolupráce v oblasti obrany se odrážel v založení Evropské společnosti pro vzdušnou obranu a vesmír (European Aeronautic Defense and Space Company, EADS) v roce 2003. Po tomto kroku nicméně nenásledovala další konsolidace. Je příznačné, že země LoI (země s významnou kapacitou výroby spojené prohlášením o záměru, tj. Francie, Německo, Spojené království, Itálie, Španělsko a Švédsko) navzdory předchozím záměrům dosud nepřinesly žádný životaschopný návrh racionalizace či konsolidace.

2.4

Stagnace vedla k tomu, že převážil vnitrostátní přístup s důrazem na vlastní produkci. V této oblasti tak dochází k určitému návratu na národní úroveň. Průmyslové společnosti se sídlem v Evropě se bez výjimky soustředí na vývozní trhy. Mezi vládami ani mezi průmyslovými partnery neexistuje žádný společný strategický koncept.

2.5

Mezitím se objevují nové výzvy, které budou potencionální trhy stále více ovlivňovat. Významnou výzvou je vývoj vyzbrojování v rozvíjejících se ekonomikách. V Číně, Rusku, Indii a Brazílii (zemích BRIC), následovaných některými menšími zeměmi, dochází k rychlému pokroku. Očekává se, že čínské rozpočtové výdaje na obranu vzrostou do roku 2015 ze současných 120 miliard EUR na 250 miliard. Výrazné navýšení svého rozpočtu na obranu do roku 2015 oznámilo i Rusko. USA vynakládá na odvětví obrany více než dvojnásobek celkového evropského rozpočtu: 450 miliard EUR oproti 204 miliardám EUR v roce 2007 a evropský rozpočet se nadále snižuje. Celkový evropský rozpočet na výzkum a vývoj představuje nanejvýš 20 % amerického rozpočtu. Na pracovní sílu je určeno 50 % evropského rozpočtu v oblasti obrany oproti 25 % v USA. Evropa má více vojáků ve zbrani, ale jejich vybavení je daleko slabší. Situace ve světě již nikdy nebude stejná jako v minulosti. Čas pracuje proti nám.

2.6

Mnoho studií v posledním desetiletí prosazovalo myšlenku přizpůsobení obranného průmyslu světovému trhu. Všechny studie zdůrazňují přetrvávající nedostatky, ukazuje se totiž, že trhy v oblasti obrany jsou velmi nedokonalé a většina států nadále podporuje svůj „vlastní“ obranný průmysl. Cílem snah o zlepšení trhů, jako byl obranný balíček EU z roku 2007, je odstranit některé nedostatky trhu a překonat divergenci vnitrostátních postupů.

2.7

Problémy, které je třeba vyřešit, mají komplexní povahu, částečně z důvodu velmi dlouhých časových lhůt mezi fází návrhu a fází uvedení produktů do provozu. EHSV se proto domnívá, že vhodnějším způsobem diskuse o této oblasti by byl širší přístup zohledňující technologické, hospodářské a sociální hledisko, oproti přístupu zohledňujícímu pouze aspekt obrany.

2.8

Klíčovým bodem jsou rozdílné strategické koncepty zemí s významným zbrojním průmyslem, zejména pokud jde o definici „podstatných národních bezpečnostních zájmů“ a vztah mezi národní bezpečností a vývozními trhy. Některé menší země mají přiměřeně rozvinutý průmysl, zatímco v jiných zemích výroba v tomto odvětví prakticky neexistuje. Přístupy všech zemí se zjevně liší v závislosti na jejich potřebách a potenciálu. Výsledkem je roztříštěnost a nesourodá vize obranného průmyslu. Rostoucí nedostatky používaných zbraňových systémů se projevily s bolestnou naléhavostí při nasazení v operacích, které probíhaly např. v Libyi. Tyto důsledky je třeba jednoznačně přiznat a vyhodnotit.

2.9

Tento vývoj se týká jak investic, tak zaměstnanosti. Obranný průmysl je odvětvím vyspělých technologií, které přímo zaměstnává 600 000 kvalifikovaných zaměstnanců a nepřímo další dva miliony. Existuje znepokojivý tlak na provádění dalších úsporných opatření. Výrobní místa jsou často silně regionálně koncentrována a mohla by se stát centry excelence, čelí však riziku, že budou postižena finančními škrty. Proběhne-li reorganizace a omezení výdajů neplánovaným a neuspořádaným způsobem, bude to mít na tato místa výrazně negativní dopad.

2.10

Otázka současného stavu zaměstnanosti je samozřejmě také hlavní prioritou jednotlivých vlád. To však může zbrzdit vývoj společné vize, která je nutná ke správnému řešení sociálních důsledků upadajícího obranného průmyslu včetně ztráty know-how a jejích dopadů na lidský kapitál. Společná vize by naopak prospívala vyvážené tvorbě pracovních míst a zamezila riziku, že vysoce specializovaní výzkumní pracovníci a odborníci v oblasti vědy a techniky budou odcházet do třetích zemí, což je v rozporu s cíli, jejichž dosažení si EU vytyčila ve strategii Evropa 2020.

2.11

Přístupy EU a mezivládní rámec mohou a musí fungovat se stejnou perspektivou. Pokud bude převažovat nezávislý přístup členských států, tak jakýkoli společný rámec přinese jen omezené výsledky a nevelký počet zlepšení, pokud jde o nadměrnou kapacitu, překrývání a roztříštěnost. Rozpory mezi koncepcí nezávislého přístupu členských států na jedné straně a finančními, technologickými, hospodářskými a sociálními potřebami na straně druhé jsou zřejmé.

2.12

Je proto znepokojivé, že cíl „sdružování a sdílení“, tj. organizace evropské vzájemné závislosti, nebyl stanoven prostřednictvím společné strategie. Přes široce pociťované vědomí změn mezinárodního kontextu není zjevně tlak z vnějšku natolik silný, aby se prosadily společné přístupy a společná řešení. Za pozornost stojí, že evropské země jsou naopak stále ochotny zůstávat při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany závislé na USA, namísto toho, aby nakupovaly v Evropě.

2.13

Pokud si Evropa přeje zachovat zdravý bezpečnostní a obranný průmysl, který bude schopen vývoje a výroby špičkových systémů, a zajistit tak vlastní bezpečnost, musí dojít k radikální změně postojů a politik. Další vyčkávání by uspíšilo pokles kapacit pod úroveň, z níž by se EU v klíčových oblastech dostávala zpět na vrchol jen stěží. Bylo by to tím obtížnější, že omezování výdajů na výzkum a vývoj by přímo ovlivnilo celou generaci výzkumných pracovníků a kvalifikovaných zaměstnanců. Jestliže Evropa neuspěje, podniky a pracovní místa mohou zaniknout, stejně jako se může ztratit know-how, a Evropa pak zůstane vydána na milost ostatním. Je zapotřebí, aby si ti, kterým na Evropě a evropské bezpečnosti záleží, uvědomili naléhavost situace a nutnost přijmout opatření.

3.1

Smlouva o Evropské unii správně zdůrazňuje nerozdělitelné spojení zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. Účinná zahraniční politika musí stavět na přesvědčivých obranných kapacitách. Odpovídající obranné kapacity musí být navrženy a rozvíjeny s ohledem na pociťované hrozby a schválené cíle ve velmi složitém a křehkém mezinárodním kontextu.

3.2

Stěžejním faktorem je postavení a úloha EU ve světě zítřka, které zohlední rychle se měnící geopolitickou situaci, za níž se na světové scéně objevuje stále větší počet aktérů. EHSV se domnívá, že z tohoto hlediska nastal nejvyšší čas ke koordinovanému evropskému úsilí. Minulé i nedávné zkušenosti svědčí o tom, že přetrvávající tradiční přístupy s sebou nesou riziko, že Evropa a členské státy budou odstaveny na vedlejší kolej.

3.3

EHSV požaduje pro evropské ozbrojené síly stabilní a předvídatelnou budoucnost, která bude odpovídat významu Evropy v oblasti hospodářství a technologií. Doba potřebná k dovedení navrhovaných systémů do stádia operační použitelnosti je velice dlouhá, takže rozhodnutí jsou nutná již letos.

3.4

Ze sociálního a politického hlediska zdůrazňuje EHSV čtyři důležité aspekty, které souvisí s nutností vytvořit účinné evropské obranné kapacity:

3.5

Debata o budoucnosti SBOP probíhá i v současnosti, ačkoli se o ní v těchto pojmech hovoří jen zřídka. Řada projednávaných témat, jako je použití bojových skupin, neshody ohledně zřízení jediného operačního velitelství, financování misí SBOP EU, hledání příspěvků na tyto mise a výzvy k přezkumu evropské bezpečnostní strategie, se ve skutečnosti týká SBOP, přestože není výslovně zmiňována. Začít tuto politiku nazývat jejím pravým jménem by znamenalo krok vpřed. Kromě toho by mělo být v rámci všech jednání o těchto důležitých otázkách rovněž zohledněno, jaké bude mít přijetí (nebo nepřijetí) rozhodnutí důsledky pro průmysl. Prokáže se tak i silné spojení mezi průmyslovými kapacitami a prováděním SBOP. Primární zodpovědnost zde nesou vlády.

3.6

Klíčový význam má transatlantické partnerství a NATO. Američané dlouhodobě důrazně kritizují způsob, jakým Evropané plní své obranné povinnosti v rámci Aliance. Na obou stranách Atlantiku se nepřestávají ozývat výzvy k vytvoření „evropského pilíře“ NATO. Vývoj se však zatím ubíral opačným směrem.

3.7

To, že nebyl skutečný „evropský pilíř“ vytvořen, má hluboké politické kořeny. V Evropě se nadále nedostává politické vůle k tomu, aby byly definovány evropské strategické zájmy nebo společné klíčové vojenské kapacity. Naproti tomu USA a další země používají koncepci strategických činností, která zahrnuje všechny oblasti výzkumu a průmyslu přispívající ke globální bezpečnosti jejich občanů, ať už v civilní nebo vojenské oblasti.

3.8

S ohledem na tyto souvislosti se EHSV domnívá, že při vytváření „evropského pilíře“ by měla být přílišná závislost evropských vojenských kapacit na USA nahrazena vyváženějším vztahem. Je velice potřebná diskuse o společných evropských strategických zájmech, což je ve výlučné zodpovědnosti vlád členských států. Souběžně je nutné zahájit co nejdříve systematické plánování prostřednictvím spolupráce mezi evropskými institucemi, členskými státy a obranným průmyslem a postupně přehodnotit postupy členských států, které automaticky nakupují hotová řešení v USA.

3.9

Zlepšení podmínek pro oboustranně vyváženou spolupráci obranného odvětví s průmyslem Spojených států by bylo přínosné jak z průmyslového, tak z finančního hlediska.

4.1

Mezi zahraniční a obrannou/bezpečnostní politikou a obranným průmyslem existuje těsný vztah. Navzdory privatizaci v odvětví mají vlády velký podíl na obranném průmyslu jako zákazník, regulátor a poskytovatel vývozních licencí.

4.2

Obranný průmysl má k působení na vývozních trzích značný manévrovací prostor. Je tomu tak částečně z důvodu privatizace a částečně díky podpoře vlád: v důsledku hospodářské krize byli někteří ministři obrany explicitně pověřeni podporou vývozu. Krize v každém případě odvětví obrany nutí, aby vývoz považovalo za klíčovou součást svého obchodního modelu. Rok 2011 byl pro evropské podniky z hlediska zisku v průměru velmi úspěšný. Společnostem se rovněž poměrně dobře daří rozvíjet produkci „dvojího užití“.

4.3

Státy globálního významu jako Čína, Indie nebo Brazílie mají v oblasti zahraniční politiky své vlastní ambice, které se projevují navyšováním rozpočtů na obranu. To v současné době vytváří příležitosti pro evropský vývoz. Jak dlouho však bude tato situace trvat? Odvětví nadále dosahuje poměrně dobrých výsledků, ale jeho výkony se z velké části zakládají na investicích, které se uskutečnily před 20 až 25 lety. Další omezování nebo stagnace investic v současnosti by již způsobily nezvratné dopady v blízké budoucnosti.

4.4

Kromě toho je realistické očekávat, že rozvíjející se velmoci zahájí budování vlastního průmyslu nezávisle na průmyslu západního světa a že následně začnou jako budoucí konkurenti Evropy na trzích třetích zemí ve stále větší míře blokovat dovoz ze západních zemí nebo jej podmiňovat splněním určitých požadavků.

4.5

V současné době se v Evropě neplánuje zahájení žádných nových významných programů, což bude mít nepochybně dopad na úspěšnost budoucího vývozu. Kromě toho již delší dobu žádná klíčová rozvíjející se země neprojevila zájem o významnější převod technologií a výroby na své území.

4.6

Jednorázové vývozní smlouvy budou s velkou pravděpodobností využívány ke zkopírování technologií ze západních zemí. Alternativou k blokování dovozu by pro západní země mohlo být budování výrobních (a vývojových) kapacit v dotčených zemích. Otázka, do jaké míry by takový vývoj ovlivnil výrobu a pracovní příležitosti v Evropě, je v současnosti z velké části spekulací. V dlouhodobějším horizontu je pravděpodobné, že postavení evropského průmyslu budou podrývat rozvíjející se velmoci. Posílení technologie a výroby v těchto zemích bude mít vliv rovněž na evropské (potencionální) vývozní trhy v dalších třetích zemích. Soupeření produktů i cen se stane intenzivnějším.

4.7

S ohledem na dobu potřebnou k vývoji a výrobě a vzhledem k technologickým investicím a průběžným inovacím Evropa potřebuje cílenou koordinaci, která zajistí moderní, soběstačný obranný průmysl. Vzhledem k tomu, že velikost trhu je vymezena převážně hranicemi jednotlivých států, zbrojní průmysl se téměř automaticky nachází pod kritickou úrovní, a to i ve velkých členských státech. Vývoz do třetích zemí může tuto situaci do určité míry zmírnit, budoucnost je však nejistá, neboť tržní podmínky jsou často nestabilní.

4.8

Neustále snižování rozpočtů, jež za současných okolností přináší značná omezení, by mělo být varovným signálem. Má dopad na rozpočty pro investice a zadávání zakázek, zvláště tehdy, zůstávají-li provozní náklady a náklady na údržbu na stejné úrovni, nebo v důsledku probíhajících vojenských operací (například v Afghánistánu, v Libyi, operace proti pirátům aj.) dokonce stoupají.

4.9

Výsledkem je odkládání nebo dokonce rušení investic, které mají pro průmysl klíčový význam, protože zajišťují udržování a obnovu kapacit v oblasti výroby a vývoje. Kromě toho bude samotný průmysl v nepříznivém období méně ochoten do této údržby nebo do nových aktivit investovat. Potřebné investice lze zajistit pouze prostřednictvím dobře organizované spolupráce.

4.10

EHSV obhajuje promyšleně vypracovanou evropskou průmyslovou politiku pro odvětví obrany, od navrhování systémů po fázi provozu. To je záležitost specifické odvětvové politiky. Ze samotné své podstaty je toto odvětví veřejným trhem. Na výzkum a vývoj musí být poskytovány finanční prostředky přesahující základní kapitál, a to kvůli neziskovosti počátečních marží a kvůli specifickým vládním požadavkům. Je třeba stanovit klíčové evropské průmyslové kapacity a investiční politiky a podpořit tak silnou evropskou produkci. Vzhledem k tomu, že žádná země nemá dostatečné zdroje k tomu, aby financovala vlastní zbraně „nové generace“, je nutné propojit vnitrostátní a evropské cíle, stejně jako vnitrostátní a evropské zdroje, a to z finančního i průmyslového hlediska. Řízení by se mělo zakládat na sdílených pravomocích EU a jednotlivých států v souladu se schválenou strategií Evropa 2020. To rovněž představuje účinný způsob, jak zlepšit koordinaci mezi evropskými institucemi a v rámci Komise, která stále zdaleka nenaplňuje svůj potenciál. V tomto ohledu může být cennou podporou pracovní skupina, která brzy začne fungovat jako platforma pro jednání o prioritách, kapacitách a nedostatcích – Komise, Evropská obranná agentura (EOA) a Evropská služba pro vnější činnost.

4.11

Ústředním tématem je výzkum a vývoj. Obranný průmysl je průmyslovou činností, která využívá špičkové technologie a vyžaduje vysokou úroveň znalostí, nezbytnou rovněž pro plnohodnotný vývoj prototypů. Výzkum a vývoj se téměř nikdy nemůže spoléhat výhradně na zdroje z průmyslu. Vývoj a životnost systémů jsou zkrátka příliš dlouhé a finanční dopad příliš velký na to, aby mohl průmysl nést všechna finanční rizika. Ze zkušeností vyplývá, že za všemi úspěšnými programy stojí společné úsilí vlád a průmyslu.

4.12

Velmi vysoký podíl prostředků na výzkum a vývoj v oblasti obrany ve světě pochází od vlád, a to buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím nákupů. Není překvapivé, že obranný průmysl se vzhledem k povaze svých produktů zpravidla vyhýbá příliš velkému finančnímu riziku. Vládní škrty mohou zvláště ohrozit výzkum a vývoj v oblasti obrany.

4.13

Kromě průmyslové konsolidace jsou proto zapotřebí dostatečné a sdružené finanční prostředky na výzkum, technologii a vývoj, sjednané mezi členskými státy, Komisí a průmyslem. Investice v oblasti obrany vyžadují vysokou míru financování výzkumu, vývoje a technologických projektů. Vedle toho je nutné zajistit přístup ke klíčovým technologiím. Pokud by technologie zásadní pro vývoj a výrobu přestaly být kvůli zavedeným omezením vývozu přístupné, dosažení cílů v oblasti evropské bezpečnosti by bylo vážně ohroženo.

4.14

Výzkum a vývoj prováděný mimo obranné organizace hraje vzhledem k pokroku dosaženému nezávislou vědou a technologií v řadě oblastí stále důležitější roli. Zda má být výzkum a vývoj označen jako „obranný“ nebo „civilní“, lze často určit až v posledních fázích vývoje na základě konečného využití. Výzkum a vývoj „dvojího užití“ je čím dál tím významnější pro obranné aplikace, viz například IT. Je proto zásadní, aby evropská technologická a průmyslová základna obrany (European Defence Technological and Industrial Base, EDTIB) tento výzkum a vývoj „dvojího užití“ podporovala, zejména proto, že umožňuje financování mimo rámec obranných společenství.

4.15

Na veřejném financování výzkumu a vývoje na úrovni EU by se měly shodnout členské státy. Lze jej zajistit prostřednictvím osmého rámcového programu nebo prostřednictvím samostatného fondu, nejlépe za pomoci balíčků zahrnujících oblasti pokročilého výzkumu, například nanotechnologie a umělou inteligenci. Vzhledem ke vztahu mezi obranným průmyslem a veřejným sektorem je třeba naplánovat zvláštní postupy.

4.16

Klíčovou úlohu by podle evropské rámcové spolupráce měly hrát Evropská obranná agentura a Komise, mimo jiné proto, aby se zabránilo každodennímu politickému vměšování. Evropská obranná agentura by měla také dostat příležitost plně zastávat svou úlohu ve smyslu Lisabonské smlouvy (7).

4.17

Zásadní význam pro průmyslový program a program výzkumu a vývoje v oblasti obrany má vhodná pracovní síla s nejnovějšími znalostmi (8). To představuje další pádný argument pro to, aby byl namísto neorganizované restrukturalizace zaveden stabilní rámec pro výzkum, vývoj a průmysl. Je třeba mít na paměti, že pracovní síla v obranném průmyslu je základem pro výstavbu budoucích obranných kapacit. Konzultace a komunikace s podniky, ústavy výzkumu a vývoje, vysokoškolské vzdělávání, vojenské organizace a zainteresované odborové svazy musí pomoci zajistit, aby byla probíhající restrukturalizace i na budoucnost zaměřená výroba zbrojní techniky v Evropě náležitě zorganizována.

4.18

Kvůli rozpočtovým omezením je nutné zabývat se překrýváním a neúčinností. Kontrolovaná konsolidace není nutně synonymem pro výstavbu velkých společností. Jedná se o vytvoření dostatečného objemu a kvality na základě mezinárodních norem, které zajistí konkurenceschopné postavení na domácích trzích a ve třetích zemích. Je stále potřebnější koordinovat plánování projektů na evropské úrovni jak ze strany vlád, tak ze strany příslušných aktérů EU a podniků.

4.19

Rozdíly ve velikosti a výkonnosti odvětví jsou skutečností. Členské státy se výrazně liší, i pokud jde o význam tohoto průmyslu. Jedním z cílů dohody mezi zúčastněnými zeměmi by mělo být zajištění toho, aby se do významných projektů zapojily podniky v zemích mimo LoI (tj. mimo hlavní producenty). Tento přístup je nejen politicky žádoucí, ale rovněž podporuje plodné vztahy mezi velkými a menšími společnostmi i výzkumnými ústavy. Jako dodavatelé by malé a střední podniky měly úspěšně přispívat k inteligentním specializačním řetězcům.

4.20

Zvláštní pozornost je třeba věnovat pocitu zranitelnosti, který panuje v zemích střední Evropy v důsledku jejich exponované zeměpisné polohy. EHSV zdůrazňuje, že je třeba náležitě začlenit poznatky a dovednosti, které jsou k dispozici v zemích střední Evropy, do probíhajících a budoucích obranných projektů, protože je jednak třeba zajistit, aby se občané v těchto zemích cítili dobře chráněni, a také protože je žádoucí plně využít specifické odborné poznatky v oblasti obrany.

4.21

Integrací evropského trhu s vojenským materiálem by vznikl stabilnější domácí trh. Kromě sloučení stávajících trhů jednotlivých států by evropský trh podpořil harmonizaci nebo dokonce standardizaci požadavků a pravidel pro zadávání zakázek mezi různými členskými státy. Větší harmonizace či standardizace by zlepšila finanční a hospodářské podmínky, což by posílilo konkurenceschopnost evropských společností na světovém trhu.

4.22

Evropský obranný trh by měl dosahovat kritického objemu. V této souvislosti EHSV poukazuje na škodlivé následky toho, když členské státy nadále nakupují hotové produkty v zahraničí, zejména v USA. Tato praxe zaprvé ohrožuje výhody evropského trhu pro podniky; ceny za takové výrobky obranného průmyslu by pro evropské zákazníky následně vzrostly, kdyby byl podnikům znemožněn prodej na trzích třetích zemí, kde bude (státní) konkurence nabývat na intenzitě. Zadruhé evropské země, které kupují hotové produkty v USA, platí americké technologické náklady, které jsou v ceně těchto produktů zahrnuty.

4.23

S ohledem na finanční a mezinárodní politickou perspektivu je třeba zahájit zásadní evropskou debatu a vyvodit z ní praktické závěry. Nebudou-li všechny členské státy ochotny účastnit se společného rámce, měla by převážit zásada „posílené spolupráce“. Ukazuje se, že větší integrace a pozitivní přístup k nákupu evropských produktů představuje jediný způsob, jak se přiblížit velikosti trhů srovnatelné s trhy v USA. Bez efektivního domácího trhu existují důvody pro vážné pochybnosti o tom, zda má evropský průmysl naději být konkurenceschopný na světové úrovni.

5.1

Průmyslová struktura různých ozbrojených sil – pozemních, námořních, vzdušných – se v jednotlivých státech značně liší. V řadě oblastí již nelze žádný jednotlivý stát považovat za schopný vyvíjet výzbroj nové generace vlastními silami.

5.2

Pouze v pozemním odvětví existuje omezený počet velkých společností, které jsou díky systémové integraci s to vyvíjet a vyrábět hlavní bojové tanky a lehčí vojenská vozidla. Přední evropští producenti sídlí ve Francii, Německu a Spojeném království. Existuje celá řada subsystémových výrobců a dodavatelů ve třetím sledu, mezi nimiž jsou nedostatečně zastoupeni ti ze střední Evropy.

5.3

Mnoho zemí buduje svůj „vlastní“ námořní průmysl a staví vojenská plavidla v široké škále velikostí a složitosti podle jednotlivých zemí. Vůdčí postavení zastávají země LoI a Nizozemsko, a to rovněž v oblasti návrhů a komplexních zařízení pro výzkum vojenských plavidel, což je činnost zcela odlišná od vývoje civilního lodního stavitelství. I zde existuje celá řada subsystémových výrobců a dodavatelů ve třetím sledu.

5.4

Vojenské letouny jsou vyvíjeny a vyráběny pouze v několika zemích. Průmysl je soustředěn v malém počtu převážně nadnárodních společností, které působí na evropské i vyšší úrovni. Vojenský letecký průmysl je koncentrován zejména v Evropské společnosti pro vzdušnou obranu a vesmír (EADS) a ve společnostech BAE Systems, Dassault a Saab-Aircraft. Pokročilý výzkum v oblasti aerodynamiky se omezuje na několik zemí.

5.5

Odvětví elektroniky zahrnující ovládání, komunikaci a řízení, které je zastoupeno hlavními průmyslovými subjekty jako Thales, BAE Systems a Finmeccanica, má pro obranu čím dál tím větší význam. Pro největší evropské skupiny působící v oblasti elektronického průmyslu – Philips a Siemens – má obrana spíše menší význam. Každopádně je v případě těchto podniků objem produkce v rámci nákladově efektivní sériové výroby specifických elektronických součástí, jako jsou integrované obvody pro obranu, příliš malý. Zapojení těchto velkých průmyslových skupin nicméně podtrhuje význam „dvojího užití“ v této oblasti.

5.6

Pokud jde o střelivo a výbušniny, řada podniků v posledních desetiletích postupně zanikla, částečně kvůli omezením souvisejícím se životním prostředím. Požadavky na veřejnou bezpečnost takové podniky nutí, aby svá starší výrobní místa buď přesunuly, nebo je jednoduše zrušily.

5.7

Přístup ke klíčovým technologiím má zásadní význam a měl by být podporován v rámci SBOP. Totéž platí pro některé materiály, jako jsou uhlíková vlákna nebo materiály pro elektronické součástky.

5.8

Velkou podporou může být obranný balíček z roku 2007, přijatý v roce 2009. Členské státy měly povinnost provést příslušné směrnice v létě 2011. Je stále příliš brzy na příznivé či skeptické hodnocení, pokud jde o jejich dominový efekt při vytváření vnitřního trhu. Proces ještě není u konce a je třeba vyčkat, zda se podaří dosáhnout cíle, jímž je převod obranných produktů v rámci Společenství a vyjasnění pojmů, jako jsou „podstatné národní bezpečnostní zájmy“.

5.9

Článek 346 SFEU umožňuje výjimku z právních předpisů EU o veřejných zakázkách v případě opatření nezbytných k ochraně podstatných zájmů bezpečnosti státu. Tak široká formulace může bránit nerušenému vývoji trhu, zejména v potřebných dodavatelských řetězcích. EHSV se vyslovuje pro konkrétnější interpretaci článku 346, která by otevírala dostatečné možnosti pro evropská řešení a optimální evropské dodavatelské řetězce, posilovala bezpečnost dodávek, dostupné specializace v členských státech a nákladovou účinnost.

5.10

Podmínka ohledně národní bezpečnosti informací přináší problémy podobné těm, které jsou uvedeny v bodě 5.9, a je třeba ji také přezkoumat. Představuje rovněž důležité a citlivé téma v souvislosti se zapojením evropských podniků do obranných projektů v USA.

5.11

„Sdílení a sdružování“, včetně společných vzdělávacích programů, by mělo být programem zaměřeným do budoucna. Základní podmínkou je, aby nezůstalo jen u slov a sliby nahradilo konkrétní plánování a cílený přístup s jasně stanovenými kroky. Dokud však nepanuje shoda ohledně obranných doktrín, uskutečňovat „sdílení a sdružování“ v praxi bude velmi obtížné.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/24

—

začlenění mužů do diskuse a komunikace;

—

odstranění stereotypního pojímání mužů a žen, zejména ve vzdělávání, a pokud jde o profesní dráhu;

—

podpora univerzitních studií, jež mohou ženy povzbudit v zakládání nových podniků;

—

zajištění rovného přístupu k financování a ke zdrojům za stejných podmínek;

—

zlepšení sociální ochrany samostatně výdělečně činných osob.

—

Evropská síť mentorů pro podnikatelky, spuštěná během polského předsednictví dne 15. listopadu 2011. Síť je jednou z opatření navržených v přezkumu iniciativy „Small Business Act“ a posiluje a doplňuje opatření na propagaci, podporu a stimulaci podnikání žen.

—

Evropská síť tvůrců politik na podporu podnikatelského ducha žen (WES).

—

Portál věnovaný podnikání žen (6).

—

potíraly nezákonnou diskriminaci a obtěžování na základě pohlaví;

—

podporovaly rovnost příležitostí žen a mužů.

5.1.3.1

Vytvořit kancelář na podporu podnikání žen v rámci Evropské komise a příslušných ministerstev. Tyto kanceláře by pokud možno neměly být začleněny do ministerstev pro rovnost žen a mužů, aby se jasně rozlišovalo mezi hospodářsko-podnikatelskou činností a odpovědností v oblasti rovnosti pohlaví. Tyto útvary musí mít seriózní mandát včetně cílů a prostředků. V GŘ pro podniky se v současné době věnuje otázce podnikání žen v Evropě pouze 1 z 900 zaměstnanců!

5.1.3.2

Jmenovat ředitele/zmocněnce / zástupce na vysoké úrovni pro podnikání žen v rámci Evropské komise a ministerstev členských států, pod něž spadá agenda podnikání, avšak s kompetencemi napříč rezorty zaměřenými na úkol zvyšovat povědomí o hospodářských přínosech vedení více žen k tomu, aby zakládaly a rozvíjely vlastní podniky. Tyto útvary by měly být vytvořeny na dobu určitou (4–10 let podle struktury hospodářství a financování) a měly by mít velmi jasné pravomoci s konkrétními cíli a odpovědností. Ředitel/zmocněnec / zástupce na vysoké úrovni pro podnikání žen by rovněž by mohl být odpovědný za podporu profesní dráhy v průmyslových a akademických oblastech, jež vedou ke zvýšenému podnikání žen a které zahrnují například výzkum, vědu, odvětví špičkových technologií, přímý prodej a rozvoj internetových a informačních technologií.

5.1.3.3

Sbírat podstatné údaje, které umožní měření a kvantifikaci přidělování prostředků pro ženy-podnikatelky, což je hlavní důvod, proč jsou ženy vystavovány diskriminaci v podnikání, zejména v počáteční fázi. Podporovat roční aktualizace politik a průzkumů týkajících se podnikání žen ve všech evropských regionech. Zintenzivňovat sběr údajů rozlišených podle pohlaví a zvyšovat přístup k nim na úrovni ministerstev a agentur. Zásadní význam má to, aby GŘ pro podniky a ministerstva pro hospodářský rozvoj ve všech členských státech vypracovávala posouzení dopadů z hlediska rovnosti žen a mužů a sbírala relevantní údaje, které zahrnují počet žen-podnikatelek, počet podniků vlastněných ženami, počet osob zaměstnaných v těchto podnicích a informace o přidělení prostředků těmto podnikům a podnikatelkám. Je důležité si uvědomit, že země jako Austrálie, Kanada a USA úspěšně zvýšily míru podnikání žen prostřednictvím sběru a analýzy takových dat.

5.1.3.4

Vymáhat stávající právní předpisy v oblasti rovnosti žen a mužů. Aktuální údaje hovoří o nejvyšší míře nezaměstnanosti žen v Evropě za posledních 23 let. Počet mladých lidí včetně řady absolventek vysokých škol, které nejsou ekonomicky aktivní, je také rekordní. Existují rozdíly v odměňování mezi muži a ženami a v celé Evropě nejsou ženy dostatečně zastoupeny v rozhodovacím procesu. Je velmi důležité, aby EU a členské státy plnily svou „genderovou povinnost“ spočívající v rozlišování informací podle pohlaví, zejména při sběru údajů a rozdělování prostředků.

5.2.1.1

Všechny činnosti na podporu podnikání žen a podniků vlastněných ženami jsou ze společenského i hospodářského hlediska přínosné pro všechny, a proto musí být muži stimulováni k tomu, aby se účastnili této diskuse a aby uznali přidanou hodnotu podpory podnikatelské činnosti žen. Příslušné informování v této oblasti, sítě a školení by měly zahrnovat jak ženy, tak muže, a rovné zacházení pro všechny členy společnosti by mělo být zajištěno také prostřednictvím sociální ochrany.

5.2.1.2

Zajistit přístupnost podnikání pro všechny díky tomu, že bude v rámci vzdělávání na všech úrovních odstraněno stereotypní zobrazování podnikatelů, a díky řízení jazyka a výrazů používaných k popisu podnikatelů. Zároveň je třeba zajistit, aby podpora, kterou v současné době poskytují podnikatelům univerzity, a další vzdělávání byly atraktivní a užitečné pro mladé ženy, čímž by se odstranily rozdíly mezi počty mladých mužů a mladých žen zahajujících podnikání.

5.2.1.3

Podporovat tradiční i netradiční profesní dráhy žen všech věkových kategorií způsobem, jenž bude z neutrální z genderového hlediska. Evropa má řadu vysoce kvalifikovaných žen s vysokoškolským vzděláním, z nichž mnohé jsou dnes v důsledku krize nezaměstnané a které možná ani nikdy neuvažovaly o tom, že by mohly začít samy podnikat.

5.2.1.4

Vytvořit speciální střediska pro podnikání žen nabízející základní informace z oblasti podnikání, sítě, sdílení znalostí, školení a mentorství. Taková střediska v některých zemích EU chybí a ta, která existují v rámci podnikatelských sdružení a obchodních komor v celé EU, často nemají dost prostředků. Pokud však mají dostatek prostředků, mohou být tato centra vysoce efektivní při propagaci podnikání žen. V Německu existuje řada příkladů osvědčených postupů.

5.2.1.5

Zajistit podporu a přístup k informacím, zdrojům a prostředkům ve výzkumu, vědě a technologii pro ženy, které si třeba přejí začít podnikat nebo rozvíjet svůj výzkum či inovace.

5.2.1.6

Zajistit, aby finanční instituce poskytovaly informace o půjčkách rozlišené podle pohlaví. Z výzkumů vyplývá, že půjčky pro ženy jsou nízké a často za o mnoho vyšší úroky než v případě mužů (15).

5.2.1.7

Přezkum plnění sociálního zabezpečení pro všechny podnikatele, ale zejména praktickou stránku plnění pro ženy-podnikatelky v době těhotenství a pro matky a opatrovnice dětí. Akční plán – evropská agenda pro podnikání (16) upozorňuje na potřebu lepších systémů sociálního zabezpečení, avšak pokud jde o předkládání příslušných návrhů, není dostatečně ambiciózní.

5.2.1.8

Vypracovat a zavést dohodu s veřejnoprávními médii v celé EU, jejíž účelem by bylo povzbudit média z členských států k tomu, aby se zavázala ke stanovení cílů z hlediska genderové vyváženosti, pokud jde o vysílání z oblasti podnikání – odvedly ženy ze „stránek pro ženy“ a uvedly je na stránky o podnikání. Výzkum ukazuje, že mediální pokrytí může významně a pozitivně ovlivnit vnímání žen-podnikatelek a postoje vůči nim. Větší publicita úspěšných podnikatelek jako vzorů by mělo znatelný dopad na postoje společnosti vůči podnikatelkám.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/29

1.1

Je zapotřebí analyzovat potenciál žen, které pracují anebo podnikají v zemědělských a ve venkovských oblastech, vypracovat jeho přehled, využít jej ve všech politikách EU a naopak zabránit jeho penalizaci v některých z nich: tento základ je nezbytný, aby ženy mohly být hybatelkami rozvoje a inovací a pomoci celému odvětví překonat krizi.

1.2

Ve všech právních předpisech a programech EU je třeba zaručit rovné zacházení, rovné příležitosti a opatření na podporu podmínek pro ženy, a to pomocí zohlednění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, jednoduššího přístupu ke zdrojům a průběžného hodnocení výsledků.

1.3

Ženy musejí být zapojeny do rozvojových plánů v tomto odvětví na místní i regionální úrovni: musejí tedy mít možnost účastnit se, vyjádřit potřeby, zkušenosti a záměry (budování kapacit).

1.4

Spolupráce vysokých škol a výzkumných středisek se zainteresovanými ženami musí analyzovat možnosti a potřeby, poskytnout vzdělávací a technologické nástroje na podporu rozvoje podniků s ženským vedením a zvýšit kvalitu práce a života žen v zemědělství.

1.5

Zásadní pro rozvoj a zlepšování působení žen v zemědělství jsou IKT (1), za předpokladu, že budou efektivní, rozšířené po celém území, přístupné a finančně dostupné (širokopásmové připojení). Mohou tak rovněž vzniknout pracovní místa pro techniky v oboru IKT.

1.6

Kvalitní IKT mohou usnadnit vytváření ženských sítí, jež napomáhají rozvíjení kontaktů, podporují zapojení a podněcují navazování vztahů a výměny osvědčených postupů mezi ženami v EU a ženami v kandidátských a ve třetích zemích, rovněž ve prospěch mezinárodní spolupráce a obchodu.

1.7

Odbornou přípravu je třeba zaměřit na potřeby a možnosti zainteresovaných žen; inovativní formy šíření by pak mohly být svěřeny ženám samým (diskusní skupiny a sebevzdělávání, tematické stránky v tisku, informační akce ve vzdělávacích ústavech atp.).

1.8

Mají-li se ženy organizovat, zapojit se a rozvíjet svůj potenciál, potřebují nutně efektivní, přístupné a flexibilní služby, díky nimž uspoří čas vyhrazený na pečovatelské povinnosti. Týká se to zdravotnictví, dopravy, úvěrů, distribuce, marketingu, péče o seniory a o děti, ale také odvětví sociální péče zajišťující ochranu pro ženy, které tyto služby využívat nemohou. I v tomto případě dochází v příslušných službách ke vzniku pracovních míst.

1.9

Všechny členské státy EU by měly podpořit právní uznání vypomáhajících manželek pro účely sociální a zdravotní ochrany. Na úrovni EU by bylo žádoucí definovat normativní rámec pro manželky majitelů zemědělských podniků, např. formou statusu ženy v zemědělsko-venkovském prostředí.

1.10

Ženy mohou přispívat k udržitelnosti zemědělství a území, budou-li mít k dispozici potřebné znalosti a technologie (zelené technologie, efektivní správa a využití zdrojů, výroba čisté energie). Pro vznik tohoto typu inovačních a udržitelných podniků je třeba zajistit zrychlený postup k získání zjednodušeného přístupu ke zdrojům (zvláště v rámci druhého pilíře SZP).

1.11

Ženy mohou být hybatelkami obnovy řemesel, tradičních kvalitních a biologických výrobků také díky užší interakci mezi producentkami a spotřebitelkami, již je třeba prostudovat a zhodnotit (jako v případě „krátkých dodavatelských řetězců“).

1.12

Na podpoře práce a působení žen se musejí společně podílet reforma SZP a politiky v oblasti rozvoje venkova, zejména tematické programy vyhrazené ženám (druhý pilíř).

1.13

Členské státy, regiony, obce a sociální partneři mají společnou odpovědnost za rozvíjení možností žen žijících v zemědělském a venkovském prostředí zajištěním právního prostředí a zavedením odpovídajícího právního rámce, jenž by zajistil zásadu rovnosti a reprezentativního zastoupení žen a mužů v jejich vnitřních strukturách. Pozitivní příklady z jednotlivých členských států by měly sloužit jako podnět k tomu, aby – jak také požaduje Evropský parlament – byly ženy přiměřeně zastoupeny ve všech politických, hospodářských a sociálních grémiích v zemědělství a ve venkovských oblastech.

2.1

Potenciál žen v zemědělství a ve venkovských oblastech je podceňován: zpráva o SZP za rok 2010 (2) poukazuje na ženy výhradně formou statistik úřadu Eurostat a zpráva o rozvoji venkova za rok 2010 se letmo zmiňuje o rozdílu v zapojení do trhu práce (76 % mužů, 62 % žen (3)). Také v zajímavém rozhodnutí Rady ze dne 20. února 2006 o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (4) jsou ženy zmíněny pouze v souvislosti s nutností podporovat jejich přístup k práci.

2.2

Evropský parlament naopak ve svém usnesení z roku 2011 o úloze žen v zemědělství a ve venkovských oblastech (5) důsledně vyjmenovává hlavní problémy, kterým ženy čelí, a navrhuje určité strategické směry na jejich podporu v jejich sociální a hospodářské situaci. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) schvaluje analýzu EP a sdílí její zjištění, přičemž by rád připomněl několik vlastních stanovisek (6).

2.3

EHSV oceňuje návrh Komise týkající se nařízení o společných ustanoveních ohledně strukturálních fondů a pracovní dokumenty útvarů Komise, které jsou k němu připojeny (7), stejně jako sdělení o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ (8): tyto texty obsahují zajímavé prvky, jež skýtají naději, že instituce budou věnovat větší pozornost otázkám rovnosti mužů a žen; Výbor věří, že budou následovat příslušná rozhodnutí Rady.

2.4

EHSV velmi oceňuje činnost organizací sdružujících ženy pracující v zemědělství a činnost podobných sítí v řadě členských států. Tyto organizace jsou zčásti samostatné a zčásti jsou začleněny do zemědělských svazů. Existují také některé organizace mladých zemědělců, jež se výrazně angažují ve věci rovného postavení žen a mužů. Mnohým ženám to umožňuje získat kvalifikaci a motivuje je to k další podnikatelské, sociální, profesní a politické činnosti. Mají rovněž velký podíl na pokroku, jehož bylo zatím dosaženo, např. pokud jde o sociální zabezpečení rodin zemědělců. V některých zemědělských svazech, které až dosud tradičně ovládali muži, mají dnes značný vliv ženy (9). Takovými příklady by se měly řídit všechny členské státy.

2.5

Cílem tohoto stanoviska je identifikovat na pozadí těchto dokumentů určitá kritéria a opatření, která by mohla pomoci uvolnit potenciál žen jako pracovnic a podnikatelek, a převzít tak inovační úlohu v úsilí o udržitelný rozvoj a kvalitní pracovní místa. Lepší určení pracovního potenciálu a potřeb podnikání žen v zemědělsko-venkovském prostředí může přispět ke zlepšení výroby, strukturalizovat ji, udělit jí strategický směr, diverzifikovat ji a nastolit větší soudržnost mezi SZP a politikami v oblasti rozvoje venkova a územní soudržnosti.

3.1

Postupné reformy SZP rozvolnily hranici mezi pojmy ekonomika zemědělství, ekonomika venkova a územní správa/rozvoj. Tím došlo k rozšíření oblasti (10), v níž je třeba analyzovat problémy žen, zvýšila se však též potřeba přesných, dílčích a kvalitativních údajů, s jejichž pomocí by bylo možné navázat na dosavadní činnost Eurostatu. V usnesení EP z roku 2011 se uvádí, že „osob pracujících v zemědělství“ je 26,7 milionu, z nichž 42 % jsou ženy (tj. 11,2 milionu), přičemž jsou zde zahrnuty veškeré zemědělské a venkovské činnosti, v nichž tyto osoby vykonávají jakoukoli práci (jež však často není jedinou ani hlavní činností); Eurostat naopak měří zaměstnanost v zemědělství na základě RPJ (ročních pracovních jednotek), což snižuje počet mužů a žen pracujících jakoukoli formou v zemědělství na 11,1 milionu v roce 2010 (zemědělská, lesnická, lovecká a rybolovná činnost), a počet žen následně na přibližně 4,7 milionu (11).

3.2

Tento exkurs do statistické metodiky jasně ukazuje, že problémem není počet zainteresovaných osob, ale strategický rozměr zemědělsko-venkovského sektoru ve vztahu k městskému a příměstskému prostředí a jejich udržitelný rozvoj (environmentální a sociální). Na realitu žen v zemědělství a ve venkovských oblastech proto budeme nahlížet ze dvou úhlů: přísných výrobních norem v evropském zemědělství a potenciálu, který ženy představují a jejž lze uvolnit s využitím omezených prostředků, budou-li tyto prostředky využity efektivně a správně zacíleny. Bude zapotřebí pamatovat na skutečnost, že stále probíhá vážná krize, která vytváří překážky – avšak také příležitosti – pro ženy, které žijí a pracují v zemědělsko-venkovských oblastech.

4.1

Nedávné průzkumy zemědělsko-venkovského prostředí ukazují, že po propadu výroby a zaměstnanosti z důvodu zpomalení spotřeby a vývozu se tento sektor opět navrací k růstu a následnému zvyšování příjmů. Zejména vnitřní trh vykazuje určitou orientaci na kvalitu a udržitelnost; například jsou mezi spotřebiteli stále příznivěji vnímány místní produkty (distribuce s nulovými kilometry neboli krátké řetězce (12)) anebo bioprodukty.

4.2

Co se týče zaměstnanosti, v letech 2007 až 2008 došlo v zemědělství k úbytku ca. 900 tisíc pracovních míst, zatímco v období 2008–2009 dosáhla ztráta úrovně 200 tisíc RPJ (13). Negativní trend zaměstnanosti by se tak mohl ustálit na hodnotách, které odrážejí snížení počtu pracovníků v důsledku racionalizace podniků, přičemž počet nekvalifikovaných pracovních sil klesl ve prospěch pracovních sil s vyšší kvalifikací.

4.3

I přes tato povzbudivá zjištění jsme zatím nepřekonali probíhající krizi, ani nedošlo ke zlepšení podmínek pro ženy: velká část zemědělské výroby nadále neformálně využívá ženskou pracovní sílu, která je již tak výrazně znevýhodněna jak v práci na plný pracovní úvazek (26 % žen proti 52 % mužů), tak u úvazku zkráceného (9,7 % mužů proti 11,8 žen) (14); vedle těchto údajů existuje odvětví sezónní práce (ve srovnání s nízkým podílem pracujících na dobu neurčitou sem spadá velmi výrazné procento pracujících), neformální a ilegální práce, což je rozsáhlý neviditelný či nekvantifikovaný problém, kde by bylo zapotřebí pomocí cílených opatření podněcovat přeměnu nehlášené práce na práci oficiální a v mezích možností stabilizovat práci žen.

4.3.1

Velice znepokojivá je situace přistěhovalkyň (ze zemí EU či mimo ni), jimž jsou často upírána i ta nejzákladnější práva, počínaje vyplácením mzdy se zpožděním či neodůvodněným a neobhajitelným snižováním její výše. Od počátku krize se tento stav dále zhoršuje a nelze jej přičítat potížím malých zemědělských a zpracovatelských podniků se získáním úvěrů; v řadě případů jsou pracovnice nuceny se vrátit do země původu bez mzdy, nebo jsou vydány napospas vykořisťovatelům, zločincům a obchodníkům s pracovní silou, kteří však v některých zemích EU zatím nejsou trestně postižitelní.

4.3.2

Územní roztroušenost zemědělských podniků, z nichž řada patří mezi malé podniky, ztěžuje kontroly pracovních vztahů. Pozorná správa ze strany místních orgánů spolu se sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti však může být východiskem boje proti nepravostem a trestné činnosti, jenž by zajistil právo a bezpečnost pro všechny.

5.1

Kvalitativní rozměr zemědělské produkce je důležitým aspektem práce žen, ať již jako producentek, nebo pomocnic, spotřebitelek či nositelek tradic, tvořivosti a tradičních vzorců chování. Máme-li těchto skutečností hodnotně využít, budou nutná územně zaměřená opatření.

5.2

Vývoj a aplikace pokročilých výrobních postupů, výzkum, odborné zaměření a odborná příprava se musejí opírat o interakci výzkumných středisek a vysokých škol se zemědělsko-venkovskými oblastmi v podobě zařazení potřeb žen a analýzy jejich potenciálu do práce těchto subjektů.

5.3

Často se má za to, že veškeré požadavky na kvalitativní zlepšení a podporu konkurenceschopnosti lze vyřešit dodáním určitého typu odborné přípravy. Výsledkem může být kvantitativní rozmach bez zvýšení kvality a zacílení odborné přípravy, jež často neodpovídá konkrétním potřebám hospodářství a zúčastněných sociálních subjektů, ani participativním strategiím udržitelného rozvoje. K zajištění růstu v zemědělsko-venkovském prostředí jsou zapotřebí připravené pracovnice a podnikatelky, avšak odborná příprava sama nezajistí okamžitou proměnu práce, činností a života, nebude-li se dostávat struktur a služeb a nebudou-li vytvořena udržitelná a kvalitní pracovní místa.

6.1

Každé opatření v oblasti odborné přípravy, poskytování služeb nebo racionalizace musí vycházet z analýzy konkrétních podmínek a možností, v nichž ženy v zemědělsko-venkovském prostředí žijí a pracují. To předpokládá pečlivou analýzu území i potenciálu a očekávání osob, a tu je třeba provádět za aktivní účasti žen, jichž se týká. Účast je dynamický jev, který zavazuje státní, regionální i místní orgány, ale také socioprofesní organizace. Uvolnění potenciálu žen může zvýšit celkový potenciál území, na němž žijí. Cílené a účinné programy na podporu rozvoje inovací, podnikání a práce žen mohou vytvářet pracovní místa (zvláště pro mladé) a zmírnit či dokonce někdy zvrátit trend vylidňování venkova.

6.1.1

Analýza tohoto potenciálu by měla vycházet ze spolupráce vysokých škol a příslušného území: do přípravy a hodnocení rozvojových plánu je třeba zapojit výzkumná střediska. Proto je zapotřebí zajistit účinné vazby prostřednictvím pokročilých a přístupných informačních a komunikačních technologií spojujících vysoké školy se ženami ve prospěch realizace podrobných výzkumů a jejich ověřování v praxi (15).

6.1.2

Plány územního rozvoje by měly zahrnovat specifická opatření v oblasti odborné přípravy zaměřená na pracovnice, vypomáhající manželky a podnikatelky tak, aby dokázaly využít jejich schopnosti adaptace, inovace, předávání znalostí a vzorců chování. Ženy, které absolvovaly určitý program odborné přípravy, by měly být motivovány k dalšímu předávání získaných znalostí pomocí formálních nástrojů (družstva, struktury zapojené do rozhodování místních orgánů, akční skupiny v rámci rozvoje venkova atd.) i nástrojů neformálních (diskusní a sebevzdělávací skupiny, akce ve vzdělávacích ústavech, rozhlasové a televizní pořady, novinové rubriky, sociální podniky atd.). Nutnou podmínkou nejsou jen finanční prostředky, ale také uvolnění času žen díky zařízením a kvalitním službám na daném území (placené volno, zařízení péče o děti, efektivní a bezplatná doprava (16), dočasné zastoupení v pečovatelské práci, jesle v zemědělském prostředí atd.).

6.2

Nutným předpokladem je účinné a levné pokrytí rychlým (širokopásmovým) připojením k internetu, uvážíme-li, že v některých státech EU je do sítě připojeno méně než 60 % domácností. Větší využití IKT může usnadnit také dálkové vzdělávání, komunikaci vzdálených částí území a je také podnětem ke komunikaci se ženami v zemědělsko-venkovských oblastech jiných zemí, což s sebou nese také zájem o výuku jazyků a výměnu zkušeností.

6.2.1

IKT mimo jiné usnadňují vytváření sítí podnikatelek, vypomáhajících manželek a pracovnic, které díky přítomnosti žen migrujících ze zemí mimo Unii komunikují a vstupují do interakce také s ženami z kandidátských a třetích zemí. Výsledkem může být plodná výměna zkušeností, lepší spolupráce na rozvoji i lepší integrace obchodu, a to může přispět k vyřešení globální výzvy v otázce výživy.

6.3

Mezi priority patří zdraví žen v zemědělsko-venkovském prostředí. Zdraví, bezpečnost a nemoci z povolání musejí na pracovištích monitorovat účinné zdravotnické služby – včetně dálkové léčby a diagnostiky – a kvalitní zdravotnická zařízení; lze tak rovněž vytvářet pracovní místa pro specializovaný personál. Tyto služby (zejména pak reprodukční medicína a gynekologická prevence) by měly být bezplatné; v každém případě by náklady měly být vždy odvozeny od příjmů a výdajů rodiny. Zásadním aspektem je hojný výskyt žen v pokročilém věku: v některých zemích se silným zemědělsko-venkovským zaměřením se ženy těší mnohem vyšší naději dožití než muži, takže ženská populace převažuje mezi lidmi staršími šedesáti let (17). Tyto ženy nezbytně potřebují zdravotnické služby, asistenci a podporu také proto, aby na sebe mladší ženy nemusely brát další rodinné povinnosti.

6.4

Podmínky pro vypomáhající manželky se i nadále v různých zemích velmi liší. Formálně nejsou uznány jako pracovnice, přestože v tomto odvětví odvádějí těžkou práci, a v některých členských státech zůstávají bez jakékoli zdravotní a důchodové podpory (vyjma univerzální dle důchodového systému). Je zapotřebí zavést nástroje zajišťující těmto ženám krytí, např. formou specifických penzijních fondů podporovaných sociálními subjekty či územními orgány. Bylo by též žádoucí definovat normy pro manželky majitelů zemědělských podniků, např. v rámci evropského statusu ženy v zemědělsko-venkovském prostředí.

6.5

Ženy hrají zásadní úlohu z hlediska racionálního využití energie a nakládání s odpady coby správkyně domácnosti. Třídění odpadů a vhodná zařízení ke kompostování a zpracování (biomasa) mohou být zařazeny mezi cíle úspory energie a mezi účinné cykly zemědělské a biologické výroby, která je energeticky soběstačná. Měly by být zavedeny zvláštní pobídky a usnadněn přístup k novým zeleným výrobním technologiím a účinnému využívání zdrojů pro firmy a činnosti řízené ženami.

6.6

V řadě zemí zaznamenaly iniciativy ženských skupin pozitivní zkušenosti s agroturistikou, především ve formě družstev, a dosáhly vynikajících výsledků. Vzhledem k rostoucímu zájmu o tento typ cestovního ruchu by bylo zapotřebí sdružit tyto aktivity do sítě a šířit osvědčené postupy.

6.7

K udržitelnému rozvoji a činnosti žen (rozvíjené často na malých plochách) je nezbytná kvalitní, funkční a flexibilní distribuce: místní distribuční družstva s nízkými náklady by mohla pomoci prodeji typických kvalitních výrobků za dostupnější ceny. Jako užitečné se ukázaly také specifické akce na podporu takových výrobků.

6.8

Důležité je vyzdvihnout řemeslnou výrobu a typické produkty, jež se vytrácejí. Cílené informační kampaně a marketing mohou pomoci zachovat či vytvořit aktivitu a pracovní místa, a postavit se tak vylidňování venkova a snižování kvality v důsledku masového dovozu. Proto je nezbytné zajistit účinnou interakci služeb, technologií a dopravy, které vhodně propojí venkovské a zemědělské oblasti s městskými trhy (18).

6.9

Je třeba zlepšit přístup k úvěrům na podporu zakládání zemědělských a řemeslných podniků a družstev tím, že bude uvalena odpovědnost na tradiční banky (zejména zemědělské záložny a místní spořitelny), ale také prostřednictvím podpory mikroúvěrových programů zaměřených přednostně na ženy.

7.1

V očekávání schválení návrhu nařízení o společných ustanoveních ohledně strukturálních fondů (19) připomeňme, že nařízení o EZFRV zdůrazňuje nutnost využívat prostředky z fondu na podporu rovnosti žen a mužů a stanoví povinnost informovat a zapojit subjekty usilující o splněním tohoto cíle (20). Nové společné nařízení by mohlo být posíleno zavedením zrychleného postupu (tzv. „fast track“) pro ženy zakládající inovační a udržitelné zemědělsko-venkovské či řemeslné podniky. Posílilo by to postavení a hlas organizací občanské společnosti zapojených do partnerství podle článku 6 citovaného předpisu.

7.2

Co se týče návrhu nařízení o společných ustanoveních ohledně fondů, který již byl předmětem stanoviska EHSV (21), připomeňme znovu silnou obavu z možných dopadů makroekonomických podmínek (článek 21) na projekty rozvíjející iniciativy na podporu žen. EHSV žádá, aby specifické normativní ustanovení bránilo přímému či nepřímému dopadu na nejzranitelnější sociální subjekty, mezi něž patří i ženy.

7.3

EHSV doufá, že Komise bude kromě závazků již zařazených v uvedených návrzích usilovat o rychlejší prosazení změn a požadavků žen a především dbát o to, aby programy na podporu podmínek žen v zemědělsko-venkovském prostředí nebyly příliš rigidní co do obsahu a metodiky.

7.4

Větší a kvalitnější účast žen na zemědělsko-venkovském rozvoji by měla být systematicky integrována i do evropských programů v oblasti výzkumu a vývoje, odborné přípravy (Evropský sociální fond, a nejen ten) a mobility pracovníků a samozřejmě též do provádění politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

7.5

Předpisy, programy a návrhy týkající se provádění druhého pilíře by měly být předmětem pravidelných přezkumů v rámci postupu monitorování SZP, jež by hodnotily plnění cíle rovných příležitostí a vhodného využití zdrojů.

7.6

Je třeba zavést také tematické podprogramy pro ženy v rámci politik rozvoje venkova a náležitě zhodnotit a šířit zkušenosti z programu Leader.

7.7

Při přípravě programů, které mezi své priority řadí uvolnění potenciálu žen, musí být území – ve fyzickém, administrativním i sociologickém smyslu – hlavním předmětem participativního pojetí vývoje. Hlavní odpovědnost za rozhodování o těchto programech a za jejich provádění ponesou společně organizace sociálních partnerů a občanské společnosti. K tomu budou muset prokázat schopnost konkrétně a účinně zastupovat zájmy žen a zapojit je do všech úrovní uvedených organizací, rovněž s ohledem na jejich specifické „budování kapacit“.

7.7.1

EHSV vyzývá všechny organizace, které zastupuje, aby věnovaly velkou pozornost ženám, jež pracují a žijí v zemědělském a venkovském prostředí, aby se zasazovaly za jejich potřeby a zájmy a aby těmto ženám systematicky zajišťovaly místo v různých formách horizontálního i vertikálního partnerství.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/34

1.1

EHSV bere na vědomí zájem, jejž na sblížení Evropské unie a Moldavské republiky mají obě strany, a v tomto stanovisku se v návaznosti na misi z března 2012 rozhodl předložit níže uvedená doporučení za účelem:

1.2

Ve svých doporučeních adresovaných Komisi a Evropskému parlamentu Výbor doporučuje uzavřít vyváženou dohodu o volném obchodu a zajistit, aby organizace občanské společnosti byly zapojeny do všech fází procesu. Aby se k této dohodě dospělo, bude třeba koordinovat činnost Komise s činností ESVČ. Výbor navrhuje:

1.3

Výbor ve svých doporučeních určených moldavským veřejným orgánům vyzývá vládu a parlament, aby:

1.4

Výbor ve svých doporučeních adresovaných organizacím moldavské občanské společnosti žádá o rozvoj vztahů mezi moldavskou občanskou společností a Výborem v rámci Východního partnerství. Předkládá občanské společnosti následující doporučení, která je ochoten prezentovat na nějaké konferenci v Moldavsku, aby platforma Mezilidské kontakty Východního partnerství dostala reálný rozměr. Kromě zřízení Hospodářské, sociální a environmentální rady Moldavska EHSV doporučuje sociálním partnerům a partnerům z občanské společnosti, aby došlo k:

2.1

Moldavská občanská společnost se již prostřednictvím určitých existujících mechanismů zapojuje do procesu sbližování s EU. V lednu 2011 byl zřízen poradní orgán CNP o 30 členech, který pracuje s vládou, a rovněž při parlamentu existuje další poradní orgán. V listopadu 2010 byla vytvořena národní úmluva pro evropskou integraci, do níž je zapojena řada organizací a jejímž účelem je vydávat návrhy a šířit informace o procesu evropské integrace, aby bylo možné navázat přímý a otevřený dialog se zúčastněnými stranami. Kromě toho vznikla řada tematických platforem organizací občanské společnosti na celostátní úrovni.

2.2

Moldavské organizace jsou zapojeny do různých skupin fóra občanské společnosti Východního partnerství: demokracie, lidská práva, řádná správa věcí veřejných a stabilita; obecná doporučení; životní prostředí, energetika a změna klimatu; mezilidské kontakty. EHSV vyjadřuje svoji podporu rozvoji páté pracovní skupiny zabývající se sociálním dialogem a obecněji se dotýkající i hospodářských záležitostí a sociálních věcí (3).

2.3

Zásadní úlohu ve sbližování Moldavska s EU mají sociální partneři. Nezávislost odborových organizací, již uznává ústava, je upravena zákonem z července 2000, který zaručuje svobodu sdružování, kolektivní vyjednávání a ochranu jejich aktiv. Svět odborů se v posledních letech výrazně změnil. Dva stávající odborové svazy, CSRM a Solidaritate, se sloučily, a staly se jedinou, ústřední odborovou centrálou, Národní konfederací odborových svazů Moldavska (CNSM). CNSM vstoupila do Mezinárodní odborové konfederace a začíná se účastnit mezinárodních aktivit a schůzí. Mohla by se rovněž ucházet o udělení statusu pozorovatele u Evropské konfederace odborových svazů.

2.3.1

Nejreprezentativnější organizací zaměstnavatelů je národní konfederace zaměstnavatelů Moldavska, která byla založena v roce 1996, má 32 členů a označuje se za nepolitickou a nezávislou. Národní agentura pro zaměstnanost pracovní síly řídí projekt Partnerství pro mobilitu, který probíhá mezi EU a Moldavskem, aby integrace moldavského trhu práce proběhla hladce. Organizace zaměstnavatelů jsou do této integrace zapojeny tak, že provádí rozhodnutí v rámci projektu na místní a regionální úrovni.

2.3.2

Bylo by tedy vhodné posílit služby sociálních partnerů informující o otázkách souvisejících s prohloubenou a komplexní dohodou o volném obchodu prostřednictvím spolupráce s jejich profesionálními protějšky na evropské úrovni nebo v členských státech.

2.4

Situace určitých skupin obyvatelstva, zejména na venkově, je nejistá. Zhoršování sociální situace (vysoká nezaměstnanost, ztráta kvalifikací, pokles platů, sezónní práce či malé sociální dávky) pociťují zejména ženy. Ženy sice mají podobná práva jako muži, jsou však zranitelnější na trhu práce. Kromě toho tvoří ženy pouze 14 % moldavských podnikatelů. Mezi osobami žijícími pod prahem chudoby (4) je nadměrně zastoupeno venkovské obyvatelstvo a podíl chudých venkovanů v roce 2009 ještě vzrostl. Děti jsou v Moldavsku vystaveny různým újmám: bezdomovectví, dětská práce, obchodování s dětmi a jejich prostituce jsou alarmující. Velmi rozšířený rovněž zůstává fenomén „sociálních sirotků“, tj. dětí, které jejich rodiny daly do dětského domova z důvodu chudoby.

2.5

Fungování sdělovacích prostředků se v posledních letech zlepšuje. Rada pro koordinaci audiovizuálního odvětví přijala na konci října 2010 s pomocí EU a Rady Evropy novou metodiku pro dohled nad mediálním pokrytím politiky. Kromě toho začaly v roce 2010 vysílat dvě nové televizní stanice (Jurnal TV a Publika TV) a čtyři nové radiové stanice (Radio Sport, Aquarelle FM, Publika FM, Prime FM). Jednou z priorit by mělo být vzdělávání novinářů v evropských otázkách. Pokrok v oblasti svobody projevu umožní lépe informovat občany a obchodní kruhy o výzvách sbližování, zejména pro zemědělce.

2.6

Občanská společnost má i navzdory nepochybnému pokroku stále vážné problémy s organizací. Přetrvávají územní rozdíly: nevládní organizace jsou aktivní ve velkých centrech (Kišiněv, Bălți, Cahul a Ungheni), na velkých částech území státu jsou však málo aktivní. Odborové organizace naproti tomu pokrývají území lépe. V důsledku přetrvávajícího rozkolu je spolupráce mezi dvěma břehy Dněstru stále dosti omezená. Nevládní organizace jsou navíc silně závislé na několika zahraničních dárcích, což může poškozovat jejich nezávislost a stálost. Konečně, odborné sítě se i přes svoji kvalitu zakládají na příliš malém počtu specialistů a seznam velkých nevládních organizací se v posledních letech skoro vůbec nerozšířil.

3.1

Příprava nové prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu (dále jen „dohoda“) se týká zboží, služeb a investic, nicméně komplexní a podrobný charakter dohody vede k provedení a účinnému uplatňování acquis communautaire v oblasti obchodu. Vyžaduje náležitou podporu a zásadní reformy. Moldavská ekonomika trpí nedostatkem hospodářské soutěže, a to v důsledku řady faktorů: slabé dopravní infrastruktury (zejména silniční), malého vnitřního trhu, málo inovativního prostředí, chronické nestability politik, obtížného přístupu k financování a korupce. Export se už neorientuje výhradně na post-sovětské trhy. Lze zaznamenat skutečné přesměrování vnějšího obchodu na Evropu: skoro polovina vývozu je určena do této destinace. Došlo k tomu následkem zvýšení podílu textilního průmyslu na exportu (z 10 % v roce 1999 na 22,7 % v roce 2008) (5) souvisejícího s levnou kvalifikovanou pracovní silou.

3.2

V současnosti se provádí posouzení dopadu na udržitelnost zahájené současně s vyjednáváním, které by do září 2012 mělo poskytnout informace o kladných a záporných stránkách uvolnění obchodu (6). V souladu s podmínkami týkajícími se poradní úlohy (7) by měl EHSV být konzultován o záležitostech, jichž se toto vyjednávání týká, a o příspěvcích k veřejné konzultaci. Bude kromě toho věnovat zvláštní pozornost „písemnému stanovisku“, jež Komise vydá po zveřejnění tohoto posouzení dopadu, a bude dohlížet na doprovodná opatření.

3.3

Rizika, která pro EU vznikají v souvislosti s dohodou, jsou jasně vymezena: týkají se v zásadě norem pro ochranu zdraví a fytosanitárních norem a záruk za investice. Aby bylo možné přitáhnout evropské investice, je třeba zlepšit podnikatelské prostředí tím, že se bude aktivněji bojovat proti korupci. Podle indexu vnímání korupce bylo Moldavsko v roce 2011 na 112. místě na světě (2,9 bodů z 10) (8). Instituce zabývající se tímto problémem jsou Středisko pro boj proti hospodářským trestným činům a korupci a úřad zvláštního státního zástupce pro potírání korupce. Platná legislativa je dostačující, provádění antikorupční politiky je však chabé. Chybějící financování politického života, spíše fatalistický přístup občanů a nedostatečná přítomnost občanské společnosti v těchto otázkách jsou politováníhodné. Boj proti korupci patří mezi hlavní priority mezinárodních dárců (Rada Evropa, EU, SIDA, Světová banka, UNDP, USAID atp.). Touto otázkou se rovněž zabývalo několik seskupení nevládních organizací (centrum pro analýzu a prevenci korupce, Transparency International Moldova, antikorupční sdružení či Centrum investigativní žurnalistiky). Politická alternace zatím nepřinesla na tomto poli hmatatelné výsledky.

3.4

Dohoda bude mít řadu dopadů na sociální oblast. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje význam sociálního dialogu pro rozvoj země. Doporučuje přijmout protokol o podávání kolektivních žalob Evropské sociální charty Rady Evropy, zlepšit inspekce práce a zřídit pracovní soudy. Moldavské orgány spolupracují s MOP v otázce nehlášené práce s cílem přiblížit se evropským normám a účastní se Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012. Je rovněž vhodné zlepšit přijímání migrantů vracejících se do Moldavska a prosazovat práva Moldavanů v zahraničí. Upřednostnit by se taktéž měla odborná příprava a rekvalifikace pracovní síly.

3.5

Pro vyjednávání dohody má v Moldavsku zásadní význam zemědělství a zemědělsko-potravinářský sektor. Moldavské zemědělství musí ještě pokročit v osvědčování původu, kontrole dodržování norem pro ochranu zdraví a fytosanitárních norem či dodržování pravidel hospodářské soutěže, pokud chce exportovat své produkty na evropské trhy a zajistit bezpečnost potravin. Normy byly již přijaty, jejich skutečné zavádění je však zdlouhavé a nákladné, zejména v živočišné výrobě (jediným živočišným výrobkem, který mohlo Moldavsko v roce 2008 vyvážet, byl med). Náklady na přizpůsobení se evropským normám jsou příliš vysoké pro malé výrobce, a orgány tedy musejí provádět politiku institucionálních reforem a podpořit zemědělsko-potravinářský sektor a vinařství. Velmi přínosné by pro přizpůsobení norem byly projekty financované z nástroje „pomoc na podporu obchodu“ Evropské komise.

3.6

Na základě rychlého růstu textilního průmyslu lze soudit, že dlouhodobě upadající průmyslová odvětví by mohla mít prospěch z výhodné cenové konkurenceschopnosti v blízkosti evropských trhů. Toto odvětví lehkého průmyslu lze rozvinout na celém území, zejména ve znevýhodněných oblastech na jihu země. Na severu země se díky německým investorům nedávno uchytil automobilový průmysl. Přínosem pro rozvoj by bylo zapojení Moldavska do strategie pro Podunají a modernizace velkých průmyslových závodů (zejména těch, které se nacházejí na pravém břehu řeky Dněstr).

3.7

Aby mohla být tato dohoda o volném obchodu s EU klasifikována jako prohloubená a komplexní, musí být založena na schopnosti Moldavska přizpůsobit se acquis communautaire. Tento požadavek bude vyžadovat náležitou finanční podporu. Zkušenosti s rozšiřováním na vnitřním trhu potvrdily rozhodující úlohu strukturálních fondů pro zajištění sociální a územní soudržnosti. Výbor tedy doporučuje, aby rovnocenná doprovodná opatření byla sloučena, a snížilo se tak riziko růstu sociálních nerovností nebo územních rozdílů. Monitorovací výbor dohody se za tímto účelem zaměří zejména na provádění programu pro zemědělství a rozvoj venkova ENPARD.

3.8

Ekologická situace v Moldavsku vzbuzuje velké obavy, co se týče budoucnosti (půda, voda, energie), a je třeba ji vzít v úvahu při vyjednávání dohody. Dědictví z dob Sovětského svazu je v tomto směru obzvláště tíživé, zejména v souvislosti s nakládáním s toxickým odpadem. Převládající sucha posledních let ukazují, že moldavské hospodářství je citlivé na degradaci životního prostředí a klimatu. Více než polovina zásob podzemní vody je navíc znečištěna a podzemní voda přitom pokrývá dvě třetiny potřeb pitné vody, které má obyvatelstvo. Na environmentální politiku je i přes mezinárodní účast (např. EIB) vyčleněno malé množství prostředků. Navíc je důrazně třeba informovat všechny dosud málo uvědomělé hospodářské subjekty o rizicích spojených s dopravou a výstavbou. Moldavsko, které vstoupilo do evropského energetického společenství, je taktéž ve velké míře závislé na dovozu energie z fosilních paliv a jeho energetická účinnost je stále malá. EHSV navrhuje, aby se podporovaly ekologické organizace v úsilí o dosažení úspor energie a o racionální využívání zdrojů a v nakládání s odpady.

3.9

Posouzení dopadu by se mělo specificky zaměřit na situaci Podněstří, aby bylo možné posoudit případné dopady dohody na bezpečnost hranic a její hospodářské a sociální důsledky. Dohoda by mohla přispět k urovnání vnitřních sporů a k zajištění územní integrity.

4.1

EHSV doporučuje, aby s cílem pomoci občanské společnosti posílit dialog a konzultaci byla po vzoru jiných zemí v tomto regionu zřízena Hospodářská, sociální a environmentální rada Moldavska (dále jen „rada“). Studie různých evropských zkušeností Moldavsku umožní nalézt vlastní cestu.

4.2

Projekt rady naplní potřeby strukturalizace občanské společnosti a posílí její vliv a význam. Stávající velký počet struktur ad hoc představuje flexibilní a experimentální rámec, stálost těchto struktur je však nejistá a jejich fungování nestálé. Vzhledem ke vzájemné konfrontaci postojů sociálních partnerů a sdružení nebo nevládních organizací jsou nevládní organizace méně viditelné ve veřejné debatě.

4.3

Rada by byla cenným přínosem pro dosažení konsensu ohledně rozhodnutí společnosti, jelikož by v modelu rozvoje umožnila zohlednit různé zájmy. Společná činnost založená na dohodě musí stavět na třech pilířích udržitelného rozvoje. Tento přístup je rovněž důležitý pro proveditelnou strategii opětovné integrace Podněstří.

4.4

Rada umožní zaručit nezávislost analýz, jelikož je ochrání před spory mezi stranami a oddělí od původu zdrojů a přitom umožní konfrontaci různých názorů. V radě by se měly projednávat rovněž otázky boje proti diskriminaci na základě pohlaví, původu nebo náboženství.

4.5

Rada by v Moldavsku naplnila potřebu posuzovat veřejné politiky ve vztahu k přijetí acquis communautaire. V rámci rady by mohl existovat výbor pro monitorování obchodní dohody ve spolupráci s EHSV.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/39

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/45

3.2.1

Obrácení „výrobní pyramidy“ se zaměřením na nadnárodní družstevní spolupráci, jejíž kritické množství by zaručilo nezbytný rozměr a dosah. Počínaje u jednotlivého či rodinného producenta je třeba prosazovat základní sdružování či spojování do družstev coby dynamizující prvek venkovské ekonomiky, který by se zapojil do rozsáhlejších struktur – regionálních sítí či pólů konkurenceschopnosti –, jež by zemědělce přiblížily segmentům s vyšší přidanou hodnotou v rámci distribučních kanálů. Toto vytvoření družstevní struktury umožní maximalizovat výnos a vyhovět rozmanitosti poptávky zkrácením distribučních kanálů mezi výrobními a spotřebními uzly (8). Propojení družstev (9) rovněž zaručí lepší sledovatelnost v celé délce procesu, a to jednak v oblasti jakosti, jednak při utváření cen, což současně znamená optimalizaci zdrojů a vyšší efektivitu.

3.2.2

Podnikový zisk družstev. Výnosy, které vytvoří síť družstev, se vyplácejí zapojeným družstvům, což zvyšuje jejich šance na posílení postavení na trhu, vede k vyšší zaměstnatelnosti a celkově rozšířenějšímu přístupu k základním zdrojům, zlepšuje podmínky pro výrobce i spotřebitele a podporuje se tím vznik synergií v novém prostředí obchodních vztahů.

3.2.3

Soustředění poptávky  (10). Družstva spotřebitelů by za současné podpory sítí spotřebitelů, které svádějí dohromady poptávku občanů, měly usnadnit přístup k cenově i kvalitativně výhodnějším výrobkům. Přímý kontakt s výrobci se vytváří postupně od úrovně místních trhů v bezprostřední blízkosti až po zdokonalení virtuálních obchodních transakcí po síti. Tento přístup se shoduje s cíli, které vyjádřily hlavní zemědělské organizace a zemědělsko-potravinářská družstva Evropské unie: „Cílem je povzbudit a podpořit iniciativy zemědělců týkající se přímého prodeje vlastních výrobků koncovým uživatelům (např. přímý prodej v prostorách podniku, prostřednictvím zemědělských družstev, na místních trzích, prostřednictvím společných platforem či podniků kontrolovaných výrobci).“ (11)

3.2.4

Kruhový model trhu  (12) na základě zkrácení distribučních kanálů. K tomu, aby byl neutralizován přílišný vliv subjektů, které nepřispívají k uvádění zemědělsko-potravinářského zboží na trh žádnou přidanou hodnotou, je třeba podporovat takové způsoby distribuce, jež co nejvíce přiblíží výrobní a spotřební jednotky chápané jako prvovýrobce a konečné spotřebitele (13). Tím se usnadní vznik úseků trhu, které umožní optimální nastavení prostředků i nákladů ve vztahu k potřebám obyvatel a výrobním zdrojům, přičemž se současně zamezí přebytkům či nedostatkům, jež mohou způsobit umělé kolísání cen. Výsledkem bude spravedlivější, transparentní a vyrovnané fungování řetězců potravinového zásobování, které přispěje k vymýcení škodlivých a nelegálních postupů, jež ohrožují legitimní hospodářskou soutěž.

3.2.5

Nové technologie  (14). Technologická inovace je klíčová složka, na níž stojí projekt trhu s vyšším zastoupením družstev, ať už v oblasti inovačního rozvoje zemědělsko-potravinářských výrobních technologií nebo v otázce logistické infrastruktury, jež je nezbytná k optimalizaci účinnosti komunikačních postupů při zavádění inteligentních sítí pro výrobu, distribuci a spotřebu (jako způsobů uspořádání, které vyžadují vysokou míru sebeorganizace a rozvíjející se flexibility a mají schopnost naučit se jednat tak, aby dosáhly svých cílů). Virální charakter, interoperabilita a vzájemná propojitelnost těchto sítí v digitálním prostředí umožní nahradit zbytečné prostředníky. Nové technologie by tak měly být nástroji, jež umožní konfigurovat postup vedoucí k vyšší kolektivní účinnosti, a to použitím inovace na potravinové řetězce a na jejich transformační hodnotu.

3.3.1

Přijetí opatření v rámci unijních politik. Prostřednictvím reformy právního rámce a náležité politiky pobídek je třeba prosazovat opatření na podporu nových družstev prostřednictvím agentur pro rozvoj, finančních úvěrů atp., opatření na podporu integrace a mezinárodního rozměru družstev, opatření zaměřená na sociální soudržnost a inovaci a opatření pro posílení partnerství mezi veřejnými institucemi a malými a středními podniky, družstvy, sdruženími spotřebitelů a ostatními organizacemi.

3.3.2

Zadávání družstevních veřejných zakázek  (15). Úspěchy dosažené v posledních letech na poli ekologických veřejných zakázek a nedávno též v souvislosti s přijetím etických kritérií při zadávání zakázek veřejnými správami měly výrazný účinek na sociální a hospodářské působení činností zaměřených na udržitelnost a spolupráci. Příkladnost, s jakou jsou spojovány veřejné zakázky, spolu se souvisejícím vysokým objemem nákupů bezpochyby představují propagační nástroj, který je pro dosažení stanovených cílů nepostradatelný. Podpora proudění tržních toků mezi veřejnými správami a sítěmi družstev může být určující pro nový model udržitelné výroby a spotřeby.

3.3.3

Známky jakosti  (16). Známky jakosti jsou nepřímou formou podpory, které dokládají původ, vlastnosti a charakteristické znaky výrobků uvedených na trh, přičemž v tomto případě zdůrazňují přidanou hodnotu sociální složky, jež je součástí družstevní výroby („družstevní značka“). Taková image značky posiluje její reputaci a umožňuje zemědělskému družstevnictví přejít od zaměření na výrobu k zaměření na trh.

3.3.4

Transparentnost a informace pro spotřebitele  (17). Transparentnost spolu s informačními kampaněmi a kampaněmi na zvyšování povědomí občanů o rozhodování při nakupování v rámci družstevního trhu, zejména pokud se týká jakosti a vysledovatelnosti, představuje faktor rovnováhy v hodnotovém řetězci, jehož výsledkem je vyšší symetrie informací a koordinované působení mezi výrobou a spotřebou – nezbytné pro efektivitu modelu založeného na udržitelnosti; současně uvádí ve vzájemný časový a prostorový vztah nabídku a poptávku při začlenění do odpovídajících postupů pro uvádění zboží na trh. Taktéž je třeba dát přednost sdružování spotřebitelů stejně jako cestám, jež vedou k náležitému soustředění konečné poptávky po zemědělsko-potravinářských produktech.

3.3.5

Vzdělávání a odborná příprava pro sociální podnikání a družstevnictví  (18). Třebaže jde o jasně proaktivní nástroj, jehož účinek není okamžitý, je zásadní pro konsolidaci změn na trhu. Seznámení se zásadami družstevnictví a jejich pochopení ve školních institucích vede nejen k brzkému rozvoji pozitivního přístupu k tomuto družstevnímu modelu a ke spolupráci coby zdroji důvěry, ale umožňuje rovněž šířit tyto postupy mezi rodiče, neboť se jim tak předepisují vzory pro spotřebu, jež jsou v souladu s navrhovanými kroky. V této souvislosti má zvláštní význam povzbudit podnikatelského ducha mládeže, aby bylo podpořeno a motivováno zakládání a posílení družstev, ať už na úrovni výroby, uvádění na trh nebo na úrovni spotřeby. K tomu všemu bezpochyby přispěje poznání, výměna a šíření osvědčených družstevních postupů.

3.3.6

Diferencovaný přístup v oblasti zdanění  (19). Je třeba, aby spravedlivější zdanění umožnilo nasměrovat spotřebu na účinné využívání zdrojů (20), aby se bral více na vědomí obsah každého výrobku ze sociálního hlediska a hlediska životního prostředí a přidaná sociální hodnota založená na družstevní formě. Nezávisle na specifickém rámci zdanění jsou daňové pobídky a vyrovnávací podpora některými z přímějších nástrojů s vyšším potenciálem pro dosažení zamýšlených cílů. Jak ukazuje předchozí zkušenost v různých členských státech, přijetí diferencovaného přístupu v oblasti zdanění podporuje finanční soběstačnost a nezávislost, ale stejně jako některé dříve navržené iniciativy si žádá předběžnou analýzu dopadu.

3.3.7

Technologické provedení. Technologický pokrok a jeho univerzální přístup představují nejlepší způsob, jak vybídnout k dosažení stanovených cílů. V tomto směru je třeba vyzdvihnout následující iniciativy: výzkum a inovace aplikované na zemědělsko-potravinářskou výrobu, vytváření nových prostorů a kanálů pro uvádění zboží na trh a konečně osvědčování rostoucí jakosti prostřednictvím udělování plusových bodů za nutriční hodnotu, zaručení dodávek a další veřejné výhody na straně jedné a odečítáním bodů mimo jiné za negativní sociální a environmentální externality, aby bylo možné hodnotit kritéria jako zdraví a zabezpečení potravinami, ekologická stopa či sociální dopady a aby kromě toho byla oceněna spotřebiteli vzhledem k ceně a odpovídajícím výrobním a distribučním nákladům. Zavedení tohoto certifikačního nástroje do praxe vyžaduje současné zapojení takových prvků, jako jsou inteligentní telefony, zvláštní počítačové aplikace a sociální sítě.

3.4.1

na hospodářské úrovni – stabilní a bezpečný přístup na trhy pro produkty zemědělců, udržitelné financování, sociálně odpovědné investice, dynamizace trhu, ochrana konkurence, ochrana práv a zájmů spotřebitelů atp.

3.4.2

na sociální úrovni – územní plánování, rozvoj venkova a začlenění, kulturní dědictví a místní a regionální identita, potravinová soběstačnost a zabezpečení potravin, žádná nadvýroba, přístupnost potravin, sociální sledovatelnost produktů, nestěhování podniků, zaručení důstojných mezd a zlepšení pracovních podmínek, sociální odpovědnost a odpovědná spotřeba, zdraví na úrovni Unie a zdravé životní styly, přímá účast občanů na přijímání rozhodnutí institucí, které je zastupují, atd.

3.4.3

na úrovni životního prostředí – úspory energie, zachování ekosystémů, ekologické stopy, agroekologie; racionální a odpovědné nakládání se surovinami a přírodními zdroji, životní cyklus zemědělsko-potravinářských produktů, vytváření ekologických pracovních míst jako strategie rozšiřování trhu atd.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/49

—

podporuje názor, že je nezbytné zavést jednotný unijní právní rámec pro celé letecké odvětví, jenž by zamezil nekontrolovaným praktikám podpory a zajistil rovné podmínky všem účastníkům trhu, a to i na místní úrovni;

—

souhlasí, že soukromé investice nelze v zásadě považovat za státní podporu; Současně může veřejný provozovatel jednat jako soukromý investor, pokud je investice komerčně odůvodnitelná;

—

doporučuje, aby státní podpora pro investice do infrastruktury letišť a podpora leteckým dopravcům na zahájení činnosti byla možná jen v přísně definovaných případech a aby byla omezena co do doby i intenzity;

—

podporuje potřebu plné informovanosti o podpoře existující pro letiště a pro dopravce i o podmínkách, za nichž je možné tuto podporu poskytovat;

—

vyzývá k další stimulaci sociálního dialogu a k zamezení sociálnímu dumpingu v tomto odvětví;

—

podtrhuje význam správného provádění pokynů. Jejich prosazování je krajně důležité;

—

vyzývá k zavedení dlouhodobé politiky rozvoje regionálních letišť. Pokyny v odvětví letectví lze úspěšně prosazovat jen tehdy, budou-li existovat jasné politické priority rozvoje regionálních letišť.

—

potřeba zjednodušení a větší transparentnosti pokynů;

—

podpora lepšího vymáhání pravidel státní podpory leteckým dopravcům a letištím;

—

nová kategorie pravidel pro zamezení narušení hospodářské soutěže mezi letišti ležícími ve stejné oblasti;

—

větší jasnost a předvídatelnost pravidel investiční pomoci (jasné definice finančních parametrů).

—

nesmí docházet k žádným narušením hospodářské soutěže;

—

dalším umožňováním regionální letecké dopravy je třeba zlepšovat rozvoj a dostupnost regionů;

—

je třeba se vyvarovat provozování více neziskových letišť v jedné oblasti;

—

je třeba se vyvarovat vytváření a udržování nadměrných kapacit.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/54

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) by chtěl úvodem poukázat na skutečnost, že hlavním aktérem strategií přizpůsobení subjektů, které působí na trzích, je již ze své definice podnik, který je tedy ústředním prvkem restrukturalizačního procesu.

1.2

Výbor zdůrazňuje významnou roli, kterou měla a má v oblasti restrukturalizace průmyslu Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), jež je místem konstruktivního dialogu a zpracování nápadů a návrhů předkládaných Komisi, Radě a Evropskému parlamentu.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že restrukturalizace jsou v zásadě složité procesy. Předjímat změny znamená připravit podniky a pracovníky na to, aby byli s to vyrovnat se s novými výzvami, minimalizovat sociální dopad změn, maximalizovat šanci na úspěch, vytvářet prostředí vzájemné důvěry a cíleně zapojovat sociální partnery a organizovanou občanskou společnost.

1.4

Pracovníci a podniky v EU čelí následujícím výzvám:

1.5

EHSV se proto domnívá, že zelená kniha byla předložena včas a ve vhodnou chvíli, nicméně doufá, že na zahájené úvahy a diskuse naváží konkrétní a účinné kroky v rámci integrovaného přístupu na všech úrovních – výroby, spotřeby i služeb. To bude vyžadovat spolupráci a výměnu informací mezi jednotlivými úrovněmi výrobního a distribučního řetězce, včetně výměny příslušných osvědčených postupů a harmonogramu s přesnými lhůtami pro uplatňování hlavních směrů, norem a referenčních rámců opírajících se o evropské acquis a o společné a sdílené hodnoty.

1.6

EHSV se domnívá, že při předjímání změn a při restrukturalizacích má zásadní význam jednak zhodnocení úlohy sociálních partnerů, organizované občanské společnosti a spotřebitelů na úrovni EU, členských států, regionů, obcí a podniků, jednak zapojení odpovědných pracovníků na místní úrovni a sítí znalostí a schopností.

1.7

Sociální dialog, vyjednávání a účast jsou podle EHSV nejen základními hodnotami evropského sociálního modelu, ale také nástroji, které úspěšně podporují a propagují sociální soudržnost, kvalitní pracovní místa, vytváření nových pracovních míst a posilování inovací a konkurenceschopnosti evropských ekonomik.

1.8

Strukturální politika EU, politika soudržnosti EU a politiky v oblasti inovací a výzkumu by podle EHSV měly být zaměřeny na aktivní podporu mechanismů předjímání restrukturalizací a doprovodných opatření pro restrukturalizace za účelem jejich přeměny v ty nejlepší systémy pro pracovníky i podniky.

1.9

EHSV se domnívá, že k zaručení úspěchu evropské strukturální politiky je nezbytná větší účast hospodářských a sociálních partnerů v orgánech pro monitorování strukturálních fondů.

1.10

EHSV doporučuje úzce provázat a koordinovat opatření strukturální politiky s opatřeními na podporu výzkumu a inovací, což s pomocí investic a průmyslových politik podpoří přechod na nízkouhlíkovou evropskou ekonomiku.

1.11

Programy EU v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a celoživotního učení by podle EHSV měly být prioritními nástroji veřejných orgánů a podniků k aktivnímu předjímání změn, a měly by tak podpořit nepřetržité úsilí hospodářských subjektů, v prvé řadě malých a středních podniků, a pracovníků.

1.12

EHSV doporučuje, aby se na úrovni EU usilovalo o užší koordinaci mezi politikami a útvary Komise, agenturami a četnými pozorovateli, a bylo tak možné jednotným a soudržným způsobem podpořit rozhodnutí podniků procházejících restrukturalizací. Zejména malé a střední podniky a mikropodniky, které mají s předjímáním restrukturalizací očividně problémy, by měly mít možnost využívat odpovídající mechanismy podpory a poradenství.

1.13

EHSV zdůrazňuje, že státní podpora určená na udržení zaměstnanosti v podnicích zasažených problémy souvisejícími s globalizací musí záviset na podmínkách, které zaručí volnou a spravedlivou hospodářskou soutěž.

1.14

EHSV v neposlední řadě požaduje, aby byla posílena evropská politika na podporu rozvoje sdíleného předjímání v regionech a odvětvích, s cílem uskutečnit společné a sdílené vize, a to i díky většímu využití území, které umožní vytvářet větší počet lepších pracovních míst ve zdravých a konkurenceschopných podnicích.

1.15

Vzhledem k demografickému vývoji v Evropě považuje EHSV za mimořádně důležitou aktivní politiku v oblasti stárnutí a tzv. stříbrné ekonomiky, která výrobu a služby uzpůsobí těmto novým příležitostem.

2.1

Obnova evropského hospodářství si vyžádá čas, než se vymaní z nejhlubší recese, která Evropu v posledních desetiletích postihla. Krize dostala veřejné finance jednotlivých států a vlády pod velký tlak a způsobila v reálné ekonomice racionalizaci, restrukturalizaci a rušení podniků, což se dramatickým způsobem odrazilo v nezaměstnanosti.

2.2

Restrukturalizace obnáší složité procesy, které mají více rozměrů a vyžadují změnu podnikových strategií z hlediska organizace, formy, velikosti a činnosti podniku.

2.2.1

Především na úrovni jednotlivých odvětví by měly být vytyčeny četné hospodářské a operační cíle vycházející z podmínek na globálních trzích a v odvětvích, v nichž podnik působí.

2.3

Tento proces by měl směřovat k předjímání pracovních příležitostí v nově vznikajících odvětvích a zejména v malých a středních podnicích, jež nejvíce pociťují důsledky současné krize, přičemž je třeba zohlednit zájmy a chování spotřebitelů.

2.4

Předjímat změny znamená připravit podniky a pracovníky na to, aby byli s to vyrovnat se s budoucím vývojem, ale také naplánovat nezbytné restrukturalizace k řešení těchto problémů, minimalizovat sociální dopad změn tím, že bude zaručena stabilita a budou sníženy náklady, a chránit životní prostředí a udržitelný rozvoj. Evropské technologické platformy a studie, které tyto platformy vypracovaly, mohou pracovníkům i podnikům poskytnout konkrétní perspektivy.

2.5

V posledních dvaceti letech jsme byli svědky častějšího výskytu nového umísťování na trzích, přemístění, reorganizace a/nebo rušení výrobních jednotek, fúzí, akvizic a/nebo externalizace činnosti. V posledních čtyřech letech však Evropa stále více pociťuje, že je třeba posílit schopnost těchto procesů předjímat změny podle rychlosti změn a podle naléhavosti restrukturalizací, které jsou vzhledem ke zhoršení hospodářské a finanční krize a krize na trzích nezbytné. Na trhy v jednotlivých zemích mají vliv i jevy, jako je prudce rostoucí objem prodeje po internetu a přeshraničního prodeje.

2.6

Hospodářská a finanční krize nejenom urychlila restrukturalizační procesy na nejrůznějších úrovních, ale byla rovněž důvodem k přijetí úsporných opatření a ke snížení veřejných výdajů, což mělo závažné důsledky v podobě rušení pracovních míst ve veřejném sektoru. Kromě toho v mnoha zemích narušila různé systémy ochrany pracovníků, místních společenství a podniků.

2.7

Cílem Komise v oblasti restrukturalizace je pomoci posílit a šířit kulturu předjímání a inovování způsobu, jakým se restrukturalizace provádí: „Členské státy a Unie pracují […], aby dosáhly cílů článku 3 Smlouvy o Evropské unii“ (článek 145 SFEU).

2.8

Komise již ve svém sdělení z roku 2005 o restrukturalizacích a zaměstnanosti uznala problémy spojené se sociálními náklady restrukturalizace, a to nejen pro pracovníky, kteří stále častěji zakoušejí nejisté podmínky své práce, ale i pro různá hospodářská odvětví.

2.9

Restrukturalizace jsou sice v zásadě upraveny předpisy na národní či regionální úrovni, ale Unie nese velkou zodpovědnost za jejich řízení, kontrolu a rychlé provedení, jelikož musí dbát na řádné fungování příslušného právního rámce EU jak z hlediska lhůt pro informování a konzultace, tak i ochrany pracovníků (1), a převzít aktivní úlohu, která vychází především ze strategie Evropa 2020 a ze závazků stanovených ve Smlouvě.

2.10

Pokud se chce EU úspěšně vyrovnat s výzvami finanční a hospodářské krize, globalizace, změny klimatu, demografických trendů a rostoucích nerovností způsobených sociálními náklady úsporných opatření, musí vypracovat a posílit aktivní strategie v oblasti předjímání a řízení restrukturalizací, a to na základě společného rámce hodnot a postupů, který bude v souladu s velkými sociálními a hospodářskými cíli Smlouvy.

2.11

V rámci „integrovaných hlavních směrů“ strategie Evropa 2020 (přijatých Radou dne 22. dubna 2010) by tudíž Unie a členské státy měly provést reformy zaměřené na „inteligentní růst“ stavějící na znalostech a inovacích a zaměřit se přitom na potřeby a chování spotřebitelů a na:

2.12

Restrukturalizace podniků a odvětví jsou podporovány prostřednictvím podnikových systémů včasného varování (viz European Restructuring Monitor – ERM), které jsou předpokladem pro účinné plánování restrukturalizací a jsou společné pro všechny dotčené strany. Jejich účelem je umožnit pracovníkům odpovídající odbornou rekvalifikaci, ale také zajistit budování odvětvových a meziodvětvových sítí schopných usměrňovat změny integrovaným způsobem a za pomoci odborného poradenství, tak aby byla zaručena vysoká míra zaměstnatelnosti.

2.13

Dne 18. dubna 2012 předložila Komise ve Štrasburku svůj nový soubor opatření v oblasti zaměstnanosti, k němuž se EHSV bude vyjadřovat, a vyzvala v něm členské státy, aby posílily své národní politiky zaměstnanosti, a ohlásila, že hodlá posílit koordinaci a monitorování politik zaměstnanosti.

3.1

Komise zahájila veřejnou konzultaci týkající se restrukturalizace podniků a předjímání změn s cílem „vytipovat úspěšné postupy a politiky v oblasti restrukturalizací a přizpůsobení se změnám“.

3.2

V zelené knize se kladou různé otázky týkající se poučení z krize, potenciálních hospodářských a průmyslových změn, schopnosti podniků a pracovníků přizpůsobit se, úlohy místních a regionálních orgánů, funkce odborné přípravy v řízení lidských zdrojů a při dialogu mezi hospodářskými a sociálními subjekty.

4.1

Podle Výboru je třeba zelenou knihu považovat za pokračování sdělení z roku 2005 o restrukturalizacích a zaměstnanosti, jehož cílem bylo definovat úlohu EU v oblasti předjímání a řízení restrukturalizací, aby se zvýšila zaměstnanost.

4.2

Sdělení z roku 2005 podle Výboru vedlo k pozitivnímu vývoji různých činností na úrovni EU zaměřených na podporu evropského přístupu k předjímání a restrukturalizaci, jako jsou četné tematické konference na vysoké úrovni a odborné semináře (Fórum pro restrukturalizaci), iniciativy v rámci ESF, různé srovnávací studie, vypracování „sady náčiní“ a pokynů – ukázkovým příkladem je pracovní dokument útvarů Komise nazvaný Restructuring in Europe 2011 (Restrukturalizace v Evropě v roce 2011), který zelenou knihu doprovází.

4.3

EHSV se znepokojením konstatuje, že zelená kniha nepředkládá žádné návrhy opatření, která by byla zařazena do harmonogramu s přesnými a velmi krátkými lhůtami a byla by reakcí na závažnou existující krizi, ale zaměřuje se na řadu otevřených otázek, aniž by upřesňovala lhůty a způsob provádění. Zdá se naopak, že účinnější jsou opatření navržená v rámci jiných nástrojů – například v souboru opatření v oblasti zaměstnanosti předloženém v květnu 2012, k nimž se EHSV bude vyjadřovat.

4.4

Hlavním aktérem strategie přizpůsobení a umístění vlastních operačních jednotek na trzích je již ze své definice podnik, který je tudíž i hlavním aktérem restrukturalizací, jež z těchto operačních strategií vyplývají. Při tom je však třeba mít na zřeteli:

4.5

Za účelem uskutečňování strategie rozvoje na evropské úrovni EHSV připomíná to, co již uvedl dříve (2): sociální partneři a organizovaná občanská společnost by se jako celek měli zaměřit na vytvoření sociálně odpovědného území, v němž bude možné uskutečňovat různé následující vzájemně koordinované strategie:

4.6

Strukturální politika EU, politika soudržnosti EU a politiky v oblasti inovací a výzkumu by podle EHSV měly být zaměřeny na aktivní podporu mechanismů předjímání restrukturalizací a doprovodných opatření pro restrukturalizace za účelem jejich přeměny v ty nejlepší systémy pro pracovníky i podniky. Strukturální fondy – především Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci – mohou hrát významnou úlohu při zvyšování zaměstnatelnosti pracovníků a omezení sociálních důsledků propouštění zaměstnanců na minimum.

4.7

EHSV se domnívá, že je nezbytná větší účast hospodářských a sociálních partnerů a subjektů organizované občanské společnosti v orgánech partnerství a orgánech pro monitorování strukturálních fondů, a zdůrazňuje, že hlavním předpokladem k zaručení úspěchu evropské strukturální politiky jsou specifické kompetence zainteresovaných stran na daném území.

4.8

EHSV považuje za důležitou především integraci mezi politikami restrukturalizací a průmyslovými politikami přechodu na nízkouhlíkovou evropskou ekonomiku, která respektuje požadavky na klima a životní prostředí a může díky odpovídajícímu financování vytvořit nová „zelená“ pracovní místa a nové „zelené“ kvalifikace, jak již EHSV zdůraznil v předcházejících stanoviscích (4).

4.8.1

Také s ohledem na vyhlášení roku 2012 Evropským rokem aktivního stárnutí se EHSV domnívá, že je důležité rozvíjet kvalifikace v jednotlivých útvarech nevládních organizací, sociálních podniků a ostatních podniků s cílem podporovat zdravé, aktivní a důstojné stárnutí a vytvářet produkty a služby odpovídající potřebám takovýchto spotřebitelů (5).

4.9

Také programy EU v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a celoživotního učení by podle EHSV měly být prioritními nástroji k aktivnímu předjímání změn, a měly by tak podpořit nepřetržité úsilí podniků a pracovníků. Jak se uvádí v Business Europe, 72 % podniků v EU projevilo potřebu systematicky školit vlastní zaměstnance a 32 % pracovníků v EU se v roce 2010 účastnilo odborných kurzů financovaných zaměstnavatelem.

4.10

Pokud jde o sociální reakci na krizi, nebyly národní balíčky podpor a dosud přijaté návrhy dostačující. Nebyl brán dostatečný zřetel na nutnost vytvářet pracovní místa či přijímat nezbytná opatření na podporu poptávky (jako např. balíčky koordinovanějších daňových pobídek a mzdové politiky).

4.10.1

Státní podpora a finanční prostředky ze strukturálních fondů určené na podporu zaměstnanosti v podnicích zasažených problémy souvisejícími s globalizací a úvěry musí být podmíněny tím, že zaručí, že nevytvoří překážky volné hospodářské soutěži, že budou usilovat zejména o udržení úrovně zaměstnanosti a že budou respektovat kolektivní smlouvy. Musí být zohledněn například vývoj v Nizozemsku, kde se velmi dobře osvědčil model samostatně výdělečně činných osob bez zaměstnanců. Nezaměstnaní tak díky tomuto systému mají šanci nabídnout své schopnosti a vytvářet si sami pracovní místa.

4.11

Podle EHSV je třeba, aby na úrovni EU došlo k užší koordinaci mezi politikami a útvary Komise, a byla tak jednotným a soudržným způsobem podpořena rozhodnutí podniků procházejících restrukturalizací:

4.12

EHSV se domnívá, že zásadní význam má zhodnocení úlohy sociálních partnerů a organizované občanské společnosti na všech úrovních: sociální dialog, vyjednávání a účast jsou nejen základními hodnotami evropského sociálního modelu, o něž se EHSV vždy zasazoval, ale také nástroji, které úspěšně podporují a propagují sociální soudržnost, kvalitní pracovní místa, vytváření nových pracovních míst a posilování inovací a konkurenceschopnosti evropských ekonomik.

4.13

Výbor v této souvislosti zdůrazňuje úlohu výsadního místa pro konstruktivní dialog, nápady a vypracovávání návrhů, kterou Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI) vykonává díky svým bohatým zkušenostem nabytým od podepsání Smlouvy o ESUO.

4.14

Jak dokládají četné studie a analýzy osvědčených postupů nejen na úrovni EU, ale i členských států, vzájemná důvěra mezi sociálními partnery a efektivní sociální dialog jsou hlavními předpoklady co nejlepšího předjímání a řízení změn.

4.15

EHSV se zejména domnívá, že dialog, jednání a vyjednávání jsou nezbytnými podmínkami pro reformy a pro provádění koncepce flexikurity. Na jedné straně je třeba vytvořit rámcové podmínky, které podnikům – v nejrůznějších vnitrostátních situacích – umožní rychle a flexibilně se přizpůsobit inovacím, trhům a požadavkům uživatelů/spotřebitelů, a na straně druhé je nezbytné podpořit a usnadnit přizpůsobivost a profesní rozvoj pracovníků.

4.16

Kromě toho, jak již EHSV zdůrazňoval, „flexikurita“ sama o sobě může fungovat pouze za předpokladu, že zaměstnanci budou mít dobré odborné vzdělání, neboť existuje úzká vazba mezi novými dovednostmi a vytvářením nových pracovních míst. Navíc se EHSV domnívá, že opatření na zlepšení rozměru „jistoty“ (v širším slova smyslu) – včetně stabilních pracovních míst – jsou v současné době prvořadou prioritou.

4.17

EHSV považuje za důležité, aby veřejné orgány, vzdělávací instituce, školicí střediska a podniky spojily své síly ve snaze zlepšit nabídku pracovních míst a odborné přípravy, vypracovaly nové polyvalentní odborné profily a dovednosti a podpořily učení po celou dobu aktivního života.

4.18

EHSV v této souvislosti zdůrazňuje zásadní význam toho, aby byly – zejména pro mladé – zajištěny mechanismy přístupu k dalšímu vzdělávání a odborné přípravě, jejichž účelem je reagovat na potřeby nových odborných profilů a nových kvalifikací, v souladu s vizí Agendy pro nové dovednosti a pracovní místa, k níž se měl EHSV možnost vyjádřit (6).

4.19

EHSV podporuje význam posílené spolupráce různých subjektů na místní úrovni, vzhledem k tomu, že právě na této úrovni jsou dobrý sociální dialog v atmosféře důvěry a kladný přístup ke změnám důležitými faktory předcházení a omezování negativních sociálních dopadů.

4.20

Zvláštní pozornost si podle EHSV zasluhují malé a střední podniky, kterým musí být umožněno těžit z vhodných opatření veřejných orgánů a soukromých subjektů – jako jsou např. sdružení zaměstnavatelů a profesní asociace, obchodní, průmyslové a řemeslné komory a další instituce – především na místní a regionální úrovni a které musí mít přednostní přístup k úvěrům a k odborné přípravě a možnost využívat vhodná opatření na zjednodušení byrokracie a administrativy.

4.21

Další konzultace a definice politiky předjímání a restrukturalizací by měly vycházet z výsledků hlubších průzkumů, studií a zpráv na evropské úrovni za uplynulých více než sedm let.

4.22

Pokud se pozornost v minulosti jasně soustředila na analýzu a výměnu osvědčených postupů (7) a inovativních zkušeností, měla by se EU v budoucnosti více zaměřit na konkrétní opatření, tj. na rozvoj a na růst, a podpořit uplatňování společných hlavních směrů, norem a referenčních rámců opírajících se o evropské acquis a o společné hodnoty.

4.23

V neposlední řadě EHSV zdůrazňuje význam lidského faktoru. Lidé – a rodiny –, oběti restrukturalizací v odvětvích a podnicích, mají často dramatický úděl, který není vždy brán v potaz. Měla by být přijata opatření v oblasti psychologické a sociální podpory, bez ohledu na nezbytnou obnovu investic a návrat k růstu a k udržitelnému růstu pracovních míst.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/60

—

u některých forem dluhopisů stability by se snížila nebo zcela ztratila povinnost rozpočtové kázně, protože členské státy eurozóny by rozložily úvěrové riziko pro celý svůj veřejný dluh nebo jeho část. Vzniká tak riziko morálního hazardu, a to proto, že by úvěrové riziko plynoucí z nedostatečné rozpočtové kázně jednotlivých států sdíleli všichni účastníci;

—

protože vydávání dluhopisů stability může oslabit tržní disciplínu, byly by vyžadovány zásadní změny v rámci správy ekonomických záležitostí v eurozóně, což by mělo důsledky pro rozpočtovou suverenitu;

—

dluhopisy stability by musely mít vysokou úvěrovou kvalitu, aby je investoři akceptovali;

—

dosažení vysoké úvěrové kvality bude rovněž důležité k tomu, aby dluhopisy stability přijaly všechny členské státy eurozóny;

úvěrový rating dluhopisů stability by závisel v první řadě na úvěrové kvalitě zúčastněných členských států a struktuře základní odpovědnosti.

3.2.1.1

Přístup č. 1: Kompletní nahrazení národních emisí vydáváním dluhopisů stability se solidární odpovědností

Podle tohoto přístupu by financování vlád eurozóny probíhalo výhradně prostřednictvím emisí dluhopisů stability a národní emise by byly zastaveny. Pro určování ratingu dluhopisů stability by s největší pravděpodobností dominoval úvěrový rating větších členských států eurozóny; při tom by bylo třeba vycházet z toho, že dnes vydaný dluhopis stability by měl vysoké úvěrové hodnocení. Tento přístup by nejefektivnějším způsobem zajišťoval výhody vydávání dluhopisů stability, zároveň by s sebou nesl největší riziko morálního hazardu. Vyžadoval by velmi silný rámec zajišťující rozpočtovou kázeň, konkurenceschopnost hospodářství a omezení makroekonomické nerovnováhy na úrovni členských států.

3.2.1.2

Přístup č. 2: Částečné nahrazení národních emisí vydáváním dluhopisů stability se solidární odpovědností

Podle tohoto přístupu by emise dluhopisů stability byly podpořeny solidární odpovědností, nahrazovaly by však jen omezenou část národních emisí.

Část emisí nespadající pod dluhopisy stability by zůstala krytá příslušnou státní garancí. Podle toho by se trh se státními dluhopisy skládal ze dvou hlavních částí: dluhopisů stability a státních dluhopisů Klíčovým bodem v tomto přístupu by byla konkrétní kritéria k určení relativního poměru dluhopisů stability vůči emisím národním.

3.2.1.3

Přístup č. 3: Částečné nahrazení národních emisí vydáváním dluhopisů stability s podílovou, nikoliv solidární odpovědností

Podle tohoto přístupu by dluhopisy stability opět pouze částečně nahradily národní emise a byly by podpořeny podílovou odpovědností členských států eurozóny. Tento přístup se liší od přístupu č. 2 tím, že členské státy by si uchovaly zodpovědnost za svůj příslušný podíl na emisích dluhopisů stability a rovněž za své národní emise.

4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/72

1.1

EHSV zdůrazňuje, že plně podporuje evropskou politiku pro oblast vesmíru, obzvláště pak velké evropské projekty Galileo a GMES, jež považuje za strategické pro evropský hospodářský a vědecký rozvoj. Ve všech svých stanoviscích (1) poukázal EHSV na nutnost věnovat činnosti v oblasti vesmíru velkou pozornost a vyčlenit na ně rozsáhlé prostředky, aby EU v těchto činnostech mohla pokračovat a uchovat si své významné postavení.

1.2

EHSV se rozhodně staví proti návrhu Komise na odsunutí financování vývoje a dokončení programu GMES do zvláštního fondu ad hoc.

1.3

EHSV považuje za velmi naléhavé zajistit kontinuitu programu, jenž vstupuje do své provozní fáze, nemá-li dojít k jeho selhání. Celý návrh změny finančních, řídicích a správních nástrojů, jež mají být odlišné od obvyklých a konsolidovaných nástrojů EU, se jeví jako neuvážený, neodůvodněný a vysoce riskantní. Vytváření nových subjektů a modelů financování vyžaduje totiž vyčerpávající a nejistá kola jednání a studie, které jistě zaberou celé roky; to se jeví jako neslučitelné se zahájením provozní fáze programu typu GMES a jako nadbytečné vzhledem ke skutečnosti, že Komise a další evropské agentury disponují veškerými pravomocemi a mandáty k rozvíjení tohoto programu.

1.4

EHSV žádá, aby financování programu bylo přesunuto do víceletého finančního rámce na období 2014–2020 a aby správa byla strukturována tak, aby přihlížela ke stávajícím kapacitám v Evropě, a předcházela jednak fragmentaci spravujících subjektů, a za druhé vytváření nových orgánů, které nejsou uzpůsobeny k převzetí správy programu, jenž je výsledkem vývoje za posledních deset let. Tento požadavek již EHSV formuloval v jednom z předchozích stanovisek (2).

1.5

Sdělení o provádění návrhu mezivládní dohody o provozu GMES (3), které bylo zveřejněno v průběhu diskuse o tomto stanovisku, nijak nemění zde předložené postoje. Naopak je posiluje a umožňuje EHSV znovu upozornit na riziko spojené s pozdním zavedením nového a neotestovaného modelu financování a řízení mimo víceletý finanční rámec a řádné konsolidované kanály řízení EU.

1.6

EHSV je hluboce znepokojen obavou, že program GMES může reálně čelit vážným potížím, čímž by přišla vniveč již investovaná částka přesahující 3,2 miliardy eur. Ve světle diskuse mezi členskými státy hraničí tato hrozba s jistotou.

1.7

EHSV zdůrazňuje, že myšlenka provést necelý rok před plánovaným zahájením provozu (na rok 2013 je plánováno vypuštění satelitů A konstelace Sentinel-1, Sentinel-2 a Sentinel-3) novou definici složitého finančního aparátu a správy GMES, jak vyplývá ze sdělení, které je předmětem tohoto stanoviska, se jeví jako velmi riskantní a neodůvodněné i ve světle strategického významu tohoto programu pro EU.

1.8

Sdělení nezahrnuje analýzu proveditelnosti, která by umožnila posouzení realizovatelnosti z hlediska efektivity. Zřejmé není ani to, proč je nutné zavádět nové schéma.

1.9

Evropský hospodářský a sociální výbor poukazuje na odlišné přístupy ke klíčovým programům evropského kosmického programu, jimiž jsou Galileo a GMES, kdy první z nich je zařazen do víceletého finančního rámce, zatímco druhý nikoli.

1.10

Pokud jde o správu, budí překvapení okrajové postavení, které je v tomto složitém systému přisouzeno naší Evropské kosmické agentuře (ESA), které doposud byla autorem, správcem i provozovatelem většiny evropských satelitních zařízení, a doposud vedle toho v partnerství s Evropskou komisí poskytovala téměř výhradně potřebné finanční prostředky. Její nahrazení novými organizacemi či organizacemi s malými zkušenostmi se správou satelitních systémů a jimi shromážděných dat se jeví jako nepříliš šťastný krok.

1.11

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že natolik radikálně nová definice pravomocí týkajících se programu GMES – jak navrhuje sdělení – necelý rok před realizací modelu financování tohoto programu nesmírně ohrožuje zahájení provozu uvedeného systému.

1.12

EHSV upozorňuje na nejistotu a neurčitost návrhu správy, který připravila Komise. Navržený model vykazuje zjevné nedostatky, technická koordinace je svěřena organizacím, které nejsou obeznámeny s činnostmi v oblasti vesmíru ani s kulturou společné práce s ostatními agenturami. Přes 80 % činností v rámci programu GMES se však týká činností v oblasti vesmíru. EHSV vyzývá Komisi, aby revidovala navržený model a zachovala jednotnou správu a i nadále svěřila technickou odpovědnost za program agentuře ESA pod dohledem Komise, jak bylo plánováno původně.

2.1

Sdělení ze dne 30. listopadu 2011, které je předmětem tohoto stanoviska, uvádí řešení Evropské komise financovat stádium provozní činnosti strategického programu pro pozorování Země a bezpečnost GMES, jenž byl zatím definován a přiveden do konečné prováděcí fáze, mimo víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (4). Uvádí také návrh týkající se správy. Pro program GMES se tudíž jedná o sdělení zásadního významu.

2.2

Nejnovější sdělení o některých podrobnostech provádění návrhu mezivládní dohody o provozu GMES (5), které bylo zveřejněno v průběhu diskuse o tomto stanovisku, nic nemění na komentářích ke sdělení, jež je předmětem tohoto stanoviska, ani na příslušných závěrech, neboť se jedná o dodatek, v němž jsou podrobně rozpracovány finanční aspekty návrhu a zavádí se jím nová organizace Rada GMES, která duplikuje pravomoci dosud zařazené ve správě evropských kosmických programů, a dochází tak k jasnému střetu pravomocí a duplicitě rozhodovacích struktur v Evropě.

2.3

Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti (GMES) je spolu s Galileem jedním ze dvou stěžejních programů Evropské unie v oblasti vesmíru. Má zásadní význam pro pozorování Země tím, že poskytuje prostředky k pochopení a monitorování změny klimatu, ochraně a bezpečnosti občanů, zajištění udržitelného rozvoje a řešení krizí.

2.4

Vynětí financování strategického programu pro pozorování Země a bezpečnost GMES z návrhu víceletého finančního rámce na období 2014–2020 tak vyvolalo značné obavy z důvodu reálného rizika ztráty jednoho ze strategických programů pro Evropu, do nějž bylo k dnešnímu dni investováno deset let práce a více než 3 miliardy EUR.

2.5

EHSV již ve své analýze z prosince 2011 (6) vyjádřil silnou obavu o budoucnost tohoto programu z důvodu nedostatečné kontinuity jeho financování.

2.6

Evropský parlament ve svém usnesení Budoucnost Evropského programu monitorování Země (GMES) (7) z února 2012 „nepovažuje za možné, aby financování programu GMES probíhalo mimo víceletý finanční rámec – tedy systémem financování a řízení, který Komise navrhla ve svém sdělení“.

2.7

Kosmická část programu GMES je založena na třech konstelacích satelitů Sentinel-1, 2 a 3, a na systémech (Sentinel 4 a 5) nesených jinými satelity. První satelity uvedených tří konstelací budou vypuštěny v průběhu roku 2013. Je tedy naléhavě nutné definovat finanční rámec, který zajistí potřebné financování bezprostředně se blížících provozních činností.

2.8

Na tiskové konferenci dne 9. ledna 2012 potvrdil generální ředitel ESA, že v případě nepřijetí rozhodnutí o financování provozu GMES je záměrem ESA nepřistoupit k plánovanému vypouštění satelitů (8).

2.9

Evropská komise navrhuje v tomto sdělení zajistit potřebné financování realizace a provozu celé infrastruktury vytvořením nového zvláštního fondu pro GMES, což si vyžádá mezivládní dohodu mezi členskými státy EU zasedajícími v Radě.

2.10

Do fondu by mělo finančně přispívat všech 27 členských států EU v závislosti na jejich hrubém národním důchodu (HND). Sdělení obsahuje nástin této dohody, jež je dále rozpracována v navazujícím sdělení (9).

2.11

Návrh správy zařazený ve sdělení, o nic méně významný, než návrh financování, definuje řadu témat, která by měla řešit jednotlivé aspekty a sektory realizace programu GMES.

2.12

Zavedení nového složitého schématu financování a nového správního subjektu pro kosmický program (Rada GMES) se jeví jako neodůvodněné a opožděné vzhledem k tomu, že za rok mají být vypuštěny první satelity.

3.1

Program GMES pro globální monitorování Země a bezpečnost a program GALILEO v oblasti družicové navigace jsou důležité strategické programy Evropské unie, jejichž prostřednictvím si Unie hodlá zachovat nezávislost a prvořadé postavení ve vesmírném odvětví.

3.2

Zachování silného vedoucího postavení a nezávislosti v odvětví týkajícím se vesmíru se považuje pro budoucnost Evropy za strategické z důvodu četných zásadních hospodářských, technologických, geopolitických a kulturních dopadů činností v oblasti vesmíru v širším smyslu slova.

3.3

GMES je strategický program Evropské unie zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 911/2010.

3.4

Ve sdělení se uvádí, že „k tomu, aby mohla Evropa reagovat na stále rostoucí výzvy na globální úrovni, potřebuje vlastní koordinovaný a spolehlivý systém pozorování Země. Takovým systémem je GMES“.

3.5

Sdělení navrhuje nový model financování stojící mimo konsolidovaný systém správy v rámci rozpočtu EU, což vyžaduje zvláštní opatření a souhlas všech 27 členských států, tedy mechanismus, který se v současné době finanční nejistoty (viz např., avšak nikoli pouze, situace v Řecku a možná neschopnost splácet v případě Francie a Itálie) ne-li jistě, pak s vysokou pravděpodobností zablokuje, což by znamenalo konec programu GMES.

4.1

Sdělení plánuje vynětí GMES z víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

4.2

Financování by namísto toho mělo být zajištěno vnitřní dohodou mezi zástupci vlád členských států zasedajících v Radě.

4.3

Podle dohody každý členský stát nejprve dokončí postupy nezbytné pro vstup této dohody v platnost, a poté tuto skutečnost oznámí Generálnímu sekretariátu Rady Evropské unie.

4.4

Nezbytnou podmínkou vstupu uvedené dohody v platnost je ratifikace všemi členskými státy Unie.

4.5

Dohoda může vstoupit v platnost teprve po schválení posledním členským státem. Vzhledem k současné finanční situaci v Evropě obecně a vzhledem k situaci zvláště v některých členských státech bude podle všeho již toto ustanovení postačovat ke krachu programu GMES.

4.6

Časový harmonogram ani prováděcí pokyny ke svolání této Rady nejsou dodnes známy, což ohrožuje blížící se vypuštění satelitů Sentinel-1, 2 a 3 (2013).

4.7

Pokud jde o plánování, řízení a provádění fondu GMES, předpokládá sdělení, že Rada přijme nařízení na návrh Komise. V současnosti není k dispozici ani koncept tohoto nařízení.

4.8

Podle sdělení má být Radou na návrh Komise přijato finanční nařízení o fondu GMES, kterým se stanoví pravidla pro jeho zřízení a využívání jeho finančních zdrojů a dále pravidla pro předkládání a audit účetních závěrek. V současnosti není k dispozici ani koncept takového nařízení.

4.9

Vývoj programu si doposud vyžádal prostředky ve výši 3,2 miliardy EUR, které téměř plně hradily ESA (1,89 mld.) a EU (1,3 mld.).

4.10

Plné využití, údržba, vývoj a aktualizace na období let 2014 až 2020 bude odhadem vyžadovat náklady ve výši 5,8 miliardy EUR, tj. přibližně 0,6 % rozpočtu Unie na totéž období, jenž podle víceletého finančního rámce dosahuje výše 1 025 miliard EUR. Za připomenutí stojí také skutečnost, že rozpočet Unie sám představuje přibližně 1 % hrubého národního důchodu (HND).

4.11

Návrh na financování GMES mimo rozpočet Unie však sotva skýtá finanční výhody, neboť i tak bude muset jeho financování zaručit všech 27 členských států, byť jiným finančním kanálem založeným na složité mezivládní dohodě. Není proto jasný důvod k tomuto kroku.