17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/1

—

s ohledem na dohodu o spolupráci ze dne 25. února 1989 mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (GCC),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o dohodě o volném obchodu mezi ES a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. července 1990 o významu dohody o volném obchodu, která má být uzavřena mezi EHS a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (2),

—

s ohledem na zprávu o provádění Evropské bezpečnostní strategie: zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě, kterou schválila Rada v prosinci 2008,

—

s ohledem na strategické partnerství Evropské unie se Středomořím a se Středním Východem, kterou schválila Rada v červnu 2004,

—

s ohledem na společné komuniké z 20. zasedání Rady ministrů, které se uskutečnilo dne 14. června 2010 v Lucemburku,

—

s ohledem na svou zprávu ze dne 10. května 2010 o Unii pro Středomoří,

—

s ohledem na společné komuniké z 19. zasedání Rady ministrů, které se uskutečnilo dne 29. dubna 2009 v Maskatu,

—

s ohledem na společný akční program (2010–2013) pro provádění dohody o spolupráci EU-GCC z roku 1988,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o posílení spolupráce se třetími zeměmi v oblasti vyššího vzdělávání (KOM(2001)0385,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 o reformách v arabském světě: jaká má být strategie Evropské unie? (3),

—

s ohledem na dohodu o hospodářské spolupráci mezi zeměmi GCC přijatou dne 31. prosince 2001 v Maskatu v Sultanátu Omán a prohlášení GCC z Dohá o zahájení celní unie určené Radě pro spolupráci arabských států v Perském zálivu ze dne 21. prosince 2002,

—

s ohledem na články 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle nichž musí Rada před uzavřením jakékoli mezinárodní dohody, která zahrnuje oblasti, na něž se vztahuje řádný legislativní postup, požádat o souhlas Parlament,

—

s ohledem na výroční zprávy Evropského parlamentu o dodržování lidských práv,

—

s ohledem na deklaraci Valného shromáždění OSN z roku 1998 o právu jednotlivců, skupin a orgánů společnosti na prosazování a ochranu všeobecně uznávaných lidských práv a základních svobod a o jejich odpovědnosti za ně (známou též pod názvem „deklarace o zastáncích lidských práv“),

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 10., 15. a 17. března 2011 a s ohledem na závěry Rady ze dne 21. března 2011 o Bahrajnu a zdůrazňující v této souvislosti plnou podporu svobodě projevu a právu občanů pokojně demonstrovat,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0042/2011),

A.

vzhledem k tomu, že současné vztahy mezi EU a GCC vyžadují neustálou revizi a aktualizaci s ohledem na současný významný a rychlý vývoj na daném území, při němž je třeba pokračovat v podpoře lidských práv a demokracii,

B.

vzhledem k tomu, že demonstranti vyjádřili své legitimní demokratické cíle v několika státech GCC; vzhledem k násilné reakci státních orgánů na protest v Bahrajnu, která měla za následek usmrcení, zranění a uvěznění; vzhledem k tomu, že jednotky Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů a Kuvajtu dorazily do země pod vlajkou GCC, aby se zúčastnily potlačení demonstrací;

C.

vzhledem k tomu, že oblast Perského zálivu se dnes jeví jako nový pól světové ekonomiky tvořený státy GCC; konstatuje, že Unie je druhým největším obchodním partnerem GCC a že GCC je pro Unii pátým největším vývozním trhem,

D.

vzhledem k tomu, že geopolitická situace Perského zálivu v sobě soustřeďuje bezpečnostní rizika globálního i regionálního významu (mírový proces na Blízkém východě, íránský jaderný program, stabilizace Iráku, Jemenu a Dárfúru, terorismus a pirátství) a že až dosud zůstává GCC jedinou stabilní regionální organizací založenou na multilateralismu a spolupráci,

E.

vzhledem k tomu, že více než třetinu státních investičních fondů drží státy GCC a že tyto fondy přispěly k záchraně světového a evropského finančního systému v reakci na krizi,

F.

vzhledem k tomu, že Perský záliv má pro Unii klíčový význam a že v multipolárním a provázaném světě může být taková spolupráce odpovědí na politické a bezpečnostní výzvy,

G.

vzhledem k tomu, že proces liberalizace a diverzifikace ekonomických struktur zahájený v některých členských státech GCC přináší nové vnitřní politické dynamiky (ústavní reformy, účast na politickém životě, posílení institucí) a sociální dynamiky (vznik sdružování, organizace zaměstnavatelů, přístup žen k odpovědnějším pracovním místům), které je třeba povzbudit a podpořit,

H.

vzhledem k tomu, že životní a pracovní podmínky migrujících pracovníků jsou nejisté a nepřijatelné, zejména u žen pracujících jako pomocnice v domácnosti, a to navzdory ústřední úloze, kterou mají v různých odvětvích hospodářské činnosti členských států GCC, a skutečnosti, že tvoří 40 % obyvatelstva GCC a že představují přibližně 80 % obyvatelstva některých emirátů,

I.

vzhledem k tomu, že všech šest členských států je dědičnými monarchiemi s omezenou politickou reprezentací, zejména pokud jde o ženy, a ve většině případů bez voleného parlamentu,

J.

vzhledem k tomu, že význam investic a společné problémy států GCC v jižním sousedství Evropské unie vytvářejí synergie spolupráce mezi Evropou, Středomořskou oblastí a Perským zálivem,

K.

vzhledem k tomu, že nová geoekonomická orientace států GCC na Asii, která vyplývá ze zvýšené poptávky po ropných palivech na asijských trzích (Čína, Indie, Singapur, Japonsko, Filipíny a Jižní Korea), vede v současnosti k diverzifikaci obchodních a ekonomických vztahů, jež se upevňuje dohodami o volném obchodu a rozvíjením politického dialogu,

L.

vzhledem ke klíčové úloze států GCC na světové scéně, která je vede ke sdílení společných zájmů s Evropskou unií, pokud jde o mezinárodní stabilitu a celosvětovou správu ekonomických záležitostí,

M.

vzhledem k rostoucímu vlivu států GCC v arabsko-muslimském světě a k významné úloze, kterou mohou tyto státy mít v mezikulturním dialogu,

N.

vzhledem k tomu, že jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a GCC, která byla zahájena před 20 lety, jsou v současnosti nejstaršími dosud neuzavřenými obchodními jednáními, která Evropská unie zahájila,

O.

vzhledem k tomu, že je nutné, aby Unie zaujala jasný postoj a přijala trvalý závazek v Perském zálivu, což jí umožní více se zviditelnit a zajistit svou strategickou přítomnost v této oblasti,

P.

vzhledem k tomu, že zařazení politických ustanovení, zejména ustanovení týkající se dodržování lidských práv, jsou nedílnou součástí jakékoliv obchodní dohody uzavřené mezi Unií a třetí stranou,

Q.

vzhledem k omezené přítomnosti Unie v regionu a vnímání Evropy nejčastěji směšované s několika členskými státy s nejrozvinutějšími a dlouholetými vztahy,

R.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má zkušenosti v oblasti posilování institucionálních kapacit, vzdělávání a výzkumu, rozvíjení obnovitelných energií a životního prostředí, technické podpory a regulační podpory a politického a diplomatického dialogu o otázkách stabilního sousedství a světové bezpečnosti,

1.

připomíná, že uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a GCC zůstává prioritou a že případný neúspěch by nebyl v zájmu ani jedné ze stran; zdůrazňuje, že uzavření této dohody bude představovat uznání vzájemné důvěryhodnosti obou uskupení, která se rozhodla pro multilateralismus a integraci;

2.

domnívá se, že vzhledem k omezené přítomnosti Unie v oblasti Perského zálivu by nová integrovaná komunikační politika v rámci nových struktur zahraničních vztahů Unie měla přispívat k rozvíjení cíleného a účinného informování o Unii v zemích Perského zálivu;

3.

domnívá se, že Evropská unie musí v tomto regionu rozvíjet strategii zaměřenou na posilování vztahů s GCC, na podporu procesu regionální integrace těchto států a na podněcování oboustranných vztahů se státy GCC;

4.

vyzdvihuje skutečnost, že cílem je strategické partnerství s GCC a jeho členskými státy, jež bude odpovídat příslušné úloze obou seskupení na mezinárodní scéně; zdůrazňuje, že je proto důležité zavést pravidelné vrcholné schůzky na úrovni představitelů států a vlád, které by se konaly nezávisle na vývoji probíhajících jednání;

5.

poukazuje rovněž na význam rovnocenného partnerství v rámci spolupráce a dialogu, které zohledňuje rozdíly mezi oběma stranami, a na možnost tuto spolupráci a tento dialog v různých oblastech rozšířit;

6.

požaduje, aby v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) bylo vyčleněno více lidských prostředků na tento region a aby v něm byla otevřena nová diplomatická zastoupení EU v členských státech GCC, jež by tak přispívala k lepšímu zviditelnění, usnadnění politického dialogu a posílení účinnosti kroků Unie; naléhavě žádá, aby tyto prostředky pocházely především z přerozdělení v rámci ESVČ; žádá, aby členské státy EU, které mají v této oblasti svá diplomatická zastoupení, jednaly v souladu s politikou EU; zdůrazňuje, že diferencovaný dvoustranný přístup k členským státům GCC by měl zintenzívnit jejich spolupráci s EU a pouze doplnit a posílit multilaterální rámec; žádá proto Komisi a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby posoudily vyhlídky takové dvoustranné spolupráce;

7.

připomíná politický a sociální vývoj, k němuž došlo v posledních letech ve většině členských států GCC; vybízí všechny státy, aby pokračovaly ve svém úsilí, a vyzývá je, aby dále pokročily v prosazování lidských práv, boje proti veškeré diskriminaci, včetně diskriminace založené na pohlaví, sexuální orientaci nebo na náboženském vyznání; vyzývá členské státy GCC, aby zaručily a prosazovaly právo menšin, včetně náboženských menšin, rovnoprávnost mužů a žen, právo na práci, a to i pro migrující pracovníky, a také svobodu přesvědčení, svobodu projevu a názoru; vybízí ke stálému dialogu na tato témata mezi EU a GCC; vyzývá členské státy GCC, aby účinněji spolupracovaly s občanskou společností a napomáhaly vzniku místních struktur a sdružení; vyzývá zejména členské státy GCC, aby:

8.

vyzývá všechny členské státy v GCC Perského zálivu, aby uznaly pokračující lidové hnutí za demokratické reformy v rámci širšího regionu, a žádá, aby se plně zavázaly s rozvíjejícími se skupinami občanské společnosti podporovat proces skutečné pokojné demokratické přeměny v jejich vlastních zemích s partnery v regionu a s podporou Evropské unie;

9.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad násilnou reakcí a použitím síly bahrajnskými orgány vůči demonstrantům a nad účastí zahraničních jednotek pod vlajkou GCC na potlačení demonstrantů, přičemž toto je v silném protikladu k podpoře GCC ochrany občanů požadujících svobodu a demokracii v Libyi; žádá okamžité ukončení násilí vůči pokojným demonstrantům a dialog, který může vést k dalším nezbytným politickým reformám v zemi;

10.

vyzývá vlády států GCC, aby se společně a v duchu spolupráce zabývaly problémy lidských práv v tomto regionu, zejména pokud jde o rovnost žen a mužů, situaci osob bez státní příslušnosti („bidúnů“), omezení svobody projevu a shromažďování, včetně práva sdružovat se v odborových organizacích, a nutnost zajistit nezávislost soudního systému a právo na spravedlivý a rychlý soud; žádá, aby zamýšlené posílení politického dialogu s GCC zahrnoval i otázky lidských práv na technické a politické úrovni;

11.

vyzývá státy GCC, aby upustily od svých výhrad k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen a k Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace tam, kde si tyto výhrady dosud uchovávají, a všechny státy GCC, aby ratifikovaly opční protokoly k Úmluvě o právech dítěte a k Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace; rovněž zdůrazňuje význam ratifikace a provádění Úmluvy OSN o migrujících pracovnících a úmluv MOP č. 97 a 143;

12.

povzbuzuje EU, aby společně s GCC posoudila a nalezla řešení, která by umožnila odstranit překážky plného a účinného výkonu základního práva na svobodu vyznání příslušníků náboženských menšin v této oblasti, a to jak v případě jednotlivců, tak společenství, v oblasti veřejné i soukromé;

13.

zdůrazňuje význam mezikulturního a mezináboženského dialogu; připomíná, že Evropská unie a GCC vyjádřily společný závazek podporovat a chránit hodnoty tolerance, umírněnosti a spolužití;

14.

vybízí vlády a existující parlamentní shromáždění GCC, aby neprodleně učinily kroky k bezpodmínečné ratifikaci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a aby spolupracovaly s Komisí OSN pro lidská práva v rámci tematických mechanismů, a pozvaly její zástupce, zejména zvláštního zpravodaje OSN pro nezávislost soudců a právních zástupců, k návštěvě těchto míst;

15.

připomíná, že se EU staví proti výkonu trestu smrti, a výzvu Parlamentu, aby bylo na výkon trestu smrti vyhlášeno celosvětové moratorium; vyjadřuje v tomto ohledu politování nad tím, že je trest smrti stále v platnosti ve všech členských státech GCC; vyzývá tyto státy, aby přijaly moratorium na trest smrti; vyzývá zejména ty státy, které používají takové metody, jako je poprava setnutím hlavy, kamenování, ukřižování, bičování a amputace, aby od těchto praktik upustily;

16.

bere na vědomí společný tříletý akční program přijatý Radou ministrů dne 14. června 2010, který má posílit spolupráci v řadě strategických oblastí společného zájmu, také prostřednictvím vytvoření sítě propojující výzkumné pracovníky, akademické pracovníky a podnikatele; vyjadřuje však své politování nad tím, že v něm chybí část věnovaná otevřenému, pravidelnému a konstruktivnímu politickému dialogu;

17.

domnívá se, že provádění tohoto společného akčního programu by mělo být doplněno přesným a podrobným finančním plánem a měli by jej řídit zaměstnanci zvlášť určení pro tento úkol jak v Bruselu, tak v členských státech GCC; zdůrazňuje, že je důležité zajistit zviditelnění tohoto programu a šíření podrobných a dostupných informací o něm příslušným správním orgánům a institucím; žádá, aby bylo po třech letech provedeno posouzení výsledků a aby v případě, že tyto výsledky budou uspokojivé, byla zvážena možnost zřídit agenturu pro spolupráci EU-GCC;

18.

vyzývá Unii, aby více zaměřila svůj program spolupráce se státy GCC na organizace občanské společnosti a aby podporovala emancipaci žen a mladých lidí;

19.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že se Perský záliv účastní závodů ve zbrojení; vyzývá Evropskou unii, aby se státy GCC zahájila strategický dialog o otázkách regionální bezpečnosti ve společném zájmu (mírový proces na Blízkém východě, íránský jaderný program, stabilizace Iráku, Jemenu a Dárfúru, terorismus a pirátství) a posléze aby přispěla k vybudování regionální bezpečnostní struktury na Blízkém východě v partnerství se státy Zálivu;

20.

připomíná, že členské státy GCC mají významnou úlohu vzhledem ke svému vlivu v regionu; zdůrazňuje, že Unie a GCC mají společný zájem prosazovat mír a zájem o stabilitu na Blízkém východě, v severní Africe a Africkém rohu, ale i v ostatních částech světa; naléhavě vyzývá partnery, aby při zajišťování společného zájmu prohloubili spolupráci;

21.

bere na vědomí prohlášení GCC ze dne 7. března 2011 učiněné v Abu Dhabí, které uvádí, že „Rada ministrů požaduje, aby Rada bezpečnosti přijala nezbytná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, včetně bezletové zóny v Libyi“, jež přispělo k rozhodnutí Arabské ligy a Rady bezpečnosti OSN vyslovit se pro tuto bezletovou zónu;

22.

opět vyjadřuje svou podporu arabské mírové iniciativě inspirované jedním z členských států GCC, kterou schválily všechny státy Ligy arabských států a Organizace islámské konference; vyzývá státy GCC, aby pokračovaly ve svém úsilí o zprostředkování a o podporu izraelsko-palestinského mírového procesu; žádá, aby Unie a GCC zvýšily společně úsilí o to, aby jednání vedla k ukončení okupace palestinských území a aby nadále plně podporovaly takové řešení izraelsko-palestinského konfliktu, které bude založeno na existenci dvou států; zdůrazňuje společný zájem Unie a GCC postupovat společně při nastolení spravedlivého a trvalého míru v blízkovýchodním regionu; navrhuje v tomto kontextu pravidelnější dohodovací řízení mezi Kvartetem a výborem Ligy arabských států; připomíná, že Unie je hlavním poskytovatelem pomoci palestinskému lidu; oceňuje, že státy GCC podporují palestinské uprchlíky a přispívají Agentuře Organizace spojených národů pro pomoc a práci (UNRAWA); vyzývá členské státy GCC, aby více přispívaly k posilování palestinských institucí a k hospodářskému rozvoji v rámci vládního programu palestinské samosprávy a aby případně zvážily možnost vyplácet své finanční příspěvky prostřednictvím stávajících mezinárodních mechanismů pomoci;

23.

vítá pokračování procesu integrace GCC (celní unie, společný trh a posléze jednotná měna); vybízí Komisi, aby navrhla sekretariátu GCC společné stanovení rámce pro spolupráci, aby se podělila o svoji zkušenost v oblasti upevňování institucí, administrativních kapacit, mechanismů pro regulaci a urovnávání sporů; zdůrazňuje, že tento přístup může přispět k zahájení procesu osvojování si těchto hodnot;

24.

vítá rozhodnutí předsedů parlamentů členských států GCC, kteří se sešli dne 23. listopadu 2010 v Abú Dhabí, podněcovat sledování činností a rozhodnutí přijatých na úrovni výkonných orgánů GCC a každoroční pořádání konference parlamentních orgánů členských států GCC; vítá skutečnost, že v blízké budoucnosti má vzniknout meziparlamentní delegace pro vztahy s Evropským parlamentem; je přesvědčen, že prohloubená spolupráce na parlamentní úrovni bude významným přínosem pro budování strategického partnerství těchto dvou uskupení;

25.

připomíná své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o dohodě o volném obchodu mezi ES a GCC, které podpořilo 96 % poslanců EP; konstatuje, že otázky vznesené v rámci tohoto usnesení, jako je například potřeba vzájemného přístupu na trhy, účinná ochrana práv duševního vlastnictví, odstranění necelních překážek pro poskytování služeb, podpora udržitelného rozvoje a dodržování mezinárodních úmluv, jsou i nadále aktuální;

26.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a GCC (dohoda o volném obchodu mezi EU a „radou GCC“) byla opakovaně a s dlouhými prodlevami oddalována, a lituje skutečnosti, že se rada GCC rozhodla v roce 2008 tato jednání přerušit; je přesvědčen, že je nejvyšší čas tato jednání odblokovat, aby tak bylo možno nalézt konečné řešení a aby z něj společnosti a odvětví obchodu na obou stranách mohly získat maximální výhody;

27.

vyjadřuje politování nad tím, že tato oblast byla přes svůj strategický význam z hlediska dodávek ropy, obchodních příležitostí a stability v regionu Unií opomíjena;

28.

zdůrazňuje, že po dvaceti letech jednání nebyla dohoda o volném obchodu stále uzavřena; je si vědom, že některé státy GCC odmítají ustanovení o lidských právech a nelegální migraci;

29.

domnívá se, že vzhledem ke strategickému významu tohoto regionu by se mělo na dohodu o volném obchodu pohlížet nejen jako na nástroj sloužící ke zvyšování prosperity prostřednictvím obchodu, ale také jako na prostředek upevňování geopolitické stability;

30.

konstatuje, že rada GCC je v současnosti šestým největším exportním trhem Unie a že Unie je v současnosti hlavním obchodním partnerem rady GCC; konstatuje, že bez ohledu na již velmi intenzivní obchodní vztahy stále existuje prostor pro jejich prohloubení, a rovněž i prostor pro větší diverzifikaci výměn mezi oběma stranami, a to vzhledem k velikosti trhu Unie a úsilí ze strany států rady GCC o diverzifikaci jejich vývozu; konstatuje, že dohoda o volném obchodu by rovněž přinesla nové příležitost pro technickou spolupráci a pomoc; domnívá se, že uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a radou GCC by přineslo velké posílení těsných vazeb a další diverzifikaci;

31.

poukazuje na skutečnost, že vzhledem k tomu, že státy GCC směřují k hospodářské diverzifikaci, jež by měla snížit jejich závislost na ropě, zvýšení obchodu a investic v oblasti služeb by podpořilo rozvoj jejich hospodářství;

32.

vítá skutečnost, že v průběhu posledních dvaceti let se intenzita obchodních vztahů mezi EU a GCC zvyšovala a že obchod mezi oběma stranami výrazně narostl, a to navzdory tomu, že nebyla uzavřena dohoda o volném obchodu; domnívá se proto, že tato skutečnost svědčí o tom, že by dohoda o volném obchodu tento přirozený růst jen dále posílila a že by pro něj vytvořila otevřenější, předvídatelnější a bezpečnější prostředí;

33.

konstatuje, že podstatná část práce na dohodě o volném obchodu již byla odvedena, a domnívá se, že význam dohody o volném obchodu je ve stávající podobě velkým příslibem pro obě strany; vyzývá proto obě strany, aby tuto dohodu o volném obchodu vnímaly jako zásadní a významný počin ve prospěch svých regionů a jejich obyvatel; domnívá se, že Unie a rada GCC sdílejí společné zájmy a potřeby a že zkušenosti Unie v oblasti regionální integrace mohou být pro země Perského zálivu zdrojem inspirace; domnívá se, že EU může v tomto ohledu poskytnout cennou technickou pomoc;

34.

zdůrazňuje, že pokud nedojde k nápravě, může nedostatečná transparentnost postupů při zadávání veřejných zakázek a kladení překážek pro zahraniční investory, kteří by chtěli vstoupit do odvětví služeb, ohrozit uzavření dohody;

35.

je pevně přesvědčen, že dohoda o volném obchodu EU-GCC by byla velmi výhodná pro obě strany; domnívá se, že dohoda o volném obchodu s Unií by přispěla k větší hospodářské integraci GCC a že po vytvoření celní unie GCC by mohla být rovněž impulsem pro významné projekty jako je společný trh GCC a realizace měnové unie GCC s jednotnou měnou; domnívá se, že rada GCC by mohla využít zkušeností Unie s budováním jednotného trhu a s přijetím jednotné měny;

36.

rozhodně podporuje sdělení, které předala vysoká představitelka / místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonová během společné schůze rady ministrů zemí EU a GCC z června 2010 a později také ze dne 22. září 2010 v průběhu zasedání EU-GCC během schůze ministrů v rámci generálního shromáždění OSN, v němž dala najevo, že Unie je připravena vyvinout úsilí s cílem tato jednání dokončit; vítá rovněž reakci ze strany GCC, která rovněž potvrdila své přání jednání uzavřít;

37.

bere na vědomí citlivé postoje některých států GCC v otázce vývozních cel, vyjadřuje však politováním nad nedávným rozhodnutím vyjednavačů GCC vrátit se v této záležitosti k jejich postoji z roku 2008 a nezařadit otázku sankcí v této oblasti do dohody o volném obchodu; je pevně přesvědčen, že žádná stávající dohoda o volném obchodu se otázce vývozních cel nemůže vyhýbat a že pravidla WTO stanoví, že dohody o volném obchodu musí zaručovat podstatnou liberalizaci v oblasti dovozu i vývozu;

38.

doporučuje, aby Unie věnovala více zdrojů radě GCC v rámci finančního nástroje pro spolupráci s průmyslovými zeměmi a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICIHI), který by měl být více zviditelněn a měl by být zaměřen na programy školení místních úředníků, a to i v oblasti obchodu;

39.

připomíná, že na základě Lisabonské smlouvy je mezinárodní obchodní politika jedním z nástrojů zahraniční politiky Unie a že pro Unii jako takovou patří dodržování zásad demokracie a základních lidských práv, spolu se sociálním a environmentálními aspekty, mezi zásadní prvky všech jejích mezinárodní dohod; žádá proto, aby jakákoli budoucí dohoda o volném obchodu zahrnovala účinnou a vymahatelnou doložku o lidských právech;

40.

poznamenává, že v šesti státech tvořících radu GCC je 15 milionů migrujících pracovníků a že tito pracovníci tvoří 40 % celkové populace; připomíná tíživou situaci migrujících pracovníků v zemích v Perském zálivu, na něž upozornila Mezinárodní organizace práce (MOP), a podporuje její výzvu k zavedení minimální mzdy v tomto regionu, aby se tak zabránilo dalšímu zhoršování postavení domácích a migrujících pracovníků; dále podporuje rovněž právo všech pracovníků zakládat odbory a vstupovat do nich, aby mohli hájit své zájmy;

41.

trvá na tom, aby byly dodržovány demokratické zásady a základní práva uvedená ve Všeobecné deklaraci lidských práv; naléhavě žádá členské státy rady GCC, aby bojovaly proti diskriminaci žen a proti zneužívání dětí, zejména na trhu práce, a aby konkrétně prováděly úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a o právech dítěte;

42.

domnívá se, že zásadní úlohu by při jednáních ohledně dohody o volném obchodu mělo sehrát to, zda členské státy rady GCC ratifikovaly a plně provedly rámec tvořený Úmluvou OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, Úmluvou OSN proti korupci a Mezinárodní úmluvou o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

43.

je přesvědčen, že by uzavření dohody o volném obchodu značně posílilo stávající vztahy mezi členskými státy Unie a státy GCC, bylo by zejména přínosem pro nedávný společný akční program, a to posílením kapacit a institucí, včetně sekretariátu rady GCC; vyjadřuje politování nad skutečností, že diplomatické zastoupení Unie ve státech GCC je i nadále na minimální úrovni, a trvá na tom, že díky nově zřízené ESVČ by Unie měla svou diplomatickou přítomnost v tomto regionu posílit, a to zejména prostřednictvím zřízení delegací Unie v každém ze šesti států GCC, přičemž by tyto delegace měly úzce spolupracovat s diplomatickými službami členských států Unie zastoupenými ve státech GCC, tak aby byly co nejlépe využity jejich celkové znalosti o tomto regionu; domnívají se, že významnější diplomatické zastoupení by výrazně zvýšilo šanci na rychlé uzavření dohody o volném obchodu a její následné provádění;

44.

navrhuje, aby se zavedlo konání pravidelného summitu vedoucích představitelů států a vlád Unie a rady GCC; zdůrazňuje, že tyto summity by mohly významně prohloubit politické, finanční, hospodářské, obchodní a kulturní vazby mezi Unií a GCC; rozhodně vybízí vedoucí politické činitele Unie a GCC, aby se pravidelně setkávali s cílem najít a podporovat společné zájmy, a zvýšit tak pravděpodobnost, že dohoda o volném obchodu bude v nejbližší možné době uzavřena a podepsána; domnívá se, že by vedoucí političtí činitelé Unie a GCC měli postupovat v tomto smyslu, a to bez ohledu na to, zda bude uzavřena a podepsána dohoda o volném obchodu;

45.

vítá skutečnost, že se z Unie a rady GCC stali v průběhu let významní investiční partneři, a že GCC se mezi investory v Unii za rok 2008 spolu s Irákem a Jemenem umístila na předních místech; domnívá se, že uzavření dohody o volném obchodu, nebo přinejmenším oficiální znovuzahájení jednání, bezesporu vytvoří prostor pro další dohody, které podpoří a usnadní vzájemné přímé zahraniční investice, a to s cílem odstranit překážky v oblasti zahraničního vlastnictví a ochrany investic; připomíná, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost spadají nyní přímé zahraniční investice do kompetencí Unie, a tudíž znamenají další příležitost pro rychlé uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a GCC; zdůrazňuje, že jakákoli budoucí dohoda o volném obchodu musí přinést nové investiční příležitosti pro obě strany a současně posílit možnosti rady GCC, splnit kritéria pro podíl na evropské investiční dohodě v rámci budoucí evropské investiční politiky;

46.

zdůrazňuje, že snížení cel rady GCC v důsledku uzavření dohody o volném obchodu přiláká vnější investice nadnárodních společností; je přesvědčen, že se díky dohodě o volném obchodu zvýší investice do služeb, které napomohou rozvoji států GCC a členských států Unie;

47.

navrhuje, aby se u všech typů obchodu mezi Unií a GCC používalo euro; vítá skutečnost, že rada GCC od svého vzniku vyjadřuje vůli vytvořit celní a měnovou unii; poznamenává, že zatímco celní unie byla zavedena v roce 2009, o jednotné měně probíhají v současné době jednání;

48.

konstatuje, že všech šest států GCC nyní požívá preferenční přístup na trhu EU v rámci systému všeobecných preferencí (SVP) Unie; zdůrazňuje, že všechny země GCC by podle čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 měly nejen ratifikovat, ale také účinně provádět všech 27 úmluv MOP a OSN uvedených v příloze III tohoto nařízení; zastává názor, že s ohledem na míru hospodářského pokroku v regionu by dohoda o volném obchodu představovala vhodnější nástroj pro rozložení obchodních výhod v celém regionu;

49.

opětovně potvrzuje, že hlavní cíl Unie v jejích vztazích s radou GCC by měl spočívat v uzavření dohody o volném obchodu, která bude představovat významnou dohodu o volném obchodu uzavřenou mezi regiony; nicméně než k uzavření dojde a s ohledem na to, co již někteří hlavní obchodní partneři z GCC učinili, vybízí vysokou představitelku / místopředsedkyni a komisaře pro obchod, aby posoudili přístupy nahrazení u budoucích obchodních vztahů se státy GCC, a to ve formě dvoustranných dohod mezi Unií a těmi státy Perského zálivu, které jsou již připraveny prohloubit své závazky s Unií, přičemž je třeba zohlednit heterogenní charakter ekonomik států Perského zálivu, rozdílné reakce těchto států na finanční krizi a jejich vztahy s ostatními obchodními partnery;

50.

vítá důležitou spolupráci v energetické oblasti mezi Evropskou unií a jejími středomořskými partnery, která se v současnosti rozšiřuje na obnovitelné zdroje energie; domnívá se, že synergie v této oblasti činnosti mezi všemi třemi geografickými oblastmi je nutno podpořit vzhledem ke společným zájmům, technologickým znalostem, financování a hojnosti zdrojů (slunce, vítr); vítá zřízení expertní sítě EU–GCC v oblasti čistých energií, jež jsou v současné době pro státy GCC záležitostí prvořadého významu;

51.

domnívá se, že s ohledem na strategické hospodářské, politické a kulturní vztahy mezi státy Perského zálivu a zeměmi na jižním pobřeží Středomoří, ale také s ohledem na rostoucí vliv zemí Perského zálivu na středomořské státy by se mohlo uvažovat o posíleném strukturovaném partnerství mezi GCC a Unií pro Středomoří, přičemž Evropská unie by měla aktivně podporovat tento projekt, který by byl prospěšný pro všechny zúčastněné strany;

52.

vyzdvihuje práci odborné skupiny EU-GCC pro energetiku, zejména v oblasti zemního plynu, energetické účinnosti a jaderné bezpečnosti;

53.

s ohledem na problém, který představuje změna klimatu a rostoucí spotřeba energie v obou regionech, žádá Komisi, aby se zabývala energetickou účinností, neboť představuje jednu z hlavních oblastí rozvoje, a aby prohloubila spolupráci v oblasti energetické účinnosti;

54.

bere na vědomí, že většinu energetických potřeb Evropské unie pokrývají v současnosti fosilní paliva; konstatuje však, že budoucí poptávka po ropě v Unii bude ovlivňována několika faktory, jako jsou evropské politiky v oblasti energetiky a klimatu, náklady na zásobování, kolísání cen a průmyslový vývoj (např. v souvislosti s energetickou účinností a elektrickou mobilitou), které jsou společně zdrojem dlouhodobé nejistoty ohledně budoucí poptávky a investic v počátečních i závěrečných fázích projektů, pokud jde o kapacitu výroby;

55.

požaduje větší transparentnost údajů týkajících se scénáře pro budoucí vývoj poptávky a nabídky v oblasti ropy a plynu, s cílem zajistit zájmy, které mají obě strany na předvídatelných trzích s ropou; vítá proto společnou iniciativu pro údaje o ropě;

56.

vítá, že společná rada ministrů je odhodlána snažit se o navázání intenzivnější spolupráce v oblasti životního prostředí a změny klimatu;

57.

uznává, že úsilí GCC o zvýšení potenciálu zásob zemního plynu a zkapalněného zemního plynu (LNG) je v souladu s přáním Evropské unie diverzifikovat energetické zdroje a přepravní trasy; zdůrazňuje proto, že je důležité zvýšit vývoz zkapalněného zemního plynu do Unie tím, že součástí jižního koridoru budou terminály LNG, a zřídit plynovody, které by EU spojovaly se zeměmi GCC, ať již přímo, nebo prostřednictvím napojení na stávající a plánované plynovody, jako je AGP, Nabucco a ITGI;

58.

nabádá členské státy GCC, aby se svými evropskými partnery koordinovaly další vývoj, pokud jde o zkapalňování plynu, aby mohl být zkapalněný plyn lépe začleněn do skladby evropských zdrojů energie; zdůrazňuje, že státy GCC by mohly zkapalněný plyn využívat též jako alternativu k uvolňování spáleného plynu do atmosféry;

59.

zdůrazňuje, že Evropská unie má příležitosti k investicím do kapacit pro výrobu energie v zemích GCC, a to s využitím nejnovějších technologií pro výrobu, přepravu i vzájemné propojení; podporuje v této souvislosti budoucí spolupráci se zvláštním zaměřením na začlenění elektrických sítí a technologií inteligentních sítí;

60.

zdůrazňuje význam spolehlivého partnerství mezi Evropskou unií a GCC při využívání surovin a přístupu k nim; vítá vytvoření otevřených trhů se zbožím a odstranění necelních překážek; vítá veškeré úsilí, které již bylo vynaloženo v rámci jednání o volném obchodu s cílem zajistit bezpečné a udržitelné dodávky surovin;

61.

žádá, aby byly zahájeny společné akce proti spekulacím a kolísání cen surovin prostřednictvím větší transparentnosti při obchodování s mimoburzovními deriváty a prostřednictvím důkladnějšího dohledu nad ním; vítá v této souvislosti skutečnost, že organizace OPEC nedávno vyzvala k přísnějším kontrolám mimoburzovního obchodování a že Francie se v rámci skupiny G-20 snaží bojovat proti spekulacím s komoditami;

62.

zdůrazňuje, že je důležité prohloubit dvoustrannou spolupráci s GCC týkající se výzkumných a technologických programů se zvláštním zaměřením na nová průmyslová odvětví založená na znalostech a působící v oblastech, jako jsou obnovitelné zdroje energie, zachycování a ukládání CO2, deriváty ropy a plynu, energetická účinnost a biomasa; vyzývá k navázání spolupráce, v jejímž rámci bude probíhat přenos technologií spolu s bezpečnými a trvalými dodávkami surovin;

63.

žádá, aby Evropská rada pro výzkum (ERC) a Evropský technologický institut (EIT) intenzivněji spolupracovaly s GCC, neboť tato spolupráce podpoří rovněž dialog mezi vědci a spolupráci regionů v této oblasti a posune je kupředu;

64.

připomíná, že členské státy GCC považují vzdělání za národní prioritu, protože zde existují velké potřeby v oblasti lidských zdrojů (nedostatečný počet vyučujících), obsahu vzdělávání (nepřizpůsobivost vývoji trhu práce), kvality programů (metodika a zastaralé didaktické pomůcky) a využívání nových technologií; vyzývá k aktivní podpoře úsilí, jež příslušné orgány vyvíjejí, aby reagovaly na tyto nedostatky, a k návrhu ambiciózní spolupráce v oblasti vysokého, středního a základního školství s cílem zajistit lepší přístup ke vzdělání pro muže i ženy;

65.

zdůrazňuje, že tato spolupráce by měla také více podporovat výměnné programy pro studenty, akademické pracovníky a zástupce jednotlivých oborů; vyjadřuje politování nad tím, že program Erasmus Mundus je v tomto regionu téměř neznámý zejména proto, že chybí informace; vítá iniciativy francouzských, britských a německých univerzit směřující k navázání partnerství mezi univerzitami a zahájení výměnných programů; připomíná nicméně, že Evropa v tomto směru stále zaostává za Spojenými státy a Asií; žádá Komisi, aby zavedla informační a propagační dny o evropském vzdělávání a výzkumu v tomto regionu; naléhavě vyzývá, aby se výměnné programy zaměřily na studenty, vyučující a výzkumné pracovníky i správní zaměstnance a aby bylo zachováno vyvážené zastoupení žen a mužů; domnívá se, že musí být zavedeny výměnné programy pro nejmladší věkovou skupinu se zaměřením na studenty středních škol a gymnázií;

66.

vítá projekt Al-Jisr týkající se veřejné diplomacie a opatření na zvyšování povědomí, který je díky podpoře Komise velice přínosný; vybízí v tomto ohledu tým vysoké představitelky / místopředsedkyně, aby zvážil rozšíření aktivit veřejné diplomacie v regionu, ve kterém není Unie dosud plně pochopena a v němž jsou k dispozici pouze omezené mechanismy k nápravě tohoto nedostatku; zdůrazňuje, že je nutné zdokonalit komunikační strategii, mimo jiné vysvětlovat politiku a postoje Unie v arabském jazyce, aby bylo v této oblasti osloveno širší publikum;

67.

zdůrazňuje, že nedostatek programů pro spolupráci mezi EU a GCC v oblasti sdělovacích prostředků se projevuje nedostatkem informací; vyzývá Komisi, aby navrhla opatření pro zapojení států GCC do užší spolupráce v této oblasti s cílem více Unii v tomto regionu zviditelnit a podporovat vzájemné porozumění;

68.

domnívá se, že odstranění nedostatků v oblasti výzkumu a studií věnovaných v Evropě státům Perského zálivu je naprosto prvořadé; podporuje zavádění moderních studijních programů věnovaných této části arabského světa na univerzitách; rovněž by měly být na univerzitách v uvedeném regionu zaváděny studijní programy týkající se Evropské unie;

69.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Rady Evropské unie, předsedovi Evropské komise, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, sekretariátu GCC i vládám a parlamentům členských států GCC.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/11

—

s ohledem na dopis, který Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zaslal dne 10. března 2011,

—

s ohledem na čl. 51 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (1),

—

s ohledem na s ohledem na skutečnost, že na schůzi Hospodářského a měnového výboru konané dne 17. března 2011 proběhlo slyšení kandidáta vybraného radou Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví),

—

s ohledem na článek 120 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Adam Farkas splňuje kritéria stanovená v čl. 51 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010,

1.

schvaluje jmenování Adama Farkase výkonným ředitelem Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví);

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro bankovnictví).

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/12

—

s ohledem na dopis Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) ze dne 10. března 2011,

—

s ohledem na čl. 51 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (1),

—

s ohledem na skutečnost, že na schůzi Hospodářského a měnového výboru konané dne 17. března 2011 proběhlo slyšení kandidáta vybraného dozorčí radou Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění),

—

s ohledem na článek 120 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Carlos Montalvo splňuje kritéria stanovená v čl. 51 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010,

1.

schvaluje jmenování Carlose Montalva výkonným ředitelem Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění);

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/13

—

s ohledem na dopis Evropského orgánu dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) ze dne 28. února 2011,

—

s ohledem na čl. 51 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (1),

—

s ohledem na skutečnost, že na schůzi Hospodářského a měnového výboru konané dne 17. března 2011 proběhlo slyšení kandidáta vybraného radou Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy),

—

s ohledem na článek 120 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Verena Rossová splňuje kritéria stanovená v čl. 51 odst. 2 nařízení (EU) č. 1095/2010,

1.

schvaluje jmenování Vereny Rossové výkonnou ředitelkou Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy),

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy).

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/13

—

s ohledem na články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu (IID) ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o strategii Evropa 2020 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o sdělení Komise o pracovním programu Komise na rok 2011 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ (zpráva v polovině období) (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o správě ekonomických záležitostí (5),

—

s ohledem na aktualizované znění finančního plánu Komise na období 2007–2013 předložené podle bodu 46 výše uvedené IID ze dne 17. května 2006,

—

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2011,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. února 2011 o rozpočtových pokynech pro rok 2012,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0058/2011),

1.

zastává názor, že strategie Evropa 2020 by měla Evropě pomoci vzpamatovat se z krize a vyjít z ní silnější, a to díky inteligentnímu, dlouhodobému a inkluzivnímu růstu založenému na pěti klíčových cílech EU, tj. na podpoře zaměstnanosti, zlepšení podmínek pro inovace, výzkum a vývoj a jejich financování z veřejných prostředků, splnění našich cílů v oblasti změny klimatu a energetiky, zvýšení úrovně vzdělávání a na podpoře sociálního začleňování, zejména snižováním chudoby; připomíná, že s těmito pěti cíli se plně ztotožnily i samy členské státy;

2.

upozorňuje, že je třeba zajistit určitou konzistentnost mezi snahou dosáhnout těchto cílů a finančními prostředky poskytnutými k tomuto účelu na evropské i vnitrostátní úrovni; trvá na tom, že rozpočtová politika EU musí být s tímto principem v souladu; zastává názor, že evropský semestr – jako nový mechanismus posílené evropské správy ekonomických záležitostí – by měl skýtat příležitost k zamyšlení, jak nejlépe postupovat, aby se výše uvedených pět klíčových cílů podařilo splnit;

3.

je pevně přesvědčen o tom, že evropský semestr by měl usilovat o lepší koordinaci a soulad hospodářských a rozpočtových politik na úrovni jednotlivých členských států a EU; je toho názoru, že by se měl zaměřit na zlepšení součinnosti mezi evropskými a vnitrostátními veřejnými investicemi, aby se lépe dařilo plnit celkové politické cíle EU; konstatuje, že existují zásadní rozdíly ve struktuře rozpočtu EU a vnitrostátních rozpočtů; domnívá se však, že by měla být co nejdříve stanovena úhrnná výše veřejných výdajů EU a členských států na společné politické cíle;

4.

chápe znepokojení Rady nad ekonomickými a rozpočtovými omezeními na úrovni členských států, především však připomíná, že podle ustanovení Smlouvy nesmí v rozpočtu EU vzniknout schodek veřejných financí; připomíná, že v roce 2009 činil úhrnný schodek veřejných financí v EU jako celku 801 miliard EUR a že rozpočet EU představuje pouhá 2 % celkových veřejných výdajů v EU;

5.

domnívá se však, že vzhledem k obtížné hospodářské situaci v celé Unii je dnes důležitější než kdy předtím zajistit řádné plnění rozpočtu EU, účelné vynakládání peněz a optimální využívání stávajících finančních prostředků Společenství; navrhuje, aby bylo provedeno důkladné přehodnocení rozpočtových položek, které se v minulosti využívaly nedostatečně či u nichž vznikl problém s plněním;

6.

je toho názoru, že rozpočet EU je přínosem pro vnitrostátní veřejné výdaje, protože podněcuje, podporuje a doplňuje investice do politik, které jsou těžištěm strategie Evropa 2020; je navíc přesvědčen, že rozpočet EU musí zásadním způsobem pomoci EU vymanit se ze současné hospodářské a finanční krize, neboť dokáže působit jako katalyzátor zvyšování investic, růstu a vytváření pracovních míst v Evropě; je toho názoru, že rozpočet EU by mohl přinejmenším zmírnit důsledky současné restriktivní rozpočtové politiky členských států a zároveň podpořit úsilí jejich vlád; dále zdůrazňuje, že snížení rozpočtu EU může s ohledem na jeho přerozdělovací povahu oslabit evropskou solidaritu a mít negativní dopad na tempo hospodářského rozvoje v mnoha členských státech; zastává názor, že přístup „čistý plátce/čistý příjemce“ nebere dostatečně v úvahu účinek vzájemného ovlivňování mezi zeměmi EU (tzv. „spill-over“), a podrývá tak společné cíle politiky EU;

7.

připomíná, že naplňování sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 bude vyžadovat obrovské investice orientované do budoucna, jejichž výši odhadla Komise ve svém sdělení o přezkumu rozpočtu EU (KOM(2010)0700) nejméně na 1 800 miliard EUR do roku 2020; zdůrazňuje, že jeden z hlavních cílů strategie Evropa 2020 – tj. podporovat vytváření pracovních míst a kvalitní zaměstnanosti pro všechny Evropany – bude dosažen pouze tehdy, budou-li potřebné investice do vzdělávání, znalostní společnosti, výzkumu a vývoje, inovací, MSP a ekologických a nových technologií uskutečněny nyní bez dalších odkladů; vyzývá k obnovení politického kompromisu, jenž by spojil snižování veřejných schodků a dluhů s podporou takovýchto investic; s cílem zvýšit dopad rozpočtu EU a podpořit EU v reakci na hospodářskou krizi je ochoten přezkoumat, jak lze rozšířit stávající nástroje posilující součinnost mezi rozpočtem EU a kroky EIB, tak aby došlo k podpoře dlouhodobých investic; dále vítá, že Komise zahájila veřejné konzultace o iniciativě na vydávání projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020;

8.

je proto rozhodně proti pokusům o omezení nebo snížení rozpočtových prostředků souvisejících s plněním klíčových cílů a sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020; konstatuje, že takový pokus by byl kontraproduktivní a nejspíše by vedl k neúspěchu strategie Evropa 2020, podobně jako tomu bylo v případě Lisabonské strategie; zastává názor, že strategie Evropa 2020 může být důvěryhodná pouze tehdy, bude-li odpovídajícím způsobem financována, a připomíná, že EP tuto vážnou politickou obavu vyslovil již při mnoha příležitostech; znovu důrazně žádá Komisi, aby vyjasnila rozpočtový rozměr stěžejních iniciativ a informovala Parlament o tom, jaké rozpočtové prostředky jsou nezbytné k provádění strategie Evropa 2020;

9.

zdůrazňuje, že rozpočtová opatření nejsou jediným faktorem při plnění cílů strategie Evropa 2020 a že úsilí v rozpočtové oblasti je třeba doplnit konkrétními návrhy na její zjednodušení, aby se vytvořilo prostředí nezbytné k dosažení našich cílů v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a inovací i ekologických a energetických technologií; stejně tak je přesvědčen, že dosažení cílů strategie Evropa 2020, včetně vytvoření nových „zelených“ pracovních míst, není jen otázkou navýšených rozpočtových prostředků, ale i kvalitativního přeorientování stávajících politik EU, včetně SZP, tak aby byla náležitě zohledněna kritéria udržitelnosti;

10.

mimoto zastává názor, že prostředky v rozpočtu na rok 2012, včetně prostředků v oblastech, které bezprostředně nesouvisejí s naplňováním strategie Evropa 2020, je třeba zachovat v odpovídající výši, která by zajistila kontinuitu v plnění politik a cílů EU ještě dlouho po skončení současné hospodářské krize;

11.

maje na paměti silný dopad světových událostí na hospodářství, životní prostředí, průmysl, konkurenceschopnost a zaměstnanost v EU žádá větší soulad mezi vnějšími a vnitřními politikami EU; zdůrazňuje proto, že je třeba EU poskytnout potřebné finanční prostředky, aby mohla odpovídajícím způsobem reagovat na rostoucí celosvětové výzvy a účinně chránit své společné zájmy a základní hodnoty, jako jsou lidská práva, demokracie, právní stát, základní svobody a ochrana životního prostředí; připomíná, že díky mírně zvýšeným výdajům na úrovni EU mohou členské státy často dosáhnout úměrně vyšších úspor;

12.

domnívá se, že EU se musí významně podílet na poskytování pomoci a finanční podpory arabským zemím, které se nacházejí na historicky významném mezníku jejich demokratického vývoje a hospodářské a sociální transformace; v této souvislosti vítá sdělení Komise nazvané Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím (KOM(2011)0200));

13.

vyjadřuje politování nad tím, že první evropský semestr postrádá parlamentní rozměr, a to i přes úlohu Evropského parlamentu a 27 vnitrostátních parlamentů v příslušných rozpočtových procesech; je naopak pevně přesvědčen o tom, že větší zapojení parlamentů by výrazně zvýšilo demokratičnost a transparentnost takového postupu; podporuje iniciativu Rozpočtového výboru uspořádat jako první krok schůzku s vnitrostátními parlamenty, na které se povede diskuse o obecném nástinu rozpočtů členských států a rozpočtu EU na rok 2012;

14.

vítá veřejně vyjádřený závazek maďarského a polského předsednictví, že v roce 2011 navážou s EP otevřený a konstruktivní dialog o rozpočtových otázkách; znovu potvrzuje, že je ochoten úzce spolupracovat s Radou a Komisí v plném souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy; očekává, že stávající pokyny budou v průběhu rozpočtového procesu pro rok 2012 plně zohledněny;

15.

konstatuje, že pro rok 2012 stanoví víceletý finanční rámec (VFR) na období 2007–2013 celkovou výši prostředků na závazky (PZ) 147,55 miliardy EUR a celkový strop pro prostředky na platby (PP) ve výši 141,36 miliardy EUR; připomíná, že tyto částky jsou v každém případě značně nižší (přibližně o 25 miliard EUR u PZ a přibližně o 22 miliard EUR u PP) než strop uvedený v současném znění rozhodnutí o vlastních zdrojích;

16.

zdůrazňuje, že finanční plán předložený Komisí dne 31. ledna 2011 představuje orientační referenční příděl prostředků na závazky pro všechny stávající programy a opatření EU; bere na vědomí, že celková výše prostředků na závazky může být stanovena na 147,88 miliardy EUR;

17.

zdůrazňuje, že tyto částky představují roční rozpis víceletých celkových částek, na kterých se shodly Parlament i Rada při přijímání těchto programů a opatření; zdůrazňuje, že plánované roční částky představují prostředky, které umožní naplnění cílů a priorit EU, zejména v souvislosti se strategií Evropa 2020; připouští nicméně, že v některých okruzích VFR může vzniknout určitý manévrovací prostor vzhledem k tomu, že v této fázi ročního procesu navrhla Komise velmi předběžné orientační částky (zejména v okruhu 2);

18.

poukazuje na to, že rozpočet na rok 2012 je šestým ze sedmi rozpočtů sestavovaných v rámci současného VFR; je přesvědčen, že obě složky rozpočtového orgánu proto nyní mají jasnější představu o nedostatcích a pozitivech spojených se stávajícími víceletými programy; konstatuje, že u většiny programů přijatých postupem spolurozhodování již byl proveden střednědobý přezkum, a žádá Komisi, aby informovala o veškerých rozpočtových důsledcích, které vyplývají z tohoto přezkumu; v této souvislosti zdůrazňuje, že EP je odhodlán – pokud se to ukáže jako nutné, aby byly podpořeny a posíleny politické priority EU a řešeny nové politické potřeby, a v úzké spolupráci se specializovanými výbory – plně využít mj. bod 37 IID (umožňující 5 % rozpětí legislativní pružnosti);

19.

poukazuje na to, že ponechání dostatečného rozpětí ve všech okruzích VFR není jedinou možnosti jak se vyrovnat s nepředvídanými okolnostmi; upozorňuje na neustále se opakující problém nedostatečného finančního zajištění některých okruhů VFR, zejména okruhů 1a, 3b a 4, v porovnání s potřebami a politickými prioritami EU, které podpořily členské státy; domnívá se, že přístup, který se projevuje v rozpočtových pokynech Rady na rok 2012, nebere v úvahu dlouhodobou perspektivu, a že pokud by došlo k nepředvídaným událostem nebo pokud by se objevily nové politické priority, mohly by ohrozit stávající opatření a programy; zdůrazňuje, že nedávné události v některých severoafrických zemích již ukazují tímto směrem, a vyzývá Komisi, aby zhodnotila, jak by bylo možné využít stávajících finančních nástrojů EU k podpoře úsilí o vybudování demokracie;

20.

je naopak přesvědčen, že různé mechanismy pružnosti, které předpokládá IID (jako je přesouvání výdajů mezi okruhy nebo využití nástroje pružnosti) je třeba plně využívat; připomíná, že od roku 2007 musely být v reakci na různé aktuální problémy a potřeby využity každý rok; očekává, že Rada bude při jejich využívání plně spolupracovat a že se zapojí do příslušných diskuzí již v rané fázi s cílem vyhnout se neúměrně dlouhým jednáním ohledně využití těchto nástrojů;

21.

v této souvislosti zdůrazňuje, že mají-li být prostředky na závazky udrženy pod přísnou kontrolou, budou nutná nejen rozsáhlá přerozdělení a změny priorit, ale také bude třeba společně určit možné negativní priority a úspory ze strany orgánů EU; naléhavě požaduje, aby jeho specializované výbory zahájily proces určování jasných politických priorit ve všech politických oblastech EU; zdůrazňuje nicméně, že pro tento účel by byla zapotřebí větší rozpočtová pružnost a že k tomu, aby byla Unie schopna nejen řešit nové úkoly, ale také zjednodušit rozhodovací procesy v rámci orgánů, tak aby rozpočtové prostředky odpovídaly vývoji okolností a priorit, bude možná nutné přepracovat VFR (např. kompenzovat prostředky mezi okruhy současného VFR); zdůrazňuje, že tento proces musí být zcela transparentní;

22.

zdůrazňuje, že posílení řady politik a nových pravomocí vytvořených na úrovni EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by mělo logicky znamenat zvýšené finanční možnosti EU, což ovšem nebyl případ roku 2011, jenž byl prvním rokem po vstupu této smlouvy v platnost; připomíná Radě a Komisi politické prohlášení připojené k rozpočtu na rok 2011, v němž se Komise zavazuje posílit při přípravě návrhu rozpočtu na rok 2012 prioritní oblasti Lisabonské smlouvy a důkladně posoudit potřeby; očekává, že Komise tento závazek naplní například tím, že navrhne přeměnit úspěšné pilotní projekty a přípravné akce související s Lisabonskou smlouvou na víceleté programy;

23.

soudí, že přístup Komise ve věci stanovování dotací decentralizovaným agenturám EU z rozpočtu EU je seriózní a skýtá správné pobídky; zdůrazňuje, že prostředky přidělené do rozpočtů agentur EU zdaleka neslouží pouze k pokrytí jejich správních výdajů, nýbrž přispívají i k plnění cílů strategie Evropa 2020 a cílů EU obecně, jak o nich rozhoduje legislativní orgán; znovu potvrzuje, že je nutné pečlivě zkoumat požadavky na vytvoření nových pracovních míst ve vztahu k nově svěřeným úkolům; zdůrazňuje však, že je důležité poskytovat náležité financování agenturám, kterým byly přiděleny další úkoly, aby nedošlo ke snížení jejich výkonnosti; požaduje specifický přístup, pokud jde o nábor specializovaných vědeckých pracovníků s profesionální zkušeností, zvláště jestliže jsou tato místa financována výhradně z příjmů z poplatků, a jsou tudíž z hlediska rozpočtu EU neutrální; podporuje práci interinstitucionální pracovní skupiny pro budoucnost agentur, která byla vytvořena počátkem roku 2009, a napjatě očekává její závěry, zejména pokud jde o uvedené otázky;

24.

poznamenává, že výše prostředků na platby pro rok 2012 vyplyne přímo z právních a politických závazků z předchozích let; je přesvědčen, že jejich zvýšení oproti rozpočtu na rok 2011 lze předvídat a je v souladu s celkovým vývojem plateb během programového období 2007–2013 (viz tabulky v příloze);

25.

zdůrazňuje, že je naléhavě třeba řešit otázku rostoucí míry neuhrazených závazků (RAL) na konci roku 2010 (ve výši 194 miliard EUR, viz tabulka v příloze); lituje, že se Rada přiklonila k rozhodování o míře plateb a priori, aniž by vzala v úvahu pečlivé vyhodnocení skutečných potřeb; upozorňuje, že výše RAL je obzvláště vysoká v okruhu 1b; nedomnívá se, že možnost, k níž se přiklání Rada, tj. snížit závazky v rozpočtu EU, aby se snížila míra RAL, je dlouhodobě udržitelným řešením, protože by to poškodilo naplňování již dříve dohodnutých cílů a priorit EU; v této souvislosti upozorňuje na to, že Rada přislíbila podpořit společné prohlášení Rady a Parlamentu, které se týká se možnosti vyřešit problém se zajištěním prostředků na platby, jež vzniknou v průběhu roku 2011, na základě opravného rozpočtu;

26.

zdůrazňuje, že určitá míra RAL je při uskutečňování víceletých programů nevyhnutelná a že existence neuhrazených závazků zcela přirozeně vyžaduje provedení odpovídajících plateb; požaduje proto, aby byl zachován vyvážený vztah mezi závazky a platbami, a v průběhu rozpočtového procesu učiní, co bude v jeho moci, aby snížil rozdíl mezi prostředky na závazky a prostředky na platby;

27.

sdílí názor Rady, že by mělo být prosazováno realistické sestavování rozpočtu; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby její návrh rozpočtu vycházel z této zásady; konstatuje však, že plnění rozpočtu v minulosti, které se v posledních letech zlepšilo, není v některých případech příliš přesným ukazatelem potřeb pro rok 2012, protože v roce 2012 by mohlo dojít k rychlejšímu plnění programů, a platby by se proto měly odpovídajícím způsobem zvýšit; podporuje výzvu Rady, aby členské státy předložily přesnější prognózy plnění rozpočtu, zejména proto, aby nedocházelo k nedostatečnému čerpání prostředků, a zastává názor, že nejvíce úsilí by v tomto směru měly vyvinout samy členské státy, protože výše návrhu rozpočtu Komise se odvíjí především od jejich vlastních prognóz (zejména v okruhu 2) a jejich schopnosti čerpání; připomíná, že členské státy společně s Komisí spravují více než 80 % finančních prostředků EU; připomíná členským státům jejich právní odpovědnost za stanovení finančních předpisů pro příjemce finančních prostředků EU a za zajištění jejich dodržování;

28.

připomíná, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost odpovídají za ochranu finančních zájmů i členské státy; zdůrazňuje, že Evropský účetní dvůr dospěl k závěru, že systémy řízení a kontroly v některých členských státech nejsou zcela účinné; připomíná dále, že dosud nebyly získány zpět nevhodně vynaložené prostředky ze strukturálních fondů ve výši několika miliard eur; konstatuje, že GŘ REGIO nemůže ve své současné výroční zprávě prohlásit výdaje členských států za správné a zákonné, protože některé členské státy nesplnily svou povinnost a nepředložily své zprávy ve stanovené lhůtě; upozorňuje na to, že v důsledku neustále nedostatečného financování rozpočtu EU ze strany členských států může být Parlament nucen rozhodnout o negativních prioritách v rámci projektů EU a následně snížit jejich rozpočet;

29.

je si vědom toho, že konečná výše plateb provedených každý rok někdy zahrnuje značný tzv. „přebytek“ oproti výši prostředků na platby původně schválené rozpočtovým orgánem, což znamená, že tak dojde k odpovídajícímu snížení příspěvků členských států do rozpočtu EU a ke zlepšení jejich fiskální situace; nepokládá obavy Rady, pokud jde výši a načasování této „vratky“, za relevantní při řešení citlivého politického problému financování rozpočtu EU, který s tím souvisí; spíše se domnívá, že nevyčerpané prostředky na platby z roku „n“ by měly být převedeny do dalšího rozpočtového roku („n+1“) a ne odečteny od příspěvků jednotlivých členských států při jejich výpočtu; důrazně proto vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní návrhy na vytvoření nových, skutečně vlastních zdrojů, aby tak EU plně získala reálné a autonomní finanční zdroje; trvá dále na tom, že veškeré nové vlastní zdroje by se měly zakládat na důkladném posouzení jejich dopadu a měly by být zaměřeny na nalezení možností, jak zvýšit konkurenceschopnost EU a její hospodářský růst; žádá Radu, aby se konstruktivně zapojila do diskuse o spravedlivých nových vlastních zdrojích pro EU;

30.

bere na vědomí dopis ze dne 3. února 2011, v němž komisař pro finanční plánování a rozpočet znovu potvrzuje závazek Komise v podobě nulového zvyšování stavu zaměstnanců a její úsilí omezit nominální zvýšení u správních prostředků v okruhu 5 (oproti roku 2011); je si však vědom toho, že vzhledem k neustálému rozšiřování pravomocí EU nemusí být tento trend dlouhodobě udržitelný a může mít nepříznivý dopad na rychlé a efektivní provádění opatření EU;

31.

vyzývá Komisi, aby zvážila dlouhodobé důsledky své politiky zadávání prací externím dodavatelům a svého přístupu v podobě zaměstnávání stále většího počtu smluvních zaměstnanců z hlediska kvality a nezávislosti evropské veřejné služby; zdůrazňuje, že i když to přináší úspory na platech a důchodech, vzniká tak situace, kdy stále více pracovníků zaměstnávaných Komisí není zahrnuto v jejím plánu pracovních míst; připomíná, že výše důchodů a platů je určena právně závaznými dohodami, které musí Komise v plném rozsahu dodržovat;

32.

upozorňuje na to, že u víceletých programů jsou do jejich celkového finančního krytí zahrnuty některé specifické správní výdaje (mj. správní výdaje výkonných agentur) společně s tzv. „operačními výdaji“; poukazuje na to, že praxe Rady, kdy provádí horizontálně škrty v těchto rozpočtových položkách s cílem snížit správní výdaje, by nutně v konečném důsledku vedla ke změně celého finančního krytí schváleného postupem spolurozhodování a hrozilo by, že se to projeví na rychlosti a kvalitě uskutečňování programů;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a Účetnímu dvoru.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/20

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k ničivému zemětřesení a vlně tsunami, které postihly Japonsko a oblast Tichomoří dne 11. března 2011 a měly za následek tisíce mrtvých a nezvěstných a značné materiální škody,

B.

vzhledem k tomu, že následkem této katastrofy byla mimořádně vážná jaderná havárie v jaderné elektrárně Fukushima, která představuje nové ohrožení,

C.

vzhledem k prohlášení japonského předsedy vlády Naota Kana, podle nějž země čelí nejhorší krizi za 65 let, od období druhé světové války,

1.

vyjadřuje japonskému lidu a jeho vládě svou naprostou solidaritu a vyjadřuje upřímnou soustrast obětem této trojnásobné katastrofy, po níž ještě nebyly zcela vyčísleny lidské ztráty a materiální škody; oceňuje mobilizaci, odvahu a odhodlání japonského lidu a řídicích orgánů tváří v tvář této katastrofě;

2.

žádá Unii a především její členské státy, aby Japonsku a postiženým oblastem poskytly veškerou nezbytnou pomoc a podporu na humanitární, technické a finanční úrovni, a s potěšením konstatuje, že Unie okamžitě uvedla v činnost svůj mechanismus civilní ochrany s cílem koordinovat svou naléhavou pomoc;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a japonským orgánům.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/21

—

s ohledem na dopis předsedy Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 22. března 2011,

—

s ohledem na článek 211 jednacího řádu,

1.

rozhodl, že výklad článku 128 jednacího řádu Parlamentu zní takto:

„Čl. 90 odst. 6 stanoví zvláštní postup pro rozhodování Parlamentu týkající se výkonu práva požádat Soudní dvůr na základě čl. 218 odst. 11 Smlouvy o fungování Evropské unie o stanovisko, zda je mezinárodní dohoda v souladu se Smlouvami. Toto ustanovení představuje ‚lex specialis‘, které má přednost před obecným pravidlem stanoveným v článku 128.

Jedná-li se o výkon práv Parlamentu vůči Soudnímu dvoru Evropské unie a nespadá-li dotyčný akt do působnosti článku 128, použije se obdobně postup stanovený v tomto článku.“

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí pro informaci Radě, Komisi a Soudnímu dvoru Evropské unie.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/22

—

s ohledem na čl. 48 odst. 6 a čl. 48 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu pracovní skupiny nazvanou „Posílení správy ekonomických záležitostí v EU“ adresovanou Evropské radě,

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a který byl předložen Evropské radě dne 16. prosince 2010 (00033/2010 - C7-0014/2011),

—

s ohledem na dopisy předsedů Evropské rady, euroskupiny a komisaře odpovědného za měnovou politiku, připojené k tomuto usnesení,

—

s ohledem na článek 74b jednacího řádu,

—

s ohledem na dopis Rozpočtového výboru adresovaný Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 18. února 2011,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0052/2011),

A.

vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 4 Smlouvy o EU uvádí, že: „Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro“,

B.

vzhledem k tomu, že se Spojené království rozhodlo nepřijmout jednotnou měnu,

C.

vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 1 Smlouvy o fungování EU je „měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro,“ ve výlučné pravomoci Unie,

D.

vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 1 Smlouvy o fungování EU uvádí, že:„členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie“, přičemž se na členské státy, jejichž měnou je euro, vztahují zvláštní ustanovení,

E.

vzhledem k tomu, že by návrh rozhodnutí Evropské rady, bude-li schválen, mohl vést k vytvoření mechanismu, který by byl zcela mimo působnost Unie, aniž by orgánům Unie jako takovým připadla v dané oblasti jakákoli úloha,

F.

vzhledem k tomu, že je třeba plně a trvale zajistit, aby se orgány Unie mohly účastnit nového evropského mechanismu stability, a vytvořit podmínky pro možné zapojení rozpočtu Unie do systému finančních záruk,

G.

vzhledem k tomu, že je nutné zvážit všechny možnosti s cílem začlenit v budoucnu tento evropský mechanismus stability plně do institucionálního rámce Unie a vytvořit podmínky pro to, aby se do něj mohly zapojit i ty členské státy, které používají jinou měnu než euro; vzhledem k tomu, že v tomto případě bude možná nutné využít článek 20 Smlouvy o EU týkající se posílené spolupráce, jestliže to bude vhodné za účelem zajištění jednotnosti hospodářské politiky Unie,

H.

vzhledem k tomu, že pravidla, kterými by se evropský mechanismus stability řídil, by měla pokud možno předložit Komise, a měly by zabezpečit přiměřená opatření týkající se auditu, odpovědnosti a transparentnosti,

I.

vzhledem k tomu, že evropský mechanismus stability by měl být doprovázen posílením preventivní a nápravné složky Paktu stability a růstu a opatřeními, která se vztahují na konkurenceschopnost ze střednědobého a z dlouhodobého hlediska a na řešení makroekonomické nerovnováhy mezi členskými státy,

J.

vzhledem k tomu, že Unie by měla jako vhodný doplněk evropského mechanismu stability podporovat konsolidovaný trh s evropskými dluhopisy,

K.

vzhledem k tomu, že Komise by měla předložit návrhy právních předpisů a v případě potřeby návrh revize Smlouvy s cílem vytvořit ve střednědobém horizontu systém hospodářské správy pro Unii a zejména pro eurozónu, jenž by posílil soudržnost a konkurenceschopnost hospodářství a stabilizoval finanční systém,

L.

vzhledem k tomu, že čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU umožňuje Evropské radě, aby po konzultacích s Parlamentem přijala rozhodnutí, které by pozměnilo buď všechna, nebo jen některá ustanovení třetí části Smlouvy o fungování EU, aniž by byla ovlivněna rovnováha pravomocí Unie a jejích členských států,

M.

vzhledem k tomu, že veškerá omezení nebo rozšíření pravomocí Unie by vyžadovala použití řádného postupu pro přijímání změn,

N.

vzhledem k tomu, že jakákoli další revize Smlouvy o fungování EU by měla probíhat v rámci řádného postupu pro příjímání změn,

O.

vzhledem k tomu, že přeložené rozhodnutí může vstoupit v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy,

1.

zdůrazňuje, že měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro, je ve výlučné pravomoci Unie a je politikou Společenství již od Maastrichtské smlouvy;

2.

poukazuje na význam eura z hlediska evropského politického a hospodářského projektu a zdůrazňuje význam závazku všech členských států ve prospěch stability eurozóny, jejich smyslu pro odpovědnost a solidarity;

3.

zdůrazňuje, že evropský mechanismus stability představuje nedílnou součást celkového balíčku opatření, která byla navržena s cílem vytvořit nový rámec a zároveň zlepšit rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářské a finanční politiky členských států, jejíž součástí by měla být i podpora společné reakce Evropské unie na problémy v oblasti růstu, což by současně vedlo k odstranění hospodářských a sociálních nerovností a ke zlepšení konkurenceschopnosti;

4.

podotýká, že Rada nevyužila všechny možnosti, které poskytují Smlouvy, k tomu, aby posílila Pakt stability a růstu a zlepšila hospodářskou koordinaci na úrovni Evropské unie;

5.

domnívá se, že je nezbytné postoupit dále než pouze k dočasným opatřením zaměřeným na stabilizaci eurozóny a že by v rámci Unie měla být vytvořena řádná správa ekonomických záležitostí, mj. prostřednictvím politik a nástrojů na podporu udržitelného růstu v členských státech; zastává názor, že posílení Paktu stability a růstu, Evropský semestr, strategie EU 2020 a změna článku 136 Smlouvy o fungování EU týkající se evropského mechanismu stability jsou v tomto směru pouze prvními kroky;

6.

zdůrazňuje, že evropský mechanismus stability a přísná podmíněnost, která bude jeho součástí, se týkají členských států, a to i malých členských států, jejichž hospodářství nesmí být vnímána jako „zbytečná“, pokud jde o ochranu eurozóny jako celku;

7.

varuje, že záměr vytvořit stálý mechanismus stability mimo institucionální rámec EU představuje riziko pro integritu stávajícího systému založeného na Smlouvách; domnívá se, že Komise musí být členem rady tohoto mechanismu, nikoli pouhým pozorovatelem, domnívá se rovněž, že v této souvislosti by měla být Komise oprávněna přijímat vhodné iniciativy s cílem dosáhnout se souhlasem dotčených členských států cílů evropského mechanismu stability; zdůrazňuje, že členské státy musejí v každém případě dodržovat právní předpisy Unie a privilegia orgánů, která jsou v nich stanovena;

8.

zdůrazňuje, že zavedení a fungování stálého mechanismu stability musí plně respektovat základní zásady demokratického rozhodování, jako je transparentnost, parlamentní dohled a demokratická odpovědnost; zdůrazňuje, že do evropského mechanismu stability by měly být úzce zapojeny orgány a subjekty Unie, které nesou odpovědnost za měnové záležitosti - Evropská komise, Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) a Evropská investiční banka; zdůrazňuje, že mechanismus by neměl představovat nový model evropské správy, který zaostává za dosaženou úrovní demokratických norem v Unii;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že se Evropská rada nezabývala veškerými možnostmi, které nabízejí Smlouvy, pokud jde o zřízení stálého mechanismu stability; domnívá se zejména, že v rámci stávajících pravomocí Unie, pokud jde o hospodářskou a měnovou unii (čl. 3 odst. 4 Smlouvy o EU) a o měnovou politiku členských států, jejichž měnou je euro (čl. 3 odst. 1 písm. c) Smlouvy o fungování EU), by bylo vhodné využít pravomocí udělených Radě na základě článku 136 Smlouvy o fungování EU, nebo případně použít článek 352 Smlouvy o fungování EU ve spojení s články 133 a 136 Smlouvy o fungování EU;

10.

vyzývá Komisi k tomu, aby se zabývala také ostatními mechanismy pro zajištění finanční stability a příslušného hospodářského růstu v eurozóně, a aby předložila potřebné legislativní návrhy; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby evropský mechanismus stability zahrnoval opatření ke snížení rizik pro finanční, ekonomickou a sociální stabilitu, včetně účinné regulace finančních trhů, přezkumu Paktu stability a růstu a lepší hospodářské koordinace, zavedení nástrojů pro snížení makroekonomické nerovnováhy v eurozóně a opatření zaměřených na ekologickou obnovu;

11.

domnívá se, že stálý mechanismus stability by měl být vytvořen a fungovat tak, aby byl součástí rámce Evropské unie, přičemž by se analogicky mělo využít institucionálního mechanismu posílené spolupráce jakožto prostředku, který umožňuje zapojení orgánů Unie ve všech fázích a povzbuzuje k zapojení do evropského mechanismu stability ty členské státy, které dosud používají jinou měnu než euro;

12.

bere na vědomí, že v souvislosti s diskusemi, které proběhly v Parlamentu, se hlavy států a předsedové vlád eurozóny na svém setkání dne 11. března 2011 v kontextu Paktu pro euro shodli na tom, že Komise by měla hrát silnou ústřední roli při dohledu nad prováděním závazků, zejména s cílem zaručit, aby opatření podporovala předpisy EU a byla s nimi v souladu, a že se shodli rovněž na zapojení Evropského parlamentu; konstatuje, že se v rámci projednávání obecných rysů evropského mechanismu stability dohodli, že pomoc poskytovaná členskému státu, jehož měnou je euro, bude založena na přísném hospodářském a finančním ozdravném programu a na pečlivé analýze udržitelnosti dluhu, kterou provedou Komise a Mezinárodní měnový fond (dále jen „MMF“) ve spolupráci s ECB;

13.

oceňuje pozitivní signály obsažené v dopisech předsedů Evropské rady, euroskupiny a komisaře odpovědného za měnovou politiku; bere na vědomí, že:

14.

podporuje návrh rozhodnutí Evropské rady, a to navzdory své výhradě, že by bylo vhodnější rozhodnutí navrhnout v podobě uvedené v příloze I k tomuto usnesení; souhlasí s názorem vyjádřeným ve stanovisku ECB, které podporuje uplatnění unijní metody, jež umožní, aby se evropský mechanismus stability stal ve vhodnou dobu unijním mechanismem; vyzývá Evropskou radu, aby zajistila, že:

15.

připomíná, že budoucí stálý mechanismus stability by se měl opírat o orgány Unie, aby nevznikaly zdvojené struktury, které by byly na škodu evropské integraci;

16.

požaduje, aby podmínky půjček uplatňované na splacení finančních prostředků do stálého mechanismu stability v případě jeho aktivace, byly podobné těm, které se uplatnily na nástroje platební bilance a makrofinanční pomoci použité Komisí, tj. aby byly přísně vzájemně vázány bez rozpětí pro výpůjční náklady; dále se domnívá, že úrokové míry, které bude používat stálý mechanismus stability, by měly být nabízeny za příznivých podmínek;

17.

trvá na tom, že Parlament musí kontrolovat, zda členské státy dodržují zásady hospodářské politiky stanovené Komisí a podmínky evropského mechanismu stability, a zdůrazňuje, že jednotlivé vnitrostátní parlamenty budou ve všech fázích plně zapojeny v souladu s jejich rozpočtovými a kontrolními právy, zejména v rámci evropského semestru, aby se zvýšila transparentnost, závazek a odpovědnost ve vztahu k jakémukoli přijatému rozhodnutí;

18.

podporuje záměr Komise „zajistit soudržnost budoucího mechanismu a správy ekonomických záležitostí Unie zejména v eurozóně při respektování pravomocí svěřených Unii a jejím orgánům Smlouvou“;

19.

zdůrazňuje, že navrhované rozhodnutí Evropské rady v pozměněném znění by neposilovalo pravomoci Unie, a proto by se na něj i nadále vztahoval zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy; nicméně podotýká, že toto rozhodnutí nemůže omezovat pravomoci orgánů Unie v oblasti hospodářské a měnové politiky a v oblasti měnové politiky členských států, jejichž měnou je euro, a že v žádném případě nemůže narušovat řádné uplatňování právních předpisů Unie, zejména článků 122 a 143 Smlouvy o fungování EU, ani acquis Unie;

20.

znovu potvrzuje, že použití čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU je výjimečným postupem, a připomíná právo Evropského parlamentu podle čl. 48 odst. 3 Smlouvy o EU vyzvat ke svolání konventu, pokud jde o změny institucí, postupů a politik, které tvoří správu ekonomických záležitostí v Unii;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi a Evropské centrální bance jako stanovisko Evropského parlamentu podle čl. 48 odst. 6 druhého pododstavce Smlouvy o EU.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/37

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0649),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0364/2010),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 55 a čl. 46 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0041/2011),

1.

přijímá svůj níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/38

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0142),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0135/2010),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0051/2011),

1.

přijímá svůj níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila návrh nového nařízení o uplatňování systému všeobecných celních preferencí;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/39

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě (15381/2010),

—

s ohledem na návrh protokolu, kterým se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými o letecké dopravě (09913/2010) z roku 2007,

—

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0385/2010),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o dohodě mezi EU a USA o letecké dopravě (1),

—

s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0046/2011),

1.

schvaluje uzavření dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Kongresu Spojených států amerických.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/40

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě (15380/2010),

—

s ohledem na návrh dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Kanadou (08303/10/2009),

—

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 8 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0386/2010),

—

s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0045/2011),

1.

uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Kanady.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/40

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14876/2010),

—

s ohledem na návrh dohody mezi Evropskou unií a vládou Vietnamské socialistické republiky o některých aspektech leteckých služeb (07170/2009),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0366/2010),

—

s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0044/2011),

1.

uděluje svůj souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Vietnamské socialistické republiky.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/41

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (00003/2011),

—

s ohledem na čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0058/2011),

—

s ohledem na článek 109 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0064/2011),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská rada konzultovala dopisem ze dne 18. února 2011 Evropský parlament ve věci jmenování Petera Praeta členem Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období s účinností od 1. června 2011,

B.

vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu přistoupil k ověřování pověřovacích listin jmenovaného, zejména s ohledem na požadavky stanovené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a s ohledem na to, že ECB musí být zcela nezávislá v souladu s článkem 130 Smlouvy a vzhledem k tomu, že při tomto posuzování obdržel výbor životopis uchazeče i jeho odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán,

C.

vzhledem k tomu, že výbor poté dne 16. března 2011 uspořádal s uchazečem hodinu a půl dlouhé slyšení, na němž uchazeč pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru,

1.

vydává kladné stanovisko Evropské radě k doporučení Rady na jmenování Petera Praeta členem Výkonné rady Evropské centrální banky;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě a Radě.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/42

—

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2007)0638),

—

s ohledem na čl. 63 odst. 3 písm. a) a článek 67 Smlouvy o ES, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0470/2007),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 20. listopadu 2008 (1),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 9. července 2008 (2),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 18. června 2008 (3),

—

s ohledem na články 55 a 56 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0265/2010),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi a vnitrostátním parlamentům.

17.8.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 247/55