27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/1

—

by rád připomněl, že všechny země (1), jichž se strategie rozšíření týká, oficiálně ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o lidských právech a chartu místní samosprávy Rady Evropy. Výbor tyto země vybízí, aby své přijaté závazky plnily a uplatňovaly;

—

upozorňuje na zásadní význam utváření a rozvoje víceúrovňové správy, nezávislých sdělovacích prostředků a občanské společnosti v kandidátských zemích a pobízí je k další podpoře respektování občanských svobod a demokratických postupů v politickém životě;

—

vyzdvihuje význam oficiálního postupu konzultace mezi odpovědnými celostátními orgány a místními a regionálními orgány ve všech fázích procesu rozšíření EU, poněvadž se tím zvyšuje účast veřejnosti a napomáhá to uplatňování zásady subsidiarity a sbližování občanů. Pokud jsou zástupci místní a regionální úrovně o procesu integrace dobře informováni, usnadňuje to rovněž provádění právních předpisů a přispívá k lepšímu čerpání prostředků z NPP;

—

pobízí k tomu, aby byly vytvářeny či posilovány organizace sdružující místní a regionální orgány a aby tyto organizace spolupracovaly se svými protějšky v členských státech EU, což může napomoci k výměně zkušeností a podpořit proces integrace;

—

kladně hodnotí probíhající proces integrace v kandidátských zemích, jenž by měl být zároveň využit jako pojítko v procesu decentralizace založeném na transparentním provádění;

—

zdůrazňuje klíčový význam respektování zásady dobrých sousedských vztahů mezi členskými státy EU, kandidátskými zeměmi a ostatními státy a úlohu a význam rozvoje přeshraniční a regionální spolupráce těchto států.

Zpravodaj

pan Stanisław SZWABSKI (PL/EA), předseda rady města Gdynia

Odkaz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2011–2012

KOM(2011) 666 v konečném znění

1.

připomíná, že cílem rozšíření Evropské unie je zvětšení prostoru mírového rozvoje a spolupráce v Evropě. Do Evropské unie tedy může vstoupit každá evropská země, která si to přeje, ctí a vyznává demokratické hodnoty a splňuje kritéria pro členství v EU. Poukazuje na to, že rozšíření je možné pouze v případě, že je zaručena úspěšná integrace přistupující země do Evropské unie;

2.

by rád připomněl, že všechny země (2), jichž se strategie rozšíření týká, oficiálně ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o lidských právech a chartu místní samosprávy Rady Evropy. Výbor tyto země vybízí, aby své přijaté závazky plnily a uplatňovaly;

3.

vítá návrh Komise využívat ve větší míře prostředky z nástroje předvstupní pomoci (NPP) k podpoře a urychlení reforem orientovaných na výsledky. Pokud budou v náležitých případech zapojeny místní a regionální orgány, bude možné podpořit absorpční schopnost a rozvoj kapacit přijímající země, čímž se prostředky z NPP využijí efektivněji;

4.

zdůrazňuje, že proces rozšíření má vést ke stabilizaci a většímu blahobytu občanů EU a kandidátských zemí a k solidární odpovědnosti za rozvoj stále rozsáhlejšího prostoru míru, svobody, bezpečnosti a práva s vnitřním trhem, směřujícího k cílům hospodářské, sociální a územní soudržnosti, nediskriminace, tolerance, spravedlnosti, solidarity a rovnosti žen a mužů;

5.

připomíná, že předpokladem zdařilých a udržitelných reforem je zapojení všech úrovní společnosti. Řádná správa věcí veřejných včetně modernizace veřejného sektoru synchronizované na celostátní, regionální a místní úrovni vytváří lepší předpoklady pro rozsáhlejší a pevnější demokracii, větší transparentnost a systém, jenž není ovládán korupcí a nepotismem. Decentralizovaný systém dává občanům možnost dožadovat se odpovědnosti a umožňuje také jejich zapojení do procesu rozhodování;

6.

upozorňuje na zásadní význam utváření a rozvoje víceúrovňové správy, nezávislých sdělovacích prostředků a občanské společnosti v kandidátských zemích a pobízí je k další podpoře respektování občanských svobod a demokratických postupů v politickém životě;

7.

vyzdvihuje význam oficiálního postupu konzultace mezi odpovědnými celostátními orgány a místními a regionálními orgány ve všech fázích procesu rozšíření EU, poněvadž se tím zvyšuje účast veřejnosti a napomáhá to uplatňování zásady subsidiarity a sbližování občanů. Pokud jsou zástupci místní a regionální úrovně o procesu integrace dobře informováni, usnadňuje to rovněž provádění právních předpisů a přispívá k lepšímu čerpání prostředků z NPP;

8.

pobízí k tomu, aby byly vytvářeny či posilovány organizace sdružující místní a regionální orgány a aby tyto organizace spolupracovaly se svými protějšky v členských státech EU, což může napomoci k výměně zkušeností a podpořit proces integrace;

9.

kladně hodnotí probíhající proces integrace v kandidátských zemích, jenž by měl být zároveň využit jako pojítko v procesu decentralizace založeném na transparentním provádění;

10.

poukazuje na to, že průběh a úspěšnost procesu rozšíření závisí především na skutečném pokroku kandidátských zemí při zavádění reforem pro splnění kodaňských kritérií;

11.

poukazuje na potřebu urychlit proces schvalování makroregionální strategie pro oblast Jaderského a Jónského moře v Evropské radě, jejíž přidanou hodnotou je hladký průběh a posílení procesů přistoupení kandidátských zemí nebo potenciálních kandidátských zemí EHP k Evropské unii a která navíc umožňuje podpořit na územích, jež jsou součástí širší oblasti Středomoří, upevňování demokratických procesů;

12.

zdůrazňuje klíčový význam respektování zásady dobrých sousedských vztahů mezi členskými státy EU, kandidátskými zeměmi a ostatními státy a úlohu a význam rozvoje přeshraniční a regionální spolupráce těchto států;

13.

žádá orgány zemí ucházejících se o členství v EU, aby ve spolupráci se správními orgány na místní a regionální úrovni vypracovaly konzistentní předpisy a vnitrostátní strategie a aby místním a regionálním orgánům poskytly prostředky nezbytné k provádění strategie pro začleňování opomíjených skupin;

14.

zdůrazňuje, že je potřebné úplné a vyvážené informování veřejnosti v kandidátských zemích o EU, jejích institucích, procesu integrace a výzvách, které tento proces představuje v jednotlivých zemích, i o výzvách a příležitostech týkajících se občanů. Takové informování, které musí být z velké části zajišťováno orgány přistupujících zemí, je nutné, aby se občané mohli aktivně podílet na integraci své země do EU a uvědomovali si výhody možného členství;

15.

vyzývá všechny kandidátské země, aby se podle svých skutečných možností podílely na rozvoji a posilování EU a jejích institucí;

16.

upozorňuje na nezbytnost a důležitost toho, aby Evropská unie výslovně a jednoznačně potvrdila svou angažovanost v procesu rozšíření o kandidátské země, jež splní podmínky pro přistoupení;

17.

s uspokojením vítá, že byla podepsána smlouva o přistoupení s Chorvatskem, což je významný okamžik pro evropskou integraci. Výbor regionů s nadějí očekává, že po úspěšném dokončení ratifikačních postupů uvítá Chorvatsko od 1. července 2013 jako nového člena;

18.

je velmi potěšen pokrokem, který Chorvatsko učinilo při plnění kritérií pro členství v EU od podání žádosti v roce 2003 do úspěšného uzavření přístupových jednání v červnu 2011 a vydání příznivého stanoviska Komise k přistoupení Chorvatska k EU v říjnu 2011;

19.

vítá skutečnost, že se Slovinsko a Chorvatsko dohodly na předání nevyřešeného hraničního sporu rozhodčímu soudu, a s nadějí očekává provedení dvoustranné arbitrážní dohody o hranicích;

20.

poukazuje na vysokou připravenost Chorvatska na členství a současně vyzývá Chorvatsko k dalšímu upevnění a plnému provedení acquis EU, zejména v oblasti soudnictví, boje proti korupci, zavádění antidiskriminačních zákonů, politiky hospodářské soutěže a svobody a plurality sdělovacích prostředků;

21.

vítá kladný výsledek referenda o přistoupení Chorvatska k Evropské unii, které proběhlo v lednu 2012;

22.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v přístupových jednáních s Islandem. Poukazuje na velmi dobrou spolupráci Islandu a EU v rámci EHP a schengenského prostoru;

23.

domnívá se, že v souladu se zásadou vlastních zásluh by Island mohl do EU vstoupit v brzké době, a povzbuzuje k dalšímu sbližování ve zbývajících oblastech politiky podle stanoveného časového plánu;

24.

oceňuje skutečnost, že Island do určité míry překonal hospodářské potíže a že vytrvale provádí nezbytné reformy;

25.

je znepokojen tím, že proces integrace nemá silnou podporu ze strany veřejnosti;

26.

oceňuje úsilí vyvíjené orgány Bývalé jugoslávské republiky Makedonie v procesu přistoupení;

27.

vítá činnost vlády Bývalé jugoslávské republiky Makedonie zaměřenou na propagaci přistoupení této země k EU, se znepokojením však sleduje, že se nepodnikají účinné kroky pro nalezení uspokojivého řešení formální otázky názvu země. Je zcela zásadní udržovat dobré sousedské vztahy včetně jednání pod záštitou OSN o vzájemně přijatelném řešení, pokud jde o název země;

28.

kladně hodnotí skutečnost, že byly dokončeny další fáze procesu přizpůsobování vnitrostátních právních systémů právním předpisům EU. Upozorňuje však na to, že je nutné pokračovat v reformách v oblasti výkonu spravedlnosti, základních práv žen a menšin a veřejné správy;

29.

poukazuje na to, že je nutné bojovat proti korupci na vysoké úrovni a zajišťovat svobodu projevu ve sdělovacích prostředcích;

30.

oceňuje pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti spolupráce mezi vládními institucemi, orgány samosprávy na různých úrovních a nevládními organizacemi;

31.

vítá pokrok, k němuž došlo při provádění jazykového zákona a v úsilí o decentralizaci a spravedlivé zastoupení, a povzbuzuje k pokračování v úsilí o vyřešení současných problémů, jako je vzdělávání a zajištění harmonických vztahů mezi všemi skupinami obyvatel;

32.

s ohledem na to, že Rada má v úmyslu zahájit v červnu 2012 přístupová jednání, velmi příznivě hodnotí proces změn a přizpůsobování právních předpisů Černé Hory v oblasti reformy veřejné správy, vedení celostátních statistik, svobody sdělovacích prostředků a boje proti korupci a organizované trestné činnosti. Jisté zlepšení nastalo rovněž v oblasti dodržování lidských práv, rovného postavení žen a respektování práv menšin;

33.

oceňuje iniciativy ke snížení míry korupce a doporučuje zintenzivnit úsilí v boji proti korupci, zejména v oblasti privatizace, územního plánování, vzdělávání, zdravotnictví a územní samosprávy;

34.

vítá pokrok v oblasti ochrany práv menšin a jejich zastoupení ve statutárních orgánech a v orgánech samosprávy;

35.

s uspokojením kvituje rozhodnutí zřídit smíšený poradní výbor jakožto fórum pro dialog mezi Výborem regionů Evropské unie a černohorskými místními orgány;

36.

vítá změny vedoucí k demokratizaci politického a společenského života v Turecku. Připomíná závazek Turecka udržovat dobré sousedské vztahy a vyzývá, aby se Turecko vyvarovalo jakýchkoli kroků vedených proti členským státům a jejich právu na svrchovanost, jak stanovují kodaňská kritéria a rámec pro jednání mezi EU a Tureckem ze dne 3. října 2005. Vyjadřuje nespokojenost s prohlášeními Turecka, v nichž Turecko potvrzuje úmysl zmrazit ve druhé polovině roku 2012 vztahy s předsednictvím EU, a věří v rozvoj regionální spolupráce;

37.

vyjadřuje zklamání nad tím, že Turecko neplní své závazky v rámci Dodatkového protokolu k Dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem, a vyzývá Turecko, aby tyto závazky v celém rozsahu splnilo;

38.

s obavami sleduje nízkou míru prosazování právních předpisů, jež již byly přijaty v souladu s kodaňskými kritérii. Vyjadřuje politování nad tím, že nedošlo k viditelnému pokroku v oblasti rozvoje místní samosprávy a utváření občanské společnosti. Doufá však, že probíhající proces ústavní reformy umožní dosáhnout podstatného pokroku. Potvrzuje, že zřízení společného poradního výboru mezi Výborem regionů a tureckými místními a regionálními orgány by mělo přispět ke zohlednění evropských požadavků v oblasti decentralizace;

39.

je znepokojen tím, že nebyl učiněn dostatečný pokrok v oblasti svobody projevu, svobody sdělovacích prostředků, svobody náboženského vyznání, práv žen a respektování práv menšin a že nebyla spravedlivým způsobem vyřešena kyperská otázka. Vyzývá tureckou vládu, aby aktivně podpořila probíhající jednání a zasadila se o úplné vyřešení kyperské otázky;

40.

je značně znepokojen a vyzývá Turecko k většímu respektování základních práv a svobod v právním řádu i v praxi. Omezování svobody sdělovacích prostředků, k němuž v praxi dochází, soudní řízení vedená proti spisovatelům, novinářům, akademickým pracovníkům, demokraticky zvoleným zástupcům a obráncům lidských práv, jakož i časté zákazy internetových stránek vzbuzují vážné obavy a vyžadují reakci turecké vlády;

41.

vyzývá Turecko, aby zintenzivnilo reformy ve veřejné správě na místní úrovni s cílem zvýšit decentralizaci a zefektivnit využívání místní a regionální úrovně. Důležitou součástí je vyšší a spravedlivé financování veřejného sektoru na místní úrovni, formy konzultací mezi různými úrovněmi v souladu se zásadou víceúrovňové správy a větší podpora integrace veřejného sektoru na místní úrovni do EU;

42.

se znepokojením konstatuje ve společnosti a ve sdělovacích prostředcích výrazný pokles zájmu a důvěry v souvislosti s přistoupením Turecka k EU. Vyzývá proto Evropskou unii, aby pokračovala v procesu jednání zejména prostřednictvím „pozitivní agendy“, která musí být provedena v okamžiku, kdy Turecko splní přístupová kritéria;

43.

vítá návrh Komise rozšířit spolupráci orgánů samosprávy z členských států EU s jejich tureckými protějšky;

44.

zdůrazňuje, že Výbor regionů má zájem využít stávající mechanismy spolupráce EU s Tureckem, přeshraniční programy, regionální spolupráci a spolupráci institucí samosprávy k rozvoji místní samosprávy a rozšíření oblastí, v nichž je uplatňována zásada subsidiarity a demokratizace života;

45.

vyzývá albánské orgány k tomu, aby pokračovaly v reformách, poněvadž doposud uskutečněné reformy přibližují tuto zemi ke splnění kodaňských kritérií jen do určité míry;

46.

poukazuje na to, že pro proces integrace má klíčový význam uplatňování zásady dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce a rozvoj demokratických postupů, místní samosprávy a občanské společnosti;

47.

pobízí albánskou vládu a opozici, aby obnovily a udržovaly konstruktivní politický dialog pro posílení dobrého fungování a nezávislosti základních demokratických institucí. Vyzývá albánské veřejné orgány, aby zintenzivnili své úsilí ohledně prosazování a zavádění reforem nezbytných pro předvstupní proces, a to zejména v oblasti lidských práv, rovného postavení žen, ochrany menšin a vlastnických práv, boje proti korupci a organizované trestné činnosti a uplatňování konstruktivní emigrační politiky;

48.

se znepokojením pozoruje absenci rozhodných kroků v boji proti korupci, jíž je zasažena řada oblastí veřejného života a která se může v budoucnu stát vážným problémem pro rozvoj této země;

49.

vyzývá albánskou vládu, aby se spolu s příslušnými zainteresovanými subjekty aktivně zasazovala o decentralizaci a integraci do EU;

50.

zdůrazňuje, že oceňuje reformy, jež uskutečňují orgány Bosny a Hercegoviny. Poukazuje však na to, že je zde prostor pro zvýšení míry koordinace mezi orgány na všech úrovních, včetně orgánů Federace Bosny a Hercegoviny a orgánů Republiky srbské;

51.

je toho názoru, že pro zavedení těchto reforem musí orgány Federace Bosny a Hercegoviny zintenzivnit svou činnost. Upozorňuje na to, že provádění reforem v souladu s kodaňskými kritérii bude možné – za rozsáhlého zapojení příslušných orgánů – ve středním časovém horizontu, v oblasti ochrany životního prostředí pak v dlouhodobé perspektivě;

52.

je znepokojen tím, že v této zemi vládne patová politická situace a že zde není možné překonat zvláštní zájmy jednotlivých politických uskupení, což má za následek značné průtahy v procesu přistoupení Bosny a Hercegoviny. Pokud budou ve vyšší míře a aktivněji zapojeny dotčené subjekty, zejména místní orgány, bude možné efektivněji využívat prostředky z NPP, z čehož budou mít občané viditelnější prospěch. Tím se rovněž ozřejmují výhody, které jim plynou ze sbližování s EU;

53.

souhlasí s Komisí v její situační analýze různic, bezvýchodnosti a paralyzovaného politického klimatu v Bosně a Hercegovině, a proto by rád zdůraznil to, co konstatoval v roce 2010 (3), tj. že rozdělená Bosna potřebuje vedení, které by bylo s to překlenout různice a začít hledat společná řešení. EU musí dát jasně na srozuměnou, že skutečná politická alternativa je ta, jež otevře zemi čtyřem svobodám vnitřního trhu;

54.

upozorňuje na nízkou míru spolupráce mezi jednotlivými úrovněmi správy v Bosně a Hercegovině, což je třeba zlepšit za výrazné podpory všech politických sil v této zemi;

55.

konstatuje, že k dosažení konstruktivní spolupráce v zemi je zapotřebí funkční správní struktura, v níž se různé politické úrovně navzájem doplňují a překonávají rozdíly. Výbor opakuje, že celostátní úroveň v Bosně a Hercegovině musí být posílena ve vícero oblastech. Je třeba podpořit reformy usilující jednak o silnější stát, jednak o proces decentralizace a pevnější pozicí obcí;

56.

Výbor regionů je přesvědčen o tom, že je třeba zintenzivnit reálnou přeshraniční spolupráci a také spolupráci ústředních orgánů a orgánů samosprávy;

57.

vítá angažovanost Kosova na jeho cestě k EU v rámci procesu evropské integrace;

58.

vyjadřuje naději, že absence všeobecné shody členských států EU ohledně formálního statusu Kosova nebude bránit přijetí formálních opatření pro rozvoj vztahů na úrovni dohod mezi Kosovem a EU, a domnívá se, že v souvislosti se statusem Kosova by bylo v současnosti možné uvažovat o hledání a podpoře praktických ad hoc řešení založených na neutrálním přístupu;

59.

zdůrazňuje, že EU v souladu s přijatými zásadami se jednoznačně zavázala podporovat evropskou perspektivu zemí západního Balkánu včetně Kosova;

60.

vítá doporučení Komise, aby byl Srbsku přiznán status kandidátské země;

61.

vítá rozhodnutí Evropské rady přiznat Srbsku status kandidátské země a vyzývá Srbsko k tomu, aby pokračovalo v systémových a strukturálních reformách. Zdůrazňuje, že je nezbytné podniknout kroky k normalizaci vztahů s Kosovem v souladu s podmínkami procesu stabilizace a přidružení, a to prostřednictvím plného dodržování zásad regionální spolupráce, do níž jsou zapojeny všechny zainteresované strany. Současně doufá, že nebudou podniknuty žádné kroky, které by mohly ohrozit jejich evropskou perspektivu;

62.

pobízí srbské orgány k tomu, aby pokračovaly v konstruktivní činnosti započaté za účelem rozvoje spolupráce a stabilizace v tomto regionu;

63.

velmi kladně hodnotí pokrok Srbska v předvstupním procesu, který zahrnuje přizpůsobení řady oblastí helsinským kritériím, včetně oblasti lidských práv, soudního systému a svobody sdělovacích prostředků;

64.

poukazuje na to, že v procesu integrace má velký význam uplatňování zásady dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce a rozvoj demokratických postupů, práv menšin a místní samosprávy a rozvoj občanské společnosti;

65.

příznivě hodnotí ochranu jazykových práv tradiční menšiny, přijetí zákona o veřejném majetku v září 2011 a přenesení části pravomocí na autonomní oblast Vojvodina a orgány místní samosprávy.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/7

—

poukazuje na to, že nutnost řešit konkrétně otázku sloučení rodiny se zároveň projevuje pozorností věnovanou „Obnovené evropské agendě pro integraci“ (CdR 199/2011) a evropské kultuře víceúrovňové správy (CdR 273/2011), která podnítila zejména iniciativu Výboru regionů;

—

konstatuje, že se v zelené knize uvádí, že se uplatňování směrnice v některých případech využívá jako odrazující nástroj, a zdůrazňuje, že pravidla pro sloučení rodiny nesmí být chápána jako nástroj k omezování migračních toků. Konkrétním účelem slučování je lepší integrace legálních migrantů a respektování práva na rodinu;

—

zdůrazňuje, že právo jednotlivců na společný život v rámci jednotné rodiny a právo, ale i povinnost živit, vzdělávat a vychovávat děti, a tedy je mít u sebe, jsou základními právy a povinnostmi, které nezávisí na občanství, a připomíná, že tento fakt uznává většina národních i mezinárodních prohlášení, která se v této otázce shodují;

—

připomíná, že praktické kroky jednotlivých států musí být prováděny s ohledem na souběžné zásady proporcionality a subsidiarity, jednak aby rozhodněji prováděly iniciativu regionů a místních komunit při uplatňování metod integrace, jednak aby získaly stabilní a právně spolehlivý referenční rámec;

—

Výbor požaduje větší zapojení místní úrovně do víceúrovňové správy, což je nezbytnou podmínkou soudržné politiky v oblasti přistěhovalectví, která dbá na základní práva a je vhodná k podpoře blahobytu cílových komunit i přistěhovalců.

Zpravodaj

pan Sergio SOAVE (IT/SES), starosta města Savigliano (CN)

Odkaz

Zelená kniha o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii (Směrnice 2003/86/ES)

KOM(2011) 735 v konečném znění

1.

kladně hodnotí iniciativu Komise k otevření diskuse o sloučení rodiny, kterým se již konkrétně zabývá směrnice 2003/86/ES, s cílem posoudit některé problémy, jež se objevily při provádění této směrnice, a prohloubit dosah připomínek, které předložilo více subjektů (nevládní organizace, místní komunity, akademická obec);

2.

považuje za vhodné, že bylo rozhodnuto vzít za základ diskuse zelenou knihu, jež poukázáním na některé hlavní aspekty směrnice klade řadu otázek. Souhlasí s tím, že Evropská komise případně rozhodne o přijetí konkrétních opatření teprve po ukončení konzultace;

3.

připomíná, že místní a regionální orgány mají při řízení integračních politik a politik sociální soudržnosti nezastupitelnou úlohu, proto musí být plně zapojeny do diskuse o provádění pravidel o sloučení rodiny, aby se usnadnila jednak úplná integrace přistěhovalců v cílových zemích, jednak případná reforma směrnice;

4.

zdůrazňuje, že se tato iniciativa řídí ustanoveními Stockholmského programu z prosince 2009, i Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu ze září 2008;

5.

poukazuje na to, že nutnost řešit konkrétně otázku sloučení rodiny se zároveň projevuje pozorností věnovanou „Obnovené evropské agendě pro integraci“ (CdR 199/2011) a evropské kultuře víceúrovňové správy (CdR 273/2011), která podnítila zejména iniciativu Výboru regionů;

6.

bere s patřičnou pozorností v úvahu skutečnost, že hospodářská krize, která nyní silně otřásá Evropou, může zkreslit názor na směrnici. K tomu přispívají i současně se objevující nové vstupy do Evropy způsobené například důsledky jinak významného a pozitivního politického hnutí nazvaného „arabské jaro“, které je společné pro mnoho zemí na jižním pobřeží Středozemního moře;

7.

konstatuje, že se v zelené knize uvádí, že se uplatňování směrnice v některých případech využívá jako odrazující nástroj, a v této souvislosti zdůrazňuje, že pravidla pro sloučení rodiny nesmí být chápána jako nástroj k omezování migračních toků, což je problém, který je třeba řešit u zdroje a jinak. Konkrétním účelem slučování je naopak lepší integrace legálních migrantů a respektování práva na rodinu, což je zásada zakotvená ve všech listinách práv;

8.

zdůrazňuje, že právo jednotlivců na společný život v rámci jednotné rodiny a právo, ale i povinnost živit, vzdělávat a vychovávat děti, a tedy je mít u sebe, jsou základními právy a povinnostmi, které nezávisí na občanství, a připomíná, že tento fakt uznává většina národních i mezinárodních prohlášení, která se v této otázce shodují. Konkrétně v článku 16 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 se rodina definuje jako „přirozená a základní jednotka společnosti“ a přisuzuje se jí „nárok na ochranu ze strany společnosti a státu“ a článek 9 Listiny základních práv Evropské unie v plném rozsahu zařazuje právo založit rodinu mezi základní práva jednotlivce;

9.

přeje si, aby politiky řízení přistěhovalectví plně respektovaly tato základní práva v souladu s prohlášeními soudů ve Štrasburku a Lucemburku, které se k této otázce jasně a opakovaně vyjádřily;

10.

vyzývá dále, aby se z praktického hlediska posoudily důsledky sloučení rodiny. Již směrnice potvrzuje, že to napomáhá k vytvoření sociálně kulturní stability usnadňující integraci, což současně podporuje hospodářskou a sociální soudržnost, a přináší tak místním hostitelským subjektům celkový prospěch. Je třeba i přiznat, že uplatňování práva na sloučení rodiny představuje kvalitativní skok v migračních politikách, které se ukazují jako zralejší, pokud jde o pozornost věnovanou stabilizaci přítomnosti přistěhovalců jako nezbytného nástroje pro účinnou sociálně-ekonomickou integraci v hostitelské zemi. To se také zdá být, z praktických důvodů, rozhodujícím krokem, který pomůže potlačit nedovolené přistěhovalectví a omezit nebezpečné formy sociálního vyloučení;

11.

konstatuje, že ve všech evropských ústavách je rodinné pouto považováno za zdroj zvláštních povinností hospodářské a sociální solidarity. Zhodnocení tohoto pouta prostřednictvím důkladnějšího uznávání práva na sloučení rodiny, pokud jde o rodiny migrantů, se tedy zdá být konkrétním nástrojem, jak podpořit, aby cizinci vnímali, že po nich vyžadované mnohé povinnosti (administrativní a organizační) nejsou čistě plodem represivních politik nebo policejních nástrojů, ale součástí obecnějšího plánu zaměřeného na komplexní rozvoj společnosti, k účasti na níž jsou i oni aktivně vyzýváni, a aby se nejenom domáhali svých práv, ale uznávali i své povinnosti, jež jsou předpokladem zásad občanské loajality a odpovědnosti ve vztahu k ostatním;

12.

z tohoto pohledu doufá, že zvláštní pozornost bude věnována ochraně tzv. „jádra rodiny“, které je ve směrnici již věnována největší možná pozornost, a v tomto rámci pak právu na sloučení nezletilých dětí, jež si zasluhují zvláštní a nejvyšší ochranu. Pokud jde o jiné formy rodiny, a to i v souvislosti s pravidly a zvyky země, z níž migranti pocházejí, považuje za vhodné ponechat posuzování jednotlivých případů či obecné podstaty členským státům. Pokud však Evropská komise v důsledku konzultací dojde k závěru, že by bylo nezbytné zavést na evropské úrovni společnou definici „rodiny“, pak tato definice musí odpovídat definicím uvedeným v jiných nástrojích EU;

13.

při zvážení významu těchto obecných zásad a těchto posouzení se nedomnívá, že je třeba přistoupit k podstatnému omezení volnosti jednotlivých států při posuzování, která je uznána ve směrnici a potvrzena Lisabonskou smlouvou. Připomíná však, že praktické kroky jednotlivých států musí být prováděny s ohledem na souběžné zásady proporcionality a subsidiarity, jednak aby rozhodněji prováděly iniciativu regionů a místních komunit při uplatňování metod integrace, jednak aby získaly stabilní a právně spolehlivý referenční rámec;

14.

domnívá se, že aniž je dotčeno právo všech občanů třetích zemí, kteří legálně pobývají v EU, aby byli sloučeni se svými rodinami, je pochopitelné podřídit toto právo určitým podmínkám, za předpokladu, že bude zachován duch směrnice, jejímž cílem je usnadnění integrace a stabilizace;

15.

domnívá se, že současné znění směrnice může v tomto ohledu vytvořit právní a interpretační nejistotu, a požaduje, aby se zvážila možnost stanovit na evropské úrovni minimální délku pobytu, která přizpůsobí požadavek stability právu na rodinný život a převezme modely podobné modelům cirkulační migrace, pokud se dotyčné strany zapojí do programů dobrovolného návratu;

16.

navrhuje, aby se minimální věk stanovený pro sloučení manželů musel záměrně shodovat s věkem dosažení zletilosti manžela, jak jej stanoví právní předpisy hostitelského státu, s výjimečným snížením v mimořádných případech. Tím se zajistí maximálně možná jednotnost a předejde se možné diskriminaci na základě věku;

17.

upozorňuje na to, že dvě výjimky plánované v právu na sloučení rodiny pro nezletilé děti (čl. 4 odst. 1 poslední pododstavec a článek 6) by mohly být zrušeny vzhledem k tomu, že měly malý praktický význam. V každém případě doporučuje, aby rozhodnutí v této otázce musela být vždy přijímána s ohledem na vyšší zájem dítěte a zvýšení ochrany práv nezletilých. Dále doporučuje, aby ze stejných důvodů bylo právo na sloučení nezletilých dětí zaručeno, i pokud rodiče nežijí v manželském svazku, a to i s cílem vyloučit jakoukoli formu diskriminace mezi manželskými a biologickými dětmi;

18.

domnívá se, že v případě nepovinného ustanovení týkajícího se ostatních rodinných příslušníků jiných než manžel/ka či registrovaný partner/ka a děti by bylo vhodné zachovat pro jednotlivé státy volnost při definování kritérií, jak toto určit. Zdůrazňuje spíše, že platná směrnice neobjasňuje – ačkoli by měla – důsledky pro rodinné příslušníky v případě úmrtí osoby usilující o sloučení rodiny, neplatného manželství, rozvodu, odchodu osoby usilující o sloučení rodiny ze členského státu nebo vítězného sporu o otcovství;

19.

doporučuje, aby se preventivně sledovala účinnost různých praktických opatření, která se již provádějí (opatření „před odjezdem“ a opatření uplatňovaná v přijímající zemi). Na základě tohoto prvního šetření však doporučuje se vyhnout opatřením před odjezdem, neboť pro rodinné příslušníky osoby usilující o sloučení rodiny nejsou kvůli negramotnosti, materiálním nákladům či velké vzdálenosti od městských center proveditelná a v praxi by znamenala maření práva na sloučení. Kromě toho považuje za vhodné, aby každému, kdo požaduje účastnit se jazykových kursů a/nebo kursů občanské výchovy a dějin a kultury hostitelské společnosti, byly po příjezdu do přijímající země tyto kursy nabízeny zdarma, aby se předešlo diskriminaci na základě příjmu, a aby byly k jejich realizaci využity mimo jiné i „evropské moduly“ integrace (European Integration Modules);

20.

doporučuje, aby při posuzování dalších hmotných podmínek kladených členským státem osobě usilující o sloučení rodiny (dostupnost ubytování, zdravotní pojištění, stálé finanční příjmy) byly tyto podmínky v souladu se zásadou proporcionality a nevedly ke svévolným omezením. Zejména doufá, že členské státy přijmou při provádění směrnice taková pravidla, aby bylo ověřování naplnění těchto podmínek vázáno objektivními a ověřitelnými kritérii, nikoli obecnými ustanoveními náchylnými k svévolně restriktivnímu výkladu;

21.

navrhuje, aby se odstranilo kritérium „přijímací kapacity“ členského státu jako prvku posouzení, zda je možné povolit sloučení, neboť jde o dodatečný nástroj kontroly migračních toků, který je v rozporu se zásadami práva Evropské unie;

22.

domnívá se, že doba trvání povolení k pobytu pro rodinné příslušníky osoby usilující o sloučení rodiny by měla být se zvážením možnosti přijmout řešení v souladu s modely cirkulační migrace přizpůsobena době trvání povolení k pobytu této osoby, v případě využití programů dobrovolného návratu;

23.

domnívá se, že v případě sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří požívají forem zvláštní ochrany (azylu, právního postavení uprchlíka, doplňkové ochrany), by se s různými právními postaveními mělo v souladu s podněty Stockholmského programu zacházet prostřednictvím zvláštních a samostatných předpisů, které vezmou v úvahu konkrétní situaci (i z hlediska praktických potíží se splněním všech požadavků na informace a předložení dokladů), v níž se nacházejí jedinci požívající této formy ochrany. Směrnice týkající se obecných pravidel sloučení rodiny by se tedy neměla uplatňovat na rodinné příslušníky cizinců, kteří požívají forem ochrany. Sloučení rodiny v případě těchto cizinců by mělo být předmětem samostatných pravidel, a to i s ohledem na rodinná pouta vzniklá případně teprve po vstupu na území hostitelského státu;

24.

domnívá se, že rozhodnutí některých států zavést test DNA k určení dětí, nebude-li uplatňován jako nejkrajnější opatření, by mohla představovat porušení zásady proporcionality a základních práv, jako je právo na respektování soukromého a rodinného života (článek 8 EÚLP);

25.

pokud jde o obávané podvody, k nimž má docházet prostřednictvím účelových sňatků, žádá Komisi a/nebo členské státy, aby poskytly údaje o skutečném významu tohoto jevu. Domnívá se, že nebude-li k dispozici konkrétní potvrzení, pak je vhodné provést cílené průzkumy ve všech členských státech s cílem přesněji vymezit reálný výskyt tohoto jevu a také šířit osvědčené postupy boje proti těmto problémům;

26.

pokud jde o náklady na sloučení rodiny, které jdou k tíži žadatele, upozorňuje na nebezpečí, že umělé navyšování správních nákladů by mohlo být některými státy účelově využito ke stanovení libovolných omezení vstupu, a to v přímém rozporu se zásadou proporcionality, která vyžaduje přiměřenost prostředků vzhledem k účelu. Účelem je podpořit výkon zmíněného práva, nikoli mu bránit. Bylo by tedy vhodné, aby byly členské státy pobízeny ke stanovení takové částky výdajů, aby nebylo fakticky zmařeno konkrétní uplatňování směrnice;

27.

domnívá se, že členským státům by se mělo doporučovat, aby dodržovaly absolutní lhůty stanovené směrnicí, do kterých musí být přijato rozhodnutí o žádosti o sloučení rodiny. Každý odlišný postup stanovený členským státem, který bude zaměřen na neodůvodněné prodloužení této lhůty, představuje překážku úplného provedení směrnice;

28.

pokud jde o údajné problémy ve vztahu k dvěma povinným horizontálním ustanovením stanoveným směrnicí, doufá, že Evropská komise přijala všechny nástroje a opatření stanovená smlouvami, jež jsou zaměřené na zajištění plného dodržování právních předpisů EU členskými státy;

29.

Výbor požaduje větší zapojení místní úrovně do víceúrovňové správy, což je nezbytnou podmínkou soudržné politiky v oblasti přistěhovalectví, která dbá na základní práva a je vhodná k podpoře blahobytu cílových komunit i přistěhovalců. V mnoha evropských regionech a komunitách byly zaznamenány příkladné zkušenosti s integrací a mnoho nejasností v legislativách jednotlivých zemí týkajících se konkrétního výkladu směrnice bylo vyřešeno kladně právě díky praktickým zkušenostem místních institucí. VR zdůrazňuje, že je nutné získat v této oblasti co nejvíce informací, a nabízí členským státům a ostatním evropským institucím svoji plnou spolupráci při sběru a šíření informací a osvědčených postupů tam, kde jsou tyto údaje dostupné na místní nebo regionální úrovni.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/11

—

konstatuje, že tendence potvrzující zpomalení ve zlepšování kvality ovzduší je v podstatné míře důsledkem nedostatečně ambiciózní politiky EU u zdroje a nedostatečných vnitrostátních předpisů. V souvislosti s řešením těchto problémů je kladena velká zátěž a zodpovědnost na místní a regionální orgány. Je třeba zaujmout víceúrovňový přístup, v němž každá úroveň správy (evropská, vnitrostátní, regionální a místní) převezme svůj díl odpovědnosti a přijme opatření, jež mohou a musí být příslušnou úrovní přijata;

—

trvá na tom, že politika EU v oblasti imisí musí být provázána s politikou EU v oblasti emisí. Proto je zapotřebí, aby ve fázi definování politiky byla pro politiku EU u zdroje a politiku EU v oblasti imisí uplatněna stejná úroveň ambicí a připraveny synchronizované časové plány;

—

doporučuje posílení politiky EU v oblasti emisí, zejména tím, že přezkum směrnice o národních emisních stropech bude dostatečně ambiciózní, aby umožnil snížit koncentrace pozadí, dále zpřísněním normy EURO pro vozidla co se týče NO2/NOx a částic a také požadavků na jiné mobilní zdroje, snížením rozdílů mezi emisními normami EU pro vozidla a skutečnými emisemi z vozidel na silnicích, řešením emisí z lodní a letecké dopravy a emisí amoniaku ze zemědělství;

—

doporučuje, aby přezkum směrnic o kvalitě ovzduší (2008/50/ES a 2004/107/ES) zejména snížil počet látek a počet cílových a mezních hodnot soustředěním se na nejvíce znečisťující látky a na ukazatele, jež nejlépe odrážejí stav veřejného zdraví; přezkoumal, zda koncentrace částic a elementární uhlík jsou lepším ukazatelem a jakým způsobem by mohly být zahrnuty do směrnice; prozkoumal využití roční mezní hodnoty pro PM10 na základě průměrných víceletých koncentrací; rozšířil za zvláštních okolností možnosti extra odchylek při snižování úrovní NO2; požadoval specifičtější pravidla pro umísťování měřicích stanic za účelem zajištění srovnatelnosti.

Zpravodaj

pan Cor LAMERS (NL/ELS), starosta města Houten

Odkaz

dopis místopředsedy Evropské komise ze dne 19. července 2011

1.

je obeznámen se záměrem Evropské komise předložit v roce 2013 komplexní přezkum evropské politiky v oblasti ovzduší s novými dlouhodobými cíli pro období po roce 2020. Tento záměr se týká velmi rozsáhlé oblasti a zahrnuje:

2.

si cení žádosti Evropské komise o předběžné stanovisko Výboru k budoucnosti politiky v oblasti kvality ovzduší;

3.

oznamuje, že se v tomto stanovisku (1) bude zabývat jak politicko-správními, tak i technickými aspekty (doporučení pro právní předpisy a návrhy týkající se postupů), neboť se jedná o předběžné stanovisko vypracované ve fázi konzultací expertů v rámci rozhodovacího procesu EU;

4.

konstatuje, že jak v městských, tak i ve venkovských oblastech ovlivňuje kvalita ovzduší každodenní život občanů a jejich zdraví. Prioritou při zlepšování kvality ovzduší je veřejné zdraví a životní prostředí. Současně je třeba usilovat o dosažení rovnováhy mezi hospodářským vývojem a přístupem ke znečišťování ovzduší. Zlepšená ochrana životního prostředí a zdraví může zároveň přinášet i hospodářské impulzy a snížit ekonomické náklady zdravotní zátěže a poškození zdraví;

5.

je potěšen výrazným zlepšením kvality ovzduší v Evropě, jež je výsledkem kombinace politiky EU v oblasti kvality ovzduší a politiky a předpisů členských států (vnitrostátní, regionální a místní úrovně správy). Poslední dvě desetiletí zaznamenala vzestupnou tendenci, Výbor je však znepokojen jejím nedávným oslabením;

6.

poukazuje na to, že znečištění ovzduší vyvolává v městských aglomeracích nejzávažnější problémy a způsobuje vznik kritických míst. I přes veškeré regionální předpisy mnoho evropských měst nedokáže splnit mezní hodnoty pro částice (PM10 a PM2,5) a NO2, následkem čehož podstatná část Evropanů žije v oblastech se škodlivou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší;

7.

konstatuje dále, že venkovské a příměstské oblasti jsou rovněž zasaženy znečištěním ovzduší, jež má nezanedbatelné důsledky pro životní prostředí, pěstování plodin a přírodní prostředí;

8.

poznamenává, že znečištění ovzduší musí být sníženo, současně je však nutné zaručit přiměřené sociální a ekonomické fungování našich měst. Ve většině členských států jsou osobní a nákladní motorová silniční vozidla (jezdící především na naftu a benzín) jedním z největších přímých původců kritických míst z hlediska znečištění ovzduší NO2. Je zapotřebí účinnější přístup, a to co se týče jak emisí, tak řízení provozu;

9.

domnívá se, že klíčovou otázkou při přezkumu politiky EU v oblasti kvality ovzduší musí být způsob, jak prostřednictvím právních předpisů EU dosáhnout zlepšení kvality ovzduší, tedy jaký typ předpisů a jaká pravidla využít. V této souvislosti jsou důležité alespoň tyto aspekty: přístup založený na víceúrovňové správě, integrovaný přístup a faktické provádění právních předpisů EU v evropských městech. Je třeba se prioritně zabývat proveditelností směrnice EU a problémy s jejím prováděním ve městech a regionech;

10.

je toho názoru, že správa musí být důležitým aspektem provádění nových právních předpisů EU o kvalitě ovzduší. Znečištění ovzduší má přeshraniční a vnitrostátní rozměr, a vyžaduje tedy přijetí opatření na všech úrovních správy (evropské, vnitrostátní, regionální a místní). Výbor doporučuje víceúrovňový přístup, v němž každá úroveň správy převezme svůj díl odpovědnosti a přijme opatření, jež mohou a musí být nejlépe přijata právě touto úrovní správy;

11.

zdůrazňuje nutnost integrovaného přístupu při tvorbě nových právních předpisů EU. Znečišťování se musí co nejvíce předcházet. Je třeba určit příčiny znečištění a řešit emise u jejich zdroje hospodářsky co nejúčinnějším způsobem, jenž bude zároveň co nejšetrnější k životnímu prostředí;

12.

je toho názoru, že zlepšení veřejného zdraví vyžaduje ambiciózní politiku EU v oblasti kvality ovzduší. Politika EU v oblasti imisí s mezními hodnotami EU pro znečišťující látky však musí být doplněna účinnou politikou na úrovni EU v oblasti emisí založenou na opatřeních u zdroje. Úroveň ambicí revidované směrnice musí proto být pečlivě sladěna s úrovní ambicí národních emisních stropů a s politikou EU v oblasti emisí (politika u zdroje). V této souvislosti se Výbor domnívá, že sloučení směrnic o kvalitě ovzduší (2008/50/ES a 2004/107/ES) s revidovanou směrnicí o národních emisních stropech (2001/81/ES) usnadní harmonizaci jednotlivých úrovní ambicí;

13.

domnívá se, že Tematická strategie o znečišťování ovzduší přispěla ke snížení expozice občanů znečištěnému ovzduší a ke zlepšení životního prostředí;

14.

lituje, že ne všechna opatření u zdroje oznámená v tematické strategii byla také skutečně prováděna. Nejvýznamnějšími nedostatky opatření EU u zdroje jsou:

15.

dochází k závěru, že obce a regiony vyvíjejí značné úsilí, co se týče zlepšení kvality ovzduší prostřednictvím předpisů, jež se týkají:

16.

konstatuje, že by měla být evropská politika na všech úrovních i nadále a se zvýšenou intenzitou pobízena zejména k omezování objemu individuální osobní i nákladní motorové silniční dopravy a k jejímu územnímu a odvětvovému nahrazování jinými druhy dopravy. Je však zapotřebí říci, že to samo o sobě splnění mezních hodnot pro PM10 a PM2,5 a NO2 zaručit nedokáže. Za nejdůležitější příčiny lze považovat tři kategorie překážek: omezený vliv, omezené možnosti a omezený politický manévrovací prostor (viz odstavce 17, 19 a 22);

17.

domnívá se, že jednotlivé místní a regionální orgány mají pouze územně omezený vliv na zlepšení kvality ovzduší na jejich území (překážky první kategorie). Místní a regionální politika se orientuje na snížení emisí z místních zdrojů, zatímco značný podíl zejména na koncentracích jemných prachových částic PM10, PM2,5 znečištění ovzduší v dané lokalitě lze přičíst dálkovým emisím přecházejícím hranice států a/nebo emisím z vyšší než regionální úrovně;

18.

konstatuje, že zjištěné vysoké koncentrace pozadí způsobené znečišťujícími látkami a často v nedostatečném provedení a přezkumu směrnice o národních emisních stropech (2001/81/ES) mohou omezovat vyhlídky opatření místních a regionálních orgánů k dodržování norem EU pro kvalitu ovzduší na úspěch. Na koncentrace pozadí mají vliv všechny kumulované emise (na místní, regionální, vnitrostátní a mezinárodní úrovni). Ty mohou být často tak vysoké, že když na místní úrovni dojde pouze k malému znečištění, tak se hladina znečištění přiblíží mezním hodnotám, nebo je překročí. V těchto případech je prostor pro možné zásahy postižených měst a regionů samozřejmě velmi omezený;

19.

vyvozuje, že místní a regionální orgány mají omezené možnosti, co se týče přijímání opatření (druhá kategorie překážek). Městská politika se zaměřuje na mobilitu, územní plánování a přijímání specifických opatření pro řešení tzv. kritických míst. Decentralizované orgány totiž málokdy mohou přijímat účinná opatření, která by se zakládala na charakteristických rysech zdroje;

20.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány vypracováním vlastní místní politiky kvality ovzduší předem pochopily výhody, jež by měly vyplynout ze zavedení celoevropských opatření u zdroje. Při pohledu zpět je zřejmé, že příliš málo ambiciózní politika u zdroje, jež navíc na evropských silnicích zdaleka ne vždy měla zamýšlený účinek (viz část D), je hlavním důvodem překračování mezních hodnot na místní a regionální úrovni;

21.

konstatuje, že další snižování koncentrací na místní úrovni využitím pouze místních opatření může mít velký vliv na každodenní život a přinášet značné náklady. Ty vyžadují finanční prostředky, které obce a regiony často nemají k dispozici a k nimž ani nejsou ve všech členských státech formálně oprávněny. Kromě toho je mezinárodní a evropská politika u zdroje mnohem efektivnější z hlediska nákladů;

22.

konstatuje, že místní a regionální orgány mají omezené pravomoci (třetí kategorie překážek). V mnoha členských státech bohužel podpůrná opatření na vnitrostátní úrovni nebyla přijata, nebo jsou nedostatečná, což místní a regionální orgány ještě více oslabuje. Např. ne všechny členské státy vypracovaly národní plán kvality ovzduší. Většinou nebyl zvolen integrovaný přístup ke kvalitě ovzduší závazný pro všechny úrovně správy. Existují rovněž případy, kdy orgán národní správy místní a regionální orgány zrazuje od přijetí doplňujících nebo přísnějších opatření, či jim v tom dokonce brání. V několika členských státech například není v pravomoci místních a regionálních orgánů zřizování nízkoemisních zón, jež je vyhrazeno orgánům národní správy. I vnitřní pravidla trhu EU zužují místním a regionálním politikám manévrovací prostor. Volný pohyb zboží a osob je totiž omezován prostřednictvím zřizování příliš velkých environmentálních zón (např. regionálních) a uzavírání silnic a mostů. Také celostátní zákaz znečišťujících vozidel je z toho důvodu neproveditelný;

23.

poukazuje na to, že v jednotlivých členských státech se připravují vnitrostátní předpisy umožňující přenést finanční postihy za porušení předpisů EU na obce a regiony. Po decentralizovaných orgánech správy se požaduje, aby dodržovaly mezní hodnoty s omezenými možnostmi a prostředky, jež mají k dispozici. Evropská a vnitrostátní úroveň správy má k dispozici mnohem rozsáhlejší a efektivnější možnosti a prostředky. Proto musí v případě nedodržení mezních hodnot zůstat zodpovědnost za zaplacení finančních postihů na členských státech. Výbor považuje jakýkoli „přenos“ pokut na místní a regionální orgány za neoprávněný a nesouhlasí s ním;

24.

dochází k závěru, že tendence potvrzující zpomalení ve zlepšování kvality ovzduší je v podstatné míře důsledkem nedostatečně ambiciózní politiky EU u zdroje a nedostatečných vnitrostátních předpisů. V souvislosti s řešením těchto problémů je kladena velká zátěž a zodpovědnost na místní a regionální orgány;

25.

konstatuje rovněž, že boj proti znečišťování ovzduší není dostatečně koordinován mezi členskými státy. Informační a výstražné prahové hodnoty nejsou v sousedních zemích stejné, výměna informací mezi členskými státy v reálném čase při výskytu vysokého znečištění není organizovaná a akční plány v rozsáhlých oblastech znečištění rozkládajících se na území několika států mezi sebou nejsou koordinovány;

26.

zdůrazňuje, že jedna úroveň správy nemůže sama vyřešit problémy týkající se kvality ovzduší ani provádět politiku EU. Je třeba zaujmout víceúrovňový přístup, v němž každá úroveň správy (evropská, vnitrostátní, regionální a místní) převezme svůj díl odpovědnosti a přijme opatření, jež mohou a musí být příslušnou úrovní přijata;

27.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány jsou zčásti závislé na vnitrostátních a mezinárodních opatřeních u zdroje, jež snižováním objemu emisí přispívají k podstatnému snížení koncentrací pozadí. Místní a regionální orgány mohou na jejich základě formulovat vlastní politiku, např. formou zpřísnění přístupových požadavků do environmentálních zón;

28.

domnívá se, že provádění předpisů v oblasti kvality ovzduší není jen otázkou právního provádění (provedení do vnitrostátních právních předpisů). Výbor doporučuje – pokud to vnitřní uspořádání členského státu umožňuje - vypracovat vnitrostátní a/nebo federální plány pro kvalitu ovzduší a/nebo programy pro snižování znečištění založené na integrovaném a koordinovaném přístupu, které zohlední nadnárodní hlediska jevu, proti němuž se bojuje. Výbor je zastáncem víceúrovňového přístupu a poukazuje na zřízení meziresortních týmů v členských státech pro společnou přípravu vnitrostátních plánů a programů (2) experty z jednotlivých úrovní správy. Tento postup podporuje ucelenost a soulad mezi vnitrostátními a/nebo federálními, regionálními a místními opatřeními;

29.

oceňuje snahy Evropské komise o zviditelnění osvědčených postupů místních a regionálních orgánů a žádá, aby se v této politice pokračovalo;

30.

upozorňuje na význam souladu a synergie s vývojem na mezinárodní úrovni a poukazuje na to, že emisní stropy zavedené při revizi Göteborgského protokolu musí být nutným doplňkem přezkumu směrnice EU o národních emisních stropech (2001/81/ES);

31.

domnívá se, že je důležité zajistit soulad a synergie mezi předpisy, jež se týkají jednotlivých znečišťujících látek. Proto má zásadní význam uplatňování integrovaného přístupu k politice EU v oblasti kvality ovzduší se zohledněním jiných oblastí politiky, zejména klimatu, průmyslu, dopravy, bydlení a energetiky. Vybudování udržitelné dopravní politiky a zavedení udržitelných forem výroby a spotřeby energie může vést k významnému snížení znečištění ovzduší;

32.

lituje, že často chybí synergie mezi opatřeními. Opatření s pozitivním dopadem v jedné oblasti se mohou nepříznivě projevovat v oblasti jiné. Větší využívání biomasy – jako bionafty v malých zařízeních – může například vést ke zvýšení emisí sazí, což představuje riziko pro kvalitu ovzduší a veřejné zdraví. Nárůst počtu vozidel jezdících na naftu může mít za následek snížení emisí CO2, ale má negativní vliv na emise částic. Techniky ke snížení emisí částic zase mohou mít negativní vliv na emise NO2 z vozidel jezdících na naftu, čímž se zpomalí (a zpomalila) klesající tendence koncentrací NO2. Posílená integrace politik musí takovým negativním vlivům co nejvíce předcházet, přičemž se doporučuje usilovat o dosažení situace přínosné pro všechny dotčené oblasti politiky nebo přinejmenším zavést kritéria, podle kterých by bylo možné upřednostňovat jeden cíl před druhým;

33.

domnívá se, že by bylo účelné provázat politiku ke zlepšení kvality ovzduší s politikou na podporu využívání alternativních zdrojů energie. Využívání alternativních zdrojů energie (např. zařízení pro využívání geotermální energie, solární kolektory atd.) by významně přispělo ke zlepšení kvality ovzduší;

34.

poukazuje na chybějící integraci politiky v oblasti změny klimatu a politiky v oblasti kvality ovzduší. Politika v oblasti kvality ovzduší má celkově kladný vliv na přístup ke změně klimatu. Vliv politiky v oblasti změny klimatu na znečištění ovzduší je však omezený, tato politika má vlastní dynamiku a také vlastní časový plán. Politika v oblasti klimatu se více zaměřuje na dlouhodobý horizont, zatímco politika v oblasti kvality ovzduší je orientována krátkodobě a střednědobě;

35.

je toho názoru, že kvalita ovzduší a politika zabývající se hlukem ve venkovním prostředí mají velmi vysoký potenciál pro synergie, zejména když lze dosáhnout snížení objemu dopravy, a že i zde je třeba usilovat o situaci přínosnou pro obě oblasti politiky (4);

36.

požaduje rozšíření zaznamenávání emisí a imisí prostřednictvím tzv. „integrovaného monitorování“, jež bude zahrnovat vzájemně sladěné zaznamenávání a vyhodnocování emisí, rozšíření škály látek, vždy když se náležitě prokáže, že mají reálný dopad na zdraví osob nebo na životní prostředí, v případě vyhodnocování se omezí na sledování prostřednictvím modelů a modelů šíření znečištění a zaznamenávání a působení v prostoru a čase, pod výslovnou podmínkou, že to nepovede ke zvýšení administrativní zátěže;

37.

zdůrazňuje, že je otázkou zásadního významu zajistit soulad a synergie mezi politikou v oblasti imisí (mezní hodnoty EU) a politikou v oblasti emisí (opatření EU u zdroje). Imise jsou totiž následkem úrovně emisí, jejich lokalizace a přenosu, tedy podmínek šíření. Kromě toho může ambiciózní politika v oblasti emisí představovat nejúčinnější prostředek ke snížení imisí (úrovní koncentrace);

38.

vyvozuje, že ambiciózní politika EU v oblasti imisí nevedla automaticky k ambiciózní politice EU v oblasti emisí, čímž mezi oběma těmito politikami vznikla nevyváženost. V důsledku toho lze problémy s prováděním v mnoha evropských státech (viz část B) a zpoždění ve zlepšování kvality ovzduší z velké míry přičíst nesouladu mezi politikou EU v oblasti imisí a politikou EU v oblasti emisí, kterými je proto nutné se zabývat během každého budoucího vypracovávání politik a opatření v této oblasti s cílem dosáhnout jejich vyváženosti:

39.

poznamenává, že nové ambice v oblasti žádoucí kvality ovzduší (zpřísnění mezních hodnot) musí být realistické a udržitelné, a proto musí jít ruku v ruce s opatřeními u zdroje, jež účinně sníží objem emisí v celé Evropě. Politika EU v oblasti imisí musí být provázána s politikou EU v oblasti emisí. Proto je zapotřebí, aby ve fázi definování politiky byla pro politiku EU u zdroje a politiku EU v oblasti imisí uplatněna stejná úroveň ambicí a připraveny synchronizované časové plány (viz předchozí odstavec). Výbor rovněž žádá, aby se věnovala pozornost fázi provádění, v níž může vzniknout situace, že určitá opatření u zdroje oznámená v revidované Tematické strategii nebudou přijata, nebo v praxi nepovedou k cílenému snížení objemu emisí (v souladu s ustanoveními politiky v oblasti emisí). Výbor navrhuje, aby v takovém případě Evropská komise přijala kompenzační pravidla. Tím je možné zabránit tomu, aby znovu vznikl dnešní nesoulad mezi politikou v oblasti emisí a politikou v oblasti imisí a regionální a místní orgány se znovu ocitly před nemožným úkolem;

40.

pro rozvoj budoucí politiky EU v oblasti kvality ovzduší navrhuje následující časový plán, zohledňující požadovanou vazbu mezi politikou v oblasti imisí a emisí:

41.

konstatuje, že znečištění ovzduší je způsobováno především silniční, leteckou a lodní dopravou, vytápěním, domácnostmi, průmyslem a velkochovy. Ambiciózní politika u zdroje je tedy nutností (5). Přitom je třeba zohlednit skutečnost, že motorová silniční vozidla jsou jednou z nejvýznamnějších přímých příčin kritických míst z hlediska znečištění ovzduší v městských oblastech;

42.

z hlediska kvality ovzduší hodnotí kladně úroveň ambicí v bílé knize Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje (KOM(2011)144 v konečném znění). Pro dosažení úrovně kvality ovzduší, o kterou je nezbytné usilovat, Výbor žádá vypracování evropského akčního plánu s dílčími cíli, konkrétními pravidly (jako jsou opatření EU u zdroje) a časovým plánem hodnocení (6);

43.

vyzývá k tomu, aby se EU vedle snižování emisí z jednotlivých mobilních nebo stacionárních zdrojů systematičtěji než dosud zaměřila na snižování celkového množství jednotlivých zdrojů. Taková opatření zaměřená na množství byla dosud do značné míry přenechána obcím a regionům. Příspěvek EU by nejprve mohl zahrnovat následující opatření:

44.

domnívá se, že politika EU v oblasti emisí musí být založena na normách (a činnosti orientované na cíle doplněné o patřičné předpisy), aby nebyly brzděny další technologické inovace;

45.

doporučuje, aby byl analogicky k rámcovým předpisům o odpadech zaveden předpis o prevenci, jenž by umožnil náležité využívání existujících zdrojů;

46.

upozorňuje, že častá překročení norem NO2 jsou v podstatné míře způsobena nedostatečnými, příp. opožděnými emisními limity (pro motorová vozidla) ze strany EU, a naléhavě proto doporučuje zpřísnit normy EURO pro vozidla, co se týče NO2/NOx a částic. Velký význam má striktní dodržování časového plánu zavádění norem EURO 6;

47.

doporučuje zpřísnit také požadavky na jiné mobilní zdroje, jako např. terénní zařízení (off-road), instalace filtrů do starších vozidel (retrofit) nebo aktualizace evropských norem pro motocykly a další;

48.

poukazuje na rozdíl mezi předpisy EU a skutečnými emisemi z vozidel na silnicích. Normy EURO 5 byly (a jsou) ambiciózní, avšak neměly za následek nijak výrazné snížení znečištění ovzduší. Nejdůležitější příčinou je skutečnost, že existuje rozdíl mezi právní realitou v předpisech EU a skutečnými emisemi z vozidel na silnicích. Již při zavedení norem EURO 3 pro nákladní vozidla bylo jasné, že hodnoty emisí byly při reálných jízdních podmínkách vyšší, než se očekávalo, a tyto normy zamýšlené snížení objemu emisí nezajistily. Tento problém byl znovu konstatován u norem EURO 4 pro nákladní vozidla s naftovým motorem a EURO 5 pro osobní vozidla s naftovým motorem a – ačkoli v menší míře – v souvislosti s emisemi oxidů dusíku u osobních vozidel. K realizaci ambiciózních právních předpisů EU je třeba dbát na to, aby norma EURO 6 pro emise z vozidel ve fázi testování lépe odpovídala skutečným emisím při průměrné jízdě ve městě;

49.

Výbor dále poukazuje na to, že nově dodávaná nákladní vozidla jsou v praxi pravidelně technicky přizpůsobována, což znamená, že v reálných podmínkách dochází k vyšším emisím oxidu dusíku a částic, než by se dalo očekávat na základě testu schvalování typu. Při zavádění norem Euro 6 pro nákladní vozidla musí být tato praxe v maximální možné míře omezena a postihována. Aby se předešlo tomuto problému, žádá Výbor Evropskou komisi a členské státy, aby posílily právní předpisy, schvalování nákladních vozidel a příslušné inspekce. Rovněž je třeba prozkoumat, zda tyto technické úpravy nelze do budoucna technicky zcela znemožnit;

50.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost těžkým vozidlům (autobusům a nákladním vozům), jež celkově vzato znečišťují nejvíc. Také středně těžká vozidla (zejména vozidla zásobování) vypouštějí jednoznačně více oxidů dusíku než průměrná osobní doprava. Politika EU v oblasti emisí tedy musí věnovat zvláštní pozornost zpřísnění emisních norem pro tato těžká a středně těžká vozidla, ale také pro osobní vozidla s naftovým motorem, a přidat k nim vhodná opatření pro řízení komerčního zásobování a pro povzbuzení a zlepšení místní veřejné dopravy;

51.

konstatuje, že opotřebování pneumatik a brzdných destiček, spolu s opotřebováním povrchu a resuspenzí částic dopravních cest, přispívá k vysokým koncentracím částic a doporučuje v rámci evropského rámcového programu pro výzkum prozkoumat možnosti, jak tyto emise snížit. Výbor také navrhuje vypracovat příručku osvědčených postupů, v níž budou uvedena doporučení, jak zachycováním prachu předcházet opětnému vypouštění znečišťujících látek do ovzduší;

52.

konstatuje, že průmysl stále ještě značnou měrou přispívá k celkovému objemu emisí v Evropě. Snížení těchto emisí je regulováno směrnicí o průmyslových emisích (2010/75/EU). Ambiciózní technické referenční dokumenty BREF a z nich vyvozené závěry jsou skvělými nástroji pro snížení koncentrací pozadí. Aby i v budoucnosti bylo možné využívat nejlepší dostupné techniky (BAT), musí být referenční dokumenty BREF včetně jejich závěrů pravidelně revidovány a být dostatečně ambiciózní, aby umožnily snížit koncentrace pozadí v celé Evropě. Také je třeba co nejvíc omezit využívání výjimek (7);

53.

konstatuje, že zemědělské podniky přispívají ke znečištění ovzduší. Emise amoniaku značnou měrou přispívají k acidifikaci a eutrofizaci půdy. Ke splnění cílů v oblasti ochrany přírody, mimo jiné k ochraně oblastí Natura 2000, je nutné další snížení NH3. Snížení těchto emisí je regulováno směrnicí o průmyslových emisích (2010/75/EU). I pro velké zemědělské podniky s výrobou průmyslového charakteru je důležité, aby v budoucnosti mohly využívat nejlepší dostupné techniky (BAT), proto musí být pravidelně revidovány referenční dokumenty (BREF);

54.

konstatuje, že dopad emisí z lodní dopravy na koncentrace atmosférických znečišťujících látek může být nemalý v přístavních městech a oblastech, podél frekventovaných vnitrozemských vodních cest, ale také ve městech a regionech ležících na pobřeží. Výbor vyzývá vnitrostátní úřady, aby ve všech evropských pobřežních vodách uplatňovaly směrnice Mezinárodní námořní organizace (IMO). Plavidlům vnitrozemské plavby by měla být předepsána opatření pro snížení emisí jak částic, tak NOX;

55.

emise z letecké dopravy přispívají ke zvýšení koncentrace pozadí způsobené znečišťujícími látkami. Výbor vyzývá EU a orgány členských států, aby přijaly nezbytná opatření ke zpřísnění požadavků v oblasti emisí z letecké dopravy;

56.

zdůrazňuje, že směrnice o národních emisních stropech je skvělým nástrojem pro snížení koncentrací pozadí. Přeshraniční znečištění ovzduší tvoří velmi důležitou část koncentrací pozadí v mnoha členských státech a jeho úroveň může u určitých znečišťujících látek překročit 50 % (průměrné hodnoty pro danou zemi). Výbor považuje za velmi důležité, aby přezkum uvedené směrnice byl dostatečně ambiciózní a umožnil snížit koncentrace pozadí v celé Evropě. Za tohoto předpokladu se místní a regionální politiky v oblasti kvality ovzduší stanou realistickými a realizovatelnými;

57.

poznamenává, že směrnice o národních emisních stropech je důležitým nástrojem, který umožní donutit členské státy k přijetí opatření u zdroje. V této perspektivě je však nutné, aby úroveň ambicí přezkumu směrnice o národních emisních stropech a úroveň ambicí politiky EU u zdroje byly sladěny s úrovní ambicí směrnic o kvalitě ovzduší (2008/50/ES a 2004/107/ES). Pouze při vysokých ambicích prvních dvou zmíněných součástí lze dosáhnout vysoké úrovně u směrnic o kvalitě ovzduší. V této souvislosti se Výbor domnívá, že sloučení směrnice o národních emisních stropech se směrnicemi o kvalitě ovzduší usnadní sladění jednotlivých úrovní ambicí;

58.

je znepokojen nízkou úrovní ambicí členských států, co se týče nadcházející revize Göteborgského protokolu (jehož součástí jsou mezinárodní dohody o emisních stropech). Tato revize má vliv na přezkum směrnice o národních emisních stropech a potažmo také na úroveň ambicí nových právních předpisů v oblasti kvality ovzduší. Výbor vyzývá členské státy, aby při nadcházejícím přezkumu Göteborgského protokolu zvolily vyšší úroveň ambicí;

59.

žádá přinejmenším, aby byl sestaven soupis emisí elementárního uhlíku a aby se provedl průzkum za účelem označení nových látek znečišťujících ovzduší, kterých by se v budoucnu mohl týkat tento protokol;

60.

konstatuje, že směrnice o kvalitě ovzduší (2008/50/ES a 2004/107/ES) představují velmi důležité nástroje pro snížení expozice občanů znečištěnému ovzduší. Definice minimálních úrovní ochrany vedla ve všech zemích EU k opatřením, jejichž účelem je snížit emise a zmírnit koncentrace v okolí kritických míst. Snížení emisí v jedné zemi vede současně ke snížení přeshraničního znečištění ovzduší, sousedící země si tedy navzájem pomáhají s dodržováním mezních hodnot;

61.

domnívá se, že při přezkumu směrnic o kvalitě ovzduší musí být výchozím bodem veřejné zdraví a ochrana životního prostředí. V zájmu zlepšení veřejného zdraví by se měla zvážit vyšší úroveň ambicí. Výbor však v tomto směru klade podmínku, aby úroveň ambicí revidované směrnice byla pečlivě sladěna s úrovní ambicí národních emisních stropů a politiky EU v oblasti emisí (politiky u zdroje), jak již bylo uvedeno výše (odstavec 57);

62.

konstatuje, že směrnice o kvalitě ovzduší v současné době obsahují 27 mezních a cílových hodnot. Výbor současně poznamenává, že mnohé různé hodnoty se překrývají (např. denní a roční mezní hodnoty pro PM10 a roční mezní hodnoty pro PM10 a PM2,5) a že různé mezní hodnoty již po řadu let nebyly ve velké části EU překročeny. Výbor proto navrhuje přezkoumat, zda koncepce cílových hodnot skutečné dodává přidanou hodnotu u látek, pro něž směrnice již stanovují mezní hodnoty;

63.

konstatuje, že ve směrnicích obsažená povinnost podávat zprávy o zaznamenaných koncentracích a o stavu provádění plánů pro kvalitu ovzduší vyžaduje mnoho času a představuje pro místní a regionální orgány dodatečnou administrativní zátěž;

64.

zastává názor, že z hlediska veřejného zdraví a vědeckého výzkumu a také v zájmu lepší právní úpravy, snížení administrativní zátěže a usnadnění komunikace s občany je možné snížit počet látek a počet cílových a mezních hodnot. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je soustředit se na nejvíce znečisťující látky a na ukazatele, jež nejlépe odrážejí stav veřejného zdraví;

65.

co se týče znečištění souvisejícího s dopravou doporučuje zvolit ukazatel, jež nejlépe odráží aspekty veřejného zdraví. Současná směrnice v této věci disponuje normami pro PM10, PM2,5 a NO2. Některé studie nicméně ukazují, že elementární uhlík a koncentrace částic (aerosol související se spalováním) se zdají být lepším ukazatelem pro složky znečištění pocházející z automobilové dopravy, jež mají vliv na veřejné zdraví. Elementární uhlík je frakce, která se uvolňuje při spalování všech paliv na uhlíkovém základě (zejména nafty a benzínu), mimo jiné v motorech vozidel a lodí. Výbor rovněž doporučuje přezkoumat možnost zavedení normy pro koncentrace částic a elementární uhlík;

66.

konstatuje, že věnování větší pozornosti elementárnímu uhlíku by bylo v souladu s doporučeními Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a s Úmluvou o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států;

67.

navrhuje, aby směrnice obsahovala možnost průběžného přizpůsobení: (prostřednictvím přepracovaného znění). Jestliže výzkum (viz odstavec 65) a pozitivní praktické zkušenosti skutečně prokáží, že norma pro elementární uhlík je k používání jako ukazatel vhodnější, lze uvažovat o tom, zda a jakým způsobem má být tato norma převzata do směrnice;

68.

poukazuje na skutečnost, že stávající směrnice obsahuje tři mezní hodnoty a pouze jediný cíl snížení pro částice (PM10 a PM2,5). Pro částice pak existují různé hodnoty, průměrné roční hodnoty a hodnoty za 24 hodin. To komplikuje provádění v praxi a vede ke zbytečné administrativní zátěži. Výbor je obeznámen s diskusí o zjednodušení spočívajícím v opuštění jedné z norem pro částice, PM10 či PM2,5 jen když to bude vhodně podloženo studiemi účinků na zdraví a životní prostředí. Výbor k této věci nezaujímá postoj;

69.

poukazuje na to, že dodržování mezních hodnot pro PM10 je v některých lokalitách velmi obtížné. K této situaci může docházet následkem místních podmínek, místních zdrojů, určitých charakteristických meteorologických podmínek a/nebo v období velkoplošného znečištění ovzduší. Velkou měrou však může k celkovému znečištění přispívat také nákladní doprava na dlouhé vzdálenosti. V zájmu žádoucí flexibility Výbor navrhuje prozkoumat, zda hodnocení založené na průměrné roční mezní hodnotě lze provádět na základě průměrných víceletých koncentrací;

70.

dochází k závěru, že zavedení normy pro PM2,5 bylo přijato kladně, neboť tento prvek má pravděpodobně lepší korelaci s účinky na zdraví než PM10. Pro PM2,5 však existuje mnoho různých hodnot, také pro celkovou expozici a procento snížení, což orgánům správy ztěžuje plnění všech aspektů těchto hodnot. Prozatím není jisté, zda místní a regionální orgány budou moci splnit mezní hodnoty pro PM2,5 a procento snížení. Ještě nejsou k dispozici dostatečné informace a účinek těchto opatření zatím nelze vyčíslit. Výbor doporučuje, aby při posuzování norem pro PM2,5 byla neexistence těchto údajů zohledněna a aby se zvážilo, zda v určitých případech není na místě poskytnout více času ke splnění norem;

71.

navrhuje, aby v očekávání výsledků výzkumu jiné metody formulování této normy Evropská komise znovu zvážila nutnost mezní hodnoty pro průměrné hodinové koncentrace NO2, neboť roční mezní hodnota se zdá být „přísnější“ a není myslitelné, aby pravidla pro omezení průměrných hodinových koncentrací NO2 přijímala místní úroveň;

72.

navrhuje, aby bylo ve směrnici zakotveno právo občanů na vypracování akčního plánu při překročení mezních hodnot znečišťujících látek;

73.

domnívá se, že vzhledem ke specifickým problémům se snížením úrovní NO2 vovzduší by bylo vhodné rozšířit možnosti prodloužení termínů (extra odchylky). Podmínkou pro to je, aby dotyčný členský stát mohl prokázat, že i přes přijetí všech potřebných pravidel včetně pravidel k omezení vzdáleností ujeté motorovými vozidly nedokázal dosáhnout mezní hodnoty EU, neboť motory vozidel v provozu nesplňují emisní hodnoty stanovené normami EURO (jinými slovy kvůli nedostatečné evropské politice u zdroje);

74.

připomíná, že ozón (O3) vzniká ve vzduchu vlivem slunečního záření reakcí tzv. prekurzorů ozónu: oxidů dusíku, oxidu uhelnatého, methanu a dalších těkavých organických sloučenin. Vysoké koncentrace ozónu se vyskytují v různých městech zejména v jižní Evropě. Orgány místní správy mají sotva nějakou možnost, jak ovlivnit koncentrace ozónu v příslušném městě, avšak snížením emisí z dopravy mohou přispět ke snížení koncentrací jinde. Výbor doporučuje, aby snížení vysokých koncentrací ozónu v městských oblastech bylo chápáno především jako úkol pro vnitrostátní a evropskou politiku v oblasti kvality ovzduší. Politika v oblasti emisí těkavých organických sloučenin je považována za nejúčinnější opatření;

75.

odkazuje na analýzu Nizozemského královského institutu pro zdraví obyvatel a životní prostředí (Nederlandse Rijksinstituut voor Volksgezondheid en Milieu) (8), která dokázala, že členské státy mají malý vliv na průměrné roční hodnoty koncentrací ozónu, ale nemají téměř žádný vliv na špičkové koncentrace O3 na jejich území. Současně to vypadá, že velkoplošné koncentrace pozadí ozónu lehce stoupají. Výbor se domnívá, že tento aspekt je třeba zohlednit při určování cílových hodnot pro ozón (dlouhodobých cílů) a v souvisejících důsledcích pro rozvoj politiky a podávání zpráv. Pokud jde o jižní země, je obzvláště obtížné z dlouhodobého hlediska plnit cílové úrovně ozónu, vzhledem k větší délce slunečního svitu, většímu slunečnímu záření a větší průměrné teplotě, což jsou faktory, které podporují vytváření troposférického ozónu. VR doporučuje prozkoumat, zda je možné tento jev zařadit do kategorie „přírodní“ znečištění ovzduší, aby se k němu přistupovalo stejným způsobem jako k mořské soli a saharským pískům;

76.

doporučuje, aby se v zájmu snížení koncentrací ozónu usilovalo zejména o snížení emisí plynných prekurzorů ozónu při přezkumu směrnice o národních emisních stropech (2001/81/ES) a zpřísnění odvětvových předpisů pro významné zdroje;

77.

zdůrazňuje, že povětrnostní situace může mít významný nepříznivý vliv na úrovně znečištění ovzduší. Extrémní sucho ve velké části západní Evropy v prvních měsících roku 2011 mělo za následek vysoké koncentrace PM10. Tyto vlivy nebylo možné zvrátit pomocí místních a regionálních opatření a evropské právní předpisy s tím musí počítat a zavést ustanovení pro roky extrémních meteorologických podmínek, např. využít zavedení průměrné hodnoty za několik let;

78.

v této souvislosti poukazuje na spojitost mezi hospodářskými tendencemi a znečištěním ovzduší, jež by měly být zohledněny při vypracování budoucích politik. Současná hospodářská krize oslabuje hospodářské činnosti (mobilitu, průmysl a lodní dopravu), což má za následek snížení emisí. Zároveň se značně zmenšil objem dostupných finančních prostředků pro inovace jak na soukromé úrovni (například obnova systémů vytápění nebo vozidel), tak na průmyslové úrovni. V okamžiku, kdy se hospodářství znovu rozproudí, je dost možné, že dojde ke zvrácení těchto trendů;

79.

připomíná, že způsob umístění měřicích stanic se může v jednotlivých členských státech lišit. Protože jsou měřicí stanice umístěny v rozdílných zeměpisných podmínkách, jež mohou ovlivňovat měřené hodnoty kvality ovzduší, doporučuje Výbor, aby monitorování (měření) zůstalo povinné, ale aby bylo zlepšeno pomocí specifičtějších pravidel pro umísťování měřicích stanic. Tím bude zajištěna srovnatelnost měřených hodnot;

80.

navrhuje v této souvislosti zřízení platformy pro výměnu informací o stupni znečištění ovzduší v reálném čase a sjednocení informačních a výstražných prahových hodnot, aby bylo možné lépe koordinovat opatření přijímaná členskými státy při výskytu vysokého znečištění.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/20

—

podporuje opatření Evropské komise, která mají omezit úbytek řady populací ryb a zajistit využívání biologických mořských zdrojů na úrovních, jež umožní dosažení maximálního udržitelného výnosu do roku 2015 tam, kde to bude možné;

—

domnívá se, že zákaz výmětů by měl být zaváděn postupně všude tam, kde to bude možné, a měl by se týkat hlavně průmyslově využívaných druhů, avšak měl by zároveň umožňovat, aby byly zpět do moře vhazovány ty mořské organismy, jež jsou schopny to přežít;

—

poukazuje na potenciální rizika a negativní důsledky, které s sebou může nést povinné zavedení systému převoditelných koncesí k rybolovu, a doporučuje, aby tyto systémy byly dobrovolné a spadaly do kompetence členských států;

—

uznává, že hospodářský a strategický význam akvakultury je dostatečným důvodem pro to, aby byla tato problematika zpracována v samostatném nařízení;

—

vyzývá k větší regionalizaci společné rybářské politiky. Plně podporuje zavedení postupu, který by přihlédl ke zvláštnostem a potřebám regionů, včetně spolupráce s regionálními poradními sbory, aby bylo možné přijmout ochranná a technická opatření pro provádění společné rybářské politiky, díky čemuž by politika lépe řešila situace a zvláštnosti jednotlivých rybolovných oblastí, jakož i přeshraniční problémy;

—

vítá, že Evropský námořní a rybářský fond bude součástí nového společného strategického rámce a že bude harmonizován s ostatními regionálními fondy a fondy pro rozvoj venkova. Žádá nicméně záruky financování ve prospěch rybolovu a akvakultury a účast regionů na jejich strategickém provádění.

Zpravodaj

pan Mieczysław STRUK (PL/ELS), maršálek Pomořanského vojvodství

Odkazy

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury

COM(2011) 416 final

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Reforma společné rybářské politiky

COM(2011) 417 final

Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o povinnosti podávat zprávy podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky

COM(2011) 418 final

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o vnější dimenzi společné rybářské politiky

COM(2011) 424 final

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné rybářské politice

COM(2011) 425 final

1.

domnívá se, že společná rybářská politika by měla přispívat k dlouhodobě udržitelným environmentálním, hospodářským a sociálním podmínkám. Kromě toho by měla umožnit zlepšení životní úrovně v odvětví rybolovu a vytvoření stabilního trhu a zajistit dostupnost zdrojů a dodávky potravin spotřebitelům za rozumné ceny;

2.

podporuje opatření Evropské komise vyplývající z prohlášení přijatého na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002, která mají omezit úbytek řady populací ryb a zajistit využívání biologických mořských zdrojů na úrovních, jež umožní dosažení maximálního udržitelného výnosu do roku 2015 tam, kde to bude možné;

3.

upozorňuje na to, že je velmi naléhavé vyvinout úsilí o dosažení maximálního udržitelného výnosu u některých populací ryb. Tato naléhavost však může mít nepříznivé společenské a hospodářské důsledky. Je tedy důležité, aby zároveň s omezujícími a ochrannými mechanismy probíhala aktivní přeměna, pomocí opatření např. v oblasti rozvoje podniků, vzdělávání a podmínek pro důchodové zabezpečení. Potřebné finanční prostředky pro tuto práci by se měly hledat jak na národní a regionální úrovni – v závislosti na jejich možnostech a pravomocích –, tak na úrovni EU;

4.

souhlasí s tím, že udržitelné využívání biologických mořských zdrojů by mělo být založeno na přístupu předběžné opatrnosti a na ekosystémovém přístupu za účelem snížení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a minimalizace a postupného odstranění nežádoucích úlovků;

5.

vyzývá k tomu, aby bylo cíle udržitelného využívání biologických zdrojů dosahováno prostřednictvím víceletého přístupu k řízení rybolovu stanovujícího jakožto prioritu víceleté plány, které odrážejí zvláštnosti různých rybolovných oblastí a zahrnují ochranné mechanismy umožňující přijímání potřebných rozhodnutí v případě nepředvídaného vývoje;

6.

v rámci ekosystémového přístupu se domnívá, že víceleté plány by se měly pokud možno vztahovat k více populacím, pokud jsou tyto populace využívány společně. U populací, pro které nebyl stanoven žádný víceletý plán, by měla být stanovením omezení úlovků a/nebo intenzity rybolovu zajištěna míra využívání vytvářející maximální udržitelný výnos.

7.

uznává, že řízení rybolovu založené na nejlepším dostupném vědeckém poradenství, které zohledňuje tradiční, ekologické poznatky získané rybáři po generace, vyžaduje harmonizované, spolehlivé a přesné údaje, a upozorňuje na nutnost spolupracovat při shromažďování údajů s odvětvím rybolovu. Vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby vyčlenily zvláštní prostředky na vědecký výzkum a odborné poradenství, a zdůrazňuje význam Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) jakožto vědeckého orgánu, který podporuje činnost Evropské komise zaměřenou na udržitelné řízení rybolovu;

8.

vzhledem k tomu, že shromažďování údajů je nezbytné pro hospodářské a socioekonomické posouzení subjektů působících v odvětví rybolovu, v akvakultuře a v odvětví zpracování produktů rybolovu a akvakultury a vývoje zaměstnanosti v těchto odvětvích, měla by EU národním a regionálním subjektům na shromažďování těchto údajů vyčlenit příslušné prostředky;

9.

vítá názor Evropské komise, že platná pravidla omezující přístup ke zdrojům v pásmu 12 námořních mil od linií členských států fungovala dostatečně uspokojivě a omezením intenzity rybolovu v nejcitlivější části vod Unie přispěla k zachování zdrojů. Proto se Výbor regionů domnívá, že by tato pravidla měla platit i nadále;

10.

požaduje, aby byly biologické mořské zdroje v oblasti nejvzdálenějších regionů nadále pod zvláštní ochranou, neboť přispívají k zachování jejich místního hospodářství, s ohledem na strukturální, sociální a hospodářskou situaci těchto ostrovů;

11.

upozorňuje na zásadu země původu obsaženou v Úmluvě OSN o mořském právu a žádá členské státy, aby ve svých vlastních výlučných ekonomických zónách dodržovaly její podmínky, aby byla zachována možnost přežití ohrožených volně žijících rybích populací, které se třou v řekách (anadromní populace);

12.

domnívá se rovněž, že je třeba povolit členským státům přijímat v jejich pásmech o šířce 12 námořních mil, s přihlédnutím k potenciálním environmentálním, sociálním a ekonomickým souvislostem na úrovni GSA či nižší, opatření pro zachování zdrojů a řízení platná pro všechna rybářská plavidla Unie za předpokladu, že pokud se tato opatření použijí na rybářská plavidla z jiných členských států, musí být přijatá opatření nediskriminační a musí jim předcházet příslušná konzultace s ostatními dotčenými členskými státy a jejich informování, a za předpokladu, že Unie nepřijala opatření, která se výslovně zabývají zachováním zdrojů a řízením v tomto pásmu 12 námořních mil;

13.

souhlasí s tím, že jsou potřeba opatření ke snížení a pokud možno odstranění současných vysokých úrovní nežádoucích úlovků a výmětů, jež ve skutečnosti představují značné plýtvání zdroji a mají negativní dopad na udržitelné využívání biologických mořských zdrojů a mořských ekosystémů, jakož i finanční dostupnost rybolovu. Vzhledem k výše uvedenému se domnívá, že je třeba podpořit zlepšení selektivity rybolovných zařízení a způsobů výlovu tak, aby došlo k co největšímu snížení výmětů. Zákaz výmětů by měl být zaváděn postupně všude tam, kde to bude možné, a měl by se týkat hlavně průmyslově využívaných druhů, avšak měl by zároveň umožňovat, aby byly zpět do moře vhazovány ty mořské organismy, jež jsou schopny to přežít;

14.

je toho názoru, že vykládky nežádoucích úlovků by neměly vést k plnému ekonomickému zvýhodnění daného hospodářského subjektu a že transformace na živočišnou moučku je nesprávnou reakcí na environmentální cíle Komise;

15.

dále zdůrazňuje, že se nejeví vhodné uvádět v základním nařízení podrobný seznam druhů, pro něž platí povinná vykládka. Tato povinnost by mohla být upravena spíše v jednotlivých plánech řízení rybolovných druhů (pro jednu či více populací);

16.

domnívá se, že stávající předpisy již umožňují těm členským státům, jež si to přejí, zavést pro své loďstvo systém individuálních převoditelných kvót, jehož důsledky v podobě spekulací a koncentrace jsou známy. Proto není vhodné ukládat všem členským státům, aby stanovily převoditelná či pronajímatelná rybolovná práva;

17.

dále se domnívá, že stanovení doby platnosti každého systému převoditelných koncesí by mělo být ponecháno na jednotlivých členských státech;

18.

poukazuje na potenciální rizika a negativní důsledky, které s sebou může nést povinné zavedení systému převoditelných koncesí k rybolovu, a doporučuje, aby tyto systémy byly dobrovolné a spadaly do kompetence členských států;

19.

vyzývá členské státy k tomu, aby před zavedením dobrovolného systému převoditelných koncesí k rybolovu přizpůsobily své právní předpisy tak, aby odpovídajícím způsobem bránily zájmy pobřežního rybolovu a současně chránily před negativními důsledky zavedení tohoto systému, k nimž patří např. přílišná koncentrace či spekulace;

20.

v souvislosti s vyloučením nadměrných kapacit připomíná pozitivní zkušenost s finanční podporou vrakování;

21.

je toho názoru, že vzhledem ke specifickým vlastnostem a socioekonomické zranitelnosti tohoto odvětví v mnoha členských státech a lišícím se prioritám sociálně ekonomické politiky v jednotlivých členských státech, pokud jde o rybolov, je povinný systém převoditelných rybolovných koncesí nevhodný a že o způsobu přidělování rybolovných práv i o veškerých pravidlech jejich převodu by se i nadále mělo rozhodovat na úrovni členských států;

22.

vyzývá rovněž k tomu, aby byly specifické podmínky nejvzdálenějších regionů zohledněny při stanovování stropů rybolovné kapacity pro loďstvo zabývající se drobným rybolovem, a to zachováním stávající referenční úrovně;

23.

vyzývá k tomu, aby Evropská unie podporovala cíle společné rybářské politiky na mezinárodní úrovni. K tomu účelu by se Unie měla snažit zlepšit výkonnost regionálních a mezinárodních organizací při zachování a řízení mezinárodních populací ryb podporou rozhodování, které je založené na vědě, a zlepšením dodržování pravidel, větší transparentností a zapojením zúčastněných stran, zejména rybářů, i potíráním nezákonných, nehlášených a neregulovaných (NNN) rybolovných činností;

24.

souhlasí s tím, že dohody o udržitelném rybolovu uzavřené se třetími zeměmi by měly poskytovat přístupová práva výměnou za finanční příspěvek od Unie a měly by také přispět ke stanovení vysoce kvalitního rámce správy v těchto zemích, aby se tak zajistila účinná opatření ke sledování, kontrole udržitelného využívání rybolovných zdrojů a dohledu nad ním. Domnívá se rovněž, že dohody se třetími zeměmi musí rybářskému loďstvu Unie, které je na těchto dohodách závislé, zajistit podmínky stability, životaschopnosti a výnosnosti, jež mu zaručí budoucnost;

25.

požaduje, aby dohody o partnerství v oblasti rybolovu se třetími zeměmi, jež určují právní, hospodářský a environmentální rámec pro rybolovné činnosti prováděné plavidly EU nebo pro investice uskutečňované hospodářskými subjekty z EU v oblasti rybolovu, byly v souladu s příslušnými opatřeními přijatými mezinárodními organizacemi včetně regionálních rybolovných organizací. Dohody o rybolovu musí mimo jiné zajistit, aby rybolovné činnosti ve třetích zemích probíhaly na základě zásad udržitelného rozvoje a oboustranně uspokojivých metod;

26.

uznává, že hospodářský a strategický význam akvakultury je dostatečným důvodem pro to, aby byla tato problematika zpracována v samostatném nařízení zahrnujícím strategické směry Unie pro vnitrostátní strategické plány, s cílem zvýšit konkurenceschopnost průmyslu akvakultury prostřednictvím podpory rozvoje a inovací ve prospěch environmentální, hospodářské a sociální udržitelnosti v celém výrobním a obchodním řetězci, podpory místního zpracování a diverzifikace a tím i podpory zlepšení kvality života v pobřežních a venkovských oblastech. Rovněž je třeba vytvořit mechanismy výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody koordinace vnitrostátních opatření týkajících se bezpečnosti podnikání, přístupu do vod a prostoru Unie, přičemž speciální pozornost by měla být věnována slučitelnosti zachování prostředí a rozvoje činnosti v oblastech zařazených do sítě Natura 2000, a zjednodušení správních postupů udělování licencí a povolení;

27.

uznává, že je nezbytné zřídit poradní sbor pro akvakulturu, jenž by mohl být skutečným představitelem tohoto odvětví, a proto by v něm měli být i zástupci výrobního sektoru (profesní sdružení, organizace producentů či obchodní komory);

28.

souhlasí s tím, že vzhledem ke nepředvídatelnosti rybolovných činností je vhodné vytvořit mechanismus pro skladování produktů rybolovu určených k lidské spotřebě, a to na podporu větší stability trhu a vyšších výnosů z produktů, zejména vytvořením přidané hodnoty. Tento mechanismus je třeba rozšířit i na produkty akvakultury;

29.

uznává, že používání společných obchodních norem by mělo umožnit zásobování trhu udržitelnými produkty, plné využití potenciálu vnitřního trhu s produkty rybolovu a akvakultury a snazší obchodování založené na spravedlivé hospodářské soutěži, a tak pomoci zvýšit ziskovost produkce;

30.

domnívá se, že vzhledem k zvyšující se pestrosti nabídky produktů rybolovu a akvakultury je nutné jasným, srozumitelným a přijatelným způsobem poskytovat spotřebitelům minimální povinné informace o základních vlastnostech produktů;

31.

požaduje, aby byla společná organizace trhu provedena v souladu s mezinárodními závazky Unie, zejména co se týče ustanovení Světové obchodní organizace, aniž by tím bylo narušeno zavádění jednotných a homologovaných hygienicko-sanitárních pravidel pro produkty pocházející ze třetích zemí a rozvoj obchodních postupů v rámci námořního rybolovu, jenž by napomohl vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu;

32.

tam, kde je to možné, požaduje zavedení úřední certifikace produktů rybolovu v EU, aby bylo zaručeno, že pocházejí z odpovědně řízeného rybolovu;

33.

vyzývá k větší regionalizaci společné rybářské politiky tak, aby v ní mohly být využity znalosti a zkušenosti všech zúčastněných stran, obzvláště regionálních orgánů, a zdůrazňuje význam makroekonomických strategií;

34.

upozorňuje na rostoucí interakci rekreačního rybolovu, rybářů z povolání a komunit, jež mají vazbu na rybolov;

35.

plně podporuje zavedení postupu, který by přihlédl ke zvláštnostem a potřebám regionů, včetně spolupráce s regionálními poradními sbory, aby bylo možné přijmout ochranná a technická opatření pro provádění společné rybářské politiky, díky čemuž by politika lépe řešila situace a zvláštnosti jednotlivých rybolovných oblastí, jakož i přeshraniční problémy;

36.

dále se domnívá, že regionální poradní sbory či podobná partnerství by měly být posíleny, aby se zajistilo, že místní společenství nebudou jen konzultována, ale budou skutečně zapojena do řízení místních rybolovných zdrojů;

37.

požaduje, aby byly při provádění společné rybářské politiky zohledněny vzájemné vztahy s ostatními námořními záležitostmi, jelikož uznává, že všechny záležitosti týkající se evropských oceánů a moří jsou vzájemně propojené, včetně územního plánování námořních prostor posilujícího integrovanou námořní politiku;

38.

zdůrazňuje, že při provádění společné rybářské politiky nelze s ohledem na malou odolnost brakických vod a ekologických říčních a jezerních koridorů a s nimi souvisejících populací ryb upustit od ochrany vodních ekosystémů v jejich složitosti a vzájemném působení, se zvláštním důrazem na zachování a posílení cenných druhů ohrožených vyhynutím a s výslovným odkazem na anadromní a katadromní druhy;

39.

je si vědom toho, že členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cílů společné rybářské politiky bez odpovídající finanční podpory, a to s ohledem na obtíže, s nimiž se potýkají při rozvoji odvětví rybolovu a jeho řízení, a na své omezené finanční prostředky;

40.

z výše uvedených důvodů vyzývá k vytvoření odpovídající víceleté finanční pomoci Unie zaměřené na priority společné rybářské politiky, aby se přispělo k dosažení těchto cílů, obzvláště ke zvýšení hospodářské efektivity tohoto odvětví a hlavně rybářského loďstva, vzniku nových pracovních míst a také k zavádění modernizace a inovací, včetně vývoje bezpečných a udržitelných plavidel;

41.

vyzývá k tomu, aby byly pro období 2014–2020 znovu zavedeny finanční podpory pro obnovu a modernizaci rybářských loďstev z nejvzdálenějších regionů;

42.

domnívá se, že je třeba, aby byla finanční pomoc Unie podmíněna dodržováním pravidel společné rybářské politiky členskými státy i hospodářskými subjekty. Je tedy třeba, aby v případech nedodržování pravidel společné rybářské politiky členskými státy a opakovaných vážných porušení těchto pravidel hospodářskými subjekty byla tato finanční pomoc přerušena, zastavena nebo upravena;

43.

vítá, že Evropský námořní a rybářský fond bude součástí nového společného strategického rámce a že bude harmonizován s ostatními regionálními fondy a fondy pro rozvoj venkova, aby umožnil fungování integrovaných sítí místního rozvoje a zjednodušil přístup k fondům na místní a regionální úrovni. Žádá nicméně záruky financování ve prospěch rybolovu a akvakultury a účast regionů na jejich strategickém provádění;

44.

uznává biologickou, výrobní a historickou hodnotu ryb a říčních a jezerních stanovišť, a proto se domnívá, že by EU měla toto odvětví finančně podporovat, a to i s ohledem na omezení mořského rybolovu, snížení dovozu a posílení územní konkurenceschopnosti;

45.

uznává, že za účelem dosažení cílů společné rybářské politiky je třeba, aby byla v souladu s článkem 290 Smlouvy na Komisi přenesena pravomoc doplňovat či měnit nepodstatné prvky základního legislativního aktu. Doporučuje však, aby bylo takto široké využívání aktů v přenesené pravomoci ze strany Komise velmi důkladně prozkoumáno a posouzeno z právního a politického hlediska. Je mj. nutné tuto pravomoc jasně definovat z hlediska cílů, obsahu, dosahu a délky trvání přenesené pravomoci;

46.

vyzývá Komisi k tomu, aby při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci vedla vhodné konzultace, včetně konzultací s odborníky a regionálními orgány;

47.

domnívá se, že při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit vhodný způsob včasného a soustavného předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě;

48.

jednoznačně podporuje a prosazuje využívání „místního rozvoje se zapojením místních komunit“, jenž je popsán v obecném nařízení Komise o společném strategickém rámci jako metoda, díky níž mohou orgány místní a regionální úrovně čerpat prostředky z Evropského námořního a rybářského fondu – souběžně se strukturálními fondy pro rozvoj venkova. Tyto fondy budou muset být koordinovány ve flexibilním rámci, aby tak byly posíleny možnosti jejich využití. Místní a regionální orgány budou muset být zapojeny do přípravy strategického rámce a operačních programů;

49.

zdůrazňuje, že úspěch společné rybářské politiky vyžaduje účinný režim kontrol, inspekce a vynucování, včetně boje proti NNN rybolovným činnostem. V rámci režimu Unie pro kontrolu, inspekci a vynucování je třeba podpořit používání moderních technologií. Je třeba, aby členské státy nebo Komise měly možnost provádět pilotní projekty týkající se nových kontrolních technologií a systémů pro správu údajů;

50.

domnívá se, že by se každých pět let měl provádět přezkum dodržování nařízení EU.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/46

—

vyzývá Evropskou komisi k založení evropského paktu primátorů o demografické změně, jenž naváže na evropský rok 2012 a propojí místní a regionální orgány, které hodlají propagovat řešení v oblasti inovací, inteligentního zdravotnictví a lepšího života při podpoře zdravého a aktivního stárnutí a napomáhat paktu v organizační a finanční oblasti;

—

sdílí vizi koalice zúčastněných subjektů evropského roku 2012, která předpokládá společnost pro lidi každého věku, na níž má každý právo se aktivně podílet a užívat rovných práv a příležitostí ve všech životních obdobích bez ohledu na věk, pohlaví, rasový nebo etnický původ, vyznání nebo přesvědčení, sociální nebo hospodářský status, sexuální orientaci, fyzický nebo duševní stav nebo potřebu péče;

—

zdůrazňuje, že je důležité konzultovat a aktivně zapojovat starší lidi i jejich pečovatele do mapování potřeb starších lidí, vývoje řešení a vyhodnocování jejich účinků. Takový participativní přístup podporuje sociální začlenění a zajišťuje, aby poskytované služby co nejlépe odpovídaly skutečným potřebám jejich příjemců;

—

doporučuje, aby Evropská komise zapojila místní a regionální orgány aktivněji do postupu posuzování sociálního dopadu v EU v případě různých iniciativ na podporu zdravého a aktivního stárnutí. Zajistí tak odpovídající posouzení dopadu na starší ženy a muže v praxi.

Hlavní zpravodaj

pan Arnoldas ABRAMAVIČIUS (LT/ELS), starosta okresu Zarasai a člen rady okresu

1.

vítá iniciativu dánského předsednictví, jež zapojuje regionální a místní orgány do unijní diskuse o tom, jak čelit demografické výzvě a jak nejlépe využít možnosti vyplývající ze stárnutí populace. Jak uvádí stanovisko VR Řešení dopadu stárnutí populace v EU  (1) a zpráva Evropského parlamentu o evropském roce 2012 (2), místní a regionální orgány mnoha členských států mají významnou působnost ve třech oblastech, na nichž spočívá Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, tedy v otázkách zaměstnanosti, zapojení do společnosti a nezávislého života;

2.

zdůrazňuje, že řešení výzev stárnutí populace patří k záměrům strategie Evropa 2020. Místní a regionální orgány se bezprostředně zabývají potřebami občanů a zodpovídají za poskytování větší části služeb, jež potřebují starší lidé k důstojnému stáří. Přímé zapojení těchto orgánů do všech diskusí EU v oblasti tematiky stárnutí má proto zásadní význam pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 a mělo by napomáhat zvyšování sociální, hospodářské a územní soudržnosti;

3.

vítá pilotní evropské inovační partnerství v oblasti zdravého a aktivního stárnutí, jež usiluje o mobilizaci širokého spektra zúčastněných subjektů na všech úrovních v zájmu prodloužení délky života prožité ve zdraví o dva roky (ukazatel počtu let života ve zdraví), a připomíná, že místní a regionální orgány mají významnou působnost ve třech pilířích tohoto partnerství, tedy v oblasti prevence, screeningu a včasné diagnózy, péče a léčby a aktivního stárnutí a nezávislého života;

4.

sdílí vizi koalice zúčastněných subjektů evropského roku 2012, která předpokládá společnost pro lidi každého věku, na níž má každý právo se aktivně podílet a užívat rovných práv a příležitostí ve všech životních obdobích bez ohledu na věk, pohlaví, rasový nebo etnický původ, vyznání nebo přesvědčení, sociální nebo hospodářský status, sexuální orientaci, fyzický nebo duševní stav nebo potřebu péče;

5.

doporučuje pozitivní přístup k stárnutí a sdílí myšlenku, že inovace mohou napomoci poskytování lepších služeb naší stárnoucí populaci. Je však třeba zdůraznit, že inovace by neměly být motivovány změnou, ale měly by se stát významnou hnací silou ke zlepšení kvality a nákladové účinnosti v reakci na zvyšující se a vyvíjející se potřeby v období finančních omezení;

6.

zastává mínění, že hospodářská a finanční krize vyžaduje naléhavěji než kdy dříve, aby se zásadně přehodnotil způsob fungování naší společnosti. Je třeba udělat maximum pro to, aby všichni, mladí i staří, měli možnost se aktivně uplatnit na trhu práce i ve svých společenstvích a mohli co nejdéle žít nezávislý život. Nejlepší přístup k demografickému stárnutí je podpora generačně přátelských prostředí, kde se veřejný prostor, doprava, bydlení a místní služby vytváří s ohledem na potřeby všech generací a podporuje se jejich solidarita a spolupráce. Taková prostředí zároveň bývají environmentálně přátelštější a přispívají k vyšší sociální soudržnosti a k lepšímu společenskému uplatnění dalších zranitelných skupin;

7.

zdůrazňuje, že je důležité konzultovat a aktivně zapojovat starší lidi i jejich pečovatele do mapování potřeb starších lidí, vývoje řešení a vyhodnocování jejich účinků. Takový participativní přístup podporuje sociální začlenění a zajišťuje, aby poskytované služby co nejlépe odpovídaly skutečným potřebám jejich příjemců;

8.

poznamenává, že v posledním desetiletí se v různých částech Evropy objevuje koncept „stříbrné“ ekonomiky, který usiluje o rozvinutí široké škály výrobků a služeb pro stále početnější starší lidi vyžadující zdravotní a další péči a trpící sníženou pohyblivostí a omezeními aktivit každodenního života. Tato stříbrná ekonomika zasahuje do dalších tržních segmentů, jako je wellnes, fitness, volnočasové aktivity, cestování, kultura, komunikace, zábava a přístup k novým technologiím. Mnoho malých a středních podniků a podnikových klastrů v několika členských státech se rovněž specializuje na inovační technologie pro starší osoby, např. v oblasti domotiky, jež představují báječné možnosti růstu. Je však třeba také poznamenat, že starší lidé sice uznávají potřebu specializovaných výrobků a služeb pro osoby se specifickými potřebami, ale z větší části by raději používali běžné produkty a služby. Z toho důvodu je třeba podpořit širší přístup založený na konceptu design-for-all. Jedná se o respektování potřeb a nároků starších lidí a zdravotně postižených při návrhu běžné produkce. Zároveň je třeba podpořit vývoj produktů v úzce specializovaných tržních segmentech, určených k velmi specifickým účelům;

9.

poukazuje na trend, kdy rostoucí počet regionálních a místních orgánů v městských i venkovských oblastech zavádí sociální inovace a informační a komunikační řešení ke zlepšení kvality a nákladové účinnosti svých zdravotnických služeb a služeb dlouhodobé péče. Tato řešení mohou podpořit poskytování zásadně důležitých služeb starším lidem za ceny, které jsou únosnější pro veřejné i soukromé rozpočty. Takové iniciativy však vyžadují určité investice a akce, jež je třeba provádět na dalších úrovních veřejné správy, aby bylo možné přejít od pilotních projektů k širším vzorovým řešením použitelným na úrovni členských států nebo v jiných zemích EU. V této oblasti místní a regionální orgány potřebují získat maximální podporu, a to jak na úrovni vlád členských států, tak i Evropské unie;

10.

zdůrazňuje, že na místní úrovni lze sice najít četné příklady inovačních opatření podporujících zdravé a aktivní stárnutí a sociální inkubátory jsou často místní iniciativou blízkou potřebám uživatelů, přesto však projektově zaměřený přístup není v některých případech dostatečně efektivní, aby dosáhnul kritického objemu a dlouhodobé udržitelnosti. Je zde potřebná celková strategická vize, jež by zahrnula širokou škálu otázek, které je nutné řešit k vytvoření podmínek nabízejících začlenění a podporu. Vhodným příkladem je sociální inovace uplatněná dánskou obcí Fredericia. Opatřeními v oblasti prevence a rehabilitace a budováním technických a společenských sítí usiluje o dosažení nebo obnovení soběstačných schopností nápomoci mezi staršími lidmi, kteří si mohou vyžádat asistenci při každodenních aktivitách. Tento přístup se zakládá na posunu paradigmatu vnímání starších občanů od „bezmocných“ pacientů k „občanům s prostředky“. Tato iniciativa získala jako pilotní projekt podporu dánského ministerstva financí a stane se vzorem pro další dánské obce;

11.

zdůrazňuje, že problematika stárnutí populace má podstatný genderový rozměr. Je tedy třeba věnovat zvláštní pozornost dopadům současných reforem sociálního zabezpečení a škrtů v sociálních službách (především v péči o děti a starší občany) na zaměstnatelnost žen, rozdílnost platů mužů a žen a rozdílnost jejich důchodů, protože se bude zvyšovat břímě, jež při péči o závislé příbuzné ponesou neformální pečovatelé, jimiž jsou většinou ženy. Pokud se tyto nerovnosti nebudou řešit, budou ženy v budoucnosti vystaveny většímu riziku upadnutí do chudoby a sociálního vyloučení. Problém stresu a zátěže, jenž se objevuje v odvětví zdravotní a sociální péče, v němž převažují ženy, může v budoucnu rovněž přinést starším ženám další problémy;

12.

domnívá se, že je potřebná lepší koordinace různých úrovní, jež se podílejí na vývoji řešení pro zdravé a aktivní stárnutí, a zdůrazňuje potřebu víceúrovňové správy této oblasti. Na místní a regionální orgány by se nemělo pohlížet jako na pouhý prováděcí orgán, ale měly by být zapojeny do celého rozhodovacího a vyhodnocovacího procesu;

13.

zastává názor, že skutečné přidané hodnoty by bylo možné dosáhnout, kdyby EU vytvořila rámec umožňující veřejným orgánům a subjektům na všech úrovních vzájemně sdílet a zúročit zkušenosti, shromažďovat poznatky o úspěšných iniciativách, vyvodit poučení z nezdarů a vyhnout se opakování chyb a pomoci jim investovat jejich omezené zdroje na inovační řešení, jež prokázala svou efektivnost;

14.

navrhuje, aby byl Výbor regionů přizván do řídící skupiny evropského inovačního partnerství v oblasti zdravého a aktivního stárnutí, a bylo tak zajištěno odpovídající zastoupení místních a regionálních orgánů v jeho rozhodovacím procesu. VR by tak mohl znásobit aktivitu širokého spektra místních a regionálních orgánů, jež by se podílely na realizaci tohoto partnerství vzhledem k tomu, že jejich působnost se týká všech šesti hlavních akčních oblastí;

15.

podporuje návrh vzniklý v rámci evropského inovačního partnerství v oblasti zdravého a aktivního stárnutí, totiž založení evropské sítě generačně přátelských prostředí, a vítá kroky AGE Platform Europe a WHO směřující k započetí budování takové sítě. VR doporučuje, aby prostředky EU byly přidělovány na potřebný rozvoj takové evropské sítě v těsné kooperaci s WHO;

16.

doporučuje, aby se Komise zaměřila na získávání poznatků o nejstarších občanech. Je to částečně nová skupina a různé subjekty o ní potřebují mít širší poznatky. Je zapotřebí provést výzkum s cílem posoudit efektivitu a nákladovou účinnost opatření v oblasti podpory zdraví a prevence prováděných během celého životního cyklu, a zejména v pozdějších fázích života. Je třeba rovněž posílit výzkum toho, jak jsou starší lidé, které je obtížné oslovit, motivováni ke změnám v návycích a životním stylu. Do statistik a výzkumu by se měly zahrnout údaje o velmi starých lidech. Výsledky výzkumu by se měly předat těm, kdo se starším občanům věnují v praxi;

17.

vyzývá Evropskou komisi k založení evropského paktu primátorů o demografické změně, jenž naváže na evropský rok 2012 a propojí místní a regionální orgány, které hodlají propagovat řešení v oblasti inovací, inteligentního zdravotnictví a lepšího života při podpoře zdravého a aktivního stárnutí a napomáhat paktu v organizační a finanční oblasti;

18.

poznamenává, že v oblasti aktivního stárnutí sice mají primární kompetence členské státy a jejich místní a regionální orgány, Evropská unie však může přijímat legislativu v otázkách týkajících se fungování vnitřního trhu, aby odstraňovala překážky volnému pohybu osob, šířila svobodu poskytování služeb a zajišťovala odpovídající ochranu zákazníků. EU ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, což vytváří pro EU nové právní povinnosti, když má zajistit, aby osoby se zdravotním postižením a starší lidé se zdravotními omezeními mohli užívat svých práv na svobodu pohybu a mohli se plně účastnit hospodářského a společenského života ve svých komunitách stejně jako ostatní občané. To vyžaduje kroky Evropské unie, jež zajistí koordinovanou reakci na úrovni EU, členských států a jejich obcí a regionů. Dále může EU usnadňovat nadnárodní výměnu zkušeností a propagovat „měkká“ opatření, jako jsou kodexy osvědčených postupů k podpoře a optimálnímu provedení základních svobod zaručených Smlouvami;

19.

poznamenává, že Evropská komise hodlá předložit návrh Evropského aktu přístupnosti a zdůrazňuje, že je potřebný právní rámec EU, jenž by umožnil prosazení přístupnosti v celé EU pro veškeré základní zboží a služby a vytvořil rovné konkurenční podmínky pro všechna odvětví, a to i pro malé a střední podniky. Tento návrh by měl být přiměřený a neměl by malým a středním podnikům přinést dodatečnou administrativní zátěž. Přijetí unijních norem by také bylo užitečné z hlediska podpory průmyslu a vytvoření účinného jednotného trhu výrobků a služeb navržených podle konceptu design-for-all. Díky zavedení systému dohledu a přijetí akčních plánů pro státní, regionální a místní orgány by bylo možné zajistit prosazování legislativy a podporovat místní subjekty a malé a střední podniky;

20.

připomíná, že odpovídající právní rámec pro zadávání veřejných zakázek má velký význam na unijní, státní i místní úrovni, mají-li investice veřejného sektoru zajistit přístupnost pro všechny. Přístupnost by se měla stát také zásadním předběžným požadavkem pro čerpání prostředků EU (strukturální financování, financování projektů nebo výzkumu). Méně rozvinutým regionům je třeba poskytnout podporu, aby mohly vyhovět legislativě a normám EU. Je vhodné zvážit finanční podněty ke zlepšení přístupnosti, zejména pro orgány veřejné správy, aby mohly modernizovat stávající objekty a obytné budovy a bylo možné podpořit investice do inovačních řešení;

21.

zdůrazňuje, že je třeba, aby klíčová legislativní opatření doprovázelo informování veřejnosti tak, aby s nimi byla obeznámena. Informační činnost by se měla zaměřit na místní a regionální orgány, výrobce, dodavatele a poskytovatele služeb i veřejnost. Pro posílení a podporu přístupnosti jsou podstatné strategie uplatňované ve výuce a odborné přípravě: klíčovým požadavkem je zajistit, aby konstruktéři, architekti, tvůrci internetových stránek, stavitelé, urbanisté atd. byli řádně připraveni na všeobecné uplatňování požadavků přístupnosti a designu pro všechny;

22.

připomíná, že celoživotní učení a dobrovolnictví jsou zásadními hnacími silami zdravého a aktivního stárnutí. Vzdělávání dospělých a dobrovolnictví starších občanů je třeba podporovat na unijní, státní i místní úrovni, aby bylo možné prodloužit pracovní život, podpořit aktivitu v důchodovém věku a samostatné bydlení;

23.

doporučuje tudíž, aby cíle Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 a evropského inovačního partnerství v oblasti zdravého a aktivního stárnutí byly zapracovány do všech budoucích unijních nástrojů financování včetně strukturálních fondů a aby byly používané postupy pro místní a regionální subjekty zjednodušeny; vítá Evropský den mezigenerační solidarity, jenž je významný právě v evropském roce 2012 a v jehož rámci jsou podporovány mezigenerační projekty pro žáky a starší spoluobčany, a který tak výrazným způsobem přispívá k dialogu mezi generacemi;

24.

vítá ustavení znalostního a inovačního společenství k inovacím pro zdravý život a aktivní stárnutí v roce 2014 a doporučuje Evropskému inovačnímu a technologickému institutu, aby udělal maximum pro zapojení místních a regionálních subjektů do realizace tohoto společenství;

25.

doporučuje, aby Evropská komise zapojila místní a regionální orgány aktivněji do postupu posuzování sociálního dopadu v EU v případě různých iniciativ na podporu zdravého a aktivního stárnutí. Zajistí tak odpovídající posouzení dopadu na starší ženy a muže v praxi;

26.

připomíná, že zdravé a aktivní stárnutí patří k hlavním cílům strategie Evropa 2020 a podporují je různé stěžejní iniciativy (program pro nové dovednosti pro nová pracovní místa, platforma pro boj proti chudobě a digitální program) a široká škála unijních nástrojů financování přístupná místním a regionálním orgánům, jak uvádí brožura společně vydaná Výborem regionů, Evropskou komisí a AGE Platform Europe pod názvem „How to promote active ageing in Europe – EU support to local and regional actors“ (3), vydaná v září 2011 jako příspěvek k evropskému roku 2012;

27.

uzavírá tudíž, že žádné téma nezpochybňuje shodu navrhovaných iniciativ se zásadou subsidiarity a proporcionality, jak jsou definovány ve Smlouvách;

28.

připomíná, že se do roku 2060 očekává snížení počtu mladých lidí v celé EU-27 o 9 % (4) a snížení počtu lidí v produktivním věku (15–64) o 15 %. Kromě toho se očekává nárůst počtu starších lidí o celých 79 %. Tyto demografické změny jsou důsledkem řady jevů, jako je nižší porodnost, zvýšení očekávané doby dožití, celková čistá migrace a zestárnutí osob narozených v dobách velkého zvýšení porodnosti po druhé světové válce. Je zřejmé, že tyto demografické trendy budou mít významné hospodářské, sociální a rozpočtové důsledky na úrovni členských států i úrovni regionální a místní. Studie VR Active Ageing: local and regional solutions  (5) vysvětluje celkem dobře jejich účinky, když uvádí, že se budou tenčit zdroje práce a zaměstnanost, což ohrozí hospodářský růst, zatímco poptávka po službách ze strany stárnoucí populace poroste. Kromě toho se očekává růst veřejných výdajů, aby bylo možné zajistit kvalitní služby pro stárnoucí populaci, když bude nutné zároveň financovat zdravotní péči a důchody pro rostoucí počet starších lidí. Většina místních a regionálních orgánů však utrpěla drastická rozpočtová omezení, takže již nyní je pro ně velice obtížné poskytovat dynamické a moderní sociální služby na odpovídající úrovni;

29.

zdůrazňuje, že existují obrovské rozdíly mezi zeměmi a regiony z hlediska očekávané doby dožití mužů a žen, počtu let života ve zdraví, středního věku a míry závislosti. Předpovídá se stárnutí populace téměř ve všech z 281 regionů EU-27, ale jen u sedmi regionů se do roku 2030 neočekává zvýšení středního věku: jedná se o Vídeň v Rakousku, Hamburk a Trevír v Německu, Sterea Ellada a Peloponés v Řecku a Západní Midlands a Severovýchodní Skotsko ve Spojeném království (6). Míra závislosti se mezi regiony lišila až třikrát (9,1 % až 26,8 %). V roce 2030 bude tento rozdíl činit až čtyřnásobek (10,4 % až 37,3 %) (7). Z hlediska demografického stárnutí není tedy situace v regionech totožná, což ve spojení se současnou hospodářskou krizí znamená, že místní a regionální orgány nejsou zasaženy stejnou měrou;

30.

zdůrazňuje rovněž, že existují ohromné rozdíly mezi státy a regiony z hlediska dluhu veřejných rozpočtů a některé z nich čelí velmi drsným rozpočtovým škrtům, jež mohou omezit jejich možnosti využívat financování ze strany EU prostřednictvím strukturálních fondů nebo společných programů vztahujících se k stárnutí;

31.

připomíná mínění, které vyjádřil ve svém stanovisku Na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě  (8), že většinu pracovníků ve veřejném sektoru zaměstnávají místní a regionální orgány, takže důchody z veřejných rozpočtů budou nadále zásadní pro zajištění důchodových systémů. Tyto důchody však budou rostoucí měrou ovlivněny rozpočtovými opatřeními a reformami. Proto by se měly brát v úvahu možnosti místních a regionálních orgánů, jak se s těmito účinky vyrovnat, aby byly schopné všem starším ženám a mužům zajistit odpovídající příjem včetně pomoci a pečovatelských služeb poskytovaných naturálně. Výbor regionů navrhnul sociální rozměr makroekonomického dohledu jako cestu k řešení těchto dopadů;

32.

uvedl ve svém stanovisku Důstojné stáří v informační společnosti  (9), že řešení v oblasti IKT mohou zlepšit produktivitu ve službách sociální a zdravotní péče, pokud jsou správně uzpůsobeny potřebám starších, a připomíná, že místní a regionální orgány by se měly podílet na vnitrostátním i unijním výzkumu řešení IKT pro starší občany, protože často budou primárním uživatelem jeho výsledků;

33.

připomíná však, že místní a regionální orgány nemohou zdravé a aktivní stárnutí podporovat pouze vlastními silami. Pokud mají být úspěšné, potřebují působit v podpůrném právním, finančním a strukturálním prostředí, což vyžaduje kroky na úrovni členských států i EU. Například využití iniciativ IKT na podporu inovací, inteligentního zdravotnictví a lepšího života napříč regiony EU vyžaduje strukturální investice na úrovni EU a členských států k rozšíření širokopásmového připojení a legislativa EU je nutná k harmonizaci přístupových kritérií a norem interoperability;

34.

upozorňuje, že rostoucí počet předběžných podmínek, účetních, finančních a auditních postupů nutných k získání přístupu k příspěvkům ze strukturálních fondů vede k tomu, že se zvýšený počet projektů soustředí na měřitelné výsledky na úkor projektů s vyšší mírou inovace a rizika, jež fakticky potřebují na dosažení pozitivního výsledku delší čas a hůře je možné tento výsledek měřit. Prakticky jsou v současnosti sociální inovace konfrontovány s překážkami, jež ve většině případů souvisí s nekompatibilní kulturou z hlediska auditu a regulace. Tato záležitost ovšem není spojena výhradně s využíváním strukturálních fondů, ale představuje problém u mnoha dalších nástrojů financování EU i členských států;

35.

uznává nicméně, že jsou potřebné úpravy v oblasti provádění strukturálních fondů, jež by měly zahrnovat prokazatelné podmínky, aby nebylo podkopáno úsilí o zvýšení přidané hodnoty a účinnosti financování EU v této oblasti. Dánsko a Švédsko používají tyto průkazné postupy k měření výkonu pomocí sady dohodnutých ukazatelů a tuto informaci dále předávají monitorovacímu systému, aby se kvalita a nákladová účinnost služeb, jež poskytují a financují, dále zlepšovala. Vláda Spojeného království nedávno zavedla dluhopis se sociálními účinky, jenž je zaměřen na vyvolání nových investic v souvislosti s takovými výsledkově orientovanými smlouvami, jež přinášejí prospěch jednotlivcům a společenstvím. Formou dluhopisu se sociálními účinky se soukromé investice využívají k platbě za opatření uskutečňovaná poskytovateli služeb s prokazatelně úspěšnou historií. Finanční výnos investora pochází z prostředků veřejného sektoru na základě zlepšených sociálních ukazatelů. Pokud se ukazatele nezlepší, nejsou investice investorům proplaceny (10);

36.

poznamenává, že země s náročnými normami přístupnosti uplatňovanými u staveb, v dopravě a IKT patří k zemím s nejvyšší úrovní zaměstnanosti starších žen i mužů a také s nejvyššími hodnotami ukazatele počtu let života ve zdraví. Jsou to rovněž tyto země, kde jsou nejvyšší hodnoty zaměstnanosti žen a osob se zdravotním postižením a kde jsou dosahovány nejlepší výsledky u ukazatelů rovnosti mužů a žen (rozdílnost platů a důchodů mužů a žen atd.) To ukazuje, že šíření generačně přátelských místních prostředí proaktivním způsobem nebrzdí ekonomiku, ale naopak je pro společnost a hospodářství obecně příznivé. Taková prostředí usnadňují život všem a v oblasti trhu práce podporují zapojení žen, starších pracovníků a osob se zdravotním postižením a umožňují aktivní a produktivní zapojení osob po dosažení důchodového věku. Podporují také neformální pečovatele a umožňují jim snazší sladění zaměstnání a pečovatelských povinností;

37.

vítá skutečnost, že po celé EU existují již stovky místních a regionálních orgánů zapojených do programu generačně přátelských měst WHO a několik členských států zahájilo národní programy podpory místních a regionálních orgánů, jež si přejí do této sítě zapojit;

38.

vzhledem k rostoucímu počtu starších lidí trpících Alzheimerovou chorobou a dalšími formami demence vítá iniciativu některých místních a regionálních orgánů k vytváření prostředí příznivých pro život s „Alzheimerem“, jež umožňují lepší zapojení starších dementních osob a jejich neformálních pečovatelů do místního společenství;

39.

zdůrazňuje, že vytváření prostředí podle konceptu design-for-all a podpora samostatného bydlení starších lidí se zdravotním postižením nebo funkčním omezením prokázalo nákladovou účinnost. Švédské zkušenosti ukazují, že klesající poptávka po pečovatelství v posledních 15 letech není vysvětlitelná zlepšením zdraví, protože žádné takové zlepšení nebylo mezi staršími lidmi v tomto období zaznamenáno. Nejpravděpodobnější vysvětlení snížené potřeby péče o starší lidi souvisí s náročnějšími normami přístupnosti ve stavebnictví a dopravě a lepším přístupem k asistenčním technologiím, což starším lidem umožňuje obejít se bez pečovatelských služeb. Stojí za připomínku, že Švédsko má nejlepší hodnoty zaměstnanosti starších pracovníků a starších žen ze všech členských států EU;

40.

upozorňuje nicméně, že místní a regionální orgány sice mají významnou úlohu jako odběratelé zboží a služeb, zejména prostřednictvím veřejných zakázek, a mohou tak působit jako politická hnací síla ve prospěch pozitivního přístupu k stárnutí, je však třeba řešit fragmentaci dosavadních a nově se objevujících trhů inovativních řešení podporujících zdravé a aktivní stárnutí. Je to nutné k vytvoření skutečného jednotného trhu stříbrné ekonomiky a umožní to úspory z rozsahu na straně dodavatelů a spotřebitelů veřejných zakázek. Nadcházející Evropský akt přístupnosti se bude snažit odstranit překážky, které brání vytvoření trhu EU, kde by se místní a regionální inovační řešení mohla snadněji využít jako vzor a bylo by možné je ve větším rozsahu využít v jiných regionech EU. V přední linii inovace a blízko k místním trhům často operují malé a střední podniky. Často poskytují služby šité na míru a přizpůsobují se požadavkům zákazníků. Malé a střední podniky by uvítaly jasná pravidla a normy, jež by jim zajistily přístup na trh celé Unie a v zájmu optimálního výsledku umožnily interoperabilitu s jiným zbožím a službami;

41.

vyslovuje závěr, že zajištění rozvoje přístupných a podpůrných místních prostředí založených na konceptu design-for-all napomůže starším pracovníkům a ženám zůstat delší dobu v zaměstnání a sníží poptávku po pečovatelských a asistenčních službách ze strany rychle rostoucího počtu starších lidí. VR je přesvědčen, že opatření EU k podpoře zdravého a aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity bude podnětem pro potenciál inovací a růstu v celé EU a přinese hospodářský prospěch veřejným i soukromým subjektům na místní, státní a evropské úrovni;

42.

schvaluje přístup dánského předsednictví k tematice stárnutí a zdůrazňuje, že pro sociální inovace nutné jako reakce na stárnutí naší společnosti má zásadní význam, aby EU vytvořila společný rámec umožňující plné budoucí využití potenciálu sociálních inovací. Společný rámec EU na podporu sociálních inovací by subjektům podílejícím se na sociálních inovacích v celé Evropě skutečně usnadnil obchodní činnost, financování, vytváření sítí a rozvoj jejich projektů.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/52

—

žádá, aby se energetická účinnost stala ústřední a nedílnou součástí energetických politik a aby získala dostatečně prioritní postavení v hierarchii energetické politiky;

—

podporuje posílení provázanosti finančních opatření na podporu energetické účinnosti a úspor energie v budoucích finančních programech EU;

—

vyzývá k přijetí přísnějších opatření zaměřených na změnu chování a vzorců spotřeby energie a navrhuje kombinaci opatření typu „cukr a bič“, jež prokážou ekonomickou motivaci, avšak také zesílí důraz na závazné požadavky tam, kde to bude nutné;

—

uznává, že současná politika se zaměřuje na plnění současných cílů politiky ve městech, zdůrazňuje však také, že je třeba komplexněji a koordinovaněji řešit problémy a příležitosti venkovských oblastí v souvislosti s využitím energie a výrobou;

—

vyzývá místní a regionální orgány ke sdílení osvědčených postupů v oblasti energetické účinnosti a úspory energie a k posílení energetické odolnosti prostřednictvím plánování a prosazování vlastních služeb s minimálními energetickými vstupy.

Zpravodaj

Brian MEANEY (IE/EA), Rada hrabství Clare a správní úřad regionu Mid-West

Odkaz

Žádost dánského předsednictví ze dne 12. ledna 2012

—

venkovské oblasti EU využívají větší množství znečišťujících zdrojů energie než ty městské, proto by měla být obzvláště podporována – jako přechodné řešení – náhrada silně znečišťujících fosilních paliv méně znečišťujícími fosilními palivy, a poté zejména a obnovitelnými zdroji energie;

—

úroveň hospodářského rozvoje venkovských oblastí stále zaostává za průměrem EU, především v porovnání s oblastmi městskými, i když jinak tuto úroveň dohánějí. Rozdíl mezi venkovskými a městskými oblastmi je výrazně zřetelný ve východní a střední Evropě a je o to víc znepokojující vzhledem ke skutečnosti, že mezi lety 2000 a 2007 vzrostl kvůli rozmachu velkých a hlavních měst;

—

finanční mechanismy (evropská energetická pomoc na místní úrovni apod.) a fondy věnované energetické účinnosti (Evropský fond pro energetickou účinnost apod.);

—

zkušenosti ze stávajícího finančního období ukazují, že z mnoha různých důvodů nelze plně čerpat odpovídající prostředky na energetickou účinnost ze strukturálních fondů. Proto je třeba dbát ve finančním rámci pro období 2014–2020, v němž je na energetickou účinnost vyčleněno dokonce větší procento prostředků, na to, aby byl místním a regionálním orgánům usnadněn přístup k těmto prostředkům;

a)

žádá, aby se energetická účinnost stala ústřední a nedílnou součástí energetických politik a aby získala dostatečně prioritní postavení v hierarchii energetické politiky;

(b)

podporuje posílení provázanosti finančních opatření na podporu energetické účinnosti a úspor energie v budoucích finančních programech EU;

(c)

vyzývá k přijetí přísnějších opatření zaměřených na změnu chování a vzorců spotřeby energie a navrhuje kombinaci opatření typu „cukr a bič“, jež prokážou ekonomickou motivaci, avšak také zesílí důraz na závazné požadavky tam, kde to bude nutné;

(d)

uznává, že současná politika se zaměřuje na plnění současných cílů politik ve městech, zdůrazňuje však také, že je třeba komplexněji a koordinovaněji řešit problémy a příležitosti venkovských oblastí v souvislosti s využitím energie a výrobou;

(e)

vyzývá místní a regionální orgány ke sdílení osvědčených postupů v oblasti energetické účinnosti a úspory energie a k posílení energetické odolnosti prostřednictvím plánování a prosazování vlastních služeb s minimálními energetickými vstupy.

27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/58

—

požaduje ambiciózní rozpočet na budoucí politiku soudržnosti (2014–2020), aby bylo možné splnit cíle Smlouvy a strategie Evropa 2020. Dále požaduje, aby se při hodnocení úrovně rozvoje a rozdělení zdrojů zohlednila i jiná kritéria než jen HDP;

—

podporuje strukturu navrženou Komisí, tj. vytyčit si dva velké cíle (Investice pro růst a zaměstnanost a Územní spolupráci), přičemž ESF bude i nadále spadat do rámce politiky soudržnosti, a zavést novou kategorii „přechodových regionů“, jež poskytne záchrannou síť pro regiony, které již nebudou plně způsobilé k podpoře v rámci cíle konvergence;

—

požaduje větší flexibilitu při rozdělování prostředků ze strukturálních fondů s realističtějším zohledňováním potřeb jednotlivých regionů, a to prostřednictvím přímého zapojení místních a regionálních orgánů. Tato flexibilita by měla platit pro rozdělení mezi EFRR a ESF a pro tematické zaměření fondů na určité cíle strategie Evropa 2020. V tomto ohledu požaduje podstatné snížení nebo větší pružnost minimálního prahu určeného v jednotlivých nařízeních;

—

podporuje strategický přístup společného strategického rámce spočívající v integraci fondů s územním rozměrem, což bude znamenat lepší koordinaci s EZFRV a Evropským námořním a rybářským fondem. Doufá také, že bude zásada územní soudržnosti více zohledněna prostřednictvím městských činností, opatření v oblasti místního rozvoje, integrovaných územních investic a společných akčních plánů, ale přeje si, aby se věnovala větší pozornost oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, jež jsou znevýhodněny demografickými podmínkami;

—

vyzývá k podpoře možnosti financovat operační programy z více fondů (EFRR, ESF, Fondu soudržnosti, EZFRV a Evropského námořního a rybářského fondu). Požaduje, aby Evropská komise přijala veškerá opatření potřebná k přípravě a provádění těchto programů, a to s řádným zřetelem k zásadě proporcionality;

—

odmítá makroekonomickou podmíněnost i výkonnostní rezervu, neboť se domnívá, že jsou v rozporu s primárním cílem politiky soudržnosti. Naopak podporuje vytvoření rezervy pro zajištění flexibility ze zdrojů pocházejících z automatického zrušení závazku, s cílem financovat experimentální iniciativy. Podporuje rovněž zásadu méně přísných a spíše preventivních než represivních předběžných podmínek;

—

požaduje skutečné zjednodušení pravidel pro správu, zejména co se týče orgánů pověřených kontrolou a auditem, činností vytvářejících příjmy a pevných sazeb nákladů.

Zpravodajka

paní Catiuscia MARINI (IT/SES), předsedkyně vlády regionu Umbrie

Odkaz

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006

COM(2011) 615 final

1.

připomíná, že Evropská unie musí mít k dispozici dostatečně velký rozpočet, aby mohla zaručit účinnost politiky soudržnosti a uskutečnit cíle stanovené ve strategii Evropa 2020;

2.

požaduje, aby byla podle kategorie regionů zachována přinejmenším stejná výše příspěvku EU jako pro stávající programové období;

3.

upozorňuje na to, že současná vážná hospodářská, finanční a sociální krize způsobila, že se na evropské úrovni zabydluje nebezpečná rovnováha nedostatečné zaměstnanosti, což má značný, i když různý dopad na všechna evropská území. V této souvislosti jsou strukturální fondy nepostradatelným zdrojem prostředků na boj proti krizi a na podporu rozvoje evropských území;

4.

vybízí Komisi, aby podnikla účinná opatření ke zmírnění problémů při čerpání prostředků, s nimiž se některé členské státy potýkají, prostřednictvím lepší správy prostředků Unie – zejména v oblasti zjednodušení a inovací v systémech správy a kontroly – a podpory orientace na výsledky;

5.

zastává názor, že hospodářská a finanční krize přispívá k zesílení nutnosti používat aktuální srovnatelné údaje o HDP a další doplňkové ukazatele, aby bylo možné přesněji určit skutečnou úroveň rozvoje evropských regionů, přičemž je třeba vyčlenit prostředky odpovídající výše pro regiony, jejichž rozvoj zaostává (1);

6.

domnívá se, že v souvislosti s rozdělením zdrojů je třeba vzít řádně v potaz specifické podmínky v členských státech se silným vnitřním hospodářským dualismem. Vyjadřuje obavy především ohledně kritéria přidělování prostředků na společnou zemědělskou politiku (SZP) – viz návrh víceletého finančního rámce –, neboť nejsou dostatečně zohledněny sociální, hospodářské a strukturální rozdíly;

7.

souhlasí s vytyčením dvou velkých cílů – „Investice pro růst a zaměstnanost“ a „Evropská územní spolupráce“ –, jež přispívají ke zjednodušení struktury politiky soudržnosti;

8.

schvaluje zavedení nové kategorie „přechodové regiony“, financované zejména ze zdrojů regionů a zemí, které již nejsou podporovány v rámci konvergence a Fondu soudržnosti, aniž by se tak snížila intenzita podpory druhých dvou kategorií regionů, a vítá i bezpečnostní síť navrhovanou pro regiony, které již nebudou plně způsobilé k podpoře v rámci cíle konvergence. Nová kategorie umožní lépe podporovat regiony, které již nebudou podporovány v rámci cíle konvergence, ale i ostatní regiony, jejichž HDP na hlavu dosahuje 75 až 90 % průměru Unie. Umožní dále upravovat podporu EU v závislosti na různé úrovni rozvoje a zmírnit prahové účinky zjištěné v aktuálním programovacím období. Toto pravidlo by mělo být společné pro všechny fondy SSR;

9.

konstatuje, že i pravidla ohledně regionálních pokynů pro státní podporu na období 2014-2020 musí odpovídat struktuře budoucí politiky soudržnosti a že při určování oblastí způsobilých k podpoře nesmí dojít k žádným rozporům mezi politikou soudržnosti a právem hospodářské soutěže;

10.

vítá zachování ESF v oblasti politiky soudržnosti jakožto hlavního nástroje pro zaměstnanost, zlepšení kvalifikace osob a sociální začlenění;

11.

nicméně požaduje, aby volbu investičních priorit a rozdělení strukturálních fondů mezi EFRR a ESF učinily v souladu se zásadou subsidiarity regionální a příslušné místní orgány;

12.

požaduje, aby byly orgány územní samosprávy ve všech členských státech v souladu se zásadou víceúrovňové správy a v souladu s rozdělením pravomocí v rámci státu plně zapojeny do přípravy, vyjednávání a provádění jednotlivých strategických dokumentů, tj. společného strategického rámce (SSR), a zejména smlouvy o partnerství. Jednou z variant, jak formalizovat partnerské dohody ve spolupráci s vládami členských států, by měly být také územní pakty uzavírané místními, regionálními a státními orgány;

13.

považuje za nespravedlivé, že se s místními a regionálními orgány zachází v souvislosti s partnerstvím jako s hospodářskými a sociálními partnery, když se (tyto orgány) jakožto zástupci obecných zájmů spravovaných územních jednotek podílejí na správě – vzhledem k institucionálnímu rámci členských států – a spolufinancují projekty politiky soudržnosti;

14.

znovu stvrzuje svoji podporu zásadě spolufinancování na evropské úrovni, neboť je zárukou toho, že subjekty na daném území převezmou odpovědnost;

15.

domnívá se, že částky DPH by měly být způsobilé, pokud nejsou odečitatelné;

16.

soudí, že je třeba odlišovat zúčastněné strany z občanské společnosti a partnery z veřejného sektoru. Příslušné místní a regionální orgány či jejich zástupci by měli být nedílnou součástí procesu jednání při přípravě smlouvy či dohody o partnerství na úrovni členského státu, a ne pouze na regionální úrovni;

17.

bere na vědomí uplatňování zásady tematického zaměření na klíčové cíle strategie Evropa 2020 a na cíle uvedené v článku 174 SFEU převzaté do tematického seznamu EU, nicméně je znepokojen nedostatkem flexibility při výběru tematických cílů, jež by měly být vytyčovány na základě územní analýzy;

18.

požaduje proto skutečnou flexibilitu pro všechny fondy SSR, aby měly jednotlivé správní orgány co nejširší prostor k určení tematických cílů, na něž vyčlení zdroje. Dále obecně požaduje podstatné snížení nebo větší pružnost minimálního prahu stanoveného v jednotlivých nařízeních;

19.

podporuje větší integraci fondů a vítá začlenění EZFRV a EMFF do SSR, při němž však zůstávají zachována specifika každého fondu;

20.

považuje za vhodné, aby byl SSR schválen Evropským parlamentem a Evropskou radou, neboť se domnívá, že tento dokument by měl být schválen za maximální účasti institucí EU. Proto podporuje uvedení SSR v příloze k obecnému nařízení;

21.

považuje za nezbytné, aby mechanismy popsané v SSR byly dostatečně flexibilní a umožňovaly skutečnou integraci s regionálními politikami a politikami místního rozvoje;

22.

domnívá se, že SSR by měl v prvé řadě usnadňovat územní přístup zdola nahoru a začlenění financování. Doporučení SSR by neměla být příliš normativní, aby byla možná dostatečná flexibilita při výběru prostředků, jak dosáhnout tematických cílů a investičních priorit, jak je vymezeno v nařízeních o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti;

23.

zdůrazňuje, že společný strategický rámec by měl náležitě propojovat tematické cíle článku 9 obecného nařízení a investiční priority uvedené v nařízeních o EFRR, ESF, FS, EZFRV a EMFF, aby byla poskytnuta právní jistota ohledně toho, zda mohou být priority v souladu, a předešlo se mezerám mezi nimi a jejich překrývání, aby se tak mohly integrovaně a hladce realizovat prioritní projekty financované více fondy a multitematické prioritní projekty;

24.

požaduje, aby v souladu s jednotlivými institucionálními uspořádáními byly příslušné místní a regionální orgány jakožto přispěvatelé a vykonavatelé politiky soudržnosti plně zapojeny do vypracování smluv o partnerství, jednání o nich a do jejich provádění a změn (čl. 13 odst. 2);

25.

požaduje především to, aby v souladu s jednotlivými institucionálními uspořádáními byly regionální orgány na základě smlouvy přímo zapojeny do určení interních podmínek a sankcí, jež z nich plynou (článek 14);

26.

obává se možných prodlení plynoucích ze skutečnosti, že smlouva o partnerství i operační programy budou muset být předloženy zároveň, a proto žádá, aby byly programy předloženy do 6 měsíců od předložení smlouvy;

27.

doporučuje, aby v souladu s jednotlivými institucionálními uspořádáními byla místní a regionální společenství vysokou měrou zapojena do správy evropských fondů, a vřele vybízí k tomu, aby se využívaly programy financované z více fondů;

28.

poukazuje na to, že větší harmonizace společných ustanovení týkajících se provádění různých fondů by podpořila jejich integraci a zvýšila jejich účinnost a dopad a také snížila administrativní zátěž pro konečného uživatele;

29.

požaduje, aby Komise provedla hodnocení fungování, dopadů a přidané hodnoty probíhajících makroregionálních strategií;

30.

důrazně odmítá návrhy, jejichž záměrem je svázat politiku soudržnosti s dodržováním Paktu o stabilitě a růstu (makroekonomické podmínky). Výbor regionů se totiž domnívá, že makroekonomické podmínky zohledňují jiné cíle, než je tomu v případě politiky soudržnosti;

31.

domnívá se tedy, že orgány územní samosprávy nelze trestat za to, že některé členské státy nedodržují své závazky, zejména v oblasti schodku státního rozpočtu (článek 21);

32.

souhlasí se zásadou předběžných podmínek chápaných jako hlavní předpoklady nezbytné k účinnému provádění investic – včetně hodnocení předchozích zkušeností –, jež zamezí přetěžování politiky soudržnosti odpovědnostmi, které jí nenáležejí, i zvýšení administrativní zátěže;

33.

obává se však, že podmínky vztahující se na subjekty z třetích zemí (viz nedostatečné provedení směrnic EU) by mohly narušit přípravu a provádění programů a projektů na regionální i místní úrovni. VR se proto domnívá, že předběžné podmínky musí být omezeny na záležitosti, jež se bezprostředně týkají provádění politiky soudržnosti;

34.

požaduje rovněž od Komise, aby tyto předběžné podmínky nevedly k pozastavení plateb či k finančním opravám, s výjimkou podmínek, k jejichž splnění se členský stát zavázal;

35.

vyjadřuje obavy z vytvoření výkonnostní rezervy, neboť se obává, že by tento mechanismus mohl být pobídkou k vytyčení takových cílů, jejichž výsledky by byly zanedbatelné, a tudíž snadno dosažitelné, takže by mohly získat dodatečné financování, což by v důsledku vedlo k upřednostňování málo ambiciózních projektů a odrazovalo od inovací. Upozorňuje na stanovisko Účetního dvora 7/2011, které uvádí, že „výkonností rezerva existovala v letech 2000–2006 s omezeným úspěchem, neboť v době, kdy měl být proveden přezkum v polovině období, byl včas dokončen jen velmi malý objem výdajů a pro posuzování dosaženého pokroku programů neexistovala vhodná metodika“;

36.

naopak podporuje vytvoření rezervy pro zajištění flexibility ze zdrojů pocházejících z automatického zrušení závazku s cílem financovat experimentální iniciativy v oblasti inteligentního nebo udržitelného růstu či růstu podporujícího začlenění nebo zasáhnout v případě krize;

37.

upozorňuje na to, že rámec pro přezkum výkonnosti zahrnuje určení cílů pro milníky pro každou jednotlivou prioritu v letech 2016 a 2018. Podle Výboru se musí jednat o nástroj řízení a kontroly cílů uskutečňovaných po celé programové období, aniž by musel zavdat příčinu k uplatnění finančních oprav v prioritních osách v případě nedosažení cílů vytyčených na základě závěrečné zprávy o provádění. Toto nesplnění cílů totiž může být způsobeno socioekonomickými okolnostmi a výslednými nezbytnými změnami v politice, jež vnitrostátní a regionální orgány učinily;

38.

domnívá se, že doplnění jednotlivých podmínek navržených Komisí (makroekonomická podmíněnost, podmíněnost ex ante a ex post) a systému předběžného, průběžného a následného ověření o toto nové opatření je zbytečné, stejně jako stanovení množstevních cílů a ukazatelů výsledků. Doufá rovněž ve větší provázanost s hodnotící činností popsanou v článcích 48, 49 a 50;

39.

vítá návrh, jehož záměrem je, aby řídící orgán zaplatil příjemcům dříve, než zažádá Komisi o proplacení, a doufá ve větší flexibilitu systémů záloh a v jejich navýšení, aby se zlepšila likvidita řídících orgánů;

40.

požaduje, aby v případě, že členský stát prodělávající hlubokou finanční krizi obdrží od Unie podporu, mohla Komise pozměnit smlouvu o partnerství i operační programy v rámci konstruktivního dialogu s dotyčným členským státem a zainteresovanými orgány územní samosprávy. Proto doufá, že se odborníci Komise budou snažit národním a regionálním orgánům pomáhat, a posilovat tak jejich kapacity pro účinné řízení evropských fondů;

41.

rozhodně souhlasí se zaměřením pozornosti na téma integrovaného rozvoje měst a konkrétně vítá návrhy Komise na činnosti v oblasti místního rozvoje a integrovaných územních investic, jež by měly být zásadními nástroji plnění v příštím programovém období. Zároveň žádá vyjasnění ohledně provádění těchto nových opatření;

42.

doufá, že tato opatření budou uplatňována s mimořádným důrazem na některé podmínky zajišťování účinného provádění integrovaného územního rozvoje, jako např. koordinace využívání různých fondů, zejména EFRR a EZFRV v příměstských a funkčních oblastech, jejich integrace, určení území pro provádění projektu, vypracování soudržné strategie atd.;

43.

velice vítá pobídky v rámci místního rozvoje se zapojením místních komunit, které poskytují dodatečnou míru spolufinancování ve výši 10 %, a žádá, aby byly taktéž rozšířeny na integrované územní investice. Domnívá se, že na organizaci a fungování místních akčních skupin se musí dohodnout řídící orgány spolu s místními partnery na vnitrostátní úrovni;

44.

požaduje, aby bylo přezkoumáno pravidlo, na základě kterého nemohou orgány veřejné moci mít více než 49 % hlasovacích práv, a to v těch případech, kde již existují institucionalizovaná partnerství místního rozvoje;

45.

zdůrazňuje, že na místní rozvoj je nutné nahlížet jako na ucelený koncept, jehož prostřednictvím je možné realizovat integrované územní investice, městské akce a společné akční plány;

46.

vybízí k zaměření zvláštní pozornosti na oblasti postižené průmyslovými přeměnami, na regiony, jež jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, kvůli nimž relativně zaostávají z hlediska hospodářské a územní soudržnosti, ale i na nejvzdálenější regiony (články 174 a 349 SFEU);

47.

je znepokojen tím, že se u více rozvinutých regionů nebere v úvahu financování infrastruktury, zejména širokopásmových sítí IKT;

48.

požaduje skutečné zjednodušení ustanovení o využívání fondů pro orgány pověřené správou, kontrolou a auditem, jež zároveň umožní snazší přístup příjemců k financování;

49.

je znepokojen skutečností, že podpora správní kapacity je u ESF omezena na členské státy s méně rozvinutými regiony nebo způsobilé pro podporu z Fondu soudržnosti, a u EFRR tomu tak není, ačkoli vnitrostátní systémy pro oba tyto fondy podléhají podobným požadavkům;

50.

doufá, že důslednější zaměření na výsledky povede k vyšší všímavosti zaměřené na funkci, kvalitu a účinnost při využívání fondů, jež převládne nad formálním dodržováním předpisů a sledováním objemu výdajů;

51.

domnívá se, že přílišné využívání aktů Komise v přenesené pravomoci (jedná se zhruba o 50 výskytů v nařízení) může způsobit prodlení ve využívání fondů, a navrhuje tedy, aby bylo přijato prováděcí nařízení Komise, jež by v úvodu stanovilo veškerá prováděcí pravidla;

52.

vyjadřuje své pochybnosti ohledně určení akreditačního orgánu na ministerské úrovni, který představuje dodatečnou a zbytečnou kontrolní úroveň a jehož úkolem by bylo udělovat na základě předběžné kontroly akreditaci řídícím orgánům a certifikačním orgánům, a domnívá se, že akreditace by se měla týkat spíše systémů než subjektů;

53.

připomíná riziko, že nesprávné uplatňování zásady proporcionality by mohlo způsobit nerovné zacházení s členskými státy, neboť na členské státy, které čerpají největší finanční pomoc, by totiž byla uvalena větší administrativní zátěž z hlediska správy a kontroly. Úroveň kontroly, neúměrná finančnímu objemu programů, by navíc mohla odrazovat od využívání programů financovaných z více fondů;

54.

domnívá se, že navrhovaná roční účetní závěrka by měla být nepovinná, aby tak bylo pouze těm řídícím orgánům, které si to přejí, umožněno zjednodušit postup uzavření na konci období a zkrátit dobu nutnou pro uchování účetních dokladů (články 67, 76, 77 a 131);

55.

přál by si, aby se zabránilo několikanásobné kontrole ze strany auditních orgánů národních či regionálních, Komise nebo Účetního dvora i zúčastněných subjektů samých. Navrhuje proto systematické pořádání společných auditů na daném území s cílem zamezit duplicitám a podpořit společnou „diagnózu“ (čl. 65 odst. 2);

56.

zastává mínění, že je třeba dále vyjasnit otázky použití finančních nástrojů vzhledem k účetnictví týkající se využívání fondů EU, k dohledu nad nimi a k jejich vlastnictví. Podporuje však využívání nástrojů finančního inženýrství za účelem zvýšení pákového účinku fondů za předpokladu, že budou doplňkem a neoslabí grantový prvek politiky soudržnosti a že tato podpora bude omezena na konvenční formy finančních nástrojů (kapitálové účasti, půjčky, záruky) a nebude se vztahovat na neprůhledné finanční nástroje, jako jsou deriváty nebo strukturované finanční nástroje;

57.

domnívá se, že ustanovení o tom, že finanční nástroje musí být v souladu s cíli programu a po dobu nejméně 10 let po jeho uzavření využity do dvou let od počátku jejich používání, je neúměrně svazující;

58.

je potěšen návrhem Komise na vypracování společných akčních plánů zahrnujících projekty, jež budou spadat do odpovědnosti příjemce a do rámce jednoho nebo více operačních programů, na oplátku za značné omezení předpisů upravujících správu a kontrolu. Lituje však, že jsou vyloučeny projekty infrastruktury;

59.

požaduje, aby byl společný akční plán sjednán mezi Komisí, členským státem a orgány územní samosprávy zapojenými do programu, a to i vzhledem k výši poskytovaných prostředků (a vyzývá, aby byla prahová hodnota snížena na 5 milionů eur);

60.

považuje za vhodnější obnovit předpisy platné v období 2000–2006, které stanovovaly uplatňování zvláštní (snížené) úrovně podpory stejné pro všechny projekty vytvářející příjmy;

61.

vítá návrh Komise ohledně různých forem zjednodušených grantů a vybízí řídící orgány a příjemce, aby více využívali standardní rozsahy jednotkových nákladů, jednorázových částek a financování pevnou sazbou;

62.

žádá Komisi a členské státy, aby urychleně schválily přiměřenou, spravedlivou a ověřitelnou metodu výpočtu a metody a rozsahy jednotkových nákladů, aby je správci projektu mohli v začátcích programování použít, přičemž je třeba řádně zohlednit zkušenosti získané během stávajícího programového období.