		ISSN 1977-0863 doi:10.3000/19770863.C_2012.151.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 151

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 55 26. května 2012

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2012/C 151/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 138, 12.5.2012	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2012/C 151/02	Věc C-504/09 P: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Polská republika, Maďarsko, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (Kasační opravný prostředek — Životní prostředí — Směrnice 2003/87/ES — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů — Národní alokační plán emisních povolenek pro Polskou republiku na období let 2008 až 2012 — Článek 9 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87 — Pravomoci Komise a členských států — Rovné zacházení)	2

2012/C 151/03	Věc C-505/09 P: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Estonská republika, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (Kasační opravný prostředek — Životní prostředí — Směrnice 2003/87/ES — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů — Národní alokační plán pro přidělení povolenek na emise pro Estonskou republiku na období let 2008 až 2012 — Pravomoci Komise a členských států — Článek 9 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87 — Rovné zacházení — Zásada řádné správy)	2

2012/C 151/04	Spojené věci C-7/10 a C-9/10: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State — Nizozemsko) — Staatssecretaris van Justitie v. Tayfun Kahveci (C-7/10), Osman Inan (C-9/10) (Dohoda o přidružení EHS-Turecko — Právo pobytu — Rodinní příslušníci tureckého pracovníka, který získal státní příslušnost — Zachování turecké státní příslušnosti — Datum získání státní příslušnosti)	3

2012/C 151/05	Věc C-185/10: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Polská republika (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2001/83/ES — Články 5 a 6 — Hromadně vyráběné léčivé přípravky — Humánní léčivé přípravky — Registrace — Vnitrostátní právní předpisy členského státu, které zprošťují podobné léčivé přípravky, které jsou levnější než registrované léčivé přípravky, povinnosti registrace)	3

2012/C 151/06	Věc C-209/10: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Post Danmark A/S v. Konkurrencerådet (Článek 82 ES — Poštovní podnik, který má dominantní postavení a povinnost všeobecné služby spočívající v doručování určitých adresných zásilek — Uplatňování nízkých cen vůči některým bývalým zákazníkům konkurenta — Neexistence důkazů o úmyslu — Cenová diskriminace — Selektivní a nízké ceny — Skutečné nebo pravděpodobné vyloučení konkurenta — Dopad na hospodářskou soutěž a v důsledku toho na spotřebitele — Objektivní odůvodnění)	4

2012/C 151/07	Věc C-243/10: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Italská republika (Nesplnění povinnosti státem — Státní podpory — Podpory ve prospěch hotelových podniků na Sardinii — Navrácení)	4

2012/C 151/08	Věc C-414/10: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Francie) — Véleclair SA v. Ministre du budget, des comptes publics et de la réforme de l'Etat (DPH — Šestá směrnice — Článek 17 odst. 2 písm. b) — Zdanění zboží dovezeného ze třetí země — Vnitrostátní právní úprava — Právo na odpočet DPH při dovozu — Podmínka — Skutečné uhrazení DPH osobou povinnou k dani)	5

2012/C 151/09	Věc C-417/10: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione — Itálie) — Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate v. 3M Italia SpA (Přímé daně — Ukončení daňových sporů probíhajících před soudem rozhodujícím v posledním stupni — Zneužití práva — Článek 4 odst. 3 SEU — Svobody zaručené Smlouvou — Zásada zákazu diskriminace — Státní podpory — Povinnost zajistit účinné uplatňování unijního práva)	5

2012/C 151/10	Věc C-436/10: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Mons — Belgie) — Belgický stát v. BLM SA (Šestá směrnice o DPH — Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) — Nárok na odpočet — Investiční majetek náležející osobě povinné k dani, která je právnickou osobou, a poskytnutý jejím zaměstnancům pro soukromé potřeby)	6

2012/C 151/11	Věc C-500/10: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione tributaria centrale, sezione di Bologna — Itálie) — Ufficio IVA di Piacenza v. Belvedere Costruzioni Srl (Daně — DPH — Článek 4 odst. 3 SEU — Šestá směrnice — Články 2 a 22 — Automatické ukončení řízení probíhajících před daňovým soudem ve třetím stupni)	6

2012/C 151/12	Věc C-564/10: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht — Německo) — Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung v. Pfeifer & Langen KG (Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 — Ochrana finančních zájmů Evropské unie — Články 3 a 4 — Správní opatření — Navrácení neoprávněně získaných výhod — Kompenzační úroky a úroky z prodlení dlužné podle vnitrostátního práva — Použití pravidel o promlčení stanovených nařízením č. 2988/95 na vymáhání těchto úroků z prodlení — Dies a quo promlčecí doby — Pojem zastavení běhu — Pojem přerušení )	7

2012/C 151/13	Věc C-599/10: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Najvyššieho súdu Slovenskej republiky — Slovensko) — SAG ELV Slovensko as, FELA Management AG, ASCOM (Schweiz) AG, Asseco Central Europe as, TESLA Stropokov as, Autostrade per l'Italia SpA, EFKON AG, Stalexport Autostrady SA v. Úrad pre verejné obstarávanie (Veřejné zakázky — Směrnice 2004/18/ES — Postupy při zadávání veřejných zakázek — Omezené nabídkové řízení — Posouzení nabídky — Žádosti veřejného zadavatele o objasnění nabídky — Podmínky)	7

2012/C 151/14	Věc C-607/10: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Švédské království (Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Směrnice 2008/1/ES — Integrovaná prevence a omezování znečištění — Požadavky pro udělení povolení pro stávající zařízení — Povinnost zajistit provoz takových zařízení v souladu s požadavky směrnice)	8

2012/C 151/15	Věc C-1/11: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Mainz — Německo) — Interseroh Scrap and Metal Trading GmbH v. Sonderabfall-Management-Gesellschaft Rheinland-Pfalz mbH (SAM) (Životní prostředí — Nařízení (ES) č. 1013/2006 — Článek 18 odst. 1 a 4 — Přeprava některých odpadů — Článek 3 odst. 2 — Povinné informace — Totožnost původce odpadů — Neuvedení údaje zprostředkujícím obchodníkem — Ochrana obchodního tajemství)	8

2012/C 151/16	Spojené věci C-164/10 až C-176/10: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Itálie) — Emanuele Ferazzoli a další v. Ministero dell’Interno (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Sběr sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších licencí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi místy výběru sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátními právními předpisy — Přípustnost)	9

2012/C 151/17	Věc C-255/10: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Roma — Itálie) — trestní řízení proti Alessandru Sacchimu (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Přijímání sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při udělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi sběrnami sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	10

2012/C 151/18	Věc C-279/10: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Verbania — Itálie) — trestní řízení proti Matteovi Minesimu (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Přijímání sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při udělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi sběrnami sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	10

2012/C 151/19	Věc C-413/10: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Ordinario di Prato — Itálie) — trestní řízení proti Michele Pulignani, Alfonsovi Picariellimu, Biance Cilla, Andreovi Morettimu, Mauru Bianconimu, Patriziu Gorimu, Emiliu Durantimu a Concettě Zungri (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Sběr sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi místy sběru sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	11

2012/C 151/20	Věc C-501/10: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Santa Maria Capua Vetere — Itálie) — trestní řízení proti Raffaelovi Russovi (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Sběr sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších licencí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi místy výběru sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátními právními předpisy — Přípustnost)	12

2012/C 151/21	Věc C-107/11: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana — Itálie) — Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta v. Massimiliano Rizzo (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Přijímání sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při udělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi sběrnami sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	13

2012/C 151/22	Věc C-368/11: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Santa Maria Capua Vetere — Itálie) — trestní řízení proti Raffaelu Arrichiellovi (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Přijímání sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při udělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi sběrnami sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	13

2012/C 151/23	Věc C-612/11: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano — Itálie) — trestní řízení proti Vincenzu Venerusovi (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Hazardní hry — Sběr sázek na sportovní události — Požadavek koncese — Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí — Udělení 16300 dodatečných koncesí — Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti — Zásada právní jistoty — Ochrana držitelů dřívějších koncesí — Vnitrostátní právní úprava — Minimální povinné vzdálenosti mezi místy výběru sázek — Přípustnost — Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese — Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou — Přípustnost)	14

2012/C 151/24	Věc C-94/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per le Marche (Itálie) dne 20. února 2012 — Swm Costruzioni 2 SpA, D.I. Mannocchi Luigino v. Provincia di Fermo	15

2012/C 151/25	Věc C-100/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte (Itálie) dne 24. února 2012 — Fastweb SpA v. Azienda Sanitaria Locale di Alessandria	15

2012/C 151/26	Věc C-105/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Essent NV a Essent Nederland BV	15

2012/C 151/27	Věc C-106/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Eneco Holding NV	16

2012/C 151/28	Věc C-107/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Delta NV	16

2012/C 151/29	Věc C-108/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Vâlcea (Rumunsko) dne 29. února 2012 — SC Volksbank România SA v. Ionuț-Florin Zglimbea, Liana-Ramona Zglimbea	17

2012/C 151/30	Věc C-111/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 29. února 2012 — Ministero per i beni e le attività culturali a další v. Ordine degli Ingegneri di Verona e Provincia a další	17

2012/C 151/31	Věc C-113/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 1. března 2012 — Donal Brady v. Agentura pro ochranu životního prostředí	18

2012/C 151/32	Věc C-117/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la Audiencia Provincial de Burgos (Španělsko) dne 5. března 2012 — La Retoucherie de Manuela, S. L. v. La Retoucherie de Burgos, S. C.	18

2012/C 151/33	Věc C-123/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Giurgiu (Rumunsko) dne 6. března 2012 — SC Volksbank România SA v. Comisariatul Județean pentru Protecția Consumatorilor Giurgiu	19

2012/C 151/34	Věc C-124/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Plovdiv (Bulharsko) dne 7. března 2012 — AES-3C Marica East 1 EOOD v. Direktor na Direkcija Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto — Plovdiv	19

2012/C 151/35	Věc C-128/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal do Trabalho do Porto (Portugalsko) dne 8. března 2012 — Sindicato dos Bancários do Norte a další v. BPN — Banco Português de Negócios, SA	20

2012/C 151/36	Věc C-136/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 13. března 2012 — Consiglio Nazionale dei Geologi v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato	20

2012/C 151/37	Věc C-137/12: Žaloba podaná dne 14. března 2012 — Evropská komise v. Rada Evropské unie	24

2012/C 151/38	Věc C-138/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad — Varna (Bulharsko) dne 15. března 2012 — Rusedespred OOD v. Direktor na Direktsia Obzhalvane i upravlenie na izpalnenieto — Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite	24

2012/C 151/39	Věc C-142/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Varna (Bulharsko) dne 21. března 2012 — Christomir Marinov v. Direktor na Direkcia Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto gr. Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite	25

2012/C 151/40	Věc C-147/12: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hovrätten för Nedre Norrland (Odvolací soud pro jižní Norrland) (Švédsko) dne 26. března 2012 — ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB v. Frank Koot, Evergreen Investments B.V.	25

2012/C 151/41	Věc C-163/11: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen — Belgie) — Anex Customs BVBA v. Belgický stát, KBC Bank NV	26

	Tribunál
2012/C 151/42	Věc T-114/09: Usnesení Tribunálu ze dne 22. března 2012 — Viasat Broadcasting UK v. Komise (Státní podpory — Navrácení podpory — Zánik právního zájmu na podání žaloby — Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	27

2012/C 151/43	Věc T-273/09: Usnesení Tribunálu ze dne 19. března 2012 — Associazione Giùlemanidallajuve v. Komise (Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Zneužití dominantního postavení — Zamítnutí stížnosti — Oprávněný zájem — Zájem Společenství — Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná)	27

2012/C 151/44	Věc T-327/09: Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — Connefroy a další v. Komise (Žaloba na neplatnost — Státní podpory — Nesplnění podmínky osobního dotčení — Nepřípustnost)	27

2012/C 151/45	Věc T-508/09: Usnesení Tribunálu ze dne 26. března 2012 — Cañas v. Komise (Hospodářská soutěž — Antidopingová pravidla — Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti — Ukončení profesionální činnosti — Ztráta právního zájmu na zahájení řízení — Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	28

2012/C 151/46	Věc T-236/10: Usnesení Tribunálu ze dne 29. března 2012 — Asociación Española de Banca v. Komise (Žaloba na neplatnost — Státní podpory — Režim podpory umožňující daňový odpis finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích — Rozhodnutí, které prohlašuje režim podpory za neslučitelný se společným trhem a nenařizující vrácení podpory — Sdružení — Neexistence osobního dotčení — Nepřípustnost)	28

2012/C 151/47	Věc T-261/11: Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — European Goldfields v. Komise (Žaloba na neplatnost — Státní podpory — Podpora poskytnutá řeckými orgány ve prospěch těžební společnosti Ellinikos Chrysos, jež spočívala v převodu důlního provozu Cassandra za cenu nižší, než činila skutečná tržní hodnota, a v osvobození této transakce od daně — Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za protiprávní a kterým se nařizuje její navrácení spolu s úroky — Nedostatek právního zájmu — Nepřípustnost)	29

2012/C 151/48	Věc T-341/11: Usnesení Tribunálu ze dne 23. března 2012 — Ecologistas en Acción v. Komise (Přístup k dokumentům — Nařízení (ES) č. 1049/2001 — Implicitní odepření přístupu — Právní zájem na podání žaloby — Explicitní rozhodnutí přijaté po podání žaloby — Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	29

2012/C 151/49	Věc T-97/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Makhlouf v. Rada	29

2012/C 151/50	Věc T-98/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Makhlouf v. Rada	30

2012/C 151/51	Věc T-99/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Syriatel Mobile Telecom v. Rada	30

2012/C 151/52	Věc T-100/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Almashreq Investment v. Rada	30

2012/C 151/53	Věc T-101/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Cham v. Rada	31

2012/C 151/54	Věc T-102/12: Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Sorouh v. Rada	31

2012/C 151/55	Věc T-103/12: Žaloba podaná dne 24. února 2012 — T&L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise	31

2012/C 151/56	Věc T-125/08: Usnesení Tribunálu ze dne 30. března 2012 — Atlantean v. Komise	33

2012/C 151/57	Věc T-368/08: Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — Atlantean v. Komise	33

2012/C 151/58	Věc T-501/09: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. března 2012 — PhysioNova v. OHIM — Flex Equipos de Descanso (FLEX)	33

2012/C 151/59	Věc T-581/10: Usnesení Tribunálu ze dne 28. března 2012 — X Technology Swiss v. OHIM — Brawn (X-Undergear)	33

IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Soudní dvůr Evropské unie

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/1

2012/C 151/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 138, 12.5.2012

Dřívější publikace

Úř. věst. C 133, 5.5.2012

Úř. věst. C 126, 28.4.2012

Úř. věst. C 118, 21.4.2012

Úř. věst. C 109, 14.4.2012

Úř. věst. C 89, 24.3.2012

Úř. věst. C 80, 17.3.2012

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

V Oznámení

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní dvůr

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/2

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Polská republika, Maďarsko, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-504/09 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Národní alokační plán emisních povolenek pro Polskou republiku na období let 2008 až 2012 - Článek 9 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87 - Pravomoci Komise a členských států - Rovné zacházení)

2012/C 151/02

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: E. Kružíková a K. Herrmann, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující Komisi: Dánské království (zástupce: C. Vang, zmocněnec)

Další účastníci řízení: Polská republika (zástupci: M. Szpunar, M. Nowacki a B. Majczyna, zmocněnci), Maďarsko, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: H. Walker, zmocněnkyně a J. Maurici, barrister)

Vedlejší účastníci podporující Polskou republiku: Česká republika (zástupci: M. Smolek a D. Hadroušek, zmocněnci), Rumunsko (zástupci: V. Angelescu a A. Cazacioc, poradci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně (nyní Tribunál) (druhého senátu) ze dne 23. září 2009, Polsko v. Komise (T-183/07), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise C(2007) 1295 final ze dne 26. března 2007 týkající se národního alokačního plánu pro povolenky na emise skleníkových plynů na období 2008 až 2012 oznámeného Polskou republikou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631) — Zásada „ne ultra petita“ — Meze soudního přezkumu — Porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu — Nesprávný výklad článku 296 SFEU, čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, jakož i čl. 1 bodu 1, čl. 2 bodu 1 a čl. 3 bodu 1 rozhodnutí Komise C(2007) 1295 final

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Česká republika, Dánské království, Rumunsko, jakož i Spojené království Velké Británie a Severního Irska nesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C, 51, 27.2.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/2

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Estonská republika, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-505/09 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Národní alokační plán pro přidělení povolenek na emise pro Estonskou republiku na období let 2008 až 2012 - Pravomoci Komise a členských států - Článek 9 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87 - Rovné zacházení - Zásada řádné správy)

2012/C 151/03

Jednací jazyk: estonština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: E. Kružíková, E. Randvere a E. White, zmocněnci)

Další účastník řízení: Dánské království (zástupce: C. Vang, zmocněnec),

Další účastníci řízení: Estonská republika (zástupci: L. Uibo a M. Linntam, zmocněnci), Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Vedlejší účastníci podporující Estonskou republiku: Česká republika (zástupce: M. Smolek, zmocněnec), Lotyšská republika (zástupci: K. Drēviņa a M. I. Kalniņš, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (nyní Tribunál) (sedmého senátu) ze dne 23. září 2009, Estonská republika v. Evropská komise (T-263/07), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise ze dne 4. května 2007 týkající se národního alokačního plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů na období 2008 až 2012 oznámeného Estonskou republikou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/03, s. 80) — Nesprávné právní posouzení v rámci přezkumu přípustnosti žaloby na neplatnost — Nesprávný výklad čl. 9 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2003/87/ES a obecné zásady rovného zacházení — Nesprávný výklad významu a rozsahu zásady řádné správy — Nesprávná kvalifikace ustanovení napadeného rozhodnutí jako neoddělitelných ustanovení, která vedla ke zrušení tohoto rozhodnutí v plném rozsahu a nikoliv k jeho částečnému zrušení

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Česká republika, Dánské království a Lotyšská republika nesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 63, 13.3.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State — Nizozemsko) — Staatssecretaris van Justitie v. Tayfun Kahveci (C-7/10), Osman Inan (C-9/10)

(Spojené věci C-7/10 a C-9/10) (1)

(Dohoda o přidružení EHS-Turecko - Právo pobytu - Rodinní příslušníci tureckého pracovníka, který získal státní příslušnost - Zachování turecké státní příslušnosti - Datum získání státní příslušnosti)

2012/C 151/04

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Staatssecretaris van Justitie

Odpůrci: Tayfun Kahveci (C-7/10), Osman Inan (C-9/10)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Raad van State — Výklad článku 7 rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení přijatého Radou přidružení, která byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem — Právo pobytu rodinného příslušníka tureckého pracovníka působícího na řádném pracovním trhu členského státu — Rodinní příslušníci tureckého pracovníka, který nabyl státní příslušnost hostitelského členského státu, ale ponechal si tureckou státní příslušnost — Datum získání státní příslušnosti

Výrok

Článek 7 rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, přijatého Radou přidružení zřízenou dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, musí být vykládán v tom smyslu, že rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě se mohou nadále dovolávat tohoto ustanovení, pokud tento pracovník získal státní příslušnost hostitelského členského státu a přitom si ponechal tureckou státní příslušnost.

(1) Úř. věst. C 63, 13.3.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-185/10) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2001/83/ES - Články 5 a 6 - Hromadně vyráběné léčivé přípravky - Humánní léčivé přípravky - Registrace - Vnitrostátní právní předpisy členského státu, které zprošťují podobné léčivé přípravky, které jsou levnější než registrované léčivé přípravky, povinnosti registrace)

2012/C 151/05

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Šimerdová a K. Herrmann, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupce: M. Szpunar, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69) — Právní předpisy členského státu, které umožňují uvést na trh v tomto státě bez předchozího schválení léčiva, která mají nižší cenu a podobné vlastnosti jako léčiva schválená.

Výrok

Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti ustanovení článku 4 zákona ze dne 6. září 2001, o léčivých přípravcích (Prawo farmaceutyczne), ve znění zákona ze dne 30. března 2007, podle něhož jsou povinnosti registrace zproštěny léčivé přípravky pocházející ze zahraničí, které obsahují totožné účinné látky, mají stejné dávkování a stejnou lékovou formu jako léčivé přípravky registrované na polském trhu, mimo jiné za podmínky, že cena těchto dovážených léčivých přípravků je konkurenční ve vztahu k ceně léčivých přípravků, jimž byla registrace udělena, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007 ze dne 13. listopadu 2007.

2)	Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 31.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Post Danmark A/S v. Konkurrencerådet

(Věc C-209/10) (1)

(Článek 82 ES - Poštovní podnik, který má dominantní postavení a povinnost všeobecné služby spočívající v doručování určitých adresných zásilek - Uplatňování nízkých cen vůči některým bývalým zákazníkům konkurenta - Neexistence důkazů o úmyslu - Cenová diskriminace - Selektivní a nízké ceny - Skutečné nebo pravděpodobné vyloučení konkurenta - Dopad na hospodářskou soutěž a v důsledku toho na spotřebitele - Objektivní odůvodnění)

2012/C 151/06

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Højesteret

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Post Danmark A/S

Žalovaná: Konkurrencerådet

Za přítomnosti: Forbruger-Kontakt a-s

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Højesteret — Výklad článku 82 ES (nyní článek 102 SFEU) — Zneužití dominantního postavení — Poštovní podnik s dominantním postavením, který má povinnost doručovat adresné zásilky a balíky, uplatňující selektivní snížení cen za doručování neadresných zásilek na úroveň nižší, než kolik činí jeho průměrné celkové náklady, avšak vyšší než kolik činí jeho průměrné přírůstkové náklady — Zneužití s cílem vyloučení konkurenta

Výrok

Článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že politika nízkých cen uplatňovaná vůči některým bývalým významným zákazníkům konkurenta ze strany podniku s dominantním postavením nemůže být považována za zneužití spočívající ve vyloučení konkurenta pouze z důvodu, že cena uplatňovaná tímto podnikem vůči jednomu z těchto zákazníků je nižší, než kolik činí průměrné celkové náklady připadající na předmětnou činnost, avšak vyšší, než kolik činí průměrné přírůstkové náklady na tuto činnost, jak jsou vyhodnoceny v řízení, z něhož vychází věc v původním řízení. Za účelem posouzení existence protisoutěžních účinků za takových okolností, jako jsou okolnosti uvedené věci, je třeba přezkoumat, zda tato cenová politika — bez objektivního odůvodnění — vede ke skutečnému nebo pravděpodobnému vyloučení tohoto konkurenta na úkor hospodářské soutěže, a v důsledku toho na úkor zájmů spotřebitelů.

(1) Úř. věst. C 179, 3.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/4

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-243/10) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Státní podpory - Podpory ve prospěch hotelových podniků na Sardinii - Navrácení)

2012/C 151/07

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Grespan a B. Stromsky, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, a P. Gentili, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí ve stanovené lhůtě veškerých opatření nezbytných pro dosažení souladu s články 2, 3 a 4 rozhodnutí Komise 2008/854/ES ze dne 2. července 2008 o režimu podpory Regionální zákon č. 9 z roku 1998 — zneužití podpory N 272/98 C 1/04 (ex NN 158/03 a CP 15/2003) [oznámeno pod číslem K(2008) 2997], (Úř. věst. L 302, s. 9)

Výrok

Italská republika tím, že ve stanovených lhůtách nepřijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby příjemci podpor poskytnutých na základě režimu podpor prohlášeného za protiprávní a neslučitelný se společným trhem rozhodnutím Komise 2008/854/ES ze dne 2. července 2008 o režimu podpory „Regionální zákon č. 9 z roku 1998 — zneužití podpory N 272/98“ C 1/04 (ex NN 158/03 a CP 15/2003) tyto podpory navrátili, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 3 uvedeného rozhodnutí.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 31.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/5

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Francie) — Véleclair SA v. Ministre du budget, des comptes publics et de la réforme de l'Etat

(Věc C-414/10) (1)

(DPH - Šestá směrnice - Článek 17 odst. 2 písm. b) - Zdanění zboží dovezeného ze třetí země - Vnitrostátní právní úprava - Právo na odpočet DPH při dovozu - Podmínka - Skutečné uhrazení DPH osobou povinnou k dani)

2012/C 151/08

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Véleclair SA

Žalovaný: Ministre du budget, des comptes publics et de la réforme de l'Etat

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État — Výklad čl. 17 odst. 2 písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Vnitrostátní právní úprava podřizující nárok na odpočet daně z přidané hodnoty při dovozu skutečnému uhrazení uvedené daně osobou povinnou k dani

Výrok

Článek 17 odst. 2 písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že členskému státu neumožňuje podmiňovat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty při dovozu předchozím skutečným uhrazením této daně osobou povinnou k dani, je-li naposled uvedená osoba totožná s osobou oprávněnou k provedení odpočtu daně.

(1) Úř. věst. C 301, 6.11.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/5

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione — Itálie) — Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate v. 3M Italia SpA

(Věc C-417/10) (1)

(Přímé daně - Ukončení daňových sporů probíhajících před soudem rozhodujícím v posledním stupni - Zneužití práva - Článek 4 odst. 3 SEU - Svobody zaručené Smlouvou - Zásada zákazu diskriminace - Státní podpory - Povinnost zajistit účinné uplatňování unijního práva)

2012/C 151/09

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate

Žalovaná: 3M Italia SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Corte suprema di cassazione — Korporační daň — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví odlišné procento daně z dividend společností podle jejich sídla — Obchodní transakce, která předpokládá účast společností se sídlem v Itálii a společností, které mají své sídlo v zahraničí — Rozhodnutí správního orgánu uplatnit splatné daně v případě společností se sídlem v zahraničí — Pojem zneužití práva, jak je vymezen ve věci C-255/02, Halifax a další — Použitelnost na neharmonizované vnitrostátní daně, jako jsou přímé daně

Výrok

Unijní právo, zejména pak zásada zákazu zneužití práva, čl. 4 odst. 3 SEU, svobody zaručené Smlouvou o FEU, zásada zákazu diskriminace, pravidla v oblasti státních podpor, jakož i povinnost zajistit účinné uplatňování unijního práva, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání v takové věci, jako je věc v původním řízení, týkající se přímých daní použít vnitrostátní ustanovení, které stanoví ukončení daňových sporů probíhajících před soudem rozhodujícím v posledním stupni na základě zaplacení částky rovnající se 5 % hodnoty nároku, pokud tyto spory měly původ v žalobách podaných v prvním stupni více než deset let před vstupem tohoto ustanovení v platnost a pokud daňová správa nebyla úspěšná v prvních dvou stupních soudního řízení.

(1) Úř. věst. C 288, 23.10.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/6

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Mons — Belgie) — Belgický stát v. BLM SA

(Věc C-436/10) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) - Nárok na odpočet - Investiční majetek náležející osobě povinné k dani, která je právnickou osobou, a poskytnutý jejím zaměstnancům pro soukromé potřeby)

2012/C 151/10

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Mons

Účastníci původního řízení

Žalobce: Belgický stát — SPF Finances

Žalovaná: BLM SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour d'appel de Mons — Výklad čl. 6 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) a čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice Rady č. 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Investiční majetek daný k dispozici částečně pro soukromou potřebu ředitele právnické osoby a jeho rodiny, z něhož vyplývá právo na odpočet daně odvedené na vstupu — Vyloučení z práva na odpočet

Výrok

Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých se i v případě, kdy nejsou naplněny znaky pachtu nebo nájmu nemovitého majetku ve smyslu tohoto čl. 13 části B písm. b), považuje za poskytování služeb osvobozené od daně z přidané hodnoty ve smyslu posledně uvedeného článku užívání části budovy — jež byla postavena osobou povinnou k dani, která je právnickou osobou, nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti posledně zmíněná osoba — pro soukromé potřeby zaměstnanců této osoby povinné k dani, je-li daň z tohoto majetku odvedená na vstupu odpočitatelná.

Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda v takové situaci, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, lze mít za to, že se jedná o nájem nemovitého majetku ve smyslu uvedeného čl. 13 části B písm. b).

(1) Úř. věst. C 328, 4.12.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione tributaria centrale, sezione di Bologna — Itálie) — Ufficio IVA di Piacenza v. Belvedere Costruzioni Srl

(Věc C-500/10) (1)

(Daně - DPH - Článek 4 odst. 3 SEU - Šestá směrnice - Články 2 a 22 - Automatické ukončení řízení probíhajících před daňovým soudem ve třetím stupni)

2012/C 151/11

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione tributaria centrale, sezione di Bologna

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ufficio IVA di Piacenza

Žalovaná: Belvedere Costruzioni Srl

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Commissione tributaria centrale di Bologna — Daň z přidané hodnoty — Články 2 a 22 směrnice 77/388/EHS: Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) — Povinnost členských států zajistit účinný výběr DPH — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že se za určitých podmínek soudní řízení v daňové věci ukončuje bez rozhodnutí ve věci samé soudem rozhodujícím ve třetím stupni, a rozhodnutí přijaté soudem rozhodujícím ve druhém stupni tak zakládá překážku věci rozsouzené — Údajný účinek vzdání se výběru harmonizovaných daní

Výrok

Článek 4 odst. 3 SEU a články 2 a 22 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládány tak, že v oblasti daně z přidané hodnoty nebrání uplatnění takového mimořádného vnitrostátního ustanovení, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které stanoví automatické ukončení řízení probíhajících před daňovým soudem ve třetím stupni, pokud byla tato řízení zahájena žalobami podanými v prvním stupni více než deset let, a ve skutečnosti více než čtrnáct let, před datem vstupu tohoto ustanovení v platnost a pokud orgán daňové správy neměl v prvních dvou stupních řízení úspěch, přičemž následkem uvedeného automatického ukončení je, že rozhodnutí soudu druhého stupně se stává pravomocným a daňová pohledávka, které se orgán daňové správy dovolává, zaniká.

(1) Úř. věst. C 346, 18.12.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht — Německo) — Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung v. Pfeifer & Langen KG

(Věc C-564/10) (1)

(Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 - Ochrana finančních zájmů Evropské unie - Články 3 a 4 - Správní opatření - Navrácení neoprávněně získaných výhod - Kompenzační úroky a úroky z prodlení dlužné podle vnitrostátního práva - Použití pravidel o promlčení stanovených nařízením č. 2988/95 na vymáhání těchto úroků z prodlení - Dies a quo promlčecí doby - Pojem „zastavení běhu“ - Pojem „přerušení“)

2012/C 151/12

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung

Žalovaná: Pfeifer & Langen KG

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesverwaltungsgericht — Výklad článku 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340) — Vrácení protiprávně vyplacené pomoci — Použitelnost článku 3 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 na promlčení nároků na úroky, které jsou podle vnitrostátního práva dlužné společně s vrácením protiprávně obdržené částky

Výrok

Článek 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že promlčecí doba, kterou stanoví pro vymáhání hlavního nároku, který odpovídá vrácení výhody neoprávněně získané z unijního rozpočtu, se nepoužije na vymáhání úroků vzniklých z této pohledávky, jsou-li tyto úroky dlužné nikoli na základě unijního práva, nýbrž pouze na základě vnitrostátního práva.

(1) Úř. věst. C 72, 5.3.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Najvyššieho súdu Slovenskej republiky — Slovensko) — SAG ELV Slovensko as, FELA Management AG, ASCOM (Schweiz) AG, Asseco Central Europe as, TESLA Stropokov as, Autostrade per l'Italia SpA, EFKON AG, Stalexport Autostrady SA v. Úrad pre verejné obstarávanie

(Věc C-599/10) (1)

(Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Postupy při zadávání veřejných zakázek - Omezené nabídkové řízení - Posouzení nabídky - Žádosti veřejného zadavatele o objasnění nabídky - Podmínky)

2012/C 151/13

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Najvyšší súd Slovenskej republiky

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SAG ELV Slovensko as, FELA Management AG, ASCOM (Schweiz) AG, Asseco Central Europe as, TESLA Stropokov as, Autostrade per l'Italia SpA, EFKON AG, Stalexport Autostrady SA

Žalovaný: Úrad pre verejné obstarávanie

za přítomnosti: Národnej dial’ničnej spoločnosti a.s.,

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Najvyšší súd Slovenskej republiky — Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132) a zejména jejích článků 2, 51 a 55 — Případná povinnost zadavatele požádat v případě potřeby o objasnění nabídky — Rozsah této povinnosti

Výrok

Článek 55 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní právní předpisy obsahovaly takové ustanovení, jako je § 42 odst. 3 zákona č. 25/2006 o veřejných zakázkách, ve znění platném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v projednávané věci, který v podstatě stanoví, že pokud zájemce navrhne mimořádně nízkou cenu, požádá jej veřejný zadavatel písemně o objasnění jeho návrhu ceny. Je na vnitrostátním soudu, aby s ohledem na veškeré písemnosti ve spise, který mu byl předložen, ověřil, zda žádost o objasnění umožnila dotyčnému zájemci dostačujícím způsobem vysvětlit základní prvky jeho nabídky.

2)	Článek 55 směrnice 2004/18 brání postupu veřejného zadavatele, podle kterého není jeho povinností požádat zájemce o vysvětlení mimořádně nízké ceny.

Článek 2 směrnice 2004/18 nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je § 42 odst. 2 uvedeného zákona č. 25/2006, podle kterého veřejný zadavatel může zájemce písemně požádat o objasnění jejich nabídky, aniž však může vyzvat zájemce ke změně nabídky nebo takovou změnu přijmout. Při výkonu posuzovací pravomoci, kterou tak má veřejný zadavatel, musí posledně uvedený zacházet s jednotlivými zájemci stejně a loajálně, tak aby žádost o objasnění nemohla být na konci řízení určeného k výběru nabídek vzhledem k jeho výsledku vnímána tak, že neoprávněně zvýhodňuje nebo znevýhodňuje jednoho nebo více zájemců, kterým byla tato žádost zaslána.

(1) Úř. věst. C 72, 5.3.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/8

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 29. března 2012 — Evropská komise v. Švédské království

(Věc C-607/10) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/1/ES - Integrovaná prevence a omezování znečištění - Požadavky pro udělení povolení pro stávající zařízení - Povinnost zajistit provoz takových zařízení v souladu s požadavky směrnice)

2012/C 151/14

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro a K. Simonsson, zmocněnci)

Žalované: Švédské království (zástupce: A. Falk, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 24, s. 8) — Požadavky pro udělení povolení pro stávající zařízení — Povinnost zajistit, aby uvedená zařízení byla provozována v souladu s požadavky stanovenými směrnicí

Výrok

Švédské království tím, že nepřijalo nezbytná opatření zajišťující, že se příslušné orgány na základě povolení podle článků 6 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (kodifikované znění) nebo na základě přezkoumání, případně aktualizace podmínek postarají, aby stávající zařízení byla provozována v souladu s požadavky článků 3, 7, 9, 10, 13, čl. 14 písm. a) a b) a čl. 15 odst. 2 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 1 této směrnice.

2)	Švédskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 89, 19.03.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Mainz — Německo) — Interseroh Scrap and Metal Trading GmbH v. Sonderabfall-Management-Gesellschaft Rheinland-Pfalz mbH (SAM)

(Věc C-1/11) (1)

(Životní prostředí - Nařízení (ES) č. 1013/2006 - Článek 18 odst. 1 a 4 - Přeprava některých odpadů - Článek 3 odst. 2 - Povinné informace - Totožnost původce odpadů - Neuvedení údaje zprostředkujícím obchodníkem - Ochrana obchodního tajemství)

2012/C 151/15

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Mainz

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Interseroh Scrap and Metal Trading GmbH

Žalovaná: Sonderabfall-Management-Gesellschaft Rheinland-Pfalz mbH (SAM)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Mainz — Výklad čl. 18 odst. 1 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, s. 1) — Dokument uvedený v příloze VII uvedeného nařízení, který obsahuje informace o přepravě některých odpadů — Právo zprostředkovatele neuvést v tomto dokumentu identitu původců odpadů za účelem ochrany svých zákazníků s ohledem na kupujícího

Výrok

Článek 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů ve znění nařízení Komise (ES) č. 308/2009 ze dne 15. dubna 2009 musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje zprostředkujícímu obchodníkovi, který zařizuje přepravu odpadů, aby příjemci nesdělil totožnost původce odpadů, jak stanoví odstavec 1 tohoto článku ve spojení s přílohou VII uvedeného nařízení, a to i kdyby toto neuvedení totožnosti bylo nutné k ochraně obchodního tajemství tohoto zprostředkujícího obchodníka.

Článek 18 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 ve znění nařízení č. 308/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že v kontextu přepravy odpadů, na něž se vztahuje toto ustanovení, ukládá zprostředkujícímu obchodníkovi, aby vyplnil kolonku 6 dokladu obsaženého v příloze VII nařízení č. 1013/2006 ve znění nařízení č. 308/2009 a předal jej příjemci, aniž by mohl být rozsah této povinnosti omezen právem na ochranu obchodního tajemství.

(1) Úř. věst. C 95, 26.3.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/9

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Itálie) — Emanuele Ferazzoli a další v. Ministero dell’Interno

(Spojené věci C-164/10 až C-176/10) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Sběr sázek na sportovní události - Požadavek koncese - Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí - Udělení 16 300 dodatečných koncesí - Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti - Zásada právní jistoty - Ochrana držitelů dřívějších licencí - Vnitrostátní právní úprava - Minimální povinné vzdálenosti mezi místy výběru sázek - Přípustnost - Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese - Zákaz stanovený vnitrostátními právními předpisy - Přípustnost)

2012/C 151/16

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: Emanuele Ferazzoli (C-164/10), Cosima Barberio (C-165/10), Patrizia Banchetti (C-166/10), Andrea Palomba (C-167/10), Michele Fanelli (C-168/10), Sandra Castronovo (C-169/10), Mirko De Filippo (C-170/10), Andrea Sacripanti (C-171/10), Emiliano Orru’ (C-172/10), Fabrizio Cariulo (C-173/10), Paola Tonachella (C-174/10), Pietro Calogero (C-175/10), Danilo Spina (C-176/10)

Žalovaný: Ministero dell’Interno

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Sběr sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které vyhrazují provozování sběru sázek vnitrostátním subjektům, které obdržely koncesi — Omezení pro držitele nových koncesí otevírat nová sázková okénka — Ztráta koncesí v případě organizování přeshraničních herních činností obdobných těm, které jsou považovány za „veřejné“ — Slučitelnost s články 43 ES a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES, jakož i zásady rovného zacházení a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, který v rozporu s unijním právem vyloučil jednu kategorii subjektů z přidělování koncesí na provozování hospodářské činnosti a který se snaží toto porušení zhojit tím, že v nabídkovém řízení nabídne velký počet nových koncesí, chránil obchodní pozice získané existujícími subjekty tím, že mimo jiné stanoví minimální vzdálenosti mezi zařízeními nových koncesionářů a zařízeními již existujících subjektů.

Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti sběru sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, jelikož toto nabídkové řízení a následné přidělení nových koncesí nezhojilo účinně protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

Z článků 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že takové podmínky a podrobnosti nabídkového řízení, o jaké se jedná ve věcech v původních řízeních, a zejména taková ustanovení upravující zánik koncesí udělených v uvedeném nabídkovém řízení, jako jsou ustanovení uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. a) a odstavci 3 návrhu smlouvy mezi autonomní správou státních monopolů a úspěšným uchazečem o koncesi týkající se hazardních her souvisejících s jinými událostmi než koňskými dostihy, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 161, 19.6.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/10

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Roma — Itálie) — trestní řízení proti Alessandru Sacchimu

(Věc C-255/10) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Přijímání sázek na sportovní události - Požadavek koncese - Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při udělování koncesí - Udělení 16 300 dodatečných koncesí - Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti - Zásada právní jistoty - Ochrana držitelů dřívějších koncesí - Vnitrostátní právní úprava - Minimální povinné vzdálenosti mezi sběrnami sázek - Přípustnost - Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese - Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou - Přípustnost)

2012/C 151/17

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Roma

Účastník původního trestního řízení

Alessandro Sacchi

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale ordinario di Roma — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Činnost přijímání sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které výkon této činnosti podmiňují získáním povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, v rámci nichž byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty téhož odvětví — Slučitelnost s články 43 a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES, jakož i zásady rovného zacházení a efektivity musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, který v rozporu s unijním právem vyloučil určitou kategorii subjektů z udělování koncesí k výkonu podnikatelské činnosti a který se snaží toto porušení zhojit tím, že v nabídkovém řízení nabídne velký počet nových koncesí, chránil obchodní pozice získané existujícími subjekty tím, že mimo jiné stanoví minimální vzdálenosti mezi zařízeními nových koncesionářů a zařízeními již existujících subjektů.

Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti přijímání sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, pokud toto nabídkové řízení a následné udělení nových koncesí účinně nezhojilo protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

Z článků 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že takové podmínky a podrobnosti nabídkového řízení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, a zejména taková ustanovení upravující zánik koncesí udělených v uvedeném nabídkovém řízení, jako jsou ustanovení uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. a) a odstavci 3 návrhu smlouvy mezi autonomní správou státních monopolů a úspěšným uchazečem o koncesi týkající se hazardních her souvisejících s jinými událostmi než koňskými dostihy, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 209, 31.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/10

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Verbania — Itálie) — trestní řízení proti Matteovi Minesimu

(Věc C-279/10) (1)

2012/C 151/18

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Verbania

Účastník původního trestního řízení

Matteo Minesi

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale del Riesame di Verbania — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Činnost přijímání sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které výkon této činnosti podmiňují získáním povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, v rámci nichž byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty téhož odvětví — Slučitelnost s články 43 a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti přijímání sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, pokud toto nabídkové řízení a následné udělení nových koncesí účinně nezhojilo protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

Z článků 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že takové podmínky a podrobnosti nabídkového řízení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, a zejména taková ustanovení upravující zánik koncesí udělených v uvedeném nabídkovém řízení, jako jsou ustanovení uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. a) a odstavci 3 návrhu smlouvy mezi autonomní správou státních monopolů a úspěšným uchazečem o koncesi týkající se hazardních her souvisejících s jinými událostmi než koňskými dostihy, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 209, 31.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/11

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Ordinario di Prato — Itálie) — trestní řízení proti Michele Pulignani, Alfonsovi Picariellimu, Biance Cilla, Andreovi Morettimu, Mauru Bianconimu, Patriziu Gorimu, Emiliu Durantimu a Concettě Zungri

(Věc C-413/10) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Sběr sázek na sportovní události - Požadavek koncese - Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí - Udělení 16 300 dodatečných koncesí - Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti - Zásada právní jistoty - Ochrana držitelů dřívějších koncesí - Vnitrostátní právní úprava - Minimální povinné vzdálenosti mezi místy sběru sázek - Přípustnost - Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese - Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou - Přípustnost)

2012/C 151/19

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Ordinario di Prato

Účastníci trestního řízení v původní věci

Michela Pulignani, Alfonso Picariello, Bianca Cilla, Andrea Moretti, Mauro Bianconi, Patrizio Gori, Emilio Duranti, Concetta Zungri

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Ordinario di Prato — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Činnost sběru sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které výkon této činnosti podmiňují získáním povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, v rámci nichž byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty téhož odvětví — Slučitelnost s články 43 a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES, jakož i zásady rovného zacházení a efektivity musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, který v rozporu s unijním právem vyloučil jednu kategorii subjektů z přidělování koncesí na provozování hospodářské činnosti a který se snaží toto porušení zhojit tím, že v nabídkovém řízení nabídne velký počet nových koncesí, chránil obchodní pozice získané existujícími subjekty tím, že mimo jiné stanoví minimální vzdálenosti mezi zařízeními nových koncesionářů a zařízeními již existujících subjektů.

(1) Úř. věst. C 288, 23.10.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/12

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 — (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Santa Maria Capua Vetere — Itálie) — trestní řízení proti Raffaelovi Russovi

(Věc C-501/10) (1)

2012/C 151/20

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Santa Maria Capua Vetere

Účastník původního trestního řízení

Raffaele Russo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale di Santa Maria Capua Vetere — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Sběr sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které podmiňují výkon této činnosti získání povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence na základě postupu, který neoprávněně vyloučil jiné subjekty v témže odvětví — Slučitelnost s články 43 ES a 49 ES

Výrok

(1) Úř. věst. C 346, 18.12.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/13

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana — Itálie) — Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta v. Massimiliano Rizzo

(Věc C-107/11) (1)

2012/C 151/21

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana

Účastníci původního řízení

Žalobci: Ministero dell’Interno, Questura di Caltanissetta

Žalovaný: Massimiliano Rizzo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Činnost přijímání sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které výkon této činnosti podmiňují získáním povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, v rámci nichž byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty téhož odvětví — Slučitelnost s články 43 a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti přijímání sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, pokud toto nabídkové řízení a následné udělení nových koncesí účinně nezhojilo protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

Z článků 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že takové podmínky a podrobnosti nabídkového řízení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, a zejména taková ustanovení upravující zánik koncesí udělených v uvedeném nabídkovém řízení, jako jsou ustanovení uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. a) a odstavci 3 návrhu smlouvy mezi autonomní správou státních monopolů a úspěšným uchazečem o koncesi týkající se hazardních her souvisejících s jinými událostmi než koňskými dostihy, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 139, 7.5.2012.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/13

(Věc C-368/11) (1)

2012/C 151/22

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Santa Maria Capua Vetere

Účastník původního trestního řízení

Raffaele Arrichiello

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale di Santa Maria Capua Vetere — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Činnost přijímání sázek — Vnitrostátní právní předpisy, které výkon této činnosti podmiňují získáním povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana přiznaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, v rámci nichž byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty téhož odvětví — Slučitelnost s články 43 a 49 ES

Výrok

Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti přijímání sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, pokud toto nabídkové řízení a následné udělení nových koncesí účinně nezhojilo protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

Z článků 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že takové podmínky a podrobnosti nabídkového řízení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, a zejména taková ustanovení upravující zánik koncesí udělených v uvedeném nabídkovém řízení, jako jsou ustanovení uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. a) a odstavci 3 návrhu smlouvy mezi autonomní správou státních monopolů a úspěšným uchazečem o koncesi týkající se hazardních her souvisejících s jinými událostmi než koňskými dostihy, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 282, 24.9.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/14

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. února 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano — Itálie) — trestní řízení proti Vincenzu Venerusovi

(Věc C-612/11) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Sběr sázek na sportovní události - Požadavek koncese - Důsledky, které je třeba vyvodit z porušení unijního práva při přidělování koncesí - Udělení 16 300 dodatečných koncesí - Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti - Zásada právní jistoty - Ochrana držitelů dřívějších koncesí - Vnitrostátní právní úprava - Minimální povinné vzdálenosti mezi místy výběru sázek - Přípustnost - Přeshraniční činnosti, které lze postavit na roveň činnostem, jež jsou předmětem koncese - Zákaz stanovený vnitrostátní právní úpravou - Přípustnost)

2012/C 151/23

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Milano

Účastník původního trestního řízení

Vincenzo Veneruso

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale ordinario di Milano — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Sběr sázek — Vnitrostátní právní úprava podřizující výkon této činnosti získání povolení a licence veřejné bezpečnosti — Ochrana poskytovaná právním subjektům, které získaly povolení a licence díky nabídkovým řízením, ze kterých byly protiprávně vyloučeny jiné subjekty ze stejného odvětví — Slučitelnost s články 43 ES a 49 ES (nyní články 49 SFEU a 56 SFEU)

Výrok

Články 43 ES a 49 ES musejí musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby osobám spojeným se subjektem, který byl vyloučen z nabídkového řízení v rozporu s unijním právem, byly uloženy sankce za výkon organizované činnosti sběru sázek bez koncese nebo policejního povolení, a to i po novém nabídkovém řízení, jehož cílem bylo zhojení tohoto porušení unijního práva, jelikož toto nabídkové řízení a následné přidělení nových koncesí ve skutečnosti nezhojilo protiprávní vyloučení uvedeného subjektu z předchozího nabídkového řízení.

(1) Úř. věst. C 65, 3.3.2012.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per le Marche (Itálie) dne 20. února 2012 — Swm Costruzioni 2 SpA, D.I. Mannocchi Luigino v. Provincia di Fermo

(Věc C-94/12)

2012/C 151/24

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per le Marche

Účastníci původního řízení

Žalobci: Swm Costruzioni 2 SpA, D.I. Mannocchi Luigino

Žalovaná: Provincia di Fermo

Předběžná otázka

Musí být čl. 47 odst. 2 směrnice 2004/18/ES (1) vykládán v tom smyslu, že v zásadě brání takovým právním předpisům členského státu, jako jsou italské právní předpisy, a sice čl. 49 odst. 6 legislativního nařízení 163/2006, který s výjimkou zvláštních případů zakazuje využití schopností více než jednoho pomocného podniku, když stanoví, že „Uchazeč může pro stavební práce využít schopnosti pouze jednoho pomocného podniku pro každou kategorii kvalifikace. Vyhlášení zakázky může připustit využití schopnosti více pomocných podniků z důvodu hodnoty zakázky nebo zvláštní povahy plnění.“?

(1) Úř. věst. 134, s. 114.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte (Itálie) dne 24. února 2012 — Fastweb SpA v. Azienda Sanitaria Locale di Alessandria

(Věc C-100/12)

2012/C 151/25

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Fastweb SpA

Odpůrce: Azienda Sanitaria Locale di Alessandria

Další účastnice řízení: Telecom Italia S.p.A., Path-net S.p.A.

Předběžná otázka

Brání zásady rovného zacházení s účastníky řízení, zákazu diskriminace a ochrany hospodářské soutěže ve veřejných nabídkových řízeních podle směrnice 89/665/EHS (1), naposledy pozměněné směrnicí 2007/66/ES (2), živému právu stanovenému v rozhodnutí plenárního shromáždění Consiglio di Stato č. 4 z roku 2011, podle kterého musí přezkumu vedlejšího opravného prostředku, který směřuje ke zpochybnění oprávnění hlavního navrhovatele napadením jeho přijetí do nabídkového řízení, nutně předcházet přezkum hlavního opravného prostředku a má ve vztahu k přezkumu hlavního opravného prostředku předběžný význam, a to i v případě, kdy má hlavní navrhovatel instrumentální zájem na obnovení celého výběrového řízení a nezávisle na počtu uchazečů, kteří se tohoto řízení zúčastnili, se zvláštním zřetelem na situace, kdy v řízení zůstali pouze dva uchazeči (kterými jsou hlavní navrhovatel a úspěšný uchazeč-vedlejší navrhovatel), přičemž každý z nich usiluje o vyloučení toho druhého z důvodu, že v předložených nabídkách nedodrželi minimální požadavky kladené na nabídku?

(1) Úř. věst. 395, s. 33.

(2) Úř. věst. 335, s. 31.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Essent NV a Essent Nederland BV

(Věc C-105/12)

2012/C 151/26

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Staat der Nederlanden

Žalované:

Essent NV

Essent Nederland BV

Předběžné otázky

Musí být článek 345 SFEU vykládán v tom smyslu, že pod pojem „úprava vlastnictví uplatňovaná v členských státech“ spadá rovněž úprava absolutního zákazu privatizace ve smyslu vyhlášky o akciích provozovatelů soustavy ve spojení s článkem 93 zákona o elektřině z roku 1998 a článkem 85 zákona o plynu, dotčená v projednávaném případě, podle které mohou být podíly na provozovateli soustavy převáděny jen výlučně v rámci státní sféry?

V případě kladné odpovědi na otázku I, má toto za důsledek, že pravidla týkající se volného pohybu kapitálu nejsou použitelná na zákaz skupiny a na zákaz vedlejších činností nebo přinejmenším, že zákaz skupiny a zákaz vedlejších činností nemají být zkoumány s ohledem na pravidla týkající se volného pohybu kapitálu?

Jsou cíle, které sleduje rovněž Won (Wet onafhankelijk netbeheer; zákon o nezávislém provozu soustavy) a které směřují k tomu, aby se prostřednictvím boje proti křížovým dotacím v širokém smyslu (včetně výměny strategických informací) zajistila transparence trhu s energií a zabránilo narušení hospodářské soutěže, čistě hospodářskými zájmy a nebo mohou být považovány rovněž za zájmy, které nemají hospodářskou povahu v tom smyslu, že mohou podle okolností představovat jakožto naléhavé důvody obecného zájmu odůvodnění pro omezení volného pohybu kapitálu?

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Eneco Holding NV

(Věc C-106/12)

2012/C 151/27

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Staat der Nederlanden

Žalovaná: Eneco Holding NV

Předběžné otázky

2)	V případě kladné odpovědi na otázku I, má toto za důsledek, že pravidla týkající se volného pohybu kapitálu nejsou použitelná na zákaz skupiny nebo přinejmenším, že zákaz skupiny nemá být zkoumán s ohledem na pravidla týkající se volného pohybu kapitálu?

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 29. února 2012 — Staat der Nederlanden v. Delta NV

(Věc C-107/12)

2012/C 151/28

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Staat der Nederlanden

Žalovaná: Delta NV

Předběžné otázky

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Vâlcea (Rumunsko) dne 29. února 2012 — SC Volksbank România SA v. Ionuț-Florin Zglimbea, Liana-Ramona Zglimbea

(Věc C-108/12)

2012/C 151/29

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Vâlcea

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SC Volksbank România SA

Žalovaní: Ionuț-Florin Zglimbea, Liana-Ramona Zglimbea

Předběžná otázka

Může být čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 (1) vykládán v tom smyslu, že do pojmu hlavní předmět smlouvy a cena, na který toto ustanovení odkazuje, spadají prvky, které tvoří protiplnění, na které má banka právo na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. roční procentní sazba nákladů smlouvy o spotřebitelském úvěru (jak je definována směrnicí 2008/48 (2) o smlouvách o spotřebitelském úvěru), tvořená zejména pevnou nebo pohyblivou úrokovou sazbou, bankovními poplatky a dalšími náklady zahrnutými a definovanými ve smlouvě?

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 29. února 2012 — Ministero per i beni e le attività culturali a další v. Ordine degli Ingegneri di Verona e Provincia a další

(Věc C-111/12)

2012/C 151/30

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobci: Ministero per i beni e le attività culturali, Ordini degli Ingegneri delle Province di Venezia, di Padova, di Treviso, di Vicenza, di Verona e Provincia, di Rovigo e di Belluno

Žalovaní: Ordine degli Ingegneri di Verona e Provincia, Consiglio Nazionale degli Ingegneri, Consiglio Nazionale degli Architetti, Pianificatori, Paesaggisti e Conservatori, Alessandro Mosconi, Comune di S. Martino Buon Albergo, Ordine degli Architetti Pianificatori Paesaggisti e Conservatori della Provincia di Verona, Istituzione di Ricovero e di Educazione di Venezia (IRE), Ordine degli Architetti di Venezia.

Předběžné otázky

Nebrání směrnice Společenství 85/384/EHS (1), v části, v níž přechodně povoluje výkon činností v oboru architektury (články 10 a 11) migrujícím pracovníkům, kteří získali zvláště určené doklady o dosaženém vzdělání, tomu, aby v Itálii byla pokládána za platnou správní praxe, jež má právní základ v čl. 52 druhém pododstavci části první královského nařízení č. 2537 z roku 1925, jenž specificky vyhrazuje některé práce na nemovitostech umělecké hodnoty pouze uchazečům s titulem „architetto“ nebo uchazečům, kteří prokážou, že splňují zvláštní vzdělanostní požadavky, specifické v oblasti kultury a doplňující ve vztahu k těm, které obecně opravňují k přístupu k činnostem, které všeobecně opravňují k výkonu činností v oboru architektury ve smyslu uvedené směrnice?

Konkrétně, zda taková praxe může podřídit také odborníky pocházející z jiných členských států než z Itálie, ačkoli jsou vybaveni dokladem o dosaženém vzdělání teoreticky způsobilým k výkonu činností patřících do oboru architektury, zvláštnímu ověření jejich odborné způsobilosti (k čemuž dochází také u italských odborníků při zkoušce odborné způsobilosti k výkonu profese architekta) za účelem přístupu k odborným činnostem vymezeným v čl. 52 druhém pododstavci první části královského nařízení č. 2357 z roku 1925?

(1) Úř. věst. L 223, s. 15.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 1. března 2012 — Donal Brady v. Agentura pro ochranu životního prostředí

(Věc C-113/12)

2012/C 151/31

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court, Irsko

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Donal Brady

Odpůrkyně: Agentura pro ochranu životního prostředí

Předběžné otázky

Je členský stát při neexistenci jednoznačného výkladu pojmu „odpad“ pro účely unijního práva oprávněn na základě vnitrostátního práva uložit producentovi prasečího hnoje povinnost prokázat, že se nejedná o odpad, nebo je třeba určit, zda se jedná o odpad, za použití objektivních typových kritérií, na která odkazuje judikatura Soudního dvora Evropské unie:

Pokud je třeba otázku, zda se jedná o odpad, určit za použití objektivních typových kritérií, na která odkazuje judikatura Soudního dvora Evropské unie, jaká míra jistoty je vyžadována ohledně dalšího využití prasečího hnoje, který držitel povolení shromažďuje a skladuje nebo může skladovat po dobu delší než 12 měsíců před jeho dodáním uživatelům?

Pokud prasečí hnůj představuje odpad nebo je za použití relevantních kritérií určeno, že představuje odpad, je členský stát oprávněn uložit producentovi — který hnůj nepoužívá na svých vlastních pozemcích, ale dává jej k dispozici třetím osobám, vlastníkům pozemků, aby jej na těchto pozemcích využily jako hnojivo — osobní odpovědnost za to, že tito uživatelé budou dodržovat unijní právní předpisy týkající se kontroly odpadu nebo hnojiv, aby bylo zajištěno, že používáním tohoto hnoje třetími osobami jako půdního hnojiva na pozemcích nevznikne riziko rozsáhlého znečištění životního prostředí?

Je výše uvedený prasečí hnůj vyloučen z působnosti definice pojmu „odpad“ podle čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu iii) směrnice 75/442/EHS (1), ve znění směrnice Rady 91/156 (2), jelikož je „již upraven jinými předpisy“, konkrétně směrnicí Rady 91/676/EHS (3), když Irsko v okamžiku vydání povolení ještě neprovedlo směrnici Rady 91/676/EHS, žádné jiné vnitrostátní právní předpisy neupravovaly použití prasečího hnoje jako hnojiva na pozemcích a nařízení Rady (ES) č. 1774/2002 (4) nebylo dosud přijato?

(1) Směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23).

(2) Směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3).

(3) Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. (Úř. věst. L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 68).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (Úř. věst. L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92).

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la Audiencia Provincial de Burgos (Španělsko) dne 5. března 2012 — La Retoucherie de Manuela, S. L. v. La Retoucherie de Burgos, S. C.

(Věc C-117/12)

2012/C 151/32

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Burgos

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: La Retoucherie de Manuela, S. L.

Žalovaná: La Retoucherie de Burgos, S. C.

Předběžné otázky

Je třeba slovní spojení „prostory a pozemky, ve kterých kupující působil během smluvního období“, jež je použito v čl. 5 písm. b) nařízení č. 2790/1999 (1), vykládat v tom smyslu, že je omezeno na místo nebo fyzický prostor, v němž bylo prodáváno zboží nebo poskytovány služby během platnosti smlouvy, nebo se může vztahovat na celé území, na němž kupující působil během smluvního období?

2)	Pokud se Soudní dvůr vysloví pro první z těchto výkladů, může být v případě franšízové smlouvy, v níž je přiděleno nabyvateli franšízy určité území, slovní spojení „prostory a pozemky“ totožné s územím, na kterém nabyvatel franšízy působil během smluvního období?

(1) Nařízení Komise ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21).

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Giurgiu (Rumunsko) dne 6. března 2012 — SC Volksbank România SA v. Comisariatul Județean pentru Protecția Consumatorilor Giurgiu

(Věc C-123/12)

2012/C 151/33

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Giurgiu

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: SC Volksbank România SA

Odpůrce: Comisariatul Județean pentru Protecția Consumatorilor Giurgiu

Předběžné otázky

Může být čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS (1) vykládán v tom smyslu, že pojmy „hlavní předmět smlouvy“ a „cena“, na které toto ustanovení odkazuje, zahrnují aspekty, jež představují protislužbu, na kterou má finanční instituce právo na základě spotřebitelské úvěrové smlouvy, a sice roční procentní sazbu nákladů úvěrové smlouvy tvořenou zejména pevnou nebo variabilní úrokovou sazbou, bankovními poplatky a dalšími náklady zahrnutými a vymezenými ve smlouvě?

Může být čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu, který provedl takový předpis do vnitrostátního práva, aby při výkonu soudní pravomoci postupoval tak, že bude zjišťovat nepřiměřenou povahu smluvních podmínek spočívajících v hlavním předmětu smlouvy a v přiměřenosti ceny?

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288)

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Plovdiv (Bulharsko) dne 7. března 2012 — AES-3C Marica East 1 EOOD v. Direktor na Direkcija „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ — Plovdiv

(Věc C-124/12)

2012/C 151/34

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Plovdiv

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: AES-3C Marica East 1 EOOD

Žalovaný: Direktor na Direkcija „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ — Plovdiv

Předběžné otázky

Je takové právní ustanovení, jako je ustanovení čl. 70 odst. 1 druhého bodu zákona o dani z přidané hodnoty, podle kterého se osobě povinné k dani nemá přiznat právo na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých dopravních služeb, pracovních oděvů a ochranných prostředků, jakož i z výdajů vynaložených na služební cesty, protože tyto zboží a služby byly fyzickým osobám, totiž zaměstnancům pracujícím ve prospěch osoby povinné k dani, poskytnuty bezplatně, v souladu s čl. 168 písm. a) a článkem 176 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1), pokud se vezmou v úvahu tyto skutečnosti:

—	osoba povinná k dani se zaměstnanci neuzavřela pracovní smlouvy, nýbrž je používá na základě smlouvy o „poskytování pracovníků“ uzavřené s jinou osobou povinnou k dani, která je zaměstnavatelem pracovníků;

—	přijaté dopravní služby jsou používány k dopravě zaměstnanců z jednotlivých sběrných míst na pracoviště a zpět a pro zaměstnance neexistuje žádná organizovaná veřejná doprava umožňující dostat se na pracoviště;

—	poskytnutí pracovních oděvů a ochranných prostředků požaduje zákoník práce a zákon o ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti;

—

v souvislosti s dopravními službami, pracovním oděvem a ochrannými prostředky, jakož i výdaji na služební cesty by byl odpočet daně z přidané hodnoty nesporný, kdyby tyto zboží a služby poskytl zaměstnavatel pracovníků. V projednávaném případě však příslušná poskytnutí proběhla ze strany osoby povinné k dani, která sice není zaměstnavatelem, ale na základě smlouvy o poskytování pracovníků má z práce prospěch a nese s ní spojené náklady?

Poskytuje článek 176 směrnice 2006/116 členskému státu právo zavést při svém přistoupení k Evropské unii omezení týkající se výkonu práva na odpočet daně, jakým je omezení stanovené v čl. 70 odst. 1 druhém bodě zákona o dani z přidané hodnoty, a to, že „jsou zboží nebo služby určeny pro bezúplatná plnění“, pokud zákon, který byl platný do dne přistoupení, takové omezení výslovně nestanovil?

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, vyplývá z toho, že přijaté zboží a služby jsou určeny pro „bezúplatná plnění“, pokud byly zakoupeny pro účely hospodářské činnosti, ale z hlediska své povahy jejich použití vyžaduje, aby byly přenechány zaměstnancům pracujícím v podniku osoby povinné k dani?

(1) Úř. věst. L 347, s. 1.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal do Trabalho do Porto (Portugalsko) dne 8. března 2012 — Sindicato dos Bancários do Norte a další v. BPN — Banco Português de Negócios, SA

(Věc C-128/12)

2012/C 151/35

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal do Trabalho do Porto

Účastníci původního řízení

Žalobci: Sindicato dos Bancários do Norte, Sindicato dos Bancários do Centro, Sindicato dos Bancários do Sul e Ilhas, Luís Miguel Rodrigues Teixeira de Melo

Žalovaná: BPN — Banco Português de Negócios, SA

Předběžné otázky

1)	Je třeba zásadu rovného zacházení, z níž vychází zákaz diskriminace, vykládat tak, že se vztahuje i na pracovníky ve veřejném sektoru?

Je skutečnost, že stát prostřednictvím uvedeného zákona o obecném rozpočtu státu na rok 2011 zavedl snížení platů, a to pouze v případě pracovníků, kteří vykonávají funkce ve veřejném sektoru nebo v sektoru veřejného podnikání, v rozporu se zásadou zákazu jakékoli diskriminace vzhledem k tomu, že vede k diskriminaci na základě veřejnoprávní povahy pracovního poměru?

3)	Je třeba právo na pracovní podmínky respektující důstojnost, stanovené v uvedeném čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (1), vykládat tak, že vede k zákazu snižování odměn bez souhlasu pracovníka, pokud nedošlo ke změně pracovní smlouvy?

4)	Je třeba právo na pracovní podmínky respektující důstojnost, stanovené v uvedeném čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, vykládat tak, že zahrnuje také právo pracovníků na spravedlivou odměnu za práci, která jim i jejich rodinám zajistí uspokojivou životní úroveň?

Není-li snížení platů jediným opatřením, které je nezbytné a zásadní pro úsilí o konsolidaci veřejných financí v situaci, kdy země prochází závažnou hospodářskou a finanční krizí, je toto snížení vzhledem k tomu, že ohrožuje životní úroveň pracovníků a jejich rodin a finanční závazky, které přijali dříve, než ke snížení platů došlo, v rozporu s právem zakotveným v čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie?

6)	Je toto snížení platů, které portugalský stát zavedl výše uvedeným způsobem, vzhledem k tomu, že nebylo předem oznámeno a pracovníci jej nemohli předvídat, v rozporu s právem na pracovní podmínky respektující důstojnost?

(1) Úř. věst. 2000, C 364, s. 1.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 13. března 2012 — Consiglio Nazionale dei Geologi v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato

(Věc C-136/12)

2012/C 151/36

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Consiglio Nazionale dei Geologi

Odpůrce: Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato

Předběžné otázky

Brání použití čl. 267 třetího pododstavce SFEU ve vztahu k povinnosti soudu posledního stupně podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se otázky výkladu práva Společenství, kterou vznesl účastník řízení, vnitrostátní procesní právní úpravě, která stanoví režim procesních promlčecích lhůt, jako jsou lhůty k podání žaloby, konkrétnost žalobních důvodů, zákaz měnit návrh v průběhu řízení a zákaz měnit návrh účastníka řízení soudem?

Brání použití čl. 267 třetího pododstavce SFEU ve vztahu k povinnosti soudu posledního stupně podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se otázky výkladu práva Společenství, kterou vznesl účastník řízení „filtrovací“ pravomoci vnitrostátního soudu týkající se relevance otázky a posouzení stupně jasnosti právního předpisu Společenství?

Je čl. 267 třetí pododstavec SFEU, je-li vykládán v tom smyslu, že ukládá vnitrostátnímu soudu posledního stupně bezpodmínečnou povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se otázky výkladu práva Společenství, kterou vznesl účastník řízení, koherentní se zásadou přiměřené délky trvání řízení, jak je též vyjádřena v právu Společenství?

Za jakých skutkových a právních okolností znamená nedodržení čl. 267 třetího pododstavce SFEU vnitrostátním soudem „zjevné porušení práva Společenství“ a může mít tento pojem jiný dosah a rozsah pro účely zvláštní žaloby proti státu ve smyslu zákona č. 117 ze dne 13. dubna 1988 na „náhradu škody způsobené při výkonu soudních funkcí a občanskoprávní odpovědnosti soudců“ a obecné žaloby proti státu pro porušení práva Společenství?

II.

Pokud by Soudní dvůr EU přijal tezi „hrubého filtru“ (…), bránící uplatnění vnitrostátních procesněprávních předpisů pokud jde o konkrétnost žalobních důvodů, musí být Soudnímu dvoru EU položena předběžná otázka přesně tak, jak byla formulována ze strany odvolatele [v původním řízení] a [jak je následně] uvedena.

(…) Evropskému soudnímu dvoru se pokládá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článku 101 Smlouvy (dříve článku 81) ve vztahu k právním a etickým předpisům upravujícím povolání geologa, institucionální úlohy a normy fungování Národní rady geologů, související s projednávanou věcí, která následně odkazuje na soudržnost a legitimitu s evropskými normami (uvedený článek 101) v oblasti hospodářské soutěže. (…)

Článek 9, se zvláštním přihlédnutím k písm. g) zákona 112/1963, stanoví, že „Národní rada komory vykonává následující pravomoci, kromě těch, které jí přísluší na základě dalších norem: a) bdí nad dodržováním profesního zákona a všech dalších ustanovení týkajících se povolání; b) vede rejstřík a zvláštní seznam a provádí zápisy a výmazy; c) bdí nad ochranou profesního titulu a vyvíjí přímé činnosti k potlačení abuzivního výkonu povolání; d) přijímá disciplinární opatření; e) na žádost poskytuje vypořádání honorářů; f) poskytuje správu majetku národní komory a ročně vyhotovuje rozpočet a konečné vyúčtování; g) stanoví, v mezích nezbytně nutných k pokrytí nákladů na fungování národní komory, přičemž rozhodnutí je schvalováno ministrem spravedlnosti, výši ročního příspěvku, který se vztahuje na osoby zapsané do rejstříku nebo zvláštního seznamu, jakož i poplatek za zápis do rejstříku nebo seznamu, poplatek za vydání osvědčení a stanoviska k vypořádání honorářů“.

Článek 14 odst. 1 zákona 616/1966, podle něhož „po zápisu do rejstříku nebo na zvláštní seznam může být osobě, která se chová způsobem, jenž není v souladu s důstojností povolání, uložena podle závažnosti jednání jedna z následujících disciplinárních sankcí: 1) důtka; 2) pozastavení výkonu povolání na dobu nepřesahující jeden rok; 3) výmaz“.

Článek 17 zákona 616/1966, podle něhož se „profesní tarif honorářů a odměn a kritéria hrazení nákladů stanoví nařízením ministerstva spravedlnosti po dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu (nyní ministerstvem pro výrobní činnosti) na návrh Národní rady geologů“.

Článek 6 nového etického kodexu ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí č. 143/2006) doplněný rozhodnutím č. 65 ze dne 24. března 2010 o „profesním poskytování služeb“, podle něhož „účinnost poskytnuté služby je dána zásadně: technickou složitostí, šířkou převzaté odpovědnosti, jedinečností zakázky, existencí či neexistencí předchozích technických řešení odkazujících na daný případ, důležitostí technických prvků, které jsou předmětem hodnocení, subjektivitou koordinovaných technických prvků, originalitou řešení, časovou náročností, schopností jednat s nasazením s dalšími — rovněž podnikatelskými — subjekty, které jsou do poskytované služby zapojeny, hodnotou díla“.

Článek 7 nového etického kodexu ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí č. 143/2006) doplněný rozhodnutím č. 65 ze dne 24. března 2010 o důstojnosti povolání, podle něhož „důstojnost odborníka spočívá v zásadě ve správnosti a úplnosti odborného plnění, v dostupnosti účinné technicko-profesní podpory, ve schopnosti použít řádné nástroje, v účinné organizaci kanceláře a profesního týmu, péči o co nepohotovější výkon služeb, v existenci prostředků a struktur pro pokračující aktualizaci, jakož i disponibilitu spolupracovníků a zaměstnanců, ve schopnosti jednat rychle a účinně s nasazením se soukromými a veřejnými orgány a institucemi a s veřejností obecně“.

Článek 17 nového etického kodexu ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí č. 143/2006) doplněný rozhodnutím č. 65 ze dne 24. března 2010 o sazebních parametrech, podle něhož „při vymezení profesní odměny musí geolog vycházet z ustanovení nařízení s mocí zákona č. 223/2006 přeměněného na zákon 248/2006; ze zásady přiměřenosti dle čl. 2233 odst. 2 občanského zákoníku a souboru platných ustanovení zákona upravujících tuto problematiku. Profesní tarif schválený nařízením ministerstva ze dne 18. listopadu 1971 a materiální tarif LL.PP. schválený nařízením ministerstva ze dne 4. dubna 2001 v oblasti použitelné na geology představují legitimní a objektivní technicko-profesní složky při posouzení, vymezení a určení odměn mezi stranami“. Konkrétně k tomuto bodu žádáme Soudní dvůr EU o vyjádření, zda zjistí rozpor s článkem 101 Smlouvy této platné zákonné normy závazné v celém rozsahu, nařízení s mocí zákona 223/2006 s numericko-chronologickým systémem, které je jediným historickým a legitimním systémem na vnitrostátní úrovni i na úrovni Společenství, která jistěže minimálně nezasahuje do znalosti a závazného rozsahu právní normy.

Článek 18 nového etického kodexu ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí č. 143/2006) doplněný rozhodnutím č. 65 ze dne 24. března 2010 o stanovení odměny, podle něhož „v rámci platných právních předpisů, k zaručení kvality poskytovaných služeb, geolog, který vykonává profesní činnost v různých formách — samostatně, jako společnost či jako společník — musí vždy posoudit vlastní odměnu s ohledem na důležitost a složitost zakázky, na důstojnost povolání, na požadované technické znalosti a závazky. Komora bdí nad dodržováním tohoto požadavku s ohledem na zásady profesní soutěže“.

Článek 19 nového etického kodexu ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí č. 143/2006) doplněný rozhodnutím č. 65 ze dne 24. března 2010 o nabídkovém řízení, podle něhož „pro nabídkové řízení, v němž PA oprávněně nepoužije tento parametr profesního tarifu, bude geolog muset posoudit vlastní nabídku s ohledem na důležitost a složitost zakázky, na důstojnost povolání, na požadované technické znalosti a závazky“.

Vzhledem k:

—

nařízení Rady (EHS) č. 2137/85 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) (1), jehož cílem je usnadnit či rozvíjet hospodářskou činnost svých členů, v šestém bodě odůvodnění stanoví, že v něm obsažená ustanovení se nedotýkají použití právních předpisů nebo deontologických pravidel na vnitrostátní úrovni týkajících se podmínek výkonu činnosti nebo povolání;

—

směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací (2), která v bodě 43 odůvodnění stanoví, že „tato směrnice se zabývá rovněž svobodnými povoláními, nakolik jsou regulována; svobodné povolání je v souladu s touto směrnicí povolání vykonávané osobou, která na základě odpovídající odborné kvalifikace osobně, na vlastní odpovědnost a odborně nezávisle poskytuje duševní a koncepční služby v zájmu klienta a ve veřejném zájmu. Výkon takového povolání může v členských státech podléhat v souladu se Smlouvou zvláštním právním omezením založeným na vnitrostátních právních předpisech a na právních předpisech stanovených autonomně v tomto rámci příslušným profesním sdružením nebo organizací, které zaručují a dále rozvíjí profesionalitu, kvalitu a vztah důvěry s klientem“.

—

směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (3), známé jako „směrnice o službách“, která v bodě 115 odůvodnění uvádí, že „[k]odexy chování na úrovni Společenství mají stanovit minimálních normy chování a doplňují právní požadavky členských států. Členským státům nebrání v tom, aby v souladu s právem Společenství přijímaly v právních předpisech přísnější opatření, ani nebrání vnitrostátním profesním subjektům v tom, aby ve svých vnitrostátních kodexech chování poskytovaly větší ochranu.“

Konečně je Evropský soudní dvůr žádán o vyjádření k souladu uvedeného rozdílu mezi profesním podnikem a obchodním podnikem, jakož i profesní soutěží a hospodářskou soutěží, z právního a organizačního hlediska, s článkem 101 Smlouvy.

a)	zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma brání či zakazuje odkazu na důstojnost odborníka — v daném případě geologa — při stanovení profesního tarifu;

b)	zda podle článku 101 SFEU či jiné evropské normy odkaz na složky důstojnosti povolání znamená omezující účinky z hlediska profesní soutěže;

zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma stanoví, že požadavky na důstojnost povolání, jakožto složky odměny odborníka ve spojení s tarifem definovaným s výslovně minimální možností odchylky — s výslovným a formálním odkazem na článek 17 nového etického kodexu geologů, na právní předpisy, které tato odchylka umožňuje (nařízení s mocí zákona č. 223/2006, přeměněné na zákon 248/2006) mohou být považovány za navádění k jednání omezujícímu hospodářskou soutěž;

zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma zakazuje odkaz na profesní tarif — stanovený pro geology zákonným předpisem, nařízením ministerstva spravedlnosti po dohodě s ministerstvem pro výrobní činnost a s výslovným a formálním odkazem na nařízení s mocí zákona č. 223/2006 a na článek 17 nového etického kodexu — jakožto technicko-profesního předpisu pro stanovení odměny;

zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma zakazuje vztah mezi důležitostí služeb, požadavky na důstojnost povolání, jak jsou definovány v článcích 6 a 7 nového etického kodexu geologů s profesní odměnou, jak vyplývá z čl. 2233 odst. 2, podle něhož „v každém případě míra (profesní) odměny musí odpovídat důležitosti díla a důstojnosti povolání“;

f)	zda podle článku 101 SFEU lze odkaz na čl. 2233 odst. 2 občanského zákoníku považovat za oprávněný a nevedoucí k omezení hospodářské soutěže;

g)	zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma stanoví v oblasti hospodářské soutěže — v případě geologů — právní rovnocennost profesních komor, dle úpravy zvláštními normami za účelem sledování institucionálních účelů a ujednání a spojování obchodních podniků představujících protisoutěžní ujednání;

zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma umožňuje stanovit rovnocennost mezi příspěvkem komoře povinným ze zákona — uloženým z důvodu výkonu institucionálních úkolů a účelů — s činností prodeje zboží a služeb a s hospodářským ziskem uskutečněným a dosaženým prostřednictvím protisoutěžního jednání ze strany spojování obchodních podniků;

i)	zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma opravňuje v tomto případě uplatnění sankce;

j)	zda článek 101 SFEU či jiná evropská norma opravňuje podřízení obligatornímu poplatku z příspěvku komoře, který je povinně uložen ze zákona, přirovnáním tohoto příspěvku k zisku a příjmu z protisoutěžní ekonomicko-obchodní dohody. (…).

III.

Podpůrně pro případ, že Soudní dvůr rozhodne o otázkách výkladu čl. 267 třetího pododstavce SFEU v tom smyslu, že vnitrostátní procesněprávní pravidla nemají na jeho použití vliv a že existuje povinnost pomoci vnitrostátního soudu a o předběžné otázce, jak byla vznesena odvolatelem, v tom smyslu, že je otázka účastníka řízení obecná, brání právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže a povolání, a zejména ustanovení Společenství dovolávaná odvolatelem v jeho otázce, přijetí profesních etických kodexů, které stanoví výši odměny odpovídající důstojnosti povolání, kvalitě a kvantitě vykonané práce s tím výsledkem, že odměny nacházející se pod minimální hranicí sazby (a které jsou tudíž konkurenční) mohou být disciplinárně sankcionovány pro porušení etických pravidel?

podpůrně pro případ, že Soudní dvůr rozhodne o otázkách výkladu čl. 267 třetího pododstavce SFEU v tom smyslu, že vnitrostátní procesněprávní pravidla nemají na jeho použití vliv a že existuje povinnost pomoci vnitrostátního soudu a o předběžné otázce, jak byla vznesena odvolatelem, v tom smyslu, že je otázka účastníka řízení obecná, pokud vnitrostátní právo stanoví přísnější pravidla ochrany hospodářské soutěže, než jsou pravidla Společenství v této oblasti, zejména tím, že stanoví, že se lze odchýlit od minimálních sazeb honorářů za odborné výkony, kdežto právo Společenství naopak patrně ještě dovoluje za určitých podmínek neodchýlit se od minimálních sazeb, a v důsledku toho představuje počínání profesní komory, která stanoví nemožnost odchýlit se od minimálních sazeb, dohodu omezující hospodářskou soutěž z hlediska vnitrostátního práva, zatímco by jí mohlo nebýt z hlediska práva Společenství, práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a zejména právní úpravy Společenství v oblasti dohod omezujících hospodářskou soutěž, brání takovémuto výsledku se domnívat, že dané počínání lze sankcionovat jako omezující dohodu podle vnitrostátních právních předpisů, a nikoliv také podle právních předpisů Společenství, pokud jsou vnitrostátní právní předpisy na ochranu hospodářské soutěže přísnější, než jsou právní předpisy Společenství v této oblasti?

(1) Úř. věst. C 199, s. 1.

(2) Úř. věst. 255, s. 22.

(3) Úř. věst. 376, s. 36.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/24

Žaloba podaná dne 14. března 2012 — Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-137/12)

2012/C 151/37

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Cujo, I. Rogalski a R. Vidal Puig, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Rady 2011/853/EU ze dne 29. listopadu 2011 o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem jménem Evropské unie (1);

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V rámci svého prvního žalobního důvodu Komise uplatňuje, že článek 114 SFEU není vhodným právním základem k přijetí napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí by mělo být podle žalobkyně založeno na čl. 207 odst. 4 SFEU, který Radu opravňuje k uzavírání dohod v oblasti společné obchodní politiky, jak je definována v čl. 207 odst. 1 SFEU. Cílem dotčené úmluvy není „zlepšit fungování vnitřního trhu“, jeho hlavním cílem je „usnadnit“ a „podpořit“ poskytování služeb s podmíněným přístupem mezi Unií a ostatními evropskými zeměmi. Úmluva má přímý a bezprostřední účinek na poskytování služeb s podmíněným přístupem, jakož i na obchod s nelegálními zařízeními a na služby související s těmito zařízeními. Úmluva tedy spadá do působnosti společné obchodní politiky.

V rámci druhého žalobního důvodu se žalobkyně dovolává porušení výlučné externí pravomoci Unie (čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 a 2 SFEU) v tom, že Rada dospěla k závěru, že uzavření úmluvy nespadá do výlučné pravomoci Unie, i když úmluva spadá do společné obchodní politiky nebo každopádně uzavření úmluvy se může dotknout společných pravidel nebo změnit jejich dosah.

(1) Úř. věst. L 336, s. 1.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad — Varna (Bulharsko) dne 15. března 2012 — Rusedespred OOD v. Direktor na Direktsia „Obzhalvane i upravlenie na izpalnenieto“ — Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite

(Věc C-138/12)

2012/C 151/38

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad — Varna

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Rusedespred OOD

Žalovaný: Direktor na Direktsia „Obzhalvane I upravlenie na izpalnenieto“ — Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite

Předběžné otázky

Je osoba povinná k dani oprávněna na základě zásady daňové neutrality požadovat v rámci stanovené promlčecí lhůty vrácení chybně vyfakturované a nesplatné daně z přidané hodnoty, pokud je plnění, za které daň vyfakturovala, podle vnitrostátního práva osvobozeno od daně, ohrožení výběru daně je odstraněno a pravidlo upravující opravu faktur, které je stanoveno ve vnitrostátním zákoně, není použitelné?

Brání společný systém daně z přidané hodnoty, jakož i zásady neutrality, efektivity a rovného zacházení odmítnutí — opírajícímu se o vnitrostátní ustanovení, kterým se provádí článek 203 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) — orgánu příslušného pro příjmy vrátit osobě povinné k dani daň z přidané hodnoty, kterou tato vyfakturovala na faktuře, pokud tato daň není splatná, protože se jedná o plnění osvobozené od daně, přesto však byla chybně vyfakturována, zaúčtována a zaplacena, jestliže pořizovateli nebo příjemci služby byl v souvislosti s tímto obratem již pravomocným výměrem daňové kontroly odmítnut nárok na odpočet daně s odůvodněním, že dodavatel nebo poskytovatel daň neoprávněně vyfakturoval?

Může se osoba povinná k dani odvolat přímo na zásady, jimiž se řídí společný systém daně z přidané hodnoty, a to konkrétně na zásady daňové neutrality a efektivity, aby tím napadla vnitrostátní právní úpravu nebo její uplatňování daňovými orgány nebo soudy, která porušuje uvedené zásady, resp., aby napadla neexistenci vnitrostátní právní úpravy, která uvedené zásady porušuje?

(1) Úř. věst. L 347, s. 1

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Varna (Bulharsko) dne 21. března 2012 — Christomir Marinov v. Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ gr. Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite

(Věc C-142/12)

2012/C 151/39

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Varna

Účastníci původního řízení

Žalobce: Christomir Marinov

Žalovaný: Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ — Varna pri Tsentralno Upravlenie na Natsionalnata Agentsia za Prihodite

Předběžné otázky

Je nutno vykládat čl. 18 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty v tom smyslu, že zahrnuje i případy, v nichž je důvodem ukončení zdanitelné hospodářské činnosti skutečnost, že na základě vyškrtnutí z rejstříku zaniká možnost osoby povinné k dani vybrat daň z přidané hodnoty a provést její odpočet?

2)	Brání článek 74 a článek 80 směrnice 2006/112 vnitrostátnímu ustanovení, které stanoví pro případy ukončení zdanitelné hospodářské činnosti, že základem daně z obratu je obvyklá cena majetku existujícího v okamžiku vyškrtnutí z rejstříku?

3)	Má článek 74 směrnice 2006/112 přímý účinek?

4)	Jsou při zjišťování základu daně podle článku 74 směrnice 2006/112 relevantní délka období od okamžiku zakoupení majetku až do okamžiku ukončení zdanitelné hospodářské činnosti jakož i snížení hodnoty, ke kterému došlo po nabytí majetku?

(1) Úř. věst. L 347, s. 1.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hovrätten för Nedre Norrland (Odvolací soud pro jižní Norrland) (Švédsko) dne 26. března 2012 — ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB v. Frank Koot, Evergreen Investments B.V.

(Věc C-147/12)

2012/C 151/40

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Hovrätten för Nedre Norrland (Odvolací soud pro jižní Norrland)

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB

Odpůrci:

1)	Frank Koot

2)	Evergreen Investments B.V.

Předběžné otázky

1)	Je třeba čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládat tak, že představují vyčerpávající odchylnou úpravu od hlavního pravidla obsaženého v článku 2 ve sporech o náhradu škody?

Je třeba výraz „věci týkající se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání“ v čl. 5 odst. 3 nařízení vykládat tak, že se toto ustanovení vztahuje na žalobu věřitele proti členovi představenstva společnosti, směřuje-li žaloba k určení odpovědnosti člena představenstva za dluhy společnosti v případě, že nepodnikl formální kroky za účelem dohledu nad finanční situací společnosti a namísto toho pokračoval v řízení společnosti a zatěžoval ji dalšími dluhy?

Je třeba výraz „věci týkající se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání“ v čl. 5 odst. 3 nařízení vykládat tak, že se toto ustanovení vztahuje na žalobu věřitele proti vlastníkovi společnosti, směřuje-li žaloba k určení odpovědnosti vlastníka za dluhy společnosti v případě, že akcionář pokračuje v podnikání i přes skutečnost, že k podnikání není dostatek kapitálu a společnost je nucena vstoupit do likvidace?

4)	Je třeba výraz „věci týkající se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání“ v čl. 5 odst. 3 nařízení vykládat tak, že se vztahuje na žalobu věřitele proti vlastníkovi společnosti, který se zavázal uhradit dluhy společnosti?

5)	Pokud je třeba na druhou otázku odpovědět kladně, má se za to, že způsobená škoda vznikla v Nizozemsku, nebo ve Švédsku, má-li člen představenstva bydliště v Nizozemsku a porušení povinností představenstva se týká švédské společnosti?

6)	Pokud je třeba na třetí nebo čtvrtou otázku odpovědět kladně, má se za to, že způsobená škoda vznikla v Nizozemsku, nebo ve Švédsku, má-li vlastník bydliště v Nizozemsku a společnost je švédská?

7)	Pokud se čl. 5 odst. 1 nebo čl. 5 odst. 3 nařízení použijí v jakékoliv z popsaných situací, je z hlediska použití těchto článků relevantní, byla-li pohledávka převedena z původního věřitele na jinou osobu?

(1) Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/26

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen — Belgie) — Anex Customs BVBA v. Belgický stát, KBC Bank NV

(Věc C-163/11) (1)

2012/C 151/41

Jednací jazyk: nizozemština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 179, 18.6.2011.

Tribunál

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/27

Usnesení Tribunálu ze dne 22. března 2012 — Viasat Broadcasting UK v. Komise

(Věc T-114/09) (1)

(Státní podpory - Navrácení podpory - Zánik právního zájmu na podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

2012/C 151/42

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Viasat Broadcasting UK Ltd (West Drayton, Middlesex, Spojené království) (zástupci: S. Kalsmose-Hjelmborg a M. Honoré, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně N. Khan a B. Martenczuk, poté B. Stromsky a L. Flynn, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Dánské království (zástupci: původně J. Bering Liisberg, poté C. Vang, zmocněnci, ve spolupráci s P. Bieringem a K. Lundgaard Hansenem, advokáty) a TV2 Danmark A/S (Odense C, Dánsko) (zástupce: O. Koktvedgaard, advokát)

Předmět

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 4224 final ze dne 4. srpna 2008 ve věci N 287/2008 týkající se podpory poskytnuté na záchranu společnosti TV2 Danmark A/S

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Viasat Broadcasting UK Ltd, Evropská komise, Dánské království a TV2 Danmark A/S ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 141, 20.6.2009.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/27

Usnesení Tribunálu ze dne 19. března 2012 — Associazione „Giùlemanidallajuve“ v. Komise

(Věc T-273/09) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Zneužití dominantního postavení - Zamítnutí stížnosti - Oprávněný zájem - Zájem Společenství - Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná)

2012/C 151/43

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Associazione „Giùlemanidallajuve“ (Cerignola, Itálie) (zástupci: L. Misson, G. Ernes a A. Pel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a V. Di Bucci, zmocněnci, ve spolupráci s J. Derenne, advokát)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Fédération internationale de football association (FIFA) (Curych, Švýcarsko) (zástupci: A. Barav a D. Reymond, advokáti)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 3916 ze dne 12. května 2009 přijatého na základě čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004, kterým se z důvodu nedostatku oprávněného zájmu a zájmu Společenství zamítá stížnost podaná žalobkyní, jež se týká porušení článku 81 ES a článku 82 ES, jehož se měly dopustit Federazione italiana giuoco calcio, Comitato olimpico nazionale italiano, Union of European Football Associations a Fédération Internationale de football association v rámci sankcí uložených Juventus Football Club v Turíně (Itálie) (věc COMP/39.464 — Supporters Juventus Turin/FIGC CONI UEFA-FIFA).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Associazione „Giùlemanidallajuve“ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.

3)	Fédération internationale de football association (FIFA) ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 244, 10.10.2009.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/27

Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — Connefroy a další v. Komise

(Věc T-327/09) (1)

(Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Nesplnění podmínky osobního dotčení - Nepřípustnost)

2012/C 151/44

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Philippe Connefroy (Le Rozel, Francie); Jean-Guy Gueguen (Carantec, Francie); a EARL de Cavagnan (Grézet-Cavagnan, Francie) (zástupkyně: C. Galvez, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise (zástupce: B. Stromsky, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2009/402/ES ze dne 28. ledna 2009 týkající se ročních hospodářských plánů v odvětví ovoce a zeleniny provedených Francií (Úř. věst. L 127, s. 11).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Philippe Connefroy, Jean-Guy Gueguen a EARL de Cavagnan ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.

(1) Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/28

Usnesení Tribunálu ze dne 26. března 2012 — Cañas v. Komise

(Věc T-508/09) (1)

(Hospodářská soutěž - Antidopingová pravidla - Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti - Ukončení profesionální činnosti - Ztráta právního zájmu na zahájení řízení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

2012/C 151/45

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Guillermo Cañas (Buenos Aires, Argentina) (zástupci: původně F. Laboulfie a C. Aguet, poté Y. Bonnard, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: P. Van Nuffel a F. Ronkes Agerbeek, zmocněnci, ve spolupráci s J. Derennem, advokátem)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Světová antidopingová agentura (Lausanne, Švýcarsko) (zástupci: G. Berrisch, advokát, D. Cooper, solicitor, a N. Chesaites, barrister); a ATP Tour, Inc. (Wilmington, Delaware, Spojené státy) (zástupci: B. van de Walle de Ghelcke a J. Marchandise, advokáti)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 7809 ze dne 12. října 2009 ve věci COMP/39.471, kterým byla z důvodu nedostatku zájmu Společenství zamítnuta stížnost žalobce týkající se porušení článku 81 ES a článku 82 ES směřující proti Světové antidopingové agentuře, ATP Tour, Inc. a Mezinárodní radě pro sportovní arbitráž (CIAS)

Výrok

1)	K projednávané žalobě není namístě vydat rozhodnutí ve věci samé.

2)	Guillermo Cañas ponese vlastní náklady řízení a ukládají se mu rovněž náklady vzniklé Evropské komisi.

3)	Světová antidopingová agentura a ATP Tour, Inc. ponesou vlastní nákaldy řízení.

4)	K žádosti European Elite Athletes Association o vedlejší účastenství není namístě vydat rozhodnutí ve věci samé.

(1) Úř. věst. C 80, 27.3.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/28

Usnesení Tribunálu ze dne 29. března 2012 — Asociación Española de Banca v. Komise

(Věc T-236/10) (1)

(Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Režim podpory umožňující daňový odpis finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích - Rozhodnutí, které prohlašuje režim podpory za neslučitelný se společným trhem a nenařizující vrácení podpory - Sdružení - Neexistence osobního dotčení - Nepřípustnost)

2012/C 151/46

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Asociación Española de Banca (Madrid, Španělsko) (zástupci: J. Buendía Sierra, E. Abad Valdenebro, M. Muñioz de Juan a R. Calvo Salinero, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a C. Urraca Caviedes, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení čl. 1 odst. 1 a podpůrně článku 4 rozhodnutí Komise ze dne 28. října 2009 o daňových odpisech finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) zavedených Španělskem (Úř. věst. L 7, s. 48).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Asociación Española de Banca se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 195, 17.7.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/29

Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — European Goldfields v. Komise

(Věc T-261/11) (1)

(Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Podpora poskytnutá řeckými orgány ve prospěch těžební společnosti Ellinikos Chrysos, jež spočívala v převodu důlního provozu Cassandra za cenu nižší, než činila skutečná tržní hodnota, a v osvobození této transakce od daně - Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za protiprávní a kterým se nařizuje její navrácení spolu s úroky - Nedostatek právního zájmu - Nepřípustnost)

2012/C 151/47

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: European Goldfields Ltd (Whitehorse, Yukon, Kanada) (zástupci: K. Adamantopoulos, E. Petritsi, E. Trova a P. Skouris, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: É. Gippini Fournier a D. Triantafyllou, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2011/452/EU ze dne 23. února 2011 o státní podpoře C 48/08 (ex NN 61/08), kterou poskytlo Řecko společnosti Ellinikos [Ch]rysos SA (Úř. věst. L 193, p. 27).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnosti European Goldfields Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	O návrhu na vstup společnosti Ellinikos Chrysos AE Metalleion kai Viomixanias Chrysou do řízení jako vedlejší účastnice není třeba rozhodovat.

(1) Úř. věst. C 219, 23.7.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/29

Usnesení Tribunálu ze dne 23. března 2012 — Ecologistas en Acción v. Komise

(Věc T-341/11) (1)

(Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Implicitní odepření přístupu - Právní zájem na podání žaloby - Explicitní rozhodnutí přijaté po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

2012/C 151/48

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Ecologistas en Acción-CODA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. Doreste Hernández, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: I. Martínez del Peral a P. Costa de Oliveira, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Španělské království (zástupci: původně M. Muñoz Pérez, abogado del Estado, ve spolupráci s J. M. Rodriguez Cârcamem, advokátem, poté S. Centeno Huerta, abogado del Estado)

Předmět věci

Návrh na zrušení implicitního rozhodnutí Komise, jímž byl žalobci odepřen přístup k několika dokumentům týkajícím se výstavby přístavu v Granadille (Tenerife, Španělsko), jež Komisi poskytly španělské orgány podle čl. 6 odst. 4 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102).

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodovat.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Ecologistas en Accion-CODA.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 252, 27.8.2011.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/29

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Makhlouf v. Rada

(Věc T-97/12)

2012/C 151/49

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Rami Makhlouf (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu žalobce za přípustnou a opodstatněnou;

—	zrušil rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 i nařízení č. 36/2012 (EU) ze dne 18. ledna 2012 a jejich následné prováděcí akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody, které jsou v hlavních bodech totožné nebo podobné s žalobními důvody uplatňovanými ve věci T-432/11, Makhlouf v. Rada (1).

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 13.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/30

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Makhlouf v. Rada

(Věc T-98/12)

2012/C 151/50

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Ehab Makhlouf (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 a nařízení (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 a na ně navazující prováděcí akty, a to v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody, které jsou v podstatě totožné s žalobními důvody uplatněnými ve věci T-433/11, Makhlouf v. Rada (1), nebo jsou jim podobné.

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 14.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/30

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Syriatel Mobile Telecom v. Rada

(Věc T-99/12)

2012/C 151/51

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Syriatel Mobile Telecom (Joint Stock Company) (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	určil, že návrh žalobkyně je přípustný a opodstatněný;

—	v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011, jakož i nařízení (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 a následné související prováděcí akty v rozsahu, v němž se dotýkají žalobkyně;

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby se žalobkyně dovolává čtyř žalobních důvodů, přičemž první tři jsou v zásadě totožné nebo podobné, jako jsou žalobní důvody uplatněné ve věcech T-432/11, Makhlouf v. Rada (1), a T-433/11, Makhlouf v. Rada (2).

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení, které vedlo k narušení hospodářské soutěže uvnitř Evropské unie, v Sýrii i mezi oběma těmito územími.

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 13.

(2) Úř. věst. 2011, C 290, s. 14.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/30

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Almashreq Investment v. Rada

(Věc T-100/12)

2012/C 151/52

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Almashreq Investment Co. (Joint-Stock Holding Company) (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu žalobkyně za přípustnou a opodstatněnou;

—	v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011, jakož i nařízení č. 36/2012 (EU) ze dne 18. ledna 2012 na ně navazující prováděcí akty v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně tři žalobní důvody, které jsou v podstatných rysech totožné nebo podobné s žalobními důvody uplatněnými v rámci věcí T-432/11, Makhlouf v. Rada (1), a T-433/11, Makhlouf v. Rada (2).

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 13.

(2) Úř. věst. 2011, C 290, s. 14.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/31

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Cham v. Rada

(Věc T-101/12)

2012/C 151/53

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cham Holding Co. SA (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu žalobkyně za přípustnou a opodstatněnou;

—	v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011, jakož i nařízení č. 36/2012 (EU) ze dne 18. ledna 2012 na ně navazující prováděcí akty v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 13.

(2) Úř. věst. 2011, C 290, s. 14.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/31

Žaloba podaná dne 22. února 2012 — Sorouh v. Rada

(Věc T-102/12)

2012/C 151/54

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sorouh Joint Stock Company (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	v důsledku toho zrušil rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 a nařízení (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 a na ně navazující prováděcí akty, a to v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody, které jsou v podstatě totožné s žalobními důvody uplatněnými ve věcech T-432/11, Makhlouf v. Rada (1), a T-433/11, Makhlouf v. Rada (2), nebo jsou jim podobné.

(1) Úř. věst. 2011, C 290, s. 13.

(2) Úř. věst. 2011, C 290, s. 14.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/31

Žaloba podaná dne 24. února 2012 — T&L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise

(Věc T-103/12)

2012/C 151/55

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: T&L Sugars Ltd (Londýn, Spojené království) a Sidul Açúcares, Unipessoal Lda (Santa Iria de Azóia, Portugalsko) (zástupci: D. Waelbroeck, advokát, a D. Slater, Solicitor)

Žalovaná: Evropská komise a Evropská unie, zastoupená Evropskou komisí

Návrhová žádání žalobkyně

—

prohlásit projednávanou žalobu na neplatnost podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU nebo námitku nepoužitelnosti podle článku 277 SFEU směřující proti nařízení č. 1240/2011, nařízení č. 1308/2011, nařízení č. 1239/2011, nařízení č. 1281/2011, nařízení č. 1316/2011, nařízení č. 1384/2011, nařízení č. 27/2012 a nařízení č. 57/2012 za přípustnou a opodstatněnou;

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1240/2011 ze dne 30. listopadu 2011, kterým se stanoví výjimečná opatření, pokud jde o uvolnění cukru a isoglukózy nepodléhajících kvótám na trh Unie při snížené dávce z přebytku v hospodářském roce 2011/12 (Úř. věst. L 318, s. 9);

—

zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1308/2011 ze dne 14. prosince 2011 o stanovení přídělového koeficientu, o odmítnutí dalších žádostí a o uzavření lhůty pro podání žádostí o dostupná množství cukru nepodléhající kvótám, jež mají být prodána na trhu Unie při snížené dávce z přebytku v hospodářském roce 2011/12 (Úř. věst. L 332, s. 8);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1239/2011 ze dne 30. listopadu 2011, kterým se zahajuje stálé nabídkové řízení na dovoz cukru kódu KN 1701 se sníženou celní sazbou na hospodářský rok 2011/12 (Úř. věst. L 318, s. 4);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1281/2011 ze dne 8. prosince 2011 o stanovení minimální celní sazby pro první dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2011 (Úř. věst. L 327, s. 60);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1316/2011 ze dne 15. prosince 2011 o stanovení minimální celní sazby pro druhé dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2011 (Úř. věst. L 334, s. 16);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1384/2011 ze dne 22. prosince 2011 o stanovení minimální celní sazby pro třetí dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2011 (Úř. věst. L 343, s. 33);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 27/2012 ze dne 12. ledna 2012 o stanovení minimální celní sazby pro cukr pro čtvrté dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2011 (Úř. věst. L 9, s. 12);

—	zrušit prováděcí nařízení Komise (EU) č. 57/2012 ze dne 23. ledna 2012, kterým se pozastavuje nabídkové řízení zahájené prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2011 (Úř. věst. L 19, s. 12);

—	alternativně, prohlásit námitku nepoužitelnosti směřující proti čl. 186 písm. a) a článku 187 nařízení č. 1234/2007 (1) za přípustnou a opodstatněnou a prohlásit tato ustanovení za protiprávní, jakož i zrušit napadená nařízení, která se na těchto ustanoveních přímo či nepřímo zakládají;

—

uložit EU zastoupené Komisí náhradu veškeré škody způsobené žalobkyním v důsledku toho, že Komise porušila své povinnosti, a toto odškodnění za škodu způsobenou žalobkyním v období od 1. dubna 2011 do 29. ledna 2012 stanovit ve výši 87 399 257 eur zvýšené o další ztráty způsobené žalobkyním po tomto dni, nebo v jakékoli jiné výši, která bude odrážet škodu, která již byla žalobkyním způsobena nebo bude způsobena do budoucna, a to v souladu s tím, co žalobkyně dále prokáží během tohoto řízení, a se zvláštním zřetelem na budoucí škodu;

—

uložit zaplacení úroků v souladu s mírou stanovenou v rozhodné době Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace zvýšenou o dva procentní body, nebo v souladu s jakoukoli jinou přiměřenou úrokovou mírou stanovenou Tribunálem ze základní částky, a to za období od vydání rozsudku Tribunálu do jejího skutečného zaplacení;

—	uložit Komisi náhradu veškerých nákladů a výdajů vzniklých v souvislosti s tímto řízením.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů.

1)	První žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož napadená opatření jsou diskriminační vůči zpracovatelům třtinového cukru ve prospěch zpracovatelů cukrové řepy.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení nařízení č. 1234/2007 a nedostatku náležitého právního základu, jelikož žalovaná nemá žádnou pravomoc ke zvýšení kvót a je povinna uložit vysoké a odrazující poplatky za uvolnění cukru nepodléhajícího kvótě, ani není zmocněna či oprávněna přijmout tento druh opatření, které nebylo základním nařízením nikdy zamýšleno.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty, jelikož nařízení č. 1239/2011 a prováděcí nařízení k němu vytvořila systém, v němž není výše cla předvídatelná ani není stanovena s použitím soudržných objektivních kritérií, nýbrž je určena na základě subjektivní ochoty clo odvést, aniž by existovala skutečná souvislost se skutečně dováženými produkty.

4)	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, jelikož žalovaná mohla stejně tak přijmout méně omezující opatření, která by nebyla přijata výlučně v neprospěch dovážejících zpracovatelů cukru.

5)	Pátý žalobní důvod vychází z porušení legitimního očekávání, jelikož žalovaná porušila legitimní očekávání žalobkyň, že s nimi bude zacházeno vyváženým, spravedlivým a nediskriminačním způsobem.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti náležité péče a řádné správy, jelikož žalovaná nejprve i přes opakovaná varování ohledně narušení trhu nejednala vůbec, poté přijala zjevně nevhodná opatření k odstranění tohoto narušení a přitom porušila rovnováhu zavedenou Radou mezi domácími výrobci a dovážejícími zpracovateli.

Na podporu zrušení nařízení č. 57/2012 se žalobkyně dovolávají pouze prvního, čtvrtého a šestého žalobního důvodu.

Alternativně se žalobkyně dovolávají výše uvedených žalobních důvodů jakožto námitky nepoužitelnosti podle článku 277 SFEU směřující proti nařízení č. 1239/2011 a nařízení č. 1308/2011. Zamítne-li Tribunál tyto důvody směřující ke zrušení, uplatňují žalobkyně námitku nepoužitelnosti podle článku 277 SFEU směřující proti čl. 186 písm. a) a článku 187 nařízení č. 1234/2007, na nichž se napadená nařízení zakládají, a navrhují zrušení těchto ustanovení nařízení č. 1234/2007, jakož i napadených nařízení.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. L 299, s. 1; oprava v Úř. věst 2009 L 37, s. 14; Úř. věst. 2010 L 63, s. 30, a Úř. věst. 2010 L 327, s. 79).

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/33

Usnesení Tribunálu ze dne 30. března 2012 — Atlantean v. Komise

(Věc T-125/08) (1)

2012/C 151/56

Jednací jazyk: angličtina

Předseda pátého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 116, 9.5.2008.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/33

Usnesení Tribunálu ze dne 27. března 2012 — Atlantean v. Komise

(Věc T-368/08) (1)

2012/C 151/57

Jednací jazyk: angličtina

Předseda pátého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/33

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. března 2012 — PhysioNova v. OHIM — Flex Equipos de Descanso (FLEX)

(Věc T-501/09) (1)

2012/C 151/58

Jednací jazyk: němčina

Předseda třetího senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 37, 13.2.2010.

26.5.2012

Úřední věstník Evropské unie

C 151/33

Usnesení Tribunálu ze dne 28. března 2012 — X Technology Swiss v. OHIM — Brawn (X-Undergear)

(Věc T-581/10) (1)

2012/C 151/59

Jednací jazyk: němčina

Předseda šestého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 63, 26.2.2011.