3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/1

—

s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky (ECB) za rok 2009,

—

s ohledem na článek 284 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na článek 15 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky připojeného ke Smlouvě,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. října 2009 o výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009 (KOM(2009)0527) a na pracovní dokument útvarů Komise připojený k tomuto sdělení (SEK(2009)1313/2),

—

s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni, již předsedá Jacques de Larosière, ze dne 25. února 2009,

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0499), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0500), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o výroční zprávě ECB za rok 2008 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. listopadu 2008 o deseti letech HMU: prvních deset let Hospodářské a měnové unie a budoucí problémy (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0314/2010),

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 po finančním kolapsu prohloubeném zhroucením banky Lehman Brothers klesl celkový reálný HDP v eurozóně o 4,1 %; vzhledem k tomu, že za tímto souhrnným údajem se skrývají výrazné rozdíly mezi členskými státy eurozóny,

B.

vzhledem k tomu, že roční průměrná inflace byla 0,3 % a inflační očekávaní ve střednědobém až dlouhodobém výhledu jsou stále v souladu s cílem ECB zachovat míru inflace těsně pod hranicí 2 %,

C.

vzhledem k tomu, že se průměrný schodek veřejných financí v eurozóně zvýšil přibližně na 6,3 % a podíl veřejného dluhu na HDP vzrostl v eurozóně z 69,4 % v roce 2008 na 78,7 % v roce 2009,

D.

vzhledem k tomu, že směnný kurz eura vůči americkému dolaru klesl z 1,39 USD ke dni 2. ledna 2009 na 1,26 USD v polovině března 2009, znovu dosáhl nejvyšší míry 1,51 USD na začátku prosince 2009 a v roce 2010 oslaboval až na minimální hodnotu 1,19 USD ke dni 2. června 2010,

E.

vzhledem k tomu, že směnný kurz čínského juanu vůči euru nebyl v roce 2009 čínskými úřady stanoven správně, a euro tak bylo vůči čínské měně uměle silné,

F.

vzhledem k tomu, že ECB snížila úrokové sazby na 1 % a pokračovala v zásadních a bezprecedentních nestandardních opatřeních na podporu úvěrů; vzhledem k tomu, že celková výše rozvahy ECB v roce 2009 výrazně rostla,

G.

vzhledem k tomu, že v druhé polovině roku 2009 se začaly v eurozóně objevovat známky hospodářské stabilizace a čtvrtletní míra růstu dospěla, i když stále pouze nepatrně, do kladných čísel, avšak tyto souhrnné údaje ukazují, že tento trend se neprojevil ve všech členských státech a některé zůstaly i během tohoto období stále ještě v recesi.

H.

vzhledem k tomu, že předtím, než v řadě zemí eurozóny vypukla krize státního dluhu, očekávala ECB v eurozóně v roce 2010 růst mezi 0,1 a 1,5 % reálného HDP,

1.

vítá skutečnost, že 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která ECB dává statut instituce EU a rozšiřuje pravomoci Parlamentu jakožto hlavního orgánu, jehož prostřednictvím je ECB odpovědná evropským občanům;

2.

vítá obnovení měnového dialogu s novým Evropským parlamentem, který zahájil svou činnost po volbách v červnu 2009;

3.

podporuje návrh, aby bylo v Estonsku ke dni 1. ledna 2011 přijato euro;

4.

poukazuje na skutečnost, že opatření měnové politiky představují z hlediska reálného vývoje cen pouze jeden z mnoha faktorů, přičemž v uplynulých letech došlo ke zvýšení cen především v důsledku spekulativních tendencí na jednotlivých trzích a rostoucího a očekávaného nedostatku přírodních zdrojů;

5.

poukazuje na to, že tyto rozdíly znamenají značné problémy z hlediska vhodné měnové politiky v eurozóně; vyzývá proto vlády, aby koordinovaly své hospodářské politiky;

6.

je hluboce znepokojen tím, že mezi jednotlivými ekonomikami v eurozóně přetrvávají i nadále výrazné makroekonomické rozdíly;

7.

je toho názoru, že finanční krize v některých zemích eurozóny má výrazný dopad na eurozónu jako celek a je odrazem nedostatečného fungování eurozóny; to poukazuje na potřebu reformy a pevnější koordinace hospodářských politik v eurozóně;

8.

naléhavě žádá Komisi a Centrální banku, aby předložily návrhy v souladu s návrhem k Basilejské dohodě III vypracovaným Basilejským výborem, kterými stanoví závazná pravidla pro zavedení anticyklické rezervy; vyzývá Radu, Komisi a Centrální banku, aby se při budoucí ratifikaci návrhů Basilejského výboru na úrovni skupiny G20 zasadily o důsledné a rychlé provedení návrhů;

9.

poukazuje na skutečnost, že zásady Paktu stability a růstu nebyly v minulosti vždy plně dodržovány; připomíná, že i když předlužené členské státy musí splnit cíl, kterým je znovu obnovit rovnováhu veřejných financí a snížit zadlužení, nepovede samotné dosažení tohoto cíle k vyřešení problému s hospodářskými rozdíly mezi zeměmi eurozóny a obecněji v celé EU; vyzývá proto k neomezenému a soudržnějšímu uplatňování Paktu stability a růstu; domnívá se, že Pakt stability a růstu by měl být doplněn zavedením systému včasného varování, který by dokázal odhalit případné nedostatky, např. ve formě „evropského semestru“, aby byl nejen zpřísněn dohled a rozšířena koordinace hospodářské politiky s cílem zajistit fiskální konsolidaci, ale také, aby se nad rámec rozpočtových záležitostí, řešily ostatní makroekonomické nerovnosti a posílily postupy prosazování pravidel;

10.

je přesvědčen, že nyní je nutné přijmout opatření, která by zahájila postupné snižování fiskálních schodků a obnovila důvěru v evropské veřejné finance;

11.

konstatuje, že měnová unie vyžaduje, aby silná a lepší koordinace hospodářských politik byly rázná; lituje skutečnosti, že hospodářská a měnová unie kladla důraz zejména na měnové otázky;

12.

domnívá se, že na členské státy, které se neřídí pravidly eurozóny, pokud jde o veřejné finance a přístup k důvěryhodným statistickým údajům, by se měla vztahovat rozšířená a přírůstková sada opatření, která by měla zajistit přísnější dodržování těchto pravidel;

13.

věří, že neexistence předem stanoveného mechanismu řízení krizí a chování některých vlád jsou příčinou toho, že rychlé řešení krize státního dluhu v některých členských státech eurozóny je obtížné a oslabí v budoucnu schopnost HMU reagovat rychle na případné podobné situace; vyzývá proto k vytvoření stálého rámce pro řízení krizí;

14.

naléhavě upozorňuje na to, že finanční podpora poskytovaná zemím EU v období krize veřejného dluhu musí být určena k tomu, aby vedla ke splácení úvěrů, rozpočtové rovnováze a hospodářské reformě, a zdůrazňuje nebezpečí spojené s přeměnou úvěrů ve finanční příspěvky, což podporuje uzavírání půjček a vytváření dluhů;

15.

vyzývá proto Komisi, aby předložila návrhy na posílení Paktu stability a růstu, jejichž součástí budou konkrétní cíle zaměřené na zmenšení rozdílů v konkurenceschopnosti evropských ekonomik, s cílem stimulovat růst, jenž povede k vytváření pracovních míst;

16.

sdílí obavy týkající se případných spekulací s eurem;

17.

zastává názor, že růst objemu úvěrů a vývoj cen aktiv v EU a ve členských státech jsou klíčovými ukazateli pro účinné sledování finanční stability v rámci HMU a obecněji v celé EU;

18.

je znepokojen neustálými tlaky vyvíjenými na trhy se státními dluhopisy eurozóny, které se projevují širším rozpětím; domnívá se, že přechod k jistotě vyvolaný vlnami paniky během stávající finanční krize způsobil rozsáhlé narušení trhu a vedl k nákladným negativním vnějším účinkům;

19.

požaduje včasné zahájení provádění nařízení o ratingových agenturách ((ES) č. 1060/2009) a vítá návrh Komise týkající změny nařízení(ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách ze dne 2. června 2010, zároveň však Komisi vyzývá, aby pokračovala v práci na návrzích přísnějšího dohledu nad provozem těchto agentur, zlepšení odpovědnosti ratingových agentur a posouzení možnosti zřízení evropské ratingové agentury; zdůrazňuje skutečnost, že rating státního dluhu v eurozóně se během krize ukázal jako problematický;

20.

zdůrazňuje nezávislost ECB;

21.

doporučuje, aby ECB zlepšila transparentnost své činnosti s cílem zvýšit její legitimitu a předvídatelnost; transparentnost je nutná rovněž u vnitřních modelů používaných k oceňování nelikvidních zajištění a u oceňování specifických cenných papírů nabízených jako zajištění;

22.

je toho názoru, že s ohledem na nový právní statut ECB vyplývající z Lisabonské smlouvy by se kandidáti na členy výkonné rady navržení Radou měli zúčastnit zvláštního slyšení před příslušným parlamentním výborem a následně by o nich měl hlasovat Evropský parlament; konstatuje, že kromě toho od vypuknutí krize hraje ECB klíčovou úlohu, a domnívá se, že tato úloha by měla zahrnovat větší míru transparentnosti a odpovědnosti;

23.

vítá udělení právní subjektivity Euroskupině na základě Lisabonské smlouvy a účast ECB na jejích schůzích;

24.

upozorňuje, že Evropský parlament je odhodlán pokračovat v měnovém dialogu, který je důležitým prvkem při demokratické kontrole ECB;

25.

vítá návrh na zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (ESBR), který odstraní stávající nedostatky v makroobezřetnostním dohledu; vyzývá ECB, aby stanovila jasné modely a definice a zajistila tak efektivní fungování a odpovědnost ESBR; dodává, že žádné nové úkoly svěřené ECB a týkající se ESRB nijak neomezí nezávislost ECB;

26.

konstatuje, že koncept, kdy ESRB pouze vydává varování a doporučení, aniž by je skutečně prosazoval, není s ohledem na účinné provádění a odpovědnost vyhovující; vyjadřuje politování nad tím, že ESRB nemůže sám vyhlásit stav nouze;

27.

vítá návrh, podle něhož by se měl předseda ESRB účastnit slyšení před Evropským parlamentem, a to v jiném rámci než v rámci měnových dialogů;

28.

je toho názoru, že oživení hospodářské činnosti v druhé polovině roku 2009 bylo důsledkem výjimečných opatření, která od konce roku 2008 zavedly vlády a centrální banky po celém světě v podobě záruk bankovních závazků, kapitálových injekcí a systémů podpory aktiv;

29.

konstatuje, že finanční krize v eurozóně je krizí solventnosti, která se zpočátku projevila jako krize likvidity; domnívá se, že tuto situaci nelze z dlouhodobého hlediska vyřešit pouze dalším zadlužováním a zvyšováním likvidity již tak vysoce zadlužených ekonomik v kombinaci se spěšnými plány fiskální konsolidace;

30.

domnívá se, že krize odhalila trend v hospodářských politikách posledních let, který vedl k současné vysoké míře veřejného a soukromého dluhu, jejíž náprava si vyžádá řadu let; domnívá se, že pro některé části Evropy bude obtížnější než pro jiné bojovat s důsledky a vývojem krize a dosáhnout udržitelného hospodářského růstu, nových inovací a vytvářet nová pracovní místa; zdůrazňuje, že provádět reformy je třeba v celé Evropě;

31.

připomíná, že před vypuknutím finanční krize poměr veřejného dluhu k HDP v eurozóně i v celé EU a také u většiny členských států v letech 1999 až 2007 klesal, zatímco naopak míra zadlužení domácností, firem a pákový efekt finančního sektoru v tomtéž období naopak výrazně vzrostly;

32.

připomíná, že výrazné zvýšení veřejného dluhu, k němuž od roku 2008 došlo v několika členských státech, je výsledkem toho, že tyto země se musely vypořádat s excesy vyvolanými v počátcích neudržitelným růstem soukromého dluhu a ohromnými finančními bublinami; domnívá se proto, že současná krize zřetelně odhalila, že fiskální pozice je neudržitelná, pokud je neudržitelné financování soukromého sektoru;

33.

bere na vědomí, že krize spolu s následnými záchrannými opatřeními a balíčky ekonomických pobídek vedla k přijetí rozsáhlých úsporných opatření, která často přišla příliš pozdě, ale zároveň výrazně omezují schopnost vlád jednat;

34.

upozorňuje, že tyto balíčky úsporných opatření by neměly vyústit v opatření, která by mohla vážně zpomalovat ozdravení ekonomik, což by vyžadovalo nový model správy ekonomických záležitostí na základě takových nástrojů a harmonogramu, které by zajistily rovnováhu mezi procesem fiskální konsolidace a uspokojením potřeb, pokud jde o investice do pracovních míst a udržitelného rozvoje;

35.

zdůrazňuje, že nedostatek úvěrů v reálné ekonomice, konkrétně pro malé a střední podniky, byl důsledkem nižší poptávky vyplývající z oslabené činnosti v reálné ekonomice a neochoty bankovních ústavů poskytovat úvěry;

36.

zdůrazňuje, že několik bank členských států bylo přehnaně závislých na likviditě poskytované ECB;

37.

bere na vědomí, že nestandardní opatření na podporu úvěrů, která ECB zavedla od října 2008, se osvědčila a zabránila prohloubení recese a dalším finančním turbulencím; opakuje, že ustoupení od těchto opatření je třeba správně načasovat a pečlivě koordinovat s vnitrostátními vládami a s jejich činností, zejména s ohledem na to, že úsporná opatření byla zavedena kolektivně a současně v mnoha členských státech;

38.

je však znepokojen tím, že strategie pro ukončení stimulačních opatření ECB by mohla mít asymetrický dopad, neboť mezi členskými státy eurozóny existují podstatné rozdíly, pokud jde o hospodářské cykly;

39.

by uvítal, kdyby Evropská centrální banka v rámci dohod o zpětném odkupu obecně akceptovala jako záruku státní dluhopisy zemí eurozóny, a přijala tak praxi, která již byla vyzkoušena a osvědčila se v Bank of England a Federal Reserve Bank;

40.

zdůrazňuje, že postupné překonávání veřejného schodku a dlouhodobá udržitelnost veřejných financí mají zásadní význam pro eurozónu jako celek;

41.

bere na vědomí řadu návrhů na dokončení obezřetnostních opatření v EU s cílem vypořádat se s krizí a regulovat stínový bankovní systém;

42.

sdílí obavy s ohledem na procyklickou povahu stávajících regulačních, obezřetnostních, účetních a fiskálních předpisů, které zvyšují fluktuace, jež jsou neodmyslitelnou součástí fungování tržního hospodářství;

43.

zdůrazňuje, že je nutné podstatně zvýšit bankovní kapitálové rezervy a kvalitu kapitálu, a vítá návrhy Basilejského výboru týkající se užší definice základního kapitálu a zavedení vyššího kapitálového poměru; upozorňuje na propojení finanční a reálné ekonomiky a dopad, který může mít regulace jedné ekonomiky na druhou;

44.

domnívá se, že globální finanční systém musí být odolnější a je třeba, aby se ponaučení z krize zužitkovalo na celosvětové úrovni, aby se snížilo systémové riziko, zabránilo se vzniku finančních bublin a zlepšila se kvalita řízení rizik a transparentnost finančních trhů, neboť uznává, že jejich základní úlohou je financovat reálnou ekonomiku;

45.

konstatuje, že euro si v průběhu roku 2009 získalo statut mezinárodní měny v roce 2010, bylo však vystaveno velkému nátlaku;

46.

poukazuje na to, že v období značné nestability směnného kurzu euro posílilo zejména vůči americkému dolaru a čínskému juanu, a vyjadřuje své znepokojení nad tím, že by tato skutečnost mohla mít negativní dopad na konkurenceschopnost eurozóny;

47.

uznává, že silnou pozici si euro získalo částečně díky slabé hospodářské aktivitě v USA, kde se v roce 2009 schodek běžného účtu platební bilance prudce snížil pod 3 % HDP a schodek federálního rozpočtu vzrostl ve fiskálním roce 2009 přibližně na 10 % HDP, zatímco oslabení eura bylo mimo jiné spjato s nedostatkem důvěry v globální trhy v některých vysoce zadlužených členských státech EU; sdílí obavy týkající se nárůstu objemu peněz v USA a v menší míře i v EU;

48.

je znepokojen dopadem nestability směnných kurzů a operacemi typu „carry trade“ na globální finanční stabilitu i na reálnou ekonomiku;

49.

zdůrazňuje, že bez ohledu na současnou globální finanční a hospodářskou krizi je nutné eurozónu dále rozšiřovat o nové členské státy, avšak poukazuje na to, že základním předpokladem pro členství v eurozóně je splnění Maastrichtských kritérií; vítá rychlé přijetí eura všemi členskými státy, která tato kritéria splňují;

50.

věří, že přijetí eura v Estonku je důkazem statutu, který euro má a to i přes krizi veřejného dluhu; věří, že tento status povzbudí členské státy, aby usilovaly o členství v eurozóně;

51.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Euroskupině a Evropské centrální bance.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/7

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii s názvem „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou Evropská rada přijala dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím uplatňování nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou Evropská rada schválila na zasedání ve dnech 11.–12. prosince 2008,

—

s ohledem na interní bezpečnostní strategii Evropské unie, kterou Evropská rada schválila na zasedání ve dnech 25.–26. března 2010,

—

s ohledem na závěry Rady o SBOP přijaté dne 26. dubna 2010,

—

s ohledem na závěry EBOP a prohlášení nazvané „Deset let EBOP – výzvy a příležitosti“, které Rada přijala dne 17. listopadu 2009,

—

s ohledem na prohlášení o posílení evropské bezpečnostní a obranné politiky, které Evropská rada přijala dne 12. prosince 2008, a na prohlášení o posílení kapacit, které Rada přijala dne 11. prosince 2008,

—

s ohledem na závěry předsednictví, které Evropská rada přijala v Santa Maria de Feira dne 20. června 2000 a v Göteborgu dne 16. června 2001, na program EU pro předcházení násilným konfliktům, přijatý rovněž v Göteborgu dne 16. června 2001, na Civilní základní cíl 2008, schválený Evropskou radou dne 17. prosince 2004, a na Civilní základní cíl 2010, schválený Radou dne 19. listopadu 2007,

—

s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady v Helsinkách dne 11. prosince 1999 (Základní cíl 2003) a na Základní cíl 2010, který Rada schválila dne 17. května 2004,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 30. listopadu 2009 o posílení chemické, biologické, radiologické a jaderné bezpečnosti v Evropské unii a na schválení akčního plánu EU v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti,

—

s ohledem na dokument Rady nazvaný „Provádění rezoluce OSN č. 1325 posílené rezolucí OSN č. 1820 v rámci EBOP“, který byl přijat dne 3. prosince 2008, a na dokument Rady týkající se začleňování lidských práv do EBOP přijatý dne 14. září 2006,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o nedávném zemětřesení na Haiti, které vyzývá ke zřízení jednotky civilní ochrany EU (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (2),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0308/2010),

1.

připomíná, že EU se zavázala, že v zájmu zachování míru, předcházení konfliktům, posílení obnovy po ukončení konfliktů a upevnění mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN bude formulovat a realizovat společné politiky a činnosti a také, že bude upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a principy mezinárodního práva a pomáhat obyvatelstvu postiženému přírodními nebo člověkem způsobenými pohromami;

2.

zdůrazňuje, že vnitřní a vnější bezpečnost je ve stále větší míře propojena a že EU rozvojem svých politik a nástrojů pro řešení krizí, předcházení konfliktům a budování míru v souladu s výše uvedenými cíli přispívá rovněž k zajištění bezpečnosti svých vlastních občanů;

3.

zdůrazňuje, že EU jasně přispívá – zejména pomocí svého úsilí v oblasti civilního řešení krizí – k celosvětové bezpečnosti a hlásí se tak ke svým klíčovým hodnotám a zásadám;

4.

zdůrazňuje, že účinná reakce na současné krize a bezpečnostní hrozby včetně přírodních katastrof je často podmíněna možností využívat jak civilních, tak i vojenských kapacit a úzkou spoluprací mezi nimi; připomíná, že rozvoj komplexního přístupu EU a budování civilně-vojenských kapacit pro řešení krizí jsou jedním z charakteristických rysů SBOP a představují hlavní přínos této politiky; současně připomíná, že SBOP není jediným dostupným nástrojem a že mise v rámci SBOP by měly být využívány jako součást širší strategie EU;

5.

připomíná, že je třeba vytvořit bílou knihu EU o bezpečnosti a obraně, která bude vycházet ze systematických a pečlivých přezkumů v oblasti bezpečnosti a obrany prováděných jednotlivými státy na základě společných kritérií a harmonogramů a v níž cíle, zájmy a potřeby Unie v oblasti bezpečnosti a obrany budou formulovány jasněji ve vztahu k dostupným prostředkům a zdrojům; zdůrazňuje, že v této bílé knize by měly být rovněž určeny oblasti, v nichž je žádoucí rozšířit civilně-vojenskou spolupráci v zájmu dosažení těchto cílů, a měly by v ní být stanoveny příslušné podmínky; domnívá se, že bílá kniha EU by měla výslovně jmenovat příležitosti ke slučování zdrojů na úrovni EU, ale i možnosti specializace jednotlivých států a harmonizace kapacit, aby bylo možné dosáhnout podstatných úspor z rozsahu;

6.

zdůrazňuje, že nově vytvořená Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) by měla dále přispět k dalšímu vytváření skutečně komplexního evropského přístupu k civilnímu a vojenskému řešení krizí, k předcházení konfliktům a budování míru a poskytnout EU adekvátní struktury, personální zajištění a finanční prostředky pro plnění jejích globálních úkolů v souladu s Chartou OSN;

7.

plně podporuje transfer struktur SBOP, včetně ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování, útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací Vojenského štábu EU a Situačního střediska, do Evropské služby pro vnější činnost, kde budou podléhat přímé pravomoci a zodpovědnosti místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku; připomíná, že místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka přislíbila, že bude dbát o to, aby byla zajištěna úzká spolupráce a součinnost mezi těmito strukturami a příslušnými útvary Komise přesunutými do Evropské služby pro vnější činnost, které se zabývají plánováním reakcí na krize, prevencí konfliktů a budováním míru; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistila, že tyto útvary budou pracovat na rovnocenné úrovni jako struktury SBOP; zdůrazňuje, že není přípustné, aby struktury SBOP řídily, ať už formálně či neformálně, plánování opatření financovaných z nástroje stability, a trvá na tom, že útvary Komise, které byly přesunuty do ESVČ, nesmí být zrušeny;

8.

v zájmu vytvoření komplexního přístupu EU vyzývá rovněž k úzké spolupráci mezi ESVČ a všemi zbývajícími příslušnými útvary Komise, zejména útvary zabývajícími se rozvojem, humanitární pomocí, civilní ochranou a veřejným zdravím; zdůrazňuje, že je nutné, aby existovaly přímé vazby mezi agenturami ESVČ a SBOP, zejména mezi Evropskou obrannou agenturou, Ústavem EU pro studium bezpečnosti, Evropskou bezpečnostní a obrannou školou a Satelitním střediskem EU;

9.

poukazuje na úlohu, kterou při zajišťování koordinace záchranných prací po katastrofách v rámci mechanizmu civilní ochrany hraje Monitorovací a informační středisko Komise, a zdůrazňuje, že je nutné, aby místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka zajistila jakožto místopředsedkyně Komise úzkou spolupráci mezi střediskem a ESVČ; požaduje, aby se v oblasti zmírňování následků katastrof zlepšila koordinace vojenských prostředků a urychlilo jejich nasazení, zejména pokud jde o kapacity v oblasti vzdušné přepravy, a to díky zkušenostem získaným na Haiti, aniž by ovšem bylo zpochybněno, že charakter operací určených ke zmírnění následků katastrof je v prvé řadě civilní; opakuje svou výzvu k dalšímu zdokonalení mechanizmu civilní ochrany s cílem vytvořit dobrovolnou pohotovostní rezervu prostředků členských států připravených pro okamžité nasazení v rámci operací reagujících na katastrofy; navrhuje, aby ke koordinaci a nasazení těchto prostředků docházelo v rámci jednotky civilní ochrany EU, aby se zviditelnila činnost EU; zároveň opětovně připomíná individuální zodpovědnost členských států za civilní ochranu a opatření pro zvládání katastrof;

10.

je rovněž zastáncem zlepšení koordinace operací humanitárních agentur členských států a GŘ ECHO zaměřených na zmírňování následků přírodních či člověkem způsobených katastrof;

11.

vyzývá Radu k bezodkladnému přijetí rozhodnutí nezbytných k tomu, aby ustanovení o vzájemné pomoci uvedená v čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU stejně jako ustanovení o solidaritě uvedená v článku 222 SFEU nabyla účinnosti, přičemž tato rozhodnutí by měla odrážet komplexní přístup EU a opírat se o civilně-vojenské zdroje;

12.

znovu připomíná, že úspěšné rozvíjení partnerství pro budování míru mezi Komisí a nevládními organizacemi a dobrá spolupráce mezi nevládními organizacemi, organizacemi občanské společnosti a budoucí ESVČ má klíčový význam; vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela rámec pro spolupráci s nevládními organizacemi a aby při prevenci konfliktů a u činností souvisejících se zvládáním konfliktů prováděných Unií podporovala využívání nestátních subjektů, mimo jiné tím, že je zapojí do vzdělávací činnosti EU;

13.

na politicko-strategické úrovni vítá sloučení civilních a vojenských útvarů do ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování jako krok správným směrem; zdůrazňuje však, že je třeba nalézt rovnováhu mezi kapacitami civilního a vojenského strategického plánování, a to nejen početní, ale i pokud jde o hierarchii, aby bylo možné plně využít dostupných možností součinnosti; současně podtrhuje nezbytnost náležitě zohledňovat rozdíly mezi civilními a vojenskými úlohami a mezi specifickými cíli, které sledují, a zajistit vhodnou kombinaci lidských zdrojů přidělovaných na jednotlivé operace na základě posouzení jednotlivých případů;

14.

zejména žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby vyřešila problém nedostatečného personálního zajištění, pokud jde o odborníky na plánování civilních misí a rozvoj civilních kapacit, a aby zajistila, že ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování bude mít dostatečný počet odborníků ze všech prioritních oblastí civilních kapacit, tj. policie, justice, civilní správy, civilní ochrany a monitoringu, ale i odborníků z oblasti lidských práv;

15.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby v rutinních fázích měly všechny relevantní útvary EU společné situační povědomí (ESVČ, ale i všechny dotčené útvary Komise: GŘ DEV, GŘ ECHO, GŘ SANCO za podpory svých kapacit pro hodnocení krizí), což by se mělo odrážet ve všech strategických dokumentech EU pro jednotlivé regiony či země; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu v tomto procesu sehrávají transformované delegace EU;

16.

požaduje posílenou roli vedoucích delegací EU nebo zvláštních zástupců EU (jsou-li v krizové oblasti přítomni) v rámci úsilí o dosažení civilně-vojenské koordinace, mj. za účelem zajištění užšího politického dohledu přímo na místě;

17.

na úrovni plánování operací požaduje výrazné posílení civilních plánovacích kapacit, které by měly odpovídat ambicím civilních misí SBOP, a za tím účelem vyzývá ke konsolidaci útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací, pokud jde o jeho personální zajištění, a k lepšímu rozdělení úkolů mezi strategickou a operační úrovní; zdůrazňuje, že rozdělení úkolů musí vycházet z vyvážené, komplexní personální strategie; zastává názor, že s ohledem na úkoly velitele civilních operací musí být tato funkce zařazena v hierarchii Evropské služby pro vnější činnost na odpovídající (tj. významnější) místo;

18.

znovu vyzývá k vytvoření stálého operačního velitelství EU, které by odpovídalo za operační plánování a provádění vojenských operací EU a nahradilo by současný systém, kdy se využívá jedno ze sedmi velitelství podle konkrétní situace; zdůrazňuje, že tento krok by zajistil jednotnou linii velení a výrazně zvýšil schopnost EU reagovat na krize rychle a jednotně (zejména posílením institucionální paměti EU) a současně by snížil náklady;

19.

zastává názor, že operační velitelství by mělo být umístěno vedle útvaru kapacit civilního plánování a provádění operací, aby se maximalizovaly výhody civilně-vojenské koordinace včetně slučování určitých funkcí a šíření osvědčených postupů mezi plánovacími orgány EU; soudí dokonce, že operační velitelství a útvar kapacit civilního plánování a provádění operací by bylo možné sloučit do „velitelství pro řešení krizí“ EU, které by odpovídalo za operační plánování a provádění všech civilních misí, vojenských operací a misí pro reformu bezpečnostního sektoru EU;

20.

zdůrazňuje však, že je třeba dbát na rozdíly mezi civilním a vojenským plánováním a zachovat samostatné linie velení, přičemž velitel civilních operací a velitel vojenských operací by si měli v rámci Evropské služby pro vnější činnost zachovat své vlastní kompetence a měli by být na stejné hierarchické úrovni;

21.

poukazuje na řadu závazků, které členské státy přijaly v oblasti rozvoje vojenských i civilních kapacit pro řešení krizí od zasedání Evropské rady v Helsinkách a Santa Maria de Feira až po prohlášení o posílení kapacit z prosince 2008; vyzývá členské státy a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistily řádné splnění těchto závazků, čímž by se odstranil příkrý rozpor mezi stávajícími operačními kapacitami a vytčenými politickými cíli;

22.

v kontextu opatření navazujících na stanovení Základního cíle 2010 vyzývá členské státy, aby se soustředily na konkrétní vytváření kapacit a zaměřily se přitom na oblasti, v nichž lze uplatnit civilně-vojenskou součinnost– zejména tam, kde tyto oblasti již byly určeny – a dosáhly tak co nejdříve skutečného pokroku; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se vytváření kapacit řídilo konkrétními požadavky misí SBOP; vítá komplexní proces rozvoje kapacit zaměřený na vojenské kapacity v rámci Evropské obranné agentury; vybízí k další diskusi o tom, jak lze sblížit oba procesy rozvoje kapacit v rámci civilních a vojenských základních cílů;

23.

vítá úsilí předchozích a stávajících rotujících předsednictví Rady o zahájení procesu s cílem vyjasnit charakter a rozsah stálé strukturované spolupráce uvedené v čl. 42 odst. 6 Smlouvy o EU; vyzývá Radu, aby co nejdříve předložila jasnou interpretaci této spolupráce, přičemž zohlední civilně-vojenský charakter komplexního přístupu EU, a aby představila konkrétní kroky, jak tuto spolupráci zahájit s ohledem na stávající finanční krizi a snižující se rozpočty na národní obranu v členských státech EU;

24.

s ohledem na přijaté politické závazky vyzývá členské státy, aby co nejdříve vyřešily problém chronického nedostatku civilního personálu v misích SBOP, zejména EULEX Kosovo a EUPOL Afghánistán, a aby zejména zvýšily úsilí o vypracování národních strategií pro vysílání civilního personálu; naléhavě žádá, aby příslušné vnitrostátní orgány, například ministerstva vnitra a spravedlnosti, vypracovaly v rámci těchto strategií a v úzké spolupráci s ministerstvy obrany strukturovanější přístup pro zajištění vhodných podmínek pro účast civilního personálu v misích SBOP, zejména pokud jde o služební postup a odměňování;

25.

v této souvislosti zejména vyzývá členské státy, aby zajistily, že účast v misích SBOP bude vnímána jako značná výhoda z hlediska služebního postupu v jejich policejních a justičních systémech a že útvarům, které vysílají civilisty na tyto mise, bude řádně kompenzován dočasný odchod pracovníků; zastává názor, že Rada by měla zajistit, aby výše diet účastníků misí SBOP odpovídala okolnostem dané mise;

26.

opakuje, že je třeba dodržovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325, která vyžaduje, aby bylo k veškerému přijímání a školení personálu působícího v misích přistupováno s ohledem na vyvážené zastoupení žen a mužů a aby byla ve všech činnostech zohledňována rovnost pohlaví; zdůrazňuje, že odpovídající počet žen v civilních i vojenských misích je klíčový pro jejich úspěch, ať již se jedná o mírové operace, operace usilující o zmírnění následků katastrof nebo o diplomatické zprostředkování, neboť zajišťuje řádné zohlednění potřeb, práv i zájmů žen, stejně jako jejich zapojení do činnosti mise a realizace jejích cílů; opakuje, že má-li být dodržování rezoluce č. 1325 zajištěno, je třeba, aby členské státy EU vytvořily odpovídající vnitrostátní akční plány;

27.

klade důraz na to, že před vysláním na mise je nutný řádný výcvik, který může zahrnovat účast civilních pracovníků na vojenských cvičeních včetně nácviků mimořádných situací a vojenského personálu na civilních cvičeních či výcviku; důrazně doporučuje členským státům, aby vedly soupisy civilních pracovníků, kteří by se mohli účastnit misí a mají příslušnou kvalifikaci, zejména osob, které prošly výcvikem pro účast v misích, kterých se účastní i armáda; vítá praxi některých členských států, které mají specializovanou ústřední agenturu, jejímž úkolem je nábor a výcvik veškerého civilního personálu, jenž se může účastnit misí;

28.

podporuje činnost Rady, pokud jde o vývoj softwarového prostředí „Goalkeeper“, které má usnadnit nábor a přípravu personálu civilních misí;

29.

připomíná Evropskou skupinu pro odbornou přípravu (EGT), kterou financuje Komise, a zdůrazňuje, že zkušenosti s EGT ukazují, že investice do výcviku musí mít přímou souvislost s faktickou účastí na misi; vítá, že Komise klade důraz na to, aby se budoucí projekt výcviku financovaný z Nástroje stability zaměřovaly na odborníky, o nichž už je známo, že by se budou účastnit misí;

30.

v souladu s doporučeními Rady z roku 2008 zdůrazňuje, že v oblasti budování kapacit a výcviku na efektivní řešení krizí by se v kontextu zřízení Evropské služby pro vnější činnost měla rozšířit úloha Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ); naléhavě žádá Radu, aby zkvalitnila vzdělávací zařízení a zlepšila personální zajištění EBOŠ, přičemž by jí měla též zajistit stálé sídlo, s cílem zaručit trvalé a účinné vzdělávání na strategické, operační a taktické úrovni pro civilní a vojenský personál členských států a institucí EU; vyzývá k vytvoření stipendií pro mladé absolventy, kteří se chtějí specializovat v potřebných oblastech;

31.

vyzývá k zahájení přípravné akce, která zajistí, aby byla v souvislosti s vytvořením ESVČ vytvořena a poskytována odborná příprava zaměřená na mediaci a dialog, a to v souladu s koncepcí posílení kapacit EU pro mediaci a dialog, jež byla schválena Radou v roce 2009;

32.

vybízí ke zvýšení úsilí o to, aby se finanční prostředky na civilní mise uvolňovaly rychleji a aby se zjednodušily rozhodovací a prováděcí postupy; zdůrazňuje, že příslušné útvary Komise by měly úzce a za rovných podmínek spolupracovat se strukturami pro řešení krizí v rámci Evropské služby pro vnější činnost, aby bylo vždy možné rychle uvolnit potřebné prostředky pro zahájení civilních misí; vyzývá k tomu, aby byla z důvodu transparentnosti a odpovědnosti zřízena pro každou misi SBOP samostatná rozpočtová položka;

33.

vyzývá Radu, aby po konzultaci s Evropským parlamentem urychleně přijala příslušná rozhodnutí s cílem zřídit fond pro zahájení operace v souladu s článkem 41 Smlouvy o EU; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby Parlament po zřízení tohoto fondu pravidelně informovala o aktuální situaci;

34.

vítá, že byla vypracována koncepce integrovaných policejních jednotek, tj. robustních, rychle rozmístitelných, flexibilních a interoperabilních sil, které budou schopny plnit úkoly prosazování práva a které budou moci být za určitých okolností rovněž využity v rámci vojenských operací pod vojenským velením; konstatuje, že tato koncepce byla úspěšně uplatněna v Bosně a Hercegovině v rámci mise EUFOR Althea a v Kosovu v rámci mise EULEX; zdůrazňuje, že tyto jednotky jsou velmi potřebné, neboť jsou vhodné zvláště pro zásahy v nestabilních situacích, zejména v době přechodu od vojenského k civilnímu velení; doporučuje členským státům, aby investovaly do rozvoje těchto kapacit;

35.

v této souvislosti vyjadřuje plnou podporu Evropským policejním silám (EGF), které mohou působit pod vojenským nebo civilním velením a umožňují rychlé nasazení expedičních policejních misí, a považuje tyto síly za velmi vhodný nástroj pro celou škálu efektivních operací řešení krizí, včetně stabilizačních misí po přírodních katastrofách; vyzývá všechny členské státy, které mají policejní síly s vojenským statusem, aby se k této iniciativě připojily;

36.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při vytváření seznamů odborníků pro civilní zásahové skupiny (CRT) za účelem poskytnutí rychlé hodnotící kapacity, zdůrazňuje však, že je třeba dosáhnout jejich dalšího rozšíření; zdůrazňuje, že pokud má EU reagovat na krize s využitím nejvhodnějších dostupných prostředků, je důležité, aby byla schopna rychle vyhodnotit situaci a zjistit potřebná fakta;

37.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byla EU v případě krize schopna nasadit do několika hodin od jejího vzniku multidisciplinární týmy, jež by sestávaly z civilních, vojenských a civilně-vojenských odborníků z ESVČ a Komise;

38.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, Radu a Komisi, aby představily společnou interpretaci nových misí SBOP stanovených článkem 43 Smlouvy o EU a aby objasnily, jak s nimi bude nakládáno v kontextu zavedené civilně-vojenské spolupráce; v této souvislosti je vybízí, aby urychlily vytváření seznamu odborníků na reformu bezpečnostního sektoru za účelem zvýšení kapacity EU v této oblasti;

39.

vyzývá členské státy, aby optimálním způsobem využívaly stávajících nástrojů a aby zavedly mechanismy pro hodnocení dopadu, dříve než budou formulovat nové náročné cíle;

40.

je přesvědčen, že jedním z vhodných nástrojů operací řešení krizí jsou bojové skupiny EU; znovu vyzývá Radu, aby zvýšila jejich použitelnost a flexibilitu; požaduje rovněž zlepšení jejich použitelnosti pro civilně-vojenské humanitární operace v rámci záchranných akcí, a to plně v souladu s revidovanými zásadami z Osla týkajícími se využití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků katastrof;

41.

vyzývá členské státy, aby se dohodly na rozšíření koncepce společných nákladů spojených s využíváním bojových skupin (náklady financované prostřednictvím mechanismu Athena), popřípadě na společném financování veškerých nákladů operací řešení krizí, které provádějí; zastává názor, že tato dohoda je nezbytná, pokud má být jejich využití politicky a hospodářsky schůdné a pokud nemá docházet k tomu, aby byly členské státy, které dávají své jednotky k dispozici, pokud jsou v obtížné rozpočtové situaci nepřiměřeně zatíženy; v tomto směru připomíná, že Rada vyzvala v listopadu 2009 generální sekretariát Rady, aby se podrobně zabýval otázkou financování vojenských operací, aby mohla být řešena na jednání na vysoké úrovni v roce 2010, doposud však nebyl zaznamenán žádný pokrok;

42.

vyzývá členské státy, aby bojové skupiny chápaly jako dlouhodobá partnerství a aby je poté, co skončí období, kdy jsou jednotky připraveny k nasazení, nerozpouštěly, a neplýtvaly tak zdroji investovanými do jejich vytvoření; požaduje, aby tyto skupiny byly cvičeny tak, aby působily spolu s civilními složkami; domnívá se, že skupiny by mohly zahrnovat i civilní jednotky nebo experty, zejména integrované policejní jednotky;

43.

vyzývá členské státy, aby hlouběji zkoumaly otázky rozvoje kapacit dvojího užití pro civilní mise a vojenské operace SBOP, zejména kapacit v oblasti přepravy, a aby zajistily interoperabilitu při výcviku i v praxi a lépe využívaly stávajících metod a kapacit a ve vhodných případech propojovaly procesy rozvoje civilních a vojenských kapacit;

44.

zdůrazňuje, že vojenský a civilní personál EU bude rostoucí měrou působit bok po boku, bude vystaven do značné míry stejným rizikům, jako jsou například improvizovaná výbušná zařízení, a bude potřebovat srovnatelné kapacity v oblastech, jako je strategický a taktický transport, logistická podpora, komunikační systémy a systémy shromažďování a vyhodnocování informací, lékařská podpora, bezpečnost a ochrana sil, vesmírné technologie a bezpilotní dopravní prostředky;

45.

zdůrazňuje proto, že je nutné stimulovat investice do technologií a kapacit dvojího užití a tyto investice vzájemně koordinovat, aby se co nejdříve zaplnily mezery v kapacitách a nedocházelo přitom ke zbytečnému překrývání, aby vznikla součinnost a napomohlo se standardizaci; připomíná, že zásadní roli by v tomto ohledu měla hrát Evropská obranná agentura, a sice v procesu zjišťování potřeb v oblasti kapacit a naznačování způsobů, jak by tyto kapacity měly být sdíleny, slučovány či získávány členy Unie, s cílem zajistit dostupnost prostředků potřebných pro úspěšné a bezpečné provádění operací SBOP;

46.

v této souvislosti podporuje vytvoření evropské rámcové spolupráce zaměřené na bezpečnostní a obranný výzkum, která má zajistit, aby se investice do obranného výzkumu a technologií a do výzkumu zaměřeného na zvýšení civilní bezpečnosti ze strany Komise v rámci rámcového programu pro výzkum vzájemně doplňovaly a probíhaly ve vzájemné součinnosti, například v oblastech, jako je situační orientace, bezpilotní letouny, monitorování moří, boj proti improvizovaným výbušným zařízením, ochrana před chemickými, biologickými, radiologickými, jadernými a výbušnými materiály (CBRNE) a jejich odhalování, komunikace, shromažďování, vyhodnocování a přenos dat a kybernetická bezpečnost;

47.

poukazuje nicméně na to, že tato spolupráce by neměla překračovat rámec opatření, která jsou nezbytná v kontextu civilně-vojenské spolupráce v oblasti budování míru, předcházení konfliktům, posilování mezinárodní bezpečnosti, řešení krizí a humanitární pomoci;

48.

vítá otevřenou debatu na úrovni ministrů obrany EU během jejich neformálního setkání dne 23. a 24. září 2010 v Gentu, jež se týkala evropského obranného výzkumu a jejich hodnocení role Evropské obranné agentury (EDA), jak je uvedená v čl. 42 odst. 3 Smlouvy o EU;

49.

vybízí ke zvýšení úsilí o to, aby veškeré vybavení, které je zapotřebí pro rychlou reakci na krize, ať už civilní nebo vojenské, bylo rychle dostupné; vítá nynější práci na systému hospodaření se zásobami pro civilní mise SBOP; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby provedla souhrnnou analýzu nákladů a přínosů s cílem určit optimální řešení pro jednotlivé druhy potřebného vybavení; zastává názor, že v závislosti na daném typu vybavení je třeba nalézt správnou kombinaci skladování na úrovni EU, rámcových smluv a virtuálních skladů vybavení ve vlastnictví členských států;

50.

v této souvislosti vítá zřízení dočasného skladu civilního vybavení v Bosně a Hercegovině a vyzývá, aby se pokročilo se zřizováním stálého skladu, který by EU lépe připravil na civilní řešení krizí;

51.

vybízí k dalšímu pokroku v oblasti slučování a společného využívání prostředků, které je efektivním způsobem, jak zvyšovat kapacity, což nabývá na významu zvláštně nyní, v době, kdy je nutné dodržovat přísnou rozpočtovou kázeň; vítá zejména opatření, která mají řešit nedostatky ve schopnostech strategické letecké přepravy, zejména zřízení evropského velitelství vzdušné přepravy (EATC) v několika členských státech a iniciativu evropské vzdušné přepravní flotily; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a členské státy, aby postupovaly v souladu s doporučeními Evropské obranné agentury a aby urychlily provádění činnosti vedoucí k určení dalších oblastí, v nichž by se měly uplatňovat principy slučování a společného využívání zdrojů, včetně oblasti výcviku a podpory v rámci misí; v této souvislosti vítá návrhy na vytvoření mnohonárodnostní vrtulníkové jednotky podle vzoru EATC, jež by prováděla jak civilní, tak vojenské úkoly;

52.

připomíná, že primární odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti nese Rada bezpečnosti OSN; zdůrazňuje proto, že EU a OSN musí úzce spolupracovat v oblasti civilního a vojenského řešení krizí, zejména v humanitárních operacích, v nichž má vedoucí úlohu Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA); požaduje, aby se tato spolupráce prohloubila zvláště v oblastech, v nichž jedna organizace přebírá velení od druhé, zejména ve světle rozporuplných zkušeností z Kosova;

53.

žádá členské státy, aby dbaly o to, aby adekvátně přispívaly k misím OSN a aby jejich příspěvky byly vzájemně koordinované; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a Radu, aby dále zkoumaly způsoby, jak by EU jako celek mohla lépe přispívat k činnosti, kterou vede OSN, například prostřednictvím překlenovacích operací rychlé reakce nebo záložních operací v blízkosti misí OSN nebo vysláním vlastní složky do širší mise OSN;

54.

požaduje lepší kontrolu pomoci, kterou EU realizuje prostřednictvím organizací OSN, v souladu se zvláštní zprávou Účetního dvora č. 15/2009;

55.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že 21 z celkového počtu 28 členů NATO je členskými státy EU, je úzká spolupráce mezi EU a NATO velice důležitá pro to, aby nedocházelo ke zdvojování činnosti v oblasti nasazení vojenských kapacit v případech, kdy obě organizace působí ve stejném operačním prostoru, a to aniž je dotčena zásada autonomie rozhodovacího procesu a při řádném respektování neutrální pozice některých členských států EU; opakuje, že je naléhavě třeba vyřešit základní politické problémy, které brání spolupráci mezi EU a NATO, a vyzývá ke komplexnímu a účinnějšímu provádění ujednání „Berlín plus“, aby tyto dvě organizace dokázaly efektivně zasáhnout v současných i budoucích krizích;

56.

zdůrazňuje, že je potřeba dosáhnout stejné míry transparentnosti a zapojení členů NATO, kteří nejsou členskými státy EU, a členských států EU, které nejsou členy NATO, pokud jde o realizaci společných akcí, jak je zdůrazněno ve 3. kapitole zprávy NATO 2020 („zpráva M. Albrightové“);

57.

vyzývá členské státy, které jsou členy NATO, aby zajistily, že nová strategická koncepce NATO nepovede ke zbytečnému překrývání činnosti v oblasti civilních kapacit, což by znamenalo jen další zatížení pro již tak omezené zdroje; je přesvědčen, že NATO by mělo raději spoléhat na civilní kapacity jiných mezinárodních organizací, jako je EU a OSN;

58.

znovu opakuje, že podporuje užší spolupráci mezi EU a NATO v otázkách rozvoje kapacit a dodržování standardů NATO všude, kde je to možné; vybízí k dalšímu pokroku ve společném úsilí o řešení nedostatku přepravních vrtulníků; vítá iniciativy zaměřené na koordinaci činnosti EU a NATO v problematice chemických, biologických, radiologických či jaderných katastrof a improvizovaných výbušných zařízení a v poskytování lékařské podpory, neboť tyto oblasti jsou významné v civilních i vojenských misích;

59.

zdůrazňuje, že je zapotřebí užší spolupráce mezi EU a OBSE a mezi EU a Africkou unií v jejich konkrétních operačních oblastech, zlepšení včasného varování a výměny osvědčených postupů a znalostí z oblasti řešení krizí;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, Radě a Komisi, parlamentům členských států, Parlamentnímu shromáždění NATO a generálním tajemníkům Organizace spojených národů a NATO.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/15

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda o partnerství z Cotonou) (1),

—

s ohledem na jednací řád Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU přijatý dne 3. dubna 2003 (2) ve znění, které bylo naposledy pozměněno v Port Moresby (Papua- Nová Guinea) dne 28. listopadu 2008,

—

s ohledem na evropský konsensus o rozvoji podepsaný dne 20. prosince 2005 (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (4),

—

s ohledem na prohlášení z Kigali o dohodách o hospodářském partnerství na podporu rozvoje, které přijalo smíšené parlamentní shromáždění v Kigali (Rwanda) dne 22. listopadu 2007 (5),

—

s ohledem na luandské prohlášení o druhé revizi dohody o partnerství AKT-EU (dohoda o partnerství z Cotonou), které přijalo smíšené parlamentní shromáždění v Luandě (Angola) dne 3. prosince 2009 (6),

—

s ohledem na komuniké z Georgetownu přijaté dne 26. února 2009 na karibském regionálním zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v Georgetownu (Guayana) (7),

—

s ohledem na komuniké z Ouagadougou přijaté dne 30. října 2009 na západoafrickém regionálním zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v Ouagadougou (Burkina Faso) (8),

—

s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci podepsaný dne 18. prosince 2007 (9),

—

s ohledem na usnesení, která přijalo smíšené parlamentní shromáždění v roce 2009:

—

o výzvách pro demokratické respektování etnické, kulturní a náboženské rozmanitosti v zemích AKT a EU (10),

—

o dohodách o hospodářském partnerství a jejich dopadu na státy AKT (11),

—

o sociálních a environmentálních důsledcích změny klimatu v zemích AKT (12),

—

o úloze dohody o partnerství z Cotonou při řešení potravinové a finanční krize v zemích AKT (13),

—

o dosažení a upevnění míru, bezpečnosti, stability a řádné správy věcí veřejných v Somálsku (14),

—

o globálním řízení a reformě mezinárodních institucí (15),

—

o dopadu finanční krize na státy AKT (16)

—

o sociální a kulturní integraci a účasti mladých lidí (17),

—

o změně klimatu (18),

—

o situaci na Madagaskaru (19),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A7-0315/2010),

A.

vzhledem k tomu, že členové smíšeného parlamentního shromáždění vyjádřili během rozprav na svých řádných zasedáních v Praze (Česká republika) v dubnu 2009 a v Luandě (Angola) v prosinci 2009 znepokojení nad posledním vývojem jednání o dohodách o hospodářském partnerství,

B.

vzhledem k tomu, že výše uvedené nařízení (ES) č. 1905/2006, které předpokládá vytvoření tematických programů, jež se budou vztahovat i na země AKT, a programu doprovodných opatření pro země AKT, které jsou signatáři protokolu o cukru, bylo přijato,

C.

vzhledem k tomu, že se komisař pro rozvoj a humanitární pomoc během zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v červnu 2007 ve Wiesbadenu (Německo) zavázal, že předloží národní a regionální strategické dokumenty pro země AKT (na období 2008– 2013) parlamentům k demokratickému přezkumu, přičemž s potěšením konstatuje, že byl tento závazek splněn,

D.

vzhledem k tomu, že revize dohody o partnerství z Cotonou v roce 2010 je cennou příležitostí k posílení úlohy smíšeného parlamentního shromáždění a jeho regionálního rozměru, jakož i k posílení parlamentního dohledu v regionech AKT,

E.

vzhledem k vysoké úspěšnosti dvou regionálních zasedání smíšeného parlamentního shromáždění, která se v roce 2009 konala v Guayaně a v Burkina Fasu a která vedla k přijetí výše uvedených komuniké z Georgetownu a Ouagadougou,

F.

vzhledem k tomu, že zhoršování situace v Nigeru, Guineji a na Madagaskaru v roce 2009 mělo za následek odstranění parlamentní demokracie ve všech třech zemích, přičemž status jejich zástupců byl na 18. zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v Luandě snížen na pozorovatele,

G.

vzhledem k tomu, že přetrvávající konflikt v Demokratické republice Kongo vyústil ve vážné, opakované porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že je nezbytné poskytnout účinnou humanitární pomoc a posílit zapojení mezinárodního společenství,

H.

vzhledem k činnosti Panafrického parlamentu a formalizaci vztahů mezi Panafrickým parlamentem a Evropským parlamentem a vzhledem k vytvoření meziparlamentní delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Panafrickým parlamentem,

1.

oceňuje, že i v roce 2009 vytvářelo smíšené parlamentní shromáždění rámec pro otevřený, demokratický a prohloubený dialog mezi EU a státy AKT, a vyzývá k lepšímu politickému dialogu;

2.

vítá kladnou odpověď nového komisaře pro obchod na žádost některých států a regionů AKT o přezkum sporných záležitostí zmíněných v rámci vyjednávání dohod o hospodářském partnerství, která je v souladu s prohlášeními předsedy Komise; zdůrazňuje, že je třeba, aby Parlament pečlivě sledoval vyjednávání dohod o hospodářském partnerství a jejich uplatňování;

3.

zdůrazňuje zejména klíčovou roli národních parlamentů států AKT, orgánů místní samosprávy a nestátních subjektů při sledování a správě národních a regionálních strategických dokumentů a při využívání Evropského rozvojového fondu (ERF) a vyzývá Komisi, aby zajistila jejich zapojení; dále zdůrazňuje, že při vyjednávání dohod o hospodářském partnerství je nutný náležitý parlamentní dohled;

4.

vybízí parlamenty států AKT, aby trvaly na tom, že je jejich vlády a Komise zapojí do přípravy a provádění národních a regionálních strategických dokumentů (na období 2008–2013) týkajících se spolupráce mezi EU a státy AKT a že zajistí jejich plnohodnotnou účast na vyjednávání dohod o hospodářském partnerství;

5.

vyzývá Komisi, aby parlamentům států AKT poskytovala veškeré dostupné informace a aby jim pomáhala při provádění demokratické kontroly, zejména prostřednictvím budování kapacit a zejména při vyjednávání a provádění dohod o hospodářském partnerství;

6.

upozorňuje na znepokojení smíšeného parlamentního shromáždění nad dopady stávající finanční krize, nad usnesením o dopadu finanční krize na státy AKT, které bylo přijato v Luandě a nad usneseními o jejím dopadu a o prohlášení o celosvětové potravinové a finanční krizi a na usnesení o dopadu krize na státy AKT a o vypořádávání se s ní; vybízí smíšené parlamentní shromáždění, aby pokračovalo v činnosti v této oblasti a hledalo nové a inovativní zdroje financování rozvoje, např. mezinárodní daň z finančních transakcí; dále vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby se zabývalo otázkou zrušení daňových rájů;

7.

vítá skutečnost, že se předchozí komisař pro rozvoj a humanitární pomoc během výše zmíněného zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v Kigali zavázal, že předloží národní a regionální strategické dokumenty pro země AKT (na období 2008–2013) parlamentům k demokratickému přezkumu; rovněž oceňuje již odvedenou práci parlamentů některých států AKT při přezkumu těchto dokumentů; a také kontrolu regionálních strategických dokumentů ze strany smíšeného parlamentního shromáždění před přezkumem v polovině období a žádá, aby byl jeho příspěvek řádně zohledněn;

8.

v této souvislosti připomíná, že je třeba parlamenty úzce zapojit do demokratického procesu a do národních rozvojových strategií; zdůrazňuje jejich zásadní úlohu při zavádění, uplatňování a kontrole rozvojových politik;

9.

znovu opakuje, že je nakloněn začlenění ERF do rozpočtu EU s cílem posílit soudržnost, transparentnost a účinnost politiky rozvojové spolupráce a zaručit její demokratickou kontrolu; zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu EU je také vhodnou odpovědí na obtíže při schvalování a uplatňování následujících ERF;

10.

vyzývá parlamenty, aby prováděly důslednou parlamentní kontrolu ERF; zdůrazňuje klíčovou roli smíšeného parlamentního shromáždění v této debatě a vyzývá toto parlamentní shromáždění i parlamenty států AKT, aby se jí aktivně účastnily, zejména v souvislosti s ratifikací revidované dohody o partnerství z Cotonou;

11.

s potěšením bere na vědomí, že smíšené parlamentní shromáždění má stále více parlamentní, a tudíž politický, charakter a že jeho členové jsou stále aktivnější a jejich rozpravy kvalitnější, což zásadní měrou přispívá k budování partnerství AKT-EU;

12.

považuje prohlášení spolupředsedů smíšeného parlamentního shromáždění o situaci v Nigeru, podané dne 2. prosince 2009 v Luandě, a výše uvedené usnesení o situaci na Madagaskaru za významné příklady tohoto prohloubeného dialogu;

13.

vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby nadále sledovalo situaci v Súdánu, na Madagaskaru, v Nigeru a v Guineji;

14.

vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby se nadále zabývalo situací v Somálsku, která ohrožuje životy somálského obyvatelstva a představuje hrozbu pro bezpečnost v regionu, a vyzývá EU, aby dodržela své závazky ohledně podpory právního státu, nastolení stability v regionu a boje proti pirátství;

15.

vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby nadále přispívalo k úsilí mezinárodního společenství o zvyšování povědomí o konfliktech na východě Demokratické republiky Kongo a aby podporovalo politické řešení krize dosažené na základě vyjednávání a veškerá opatření, která mohou být v rámci tohoto řešení navržena;

16.

vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby s ohledem na význam regionální integrace pro mír a rozvoj ve státech AKT vedlo a dále prohlubovalo dialog s Panafrickým parlamentem a s parlamenty regionálních organizací;

17.

vyjadřuje politování nad tím, že se smíšeným parlamentním shromážděním nebyla dostatečně konzultována příprava společné strategie EU-Afrika, a věří, že se smíšené parlamentní shromáždění bude aktivně podílet na uplatňování této strategie;

18.

vítá skutečnost, že se v roce 2009 konala další regionální zasedání v souladu s dohodou o partnerství z Cotonou a jednacím řádem smíšeného parlamentního shromáždění; domnívá se, že tato setkání umožňují skutečnou výměnu názorů o otázkách týkajících se daného regionu, včetně prevence a řešení konfliktů, regionální soudržnosti, lidských práv, otázek životního prostředí a vyjednávání dohod o hospodářském partnerství; oceňuje práci organizátorů zasedání v Guayaně a Burkina Fasu, která byla mimořádně úspěšná;

19.

vyzývá smíšené parlamentní shromáždění, aby během svých regionálních zasedání zajistilo přísné sledování vyjednávání dohod o hospodářském partnerství;

20.

vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada nevzala na vědomí opakované žádosti Evropského parlamentu zejména na smíšeném parlamentním shromáždění v Luandě, aby byla do revidované dohody z Cotonou zahrnuta přísnější doložka o zákazu diskriminace;

21.

znovu opakuje, že princip všeobecné platnosti lidských práv a zákazu diskriminace je základem pro zlepšování legitimní demokratické správy věcí veřejných a politického dialogu v rámci smíšeného parlamentního shromáždění;

22.

vybízí smíšené parlamentní shromáždění, aby posílilo úlohu svého výboru pro politické záležitosti a stalo se tak v rámci partnerství AKT-EU skutečným fórem pro debatu o dodržování lidských práv, demokratizaci společnosti a prevenci a řešení konfliktů;

23.

oceňuje také zprávu o globálním řízení vypracovanou výborem pro politické záležitosti smíšeného parlamentního shromáždění a přijatou v Luandě, jež obsahuje výzvu k zásadní reformě světových finančních institucí;

24.

bere na vědomí záměr Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod smíšeného parlamentního shromáždění pokračovat v práci na dohodách o hospodářském partnerství a způsobech, jak se vypořádat s krizí;

25.

vyzdvihuje úsilí výboru pro sociální věci a životní prostředí smíšeného parlamentního shromáždění při sestavování zprávy o dětské práci a vítá jeho záměr zajistit vypracování analýzy a uspořádání diskuse o životním prostředí a sociálních podmínkách ve státech AKT;

26.

rovněž vítá zprávy a usnesení o změně klimatu přijatá v roce 2009, která smíšenému parlamentnímu shromáždění umožnila prezentovat jeho stanovisko na kodaňském summitu;

27.

s potěšením bere na vědomí stále výraznější zapojení nestátních subjektů na zasedáních smíšeného parlamentního shromáždění, jak dokládá debata vedoucí k přijetí výše uvedeného prohlášení z Port Moresby o stávající mezinárodní krizi a zpráva hospodářských partnerů o dohodách o hospodářském partnerství představená na zasedání smíšeného parlamentního shromáždění v Lublani;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě AKT, předsednictvu smíšeného parlamentního shromáždění a vládám a parlamentům České republiky a Angoly.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/19

—

s ohledem na články 67 a 81 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2009 nazvané „Prostor svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům“ (KOM(2009)0262), ve kterém stanoví své priority pro oblast svobody, bezpečnosti a práva (PSBP) na období 2010–2014, na její hodnocení Haagského programu a akčního plánu (KOM(2009)0263) a přidružený přehled provádění programu („implementation scoreboard“) (SEK(2009)0765), jakož i na příspěvky, v nichž se k tématu vyslovily národní parlamenty, občanská společnost a agentury a orgány EU,

—

s ohledem na dokument předsednictví Rady ze dne 2. prosince 2009 nazvaný „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa sloužící občanům“ (17024/09),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o Stockholmském programu (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2010 o akčním plánu provádění Stockholmského programu (KOM(2010)0171),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o vzdělávání v oblasti justice – Stockholmský akční plán (2),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0252/2010),

A.

vzhledem k tomu, že prostor svobody, bezpečnosti a práva spadá do sdílené pravomoci Unie a členských států,

B.

vzhledem k tomu, že článek 67 Smlouvy o fungování Evropské unie klade důraz na respektování různých právních systémů a tradic a usnadnění přístupu ke spravedlnosti, zejména prostřednictvím zásady vzájemného uznávání; vzhledem k tomu, že to vyžaduje vzájemnou důvěru a ta současně vyžaduje důkladné pochopení různých právních tradic a postupů,

C.

vzhledem k tomu, že od doby, kdy Unie poprvé získala pravomoci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, a následně byl vytvořen PSBP, bylo dosaženo velkého pokroku v oblasti civilního soudnictví i při navrhování a rozšiřování různých mezivládně uzavřených úmluv v oblasti mezinárodního práva soukromého; vzhledem k tomu, že Komise nyní předkládá velice ambiciózní plán, který reaguje na mnoho požadavků vznesených Parlamentem v nedávné době,

D.

vzhledem ke zmíněnému ambicióznímu plánu a velkému pokroku, kterého EU již v této oblasti dosáhla, je načase se pozastavit a zamyslet se nad tím, co činíme v oblasti občanského práva, zejména s cílem zaujmout strategičtější a méně roztříštěný přístup založený na skutečných potřebách občanů a podniků při uplatňování jejich práv a svobod v rámci jednotného trhu, přičemž je třeba zohlednit obtíže, jež vznikají při přijímání právních předpisů v oblasti sdílené pravomoci, kdy jen v malém počtu případů může být využito harmonizace a kdy je nezbytné zamezit překrývání, a je proto zapotřebí respektovat a sladit naprosto odlišné právní přístupy a ústavní tradice, ale také vytvořit koncepci pro postoj Unie vůči této oblasti za účelem lepšího pochopení toho, o co usilujeme, a toho, jak se nejlépe vypořádat s aktuálními problémy, jakožto součást celkového plánu; vzhledem k tomu, že je nezbytné zaměřit se v prvé řadě na zajištění funkčnosti již přijatých opatření a na konsolidaci již dosažených výsledků,

E.

vzhledem k tomu, že ohlédneme-li se za výsledky, kterých již bylo v PSBP dosaženo, na prvním místě stojí rychle postupující harmonizace pravidel mezinárodního práva soukromého; vzhledem k tomu, že mezinárodní právo soukromé je prostředkem par excellence pro dosažení vzájemného uznávání a respektování jiných právních systémů, a vzhledem k tomu, že existence ustanovení o veřejném pořádku je posledním prostředkem ochrany vnitrostátních ústavních požadavků,

F.

vzhledem k tomu, že harmonizace či sbližování jsou vhodné v určitých oblastech, v nichž je standardizace žádoucí, ne-li přímo nezbytná, jako je např. oblast ochrany spotřebitele, čehož však lze v PSBP využívat jen omezeně,

G.

vzhledem k tomu, že jedním z nejdůležitějších úkolů, které bude v nadcházejících letech v rámci PSBP nezbytné vykonat, je vypracování návrhu evropského smluvního práva, které může vyústit v tzv. nepovinný „28. režim“ v oblasti občanského práva, jenž je alternativou k tradičnímu způsobu harmonizace právních předpisů v určitých oblastech,

H.

vzhledem k existenci samostatných nástrojů a činností v oblasti procesního práva; opatření v těchto oblastech jsou v mnoha ohledech klíčová pro řešení přeshraničních sporů, jelikož bez ohledu na to, do jaké míry je harmonizováno hmotné právo, občané a podniky se zpravidla setkávají s překážkami ve formě vnitrostátního práva procesního,

I.

vzhledem k tomu, že koexistence různých právních systémů v Unii by měla být považována za přednost, neboť slouží jako inspirace pro právní systémy na celém světě; odlišnosti mezi právními systémy by však neměly tvořit překážku pro další rozvoj evropského práva; vzhledem k tomu, že explicitní a pojmová odlišnost není, pokud jde o právní systémy, sama o sobě problémem; vzhledem k tomu, že je však nezbytné zabývat se nepříznivými právními důsledky, které z této odlišnosti vyplývají pro občany; vzhledem k tomu, že pojetí regulačního přejímání, nebo postupy směřující ke sbližování právních předpisů zdola, by měly být uplatňovány podporováním komunikace mezi různými právními systémy na ekonomické a intelektuální úrovni; vzhledem k tomu, že schopnost chápat odlišnosti mezi našimi právními systémy a pracovat s nimi může vzniknout pouze na základě evropské soudní kultury, jež čerpá ze sdílení znalostí a komunikace a studia srovnávacího práva, na základě radikální změny způsobu, kterým se právo vyučuje na univerzitách, a za účasti soudců na příslušném vzdělávání a profesním rozvoji, jak bylo objasněno v usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010, včetně dalšího úsilí vynaloženého v zájmu překonání jazykových bariér; vzhledem k tomu, že i když si tyto změny vyžádají čas, je nutné nad nimi uvažovat a plánovat jejich realizaci již nyní,

J.

vzhledem k tomu, že je mezitím třeba podporovat a propagovat intenzivnější dialog a pracovní kontakty na evropské úrovni, které umožní zavádět změny ve způsobu vyučování a programy, které budou přizpůsobeny potřebám právníků, jejich klientů a celého trhu; vzhledem k tomu, že by připravované sdělení Komise o akčním plánu evropského vzdělávání ve všech právnických profesích mělo přihlížet k rozdílným vyučovacím tradicím a metodám a také k odlišným potřebám právníků působících v různých zeměpisných či profesních oblastech, přičemž by však mělo rovněž podporovat výměnu osvědčených postupů,

K.

vzhledem k tomu, že je zásadní, aby se právníci podíleli na vytváření evropské soudní kultury; vzhledem k tomu, že ačkoli je samozřejmé, že členské státy a vnitrostátní profesní organizace budou i nadále v souladu se zásadou subsidiarity rozhodovat o nejvhodnějších způsobech vzdělávání tak, aby odpovídalo potřebám právníků a jejich klientů v daném členském státě, a že jsou to právě vnitrostátní profesní subjekty, které tyto potřeby určí nejlépe, protože jsou právníkům a trhu, na němž se pohybují, nejblíže a hrají klíčovou úlohu i na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že je zásadní zapojit stávající struktury a vycházet z nich, zejména v případě univerzit a profesních organizací; vzhledem k tomu, že je zapotřebí provést důkladnou a specializovanou revizi vzdělávání soudců, právníků a univerzitních vzdělávacích programů; vzhledem k tomu, že je třeba se důkladně zamyslet nad tím, jak může Unie efektivně napomáhat tomuto procesu a podnítit příslušné vnitrostátní orgány, aby se tohoto projektu ujaly,

L.

vzhledem k tomu, že právě toto je podstatou Evropy a výzvou pro PSBP a nemělo by být vnímáno jako neslučitelné s rozvojem skutečné evropské právní kultury a jejím vyučováním,

M.

vzhledem k odhodlání zakotvenému v preambuli Lisabonské smlouvy „položit základy stále užšího svazku evropských národů“, jež si žádá zkrácení skutečné a vnímané vzdálenosti mezi Evropskou unií, evropským právem a občany,

N.

vzhledem k tomu, že právo Unie musí sloužit občanům, a to především v oblasti rodinného práva a rodinného stavu,

O.

vzhledem k tomu, že Komise musí zajistit, aby Stockholmský akční plán skutečně odrážel potřebu jednotlivých občanů a podniků, zejména malých a středních podniků, posílit Evropu (pokud jde o mobilitu, zaměstnanecká práva, potřeby podniků, rovné příležitosti) a aby zároveň prosazoval právní jistotu a přístup k rychlé a účinné spravedlnosti,

P.

vzhledem k tomu, že v této souvislosti je nezbytné věnovat stále větší pozornost zjednodušování justičního a soudního systému a zajišťování jednoznačnějších a srozumitelnějších postupů s ohledem na nutnost šetřit náklady, zejména za stávající hospodářské situace,

Q.

vzhledem k tomu, že důraz, jenž se v nedávných iniciativách EU týkajících se citlivých témat rodinného práva s přeshraniční relevancí klade na autonomii jednotlivé strany řízení, s sebou nese riziko, že bez jednoznačně stanovených omezení bude umožněna nepřípustná volba výhodnějšího místa (tzv. forum shopping),

1.

blahopřeje Komisi k jejímu navrhovanému akčnímu plánu;

2.

domnívá se však, že dozrál čas pro zamyšlení nad budoucím vývojem PSBP a vyzývá Komisi, aby zahájila rozsáhlou diskuzi zahrnující všechny zainteresované strany, zejména soudce a právníky;

3.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve prostřednictvím následného posouzení dopadu vyhodnotila opatření, která byla v oblasti občanského a rodinného práva již přijata, s cílem posoudit jejich účinnost a zjistit, do jaké míry se na jejich základě podařilo dosáhnout stanovených cílů a uspokojit potřeby občanů, podniků a právníků; domnívá se, že by se současně měl provést průzkum, a to zejména v rámci ministerstev spravedlnosti jednotlivých členských států, mezi pracovníky právních profesí, podniky a spotřebitelskými organizacemi, jehož cílem by bylo zjistit oblasti, pro něž jsou nezbytná a žádoucí nová opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech;

4.

vyzývá Komisi, aby jednala podle usnesení ze dne 17. června 2010 o justičním vzdělávání a konzultovala při tom Parlament;

5.

ještě jednou zdůrazňuje potřebu použít všechny dostupné prostředky k rozvíjení evropské soudní kultury, zejména prostřednictvím vzdělávání a školení v oblasti práva;

6.

doporučuje, aby výměnné programy typu Erasmus, jež jsou navrženy v akčním plánu, byly pouze jednou z mnoha iniciativ posilujících vertikální a horizontální komunikaci mezi vnitrostátními a evropskými soudy; upozorňuje na skutečnost, že Parlament zadá vypracování studie, ve které budou vyhodnoceny vnitrostátní vzdělávací programy a školy pro právní vzdělávání, mimo jiné s cílem určit osvědčené postupy v tomto odvětví;

7.

konstatuje, že stávající vnitrostátní vzdělávací instituce a sítě jakožto „přední linie“ provádění práva Unie v členských státech, která je v přímém kontaktu s vnitrostátními soudy a soudnictvím, a hluboké porozumění národní právní kultuře a potřebám, by měly být nástroji pro vytvoření společné evropské soudní kultury;

8.

domnívá se, že by bylo možné začít vytvořením pravidelného fóra, kde by soudci s různou úrovní odpovědnosti činní v oblastech práva, kde jsou často řešeny přeshraniční otázky, jako je námořní právo, obchodní a rodinné právo a případy ublížení na zdraví, mohli diskutovat o aktuálních oblastech právních předpisů či obtíží, a tak podpořit diskuzi, navázat kontakty a vytvořit prostředí komunikace, spolupráce, vzájemné důvěry a pochopení; je přesvědčen, že by se mohli aktivně účastnit i advokáti a univerzity;

9.

domnívá se, že Komise by měla podpořit stávající účinný dialog a komunikaci mezi evropskými organizacemi právních profesí a Radou evropských advokátních komor a sdružení právníků (CCBE); je přesvědčen, že by tento dialog mohl sloužit jako základ, na který by bylo možné navázat dalšími přeshraničními vzdělávacími iniciativami profesních organizací ve spolupráci s dalšími evropskými zainteresovanými stranami, jako je např. Akademie evropského práva (ERA);

10.

oceňuje významné finanční prostředky, které Komise přidělila na přeshraniční projekty vzdělávání v oblasti občanského soudnictví, avšak vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku malé pružnosti současného systému lze tyto prostředky jen velmi obtížně získat a účinně využívat; konstatuje dále, že se vyskytují problémy při hrazení výloh vzniklých v rámci spolufinancovaných vzdělávacích programů a že při realizaci takovýchto programů je daná profesní organizace nucena dlouhodobě vázat velké objemy finančních prostředků, neboť to vyžadují podmínky stanovené Komisí; vyzývá proto k pružnějšímu a inovativnějšímu přístupu ze strany Komise, aby mohly spolufinancované vzdělávací programy realizovat i organizace, jež nedisponují velkými objemy finančních prostředků;

11.

konstatuje, že důsledkem pojetí práva Unie jako samostatného předmětu v rámci vzdělávání a odborné přípravy právníků a soudců je jeho marginalizace; proto doporučuje, aby učební plány právnického vzdělávání a odborné přípravy přirozeně začlenily právo Unie do všech základních oblastí; domnívá se, že srovnávací právo by se mělo stát klíčovým prvkem vzdělávacích programů univerzit;

12.

bere na vědomí, že vzdělávání a odborná příprava spadají v prvé řadě do působnosti členských států, a vyzývá Komisi, aby zahájila diskuzi se všemi subjekty, které odpovídají za právní vzdělávání, a pokusila se tak dosáhnout uvedených cílů; také doporučuje, aby v delším časovém horizontu byli právníci povinni aktivně ovládat alespoň jeden další cizí jazyk Unie; domnívá se, že dosažení tohoto cíle by mohl být bezprostředně usnadněno většími finančními prostředky a podporou, na jejichž základě by se studenti mohli účastnit vzdělávacích programů typu ERASMUS jako součásti jejich právnických studií;

13.

s ohledem na ambiciózní cíl Stockholmského programu, jímž je zajistit, aby se evropských programů odborné přípravy mohla do roku 2014 zúčastnit polovina soudců, státních zástupců, soudních zaměstnanců a dalších odborných pracovníků zapojených do evropské spolupráce, a s ohledem na svou výzvu, aby se za tímto účelem využívalo především stávajících vzdělávacích institucí, poukazuje na to, že síť předsedů soudů nejvyšší instance, evropská síť soudních rad, sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů a evropská síť nejvyšších státních zástupců, soudních úředníků a právníků (Eurojustice) mohou být obrovským přínosem pro koordinaci a podporu odborného vzdělávání v soudnictví a vzájemného pochopení právních systémů ostatních členských států a pro snazší řešení přeshraničních sporů a problémů, a jejich činnosti je tedy třeba usnadňovat a poskytovat na ně dostatečné finanční prostředky; dále se domnívá, že tyto kroky musí vést k plně financovanému plánu evropského odborného vzdělávání v oblasti soudnictví připravenému ve spolupráci s výše uvedenými soudními sítěmi, který zabrání zbytečnému zdvojování programů a struktur a nakonec povede k vytvoření Evropské justiční akademie složené z Evropské sítě pro justiční vzdělávání a Akademie evropského práva;

14.

domnívá se, že zejména ve fázi navrhování unijních právních předpisů, a to především pokud jde o záležitosti občanského a rodinného práva, by měl být vytvořen prostor, v jehož rámci by se soudci jednotlivých členských států a soudci Unie mohli vyjádřit k čistě technickým aspektům navrhovaných opatření, a zajistit tak, aby budoucí právní předpisy mohly být soudci v jednotlivých členských státech prováděny a uplatňovány bez větších potíží; je toho názoru, že by to mohlo napomoci i navazování dalších kontaktů mezi soudci, a umožnit tak vytvoření nových příležitostí ke komunikaci; s potěšením vítá zapojování soudnictví jednotlivých členských států do legislativního procesu;

15.

domnívá se, že Komise by se měla přednostně zabývat řešením obtíží způsobených rozdíly mezi procesním právem jednotlivých členských států (např. v případě promlčecích lhůt a nakládání soudů se zahraničním právem); s ohledem na význam tohoto aspektu navrhuje, aby byla lhůta stanovená pro předložení zprávy Komise o fungování stávajícího přeshraničního režimu EU v oblasti procesního práva občanského přesunuta z roku 2013 již na konec roku 2011; naléhavě žádá Komisi, aby odpověděla na jeho usnesení ze dne 1. února 2007 (3) a co nejdříve předložila návrh na společné promlčecí lhůty v přeshraničních sporech, které zahrnují újmu na zdraví nebo souvisejí se smrtelnou nehodou;

16.

vítá zelenou knihu ze dne 1. července 2010 o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky a podporuje ctižádostivou iniciativu Komise směřující k zavedení nástroje evropského smluvního práva, který by mohl být smluvními stranami uplatňován na dobrovolném základě (KOM(2010)0348);

17.

zdůrazňuje význam přeshraniční justice při řešení podvodů a nekalých obchodních praktik, jež mají původ v jednom členském státě a jsou zaměřeny na jednotlivce, nevládní organizace a malé a střední podniky v jiném členském státě;

18.

upozorňuje na usnesení Parlamentu ze dne 10. března 2009 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (4) a naléhavě žádá Komisi, aby učinila kroky s cílem posílit spolupráci soudů členských států při dokazování a posílila účinnost nařízení (ES) č. 1206/2001, především tím, že zajistí, aby o něm byly soudy a právníci lépe informováni, a podpoří široké využívání informačních technologií a videokonferencí; je přesvědčen, že by měl být zaveden zabezpečený systém zasílání a přijímání e-mailů a že by měly být tyto otázky začleněny do evropské strategie pro e-justici;

19.

vítá, že akční plán navrhuje legislativní iniciativu na vypracování nařízení, které by zvýšilo účinnost výkonu rozsudků týkajících se transparentnosti aktiv dlužníků a podobné nařízení o obstavení bankovních účtů; zdůrazňuje nicméně, že se oba návrhy doplňují a je třeba je předložit co nejdříve;

20.

domnívá se, že takové iniciativy mají v kontextu hospodářského poklesu vzrůstající význam;

21.

vyzývá Komisi, aby co nejrychleji pokročila v těchto iniciativách a zaměřila se na možnost vytvořit samostatný evropský nástroj na odhalování a/nebo zmrazování aktiv v přeshraničních případech;

22.

zdůrazňuje, že tato oblast má pro dlužníky závažné finanční důsledky a jejich pověst může být poškozena; vybízí tudíž k preventivnímu využívání alternativních mechanismů pro řešení sporů;

23.

je přesvědčen, že konsolidace právních opatření prostřednictvím kroků uvedených v této zprávě by nepochybně měla vést k posílení hospodářských a profesních vztahů, a tedy napomoci vytvoření skutečného jednotného trhu;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily jednotnější uplatňování právních předpisů EU (s ohledem na jejich procesní aspekty), přičemž se zaměří na standardizovaná pravidla a správní postupy, které by se měly uplatňovat v oblastech, ve kterých byly Unii svěřeny pravomoci, např. daně, cla, ochrana obchodu a spotřebitelů, a to v mezích stanovených smlouvami o EU a s cílem zajistit řádné fungování jednotného trhu a svobodnou hospodářskou soutěž;

25.

zdůrazňuje, že Stockholmský program usiluje o vytvoření evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, který evropským občanům zaručí základní práva, včetně práva na svobodu podnikání tak, aby se podnikání rozvíjelo ve všech hospodářských odvětvích;

26.

rozhodně podporuje Komisi v úsilí o schválení právních předpisů, jež by snížily obchodní a transakční náklady, a to především pro malé a střední podniky;

27.

povzbuzuje k přijetí společných iniciativ Komise a členských států na podporu malých a středních podniků provozujících svou činnost přes hranice po celé EU, a to značným omezením byrokracie s cílem dosáhnout podstatného snížení administrativní, finanční a regulační zátěže; vítá nadcházející revizi směrnice o opožděných platbách;

28.

zdůrazňuje, že řádné fungování jednotného trhu podporuje evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva a přispívá k posílení evropského modelu sociálně tržního hospodářství; rovněž uznává, že vytvoření evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva posílí jednotný trh a především ochranu spotřebitele;

29.

zdůrazňuje, že článek 12 Smlouvy o fungování Evropské unie jako ustanovení všeobecné platnosti potvrzuje, že při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie by měla být brána v úvahu ochrana spotřebitele; zdůrazňuje význam navržené nové směrnice o právech spotřebitele a také připravované modernizace směrnice o souborných službách pro cesty, směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o klamavé a srovnávací reklamě;

30.

vyzývá Komisi, aby pomocí legislativních i nelegislativních prostředků zajistila odstranění všech překážek, které brání rozvoji elektronického obchodu a které byly nedávno identifikovány v digitální agendě z roku 2010; naléhavě vybízí k rychlému řešení problémů, k nimž dochází v rámci přeshraničního obchodu při spotřebitelských nákupech on-line, především pokud jde o platby a přeshraniční dodávání zásilek; zdůrazňuje, že je nutné zvýšit důvěru spotřebitelů a podnikatelské sféry v přeshraniční elektronický obchod, a sice mimo jiné posílením boje proti počítačové trestné činnosti a padělání; žádá, aby byla vypracována evropská listina práv spotřebitelů v oblasti on-line služeb a elektronického obchodu;

31.

připomíná svou výzvu Komisi k zajištění toho, aby byl Evropský parlament okamžitě a plně informován o pokroku v jednání o mnohostranné dohodě proti padělání (ACTA), a to ve všech jeho fázích tak, aby mohla být respektována litera a duch Lisabonské smlouvy, a připomíná i svůj požadavek o další zajištění toho, aby ACTA neměnila acquis EU týkající se vymáhání práv duševního vlastnictví a základní práva; vyzývá Komisi, aby se více angažovala ve věci třetích zemí, které nejsou zapojeny do jednání v rámci ACTA, a to zejména rozvíjejících se zemí;

32.

upozorňuje na problémy spojené s právní nejistotou obchodních výměn ze zemí a do zemí mimo EU a s otázkou, do čí jurisdikce spadá urovnání daných sporů; konstatuje, že ačkoli existují zásady mezinárodního práva soukromého, jejich provádění s sebou nese řadu problémů, které mají dopad především na spotřebitele a malé podniky mající často nedostatečné informace o svých právech; zdůrazňuje kromě toho, že v souvislosti s globalizací a rozvojem transakcí přes internet vznikají nové právní problémy; zdůrazňuje, že je třeba přijmout soudržný přístup na mezinárodní úrovni, jehož cílem bude zabránit tomu, aby následky této situace nesli spotřebitelé a malé podniky;

33.

pokud jde o právo společností a to, jak jej ovlivňuje mezinárodní právo soukromé, upozorňuje Komisi na usnesení Parlamentu ze dne 10. března 2009 o přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu a v něm obsažená doporučení Komisi (2008/2196(INI)), usnesení ze dne 4. července 2006 o nedávném vývoji a vyhlídkách v oblasti práva společností a ze dne 25. října 2007 o evropské soukromé společnosti a čtrnácté směrnici v oblasti práva společností o přemístění sídla společností a na rozsudky Soudního dvora ve věcech Daily Mail a General Trust, Centros, Überseering, Inspire Art, SEVIC Systems a Cartesio;

34.

konstatuje, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci Cartesio poznamenal, že neexistuje-li v právu Unie jednotná definice společností oprávněných k využití práva na usazování v závislosti na jednotném hraničním určovateli, který by určoval vnitrostátní právo použitelné na společnosti, je otázka, zda se článek 49 SFEU použije na společnost, která se dovolává základní svobody zakotvené v tomto článku, předběžnou otázkou, která za současného stavu práva Unie může být zodpovězena pouze na základě příslušného vnitrostátního práva; dále upozorňuje, že vývoj v oblasti práva společností, který je nastíněn ve Smlouvě a byl by realizován prostřednictvím právních předpisů a úmluv, dosud nevyřešil rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států, a nemohl tudíž tyto rozdíly odstranit; upozorňuje, že tato skutečnost ukazuje na mezeru v právu Unie; opětovně vyzývá, aby byla tato mezera zacelena;

35.

naléhavě vyzývá Komisi, aby na konferenci v Haagu vyvinula maximální úsilí o oživení projektu mezinárodní úmluvy o rozsudcích; domnívá se, že by Komise mohla tento proces zahájit širokými konzultacemi, o nichž by byl informován a do kterých by byl zapojen Parlament, a které by se týkaly otázky, zda by neměla mít pravidla obsažená v nařízení (ES) č. 44/2001 (5) reflexivní účinek s cílem povzbudit další země, a především Spojené státy, aby se znovu zapojily do jednání; domnívá se, že by bylo předčasné a nevhodné dát pravidlům tohoto nařízení reflexivní účinek, dokud nebude jednoznačně zřejmé, že snahy o oživení jednání v Haagu ztroskotaly, a dokud konzultace a provedené studie neukážou, že by tento krok měl kladné účinky a byl přínosem pro občany, podniky a právníky v EU;

36.

vyzývá komisaře pro spravedlnost, aby zajistil, že bude v budoucnu Parlament více zapojen do činnosti Komise a Rady týkající se konference v Haagu prostřednictvím pozorovatele z EP a pravidelného informování příslušného parlamentního výboru; v této souvislosti Komisi připomíná institucionální závazek, který před Parlamentem v září 2006 přijal komisař Frattini a podle nějž bude Komise při své práci týkající se konference v Haagu plně spolupracovat s Parlamentem;

37.

vybízí Komisi, aby v plném rozsahu hrála svou úlohu při práci konference v Haagu; naléhavě vyzývá Komisi, aby učinila kroky nezbytné k zajištění toho, aby EU ratifikovala haagskou úmluvu o ochraně dětí ze dne 19. října 1996;

38.

rozhodl se vytvořit meziparlamentní fórum o práci konference v Haagu; je například přesvědčen, že posilování autonomie stran ve smluvních vztazích na celosvětové úrovni má natolik závažné důsledky, pokud jde o vyhýbání se závazným normám, že by mělo být předmětem diskuse a reflexe v rámci demokratických fór na celém světě;

39.

konstatuje, že Komise vytvořila pracovní skupinu k rozhodčímu řízení; varuje Komisi před přijetím jakéhokoli legislativního podnětu v této oblasti, aniž by nejprve zorganizovala otevřené konzultace a plně zapojila Evropský parlament; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byl zástupce příslušného parlamentního výboru přizván k účasti na práci takových pracovních skupin, a domnívá se, že mají-li být skutečně reprezentativní a aniž by tím omezoval právo podnětu Evropské komise, měl by mít Evropský parlament právo nominovat jednoho či více členů takových pracovních skupin;

40.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit vzájemné uznávání úředních dokumentů vydaných vnitrostátními správními orgány; vítá úsilí Komise podpořit občany při výkonu jejich práva na volný pohyb a výrazně podporuje záměr zavést vzájemné uznávání účinků vnitrostátních dokladů osvědčujících rodinný stav; vyzývá k dalšímu úsilí o odstranění překážek, jimž čelí občané, kteří vykonávají své právo na volný pohyb, především pokud jde sociální dávky, na něž mají právo, a právo volit v obecních volbách;

41.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/27

—

s ohledem na články 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o transparentnosti a stavu jednání o dohodě ACTA (obchodní dohodě proti padělání),

—

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 20. října 2010 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí,

—

ohledem na rozpravu o dohodě ACTA, která proběhla na plenárním zasedání dne 20. října 2010,

—

s ohledem na návrh obchodní dohody proti padělání ze dne 2. října 2010,

—

s ohledem na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci stížnosti č. 90/2009/(JD)OV, která se týká přístupu k dokumentům souvisejícím s dohodou ACTA,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1383/2003,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů, která byla uzavřena mezi Parlamentem, Radou a Komisí (2003/C 321/01),

—

s ohledem na dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) Světové obchodní organizace (WTO),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že boj proti padělání je klíčovým prvkem politické strategie EU, který má zajistit spravedlnost, stejné podmínky výrobcům, zachování zaměstnanosti občanů a dodržování zásad právního státu,

B.

vzhledem k tomu, že boj proti padělání, které je celosvětovým jevem, vyžaduje lepší mezinárodní spolupráci nejvýznamnějších světových aktérů, neboť jenom tak bude účinnější,

C.

vzhledem k tomu, že přes několik pokusů o dosažení vícestranného přístupu, který je nadále hlavním cílem strategie EU, není s ohledem na vzdor a odpor ze strany dalších světových aktérů možné o něj dále usilovat, a vzhledem k tomu, že proto bude zřejmě nejlepším řešením konkrétních obav na mezinárodní úrovni mnohostranná dohoda,

D.

vzhledem k tomu, že – jak Komise opakovaně uvedla – se dohoda ACTA zabývá pouze donucovacími opatřeními a neobsahuje ustanovení, jež by upravovala podstatná právní předpisy v oblasti duševního vlastnictví Evropské unie či ostatních stran dohody ACTA, avšak poprvé vytváří komplexní mezinárodní rámec, který by měl být stranám nápomocen v jejich úsilí o účinný boj proti porušování práv k duševnímu vlastnictví, a nepovede tedy proto k žádným změnám acquis communautaire,

E.

vzhledem k tomu, že dohoda ACTA přesahuje v mnoha oblastech působnost dohody TRIPS, včetně ustanovení týkajících se digitální oblasti a rozsahu povinných opatření na hranicích, a zajišťuje tak držitelům práv lepší ochranu,

F.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na důrazné protesty Parlamentu se úroveň transparentnosti jednání o dohodě ACTA výrazně zlepšila a že od kola jednání na Novém Zélandu je Parlament o vývoji tohoto jednání plně informován; a vzhledem k tomu, že se Parlament s dohodnutým zněním seznámil týden po ukončení posledního kola jednání v Japonsku,

G.

vzhledem k tomu, že dohodnuté znění odráží hlavní obavy, které Evropský parlament v nedávných měsících vyjádřil, včetně obav týkajících se například otázky dodržování základních práv, ochrany soukromí a ochrany údajů, respektování významné úlohy svobodného internetu, zabezpečení úlohy poskytovatelů služeb a potřeby zajištění přístupu k lékům, s tím, že preambule dohody obsahuje odkaz na prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví, které bylo schváleno dne 14. listopadu 2001,

H.

vzhledem k tomu, že Komise opakovaně potvrdila význam prosazování ochrany zeměpisných označení; vzhledem k tomu, že se strany dohodly, že dohoda ACTA prosazování zeměpisných označení zajistí,

I.

vzhledem k tomu, že Komise, jakožto strážce smluv, musí při jednáních o mezinárodních dohodách, které mají vliv na právní předpisy v EU, dohlížet na dodržování acquis communautaire, a vzhledem k tomu, že se Komise zavázala, že bude Parlamentu ve všech fázích jednání o mezinárodních dohodách bez prodlení poskytovat veškeré informace,

J.

vzhledem k tomu, že je klíčové zajistit, aby opatření k prosazování práv k duševnímu vlastnictví byla rozvinuta způsobem, který nebrání inovaci či hospodářské soutěži, nepodrývá omezení práv k duševnímu vlastnictví ani neohrožuje osobní údaje, neomezuje volný tok informací či zbytečně nezatěžuje zákonný obchod,

K.

vzhledem k tomu, že jakákoli forma dohody ACTA, jíž EU vyjedná, musí být v plném souladu s acquis communautaire, což se týká zejména právních závazků EU v oblasti ochrany soukromí a ochrany údajů, jak je stanoveno především ve směrnici 95/46/ES, směrnici 2002/58/ES a v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora,

L.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost v prosinci 2009 bude Evropský parlament muset poskytnout souhlas se zněním dohody ACTA předtím, než tato dohoda vstoupí v EU v platnost,

1.

vítá zveřejnění návrhu obchodní dohody proti padělání ze dne 2. října 2010, které následovalo po kole jednání v Tokiu, a očekává, že po jednání o technických záležitostech, které proběhne v Sydney ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2010, poskytne Komise Parlamentu i veřejnosti konečné znění dohody ACTA;

2.

znovu opakuje, že boj proti padělání je prioritou vnitřní a mezinárodní politické strategie Parlamentu a že mezinárodní spolupráce je pro dosažení tohoto cíle klíčová;

3.

je si plně vědom skutečnosti, že sjednaná dohoda nevyřeší komplexní a mnohostranný problém, kterým padělání je; domnívá se však, že dohoda představuje krok správným směrem;

4.

vítá opakovaná prohlášení Komise o tom, že uplatňování ustanovení dohody ACTA – zejména ustanovení, která se týkají postupů prosazování autorského práva v digitálním prostředí – bude plně v souladu s acquis communautaire a že tato dohoda nezavede osobní prohlídky ani tzv. zásadu „třikrát a dost“; zdůrazňuje, že dohoda nesmí žádného ze signatářů dohody ACTA, a v žádném případě EU, pověřit zavedením zásady „třikrát a dost“ či podobného systému;

5.

vítá skutečnost, že uvážený návrh znění ze dne 2. října 2010 v preambuli potvrzuje, že cílem dohody ACTA je poskytovat účinné a vhodné prostředky k prosazování práv k duševnímu vlastnictví, doplňovat dohodu TRIPS a zohlednit rozdíly právních řádů a praxe jednotlivých stran dohody ACTA; a trvá na tom, že zásady stanovené v prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví, které dne 14. listopadu 2001 přijala Světové obchodní organizace na své čtvrté ministerské konferenci, jež se konala v katarském Dauhá, jsou základními stavebními kameny, na nichž stojí uvážený návrh znění dohody ACTA ze dne 2. října 2010, a že by proto uplatňování dohody ACTA mělo těmto zásadám odpovídat;

6.

zdůrazňuje, že dohoda ACTA nezmění acquis EU, pokud jde o prosazování práv k duševnímu vlastnictví, protože právní předpisy EU jsou již nyní značně pokročilejší než stávající mezinárodní standardy, a že tedy nabízí možnost ke sdílení osvědčených postupů a pokynů v této oblasti;

7.

považuje dohodu ACTA za nástroj, který zefektivní stávající normy, a bude tak přínosem pro vývoz EU a zajistí ochranu držitelů práv působících na celosvětovém trhu, kde jsou v současnosti systematicky a ve velkém měřítku porušována jejich autorská práva, obchodní značky, patenty, vzory a zeměpisná označení;

8.

zdůrazňuje význam, který má ochrana zeměpisných označení pro evropské společnosti a pro zaměstnanost v EU; oceňuje úsilí Komise o začlenění ochrany zeměpisných označení do oblasti působnosti dohody ACTA;

9.

pokládá za politováníhodné, že dohoda v článku 1.X nedefinuje „padělaná zeměpisná označení“, neboť toto opomenutí by mohlo vést k nejasnostem nebo by přinejmenším mohlo zkomplikovat úlohu správních a soudních orgánů při výkladu a uplatňování dohody ACTA;

10.

vítá skutečnost, že do čl. 2.14 odst. 3 bylo zařazeno slovo „může“ („Každá strana může stanovit trestní řízení a sankce […]“);

11.

vítá skutečnost, že se strany dohody na naléhání EU dohodly, že kriminalizace nahrávání bude pouze dobrovolná (čl. 2.14 odst. 3 a článek 2.15);

12.

vítá skutečnost, že možnost stát se stranou dohody ACTA je otevřená a že se ke stranám dohody mohou připojit další rozvojové a rozvíjející se země, a prosazovat tak všeobecnou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a posilovat boj proti padělání na celém světě; domnívá se, že by dohoda ACTA mohla v budoucnu teoreticky dosáhnout vícestranné úrovně;

13.

zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Komise jako člena výboru ACTA musí spadat do rámce acquis a nesmí jednostranně měnit obsah dohody ACTA; proto se domnívá, že jakékoli navrhované změny dohody ACTA by měl přijmout Parlament a Rada v souladu s články 207 a 218 SFEU;

14.

vyzývá Komisi, aby potvrdila, že provádění dohody ACTA nebude mít žádný dopad na základní práva a ochranu údajů, na pokračující úsilí EU o harmonizaci opatření k prosazování práv k duševnímu vlastnictví ani na elektronický obchod;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům zemí, které jsou stranami jednání o dohodě ACTA.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/30

—

s ohledem na články 310 až 325 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011, který předložila Komise dne 27. dubna 2010 (KOM (2010)0300) a návrhy na změnu č. 1, 2 a 3, které Komise předložila 15. září 2010, resp. 11. října 2010 a 20. října 2010,

—

s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011, který schválila Rada dne 12. srpna 2010 (12699/2010 – C7-0202/2010),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011 – všechny oddíly (1),

—

s ohledem na Komisí předložený návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2007–2013 (KOM (2010)0072) a na dokument Komise s návrhem interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o spolupráci v rozpočtových záležitostech (KOM (2010)0073), které byly oba předloženy dne 3. března 2010,

—

s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 3 k souhrnnému rozpočtu na rok 2010 (KOM(2010)0149) ze dne 8. dubna 2010 a na návrh opravného rozpočtu č. 10 k souhrnnému rozpočtu na rok 2010 (KOM(2010)0598) ze dne 20. října 2010,

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti (KOM (2010)0150), který předložila Komise dne 8. dubna 2010,

—

s ohledem na postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2010, který Rada přijala dne 13. září 2010 (13472/2010 – C7-0263/2010), a usnesení Parlamentu ze dne 20. října 2010 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 3/2010 na rozpočtový rok 2010, oddíl III – Komise (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. září 2010 o návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2007–2013 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie (4),

—

s ohledem na článek 78 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Rada ve svém postoji k návrhu rozpočtu omezila výši prostředků na platby na částku, která představuje zvýšení oproti rozpočtu na rok 2010 o 2,91 %,

B.

vzhledem k tomu, že se Parlament dohodl na „sedmibodové strategii“ s cílem naplnit ustanovení Lisabonské smlouvy a podpořil tuto strategii rozpočtovými pozměňovacími návrhy, a současně projevil ochotu akceptovat navrhovanou výši prostředků jako součást celkové dohody,

C.

vzhledem k tomu, že dohodovací výbor složený ze zástupců Parlamentu a Rady dne 15. listopadu 2010 nedospěl k dohodě na společném návrhu rozpočtu na rok 2011,

1.

vyjadřuje připravenost přispět k dohodě o rozpočtu na rok 2011 a s ním souvisejících otázkách ve velmi krátkém termínu za předpokladu, že Komise a Rada splní níže uvedené podmínky:

2.

vítá závazky Komise ve věci evropské přidané hodnoty a důsledků Lisabonské smlouvy pro rozpočet EU, a rovněž pokud jde o přesný časový rozvrh řešení otázky vlastních zdrojů;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/31

—

s ohledem na články 2, 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 153, 191, 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na články 12, 21, 28, 29, 31 a 32 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948) a další nástroje Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména na Pakt o občanských a politických právech (1966) a Pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965), Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) a Úmluvu o právech dítěte (1989), Deklaraci OSN o právech původních obyvatel (2007) a dokument o výsledcích summitu OSN k rozvojovým cílům tisíciletí, který se konal ve dnech 20.–22. září 2010 v New Yorku,

—

s ohledem na Marrákešskou dohodu, kterou se zřizuje Světová obchodní organizace (WTO), a na prohlášení přijaté na čtvrté ministerské konferenci, která se konala v listopadu 2001 v Dohá, a zejména na její článek 31,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 1996 o sdělení Komise o začlenění dodržování demokratických principů a lidských práv do dohod mezi Společenstvím a třetími zeměmi (KOM(1995)0216) (1) a na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2001 o otevřenosti a demokracii v mezinárodním obchodě (3), v němž se požaduje, aby WTO dodržovala základní sociální normy Mezinárodní organizace práce (MOP) a rovněž aby Evropská unie přijala rozhodnutí MOP, včetně případného požadavku sankcí, v souvislosti se závažnými případy porušování základních sociálních norem,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích (KOM(2001)0252) (4),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Sociální rozměr globalizace – jak politika EU přispívá k rozšíření výhod na všechny“ (KOM(2004)0383),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2005 o sociálním rozměru globalizace (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2005 o vykořisťování dětí v rozvojových zemích se zvláštním důrazem na práci dětí (6),

—

s ohledem na závěry Rady týkající se dětské práce (7), které přijala dne 14. června 2010,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o spravedlivém obchodu a rozvoji (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (9) přijaté v reakci na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu –příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Podpora slušné práce pro všechny – Příspěvek Unie k provádění agendy slušné práce ve světě“ (KOM(2006)0249),

—

s ohledem na prohlášení ministrů o plné zaměstnanosti a důstojné práci přijaté na zasedání Ekonomické a sociální rady OSN v roce 2006, jež uznává, že plná a produktivní zaměstnanost a důstojná práce pro všechny je klíčovým předpokladem udržitelného rozvoje,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 na téma „Podpora slušné práce pro všechny (10)“ požadující začlenění sociálních norem v zájmu podpory důstojné práce do obchodních dohod Evropské unie, zejména do dvoustranných dohod,

—

s ohledem na Agendu slušné práce Mezinárodní organizace práce (MOP) a na Světovou dohodu o pracovních místech MOP, přijaté na základě globálního konsenzu dne 19. června 2009 na mezinárodní konferenci práce, a na Deklaraci MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci z roku 2008,

—

s ohledem na Bruselskou úmluvu z roku 1968, ve znění nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (11),

—

s ohledem na systém všeobecných preferencí platný od 1. ledna 2006, který umožňuje osvobození od poplatků nebo jejich snížení pro větší počet výrobků a zahrnuje rovněž nové pobídky ve prospěch zranitelných zemí, které se potýkají se zvláštními obchodními, finančními nebo rozvojovými potřebami,

—

s ohledem na všechny dohody mezi EU a třetími zeměmi,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a Evropskou unií podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a její revize z let 2005 a 2010,

—

s ohledem na svá usnesení o dohodách o hospodářském partnerství s regiony a státy AKT, a zejména na usnesení ze dne 26. září 2002 (12), dne 23. května 2007 (13) a ze dne 12. prosince 2007 (14),

—

s ohledem na mezinárodní úmluvy týkající se životního prostředí, např. Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (1987), Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států (1989), Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti (2000) a Kjótský protokol (1997),

—

s ohledem na kapitolu 13 dohody o volném obchodu podepsané v říjnu 2009 mezi Evropskou unií a Jižní Koreou,

—

s ohledem na výsledky jednání mezi EU, Kolumbií a Peru o mnohostranné obchodní dohodě,

—

s ohledem na slyšení na téma „Uplatňování sociálních a environmentálních norem v obchodních jednáních“, které Evropský parlament uspořádal dne 14. ledna 2010,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0312/2010),

A.

vzhledem k tomu, že propojení obchodu, lidských práv a sociálních a environmentálních norem se stalo klíčovým prvkem hospodářských a obchodních vztahů a je nedílnou součástí jednání v rámci dohod o volném obchodu,

B.

vzhledem k tomu, že narušení hospodářské soutěže a rizika environmentálního a sociálního dumpingu jsou stále častější, a to zejména ke škodě podniků a pracovníků v Evropské unii, pro něž platí přísnější sociální, environmentální a fiskální normy,

C.

vzhledem k tomu, že EU musí v rámci svých vztahů se třetími zeměmi přijmout obchodní strategii založenou na vzájemnosti, která se však musí lišit podle úrovně rozvoje jednotlivých partnerů, ať už se jedná o požadavky v sociální oblasti, v oblasti životního prostředí nebo o volný obchod, aby se tak vytvořily podmínky pro spravedlivou a poctivou mezinárodní hospodářskou soutěž,

D.

vzhledem k tomu, že hlavním prostorem pro sledování těchto politických cílů se staly dvoustranné smlouvy, jelikož perspektivy na vytvoření multilaterálních pravidel, jimiž by se řídily vztahy mezi obchodem, prací a životním prostředím v rámci WTO, nejsou příliš slibné,

E.

vzhledem k tomu, že je nicméně zásadně důležité pracovat na obnovení rovnováhy mezi obchodním právem a základními právy a posílit dialog mezi hlavními mezinárodními organizacemi, zejména mezi MOP a WTO, s cílem dospět k větší provázanosti mezinárodních politik a lepší celosvětové správě,

F.

vzhledem k tomu, že důvody pro zařazení ustanovení o lidských právech a sociálních a environmentálních norem do mezinárodních obchodních dohod jsou četné: od vůle zavést spravedlivý a vyvážený obchod a zajistit určitou spravedlivost obchodních výměn (stejné podmínky pro všechny) až k normativnějším důvodům, jimiž jsou obrana univerzálních hodnot Evropské unie a sledování koherentních evropských politik,

G.

připomíná, že Deklarace OSN o právu na rozvoj z roku 1986 potvrzuje, že „právo na rozvoj je nezcizitelné lidské právo, na jehož základě jsou všechny lidské bytosti i všechny národy oprávněny podílet se na hospodářském, sociálním a kulturním rozvoji, přispívat k němu a mít z něho užitek“; proto se domnívá, že je povinností EU toto právo neporušovat, a spíše ho zahrnout do mezinárodních dohod a dodržovat ho jako hlavní směr evropské politiky;

H.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva znovu potvrzuje, že vnější činnost Evropské unie, jejíž nedílnou součástí je mezinárodní obchod, se musí řídit stejnými zásadami, které inspirovaly její vytvoření; vzhledem k tomu, že evropský sociální model, který kombinuje udržitelný hospodářský růst se zlepšováním pracovních a životních podmínek, může být rovněž vzorem pro další partnery; vzhledem k tomu, že obchodní dohody musí být mimo jiné slučitelné s dalšími mezinárodními povinnostmi a úmluvami, k jejichž dodržování se smluvní strany zavázaly v souladu se svým vnitrostátním právem,

I.

vzhledem k významu zachování úrovně sociálních a environmentálních norem platných v Evropské unii a jejich dodržování zahraničními podniky působícími na jednotném evropském trhu,

J.

vzhledem k tomu, že zařazení lidských práv a sociálních a environmentálních norem do obchodních dohod může přinést těmto dohodám přidanou hodnotu umožňující větší zapojení občanské společnosti, více podpořit politickou a sociální stabilitu, a tím vytvořit i příznivější prostředí pro obchod,

K.

vzhledem k tomu, že oblast obchodu a dodržování lidských práv, norem v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí jsou důležité aspekty zajišťování míru a blahobytu ve světě, ale nemohou být považovány za řešení všech problémů mezi státy na světě; avšak vzhledem k tomu, že bezvýchodný stav v politické situaci lze překonat posílením obchodních vztahů a současným zajištěním stanovení společných zájmů, zejména v oblasti ochrany životního prostředí, jako prostředku pro urovnávání konfliktů;

L.

vzhledem k tomu, že jiné země šly příkladem a zahrnuly sociální normy do obchodních dohod,

M.

vzhledem k tomu, že systém všeobecných preferencí byl vytvořen s ohledem na dodržování základních principů mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a základních norem pracovního práva ze strany přijímajících států a že zahrnuje zvláštní režim dodatečných celních preferencí na podporu ratifikace a účinného uplatňování základních mezinárodních úmluv o lidských právech a pracovním právu, ochraně životního prostředí a řádné správě věcí veřejných; vzhledem k tomu, že nedodržování těchto podmínek může vést k pozastavení tohoto obchodního režimu,

1.

žádá proto, aby v budoucí obchodní strategii Evropské unie již nebylo na obchod nahlíženo jako na cíl sám o sobě, ale jako na nástroj umožňující podporu evropských hodnot a obchodních zájmů a také jako na nástroj spravedlivého obchodování schopný pomoci všeobecnému účinnému začlenění a uplatňování sociálních a environmentálních norem všemi obchodními partnery EU; domnívá se, že by Unie při vyjednávání měla používat pozitivní, ale také právně závazný přístup; zdůrazňuje, že ze zařazení ustanovení týkajících se udržitelného rozvoje, zejména do dvoustranných dohod, budou mít prospěch obě strany;

2.

připomíná, že obchodní politika představuje nástroj ve službách globálních cílů Evropské unie a že podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie je obchodní politika Evropské unie prováděna „v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie“ a že v souladu s článkem 3 Smlouvy o Evropské unii musí přispívat zejména k „udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů“;

3.

vyzývá k větší spolupráci na mnohostranné úrovni mezi WTO a hlavními orgány OSN v oblasti lidských práv; domnívá se, že by užší spojení s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva a se zvláštními postupy bylo zvláště užitečné pro zajištění mnohostranného obchodního rámce, který by přispíval k dodržování lidských práv; domnívá se také, že by stejně mohly být zohledněny zkušenosti úřadu vysokého komisaře v rámci panelů WTO a odvolacího orgánu v případech zjištění závažného porušování lidských práv;

4.

domnívá se, že obecné periodické přezkoumání v Radě pro lidská práva by mělo být užitečným nástrojem pro sledování dodržování ustanovení týkajících se lidských práv v mezinárodních obchodních dohodách;

5.

zdůrazňuje, že intenzivnější spolupráce s Mezinárodní organizací práce (MOP) jakožto orgánem příslušným ke stanovování a vyjednávání mezinárodních norem v oblasti práce a pro sledování jejich uplatňování podle práva a v praxi i plná účast MOP na činnosti WTO, jsou nezbytné;

6.

znovu potvrzuje, že cíle zachování a udržení mnohostranného otevřeného a nediskriminačního obchodního režimu na jedné straně a činnost na podporu ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje na straně druhé se musí navzájem posilovat; zdůrazňuje, že podle článku 20 GATT mohou členské státy přijímat obchodní opatření na ochranu životního prostředí s výhradou, že tato opatření nebudou použita tak, aby představovala prostředek svévolné nebo neodůvodněné diskriminace; vybízí členské státy, aby tohoto ustanovení plně využívaly;

7.

vítá existenci výboru WTO pro obchod a životní prostředí, který by měl být hlavním fórem pro pokračování integrace a prohlubování spojení životního prostředí a obchodu; doufá, že se rozšíří úloha a činnosti výboru s cílem pozitivně reagovat na významné výzvy v oblasti obchodu a životního prostředí, před nimiž stojí mezinárodní společenství;

8.

zdůrazňuje význam zlepšení přístupu k „zelenému“ zboží a k „zeleným“ technologiím pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a vyzývá všechny strany účastnící se jednání, aby zvýšily úsilí s cílem dospět k urychlenému závěru jednání o snižování nebo odstraňování celních a necelních překážek u zboží a služeb šetrných k životnímu prostředí, za účelem podpory nových forem politik pro zaměstnanost, tvorbu pracovních míst odpovídajících normám MOP v oblasti slušné práce a možností růstu pro evropský průmysl a malé a střední podniky;

9.

zdůrazňuje, že je nezbytné pokročit v jednáních o ostatních bodech článku 31 deklarace z Dohá týkajících se vztahů mezi stávajícími pravidly WTO a specifickými obchodními povinnostmi uvedenými v mnohostranných dohodách o životním prostředí a prosazovat užší spolupráci mezi sekretariáty těchto dohod a výbory WTO jako základní prvek pro zajištění toho, že se obchodní i environmentální režim budou vyvíjet provázaně;

10.

domnívá se, že nejlepším nástrojem pro zajištění internalizace negativních vnějších nákladů v oblasti životního prostředí týkajících se CO2 by byla mnohostranná dohoda, že však taková dohoda pravděpodobně nebude uzavřena v blízké budoucnosti; domnívá se proto, že by Evropská unie měla nadále zkoumat možnosti zavádět u průmyslových odvětví, v nichž skutečně dochází k úniku uhlíku, vhodné nástroje v oblasti životního prostředí, které by doplnily dražby povolenek na emise CO2 v rámci systému ETS, a zejména „mechanismus pro zahrnutí uhlíku“ při dodržování pravidel WTO, neboť takový mechanismus by umožnil bojovat proti rizikům přenosu emisí CO2 do třetích zemí;

11.

navrhuje, aby po sjednání a podpisu mezinárodní dohody o klimatu byla vytvořena skutečná světová organizace pro životní prostředí, která by vymáhala plnění přijatých závazků a respektování environmentálních norem; na tuto organizaci by se musely například povinně obracet strany sporu v případě environmentálního dumpingu;

12.

důrazně podporuje praxi zařazování právně závazných doložek o lidských právech do mezinárodních dohod Evropské unie, ale připomíná, že největším problémem je sledování a provádění těchto doložek; znovu potvrzuje, že tyto doložky by měly být také zahrnovány do všech obchodních a odvětvových dohod, s jasným a přesným mechanismem konzultace podle vzoru článku 96 dohody z Cotonou; vítá v této souvislosti, že taková doložka byla zahrnuta do dohod nové generace o volném obchodu;

13.

zdůrazňuje, že stejný přístup systematického zařazování by měl být rovněž používán na úrovni kapitol o udržitelném rozvoji v dvoustranných dohodách;

14.

konstatuje, že budoucí obchodní dohody by mohly být uzavírány s přihlédnutím k současné finanční krizi; domnívá se, že to nesmí vést k tomu, aby sociální a ekologické normy, zejména normy pro emise skleníkových plynů a nakládání s nebezpečným odpadem, byly opomíjeny v zájmu dosažení jiných cílů;

15.

s ohledem na cíle uvedené výše žádá Evropskou komisi, aby do všech dohod o volném obchodu, o kterých jedná se třetími zeměmi, systematicky zahrnovala řadu sociálních a environmentálních norem, včetně:

16.

zdůrazňuje, že dodržování těchto norem musí zároveň znamenat jejich ratifikaci, převedení do vnitrostátního práva a jejich účinné provádění na celém území daného státu;

17.

žádá, aby všechny budoucí obchodní dohody obsahovaly zákaz zneužívání dětské práce, zejména při těžbě a zpracování přírodního kamene, a dále zahrnovaly jednotný evropský certifikační systém, který zajistí, že dovážený přírodní kámen a výrobky z přírodního kamene budou průkazně vyrobeny v souladu s celým hodnotovým řetězcem, bez zneužívání dětské práce, jak stanoví Úmluva MOP č. 182;

18.

zdůrazňuje, že v rámci dohod o volném obchodu lze v případě dodržování environmentálních a sociálních norem uvažovat o podmíněné liberalizaci zahrnující zkrácení harmonogramu pro odstranění překážek nebo dodatečný přístup na trh;

19.

zdůrazňuje, že je důležité neustále sledovat provádění dohody, a to s otevřeným a inkluzivním přístupem ve všech fázích:

20.

žádá, aby obchodní dohody EU účinným způsobem zajišťovaly co nejvyšší míru transparentnosti, přísné normy pro zadávání veřejných zakázek a podávání zpráv ze strany společností podle jednotlivých zemí, a to jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích, s cílem zamezit nezákonnému úniku kapitálu;

21.

naléhavě žádá, aby Unie při jednáních o obchodních dohodách uplatňovala právo na přístup k přírodním zdrojům a aby prosazovala práva místního a domorodého obyvatelstva na přístup k zásadním přírodním zdrojům; vyzývá Komisi, aby do mezinárodních obchodních jednání a dohod zahrnula problematiku nákupu a vlastnictví půdy ve třetích zemích, zejména v nejméně rozvinutých a rozvojových zemích;

22.

uznává, že kapitola o udržitelném rozvoji v dvoustranných dohodách, které se v současnosti sjednávají, je závazná, ale že by mohla být posílena a stanovit:

23.

zdůrazňuje, že je důležité doplnit tyto dohody doprovodnými opatřeními, včetně opatření technické podpory a kooperačních programů zaměřených na zlepšení provádění, zejména základních úmluv v oblasti lidských práv a sociálních a environmentálních norem;

24.

domnívá se, že 27 úmluv, u nichž se požaduje ratifikace a účinné provádění tak, aby mohly využívat SPG+, představuje jedinečný souhrn úmluv o lidských právech, pracovním právu, životním prostředí a o normách řádné správy věcí veřejných; zdůrazňuje, že doposud měla SPG+ viditelný pozitivní dopad na ratifikaci těchto úmluv, ale méně již na jejich provádění, a hodlá proto nadále klást důraz na doprovodná opatření směřující ke zlepšení schopnosti provádění; domnívá se rovněž, že pro zajištění důvěryhodnosti SPG+ musí Komise systematicky provádět šetření a v případě potřeby zrušit preference, pokud se ukáže, že některé země těchto 27 úmluv neuplatňují;

25.

domnívá se, že by mohlo být vytvořeno užší pouto mezi doložkami o lidských právech a SPG+ v dohodách Evropské unie se třetími zeměmi, zejména pokud jde o sledování jejich provádění;

26.

vyzývá Komisi, aby v procesu revize systému SPG postupovala tak, aby byl přínosný zejména pro země, které ho nejvíce potřebují, a aby zjednodušila pravidla původu, aby země, které jsou příjemci v rámci iniciativy „Vše kromě zbraní“ a systému SPG+, mohly ze získaných preferencí mít co největší užitek; žádá, aby byly zavedeny srovnávací body, mechanismy a transparentní kritéria pro udělování i odebírání preferencí v rámci tohoto systému; žádá rovněž, aby byl do tohoto procesu po celou dobu plně zapojen Evropský parlament, zejména co se týče návrhu Rady ohledně seznamů zemí, které jsou příjemci, zahájení průzkumů nebo dočasného pozastavení SPG+;

27.

naléhavě žádá Komisi, aby v co nejkratší době předložila návrh nařízení, které by zakázalo dovážet do EU zboží vyrobené s využitím moderních forem otroctví, nucené práce, zvláště nucené práce mimořádně zranitelných skupin, kdy jsou porušovány základní normy lidských práv;

28.

vyzývá Komisi, aby v souladu s rámcovou dohodou o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí ve všech fázích jednání o mezinárodních obchodních dohodách Parlament podrobně informovala o všech příslušných tematických oblastech;

29.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na rozšířené pravomoci Parlamentu na základě Lisabonské smlouvy zajistila efektivní tok informací a aby zástupcům Parlamentu za všech okolností přiznala status pozorovatele a aby jim tudíž zajistila přístup ke všem relevantním zasedáním a dokumentům;

30.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/39

—

s ohledem na výroční zprávu týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009,

—

s ohledem na čl. 24 odst. 3 a článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (1),

—

s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. října 2005 o oprávnění k přijímání sdělení adresovaných evropskému veřejnému ochránci práv a k jejich předávání a o zmocnění úředníků k vypovídání před evropským veřejným ochráncem práv (SEK(2005)1227),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 2008/587/ES, Euroatom ze dne 18. června 2008, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (2),

—

s ohledem na revizi prováděcích opatření, kterou provedl veřejný ochránce práv s cílem zohlednit změny pravidel a která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2009,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

—

s ohledem na čl. 205 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7-0275/2010),

A.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 byla formálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 19. dubna 2010 a že evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros předložil svou zprávu Petičnímu výboru dne 4. května 2010 ve Štrasburku,

B.

vzhledem k tomu, že podle článku 24 SFEU „Každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228“,

C.

vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“,

D.

vzhledem k tomu, že článek 43 této listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba pobývající nebo právnická osoba mající své statutární sídlo v jednom členském státě má právo obracet se na ochránce práv Unie v případě nesprávností v činnosti orgánů nebo subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich soudní činnosti“,

E.

vzhledem k tomu, že po vstupu SFEU v platnost společná zahraniční a bezpečnostní politika i činnost Evropské rady nadále spadají do působnosti evropského veřejného ochránce práv,

F.

vzhledem k tomu, že podle článku 228 SFEU veřejný ochránce práv je nyní „volen po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu jeho funkčního období“, nikoli již „jmenován“ Parlamentem,

G.

vzhledem k tomu, že působení evropského veřejného ochránce práv přispívá k uskutečnění takové Unie, v níž jsou rozhodnutí přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,

H.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv v roce 2009 obdržel 3 098 stížností ve srovnání s 3 406 stížnostmi v roce 2008, přičemž 727 stížností (23 %) ve srovnání s 802 stížnostmi v roce 2008 spadá do jeho působnosti,

I.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 evropský veřejný ochránce práv zahájil na základě stížností 335 šetření a 318 šetření bylo dokončeno a uzavřeno, z nichž se 311 vztahovalo ke stížnostem a u 7 se jednalo o vyšetřování z vlastního podnětu evropského ochránce práv,

J.

vzhledem k tomu, že ve 179 případech (56 % všech případů) uzavřených v roce 2009 daný orgán přijal smírné řešení nebo danou věc urovnal, což svědčí o značné ochotě na straně orgánů a institucí vnímat stížnost veřejnému ochránci práv jako příležitost k nápravě chyb, ke kterým došlo, a ke spolupráci s veřejným ochráncem práv ve prospěch občanů,

K.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 veřejný ochránce práv dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve 12 % případů (37 šetření), což vedlo ke kritickým poznámkám v 35 případech,

L.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 bylo předloženo 15 návrhů doporučení,

M.

vzhledem k tomu, že nejčastějším údajným nesprávným úředním postupem byl nedostatek transparentnosti včetně odmítnutí informace (ve 36 % šetření), nespravedlnost nebo zneužití pravomoci (14 %), zbytečné prodlevy (13 %), procesní pochybení (13 %), nedbalost (6 %), porušení povinností Komise při plnění její úlohy strážkyně smluv (6 %), právní omyly (6 %) a diskriminace (5 %),

N.

vzhledem k tomu, že průměrná doba vyřizování stížností se zkrátila ze 13 měsíců v roce 2008 na 9 měsíců v roce 2009, což svědčí o úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření a o duchu spolupráce příslušných orgánů a institucí,

O.

vzhledem k tomu, že ani jeden případ nesprávného úředního postupu nevedl k v roce 2009 k předložení zvláštní zprávy Evropskému parlamentu,

P.

vzhledem k tomu, že kritické poznámky a doporučení veřejného ochránce práv nemají závazný účinek, ale jsou spíše zaměřeny na podněcování orgánů a institucí Unie k provádění samoregulačních opatření a umožňují zamezit opakování chyb a selhání v budoucnu,

Q.

vzhledem k tomu, že se úloha veřejného ochránce práv od vytvoření jeho úřadu vyvíjela díky jeho nezávislosti a díky demokratické kontrole jeho činností ze strany Parlamentu a ze strany Petičního výboru,

R.

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby evropské orgány a instituce plně využívaly prostředky nutné pro plnění své povinnosti rychle a věcně odpovídat občanům na jejich žádosti, stížnosti a petice,

S.

vzhledem k tomu, že Parlament svým usnesením ze dne 6. září 2001 (3) přijal kodex řádné správní praxe evropského veřejného ochránce práv,

T.

vzhledem k tomu, že Evropská síť veřejných ochránců práv umožňuje odkázat stěžovatele na veřejné ochránce práv či podobné orgány, které mají poskytovat nejvhodnější pomoc na příslušné úrovni a také si vyměňovat informace a osvědčené postupy,

U.

vzhledem k tomu, že činnosti veřejného ochránce práv a Petičního výboru se vzájemně doplňují a podporují větší účinnost jejich příslušných činností,

1.

schvaluje výroční zprávu za rok 2009 předloženou evropským veřejným ochráncem práv;

2.

poukazuje na to, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost posiluje demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv díky jeho volbě Parlamentem a rozšiřuje jeho mandát o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku i o činnosti Evropské rady;

3.

vítá skutečnost, že spolu se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost Listina základních práv, která je nyní právně závazná, zahrnuje právo na řádnou správu mezi základní práva vyplývající z občanství Unie; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby při svém každodenním řešení stížností dbal na dodržování Listiny základních práv;

4.

domnívá se, že transparentnost, přístup k informacím a dodržování práva na řádnou správu jsou nezbytné pro zachování důvěry občanů ve schopnost orgánů EU prosazovat jejich práva;

5.

domnívá se proto, že pojem „nesprávný úřední postup“ by měl být interpretován širším způsobem, aby zahrnoval nejen porušení právních předpisů či obecných zásad evropského správního práva, jako je objektivita, proporcionalita a rovnost, nediskriminace a dodržování lidských práv a základních svobod, ale také případy, kdy orgán nejedná konzistentně a v dobré víře nebo nebere v úvahu legitimní očekávání občanů, včetně případu, kdy se orgán sám o sobě rozhodne dodržovat určitá pravidla a normy, aniž by mu to ukládaly Smlouvy nebo sekundární právní předpisy;

6.

blahopřeje veřejnému ochránci práv za jasné a srozumitelné seznámení s jeho činnostmi; navrhuje však, aby se v budoucích zprávách shrnutí činností a tematický rozbor výrazněji zaměřily na strukturální problémy a průřezové tendence;

7.

domnívá se, že veřejný ochránce práv v období, jehož se zpráva týká, vykonával své pravomoci aktivně a vyváženě, pokud jde o posuzování a vyřizování stížností, provádění a uzavírání šetření, udržování konstruktivních vztahů s orgány a institucemi EU a povzbuzování občanů k tomu, aby ve vztahu k těmto orgánům a institucím využívali svých práv;

8.

vítá vynikající vztahy mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem navázané v institucionálním rámci, pokud jde o vzájemné uznávaní příslušných pravomocí; podporuje praxi, kterou veřejný ochránce práv již zavedl a která spočívá v zajištění přítomnosti jednoho zástupce na všech schůzích Petičního výboru;

9.

oceňuje zásadní příspěvek Evropské sítě veřejných ochránců práv, již zastupuje 94 kanceláří ve 32 zemích a jejímž členem je Petiční výbor, při dodržování zásady subsidiarity; vítá spolupráci evropského veřejného ochránce práv s veřejnými ochránci práv a podobnými orgány na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v členských státech;

10.

bere na vědomí, že v roce 2009 veřejný ochránce práv obdržel 3 098 stížností a že za toto období bylo dokončeno a uzavřeno 318 šetření;

11.

vítá významný počet postupů uzavřených dohodou o smírném řešení nebo daným orgánem (56 %), což dokládá konstruktivní spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány a institucemi Unie; vybízí veřejného ochránce práv a orgány a instituce Unie, aby pokračovaly ve svém úsilí v tomto směru;

12.

vítá také úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření na devět měsíců; vyzývá k tomu, aby byly všechny orgány a instituce Unie vybaveny rozpočtovými prostředky a lidskými zdroji nutnými pro to, aby dokázaly rychle reagovat na stížnosti a petice;

13.

bere na vědomí, že více než třetina šetření, která veřejný ochránce práv zahájil v roce 2009, se týká nedostatku transparentnosti; žádá proto, aby aktuální přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 neomezil existující právo na přístup k informacím a k dokumentům, ale aby vedl k proaktivnějšímu přístupu;

14.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v roce 2009, pokud jde o usnadnění přístupu veřejného ochránce práv k důvěrným dokumentům Rady;

15.

konstatuje, že komunikační strategie a rozvoj internetové stránky přispěly podle veřejného ochránce práv ke snížení počtu nepřípustných stížností, a vybízí veřejného ochránce práv, aby nadále vyvíjel úsilí o informování evropských občanů o svých funkcích a o omezeních svých pravomocí i o jejich právech;

16.

připojuje se k názoru veřejného ochránce práv, podle nějž kromě dodržování povinných pravidel, která jsou pro správu závazná, je pro řádnou správu zásadní rozvoj skutečné kultury služby pro občany; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby podnikl více iniciativ s cílem prosazovat u evropských orgánů a institucí i u občanů tuto kulturu služeb;

17.

lituje značného počtu stížností týkajících se zbytečných prodlení při registraci žádostí, vyřizování záležitostí a přijímání rozhodnutí; navrhuje stanovit v rámci přezkumu finančního nařízení finanční vyrovnání v případě zjevných a významných zpoždění;

18.

bere na vědomí, že veřejný ochránce práv ukončil šetření z vlastního podnětu týkající se pravidel, jež uplatňuje Komise na žádosti občanů o přístup k dokumentům souvisejícím s řízením o porušení práva; podporuje posílení spolupráce s Petičním výborem a navrhuje veřejnému ochránci práv, aby ho pravidelně informoval o šetřeních z vlastního podnětu, která provádí, a o získaných výsledcích; vyzývá Komisi, aby zaujala otevřenější a proaktivnější přístup, pokud jde o informace o řízení o porušení práva;

19.

domnívá se, že kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv a schválený Parlamentem v usnesení ze dne 6. září 2001 slouží jako pokyny a zdroj pro zaměstnance všech orgánů a institucí Společenství; vítá, že kodex řádné správní praxe schválil Evropský hospodářský a sociální výbor; vítá rovněž, že bylo uzavřeno memorandum o porozumění s Evropskou investiční bankou týkající se projednávání stížností; vyzývá veřejného ochránce práv, aby zvážil přezkum kodexu řádné správní praxe, a to na základě zkušenosti posledních deseti let, a aby na tomto základě dbal na prosazování a výměnu osvědčených postupů;

20.

lituje, že stížnosti týkající se špatného uplatňování práva Společenství v určitém členském státě, které obdrží veřejní ochránci práv v členských státech, evropský veřejný ochránce práv neeviduje; navrhuje evropskému veřejnému ochránci práv, aby zvážil jejich sdílení s cílem umožnit lepší chápání problému;

21.

vyzývá veřejného ochránce práv, aby povzbudil veřejné ochránce práv v členských státech k pravidelným výměnám s jejich vnitrostátními parlamenty, podle vzoru výměn existujících mezi evropským veřejným ochráncem práv a Parlamentem;

22.

vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala evropský správní zákon, který bude společný všem orgánům, institucím a agenturám Unie;

23.

upozorňuje veřejného ochránce práv na nový postup výběru zaměstnanců úřadem EPSO a navrhuje sledování jeho uplatňování spolu s rozborem zjištěného vývoje;

24.

podporuje myšlenku společného intranetového portálu pro všechny členy Evropské sítě veřejných ochránců práv s cílem zajistit pravidelné šíření výsledků;

25.

pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/43

—

s ohledem na zvláštní zprávu evropského veřejného ochránce práv předloženou Evropskému parlamentu dne 24. února 2010,

—

s ohledem na čl. 228 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 195 Smlouvy o ES),

—

s ohledem na čl. 41 odst. 1 a články 42 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (1) naposledy pozměněné rozhodnutím Evropského parlamentu 2008/587/ES, Euroatom ze dne 18. června 2008 (2),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (3),

—

s ohledem na čl. 205 odst. 2 první větu jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7–0293/2010),

A.

vzhledem k tomu, že článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie zplnomocňuje evropského veřejného ochránce práv k přijímání stížností ze strany všech občanů Unie, které se týkají případů nesprávného úředního postupu v činnostech orgánů nebo institucí Unie,

B.

vzhledem k tomu, že stížnosti předkládané občany EU představují významný zdroj informací o případných porušeních práva EU,

C.

vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“,

D.

vzhledem k tomu, že dne 1. března 2007 jedna nevládní organizace, která se zasazuje o ochranu životního prostředí, požádala Komisi o přístup k informacím a dokumentům Generálního ředitelství pro podniky a průmysl a bývalého místopředsedy Komise odpovědného za podniky a průmysl, které se týkají schůzí zástupců Komise a automobilového průmyslu, na nichž se projednával přístup Komise k emisím CO2 z automobilů,

E.

vzhledem k tomu, že Komise zpřístupnila 15 z 18 dopisů adresovaných tehdejšímu komisaři Günteru Verheugenovi, avšak odmítla poskytnout tři dopisy zaslané německým výrobcem Porsche s vysvětlením, že by jejich zveřejnění narušilo ochranu obchodních zájmů této společnosti,

F.

vzhledem k tomu, že v čl. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (4) se uvádí, že účelem tohoto nařízení je zajistit co nejširší přístup k dokumentům Rady, Evropského parlamentu a Komise, a vzhledem k tomu, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie musí být veškeré výjimky z této zásady přesně vymezeny,

G.

vzhledem k tomu, že Komise odepřela žalobci přístup k dotčeným dopisům od společnosti Porsche AG na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení (ES) č. 1049/2001, který stanoví, že orgány odepřou „přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví“,

H.

vzhledem k tomu, že společnost Porsche AG zaslala dotčené dopisy v souvislosti s konzultacemi, které Komise vedla s klíčovými subjekty o revizi strategie Společenství ke snížení emisí CO2 z osobních automobilů, a vzhledem k tomu, že tyto tři dopisy tedy pravděpodobně obsahovaly informace o obchodních vztazích Porsche AG, a proto Komise mohla usoudit, že spadají pod výjimky uvedené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení (ES) č. 1049/2001,

I.

vzhledem k tomu, že oddělení veřejného ochránce práv prozkoumala tři dopisy Porsche AG i elektronickou korespondenci mezi Komisí a společností Porsche, v níž Komise tuto společnost ujistila, že nemá v úmyslu uvedené dopisy zveřejnit, a vzhledem k tomu, že veřejný ochránce došel na základě inspekce k závěru, že Komise neoprávněně odmítla plný přístup k dopisům Porsche AG podle čl. 4 odst. 2 první odrážky a částečný přístup podle čl. 4 odst. 6 nařízení (ES) č. 1049/2001 (5), a vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o nesprávný úřední postup,

J.

vzhledem k tomu, že dne 27. října 2008 veřejný ochránce práv postoupil Komisi návrh doporučení, v němž ji obeznámil s výsledky své skutkové a právní analýzy a uvedl, že by Komise měla tři dopisy zaslané společností Porsche AG bývalému místopředsedovi Komise Günteru Verheugenovi zveřejnit v plném znění nebo zvážit jejich částečné zpřístupnění,

K.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv na základě článku 195 Smlouvy o ES (nyní článek 228 Smlouvy o fungování EU) vyzval Komisi, aby do tří měsíců, tj. do 31. ledna 2009, vydala podrobné stanovisko,

L.

vzhledem k tomu, že Komise podrobné stanovisko k návrhu doporučení veřejného ochránce práv nevypracovala v tříměsíční lhůtě stanovené v článku 228 SFEU a šestkrát požádala o její prodloužení, a vzhledem k tomu, že v červenci a pak znovu v září 2009 veřejný ochránce práv informoval sekretariát Komise o svém záměru vypracovat zvláštní zprávu pro EP, pokud neobdrží odpověď na svůj návrh doporučení,

M.

vzhledem k tomu, že Komise poté, co zahájila činnost v novém složení, skutečně dotčené dopisy zpřístupnila, avšak že tak učinila až 15 měsíců po vydání návrhu doporučení, a nikoli v tříměsíční lhůtě uvedené ve statutu veřejného ochránce práv a v článku 228 SFEU,

N.

vzhledem k tomu, že Komise patnáctiměsíčním odkládáním odpovědi na návrh doporučení porušila svou povinnost loajálně a v dobré víře spolupracovat s veřejným ochráncem práv během šetření ve věci 676/2008/RT, a že takový přístup nejen narušuje interinstitucionální dialog, ale rovněž poškozuje pověst EU v očích veřejnosti,

O.

vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv zjistil další prodlevy ze strany Komise v souvislosti s dalším případem, který se týkal zpřístupnění dokumentů (355/2007(TN)FOR), kdy Komise měla do 31. října 2009 poskytnout veřejnému ochránci práv zevrubné stanovisko k jeho návrhu doporučení, avšak dosud tak neučinila,

P.

vzhledem k tomu, že Komise dodržela původní lhůty stanovené pro vypracování odpovědí na stížnosti pouze ve čtyřech z 22 případů týkajících se přístupu k dokumentům, jimiž se veřejný ochránce práv zabýval v roce 2009; vzhledem k tomu, že z toho ve 14 případech předložila svou odpověď s více než třicetidenním zpožděním a v šesti případech s minimálně osmdesátidenním zpožděním,

Q.

vzhledem k tomu, že odpovědností Parlamentu jako jediného voleného orgánu EU je zabezpečit a chránit nezávislost evropského veřejného ochránce práv při výkonu jeho povinností vůči evropským občanům a sledovat provádění jeho doporučení,

1.

podporuje kritický komentář a doporučení evropského veřejného ochránce práv adresované Komisi v souvislosti se stížností 676/2008/RT;

2.

konstatuje, že nepřiměřené prodlevy odpovědí Komise určených veřejnému ochránci práv jsou v tomto případě porušením povinnosti loajální spolupráce, která je stanovena Smlouvou;

3.

je velmi znepokojen tím, že Komise obecně brzdí a komplikuje šetření veřejného ochránce práv, která se týkají přístupu k dokumentům;

4.

připomíná, že v případě konzultací uvedených v čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 je Komise povinna stanovit lhůtu, během níž musí třetí osoba, která je autorem dokumentu, poskytnout odpověď, a zdůrazňuje, že Komise by měla tuto pravomoc uplatňovat tak, aby byla s to dodržovat vlastní lhůty (6);

5.

připomíná příslušnou judikaturu týkající se zásady loajální spolupráce (čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU), a sice že orgány Unie jsou povinny navzájem spolupracovat v dobré víře, a konstatuje, že tato zásada je jasně uvedena v novém čl. 13 odst. 2 Smlouvy o EU;

6.

domnívá se, že neochota Komise ke spolupráci v tomto i jiných případech, které se týkají přístupu k dokumentům, může podrývat důvěru občanů v Komisi a oslabovat schopnost evropského veřejného ochránce práv a Evropského parlamentu náležitě dohlížet na činnost Komise, což je v rozporu s nejdůležitější právní zásadou, na níž je založena EU;

7.

žádá, aby Komise Evropskému parlamentu zaručila, že v budoucnu dostojí svým povinnostem, pokud jde o loajální spolupráci s evropským veřejným ochráncem práv;

8.

zdůrazňuje, že pokud Komise nepřijme takový závazek nebo pokud i nadále nebude s veřejným ochráncem práv plně spolupracovat, může Parlament na Komisi uvalit sankce, v jejichž rámci lze mj. umístit část rozpočtu Komise určeného na správní výdaje do rezervy;

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a evropskému veřejnému ochránci práv.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/46

—

s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Hodnotící zpráva iniciativy ‚EU PILOT‘ “ (KOM(2010)0070),

—

s ohledem na 25. výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva Společenství (2007) (KOM(2008)0777),

—

s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise (SEK(2009)1683, SEK(2009)1684, SEK(2009)1685 a SEK(2010)0182),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. září 2007 nazvané „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“ (KOM(2007)0502),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 týkající se vztahů se stěžovateli ve věcech porušení práva Společenství (KOM(2002)0141),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. února 2008 o 23. výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Společenství (2005) (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2008 o úloze soudců jednotlivých států v evropském soudním systému (2),

—

s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Petičního výboru (A7-0291/2010),

1.

s politováním konstatuje, že Komise neodpověděla na dotazy, které jí Parlament položil ve svých předcházejících usneseních, především ve výše uvedeném usnesení ze dne 21. února 2008; konstatuje, že nedošlo k posílení transparentnosti, především s ohledem na projekt „EU PILOT“ a otázku lidských zdrojů;

2.

bere na vědomí, že Komise prostřednictvím projektu „EU PILOT“ usiluje o posílení „angažovanosti, spolupráce a partnerství existujících ve vztahu Komise a členských států“ (3) a v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány veřejné správy zvažuje, jak přistupovat k uplatňování práva Evropské unie; je přesvědčen, že tato iniciativa odpovídá nové potřebě spolupráce mezi všemi orgány Evropské unie v zájmu řádného fungování na občana zaměřené Unie po přijetí Lisabonské smlouvy; zdůrazňuje povinnost Komise stanovenou v článku 17 SEU, podle nějž Komise „zajišťuje uplatňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě“;

3.

konstatuje, že ačkoli na jedné straně se hovoří o zásadní úloze občanů při zajišťování toho, aby bylo právo EU dodržováno v praxi (4), na straně druhé – v rámci iniciativy „EU PILOT“ – jsou ještě více vyloučeni z veškerého následného postupu; je přesvědčen, že tento přístup není v souladu se slavnostními prohlášeními Smluv, podle nichž „jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“ (článek 1 SEU), „orgány … Unie (jednají) co nejotevřeněji“ (článek 15 SFEU) a „ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů … stejné pozornosti“ (článek 9 SEU);

4.

bere na vědomí, že v rámci realizace projektu EU PILOT, Komise vytvořila „důvěrnou on-line databázi“ (5) určenou ke komunikaci mezi útvary Komise a orgány členských států; vyzývá Komisi, aby Parlamentu poskytla smysluplný přístup k této databázi s cílem umožnit mu plnit jeho úlohu a dohlížet nad tím, jak Komise vykonává úkol strážkyně Smluv;

5.

zdůrazňuje, že aktivní úloha občanů Evropské unie je jednoznačně uvedena ve Smlouvě o Evropské unii, a to obzvláště v případě evropské občanské iniciativy; je přesvědčen, že pro občany je možnost podílet se na stanovování legislativního programu také přímo spojena s jejich současnou zásadní úlohou při zajišťování řádného uplatňování a dodržování předpisů Evropské unie a s transparentností a spolehlivostí příslušných postupů;

6.

konstatuje, že ve svém shrnutí toho, jak kontrolovala uplatňování práva Společenství, Komise více než skutečné uplatňování zdůrazňuje provádění ve vnitrostátním právu; vyzývá Komisi, aby řádně uznala úlohu petic v monitorování skutečného uplatňování práva Společenství; petice jsou totiž často prvním signálem, že – nad rámec samotného provádění – jsou členské státy pozadu při uplatňování právních opatření;

7.

domnívá se, že ve své současné podobě neposkytují výroční zprávy Komise „o kontrole uplatňování práva Evropské unie“ občanům ani ostatním orgánům dostatek informací o skutečném stavu uplatňování práva EU, neboť Komise odkazuje pouze na formální řízení, která byla zahájena proti členským státům, jež neprovedly právo EU ve svých právních řádech; domnívá se nicméně, že by pro občany a Parlament bylo velmi zajímavé být informováni o tom, jaká řízení pro nesplnění povinnosti z důvodu nepřesného nebo nesprávného provedení práva EU do vnitrostátního právního řádu Komise zahájila a kdy, společně s podrobnostmi o těchto nesplněních povinnosti;

8.

hodlá zajistit, aby Komise i nadále shromažďovala podrobné údaje o všech typech nesplnění povinnosti a aby byly všechny tyto údaje volně k dispozici Parlamentu s cílem umožnit mu plnit jeho úlohu a dohlížet nad tím, jak Komise vykonává úkol strážkyně Smluv; upozorňuje, že metoda sběru a roztřídění těchto údajů by měla odpovídat předchozím výročním zprávám, tak aby mohl Parlament smysluplně vyhodnotit pokrok, jehož Komise dosáhla, bez ohledu na to, zda bylo nesplnění povinnosti zpracováváno prostřednictvím iniciativy EU PILOT, nebo původním postupem pro nesplnění povinnosti;

9.

konstatuje, že prodlevy při řádném uplatňování a provádění právních předpisů Evropské unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování přímo ovlivňují každodenní život občanů a podniků a výkon jejich práv, neboť vedou k nízké právní jistotě a brání jim plně využívat výhody vnitřního trhu; zdůrazňuje, že nedodržování a neuplatňování práva EU a následný nedostatek důvěry v evropské orgány způsobují značnou škodu;

10.

s politováním konstatuje, že členské státy podceňují hodnotu řádného a včasného provádění práva EU; naléhavě je vybízí, aby vhodným způsobem upřednostňovaly provádění a uplatňování předpisů, a zabránily tak průtahům;

11.

vyzývá Komisi, aby za účelem posílení práv občanů a transparentnosti navrhla „procesní kodex“ v podobě nařízení založeného na novém právním základu článku 298 SFEU, který by upravil různé aspekty postupu pro nesplnění povinnosti, včetně oznámení, časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí atd.; připomíná Komisi, že její sdělení z roku 2002 představuje významné východisko pro vypracování návrhu takového „procesního kodexu“;

12.

připomíná, že Výbor pro právní záležitosti nedávno zahájil činnost pracovní skupiny pro správní právo EU, jejímž úkolem je vyhodnotit, zda by bylo možné kodifikovat správní právo EU a co by takový projekt v praxi obnášel; je přesvědčen, že závěry, k nimž tato pracovní skupina dospěje, by měly být zohledněny při diskusi o evropském správním řádu;

13.

připomíná dále, že Výbor pro právní záležitosti nedávno jednomyslně přijal dopis, jímž vyjádřil svou podporu názoru autora příslušné petice, která vyzývala k zavedení standardního správního postupu pro výkon dohledu nad uplatňováním a prosazováním práva EU, který by respektoval diskreční pravomoc Komise týkající se rozhodnutí o tom, kdy a proti komu zahájí řízení, přičemž by však současně omezoval výkon této pravomoci zásadami řádného správního postupu (6);

14.

připomíná, že hlavním úkolem Komise je být strážkyní Smluv, a tudíž zajišťovat řádné a včasné uplatňování práva Evropské unie členskými státy; vybízí Komisi, aby v případech, kdy členské státy neoznámí přijatá prováděcí opatření k platným směrnicím, využívala všechny pravomoci, které jí svěřují Smlouvy, především nová ustanovení článku 260 SFEU;

15.

připomíná své usnesení ze dne 9. února 2010 o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí na příští legislativní období (7), v němž Komisi vyzývá, aby Parlamentu poskytovala „souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu, přičemž se bude na žádost Parlamentu postupovat případ od případu“ (8);

16.

zastává názor, že občané EU by měli od Komise očekávat stejnou míru transparentnosti bez ohledu na to, zda jí adresují formální stížnost nebo uplatňují své právo na předložení petice zakotvené ve Smlouvě; žádá proto, aby byly Petičnímu výboru poskytovány jednoznačné informace o stádiích, v nichž se nacházejí řízení pro nesplnění povinnosti, jichž se též týká určitá petice; vyzývá dále Komisi, aby vyjasnila postupy, jimiž se řeší žádosti a stížnosti od Petičního výboru a od široké veřejnosti;

17.

schvaluje opatření plánovaná Komisí na rok 2009 a později, jejichž cílem je zaručit dodržování evropských právních předpisů členskými státy, a požaduje, aby byl přizván k řízením pro nesplnění povinnosti v případech, kdy je v dané věci projednávána petice, jako např. v případě Kampánie (právní předpisy v oblasti odpadu) nebo Španělska (právní předpisy týkající se řízení vodních zdrojů);

18.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu poskytovala relevantní údaje umožňující vyhodnotit, jakou přidanou hodnotu, která by odůvodňovala jeho další rozšíření, přináší projekt „EU PILOT“ oproti stávajícímu postupu vyřizování případů nesplnění povinnosti; domnívá se, že tyto údaje by měly Parlamentu například umožnit ověřit si, zda 10 týdnů, které má členský stát na to, aby nalezl řešení daného konkrétního problému, dále neodložilo zahájení postupu pro nesplnění povinnosti, který již sám o sobě trvá velmi dlouho a jehož výsledek je nejistý;

19.

se zájmem bere na vědomí závazek Komise systematicky vypracovávat hodnocení odpovědi na stížnost, kterou jí zasílají jednotlivé členské státy; vyzývá Komisi, aby vypracovávání těchto hodnocení i včasnému rozboru jednotlivých případů věnovala co největší pozornost; vyzývá k vyjasnění úlohy stěžovatele v procesu vyhodnocování;

20.

žádá Komisi, aby vyčlenila dostatečné zdroje umožňující plně monitorovat uplatňování práva EU, zahajovat vlastní šetření a stanovovat prioritní oblasti pro ráznější a systematičtější kroky; vyzývá Komisi, aby Parlamentu poskytla jednoznačné, úplné a již několikrát požadované údaje o zdrojích vyhrazených na řízení případů nesplnění povinnosti v různých generálních ředitelstvích a o zdrojích určených na projekt „EU PILOT“; připomíná Komisi, že se Parlament zavázal k tomu, že ji podpoří prostřednictvím navýšení rozpočtových prostředků určených k posílení zdrojů;

21.

žádá Komisi, aby za účelem zaručení účinnějšího uplatňování práva EU zvážila uplatnění inovativních mechanismů, např. postup vzájemného hodnocení navržený ve směrnici o službách;

22.

vítá zavádění centrálního kontaktního místa pro občany, kteří hledají radu, usilují o nápravu nebo si přejí podat stížnost prostřednictvím stránky „Vaše Evropa (9)“; se začleněním široce popularizované občanské iniciativy (čl. 11 odst. 4 SEU) na seznam nástrojů, které mají občané k dispozici, je mnohem důležitější než dříve vysvětlovat tyto otázky občanům a vést je; Evropský parlament by si přál být zapojen do rozvíjení těchto webových stránek s cílem zajistit jeho provázanost s jeho vlastními plány na poskytování lepší podpory občanům;

23.

připomíná závazek Rady, že bude vybízet členské státy k sestavování a zveřejňování tabulek, které by dokládaly vzájemný vztah mezi směrnicemi a vnitrostátními prováděcími předpisy; zdůrazňuje, že tyto tabulky mají zásadní význam pro to, aby Komise mohla ve všech členských státech provádět účinnou kontrolu prováděcích předpisů;

24.

naléhavě žádá, aby byla posílena úloha Parlamentu v oblastech uplatňování, prosazování a monitorování právních předpisů týkajících se jednotného trhu; podporuje návrh na vytvoření fóra o jednotném trhu, které by se konalo jednou ročně;

25.

vyzdvihuje klíčovou úlohu srovnávací tabulky vnitřního trhu a srovnávací tabulky spotřebitelského trhu v souvislosti s účinnějším využíváním nástrojů pro monitorování a srovnávání, které jsou významným nepřímým kárným mechanismem; vyzývá Komisi a členské státy, aby na další rozvoj srovnávací tabulky spotřebitelského trhu poskytly přiměřené finanční prostředky a lidské zdroje;

26.

konstatuje, že klíčovou úlohu při uplatňování práva Evropské unie hrají vnitrostátní soudy, a plně podporuje úsilí EU posílit a koordinovat doplňková odborná školení pro vnitrostátní soudce, právní odborníky, úředníky a státní zaměstnance vnitrostátních správních orgánů;

27.

domnívá se, že v okamžiku, kdy Komise zahájí řízení pro nesplnění povinnosti proti určitému členskému státu, měla by současně vydat sdělení, podle nějž může být akt, který porušuje právní předpisy EU, postiženými občany příslušného členského státu napaden před vnitrostátními soudy;

28.

připomíná své usnesení ze dne 17. června 2010 o soudním vzdělávání – Stockholmský program; domnívá se, že posílení soudního vzdělávání má s ohledem mj. na akční plán pro uplatňování Stockholmského programu zásadní význam;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.

3.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 99/50

—

s ohledem na článek 14 a čl. 106 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na protokol č. 29 připojený ke Smlouvě o Evropské unii o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech,

—

s ohledem na čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. září 1996 o úloze veřejnoprávní televize v multimediální společnosti (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. září 2008 o koncentraci a pluralitě sdělovacích prostředků v Evropské unii (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2008 o mediální gramotnosti v digitálním prostředí (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání (5),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o pluralitě sdělovacích prostředků v členských státech Evropské unie (SEK(2007)0032),

—

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům č. R (96) 10 ze dne 11. září 1996 o záruce nezávislosti veřejnoprávního vysílání,

—

s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se dne 25. ledna 1999 setkali na zasedání Rady týkající se veřejnoprávního vysílání (6),

—

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům č. CM/Rec(2007)2 ze dne 31. ledna 2007 o pluralitě sdělovacích prostředků a rozmanitosti jejich obsahu,

—

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům č. CM/Rec(2007)3 ze dne 31. ledna 2007 o úloze veřejnoprávních sdělovacích prostředků v informační společnosti,

—

s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1878 (2009) ze dne 25. června 2009 o financování veřejnoprávního vysílání,

—

s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 27. září 2006 o záruce nezávislosti veřejnoprávního vysílání v členských státech,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0286/2010),

A.

vzhledem k tomu, že v evropské demokratické společnosti jsou účast občanů na veřejné diskusi a přístup k informacím v digitálním světě založeny na dynamickém a konkurenceschopném audiovizuálním odvětví a tisku,

B.

vzhledem k tomu, že vysílané sdělovací prostředky jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů informací, jež jsou dostupné pro občany členských států EU, a jsou tedy významným faktorem při vytváření hodnot a názorů občanů,

C.

vzhledem k tomu, že jak veřejnoprávní, tak soukromé vysílání hrají zásadní úlohu, pokud jde o evropskou audiovizuální produkci, kulturní rozmanitost a identitu, informace, pluralitu, sociální soudržnost, podporu základních svobod a fungování demokracie,

D.

vzhledem k tomu, že veřejnoprávní vysílací společnosti mají úlohu průkopníků tím, že podporují a využívají technologický pokrok s cílem nabízet svůj obsah veřejnosti prostřednictvím inovativních médií a technik distribuce,

E.

vzhledem k tomu, že audiovizuální prostředí v EU je jedinečné a charakterizuje je tzv. duální systém založený na skutečné rovnováze mezi veřejnoprávními a komerčními vysílacími společnostmi,

F.

vzhledem k tomu, že účinný duální systém se skutečně vyváženým poměrem mezi veřejnoprávním a soukromým vysíláním je v obecném zájmu,

G.

vzhledem k tomu, že tato koexistence veřejnoprávních a komerčních vysílacích společností zajišťuje různorodou škálu volně dostupných programů, z čehož mají prospěch všichni občané EU, a přispívá to k pluralitě sdělovacích prostředků, kulturní a jazykové rozmanitosti, konkurenci mezi redakcemi (ve vztahu ke kvalitě obsahu a jeho rozmanitosti) i ke svobodě vyjadřování,

H.

vzhledem k tomu, že EU přisuzuje zvláštní význam úloze duálního systému při vytváření a šíření evropského obsahu,

I.

vzhledem k tomu, že změny v audiovizuálním prostředí v nedávné době spolu s rozvojem digitálních technologií, placených chráněných platforem a nových hráčů v oblasti sdělovacích prostředků na internetu ovlivnily tradiční duální systém vysílání a konkurenci mezi redakcemi (z hlediska kvality a rozmanitosti obsahu) tím, že přiměly veřejnoprávní a soukromé vysílací společnosti odlišit jejich činnost a zvážit využití nových distribučních platforem,

J.

vzhledem k tomu, že šíření nových technologií změnilo způsob, jakým evropští občané získávají přístup ke sdělovacím prostředkům a k informacím,

K.

vzhledem k tomu, že tradiční hranice v oblasti sdělovacích prostředků nelze v internetovém prostředí již nadále udržet, protože tradiční sdělovací prostředky nemohou přežít, aniž by v souladu s cíli digitální agendy EU rozšířily svou činnost na nové platformy (např. služby SMS, internetové stránky a aplikace pro smart phony),

L.

vzhledem k tomu, že noviny a časopisy jsou, a měly by být i nadále, základním prvkem pluralitního a rozmanitého prostředí sdělovacích prostředků v Evropě,

M.

vzhledem k tomu, že v novém mediálním prostředí hrají stále důležitější roli poskytovatelé telekomunikačních či internetových služeb a vyhledávače,

N.

vzhledem k tomu, že v digitální době, která je charakterizována zvýšeným výběrem spotřebitelů, ale také rizikem fragmentace uživatelů, zvýšenou koncentrací sdělovacích prostředků, nárůstem vertikálně integrovaných mediálních společností, posunem k placeným a kódovaným službám, mělo by veřejnoprávní vysílání napomáhat zachování veřejné sféry a poskytuje vysokou kvalitu, sociálně hodnotné programy a objektivní informace,

O.

vzhledem k tomu, že v některých členských státech není dosud veřejnoprávní vysílání dostatečně sociálně zakořeněno a nemá k dispozici odpovídající zdroje,

P.

vzhledem k tomu, že veřejnoprávní vysílací společnosti jsou v některých členských státech konfrontovány se zásadními problémy, které ohrožují jejich politickou nezávislost, životaschopnost a dokonce i finanční existenci, což představuje přímou hrozbu pro samotnou existenci duálního systému,

Q.

vzhledem k tomu, že komerční televize čelily v poslední době ekonomických problémům způsobeným omezením reklamy,

R.

vzhledem k tomu, že v souladu se zásadami Amsterodamského protokolu je ve výlučné kompetenci členských států definovat úkol veřejnoprávních služeb a zajistit financování veřejnoprávních vysílacích společností,

S.

vzhledem k tomu, že mají-li veřejnoprávní sdělovací prostředky plnit své úkoly a nabízet vysoce kvalitní kulturní pořady a zpravodajství, a tak výslovně rozvíjet mediální gramotnost ve prospěch veřejnosti, musí být náležitě financovány z veřejných prostředků a podílet se na příslušných nových technologiích a platformách a musí mít stálý a předvídatelný rámec předpisů,

T.

vzhledem k tomu, že je možné zlepšovat veřejnoprávní vysílání díky výměně zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy,

U.

vzhledem k tomu, že dodržování evropských norem pro svobodu vyjadřování, pluralitu sdělovacích prostředků a nezávislost, úkoly a financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků by mělo být prioritou pro všechny členské státy,

V.

vzhledem k tomu, že EU v současné době nemá vhodné nástroje, pomocí nichž by mohla sledovat rizika ohrožující veřejnoprávní sdělovací prostředky a duální systémy v členských státech či konkrétních regionech EU a reagovat na ně,

1.

znovu potvrzuje, že je zastáncem duálního vysílacího systému, v němž mají svou úlohu soukromé i veřejnoprávní sdělovací prostředky nezávisle na politickém a ekonomickém nátlaku, a žádá, aby byl zajištěn přístup k vysílání na nejvyšší úrovni bez ohledu na schopnosti spotřebitelů a uživatelů za něj platit;

2.

zdůrazňuje zejména základní úlohu skutečně vyváženého evropského duálního systému při podpoře demokracie, sociální soudržnosti a integrace a svobody vyjadřování, s důrazem na zachování a podporu plurality sdělovacích prostředků, mediální gramotnosti, kulturní a jazykové rozmanitosti a dodržování evropských norem v oblasti svobody tisku;

3.

konstatuje, že společná existence veřejnoprávních a soukromých sdělovacích prostředků velmi přispěla k inovaci a diverzifikaci nabídky obsahů a pozitivně ovlivnila kvalitu;

4.

potvrzuje nezbytnost zachování nezávislého, silného a dynamického veřejnoprávního vysílání a nutnost přizpůsobit toto vysílání požadavkům digitální doby; vyzývá k přijetí konkrétních opatření, která by umožnila dosáhnout tohoto cíle;

5.

v této souvislosti zdůrazňuje skutečnost, že v digitální době má veřejnoprávní vysílání zvláštní poslání tím, že kultivuje veřejnou sféru vytvářením vysoce kvalitního mediálního obsahu veřejného zájmu, který je všeobecně dostupný na všech příslušných platformách;

6.

vyzývá členské státy, aby zajistily dostatečné zdroje umožňující veřejnoprávním vysílacím společnostem využívat nových digitálních technologií a zajistit tak, aby široká veřejnost mohla požívat výhod spojených s moderními audiovizuálními službami;

7.

vyzývá v této souvislosti veřejnoprávní vysílací společnosti, aby vytvořily takové struktury, které jim umožní nabízet zajímavý a kvalitní obsah on-line s cílem zasáhnout mladé, kteří přicházejí se sdělovacími prostředky do styku téměř výhradně prostřednictvím internetu;

8.

vyzývá členské státy, aby usilovaly o překonání rozdílů v digitálních technologiích – např. mezi městem a venkovem – a aby digitalizací zajistily, aby všechny osoby ve všech regionech měly rovný přístup k veřejnoprávnímu vysílání;

9.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zvážily možnost usnadnit spotřebitelům přechod z analogového na digitální televizní vysílání;

10.

naléhavě vyzývá členské státy, aby definovaly úkoly veřejnoprávních vysílacích společností, aby si mohly zachovat svou odlišnost prostřednictvím zaměření se na originální audiovizuální tvorbu a vysokou kvalitu programů a zpravodajství, které by byly jejich rozlišujícím znakem, a to bez ohledu na komerční hlediska nebo politické vlivy; konstatuje, že tyto úkoly musí být definovány co nejpřesněji, avšak s ohledem na programovou autonomii vysílacích společností;

11.

připomíná, že podle zásady technologické neutrality musí mít veřejnoprávní vysílací společnosti v rámci svého poslání příležitost nabízet své služby, včetně nových služeb, na všech platformách;

12.

zdůrazňuje, že právní ustanovení týkající se poskytování veřejnoprávního vysílání na internetu v některých členských státech neexistují, což by mohlo ovlivnit schopnost tohoto odvětví rozšířit se prostřednictvím nových platforem;

13.

připomíná, že pozemní vysílací platformy vycházející z norem otevřenosti a slučitelnosti mají zásadní význam pro duální systém vysílání a jsou ideálním nástrojem umožňujícím poskytovat uživatelům bezplatné a snadno dostupné audiovizuální mediální služby, které lépe odpovídají fragmentovaným místním trhům a vyhovují tedy místním kulturním a sociálním očekáváním;

14.

bere na vědomí sdělení Komise o vysílání z července 2009, které uznává právo veřejnoprávních vysílacích společností využívat všech vhodných distribučních platforem a potvrzuje pravomoc členských států rozhodovat o úkolech, financování a organizaci veřejnoprávního vysílání, přičemž uznává, že v pravomoci Komise je kontrola zjevných chyb, a vyzývá všechny členské státy, aby zachovaly rovnováhu mezi nabízenými digitálními mediálními službami, zajistily spravedlivou hospodářskou soutěž mezi veřejnoprávním vysíláním a soukromými sdělovacími prostředky a tím zachovaly dynamické prostředí ve sdělovacích prostředcích na internetu;

15.

vítá uznání zásady technologické neutrality a nezbytnosti respektovat nezávislost redakcí veřejnoprávních vysílacích společností, přičemž je třeba řádně zohledňovat potřebu stabilního a spolehlivého financování;

16.

konstatuje však, že náklady na (současné) předběžné testy jsou značné, a zdůrazňuje, že podporuje přiměřené hodnocení;

17.

připomíná význam doporučení a prohlášení Rady Evropy, na nichž se dohodly všechny členské státy EU a která stanoví evropské normy týkající se svobody vyjadřování, svobody tisku, plurality sdělovacích prostředků a nezávislosti, organizace, úkolů a financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, zejména v informační společnosti, a tím chrání důvěryhodnost veřejnoprávního vysílání;

18.

připomíná členských státům jejich závazky vůči těmto evropským normám a doporučuje jim, aby veřejnoprávním sdělovacím prostředkům poskytovaly odpovídající, přiměřené a stabilní finanční prostředky a umožnily jim tak plnit jejich úkoly, zaručit jejich politickou a ekonomickou nezávislost, přispívat ke společnosti založené na informacích a na znalostech a podporující sociální začlenění s reprezentativními vysoce kvalitními sdělovacími prostředky přístupnými pro všechny;

19.

vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy k výměně osvědčených postupů na různých úrovních (vnitrostátní orgány pro sdělovací prostředky, zúčastněné strany, vedoucí pracovníci veřejnoprávních vysílacích společností, nezávislé regulační subjekty a zástupci diváků a spotřebitelů);

20.

vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány pro sdělovací prostředky v rámci Evropské platformy regulačních orgánů a posílily výměnu zkušeností a osvědčených postupů týkajících se jejich příslušných vnitrostátních systémů vysílání;

21.

připomíná členským státům, že členové správních rad veřejnoprávních vysílacích společností by měli být jmenováni na základě jejich schopností a znalostí sdělovacích prostředků;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby Evropské audiovizuální observatoři poskytly mandát, spolu s nezbytnými zdroji ke shromažďování údajů a provádění výzkumu týkajícího se toho, jak členské státy tyto standardy dodržují, s cílem sledovat, zda tyto standardy dosáhly žádoucího účinku, a trvá na tom, že členské státy by měly za nesplnění těchto závazků nést odpovědnost;

23.

vyzývá Komisi, aby duálnímu systému jako součásti acquis EU poskytla během jednání o přistoupení vyšší prioritu, a naléhavě vyzývá k tomu, aby byl sledován pokrok, kterého v tomto ohledu kandidátské země dosáhly;

24.

vyzývá dále členské státy, aby se odpovídajícím způsobem zabývaly otázkou nedostatečného financování veřejnoprávních vysílacích společností, a to zejména z hlediska zvláštní úlohy veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které musí být přístupné co největšímu počtu diváků a posluchačů na všech nových mediálních platformách;

25.

konstatuje, že ve všech členských státech musí být zaručena transparentnost vlastnictví soukromých vysílacích společností a vyzývá Komisi, aby tuto oblast sledovala a podporovala pokrok v této oblasti;

26.

žádá členské státy, aby ukončily politické vměšování se do obsahu služeb nabízených veřejnoprávními vysílacími společnostmi;

27.

vítá závěry nezávislé studie vypracované na žádost Komise a týkající se určení ukazatelů plurality sdělovacích prostředků v EU;

28.

podporuje zřízení observatoře pro pluralitu sdělovacích prostředků, což je účinný nástroj pro odhalování ohrožení této plurality;

29.

připomíná finanční nástroje nabízené EIB a vyzývá veřejnoprávní vysílací společnosti, které mají finanční problémy, aby požádaly o zvýhodněnou půjčku od EIB na obnovu své infrastruktury, zejména v souvislosti s digitalizací a inovací;

30.

vyzývá různé zúčastněné strany, aby intenzivněji spolupracovaly s cílem zachovat duální systém, a zejména vyzývá veřejné a soukromé vysílací společnosti, aby spolupracovaly navzájem a rovněž s vydavateli na sdílení obsahu a uskutečňování inovačních projektů a aby vytvářely mechanismy spolupráce;

31.

vyzývá Komisi, aby zahájila iniciativu, která by sdružila různé účastníky na poli sdělovacích prostředků, aby usnadnila vymezení případných oblastí spolupráce a výměnu osvědčených postupů a aby se zabývala příslušnými otázkami;

32.

v této souvislosti připomíná, že zejména v malých obcích čelí obecní vysílání obtížím s dlouhodobým financováním (například prostřednictvím reklamy); domnívá se, že nové možnosti, které nabízí digitalizace, mohou být využity s cílem zajistit obecní vysílání na regionální úrovní pokrývající širokou oblast;

33.

vyzývá Komisi, aby přizpůsobila autorské právo nové digitální době a umožnila tak vysílacím společnostem nadále poskytovat rozsáhlou nabídku kvalitního evropského obsahu, dále aby zvážila zejména konkrétní možnosti, jak usnadnit další využití archivního obsahu, a aby zavedla rozšířený systém kolektivních licencí a snadno dostupný systém jediné přepážky pro úhradu práv;

34.

očekává zprávu o provádění ustanovení směrnice o audiovizuálních mediálních službách, pokud jde o vysílací čas vyhrazený pro evropská díla, protože některé členské státy dosud v tomto směru nepřijaly žádná opatření;

35.