30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/1

2011/C 226/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 219, 23.7.2011

Dřívější publikace

Úř. věst. C 211, 16.7.2011

Úř. věst. C 204, 9.7.2011

Úř. věst. C 194, 2.7.2011

Úř. věst. C 186, 25.6.2011

Úř. věst. C 179, 18.6.2011

Úř. věst. C 173, 11.6.2011

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/2

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf — Německo) — Gebr. Weber GmbH v. Jürgen Wittmer (C-65/09), Ingrid Putz v. Medianess Electronics GmbH

(Spojené věci C-65/09 a C-87/09) (1)

(Ochrana spotřebitele - Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží - Směrnice 1999/44/ES - Článek 3 odst. 2 a 3 - Výměna vadného zboží jako jediný způsob zjednání nápravy - Vadné zboží již nainstalované spotřebitelem - Povinnost prodávajícího odstranit vadné zboží a nainstalovat náhradní zboží - Absolutní nepřiměřenost - Důsledky)

2011/C 226/02

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Gebr. Weber GmbH (C-65/09), Ingrid Putz (C-87/09)

Žalovaní: Jürgen Wittmer (C-65/09), Medianess Electronics (C-87/09)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof, Amtsgericht Schorndorf — Výklad čl. 3 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, s. 12; Zvl. vyd. 15/04, s. 223) — Prodej vadného zboží spotřebiteli bez zavinění na straně prodávajícího — Správná instalace zboží spotřebitelem — Vnitrostátní právní úprava, podle níž při neexistenci jiného způsobu zjednání nápravy není prodávající povinen vyměnit vadné zboží v případě nepřiměřených nákladů — Slučitelnost této právní úpravy s výše uvedenými ustanoveními práva Společenství? — V případě neslučitelnosti, výklad pojmu „bezplatné náhradní dodání“ [„bezplatná výměna“] obsaženého v čl. 3 odst. 3 výše uvedené směrnice — Odpovědnost prodávajícího za náklady na odstranění vadného zboží správně nainstalovaného spotřebitelem

Výrok

Článek 3 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je spotřební zboží, které není v souladu se smlouvou a které spotřebitel v dobré víře nainstaloval v souladu s jeho povahou a zamýšleným použitím předtím, než se projevila vada, uvedeno do stavu odpovídajícího smlouvě prostřednictvím výměny, má prodávající povinnost sám toto zboží odstranit z místa, kde bylo nainstalováno, a nainstalovat zde zboží náhradní, anebo nahradit náklady na toto odstranění a instalaci náhradního zboží. Tato povinnost je nezávislá na otázce, zda se prodávající na základě kupní smlouvy zavázal původně koupené spotřební zboží nainstalovat.

Článek 3 odst. 3 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní legislativa přiznávala prodávajícímu právo odmítnout výměnu zboží, které je v rozporu se smlouvou, jako jediný možný způsob zjednání nápravy z důvodu, že tato výměna pro něj v důsledku povinnosti odstranit toto zboží z místa, kde bylo instalováno, a povinnosti nainstalovat zde zboží náhradní, znamená vynaložit výdaje nepřiměřené hodnotě, kterou by zboží mělo v případě souladu se smlouvou, a významu rozporu se smlouvou. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby byl nárok spotřebitele na náhradu nákladů na odstranění vadného zboží a instalaci náhradního zboží v takovém případě omezen na povinnost prodávajícího nahradit náklady v přiměřené výši.

(1) Úř. věst. C 90, 18.4.2009.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 — Comitato „Venezia vuole vivere“ (C-71/09 P), Hotel Cipriani Srl (C-73/09 P), Società Italiana per il gas SpA (Italgas) C-76/09 P) v. Coopservice — Servizi di fiducia Soc. coop. rl, Evropská komise, Italská republika

(Spojené věci C-71/09 P, C-73/09 P a C-76/09 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Aktivní legitimace - Právní zájem na podání žaloby - Námitka překážky litispendence - Státní podpory - Víceodvětvový režim podpor - Úlevy na sociálních příspěvcích - Rozhodnutí 2000/394/ES - Kompenzační charakter - Ovlivnění obchodu uvnitř Společenství - Dopad na hospodářskou soutěž - Rozsah přezkumu - Důkazní břemeno - Povinnost uvést odůvodnění - Článek 87 odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) až d) ES - Nařízení (ES) č. 659/1999 - Články 14 a 15)

2011/C 226/03

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Comitato „Venezia vuole vivere“ (zástupce: A. Vianello, avvocato) (C-71/09 P), Hotel Cipriani Srl (zástupci: A. Bianchini a F. Busetto, avvocati) (C-73/09 P), Società Italiana per il gas SpA (Italgas) (zástupci: M. Merola, M. Pappalardo a T. Ubaldi, avvocati) (C-76/09 P)

Další účastnice řízení: Coopservice — Servizi di fiducia Soc. coop. rl (zástupce: A. Bianchini, avvocato), Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci a E. Righini, zmocněnci, a A. Dal Ferro, avvocato), Italská republika (zástupci: I. Bruni, poté G. Palmieri, zmocněnci, a P. Gentili, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (šestý rozšířený senát) ze dne 28. září 2008, Hotel Cipriani SpA a další v. Komise (spojené věci T-254/00, T-270/00 a T-277/00), kterým Soud zamítl návrhy na zrušení rozhodnutí Komise 2000/394/ES ze dne 25. listopadu 1999 o podporách poskytnutých podnikům usazeným na území Benátek a Chioggia stanovených zákony č. 30/1997 a č. 206/1995, kterými se zavádějí úlevy na sociálních příspěvcích (Úř. věst. 2000, L 150, s. 50)

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky sdružení Comitato „Venezia vuole vivere“, společnosti Hotel Cipriani Srl a společnosti Società Italiana per il gas SpA (Italgas), jakož i vzájemný kasační opravný prostředek společnosti Coopservice — Servizi di fiducia Soc. coop. rl se zamítají.

2)	Vzájemný kasační opravný prostředek Evropské komise se zamítá.

Sdružení Comitato „Venezia vuole vivere“, společnost Hotel Cipriani Srl, společnost Società Italiana per il gas SpA (Italgas) a společnost Coopservice — Servizi di fiducia Soc. coop. rl ponesou rovným dílem náklady řízení o hlavních kasačních opravných prostředcích a o vzájemném kasačním opravném prostředku společnosti Coopservice — Servizi di fiducia Soc. coop. rl.

4)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení o jejím vzájemném kasačním opravném prostředku.

5)	Italská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 113, 16.5.2009.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9. června 2011 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-383/09) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice o stanovištích - Nedostatečnost opatření přijatých k ochraně druhu Cricetus cricetus (křeček polní) - Poškozování stanovišť)

2011/C 226/04

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: O. Beynet a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a S. Menez, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí opatření nezbytných pro dosažení souladu s čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) — Nedostatečnost opatření přijatých k ochraně živočišného druhu Cricetus cricetus (křeček polní) — Zhoršení přírodních stanovišť

Výrok

Francouzská republika tím, že nezavedla program opatření umožňující přísnou ochranu živočišného druhu křečka polního (Cricetus cricetus), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, ve znění směrnice Rady 2006/105/ES ze dne 20. listopadu 2006.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení

(1) Úř. věst. C 312, 19.12.2009.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 — Evropaïki Dynamiki — Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE v. Evropská centrální banka

(Věc C-401/09) (1)

(Kasační opravný prostředek - Přípustnost - Plná moc - Konsorcium - Veřejné zakázky - Vyjednávací řízení - Poskytování informačního poradenství a služeb informačního rozvoje - Odmítnutí nabídky - Jednací řád Tribunálu - Právní zájem na podání žaloby - Důvod vyloučení - Povolení předepsané vnitrostátním právem - Povinnost odůvodnění)

2011/C 226/05

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropaïki Dynamiki — Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (zástupce: N. Korogiannakis, dikigoros)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: F. von Lindeiner a G. Gruber, zmocněnci)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 2. července 2009 ve věci T-279/06, Evropaïki Dynamiki — Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE v. Evropská centrální banka (ECB), kterým se zamítá návrh na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 31. července 2006, kterým se odmítá nabídka podaná žalobkyní v rámci vyjednávacího řízení pro poskytování informačního poradenství a služeb informačního rozvoje ECB (Úř. věst. 2005, S 137-135345), jakož i rozhodnutí o přidělení zakázky jinému uchazeči

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Evropaïki Dynamiki — Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 11, 16.1.2010

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal de Justiça — Portugalsko) — José Maria Ambrósio Lavrador, Maria Cândida Olival Ferreira Bonifácio v. Companhia de Seguros Fidelidade-Mundial SA

(Věc C-409/09) (1)

(Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Směrnice 72/166/EHS, 84/5/EHS a 90/232/EHS - Právo na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel - Podmínky pro omezení - Podíl poškozeného na škodě, která mu vznikla - Odpovědnost za škodlivý následek - Ustanovení použitelná na třetí nezletilou osobu, která je v rámci nehody poškozeným)

2011/C 226/06

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal de Justiça

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: José Maria Ambrósio Lavrador, Maria Cândida Olival Ferreira Bonifácio

Odpůrkyně: Companhia de Seguros Fidelidade-Mundial SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Supremo Tribunal de Justiça — Výklad článku 1 třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. L 129, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 249) — Rozsah pokrytí povinného pojištění ve prospěch třetích osob — Ustanovení použitelná na třetí nezletilé osoby, které jsou v rámci nehody poškozenými

Výrok

Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením spadajícím pod právo občanskoprávní odpovědnosti, která na základě individuálního posouzení výlučného či částečného podílu poškozeného v rámci nehody na škodě, která mu vznikla, umožňují vyloučit či omezit právo tohoto poškozeného požadovat poskytnutí náhrady škody z titulu pojištění občanskoprávní odpovědnosti motorového vozidla, které se nehody účastnilo.

(1) Úř. věst. C 11, 16.1.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 — Territorio Histórico de Vizcaya — Diputación Foral de Vizcaya (C-465/09 P a C-468/09 P), Territorio Histórico de Álava — Diputación Foral de Álava (C-466/09 P a C-469/09 P), Territorio Histórico de Guipúzcoa — Diputación Foral de Guipúzcoa (C-467/09 P a C-470/09 P) v. Evropská komise, Comunidad Autónoma del País Vasco — Gobierno Vasco, Comunidad Autónoma de la Rioja, Confederación Empresarial Vasca (Confebask)

(Spojené věci C-465/09 P až C-470/09 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Žaloba na neplatnost - Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES - Pozdější konečná rozhodnutí konstatující neslučitelnost režimů státních podpor zavedených Španělskem v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provinciích Álava, Vizcaya a Guipúzcoa se společným trhem - Osvobození od korporační daně - Překážka věci zahájené - Pojem „schválená podpora“ - Legitimní očekávání - Dodržení přiměřené lhůty - Neoznámení)

2011/C 226/07

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Territorio Histórico de Vizcaya — Diputación Foral de Vizcaya (C-465/09 P a C-468/09 P), Territorio Histórico de Álava — Diputación Foral de Álava (C-466/09 P a C-469/09 P), Territorio Histórico de Guipúzcoa — Diputación Foral de Guipúzcoa (C-467/09 P a C-470/09 P) (zástupci: I. Sáenz-Cortabarría Fernández a M. Morales Isasi, abogados)

Další účastníci řízení: Evropská komise (zástupci: F. Castillo de la Torre a C. Urraca Caviedes, zmocněnci), Comunidad autónoma del País Vasco — Gobierno Vasco (zástupci: I. Sáenz-Cortabarría Fernández a M. Morales Isasi, abogados), Comunidad autónoma de La Rioja (zástupci: J. Criado Gámez a M. Martínez Aguirre, abogados), Confederación Empresarial Vasca (Confebask)

Vedlejší účastník podporující žalobce: Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého rozšířeného senátu) ze dne 9. září 2009, Diputación Foral de Álava a další v. Komise (T-30/01 až T-32/01, T-86/02 až T-88/02), kterým Soud rozhodl ve spojených věcech T-30/01 až T-32/01, že již není důvodné rozhodovat o návrhu na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 28. listopadu 2000 o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES ohledně daňových zvýhodnění poskytovaných na základě ustanovení přijatých ze strany Diputación Foral de Álava, Diputación Foral de Guipúzcoa a Diputación Foral de Vizcaya ve formě vynětí z povinnosti platit korporační daň některým nově založeným podnikům, a ve věcech T-86/02 až T-88/02 zamítl návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/28/ES, 2003/86/ES a 2003/192/ES ze dne 20. prosince 2001 o režimech státních podpor zavedených Španělskem v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provinciích Álava (T-86/02), Vizcaya (T-87/02) a Guipúzcoa (T-88/02) (Úř. věst. 2003, L 17, s. 20; Úř. věst. 2003, L 40, s. 11, a Úř. věst. 2003, L 77, s. 1) ve formě vynětí z povinnosti platit korporační daň.

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky se zamítají.

Territorio Histórico de Vizcaya — Diputación Foral de Vizcaya, Territorio Histórico de Álava — Diputación Foral de Álava, Territorio Histórico de Guipúzcoa — Diputación Foral de Guipúzcoa a Comunidad autónoma del País Vasco — Gobierno Vasco se rovným dílem ukládá náhrada nákladů řízení spojených s těmito kasačními opravnými prostředky.

3)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 37, 13.2.2011.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias — Řecko) — Eleftheri tileorasi A.E. „ALTER CHANNEL“, Konstantinos Giannikos v. Ypourgos Typou kai Meson mazikis Enimerosis kai, Ethniko Symvoulio Radiotileorasis

(Věc C-52/10) (1)

(Směrnice 89/552/EHS - Televizní vysílání - Článek 1 písm. d) - Pojem „klamavá reklama“ - Úmyslná povaha - Předvedení zákroku estetické stomatologie v průběhu televizního pořadu)

2011/C 226/08

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobci: Eleftheri tileorasi A.E. ‘ALTER CHANNEL’, Konstantinos Giannikos

Žalovaní: Ypourgos Typou kai Meson mazikis Enimerosis kai, Ethniko Symvoulio Radiotileorasis

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Symvoulio tis Epikrateias — Výklad čl. 1 písm. c) směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23), ve znění čl. 1 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 1997/36/ES ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 202, s. 60) — Televizní vysílání spočívající v předvedení estetického zubního zákroku — Pojem „klamavá reklama“

Výrok

Článek 1 písm. d) směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 musí být vykládán v tom smyslu, že existence úplaty nebo jiné protihodnoty nepředstavuje nezbytný prvek k prokázání úmyslné povahy klamavé reklamy.

(1) Úř. věst. C 100, 17.4.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Ordinario di Vicenza — Itálie) — Electrosteel Europe sa v. Edil Centro SpA

(Věc C-87/10) (1)

(Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Zvláštní příslušnost - Článek 5 bod 1 písm. b) první odrážka - Soud místa plnění smluvního závazku, o nějž se jedná - Prodej zboží - Místo dodání - Smlouva obsahující doložku ‚,Předání: ze závodu‘)

2011/C 226/09

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Ordinario di Vicenza

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Electrosteel Europe sa

Žalovaná: Edil Centro SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Ordinario di Vicenza — Výklad čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) — Zvláštní příslušnost — Pojem „místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno“ — Konečné určení zboží, jež je předmětem smlouvy, nebo místo, na němž se prodávající zprostí povinnosti dodání

Výrok

Článek 5 bod 1 písm. b) první odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zásilkového prodeje musí být místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, určeno na základě ustanovení této smlouvy.

Aby se ověřilo, zda je místo dodání určeno „podle smlouvy“, musí vnitrostátní soud, který se věcí zabývá, zohlednit všechna relevantní ujednání a doložky této smlouvy, které mohou jasně určovat toto místo, včetně ujednání a doložek obecně známých a zakotvených zvyklostmi mezinárodního obchodu, jako jsou Incoterms („international commercial terms“) vypracované Mezinárodní obchodní komorou ve znění zveřejněném v roce 2000.

3)	Pokud nelze místo dodání určit na tomto základě bez odkazu na hmotné právo použitelné na smlouvu, je tímto místem místo fyzického předání zboží, na základě něhož kupující nabyl nebo měl nabýt oprávnění skutečně s tímto zbožím nakládat v konečném místě určení prodeje.

(1) Úř. věst. C 100, 17.4.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/6

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Bíróság — Maďarská republika) — Bábolna Mezőgazdasági Termelő, Fejlesztő és Kereskedelmi Zrt. v. Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Hivatal Központi Szerve

(Věc C-115/10) (1)

(Společná zemědělská politika - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Doplňková vnitrostátní přímá podpora - Podmínky přiznání)

2011/C 226/10

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bábolna Mezőgazdasági Termelő, Fejlesztő és Kereskedelmi Zrt.

Žalovaný: Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Hivatal Központi Szerve

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Fővárosi Bíróság — Výklad čl. 1 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 3508/92 ze dne 27. listopadu 1992 o zavedení integrovaného administrativního a kontrolního systému pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 355, s. 1; Zvl. vyd. 3/13, s. 233), a článku 1 a čl. 10 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1259/1999 ze dne 17. května 1999, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 113; Zvl. vyd. 3/25, s. 424) — Vnitrostátní právní úprava odpírající přiznání doplňkové vnitrostátní podpory spojené s režimem jednotné platby na plochu zemědělcům, na které se vztahuje řízení ke zrušení na základě dobrovolného rozhodnutí — Možnost členských států stanovit pro přiznání doplňkové vnitrostátní podpory podmínky, které nejsou stanoveny pro přiznání dotčené podpory Společenství

Výrok

Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, ve znění rozhodnutí Rady 2004/281/ES ze dne 22. března 2004, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která právnickým osobám, jež vykonávají zemědělskou činnost na území dotčeného členského státu, odpírá přiznání doplňkové vnitrostátní podpory z důvodu, že se na ně vztahuje řízení ke zrušení na základě dobrovolného rozhodnutí, pokud podmínka týkající se neexistence takového řízení nebyla předmětem předchozího zmocnění Evropské komise.

(1) Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/7

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Campsa Estaciones de Servicio SA v. Administración del Estado

(Věc C-285/10) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 11 část A odst. 1 a článek 27 - Základ daně - Rozšíření působnosti pravidel týkajících se použití pro soukromou potřebu na plnění mezi propojenými stranami v případě cen podstatně nižších než obvyklých cen)

2011/C 226/11

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Campsa Estaciones de Servicio SA

Žalovaný: Administración del Estado

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal Supremo — Výklad článků 6, 11 a 27 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Rozšíření působnosti pravidel týkajících se vlastní spotřeby zboží nebo služeb na plnění mezi propojenými stranami v případě cen podstatně nižších než obvyklých cen

Výrok

Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát na taková plnění, o jaká jde ve věci v původním řízení, uskutečněná mezi propojenými stranami, které se dohodly na ceně podstatně nižší než obvyklé ceně, uplatňoval jiné pravidlo pro stanovení základu daně, než je obecné pravidlo stanovené v čl. 11 části A odst. 1 písm. a) této směrnice, tím, že na takováto plnění vztáhne pravidla pro stanovení základu daně týkající se používání zboží nebo poskytování služeb pro soukromou potřebu osoby povinné k dani, ve smyslu čl. 5 odst. 6 a čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice, pokud tento členský stát nedodržel postup stanovený v článku 27 téže směrnice pro získání povolení zavést takovéto opatření odchylující se od zmíněného obecného pravidla.

(1) Úř. věst. C 246, 11.9.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof — Rakousko) — Zollamt Linz Wels v. Laki DOOEL

(Věc C-351/10) (1)

(Celní kodex Společenství - Nařízení, kterým se provádí celní kodex - Článek 555 odst. 1 písm. c) a čl. 558 odst. 1 - Vozidlo, které vstoupilo na celní území v režimu dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla - Vozidlo užívané pro vnitřní přepravu - Protiprávní užívání - Vznik celního dluhu - Vnitrostátní orgány příslušné k vybrání cla)

2011/C 226/12

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Zollamt Linz Wels

Žalovaný: Laki DOOEL

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgerichtshof — Výklad čl. 204 odst. 1 písm. a) a článku 215 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1), čl. 555 odst. 1 písm. c) a čl. 558 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1), jakož i článku 61 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) — Silniční přeprava zboží v Evropské unii — Použití vozidla, pro které nebylo uděleno povolení k vnitřní přepravě v členském státě, do něhož je zboží přepravováno — Místo vzniku celního dluhu — Pravomoc členského státu původu nebo členského státu určení

Výrok

Článek 555 odst. 1 a čl. 558 odst. 1 písm. c) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 993/2001 ze dne 4. května 2001 musí být vykládány v tom smyslu, že se musí mít za to, že porušení předpisů při užívání vozidla dovezeného do Evropské unie v režimu úplného osvobození od dovozního cla a užívaného ve vnitřní přepravě nastalo v okamžiku překročení hranice členského státu, v němž se vozidlo pohybuje v rozporu s vnitrostátními předpisy v oblasti dopravy, tedy neexistuje-li povolení k vykládce udělené členským státem, kde se vykládka uskuteční, přičemž k vybrání uvedeného cla jsou příslušné orgány tohoto státu.

(1) Úř. věst. C 274, 9.10.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/8

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 9. června 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Belgie) — Société coopérative à responsabilité limitée Intercommunale Intermosane, Fédération de l'industrie et du gaz v. Belgický stát

(Věc C-361/10) (1)

(Vnitřní trh - Normy a technická pravidla - Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidla vztahující se ke službám informační společnosti - Minimální požadavky na bezpečnost některých starých elektrických zařízení na pracovištích)

2011/C 226/13

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Société coopérative à responsabilité limitée Intercommunale Intermosane, Fédération de l'industrie et du gaz

Žalovaný: Belgický stát

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État — Výklad čl. 1 bodu 11 a čl. 8 odst. 1 pododstavce 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, s. 37) — Postup poskytování informací a pravidla vztahující se ke službám informační společnosti — Povinnost oznamovat návrhy technických předpisů — Minimální požadavky na bezpečnost některých starých elektrických zařízení na pracovištích

Výrok

Článek 1 bod 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem, technických předpisů a pravidel týkajících se služeb informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, musí být vykládán v tom smyslu, že taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ta, o která se jedná v původním řízení, nepředstavují technické předpisy ve smyslu tohoto ustanovení, jejichž návrhy musí být na základě čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce této směrnice oznamovány.

(1) Úř. věst. C 274, 9.10.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/8

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 9. června 2011 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-458/10) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 98/83/ES - Voda určená k lidské spotřebě - Neúplné a nesprávné provedení)

2011/C 226/14

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: S. Pardo Quintillán a O. Beynet, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství (zástupce: C. Schiltz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Neúplné a nesprávné provedení čl. 9 odst. 3 písm. b), c) a e) směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 330, s. 32; Zvl. vyd. 15/04, s. 90) — Dodávky pitné vody neodpovídající požadovaným hodnotám ukazatelů — Odchylky

Výrok

1)	Lucemburské velkovévodství tím, že úplně a správně neprovedlo čl. 9 odst. 3 písm. b), c) a e) směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 346, 18.12.2010.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgerichts Düsseldorf (Německo) dne 11. dubna 2011 — FRA.BO SpA v. Deutsche Vereinigung des Gas- und Wasserfaches e.V. (DVGW) — Technisch-Wissenschaftlicher Verein

(Věc C-171/11)

2011/C 226/15

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: FRA.BO S.p.A

Žalovaný: Deutsche Vereinigung des Gas- und Wasserfaches e.V. (DVGW) — Technisch-Wissenschaftlicher Verein

Další účastnice řízení: DVGW-Cert GmbH

Předběžné otázky

Má být článek 28 ES (nyní článek 34 SFEU), popřípadě ve spojení s čl. 86 odst. 2 ES (nyní čl. 106 odst. 2 SFEU), vykládán tak, že soukromoprávní zařízení založená za účelem vyhotovení technických norem v určité oblasti, jakož i za účelem certifikace výrobků prováděné na základě těchto technických norem, jsou následně při vyhotovení technických norem, jakož i certifikačním procesu uvedenými ustanoveními vázána, pokud vnitrostátní zákonodárce výslovně považuje výrobky opatřené certifikáty za v souladu se zákonem a v praxi je proto prodej výrobků, které nejsou tímto certifikátem opatřeny, přinejmenším značně ztížen?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Má být článek 81 ES (nyní článek 101 SFEU) vykládán tak, že činnost soukromoprávního zařízení podrobněji popsaného pod bodem 1, lze v oblasti vyhotovení technických norem a certifikace výrobků na základě těchto technických norem považovat za „hospodářskou“, pokud podniky vykonávají nad zařízením kontrolu?

V případě kladné odpovědi na předcházející dílčí otázku:

Má být článek 81 ES vykládán tak, že vyhotovení technických norem a certifikace na základě těchto norem ze strany sdružení podniků jsou způsobilé k omezení obchodu mezi členskými státy, pokud výrobek legálně vyrobený a prodávaný v jednom členském státu nemůže být nebo může být pouze se značnými obtížemi prodáván v členském státu dovozu, protože nesplňuje požadavky technické normy a prodej bez takového certifikátu není s ohledem na dominantní postavení technické normy na trhu a s ohledem na právní předpis vnitrostátního zákonodárce, podle něhož certifikát sdružení podniků osvědčuje dodržení zákonných požadavků, prakticky možný, a že by se technická norma v případě, že by byla vydána přímo vnitrostátním zákonodárcem, z důvodu porušení zásad týkajících se volného pohybu zboží nepoužila?

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeitsgericht Ludwigshafen am Rhein (Německo) dne 11. dubna 2011 — Georges Erny v. Daimler AG — Werk Wörth

(Věc C-172/11)

2011/C 226/16

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Arbeitsgericht Ludwigshafen am Rhein

Účastníci původního řízení

Žalobce: Georges Erny

Žalovaná: Daimler AG — Werk Wörth

Předběžné otázky

Je individuálně smluvně sjednané ustanovení upravující částečný pracovní úvazek zaměstnance v předdůchodovém věku, podle kterého — stejně jako v § 5 bodě 1 smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení o částečném pracovním úvazku zaměstnance v předdůchodovém věku — sjednaná dorovnávací částka musí být i v případě příhraničních pracovníků z Francie vypočtena podle německého Mindestnettoentgeltverordnung (nařízení o minimální čisté mzdě), v rozporu s článkem 45 SFEU, tak jak je konkretizován čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (1) ze dne 15. října 1968?

V případě kladné odpovědi Soudního dvora na první otázku:

Mají být příslušná ustanovení kolektivních smluv — jako například bod 8.3 celopodnikové kolektivní smlouvy ze dne 24. července 2000 a § 7 kolektivní smlouvy ze dne 23. listopadu 2004 — s ohledem na požadavky vyplývající z článku 45 SFEU, tak jak je konkretizován čl. 7 odst. 4 nařízení (EHS) č. 1612/68, vykládána v tom smyslu, že v případě příhraničních pracovníků nemá být výpočet dorovnávací částky proveden podle tabulky, která je uvedena v Mindestnettoentgeltverordnung (nařízení o minimální čisté mzdě)?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhofs (Německo) dne 13. dubna 2011 — Finanzamt Steglitz v. Ines Zimmermann

(Věc C-174/11)

2011/C 226/17

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Finanzamt Steglitz

Žalovaná: Ines Zimmermann

Předběžné otázky

Umožňuje čl. 13 část A odst. 1 písm. g) nebo odst. 2 písm. a) šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (1) vnitrostátnímu zákonodárci podmínit daňové osvobození služeb ambulantní péče o nemocné a na péči odkázané osoby tím, že v těchto zařízeních museli v předchozím kalendářním roce minimálně ve dvou třetinách případů nést náklady péče zcela nebo v převážné míře zákonné orgány sociálního zabezpečení nebo sociální podpory [§ 4 bod 16 písm. e) Umsatzsteuergesetz 1993 (zákon o dani z obratu z roku 1993)]?

Je při zohlednění zásady neutrality daně z přidané hodnoty pro odpověď na tuto otázku důležité, že vnitrostátní zákonodárce za jiných podmínek zachází se stejnými službami jako se službami osvobozenými od daně, pokud jsou vykonávány úředně uznanými svazy dobrovolné sociální péče a právnickými osobami, sdruženími osob nebo majetku sloužícím dobrovolné sociální péči, které jsou členy svazu sociální péče (§ 4 bod 18 Umsatzsteuergesetz 1993)?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 14. dubna 2011 — HIT hoteli, igralnice, turizem d.d. Nova Gorica und HIT LARIX, prirejanje posebnih iger na sreco in turizem d.d. v. Bundesminister für Finanzen

(Věc C-176/11)

2011/C 226/18

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatelky: HIT hoteli, igralnice, turizem d.d. Nova Gorica und HIT LARIX, prirejanje posebnih iger na sreco in turizem d.d.

Odpůrce: Bundesminister für Finanzen

Předběžné otázky

Je právní úprava členského státu, která v tomto členském státě povoluje reklamu na stálé provozovny herny umístěné v zahraničí pouze tehdy, pokud zákonná ustanovení na ochranu hráčů v místě těchto provozoven odpovídají tuzemské ochraně, slučitelná s volným pohybem služeb?

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo (Španělsko) dne 27. dubna 2011 — Susana Natividad Martínez Álvarez v. Consejería de Presidencia, Justicia e Igualdad del Principado de Asturias

(Věc C-194/11)

2011/C 226/19

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado Contencioso-Administrativo no 1 de Oviedo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Susana Natividad Martínez Álvarez

Žalovaný: Consejería de Presidencia, Justicia e Igualdad del Principado de Asturias

Předběžné otázky

Musí být čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby ve spojení se čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 502 odst. 4 Ley Orgánica del Poder Judicial č. 6/1985 ze dne 1. července), která stanoví, že pokud nastane pracovní neschopnost během již zahájené dovolené, dochází k přerušení čerpání dovolené pouze v případě, že je tato pracovní neschopnost spojena s hospitalizací, a vylučuje tedy ostatní případy pracovní neschopnosti, v nichž neexistuje nárok na čerpání dovolené později?

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 2. května 2011 — Georg Köck v. Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb

(Věc C-206/11)

2011/C 226/20

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Georg Köck

Žalovaný: Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb

Předběžná otázka

Brání čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (1) ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), nebo jiná ustanovení této směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž je vyhlášení výprodeje bez povolení příslušného správního orgánu nepřípustné a musí proto být v soudním řízení zakázáno, aniž soud v tomto řízení musí zkoumat klamavou, agresivní či jinak nekalou povahu této obchodní praktiky?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách); Úř. věst. L 149, s. 22.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 9. května 2011 — Jyske Bank Gibraltar Limited v. Administración del Estado

(Věc C-212/11)

2011/C 226/21

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Jyske Bank Gibraltar Limited

Žalovaná: Administración del Estado

Předběžná otázka

Může členský stát v souladu s čl. 22 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES (1) ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu vyžadovat, aby informace, které musí poskytovat úvěrové instituce působící na jeho území bez stálé provozovny, byly předávány bezpodmínečně a přímo jeho vlastním orgánům, jejichž úkolem je předcházení praní peněz, nebo musí být žádost o informace naopak zaslána finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území má dožádaná instituce sídlo?

(1) Úř. věst. L 309, s. 15.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/11

Žaloba podaná dne 10. května 2011 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-216/11)

2011/C 226/22

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: W. Mölls a O. Beynet, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání

—

konstatovat, že Francouzská republika tím, že pro posouzení, zda má držení tabáku pocházejícího z jiného členského státu jednotlivci obchodní povahu, použila čistě kvantitativní kritérium, když toto kritérium uplatnila na automobil (a nikoliv na osobu) a celkově na veškeré tabákové výrobky, což naprosto brání tomu, aby jednotlivci dováželi tabákové výrobky pocházející z jiného členského státu, pokud množství překročí dva kilogramy na osobní automobil, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 (1) a zejména z jejích článků 8 a 9 a článku 34 Smlouvy o fungování Evropské unie;

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise zaprvé žalované vytýká, že za účelem zjištění protiprávního jednání používá výhradně kvantitativní kritérium, zatímco úrovně, které zmiňuje čl. 9 odst. 2 výše uvedené směrnice 92/12 (a čl. 32 odst. 3 směrnice 2008/118 (2)), jsou pouze informativní a v žádném případě nemohou být jediným hlediskem, které má být zohledněno při určování, zda je tabák skutečně držen pro obchodní účely nebo pro vlastní potřeby jednotlivce, jenž jej převáží.

Komise navíc uvádí, že prahy 1 a 2 kg stanovené v článcích 575 G a H obecného zákona o daních, platí pro všechny držené tabákové výrobky (cigarety, tabák ke kouření, doutníky atd.), zatímco minimální úrovně stanovené směrnicemi jsou úrovněmi kumulativními a informativními, které jsou stanoveny pro každý druh výrobků z tabáku.

Žalobkyně rovněž uvádí, že francouzská právní úprava stanovuje limity na automobil a nikoli na osobu, což jednoduše vede ke kumulaci množství převážených v témže automobilu, nezávisle na počtu osob v automobilu.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje porušení článku 34 SFEU v rozsahu, v němž vnitrostátní právní předpisy brání dovozu určitých množství tabákových výrobků do Francie z jiného členského státu, přestože jsou drženy pro vlastní potřeby dotčené osoby. Tyto právní předpisy tak představují „opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu“, jejichž cílem nebo účinkem je méně příznivé zacházení s výrobky pocházejícími z jiných členských států.

Zatřetí Komise odmítá odůvodnění uplatněná žalovanou stranou, která souvisejí zejména s neexistencí harmonizace daní na evropské úrovni, jakož i s nutností zajistit cíl ochrany veřejného zdraví posílením boje proti kouření.

(1) Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179)

(2) Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. L 9, s. 12).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Haarlem (Nizozemsko) dne 16. května 2011 — DHL Danzas Air & Ocean (Netherlands) B. V. v. Inspecteur van de Belastingdienst/DouaneWest

(Věc C-227/11)

2011/C 226/23

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Haarlem

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: DHL Danzas Air & Ocean (Netherlands) B. V.

Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst/DouaneWest

Předběžné otázky

1)	Mají být aktivní síťové analyzátory, které jsou uvedeny v bodě 2.3, zařazeny do položky KN 9030 40 nebo do položky KN 9031 80?

2)	Je nařízení Komise (ES) č. 129/2005 ze dne 20. ledna 2005 (1) neplatné, protože Komise síťové analyzátory uvedené v bodě 3 a 4 zařadila nesprávně do položky KN 9031 80 39 místo do položky KN 9030 40?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 129/2005 ze dne 20. ledna 2005 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury a kterým se mění nařízení (ES) č. 955/98 (Úř. věst. L 25, s. 37).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/12

Žaloba podaná dne 19. května 2011 — Francouzská republika v. Evropský parlament

(Věc C-237/11)

2011/C 226/24

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues a A. Adam, zmocněnci)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011 týkající se rozvrhu zasedání Parlamentu na rok 2012;

—	uložit Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející zaprvé z porušení protokolu č. 6 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie, přiloženého k SEU a SFEU, a protokolu č. 3 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie, přiloženého ke Smlouvě o ESAE, a zadruhé z nerespektování rozsudku Soudního dvora ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament (C-345/95, Recueil, s. I-5235).

Tím, že Evropský parlament stanovil, že dvě ze dvanácti měsíčních plenárních zasedání, která se každoročně musejí konat ve Štrasburku, budou zkrácena ze 4 na 2 dny a budou se v roce 2012 konat během jediného týdne v měsíci říjnu, se Evropský parlament podle francouzské vlády pokusil obejít pravidlo, podle něhož se plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu, musejí konat ve Štrasburku. Ve svém důsledku se totiž napadeným rozhodnutím ruší jedno z dvanácti měsíčních plenárních zasedání, která se musejí každoročně konat ve Štrasburku. Jediným cílem tohoto rozhodnutí je tedy zkrátit dobu přítomnosti evropských poslanců v sídle Evropského parlamentu, což však není odůvodněno požadavkem na vnitřní organizaci práce tohoto orgánu.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/13

Žaloba podaná dne 19. května 2011 — Francouzská republika v. Evropský parlament

(Věc C-238/11)

2011/C 226/25

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues a A. Adam, zmocněnci)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011 o harmonogramu zasedání Parlamentu na rok 2013;

—	uložit Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby jediný důvod, vycházející z porušení protokolu č. 6 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie, který je přílohou SEU a SFEU, a protokolu č. 3 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie, který je přílohou Smlouvy o ESAE, a z nedodržení rozsudku Soudního dvora ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament (C-345/95, Recueil, s. I-5235).

Podle francouzské vlády se Evropský parlament rozhodnutím, že dvě ze dvanácti měsíčních plenárních zasedání, která se mají konat každý rok ve Štrasburku, budou zkrácena ze 4 dnů na 2 dny a budou se v roce 2010 konat v průběhu téhož říjnového týdne, snaží obejít pravidlo, podle něhož se dvanáct měsíčních plenárních zasedání, včetně zasedání o rozpočtu, má konat ve Štrasburku. Napadené usnesení vede ve skutečnosti ke zrušení jednoho z dvanácti měsíčních plenárních zasedání, která se mají konat každý rok ve Štrasburku. Jeho jediným cílem je tak snížit dobu přítomnosti evropských poslanců v sídle Evropského parlamentu, aniž to vyžaduje vnitřní organizace práce tohoto orgánu.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/13

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. května 2011 proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 3. března 2011 ve věci T-110/07, Siemens AG v. Evropská komise

(Věc C-239/11 P)

2011/C 226/26

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Siemens AG (zástupci: I. Brinker, C. Steinle, M. Hörster, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr

1)	zrušil rozsudek vydaný druhým senátem Tribunálu dne 3. března 2011 ve věci T-110/07 v rozsahu, v němž je v její neprospěch;

2)	částečně zrušil rozhodnutí Komise ze dne 24. ledna 2007 (COMP/38.899 — Plynem izolované spínací přístroje) v rozsahu, v němž se jí toto rozhodnutí týká; podpůrně zrušil nebo snížil pokutu, která jí byla tímto rozhodnutím uložena;

3)	podpůrně k bodu 2 vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl v souladu s právním posouzením v rozsudku Soudního dvora;

4)	v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkou u Tribunálu a Soudního dvora

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu, kterým tento soud zamítl žalobu podanou navrhovatelkou proti rozhodnutí Komise K(2006) 6762 v konečném znění, ze dne 24. ledna 2007 týkajícího se řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.899 — Plynem izolované spínací přístroje).

Navrhovatelka uvádí sedm důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.

Zaprvé navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil její základní právo na spravedlivý proces (ustanovení článku 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 6 odst. 3 Smlouvy o EU a čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské Unie), jakož i právo na obhajobu (čl. 48 odst. 2 uvedené Listiny) v rozsahu, v němž se za účelem zjištění, že se navrhovatelka účastnila kartelové dohody mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999, opřel hlavně o výpověď svědka, aniž navrhovatelce dovolil uvedeného svědka vyslechnout.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Tribunál konstatováním, že se účastnila na kartelové dohodě mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999, zkreslil určité důkazy a nepřistoupil k empirické analýze. Podle navrhovatelky tak Tribunál neprávem předpokládal, že se účastnila kartelové dohody v období mezi 22. dubnem a 1. zářím 1999 a neurčil správně dobu trvání protiprávního jednání.

Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zaprvé neprávem neuznal, že stíhání bylo pro období až do 22. dubna 1999 promlčeno a zadruhé měl za to, že se jednalo o jediné a trvající protiprávní jednání.

Začtvrté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení, když souhlasil, aby Komise při určení relativní váhy podniků, které se účastnili protiprávní jednání, použila různé referenční roky a zařadila tak navrhovatelku do nesprávné kategorie na základě bodu 1 první části pokynů o metodě stanovování pokut.

Zapáté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení, když neomezil zvýšení základní částky pokuty, jejímž cílem je zajistit dostatečně odrazující účinek, v závislosti na rozdílu velikosti mezi navrhovatelkou a společností ABB.

Zašesté navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil článek 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 47 Listiny základních práv Evropské Unie v rozsahu, v němž nevyužil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu umožňuje přezkoumat rozhodnutí, jimiž Komise ukládá pokutu.

Zasedmé žalobkyně tvrdí, že Tribunál neuznal rozsah povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 296 SFEU (bývalý článek 253 ES) v rozsahu, v němž stanovil nedostatečné požadavky na podmínky odůvodnění vyžadované při stanovení odrazujícího násobícího koeficientu.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos Vyriausybės (Litva) dne 20. května 2011 — Lietuvos geležinkeliai AB v. Vilniaus teritorinė muitinė, Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(Věc C-250/11)

2011/C 226/27

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos Vyriausybės

Účastníci původního řízení

Žalobce: Lietuvos geležinkeliai AB

Žalovaní: Vilniaus teritorinė muitinė, Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

Předběžné otázky

1)	Je třeba osvobození od dovozní daně stanovené v čl. 112 odst. 1 písm. a) nařízení č. 918/83 (1) a v čl. 107 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1186/2009 (2) vykládat v tom smyslu, že se vztahuje na motorová vozidla [motorinės transporto priemonės] jako jsou lokomotivy?

2)	Je třeba osvobození od daně z přidané hodnoty stanovené v čl. 82 odst. 1 písm. a) směrnice 83/181/EHS (3) a v čl. 84 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/132/ES (4) vykládat v tom smyslu, že se vztahuje na motorová vozidla [motorinės transporto priemonės] jako jsou lokomotivy?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, musí být právní úprava jako je úprava v ustanoveních čl. 82 odst. 1 písm. a směrnice 83/181/EHS a čl. 84 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/132/ES vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát omezoval případy osvobození pohonných hmot od DPH při dovozu tím, že stanoví, že takové osvobození se vztahuje výlučně na pohonné hmoty, které jsou na území Evropské unie dovezeny v běžných nádržích automobilových vozidel a jsou nezbytné pro provoz těchto vozidel?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla (Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 1).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla (Úř. věst. L 324, 10.12.2009, s. 23).

(3) Směrnice Rady ze dne 28. března 1983, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 14 odst. 1 písm. d) směrnice 77/388/EHS, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu (Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 38).

(4) Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu (Úř. věst. L 292, 10.11.2009, s. 5).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Geldern (Německo) dne 24. května 2011 — Nadine Büsch a Björn Siever v. Ryanair Ltd

(Věc C-255/11)

2011/C 226/28

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Geldern

Účastníci původního řízení

Žalobci: Nadine Büsch a Björn Siever

Žalovaná: Ryanair Ltd

Předběžné otázky

1)	Jedná se v případě práva na náhradu upraveného v článku 7 (1) nařízení o pomoci cestujícím v letecké dopravě o právo na náhradu škody, jež podle čl. 29 první věty Montrealské úmluvy (2) podléhá omezením této úmluvy, má-li být náhrada přiznána z důvodu velkého zpoždění letu?

Je právo na náhradu podle článku 7 nařízení o pomoci cestujícím v letecké dopravě nevymahatelné ve smyslu čl. 29 druhé věty Montrealské úmluvy, pokud převyšuje škodu, která vznikla cestujícímu v letecké dopravě na základě tohoto velkého zpoždění? Vylučuje tento skutkový stav právo na náhradu jako celek, anebo v případech zpoždění toto právo vznikne jen do výše skutečně vzniklé škody?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

(2) Rozhodnutí Rady ze dne 5. dubna 2001 o uzavření Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu (Montrealská úmluva) Evropským společenstvím. (Úř. věst. L 194, s. 3; Zvl. vyd. 07/05, s. 491).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 26. května 2011 — Peter Sweetman, Ireland, Attorney General, Minister for the Environment, Heritage and Local Government v. An Bord Pleanala

(Věc C-258/11)

2011/C 226/29

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Peter Sweetman, Ireland, Attorney General, Minister for the Environment, Heritage and Local Government

Odpůrce: An Bord Pleanala

Předběžné otázky

1)	Jaká právní kritéria má použít příslušný orgán při posuzování pravděpodobnosti toho, zda plán nebo projekt podléhající čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích (1) má „nepříznivý účinek na celistvost lokality“?

2)	Je důsledkem použití zásady obezřetnosti to, že takový plán nebo projekt nemůže být schválen, pokud by způsobil trvalou neobnovitelnou ztrátu celého příslušného stanoviště nebo jeho části?

3)	Jaký je vztah, pokud existuje, mezi čl. 6 odst. 4 a přijímáním rozhodnutí podle čl. 6 odst. 3 o tom, že plán nebo projekt nepříznivě neovlivní celistvost lokality?

(1) Směrnice Rady 92/43/EHS z 21. května 1992. Úř. věst. L 206, str. 7

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království) dne 25. května 2011 — David Edwards, Lilian Pallikaropoulos v. Environment Agency, First Secretary of State, Secretary of State for Environment, Food and Rural Affairs

(Věc C-260/11)

2011/C 226/30

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court of the United Kingdom

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: David Edwards, Lilian Pallikaropoulos

Odpůrci: Environment Agency, First Secretary of State, Secretary of State for Environment, Food and Rural Affairs

Předběžné otázky

Jak má vnitrostátní soud přistupovat k otázce přiznání náhrady nákladů v neprospěch příslušníka veřejnosti, který neměl jako navrhovatel úspěch ve věci týkající se životního prostředí, s ohledem na požadavky čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, provedené článkem 10a směrnice 85/337/EHS (1) a článkem 15a směrnice 96/61/EHS (2) (dále jen „směrnice“)?

Má být otázka, zda je soudní řízení „nepřiměřeně nákladné“ ve smyslu čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, provedeného směrnicemi, či nikoli, zodpovězena na objektivním základě (například, s ohledem na schopnost „běžného“ příslušníka veřejnosti dostát své případné povinnosti k náhradě nákladů řízení) nebo na subjektivním základě (s ohledem na prostředky, jimiž dotčený navrhovatel disponuje) nebo na základě kombinace obou uvedených přístupů?

3)	Nebo se jedná výlučně o otázku vnitrostátního práva členského státu, pouze s tím, že je nutné dosáhnout výsledku stanoveného směrnicemi, tedy že dotčené řízení nesmí být „nepřiměřeně nákladné“?

4)	Je při úvaze, zda řízení je či není „nepřiměřeně nákladné“, relevantní, že navrhovatel nebyl ve skutečnosti odrazen od zahájení řízení či pokračování v řízení?

5)	Je přípustné uplatňovat odlišný přístup k těmto otázkám i) ve fázi odvolacího řízení nebo ii) ve fázi řízení o dalším opravném prostředku, než je tomu v řízení v prvním stupni?

(1) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985. Úř. věst. L 175, s. 40

(2) Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996. Úř. věst. L 257, s. 26

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augustākās tiesas Senāts (Lotyšská republika) dne 26. května 2011 — Ainārs Rēdlihs v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-263/11)

2011/C 226/31

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augustākās tiesas Senāts

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ainārs Rēdlihs

Žalovaný: Valsts ieņēmumu dienests

Předběžné otázky

Je fyzická osoba, která nabyla zboží (les) pro vlastní potřebu a uskutečňuje dodávky zboží za účelem zmírnění následků způsobených vyšší mocí (například bouří), osobou povinnou k dani z přidané hodnoty ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/112/ES (1) a čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice 77/388/EHS, (2) která je povinna odvádět daň z přidané hodnoty? Jinými slovy, představuje takové dodání zboží ekonomickou činnost ve smyslu uvedených ustanovení práva Evropské unie?

2)	Je v souladu se zásadou proporcionality právní úprava, která umožňuje za nezapsání se do registru plátců daně z přidané hodnoty uložit pokutu odpovídající dani obvykle dlužné podle hodnoty dodaného zboží, i kdyby tato osoba nemusela daň odvést, kdyby byla registrována?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1)

(2) Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1)

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/17

Kasační opravný prostředek podaný dne 30. května 2011 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 22. března 2011 ve věci T-369/07, Lotyšská republika v. Evropská komise

(Věc C-267/11 P)

2011/C 226/32

Jednací jazyk: lotyština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: E. White a I. Rubene)

Další účastníci řízení: Lotyšská republika, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severní Irsko

Návrhová žádání účastnice řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávajících kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr

—	zrušil rozsudek, proti kterému se podává tento kasační opravný prostředek;

—	uložil Lotyšské republice náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Jediný důvod kasačního opravného prostředku vychází z nedodržení tříměsíční lhůty stanovené v čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87/ES (1).

Komise má za to, že Tribunál v rámci posouzení spojil první a druhou větu čl. 9 odst. 3, v důsledku čehož je výklad v rozporu s cíli stanovenými uvedeným odstavcem.

Takový výklad čl. 9 odst. 3 směrnice je v rozporu s výkladem, který samotný Tribunál provedl v jiné věci, v níž správně dospěl k závěru, že čl. 9 odst. 3 druhá věta představuje samostatný právní základ.

Komise při svém výkladu čl. 9 odst. 3 směrnice vychází z doslovného znění uvedeného ustanovení, které je také plně v souladu s cílem tohoto ustanovení. Proto v případě, kdy Komise odmítne národní alokační plán oznámený členským státem, musí členský stát tento plán změnit a zohlednit přitom námitky Komise, a nemůže tento plán provádět, dokud Komise nepřijme navržené změny. K přijetí kladného rozhodnutí o přijetí není stanovena žádná lhůta.

Komise poznamenává, že napadené rozhodnutí je rozhodnutí o změnách národního alokačního plánu, a nikoli o samotném oznámeném národním alokačním plánu.

Nicméně Tribunál vzhledem k tomu, že nekonstatoval, že čl. 9 odst. 3 druhá věta směrnice zavádí odlišný postup, dospěl k nesprávnému závěru, že oznámené změny je třeba považovat za oznámení nového národního alokačního plánu, a tudíž že je nutné uplatnit tříměsíční lhůtu.

(1) Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/17

Žaloba podaná dne 31. května 2011 — Evropská komise v. Švédské království

(Věc C-270/11)

2011/C 226/33

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Tufvesson a F. Coudert, zmocněnci)

Žalovaný: Švédské království

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Švédsko tím, že nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ve věci C-185/09, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU,

—

uložit Švédsku povinnost zaplatit Komisi na účet „Vlastní zdroje Evropské unie“ penále ve výši 40 947,20 eur za každý den, kdy nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ve věci C-185/09, a to ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do dne splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku včetně,

—

uložit Švédsku povinnost zaplatit Komisi na tentýž účet paušální částku 9 597 eur za každý den, kdy nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ve věci C-185/09, a to ode dne vyhlášení uvedeného rozsudku až do vyhlášení rozsudku v projednávané věci nebo do dne přijetí opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku C-185/09 v případě, že tento okamžik nastane dříve, a

—	uložit Švédskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 4. února 2010 ve věci Komise v. Švédsko (C-185/09) rozhodl takto:

„Švédské království tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.“

Švédské království dosud nepřijalo žádná opatření, aby vyhovělo rozsudku Soudního dvora ve věci C-185/09. Komise proto podala žalobu podle čl. 260 odst. 2 SFEU a navrhuje, aby byla Švédskému království uložena povinnost zaplatit peněžní sankce.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Ireland (Irsko) dne 6. června 2011 — MM v. Minister for Justice, Equality and Law Reform, Ireland, Attorney General

(Věc C-277/11)

2011/C 226/34

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Ireland

Účastníci původního řízení

Žalobce: M.M.

Žalovaný: Minister for Justice, Equality and Law Reform, Ireland, Attorney General

Předběžné otázky

V případě, že žadatel žádá o status podpůrné ochrany poté, co mu bylo odmítnuto přiznání postavení uprchlíka, a v případě, že se navrhuje, aby tato žádost byla zamítnuta, zavazuje požadavek spolupráce se žadatelem uložený členským státům čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 2004/83/ES (1) správní orgány dotčeného členského státu, aby poskytly žadateli výsledky tohoto posouzení před přijetím konečného rozhodnutí a aby mu tím umožnily vyjádřit se k těm aspektům navrhovaného rozhodnutí, které vedou k záporné odpovědi?

(1) Úř. věst. L 304, s. 12

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/18

Žaloba podaná dne 1. června 2011 — Evropská komise v. Irsko

(Věc C-279/11)

2011/C 226/35

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: P. Oliver, zmocněnec)

Žalovaný: Irsko

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Irsko tím, že nepřijalo nezbytná opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora ve věci C-66/06 Komise v. Irsko, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 260 SFEU;

—	nařídit Irsku, aby Komisi zaplatilo paušální částku 4 174,80 eur násobenou počtem dní od vydání rozsudku ve věci C-66/06 do okamžiku splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku nebo do doby vydání rozsudku v projednávané věci, podle toho, který z těchto případů nastane dříve;

—	nařídit Irsku, aby Komisi zaplatilo penále ve výši 33 080,32 eur od data vydání rozsudku v projednávané věci do data, ke kterému Irsko vyhoví rozsudku ve věci C-66/06, a

—	uložit Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přibližně dva a půl roku po vydání rozsudku Soudního dvora ze dne 20. listopadu 2008 ve věci C-66/06, ve kterém bylo určeno, že Irsko nepřijalo opatření k úplnému provedení čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 až 4 směrnice Rady 85/337/EHS (1) Irsko stále nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku. V důsledku toho Komise navrhuje, aby Irsku bylo uloženo, aby zaplatilo pokutu a penále odrážející závažnost tohoto porušení a jeho dopad na sledování cílů sledovaných zákonodárcem Společenství.

(1) Směrnice Rady ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/19

Žaloba podaná dne 20. června 2011 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-312/11)

2011/C 226/36

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Enegren a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že neuložila všem zaměstnavatelům povinnost poskytnout přiměřené uspořádání pro všechny zdravotně postižené osoby, nesplnila povinnost správně a úplně provést článek 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1);

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Italská republika tím, že neuložila všem zaměstnavatelům povinnost poskytnout přiměřené uspořádání pro všechny zdravotně postižené osoby, nesplnila povinnost správně a úplně provést článek 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Předmětné ustanovení ukládá členským státům povinnost s obecnou působností poskytnout přiměřené uspořádání, které dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání. Toto uspořádání se musí vztahovat — při dodržení zásady proporcionality a v závislosti na konkrétních okolnostech — na všechny zdravotně postižené osoby, na všechny různé aspekty pracovního poměru a na všechny zaměstnavatele.

V italských právních předpisech neexistuje žádné ustanovení, které by tuto obecnou povinnost provádělo. Existují sice ustanovení zákona č. 68/1999, která v určitých ohledech poskytují vyšší záruky a výhody, než které vyplývají z článku 5 směrnice. Tyto záruky a výhody se však nevztahují na všechny zdravotně postižené osoby, nejsou závazné pro všechny zaměstnavatele, netýkají se všech různých aspektů pracovního poměru a jejich obsah je čistě programový.

(1) Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/20

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Air liquide v. Komise

(Věc T-185/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Přičitatelnost protiprávního jednání - Povinnost uvést odůvodnění)

2011/C 226/37

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: L'Air liquide, société anonyme pour l'étude et l'exploitation des procédés Georges Claude (Paříž, Francie) (zástupci: R. Saint-Esteben, M. Pittie a P. Honoré, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Arbault a O. Beynet, poté V. Bottka, P. Van Nuffel a B. Gencarelli, zmocněnci)

Předmět

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

Výrok rozsudku

Rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti Air liquide, SA pour l’étude et l’exploitation des procédés Georges Claude.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/20

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Solvay v. Komise

(Věc T-186/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Doba trvání protiprávního jednání - Pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“ - Přístup ke spisu - Pokuty - Oznámení o spolupráci - Rovné zacházení - Legitimní očekávání - Povinnost uvést odůvodnění)

2011/C 226/38

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Solvay SA (Brusel, Belgie) (zástupci: původně O.W. Brouwer, D. Mes, advokáti, M. O’Regan a A. Villette, solicitors, poté O.W. Brouwer a A. Stoffer, advokát, O’Regan a A. Villette)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Arbault, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci, ve spolupráci s M. Gray, barrister)

Předmět

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan), a dále návrh na zrušení nebo snížení výše pokuty uložené žalobkyni.

Výrok rozsudku

Článek 1 písm. m) rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc C.38.620 — peroxid vodíku a perboritan) se zrušuje v rozsahu, v němž Evropská komise v tomto článku konstatovala, že společnost Solvay SA se účastnila protiprávního jednání v období předcházejícím měsíci květnu 1995.

2)	Výše pokuty uložené společnosti Solvay v čl. 2 písm. h) rozhodnutí K(2006) 1766 v konečném znění se stanovuje na 139,5 milionů eur.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Společnost Solvay ponese 80 % vlastních nákladů řízení a nahradí 80 % nákladů řízení vynaložených Komisí.

5)	Komise ponese 20 % vlastních nákladů řízení a nahradí 20 % nákladů řízení vynaložených společností Solvay.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/21

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — FMC Foret v. Komise

(Věc T-191/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Doba trvání protiprávního jednání - Presumpce neviny - Právo na obhajobu - Pokuty - Polehčující okolnosti)

2011/C 226/39

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: FMC Foret, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupci: M. Seimetz, advokát, a C. Stanbrook, QC)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Arbault, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci, ve spolupráci s M. Gray, barrister)

Předmět

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti FMC Foret, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/21

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Caffaro v. Komise

(Věc T-192/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Pokuty - Promlčení - Rozdílné zacházení - Doba trvání protiprávního jednání - Polehčující okolnosti)

2011/C 226/40

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Caffaro Srl (Milán, Itálie) (zástupci: A. Santa Maria a C. Biscaretti di Ruffia, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci a F. Amato, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci)

Předmět

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan) v rozsahu, v němž Komise v tomto rozhodnutí ukládá žalobkyni a společnosti SNIA SpA, společně a nerozdílně, pokutu a podpůrně návrh na snížení uvedené výše pokuty.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Caffaro Srl se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/21

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — SNIA v. Komise

(Věc T-194/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Přičitatelnost protiprávního jednání - Sloučení se společností odpovědnou za protiprávní jednání - Právo na obhajobu - Soulad mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím - Povinnost uvést odůvodnění)

2011/C 226/41

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: SNIA SpA (Milán, Itálie) (zástupci: A. Santa Maria, B. Biscaretti di Ruffia a E. Gambaro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně V. Di Bucci a F. Amato, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci)

Předmět

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti SNIA SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Solvay Solexis v. Komise

(Věc T-195/06) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Doba trvání protiprávního jednání - Pojem,dohoda“ a,jednání ve vzájemné shodě„ - Přístup ke spisu - Pokuty - Rovné zacházení - Oznámení o spolupráci - Povinnost uvést odůvodnění“)

2011/C 226/42

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Solvay Solexis SpA (Miláno, Itálie) (zástupci: T. Salonico a G. L. Zampa, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně V. Di Bucci a F. Amato, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan), jednak návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Solvay Solexis SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Edison v. Komise

(Věc T-196/06) (1)

2011/C 226/43

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Edison SpA (Milán, Itálie) (zástupci: M. Siragusa, R. Casati, M. Beretta, P. Merlino a E. Bruti Liberati, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně V. Di Bucci a F. Amato, poté V. Di Bucci a V. Bottka, zmocněnci)

Předmět

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise K(2006) 1766 v konečném znění ze dne 3. května 2006 ohledně postupu podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.620 — peroxid vodíku a perboritan) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti Edison SpA.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — FMC v. Komise

(Věc T-197/06) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Peroxid vodíku a perboritan sodný - Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES - Přičitatelnost protiprávního jednání - Právo na obhajobu - Povinnost uvést odůvodnění)

2011/C 226/44

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: FMC Corp. (Filadelfie, Pensylvánie, Spojené státy) (zástupci: C. Stanbrook, QC, a Y. Virvilis, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Arbault, poté V. Di Bucci, V. Bottka a X. Lewis, zmocněnci, ve spolupráci s M. Gray, barrister)

Předmět

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti FMC Corp. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Bavaria v. Komise

(Věc T-235/07) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Nizozemský trh s pivem - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Důkaz o protiprávním jednání - Přístup ke spisu - Pokuty - Zásada rovného zacházení - Přiměřená lhůta)

2011/C 226/45

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bavaria NV (Lieshout, Nizozemsko) (zástupci: původně O. Brouwer, D. Mes, A. Stoffer, poté O. Brouwer, A. Stoffer a P. Schepens, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně A. Bouquet, S. Noë a A. Nijenhuis, poté A. Bouquet a S. Noë, zmocněnci, ve spolupráci s M. Slotboomem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 1697 ze dne 18. dubna 2007 v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/B-2/37.766 — Nizozemský trh s pivem) a podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni.

Výrok rozsudku

Článek 1 rozhodnutí Komise K(2007) 1697 ze dne 18. dubna 2007 v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/B/37.766 — Nizozemský trh s pivem) se zrušuje v rozsahu, v kterém v něm Evropská komise konstatovala, že se Bavaria NV účastnila protiprávního jednání spočívajícího v příležitostné koordinaci obchodních podmínek, jiných nežli ceny, nabízených individuálním spotřebitelům v sektoru „horeca“ v Nizozemsku.

2)	Částka pokuty uložené společnosti Bavaria v čl. 3 písm. c) rozhodnutí K(2007) 1697 se stanoví na 20 712 375 eur.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Bavaria ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení Evropské komise.

5)	Komise ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení společnosti Bavaria.

(1) Úř. věst. C 211, 8.9.2007.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Heineken Nederland a Heineken v. Komise

(Věc T-240/07) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Nizozemský trh s pivem - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Důkaz o protiprávním jednání - Přístup ke spisu - Pokuta - Zásada rovného zacházení - Přiměřená lhůta)

2011/C 226/46

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Heineken Nederland BV (Zoeterwoude, Nizozemsko) a Heineken NV (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupci: T. Ottervanger a M. de Jong, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně A. Bouquet, S. Noë a A. Nijenhuis, poté A. Bouquet a S. Noë, zmocněnci, ve spolupráci s M. Slotboomem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 1697 ze dne 18. dubna 2007 v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/B/37.766 — Nizozemský trh s pivem) a podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyním.

Výrok rozsudku

Článek 1 rozhodnutí Komise K(2007) 1697 ze dne 18. dubna 2007 v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/B/37.766 — Nizozemský trh s pivem) se zrušuje v rozsahu, v němž v něm Evropská komise konstatovala, že se Heineken NV a Heineken Nederland BV účastnily protiprávního jednání spočívajícího v příležitostné koordinaci obchodních podmínek, jiných nežli ceny, nabízených individuálním spotřebitelům v sektoru „horeca“ v Nizozemsku.

2)	Částka pokuty uložené společně a nerozdílně společnostem Heineken a Heineken Nederland v čl. 3 písm. a) rozhodnutí K(2007) 1697 se stanoví na 197 985 937,5 eur.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Heineken a Heineken Nederland ponesou dvě třetiny vlastních nákladů řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení Evropské komise.

5)	Komise ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení společností Heineken a Heineken Nederland.

(1) Úř. věst. C 211, 8.9.2007.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Ziegler v. Komise

(Věc T-199/08) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Stanovení cen - Rozdělení trhu - Manipulace nabídkových řízení - Jediné a pokračující protiprávní jednání - Výrazné ovlivnění obchodu - Pokuty - Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006)

2011/C 226/47

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ziegler SA (Brusel, Belgie) (zástupci: J.-L. Lodomez a J. Lodomez, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a O. Beynet, poté A. Bouquet a N. von Lingen, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 926 v konečném znění ze dne 11. března 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.543 — Mezinárodní stěhovací služby) a podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyni

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Ziegler SA se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Team Relocations a další v. Komise

(Spojené věci T-204/08 a T-212/08) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Stanovení cen - Rozdělení trhu - Manipulace nabídkových řízení - Jediné a pokračující protiprávní jednání - Přičitatelnost protiprávního jednání - Pokuty - Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006)

2011/C 226/48

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Team Relocations NV (Zaventem, Belgie) (zástupci: H. Gilliams a J. Bocken, advokáti) (věc T-204/08); Amertranseuro International Holdings Ltd (Londýn, Spojené království); Trans Euro Ltd (Londýn); a Team Relocations Ltd (Londýn) (zástupce: L. Gyselen, advokát) (věc T-212/08)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet, A. Antoniadis a N. von Lingen, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 926 v konečném znění ze dne 11. března 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.543 — Mezinárodní stěhovací služby) a podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyním

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Společnostem Team Relocations NV, Amertranseuro International Holdings Ltd, Trans Euro Ltd a Team Relocations Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Gosselin Group a Stichting Administratiekantoor Portielje v. Komise

(Spojené věci T-208/08 a T-209/08) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Stanovení cen - Rozdělení trhu - Manipulace nabídkových řízení - Jediné a pokračující protiprávní jednání - Pojem „podnik“ - Přičitatelnost protiprávního jednání - Pokuty - Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 - Závažnost - Doba trvání)

2011/C 226/49

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Gosselin Group NV, dříve Gosselin World Wide Moving NV (Deurne, Belgie) (zástupci: F. Wijckmans a S. De Keer, advokáti) (věc T-208/08); a Stichting Administratiekantoor Portielje (Rotterdam, Nizozemsko) (zástupce: D. Van hove, advokát) (věc T-209/08)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a F. Ronkes Agerbeek, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 926 v konečném znění ze dne 11. března 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.543 — Mezinárodní stěhovací služby), ve znění rozhodnutí Komise K(2009) 5810 v konečném znění ze dne 24. července 2009, a podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyním.

Výrok rozsudku

Ve věci T-208/08 se rozhodnutí Komise K(2008) 926 v konečném znění ze dne 11. března 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.543 — Mezinárodní stěhovací služby) zrušuje v rozsahu, ve kterém konstatuje, že se Gosselin Group NV podílela na protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES v období od 30. října 1993 do 14. listopadu 1996.

2)	Částka pokuty uložené společnosti Gosselin Group v článku 2 rozhodnutí K(2008) 926, ve znění rozhodnutí Komise K(2009) 5810 v konečném znění ze dne 24. července 2009, se stanoví na 2,32 milionu eur.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Ve věci T-209/08 se rozhodnutí K(2008) 926, ve znění rozhodnutí K(2009) 5810, zrušuje v rozsahu, ve kterém se týká společnosti Stichting Administratiekantoor Portielje.

5)	Ve věci T-208/08 ponese každá z účastnic řízení vlastní náklady řízení.

6)	Ve věci T-209/08 se náhrada nákladů řízení ukládá Evropské komisi.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Verhuizingen Coppens v. Komise

(Věc T-210/08) (1)

2011/C 226/50

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Verhuizingen Coppens NV (Bierbeek, Belgie) (zástupci: J. Stuyck a I. Buelens, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a S. Noë, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Článek 1 písm. i) a čl. 2 písm. k) rozhodnutí Komise K(2008) 926 v konečném znění ze dne 11. března 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.543 — Mezinárodní stěhovací služby) se zrušuje.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011 — Putters International v. Komise

(Věc T-211/08) (1)

(Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Stanovení cen - Rozdělení trhu - Manipulace nabídkových řízení - Jediné a pokračující protiprávní jednání - Pokuty - Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 - Závažnost - Doba trvání)

2011/C 226/51

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Putters International NV (Cargovil, Belgie) (zástupce: K. Platteau, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a F. Ronkes Agerbeek, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Putters International NV se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. června 2011 — Mundipharma v. OHIM — Asociación Farmaceuticos Mundi (FARMA MUNDI FARMACEUTICOS MUNDI)

(Věc T-76/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství FARMA MUNDI FARMACEUTICOS MUNDI - Starší obrazová ochranná známka Společenství mundipharma - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 226/52

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mundipharma GmbH (Limburg an der Lahn, Německo) (zástupce: F. Nielsen, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: W. Verburg, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Asociación Farmaceuticos Mundi (Alfafar, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 1. prosince 2008 (věc R 825/2008-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Mundipharma GmbH a Asociación Farmaceuticos Mundi.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Mundipharma GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 102, 1.5.2009.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/26

Usnesení Tribunálu ze dne 24. května 2011 — Sanyō Denki v. OHIM — Telefónica O2 Germany (eneloop)

(Věc T-309/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitky - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

2011/C 226/53

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sanyō Denki Kabushiki Kaisha (Osaka, Japonsko) (zástupci: původně M. De Zorti, M. Koch a T. Grimm, poté V. Schmitz-Fohrmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: původně M. Ahlgren, poté M. Ahlgren a J. F. Crespo Carillo, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Telefónica O2 Germany GmbH & Co. OHG (Mnichov, Německo) (zástupci: A. Fottner a M. Müller, advokáti)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 6. května 2009 (věc R 794/2008-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Telefónica O2 Germany GmbH & Co. OHG a Sanyō Denki Kabushiki Kaisha

Výrok

1)	Rozhodnout o žalobě již není důvodné.

2)	Žalobkyně a vedlejší účastnice řízení ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených žalovaným.

(1) Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/26

Žaloba podaná dne 25. května 2011 — Coin v. OHIM — Dynamiki Zoi (Fitcoin)

(Věc T-272/11)

2011/C 226/54

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Coin SpA (Mestre, Itálie) (zástupci: P. Perani a G. Ghisletti, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Dynamiki Zoi AE (Atény, Řecko)

Návrhová žádání

—	Zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 21. února 2011 ve věci R 1836/2010-2;

—	podpůrně zrušit napadené rozhodnutí pouze v rozsahu, v němž bylo přihlášce ochranné známky Společenství č. 3725298 vyhověno pro výrobky zařazené do třídy 25, a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „Fitcoin“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41 — Přihláška ochranné známky Společenství č. 3725298

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis obrazové ochranné známky Společenství „coin“ č. 109827 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 28 a 35; zápis obrazové ochranné známky Společenství „coin“ č. 3308401 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 28 a 35; zápis obrazové ochranné známky Společenství „coinyou“ č. 3364511 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16,35 a 36; zápis italské slovní ochranné známky „coin“ č. 160126 pro výrobky zařazené do třídy 25; zápis italské slovní ochranné známky „coin“ č. 253233 pro výrobky zařazené do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41; zápis italské slovní ochranné známky „coin“ č. 240305 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 35, 36 a 41; zápis italské slovní ochranné známky „coin“ č. 169548 pro výrobky zařazené do tříd 16 a 28; zápis italské slovní ochranné známky „coin“ č. 240286 pro výrobky zařazené do třídy 25; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. R381015 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. R363492 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 28, 35, 36 a 41; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. 260545 pro výrobky zařazené do třídy 25; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. R299708 pro výrobky a služby zařazené do tříd 35, 36 a 41; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. 299710 pro výrobky zařazené do tříd 16 a 28; zápis mezinárodní slovní ochranné známky „coin“ č. R363491 pro výrobky zařazené do třídy 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky

Rozhodnutí odvolacího senátu: částečné zrušení napadeného rozhodnutí a vyhovění námitce pro výrobky zařazené do tříd 28 a 41 a zamítnutí odvolání pro zbývající výrobky a služby, a v důsledku toho povolení zápisu pro výrobky zařazené do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009, jelikož odvolací senát zohlednil pouze jeden z možných významů slova FIT a na základě takového částečného posouzení konstatoval existenci nebezpečí záměny v případě hlavní části příslušných výrobků a služeb

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/27

Žaloba podaná dne 30. května 2011 — Régie Networks a NRJ Global v. Komise

(Věc T-273/11)

2011/C 226/55

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Régie Networks (Lyon, Francie) a NRJ Global (Paříž, Francie) (zástupci: B. Geneste a C. Vannini, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise K(2010) 6483 v konečném znění ze dne 29. září 2010 o režimu státních podpor C 4/09 (ex N 679/97) zavedeném Francií ve prospěch rozhlasového vysílání (Úř. věst. L 61, s. 22);

—	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z nerespektování překážky věci pravomocně rozsouzené, kterou Soudní dvůr založil svým rozsudkem ze dne 22. prosince 2008, C-333/07, neboť Komise nerespektovala relevantní odůvodnění a výrok rozsudku, když při přezkumu slučitelnosti předmětného režimu podpor nevzala v úvahu způsob jeho financování, na který ji upozornil Soudní dvůr.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení v souvislosti s odůvodněním napadeného rozhodnutí, neboť protiprávní způsob financování byl Komisí od předmětného režimu podpor uměle oddělen, zatímco ve svém rozhodnutí o zahájení kontradiktorního řízení ze dne 16. září 2009 měla Komise prohlásit, že protiprávnost poplatku má nutně a bezprostředně za následek protiprávnost uvedeného režimu podpor jako celku.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení pravidel Smlouvy týkajících se svobody poskytování služeb, neboť poplatek, kterým je tento režim podpor financován, je nepochybně protiprávní kvůli tomu, že pravidla územně definovaného základu tohoto poplatku jsou v rozporu se zásadou volného pohybu služeb. Žalobkyně tvrdí, že částečné navrácení nařízené v napadeném rozhodnutí nemůže v žádném případě změnit povahu předmětného režimu podpor a zpětně z něj učinit režim podpor, který by byl v souladu se Smlouvou.

4)	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť Komise nevysvětlila, jak mohly podmínky uložené v rozhodnutí učinit režim slučitelným navzdory závěru o neslučitelnosti způsobu financování.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, neboť se Komise rozhodla prohlásit režim podpor za slučitelný při současném stanovení retroaktivních podmínek, místo aby prostě konstatovala jeho neslučitelnost, když přitom Francouzskou republiku zprostila povinnosti zajistit navrácení podpor od příjemců, čímž Komise podle žalobkyň porušila zásadu proporcionality.

Šestý žalobní důvod vycházející ze zneužití řízení a z porušení článku 7 nařízení (ES) č. 659/1999, neboť Komise po skončení formálního vyšetřovacího řízení vydala podmíněné rozhodnutí, ačkoli měla nadále pochybnosti o slučitelnosti režimu podpor, a dokonce nabyla přesvědčení, že režim podpor je neslučitelný. Komise tak podle žalobkyň porušila ustanovení nařízení č. 569/1999, čímž se dopustila zneužití řízení.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/28

Žaloba podaná dne 10. června 2011 — Buzzi Unicem v. Komise

(Věc T-297/11)

2011/C 226/56

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Buzzi Unicem SpA (Casale Monferrato, Itálie) (zástupci: C. Osti a A. Prastaro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v plném rozsahu zrušil napadené rozhodnutí z důvodu neexistence nebo nedostatku odůvodnění a v důsledku toho porušení práva žalobkyně na obhajobu, jakož i zásady řádné správy;

—	v plném rozsahu zrušil napadené rozhodnutí z důvodu překročení a zneužití pravomoci a v důsledku toho přenesení důkazního břemene;

—	v plném rozsahu nebo částečně zrušil napadené rozhodnutí z toho důvodu, že Komise překročila pravomoci přiznané článkem 18, a dále z důvodu porušení zásad přiměřenosti a řádné správy, neexistence předchozího kontradiktorního řízení v rozporu s Best Practices Komise;

—	v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

První žalobní důvod týkající se neexistujícího nebo nedostatečného odůvodnění, porušení práva na obhajobu a porušení zásady řádné správy

—	žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje povinnost odůvodnění, která je Komisi uložena, jakož i právo žalobkyně na obhajobu tím, že poskytuje nebo zcela nedostatečně poskytuje informace ohledně předmětu a rozsahu šetření.

Druhý žalobní důvod týkající se překročení a zneužití pravomoci a přenesení důkazního břemene

—

žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila překročení a zneužití pravomoci tím, že žádost o informace by měla sloužit k ověření informací, které má již k dispozici a nikoliv k vypracování úplné databáze o trhu, při neexistenci informací. Toto porušuje také zásadu presumpce neviny s jasným přenesením důkazního břemene.

Třetí žalobní důvod týkající se překročení pravomoci ve vztahu k ustanovení článku 18 nařízení č. 1/2003

—	žalobkyně tvrdí, že typologie požadavků Komise překračuje pravomoci přiznané článkem 18, podle něhož Komise může požadovat pouze nezbytné informace pokud jde o skutečnosti, které mohou být podniku známy, a sdělit, které související dokumenty má k dispozici.

Čtvrtý žalobní důvod týkající se porušení zásady přiměřenosti s odkazem na článek 18

—

žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí překračuje meze nezbytnosti stanovené článkem 18 a porušuje zásadu přiměřenosti tím, že požaduje informace, které nejsou nezbytné, dále tím, že Komise nezvolila mezi vhodnými opatřeními takové opatření, které by představovalo menší zátěž pro podnik, a dále tím, že žádosti jsou pro žalobkyni nadměrně nákladné.

Pátý žalobní důvod týkající se porušení Best practices Komise a zásady řádné správy

—

žalobkyně tvrdí, že Komise porušila své Best Practices tím, že žalobkyni nejprve požádala o vyjádření k návrhu napadeného rozhodnutí, ale poté toto vyjádření nijak nezohlednila, také s přihlédnutím ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí se značně liší od návrhu. Žalobkyně dále uvádí, že neustálé změny žádostí představují jasný důkaz o nedostatku péče, které této věci Komise věnovala, v rozporu se zásadou řádné správy.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/29

Žaloba podaná dne 16. června 2011 — Ben Ali v. Rada

(Věc T-301/11)

2011/C 226/57

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Mehdi Ben Tijani Ben Haj Hamda Ben Haj Hassen Ben Ali (Tunis, Tunisko) (zástupce: A. de Saint Remy, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	přijal organizační procesní opatření podle článku 64 jednacího řádu Tribunálu za účelem dosažení toho, aby Komise předložila veškeré dokumenty týkající se přijetí napadeného nařízení;

—	zrušil nařízení (EU) č. 101/2011 ze dne 4. února 2011 v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—	v případě, že nařízení nebude prohlášeno za neplatné, použil výjimky pro finanční prostředky určené na základní životní potřeby a rovněž na výjimečné výdaje posouzené v konkrétním případě;

—	určil, že Rada Evropské unie je povinna zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 50 000 eur jako náhradu všech způsobených škod;

—	určil, že Rada Evropské unie je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 500 eur za náklady řízení vynaložené na podporu této žaloby;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.

1)	První žalobní důvod, vycházející z nedostatečného právního základu v rozsahu, v němž zaprvé sankce neslouží k udržení či nastolení míru a bezpečnosti a porušují individuální práva žalobce, zadruhé odůvodnění je nejasné a obsahuje nedostatky a zatřetí opatření je nepřiměřené a neodůvodněné.

2)	Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení práv na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž zaprvé zmrazení finančních prostředků představuje sankci, kterou přijal politický orgán, zadruhé, napadené nařízení neuvádí žádné řízení o výmazu, zatřetí základní práva žalobce jsou porušena ve všech fázích řízení a začtvrté, odůvodnění opatření je obecné, nepodložené, nejasné a nepřesné.

4)	Čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, jelikož účast žalobce na protiprávním úkonu není prokázána.

5)	Pátý žalobní důvod, vycházející z vlastnického práva, jelikož opatření představují neodůvodněné omezení vlastnického práva žalobce.

6)	Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady proporcionality.

7)	Sedmý žalobní důvod, vycházející z porušení práva na život, jelikož zmrazení finančních prostředků nemůže ohrozit prostředky určené na základní životní potřeby a právo žalobce na život.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/29

Žaloba podaná dne 16. června 2011 — Alumina v. Rada

(Věc T-304/11)

2011/C 226/58

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Alumina d.o.o. (Zvornik, Bosna a Hercegovina) (zástupci: J.-F. Bellis a B. Servais, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání

—	zrušit antidumpingové clo uložené žalobkyni prováděcím nařízením Rady (EU) č. 464/2011 ze dne 11. května 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz zeolitu A ve formě prášku pocházejícího z Bosny a Hercegoviny;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

Zaprvé se žalobkyně domnívá, že antidumpingové clo stanovené napadeným nařízením je protiprávní v rozsahu, v němž metoda použitá k výpočtu početně určené běžné hodnoty je v rozporu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení. Při početním určení běžné hodnoty žalovaná použila ziskové rozpětí ve výši 58,89 %, vypočítané na základě domácích prodejních cen, jež pro žalobkyni nejsou reprezentativní. Použití takového ziskového rozpětí je neslučitelné s článkem 2 základního nařízení. Početní určení běžné hodnoty totiž trpí zásadním rozporem v rozsahu, v němž metoda použitá žalovanou pro početní určení běžné hodnoty vede ke stejnému výsledku, jako kdyby se běžná hodnota zakládala na nereprezentativních domácích prodejních cenách. Taková metoda je v rozporu s ustálenou praxí Komise a Rady, jakož i s judikaturou Tribunálu a Soudního dvora. Krom toho není výchozí ziskové rozpětí ve výši 58,89 % „přiměřené“. Nakonec se žalovaná za účelem uplatnění ziskového rozpětí, které není „přiměřené“, při početním určení běžné hodnoty vývozů žalobkyně nesprávně opírá o judikaturu vycházející z rozhodnutí WTO.

Zadruhé se žalobkyně rovněž domnívá, že metoda použitá k výpočtu početně určené běžné hodnoty je v rozporu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení, jelikož domácí prodeje žalobkyně nebyly uskutečňovány „v běžném obchodním styku“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 2 odst. 3 druhého pododstavce základního nařízení.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/30

Žaloba podaná dne 17. června 2011 — Kadio Morokro v. Rada

(Věc T-316/11)

2011/C 226/59

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Mathieu Kadio Morokro (Cocody, Pobřeží slonoviny) (zástupce: S. Le Damany, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	vyslovit zrušení Rozhodnutí Rady 2011/221/SZBP ze dne 6. dubna 2011 (1) a nařízení Rady (EU) č. 330/2011 ze dne 6. dubna 2011 (2), v rozsahu, v němž se týkají žalobce,

—	uložit Radě Evropské unie náhradu všech nákladů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž toto opatření nebo toto nařízení porušuje článek 296 SFEU, podle něhož musí být právní akty orgánů Unie odůvodněny. Žalobce uvádí, že jednak odůvodnění neumožňuje pochopit důvody, z nichž byl žalobce zařazen na seznam osob obsažený v příloze uvedeného rozhodnutí a nařízení, ohledně kterýchžto osob byla přijata určitá omezující opatření, a jednak tento nedostatek odůvodnění zbavuje žalobce možnosti účinně zpochybnit omezující opatření uložená proti němu.

(1) Rozhodnutí Rady 2011/221/SZBP ze dne 6. dubna 2011 o změně rozhodnutí 2010/656/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L, s. 20).

(2) Nařízení Rady (EU) č. 330/2011 ze dne 6. dubna 2011 o změně nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L, s. 10).

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/31

Žaloba podaná dne 3. března 2011 — ZZ v. Rada

(Věc F-23/11)

2011/C 226/61

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupci: E. Boigelot a S. Woog, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí Rady o nezařazení žalobce na seznam úředníků povýšených do platové třídy AST 9 v rámci povyšování v roce 2010 a náhrada morální újmy

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Rady, zveřejněné dne 21. května 2010 ve sdělení zaměstnancům č. 82/10, nezařadit žalobce na seznam úředníků povýšených z platové třídy AST 8 do platové třídy AST 9 při povyšování v roce 2010;

—

v návaznosti na toto zrušení provést nové srovnávací posouzení zásluh žalobce a ostatních kandidátů při povyšování v roce 2010 a povýšit žalobce nad omezený počet úředníků se zpětným účinkem k 1. lednu 2010 do platové třídy AST 9 a zaplatit mu úroky ze zadržované části platu ve výši sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace ode dne 1. ledna 2010, zvýšené o dva procentní body, aniž však bude zpochybněno povýšení ostatních povýšených úředníků;

—

podpůrně, kdyby měl Soud za to, že povýšení žalobce do platové třídy AST 9 nelze provést se zpětným účinkem nad omezený počet úředníků, zrušit nejen rozhodnutí o nezařazení žalobce na seznam úředníků povýšených z platové třídy AST 8 do platové třídy AST 9 při povyšování v roce 2010, ale zrušit rovněž rozhodnutí o povýšení, jimiž byl vytvořen seznam úředníků povýšených do platové třídy AST 9, zveřejněný dne 21. května 2010;

—

zcela podpůrně, kdyby měl Soud za to, že zrušení rozhodnutí o povýšení, jež je požadováno podpůrně, představuje přemrštěnou sankci za konstatovanou protiprávnost, uložit Radě povinnost nahradit újmu na služebním postupu, která mu vznikla v důsledku opožděného povýšení mezi 1. lednem 2010 a datem, k němuž bude povýšení přiznáno;

—	uložit Radě, aby žalobci zaplatila částku 3 500 eur z titulu náhrady morální újmy utrpěné kvůli tomu, že nebyl povýšen k 1. lednu 2010, s výhradou možnosti zvýšení této částky v průběhu řízení;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/31

Žaloba podaná dne 12. května 2011 — ZZ v. Evropská komise

(Věc F-56/11)

2011/C 226/62

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupce: F. Frabetti, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí uložit žalobkyni postih ve formě zařazení o dvě platové třídy níže v téže funkční skupině.

Návrhové žádání žalobce

—

Zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 6. července 2010, jímž se žalobkyni ukládá sankce ve formě zařazení o dvě platové třídy níže v téže funkční skupině v návaznosti na rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 16. listopadu 2009 o zahájení disciplinárního řízení proti žalobkyni;

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/32

Žaloba podaná dne 27. května 2011 — ZZ v. FRONTEX

(Věc F-61/11)

2011/C 226/63

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupce: S. A. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích (FRONTEX)

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí, kterým bylo zrušeno dřívější rozhodnutí prodloužit pracovní smlouvu žalobce a zrušení některých částí hodnotící zprávy za období srpen 2006 až prosinec 2009.

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí výkonného ředitele agentury FRONTEX ze dne 24. ledna 2011, tak jak bylo potvrzeno e-mailem ze dne 25. ledna 2011, rozhodnutím ze dne 28. března 2011 a dopisem ze dne 4. května 2011;

—	zrušit hodnotící zprávu za rok 2009 v části, ve které obsahuje odlišné stanovisko druhého z hodnotících úředníků ze dne 30. října 2009;

—	zrušit formulář A hodnotící zprávy agentury FRONTEX za rok 2010 z 21. června 2010 v části, ve které obsahuje odlišné stanovisko druhého z hodnotících úředníků ze dne 20. června 2010;

—	uložit agentuře FRONTEX náhradu nákladů řízení.

30.7.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 226/32

Žaloba podaná dne 1. června 2011 — ZZ v. Komise

(Věc F-63/11)

2011/C 226/64

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupce: S. Rodrigues, A. Blot a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení implicitního rozhodnutí neobnovovat žalobci smlouvu dočasného zaměstnance.

Návrhové žádání žalobce

—	Zrušit implicitní rozhodnutí přijaté dne 12. srpna 2010 Generálním ředitelem jako orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv neobnovovat žalobcovu smlouvu, jak vyplývá zejména z toho, že nebylo odpovězeno na žádost, kterou mu žalobce adresoval dne 12. dubna 2011;

—	v rozsahu, v jakém je to třeba, zrušit rozhodnutí přijaté dne 22. února 2011 orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv, kterým se zamítá stížnost podaná žalobcem na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu;

—	následně navrátit žalobce do služebního poměru, který v OLAF zastával, v rámci prodloužení jeho smlouvy v souladu s požadavky služebního řádu;

—

podpůrně a v případě, že by nebylo vyhověno výše formulovanému návrhu na návrat do služebního poměru, uložit žalované povinnost k náhradě hmotné škody, která žalobci vznikla, oceněné prozatímně a ex aequo et bono na rozdíl mezi platem, který pobíral jako dočasný zaměstnanec, a na místě, ve kterém se nachází nyní (tedy okolo 3 000 eur měsíčně), a to přinejmenším po dobu obdobnou době své původní smlouvy (4 roky), navíc s tím, že by mu dotčená smlouva byla prodloužena potřetí, což by mu založilo právo na smlouvu na dobu neurčitou;

—	každopádně uložit žalované povinnost zaplatit částku stanovenou prozatímně a ex aequo et bono na 5 000 eur jako náhradu za morální újmu, navýšenou o úroky z prodlení v zákonné výši od data vydání rozsudku;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2011.226.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 226

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 54 30. července 2011

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2011/C 226/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 219, 23.7.2011	1