15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Strategie Evropské unie pro dunajský region

2011/C 48/02

Zpravodaj: pan BARABÁS

Spoluzpravodaj: pan MANOLIU

Dne 26. února 2010 požádal místopředseda Evropské komise pan Šefčovič Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Strategie Evropské unie pro dunajský region.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. července 2010. Zpravodajem byl pan BARABÁS, spoluzpravodajem pan MANOLIU.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 123 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV v tomto stanovisku považuje za svůj prvořadý úkol chopit se příležitosti, kterou mu Evropská komise nabídla, a to aby evropská organizovaná občanská společnost vyjádřila svá praktická a konkrétní doporučení, která budou představovat příspěvek k právě připravovanému akčnímu plánu v rámci strategie pro dunajský region (1). EHSV doufá, že jeho v doporučeních se dostatečně odráží závazek a silná podpora Výboru a evropské organizované občanské společnosti vůči strategii pro dunajský region. EHSV očekává, že budoucí strategie reálně přispěje ke zlepšení životních a pracovních podmínek všech občanů v dunajském regionu, které považuje za jakési zrcadlo Evropy;

1.2 Navrhovaná strategie pro dunajský region na politické úrovni:

1.2.1

musí být otevřená, všem přístupná a citlivá k sociálním, ekonomickým i environmentálním aspektům, měla by zohledňovat doporučení organizací občanské společnosti a stavět na jejich zkušenostech;

1.2.2

vzhledem ke komplexitě a vzájemné provázanosti projednávaných otázek může dosáhnout výsledků pouze tehdy, pokud bude namísto odvětvových hledisek systematicky uplatňovat zásadu integrovaného přístupu a zdůrazňovat nutnost dosahování cílů příslušných zainteresovaných stran;

1.2.3

musí brát v úvahu a snažit se stimulovat spolupráci v otázkách „měkké bezpečnosti“ (soft security), jako je spolupráce pohotovostních služeb při zvládání přírodních katastrof, mobilita pracovníků, podniků atp. nebo při vypracovávání pohotovostních plánů pro případy ekologických katastrof;

1.2.4

musí přispívat k co nejúplnějšímu využívání možností, jež nabízí Lisabonská smlouva, a tím k systematickému uplatňování zásady participativní demokracie;

1.2.5

musí být vhodným nástrojem k tomu, aby

a.	jako politika makroreagionálního rozvoje podstatně přispěla k prohloubení evropského integračního procesu, a to zejména v rámci programu Evropa 2020 (inteligentní, udržitelný, podporující začlenění);

b.	pomohla dotyčným šesti nečlenským zemím při jejich úsilí o integraci a tak je přiblížila Evropské unii;

1.2.6

musí vyjadřovat politiku Evropské unie na úrovni makroregionů a v jejím rámci aktivní a tvůrčí úlohu organizované občanské společnosti a její přínos;

1.2.7

musí přispívat k harmonizaci činnosti mechanismů pro spolupráci, které již v tomto regionu na různých úrovních a v různých oblastech fungují, a ke zvyšování jejich účinnosti a eliminaci jejich překrývání;

1.2.8

systém jejího řízení musí být jasný, jednoduchý a transparentní a musí stavět na přístupu směrem od organizované občanské společnosti nahoru. Dosažené výsledky by se měly hodnotit na každoročních konferencích;

1.2.9

její provádění musí mít podobu procesu, jenž předpokládá pružnost a přezkoumávání v pravidelných intervalech a přidělování dodatečných finančních zdrojů tehdy, když je to možné;

1.2.10

musí mít realistické cíle a za účelem účinného uplatňování formulovat své priority. K jejich naplnění bude zapotřebí vypracovat akční plán, v němž bude jasně vyjádřeno, že důležitou podmínkou úspěchu je aktivní zapojení a účast všech subjektů, a to uplatněním zásady partnerství;

1.2.11

její výsledky musí být pro společnost a občany zřetelné a konkrétní a musí vést ke zlepšení pracovních a životních podmínek občanů včetně mládeže;

1.2.12

musí potvrzovat význam občanského a sociálního dialogu;

1.2.13

musí uznávat význam dopravní propojitelnosti dunajského regionu;

1.2.14

musí zohledňovat zkušenosti s prováděním strategie pro region Baltského moře.

1.3 Praktická doporučení na úrovni občanské společnosti k akčnímu plánu v rámci návrhu strategie pro dunajský region:

1.3.1

Měla by vzniknout síť organizací občanské společnosti tohoto regionu (Danube Civil Society Forum), jenž by mimo jiné umožnila společné akce a projekty. Členové sítě by se setkávali každoročně, pokaždé v jiné zemi tohoto regionu.

1.3.2

Je zapotřebí pořádat takové akce (setkání, festivaly, návštěvy, výstavy, trhy atp.), jež posílí pocit vzájemné sounáležitosti národů v dunajském regionu a vznik regionálního povědomí při zachování kulturní rozmanitosti, zejména pokud jde o mládež. K dosažení tohoto cíle by mělo přispět i regionální kulturní periodikum.

1.3.3

Každý rok by se měl na jiném místě konat „Dunajský týden“, který by mohl být vhodným fórem pro diskuse o aktuálních otázkách týkajících se strategie pro dunajský region a pro prezentaci dosažených výsledků.

1.3.4

Zajištění trvalé podpory občanů a organizované občanské společnosti jak v EU, tak v sousedních nečlenských zemích vyžaduje efektivní a nepřetržitou komunikační strategii zaměřenou na strategii pro dunajský region.

1.3.5

Při přípravě programů v rámci strategie pro dunajský region je třeba věnovat zvláštní pozornost znevýhodněným skupinám a skupinám na okraji společnosti, především Romům.

1.3.6

Je třeba posilovat pravidelné kontakty a spolupráci mezi subjekty v tomto regionu a sociální a občanský dialog. V tomto procesu by mohly zastávat důležitou úlohu národní hospodářské a sociální rady.

1.3.7

Významným nástrojem pro spolupráci a hospodářskou, sociální a územní soudržnost dunajského regionu by mohlo být vytvoření Dunajského obchodního fóra (Danube Business Forum), jež by zahrnovalo sociální a ekonomické subjekty. Organizace zaměstnavatelů tohoto regionu by měly mít přístup k programům financování zaměřeným na pořádání tohoto fóra a měly být podněcovány k účasti na těchto programech.

1.3.8

K posílení mezilidských vztahů by mělo přispět další omezování překážek volného pohybu či dokonce jejich zrušení a uplatňování zásady důstojné práce a spravedlivé odměny.

1.3.9

K provádění strategie pro dunajský region je třeba využít výsledky a služby informační společnosti.

1.3.10

Za účelem vědecké analýzy a prozkoumání otázek týkajících se strategie pro dunajský region by měla být ustavena mezinárodní skupina výzkumných pracovníků. K její činnosti by měl přispět stipendijní program.

1.3.11

Je zapotřebí prověřit, jak by mohly být se strategií pro dunajský region propojeny evropské tematické roky a programy Evropské unie.

1.3.12

Je třeba podpořit iniciativy zaměřené na výuku jazyků používaných v tomto regionu.

1.3.13

EHSV by měl zřídit stálé středisko pro sledování či stálou studijní skupinu věnovanou strategii pro dunajský region.

1.3.14

Provádění jednotlivých složek uvedených ve strategii pro dunajský region a v jejím akčním plánu by měl vykonávat a monitorovat řídící výbor zahrnující zástupce organizované občanské společnosti, který by měl zveřejňovat své závěry ve výroční zprávě.

1.3.15

Evropská komise by měla současně s přijetím strategie pro dunajský region podpořit několik vhodných pilotních projektů určených k testování a nasbírání prvních zkušeností.

1.3.16

Provádění strategie pro dunajský region a jejího akčního plánu by mělo být financováno z různých zdrojů – v úvahu by mohly kromě evropských fondů (v první řadě strukturálních fondů) přicházet vlastní zdroje zemí tohoto regionu, soukromé zdroje a mezinárodní finanční instituce. Počítáme s jejich příspěvkem a navrhujeme zřízení zvláštního finančního fondu.

1.3.17

EHSV má za to, že strategie pro dunajský region, jejíž přijetí se předpokládá v první polovině roku 2011 za maďarského předsednictví, je rozhodujícím nástrojem při vytváření dynamického, konkurenceschopného a prosperujícího dunajského regionu.

2. Hlavní směry strategie pro dunajský region

2.1. Pro vypracování strategie pro dunajský region je důležité vymezit teoretický rámec, z něhož bude strategie pro spolupráci v dunajském regionu a akční program zaměřený na její realizaci vycházet.

2.2. Při přípravě strategie pro dunajský region je tedy na místě vzít v úvahu:

—	hlediska týkající se hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

—

úlohu tohoto toku v dopravě a infrastruktuře (zejména vzhledem k panevropskému dopravnímu koridoru VII, jenž se týká Dunaje) a s ní související potenciál rozvoje ekonomických činností obecně; potřebu podpořit opatření na zachování plavebních cest v případech nezbytných pro zajištění dopravy a odstranit kongesce vodní dopravy zmiňované v TEN-T prioritním projektu 18 (v této souvislosti je třeba považovat za vzor společné prohlášení vypracované Mezinárodní komisí pro ochranu Dunaje (MKOD) a prosazovat je v praxi); pokračovat v projektech intermodální dopravy (výstavba kontejnerových terminálů v přístavech) a projektech doplňkové silniční dopravy v dunajském regionu (mosty s významným dopadem na zajištění proudů nákladní dopravy); dále potřebu provádět projekty, které by měly zásadní dopad na rozvoj, např. kanál Dunaj-Bukurešť, z nějž by měla prospěch evropská ekonomika;

—	Dunaj jako zdroj pitné vody, energie a jako přírodní prostředí, jež je třeba chránit. Hlavním cílem je udržitelný rozvoj. Měly by být podporovány projekty energetické infrastruktury, např. vodní elektrárny;

—	úlohu inovací, výzkumu a vzdělávání v tomto regionu;

—

nutnost rozvíjet příležitosti v oblasti cestovního ruchu v dunajském regionu a rozvoje venkova. Pokud jde o venkov, mělo by se zvážit financování projektů k podnícení činnosti v zemích s významnou zemědělskou tradicí. K uvolnění potenciálu místního zemědělství by, zejména v zemích s dlouhou zemědělskou tradicí, napomohlo financování projektů výstavby infrastruktury pro nakládání obilnin;

—

úlohu tohoto toku při vytváření povědomí a společné identity v dunajském regionu, v nichž má prvořadý význam mezikulturní dialog a solidarita, a to i mezi EU a nečlenskými zeměmi v tomto regionu. Jedná se o regionální doplněk při vytváření celoevropského povědomí, které se vztahuje na celou Evropskou unii;

—	že jakýkoli nárůst objemu dopravy musí být šetrný k životnímu prostředí;

—	že musí mít potenciál k řešení konfliktů, díky němuž by mohla zvládat napětí, jež v tomto regionu v průběhu historie narostlo.

2.3. Z důvodu rozmanitosti hodnot a zájmů, které jsou často navzájem v rozporu, je důležité vypracovat integrovanou strategii pro dunajský region, která bude založena na společných základních zásadách a která vedle hospodářských zájmů zohlední i potřeby a požadavky sociální povahy, včetně názorů a příspěvku občanské společnosti.

2.4. Úspěšná strategie pro dunajský region, založená na hospodářské, územní a sociální soudržnosti, je předpokladem vytvoření dynamického, konkurenceschopného a prosperujícího dunajského regionu.

3. Kontext

3.1 Evropská rada na svém zasedání ve dnech 18. a 19. června 2009 vyzvala Evropskou komisi, aby do konce roku 2010 předložila evropskou strategii pro dunajský region. Během přípravných prací své názory vyjádřila řada subjektů, a to mimo jiné v rámci otevřené konzultace, kterou Evropská komise vyhlásila.

3.2 EHSV jasně a rozhodně podporuje novou koncepci makroregionální politiky Evropské unie a vypracování evropské strategie pro dunajský region jako její součásti. EHSV je připraven jako institucionální představitel evropské organizované občanské společnosti zastávat při přípravě a realizaci této strategie aktivní a iniciativní úlohu.

3.3 Zájem EHSV o otázky týkající se dunajského regionu a jeho angažovanost v tomto směru nejsou nové. V uplynulých letech přijal řadu dokumentů, jež se týkaly různých oblastí, zejména dopravy či ochrany životního prostředí. Z těchto dokumentů jsou zřejmé důvody, proč EHSV považuje dunajský region za důležitý a proč podporuje vypracování strategie pro dunajský region.

3.4 Je vhodné poznamenat, že s posledními rozšířeními Evropské unie se její zeměpisný střed zřetelně posunul na východ, avšak její hospodářské těžiště zůstalo beze změny v západní Evropě. Vhodný příspěvek k potlačení této nerovnováhy představuje hospodářská, územní a sociální soudržnost, jež je klíčovou součástí strategie pro dunajský region, stejně jako praktické myšlenky, na nichž spočívá její realizace.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Budoucí strategie pro dunajský region bude zahrnovat následující členské státy EU: Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Českou republiku, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko a tyto státy, jež nejsou členy EU: Chorvatsko, Srbsko, Ukrajinu, Moldavsko, Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha legálního přistěhovalectví v kontextu demografické výzvy (průzkumné stanovisko)

2011/C 48/03

Zpravodaj: pan PARIZA CASTAÑOS

Dopisem ze dne 16. února 2010 požádala paní Joëlle MILQUET, místopředsedkyně vlády a ministryně pro zaměstnanost a rovné příležitosti, odpovědná za migrační a azylovou politiku, jménem budoucího belgického předsednictví, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Úloha legálního přistěhovalectví v kontextu demografické výzvy.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání ze dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 115 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry

1.1	EHSV se domnívá, že je nezbytné zaujmout komplexní přístup, který by umožnil čelit demografickým výzvám z různých hledisek, a to ekonomických, sociálních i politických. Legální přistěhovalectví je součástí reakce EU na tento demografický vývoj.

1.2	Vnitřní mobilita evropských občanů se snižuje – je nižší než přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí. Výbor se domnívá, že je nutné odstranit překážky a usnadnit vnitřní mobilitu evropských pracovníků.

1.3	EHSV podporuje cíl strategie Evropa 2020 spočívající ve zvýšení míry zaměstnanosti obyvatel mezi 20 a 64 roky na 75 %, a to vyšším zapojením žen, starších pracovníků a lepší integrací přistěhovalců do pracovních trhů.

1.4	V přistěhovalecké politice je nutný strategický přístup se středně a dlouhodobou vizí, jenž by zohlednil všechny aspekty, jako například: demografický kontext, vývoj na trzích práce, integraci, kulturní rozmanitost, základní práva, rovnost zacházení, nediskriminaci a spolupráci se zeměmi původu.

1.5	O přijímání nových přistěhovalců rozhodují jednotlivé členské státy. Evropská unie může v tomto směru učinit významný přínos prostřednictvím společné politiky a právních předpisů s vysokým stupněm harmonizace.

1.6	Navzdory jistým rozdílům mezi státy potřebují EU i členské státy otevřené právní předpisy, jež umožní přistěhovalectví z pracovních důvodů prostřednictvím legálních a transparentních postupů, a to jak pro vysoce kvalifikované pracovníky, tak pro činnosti, jež vyžadují nižší kvalifikaci.

1.7	Vzhledem k demografické výzvě je EHSV toho názoru, že je nutné změnit platné směrnice a vypracovat nové legislativní nástroje.

1.8	Schválením Lisabonské smlouvy vstoupila v platnost Listina základních práv, jež umožní vyváženější přístup EU v rámci právních předpisů v oblasti přistěhovalectví a důraznější dodržování lidských práv.

1.9

V Evropě však stoupá netolerance, rasismus a xenofobie namířené proti přistěhovalcům a menšinám. Je nutné, aby přední činitelé v oblasti politiky a společnosti a sdělovací prostředky jednali s velkou mírou zodpovědnosti a působili politicky a společensky výchovně s cílem zamezit tomuto chování. Dále je důležité, aby instituce EU jednaly rozhodně a aby organizace občanské společnosti byly vysoce aktivní v boji proti těmto ideologiím a jednáním.

1.10	Evropské právní předpisy v oblasti přistěhovalectví musí zajistit rovné zacházení, a to podle zásady zákazu diskriminace.

1.11

Spolupráce se zeměmi původu by se neměla zakládat výhradně na boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, na navracení a kontrole hranic; dohody by měly zohledňovat zájmy všech stran: zájem přistěhovalců na tom, aby byla dodržována jejich základní práva, zájem zemí původu na tom, aby emigrace měla pozitivní dopady ve vztahu k jejich hospodářskému a společenskému rozvoji, a zájem hostitelských evropských společností.

1.12

Společná přistěhovalecká politika musí zahrnovat integraci, což je dvousměrný společenský proces vzájemného přizpůsobování přistěhovalců a hostitelské společnosti, který je třeba usnadnit prostřednictvím řádné správy v Evropské unii, na úrovni členských států a regionální a místní úrovni. Společný evropský přístup má vysokou přidanou hodnotu, jelikož vytváří vazbu mezi integrací a hodnotami a zásadami stanovenými ve Smlouvě, zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace, Listinou základních práv Evropské unie, Evropskou úmluvou o lidských právech a strategií Evropa 2020.

1.13	EHSV navrhuje, aby si Evropská komise vyžádala vypracování průzkumného stanoviska v souvislosti s potřebou vytvořit evropskou platformou pro dialog zaměřenou na řízení přistěhovalectví za prací.

2. Obyvatelstvo Evropské unie

2.1	Celkový počet obyvatel dosahuje téměř 500 milionů (1). V průběhu posledních deseti let byl přírůstek kladný a počet obyvatel se zvýšil o více než 18 milionů (2).

2.2

Existují však značné rozdíly na úrovni členských států. V několika zemích počet obyvatel klesl, zejména v Maďarsku, Polsku, Bulharsku a Rumunsku. V ostatních členských státech byl počet obyvatel stabilní nebo se zvýšil, a to zejména ve Španělsku, Francii, Itálii a Spojeném království. V některých členských státech byly rovněž zaznamenány výrazné regionální rozdíly.

2.3

Přirozený přírůstek obyvatelstva přinesl EU něco přes 3 miliony nových obyvatel (3). Zeměmi s nejvyšším přirozeným přírůstkem obyvatel v absolutních číslech jsou Francie, Spojené království, Španělsko a Nizozemsko, ale kladných čísel dosáhly i jiné země. Největší přirozený úbytek zaznamenalo Německo, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko.

2.4	Populace Evropské unie stárne. Podíl obyvatelstva mladšího 15 let se mezi lety 1998 a 2008 snížil ze 17,7 % na 15,7 %.

2.5	Podíl obyvatel ve věku 65 let a starších stoupl v letech 1998 až 2008 z 15,3 % na 17 %. Tento podíl se mírně snížil v Irsku a Lucembursku, naopak v Německu a Itálii se blíží 20 % a v Řecku přesahuje 18,5 %.

2.6

Index ekonomického zatížení (4) v EU se v posledních deseti letech udržuje prakticky ve stejné výši – v roce 1998 činil 49,2 %, v roce 2008 48,6 %. V Dánsku, Německu, Řecku, Itálii a Nizozemsku v těchto letech stoupl, stabilní byl ve Francii a Finsku a klesl v ostatních zemích EU, výrazně pak v těch zemích, kde se nejvíce snížil podíl dětí a mladých lidí.

2.7	Úhrnná plodnost (5) dosahovala v roce 1996 1,53 dětí na ženu. V letech 1999 až 2008 se ve všech zemích EU zvýšila. V mnoha členských státech je však i nadále nižší než 1,5 dítěte na ženu. Pouze ve Francii dosahuje 2 dětí na ženu.

2.8	Zvyšuje se naděje dožití při narození evropské populace, která v průměru přesahuje 82 let pro ženy a 76 pro muže.

2.9	Kojenecká úmrtnost (6) se ve většině členských států snižuje, v roce 2006 byla v celé EU nižší než 5 zemřelých na každých 1 000 živě narozených.

3. Migrace v Evropské unii

3.1	Evropa je cílovým místem malé části mezinárodních migračních proudů a mnoho lidí přistěhovaleckého původu již po mnoho let tvoří součást její populace.

3.2	Ve Smlouvě, a potažmo i ve stanoviscích EHSV, se pojem přistěhovalectví týká jedinců, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí.

3.3

Přistěhovalectví bylo hlavní příčinou nárůstu populace EU v období 1999–2008. Čistou migrací se zvýšil počet obyvatel EU o téměř 15 milionů (7). Záporné migrační saldo je pouze v Bulharsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a Rumunsku. Mírně kladné je v několika členských státech, nejvyšších hodnot dosahuje v Německu, Španělsku, Francii, Itálii a Spojeném království. V letech 1999–2008 měla většina členských států kladné migrační saldo, s výjimkou Bulharska (- 215 600), Lotyšska (- 24 700), Litvy (- 88 100), Polska (- 566 100) a Rumunska (- 594 700).

3.4	Migrační toky zvyšují počet obyvatel EU. Přistěhovalectví bylo příčinou více než 80 % počtu obyvatel, o nějž se populace zvýšila v posledních deseti letech.

3.5

V některých zemích EU dosahovalo migrační saldo více než 4 % středního stavu populace v tomto období: v Itálii, na Maltě, v Rakousku a Portugalsku; více než 10 %: na Kypru (11,64 %), ve Španělsku (12,62 %), v Irsku (10,66 %) a v Lucembursku (11,08 %). Na druhém konci škály stojí země, v nichž se pokles počtu obyvatel způsobený záporným migračním saldem pohyboval mezi 0,75 % počtu obyvatel v Lotyšsku a 2,62 % v Rumunsku.

3.6

V roce 2008 dosahoval počet cizinců (včetně evropských občanů a státních příslušníků třetích zemí) téměř 31 milionů osob. Nejpočetněji jsou cizinci zastoupeni v Německu (více než 7 milionů), dále ve Španělsku (5,3), Spojeném království (4), Francii (3,7) a Itálii (3,4), přičemž ve všech těchto zemích kromě Německa se v roce 2009 jejich počet zvýšil. Řecko a Belgie se blíží 1 milionu cizinců, Irsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko přesahují půl milionu.

3.7

Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 (8) pobývalo skoro 11 milionů evropských občanů v jiném členském státě. Z nich žilo 2,5 milionů v Německu, 1,8 milionů ve Spojeném království, 1,6 ve Španělsku, 1,2 ve Francii a 1,1 v Itálii. V menší míře žijí také v Belgii (642 900), Irsku (350 500), Lucembursku (191 000), Rakousku (322 200), Nizozemsku (272 100), Řecku (142 500) a Švédsku (185 700).

3.8

Od čtvrtého čtvrtletí roku 2005 se počet státních příslušníků nějakého členského státu pobývajících v jiném členském státu zvýšil o více než 2,7 milionů osob, přičemž nejoblíbenějšími destinacemi těchto vnitřních pohybů jsou Itálie, Spojené království a Španělsko, které představují více než 1,7 milionů těchto pohybů.

3.9	V roce 2009 klesl růst počtu cizinců až na méně než 1 milion, což je číslo zhruba na úrovni roku 2006.

4. Budoucnost populace Evropské unie

4.1	Podle populačních projekcí EUROSTAT se bude v roce 2018 pohybovat počet obyvatel EU mezi 495 a 511 miliony, přičemž odhadované rozpětí lze vysvětlit existencí či neexistencí migrace v těchto letech.

4.2	Pokud se zohlední přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí, dosahují odhady počtu obyvatel EU na rok 2020 514 milionů a na rok 2030 520 milionů. Tyto odhady vycházejí z předpokladu, že každým rokem dosáhne čistá migrace necelých 1,5 milionů osob.

4.3

Proto pro rok 2020 dosahují odhady přírůstku počtu obyvatel se zahrnutím migrace 14 milionů. Z nich by 5,3 připadlo na Španělsko, 4 na Spojené království, 1,4 na Itálii, 1,3 na Francii, téměř 1 milion na Irsko, asi půl milionu na Švédsko a Belgii a necelých půl milionu na Portugalsko. Na druhou stranu by došlo k poklesu počtu obyvatel o více než 600 000 v Rumunsku, 530 000 v Německu, 419 000 v Bulharsku a o více než 100 000 v Polsku, Maďarsku, Litvě a Lotyšsku.

4.4

V roce 2020 by populace EU ve srovnání s rokem 2008 vzrostla o téměř 845 000 osob ve věku 0 až 14 let, snížila se o 2,8 milionů osob ve věku mezi 15 a 64 lety a zvýšila se o 18,1 milionů osob ve věku 65 a starších. Navíc by o 4,7 milionů klesl počet obyvatel ve věku mezi 20 a 59 lety. Prognózy růstu populace EU se tak opírají zejména o osoby ve věku 65 let a starší, což ukazuje na výrazné stárnutí populace, kdy podíl lidí starších 65 let v populaci dosáhne 20 %.

5. Trh práce v Evropské unii

5.1	Na demografický aspekt trhů práce je třeba pohlížet spolu s dalšími aspekty, tedy ekonomickými, sociálními a politickými, jež jdou nad rámec tohoto stanoviska.

5.2	V období 1998–2008 se počet potenciálně ekonomicky aktivního obyvatelstva (podle věku) zvýšil o 12,1 milionů osob a počet obyvatel ve věku mezi 20 a 59 lety vzrostl o téměř 12 milionů.

5.3	V roce 2009 bylo v EU přibližně 218 milionů zaměstnaných osob, tedy o 3,8 milionů méně než v předchozím roce. Více než 24 milionů (11 %) mělo dočasné zaměstnání. Průměrný věk pro ukončení pracovní činnosti dosahoval 61,4 let.

5.4

Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 pracovalo 5,8 milionů občanů EU v jiném členském státě. Z nich pracovalo 1,4 milionů v Německu, 1,1 milionů ve Spojeném království, 820 000 ve Španělsku, 650 000 v Itálii, 540 000 ve Francii, 280 000 v Belgii, 190 000 v Irsku, 180 000 v Rakousku, 150 000 v Nizozemsku a 125 000 ve Švédsku.

5.5

Míry ekonomické aktivity v EU-15 v letech 1998 až 2008 stouply pro všechny věkové skupiny, přičemž existují rozdíly v rozmezí 1 procentní bod (15–19 let) až 10 procentních bodů (60–64 let). Míry ekonomické aktivity mužů se udržely prakticky neměnné s výjimkou věkové kategorie 50–70 let, v jejímž rámci vzrostly nejvíce pro věkovou skupinu 60–65 let, a to o 10 procentních bodů. Míry ekonomické aktivity žen se zvýšily pro všechny věkové skupiny, a zejména pro skupinu 30–65 let, v jejímž rámci vzrostly nejvíce pro věkovou skupinu 50–65 let, a to o více než 10 procentních bodů.

5.6	V průběhu posledních let se ženy sice daleko větší měrou zapojují do trhu práce, nicméně míra jejich ekonomické aktivity je stále pod úrovní míry ekonomické aktivity mužů.

5.7

V roce 2020 bude potenciálně ekonomicky aktivní obyvatelstvo čítat 361 milionů osob, z nichž asi 238 milionů bude skutečně ekonomicky aktivních (9) a 123 milionů osob nebude vykonávat pracovní činnost. Míra ekonomické aktivity pro věkovou skupinu 20–64 let přitom bude 74,2 %, tedy mírně nižší, než byla tato míra v roce 2008, a to z důvodu změn v demografické struktuře.

5.8	S ohledem na míry nezaměstnanosti (10) by v roce 2020 mohlo být 221,5 milionů zaměstnaných osob, což by znamenalo míru zaměstnanosti 69,3 % pro věkovou kategorii 20–64 let.

5.9	Strategie Evropa 2020 (11) však navrhuje, aby se míra zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 20–64 let zvýšila až na 75 %, a to zapojením žen, starších pracovníků a lepší integrací přistěhovalců do pracovních trhů.

5.10

Pokud by se dosáhlo 75 % míry zaměstnanosti ve skupině osob ve věku 20 až 64 let, mohlo by v roce 2020 být zaměstnáno dalších 17,5 milionů osob. I tak by v této věkové skupině existovalo dalších 76 milionů osob bez zaměstnání, ačkoliv by v tomto počtu byly zahrnuty také osoby nemocné a s postižením, jež by pracovní činnosti nebyly schopny.

5.11

Co se týče míry zaměstnanosti, existují mezi jednotlivými zeměmi EU významné rozdíly; v roce 2009 dosahovala nejnižších hodnot Malta (méně než 60 %) a nejvyšších Nizozemsko (asi 80 %), přičemž existují země, které již 75 % cíl rovněž překračují. Proto by zvýšení míry zaměstnanosti v zemích, v nichž je nízká, tedy nižší, než je průměr EU (což je většina členských států), a nad průměrem EU, avšak nižší než 75 %, mohlo způsobit přemísťování obyvatelstva uvnitř EU.

5.12

Jedním z faktorů zvýšení míry zaměstnanosti je zvýšení úrovně vzdělání obyvatelstva. V roce 2008 dosahovala míra zaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku 15–64 let 84 %, u osob se středoškolským vzděláním 71 % a u osob s nižším vzděláním 48 %. Navíc byly jednoznačně nad 66 % průměrem. Zvýšení vzdělanostní úrovně může navíc zvýšit také produktivitu a přispět k vyvážení rostoucí poptávky po vysoce kvalifikovaných pracovnících.

5.13

Za současné hospodářské krize nemohou trhy práce nabídnout práci všem obyvatelům v produktivním věku (rodilým i přistěhovalcům) a míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 10 %. V únoru 2010 bylo v EU 23,01 milionů nezaměstnaných mužů a žen v produktivním věku, tedy o 3,1 milionů více než ve stejném měsíci roku 2009.

5.14	Stárnutí obyvatelstva se zrychluje. Jakmile začne do důchodu odcházet generace populační exploze 60. let, sníží se počet ekonomicky aktivního obyvatelstva a počet lidí starších 60 let se bude zvyšovat dvakrát rychleji než před rokem 2007, tedy o zhruba 2 miliony ročně namísto předchozího 1 milionu.

5.15	Podle Evropské komise (12) bude od roku 2020 nedostatek zaměstnanců ještě závažnější, takže Evropa bude udržovat svoji úroveň ekonomické aktivity a zaměstnanosti jen s obtížemi, což může trvat i několik desetiletí.

5.16

V některých členských státech je starším osobám umožňováno zůstat aktivně zapojeny do trhů práce, přičemž se skutečný věk odchodu do důchodu přibližuje tomu zákonnému, a dokonce se podporují legislativní reformy pro oddálení věku odchodu do důchodu až za hranici 65 let, jak uvádí zelená kniha Komise (13).

6. Úloha přistěhovalectví v tomto demografickém kontextu

6.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že je nezbytné zaujmout komplexní přístup, který by umožnil čelit demografickým výzvám z různých hledisek, a to ekonomických, sociálních i politických. EU musí jednat mimo jiné na poli politik zaměstnanosti a vzdělávacích politik, zlepšování trhů práce, v oblasti důchodových systémů, pracovního smíru, aktivních rodinných politik atd.

6.2	Přistěhovalecká politika je součástí politických rozhodnutí, jež musí EU v tomto kontextu přijmout.

6.3

Výbor upozorňuje na závěry skupiny expertů vedené Felipem Gonzálezem, které jsou uvedeny v dokumentu Evropa 2030 (14) a v nichž stojí: „Demografický problém Evropské unie bude moci být v konečném důsledku řešen pouze prostřednictvím dvou vzájemně se doplňujících opatření, tedy zvýšením míry participace na trhu práce a prováděním vyvážené, spravedlivé a proaktivní přistěhovalecké politiky. […] Migrující pracovní síly budou nicméně součástí řešení nedostatku pracovních sil a dovedností v Evropě a EU bude muset k přistěhovalectví zaujmout proaktivní přístup.“

6.4	EHSV přijal řadu stanovisek, v nichž prosazoval takovou společnou přistěhovaleckou politiku EU, díky níž by se do Evropy mohli v souladu s legálními a transparentními postupy přistěhovat další lidé.

6.5	Evropa je destinací pro část osob migrujících na mezinárodní úrovni, jelikož je díky své relativní hospodářské prosperitě a politické stabilitě některými přistěhovalci považována za atraktivní místo pro hledání nových příležitostí.

6.6	EU musí počítat s tím, že mnozí přistěhovalci mají značný podnikatelský elán a že v Evropě zakládají podniky a podílejí se na vytváření nových pracovních míst.

6.7

Vnitřní mobilita v EU z pracovních důvodů je nižší než přistěhovalectví. Právo na volný pohyb v rámci EU v posledních letech nejvíce využili polští a rumunští státní příslušníci. EHSV se domnívá, že EU musí podporovat a usnadňovat pracovní mobilitu evropských občanů, a proto je třeba posílit síť EURES a uznávat vysokoškolské tituly a odbornou kvalifikaci.

7. Společná přistěhovalecká politika

7.1

Společná přistěhovalecká politika se rozvíjí s mnoha problémy. Zlepšila se spolupráce v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodu s lidmi, bylo dosaženo určitých dohod se třetími zeměmi, byl vypracován evropský přístup k integraci, ale co se týče právních předpisů v oblasti přijímání nových ekonomických přistěhovalců, zde je pokrok mizivý, stejně jako pokud jde o podmínky vstupu a pobytu a o práva přistěhovalců.

7.2	Při vypracování společné přistěhovalecké politiky je nutno zohlednit, že každý členský stát má svoje specifika (trhy práce, právní systémy, historické vazby na třetí země atd.).

7.3	Společné právní předpisy jsou vypracovávány formou různých směrnic, podle profesního zařazení přistěhovalých pracovníků.

7.4	Přáním evropských podniků je zlepšení náboru vysoce kvalifikovaných přistěhovalých pracovníků na mezinárodní úrovni. Proto EU přijala směrnici (15) o modrých kartách, již Výbor s několika návrhy změn podpořil.

7.5	Pro jiné pracovní činnosti však zatím neexistují společné právní předpisy, ačkoliv v budoucnosti EU přijme mnoho přistěhovalých pracovníků za účelem výkonu práce vyžadující střední či nízkou kvalifikaci.

7.6	Ve svém příspěvku ke Stockholmskému programu Komise navrhla zřídit evropskou platformu pro pracovní migraci, do níž by byli zapojeni sociální partneři; tento návrh však Rada nepřijala. EHSV žádá, aby jej Komise konzultovala ve věci užitečnosti zřízení této platformy.

8. Právní předpisy

8.1	EU již dva roky diskutuje o návrhu rámcové směrnice (16) o právech pro přistěhovalce, který připravila Komise a jehož součástí je také sjednocený postup. EHSV se domnívá, že je zásadní, aby byla tato směrnice přijata během belgického předsednictví.

8.2	Dne 13. července Komise přijala dva nové legislativní návrhy: jeden pro sezónní přistěhovalé pracovníky (17) a jeden druhý pro pracovníky, kteří jsou dočasně vysláni do jiného členského státu (18). EHSV prozkoumá přístup obsažený v těchto návrzích a vypracuje k nim příslušná stanoviska.

8.3

Minimalistický charakter směrnice 2003/86 o právu na sloučení rodiny umožňuje, aby v některých vnitrostátních předpisech nebylo plně zaručeno právo na sloučení rodiny. Směrnici je třeba změnit tak, aby přistěhovalci po prvním roce legálního pobytu mohli požádat úřady o sloučení rodiny, a tak uplatnit základní právo na rodinný život. Výbor se rovněž domnívá, že by manželé/manželky či partneři, se kterými se sloučí, a děti po dosažení zákonného věku mohli získat pracovní povolení. Komise k této problematice v říjnu předloží zelenou knihu.

8.4

Už mnoho let je platná směrnice týkající se studia (19). Výbor má za to, že osoby, jež mají povolení k pobytu zmíněné v této směrnici, by po jeho vypršení měly mít možnost požádat o pracovní povolení zrychleným postupem s tím, že dojde k prodloužení původního povolení k pobytu. V roce 2011 Komise vypracuje zprávu o uplatňování tohoto postupu.

8.5	Platná je rovněž směrnice (20) týkající vědeckých pracovníků. Výbor je toho názoru, že je třeba vytvořit zrychlený postup, aby tyto osoby mohly po ukončení výzkumného projektu získat modrou kartu a zahájit pracovní činnost. V roce 2012 Komise vypracuje zprávu o uplatňování tohoto postupu.

8.6	Je nutné vyřešit jeden z nejzávaznějších problémů mnoha přistěhovalců i podniků v Evropě: problém uznávání vysokoškolských titulů a odborných kvalifikací.

8.7

Výbor se domnívá, že proto, aby většina přistěhovalců přicházela legální a transparentní cestou, musí právní předpisy v této oblasti zohlednit také pracovní činnost v mikropodnicích a rodinách. Z toho důvodu EHSV v jiném stanovisku (21) navrhl, aby se používala povolení ke vstupu a pobytu dočasného charakteru pro účely hledání práce v délce šesti měsíců.

8.8	S ohledem na Listinu základních práv musí EU každé osobě zajistit ochranu lidských práv v rámci právních řádů EU a členských států.

8.9

Protože lidská práva jsou univerzální, nezadatelná a chrání všechny osoby nezávisle na jejich společenském a právním postavení. Proto EHSV vypracoval stanovisko z vlastní iniciativy (22), v němž navrhl, aby politiky a právní předpisy EU týkající se přistěhovalectví a hranic řádně dodržovaly lidská práva.

8.10

Evropské právní předpisy v oblasti přistěhovalectví musí zajistit rovné zacházení, a to na základě zásady zákazu diskriminace (článek 21 Listiny) a rovněž plnění čl. 15 odst. 3 Listiny, v němž stojí: „Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členských států, mají nárok na stejné pracovní podmínky jako občané Unie.“

8.11

Rovné zacházení na pracovišti se týká pracovních podmínek, mezd, propouštění, zdraví, bezpečnosti práce a práva odborově se organizovat a práva na stávku. A souvisí rovněž s dalšími základními sociálními právy, jako jsou: právo na zdravotní péči, důchodová práva, právo na ochranu v nezaměstnanosti a na právo na vzdělání.

8.12	EHSV se znepokojením poznamenává, že v Evropě vzrůstá rasismus, xenofobie a netolerance. Kladně hodnotí činnost Agentury Evropské unie pro základní práva.

8.13

EHSV má za to, že část migračních toků bude bezpochyby dočasná a v některých případech bude mít kruhovou povahu, zkušenost ale ukazuje, že velká část migračních toků má trvalou či dlouhodobou povahu, a proto je důležité, aby politiky a evropská legislativa vždy podporovaly dodržování lidských práv, jistotu právního postavení přistěhovalců, integraci a slučování rodin.

8.14

EU a členské státy mohou se zeměmi původu dohodnout systémy kruhové migrace, které by umožnily přistěhovalectví prostřednictvím transparentních postupů. EHSV podporuje partnerství pro mobilitu, která byla uzavřena s některými zeměmi původu. Výbor však navrhuje, aby byly dohody vyvážené, tak aby byly přínosné pro všechny strany: pro přistěhovalce, země původu i země EU.

8.15

Aby mohl systém kruhové migrace fungovat, musí právní předpisy Unie umožňovat velmi flexibilní krátkodobá povolení současně s postupy pro navrácení a zárukami na uzavření nových smluv v dalších letech. Díky tomu zvolí mnozí přistěhovalci legální cesty migrace a nebudou v Evropě zůstávat nezákonně po vypršení doby platnosti jejich povolení k pobytu.

8.16

EHSV navrhuje, aby byla ve velké míře udělována dočasná povolení na tři až devět měsíců, jež by bylo možné obnovovat v průběhu tří, čtyř a pěti let. Tyto postupy vyžadují finanční a logistické zdroje a spolupráci mezi zaměstnavateli a veřejnými orgány zemí původu i cílových zemí a rovněž spolupráci s odbory.

8.17	Výbor by chtěl upozornit na to, že kruhová migrace komplikuje možnost integrovat se do společnosti a sžít se s ní, nepodporuje vytváření závaznějších vazeb mezi pracovníky a podniky ani zapojení pracovníků do odborů. Znesnadňuje také odborné vzdělávání.

8.18	Postupy pro přijímání na dočasnou dobu mohou zahrnovat dohody o odborném vzdělávání a o uznávání odborných kvalifikací – přistěhovalci na dočasnou dobu pracující v Evropě si tak budou moci vylepšit odbornou kvalifikaci, což jim po návratu rozšíří pracovní příležitosti.

8.19	Přistěhovalci, kteří mají trvalé postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v rámci směrnice o dlouhodobém pobytu (23), toto své právní postavení pozbývají, pokud se nezdržují na území Unie po dobu 12 po sobě jdoucích měsíců.

8.20

Pro usnadnění cirkulace přistěhovalců a podnikatelských a pracovních aktivit v zemi původu musí evropské právní předpisy týkající se přistěhovalectví umožnit, aby si tito lidé mohli dlouhodobě (alespoň po 3 roky) zachovat právo na trvalý pobyt a aby návrat neznamenal ztrátu pracovního povolení a povolení k pobytu v Evropě.

8.21	Nutné je zajištění důchodových práv získaných v EU; za tím účelem bude nutné vyjednat reciproční úmluvy se zeměmi původu a rovněž ratifikaci Úmluvy MOP č. 157.

8.22

Výbor navrhuje, aby členské státy EU ratifikovaly úmluvy MOP č. 97 a č. 143, které se týkají migrujících pracovníků. Členské státy EU by rovněž měly podepsat Mezinárodní úmluvu (24) o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, jak navrhl EHSV v jednom stanovisku z vlastní iniciativy (25).

9. Spolupráce se zeměmi původu

9.1	EHSV navrhl (26), že v oblasti vnější politiky by EU měla prosazovat mezinárodní právní rámec pro migraci.

9.2

V současné době je EU signatářem různých nástrojů sousedství a přidružení. EHSV je toho názoru, že v těchto dohodách je třeba posílit část, která se zabývá migrací a mobilitou. Prioritní význam má realizace dohod na podporu mobility uzavřených EU a zeměmi nám geograficky blízkými se zeměmi, s nimiž nás již poutají vazby hospodářské a politické spolupráce.

9.3	Výbor přijal dvě stanoviska (27), ve kterých uváděl, že by přistěhovalectví v Evropě mělo podporovat hospodářský a společenský rozvoj zemí původu.

9.4	Odborná příprava v zemích původu může usnadnit přistěhovaleckou politiku a napomoci řízení přistěhovalectví s ohledem na profesní požadavky evropských podniků.

9.5	EHSV navrhuje, aby byly mezi EU a zeměmi původu podepsány úmluvy s cílem usnadnit uznávání odborných kvalifikací a odborné přípravy v zemích původu.

9.6

Je třeba zvážit možnost, že by EU a členské státy financovaly programy odborné přípravy v zemích původu a tímto způsobem rovněž přispívala k rozvoji kvalitních vzdělávacích systémů. Kvalifikace získané v rámci těchto programů budou muset být uznávány jako evropské kvalifikace. Tyto programy odborné přípravy musí doprovázet zrychlený postup pro získání pracovního povolení a povolení k pobytu.

10. Integrační politiky

10.1

Jedním z cílů strategie Evropa 2020 je integrace. Integrace je dvousměrný společenský proces vzájemného přizpůsobování, který probíhá v rámci komplexních vztahů mezi osobami a mezi skupinami. Procesy integrace se rozvíjejí pomalu v rámci společenských struktur (v rodině, ve školách a na univerzitách, v městských čtvrtích a na vesnicích, na pracovišti, v odborech, v podnikatelských organizacích, v náboženských, kulturních a sportovních institucích atd.).

10.2	Díky spolupráci mezi Evropskou komisí a EHSV bylo založeno Evropské fórum pro integraci, aby se občanská společnost a organizace přistěhovalců mohly podílet na integračních politikách EU.

10.3	EHSV vypracoval několik stanovisek s cílem stimulovat integrační politiku a zřídil stálou skupinu, jejímž úkolem je podpora integrace a upevňování vztahů s organizacemi občanské společnosti a s fórem.

10.4

EHSV přijal nové stanovisko (28) z vlastní iniciativy s názvem Integrace a sociální agenda s cílem posílit v rámci strategie Evropa 2020 a nové evropské agendy sociální politiky cíl integrace a více zohlednit sociální dopady přistěhovalectví, situaci přistěhovalců v zaměstnání, sociální začlenění, chudobu, vzdělání a odbornou přípravu, zdraví, sociální ochranu a boj proti diskriminaci.

10.5

Španělské předsednictví rovněž požádalo EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tématu Integrace přistěhovalých pracovníků. Toto stanovisko (29) analyzuje význam, jenž má pro integraci zaměstnanost, rovnost pracovních podmínek, rovnost příležitostí a rovné zacházení. Obsahuje také doporučení pro evropské a vnitrostátní orgány a rovněž pro sociální partnery.

10.6

Na ministerské konferenci, která se konala v Zaragoze ve dnech 15.–16. dubna 2010 byla Komise požádána o vypracování nového programu pro integraci. EHSV v tomto směru spolupracuje a vypracoval informační zprávu Nové výzvy integrace, v níž se navrhuje, že nový program musí podpořit občanské zapojení osob přistěhovaleckého původu a jejich začlenění do demokratického procesu.

10.7	Dvousměrný přístup vyžaduje nové závazky na straně vlád, tak aby zákony na vnitrostátní úrovni umožňovaly udělování občanství přistěhovalcům, kteří o ně požádají, a aby byly postupy transparentní.

10.8	EHSV vypracoval stanovisko z vlastní iniciativy (30) určené Konventu, který vypracoval ústavní smlouvu, v němž navrhuje, aby bylo evropské občanství udělováno státním příslušníkům třetích zemí, kteří mají postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.

10.9

Vedle demografické výzvy se musí EU i členské státy postavit další významné politické a sociální výzvě, spočívají v integrování nových občanů se stejnými právy a povinnostmi. Z toho důvodu musejí práva na občanství členského státu a občanství Evropské unie zahrnovat i osoby přistěhovaleckého původu, které Evropě přinášejí značnou etnickou, náboženskou a kulturní rozmanitost.

11. Nelegální přistěhovalci

11.1

EHSV by chtěl připomenout, že v EU pobývá několik set tisíc osob, které se z administrativního hlediska nacházejí v nelegální situaci – vyvíjejí pracovní činnost v rámci šedé ekonomiky, jejich pracovní místa jsou nelegálního charakteru a ony samy jsou z hlediska oficiální společnosti „neviditelné“ a nemohou požívat základních práv.

11.2	V dokumentu reflexní skupiny Evropa 2030 se upozorňuje na potřebu „harmonizace práv nelegálních přistěhovalců v celé EU“. EHSV s tímto návrhem souhlasí.

11.3	Jak EHSV uvedl v jiných stanoviscích (31), je nutné umožnit individualizovanou regularizaci pro nelegální přistěhovalce s přihlédnutím k jejich sociálnímu a pracovnímu vykořenění, a to na základě závazku Rady Evropské unie v rámci Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu (32).

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Předběžné údaje EUROSTAT k 1. lednu 2009.

(2) Vypočteno na základě údajů EUROSTAT týkajících se období 1999–2009, vztahujících se vždy k 1. lednu každého roku.

(3) Vypočteno na základě údajů EUROSTAT týkajících se období 1999-2008 (počet narozených mínus počet zemřelých).

(4) Definovaný jako poměr celkového součtu obyvatel mladších 15 let a obyvatel ve věku 65 let a starších k počtu obyvatel ve věku 16 až 64 let.

(5) Průměrný počet dětí na ženu v daném roce vypočítaný se součtem míry plodnosti podle věku.

(6) Kojenecká úmrtnost počítá úmrtí živě narozených dětí až do završení 1. roku života.

(7) Vypočítaná pomocí následující rovnice: migrační saldo = počet obyvatel v roce 2009 – počet obyvatel v roce 1999 – přirozený přírůstek v období 1999-2009.

(8) Podle údajů z průzkumu pracovní síly.

(9) Tento dohad vychází z měr ekonomické aktivity 4. čtvrtletí 2007 a 1. čtvrtletí 2008.

(10) Stejné jako pro poznámku pod čarou č. 9.

(11) KOM(2010) 2020 v konečném znění.

(12) KOM(2009) 674 v konečném znění.

(13) KOM(2010) 365 v konečném znění.

(14) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/cs_web.pdf.

(15) Směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.

(16) KOM(2007) 638 v konečném znění.

(17) KOM(2010) 379 v konečném znění.

(18) KOM(2010) 378 v konečném znění.

(19) Směrnice Rady 2004/114/ES.

(20) Směrnice Rady 2005/71/ES.

(21) Úř. věst. C 80, 3.4.2002, s. 37.

(22) Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 29.

(23) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.

(24) Schválena Valným shromážděním OSN rezolucí č. 45/158 ze dne 18. prosince 1990.

(25) Úř. věst. C 302, 7.12.2004, s. 49.

(26) Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 91.

(27) Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 82, a Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 91.

(28) Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 19.

(29) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 16.

(30) Stanovisko z vlastní iniciativy, Úř. věst. C 208, 3.9.2003, s. 76.

(31) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 16.

(32) Rada EU 13440/08, 24. září 2008.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená pracovní místa

2011/C 48/04

Zpravodaj: pan IOZIA

Dopisem ze dne 7. června 2010 paní Joëlle MILQUET, místopředsedkyně vlády a ministryně pro zaměstnanost a rovnost příležitostí, zodpovědná za politiku přistěhovalectví a azylu, požádala Evropský hospodářský a sociální výbor jménem nastávajícího belgického předsednictví, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Zelená pracovní místa.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 142 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1. Návrhy a doporučení

1.1	Vzhledem k tomu, že se očekává velmi významné přispění všech odvětví ke snížení emisí skleníkových plynů, chce EHSV na prvním místě uvést, že by bylo vhodnější zelená pracovní místa (green jobs) označovat jako ekologicky prospěšná (greening jobs).

1.2

Unie si často vytyčuje ambiciózní cíle, aniž by zároveň identifikovala nezbytné nástroje a zdroje. Také v případě „ekologizace pracovních míst“ bylo řečeno mnoho slov, ale podniknuto jen málo konkrétních iniciativ. Komise, Rada a Parlament by měly naplánovat evropský plán podpory zelených pracovních míst a Evropský hospodářský a sociální výbor velmi oceňuje iniciativu belgického předsednictví, jež toto téma zařadilo mezi své priority. Jedná se o mimořádně významnou reakci na krizi zaměstnanosti, která sužuje celou Evropu.

1.3	EHSV doporučuje Komisi, aby připravila zvláštní sdělení k tématu „Podpora ekologizace pracovních míst“, vycházejíc z údajů zpracovávaných Výborem ESF a z pracovního dokumentu, jež připravuje GŘ EMPL. Téma má velký strategický význam, takže si zasluhuje obsáhlou a obsažnou diskusi.

1.4

EHSV je přesvědčen, že Evropská unie může zásadním způsobem přispět k identifikaci nástrojů a společných cílů a napomoci členským státům se slabším hospodářským a technologickým potenciálem ke společnému dosažení stanovených záměrů. Všechny politiky Unie by měly věnovat pozornost tvorbě zelenějších pracovních míst (mainstreaming).

1.5

Strukturální fondy a fondy soudržnosti za definování konkrétních oblastí a přenositelnosti mohou nesporně napomoci pokrýt obrovské finanční potřeby. Jasná politika zaměřená tímto směrem by napomohla konkretizaci perspektiv zelených pracovních míst. Příští programové finanční období (2014–2020) bude muset brát v úvahu tyto neodkladné potřeby a přizpůsobit zdroje, které jsou k dispozici v různých strukturálních fondech, za celkového náhledu a důrazu na efektivitu a účinnost programů.

1.6

Zásadní úlohu může sehrát Evropský sociální fond (ESF). Pro podporu strategie Evropa 2020, jež si klade za cíl „inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, je třeba překvalifikovat ESF a zaměřit ho více na konkrétní priority v souladu s touto novou strategií. V červnu tohoto roku Výbor ESF vydal stanovisko k budoucnosti ESF, v němž se poukazuje na potřebnost zaměření tohoto fondu a posílení zaměstnanosti a výslovně se uvádějí zelená pracovní místa. EHSV nepovažuje za nezbytné zakládat VI. pilíř fondu, zaměřený na zelená pracovní místa; dává přednost řešení, jež by směrovalo přidělované zdroje s důrazem na všechny aktivity, které mohou přispět k redukci uhlíkové stopy.

1.7

Aby bylo možné pokrýt finanční nároky spojené s programy podpory rekvalifikace, je možné jako užitečný nástroj využít Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (European Globalisation Adjustment Fund – EGF) a zlepšit jeho dostupnost – v současné době je jeho použití vyhrazeno pro podniky s nejméně 500 zaměstnanci; tato minimální hodnota by se měla snížit na 50 zaměstnanců.

1.8

EHSV považuje Evropské odvětvové rady pro zaměstnanost a dovednosti za vynikající myšlenku hodnou podpory: „Odvětvové rady … by měly poskytovat významnou podporu procesu řízení změn v odvětvích, zejména při prognózování vývoje situace v oblasti potřeb týkajících se zaměstnanosti a dovedností a při přizpůsobování kvalifikací nabídce a poptávce.“ Tyto rady by měly vycházet z výsledků iniciativ, jako jsou například evropský rámec kvalifikací (EQF), evropský systém přenosu kreditů (ECTS), evropský systém přenosu kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET), evropský referenční rámec pro zajišťování kvality (EQARF) a Europass, a přispět k jejich dalšímu posílení (1).

1.9

Vytvoření evropského „státního“ fondu, jehož řízením by byla pověřena EIB, která již nyní vynikajícím způsobem působí v oblasti podpory iniciativ zaměřených na energetickou účinnost, jako je tomu v případě spolufinancování investic, o nichž bylo rozhodnuto v rámci Paktu starostů a primátorů (Covenant of Mayors), by mohlo být odpovědí na problémy, jež jsou v dnešní době téměř neřešitelné a souvisejí s velice obtížným získáváním kapitálu na trzích.

1.10

EHSV považuje za nutné zahájit nový „Marshallův plán“ pro životní prostředí a sociální udržitelnost, pro nový rozvoj slučitelný s možnostmi planety zachovat pokud možno stálou úroveň entropie, což odpovídá jejímu „stárnutí“. Mimořádný evropský plán je připomenutím epochální změny, jíž musíme bezodkladně čelit, abychom dosáhli takového růstu, který bude šetrný k životnímu prostředí, bude udržitelný a přispěje k pokroku v souladu s cílem smluv. Tímto způsobem bude možno obohatit úvahy o hledání ukazatelů pro překročení HDP.

1.11	Má zásadní význam, aby občané pochopili nutnost udržitelné hospodářské politiky, a to na základě správných a přesných podávaných informací. Dobrým příkladem podpory informování občanů je program Life+, jehož prodloužení do následujícího finančního období 2014–2020 EHSV požaduje.

1.12

Řízení přechodu od starého k novému modelu rozvoje představuje nesporně závažný úkol, jenž na úrovni evropské, národní i územní bude muset být sdílen veřejnými orgány a sociálními partnery. V oblasti sociálního dialogu konfederací a odvětví by měly být formulovány specifické projekty, jež by předvídaly změny a dopady na výrobní systémy v různých dotčených odvětvích. Na úrovni podniků je nutné rozvíjet trvalý dialog sociálních partnerů, pracovat s jasnými cíli v oblasti požadovaných dovedností, zvyšování kvalifikace a předvídání změn. Při hodnocení energetických a klimatických plánů spojených s evropskou legislativou a legislativou členských států je potřebné odpovědné posuzování dopadů.

1.13

V důsledku politik rozvoje činností s nízkou úrovní emisí vznikne mnoho nových pracovních příležitostí, avšak na druhé straně může v průběhu přechodu dojít ke ztrátě mnoha pracovních míst. Je třeba včas připravit odpovídající nástroje pro podporu příjmů a profesní rekvalifikaci. Pro tento záměr má zásadní význam úloha sociálních partnerů a místních orgánů. Navíc je důležité podporovat výzkum a vývoj, aby bylo zřejmé, kterým směrem se ubírá technický vývoj a rozvíjejí se nové oblasti zaměstnanosti.

1.14

Rozpočtové politiky snížily, v některých případech dramaticky, pobídky a financování, což vedlo ke snížení zaměstnanosti; tak tomu bylo v případě větrné a fotovoltaické energetiky Španělska. Je třeba, aby veřejné investice a právní úprava byly udržovány ve stabilním stavu, s předvídatelnými změnami, pokud možno dohodnutými na globální úrovni, což umožní také stabilní plánování soukromých podniků.

1.15	Výzkum a vývoj jsou strategickými osami, jež zůstávají základem strategie růstu Unie. Program Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění vytyčuje cíl investic do výzkumu a vývoje nejméně ve výši 3 % ročního HDP.

1.16

Nejméně 50 % prostředků pocházejících z prodeje povolenek ETS by mělo být investováno do podpory energetické účinnosti a prosazování zelené ekonomiky. Jedná se o transfer prostředků od podniků nesoucích největší odpovědnost za emise směrem k těm, které naopak přispívají ke snižování objemu skleníkových plynů. Pro odvětví, jež nejsou pokryta ETS, jako silniční a námořní doprava, je třeba přijmout alternativní opatření.

1.17

Podpora zelených pracovních míst – EHSV dává přednost užívání konceptu udržitelných pracovních míst pro udržitelné hospodářství – musí využívat kombinaci pobídek a sankcí podle vzoru ETS, jež by měly dodat nezbytné zdroje, aniž by citelně zasáhly do vyčerpaných veřejných financí. Otázka zdrojů financování bude mít zásadní význam a bude vyžadovat zapojení všech zúčastněných stran, neboť strategie Evropa 2020 a pomocné programy nebudou fungovat, pokud členské státy nebudou mít dostatečné rozpočtové možnosti. Podniky, které vyvinou úsilí ke zvýšení kvality zaměstnanosti a používání udržitelnějších způsobů produkce, by měly získávat úlevy a podpory. Podniky požadují jasný a stabilní normativní rámec, pokud možno s pravidly dohodnutými na globální úrovni. Společné řešení naléhavého problému evropského patentu by jistě byl krok správným směrem.

1.18

Veřejné zdroje by se měly přednostně směrovat na podporu těch, kteří ztratí zaměstnání v takzvaných „black jobs“, tedy v černých profesích, které produkují vysoké úrovně skleníkových plynů a znečištění. Významný podíl se bude muset věnovat na odbornou přípravu, jež bude probíhat formou odpovídajících vzdělávacích postupů typických pro celoživotní vzdělávání.

1.19

EHSV považuje za vhodné použít jako vzor společenství ESUO, jež zvládlo stejně důležitý přechod, totiž od uhlí k ropě, přitom ovšem zohlednit vývoj, ke kterému v mezidobí došlo. Tento vzor využíval intenzivního zapojení sociálních partnerů; EHSV připomíná, že by se měli stát protagonisty nadcházející epochální změny, a využívat i udržitelných plánů pomoci.

1.20

Zvláštní pozornost se bude muset věnovat nabídce rovných příležitostí ženám, jak v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, tak z hlediska výše mezd a kvalifikace. Zejména je nutné začít hovořit o výuce zelené ekonomiky na základním stupni škol a o ekologicky zaměřeném vzdělávání. Sociální dialog musí být orientačním bodem pro trvalé vzdělávání v zelené ekonomice.

1.21	Zatímco například v oblasti obnovitelných zdrojů je zastoupení žen v administrativních činnostech v zásadě stejné jako mužů, klesá drasticky na minimální procentní zastoupení v oblastech s podstatnějším profesním obsahem a v technických oblastech souvisejících s instalací a údržbou.

1.22

EHSV v jednom ze svých stanovisek ocenil úlohu vzdělávání a odborné přípravy ve společnosti s nízkými emisemi skleníkových plynů a podepsal z toho důvodu protokol o spolupráci s Fondazione Nazionale Carlo Collodi, projektem Pinocchio, o užívání této dřevěné loutky jako symbolu pro evropské kampaně vzdělávání v oblasti energetiky a životního prostředí. (2)

1.23	Nabídka odborné přípravy musí vzejít ze škol a od veřejných služeb zaměstnanosti.

1.24

Je třeba odstranit nesoulad mezi profesními potřebami a nabídkou odborné přípravy; k tomu je třeba těsnější sepětí všech zúčastněných stran. Jsou potřebné průběžné a územně rozšířené konzultace, na nichž by se podíleli experti sociálních partnerů v oblasti odborné přípravy, pracovníci veřejných orgánů poskytujících služby v oblasti zaměstnanosti a zástupci územních orgánů a společně by identifikovali v dostatečném předstihu profesní a kvalifikační potřeby.

1.25

Evropský systém certifikace kvalifikací by mohl být dalším stimulem k udržitelnějším aktivitám mládeže a mohl by rozšířit perspektivy evropského trhu práce; tím by se naplnilo právo na volný pohyb, jež je nejvýraznějším příkladem práva omezovaného nedostatečností a chybějící harmonizací systémů výuky a odborné přípravy. Projekt ESCO (European Skill, Competencies and Occupations taxonomy) poskytne základní nástroj pro řešení nabídky a poptávky, především v oblasti tzv. nových pracovních míst. Bylo by rovněž vhodné zapojit síť EURES (mobilita v rámci Evropy).

1.26

Podniky a odbory jsou zodpovědné za nasměrování odborné přípravy a pro dosažení nejlepších výsledků musejí trvale spolupracovat. V mnoha evropských zemích má tato spolupráce institucionální podobu. Existují v nich dvoustranné instituty nebo jednotlivé instituty pro odbornou přípravu, jež trvale spolupracují. Tyto příklady by měly být šířeny pomocí specifického programu strategie Evropa 2020, pro niž jsou znalosti jednou ze tří priorit.

1.27

Svou úlohu má sociální a občanský dialog. Žádný převratný program tohoto typu se nemůže uskutečnit bez zapojení občanské společnosti. Sociální partneři mohou trvale usilovat o „zelenější“ povahu všech prací. Cíle energetické účinnosti a úspor se mohou zahrnout do sjednávaných dohod tak, že část skutečně dosažených úspor se rozdělí formou kolektivních prémií. Takové příklady již existují ve Spojeném království a dalších zemích.

1.28

Má-li se společnost jako celek zaměřit na udržitelné hospodářství, jsou potřebné jasné cíle, široká informovanost, hluboká sociální a politická soudržnost a sdílení nástrojů, jež mají být použity. Velice významnou úlohu může sehrát Unie, jednak v oblasti podpůrné legislativy, jak tomu bylo v případě klimatického balíčku, ale především nabídkou koherentní metody dialogu a srovnávání, jež by měla být využita na vnitrostátní a místní úrovni. Potřeba posílení úlohy společné politiky v oblasti energetiky a životního prostředí je stále naléhavější. EHSV se již v minulosti vyjádřil pro zavedení „evropské veřejné správy v oblasti energetiky“ (3). Vzhledem k značným nesnázím by byl nejprve vhodný systém posílené spolupráce členských států v oblasti energetiky, například prvním krokem by mělo být vzájemné propojení sítí a postupné šíření sítí „smart grid“, tedy inteligentních sítí, jež mohou být velmi užitečné při řízení dodávek energie. K tomuto tématu zpracovává EHSV společný návrh s HSR Itálie (CNEL), Francie a Španělska. V zájmu většího využívání obnovitelných zdrojů energie musí být kromě budování sítí vyřešena především otázka skladování.

1.29	Občané se musejí přesvědčit o velkém užitku plynoucím z této příležitosti, jež vyžaduje mobilizaci energetiky a výjimečných zdrojů, výjimečných jako doba, v níž žijeme, kdy musíme postupně opustit modely spotřeby a rozvoje a osvojit si jiné, střídmější, ohleduplnější k přírodě a humánnější.

1.30	Zásadní úlohu má informovanost a zapojení občanů a sdružení. Dobrá informovanost může přinést vynikající výsledky, je-li doprovázena jasnými a transparentními cíli.

1.31

Politiky přizpůsobení musí být zaměřeny nejen na osoby, zaměstnance a vedoucí pracovníky, ale také na podniky a veřejné orgány. Je třeba pracovat lépe a s nižšími náklady. V oblasti energetiky to znamená snižování energetické náročnosti (množství energie na jednotku hrubého domácího produktu) a soustavné zlepšování ukazatele energetické výnosnosti EROEI.

1.32

Významná úloha připadá sdružením podniků, především na určitém území, kde mohou šířit informace a kulturu udržitelného podnikání. Budování energetických udržitelných a integrovaných oblastí, kde se mohou rozvíjet významné synergie, např. formou kogenerace, vyžaduje koordinaci a pomoc ze strany sdružení, a to jak ve vztahu k podnikům, tak ve vztahu k veřejným orgánům.

1.33

Význačným příkladem je geotermální energie. Rozvoj geotermální energie a příznivá právní úprava byly ve Švédsku umožněny díky rozhodné podpoře ze strany podniků a pochopení veřejných orgánů, jež rozhodly o podpoře šíření tepelných čerpadel. Obdobný případ nastal v Lombardii, kde příznivá právní úprava nasměrovala podniky k využívání uzavřených okruhů, jež nepoškozují přírodní prostředí a zaručují vysoké hodnoty EROEI.

1.34	Při rozvoji zelených pracovních příležitostí má zásadní význam úloha zemědělství. Rozptýlená výroba energie, využívání biomasy, snížení spotřeby biocidů a pesticidů, to jsou velké výzvy, jimž bude muset zemědělství čelit.

1.35

Stabilní právní rámec, silné zapojení občanské společnosti, nebývalá mobilizace kapitálu a intelektuálních zdrojů, podpora výzkumu a vývoji, jasné programy podpory pro přechod, programy vzdělávání a odborné přípravy s důrazem na společnost s nízkými emisemi, podpora politik ekologické městské a příměstské mobility, spuštění mimořádného programu pro udržitelné hospodářství, odpovídajícím způsobem zajištěného evropskými fondy, zavedení faktorů nového růstu, to jsou základní kameny evropské akce při podpoře a propagaci udržitelného hospodářství a zelených pracovních míst, která odpovídají evropským kritériím důstojné práce tak, jak je již v březnu 2007 formulovala Evropská rada.

2. Úvod

2.1	Belgické předsednictví požádalo Evropský hospodářský a sociální výbor o stanovisko k podpoře politik pracovních míst užitečných při přechodu k ekonomice s nízkou produkcí skleníkových plynů, protože toto téma má patřit k prioritám belgického předsednictví Evropské unii.

2.2	EHSV přijal stanovisko z vlastní iniciativy Podpora udržitelných zelených pracovních míst pro balíček EU v oblasti energetiky a změny klimatu (4) na obdobné téma; toto stanovisko je doplní a specifikuje.

2.3	Ve veřejném mínění se rozšířilo vědomí, že v současné době je podstatná změna modelu rozvoje nevyhnutelná.

2.4

Pro řešení výzev, k nimž náleží

—	programy energetické účinnosti,

—	změna klimatu,

—	pokračující snižování dostupnosti uhlovodíků,

—	nutnost zvýšení energetické nezávislosti,

—	nutnost postupného nahrazování zastaralých a znečišťujících elektráren,

—	sociální, hospodářská a environmentální udržitelnost,

je třeba připravit dlouhodobý strategický program, jenž bude komplexně řešit problémy vyplývající z této historicky významné změny.

2.5	Pro trh práce budou účinky těchto politik velice významné. Stavebnictví, doprava, energetika a sítě jsou odvětví, jež se na tom budou podílet nejvíce a budou muset radikálně změnit současné modely výroby.

2.6

Tyto změny přinesou závažné problémy v oblasti adaptace a rekvalifikace a profesní a územní mobility, především v těch členských státech, jež jsou podstatně závislé na energetických zdrojích s vysokými emisemi skleníkových plynů (např. ropě a uhlí), ve vysoce energeticky náročných odvětvích (např. výrobě cementu a hliníku), kde je zásobování energií za udržitelné ceny zásadním faktorem hospodářského přežití stávajících provozů.

2.7

V Evropě se do roku 2030 očekává pozitivní saldo přesahující jeden milion pracovních míst; tyto odhady však bude nutné aktualizovat a vzít v úvahu negativní ovlivnění růstu vyplývající z politik stabilizace deficitů veřejných rozpočtů, oddalujících hospodářské oživení. Dosud rozvoj zelených pracovních míst především v oblasti energetiky podporovaly politiky zaměřené na energii z obnovitelných zdrojů, zejména solární fotovoltaickou, termální a větrnou, v oblasti silniční dopravy se jednalo o hybridní automobily, elektromobily a automobily poháněné plynem.

2.8

Pobídky v oblasti nových staveb a přestaveb hrály velmi významnou úlohu při rozvoji udržitelného průmyslu, jenž má nyní jasnou vizi budoucích úkolů, ale také pracovních příležitostí souvisejících s rekonstrukcí veřejného a soukromého bytového fondu, s přestavbami k zajištění vysoké energetické účinnosti v případě veřejných budov využívaných k administrativě a službám, úřadů a průmyslových staveb.

2.9

Je třeba nalézt nové cesty ke konkurenceschopnosti a podporovat je. Inovační výrobky, ohleduplnější k životnímu prostředí, čistší výrobní postupy a střídmější spotřeba mají klíčový význam v nové fázi rozvoje a pokroku. Evropa si nadále přeje zaujímat místo v čele procesu změn směrem k ekonomice s nulovými emisemi, takže musí pomáhat průmyslu, aby si udržel svou konkurenceschopnost, což platí zvláště pro malé a střední podniky, jež jsou nejvíce vystaveny riziku, že se neudrží na trhu. Koncepce Small Business Act by měla být uplatněna v praxi, především v oblasti inovací.

2.10

Požadavky a potřeby podniků a pracovníků by se měly zvažovat přednostně (tzv. bottom-up), a neměly by se plánovat dirigistické politiky (top-down); Komise by se měla více zaměřit tímto směrem a věnovat těmto požadavkům zvláštní pozornost při směrování strategií Unie. Hlavním cílem by mělo být zavedení faktorů podporujících nový udržitelný růst, který bude šetrný k životnímu prostředí a zároveň bude poskytovat dostatek pracovních míst a prostoru ke zdokonalení.

2.11	V oblasti dvoustranných a vícestranných vztahů s třetími zeměmi, především Čínou, Indií a Brazílií, by bylo vhodné uplatnit programy vzájemného informování a výměny poznatků o osvědčených postupech, ať používaných, nebo plánovaných.

3. Udržitelné hospodářství, podpora zelených pracovních míst

3.1

Možnost, že si Evropa do budoucna zachová perspektivní postavení na světové hospodářské scéně, závisí na její schopnosti podržet si vedoucí úlohu v oblasti rozvoje energetiky z obnovitelných zdrojů, již nyní zpochybněnou dravým růstem asijských ekonomik v čele s Čínou a Tchaj-wanem. Nová americká administrativa chce v energetickém sektoru vyrovnat krok posílením svého obrovského potenciálu významnými investicemi. Nedávné události v Mexickém zálivu spojené s ekologickou katastrofou platformy Deepwater Horizon, jež ironií osudu nastala právě v Den Země, urychlují rozhodnutí o konverzi k udržitelnému hospodářství.

3.2

Profesní potřeby nutné k zvládání výzev, jež přinášejí politiky klimatu a životního prostředí, jsou obrovské. Tyto politiky se potenciálně týkají všech odvětví a všech aktivit. Je zde potřebné značné nasazení při programování a koordinaci, identifikaci priorit a nalezení potřebných finančních zdrojů. Především je však potřebná správná politika, doprovázená dostatečnou technickou kapacitou a vysokou úrovní lidských zdrojů.

3.3	Bude na trhu práce, aby zvládl výzvu, kterou tato změna představuje – bude muset hledat nové umístění pro pracovníky zvyklé na staré aktivity a současně připravovat nové potřebné profese.

3.4

Veřejné služby zaměstnanosti budou muset nasadit všechny síly, aby zvládly přechod týkající se stovek tisíc pracujících. K tomu jsou nepostradatelné programy kvalitní odborné přípravy, v nichž se bude dbát na to, aby nabízely rovné příležitosti ženám a mužům. Veřejné služby budou mít zásadní úlohu při zaručení kvalitní přípravy, respektování rovnosti příležitostí a při vstupu do zaměstnání.

3.5	Také soukromé podniky musejí nasadit všechny síly, aby podpořily technologický skok potřebný pro přechod od hospodářství využívajícího jako zdroj energie především uhlovodíky k hospodářství s nízkými emisemi skleníkových plynů, k hospodářství udržitelnému.

3.6	Zejména malé a střední podniky budou potřebovat pomoc a podporu. Přístup k úvěrům je přes dobrá předsevzetí bankovního systému stále obtížnější a dražší; trh kapitálu rozhodně není v takové fázi, že by se dalo očekávat brzké dosažení přebytku úvěrových možností.

3.7

Pracovní místa vytvořená v zelené ekonomice musí ze své definice poskytovat dobrou práci, kvalitní a adekvátně odměňovanou. Jak je možné zajistit, že tomu tak bude? Takový scénář může efektivně umožnit jen průběžné a trvalé konfrontování zájmů sociálních partnerů a veřejných orgánů. Užití daňových nástrojů například může pomoci zachovat rovnováhu systému, jenž musí čelit ostré konkurenci vlastníků současných energetických zdrojů, kteří nebudou chtít ztratit trhy a zisky.

3.8

Není myslitelné, aby se veškeré náklady konverze přesunuly do konečných cen, stejně jako je nemyslitelné, aby je v celém rozsahu nesli daňoví poplatníci. Přinejmenším v této oblasti by byla žádoucí harmonizace daňového systému členských států. Nedávná krize eura znovu připomněla nutnost posílení harmonizace daňových systémů a výběru daní.

4. Úloha Unie – strukturální fondy

4.1	GŘ EMPL poskytlo některá zajímavá hodnocení v odpovědi na otázky položené Výborem, která zde v syntetické podobě uvádíme.

4.2	Obecné nařízení ke strukturálním fondům v článku 3 uvádí mezi prioritami Společenství udržitelný rozvoj a vybízí členské státy, aby do svých programů zahrnuly růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost a sociální začlenění, a to za současné ochrany a zlepšování životního prostředí.

4.3	Článek 3 nařízení o ESF uvádí, že Evropský sociální fond má podporovat iniciativy zaměřené na zvýšení přizpůsobivosti pracovníků, podniků a vedoucích pracovníků, a podporovat zejména rozvoj kvalifikací a schopností a šíření technologií šetrných k životnímu prostředí.

4.4

Není možné kvantifikovat četné zásahy ESF v oblasti zelených pracovních míst a rozvoji dovedností, protože nejsou prioritou ani výdajovou kategorií ve smyslu článku 2 nařízení o ESF. EHSV si uvědomuje, že definice zelených pracovních míst je velice obecná (každé pracovní místo lze uzpůsobit tak, aby bylo „zelenější“); nepovažuje za nezbytné vytvářet šestou zvláštní kategorii zelených pracovních míst a dal by přednost posílení hlavních směrů vztahujících se k programům přizpůsobení a rekvalifikace.

4.5

Pro zásah evropských fondů typu „evropského Marshallova plánu“ v rámci současného finančního programového období je velmi obtížně představitelná pouhá úprava existujících operačních programů. Je však možné plánovat specifické akce pro příští programové období, jež by v rámci strategie Evropa 2020 zaměřily různé strukturální fondy v oblasti jejich působnosti (EFRR a fondy soudržnosti na infrastruktury a obytné stavby, ESF na podporu programů odborné přípravy a přizpůsobení dovedností).

4.6

Příští finanční programové období (2014–2020) by mohlo rozhodnout o určení ekologizace pracovních míst jako specifické priority strategií ESF, čímž by se doplnil horizontální princip udržitelného rozvoje a umožnilo by se konkrétněji podporovat a lépe sledovat realizaci odpovídajících projektů. Není jisté, zda taková cesta je nejúčinnější. EHSV zastává názor, že je třeba podporovat průřezovým způsobem všechny akce směřující ke zmírnění dopadů na životní prostředí a stopy oxidu uhličitého. Všechny produktivní činnosti a veřejné i soukromé služby musejí přispět k dosažení vytyčeného snížení emisí skleníkových plynů a ke zlepšení udržitelnosti v oblasti antropogenního znečištění.

4.7

Komise se aktivně zabývá výzkumem a vývojem v souladu se závazky Evropské unie. V nedávné době GŘ EMPL zahájilo průzkum mezi orgány řídícími projekty financované ESF související s dovednostmi a ekologizací pracovních míst, probíhající souběžně se studií na téma „ESF a udržitelný rozvoj“; oba dokumenty budou distribuovány a projednány v rámci Výboru ESF. Přáním EHSV je, aby tyto dokumenty byly publikovány a začleněny do sdělení Komise v této věci, jež by vycházelo také z výsledků pracovního dokumentu Komise o zelených pracovních místech, jež nyní vypracovává GŘ EMPL. Toto sdělení by mělo prozkoumat různé možnosti spojené s „podporou zelených pracovních míst“ a stát se podkladem pro související opatření v příštím finančním programu.

5. Černá vs. zelená pracovní místa

5.1

Přechod přinese také ztrátu mnoha pracovních míst. Nové sociálně tržní hospodářství Unie nemůže nereagovat na situaci pracujících, jichž se změny dotknou. Bude třeba přijmout různá opatření, k nimž patří profesní rekvalifikační programy, opatření pro podporu příjmů a příspěvky k podpoře územní mobility. Sociální dialog na evropské úrovni mezi federacemi a odvětvími, na úrovni národní a územní, se bude muset v předstihu zabývat řízením změn směrem k modelu rozvoje podporujícího začlenění.

5.2	Kooperativní a participativní model je potřebný v průmyslových vztazích, jež si musejí vytyčit náročné a sdílené cíle k posílení hospodářského systému a jeho udržitelnosti sociální a environmentální.

5.3

Kromě nových pracovních míst je však třeba podstatně transformovat i stará pracovní místa tak, aby se stala „zelenějšími“, tedy udržitelnými. Ve všech podnicích a na všech pracovních místech ve veřejném i soukromém sektoru by se měly uskutečňovat programy energetické účinnosti. Nová uvědomělost směřující k uskrovnění spotřeby uvolní zdroje, které se budou moci využít jinak. Kolektivní smlouvy uvádějící měřitelné cíle a rozdělení výnosů mezi podniky a pracovníky se mohou stát užitečným systémem, jenž by umožnil dosáhnout širokého povědomí o významu energetických úspor.

6. Městská a příměstská mobilita

6.1

V souladu s politikou snižování emisí skleníkových plynů je třeba upřednostnit veřejnou dopravu, tramvaj, autobus, metro a příměstskou železniční dopravu. Podněty odrazující od používání osobních automobilů, především ve městech, přinesou růst nabídky pracovních příležitostí ve veřejné dopravě, jež bude muset být stále čistější. V evropských hlavních městech jsou již v provozu autobusy poháněné elektřinou, zeleným vodíkem, uhlovodíky s nízkými emisemi, jako je metan. Veřejné orgány jsou zodpovědné za možnosti rozšíření čisté dopravy formou veřejných zakázek, které by tyto způsoby dopravy upřednostnily.

6.2

Experimenty s manažery mobility v podnicích přinesly v některých případech výsledky, jež je nutné ocenit. Jsou to zkušenosti, jež je třeba šířit a pracovat na zvýšení jejich účinků. Bylo by vhodné promyslet a zavést funkci „zeleného manažera“, jenž by byl pověřen snižováním environmentálního dopadu podniku a vznikajících emisí, a to nejen ve výrobní sféře, ale i např. v úřadech, dopravě zboží, zásobování surovinami a polotovary, kde je vhodné dávat přednost místním řešením.

6.3

K zelenému růstu, zelené ekonomice a ekologizaci pracovních míst může výrazným způsobem přispět také nová digitální agenda navrhovaná Evropskou komisí. Práce na dálku by mohla v mnoha případech přispět k zelenějšímu charakteru pracovních míst, protože značně snižuje spotřebu energie potřebné na přemisťování mezi domovem a prací. Evropští sociální partneři k této věci již před drahnou dobou vyjednali rámcovou dohodu. Komise by měla práci na dálku účinně podporovat formou iniciativ, jež by vedly k jejímu šíření. V rámci akcí týkajících se omezování emisí by se měly plánovat informační kampaně, konference, studie vývoje v této oblasti a výměna osvědčených postupů. Pokud by současné technologie měly umožnit v četných aktivitách tento způsob pracovního výkonu, a jednalo by se tudíž o pracovní výkon zaměřený spíš na kvalitu než na kvantitu, bylo by třeba zaměřit se na specifické pracovní podmínky těchto osob.

7. Občanská společnost a podpora zelených pracovních míst

7.1

Je nesporné, že občanská společnost má mimořádně významnou úlohu pro úspěšné zvládnutí zásadní výzvy, jež je před námi. EHSV je přesvědčen, že veřejné orgány, Evropskou unií počínaje, mohou udělat více pro zapojení sociálních partnerů, mohou jim umožnit sehrát aktivní a iniciativní úlohu, zahrnout je do iniciativ a projektů a podporovat jejich organizaci v zájmu udržitelného hospodářství. V opačném případě nebudou výsledky odpovídat očekáváním a Evropa definitivně zmešká svou příležitost k novému pokroku.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 1.

(2) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 15–19.

(3) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 43; Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 65-68; Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 51-55.

(4) Viz stanovisko EHSV Podpora udržitelných zelených pracovních míst pro balíček EU v oblasti energetiky a změny klimatu ze 14. července 2010, zpravodaj pan Iozia, přijaté během plenárního zasedání ve dnech 14. a 15. července 2010.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace a výzvy loďstva Evropské unie pro lov tuňáků v tropických vodách (průzkumné stanovisko)

2011/C 48/05

Zpravodaj: pan SARRÓ IPARRAGUIRRE

Dne 20. ledna 2010 se španělské předsednictví Evropské unie, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodlo konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Situace a výzvy loďstva Evropské unie pro lov tuňáků v tropických vodách (průzkumné stanovisko).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 118 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry

1.1

EHSV soudí, že vysoké normy v sociální a hygienické oblasti, v oblasti bezpečnosti potravin a životního prostředí, v právní oblasti a v oblasti bezpečnosti námořní dopravy, řádné správy a kontroly, které vyžaduje režim stanovený Evropskou unií, jsou výborným příkladem racionálního a udržitelného využívání zdrojů.

1.2

Uplatňování těchto zásad však zvyšuje náklady produktu, který musí konkurovat produkci jiných zemí, jež ve všech těchto oblastech disponují méně přísným režimem. EU musí nadále prosazovat uplatňování všech těchto prvků v rámci ostatních světových loďstev, tedy zpřísňovat normy pro ostatní provozovatele podle vzoru evropských norem.

1.3	Výbor je toho názoru, že hlavní výzvou, které čelí evropské odvětví lovu tuňáků v tropických vodách, je zachování jeho další existence v podmínkách nekalé hospodářské soutěže ze strany loďstev třetích zemí a přísného právního rámce vytvořeného samou EU.

1.4

Úkolem Evropské unie na mezinárodní úrovni je uplatňování stabilních právních předpisů, které by podporovaly volnou, avšak spravedlivou hospodářskou soutěž. Zásadní význam má integrovaná a koherentní podoba evropské politiky ve všech jejích aspektech, která by umožňovala zachovat konkurenceschopnost a udržitelnost evropského odvětví lovu tuňáků v tropických vodách z těchto tří hledisek: z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska, jak stanoví Úmluva o biologické rozmanitosti podepsaná v roce 1992 v Riu de Janeiru.

1.5	Co se týče pirátství, Výbor žádá členské státy a Radu, aby učinily potřebné kroky pro to, aby mandát operace „Atalanta“ pro boj proti pirátství v Indickém oceánu specificky zahrnul ochranu loďstva pro lov tuňáků.

1.6

EHSV je přesvědčen, že zachování dohod o partnerství v odvětví rybolovu má zásadní důležitost pro další činnost evropského loďstva pro lov tuňáků v tropických vodách. Rovněž vyzývá Komisi, aby rozšířila síť dohod o lovu tuňáků v souladu s potřebami evropského loďstva a neodkladně zvážila možnost učinit výjimku z ustanovení o výlučnosti dohod o partnerství v odvětví rybolovu tak, aby evropské loďstvo mohlo rovněž získat soukromé licence k rybolovu, pokud to stav zdrojů dovolí v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými informacemi.

1.7	Vedoucí postavení EU v regionálních organizacích pro rybolov za účelem podpory zásad odpovědného a udržitelného rybolovu má klíčový význam pro vytvoření vhodného řízení zdrojů na celosvětové úrovni. Výbor je toho názoru, že je třeba zintenzivnit evropské úsilí v této oblasti.

1.8

Zachování systému preferencí AKT a všeobecných celních preferencí GSP+ bez toho, aniž by byly změněny tak, jak k tomu došlo nedávno v případě udělení univerzálního původu Papui-Nové Guineji a Fidži, které narušuje rovnováhu světového trhu s tuňákem, je velice důležité pro zajištění další existence tohoto evropského průmyslu a jeho investic ve třetích zemích; Výbor je přesvědčen, že s ohledem na možné budoucí narušení evropského odvětví lovu tuňáka je třeba analyzovat a případně uplatnit opatření pro kontrolu a ochranu stanovená v prozatímní dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a tichomořskými státy.

1.9	Zachování evropských celních sazeb pro produkty ze zpracovaného tuňáka je nesmírně důležité pro udržení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. EHSV soudí, že jak v rámci WTO, tak v rámci obchodních jednání EU s třetími zeměmi je třeba usilovat o co nejlepší úroveň ochrany.

1.10

V návaznosti na výše uvedené se EHSV domnívá, že evropské instituce musí hájit zásadu preference Společenství. Rovněž soudí, že vyrovnávací příspěvky za tropického tuňáka, kterého evropské loďstvo poskytuje zpracovatelskému průmyslu, by měly odpovídat původnímu kontextu, tj. 93 % referenční ceny Společenství, a to vzhledem k tomu, že v posledních letech značně zdevalvovala a klesla na 87 % ceny produkce.

2. Současná situace loďstva Evropské unie pro lov tuňáků v tropických vodách

2.1

V Evropě se lov tuňáka začal rozvíjet v polovině 20. století ve Španělsku a Francii, aby byla uspokojena rostoucí poptávka konzervárenského průmyslu, který zásoboval vnitřní trh. Původně se jednalo o pobřežní rybolov tuňáka křídlatého (Thunnus alalunga). S postupem času a se zlepšením technologií se loviště rozšířila na jih za účelem lovu tropických druhů tuňáka: tuňáka žlutoploutvého (Thunnus albacares), tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) a v menší míře tuňáka velkookého (Thunnus obesus). Začalo se lovit ve vodách v blízkosti Francie, Španělska a Portugalska. Později, v šedesátých a sedmdesátých letech, se lov zaměřil na západní pobřeží Afriky. V osmdesátých a devadesátých letech lov dospěl do Indického oceánu a východního Tichomoří a začátkem 21. století do západního Tichomoří.

2.2	Lov tropických tuňáků, který provádějí plavidla EU pomocí nevodů, je pelagický a selektivní. Zaměřuje se na velká hejna tuňáků, která jsou soustředěna v tropickém pásmu tří hlavních oceánů. Loví se na volném moři nebo ve výlučných ekonomických zónách třetích zemí.

2.3	Tuňáci, kteří jsou velice ceněni pro své nutriční vlastnosti, jsou součástí základní stravy v řadě zemí ve světě, jsou významnou obchodní položkou a představují značný zdroj příjmů pro země, kde se provádí rybolov, zpracování či prodej.

2.4

Tyto okolnosti jsou hlavní příčinou toho, že lov tuňáka je v některých zemích velice důležitou hospodářskou činností. V současnosti se všemi možnými způsoby loví přes 4 miliony tun tropických tuňáků na celém světě, z nichž 2 miliony tun se loví pomocí nevodů. Tyto druhy ryb jsou obecně loveny v rozumné míře a v souladu s vhodnými programy pro řízení rybolovu v každém oceánu, jež provádějí regionální organizace pro rybolov.

2.5	Evropské loďstvo se skládá z 54 mrazírenských plavidel lovících tuňáky vlečnou sítí (34 španělských a 20 francouzských), které dohromady uloví 400 000 tun ročně, což představuje přibližně 10 % celosvětových úlovků.

2.6	Většina těchto plavidel působí v mezinárodních vodách a v rámci 13 dohod o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a třetími zeměmi (6 v Atlantském oceánu, 4 v Indickém oceánu a 3 v Tichomoří).

2.7

Na světě existuje asi 30 zemí přibližně s 580 plavidly zabývajícími se lovem tropických tuňáků, jejich kapacita je 650 000 GT (hrubé prostornosti) (1). Evropské loďstvo lovící pomocí nevodů o hrubé prostornosti 97 500 GT představuje 9 % plavidel na světě, což činí 15 % světové kapacity pro lov tuňáků vlečnou sítí.

2.8	Hlavní oblastí lovišť tropických tuňáků je Tichý oceán s 67 % celosvětových úlovků, po něm následuje Indický oceán s 22 % a Atlantický oceán s 11 %.

2.9

Lov tropického tuňáka řídí čtyři specifické regionální organizace pro rybolov:

2.9.1

Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (International Commission for the Conservation of Atlantic Tuna – ICCAT), která působí v Atlantiku a přilehlých mořích jako Středozemní moře a byla založena v roce 1969;

2.9.2

Komise pro tuňáky Indického oceánu (Indian Ocean Tuna Commission – IOTC), která působí v Indickém oceánu a byla založena v roce 1997;

2.9.3

Meziamerická komise pro tropické tuňáky (Inter-American Tropical Tuna Commission – IATTC), která působí ve východním Tichomoří a byla založena v roce 1949;

2.9.4

Komise pro tuňáky západního a středního Tichomoří (Western and Central Pacific Tuna Commission – WCPFC), která působí v západní a střední oblasti Tichého oceánu (Oceánie a Asie) a byla založena v roce 2004.

2.10

Evropské loďstvo podléhá četným administrativním kontrolám, které provádějí různá vnitrostátní ministerstva a generální ředitelství Evropské komise. Aby se mohlo plavidlo plavit a prodávat svou produkci pod vlajkou členského státu EU, musí splňovat administrativní požadavky, které jsou nezbytné pro obdržení osvědčení o tonáži, trupu, strojním vybavení, chladícím zařízení, vybavení plavidla, způsobilosti k plavbě, záchranném vybavení, bezpečnosti a hygieně práce, veterinárním schválení, zvláštních povoleních k rybolovu, licencích k rybolovu v jednotlivých zemích, kde provozují svou činnost, satelitním sledování, kontrole prostřednictvím pozorovatelů na palubě, kontrole úlovků na základě elektronického lodního deníku, kontrole prodeje atd. Aby byly výše uvedené osvědčení, povolení a licence nadále platné, je nutná každodenní správa spolu s každoroční renovací a pravidelnými prohlídkami, jimiž žádné loďstvo na světě tak často neprochází. Všechny tyto požadavky značně zvyšují provozní náklady evropského loďstva.

2.11

Na rozdíl od loďstva třetích zemí podléhá evropské loďstvo lovící tuňáky pomocí nevodů rovněž ustanovením společné rybářské politiky. Uplatňování zásad této politiky, jež je založena na odpovědném rybolovu, doporučeních regionálních organizací pro rybolov, dodržování hygienických, plavebních, bezpečnostních a environmentálních norem a norem sociální ochrany pracovníků znamená vysoké náklady pro evropské provozovatele plavidel a omezuje konkurenceschopnost vůči plavidlům zemí, v nichž se tyto povinnosti neuplatňují nebo se na nich tak přísně netrvá.

2.12

V posledních letech navíc evropské loďstvo čelí problémům způsobeným pirátstvím v Indickém oceánu. Tato situace vyvolává strach a nejistotu posádek na plavidlech lovících tuňáky při výkonu jejich zákonné podnikatelské činnosti a dále omezuje rybolov a zvyšuje provozní náklady z důvodu přítomnosti bezpečnostních služeb na palubě plavidel.

2.13

Produkce tropických tuňáků se využívá především v konzervárenském průmyslu, který je považován za největší průmysl na světě ve zpracování ryb. Evropa je největším světovým trhem a konzumace konzervovaného tropického tuňáka zde dosahuje 800 000 tun ročně, z čehož více než polovina se dováží ze třetích zemí.

3. Vývoj evropského loďstva pro lov tuňáků v tropických vodách

3.1	Evropské loďstvo pro lov tuňáků v tropických vodách prošlo za posledních 50 let obdobným vývojem jako evropský průmysl zpracovávající tropického tuňáka.

3.2

Tuňák byl prvním produktem rybolovu plně osvobozeným od celní sazby Společenství za účelem ochrany zpracovatelského průmyslu. Tehdejší EHS stanovilo vyrovnávací příspěvky, jejichž prostřednictvím byl vlastníkovi plavidla vyplácen rozdíl mezi prodejní cenou a 93 % každoročně stanovené referenční ceny. Později se toto procento snížilo na 87 %, v posledních letech se příspěvky přestaly evropským vlastníkům plavidel vyplácet, a proto jsou v současnosti naprosto neefektivní.

3.3

Evropské loďstvo a evropský konzervárenský průmysl mnoho let napomáhají v rámci obchodní politiky EU hospodářskému rozvoji třetích zemí. V tomto ohledu podpořily dohody z Yaoundé, Lomé a Cotonou pevný rámec pro obchod mezi zeměmi AKT a EU. Také GSP+ podpořil obchod mezi EU a jejími obchodními partnery Střední Ameriky a Andského společenství.

3.4

V rámci systému dohod o hospodářském partnerství mají země AKT při vývozu tropického tuňáka (celého, hřbetů a konzervovaného) volný přístup na evropský trh s celní sazbou 0 %. Tyto podmínky umožnily evropskému průmyslu zpracovávajícímu tuňáka uskutečnit přímé investice v Pobřeží slonoviny, v Ghaně, na Madagaskaru, na Seychelách a Mauriciu a nepřímo v Keni a v Senegalu. Tyto investice pomohly v těchto zemích vytvořit 40 000 pracovních míst a podpořily přenos technologií.

3.5

Obdobným způsobem byl EU zřízen všeobecný systém preferencí Plus (GSP+) s cílem rozšířit výhodné obchodní podmínky na země Střední a Jižní Ameriky a uplatnit zde na produkty rybolovu celní sazbu omezenou na 0 %. Evropské investice směřovaly do zemí jako Ekvádor, Salvador, Guatemala, Brazílie (všeobecný systém preferencí nebo systém preferencí pro třetí země s celní sazbou 24 % pro konzervy) a Chile (prostřednictvím dohody o volném obchodu s EU) a nepřímo do Kolumbie a Venezuely, čímž přispěly k zachování 50 000 přímých pracovních míst v odvětví lovu a zpracování tuňáků.

3.6	Díky těmto dohodám přesunuly evropské podniky do třetích zemí Afriky, Ameriky a Oceánie část svých plavidel, které plují pod vlajkou těchto zemí, jež EU bere jako své prioritní partnery a doporučuje fúze nebo vytváření společných podniků s podniky těchto zemí.

3.7

Část 400 000 tun nalovených evropským loďstvem v tropických vodách se vykládá a zpracovává v továrnách vybudovaných ve třetích zemích, což umožňuje vysokou míru zaměstnanosti v přístavech a placení přístavních poplatků za vykládku a překládku ryb. Evropské loďstvo se rovněž zásobuje v jednotlivých přístavech těchto třetích zemí a značně přispívá k jejich rozvoji.

3.8

Pojímáme-li odvětví lovu tuňáků jako celek, loďstvo a zpracovatelský průmysl se rozvíjely souběžně a vytvořily jediné evropské odvětví rybolovu s nadnárodní mezioborovou strukturou, a to z důvodu řady společných zájmů, které spojují evropské průmyslové subjekty. Jak je uvedeno výše, evropské odvětví lovu a zpracování tuňáků uskutečnilo řadu investic ve třetích zemích a generovalo zde hospodářskou činnost v souladu s hlavními směry EU zaměřenými na země, jež využívají systémů preferencí, které poskytuje EU.

4. Výzvy loďstva EU pro lov tuňáků v tropických vodách

4.1	Hlavní výzvou evropského loďstva a evropského odvětví lovu a zpracování tuňáků jsou nespravedlivé podmínky hospodářské soutěže s ostatními provozovateli, kteří si dali za cíl získat větší podíl na evropském trhu, jenž spotřebuje 50 % světové produkce (EU a třetí země) konzerv tropického tuňáka.

4.2	Světová produkce konzerv tuňáka představuje přibližně 1 600 000 tun, z nichž EU produkuje okolo 330 000 tun (2).

4.3

Hlavními konkurenty evropského loďstva pro lov tuňáků jsou asijská loďstva lovící tuňáka pomocí nevodů, která působí v nejbohatším lovišti na světě, v Tichém oceánu, kde se loví přes 60 % celosvětového objemu tropického tuňáka. Tato loďstva zásobují především hlavní oblast zpracování tropického tuňáka, jíž je trojúhelník tvořený Thajskem, Filipínami a Indonésií. Jejich produkty, které mají nižší kvalitu, jsou cenově velice konkurenceschopné na evropském trhu, na němž již mají 35 % podíl navzdory celní sazbě 24 %.

4.4

Zpracovatelské odvětví produktů z tuňáka rovněž čelí problémům se ztrátou konkurenceschopnosti vůči třetím zemím, které nejsou zeměmi AKT ani zeměmi, na něž se vztahuje GSP+, a tyto problémy jsou podobné těm, které jsme uvedli v souvislosti s loďstvy. Ve většině případů jsou levnější nákup surovin, nižší zdanění, rozdíl mezi náklady na pracovní sílu a náklady na sociální ochranu pracovníků a nízké hygienické požadavky na hotové výrobky nepochybně aspekty, které snižují výrobní náklady a umožňují prodávat dovezené výrobky za nižší cenu, než je cena evropských výrobků.

4.5

Obecně řečeno existují dva různé modely produkce tuňáka ve světě. Na jedné straně máme model evropského loďstva nebo evropských investic do třetích zemí (AKT nebo GSP), který poskytuje evropskému zpracovatelskému průmyslu nebo AKT a GSP nejvyšší možné normy bezpečnosti práce, sociální ochrany, bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a dodržování norem odpovědného rybolovu. Druhý model, který se nyní šíří, představují loďstva a průmysl, které se příliš nezabývají udržitelností a jež mají mnohem nižší sociální, pracovní a hygienické normy.

4.6

Aby země AKT a GSP měly přístup k systému preferencí EU, vyžaduje se, aby se zapojily do řady mezinárodních úmluv, jež všechny tyto aspekty regulují; ostatní země vyvážející do EU by měly dodržovat tytéž normy, aby mohly mít přístup na trh, což by zaručilo spravedlivou hospodářskou soutěž s evropskou produkcí a s prioritními partnery Unie.

4.7

Další z hlavních problémů ohrožujících zachování evropského lovu tuňáka je změna evropských právních předpisů, které regulují křehkou rovnováhu světového trhu s tuňákem. Tyto právní předpisy splnily prostřednictvím dohod o hospodářském partnerství klíčovou úlohu při nasměrování investic a rozvoje evropského odvětví lovu tuňáka k zemím, které byly EU označeny za prioritní partnery.

4.8

Tento rámec rozvoje, který se projevil jako obzvláště účinný pro odvětví lovu tuňáka, je ohrožen jednáními s WTO, eventuálními jednáními EU s dalšími zeměmi či skupinami zemí v rámci dohod o volném obchodu a nedávnou změnou pravidel původu, kterou byl udělen univerzální původ (3) Papui-Nové Guineji a Fidži.

4.9

Jak v rámci WTO, tak v rámci dvoustranných jednání je hlavním rizikem pro odvětví lovu a zpracování tuňáka zrušení celních sazeb pro produkty ze zpracovaného tuňáka. Obchod s celým zmrazeným tuňákem je již třicet let plně liberalizován (celní sazba je nulová) s cílem zajistit zásobování evropského zpracovatelského průmyslu, takže loďstvo EU se nachází v otevřené hospodářské soutěži s ostatními loďstvy, která vyvážejí celého zmrazeného tuňáka na evropský trh. Pokrok v liberalizaci produktů ze zpracovaného tuňáka by však pouze vedl k postupnému upadání evropského průmyslu a ke ztrátě pracovních míst a snížení hospodářské činnosti, z čehož by těžili cizí konkurenti s menšími náklady.

4.10

Udělení univerzálního původu produktům rybolovu v rámci dohod zakládajících hospodářské partnerství v Tichomoří pro Papuu-Novou Guineu a Fidži narušuje rovnováhu světového trhu s tuňákem a má katastrofální následky pro evropský průmysl a průmysl ostatních zemí AKT a GSP. Zrušení požadavku původu AKT nebo EU pro získání nulové celní sazby na evropském trhu pro tuňáka, který je zpracováván v Papui-Nové Guineji a na Fidži, podněcuje hlavní konkurenty, především ty asijské, k budování nových zařízení pro zpracování v Papui-Nové Guineji.

4.11

Prostřednictvím tohoto udělení univerzálního původu EU podporuje nadměrné využívání zdrojů tuňáka v Tichém oceánu, ačkoliv zde jeho výskyt již dosáhl mezní hranice. Podniky, které získají přístup na evropský trh s nulovou celní sazbou, jsou navíc především ty asijské, které jsou podněcovány ke zvyšování kapacity produkce konzerv na trhu, kde ceny klesly v důsledku příliš vysoké nabídky. Evropské působení v oblasti západního a středního Tichomoří je z důvodu politické vůle zemí sdružených ve Forum Fisheries Agency vedeném Papuou-Novou Guinejí omezeno na čtyři plavidla lovící tuňáky.

4.12

Toto udělení univerzálního původu škodí zájmům ostatních zemí AKT a GSP, jelikož zvýhodňuje výlučně Papuu-Novou Guineu a Fidži, co se týče možnosti levně získat surovinu: země AKT a GSP musí dodržovat pravidla původu, zatímco Papua-Nová Guinea a Fidži je dodržovat nemusí. Může rovněž dojít k tomu, že takto budou využívány produkty z nelegálního rybolovu.

4.13

Další výzva, která stojí před evropským loďstvem pro lov tuňáků v tropických vodách, je zachování sítě dohod o partnerství v odvětví rybolovu. Tato síť má zásadní význam, protože zaručuje přístup evropského loďstva k vysoce stěhovavým zdrojům v rámci právní jistoty a transparentnosti, jež jsou ve světovém měřítku jedinečné. Tropický tuňák se vyskytuje v určitou dobu na určitém místě bez pevně stanoveného modelu přesunu, a proto loďstvo pro lov tuňáků potřebuje co nejvíce dohod o rybolovu ve třech hlavních oceánech.

4.14

V současnosti existuje závažný nedostatek licencí k rybolovu pro mrazírenská plavidla v Atlantiku, který je mimo jiné způsoben omezením počtu dohod v posledních letech a zvláště pirátstvím v Indickém oceánu, které vedlo k tomu, že některá plavidla lovící v této oblasti se snaží uchýlit do Atlantském oceánu, kde se rybolov může provádět za minimálních bezpečnostních podmínek. Proto se považuje nezbytné, aby EU požádala pobřežní země o zvýšení počtu udělovaných licencí ve všech dohodách o partnerství v odvětví rybolovu v Atlantském oceánu, pokud to stav zdrojů dovolí v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými informacemi.

4.15

Vzhledem k tomu, že toto zvýšení počtu udělování licencí by mohlo trvat déle, než je žádoucí, což nezávisí pouze na EU, EHSV navrhuje, aby se neodkladně zvážila možnost učinit výjimku z ustanovení o výlučnosti dohod o partnerství v odvětví rybolovu (které brání evropským provozovatelům plavidel získat soukromé licence k rybolovu v těch zemích, kde existuje dohoda o partnerství v odvětví rybolovu) tak, aby evropské loďstvo mohlo získat soukromé licence k rybolovu, pokud to stav zdrojů dovolí v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými informacemi.

4.16

Loďstvo pro lov tuňáků v tropických vodách je toho názoru, že v souladu se závěry Rady z roku 2004 musí Unie v rámci reformy společné rybářské politiky upevnit význam dohod o partnerství v odvětví rybolovu a znovu zahájit politiku zaměřenou na rozšíření sítě dohod na hlavní země v každém oceánu, přičemž musí vyjednat nové dohody s těmito zeměmi:

—	Atlantský oceán: Senegal, Guinea (Konakry), Sierra Leone, Libérie, Ghana, Rovníková Guinea a Angola;

—	Indický oceán: Keňa, Tanzanie, francouzské ostrovy Mozambického průlivu, Britské indickoocenánské území a Jemen;

—	Tichý oceán: Ekvádor, Kolumbie, Peru, Panama, Kostarika a regionální dohoda s Forum Fisheries Agency.

4.17	Na druhé straně považuje evropské loďstvo pro lov tuňáků v tropických vodách za nezbytné, aby EU byla nadále zapojena do regionálních organizací pro rybolov a byla vzorem v oblasti odpovědného rybolovu, jak v současnosti činí (prostřednictvím postoje svého loďstva pro lov tuňáků).

4.18	EU je spolu s Japonskem a Koreou jedinou smluvní stranou čtyř regionálních organizací pro rybolov (ICCAT, IOTC, IATTC, WCPFC) a musí mít dostatek prostředků, které by jí umožnily objektivně a provázaně podporovat zásady odpovědného rybolovu.

4.19

EHSV je toho názoru, že EU by měla podporovat co nejjednotnější a nejprovázanější systém řízení v celosvětovém měřítku, který by byl jasnou reakcí na skutečnost plně globalizovaného trhu, jako je trh s tropickým tuňákem, a s budoucí vizí mezinárodní organizace, jež by řešila horizontální otázky související se světovým lovem tuňáka. Tento systém globálního řízení se začal utvářet v souvislosti s procesem přezkoumání fungování regionálních organizací pro lov tuňáka, který byl zahájen v Kóbe.

4.20

Co se týče pirátství v Indickém oceánu, evropské loďstvo pro lov tuňáků je značně znepokojeno nárůstem pirátských útoků na plavidla lovící tuňáky po celý rok 2009 a během roku 2010, k nimž dochází ve stále větší vzdálenosti od územních vod Somálska, někdy i tisíc námořních mil od somálského pobřeží a rovněž ve výlučných ekonomických zónách Seychel a dalších pobřežních zemí (Keňa, Tanzanie).

4.21

Loďstvo pro lov tuňáků je vůči pirátským útokům zvláště zranitelné. Na rozdíl od obchodních plavidel, která jsou na moři neustále v pohybu, zůstávají plavidla pro lov tuňáků při lovení na jednom místě po dobu dvou až tří hodin se sítí spuštěnou ve vodě, a proto je riziko útoku a přepadení piráty větší. Přepadení usnadňuje i nízký volný bok těchto plavidel a rampa na zádi.

4.22

Ze všech těchto důvodů naléhá na to, aby se změnil úkol operace „Atalanta“ (společná akce 2008/851/SZBP Rady ze dne 10. listopadu 2008 o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska) tak, aby byla specificky zajištěna ochrana loďstva pro lov tuňáků, které působí v Indickém oceánu, aby nedošlo k pronásledování a k únosu jako v případě plavidla Playa de Bakio (v r. 2008) či Alakrana (v r. 2009).

4.23

V důsledku nedostatku licencí v Atlantském oceánu a opatření založených na kvótách udělovaných regionálními organizacemi pro rybolov je pro evropská plavidla lovící tuňáky v současné době velice obtížné přemístit se z Indického oceánu do jiných oceánů. Na činnosti loďstva pro lov tuňáků v Indickém oceánu navíc závisí řada pracovníků zaměstnaných provozovateli plavidel a pracovníků ve třetích zemích, kteří jsou zaměstnáni jak v konzervárenských závodech, tak v přístavech, kde loďstvo kotví, a proto by jeho odsun způsobil zrušení mnoha pracovních míst nikoli pouze v EU, ale také na Seychelách, Madagaskaru, v Keni, na Mauriciu atd.

4.24

To vše jsou výzvy, kterým čelí loďstvo EU pro lov tuňáků v tropických vodách a zpracovatelský a konzervárenský průmysl EU zaměřený na tuňáka, co se týče jejich stability a další existence na světové úrovni. Nejsou pro ně nutné žádné výdaje Evropského rybářského fondu a vyžadují pouze politická rozhodnutí EU.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Z anglického „gross tonnage“: míra nosnosti či tonáže plavidla.

(2) FAO, 2007.

(3) Nařízení Rady (ES) č. 1528/2007 ze dne 20. prosince 2007 o uplatňování režimu stanoveného v dohodách zakládajících hospodářské partnerství nebo vedoucích k jeho založení na produkty pocházející z některých států, které jsou součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT), příloha I, čl. 4.3 a).

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/27

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: strategické hlavní směry pro bezpečnost silničního provozu do roku 2020 (stanovisko na žádost Evropského parlamentu)

2011/C 48/06

Zpravodaj: pan RANOCCHIARI

Dne 2. června 2010 se Evropský parlament, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), rozhodl konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: strategické hlavní směry pro bezpečnost silničního provozu do roku 2020.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 128 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV znovu opakuje, že cíl 3. evropského akčního plánu pro bezpečnost silničního provozu – tj. snížit v období 2001–2010 počet mrtvých na silnicích o polovinu – byl velmi ambiciózní. Podle oficiálních údajů z roku 2008 se počet mrtvých na silnicích v zemích EU-27 ve skutečnosti snížil o 28,4 % ve srovnání s údaji z roku 2001. Nejnovější údaje Komise však ukázaly překvapivé zlepšení, které by mohlo vést ke konečnému snížení počtu mrtvých na silnicích do roku 2010 o více než 40 %.

1.2 To, že cíle snížit počet mrtvých na silnicích o 50 % nebude dosaženo, bylo zapříčiněno společným působením těchto faktorů:

1.2.1

Unijní úroveň odpovídá pouze za akční plán a prováděcí pokyny, zatímco provádění veškerých opatření v rámci akčního plánu je ponecháno v působnosti různých úrovní v členských státech.

1.2.2

Opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu jsou v každé zemi prováděna a prosazována odlišným způsobem.

1.2.3

Neexistuje jednotný výklad statistických údajů o bezpečnosti silničního provozu pro všechny země EU.

1.2.4

V uplynulém desetiletí byl kladen silný důraz spíše na prosazování předpisů než na vzdělávání a výchovu všech účastníků silničního provozu.

1.2.5

Nebyly stanoveny průběžné cíle pro každý členský stát a nebyla věnována zvláštní pozornost rozdílné míře rizika mezi jednotlivými členskými státy, na základě které by bylo zapotřebí definovat speciální plán pro každou zemi.

1.3 Pokud jde o opatření pro pasivní a aktivní bezpečnost, konstatuje EHSV, že uplynulé desetiletí přineslo podstatné zlepšení, především díky zavedení celé řady inovací v průmyslu ke zvýšení technické bezpečnosti osobních automobilů a nákladních vozidel. V budoucnu by mohly být stanoveny přísnější bezpečnostní normy; měla by být rovněž přijata opatření s ohledem na skutečnost, že v nedávné době byly na trh uvedeny velmi levné osobní automobily, které stěží splňují bezpečnostní normy.

1.3.1 Ještě hůře jsou na tom levné mopedy a motocykly, dovážené hlavně z jihovýchodní Asie, které často nevyhovují požadavkům pro evropské schválení typu. Jedná se o prvořadou záležitost vzhledem k tomu, že u řidičů dvoukolových motorových vozidel je 18 až 20krát větší pravděpodobnost těžkého zranění v silničním provozu než u řidičů osobních automobilů, přičemž stále více osob používá dvoukolová motorová vozidla k dojíždění do práce kvůli vysoké hustotě provozu ve městech.

1.4 Na základě posouzení pokroku, jehož bylo v uplynulém desetiletí dosaženo v oblasti zvyšování bezpečnosti silniční infrastruktury, EHSV dospívá k závěru, že mohlo být učiněno mnohem více. Nejdůležitějším krokem vpřed zde byla směrnice Rady o bezpečnostních požadavcích na tunely, která měla velmi pozitivní dopad po celé Evropě. Na druhou stranu nenastalo žádné významné zlepšení u silnic na venkově a silnic druhé třídy, na nichž dochází k více než 50 % smrtelných nehod.

1.5 EHSV doporučuje vzít v úvahu následující aspekty, pokud má být 4. evropský akční plán pro bezpečnost silničního provozu do roku 2020 účinnější:

1.5.1

Tato oblast spadá pod společnou odpovědnost EU a členských států, proto je zapotřebí silného politického vedení.

1.5.2

Jsou potřebné harmonizované a podrobné statistické údaje o bezpečnosti silničního provozu v zemích EU-27.

1.5.3

Měly by být vytyčeny cíle ohledně snížení počtu těžce zraněných účastníků silničního provozu a měla by být formulována společná definice těžkých zranění.

1.5.4

Je zapotřebí striktnější politiky Unie v oblasti harmonizace a řízení opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, spojené s pomocí členským státům, aby bylo zaručeno lepší a rychlejší provádění těchto opatření členskými státy, včetně povinného uplatňování celoevropského systému eCall pro případ, že by přístup na bázi dobrovolnosti nefungoval.

1.5.5

Větší pozornost by měla být věnována diferencovanému vzdělávání a výchově všech účastníků silničního provozu, zejména mladších a starších osob, jakož i ostatních zranitelných účastníků silničního provozu, např. řidičů dvoukolových motorových vozidel, cyklistů a chodců.

1.5.6

Všichni zaměstnavatelé (a především zaměstnavatelé v soukromém sektoru) spravující vozový park by měli být zapojeni do současných či budoucích projektů v takových oblastech, jako je podpora osvědčených postupů ke snížení počtu nehod při dojíždění do práce, povzbuzování zaměstnanců k využívání veřejné dopravy a vytváření politik pro bezpečnost vozového parku. Připravovaná norma ISO 39001 pro bezpečnost silničního provozu při práci bude důležitým nástrojem pro tento účel.

1.5.7

Je nutné vypracovat právní předpisy EU týkající se zranitelných účastníků silničního provozu, např. pro dvoukolová motorová vozidla je nezbytné nové schvalování typu, včetně povinného vybavení vozidel s objemem motoru nad 150 cm3 systémem ABS nebo CBS, AHO (automatické zapínání světel), a zavedení povinných technických prohlídek a dalšího vzdělávání v nové verzi směrnice o řidičském oprávnění.

1.5.8

Pokud jde o rozvoj infrastruktury, doporučuje EHSV, aby byl do nového akčního plánu zahrnut cíl zvýšit bezpečnost transevropské silniční sítě a alespoň 25 % silnic mimo tuto síť na úroveň silnic transevropské sítě.

1.5.9

Akční plán by měl obsahovat ambiciózní, ale realistické cíle, a měl by poskytovat nejen všeobecný cíl pro snížení celkového počtu mrtvých na silnicích, ale i konkrétní cíle ohledně počtu těžce zraněných a zranitelných účastníků silničního provozu, jakými jsou chodci, cyklisté a řidiči dvoukolových motorových vozidel. Co se týče všeobecných cílů, EHSV podotýká, že se míra rizika v jednotlivých zemích EU podstatně liší, a tudíž důrazně doporučuje, aby se určily diferencované cíle ohledně snížení počtu mrtvých na silnicích pro rok 2020 a vycházelo se přitom z údajů z roku 2010 dodaných členskými státy.

1.5.10

EHSV má za to, že je nutné každoroční monitorování Evropskou unií, aby bylo zaručeno dosažení cílů definovaných v akčním plánu. EHSV navrhuje, aby k tomuto účelu byla zřízena zvláštní evropská agentura pro bezpečnost silničního provozu, která bude monitorovat a kontrolovat provádění akčního plánu ve spolupráci s určenými zástupci pro bezpečnost silničního provozu z daného členského státu.

1.6 V neposlední řadě musí EU vytvořit pevné a trvalé propojení s desetiletím opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, který vyhlásila OSN, a měla by usilovat o vůdčí postavení ve světě v oblasti bezpečnosti silničního provozu.

2. Úvod

2.1 Dne 28. dubna 2010 zaslal pan Brian Simpson, předseda Výboru pro dopravu a cestovní ruch Evropského parlamentu (TRAN), dopis předsedovi Evropského hospodářského a sociálního výboru panu Mariovi Sepimu, v němž v souladu s článkem 124 jednacího řádu Evropského parlamentu požádal EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tématu bezpečnosti silničního provozu.

2.2 Pan Simpson ve svém dopise odkázal na nový pracovní program Komise na rok 2010, zveřejněný 31. března 2010, který obsahuje návrh na přípravu nového balíčku týkajícího se bezpečnosti silničního provozu s cílem vytvořit evropský prostor bezpečnosti silničního provozu.

2.3 Pan Simpson požádal EHSV, aby se zabýval několika základními otázkami ohledně uplynulého desetiletí: jak účinné byly politiky na úrovni EU v úsilí o změnu chování účastníků silničního provozu a o zlepšení pasivní bezpečnosti vozidel a silniční infrastruktury, jak úspěšně byly tyto politiky prováděny členskými státy a co je nutné učinit pro vytvoření skutečného prostoru bezpečnosti silničního provozu ve všech 27 členských státech.

2.4 V roce 2001 Komise zveřejnila bílou knihu o dopravě a v roce 2003 následoval akční plán; cílem obou dokumentů bylo snížení počtu mrtvých na silnicích o polovinu do roku 2010.

2.5 Podle posledních dostupných údajů z roku 2008 ubylo mrtvých na silnicích ve srovnání s rokem 2001 o 36,8 % v zemích EU-15 a o 28,4 % v zemích EU-27. Jedná se o výrazný pokles, 50 % cíle Komise ale bohužel nedosahuje.Komise nedávno zveřejnila údaje za rok 2009 a prognózu na rok 2010, které se s celkovým snížením do roku 2010 o více než 40 % blíží původnímu cíli.

2.5.1 EHSV se domnívá, že pokud bude tohoto významného výsledku dosaženo, stane se tak spíše díky tomu, že v oblasti bezpečnosti silničního provozu vstoupily v platnost nové právní předpisy a zvýšila se bezpečnost vozidel, než díky změnám v chování účastníků silničního provozu, kde ještě zbývá spousta práce.

2.6 Abychom zjistili, jaká opatření by měla být zahrnuta do nové strategie, je nezbytné vědět, které politiky a iniciativy byly v uplynulém desetiletí účinné a které ne.

2.7 Akční plán Komise pro uplynulé desetiletí byl zaměřen na tři klíčové aspekty:

—	změny v chování jednotlivců, jako např. používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů, dodržování zákazu držení mobilních telefonů a eliminace řízení pod vlivem alkoholu;

—	podporu iniciativ v daném odvětví zaměřených na vývoj bezpečnějších vozidel a jejich uvádění na trh;

—	opatření k rozvoji infrastruktury, např. zlepšení konstrukčního provedení silnic a tunelů a harmonizace moderních záchranných systémů ve všech členských státech.

2.8 V dubnu až červenci roku 2009 probíhaly veřejné konzultace pořádané Evropskou komisí, jejichž smyslem bylo zapojit evropské občany a zainteresované strany z celostátní, regionální a místní správy, jakož i z podnikatelské a odborné sféry, do procesu zjišťování hlavních problémů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, které musí akční plán pro bezpečnost silničního provozu na období 2011–2020 řešit, a určování prioritních opatření, která by mohla být učiněna pro snížení nepřijatelně vysokého počtu mrtvých a těžce zraněných na silnicích v EU, který s sebou nese vysoké náklady.

2.9 EHSV sdílí názor Výboru pro dopravu a cestovní ruch, že by před přijetím nového akčního plánu pro bezpečnost silničního provozu měla být vyhodnocena účinnost dosavadních politik, bílé knihy Komise o dopravě z roku 2001 a akčního plánu z roku 2003.

2.10 Při tomto vyhodnocování mohou být mimo jiné využity nejnovější údaje a postoje, které EHSV v posledních letech vyjádřil ve svých stanoviscích k tomuto tématu. Z těchto stanovisek jasně vyplývá, že EHSV pokládá zvýšení bezpečnosti silničního provozu za jeden z nejdůležitějších úkolů v dopravní politice, který si zaslouží hlavní pozornost členských států i v dobách hospodářských potíží.

2.11 Ve světě mezitím dochází k významnému vývoji. V návaznosti na první celosvětovou ministerskou konferenci o bezpečnosti silničního provozu pod heslem „Čas jednat“, která se konala v listopadu roku 2009 v Moskvě, vyhlásilo Valné shromáždění Organizace spojených národů období 2011–2020 jako desetiletí opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu s cílem ustálit a poté snížit počet mrtvých na silnicích po celém světě, který v současné době dosahuje epidemických rozměrů (každoročně na silnicích umírá více než jeden milion lidí a asi 20 milionů jich utrpí těžká zranění, z toho 90 % v zemích s nízkými a středními příjmy). Obecně jsou hospodářské důsledky takovéto „pandemie“ odhadovány na 1 % až 3 % HDP jednotlivých zemí. V roce 2009 tyto náklady pro společnost v Evropě činily přibližně 130 miliard eur.

2.12 V souvislosti s výše uvedeným se EHSV domnívá, že EU může tohoto impulzu využít, a získat tak díky novému akčnímu plánu pro bezpečnost silničního provozu vůdčí postavení v této oblasti, a že by tuto možnost neměla promarnit.

3. Obecné připomínky

3.1 EHSV je nucen upozornit na to, že pro vyhodnocení účinnosti dosavadních politik v oblasti bezpečnosti silničního provozu jsou nezbytné doložené kvantitativní a kvalitativní statistické údaje o bezpečnosti silničního provozu ze zemí EU-27, které by bylo možné porovnat. Každý členský stát dnes Evropské unii poskytuje základní údaje o bezpečnosti silničního provozu, u některých členských států je však kvalita a podrobnost dodávaných informací ještě stále nedostatečná a neumožňuje rozlišovat účastníky silničního provozu, kategorie silnic, povětrnostní podmínky a stupně závažnosti zranění.

3.2 S přihlédnutím k tomu, že se v uplynulých třiceti letech provoz na silnicích v EU ztrojnásobil, EHSV vítá výrazný pokrok, který EU učinila na cestě ke snížení počtu mrtvých na silnicích o polovinu do roku 2010. Jak EHSV zdůraznil ve svém stanovisku k bezpečnosti v dopravě v období 2003–2010, přijatém dne 10. prosince 2003, byl to ambiciózní cíl již pro EU s 15 členskými státy. V rozšířené Evropě by pak byl ještě hůře dosažitelný.

3.3 EHSV poukazuje na to, že zatímco si EU stanovila – značně ambiciózní – cíl snížit počet mrtvých na silnicích, nedefinovala takovýto cíl ohledně těžce zraněných účastníků silničního provozu. V letech 2001 až 2008 se počet těžce zraněných účastníků silničního provozu v zemích EU-27 snížil o pouhých 18 %. Aby zde tedy bylo dosaženo radikálního poklesu, je nutné zahrnout do nového akčního plánu Komise opatření za tímto účelem, která budou muset členské státy uplatňovat, jakmile bude dohodnuta společná definice těžkých a lehkých zranění.

3.4 Pokud jde o otázku účinnosti politik na úrovni EU v úsilí o změnu chování účastníků silničního provozu v uplynulém desetiletí, je třeba mít na paměti, že na úrovni Unie se rozhoduje pouze o akčním plánu a o prováděcích pokynech, kdežto provádění veškerých opatření v rámci akčního plánu mají – v souladu se zásadou subsidiarity – na starosti různé úrovně v členských státech.

3.5 Pokud by všechny členské státy uplatňovaly opatření obsažená v akčním plánu podle stejných zásad, pak by se setkávaly s menšími problémy. Zkušenosti však bohužel ukázaly, že tomu tak není, poněvadž přetrvávají velké rozdíly v úrovni bezpečnosti silničního provozu mezi jednotlivými členskými státy EU. Opatření v oblasti bezpečnosti silničního provozu jsou v každé zemi prováděna a prosazována odlišným způsobem a EHSV je toho mínění, že by striktnější politika Unie bezpochyby přinesla lepší výsledky.

3.6 Z tohoto důvodu EHSV zdůrazňuje, že je důležité vyvinout a provádět ambicióznější program pro harmonizaci a usměrňování, spojený s pomocí členským státům, aby bylo zaručeno lepší a rychlejší provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu členskými státy. Řešením by mohlo být zřízení evropské agentury pro bezpečnost silničního provozu.

3.6.1 Agentura pro bezpečnost vlastně existuje u každého druhu dopravy s výjimkou silniční dopravy. Agentura pro bezpečnost silničního provozu by měla být jednoduchým orgánem výkonné moci, jemuž by neustále pomáhali zástupci pro bezpečnost silničního provozu stanovení členskými státy.

3.6.2 EHSV je toho názoru, že by tato agentura, při využití stávajících orgánů, jako je ERSO (Evropské středisko pro sledování bezpečnosti silničního provozu), měla účinnějším způsobem provádět výkonnou činnost v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Mohla by např. každoročně přezkoumávat mapu úseků častých dopravních nehod, označovat nebezpečné silnice a informovat o výsledcích účastníky silničního provozu v EU, což EHSV již požadoval v jednom z předchozích stanovisek (1). Tato agentura by mohla být rovněž nápomocna skupinám zabývajícím se bezpečností silničního provozu na vnitrostátní a místní úrovni tím, že by podporovala a rozšiřovala osvědčené postupy v celé EU.

3.6.3 Kromě toho by tato agentura mohla zajistit začlenění bezpečnosti silničního provozu do ostatních souvisejících politik EU, např. v oblasti vzdělávání a ochrany zdraví a životního prostředí, a připravit plán stanovící krátkodobé a dlouhodobé priority, čímž by byl napraven jeden z hlavních nedostatků předchozího plánu.

3.7 S ohledem na změny v chování účastníků silničního provozu za uplynulé desetiletí je nutné konstatovat, že více než polovinu úmrtí na silnicích lze přímo přičíst faktorům souvisejícím s chováním, jako je např. nedodržování omezení rychlosti jízdy, řízení vozidel mladými a začínajícími řidiči a řízení pod vlivem alkoholu. EHSV soudí, že prosazování předpisů a výchova a vzdělávání mají stejnou důležitost a vzájemně se ovlivňují, ale že všeobecně prospěšným řešením je nakonec výchova účastníků silničního provozu.

3.8 EHSV poukazuje na to, že jedním ze tří klíčových aspektů akčního plánu Komise pro uplynulé desetiletí byly změny v chování jednotlivců. Vzhledem k nárůstu počtu vozidel na silnicích v uplynulém desetiletí by měla být posílena politika v této oblasti.

3.9 Nesmíme zapomínat ani na to, že některé zranitelné skupiny účastníků silničního provozu, např. motocyklisté, cyklisté a chodci, jsou ještě pořád vystaveny neúměrně vysokému nebezpečí. Jako prostředek k ovlivnění chování těchto skupin účastníků silničního provozu EHSV doporučuje větší úsilí v oblasti dopravní výchovy ve spojení s komplexním rámcovým nařízením o schvalování typu pro dvoukolová motorová vozidla a dalším vzdělávání pro řidiče těchto vozidel.

3.10 Dále je třeba si uvědomit, že obyvatelstvo EU stárne a že by politika v oblasti bezpečnosti silničního provozu měla být zaměřena na konkrétní opatření, např. na inteligentní dopravní systémy, přizpůsobení vozidel a infrastruktury, na zvyšování informovanosti a vzdělávání.

3.11 EHSV doporučuje zaměřit politiku v příštím desetiletí na diferencované vzdělávání,výchovu a zkoušky pro všechny účastníky silničního provozu, zejména ohrožené skupiny – mladší a starší osoby – a zranitelné účastníky silničního provozu, jakými jsou motocyklisté, chodci a cyklisté.

3.12 Politika na úrovni EU by měla být dána akčním plánem pro bezpečnost silničního provozu obsahujícím jasná a striktní doporučení a pokyny pro jejich provádění členskými státy. Komise by rovněž měla každoročně dostávat zpětnou vazbu v podobě přesně vymezených statistických údajů, aby bylo možné rychle reagovat. Současně by Komise měla nabádat členské státy k co nejrychlejšímu provádění stávajících a budoucích právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Velkou výzvou pro úspěšnou politiku v oblasti bezpečnosti silničního provozu je spolupráce mezi orgány na úrovni EU a na vnitrostátní a místní úrovni. Zatímco pokroku v technických otázkách lze docílit přijetím a prováděním právních předpisů EU, změny v chování účastníků silničního provozu jsou dosažitelné pouze na vnitrostátní úrovni. Z tohoto důvodu mají zásadní význam striktní pokyny EU a každoroční zpětná vazba od členských států poskytovaná Komisi.

4.2 Při hodnocení účinnosti politiky na úrovni EU v úsilí o změnu chování účastníků silničního provozu v uplynulém desetiletí je EHSV nucen konstatovat, že tato politika nebyla zcela úspěšná, a to kvůli otázkám subsidiarity a nedostatečným možnostem monitorování. Hlavním prostředkem, jak pozitivně ovlivnit chování, především pak chování mladších řidičů a starších účastníků silničního provozu, je průběžné vzdělávání a výchova. Členské státy při zavádění těchto prostředků postupovaly různým a někdy nedostatečným způsobem.

4.3 Pokud jde o tyto typy chování, je EHSV přesvědčen o tom, že by politika v příštím desetiletí měla být zaměřena na vzdělávání a výchovu všech skupin účastníků silničního provozu ve všech členských státech. Měla by být např. zavedena povinnost absolvovat určité minimum dopravní výchovy ve školách a lidé by měli být vedeni k tomu, aby tyto vědomosti neustále dobrovolně prohlubovali.

4.4 Členské státy by měly vypracovávat pravidelné a cílené kampaně za účelem zvýšení informovanosti a ovlivnění chování účastníků silničního provozu, které by byly zaměřeny na bezpečnostní témata, včetně vzájemné ohleduplnosti, ochranného vybavení, dodržování rychlosti a problému alkoholu a drog, a současně by se měly soustředit na prosazování předpisů.

4.5 Zvláštní pozornost by v novém akčním plánu měla být věnována rozdílné míře rizika na silnicích v jednotlivých evropských zemích. V roce 2008 byla míra rizika v zemích s vysokým rizikem až čtyřikrát větší než v zemích s malým rizikem. U zemí, jejichž míra rizika jednoznačně přesahuje průměr v EU, by cílem mělo být větší snížení počtu mrtvých a těžce zraněných účastníků silničního provozu, přičemž by se při určování diferencovaných cílů ohledně snížení počtu mrtvých na silnicích pro rok 2020 mělo vycházet z údajů z roku 2010.

4.6 Uplynulé desetiletí přineslo podstatné zlepšení v oblasti pasivní a aktivní bezpečnosti, především díky zavedení celé řady opatření v průmyslu ke zvýšení technické bezpečnosti osobních automobilů a nákladních vozidel. Další zdokonalování technologií inteligentních dopravních systémů (ITS) by mohly urychlit výzkumné a vývojové projekty financované rámcovými programy EU.

4.7 V důsledku hospodářské krize se setkáváme s novým a stále nebezpečnějším jevem – na trh jsou uváděny velmi levné osobní automobily, které stěží splňují minimální bezpečnostní normy. Aby byla zaručena a zlepšena bezpečnost, mohla by být zvýšena úroveň bezpečnosti stávajícího vozového parku dodatečným vybavením vozidel novými bezpečnostními zařízeními tam, kde je to možné. Nutností jsou pravidelné kontroly a každoroční prohlídky. Ještě horší je situace v sektoru dvoukolových motorových vozidel, kde je nezbytný dohled nad trhem a pravidelná kontrola (2). EHSV je toho názoru, že EU musí reagovat zpřísněním bezpečnostních norem.

4.8 V souvislosti s výše uvedeným je nutné vypracovat nové právní předpisy pro schvalování typu dvoukolových motorových vozidel v EU, včetně povinného vybavení vozidel s objemem motoru nad 150 cm3 systémem ABS nebo CBS, a zavedení povinných technických prohlídek a dalšího vzdělávání pro řidiče dvoukolových motorových vozidel v nové verzi směrnice o řidičském oprávnění. Kromě toho by EU měla podporovat informační kampaně, aby bylo zajištěno dodržování hlavních bezpečnostních pravidel.

4.9 Značný vliv na nehodovost má konstrukční provedení silnic a jejich okrajů. Z příslušných průzkumů vyplývá, že silniční infrastruktura hraje roli ve zhruba 30 % nehod. Dá se zde tudíž hodně získat. Vyšlo najevo, že hlavní překážkou na cestě ke zvýšení bezpečnosti nejsou pouze finanční potíže, ale i všeobecná neinformovanost. Statistiky ukazují, že silnice na venkově jsou často těmi nejnebezpečnějšími. Podmínkou pro financování ze strany EU (transevropská silniční síť, strukturální fondy) by měla být bezpečnost silnic. V každém případě je nezbytné, aby byla při projektování, výstavbě a údržbě silniční infrastruktury brána v úvahu bezpečnost dvoukolových motorových vozidel.

4.10 EHSV dospěl k závěru, že nejúčinnějším krokem ke zvýšení bezpečnosti infrastruktury v uplynulém desetiletí byl jeden z návrhů 3. akčního programu pro bezpečnost silničního provozu – směrnice o bezpečnostních požadavcích na tunely (2004/54/ES). Zavedení této směrnice mělo velký dopad po celé Evropě.

4.11 Co se týče rozvoje infrastruktury, doporučuje EHSV pro příští desetiletí, aby byl do akčního plánu zahrnut cíl zvýšit bezpečnost transevropské silniční sítě a alespoň 25 % silnic mimo tuto síť na úroveň silnic transevropské sítě. Rozhodnutí Rady o pozměněné směrnici o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury obsahující závazné technické přílohy a širší oblast působnosti (i pro silnice mimo transevropskou silniční síť) a přijetí evropských hlavních směrů pro bezpečnou městskou silniční infrastrukturu by rovněž významným způsobem přispělo k bezpečnosti silničního provozu. V oblasti krátkodobých cílů musí EU podpořit brzké přijetí čtyř opatření směrnice o infrastruktuře všemi členskými státy: hodnocení dopadů na bezpečnost silničního provozu, auditu bezpečnosti silničního provozu, řízení bezpečnosti silniční sítě a bezpečnostních inspekcí.

4.12 EHSV je přesvědčen o tom, že předpokladem pro vytvoření skutečného prostoru bezpečnosti silničního provozu ve všech 27 členských státech je silné politické vedení, protože tato oblast spadá pod společnou odpovědnost. Ti, kdo rozhodují na úrovni EU, ale i na celostátní a regionální úrovni v členských státech, si musí uvědomit důležitost spolupráce při provádění krátkodobých a dlouhodobých legislativních změn doprovázených rozsáhlými informačními kampaněmi. Využití zkušeností nejvýznamnějších soukromých subjektů v oblasti bezpečnosti silničního provozu v Evropě zajistí podporu a úsporu nákladů.

4.13 V soukromém sektoru mohou významný krok správným směrem učinit zaměstnavatelé spravující vozový park, poněvadž hlavním zdrojem rizika jsou služební cesty a dojíždění do práce. Opatření ke snížení počtu mrtvých na silnicích by ve skutečnosti měla pokrývat veškeré případy řízení při výkonu práce, nejen v sektoru silniční nákladní dopravy.

4.13.1 Zaměstnavatelé v soukromém a veřejném sektoru by měli podporovat osvědčené postupy ke snížení počtu nehod při dojíždění do práce povzbuzováním svých zaměstnanců, aby pokud možno využívali veřejnou dopravu, vytvářením pokynů pro bezpečnost vozového parku a sledováním úrovně bezpečnosti vozového parku. Dobrým příkladem v tomto ohledu je projekt PRAISE (3), spolufinancovaný Evropskou komisí, jehož cílem je zlepšit řízení bezpečnosti silničního provozu spojeného s výkonem práce a poskytnout zaměstnavatelům příslušné vědomosti. Tato problematika by rovněž mohla být předmětem zájmu Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA).

4.13.2 Ke stejnému účelu je připravována nová mezinárodní norma ISO 39001 o bezpečnosti silničního provozu při práci, která má být vydána na konci roku 2011. Evropská komise by měla vyzvat všechny signatáře charty bezpečnosti silničního provozu, aby co nejdříve absolvovali certifikaci podle normy ISO 39001.

4.14 K dalším podmínkám pro vytvoření prostoru bezpečnosti silničního provozu patří větší množství porovnatelných statistických údajů z členských států, každoroční zpětná vazba od členských států poskytovaná Komisi, vytvoření monitorovacího a kontrolního systému na úrovni EU prostřednictvím evropské agentury pro bezpečnost silničního provozu, řádné a rychlé provádění právních předpisů EU všemi členskými státy, větší zaměření na výchovu a další vzdělávání a věnování zvláštní pozornosti mladším a starším účastníkům silničního provozu.

4.15 EHSV navrhuje akční plán obsahující ambiciózní, ale realistické cíle. Z politických důvodů by, stejně jako v minulosti, cíl pro příští desetiletí měl být cílem všeobecným. Pokud jde o snížení počtu mrtvých na silnicích, nebude EHSV zasahovat do diskuse navrhováním určitého procenta, důrazně ovšem doporučuje, aby byly stanoveny konkrétní cíle i pro snížení počtu těžce zraněných a pro zranitelné účastníky silničního provozu, jakými jsou chodci, cyklisté a řidiči dvoukolových motorových vozidel.

4.16 Kromě toho by EU – např. prostřednictvím agentury pro bezpečnost silničního provozu – měla stanovit nejen dlouhodobé, ale i průběžné cíle, a měla by spustit program technické pomoci členským státům, které si vedou hůře, při vypracovávání vnitrostátní strategie ke snížení počtu obětí nehod.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 77–80.

(2) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 30.

(3) PRAISE: preventing road accidents and injuries for the safety of employees (předcházení nehodám a zraněním na silnicích pro bezpečnost zaměstnanců) (www.etsc.eu/PRAISE.php).

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/33

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Struktury financování pro malé a střední podniky s ohledem na aktuální finanční situaci (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/07

Zpravodajka: paní DARMANIN

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Struktury financování pro malé a střední podniky s ohledem na aktuální finanční situaci.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vyzývá Komisi, aby posílila finanční nástroje určené pro malé a střední podniky (MSP) prostřednictvím toho, že zajistí, aby se záruční režim rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) uplatňoval i po skončení současného finančního období, aby byly strukturální fondy pro malé a střední podniky snadno přístupné a aby byly jasně stanoveny finanční priority. V současné situaci úbytku vlastních prostředků poskytují záruční instituce svým bankovním partnerům užitečný tlumicí účinek podle dohody Basilej II. V tomto kontextu by měly být podporovány vzájemné záruční instituce.

1.2 EHSV doporučuje zřízení obchodních platforem pro mikropodniky a malé a střední podniky. Nejuznávanější burzy cenných papírů mají příliš mnoho požadavků na předkládání zpráv a zdlouhavé postupy pro to, aby malé a střední podniky mohly být kótované na burze. Náklady navíc obvykle dosahují neúměrné výše, stejně tak je tomu v případě alternativního a/nebo sekundárního kótování. Zřízení regionálních miniplatforem, které by byly koordinovány prostřednictvím evropské sítě, by představovalo nový nástroj, jenž může být využíván k navyšování kapitálu malých společností. Přineslo by to podporu dalšímu využívání rizikového kapitálu a financování prostřednictvím neformálních investorů tzv. business angels. Napomohlo by to rovněž k tomu, aby malí držitelé rizikového kapitálu podporovali malé podniky.

1.3 Malé a střední podniky, zejména mikropodniky, mají větší potíže s přístupem k financím. Společnosti jako celku rovněž není naprosto známo, kam se poděly všechny peníze na záchranu bank. Možná není vhodné zavazovat banky ke zveřejnění těchto čísel, avšak na druhé straně se EHSV domnívá, že by mohlo být vhodnější, aby banky vyčlenily dohodnutý podíl záchranných fondů – v zemích, kde byly tyto fondy použity – na úvěrové nabídky pro malé podniky a mikropodniky, zejména na inovační projekty.

1.4 EHSV podporuje přípravu rámce, který by usnadnil zakládání participativních a etických mikrofinančních institucí. Tato metoda financování může jistě být pro MSP přínosem, neboť se zakládá na sdílení rizik a podílu na zisku, na stabilním financování a také brání spekulacím. Fenomén, jako je participativní bankovnictví by měla Komise vážně prozkoumat. EHSV tímto vyzývá Komisi k přípravě zelené knihy, na jejímž základě by mohla být zahájena diskuse o participativním bankovnictví na evropské úrovni. Jednotlivé iniciativy, které přijaly země jako Spojené království, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Malta, jsou pozitivní, mohou však bránit další integraci odvětví finančních služeb v rámci EU. Jednotlivé nekoordinované iniciativy navíc nemusí přinášet nejúčinnější výsledek, jakého by tento druh finanční podpory mohl dosáhnout. Jedná se například o sdílení rizik, podíl na zisku a sociální financování. Podpora islámského mikrofinancování by mohla vést rovněž ke vzniku nových podnikatelských činností a zároveň napomoci k boji proti chudobě v některých regionech. V souvislosti s tímto tématem by měla být vypracována směrnice, která určí alternativní metody financování, bude se jimi zabývat a podporovat je a zajistí, aby byly tyto metody postaveny na stejnou úroveň s ostatními metodami financování jako běžné způsoby financování.

1.5 EHSV navrhuje, aby členské státy poskytovaly úvěry přímo malým a středním podnikům nebo celkové či částečné bankovní záruky finančním institucím, aby je tak stimulovaly k poskytování úvěrů malým a středním podnikům. V průběhu finanční krize přijala řada členských států tento postup, který dokázal usnadnit potíže malých a střeních podniků s přístupem k financím.

1.6 EHSV se domnívá, že EIF by měl přímo investovat do MSP nebo prostřednictvím podřízeného fondu na specifickou oblast, jako je Fond mladých podnikatelů, který by rovněž podpořil kulturu podnikání. Dále by měly být přiděleny fondy EIB zprostředkovatelům, kteří plně podporují MSP. EHSV též navrhuje, aby na podporu využití fondů EIB ze strany zprostředkujících bank byla rizika sdílena mezi těmito bankami a EIB.

1.7 EHSV doporučuje různé formy bankovního financování včetně participativního, inovativního a etického financování. Financování podobného typu jako financování poskytované bankou Grameen Bank v Bangladéši může být velmi omezené vzhledem k dohodě Basilej II. Finanční instituce nejsou v pozici, aby začínaly spíše problémem nežli řešením – úvěrový systém musí být založen na průzkumu sociálního zázemí spíše než předem stanovené bankovní technice. Je proto zapotřebí urychleného přezkumu dohody Basilej II nebo jiné dohody, která by zajišťovala financování vycházející z konvenčních způsobů financování.

1.8 V EU vznikají sítě investorů typu „business angels“. Takové sítě však bohužel nejsou regulované a mohlo by zde docházet k podstatným zneužitím, která by podnikatele odrazovala od využívání tak významného způsobu financování růstu. Měl by být podporován právní rámec podporující činnost sítě investorů typu „business angels“ a podobné činnosti.

1.9 EHSV podporuje daňové pobídky v členských státech určené investorům typu „business angels“ a jejich sítím včetně rodinných investorů, jako jsou rodiče. Mnozí mladí spoléhají na rodinné prostředky, neboť jiné nemají k dispozici. Tito investoři by měli být odměňováni a motivováni pomocí daňových zápočtů.

2. Úvod a souvislosti

2.1 Členské státy EU čelí velké výzvě: nutnosti podporovat a rozvíjet podnikání. Zasedání Evropské rady v Lisabonu konané v březnu 2000 si tuto výzvu stanovilo za cíl, aby se zlepšila zaměstnanost a podpořila se hospodářská reforma a sociální soudržnost. Dne 21. ledna 2003 Evropská komise vydala zelenou knihu „Podnikavost v Evropě“. Zaměřila se na skutečnost, že málo Evropanů zakládá svůj vlastní podnik, a na nedostatečný růst stávajících podniků.

2.2 Rozvoj podnikání má významné přínosy jak z hospodářského, tak sociálního hlediska. Podnikání není pouze hnací silou vytváření pracovních míst, inovace, konkurenceschopnosti a růstu, přispívá rovněž k seberealizaci a naplňování sociálních cílů (1).

2.3 Vzájemný vztah mezi podnikáním a hospodářskou výkonností státu lze přisuzovat otázce přežití podniku, inovacím, vytváření pracovních míst, technologickému pokroku a růstu produktivity a vývozů. Podnikání je tedy přínosem nejen pro jednotlivce, kteří se na něm podílejí, ale z celkového pohledu i pro společnost.

2.4 V průzkumu, který provádělo Centrum pro výzkum podnikání a hospodářského rozvoje (Centre for Enterprise and Economic Development Research), byly finanční prostředky pro potřeby začínajících podniků jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů, jimž čelí mladí podnikatelé (společně se správně-regulačními požadavky). Pouze přibližně 40 % dotázaných organizací pro odbornou podporu však považovalo problémy spojené se správně-regulačními požadavky za větší než finanční omezení kladená na ostatní malé podniky. Mnoho nových podniků čelí potížím při navýšení finančního zajištění, aby si zajistily půjčky pro začínající podnik. Pro mladé podnikatele to přesto může představovat závažnější překážku z důvodu jejich omezenějších možností ohledně shromáždění aktiv, která mohou být pro tento účel potřebná. Otázka, do jaké míry je toto omezení skutečné, se samozřejmě liší v závislosti na odvětví a podnikatelských činnostech.

2.5 Současná hospodářská krize od podnikání odrazuje, a to zejména s ohledem na způsob, jakým jsou zasaženy malé a střední podniky. EHSV se rozsáhle zabýval vznikem a důsledky finanční krize a zásadní rolí, kterou v ní sehrál bankovní systém. Skutečnost je taková, že malé a střední podniky jsou touto krizí stále vážně ovlivňovány a stále je pro ně složité obstarat si přístup k finančním prostředkům.

2.6 Ve stávající situaci je však bankovní úvěr nadále velmi ojedinělým řešením (navzdory velkým snížením základu úvěrových sazeb), a to z důvodu:

—	ztrát vyplývajících z účetních postupů na jednotlivých trzích (postup, jakým banky snižují hodnotu cenných papírů, které vedou na vlastních rozvahách, protože pro takové cenné papíry neexistuje v dohledné době žádný vhodný trh);

—	zvyšování špatných nebo pochybných pohledávek od zákazníků, což je způsobeno toutéž recesí;

—	nedostatku financování z mezibankovního trhu, v tomto ohledu, jak pozorujeme, doposud nenastalo zlepšení i navzdory zásahům několika vlád;

—	přetrvávajícímu faktoru strachu – bankéři, kteří se obávají ztrát pracovních míst, na sebe s menší pravděpodobností vezmou riziko přijmout rozhodnutí ohledně zdánlivě rizikových úvěrů.

2.7 Bankovní kapitál je tedy účelně přidělován – buď stávajícím zákazníkům, jež si banka nemůže dovolit ztratit, nebo na kvalitnější nástroje s pevným výnosem, jako jsou vládní dluhopisy. Protože vlády zvyšují své úvěrové potřeby, aby do svých hospodářství přinesly finanční prostředky, dostupnost vládních dluhopisů se rovněž zvýšila, a to má za následek menší množství prostředků dostupných pro podniky a spotřebitele.

3. Stručný přehled údajů o povaze malých a středních podniků, které se neuvádí v oficiálních statistikách, získaný na základě pozorování

3.1 MSP jsou v několika ohledech zvláštní kategorií. Vyjmenovat všechny jejich zvláštnosti by znamenalo nespravedlivě podkopat jejich dynamiku. Několik z těchto charakteristik však přesto stojí za zmínku.

3.2 Malé a střední podniky jsou obvykle rodinné podniky a na jejich chodu se podílí více generací, kde rodina je významným investorem podniku, často však nedostačujícím. Malé a střední podniky působí obvykle lokálně; to ovlivňuje jejich metodiku outsourcingu a způsoby náboru zaměstnanců (často velmi opatrné). Nepanuje velká odlišnost mezi vedením podniku a jeho vlastníky, často dokonce existuje úzký vztah mezi zaměstnanci a vlastníky (což zvyšuje loajalitu na obou stranách). MSP flexibilně, dynamicky a rychle vstřebávají inovace. Typicky MSP neriskují v otázce řízení svých peněžních toků a než se obrátí na úvěrové instituce, využívají svých rezerv; při podávání žádosti o financování a získání úvěru čelí množství byrokratických úkolů.

3.3 Vnímání malých a středních podniků jakožto podniků, v jejichž případě je poskytnutí půjčky rizikovější, je částečně odvozeno od jejich vlastní povahy – často jde o mladé podniky trpící averzí vůči zdlouhavým byrokratickým systémům financování, které nemají dostatek záruk a obvykle vzhledem ke své velikosti nedisponují nástroji řízení rizik.

3.4 Je třeba poznamenat, že problémy MSP jsou ještě vážnější v případě mikropodniků.

4. Nástroje financování

4.1 Veřejné kótování na uznávaných burzách cenných papírů – První veřejné nabídky jsou obecně spojovány s dobře zavedenými firmami, které usilují o navýšení dlouhodobého kapitálu ve formě vlastního kapitálu (akcie) nebo pohledávek (cenné papíry), které jsou přijaty ke kótování. K tomu obecně dochází před fází jejich rozšiřování, když vlastníci podniku a/nebo držitelé rizikového kapitálu usilují o odchod z podniku. Existují rovněž druhotné trhy, které obecně nejsou pro mikropodniky vhodné a „touto cestou se mohou vydat pouze malé firmy, které se časem stanou velkými“. Ačkoli alternativní kotace jsou obecně méně časté než primární, jsou podniky s alternativní kotací regulovány prostřednictvím stejných povinností ohledně zveřejňování údajů. Cena za kotaci se může pohybovat v rozsahu od 500 000 EUR výše.

4.2 Nové zdroje finančních prostředků, participativní bankovnictví – V Evropě se objevuje nový fenomén známý jako participativní bankovnictví a etické bankovnictví jinak známé též jako islámské financování. Způsob, jakým takové financování funguje, je zajímavý a za aktuálních okolností je pravděpodobně vhodným řešením pro situace a požadavky malých a středních podniků. Nabízí různé nástroje, z nichž mnoho není pro evropské země novinkou. Určité právní předpisy, zejména daňové předpisy, však brání rozvoji tohoto typu financování. Různé země EU (např. Spojené království, Francie, Lucembursko, Německo, Malta a Itálie) bohužel přijímají individuální opatření, která přinášejí riziko vzniku problémů přijatelnosti tohoto financování na vnitřním trhu. Může dojít k tomu, že instituce využívající participativní financování si najdou alternativní právní nástroje, jak proniknout na trh EU (2).

4.2.1 Tato metoda financování může být pro malé a střední podniky zajisté přínosná, protože je založena na sdílení rizika a zisku, na stabilním financování a vyhýbá se spekulacím a určitým druhům investic.

4.2.2 Zvláště novou a rozvíjející se oblastí je tzv. islámské mikrofinancování. Mikrofinance jsou tvořeny škálou finančních služeb určených pro občany, kteří nejsou tradičně považováni za způsobilé pro bankovní půjčky, a to zejména proto, že nedisponují zárukami, které by mohly ochránit finanční instituci před rizikem ztráty.

4.2.3 Skutečnou revolucí mikrofinancování je to, že dává šanci občanům, jimž byl odepřen přístup na finanční trh, otevírá nové perspektivy a podporuje občany, jež mohou konečně uskutečnit své projekty a myšlenky za pomoci vlastních zdrojů, a vyhýbá se pomoci, subvencím a závislosti. Zkušenosti s mikrofinancováním z celého světa nyní s konečnou platností potvrdily, že chudí vyžadují širokou škálu finančních služeb, jsou ochotní nést náklady spojené s těmito službami a rozhodně jsou způsobilí pro bankovní půjčky. Cílová skupina mikrofinacování se skládá z těch chudých lidí, kteří žijí na tzv. hranici chudoby, mohli by snáze dosáhnout přijatelné kvality života a mají určité podnikatelské plány, avšak nemají přístup k potřebným finančním prostředkům.

4.2.4 K tomuto tématu bylo provedeno několik studií a zkušenosti jsou v této oblasti stále omezené, ale ukazují, že zde existují velké možnosti jak v boji proti chudobě, tak proti finančnímu a sociálnímu vyloučení, a možnosti k rozšíření a obohacení okruhu klientů finančních institucí v rozvojových zemích, které mají islámský kulturní základ. Proto se ukázalo, že participativní bankovnictví se zaměřuje nejen na finanční úspěšnost, ale také na maximalizaci sociálních přínosů vytvářením zdravějších finančních institucí, které mohou poskytovat efektivní finanční služby, a to i na úrovni nejbližší občanům.

4.3 Systémy financování stanovené vládou a EU – Vlády se formou svých prostředníků zapojují do podpory podniků za použití různých opatření, jako jsou daňové pobídky a mechanismy financování – například granty, které nabízí Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský investiční fond.

4.3.1 Přijetí některých iniciativ ohledně kapitálu pro zahájení podnikání a počátečního kapitálu nemuselo být učiněno na požadované úrovni.

4.4 „Business angels“, známí rovněž jako soukromí investoři nebo neformální držitelé rizikového kapitálu, jsou zařazováni mezi netradiční zdroje finančních prostředků, kteří primárně poskytují vlastní kapitál podnikům od počáteční fáze až do rané fáze jejich růstu.

5. Akční rámec, který může být přijat za účelem zmírnění investičního a finančního poklesu a usnadnění přístupu malých a středních podniků k úvěru

5.1 Bezodkladné uplatnění iniciativy Small Business Act je v aktuální hospodářské situaci zásadní. EHSV uvítal iniciativu Small Business Act vypracovanou Komisí, nyní však znovu opakuje, že uplatnění navržených iniciativ je prvořadou záležitostí.

5.1.1 V době, kdy je likvidita pro malé a střední podniky přepychem, vyzýváme ke změně směrnice o pozdních platbách, aby bylo zajištěno, že malým a středním podnikům bude za všechny obchodní transakce zaplaceno včas a že bude respektována 30denní platební lhůta. Požadavky na uplatňování však musí být opravdu uskutečnitelné a musí být dodržovány dodavateli (soukromými i veřejnými).

5.1.2 Rovněž je třeba bezodkladně provádět směrnici o snížené sazbě DPH pro místně poskytované služby a služby s velkým podílem lidské práce poskytované především malými a středními podniky. Ačkoli tato záležitost přinesla určité sporné otázky, předpokládá se, že by taková směrnice povzbudila obchodní postupy malých a středních podniků, protože by byly pro koncového spotřebitele přitažlivější.

5.2 Podle údajů evropských obchodních komor čelí 30 % malých a středních podniků problémům s likviditou, čtvrtina z nich je způsobena zamítnutím udělení úvěru ze strany bank. V době, kdy banky podléhají intenzivní kontrole a zaujímají velmi konzervativní přístup k financování, bude umísťování malých a středních podniků do středu takových konzervativních režimů na úkor hospodářství.

5.2.1 Bankovní prostředky pro MSP byly navýšeny ze strany EU navýšením prostředků EIB v rámci plánu obnovy. Zkušenost MSP však říká, že přístup k úvěrům prostřednictvím bank je stále velmi obtížný. Proto i když se zdá, že byly vyčleněny peníze na půjčky MSP, tyto peníze se k MSP ve skutečnosti nedostávají. Je tudíž důležité, aby zprostředkujícími bankami vybranými ke správě prostředků EIB byly banky plně podporující MSP. Pokud prostředník nedokáže soustavně postoupit tyto prostředky MSP, EIB by měla tohoto prostředníka změnit. Konečně by z důvodu motivace prostředníků k tomu, aby tyto prostředky EIB skutečně půjčovali MSP, měla být sdílena rizika těchto půjček mezi EIB a prostředníky, a nikoli pouze zůstávat na bedrech posledně jmenovaných.

5.3 Významnou otázkou je přístup k rizikovému kapitálu, a to zejména pro začínající podniky. Trh s rizikovým kapitálem v počáteční fázi v Evropě představuje pouze přibližně 2 miliardy EUR ročně, což je pouze kolem 25 % téhož údaje měřeného v USA. Pouze jeden z 50 malých a středních podniků se v otázce financování obrátí na společnost podnikající v oblasti rizikového kapitálu. Informace o rizikovém financování jsou snadno dostupné, tradiční malé a střední podniky si však velmi často nejsou vědomy možnosti, že by mohly být ve skutečnosti podporovány prostřednictvím rizikových prostředků. To je rovněž spojeno s konzervativním přístupem evropských podnikatelů k riziku, ti upřednostňují bankovní služby před rizikovým financováním.

5.4 Významnou oblastí jsou pro malé a střední podniky rovněž veřejné zakázky, právě malé a střední podniky jsou však v současnosti na této úrovni méně konkurenceschopné, což je způsobeno zkušenostmi „silnějších hráčů“ a také přísnými předpisy ohledně bankovních záruk a výkazů o finančním obratu. Veřejné zakázky by měly zavést více iniciativ vstřícných pro malé a střední podniky, jako je například to, aby bylo na bankovní záruky vázáno méně kapitálu, aby byly podporovány tendrové nabídky malých a středních podniků a aby byla rovněž podporována seskupení malých a středních podniků.

5.5 Omezení byrokratických postupů je prioritou číslo jedna v otázce malých a středních podniků, které nesou ve srovnání s velkými podniky nepřiměřenou regulační a administrativní zátěž. Je prokázáno, že velká společnost vydá na regulační povinnosti v průměru 1 EUR na zaměstnance, malý podnik pak musí vydat až 10 EUR. Komise je ve snižování byrokracie na správné cestě, jsme však stále daleko od hranice, která by malým a středním podnikům účinně pomohla.

5.6 Udržitelná konkurenceschopnost je budoucností našeho hospodářství. Malé a střední podniky, které prosazují udržitelné zásady a působí v rámci ekologického hospodářství, by měly být v procesu financování podpořeny.

5.7 Financování ze strany EU je bohaté a rozsáhlé a přináší prospěch malým a středním podnikům, které působí v oblasti nových technologií. Tradičnější malé a střední podniky, které dodávají výrobky nebo poskytují služby, však musí být podporovány, aby zaujaly inovační přístupy dokonce i ve svých oblastech činnosti. Finanční nástroje by měly být nadále upevňovány, aby podporovaly rovněž tuto širokou škálu činností malých a středních podniků.

5.8 EHSV uznává, že sdružení, která jsou například členy Sdružení pro vzájemné ručení (Association Européenne du Cautionnement Mutuel, AECM) jsou během krize nápomocná. EHSV vyzývá Komisi, aby i nadále vytvářela prostředí, které je pro takové organizace prospěšné, aby tak pokračovala v podpoře malých a středních podniků, pokud jde o záruky, jež jsou malým a středním podnikům nabízeny v otázce financování.

5.9 Program CIP byl pro malé a střední podniky významným nástrojem, a EHSV proto vyzývá Komisi, aby ve svém programu na období po roce 2013 zachovala stávající nástroj záruk pro malé a střední podniky.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Flash Eurobarometer, Entrepreneurship Survey of the EU (25 Member States), United States, Iceland and Norway (Průzkum podnikání v EU (25 členských států), Spojených státech, Islandu a Norsku, analytická zpráva.

(2) Viz „Islamic Finance in a European Union Jurisdiction Workshops Report“ (Islámské financování v jurisdikci Evropské unie – zpráva z pracovních schůzek) zveřejněná Maltským institutem pro řízení, Maltským sdružením zaměstnavatelů a Maltským svazem pracovníků v bankovnictví.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/38

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Období po krizi: nový finanční systém pro vnitřní trh (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/08

Zpravodaj: pan IOZIA

Spoluzpravodaj: pan BURANI

Dne 18. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Období po krizi: nový finanční systém pro vnitřní trh.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 160 hlasy pro, 8 hlasů bylo proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) má v úmyslu v tomto stanovisku z vlastní iniciativy ukázat některé možné reformy evropského finančního systému, např. jak by měl být právně upraven, jak by měl lépe fungovat, aby se snížila systémová rizika. Jedná se o krizi, která ještě může znovu nabýt na síle a intenzitě, pokud se nezabrání divokým spekulacím a vlády nepředloží odpovědi, které jsou již dlouho očekávány.

1.2 Jaký finanční systém pro vnitřní trh v období po krizi? ECB/ESCB, obchodní banky, investiční banky, vzájemné a družstevní finanční společnosti, etické, pojišťovny, penzijní fondy, investiční fondy, fondy soukromého kapitálu, hedgeové fondy, ratingové společnosti, výrobci, distributoři a prodejci finančních produktů a cenných papírů, burzy, neregulované trhy, regulační orgány, orgány dohledu, ratingové agentury – to vše jsou hlavní subjekty finančního systému, po kterých se bude požadovat, aby změnily své chování, přizpůsobily se přísnější právní úpravě a přizpůsobily svoji organizační strukturu novým úkolům, které jim budou určeny.

1.3 Ne všechny tržní subjekty je nutné považovat obecně za odpovědné. Některé důležité sektory, například některé významné nadnárodní skupiny, naštěstí nebyly do krize přímo zataženy, protože jejich aktivity byly velmi vzdálené kasinovému kapitalismu. Pojišťovny, družstevní a lidové banky, spořitelny, ale také přední evropské a světové obchodní banky nemusely opravovat své účty kvůli finančním ztrátám, ani žádat své vlády o pomoc.

1.4 „Příčinou krize je morální bída.“ – EHSV souhlasí s tímto výrokem Tomáše Bati z roku 1932 a poznamenává, že se bohužel nic nezměnilo. Pracovníci, důchodci, podniky, občané, organizace občanské společnosti, spotřebitelé a uživatelé – ti všichni mají značný zájem na tom moci se spolehnout na účinný a bezpečný finanční systém s rozumnými náklady, jemuž lze s důvěrou svěřit vlastní úspory, na nějž se lze obrátit o podporu ekonomické iniciativy, jejž lze považovat za nezbytný nástroj hospodářského růstu a za záštitu důležitých sociálních funkcí, jako jsou důchody, pojištění proti nemocem, úrazům či škodám. Velmi vážná finanční krize to prostřednictvím rozšířené ztráty důvěry vše ohrozila.

1.5 Je třeba obnovit důvěru nejen ve finanční instituce, ale i v politické instituce a regulační orgány a orgány dohledu, které nedokázaly a nemohly odvrátit tuto katastrofu, jež dosud podle nejnovějších odhadů MMF stála 2300 mld. eur.

1.6 Veřejné mínění bylo hluboce otřeseno. Krize likvidity, která byla vyvolána finanční krizí, velmi vážně zasáhla reálnou ekonomiku: nezaměstnanost stoupla na více než 10 %, nejvíce pak v Lotyšsku (22 %) a Španělsku (19 %), a celkový počet nezaměstnaných v prosinci přesáhl 23 milionů. Tento počet ještě dále poroste. Všechny veřejné rozpočty zaznamenaly obrovské schodky, které budou muset být uhrazeny pomocí opatření vedoucích k vyrovnání rozpočtů, což jistě nepřispěje k růstu, ale dále zbrzdí oživení, o němž již bylo oznámeno, že bude mdlé, tedy že nebude mít kladný dopad na zaměstnanost.

1.7 EHSV v uplynulých letech vypracoval řadu stanovisek, v nichž předkládal návrhy, které byly často přehlíženy. Tyto návrhy, pokud by byly zváženy, by zajisté pomohly zabránit ničivým dopadům krize nebo je alespoň omezit.

1.8 EHSV žádá evropské instituce, aby urychlily proces reformy. Evropský rozhodovací proces po uplynutí přibližně jednoho a půl roku od zveřejnění závěrů Larosièrovy komise stále nevstoupil do závěrečné fáze. Vlády bohužel oslabily plán reformy, když například vyloučily možnost zásahu evropského orgánu proti nadnárodním finančním institucím.

1.8.1 EHSV vítá sdělení Komise o legislativních iniciativách, jež budou přijaty v zájmu posílení regulace a transparentnosti finančního trhu. Tyto návrhy, které byly předloženy během přípravy tohoto stanoviska, jdou požadovaným směrem. Nejdůležitějšími hledisky jsou zlepšení dohledu nad ratingovými agenturami a zahájení diskuse o podnikovém řízení. Tento balík zahrnuje zprávy o odměnách členů správních orgánů a o politikách odměňování. Komise se zavázala, že během šesti až devíti měsíců předloží další návrhy na zlepšení fungování trhů s deriváty, vhodná opatření týkající se prodejů na krátko a swapů úvěrového selhání a návrhy na zlepšení směrnice o trzích finančních nástrojů.

1.8.2 EHSV s velkým zájmem očekává další ohlášené iniciativy v oblasti odpovědnosti – revizi směrnice o systémech pojištění vkladů a směrnice o systémech pro odškodnění investorů. Ve směrnici o zneužívání trhu a směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV) budou provedeny změny a připravuje se nový návrh týkající se strukturovaných retailových investičních produktů. Komise vydá sdělení o sankcích v odvětví finančních služeb, aby omezila regulatorní arbitráž.

1.9 EHSV se domnívá, že je třeba usilovněji pracovat na přípravě finančního systému pro období po krizi, jenž má být transparentní, sociálně a eticky odpovědný, lépe kontrolovaný a inovativní; jeho růst má být vyrovnaný, slučitelný se zbývající částí ekonomického systému, zaměřený na vytváření hodnot ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a udržitelný.

1.10 Ve finančnictví pracuje několik milionů osob. Naprostá většina jsou slušní lidé, jejichž práce je profesionální a kteří si zaslouží úctu všech. Nepatrná menšina nezodpovědných a bezohledných osob ohrozila pověst celé jedné kategorie pracovníků.

1.11 EHSV doporučuje větší transparentnost zejména při určování rizik. Mimoburzovní trhy (OTC) by neměly být otevřeny dvoustranným obchodům, ale měly by se realizovat výhradně prostřednictvím centrální protistrany, jež může díky dohlížení na míru celkového rizika omezit přístup k transakcím subjektům vystaveným přílišnému riziku. Obchody by měly probíhat na jednotné platformě nebo nanejvýše na vymezeném souboru platforem, čímž by se zlepšila transparentnost trhů.

1.12 Sociální odpovědnost podniků ve finančním sektoru by měla být součástí všech činností a chování. Přednost se dává spíše objemům prodeje než vhodným investičním radám. Mělo by dojít k návratu k vysoké profesní etice a měla by být jasně odsouzena sdružení působící v tomto sektoru, která by měla za pomoci prevence podněcovat řádné chování a ukládat sankce společnostem, jež byly shledány vinnými z nekalých úmyslů, podvodů či trestně stíhatelného jednání.

1.13 Je zapotřebí otevřenější a demokratičtější správy ze strany národních a evropských orgánů, do níž budou v regulačních činnostech a činnostech dohledu zapojeny zainteresované strany. Měla by být uznána role pracovníků, podniků, spotřebitelů a uživatelů při správě podniků. EHSV doporučuje, aby byla do konzultací a posouzení dopadu více zapojena občanská společnost. Poslední rozhodnutí Komise, pokud jde o výběr expertních skupin, nadále upřednostňují výhradně průmysl a nezahrnují přiměřeným způsobem spotřebitele a zaměstnance. EHSV i nadále neúnavně doporučuje, aby v expertních skupinách a výborech organizovaných Komisí byla vyrovnaně zastoupena občanská společnost.

1.14 Správa a řízení podniků, u nichž požadavky na bezúhonnost a transparentnost platí u členů správních orgánů i akcionářů, jejichž kapitál je dodnes automaticky považován za zákonný, ačkoli rozruch budící příklady ukázaly, že ne vždy tomu tak je.

1.15 Role manažerů se stala nehoráznou, stejně jako některé z jejich astronomických odměn, které byly zachovány dokonce i po znárodnění, k němuž došlo kvůli záchraně některých institucí před bankrotem. Seriózní politika omezení prémií, které by se měly případně udělovat pouze za trvalé nadprůměrné výsledky v rámci systému ve střednědobém horizontu; pobídky pro zaměstnance, které jsou vázané na zodpovědně prováděné prodeje, nikoli na kampaně bankovních produktů bez náležitého ohledu na potřeby zákazníků; pobídky ke zhodnocení kvality lidského kapitálu, pokud jde o profesionální přínos, spokojenost zákazníků a vyšší profesionalitu.

1.16 EHSV doporučuje, aby byla přijata seriózní a účinná opatření ze strany vnitrostátních orgánů dohledu, které zjevně nejsou příliš přesvědčeny o účelnosti akce, jež má nejen zvýšit morální úroveň, ale jejímž cílem je také do budoucna uchovat profil rizika, ať jasně vyjádřený či skrytý. Mnoha operacím s velmi vysokým rizikem, které byly podstoupeny s cílem zvýšit zisky a odměny, bylo možné se vyhnout.

1.17 EHSV požaduje, aby byla z evropských právních předpisů odstraněna, v souladu se zásadami dohody Basilej II, zmínka o ratingu, pokud jde o rozdělení investic a z toho vyplývající krytí v rizikových fondech, a vyzývá, aby vnitrostátní orgány přezkoumaly investiční politiku.

1.18 Klasifikaci státního dluhu členských států by měla provádět výhradně nová nezávislá evropská agentura. Oznámení o snížení klasifikace státního dluhu určité země, jako například nedávno v případě Řecka a dalších evropských zemí, které mají potíže, způsobila na trzích vážné problémy a podnítila nevybíravé spekulativní útoky na emise cenných papírů, čímž se posílilo vnímání závažné krize.

1.19 Pomoc poskytnutá Řecku poslouží k ochraně mezinárodního finančního systému, který přispěl na stovky miliard eur řeckého dluhu a spolehl se také na nejdůležitější obchodní banku na světě, jež zatajila významné půjčky, které se neobjevily na řeckých oficiálních účtech. Jen francouzské (76,45 miliard) a německé (38,57 miliard) banky poskytly dohromady půjčky za 115 miliard eur. Evropští poplatníci tak opět budou žádáni, aby platili za nelegální jednání. Ekonomické a sociální náklady, které budou muset občané Řecka nést, jsou obrovské.

1.20 EHSV považuje za vhodné důkladněji diskutovat o otázce zdanění některých finančních aktivit, zejména těch, jež mají vysoce spekulativní charakter. Stanovisko k tomuto tématu bylo nedávno přijato.

1.21 EHSV doporučuje upravit integrované systémy řízení krize, které stanoví účinná kritéria pro včasné varování, prevenci a řešení krizí. Je nezbytné, aby byly vytvořeny spolehlivé mechanismy vzájemné odpovědnosti mezi úřady členských států, zejména pokud jde o velké evropské skupiny; například ve střední a východní Evropě jsou finanční trhy téměř výlučně v rukou západních pojišťoven a bank.

2. Úvod

2.1 „Příčinou krize je morální bída.

Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.

Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací.

Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.

Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“ Tomáš Baťa, 1932.

2.2 Nic se nezměnilo.

2.2.1 Tento pro stanoviska Výboru neobvyklý citát je úvodem do tématu, jež je mnohem více než učenou a opakující se analýzou krize, chyb politiky, inspektorů, ratingových agentur, finančnictví a také investorů a akcionářů. Na to bylo spotřebováno mnoho inkoustu. Stačí uvést, že provedená, probíhající a plánovaná opatření v oblasti obezřetnostního dohledu na makro- a mikroúrovni jsou skutečně platná a rozumná, avšak stále chybí vyvážené a strukturální spojení mezi dohledem nad trhem (banky, pojišťovny, finanční trhy) a dohledem nad platebními systémy, které mohou poskytnout cenné signály (pokud budou náležitě interpretovány) o selhání jednotlivců nebo o systémových hrozbách. Je třeba, aby orgány prověřily možnost zavést tento systém křížového dohledu.

2.2.2 Na rozdíl od minulosti nemá občanská společnost v úmyslu ponechat diskusi o budoucnosti finančního systému na specialistech, odbornících a politicích, ale chce se aktivně podílet na budování udržitelného finančního systému vzhledem k tomu, že důsledky volby nevyhnutelně dopadnou na zaměstnance, podniky a občany. Použití veřejných finančních prostředků, které se nejprve podílely na záchraně nejvíce ohrožených bank, a poté dodaly potřebnou finanční pomoc ekonomice, která skomírala v bezprecedentní krizi likvidity, vedlo ke zvýšení veřejného schodku a dluhu, které budou muset být sanovány pomocí dalších nápravných opatření, jež občanům opět přinesou nové zatížení a daně, jejichž potřebnost jistě nebyla pociťována.

2.2.3 Finanční systém v období po krizi již nesmí a nemůže být takový, jaký se utvářel v průběhu posledních dvaceti let. Je třeba se zříci míry růstu, která rostla nebývalým tempem díky krátkodobé politice.

2.2.4 Velice vysoká rentabilita totiž motivovala nejdravější podniky k tomu, aby zahájily fázi koncentrace, která byla ještě před několika lety nemyslitelná.

2.2.5 Tyto koncentrace byly umožněny liberalizací a privatizací v mnoha zemích, především ale podnětem vycházejícím ze směrnice o jednotném trhu – to vše odstranilo nejen hranice států, ale také hranice mezi jednotlivými odbornými kategoriemi, tj. obchodními bankami, investičními bankami, finančními společnostmi, obchodníky s cennými papíry, schovateli cenných papírů, provozovateli platebních systémů, pojišťovnami atd.

2.2.6 Pro finanční konglomeráty, které vznikly, je typická vysoká různorodost, složité členění, vzájemná výměna akcií, zlaté akcie (zejména u bývalých státních bank), takže celkový dohled nad strukturami je mimořádně obtížný, ne-li nemožný. Teprve nyní, po pohromě, která otřásla trhy, přichází uvědomění si nutnosti zavést nadnárodní dohled. Rozhodovací procesy jsou však příliš pomalé. Vlivné finanční organizace se snaží omezit regulační kroky jednotlivých orgánů a dokázaly přesvědčit některé evropské vlády, aby podpořily jejich důvody. Larosièrova zpráva, následné směrnice, přezkum dohod Basilej II a změna mezinárodních účetních standardů postupují jen velmi namáhavě a zdá se, že mnoho slibovaných změn se postupně vytrácí.

2.3 Rentabilita

2.3.1 Rentabilita a růst

2.3.1.1 Vysoká rentabilita se vždy považovala za známku zdraví podniku. Je to také prvek, který podporuje růst velikosti pomocí reinvestování zisků. Pokud podnik, jehož návratnost vlastního kapitálu (ROE) je 10 %, znovu investuje celý svůj zisk, může růst o 10 % ročně, udržuje-li stálý poměr mezi zadlužením a vlastním kapitálem. Roste-li rychleji, pak to znamená, že buď zvyšuje podíl zadlužení, nebo využívá nových vkladů vlastního kapitálu.

2.3.1.2 Z toho vyplývá, že rentabilnější podniky mají větší možnosti růstu a rozvoje.

2.3.2 Rentabilita a riziko

2.3.2.1 Ke zlepšení rentability je často nutné podstoupit větší rizika. V této souvislosti se tvrdí, že důležitá je rentabilita přizpůsobená riziku. Pouze zvýšení rentability přizpůsobené riziku představuje skutečné vytváření nové hodnoty (rozumí se pro akcionáře, nikoli nezbytně pro ostatní zainteresované strany).

2.3.2.2 Kdo rozhoduje o tom, jaká je správná rentabilita ve vztahu k danému riziku? Samozřejmě finanční trh.

2.3.2.3 Jaké ponaučení jsme si v tomto ohledu z krize odnesli? Že ačkoli se zlepšila schopnost interpretovat a odhadnout mnohá rizika, trh není vždy schopen je správně vyčíslit.

2.3.2.4 Z toho vyplývá, že určité modely rentability a rozvoje jak podniků, tak celých ekonomik, vypadaly jako nejlepší jednoduše proto, že v nich nebyla správně odhadnuta rizika.

2.3.2.5 Nejdůležitější ponaučení, které si musíme z krize odnést, je to, že nikdy nedokážeme správně odhadnout všechna rizika.

2.3.3 Hnací síla rentability

2.3.3.1 Dvě nejdůležitější hnací síly rentability, a to nejen pro finanční instituce, jsou:

—	zlepšování účinnosti, které je možné díky úsporám z rozsahu (růst velikosti) a úsporám ze škály sortimentu (růst šíře nabídky produktů a služeb),

—	inovace, tedy nabídka nových produktů a služeb, jejichž zisková marže je díky menší konkurenci větší.

2.3.3.2 Proto byla hesla „čím větší, tím lepší“ a „finanční inovace je výhodná“ dlouhou dobu reklamními slogany mnoha subjektů finančního trhu. Skutečností zůstává, že byla podceněna rizika spojená s těmito faktory. Připomeňme si je:

2.3.3.3 Velikost – úspory z rozsahu: hlavním rizikem je systémové riziko „too big to fail“ („příliš velké na to, aby zkrachovaly“).

2.3.3.4 Šíře nabídky – úspory ze škály sortimentu: hlavní riziko je vždy systémové povahy, ale dalo by se shrnout tímto výrokem – „too interconnected to fail“ („příliš navzájem propojené, aby zkrachovaly“).

2.3.3.5 Finanční inovace: znamená zavedení nových produktů/služeb za účelem řízení nových rizik nebo řízení známých rizik novým způsobem. Kdyby bývalo šlo o běžné činnosti, bývali by je už provedli jiní. Rizika, která to zahrnuje, jsou často odhadována jen velmi přibližně.

2.4 Zdrojem finanční krize jsou špatně odhadnutá rizika finančních inovací. Inovace jsou však nezbytné pro dosažení vysoké rentability – příliš vysoké s ohledem na míru růstu rozvinutých ekonomik. Je třeba zabývat se spíše příčinou problému, než jeho důsledky. Musíme se smířit s tím, že míry rentability a růstu nebudou ve dvouciferných číslech. Úsilí o takové míry se považovalo nejen za legitimní, ale dokonce za povinné. Důvodem je to, že z povahy věci je velmi pravděpodobné, že velmi vysoká rentabilita v ekonomice, která již nemůže růst tak, jako před 50 lety, s sebou nese rizika, jež nelze přehlížet. Pokud jasně neřekneme, že v rozvinuté ekonomice nemá smysl a je pošetilé usilovat o dvoucifernou návratnost investic, budeme i nadále přiživovat příčiny, které nás dovedly na pokraj zhroucení systému.

2.5 Obchodní činnost bank a finančních zprostředkovatelů

Finanční systém zprostředkovává monetární a finanční činnost a rizika. Zprostředkování rizik probíhá především za pomoci derivátových smluv, do značné míry na mimoburzovních trzích. Měnová politika může přímo ovlivnit monetární a finanční zprostředkování, avšak v případě derivátů má omezené možnosti. Deriváty totiž využívají minimální množství likvidity.

2.6 Riziko derivátů aneb rizika řízení rizik

Deriváty byly hlavním nástrojem finančních inovací. Mimoburzovní trh byl dějištěm sdílení rizik, při kterém byla rizika, jež na sebe původně převzal jediný subjekt, přenášena a dělena do nesčetných transakcích. Teoreticky by to mělo vést k rozdělení, a tedy i k oslabení původních destabilizujících vlastností rizik. Zapomnělo se však na to, že nesčetná propojení, která v sobě tyto transakce zahrnují, přinášejí obtížně kontrolovatelné riziko protistrany, což de facto vede ke ztrátě citu pro celkové riziko, a jev, který lze vyjádřit výrazem „příliš navzájem propojené, aby zkrachovaly“ („too interconnected to fail“).

2.7 Cesta ke stabilnějšímu finančnímu systému

Je chybou tvrdit, že na finanční inovace by se mělo nahlížet negativně, protože přispěly k vytvoření předpokladů krize. Nelze si však myslet, že to, k čemu došlo, je prostě nahodilá událost, naopak to dokazuje, že systém v podobě, v jaké fungoval, není přijatelný.

Integrovaná struktura kontroly rizik se musí zabývat třemi oblastmi: nástroji, trhy a institucemi.

2.7.1 Nástroje

Místo zákazu vytváření nových nástrojů by bylo spíše potřeba uplatnit takový způsob registrace, který stanoví, komu mohou být nabízeny. Neregistrované nástroje mohou využívat pouze kvalifikované subjekty. Měl by se použít stejný princip jako pro léky: některé lze prodávat téměř volně, jiné po předložení receptu, další pouze v přesně určených zařízeních.

2.7.2 Instituce

Tradiční obezřetnostní dohled na mikroúrovni, který by měl kontrolovat stabilitu jednotlivých zprostředkovatelů, je nedostatečný. Při vytváření rámce obezřetnostního dohledu na makroúrovni je třeba vzít v úvahu dvě významné externality:

—	propojení – finanční instituce mají společné pohledávky, což posiluje negativní důsledky rizik. Zde opět zmiňujeme dva problémy, „too big to fail“ („příliš velké na to, aby zkrachovaly“) a „too interconnected to fail“ („příliš navzájem propojené, aby zkrachovaly“);

—	procyklický charakter – finanční systém by měl řídit rizika reálného systému. Ve skutečnosti dochází často k tomu, že vývoj jednoho posiluje vývoj druhého, a výsledkem pak je, že konjunktura a krize jsou posíleny, místo aby byly zmírněny.

2.7.2.1 Tzv. „stínový“ bankovní systém byl využit nejen k legitimním účelům větší flexibility, ale také k účelům, jejichž cílem bylo obejít obezřetnostní pravidla. Regulované subjekty, jako jsou banky, ho využívaly k tzv. „regulatorní arbitráži“, tedy ke zvětšení finanční páky navzdory provozním požadavkům obsaženým v právní úpravě. Tento systém musí být zakotven v rámci právní úpravy. Banky nesmějí mít možnost tento systém využívat k vyhýbání se kapitálovým požadavkům.

2.7.3 Trhy

Krize jasně ukázala, že finančním trhům není vlastní schopnost autoregulace za všech situací a nastolení nových rovnovážných podmínek. Možnost, že se přebytek transakcí velmi rychle změní na nelikvidnost, je proto reálnou eventualitou.

2.7.3.1 Probíhají-li transakce dvoustranně, jako tomu je v případě mimoburzovního trhu, pak pád jedné instituce může rychle nakazit mnoho protistran, což následně může vést k systémovému riziku. V zájmu omezení systémových rizik na trzích je nezbytné, aby dvoustranné obchody byly nahrazeny obchody s centrální protistranou. Obchody by měly kromě toho probíhat buď na stejné platformě, nebo na vymezeném souboru platforem, aby byla zajištěna větší transparentnost. Je pravděpodobné, že tyto podmínky budou znamenat větší standardizaci obchodovaných smluv. V tomto případě nejde o nežádoucí vedlejší efekt, ale o pozitivní následek, který zlepší transparentnost trhů.

3. Řízení

3.1 Je-li obtížné dohlížet na trhy, je ještě obtížnější dohlížet na řízení. Patří-li kontrola zdánlivě těm, kteří mají většinu buď přímou, nebo prostřednictvím dohod, umožňují v praxi různé zákony (některé mírnější než ostatní) vznik finančních subjektů s nejasným původem. Vedle obecné otázky transparentnosti do hry vstupuje složité téma: pronikání skrytých sil či finanční kriminality do finančnictví. Patří sem státní investiční fondy nebo fondy pod veřejnou kontrolou, praní špinavých peněz, daňové úniky, daňové ráje – jinými slovy jde o přítomnost „neprůhledných“ zájmů, která nemusí být nutně většinová. Tento problém se netýká pouze velkých skupin, ale je rozšířen, možná i ve větší míře, mezi mnoha finančními společnostmi a investičními fondy, které nemusí být velké. Směrnice stanoví pravidla pro přijetí osob do řídících orgánů a přijetí akcií k obchodování na burze, ale mlčí o povaze a původu kapitálu, a tak nepřímo připouštějí, že je uznán jako legální. Nejde tady o zavedení nových pravidel, ale o vytvoření funkčních vazeb mezi vyšetřovacími orgány a orgány dohledu.

3.2 Achillovou patou velkých skupin je často právě slabé řízení, které je uzpůsobeno potřebám manažerů, z nichž se stali skuteční vládci podniku. Ředění kapitálu v důsledku postupného spojování tržních subjektů vedlo k postupnému oslabování většinových akcionářů a v některých případech až k tomu, že se nelze ubránit nepřátelskému převzetí. Konkurenti nejprve koupili velké skupiny na mezinárodní úrovni, aby je pak vysáli, z čehož plynou velmi negativní důsledky pro reálnou ekonomiku a pro zaměstnance.

3.3 „… v poměrně blízké budoucnosti bude společnost uspořádána ve zcela jiném systému základních ekonomických, sociálních a politických institucí, v němž budou zcela odlišná i hlavní sociální kréda či ideologie. V nové sociální struktuře bude dominantní či řídící třídou odlišná skupina nebo třída – manažeři.“ (1) (James Burnham, The Managerial Revolution: What is Happening in the World. New York: John Day Co., 1941).

3.4 Politická moc, která je spíše hříčkou velkých bankovních manažerů, tuto transformaci podpořila. Ani při nedávných nucených akvizicích bank některými státy nebyla schopná navrátit trochu řádu do vztahů mezi manažery a akcionáři. Senzační porážka prezidenta Obamy vrcholným vedením AIG, které utržilo 165 milionů dolarů, jež si vzalo přímo ze 170 miliard poskytnutých americkým ministerstvem financí, je ukázkou nesmírné síly manažerů, v tomto případě nestoudné a arogantní. Velké banky v USA se opět postavily na nohy díky 787 miliardám dolarů finanční podpory, které šly z kapes daňových poplatníků. Své manažery pak zahrnuly bonusy (jenom v Goldman Sachs, JPMorgan Chase a Morgan Stanley šlo dohromady o 49,5 miliardy). Teď díky těmto neskutečným bonusům dokonce ušetří na daních – jelikož odměny jsou odečitatelné, v rámci celého systému půjde o úsporu okolo 80 miliard (na základě výpočtů společnosti Robert Willens LLC). V Evropě jsou tyto částky nižší, ale RBOS rozdělila 1,3 miliardy liber. Vše je při starém!

3.5 Je třeba se vážně zamyslet nad mechanismy řízení, přerozdělit moc v podnicích mezi akcionáře a manažery a přiřadit každému jeho správné místo.

3.6 Zapojení zainteresovaných stran do řízení a vyspělejší ekonomická demokracie mohou přispět k opětovnému vyrovnání moci a přesměrovat strategie podniků z velmi krátkodobých na dlouhodobé, což bude pro celou ekonomiku zřejmá výhoda.

3.7 Nové zaměření finančního systému po bezstarostném období dvouciferné míry růstu by se mělo vyznačovat trvalými a stabilními zisky, rozvážným řízením rizik a obezřetnostní politikou v oblasti investic.

4. Úvěr jako faktor rozvoje a sociální funkce

4.1 Nenahraditelná role finančního systému při směrování zdrojů k výrobním činnostem má zjevně kladný sociální dopad. Práce a bohatství vytvářené podniky přerozdělují blahobyt a služby na společnost, a to i díky podpoře ze strany bank. Sdílení rizika pojišťovnami vytváří stabilitu a klid pro hospodářskou činnost.

4.2 Sociální funkce ovšem nesmí být zaměňována za „sociální“ posouzení rizik. Banka je podnik jako každý jiný a musí ručit za finanční prostředky, které jí byly svěřeny. Banka, která financuje bankrotující podnik, se vystavuje trestnímu stíhání a v případě fyzických osob bude obviněna z toho, že je dotlačila k předlužení.

4.3 Jediným odůvodněným měřítkem pro poskytnutí úvěru je přísné, objektivní a odpovědné posouzení rizik, samozřejmě spojené s uznáním sociálních cílů finančních prostředků, které jsou poskytovány. Je rozdíl, je-li vybrán někdo, kdo žádá o finanční prostředky na rozšíření výroby nebo proto, aby se vyhnul propouštění, nebo někdo, kdo by chtěl svoji činnost přesunout do zahraničí. Jde o univerzální měřítka, která jsou platná ve všech bankách, velkých či malých, akciových společnostech, družstvech nebo spořitelnách, a platí i pro ty subjekty, které vykonávají funkce, jež nazýváme „sociálními“, jako jsou mikroúvěry, etické úvěry nebo sociálně odpovědné úvěry.

5. Jaký finanční systém v období po krizi?

5.1 Tomáš Baťa před téměř 80 lety naznačil správnou cestu: rázný návrat k profesní etice, znovuobjevení hodnot a zásad, které byly časem velmi oslabeny, přijetí umírněnější, avšak stálejší míry zisku investory, spolu s dlouhodobou politikou, oddělení pouze spekulativních činností, jež musí být odděleny od ostatních finančních činností a musí být lépe regulovány.

5.2 Transparentní finanční systém, který by poskytoval dostatečné informace k pochopení rizik spojených s operacemi, jež budou nabízeny, a to od revolvingových karet (největším emitentům bylo nedávno zakázáno, aby pokračovali s prodejem svých produktů, které porušují předpisy proti lichvě a praní špinavých peněz) až po jednoduché či komplexní finanční produkty.

5.3 Sociálně odpovědný finanční systém. Honba za krátkodobým ziskem donutila mnoho finančních ústavů dávat přednost kvantitě, objemům prodeje, místo kvalitě služeb poskytovaných klientům. Mnoho lidí se nechalo ovlivnit návrhy na nákup finančních produktů, které se ukázaly být zcela nevhodnými pro uspokojení potřeb střadatelů. V těchto případech se uskutečnily prodeje proti doporučením, zdravému rozumu a základním profesním standardům spíše než prodeje na základě spolehlivých doporučení. Tyto prodeje byly v zájmu dosažení výraznějších výsledků vynuceny každodenními důraznými obchodními nátlaky výměnou za prémie a bonusy, a také jednáním, které lze přirovnat k mobbingu těch, kdo nedokázali dosáhnout požadovaných, stále vyšších, výsledků. I pro finanční systém by měla platit zásada stanovená právními předpisy v oblasti podvodů v obchodním styku a skrytých vad.

5.4 Eticky odpovědný finanční systém. Sdružení působící v tomto sektoru by měla přijmout iniciativy s cílem předejít nezdravým jevům a převzít odpovědnost za exemplární ukládání sankcí společnostem, jež byly shledány vinnými z nekalých úmyslů, podvodů či trestně stíhatelného jednání. Tento přístup dosud chybí.

5.5 Lépe regulovaný a kontrolovaný finanční systém. Stále přibývá subjektů finančního systému, zatímco se snižují kapacity orgánů dohledu podrobně sledovat vývoj trhu a zákonodárných orgánů poskytovat řád a neumožnit přístup nevhodným subjektům, ne-li zločineckým organizacím. Aktuálním se stává úsilí o racionalizaci, pořádek a řád. Finančnictví, které se přece musí řídit nejpokročilejšími modely řízení, není ve skutečnosti průmyslové odvětví stejné jako ostatní. Spravuje specifický kapitál, kterým je důvěra střadatelů a klientů, jež je pro jeho činnost nepostradatelná. Stačilo dát cennému papíru tři A, aby se střadatel cítil zcela klidný. Realita však ukázala, že k dosažení mechanismů jistoty je stále velmi daleko.

5.6 Inovativní finanční systém. Hledání nových finančních nástrojů zaměřených na to, aby lépe posloužily potřebám trhu, musí být i nadále hybnou silou ekonomiky. Správným postupem by bylo deklarovat snížení finanční páky, rozšíření možností ochrany proti rizikům a spokojení se s přiměřeným výnosem – to je návrat do budoucnosti. Dva kroky zpět od avanturismu, tři kroky vpřed k budoucnosti udržitelného rozvoje.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Pozn. překladatele: volný překlad do češtiny.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/45

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Tvořivost a podnikání: nástroje k překonání krize (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/09

Zpravodajka: paní SHARMA

Dne 18. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Tvořivost a podnikání: nástroje k překonání krize.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba, spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 109 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1. Předmluva –„Můstek“

K překonání finanční krize a řešení problémů nezaměstnanosti, chudoby, nerovnosti, globalizace a změny klimatu potřebuje Evropa občany otevřeného smýšlení.

1.1 Toto stanovisko zvažuje přidanou hodnotu tvořivosti a podnikání jakožto mechanismů k překonání krize se zaměřením na lidský kapitál, které prosazují a podporují proaktivní přístup.

1.2 O podnikání v Evropě se pravidelně uvažuje z hlediska odvětví začínajících podniků, malých a středních podniků, zisku a sociálních podniků. Podnikání je „schopnost jedince realizovat myšlenky“ a proto jeho hodnotu pro společnost, zejména v časech krize, nelze podceňovat či opomíjet. Patří k němu:

—	tvořivost, inovace a podstupování rizika;

—	schopnost plánovat a řídit projekty za účelem splnění cílů;

—	podpora v každodenním životě doma a ve společnosti;

—	zaměstnanci, kteří jsou si vědomi kontextu své práce;

—	schopnost využít příležitosti;

—	základ pro specifičtější dovednosti a znalosti potřebné pro zahájení sociální nebo obchodní činnosti (1).

2. Závěry a doporučení

2.1 Záměrem tohoto stanoviska je určit způsoby, jak zhodnotit potenciál evropských občanů a realizovat jej. Zaujímá celostní přístup se záměrem vytvořit příležitosti pro větší počet občanů bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, schopnosti či sociální podmínky. Přitom však konkrétní regionální, státní a evropské programy na podporu tvořivosti a podnikání musí v zájmu řešení nerovností ve společnosti zohlednit znevýhodněné skupiny.

2.2 Zabývá se otázkami:

—	jak zachovat různorodost Evropy, přitom ji však přetvořit na společnou identitu;

—	jak se Evropa může stát ZPROSTŘEDKOVATELEM a posílit úlohu svých občanů;

—	jak vybudovat hrdou a ambiciózní Evropu hodnot, jejíž občané budou jejími velvyslanci a budou se těšit ze svých dosažených úspěchů.

2.3 Vzhledem k finanční krizi považuje EHSV za potřebné podpořit tvorbu pracovních míst a vybudovat v členských státech zdravé a udržitelné ekonomiky. Vysoce kvalitní pracovní síla potřebuje vysoce kvalitní podnikání a také investice do veřejného a soukromého sektoru, aby byla mezinárodně konkurenceschopná. Podnikání je jedním z nástrojů, jež umožňují tuto problematiku řešit, dává všem složkám společnosti reálnou naději na úspěch a pomáhá Evropě získat dynamičtější identitu.

2.4 Strategie Evropa 2020 se tematicky a cíleně orientuje na následující priority:

—	vytváření hodnot prostřednictvím růstu založeného na znalostech;

—	posílení úlohy občanů ve společnostech vstřícných vůči začlenění. Získávání nových dovedností, podpora tvořivosti a inovace, rozvoj podnikání a hladký přechod mezi pracovními místy budou zásadními předpoklady ve světě, který výměnou za vyšší adaptabilitu bude nabízet více pracovních míst;

—	budování konkurenceschopného, propojeného a ekologičtějšího hospodářství.

2.5 Krize otevírá prostor novým modelům rozvoje, růstu a správy. Změna vyžaduje lepší a koherentní rámcové podmínky, což sociálním partnerům a občanské společnosti nabízí příležitost přispět praktickými a konkrétními mechanismy.

2.6 Lidský kapitál Evropy by mohl být rychle využit vytvořením PŘÍZNIVÉHO prostředí, budou-li USKUTEČNĚNA následující jednoduchá a proveditelná doporučení:

10 klíčových kroků ke změně

1.	VIZE – jednotná vize pro Evropu

2.	VZDĚLÁVÁNÍ – podpora ambicí

3.	MOBILITA – budování příležitostí pro organizované učení

4.	VĚDOMÍ RIZIKA – vést Evropany k překonání neochoty nést riziko

5.	PODNĚT – povzbuzování podnikatelského ducha

6.	ODPOVĚDNOST – za evropské projekty

7.	SPOLEČENSTVÍ – podpora aktivního občanství

8.	PROVÁDĚNÍ – politiky pro podnikatele a malé a střední podniky

9.	KONZULTACE – platforma pro diskusi zainteresovaných stran

10.	ŠÍŘENÍ – nové kultury v médiích a prostřednictvím velvyslanců.

2.7 Tato doporučení nesmí zůstat úkolem jedné zainteresované strany, ale zodpovědností všech. Ve světě, pro nějž je charakteristická rychlá změna a složitost, potřebují jedinci nové schopnosti a dovednosti jakožto prevenci proti vyloučení. Sociální dialog může ovlivnit změnu, která umožní splnit cíle strategie Evropa 2020 a rozvíjet udržitelné podnikání. Je zapotřebí vybudovat celoevropskou tradici napomáhání jednotlivcům a organizacím k podnikání.

2.8 Evropská hodnota při investování do podnikání:

Když Vám dám 1 euro a Vy mi dáte 1 euro, máme každý 1 euro;

když Vám dám 1 myšlenku a Vy mi dáte 1 myšlenku, máme myšlenky 2.

Podnikání v Evropě = 500 milionů obyvatel + 500 milionů nápadů + 500 milionů činností.

Kolik z těchto myšlenek by nás mohlo dostat z krize?

3. Evropa dnes

3.1 V roce 2008 byla Evropa vtažena do víru finanční krize, jež vypukla ve Spojených státech amerických, měla však významný dopad na hospodářské a sociální dimenze společnosti. Příčiny krize jsou dobře zdokumentovány; ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě patří Evropa k nejvíce zasaženým celkům.

3.2 V roce 2010 má Evropa přes 20 milionů nezaměstnaných. Většinu tohoto nevyužitého lidského kapitálu tvoří mladí lidé, ženy, starší pracovníci, přistěhovalci a další zranitelné skupiny. Ani veřejný sektor, jež se vyrovnává s obrovskými deficity, ani velké podniky, jež řeší problémy krize a globalizace, nebudou mít samy kapacitu k vytvoření těchto pracovních míst v krátkodobém horizontu. Mýtus rychlého návratu EU k silnému růstu není realistický, pokud nedojde ke změně strukturálních podmínek, neboť nezaměstnanost je především strukturálním problémem a nikoli problémem ekonomického cyklu.

3.3 Evropa se musí soustředit na hospodářství, udržitelné podnikání, zaměstnanost a sociální politiku. Pokračující globalizace však nebude čekat, až ji Evropa dohoní, a to i přesto, že Evropa rozhodně má čím přispět k rozvoji ostatních. Evropský rozměr je zdrojem příležitostí pro výměnu zkušeností a nástrojem pro vytvoření pevnější evropské identity uvnitř Evropy a mimo ni.

3.4 Dnes tvoří Evropu sedmadvacítka talentovaných, soudržných a produktivních členských států a sousední země usilují o to, aby mohly do Unie vstoupit. K mnoha silným stránkám Evropy patří mír, stabilita, různorodost, systémy předpisů, řádná správa a solidarita. V Evropě jsou silně respektovány sociální hodnoty a její země. Hospodářsky vzato představuje Evropa trh s 500 miliony lidí a zdejší podniky mají dobrý potenciál růstu.

3.5 Nadešel čas, aby Evropa co nejlépe zhodnotila naše kolektivní silné stránky.

4. Podnikání – evropská silná stránka a mechanismus k překonání krize

4.1 Podnikání je vytvářením bohatství, jež vyvede Evropu z krize. Lisabonská smlouva uznává podnikání a různorodost hospodářských činitelů. Nyní vyvstala potřeba nalézt nové způsoby udržitelného podnikání jako klíčový faktor růstu umožňující zachovat konkurenceschopnost Evropy.

4.2 Bude také nutné hledat nové myšlenky a celý tento proces bude muset nabrat vyšší otáčky, což pomůže vybudovat důvěru, věrohodnost a zajistí pokračující růst pro budoucnost. Bohatství podpoří investice do vzdělání, pracovních míst, dovedností, produktivity, zdraví a sociálních podmínek, kde jsou podnikání, tvořivost a inovace základními nástroji pokroku společnosti.

4.3 Rozsáhlý teoretický i empirický výzkum a praktické obchodní zkušenosti prokázaly jasnou spojitost mezi podnikáním a růstem (2). Obchodní sdružení, odborové konfederace, mezinárodní rozvojové agentury, světová banka, MOP, OECD a nevládní organizace podporují šíření podnikání jako nástroje klíčového pro růst, rozvoj, odstraňování chudoby a sociální začleňování. Řada stanovisek EHSV doporučuje podporovat hodnotu podnikání ve společnosti a mnohé členské státy mají osvědčené postupy v oblasti podnikání.

4.4 Podnikání bylo celosvětově označeno za hybnou sílu inovací, investic a změn, a jako takové by mělo hrát nezastupitelnou roli při překonávání současné kritické hospodářské situace, pro niž je charakteristická vysoká míra nejistoty. V této souvislosti uznání dovedností a kompetencí prostřednictvím podnikání představuje mechanismus umožňující řešit problémy a navázat na nové myšlenky.

4.5 V EU šel hospodářský rozvoj vždy ruku v ruce se silným závazkem v sociální oblasti. Musí tomu tak být i nadále, a to prostřednictvím podnikatelských aktivit začleněných do každodenního života. Mimo obchodní oblasti to zahrnuje následující aspekty:

—	sociální začleňování a odstraňování chudoby jsou podnikáním podporovány, „neboť společnost se nachází v samotném středu analýzy inovace (3)“, jelikož mění myšlenkové přístupy, praxi a instituce;

—	ochrana životního prostředí se zakládá na udržitelných zdrojích energie a přizpůsobení se změně klimatu, což povede k novým způsobům práce, zahrnutím ekologických aspektů do pracovních míst a tvorbě „zelených“ pracovních míst a technologií;

—	cestovní ruch, obnova a migrace, včetně revitalizace venkovských a znevýhodněných regionů, bude vyžadovat podnikatelské činnosti pro tvorbu pracovních míst a změny v infrastruktuře, zejména v odvětvích jako je obnova měst, zemědělství, lesnictví, ostrovní turistika (4) a agroturistika;

—	vzdělávání využívá tvořivost k rozpoznání relevantních „nosných myšlenek“, jež stimulují žízeň po znalostech a motivují občany k učení na všech úrovních a v každém věku;

—	zdravotnictví využívá nové pracovní přístupy a technologie k zajištění optimálního prostředí pro poskytování zdravotní péče, realizaci výzkumu a zajišťování léků a ošetření;

—	demografické trendy budou vyžadovat sociální adaptaci, neotřelá a kreativní řešení v oblasti infrastruktury, služeb, práce, rodiny a sociální ochrany;

—	sektor nevládních organizací, včetně informačních a vzdělávacích projektů, provádí efektivní a průkopnickou činnost v řadě odvětví, která vyžadují nové přístupy k řešení společenských problémů;

—	kapacity veřejného sektoru budou vyžadovat řešení k poskytování stejného a lepšího zajištění při sníženém rozpočtu.

4.6 Každý jednotlivec v sobě nosí talent, tvořivost a podnikatelského ducha, které mohou být posíleny prostředím, jež tyto aspekty podporuje. Orientace na jednotlivce se zohledněním různorodosti je věcí zásadního významu, neboť vyloučení a diskriminace tvoří začarovaný kruh, který pouze zostřuje nerovnost příležitostí: čím méně jednotlivec realizuje svůj potenciál, tím méně je motivován k tomu, aby na sobě pracoval (5). Zejména v dnešní Evropě to může nabídnout nové přístupy k řešení vysokého počtu nekvalifikovaných a nezaměstnaných lidí. Přístup založený na různorodosti navíc může pomoci vytvořit příležitosti pro větší množství lidí nezávisle na jejich věku, pohlaví, rase, schopnostech či sociálních podmínkách.

4.7 Řada kolektivních faktorů umožňuje vytvořit proaktivní prostředí pro úspěch v jakékoli oblasti života, včetně překonání krize:

—	jasná VIZE s realistickým POSLÁNÍM a dosažitelnými CÍLI;

—	PROJEKT založený na SPOLEČNÉM ÚČELU/IDENTITĚ;

—	ZAMĚŘENÍ a PROAKTIVNÍ PŘÍSTUP;

—	VEDENÍ, které podporuje individualitu, spolu se silnými společnými HODNOTAMI.

5. 10 KLÍČOVÝCH KROKŮ – seznam možných činností k vytvoření příznivého prostředí

Růst nevzniká ve vzduchoprázdnu; jsou k němu zapotřebí podobně smýšlející lidé, sítě a zainteresované strany. Vytvoření tradice ve společnosti, na pracovišti a v domovech v konečném důsledku umožní podnikání jednotlivcům a organizacím, včetně podpory tvorby pracovních míst prostřednictvím malých společností a zlepšení nabídky kvalifikovaných pracovníků. Zainteresované strany – zaměstnavatelé, odbory, nevládní organizace, veřejný sektor a činitelé přijímající rozhodnutí – se budou muset společně zabývat kulturní změnou a zajistit, aby z „podnikatelské kultury“ mohli těžit VŠICHNI, což nejen přispěje k překonání krize, ale také k řešení dlouhodobých problémů planety.

5.1 Je třeba prosazovat jasnou jednotnou vizi pro Evropu (6), se strategií a konkrétními cíli. Její součástí musí být politické vedení mající povinnost skládat účty ze své činnosti, odpovědnost a smysl pro realitu. Je zapotřebí znovu oživit a doplnit projekt jednotného trhu, který přinese hospodářský blahobyt pro všechny, zvýšenou mobilitu, nové dovednosti, obchodní příležitosti a širší výběr. Podnikání pro všechny se musí stát průřezovým tématem všech sektorů politiky.

5.2 Odborná příprava v oblasti podnikání po celé Evropě v rámci školních osnov a jako součást celoživotního učení stále ještě vyžaduje skutečný závazek ze strany vedoucích představitelů. Podpora ambicí a význam tvořivosti a podnikání musí být ceněny a nesmí být zaměňovány s generací orientovanou na obchod či na zisk. Tvořivost se rozvíjí učením ve formálních a neformálních systémech. Vzdělavatelé musí být plně zapojeni, aby byla zajištěna správná informovanost. Učitelé se mohou stavět zamítavě k úzké definici podnikání, jako např. v začínajících podnicích, ale vstřícněji akceptovat širší pojetí podnikavosti jako klíčové kompetence pro život. K začlenění „podnikatelského ducha“ do školního prostředí lze využít „schodiště k podnikání“ (entrepreneurial staircase) k rozvíjení aktivit a výuky (7).

5.2.1 Učitelé potřebují průkopnické výukové metody, experimentální učení a mechanismy, aby studentům předali aktuální kompetence a technologie držící krok s globalizací. Musí sami sebe chápat jako „zprostředkovatele“ napomáhající studentům, aby získali větší nezávislost a sami se angažovali v učení. Efektivní vzdělávání učitelů, výměna osvědčených postupů a sítě (8), jakož i metodiky a nástroje mohou učitelům napomoci v adaptaci na všechny styly výuky. V zájmu podpory přenosu znalostí by mohla být zvážena partnerství se zaměstnavateli, odbory a nevládními organizacemi.

5.3 Tvorba příležitostí pro organizovanou mobilitu ve vzdělávání se musí stát přirozeným rysem každého Evropana. Přístup ke vzdělávání je klíčovým faktorem sociální soudržnosti, politického zapojení a výrazem občanství (9). EHSV by mohl zahájit diskusi se zainteresovanými stranami o ambiciózní iniciativě pro vzdělávací systém EU 21. století, kterou by později mohl předložit rozhodovacím orgánům EU.

5.3.1 Znalostní trojúhelník (vzdělávání, výzkum, inovace) hraje zásadní roli v podpoře růstu a zaměstnanosti pro budoucnost. Erasmus, Leonardo, Socrates a další programy musí být otevřené všem, s níže nastavenou přístupovou laťkou a menší administrativní zátěží a musí poskytovat správnou motivaci k účasti. EHSV doporučuje zavést Europass, do nějž by se zaznamenávaly všechny v Evropě absolvované vzdělávací aktivity.

5.4 Pro rozvoj produktivní společnosti je třeba vést Evropany k překonání neochoty nést riziko, podporovat u nich proaktivní přístup a kulturu „posouzeného“ rizika. Přínos a výhody plynoucí společnosti z tvořivosti a inovace by se měly podporovat a současně je nutné cíleně usilovat o odklon od negativní kultury neúspěchu, jež v současnosti v Evropě převládá.

5.4.1 Musí se uvažovat o inovačních mechanismech pro přístup k financování. Mohly by zahrnovat mikroúvěrové mechanismy (PROGRESS, ESF, JASMINE, JEREMIE a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace) a mikropůjčky pro úvěrová družstva a projekty společenství (10). Tyto nástroje mohou podporovat nejen podnikatele, ale také udržitelnost iniciativ orientovaných na společenství a rozvoj, zejména pro nevládní organizace.

5.4.2 Existující nástroje na podporu inovací je zapotřebí přizpůsobit, aby odrážely její měnící se podstatu (otevřená inovace v oblasti služeb orientovaná na uživatele). K mechanismům, které mohou urychlit transformaci znalostí v komerčně využitelné výrobky, patří zvládnutí a omezení komplexnosti opatření, zvýšení jejich flexibility, usnadnění spolupráce a zajištění rychlejšího přístupu k fondům.

5.5 Podpora velkých podniků jako tvůrců a hnací síly podnikatelského ducha. Kompetence a talent všech pracovníků musí být ceněny, jelikož pracovní síla v sobě skrývá mnohé praktické a intelektuální dovednosti. Rozpoznávání kompetencí a skrytých dovedností by mělo být podporováno spolu s rozvojem nových nástrojů na podporu této činnosti.

5.5.1 Je třeba lépe podporovat a povzbuzovat možnosti pracovního umístění a učňovská místa pro studenty a nezaměstnané.

5.5.2 Rozvoj podnikového rámce pro zřizování podniků vzniklých odštěpením (spin-offs), kde velký podnik inovátory podporuje, vede a nabízí jim trží příležitosti, by mohl být využit k tržnímu uplatnění dosud nevyužitých patentů. Pro rozvoj vztahů a propagaci optimálního pracovního prostředí je nutné zvážit opatření na podporu výborů sociálního dialogu a sociálních partnerů, aby se ujaly posouzení dopadu evropské strategie zaměstnanosti a strategie Evropa 2020 a přispěly k nim.

5.6 K ospravedlnění investic je nutné provést hodnocení dlouhodobých cílů evropských projektů. To by mělo zahrnovat posouzení udržitelnosti projektů, možnosti komerčního využití úspěšných závěrů a další zužitkování výsledků ku prospěchu širší společnosti.

5.6.1 Zde by mohly být rovněž využity mezigenerační a víceodvětvové projekty, včetně klastrů, jež by umožnily koncentraci zkušeností a nových myšlenek ke sdílení nových dovedností, řemeslných pracovních postupů, znalostí a sítí prostřednictvím vztahů odborného vedení. Ochranu životního prostředí zviditelní podpora projektů udržitelné ekonomiky se „zelenými“ podnikateli, kteří jsou si vědomi problémů v oblasti změny klimatu, energetiky a nedostatku fosilních paliv.

5.7 Prosazování iniciativ společenství a aktivního občanství na podporu projektů ve prospěch společenství a/nebo stimulovaných společenstvím, s evropskou perspektivou. Tento přístup by měl zohlednit různorodost a obzvláště zranitelné skupiny a mohl by být doplněn o evropský mechanismus dobrovolné certifikace pro sociální odpovědnost podniků a přezkoumat možnosti pro iniciativy Unie.

5.8 Pevný závazek k provádění politik má zásadní význam pro podporu prostředí příznivého pro podnikatele, kteří chtějí začít podnikat. 98 % všech podniků v EU tvoří malé a střední podniky a s touto dlouholetou tradicí rozvoje malých a středních podniků je nutné zachovat a zlepšit rámec EU (11).

—

Small Business Act pro Evropu a zásada Zelenou malým a středním podnikům stále ještě vyžadují pevný závazek v mnoha členských státech, neboť jejich angažovanost neodpovídá požadavkům v období krize. Musí se řešit větší přístup a zapojení malých a středních podniků do projektů a veřejných zakázek EU, s otevřenými trhy, jež podporují růst podnikatelů. Interaktivní prostředí lze vytvořit pomocí inkubátorů, klastrů, vědeckých a technologických parků a partnerství s akademickým světem. Součástí tohoto přístupu by mohlo být JEDNOTNÉ KONTAKTNÍ MÍSTO EU jako zdroj informací pro podnikání ve všech odvětvích.

—	Bude nutné uvažovat o vytvoření sítě sociální bezpečnosti pro osoby samostatně výdělečně činné, která zohlední specifické aspekty řízení podniků, zejména v oblasti mateřské dovolené, péče o děti a uzavření podniku.

—	Rada by měla přijmout statut evropské soukromé společnosti pro malé a střední podniky, čímž by podpořila projekt jednotného trhu a usnadnila těmto podnikům přeshraniční spolupráci. Tento projekt, k jehož přípravě dal EHSV podnět, vytváří evropskou identitu pro nové podnikatele.

—

Zlepšení informovanosti a větší podpora programu Erasmus pro mladé podnikatele (12). Je třeba nalézt řešení umožňující přilákat větší počet hostitelských podniků a uznat jejich přínos, aby tento projekt měl skutečný dopad. Jeho součástí by mohla být cena „Evropští podnikatelé“, značka EU nebo účast ve výrazně viditelných akcích. Na rozdíl od pracovníků lze u podnikatelů provádět validaci dovedností pouze zřídka, a podnikatelům se tedy za jejich přispění nedostává od společnosti uznání.

5.9 Využití odborných znalostí zřízením platformy pro diskusi zainteresovaných stran, která by podpořila evropského ducha a kulturu inovací a tvořivosti. Podpora spolupráce mezi zainteresovanými stranami by umožnila formulovat koordinovaná a průřezová politická doporučení k tématům jako je zlepšení vztahů mezi akademickou obcí a průmyslem, inovace v obchodním a neobchodním prostředí, mobilita výzkumných pracovníků, využití strukturálních fondů, světové osvědčené postupy a zřízení rámce pro řešení naléhavých otázek. Občanský dialog podporující podnikatelského ducha na regionální úrovni může šířit evropský podnikatelský profil odpovídající 21. století.

5.10 Podpora nové kultury prostřednictvím médií se sítí velvyslanců a úspěšných příkladů. Je třeba šířit kulturu, která uznává podnikatelské smýšlení a podporuje iniciativy v oblasti začínajících podniků, rostoucích podniků, sociálních podnikatelů, inovace ve veřejném sektoru, tvořivost na pracovišti, plánování uspořádání dědictví a zapojení zaměstnanců. Nová kultura podnikání v Evropě vyžaduje vedení a prosazování prostřednictvím mluvčích a „velvyslanců“.

6. Krize je podnětem k tomu, aby Evropa nejen rozpoznala potenciál svých občanů, ale také v nich pěstovala podnikatelského ducha a smýšlení.

6.1 Tato krize není jedinou, které bude Evropa čelit. Ve snaze zajistit připravenost Evropy na budoucí výzvy je nutné pomocí 10 klíčových kroků vytvořit impuls, který bude mechanismem pro další vývoj. K tomu patří:

—	akční plán;

—	pracovní skupina pro evropské podnikání;

—	platforma zainteresovaných stran;

—	evropský summit a summit G20 o podnikání;

—	inovovat Evropu (Evropa 2020).

6.1.1 EHSV by v blízké budoucnosti mohl tyto myšlenky se zainteresovanými stranami rozpracovat.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2005) 548. Bod 7 přílohy.

(2) Audretsch, D. B. a R. Thurik (2001), Linking Entrepreneurship to Growth (Vazby mezi podnikáním a růstem), OECD Science, Technology and Industry Working Papers, 2001/2, vydavatelství OECD. doi: 10.1787/736170038056.

(3) EUCIS-LLL Barcelona 2010.

(4) Bornholme, Dánsko.

(5) Hillman 1997.

(6) Občané si musí být vědomi, že:

I.	vizí pro Evropu je vytvoření Spojených států evropských, které respektují všechny kultury a jazyky a jsou otevřeny světu;

II.	síla Evropy spočívá ve vytvoření společného a pokojného celku po stoletích válek a konfliktů;

III.	EU je prosperující politický celek, který nabízí maximum příležitostí pro realizaci snů jednotlivců a snů kolektivních;

IV.	být Evropanem znamená sdílet společné hodnoty, především cennou směs individuálních hodnot (výkonnost) a kolektivních hodnot;

V.	přínos evropského občanství spočívá v možnosti využívat evropský rozměr v oblasti kulturní, hospodářské i vědecké a rozvíjet u každého jednotlivce dovednosti a kvalifikace pro budoucnost jeho vlastní i těch ostatních.

(7) Úř. věst. C 309, 16.12.2006. s. 110.

(8) Towards greater cooperation and coherence in entrepreneurship education (Směrem k větší spolupráci a koherenci v podnikatelském vzdělávání) EK, březen 2010.

(9) BIG ISSUE, ACAF, Španělsko.

(10) Stránky www.european-microfinance.org uvádějí příklady projektů společenství a projektů sociálního začleňování založených na podnikání.

(11) Malé a střední podniky bývají často považovány za největší skupinu podnikatelů. Doporučení na podporu jejich růstu vydala Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) a Evropské sdružení řemesel a malých a středních podniků (UEAPME) a EHSV v mnoha stanoviskách.

(12) Program GŘ Evropské komise pro podniky a podnikání – Erasmus pro mladé podnikatele.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/51

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Reakce EU na změny v poměru globálních hospodářských sil (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/10

Zpravodaj: pan Brian CALLANAN

Dne 18. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Reakce EU na změny v poměru globálních hospodářských sil (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 135 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropské členské státy prodělaly nejhorší hospodářskou krizi od 30. let 20. století a zotavení z ní je stále nejisté, křehké a zranitelné. Globální rovnováha se po největší krizi od konce 2. světové války změnila a Evropa musí v této nové struktuře znovu určit své postavení a strategie. Vzhledem k tomu, že 85 % obchodu Evropy probíhá na jejím vlastním trhu, budou některé odpovědi na nové výzvy nalezeny v jejím rámci. Rozšíření vnitřní poptávky je pro udržitelnou Unii rozhodující, chce-li se vyrovnat s globálními výzvami. EHSV na toto téma vypracoval řadu stanovisek. Toto stanovisko se zabývá vnějším rozměrem reakcí EU na celosvětovou hospodářskou krizi – určením nového postavení Evropy na celosvětovém trhu. Zkoumá změny v hospodářské výkonnosti EU na globálních trzích a mezinárodní dopady vzestupu Číny a dalších rozvojových ekonomik, ke kterému došlo v nedávné době; klade otázky, jejichž cílem je podnítit analýzu těchto témat a diskusi o jejich důsledcích pro politické a obchodní vztahy EU se zbytkem světa; přináší také nápady a myšlenky občanské společnosti související s diskusí o politikách, jejíž závěry budou mít dalekosáhlé důsledky.

1.2 Evropa čelí zásadním výzvám – musí reagovat na závratné změny v globálních hospodářských, politických a obchodních vztazích, jež tato recese urychlila. Musí se při tom přizpůsobit prostřednictvím: stimulace růstu; tvorby většího počtu lepších pracovních míst a přeměnou ekonomiky na zelenější a inovativnější; dosažení cíle strategie Evropa 2020, jež spočívá v 75 % míře zaměstnanosti, a zajištění toho, aby do něj byly zahrnuty rizikové skupiny jako mládež, ženy, osoby středního věku a osoby se zdravotním postižením.

1.3 Doposud vynaložil evropský projekt nejvíce energie na interní otázky: budování jednotného trhu, organizování institucí, pře o peníze, nekonečná vyjednávání o smlouvách. Aby byla tato recese překonána a došlo k úspěšné reorganizaci, a mohly se tak řešit výzvy 21. století, musí se následující desetiletí vyznačovat tím, že se Evropa rozhlédne kolem sebe. Při tom si musí být EU více vědoma a lépe reagovat na vývoj situace, který určuje zejména nová interakce mezi USA a Čínou a vliv mocných skupin rozvojových zemí, jako je skupina BRIC.

1.4 Pokud tak učiní, má Evropa, jak pravil předseda Komise Manuel Barroso, „zdroje, inteligenci, potřebné schopnosti, historii a lidské, intelektuální a kulturní zdroje“ potřebné k úspěchu.

1.5 Komise se ve svém pracovním programu zavazuje ke: snížení překážek pro mezinárodní obchodní výměny a tok investic; dokončení stávajících bilaterálních jednání; zlepšení vymáhání stávajících dohod a realizaci iniciativ na otevření obchodu rostoucím oblastem, jako jsou špičkové technologie, služby a environmentální služby.

1.6 Znepokojujícím trendem je fakt, že Evropa není na špičce v žádném z odvětví vyspělých technologií, ani nemá v této technologické oblasti dost významných podniků, aby mohla vhodně využít klíčové technologie budoucnosti.

1.7 EHSV upozorňuje na význam otázek stojících mimo striktně vymezený tematický okruh tohoto stanoviska, souvisejících se škodlivým protekcionismem a reagujících na změnu klimatu, jako například: stimulace podnikavých a globálně zaměřených začínajících podniků; podpora inovací v zavedených podnicích; podpora odvětví se strategickým významem pro Evropu; zvážení vývozního potenciálu veřejných služeb jako zdravotnictví či vzdělávání; a vyzývání měst EU k vytváření partnerství po celém světě.

1.8 Důsledkem celosvětové recese bylo zvýšení atraktivity protekcionistických politik. Generální ředitel Světové obchodní organizace, pan Pascal Lamy, varoval, že země musí tomuto pokušení odolat.

1.9 Pokud jde o vnější záležitosti, je třeba úspěšně ukončit jednací kolo z Dohá, ale to se ukazuje jako velmi složité. Mezitím EU připravuje nové soukolí bilaterálních vztahů a dohod s rozvinutými i rozvojovými zeměmi, jež budou čím dál tím více ovlivňovat komplexní obchodní politiky.

1.10 Mezi další důležité cíle politiky EU patří: reciproční charakter těchto nových bilaterálních dohod EU, pokud možno s dopadem na energetickou bezpečnost; zajištění flexibility a adaptability pravidel vzhledem k rychle se měnícím okolnostem; odstranění necelních překážek včetně těch, které „přesahují hranice“, transparentnost pracovních a jakostních standardů podle pravidel MOP; dohody o volném obchodu pro environmentální zboží a služby.

1.11 Multilaterální dohody v oblasti životního prostředí se musí citlivě kloubit s dohodami v oblasti systému mezinárodního obchodu, tak aby se vzájemně podporovaly, a nikoliv narušovaly.

1.12 Energetická bezpečnost je pro EU jedním z ústředních témat souvisejících s výzvou v podobě změny klimatu. K tomu se lze postavit například kombinací: vyjednání dohod o vnějších dodávkách (jako tomu již je v kontextu bilaterálních obchodních dohod); prodeje odborných znalostí a technologie pro posílení infrastruktury, jako jsou „inteligentní sítě“ nebo nová generace technologií pro výrobu elektrické energie využívající jiné suroviny než fosilní paliva; sdílení nově vyvíjených technologií – s cílem napomoci splnění stávajících 20 % cílů EU v oblasti alternativních zdrojů energie – a hledání příležitostí pro vývoz odborných znalostí za účelem rozvoje a rozšíření pobídek pro snížení emisí uhlíku.

1.13 S tím, jak roste vzájemná závislost a provázanost na celém světě, je třeba se přidat ke způsobu myšlení vlastnímu tvůrcům politik. Vzájemné působení evropského jednotného trhu a obchodní politiky nikdy nebylo důležitější. Stejně tak zaručení požadovaných konzultací v rámci EU a mezi jejími institucemi a s jejími členskými státy, jež podporují a posilují účinný rozvoj, dojednání a provedení flexibilnější obchodní politiky.

1.14 Pokud jde o lidský rozměr, je třeba vyvrátit strach a nejistotu vyvolané změnami v hospodářské síle. Organizovaná občanská společnost má příležitost a povinnost pomáhat lidem, politikům a ekonomikám vypořádat se se změnami.

1.15 První strategickopolitickou reakcí EU na recesi a měnící se poměr globálních hospodářských sil je nová strategie Komise Evropa 2020. Pro to, aby byla tato strategie úspěšná, bude zapotřebí koordinovaná reakce Evropy, společně se sociálními partnery a občanskou společností (citace z úvodu pana Barrosa ke sdělení o strategii Evropa 2020). V reakci na změny v poměru globálních hospodářských sil se musí EU pro dosažení vysoké hospodářské výkonnosti a sociální soudržnosti spolehnout na své partnerství mezi státem a organizovanou občanskou společností.

1.16 Komise však má málo přímých nástrojů na ovlivnění jejího pokroku; odpovědnost zůstává z velké části na vládách členských států, jež v současné době ve svých zemích čelí zvýšenému finančnímu, politickému a sociálnímu tlaku.

2. Úvod

2.1 „Evropské členské státy prodělaly nejhorší hospodářskou krizi od 30. let 20. století […] a zotavení z ní je stále nejisté, křehké a zranitelné.“ (1) Globální rovnováha se po největší krizi od konce 2. světové války změnila a Evropa musí v této nové struktuře znovu určit své postavení a strategie. Vzhledem k tomu, že 85 % obchodu Evropy probíhá na jejím vlastním trhu, budou některé odpovědi na nové výzvy nalezeny v jejím rámci. Rozšíření vnitřní poptávky je pro udržitelnou Unii rozhodující, chce-li se vyrovnat s globálními výzvami. EHSV na toto téma vypracoval řadu stanovisek (2). Toto stanovisko se zabývá vnějším rozměrem reakce EU na celosvětovou hospodářskou krizi – určením nového postavení Evropy na celosvětovém trhu. Zkoumá změny v hospodářské výkonnosti EU na globálních trzích a mezinárodní dopady vzestupu Číny a dalších rozvojových ekonomik, ke kterému došlo v nedávné době; klade otázky, jejichž cílem je podnítit analýzu těchto témat a diskusi o jejich důsledcích pro politické a obchodní vztahy EU se zbytkem světa; přináší také nápady a myšlenky občanské společnosti související s diskusí o politikách, jejíž závěry budou mít dalekosáhlé důsledky.

2.2 Evropa je závislá na globální ekonomice a v současné době ovládá mnoho z jejích trhů, ale jak dlouho tomu tak ještě bude? V roce 1800 žilo v Evropě a jejích územích v „Novém světě“ 12 % celosvětové populace a připadalo na ni přibližně 27 % celosvětových příjmů. Tato převaha dosáhla svého vrcholu v roce 1913, kdy tyto „rozvinuté“ ekonomiky představovaly 20 % světové populace, avšak připadalo na ně více než polovina světových příjmů (tedy přes 50 %). Dnes odpovídá podíl obyvatel opět 12 % a dále klesá, avšak udržujeme si přibližně 45 % celosvětových příjmů. (3)

EHSV se domnívá, že pro účinné řešení dopadu změn, ke kterým v poslední době dochází na celosvětových trzích, by se tvůrci politik měli více zaměřit na nové skutečnosti v oblasti obchodních vztahů Evropy se světem a zejména na výkonnost jejího vývozu.

3. Kontext

3.1 Evropský obchod

3.1.1 Celkový objem evropského vývozu se odhaduje přibližně na 1,3 bilionů USD. Pokud nepočítáme obchodní výměny mezi členskými státy, připadlo na EU v roce 200816 % celkové výše světového vývozu, přičemž hlavními obchodními partnery EU byly USA, Rusko, Švýcarsko, Čína a Turecko.

3.1.2 V globalizovaném světě, ve kterém jsou země EU hlavními subjekty důležitých trhů, musí politiky, jež řídí mezievropské státní vztahy, reagovat na celosvětové dění, jako je dopad vzrůstající ekonomické síly obchodních partnerů Číny, Indie a Brazílie na politické vztahy. Jak by se však měla Evropa přizpůsobit? Tak, že přijme významnější úlohu ve světovém dění? Či opačným přístupem, kdy by přijala rapidně se prosazující nové globální paradigma, v němž má hlavní slovo nová G2: Washington a Peking?

3.1.3 Komise ve svém pracovním programu uznává, že mezinárodní obchod je v Unii hnací silou růstu zaměstnanosti a investic, a zavazuje se ke: snížení překážek pro mezinárodní obchodní výměny a tok investic; dokončení stávajících bilaterálních jednání; zlepšení vymáhání stávajících dohod a realizaci iniciativ na otevření obchodu rostoucím oblastem, jako jsou špičkové technologie, služby a environmentální služby. Kritickou oblastí bude zlepšení bilaterálních vztahů s USA, Čínou, Japonskem a Ruskem.

3.2 Evropský obchod v globální ekonomice

3.2.1 Recese mění konstelaci globálních hospodářských sil. V letech 2000 až 2007 rozšířily rozvíjející se ekonomiky, a zejména Čína, svou investiční základnu a v současné době jsou v čele globální obnovy ekonomiky tažené především růstem vývozu (např. 17,7 % v prosinci 2009). Ve stejném období byla vývozní výkonnost EU nerovnoměrná a došlo k významným ztrátám na některých dynamických trzích, zejména v Asii a Rusku.

3.2.2 Celková obnova ekonomiky tažená vývozem je v Číně realitou, EU v to však zatím pouze doufá. Komise předpokládá, že vývoz poroste v roce 2010 o 5 % a v roce 2011 o 5,1 %, k čemuž významně napomůže snížení relativní hodnoty eura vůči našim obchodním partnerům; to ovšem neznamená ani není považováno za stimulaci obnovy národních ekonomik kromě zemí jako Německo nebo Irsko, jež jsou do mezinárodního obchodu již silně zapojeny (4).

3.2.3 Zpráva Evropské komise konstatovala, že výkonnost EU v oblasti vývozu výrobků vyspělé technologické úrovně byla slabá, což vzbudilo obavy ohledně schopnosti Evropy udržet kvalitu a inovace výrobků na špičkové úrovni (5). Výkonnost EU v oblasti služeb se rovněž zhoršila, přičemž v letech 2004–2006 došlo ke snížení podílu na trhu. Tento trend je stejně znepokojující jako fakt, že Evropa není na špičce v žádném z odvětví vyspělých technologií ani nemá v této technologické oblasti dost významných podniků, aby mohla vhodně využít klíčové technologie budoucnosti.

3.2.4 Navzdory těmto slabinám je EU přední obchodní silou v oblasti služeb, hlavním vývozcem a druhým největším dovozcem zboží a nejdůležitějším zdrojem i příjemcem přímých investic na světě. Proto je pro Evropu zásadně důležité udržet a posílit svou pozici na globálním obchodním kolbišti; to však bude vyžadovat nové smýšlení pevně usazené v realitě odlišného a mnohem složitějšího globálního obchodního prostředí.

3.2.5 EHSV upozorňuje na význam otázek stojících mimo striktně vymezený tematický okruh tohoto stanoviska, souvisejících se škodlivým protekcionismem a reagujících na změnu klimatu, jako například: stimulace podnikavých a globálně zaměřených začínajících podniků; podpora inovací v zavedených podnicích; podpora odvětví se strategickým významem pro Evropu; zvážení vývozního potenciálu veřejných služeb jako zdravotnictví či vzdělávání; a vyzývání měst EU k vytváření partnerství po celém světě.

3.3 Znovunastolení rovnováhy v rámci hospodářských sil a v politice

3.3.1 Bankrot společnosti Lehman Brothers, jedné z nejstarších investičních bank z Wall Street, a následný chaos na trzích, jehož součástí byl nejstrmější úpadek světové výroby od 2. světové války, způsobil volný pád světové ekonomiky. Státní zásah zabránil dominovému efektu v globálním bankovním systému, ale nemohl zabránit tomu, aby se prudce a rychle snížily kapitálové toky.

3.3.2 Obchod pocítil důsledky okamžitě – došlo k omezení úvěrů a propadly se spotřební výdaje, což společnosti dohnalo ke snížení produkce. Závažnost těchto změn se však u různých obchodních bloků významně lišila, přičemž Čína se vzpamatovala nejrychleji, k čemuž jí velmi pomohlo rozhodnutí vlády přijmout daňová opatření, jež znamenala finanční injekci pro čínské hospodářství ve výši 580 miliard USD, za účelem stimulace rychlé obnovy.

3.3.3 V březnu 2009 byla v Pekingu, Londýně, Washingtonu a Frankfurtu přijata politická opatření. Vedoucí činitelé G20 přislíbili finanční podporu ve výši 1 bilionu USD od MMF a Světové banky, aby na světové úrovni poskytli stejnou míru podpory jako jednotlivé státy. Na této schůzi započalo období nových mocných či vlivných aktérů na mezinárodní úrovni, které znamená nový světový hospodářský řád a radikální změnu hospodářských vztahů s možnými zásadními dopady na obchodní politiku EU.

3.3.4 Zemím s nadměrnou spotřebou, jako USA, bylo doporučeno omezit spotřebu, zatímco země s přebytkem úvěrů a měnových rezerv byly vyzvány k podpoře spotřební poptávky. Byly vyzdviženy udržitelné a vyrovnané směry globální ekonomiky a zdůrazněno to, že užší spolupráce se zbytkem světa je ve vlastním zájmu EU.

3.3.5 Navzdory nedávnému návratu k růstu existují důvody pro to, abychom zůstali ostražití. Ekonomové si stále nejsou jisti budoucím vývojem světové ekonomiky. O tom, kdy a jak odstranit fiskální stimulační opatření, o jejich dosavadních účincích a dlouhodobé udržitelnosti panují otázky. Možná sice byl znovu nastolen růst, ale existuje také „recese na lidské úrovni“ (6). Vysoká nezaměstnanost znamená, že světoví političtí činitelé složitě hájí liberální obchod z politického, intelektuálního i interního hlediska.

3.3.6 V reakci na tento obrat v poměru globálních hospodářských sil je nutno při rozhodování na úrovni EU: rychle se přizpůsobit důsledkům; rozvinout k tomu potřebné nové smýšlení; jednat kolektivně, a to jednotněji, promyšleněji a rychleji; podporovat příležitosti k vytváření pracovních míst, jako je například „zelená ekonomika“; pomáhat podnikům s rekvalifikací pracovníků; poskytnout těm, kdo ztratili pracovní místa, nové nástroje pro adaptaci na nové možnosti – při minulých strukturálních změnách se totiž ukázalo, že podpora jedinců v adaptaci je nejúčinnější politickou reakcí (7).

4. Dvě klíčové otázky

4.1 Protekcionismus

4.1.1 Důsledkem celosvětové recese bylo zvýšení atraktivity protekcionistických politik. Generální ředitel Světové obchodní organizace pan Pascal Lamy varoval, že země musí tomuto pokušení odolat (8). EU získala nejvíce na transparentních a vymahatelných pravidlech, která spravedlivě a objektivně podporují a usnadňují konkurenční obchodní prostředí. Podle evropského komisaře pro obchod Karla De Guchta však hlavní obchodní partneři Unie zatím během současné hospodářské krize zavedli v oblasti obchodu 280 restriktivních opatření. Existují obavy, že by se tato opatření mohla stát novou a trvalou součástí celkového obchodního rámce.

4.1.2 Jednou z nejvýznamnějších překážek obchodu je v současné době uměle udržovaný nízký kurz čínského renminbi neboli yuanu, což vláda považuje za způsob zajištění toho, aby byl čínský vývoz konkurenceschopnější. Je to závažná překážka pro volný a spravedlivý obchod, a nedávné kroky zaměřené na zmírnění situace jsou tedy vítané, ale zapotřebí jsou rovněž dlouhodobé a udržitelné změny politik směnných kurzů čínské vlády.

4.1.3 Stimulační balíčky napomáhají hospodářskému růstu tím, že posilují poptávku, avšak jejich prvotním cílem je pomoci místním podnikům. Vedlejším produktem by mohlo být pozvednutí nekonkurenceschopných odvětví. Pravidla hospodářské soutěže a státní podpory staví EU do silné pozice, z níž může koordinovat úsilí tak, aby k tomuto nedošlo, přičemž plně funkční jednotný trh vylučuje potenciálně škodlivý protekcionismus.

4.1.4 Pokud jde o vnější záležitosti, je třeba úspěšně ukončit jednací kolo z Dohá, ale to se ukazuje jako velmi složité. Mezitím EU připravuje nové soukolí bilaterálních vztahů a dohod s rozvinutými i rozvojovými zeměmi, jež budou čím dál tím více ovlivňovat komplexní obchodní politiky.

4.1.5 Mezi další důležité cíle politiky EU patří: reciproční charakter těchto nových bilaterálních dohod EU, pokud možno s dopadem na energetickou bezpečnost; zajištění flexibility a adaptability pravidel vzhledem k rychle se měnícím okolnostem; odstranění necelních překážek včetně těch, které „přesahují hranice“, transparentnost pracovních a jakostních standardů podle pravidel MOP; dohody o volném obchodu pro environmentální zboží a služby (9).

4.1.6 Vzhledem k přijetí Lisabonské smlouvy probíhá reforma rozhodovacích procesů Evropské unie, včetně rozšíření spolurozhodovacího procesu na Evropský parlament v klíčových politických oblastech se zahrnutím obchodu. Je důležité, aby pravidla těchto nových procesů zahrnujících Radu, Parlament a Komisi vyústila v rychlejší a flexibilnější reakce, jež zlepší schopnost Unie účinně a koherentně řešit strategické potřeby vysoké úrovně i každodenní drobnosti v oblasti obchodu.

4.2 Změna klimatu

4.2.1 V Evropě nyní panuje konsensus o tom, že pokud jde o změnu klimatu, je třeba okamžitě jednat. Nápadným důsledkem globalizace je vzájemná závislost, kterou stimuluje. Pokud změna klimatu nebude usměrněna, zatíží budoucí generace a naruší globalizaci, což způsobí náhlá zvyšování cen zdrojů a environmentální katastrofy, a to především v rozvojových zemích. Proto je změna klimatu ekonomickým problémem a má významný obchodní rozměr.

4.2.2 EU se postavila do čela mezinárodního procesu snah o omezení globálního oteplování v rámci Kjótského protokolu. Výsledky kodaňského summitu o změně klimatu byly narušením evropských snah o posílení mezinárodní spolupráce zejména s rozvíjejícími se ekonomikami, jejichž emise do roku 2020 převýší emise rozvinutých zemí. EU je rovněž znepokojena tím, že ve fázi, v níž se v současné době nachází změna klimatu, budou nejvíce postiženi ti celosvětově nejchudší; EU proto musí připravit komplexní, realistickou a funkční politickou odpověď, aby tak předešla nebezpečí, že budoucí generace budou zakoušet negativní sociální a hospodářské důsledky, kterým by se dalo vyhnout.

4.2.3 Zařazením tématu změny klimatu do obchodní a do rozvojové politiky EU by vznikly náklady a také omezení v souvislosti s plněním cíle, jehož nelze dosáhnout, pokud se nezapojí také další velké obchodní bloky (10). Multilaterální dohody v oblasti životního prostředí se musí citlivě kloubit s dohodami v oblasti systému mezinárodního obchodu, tak aby se vzájemně podporovaly, a nikoliv narušovaly. Je tedy rozumné stát v čele, pokud ostatní nebudou povinni následovat, ani je k tomu nelze přimět? Je snad možné přimět Čínu k tomu, aby nahradila svůj model „platí spotřebitel“ za model EU „platí výrobce“, aby tak zaručila snížení emisí uhlíku (11)? Nebo zastavit nutkání Wall Street, který se s pomocí Washingtonu snaží postavit do čela výrazně rozšířeného mezinárodního trhu pro obchodování s emisemi uhlíku?

4.2.4 Energetická bezpečnost je pro EU jedním z ústředních témat souvisejících s výzvou v podobě změny klimatu. Zatímco jednotlivé členské státy jsou v přední linii, pokud jde o řešení této otázky, existuje zde skutečný a významný unijní rozměr, zejména v kontextu obchodu. K tomu se lze postavit například kombinací: vyjednání dohod o vnějších dodávkách (jako tomu již je v kontextu bilaterálních obchodních dohod); prodeje odborných znalostí a technologie pro posílení infrastruktury, jako jsou „inteligentní sítě“ nebo nová generace technologií pro výrobu elektrické energie využívající jiné suroviny než fosilní paliva; sdílení nově vyvíjených technologií – s cílem napomoci splnění stávajících 20 % cílů EU v oblasti alternativních zdrojů energie – a hledání příležitostí pro vývoz odborných znalostí za účelem rozvoje a rozšíření pobídek pro snížení emisí uhlíku.

5. Reakce

5.1 Řešit výzvy a využít příležitostí

5.1.1 Pro tvorbu příležitostí pro evropský obchod je zapotřebí říci si pravdu o výzvách, které před EU, její instituce a členské státy staví odlišné globální prostředí. Institucionální reformy zavedené Lisabonskou smlouvou musí být dle názoru EHSV provedeny ještě za užší spolupráce a s vyšší účinností, a to s cílem reagovat na výzvy v podobě hledání nových inovativních způsobů, jak si udržet již dosažené úspěchy EU a dosáhnout budoucích cílů (12). Aby byla opatření účinná, musí se jednat na základě holistického přístupu vycházejícího z vysokého stupně moderních znalostí, přehledu a povědomí.

5.1.2 S tím, jak roste vzájemná závislost a provázanost na celém světě, je třeba se přidat ke způsobu myšlení vlastnímu tvůrcům politik. Vzájemné působení evropského jednotného trhu a obchodní politiky nikdy nebylo důležitější. Stejně tak zaručení požadovaných konzultací v rámci EU a mezi jejími institucemi a s jejími členskými státy, jež podporují a posilují účinný rozvoj, dojednání a provedení flexibilnější obchodní politiky.

5.1.3 Pokud jde o lidský rozměr, je třeba vyvrátit strach a nejistotu vyvolané změnami v hospodářské síle. Organizovaná občanská společnost má příležitost a povinnost pomáhat lidem, politikům a ekonomikám vypořádat se se změnami. Provádění protekcionistických politik s ohledem na změny v poměru globálních sil bychom mohli přirovnat k pokusu krále Knuta zastavit příliv. Pomáhat jedincům, podnikům a vládám přizpůsobit se novým skutečnostem je účinný způsob, jak přemoci strach a nejistotu. Například nízká evropská porodnost a stárnoucí obyvatelstvo přinášejí mnoho významných a závažných strukturálních výzev, s nimiž je třeba se vypořádat.

5.1.3.1 Nejdůležitějším politickým cílem je – v souladu s cíli strategie Evropa 2020 – zvýšení míry zapojení pracovní síly. Jistým prostředkem pro jeho dosažení by byla péče o děti dostupná pro všechny rodiče, kteří o ni stojí. V praxi by to znamenalo, že by na pracovním trhu mohlo zůstat více žen. Spolu s tím by měly existovat dostatečně vysoké rodičovské příspěvky vyplácené po dostatečně dlouhou dobu. V důsledku těchto opatření by se měla zvýšit porodnost vzhledem k tomu, že by se snížila ekonomická zátěž rodičů.

5.1.3.2 Navíc vzhledem k tomu, že přistěhovalecké politiky nezaručují rozumné rozšíření nabídky pracovních sil, mají jednotlivé podniky vyvážející mimo EU závažné dilema: mají omezit svou expanzi, nebo přesunout provoz tam, kde je nabídka bohatá (13)? Z tohoto důvodu bychom považovali za rozumné, odůvodněné a naléhavě nutné zvážit přistěhovaleckou politiku EU, jež by byla komplexní a inkluzivní, jako reakci na demografické změny v Evropě.

5.1.4 První strategickopolitickou reakcí EU na recesi a měnící se poměr globálních hospodářských sil je nová strategie Komise Evropa 2020. Pro to, aby byla tato strategie úspěšná, bude zapotřebí koordinovaná reakce Evropy, společně se sociálními partnery a občanskou společností (citace z úvodu pana Barrosa ke sdělení o strategii Evropa 2020). V reakci na změny v poměru globálních hospodářských sil se musí EU pro dosažení vysoké hospodářské výkonnosti a sociální soudržnosti spolehnout na své partnerství mezi státem a organizovanou občanskou společností.

5.1.5 Iniciativa se však setká s mnoha stejnými potížemi, jakým byla vystavena Lisabonská strategie: její priority mohou být příliš rozmanité; problematické může být její provádění; Komise má málo přímých nástrojů na ovlivnění jejího pokroku; odpovědnost zůstává z velké části na vládách členských států, jež v současné době ve svých zemích čelí zvýšenému finančnímu, politickému a sociálnímu tlaku (14).

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox v nedávno zveřejněném novinovém článku „Europe must raise its game now not later“: http://www.irishtimes.com/newspaper/opinion/2010/0407/1224267827518.html.

(2) Viz mimo jiné: Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 10.; Plán evropské hospodářské obnovy (dodatkové stanovisko), Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s.149; Plán evropské hospodářské obnovy, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s.71; Lisabonská strategie po roce 2010, Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s.3.

(3) Historik Niall Ferguson v listu Financial Times (10.4.2010) v článku o reformě vyučování historie na středních školách ve Spojeném království.

(4) Evropská hospodářská prognóza jaro 2010 - European Economy 2 – 2010.

(5) Generální ředitelství pro obchod Evropské komise, Global Europe: EU Performance in the global economy: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2008/october/tradoc_141196.pdf (konzultována 4. února 2010).

(6) „Falling Flat: More Evidence that America is Experiencing a Jobless Recovery“, The Economist, k dispozici zde: http://www.economist.com/world/united-states/displaystory.cfm?story_id=15473802 (6. února 2010).

(7) Například ve stanovisku EHSV k tématu Plán evropské hospodářské obnovy (Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 149) se uvádí, že „ve světle očekávaného demografického vývoje se v rámci inteligentní restrukturalizace hospodářství musí usilovat o to, aby zaměstnanci nebyli propouštěni, ale udrženi v podniku, a aby se dále zvyšovala jejich kvalifikace, a při posilování ekonomiky tak byl k dispozici dostatek vzdělaných odborníků. Podpora pro nezaměstnané by měla být zahrnuta do programů rekvalifikace a zvyšování úrovně kvalifikace.“

(8) http://www.wto.org/english/news_e/sppl_e/sppl101_e.htm „Lamy warns on protectionism“ – zprávy WTO.

(9) Netýká se této agendy, avšak stálo by za zvážení v rámci diskuse o pravidlech v oblasti duševního vlastnictví.

(10) Skupina EHSV Zaměstnavatelé například nedávno uvedla, že zvýšený počet těžišť světových aktérů, která mezi sebou soupeří, dal vzniknout velmi komplexnímu soukolí bilaterálních a multilaterálních vztahů, která mimo jiné požadují opatření v oblasti nízkouhlíkových politik a politik zaměřených na úspory energie a ochranu otevřených trhů před skrytým protekcionismem. „A New Phase Ahead: Need for a Political and Economic Impetus“, strana 10. V angličtině k dispozici zde: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.group-1-statements&itemCode=9894.

(11) Z hlediska čisté logiky je velice těžké zcela pozici Číny odmítnout – proč by měla přijmout daň za výrobu zboží, jež je poté spotřebováváno v rozvinutých zemích, kde není zdaněno žádnou zvláštní spotřební daní související s emisemi uhlíku?

(12) Dobrým příkladem nezbytných inovací je skutečnost, že komisař Barroso nedávno vytvořil skupinu komisařů, kteří se budou zabývat financováním výzkumu a rozvoje – v této oblasti mají různá ředitelství vlastní, oddělené, avšak potenciálně se překrývající nebo vzájemně se podporující úlohy, rozpočty a kompetence.

(13) Ve skutečnosti se mnoho podniků již rozhodlo a ty, které odešly z Evropy, využívají také nízká cla na celou řadu zboží dováženého do EU; to vzbuzuje návrhy, že takový poměr daní a cel by měl být znovu uveden do rovnováhy.

(14) Jakožto jedna z nejmenších, neotevřenějších a na obchodu nejvíce závislých ekonomik by mohlo být Irsko považováno za laboratoř, v níž je možno pozorovat reakce jako v nějakém mikrokosmu, jelikož aby stimulovala podporu obnovy vycházející z obchodu, podporuje vláda: investice do univerzitního a postgraduálního vzdělávání, aby rozproudila vědu, technologii a inovace; celosvětově konkurenceschopný systém výzkumu, v němž se znalosti přenášejí ze škol na trh; zlepšování konkurenceschopnosti společností, jež obchodují z Irska na mezinárodní úrovni; snižování emisí CO2 o 20 %; napomáhání rozvojovým zemím, jež se snaží vypořádat s důsledky změny klimatu.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/57

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/11

Zpravodaj: pan NYBERG

Dne 18. března se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 146 hlasy pro, 45 hlasů bylo proti a 16 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Hloubka finanční krize roku 2008 a následující hospodářské krize byla největší od konce druhé světové války. Když se začátkem roku 2010 objevily náznaky oživení po této recesi, propukla krize státních dluhopisů, tentokrát nikoliv jako celosvětová, ale pouze evropská krize. Nutnost ulehčit veřejným rozpočtům od nákladů vzniklých podporou bank a z diskrečních opatření, rostoucí nezaměstnanost a dodatečná úsporná opatření v mnoha zemích společně představují hrozbu hospodářskému růstu. Za této situace považuje EHSV za nezbytné hledat politická opatření, s jejichž pomocí se nejen dosáhne hospodářské obnovy, ale dokonce se i zabrání tomu, aby Evropa upadla do další recese.

1.2 EU v roce 2009 vykázala záporný růst ve výši –4,1 %. Před jarní krizí státních dluhopisů byl růst pro rok 2010 odhadován na 0,7 %. Nezaměstnanost se v roce 2010 očekává ve výši přibližně 10 % a bude spojena s 2 % snížením míry ekonomické aktivity. Průměrný schodek rozpočtu byl v roce 2008 ve výši 2,3 %, v roce 2009 se zvýšil na 6,8 % a odhaduje se, že v roce 2010 naroste na 7,5 %. Během finanční krize udržovaly likviditu finančního trhu masivní veřejné platby. Před krizí probíhal rozmach soukromých úvěrů, který byl nyní nahrazen značnou potřebou veřejného úvěru. Soukromý sektor zároveň stále potřebuje úvěry ke zvýšení poptávky. Ekonomická situace se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší. Schodky veřejných rozpočtů jsou nejvyšší v Řecku, v dalších zemích v oblasti Středomoří, ve Spojeném království a Irsku. Nezaměstnanost je nejvyšší v pobaltských republikách a ve Španělsku. Pobaltské republiky zároveň ve velmi krátké době dokázaly snížit pomocí přísných ekonomických kroků vysoké schodky veřejných rozpočtů a záporný růst.

1.3 Vstupní strategie

Rozsáhlé ekonomické změny v uplynulých desetiletích způsobily, že se nehodí mluvit o výstupní strategii. Musíme nalézt nové ekonomické a politické iniciativy, abychom vypracovali plán pro vzpamatovávající se společnost – jinými slovy, vstupní strategii.

1.4 Soukromá spotřeba je nezbytná pro celkovou poptávku

Omezující dopad, který mají na evropskou ekonomiku návrhy na snížení nejvyšších schodků veřejných rozpočtů, posouvá samovolně udržitelný růst do budoucnosti. EHSV zdůrazňuje, že pro udržení procesu růstu v chodu je důležitá celková poptávka a zejména soukromá spotřeba. Má-li mít ekonomická podpora skutečný dopad na růst, musí být zaměřená na nižší příjmové skupiny. Jelikož spotřebují větší část svého příjmu, méně se vytratí jako zvýšené úspory. Pokud bude možné obrátit přesun od práce ke kapitálu, který trvá několik desetiletí, dostaneme zdroj budoucího růstu. Investice a export jsou samozřejmě důležité, ale vzhledem k tomu, že soukromá spotřeba vytváří asi 60 % HDP, je její rozvoj pro růst rozhodující, zejména v současné situaci.

1.4.1 Odhadnutí důsledků úsporných programů

Vysoká nezaměstnanost, redukovaná pracovní síla, mírný nárůst mezd, škrty veřejných výdajů, zvýšení daní a nové úsporné programy omezí možnosti růstu. Komise by za těchto okolností měla naléhavě odhadnout negativní účinky výše uvedeného a předložit návrhy na neutralizační opatření za účelem udržení růstu. Růst je nezbytný pro další cíle hospodářské politiky. Není možné tiše sedět a čekat, až se restriktivní účinky úsporných programů promění ve skutečnost.

1.5 Měření rozvoje konkurenceschopnosti

K bilanci běžného účtu nebylo náležitě přihlédnuto jako k cíli hospodářské politiky. Dlouhotrvající schodky a přebytky v některých zemích byly neklamnou známkou, že se problémy hospodářské krize v EU z jara 2010 dříve či později objeví. EHSV by rád zdůraznil, že je zapotřebí snížit velké rozdíly v bilancích běžného účtu. Ústředním cílem se pak stává konkurenceschopnost měřená reálnými náklady na jednotku pracovní síly, které zahrnují vývoj mezd a produktivity. Během posledních deseti let klesla konkurenceschopnost Irska, Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska v průměru o 10 %. Rozpočtové problémy se prostě musely objevit.

1.5.1 Začlenění bilance běžného účtu do Paktu o stabilitě a růstu

S ohledem na odlišný vývoj mezd a produktivity v rámci jedné měnové oblasti je jediným řešením změna relativní mzdy nebo zvýšení produktivity v zaostávajících zemích. EHSV proto navrhuje, aby Komise provedla kontrolu bilancí běžného účtu podobně, jako se provádí u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu. Tato kontrola může být formálně schválena změnou nařízení upravujících Pakt o stabilitě a růstu. Běžné účty a v pozadí ležící příčiny, vývoj mezd a produktivity, by měly být podrobně prozkoumány ve všech 27 členských státech, ale kompetence k jednání by měly být širší v zemích eurozóny. Do Paktu o stabilitě a růstu tak bude začleněna reálná ekonomika.

1.5.2 Statistiky týkající se soukromých úvěrů a podílu zahraničního dluhu na státním dluhu

Do diskuse o Paktu o stabilitě a růstu by měly být zahrnuty nové statistiky o soukromých úvěrech a podílu zahraničního dluhu na státním dluhu.

1.6 Účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu ve finančním sektoru

Pokud jde o finanční sektor, mohlo by být účelné udržet část kapitálu bank jako veřejnou, aby existoval určitý náhled do bankovního sektoru. Finanční zkušenosti roku 2010 ukazují, že navrhovaný finanční dohled a regulace nejsou dostatečné. Je nezbytná účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu, zejména po chování finančního sektoru během řecké krize, aby se tak toto chování změnilo a byly nalezeny nové způsoby financování veřejného dluhu.

1.7 Veřejné investice do infrastruktury a energetiky

Investice se musí zaměřit na ochranu životního prostředí a opatření proti změně klimatu. EHSV upřednostňuje daně jako nástroj, jak ovlivnit trh, aby snižoval nebezpečné emise. V období chybějících podnikových investic se musí zapojit veřejný sektor a investovat do infrastruktury a energetiky. Investice nemusí být podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu zahrnuty do výpočtu nadměrného schodku.

1.8 Aktivní politiky na trhu práce

Politiky na trhu práce by se měly zaměřovat na hledání nových dovedností pro nová povolání. Je také nezbytné zvýšit obecnou úroveň vzdělávání. K tomu, aby toho bylo dosaženo, je důležitá strategie Evropa 2020. Samozřejmou politikou ke zvýšení míry zaměstnanosti je kvalitní péče o děti a rodičovská dovolená, která je dostatečně dlouhá a dostatečně placená.

1.9 Vstupní strategie pro rodinnou politiku a rozvoj dovedností

Až se sníží potřeba podpory v nezaměstnanosti, měly by se tyto veřejné prostředky znovu objevit v rodinné politice a rozvoji dovedností. Výstupní politika se změní na vstupní politiku. Struktura sociálních systémů musí vést k prosperitě a zaměstnanosti, i když samozřejmě v rámci finančních možností.

1.10 Nové zdroje příjmu – daně z finančních transakcí a z CO2

Daně z finančních transakcí a z oxidu uhličitého jsou možnými novými zdroji veřejných příjmů. Tyto daně kromě toho, že zvýší příjem, jednak sníží nadměrné zaměření na krátkodobé zisky na finančním trhu, a jednak zlepší naše životní prostředí.

1.11 Nechme EIB vydávat eurobondy

Dovolíme-li EIB, aby vydávala eurobondy, či spíše EU-bondy, zahrnující všech 27 členských států, mohl by se tak pro veřejný sektor získat nový kapitál bez úplné závislosti na soukromém finančním sektoru. Finanční zdroje by měly být získány o úroveň výše, například z institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, aby se tak EIB stala rozhraním mezi těmito kapitálovými zdroji a svými investicemi. Eurobondy jsou také možnými nástroji dlouhodobého soukromého spoření.

2. Současný stav (1)

2.1 Hloubka finanční krize roku 2008 a následující hospodářské krize byla největší od konce druhé světové války. Když se začátkem roku 2010 objevily náznaky oživení po této recesi, propukla krize státních dluhů, tentokrát nikoliv jako celosvětová, ale pouze evropská krize. Nutnost ulehčit veřejným rozpočtům od podpory bank a dalších sektorů a náklady dalších diskrečních opatření, rostoucí nezaměstnanost a dodatečná úsporná opatření v mnoha zemích společně představují hrozbu hospodářskému růstu. Za této situace považuje EHSV za nezbytné hledat politická opatření, s jejichž pomocí se nejen dosáhne hospodářské obnovy, ale navíc se i zabrání tomu, aby Evropa upadla do další recese.

2.2 Záporný růst

2.2.1 Když se v prosinci 2008 rozhodlo o Plánu evropské hospodářské obnovy, byl odhad ekonomického růstu pro rok 2009 okolo 0 %. Ukázalo se, že to bylo –4,1 %. Plán byl založen na příliš optimistickém odhadu, avšak bez fiskálních pobídek by to bylo ještě horší.

2.2.2 Míra ekonomické podpory ze strany členských států byla vyšší než plánovaných 1,2 % HDP. Pro roky 2009 a 2010 může být až 2,7 % HDP. Potřeby vnímané v členských státech byly větší než plánovaná podpora, opatření však byla velmi nedostatečná, uváží-li se vývoj růstu.

2.2.3 Ekonomické pobídky nepocházely pouze z veřejných rozpočtů. ECB a další centrální banky snížily úrokové míry téměř na nulu a zvýšily likviditu ekonomického systému na nebývalou úroveň. Některé členské státy také použily obrovské sumy veřejných peněz k záchraně některých bank. Tyto kroky nicméně nezabránily negativnímu růstu v roce 2009, což je důkazem závažnosti finanční a hospodářské krize.

2.2.4 Před jarní krizí roku 2010 byl růst pro tento rok odhadován na 0,7 %. To je méně, než u našich hlavních světových konkurentů. Kladem je to, že ukazatele důvěry rostou, v ostatních částech světa se zvyšuje růst a světový obchod se téměř vrátil na své původní hodnoty. Záporem je to, že podnikové investice ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 stále klesaly, průmyslová produkce nevykazuje žádné znatelné zlepšení, nejnovější nárůst poptávky byl spojen pouze s vytvářením zásob, neobyčejně nízká míra využívání kapacit nedává žádný podnět pro investice, stav bankovního sektoru nedává žádný prostor vyšším investicím, a navíc na trzích státních dluhopisů panuje neklid.

2.3 Obchod

Světový obchod se ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 zhroutil. O rok dříve narostl o téměř 20 %, teď se však o 12 % propadl. Tento propad v dalších čtvrtletích pokračoval. Nejvýraznější propad v daném čtvrtletí ve srovnání se stejným čtvrtletím předchozího roku byl okolo 30 %. Tento trend byl zvrácen ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 díky nárůstu o 4 %. Údaje za EU byly téměř totožné. Propad byl poněkud větší v případě obchodu v rámci EU než obchodu mimo EU.

2.4 Trh práce

2.4.1 Očekává se, že dopady na nezaměstnanost se ještě budou zvyšovat, protože tyto dopady pravidelně zaostávají za vývojem reálné ekonomiky. Nezaměstnanost v EU v roce 2010 bude okolo 10 %, což je nárůst o 3 % za rok, mezi členskými státy však budou značné rozdíly.

2.4.2 Nezaměstnanost je pouze jedním z dopadů, dalším je snížení míry ekonomické aktivity. Toto snížení představuje asi 2 % pracovní síly. Mnozí lidé navíc omezili svoji pracovní dobu, aby si zachránili pracovní místa, což odpovídá dalšímu snížení pracovní síly o 1 %. Tento dopad se během oživení vrátí na původní úroveň pravděpodobně jako první. Růst musí být dostatečně vysoký. Pokud ne, půjde o „růst bez pracovních míst“.

2.5 Schodky veřejných rozpočtů

Průměrný schodek rozpočtu v roce 2008 ve výši 2,3 % HDP se v roce 2009 zvýšil na 6,8 % a odhaduje se, že v roce 2010 vzroste na 7,5 %. Míra zhoršení závisí nejen na aktivních podpůrných opatřeních, ale také na vyšších výdajích a nižším příjmu z daní prostřednictvím automatických stabilizátorů. Tato sociální ochranná opatření zachránila v Evropě podle OECD více pracovních míst než v jiných ekonomikách.

2.6 Finanční trh

2.6.1 Situace na finančním trhu je i v roce 2010 nejasná. Není patrné, zda je přetrvávající nízká míra investic způsobena trvající nedostatečnou likviditou, vyhýbáním se úvěrových institucí riziku, nebo nedostatečnou poptávkou průmyslového sektoru.

2.6.2 Nezbytnou součástí udržitelné hospodářské obnovy je návrat trhu s úvěry k dlouhodobějším transakcím, místo extrémně krátkodobých. Tento názor je podrobněji zpracován ve stanovisku EHSV o zdanění finančních transakcí (2).

2.6.3 Od roku 2006 až do propuknutí finanční krize značně narůstaly soukromé úvěry (3). Soukromý dluh se jak v eurozóně, tak v USA zdvojnásobil. Soukromé výdaje byly vysoké a v některých zemích způsobily vysoké schodky běžného účtu. Tento růst úvěrů se v roce 2009 vytratil a byl zčásti nahrazen veřejnými dluhy. Vysoké schodky veřejných rozpočtů potrvají i v následujících letech. Zároveň je zapotřebí zvýšit poptávku soukromého sektoru, aby se obnova rozběhla. Pro obojí jsou nezbytné úvěry.

2.6.4 Penzijní fondy utrpěly vážné ztráty, co se týče hodnot akcií, odhadem 24 % v reálných hodnotách za rok 2009 (4). Úroveň příjmů důchodců je ohrožena, což ovlivní možnost zvýšit soukromou poptávku. Nároky z penzijních fondů jsou velmi dlouhodobé, zatímco umístění cenných papírů penzijních fondů je mnohem krátkodobější. Je proto zapotřebí, aby byly na finančním trhu nabízeny dlouhodobější finanční nástroje jak pro penzijní fondy, tak pro další penzijní instituce, jako např. pojišťovny.

2.7 Specifika jednotlivých zemí

2.7.1 Nejprudší pokles HDP mezi velkými členskými státy byl zaznamenán v Německu a Spojeném království. Mezi nejmenšími členskými státy měly v roce 2009 největší pokles všechny tři pobaltské země. K němu došlo po několika letech velmi vysokého růstu HDP. V tomto období byl velmi vysoký i růst mezd, vyšší než růst produktivity, avšak pobaltské země zareagovaly na krizi velmi rychle a mzdy snížily, zejména Litva. Nejvyšší růst mezd, bez odpovídajícího růstu produktivity, byl v roce 2009 zaznamenán v Řecku. Naprostou výjimkou bylo v roce 2009 Polsko, které mělo kladnou míru růstu ve výši 1,7 %. Mezi některé z důvodů patří růst veřejných investic a soukromé spotřeby a poměrně dobrý stav zaměstnanosti.

2.7.2 Nejvyšší pokles míry zaměstnanosti v roce 2009 byl také v pobaltských zemích, následovaných Bulharskem a Španělskem. Žádný členský stát neudržel svoji míru zaměstnanosti, v Německu však klesla pouze o 0,4 %. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2009 nejvyšší v Lotyšsku (21,7 %), poté v Litvě, Estonsku, Španělsku, na Slovensku a v Irsku.

2.7.3 Při chaosu v souvislosti se státními dluhopisy v roce 2010 se ukázalo, že schodek veřejných rozpočtů v Řecku je asi 13 % HDP, což způsobilo spekulační útoky na euro. Podobný schodek vyšel najevo i ve Spojeném království. Ve Španělsku se schodek zvýšil na neudržitelnou úroveň prakticky „přes noc“. Vysoké schodky a vysokou úroveň veřejného dluhu v těchto zemích, a mimo jiné také v Portugalsku, Itálii a Irsku, zvládají pomocí úsporných opatření.

3. Praktické iniciativy k dosažení hospodářské obnovy

3.1 Vstupní, nikoli výstupní strategie

3.1.1 Proběhla rozsáhlá diskuse o výstupní strategii, tj. o ukončení veškeré dodatečné veřejné podpory hospodářství. Právními důvody jsou pravidlo o schodku rozpočtu nižším než 3 % a omezení státního dluhu na nejvýše 60 % HDP. Komise ve svém sdělení Evropa 2020 správně upozornila, že „by měla být podpůrná opatření stažena teprve tehdy, až bude moci být hospodářské oživení označeno za samovolně udržitelné“ (5). S ohledem na všechny nejistoty stojící před našimi ekonomikami bude velmi obtížné rozhodnout, kdy je „samovolně udržitelné“. Omezující dopad, který mají na evropskou ekonomiku návrhy na snížení nejvyšších schodků veřejných rozpočtů, posouvá samovolně udržitelný růst dále do budoucnosti. Výstupní strategie v tomto smyslu kromě toho znamená, že se po ukončení těchto podpůrných opatření můžeme vrátit k situaci před krizí. Tak to ovšem nemůže být.

3.1.2 Zaprvé, ve finančním sektoru se provádí mnoho změn, nebo se o nich jedná. Finanční sektor se snad stane transparentnějším a odolnějším krizi. Zadruhé, současný stav v ostatních částech hospodářství se také musí změnit. Jinak existuje reálné riziko, že se problémy, které jsme zažili v uplynulých letech, znovu objeví.

3.1.3 Musíme přihlédnout k hospodářským změnám posledních desetiletí a hledat nové hospodářské a politické iniciativy, které by mohly snížit riziko v ekonomice. Nemůže jít o návrh výstupní strategie, protože při přípravě jejího plánu se také rozhodujeme o vznikající společnosti, rozhodujeme tedy o vstupní strategii.

3.2 Celková poptávka

3.2.1 Teoreticky existují dva způsoby, jak dosáhnout hospodářského růstu – vyrábět více stejnou technologií, nebo zlepšit technologii, a tak lépe využít stávající výrobní zdroje. Na hospodářské situaci pak závisí, na co bude kladen důraz. V období konjunktury jsou využity všechny zdroje a jediným způsobem, jak dosáhnout vyššího růstu, je investovat do inovačních výrobních postupů. Během recese, jako je ta, která začala v roce 2008, je v ekonomice mnoho nevyužitých zdrojů, které musí být využity. Politikou by tedy musí být zvýšení poptávky. Celková poptávka již ale bohužel není chápána jako skutečný motor hospodářského růstu.

3.2.2 Mají-li opatření zvýšit poptávku, musí nejen mít přímý dopad na spotřebu a investice, ale také zvýšit důvěru spotřebitelů a investorů. Tak, jako automatické stabilizátory fungují během poklesu, může zvýšená důvěra fungovat během vzestupu. Důvěra může zvýšit dopad veřejných opatření, aby byl vzestup samovolně udržitelný. Je k tomu důležitý nejen objem podpory, ale také na jaké skupiny je zaměřena. Nižší příjmové skupiny spotřebují větší část svého příjmu než vyšší příjmové skupiny. Čím více podpory je určeno nižším příjmovým skupinám, tím méně se vytratí jako zvýšené úspory.

3.2.3 U původního plánu hospodářské obnovy mohl být dopad menší, než se očekávalo, protože mnoho opatření členských států již bylo naplánováno bez dodatečného popudu růstu. Komise na jaře 2010 správně zdůraznila, že opatření na zvýšení růstu musí být sociálně účinná. Odhaduje se, že růst pro rok 2010 bude menší než 1,5 %, což mnoho ekonomů považuje za potenciální růst pro EU. Ale ani při 1,5 % se nebudou nezaměstnanost a rozpočtové schodky snižovat dostatečně rychle.

3.2.4 EHSV chce zdůraznit, že pro nastartování růstu je důležitá celková poptávka, a poukazuje zejména na význam soukromé spotřeby.

3.2.5 Důležité je zvýšení investic. Podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu je možné odložit úpravu nadměrného schodku rozpočtu, pokud jsou tyto výdaje navíc určeny na investice. Investice však nejsou vždy jediným nástrojem vyššího růstu.

3.2.6 Stejně tak nestačí zvýšit vývoz. Obchod EU probíhá hlavně mezi členskými státy. Vnější obchod, tedy vývozy do ostatních částí celosvětové ekonomiky, se již delší dobu pohybuje okolo 10 % HDP EU. Obchod EU představuje třetinu světového obchodu. Vyloučíme-li však obchod v rámci EU, poklesne podíl EU na 16 %. Obchod je důležitý a je také ukazatelem celosvětové konkurenceschopnosti. Jsou patrné známky vyššího vývozu do ostatních částí světa. To je samozřejmě dobré, ale nepříliš uklidňující v situaci nedostatečných investic a upadajícího trhu práce.

3.2.7 MOP uvádí (6), že více než deset let probíhá celosvětový přesun od práce je kapitálu. Podíl na zisku v EU-27 se od roku 1999 do roku 2007 zvýšil ze 37 % na 39 % HDP. Ve druhé polovině roku 2008 se dramaticky propadl na 36 %, ale během roku 2009 se zvýšil na 37 % (7). To jsou známky zvyšující se nerovnosti v rozdělení příjmů.

3.2.8 Největší částí HDP je soukromá spotřeba. Její podíl se značně liší podle toho, co podnikají veřejné či soukromé subjekty v závislosti na politickém systému každé země. Změna tohoto podílu by nicméně mohla být také ukazatelem změny v rozdělení příjmů. Spotřeba klesla z 60 % HDP EU v roce 2005 a 61 % v roce 2000 na 58 % v roce 2008. Ačkoli jde pouze o malou změnu za dlouhé období, je to známkou toho, že pro zvýšení soukromé spotřeby jako způsobu, jak zvýšit celkovou poptávku (8), existuje prostor, což je v současné ekonomické situaci zvlášť důležité.

3.2.9 Vysoká nezaměstnanost a snížení míry ekonomické aktivity spolu s velmi mírným nárůstem mezd v roce 2010 nenaznačují žádné zvýšení spotřeby, spíše naopak. Omezení opatření veřejné podpory teď proto není vhodnou politikou. Vzhledem k tomuto závěru je současná situace (v roce 2010), vyznačující se velkými škrty ve veřejných výdajích a zvyšováním příjmů z daní, z hlediska hospodářské politiky velmi problematická. Toto nevyhnutelné snížení celkové poptávky z veřejných rozpočtů je rozhodně procyklické v tom smyslu, že omezí možnosti růstu. Jeho dopad především v podobě snížení příjmů zaměstnanců veřejného sektoru se rozšíří celou ekonomikou jako snížená poptávka. Růst nebude moci dosáhnout svého potenciálního tempa.

3.2.9.1 Je v nejvyšším zájmu EU mít odhad možných restriktivních účinků těchto nových škrtů ve veřejných rozpočtech. Tato opatření byla přijata drastickým způsobem. EU by měla mít stejný zájem na tom, aby země, které nejsou v této nesmírně obtížné situaci, přijaly neutralizační opatření, tj. aby zvýšily úroveň celkové poptávky. Komise musí bezodkladně odhadnout její rozsah a poté předložit odpovídající návrhy. Komise plánuje, že to provede v hospodářské prognóze v listopadu 2010. To je příliš pozdě. Růst se v prvním čtvrtletí roku 2010 pohyboval blízko odhadu ve výši 0,7 %, avšak to bylo před zavedením úsporných programů. Není možné tiše sedět a čekat na restriktivní účinky úsporných programů.

3.2.9.2 EHSV se domnívá, že současná ekonomická situace vyžaduje zcela novou diskusi. Měla by být zachována 3 % hranice schodků veřejných rozpočtů, musí však být spojena s diskusí o značných rozdílech deficitů, protože země s velmi vysokými schodky rozhodně musí konsolidovat své veřejné rozpočty. Požadavky pro ostatní země, které se pohybují na 3 % hranici (nebo mírně nad ní), by měly být mírnější. Pokud stále existuje možnost financovat schodky při relativně nízké úrokové míře, je v našem zájmu dočasně upustit od přehnaně restriktivních rozpočtových opatření. Z opětovného přečtení revidovaného Paktu o stabilitě a růstu z roku 2005 vyplývá, že to je skutečně v souladu se změnami provedenými v té době, zejména co se týče veřejných investic a období tlaku souvisejícího s recesí.

3.3 Bilance běžného účtu je opět součástí politické agendy

3.3.1 Cenová stabilita, hospodářský růst a plná zaměstnanost byly dlouho převládajícími cíli hospodářské politiky ve snaze o prosperitu a blahobyt. Vyrovnaný rozpočet a veřejný dluh jsou pomocnými cíli, aby se zajistilo dosažení pravých cílů. Dlouhou dobu se neuvažovalo o dvou cílech. Jedním z nich je spravedlivé rozdělení příjmů, tím druhým je bilance běžného účtu. Význam tohoto cíle se vytratil, což byla chyba. Tento cíl je v prostředí jednotného trhu s jednotnou měnou zásadní.

3.3.2 Při pohledu na bilanci běžného účtu, tj. obchodní bilanci s ostatními zeměmi, bylo velmi jasné, co se v eurozóně stane. Postupem doby se v Řecku vytvořil velký schodek běžného účtu. Německo, Nizozemsko a Švédsko měly dlouho přebytky. Naopak většina středomořských zemí má schodky, ačkoli nejvyšší schodky jsou v Bulharsku.

3.3.3 Dokonce ani velké krátkodobé schodky či přebytky běžného účtu nejsou problémem. Problémy vznikají, když to trvá několik let nebo pokud importovaný kapitál není řádně investován, což vede k závěru, že nedojde k potenciálnímu nárůstu produktivity. V rámci eurozóny měly poměrně vysoké schodky prakticky již od zavedení eura Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie a Irsko. Mimo eurozónu měly nesmírně vysoké schodky pobaltské země a Bulharsko. Ke změně vysokých schodků může dojít pouze prostřednictvím velice přísné hospodářské politiky, jako v roce 2009 v Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

3.3.4 EHSV si všímá rozsahu rozdílů mezi členskými státy a chce zdůraznit, že je zapotřebí snížit většinu těchto rozdílů. To nás vede k tomu, že poukazujeme na konkurenceschopnost jako na hlavní cíl. Konkurenceschopnost se měří reálnými náklady na jednotku pracovní síly, které představují spojený účinek vývoje mezd a produktivity. V rámci eurozóny zvýšily svoji konkurenceschopnost snížením reálných nákladů na jednotku pracovní síly především Německo a Rakousko. Na druhou stranu v Německu rostou od roku 2008 úrovně mezd rychleji než produktivita, což oslabuje konkurenční postavení. Během posledních deseti let se snížila konkurenceschopnost Irska, Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska v průměru o 10 % (9). Trvá-li zhoršování konkurenceschopnosti dlouho, může vést k rozpočtovým problémům. Tento účinek je v roce 2010 patrný. Základní důvod, který lze ve změnách konkurenceschopnosti nalézt, nebyl dostatečně zaregistrován.

3.3.5 Protože změny směnných kursů už nejsou součástí sady nástrojů eurozóny, je nezbytné hledat změnu relativní konkurenceschopnosti, s vyšší cenovou hladinou ve srovnání s ostatními zeměmi, v „reálných směnných kursech“. S ohledem na odlišný vývoj mezd a produktivity v rámci jedné měnové oblasti je jediným řešením problémů změna relativní mzdy mezi zeměmi nebo zvýšení produktivity pomocí investic v zaostávajících zemích. Bylo by nesmyslné požadovat po zemích s dobrým vývojem produktivity, aby ho zastavily.

3.3.6 Ze zkušeností z krize na jaře roku 2010 je patrné, že Eurostat by měl získat pravomoc k auditu národních statistických úřadů. Přesné statistiky budou ještě důležitější, pokud budou statistiky bilancí běžného účtu a vývoje mezd a produktivity základem nových politických diskusí na evropské úrovni.

3.3.7 EHSV navrhuje, aby cíle vyrovnaného rozpočtu a veřejného dluhu byly doplněny o bilanci běžného účtu. Použití jediného údaje je v tomto případě nemožné. Aktivní saldo běžného účtu některých zemí vždy odpovídá pasivnímu saldu jiných zemí. Problém vzniká, když je rozdíl příliš velký nebo k němu dojde příliš náhle, nebo když se importovaný kapitál nevyužívá k produktivním investicím.

3.3.8 EHSV proto navrhuje, aby Komise provedla kontrolu bilancí běžného účtu podobně, jako se provádí u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu. Tuto myšlenku nyní předložila i Komise ve svých směrech hospodářské politiky a v dokumentu o posílení hospodářské obnovy. Tyto otázky se nyní projednávají také v rámci zvláštní pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, v jejímž čele stojí předseda Evropské rady Herman van Rompuy.

3.3.9 EHSV chce posílit povahu těchto návrhů. S novým cílem, který se týká běžného účtu, by se mělo zacházet stejně jako se dvěma stávajícími cíli v Paktu o stabilitě a růstu. Komise by měla podrobně prozkoumat běžné účty a v pozadí ležící vývoj mezd a produktivity ve všech 27 členských státech. Pravomoce zakročit proti zemím se záporným vývojem by měly být, stejně jako u schodků veřejných rozpočtů a veřejného dluhu, větší v případě zemí eurozóny. Kroky na evropské úrovni by se měly týkat řízení změn jednotlivých politik, nikoli jejich praktického provádění. To bude v souladu se zásadou subsidiarity i nadále v pravomoci jednotlivých států. Pouhou změnou nařízení upravujících Pakt o stabilitě a růstu by do tohoto paktu mohla být zařazena reálná ekonomika, tedy jinak řečeno makroekonomické aspekty.

3.3.10 Krize ukázala, že dokonce i ostatní aspekty Paktu o stabilitě a růstu je třeba dále rozvíjet. Spolu s běžnými statistikami požadovanými Paktem o stabilitě a růstu by měly být zveřejňovány statistiky o soukromých úvěrech a podílu zahraničních půjček na státním dluhu. Tyto nové údaje by mohly sloužit jako systém včasné výstrahy a jako tlak na země s problematickou hospodářskou situací.

3.4 Další klíčové oblasti pro novou evropskou ekonomiku

3.4.1 Veřejná finanční podpora, finanční regulace

3.4.1.1 V zájmu předcházení neblahému vývoji celých hospodářských sektorů, zejména automobilového průmyslu, byla poskytnuta značná veřejná podpora. Za současné situace nebyla k zastavení této podpory použita „obvyklá“ evropská politika státní podpory.

3.4.1.2 Nejokázalejší podporu obdržel finanční sektor. Některé banky v několika evropských zemích i v USA byly částečně znárodněny. V této politice zajisté dojde k obratu, ale může to trvat několik let. Zachování části kapitálu bank jako veřejné, aby existoval určitý náhled do bankovního sektoru, by mohlo být i z dlouhodobého hlediska účinnou součástí vnitrostátní finanční politiky.

3.4.1.3 Části finančního sektoru se poté, co obdržely nebývalou podporu vlád, podílely během řecké krize na spekulativních útocích na trh státních dluhopisů v rámci eurozóny. Finanční trh se pokusil zmocnit rozhodovacích pravomocí na úkor politiků. Po rozvinutí velmi vážné krize získali politici svoji moc zpět. Politiky lze kritizovat za to, že nedokázali jednat, dokud nepřišla vážná krize, a to jak během finanční krize, tak krize státních dluhopisů. To dokládá, že navrhovaná regulace a finanční dohled nejsou dostatečné. Ke změně chování finančních institucí a nalezení nových způsobů financování veřejného dluhu je nutná účinnější regulace a postupy vykonávání dohledu.

3.4.2 Ekonomika šetrnější k životnímu prostředí

Investice se z dlouhodobého hlediska musí zaměřit na ochranu životního prostředí a opatření proti změně klimatu. Posun ve skladbě investic musí začít právě teď. Komise se domnívá, že mezi našimi mezinárodními konkurenty se pravděpodobně posiluje sklon k takovému posunu. Tento posun je zásadní nejen z environmentálních důvodů, ale také kvůli celosvětové konkurenceschopnosti Evropy. Mohou být vytvořena nová pracovní místa, která nahradí ta, jež zanikla. Takto lze spojit ekonomickou udržitelnost s environmentální a sociální udržitelností. EHSV, stejně jako Komise v návrhu hlavních směrů hospodářské politiky, upřednostňuje daně jako nástroj, jak ovlivnit trh, aby snižoval nebezpečné emise.

3.4.3 Infrastruktura a energetika

V období chybějících podnikových investic je třeba, aby se veřejnými investicemi zapojil veřejný sektor. Je to nezbytné nejen jako podnět růstu, ale i kvůli značné potřebě investic do infrastruktury a energetiky. Nová neochota bankovního sektoru brát na sebe riziko a poskytovat úvěry podnikům je zvlášť problematická pro malé a střední podniky. Navzdory současným problémům se státními dluhopisy stále platí ve většině zemí lepší úroková míra pro státní dluhopisy, což zvýhodňuje veřejné investice. Investice nemusí být podle revidovaného Paktu o stabilitě a růstu zahrnuty do výpočtu nadměrného schodku.

3.4.4 Aktivní politiky na trhu práce

Politiky na trhu práce musí být aktivní a nesmí být omezeny pouze na ekonomickou podporu nezaměstnaných. Bylo použito mnoho různých programů pro rekvalifikaci těch, kteří stále pracují, i těch, kteří jsou nezaměstnaní. Cíl „vzdělání pro všechny“ obsažený ve španělsko-belgicko-maďarském programu je slibný. Politika začlenění znamená nejen to, že lidé mohou získat práci, ale také jim musí usnadnit, aby hráli ve společnosti aktivnější úlohu.

3.4.4.1 Stanovení cíle pro vyšší míru zaměstnanosti, jako ve strategii Evropa 2020, nikdy nestačí. Má-li se zlepšit míra zaměstnanosti, musí být k dispozici některé základní politiky.

—	Mezi ně patří politiky týkající se dovedností. Celoživotní učení je nutností. Významným problémem je vyřešení otázky, kdo by to měl zaplatit: společnost, zaměstnavatelé, nebo zaměstnanci? Do financování musí být do určité míry zapojeny všechny tři skupiny.

—	Základem zde je obecná úroveň vzdělání. Evropa potřebuje zvýšit celkovou úroveň znalostí.

—	Samozřejmou politikou ke zvýšení míry zaměstnanosti je vytvoření systému kvalitní a levné péče o děti spolu s rodičovskou dovolenou, která je dostatečně dlouhá a dostatečně dobře placená, aby byla pobídkou k rodičovství.

—	Je mnoho překážek, které lidem brání v možnosti ucházet se o práci. Každé znevýhodnění může vyžadovat jinou politiku, pokud jde o míru ekonomické aktivity.

3.4.5 Sociální politiky

3.4.5.1 Ve zprávě (10) o sociální ochraně a sociálním začleňování Komise uznává, že systémy sociálního zabezpečení sehrály rozhodující roli při zmírňování hospodářského a sociálního dopadu krize. Sociální výdaje se během krize údajně zvýšily v průměru z 28 % na 31 % HDP členských států. Až se sníží potřeba podpory v nezaměstnanosti, měly by se tyto veřejné prostředky znovu objevit v rodinné politice a rozvoji dovedností. Je to příklad, jak se výstupní strategie přemění na vstupní strategii.

3.4.5.2 Podle Komise je důležitá přiměřená finanční podpora, přístup na trh práce a ke kvalitním sociálním službám. To, co může EU dělat v sociální oblasti, je pouze malým doplňkem vnitrostátních sociálních politik. Viděli jsme mnoho nástrojů EU na povzbuzení členských států, aby se učily od sebe navzájem: referenční srovnávání, vzájemné hodnocení, otevřená metoda koordinace. Žádný z nich nepřinesl očekávané výsledky. EU nemůže přinutit členské státy, aby se řídily příklady osvědčených postupů. Veřejné poukazování na problematické státy by mohlo být jedním ze způsobů, jak zvýšit povědomí veřejnosti o rozdílech.

3.4.5.3 Úsporná opatření musí být vyvážená. Nemůžeme dovolit, aby byly systémy sociálního zabezpečení obětovány ve prospěch vyrovnaného rozpočtu. Krize odhalila zbývající nedostatky sociálních systémů. Struktura sociálních systémů musí vést k prosperitě a zaměstnanosti. Sociální systémy však také mají svá omezení, musí se udržet v rámci finančních možností.

3.4.6 Nové zdroje příjmů (11)

3.4.6.1 EHSV ve stanovisku ke strategii v období po Lisabonu zmínil jako nové zdroje státního příjmu jak daň z finančních transakcí, tak daň z oxidu uhličitého. Obě mají dvojí přínos – kromě toho, že zvýší příjem, mohou také jednak snížit nadměrné zaměření na krátkodobé zisky na finančním trhu, a jednak zlepšit naše životní prostředí. Nynějším důvodem pro hledání nových zdrojů financí je snížení velkých schodků rozpočtu. Je třeba preferovat daně z finančních transakcí a oxidu uhličitého místo zvyšování jiných daní, například daní ze mzdy nebo DPH, které by snížily všeobecnou poptávku, což nelze za současné situace doporučit.

3.4.6.2 Další novou metodou veřejného financování jsou eurobondy. Mohly by veřejnému sektoru zabezpečit kapitál bez úplné závislosti na soukromém finančním sektoru. Eurobondy by přilákaly finanční prostředky přímo od zdroje, například od penzijních fondů hledajících dlouhodobé umístění své hotovosti. Je také možné otevřít EIB dlouhodobému umisťování soukromých úspor, a tak pro EIB najít nové zdroje. EIB by se tak stala rozhraním mezi těmito novými kapitálovými zdroji a svými investicemi. Dlouhodobé úspory by pak byly k dispozici pro dlouhodobé veřejné investice například do infrastruktury. Eurobondy jsou „koncepce“, měly by však zahrnout všechny členské státy EU. I zde dosáhneme dvojího přínosu – snížil by se také prostor pro spekulace na finančním trhu proti státnímu dluhu.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Na základě dokumentů Komise – zpráva o pokroku v provádění Plánu evropské hospodářské obnovy a průběžná prognóza z února 2010.

(2) Viz stanovisko k tématu Daň z finančních transakcí.

(3) Centrum pro evropská politická studia, č. 202, únor 2010.

(4) OECD: Pensions at a glance, 2009.

(5) KOM(2010) 2020 v konečném znění, bod 4.1.

(6) MOP: Global Wage Report 2009 Update (Zpráva o světových mzdách za rok 2009 – aktualizace), listopad 2009.

(7) Eurostat, euroindicators 61/2010, 30. dubna 2010.

(8) Čísla jsou vypočtena z údajů Eurostatu. Rozdíly mezi členskými státy jsou překvapivě velké, např. od 46 % ve Švédsku až po 75 % v Řecku. Ve většině zemí došlo k malému snížení podílu spotřeby, avšak v některých zemích byly tyto změny dramatické. Pokles ze 72 % na 60 % během osmi let ve Spojeném království je obtížné vysvětlit.

(9) Crisis in the euro area and how to deal with it (Krize v eurozóně a jak se s ní vyrovnat). Centrum pro evropská politická studia, únor 2010.

(10) Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Návrh společné zprávy z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování, KOM(2010) 25 v konečném znění.

(11) Viz stanoviska EHSV k tématu Daň z finančních transakcí, a k tématu Důsledky krize veřejného dluhu pro veřejnou správu v EU.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/65

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Příprava na světový summit o udržitelném rozvoji v roce 2012 (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/12

Zpravodaj: pan OSBORN

Dne 18. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Příprava na světový summit o udržitelném rozvoji v roce 2012.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 116 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1. Shrnutí a doporučení

1.1	EHSV ze své funkce hlasu organizované občanské společnosti v Evropě doporučuje, aby Evropská unie sehrála vedoucí úlohu v přípravách na nový summit Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji, jenž proběhne v roce 2012 v Riu.

1.2	EU by se měla důrazně zasazovat o ambiciózní program summitu, který by byl schopný oživit program udržitelného rozvoje ve světě a dát mu nový náboj, a to jak u vlád, tak občanské společnosti obecněji.

1.3	Na summitu by mělo dojít k obnovení elánu z Ria a oživení zásad přijatých v Riu a Agendy 21 jako nástroje pro zaangažování různých subjektů a směrování světa k větší udržitelnosti.

1.4

Summit by měl být předělem a lhůtou pro stanovení dalších kroků v probíhajících jednáních o klimatické změně a biologické rozmanitosti a zavázání se k těmto krokům, pro uzavření probíhajících jednání o rtuti a pro otevření nových jednání o začlenění udržitelnosti do podnikového řízení a mandátu místních a regionálních orgánů.

1.5	Na summitu by měla být uznána a podpořena Charta Země jako nástroj podněcující odhodlání a akci jednotlivců a organizací po celém světě.

1.6

EU by měla využít tento summit k oživení svých vlastních postupů a struktur pro zlepšování udržitelného rozvoje a zároveň by měla naléhat na podobné celosvětové oživení činnosti vedoucí k udržitelnosti. Výbor zejména nabádá Unii, aby:

—	definovala a zaváděla různé aspekty zelené ekonomiky v Evropě a vytvořila a financovala nové kanály pro finanční pomoc a transfer technologií a know-how, a pomohla tak rozvojovým zemím s přechodem k udržitelnosti,

—	posílila různé aspekty řízení udržitelného rozvoje v Evropě,

—	angažovala občanskou společnost v celé Evropě, aby přispěla k procesu příprav konference v Riu, a znovu oživila vizi z Ria a získala pro ni politickou a veřejnou podporu.

1.7

K dosažení pokroku v oblasti zelené ekonomiky by EU v nadcházejícím roce měla:

—	přezkoumat a posílit strategii udržitelného rozvoje EU tím, že začlení její hlavní cíle do provádění strategie Evropa 2020, – a během jednání na summitu vypracovat paralelní návrhy na vytvoření pevnějšího mezinárodního rámce podpory a koordinace národních strategií udržitelného rozvoje,

—

dokončit probíhající práci na vytvoření lepších ukazatelů měření pokroku v oblasti udržitelnosti a pevně je zabudovat do hlavního monitorovacího rámce strategie Evropa 2020 – a během jednání na summitu vypracovat paralelní návrhy na zavedení a udržování koherentnějších a konzistentnějších mezinárodních souborů dat na měření a monitorování pokroku v oblasti udržitelného rozvoje,

—	dokončit své dlouhodobě probíhající studie udržitelné spotřeby a výroby a začlenit je do cílů stěžejního programu účinnosti zdrojů v rámci strategie Evropa 2020 – a vypracovat paralelní návrhy, jež se stanou podklady pro jednání na summitu,

—

shromáždit evropské zkušenosti v oblasti ekologizace daní a daňových nástrojů (včetně stanovení cen za povolenky na emise uhlíku a obchodování s nimi) a začlenit je do celoevropské iniciativy v oblasti zelených daňových nástrojů – a předložit paralelní návrhy na směrnice nebo rámce OSN v této oblasti,

—

shromáždit evropské zkušenosti v oblasti sociálního rozměru udržitelného rozvoje, včetně příležitostí pro vytváření nových zelených pracovních míst, která nahradí místa ztracená během úpadku, a způsobů, jak snížit sociální nerovnosti – a začlenit tyto otázky do diskusí na summitu týkajících se sociálních aspektů zelené ekonomiky,

—	zavést účinný systém podpory udržitelného rozvoje v rozvojových zemích a zajistit odpovídající finanční a technickou podporu.

1.8

K posílení řízení udržitelného rozvoje by EU měla:

—	podpořit posílení Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) a Komise pro udržitelný rozvoj (CSD),

—	propagovat začlenění udržitelného rozvoje do mandátu Světové banky, MMF, WTO a jiných relevantních mezinárodních organizací,

—

podporovat posílení národních strategií udržitelného rozvoje a vnitrostátních systémů jejich tvorby, provádění a monitorování a posílení takových aparátů jako je Strategie udržitelného rozvoje EU s cílem upevnit a harmonizovat tuto činnost na nadnárodní úrovni – jak v Evropě, tak v mezinárodních jednáních,

—	podporovat posílení regionálních a místních strategií udržitelného rozvoje a aparátu na jejich provádění – jak v Evropě, tak v mezinárodních jednáních,

—	podporovat začlenění udržitelného rozvoje do pravidel a pokynů pro podnikové řízení v podnikovém sektoru – jak v Evropě, tak v mezinárodních jednáních.

1.9

K zajištění plné angažovanosti a maximálního zapojení občanské společnosti by EU měla:

—	propagovat maximální zapojení zainteresovaných stran do procesu přípravy summitu OSN,

—	spolupracovat s EHSV a dalšími představiteli organizované občanské společnosti s cílem zajistit zapojení občanské společnosti do procesu příprav v Evropské unii a jejích členských státech,

—	podpořit nezávislý proces příprav ve specifických kruzích občanské společnosti, včetně podniků, odborů, nevládních organizací, vědecké obce a pracovníků ve školství, zemědělců, ženských skupin a mládeže – jak v Evropě, tak v mezinárodních jednáních.

2. Úvod a východiska

2.1

Valné shromáždění OSN přijalo dne 24. prosince 2009 usnesení o uspořádání konference o udržitelném rozvoji (UNCSD) v roce 2012. Ta se uskuteční v Riu 40 let po Konferenci OSN o životním prostředí člověka ve Stockholmu, 20 let po Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Riu a 10 let po Světovém summitu o udržitelném rozvoji (WSSD) v Johannesburgu.

2.2

Podle usnesení valného shromáždění OSN bude mít konference tři cíle:

—	zajistit obnovu politického závazku na udržitelný rozvoj,

—	posoudit dosavadní pokrok a stanovit zbývající mezery v provádění výsledků hlavních summitů o udržitelném rozvoji,

—	řešit nové a vznikající výzvy,

a bude se zabývat dvěma specifickými tématy:

—	zelenou ekonomikou v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby,

—	institucionálním rámcem pro udržitelný rozvoj.

2.3

EHSV vítá tuto iniciativu. Je jasné, že tempo udržitelného rozvoje se v posledních letech celosvětově zpomalilo, a že je tedy zapotřebí nového impulsu k oživení agendy udržitelného rozvoje. Evropa činí neustále určité pokroky v udržitelném rozvoji jako zastřešujícím rámci pro rozvoj politik, udržitelný rozvoj však v posledních letech zatlačují do pozadí dopady hospodářské krize a potřeba zaměřit se na obnovu. Nový summit v Riu by mohl nabídnou příležitost opět dosadit udržitelný rozvoj do jeho řádné pozice ústřední hnací síly Evropské unie a jejích členských států.

2.4

Jsou naplánovány tři schůze přípravného výboru. První se konala ve dnech 17.–19. května 2010. Další se budou konat v letech 2011 a 2012.

Přípravný výbor na první schůzi vypracoval postupy, způsoby práce a harmonogram konference a předběžně prodiskutoval výše uvedená hlavní témata. Shodl se, že by sekretariát OSN měl usilovat o příspěvky členských států, náležitých mezinárodních organizací a hlavních skupin týkající se omezeného množství cílených otázek.

2.5

Občanskou společnost zastupovalo na schůzi přípravného výboru devět hlavních skupin uznaných OSN. Byly rovněž požádány, aby si připravily vlastní příspěvky k dalším fázím přípravného procesu a k samotné konferenci. Několik hlavních skupin dalo jasně najevo, že budou chtít využít příležitosti, kterou proces příprav na konference v roce 2012 nabízí, a provést vlastní hodnocení pokroku, jehož bylo dosaženo v udržitelném rozvoji v jejich sektorech. Chtějí v Riu předvést výsledky, příležitosti a výzvy, snažit se získat od vlád další uznání a podporu tohoto procesu a taktéž předložit vládám doporučení ohledně formy a cílů formálních jednání.

2.6

Evropská unie se na první schůzi přípravného výboru aktivně zapojila do tvorby příznivého a zvládnutelného programu příprav na summit a s členskými státy i nadále aktivně pokračuje ve svých přípravách. EHSV je potěšen, že se mohl jménem organizované občanské společnosti zúčastnit jako člen delegace EU první schůze přípravného výboru a hodlá nadále aktivně přispívat, nejdříve prostřednictvím tohoto úvodního stanoviska a poté další činností, až se přípravy naplno rozběhnou (viz odstavec 7.2).

3. Vize a úroveň ambicí

3.1

Summit v Riu v roce 1992 měl vysoké ambice, dosáhl velkých výsledků a byl účinný, co se týče mobilizace podpory udržitelného rozvoje na celém světě a iniciování činnosti s ním spojené. Dosáhl toho zastřešením rozsáhlého konkrétního programu přesvědčivou a inspirující vizí, jež dala impuls veřejné podpoře a politické vůli.

3.2

Problém udržitelnosti je dnes stejně naléhavý a v mnoha ohledech ještě neodkladnější. Ochota a ambice, které prokázaly vlády na první schůzi přípravného výboru, však byly neuspokojivé. Zdálo se, že mnohé z nich jsou spíše připraveny tlumit přehnaná očekávání, než budovat odhodlání ke změně k lepšímu.

3.3

Občanská společnost je ambicióznější. Zainteresované strany z mnoha různých sektorů byly na první schůzi přípravného výboru velmi aktivní a oficiálním delegátům důrazně předkládaly konkrétní návrhy a zároveň si budovaly vlastní procesy přípravy na konferenci. EHSV se domnívá, že v Evropě mají zainteresované strany mnoha typů chuť a schopnost poskytnout osvětu pozitivním výsledkům procesu realizovaného v roce 2012 a zdůraznit je. Výbor důrazně vyzývá EU a její členské státy, aby plně využily tohoto potenciálu a zahájily otevřený a ambiciózní proces na všech úrovních, do kterého bude zapojena celá škála zainteresovaných stran, a plně tak využily zkušenosti těchto stran.

3.4

Oba procesy by mohly mít prospěch z toho, kdyby mohl být pro vyjednávání ohledně změny klimatu a biologické rozmanitosti stanoven cíl a lhůta pro dosažení věcných dohod tak, aby je světoví čelní představitelé mohli na summitu v Riu v roce 2012 schválit. Tato kombinace cílů fungovala velmi efektivně po dobu dvou let před konferencí v Riu v roce 1992 a díky ní došlo ke stimulaci pokroku. Konference v roce 2012 by mohla být lhůtou pro posunutí jednání o klimatické změně a biologické rozmanitosti k jejich dalšímu významnému předělu.

3.5

Příležitost, již nabízí summit v roce 2012, by rovněž mohla být využita k urychlení rozhodnutí týkajících se stávajících mezinárodních jednání o rtuti a rozhodnutí ohledně procesu REDD (snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů). Summit by rovněž mohl být příležitostí k zahájení nových jednání o začlenění udržitelnosti do podnikového řízení (viz odstavec 6.8) a o opatření v oblasti udržitelnosti na místní úrovni (odstavec 6.9).

3.6

Summit v roce 1992 vytvořil novou inspirující vizi harmonické budoucnosti planety, jež byla vyjádřena novou koncepcí udržitelného rozvoje. Pro oživení konference v Riu v roce 2012 je třeba dát této vizi novou tvář. EHSV navrhuje zaměřit se za tímto účelem na Chartu Země a využít summit k oficiálnímu uznání tohoto inspirujícího dokumentu (jak již učinilo UNESCO). Charta Země získává v posledních letech stále vyšší podporu po celém světě. Uznání této charty ze strany OSN jako celku by posílilo její image ve všech částech světa a pomohlo novému oživení ambiciózního ducha „optimismu“, který probudil svět v roce 1992.

4. Stav provádění a zbývající mezery

4.1

Na první schůzi přípravného výboru bylo poukázáno na to, že pokrok v dosahování cílů konference ve Stockholmu v roce 1972 a summitů o udržitelném rozvoji v letech 1992 a 2002 nemá očekávané výsledky a je nerovnoměrný. Přetrvávají značné problémy, a to i přes některé úspěchy, především v oblasti růstu příjmů, snižování chudoby a zlepšování přístupu ke vzdělání a lepší zdravotní péči zejména v rozvíjejících se ekonomikách.

4.2

V oblasti odstraňování chudoby, bezpečnosti potravin, nerovnosti v příjmech, zachování biologické rozmanitosti, boje proti změně klimatu, snižování tlaku na ekosystémy a rybolov, přístupu k nezávadné vodě a hygienickým zařízením a plného zapojení žen do dosahování mezinárodně dohodnutých cílů přetrvávají mezery v provádění, jež odrážejí nejednotný přístup k dosahování cílů udržitelného rozvoje. Od UNCED nedošlo k žádným zásadním změnám ve vzorcích výroby a spotřeby, ačkoliv pro celosvětově udržitelný růst jsou zásadní změny nezbytné.

4.3	Úsilí o dosažení cílů udržitelného rozvoje, včetně rozvojových cílů tisíciletí, dále zbrzdila nedávná finanční a hospodářská krize, která negativně ovlivnila hospodářskou výkonnost, oslabila to, čeho bylo těžce dosaženo, a zvýšila počet lidí žijících v extrémní chudobě.

4.4

V Evropě (stejně jako ve zbytku rozvinutých zemí světa) bylo sice v posledních 20 letech dosaženo pokroku ohledně některých environmentálních cílů, u klíčových otázek spotřeby zdrojů a emisí CO2 je však stále třeba učinit mnoho a dopad Evropy na zbytek planety, pokud jde o vyčerpávání zdrojů a šíření znečištění, zůstává na neudržitelné úrovni. Co se týče sociální stránky, míra nezaměstnanosti a rostoucí nerovnosti mezi komunitami a v jejich rámci se rovněž vyvíjejí neudržitelným způsobem.

4.5

Přípravný výbor neoznačil žádné zcela nové problémy v oblasti udržitelnosti. Upozornil však na to, že mnoho problémů udržitelnosti, jež byly identifikovány v Riu v roce 1992, se stává kritičtějšími, což dokazují nedávné a stále probíhající krize – finanční, hospodářská, energetická, krize dodávek vody a potravinová krize. Rovněž jiné problémy, např. klimatická změna a ztráta biologické rozmanitosti, se ukazují být bezprostřednějšími a vážnějšími, než se dříve myslelo. Ke všem těmto tlakům ještě přispívá neustálý růst světové populace.

4.6

V rámci rozvojových zemí vzniká rozpor mezi nově se rozvíjejícími ekonomikami, jejichž velmi rychlý růst je novým břemenem pro celosvětové zdroje a z hlediska objemu znečištění, a nejméně rozvinutými zeměmi, kde chudoba a zhoršování životního prostředí jsou pro udržitelnost i nadále kritickými rizikovými faktory. Až na některé výjimky jsou rozvinuté země ještě daleko od dosažení úrovně oficiální rozvojové pomoci, kterou často rozvojovým zemím slíbily, aby jim pomohly rozvíjet se udržitelnějším způsobem.

4.7

Tváří tvář těmto výzvám bude pro EU představovat konkrétní úkol to, jak zlepšit udržitelnost našich ekonomik a zároveň vyčlenit dostatečné finanční prostředky a technickou podporu na pomoc rozvojovým zemím, především těm nejméně rozvinutým, s efektivnějším řešením jejich výzev spojených s udržitelným rozvojem. EU by měla využít tento summit k oživení svých vlastních postupů a struktur a pokročit v těchto otázkách. Výbor zejména vyzývá Unii, aby:

—	definovala a zaváděla různé aspekty zelené ekonomiky v Evropě a vytvořila a financovala nové kanály pro finanční pomoc a transfer technologií a know-how, a pomohla tak rozvojovým zemím s přechodem k udržitelnosti (oddíl 5),

—	posílila různé aspekty řízení udržitelného rozvoje v Evropě (oddíl 6),

—	angažovala občanskou společnost v celé Evropě, aby přispěla k procesu příprav konference v Riu, a znovu oživila vizi z Ria a získala pro ni politickou a veřejnou podporu (oddíl 7).

5. Zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby

5.1

Zelená ekonomika bude jedním z hlavních témat konference. Existuje stále mnoho názorů na to, co zelená ekonomika vlastně znamená. Panuje však shoda ohledně toho, že je třeba ji chápat v kontextu udržitelného rozvoje. Zelená ekonomika či proces „ozelenění“ ekonomiky lze brát za jeden z rozhodujících způsobů, jak určit udržitelnější cestu budoucího rozvoje.

5.2

Zelená ekonomika může prostřednictvím podpory efektivnějšího využívání přírodních zdrojů a energie a podporou nových technologií pro „čistší“ energii a výrobu vytvořit nové příležitosti pro hospodářský růst a nová pracovní místa. Bude třeba zavést vhodné vnitrostátní politické rámce na řízení přechodu k zelené ekonomice, na podporu udržitelných vzorců výroby a spotřeby a na přizpůsobení ekonomické činnosti nosné kapacitě ekosystémů.

5.3

Rozvoj a změna, jež se považují za udržitelné, musejí respektovat přirozené hranice a chránit přírodní zdroje a kulturní dědictví. Udržitelný rozvoj však neznamená stagnaci – právě naopak. Vyžaduje neustálou změnu a trvalý rozvoj. Například v energetice bude v nadcházejících 40 letech zapotřebí převratné změny ve výrobních metodách a ve spotřebě energie, jak ukazuje zpráva o technologických scénářích pro rok 2050, již nedávno zveřejnila Mezinárodní energetická agentura. Jiným příkladem je chemický průmysl, kde již bylo učiněno mnoho v oblasti transformace vzorců výroby na účinnější a udržitelnější vzorce a v převedení této změny na komerční výhodu.

5.4

Politické nástroje, jež by bylo možné využít v rámci zelené ekonomiky, lze rozdělit do několika kategorií:

—	správné nastavení cen,

—	politiky zadávání veřejných zakázek,

—	ekologické daňové reformy,

—	veřejné investice do udržitelné infrastruktury,

—	cílená veřejná podpora výzkumu a vývoje environmentálně příznivých technologií,

—	sociální politiky na sladění cílů v sociální oblasti s hospodářskými politikami.

5.5

OSN již na světové úrovni zahájila na tomto poli některé iniciativy, ze kterých může UNCSD v roce 2012 vycházet. Její iniciativa v oblasti zelené ekonomiky (Green Economy Initative – GEI, zřízená v říjnu 2008) je zaměřena na pomoc vládám s přetvořením a přesměrováním politik, investic a výdajů do řady oborů, jako jsou např. čisté technologie, obnovitelná energie, vodohospodářské služby, ekologická doprava, nakládání s odpady, ekologické budovy a udržitelné zemědělství a lesní hospodářství. Hlavními projekty této iniciativy jsou Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB) a Celosvětový zelený nový úděl.

5.6

Rozvinuté země v současnosti přispívají relativně nejvíce k problému klimatické změny tím, že produkují vyšší hladiny emisí skleníkových plynů na jednoho obyvatele. Transformace ekonomik na modely s nižšími emisemi uhlíku proto představuje nejvyšší výzvu právě pro ně. Tyto země však mají zároveň tu výhodu, že mají k dispozici nejvyspělejší technologie a kapitálové zdroje, jež jim umožňují, aby se postavily do čela této transformace, pokud se této výzvy okamžitě chopí.

5.7

Rozvojové země se částečně obávají, že „zelená ekonomika“ je koncepce Severu, která může ve skutečnosti zpomalit proces rozvoje a mohla by obsahovat prvek protekcionismu. Rozhodující bude prokázat, jaký přínos z ní bude plynout pro rozvojové země a jak přispěje k rozvojovému přechodu. Klíčovým prvkem bude to, jak vážně budou rozvinuté země brát své závazky na podporu zelené ekonomiky v rozvojových zemích.

5.8

Aby rozvinuté země v roce 2012 dosáhly výrazného výsledku v „ozelenění“ světové ekonomiky, budou muset prokázat, že tento přístup uplatňují ve svých vlastních ekonomikách a že jsou připraveny nabídnout rozvojovým zemím skutečnou pomoc v oblasti finančních prostředků, transferu technologií a budování kapacit.

5.9

EU dosáhla určitého pokroku v zelené ekonomice, zatím to však nestačí. EHSV se domnívá, že by nestačilo, aby EU v Riu prostě zaujala stanovisko k omezenému pokroku, kterého dosáhla v posledních dvaceti letech, a k různým prvkům strategie z roku 2009, jež ukazují udržitelným směrem. Zejména proto, aby EU mohla v roce 2012 vystoupit s jednoznačnějším postojem, doporučujeme, že by v následujícím roce měla:

—	přezkoumat a posílit strategii udržitelného rozvoje EU tím, že začlení její hlavní cíle do provádění strategie Evropa 2020,

—	dokončit probíhající práci na vytvoření lepších ukazatelů měření pokroku v oblasti udržitelnosti a pevně je zabudovat do hlavního monitorovacího rámce strategie Evropa 2020,

—	dokončit své dlouhodobě probíhající studie udržitelné spotřeby a výroby a začlenit je do cílů stěžejního programu účinnosti zdrojů v rámci strategie Evropa 2020,

—	shromáždit evropské zkušenosti v oblasti ekologických daní a daňových nástrojů (včetně stanovení cen za povolenky na emise uhlíku a obchodování s nimi) a předložila návrhy na pokyny nebo rámce OSN v této oblasti,

—	shromáždit evropské zkušenosti v oblasti sociálního rozměru udržitelného rozvoje, včetně příležitostí pro vytváření nových zelených pracovních míst, která nahradí místa ztracená během úpadku, a způsobů, jak snížit nerovnosti.

Je třeba, aby členské státy provedly podobnou činnost. Kdyby EU dosáhla pokroku v těchto oblastech, ocitla by se v dobré pozici pro propagování světové „Agendy pro zelenou ekonomiku“ obsahující podobné prvky.

5.10

Co se týče financí, je zjevně třeba vyvinout vyšší úsilí o uvolnění veřejných a soukromých prostředků na završení nedokončené práce na programu rozvojových cílů tisíciletí a na pokročení v novém programu pro zelenou ekonomiku. Nebylo dosaženo cílů oficiální rozvojové pomoci stanovených v Riu. Mezinárodní finanční instituce, UNDP, WTO, UNCTAD a ministerstva financí, hospodářství a obchodu na celém světě se musejí plně zapojit do úsilí o toto uvolnění prostředků a do všech ostatních aspektů přechodu k zelenější světové ekonomice. EU potřebuje vypracovat soudržný a důsledný návrh jednak cílů pro tuto mezinárodní ekologickou ambici a jednak způsobů, jak naplnit dlouhotrvající závazky v oblasti výše podpory.

6. Institucionální rámec pro udržitelný rozvoj

6.1	Je široce přijímána skutečnost, že řízení udržitelného rozvoje na mezinárodní úrovni není velmi efektivní a že bude třeba velkých změn k jeho opětovné aktivaci. Z nového impulsu by měly prospěch také celostátní, regionální a místní úroveň.

6.2

Na mezinárodní úrovni zjevně existuje naléhavá potřeba posílit environmentální kompetence Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) a zvýšit schopnost Komise pro udržitelný rozvoj (CSD) nebo následnického orgánu šířit poselství o udržitelném rozvoji v různých sektorech globální ekonomiky a v mezinárodních agenturách. Dlouho se diskutuje o povýšení UNEP na Světovou organizaci pro životní prostředí, která by měla širší mandát. Potřebuje si zachovat silnější, důvěryhodnější a přístupnou vědeckou základnu, potřebuje větší kapacitu, aby mohl být kreativně napojen na jiné části systému OSN, aby mohl koordinovat velký počet samostatných multilaterálních dohod o životním prostředí a podporovat rozvoj kapacit v environmentálních otázkách v rozvojových zemích a jiných členských státech, a potřebuje širší a jistější zdroje. Rok 2012 by mohl být příležitostí k realizaci těchto myšlenek.

6.3

Udržitelný rozvoj rovněž potřebuje silnější hlas a vliv v systému OSN. Jednou z možností by bylo povýšit ho na řádnou radu OSN. Jinou možností by mohlo být začlenit CSD do rozšířené Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC) se silnějším mandátem k podpoře udržitelného rozvoje ve společenství OSN a u Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (MMF). Mohou se však nabídnout mnohem dalekosáhlejší možnosti v důsledku činnosti nového Panelu na vysoké úrovni pro změnu klimatu a rozvoj, který nedávno zřídil generální tajemník OSN.

6.4

EHSV doporučuje, aby EU měla v souvislosti s nadcházejícími diskusemi tři cíle:

—	začlenění udržitelného rozvoje do mandátu některých důležitých agentur včetně samotné OSN a její ECOSOC, Světové banky, MMF a WTO i do činnosti orgánů konkrétněji se zabývajících udržitelným rozvojem, např. CSD, UNEP, UNDP atp.;

—	posílení CSD a její kapacity koordinovat činnost v oblasti udržitelného rozvoje uvnitř systému OSN, zejména tím, že dostane status a poslání, na jejichž základě budou finanční a ekonomické oddělení pověřena specifickým úkolem začlenit udržitelný rozvoj do řízení světových hospodářských politik;

—	posílení UNEP a její kapacity monitorovat vážné změny v celosvětovém životním prostředí a propagovat účinnou činnost na jeho ochranu.

6.5

Je rovněž třeba posílit řízení směřující k udržitelnému rozvoji na celostátní, regionální, místní a podnikové úrovni. Je potřeba znovu oživit či posílit národní, regionální a místní strategie udržitelného rozvoje. V podnikovém řízení je třeba položit silnější důraz na udržitelný rozvoj. Je nutné zřídit či znovu oživit národní rady pro udržitelný rozvoj či podobné orgány, aby silněji stimulovaly udržitelný rozvoj. Je třeba, aby se občanská společnost aktivněji zapojila. Evropská strategie udržitelného rozvoje vytvořila v EU rámec pro pokrok ve všech těchto prvcích, nebyla však poté dostatečně důrazně prováděna. Je třeba oživit její klíčové prvky a začlenit je do hlavní strategie Evropa 2020 a poté je důkladně monitorovat.

6.6

Hlavní skupiny občanské společnosti, jejichž úloha v systému OSN od konference v Riu v roce 1992 vzrostla, budou přehodnocovat své zkušenosti v těchto otázkách a na konferenci v Riu představí příklady osvědčených postupů a budou doufat v uznání a posílení osvědčených postupů např. prostřednictvím národních a místních strategií udržitelnosti či iniciativ v oblasti odpovědnosti podniků.

6.7	EHSV doporučuje, aby se EU důrazně zasadila za výrazný příspěvek občanské společnosti a jejích hlavních skupin k procesu příprav konference v roce 2012. Skupiny by měly být vyzvány, aby předvedly, čeho již bylo dosaženo, a předložily návrhy na posílení a upevnění své úlohy.

6.8	V podnikovém sektoru by měly být ve vznikajících rámcích sociální odpovědnosti podniků kodifikovány odpovědnosti za udržitelnost. Jednání o nové mezinárodní úmluvě v této oblasti by se mohla zahájit právě v roce 2012 v Riu.

6.9

Regionální vlády a jiné subnárodní orgány, stejně jako mnoho měst a jiných místních orgánů, hrají stále vyšší úlohu v zavádění mnoha aspektů udržitelného rozvoje. Tento vývoj by mohly být kodifikovány v nové dohodě, kterou jim bude udělen explicitní mandát (a přiděleny nezbytné prostředky) k provádění konkrétních částí programu udržitelného rozvoje, aby se zářné příklady několika průkopníků staly standardními postupy mnoha.

7. Možná úloha EU a EHSV

7.1

EU bude mít zajisté klíčovou úlohu při rozvoji strategie pro rok 2012. Měla by světové společnosti ukázat, jak přechod k zelené ekonomice prospívá Severu i Jihu a propagovat institucionální změny na podporu řízení směřujícího k udržitelnému rozvoji. EU a její členské státy by rovněž měly využít příležitosti, kterou konference nabízí, a rázně pokročit ve vlastním přechodu k zelenější ekonomice a zlepšit své řízení udržitelného rozvoje a jeho správu a zapojení své občanské společnosti do těchto procesů.

7.2

EHSV je připraven sehrát důležitou úlohu tím, že pomůže s formulací příspěvku občanské společnosti k evropskému i mezinárodnímu procesu a že bude naléhat na dosažení ambiciózních výsledků. Silné zapojení občanské společnosti je rozhodující pro dodání impulsu a vyvinutí tlaku, jež jsou potřebné k dosažení výrazného výsledku v Riu. V nadcházejících dvanácti měsících hodlá EHSV provést následující činnost:

—	zorganizovat další konzultace v Bruselu se zainteresovanými stranami o cílech konference v Riu v roce 2012 a v případě možnosti i vytvořit společnou platformu;

—	zajistit příspěvek občanské společnosti členských států prostřednictvím národních rad pro udržitelný rozvoj, jejich evropské sítě EEAC a národních hospodářských a sociálních rad;

—	zahájit řadu odvětvových studií požadavků spojených s úspěšným zavedením myšlenek zelené ekonomiky do hlavních odvětví, kterými jsou např. energetika, doprava, stavebnictví a zemědělství, a do obecné hospodářské politiky;

—	porovnat a koordinovat příspěvky evropské občanské společnosti s činností občanské společnosti v dalších regionech světa, a to prostřednictvím regionálních a bilaterálních stálých delegací.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/72

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zlepšení modelů participativního partnerství veřejného a soukromého sektoru při poskytování elektronických služeb pro všechny v EU-27 (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/13

Zpravodaj: pan CAPPELLINI

Dne 16. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zlepšení modelů participativního partnerství veřejného a soukromého sektoru při poskytování elektronických služeb pro všechny v EU-27.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 102 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá digitální agendu Evropské komise a návrhy obsažené ve zprávě o vnitřním trhu, jejichž cílem je zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu a superrychlý internet, který poskytne aplikace občanům i malým a středním podnikům ve venkovských a odlehlých oblastech. EHSV dále souhlasí s Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Výborem regionů, že je třeba více monitorovacích činností, pokud má být zajištěn přístup k pevným linkám a bezdrátovým širokopásmovým komunikacím pro všechny do roku 2013. Je nezbytné více investovat na všech úrovních; pro venkovské a odlehlé oblasti či pro aktualizaci sítí by rovněž měla být prozkoumána partnerství veřejného a soukromého sektoru (dále PPP).

1.2

EHSV podporuje společný unijní a vnitrostátní politický rámec pro splnění cílů strategie Evropa 2020, a žádá tedy EK, aby vytvořila poradní skupinu ad hoc, jež bude schopná pomoci členským státům, kandidátským zemím a zainteresovaným soukromým provozovatelům lépe monitorovat přístup k širokopásmovému připojení ve venkovských a odlehlých oblastech.

1.3

Na trhu se vyskytují velké nedostatky při poskytování dostupných vysokorychlostních širokopásmových sítí v odlehlých oblastech. EK tudíž musí podporovat celou škálu politik usnadňujících rozvoj otevřených sítí prostřednictvím iniciativ státního a veřejného sektoru. EU musí plně využít rozvoje elektronických služeb ve veřejném a soukromém sektoru pro zlepšení služeb na místní a regionální úrovni v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, pohotovostních služeb obecného zájmu, bezpečnosti a sociálních služeb. Přijetí PPP všemi orgány může poskytnout strategickou podporu malým a středním podnikům specializovaným na veřejné IKT služby a mladým podnikatelům dovednosti v oblasti IKT.

1.4

Soukromé investice a PPP v odlehlých oblastech, venkovských oblastech a oblastech s nízkými příjmy by měly být podporovány pomocí strukturálních fondů, společně s nástroji Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu, a poskytnout tak připojení k internetu za spravedlivou cenu zranitelným skupinám občanů a malým a středním podnikům. Vyčleněné programy a opatření EK by měly být využity k podpoře a rozšíření PPP v meziregionálních a přeshraničních pilotních projektech a měl by být propagován „Evropský den elektronických služeb pro všechny“.

1.5

EHSV klade velký důraz na budování silnějších partnerství mezi veřejnými a soukromými poskytovateli veřejných elektronických služeb s cílem zajistit lepší a efektivnější služby. Je zapotřebí zvýšit transparentnost a aktivní zapojení občanů a zároveň si uchovat vlastnictví investic do veřejných infrastruktur a dohled na výkonnost. Veřejné služby jsou často poskytovány na regionální a místní úrovni, kde se malé a střední podniky a jejich sdružení mohou zapojit do partnerství s veřejným sektorem, buď jako přímí poskytovatelé, či v rámci konsorcia, pokud jsou vyžadovány značné finanční prostředky nebo komplexnější odborné znalosti. K tomu již došlo v některých regionech ve Francii (Auvergne), Itálii (Tridentsko-Horní Adiže, Lombardie) a jiných členských státech EU.

1.6

Přístup k vysoce kvalitnímu bezdrátovému širokopásmovému připojení za rozumnou cenu může zlepšit přístupnost a kvalitu služeb poskytovaných veřejnými orgány a umožnit malým a středním podnikům větší konkurenceschopnost. Nejvíce budou z přístupu k rychlejším širokopásmovým službám těžit odlehlé regiony a komunity.

1.7

EHSV zdůrazňuje, že je třeba mimořádných investic pro rozvoj univerzálního a vysokorychlostního širokopásmového připojení pro pevné a mobilní linky pro všechny občany a spotřebitele. Napomoci by tomu mohl podpůrný rámec státní pomoci na úrovni EU, jež bude v souladu s ustanoveními EU o hospodářské soutěži, stejně jako lepší koordinace mezi různými politikami a programy EU, aby tak výběr spotřebitelů umožnil splnit očekávané cíle, tedy přístup k elektronickým službám pro všechny občany a na všech místech.

1.8

EHSV souhlasí, že každá domácnost by měla mít do roku 2013 přístup k širokopásmovému internetu za konkurenční cenu. K rozšíření pokrytí a zlepšení kvality služeb v oblasti širokopásmového mobilního připojení by měla být podpořena a využita digitální dividenda. Členské státy musí aktualizovat své vnitrostátní cíle pro širokopásmové a vysokorychlostní pokrytí a vést regionální orgány a soukromé subjekty k jednotné podpoře evropské strategie v oblasti vysokorychlostního širokopásmového připojení. Zejména regionální orgány, EU nebo vnitrostátní poradní instituce, malé a střední podniky, organizace a další soukromé subjekty by měly být do iniciativy Evropské komise v oblasti internetu budoucnosti zapojeny již od úplného začátku.

1.9

EHSV podporuje řešení PPP, jejichž model financování může poskytnout nákladově a časově efektivní širokopásmové připojení občanům ve venkovských a přeshraničních regionech. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že digitální gramotnost, zejména malých a středních podniků a mladých podnikatelů ve venkovských a odlehlých oblastech, má zásadní význam pro digitální společnost přístupnou pro všechny, zejména v případech, kdy přístup k elektronickým službám vytváří digitální propast pro starší osoby, znevýhodněné skupiny a osoby s nízkými příjmy. Měly by se rovněž řešit stávající problémy s přístupem.

1.10	Instituce EU by měly plně využít rozvoje elektronických služeb ve veřejném a soukromém sektoru pro zlepšení služeb na místní a regionální úrovni v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, pohotovostních, bezpečnostních i širších služeb obecného zájmu a sociálních služeb.

2. Důvody pro předložení stanoviska a souvislosti

2.1

Internet se stal jednou ze strategicky nejdůležitějších infrastruktur 21. století a je klíčovou povinností pro posílení univerzální služby EU stanovené v Lisabonské smlouvě. Situace ve venkovských a odlehlých oblastech se však zlepšuje pomalu a lze jen stěží hovořit o evropském trhu s elektronickými službami (1). Vzhledem k tomu, že soukromý sektor se příliš nezajímá o uspokojení poptávky po službách a vlády na tuto poptávku nejsou samy schopny reagovat, se zdá, že vhodným řešením by bylo zapojit obě strany (veřejný a soukromý sektor), které by sdílely přínosy i rizika zakládáním PPP v této oblasti. Aktivní zapojení a role organizované občanské společnosti v PPP při poskytování elektronických služeb mohou v tomto procesu plnit klíčovou funkci.

2.2	Toto stanovisko z vlastní iniciativy si klade za cíl prozkoumat tuto problematiku a uvést do popředí diskusi o zkoumání udržitelných řešení pro poskytování elektronických služeb všude a pro všechny v Evropě, zejména v nejméně přístupných oblastech a nejzranitelnějším skupinám.

2.3

V této souvislosti jsou hlavní cíle tohoto stanoviska následující:

—	analyzovat s pomocí EHSV a organizacemi s veřejnými a soukromými zájmy, jakým způsobem by bylo možné uzavírat PPP pro podporu elektronických služeb pro všechny, ať už se jedná o jednotlivce, podniky či regionální/místní správy;

—	poukázat na potenciál pro lepší sociální začlenění zranitelných skupin a pro hospodářskou integraci odlehlých oblastí tím, že budou uzavřena udržitelná a účinná PPP pro zavádění elektronických služeb v Evropě (2);

—

pomoci institucím EU a tvůrcům politik, jakož i zúčastněným veřejným a soukromým subjektům, kteří si přejí zapojit se do PPP v oblasti elektronických služeb tím, že budou označeny problémy a možná řešení, posouzen dopad poptávky a nabídky elektronických služeb na potřeby občanské společnosti, prozkoumány odpovídající požadavky na pracovní místa a kvalifikaci a také vhodné politické a programové postupy na úrovni EU, jež mohou být převedeny na národní/regionální úroveň.

2.4

IKT ovlivňují většinu aspektů naší společnosti. Hranice mezi telefonem, internetem, televizním vysíláním, mobilním telefonem a dalšími komunikačními službami jsou méně zřetelné a stejně je tomu i v případě hranic mezi průmyslovým a veřejným sektorem a mezi unijními a národními politikami. Vnitrostátní a regionální politiky totiž nebyly schopny efektivně zajistit přístup k těmto službám pro všechny.

2.5

V této souvislosti nová komisařka zodpovědná za digitální agendu paní Neelie Kroes zahájila diskusi k veřejným konzultacím s cílem prověřit, zda je potřeba aktualizovat pravidla zajišťující všem občanům a podnikům v EU přístup k základním komunikačním službám, včetně rychlého připojení k internetu. Musíme zajistit, aby nebyl nikdo vyčleněn z digitální společnosti. Nedávné sdělení týkající se strategie Evropa 2020 navíc potvrzuje, že cílem je zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu, založeného na rychlém a superrychlém internetu a interoperabilních aplikacích, se širokopásmovým připojením pro všechny obyvatele do roku 2013.

2.6

Lisabonská strategie se již zmiňuje o skutečnosti, že potřebujeme přístup k modernímu digitálnímu vybavení (např. internetu, GPS) a tzv. elektronickým službám. Modernizace veřejných služeb tudíž musí zahrnovat následující:

—	poskytovat lepší kvalitu a bezpečnější služby obecné populaci;

—	reagovat na žádosti podniků, zejména malých a středních podniků, jež vyžadují méně byrokracie a více efektivity;

—	zajistit na přeshraniční úrovni poskytování služeb veřejného zájmu (včetně civilní ochrany), které mají zásadní význam pro podporu mobility v Evropě a sociální soudržnosti v členských státech.

2.7

Stávající regulační rámec EU (podléhající směrnici o univerzální službě (3) z roku 2002) vyžaduje, aby členské státy zajistily všem občanům připojení k veřejné telefonní síti v pevném místě a přístup k veřejným telefonním službám pro hlasovou a datovou komunikaci s funkčním přístupem k internetu. Spotřebitelé musí mít přístup k informačním službám o účastnických číslech a účastnickým seznamům, veřejným telefonním automatům a zvláštním opatřením pro zdravotně postižené osoby.

2.8

V nedávném sdělení EK se rovněž uvádí, že PPP představují jednu z možností, jak zvýšit využívání internetu v Evropě a zlepšit přístup k elektronickým službám pro občany EU. PPP mohou rovněž evropským občanům umožnit lépe využívat známé a vznikající technologie více holistickým způsobem. PPP by dále rovněž mohla pomoci při určování překážek způsobených netechnickými problémy a vést k přijetí strategie pro jejich odstranění (4). Pojem PPP se vztahuje na celou řadu situací, a v odborné literatuře, jako jsou obecné zásady OSN (5) a metody EIB, tudíž existují různé definice.

2.9

Evropská komise uskutečnila celou řadu veřejných konzultací společně s EHSV k tématům zahrnujícím:

—	přístupové sítě nové generace (sítě NGA);

—	přeměnu digitálních dividend na zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu v Evropě;

—	zásady univerzální služby v oblasti elektronických komunikací.

2.10

Cílem sdělení Evropské komise KOM(2009) 479 v konečném znění k tématu „Partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti“ je poskytnout rámec pro vznik „inteligentní“ společnosti a zároveň zvýšit konkurenceschopnost evropského odvětví IKT. Připravit uvedení programu partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti internetu budoucnosti, což podporují jak některé členské státy, tak zástupci podnikatelské sféry, bude vyžadovat větší zapojení občanské společnosti a regionálních orgánů.

3. Obecné připomínky – PPP a zavádění elektronických služeb

3.1

Stejně jako je v naší společnosti zaručeno poskytování a přístup k potravinám, vodě, vzdělání, zdravotní péči, pohybu a veřejným orgánům, je důležité určit a přijmout nejvhodnější řešení a nejúčinnější politiky s cílem zajistit rovné zacházení pro občany a podniky EU v rámci informační společnosti, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech EU.

3.2

Toho však dosud nebylo dosaženo po celé EU, kde stále existují zeměpisné oblasti a sociální skupiny, které jsou ohroženy „digitálním vyloučením“. Digitální vyloučení by se mohlo týkat faktorů demografických (věku, pohlaví, typu domácnosti atd.), socioekonomických (vzdělání, zaměstnání, statusu, příjmu atd.) či zeměpisných (druhu bydlení, polohy, specifických regionálních nebo místních rysů, geopolitických faktorů atd.). Důvody tohoto selhání trhu v oblasti elektronických služeb jsou různé a mohou zahrnovat jeden nebo všechny následující faktory: nevhodný typ krajiny, nízký počet obyvatel či vysoký systém zdanění. Vzhledem k tomu, že v těchto oblastech často neexistuje dostatečná poptávka a transakce, soukromí provozovatelé se často mohou rozhodnout do těchto oblastí neinvestovat.

3.3

Je tedy třeba nezabývat se pouze geografickým vyloučením, ale též sociálním vyloučením, které provází omezená koupěschopnost či dovednost některých skupin uživatelů (6). Elektronické služby by tedy měly být rozšířeny tak, aby přístupnost všem uživatelům byla zaručena nezávisle na jejich zeměpisné poloze a finanční či sociální situaci.

3.4	Je potřeba vynaložit mimořádné politické úsilí a přijmout opatření s cílem poskytnout výsledky zranitelným skupinám, a především v mimoměstských oblastech.

3.5	EHSV se již jednotlivým tématům spojeným s elektronickými službami, jejich interoperabilitou a infrastrukturou IKT věnoval v několika stanoviscích a klíčových doporučeních (7).

3.6	EHSV věří, že PPP by mohla přispět k zavádění elektronických služeb v EU, což je slibný nový obor s velmi důležitými oblastmi činnosti.

3.7

Analýza prokázala, že hlavní argumenty podporující tento přístup jsou:

—	zlepšení kvality elektronických služeb pro zranitelné skupiny;

—	zlepšení efektivnosti nákladů využitím inovací, zkušeností a pružnosti soukromého sektoru;

—	zvýšení investic do veřejných infrastruktur pro rozšíření poskytování elektronických služeb;

—	udržitelnost zvýšené pružnosti a přístupu ke zdrojům soukromých partnerů;

—	zlepšení kvality veřejných výdajů;

—	zvýšení efektivity a sbližování služeb veřejného zájmu.

3.8

Investice do naléhavých projektů infrastruktury představují navíc významný prostředek, jak zachovat hospodářskou aktivitu, zejména v období krize, a mohou pomoci podpořit rychlý návrat k udržitelnému hospodářskému růstu. V této souvislosti by PPP mohla poskytnout účinné cesty pro realizaci projektů infrastruktury, služeb veřejného zájmu a služeb podporujících podniky, jež by zajistily místní rozvoj a hospodářskou obnovu v některých regionech EU (8).

3.9	Existují rovněž rizika využití PPP v elektronických službách. Jedním z nich je, že nebudou pokryty odlehlé oblasti, kde poskytování služeb soukromému poskytovateli často působí ztráty. Všechna PPP by tudíž měla zahrnovat závazné poskytování služeb i v těchto odlehlých oblastech.

4. Kritické problémy při poskytování elektronických služeb

4.1

Toto stanovisko se rovněž zabývá poskytováním elektronických služeb, jímž se rozumí šíření vybavení a zajištění rovného přístupu k těmto službám v celé EU. To zahrnuje nejen vytváření nových, „inteligentních“ infrastruktur, pokud taková potřeba existuje, ale i zlepšení těch stávajících. Tato problematika vyvolává jisté kritické otázky:

—

Účinnost. Pouze to, že infrastruktura existuje, nemusí vždy znamenat, že funguje efektivně a že je stejným způsobem dostupná pro všechny odpovídající sociální skupiny. Nejnovějším příkladem je průzkum agentury Eurobarometer týkající se informovanosti o čísle tísňového volání 112. Přestože již tato služba existuje a funguje ve dvaceti zemích EU, procento osob, kteří ji znají, je velice nízké – pouze 32 % dotázaných (9). Zdokonalení lze dosáhnout tím, že bude zajištěna lepší informovanost a větší zapojení veřejnosti a vhodnější zavádění technologií elektronického vzdělávaní.

—	Venkovské oblasti. Po celé EU stále existují rozdíly, pokud jde o přístup k elektronickým službám (10). Venkovské oblasti stále trpí nedostatečným přístupem k IKT a 23 % obyvatel nemá v těchto oblastech přístup k pevné širokopásmové síti (11).

4.2

V přístupu skutečně založeném na volném trhu by měla být PPP již od počátku zaváděna s účinným zapojením všech úrovní: unijních, vnitrostátních i regionálních orgánů, sociálních partnerů, subjektů organizované občanské společnosti, organizací malých a středních podniků, sdružení spotřebitelů a dalších zainteresovaných stran (provozovatelů, prodejců, poskytovatelů služeb IT, vertikálních trhů a trhů s aplikacemi atd.).

4.3	Vhodným začátkem by mohly být stávající strukturální fondy EU, EIB/EIF a některé specifické programy, jako jsou mechanismy rámcového programu pod hlavičkou pracovních programů IKT na léta 2011–2013 s rozpočtem přibližně 300 milionů EUR.

4.4

V této souvislosti by PPP mohla stavět na výsledcích pěti evropských technologických platforem (ETPs), kdy by se internetová problematika a jejich strategický výzkum mohly vzájemně obohacovat. Základním znakem takových PPP by byl rozvoj otevřených, standardizovaných a meziodvětvových platforem služeb.

4.5	Z pohledu evropské politiky budou oblasti zdravotnictví, mobility, životního prostředí a hospodaření s energií jako první využívat nových „inteligentních“ internetových infrastruktur, jež usnadní rychlé osvojení služeb miliony uživatelů a spotřebitelů.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2009) 479 v konečném znění – Partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti.

(2) Hlavním problémem elektronických služeb v Evropě je chybějící společná definice tohoto pojmu. Elektronické služby jsou většinou podle přesného významu IKT (informačních a komunikačních technologií) chápány jako služby zahrnující elektronickou státní správu, elektronické podnikání, elektronické zdravotnictví, informace veřejného sektoru, elektronické vzdělávaní, začlenění občanů do informační společnosti a elektronické zadávání veřejných zakázek.

(3) Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51–77.

(4) Bílá kniha o definici partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti, leden 2010.

(5) Příručka o podpoře řádné správy v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru – Organizace spojených národů, New York a Ženeva, 2008.

(6) Úř. věst. C 139, 11.5.2001, s. 15; Úř. věst. C 123, 25.4.2001, s. 53; Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 86.

(7) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 60; Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 92; Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 8; Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 84; Úř. věst. C 218, 11.9.2009, s. 36; Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 50; stanovisko EHSV k tématu Digitální dividenda, zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu, zpravodajka: paní Darmanin (TEN/417).

(8) KOM(2009) 615 v konečném znění – Mobilizace soukromých a veřejných investic pro obnovu a dlouhodobou strukturální změnu: rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru.

(9) Flash Eurobarometer 285 – Evropské číslo tísňového volání „112“, analytická zpráva, vlna 3, únor 2010.

(10) Telekomunikace: konzultace o budoucí univerzální službě v digitálním věku, IP/10/218, Brusel, 2. března 2010 http://ec.europa.eu/information_society/policy/ecomm/doc/library/public_consult/universal_service2010/index_en.htm.

(11) KOM(2009) 103 v konečném znění – sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Lepší přístup k moderním IKT pro venkovské oblasti.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/77

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Služby obecného zájmu nutné k řešení krize (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/14

Zpravodaj: pan HENCKS

Dne 18. března 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Služby obecného zájmu nutné k řešení krize.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 119 hlasy pro, 11 hlasů bylo proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Úvod

1.1	Nedávná finanční a následně hospodářská krize, ačkoli postihuje členské státy v různé míře, bude mít dlouhodobé sociální dopady, které se projevují nárůstem nezaměstnanosti, nejistoty, vyloučení a chudoby a v současné době se již dotýkají každého šestého Evropana.

1.2

Téměř 80 milionů osob, tedy 16 % obyvatel Evropské unie, žije pod prahem rizika chudoby a čelí velkým obtížím při získání zaměstnání, bydlení nebo příspěvků a při přístupu k základním službám, zvláště v oblasti zdravotní péče a sociálních služeb. Znevýhodněné skupiny (postižené osoby, přistěhovalci) jsou a budou těžce postihnuty zejména tím, že se zpochybňuje pokrok dosažený v posledních dvou desetiletích v oblasti sociální integrace a zapojení do zaměstnání.

1.3	Vzrůstající počet případů násilí, problémy v okrajových čtvrtích, šíření zločinnosti, chuligánství i do jisté míry menší solidarita rovněž svědčí o tom, že finanční a hospodářská krize se stala krizí sociální.

1.4	Mírné hospodářské oživení není k zamezení této sociální krize dostatečné. Horší je, že na základě zkušeností z předchozích krizí (1993–1996 a 2002–2004) lze očekávat, že sociální dopady se budou projevovat ještě dlouho po oživení ekonomiky.

1.5	Z důvodu prohloubení chudoby a sociálního vyloučení bude stále větší poptávka po sociálních službách, zvláště v oblasti zdraví, bydlení, vzdělávání, energetiky, dopravy a komunikačních prostředků.

2. Úloha služeb obecného zájmu v období krize

2.1

Tato krize potvrdila, že existence moderních a účinných služeb obecného zájmu je faktorem ekonomické stabilizace s více než 500 000 podniky (státními, soukromými a smíšenými), které poskytují služby obecného zájmu, zaměstnávají 64 milionů osob (více než 30 % pracovních míst v EU) a poskytují více než 26 % HDP Unie (Studie „Mapping of the public services“ vydaná Evropským střediskem podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu v květnu 2010).

2.2

Služby obecného zájmu rovněž tlumí nejvíce negativní sociální a územní dopady, ale i environmentální dopady, jelikož se zakládají na cílech zaměřených na zaručení přístupu každého obyvatele k zásadním statkům a službám a základním právům. Jsou klíčovým prvkem podpory územní, sociální a hospodářské soudržnosti a udržitelného rozvoje.

2.3

Průběhem času členské státy v rámci evropské integrace, jménem společného či obecného zájmu a v mnoha různých podobách a s různými způsoby organizace stanovily pro služby obecného zájmu zvláštní pravidla, doplňující společné právo hospodářské soutěže a tržních pravidel, které by měly být pravidelně nově vymezovány nebo podrobovány přezkumu, zejména v rámci Lisabonské smlouvy.

2.4

V souladu s jejich úlohou pilíře evropského sociálního modelu a tržního sociálního hospodářství budou služby obecného zájmu muset prostřednictvím vzájemného působení a začleňování hospodářského a sociálního pokroku:

—	zaručit právo každého obyvatele na přístup k základním statkům či službám;

—	zajistit hospodářskou, sociální, územní a kulturní soudržnost;

—	dohlížet na sociální spravedlnost a začleňování do společnosti, budovat solidaritu mezi územními celky, generacemi nebo sociálními kategoriemi, podporovat obecný zájem společnosti;

—	zaručit rovné zacházení se všemi občany a obyvateli;

—	vytvářet podmínky pro trvale udržitelný rozvoj.

2.5	Krize ukázala, že tržní mechanismy samy o sobě nejsou schopny zaručit univerzální přístup všech občanů k těmto právům, a zásah státu je tedy nyní nejen všeobecně akceptován, ale doporučuje se na mezinárodní úrovni.

3. Riziko rozpočtových omezení v době krize

3.1	V důsledku finanční a hospodářské krize je pro některé státy stále obtížnější docílit vyrovnaného rozpočtu, což může ohrozit jejich schopnost splnit povinnosti obecného zájmu.

3.2	Finanční prostředky, které členské státy věnují na služby obecného zájmu, jsou tedy vystaveny velkému tlaku, ačkoliv schopnost čelit rostoucí poptávce po těchto službách se v jednotlivých státech značně liší.

3.3

Hrozí, že kvůli těmto rozpočtovým omezením bude sníženo poskytování služeb a sociálních výhod, budou omezeny systémy sociální ochrany a dávek, což bude mít dalekosáhlé následky pro nejzranitelnější osoby a bude to na úkor pokroku, kterého bylo dosud dosaženo ve snižování chudoby, nerovností a zlepšení sociální soudržnosti.

3.4

Zdá se nezbytné, aby Komise zaujala postoj k potřebám financování, a to nikoli pouze v krátkodobém časovém horizontu a výlučně z hlediska konkurenceschopnosti (státní dotace), ale za účelem zajištění finanční udržitelnosti služeb obecného zájmu a splnění jejich úkolu, jak to vyžaduje Lisabonská smlouva.

3.5	Je tedy důležité, aby členské státy s pomocí Evropské unie upravily své rozpočty, aby zachovaly či rozšířily služby obecného zájmu a mohly účinně čelit problémům, které s sebou nese sociální krize.

3.6

EHSV schvaluje, že Komise podpořila systémy odborné přípravy členských států tím, že možnosti spolufinancování z Evropského sociálního fondu učinila pružnější. Za účelem zlepšení sociálního rozměru hospodářství členských států s cílem snížit sociální nerovnosti a stabilizovat hospodářskou situaci by měl být více využíván fond sociální soudržnosti.

4. Úloha Evropské unie

4.1	V souladu se zásadou subsidiarity a jak je důrazně uvedeno v Lisabonské smlouvě, každý členský stát musí mít v souvislosti se sociální a občanskou činností a na jejím základě možnost svobodně definovat, organizovat a financovat služby, které odpovídají obecnému zájmu a základním potřebám.

4.2	Všechny služby obecného zájmu, ať se jedná o hospodářské služby či nikoli, se svou povahou a svým posláním podílejí na plnění cílů Evropské unie. Jedná se zejména o stálé zlepšování blahobytu občanů, zaručení jejich práv a podmínky jejich uplatňování.

4.3	To vede k tomu, že Unie, jež odpovídá za realizaci těchto cílů, má rovněž odpovědnost ohledně nástrojů provádění.

4.4	Unie musí proto dbát na to a přispívat k tomu, aby při dodržování zásad subsidiarity a proporcionality a v rámci pravomoci sdílené s členskými státy existovaly účinné, fyzicky a cenově dostupné a kvalitní služby obecného zájmu pro všechny.

4.5	Skutečnost, že členské státy mají zásadní pravomoc vymezit služby obecného zájmu, nic neubírá na pravomoci EU vymezit služby obecného hospodářského zájmu na evropské úrovni, pokud se to zdá pro plnění cílů Unie nezbytné.

4.6

EHSV se proto v různých stanoviscích zasazoval o to, aby instituce EU, aniž by předjímaly status provozovatelů, uznaly existenci a nezbytnost unijních služeb obecného zájmu v oblastech, kde činnost EU umožňuje účinnější plnění, než kdyby každý členský stát jednal samostatně. V této souvislosti EHSV navrhl, aby byly vypracovány studie o proveditelnosti evropské energetické služby obecného zájmu.

5. Povinnosti veřejné a univerzální služby

5.1	I když má být přístup ke službám obecného hospodářského zájmu zajišťován z části tržními silami a volnou soutěží, článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie ukládá Unii a členským státům, aby v rámci svých pravomocí dbaly na to, aby tyto služby fungovaly v souladu s jejich posláním.

5.2

Aby pouhé uplatnění tržních pravidel nevedlo provozovatele k tomu, aby se soustředili výlučně na výnosné služby na úkor služeb, které nejsou výhodné, na územní celky, které jsou hustě obydlené, na úkor izolovaných či problematických oblastí, na platebně způsobilé spotřebitele na úkor rovného zacházení, se na unijní úrovni při liberalizaci síťových odvětví (telekomunikace, energetika, doprava, poštovní služby) objevily dva nové koncepty: koncept povinnosti veřejné a univerzální služby.

5.3

Tyto dva koncepty se doplňují, jelikož jejich cílem je poskytnout uživatelům služeb řadu záruk: více či méně široký soubor služeb, které musí být poskytovány na celém území Unie v souladu s normami kvality a za dostupné ceny, v odvětvích, které byly označeny jako univerzální služba (telekomunikace, poštovní služby, elektřina). Jedná se o specifické aspekty, které Unie nebo státy mohou zaručit a jež se mohou týkat nikoli pouze služeb uživatelům (včetně ochrany spotřebitelů), ale také otázek bezpečnosti včetně zásobování, nezávislosti Unie, dlouhodobého plánování investic, ochrany životního prostředí atd., co se týče povinností veřejné služby. V obou případech existuje možnost porušit pravidla hospodářské soutěže, pokud provádění těchto pravidel brání výše uvedeným poskytovaným službám.

5.4

Pojem univerzálního přístupu za dostupných podmínek by měl představovat jakýsi pilíř pravidel společných všem službám obecného zájmu v Evropské unii, který by představoval minimální povinnosti, jež musí členské státy a orgány místní samosprávy dodržovat, které však nesmí omezovat jejich poslání obecného zájmu, ale musí jej rozvíjet a učinit z financování těchto služeb prioritu.

5.5	Pojem univerzálního přístupu se tedy netýká výlučně možnosti každého členského státu zaručit poskytování dalších prvků služeb obecného zájmu, jež by přesahovaly minimální normy, zvláště co se týče povinnosti veřejné služby.

6. Nutná opatření

6.1

S Lisabonskou smlouvou Unie začala prosazovat dynamiku základních práv a záruku jejich provádění, která by měla být pilířem společných zásad regulace více zaměřené na společnost prostřednictvím konkrétního uplatňování všech práv (a nikoli pouze přístupu ke službám obecného hospodářského zájmu), které Listina základní práv Evropské unie přiznává všem evropským občanům.

6.2	Univerzální právo na přístup ke službám obecného zájmu se tedy nemůže omezovat pouze na poskytování služeb síťových odvětví, ale musí zahrnovat vše, co je nezbytné k důstojnému životu, k sociální vazbě a k zaručení základních práv.

6.3

Je proto třeba na jedné straně prozkoumat, zda v kontextu současné krize a v souladu s aspektem udržitelnosti jsou nyní platná ustanovení (telekomunikace, poštovní služby, elektřina) dostatečná pro to, aby se zabránilo snižování kvality poskytovaných služeb a šíření takových jevů, jako je vyloučení ze společnosti, sociální rozdíly a chudoba. Na druhé straně je třeba zjistit, zda by se neměly vysoká úroveň kvality, bezpečnosti a cenové dostupnosti, rovné zacházení a podpora univerzálního přístupu a práv uživatelů, které byly stanoveny jako zásady Unie v protokolu č. 26 připojeném k Lisabonské smlouvě, týkat nových oblastí.

6.4

Je nepopiratelné, že občané si přejí více jistoty v profesní dráze a větší bezpečnost z důvodu rizika nezaměstnanosti a chudoby, více rovnosti v přístupu k celoživotnímu vzdělání a odborné přípravě, sociálním službám, lepší ochraně ekologické stability ve velkém měřítku pro současnou a budoucí generaci.

6.5

Tímto způsobem by bylo možné koncipovat univerzální právo na přístup:

—	k bankovnímu účtu a ke způsobům platby;

—	k dostupným úvěrům pomocí mikroúvěrů či státních záruk;

—	k důstojnému bydlení;

—	k péči poskytované doma;

—	k mobilitě;

—	k sociálním službám;

—	ke specifickým opatřením pro osoby se zdravotním postižením atd.;

—	k energii;

—	k bezpečnému přístupu k digitálním technologiím.

6.6

Aktuální stav krize, stejně jako hledání nejúčinnějších způsobů jejího řešení a zároveň provádění Lisabonské smlouvy (článek 14 SFEU, Listina základních práv Evropské unie, protokol č. 26) musí přimět instituce EU k tomu, aby přezkoumaly, posoudily a aktualizovaly postavení a úlohu služeb obecného zájmu v tomto kontextu.

6.7

EHSV navrhuje, aby byla spolu se všemi zainteresovanými subjekty a občanskou společností zahájena reflexe o potenciální užitečnosti nových „povinností veřejné služby“ i nových služeb obecného zájmu s cílem řešit krizi a propojit a sladit všechny tři rozměry soudržnosti, tedy její hospodářský, sociální a územní rozměr, které byly doposud příliš izolované, a navrhnout opatření umožňující vyvážený rozvoj.

6.8

V této souvislosti se EHSV zasazuje o vypracování zprávy o podpoře univerzálního přístupu k právu Evropské unie a ke službám obecného zájmu a o stanovení nových cílů pro tyto služby v rámci boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a obecněji strategie Evropa 2020, jakož i za účelem podpory udržitelného rozvoje a ekologického hospodářství.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/81

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nová energetická politika Evropské unie – provádění, účinnost a solidarita pro občany (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/15

Zpravodaj: pan HERNÁNDEZ BATALLER

Dne 18. března 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Nová energetická politika Evropské unie – provádění, účinnost a solidarita pro občany.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 44 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry

1.1 Jde o to, podnítit fungování vnitřního trhu s energiemi, pokud jde o infrastruktury, režim veřejných zakázek, správné fungování trhu a ochranu spotřebitelů. Proto EHSV trvá na tom, že zásadní je nutný rozvoj energetických infrastruktur a transevropských sítí, aby se mohl vytvořit vnitřní trh s energiemi.

Zejména je třeba vypracovat mechanizmy pro stanovení kritérií tvorby cen, aby nedocházelo k rozsáhlým a neoprávněným rozdílům, které jsou často falešně odůvodňovány druhem používané energie, zdroji zásobování či rozvodnými sítěmi.

Dále by měla být stanovena kritéria a opatření za účelem racionalizace výroby energie na území členských států, přičemž je třeba zohlednit udržitelné využívání zdrojů a využít geografické a klimatické podmínky, k nimž patří zjištění optimálních časových období pro výrobu sluneční a větrné energie a energie z přílivu a odlivu.

1.1.1 Správné fungování trhů s energiemi vyžaduje transparentnost, aby měla konkurence přístup k energetickým sítí a k zákazníkům. Orgány v tomto ohledu musí předcházet vylučujícímu jednání, zneužívání dominantního postavení a tajným dohodám mezi podniky. Politika hospodářské soutěže se musí zaměřit také na dosahování blahobytu a zlepšení podmínek spotřebitelů, přičemž musí přihlédnout ke specifickým rysům, jako je nezbytnost zajištění bezpečnosti dodávek, přeprava energie a konečná distribuce. EHSV se odvolává na svá předchozí stanoviska o univerzální službě a službách obecného zájmu, v nichž již vyjádřil pevný postoj k ochraně spotřebitelů, v jehož rámci trval na tom, že je nezbytné jasně definovat termín univerzální služba a stanovit společná pravidla pro plnění účelu obecného zájmu.

1.1.2 Pokud se týče konkrétně postupů pro zadávání zakázek, je třeba předejít tomu, aby zadavatelé zneužívali svých pravomocí a opírali se při tom o zkreslenou interpretaci vyhrazení suverenity v čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (1) při možném stanovování finančně méně výhodných či diskriminačních podmínek pro přístup k plynárenským přepravním soupravám (2) či k síti pro přeshraniční obchod s elektřinou (3). Unie by měla vyvinout co nejvyšší úsilí na úrovni institucí s cílem posílit a zlepšit postupy, jež zajišťují transparentnost cen účtovaným konečným průmyslovým velkoodběratelům plynu a elektřiny (4).

1.1.3 Za těchto okolností je pravděpodobné, že dojde k přenastavení úlohy služeb obecného veřejného zájmu v rámci fungování vnitřního trhu; Lisabonská smlouva přiznává větší význam účinnému plnění úkolů, jež jim mohou být svěřeny orgány na vnitrostátní, regionální a místní úrovni (5). To je relevantní zvláště v oblasti energetiky, a to vzhledem k zásadní roli služeb poskytovaných významnými odvětvími.

1.1.4 V tomto smyslu bude citlivým tématem nastavení právního rámce, jenž by měl na jedné straně přiznat široké rozhodovací pravomoci členským státům (viz článek 1 protokolu č. 26 připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie a zároveň čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie) a na straně druhé zajistit volnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, zvláště vzhledem k judikatuře Soudního dvora z doby před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, aniž by byla dotčena pravomoc členských států zajistit přístup ke službám obecného hospodářského zájmu (6); je nicméně nutné dodržet soulad se smlouvami (7) a v každém případě možné výjimky z norem stanovených ve smlouvách vyplývající z vnitřního výkonu pravomocí v této oblasti bude nutné interpretovat restriktivně (8).

2. Úvod

2.1 Evropský energetický sektor se bude muset v příštích 40 letech vyrovnat s mnoha výzvami, jež si vyžádají zásadní změny v zásobování energiemi, jejich přenosu a spotřebě. Za účelem řešení těchto výzev na evropské úrovni provádí Evropská komise v současné době konzultace s ohledem na přípravu nové energetické strategie pro období 2011–2020 a akční plán pro rok 2050. Výbor vypracovává stanoviska k oběma iniciativám.

2.2 Za účelem rozvoje rozsáhlé a jednotné evropské strategie, s níž lze řešit budoucí výzvy, musí Evropská unie využít nové pravomoci, které s Lisabonskou smlouvou získala v energetické oblasti, a vyzvat členské státy k úzké spolupráci u řady otázek, které právně spadají do jejich pravomocí či do sdílených pravomocí. Některé z aktuálních otázek by si mohly vyžádat nové změny Smluv, či dokonce Smlouvu novou (např. návrh Jacquese Delorse na zřízení Evropského energetického společenství). V tomto stanovisku odkazujeme na Lisabonskou smlouvu a opatření, která jsou nutná pro zajištění toho, že sdílené pravomoci, které stanovuje uvedená smlouva, jsou vykonávány způsobem, který zaručuje jednotný přístup a dodržování jak práv spotřebitelů, tak rozdílných pravomocí EU a členských států.

2.3 Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (9) stanoví nový základ pro jednání na nadnárodní úrovni v oblasti energetiky; existují však jistá omezení vyplývající jednak ze samotného právního rámce – ta jsou výslovně stanovena v primárním právu a v platném institucionálním právu – a jednak z budoucího skloubení s některými právy uznanými Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2.4 V tomto smyslu bude moci energetická politika Unie sledovat své cíle – fungování trhu s energiemi, zabezpečení dodávek energie, účinnost, energetické úspory a inovace, propojení sítí –, pokud budou tyto cíle plně v souladu s fungováním vnitřního trhu a slučitelné se zlepšováním životního prostředí (čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie). Za tímto účelem sleduje Komise zvláště cíle zajištění bezpečnosti dodávek, udržitelného využívání zdrojů energie a přístupu k energii za ceny, které jsou přijatelné pro spotřebitele a konkurenční, jelikož integrace evropského trhu s energiemi není samostatným cílem, nýbrž opatřením, které je zásadní pro dosažení uvedených cílů.

2.5 Stejně tak budoucí opatření, která Unie přijme v souladu s řádným legislativním postupem za účelem dosažení těchto cílů, se nedotýkají práva členského států určit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií (čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie).

2.6 Toto ustanovení, jež výslovně zachovává oblasti suverenity členských států, jim také zajišťuje široké pole působnosti, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (10), aniž by tím bylo dotčeno to, že jejich jednání se musí řídit „duchem solidarity“, jak stanoví výše uvedený čl. 194 odst.1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2.7 Vzhledem k tomu, že energetika je zahrnuta mezi sdílené pravomoci (čl. 4 odst. 2 písm. i) Smlouvy o fungování Evropské unie) s cílem pokud možno do budoucna předejít střetům mezi veřejným zájmem Unie, národními zájmy jejích členských států (11), specifickými zájmy podniků z tohoto odvětví, právy občanů a právy spotřebitelů a uživatelů, je vhodné, aby Evropský hospodářský a sociální výbor vydal k této otázce nějaký oficiální postoj.

2.8 Komise představila soubor návrhů velkého rozsahu, jimiž mají být splněny závazky, které si Evropská unie předsevzala splnit do roku 2020 v oblasti boje proti změně klimatu a podpory energie z obnovitelných zdrojů. V tomto směru se Rada a Parlament zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 20 %, stanovit 20 % kvótu pro obnovitelné zdroje a zvýšit energetickou účinnost o 20 %, na základě čehož Komise přijala nové obecné nařízení o blokových výjimkách, podle něhož mají státní podpory pro obnovitelné zdroje za předpokladu, že splní jistá kritéria, výjimku z oznamovací povinnosti.

2.9 Mezi ústřední témata, jimiž se zabývá nová energetická strategie pro Evropu na roky 2011–2020, již připravila Komise, patří kromě ochrany občanů jako spotřebitelů a přístupu k energetickým službám a k pracovním místům vytvořeným v rámci nízkouhlíkového hospodářství také tato:

—	provedení již schválených politik z balíčků týkajících se liberalizace trhu s energiemi a změny klimatu a plánu pro strategické energetické technologie („plán SET“);

—	plán dekarbonizace energetického odvětví do roku 2050;

—	technologické inovace;

—	posílení a koordinace vnější politiky;

—	snížení energetických potřeb (akční plán pro energetickou účinnost), zejména nutnost rozvoje energetické infrastruktury za účelem dosažení zásobování a distribuce v souladu s poptávkou panující na vnitřním trhu s energiemi.

2.10 Tyto kroky Komise, z nichž některé ještě musí schválit Rada a Parlament, a jejich budoucí provádění členskými státy (například v případě distribuce zemního plynu, rozšíření využívání energie z obnovitelných zdrojů a opatření na podporu energetické účinnosti aplikované v odvětví dopravy, výstavby atd.) jsou v linii směřující k naplnění cílů strategie Evropa 2020.

3. Obecné připomínky

3.1 Je však třeba určit kroky, jež jsou vzhledem k tomu, že ve smlouvách není dostatečným způsobem stanoven právní základ, potřebné pro vytvoření – v krátkodobém výhledu – skutečné energetické politiky odpovídající výzvám stojícím před EU 21. století. V tomto smyslu již jsou podporovány některé iniciativy, jako iniciativa J. Delorse zaměřená na uzavření nové smlouvy o evropském energetickém společenství, jež by EU přiznala pravomoci ke stimulaci vytváření více lepších sítí, které by na nadnárodní úrovni propojily energetické infrastruktury a měly společné finanční a další prostředky na V+V+i v oblasti energetiky, nebo obchodních nástrojů pro společné operace na mezinárodních trzích s energetickými produkty, mimo jiné (12).

3.2 V souvislosti s výše uvedeným článkem 194 Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba zahájit úvahy o rozsahu tří oblastí, jež budou ovlivněny veřejnými politikami na vnitřní i nadnárodní úrovni, a totiž: ochrana a rozvoj práv občanů Unie, soulad uplatňování výjimek v oblasti národní bezpečnosti států s energetickou bezpečností na nadnárodní úrovni a slučitelnost opatření na vnitrostátní úrovni s dotvořením a fungováním vnitřního trhu s energiemi, zejména co se týče dopravních a distribučních infrastruktur, propojovacích sítí, režimu veřejných zakázek a práv spotřebitelů.

3.3 Jádro práv nejtěsněji související s budoucími energetickými opatřeními EU je zajisté uznáno v rámci Hlavy IV (Solidarita) Listiny, konkrétně v článcích 36 (Přístup ke službám obecného hospodářského zájmu), 37 (Ochrana životního prostředí) a 38 (Ochrana spotřebitele). Bylo by vhodné zvážit možné dopady ratifikace všemi členskými státy protokolu č. 14 Evropské úmluvy o lidských právech, jenž spolu s Lisabonskou smlouvou otevírá dveře přistoupení EU k této úmluvě.

3.3.1 Jedná se však o ustanovení, jež zavádějí zásadu institucionální iniciativy EU, jež však výslovně neuznávají subjektivní práva (13), ačkoliv v případě ochrany životního prostředí a spotřebitelů existuje pevný evropský právní rámec pro ochranu individuálních zájmů i tzv. „rozptýlených zájmů“. Provádění Protokolu o službách obecného zájmu, který je přílohou Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, ovšem pravděpodobně zlepší přístup občanů k různým zdrojům energie, čímž se zohlední zejména situace nejvíce znevýhodněných skupin obyvatelstva.

3.3.2 Z výše uvedených důvodů se dá předpokládat, že dojde k pnutí mezi legislativou Unie a legislativami členských států, vzhledem k tomu, jak těžké je skloubit úkol nadnárodní úrovně liberalizovat a/nebo harmonizovat hlavní prvky fungování trhu s energiemi v Evropě a úkol států ochránit sociální blahobyt (14). Komise se však domnívá, že spolupráce s členskými státy naopak spíše zvýší národní bezpečnost.

3.3.3 A to především proto, že – jak je všem známo – Listina stanoví pouze minimální stupeň ochrany práv a svobod, jež uznává (15), a na území některých členských států je její uplatňování omezené (16). Jde o to, zachovat v co nejvyšší možné míře sociální soudržnost za účelem zajištění solidárních práv, jak co se týče přístupu nejchudších vrstev obyvatel k energii, tak přístupu zranitelných skupin a postižených osob.

3.3.4 A zejména z toho důvodu, že zničující důsledky stávající celosvětové hospodářské krize na zaměstnanost – tedy rušení pracovních míst –, na platy – tedy jejich úpravy – a na schopnost moci veřejné udržet sociální dávky znamenají nebezpečí vyloučení širokých vrstev obyvatelstva z přístupu k energiím a potažmo vzniku „energetické chudoby“.

3.4 Další otázkou, kterou je třeba vyřešit, je otázka souladu mezi strategiemi národní bezpečnosti členských států a potřebou zajistit bezpečnost dodávek energie na úrovni nadnárodní.

3.4.1 Trasy a zdroje Evropské unie pro zásobování energiemi musí podpořit bezpečnost dodávek Unie jako celku a jejích jednotlivých členských států. V budoucnu bude zabezpečení dodávek záviset na vývoji palivové skladby, na rozvoji těžby v Evropské unii a ve třetích zemích, které ji zásobují, na investicích do skladovacích zařízení a na trasách v rámci i mimo Evropskou unii.

3.4.2 Vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii uznává jako „základní funkci“ státu ochranu národní bezpečnosti, přičemž za ni státům výslovně přiznává výhradní odpovědnost, bude třeba stanovit oblasti, v nichž se EU a její členské státy budou muset dohodnout na politické a normativní úrovni, aby mohly dosáhnout synergií a komplementarit, jež požaduje čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

3.4.3 Za tímto účelem by se měly prozkoumat možnosti institucionálního posílení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (17), mezi jejíž úkoly patří podpora výměny osvědčených postupů a spolupráce mezi regulačními orgány a hospodářskými subjekty, vydávání stanovisek týkajících se souladu veškerých rozhodnutí přijatých národními regulátory s povinnostmi na nadnárodní úrovni a za určitých okolností i rozhodování o způsobech a podmínkách přístupu a provozní bezpečnosti infrastruktur pro elektřinu a plyn, jež propojují alespoň dva členské státy. Koordinace a spolupráce mezi členskými státy za dohledu agentury se stává nutnou. Jakékoliv rozšíření či změna pravomocí Agentury však musí být v souladu s obecnými omezeními, které stanovila judikatura Evropského soudního dvora, zejména v rozsudku ve věci Meroni (18).

3.4.4 Je třeba zaručit provádění normativního acquis Unie v oblasti zabezpečování dodávek energie – které bylo vypracováno a přijato ještě před zakotvením čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a jež zahrnuje jak opatření na striktně nadnárodní úrovni (19), tak opatření v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a rovněž postoj Evropské rady ze zasedání na jaře 2010 k otázce bezpečnosti dodávek energie přijatý „ad hoc“ (20) – a k jeho souladu s některými ustanoveními Evropské energetické charty týkajících se využíván infrastruktur pro přenos energie a přepravu energetických surovin a produktů (21).

3.4.5 Za účelem posílení bezpečnosti dodávek a solidarity mezi členskými státy v případě stavu nouze pro Unii, a zejména na podporu členských států vystavených méně příznivým geografickým či geologickým podmínkám vypracují členské státy společné plány preventivních či nouzových opatření na supranacionální či dokonce transnacionální úrovni. Tyto plány budou pravidelně aktualizovány a budou zveřejňovány. Fond soudržnosti a strukturální fondy by mohly v budoucnu poskytovat významnou finanční podporu pro tyto plány.

3.4.6 S cílem lépe ochránit výše uvedené cíle by bylo vhodné přijmout co nejdříve a na základě článku 122 nebo 194 Smlouvy o fungování Evropské unie opatření, jež by v případě závažných potíží, která by se mohla dotknout více členských států, regulovala dodávky určitých energetických produktů, a další, jež by určila postup na stanovení finanční pomoci členským státům postiženým přírodními katastrofami nebo dotčeným mimořádnými událostmi. Dále je třeba zvážit používání článku 149 Smlouvy o fungování Evropské unie jako dodatečný právní základ pro uskutečnění uvedených cílů v případě, kdy to umožní zvláštní okolnosti, které zdůvodní přijetí nadnárodních opatření.

3.4.7 Vzhledem k výzvám a cílům stojícím před Evropskou unií v oblasti energetiky se zdá být nezbytné podpořit zavedení skutečné „evropské veřejné energetické služby“, jejímž úkolem by – za současného dodržení zásady subsidiarity – bylo mimo jiné zřídit veřejný rejstřík o spotřebních návycích jednotlivých členských států v oblasti energetiky, druzích energie, které se v nich spotřebovávají, prostředcích pro předcházení katastrof souvisejících s využíváním a přenosem energie a koordinaci civilní ochrany za tímto účelem atd.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Nadnárodní právní rámec je v současné době stanoven směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. L 134) ve znění směrnice 2005/51/ES (Úř. věst. L 257) a nařízení 2083/2005/ES (Úř. věst. L 333).

(2) V zájmu usnadnění volného obchodu budou od roku 2011 platit podmínky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady 715/2009/ES ze dne 13. července 2009 (Úř. věst. L 211).

(3) Od roku 2011 budou platit také podmínky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady 714/2009/ES (Úř. věst. L 211).

(4) V souladu s cíli směrnice Rady 90/377/EHS ze dne 29. června 1990 (Úř. věst. L 185), směrnic Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES a 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 (Úř. věst. L 176) a návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. listopadu 2007 (KOM(2007) 735 v konečném znění).

(5) Protokol č. 26 o službách veřejného zájmu připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie doplňuje článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie a nabízí Evropskému soudnímu dvoru nový základ pro interpretaci článku 36 Listiny.

(6) Soudní dvůr členským státům přiznal mimo jiné právo podmínit definici hospodářských služeb obecného zájmu, jež zadávají konkrétním podnikům, zájmy vnitrostátní politiky; rozsudek ze dne 23. října 1997, věc C-159/94, Komise vs. Francie, Sb. rozh., s. I-5815, odstavec 49.

(7) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. května 2000, věc C-209/98, Sydhavnens Stens, Sb. rozh.. s. I-3743, odstavec 74.

(8) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. května 2001, věc C-340/99, TNT Traco, Sb. rozh.. s. I-4109, odstavce 56-58.

(9) Zveřejněné v Úř. věst. C 83, 30.3.2010, s. 47.

(10)

Tento článek stanoví: „Rozsah a způsob výkonu pravomocí Unie určují ustanovení Smluv týkající se jednotlivých oblastí.“

(11) Jako obzvláště komplexní se může jevit vztah mezi právními úpravami a administrativními postupy podle čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, jež opravňuje jak Unii, tak její členské státy přijímat v této oblasti právně závazné akty, přičemž členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala či v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat. Kromě toho jediný článek Protokolu č. 25 (o výkonu sdílených pravomocí) připojené ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie stanoví, že „(…) přijala-li Unie v některé oblasti opatření, vztahuje se rozsah tohoto výkonu jejích pravomocí pouze na prvky, které jsou upraveny předmětným aktem Unie, a tudíž se nevztahuje na celou oblast“.

(12) Viz průzkumné stanovisko CESE 990/2010 Energetická nejistota v kontextu liberalizace a ekonomické krize.

(13) Viz: BENOÎT ROHMER, F., VVAA: Commentary of the Charter of Fundamental Rights of the European Union, Brusel, 2006, s. 312 a další, a rovněž: LUCCARELLI, A., in VVAA: L’Europa dei diritti. Commento alla Carta dei diritti fondamentali del’Unione Europea, Bologna, 2002, s. 251 a další.

(14) Viz MOREIRO GONZÁLEZ, C. J.: „El objetivo del bienestar social en el contexto de crisis económica mundial“, Gaceta Jurídica de la UE y de la Competencia, Nueva Época, 11, 5, 2009, s. 7 a další.

(15) Viz články 51 a 52 Listiny a prohlášení (č. 1) členských států o Listině základních práv připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, na níž byla dne 13.12.2007 přijata Lisabonská smlouva, Úř. věst. C 83, 30.3.2010, s.337, a rovněž Vysvětlení k Listině základních práv vypracovaná pod vedením prezídia Konventu, který vypracoval Listinu základních práv Evropské unie; byla aktualizována pod vedením prezídia Evropského konventu; Úř. věst. C 302/2, 14.12.2007, s. 17 a další.

(16) Jak je stanoveno v protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království připojeném ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a v prohlášeních (č. 61 a 62) Polské republiky a (č. 53) České republiky, připojených k závěrečnému aktu mezivládní konference, na které byla přijata Lisabonská smlouva.

(17) Agentura byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009 (Úř. věst. L 211, 14.8.2009).

(18) V tomto smyslu je třeba připomenout, že judikatura Evropského soudního dvora nepovoluje Komisi postupovat regulační či výkonné pravomoci, toto je povoleno pouze v případě, že jsou tyto pravomoci výslovně uvedeny ve Smlouvě (Rozsudek Meroni, 17. července 1959, Sb.rozh. s. 331).

(19) Viz například: sdělení Komise Druhý strategický přezkum energetické politiky – Akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití, KOM(2008) 781 v konečném znění, v němž navrhuje mimo jiná relevantní opatření změnu směrnice 2006/67/ES o minimálních zásobách ropy nebo ropných produktů, na jejímž základě byly přijaty směrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, Úř. věst. L 265, a směrnice 2004/67/SE o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu; zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti, KOM(2008) 782 v konečném znění, atd.

(20) Brusel, 26. března 2010, dok. Co EUR 4, CONCL 1.

(21) Rozhodnutí Rady a Komise 98/181/ES, ESUO a EURATOM (Úř. věst. L 69, 23.9.1997) a rozhodnutí Rady 2001/595/ES (Úř. věst. L 209, 13.7.2001).

PŘÍLOHA

ke Stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující text stanoviska specializované sekce byl vyškrtnut vzhledem k pozměňovacím návrhům schváleným plenárním shromážděním, avšak získal podporu nejméně čtvrtiny hlasů:

Odstavec 1.1, 4. věta

„Jde o to, podnítit fungování vnitřního trhu s energiemi, pokud jde o infrastruktury, režim veřejných zakázek, správné fungování trhu a ochranu spotřebitelů. Proto EHSV trvá na tom, že zásadní je nutný rozvoj energetických infrastruktur a transevropských sítí, aby se mohl vytvořit vnitřní trh s energiemi.

Dále by měla být stanovena nadnárodní kritéria a opatření za účelem racionalizace výroby energie na území členských států, přičemž je třeba zohlednit udržitelné využívání zdrojů a využít geografické a klimatické podmínky, k nimž patří zjištění optimálních časových období pro výrobu sluneční a větrné energie a energie z přílivu a odlivu.“

Výsledek hlasování

27 hlasů pro vyškrtnutí slova „nadnárodní“, 17 hlasů proti, 2 členové se zdrželi hlasování.

Odstavec 1.1.5

„Za tímto účelem by se měla navrhnout regulace nařízením, jež by zahrnovalo práva Evropské charty práv spotřebitelů energie (KOM(2007)386 v konečném znění, CESE 71/2008, zpravodaj: pan Iozia) (1) , a specifika služeb obecného zájmu, na něž se mohou členské státy v této oblasti odvolávat, a to prostřednictvím minimálních společných standardů pro povinnosti veřejné služby, jež bude třeba jasně definovat a jež budou muset být transparentní, objektivní a nediskriminační. Mělo by se samozřejmě rozlišovat mezi právy občanů a možnostmi členských států zavádět či zachovávat závazky veřejné služby vyplývající z poskytování hospodářských služeb obecného zájmu.

Nařízení je vhodnějším nástrojem než směrnice, a to z následujících důvodů:

—	nařízení se přímo vztahuje na příslušné orgány v členských státech, energetické podniky a odběratele;

—	nevyžaduje vleklé provádění do vnitrostátního práva;

—	je jím zajištěna jasnost a soudržnost standardů a povinností v celé Unii a

—	přímo definuje zapojení institucí Unie.

Výsledek hlasování

28 hlasů pro vyškrtnutí odstavce, 16 hlasů proti, 2 členové se zdrželi hlasování.

Odstavec 3.4.5

„Za účelem posílení bezpečnosti dodávek a solidarity mezi členskými státy v případě stavu nouze pro Unii, a zejména na podporu členských států vystavených méně příznivým geografickým či geologickým podmínkám vypracují členské státy společné plány preventivních či nouzových opatření na supranacionální či dokonce transnacionální úrovni (obchodní dohody mezi podniky, navýšení vývozu, mechanismy náhrad atd.). Tyto plány budou pravidelně aktualizovány a budou zveřejňovány. Fond soudržnosti a strukturální fondy by mohly v budoucnu poskytovat významnou finanční podporu pro tyto plány.“

Výsledek hlasování

30 hlasů pro vyškrtnutí slov v závorce, 11 hlasů proti, 3 členové se zdrželi hlasování.

(1) Sdělení Komise Směrem k Evropské chartě páv spotřebitelů energie, KOM(2008) 386 v konečném znění.“

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/87

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi EU a Kanadou (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 48/16

Zpravodaj: pan RODRÍGUEZ GARCÍA-CARO

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Vztahy mezi EU a Kanadou.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 3. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září), Evropský hospodářský a sociální výbor přijal jednomyslně následující stanovisko.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropská a kanadská občanská společnost sdílí společné hodnoty, včetně hodnot ekonomických, které živí jejich společenskou identitu v 21. století. Společné sdílení těchto zásad může Evropské unii i Kanadě, a tím pádem i mezinárodnímu společenství obecně, přinést přidanou hodnotu.

1.2 Proto musí být Kanada pro EU důležitým partnerem. Stávající vztahy jsou přiměřené, ačkoliv je možné je kvalifikovat jako nesmělé. V tomto smyslu EHSV s uspokojením vítá zahájení jednání o Všeobecné hospodářské a obchodní dohodě. Tato dohoda vzbuzuje velká očekávání nejen vzhledem k budoucnosti vztahů EU-Kanada, ale vzhledem k transatlantickým vztahům. Nezapomínejme, že Spojené státy i Kanada jsou společně s Mexikem signatáři NAFTA a Kanada může v této souvislosti být vstupní branou na velice významný trh USA.

1.3 EHSV s uspokojením vítá výsledky nedávného summitu EU-Kanada, který se konal 6. května 2010. Pokud jde o rozdíly v udělování víz, EHSV s potěšením kvituje, že se lídři zavázali tuto otázku řešit, a domnívá se, že kanadský záměr revidovat svoji azylovou politiku by měl pozitivním způsobem napomoci k udělování víz všem občanům EU v režimu plné reciprocity.

1.4 EHSV se domnívá, že začlenění konkrétních způsobů zapojení a vyjádření souhlasu provincií, teritorií a občanské společnosti do jednání bude mít obrovský význam pro úspěšné provedení této dohody. Otevírání trhů s veřejnými zakázkami je jedním z hlavních bodů zájmu EU. Kanadské provincie mají v této oblasti rozsáhlé pravomoci, a proto musejí jednání také v tomto bodě probíhat za jejich účasti. Vzhledem k rozdílným názorům různých socioekonomických aktérů na tuto problematiku se EHSV domnívá, že v této otázce bude aktivní účast sociálních partnerů na jednáních nepostradatelná.

1.5 EHSV se vyslovuje pro to, aby do tohoto procesu vstoupil Evropský parlament – monitoroval jednání a informoval se o nich –, a to nejen pouhým odsouhlasením a ratifikací konečné verze, jak to předpokládá Lisabonská smlouva.

1.6 Bylo by vhodné, aby po uzavření dohody vykonával Smíšený výbor EU-Kanada pro spolupráci podobné funkce jako Transatlantická hospodářská rada, která existuje mezi EU a USA, a jeho cílem by mimo jiné bylo umožňovat postup na cestě ke sblížení právních předpisů EU a Kanady.

1.7 EU musí vyjednat ambiciózní dohodu pokrývající všechny aspekty obchodních vztahů mezi ní a Kanadou, včetně veřejných zakázek. V tomto smyslu je zvláště důležité okamžitě řešit skutečné překážky, které stojí před podniky, a to harmonizací předpisů a odstraněním neobchodních překážek.

1.8 V dohodě musejí zůstat zohledněny i aspekty životního prostředí a udržitelného rozvoje.

1.9 EHSV je toho názoru, že EU ani Kanada si nemohou nechat ujít šanci na posílení svých vztahů, což přinese užitek společnosti na obou stranách. Proto by bylo vhodné, aby obě strany udržovaly permanentní dialog se zástupci organizované občanské společnosti, a to nejen během jednání, ale za účelem monitorování aplikace a výsledků budoucí dohody s cílem postupně ji vylepšovat.

1.10 EHSV navrhuje, aby se v rámci této dohody vytvořil smíšený poradní orgán organizované občanské společnosti EU a Kanady. Tento orgán by vykonával poradní funkci pro společný orgán, jenž by byl vytvořen coby hlavní politický řídící prvek této dohody, a mohl by vydávat stanoviska ke konzultacím vyžádaným společným orgánem k tématům vymezeným v dohodě. Poradní výbor by se mohl utvořit podle vzoru jiných smíšených poradních výborů občanské společnosti, jejichž nejčerstvějším příkladem je smíšený poradní výbor, jenž je součástí dohody o přidružení mezi EU a Střední Amerikou z roku 2010.

2. Úvod

2.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podrobil vztahy mezi Evropskou unií a Kanadou analýze již v roce 1996 (1). Od té doby došlo k řadě událostí, díky nimž jsou okolnosti vývoje těchto vztahů v současnosti jiné, a vyvstala proto oprávněná potřeba vypracovat toto stanovisko.

2.2 Evropská a kanadská občanská společnost sdílí společné hodnoty, které živí jejich společenskou identitu v 21. století. Společné sdílení těchto zásad může Evropské unii i Kanadě, a tím pádem i mezinárodnímu společenství obecně, přinést přidanou hodnotu v otázkách, jako je ekonomika, politika v oblasti životního prostředí, bezpečnost, přistěhovalectví apod. Navíc by byla žádoucí vyšší míra spolupráce na mnohostranné úrovni v oblastech, jako jsou správa ekonomických záležitostí, změna klimatu a řešení sporů.

2.3 V této souvislosti panuje v mnoha odvětvích obou ekonomik vysoká míra komplementarity a obě oblasti sdílejí společné ekonomické hodnoty, které by umožnily vznik dohody. V tomto duchu se v Praze dne 6. května 2009 konal summit EU a Kanady, jehož hlavním výsledkem bylo zahájení jednání o Všeobecné hospodářské a obchodní dohodě (CETA, podle zkratky v angličtině) mezi oběma stranami.

2.4 EHSV tuto hodnotí uspokojivě zahájení jednání o dohodě a doufá, že tato dohoda bude znamenat počátek nové etapy vztahů mezi EU a Kanadou a podnítí spolupráci, z níž budou mít obě strany užitek. Stejně tak bude jasným vzkazem mezinárodnímu společenství, že jak EU, tak Kanada odmítají protekcionismus v těchto dobách hospodářské a finanční krize. Navíc se tato snaha o posílení transatlantických vztahů bez plné účasti Kanady neobejde.

2.5 Zajímavým faktem je, že jakmile bude tato dohoda uzavřena, bude první obchodní dohodou z poslední doby mezi skupinou členských zemí patřících převážně do OECD, které jsou všechny stejně citlivé na problematiku hospodářského růstu a vytváření pracovních míst. V tomto smyslu se očekává, že se stane pevným základem pro oblast udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje i pro oblast konzultací s občanskou společností a dohledu nad prováděním obchodní dohody.

3. Občanská společnost v Kanadě

3.1 Kanadský systém konzultací občanské společnosti se od toho evropského liší. Občanskou společnost konzultují podle daného účelu parlamentní výbory i ministři federální vlády. Musejí tak činit povinně v rámci kanadských parlamentních postupů a musejí prokázat, že daná konzultace skutečně proběhla. Konzultace občanské společnosti na úrovni provincií je také rozšířenou praxí.

3.2 Přibližně 4,6 milionu (2) pracovníků v Kanadě jsou členy nějaké odborové organizace, což představuje 26,1 % všech pracujících. Přestože odborová členská základna vzrostla za posledních deset let o více než půl milionu pracovníků – kvůli úměrnému zvýšení počtu pracovních míst – nedoznalo procentní zastoupení odborářů příliš změn a bylo v tomto období přibližně na stejné úrovni.

3.3 Hlavním celostátním představitelem odborového hnutí je Kanadský kongres práce (3). Mezi členy Kanadského kongresu práce, který tvoří dvanáct provinčních a teritoriálních federací a 136 rad práce zastupujících asi tři miliony odborářů, patří většina celostátních odborů v Kanadě. Jeho posláním je zajistit, aby platy a pracovní podmínky byly na přijatelnější úrovni, aby se zkvalitnily předpisy upravující zdraví a bezpečnost, existoval spravedlivý daňový režim a sociální programy, které by obsahovaly služby péče o děti, zdravotní pojištění a důchody. Vyzývá také ke zlepšování programů odborné přípravy a tvorby pracovních míst.

3.4 Hlavní podnikatelskou organizací v zemi je Kanadská rada podnikatelů (4). Tvoří ji asi 150 členů delegovaných hlavními kanadskými podniky a uznávaní podnikatelé ze všech výrobních sektorů. Hlavním cílem této organizace je propagovat postoje podnikatelů na třech úrovních: kanadské, severoamerické a celosvětové. V Kanadě se její práce zaměřuje na vnitrostátní otázky, jako je měnová a fiskální politika, životní prostředí, konkurenceschopnost, právo obchodních společností a legislativa. V Severní Americe se orientuje především na hospodářskou provázanost Spojených států a Kanady a Dohodu o severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA). Na celosvětové úrovni se její činnost zaměřuje na otázky mezinárodního zdanění, obchodu, investic a rozvojové politiky, bilaterálních a multilaterálních vztahů.

3.5 Dále je to Kanadská federace nezávislých podniků (5), která má na celostátní úrovni na 105 000 členů ze všech odvětví a jejímž cílem je zastupovat MSP na federální, provinční i teritoriální úrovni. Existuje zde také Kanadská obchodní komora (6), což je organizace s velkým celostátním vlivem.

3.6 Pokud jde o spotřebitele, je asi nejreprezentativnější organizací Sdružení kanadských spotřebitelů (7), jehož hlavním cílem je informovat spotřebitele (8) a předávat jejich vzkazy vládě a podnikům při řešení spotřebitelských sporů.

3.7 V Kanadě působí také několik sdružení zemědělců. Největším z nich je Kanadská agrární federace (9), která má přes 200 000 členů. Kanadská agrární federace byla založena v roce 1935 s cílem sjednotit hlasy vyjadřující postoje jednotlivých kanadských zemědělců. Jedná se o zastřešující organizaci, která zastupuje provinční organizace a celostátní seskupení výrobců. Hájí zájmy kanadského zemědělství a zemědělsko-potravinářského odvětví.

3.8 Odvětví rybolovu zastupuje především Kanadská rada pro rybolov (10). Reprezentuje odvětví rybolovu na celostátní úrovni a má na 100 členů – podniků, které zpracovávají většinu kanadské produkce ryb a mořských produktů.

4. Nový impulz pro vztahy mezi EU a Kanadou: hospodářská výměna a politické vztahy

4.1 Kanada je čtrnáctou nejsilnější ekonomikou světa a její HDP činí 1,51 (11) bil. USD. Hlavním odvětvím kanadské ekonomiky jsou služby, které v roce 2008 představovaly více než 69,6 % (12) HDP a zaměstnávaly asi tři čtvrtiny kanadské ekonomicky aktivní populace (13).

4.2 Odhad její obchodní bilance v roce 2009 se pohybuje v deficitu – 34, 309 mld. USD oproti přebytku z roku 2008, který činil 7, 606 miliard. Hlavní exportní komoditou jsou: automobily a automobilové komponenty, průmyslové stroje, letadla, telekomunikační zařízení, chemické výrobky, plasty a hnojiva. Podle společného dokumentu EU-Kanada z března roku 2009 se jedno pracovní místo z pěti týká obchodu.

4.3 Formální vztahy mezi EU a Kanadou sahají do roku 1959, kdy byla podepsána dohoda o spolupráci na mírovém využití jaderné energie. Od té doby došlo mezi oběma stranami k podpisu řady dohod a deklarací. V souladu s novou transatlantickou agendou, podepsanou v roce 1995 se Spojenými státy, přijal summit EU-Kanada v prosinci 1996 politickou deklaraci a akční plán, které měly dva cíle – rozvíjet dvoustranné politické a ekonomické vztahy a podporovat spolupráci v mnohostranných otázkách. Tento plán také počítal s konáním summitů každých šest měsíců, jejichž cílem má být revize a další rozvoj bilaterálních vztahů.

4.4 Kanada a EU mají velmi významné hospodářské vztahy. V roce 2009 se objem obchodu se zbožím mezi oběma stranami pohyboval kolem 40,2 mld. EUR (14) a s obchodními službami (mimo veřejné služby) na úrovni 18,8 mld. V posledních letech byl vývoj navíc velmi pozitivní, neboť mezi lety 2000 a 2009 se vývoz zboží z EU do Kanady zvýšil z 21,1 na 22,4 mld., zatímco dovoz zboží z Kanady do EU se ve stejném období snížil z 19 na 17,8 mld. Přebytek obchodu se zbožím na straně EU se tak v posledních deseti letech zvýšil z 2,1 na 4,7 mld. EUR. Hlavní vývozní artikly EU do Kanady tvoří léčiva, motorová vozidla a letecké motory. Hlavními vývozními artikly z Kanady do EU jsou naopak letadla, diamanty, železná ruda, léčiva a uran. V roce 2009 byl přebytek obchodu se službami ve prospěch EU a činil 2,5 mld. EUR.

4.5 Jedním z hlavních zájmů EU v ekonomické oblasti je liberalizace trhu s veřejnými zakázkami. Zatímco kanadské podniky mají k evropským veřejným zakázkám volný přístup, a to díky tomu že Kanada i EU jsou signatáři Dohody o vládních zakázkách (GPA, 1994) Světové obchodní organizace (WTO), evropské podniky obdobného zacházení v Kanadě nepožívají. Provincie mají pravomoci v oblastech, jako je energetika, životní prostředí, doprava a zdravotnictví. Z toho jasně plyne význam jejich zapojení do vyjednávání, aby mohlo být dosaženo uspokojivé a pro EU hospodářsky prospěšné dohody. Na začátku letošního roku podepsala Kanada obchodní dohodu se Spojenými státy, v níž otevřela své trhy veřejných zakázek na subregionální úrovni. Kanada vydala tento návrh v reakci na protekcionistická opatření typu „Buy America“, která zavedly Spojené státy s cílem stimulovat ekonomiku. Tato dohoda je důkazem vůle provincií k otevření jejich trhů s veřejnými zakázkami mezinárodní konkurenci.

4.6 Minulost bilaterálních vztahů mezi EU a Kanadou se opírá především o tyto nástroje:

—	Rámcová dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci z roku 1976.

—	Transatlantická deklarace z roku 1990, kterou se vytváří institucionální rámec pro summity EU-Kanada a pro ministerské schůzky.

—	Akční plán a politická deklarace o vztazích EU-Kanada z roku 1996, která obsahuje tři základní kapitoly: hospodářské a obchodní vztahy, vnější politika, bezpečnost a nadnárodní věci.

—

Summit v Ottawě z března 2004 znamenal přijetí nové agendy partnerství, která vzájemné vztahy otevřela novým, dosud neprobádaným oblastem (mezinárodní koordinace, společná účast na mírových misích, rozvojová spolupráce, spolupráce v oblasti vědy, justice a zahraniční věci atp.) a schválení rámce pro jednání o dohodě o posílení obchodu a investic (TIEA).

4.7 Obecně lze poznamenat, že vztahy Kanady a EU jsou vynikající. Hlavní politické třecí plochy mezi Kanadou a EU představují otázky Arktidy, zákaz obchodování s produkty z tuleňů v Evropě a vízové požadavky Kanady vůči některým členským státům EU.

Na jedné straně vyvolává blížící se otevření plavebních tras v Severním ledovém oceánu řadu otázek souvisejících se svrchovaností vzhledem k tomu, že se dosud neuvažovalo o možnosti tuto oblast využívat ke komerčním účelům. Odhaduje se, že by se v této oblasti mohlo nacházet 20 % světových zásob ropy a zemního plynu a mohly by tudy probíhat velice atraktivní alternativní obchodní trasy. Absence mnohostranných právních předpisů či úpravy je věcí, která se bude muset řešit ve střednědobém výhledu, před tím, než dojde k nesrovnalostem či sporům o svrchovanost nad tímto územím. V prosinci 2009 stanovila Rada EU tři hlavní cíle politiky EU pro arktickou oblast: 1) ochrana a uchování Arktidy v souladu se zájmy jejích obyvatel, 2) podpora udržitelného využití zdrojů a 3) přispívání k posílené mnohostranné správě Arktidy na základě úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (angl. zkratka UNCLOS).

Na straně druhé požaduje Kanada od občanů České republiky, Rumunska a Bulharska víza s tvrzením, že ze strany občanů těchto zemí dochází ke zneužívání žádostí o azyl. Vzhledem k tomu, že vízová politika EU je založena na reciprocitě, je naléhavě nutné najít řešení ještě před tím, než bude EU povinována přikročit k opatřením tohoto typu. Bulharsko a Rumunsko usilují o splnění kritérií stanovených Kanadou pro osvobození od vízové povinnosti. Pokud jde o Českou republiku, nestanovila Kanada dosud konkrétní opatření vedoucí k odstranění vízové povinnosti. Své konání Kanada zdůvodňuje nutností ochrany před falešnými žádostmi o azyl. V současné době vypracovává reformu právních předpisů, ale bude chvíli trvat, než bude předložena parlamentu.

4.8 V tomto smyslu EHSV s uspokojením vítá výsledky nedávného summitu EU-Kanada, který se konal 6. května 2010, na němž se lídři zavázali tuto otázku řešit, a domnívá se, že kanadský záměr revidovat svoji azylovou politiku by měl pozitivním způsobem napomoci v otázce víz pro všechny občany EU.

5. Hodnocení Všeobecné hospodářské a obchodní dohody mezi EU a Kanadou

5.1 Dne 6. května 2009 se v Praze konal summit EU a Kanady, na němž bylo rozhodnuto o zahájení jednání, jejichž cílem je dosažení Všeobecné hospodářské a obchodní dohody.

5.2 V jedné studii o nákladech a přínosech užšího hospodářského partnerství mezi EU a Kanadou, kterou realizovala EU spolu s Kanadou, se dochází k závěru, že by pro obě strany bylo velkým přínosem, kdyby se eliminovala cla, liberalizoval obchod se službami a zmenšily některé necelní překážky u zboží a investic.

5.3 Podle této studie jsou nejvhodnější okruhy pro tuto dohodu obchod se zbožím, zdravotnické a fytosanitární otázky, technické překážky obchodu, usnadňování obchodu, celní postupy, přeshraniční obchod se službami, investice, veřejné zakázky, spolupráce v oblasti právních předpisů, duševní vlastnictví, pohyb osob, politika hospodářské soutěže, institucionální závazky a řešení sporů, jakož i udržitelný rozvoj. Netarifní obchodní překážky a regulace jsou z těch nejdůležitějších otázek, které budou předmětem vyjednávání.

5.4 Liberalizace obchodu se zbožím a službami mezi oběma stranami by mohla představovat potenciální navýšení dvoustranných obchodních toků o 20 %. Navíc se odhaduje, že do sedmi let od vstupu dohody s těmito charakteristikami v platnost by nárůst reálných příjmů u EU činil 11,6 mld. EUR a u Kanady dalších 8,2 mld. Celkový objem vývozu z EU do Kanady by se do roku 2014 zvýšil o 24, 3 %, neboli 17 mld. EUR, zatímco kanadský vývoz by narostl o 20,6 %, čili 8,6 mld. EUR.

5.5 Studie naznačuje, že existuje prostor pro rozšíření součinnosti prostřednictvím spolupráce v oblasti vědy a techniky pomocí společného programu výzkumu, zejména ve strategických oblastech, jako je energetika a životní prostředí, čisté uhlí a zachycování a skladování uhlíku, bioenergetika, výroba elektřiny a inteligentní elektrické sítě.

5.6 Další oblasti, kde by se v rámci této dohody mohla zvýšit míra spolupráce, jsou mimo jiné bezpečnost, otázky sociálního zabezpečení, systém spolupráce na zrovnoprávnění kvalifikací a spolupráce v rámci Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku.

5.7 Z obchodního hlediska se zdá, že celní otázky nejsou v rámci jednání zdrojem žádných problémů. Významným aspektem jednání bude harmonizace právních předpisů, jelikož zaměření hospodářství na služby a zahraniční investice zvyšuje význam regulačního rámce více než kdy jindy. Avšak systém zákonodárných pravomocí sdílených mezi federálním státem, provinciemi a teritorii by v tomto smyslu mohl znamenat překážku v jednání o této dohodě.

5.8 V tomto smyslu se provinciím výjimečně umožnila přímá účast na procesu vyjednávání. EU tento přístup podporuje. Osobou odpovědnou za vyjednávání je zástupce federální vlády, ovšem v oblasti sdílených či výlučných pravomocí může docházet k rozporům mezi provinciemi i mezi nimi a federální vládou.

5.9 Kanada nedisponuje skutečným jednotným trhem. Federální vláda i provincie chápou nutnost vytvořit vnitřní trh, ale v současnosti je tu pouze silná politická vůle. Světová hospodářská krize však nutí Kanadu k uzavření dohody co nejdříve, aby mohla všestranně rozvíjet své vnější trhy i mimo území Spojených států.

5.10 Pokud jde o nejcitlivější odvětví, je nejspornějším místem v oblasti obchodu mezi EU a Kanadou automobilový průmysl. V oblasti rybolovu naopak panují dobré vztahy a nebude tedy dominantním tématem jednání. V oblasti energetiky hodlá EU diverzifikovat své dodavatele energií. V této souvislosti se navrhuje uzavření zvláštní dohody o energetice, nicméně zatím se jedná pouze o návrh. Mezi další odvětví, v nichž evropské podniky zaznamenávají při obchodním styku obtíže, jsou letecký průmysl, bankovnictví a veřejné zakázky. EU a Kanada se také liší v pojetí zeměpisných označení a zemědělských otázkách.

5.11 Z hlediska životního prostředí ještě musejí federální a provinční vlády zaujmout společné stanovisko, zejména pokud jde o emise skleníkových plynů. Mezi provinciemi panují různé názory: zatímco Québec, Ontario, Britská Kolumbie a Manitoba jsou součástí Západní iniciativy pro klima a disponují opatřeními, jejich cílem je zmírnění klimatické změny a adaptace na ni, Alberta a Newfoundland, jejichž ekonomiky silně závisejí na produkci ropy, se na této iniciativě podílet nechtějí. Tato záležitost stále není dořešena a je nepravděpodobné, že se v této části vyjednávání podaří dosáhnout nějaké závazné dohody v tomto ohledu, což by za žádných okolností nemělo vyústit v přijímání postojů vytvářejících nevýhodné podmínky pro evropské podniky z hlediska konkurenceschopnosti. Kanada se nicméně zavázala investovat do technologií pro výrobu čisté energie a do bilaterální spolupráce v oblasti jaderné energetické strategie.

6. Postoje občanské společnosti ve vztahu k dohodě mezi EU a Kanadou

6.1 Zaměstnavatelé

6.1.1 Evropští zaměstnavatelé (BUSINESSEUROPE) požadují odstranění celních i necelních překážek, aniž by došlo k vyloučení nějaké celní položky; mnohem větší přístup k veřejným zakázkám na všech úrovních (celostátní i územní); závazek ke sbližování norem v prioritních odvětvích; posílení ochrany duševního vlastnictví (včetně ochrany označení původu, zejména u alkoholických nápojů); mechanismus pro řešení sporů; a větší pracovní mobilitu včetně vzájemného uznávání kvalifikací firemních zaměstnanců a jistých profesí např. zdravotních sester či advokátů.

6.1.2 Dohoda otevírá dveře novým obchodním příležitostem mezi dvěma společníky, kteří jsou na podobné úrovni rozvoje a mají podobné záměry v oblasti obchodní politiky. Prosperita přichází v úzké návaznosti na hospodářskou politiku, kterou inspirovala obchodní liberalizace a lákání přímých zahraničních investic. Nyní je důležitější než kdy předtím zachovat otevřenost trhů, neboť jde o významný podnět k hospodářské soutěži, inovacím a růstu.

6.1.3 Podnikatelská sféra je přesvědčena o tom, že silnější pozici při řízení mezinárodního obchodu mají mnohostranná obchodní pravidla, ale také věří, že pomocí ambicióznějších bilaterálních dohod umožňujících rychlejší postup při odstraňování obchodních překážek, zejména těch necelních, ale i v rámci obchodu se službami a investic, je možné jít ještě dále.

6.1.4 Ambiciózní a podrobná dohoda mezi EU a Kanadou bude mít příznivý vliv na posílení hospodářských vztahů obou stran, které v posledních letech nabývají na intenzitě nejen kvůli vývozu, ale i komplexnějším hospodářským operacím v odvětví služeb a v oblasti usazování podniků.

6.1.5 Dohoda bude impulzem ke zvýšení oboustranných ekonomických a obchodních toků. Vyjednávání by mělo být vedeno ideou vytváření obchodních příležitostí v odvětvích, v nichž podniky vykazují značnou schopnost být konkurenceschopné na globálním trhu, jako jsou např. energetika, zejména sektor obnovitelných zdrojů, správa infrastruktury, finanční služby, stavebnictví, ekologické služby a technologie či telekomunikace.

6.1.6 Obecným cílem je vytváření více příležitostí s menším počtem překážek, čili nabízení nových obchodních příležitostí podnikům odstraňováním překážek pro vývoz zboží, služeb a kapitálu.

6.1.7 Dohoda rozhodným způsobem přispěje k vyšší míře integrace ekonomik Evropské unie a Kanady, a tím pomocí expanze obchodních a investičních toků podpoří hospodářskou obnovu obou stran v dobách krize.

6.1.8 Mezinárodní obchod může a musí hrát výraznou roli motoru růstu a rozvoje na globální úrovni, a proto se musí obchodní politika otevíráním trhů významně podílet na hospodářské politice EU.

6.2 Odbory

6.2.1 Evropské a mezinárodní odbory (EPSU, EKOS, ITUC) formulovaly svá doporučení týkající se práv zaměstnanců a plnění základních pracovních úmluv MOP č. 98 (o kolektivním vyjednávání), č. 138 (o nejnižším věku), č. 94 (o pracovních ustanoveních ve smlouvách o veřejných zakázkách) a č. 29 (o nucené práci), jakož i dalších aspektů důstojné práce. Požadují, aby si obě strany zasílaly pravidelné zprávy o postupu provádění uvedených závazků. V tomto smyslu připomínají, že Kanadský kongres práce často podává k MOP stížnosti na nedodržování pracovních úmluv v Kanadě na provinční úrovni. Ačkoliv federální zákony zaručují zaměstnancům právo odborově se organizovat, různé právní režimy v provinciích ve skutečnosti omezují odborová práva po celé zemi, a tím vyvolávají kritiku MOP.

6.2.2 Obě strany se také musejí zavázat k respektování pokynů OECD týkajících se nadnárodních společností a Tripartitní deklarace o nadnárodních společnostech a sociální politice ILO a nesmějí snižovat pracovní standardy s cílem přilákat zahraniční investice.

6.2.3 Evropská konfederace odborových svazů si přeje, aby dohoda obsahovala podrobnou kapitolu o udržitelném rozvoji, včetně závazného mechanismu, který by zaručoval provádění základních pracovních úmluv.

6.2.4 EPSU naopak žádá, aby dohoda chránila existující a budoucí veřejné služby, a proto musí být zajištěna vnitrostátní regulace.

6.2.5 Co se týče kanadských odborů, Kanadský kongres práce důrazně podporuje využívání veřejných zakázek za účelem dosažení cílů v oblasti společenského, environmentálního a hospodářského rozvoje, a proto se staví proti otevírání veřejných zakázek státním společnostem (Crown Corporations) a vládám na nižší než federální úrovni.

6.2.6 Kanadský kongres práce je rovněž hluboce znepokojen tím, že případné spory mezi investory a státem související s jejich zájmy by mohly ohrozit veřejné služby a vnitrostátní regulaci, a také dopady nadměrné ochrany práv duševního vlastnictví, zejména co se týče cen farmaceutik.

6.2.7 Musí existovat závazný mechanismus, pomocí něhož budou moci organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců na obou stranách vyžadovat vládní opatření.

6.2.8 Požaduje se zřízení Fóra pro obchod a udržitelný rozvoj, které bude vyváženou formou konzultovat zaměstnance, zaměstnavatele a ostatní organizace občanské společnosti. V současné době zastávají kanadské organizace práce názor, že v rámci konzultačního procesu je upřednostňováno podnikatelské hledisko.

6.2.9 Dále se vyžaduje existence pevných ustanovení o dodržování mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí, včetně Kjótského protokolu. Odbory jsou toho názoru, že do této kapitoly by mělo být zahrnuto dodržování úmluv o lidských právech, včetně politických a občanských práv, neboť jde o velmi významnou součást sociálního rozměru udržitelného rozvoje.

6.3 Různé činnosti

6.3.1 Zástupci zemědělského sektoru požadují, aby vyjednavači EU zohlednili citlivé produkty v rámci této oblasti. Pokud jde o pravidla původu, doporučují, aby jako vzor posloužila dohoda s Jižní Koreou. Klíčové je odvětví mlékárenství a očekává se, že dohoda vytvoří pro evropské výrobce nové tržní příležitosti. V masném průmyslu jsou zájmy EU defenzivní a požadují se kvóty na vepřové maso, drůbeží maso, vejce a vaječné produkty. Toto odvětví má také velmi ofenzivní zájmy, a to u obilovin, zejména pšenice, a staví se proti zvyšování kvóty pro Kanadu. Bylo by také vhodné, kdyby kanadská vláda upozornila Světovou obchodní organizaci na to, který právní předpis by mohl být překážkou obchodu, aby výbor pro technické překážky obchodu mohl přezkoumat jeho kompatibilitu, což je případ kanadského zákona C-32 o přísadách v tabákových výrobcích.

6.3.2 Pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu, EHSV připomíná, že možnosti spolupráce EU a Kanady v této oblasti uvádí již společná deklarace z listopadu 1990. V roce 2006 rozšířily EU a Kanada tuto dohodu o oblast terciárního vzdělávání, odborné přípravy a mládež na období 2006–2013. Jedná se tak o první bilaterální dohodu uzavřenou ze strany EU, která se týká spolupráce ve prospěch mládeže mimo oblast terciárního vzdělávání. Zdá se však, že na tuto dohodu nebylo vyčleněno dostatečné množství finančních prostředků. EHSV žádá řádné financování těchto opatření a stejně tak i finanční pomoc pro četné sociální pracovníky, kteří v EU pracují s dětmi a mládeží a kteří by byli připraveni podílet se na výměnách zkušeností a společné činnosti s podobnými organizacemi v Kanadě.

7. Postoj Evropského hospodářského a sociálního výboru k Všeobecné hospodářské a obchodní dohodě

7.1 EHSV podporuje růst a liberalizaci obchodní výměny a v tomto smyslu s potěšením kvituje zahájení jednání o dohodě EU-Kanada, i když lituje neúspěchu jednání z Dohá, a připomíná, že dává přednost vícestranné cestě a odmítá obchodní protekcionismus.

7.2 EHSV vítá každé opatření k řešení těch několika málo třecích ploch, které ještě existují v bilaterálních otázkách (přístup k Arktidě, víza, obchod s produkty z tuleňů), a připomíná význam této dohody pro zintenzivnění výměny mezi EU a celou severní Amerikou v rámci NAFTA. V této souvislosti doporučuje, aby byl zajištěn dostatečný monitoring Evropského parlamentu ve všech fázích jednání o dohodě, což usnadní její pozdější schvalování ze strany této instituce.

7.3 EHSV vyjadřuje spokojenost nad výbornými vztahy mezi EU a Kanadou a obě strany vyzývá, aby tyto vztahy sloužily k posilování vícestranných vazeb v politické oblasti, jimiž jsou zejména rozhodné kroky a konkrétní opatření k celosvětové hospodářské obnově, či jiné, jako např. nešíření jaderných zbraní, změna klimatu či společné zvládání krize (mírové mise, přírodní pohromy).

7.4 EHSV je neochvějným obráncem modelu evropského sociálního a občanského dialogu. Z toho klade zvláštní důraz na nutnost vyslechnout, zapojit a začlenit sociální partnery a organizovanou občanskou společnost do vyjednávacího procesu k této dohodě a do její následné aplikace.

7.5 EHSV je toho názoru, že by budoucí dohoda měla počítat s vytvořením smíšeného poradního výboru EU-Kanada tvořeného zástupci organizované občanské společnosti, jehož úkolem by bylo podporovat dialog a spolupráci v hospodářských, sociálních a environmentálních aspektech vztahů EU a Kanady, které vyvstanou při aplikaci této dohody. Vzhledem k neexistenci institucionálního protějšku na kanadské straně, který by reprezentoval organizovanou občanskou společnost, navrhuje EHSV prozkoumat společně s organizacemi kanadské občanské společnosti, jak nejlépe nastavit složení zástupců v tomto budoucím výboru.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Stanovisko EXT/142 Vztahy mezi Evropskou unií a Kanadou, Brusel, 27. listopadu 1996.

(2) Labour Force Survey 2008, kanadská statistika.

(3) http://canadianlabour.ca.

(4) http://www.ceocouncil.ca/en/.

(5) http://www.cfib.org.

(6) http://www.chamber.ca.

(7) http://www.consumer.ca.

(8) Mezi další sdružení spotřebitelů v Kanadě patří: Výbor kanadských spotřebitelů, Společnost podnikových odběratelů Kanady, Spotřebitelská volba a Unie spotřebitelů.

(9) http://www.cfa-fca.ca/pages/home.php.

(10) http://www.fisheriescouncil.ca/.

(11) Odhad za rok 2009 je 1,3 a v roce 2008 1,4. MMF. World Economic Outlook Database. říjen 2009.

(12) https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ca.html.

(13) Zdroj: Španělský institut zahraničního obchodu - ICEX.

(14) Eurostat.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/94

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích

2011/C 48/17

Zpravodaj: pan JOOST

Dne 16. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Situace zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 3. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15.–16. září 2010 (jednání dne 16. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko jednomyslně.

1. Závěry

1.1	EHSV vítá skutečnost, že řada středomořských partnerských zemí ratifikovala Úmluvu OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob a vytvořila tak základy pro zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením.

1.2

EHSV upozorňuje na to, že by organizace občanské společnosti zastupující zdravotně postižené osoby ve středomořských partnerských zemích měly být účinněji než doposud zapojeny do spolupráce v rámci evropsko-středomořského partnerství. Aktivní účast těchto organizací na rozvoji občanské společnosti předpokládá, že je zajištěno jejich financování.

1.3	EHSV vyzývá středomořské partnerské země k podpoře přístupu „design pro všechny“ při utváření prostředí k životu, zejména proto, že přístupné a uživatelsky příznivé prostředí přispívá také k využití potenciálu cestovního ruchu.

1.4

EHSV vyzývá Evropskou komisi k zajištění toho, aby finanční prostředky určené pro středomořské partnerské země byly k dispozici i sdružením zdravotně postižených osob občanské společnosti a aby se používáním prostředků z programů evropské politiky sousedství nevytvářely dodatečné překážky v rovnoprávné účasti zdravotně postižených osob na společenském životě.

1.5

Vzhledem ke kulturnímu kontextu středomořských partnerských zemí a oceňujíc to, čeho bylo dosaženo pomocí modelu dobročinnosti pro zlepšení kvality života zdravotně postižených osob, EHSV vyzývá zúčastněné strany k tomu, aby nyní podnikly kroky směřující k přístupu založenému na právech tak, aby společnost nesla odpovědnost za blaho a každodenní živobytí zdravotně postižených osob a vytvářela prostředí a služby, které vyhovují potřebám všech uživatelů. Takový přístup je v souladu s Úmluvou OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob.

1.6	Středomořské země by se měly více zaměřovat na vhodné vzdělávání osob se zdravotním postižením, aby tak vytvářely kvalitní pracovní místa a zajišťovaly pracovní síly splňující požadavky trhu. Kromě toho by měly omezit negativní vliv vylidňování venkova na zaměstnanost a migrační toky.

1.7

Na základě statisticky doloženého poznatku, že podíl zdravotně postižených osob činí minimálně 10 % obyvatelstva, žije ve středomořských partnerských zemích asi zhruba 25 miliónů osob se zdravotním postižením. EHSV apeluje na rozhodující činitele ve středomořských zemích, aby usilovali o vytváření rovných příležitostí a mimo jiné také urychlili začlenění zdravotně postižených osob do trhu práce.

1.8

Středomořské partnerské země by měly být zapojeny do co největšího počtu iniciativ majících za cíl zlepšení soudržnosti států po obou stranách Středozemního moře, včetně evropských tematických roků (1), na jeden rok voleného evropského hlavního kulturního města a nejnovější iniciativy, jíž je volba evropského hlavního města všeobecné přístupnosti (2).

2. Úvod

2.1	Evropský hospodářský a sociální výbor se v předešlých stanoviscích zabýval sociálním rozvojem ve středomořských partnerských zemích.

2.2	Výbor se rozhodl pro vypracování tohoto stanoviska z vlastní iniciativy, aby uvedl situaci zdravotně postižených osob ve Středomoří více do povědomí a aby přispěl ke zlepšení této situace. V současné době prochází oblast sociálních věcí rozhodující fází rozvoje a po celém světě čelí velkým výzvám.

2.3	Barcelonský proces zahájený v roce 1995 dal vztahům mezi EU a jejími sousedy ve Středomoří nový impuls (3) a naznačil cestu k vytvoření oblasti míru a hospodářské prosperity v tomto regionu. Patnáct let po přijetí Barcelonského prohlášení však lze zaznamenat jen mírné pokroky.

2.4

Iniciativa Unie pro Středomoří založená v roce 2008 dala této spolupráci nové podněty, jichž mohou středomořské partnerské země využít k vyváženému rozvoji tohoto regionu. Zvláštní důležitost by v této souvislosti mohl mít rozvoj sociálních záležitostí, kam patří i zlepšování situace osob se zdravotním postižením.

2.5	Evropská komise by v rámci dohod o partnerství mohla přikládat větší význam hledisku rozvoje v sociální oblasti a ještě důrazněji upozorňovat na naléhavou potřebu zlepšení sociální soudržnosti.

2.6

V říjnu 2002 bylo v Libanonu vyhlášeno Arabské desetiletí pro osoby se zdravotním postižením, které skončí v roce 2012. Vyhlášení tohoto desetiletí se zúčastnilo devatenáct arabských států a zástupci více než stovky arabských sdružení zdravotně postižených osob občanské společnosti. Prohlášení přijaté při této příležitosti bylo výsledkem vleklých konzultací mezi ministry sociálních věcí zúčastněných států.

2.7

Několik středomořských zemí ratifikovalo Úmluvu OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob (4), která má zaručit práva osob se zdravotním postižením a zlepšit kvalitu jejich života. Proces ratifikace této úmluvy je v EU spojen s návrhem směrnice proti diskriminaci, k níž se EHSV vyjádřil v jednom ze svých stanovisek. Tato směrnice, která má bránit diskriminaci v různých oblastech života, sice ještě nebyla schválena, ale tento proces již byl zahájen a díky němu EU mílovými kroky směřuje k právní ochraně zdravotně postižených osob.

2.8

Spolupráce na rozvoji lidských zdrojů přinesla kladné výsledky. Index lidského rozvoje stoupl z 0,694 v roce 1995 na 0,736 v roce 2007 (5). Současná krize tento rozvoj negativně ovlivňuje, z tohoto důvodu by měly rovné příležitosti zaujímat velmi důležité místo v sociálním a hospodářském rozvoji středomořských partnerských zemí.

2.9

Situace v oblasti práv a kvality života zdravotně postižených osob je v jednotlivých středomořských partnerských zemích odlišná. Cílem tohoto stanoviska je upozornit tyto země na to, že je nezbytné zlepšit situaci zdravotně postižených osob a efektivitu organizací občanské společnosti, které v této oblasti působí, a zapojit zástupce těchto organizací aktivněji než doposud do pravidelné spolupráce občanských společností mezi EU a středomořskými partnerskými zeměmi. Příklady z jednotlivých zemí a odkazy na průzkumy provedené v těchto zemích a na nashromážděné údaje jasně ukazují, že to jmenované země se začleněním zdravotně postižených osob myslí vážně a že podnikly kroky ke zlepšení sociální soudržnosti.

3. Sociální začlenění a rovné příležitosti

3.1

Záměrem barcelonského procesu (1995) je celkové větší vyrovnání sociálního a hospodářského rozvoje po obou stranách Středozemního moře. Specifické potřeby různých skupin osob přitom ovšem nebyly na zřeteli. Politika soudržnosti v EU ukázala, že podpora rovných příležitostí pro zranitelné skupiny osob a větší sociální solidarita přináší užitek celé společnosti.

3.2

Při vytváření společné zóny volného obchodu jde především o to, aby se prostředí k životu a živobytí zdravotně postižených osob stále více přibližovalo stavu obvyklému v EU. Aby toho bylo dosaženo, musí být zdravotně postižené osoby účinněji zapojovány do rozhodovacích procesů na národní, regionální a místní úrovni.

3.3

Vzdělávání podporující sociální začlenění, politika zaměstnanosti, regionálně vyvážený rozvoj a účast na rozhodovacích procesech – to vše napomáhá při snižování chudoby, a navíc to zvyšuje přitažlivost středomořských partnerských zemí coby míst pro bydlení a práci a zabraňuje tak emigraci. V konečném výsledku sociální začlenění zvyšuje mobilitu osob. V mnohých středomořských partnerských zemích je zdravotně postiženým dětem upírán potřebný přístup ke vzdělání, takže pro ně při dosažení produktivního věku zůstávají možnosti trhu práce z velké části uzavřeny.

3.4

Ve většině škol ve středomořských partnerských zemích chybí možnosti vzdělávání pro děti se zdravotním postižením. Asi polovina všech zdravotně postižených dětí žije odděleně od svých rodin v pečovatelských zařízeních. Zdravotně postižené osoby nemohou uplatňovat své právo na účast na trhu práce, ačkoliv v partnerských zemích byly speciálně pro tento účel vydány zákony, které ukládají povinnost podporovat tyto osoby a zajistit jim pracovní příležitosti na trhu práce. Z průzkumu uskutečněného libanonským sdružením zdravotně postižených osob LPHU (Lebanese Physically Handicapped Union) v roce 2003 vyplývá, že zařízení čerpající značnou část veřejných finančních prostředků určených pro osoby se zdravotním postižením těmto osobám nezprostředkovávají potřebné vzdělání pro vstup na trh práce.

Úmluva OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob v evropsko-středomořské oblasti

3.5

Úmluvu OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob ratifikovaly tyto země evropsko-středomořského partnerství, které nejsou členy EU: Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Maroko, Tunisko, Turecko, Egypt, Sýrie, Jordánsko, Chorvatsko a Černá Hora. Zatím nebyla ratifikována v Izraeli, Palestině, Libanonu, Albánii, Mauritánii, Monaku a v pozorovatelské zemi Libyi. Ani část členských států EU tuto úmluvu ještě neratifikovala.

3.6

Články této úmluvy zaručují zdravotně postiženým osobám ochranu před diskriminací ve veškerých oblastech života – v pracovním životě a při přístupu do dopravních prostředků, veřejných budov a obytných prostor. V úmluvě se zdůrazňuje, že jak ve městech, tak na venkově musí být zajištěny příslušné služby a odpovídající sociální ochrana.

3.7

Značná důležitost je v úmluvě přikládána přístupu ke vzdělávání, právu na svobodnou volbu místa bydliště, právu na rodinný život a na účast na politickém životě. Několik kapitol pojednává rovněž o zdravotně postižených ženách a dětech, což jsou dvě skupiny osob, jež mají velký význam pro zlepšování sociální soudržnosti ve spolupráci mezi EU a oblastí Středomoří.

3.8

K vlastnímu základnímu textu úmluvy ještě patří nezávazný protokol v příloze. Státy, jež úmluvu podepsaly a ratifikovaly, se v něm zavazují ke zřízení monitorovacího střediska pro sledování dodržování úmluvy. Zúčastněné státy na sebe současně s ratifikací současně berou povinnost předkládat OSN zprávy o tom, do jaké míry situace zdravotně postižených osob odpovídá ustanovením úmluvy.

3.9

Ratifikace této úmluvy je prvním krokem na dlouhé cestě ke změně chování společnosti ke zdravotně postiženým osobám a ke změně jejich prostředí k životu, a to jak v členských státech EU, tak ve středomořských partnerských zemích. Sociální a hospodářská situace mnohých skupin obyvatelstva, včetně zdravotně postižených osob, v zemích jižního Středomoří v současné době neodpovídá požadavkům úmluvy.

Hledisko rovných příležitostí v regionálním rozvoji

3.10

Regionální spolupráce mezi středomořskými partnerskými zeměmi hraje důležitou úlohu při zlepšování každodenního života zdravotně postižených osob. Zpřístupňování, šíření informací a zřizování služeb pro zdravotně postižené osoby a realizace společných projektů musí probíhat mnohem účinněji než doposud. Vnitrostátní regionální soudržnost, jejímž výrazem je udržitelný rozvoj venkovských oblastí a dostupnost služeb pro zdravotně postižené osoby i mimo města, zvyšuje konkurenceschopnost středomořských partnerských zemí.

3.11	Vztahy mezi středomořskými partnerskými zeměmi a vztahy v rámci evropsko-středomořského partnerství by měly být určovány vzájemným porozuměním, k němuž patří i tolerance mezi různými skupinami obyvatelstva a boj proti diskriminaci.

3.12	Sociální zranitelnost venkovských oblastí ve Středomoří se projevuje chudobou, nezaměstnaností, nedostatečnou infrastrukturou, degradací půdy a pokračujícím vylidňováním venkova. Země by měly učinit vše pro zastavení tohoto negativního vývoje.

Organizace občanské společnosti zastupující zdravotně postižené osoby a jejich společenská úloha

3.13

Ve většině členských států EU fungují zastřešující organizace pro různá sdružení zdravotně postižených osob. Existence zastřešujících organizací pro osoby se zdravotním postižením pomáhá různým skupinám zdravotně postižených osob lépe pochopit potřeby jiných skupin a promlouvat jednotným hlasem při vytváření politik. Ve středomořských partnerských zemích by měla být podporována tvorba a posilování zastřešujících organizací pro zdravotně postižené osoby.

3.14	Zastřešující organizace pro osoby s různým zdravotním postižením vznikly v následujících středomořských partnerských zemích: Maroko, Jordánsko, Tunisko, Egypt.

3.15

Organizace Handicap International vyhlásila soutěž pro neziskové organizace, aby zapojila zdravotně postižené osoby do jejich činnosti.

Do Rozvojového programu OSN (UNDP) bylo zapojeno Tunisko a Jordánsko. V Jordánsku byla coby partner UNDP založena organizace pro osoby s tělesným postižením pod názvem Al Hussein Society for the Habilitation and Rehabilitation of the Physically Challenged. Cílem je zpřístupnit osobám s tělesným postižením možnosti informačních technologií díky zřizování počítačových místností vybavených speciálními počítačovými programy, mimo jiné grafickými aplikacemi, a díky školení v oblasti elektronického zpracování dat.

3.16

Mezinárodní zastřešující organizace pro zdravotně postižené osoby DPI (Disabled Peoples International) na svých internetových stránkách potvrzuje, že probíhá vytváření šesté oblasti v rámci této organizace zahrnující arabské země. Podle údajů této organizace vyjádřilo zájem o přistoupení již deset států a přípravné práce by měly být dokončeny v průběhu dvou až tří měsíců.

4. Zvyšování kvality života zdravotně postižených osob kombinací dobročinnosti s přístupem založeným na právech

4.1

Přístup ke zdravotně postiženým osobám a jejich úlohu ve společnosti na základě kulturního kontextu ve Středomoří silně ovlivňuje víra. Různé chápání příčin zdravotního postižení by mělo být nahrazeno vědecky podloženými informacemi, což by napomohlo na právech založenému přístupu k problematice zdravotně postižených osob. Ve středomořských partnerských zemích je chování společnosti vůči osobám s vrozeným a získaným zdravotním postižením obvykle odlišné, přičemž nejvíce trpí osoby s vrozeným a viditelným postižením. Z tohoto důvodu je velmi důležité informovat o různých typech zdravotního postižení a poukazovat na schopnosti a dovednosti zdravotně postižených osob.

4.2

Např. v Maroku je problematika zdravotně postižených osob vnímána v nepříznivém světle u přibližně 25 % rodin. V případě viditelného postižení je značně znesnadněn přístup ke službám. Za rozšířeností přístupu založeného na dobročinnosti ve společnosti stojí významná úloha náboženství a rodiny v Maroku. Ušlechtilá zásada pomáhat lidem, kteří to potřebují, ovšem sama o sobě nepostačuje k tomu, aby bylo zaručeno, že budou lidé s různým zdravotním postižením nebo chronickými onemocněními moci zvládat svůj život.

4.3

Vedle zlepšování kvality života zdravotně postižených osob dobročinností by ale také mohla být neustále zlepšována nabídka služeb a prostředí k životu. Sdružení zdravotně postižených osob a další organizace občanské společnosti působící v sociální oblasti by mohly – za současné podpory ze strany společnosti – dobročinnost úspěšně doplňovat modelem založeným na právech. Zdravotně postižené osoby musí mít možnost podílet se na rozhodovacích procesech týkajících se rozvoje sociálního systému. Např. v Maroku lze zaznamenat tendenci nahrazovat model opírající se o dobročinnost přístupem, jenž se více zakládá na právech. Dobrým příkladem takového přístupu ve středomořských partnerských zemích, kde stát nebo místní úřad použil zmíněný model, jsou projekty organizace Handicap International (HI) v Maroku. Handicap International je nevládní organizací působící v Maroku již od roku 1993.

4.4

Z průzkumu situace zdravotně postižených osob, včetně zdravotně postižených dětí a jejich rodin, uskutečněného v roce 2004 za finanční účasti ministerstva sociálních věcí vyplynulo, že 70 % zdravotně postižených osob nemá přístup ke vzdělání a že pouze 30 % zdravotně postižených dětí chodí do školy. Ukázalo se, že hlavním problémem je nedostatek sociálních služeb a odborníků a také skutečnost, že vyloučení ze školní docházky má v 50 % případů za následek negativní postoj společnosti ke zdravotně postiženým dětem. Z průzkumu byla vyvozena následující doporučení:

—	Společnost jako celek musí změnit své chování vůči zdravotně postiženým osobám.

—

Pro období 2006 až 2011 byla vypracována státní strategie zahrnující Maroko a Tunisko, jejímž cílem je rozšířit spektrum služeb v tomto regionu propojením místních středisek pro osoby se zdravotním postižením. V Maroku momentálně existuje zhruba 100 sdružení zastupujících zájmy zdravotně postižených osob.

—	Ústředním bodem této strategie bylo zaškolení poskytovatelů služeb (např. vytvoření sítě fyzioterapeutů ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví).

—	Do práce sítě pro zdravotně postižené osoby mají být zapojeny všechny místní zájmové skupiny.

—	Vedle zlepšování opatření pro léčebnou rehabilitaci by se mělo více usilovat o šíření příslušných znalostí v rámci místních komunit (community-based).

4.5

Zvláštní pozornost musí být věnována situaci zdravotně postižených dětí resp. rodin se zdravotně postiženými členy ve středomořských partnerských zemích. Zdravotně postižené osoby a rodiny, jež se o tyto osoby, včetně zdravotně postižených dětí, starají, by se měly spolupodílet na rozhodování o potřebných nových službách a na zřizování vhodných možností rehabilitace a ostatních služeb. V současném systému sociální péče a rehabilitace rodina spolupracuje jak s úřady místní správy a se zástupci celostátních orgánů, tak s poskytovateli služeb. Dává návrhy ohledně služeb, podílí se na vytváření nabídky služeb a poskytuje cenné rady ve všech specifických otázkách týkajících se zdravotního postižení. Není-li k dispozici rozvinutá síť služeb, lze aplikovat zmíněný přístup založený na rehabilitaci v rámci komunit (community-based rehabilitation, CBR) a přizvat neformální skupiny pomáhající zdravotně postiženým osobám a stejnému účelu sloužící nezisková sdružení (právnické osoby).

Sociální a hospodářský rozvoj a opatření ke zlepšování životních podmínek zdravotně postižených osob

4.6

Zdravotně postižené osoby jsou schopny zvládat svůj každodenní život a uplatňovat svá práva jen za systematické a neustálé podpory. Vzhledem ke skutečnosti, že rozdíly v sociálním a hospodářském rozvoji jednotlivých středomořských zemí a také současná krize poskytují pouze omezený prostor pro zřizování služeb, by měly být zdravotně postižené osoby aktivně zapojeny do hledání řešení.

4.7

Sociální začlenění je nejúspěšnější tehdy, když jsou zajištěny pracovní příležitosti. Přitom musí být brána v potaz jak možnost uplatnění na prvním, otevřeném trhu práce, tak výkon chráněné a podporované práce. V Evropské unii byly podniknuty kroky ke zlepšení zaměstnanosti zdravotně postižených osob prostřednictvím legislativních opatření a využití osvědčených postupů. U příležitosti Evropského roku osob se zdravotním postižením 2003 organizace sociálních partnerů v EU znovu potvrdily své společné prohlášení o podpoře zaměstnanosti zdravotně postižených osob. Ústřední myšlenkou tohoto prohlášení, v němž není kladen důraz na zdravotní postižení, ale na nadání, je vhodný prostředek pro uskutečnění potřebných kroků na podporu zaměstnanosti zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích, zejména prostřednictvím podniků sociální ekonomiky.

4.8

Začlenění zdravotně postižených osob do trhu práce může ve středomořských partnerských zemích napomoci i dohoda o podpoře zaměstnanosti a rehabilitace zdravotně postižených osob, kterou arabské státy uzavřely v roce 1993. Tato dohoda zdůrazňuje nezbytnost uzpůsobovat pracoviště tak, aby byla lépe přístupná, a umožnit zdravotně postiženým osobám adekvátní využívání prostředků hromadné dopravy. Kromě toho navrhuje zavedení požadované míry zaměstnanosti i pro osoby se zdravotním postižením, což je opatření rozšířené také v některých členských státech EU, které má zlepšovat zaměstnanost zdravotně postižených osob.

4.9

Zdravotně postižené osoby chtějí být pro společnost prospěšné – k tomu však musí být vytvořeny vhodné podmínky, jež se opírají o úplnou a na právech založenou sociální integraci. Důležitá je rovněž podpora činnosti sdružení zdravotně postižených osob. Stát by se měl systematicky starat o lidi, tedy i o zdravotně postižené osoby, které jsou nejslabším článkem společnosti.

4.10

Ženy se zpravidla aktivně podílejí na realizaci opatření ke zlepšování kvality života zdravotně postižených osob, buď v soukromí v rodině, nebo v rámci společenských opatření. Úloha žen při plnění těchto úkolů si zaslouží ocenění. Současně nesmí provádění sociálních opatření spočívat jen na bedrech rodin. Ve středomořských partnerských zemích často leží největší díl péče v rodinách se zdravotně postiženými dětmi na ženách, to jest matkách těchto dětí, což je ještě více podporováno náboženským přesvědčením a kulturními zvláštnostmi.

Obecnou situaci žen a dětí a menšin ve středomořských partnerských zemích popisuje zpráva o lidském rozvoji v arabských zemích (Arab Human Development Report) z roku 2002, podle níž bylo v roce 2000 asi 53 % žen negramotných; předpokládá se, že v roce 2015 bude tato hodnota ještě činit 37 %.

4.11

Jako dobrý příklad programu sociálního zabezpečení ve Středomoří mohou být uvedeny projekty organizace Handicap International (HI) uskutečněné v Tunisku za účelem rozvoje sociálního zabezpečení a solidarity, na nichž se podíleli vzájemně spolupracující odborníci i koncoví uživatelé, to znamená osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny – v letech 1998–2002 byl realizován projekt „Předcházení zdravotním postižením u dětí“, jenž měl zlepšit kvalitu nabízených služeb pro zdravotně postižené děti zaškolením odborníků v oblasti rehabilitace a zajištěním potřebného vybavení pro specializovaná střediska. V období 1998–2003 byly v rámci zvláštního projektu zřízeny dvě rehabilitační kliniky a bylo vybudováno rehabilitační středisko, technická pomocná dílna a dvě mobilní technické opravny. Cílem projektu organizace Handicap International pod názvem „Podpora sebeurčení u zdravotně postižených osob v Magrebu“, jenž probíhal v Maroku, Alžírsku a Tunisku v letech 2004–2006, bylo podnítit místní iniciativy a podpořit tak sociální integraci zdravotně postižených osob a dodat jim větší sebevědomí a důstojnost. Tohoto projektu se zúčastnilo i tuniské ministerstvo sociálních věcí a různá sdružení zdravotně postižených osob.

4.12

Názorným příkladem projektu, jenž byl realizován Evropskou unií v jedné ze středomořských partnerských zemí a jehož cílem bylo změnit chování vůči zdravotně postiženým osobám, je program EuroMed pro mládež (EuroMed Youth Programme), jeden z pilířů činnosti Evropské komise v zemích třetího světa zaměřené na mladé lidi. Jedná se o jeden z regionálních programů ze třetí kapitoly barcelonského procesu, jenž je určen k rozvoji neformálního vzdělávání a mezikulturního dialogu v 27 partnerských zemích EuroMed. Počet zúčastněných států se brzy zvýší na 37. Program EuroMed pro mládež představuje konkrétní iniciativu evropsko-středomořského partnerství. Prostředky, jež jsou v rámci této iniciativy k dispozici, mohou být využity ke zlepšení vzájemného porozumění mezi mladými lidmi ve středomořských partnerských zemích, k urychlení demokratizace občanské společnosti, ke zvýšení občanské odvahy mladých lidí, především mladých žen, k poskytnutí většího prostoru pro vyjádření mládežnickým organizacím a ke stimulaci výměny informací a zkušeností mezi těmito organizacemi. Chování vůči osobám se zdravotním postižením a s chronickými onemocněními lze změnit právě prostřednictvím takovýchto opatření. Tento program byl spuštěn v roce 1999 a může být chápán jako prodloužená ruka programu Evropské komise pro mládež v tomto regionu.

5. „Design pro všechny“ – vytvoření přístupného prostředí ve Středomoří

5.1

Konstrukce budov a doprava ve středomořských partnerských zemích zatím není přizpůsobena potřebám zdravotně postižených osob. Nemělo by se zapomínat, že z přístupného a uživatelsky příznivého prostředí mají vedle zdravotně postižených osob užitek i další skupiny obyvatelstva, např. rodiny s dětmi, starší lidé a lidé, kteří mají po úraze po určitou dobu omezenou pohyblivost.

5.2	„Design pro všechny“ znamená utvářet výrobky a prostředí k životu tak, aby je mohli v co největší míře využívat všichni lidé, aniž by byla nutná jejich adaptace nebo nějaké speciální řešení. Univerzální design působí v souhře s jinými společenskými cíli a je součástí komplexního přístupu k řešení.

5.3

Hlavní zásady koncepce „design pro všechny“, jež musí být respektovány při utváření našeho prostředí k životu, znějí takto:

—	rovnoprávné využívání různými skupinami obyvatelstva;

—	v koncepci „design pro všechny“ má ústřední význam otázka lidských práv;

—	příznivost pro uživatele / flexibilní využití – možnost snadné adaptace;

—	jednoduchost a intuitivní ovládání přizpůsobené způsobu uvažování uživatele;

—	srozumitelné informace pro uživatele;

—	odolnost vytvořeného prostředí proti poškození a opotřebení;

—	využívání prostředí a pomůcek nevyžaduje velkou fyzickou námahu;

—	vytvořené prostředí je prostorné a je vhodné k využívání osobami, které používají různé pomůcky.

5.4	Vedle utváření fyzického prostředí má mimořádný význam i postoj lidí. Bezpečnost dopravy ve městech do velké míry závisí na ohleduplnosti účastníků silničního provozu vůči ostatním. Při vytváření přístupného a uživatelsky příznivého prostředí hraje zcela zásadní úlohu práce s veřejností.

5.5

V některých středomořských partnerských zemích, mimo jiné v Jordánsku, Maroku a Tunisku, již byly vydány právní předpisy týkající se přístupnosti veřejných prostor. V Úmluvě OSN o ochraně práv zdravotně postižených osob se výslovně uvádí, že nedodržování zásady přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením je považováno za diskriminaci. Zásadní význam má rovněž přístupnost pracovišť a bezpečnost na pracovištích.

5.6

Situace v hromadné dopravě je pro zdravotně postižené osoby příznivější tam, kde byla podpořena a modernizována železniční doprava. Např. v Maroku je železniční doprava dobře rozvinutá; zdravotně postižené osoby mohou cestovat vlakem, pokud je pro ně zajištěn přístup do nádražních budov a na nástupiště.

5.7	Měly by se vyzdvihnout dobré příklady projektů pro přístupnost v dopravě a dalších projektů v rámci iniciativy „design pro všechny“ ve středomořských partnerských zemích.

5.8

V Jordánsku byly např. podniknuty kroky k tomu, aby byla zákonná ustanovení zajišťující zdravotně postiženým osobám přístup do veřejných prostor dodržována i v každodenním životě. Za tímto účelem uspořádala městská správa Velkého Ammánu ve spolupráci s Radou pro osoby se zdravotním postižením dvoudenní konzultace. Podobné iniciativy by byly velmi vítány v celém regionu.

Přístupné prostředí coby hnací síla cestovního ruchu

5.9

Středomořské partnerské země EU každoročně navštíví více než 40 miliónů turistů. Přístupné prostředí a dodržování zásad koncepce „design pro všechny“ hraje v cestovním ruchu velmi důležitou úlohu. Pohodlí a dostupnost jsou důležitými faktory, které ovlivňují volbu místa pro strávení dovolené. Upřednostňovány jsou tedy ty regiony, v nichž již probíhá snaha o vytvoření přístupného prostředí.

5.10	Při realizaci společných projektů, zvláště u všech projektů financovaných Evropskou unií, by měly být dodržovány zásady koncepce „design pro všechny“. Důležitá je rovněž podpora přístupnosti v dopravě http://www.euromedtransport.org.

5.11	Zpráva Rady Evropy o úplné integraci uplatňováním zásad univerzálního designu obsahuje řadu dobrých příkladů, jak využít výhod všeobecně přístupného prostředí při integraci zdravotně postižených osob. Středomořské partnerské země EU by mohly z těchto kladných příkladů čerpat.

5.12

Poznatek, že přístupné prostředí založené na zásadách koncepce „design pro všechny“ má pozitivní vliv na hospodářský rozvoj společnosti, je důležitým argumentem pro rozhodující činitele, aby se zasazovali o vytvoření takového prostředí, které je vhodné pro všechny lidi, i pro osoby se zdravotním postižením.

5.13	Při uplatňování koncepce „design pro všechny“ je třeba mít na zřeteli četné překážky, kterým čelí sluchově a zrakově postižené osoby. Tyto překážky musí být odstraněny, aby byla všem lidem zaručena stejná práva při přístupu ke zboží a službám ve veškerých oblastech života.

6. Prohloubení spolupráce mezi EU a středomořskými partnerskými zeměmi v oblasti problematiky zdravotně postižených osob

6.1

Ve všech středomořských partnerských zemích existují zastoupení Evropské unie. To umožňuje snadnější seznámení se s tematickými oblastmi, jež se k této problematice vztahují, a s politikou EU. Zastoupení by měla jít příkladem a zaujmout vstřícný postoj vůči sdružením zdravotně postižených osob. Dále je třeba dbát na to, aby byly budovy zastoupení EU určené pro veřejnost upraveny podle zásad koncepce „design pro všechny“.

6.2

Od Amsterodamské smlouvy v roce 1999 patří boj proti diskriminaci zdravotně postižených osob v EU k důležitým otázkám. V současné době je projednávána směrnice EU proti diskriminaci, k níž EHSV zaujal stanovisko (6). Rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a právě s ohledem na sociální situaci ve středomořských zemích by měl být využit k dalšímu rozvoji spolupráce s těmito zeměmi. Občanské společnosti a vlády středomořských partnerských zemí by mohly být intenzivněji zapojeny do aktivit v rámci těchto tematických roků.

6.3

Organizace občanské společnosti ve středomořských partnerských zemích působící v oblasti sociálních věcí a zabývající se otázkami lidských práv a bojem proti diskriminaci by mohly využít evropských tematických roků a jiných iniciativ, jejichž cílem je informovat širší veřejnost o prioritách Evropské unie, pro práci s veřejností. Práce s veřejností je velmi důležitá pro změnu chování ve společnosti a zlepšení kvality života zdravotně postižených osob a dalších znevýhodněných skupin obyvatelstva.

6.4	Nejnovější návrh udělovat podle vzoru evropského hlavního kulturního města také titul evropského hlavního města všeobecné přístupnosti musí být v každém případě začleněn do evropsko-středomořského procesu tak, aby se o tento titul mohla ucházet i města v partnerských zemích.

6.5

EHSV dále zastává názor, že by se investováním do výzkumu a vývoje podpořilo vytváření nových technických pomůcek a výrobků a služeb založených na informačních a komunikačních technologiích, a tím by se přispělo ke zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením, ke snížení nákladů na zdravotní a sociální péči, k usnadnění přístupu na trh práce a ke vzniku nových pracovních míst.

6.6

Podpora spolupráce mezi Evropským fórem zdravotně postižených (EDF) a sdruženími zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích, ale i rozvíjení přímých kontaktů mezi sdruženími zdravotně postižených osob v členských zemích EU a ve středomořských partnerských zemích by mělo kladný vliv na vznik zastřešujících organizací v zemích, v nichž takovéto sdružení zatím chybí.

6.7

Evropské fórum zdravotně postižených spolupracuje s Arabskou organizací pro zdravotně postižené osoby, která byla založena v roce 1989 v Káhiře jako nezávislá zastřešující organizace pro sdružení zdravotně postižených osob občanských společností z několika zemí. Pan Naser Al-Mahmood, předseda Arabské organizace pro zdravotně postižené osoby, se coby vedoucí delegace zúčastnil valného shromáždění EDF v roce 2010 v Madridu. Tato spolupráce má velký význam pro zlepšení situace zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

(2) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 8.

(3) V současnosti tvoří Unii pro Středomoří 27 členských států EU a následující středomořské země: Alžírsko, Maroko, Tunisko, Turecko, Egypt, Izrael, Palestina, Sýrie, Libanon, Jordánsko, Chorvatsko, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Monako, Mauritánie a jako pozorovatelská země Libye.

(4) http://www.un.org/disabilities.

(5) Rozvojový program OSN (UNDP).

(6) Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 19.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/102

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Politika mnohojazyčnosti EU (dodatkové stanovisko)

2011/C 48/18

Zpravodajka: paní LE NOUAIL MARLIÈRE

Dne 14. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 písm. a) prováděcích předpisů k jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko k tématu

Politika mnohojazyčnosti EU.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1. Úvod

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal v posledních letech dvě stanoviska určená evropským institucím, která se týkala evropské strategie v oblasti mnohojazyčnosti.

1)	První stanovisko k tématu Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost se týkalo vypracování nové strategie Evropské komise v roce 2005 (1).

2)	Druhé stanovisko bylo vypracováno na žádost o průzkumné stanovisko pana komisaře Orbana ze 4. února 2008 a souviselo s přípravou sdělení Komise na téma Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (2).

1.2

Politika mnohojazyčnosti patří mezi politické priority EHSV, jakož i programu jeho předsednictví v období 2008–2010, neboť přispívá k větší hospodářské konkurenceschopnosti, k realizaci cílů Lisabonské strategie a k posílení evropské integrace prostřednictvím mezikulturního dialogu („jednota v rozmanitosti“).

1.3

Politika mnohojazyčnosti stanovená v roce 2006 prochází fází rozvoje a realizace. Toto dodatkové stanovisko si tedy klade za cíl sledovat vývoj v této oblasti a opatření přijatá Evropskou komisí, zejména generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu, a rovněž doplnit a aktualizovat doporučení EHSV, především v oblasti celoživotního učení, vzdělávání dospělých, zaměstnanosti i trvalých hospodářských, kulturních a sociálních dopadů.

2. Mnohojazyčnost v Evropě – současný stav

2.1	Dne 21. listopadu 2008 byly na zasedání Rady pro vzdělávání, mládež a kulturu přijaty závěry týkající se podpory kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu v rámci vnějších vztahů Unie a členských států, jakož i usnesení o evropské strategii pro mnohojazyčnost (3).

2.2

Komisi a Radu zaujalo několik návrhů předložených Výborem:

—	podpora různých způsobů využití a nabídky výuky;

—	podpora interkulturalismu a jazyků přistěhovalců;

—	šíření evropských jazyků v kulturních vztazích se třetími zeměmi;

—	podpora celoživotního vzdělávání a rozmanitosti v hospodářské oblasti a v podnicích;

—	podpora překladů a tlumočení.

2.3	Komise od té doby zřídila dvě konzultační platformy: jednu pro sdružení a nevládní organizace působící v oblasti vzdělávání a kultury, a druhou věnovanou hospodářským zájmům, do níž se zapojili sociální partneři a univerzity (4), jakož i EHSV v pozici pozorovatele.

2.4

Odborové organizace od roku 2006 uspořádaly nebo se zúčastnily několika iniciativ: konferencí o používání jazyků v práci, rozsudků týkajících se respektování práva pracovat ve svém vlastním jazyce a rozsudků proti diskriminaci, spoluprací zaměřených na frankofonii (zřízení frankofonního elektronického portálu s pracovníky z Québecu v oblasti leteckého průmyslu).

2.5	Komise využila několika odpovědí odborových (8), místních a profesních organizací na své veřejné konzultace, avšak až do roku 2009 nikdy nepožádala Evropskou konfederaci odborových svazů (EKOS) o řádnou konzultaci.

2.6

EHSV se zúčastnil Evropského zasedání o vícejazyčnosti, které uspořádalo v červnu 2009 v Berlíně Evropské středisko pro sledování vícejazyčnosti, jež je sítí sdružení složenou z podniků a vysokých škol. Zasedání se rovněž zúčastnila Evropská konfederace odborových svazů a sociální partneři z různých odvětví.

2.7

Na národní úrovni se lze zmínit o výroční zprávě o používání francouzského jazyka, kterou Parlamentu předložilo francouzské ministerstvo kultury a komunikace v rámci zákona č. 94-665 (5) a která hodnotí postavení francouzského jazyka uvnitř státu a zastoupení francouzštiny v mezinárodních organizacích. Zpráva z roku 2009 popisuje situaci francouzského jazyka v institucích EU a v mezinárodních organizacích působících v Africe. Zabývá se rovněž používáním francouzštiny a vícejazyčností ve veřejných službách, v pracovním prostředí a jazykovými strategiemi podniků, společenským životem, vědeckou obcí, jakož i negramotností, integrací přistěhovalců a školením zaměstnanců ve veřejném i soukromém sektoru.

2.8

Evropská konfederace odborových svazů zahájí projekt financování hodnotící studie a při této příležitosti zavede pracovní skupinu (tzv. Task Force) na téma „jazyky a pracovní podmínky“ zabývající se různými aspekty používání jazyků v práci:

—	sdružením znalostních pracovníků, profesorů a učitelů působících v oblasti vzdělávání dospělých, ale i tlumočníků, překladatelů a vědců v rámci jejich společných specifických a všeobecných požadavků;

—	prosazováním používání národního jazyka při práci a přiměřeným a nediskriminačním respektováním požadavků týkajících se znalosti cizích jazyků v zaměstnání;

—	posouzením hospodářských výhod států, jejichž jazyk je na nadnárodní úrovni používán nejvíce;

—	posílením práv subjektů, jako jsou evropské podnikové výbory, jež v současné době disponují pouze zhruba dvaceti hodinami ročně na výuku jazyků;

—	upřednostněním hlediska jistoty pro zaměstnance a uživatele, pokud jde o poskytnuté prostředky a požadavky zaměstnavatelů při uznávání kvalifikací, jazykových znalostí a odpovídající mzdy.

2.9

Komise (GŘ pro vzdělávání a kulturu) zveřejnila uzavřené výběrové řízení pro účastníky konzultačních platforem, s cílem:

—	podpořit projekty podnikatelských služeb;

—	vytvořit seznam školení pro posílení jazykových znalostí, rozvoj osvědčených postupů a konkrétních návrhů;

—	rozvíjet projekty umožňující zlepšit integraci znevýhodněných skupin, jako jsou přistěhovalci, osoby, které předčasně opustily školní systém, a senioři;

—	rozšířit metody výuky, modely založené na nových technologiích

—	a obecněji zavést opatření přijatá v její strategii a doporučeních Rady.

2.10

Můžeme litovat, že všechny pracovní dokumenty konzultačních platforem a výběrové řízení týkající se podpory mnohojazyčnosti byly publikovány pouze v jednom jazyce. Doporučení pro Komisi č. 1: Komise by měla být příkladem, měla by pracovat efektivně a prokázat jistou soudržnost se svojí strategií ochrany a podpory mnohojazyčnosti a zprostředkovat ji co nejvíce evropským občanům, přičemž by měla dodržovat základní práva účastníků konzultačních platforem, jež zřídila a které jsou složeny se zástupců organizací občanské společnosti nebo sociálních partnerů, a umožnit jim tedy pracovat a vyjadřovat se, jak ústním, tak písemným způsobem, v jejich jazyce nebo v jednom z jazyků Unie (6), a za tímto účelem tak uplatňovat nejméně tři nebo čtyři pivotní jazyky, včetně alespoň jednoho jazyka z členských států, jež k Unii přistoupily v roce 2004 a 2007.

2.11

Komise rovněž zveřejnila příručku na rok 2010 týkající se Programu celoživotního učení (7), jehož specifickým cílem č. 7 je podpora výuky jazyků a jazykové rozmanitosti. Tento program zahrnuje čtyři odvětvové programy: program COMENIUS týkající se školního vzdělávání, program ERASMUS pro vysokoškolské vzdělávání, program LEONARDO DA VINCI pro odborné vzdělávání a program GRUNDTVIG pro vzdělávání dospělých, a nabízí různé průřezové prvky, přičemž druhá hlavní činnost se týká jazyků. Kromě členských států EU je program přístupný i zemím EHP, Turecku, zámořským zemím a územím, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii v rámci přípravných opatření, a třetím partnerským zemím, jež spadají do evropské politiky sousedství nebo představují určitou prioritu v souvislosti s rozvojem strategické politiky dialogu ve vzdělávání a odborné přípravě nebo mnohojazyčnosti. Výbor přisuzuje značný význam integrovanému evropskému rámci zajišťujícímu kvalitu celoživotního učení a vyzývá organizace občanské společnosti, aby konzultovaly první část publikované příručky. Se zájmem očekává druhou část této příručky, aby se seznámil s podílem a prostředky přidělenými na mnohojazyčnost. Doporučení č. 2: Výbor znovu upozorňuje Komisi, že i přes jistá zlepšení v porovnání s předcházejícími programy by celková vize přispěla ke snadnějšímu pochopení průvodní příručky k programům a postupům, jež jsou stále složité a nepodporují zapojení těch subjektů, které jsou nejméně otevřené procedurální přípravě a mohou být nezávisle na své velikosti nebo správní kapacitě a vzhledem ke svým zkušenostem a schopnostem inovovat přínosem pro cílové skupiny. Některé veřejné vzdělávací instituce si rovněž stěžují na příliš složité postupy a organizaci, jež nejsou přizpůsobeny nedostatku administrativních prostředků, s nimž se potýkají, a na nedostatečné finanční prostředky vyhrazené na programy, které se mohou týkat školení mladých tlumočníků (mobility, začlenění) nebo jejich vyučujících.

2.12

Ve výroční zprávě Účetního dvora týkající se rozpočtového roku 2008 (8) se uvádí, že z evropských fondů bylo pro vzdělávání, kulturu (včetně mnohojazyčnosti) vyčleněno 1060 milionů eur centralizovaným řízením (evropské agentury) a decentralizovaným řízením (národní agentury) a různými přímými a sekundárními kontrolami prováděnými vzhledem k velkému množství přímých provozovatelů, již z těchto fondů čerpají, aniž by byla upřesněna část vyčleněná na mnohojazyčnost. Z tohoto důvodu je tedy obtížné, ne-li nemožné, určit evropský a vnitrostátní podíl a obecněji i finanční úsilí vynaložené na jednotlivé části evropské strategie pro mnohojazyčnost. Tuto strategii tak nelze vyhodnotit předem ani dodatečně a jedná se tedy o slabou stránku, kterou by nyní Komise mohla zlepšit. Doporučení č. 3: provést jasné zhodnocení situace, pokud jde o vyčleněné a využité prostředky v oblasti mnohojazyčnosti na evropské a vnitrostátní úrovni.

3. Politika a mnohojazyčnost v EHSV

3.1

EHSV a VR mají v rámci společných služeb k dispozici vlastní překladatelskou službu (externalizace představuje v současné době přibližně 4 až 6 %) a využívají interinstitucionálních služeb Komise pro tlumočení (SCIC), jež ve 49 až 52 % případů zaměstnávají externí tlumočníky, kteří nemají status úředníků, aby tak zohlednily sezónní výkyvy a četnost využívání těchto služeb jednotlivými institucemi.

3.2

EHSV a VR jednotlivě podepsaly dohodu o službách (Service Level Agreement – SLA), která jasně formuluje podmínky pro poskytování tlumočnických služeb ze strany SCIC, kritéria pro fakturaci těchto služeb, jakož i odpovědnost obou stran. Pracovní podmínky a plat externích tlumočníků se řídí interinstitucionální dohodou vyjednanou mezi dotčenými evropskými institucemi na jedné straně a Mezinárodní asociací konferenčních tlumočníků (dále AIIC) na straně druhé.

3.3

Společné služby obou Výborů zavedly systém pivotních jazyků (9), aby tak pokryly dodatečné jazykové potřeby, které vznikly po přistoupeních v letech 2004 a 2007 zavedením 11 nových úředních jazyků (462 možných jazykových kombinací). Mimoto generální tajemníci obou Výborů přijali dne 25. května 2010kodex chování v oblasti překladů, který vzhledem ke specifické povaze dokumentů předkládaných plenárními shromážděními a administrativou stanovuje priority a lhůty pro překlady.

3.4

Jazyková oddělení, která si přejí posílit spolupráci se členy v jazykové oblasti, připravila členům a zpravodajům návrh informačního letáku. Tento leták připomíná zejména individuální jazykovou službu, jež poskytuje zpravodajům asistenci při práci na původní verzi dokumentu, zejména v případech, kdy dokumenty nejsou napsány v rodném jazyce zpravodajů. Tato služba a rovněž možnost nechat dokumenty zkontrolovat před jejich zasláním překladatelským službám přispívají ke zlepšení kvality dokumentů, a tedy pracovních podmínek překladatelů a zkrácení lhůt pro překlad.

3.5

Tato posílená spolupráce pro zajištění dokonalejších služeb a lepších pracovních podmínek pro zpravodaje, členy a překladatele by ve střednědobém horizontu měla kromě existujících kontaktů mezi překladatelskými, administrativními službami a generálními sekretariáty zahrnovat i členy v kontaktní skupině (členy či jejich náhradníky) s cílem zahájit potřebnou, transparentní a dlouhodobou všeobecnou úvahu o jazykové politice Výborů zahrnující kvalitativní a kvantitativní aspekty (doporučení č. 4).

4. Konkrétní připomínky

4.1

Konzultace AIIC a Odborového svazu evropských úředníků prokázala, že kromě ochrany zájmů zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných týkajících se počtu zaměstnanců, pracovní doby a materiálního zázemí (pracovního prostoru a tlumočnických kabin) mají organizace rovněž toto povolání regulovat. Tlumočníci a překladatelé mají v souladu s dohodami vyjednanými s evropskými institucemi stejná práva a platy jako úředníci na těchto pozicích, s výjimkou externích pracovníků, na něž se rovné zacházení vztahuje pouze v pracovních dnech a během misí, což v praxi vytváří rozdíly. Tyto dohody však stanovují i normy kvality poskytovaných služeb a tlumočníci, již jsou členy AIIC, mají ve zvyku sjednávat práci pro celu skupinu, v případech, kdy jsou tlumočníci využívaní evropskými institucemi na konkrétní misi členy této asociace. Až do současnosti hrály evropské instituce díky svému postavení hlavního poradce pozitivní roli a doplňovaly AIIC v oblasti sociálních a profesních norem tohoto povolání.

4.2

Vzhledem k diversifikaci poptávky se zdá, že jsou používány jisté nové postupy a někteří zákazníci mají méně požadavků na kritéria akreditace a kvality a dokonce akceptují poskytování služeb tzv. „plně zařízených tlumočnických kabin“, při nichž poskytovatel pronajímá a fakturuje dohromady materiál (tlumočnické kabiny a vybavení) se službami tlumočníků, což se projevuje dvěma způsoby:

—	nelegálním pronájmem služeb tlumočníků a nelegálním strháváním poplatků (podnik není veden jako agentura pro vysílání pracovníků a podle evropského práva i mezinárodních dohod nemá právo strhávat poplatky z platů);

—	nedostatečnou kontrolou kvality poskytovaných služeb, které se vydávají za služby na „evropské“ úrovni, což může vést k mylné představě, že jsou využívány služby tlumočníků vyškolených institucemi.

4.3

AIIC již v souvislosti s institucemi upozornila GŘ pro tlumočení na některá výběrová řízení pořádaná příležitostně generálními ředitelstvími Komise pro zajištění konferenčních služeb, někdy i tlumočnických služeb, která neodpovídala ustanovením dohody. Po konzultaci právního oddělení informovalo GŘ pro tlumočení ostatní generální ředitelství Komise o tomto kroku.

4.4

Povolání tlumočníků není regulováno. AIIC v této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem k diversifikaci poptávky (podniky, sociální sektor atd.) se zdá nezbytné zahájit úvahu o podpoře tohoto povolání tím, že se stanoví jasné požadavky na používání titulu tlumočníka (vysokoškolský diplom, profesní požadavky a praxe atd.), aby se předešlo negativnímu dopadu na celou profesi tlumočníka a uživatelé a zákazníci byli chráněni proti nezákonným praktikám (vysoké ceny za služby, jejichž kvalita byla nižší, než se původně očekávalo). Komise by v tomto ohledu mohla zahájit evropskou konzultaci se sociálními partnery (doporučení č. 5). Navíc se všichni konzultovaní institucionální partneři a externí pracovníci (tlumočníci a překladatelé) shodují, že je nezbytné podporovat kladný a přitažlivý obraz o těchto dvou profesích, aby byla zajištěna obměna zaměstnanců v tomto oboru ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

4.5	Evropský parlament využívá v obou odvětvích svých vlastních služeb a má svůj kodex chování (10). Zároveň pracuje s externími zaměstnanci, kteří představují přibližně 40 %, a náklady na překlady činí 22 milionů eur na rok 2010.

4.6	V rámci jazykového režimu institucí vydal Účetní dvůr dvě speciální zprávy (11) o výdajích na tlumočení (zvláštní zpráva č. 5/2005) a na překlady (zvláštní zpráva č. 9/2006) v Parlamentu, Komisi a Radě.

5. Jazykový režim a kulturní rozmanitost po přijetí Lisabonské smlouvy

5.1	Lisabonská smlouva kromě jazykového rámce pro zpřístupnění legislativních aktů vnitrostátním parlamentům (protokol č. 1, článek 4) a počtu jazyků nijak podstatně nezměnila jazykový režim EU, avšak potvrzuje cíl respektování kulturní a jazykové rozmanitosti (12).

5.2

Pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Unie stanoví Rada jednomyslně formou nařízení; pravidla obsažená ve statutu Soudního dvora Evropské unie tím nejsou dotčena (článek 342 SFEU, bývalý článek 209 SES). Pravidla pro používání úředních jazyků Soudního dvora Evropské unie rovněž stanoví Rada jednomyslně nařízením (protokol č. 3, článek 64). V článku 3 SEU (bývalý článek 2 SEU) se mimo jiné uvádí, že Unie „respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví“.

5.3

Článek 55 SEU (bývalý článek 53 SEU) stanoví jazyky, v nichž je sepsána a do nichž je přeložena smlouva. V prohlášení (č. 16) k čl. 55 odst. 2 SEU se uvádí: „Konference má za to, že možnost překladů Smluv do jazyků uvedených v čl. 55 odst. 2 (13) přispívá k naplnění cíle Unie respektovat svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost podle čl. 3 odst. 3 čtvrtého pododstavce. V této souvislosti konference potvrzuje oddanost Unie evropské kulturní rozmanitosti a zvláštní pozornost, kterou bude nadále věnovat uvedeným a jiným jazykům.“

5.4	Podle ustanovení o zákazu diskriminace a občanství Unie (druhá část SFEU) mají občané Unie právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce (článek 20 SFEU, bývalý článek 17 SES).

5.5

V hlavě XII (Všeobecné a odborné vzdělávání, mládež a sport) se uvádí: „Unie přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti.“ (článek 165 SFEU, bývalý článek 149 SES).

5.6

V oblasti společné obchodní politiky se v článku 207 SFEU (bývalém článku 133 SES) ve 4. odstavci uvádí: „Rada rovněž rozhoduje jednomyslně při sjednávání a uzavírání dohod: a) v oblasti obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie“.

5.7

Listina základních práv řadí jazyk mezi motivy zakázané diskriminace a uvádí, že se zakazuje: „jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci“ (článek 21) a připomíná v článku 22, že „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“.

5.8

EHSV by v této souvislosti měl též upřednostňovat obsah před formou a před každou změnou svých internetových stránek se ujistit, že všechny stránky a dokumenty jsou dostupné ve všech evropských jazycích a jsou do nich přeložené; rozpočtové prostředky určené na změny ve vzhledu stránek by mohly být sdíleny s jazykovými odděleními, která mají také kromě jiných služeb především poslání komunikace (doporučení č. 6).

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2005) 596 ze dne 22. listopadu 2005. Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 68.

(2) KOM(2008) 566 ze dne 18. září 2008. Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 109.

(3) Usnesení 2008/C320/01.

(4) Platforma podniků pro mnohojazyčnost.

(5) Zákon z 4.8.1994 o používání francouzského jazyka.

(6) Článek 22 Listiny základních práv stanoví, že „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“.

(7) http://ec.europa.eu/education/lifelong-learning-programme/doc78_en.htm – Program celoživotního učení.

(8) Úř. věst. C 269, 10.11.2009.

(9) 2009-106, 23.11.2009.

(10) PE 413.599/BUR, 18.11.2008.

(11) Úř. věst. C 291, 23.11.2005, a Úř. věst. C 284, 21.11.2006.

(12) Viz rovněž PE 431.591.0 „Studie o strukturální politice a politice soudržnosti po přijetí Lisabonské smlouvy“, 15.2.2010.

(13) Tj. ‚do jakéhokoliv jazyka určeného členskými státy z těch jazyků, jež jsou podle ústavního řádu těchto členských států úředními jazyky na jejich celém území nebo jeho části‘.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/107

Stanovisko

Evropského hospodářského a sociálního výboru

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii

KOM(2009) 15 v konečném znění

pracovnímu dokumentu Komise – Snižování administrativní zátěže v Evropské unii – Příloha třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy

KOM(2009) 16 v konečném znění

pracovnímu dokumentu Komise – Třetí zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí

KOM(2009) 17 v konečném znění

2011/C 48/19

Zpravodaj: pan CAPPELLINI

Spoluzpravodajka: paní ANGELOVA

Dne 15. července 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

KOM(2009) 15 v konečném znění,

pracovního dokumentu Komise – Snižování administrativní zátěže v Evropské unii – Příloha třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy

KOM(2009) 16 v konečném znění,

pracovního dokumentu Komise – Třetí zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí

KOM(2009) 17 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 103 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Shrnutí závěrů a doporučení

1.1

Podniky a občanská společnost potřebují takový právní rámec, jenž se dá snadno pochopit i používat. Zlepšování právní úpravy odstraňuje zbytečné náklady a zátěž tohoto právního rámce a tím napomáhá zvyšovat konkurenceschopnost.

EHSV silně podporuje tuto politiku a vidí zlepšování právní úpravy jako způsob, jak podpořit podniky v současné době hospodářské krize, aniž by to způsobilo dodatečné náklady a investice.

1.2

Zlepšování právní úpravy by mělo zvýšit kvalitu a konzistentnost a mělo by umožnit přinést vhodnou a zacílenou právní odpověď na selhání trhu a na provádění programu Evropa 2020. Zlepšení právní úpravy lze dosáhnout odstraněním zbytečné regulace, zároveň však neznamená úplnou deregulaci (1). Jeho cílem jsou jednoduchá a funkční pravidla, která budou pro uživatele i daňové poplatníky méně nákladná. Zlepšení právní úpravy by mělo podpořit svižné a efektivní rozhodování a účinné provádění a postupy by měly být monitorovány tak, aby byla zajištěna plná odpovědnost.

1.3

Zlepšování právní úpravy by mělo být považováno za jednotnou a konzistentní politiku, jež zahrnuje soubor zásad, jako je zásada „zelenou malým a středním podnikům“ obsažená ve Small Business Act, přičemž pravidelněji a systematičtěji než v současnosti by se měl využívat tzv. test malých a středních podniků. EHSV navrhuje, aby tato politika byla komplexní a konzistentní, a za tímto účelem více zapojila zainteresované strany. Měly by být vytyčeny transparentní priority a na jejich základě by měly proběhnout autentické a inkluzivní konzultace, jejichž výsledky by byly dále využity.

1.4

Realizaci programu pro zlepšování právní úpravy by výrazně napomohlo, pokud by byl méně technokratický, zato více založený na informacích získaných prostřednictvím zapojení široké občanské společnosti do všech úrovní regulační činnosti. Hodnocení dopadů by měla být včas zasílána hospodářským a sociálním radám na vnitrostátní i celoevropské úrovni a měla by být zpřístupněna plná datová základna. Inovační řešení, větší povědomí i legitimita vyplývající z těchto jednání by byly přínosem pro nařízení EU.

1.5

Posun od směrnic k nařízením by výrazně zvýšil jejich transparentnost a zlepšil jejich provádění i vynucování. K mnoha regulačním problémům dochází během transpozice do vnitrostátních právních předpisů. Členské státy by neměly reprodukovat právní předpisy EU ani je činit složitějšími. Komise a všichni sociální partneři by je měli za tímto účelem sledovat (2).

1.6	Výbor vyzývá Komisi, aby se zabývala zlepšováním právní úpravy při využívání a správě evropských fondů členskými státy, zejména tak, aby se odstranila nadbytečná či neodůvodněná vnitrostátní pravidla a administrativní postupy, jež brání řádnému a rychlému přidělování těchto prostředků (3).

1.7	EHSV by mohl podpořit zlepšování právní úpravy tím, že by úspěchy i výzvy této politiky prezentoval občanské společnosti a dalším subjektům. To by přineslo hmatatelný důkaz úlohy EHSV v participativní demokracii, jak ji popisuje článek 11 Lisabonské smlouvy (4).

2. Zavádění lepší právní úpravy

2.1

Právní úprava je ústředním nástrojem politiky EU. Díky právním nástrojům EU byl realizován jednotný evropský trh, zvýšila se konkurenceschopnost a pro spotřebitele se rozšířil výběr a jejich ochrana, bylo dosaženo nižších nákladů na transakce, ochrany životního prostředí a široké škály dalších výhod pro podniky i občany EU. Poskytly také právní jistotu na trhu tím, že nahradily širokou škálu vnitrostátních předpisů jasnými soubory společných pravidel, takže podniky jsou schopny se jim přizpůsobit a dodržovat je, a mají z nich prospěch občané, zaměstnanci a spotřebitelé v celé Evropě.

2.2

Úspěch reformy právní úpravy přinesl zesílení požadavku na regulaci řízení nehospodářských rizik. Zatímco využívání regulace k dosahování sociálních cílů v členských státech není žádnou novinkou, při rozvoji regulačního chování na úrovni EU dochází k problémům s prováděním, překrýváním, dodatečným přizpůsobováním a nepochopením předpisů. Regulace také může bránit využívání neregulačních nástrojů. Důvěryhodnost EU závisí na koordinované realizaci jejích politik, a zlepšování právní úpravy tak má nyní zásadní význam.

2.3

Zlepšování právní úpravy by mělo zvýšit kvalitu a konzistentnost a mělo by umožnit přinést vhodnou a zacílenou právní odpověď na selhání trhu, protože trhy vždy nepřinášejí optimální výsledky a často neodrážejí všechny vnější náklady. Špatné přidělování prostředků, ke kterému tak dochází, je třeba řešit účinnou ochranou zájmů klíčových uživatelů (jako jsou spotřebitelé, zaměstnanci a malé a střední podniky), řízením klíčových rizik (životní prostředí, zdraví, bezpečnost a sociální potřeby), a přitom plně zachovat konkurenceschopnost a podnikatelského ducha. Proto by zlepšování právní úpravy nemělo být považováno za rovnocenné deregulaci, přestože jsou jeho cílem jednoduchá a funkční pravidla, která budou pro uživatele i daňové poplatníky méně nákladná. Právní stát je základním kamenem všech organizovaných společností. Pokud je však špatně koncipován, může bránit jejich řádnému fungování a vést k nerovnému zacházení s občany, zaměstnanci i podniky.

2.4

Klíčový význam má řádná konzultace. Dobře koncipované a zacílené právní předpisy poskytují právní jistotu tím, že zajišťují jasnost a konzistentnost pravidel a usnadňují jejich dodržování i uplatňování. K tomu je zapotřebí, aby formulovaly svoje cíle a nejefektivnější, nejméně zatěžující a nejméně nákladné způsoby, jak jich dosáhnout. Vylepšená datová základna založená na širším spektru ukazatelů pomáhá, většinu politik však jen podle ní soudit nelze. Zásadní význam při vytváření rovnováhy mezi dosahováním politických cílů a omezováním administrativního zatížení podniků a jedinců má široká konzultace se zainteresovanými stranami a experty. Pokud se nepodaří nalézt tuto rovnováhu, může to vést ke složitým pravidlům, která je obtížné používat, dodržovat či uplatňovat, a také to může znamenat nepřiměřené náklady. Lepší konzultace zvyšuje povědomí o právních předpisech a zlepšuje tak jejich uplatňování.

3. Opatření Komise

3.1	Třetí zpráva Komise o pokroku v provádění jejího sdělení z roku 2005 (5) podává přehled toho, čeho bylo dosaženo ve zlepšování stávající legislativy, snižování administrativní zátěže podniků i jednotlivců a zakládání nových iniciativ, které prosazují lepší kulturu právního prostředí.

3.2

Zpráva předkládá výsledky a nové cíle pro provedení aktualizace, modernizace a zjednodušení předpisů (6). Podle odhadů uvedených ve sdělení toto zjednodušení ve 13 prioritních oblastech vymezených v roce 2007 sníží administrativní náklady o 115–130 miliard EUR a výjimky ze statistického výkaznictví umožní malým a středním podnikům ušetřit od roku 2010 více než 200 miliard EUR. Významné úspory přinese i odstranění překážek elektronické fakturace podle směrnice o DPH a vytvoření bezpapírového prostředí pro celní úřady EU.

3.3

Přezkum vyzdvihuje, jakým způsobem integrovaná hodnocení dopadů zvyšují kvalitu a konzistentnost právního rámce EU. Tento systém hodnocení dopadů bude dále zlepšen a posílen. Zpráva podtrhuje, že je zapotřebí, aby se zlepšování právní úpravy stalo prioritou na všech úrovních v EU a napříč všemi institucemi a orgány. Nezbytná je i spolupráce s členskými státy na zlepšování uplatňování práva EU, navzdory tomu, že zde zatím došlo jen k omezenému pokroku. Zpráva zdůrazňuje i potřebu těsnější spolupráce s obchodními partnery EU a sbližování při vytváření pravidel s celosvětovým dosahem, a to vypracováním programu G-20 v této oblasti.

3.4	EHSV vítá výsledky Komise a její nové priority ke zvýšení účinnosti. Závazek k provádění této politiky přispívá ke konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst, a tak napomůže hospodářské obnově. Naléhavě však také vyžaduje širší zapojení všech, jimž mají tyto politiky sloužit.

4. Zlepšování právní úpravy a tvorba politik EU

4.1

Zlepšování právní úpravy je plnohodnotnou politikou. Prostřednictvím komplexních a koordinovaných akcí usiluje o snížení zátěže podniků a přeměnu tvorby právních předpisů na účinný nástroj, jak reagovat na potřeby společnosti přiměřeným a funkčním způsobem. V tomto procesu by měl být zakotven soubor zásad, jako je např. zásada „zelenou malým a středním podnikům“ ze Small Business Act, transparentní volba priorit v těsné spolupráci a komplexní konzultaci se zainteresovanými stranami, rychlé a efektivní rozhodování a monitorování provádění a postupů tak, aby byla zajištěna plná odpovědnost.

4.2

Zlepšování právní úpravy je třeba provádět konzistentnějším a komplexnějším způsobem, protože izolované iniciativy nepřinášejí přidanou hodnotu. Sdělení uvádí popis činností a specifických plánů, neposkytuje však přehled vzájemné interakce těchto plánů, ani toho, jak reagují na nedostatky zjištěné v původní agendě (7). Pokud má být zlepšování právní úpravy konzistentní, musí z něj být jasnější, jak je utvářeno. EHSV se domnívá, že všechny instituce EU – a zejména Komise, kde mohou být výsledky proměnlivé – by měly tento problém společně vyřešit.

4.3

Zlepšení stávající právní úpravy zahrnuje víc než jen zkrácení Úředního věstníku a snížení počtu právních aktů. EHSV proto vítá závazek Komise směřovat k integrovanějšímu přístupu zaměřenému na překrývání předpisů, nadbytečnou právní úpravu, mezery, nesourodost předpisů a především na snižování administrativní zátěže (8). Klíčovou otázkou je v této oblasti účinné snížení požadavků na informovaní a zveřejňování, zejména u malých a středních podniků, a to pokud jde o statistiky, DPH či právo společností. EHSV podporuje všeobecné směřování k těmto novým krokům ke zjednodušení, aktualizaci a zlepšení stávajících právních předpisů.

4.4

EHSV vítá prověřování provedené v rámci postupu hodnocení dopadu, protože umožňuje komplexnější hodnocení potřeby nových pravidel. EHSV také chválí výbor pro hodnocení dopadů za kvalitu jeho výsledků. Nezávislá kontrola prováděná tímto orgánem je společně s transparentností a širokou konzultací se zainteresovanými stranami pro zlepšování tvorby právních předpisů klíčová. EHSV schvaluje zlepšení navržená v rámci tohoto směru činnosti.

4.5	Dokončení prověřování Komisí však jasně vyžaduje politický závěr k této problematice (9). Ve sdělení žádnou takovou zmínku nenajdeme, což zanechává pochybnosti, zda má Komise za to, že již tento úkol splnila.

5. Zlepšování právní úpravy v členských státech

5.1

EHSV s určitými obavami podotýká, že se plány na koordinaci úsilí s členskými státy zpožďují. To snižuje účinnost této iniciativy. Členské státy musí provést hodnocení dopadů předtím, než budou nařízení přijata (je-li to možné), kdykoli jsou prováděny podstatné změny, a jejich orgány příslušné k hodnocení dopadů musí být do diskusí na úrovni EU více zapojeny. Koordinace vnitrostátních programů na snižování administrativní zátěže má klíčový význam. Jakékoli zdržení v této oblasti ohrožuje konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Prosazování tohoto programu by mělo být považováno za záležitost ve společném zájmu.

5.2

Zlepšování právní úpravy by nemělo být redukováno pouze na zlepšování tvorby právních předpisů či předcházení nadbytečnému množství předpisů. Musí zvažovat alternativní způsoby, jak dosáhnout podobných výsledků prosazováním společné regulace a širšího využívání kodexů chování prostřednictvím poradních metod (10). Příkladem osvědčených postupů, jak řešit tuto složitou problematiku, aniž bychom se uchýlili k těžkopádným harmonizačním směrnicím, jež nestačí tempu udávanému potřebami spotřebitelů a podniků, je standardizace technických požadavků. Úspěchy v oblasti průmyslového zboží by se měly odrazit v dalších oblastech činnosti, obzvláště ve službách (11).

5.3

Komisi se nedaří takovouto doplňkovou činnost prosadit a legislativní mezera se mezitím zaplňuje čím dál vyšším počtem vnitrostátních pravidel, jež ohrožují konzistentnost vnitřního trhu. Je třeba se vyhýbat nejednoznačným vnitrostátním předpisům. V tomto ohledu je třeba podporovat výměnu osvědčených postupů a srovnávání členských států. Zlepšování právní úpravy mohou občané pociťovat jako hmatatelný přínos pouze tehdy, když se do tohoto procesu plně zapojí vnitrostátní orgány. Provádění do vnitrostátního práva by mělo zachovávat ducha zjednodušování a lepší tvorby právních předpisů tím, že zabrání opětovnému zavádění překážek a zátěže „zadními vrátky“.

5.4

Uskutečňování vnitřního trhu příliš často brzdí překážky vzniklé na vnitrostátní úrovni. Zmapované výsledky ukazují, že „významná část administrativní zátěže je zřejmě výsledkem neefektivních administrativních postupů ve veřejné i soukromé sféře (mezi 30 a 40 %)“ (12). Sdělení však takové praktiky vůbec neuvádí, ani v něm nejsou navržena opatření k nápravě těchto neodůvodněných kroků. EHSV se obává, že ukládání dodatečných požadavků při provádění směrnic do vnitrostátního práva může ohrozit uplatňování společných pravidel na celém vnitřním trhu. EHSV věří, že by se na úrovni EU mělo dělat víc pro to, aby se omezila možnost vnitrostátních orgánů ukládat další případnou zátěž. Zdá se, že je nezbytné zaujmout komplexnější přístup ke zlepšování právní úpravy, který by těsně zapojil vnitrostátní orgány, soukromé subjekty i zainteresované strany. Směrnice by neměly být zaměřeny pouze na minimální požadavky, ale i na meze tvorby právních předpisů podle volného uvážení členských států. Příkladem, kde byly stanoveny takové meze, aby se potlačily tyto jednostranné akce, jsou telekomunikační pravidla.

5.5

EHSV se také domnívá, že by se členské státy měly zdržet provádění takových pravidel EU do svého práva, jež provedení do vnitrostátního práva nepotřebují, protože to vyvolává právní nejistotu a může to vést k nekonzistentním předpisům. V původní agendě z roku 2005 se navrhovala změna směrnic na nařízení všude tam, kde je to podle Smlouvy praktické a možné. Tato myšlenka nebyla dále rozpracována a sdělení na ni neodkazuje. Nařízení přinášejí více jistoty, vytvářejí rovné podmínky a mohou zajistit současné provedení opatření, což směrnice často nedokáží. Tam, kde jsou nařízení a pokyny pro státní podporu převáděny do vnitrostátního práva, avšak v jiném znění a s jiným významem, by měla Komise členským státům poskytnout instrukce. V některých případech by se dal za alternativu považovat 28. režim (13).

6. Větší úloha občanské společnosti a sociálních partnerů při zlepšování právní úpravy

6.1

EHSV věnoval agendě pro zlepšování právní úpravy rozsáhlou analýzu i velké množství času. Ke zlepšování tvorby právních předpisů EU vydal obecná i konkrétní stanoviska a kriticky zhodnotil návrhy Komise. Předložil přesné návrhy, jak posílit právní rámec EU a jak zlepšit legislativní postupy EU, její právní předpisy i jejich provádění (14). Zastává integrovaný přístup ke tvorbě právních předpisů tím, že zdůrazňuje význam proaktivního přístupu, vyšší transparentnosti a konzultace i institucionální odpovědnosti (15). Dále rozšířil zlepšování právní úpravy tak, aby pokrývala i vnitrostátní právo jako nezbytný doplněk celoevropské úrovně tohoto procesu (16).

6.2

Středisko EHSV pro sledování jednotného trhu (SSJT) tlumočí názory a iniciativy zainteresovaných stran a tak ukazuje osvědčené postupy lepší tvorby právních přepisů. Jako institucionální fórum, na němž se může občanská společnost vyjádřit, těsně spolupracuje s institucemi EU a zejména s Komisí, jimž poskytuje poradenství a podporu v otázkách týkajících se zlepšování právní úpravy. Toto stanovisko vychází z předchozích příspěvků, každodenní spolupráce a osvědčených postupů.

6.3

Článek 11 Smlouvy o EU přiznává EHSV zvláštní úlohu při realizaci vertikálního a horizontálního dialogu (17). Konzultace se zainteresovanými stranami ohledně snižování administrativní zátěže však stále nedosahuje uspokojivé míry. Skupina nezávislých zainteresovaných stran na vysoké úrovni představuje užitečný přínos, do procesu konzultace je však také třeba více zapojit i ta evropská sdružení a organizace, jež zastupují nejdůležitější zainteresované strany – zaměstnavatele, zaměstnance, spotřebitele a ochránce životního prostředí a jiných zájmů. On-line přišlo pouze 148 podání a ve zprávách a v dopisech bylo zasláno jen 237 návrhů na snižování administrativní zátěže (18). Skupiny občanské společnosti je třeba zapojit do agendy pro zlepšování právní úpravy více. Jejich angažovanost je širší, sdělují přínos agendy občanům, podnikům i zaměstnancům a zdůrazňují závazek Evropy k vytváření politik, jež jsou snadno pochopitelné i využitelné.

6.4

V tomto směru je sdělení prezentováno příliš technokraticky. Občanům a podnikům v Evropě nedostatečně sděluje, jaké má iniciativa pro zlepšování právní úpravy přínosy. Organizovaná občanská společnost tomu může napomoci šířením výsledků a formulováním poptávky po politice, jež bude monitorovat i prosazovat uplatňování zásad zlepšování právní úpravy na úrovni vnitrostátní i úrovni EU (19).

6.5

EHSV se domnívá, že o těsnější zapojení občanské společnosti a sociálních partnerů by se mělo usilovat za účelem vypracování vyrovnanějšího přehledu. Zainteresované strany často představují zvláštní zájmy, jež je zapotřebí sladit s obecnějšími zájmy občanské společnosti jako celku. SSJT a Výbor regionů již v tomto ohledu hrají aktivní úlohu. EHSV opakuje, že je ochoten těsněji se zapojit do tvorby spolehlivé datové základny, na níž by se mohla zakládat rozhodnutí.

6.6

EHSV sdílí názor, že všechny instituce EU by měly zkoordinovat své přístupy ke zlepšování právní úpravy. Je nezbytně nutné, aby zákonodárné orgány rychle přijaly opatření ke zjednodušení předpisů i pozměňovací návrhy k původním návrhům, v nichž jsou jasně vidět náklady na dosažení shody s pravidly i jejich přínosy.

6.7	Hodnocení dopadů by proto mělo probíhat na komplexním a komparativním základě bez ohledu na to, které instituce je provádějí. Měla by vytvořit škálu datových základen sloužících ke zkoumání dopadu právních předpisů na všechny hospodářské, sociální a environmentální zájmy.

6.8

EHSV navrhuje, aby iniciativa pro zlepšování právní úpravy více zapojila sektor vyššího vzdělávání, a rozšířila tak svou datovou základnu při vypracovávání hodnocení dopadů. Akademičtí pracovníci provádějí výzkum a vzdělávají studenty tak, aby produkovali vysoce kvalitní objektivní údaje, jež jsou často validovány vzájemným hodnocením. Tomuto se však politické debaty příliš nevěnují. Pokud by se této problematice věnovaly, zvýšilo by to možnosti zlepšování právní úpravy a také do něj zapojilo širší část evropské společnosti.

7. Konkrétní problémy

7.1

Efektivitě čerpání finančních prostředků EU často brání vnitrostátní pravidla o státní podpoře nebo veřejných zakázkách, která dalece přesahují požadavky EU. EHSV vyzývá Komisi, aby považovala zlepšení právního rámce upravujícího evropské fondy za prioritu, a vyřešila tento problém. Malá absorpční schopnost a špatné přidělování prostředků ukazují, že fondy EU trpí překážkami, jež na ně uvaluje vnitrostátní právní úprava.

7.2

EHSV vítá přání vytvářit pravidla s celosvětovým dosahem, o nichž se mluví ve sdělení, a také praktické kroky k zajištění lepší spolupráce s našimi obchodními partnery. Evropa by měla v této oblasti zastávat vedoucí úlohu a nabídnout své odborné poznatky pro rozvoj integrovanějšího a konzistentnějšího regulačního prostředí s celosvětovým dosahem. Má na tvorbu finančních reforem zásadní vliv a měla by pokračovat ve svém úsilí ve všech oblastech, a obzvláště tak, že bude usnadňovat obchod pomocí společných standardů a zvyšování právní jistoty pro podniky a přímé investice na celém světě.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 26, odst. 4.4; Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39; Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25.

(2) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 6; Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52; Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 9; Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25.

(3) Např. pravidla týkající se státních podpor či veřejných zakázek vztahujících se na podniky.

(4) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 59.

(5) KOM(2005) 535 v konečném znění, 25.10.2005.

(6) Mimo jiné včetně „průběžného programu pro zjednodušení“, přezkumu acquis, kodifikace, přepracování a zrušení zastaralých předpisů.

(7) KOM(2005) 535 v konečném znění, 25.10.2005; KOM(2007) 23 v konečném znění, 24.1.2007.

(8) KOM(2009) 16 v konečném znění.

(9) Bod 6.2, KOM(2009) 17 v konečném znění.

(10) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 26.

(11) KOM(2005) 535 v konečném znění, 25.10.2005, bod 3 d.

(12) Viz bod 2.3, KOM(2009) 16 v konečném znění.

(13) CESE 758/2010 (INT/499, dosud nezveřejněno v Úř. věst.).

(14) Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39; Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52.

(15) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 26.

(16) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 6.

(17) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 59. (článek 11).

(18) Podle bodu 5.1, KOM(2009) 16 v konečném znění.

(19) Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 9.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/112

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU

KOM(2009) 512 v konečném znění

2011/C 48/20

Zpravodaj: pan MORGAN

Dne 30. října 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU

KOM(2009) 512 v konečném znění.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba, spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 112 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV podporuje navrhované zaměření na klíčové technologie. Zdůrazňuje také potřebu silného výzkumu a vývoje orientovaného na klíčové technologie na univerzitách a ve výzkumných střediscích ke stimulaci rozvoje a na podporu komerčního a průmyslového využití těchto technologií.

1.2 V současné podobě je však tento návrh pouze dalším z dlouhé řady iniciativ EU navržených ke zlepšení inovací a intenzity výzkumu a vývoje na vnitřním trhu. Předchozí pokusy nebyly úspěšné, jak o tom svědčí popis současného stavu uvedený v analýze Komise (odstavec 3.8 níže). Nutností je nový přístup.

1.3 Ve sdělení se uvádí, že „ačkoli odpovědnost za požadovaný výzkum a vývoj a jeho konkrétní aplikace leží primárně na obchodních společnostech, je zapotřebí, aby tvůrci politik zavedli správné rámcové podmínky a podpůrné nástroje pro posílení průmyslových kapacit EU, pokud jde o rozvoj klíčových technologií“. Odpovědnost za tento úkol mají členské státy, EHSV je však přesvědčen, že tento přístup je problematický, neboť – jak je vysvětleno v části 5 – členské státy nemají dostatek špičkových technologicky vyspělých podniků, které by klíčové technologie mohly náležitě využívat.

1.4 Kvůli nekompletnímu spektru velkých technologicky vyspělých podniků čelí v EU specifickým problémům malé a střední podniky. Některé malé a střední podniky začínají jako nevelké subjekty a stanou se významnými hráči na celosvětové scéně. Většina technologicky vyspělých začínajících podniků potřebuje vztah s velkou společností na podporu svého růstu a přežití. Mnohé malé a střední podniky jsou pak převzaty velkými společnostmi, jež využívají akvizice na doplnění vlastního úsilí v oblasti výzkumu a vývoje. V nepřítomnosti technologicky vyspělých společností v EU se partnery a vlastníky evropských malých a středních podniků stávají společnosti z USA a z Asie.

1.5 Toto sdělení implicitně předpokládá, že zájmy EU jsou dobře definovány a chápány, ve skutečnosti však nejsou. Technologické společnosti jsou většinou nadnárodní či globální. Jejich ústředí se může nacházet kdekoli, stejně jako mohou být kdekoli kotovány na burze. Akcionáři budou globální instituce. Články hodnotového řetězce jako základní výzkum, vývoj výrobku, výroba a montáž se mohou nacházet na různých světadílech. Akvizice lze realizovat kdekoli tam, kde se nacházejí nutné technologie. Značka a prodej budou globální. Každý výrobek je vlastně dostupný kdekoli.

1.6 Kde se v této soustavě zájmů nacházejí evropské zájmy? Souvisejí s úspěchem či selháním členských států při stimulaci podnikání. Je zapotřebí více podniků, jež budou využívat klíčové technologie. Je třeba podporovat vznik podniků, růst podniků a zvyšovat atraktivitu vnitřních investic. Je třeba změnit současnou podnikatelskou kulturu v Evropě. Od Římské smlouvy a návazně Jednotného evropského aktu EU nedokáže udržet krok se zbytkem světa a pokrokem technologií. Klíčové technologie nabízejí Evropě patrně poslední šanci ujmout se vedoucího postavení v oblasti výrobků a služeb založených na špičkových technologiích.

1.7 Má-li tato politika být úspěšná, bude nutné vybudovat v Evropě výrobní závody. Bude nutné přistoupit ke změně paradigmatu. Myšlenka, že výrobu lze zadat rozvojovému světu, již není obhajitelná. Strojírenská výroba a technologie jsou klíčem k inovacím obsaženým ve výrobcích využívajících špičkové technologie. Tento zdroj konkurenční výhody musí být navrácen zpět do Evropy a mělo by dojít k růstu začínajících podniků v oboru nových technologií v Evropě. Evropa také potřebuje tato pracovní místa..

1.8 EHSV zdůrazňuje, že je nezbytná vyvážená rovnováha mezi aplikovaným výzkumem a základním výzkumem. Základní výzkum je předpokladem pro dlouhodobé a udržitelné inovace a nové klíčové technologie. Vyvážená rovnováha mezi aplikovaným výzkumem a základním výzkumem je důležitá také k tomu, aby přilákala špičkové badatele.

1.9 Strategii orientovanou na EU půjde na globálním trhu těžko realizovat. EHSV konstatuje, že sdělení nezmiňuje žádná měření, cíle výkonnosti či lhůty, které by mohly být aplikovány na výsledek této iniciativy. Dát programu určitý tvar by mělo být prvním úkolem skupiny na vysoké úrovni.

1.10 V části 4 stanoviska jsou uvedeny jednotlivé reakce na politická doporučení v oblasti klíčových technologií. Hlavní body jsou tyto:

—	postavit se čelem k selhání snahy vnitřního trhu o stimulaci podnikání a rozvíjet průmyslovou strategickou iniciativu jako reakci na značný nedostatek technologicky vyspělých společností v Evropě;

—	vrátit výrobu zpět do Evropy a zajistit růst nových společností v Evropě;

—	usnadnit podnikům získávání dotací na inovační technologie;

—	vytvořit finanční pobídky, díky nimž se EU stane výhodným místem pro inovace a podniky v oblasti klíčových technologií;

—	uvést do pohybu radikální reformu škol a univerzit s cílem zajistit nutné znalosti;

—	podporovat klastry technologicky vyspělých inovačních společností při univerzitách a výzkumných střediscích;

—	uznat, že svět se změnil, a přijmout agresivní mezinárodní obchodní politiky;

—	zajistit, aby tato iniciativa byla komplexní a zahrnovala všechny související iniciativy všech GŘ.

1.11 Komise se oprávněně obává, že bez správných informací se veřejnost na základě zavádějících informací může bezdůvodně stavět proti zavádění výrobků a služeb založených na klíčových technologiích. EHSV podporuje zapojení občanské společnosti, aby bylo možné uskutečnit nutný pokrok. Je třeba udělit vysokou prioritu vyvolání zájmu veřejnosti obecně a zejména pak mládeže o fascinující vědu a techniku, jež nás každodenně obklopuje, ať již se jedná o mimořádnou konvergenci TMT (1) v podobě výrobků typu iPhone nebo o biologický, chemický, fyzikální a logistický řetězec, jenž přináší pokrmy na náš stůl prostřednictvím mikrovlnné trouby. Evropa potřebuje více vědců odhodlaných změnit svět.

1.12 Současně Výbor trvá na tom, že je třeba k rozvoji klíčových technologií zaujmout obezřetný přístup, aby i přes nevyhnutelná rizika byly klimatické, zdravotní a sociální problémy zmírněny a tento rozvoj byl udržitelný. Nepřipustit žádná rizika by znamenalo tlumit vývoj a objevy, avšak u masové aplikace klíčových technologií EHSV očekává, že nedojde k narušení či omezení veřejného blaha ani udržitelnosti životního prostředí.

2. Úvod

2.1 V části 1 sdělení se uvádí, že „EU opravdu potřebuje být výkonná v oblasti inovací, aby měla k dispozici veškeré nezbytné prostředky k řešení zásadních společenských výzev, které před ní stojí“. Komise vyzývá členské státy, aby se dohodly na významu využívání klíčových technologií v EU. Tato dohoda je nutným předpokladem pro to, aby se EU mohla vyvíjet a stát se líhní inovací. Má-li se Evropa stát klíčovým mezinárodním hráčem, je rovněž nutné, aby se tato vize zužitkovala formou blahobytu doma i v zahraničí.

2.2 Komise navrhuje zřízení skupiny expertů na vysoké úrovni, která by se zabývala oblastmi činnosti uvedenými níže v části 4. K tomu již došlo. Tato skupina se skládá z odborníků z oblasti průmyslu a akademické obce členských států. K dosažení součinnosti by skupina měla spolupracovat s ostatními skupinami expertů na vysoké úrovni, skupinami expertů Komise a dalšími technologickými subjekty.

2.3 Skupina by měla:

—	zhodnotit situaci příslušných technologií v EU z hlediska konkurenceschopnosti, se zvláštním zaměřením na průmyslové využití a na to, jak tyto technologie přispívají k řešení zásadních společenských výzev;

—	do hloubky analyzovat veřejné a soukromé kapacity v oblasti výzkumu a vývoje využitelné pro klíčové technologie v EU;

—	navrhnout konkrétní politická doporučení pro účinnější průmyslové využití klíčových technologií v EU.

EHSV očekává, že skupina ke své činnosti zaujme předvídavý přístup s vizí a širokým záběrem.

3. Klíčové technologie

3.1 Následující technologie lze považovat za strategicky nejdůležitější klíčové technologie:

3.2 Nanotechnologie je zastřešující termín zahrnující koncepci, charakterizaci, výrobu a využití struktur, přístrojů a systémů kontrolou tvaru a velikosti v řádu nanometrů.

3.3 Mikro a nanoelektronika využívá polovodičové součástky a vysoce miniaturizované elektronické podsystémy a jejich integraci do větších produktů a systémů.

3.4 Fotonika je multidisciplinární obor, zabývající se světlem - jeho výrobou, detekcí a řízením.

3.5 Technologie pokročilých materiálů vedou jak k levnějším náhradám za existující materiály, tak k vyšší přidané hodnotě výrobků a služeb. Současně také sníží závislost na zdrojích a environmentální rizika a plýtvání.

3.6 Průmyslová biotechnologie zahrnuje využití mikroorganismů či jejich součástí, jako např. enzymů, k výrobě průmyslově užitečných výrobků, látek a chemických základních bloků s vlastnostmi, které konvenční petrochemické postupy nemohou poskytnout.

3.7 Ústředním záměrem sdělení je dosáhnout dohody o výběru klíčových technologií. Software navazující na tyto technologie a způsoby jejich využití vyplynou z výběru samotných technologií. EHSV je ochoten ponechat podrobnější rozpracování seznamu na skupině odborníků na vysoké úrovni. EHSV navrhuje zvážit obor vysoce výkonné výpočetní techniky a simulací.

3.8 Komise má za to, že v EU existují značné překážky pro dosažení širšího nasazení klíčových technologií. EU byla méně efektivní než USA a některé asijské země zejména v oblasti obchodního využití nanotechnologií, některých aspektů fotoniky, biotechnologie a polovodičů. To vše jsou oblasti, kterým se ve veřejném sektoru výzkumu a vývoje věnuje velké úsilí, které však není dostatečně zužitkováno v hospodářském a společenském životě. To má několik důvodů:

—	EU účinně nezužitkovává své vlastní výsledky výzkumu a vývoje;

—	informovanost veřejnosti o klíčových technologiích a jejich chápání jsou často nedostačující;

—	vzhledem k multidisciplinární povaze klíčových technologií není k dispozici dostatek vhodných kvalifikovaných pracovních sil;

—	míra financování klíčových technologií rizikovým kapitálem a soukromými investicemi je stále ještě relativně nízká;

—	fragmentace úsilí politik EU je často způsobena chybějící dlouhodobou vizí a koordinací;

—	v některých třetích zemích je na klíčové technologie poskytována státní podpora, která je často neprůhledná a musí být v EU lépe pochopena.

4. Návrhy politiky

4.1 Pro účinné průmyslové využití klíčových technologií je nutné se zabývat deseti oblastmi politik. V následujících odstavcích je proložený text shrnutím návrhu Komise.

4.2 Intenzivnější zaměření na klíčové technologie:

—	Klíčovým cílem veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací by mělo být zajistit, aby se udržel tok inovací, zejména v období hospodářského útlumu, a podpořilo využívání technologií.

4.2.1 EHSV plně podporuje návrh na posílení veřejně podporovaných programů jako protiváhu k dopadu krize na technologický rozvoj. Ztenčení obchodních zisků zajisté brzdí výzkum a vývoj v podnicích. Důraz na spolupráci s programy financování EU je často nepřekonatelnou překážkou pro malé technologicky vyspělé začínající podniky s revolučním zápalem pro svou věc. Veřejné finance by měly být dostupné bez dodatečných podmínek a poskytovat počáteční kapitál, zatímco tvůrci inovací a podnikatelé pracují na ověření koncepce.

4.3 Větší zaměření na přenos technologií a zásobovací řetězce zahrnující celou EU:

—

Proces přenosu technologií mezi výzkumnými institucemi a průmyslem je třeba posílit. (2) Snadnější přístup malých a středních podniků ke klíčovým moderním technologiím vyráběným v Evropě a podpora regionálních inovačních sítí a skupin jsou základem pro vytváření a udržení světové úrovně v oblasti inovací.

4.3.1 Tato politika se týká vztahu mezi výzkumnými instituty a průmyslem, zejména malými a středními podniky. Nezmiňuje žádné průmyslové klastry při univerzitách a výzkumných střediscích. Je velký rozdíl mezi existujícími malými a středními podniky v průmyslovém dodavatelském řetězci, které potřebují přístup k nejnovější technologii relevantní pro jejich pozici v dodavatelském řetězci, a nevelkými novými malými a středními podniky zřízenými proto, aby uplatnily nové vědecké či technologické poznatky, které mohou být výsledkem práce určitého vědeckého institutu, univerzity či výzkumného oddělení nějakého podniku. EHSV podporuje uvedené politické doporučení, avšak současně prosazuje cílenější snahu orientovanou na zlepšení vědy a technologie na univerzitách a podporu rizikového kapitálu pro univerzitně orientované klastry s rizikovým kapitálem.

4.3.2 Má-li tato politika být úspěšná, bude nutné vybudovat v Evropě výrobní závody. Bude nutné přistoupit ke změně paradigmatu. Myšlenka, že výrobu lze zadat rozvojovému světu, již není obhajitelná. Strojírenská výroba a technologie jsou klíčem k inovacím obsaženým ve výrobcích využívajících špičkové technologie. Tento zdroj konkurenční výhody musí být navrácen zpět do Evropy. Jedná se také o příležitost vytvořit pracovní místa. Rostoucí malé společnosti by měly být stimulovány k výrobě v Evropě.

4.4 Větší zaměření na společné strategické programování a ukázkové projekty:

—	Společenství i členské státy a regiony by měly postupovat více strategicky a koordinovaně, aby se předešlo nehospodárnému zdvojení, a měly by účinněji obchodně využívat výsledky výzkumu a vývoje související s klíčovými technologiemi.

—	Inovační programy financované v členských státech by měly poskytovat silnější pobídky ke společným programovacím činnostem a spolupráci mezi členskými státy. To by umožnilo využívat přínosy z úspor z rozsahu a usnadnilo strategická spojenectví mezi evropskými společnostmi.

—	Jelikož jsou někdy náklady na ukázkové projekty řádově mnohem vyšší než náklady na výzkum a vývoj zaměřený více prospektivně, mohla by intenzivnější spolupráce v rámci EU s větším zapojením podniků a uživatelů umožnit, aby se pokrok uskutečňoval účinně a aby byl finančně dostupný.

4.4.1 Tato orientace by mohla být jedním ze způsobů, jak odstranit mezery ve spektru technologicky vyspělých podniků v EU. Rozvoj a ukázkové projekty výrobků a služeb, které čelí trhu a splňují skutečné tržní požadavky, by mohly být způsobem, jak transformovat menší technologicky vyspělé podniky na větší. EHSV se domnívá, že tuto politiku lze spíše uplatnit na vědecké a technologické aplikace, spíše než na základní výzkum. EHSV by si přál vidět soustředění prostředků EU a členských států za účelem využití tržního potenciálu technologií, jak se již psalo ve značném počtu politických a výhledových dokumentů. Je zapotřebí koordinovaného úsilí o stimulaci vytváření nových podniků a zároveň o jejich následný růst a přeměnu na společnosti globálního významu a konkurenceschopnosti.

4.4.2 Další synergie by bylo možné zajistit díky iniciativám Komise v oblasti společných programů pro výzkum a makroregionální spolupráci. Mohly by být vytvořeny specifické pobídky zaměřené na spolupráci na projektech využívajících klíčové technologie.

4.5 Politika státních podpor:

—	Dobře cílená státní podpora, která řeší selhání trhu, je vhodným nástrojem k posílení výzkumu a vývoje a podpoře inovací v EU. Komise hodlá provést přezkum rámce Společenství pro státní podporu pro výzkum a vývoj a inovace z roku 2006 a zvážit jeho přiměřenost.

4.5.1 Podniky sídlící v EU jednoznačně nechtějí soutěžit s ostatními společnostmi EU, jež pobírají státní podporu. Z pohledu EHSV je však největším problémem nedostatek velkých technologicky vyspělých společností, jak je uvedeno v části 5. EHSV je přesvědčen, že možnosti veřejné intervence v těchto sektorech existují a mohly by stimulovat fungování trhu.

4.5.2 Mohlo by být vhodné vypracovat specifické politiky na podporu některým státům na jihu a na východě Evropy, které by napomohly urychlit rozvoj infrastruktury využívající špičkové technologie spolu s doplňující infrastrukturou univerzitní. Výzkumný potenciál může být nedostatečně využíván kvůli nedostatku prostředků.

4.5.3 Komise by se v prvé řadě měla snažit pochopit, proč ve spektru technologicky vyspělých podniků v EU existují mezery a co lze učinit k jejich odstranění. Ve všech významných regionech světa vznikají technologicky vyspělé podniky spolupůsobením tržních sil a veřejných intervencí. Apple, Google, Microsoft a Dell jsou čistě produkty trhu. V EU je významné zastoupení v sektoru kosmonautiky výsledkem veřejných intervencí (ESA, EADS). Tržní síly EU daly vzniknout společnosti Nokia, avšak vlastně žádná jiná srovnatelná společnost se během existence EU nevynořila. Skupina expertů musí nalézt způsob, jakým by si EU dokázala znovu vybudovat významné postavení na globálním trhu odvětví IKT. Má-li být EU navíc úspěšná v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, musí jasně určit společnosti s kapacitou pro rozvoj a využití nových paliv a zdrojů energie. Takové společnosti pak musí podporovat v jejich růstu.

4.6 Kombinace využití klíčových technologií s politikou v oblasti změny klimatu:

—	Kombinace podpory klíčových technologií a boje proti změně klimatu by mohla nabídnout důležité hospodářské a společenské příležitosti a mohla by také značně usnadnit financování evropského podílu na této zátěži, jež bude zavedeno mezinárodními smlouvami.

4.6.1 EHSV je přesvědčen, že by měl být upřednostněn rozvoj alternativních paliv a technologií pro dopravní energii, teplo a světlo. Nejlepší strategií pro změnu klimatu je vyvíjet nové energetické možnosti (3).

4.7 Rozhodující trhy a veřejné zakázky:

—

Evropská Unie potřebuje příznivé prostředí pro účinné zužitkovávání výsledků výzkumu ve výrobcích. Měla by podporovat poptávku prostřednictvím veřejných zakázek a plánů jako např. iniciativy rozhodujících trhů. Členské státy by mohly využít ke stimulaci vznikajících trhů s podpůrnými technologiemi veřejné zakázky ve fázi předcházející komerčnímu využití, rozsáhlé veřejné zakázky a inovace v rozvinuté fázi připravenosti ke komerčnímu využití.

4.7.1 EHSV souhlasí s pojetím předloženého návrhu. Očekává, že skupina expertů na vysoké úrovni určí prioritní projekty s cílem zajistit, aby tato politika měla maximální účinek.

4.8 Mezinárodní srovnání politik v oblasti vyspělých technologií a posílení mezinárodní spolupráce:

—	Komise provede mezinárodní srovnání politik v oblasti vyspělých technologií s jinými vyspělými zeměmi a rozvíjejícími se zeměmi, jako jsou USA, Japonsko, Rusko, Čína, a Indie, a prozkoumá možnosti užší spolupráce.

4.8.1 EHSV podporuje rozsáhlý program mezinárodního referenčního srovnávání, jež poskytne základ pro rozvoj politiky v oblasti klíčových technologií. (4) Mezinárodní spolupráce by mohla být přínosem pro rozsáhlé projekty rozvoje, zejména v oblasti změny klimatu, avšak největší důraz by měl být kladen na konkurenceschopnost. Komise by se měla snažit získat poznatky z průmyslových strategií využívaných jinde.

4.9 Obchodní politika:

—

Zvláštní pozornost by měla být věnována zajištění příznivých obchodních podmínek pro klíčové technologie prostřednictvím dvoustranných nebo mnohostranných prostředků, tj. předcházet narušení mezinárodního trhu, usnadňovat přístup na trh a investiční příležitosti, zlepšit ochranu práv duševního vlastnictví a snížit používání subvencí a celních i jiných překážek na celosvětové úrovni.

4.9.1 EHSV se domnívá, že EU musí opustit dosavadní model, který rozlišoval mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, což tvůrce politik vedlo k tomu, že tolerovali subvence a další narušení trhu ve třetích zemích a současně vedli dlouholetá jednání k nápravě této situace. V mnoha technologiích EU zaostává za Asií. EHSV je přesvědčen, že EU by nyní měla být připravena ke konfrontaci subvencí a narušení trhu se svými vlastními subvencemi a narušeními trhu. EU by samozřejmě měla být připravena na dojednání vhodných smluv v okamžiku, kdy ostatní strany budou připraveny zasednout k jednacímu stolu. Do té doby by EU měla provádět průmyslovou strategii orientovanou na obnovu evropských podniků a opětovné vybudování vedoucí pozice v oblasti technologií.

4.10 Nástroj pro financování ze strany Evropské investiční banky a financování rizikovým kapitálem:

—	Komise bude dále stimulovat investice do vyspělých technologií a podněcovat Evropskou investiční banku, aby upřednostnila průmysl vyspělých technologií jak využitím stávajících modelů, tak navrhováním nových nástrojů k podpoře investic, s ohledem na současnou finanční a hospodářskou krizi.

—

Je zapotřebí posílit fondy rizikového kapitálu specializované na počáteční investice. Dostatečnou dostupnost rizikového kapitálu lze zajistit prostřednictvím partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které hraje klíčovou úlohu při vytváření a rozšiřování společností s intenzívním podílem výzkumu a vývoje.

4.10.1 Rozhodující tržní silou jsou peníze. Nezbytným předpokladem realizace programu v oblasti klíčových technologií je větší počet rozsáhlejších zdrojů financování rozvoje.

4.10.2 Podle názoru EHSV by byrokratické technické podmínky týkající se existujících investičních a finančních mechanismů EU neměly umožnit odklon či zablokování zdrojů nutných k rozvoji klíčových technologií a zabránit jim v dosažení cíle.

4.10.3 Při investování do vyspělých technologií lze velmi snadno přijít o peníze. Komise musí mít obsáhlejší vizi přesahující rizikový a bankovní kapitál v jakékoli formě. Osoby s vysokým čistým jměním musí být všemožně motivovány k tomu, aby své peníze s rizikem investovaly do technologicky vyspělých začínajících podniků, a to v počátečních fázích jejich existence před přílivem rizikového kapitálu. Výzkum a vývoj v oblasti vyspělých technologií by měl získat maximální daňové úlevy. Daň z kapitálových zisků z prodeje technologicky vyspělých začínajících podniků by měla být pojata velkoryse. Odměna za úspěch musí vynahradit ztráty v ostatních investicích. EU se vůči investorům a podnikatelům chová méně vstřícně než jiné regiony.

4.11 Dovednosti, vysokoškolské vzdělávání a odborná příprava:

—	Přírodní vědy a inženýrství musí mít takové místo ve vzdělávacích systémech, které si zaslouží. Je zapotřebí zvýšit procento absolventů těchto oborů a dále jejich podíl posílit prostřednictvím získávání talentů z jiných zemí.

4.11.1 Rozsah asijských investic do vzdělávání je dobře znám. Počet doktorských titulů získaných na asijských univerzitách daleko převyšuje počty těchto titulů udělených v EU. Nejlepší evropské univerzity mají vysoký podíl asijských studentů. Vzhledem k tomu, že o národním bohatství ve 21. století se rozhoduje v učebnách po celém světě, je vzdělávací výkonnost ve většině členských států EU, ať už školní či univerzitní, daleko za požadovanými standardy. Dokazují to přehledy celosvětových školních úspěchů a mezinárodní klasifikace univerzit.

4.11.2 Prioritou by se mělo stát zlepšení standardu školní výuky zejména v matematice a přírodních vědách, vytváření pobídek pro studenty, aby si matematiku a přírodní vědy zvolili za svůj hlavní obor na školách i na univerzitách, a motivování kvalifikovaných absolventů v oboru přírodních věd k volbě pedagogické profese. Dále je třeba určit elitní skupinu univerzit, kde se standard výuky a výzkumu může zvýšit na úroveň světové konkurence, aby spolu s rozvojem infrastruktury navazující na univerzity (vědeckotechnické parky) mohlo docházet k formování malých a středních podniků vzniklých oddělením od univerzit a poskytování nutného počátečního kapitálu.

4.11.3 Tento úkol v oblasti vzdělávání je v mnoha členských státech tak obrovský a kolektivní selhání politiků při řešení tohoto letitého problému tak zřetelné, že společnost bude muset k využití svých zdrojů uplatnit takříkajíc bitevní taktiku do té doby, než budou dosaženy nutné výsledky.

4.11.4 Je také nutné radikálně zvýšit atraktivitu rámcových podmínek pro výuku a výzkum a vývoj na univerzitách a ve výzkumných střediscích. EU potřebuje přilákat nejlepší mozky z ostatních regionů. V současné době jsou podmínky takové, že platí pravý opak, řada nejlepších mozků ze přesouvá z EU do jiných regionů za lepšími podmínkami. (5) I tak je důležité podporovat mezinárodní mobilitu, (6) neboť ta se stala předpokladem úspěšné kariéry.

4.11.5 Stejně tak je nezbytná vyvážená rovnováha v podpoře aplikovaného výzkumu a základního výzkumu. Základní výzkum je předpokladem pro dlouhodobé a udržitelné inovace a rovněž nové klíčové technologie. Tato vyvážená rovnováha je důležitá také k tomu, aby přilákala špičkové badatele.

5. Technologicky vyspělé společnosti

5.1 EHSV je velmi znepokojen evropským deficitem mezi světovými technologicky vyspělými společnostmi. V roce 2010 byl v listu Financial Times zveřejněn seznam 500 nejlepších globálních a regionálních společností klasifikovaných podle jejich tržní hodnoty, jenž posloužil za základ pro vypracování dvou níže uvedených tabulek. Tabulky obsahují údaje o průmyslových odvětvích, která dokáží nejlépe využívat klíčové technologie.

5.2 První tabulka byla sestavena na základě seznamu Global 500. Podle této analýzy neexistuje technologicky vyspělý sektor, v němž by Evropa představovala světovou špičku, s výjimkou chemického průmyslu.

FT Global 500 – technologická odvětví
Odvětví	Počet podniků
	Celosvětové	USA	ASIE	EUR
Farmaceutický průmysl a biotechnologie	20	10	3	6	Novartis, Roche, GSK, Sanofi- Aventis, AstraZeneca, Novo Nordisk
Technické vybavení	21	13	5	2	Nokia, Ericsson
Programové vybavení a počítačové služby	12	6	5	1	SAP
Automobily a díly	11	2	6	3	Daimler, VW, BMW
Chemický průmysl	13	4	1	5	Bayer, BASF, Air Liquide, Syngenta*, Linde
Vybavení ve zdravotnictví	12	11	0	1	Fresenius
Obecný průmysl	13	4	6	2	Siemens, ThyssenKrupp
Průmyslové inženýrství	11	3	4	4	ABB*, Volvo, Atlas Copco, Alstom
Letectví a kosmonautika a obrana	10	7	0	3	BAE Systems, Rolls Royce, EADS
Ropná zařízení a služby	7	4	0	1	Saipem
Výrobky pro volný čas	4	0	3	1	Phillips Electrical
Elektronika a elektrické zboží	6	2	3	1	Schneider Electric
Alternativní energie	1	1	0	0
Do této analýzy nejsou zahrnuta tato průmyslová odvětví: výroba ropy a zemního plynu, průmyslové kovy a těžba, stavebnictví a materiály, výroba potravin, nápojů a produkce tabáku. Do analýzy nejsou zahrnuta tato provozní odvětví: pevné a mobilní telekomunikace, průmyslová doprava, výroba elektrické energie, plynu, vody a sdružené energetické a jiné služby („multi-utility“). Asii zastupuje převážně Japonsko, ale také společnosti z Tchaj-wanu, Jižní Koreje, Hong Kongu, Číny, Indie a Austrálie. Evropa zahrnuje EU a Evropské sdružení volného obchodu. Podniky označené hvězdičkou (*) jsou švýcarské.

5.3 Druhá tabulka byla sestavena z 500 nejlepších podniků USA, Japonska a Evropy. Obsahuje regionální tržní hodnoty v každém odvětví. Ze 13 odvětví vyspělých technologií Evropa vede v chemickém odvětví, průmyslovém inženýrství a alternativních energiích, ačkoli toto odvětví je prozatím v plenkách. Evropa si rovněž udržuje slušnou pozici ve farmaceutice a biotechnologiích. Japonsko vede v automobilovém odvětví, elektronice, elektrických výrobcích a výrobcích pro volný čas. Další asijské země v těchto oborech také zaujímají silnou pozici. USA dominuje v sektorech, v nichž vede: ve farmaceutice a biotechnologiích, technickém a programovém vybavení a počítačových službách, vybavení a službách ve zdravotnictví, sektoru obecného průmyslu, letectví, kosmonautiky a obrany, ropných zařízení a služeb. Ve všech případech se jedná o odvětví důležitá pro využití klíčových technologií.

FT Regional 500 - technologická odvětví
Odvětví	Počet podniků (#) a tržní hodnota (v miliardách USD)
	USA		Japonsko		Evropa
	#	$	#	$	#	$
Farmaceutický průmysl a biotechnologie	21	843	24	147	18	652
Technické vybavení	34	1 049	18	164	8	140
Programové vybavení a počítačové služby	25	884	12	58	8	98
Automobily a díly	5	81	37	398	9	186
Chemický průmysl	12	182	36	134	18	293
Vybavení ve zdravotnictví	31	511	4	24	11	94
Obecný průmysl	9	344	8	38	6	127
Průmyslové inženýrství	11	165	36	185	18	210
Letectví a kosmonautika a obrana	12	283	—	—	7	84
Ropná zařízení a služby	17	271	—	—	9	62
Výrobky pro volný čas	5	42	14	181	1	31
Elektronika a elektrické zboží	10	124	29	159	6	54
Alternativní energie	1	10	—	—	2	16
Tato tabulka byla vytvořena na základě seznamu 500 podniků z každého ze tří uvedených regionů, který zveřejnil list Financial Times. Odvětvové složení a rovnováha v každém regionu jsou zcela odlišné, ale komparativní tržní hodnota daného odvětví v každém regionu je užitečným ukazatelem relativní technologické intenzity.

5.4 Z této analýzy vyplývá, že EU potřebuje průmyslovou strategii k zajištění své pozice ve světě klíčových technologií v roce 2020 a dále.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Telekomunikační a mediální (a informační) technologie.

(2) Úř. věst. C 218, 11.9.2009, s. 8.

(3) Viz CESE 766/2010 ze dne 27. května 2010.

(4) Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 13.

(5) Úř. věst. C 110, 30.4.2004, s. 3.

(6) Úř. věst. C 224, 30.8.2008.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/120

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha Propojení obchodních rejstříků

KOM(2009) 614 v konečném znění

2011/C 48/21

Zpravodajka: paní BONTEA

Dne 4. listopadu 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy Propojení obchodních rejstříků

KOM(2009) 614 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. července 2010. Zpravodajkou byla paní BONTEA.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 65 hlasy pro, 13 hlasů bylo proti a 18 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor podporuje rozvoj a posílení spolupráce mezi obchodními rejstříky ve všech členských státech EU; mělo by se při tom vycházet ze zásad transparentnosti, rychlých postupů, snižování nákladů, administrativního zjednodušení, odpovídající ochrany osobních údajů a interoperability. Přeshraniční spolupráce obchodních rejstříků musí zaručit zkvalitnění úředních a důvěryhodných informací věřitelům, obchodním partnerům, akcionářům i spotřebitelům, což zvýší právní jistotu a zpružní fungování vnitřního trhu.

1.2 Propojení obchodních rejstříků by mělo odrážet cíle dvou strategických dokumentů: strategie Evropa 2020 (1) a „Small Business Act“ (2). Propojení obchodních rejstříků by mělo zvýšit transparentnost, usnadnit spolupráci mezi podniky, jakož i zmenšit překážky v přeshraniční podnikatelské činnosti a snížit administrativní zátěž, zejména pro malé a střední podniky (MSP). To vše je zásadní pro upevnění jednotného trhu a podporu vyváženého a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku, jak se uvádí ve sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu (KOM(2008) 394 v konečném znění).

1.3 EHSV doporučuje, aby byly cíle stanovené v zelené knize doplněny o další s úmyslem:

—

zřídit povinný nástroj pro spolupráci, který by usnadnil a posílil vzájemnou elektronickou propojenost ústředních rejstříků členských států, a to zejména pomocí portálu e-justice, což by z něj učinilo hlavní přístupový bod k právním informacím v EU, to vše za účelem účinného uplatňování směrnic v oblasti práva obchodních společností;

—	zajistit rozvoj přeshraniční spolupráce, zejména pokud jde o přeshraniční fúze a pobočky v jiných členských státech, využitím výhod IMI.

1.4 Výbor jasně podporuje zelenou knihu, avšak žádá o vypracování komplexní studie posouzení dopadů a záruku, že společnostem nebude ukládána žádná dodatečná administrativní zátěž.

1.5 Výbor věří, že propojení obchodních rejstříků může vytvořit skutečnou přidanou hodnotu pouze tehdy, jsou-li do sítě zahrnuty nejen ústřední rejstříky, ale i všechny místní a regionální rejstříky ze všech 27 členských států a jsou-li informace šířené sítí (bez ohledu na zemi původu) aktualizované, zabezpečené, standardizované, snadno přístupné prostřednictvím jednoduchého postupu a ve všech úředních jazycích EU a nejlépe bezplatné (alespoň základní informace).

1.6 Pokud by měla být přijata legislativní opatření na úrovni EU, Výbor by zdůraznil potřebu využít této příležitosti k pozměnění pravidel o zveřejňování informací, aby tak byla snížena administrativní zátěž společností, zejména MSP, ale zároveň nedošlo ke snížení transparentnosti, přičemž je třeba mít na paměti, že poskytování informací do vnitrostátních úředních věstníků vytváří značné dodatečné náklady pro společnosti, aniž by představovalo skutečnou přidanou hodnotu, vzhledem k dostupnosti těchto informací v online rejstřících.

1.7 Dohoda o správě by mohla být řešením pro stanovení technických podrobností v rámci spolupráce mezi obchodními rejstříky.

1.8 Za účelem splnění cíle obsaženého v zelené knize Výbor navrhuje, aby bylo zvoleno řešení, jež zahrnuje všechny stávající mechanismy spolupráce a iniciativy, především EBR (3), projekt BRITE (4), IMI a e-justice, a vychází z nich, a to rozšířením EBR a jeho zdokonalením na pokročilý a inovativní interoperabilní systém (ve formě platformy služeb informačních a komunikačních technologií a jako účinný prognostický správní nástroj, jenž propojí obchodní rejstříky po celé EU a posílí spolupráci mezi podniky a hodnocení jejich rozvoje), který bude integrován do evropského portálu e-justice.

1.9 Pokud jde o propojení sítě obchodních rejstříků s elektronickou sítí vybudovanou podle směrnice (2004/109/ES), Výbor věří, že v následnosti na propojení všech obchodních rejstříků by měla být provedena studie posouzení dopadů.

1.10 V souvislosti s pobočkami společností v jiných zemích podporuje Výbor použití IMI, neboť jde o informační systém, který může být při správní spolupráci využit na podporu jakéhokoli právního předpisu z oblasti vnitřního trhu.

1.11 Jmenováním odpovědného orgánu, jenž bude řídit, rozšiřovat a rozvíjet EBR – jenž by měl být povinného, a nikoli dobrovolného charakteru –, a zajištěním řádného financování projektu z fondů EU se urychlí budování sítě přeshraniční spolupráce pokrývající obchodní rejstříky ze všech členských států a splnění cílů v krátkodobém či střednědobém výhledu.

1.12 Síť obchodních rejstříků by měla plnit řadu funkcí a poskytovat více nástrojů usnadňujících komunikaci.

1.13 Spolupráce mezi vnitrostátními a evropskými institucemi a mezi sociálními partnery a občanskou společností v této oblasti je zvláště důležitá.

2. Kontext

2.1 V EU existuje 27 obchodních rejstříků působících na celostátní nebo regionální úrovni. Rejstříky evidují, prověřují a uchovávají informace o společnostech usazených v daném zemi či regionu v souladu s minimálními požadavky na základní služby poskytované na základě právních předpisů EU.

2.2 Avšak zatímco v zemi registrace jsou oficiální informace o společnosti snadno dostupné (obchodní rejstříky jsou od 1. ledna 2007 přístupné v elektronické a online podobě téměř ve všech členských státech), přístupu k těmto informacím z jiného členského státu mohou bránit technické (odlišná vyhledávací kritéria a struktury) nebo jazykové překážky.

2.3 Poptávka po přístupu k informacím o společnostech na přeshraniční úrovni roste, ať už z obchodních důvodů nebo za účelem usnadnění přístupu ke spravedlnosti, neboť příležitosti, které skýtá jednotný trh, ulehčily expanzi za hranice jednotlivých států. Mnoho fúzí a rozdělování podniků navíc zahrnuje společnosti z různých členských států EU, zvláště po přijetí směrnice 2005/56/ES, v níž se vyžaduje spolupráce obchodních rejstříků, a podniky tak mohou být registrovány v jednom členském státě, ale vykonávat podnikatelskou činnost částečně nebo zcela v jiném členském státě.

2.4 Přeshraniční podnikatelské činnosti vyvolávají potřebu každodenní spolupráce vnitrostátních, regionálních nebo místních orgánů a/nebo obchodních rejstříků; existuje mnoho nástrojů a iniciativ pro usnadnění spolupráce na dobrovolném základě.

3. Shrnutí zelené knihy

3.1 Zelená kniha Propojení obchodních rejstříků popisuje stávající rámec a zvažuje možné další kroky ke zlepšení přístupu k informacím o společnostech v rámci celé EU a k efektivnějšímu uplatňování směrnic v oblasti práva obchodních společností.

3.2 Podle zelené knihy slouží propojení obchodních rejstříků dvěma samostatným, avšak souvisejícím účelům:

—	usnadnění přeshraničního přístupu k oficiálním a spolehlivým informacím o společnostech, s cílem zvýšit transparentnost na jednotném trhu a posílit ochranu akcionářů a třetích osob;

—	posílení spolupráce mezi obchodními rejstříky v případě přeshraničních operací, např. přeshraničních fúzí, přemístění sídla nebo úpadkových řízení, jak výslovně vyžaduje směrnice o přeshraničních fúzích a statut evropské společnosti, jakož i statut evropské družstevní společnosti.

3.3 Zelená kniha popisuje stávající mechanismy spolupráce a iniciativy:

— EBR– je dobrovolnou iniciativou obchodních rejstříků z 18 členských a 6 nečlenských států, kterou podpořila Evropská komise. Tvoří síť obchodních rejstříků s cílem nabízet spolehlivé informace o společnostech. Má však určitá omezení týkající se rozsahu sítě a otázky spolupráce při přeshraničních operacích;

— BRITE– je výzkumnou iniciativou dokončenou v březnu 2009, vedenou některými partnery EBR a financovanou z velké části Evropskou komisí. Jejím cílem bylo rozvinout a zavést pokročilý a inovativní model interoperability, platformu služeb informačních a komunikačních technologií a správní nástroj, aby mohly obchodní rejstříky vzájemně komunikovat po celé EU, se zaměřením především na přeshraniční přemísťování sídel, fúze a lepší kontrolu poboček společností registrovaných v jiných členských státech;

— Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI)– je zabezpečenou internetovou aplikací založenou v březnu 2006 a spravovanou Komisí. Jedná se o uzavřenou síť, která příslušným orgánům členských států poskytuje jednoduchý nástroj k nalezení příslušných partnerů v jiných členských státech a k rychlé a účinné vzájemné komunikaci. IMI je používán k provádění směrnice o odborných kvalifikacích a směrnice o službách;

— E-justice– je iniciativou spuštěnou v červnu 2007 sloužící k podpoře soudních orgánů nebo odborníků v soudnictví a usnadnění přístupu veřejnosti k soudním a právním informacím. Jedním z konkrétních přínosů iniciativy je evropský portál e-justice, který bude klíčovým místem přístupu k právním informacím, právním a správním institucím, rejstříkům, databázím a dalším službám. Akční plán v oblasti evropské e-justice na období let 2009–2013 se zabývá otázkou integrace EBR do daného portálu prostřednictvím postupu ve fázích (v první fázi jako internetový odkaz a dále s možností jeho částečné integrace).

3.4 Zelená kniha nabízí v podstatě tři možné další kroky, jak přispět k rozvoji stávajících mechanismů spolupráce mezi obchodními rejstříky:

—	první možností je využít výsledky projektu BRITE a určit nebo zřídit subjekt, který by měl na starosti zabezpečování potřebných služeb rozšířených na všechny členské státy;

—	druhou možností je využít systém IMI, který již funguje a je možné ho v nadcházejících letech rozšířit na nové oblasti právních předpisů EU;

—	a třetí možností je kombinace dvou předcházejících možností.

4. Obecné připomínky

4.1 Výbor podporuje rozvoj a posílení spolupráce mezi obchodními rejstříky ve všech členských státech EU s cílem usnadnit přístup k oficiálním a spolehlivým informacím o podnicích a společnostech a zajistit transparentnost na jednotném trhu a zároveň posílit ochranu akcionářů a třetích osob (věřitelů, obchodních partnerů, spotřebitelů atd.), zejména v rámci přeshraničních operací (jako jsou přeshraniční fúze, přemístění sídla nebo úpadková řízení).

4.2 Projekt Komise zvážit možné další kroky ke zlepšení přístupu k informacím o společnostech po celé EU a k efektivnějšímu uplatňování směrnic v oblasti práva obchodních společností je hodnotnou iniciativou. Výbor jasně podporuje zelenou knihu, přičemž je samozřejmě nutné vypracovat komplexní posouzení dopadů a zajistit, aby společnostem nebyla ukládána žádná dodatečná administrativní zátěž.

4.3 Propojení obchodních rejstříků by mělo odrážet cíle dvou strategických dokumentů: strategie Evropa 2020 (jež vyzývá k posílení přeshraniční spolupráce) a „Small Business Act“ (jež usiluje o „minimalizaci nákladů a zátěže pro podniky“ s cílem „značně přispět k úspěchu a růstu malých a středních podniků tím, že jim ušetří čas a peníze a uvolní jim tak zdroje pro inovace a tvorbu pracovních míst“; zároveň se musí přísně posuzovat dopad nadcházejících legislativních a správních iniciativ).

4.4 Propojení obchodních rejstříků by mělo zvýšit transparentnost, zlepšit přístup k oficiálním informacím o podnicích a spolupráci mezi nimi, což je zásadní pro upevnění jednotného trhu a podporu vyváženého a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku.

5. Odpovědi na otázky vznesené v zelené knize

5.1 Potřeba lepší sítě obchodních rejstříků členských států

5.1.1 S ohledem na stávající situaci podporuje Výbor rozvoj a posílení spolupráce mezi obchodními rejstříky ve všech členských státech EU; mělo by se při tom vycházet ze zásad transparentnosti, rychlých postupů, snižování nákladů, administrativního zjednodušení, odpovídající ochrany osobních údajů a interoperability (automatické komunikace s místními a regionálními rejstříky).

5.1.2 Výbor věří, že vytvoření sítě obchodních rejstříků může přinést skutečnou přidanou hodnotu pouze tehdy, jsou-li do sítě zahrnuty všechny místní a regionální rejstříky ze všech 27 členských států a jsou-li informace šířené sítí (bez ohledu na zemi původu) aktualizované, zabezpečené, standardizované, snadno přístupné prostřednictvím jednoduchého postupu a ve všech úředních jazycích EU a nejlépe bezplatné (alespoň základní informace).

5.2 Možnost stanovit podrobnosti spolupráce prostřednictvím „dohody o správě“ mezi zástupci členských států a obchodních rejstříků

5.2.1 Pokud bude vypracována analýza nákladů a přínosů jako součást komplexní studie posouzení dopadů, Výbor by zdůraznil potřebu rozšířit a posílit současnou spolupráci mezi obchodními rejstříky a připomíná, že za tímto účelem musí všechny členské státy splnit povinnost prohloubit partnerství v této oblasti a aktivně se podílet na jeho expanzi a přijetí rozhodnutí o jeho podmínkách a požadavcích.

5.2.2 Pokud by po provedení studie posouzení dopadů bylo považováno za nezbytné legislativní opatření na úrovni EU, které by stanovilo právní povinnost spolupráce mezi obchodními rejstříky, Výbor by zdůraznil potřebu využít této příležitosti k pozměnění pravidel o zveřejňování informací v rejstřících informací, aby tak byla snížena administrativní zátěž společností, zejména MSP, ale zároveň nedošlo ke snížení transparentnosti, přičemž je třeba mít na paměti, že publikování informací ve vnitrostátních rejstřících vytváří značné dodatečné náklady pro společnosti, aniž by představovalo skutečnou přidanou hodnotu, vzhledem k dostupnosti těchto informací v online rejstřících.

5.2.3 Mohlo by být užitečné vytvořit pevnější právní základ pro některé prvky sítě, avšak podrobnosti spolupráce by měly být stanoveny dohodou o správě elektronické sítě obchodních rejstříků. Tato „dohoda o správě“ by měla přinejmenším řešit otázky, jako jsou podmínky zapojení do sítě, jmenování řídícího orgánu sítě, otázky odpovědnosti, financování, řešení sporů, údržba ústředního serveru a zajištění přístupu veřejnosti ve všech úředních jazycích EU a definice minimálních norem bezpečnosti a ochrany údajů.

5.3 Mělo by v dlouhodobějším horizontu význam propojit síť obchodních rejstříků s elektronickou sítí vybudovanou podle směrnice o průhlednosti (2004/109/ES)?

5.3.1 Co se týká propojení sítě obchodních rejstříků s elektronickou sítí vybudovanou podle směrnice o průhlednosti (2004/109/ES), která slouží k uchovávání regulovaných údajů o kotovaných společnostech, Výbor se domnívá, že tento cíl by měl být sledován až po plném propojení všech obchodních rejstříků a že by měla být vypracována studie posouzení dopadů o souvisejících technických problémech, účinnosti takového opatření, jeho skutečné přidané hodnotě a nákladech. Možná by bylo vhodnější použít směrnici 2003/58/ES, která zavedla elektronické obchodní rejstříky.

5.3.2 Hlubší spolupráce mezi obchodními rejstříky bude přínosná i co do možných synergií, pokud jde o zveřejňování informací o společnostech jinými subjekty (co se týká zlepšení transparentnosti finančních trhů, zlepšení dostupnosti finančních informací o kotovaných společnostech v rámci celé Evropy a zajištění efektivního průběhu přeshraničních úpadkových řízení).

5.4 Nejlepší řešení pro usnadnění komunikace mezi obchodními rejstříky v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla

5.4.1 Výbor navrhuje, aby pro splnění cíle obsaženého v zelené knize bylo zvoleno řešení, jež zahrnuje všechny stávající mechanismy spolupráce a iniciativy, především EBR, projekt BRITE, IMI a e-justice, a vychází z nich, a to rozšířením EBR a jeho zdokonalením na pokročilý a inovativní interoperabilní systém (ve formě platformy služeb informačních a komunikačních technologií a jako účinný prognostický správní nástroj, jenž propojí obchodní rejstříky po celé EU a posílí spolupráci mezi podniky a hodnocení jejich rozvoje), který bude integrován do evropského portálu e-justice.

5.4.2 Řešení navržené Výborem (rozšířit EBR do všech členských států a zlepšit jeho fungování tím, že se bude stavět na výsledcích projektu BRITE, přičemž by bylo možné použít systém IMI, a zároveň integrovat síť do evropského portálu e-justice) by mělo následující dopad: zajistilo by návaznost na zkušenosti získané při řízení a správě těchto IT platforem a udrželo by úroveň jejich uznání; zabránilo by nedorozumění, které by mohlo vzniknout při spuštění nového nástroje poskytujícího podobné či stejné informace jako EBR, znásobilo by výnos již učiněných investic, včetně financování z prostředků EU, a snížilo by tak náklady na provádění, zvláště za předpokladu, že by se využil systém IMI nebo by síť byla integrována do portálu e-justice.

5.5 Řešení navrhované pro pobočky společností

5.5.1 Vzhledem k požadavkům na zveřejňování zahraničních poboček (zavedeným směrnicí 89/666/EHS) je navíc spolupráce mezi obchodními rejstříky v praxi nevyhnutelná, aby tak bylo zajištěno zveřejňování informací a dokumentů při otevírání poboček. Výbor podporuje návaznost a rozvoj výsledků projektu BRITE a řešení automatického oznamování mezi rejstříky za účelem ověření správnosti a aktuálnosti příslušných údajů, a tedy i pro ochranu zájmů věřitelů a spotřebitelů, kteří jsou s pobočkou v kontaktu.

6. Konkrétní připomínky

6.1 Jestliže má být dosaženo maximální interoperability obchodních rejstříků, potřebujeme nalézt nejlepší řešení, jak odstranit stávající technické (odlišná vyhledávací kritéria a struktury) a jazykové překážky (pro EBR to lze vyřešit tím, že vyhledávat bude možno ve všech jazycích a požadovaná informace bude nabídnuta v jazyce dotazu).

6.2 Jmenováním odpovědného orgánu, jenž bude řídit, expandovat a rozvíjet EBR a zajistí řádné financování projektu z fondů EU, se urychlí budování sítě pokrývající všechny členské státy a splnění cílů v krátkodobém či střednědobém výhledu. V budoucnu by měla být zrušena omezení, která představují vysoké poplatky za registraci do softwaru EBR a jeho používání, a odstraněny překážky na národní úrovni bránící účasti.

6.3 Propojení obchodních rejstříků by se nemělo omezit na vedení, rozvoj, správu a aktualizaci sítě a softwaru; mělo by rovněž úspěšně řídit vztahy mezi účastníky, vhodně propagovat systém mezi občany a společnostmi, zapojit se do programů financovaných EU, rozšířit služby pro nové země a dokonce i poskytovat obchodní služby vytvářející zisk – to vše by se poté investovalo zpět do rozvoje sítě.

6.4 Propojení obchodních rejstříků by mělo zahrnovat více nástrojů usnadňujících komunikaci: vyhledávací kritéria, soubor transparentních postupů schválených všemi členskými státy pro přijímání dotazů a přeposílání odpovědí, možnost přijímat elektronické dokumenty a certifikáty, nástroje pro řízení dotazů/odpovědí a monitorování pokroku, postupy pro předkládání a řešení stížností, vícejazyčné vyhledávací systémy, předem stanovené, avšak otevřené otázky a odpovědi a nové dotazy, ředitel s uvedenými kontaktními informacemi atd.

6.5 Iniciativa propojení obchodních rejstříků by měla obsahovat všechny informace určené k povinnému zveřejnění, zpřístupnit tyto informace z elektronického souboru v národních rejstřících a snížit administrativní zátěž společností, zejména MSP, aniž by byla vytvořena dodatečná finanční zátěž. IMI se jeví jako použitelný prostředek pro usnadnění komunikace mezi obchodními rejstříky jednotlivých členských států.

6.6 Při vypracovávání studie posouzení dopadů by měl být brán ohled na následující body:

—	jediné místo přístupu k síti rejstříků;

—	jediný identifikační kód přidělený společnosti na evropské úrovni;

—	jednotný systém fakturace;

—	evropský certifikát ve formě výpisu z obchodního rejstříku standardizovaný po celé EU;

—	minimální soubor údajů, jež by měly být sladěny a zavedeny na úrovni EU, včetně zajištění stejné kvality informačních služeb ve všech členských státech.

6.7 Spolupráce mezi vnitrostátními a evropskými institucemi a mezi sociálními partnery a občanskou společností v této oblasti je zvláště důležitá.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Sdělení Komise EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, KOM(2010) 2020 v konečném znění.

(2) Sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu, KOM(2008) 394 v konečném znění.

(3) Evropský obchodní rejstřík.

(4) Interoperabilita obchodních rejstříků v Evropě.

PŘÍLOHA

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrh byl na plenárním zasedání zamítnut, získal však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů pro (čl. 54 odst. 3 jednacího řádu):

Odstavec 2.1

Upravit následovně

„V EU existuje 27 obchodních rejstříků působících na celostátní nebo regionální úrovni. Rejstříky evidují na základě právních předpisů EU.“

Odůvodnění

Bude podáno ústně.

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	22
Hlasů proti	:	24
Hlasování se zdrželo	:	2

Následující pasáže stanoviska sekce byly zamítnuty ve prospěch pozměňovacích návrhů přijatých shromážděním, získaly však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů pro:

Odstavec 2.2

„Avšak zatímco v zemi registrace jsou oficiální informace o společnosti snadno dostupné (obchodní rejstříky jsou od 1. ledna 2007 přístupné v elektronické a online podobě ve všech členských státech), přístupu k těmto informacím z jiného členského státu mohou bránit technické (odlišná vyhledávací kritéria a struktury) nebo jazykové překážky.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	44
Hlasů proti	:	29
Hlasování se zdrželo	:	2

Odstavec 4.1

„Výbor podporuje rozvoj a posílení spolupráce mezi obchodními rejstříky ve všech členských státech EU s cílem usnadnit přístup k oficiálním a spolehlivým informacím o společnostech a zajistit transparentnost na jednotném trhu a zároveň posílit ochranu akcionářů a třetích osob (věřitelů, obchodních partnerů, spotřebitelů atd.), zejména v rámci přeshraničních operací (jako jsou přeshraniční fúze, přemístění sídla nebo úpadková řízení).“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	49
Hlasů proti	:	29
Hlasování se zdrželo	:	5

Odstavec 4.4

„Propojení obchodních rejstříků by mělo zvýšit transparentnost a spolupráci mezi podniky, odstranit překážky v přeshraniční podnikatelské činnosti a snížit administrativní zátěž. To vše je zásadní pro upevnění jednotného trhu a podporu vyváženého a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	50
Hlasů proti	:	40
Hlasování se zdrželo	:	6

Odstavec 4.5

„EHSV se domnívá, že dva cíle stanovené v zelené knize jsou omezené, a doporučuje je doplnit o další dva cíle. Hlavním cílem propojení obchodních rejstříků by mělo být zřízení prognostického nástroje jako správního nástroje pro posouzení rozvoje a výkonnosti podniků EU. To by posílilo strategie a politiky v této oblasti na všech úrovních (evropské, regionální a místní). Cílem propojení obchodních rejstříků by rovněž měla být podpora spolupráce mezi podniky v EU.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	54
Hlasů proti	:	44
Hlasování se zdrželo	:	7

Odstavec 5.3.1

„Co se týká propojení sítě obchodních rejstříků s elektronickou sítí vybudovanou podle směrnice o průhlednosti (2004/109/ES), která slouží k uchovávání regulovaných údajů o kotovaných společnostech, Výbor se domnívá, že tento cíl by měl být sledován až po plném propojení všech obchodních rejstříků a že by měla být vypracována studie posouzení dopadů o souvisejících technických problémech, účinnosti takového opatření, jeho skutečné přidané hodnotě a nákladech.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	61
Hlasů proti	:	31
Hlasování se zdrželo	:	8

Odstavec 5.4.1

„Výbor navrhuje, aby pro splnění cíle obsaženého v zelené knize bylo zvoleno řešení, jež zahrnuje všechny stávající mechanismy spolupráce a iniciativy, především EBR, projekt BRITE a e-justice, a vychází z nich, a to rozšířením EBR a jeho zdokonalením na pokročilý a inovativní interoperabilní systém (ve formě platformy služeb informačních a komunikačních technologií a jako účinný prognostický správní nástroj, jenž propojí obchodní rejstříky po celé EU a posílí spolupráci mezi podniky a hodnocení jejich rozvoje), který bude integrován do evropského portálu e-justice.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	51
Hlasů proti	:	37
Hlasování se zdrželo	:	7

Odstavec 5.4.2

„Řešení navržené Výborem (rozšířit EBR do všech členských států a zlepšit jeho fungování tím, že se bude stavět na výsledcích projektu BRITE, a zároveň integrovat síť do evropského portálu e-justice) by mělo následující dopad: zajistilo by návaznost na zkušenosti získané při řízení a správě těchto IT platforem a udrželo by úroveň jejich uznání; zabránilo by nedorozumění, které by mohlo vzniknout při spuštění nového nástroje poskytujícího podobné či stejné informace jako EBR, znásobilo by výnos již učiněných investic, včetně financování z prostředků EU, a snížilo by tak náklady na provádění.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	55
Hlasů proti	:	33
Hlasování se zdrželo	:	7

Odstavec 6.5

„Při hledání konečného řešení musí být věnována náležitá pozornost právní stránce týkající se autorských práv, přenosu dat a ochrany osobních údajů v souladu s vnitrostátními a evropskými právními předpisy.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	53
Hlasů proti	:	42
Hlasování se zdrželo	:	3

Odstavec 6.6

„Iniciativa propojení obchodních rejstříků by měla do budoucna obsahovat všechny informace určené ke zveřejnění, zpřístupnit tyto informace z elektronického souboru společnosti v národních rejstřících a snížit administrativní zátěž společností, zejména MSP, aniž by byla vytvořena dodatečná finanční zátěž.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	56
Hlasů proti	:	33
Hlasování se zdrželo	:	3

Odstavec 6.7

„Měla by se rozvíjet spolupráce a partnerství s podniky nabízejícími služby podobné těm, jež poskytne nová síť obchodních rejstříků.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	53
Hlasů proti	:	40
Hlasování se zdrželo	:	1

Odstavec 1.3

„EHSV doporučuje, aby byly cíle stanovené v zelené knize doplněny o další dva s úmyslem:

—	zřídit prognostický nástroj jako správní nástroj pro posouzení rozvoje a výkonnosti podniků EU. To by posílilo strategie a politiky v této oblasti na všech úrovních;

—	zajistit rozvoj přeshraniční spolupráce.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	54
Hlasů proti	:	38
Hlasování se zdrželo	:	1

Odstavec 1.8

„Za účelem splnění cíle obsaženého v zelené knize Výbor navrhuje, aby bylo zvoleno řešení, jež zahrnuje všechny stávající mechanismy spolupráce a iniciativy, především EBR (1), projekt BRITE (2) a e-justice, a vychází z nich, a to rozšířením EBR a jeho zdokonalením na pokročilý a inovativní interoperabilní systém (ve formě platformy služeb informačních a komunikačních technologií a jako účinný prognostický správní nástroj, jenž propojí obchodní rejstříky po celé EU a posílí spolupráci mezi podniky a hodnocení jejich rozvoje), který bude integrován do evropského portálu e-justice.

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	51
Hlasů proti	:	37
Hlasování se zdrželo	:	7

Odstavec 1.10

„V souvislosti s pobočkami společností v jiných zemích podporuje Výbor návaznost na výsledky projektu BRITE a jejich rozvoj a řešení automatického oznamování mezi rejstříky.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	56
Hlasů proti	:	33
Hlasování se zdrželo	:	3

Odstavec 1.11

„Jmenováním odpovědného orgánu, jenž bude řídit, rozšiřovat a rozvíjet EBR, a zajištěním řádného financování projektu z fondů EU se urychlí budování sítě pokrývající obchodní rejstříky ze všech členských států a splnění cílů v krátkodobém či střednědobém výhledu.“

Výsledek hlasování o pozměňovacím návrhu

Hlasů pro	:	54
Hlasů proti	:	38
Hlasování se zdrželo	:	1

(1) Evropský obchodní rejstřík.

(2) Interoperabilita obchodních rejstříků v Evropě.“

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/129

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum

KOM(2010) 187 v konečném znění

2011/C 48/22

Zpravodaj: pan WOLF

Dne 29. dubna 2010 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 SFEU, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum

KOM(2010) 187 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 114 hlasy pro, 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Je třeba zlepšit účinnost a atraktivitu rámcových programů EU pro výzkum. Za tímto účelem je nutné zjednodušit jejich provádění.

1.2 Výbor proto vítá sdělení Komise a v zásadě souhlasí návrhy předloženými ve sdělení.

1.3 Výbor dále vítá závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 26. května 2010 ke stejnému tématu.

1.4 Hlavním problémem financování výzkumu EU se stala rostoucí diverzifikace různých dílčích programů a jejich nástrojů s částečně velmi rozlišnými předpisy a postupy. Žadatelé a příjemci grantů jsou tak konfrontováni s téměř nepřehlednou a složitou situací, která je ještě komplikována rozdílnými předpisy jednotlivých členských států a jejich poskytovatelů grantů.

1.5 Výbor proto doporučuje postupnou harmonizaci příslušných předpisů a postupů jako první krok pro financování výzkumu EU, která by později měla proběhnout i mezi jednotlivými členskými státy a s Komisí. Teprve potom bude skutečně existovat Evropský výzkumný prostor.

1.6 Financování výzkumu EU potřebuje větší rovnováhu mezi volností a kontrolou. To se týká jak tvorby předpisů, tak i jejich uplatňování v praxi. Výbor doporučuje zvolit přístup založený na důvěře a udělat ho východiskem evropské podpory výzkumu. V této souvislosti Výbor podporuje návrh Komise zvýšit přijatelné riziko výskytu chyb pro oblast výzkumu (1).

1.7 Jako další konkrétní kroky doporučuje Výbor ve smyslu sdělení Komise následující:

—	uznat zúčtovací postupy příjemců grantů, jež jsou prováděny podle závazných předpisů členských států;

—	přiměřené a účinné uplatňování postupů v praxi;

—	volitelné jednorázové částky, nikoliv však sloužící jako zástěrka pro snížení podpory; skutečné náklady jako základ vyúčtování;

—	maximální spojitost a transparentnost postupů;

—	co největší kontinuitu a stabilitu práva a postupů;

—	zkušené a mezinárodně uznávané odborníky jako koordinující úředníky disponující dostatečným prostorem pro rozhodování;

—	soudržnou a jasnými postupy popsanou strategii auditu;

—	další rozvoj softwarových nástrojů;

—	způsobilost pro proplacení DPH;

—	zjednodušení zejména pro malé a střední podniky;

—	spolehlivé, jasné a zavčas použitelné pokyny (návody k použití) pro programy financování a nástroje.

1.8 Výbor má v podstatě skeptický postoj vůči návrhu Komise zohlednit v nadcházejícím rámcovém programu financování založeném na výsledcích jako alternativní koncepci podpory, dokud nebude moci na základě podrobného a objasňujícího vysvětlení Komise objektivním způsobem posoudit, co tím je nebo má být v procedurálním postupu myšleno. Nehledě na to by mělo být samozřejmě základním úkolem a motivací veškeré podpory výzkumu získávání důležitých a nových poznatků, za účelem jejich dosažení mají být voleny nejlepší a nejúčinnější cesty, a předpisy a jejich uplatňování má být podřízeno tomuto cíli.

1.9 Kromě zjednodušení administrativně právních a finančních předpisů a postupů je ovšem stejně tak důležité zjednodušit vědecké a tematické postupy podávání žádosti, posuzování a monitorování, a tak usilovat o zestručnění a harmonizaci nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, podávání žádosti, postupů posuzování, resp. hodnocení a schvalování.

2. Sdělení Komise

2.1 Cílem sdělení Komise je dále zjednodušit provádění evropského rámcového programu pro výzkum. Sdělení se primárně zabývá otázkami financování.

2.2 Možnosti dalších zjednodušení obsažená ve sdělení spadají do tří okruhů:

— Okruh 1: Efektivnější řízení návrhů a grantů za současných pravidel

— Okruh 2: Přizpůsobení pravidel v rámci současného systému založeného na nákladech

— Okruh 3: Přechod od financování založeného na nákladech k financování založenému na výsledcích.

2.3 V prvním okruhu jsou popsána praktická zlepšení procesů a nástrojů, která již Komise začala uplatňovat.

2.3.1 Druhý okruh zahrnuje změny stávajících pravidel, které umožní širší přijetí obvyklých účetních postupů (včetně průměrných osobních nákladů), omezení ustanovení pro různé typy činností a účastníků, ustanovení pro vlastníky–vedoucí pracovníky malých a středních podniků a změnu ve výběrovém řízení pro granty. Většina návrhů v tomto okruhu se týká tvorby budoucích rámcových programů.

2.3.2 Ve třetím okruhu jsou popsány kroky směřující k přechodu od financování založeného na nákladech k financování založenému na výsledcích. Tímto způsobem má být dosaženo významného odklonu předkládání zpráv a kontrolní činnosti od finanční k vědecko-technické stránce.

3. Obecné připomínky

3.1 Význam, účinnost a atraktivita rámcového programu pro výzkum a vývoj. Rámcový program pro výzkum a vývoj je jedním z nejdůležitějších unijních nástrojů na zabezpečení a posílení konkurenceschopnosti a blahobytu Evropy, pro naplnění strategie Evropa 2020, jakož i pro tvorbu evropského výzkumného prostoru. Z tohoto důvodu je nutné, aby byl rámcový program pro výzkum a vývoj prováděn co nejúčinněji. Účast na rámcovém programu musí být atraktivní pro nejlepší vědce a instituty, jakož i pro průmysl a malé a střední podniky, spoluúčast se pro ně musí vyplatit a být vyznamenáním. Za tímto účelem je nezbytné vytvořit atraktivní a účinné administrativní a finanční rámcové podmínky pro příjemce grantů.

3.2 Nutné zjednodušení. Jak v minulosti, tak v současné době je nutné provádět zásadní zlepšení a zjednodušení postupů a pravidel. Z tohoto důvodu již Výbor opakovaně žádal o zjednodušení postupů spojených s využíváním rámcového programu pro výzkum a s potěšením konstatoval, že první opatření za tímto účelem již byla zahrnuta do 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj.

3.3 Závěry Rady. V tomto smyslu vítá Výbor také závěry Rady ze dne 28. května 2010 (2). Další podrobnosti a doporučení Výboru mají sloužit také k prohloubení a k podpoře postojů uvedených v těchto závěrech.

3.4 Všeobecný souhlas. Výbor tedy obecně vítá a podporuje iniciativu Komise, jakož i záměry a možnosti navrhované ve sdělení. Řada navrhovaných opatření může vést k významných zlepšením, a Výbor je tedy plně podporuje. To platí např. pro efektivnější řízení návrhů a grantů za současných pravidel nebo pro širší přijetí vnitrostátně uznávaných obvyklých účetních postupů příjemců grantů. Hlavní příčiny tohoto stávajícího souboru problémů to však neodstraní, ale pouze zmírní. Dlouhodobější úsilí by proto mělo směřovat také k odstranění hlavních příčin těchto problémů ve smyslu společného jednotného trhu a Evropského výzkumného prostoru.

3.5 Hlavní příčina stávajícího souboru problémů. Hlavním problémem financování výzkumu EU je rostoucí diverzifikace programů EU a unijních nástrojů. Stávající podpůrné nástroje a programy mají částečně vlastní a velmi rozdílné předpisy a postupy týkající se financování, (např. JTI podle článku 187, iniciativy podle článku 185, ETI, sítě ERA, PPP apod.). Pro příjemce grantů to vede k ještě nepřehlednější situaci. Tím se snižuje nejen účinnost vynaložených prostředků, ale také atraktivnost rámcového programu pro nejlepší vědce. To poškozuje úspěch rámcového programu.

3.5.1 Rozdílné předpisy členských států. Složitá situace je ještě komplikována částečně velmi rozdílnými předpisy jednotlivých členských států a jejich národních poskytovatelů grantů, kteří v projektech hrají významnou, často rozhodující roli. Za účelem celkového shrnutí problému je nutné připomenout, že téměř u všech projektů, které financuje Komise (s výjimkou Evropské rady pro výzkum ERC), je vyžadována účast výzkumných pracovníků a poskytovatelů grantů minimálně ze tří (!) členských států.

3.6 Harmonizace předpisů. Výbor proto doporučuje všem aktérům zodpovědným za vytváření Evropského výzkumného prostoru, aby se snažili omezit tyto rozdíly a rozmanitost administrativně právních a finančních předpisů v rámci rámcového programu pro výzkum a vývoj. Je zapotřebí harmonizovat, sjednocovat a omezovat příslušné předpisy v rámci rámcových programů pro výzkum a vývoj. Je nutné vybrat nástroje podpory rámcového programu, které se osvědčily, a pokračovat v nich. Pro všechna evropská opatření rámcových programů pro podporu výzkumu a vývoje musí být uplatňován jednotný právní rámec.

3.7 Další cíl. Dalším cílem by ovšem bylo sjednocení podpůrných nástrojů a zúčtovacích postupů (viz také odstavec 4.1) nejen co se týče rámcového programu pro výzkum a vývoj, ale také mezi jednotlivými členskými státy a s Komisí. Tímto způsobem by mohly být odstraněny některé ze známých překážek bránící vetší mezistátní mobilitě vědců. Obecně je to důležitý krok k uskutečnění Evropského výzkumného prostoru. Ačkoliv by právě tento důležitý cíl mohl být dnes ještě považován za utopický, mělo by být přesto – i když možná jen postupně – trpělivě a vytrvale usilováno o jeho naplňování. Neboť právě jeho dosažení by bylo významným krokem k uskutečnění Evropského výzkumného prostoru.

3.7.1 Pluralismus ve výzkumu. Sjednocení tohoto druhu však nesmí v žádném případě vést k omezení pluralismu výzkumných metod, přístupů a volby témat (3), který Výbor považuje za nutný. Pluralismus (ve výzkumu) není žádné plýtvání, ale nezbytný prostředek k optimalizaci a vývoji v procesu hledání nových znalostí a schopností, a je tedy podmínkou sine qua non vědeckého pokroku.

3.8 Rovnováha mezi volností a kontrolou. Obecně je zapotřebí přiměřeného poměru volností a kontrolou. To se týká jak tvorby předpisů samotných, tak jejich uplatňování v praxi. Dokud nebude provedeno zjednodušení na úrovni předpisů, o to je naléhavější flexibilněji a pragmaticky uplatňovat předpisy v praxi. Při uplatňování a výkladu předpisů je třeba upřednostňovat účinný průběh projektu a uplatňování prostředků před snahou vyhnout se jakémukoliv riziku výskytu chyb. Abstraktně formulované znění pravidel pro účast a rozpočtových pravidel poskytují dostatečný manévrovací prostor. Těch by mělo být důsledně využito za účelem optimální podpory výzkumu, jakož i účinné správy prostředků. Výbor připomíná svá předchozí doporučení povolit jednotlivým rozhodujícím osobám uvnitř Komise obecně více prostoru pro rozhodování, a poskytnout tak větší toleranci vůči rizikům výskytu chyb. Strach z chyb jednotlivce nesmí vést k přehnaným předpisům a patovým situacím pro všechny ostatní. To platí stejně tak pro způsob práce podporujících organizací a výzkumných pracovníků.

3.9 Přístup založený na důvěře. Zjištěné chyby či omyly v zúčtování nákladů vznikají většinou z důvodů složitosti kritérií pro podporu a neodchází k nim se záměrem dopustit se podvodu. Z tohoto důvodu by se mělo důsledněji rozlišovat mezi chybami, omyly a podvodem. Výbor proto doporučuje Radě, Parlamentu a Komisi, aby zvolily přístup založený na důvěře a udělaly ho východiskem evropské podpory výzkumu. V této souvislosti Výbor podporuje návrh Komise zvýšit přijatelné riziko výskytu chyb pro oblast výzkumu (4).

3.10 Profesionální a angažovaní úředníci. Komise potřebuje pro provádění úkolů rámcového programu pro výzkum a vývoj úředníky odborníky, jejichž příslušná vědecká odbornost bude mezinárodními vědci uznávána (5). Závazek úředníků dosáhnout optimální výsledky a provádět program účinně nesmí být negativně narušován na základě složitosti tematiky zcela pochopitelnými obavami z možných chyb v postupech a z jejich následků. To však také znamená, že nebudou v nadměrné míře ručit za vzniklé chyby. I z tohoto důvodu jsou nutná zjednodušení, flexibilita a jasnost.

3.11 Transparentnost jako dodatečný kontrolní mechanizmus. Poskytnutí většího prostoru rozhodujícím osobám uvnitř Komise, což prospěje účinnosti a Výbor to doporučuje, s sebou nevyhnutelně přináší potenciál pro další omyly či zvýhodnění. Výbor však vždy poukazoval na to, že i v oblasti podpory výzkumu je třeba maximální otevřenosti a transparentnosti, neboť informovaný okruh uživatelů a jejich reakce vytváří dodatečný kontrolní nástroj pro potenciální chybné vývoje.

3.12 Význam kontinuity a stability. Zacházení s tak složitými systémy je podmíněno obtížným učebním procesem a získáním rutiny, to platí zejména pro úředníky Komise a také pro potenciální příjemce grantů, zejména také pro malé a střední podniky, které si nemohou dovolit zřídit právní oddělení pouze za účelem řešení těchto otázek. Spolehlivá kontinuita postupu tedy zvyšuje nejen právní jistotu, ale zjednodušuje také inherentně další zacházení se systémem. Z tohoto důvodu je třeba zvážit všechny plánované změny vzhledem ke ztrátě kontinuity a stability, i kdyby sloužily zjednodušení: plánované zjednodušení musí přinést významnou přidanou hodnotu jako vyvážení ztráty kontinuity a stability.

3.13 Zjednodušení vědeckých postupů žádostí a hodnocení. Kromě zjednodušení administrativně právních a finančních předpisů a postupů (odstavce 3.6 a 3.7) je ovšem stejně tak důležité zjednodušit vědecké a tematické postupy podávání žádosti, posuzování a monitorování, a tak usilovat o zjednodušení resp. zestručnění nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, podávání žádosti, postupů posuzování, resp. hodnocení a schvalování atd. a o jejich omezení na to nejnutnější. Výbor lituje, že tento aspekt nebyl ve sdělení Komise vůbec zmíněn. Z tohoto důvodu Výbor znovu doporučuje, aby se Komise za souhlasu členských států a jejich zástupců snažila o to, aby byly na institucionální, vnitrostátní a evropské úrovni harmonizovány a sloučeny rozsáhlé a často ještě vzájemně se překrývající postupy podávání žádosti, monitorování a hodnocení. Tím by se působilo proti zbytečnému plýtvání vysoce kvalifikovanými výzkumnými pracovníky a obecně lidským kapitálem. Zatímco v tomto směru již bylo dosaženo v rámci 7. rámcového programu pokroku, větší část tohoto úkolu zůstává nevyřešena. Možná řešení musí zajistit členským státům přiměřenou účast na rozhodovacích procesech přidělování podpory v rámci grémií a výborů.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Zúčtovací postupy členských států. „Širší přijetí obvyklých účetních postupů“, které navrhuje Komise, by podle Výboru skutečně vedlo ke značnému zjednodušení. To však platí pouze tehdy, pokud by to skutečně znamenalo, že v každém členském státě lze postupovat a zúčtovávat i v rámci rámcových programů pro výzkum a vývoj podle vnitrostátních pravidel podpory platných v daném státě pro podporu výzkumu, a Evropský účetní dvůr to uzná. Výbor si je sice vědom, že to může vést k částečně nerovnému zacházení, které je však třeba akceptovat ve prospěch získaného zjednodušení. Výbor z tohoto důvodu důrazně doporučuje, aby byl tento návrh Komise skutečně, účinně a neomezeně prováděn ve všech nákladových kategoriích ve smyslu zde uvedeného vyjasnění.

4.1.1 Způsobilost pro proplacení DPH. U určitých výzkumných projektů tvoří součást nákladů také daň z přidané hodnoty. Evropské finanční nařízení připouští za určitých podmínek způsobilost k proplacení DPH. U většiny evropských programů financování se toto pravidlo již uplatňuje. Výbor proto doporučuje, aby v budoucnu byla daň z přidané hodnoty uznána jako vratný náklad i v rámcových programech pro výzkum a vývoj.

4.2 Omezení rozmanitosti pravidel. Je naléhavě nutné omezit rozmanitost pravidel v různých programech a nástrojích (viz také odstavec 3.6). Přesto však nelze požadovat jedno jediné řešení pro všechny příjemce grantů, neboť tento přístup by ani při zohlednění aspektů zjednodušení nenaplňoval požadavky nejrůznějších účastníků rámcových programů pro výzkum a vývoj. Z tohoto důvodu by mělo i nadále zůstat zachováno minimálně stávající rozlišení organizací. Výbor proto doporučuje, aby nebyla zavedena jednotná míra financování pro všechny druhy organizací a činností, jak to Komise v této části navrhuje.

4.3 Připustit testovací fáze. Omezení rozmanitosti pravidel a požadavek na kontinuitu a stabilitu předpisů (viz také odstavec 3.12) však nesmí vést ke zkostnatění systému. Nové nástroje však musí nejprve projít testovací fází, v níž budou vyzkoušeny, a teprve potom musí být rozhodnuto, zda budou zavedeny do stávajícího souboru předpisů.

4.4 Jednoznačné definice a pokyny – návod k použití. Právě u složitých systémů jsou zapotřebí jasné a jednoznačné definice pojmů, předpisů, postupů a procesů, které jsou rozhodující pro účinný postup aktérů. To se vztahuje rovněž na včasnou disponibilitu spolehlivých pokynů a „návodů k použití“ vypracovaných Komisí. Pokyny musejí na jedné straně poskytovat dostatek prostoru pro přiměřené zohlednění rozdílných rámcových podmínek příjemců grantů. Na druhé straně je nutné, aby se příjemci grantů mohli na pokyny spolehnout. Tento požadavek není v rozporu s nutnou flexibilitou, naopak umožní její plné využití. Právě zde však Výbor vidí hlavní problémy v souvislosti s poslední a téměř revoluční částí návrhů Komise (viz odstavec 4.8 níže).

4.5 Soudržná strategie auditu. Budoucí strategie auditů Komise je zásadním prvkem procesu zjednodušení (viz také 3.9 a 4.1). Výbor z tohoto důvodu doporučuje, aby byla strategie auditů nově definována s cílem zvýšit efektivnost rámcového programu pro výzkum a vývoj a zjednodušit administrativní procedury. Na tomto místě by měly být vyjasněny také podmínky, podle nichž bude probíhat kontrola existujících účetních postupů členských států včetně možného zúčtování průměrných sazeb personálních nákladů.

4.6 Větší využití jednorázových částek v současném přístupu založeném na nákladech. S tímto návrhem Komise, který se může týkat velmi rozdílných druhů nákladů, Výbor obecně souhlasí. Komise v něm vidí také možnost zlepšení podmínek účasti pro malé a střední podniky. Souhlas Výboru je však podmíněn omezením, že jednorázové částky budou muset pokrýt skutečné náklady, nebudou pouze zástěrkou pro snížení rozsahu podpory a budou vždy nabízeny jen volitelně.

4.6.1 Skutečné náklady jako základ výpočtu jednorázových částek. Obecně se výše finanční podpory – a tedy i jednorázových částek – musí řídit skutečnými náklady příjemců grantů. Účast na evropských výzkumných programech se nejvýkonnějším organizacím vyplatí i přes s tím související administrativní a jinou zátěž pouze tehdy, je-li podpora rámcového programu pro výzkum a vývoj dostatečně vysoká. Pouze za těchto předpokladů lze zcela naplnit cíle v oblasti konkurenceschopnosti a schopnosti inovací.

4.7 Výkonné softwarové nástroje pro řízení projektů. Administrativní zátěž jak na straně Komise, tak na straně žadatelů lze podstatně snížit používáním internetových systémů během všech fází projektu, od podání žádosti po uzavření projektu. Výbor důrazně podporuje úsilí Komise v tomto směru. Nástroje, které Komise vypracuje a žadatelé mají používat, však musejí pracovat součinně a bezchybně. Ačkoliv nové softwarové nástroje v 7. rámcovém programu usnadňují postupy uvnitř Komise, nesmí to vést k zátěži žadatelů. Nedokonalé softwary (nap. NEF) a nesoudržné struktury dokumentů (např. mezi jednotlivými fázemi projektu) totiž způsobují u všech žadatelů další a zbytečnou zátěž. Výbor doporučuje zohlednit toto hledisko ve všech fázích a okruzích projektu a v budoucnu investovat ještě více zdrojů do dalšího vývoje softwarových nástrojů.

4.8 Přechod od financování založeného na nákladech k financování založenému na výsledcích. Komise navrhuje, aby byl přechod od financování založeného na nákladech k financování založenému na výsledcích zohledněn jako obzvláštní inovační zjednodušení a alternativní koncepce podpory již v nadcházejícím 8. rámcovém programu pro výzkum. Základním úkolem a motivací veškeré podpory výzkumu musí být získávání nových poznatků a výsledků a za účelem dosažení těchto cílů jsou voleny nejlepší a nejúčinnější cesty; proto se zdá být tato myšlenka na první pohled velmi atraktivní. Předpisy a jejich uplatňování by měly samozřejmě sloužit tomuto úkolu, který by jim měl být nadřazen.

4.8.1 Počáteční skepse. V rámci výzkumného projektu je však problematické předem dohodnout konkrétní výsledky, to vykazuje rysy smluvního výzkumu. S tím jsou spojeny nejen problémy se zadáváním zakázek a daňové problémy, ale také otázky spjaté s chápáním a podstatou výzkumu. Co je výsledkem základního výzkumu? Z tohoto důvodu bude mít Výbor skeptický postoj vůči tomuto návrhu, dokud nebude moci na základě podrobného a objasňujícího vysvětlení Komise objektivně posoudit, co je konkrétně myšleno pojmem financování založené na výsledcích a jaké nástroje mají být uplatňovány. Výbor shledává potvrzení své skepse v opatrném postoji Komise, který je formulován následovně: „Přístupy založené na výsledcích vyžadují pečlivé stanovení výstupů/výsledků na úrovni každého jednotlivého projektu a důkladný rozbor za účelem určení jednorázových částek….“ Výbor z tohoto důvodu doporučuje, aby proběhla pečlivá a promyšlená debata za účasti všech potenciálních zainteresovaných stran, z níž by mělo vzejít nejprve další jasné sdělení týkající se financování založeného na výsledcích, než se přikročí k dalším konkrétním krokům v tomto směru.

4.8.2 Studie proveditelnosti a definice. Výbor by z uvedených důvodů uvítal studii proveditelnosti (viz odstavec 4.3) financování založeného na výsledcích za účelem objektivního posouzení konkrétních možností, rizik, problémů a možných potenciálů zjednodušení. Místo pojmu financování založené na výsledcích by možná byly vhodnější pojmy „financování projektů zaměřené na výzkum“ (6) (sience-based funding) nebo „financování výzkumu zaměřené na program“.

4.8.3 Zohlednění specifických potřeb malých a středních podniků. Propojení grantu se splněním pozdějších nejistých výsledků projektu by se mohlo ukázat jako problematické zejména pro malé a střední podniky. Pokud by přidělení finanční podpory Komise mělo být zatíženo značnou nejistotou, mohlo by být těžké sehnat i nutné doplňující financování.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) K tomu viz KOM(2010) 261 v konečném znění.

(2) Rada Evropské unie ze dne 28. května 2010 - Závěry Rady o zjednodušených a účinnějších programech podporujících evropský výzkum a inovace 10268/10.

(3) Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 1., odstavce 1.10 a 3.14.1.

(4) K tomu viz KOM(2010) 261 v konečném znění.

(5) Výbor poukazuje na Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 1., v němž v odstavci 1.12 již doporučoval: Výbor považuje za nutné, aby v podporujících organizacích, především také v Komisi, spolupůsobili z vědeckého hlediska vynikající kvalifikovaní zkušení úředníci, kteří budou a zůstanou co nejlépe a dlouhodobě znalí svých příslušných oborů a jejich zvláštností a své konkrétní vědecké komunity (pravidelná změna zaměstnání je v tomto případě kontraproduktivní!).

(6) Návrh neformální pracovní skupiny „Implementation FP7“, jíž předsedal poslanec EP pan Herbert Reul.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/134

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 97/68/ES, pokud jde o ustanovení o motorech uvedených na trh v rámci přechodného režimu

KOM(2010) 362 v konečném znění – 2010/0195 (COD)

2011/C 48/23

Samostatný zpravodaj: pan PEZZINI

Dne 7. září 2010 se Rada a dne 7. září 2010 Evropský parlament, v souladu s článkem 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 97/68/ES, pokud jde o ustanovení o motorech uvedených na trh v rámci přechodného režimu

KOM(2010) 362 v konečném znění – 2010/0195 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 16. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor je přesvědčen, že záměr uvádět na evropský trh motory nesilničních pojízdných strojů (NRMM – Non-Road Mobil Machinery) se stále nižšími emisemi oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, uhlovodíků a částic (1), stále šetrnější k životnímu prostředí, nemá žádnou alternativu a odpovídá cílům snížení emisí škodících zdraví a klimatu, jež si EU vytyčila v časovém horizontu roku 2020.

1.2 Výbor je dále přesvědčen, že především v období globální krize v oblasti finančnictví, hospodářství a zaměstnanosti je třeba pro evropský průmysl výroby motorů NRMM zajistit:

—	odpovídající úroveň konkurenceschopnosti,

—	možnosti a čas k výzkumu a technologickému vývoji,

—	odpovídající úroveň pružnosti pro inovační výrobní aplikace a nezbytné úpravy zástavby motorů (2), jež umožní bez rizika ohrožení zaměstnanosti splnit a dodržovat požadavky na mezní hodnoty emisí.

1.3 Výbor tudíž podporuje návrh Komise, jenž zvyšuje na 50 % podíl v přechodné etapě u sektorů již zahrnutých podle směrnice NRMM (3) do přechodného režimu, upravuje maximální počet motorů, které lze uvést na trh v jeho rámci, a zahrnuje do něj železniční motorové vozy a lokomotivy s 20 % podílem.

1.4 Jak již v minulosti Výbor zdůraznil, schvalování typů motorů poháněných referenčními palivy zaručuje splnění mezních hodnot etapy III B. Emise však budou těmto hodnotám odpovídat, pouze pokud budou vhodná paliva skutečně přítomna na trhu (4).

1.4.1 Vzhledem k technologii potřebné k dosažení mezních hodnot fáze III B (5) pro emise částic a NOx (6) se musí snížit obsah síry v palivu pod úrovně existující v četných členských státech a jeví se jako nezbytné definování charakteristik referenčního paliva.

1.5 Výbor považuje za nutné, má-li být cílů dosaženo, nejen stanovit přísné mezní hodnoty, ale také zkušební postupy vhodné pro konkrétní situace, a omezit laboratorní zkoušky vedoucí k teoretickým výsledkům a rozporným metodologiím kontroly emisí. Z toho vyplývá, že je třeba přesně stanovit, jak se chovají výfukové plyny pojízdných nesilničních strojů v průběhu skutečného použití, nejen hodnotit chování a exhalace samotných motorů testovaných na zkušební lavici.

1.6 Výbor vyjadřuje znepokojení týkající se dodržení plánovaných dat vstupu etapy III B a etapy IV a souvisejících postupů schvalování typů v platnost; klade si otázku, zda by nebylo vhodné odložení uskutečnění etapy III B o dva roky a etapy IV o tři roky, aby se zajistilo konkrétní a plné dodržení stanovené úpravy.

1.7 Výbor soudí, že mechanismy přechodných režimů a termíny realizace přechodu mezi různými etapami jsou zvláště zatěžující a náročné pro malé a střední podniky, a to vzhledem k tomu, že náklady na stroje a motory, především na výzkum a vývoj a na hodnocení souladu, jsou vždy závažnější pro malé podniky než pro velké průmyslové komplexy.

1.8 Výbor zastává názor, že existuje nebezpečí, že mechanické opotřebení nesilničních strojů bude rychlejší než opotřebení příslušných motorů (7); proto je důležité brát v úvahu emise produkované po celou dobu životnosti motorů, tedy i po výměně mechanických částí stroje, a zavést obecně akceptované dlouhodobé technické požadavky, které by umožnily zabránit zhoršování úrovně emisí, k němuž dochází v průběhu času.

1.9 Výbor soudí, že žádosti o schválení typu uvedené v Příloze I by měly obsahovat nejen vzorek štítků o uvedení na trh v rámci přechodného režimu a vzorek doplňkového štítku, ale také zevrubný popis zařízení nutných k zajištění splnění stanovených mezních hodnot, na jejichž základě se typ schvaluje.

1.10 Výbor přikládá zásadní význam podpoře společného úsilí na úrovni evropské i mezinárodní, které by vedlo k vypracování jednoznačných a všemi přijímaných technických norem podporujících v odvětví obchodní výměnu na světové úrovni za stále užší harmonizace mezních hodnot emisí platných v Unii s hodnotami používanými nebo plánovanými v třetích zemích.

1.11 EHSV doporučuje vypracovat aktualizované prováděcí předpisy s cílem usnadnit výrobcům motorů, ale rovněž a zejména výrobcům strojů provádění opatření zavedených v různých fázích, a provést participativní prognózování ohledně perspektiv příspěvku NRMM k ochraně životního prostředí a ohledně možností podnítit použití ekoznačky v tomto odvětví.

1.11.1 Je třeba, aby nejen výrobci NRMM a strojů, do nichž jsou vsazeny upravené motory, ale rovněž koneční spotřebitelé z informační kampaně pochopili, že je nutné řádně uplatňovat opatření stanovená v různých fázích vývoje činností směřujících k nižšímu obsahu emisí tím, že se budou rozvíjet nové „zelené“ profesní a uživatelské profily, rovněž prostřednictvím evropského systému certifikace kvalifikací a vhodných podpůrných mechanismů a za pomoci sociálních partnerů a veřejných orgánů.

2. Úvod

2.1 Směrnice 97/68/ES (NRMM – Non-Road Mobil Machinery) se týká vznětových motorů o výkonu 18 až 560 kW. Stanoví mezní hodnoty emisí oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, uhlovodíků a částic. Směrnice stanoví mezní hodnoty v jednotlivých etapách při jejich postupném zpřísňování a lhůty pro splnění stanovených požadavků na nejvyšší přípustné úrovně emisí ve výfukových plynech pro:

—	vznětové motory ve stavebních strojích,

—	zemědělské a lesnické stroje,

—	motorové železniční vozy a lokomotivy,

—	lodě užívané ve vnitrozemské plavbě,

—	motory s konstantními otáčkami,

—	malé zážehové motory používané v různých druzích strojů.

2.2 Ustanovení NRMM, ke kterým měl Výbor několikrát příležitost se vyjádřit (8), byla postupně podrobena různým úpravám směrnicemi 2001/63/ES, 2002/88/ES a 2004/26/ES. Poslední z uvedených směrnic zavedla přechodné režimy usnadňující přechod mezi různými úrovněmi přípustných emisí.

2.3 Nedávná směrnice Komise 2010/26/EU z 31. března 2010 prodloužila období odchylné úpravy u benzinových (SI) motorů používaných v určitých malých ručních zařízeních do 31. července 2013 a vyjasnila některé technické mechanismy schvalování typů, které jsou nezbytné pro splnění požadavků etapy III B. Zjednodušila rovněž administrativní postupy pro žádosti v rámci přechodného režimu.

2.4 Obdobné právní normy existují ve Spojených státech a v menší míře i v Japonsku, zatímco další významné ekonomické oblasti, jako je Čína, Indie, Rusko nebo Brazílie, taková opatření nezavádějí.

2.5 Zavedené přechodné režimy odpovídají požadavku, aby bylo podnikům umožněno vyhovět novým normám, vzhledem k tomu, že technická řešení pro motory, které by vyhověly etapě III B, „nejsou dosud dokončena“ a „pro zajištění toho, aby na trh byly uváděny stroje vyhovující požadavkům etapy III B, je potřeba dalšího výzkumu a technologického vývoje ze strany výrobců původních zařízení“ (9).

2.6 Na druhé straně byl evropský průmysl v oblasti NRMM na podzim roku 2008 podstatně zasažen důsledky globální hospodářské a finanční krize, především v oboru stavebních strojů (10) a zemědělských strojů.

2.6.1 K zachování rozvoje tohoto průmyslu je v rámci ochrany životního prostředí třeba:

—	udržet konkurenceschopnost evropského průmyslu NRMM za současného zmírnění bezprostředních tlaků hospodářské krize,

—	umožnit průmyslu další financování činností výzkumu a vývoje ve všech druzích výrobku v průběhu etapy III B,

—	omezovat emise nahrazováním starých NRMM čistějšími motory.

2.7 Sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje je regulováno unijními ustanoveními s omezenými mechanismy přechodného režimu, které určují mezní hodnoty emisí při jejich postupném zpřísňování a plánované lhůty pro splnění.

2.8 Komise si stanovila cíl pokud možno zmírnit nepružná ustanovení a zohlednit tak dopad hospodářské krize a potřebné znásobení nezbytného nasazení v oblasti výzkumu a vývoje technologií, aplikačních inovací a technické standardizace.

3. Návrh změny směrnice

3.1 Návrh předpokládá provedení následujících změn směrnice 97/68/ES.

3.1.1

Zvýšení procentního podílu motorů používaných v pozemních strojích, které jsou uváděny na trh v rámci přechodného režimu, ve všech kategoriích. Zvýšení ročního odbytu výrobce původních zařízení (OEM – Original Equipment Manufacturers) z 20 % na 50 % a přizpůsobení maximálního počtu motorů, které lze uvést na trh v rámci přechodného režimu jako alternativní možnosti na období mezi etapami mezních hodnot III A a III B.

3.1.2

Zahrnutí motorů používaných pro pohon motorových železničních vozů a lokomotiv do přechodného režimu. Výrobci původních zařízení tak získají možnost uvést na trh omezený počet motorů v rámci přechodného režimu.

3.1.3

Platnost těchto opatření končí dnem 31. prosince 2013.

3.2 Navrhovaná možnost tedy předpokládá posílení stávajícího přechodného režimu a jeho rozšíření na sektory, které byly dosud vyloučeny. Toto řešení nejlépe vyvažuje dopad na životní prostředí a hospodářský přínos v podobě snížení nákladů na vyhovění stanoveným požadavkům.

4. Obecné připomínky

4.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje přístup Komise, zaměřený na zajištění větší pružnosti při aplikaci různých etap zavádění přípustných mezních hodnot emisí oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, uhlovodíků a částic z motorů NRMM.

4.2 EHSV se ztotožňuje s úsilím Komise, aby byla zachována konkurenceschopná úroveň a zaměstnanost v evropském průmyslu NRMM, jenž čelí důsledkům mezinárodní finanční a hospodářské krize, ale zároveň se zohlednila nutnost dosahovat vyšší úrovně ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek evropských obyvatel.

4.3 Výbor stejně jako ve svých předchozích stanoviscích k legislativním návrhům Komise ke snižování emisí potvrzuje svoji podporu všem unijním iniciativám, jejichž cílem je dosáhnout konkrétních cílů při omezování skleníkových plynů, což je zásadní otázkou v boji proti změně klimatu a při ochraně životního prostředí a zdraví.

4.4 Výbor tudíž podporuje návrh Komise, jenž zvyšuje na 50 % podíl v přechodné etapě u sektorů již zahrnutých do přechodného režimu upraveného směrnicí NRMM z roku 1997 a pozdějšími úpravami a dále do něj zahrnuje železniční motorové vozy a lokomotivy s 20 % podílem ročního odbytu výrobců původních zařízení vybavených motory, které náleží do této kategorie.

4.5 EHSV znovu připomíná (11), že emise budou odpovídat těmto hodnotám, pokud budou na trhu skutečně dostupná odpovídající paliva, a upozorňuje, že vzhledem k technologii potřebné k dosažení mezních hodnot emisí částic a NOx pro fáze III B a IV se musí snížit obsah síry v palivu pod úrovně existující v četných členských státech; z toho vyplývá nutnost definování jednotného referenčního paliva, odpovídajícího reálné situaci na trhu paliv (12).

4.6 Výbor také zdůrazňuje, že se jedná o komplexní a citlivý přezkum, který na jedné straně důvodně musí mít za cíl další snížení emisí oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, uhlovodíků a částic, na druhé straně nesmí oslabit konkurenceschopnost dotčených průmyslových odvětví, jež působí na extrémně konkurenčním světovém trhu a procházejí krizí nebývalých rozměrů.

4.7 Vzhledem k tomu přikládá EHSV zásadní význam podpoře společného úsilí na úrovni evropské i mezinárodní, které by vedlo k vypracování jednoznačných a všemi přijímaných technických norem podporujících globální obchodní výměnu s cílem stále užší harmonizace mezních hodnot emisí platných v Unii s hodnotami používanými nebo plánovanými v třetích zemích.

4.8 EHSV sdílí obavy vyjadřované těmi, kdo poukazují na možnost příliš silného dopadu na náklady průmyslu, na výdaje za výzkum a vývoj a hodnocení shody se směrnicí NRMM. Takové náklady, pokud nebudou plánovány a rozloženy v čase, by mohly ohrozit úroveň zaměstnanosti v dotčených odvětvích.

4.9 EHSV konstatuje, že má-li být cílů dosaženo, je nutné nejen stanovit přísné mezní hodnoty, ale také zkušební postupy vhodné pro konkrétní situace, vyhnout se používání výsledků získaných pouze v laboratorních podmínkách a rozporným strategiím kontrol emisí; je třeba formulovat přesně a jednoznačně, jak se chovají výfukové plyny pojízdných nesilničních strojů při skutečném použití, nejen měřit jejich exhalace na zkušební lavici (13).

4.10 Zvláštní pozornost si zasluhují malé a střední podniky v tomto odvětví; Výbor soudí, že mechanismy přechodných režimů, termíny realizace a termíny plánované pro přechod mezi různými etapami pro ně představují zvláště velkou zátěž vzhledem k nákladům přizpůsobení strojů a motorů, které jsou vždy závažnější pro malé podniky než pro velké průmyslové komplexy.

4.10.1 EHSV doporučuje vypracovat aktualizované prováděcí předpisy s cílem usnadnit výrobcům motorů, ale rovněž a zejména výrobcům strojů, do kterých tyto motory mají být vsazeny, provádění opatření zavedených v různých realizačních fázích, doplnit je rovněž o příručky s osvědčenými postupy a provést participativní prognózování ohledně perspektiv příspěvku NRMM k ochraně životního prostředí a ohledně možností podnítit použití ekoznačky v tomto odvětví.

5. Konkrétní připomínky

5.1 Výbor vyjadřuje znepokojení týkající se dodržení plánovaných dat vstupu etapy III B a etapy IV a souvisejících postupů schvalování typů v platnost.

5.1.1 EHSV si klade otázku, zda by nebylo vhodné prodloužení o dva roky u etapy III B a o tři roky u etapy IV od data provedení, aby se zajistilo konkrétní a plné dodržení stanovené úpravy.

5.2 Pokud se jedná o Přílohu I, Výbor soudí, že žádosti o schválení typu by měly obsahovat nejen vzorek štítků o uvedení na trh v rámci přechodného režimu a vzorek doplňkového štítku, ale také zevrubný popis zařízení nutných ke splnění stanovených mezních hodnot, na jejichž základě se typ schvaluje.

5.3 Dále Výbor považuje za vhodné, aby Komise předložila zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Výboru samému, v níž by na základě údajů poskytnutých výrobními podniky, uživateli a členskými státy doložila stav provádění navrhované směrnice a její dopad, jak z hlediska působení na trhu práce, tak z hlediska konkrétního snížení emisí, přispění k ochraně životního prostředí a dosažení cílů Evropské unie „20-20-20“.

V Bruselu dne 16. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) CO, NOx, HC, PM.

(2) Konstruktéři strojů musejí celkově revidovat projekt zařízení, do nichž mají být nové motory instalovány.

(3) Směrnice 97/68/ES.

(4) Úř. věst C 220, 16.9.2003, s. 16.

(5) Od 1. ledna 2011.

(6) Viz poznámka pod čarou č. 1.

(7) Viz poznámka pod čarou č. 4.

(8) Úř. věst. C 407, 28.12.1998, Úř. věst. C 260, 17.9.2001, s. 1, Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 16.

(9) SEK(2010) 829, 7. července 2010, provázející návrh KOM(2010) 362 v konečném znění.

(10) http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/mechanical/non-road-mobile-machinery/publications-studies/index_en.htm.

(11) Viz poznámka pod čarou č. 4.

(12) Viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/17/ES ze dne 3. března 2003 o jakosti benzinu a motorové nafty.

(13) Viz zejména práce v EHK (OSN) – „Exhaust emissions test protocol of non-road mobile machinery (NRMM) – Draft global tecnical regulation concerning the test procedure for compression-ignition (C.I.) engines to be installed in agricultural and forestry tractors and in non-road mobile machinery with regard to the emissions of pollutants by the engine“.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/138

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

KOM(2010) 94 v konečném znění – 2010/0064 (COD)

2011/C 48/24

Zpravodajka: paní SHARMA

Dne 22. července 2010 se Rada a Evropský parlament, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

KOM(2010) 94 v konečném znění – 2010/0064 (COD).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 110 hlasy pro a 7 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1

EHSV přísně odsuzuje veškeré pohlavní zneužívání a vykořisťování dětí a chválí Komisi za posílení evropského závazku v boji proti pohlavnímu zneužívání prostřednictvím nahrazení rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV novou, objektivnější směrnicí. Závažnost trestných činů, míra újmy a stupeň rizika a zranitelnosti dětí na celém světě se nesmí nikdy podcenit. Ochrana dětí na všech úrovních musí být prioritou a obětem a delikventům musí být věnována maximální pozornost za účelem jejich rehabilitace a podpory budoucí sociální ochrany.

1.2

EHSV znovu vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, jakož i Evropskou unii, podle nové Lisabonské smlouvy, aby jako naléhavou záležitost podepsaly a ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a zneužívání a Opční protokol k Úmluvě OSN o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, aby mohla EU efektivně přezkoumat, jak je nakládáno s Evropany, kteří zneužívají děti (1). Evropská unie by v rámci bilaterálních dohod mohla mít vliv při přesvědčování dalších evropských zemí (např. Rusko, Bosna a Hercegovina) k podpisu úmluvy. Začlenění ustanovení Úmluvy Rady Evropy do práva EU bude účinnější než vnitrostátní ratifikační postupy, a urychlí se tak přijímání vnitrostátních opatření a zajistí se lepší kontrola provádění.

1.3

Je důležité disponovat právním rámcem pro stíhání a souzení pachatelů za pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování. Nejdůležitější však musí být prevence, a to v celé Evropě, a je nutné se jí věnovat paralelně s právními předpisy. To je označováno za jeden z cílů směrnice, avšak ta se této otázce nevěnuje dostatečně. EHSV by mohl vypracovat stanovisko, jež by přezkoumalo preventivní opatření a zdůraznilo případové studie osvědčených postupů občanské společnosti a vlád z celého světa v oblasti preventivních mechanismů.

1.4

EHSV doporučuje zřízení platformy pro výměnu osvědčených postupů za účelem potírání těchto trestných činů za využití legislativních a nelegislativních mechanizmů pro přípravu metodických nástrojů a školení. To by mohlo zahrnovat také užší spolupráci s organizacemi občanské společnosti, sociálními partnery a nevládními organizacemi na podpoře vzdělávání a zvyšování povědomí na místní úrovni.

1.5

EHSV žádá evropské instituce (Evropskou komisi, Radu a Evropský parlament), které mají silné a privilegované postavení, aby vyvinuly společně tlak na třetí země, zejména na rozvinuté země světa (např. USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Rusko) a požadovaly odstranění internetových stránek, jejichž obsahem je pohlavní zneužívání dětí. EU musí být důraznější v požadování odpovídajících opatření od ICANN (2).

1.6

EHSV si přeje, aby byly prioritně odstraněny internetové stránky obsahující materiál týkající se pohlavního zneužívání dětí, a tam, kde odstranění není možné, aby byly zablokovány. V této souvislosti by EHSV mohl vypracovat stanovisko spojené s konzultací zainteresovaných stran a občanské společnosti o dopadech odstranění a zablokování stránek.

1.7	EHSV vyzývá členské státy, aby využily možnost, kterou skýtá tato nová směrnice, a zahájily debatu o minimální hranici pohlavní dospělosti v celé Evropě. V souvislosti s mobilitou, migrací a měnícími se sociálními hodnotami v Evropě je třeba vést debaty a konzultace o vlivu „tradicí“ na toto téma.

1.8	EHSV doporučuje, aby Komise poskytla jasné definice určitých pojmů, které by mohly být zdrojem nejasného výkladu při provádění do vnitrostátní legislativy.

1.9	EHSV žádá, aby směrnice obsahovala jednotné časové lhůty pro všechny členské státy. EHSV by tam, kde je to vhodné, dále navrhl, aby „ustanovení o promlčení“ začínalo, když oběť dosáhne věku 18 let.

1.10

EHSV byl ve své práci podpořen mnoha nevládními organizacemi a experty činnými v oblasti ochrany dětí, a jejich doporučení lze nalézt na jejich internetových stránkách (3). EHSV uznává chvályhodnou práci všech nevládních organizací činných na celém světě v oblasti ochrany dětí a chválí evropské instituce, Radu Evropy a OSN za poskytování právních mechanizmů v oblasti ochrany proti pohlavnímu zneužívání dětí.

2. Souvislosti a cíle nové směrnice

2.1

EU uznala práva dětí v článku 3 (Smlouva o EU) Lisabonské smlouvy a v Listině základních práv, zejména v článku 24 a jeho právním základě, jenž stanoví povinnost jednat v zájmu zajištění nezbytné ochrany dětí. Požaduje se v něm, aby byl ve všech opatřeních týkajících se dětí prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte, v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte. To se odráží v cílené politice podpory, ochrany a dodržování práv dětí, jejíž součástí je strategie pro mládež v rámci vnitřních a vnějších politik EU.

2.2

V souladu s návrhy na předcházení obchodování s lidmi, boj proti němu a na ochranu obětí a s programem Bezpečnější internet rozšiřuje nová směrnice procesní a trestní právo v členských státech s ohledem na ochranu dětí. Posílena bude rovněž účinnost preventivních opatření v celé EU, čímž se zabrání tomu, aby delikventi odcházeli páchat trestné činy do členských států s mírnějšími pravidly. Jednotné definice pojmů by umožnily podpořit výměnu užitečných běžných údajů, zlepšit srovnatelnost údajů a zjednodušit mezinárodní spolupráci.

2.3

Nová směrnice se bude zabývat:

—	novými trestnými činy spáchanými prostřednictvím informačních technologií včetně tzv. „groomingu“;

—	pomocí s vyšetřováním trestných činů a vznášením obvinění;

—	stíháním trestných činů spáchaných v zahraničí občany EU i osobami s obvyklým bydlištěm v EU – tyto osoby budou stíhány i v případě, že trestný čin spáchají mimo EU;

—	novými ustanoveními týkajícími se ochrany obětí, jež mají zajistit, že oběti budou mít snadný přístup k opravným prostředkům a nebudou trpět účastí v trestním řízení;

—	předcházením trestným činům prostřednictvím opatření zaměřených na pachatele, kteří se již v minulosti dopustili trestného činu, aby se předešlo opětovnému páchání trestných činů a omezil přístup k dětské pornografii na internetu.

3. Obecné připomínky k důvodové zprávě

3.1

Při vědomí toho, že „prvořadým hlediskem při provádění všech opatření zaměřených na boj proti těmto trestným činům musí být nejlepší zájem dítěte, a to v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Úmluvou OSN o právech dítěte“, podporuje EHSV rozhodnutí dodržovat při aktualizaci, rozšiřování a posilování vnitrostátních legislativ zásadu subsidiarity. Členské státy musí být při určování extrateritoriální příslušnosti pro trestné činy schopny vyloučit požadavek oboustranné trestnosti. Členské státy by měly mít pravomoc trestně stíhat všechny formy pohlavního zneužívání dětí.

3.2

Stávající a nové právní předpisy musí být lépe vymáhány a monitorovány Komisí, za pomoci Europolu a donucovacích orgánů, aby bylo zajištěno, že bude ochrana dětí prioritou. Je třeba stanovit společné zásady a kritéria pro určování stupně závažnosti trestných činů pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování. EHSV doporučuje zřízení platformy pro výměnu osvědčených postupů za účelem potírání těchto trestných činů za využití legislativních a nelegislativních mechanizmů pro přípravu metodických nástrojů a školení. To by mohlo zahrnovat také užší spolupráci s organizacemi občanské společnosti, sociálními partnery a nevládními organizacemi na podpoře vzdělávání a zvyšování povědomí na místní úrovni.

3.3	Na úrovni EU je zapotřebí transparentně monitorovat veřejně exponované případy z politické či církevní sféry či z několika různých sfér, aby se tak předešlo jejich opakování (4).

3.4

Za účelem posílení prevenčních mechanizmů a snížení zranitelnosti obětí by měla být směrnice v souladu i s dalšími politikami EU včetně politiky sociálního zabezpečení, vzdělávací a rodinné politiky, politiky zaměstnanosti a s digitální agendou. Vysoce ohrožené skupiny dětí zahrnují přistěhovalce, žadatele o azyl, děti bez doprovodu, sociálně znevýhodněné, vyloučené ze společnosti nebo postižené děti, děti v náhradní péči a ty, které žijí v rodinách, v nichž v minulosti došlo k násilnictví či zneužívání.

3.5

Informovanost donucovacích orgánů v USA a v Evropě poukazuje na to, že existuje silná souvislost mezi stahováním materiálu obsahujícího pohlavní zneužívání nemluvňat a sexuálním zneužíváním dětí ve skutečnosti. Odstupňování trestů pouze na základě povahy kontaktu pravděpodobně zvyšuje počet dětí (zejména kojenců) vystavených riziku sexuálního zneužití.

3.6

92 % internetového obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí je poskytováno ze Severní Ameriky, Evropy a Ruska (5). EHSV má za to, že Evropská komise, Rada a Evropský parlament mají silné a privilegované postavení, díky němuž mohou vyvíjet tlak na země mimo EU, zejména na rozvinuté země, a požadovat odstranění internetových stránek, jejichž obsahem je zneužívání dětí.

3.7

Je třeba více propagovat „kulturu počítačové bezpečnosti“ a evropskou digitální agendu (6) mezi občany. Vzhledem k tomu, že se zintenzivňuje vzájemné sdílení fotografií zneužívajících děti (7) a tzv. „grooming“ na sociálních sítích, je třeba přijmout okamžitá opatření za účelem zjištění a stíhání osob, které zneužívají, těch, kdo stránky či fotografie navštěvují, a poskytovatelů těchto služeb a stránek, a zjistit a zastavit tok finančních transakcí za účelem přístupu k fotografiím zneužívajících děti. Existuje technologie, díky níž je možné identifikovat všechny složky řetězce zneužívání a EU musí být důraznější v požadování odpovídajících opatření od ICANN (8).

3.8

Směrnice se jednoznačně soustředí na „nejlepší zájem dítěte“ a „ochranu dětí“. Celkově však ve směrnici chybí podrobnosti o „preventivních“ opatřeních, která mají být zavedena. Prevence musí být nejdůležitější, a to v celé Evropě, a je třeba se jí věnovat paralelně s právními předpisy. Komise má v oblasti prevence málo pravomocí, ale v rámci směrnice by měla podporovat a vytvářet mechanismy, jež by umožnily jiným preventivní opatření provádět.

3.9

V souvislosti s prevencí by mohlo být požádáno o další financování za účelem rozšíření programů Komise (např. DAPHNE a rámcový program) a rozvíjení nových programů, které mají být prováděny partnery občanské společnosti. EHSV se domnívá, že zvyšování povědomí veřejnosti o existenci specifických zákonů sloužících trestání specifického chování poškozující děti by mohlo fungovat jako efektivní mechanizmus prevence.

3.10

Pro prevenci pohlavního zneužívání dětí je zásadní intervence a musí být využívána spolu s právními sankcemi. Z tohoto důvodu by EHSV chtěl navrhnout, aby v kapitole Odůvodnění a cíle návrhu, kde se uvádí, že „mezi specifické cíle patří účinnější stíhání trestných činů, ochrana práv obětí a předcházení pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí“, by text měl být doplněn o „a to i prostřednictvím rychlé identifikace dětských obětí příslušně zaškoleným personálem a zásahu zaměřeného na dětské oběti a pachatele“.

3.11

Komise musí zvážit určení preventivních opatření a postihů, pokud jde o zneužívání mezi vrstevníky a obchodování s obrazovým materiálem. Vzhledem k tomu, že se zintenzivňuje sdílení souborů a tzv. grooming na sociálních sítích, je třeba přijmout okamžitá opatření za účelem zjištění a stíhání osob, které zneužívají, těch, kdo stránky navštěvují, a jejich poskytovatelů.

3.12

V návrhu (odůvodnění a cíle) se zdůrazňuje, že „nezanedbatelná část dětí v Evropě může být během svého dětství obětí sexuálního násilí“. Zvážit je nutné také ohrožení dětí ze zemí mimo Evropu: neboť dítě je dítětem, ať už žije kdekoliv na světě, a proto musí být chráněno i před cestujícími sexuálními delikventy z Evropy, kteří zneužívají děti z jiných evropských zemí nebo děti ze zemí mimo Evropu.

3.13	Pojem dětská pornografie (název, definice a v rámci textu) by měl být nahrazen pojmem „fotografie či materiál pohlavně zneužívající děti“. Pornografie je spojována s erotikou.

3.14

„Turistika“ – ve směrnici (bod odůvodnění 9) se používá termín „sexuální turistika“. Experti a nevládní organizace činní v této oblasti nyní používají termín „cestující sexuální delikventi“ (9). „Turistika“ je spojována s dovolenou, radostí a zábavou, na což jsme upozornili již v minulém stanovisku EHSV k tématu ochrana dětí před cestujícími sexuálními delikventy (10).

3.15

„Tradice“ (bod odůvodnění 7) – „Tato směrnice neupravuje politiku členských států, pokud jde o sexuální praktiky prováděné se souhlasem zúčastněných stran […] při vývoji člověka s přihlédnutím k různým kulturním a právním tradicím […].“ EHSV doporučuje, aby v souvislosti s mobilitou, migrací a měnícími se sociálními hodnotami v Evropě byly vedeny debaty a konzultace o vlivu „tradicí“ na toto téma. Konzultace a právní dopady by se měly týkat kulturních praktik, například ženské obřízky, jež by mohla být považována za pohlavní zneužívání dětí.

3.16

„Veřejně přístupné“ (bod odůvodnění 13) – Dětsk[ou] pornografi[i] […] nelze považovat za vyjadřování názoru. V rámci boje proti dětské pornografii je nezbytné snížit oběh materiálů zobrazujících zneužívání dětí tím, že bude pachatelům ztíženo nahrávání takového obsahu na „veřejně přístupné internetové stránky“. Směrnice musí zabránit materiálů týkajících se zneužívání dětí na jakémkoliv médiu (11) a v jakékoliv formě. Pojem „zobrazuje“ nepokrývá veškerý dostupný materiál a směrnice by také měla pokrývat i materiály zobrazující zneužívání dětí „nevizuálního“ charakteru. Směrnice by měla dále zohlednit koncepci „umělecké svobody“, jakož i „vyjádření názoru“, a zajistit, aby ani jeden z těchto pojmů nemohl být zneužit v rámci materiálů zobrazujících zneužívání dětí. Z tohoto důvodu by měl být čl. 2 písm. b) obsahující definici „dětské pornografie“ upraven následujícím způsobem (i): jakýkoli materiál, který představuje dítě […], (ii): jakákoli prezentace pohlavních […], a (iii): jakýkoli materiál, který představuje osobu se vzhledem dítěte […].

3.17

V souvislosti s „podporou pro poskytovatele internetových služeb, aby dobrovolně vypracovali kodex chování a pokyny pro zablokování přístupu na takové internetové stránky“ (bod odůvodnění 13), EHSV chce zdůraznit, že prioritou musí být odstranění obsahu u zdroje a pouze tam, kde to není možné (mimo EU), zablokovat přístup na tyto stránky. V EU by toto mělo být zákonným požadavkem, pokud průmysl, poskytovatelé internetových služeb a hospodářské a finanční subjekty, jako například společnosti vydávající kreditní karty, myslí svůj závazek k boji proti zneužívání vážně.

4. Konkrétní připomínky k článkům směrnice

4.1	Článek 1 (předmět) by měl zahrnovat sankce v oblasti pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí a prezentace materiálů týkajících se pohlavního zneužívání dětí.

4.2	Článek 2, písm. b), (iv): „realistické obrázky dítěte, které se účastní“ by měl obsahovat také „nebo je zobrazeno jako účastnící se“.

4.3	Článek 2, písm. b): slovo prvotně by mělo být vyškrtnuto v celém rozsahu, jelikož snižuje zaměření na spojení „k sexuálním účelům“.

4.4	Článek 2, písm. e): Vyškrtnout výjimky „s výjimkou států nebo jiných veřejných orgánů vykonávajících státní moc a veřejných mezinárodních organizací“. Pokud se jedná o právnické osoby, v souvislosti s pohlavním zneužívání dětí nesmí existovat beztrestnost.

4.5

Článek 3 odst. 3, a článek 8 týkající se „pohlavní dospělosti“: S ohledem na větu „Účast na sexuálních praktikách s dítětem, které podle právních předpisů daného státu nedosáhlo věku pohlavní dospělosti […]“ – je třeba konstatovat, že úmluva OSN o právech dítěte a evropská definice dítěte definuje dítě jako „osobu mladší 18 let“, a že tato terminologie je proto protichůdná. Toto částečně řeší článek 8 („Sexuální praktiky mezi vrstevníky prováděné se souhlasem zúčastněných stran“). Články 3, 4, 5 a 8 navíc neupravují sexuální praktiky dětí, prováděné se souhlasem zúčastněných stran ve věku pohlavní dospělosti či vyšším. EHSV se domnívá, že je zapotřebí další debata a hlubší ujasnění věci. EHSV vyzývá členské státy, aby využily možnost, kterou skýtá tato nová směrnice, a zahájily debatu o minimálním věku pohlavní dospělosti v celé Evropě. Většího ujasnění je také třeba u pojmu „podobný věk“.

Čl. 3 odst. 4 i): Vzhledem k počtu případů, k nimž dochází v rodinách, by měla být do rámce postavení důvěry zahrnuta „rodičovská zodpovědnost“. Bylo by to v souladu s článkem 5 úmluvy OSN a právech dítěte. Dále pak slovo „uznávaného“ ve spojitosti s „postavení[m] důvěry, autority nebo vlivu nad dítětem“ by mělo být vyškrtnuto – to je skutečně znepokojující záležitost, vzhledem k tomu, co se děje v Evropě, a to nejen pokud jde o gangy pedofilů, ale rovněž v rodinách, církvi a vzdělávacích a alternativních institucích. Zásadní je, že nesmí existovat žádná imunita proti stíhání nebo výslechu ani omezení přístupu odpovědných orgánů, ať už politických, či církevních, ke spisům.

4.6	Čl. 3 odst. 5: Na seznam praktik souvisejících s trestnými činy pohlavního zneužívání by měl být zařazen také „exhibicionismus“, který by měl být vhodně definován Evropskou komisí (12).

4.7	Čl. 4 odst. 2, 3, 4 a 5 se týkají „pornografických představení“ a zabývají se přímou účastí skutečného dítěte. Mohlo by to být zaměněno s článkem 5, v němž se jedná o „trestné činy dětské pornografie“. Poznámka na vysvětlenou by byla vhodná za účelem předejití tomuto nedorozumění.

4.8	Články 4 až 8: Směrnice musí obsahovat jasnou definici slov „vědomý“ a „úmyslný“.

4.9	Článek 4 odst. 1: Pojem „úmyslný“ by měl být vyškrtnut, neboť jeho zachování umožňuje pachatelům odvolávat se na neznalost věku obětí za účelem uniknutí trestu (13).

4.10	Čl. 4 odst. 8: „Účast na sexuálních praktikách s dítětem […]“ byl měl uvádět také či souhlas k účasti a měl by umožňovat trestní stíhání zda k sexuální praktice došlo či nikoliv.

4.11	Článek 6 (Navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu) by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval různé formy groomingu, včetně groomingu pod ochranou dospělé osoby a offline groomingu.

4.12	Články 7 a 9: Tyto články by měly v souladu se zbytkem směrnice definovat trestní sazby za tento trestný čin.

4.13

Čl. 7 odst. 3 písm. b): Část cestujících delikventů jsou situační pachatelé, kteří využijí příležitosti k pohlavnímu zneužití, když se jim naskytne. EHSV z tohoto důvodu doporučuje, aby „organizace cest a/nebo jiných organizací za účelem spáchání trestných činů uvedených v článcích 3 až 7“ byla trestná.

4.14	Článek 8: Znění „pokud při tomto jednání nedošlo ke zneužití“ by mělo být nahrazeno „pokud při tomto jednání nedošlo k nátlaku“.

4.15	Článek 9 (přitěžující okolnosti) by mohl také zahrnovat písm. i): „trestný čin byl spáchán za použití hrubého násilí či hrozby nebo způsobil či mohl způsobit dítěti vážnou újmu“.

4.16	EHSV navrhuje, aby s ohledem na poškození, které takový trestný čin způsobuje dětským obětem a které je ovlivňuje až do doby dospělosti, neměly tyto trestné činy promlčecí lhůty nebo nezanikaly po určitém minimálním období.

4.17

Články 10 a 12 neberou v úvahu, že se delikventi přemísťují, ani nečiní dost pro to, aby bylo těmto delikventům cestování znemožněno. V předchozím stanovisku (14) spolupracoval EHSV s ECPAT (15) a doporučil následující:

—	prověřování a zákaz;

—	kanály pro dvoustrannou spolupráci;

—	dohody o vyhošťování odsouzených delikventů;

—	využívání příkazů pro cesty do zahraničí (Foreign Travel Orders – FTO).

4.18	Článek 11 (Odpovědnost právnických osob): Právnické osoby by měly nést odpovědnost, v případě, že delikventovi jeho jednání umožní, a to ať už z toho mají prospěch, či nikoliv. Proto by slovní spojení „v jejich prospěch“ (které spáchá jakákoliv osoba) mělo být vyškrtnuto.

4.19	Čl. 12 odst. b (Sankce ukládané právnickým osobám): Tento článek by měl být pozměněn tak, aby delikventům nezakazovaly pouze provozování obchodní činnosti, ale „veškeré činnosti“, při nichž přicházejí do kontaktu s dětmi.

4.20	Článek 13 (Nezahájení trestního stíhání) by měl „zajistit“ a ne pouze „umožnit“, aby děti, které byly zapojeny do protiprávních činností v přímém důsledku toho, že byly oběťmi těchto trestných činů, nebyly trestně stíhány ani trestány.

4.21

Článek 14 se týká „vyšetřování a trestního stíhání“. Aby bylo vyšetřování a trestní stíhání praktické a účinné, je třeba zavést opatření, která zajistí skutečný a efektivní přístup k finančním prostředkům na odbornou přípravu a poradenství a pro výzkum v oblasti nových a budoucích technologií. Výzkumný proces musí být naprosto transparentní. Článek by měl rovněž stanovit nepromlčitelnost některých druhů trestných činů.

4.22	Čl. 14 odst. 2: S ohledem na „dostatečně dlouhou dobu“ by členské státy měly mít možnost flexibility při uplatňování promlčení, aby mohly zohlednit také závažnost dopadu na život, zdraví a/nebo dobrý stav oběti.

4.23

EHSV doporučuje, aby směrnice specifikovala, že promlčecí lhůta existující ve vnitrostátní legislativě začíná při dosažení plnoletosti oběti. Výbor dále navrhuje, aby Komise pracovala na podpoře harmonizace vnitrostátní promlčecí lhůty s cílem zamezit nejasnostem či omylům v případě, že orgány činné v trestním řízení provádějí přeshraniční vyšetřování.

4.24	V čl. 14 odst. 3: […] „účinné vyšetřovací nástroje“ […], je zásadní zajistit, aby společně s těmito nástroji byli k dispozici odborně vyškolení pracovníci, kteří budou tyto nástroje využívat.

4.25

Článek 15 prosazuje „sdělení podezření“, ale nestanoví podrobnosti pro otázky mechanismu a finančních prostředků, jež by měly být přiděleny s cílem účinně podpořit rychlý zásah odborníků pracujících s dětmi. S ohledem na nedostatečné hlášení trestných činů pohlavního zneužívání dětí je třeba ve všech členských státech vytvořit účinný a přístupný mechanizmus informování.

4.26

Za účelem včasného sdělování podezření nebo aktuálních okolností pohlavního zneužívání a vykořisťování je důležité zajistit, aby odborníci podávající informace v dobré víře byli chráněni před trestněprávními a občanskoprávními žalobami, stížnostmi před etickými výbory či před stíháním za porušení pravidel důvěrnosti.

4.27

Čl. 16. odst. 1 písm. d) (Soudní příslušnost a koordinace trestního stíhání) neuvádí aspekty týkající se vydání podezřelých. Tento aspekt je uveden v článku 5 Opčního protokolu k úmluvě OSN o právech dítěte a měl by být zmíněn také ve směrnici Komise. Věta uvedeného písmene „[…] právnické osoby usazené na území […]“ by měla být rozšířena o „[…] usazené či provozující činnost na […]“.

4.28	Čl. 16. odst. 2: Pro větu „[…] jeho soudů vztahovala i […] podle článků 3 a 7[…]“ EHSV navrhuje, aby byly doplněny články 3, 4, 5, 6 a 7.

4.29

Čl. 16 odst. 3: Pokud berou členské státy otázku ochrany dětí z celého světa vážně, nesmí existovat žádné výjimky. Proto by měla být zrušena možnost členského státu „rozhodnout, že nebude uplatňovat […] nebo že je bude uplatňovat pouze ve zvláštních případech nebo za zvláštních okolností, pokud byl trestný čin spáchán mimo jeho území“.

4.30

Čl. 17. odst. 1: S ohledem na větu „se poskytuje pomoc“ doporučuje EHSV, aby každý členský stát zajistil, že dětem, které se staly oběťmi podle článku 3 až 7, bude zajištěna dostatečná a specializovaná pomoc, včetně ubytování na bezpečném místě, lékařské a psychologické péče a vzdělání. Členské státy by měly zajistit, že tyto služby budou poskytovat školení odborníci a budou respektovat kulturní identitu a původ dítěte, jakož i jeho pohlaví a věk (16). Tato opatření omezí zranitelnost a posílí prevenci.

4.31	Článek 19 týkající se vyšetřování trestných činů je uveden v článku 8 Opčního protokolu k úmluvě OSN o právech dítěte, což by mělo být zohledněno ve směrnici Komise.

4.32	EHSV by také rád doporučil, aby se poukázalo na hlavní směry usnesení ECOSOC 2005/20 Organizace spojených národů týkající se ochrany dětských obětí a svědků trestných činů (17).

4.33

Mnoho dětí, které byly zneužívány rodiči, kteří je prodali, drogovými dealery či dospělými osobami zapojenými do prostituce, ztratilo důvěru v dospělé, což znamená, že základ důvěry mezi dítětem a dospělým musí být obnoven předtím, než bude zahájeno vyšetřování. Členské státy musí proto identifikovat dětské oběti a rehabilitovat život dítěte, např. prostřednictvím ubytování, péče, ochrany a speciálních psychologických služeb, za účelem vymáhání práva a stíhání trestných činů.

4.34	Čl. 19 písm. e): po stávajícím znění „počet výslechů byl co nejmenší a výslechy proběhly pouze v případě, že je to naprosto nezbytné pro účely trestního řízení“, by mělo být doplněno nebo pro zajištění bezpečnosti a dobrého stavu dítěte.

4.35

Článek 21(Zablokování přístupu k internetovým stránkám) by měl být přepracován (18). Odstraňování internetových stránek by mělo být upřednostňováno před jejich blokováním, jež by mělo být doplňkovým opatřením vhodným pro případy, kdy stránky nelze odstranit. Blokování může fungovat vedle odstraňování jako krátkodobé opatření vhodné k rušení přístupu a ochraně nevinných uživatelů před obsahem týkajícím se pohlavního zneužívání dětí (19). Tento článek by měl od členských států požadovat okamžité zrušení stránky.

4.36

Pokud není možné odstranění ihned, mělo by být vyvinuto úsilí zaměřené na sledování pohybu a aktivit na internetových stránkách spojovaných se šířením obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí s cílem opatřit údaje pro oprávněné orgány a orgány činné ve vymáhání mezinárodního práva, a zajistit tak pozdější odstranění takového obsahu a vyšetřování jeho šiřitelů. EHSV doporučuje:

—	mezinárodní úsilí rejstříků jmen domén a příslušných orgánů o rušení registrace domén spojených s pohlavním zneužíváním dětí;

—	zvýšené úsilí o vyšetření sdílení souborů, včetně vzájemného sdílení.

4.37	Čl. 21 odst. 2: Je třeba vyvinout úsilí také za účelem nařízení či jiného zajištění toho, aby finanční instituce vyvinuly činnost za účelem vysledování a zastavení finančních transakcí provedených jejich prostřednictvím, které souvisí s přístupem k materiálu obsahujícímu pohlavní zneužívání dětí.

5. Další body pro případné zahrnutí do směrnice

5.1	Směrnice se vůbec nezmiňuje o ochraně dat: ochrana dětí by vždy měla mít přednost před ochranou údajů a svobodou projevu za jistých přesně definovaných okolností, jak je stanoveno v Evropské úmluvě o lidských právech.

5.2	Na úrovni EU musí existovat užší spolupráce při vymáhání práva a musí být zavedeny národní i mezinárodní systémy pro zvládání delikventů a „systém varování“ pro pohřešované děti.

5.3	Návrh se nezabývá případy, kdy jsou osobami zneužívajícími dítě rovněž děti. Takové případy musí být řešeny jako zvláštní případy a mohly by spadat pod článek 9. Jsou předmětem pouze velmi krátkého komentáře o intervenčních programech v rámci článku 20 (20).

5.4

Za plného zohlednění zásady subsidiarity vyzývá EHSV členské státy, aby zvážily přijetí specifických opatření za účelem zajištění toho, že budou existovat potřebné kontrolní mechanizmy a psychologická podpora pro osoby zajišťující ochranu obětí s cílem omezení zhoršení psychického stavu. Z hlediska personálu by toto mělo být povinným požadavkem a ne volitelnou možností.

5.5

EHSV oceňuje Komisi za to, že uznala, že je více zapotřebí „výměna informací a zkušeností v oblasti trestního stíhání, ochrana a prevence, zvyšování informovanosti, spolupráce se soukromým sektorem a podpora samoregulace […]“. V této souvislosti by EHSV rád zdůraznil potřebu zohlednit otázku pracovišť. To by umožnilo zaměstnavatelům a zaměstnancům, aby si byli vědomi své odpovědnosti za oznamování nelegální činnosti, jež může vyjít poprvé na světlo v místě zaměstnání nebo díky zákazníkům/dodavatelům (21).

5.6	EHSV konstatuje, že provádění nové směrnice nepřinese žádné dodatečné náklady. Aby bylo možné zajistit co nejrychlejší vymýcení zneužívání, je však zapotřebí více prostředků na vyšetřování, publicitu, a rovněž na školicí a poradenské služby a služby právní podpory.

5.7

EHSV by podpořil zřízení orgánu pro vymáhání mezinárodního práva, jenž by se věnoval vyšetřování případů pohlavního zneužívání dětí po celém světě s cílem identifikovat a stíhat poskytovatele obsahu a zachraňovat děti před utrpením. Existuje řada taktických postupů (22), které by mohly účinně minimalizovat dostupnost obsahu, a které by mohly – pokud by byly přijaty v celosvětovém měřítku – zajistit, aby mezinárodní reakce na tyto trestné činy měla vyšší účinnost, rychlost a odrazující efekt.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz zmínku ve stanovisku EHSV, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 43. Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a zneužíváním, 25.10.2007: http://conventions.coe.int/Treaty/EN/treaties/Html/201.htm. Následující státy dosud nepodepsaly Úmluvu: Česká republika, Maďarsko, Lotyšsko a Malta

(http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=201&CM=&DF=&CL=ENG).

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Přijetí: květen 2000. Vstup v platnost: leden 2002. Viz http://www2.ohchr.org/english/law/crc-sale.htm.

Následující členské státy dosud neratifikovaly Opční protokol o právech dítěte: Česká republika, Finsko, Irsko, Lucembursko a Malta (http://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV-11-c&chapter=4&lang=en).

(2) Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (Internetové sdružení pro přidělování jmen a čísel).

(3) IWF (www.iwf.org.uk), ECPAT International (http://www.ecpat.com), Save the Children (www.savethechildren.org), Missing Children Europe (www.missingchildreneurope.eu), Amnesty International (www.amnesty.org).

(4) Několik nedávno ohlášených případů zneužívání, z nichž některé byly odhaleny díky zásahu státu, poukazuje na širokou škálu systematického zneužívání v církevních institucích, ganzích pedofilů a školách a sirotčincích, z nichž byla řada po desetiletí utajována s cílem ochránit reputaci či pověst zapletených osob a institucí.

(5) http://www.iwf.org.uk/documents/20100511_iwf_2009_annual_and_charity_report.pdf.

(6) http://ec.europa.eu/information_society/digital-agenda/index_en.htm.

(7) Projekt ISIS potvrdil, že na sítích určených ke sdílení souborů se za minutu vymění tisíce souborů obsahujících materiál zobrazující sexuální zneužívání. „Supporting Law Enforcement in Digital Communities through Natural Language Analysis“ (Podpora prosazování práva v digitálních společenstvích prostřednictvím analýzy přirozeného jazyka), mezinárodní workshop v oblasti počítačové forenzní vědy, edice Lecture notes in Computer Science 5158 (poznámky z přednášek v oblasti počítačové vědy) nakladatelství Springer, 2008, s. 122-134.

(8) Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (Internetové sdružení pro přidělování jmen a čísel).

(9) CEOP.

(10) Viz poznámka pod čarou 1.

(11) Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 61.

(12) Na toto téma bylo nedávno upozorněno v rámci jednoho případu v Portugalsku.

(13) ECPAT doporučuje specifické ustanovení o převedení důkazního břemene u osoby obsažené na materiálech týkajících se zneužívání dětí tak, aby bylo převedeno na osoby vyrábějící, distribuující či vlastnící tyto materiály. Tento krok byl již učiněn v Nizozemsku.

(14) Viz poznámka pod čarou 1.

(15) ECPAT – End Child Prostitution, Child Pornography and the Trafficking of Children for Sexual Purposes (skoncovat s dětskou prostitucí, dětskou pornografií a obchodováním s dětmi za sexuálními účely). ECPAT má zvláštní poradní status při Hospodářské a sociální radě OSN (ECOSOC).

(16) Prohlášení z Ria de Janeira a výzva k prevenci a zastavení sexuálního vykořisťování dětí a mladistvých.

(17) Viz http://www.un.org/docs/ecosoc/documents/2005/resolutions/Resolution%202005-20.pdf.

(18) Viz zpráva nadace Internet Watch Foundation (IWF) o blokování a rušení stránek.

(19) http://www.iwf.org.uk/public/page.148.htm.

(20) Odhaduje se, že asi jedna třetina sexuálních delikventů je mladší 18 let (May-Chahal and Herzog, 2003).

(21) EHSV navrhl evropský projekt „Evropa proti sexuálnímu vykořisťování dětí – ŘEKNĚTE NE!“ Viz stanovisko uvedené v poznámce pod čarou 1.

(22) Viz zpráva nadace Internet Watch Foundation.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/145

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě

KOM(2009) 591 v konečném znění

2011/C 48/25

Zpravodaj: pan NARRO

Spoluzpravodaj: pan KAPUVÁRI

Dne 28. října 2009, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě

KOM(2009) 591 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro a 5 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Zprávy a sdělení vypracované během posledních několika let Evropskou komisí představují analýzu, která odhaluje slabé a nefunkční stránky fungování hodnotového řetězce. Problémy, jako je kolísání cen, spekulace, prodej pod výrobní cenou, nedostatečná transparentnost, rozšíření nekalých praktik a praktik narušujících hospodářskou soutěž nebo nerovnováha vyjednávací síly zainteresovaných stran, mají vliv na budoucnost celého potravinářského průmyslu a ohrožují přežití takzvaného „evropského zemědělského modelu“.

1.2 Komise ve svém sdělení Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě správně identifikuje prioritní oblasti činnosti. EHSV však lituje, jak pomalu jsou návrhy přijímány, a vyzývá Komisi, aby rozhodování v rámci této oblasti, jež vyžaduje okamžitou, konkrétní a hmatatelnou činnost, urychlila. Obnovená skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu by měla co nejrychleji znovu zahájit svou činnost a přeměnit se na pilíř nově se rodících zemědělsko-potravinářských politik.

1.3 Úspěch bude do velké míry záviset na tom, jak se zapojí Evropská komise, členské státy a všechny subjekty řetězce. V této oblasti, v níž existují výrazné rozdíly mezi vnitrostátními trhy a různými produkty, je nezbytné vzájemně spolupracovat koordinovaným způsobem. Evropská unie musí rozhodně vést úsilí v této oblasti a prosazovat jak přizpůsobení nástrojů, jež jsou k dispozici, tak nová opatření, jež usnadní vyváženější rozvoj potravinového řetězce a zvýšení konkurenceschopnosti.

1.4 Z přezkumu iniciativ dosud vyvíjených v oblasti potravinového řetězce vyplývá omezená účinnost samoregulace a dobrovolných dohod. EHSV podporuje rozvoj dobrovolných mechanismů, konstatuje však, že bez účinných kontrolních orgánů a sankcí nebude možné učinit přítrž jejich systematickému nedodržování ze strany nejvlivnějších článků řetězce.

1.5 Změny v jednání hospodářských subjektů musí doplnit regulace trhů, která položí základy nové orientace zemědělsko-potravinářského odvětví. S cílem podpořit transparentnost systému je třeba posílit smluvní praxi a na úrovni odvětví prozkoumat možnost stanovení závazných ustanovení nebo povinného uzavírání písemných smluv. Mnohé z cílů stanovených Komisí ve sdělení bude možné dosáhnout pouze pomocí přiměřeného a vhodného legislativního opatření.

1.6 Pokud jde o otázku kodexů správné praxe, měla by se EU inspirovat iniciativami na vnitrostátní úrovni a připravit účinný mechanismus kontroly a sankcí formou zřízení evropského veřejného ochránce práv. Vedle prvků, z nichž by se měl skládat kodex správné praxe, je zásadní zajistit jeho účinnost a míru jeho plnění.

1.7 Vnitrostátní i unijní právo hospodářské soutěže musí být podstatně přizpůsobeno tak, aby umožnilo pevnou organizaci odvětví, zajistilo pružné fungování zásobovacích řetězců a poskytlo právní jistotu provozovatelům, a to v zájmu spotřebitelů. Závěry skupiny na vysoké úrovni pro odvětví mléka (1) a závěry španělského předsednictví související se sdělením o potravinovém řetězci (2) odpovídají návrhům EHSV na zvýšení pružnosti při uplatňování práva hospodářské soutěže se zřetelem na specifika zemědělství.

1.8 EHSV zjistil, že existuje silná koncentrace poptávky, zejména ve velkých maloobchodních řetězcích, jež je v rozporu s roztříštěným charakterem nabídky a ovlivňuje řádné fungování hodnotového řetězce. Rozvoj a posílení úlohy mezioborových organizací může přispět ke zmírnění nedostatečné organizace výrobního sektoru. Vzhledem k této výzvě je třeba započít hluboké úvahy, a to nikoliv o rozsahu organizací producentů, nýbrž o tom, jak tyto organizace přeměnit v účinné nástroje pro komercializaci v rukou zemědělců. Organizace producentů nemohou být jediným platným nástrojem zlepšení organizace hospodářského života na straně zemědělské nabídky.

1.9 EHSV naléhá na Komisi, aby nezaměřovala svoje úvahy pouze na to, jak koncentrovat nabídku, a činila rozhodné kroky na straně poptávky – kontrolovala zneužívání dominantního postavení a určité nekalé, hospodářskou soutěž narušující praktiky, které často stojí mimo účinnou kontrolu ze strany státních a unijních orgánů.

1.10 Evropští spotřebitelé potřebují adekvátní, předvídatelné a stabilní ceny a cenové struktury. Opatření navrhovaná ve sdělení by mohla fungovat efektivněji, pokud budou široce propagována a zamezí se zkreslení výběru spotřebitele. Střediska pro sledování cen by byla užitečnými nástroji pouze tehdy, pokud by namísto pouhého konstatování o cenách mohla rychle reagovat na možná narušení jejich vývoje.

2. Shrnutí sdělení Komise

2.1 Evropská komise uznává významnou roli potravinového řetězce – zemědělců, potravinářského průmyslu a distribučního odvětví – pro evropskou ekonomiku (3). Sledovat fungování potravinového řetězce se stalo jednou z politických priorit agendy Unie. Zveřejnění sdělení Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě je důsledkem legitimních obav evropského zákonodárce, cílem sdělení je navrhnout konkrétní opatření na vnitrostátní a unijní úrovni, která by přispěla ke zlepšení situace potravinového řetězce.

2.2 Ve sdělení je uveden soubor konkrétních návrhů ke všem třem výzvám pro potravinový řetězec, o nichž se ve sdělení mluví. Za účelem podpory udržitelných vztahů chce Komise bojovat proti nekalým praktikám a dohlížet na otázky související s oblastí hospodářské soutěže. Prostřednictvím boje proti spekulacím a zavedením evropského nástroje pro dohled na ceny potravin má být řešena trvale prioritní otázka zvýšení transparentnosti v potravinovém řetězci. Komise chce za účelem podpory konkurenceschopnosti také přezkoumat označování a environmentální normy, omezit praxi územního zásobování a posílit vyjednávací pozici zemědělců prostřednictvím takových nástrojů, jako jsou organizace zemědělských producentů.

2.3 Komise by v listopadu 2010 měla vydat navazující zprávu o míře uplatňování hlavních navržených opatření, která bude doplněna novým sdělením o sledování maloobchodních trhů. Komise se také rozhodla prodloužit mandát skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu, rozšířit její složení a učinit z ní skutečné debatní fórum o zásobovacím potravinovém řetězci.

3. Obecné připomínky

3.1 EU v posledních letech tímto sdělením a jinými iniciativami jasně ukázala, že situace v potravinářském odvětví se stala jednou z priorit její politické agendy. Volatilita cen a nerovnováha sil v rámci řetězce měly negativní vliv na spotřebitele a výrobní odvětví. Navzdory početným analýzám a návrhům z minulých let je situace i nadále ovlivňována četnými narušeními, která vážně zpochybňují kýženou udržitelnost evropského zemědělského modelu.

3.2 Kromě zajištění přiměřené dodávky potravin je i kvalita otázkou strategického významu; proto je nutné přiměřeným způsobem chránit produkty, jež nesou označení kvality. Problémy v účinnosti potravinového řetězce mohou vést k omezenému výběru produktů na jednotném trhu, což by znamenalo ohrožení evropského zemědělského modelu. Ačkoli Komise poukázala v řadě dokumentů na protiklady ve fungování potravinového řetězce v Evropské unii, ve sdělení se to nikde neuvádí.

3.3 Nerovnováha v evropském potravinovém řetězci také vážně ohrožuje zájmy evropských občanů. Rozdíly v cenách surovin a v cenách spotřebního zboží vedly k nerealistickým cenovým strukturám, které ohrožují dlouhodobé perspektivy všech článků hodnotového řetězce a celkového hospodářského a sociálního pořádku EU. Odvětví maloobchodu je velmi koncentrované a dobře organizované a drží ceny potravin pod neustálým tlakem. Velké potravinové řetězce si to mohou dovolit, neboť jejich míra zisku díky jistým obchodním praktikám nepochází pouze od spotřebitelů, ale také od dodavatelů, jak se ukázalo při prudkém nárůstu zemědělských cen v roce 2007 a 2008. Obchodní politiky založené na metodě dvojité marže způsobují spotřebitelům a dodavatelům velké problémy.

3.4 Rostoucí napětí ve vztazích mezi aktéry potravinového řetězce vede k rozdílné hospodářské dynamice, která je negativní zejména v oblasti zemědělství, které v rámci obecné hluboké ekonomické krize prochází bezprecedentní krizí.

3.5 EHSV a Komise se opět shodly na prioritních oblastech činnosti a na naléhavé nutnosti vytvořit nové konkrétní opatření a nástroje, které zlepší fungování potravinového řetězce v Evropě. Je nutné provést zásadní změny, které umožní novou orientaci. Aby bylo možné úspěšně řešit zásadní výzvy zemědělsko-potravinářského odvětví, zasazuje se EHSV za další diverzifikaci výroby, snížení nákladů prostřednictvím rozšíření podniků a za lepší strategie uvádění na trh.

3.6 EHSV souhlasí – v souladu se svou nedávnou prací v oblasti zemědělství – s hlavními závěry skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu (4):

„Rozhodující otázka, kdo dostane jaký podíl na hodnotovém řetězci, se řídí – zcela ve smyslu liberálního trhu – pouze trhem. To je dost znepokojivé především pro ty zemědělce, kteří při často vyšších jednotkových nákladech nezřídka čelí stále více klesajícím výrobním cenám, a musí na to často reagovat opatřeními, která jsou v rozporu s cíli evropského modelu zemědělství. Jelikož v EU-27 pouze 15 obchodních řetězců kontroluje 77 % trhu s potravinami, zasazuje se EHSV za to, aby bylo, podobně jako svého času v USA, přezkoumáno, zda jsou právní předpisy o hospodářské soutěži dostačující k tomu, aby zabránily strukturám s dominantním postavením na trhu a pochybným smluvním praktikám. Důležité je, aby do tohoto přezkumu byly zapojeny veškeré skupiny, kterých se to týká.“

3.7 Úspěch všech těchto iniciativ závisí z velké míry na intenzitě zapojení Evropské komise, členských států a všech aktérů potravinového řetězce. Je nezbytné koordinovat úsilí různých instancí a přezkoumat uplatňování práva hospodářské soutěže. Většina opatření navržených Evropskou komisí byla již prováděna na vnitrostátní úrovni (5). Z tohoto důvodu by se mělo analyzovat, jak se ke stejné problematice přistupovalo z různých vnitrostátních pohledů, jakož i závěrečný výsledek mnoha iniciativ prováděných členskými státy, který je často nepodstatný. Tak je tomu například u zřízení střediska pro sledování cen či zavádění kodexů správné praxe, které nebyly s to omezit zneužívání, jelikož neměly účinné nástroje pro kontrolu a uplatňování.

3.8 Sdělení se obecně věnuje některým aspektům potravinového řetězce, které byly podrobně analyzovány na vnitrostátní či odvětvové úrovni. Úsilí Francie o obnovení rovnováhy potravinového řetězce posloužilo ostatním členským státům EU jako příklad. Francouzský zákon týkající se modernizace zemědělství přesahuje rozsah sdělení tím, že stanoví závazný smluvní rámec pro objem a ceny, vyžaduje přijetí povinných klauzulí, rozšiřuje úlohy mezioborových organizací a stanovuje systém mediací a sankcí pro řešení případných konfliktů.

3.9 Na odvětvové úrovni označila Komise odvětví mléčných produktů jako případ, v němž je naléhavě nutné jednat. Z tohoto důvodu překročila skupina na vysoké úrovni pro odvětví mléka, vytvořená v říjnu 2009, ve svých úvahách rozsah sdělení a zaměřila se na stanovení modelu rámcové smlouvy, možnosti rozvoje mezioborových organizací a organizací výrobců a na zavádění termínového trhu v odvětví mléčných produktů. Vzhledem k vysokému množství iniciativ na unijní, vnitrostátní a odvětvové úrovni zdůrazňuje EHSV, který si je vědom složitosti a rozsahu těchto otázek, nutnost vytvořit solidní evropský základní rámec, podporuje výměnu zkušeností a žádá odpovědné orgány o větší koordinaci.

3.10 EHSV již několikrát poukázal na to, že právní předpisy musejí být přizpůsobeny současné situaci v potravinovém řetězci. Zásadní změny, jimiž musí projít vnitrostátní a unijní právní předpisy, musí být doprovázeny zřízením nového rámce pro vztahy uvnitř řetězce, který usnadní spolupráci, transparentnost a spravedlivé rozdělení zisků v celém hodnotovém řetězci. Samoregulace odvětví musí být podpořena současně se zavedením závazných nástrojů. Účinné uplatňování systému znamená, že musí být rozhodně podpořena transparentnost, jež vyžaduje kontrolní mechanismy, které zajistí plnění dobrovolných dohod, jež případně mezi sebou uzavřou různé články řetězce.

3.11 Komise předložila ve sdělení a v průvodních pracovních dokumentech správnou analýzu volatility cen. Bylo by však nutné kriticky přezkoumat, do jaké míry poslední změny SZP v rámci kontroly stavu ovlivnily rovnováhu potravinového řetězce. Zrušení nástrojů regulace zemědělských trhů (kvóty, zásahy, skladování) mělo negativní dopad na volatilitu cen a na řízení trhu, což by v analýze výkonných orgánů Unie mělo být zohledněno.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Podpora udržitelných a tržně založených vztahů

4.1.1 Komise ve své analýze zjistila, že existuje asymetrie mezi různými články řetězce. Tato nerovnováha se projevuje v nekalých obchodních postupech a v postupech, jež jsou v rozporu s hospodářskou soutěží. Nerovnováha je ještě větší u produktů rychle podléhajících zkáze, u nichž je menší prostor k vyjednávaní. EHSV souhlasí s přístupem vyjádřeným ve sdělení posílit smluvní praxi vycházející ze společných předpisů stanovených na evropské úrovni. Ačkoli by smlouvy mohly být vytvářeny dobrovolně, měly by být přezkoumány případy, v nichž by mohla být právně stanovena povinnost předložit smlouvu, jakož i určité smluvní klauzule.

4.1.2 Komise by měla každopádně zabránit, aby obchodní transakce zemědělských produktů probíhaly bez dokladů o provedené transakci, s cílem odstranit tak běžné a škodlivé postupy, jako je např. prodej řízený konečným výsledkem, při němž je cena zaplacená zemědělci vytvářena zpětně v závislosti na prodejní ceně získané od prostředníka. EHSV se domnívá, že kromě smluvních úprav je třeba vytvořit kodex správné praxe (6) a monitorovací výbor, který bude kontrolovat jeho dodržování. Tento kodex správné obchodní praxe by měl zaručit kvalitu vyjednávání mezi všemi články hodnotového řetězce ve prospěch spotřebitele. Evropský zákonodárce musí ukončit prodej se ztrátou jako běžnou strategii pro přilákání zákazníka a analyzovat dopad posilování prodejních značek na hospodářskou soutěž, na volbu zákazníka a na zhodnocení kvalitních produktů pocházejících z EU.

4.1.3 Provádění předpisů hospodářské soutěže vykazuje na úrovni jednotlivých států velké rozdíly. Ke stejnému opatření mezioborové organizace je přistupováno rozdílně, v závislosti na tom, který příslušný vnitrostátní orgán se otázkou v daném státě zabývá. V mnoha státech existuje tendence penalizovat veškeré snahy výrobního odvětví zaměřené na lepší řízení nabídky. Situace není nová, i přes pokusy o posílení spolupráce s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž se nepodařilo účinně koordinovat činnost příslušných orgánů.

4.1.4 EHSV se zasazuje o nový model vztahu mezi spotřebitelem a výrobcem, který by upřednostňoval místní trhy (možnost zavést minimální povinné kvóty) a odstranil zprostředkovatele prostřednictvím krátkých cyklů či produktů s nulovými „potravinovými mílemi“. Evropská komise musí podpořit iniciativy výrobců zaměřené na přiblížení se spotřebiteli s cílem dosáhnout vyšší přidané hodnoty pro jejich produkty a zachovat kulturní složku a regionální identitu potravin.

4.1.5 Přezkum směrnice o opožděných platbách zahájil zajímavou diskuzi na evropské úrovni o tom, zda je vhodné snížit platební lhůtu u zemědělsko-potravinářských produktů. U produktů rychle podléhajících zkáze by bylo vhodné stanovit lhůtu 30 dní od předání zboží zákazníkovi, a ne od vystavení faktury. Kromě přísnější kontroly opožďování plateb je nutné stanovit jednoznačnou definici nekalých praktik a neoprávněných doložek a rovněž účinné nástroje určené pro jejich vymýcení z obchodních vztahů.

4.2 Transparentnost potravinového řetězce

4.2.1 EHSV je toho názoru, že je zásadně nutné, aby ceny byly transparentní (7). Vytvoření nového unijního nástroje pro kontrolu cen potravin je nutné doplnit novými pravomocemi v oblasti kontroly a sankcí. EHSV se domnívá, že je třeba přejít od kontroly k činnosti, aby příslušné orgány mohly rychle a účinně reagovat při narušení vývoje cen.

4.2.2 EHSV se nedomnívá, že lepší srovnatelnost cen sama o sobě již přinese větší transparentnost potravinového řetězce. Větší transparentnost a předvídatelnost cen jsou pouze jedním z mnoha faktorů, které ovlivňují tendence a postupy vytváření cen.

4.2.3 Chvályhodné snahy Evropské komise harmonizovat a koordinovat různé vnitrostátní nástroje kontroly cen jsou odsouzeny k neúspěchu, pokud nebude následovat sjednocení referenčních základů při promítání cen. Používá se při shromažďování údajů stejný referenční základ? Existují společné vzory pro zřizování a fungování středisek pro sledování cen? Disponuje EU příslušnými orgány, které mohou zasáhnout při zjištění bezdůvodných nesrovnalostí, anomálií či výkyvů v chování cen? Údaje předávané členskými státy Evropské komisi často neodpovídají stejným kritériím. Například u citrusových plodů bylo zjištěno, že údaje, které zveřejňuje Komise jako výrobní ceny, jsou ve skutečnosti ceny při vyskladnění, do nichž se nezahrnují náklady na uvádění na trh. Tyto rozlišnosti údajů mohou zprostředkovat zkreslený pohled na skutečnost, což ztěžuje dosažení cíle transparentnosti.

4.2.4 Opatření navrhovaná ve sdělení budou fungovat pouze tehdy, bude-li se o ní vhodně informovat. Vzhledem k nutnosti poskytnout spotřebiteli přesné informace je tato okolnost zásadní. S ohledem na rostoucí koncentraci zemědělsko-potravinářského průmyslu a dodavatelského odvětví je v současné době pověst značky zranitelnější, a to se všemi riziky, které to pro podniky přináší.

4.3 Lepší konkurenceschopnost a integrace potravinového řetězce

4.3.1 Komise v současné době vyvíjí významné úsilí zaměřené na vytvoření jednotného trhu potravinových produktů. Velké rozdíly v cenách mezi jednotlivými státy však přímo souvisí s rozdílnými úrovněmi kupní síly. Nové členské státy (EU-12) nejenže nedosahují úrovně ostatních států, ale rozdíly mezi nimi se nadále prohlubují. Z tohoto důvodu je nutné, aby Evropská komise podpořila nové členské státy za účelem snížení rozdílů a optimalizace řádného fungování jednotného trhu. Nedojde-li ke změně této tendence, ztratí produkty pocházející z EU-15 v nových členských státech postupně podíly na trhu.

4.3.2 Potravinový řetězec se vyznačuje velkou roztříštěností výrobního odvětví a silnou koncentrací velkých maloobchodních řetězců, což s sebou přináší velkou nerovnováhu jejich vztahů. EHSV se domnívá, že mnoho problémů, které ohrožují hladké fungování potravinového řetězce, jsou důsledkem rychlejšího, trvalého a koncentrovaného rozvoje podniků na konci řetězce. Evropská komise si je vědoma této problematiky a chce rozvíjet organizace producentů (podobné společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou) s cílem snížit roztříštěnost nabídky; EHSV však zdůrazňuje, že důležité není vytvořit více organizací producentů většího rozsahu, nýbrž zlepšit jejich správu a schopnost uvádění na trh, aby se staly užitečným nástrojem zemědělců. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla nová protikrizová a stabilizační opatření, jako např. nástroj zajištění příjmu. Pozitivní zkušenosti z Kanady a Spojených států v této oblasti hovoří ve prospěch zavedení takového opatření v Evropě, jehož legitimitu schválila WTO.

4.3.3 Mezioborové organizace musí být posíleny a prostřednictvím společného akčního rámce se musí stát dynamičtější. Za tímto účelem je zapotřebí evropských právních předpisů, které budou harmonizovat a rozvíjet mezioborové organizace v jednotlivých členských státech v rámci jednotných pravidel tak, aby fungovaly nejen jako pouhé odvětvové organizace zaměřené na obecnou podporu odvětví. Je nezbytně nutné odstranit legislativní překážky, které podkopávají právní jistotu těchto organizací při výkonu jejich práce na stabilizaci trhu, přičemž je nutné poskytnout mezioborovým organizacím více práv pro mezioborové přijímání rozhodnutí, aby tak nepodléhaly svévolným rozhodnutím vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Závěry skupiny na vysoké úrovni pro odvětví mléka přijaté dne 15. června 2010.

(2) Závěry předsednictví přijaté většinou v Radě ministrů ve složení pro zemědělství dne 29. března 2010.

(3) Zemědělsko-potravinářské odvětví vytváří 7 % pracovních míst a 5 % evropské přidané hodnoty.

(4) Reforma SZP v roce 2013, Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 35.

(5) V tomto smyslu sehrálo Španělsko roli průkopníka, když zavedlo středisko pro sledování cen potravin. Francie rozšířila reflexi o povinných smlouvách a Spojené království zvolilo možnost veřejného ochránce práv, který kontroluje dodržování kodexů správné praxe.

(6) Úř. věst. C 175, 28.7.2009.

(7) Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 111.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/150

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010

KOM(2010) 4 v konečném znění

2011/C 48/26

Zpravodaj: pan RIBBE

Dne 19. ledna 2010 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010

KOM(2010) 4 v konečném znění.

Specializovaná sekce, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 7. července 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 112 hlasy pro, 11 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1	Výbor by byl rád, kdyby sepsání sdělení tohoto obsahu vůbec nebylo nutné pokud by politikové dodrželi slib daný v roce 2001, v němž se zavázali zastavit ubývání biologické rozmanitosti do roku 2010 a zajistit obnovení zaniklých stanovišť. Tohoto cíle však nebylo dosaženo.

1.2

EHSV zde spatřuje dva velké nedostatky. Jednak se zachování biologické rozmanitosti zatím nedostalo do středu zájmu politiků, jednak je nutné konstatovat, že ve společnosti sice obecně panuje kladný postoj k ochraně přírody, současně však má výrazné mezery ve znalostech týkajících se ekologické problematiky. Oba nedostatky spolu vzájemně souvisí a nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí je musí řešit.

1.3	Je zapotřebí zvážit, zda je terminologie používaná politiky a sdruženími specializujícími se na tuto oblast srozumitelná pro běžného člověka. Pojmy jako „biologická rozmanitost“, „druhy“ či „ekosystémové služby“ osloví a zaujmou jen málokoho.

1.4

EHSV podporuje ambiciózní cíle formulované ve variantě č. 4 ve sdělení Komise, kterou přijala také Rada ve složení pro životní prostředí a Evropská rada. Aby byly tyto cíle v budoucnu splněny, bude nutné vyvinout zvýšené úsilí a předem určit, jaké finanční prostředky na to musí být vynaloženy a jakých politických změn je zapotřebí (1).

1.5

Výbor proto vyzývá Komisi a Evropskou radu, aby pouze nedoplňovala staré cíle novými informacemi, nýbrž aby konečně vypracovala závaznou a časově jasně vymezenou koncepci postupu s definovanými průběžnými cíli a s dostatečným finančním zajištěním pro všechny útvary Komise a aby formulovala pokyny ohledně toho, jaké změny jsou nutné na úrovni členských států.

1.6	Úkol zachování biologické rozmanitosti nespadá pouze do oblasti politiky životního prostředí. Jedná se rovněž o dlouhodobý hospodářský úkol, proto by se tímto tématem konečně měli zabývat i ministři hospodářství a financí.

1.7	Vzhledem k alarmujícím mezerám ve znalostech naší společnosti týkajících se ekologické problematiky bude nutné vyvinout politiku vzdělávání v oboru přírodního prostředí.

1.8	Odpovídající zkouškou serióznosti politiky ochrany biologické rozmanitosti v EU bude rozpočtová reforma a nové nasměrování společné zemědělské politiky a společné politiky rybolovu, strukturálních fondů a jiných relevantních oblastí politiky.

1.9	Dosavadní obsah nové strategie EU 2020 neumožňuje čelit výzvám v oblasti zachování biologické rozmanitosti. Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí tuto mezeru vyplnit a stát se později nedílnou součástí této strategie.

1.10

EHSV shledává, že na úrovni EU mají mimořádnou důležitost následující oblasti činnosti:

—	změny v zemědělské politice a v politice rybolovu;

—	zachování a rozvoj soustavy Natura 2000;

—	vytvoření a rozvoj „zelené infrastruktury“ prostřednictvím transevropské sítě pro biologickou rozmanitost;

—	začlenění biologické rozmanitosti do všech ostatních oblastí politiky EU;

—	vzdělávací kampaň na úrovni EU.

1.11	Je nutné nalézt cestu k opětovnému lepšímu propojení zemědělství a zachování druhů. K dispozici jsou kladné příklady z některých členských států, které je zapotřebí vyhodnotit a značně rozšířit. Zemědělcům musí být dány podněty k zajištění příslušných služeb.

1.12	EHSV očekává, že se Evropská unie dobře připraví na desátou konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti a významně přispěje k novému globálnímu strategickému plánu ochrany biologické rozmanitosti po roce 2010.

2. Sdělení Evropské komise

2.1

Sdělení Komise muselo být sepsáno v této podobě, protože EU nedosáhla jednoho z ústředních cílů posledního desetiletí v oblasti politiky životního prostředí. V roce 2001 Evropská rada – v rámci strategie udržitelného rozvoje – v Göteborgu formulovala cíl zastavit ubývání biologické rozmanitosti v EU do roku 2010 a kromě toho zajistit obnovení zaniklých stanovišť. Navzdory přijetí akčního plánu EU pro zachování biologické rozmanitosti v roce 2006 a přes nesporné úspěchy při zavádění soustavy NATURA 2000 však tohoto cíle nebylo dosaženo.

2.2	Sdělení Komise posuzované v tomto stanovisku je třeba chápat jako první krok ke splnění tohoto cíle. Toto sdělení popisuje varianty pro vývoj koncepce a cíle na období po roce 2010.

2.3

Ve sdělení jsou podrobně popsány, zdůrazněny a zhodnoceny důvody pro ochranu biologické rozmanitosti. Zvláštní pozornost je přitom věnována globálním hospodářským nákladům / ztrátám, které vyplynou z ubývání biologické rozmanitosti a s tím spojeného ubývání ekosystémových služeb – ve studii Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB – The Economics of Ecosystems and Biodiversity) jsou vyčísleny na zhruba 50 miliard EUR (!) ročně, nahromaděné ztráty sociálního blahobytu by pak měly v roce 2050 odpovídat 7 % HNP (!).

2.4

Komise objasňuje, že v případě ochrany biologické rozmanitosti i ochrany proti změně klimatu jde o dlouhodobý úkol. Vytvářená koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí proto má být dlouhodobá (časový horizont: rok 2050), přičemž by si EU měla – obdobně jako na mezinárodní úrovni – stanovit vlastní (průběžný) cíl pro rok 2020.

2.5

Politickým činitelům jsou nabízeny 4 varianty cíle pro rok 2020 s různým stupněm náročnosti, a to:

— varianta 1: do roku 2020 výrazně zpomalit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU;

— varianta 2: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU;

— varianta 3: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU a do co největší míry je obnovit;

— varianta 4: do roku 2020 zastavit ubývání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU, obnovit je do co největší míry a zesílit snahy EU o zastavení ubývání biologické rozmanitosti na celém světě.

3. Obecné připomínky k dosavadní politice EU v oblasti biologické rozmanitosti

3.1	Zhodnocení dosavadní politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti přináší zklamání.

3.2	Zhruba před 10 lety byl dán slib, že během jednoho desetiletí bude zastaveno ubývání biologické rozmanitosti a bude zajištěno obnovení stanovišť a přírodních systémů.

3.3	Téměř v ročním intervalu útvary Komise, komisaři nebo Evropská agentura pro životní prostředí poukazovaly na to, že by kromě doposud přijatých opatření bylo zapotřebí většího úsilí pro dosažení stanoveného cíle. Toto úsilí ale nebylo vyvinuto.

3.4	Minulý rok bylo připuštěno, že určeného cíle nebude dosaženo, což pro EHSV nebylo překvapením. Poukazoval již v různých stanoviscích na to, že přijatá politická opatření jsou podle jeho mínění absolutně nedostatečná (2).

3.5

Příčinou toho, že EU nedosáhla svého cíle v oblasti biologické rozmanitosti, není neznalost toho, co je třeba učinit, resp. neochota občanské společnosti podílet se na nezbytných krocích. V podstatě to bylo způsobeno tím, že politikové přiřazují vyšší prioritu krátkodobým hospodářským zájmům než dlouhodobému působení ekosystémových služeb. To, že náš hospodářský systém není udržitelný, nýbrž je založen na nadměrném využívání přírodních zdrojů, se projevuje i v oblasti biologické rozmanitosti.

3.6

EHSV tudíž vítá to, že se Komise podrobně zabývá studií Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti a uvádí natolik důležité argumenty týkající se hospodářského významu biologické rozmanitosti. Výbor by však chtěl varovat před soustředěním se na finanční stránku v souvislosti s biologickou rozmanitostí, poněvadž:

—	existuje spousta důležitých důvodů pro zachování biologické rozmanitosti, které se nedají nebo by se neměly převádět na peníze, např. „vlastní právo přírody“, myšlenka stvoření, kulturní význam biologické rozmanitosti či prosté ztotožnění se s přírodou;

—	v žádném případě nesmí dojít k situaci, v níž by nutnost zachování určitého druhu byla podmíněna jeho vypočítanou ekonomickou hodnotou.

3.7

EHSV se kromě toho obává, že studie Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti může mít podobný osud jako Sternova zpráva o ochraně proti změně klimatu, jejíž varování před dlouhodobými hospodářskými důsledky změny klimatu byla politiky rovněž ignorována. Je příznačné, že se ministři financí a hospodářství zatím touto studií ani náznakem nezabývali.

3.8

EHSV je toho názoru, že v této situaci nestačí recyklovat staré cíle z roku 2001, přeložit splnění cíle avizované na rok 2010 do roku 2020 a popsat nové vize pro rok 2050, ať už jsou dlouhodobé vize jakkoli důležité. Spíše je nutné posoudit dosavadní politiku a nástroje a konečně vypracovat a realizovat lepší a plošně účinnější opatření. Nová strategie EU 2020 v oblasti biologické rozmanitosti proto musí nejen obsahovat konkrétní kvantifikované cíle a průběžné cíle, ale musí především zahrnovat i konkrétní a závazné plánování provádění a jasně vymezit kompetence. Je zapotřebí zajistit dostatečné financování.

4. Obecné připomínky ke sdělení

4.1	EHSV chápe sdělení Komise tak, že má rozpoutat novou diskusi mezi politickými činiteli EU, z níž má vzejít jasný signál pro společnost a jasně definované úkoly pro příslušné útvary. Výbor tento přístup schvaluje.

4.2

Výbor vítá rozhodnutí Rady EU ve složení pro životní prostředí z 15. března 2010, které v podstatě podpořilo variantu 4. Varuje však před přechodem k dennímu pořádku, aniž by byly vyvozeny skutečné důsledky – jako tomu bylo již v roce 2001. Pak by totiž tomuto novému cíli hrozil stejný osud, jaký potkal cíl z roku 2001.

4.3

Výbor soudí, že nestačí, aby se touto tématikou zaobírala „pouze“ Rada ve složení pro životní prostředí, a požaduje, aby se jí zabývaly i Rady ve složení pro ostatní oblasti, kterých se týká. Ve sdělení Komise je velmi jasně vyjádřeno, že ubývání biologické rozmanitosti má vedle ekologické a etické dimenze také dimenzi hospodářskou. Z tohoto důvodu EHSV očekává, že se touto problematikou budou zabývat především i ministři hospodářství a financí, že bude vypočteno, jaké finanční prostředky musí být v příštích letech zařazeny do rozpočtů, a že bude stanoveno, jakými dalšími změnami v hospodářství a politice to musí být doprovázeno.

4.4

Výbor je velmi zklamán tím, že Evropská rada na rozdíl od roku 2001 nevyslala žádný skutečný signál. V nové strategii EU 2020, jejímž cílem prý je podpořit rozvoj „zelené Evropy“, se pojmy „biologická rozmanitost“, „stanoviště“, „ochrana přírody“ či „ochrana druhů“ a „ochrana různorodosti genetických zdrojů“ nevyskytují ani jednou. Jen dvakrát je zmiňována „biologická rozmanitost“, a to pouze zběžně v části o účinnějším využívání zdrojů. Ani v závěrech Evropské rady z března roku 2010 není tomuto ústřednímu tématu věnována samostatná kapitola. Je zde pouze potvrzeno rozhodnutí Rady ve složení pro životní prostředí z 15. března v rámci otázek týkajících se politiky v oblasti klimatu.

4.5	Je jasné, že význam zachování biologické rozmanitosti se nedostal do popředí myšlení a jednání politiků. Jedná se o nešťastný a nepřijatelný signál pro evropskou veřejnost, která sama projevuje výrazné nedostatky ve znalostech a ochotě jednat.

4.6	Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí jasněji vymezit kompetence, např. vztahy mezi EU, členskými státy, regiony a obcemi, mezi hospodářstvím, sdruženími a společností, ale i vztahy v rámci samotných útvarů Komise.

4.7

EHSV sdílí názor Komise, podle něhož je biologická rozmanitost úkolem, který se prolíná různými útvary. Právě proto musí být nová strategie týkající se biologické rozmanitosti 1.) nutně začleněna do strategie EU 2020 a 2.) projednána, vážně brána a důrazně uplatňována všemi útvary Komise, např. i útvarem pro zemědělství, energetiku a dopravu. Schválením strategie EU 2020 včetně začleněné koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí se musí všechny útvary Komise zavázat, že se budou podílet na jejím provádění. Sem patří i pomoc při posuzování shody programů podpory a nařízení těchto útvarů s ochranou přírody a jejich odpovídající úprava.

4.8

EHSV proto očekává, že Komise na podzim roku 2010 zveřejní podrobný přehled, z něhož bude vyplývat, ve kterých konkrétních politických oblastech existují nedostatky při integraci cílů v souvislosti s biologickou rozmanitostí, které jsou ve sdělení zmíněny velmi neurčitě. Přitom by mělo být rovněž zjištěno, proč byla strategie týkající se biologické rozmanitosti z roku 2006, která přece obsahovala přibližně 160 různých opatření, nedostačující na to, aby byla účinná.

4.9	Nová koncepce v souvislosti s biologickou rozmanitostí musí vylíčit, pomocí jakých nástrojů a politických změn mají být tyto analyzované nedostatky odstraněny.

4.10

Nadcházející rozpočtová reforma a nové nasměrování zemědělské politiky a politiky rybolovu a strukturálních fondů coby hlavních oblastí politiky EU tak bude do jisté míry i zkouškou politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti, a to jak co se týče již léta požadovaného začlenění do jiných politických oblastí, tak ohledně potřebných finančních prostředků (výdaje EU na zachování biologické rozmanitosti tvoří 0,1 % rozpočtu. Na druhou stranu existuje řada výdajů, které mají negativní dopad na biologickou rozmanitost).

4.11	V této souvislosti EHSV poukazuje na rozhodující úlohu zemědělství při zachovávání biologické rozmanitosti. Velká část biologické rozmanitosti vznikla v rámci tradičních zemědělských způsobů využívání půdy, které již dnes ovšem – většinou z ekonomických důvodů – nejsou dány.

4.12	Z tohoto důvodu je nutné nalézt cestu k opětovnému lepšímu propojení zemědělství a zachování druhů. K dispozici jsou kladné příklady z některých členských států, které je zapotřebí vyhodnotit a značně rozšířit. Zemědělcům musí být dány podněty k zajištění příslušných služeb (3).

4.13

Zvláštního významu nabývá ochrana mořské biologické rozmanitosti. Informovanost společnosti o záležitostech mořské ekologie je ve většině zemí EU nevelká a tlak na vlády a instituce odpovědné za její ochranu je poměrně slabý. Je třeba zvážit efektivnost současných systémů ochrany mořských zdrojů a usilovat o to, aby tato ochrana získala vyšší prioritu ve vzdělávacích programech a řízení ekonomiky.

4.14	EHSV očekává, že se Evropská unie dobře připraví na desátou konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti a významně přispěje k novému globálnímu strategickému plánu ochrany biologické rozmanitosti po roce 2010.

5. Zvláštní připomínky

5.1

Stávající zákony, nařízení a opatření očividně nepostačují k zabezpečení biologické rozmanitosti, nebo jinak řečeno: k ubývání biologické rozmanitosti nedochází v důsledku neustálého porušování stávajících zákonů, nýbrž – do značné míry – v rámci těchto zákonů. Šetrnost k životnímu prostředí se tak často ukazuje být konkurenční nevýhodou. Hospodářský význam biologické rozmanitosti je sice stále více projednáván v odborných kruzích, zatím ale není skutečně akceptován či uznáván. EHSV očekává, že Komise a Rada budou těmto okolnostem věnovat zvláštní pozornost a vypracují koncepci, jak se s nimi vypořádat. Řešením by zde mohla být často požadovaná, ale jen v malé míře uskutečňovaná internalizace externích nákladů.

5.2

Zachování biologické rozmanitosti musí hrát větší roli především ve společné zemědělské politice. S agrární reformou po roce 2013 se musí kritéria zachování biologické rozmanitosti stát důležitou součástí společné zemědělské politiky, aby bylo možné vyřešit současný konflikt mezi hospodářskou výrobou a ochranou přírody.

5.3

Myšlenka „zelené infrastruktury“ vyjádřená ve sdělení Komise by měla být energicky dále rozvíjena. Pro dosažení cílů v souvislosti s biologickou rozmanitostí je zapotřebí nejen plošného systému chráněných oblastí, jaký je momentálně vytvářen zaváděním soustavy NATURA 2000, ale i evropského lineárního systému vzájemně propojených biotopů či, abychom se drželi evropské terminologie, transevropské přírodní sítě. Sem by mohly patřit:

—	migrační koridory pro po zemi migrující živočichy jako jsou vlci, rysi, medvědi, divoké kočky, sestávající např. z lineárních struktur pro lesní druhy,

—	spojení okrajů vod a mokřadních biotopů v rámci provádění rámcové směrnice o vodě, což by pomohlo druhům vázaným na mokřady a okraje vod (otevřená krajina), ale i

—	meze, okraje polí, remízky, louky a pastviny s výskytem velkého počtu druhů (louky v nížinách), aleje pro druhy žijící v otevřené krajině (spojení s podporou zemědělství).

5.4

Takováto transevropská přírodní síť by sloužila k propojení oblastí soustavy Natura 2000 a provádění rámcové směrnice o vodě a představovala by rovněž částečně reakci na změnu klimatu. Poskytla by suchozemským druhům živočichů možnost reagovat na změnu klimatu migrací. Neméně důležité je ale to, že tato síť umožňuje výměnu doposud izolovaných populací určitého druhu, což je důležitou podmínkou pro zajištění přežití.

5.5	Pro zachování a další rozvoj oblastí soustavy Natura 2000 – dosavadního jádra politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti – je nutné, aby EU konečně vytvořila dostatečné možnosti podpory pro rozvoj a zachování těchto oblastí.

5.6

Je správné, že Komise poukazuje na nestejnou míru biologické rozmanitosti. Některé regiony mají ještě vysokou míru biologické rozmanitosti, v jiných byla tato míra značně snížena především zásahem člověka. Z toho však nesmí být vyvozeny nesprávné závěry – politická opatření, včetně přílivu finančních prostředků, se nesmí zaměřovat pouze na hlavní témata biologické rozmanitosti. I v regionech s nízkou mírou biologické rozmanitosti a právě v nich je zapotřebí širokého spektra politických nástrojů pro zachování resp. obnovení ekosystémových služeb. Na druhou stranu nesmí být ty členské státy, které ještě mají vysokou úroveň resp. rozsáhlé možnosti ochrany, „trestány“, ale naopak odměňovány.

5.7

K zachování biologické rozmanitosti se nemusí přistupovat pouze plošně. Nová koncepce EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí by měla zdůraznit také pozitivní vazbu mezi ochranou proti změně klimatu a ochranou druhů a tudíž zlepšit zejména udržování a rozvoj rašeliništních, mokřadních a lučních stanovišť a udržitelných lesních ekosystémů. Politika využívání biomasy k energetickým účelům nesmí být v rozporu s tímto přístupem. Aby se tomu zamezilo, je nutné zavést kritéria udržitelnosti, která musí být uplatňována i v jiných oblastech (např. v oblasti krmiv).

5.8	EHSV znovu zdůrazňuje, jak důležité bude vytvořit skutečné povědomí o tomto problému ve společnosti a v hospodářství pro zachování biologické rozmanitosti. K tomu máme přes veškeré dostupné programy a práci ekologických sdružení ještě daleko.

5.9

Je třeba zvážit i samotnou terminologii používanou politiky specializujícími se na tuto oblast. Co si běžný občan představí pod pojmem „biologická rozmanitost“, říkají mu něco „druhy“ či „ekosystémové služby“? Z mnohých průzkumů vyplývá, že společnost má alarmující nedostatky ve znalostech týkajících se ekologické problematiky. Z toho je zřejmé, že ochrana přírody není jen úkolem ministrů životního prostředí, ale i vzdělávací politiky, která musí zprostředkovat potřebné základní znalosti.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 62, odstavce 1.4 a 1.5.

(2) Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s. 88 a s. 96, Úř. věst. C 161, 13.9.2007, s. 53, Úř. věst. C 97, 28.4.2007, odst. 1.3, s. 6-11.

(3) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 35.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/155

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize Ochrana lesů a související informace v EU – příprava lesů na změnu klimatu

KOM(2010) 66 v konečném znění

2011/C 48/27

Zpravodaj: pan Seppo KALLIO

Spoluzpravodaj: pan Brendan BURNS

Dne 17. května 2010 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Zelená kniha Ochrana lesů a související informace v EU – příprava lesů na změnu klimatu

KOM(2010) 66 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1

EHSV konstatuje, že

—	v následujících desetiletích pravděpodobně vzroste význam lesů jako obnovitelného přírodního zdroje, který poskytuje různé ekosystémové služby a je předpokladem pro dobré životní podmínky pro lidstvo;

—	změna klimatu nejspíše ovlivní základní funkce ekosystémů, a tudíž i ekologické služby, které lesy poskytují;

—	změna klimatu patrně zvýší nejistotu a výskyt různých jevů a rizik s přeshraničním dopadem na životní prostředí, jako jsou výskyt škodlivého hmyzu, nemoci, období sucha, povodně, bouřky a lesní požáry;

—	význam aktualizovaných informací o lesích je o to důležitější v souvislosti se změnami ve správě lesů a výzkumem v oblasti rozhodování o záležitostech spojených s lesnictvím.

1.2

EHSV zdůrazňuje, že

—	při zohledňování různých funkcí lesů je třeba použít vyvážený přístup; nelze se zaměřovat pouze na ochranu lesů;

—

zachování ekosystému a z něj vycházejících ekologických služeb a zajištění poskytování ostatních veřejných statků vyžaduje finanční pobídky a předávání informací majitelům lesů a dalším subjektům, jako jsou lesničtí dodavatelé a uživatelé dřeva, kteří jsou ve skutečnosti odpovědni za rozhodnutí spojená s lesnictvím;

—	vedlejší účinky a multiplikační efekty změny klimatu lze zmírnit prevencí rizik a včasnou přípravou na krizové situace;

—	spolupráce mezi státy a subjekty představuje důležitý způsob kontroly přeshraničních jevů a zlepšuje zpracovávání informací o lesích.

1.3

EHSV navrhuje, aby klíčová role lesů a lesnictví v zelené ekonomice, která je v souladu se strategií Evropa 2020, byla zohledněna v různých oblastech politiky EU následujícím způsobem:

—	politiky EU týkající se lesů, včetně lesnické strategie a akčního plánu, by měly podporovat aktivní správu a využívání lesů, jakož i konkurenceschopnost udržitelného a ekologického používání dřeva a dřevěných výrobků;

—	měla by se řešit koordinace lesnické činnosti s ostatními odvětvími a politikami, jež na toto odvětví mají vliv, mimo jiné posílením role Stálého lesnického výboru a ostatních poradních orgánů a komisí působících v oblasti lesnictví (1) při rozhodování o záležitostech spojených s lesnictvím v EU;

—	stanovování cen různých ekosystémových služeb a veřejných statků by mělo být zohledněno v politice EU v oblasti venkova.

1.4

EHSV doporučuje, aby Komise:

—	byla příkladem pro členské státy v souvislosti s koordinací lesnické činnosti a ostatních odvětví, politik, sousedních států a ostatních subjektů s ohledem na očekávaný budoucí vývoj, rizika a řešení krizí;

—	podporovala zpracování objektivních informací o odvětví lesnictví, např. v rámci mezinárodního roku lesů 2011, s cílem zlepšit uznání lesnictví mezi majiteli lesů, spotřebiteli a širokou veřejností;

—	podporovala zpracování informací o vlastnostech dřeva a dřevěných výrobků, např. jejich přínosu pro klima, s cílem prosazovat udržitelnou spotřebu a výrobu;

—	zadala vypracování studie o různých subjektech zapojených do sběru informací o lesích a o informacích, jež tyto subjekty získaly;

—

rozvinula informační a plánovací systémy v oblasti lesnictví, jakož i osvědčené postupy založené na těchto systémech, ve spolupráci s platformou pro technologie lesnictví, výzkumnými centry, národními organizacemi a různými subjekty v odvětví lesnictví, aby bylo možné lokalizovat náhlé změny, jako jsou přírodní katastrofy, a reagovat na ně;

—	poskytla členským státům a ostatním subjektům větší pomoc při zavádění a monitorování udržitelného lesnictví, při zpracování informací potřebných pro tuto činnost a při harmonizaci tvorby informací.

2. Důvody pro předložení stanoviska a jeho cíle

2.1

Cílem této zelené knihy je zahájit veřejnou diskusi po celé EU, získat názory na budoucnost ochrany lesů a informační politiku a poskytnout podklady pro možnou aktualizaci lesnické strategie EU, zejména v souvislosti s klimatickými otázkami. Otázky, jimiž se zelená kniha zabývá, navazují na předcházející bílou knihu Komise s názvem Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci (2).

2.2

Zelená kniha popisuje všeobecný stav a význam lesů EU, představuje jejich charakteristiku a funkce a určuje hlavní výzvy, před kterými stojí. Zabývá se též hrozbami, které představuje změna klimatu pro fungování lesů, a popisuje dostupné nástroje pro ochranu lesů a informační systémy v oblasti lesnictví.

2.3

Hlavní odpovědnost za záležitosti spojené s lesnickou politikou nesou v souladu se zásadou subsidiarity členské státy. Hlavním úkolem EU je přispívat do národních programů a projektů v oblasti lesnictví, a to např. zvyšováním povědomí členských států o budoucích výzvách a poskytováním doporučení pro včasný zásah na úrovni EU.

2.4

Úvahy obsažené v tomto stanovisku se zaměřují na otázku, jak změna klimatu ovlivní evropské lesnictví a ochranu lesů a jakým způsobem je třeba rozvíjet politiky EU, aby lépe podporovaly iniciativy členských států v oblasti lesnictví. Snaží se též nalézt způsob, jak by EU mohla usnadnit zvládání budoucích výzev a jakých dalších informací je potřeba. V této souvislosti by ochrana lesů v EU měla zajistit, aby lesy i v budoucnu nadále plnily všechny své produktivní, sociálně-ekonomické a ekologické funkce.

3. Zachování, vyvážení a posílení různých funkcí lesnictví (otázka č. 1)

3.1

Úmluvy Organizace spojených národů uznávají význam lesů v boji proti změně klimatu (3) a pro zachování biologické rozmanitosti (4). Na celoevropské úrovni a v souladu s lesnickou strategií EU se členské státy EU zavázaly zaujmout takový přístup, jenž vytvoří rovnováhu mezi jednotlivými funkcemi lesnictví na základě udržitelné správy lesů a multifunkčnosti (5). Na úrovni EU zohledňuje různé funkce lesů jak lesnická strategie EU a akční plán EU pro lesní hospodářství, tak i sdělení o odvětvích založených na lesnictví (6). Na vnitrostátní a regionální úrovni jsou funkce lesů řízeny mimo jiné prostřednictvím programů pro lesnictví. Politický rámec odvětví lesnictví tak účinně podporuje zachování, vyvážení a posílení různých funkcí lesnictví. A naopak pro koordinaci lesnické činnosti s ostatními odvětvími a politikami, jež na toto odvětví mají vliv, je zapotřebí dalšího úsilí. To by mohly vyvinout například Stálý lesnický výbor, jiné poradní skupiny a komise působící v oblasti lesnictví (7) a meziútvarová skupina Komise pro lesnictví. Měla by být posílena úloha Stálého lesnického výboru při rozhodování o záležitostech spojených s lesnictvím v EU. Též na vnitrostátní úrovni by koordinace mezi jednotlivými odvětvími v otázkách spojených s lesnictvím měla být účinnější. Příklad Komise založený na výhledovém a meziodvětvovém přístupu je důležitý pro vnitrostátní subjekty.

3.2

Očekává se, že v následujících desetiletích vzroste význam lesů jako obnovitelného přírodního zdroje, který poskytuje ekosystémové služby a je předpokladem pro dobré životní podmínky pro lidstvo. Zodpovědní spotřebitelé (8) již například tvoří značný podíl na trhu v mnoha evropských zemích. Různorodé a udržitelné využívání lesů, dřevěné výrobky a služby spojené s lesnictvím, jakož i odpovídající správa přispívají k vytváření pracovních míst, příjmů a prosperity na různých úrovních a v mnoha oblastech. Lesy a lesní hospodářství, stejně tak i produkce dřeva, nedřevěných výrobků a lesní turistika, jsou zvláště důležité pro místní komunity. Je důležité, aby v souladu se strategií Evropa 2020 byly zajištěny odpovídající provozní podmínky pro majitele lesů, dodavatele a dřevařský průmysl, jelikož se zvyšuje konkurenční boj o půdu dostupnou pro produkci dřeva na těžbu, na zpracované produkty a pro výrobu energie. Zvyšuje se též význam schopností poskytovat informace. Mezinárodní rok lesů 2011 představuje příležitost, jak zlepšit uznání lesnictví mezi spotřebiteli a širokou veřejností a jak podporovat udržitelnou spotřebu a výrobu zdůrazněním výhod dřeva a dřevěných výrobků v porovnání s ostatními materiály při řešení otázek souvisejících se změnou klimatu (např. skladování uhlíku, jeho energetická nenáročnost, tepelná účinnost atd.).

3.3

Ochrana lesů a ochranářské aktivity s environmentálním rozměrem byly většinou zajišťovány díky strategickým cílů a pravidlům, hlavním směrům a doporučením určeným pro splnění těchto cílů. V posledních letech se odpovědnost za ekosystémové služby a další veřejné statky stále více přesunuje na majitele lesů a dodavatele. Pro řešení environmentálních otázek potřebují tyto subjekty nové znalosti a informace o různých možnostech zásahu, jako jsou společné projekty pro zvýšení efektivnosti nákladů a finanční pobídky. Jednou z úloh bude přidělit hospodářskou hodnotu ochraně biologické rozmanitosti a povodí, rekreačnímu využívání, či skladování uhlíku.

3.4

Lesy a dřevěné výrobky hrají klíčovou roli v regulaci klimatu. Jejich schopnost zadržovat uhlík má mimořádný význam. Dřevěné výrobky mohou nahradit výrobky z jiných materiálů, které jsou méně účinné v boji proti změně klimatu. Například dřevěné materiály využívané ve stavebnictví, na vybavení interiérů a nábytek jsou poměrně dlouhodobým úložištěm uhlíku. Bioenergie získaná ze dřeva může rovněž do určité míry nahradit energii z fosilních paliv. V rámci boje proti změně klimatu by politické cíle a nástroje mohly stimulovat používání materiálů šetrných ke klimatu, jako je dřevo a dřevěné výrobky.

3.5

V posledních letech vedly rozsáhlé škody způsobené bouřkami a lesní požáry k zahájení intenzivní diskuse o dopadu změny klimatu na lesní ekosystém, a tudíž i na lesnickou činnost. Význam lesů při regulaci místního a regionálního klimatu a ochrana půdy se v jednotlivých oblastech liší. V posledních letech vzrostlo povědomí o této zásadní roli lesů, stejně jako pochopení koloběhu vody a zkušeností s problémy v regionech postižených suchem.

4. Dopad změny klimatu na lesy a odvětví lesnictví (otázka č. 2)

4.1

Očekává se, že změna klimatu zvýší nejistotu a riziko různých dopadů na životní prostředí, jako jsou výskyt škodlivého hmyzu, nemoci, období sucha, povodně, bouřky a lesní požáry. Další výzvu představuje globalizace a s ní spojená přeprava dřeva a reprodukčního materiálu lesních dřevin, která urychluje šíření škůdců mimo rozsah jejich přirozeného výskytu. Pokud se realizují environmentální rizika ovlivňující lesy a odvětví lesnictví, bude to mít velký sociální a ekonomický dopad. Hospodářské důsledky mohou vyplývat ze změn v hodnotě aktiv a v provozních podmínkách podniků. Sociální důsledky mohou být přímé, jako je změna životních podmínek způsobená poškozením lesů, či nepřímé, tedy sociální dopad změn na hospodářskou situaci subjektů v postižené oblasti. Rychlost, s jakou se environmentální rizika stávají skutečností, představuje mimořádnou výzvu, např. v souvislosti s trhy a logistikou. Pro snížení nejistoty a zvládání rizik v kontextu změny klimatu je potřeba více informací o možných příčinách a dopadu.

4.2

Díky velkému množství lesních zdrojů a účinnosti správy lesů se mohou evropské lesy přizpůsobit různým změnám. V Evropě však existují podstatné regionální rozdíly vyplývající z odlišného přírodního prostředí a společenských faktorů. Lze tak například očekávat, že riziko lesních požárů v suchých oblastech Středomoří se pod společným vlivem změny klimatu a lidské činnosti podstatně zvýší. Pokud se období sucha začne častěji vyskytovat i v ostatních částech Evropy, mohlo by ohrozit např. oblasti s převládajícím smrkovým porostem. Pokud budou zimy mírnější a bez přízemních mrazů, logistika těžby dřeva se stane problematičtější. Zvýší se též riziko škod způsobených houbami a hmyzem. V oblastech, kde došlo k poklesu těžby, mohou bouřky a poté i hmyz působit škody. To může mít značný hospodářský dopad pro majitele lesů a na místní ekonomiku a může negativně ovlivnit rozmanitost lesů. Měnící se podnikatelské prostředí se může odrazit na relativních výhodách jednotlivých regionů, a tudíž i na rozdělení práce mezi regiony a ve společnosti.

4.3

Škodlivým vedlejším důsledkům změny klimatu lze předejít pohotovostním plánováním. Systematické vytváření prognóz je užitečné jak pro předcházení nežádoucím vlivům, tak pro předvídání náhlých změn a přírodních katastrof. Zvyšuje se význam vytváření opatření k nápravě a pro prevenci založených na těchto prognózách na různých úrovních. Je též důležité, aby politiky EU týkající se lesů a orgány jako platforma pro technologie lesnictví podporovaly aktivní správu a využívání lesů a posílily konkurenceschopnost udržitelného používání materiálů šetrných ke klimatu, jako je dřevo.

4.4

Vedlejší účinky a multiplikační efekty lze zmírnit včasnou přípravou na krizové situace, např. vypracováním mechanismů reakce jako jsou plány pro řešení krizí, vybavení a osvědčené postupy. V přechodných a krizových situacích je zvláště důležité zabývat se problematikou bezpečnosti, včetně jistoty pracovních míst.

5. Dostupné nástroje pro ochranu lesů (otázka č. 3)

5.1

Pro ochranu lesů existuje na vnitrostátní a unijní úrovni pevný právní základ a celá řada nástrojů. Kromě tradiční ochrany lokalit se využívají i různá omezení v oblasti správy či žádosti o povolení. Problémem odvětví lesnictví je roztříštěnost stávajících pravidel a nástrojů, která způsobuje překrývání a případné neshody.

5.2

Ochranná opatření založená na dobrovolných mechanismech se ukázala jako nákladově účinná, především v případě malých lesnických podniků. Praktické uplatňování tohoto přístupu však vyžaduje, aby byly dovednosti a informace předávány majitelům lesů a byly pokryty náklady za dobrovolnou ochrannou činnost a kompenzovány veškeré ztráty příjmů.

5.3	Největší nejistotu v současné době vyvolává rozmanitost lesů mimo chráněné oblasti, neboť o nich neexistuje dostatek informací. Kromě toho mohou mít cíle stanovené pro nárůst využívání biomasy pro obnovitelné energie dopad na správu lesů a postupy při jejich kácení, a tím i na rozmanitost.

6. Správa a využívání lesů (otázka č. 4)

6.1

Evropské odvětví lesnictví se vyznačuje dlouhým obdobím rotace, takže například dopad nových technik správy lesů se může projevit až po několika desetiletích. Sociální a ekonomické podmínky zvyšují poptávku po nových lesnických a těžebních technikách v lesích určených pro komerční účely, jako je pěstování palivového dřeva s krátkým cyklem těžby či prosekávání dospělého porostu. Samotné ekologické podmínky jako změna klimatu mohou zvýšit dopad nových technik správy lesů na životní prostředí. Stav lesů a jejich změny se průběžně monitorují v rámci úpravy správy lesů, která tak může být podle potřeby přizpůsobena pro lepší splnění stanovených cílů. Rozhodnutí o správě a využívání lesů přijímají majitele lesů, kteří tak potřebují informace o dostupných možnostech správy a jejich možném dopadu. Jednou z možných cest vpřed je ponechat plánování lesního hospodářství na majitelích lesů.

6.2	Jedním ze způsobů, jak podpořit úsilí o zachování rozmanitosti genofondu lesního reprodukčního materiálu a zajistit jeho přizpůsobení se změně klimatu, je upravit pro tento účel systém kritérií a ukazatelů pro udržitelné lesní hospodářství.

7. Vhodnost informací o lesích (otázka č. 5)

7.1

Zpracování informací o evropských lesích je rozděleno mezi tři hlavní aktéry:

—	Komisi, agentury a projekty, jež financují;

—	národní výzkumné a statistické orgány;

—	podniky a subjekty působící v oblasti lesnictví.

7.2

Podle zásady subsidiarity mají členské státy zodpovědnost zpravidla v oblastech, které se jich týkají. Úlohou EU je potom poskytovat přidanou hodnotu prostřednictvím společné činnosti. Národní výzkumné a statistické orgány, jako jsou veřejné soupisy lesů členských států a statistické úřady, zpracovávají informace o lesích potřebné pro plánování a provádění vnitrostátních lesnických politik. Stávající informace o lesích v EU se týkají stavu lesů, včetně lesních požárů, a v některých případech i produkce dřeva a jeho koncové využití, jako jsou údaje o dřevěných výrobcích. Tyto vnitrostátní orgány mají též odpovědnost za určité mezinárodní statistiky. Eurostat je zodpovědný za statistiky týkající se lesních zdrojů a produkce dřeva v EU a za příspěvek EU do celkových statistik, tedy za shromažďování a harmonizaci vnitrostátních údajů (9). Komise též podpořila národní orgány tím, že harmonizovala jejich údaje v souvislosti s mezinárodními závazky (10). Při sjednocení statistik je potřeba zohlednit požadavky na tuto harmonizaci a vnitrostátní i regionální rozdíly mezi obsahem údajů, jako je různorodost ukazatelů. Komise zavedla systémy monitorování pro jevy s přeshraničním dopadem, zahrnující zdraví lesů (11), lesní požáry (12), jakož i společné evropské informační a komunikační systémy (13).

7.3

Majitelé lesů a další subjekty působící v oblasti lesnictví většinou získávají informace, které se týkají jejich vlastní činnosti nebo ji podporují, od národních výzkumných a statistických organizací nebo soukromého sektoru. Informace rovněž zpracovávají a uchovávají ve vlastních informačních systémech fungujících v reálném čase. Aktualizované informace o lesích jsou o to důležitější v souvislosti s měnícími se podmínkami podnikání a se změnami ve správě lesů.

7.4

V členských státech existují rozdíly, pokud jde o úplnost, přesnost a aktuálnost informací o lesích. Většina zemí může na vnitrostátní úrovni podávat zprávy o objemu porostních zásob svých lesů téměř každoročně. Některé národní orgány mohou též poskytovat detailní a spolehlivé výroční zprávy o zdraví a podmínkách národních lesů, výrobní kapacitě, bilanci uhlíku, ochranné funkci lesů, službách a životaschopnosti svých lesů (14). V některých zemích přetrvávají nedostatky v obsahu informací, jejich přesnosti a aktualizaci. Komise s ohledem na harmonizaci mezinárodních statistik financuje výzkumné projekty a sítě spolupráce (15). Hlavními nedostatky souvisejícími s ochranou lesů a změnou klimatu jsou rozmanitost lesů mimo chráněné oblasti, udržitelné využívání zdrojů biologické energie, ukládání uhlíku a úložiště, včetně dřevěných výrobků, a rychlá lokalizace poškozených oblastí. Musí být zvýšena podpora národních subjektů, sběr informací o lesích a jeho harmonizace.

7.5	Problém při vytváření harmonizovaných informací o lesích na úrovni EU spočívá v tom, že do sběru údajů je zapojen vysoký počet subjektů. Je tedy důležité vypracovat obsáhlou studii, jež upřesní, kdo bude odpovědný za sběr údajů a jakých údajů se tento sběr bude týkat.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Poradní skupina pro lesní hospodářství a zpracování korku, Poradní výbor pro politiku Společenství v oblasti lesního hospodářství a dřevozpracujícího a papírenského průmyslu; rozhodnutí Komise 97/837/ES ze dne 9.12.1997, kterým se mění rozhodnutí 83/247/EHS, Úř. věst. L 346, 17.12.1997, s. 95–96.

(2) KOM(2009) 147 v konečném znění.

(3) Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC).

(4) Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD).

(5) Lesy v Evropě, ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE).

(6) KOM(2008) 113 v konečném znění.

(7) Viz pozn. pod čarou 1.

(8) Lifestyles of Health and Sustainability (LOHAS – zdravý a udržitelný životní styl).

(9) Např. každoroční Joint Forest Sector Questionnaire (společný dotazník v oblasti lesnictví ) ve spolupráci s FAO, ITTO a EHK OSN.

(10) Např. COST E43 (Harmonisation of National Forest Inventories in Europe: Techniques for Common Reporting – Harmonizace národních soupisů lesů v Evropě – metody společných výkazů).

(11) Forest Focus Community Scheme 2003-2006/7 (program Společenství Forest Focus).

(12) European Forest Fire Information System (EFFIS – Evropský systém informací o lesních požárech).

(13) European Forest Data Centre (EFDAC – Evropské středisko údajů o lesích) a European Forest Information and Communication Platform (EFICP – Evropská informační a komunikační platforma pro lesnictví ).

(14) Forest Europe or regional contribution to global forest resource assessment (GFRA – Lesy v Evropě neboli regionální příspěvek k posouzení stavu celosvětových lesních zdrojů).

(15) FUTMON, a LIFE+ co-financed project for the Further Development and Implementation of an EU-level Forest Monitoring System (projekt dalšího rozvoje a uplatňování systému monitorování lesů na úrovni EU spolufinancovaný z programu LIFE); JRC framework contract for the E-Forest Platform (rámcová smlouva Společného výzkumného střediska na vytvoření platformy E-Forest); COST network, Improving Data and Information on the Potential Supply of Wood Resources: A European Approach from Multisource National Forest Inventories (USEWOOD – Zlepšování údajů a informací o možné nabídce zdrojů dřeva – evropský přístup k národním soupisům lesů s více zdroji).

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/160

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (přepracované znění)

KOM(2010) 184 v konečném znění – 2010/0098 (CNS)

2011/C 48/28

Zpravodajka: paní Pirkko RAUNEMAA

Dne 27. dubna 2010 se Komise, v souladu s článkem 31 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (přepracované znění)

KOM(2010) 184 v konečném znění – 2010/0098 (CNS).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. srpna 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 127 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Radioaktivní spad přesahuje v drtivé většině případů hranice států. Způsobuje dlouhodobé uvolňování radioaktivních látek, přenáší se na velké vzdálenosti a má dopad na rozsáhlé oblasti. Při tomto typu havárií tedy vniká možné riziko katastrofy mezinárodního rozsahu.

1.2 Je skutečně zapotřebí mít jasné a aktualizované právní předpisy, které mohou instituce EU a členské státy snadno uplatnit při výskytu radioaktivního spadu. Z tohoto důvodu je reforma právních předpisů legitimní a nutná.

1.3 Od jaderné havárie v Černobylu v roce 1986 stanovilo Společenství normy definující mezní hodnoty kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii (1) a rovněž opatření pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace (2). Platnost přípustných úrovní byla naposledy přezkoumána v roce 1995 odbornou skupinou v souladu s článkem 31 Smlouvy o Euratomu. Z tohoto důvodu by mělo být provedeno opětovné přezkoumání přípustných úrovní.

1.4 EU zřídila výkonný a mezinárodně uznávaný orgán pro posuzování rizik, jímž je Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) (nařízení (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002). Působnost EFSA by měla být rozšířena na hodnocení dopadu radioaktivních zbytků v potravinách a krmivech na zdraví a Komise by měla přezkoumat stávající opatření.

1.5 Pro důkladnou kontrolu úrovní radiace potravin a krmiv by pravomoci v této oblasti měly být svěřeny národním úřadům odpovědným za kontrolu potravin a národním agenturám pro radiační ochranu, jejichž cílem by bylo kontrolovat nejvyšší přípustné úrovně a dovoz potravin a krmiv v případech, kdy jsou tyto úrovně přesaženy, aniž by musely získat potvrzení od orgánu pro sledování radiace.

1.6 V rámci norem a pokynů komise pro Codex Alimentarius by se Komise rovněž měla snažit zajistit, aby byly mezinárodní předpisy stanoveny podle výskytu radioaktivního spadu a jeho působení na potraviny a krmiva, a určit, která instituce bude v případě havárie primárně odpovědná za hraniční kontrolu dovozu a vývozu v Evropské unii.

1.7 Jelikož voda obsahuje jednu z hlavních složek potravin a krmiv, měla by být začleněna do příloh k tomuto nařízení. Kromě toho by tato ustanovení měla platit pro všechny druhy pitné vody, nejen pro vodu v potravinách a krmivech.

1.8 Když dojde k havárii, je důležité snažit se ovlivnit chování lidí a přimět je, aby si vybírali potraviny a nápoje, jež jsou bezpečné či méně nebezpečné. Za poskytování pokynů a zvyšování povědomí nesou odpovědnost národní orgány a odvětvové organizace.

2. Úvod

2.1 Kontext

2.1.1 Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu dne 26. dubna 1986 se uvolnilo do ovzduší značné množství radioaktivních materiálů, které kontaminovaly potraviny a krmiva v několika evropských zemích na úroveň významnou z hlediska zdraví.

2.1.2 Poprvé tak byla přijata opatření na úrovni Společenství zabývající se tímto druhem jaderné havárie, jež způsobuje dlouhodobé uvolňování radioaktivních složek, které se šíří na velké vzdálenosti a mají dopad na rozsáhlé oblasti.

2.1.3 Výbor se k otázce radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (3) vyjádřil pouze při jedné dřívější příležitosti. Toto stanovisko však představovalo pouze počáteční hledisko, neboť Komise ještě musela navrhnout nejvyšší přípustné úrovně radioaktivity. Tato konzultace proto představuje pro Výbor příležitost předložit aktuálnější stanovisko k této otázce.

2.2 Legislativní rámec

2.2.1 Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987 stanovuje postup pro zavedení nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. V průběhu let bylo podstatně změněno (4). Nejvyšší přípustné „referenční“ úrovně jsou uvedeny v samostatných přílohách druhé změny nařízení.

2.2.2 Jestliže Komise získá informaci o havárii nebo o jakémkoli jiném případu radiační mimořádné situace, při níž bylo nebo pravděpodobně bude dosaženo nejvyšších přípustných úrovní, neprodleně přijme nařízení pro použití těchto nejvyšších přípustných úrovní. Doba platnosti takového nařízení je co nejkratší a nepřesahuje tři měsíce.

2.2.3 Komise předloží Radě návrh na nařízení, kterým by se měla přizpůsobit nebo potvrdit ustanovení prvního nařízení v měsíci následujícím po jeho přijetí a po konzultaci odborné skupiny v souladu s článkem 31 Smlouvy o Euratomu. Doba platnosti tohoto druhého nařízení je též omezena. V delší časové perspektivě, tedy po jaderné havárii nebo případu radiační mimořádné situace, je možno použít za účelem kontrolování potravin nebo krmiv umísťovaných na trh jiné právní nástroje nebo jiný právní základ.

2.2.4 Nejvyšší přípustné úrovně uvedené v přílohách k nařízení mohou být přezkoumány nebo doplněny na základě názoru odborníků v souladu s článkem 31. Platnost stanovených nejvyšších přípustných úrovní byla naposledy přezkoumána v roce 1995 odbornou skupinou v souladu s článkem 31 a na základě ustanovení směrnice Rady 96/29/Euratom, která vyžaduje, aby členské státy stanovily zásahové úrovně pro případy havárií (5).

2.2.5 EU v této souvislosti přijala opatření k zajištění toho, aby zemědělské produkty byly dováženy na trh Unie pouze na základě společných opatření, jejichž cílem je ochrana zdraví obyvatelstva při zachování jednoty trhu a zabránění výchylkám v obchodu.

2.2.6 V případě radiační mimořádné situace se po členských státech vyžaduje, aby si vyměňovaly informace prostřednictvím systému „Ecurie“ (6). Tento systém vyžaduje, aby členské státy oznámily a poskytly informace Komisi a dotčeným nebo ohroženým členským státům, kdykoli se určitý členský stát rozhodne přijmout plošná opatření na ochranu obyvatelstva v případě radiační mimořádné situace. Taková informace musí obsahovat povahu a čas vzniku situace, její přesnou polohu, druh zařízení a činnosti, příčinu, předpokládaný vývoj, přijatá nebo plánovaná ochranná opatření, jakož i úroveň radioaktivity naměřenou monitorovacími systémy v potravinách, krmivech, pitné vodě a okolním prostředí.

2.3 Dokument Komise

2.3.1 Komise zahájila kodifikaci nařízení Rady č. 3954/87 a jeho následných změn.

2.3.2 V průběhu legislativního postupu však vyšlo najevo, že ustanovení v návrhu kodifikovaného znění stanovilo výhradu ohledně prováděcích pravomocí Rady, která nebyla odůvodněna v bodech odůvodnění nařízení (Euratom) č. 3954/87.

2.3.3 Vzhledem k tomu, že takový bod odůvodnění by znamenal změnu obsahu, a šel by tudíž za rámec prosté kodifikace, bylo uznáno za vhodné nahradit kodifikaci přepracováním, aby mohla být zapracována potřebná změna.

2.3.4 Dodatečné ustanovení 15 v úvodu návrhu odkazuje na možnost, kdy v některých situacích může Rada, místo Komise, okamžitě a v krátkém čase přijmout přizpůsobená opatření pro použití předem stanovených nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace.

3. Hodnocení

3.1 Je skutečně zapotřebí mít jasné a aktualizované právní předpisy, které mohou instituce EU a členské státy snadno uplatnit při výskytu radioaktivního spadu. Z tohoto důvodu je reforma právních předpisů legitimní a nutná. Pravděpodobnost havárií jaderných elektráren a jiného výskytu radioaktivního spadu se může v EU zvyšovat, mimo jiné i z důvodu stárnutí stávajících jaderných elektráren, výstavby mnoha nových a rizika dalších neočekávaných havárií.

3.2 Radioaktivní spad téměř vždy zasahuje rozsáhlá území a ne vždy se jeho intenzita při přenosu i na veliké vzdálenosti významně sníží. Zabýváme se tedy možnou katastrofou ohrožující zdraví a životní prostředí v mezinárodním měřítku.

3.3 V porovnání s rokem 1986 má EU v současné době výkonný a mezinárodně uznávaný orgán pro posuzování rizik, jímž je Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) (nařízení (ES) č. 178/2002). Radioaktivní zbytky v potravinách a krmivech lze přirovnat ke kontaminujícím látkám v potravinách. Dalo se tedy očekávat, že EFSA bude pověřen hodnocením dopadu těchto zbytků na zdraví. Komise však ve svém návrhu zachovala stávající opatření, která jsou v některých případech desítky let stará, bez jakéhokoli dalšího zvážení či odůvodnění.

3.4 Když dojde k havárii, je důležité snažit se ovlivnit chování lidí a přimět je, aby si vybírali potraviny a nápoje, jež jsou bezpečné či méně nebezpečné. Zemědělští výrobci navíc musí v každém případě znát úrovně radioaktivní kontaminace krmiv a postupy při krmení zvířat během krizové situace. Při poskytování pokynů a zvyšování povědomí zde mohou hrát klíčovou roli národní orgány a odvětvové organizace.

3.5 Je zcela zásadní, aby byla nyní ustanovení upravující radioaktivní spad a úrovně radioaktivity přepracována tak, aby jejich zavádění na úrovni EU a členských států bylo snazší a jasnější.

3.6 Nejvyšší přípustné úrovně radioaktivity musí odpovídat potřebám zvláště ohrožených skupin obyvatelstva. Na potraviny pro kojence by se měly vztahovat přísnější hodnoty než na potraviny určené ke spotřebě obyvatelstvem obecně.

3.7 Radioaktivní látky se mohou dostat do povrchových vod v souvislosti s jadernými testy a využíváním jaderné energie či radioaktivních látek ve zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Přestože jsou za normálních podmínek tyto hodnoty nepatrné, situace se může změnit v případě radiační havárie. Proto by tedy voda neměla být vyčleněna z příloh k tomuto nařízení, jelikož obsahuje jednu z hlavních složek potravin a krmiv.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22.12.1987, ve znění úprav.

(2) Rozhodnutí Rady (Euratom) č. 87/600 ze dne 14.12.1987.

(3) CES 480/1987, Úř. věst. C 180, 8.7.1987, s. 20–25.

(4) Nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a nařízení Komise (Euratom) č. 770/90.

(5) Čl. 50 odst. 2 směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13.5.1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření.

(6) Viz pozn. pod čarou 2.

15.2.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 48/165

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 663/2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky

KOM(2010) 283 v konečném znění – 2010/0150 (COD)

2011/C 48/30

Zpravodaj: pan BUFFETAUT

Dne 15. června 2010 se Evropský parlament a dne 23. června 2010 Rada Evropské unie rozhodly v souladu s čl. 194 odst. 1 písm. c) a článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 663/2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky

KOM(2010) 283 v konečném znění – 2010/0150 (COD).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. září 2010.

Na 465. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. září 2010 (jednání dne 15. září 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 133 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV podporuje obecnou ekonomii textu i cíle, které Komise sleduje. Zvláště pak schvaluje myšlenku použití evropských fondů jako pákového efektu ke zrychlení provádění investic v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných energií. EHSV si přeje, aby bylo lépe odůvodněno rozdělení finanční pomoci mezi technickou pomoc a půjčky s výhodnými úrokovými sazbami a bankovní záruky finančních institucí. EHSV si přeje, aby bylo rovněž upřesněno pole působnosti technické pomoci.

1.2 Výbor věří, že prováděcí pokyny vyložené Komisí budou skutečně uvedeny do praxe, a všichni zainteresovaní finanční zprostředkovatelé by tak měli být zmocněni ke správě tohoto finančního nástroje, přičemž výběr projektů budou provádět správci fondů pod dohledem Komise. EHSV si přeje, aby byly vyjasněny prováděcí pokyny pro správu a přístup k fondům a přispěly k vypracování srozumitelné příručky pro finanční zprostředkovatele a navrhovatele projektů.

1.3 EHSV však považuje za nutné či vhodné do jisté míry vyjasnit následující otázky:

1.3.1 Je potřeba znát co nejdříve, do konce roku 2010, celkový objem prostředků (nebo alespoň jeho odhad) vyčleněných nad rámec ohlášené sumy 114 milionů eur – po rozdělení mezi 27 členských států se prozatím jedná o relativně omezený přínos. Bude však zapotřebí zohlednit též pákový efekt doplňujících soukromých investic a impulsu, jehož se projektům a investicím v pravém slova smyslu dostane, jakmile bude zahájena významná podpora fáze technické pomoci.

1.3.2 Definice pojmu „financovatelné projekty“: např. izolace budov, která je velmi užitečná z hlediska energetické účinnosti, se dlouhodobě vyplatí díky úspoře energie, především u budov starých. Pojem „financovatelný projekt“ je nutno chápat ve smyslu financovatelného projektu, který by bez evropské pomoci nemohl existovat. Pojem „financovatelný projekt“ by mohl být v nařízení vyložen jako „projekt, jenž je finančně vyrovnaný díky podpoře evropských nástrojů“.

1.3.3 Kritéria způsobilosti:

—

EHSV chápe a také přijímá skutečnost, že nejsou stanoveny priority podle jednotlivých dotčených odvětví a že budou zavedena kritéria podle investic a souladu s evropskými cíli v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných energií. Způsobilé budou zejména projekty spadající do rámce smluv o energetické účinnosti, stejně jako projekty, které jsou již dotovány z evropských fondů. EHSV zdůrazňuje, že tento nástroj si klade za cíl podporovat součinnost se strukturálními fondy a fondy soudržnosti,

—	nebude-li sestaven užší výběr projektů (jako v rámci nařízení č. 663/2009), bude EHSV pozorně sledovat rozdělení prostředků vyčleněných na financování projektů a na technickou pomoc. Domnívá se, že financování by mělo být z větší části určeno na konkrétní investice či projekty,

—	Výbor upozorňuje, že v samotném nařízení nebude uveden užší výběr projektů a že fond provede výběr projektů na základě kritérií uvedených v nařízení. O financovaných projektech bude vypracována zpráva,

—	EHSV upřesňuje, že tato finanční pomoc pro investiční projekty musí respektovat zásadu nestranného přístupu k jednotlivým subjektům, veřejným či soukromým. Tyto projekty tak budou moci být realizovány v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru,

—	Výbor obecně trvá na tom, že kritéria pro přidělení by měla především vycházet z technické spolehlivosti, finanční bezpečnosti projektů a konkrétních očekávaných výsledků v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných energií,

—	EHSV si přeje, aby byla lépe upřesněna kritéria způsobilosti týkající se „opatření, která mají rychlý, měřitelný a významný dopad“.

1.4 Ačkoli rozumí skutečnosti, že Komise si přeje, aby příslušné místní orgány „učinily jasný politický závazek zmírnit změny klimatu a stanovily si přesné cíle“, varuje před přílišnou důvěrou v postoje vycházející spíše z politicky korektního uvažování a způsobu komunikace než z konkrétních opatření opírajících se o solidní a inovační techniky či efektivní systémy řízení, jež byly schváleny v oblasti energetické účinnosti, rozvodů vytápění či obnovitelných energií.

2. Původ a zásady nařízení o programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky

2.1 Evropský program oživení energetiky (EEPR) počítal s objemem prostředků ve výši 3,98 miliardy eur. Téměř všechny tyto prostředky měly být přiděleny již v roce 2010. Pro tento program však nebude použita částka 114 milionů eur, jež by mohla v konečném důsledku být ještě vyšší, pokud některé projekty nebudou vyhovovat právním, finančním či technickým požadavkům.

2.2 Nepřidělené zdroje dle kapitoly II nařízení EEPR budou použity k vytvoření zvláštního finančního nástroje určeného výhradně k podpoře energetické účinnosti a iniciativ v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci Iniciativy pro financování udržitelné energetiky.

3. Všeobecné zásady

3.1 Tento finanční nástroj podpoří rozvoj FINANCOVATELNÝCH projektů v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie a usnadní financování investic v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie zejména v městském prostředí.

3.2 Ve snaze podpořit velké množství decentralizovaných investic budou jejich příjemci orgány místní a regionální samosprávy, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru.

3.3 Projekty z oblasti udržitelné energie, které budou financovány, zahrnují i veřejné a soukromé budovy, vysoce energeticky účinné sítě kombinující teplo, elektrickou energii a rozvody dálkového vytápění či chlazení, decentralizované obnovitelné energetické zdroje vybudované v místním prostředí, čistou městskou dopravu a místní infrastrukturu jako např. inteligentní sítě, efektivní pouliční osvětlení a inteligentní metody měření.

4. Kritéria výběru a způsobilosti

4.1 Opatření, která mají být financována, musejí mít rychlý, měřitelný a významný dopad na oživení hospodářství v Evropské unii, lepší zabezpečení dodávek energie a snížení emisí skleníkových plynů.

4.2 Cílem je, aby financování z prostředků EU přineslo pákový efekt ve prospěch dalších příspěvků příslušných orgánů či podniků, a to podle přesných kritérií týkajících se na jedné straně politik prováděných samosprávnými orgány a technické a finanční povahy projektů na straně druhé.

4.3 Pravidla týkající se orgánů samosprávy se vztahují k jejich odhodlání čelit změně klimatu, vyhlášení přesně definovaných cílů, povaze přijatých strategií, monitorování a propagaci provádění a dosažených výsledků.

4.4 Technická a finanční kritéria mají za cíl zajistit technicky adekvátní přístup na solidním základě, kvalitu finančního návrhu, míru, v jaké evropský příspěvek podpoří financování z dalších veřejných či soukromých zdrojů, hospodářské a sociální dopady, dopady na životní prostředí, zeměpisnou rovnováhu mezi projekty a propracovanost projektů tak, aby rychle došlo na konkrétní provedení investic.

V Bruselu dne 15. září 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2011.048.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 48

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 54 15. února 2011

	III Přípravné akty
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	465. plenární zasedání ve dnech 15.–16. září 2010
2011/C 048/19	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii – KOM(2009) 15 v konečném znění – pracovnímu dokumentu Komise – Snižování administrativní zátěže v Evropské unii – Příloha třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy – KOM(2009) 16 v konečném znění – pracovnímu dokumentu Komise – Třetí zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí – KOM(2009) 17 v konečném znění	107

2011/C 048/20	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU – KOM(2009) 512 v konečném znění	112

2011/C 048/21	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha Propojení obchodních rejstříků – KOM(2009) 614 v konečném znění	120

2011/C 048/22	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum – KOM(2010) 187 v konečném znění	129

2011/C 048/23	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 97/68/ES, pokud jde o ustanovení o motorech uvedených na trh v rámci přechodného režimu – KOM(2010) 362 v konečném znění – 2010/0195 (COD)	134

2011/C 048/24	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV – KOM(2010) 94 v konečném znění – 2010/0064 (COD)	138

2011/C 048/25	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě KOM(2009) 591 v konečném znění	145

2011/C 048/26	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010 – KOM(2010) 4 v konečném znění	150

2011/C 048/27	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize Ochrana lesů a související informace v EU – příprava lesů na změnu klimatu KOM(2010) 66 v konečném znění	155

2011/C 048/28	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (přepracované znění) – KOM(2010) 184 v konečném znění – 2010/0098 (CNS)	160

2011/C 048/29	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. xxxx/2010 ze dne […], kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), pokud jde o státní podporu poskytovanou v rámci německého lihového monopolu – KOM(2010) 336 v konečném znění – 2010/0183 (COD)	163

2011/C 048/30	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 663/2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky – KOM(2010) 283 v konečném znění – 2010/0150 (COD)	165

2011/C 048/31	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě – KOM(2010) 381 v konečném znění – 2010/0205 (CNS)	167

2011/C 048/32	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/… ze dne […], kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2187/2005, pokud jde o zákaz odlovu nejkvalitnější části populace ryb a omezení rybolovu platýse bradavičnatého a pakambaly velké ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu – KOM(2010) 325 v konečném znění – 2010/0175 (COD)	168

2011/C 048/33	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh (přepracované znění) – KOM(2010) 359 v konečném znění – 2010/0194 (COD)	169

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	USNESENÍ
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	465. plenární zasedání ve dnech 15.–16. září 2010
2011/C 048/01	Usnesení Evropského hospodářského a sociálního výboru k situaci Romů v Evropské unii	1

	STANOVISKA
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	465. plenární zasedání ve dnech 15.–16. září 2010
2011/C 048/02	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Strategie Evropské unie pro dunajský region	2

2011/C 048/03	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha legálního přistěhovalectví v kontextu demografické výzvy (průzkumné stanovisko)	6

2011/C 048/04	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená pracovní místa	14

2011/C 048/05	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace a výzvy loďstva Evropské unie pro lov tuňáků v tropických vodách (průzkumné stanovisko)	21

2011/C 048/06	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: strategické hlavní směry pro bezpečnost silničního provozu do roku 2020 (stanovisko na žádost Evropského parlamentu)	27

2011/C 048/07	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Struktury financování pro malé a střední podniky s ohledem na aktuální finanční situaci (stanovisko z vlastní iniciativy)	33

2011/C 048/08	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Období po krizi: nový finanční systém pro vnitřní trh (stanovisko z vlastní iniciativy)	38

2011/C 048/09	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Tvořivost a podnikání: nástroje k překonání krize (stanovisko z vlastní iniciativy)	45

2011/C 048/10	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Reakce EU na změny v poměru globálních hospodářských sil (stanovisko z vlastní iniciativy)	51

2011/C 048/11	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Hospodářská obnova – současný stav a praktické iniciativy (stanovisko z vlastní iniciativy)	57

2011/C 048/12	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Příprava na světový summit o udržitelném rozvoji v roce 2012 (stanovisko z vlastní iniciativy)	65

2011/C 048/13	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zlepšení modelů participativního partnerství veřejného a soukromého sektoru při poskytování elektronických služeb pro všechny v EU-27 (stanovisko z vlastní iniciativy)	72

2011/C 048/14	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Služby obecného zájmu nutné k řešení krize (stanovisko z vlastní iniciativy)	77

2011/C 048/15	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nová energetická politika Evropské unie – provádění, účinnost a solidarita pro občany (stanovisko z vlastní iniciativy)	81

2011/C 048/16	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi EU a Kanadou (stanovisko z vlastní iniciativy)	87

2011/C 048/17	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Situace zdravotně postižených osob ve středomořských partnerských zemích	94

2011/C 048/18	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Politika mnohojazyčnosti EU (dodatkové stanovisko)	102