ISSN 1725-5163

doi:10.3000/17255163.C_2010.274.ces

Úřední věstník

Evropské unie

C 274

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 53
9. října 2010


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Soudní dvůr Evropské unie

2010/C 274/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 260, 25.9.2010

1

 

V   Oznámení

 

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

 

Soudní dvůr

2010/C 274/02

Spojené věci C-395/08 a C-396/08: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. června 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte d'appello di Roma — Itálie) — Instituto nazionale della previdenza sociale (INPS) v. Tiziana Bruno, Massimo Pettini (C-395/08), Daniela Lotti, Clara Matteucci (C-396/08) (Směrnice 97/81/ES — Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku — Rovné zacházení se zaměstnanci na částečný a plný pracovní úvazek — Výpočet odpracované doby nezbytné pro získání starobního důchodu — Vyloučení neodpracovaných období — Diskriminace)

2

2010/C 274/03

Věc C-293/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Innsbruck (Rakousko) dne 14. června 2010 — Gebhard Stark v. D.A.S. Österreichische Allgemeine Rechtsschutzversicherung AG

2

2010/C 274/04

Věc C-312/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgericht Köln (Německo) dne 29. června 2010 — Land Nordrhein-Westfalen v. Melanie Klinz

3

2010/C 274/05

Věc C-313/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgerichts Köln (Německo) dne 29. června 2010 — Land Nordrhein-Westfalen v. Sylvia Jansen

4

2010/C 274/06

Věc C-323/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 5. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

5

2010/C 274/07

Věc C-324/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 5. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

6

2010/C 274/08

Věc C-325/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 6. července 2010 — Doux Geflügel GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

6

2010/C 274/09

Věc C-326/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 6. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

6

2010/C 274/10

Věc C-335/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de apel Craiova (Rumunsko) dne 6. července 2010 — Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu v. Claudia Norica Vijulan

7

2010/C 274/11

Věc C-336/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Craiova (Rumunsko) dne 6. července 2010 — Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu v. Victor Vinel Ijac

7

2010/C 274/12

Věc C-344/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 8. července 2010 Freixenet, SA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věci T-109/08, Freixenet v. OHIM

8

2010/C 274/13

Věc C-345/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 8. července 2010 Freixenet, SA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věci T-110/08, Freixenet v. OHIM

9

2010/C 274/14

Věc C-351/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 12. července 2010 — Zollamt Linz Wels

10

2010/C 274/15

Věc C-361/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 19. července 2010 — Scrl Intercommunale Intermosane, ASBL Fédération de L'industrie et du gaz (Synergrid) v. Belgický stát

11

2010/C 274/16

Věc C-375/10: Žaloba podaná dne 27. července 2010 — Evropská komise v. Španělské království

11

2010/C 274/17

Věc C-377/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Dolj (Rumunsko) dne 26. července 2010 — Adrian Băilă v. Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Craiova, Administrația Fondului Pentru Mediu

12

2010/C 274/18

Věc C-381/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat Wien (Rakousko) dne 29. července 2010 — Astrid Preissl KEG

12

2010/C 274/19

Věc C-382/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat Wien (Rakousko) dne 29. července 2010 — Erich Albrecht, Thomas Neumann, Van-Ly Sundara, Alexander Svoboda, Stefan Toth

13

2010/C 274/20

Věc C-383/10: Žaloba podaná dne 30. července 2010 — Evropská komise v. Belgické království

13

2010/C 274/21

Věc C-385/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 30. července 2010 — Elenca Srl v. Ministero dell'Interno

14

2010/C 274/22

Věc C-389/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 3. srpna 2010 KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 19. května 2010 ve věci T-25/05, KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA v. Evropská komise

15

2010/C 274/23

Věc C-390/10: Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

16

2010/C 274/24

Věc C-391/10: Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Evropská komise v. Belgické království

16

2010/C 274/25

Věc C-393/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom dne 4. srpna 2010 — Dermod Patrick O'Brien v. Ministry of Justice (původně Department for Constitutional Affairs)

17

2010/C 274/26

Věc C-394/10: Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

17

2010/C 274/27

Věc C-395/10: Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

18

2010/C 274/28

Věc C-396/10: Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

18

2010/C 274/29

Věc C-398/10: Žaloba podaná dne 5. srpna 2010 — Evropská komise v. Řecká republika

19

2010/C 274/30

Věc C-404/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 10. srpna 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 9. června 2010 ve věci T-237/05, Éditions Odile Jacob SAS v. Komise

19

2010/C 274/31

Věc C-407/10: Žaloba podaná dne 16. srpna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

20

2010/C 274/32

Věc C-408/10: Žaloba podaná dne 16. srpna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

20

2010/C 274/33

Věc C-409/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhofes (Německo) dne 16. srpna 2010 — Hauptzollamt Hamgurg-Hafen v. Afasia Knits Deutschland GmbH

21

2010/C 274/34

Věc C-411/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) dne 18. srpna 2010 — NS v. Secretary of State for the Home Department

21

 

Tribunál

2010/C 274/35

Věc T-386/09: Usnesení Tribunálu ze dne 24. srpna 2010 — Grúas Abril Asistencia v. Komise (Žaloba na neplatnost — Hospodářská soutěž — Zamítnutí stížnosti — Akt, který jednotlivci nemohou napadnout žalobou — Nepřípustnost)

23

2010/C 274/36

Věc T-261/10 R: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 29. července 2010 — Brinkmann v. Německo (Předběžné opatření — Zjevná nepříslušnost)

23

2010/C 274/37

Věc T-268/10: Žaloba podaná dne 10. června 2010 — PPG a SNF v. ECHA

23

2010/C 274/38

Věc T-308/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 20. července 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. května 2010 ve věci F-30/08, Nanopoulos v. Komise

24

2010/C 274/39

Věc T-315/10: Žaloba podaná dne 23. července 2010 — Groupe Partouche v. Komise

25

2010/C 274/40

Věc T-316/10: Žaloba podaná dne 23. července 2010 — HIM v. Komise

25

2010/C 274/41

Věc T-324/10: Žaloba podaná dne 11. srpna 2010 — Van Parys v. Komise

26

2010/C 274/42

Věc T-331/10: Žaloba podaná dne 12. srpna 2010 — Yoshida Metal Industry v. OHIM — Pi-Design (povrch pokrytý černými kruhy)

27

2010/C 274/43

Věc T-333/10: Žaloba podaná dne 17. srpna 2010 — ATC a další v. Komise

28

2010/C 274/44

Věc T-336/10: Žaloba podaná dne 10. srpna 2010 Abercrombie & Fitch Europe v. OHIM OHMI — Gilli (GILLY HICKS)

29

2010/C 274/45

Věc T-272/09: Usnesení Tribunálu ze dne 24. srpna 2010 — Pineapple Trademarks v. OHIM — Dalmau Salmons (KUSTOM)

30

 

Soud pro veřejnou službu

2010/C 274/46

Věc F-45/07: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (pléna) ze dne 1. července 2010 — Mandt v. Parlament (Veřejná služba — Úředníci — Pozůstalostní důchod — Čl. 79 služebního řádu — Článek 18 přílohy VIII služebního řádu — Pozůstalý manžel — Uznání dvou osob jako přeživších manželů — Snížení o 50 % — Legitimní očekávání — Pravidlo shody)

31

2010/C 274/47

Věc F-116/07, F-13/08 a F-31/08: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetí senát) ze dne 7. července 2010 — Tomas v. Evropský parlament (Veřejná služba — Dočasní zaměstnanci — Článek 2 písm. c) služebního řádu ostatních zaměstnanců — Propuštění — Pouto důvěry — Předchozí konzultace výboru zaměstnanců Parlamentu)

31

2010/C 274/48

Věc F-97/08: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 1. července 2010 — Füller-Tomlinson v. Parlament (Veřejná služba — Bývalý dočasný zaměstnanec — Nemoc z povolání — Zásah do fyzické a psychické integrity — Délka trvání řízení směřujícího k uznání povolání jako původu nemoci)

32

2010/C 274/49

Věc F-40/09: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 1. července 2010 — Časta v. Komise (Veřejná služba — Otevřené výběrové řízení — Nepřipuštění k ústní části výběrového řízení — Žádost o přezkum — Povinnost uvést odůvodnění — Požadovaná odborná praxe — Opožděné předložení potvrzení — Zásada rovného zacházení — Žaloba na neplatnost — Žaloba na náhradu škody)

32

2010/C 274/50

Věc F-47/09: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 4. května 2010 — Fries Guggenheim v. Cedefop (Veřejná služba — Dočasný zaměstnanec — Neprodloužení smlouvy — Článek 11a služebního řádu — Článek 1 šestý pododstavec přílohy II služebního řádu — Zastupování zaměstnanců — Povinnost nestrannosti a nezávislosti)

33

2010/C 274/51

Věc F-64/10: Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Mantzouratos v. Palament

33

CS

 


IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Soudní dvůr Evropské unie

9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/1


2010/C 274/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 260, 25.9.2010

Dřívější publikace

Úř. věst. C 246, 11.9.2010

Úř. věst. C 234, 28.8.2010

Úř. věst. C 221, 14.8.2010

Úř. věst. C 209, 31.7.2010

Úř. věst. C 195, 17.7.2010

Úř. věst. C 179, 3.7.2010

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu


V Oznámení

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní dvůr

9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/2


Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. června 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte d'appello di Roma — Itálie) — Instituto nazionale della previdenza sociale (INPS) v. Tiziana Bruno, Massimo Pettini (C-395/08), Daniela Lotti, Clara Matteucci (C-396/08)

(Spojené věci C-395/08 a C-396/08) (1)

(Směrnice 97/81/ES - Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku - Rovné zacházení se zaměstnanci na částečný a plný pracovní úvazek - Výpočet odpracované doby nezbytné pro získání starobního důchodu - Vyloučení neodpracovaných období - Diskriminace)

2010/C 274/02

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte d'appello di Roma

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Instituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

Žalovaní: Tiziana Bruno, Massimo Pettini (C-395/08), Daniela Lotti, Clara Matteucci (C-396/08)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Corte d'appello di Roma — Výklad směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS — Příloha: Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku (Úř. věst. L 1, s. 9) — Pracovníci na částečný pracovní úvazek, pracující několik měsíců v roce a mající volno po zbytek roku — Nezapočtení doby, po kterou nebyla vykonávána práce, pro stanovení výše starobního důchodu

Výrok

1)

Pokud jde o starobní důchody, musí být ustanovení 4 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, která je přílohou směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která u zaměstnanců pracujících na vertikálně cyklický částečný úvazek vylučuje z výpočtu odpracovaných let požadovaných pro vznik nároku na takový důchod neodpracovaná období, pokud takové rozdílné zacházení není ospravedlněno objektivními důvody.

2)

V případě, že by předkládající soud dospěl k závěru, podle kterého je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení neslučitelná s ustanovením 4 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, jež je přílohou směrnice 97/81, bude třeba vyložit její ustanovení 1 a 5 odst. 1 v tom smyslu, že rovněž brání takové právní úpravě.


(1)  Úř. věst. C 327, 20.12.2008.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/2


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Innsbruck (Rakousko) dne 14. června 2010 — Gebhard Stark v. D.A.S. Österreichische Allgemeine Rechtsschutzversicherung AG

(Věc C-293/10)

()

2010/C 274/03

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Innsbruck

Účastníci původního řízení

Žalobce: Gebhard Stark

Žalovaná: D.A.S. Österreichische Allgemeine Rechtsschutzversicherung AG

Předběžné otázky

Musí být ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice 87/344/EHS (1) vykládáno v tom smyslu, že jsou s ním v rozporu ustanovení § 158k odst. 2 Versicherungsvertragsgesetz (zákon o pojistné smlouvě) a na něm založená, ve všeobecných pojistných podmínkách pojistitele právní ochrany obsažená klauzule, že v pojistné smlouvě může být dohodnuto, že pojištěný si k zastupování v soudním nebo správním řízení může zvolit pouze osoby oprávněné na základě své profese zastupovat účastníky řízení, které mají své sídlo kanceláře v místě soudního nebo správního orgánu příslušného k řízení v prvním stupni?


(1)  Směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany (Úř. věst. L 185, s. 77; Zvl. vyd. 06/01, s. 187).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/3


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgericht Köln (Německo) dne 29. června 2010 — Land Nordrhein-Westfalen v. Melanie Klinz

(Věc C-312/10)

()

2010/C 274/04

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesarbeitsgericht Köln

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Land Nordrhein-Westfalen

Žalovaná: Melanie Klinz

Předběžné otázky

První otázka

a)

Je slučitelné se smyslem a účelem ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES (1) ze dne 28. června 1999, vycházet při právním přezkumu, zda je v konkrétním případě dohoda o prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou odůvodněna na základě objektivních důvodů ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody, výlučně z podmínek platných v okamžiku uzavření této dohody o prodloužení pracovní smlouvy, aniž by byl zohledněn počet pracovních smluv na dobu určitou, které již této dohodě předcházely, nebo

b)

vyžaduje smysl a účel ustanovení 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody, kterým je zabránit zneužívání spočívajícímu ve využívání po sobě jdoucích pracovních smluv, aby byly na dané „objektivní důvody“ kladeny tím přísnější požadavky, čím více po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou již předcházelo pracovní smlouvě, která má být v projednávané věci přezkoumána, popřípadě čím delší bylo časové období, během kterého byl dotčený zaměstnanec již dříve zaměstnán na základě po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou?

Druhá otázka

Brání ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou použití takového ustanovení vnitrostátního práva, jako je § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 Gesetz über Teilzeitarbeit und befristete Arbeitsverträge (zákona o práci na částečný pracovní úvazek a smlouvách na dobu určitou, dále jen „TzBfG“), na jehož základě jsou po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou odůvodněny pouze ve veřejné službě na základě „objektivního důvodu“, že pracovníkovi je vyplácena odměna z rozpočtových prostředků, jež jsou v souladu s rozpočtovými pravidly určeny pro účely pracovního poměru na dobu určitou, zatímco u zaměstnavatelů v soukromém sektoru nejsou takové hospodářské důvody uznávány jako „objektivní důvod“?

Třetí otázka

a)

Je ustanovení o časovém omezení popsané v druhé předběžné otázce (v tomto případě § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 TzBfG) v souladu s rámcovou dohodou tehdy, pokud ustanovení rozpočtových pravidel, na které odkazuje § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 TzBfG, uvádí dostatečně konkrétní účel časového omezení, který souvisí především s dotčenou činností a s podmínkami jejího výkonu (viz k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2006, C-212/04, Adeneler, výrok 2)?

Pokud bude třetí otázka písm. a) zodpovězena kladně:

b)

Je v tomto smyslu účel stanoven dostatečně konkrétně, jestliže Haushaltsgesetz, v projednávaném případě § 7 odst. 3 Hauhaltsgesetz Nordrhein-Westfalen 2004/2005 (zákon o rozpočtu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko pro období 2004/2005, dále jen „HG NRW 2004/2005“) pouze stanoví, že rozpočtové prostředky jsou určeny pro činnost „pomocné pracovní síly“ na dobu určitou?

Pokud bude třetí otázka písm. b) zodpovězena kladně:

c)

Platí výše uvedené i v případě, že se činností „pomocné pracovní síly“ v tomto smyslu rozumí nejen činnost, která slouží buď ke zvládnutí přechodně zvýšeného množství práce, nebo k zastoupení stálého zaměstnance, který dočasně nemůže vykonávat práci, ve výkonu jeho činnosti, ale také pokud je pojem „pomocná pracovní síla“ chápán jako naplněný již tím, že je pracovníkovi vyplácena odměna z rozpočtových prostředků, které byly uvolněny proto, že stálý zaměstnanec vykonávající práci na stejném pracovišti nemůže dočasně práci vykonávat, ačkoli je „pomocná pracovní síla“ pověřena činností, která má povahu činnosti trvalé potřeby zaměstnavatele a která obsahově nesouvisí s činností stálého zaměstnance, který nemůže práci vykonávat, nebo

d)

je výklad pojmu „pomocná pracovní síla“ popsaný v třetí otázce písm. c) v rozporu se smyslem a účelem rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, kterým je zabránit zneužívání spočívajícímu ve využívání po sobě jdoucích pracovních smluv, a se zásadou formulovanou ve věci Angelidaki (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2009, C-378/07 až C-380/07, výrok 2), podle níž ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou brání použití vnitrostátní právní úpravy, v jejímž důsledku by „obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru bylo považováno za ospravedlněné ‚objektivními důvody‘ ve smyslu zmíněného ustanovení pouze z toho důvodu, že tyto smlouvy jsou založeny na zákonných ustanoveních, která umožňují jejich obnovování k uspokojení určitých dočasných potřeb, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé“?

Čtvrtá otázka

Porušuje členský stát ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, pokud do zákona, který je určen k provedení směrnice 1990/70/ES do vnitrostátního práva, zavede obecně pro celou oblast veřejné služby takový důvod omezení délky trvání pracovní smlouvy na základě rozpočtových pravidel, jako je důvod popsaný ve druhé otázce, který existoval ve vnitrostátním právu před přijetím směrnice 1990/70/ES ve srovnatelné formě pouze pro menší úseky veřejné služby (oblast vysokého školství)? Vede takové porušení k tomu, že daná vnitrostátní právní norma nesmí být nadále uplatňována?


(1)  Úř. věst. L 175, 10.7.1999, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/4


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesarbeitsgerichts Köln (Německo) dne 29. června 2010 — Land Nordrhein-Westfalen v. Sylvia Jansen

(Věc C-313/10)

()

2010/C 274/05

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesarbeitsgerichts Köln

Účastníci původního řízení

Žalobce: Land Nordrhein-Westfalen

Žalovaná: Sylvia Jansen

Předběžné otázky

První otázka

a)

Je slučitelné se smyslem a účelem ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999, vycházet při právním přezkumu, zda je v konkrétním případě na základě objektivních důvodů ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody odůvodněna dohoda o prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou, výlučně z podmínek v okamžiku uzavření této dohody o prodloužení pracovní smlouvy, aniž by byl zohledněn počet pracovních smluv na dobu určitou, které již této dohodě předcházely, nebo

b)

přikazuje smysl a účel ustanovení 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody, kterým je zabránit zneužívání spočívajícímu ve využívání po sobě jdoucích pracovních smluv, aby tak byly na „objektivní důvod“ kladeny tím přísnější požadavky, čím více po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou již předcházelo pracovní smlouvě, která má být nyní přezkoumána, resp. čím delší bylo časové období, během kterého byl dotčený zaměstnanec již dříve zaměstnán na základě po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou?

Druhá otázka

Brání ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou použití právní normy vnitrostátního práva jako je § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 Gesetz über Teilzeitarbeit und befristete Arbeitsverträge (zákon o práci na částečný pracovní úvazek a smlouvách na dobu určitou, dále jen „TzBfG“), na základě níž jsou po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou pouze ve veřejné službě odůvodněny na základě „objektivního důvodu“, že pracovníkovi je vyplácena odměna z rozpočtových prostředků, jež jsou v souladu s rozpočtovými pravidly určeny pro pracovní poměry na dobu určitou, zatímco u zaměstnavatelů v soukromém sektoru nejsou takové hospodářské důvody uznávány jako „objektivní důvod“?

Třetí otázka

a)

Je ustanovení o časovém omezení popsané v druhé předběžné otázce (v tomto případě § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 TzBfG) v souladu s rámcovou dohodou tehdy, pokud ustanovení rozpočtových pravidel, na které odkazuje § 14 odst. 1 druhá věta bod 7 TzBfG, uvádí dostatečně konkrétní účel časového omezení, který souvisí především s dotčenou činností a s podmínkami jejího výkonu (viz k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2006, Adeneler, C-212/04, výrok, bod 2)?

Pokud bude třetí otázka pod písm. a) zodpovězena kladně:

b)

Je účel stanoven dostatečně konkrétně, jestliže Haushaltsgesetz, v projednávaném případě § 7 odst. 3 Hauhaltsgesetz Nordrhein-Westfalen 2004/5 (zákon o rozpočtu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko pro období 2004/5, dále jen „HG NRW 2004/5“), pouze uvádí, že rozpočtové prostředky jsou určeny pro pracovní činnost na dobu určitou, která je vykonávána prostřednictvím „pomocné pracovní síly“?

Pokud bude třetí otázku pod písm. b) zodpovězena kladně:

c)

Platí výše uvedené i v případě, že se činností „pomocné pracovní síly“ v tomto smyslu rozumí nejen činnost, která slouží buď k pokrytí přechodně zvýšeného množství práce nebo zastoupení pracovníka, který je stálým zaměstnancem a nemůže dočasně vykonávat práci, ve výkonu jeho činnosti, ale pokud je pojem „pomocná pracovní síla“ chápán také jako naplněný již tím, že je pracovníkovi vyplácena odměna z rozpočtových prostředků, které byly uvolněny proto, že pracovník, který je stálým zaměstnancem vykonávajícím práci na stejném pracovišti, nemůže tuto práci dočasně vykonávat, ačkoli má činnost, jíž je „pomocná pracovní síla“ pověřena, povahu činnosti trvalé potřeby zaměstnavatele, a která obsahově nesouvisí s činností pracovníka, který je stálým zaměstnancem a který nemůže svou práci dočasně vykonávat, nebo

d)

je výklad pojmu „pomocná pracovní síla“ popsaný v třetí otázce pod písm. c) v rozporu se smyslem a účelem rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, kterým je zabránit zneužívání spočívajícímu ve využívání po sobě jdoucích pracovních smluv, a v rozporu se zásadou formulovanou ve věci Angelidaki (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2009, C-378/07 až C-380/07, výrok bod 2), že ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou brání použití vnitrostátní právní úpravy, v jehož důsledku by „obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru bylo považováno za ospravedlněné „objektivními důvody“ ve smyslu zmíněného ustanovení pouze z toho důvodu, že jsou tyto smlouvy založeny na zákonných ustanoveních, která umožňují jejich obnovování k uspokojení určitých dočasných potřeb, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé“?

Čtvrtá otázka

Porušuje členský stát ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, pokud do zákona, který je určen k provedení směrnice 1990/70/ES do vnitrostátního práva, zavádí obecně pro celou oblast veřejné služby takový důvod pro omezení délky trvání pracovní smlouvy na základě rozpočtových pravidel, jakým je důvod uvedený ve druhé otázce, jestliže tento důvod existoval ve vnitrostátním právu před přijetím směrnice 1990/70/ES ve srovnatelné formě pouze pro menší úseky veřejné služby (oblast vysokého školství)? Vede takové porušení k tomu, že vnitrostátní právní norma nesmí být nadále uplatňována?


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/5


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 5. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-323/10)

()

2010/C 274/06

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Gebr. Stolle GmbH & Co. KG

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předběžná otázka

Musí být jatečně upravené tělo podpoložky 0207 12 90 (1) kompletně (to znamená beze zbytku) vykuchané — s tím důsledkem, že z hlediska práva upravujícího sazební zařazení má negativní dopad, pokud na jatečně upravenému těle po provedení strojového vykuchání ještě zůstane například část střeva nebo průdušnice?


(1)  Úř. věst. L 338, 30.12.1999, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/6


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 5. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-324/10)

()

2010/C 274/07

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Gebr. Stolle GmbH & Co. KG

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předběžné otázky

1)

Vyznačuje se „nepravidelné složení“ ve smyslu kódu produktu 0207 12 90 9990 tím, že k jatečně upravenému tělu mohou být přiloženy celkově až čtyři v tomto kódu uvedené vnitřnosti — po jedné nebo po několika?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Jsou do podpoložky 0207 12 10 (1) zahrnuta také jatečně upravená těla, ke kterým je vícekrát přiložena jedna z vnitřností, která je uvedena v této podpoložce?


(1)  Úř. věst. L 322, 1.12.1998, s. 31.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/6


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 6. července 2010 — Doux Geflügel GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-325/10)

()

2010/C 274/08

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Doux Geflügel GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předběžná otázka

Musí být kuřata podpoložky 0207 12 10 (1) kombinované nomenklatury beze zbytku oškubaná, nebo může po provedení strojového oškubání na jatečně upraveném těle ještě zůstat několik malých stvolů, pírek, špiček brk a chloupků?


(1)  Úř. věst. L 338, 30.12.1999, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/6


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 6. července 2010 — Gebr. Stolle GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-326/10)

()

2010/C 274/09

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Gebr. Stolle GmbH & Co. KG

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předběžné otázky

1)

Spadá jatečně upravené tělo drůbeže pod kód nomenklatury 0207 12 90 9990 (1) i tehdy, pokud na vnitřnosti, která je přípustná podle výše uvedeného kódu produktu, zůstane přichycena nepřípustná část drůbeže?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Je nutno při provádění celní kontroly, zda produkty určené pro vývoz odpovídají kódu nomenklatury uvedenému ve vývozním prohlášení, uznat chybovou toleranci v tom smyslu, že tzv. vytržený zbytek orgánu nemá negativní dopad na poskytnutí vývozní náhrady?


(1)  Úř. věst. L 322, 1.12.1998, s. 31.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/7


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de apel Craiova (Rumunsko) dne 6. července 2010 — Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu v. Claudia Norica Vijulan

(Věc C-335/10)

()

2010/C 274/10

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de apel Craiova

Účastníci původního řízení

Žalobci: Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu

Žalovaná: Claudia Norica Vijulan

Předběžné otázky

1)

Má být čl. 110 první pododstavec SFEU (bývalý článek 90 Smlouvy o ES) vykládán v tom smyslu, že zakazuje členskému státu zavést daň, která má znaky daně ze znečišťování životního prostředí upravené mimořádným nařízením vlády č. 50/2008, ve znění mimořádného nařízení vlády č. 218/2008, od níž jsou osvobozeny automobily kategorie M1, emisní třídy Euro 4, se zdvihovým objemem nepřesahujícím 2 000 cm3, jakož i všechny automobily kategorie N1, emisní třídy Euro 4, které jsou poprvé přihlášeny k registraci v Rumunsku nebo v jiném členském státě v období od 15. prosince 2008 do 31. prosince 2009, zatímco uvedená daň se uplatní na obdobné nebo konkurenční ojeté automobily pocházející z jiných členských států, které byly přihlášeny k registraci před 15. prosincem 2008, neboť taková daň může představovat vnitrostátní zdanění zboží pocházejícího z jiných členských států nepřímo diskriminační v porovnání se zdaněním domácích výrobků, chránící tak tuzemskou výrobu nových automobilů?

2)

Má být čl. 110 první pododstavec SFEU (bývalý článek 90 Smlouvy o ES) vykládán v tom smyslu, že zakazuje členskému státu zavést daň, která má znaky daně ze znečišťování životního prostředí upravené mimořádným nařízením vlády č. 50/2008, ve znění mimořádného nařízení vlády č. 218/2008, od níž jsou osvobozeny automobily kategorie M1, emisní třídy Euro 4, se zdvihovým objemem nepřesahujícím 2 000 cm3, jakož i všechny automobily kategorie N1, emisní třídy Euro 4, které jsou poprvé přihlášeny k registraci v Rumunsku nebo v jiném členském státě v období od 15. prosince 2008 do 31. prosince 2009, zatímco uvedená daň se uplatní na automobily s technickými vlastnostmi lišícími se od uvedených vlastností, které byly přihlášeny k registraci ve výše uvedeném období v jiných členských státech, neboť taková daň může představovat vnitrostátní zdanění zboží pocházejícího z jiných členských států nepřímo diskriminační v porovnání se zdaněním domácích výrobků, chránící tak tuzemskou výrobu nových automobilů?


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/7


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Craiova (Rumunsko) dne 6. července 2010 — Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu v. Victor Vinel Ijac

(Věc C-336/10)

()

2010/C 274/11

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Craiova

Účastníci původního řízení

Žalobci: Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Târgu-Jiu, Administrația Fondului pentru Mediu

Žalovaný: Victor Vinel Ijac

Předběžná otázka

Má být čl. 110 první pododstavec SFEU (bývalý článek 90 ES) vykládán v tom smyslu, že zakazuje členskému státu zavést daň, která má znaky daně ze znečišťování životního prostředí upravené mimořádným nařízením vlády č. 50/2008, které u ojetých automobilů, jež byly dovezeny a dříve registrovány v jiných členských státech Evropské unie, stanoví jako podmínku pro jejich přihlášení k registraci v Rumunsku zaplacení daně ze znečišťování životního prostředí, zatímco u ojetých automobilů registrovaných v Rumunsku se v případě jejich prodeje, a tedy při novém přihlášení k registraci, taková daň nevybírá, takže taková daň může tedy představovat nepřímo diskriminační vnitrostátní zdanění zboží pocházejícího z jiných členských států v porovnání se zdaněním domácích výrobků?


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/8


Kasační opravný prostředek podaný dne 8. července 2010 Freixenet, SA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věci T-109/08, Freixenet v. OHIM

(Věc C-344/10 P)

()

2010/C 274/12

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Freixenet, SA (zástupci: F. de Visscher, E. Cornu a D. Moreau advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání

zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2010, jakož i rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 30. října 2007 a rozhodnout, že přihláška ochranné známky Společenství č. 32 532 splňuje podmínky pro zveřejnění podle článku 40 nařízení č. 40/94 [nyní článek 39 nařízení č. 207/2009];

podpůrně, zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2010;

v každém případě uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody.

Svým prvním důvodem uplatňuje především porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článků 73 (druhá věta) a 38 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (1) [nyní články 75 (druhá věta) a 37 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (2)].

První část tohoto důvodu se týká nedodržení zásady kontradiktornosti. Podle žalobkyně, narozdíl od závěru Tribunálu v napadeném rozsudku, odvolací senát OHIM provedl v rozhodnutí, které bylo napadeno před Tribunálem, nové posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky navrhovatelky, aniž by navrhovatelce umožnil formulovat své vyjádření k tomuto novému přístupu. V tomto ohledu je odůvodnění, které Tribunál poskytl ve vztahu k rozhodnutí prvního odvolacího senátu, nepřesné a nedostatečné vzhledem k zásadě procesní loajality a dodržování práva na obhajobu. Napadený rozsudek porušuje zásadu práva na obhajobu a procesní loajality rovněž tím, že rozhodl, že Úřad mohl navrhovatelce sdělit řadu skutkových okolností a oznámit jí, že své rozhodnutí o zamítnutí zamýšlí založit na těchto okolnostech, a následně poté, co obdržel písemné vyjádření navrhovatelky k těmto okolnostem, se rozhodnout k ním přinejmenším částečně nepřihlížet a založit své rozhodnutí na skutkově a pojmově odlišném posouzení, aniž by poskytl navrhovatelce možnost uplatnit jakékoliv vyjádření.

Jeho druhou částí navrhovatelka uplatňuje především porušení povinnosti uvést odůvodnění Tribunálem, jelikož napadený rozsudek nemohl považovat za dostatečně odůvodněné rozhodnutí prvního odvolacího senátu pro použití čl. 7 odst. 1 písm. b), které neupřesňuje jakékoliv písemnosti, ze kterých mělo vycházet, ani rozhodnout, že odkaz na důkazy by byl nadbytečný, jelikož první odvolací senát údajně vycházel z „vývodů vycházejících z praktických zkušeností“. Navíc nejasnost ohledně skutečností a písemností, ze kterých Úřad a Tribunál vycházely, se dotýká jak práva na obhajobu, tak povinnosti uvést odůvodnění uvedenou v článku 73 výše uvedeného nařízení č. 40/94.

Svým druhým důvodem navrhovatelka uplatňuje porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení č. 40/94 Tribunálem. Přestože s pomocí písemností prokázala, že přihlašovaná ochranná známka je tvořena kombinací velmi charakteristických prvků, které ji významně odlišují od ostatních znázornění na trhu, Tribunál vycházel pouze z neurčitého popření Úřadu a přihlašované ochranné známce odepřel jakoukoliv rozlišovací způsobilost. Tribunál při posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky uplatnil striktnější způsobilost než v případě jiných, tradičnějších, ochranných známek. Napadený rozsudek tak porušil pravidlo konkrétního posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky. Dále tím, že rozhodl, že velká většina spotřebitelů nevnímá originální vzhled ochranné známky jako užitečný prvek pro určení původu dotyčného šumivého vína, ale raději se odvolá na etiketu, vyloučil Tribunál z ochrany tvar prezentace výrobku, přestože je tato možnost výslovně stanovena v článku 4 výše uvedeného nařízení.

Svým třetím důvodem uplatňuje společnost podávající kasační opravný prostředek porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 Tribunálem, jelikož napadený rozsudek zakotvuje požadavek, aby přihlašovaná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v každém členském státě Unie. Tím, že odmítl uznat získání rozlišovací způsobilosti užíváním u významné části zúčastněných kruhů, zatímco současně uznává, že ochranná známka navrhovatelky takovou způsobilost získala přinejmenším na území Španělska, totiž Tribunál formuloval pravidlo, které je s ohledem na výše uvedené nařízení nadměrné a nepřesné.


(1)  Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 78, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/9


Kasační opravný prostředek podaný dne 8. července 2010 Freixenet, SA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. dubna 2010 ve věci T-110/08, Freixenet v. OHIM

(Věc C-345/10 P)

()

2010/C 274/13

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Freixenet, SA (zástupci: F. de Visscher, E. Cornu a D. Moreau, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání

zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2010, jakož i rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 20. října 2007 a rozhodnout, že přihláška ochranné známky Společenství č. 32 540 splňuje podmínky pro zveřejnění podle článku 40 nařízení č. 40/94 [nyní článek 39 nařízení č. 207/2009];

podpůrně, zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 27. dubna 2010;

v každém případě uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody.

Svým prvním důvodem uplatňuje především porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článků 73 (druhá věta) a 38 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (1) [nyní články 75 (druhá věta) a 37 (odstavec 3) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (2)].

První část tohoto důvodu se týká nedodržení zásady kontradiktornosti. Podle žalobkyně, narozdíl od závěru Tribunálu v napadeném rozsudku, odvolací senát OHIM provedl v rozhodnutí, které bylo napadeno před Tribunálem, nové posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky navrhovatelky, aniž by navrhovatelce umožnil formulovat své vyjádření k tomuto novému přístupu. V tomto ohledu je odůvodnění, které Tribunál poskytl ve vztahu k rozhodnutí prvního odvolacího senátu, nepřesné a nedostatečné vzhledem k zásadě procesní loajality a dodržování práva na obhajobu. Napadený rozsudek porušuje zásadu práva na obhajobu a procesní loajality rovněž tím, že rozhodl, že Úřad mohl navrhovatelce sdělit řadu skutkových okolností a oznámit jí, že své rozhodnutí o zamítnutí zamýšlí založit na těchto okolnostech, a následně, poté, co obdržel písemné vyjádření navrhovatelky k těmto okolnostem, se rozhodnout k nim přinejmenším částečně nepřihlížet a založit své rozhodnutí na skutkově a pojmově odlišném posouzení, aniž by poskytl navrhovatelce možnost uplatnit jakékoliv vyjádření.

Jeho druhou částí navrhovatelka uplatňuje především porušení povinnosti uvést odůvodnění Tribunálem, jelikož napadený rozsudek nemohl považovat za dostatečně odůvodněné rozhodnutí prvního odvolacího senátu pro použití čl. 7 odst. 1 písm. b), které neupřesňuje jakékoliv písemnosti, ze kterých mělo vycházet, ani rozhodnout, že odkaz na důkazy by byl nadbytečný, jelikož první odvolací senát údajně vycházel z „vývodů vycházejících z praktických zkušeností“. Navíc nejasnost ohledně skutečností a písemností, ze kterých Úřad a Tribunál vycházely, se dotýká jak práva na obhajobu, tak povinnosti uvést odůvodnění uvedenou v článku 73 výše uvedeného nařízení č. 40/94.

Svým druhým důvodem navrhovatelka uplatňuje porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení č. 40/94 Tribunálem. Přestože s pomocí písemností prokázala, že přihlašovaná ochranná známka je tvořena kombinací velmi charakteristických prvků, které ji významně odlišují od ostatních znázornění na trhu, Tribunál vycházel pouze z neurčitého popření Úřadu a přihlašované ochranné známce odepřel jakoukoliv rozlišovací způsobilost. Tribunál při posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky uplatnil striktnější způsobilost než v případě jiných, tradičnějších, ochranných známek. Napadený rozsudek tak porušil pravidlo konkrétního posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky. Dále tím, že rozhodl, že velká většina spotřebitelů nevnímá originální vzhled ochranné známky jako užitečný prvek pro určení původu dotyčného šumivého vína, ale raději se odvolá na etiketu, vyloučil Tribunál z ochrany tvar prezentace výrobku, přestože je tato možnost výslovně stanovena v článku 4 výše uvedeného nařízení.

Svým třetím důvodem uplatňuje společnost podávající kasační opravný prostředek porušení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 Tribunálem, jelikož napadený rozsudek zakotvuje požadavek, aby přihlašovaná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v každém členském státě Unie. Tím, že odmítl uznat získání rozlišovací způsobilosti užíváním u významné části zúčastněných kruhů, zatímco současně uznává, že ochranná známka navrhovatelky takovou způsobilost získala přinejmenším na území Španělska, totiž Tribunál formuloval pravidlo, které je s ohledem na výše uvedené nařízení nadměrné a nepřesné.


(1)  Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 78, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/10


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 12. července 2010 — Zollamt Linz Wels

(Věc C-351/10)

()

2010/C 274/14

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Zollamt Linz Wels

Odpůrce: Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Salzburg

Další účastník řízení: LAKI D.O.O.E.L.

Předběžné otázky

1)

Je třeba vykládat čl. 558 odst. 1 ve spojení s čl. 555 odst. 1 písm. c) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 (dále jen „prováděcí nařízení k CK“) (1) ve znění nařízení Komise (ES) č. 993/2001 ze dne 4. května 2001 tak, že k nepřípustnému použití dopravního prostředku ve vnitřní přepravě došlo již při nakládce a počátku přepravy, jestliže bylo pro vozidlo v rámci obchodního použití uděleno povolení k vnitřní přepravě mezi dvěma členskými státy, k nakládce došlo v jednom z těchto dvou členských států, avšak místo určení (plánované místo vykládky) se nacházelo v členském státě odlišném od obou výše uvedených členských států a pro tento jiný členský stát nebylo žádné povolení uděleno?

2)

Je nutné v případě kladné odpovědi na první otázku vykládat čl. 204 odst. 1 písm. a) ve spojení s článkem 215 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992 (celní kodex) (2) tak, že v tom případě vznikne celní dluh v členském státě nakládky a tento členský stát je příslušný k výběru dovozního cla, ačkoliv se teprve při vykládce zjistí, že přeprava byla provedena do členského státu, pro který neexistuje povolení k vnitřní přepravě?

3)

Je nutné mimoto v případě kladné odpovědi na první otázku vykládat článek 61 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 (3) o společném systému daně z přidané hodnoty tak, že za daného skutkového stavu dochází k dovozu ve členském státě nakládky a tento členský stát je příslušný k výběru daně z přidané hodnoty při dovozu, ačkoliv se teprve při vykládce zjistí, že přeprava byla provedena do členského státu, pro nějž neexistuje povolení k vnitřní přepravě?


(1)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/11


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 19. července 2010 — Scrl Intercommunale Intermosane, ASBL Fédération de L'industrie et du gaz (Synergrid) v. Belgický stát

(Věc C-361/10)

()

2010/C 274/15

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobci: Scrl Intercommunale Intermosane, ASBL Fédération de L'industrie et du gaz (Synergrid)

Žalovaný: Belgický stát

Předběžné otázky

1)

Představují takové vnitrostátní normy, jako jsou články 8 až 13 napadené královské vyhlášky ze dne 2. června 2008 o minimálních požadavcích na bezpečnost některých starých elektrických zařízení na pracovištích, které stanoví požadavky na instalaci elektrických zařízení, na konstrukci elektrického materiálu a na ochranu spojenou s tímto materiálem za účelem zajištění ochrany pracovníků, technické předpisy ve smyslu čl. 1 bodu 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES (1) ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem, technických předpisů a pravidel týkajících se služeb informační společnosti, jejichž návrhy musí být na základě čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce této směrnice oznamovány?

2)

Jsou takové vnitrostátní normy, jako jsou články 8 až 13 výše uvedené královské vyhlášky ze dne 2. června 2008, opatřeními ve smyslu článku 1 in fine výše uvedené směrnice 98/34/ES, která členské státy považují za nezbytná pro ochranu osob, zejména pracovníků, při používání výrobků a která nemají vliv na výrobky?


(1)  Úř. věst. L 204, s. 37.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/11


Žaloba podaná dne 27. července 2010 — Evropská komise v. Španělské království

(Věc C-375/10)

()

2010/C 274/16

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a E. Adsera Ribera, zmocněnci)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

Určit, že Španělské království tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES (1) ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 15 uvedené směrnice;

uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice 2007/36/ES do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 3. srpna 2009.


(1)  Úř. věst. L 184, s. 17.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/12


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Dolj (Rumunsko) dne 26. července 2010 — Adrian Băilă v. Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Craiova, Administrația Fondului Pentru Mediu

(Věc C-377/10)

()

2010/C 274/17

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Dolj

Účastníci původního řízení

Žalobce: Adrian Băilă

Žalovaní: Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Craiova, Administrația Fondului pentru Mediu

Předběžné otázky

1)

Má být čl. 110 první pododstavec SFEU (bývalý článek 90 Smlouvy o ES) vykládán v tom smyslu, že zakazuje členskému státu zavést daň, která má znaky daně ze znečišťování životního prostředí zavedené mimořádným nařízením vlády č. 50/2008, ve znění mimořádného nařízení vlády č. 218/2008, od níž jsou osvobozeny automobily kategorie M1, emisní třídy Euro 4, se zdvihovým objemem nepřesahujícím 2 000 cm3, jakož i všechny automobily kategorie N1, emisní třídy Euro 4, jež jsou poprvé přihlášeny k registraci v Rumunsku nebo v jiném členském státě v období od 15. prosince 2008 do 31. prosince 2009, která se však uplatní na obdobné nebo konkurenční ojeté automobily pocházející z jiných členských států, které byly přihlášeny k registraci před 15. prosincem 2008, neboť taková daň může představovat nepřímo diskriminační vnitrostátní zdanění zboží pocházejícího z jiných členských států oproti zdanění domácích výrobků, chránící tak tuzemskou výrobu nových automobilů?

2)

Má být čl. 110 první pododstavec SFEU (bývalý článek 90 Smlouvy o ES) vykládán v tom smyslu, že zakazuje členskému státu zavést daň, která má znaky daně ze znečišťování životního prostředí zavedené mimořádným nařízením vlády č. 50/2008, ve znění mimořádného nařízení vlády č. 218/2008, od níž jsou osvobozeny automobily kategorie M1, emisní třídy Euro 4, se zdvihovým objemem nepřesahujícím 2 000 cm3, jakož i všechny automobily kategorie N1, emisní třídy Euro 4, které jsou poprvé přihlášeny k registraci v Rumunsku nebo v jiném členském státě v období od 15. prosince 2008 do 31. prosince 2009, i když se uvedená daň uplatní na automobily s technickými vlastnostmi lišícími se od výše uvedených vlastností, které byly přihlášeny k registraci ve výše uvedeném období v jiných členských státech, neboť taková daň může představovat nepřímo diskriminační vnitrostátní zdanění zboží pocházejícího z jiných členských států oproti zdanění domácích výrobků, chránící tak tuzemskou výrobu nových automobilů?


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/12


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat Wien (Rakousko) dne 29. července 2010 — Astrid Preissl KEG

(Věc C-381/10)

()

2010/C 274/18

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Unabhängiger Verwaltungssenat Wien

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Astrid Preissl KEG

Žalovaný: Landeshauptmann von Wien

Předběžné otázky

1)

Musí být požadavek uvedený v kapitole I bodě 4 přílohy II nařízení (ES) č. 852/2004 (1), podle nějž „k dispozici musí být dostatečný počet umyvadel na mytí rukou a tato musí být vybavena přívodem teplé a studené tekoucí vody“, vykládán v tom smyslu, že pod pojmem, který je použit v německé jazykové verzi „umyvadlo na mytí rukou“ je nutno chápat každou příležitost k umytí rukou (vybavenou přívodem teplé vody), nebo je nutno pod pojmem „umyvadlo na mytí rukou“ chápat pouze umyvadlo, které slouží výlučně jen k mytí rukou?

2)

Podle jakých kritérií se má zjišťovat, zda je splněn požadavek kladený na předepsanou hygienu uvedený v kapitole I bodě 4 přílohy II nařízení (ES) č. 852/2004, který je vyjádřen například obratem „krom toho musí být k dispozici prostředky na mytí rukou a hygienické osušení“? Má být toto ustanovení přílohy vykládáno například v tom smyslu, že sušák na ruce resp. vodovodní kohoutek vyhovuje hygienickým požadavkům kapitoly I bodu 4 přílohy II nařízení (ES) č. 852/2004 pouze tehdy, pokud je možné tento sušák na ruce resp. tento vodovodní kohoutek použít, aniž by bylo nutno se tohoto sušáku na ruce resp. tohoto vodovodního kohoutku ručně dotknout?


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin; (Úř. věst. L 139, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 319).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/13


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Unabhängiger Verwaltungssenat Wien (Rakousko) dne 29. července 2010 — Erich Albrecht, Thomas Neumann, Van-Ly Sundara, Alexander Svoboda, Stefan Toth

(Věc C-382/10)

()

2010/C 274/19

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Unabhängiger Verwaltungssenat Wien

Účastníci původního řízení

Žalobci: Erich Albrecht, Thomas Neumann, Van-Ly Sundara, Alexander Svoboda, Stefan Toth

Žalovaný: Landeshauptmann von Wien

Předběžné otázky

1)

Podle jakých kritérií se má zjišťovat, zda je dána nevhodnost k lidské spotřebě ve smyslu přílohy II kapitoly IX bodu 3 nařízení (ES) č. 852/2004 (1). Je tato nevhodnost dána již tehdy, pokud je teoreticky možné, že se potenciální kupující může potravin nabízených k prodeji dotknout resp. na ně může kýchnout?

2)

Podle jakých kritérií se má zjišťovat, zda je dána škodlivost pro zdraví ve smyslu přílohy II kapitoly IX bodu 3 nařízení (ES) č. 852/2004. Je tato škodlivost pro zdraví dána již tehdy, pokud je teoreticky možné, že se potenciální kupující může potravin nabízených k prodeji dotknout resp. na ně může kýchnout?

3)

Podle jakých kritérií se má zjišťovat, zda je dána kontaminace ve smyslu přílohy II kapitoly IX bodu 3 nařízení (ES) č. 852/2004 takovým způsobem, že by bylo nesmyslné očekávat, že by se určitá potravina mohla v takovém stavu konzumovat. Je tato kontaminace dána již tehdy, pokud je teoreticky možné, že se potenciální kupující může potravin nabízených k prodeji dotknout resp. na ně může kýchnout?


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin; (Úř. věst. L 139, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 319).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/13


Žaloba podaná dne 30. července 2010 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-383/10)

()

2010/C 274/20

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a F. Dintilhac, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Belgické království tím, že přijalo a ponechalo v platnosti režim diskriminačního zdanění úroků placených bankami-nerezidenty přiznáním daňového osvobození, které se vztahuje pouze na úroky placené belgickými bankami, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z ustanovení článků 56 a 63 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalé články 49 a 56 Smlouvy o ES) a z článků 36 a 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru;

uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise napadá dotčená vnitrostátní ustanovení v rozsahu, v němž odrazují belgické rezidenty od využívání služeb bank se sídlem v jiných členských státech Unie, jelikož se na úroky placené těmito bankami nevztahuje daňové osvobození, které se uplatňuje pouze na úroky placené belgickými bankami.

Úvodem Komise především odmítá tvrzení žalovaného, podle něhož přímé daně spadají do výlučné pravomoci členských států, a uvádí, že tato oblast je implicitně, avšak nezbytně zahrnuta do pravomoci týkající se vnitřního trhu, a spadá tedy do sdílené pravomoci mezi Unií a členskými státy.

V odpovědi na námitky vznesené belgickými orgány Komise zaprvé uvádí, že skutečnost, že finanční odvětví nepodalo v této věci žádnou stížnost, není relevantní, jelikož žaloba pro nesplnění povinnosti má objektivní charakter a nemůže být proto podmíněna žádnou stížností. Zadruhé a zatřetí Komise odmítá jednak argument, že uvedená opatření jsou odůvodněna naléhavým důvodem obecného zájmu, jímž je zajištění účinnosti daňových kontrol, a jednak tvrzení, že se u dotčených právních předpisů jedná o opatření v oblasti sociální politiky, které chrání veřejný zájem. Začtvrté odmítá žalobkyně odůvodnění belgických orgánů, podle něhož má rozšíření tohoto osvobození nízký účinek, a tvrdí, že skupina poplatníků, jimž je toto opatření určeno, by mohla mít zájem také o služby bank usazených v jiných členských státech. Zapáté zpochybňuje Komise tvrzení žalovaného, jež se týká rozdílů, které v Unii existují v oblasti ochrany spotřebitelů při úpadku některé banky, a připomíná skutečnost, že tato oblast byla v Evropské unii harmonizována. Na závěr Komise poukazuje na to, že Belgie má tři úřední jazyky (nizozemštinu, francouzštinu a němčinu) a že nejsou odůvodněny vznesené námitky spojené s rizikem nedostatečných informací z důvodu použití jazyka, kterým se v Belgii nehovoří, bankou usazenou mimo Belgii.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/14


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 30. července 2010 — Elenca Srl v. Ministero dell'Interno

(Věc C-385/10)

()

2010/C 274/21

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Elenca Srl

Odpůrce: Ministero dell’Interno

Předběžné otázky

1)

Jsou oběžník napadený v řízení v prvním stupni a vnitrostátní předpisy uváděné v tomto oběžníku slučitelné s právem Společenství a s výše specificky uvedenými předpisy? Porušují konkrétně tyto předpisy zásady a pravidla stanovené směrnicí 89/106/EHS (1) o stavebních výrobcích, která nikterak neukládá uvedení značky ES a stanoví naopak (v čl. 6 odst. 1 a 2), že členské státy „nesmějí na svém území bránit volnému pohybu, uvádění na trh nebo používání výrobků, které splňují ustanovení“ této směrnice, a zajistí, „aby použití těchto výrobků k účelu, pro který byly zamýšleny, nebránila pravidla nebo podmínky stanovené veřejnoprávními nebo soukromoprávními subjekty, které působí jako veřejný podnik nebo jako veřejný subjekt na základě monopolního postavení“, avšak umožní, „aby byly na jejich území na trh uváděny výrobky, na které se čl. 4 odst. 2 nevztahuje, jestliže splňují vnitrostátní předpisy, které jsou v souladu se Smlouvou, nestanoví-li evropské technické specifikace uvedené v kapitole II a III jinak“?

2)

Porušují napadený oběžník a vnitrostátní předpisy v něm uvedené zejména články 28 až 31 Smlouvy o Evropském společenství, které zakazují omezení dovozu a opatření s rovnocenným účinkem, a to tím, že uvedení na trh výrobku pocházejícího z jiného státu Společenství, jako v přezkoumávaném případě, podmiňují technickým požadavkem, a to připojením značky ES — připojením, které by bylo možné a legitimní pouze v případě, že by existoval odpovídající harmonizovaný předpis — jehož cílem je ve skutečnosti zabránit dovozu a distribuci dotyčného výrobku na území italského státu, a to v rozporu se zásadami stanovenými v uvedených ustanoveních Smlouvy o ES a práva Společenství, jež zaručují svobodnou hospodářskou soutěž tím, že vyžadují zásady, které mohou zajistit nediskriminační rovné zacházení, jakož i transparentnost, proporcionalitu a dodržování práv jednotlivých podniků?

3)

Neměl by dále rámec pravidel vycházejících z práva Společenství, která mají zaručovat účinnou hospodářskou soutěž i v odvětví v té oblasti, do níž spadá přezkoumávaný spor, ukládat vnitrostátnímu zákonodárci a správním orgánům, aby nepřijímaly opatření uvedená ve výše uvedeném oběžníku a legislativním nařízení č. 152/2006?

4)

Je konečně ochrana pluralismu a hospodářské soutěže v daném odvětví, jež je zaručena evropským právem, zajištěna vnitrostátní právní úpravou, jako je legislativní nařízení č. 152/2006 (zejména s ohledem na článek 285 a na část II přílohy IX, body 2.7 a 3.4), která stanoví a ukládá výše uvedená omezení?


(1)  Úř. věst. L 40, s. 12.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/15


Kasační opravný prostředek podaný dne 3. srpna 2010 KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 19. května 2010 ve věci T-25/05, KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA v. Evropská komise

(Věc C-389/10 P)

()

2010/C 274/22

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA (zástupci: M. Siragusa, advokát, A. Winckler, advokát, G. Rizza, advokát, T. Graf, advokát, M. Piergiovanni, advokát, R. Elderkin, barrister)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek;

v rozsahu, v němž to umožňují skutkové okolnosti před Soudním dvorem, částečně zrušit rozhodnutí a snížit výši pokuty uložené KME; a

uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení v prvním stupni;

nebo podpůrně, pokud to stav řízení neumožňuje,

zrušit rozsudek, včetně rozhodnutí Tribunálu o uložení náhrady nákladů řízení KME, a vrátit věc Tribunálu.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V rámci svého prvního důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek zpochybňují závěr Tribunálu, že Komise nemusela prokazovat, že Ujednání měla vliv na trh. Bez ohledu na to, zda může být Komise vyňata z povinnosti pozitivně prokazovat existenci vlivu na trh pro účely posouzení porušení jako „velmi závažného“, vztahuje se na ni rozhodně povinnost pozitivně prokazovat a kvantifikovat takový vliv v případě, kdy se, jak to učinila v Rozhodnutí, hodlá z důvodu závažnosti při určování základní výše pokuty pro společnost opírat o skutečný vliv kartelu. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise v souladu s požadovaným právním standardem prokázala, že Ujednání měla vliv na trh, a když uvedl, že Komise byla oprávněna prokázat existenci vlivu na trh toliko odkazem na indikátory. Toto nesprávné právní posouzení bylo o to závažnější, že v projednávaném případě KME předložila důkazy včetně důkazů ekonomické povahy, které prokazovaly, že porušení nemělo jako celek na trh žádný vliv. Tím, že takto argumentoval a že rozhodl o zamítnutí prvního žalobního důvodu KME, se Tribunál dopustil překroucení skutkových okolností a důkazů, jež mu byly předloženy, porušil právo EU a vydal nelogické a neodpovídající odůvodnění.

V rámci svého druhého důvodu vytýkají účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Tribunálu, že Komisi schválil — s cílem určit velikost trhu dotčeného protiprávním jednáním za účelem prokázání prvku závažnosti v rámci pokuty uložené KME — použití kritéria tržní hodnoty, která zahrnovala výnosy z trhů poloopracovaných výrobků (mědění instalační trubky). V úvahu měla být vzata pouze hodnota „kartelizovaného“ trhu, tj. trhu s konvertovacími službami (které představovaly pouze 30–40 % ceny trubek). Zamítnutím druhého žalobního důvodu KNE porušil Tribunál obecné unijní zásady proporcionality a rovného zacházení a uvedl nedostatečné odůvodnění.

V rámci svého třetího důvodu vytýkají účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Tribunálu, že zamítl čtvrtý důvod žaloby, podle něhož Komise nesprávně použila Pokyny z roku 1998 o metodě stanovování pokut a porušila zásady proporcionality a rovného zacházení tím, že uložila nejvyšší procentuální zvýšení základní výše pokuty uložené KME z důvodu doby trvání, a to přes závěr, že kartel po tři roky spal a neměl žádné škodlivé důsledky. Podle názoru účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek porušil Tribunál právo Evropské unie a jako důvod pro zachování příslušné části Rozhodnutí uvedl nejasné, nelogické a nedostatečné odůvodnění.

V rámci svého čtvrtého důvodu vytýkají účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Tribunálu, že zamítl pátý žalobní důvod účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek a zachoval platnost těch částí Rozhodnutí, ve kterých Komise — v rozporu s Pokyny o metodě stanovování pokut a zásadami spravedlnosti a rovného zacházení — upřela KME nárok na snížení pokuty s ohledem na několik polehčujících faktorů. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek zejména tvrdí, že Tribunál: (1) uplatnil nesprávný právní standard, když posuzoval, zda má KME nárok na snížení pokuty vzhledem k tomu, že ujednání uplatňovala omezeně, (2) se dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl žádost KME o snížení pokuty pro KME z důvodu krize v odvětví výroby měděných instalačních trubek; a (3) nenapravil to, že Komise protiprávně upřela snížení pokuty vzhledem k tomu, že KME v souvislosti s širšími evropskými ujednáními spolupracovala mimo rámec Sdělení o spolupráci, z toho důvodu, že prvním podnikem, který poskytl Komisi informace o celkovém trvání těchto ujednání, byl Outokumpu.

V rámci svého pátého důvodu vytýkají účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Tribunálu, že zamítl sedmý žalobní důvod a zachoval platnost odmítnutí Komise snížit KME pokutu vzhledem k její platební neschopnosti. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu kritérií stanovených v Oddílu S (b) Pokynů o metodě stanovování pokut, jakož i tehdy, když nenapravil protiprávní diskriminaci, jíž se ve vztahu ke KME dopustila Komise oproti SGL Karbon v případech speciálních grafitů a uhlíku a grafitu k elektrickým a mechanickým aplikacím. Tribunál rovněž k zamítnutí návrhových žádání KME uvedl nelogické a neodpovídající odůvodnění.

V rámci svého šestého důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál porušil právo Evropské unie a základní právo účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek na účinný a neomezený soudní přezkum tím, že důkladně a pečlivě nepřezkoumal argumenty KME a že ukázal předpojatý respekt vůči diskreční pravomoci Komise.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/16


Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-390/10)

()

2010/C 274/23

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a L. de Schietere de Lophem, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechna právní a správní ustanovení, která jsou nezbytná pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (1), nebo v každém případě tím, že o nich neinformovalo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/36/ES uplynula dne 3. srpna 2009. Ke dni podání této žaloby přitom žalovaná dosud nepřijala všechna opatření nezbytná k provedení směrnice nebo v každém případě o nich neinformovala Komisi.


(1)  Úř. věst. L 184, s. 17


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/16


Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-391/10)

()

2010/C 274/24

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a L. de Schietere de Lophem, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (1), nebo v každém případě tím, že o nich neuvědomilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj z této směrnice vyplývají;

uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/36/ES uplynula dne 3. srpna 2009. Ke dni podání této žaloby však žalovaná strana ještě nepřijala všechny předpisy nezbytné k provedení směrnice, nebo o nich v každém případě neinformovala Komisi.


(1)  Úř. věst. L 184, s. 17.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/17


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom dne 4. srpna 2010 — Dermod Patrick O'Brien v. Ministry of Justice (původně Department for Constitutional Affairs)

(Věc C-393/10)

()

2010/C 274/25

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court of the United Kingdom

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Dermod Patrick O'Brien

Odpůrce: Ministry of Justice (původně Department for Constitutional Affairs)

Předběžné otázky

1)

Je věcí vnitrostátního práva stanovit, zda soudci jako celek jsou zaměstnanci, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru ve smyslu ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody, nebo existuje norma Společenství, na základě které je třeba tento aspekt stanovit?

2)

Jsou-li soudci jako celek zaměstnanci, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru ve smyslu ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody, může vnitrostátní právo při poskytování důchodů rozlišovat mezi a) soudci na plný a na částečný úvazek nebo b) jednotlivými druhy soudců na částečný úvazek?


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/17


Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-394/10)

()

2010/C 274/26

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Troosters a J. Sénéchal, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (1) nebo v každém případě tím, že o uvedených předpisech neinformovalo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají na základě článku 15 této směrnice.

uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2006/24/ES uplynula dne 15. září 2007. Ke dni podání této žaloby přitom žalované dosud nepřijalo všechna opatření nezbytná k provedení směrnice nebo v každém případě o nich neinformovalo Komisi.


(1)  Úř. věst. L 105, s. 54


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/18


Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-395/10)

()

2010/C 274/27

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro a V. Peere, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nebytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (1) nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/2/ES uplynula dne 14. května 2009. Ke dni podání této žaloby přitom žalovaná doposud nepřijala opatření nezbytná k dosažení souladu se směrnicí, nebo o nich v každém případě Komisi neuvědomila.


(1)  Úř. věst. L 108, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/18


Žaloba podaná dne 4. srpna 2010 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-396/10)

()

2010/C 274/28

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro a V. Peere, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (1), nebo v každém případě tím, že Komisi uvedené předpisy neoznámilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/2/ES uplynula dne 14. května 2009. Ke dni podání této žaloby však žalované doposud nepřijalo opatření nezbytná k dosažení souladu se směrnicí, nebo je v každém případě Komisi neoznámilo.


(1)  Úř. věst. L 108, s. 1.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/19


Žaloba podaná dne 5. srpna 2010 — Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-398/10)

()

2010/C 274/29

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Karanasou-Apostolopoulou a A. Alcover San Pedro)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE), nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice;

uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/2/ES do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 15. května 2009.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/19


Kasační opravný prostředek podaný dne 10. srpna 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 9. června 2010 ve věci T-237/05, Éditions Odile Jacob SAS v. Komise

(Věc C-404/10 P)

()

2010/C 274/30

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská komise (zástupci: B. Smulders, O. Beynet a P. Costa de Oliveira, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA

Návrhová žádání navrhovatelky

zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2010 ve věci T-237/05, Éditions Odile Jacob SAS v. Komise v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2005, jímž byl zamítnut přístup k dokumentům souvisejícím s řízením o kontrole spojování podniků č. COMP/M.2978;

zamítnout žalobu na neplatnost podanou společností Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA Tribunálu a rozhodnout s konečnou platností o otázkách, jež jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku;

uložit společnosti Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA náhradu nákladů řízení, které vznikly Komisi v prvním stupni, tak i v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí Komise dva důvody.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál chybně vyložil nařízení (ES) č. 1049/2001 (1), když při výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům nezohlednil ustanovení nařízení Rady č. 4064/89 (2) o kontrole spojování podniků. Obecná pravidla týkající se práv přístupu k dokumentům totiž musí podle jejího názoru zohlednit zvláštnosti řízení v oblasti hospodářské soutěže a záruky důvěrnosti poskytnuté podnikům, jichž se spojení týká.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, který obsahuje pět částí, vytýká Komise Tribunálu chybný výklad čl. 4 odst. 2 a 3 výše uvedeného nařízení č. 1049/2001 v rozsahu, v němž rozhodl, že navrhovatelka měla povinnost konkrétně a individuálně posoudit každý dokument, jehož se týkala žádost o přístup, a to i v případech, na něž se zjevně vztahovala výjimka (první část). Komise rovněž napadá restriktivní výklad, který provedl Tribunál u výjimky týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu tím, že měl za to, že se tato výjimka nemůže uplatnit po přijetí rozhodnutí Komise o ukončení správního řízení kontroly spojování podniků (druhá část). Navrhovatelka navíc tvrdí, že se Tribunál dopustil zjevně nesprávného právního posouzení, když vyžadoval jednak, aby Komise provedla konkrétní a individuální posouzení dokumentů a uvedla jejich obsah, a jednak aby byly vyslyšeny třetí osoby, ačkoli byla zjevně použitelná výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů (třetí část). Krom toho Komise Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení, když zrušil její rozhodnutí o zamítnutí přístupu k interním dokumentům, ačkoli se na tyto dokumenty vztahuje výjimka týkající se „rozhodovacího procesu“ uvedená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci (čtvrtá část). Konečně pak navrhovatelka poukazuje na chybný výklad čl. 4 odst. 6 výše uvedeného nařízení (pátá část).


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).

(2)  Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/20


Žaloba podaná dne 16. srpna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-407/10)

()

2010/C 274/31

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Sipos a E. Randvere)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Estonská republika nesdělila právní předpisy nezbytné k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/47/ES (1) ze dne 5. září 2007 (kterou se mění směrnice Rady 90/385/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aktivních implantabilních zdravotnických prostředků, směrnice Rady 93/42/EHS o zdravotnických prostředcích a směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh);

uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 21. prosince 2008.


(1)  Úř. věst. L 247, s. 21.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/20


Žaloba podaná dne 16. srpna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-408/10)

()

2010/C 274/32

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Sipos a E. Randvere)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Estonská republika neoznámila přijetí předpisů, které jsou nezbytné pro provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/13/ES (1) ze dne 11. března 2008, kterou se zrušuje směrnice Rady 84/539/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zdravotnických elektrických přístrojů používaných ve veterinářství;

uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 31. prosince 2008.


(1)  Úř. věst. L 76, s. 41.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/21


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhofes (Německo) dne 16. srpna 2010 — Hauptzollamt Hamgurg-Hafen v. Afasia Knits Deutschland GmbH

(Věc C-409/10)

()

2010/C 274/33

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhofes

Účastníci původního řízení

Žalobce: Hauptzollamt Hamgurg-Hafen

Žalovaný: Afasia Knits Deutschland GmbH

Předběžné otázky

1)

Je v souladu s článkem 32 protokolu 1 o definici pojmu „původní produkty“ nebo „produkty pocházející z“ a způsobech správní spolupráce v rámci Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím na straně druhé (1), pokud Evropská komise provede dodatečné ověření vystavených osvědčení o původu po v podstatě sama, byť také s podporou tamějších úřadů, a jedná se o výsledky ověření ve smyslu tohoto předpisu, pokud Komise takto získané výsledky ověření zahrne do protokolu, který podepíše také zástupce vlády země vývozu?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Může osoba povinná zaplatit clo v takovém případě, jakým je projednávaná věc, v němž byla osvědčení o preferenčním původu vystavená v určitém období prohlášena zemí vývozu za neplatná, neboť na základě dodatečného ověření nebylo možné potvrdit původ zboží, avšak v němž nelze vyloučit, že některé vyvážené zboží splňovalo podmínku původu, uplatňovat s odvoláním na čl. 220 odst. 2 písm. b) druhý a třetí pododstavec nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2), ochranu oprávněné důvěry s odkazem na skutečnost, že osvědčení o preferenčním původu, jež byla předložena v jejím případě, možná byla správná, a byla tak založena na správném popisu skutečností podaném vývozcem?


(1)  2000/483/ES: Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000, Úř. věst. L 317, s. 3; Zvl. vyd. 11/35, s. 3.

(2)  Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/21


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) dne 18. srpna 2010 — NS v. Secretary of State for the Home Department

(Věc C-411/10)

()

2010/C 274/34

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)

Účastníci původního řízení

Žalobce: NS

Žalovaný: Secretary of State for the Home Dapertment

Účastníci, kteří předložili vyjádření: 1) Amnesty International Limited a AIRE Centre (Advice on Individual Rights in Europe), 2) Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, 3) Equality and Human Rights Commission

Předběžné otázky

1)

Spadá rozhodnutí členského státu podle čl. 3 odst. 2 nařízení Rady č. 343/2003 (1) (dále jen „nařízení“), zda posoudí žádost o azyl, není-li tento členský stát podle kritérií stanovených v kapitole III nařízení příslušný, pro účely článku 6 Smlouvy o Evropské unii a/nebo článku 51 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) do rozsahu působnosti práva Unie?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Je povinnost členského státu ctít základní práva Evropské unie (včetně práv stanovených v článcích 1, 4, 18, čl. 19 odst. 2 a článku 47 Listiny) splněna v případě, kdy tento stát pošle žadatele o azyl do členského státu, který je ve smyslu čl. 3 odst. 1 příslušným státem podle kritérií stanovených v kapitole III nařízení (dále jen „příslušný stát“), bez ohledu na situaci v tomto příslušném státě?

3)

Brání konkrétně povinnost ctít základní práva Evropské unie tomu, aby byla stanovena nevyvratitelná domněnka, že příslušný stát bude dodržovat (i) základní práva žadatele podle práva Unie; nebo (ii) minimální normy stanovené ve směrnicích 2003/9/ES (2) (dále jen „směrnice o přijímání“); 2004/83/ES (3) (dále jen „směrnice o podmínkách“) nebo 2005/85/ES (4) (dále jen „směrnice o řízení“) (dále společně jen „směrnice“)?

4)

Lze mít alternativně za to, že právo Unie ukládá členskému státu povinnost, aby v případě, že by přesun do příslušného státu vystavil žadatele hrozbě, že budou porušena jeho základní práva, zejména práva stanovená v článcích 1, 4, 18, čl. 19 odst. 2 nebo článku 47 Listiny, nebo hrozbě, že se na něj nebudou vztahovat minimální normy stanovené ve směrnicích, posoudil podle čl. 3 odst. 2 nařízení žádost a převzal za tuto žádost odpovědnost, a pokud ano, tak za jakých okolností?

5)

Je ochrana přiznaná obecnými zásadami práva Unie, a konkrétně právy stanovenými v článcích 1, 18 a 47 Listiny osobě, na kterou se vztahuje nařízení, širší než ochrana přiznaná článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)?

6)

Je ustanovení vnitrostátního práva, podle kterého soud za účelem určení, zda určitá osoba může být legálně vyhoštěna do jiného členského státu v souladu s nařízením, považuje tento členský stát za stát, ze kterého tato osoba nebude poslána do jiného státu v rozporu s jejími právy podle Úmluvy nebo jejími právy podle úmluvy z roku 1951 a protokolu z roku 1967 týkajících se právního postavení uprchlíků, slučitelné s právy stanovenými v článku 47 Listiny?

7)

Jelikož se výše uvedené otázky týkají povinností Spojeného království, je třeba odpovědi na otázky 2-4 vykládat s ohledem na protokol (č. 30) o uplatňování Listiny v Polsku a ve Spojeném království?


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (Úř. věst. L 50, s. 1)

(2)  Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (Úř. věst. L 31, s. 18)

(3)  Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12)

(4)  Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (Úř. věst. L 326, s. 13)


Tribunál

9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/23


Usnesení Tribunálu ze dne 24. srpna 2010 — Grúas Abril Asistencia v. Komise

(Věc T-386/09) (1)

(Žaloba na neplatnost - Hospodářská soutěž - Zamítnutí stížnosti - Akt, který jednotlivci nemohou napadnout žalobou - Nepřípustnost)

2010/C 274/35

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Grúas Abril Asistencia, SL (Alicante, Španělsko) (zástupce: R. L. García García, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Castillo de la Torre a F. Castilla Contreras, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba směřující ke zrušení dopisu Komise ze dne 7. srpna 2009, kterým byla žalobkyně informována, že skutečnosti, pro které podala svou stížnost, neumožňují učinit závěr, že by došlo k porušení článků 81 ES, 82 ES a 86 ES, a že se tudíž řízení o stížnosti zastavuje.

Výrok

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Grúas Abril Asistencia, SL se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 282, 21.11.2009.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/23


Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 29. července 2010 — Brinkmann v. Německo

(Věc T-261/10 R)

(Předběžné opatření - Zjevná nepříslušnost)

2010/C 274/36

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Norbert Brinkmann (Rheine, Německo) (zástupci: R. Wiegers, advokát)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předmět věci

Návrh na pozastavení uplatňování článků 47 a 48a Bundesnotarordnung (spolkový notářský řád) ve vztahu k žalobci.

Výrok

1)

Návrh na vydání předběžných opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/23


Žaloba podaná dne 10. června 2010 — PPG a SNF v. ECHA

(Věc T-268/10)

()

2010/C 274/37

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Polyelectrolyte Producers Group GEIE (PPG) (Brusel, Belgie) a SNF SAS (Andrezieux Boutheon, Francie) (zástupci: K. Van Maldegem, R. Cana, advokáti, a P. Sellar, solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhové žádání žalobců

prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

zrušit napadený akt;

uložit ECHA náhradu nákladů tohoto řízení;

přijmout jakákoli další opatření, která bude Tribunál považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se domáhají částečného zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (dále jen „ECHA“), kterým je akrylamid (ES č. 201-173-7) (číslo CAS 79-06-1) v souladu s článkem 59 nařízení (ES) č. 1907/2006 (1) (dále jen „nařízení REACH“) identifikován jako látka, která splňuje kritéria stanovená v článku 57 nařízení REACH.

Žalobci mají za to, že napadený akt je protiprávní, jelikož se zakládá na vědecky a právně vadném posouzení akrylamidu, jelikož se opírá o důkazy, které nejsou dostatečně spolehlivé a přesvědčivé. Podle názoru žalobců se ECHA dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že napadený akt přijala v rozporu čl. 2 odst. 8 a článkem 59 nařízení REACH a v rozporu se svou povinností pečlivě a nestranně přezkoumat důkazy.

Dále žalobci tvrdí, že napadený akt porušuje řadu obecných zásad práva Unie, jako je zásada proporcionality a zásada zákazu diskriminace, jelikož bez objektivního odůvodnění nepříznivě zachází s akrylamidem ve srovnání s jinými srovnatelnými látkami.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/24


Kasační opravný prostředek podaný dne 20. července 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. května 2010 ve věci F-30/08, Nanopoulos v. Komise

(Věc T-308/10 P)

()

2010/C 274/38

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: J. Currall, zmocněnec, Efthimios Bourtzalas, advokát a Eirini Antipa, advokát)

Další účastník řízení: Fotios Nanopoulos (Itzig, Lucembursko)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. května 2010, věc F-30/08, Nanopoulos v. Komise;

pokud rozsudek nebude zrušen, stanovit správnou výši náhrady škody a

uložit odpůrci náhradu všech nákladů řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Projednávaným kasačním opravným prostředkem se navrhovatelka domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. května 2010, věc F-30/08, Nanopoulos v. Komise, kterým bylo Komisi uloženo zaplatit odpůrci náhradu nemajetkové škody ve výši 90 000 eur a nahradit všechny náklady řízení.

Na podporu svého návrhu uplatňuje Komise následující důvody směřující ke zrušení:

porušení článků 90 a 91 Služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) a zásady právní jistoty, neboť se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že je třeba žalobu podanou odpůrcem považovat za žalobu na náhradu škody, aniž uvedl jakékoliv odůvodnění;

nesprávné právní posouzení a nedostatek odůvodnění, neboť měl Soud pro veřejnou službu za to, že žaloba na náhradu škody byla podána v přiměřené lhůtě a uvedl, že rozhodnutím o zahájení disciplinárního řízení byla porušena presumpce neviny;

porušení práva Společenství, nesprávné právní posouzení a nedostatek odůvodnění, neboť Soud pro veřejnou službu neuplatnil právní kritérium, které vyžaduje „dostatečně závažné porušení“ a nevysvětlil, proč bylo v tomto případě třeba odchýlit se od stávající judikatury;

porušení článku 24 služebního řádu, nesprávné právní posouzení a nedostatek odůvodnění, neboť měl Soud pro veřejnou službu za to, že měl orgán oprávněný ke jmenování povinnost okamžitého poskytnutí pomoci bez předběžného šetření a před lhůtou čtyř měsíců stanovenou uvedeným článkem, aby žádostem vyhověl;

zjevně nesprávné právní posouzení a nedostatek odůvodnění, neboť Soud pro veřejnou službu prohlásil, že Komise zaprvé je odpovědná za údajné úniky informací v tisku a zadruhé nesprávně zahájila disciplinární řízení;

porušení zásady proporcionality a nesprávné právní posouzení, neboť Soud pro veřejnou službu rozhodl o náhradě nemajetkové škody ve výši 90 000 eur, kterou odpůrce utrpěl.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/25


Žaloba podaná dne 23. července 2010 — Groupe Partouche v. Komise

(Věc T-315/10)

()

2010/C 274/39

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Groupe Partouche SA (Paříž, Francie) (zástupce: J.-J. Debat, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise o neuplatnění námitek;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně svou žalobou usiluje o zrušení rozhodnutí Komise K(2010) 3333 ze dne 21. května 2010 prohlašující navrhované spojení podniků, směřující k získání společné kontroly společností Française des Jeux a Groupe Lucien Barrière nad společností Newco, která má ve Francii vytvořit a provozovat pokerovou internetovou stránku, za slučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise měla vrátit šetření dotčeného spojení zpět Francouzské republice vzhledem k jeho možnému významnému vlivu na hospodářskou soutěž na relevantním trhu ve Francii.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/25


Žaloba podaná dne 23. července 2010 — HIM v. Komise

(Věc T-316/10)

()

2010/C 274/40

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Health Information Management (HIM) (Brusel, Belgie) (zástupce: P. Zeegers, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

určit, že tato žaloba je přípustná a opodstatněná, a v důsledku toho

uložit Evropské komisi zaplacení částky 11 821,35 € a odpovídajících úroků stanovených na základě úrokové sazby platné v Belgii ode dne 16. června 2010 a

uložit Evropské komisi náhradu všech nákladů řízení, přičemž tato částka se prozatímně stanoví ve výši 5 000 €.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podstatou této žaloby založené na rozhodčí doložce, je žádost žalobkyně, aby Tribunál určil, že pro potřeby výpočtu obecných poplatků žalobkyně, které má zaplatit Komise (na základě smluv uzavřených v rámci zvláštního programu eTen), tedy část obecných poplatků, které se může vázat ke službám zaměstnanců přidělených k projektu, nemají být mezi zaměstnance žalobkyně zahrnuti subdodavatelé, a to v rozsahu, v jakém pro žalobkyni nepředstavují žádné obecné náklady. Náklady na subdodavatele by tedy neměly být zahrnuty do celkové částky nákladů na zaměstnance, kterou se dělí celková částka nákladů za účelem výpočtu koeficientu používaného k určení procentuálního podílu obecných nákladů, které jsou volitelné.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že v rozsahu, v jakém nejsou náklady na subdodavatele součástí volitelných nákladů na zaměstnance, by započtení subdodavatelů mezi zaměstnance žalobkyně při výpočtu celkové částky nákladů na zaměstnance, která se použije při určení procentuálního podílu obecných volitelných nákladů, vedlo k nesoudržnosti.

Mimoto započtení subdodavatelů mezi zaměstnance žalobkyně by žalobkyni poškodilo, neboť tato metoda by měla za následek zvýšení koeficientu, a v důsledku toho poměrné nížení procentuálního podílu obecných volitelných nákladů.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/26


Žaloba podaná dne 11. srpna 2010 — Van Parys v. Komise

(Věc T-324/10)

()

2010/C 274/41

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Léon Van Parys NV (Antverpy, Belgie) (zástupci: P. Vlaemminck a A. Hubert, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Evropské komise ze dne 6. května 2010 ve věci REC 07/07, které konstatuje, že v určitém případě je odůvodněné dodatečné uložení dovozního cla, jakož i prominutí výběru tohoto cla vůči jednomu celnímu dlužníkovi, není však odůvodněné vůči jinému celnímu dlužníkovi,

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V období od 22. června 1998 do 8. listopadu 1999 žalobkyně a její celní zástupce údajně předložili celním orgánům v Antverpách falešné španělské licence AGRIM na dovoz banánů z Ekvádoru. V důsledku toho byla údajně neprávem uplatňována výhodnější celní sazba.

Všechny údajně falešné španělské licence, které byly podnětem k dodatečnému uložení cla žalobkyně obdržela od svého portugalského zprostředkovatele jakožto daňového zástupce, s nímž italská dceřinná společnost žalobkyně již po léta obchodovala, pokud jde o nákup španělských a portugalských licencí.

Belgická správy cel a spotřebních daní podala u Evropské komise žádost neuložit dodatečné dovozní clo nebo prominout výběr tohoto cla. Pokud jde o dovozy v roce 1999, Komise vydala zamítavé rozhodnutí, proti kterému žalobkyně podala tuto žalobu na neplatnost.

Žalobkyně uvádí na podporu zrušení uvedeného rozhodnutí šest žalobních důvodů.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že byl porušen článek 239 Celního kodexu Společenství, nařízení (EHS) č. 1442/93 a nařízení (EHS) č. 2362/98 a uznávané obchodní zvyklosti, jak jsou popsány Světovou obchodní organizací. Komise údajně porušila tato ustanovení, která povolují nabytí práv používat dovozní licence podle obchodní metody použité žalobkyní tím, že neprávem rozhodla, že žalobkyně jednala nedbale.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že byl porušen článek 239 Celního kodexu a zásada proporcionality. Komise údajně rozhodla, že zjištěné falšování španělských dovozních licencí přesahuje obvyklé obchodní riziko a je ho třeba považovat za zvláštní situaci. Žalobkyně však odmítá, že nejednala jako pečlivý obchodník, a proto údajně nejsou podmínky článku 239 Celního kodexu splněny.

Zatřetí Komise údajně porušila článek 239 Celního kodexu, článek 211 Smlouvy o ES, zásadu ochrany legitimního očekávání a obecnou právní zásadu patere legem quam ipse fecisti. Žalobkyně tvrdí, že Komise žalobkyni ukládá přísnější povinnosti řádné péče než vyžaduje právní úprava a než jsou v této oblasti obvyklé, ačkoli Komise a španělské orgány nedodržely své vlastní zákonné povinnosti.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že byl porušen článek 239 Celního kodexu a zásada rovného zacházení tím, že Komise neprávem přistupovala k dovozům v roce 1998 jinak než k dovozům v roce 1999.

Zapáté žalobkyně tvrdí, že byl porušen čl. 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu. Podle žalobkyně není možno bez dalšího konstatovat, že se španělské orgány nedopustily omylu ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b).

Zašesté žalobkyně tvrdí, že byly porušeny podstatné formální náležitosti, a zejména její právo na obhajobu.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/27


Žaloba podaná dne 12. srpna 2010 — Yoshida Metal Industry v. OHIM — Pi-Design (povrch pokrytý černými kruhy)

(Věc T-331/10)

()

2010/C 274/42

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalokyně: Yoshida Metal Industry Co., Ltd (Niigata, Japonsko) (zástupci: S. Verea, K. Muraro a M. Balestriero, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Pi-Design AG, (Triengen, Švýcarsko)

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 20. května 2010 ve věci R 1235/2008-1;

potvrdit rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 21. července 2008 týkající se přihlášky ochranné známky Společenství č. 1371244;

potvrdit platnost zápisu ochranné známky Společenství č. 1371244;

uložit žalovanému a dalšímu účastníku řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka vyobrazující povrh pokrytý černými kruhy pro výrobky tříd 8 a 21 — Přihláška ochranné známky Společenství č. 1371244

Majitel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: další účastník řízení před odvolacím senátem

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti založila svůj návrh na absolutním důvodu pro zamítnutí podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 207/2009

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: zrušení napadeného rozhodnutí a prohlášení neplatnosti zápisu ochranné známky Společenství

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení Rady č. 207/2009, neboť odvolací senát dospěl k nesprávnému závěru, že se ustanovení těchto článků uplatní na spornou ochrannou známku Společenství.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/28


Žaloba podaná dne 17. srpna 2010 — ATC a další v. Komise

(Věc T-333/10)

()

2010/C 274/43

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Animal Trading Company (ATC) BV (Loon op Zand, Nizozemsko), Avicentra NV (Malle, Belgie), Borgstein birds and Zoofood Trading VOF (Wamel, Nizozemsko), Bird Trading Company Van der Stappen BV (Dongen, N Nizozemsko), New Little Bird’s srl. (Anagni, Itálie), Vogelhuis Kloeg (Zevenbergen, Nizozemsko) a Pistone Giovanni (Westerlo, Belgie) (zástupci: M. Osse a J. Houdijk, advocaten)

Žalovaná: Evropská komise a Evropská unie, zastoupené Evropskou komisí

Návrhová žádání žalobkyň

uložit Evropské unii nebo Evropské komisi náhradu škody, kterou žalobkyně utrpěly v důsledku přijetí rozhodnutí 2005/760/ES (1) nebo jeho prodloužení rozhodnutím 2005/862/ES (2) nebo rozhodnutím 2006/79/ES (3) nebo rozhodnutím 2006/405/ES (4) nebo rozhodnutím 2006/522/ES (5) nebo rozhodnutím 2007/21/ES (6) nebo rozhodnutím 2007/183/ES (7) nebo přijetím nařízení č. 318/2007/ES (8);

uložit Evropské unii nebo Evropské komisi náhradu nákladů řízení a mimosoudních výdajů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají náhrady škody, kterou utrpěly v důsledku zaprvé zákazu dovozu odchycených volně žijících ptáků, který je účinný od října 2005, zadruhé v důsledku prodloužení tohoto zákazu a zatřetí v důsledku ustanovení, která jsou od 1. července 2007 platná pro dovoz ptáků a fakticky nadále platná pro zákaz dovozu odchycených volně žijících ptáků.

Pro první část žaloby na náhradu škody, která se týká přijetí rozhodnutí 2005/760/ES, se žalobkyně opírají o tři žalobní důvody.

Zaprvé tvrdí, že Komise disponovala při výkonu jejích pravomocí podle článku 18 směrnice 91/496 (9) jen omezeným prostorem pro uvážení a že tyto pravomoci překročila tím, že zakázala dovoz ze zemí, ve kterých nedošlo k případům infikování ptačí chřipkou a nevyskytovalo se v nich konkrétní riziko šíření.

Zadruhé žalobkyně zastávají názor, že by se Komise i tehdy, pokud by disponovala širší posuzovací pravomocí, dopustila dostatečně kvalifikovaného porušení. V této souvislosti vytýkají, že Komise nedodržela své pravomoci a uplatňují porušení zásady proporcionality, zásady rovného zacházení, vlastnického práva a svobody výkonu hospodářské činnosti, jakož i porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

Dále žalobkyně uvádějí, že utrpěly skutečnou a určitou škodu a že existuje příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním Komise.

Zatřetí žalobkyně uvádějí, že vzniklá škoda je mimořádná a zvláštní, takže překračuje hranice hospodářského rizika spojeného s výkonem činností v dotčené oblasti. Uložení úplného zákazu dovozu volně žijících ptáků nebylo předvídatelné a znevýhodnilo hlavně obchodníky s těmito ptáky. Žalobkyně proto navrhují určit odpovědnost Komise za údajně protiprávní jednání.

Druhou částí své žaloby na náhradu škody se žalobkyně dovolávají náhrady škody utrpěné v důsledku prodloužení zákazu dovozu volně žijících ptáků ze třetích zemí. V této souvislosti uplatňují stejné žalobní důvody jako v první části jejich žaloby na náhradu škody.

Konečně se žalobkyně domáhají náhrady škody za škodu, kterou utrpěly v důsledku nařízení č. 318/2007, které omezilo dovoz ptáků na ptáky, kteří byli chováni v zajetí a pocházeli z malého počtu třetích zemí. V této souvislosti se opírají o tři žalobní důvody.

Zaprvé žalobkyně uvádí, že nařízení č. 318/2007 nemá dostatečně specifikovaný právní základ. Směrnice 91/496 a 92/65 (10) neobsahují žádný právní základ pro přijetí nařízení č. 318/2007 Komisí.

Zadruhé žalobkyně uplatňují porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, jakož i porušení svobody výkonu hospodářské činnosti a vlastnického práva.

Dále žalobkyně uvádějí, že utrpěly skutečnou a určitou škodu a že existuje příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním Komise.

Zatřetí žalobkyně navrhují, aby se i pro případ, že se chování uzná jako v souladu s právem, určila odpovědnost Komise za škodu utrpěnou v důsledku nařízení č. 318/2007.


(1)  Rozhodnutí Komise 2005/760/ES ze dne 27. října 2005 o některých ochranných opatřeních souvisejících s vysoce patogenní influenzou ptáků ve třetích zemích při dovozu ptáků chovaných v zajetí (Úř. věst. L 285, s. 60).

(2)  Rozhodnutí Komise 2005/862/ES ze dne 30. listopadu 2005, kterým se mění rozhodnutí 2005/759/ES a 2005/760/ES týkající se ochranných opatření proti influenze ptáků kromě drůbeže (Úř. věst. L 317, s. 19).

(3)  Rozhodnutí Komise 2006/79/ES ze dne 31. ledna 2006, kterým se mění rozhodnutí 2005/759/ES a 2005/760/ES, pokud jde o prodloužení doby jejich použitelnosti (Úř. věst. L 36, s. 48).

(4)  Rozhodnutí Komise 2006/405/ES ze dne 7. června 2006, kterým se mění rozhodnutí 2005/710/ES, 2005/734/ES, 2005/758/ES, 2005/759/ES, 2005/760/ES, 2006/247/ES a 2006/265/ES, pokud jde o některá ochranná opatření týkající se vysoce patogenní influenzy ptáků (Úř. věst. L 158, s. 14).

(5)  Rozhodnutí Komise 2006/522/ES ze dne 25. července 2006, kterým se mění rozhodnutí 2005/759/ES a 2005/760/ES, pokud jde o některá ochranná opatření související s vysoce patogenní influenzou ptáků a přesun některých živých ptáků do Společenství (Úř. věst. L 205, s. 28).

(6)  Rozhodnutí Komise 2007/21/ES ze dne 22. prosince 2006, kterým se mění rozhodnutí 2005/760/ES, pokud jde o některá ochranná opatření související s vysoce patogenní influenzou ptáků a dovozem ptáků jiných než drůbež do Společenství (Úř. věst. L 7, s. 44).

(7)  Rozhodnutí Komise 2007/183/ES ze dne 23. března 2007, kterým se mění rozhodnutí 2005/760/ES o některých ochranných opatřeních souvisejících s vysoce patogenní influenzou ptáků ve třetích zemích při dovozu ptáků chovaných v zajetí (Úř. věst. L 84, s. 44).

(8)  Nařízení Komise (ES) č. 318/2007 ze dne 23. března 2007, kterým se stanoví veterinární podmínky dovozu některých ptáků do Společenství a jeho karanténní podmínky (Úř. věst. L 84, s. 7).

(9)  Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS, 90/425/EHS a 90/675/EHS (Úř. věst. L 268, s. 56; Zvl. vyd. 03/12, s. 58).

(10)  Směrnice Rady 92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních předpisech pro obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní veterinární předpisy Společenství uvedené v příloze A oddíle I směrnice 90/425/EHS (Úř. věst. L 268, s. 54; Zvl. vyd. 03/13, s. 154).


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/29


Žaloba podaná dne 10. srpna 2010 Abercrombie & Fitch Europe v. OHIM OHMI — Gilli (GILLY HICKS)

(Věc T-336/10)

()

2010/C 274/44

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Abercrombie & Fitch Europe (Mendrisio, Switzerland) (zástupci: S. Malynicz, Barrister, D. Stone a L. Ritchie, Solicitors)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Gilli Srl (Miláno, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 20. května 2010 ve věci R 832/2008-1 a

uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „GILLY HICKS“ pro výrobky a služby spadající do tříd 3, 14, 25 a 35 — přihláška ochranné známky Společenství č. 5194543

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis ochranné známky Společenství č. 3566007 týkající se obrazové ochranné známky „GILLI“ pro výrobky tříd 3, 9, 14 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné vyhovění námitkám

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečně zrušení napadeného rozhodnutí

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 tím, že odvolací senát neprovedl řádné vzhledové, sluchové nebo konceptuální porovnání ochranných známek, a dopustil se tedy omylu pokud jde o nebezpečí záměny.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/30


Usnesení Tribunálu ze dne 24. srpna 2010 — Pineapple Trademarks v. OHIM — Dalmau Salmons (KUSTOM)

(Věc T-272/09) (1)

()

2010/C 274/45

Jednací jazyk: angličtina

Předseda druhého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.


(1)  Úř. věst. C 220, 12.9.2009.


Soud pro veřejnou službu

9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/31


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (pléna) ze dne 1. července 2010 — Mandt v. Parlament

(Věc F-45/07) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Pozůstalostní důchod - Čl. 79 služebního řádu - Článek 18 přílohy VIII služebního řádu - Pozůstalý manžel - Uznání dvou osob jako přeživších manželů - Snížení o 50 % - Legitimní očekávání - Pravidlo shody)

2010/C 274/46

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Wolfgang Mandt (Kreuztal, Německo) (zástupce: B. Kolb, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: původně K. Zejdová, J. F. de Wachter a U. Rösslein, zmocněnci, poté J. F. de Wachter, K. Zejdová a S. Seyr, zmocněnci)

Vedlejší účastník řízení podporující žalovaného: Kurt-Wolfgang Braun Neumann, zesnulý dne 9. října 2009, jehož jedinou dědičkou je Shirley Meyer (Bedburg-Hau, Německo) (zástupce: P. Ames, advokát)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 8. února 2007, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti snížení pozůstalostního důchodu o 50 % — Žádost o vyplácení plné výše

Výrok rozsudku

1)

O návrhových žádáních směřujících k tomu, aby Parlament W. Mandtovi vyplácel pozůstalostní důchod v plné výši není třeba rozhodnout v rozsahu, v němž se týkají období po 31. říjnu 2009.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Každý účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka řízení, ponese vlastní náklady řízení.


(1)  Úř. věst. C 183, 4.8.2007, s. 43.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/31


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetí senát) ze dne 7. července 2010 — Tomas v. Evropský parlament

(Věc F-116/07, F-13/08 a F-31/08) (1)

(Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Článek 2 písm. c) služebního řádu ostatních zaměstnanců - Propuštění - Pouto důvěry - Předchozí konzultace výboru zaměstnanců Parlamentu)

2010/C 274/47

Jednací jazyk: litevština

Účastníci řízení

Žalobce: Stanislovas Tomas (Vilnius, Litva) (zástupce: M. Michalauskas)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: A. Lukošiūtė a K. Zejdová, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o propuštění žalobce a jednak návrh na náhradu vzniklé hmotné a nehmotné újmy

Výrok rozsudku

1)

Žaloby F-116/07 a F-13/08 jsou zrušeny.

2)

Evropskému parlamentu se ukládá, aby Stanislovasi Tomasovi zaplatil částku ve výši 1 000 eur jako náhradu vzniklé hmotné a nehmotné újmy.

3)

Žaloba F-31/08 se ve zbývající části zamítá.

4)

Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení týkající se celé žaloby F-116/07, F-13/08 a F-31/08.


(1)  Úř. věst. C 64, 8.3.2008, s. 65, Úř. věst. C 142, 7.6.2008, s. 39 a Úř. věst. C 158, 21.6.2008, s. 26.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/32


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 1. července 2010 — Füller-Tomlinson v. Parlament

(Věc F-97/08) (1)

(Veřejná služba - Bývalý dočasný zaměstnanec - Nemoc z povolání - Zásah do fyzické a psychické integrity - Délka trvání řízení směřujícího k uznání povolání jako původu nemoci)

2010/C 274/48

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Paulette Füller-Tomlinson (Brusel, Belgie) (zástupci: L. Levi, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: K. Zejdová a S. Seyr, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí, kterým se stanovuje podíl přičitatelný nemoci z povolání na částečné trvalé invaliditě žalobkyně na 20 %, jakož, i podpůrně, uložení žalovanému zaplatit částku z titulu náhrady nemajetkové újmy utrpěné žalobkyní.

Výrok rozsudku

1)

Žaloba se zamítá.

2)

P. Füller-Tomlinson se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 44, 21.2.2009, s. 76.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/32


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 1. července 2010 — Časta v. Komise

(Věc F-40/09) (1)

(Veřejná služba - Otevřené výběrové řízení - Nepřipuštění k ústní části výběrového řízení - Žádost o přezkum - Povinnost uvést odůvodnění - Požadovaná odborná praxe - Opožděné předložení potvrzení - Zásada rovného zacházení - Žaloba na neplatnost - Žaloba na náhradu škody)

2010/C 274/49

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobce: Radek Časta (Brusel, Belgie) (zástupkyně: L. Tahotná, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Eggers a L. Jelínek, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh na zrušení rozhodnutí EPSO nepřipustit žalobce k ústní části otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/107/07-LAW z důvodu nesplnění podmínky tříleté praxe ve vyšší vedoucí funkci, a jednak uložení povinnosti žalované, aby žalobci nahradila vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu.

Výrok rozsudku

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Radek Časta ponese veškeré náklady řízení.


(1)  Úř. věst. C 153, 4.7.2009, s. 51.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/33


Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 4. května 2010 — Fries Guggenheim v. Cedefop

(Věc F-47/09) (1)

(Veřejná služba - Dočasný zaměstnanec - Neprodloužení smlouvy - Článek 11a služebního řádu - Článek 1 šestý pododstavec přílohy II služebního řádu - Zastupování zaměstnanců - Povinnost nestrannosti a nezávislosti)

2010/C 274/50

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Éric Mathias Fries Guggenheim (Strasbourg, Francie) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Žalované: Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (zástupci: M. Fuchs, zmocněnec, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí CEDEFOP, kterým nebyla prodloužena smlouva uzavřená s žalobcem zaměstnaným na místě dočasného zaměstnance, a nebude-li žalobce přijat zpět, uložení povinnosti žalovanému, aby mu nahradil vzniklou nemajetkovou újmu.

Výrok rozsudku

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Fries Guggenheimovi se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 153, 4.7.2009, s. 52.


9.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/33


Žaloba podaná dne 3. srpna 2010 — Mantzouratos v. Palament

(Věc F-64/10)

()

2010/C 274/51

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Andreas Mantzouratos (Brusel, Belgie) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis, E. Marchal, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu nepovýšit navrhovatele do platové třídy AD 13 z titulu povyšování za rok 2009, jakož i rozhodnutí povýšit do této třídy úředníky, kteří získali méně bodů za zásluhy než žalobce

Návrhové žádání žalobce

Zrušit rozhodnutí Evropského parlamentu nepovýšit navrhovatele do platové třídy AD 13 z titulu povyšování za rok 2009, jakož i rozhodnutí povýšit do této třídy úředníky, kteří získali méně zásluh (bodů za zásluhy) než žalobce

uložit Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.