5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/1

A.

vzhledem k tomu, že podle Soudního dvora představuje zásada zákazu diskriminace na základě věku zakotvená v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie základní zásadu práva Společenství,

B.

vzhledem k tomu, že rozdílné zacházení z důvodu věku představuje diskriminaci na základě věku, pokud pro takové rozdílné zacházení neexistují objektivní důvody a pokud prostředky pro jeho dosažení nejsou přiměřené a nezbytné,

C.

vzhledem k tomu, že podle veřejného ochránce práv nedokázala Komise odpovídajícím způsobem zdůvodnit své zacházení s nezávislými pomocnými konferenčními tlumočníky (ACI) nad 65 let věku a nadále uplatňuje svou politiku najímání ACI,

D.

vzhledem k tomu, že podle veřejného ochránce práv se jedná o případ nesprávného úředního postupu,

E.

vzhledem k tomu, že odpovědností Parlamentu jako jediného voleného orgánu Unie je zabezpečit a chránit nezávislost evropského veřejného ochránce práv při výkonu jeho povinností vůči evropským občanům a sledovat provádění jeho doporučení,

1.

souhlasí s kritickými připomínkami evropského veřejného ochránce práv a jeho doporučením týkajícím se politiky Komise, pokud jde o najímání ACI nad 65 let věku;

2.

žádá Komisi, aby změnila svou stávající politiku založenou na zavedení faktického zákazu najímat ACI nad 65 let věku; nedomnívá se však, že za daných okolností je nezbytné odškodnění;

3.

konstatuje, že Parlament, poté, co obdržel od veřejného ochránce práv podobný návrh doporučení, jednal okamžitě a změnil svou praxi najímání ACI nad 65 let věku, přičemž vyložil příslušná pravidla způsobem, který nevede k diskriminaci;

4.

domnívá se, že změna platných pravidel a odstranění diskriminace na základě věku z procesu najímání pracovníků nezavazuje evropský orgán najímat ACI nad 65 let věku, ale pokud by tato změna byla provedena, uvedla by pravidla Komise do souladu s obecnou zásadou práva Evropské unie; dále se domnívá, že vzhledem k nedostatku tlumočníků konkrétních úředních jazyků by se zvýšila schopnost Komise zajistit co nejlepší službu, jak o tom svědčí zkušenosti z Parlamentu;

5.

žádá Komisi, aby s Parlamentem při přezkumu pravidel pro najímání ACI a jiných pracovníků spolupracovala, aby se zajistilo, že bude zabráněno jakémukoli druhu diskriminace;

6.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě a evropskému veřejnému ochránci práv.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/3

1.

schvaluje výsledky třístranného jednání ze dne 2. dubna 2009,

2.

zdůrazňuje, že dosažená dohoda o revizi víceletého finančního rámce je výsledkem úspěšné interinstitucionální spolupráce ve snaze reagovat na finanční a hospodářskou krizi, kterou procházejí členské státy, prosazováním solidarity v oblasti zdrojů energie, rozšiřováním širokopásmového připojení ve venkovských oblastech a podporou odvětví zemědělství;

3.

připomíná, že touto dohodou Parlament ve své dvojí úloze legislativního a rozpočtového orgánu uchránil své stávající priority, stejně jako během rozpočtového procesu pro rok 2008, kdy bylo dosaženo dohody o financování projektu Galileo;

4.

souhlasí s politickým kompromisem, který stanoví vyrovnávací mechanismus plánovaný pro rozpočtový proces pro rok 2010 a – ovšem pouze v případě nutnosti – i pro rok 2011; připomíná, že – jak se uvádí ve společném prohlášení, které přijaly Evropský parlament, Rada a Komise na třístranném jednání dne 2. dubna 2009 – vyrovnávacím mechanismem nebudou dotčeny celkové finanční příděly pro programy schvalované postupem spolurozhodování ani roční rozpočtový proces a tento mechanismus bude financován s použitím veškerých rozpočtových prostředků, které stanoví rozpočtový právní rámec;

5.

opakuje, že od uzavření jednání o IID ze dne 17. května 2006 stále zůstávají nevyřešeny schodky a zůstatky a že tyto schodky by měly být řešeny v rámci přezkumu v polovině období v letech 2008–2009 podle prohlášení 3 připojenému k IID ze dne 17. května 2006 a také v průběhu ročních rozpočtových procesů, pokud možno formou větší pružnosti a každopádně všemi prostředky, které stanoví IID ze dne 17. května 2006; připomíná, že – jak uvedl Parlament ve svém jednostranném prohlášení na třístranném jednání dne 2. dubna 2009 – Komise by měla mít při přezkumu v polovině období na zřeteli zásady stanovené v jeho usnesení přijatém dne 25. března 2009;

6.

varuje před pravidelným využíváním rozpětí v okruhu 2 k financování jiných okruhů, protože by to mohlo ohrozit zájmy odvětví zemědělství v případě neočekávaného poklesu tržních cen;

7.

lituje, že dohody s Radou bylo dosaženo až dva měsíce před koncem volebního období, takže zůstalo méně času k jednání, a lituje, že se tak orgány dostaly pod tlak, a to i přesto, že jednání probíhá v tradiční atmosféře loajální spolupráce;

8.

schvaluje rozhodnutí připojené k tomuto usnesení;

9.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně přílohy, Radě a Komisi.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/6

A.

vzhledem k tomu,že hlavním účelem směrnice 92/75/EHS („rámcová směrnice“), jak stanoví její článek 1, je „umožnit harmonizaci vnitrostátních opatření týkajících se zejména označování energetickými štítky a uvádění informací o výrobku jako prostředků zveřejňování informací o spotřebě energie a jiných hlavních zdrojů a doplňujících informací týkajících se určitých typů spotřebičů pro domácnost, což dává spotřebitelům možnost volby spotřebičů s vyšší energetickou účinností“,

B.

vzhledem k tomu, že rámcová směrnice rovněž stanoví, že „poskytování přesných relevantních a srovnatelných informací o specifické spotřebě energie spotřebičů pro domácnost mohou ovlivnit veřejnost v tom smyslu, že dá při výběru přednost spotřebičům s nižší spotřebou energie“,

C.

vzhledem k tomu, že jak se zdůrazňuje v hodnocení dopadů vypracovaném Komisí a přiloženém k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o výrobku (SEC(2008)2862), původní úspěšné označování štítky A–G přijaly za vzor různé země po celém světě jako Brazílie, Čína, Argentina, Chile, Írán, Izrael a Jižní Afrika,

D.

vzhledem k tomu, že televizory jsou spotřebiče, které spotřebovávají značné množství energie, a proto zde existuje značný potenciál úspory energie zařazením této kategorie do systému energetického označování podle čl. 1 odst. 2 rámcové směrnice,

E.

vzhledem k tomu, že uvádění spotřeby energie televizorů na energetických štítcích by mělo být co nejvíce konzistentní se systémy uvádění spotřeby energie na energetických štítcích zavedenými pro další domácí spotřebiče,

F.

vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném sdělení Komise se stanoví, že „stávající klasifikace označení bude aktualizována a znovu vypočtena každých pět let, nebo pokud si to vyžádá vývoj nových technologií, na základě studií o ekologických konstrukčních zásadách tak, aby byl stupeň označení A vyhrazen pro nejlepších 10 – 20 % zařízení s nejnižší náročností“,

G.

vzhledem k tomu, že pro úspěšné uplatňování systému uvádění spotřeby energie na energetických štítcích je zásadní zavést opatření, která poskytnou informace o energetické účinnosti spotřebičů pro domácnost, které budou pro spotřebitele jasné, úplné, srovnatelné a snadno srozumitelné,

H.

vzhledem k tomu, že spotřebitel, který si pořídí více účinnějších spotřebičů namísto méně účinných by měl zvýšit příjmy výrobců spotřebičů,

I.

vzhledem k tomu, že návrh směrnice Komise, zejména pokud jde o provedení energetického štítku a třídy energetické účinnosti zavádí další změnu tím, že přidává nové třídy A (například A-20 %, A-40 %, A-60 %), které by mohly uvádět spotřebitele v omyl a rovněž jim bránit v řádném porozumění systému označování energetickými štítky a ohrožovat jejich schopnost vybrat si přístroje s vyšší energetickou účinností,

J.

vzhledem k tomu, že několik málo technických úprav štítku by mohlo vést k tomu, že by byl štítek pro spotřebitele mnohem jasnější a srozumitelnější,

K.

vzhledem k tomu, že se prokázalo, že spotřebitelům je stupnice A–G jasná, avšak Komise neprovedla žádné hodnocení dopadu, jež by prokázalo, zda je označení A-20 %, A-40 %, A-60 % spolu s prázdnými nižšími třídami pro spotřebitele užitečné, nebo zda je uvádí v omyl,

L.

vzhledem k tomu, že přeřazení stávajících výrobků do zúžené stupnice A–G by zejména mělo zabránit vytvoření prázdných nižších tříd, které by mohly uvést spotřebitele v omyl,

M.

vzhledem k tomu, že zavedení těchto dodatečných tříd účinnosti k existujícím štítkům A–G i pro další výrobky pravděpodobně povede k nejasnostem ohledně toho, zda třída „A“ představuje účinný nebo neúčinný výrobek,

N.

vzhledem k tomu, že takové opatření neplní cíl být základním nástrojem při poskytování přesných, relevantních a srovnatelných informací spotřebitelům,

O.

vzhledem k tomu, že Komise předložila svůj návrh na přepracování rámcové směrnice, který by měl zavést další změny, jež by měly dopad na navrhovaná prováděcí opatření,

1.

nesouhlasí s přijetím návrhu směrnice Komise, kterou se provádí a mění směrnice Rady 92/75/EHS, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích televizorů;

2.

domnívá se, že návrh směrnice Komise není slučitelný s cílem poskytnout základní nástroj;

3.

vyzývá Komisi, aby stáhla návrh směrnice a předložila návrh nový, založený na zúžené stupnici A–G výboru uvedenému v článku 10 směrnice 92/75/EHS co nejdříve, a v každém případě nejpozději do 30. září 2009;

4.

považuje podobu štítku za základní prvek směrnice o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích, o kterém by se v rámci přezkumu a přepracování, jež jsou v současnosti zvažovány, mělo rozhodovat postupem spolurozhodování;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/8

A.

vzhledem k tomu, že dne 15. dubna 2009 řídící výbor nástroje pro rozvojovou spolupráci hlasoval písemným postupem ve prospěch návrhu ročního akčního programu na rok 2009 pro nestátní subjekty a místní orgány v oblasti rozvoje (Část II: Cílené projekty) (CMDT(2009)0387 – D004766/01),

B.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 7 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES a článkem 1 Dohody mezi Evropským parlamentem a Komisí ze dne 3. června 2008 o prováděcích pravidlech k rozhodnutí Rady 1999/468/ES obdržel Parlament návrh prováděcích opatření předložený řídícímu výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci i výsledky hlasování,

C.

vzhledem k tomu, že čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1905/2006 uvádí, že jedním z cílů tematického programu o nestátních subjektech a místních orgánech v oblasti rozvoje je „zvýšení informovanosti evropských občanů o otázkách rozvoje a mobilizace aktivní veřejné podpory ve Společenství a v přistupujících zemích pro strategie snižování chudoby a udržitelného rozvoje v partnerských zemích“,

D.

vzhledem k tomu, že 11 členských států vyslovilo ve Společném prohlášení členských států o nestátních subjektech a místních orgánech nástroje pro rozvojovou spolupráci, které zaslaly Komisi dne 19. března 2009, znepokojení ohledně záměru Komise zastavit přímé financování (postup „cílených projektů“) projektu TRIALOG, který probíhá od roku 1998, a projektu DEEP (4), který probíhá od roku 2003, a místo toho pro ně zavést povinnost účastnit se výzvy k předkládání návrhů,

E.

vzhledem k tomu, že společné prohlášení 11 členských států, včetně 9 nových členských států, upozorňuje, že doba, na kterou Komise plánuje ukončit přímou podporu pro TRIALOG a DEEP, je „velmi nevhodná“,a to „vzhledem k současné finanční situaci v mnoha nových členských státech a vzhledem k tomu, jaký má tato situace vliv na schopnost nevládních organizací fungovat a rozvíjet se“, a vyjadřuje obavy, že „může dojít k přerušení financování, což těmto projektům uškodí tím, že dojde ke ztrátě kvalifikovaného personálu i ke ztrátě know-how a již vytvořených sítí“,

F.

vzhledem k tomu, že podobné obavy vyslovil předseda Výboru pro rozvoj ve svém dopise ze dne 19. března 2009, v němž poukazuje na to, že „informace a budování kapacit v oblasti rozvojové spolupráce v nových členských státech a rozvojové vzdělávání pro evropskou veřejnost byly pro výbor trvalou prioritou“, a požaduje, aby Komise poskytla Parlamentu „objektivní a transparentní kritéria, podle nichž rozhoduje, které činnosti a projekty jsou způsobilé pro přímé financování,“ a dále požaduje, aby „provádění tohoto navrhovaného opatření bylo odloženo alespoň o jeden rok, aby nedošlo k případnému přerušení financování a k ohrožení životaschopnosti těchto velmi užitečných projektů“,

G.

vzhledem k tomu, že výše uvedené „Obecné hodnocení opatření, která mají zvýšit informovanost veřejnosti o otázkách rozvoje v Evropě / rozvojové vzdělávání“ dospělo k závěru, že „strategické využití cílených projektů pomohlo dosáhnout cílů spolufinancování s evropským rozvojovým programem nevládních organizací“ a že „projekt DEEEP byl důležitým mechanismem koordinace pro rozšíření dialogu, podporu výměny osvědčených postupů a vytváření sítí a partnerství na úrovni EU a mezi vnitrostátními platformami a EU“ a dále že „ příspěvek projektu TRIALOG ke zlepšení dialogu a k budování kapacit v práci s novými členskými státy a s přistupujícími státy byl účinný“,

H.

vzhledem k tomu, že program TRIALOG přispívá k uspokojování potřeb, zdůrazněných v usnesení Parlamentu ze dne 13. března 2008 o výzvě, kterou politika rozvojové spolupráce EU představuje pro nové členské státy, v oblasti celkové komunikační a vzdělávací strategie, která má napravit nedostatek veřejného uznání priorit rozvojové spolupráce v nových členských státech, a vzhledem k tomu, že program DEEEP reaguje na požadavek Parlamentu týkající se zintenzivnění rozvojového vzdělávání a zvýšení informovanosti v evropském vzdělávání, jež byl uveden v tomtéž usnesení,

I.

vzhledem k tomu, že podle výše uvedeného ročního akčního programu na rok 2009 Komise rovněž navrhuje přidělit přímou podporu projektu zaměřenému na posílení kubánských řídících schopností, který by měla uskutečňovat Evropská nadace pro rozvoj řízení; vzhledem k tomu, že podle tematického programu nástroje pro rozvojovou spolupráci pro nestátní subjekty a místní orgány v oblasti rozvoje nebyl dosud nikdy použit postup cíleného projektu pro činnosti v partnerských zemích,

J.

vzhledem k tomu, že Komise následně vydala „Vysvětlující prohlášení pro výbor DCI NSA-LA“ (5), v němž objasnila výběr kritérií pro cílené činnosti, a vysvětlila, že se zakládají na článku 168 Prováděcích pravidel finančního nařízení (6) a že podporu lze poskytnout zvláště „subjektům, které mají de jure nebo de facto monopol“ a „na činnosti se specifickou charakteristikou, které vyžadují zvláštní typ subjektu kvůli jeho technické způsobilosti, vysokému stupni specializace nebo správní pravomoci“,

1.

nesouhlasí s přijetím návrhu rozhodnutí Komise, kterým se zřizuje roční akční program na rok 2009 pro nestátní subjekty a místní orgány v oblasti rozvoje (Část II: Cílené projekty) (CMDT(2009)0387 – D004766/01) v jeho stávající podobě;

2.

žádá Komisi, aby objasnila kritéria pro určování existence monopolu de jure nebo de facto, vzhledem k tomu, že ve svém společném prohlášení 11 členských států uvádí, že z pohledu nových členských států monopoly de facto stále existují, pokud jde o celoevropské činnosti prováděné projekty TRIALOG a DEEEP;

3.

trvá na otevřeném, transparentním a horizontálním uplatňování kritérií pro udělování přímé podpory pro cílené projekty, aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny; trvá tedy na tom, aby byla uplatňována stejná kritéria pro TRIALOG, DEEEP a projekt „Posílení kubánských řídících schopností“;

4.

trvá na zajištění nepřetržitého financování prostřednictvím strategického celoevropského programu pro významné činnosti na podporu výměny osvědčených postupů a vytváření sítí a partnerství na úrovni EU a mezi vnitrostátními platformami a EU a pro zlepšení dialogu a budování kapacit v práci s novými členskými státy a přistupujícími státy;

5.

vyzývá Komisi, aby se zapojila do dialogu s Parlamentem v souvislosti s nadcházející revizí (7) mechanismu výzev k předkládání návrhů pro tematické programy; domnívá se, že není vhodné předjímat jakákoli doporučení změn nebo zdokonalení tohoto mechanismu, která mohou být výsledkem této revize; žádá proto, aby stávající opatření pro přímo financované činnosti byla ponechána v platnosti po dobu 12 měsíců beze změny a aby všechny budoucí změny odrážely výsledek revize a aby zajistily dlouhodobé, předvídatelné a udržitelné činnosti v oblasti rozvojové spolupráce;

6.

vyzývá Komisi, aby upravila svůj návrh rozhodnutí, kterým se zřizuje roční akční program na rok 2009 pro nestátní subjekty a místní orgány v oblasti rozvoje (Část II: Cílené projekty) (CMDT(2009)0387 – D004766/01), aby zahrnoval celoevropské projekty ke zvýšení informovanosti o rozvojových otázkách v rozšířené EU a k výměně rozvojového vzdělávání v EU;

7.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/11

A.

vzhledem k tomu, že pro EU bude hlavním negativním dopadem stávající finanční a hospodářské krize výrazné zvýšení nezaměstnanosti, které vážněji ovlivní nejzranitelnější sociální skupiny; vzhledem k tomu, že vyšší míra nezaměstnanosti je spojená s nárůstem chudoby a nerovností v oblasti zdraví, s vyloučením, kriminalitou, nejistotou a nedostatkem důvěry,

B.

vzhledem k tomu, že EU již bez ohledu na stávající krizi čelila potížím v důsledku slabého hospodářského růstu, napjaté demografické situace a těžkostí souvisejících s životem ve stále globalizovanější světové ekonomice,

C.

vzhledem k tomu, že v roce 2007 činil podíl unijních občanů ve věku 18 až 24 let, kteří předčasně zanechali studia 15,2 %,

D.

vzhledem k tomu, že zaměstnání stále ještě pro mnoho lidí v EU nezaručuje cestu z chudoby, přičemž v roce 2006 bylo chudobou ohroženo 8 % pracujících,

E.

vzhledem k tomu, že v roce 2006 bylo 16 % evropských občanů ohroženo chudobou; vzhledem k tomu, že obzvláště zranitelnými skupinami jsou děti, velké rodiny, rodiče samoživitelé, nezaměstnaní, osoby se zdravotním postižením, mladí lidé, starší lidé, etnické menšiny a migranti,

F.

vzhledem k tomu, že ženy jsou chudobou stále ohroženy více než muži kvůli své ekonomické závislosti, rozdílům v odměňování mužů a žen na trhu práce a jejich vyššímu zastoupení v hůře placených zaměstnáních; vzhledem k tomu, že tato situace zvyšuje riziko, že chudoba bude přetrvávat i v dalších generacích;

G.

vzhledem k tomu, že růst cen má v posledních letech velký vliv na rozpočty domácností a neúměrně postihl zranitelné sociální skupiny,

H.

vzhledem k tomu, že různé studie (jako průzkum týkající se budoucnosti práce „Future of Work Research“, který uskutečnila nadace Russell Sage) ukázaly, že každý čtvrtý pracovník v nejrozvinutějších ekonomikách by mohl brzy pobírat nízký plat a mohl by čelit vyššímu riziku chudoby; vzhledem k tomu, že hůře placená zaměstnání vykazují, jak se zdá, velkou jednotnost, neboť mají často podobu nestandardního pracovního poměru, v němž jsou nejvíce ohroženi pracovníci s nízkou kvalifikací, pracovníci na částečný úvazek, ženy, přistěhovalci a mladí pracovníci; vzhledem k tomu, že existuje tendence přenášet práci za nízkou mzdu z generace na generaci, a vzhledem k tomu, že hůře placená zaměstnání omezují přístup k dobrému vzdělání, kvalitní zdravotní péči a dalším základním životním podmínkám,

I.

vzhledem k tomu, že článek 2 Smlouvy o ES stanoví, že rovnost žen a mužů je jednou ze základních hodnot Evropské unie,

J.

vzhledem k tomu, že EU se potýká s demografickými změnami, jejichž hlavními rysy jsou prodlužování délky života a snižování míry plodnosti, ačkoli některé země vykazují známky obratu trendu snižování míry plodnosti,

K.

vzhledem k předpokladu, že demografické změny povedou k tomu, že poměr závislých seniorů se do roku 2050 zdvojnásobí, což se promítne především na fyzickém a duševním zdraví obyvatelstva,

L.

vítá zprávu Komise nazvanou „Demografická zpráva 2008: plnění sociálních potřeb ve stárnoucí společnosti“ (SEK(2008)2911), která uznává stěžejní roli, již mají ve společnosti neformální pečovatelé; vyzývá Komisi, aby zvážila silné sociální argumenty pro zapojení pečovatelů do vytváření budoucí politiky,

M.

vzhledem k tomu, že důsledky finanční krize pro reálnou ekonomiku nejsou zcela známy, ale že bude nemožné dosáhnout cíle, jímž je vytvořit v EU v letech 2008 až 2009 5 milionů pracovních míst; vzhledem k tomu, že hospodářská recese vede k vyšší nezaměstnanosti a zcela jistě k větší chudobě a bude představovat problémy evropskému sociálnímu modelu,

N.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize je příčinou růstu nezaměstnanosti a nejistoty, a sociální soudržnost v EU je tak pod výrazným tlakem a v mnoha členských státech se vyznačuje sociálními poruchami a napětím,

O.

vzhledem k tomu, že EU se zavázala k dosažení rozvoje, který bude trvale udržitelný ze sociálního a ekologického hlediska, a vzhledem k tomu, že příležitosti k vytvoření pracovních míst, které mohou vyplývat z tohoto závazku, by měly být plně využity,

P.

vzhledem k tomu, že sociální dialog může při řešení krize důvěry, kterou prohlubuje hospodářská krize, sehrát významnou úlohu, neboť mnoho lidí v naší společnosti se obává budoucnosti; vzhledem k tomu, že stejná priorita musí být rovněž přiznána lidem, kteří jsou již vyloučeni a jejichž situace se ve stávající krizi zhoršuje,

Q.

vzhledem k tomu, že institucionální opatření EU, která mají výraznější intervenční charakter a která se vyznačují určitým stupněm přerozdělování příjmů a společným chápáním pojmu „evropský sociální model“, mají pozitivní dopad na kvalitu pracovního života milionů mužů a žen ve více znevýhodněných odvětvích našich pracovních trhů,

R.

vzhledem k tomu, že respektování vnitrostátních právních a smluvních rámců, které se vyznačují vyvažováním pracovního práva a kolektivních dohod, jež tyto modely upravují, jsou základním předpokladem harmonizace hodnot v rozmanitých systémech,

S.

vzhledem k tomu, že v případě nestandardních pracovních poměrů se neuplatňují pravidla a postupy stanovené partnery v rámci kolektivního vyjednávání,

T.

vzhledem k tomu, že obnovená sociální agenda by se měla zakládat na zásadě, podle níž účelnost a efektivnost sociálních politik přispívá k hospodářskému růstu a prosperitě, a vzhledem k tomu, že tato skutečnost může rovněž pomoci obnovit klesající podporu EU ze strany občanů,

U.

vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že se obnovená sociální agenda nezabývá otázkou právní jistoty sociálních služeb obecného zájmu,

V.

vzhledem k tomu, že byly vyjádřeny vážné obavy nad úlohou a viditelností obnovené sociální agendy, včetně nedostatečné jasnosti jejího účelu, nebo otázky, jak na ni bude navázáno, včetně snížení významu, který je přisuzován sociální otevřené metodě koordinace (OMC),

W.

vzhledem k tomu, že evropské sociální modely představují v rozmanitosti systémů jednotné hodnoty a obecně spadají do pravomoci členských států, vzhledem k tomu, že cíle sociální Evropy jsou zakotvené ve Smlouvě o ES, v Listině základních práv a v Lisabonské smlouvě zdůrazněny jako zastřešující cíl EU, má-li EU naplnit očekávání a vyslyšet obavy svých občanů; vzhledem k tomu, že Evropská rada na svých po sobě jdoucích jarních zasedáních opakovaně zdůraznila cíl vymýtit chudobu a sociální vyloučení a potřebu posílit sociální rozměr v Lisabonské strategii; vzhledem k tomu, že nezdar a úspěch vnitrostátních sociálních politik a politik zaměstnanosti mají vliv i na další členské státy, a proto musí být diskuse o reformě evropského sociálního modelu v samotném jádru této interakce mezi EU a členskými státy,

X.

vzhledem k tomu, že nezdar Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, pokud jde o snižování chudoby, jíž je v současnosti postiženo 78 milionů obyvatel, a rostoucí nerovnost musí stát v centru pozornosti; vzhledem k tomu, že EU musí dosáhnout pokroku v souvislosti s rozvojem a prováděním vnitrostátních cílů a cílů EU v oblasti snižování chudoby a sociálního vyloučení, jakož i v klíčových oblastech, pro které v současnosti existují ukazatele, pokud mají občané věřit tomu, že EU slouží v první řadě lidem a teprve potom podnikům a bankám,

Y.

vzhledem k tomu, že v několika řízeních u Soudního dvora Evropských společenství byl použit výraz „ustanovení, jež mají zásadní význam pro ochranu politického, sociálního a ekonomického pořádku“, aniž by bylo vyjasněno, kdo může v tomto ohledu rozhodnout, jaká ustanovení mají zásadní význam pro ochranu obecných ustanovení veřejného pořádku v členském státě,

Z.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že není v pravomoci členských států, aby jednostranně vymezovaly pojem veřejného pořádku nebo aby jednostranně vyžadovaly uplatňování veškerých závazných ustanovení svého pracovního práva od poskytovatelů služeb majících sídlo v jiném členském státě, a vzhledem k tomu, že není jasné, kdo má tuto pravomoc, pokud ji nemají členské státy,

AA.

vzhledem k tomu, že neexistuje jasné rozlišení mezi využíváním subdodavatelské pracovní síly a pochybným obchodováním a poskytováním služeb založeným na zákonných smlouvách se skutečně samostatně výdělečně činnými osobami; vzhledem k tomu, že by měl být řešen rozdíl mezi podvodnými praktikami a opravdovými občanskoprávními a obchodněprávními vztahy,

1.

vyzývá Radu a Komisi, aby vzhledem k hospodářské recesi opětovně potvrdily význam silné sociální Evropy, jež v sobě zahrnuje udržitelnou, účelnou a efektivní sociální politiku a politiku zaměstnanosti; vyzývá Komisi, aby vytvořila ambiciózní agendu sociální politiky pro období 2010–2015;

2.

naléhá na Komisi, aby předložila koherentní politický plán pro důstojnou práci v souladu s Listinou základních práv Evropské unie;

3.

zdůrazňuje, že je důležité, aby vytváření a podpora pracovních míst byly v této těžké době na prvním místě sociální agendy; domnívá se, že větší flexibilita na pracovišti je nyní důležitější než tomu bylo dříve;

4.

vybízí Komisi k propojení obnovené sociální agendy s dalšími iniciativami, jako je Evropský pakt pro rovnost žen a mužů, Evropský pakt mládeže a Evropská aliance pro rodiny, aby se zlepšil přístup sociálně znevýhodněných skupin k sociálním dávkám;

5.

je znepokojen skutečností, že opatření navržená ve sdělení Komise o obnovené sociální agendě nejsou dostatečně konzistentní a nemají tudíž vliv na současnou míru chudoby a vyloučení v EU a neřeší současné problémy sociální soudržnosti;

6.

lituje zejména, že ve sdělení Komise o obnovené sociální agendě chybějí návrhy k níže uvedeným otázkám, jež jsou klíčové pro dosažení rovnováhy mezi ekonomickými svobodami a sociálními právy:

7.

zdůrazňuje, že je nezbytné dále rozvinout minimální standardy v oblasti zaměstnaneckých práv; je si vědom toho, že před základními sociálními právy nemají přednost ani ekonomické svobody ani pravidla hospodářské soutěže;

8.

poukazuje na to, že sociální politika by měla zahrnovat taková klíčová opatření, jako jsou lepší rovnováha mezi silnějšími sociálními právy a svobodami, boj proti diskriminaci a podporu rovnosti, jakož i modernizaci a reformu evropských sociálních modelů a zároveň i posilování jejich hodnot;

9.

připomíná, že vymezení toho, co pro členský stát představují „ustanovení, jež mají zásadní význam pro ochranu politického, sociálního a ekonomického pořádku“ je politickou záležitostí a mělo by být provedeno demokraticky legitimním postupem; proto vyzývá Komisi, aby zahájila otevřenou diskusi ve snaze vyjasnit, co tato obecná ustanovení veřejného pořádku představují, a případně navrhnout právní předpisy;

10.

domnívá se, že v současné době by se neměly snižovat sociální výdaje, ale měly by se spíše posilovat strukturální reformy; dodává, že EU by měla podpořit infrastrukturu sociálních modelů členských států, včetně sociálních služeb obecného zájmu, tím, že opětovně zdůrazní, jaký má všeobecný přístup k nim a jejich kvalita a udržitelnost význam;

11.

s politováním konstatuje, že ačkoli finanční krize ukázala, že státní intervence je pro zachování hospodářské činnosti a posílení sociální soudržnosti důležitá, Komise nezabezpečila budoucnost a klíčovou úlohu veřejných služeb v Evropské unii a nepředložila návrh rámcové směrnice o službách obecného zájmu;

12.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, jehož cílem bude zabezpečit právní jistotu sociálních služeb obecného zájmu;

13.

zdůrazňuje, že je nezbytné najít způsoby, jak modernizovat a reformovat systémy sociálního zabezpečení jednotlivých států s cílem vymýtit chudobu v dlouhodobém horizontu, zejména pokud jde o přiměřený minimální příjem, důchodové zabezpečení a zdravotní péči; zdůrazňuje, že je možné posílit finanční udržitelnost minimální mzdy a důchodových systémů i kvalitu a efektivnost zdravotnictví zlepšením jejich organizační struktury a přístupu k těmto službám, posílením spolupráce mezi veřejným a soukromým odvětvím, dodržováním zásady subsidiarity a podporou zvýšeného úsilí o vytvoření systémů progresivního zdanění za účelem omezení nerovnosti;

14.

konstatuje, že některé členské státy již zavedly pojem minimální mzdy; domnívá se, že by z jejich zkušeností mohly čerpat ostatní členské státy; vyzývá členské státy, aby zajistily podmínky pro zapojení všech občanů do společnosti a hospodářského života a zejména aby vytvořily předpisy upravující záležitosti, jako je minimální mzda, nebo v závislosti na vnitrostátních tradicích jinou zákonnou a obecně závaznou úpravu či kolektivní smlouvy, které pracovníkům na plný úvazek umožňují vést ze svých příjmů důstojný život;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby všichni občané měli přístup k základním bankovním službám;

16.

je toho názoru, že sport a kulturní aktivity představují základní nástroje sociálního začlenění, které přispívají k osobnímu rozvoji, podporují společenskou prospěšnost a rozvíjejí talenty;

17.

žádá Komisi, že zajistí, aby otázky životního prostředí a péče o zdraví byly rychle začleněny do všech politik Unie s cílem zajistit vysoký stupeň ochrany zdraví a životního prostředí v souladu s ustanoveními Smlouvy o ES;

18.

podporuje záměr Komise rozšířit sociální agendu na nové oblasti; vyjadřuje politování nad tím, že otázka ochrany životního prostředí je příliš často zohledňována pouze v souvislosti se změnami klimatu; vítá obnovená prohlášení Komise na podporu udržitelné nízkouhlíkové ekonomiky, lituje však, že návrh Komise neobsahuje žádná konkrétní opatření, která by zohledňovala sociální a zdravotní dopady ekologické a klimatické krize;

19.

zdůrazňuje, že extrémní chudobu a sociální vyloučení, jež z ní vyplývá, nelze posuzovat pouze z ekonomického hlediska na základě čísel, ale že musí být chápány také z hlediska lidských a občanských práv; uznává, že zásada volného pohybu kapitálu a zboží sama o sobě nemůže vymýtit chudobu a zvláště chronickou chudobu (zejména pokud je trvalého rázu) a že lidé, jichž se extrémní chudoba dotýká, ztrácejí příležitosti, nemohou se plně účastnit života ve společnosti a stávají se lhostejnými vůči svému okolí;

20.

vítá návrhy Komise obsažené v balíčku, který se zabývá otázkou slaďování soukromého a pracovního života a který je uplatňován od konce roku 2008; vyzývá Komisi, aby vydala doporučení pro členské státy, které viditelně zaostávají za cíli barcelonského zasedání Evropské rady z roku 2002, pokud jde o zajišťování péče o děti pro rok 2010; žádá Komisi, aby nadále prosazovala otevřenost zaměstnavatele vůči flexibilním pracovním opatřením, lepší využívání informačních a komunikačních technologií a znalostí v tomto oboru, jakož i optimalizaci nových způsobů organizace práce, a podpořila tak pružnější režim práce a jeho soulad s podnikáním, správou a dobou vyučování;

21.

vyzývá Komisi, aby podala návrh zabývající se otázkou lepšího slaďování soukromého, rodinného a pracovního života, kterého by bylo možné dosáhnout lepším využíváním informačních a komunikačních technologií a rozvíjením znalostí v tomto oboru a optimalizací nových způsobů organizace práce, přičemž by současně zohlednila potřeby a kvalitu života dětí a současně podpořila účinnější ochranu zaměstnanosti, který potvrdí právo rodičů a pečovatelů na flexibilní pracovní modely, jež by odpovídaly jejich potřebám, a aby věnovala zvláštní pozornost přístupu osob s nízkými příjmy a s nejistým nebo málo kvalitním zaměstnáním;

22.

vyjadřuje politování nad nedostatečnou schopností politik EU a členských států řešit rostoucí chudobu, zejména u dětí;

23.

vyzývá členské státy, aby v zájmu sociálního začlenění zavedly systém minimální mzdy založený na zásadě subsidiarity a proporcionality;

24.

navrhuje, že nové demografické problémy by bylo možné řešit nápravou situace žen, které žijí v chudobě, které mají nerovný a nedostatečný přístup k potravinám, bydlení, vzdělávání a odměňování a které se potýkají s problémem, jak sladit práci se svým rodinným a soukromým životem;

25.

vyzývá k přijetí účinnějších opatření, jež by předcházela předčasnému zanechání studia a pomáhala bojovat proti tomuto jevu, přičemž navrhuje uplatnit motto „studium se vyplatí“; žádá účinnější organizaci vzdělávacích systémů a školních osnov, které budou lépe odpovídat budoucímu pracovnímu trhu, jakož i potřebám společnosti a technologickému vývoji; vyzývá k další podpoře koncepce náhradního školního vzdělávání, jakož i neformálního a neoficiálního vzdělávání, jež prokazatelně vede k vyšší účasti mladých lidí a dospělých, než je tomu u tradičního školního prostředí, což by přispělo ke snížení míry zanechání studia v Evropské unii; za tímto účelem vyzývá k dlouho očekávanému odstranění veškerých nerovností v příležitostech ve vzdělávacích systémech EU, zejména k odstranění nízké úrovně vzdělávání a odděleného vzdělávání, jež mají nevratné negativní dopady na marginalizované skupiny, zejména na Romy;

26.

trvá na tom, že je zapotřebí přijmout účinnější opatření v oblasti celoživotního vzdělávání a odborné přípravy s cílem lépe poskytnout zejména méně kvalifikovaným občanům potřebnou kvalifikaci pro hladký a nediskriminační (opětovný) vstup na pracovní trh a přispět k sociální inovaci; navrhuje, aby byl kladen důraz na podnikatelské dovednosti, zejména na podnikání žen a mladých lidí, znalosti v oblasti informačních a komunikačních technologií, finanční gramotnost a jazykové znalosti;

27.

zdůrazňuje potřebu zlepšit vzdělávání v EU urychlením procesu kompatibility a komparability vzdělávacích systémů členských států, a usnadnit tak vzájemné uznávání odborných kvalifikací a standardů;

28.

domnívá se, že politiky aktivního sociálního začlenění musí mít rozhodující vliv na vymýcení chudoby a sociálního vyloučení, a to jak pokud jde o placené zaměstnance („chudí pracující“), tak pokud jde o osoby, které nemají placené zaměstnání;

29.

zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat spolupráci mezi vysokými školami a podniky, neboť je třeba zajistit, aby tito partneři vzájemně spolupracovali a aby se navzájem podporovali ku prospěchu svých vlastních organizací, zaměstnanců a studentů; domnívá se, že je třeba vytvořit vazbu mezi vysokoškolskými studijními programy a podnikatelským světem a že podniky by měly mít mimo jiné možnost doplňovat studijní programy, nabízet stáže, pořádat pro studenty dny otevřených dveří atd.;

30.

upozorňuje, že k začlenění mladých a starších lidí, žen, dlouhodobě nezaměstnaných osob a znevýhodněných skupin do pracovního trhu je nezbytné najít vyváženější vztah mezi pracovní flexibilitou, sociálním zabezpečením a potřebou zajistit důstojnou mzdu; navrhuje, aby členské státy při provádění vnitrostátních strategií flexikurity zohlednily usnesení Parlamentu ze dne 29. listopadu 2007 k obecným zásadám flexikurity;

31.

domnívá se, že zejména v době finanční a hospodářské krize, jež často vede k propouštění a restrukturalizaci, je nanejvýš důležitá účast pracovníků na rozhodovacím procesu v podnicích, které ovlivňují jejich pracovní místa a životní podmínky; vítá nedávnou revizi (15) směrnice Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství (16); znovu opakuje svou výzvu k dalšímu posilování činnosti evropských rad zaměstnanců, jak je uvedeno v jeho usnesení ze dne 4. září 2001 o uplatňování zde směrnice 94/45/ES (17);

32.

zdůrazňuje, že sociální politika a politika zaměstnanosti by měly podporovat vytváření pracovních míst a měly by být okamžitě aktivovány, aby tak reagovaly na stávající hospodářskou krizi a zajistily pracovní příležitosti a příležitosti ke vzdělání a aby zmírňovaly ztrátu příjmů; domnívá se, že by tyto politiky měly aktivně motivovat občany k hledání pracovních příležitostí či k zahájení vlastní podnikatelské činnosti; domnívá se, že by členské státy měly za tímto účelem zvážit dostupné nástroje financování, jako jsou úvěrové záruky, snížení úrokových sazeb či poskytování jednorázových dávek v nezaměstnanosti, jež vedle zmírňování ztráty příjmů poskytují také příležitosti ke vzdělávání, které nezaměstnaným osobám pomohou nalézt nové zaměstnání; připomíná ucelený přístup Komise k aktivnímu začlenění, jenž zahrnuje přiměřenou podporu příjmu, přístup na trhy práce pro všechny a kvalitní sociální služby;

33.

vyzývá Komisi, aby se ujala iniciativ, které povedou k jednoznačnému rozlišení mezi zaměstnavateli, skutečně samostatně výdělečně činnými osobami a malými podnikateli na straně jedné a zaměstnanci na straně druhé;

34.

zdůrazňuje naléhavou potřebu podporovat matky prostřednictvím rodinných přídavků na děti po dobu dětství a vytvořením vhodného rámce pro jejich návrat na pracovní trh, a zároveň věnovat zvláštní pozornost matkám samoživitelkám vzhledem k jejich zranitelnosti;

35.

zdůrazňuje, že sociální ekonomika jakožto další forma podnikání zásadním způsobem přispívá k trvale udržitelnému evropskému hospodářství tím, že spojuje ziskovost a solidaritu; dodává, že sociální podniky potřebují jistý právní rámec; zdůrazňuje, že pro sociální oblast je velmi přínosná dobrovolná práce, zejména v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a v poskytování pomoci znevýhodněným skupinám ve společnosti;

36.

zdůrazňuje, že ne všichni lidé jsou schopni pracovat a že v současné době ani nejsou pracovní místa pro všechny, a znova potvrzuje, že je důležité provést doporučení 92/441/EHS, které bylo potvrzeno na zasedání Rady 11 a 12 prosince 2008, o poskytování dostatečných prostředků a sociální pomoci, aby člověk mohl žít způsobem slučitelným s lidskou důstojností, a to zavedením systémů minimálního příjmu ve všech členských státech a zvýšením úrovní pro zajištění přístupu a přiměřenosti;

37.

věří, že rozvoj mikroúvěrů může významně přispět k zahájení samostatné výdělečné činnosti (dlouhodobě) nezaměstnaných; zdůrazňuje, že mikroúvěry již nezaměstnaným osobám pomohly v mnoha těchto situacích k jejich opětovnému zařazení se do pracovního života a že jejich poskytování je v souladu s Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost; vyzývá Komisi, aby zlepšila shromažďování a přístupnost informací o možnostech a dostupnosti mikroúvěrů a aby se aktivně zaměřila na ty společenské skupiny, které by měly z nabídky mikroúvěrů největší užitek a které je potřebují nejvíce;

38.

vyzývá k podpoře větší provázanosti mezi uplatňováním flexikurity a posilováním sociálního dialogu, přičemž by měly být dodržovány národní zvyklosti a postupy;

39.

trvá na odstranění administrativních překážek pro malé a střední podniky; vyzývá k dalšímu provádění zásad navrhovaných ve sdělení Komise o iniciativě Small Business Act pro Evropu;

40.

ačkoli plně uznává příslušnost členských států v oblasti mzdové politiky, navrhuje, aby sociální partneři na vnitrostátní úrovni projednali nové metody mzdových politik, které by mohly zvrátit stávající pokles poměru mezi mzdami a zisky a zahrnovat vyšší finanční podíl zaměstnanců na zisku společností, a to uplatňováním systémů zmírňujících dopad inflace; domnívá se, že takovéto systémy by mohly umožnit převádění mimořádných příjmů zaměstnanců do zvláštních kapitálových fondů vytvořených podniky; vyzývá k diskusi o tom, jakým způsobem pobízet podniky k uplatňování těchto metod, a dále vyzývá k diskusi o právním rámci, který upraví přístup zaměstnanců k těmto prostředkům tak, aby je využívali postupně; připomíná sociálním partnerům význam obnoveného závazku ke mzdám umožňujícím důstojný život, které zaručují minimální mzdu výrazně nad úrovní přiměřené příjmové hladiny, aby lidé získali možnost vymanit se z chudoby a mít prospěch z práce;

41.

trvá na tom, že pokrok v oblasti nediskriminace a rovných příležitostí spočívá jak ve zdravém legislativním základu, tak v řadě politických nástrojů, a že nediskriminace i rovné příležitosti musí být zahrnuty do všech aspektů obnovené sociální agendy;

42.

žádá Komisi, aby vypracovala studie o střednědobém a dlouhodobém dopadu mobility znalostí ve snaze využít výsledků jako silné základny pro opatření ke zmírnění negativních dopadů;

43.

upozorňuje na skutečnost, že přistěhovalectví může mít v zemích původu negativní vliv na jejich rozvoj (případný odliv mozků), včetně vlivu na rodinné struktury, zdravotnictví, vzdělávání a výzkum; na druhé straně připomíná důsledky ekonomické krize, pokud jde o nerovnováhu pracovních trhů hostitelských zemí;

44.

zdůrazňuje význam etického náboru ze třetích zemí, zejména pokud jde o zdravotnické odborníky, a vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby vypracovaly kodex chování pro mezinárodní nábory;

45.

zdůrazňuje, že dlouhodobý vliv přistěhovalectví na demografické změny je těžce odhadnutelný, neboť závisí na proměnlivosti migračních toků, slučování rodin a míře plodnosti;

46.

domnívá se, že jsou-li přistěhovalci legálně zaměstnáni, mohou přispívat k udržitelnému rozvoji systému sociálního zabezpečení a rovněž mohou získat nárok na důchod a sociální práva;

47.

zdůrazňuje, že k tomu, aby byla přistěhovalecká politika založená na lidských právech úspěšná, musí podporovat ucelenou a účinnou strategii začlenění migrantů na základě rovných příležitostí a měla by zabezpečit jejich základní práva a rovnováhu mezi právy a povinnostmi;

48.

vítá návrh Komise na postih zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají státní příslušníky třetích zemí s nelegálním pobytem; zdůrazňuje význam boje proti vykořisťování těchto státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem a respektování práv těch, kteří se nacházejí ve zranitelné situaci; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby podporovala příležitosti k zákonnému zaměstnávání příslušníků třetích zemí s legálním pobytem;

49.

vítá návrh směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)0414); upozorňuje však na skutečnost, že směrnice nesmí vést k větší diskriminaci občanů Unie na základě jejich ekonomického postavení;

50.

domnívá se, že aktivnější provádění a prosazování stávajících pracovněprávních předpisů podle vnitrostátního práva, práva Společenství a úmluv Mezinárodní organizace práce musí být pro orgány EU a členské státy prioritou;

51.

zdůrazňuje, že je nutné, aby EU dále posílila antidiskriminační zákony; vyzývá Komisi, aby podnítila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy s ohledem na podporu dalšího úspěšného začlenění migrantů; připomíná, že zejména v období těžké hospodářské situace je neúměrně postižena nejzranitelnější část obyvatel, mezi něž často patří migranti;

52.

věří, že EU by ve svých vnějších vztazích mohla plnit proaktivnější úlohu, pokud jde o prosazování základních sociálních a environmentálních standardů; je přesvědčen o tom, že je nezbytné vyvíjet další úsilí, pokud jde o mechanismy v oblasti prevence, dohledu a sankcí za porušování těchto standardů;

53.

domnívá se, že EU by mohla učinit více pro ovlivnění mezinárodního programu týkajícího se programu pro důstojnou práci a aktivně prosazovat dodržování úmluv Mezinárodní organizace práce, lidských práv a základních svobod a že její snaha může přispět k zajištění světového míru a také ochrany zájmů a hodnot EU;

54.

zdůrazňuje skutečnost, že rozvoj právního rámce Společenství, ať už prostřednictvím primárních či sekundárních právních předpisů, by v žádném případě neměl být v rozporu s mezinárodními závazky v rámci úmluv MOP;

55.

poukazuje na to, že EU by měla usilovat o proces globalizace vyznačující se větší mírou sociálního začlenění a větší hospodářskou a environmentální udržitelností; podotýká, že způsob, jakým společnosti podnikají, nemá pouze velké hospodářské dopady, ale také významné dopady sociální, a to jak v rámci EU, tak i v třetích zemích, zejména v zemích rozvojových; naléhá proto na Komisi, aby aktivně prosazovala koncepci sociální odpovědnosti podniků, buď prostřednictvím podpory nezávazných pravidel, nebo případně prostřednictvím legislativních návrhů;

56.

navrhuje zvýšit potenciál strukturálních fondů zjednodušením a zlepšením postupů a jejich pružnosti a potenciál rozměru sociální integrace, s cílem pomoci členským státům optimalizovat výsledky sociální politiky a politiky zaměstnanosti; vyzývá členské státy a regiony, aby plně zapojily partnery podle článku 16 obecného nařízení o strukturálních fondech (18); důrazně doporučuje zpřístupnit partnerům Evropský sociální fond (ESF) na budování kapacit;

57.

zdůrazňuje, že obnovená sociální agenda musí přijmout jasný závazek, že strukturální fondy a fondy soudržnosti EU pomohou k dosažení cílů sociální agendy; žádá proto členské státy, aby Evropský sociální fond a veškeré další strukturální fondy využívaly ve snaze zlepšit nejen zaměstnatelnost lidí, ale také sociální infrastrukturu;

58.

uznává, že strukturální fondy z velké části zůstávají hlavním nástrojem financování plnění sociálních cílů; žádá Komisi a členské státy, aby prosazovaly provázanost s jinými programy a podporovaly soudržnost víceletých rámcových programů, jako je Daphne, Progress, program veřejného zdraví a program „Evropa pro občany“;

59.

žádá, aby zvláštní pozornost byla věnována oblastem, na které měla globalizace největší dopad, a také oblastem v nových členských státech, které procházejí procesem sociálního sbližování;

60.

domnívá se, že program Progress by mohl přispět k lepšímu posouzení modernizace evropských sociálních modelů vyhodnocením pilotních projektů;

61.

domnívá se, že v důsledku volného pohybu osob na vnitřním trhu se v některých částech EU, a zejména ve větších městech, objevují nové problémy v souvislosti se zajišťováním sociální ochrany v situaci nouze pro osoby, které nejsou schopny se uživit, což vytváří velký tlak na (charitativní) soukromé a veřejné služby poskytující pomoc v nouzi, například bezdomovcům nebo marginalizovaným skupinám obyvatel v naší společnosti;

62.

zdůrazňuje, že flexibilita občanů a jejich vůle přijmout změnu může být větší díky vzájemnější důvěře, kterou lze získat na základě účinnějšího a transparentnějšího sociálního dialogu, a díky účinnější participativní demokracii uplatňované při navrhování a provádění politik;

63.

domnívá se, že pro sociální dialog je zvlášť důležité podporovat politiky v oblasti zdraví a bezpečnosti práce a obecně podporovat zlepšení kvality života na pracovišti; vyzývá Komisi, aby zahájila diskusi o tom, jak do sociálního dialogu zapojit ty, kteří nejsou zaměstnáni na plný úvazek (jako dočasné pracovníky, pracovníky na částečný úvazek, pracovníky na dobu určitou);

64.

vzhledem k tomu, že výsledky jednání evropských sociálních partnerů nejsou příliš známy a zveřejňovány, vyzývá k prosazování informovanosti o výsledcích sociálního dialogu, což pomůže posílit jeho vliv a podpoří jeho rozvoj;

65.

je přesvědčen o tom, že kultura spolupráce, která na trhu práce nahrazuje kulturu konfliktu, by měla být nadále podporována prosazováním sociálního dialogu;

66.

je přesvědčen o tom, že organizace občanské společnosti a chudí a sociálně vyloučené osoby musí být bezprostředněji a rovnocenně zapojeni do diskusí o hospodářském a sociálním modelu;

67.

poukazuje na to, že sociální partneři by se měli za účelem dosažení dlouhodobé udržitelné strategie snažit pracovat s víceletými plány opírajícími se o specifické harmonogramy a lhůty;

68.

vyzývá k široké diskusi o sociální agendě na období po roce 2010, která by probíhala mezi evropskými zúčastněnými stranami, vnitrostátními správními orgány, zaměstnavateli a zaměstnanci a občanskou společností;

69.

poukazuje na to, že by členské státy měly podporovat nové změřitelné a kvantitativní sociální cíle v Lisabonské strategii na období po roce 2010, včetně závazků k práci na vymýcení chudoby a sociálního vyloučení a vytvoření nového paktu sociálního pokroku, který by stanovil cíle a architekturu pro novou sociálně udržitelnou a globálně spravedlivou EU, jež by měla vybudovat a posilovat sociální OMC jako klíčový pilíř;

70.

poukazuje na to, že podniky hrají v EU významnou úlohu jak v oblasti hospodářské, tak v oblasti sociální; nabádá proto k prosazování sociální odpovědnosti podniků a upozorňuje na potřebu rychlého pokroku, pokud jde o kvalitní práci, včetně mezd umožňujících důstojný život, aby byl podpořen sociální model a aby se zabránilo sociálnímu dumpingu;

71.

upřednostňuje účinný dialog mezi Parlamentem a organizacemi občanské společnosti, navrhuje, že takový dialog je ovšem nezbytné vést také na ústřední, regionální a místní úrovni členských států;

72.

podotýká, že Evropský rok dobrovolnické práce by byl ideální příležitostí ke kontaktu EU s organizacemi občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby připravila podmínky pro to, aby byl rok 2011 vyhlášen Evropským rokem dobrovolnické práce, a aby co nejdříve předložila příslušný legislativní návrh;

73.

domnívá se, že organizace občanské společnost by měla být zapojována již od samotného zahájení rozhodovacích procesů, že informace by měly být veřejně přístupné, že by měla být uplatňována oboustranná zpětná vazba a že rozsah změny je třeba účastníkům jednoznačně objasnit;

74.

zdůrazňuje význam a hodnotu procesu konzultace jakožto účinného nástroje pro umožnění přímého zapojení občanů do politického procesu na úrovni EU; vyzývá Komisi, aby přijala další kroky pro zvýšení informovanosti o budoucích konzultacích EU prostřednictvím médií a dalších vhodných fór na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

75.

navrhuje, že je naléhavě nutné, aby evropské orgány, sociální partneři na národní úrovni a organizace občanské společnosti přijaly „sociální pakt“, jehož náplní by bylo přijímat sociální opatření s realistickými a závaznými cíli a ukazateli;

76.

podotýká, že občanská angažovanost má své počátky již v dětství a vyzývá k podpoře struktur a iniciativ s účastí dětí a mládeže na místní, regionální a vnitrostátní úrovni;

77.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se pokročilo v otázce nařízení týkajícího se koordinace systémů sociálního zabezpečení, směrnice o přenositelnosti práv na důchodové zabezpečení a návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci a aby práce na těchto právních předpisech byla dokončena;

78.

vyzývá ke zlepšení legislativního procesu na úrovni EU, a to tak, aby bylo zřejmé, proč je přijetí opatření na úrovni EU nezbytné, k zajištění kvality obsahu a provádění přísného a nezávislého posouzení dopadů zahrnujícího sociální, environmentální a hospodářské dopady; vyzývá zejména k účinnému provedení interinstitucionální dohody z roku 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů (19);

79.

zdůrazňuje, že by prioritou měla být účinná spolupráce mezi členskými státy a účinné sledování provádění práva EU;

80.

domnívá se, že má-li být legislativní proces na úrovni EU lepší, měl by aktivně usilovat o zapojení organizací občanské společnosti a odpovídat potřebám občanů, protože tímto způsobem je možné EU občanům přiblížit;

81.

domnívá se, že hospodářské a sociální politiky by měly být na úrovni EU lépe provázány, přičemž by měly být potvrzeny původní cíle Lisabonské agendy a potřeba zajistit, aby hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti aktivně přispívaly k vymýcení chudoby a sociálního vyloučení;

82.

zdůrazňuje potřebu přijmout právně závaznou chartu základních sociálních práv;

83.

připomíná, že podle Lisabonské smlouvy by při stanovování a provádění politik EU měly být zohledňovány nejpodstatnější prvky sociální politiky;

84.

domnívá se, že Lisabonská strategie na období po roce 2010 by měla obsahovat posílenou OMC a žádá Komisi, aby dále vybízela členské státy ke stanovení vnitrostátních kvantifikovaných cílů, zejména pokud jde o snižování chudoby a posílení sociálního začlenění, podporovaných zejména novými měřitelnými a kvantitativními ukazateli;

85.

vyzývá Radu a Komisi, aby vytvořily příležitosti pro skutečné zapojení Parlamentu do tvorby Lisabonské strategie na období po roce 2010;

86.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/23

A.

vzhledem k tomu, že aktivní začleňování nesmí nahradit sociální začleňování, protože zranitelné skupiny, které nejsou schopny účasti na trhu práce, mají právo na důstojný život a plnohodnotnou účast ve společnosti, a proto musí mít k dispozici minimální příjem a přístupné a cenově dostupné sociální služby vysoké kvality, bez ohledu na schopnost účasti jednotlivce na trhu práce,

B.

vzhledem k tomu, že aktivní začleňování se nevztahuje pouze na schopnost jednotlivce, ale také na způsob, jakým je uspořádána společnost; a že je proto nutné se zabývat také strukturálními příčinami vyloučení, včetně diskriminace a nedostatečného poskytování služeb,

C.

vzhledem k tomu, že zřejmé vyloučení z trhu práce může být důsledkem nedostatku vhodných a důstojných pracovních možností, nikoli důsledkem nedostatku osobního úsilí,

D.

vzhledem k tomu, že integrace na trhu práce nesmí být předpokladem pro získání nároku na minimální příjem a přístupu k sociálním službám vysoké kvality; vzhledem k tomu, že minimální příjem a přístup k sociálním službám vysoké kvality jsou nezbytným předpokladem pro integraci na trhu práce,

E.

vzhledem k tomu, že osobami nejvíce vzdálenými trhu práce bývají často lidé s četnými a komplexními potřebami, potížemi nebo znevýhodněním, jako je dlouhodobá závislost na nízkém nebo nepřiměřeném příjmu, dlouhodobá nezaměstnanost, nízká úroveň vzdělání a negramotnost, vyrůstání ve zranitelné rodině, zdravotní postižení, špatný zdravotní stav, život v oblastech s vícenásobným znevýhodněním, nejisté podmínky bydlení, bezdomovectví, rasismus a diskriminace, a proto je nutné, aby strategie pro začlenění odrážely odlišnosti mezi vyloučenými osobami,

F.

vzhledem k tomu, že sociální vyloučení a vyloučení z trhu práce má závažný dopad na duševní zdraví dotčených lidí, a vzhledem k tomu, že dlouhodobě nezaměstnaní lidé jsou více ohroženi depresí a jinými poruchami duševního zdraví,

G.

vzhledem k tomu, že osoby, které jsou vzdáleny od trhu práce, velmi potřebují odborné vzdělání, buď z důvodu, že jejich školní vzdělání bylo nepřiměřené, nebo proto, že strávily příliš mnoho času mimo trh práce, a nejsou proto již schopny své vzdělání efektivně uplatnit,

H.

vzhledem k tomu, že nejzranitelnější osoby bývají často postiženy podmíněností aktivačních politik, a vzhledem k tomu, že je nutné tyto účinky monitorovat a usilovat o zamezení nepříznivých dopadů na zranitelné skupiny,

I.

vzhledem k tomu, že opatření v rámci aktivního začleňování musí být rovněž v souladu s rozvojem EU a vnitrostátními cíli v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení,

J.

vzhledem k tomu, že většina domácností je vedena ženami, většina rodičů samoživitelů jsou ženy a většina pečovatelů jsou také ženy; vzhledem k tomu, že politiky aktivního začleňování vyžadují komplexní soubor opatření, který by umožnil ženám nejvíce vzdáleným trhu práce využívat v praxi strategie aktivního začleňování; vzhledem k tomu, že situace žen na trhu práce přímo souvisí s chudobou spojenou s věkem, která postihuje zejména ženy,

K.

vzhledem k tomu, že v dobách hospodářského poklesu a rostoucí nezaměstnanosti existuje riziko, že velký počet dalších osob bez práce rozšíří řady obyvatel, kteří již trpí chudobou, a dále riziko vyloučení z trhu práce, zejména pro nejzranitelnější sociální skupiny, jako jsou ženy, starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby politika sociálního začleňování a související politika trhu práce byly uskutečňovány v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy za použití integrovaného a soudržného přístupu; vzhledem k tomu, že část veřejných finančních prostředků by měla být použita k udržování a zlepšování investic v sociální oblasti, ve zdravotnictví, školství a v oblasti dalších základních sociálních služeb a služeb obecného zájmu,

L.

vzhledem k tomu, že názor, že nejlepším východiskem z vyloučení je mít práci, může být skutečně platný pouze tehdy, je-li uvedená práce udržitelná, kvalitní a náležitě odměňována; vzhledem k tomu, že zásada „za stejnou práci stejný plat“ je i nadále nedostatečně uplatňována,

M.

vzhledem k tomu, že osoby pečující o rodinu poskytují nezbytné pečovatelské služby, vzdělání a podporu mimo systém zaměstnanosti, bez příjmu či sociálních práv, a že postrádají právo na opětovný vstup na trh práce a na získání uznání dovedností nabytých nebo rozvinutých v průběhu období péče o rodinu,

1.

vítá skutečnost, že Komise opírá své doporučení 2008/867/ES o doporučení 92/441/EHS, v němž je uznáno základní právo jednotlivce na dostatečné prostředky a pomoc při zajištění důstojného života a v němž jsou definovány společné zásady provádění tohoto práva; podporuje společné zásady a praktické pokyny uvedené v doporučení 2008/867/ES o strategii aktivního začleňování založené na třech pilířích, totiž na podpoře přiměřeného příjmu, trzích práce přístupných všem a přístupu ke kvalitním službám; zejména upozorňuje, že každá strategie aktivního začleňování musí být založena na těchto zásadách: na právech jednotlivce, úctě k lidské důstojnosti a zásadách nediskriminace, rovnosti příležitostí a rovného postavení žen a mužů; na podpoře integrace na trhu práce spojené s plnou účastí ve společnosti; a na uskutečňování zásad kvality, přiměřenosti a dostupnosti v rámci všech tří pilířů;

2.

souhlasí s Radou, že je nutné zlepšit provádění doporučení 92/441/EHS v otázce minimálního příjmu a sociálních transferů; že sociální pomoc by měla zajistit přiměřený minimální příjem pro důstojný život, a to alespoň na úrovni převyšující úroveň „ohrožení chudobou“ a dostatečné, aby se lidé zbavili chudoby, a že by se měla zlepšit situace v oblasti pobírání dávek;

3.

vítá rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 17. července 2008 ve věci C-303/06 týkající se pečovatelů trpících diskriminací z důvodu vztahu s jinou osobou; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly přiměřená opatření pro zajištění ochrany pečovatelů před touto diskriminací v přístupu na trh práce, a vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy k přijetí opatření nezbytných pro zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora;

4.

vyzývá členské státy, aby v rámci boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení prováděly podporu přiměřeného příjmu; upozorňuje na potřebu stanovení přiměřené minimální hranice příjmu na základě doporučení 92/441/EHS a 2008/867/ES, která musí být přiměřená, transparentní, dostupná pro všechny a dlouhodobě udržitelná;

5.

považuje za zásadní, aby Komise a členské státy účinně provedly směrnici 2000/78/ES, jež vytváří právní rámec pro rovné zacházení v zaměstnání s cílem účinně bojovat proti diskriminaci v zaměstnání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

6.

zdůrazňuje svou žádost Radě, aby vyhlásila cíl EU v oblasti systémů minimálního příjmu a příspěvkových systémů náhrady příjmů zajišťující příjmovou podporu ve výši nejméně 60 % průměrného národního vyrovnaného příjmu, a určila časový termín, ve kterém všechny členské státy mají tohoto cíle dosáhnout;

7.

uznává, že vzájemná součinnost sociální pomoci a účasti na trhu práce je složitá, zejména tehdy, je-li dostupná práce krátkodobá, sezónní, nejistá nebo na částečný úvazek a mají-li podmínky pro přiznání nároku a systémy sociální ochrany nebo mezní daňové sazby demotivující účinek pro nástup do placeného zaměstnání a systém sociální pomoci je příliš těžkopádný, aby pružně zareagoval; naléhavě proto vyzývá k vytvoření systémů, které by jednotlivce v období přechodu účinně podporovaly, nikoli penalizovaly či odrazovaly, a nepřipravovaly je o pomoc příliš brzy po nástupu do práce;

8.

poukazuje na význam poskytování dávek sociálního zabezpečení pro zranitelné osoby schopné práce; zdůrazňuje však, že tyto dávky jsou vzhledem k zásadě subsidiarity věcí členských států;

9.

zdůrazňuje, že příjemci podpory přiměřeného příjmu a jejich rodiny budou mít možnost zabránit riziku chudoby a stát se aktivními občany, kteří přispívají k sociálnímu a hospodářskému životu a k mezigenerační solidaritě;

10.

navrhuje, aby členské státy aktivně uvažovaly o vytvoření politiky minimální mzdy za účelem řešení problému s rostoucím počtem „pracujících chudých“ a poskytly reálnou vyhlídku osobám, které jsou vzdáleny trhu práce;

11.

domnívá se, že aktivní začleňování vyžaduje snížení nerovností mezi regiony a oblastmi v rámci Společenství prostřednictvím urychlené rehabilitace oblastí postižených hospodářskou krizí a prostřednictvím rozvoje venkovských oblastí;

12.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření pro boj proti nelegálnímu nebo „submerznímu“ zaměstnávání, které postižené osoby vylučuje z využívání některých sociálních nástrojů a služeb;

13.

požaduje, aby politiky aktivního začleňování:

14.

vyzývá Komisi, aby uvažovala o vyúčtování celkových nákladů v oblasti aktivního a sociálního začleňování, jelikož zkušenosti ukázaly, že včasné investice a preventivní opatření mohou z dlouhodobého hlediska snížit celkové náklady pro společnost; vítá skutečnost, že doporučení 2008/867/ES proto navrhuje zvýšit investice do sociálního začleňování;

15.

domnívá se, že členské státy by měly zajistit cílené dodatečné dávky pro znevýhodněné skupiny (jako jsou například osoby se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, rodiče samoživitelé nebo domácnosti s mnoha dětmi), které by pokryly mimořádné náklady mimo jiné na osobní asistenci, používání zvláštních zařízení a zdravotní a sociální péči; dále by měly pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva stanovit maximální ceny léků odpovídající jejich finančním možnostem; zdůrazňuje potřebu zajistit důstojnou úroveň invalidního a starobního důchodu;

16.

souhlasí, zejména vzhledem k často komplexním potřebám osob, že je nutné navrhovat a provádět v rámci aktivního začleňování opatření šitá na míru, která spojují minimální příjem, začlenění na trhu práce a sociální služby, že je nutné se zaměřit na včasnou identifikaci a preventivní opatření a že přednostní pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším osobám;

17.

domnívá se, že při navrhování a provádění uvedených opatření by měly být brány v úvahu názory osob, na které jsou tato opatření zaměřena; vyzývá členské státy, aby posílily nevládní organizace v sociální oblasti s cílem usnadnit jejich účast na formulování a provádění politiky začleňování;

18.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly konstruktivnější přístup k drogové politice s důrazem na prevenci, vzdělávání a péči, pokud jde o závislost, spíše než na trestní sankce;

19.

vyzývá k destigmatizaci osob s problémy v oblasti duševního zdraví a osob s poruchami učení, k podpoře duševního zdraví a kvality života, prevenci duševních poruch a k navýšení finančních prostředků pro léčbu a péči;

20.

domnívá se, že jsou nezbytná preventivní opatření zaměřená na identifikaci nejvíce ohrožených dětí a mládeže již od raného věku, tedy ještě v dostatečném předstihu před opuštěním výchovného nebo vzdělávacího zařízení, protože problémy spojené s vyloučením se v mnoha případech projevují již od nejranějšího dětství; poznamenává, že mladí lidé vyloučení ze školy mají větší sklony k asociálnímu a zločinnému chování, což umocňuje problémy se vstupem na trh práce v pozdější době; domnívá se, že široký dialog všech zúčastněných stran a podpora preventivních opatření a sociálních služeb s cílem zlepšit příležitosti pro zranitelné skupiny dětí a mládeže jsou pro úspěch politik začleňování rozhodující; zdůrazňuje rovněž význam problému vyloučení, které postihuje starší osoby, jež ztratí práci a nemohou se vrátit na trh práce;

21.

domnívá se, že by měly být náležitě zohledněny potřeby mladých lidí hledajících první pracovní místo a že by měly být na vnitrostátní úrovni přijaty politiky a opatření pro podporu přechodu z oblasti vzdělávání na trh práce; domnívá se dále, že by při práci orgánů EU a členských států s organizacemi mládeže měl být průběžně využíván strukturovaný dialog;

22.

vyzývá členské státy, aby více usilovaly o řešení problémů, jimž čelí pečovatelé, včetně práva svobodně si vybrat, zda chtějí být pečovateli a v jakém rozsahu chtějí péči poskytovat, nebo případně péči spojit s placenou prací a zaměstnáním, a včetně přístupu k systémům sociálního a důchodového zabezpečení, s cílem zabránit chudobě v důsledku poskytování péče;

23.

vítá uznání požadavku na zajištění univerzálního přístupu k cenově dostupným a vysoce kvalitním sociálním službám jakožto základního práva a podstatného prvku evropského sociálního modelu, jakož i zajištění podpory udržení osob v zaměstnání a dodržování zásad stanovených v doporučení 2008/867/ES; domnívá se, že uvedené sociální služby zahrnují zajištění stálého, finančně dostupného bydlení, dostupné veřejné dopravy, základního odborného vzdělání a zdravotních služeb, stejně jako přístupu k cenově dostupné energii a dalším síťovým službám; připomíná, že pokrok musí být založen na zaručení povinnosti univerzální služby v oblasti služeb obecného zájmu; domnívá se, že je třeba vytvořit akční plán pro vypracování rámcové směrnice EU zajišťující služby obecného zájmu, aby byly tyto požadavky zaručeny; poznamenává, že při dosahování barcelonských cílů v oblasti finančně dostupné kvalitní péče o dítě, které by měly být rozšířeny na všechny děti ze základních škol, nebylo dosaženo dostatečného pokroku; poznamenává také, že požadavky v oblasti péče o další závislé osoby nejsou také dostatečně plněny a měly by podléhat podobnému postupu;

24.

domnívá se, že boj proti diskriminaci, jíž čelí osoby v souvislosti s přístupem ke statkům, službám a zařízením je zásadní pro dosažení začlenění, a proto vítá návrh na komplexní směrnici pro potírání diskriminace mimo zaměstnání na základě věku, zdravotního postižení, sexuální orientace a náboženského vyznání nebo víry;

25.

vybízí členské státy, aby zvážily sociální zvýhodnění poplatků pro zranitelné skupiny, například v oblasti energetiky a veřejné dopravy, a také nástroje pro získávání mikroúvěrů s cílem podporovat aktivní začleňování, jakož i bezplatnou zdravotní péči a vzdělání pro osoby s problémy hmotné povahy;

26.

vyzývá členské státy, aby zvýšily profil úvěrových družstev a pomohly tak nabídnout jednotlivcům bezpečné a regulované prostředí pro ukládání a půjčování peněz a aby čelily stále problematičtějšímu zadlužování osob; vyzývá členské státy, aby zajistily právo jednotlivců na otevření finančně dostupného bankovního účtu, který je zásadním prostředkem pro účast na hospodářské činnosti i ve společnosti;

27.

vyzývá členské státy, aby osobám se zdravotním postižením poskytovaly dodatečnou podporu nezbytnou pro přístup na trh práce i při výkonu práce; vyzývá členské státy, jež tak dosud neučinily, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol; konstatuje, že členské státy by měly zřídit vhodné postupy a struktury pro účinné provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na svém území;

28.

domnívá se, že mladí lidé čelí specifickým překážkám aktivního začlenění, k nimž patří neodůvodněná diskriminace související s věkem a problémy týkající se přístupu k finančně dostupným systémům odborné přípravy;

29.

vítá deinstitucionalizaci v případě zdravotně postižených osob, upozorňuje však, že tento proces vyžaduje dostatečnou úroveň kvalitních služeb na úrovni jednotlivých komunit, které podporují samostatné bydlení, právo na osobní asistenci, právo na ekonomickou nezávislost a plné zapojení do společnosti v rámci členských států;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly dostatečné zdroje pro usnadnění přístupu k programům celoživotního vzdělávání, které umožní omezit vyloučení starších lidí mimo jiné z výdělečné činnosti a podpoří jejich stálé zapojení do sociálního, kulturního a občanského života;

31.

domnívá se, že by mělo být vykonáno více pro boj proti domácímu násilí a zneužívání dětí a starších osob;

32.

vyzývá Komisi a členské státy k zajištění úplného, náležitého a účinného uplatňování stávajících právních předpisů Společenství v oblasti rovnosti žen a mužů, rovnosti obecně a nediskriminace; vyzývá k jejímu rozšíření a prosazování s cílem odstranit strukturální překážky bránící zaměstnávání, profesnímu vzdělávání a odborné přípravě;

33.

věří, že vysoce kvalitní vzdělávání je zásadním předpokladem pro úspěšné budoucí zaměstnání a integraci; vyzývá členské státy, aby rozšířily legislativu v oblasti veřejného vzdělávání s cílem vyloučit jakékoli překážky vzdělávání a zajistily integrované vzdělávání a přístup k němu pro všechny; domnívá se, že osoby, které byly z trhu práce vyloučeny po delší dobu, musí mít větší nárok na financování celoživotního učení, zejména pokud jde o „klíčové schopnosti“;

34.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci celé strategie aktivního začleňování uplatňovaly zásadu rovnoprávnosti žen a mužů;

35.

domnívá se, že nabízené vzdělávání by mělo být vhodně zvoleno a mělo by odpovídat potřebám dotyčných osob; vyzývá k cíleným, nikoli standardizovaným opatřením v oblasti vzdělávání a integrace, která často neberou zřetel na potřeby osob se zdravotním postižením, osob s pečovatelskými povinnostmi nebo osob se zdravotními problémy; poukazuje na osvědčené postupy z Evropského sociálního fondu (ESF) a iniciativy EQUAL pokud jde o cílené přístupy ke vzdělávání osob nejvíce vzdálených trhu práce, které vycházejí z potřeb a uznávají nedoložené dovednosti a dovednosti získané v rámci neformálního vzdělávání;

36.

doporučuje zlepšit kvalitu vzdělávání a integrovat systémy vzdělávání s trhem práce a kritérii sociální účasti, jakož i snížit nerovnosti v přístupu ke všem formám vzdělávání a v nabízené kvalitě vzdělávání;

37.

domnívá se, že vzdělávání by mělo také zajišťovat povědomí osob o jejich právech a povinnostech v práci, včetně účinné přípravy v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti a práv na členství v odborových svazech, jakož i práv na informace a poradenství a na celoživotní učení a odbornou přípravu;

38.

poznamenává, že existuje riziko, že nápaditější přístupy k přípravě osob nejvíce vzdálených trhu práce pro možný přístup na tento trh budou zbaveny financování ve prospěch užšího přístupu založeného na snadno měřitelných výsledcích; vyzývá proto Komisi, aby v rámci strukturálních fondů a především ESF zlepšila financování přístupů „zdola nahoru“ a rozvoje ukazatelů pro měření pokroku v oblasti sociálního a aktivního začleňování a zaměřila se tak na iniciativy na místní úrovni s cílem podpořit aktivní začleňování, které je součástí cílů sociálního začleňování, zdůrazňovaných jako významná součást strukturálních fondů vyčleněných v rámci Lisabonské strategie, a dále prostřednictvím navrhovaného financování sociální inovace a dalších zdrojů;

39.

připomíná, že se vzhledem ke změně demografické situace odhaduje, že do roku 2030 bude poměr aktivního a neaktivního obyvatelstva 2:1; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily politiky aktivního začleňování s cílem zajistit, aby pečovatelé, z nichž mnozí budou nuceni odejít z trhu práce v důsledku svých pečovatelských závazků, nebyli v pozdějších letech negativně dotčeni;

40.

poukazuje na nezbytnost vytvoření trhu práce přístupného pro všechny jako hlavní součásti jakékoli strategie aktivního začleňování, trhu práce s důstojnými pracovními podmínkami a rozmanitou nabídkou pracovních míst pro všechny pracovníky, zohledňujících odlišné potřeby jednotlivých pracovišť, individuální požadavky pracovníků, odlišný pracovní rytmus a časový model, odlišné úrovně dovedností a různé potřeby, pokud jde o sladění rodinného, soukromého a profesního života; připomíná, že vysoce kvalitní zaměstnání je zásadní pro podporu zachování pracovního místa;

41.

vyzývá členské státy, aby podporovaly konkurenceschopný trh práce vstřícný vůči rozvoji veřejných i soukromých systémů sociální ochrany za přiměřené nálady, které umožní dotčeným osobám, včetně příslušníků národnostních menšin, snížit riziko vyloučení z trhu práce;

42.

vyzývá členské státy, aby použily nástroje a prostředky k motivaci všech aktivních účastníků a vytvořily trhy práce přístupné pro všechny a zlepšily účast osob, které jsou trhu práce nejvíce vzdáleny; poukazuje na nástroje související s místním sociálním dialogem, finančními pobídkami, daňovými úlevami a rozvojem sociální ekonomiky; vítá doporučení Komise poskytovat podporu pro sociální ekonomiku, jež představuje zásadní příležitost pro vstup znevýhodněných osob do pracovního procesu;

43.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány hrají při podpoře aktivního začleňování trojí roli: zaměstnavatelů, podporovatelů hospodářského rozvoje a zaměstnanosti a poskytovatelů veřejných služeb, včetně služeb pro nejzranitelnější skupiny; vyzývá členské státy, aby vytvořily sítě na národní a vnitrostátní úrovni, které by občanům poskytovaly informace o tom, kde mohou v závislosti na své konkrétní situaci získat pomoc v přístupu na trh práce a specifické sociální služby (tj. systémy sociálního zabezpečení, služby fyzického a duševního zdraví a sociální služby a odborná příprava);

44.

je pevně přesvědčen, že by mělo být vynaloženo větší úsilí na boj s překážkami začleňování, jimž čelí žadatelé o azyl; vyzývá členské státy, aby usilovaly o ukončení závislosti žadatelů o azyl na dávkách tím, že jim umožní pracovat, a aby zvážily vytvoření více legálních cest pro přistěhovalectví;

45.

naléhavě žádá všechny členské státy, aby zabezpečily azylové politiky založené na lidských právech v souladu s Úmluvou o právním postavením uprchlíků a jinými relevantními předpisy v oblasti lidských práv;

46.

uznává, že obchodování s lidmi je výsledkem obrovského utrpení a sociálního vyloučení a vyzývá členské státy, aby vynaložily větší úsilí v oblasti prosazování právních předpisů proti obchodování s lidmi a diskriminaci, aby opětovně začlenily oběti obchodování do společnosti, a zejména aby podepsaly, ratifikovaly a uplatňovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

47.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby odmítly zavádějící směšování hospodářské migrace s hledáním azylu, a obou těchto kategorií s nelegálním přistěhovalectvím;

48.

domnívá se, že věznění lidí bez přiměřené rehabilitace a vzdělávání vytváří překážky pro začleňování a často vede pouze k dalšímu sociálnímu vyloučení, nezaměstnanosti a trestné činnosti;

49.

je pevně přesvědčen, že zachovávání věku povinného odchodu do důchodu je překážkou pro aktivní začlenění a nutí mnoho lidí, kteří by chtěli pokračovat v práci, zbytečně odejít z trhu práce;

50.

vyzývá Komisi k úzké koordinaci politických postupů v oblasti aktivního začleňování, především pokud jde o sociální služby vysoké kvality, s probíhajícím vývojem dobrovolného rámce pro kvalitní sociální služby obecného zájmu, a k neprodlenému přezkoumání veškerých možných prostředků pro vyjasnění právního prostředí, ve kterém jsou sociální služby obecného zájmu poskytovány, a pro jejich poskytování v právním rámci jakožto referenčním bodě, zejména prostřednictvím přijetí legislativních nástrojů, včetně rámcové směrnice;

51.

zdůrazňuje svou nedávnou žádost vůči Komisi a Radě, aby stanovily cíle pro snížení chudoby (chudoby obecně, dětské chudoby, chudoby při práci a přetrvávající dlouhodobé chudoby), pro zajištění minimální úrovně příjmu prostřednictvím dávek a pro přístup ke zdravotní péči a pro její kvalitu (snižování dětské úmrtnosti, zlepšování zdravotního stavu a prodlužování délky života atd.); znovu připomíná svou žádost o stanovení cíle EU pro snížení dětské chudoby o 50 % do roku 2012 a pro ukončení pouličního bezdomovectví dětí, mladistvích a dospělých do roku 2015;

52.

požaduje vypracování konkrétního plánu strategií provádění aktivního začleňování, založeného na účasti občanské společnosti a dalších zainteresovaných stran, včetně osob žijících v chudobě; domnívá se, že tento plán by měl přesně stanovit časové horizonty a realistické kvalitativní i kvantitativní cíle stanovené na základě konkrétních ukazatelů a podrobného dialogu mezi zúčastněnými stranami; domnívá se také, že by tento plán měl stanovit způsoby provádění a monitorování aktivního začleňování pomocí otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění, především na místní, regionální a vnitrostátní úrovni; vítá proto iniciativu Komise zapojit místní orgány do sledování a provádění strategií aktivního začleňování prostřednictvím financování sítě monitorovacích středisek místních orgánů zaměřených na aktivní začleňování v rámci programu Progress; žádá Komisi a členské státy, aby těmto střediskům připsaly významnou úlohu v budoucí politice a zapojily programy aktivního začleňování prostřednictvím vnitrostátních reformních programů v rámci revidované Lisabonské strategie, a zejména Evropské strategie zaměstnanosti;

53.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských zemí.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/32

A.

vzhledem k tomu, že uplatňování lidských práv žen a posílení postavení žen a jejich působení je důležité nejen z hlediska boje proti nerovnosti mezi ženami a muži a skutečného uplatňování jejich rovnosti v rámci vnějších vztahů EU, ale je klíčové i pro úspěšné provádění vnější politiky EU, včetně oblasti pomoci, rozvoje, rozšiřování, politiky sousedství, řešení konfliktů, bezpečnosti a upevňování míru a mezinárodního obchodu,

B.

vzhledem k tomu, že ačkoli se členské státy podílí na všech významných mezinárodních rámcích pro rovnost mezi ženami a muži a pro ženská práva a přestože na úrovni EU existuje řada dokumentů týkajících se této politiky, skutečné úsilí prosazovat rovnost žen a mužů a posílení postavení žen ve vnější politice je stále nedostatečné, provádění stávajících dokumentů týkajících se této politiky je zdrženlivé a na řešení genderových otázek jako samostatného tématu nebyl vyčleněn dostatek rozpočtových prostředků,

C.

vzhledem k tomu, že přestože bylo v posledních letech dosaženo značného pokroku v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů, hlavní orgány EU, tj. Parlament, Rada a Komise, nedisponují dostatečným personálem, jenž by byl konkrétně vyhrazen pro provádění vyhlášených genderových cílů v oblasti vnější politiky a rozšiřování, přičemž většina stávajícího personálu zodpovědného za genderové otázky zároveň vykonává alespoň jednu, a někdy i dvě, další funkce,

D.

vzhledem k tomu, že EU musí při prosazování rovnosti žen a mužů zaujmout celistvý a soudržný přístup,

1.

uznává, že orgány EU přikládají prosazování rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen rostoucí význam, zdůrazňuje však, že je ještě třeba vynaložit velké úsilí na to, aby byly politické závazky uskutečněny, a také zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit na tuto otázku odpovídající finanční prostředky a personál odpovědný za provádění genderových cílů;

2.

připomíná, že prosazování rovnosti žen a mužů vyžaduje nejen politická prohlášení na vysoké úrovni, ale rovněž politickou vůli vedení EU a členských států, stanovení prioritních cílů a sledování dosaženého pokroku;

3.

vítá přijetí výše uvedeného „Komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a č. 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU“ a přijetí Radou ve složení pro obecné záležitosti dne 8. prosince 2008 obecných zásad týkajících se násilí na ženách a dívkách a boje proti všem druhům diskriminace, které jsou vystaveny; vyzývá ty členské státy, které ještě nepřijaly své vnitrostátní akční plány k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325, aby tak urychleně učinily v návaznosti na žádost Rady bezpečnosti; vybízí Komisi, aby poskytla technickou a finanční pomoc třetím zemím, které chtějí rozvinout vnitrostátní strategie pro provádění výše zmíněných rezolucí Rady bezpečnosti;

4.

je potěšen tím, že přepracované znění evropské bezpečnostní strategie obsahuje odkaz na výše uvedené rezoluce Rady bezpečnosti S/RES/1325 (2000) a S/RES/1820 (2008), jakož i na rezoluci S/RES/1612 (2005);

5.

vyzývá Komisi, aby urychlila svou práci a do července roku 2009 navrhla v úzké spolupráci s členskými státy a sekretariátem Rady „Akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen ve vnější činnosti EU“, jenž bude uplatňován ve všech 27 členských státech a při jednáních s třetími zeměmi spolu se souborem účinných nástrojů kontroly;

6.

vyzývá Radu a Komisi, aby systematicky zařazovaly téma rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen do politického dialogu a politických diskusí EU s partnerskými zeměmi;

7.

žádá delegace Parlamentu, aby otázky spojené s rovností žen a mužů a posílením postavení žen řešily s parlamenty třetích zemí; zdůrazňuje význam poskytování podpory a pomoci národním parlamentům třetích zemí s cílem posílit jejich kapacitu pro to, aby mohly hledisko rovnosti mezi ženami a muži promítnout do své legislativní činnosti;

8.

zdůrazňuje, že pro posílení postavení žen mají velký význam organizace občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby těmto organizacím nasměrovala odpovídající finanční pomoc a aby podpořila účast nevládních organizací žen v politických dialozích s partnerskými zeměmi i v mírových vyjednáváních po celém světě;

9.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých politikách prosazovaly soudržnost ve svém politickém přístupu k rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen; žádá, aby byly různé stávající politické rámce v této oblasti sloučeny do Konsenzu EU o rovnosti žen a mužů, jenž by zahrnoval jak vnitřní, tak vnější politiku;

10.

prosazuje pravidelné konání konferencí, na kterých se bude diskutovat o otázkách spojených s rovnými příležitostmi pro ženy a muže a kterých se budou účastnit delegace na úrovni národních parlamentů složených z žen i mužů, a dále vyzývá k vypracování společných strategií pro realizaci projektů týkajících se tohoto tématu;

11.

žádá Komisi, aby při plánování a provádění nástrojů vnější pomoci důsledněji a systematičtěji řešila otázku nerovnosti mezi ženami a muži a stanovila ji prioritou, zejména pokud jde o poskytování pomoci v oblasti reformy bezpečnostního sektoru; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly cíle, činnosti a financování v oblasti rovnosti žen a mužů začleněny do národních strategických dokumentů a aby jejich prostřednictvím byly otázky rovnosti žen a mužů lépe prosazovány; zdůrazňuje, že k optimálnímu dosažení cílů v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen je zapotřebí celistvý přístup při používání nástrojů vnější pomoci, včetně nástroje předvstupní pomoci, nástroje evropské politiky sousedství, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, nástroje stability a tematických plánů, jako je „Investice do lidí“;

12.

domnívá se, že prostředky vyčleněné na zdravotnictví, a tedy na zdravotní péči o dívky a ženy, jsou vzhledem k závazkům, jež EU učinila v souvislosti s rozvojovou politikou, nedostatečné; zdůrazňuje, že na programy týkající se zdraví žen je třeba vyčlenit další finanční prostředky v rámci nástrojů vnější pomoci; poukazuje na to, že podle zvláštní zprávy Účetního dvora o rozvojové pomoci ES určené zdravotním službám v subsaharské Africe, zveřejněné v lednu 2009, se prostředky vydávané na zdravotnictví pro tento region jakožto podíl celkové pomoci ES v oblasti zdravotnictví od roku 2000 nezvýšily, zatímco zpráva o pokroku při dosahování rozvojových cílů tisíciletí za rok 2007 nadále poukazuje na tamější velmi vysokou úmrtnost matek;

13.

poukazuje na to, že efektivní zohledňování rovnosti žen a mužů vyžaduje zlepšení koordinace mezi dárci a aktéry, mechanismy odpovědnosti a také to, aby vlády jednotlivých států více přijímaly rozvojový proces za vlastní; v tomto ohledu zdůrazňuje přidanou hodnotu spolupráce Evropské komise a OSN na rovnosti pohlaví pro rozvoj a mír a rozpočtových iniciativ zohledňujících rovnost žen a mužů; vítá zřízení pracovní skupiny pro ženy, mír a bezpečnost, jež je stanoveno ve výše uvedeném komplexním přístupu EU k uplatňování rezolucí Rady bezpečnosti S/RES/1325 (2000) a S/RES/1820 (2008);

14.

znovu opakuje, že je nezbytné soustředit se nejen na ženy, ale také na vztahy mezi ženami a muži, jež vytvářejí a utužují nerovnosti mezi nimi; je přesvědčen, že z tohoto důvodu by se projekty měly zaměřovat na muže i na ženy;

15.

zdůrazňuje, že by EU měla věnovat zvýšenou pozornost potřebám nejzranitelnějších a sociálně vyloučených žen, zejména žen zdravotně postižených, uprchlic či žen, které náležejí k menšinovým skupinám;

16.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela postupy a stanovila měřítka a ukazatele s cílem zajistit splnění svých závazků, které učinila v oblasti rovnosti žen a mužů ve své vnější politice;

17.

domnívá se, že by Evropský institut pro rovnost pohlaví, zřízený v roce 2006, měl zahájit provoz co nejdříve a že by se jeho mandát měl rozšířit na vnější politiku;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly Bruselskou výzvu k řešení sexuálního násilí v konfliktech a po nich;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily opatření pro zamezení obchodování s lidmi a aby proti tomuto jevu bojovaly;

20.

zdůrazňuje, že znásilnění a sexuální násilí jsou používána jako válečné zbraně; zdůrazňuje, že by měla být stíhána jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; vyzývá ke zvýšení počtu podpůrných programů pro oběti těchto zločinů;

21.

zdůrazňuje, že je třeba těžit z partnerství mezi EU a OSN a poučit se z celosvětových odborných zkušeností OSN v prosazování rovnosti žen a mužů a za posílení postavení žen s cílem zvýšit účinnost a výsledky politik a pomoci EU a zajistit soudržnost vnější pomoci partnerským zemím, a pomoci jim tak splnit jejich povinnosti;

22.

domnívá se, že současný počet personálu Rady a Komise, který pracuje na otázkách spojených s rovností žen a mužů, je nedostatečný; vyzývá tyto orgány, aby přidělily více zaměstnanců těm oddělením, jež se zabývají vnější činností EU v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

23.

konstatuje, že na vysokých pozicích v Radě a Komisi figuruje stále nedostatečný počet žen, a zejména žádá, aby bylo vynaloženo větší úsilí na obsazení vedoucích pozic delegací EU a zvláštních zástupců EU ženami; zdůrazňuje, že by v budoucím evropském útvaru pro vnější činnost měl působit vyrovnanější počet mužů a žen, zejména na vysokých pozicích, a že by měl zaměstnávat více pracovníků pověřených otázkami spojenými s rovností žen a mužů;

24.

vyzývá členské státy, aby se na misích a operacích EBOP podílelo více žen, a žádá vyšší účast žen na všech úrovních a ve všech etapách plánování a provádění; zdůrazňuje, že odborné znalosti a zkušenosti v oblasti rovnosti žen a mužů je nezbytné zohlednit už v počátečních etapách plánování mise či operace a že je důležité poskytovat pracovníkům systematické a důkladné školení o rovnosti žen a mužů před tím, než jsou na misi či operaci vysláni;

25.

konstatuje, že je v současné době vynakládáno mnoho úsilí na to, aby byl do kultury EBOP zahrnut přístup, jenž zohledňuje rovnost žen a mužů, mimo jiné tím, že se v této politice rozvíjí jeho kvantitativní rozměr (např. prostřednictvím dotazníků, vytváření kontrolních seznamů, zjišťování počtu mužů a žen v operacích EBOP atd.); zdůrazňuje však, že pro pochopení socioekonomického kontextu, v němž se konají mise EBOP (tj. v oblastech konfliktu) a pro pochopení genderových problémů při provádění operací či programů je nutné vytvořit kvalitativní koncepční rámec;

26.

vítá jmenování poradce pro otázky rovnosti žen a mužů u téměř všech misí EBOP v souladu s výše uvedenými závěry Rady z listopadu roku 2006; zdůrazňuje však, že práce těchto poradců může být mařena neexistencí konkrétní genderové politiky EU– zejména nedostatečným povědomím o této problematice nebo neochotou zohlednit její význam – a nedostatkem rozpočtových položek zohledňujících hledisko rovnosti pohlaví při financování misí EBOP;

27.

oceňuje iniciativy, jejichž cílem je poskytovat školení o rovnosti žen a mužů personálu vysílanému na mise EBOP a pracovníkům v příslušných řídících ústředích, a rovněž oceňuje značné úsilí, jež vyvinula Komise při školení svého personálu, zejména působícího v delegacích; znovu opakuje, že veškerý personál na všech úrovních plánování a provádění vnější politiky EU by měl být náležitě vyškolen; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby bylo školení povinné pro veškerý personál účastnící se misí a delegací, a to včetně vedení, a aby měl k dispozici pokyny týkající se otázek rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

28.

je přesvědčen, že při plánování misí EBOP by mělo být zohledněno zapojení místních organizací žen do mírového procesu, aby bylo možné stavět na specifickém přínosu, jenž mohou mít, a rozpoznat, jak konkrétně jsou ženy konflikty zasaženy;

29.

zdůrazňuje, že v současné době jsou kvóty nezbytným prostředkem k zajištění rovného zastoupení žen a mužů v mírových a bezpečnostních misích a při rozhodování ve vnitrostátních a mezinárodních procesech obnovy a k zaručení politické účasti žen při vyjednávání;

30.

zdůrazňuje význam vyčlenění prostředků na citlivé otázky spojené s rovností žen a mužů; poukazuje na to, že rovnost žen a mužů by měla být v hlavních nástrojích vnější pomoci uvedena jako tematická otázka, že by měly být na genderové otázky vyčleněny zvláštní prostředky a že by měla být určena měřítka, podle kterých by se posuzovala účinnost využití poskytovaných finančních prostředků;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/37

1.

vítá závazný charakter, který Smlouva dává Listině základních práv, a vítá uznání práv, svobod a zásad stanovených touto Listinou pro všechny občany a obyvatele EU; zdůrazňuje, že Parlament udělá vše pro zajištění úplného dodržování Listiny;

2.

vítá posílení zastupitelské a participativní demokracie vyplývající mimo jiné ze zavedení ustanovení o tzv. „občanské iniciativě“ (článek 11 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy (Smlouva o EU)), které umožňuje jednomu milionu občanů pocházejících z významného počtu členských států vyzvat Komisi, aby předložila návrh právního aktu;

3.

vítá skutečnost, že ochrana životního prostředí zaujímá významné postavení ve všech politikách EU a že v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) ve znění stanoveném Lisabonskou smlouvou je výslovně zmíněn boj proti změně klimatu na mezinárodní úrovni; zdůrazňuje, že by Parlament měl nadále tlačit Evropskou unii, aby převzala vedoucí úlohu ve všech politikách týkajících se boje proti změně klimatu a globálnímu oteplování;

4.

vítá skutečnost, že nová Smlouva o fungování EU spojuje budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva s ochranou základních práv a právních systémů Evropské Unie a jejích členských států (článek 67 Smlouvy o fungování EU);

5.

bere na vědomí zejména úsilí o dosažení „vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství směřujícího k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a vysokého stupně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“ (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU), což propojuje cíl dokončení vnitřního trhu s jinými cíli;

6.

s uspokojením konstatuje, že rovnost žen a mužů byla zařazena mezi hodnoty Unie (článek 2 Smlouvy o EU) a mezi její cíle (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU);

7.

vítá skutečnost, že podle čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“, zatímco podle současného znění čl. 177 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství „politika Společenství v oblasti rozvojové spolupráce … představuje doplnění odpovídajících politik prováděných členskými státy“; zdůrazňuje větší odpovědnost Parlamentu vzhledem k tomu, že Unie bude hrát významnější úlohu, pokud jde o iniciativy při vytváření politik, která by měla vést k lepší koordinaci dárců a dělbě práce a k větší účinnosti pomoci za účelem „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“ v rámci rozvojových cílů tisíciletí;

8.

domnívá se, že začlenění územní soudržnosti do cílů Unie (článek 3 Smlouvy o EU) doplňuje cíl hospodářské a sociální soudržnosti a že zavedení právních základů do příslušných oblastí zvýší pravomoc Parlamentu při posuzování územního dopadu klíčových politik Unie; s potěšením konstatuje, že články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU potvrzují zvláštní status nejvzdálenějších regionů;

9.

vítá začlenění průřezových ustanovení týkajících se vysoké úrovně zaměstnanosti, sociální ochrany, boje proti sociálnímu vyloučení, vysoké úrovně všeobecného a odborného vzdělávání, ochrany zdraví, boje proti diskriminaci a ochrany životního prostředí, která budou při vytváření politik Evropské unie působit jako obecné zásady (články 9, 10 a 11 Smlouvy o fungování EU);

10.

vítá také posílení ochrany spotřebitele v celé řadě oblastí, kde jsou stanovovány a prováděny jiné evropské politiky, neboť význam ochrany spotřebitele vzrostl na základě článku 12 Smlouvy o EU;

11.

vítá ustanovení o solidaritě uvedené v článku 122 Smlouvy o fungování EU, na jehož základě může Rada rozhodnout o přiměřených opatřeních v případě závažných problémů se zásobováním určitými produkty, především v oblasti energetiky;

12.

vítá skutečnost, že článek 214 Smlouvy o fungování EU uznává humanitární pomoc jako plnohodnotnou politiku Unie; je toho názoru, že část 5 hlava III kapitola 1 (rozvojová spolupráce) a kapitola 3 (humanitární pomoc) poskytují jasný právní základ pro rozvojovou a humanitární pomoc, na které se vztahuje řádný legislativní postup;

13.

vítá dále posílení pravomoci Evropské unie v oblasti civilní ochrany poskytovat pomoc ad hoc a provádět záchranné práce v třetích zemích (článek 214 Smlouvy o fungování EU);

14.

zdůrazňuje, že rozšíření vnější činnosti Unie podle Lisabonské smlouvy, včetně vytvoření nových právních základů a nástrojů, které mají určitý dopad na oblasti spojené se zahraniční politikou (vnější činnost a společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) / společná bezpečnostní a obranná politika), vyžaduje novou interinstitucionální rovnováhu, která zaručí odpovídající demokratickou kontrolu ze strany Parlamentu;

15.

vítá skutečnost, že oblast energetiky bude nyní spadat pod samostatnou hlavu XXI v třetí části Smlouvy o fungování EU, a že opatření v této oblasti tak budou mít právní základ (článek 194 Smlouvy o fungování EU); konstatuje však, že ačkoli se bude obecně uplatňovat řádný legislativní postup, rozhodnutí o struktuře energetických zdrojů budou i nadále v pravomoci členských států a pro daňová opatření v této oblasti bude nadále nezbytná pouze konzultace s Parlamentem;

16.

pozitivně vnímá společné hodnoty Unie, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu, a vítá právní základ umožňující definovat zásady a podmínky pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu stanovené na základě řádného legislativního postupu (článek 14 Smlouvy o fungování EU a protokol č. 26 o službách obecného zájmu);

17.

domnívá se, že změny zaváděné Lisabonskou smlouvou v oblasti společné obchodní politiky (články 206 a 207 Smlouvy o fungování EU) celkově přispívají k posílení její demokratické legitimity a účinnosti, zejména zavedením řádného legislativního postupu a požadavku na získání souhlasu pro všechny dohody; konstatuje, že všechny záležitosti, které spadají pod společnou obchodní politiku, budou v budoucnu ve výlučné pravomoci Unie s tím, že již nebudou existovat žádné smíšené obchodní dohody uzavírané jak Unií, tak členskými státy;

18.

vyjadřuje uspokojení nad začleněním ustanovení o evropské politice pro oblast vesmíru (článek 189 Smlouvy o fungování EU) a vítá příležitost, jež byla poskytnuta Parlamentu a Radě, přijmout řádným legislativním postupem nezbytná opatření zakládající evropský kosmický program; zastává však názor, že slova „s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států“, která jsou obsažena v uvedeném článku, mohou znamenat určité překážky provádění společné evropské politiky pro oblast vesmíru;

19.

upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva zahrnuje nový právní základ pro spolurozhodování v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví (článek 118 Smlouvy o fungování EU);

20.

vítá rozšíření působnosti EU v oblasti politiky týkající se mládeže podporující účast mladých lidí na demokratickém životě Evropy (článek 165 Smlouvy o fungování EU);

21.

vítá nový právní základ stanovený v článku 298 Smlouvy o fungování EU, podle kterého „[se] při plnění svých úkolů […] orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“, neboť poskytuje základ pro regulaci, jíž se řídí správní postup Unie;

22.

vítá posílení právního základu pro přijetí opatření Evropské unie nezbytných k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie (článek 325 Smlouvy o fungování EU); upozorňuje na skutečnost, že Lisabonská smlouva odstraňuje omezení obsažené v současném článku 280 Smlouvy o ES, podle něhož „použití trestního práva členských států a organizace soudnictví nejsou těmito opatřeními dotčeny“;

23.

upozorňuje na to, že nová ustanovení Smlouvy týkající se justiční spolupráce v občanských a trestních věcech obsahují právní základ pro přijetí opatření na podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců (články 81 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie);

24.

zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva rovněž umožňuje případné vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie (článek 86 Smlouvy o fungování EU);

25.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zavádí závazná ustanovení na ochranu práv dítěte při prosazování vnitřních a vnějších cílů Evropské unie (čl. 3 odst. 3 pododstavec 2 a odst. 5 Smlouvy o EU);

26.

vítá zahrnutí cestovního ruchu jako nové hlavy do Lisabonské smlouvy (článek 195 Smlouvy o fungování EU), která stanovuje, že Unie doplňuje činnost členských států; dále vítá ustanovení, že návrhy právních předpisů spadajících pod tuto hlavu budou přijímány řádným legislativním postupem;

27.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zahrnula sport mezi oblasti, pro které je stanoven právní základ (článek 165 Smlouvy o fungování EU); zdůrazňuje zejména, že Unie může konečně přijmout opatření na rozvoj sportu a zejména jeho evropského rozměru a může náležitě zohlednit zvláštní povahu sportu při uplatňování ostatních evropských politik;

28.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva značně posílí demokratickou legitimitu Evropské unie rozšířením spolurozhodovacích pravomocí Parlamentu;

29.

vítá skutečnost, že prostor svobody, bezpečnosti a práva je plně začleněn do Smlouvy o fungování EU (články 67 až 89), čímž formálně končí třetí pilíř; vítá skutečnost, že většina rozhodnutí v oblasti občanského práva, azylu, přistěhovalectví a vízové politiky i v oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech bude spadat pod řádný legislativní postup;

30.

je přesvědčen, že zavedení řádného legislativního postupu v oblasti společné zemědělské politiky (SZP) posiluje demokratickou odpovědnost Evropské unie, neboť se Evropský parlament bude spolupodílet na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada; zdůrazňuje, že spolurozhodování se bude vztahovat na všechny právní předpisy v oblasti zemědělství podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pak na čtyři hlavní průřezové texty v oblasti zemědělství (jednotná společná organizace trhu, nařízení o přímých platbách, nařízení o rozvoji venkova a financování SZP); kromě toho poukazuje na to, že do oblasti působnosti čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU budou spadat také právní předpisy o kvalitě, ekologickém zemědělství a podpoře;

31.

zdůrazňuje, že jakákoli pravomoc Rady přijímat opatření podle čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby byl předtím řádným legislativním postupem přijat legislativní akt podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předepisuje podmínky a omezení pravomocí udělených Radě; zastává názor, že čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nepředstavuje právní základ, ani autonomní pravomoc, která by umožňovala přijetí nebo změnu jakéhokoli aktu Rady, který je nyní v platnosti v oblasti společné zemědělské politiky; vyzývá Radu, aby se zdržela přijímání opatření uváděných v čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie bez předchozí konzultace s Parlamentem;

32.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zásadní změny v procesu rozhodování v oblasti společné rybářské politiky (SRP) a rovněž zvýší jeho demokratickou odpovědnost; vítá skutečnost, že Parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem ustanovení nezbytná pro uskutečnění cílů SRP (čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU); v této souvislosti zastává názor, že jakékoli jiné otázky, než je stanovení rybolovných práv a přidělení kvót, jako např. technická opatření či intenzita rybolovu, které by byly formálně zahrnuty do každoročního nařízení, nebo začlenění dohod přijatých regionálními rybolovnými organizacemi, které mají vlastní právní základ, by měly podléhat řádnému legislativnímu postupu;

33.

vítá zavedení řádného legislativního postupu pro přijímání podrobných pravidel pro postup při mnohostranném dohledu (čl. 121 odst. 6 Smlouvy o fungování EU), který by měl posílit hospodářskou koordinaci;

34.

je přesvědčen, že odpovědnost Evropské centrální banky (ECB) podávat zprávy o měnové politice je nyní větší, jelikož je ECB uznána za orgán Evropské unie; vítá skutečnost, že vícero ustanovení statutu Evropského systému centrálních bank (ESCB) a ECB může být změněno po konzultaci s Parlamentem v souladu s článkem 40.2 statutu ESCB a ECB; potvrzuje, že to nepředstavuje omezení nezávislosti ECB v oblasti měnové politiky nebo priorit stanovených ve Smlouvě;

35.

má za to, že článek 182 Smlouvy o fungování EU představuje zlepšení, protože víceletý rámcový program a uskutečnění evropského výzkumného prostoru, které jsou v něm uvedeny, budou spadat pod řádný legislativní postup; konstatuje však, že zvláštní programy zmiňované v tomto článku budou přijaty zvláštním legislativním postupem, který předpokládá pouhou konzultaci s Evropským parlamentem (čl. 182 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

36.

vítá skutečnost, že v otázce využívání strukturálních fondů dává Lisabonská smlouva Evropskému parlamentu stejné pravomoci jako Radě, a nahrazuje tak nynější postup souhlasu řádným legislativním postupem; domnívá se, že se tato změna významným způsobem projeví zejména v případě strukturálních fondů v období po roce 2013, neboť zvýší transparentnost a odpovědnost těchto fondů vůči občanům;

37.

bere na vědomí, že právní předpisy zakazující diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace budou v budoucnu přijímány zvláštním legislativním postupem po obdržení souhlasu Parlamentu (článek 19 Smlouvy o fungování EU);

38.

vítá skutečnost, že řádným legislativním postupem budou přijímána opatření pro boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a s dětmi, a proti sexuálnímu vykořisťování (čl. 79 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU);

39.

vítá rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou na oblast vzdělávání, včetně sportu (čl. 165 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

40.

vítá skutečnost, že se na služební řád úředníků Evropské unie bude napříště vztahovat postup spolurozhodování (článek 336 Smlouvy o fungování EU), což Parlamentu umožní podílet se na úpravě služebního řádu stejnou měrou jako Rada;

41.

konstatuje, že Lisabonská smlouva přináší rozsáhlé změny v oblasti financí Unie, především pokud jde o interinstitucionální vztahy a rozhodovací postupy;

42.

poukazuje na to, že v rámci limitu vlastních zdrojů se Rada a Parlament musejí dohodnout na plánování výdajů, jež bude právně závazné (článek 312 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že rozpočet jako celek musí být přijat společně Parlamentem a Radou v souladu s víceletým finančním rámcem; vítá zrušení rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji (článek 314 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že přijetí finančního nařízení bude spadat pod řádný legislativní postup (článek 322 Smlouvy o fungování EU);

43.

odkazuje na své usnesení ze dne 7. května 2009 o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (4);

44.

vítá skutečnost, že zjednodušený postup pro přijímání změn s ohledem na zavedení hlasování kvalifikovanou většinou a zavedení řádného legislativního postupu v dané oblasti podle Hlavy V Smlouvy o EU nebo Smlouvy o fungování EU vyžaduje souhlas Parlamentu;

45.

bere na vědomí zavedení doložky o vystoupení pro členské státy (článek 50 Smlouvy o EU); zdůrazňuje, že dohoda, která stanovuje podmínky umožňující členskému státu vystoupit z Unie, může být uzavřena až po obdržení souhlasu Parlamentu;

46.

vítá skutečnost, že souhlas Parlamentu bude nutný pro řadu mezinárodních dohod podepsaných Unií; zdůrazňuje, že má případně v úmyslu požadovat, aby Rada nezahajovala jednání o mezinárodních dohodách, dokud jí Parlament nesdělí své stanovisko, a aby Parlamentu na základě zprávy příslušného výboru umožnila, aby kdykoli v průběhu jednání přijal doporučení a aby tato doporučení byla ještě před uzavřením jednání zohledněna;

47.

naléhavě žádá, aby bylo ke každé budoucí „smíšené“ dohodě obsahující jak prvky SZBP, tak i prvky, které se této politiky netýkají, běžně přistupováno v souladu s jediným právním základem, kterým by měl být ten, jenž se bude přímo týkat hlavního předmětu dohody; konstatuje, že Parlament bude mít právo být konzultován, a to s výjimkou případů, kdy se dohoda týká výhradně SZBP;

48.

vítá skutečnost, že předsedu Komise bude volit Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady, která zohlední volby do Evropského parlamentu; odkazuje na své usnesení ze dne 7. května 2009 o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie (5);

49.

vítá skutečnost, že místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bude muset být schválen Evropským parlamentem spolu s ostatními členy Komise, jež bude schválena jako jeden subjekt, a bude možné mu rovněž vyslovit nedůvěru, a bude tudíž Parlamentu odpovědný;

50.

vítá nový postup pro jmenování soudců a generálních advokátů Soudního dvora a Tribunálu, který stanovuje článek 255 Smlouvy o fungování EU, podle nějž má výbor skládající se ze sedmi odborníků, z nichž jeden je navržen Evropským parlamentem, vydat stanovisko k vhodnosti kandidátů na tyto funkce před jejich jmenováním vládami členských států;

51.

zdůrazňuje, že zřízení Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) podle čl. 27 odst. 3 Smlouvy o EU by mělo být transparentní a podrobeno demokratickému dohledu, a připomíná, že má právo být ve věci zřízení této služby konzultován; domnívá se, že by EEAS měla být administrativně připojena ke Komisi;

52.

očekává, že budou vyjasněna kritéria pro zvláštní zástupce EU a jejich jmenování a hodnocení, včetně stanovení jejich úkolů a účelu těchto úkolů, délky jejich funkčního období, koordinace a doplňkovosti s budoucími delegacemi Unie;

53.

zdůrazňuje potřebu transparentnosti a demokratického dohledu v souvislosti s Evropskou obrannou agenturou (EDA) a činnostmi, které bude tato agentura vykonávat, a to prostřednictvím zajištění pravidelné výměny informací mezi ředitelem EDA a příslušným výborem Evropského parlamentu;

54.

vítá novou konzultační úlohu, kterou získá na základě článku 40.2 statutu ESCB a ECB v souvislosti se změnou složení Rady guvernérů ECB;

55.

vítá skutečnost, že agentury (zejména Europol a Eurojust) budou podléhat větší parlamentní kontrole (články 85 a 88 Smlouvy o fungování EU); je proto přesvědčen, že zachování postupu konzultací pro zakládání společných podniků v oblasti výzkumu a technologického rozvoje (články 187 a 188 Smlouvy o fungování Evropské unie) nemusí být v souladu s duchem právních aktů Unie při zřizování agentur;

56.

vyzývá předsedu Evropské rady, aby Parlament v plném rozsahu informoval o přípravách zasedání Evropské rady a podával mu zprávy o jejich výsledcích, pokud možno do dvou pracovních dnů (je-li to nutné pro zvláštní zasedání Parlamentu);

57.

vyzývá předsedu rotujícího předsednictví Rady, aby Parlament informoval o programech předsednictví a o dosažených výsledcích;

58.

naléhavě vyzývá budoucího místopředsedu Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby se s Parlamentem dohodl na odpovídajících postupech, které zajistí, že Parlament bude plně informován o vnější činnosti Unie a že s ním tato činnost bude plně konzultována, přičemž se do tohoto postupu řádně zapojí všechny parlamentní výbory, jež jsou příslušné pro oblasti spadající do pole působnosti vysokého představitele;

59.

zdůrazňuje, že pokud jde o sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, bude mít Komise zákonnou povinnost informovat Parlament o vývoji jednání stejným způsobem jako zvláštní výbor určený Radou v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU; požaduje, aby byly tyto informace poskytovány ve stejném rozsahu a ve stejné lhůtě, jako jsou poskytovány příslušnému výboru Rady podle uvedeného článku;

60.

vítá novou úlohu Parlamentu při iniciování změn Smluv; hodlá tohoto práva využít, a pokud si to vyžádají nové úkoly, přicházet s novými myšlenkami pro budoucnost Evropy;

61.

vítá skutečnost, že Parlament bude mít při dodržení zásad stanovených Smlouvami právo iniciativy, co se týče návrhů na své vlastní složení (článek 14 Smlouvy o EU);

62.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zvláštní legislativní postup pro přijímání ustanovení stanovujících způsoby činnosti a pravomoci dočasných vyšetřovacích komisí (článek 226 Smlouvy o fungování EU);

63.

vítá nová práva udělená vnitrostátním parlamentům, jež se týkají posouzení způsobu, jakým je zásada subsidiarity uplatňována ve všech právních předpisech Unie; je toho názoru, že posílení kontroly evropských politik ze strany vnitrostátních parlamentů rovněž rozšíří povědomí veřejnosti o činnosti Unie;

64.

zdůrazňuje, že jakmile vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, musejí být nové výsady vnitrostátních parlamentů plně respektovány;

65.

vítá krok místních a regionálních orgánů, které se zavázaly dodržovat zásadu subsidiarity; bere na vědomí právo Výboru regionů obrátit se na Soudní dvůr, domnívá-li se, že zásada subsidiarity byla porušena (čl. 8 odst. 2 protokolu č. 2);

66.

oceňuje zlepšení plynoucí z nových ustanovení týkajících se právních aktů a hierarchie norem, zejména zavedení aktů v přenesené pravomoci (článek 290 Smlouvy o fungování EU), které umožňuje přenést na Komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností nebo měnit jiné než podstatné prvky legislativního aktu; upozorňuje, že cíle, obsah, rozsah a dobu trvání takového přenesení pravomoci musí jasně vymezit Parlament a Rada v legislativním aktu;

67.

vítá zvláště ustanovení čl. 290 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předpokládá, že Parlament (a Rada) má právo zrušit přenesení pravomocí i vyslovit námitky proti jednotlivým aktům v přenesené pravomoci;

68.

bere na vědomí, že Smlouva o fungování EU neposkytuje právní základ pro rámcové opatření týkající se aktů v přenesené pravomoci; navrhuje však, aby se orgány dohodly na standardním znění pro přenášení pravomocí, které by mohla Komise pravidelně vkládat do samotných návrhů legislativních aktů; zdůrazňuje, že by tento krok zachoval svobodu zákonodárce;

69.

žádá Komisi, aby vyjasnila, jak hodlá interpretovat prohlášení 39 o konzultacích s odborníky v oblasti finančních služeb, jež je připojeno k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, a jak hodlá tuto interpretaci uplatňovat nad rámec ustanovení o aktech v přenesené pravomoci ve Smlouvě o fungování EU;

70.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zrušuje stávající článek 202 Smlouvy o ES o prováděcích pravomocech a místo toho zavádí v článku 291 Smlouvy o fungování EU nový postup („prováděcí akty“), který umožňuje svěřit prováděcí pravomoci Komisi v případech, kdy jsou „pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky“;

71.

konstatuje, že čl. 291 odst. 3 Smlouvy o fungování EU vyžaduje, aby Parlament a Rada předem přijaly nařízení týkající se mechanizmů, jakými členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí ze strany Komise;

72.

konstatuje, že Lisabonská smlouva již neobsahuje podklad pro stávající postup projednávání ve výborech a že neprojednané legislativní návrhy, které nebudou přijaty před vstupem této smlouvy v platnost, musejí být upraveny, aby splňovaly požadavky článků 290 a 291 Smlouvy o fungování EU;

73.

je toho názoru, že pro počáteční období je možné s Radou vyjednat dočasné řešení, aby kvůli případné právní mezeře nevznikly žádné překážky a zákonodárce mohl nové nařízení přijmout po řádném projednání návrhů Komise;

74.

žádá Komisi, aby spoluzákonodárcům předala všechny neprojednané návrhy, na něž se vztahují nové právní základy a změny v legislativních postupech;

75.

upozorňuje, že Parlament přijme rozhodnutí o tom, jaký zaujme postoj ke stanoviskům, která již byla přijata postupem konzultace a která se týkají záležitostí, jejichž projednávání bylo změněno na projednávání řádným legislativním postupem, ať již toto rozhodnutí bude znamenat potvrzení předchozího postoje či přijetí postoje nového; zdůrazňuje, že Parlament může hlasovat o tom, zda svá stanoviska potvrdí jako postoj Parlamentu v prvním čtení, teprve poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost;

76.

trvá na tom, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda, jež by zabránila přijetí neprojednaných legislativních návrhů spadajících do „třetího pilíře“, které se týkají základních práv, před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, aby tyto otázky mohly být podrobeny plné právní kontrole; opatření, která nemají žádný nebo mají jen omezený dopad na základní práva, mohou být přijata i před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

77.

vyzývá ostatní orgány, aby zahájily jednání o uzavření interinstitucionální dohody, jež by pokryla:

78.

požaduje aktualizaci interinstitucionální dohody mezi Parlamentem a Radou vymezující jejich pracovní vztahy, pokud jde o zahraniční politiku, včetně výměny důvěrných informací na základě článků 14 a 36 Smlouvy o EU a článku 295 Smlouvy o fungování EU;

79.

vyzývá Radu a Komisi, aby uvažovaly o sjednání nové interinstitucionální dohody s Parlamentem, která by jasně definovala jeho účast ve všech fázích postupu uzavírání mezinárodních dohod;

80.

s ohledem na nová ustanovení o víceletém finančním rámci (článek 312 Smlouvy o fungování EU) a o finančním nařízení (článek 322 Smlouvy o fungování EU) vyzývá k přezkumu interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení;

81.

domnívá se, že by měly být podniknuty veškeré kroky k vytvoření evropské informační a komunikační politiky, a považuje společné politické prohlášení všech tří institucí o komunikaci za užitečný první krok k dosažení uvedeného cíle;

82.

vyzývá Komisi, aby urychleně předložila iniciativu zaměřenou na provádění „občanské iniciativy“, v níž by stanovila jasné, jednoduché a uživatelsky vstřícné podmínky pro uplatňování tohoto občanského práva; odkazuje na své usnesení ze dne 7.května 2009 obsahující výzvu Komisi k předložení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování občanské iniciativy, podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (6);

83.

vyzývá Komisi, aby přijala nařízení provádějící článek 298 Smlouvy o fungování EU týkající se řádné správy, a splnila tak dlouhodobý požadavek Parlamentu a Evropského veřejného ochránce práv na vytvoření společného systému správního práva, jež by upravovalo evropskou správu;

84.

konstatuje, že Lisabonská smlouva umožňuje zařazení Evropského rozvojového fondu do rozpočtu Unie, což zlepší demokratickou legitimitu důležité části rozvojové politiky Evropské unie; vyzývá Radu a Komisi, aby v souvislosti s rozpočtem Evropské unie učinily potřebné kroky v rámci přezkumu v polovině období 2008/2009;

85.

doporučuje neprodleně přezkoumat a posílit postavení Unie v mezinárodních organizacích, jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Unie nahradí Evropská společenství;

86.

vyzývá Komisi a Radu, aby se s Parlamentem dohodly na strategii zaměřené na zajištění soudržnosti přijatých právních předpisů s Listinou základních práv i s pravidly, jež jsou součástí Smluv a jimiž se řídí politiky jako prevence diskriminace, ochrana žadatelů o azyl, zlepšování transparentnosti, ochrana údajů, práva menšin a práva obětí a podezřelých;

87.

žádá Komisi a Radu, aby přispěly ke zlepšení vztahů mezi evropskými a vnitrostátními orgány, zejména v legislativní a soudní oblasti;

88.

vyzývá Komisi a Radu, aby stanovily účinnou společnou politiku v oblasti energetiky s cílem efektivně koordinovat trhy s energií v členských státech EU a jejich další rozvoj a aby v ní zohlednily vnější aspekty se zvláštním důrazem na zdroje energie a trasy energetického zásobování;

89.

vyzývá Radu, aby ve spolupráci s Parlamentem zvážila, jakým způsobem by měla být využita ustanovení čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU, která Radě umožňují svěřit ECB zvláštní úkoly, jež „se vztahují k pečlivému dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků“;

90.

zavazuje se přizpůsobit svou vnitřní organizaci a kromě toho optimalizovat a racionalizovat výkon nových kompetencí, které mu podle Smlouvy příslušejí;

91.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/46

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přináší závažné změny v oblasti týkající se financí Unie, zejména pokud jde o vztahy mezi jednotlivými orgány a institucemi a rozhodovací postupy,

B.

vzhledem k tomu, že vymezuje přesnou hierarchii mezi základními akty, jež se týkají finančního a rozpočtového fungování Unie, a přispívá tak k nezbytnému zpřehlednění systému přijímání rozhodnutí,

C.

vzhledem k tomu, že víceletý finanční rámec (VFR), který představuje víceleté plánování výdajů, vyjadřuje politické priority EU z finančního hlediska a stanoví maximální výši výdajů EU na určité období, se podle Lisabonské smlouvy stává právně závazným aktem založeným na vytvoření nového specifického právního základu pro přijetí předpisu zahrnujícíhoVFR,

D.

vzhledem k tomu, že období platnosti víceletých finančních rámců na jedné straně a volební období Evropského parlamentu i funkční období Komise na straně druhé se nekryjí, což přispívalo až dosud k tomu, že Parlament byl částečně zbaven svých pravomocí v rozpočtové oblasti, neboť často byl vázán VFR sjednaným a přijatým v předchozím volebním období,

E:

vzhledem k tomu, že nedojde-li k žádné změně harmonogramu, nebude se Parlament v některých volebních obdobích vůbec moci podílet na rozhodnutích v oblasti rozpočtu, která se ho budou týkat, protože VFR přijatý v předchozím období pokryje celé volební období,

F.

vzhledem k malé rezervě, která je v současnosti k dispozici u jednotlivých položek, a vzhledem k omezenému rozsahu dostupných flexibilních mechanismů je přiměřená reakce EU na neočekávané politické události obtížná a roční rozpočtový proces tak může být zbaven své podstaty,

G.

vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost vyžaduje, aby se orgány a instituce odpovědné za finanční a rozpočtové rozhodování v EU shodly na tom, jak nejlépe zajistit optimální přechod k novým právním aktům a novým rozhodovacím postupům,

H.

vzhledem k tomu, že aby bylo zajištěno řádné fungování Hospodářské a měnové unie, je třeba při koordinaci rozpočtových strategií členských států zohlednit rozpočet EU,

I.

vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání ve dnech 11. a 12. prosince 2008 opětovně potvrdila, že Lisabonská smlouva je nezbytná k tomu, aby rozšířená Unie mohla účinněji, demokratičtěji a efektivněji plnit své funkce, a to i v oblasti mezinárodních záležitostí, a stanovila postup a právní záruky, které respektují záměry a cíle Smluv a reagují na obavy irských voličů, aby smlouva mohla vstoupit v platnost do konce roku 2009,

1.

vítá pokrok, který představuje Lisabonská smlouva v oblasti demokratické kontroly a transparentnosti finančních prostředků EU; upozorňuje na nutnost posílit a přizpůsobit mechanismy dohodovacího řízení mezi jednotlivými orgány a metody vnitřní spolupráce s cílem umožnit Parlamentu, aby plně využíval své nové pravomoci;

2.

lituje, že pokud jde o vlastní zdroje EU, nevyužily členské státy možnosti uplatnit systém skutečně vlastních zdrojů EU, který by byl spravedlivější, transparentnější a pro občany pochopitelnější a na nějž by se vztahoval demokratičtější rozhodovací postup;

3.

lituje zejména skutečnosti, že nebylo dosaženo žádného pokroku, pokud jde o zapojení Parlamentu do stanovování limitu a druhu vlastních zdrojů, které má EU k dispozici; připomíná, že Lisabonská smlouva nadále odděluje rozhodování o příjmech od rozhodování o výdajích;

4.

vítá naopak vyvíjené úsilí směřující k přijetí prováděcích opatření v oblasti rozhodování o vlastních zdrojích formou zvláštního legislativního postupu, v jehož rámci Rada rozhoduje na základě hlasování kvalifikovanou většinou až se souhlasem Parlamentu;

5.

žádá Radu, aby v co nejvyšší míře využívala tento způsob rozhodování s cílem učinit postup rozhodování pružnějším;

6.

vítá formalizaci VFR v Lisabonské smlouvě, díky níž se stává právně závazným aktem; připomíná, že VFR stanoví plánování výdajů EU a maximální výši výdajů EU na určité období a přispívá tak k posílení rozpočtové kázně;

7.

hodnotí kladně skutečnost, že nařízení, kterým se stanoví VFR, bude muset být schváleno jak Parlamentem, tak Radou, a to zvláštním postupem;

8.

lituje nicméně, že Lisabonská smlouva zachovává požadavek jednomyslného rozhodování v Radě v případě schvalování VFR, čímž se postup rozhodování stává velmi složitým a umožňuje se vyjednávání typu „nejmenší společný jmenovatel“; vybízí tedy Evropskou radu, aby jakmile to bude možné, využívala ustanovení, které jí umožňuje na základě jednomyslného rozhodnutí přejít v případě VFR k rozhodování hlasováním kvalifikovanou většinou;

9.

lituje rovněž skutečnosti, že v novém postupu má Parlament pouze právo schválit návrh, nikoli skutečnou pravomoc spolurozhodování; zdůrazňuje nicméně, že podle Lisabonské smlouvy musí orgány EU během celého procesu činit všechna nezbytná opatření, aby zajistily jeho úspěšné dokončení; žádá tedy Radu, aby projevila svůj zájem, být připravena od začátku celého procesu zahájit s Parlamentem strukturovaný politický dialog, který by umožnil plně zohlednit jeho priority;

10.

konstatuje, že podle Lisabonské smlouvy bude VFR obsahovat nejen „výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby“, ale také „jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu“ (5);

11.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva stanoví možnost finančního plánování na dobu pěti let, aby bylo možné sladit (pokud budou uskutečněny nezbytné změny) dobu trvání VFR s funkčním obdobím Parlamentu a Komise, jak vyžaduje demokratický způsob uvažování; zdůrazňuje, že možná bude zapotřebí zavést specifické úpravy, které zohlední skutečnost, že některé konkrétní politiky vyžadují delší finanční období;

12.

podporuje tedy přechod k pětiletému VFR, je si však zcela vědom toho, že zajištění shody mezi VFR, volebním obdobím Evropského parlamentu a funkčním obdobím Komise může být obtížné, neboť se domnívá, že každý nově ustanovený Parlament a každá nově ustanovená Komise potřebuje nejméně roční vyjednávací lhůtu, která by jim umožnila přijmout základní politická a finanční rozhodnutí v průběhu jejich mandátu;

13.

velmi příznivě hodnotí návrh začlenit VFR do komplexního strategického interinstitucionálního plánování, což je pojem, který Lisabonská smlouva posiluje – jak se navrhuje ve zprávě Výboru pro ústavní záležitosti o institucionální rovnováze (6);

14.

podporuje návrh uvedený ve zmíněné zprávě, aby nový sbor komisařů při předkládání svého „programu pro své funkční období“ předložil rovněž návrhy hlavních směrůVFR, jež považuje za nezbytné pro naplnění politických priorit svého mandátu a jež by byly poté, co se orgány EU dohodnou na programu pro volební období Parlamentu, rozvíjeny prostřednictvím těchto návrhů ve VFR;

15.

domnívá se ostatně, že kandidát na funkci předsedy Komise by měl být schopen již v průběhu rozprav v plénu a při slyšeních v parlamentních výborech poskytnout informace o předvídatelných finančních důsledcích politických cílů, které hodlá nová Komise plnit;

16.

zdůrazňuje, že přechod k systému pětiletého finančního plánování, jak je uvedeno výše, znamená, že bude nezbytné prodloužit platnost stávajícího VFR do roku 2016 včetně a provést jeho úpravu, aby příští pětiletý VFR mohl vstoupit v platnost nejpozději začátkem roku 2017 (7); doporučuje, aby jednání o příštím VFR byla v každém případě završena do konce prvního čtvrtletí roku 2016, aby mohl nový rozpočtový proces pro rok 2017 proběhnout již podle parametrů stanovených pro rámec, který bude platit v roce 2017;

17.

zdůrazňuje, že jednání by měla proběhnout tak, aby orgány mohly vycházet z předpokladu, že nový VFR vstoupí v platnost již v roce 2016;

18.

domnívá se, že prodloužení a změna VFR by měly být posouzeny v průběhu přezkumu v polovině období, který bude proveden v roce 2010;

19.

zdůrazňuje, že právně závazná povaha VFR je výzvou k zavedení větší pružnosti, která by umožňovala Evropské unii dostatečně pružně a účinně reagovat na nepředvídané úkoly, a to v rámci Evropské unie i mimo ni;

20.

upozorňuje na skutečnost, že není-li nový VFR přijat do uplynutí platnosti předcházejícího VFR; počítá Lisabonská smlouva s prodloužením platnosti částek a ostatních ustanovení stávajícího VFR odpovídajících poslednímu roku, domnívá se, že to je další argument ve prospěch větší pružnosti;

21.

zdůrazňuje v této souvislosti nezbytnost posílit mechanismy pružnosti v rámci jednotlivých okruhů i mezi nimi na jedné straně, a využít zvláštních fondů pružnosti, z nichž je možné uvolňovat prostředky nad rámec rozpětí, na straně druhé;

22.

připomíná, že Rozpočtový výbor se k těmto otázkám vysloví při přijímání zprávy o přezkumu VFR na období 2007–2013 v polovině období;

23.

připomíná nezbytnost dosáhnout, s dostatečným předstihem před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, interinstitucionální dohody o způsobu přechodu od současné interinstitucionální dohody k VFR, který by byl obsažen v právním aktu, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; připomíná, že je třeba poskytnout vnitrostátním parlamentům osmitýdenní lhůtu k prostudování návrhů legislativních aktů;

24.

domnívá se v této souvislosti, že bude potřeba dosáhnout dohody o rozdělení ustanovení obsažených v současné interinstitucionální dohodě na ustanovení, která by se měla „přesunout“ do VFR, ustanovení, která by se stala součástí budoucího finančního nařízení, a ustanovení, která by případně odůvodňovala zachování interinstitucionální dohody (doplněné případně o nová ustanovení) o spolupráci v rozpočtové oblasti; připomíná, že toto rozdělení ustanovení současné interinstitucionální dohody se musí uskutečnit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v samotné Lisabonské smlouvě;

25.

vítá s uspokojením zrušení rozlišení mezi povinnými (PV) a nepovinnými výdaji (NPV), jehož důsledkem je, že Parlament má stejně jako Rada pravomoc rozhodovat o všech výdajích EU;

26.

zdůrazňuje, že odstranění rozlišení mezi PV a NPV není v rozporu s povinností EU dodržovat své finanční závazky, a vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva uznává, že je úlohou Parlamentu, Rady a Komise zajistit, „aby Unie měla k dispozici finanční prostředky, které jí umožní plnit právní závazky vůči třetím stranám“ (8);

27.

podotýká, že změny v ročním procesu by měly vést k jeho zjednodušení zavedením jediného čtení v každém orgánu a zavedením několika mechanismů, které by usnadnily dosažení dohody obou složek rozpočtového orgánu; zdůrazňuje, že tyto změny by měly vést k omezení byrokracie;

28.

zdůrazňuje posílení úlohy Komise, která získává právo předkládat podněty v rozpočtové oblasti a provádět úpravy návrhu rozpočtu až do data svolání dohodovacího výboru;

29.

vítá skutečnost, že smlouva uznává rovněž úlohu Komise, která má přijmout všechna nezbytná opatření ke sbližování postojů Parlamentu a Rady po dobu jednání dohodovacího výboru, a vyzývá Komisi, aby se stala prostředníkem mezi Parlamentem a Radou s cílem dosáhnout dohody;

30.

upozorňuje na skutečnost, že nový proces obsahuje pouze jediné čtení návrhu rozpočtu v jednotlivých orgánech; zdůrazňuje, že nový postup a jediné čtení už de facto neumožňují orgánům změnit svůj postoj ve druhém čtení, jak se dříve mohlo stát; je přesvědčen, že tento postup bude pro Parlament znamenat nutnost stanovit své politické priority v počáteční fázi a přizpůsobit jim svůj přístup a uspořádání projednávání tak, aby mu umožnily dosáhnout všech stanovených cílů;

31.

připomíná, že toto jediné čtení má potvrdit politické priority Parlamentu, ale má mu rovněž umožnit dosáhnout na základě jednání dohodovacího výboru dohody s Radou (nebo umožnit Parlamentu opětovně schválit velkou většinou členů EP své pozměňovací návrhy, pokud Parlament znění navržené dohodovacím výborem schválí a Rada jej zamítne;

32.

zdůrazňuje v této souvislosti význam dodržení pragmatického harmonogramu, který by byl podobný současnému harmonogramu, avšak vyzývá k včasnému uplatnění dohodovacích mechanismů; připomíná ostatně, že zavedení neformálních mechanismů interinstitucionálního dialogu je klíčovým prvkem, který usnadní dosažení dohody před začátkem procesu a po celou dobu jeho trvání;

33.

je přesvědčen, že Lisabonská smlouva posílí pravomoci Parlamentu za předpokladu, že si Parlament vytvoří prostředky umožňující účinné zkrácení lhůt a zvýšenou míru předjímání, které vyžaduje nový postup;

34.

domnívá se, že v budoucnu bude mít usnesení Parlamentu přijaté před první dohodovací schůzkou větší význam, neboť Parlamentu umožní formálně vyjádřit své rozpočtové priority pro následující rozpočtové období, aniž by byl ovlivňován taktickými připomínkami souvisejícími s postojem, který Rada zaujala k návrhu rozpočtu; domnívá se, že uvedené usnesení umožní rovněž ostatním orgánům jasně uchopit priority Parlamentu před zahájením interinstitucionálního vyjednávání; konstatuje dále, že Parlament tak bude moci představit výchozí hlavní směry pro pilotní projekty a přípravné akce;

35.

připomíná, že tyto priority budou pro Parlament rovněž hlavními směry pro čtení návrhu rozpočtu, ale budou také mandátem pro jeho delegaci v rámci jednání dohododovacího výboru;

36.

zdůrazňuje, že je důležité uspořádat v červenci třístranné jednání, aby jednotlivé orgány měly možnost seznámit se jasně s prioritami ostatních stran a aby Parlament mohl seznámit ostatní orgány s obsahem červencového usnesení o návrhu rozpočtu;

37.

vyzdvihuje, že z politického hlediska je vhodné zavést prohloubený dialog s rozpočtovými výbory vnitrostátních parlamentů (při respektování pravomocí jednotlivých orgánů) o návrhu rozpočtu a prioritách Parlamentu pro roční rozpočtový proces;

38.

zdůrazňuje význam, který bude mít v budoucnu dohodovací výbor jakožto instituce pro řešení rozdílných politických názorů mezi oběma složkami rozpočtového orgánu; připomíná, že výbor bude pověřen nalézt ve lhůtě 21 dnů dohodu o kompromisním znění, která vstoupí v platnost, nebude-li rozpočtovým orgánem kompromisní znění zamítnuto; domnívá se, že je třeba zajistit, aby politické složení výboru bylo na co nejvyšší úrovni;

39.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva přisuzuje Parlamentu rozhodující úlohu v závěru procesu; zdůrazňuje, že:

40.

zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby delegaci Parlamentu v dohodovacím výboru vedl předseda Rozpočtového výboru a aby, pokud to bude nezbytné a aniž by byla dotčena politická povaha jmenování členů delegace politickými stranami, zahrnovala kromě členů tohoto výboru také členy specializovaných parlamentních výborů v případě, že se jednání týká specifického problému v rámci jejich působnosti;

41.

vyzývá Radu, aby urychleně dosáhla dohody s Parlamentem ohledně způsobu fungování dohodovacího výboru;

42.

domnívá se, že dohodovací výbor by měl mít možnost sejít se nejméně dvakrát, pokud je to pro dosažení dohody potřebné, na nejvyšší politické úrovni a že jeho schůzkám by mělo předcházet politické přípravné trojstranné setkání v tradiční podobě; připomíná, že je nutné, aby představitelům Rady byl pro tyto schůzky dán politický mandát pro jednání;

43.

navrhuje, aby tato jednání organizovala interinstitucionální přípravná skupina, kterou by na straně Parlamentu tvořil hlavní zpravodaj a zástupci politických stran a stálý zástupce státu, který vykonává předsednictví Unie, jehož by mohli doprovázet zástupci dvou dalších předsednictví na úrovni trojky;

44.

připomíná dále, že instituce a orgány se musí dohodnout na složení sekretariátu výboru, který by měli pravděpodobně tvořit úředníci obou složek rozpočtového orgánu a jemuž by měla být Komise nápomocna;

45.

upozorňuje na skutečnost, že pravidlo, podle kterého Komise nemůže dále měnit svůj návrh po svolání dohodovacího výboru, neumožňuje nadále předkládat tradiční podzimní návrh na změnu, který odráží aktualizované odhady pro zemědělskou politiku a s nimi související výdaje z rozpočtu; domnívá se, že v tomto případě by bylo vhodnější, aby Komise, pokud to bude nutné, předložila zvláštní opravný návrh rozpočtu, jakmile budou známy všechny konečné údaje v oblasti zemědělství;

46.

zdůrazňuje, že rozšíření rozpočtové pravomoci Parlamentu na všechny výdaje Unie a obdobné rozšíření spolurozhodování na téměř celou legislativní oblast znamená, že je třeba více zohledňovat rozpočtové otázky při legislativní činnosti; považuje za nezbytné, aby za tím účelem byla posílena spolupráce mezi Rozpočtovým výborem a odvětvovými výbory s cílem zohledňovat řádně důsledky legislativní činnosti Parlamentu ve finanční oblasti, zejména pokud jde o její dopad na VFR a roční rozpočet; navrhuje v této souvislosti, aby se činnosti legislativních dohodovacích výborů k otázkám, jež mají finanční dopad, účastnil jeden člen Rozpočtového výboru; připomíná v této souvislosti činnost pracovní skupiny pro reformu Parlamentu, zejména pokud jde o konkrétní formy spolupráce parlamentních výborů, které uvádí třetí průběžná zpráva;

47.

připomíná ostatně, že Lisabonská smlouva rozšiřuje povinnost zajistit dodržování rozpočtové kázně na všechny orgány Unie; připomíná, že jednací řád Parlamentu stanoví zvláštní postup pro zajištění dodržování této zásady; domnívá se, že tento postup by měl být operativnější a efektivnější;

48.

vítá skutečnost, že finanční nařízení se stane nařízením, které Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem (spolurozhodování) po konzultaci s Účetním dvorem;

49.

připomíná, že Lisabonská smlouva obsahuje základní ustanovení pro rozlišování mezi ustanoveními stávající interinstitucionální dohody, která by se měla uplatnit v budoucí interinstitucionální dohodě, a ustanoveními, jež budou obsažena spíše ve VFR;

50.

konstatuje však, že finanční nařízení by mělo obsahovat všechna ustanovení nezbytná pro vymezení rozpočtového postupu v souladu s ustanoveními Smlouvy (9); domnívá se, že takto formulované finanční nařízení by zahrnovalo činnost dohodovacího výboru, aktivační mechanismus a samozřejmě aktualizaci ustanovení finančního nařízení přímo dotčených změnami v Lisabonské smlouvě (tedy zrušení rozlišování PV/NPV, nový postup spolurozhodování o převodech atd.);

51.

považuje za zásadní, aby instituce a orgány dosáhly včas politické dohody o těchto otázkách tak, aby mohly být nezbytné změny finančního nařízení urychleně začleněny do nového postupu, jakmile Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, a aby byla v případě potřeby přijata prozatímní ustanovení umožňující hladké pokračování rozpočtového postupu;

52.

vyzývá Komisi, aby včas předložila návrh umožňující Parlamentu a Radě dosáhnout dohody o uplatňování rozlišení uvedeného v bodě 49 na obsah současné interinstitucionální dohody;

53.

je toho názoru, že tato úprava finančního nařízení nesmí být zaměňována s tříletým přezkumem, s nímž se počítá v roce 2010;

54.

konstatuje, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost bude mít důsledky rovněž pro rozpočet Unie, pokud jde o nové prvky, jež zavádí na úrovni orgánů a institucí, zejména ustavení Evropské rady jakožto orgánu spolu se stálým předsednictvím, zřízení místa vysokého představitele EU a vytvoření Evropské služby pro vnější činnost, který bude podporovat jeho činnost;

55.

opět potvrzuje svůj úmysl plně uplatňovat vlastní rozpočtové pravomoci, pokud jde o nové institucionální prvky, a zdůrazňuje, že je důležité včas dosáhnout politické dohody s Radou týkající se financování Evropské rady a zejména jejího stálého předsednictví a financování budoucí evropské služby pro vnější činnost; zdůrazňuje, že financování této služby musí zůstat zcela pod kontrolou rozpočtového orgánu;

56.

poukazuje na to, že v rámci SZBP a společné bezpečnostní a obranné politiky Lisabonská smlouva zavádí nové postupy, které zajistí rychlý přístup k rozpočtu Unie a vytvoří fond pro zahájení operací z příspěvků členských států; zdůrazňuje však, že by mělo být pravidlem, že by veškerá vnější činnost Unie měla být financována z prostředků Společenství a jen výjimečně – v naléhavých případech – by měla být financována z příspěvků mimo rozpočet Unie;

57.

konstatuje, že Lisabonská smlouva bude mít rovněž vcelku omezené finanční důsledky vyplývající z nových zvláštních pravomocí Unie; vyjadřuje svou připravenost provést ve vhodném čase analýzu konkrétních důsledků vykonávání těchto nových pravomocí; domnívá se, že k uplatňování všech těchto pravomocí jistě nedojde ihned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, ale postupně v závislosti na vypracování příslušných legislativních návrhů; domnívá se nicméně, že nesmí být financovány na úkor stávajících činností Unie;

58.

přeje si vyzvat vnitrostátní parlamenty, aby se každoročně předtím, než začnou projednávat vlastní návrhy rozpočtu, zapojily do společné veřejné diskuse o hlavních směrech rozpočtové politiky na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství, aby tak bylo možné již od začátku vytvořit rámec pro společnou diskusi o koordinaci vnitrostátních politik jednotlivých členských států a zároveň zohlednit přínos Společenství;

59.

konstatuje, že rozhodnutí o rozdělení výdajů z rozpočtu EU z hlediska nejvýznamnějších cílů Unie by bylo vhodné objasnit každoročním zveřejňováním rozpočtových prostředků, které jsou v jednotlivých členských státech na úrovni vnitrostátní, případně i regionální, věnovány na dosažení těchto cílů;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/54

A.

vzhledem k tomu, že EPS a program pro východní partnerství, jenž má být brzy zahájen, uznává evropské ambice Moldavské republiky a význam Moldavska jako země s hlubokými historickými, kulturními a hospodářskými vazbami na členské státy Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že cílem akčního plánu EU-Moldavská republika je podpořit politické a institucionální reformy v Moldavské republice, včetně reforem v oblasti demokracie a lidských práv, právního státu, nezávislosti soudnictví a svobody sdělovacích prostředků a také dobrých sousedských vztahů,

C.

vzhledem k tomu, že cílem stanoveným pro červen 2009 je zahájit v rámci Rady pro spolupráci EU-Moldavsko jednání o nové dohodě mezi EU a Moldavskou republikou,

D.

vzhledem k tomu, že Moldavská republika je členem Rady Evropy a OBSE, čímž se zavázala k náležité podpoře demokracie a dodržování lidských práv, včetně předcházení a boji proti mučení, špatnému zacházení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení,

E.

vzhledem k tomu, že dne 5. dubna 2009 se v Moldavské republice konaly volby, a vzhledem k tomu, že je sledovala IEOM složená ze zástupců OBSE/ODIHR a zástupců Evropského parlamentu, Parlamentního shromáždění OBSE a Parlamentního shromáždění Rady Evropy,

F.

vzhledem k tomu, že v průběhu předvolebního období bylo vyjádřeno vážné znepokojení ohledně kontroly veřejných sdělovacích prostředků, zastrašování a obtěžování vůdců opozice a soukromých sdělovacích prostředků ze strany vlády a zneužívání administrativních zdrojů ve prospěch kandidátů vládnoucí strany,

G.

vzhledem k tomu, že 500 000 až 1 milion Moldavanů žije v zahraničí a vzhledem k tomu, že před volbami konanými dne 5. dubna 2009 byly moldavským orgánům zaslány mnohé výzvy podepsané velkým počtem nevládních organizací a sdružení moldavské diaspory, včetně výzvy z února 2009 adresované prezidentovi Moldavské republiky, předsedovi parlamentu a předsedovi moldavské vlády ohledně opatření, která upírají Moldavanům žijícím v zahraničí volební právo, a tyto výzvy byly ignorovány; vzhledem k velmi omezenému počtu moldavských voličů (22 000) mimo území Moldavské republiky,

H.

vzhledem k tomu, že orgány, které de facto řídí separatistický region Podněstří, zabránily v účasti ve volbách velkému množství moldavských občanů,

I.

vzhledem k tomu, že IEOM došla ve svých předběžných zjištěních k závěru, že tyto volby splňovaly řadu mezinárodních norem a závazků, avšak také k tomu, že je nutno dosáhnout dalších zlepšení, aby volební proces nebyl narušován nepatřičnými správními zásahy a zvýšila se důvěra veřejnosti,

J.

vzhledem k tomu, že opoziční strany a skupina známá jako Koalice 2009 podaly stížnosti ohledně značných nesrovnalostí při volbách konaných dne 5. dubna 2009 v souvislosti s přípravou voličských seznamů a doplňkových seznamů a při sčítání hlasů a zpracování výsledků,

K.

vzhledem k tomu, že konečné výsledky voleb byly po přepočtení hlasů dne 21. dubna 2009 zveřejněny ústřední volební komisí a dne 22. dubna 2009 potvrzeny ústavním soudem,

L.

vzhledem k tomu, že události, ke kterým došlo po volbách, se vyznačovaly násilím a masivní zastrašující a násilnou kampaní moldavské vlády, což zpochybňuje jak závazek moldavských orgánů dodržovat demokratické hodnoty a lidská práva, tak i důvěru veřejnosti v tyto orgány,

M.

vzhledem k tomu, že k pokojným protestům přispěly i pochybnosti ohledně spravedlivého průběhu voleb a nedůvěra ve veřejné instituce, včetně těch, jejichž úkolem byla organizace volebního procesu, a vzhledem k tomu, že politováníhodné projevy násilí a vandalismu byly využity těmito institucemi k zastrašování občanské společnosti tím, že reagovaly násilně a nepřiměřeně a ještě více omezily již tak křehká základní práva a svobody moldavských občanů,

N.

vzhledem k tomu, že je obecně uznáváno, že bylo zatčeno a zadržováno nejméně 310 osob, přičemž jistý počet těchto zatčených je stále držen ve vězení, a vzhledem k tomu, že zadržené osoby byly při zatýkání systematicky vystaveny špatnému zacházení na policejních stanicích v takové míře, která by mohla být považována za mučení,

O.

vzhledem k tomu, že bití a neoprávněné zatýkání civilistů neidentifikovanými policejními jednotkami nemělo patrně za cíl uklidnit situaci, ale mělo spíše vést k úmyslným aktům represe,

P.

vzhledem k tomu, že v zemi nadále přetrvává závažné porušování lidských práv moldavskými orgány, neoprávněné obtěžování zástupců občanské společnosti a protestujících a případy pohrdání právním státem a příslušnými evropskými úmluvami, jejichž je Moldavská republika signatářem,

Q.

vzhledem k tomu, že moldavská vláda obvinila Rumunsko z toho, že se angažovalo v povolebních demonstracích, a vyhostila rumunského velvyslance; vzhledem k tomu, že moldavská vláda rovněž obnovila vízovou povinnost pro občany tohoto členského státu EU,

R.

vzhledem k tomu, že musí být zdůrazněno, že neexistují žádné závažné indicie nebo důkazy, na jejichž základě by mohl být kterýkoli členský stát EU obviněn ze zodpovědnosti za násilné události posledních týdnů,

S.

vzhledem k tomu, že skutečné a vyvážené partnerství se může rozvíjet pouze na základě společných hodnot, zejména pokud jde o demokracii, právní stát a dodržování lidských práv a občanských svobod,

T.

vzhledem k tomu, že Evropská unie prostřednictvím svého programu pro východní partnerství usiluje o zajištění větší stability, lepší správy věcí veřejných a hospodářského rozvoje v Moldavské republice a v ostatních zemích, s nimiž na východě sousedí,

1.

zdůrazňuje význam užších vztahů mezi EU a Moldavskou republikou a potvrzuje nutnost spolupráce s cílem přispět k větší stabilitě, bezpečnosti a prosperitě na evropském kontinentu a předcházet vytváření nových dělících čar;

2.

znovu opakuje svůj závazek pokračovat ve smysluplném dialogu s Moldavskou republikou, který bude zaměřen na konkrétní cíle, připisuje však velkou důležitost zavedení jednoznačných předpisů, pokud jde o právní stát a dodržování lidských práv, přičemž klade důraz na to, že další konsolidace vztahů, a to i prostřednictvím uzavření nové rozšířené dohody, by měla být podmíněna skutečným a průkazným závazkem moldavských orgánů ve vztahu k demokracii a lidským právům;

3.

zdůrazňuje, že pro další vývoj vztahů mezi Moldavskou republikou a Evropskou unií je zásadní plný soulad s mezinárodními demokratickými normami, a to před volebním procesem, během něj i po něm;

4.

důrazně odsuzuje masivní zastrašovací kampaň, hrubé porušování lidských práv a veškeré další protiprávní jednání ze strany moldavské vlády v návaznosti na parlamentní volby;

5.

naléhavě žádá moldavské orgány, aby okamžitě zastavily všechna protiprávní zatýkání a aby prováděly vládní opatření v souladu s mezinárodními závazky země a povinnostmi ve vztahu k demokracii, právnímu státu a lidským právům;

6.

je zvláště znepokojen protiprávním a svévolným zatýkáním a rozšířeným porušováním lidských práv zatčených osob, a to především práva na život, práva nebýt obětí fyzického zneužívání, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, práva na svobodu a bezpečnost, práva na spravedlivý soudní proces a práva na svobodu shromažďování, sdružování a projevu, a skutečností, že toto porušování stále pokračuje;

7.

zdůrazňuje, že musí být zahájen celonárodní dialog za účasti vlády a opozičních stran, které jeho prostřednictvím musí vážně usilovat o dosažení podstatného zlepšení demokratických postupů a fungování demokratických institucí v Moldavské republice, a že tento dialog se musí okamžitě zabývat nedostatky, které uvádí IEOM ve svých zjištěních;

8.

zdůrazňuje však, že vnitřní napětí v Moldavské republice je velmi vysoké, a proto pevně věří, že je nanejvýš potřebné zřídit nezávislý vyšetřovací výbor, do něhož se zapojí EU, Výbor pro zabránění mučení při Radě Evropy a nezávislí odborníci s cílem zajistit nestranný a transparentní průběh vyšetřování;

9.

trvá na tom, aby všechny osoby, které byly shledány odpovědnými za brutální násilí páchané na zadržených, byly postaveny před soud; dále trvá na tom, aby zjištění tohoto vyšetřovacího výboru vedla také ke skutečné reformě právního systému a policejních sil v Moldavské republice;

10.

žádá o zvláštní prošetření případů osob, které zahynuly během událostí, jež následovaly po volbách, a veškerých tvrzení ohledně znásilňování a špatného zacházení během zadržení i politicky motivovaných zatčení, jako je tomu v případě Anatola Matasara a Gabriela Statiho;

11.

odsuzuje zastrašovací kampaň zahájenou moldavskými orgány vůči novinářům, zástupcům občanské společnosti a opozičním stranám, zahrnující zejména zatýkání a vyhošťování novinářů, přerušení připojení k internetovým stránkám a televizním stanicím, vysílání propagandy na veřejnoprávních kanálech a odepření přístupu představitelů opozice k veřejným sdělovacím prostředkům; domnívá se, že cílem těchto činností je izolovat Moldavskou republiku od vnitrostátní a mezinárodní mediální a veřejné kontroly; lituje a odsuzuje pokračování cenzury prostřednictvím dopisů zasílaných ministrem vnitra a ministrem spravedlnosti nevládním organizacím, politickým stranám a sdělovacím prostředkům;

12.

velmi lituje rozhodnutí moldavských orgánů o vyhoštění rumunského velvyslance a zavedení vízové povinnosti pro občany tohoto členského státu Evropské unie; trvá na tom, že diskriminace občanů EU na základě jejich státní příslušnosti je nepřijatelná, a vyzývá moldavské orgány, aby obnovily bezvízový styk pro rumunské občany;

13.

naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby současně přezkoumaly vízový režim EU vztahující se na Moldavskou republiku s cílem zmírnit podmínky pro udělování víz moldavským občanům, a to zejména finanční podmínky, a umožnit příznivější podmínky cestování; nicméně doufá, že moldavští občané nevyužijí výhody příznivějšího vízového a cestovního režimu k tomu, aby zahájili masivní opouštění své země, ale budou povzbuzeni k tomu, aby aktivně přispívali k jejímu dalšímu rozvoji;

14.

konstatuje, že tvrzení, že jistá země EU byla zapojena do zmíněných událostí, se zdají nepodložená, a během schůzek delegace ad hoc v Moldavské republice se o nich nediskutovalo ani nebyla opakována;

15.

požaduje okamžitý a konkrétní důkaz na podporu všech tvrzení moldavské vlády, jež se týkají údajné trestné činnosti protestujících a zapojení cizích vlád;

16.

bere na vědomí prohlášení moldavských orgánů ohledně zahájení trestního řízení ve věci „pokusu o státní převrat dne 7. dubna 2009“ a žádá, aby vyšetřování bylo vedeno transparentním způsobem a objasnilo všechna tvrzení moldavských orgánů ohledně možného zapojení jedné či více třetích zemí do zmíněných událostí;

17.

odsuzuje veškeré projevy násilí a vandalství, považuje však za nepřijatelné považovat všechny protesty za trestné činy a údajné „protiústavní spiknutí“; věří, že pokojné protesty byly převážně důsledkem pochybností ohledně spravedlivého průběhu voleb, nedůvěry ve veřejné instituce a nespokojenosti se sociální a hospodářskou situací v Moldavské republice;

18.

věří, že konstruktivní dialog s opozičními stranami, občanskou společností a představiteli mezinárodních organizací je jedinou cestou, jak vyřešit současnou situaci v Moldavské republice;

19.

zdůrazňuje však, že pro nové volby bude nutné dosáhnout shody mezi opozicí a vládou ohledně konkrétních zdokonalení volebního procesu;

20.

znovu proto zdůrazňuje význam nezávislosti soudnictví a vyzývá k dalším krokům k zajištění redakční nezávislosti všech sdělovacích prostředků, včetně státního rozhlasu a televize, a k upuštění od jakéhokoli zastrašování televizní stanice ProTV a od výhružek ohledně prodloužení její licence, a k výraznému zdokonalení moldavského volebního práva, jakožto klíčových prvků každého budoucího volebního procesu a demokratické konsolidace v Moldavské republice;

21.

vyjadřuje politování nad skutečností, že moldavská vláda neprojevila žádnou snahu usnadnit hlasování moldavským občanům, kteří žijí v zahraničí, jak by bylo v souladu s návrhy Benátské komise Rady Evropy; vyzývá moldavské úřady, aby v tomto směru přijaly do budoucna nezbytná opatření;

22.

zdůrazňuje značné rozpory mezi předběžnou zprávou OBSE/ODIHR o průběhu voleb a tvrzeními o rozsáhlých nesrovnalostech, jež konstatoval velký počet moldavských nevládních organizací; poukazuje na to, že tyto rozpory musí být zohledněny při každém budoucím přezkumu působení misí OBSE/ODIHR pro sledování průběhu voleb a příspěvků EU na IEOM;

23.

je toho názoru, že má-li si EU zachovat důvěryhodnost pro občany Moldavské republiky, měla by se podílet na řešení současné situace proaktivně, do hloubky a komplexně; naléhavě vyzývá Radu, aby zvážila možnost vyslání mise na podporu právního státu do Moldavské republiky za účelem pomoci donucovacím orgánům v jejich reformním procesu, zejména v policejní oblasti a v oblasti soudnictví;

24.

zdůrazňuje, že Rada, Komise a členské státy musí plně využít EPS, a zejména nový program pro východní partnerství, k zajištění větší stability, lepší správy věcí veřejných a vyváženého hospodářského rozvoje v Moldavské republice a v dalších zemích, s nimiž Unie na východě sousedí;

25.

žádá Komisi, aby zajistila větší dosah finančních prostředků EU poskytovaných Moldavské republice pro oblast lidských práv a základních svobod, a to zejména tím, že plně využije evropský nástroj pro demokracii a lidská práva a ustanovení nástroje EPS; vyzývá Komisi, aby Parlamentu předložila podrobnou zprávu o využívání všech fondů EU v Moldavské republice se zvláštním důrazem na prostředky přidělené na řádnou správu věcí veřejných a demokratický rozvoj;

26.

vyzývá Radu a Komisi, aby posílily mandát zvláštního zástupce EU pro Moldavskou republiku jak z hlediska rozsahu jeho působnosti, tak jeho prostředků;

27.

znovu ujišťuje o své podpoře územní celistvosti Moldavské republiky a zdůrazňuje, že pro vyřešení podněsterské otázky je zapotřebí posílit roli EU;

28.

opětovně zdůrazňuje, že Evropská unie musí učinit vše, co bude v jejích silách, aby občanům Moldavské republiky nabídla skutečně evropskou budoucnost; naléhavě vyzývá všechny politické síly v Moldavské republice a moldavské partnery, aby nezneužívali stávající nestabilní situace k odvrácení Moldavska od jeho cesty k Evropě;