24.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 165/1

USNESENÍ RADY

ze dne 3. června 2010

o aktualizované příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu

2010/C 165/01

RADA EVROPSKÉ UNIE,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Cílem Evropské unie je mimo jiné poskytovat občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany rozvojem odpovídající společné akce členských států v policejní oblasti ve spojení s další mezinárodní spoluprací, jak je stanoveno v hlavě V Smlouvy o fungování Evropské unie.

(2)	Rada přijala dne 21. června 1999 usnesení o příručce pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeních k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech (1).

(3)

Toto usnesení bylo nahrazeno usnesením Rady ze dne 6. prosince 2001 a poté usnesením Rady ze dne 4. prosince 2006 o příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu (2).

(4)	Stávající usnesení navrhuje, aby s ohledem na poslední zkušenosti byly navrženy změny této příručky.

(5)

S ohledem na zkušenosti z minulých let, jako například mistrovství světa v roce 2006 a mistrovství Evropy v roce 2008, s ohledem na vyhodnocení mezinárodní policejní spolupráce v rámci těchto mistrovství provedené odborníky a s ohledem na rozsáhlou policejní spolupráci v souvislosti s mezinárodními a klubovými zápasy v Evropě obecně i v souvislosti se srovnatelnými událostmi a zkušenostmi týkajícími se jiných mezinárodních sportovních akcí byla příručka připojená k výše uvedenému usnesení ze dne 4. prosince 2006 přezkoumána a aktualizována.

(6)	Těmito změnami uvedenými v příloze aktualizované příručky nejsou dotčena stávající vnitrostátní ustanovení, zejména rozdělení a odpovědnosti jednotlivých orgánů a služeb v dotyčných členských státech a výkon pravomocí Komise podle Smlouvy o fungování Evropské unie,

PŘIJALA TOTO USNESENÍ:

(1)	Rada žádá členské státy, aby pokračovaly v dalším posilování policejní spolupráce při mezinárodních fotbalových zápasech (a případně při jiných mezinárodních sportovních akcích).

(2)	K tomuto účelu poskytuje připojená aktualizovaná příručka příklady důrazně doporučených pracovních metod, jež by měly být zpřístupněny policejním silám.

(3)	Tímto usnesením se nahrazuje usnesení Rady ze dne 4. prosince 2006.

(1) Úř. věst. C 196, 13.7.1999, s. 1.

(2) Úř. věst. C 322, 29.12.2006, s. 1–39.

PŘÍLOHA

Příručka s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu

Úvod – základní zásady

1.	Správa informací policejními silami

2.	Přípravy policejních sil v souvislosti s určitou akcí

3.	Spolupráce policejních sil v průběhu akce

4.	Spolupráce mezi policejními silami a pořadatelem

5.	Spolupráce mezi policejními silami a justičními a donucovacími orgány

6.	Spolupráce mezi policejními silami a fanoušky

7.	Komunikační a mediální strategie

8.	Setkání odborníků EU v oblasti fotbalu

9.	Seznam příslušných dokumentů týkajících se ochrany a bezpečnosti na fotbalových zápasech

Dodatky

1.	Dynamické posouzení rizika & řízení velkého množství lidí

2.	Časový rámec pro žádosti o produkty a služby Europolu

3.	Specifikace policejní identifikační vesty a její vzor

4.	Kategorizace fotbalových fanoušků

ÚVOD: HLAVNÍ ZÁSADY

Cílem tohoto dokumentu je posílit ochranu a bezpečnost na mezinárodních fotbalových zápasech, a zejména maximálně zvýšit účinnost mezinárodní policejní spolupráce.

Jeho obsah může být ve vhodných případech rovněž použit na jiné mezinárodní sportovní akce.

Obsahem tohoto dokumentu nejsou dotčena stávající vnitrostátní ustanovení, zejména pravomoci a povinnosti různých orgánů v rámci každého členského státu.

Ačkoli se tento dokument zaměřuje především na mezinárodní policejní spolupráci, jsou v něm obsaženy rovněž odkazy na součinnost policejních sil s dalšími klíčovými partnery, například s pořadatelem dané akce, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že organizace fotbalových utkání (i jiných sportovních akcí) ze své povahy předpokládá účast vícero orgánů.

Mezinárodní policejní spolupráce a operace k udržení pořádku v souvislosti s fotbalovými zápasy musí podléhat zásadám zákonnosti a přiměřenosti. Příklady osvědčených postupů jsou podrobně popsány v dodatku 1.

Zatímco příslušný orgán v pořádajícím členském státě je odpovědný za zajištění bezpečného průběhu dané akce, orgány zúčastněných, sousedních a tranzitních států mají povinnost poskytnout ve vhodných případech pomoc.

Tento dokument by měl být ve vysoké míře distribuován a používán ve všech členských státech i v dalších evropských a jiných zemích, s cílem minimalizovat rizika v oblasti ochrany a bezpečnosti a zajistit, aby mezinárodní policejní spolupráce probíhala účinně.

KAPITOLA 1

Správa informací policejními silami

ODDÍL 1

Některá kritéria, jež by mohla být splněna ohledně správy informací

I. ÚVOD

Pro posilování bezpečnosti a pro předcházení násilí a nepokojům spojeným s fotbalem má včasná výměna přesných informací klíčový význam.

V souladu s rozhodnutím Rady 2002/348/SVV musí každý členský stát zřídit národní fotbalové informační středisko (NFIS), jež má funkci centrálního a výhradního kontaktního místa pro výměnu příslušných informací o mezinárodních fotbalových zápasech a pro rozvoj mezinárodní policejní spolupráce při fotbalových zápasech.

Existuje-li přímý kontakt mezi policejními silami pořádající země a hostujícími policejními silami, dochází při veškerých výměnách informací k jejich současnému sdílení s příslušnými NFIS. Tímto kontaktem nesmí být ohrožena klíčová úloha NFIS, pokud jde o zajištění kvality informací a o jejich další šíření jiným relevantním partnerům a orgánům.

Na vztah mezi NFIS a příslušnými vnitrostátními orgány se vztahují platné vnitrostátní právní předpisy.

Každý členský stát v souladu s rozhodnutím Rady 2002/348/SVV zajistí, aby:

—	NFIS bylo schopno provádět své úkoly efektivně a na uspokojivé úrovni;

—	NFIS bylo vybaveno nezbytným technickým zařízením k účinnému a rychlému plnění svých úkolů;

—	pracovníci NFIS byli vyškoleni a NFIS vybaveno tak, aby fungovalo jako vnitrostátní zdroj odborných poznatků pro udržování pořádku při fotbalových zápasech a pro související otázky bezpečnosti a ochrany.

NFIS fungují na principu rovnocennosti.

II. ÚKOLY NA MEZINÁRODNÍ ÚROVNI

NFIS poskytují podporu příslušným vnitrostátním orgánům. Na základě analyzovaných a vyhodnocených informací budou příslušným vnitrostátním orgánům zaslány nezbytné návrhy nebo doporučení na podporu vývoje politiky zahrnující vícero orgánů ve věcech spojených s fotbalem.

NFIS poskytuje v souvislosti s vnitrostátními a mezinárodními fotbalovými zápasy podporu místním policejním silám.

Pro NFIS ostatních zemí vede každé NFIS aktualizovanou analýzu rizik (1) týkající se klubů a reprezentačního mužstva své země. Analýza rizik je běžně k dispozici dalším NFIS prostřednictvím formulářů dostupných na internetových stránkách NFIS (www.nfip.eu) (2).

Každé NFIS má přístup k příslušným vnitrostátním policejním databázím. Na výměnu osobních informací se vztahuje použitelné vnitrostátní a mezinárodní právo, zejména prümské rozhodnutí Rady (3) či dvoustranné nebo vícestranné dohody.

NFIS zajistí, aby veškeré informace podléhaly kontrole kvality z hlediska obsahu.

NFIS může případně tuto výměnu informací rozšířit na další orgány, jež přispívají k bezpečnosti a ochraně.

Veškeré výměny informací probíhají za využití příslušných formulářů, jež jsou k dispozici na internetových stránkách NFIS.

III. VÝMĚNA POLICEJNÍCH INFORMACÍ

1. Druhy informací

Je možno rozlišovat mezi všeobecnými a osobními informacemi. „Akcí“ se rozumí konkrétní fotbalový zápas nebo turnaj se všemi souvisejícími aspekty.

a) Všeobecné informace

Všeobecné informace je možno rozdělit do tří kategorií:

—	strategické informace: informace, které definují danou akci ve všech jejích aspektech, se zvláštním ohledem na související rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany;

—	operační informace: informace, jež jsou nápomocné při tvorbě analýzy veškerých možných rizik ve spojení s určitou akcí;

—	taktické informace: informace, jež pomáhají odpovědné osobě na operační úrovni přiměřeně reagovat na otázky týkající se ochrany a bezpečnosti během určité akce.

b) Osobní informace

V daném kontextu se osobními informacemi rozumí informace o jednotlivcích, kteří byli vyhodnoceni jako osoby, které v souvislosti s danou akcí představují možné ohrožení veřejné bezpečnosti. Může se jednat mimo jiné o osoby, které již v minulosti ve spojitosti s fotbalovými zápasy způsobily násilnosti či nepokoje nebo k nim přispěly.

2. Chronologická posloupnost výměny informací

Je možno rozlišit tři fáze: před akcí, během ní a po ní. Tyto tři fáze nemusí být vždy jednoznačně odděleny.

a) Úkol NFIS pořádající země

1. Před akcí:

jsou NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, zasílány požadavky na informace. Takovýto požadavek obsahuje:

—	analýzu rizik, pokud jde o fanoušky hostujícího mužstva;

—	další důležité informace ohledně ochrany a bezpečnosti během akce, například podrobnosti o způsobu dopravy fanoušků nebo hrozby politické či jiné povahy.

NFIS pořádající země rovněž poskytuje informace o platných právních předpisech a o politice orgánů (např. o politice v otázkách alkoholu), informace o organizaci akce a o klíčových bezpečnostních pracovnících.

Všechny příslušné informace jsou poskytnuty ostatním dotčeným NFIS a zaneseny do internetových stránek NFIS prostřednictvím příslušných formulářů.

se NFIS země/zemí, odkud pocházejí fanoušci hostů, požádají, aby poskytla včasné a přesné informace o pohybu rizikových i ostatních fanoušků, o zúčastněném mužstvu (existuje-li ohrožení) a o prodeji vstupenek, společně s veškerými dalšími důležitými informacemi.

NFIS pořádající země poskytne NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, informace, zejména pokud jde o zapojení hostující policejní delegace do policejních operací pořádající země a o informace určené fanouškům hostů, apod.

2. Během akce:

může NFIS pořádající země požádat o potvrzení dosud poskytnutých informací, včetně aktualizace analýzy rizik. Žádost se předkládá a vyřizuje prostřednictvím systému styčných pracovníků, pokud byl takový systém vytvořen.

poskytuje NFIS pořádající země zpětnou vazbu ohledně přesnosti informací, jež mu byly poskytnuty.

Obecné informace ohledně návratu fanoušků, kteří byli vykázáni nebo jim byl zamítnut vstup, se rovněž předávají NFIS země původu a příslušných tranzitních zemí.

3. Po akci:

NFIS pořádající země poskytne (za použití příslušných formulářů prostřednictvím internetových stránek NFIS) NFIS v zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, informace:

—	o chování fanoušků, aby NFIS v zemích, v nichž pobývají nebo v nichž se nachází jimi podporované kluby, mohla aktualizovat již provedené analýzy rizik;

—	popisující veškeré incidenty. Výměna informací týkajících se zatčení nebo sankcí probíhá v souladu s vnitrostátními a mezinárodními právními předpisy;

—	o operativním přínosu poskytnutých informací a podpory hostující policejní delegace / hostujících policejních delegací (viz kapitola 2).

b) Úkoly NFIS v zemí/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů

1. Před akcí:

NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, reaguje na požadavky na informace ze strany NFIS pořádající země a z vlastního podnětu poskytuje všechny relevantní informace všem dalším dotčeným NFIS.

2. Během akce:

Aktualizují se poskytnuté informace a sledují se přesuny a pobyt fanoušků. Pořádající zemi a veškerým dalším příslušným NFIS se poskytnou rovněž užitečné informace o incidentech, k nimž ve spojitosti s určitou akcí došlo v průběhu zápasů či turnajů v domovské zemi.

3. Po akci:

Na základě informací poskytnutých NFIS pořádající země a hostující policejní delegace se provede aktualizace analýzy rizik (viz kapitola 2).

Výměna informací a činnost hostující policejní delegace se vyhodnotí.

ODDÍL 2

Další pokyny týkající se úkolů NFIS

Na vnitrostátní úrovni NFIS koordinují výměnu informací o fotbalových zápasech a případně koordinují a organizují výcvik a činnost agentů nebo spotterů zpravodajských služeb.

NFIS jsou prostředím pro výměnu informací se zeměmi, jež nejsou členskými státy EU. Pokud tyto země nemají své NFIS, měly by být požádány, aby uvedly informace o jediném ústředním kontaktním středisku. Kontaktní údaje by měly být postoupeny ostatním NFIS a uvedeny na internetových stránkách NFIS.

Na vnitrostátní úrovni funguje každé NFIP jako centrum znalostí. Kromě policejních sil by k úloze NFIP jakožto centra znalostí mohli přispívat i státní úředníci a členové akademické obce.

NFIS může uzavřít se třetí stranou dvoustrannou dohodu o výměně určitých informací v souladu s vlastními vnitrostátními předpisy. Tyto informace dále nesdílí bez souhlasu jejich původce.

komunikuje NFIS pořádající země s NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, prostřednictvím určeného styčného pracovníka, byl-li jmenován.

komunikuje NFIS pořádající země s NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, prostřednictvím určeného styčného pracovníka nebo operačního koordinátora dané země.

Pokud jde o otázky týkající se např. boje proti terorismu a závažné a organizované trestné činnosti, NFIS pořádající země nebo příslušný policejní orgán komunikují prostřednictvím jakékoli existující sítě nebo prostřednictvím zvláštních styčných úředníků, kteří byli za tímto účelem jmenováni.

Europol může v souladu se svým zákonným mandátem plnit důležitou úlohu při podpoře příslušných orgánů zemí pořádajících významné mezinárodní fotbalové turnaje, neboť jim může na požádání poskytovat vhodné informace a analýzy, jakož i obecná hodnocení rizik týkající se závažné a organizované trestné činnosti a terorismu. Aby byla usnadněna výměna informací, může být styčný úředník Europolu během dané akce přítomen na místě (4).

Existuje-li místní fotbalové informační středisko, spolupracuje toto středisko s NFIS. Místní informační středisko a NFIS se vzájemně průběžně informují. Informační tok by měl zohlednit informace poskytnuté hostující policejní delegací.

KAPITOLA 2

Přípravy policejních sil v souvislosti s určitou akcí

Hostující policejní delegace

Účinná příprava policejních sil v pořádající zemi na akci využívá podpory v podobě obsáhlé výměny informací v souladu se zásadami, jež jsou uvedeny v kapitole 1 této příručky.

NFIS pořádající země by po důkladné konzultaci domácích policejních sil mělo vyzvat k účasti hostující policejní delegace pouze ze zemí, jež mohou přispět přidanou hodnotou. Tato přidaná hodnota by měla být zvážena s ohledem na mnoho faktorů, jako je odborná zkušenost se zvládáním chování fanoušků hostů včetně rizikových fanoušků a schopnost poskytnout policejním silám pořádající země informace, díky nimž lze minimalizovat narušování veřejného pořádku.

NFIS pořádající země může rovněž vyzvat k účasti policisty, kteří si přejí získat zkušenosti jakožto členové hostující policejní delegace, a umožnit jim tak, aby v budoucnu poskytli přidanou hodnotu při fotbalových zápasech, jimž budou přítomni fanoušci jejich vlastní země.

V souladu s rozhodnutím Rady 2002/348/SVV se v případě samostatných mezinárodních fotbalových zápasů zasílá formální žádost o účast hostující policejní delegace prostřednictvím NFIS pořádající země, přičemž toto NFIS je následně vyrozuměno dotčenými policejními silami. S přihlédnutím ke konkrétním cílům spolupráce by mělo být v žádosti uvedeno složení delegace a měly by být objasněny její role a úkoly. Dále by měla být uvedena předpokládaná délka pobytu hostující policejní delegace v pořádající zemi.

Pokud jde o mezinárodní turnaje a (požádá-li o to některé NFIS) samostatné zápasy, zasílá formální žádost o účast hostující policejní delegace odpovědné ministerstvo pořádající země na podnět NFIS této země, přičemž tato účast může být předmětem mezivládní dohody.

Pokud NFIS pořádající země hostující policejní delegaci o účast nepožádá, může NFIS vysílající země předložit, považuje-li to za vhodné, NFIS pořádající země proaktivní návrh na vyslání delegace. Nepřijme-li NFIS pořádající země takový návrh, vystupuje jakákoli policejní delegace cestující navzdory tomu na místo v rámci neoficiální pravomoci, jež se vymyká rozsahu této příručky.

Podrobná ujednání (např. policejní pravomoci, vybavení, uniformy atd.) týkající se hostující policejní delegace se dohodnou v rámci jednání dotčených NFIS, v návaznosti na konzultace s místními policejními silami, jedná-li se o samostatný zápas. Neexistuje-li dvoustranná mezivládní dohoda, řídí se uvedená ujednání článkem 17 rozhodnutí Rady 2008/616/SVV (5) a použitelnými vnitrostátními právními předpisy.

Hostující delegace nesmí mít více členů, než kolik činí počet schválený NFIS pořádající země, a musí dodržovat řídící a kontrolní opatření policejních sil pořádajícího státu. Jedná-li delegace způsobem, jenž neodpovídá ustanovením dohody, vymyká se její postup rozsahu této příručky i příslušným rozhodnutím Rady a smlouvám EU.

Podrobná žádost o podporu je dohodnuta mezi dotyčnými NFIS s dostatečným předstihem před turnajem či samostatným zápasem, aby měla hostující policejní delegace dostatečnou dobu na přípravu. Proto by měla být žádost o podporu předložena co nejdříve po oznámení data zápasu.

U samostatných mezinárodních zápasů bude hostující policejní delegace potřebovat na přípravu alespoň 3 týdny. Předchází-li danému zápasu kratší doba než 3 týdny (například v pozdějších kolech některé evropské klubové soutěže nebo v důsledku zvýšené míry rizika), zašle se žádost neprodleně. U mezinárodních turnajů potřebuje hostující policejní delegace na přípravu alespoň 16 týdnů.

Finanční opatření

Pořádající země vždy hradí náklady na ubytování, stravu (či diety) a další základní služby poskytnuté na místě, zatímco hostující země nese náklady na cestu a odměny členů delegace. Ve výjimečných případech se dotčená NFIS mohou dohodnout jinak. Toto odlišné ujednání musí být ujasněno v protokolu o nasazení hostujících policejních delegací, jenž je k dispozici na internetových stránkách NFIS.

Organizace povinností policejních sil

Policejní síly v pořádající zemi poskytnou klíčovým členům hostující policejní delegace příležitost seznámit se s organizací policejních činností v pořádající zemi nebo ve městě (městech) konání a s polohou stadionu a seznámit se s operačním velitelem (operačními veliteli) ve městě konání (městech konání) v den (ve dnech) zápasu.

—	u mezinárodních turnajů by toto seznámení mělo proběhnout alespoň jeden měsíc před turnajem (např. formou praktických seminářů pro klíčové členy hostujících policejních delegací);

—	u samostatných mezinárodních zápasů může proběhnout několik dní před zápasem.

Doprovod hostujících policejních delegací

Je nanejvýš důležité, aby byla zajištěna bezpečnost všech členů hostující policejní delegace, což musí být zohledněno ve všech hodnoceních rizik týkajících se nasazení jak hostujících, tak pořádajících policejních sil.

Členové hostující policejní delegace, zejména styčný úředník, operační koordinátor a operační policisté (viz níže), by měli pracovat po boku místních policistů (běžně nazývanými „průvodci“), kteří by sami měli být policisty ve službě a pokud možno mít zkušenosti s udržováním pořádku během fotbalových zápasů ve svém městě či zemi a dobře znát místo konání akce a možné rizikové oblasti.

Průvodci:

—	musí být součástí vnitrostátní/místní policejní operace a být schopni předávat informace umožňující operačním policejním velitelům přijímat klíčová rozhodnutí;

—	musí být obeznámeni s organizací vlastních policejních sil, s policejními postupy a strukturou velení;

—	nemají za úkol sledovat domácí rizikové fanoušky v době, kdy doprovázejí členy hostující policejní delegace;

—	měli by být důkladně seznámeni s organizací dané policejní operace, se svými povinnostmi a s úkoly očekávanými od členů hostující policejní delegace;

—	budou odpovědni za bezpečnost hostující policejní delegace a zajišťovat komunikaci s policejními silami pořádající země;

—	měli by setrvat s hostující policejní delegací po celou dobu trvání operace; díky tomu dojde snáze k navázání dobře fungujícího pracovního vztahu;

—	komunikují s hostující policejní delegací v předem dohodnutém jazyce.

Složení a úkoly hostující policejní delegace

Hostující policejní delegace je složena tak, aby mohla policejní operaci pořádající země podporovat například:

1.	prováděním průběžné dynamické analýzy rizik a sdělováním jejích výsledků policejním silám pořádající země (viz dodatek 1);

2.	komunikací a interakcí s fanoušky hostů;

3.	umožňují-li to vnitrostátní právní předpisy pořádající země, a se souhlasem pořádající země formou shromažďování zpravodajských informací a důkazních materiálů z pověření policejních sil pořádající země nebo pro vlastní potřebu.

V závislosti na konkrétní povaze poskytované podpory by složení delegace mohlo být následující:

1.	vedoucí delegace, který nese z hlediska funkce a postavení za celou hostující policejní delegaci odpovědnost;

2.	styčný úředník (jeden či více, dohodnou-li se na tom příslušná NFIS) odpovědný zejména za výměnu informací mezi svou domovskou zemí a pořádající zemí;

3.	operační koordinátor, jenž je odpovědný za koordinaci činnosti hostujících policistů;

4.	operační policisté (v civilu či v uniformě), jejichž úkoly zahrnují sledování (spotting), styk s fanoušky, eskortaci a další;

5.	mluvčí / tiskový pracovník. Vedoucí hostující policejní delegace může v případě potřeby vystupovat jako mluvčí nebo mít svého vlastního tiskového pracovníka.

Klíčové úkoly:

Styčný úředník nebo operační koordinátor

Jmenování styčného úředníka nebo operačního koordinátora by mělo umožnit účinnou výměnu informací mezi orgány hostující a pořádající země, ať již jde o samostatný fotbalový zápas nebo o turnaj.

Obě úlohy může plnit tentýž policista. O vhodnosti takového řešení rozhodují policejní síly pořádající a hostující země dohodou případ od případu dříve, než dojde k nasazení delegace v pořádající zemi.

Styčný úředník / operační koordinátor musí minimálně:

—	dobře znát tuto příručku;

—	rozumět procesům nezbytným pro usnadnění mezinárodní výměny informací;

—	být schopen zastupovat svou zemi a účinně plnit svou úlohu při kontaktu s policejními silami pořádající země (tzn. být diplomatický, sebevědomý, nezávislý a schopný komunikace v předem dohodnutém jazyce);

—	mít z vlastní země znalosti o kontextu situací, kdy dochází ve spojitosti s fotbalem k násilí nebo narušení pořádku.

Hlavní úkoly styčného úředníka / operačního koordinátora lze shrnout takto:

—	shromažďovat a předávat operativní a jiné informace v komunikaci mezi vlastní delegací a policejními silami pořádající země / místní policií;

—	zajišťovat účinné nasazení operačních policistů (v uniformě nebo v civilu), aby mohli hrát nedílnou roli během policejní operace pořádající země v rámci dané akce;

—	poskytovat včasné a přesné zprávy policejnímu veliteli pořádající země / veliteli místních policejních sil.

Během mezinárodních turnajů má styčný úředník stanoviště nejspíše v Policejním středisku pro koordinaci informací (PICC) jedné či obou zemí, zatímco operační koordinátor může působit v místním informačním středisku v oblasti, kde se daný zápas koná. V případě samostatných zápasů mohou být činní v místě NFIS pořádající země nebo v jiném vhodném prostředí.

Styčný úředník / operační koordinátor v případě samostatného zápasu úzce spolupracuje s policejními silami pořádajícího města.

Aby mohli styční úředníci / operační koordinátoři účinně vykonávat své funkce, policejní síly pořádající země jim poskytnou přístup k nezbytnému technickému vybavení.

Operační policisté

Dobře vyvážené nasazení hostujících operačních policistů, ať již v uniformě či v civilu (obvykle označovaných jako „spotteři“), může:

—	být využito policejními silami pořádající země jako prostředek interakce s fanoušky hostů, a napomoci tak při řízení velkého množství lidí;

—	pomoci při snížení anonymity rizikových fanoušků v davu a omezení jejich schopnosti bez dalších následků podněcovat násilné jednání či narušení pořádku nebo se takového jednání účastnit.

Dotyční policisté by měli mít zkušenosti s policejní činností ve spojitosti s fotbalovými zápasy ve vlastní zemi.

Operační policisté:

—	mají dovednosti a zkušenosti umožňující jim účinně komunikovat (v příslušných případech) za účelem usměrnění chování fanoušků; nebo

—	jsou odborníky, pokud jde o chování fanoušků jejich země a o možná rizika, jež s sebou tito fanoušci přinášejí; dále pak

—	jsou během akce kdekoli a kdykoli schopni prostřednictvím svého styčného úředníka / operačního koordinátora efektivně sdělovat policejním velitelům pořádající země informace o typech rizika, jež tito fanoušci mohou představovat.

Členové hostujících policejních delegací by měli být schopni informovat o pozitivních i negativních otázkách týkajících se fanoušků hostů / fanoušků hostující země. Díky tomu budou moci policejní velitelé pořádající země činit vyvážená rozhodnutí, pokud jde o potřebu intervence nebo usměrnění fanoušků k legitimnímu chování.

V této souvislosti je důležité zdůraznit, že hlavní role hostujících operačních policistů spočívá v poradenské a nikoli operační či rozhodovací činnosti.

Se souhlasem pořádající země mohou být operační policisté rovněž pověřeni shromažďováním zpravodajských informací / důkazních materiálů za použití schváleného vybavení, a to s tím, že tyto informace či materiály použijí policejní síly pořádající země nebo že budou použity pro účely trestního stíhání v jejich vlastní zemi.

KAPITOLA 3

Spolupráce policejních sil v průběhu akce

V nejvyšší možné míře by se mělo využít podpory a přidané hodnoty, kterou může hostující policejní delegace poskytnout policejním operacím pořádající země.

Hostující policejní delegace by měla být informována o operačním plánu policejních sil pořádající země (včetně jejich filosofie řízení velkého množství lidí a úrovní tolerovaného chování). Členové delegace jsou plně zapojeni do operace policejních sil pořádající země (a mají možnost zúčastnit se zasedání před zápasem i po něm a zapojit se do nich).

Co se týče využití jazyků, dotyčné země předem přijmou příslušná opatření.

Policejní síly pořádající země a hostující policejní delegace průběžně informují svá NFIS o událostech, k nimž při operaci dochází, a do 7 dnů od zápasu svému NFIS předloží zprávu.

Členové hostující policejní delegace jsou chráněni před sdělovacími prostředky, nebyla-li s vedoucím delegace dohodnuta zvláštní ujednání.

Hostující policejní delegace by měla vždy zajistit, aby její činnost nepředstavovala zbytečné ohrožení bezpečnosti jiných osob (6).

V případě nouze (tzn. pokud je bezprostředně ohrožena jejich fyzická bezpečnost) nebo pokud je tak společně dohodnuto z taktických důvodů, hostující policisté bez uniformy použijí standardních reflexních vest, z nichž bude zřejmé, že jde o hostující policisty, jak je uvedeno v dodatku 3. Každý hostující policista si tuto vestu při cestě do zahraničí vezme s sebou.

Policejní síly pořádající země za konzultace s pořadateli fotbalu zajistí, aby hostující policejní delegace měla v případě potřeby přístup na stadion a akreditaci (místa k sezení nejsou vyžadována), a mohla tak efektivně plnit své úkoly. Pořadatelé a další bezpečnostní personál by o této skutečnosti měli být informováni na poradě před zápasem.

Země, jež mají právní prostředky k zabránění rizikovým fanouškům v cestě do zahraničí, by měly přijmout všechna nezbytná opatření k efektivnímu dosažení tohoto cíle a informovat o tom pořádající zemi. Každá země by měla přijmout všechna nezbytná opatření k tomu, aby zabránila vlastním občanům v účasti na narušení veřejného pořádku nebo na jeho organizování v jiné zemi.

Policejní síly pořádající země by měly usilovat o zajištění dostatku tlumočníků pro jazyky, jimiž hovoří fanoušci z hostujících zemí. Díky tomu se tlumočení nebudou muset věnovat hostující policejní delegace a budou moci plnit skutečné operativní úkoly. Tlumočníci by rovněž měli usnadnit komunikaci mezi policejními silami pořádající země a hostující policejní delegací.

KAPITOLA 4

Spolupráce mezi policejními silami a pořadatelem

ODDÍL 1

Úloha pořadatele

Pořadatelé mezinárodních fotbalových zápasů by měli činit vše, co je v jejich silách, k zajištění bezpečnosti a účinného řízení velkého množství lidí na stadionu, a to před zápasem, během něj i po něm, aby bylo možno policejní síly nasadit co nejefektivněji.

Koordinovaný přístup všech zúčastněných stran je při organizování mezinárodních fotbalových zápasů nezbytným předpokladem účinné strategie. Proto se důrazně doporučuje těsná spolupráce mezi pořadatelem, zúčastněnými soukromými partnery, veřejnými orgány a policejními službami.

V zájmu minimalizace rizik spojených s bezpečností a ochranou by měly příslušné orgány nebo policejní síly klást na pořadatele minimální požadavky, jež musí být pro organizování mezinárodních utkání splněny. Za tímto účelem lze použít kontrolní seznam Rady Evropy (viz kapitola 9).

ODDÍL 2

Spolupráce mezi policejními silami a pořadatelem

Pořadatel by měl jmenovat osobu odpovědnou za bezpečnost v rámci stadionu (obvykle označovanou jako „bezpečnostní pracovník“). Je důležité, aby policejní síly byly s touto osobou v úzkém kontaktu.

Policejní síly a organizace odpovědná za bezpečnost v rámci stadionu by měly spolupracovat a vzájemně se doplňovat, aniž by si vzájemně zasahovaly do svých povinností, pravomocí a úkolů stanovených vnitrostátními právními předpisy nebo stanovených či uvedených v písemné dohodě mezi pořadatelem a policejními silami.

Nestanoví-li vnitrostátní právní předpisy jinak, měla by tato dohoda uvádět, které úkoly vykonává pořadatel a které vykonávají policejní síly, se zvláštním důrazem na příslušné role bezpečnostního pracovníka a policejního velitele činného na místě a na úlohy bezpečnostního personálu a policistů.

Nestanoví-li vnitrostátní právní předpisy jinak, měla by tato dohoda rovněž výslovně uvádět:

—	kdo tvoří předvstupní kordony a provádí prohlídky;

—	kdo by měl mít na starost opatření pro sledování a řízení pohybu velkých skupin osob a přijímat rozhodnutí o otevření či uzavření bran nebo turniketů;

—	jakou formou budou policisté nápomocni bezpečnostnímu personálu či naopak při předcházení problémům či při nakládání s problémovými jedinci;

—	kdo a za jakých okolností rozhoduje o odkladu zahájení zápasu (v obvyklých případech tak činí pořadatel z bezpečnostních důvodů, policejní síly v případě vypuknuvšího či hrozícího narušení veřejného pořádku);

—	kdo a za jakých okolností rozhoduje od zrušení zápasu a kdo je odpovědný za komunikaci s rozhodčím;

—	okolnosti, za nichž policejní síly obsadí celý stadion nebo jeho část, příslušný postup a případné předání kontroly zpět pořadateli;

—	kdo a za jakých okolností řídí evakuaci stadionu a dohlíží na ni;

—	kdo informuje záchrannou službu o jakémkoli incidentu, jenž vyžaduje nebo může vyžadovat její přítomnost;

—	kdo aktivuje nouzové postupy pořadatele.

KAPITOLA 5

Spolupráce mezi policejními silami a justičními a donucovacími orgány

Obsah této kapitoly je třeba vykládat v kontextu značných odlišností ve struktuře a pravomoci justičních a donucovacích orgánů jednotlivých členských států.

Úzká spolupráce mezi policejními silami a justičními a donucovacími orgány může být v případě samostatných zápasů i turnajů velmi přínosná.

Všechny domnělé protiprávní činy spojené s dotyčnou akcí spadají výhradně do jurisdikce pořádající země, avšak policejní síly a další orgány členských států spolu s příslušnými subjekty EU (např. Eurojust) mají rovněž povinnost napomáhat jejím justičním a donucovacím orgánů a podporovat je.

Všechny členské státy by měly zajistit, aby bylo možno protiprávní činy související s danými akcemi řešit rychlým a vhodným způsobem.

Policejní síly a další orgány pořádajícího státu by měly hostující policejní síly a fanoušky hostů informovat o použitelných vnitrostátních právních předpisech nebo trestních, občanskoprávních či správních postupech, jakož i o maximálních trestech za nejběžnější protiprávní činy v souvislosti s fotbalem.

Při všech mezinárodních fotbalových zápasech by měly být pokud možno v plné míře používány stávající mnohostranné dohody o vzájemné právní pomoci; pořádající země může kromě toho s jakoukoli jinou zemí uzavřít dvoustranné dohody o posílené vzájemné právní pomoci, a to před danou akcí, během ní nebo po ní.

NFIS země/zemí, odkud pocházejí fanoušci hostů, by měla informovat NFIS pořádající země:

—	o veškerých zákonných možnostech (např. zákaz vstupu na fotbalový stadion / zákaz vycestování), jež mají k dispozici, aby zabránila rizikovým fanouškům v účasti na akci;

—

o možnostech, jež lze v souladu s vnitrostátními či mezinárodními právními předpisy poskytnout hostující policejní delegaci nebo jinému pověřenému orgánu (např. hostujícím styčným státním zástupcům) v rámci dvoustranné dohody mezi dotčenými zeměmi pro účely shromažďování důkazních materiálů o veškerých protiprávních činech souvisejících s fotbalech spáchaných fanoušky hostů;

—	které protiprávní činy spáchané v pořádající zemi by mohly být předmětem stíhání v zemi, odkud pochází fanoušci hostů (po návratu pachatele).

Pořádající země může vyzvat jakékoli jiné země o vyslání styčného státního zástupce / soudce nebo jiné osoby s pravomocemi státního zástupce, aby byli během akce přítomni.

Doporučuje se, aby příslušný pořádající orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy včetně předpisů o ochraně údajů poskytl hostující policejní delegaci nebo pověřenému orgánu (např. hostujícím styčným státním zástupcům) informace o státních příslušnících své země pocházející ze soudních záznamů a policejních záznamů či zpráv z vyšetřování, včetně záznamů o zatčení.

Podporující země může rovněž souhlasit s tím, že její styčný státní zástupce / soudce nebo jiná osoba s pravomocemi státního zástupce budou připraveni na vyžádání do pořádající země vycestovat, nebo může jmenovat zvláštního styčného státního zástupce / soudce nebo jinou osobu s pravomocemi státního zástupce pro komunikaci s pořádajícím orgánem.

V oblasti působnosti vnitrostátních právních předpisů NFIS v zemi/zemích, odkud pocházejí fanoušci hostů, usilují o urychlené vyřízení žádostí o doplňující informace o zatčených osobách, například o podrobnosti o předchozích obviněních včetně protiprávních činů souvisejících s fotbalem.

Veškeré náklady spojené s vysláním styčných státních zástupců / soudců nebo jiných osob s pravomocemi státního zástupce do pořádající země podléhají dvoustranné dohodě.

Pořádající země poskytne styčným státním zástupcům / soudcům nebo jiným osobám s pravomocemi státního zástupce nezbytné komunikační prostředky a další vybavení.

KAPITOLA 6

Spolupráce mezi policejními silami a fanoušky

Styk policejních sil se skupinami fanoušků na vnitrostátní a místní úrovni může mít na mezinárodních fotbalových zápasech významný dopad na minimalizaci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany. Tato spolupráce však může být oslabena, vznikne-li podezření, že zástupci fanoušků pracují pro policejní síly a například poskytují osobní údaje.

Policejní síly pořádající země a další orgány by měly vzít v úvahu možné výhody spojené s iniciativami vedenými fanoušky nebo se jich týkajícími, např. klubové „ambasády“, projekty pro fanoušky a mluvčí/zástupci fanoušků.

Hostující policejní delegace a zástupci fanoušků mohou být policejním silám pořádající země nápomocni a informovat je o charakteru a kultuře fanoušků hostů. Tyto informace by měly být zohledněny v rámci dynamického posuzování rizika, jež policejní síly pořádající země provádějí.

Trvalá spolupráce a komunikace mezi policejními silami a skupinami fanoušků může přispět k vytvoření základu pro bezpečnou a vstřícnou atmosféru ve vztahu ke všem fanouškům a fungovat jako kanál pro předávání důležitých informací, jako jsou cestovní informace, informace o přístupových cestách ke stadionu, příslušné právní předpisy a úrovně tolerovaného chování. V tomto kontextu by rovněž mohlo být zřízeno snadno dostupné kontaktní a informační místo, kam by fanoušci mohli směřovat své dotazy.

Bylo zjištěno, že tento přístup přispívá k vyšší sebekázni fanoušků a usnadňuje včasný a přiměřený zásah v případě vyvstávajících bezpečnostních problémů nebo rizik.

KAPITOLA 7

Komunikační a mediální strategie

Komunikační strategie

Nedílnou součástí úspěšné koncepce bezpečnosti a ochrany mezinárodních fotbalových zápasů, turnajů a jiných sportovních akcí je účinná a transparentní komunikační strategie.

Při přípravě a uskutečňování komplexní komunikační strategie s účastí vícera subjektů by proto pořádkové služby pořádající země měly úzce spolupracovat s vládními a místními orgány, fotbalovými orgány/pořadatelem, sdělovacími prostředky a skupinami fanoušků.

Účinná mediální strategie s účastí vícera subjektů je rozhodujícím aspektem každé komunikační strategie, jež má všem stranám, zejména pak fanouškům hostů, poskytovat důležité informace, jako jsou cestovní informace, informace o přístupových cestách ke stadionu, příslušné právní předpisy a úrovně tolerovaného chování.

Ústředním cílem by mělo být posilování pozitivního vnímání akce domácími i hostujícími fanoušky, místními společenstvími, širokou veřejností a osobami, které se účastní operací v oblasti bezpečnosti a ochrany. Lze tak přispět k vytvoření prostředí vstřícného ke všem zainteresovaným stranám a výrazně přispět k minimalizaci rizik spojených s bezpečností a ochranou.

Mediální strategie

Mediální strategie policejních sil (a obecněji i dalších subjektů) by se měla soustředit přinejmenším na:

—	proaktivní, otevřené a transparentní poskytování informací;

—	poskytování informací o přípravách v oblasti bezpečnosti a ochrany ujišťujícím a pozitivním způsobem;

—	komunikování záměru policejních sil, jímž je usnadnit naplnění legitimních záměrů fanoušků;

—	ujasnění toho, jaké typy chování nebudou policejní síly tolerovat.

Policejní síly by měly úzce spolupracovat s vládními a místními orgány, fotbalovými orgány/pořadateli a případně skupinami fanoušků při přípravě a uskutečňování komunikační strategie s účastí vícera subjektů, která:

—	proaktivně podpoří pozitivní vnímání akce;

—	jasně určí odpovědnost policejních složek a partnerských orgánů, pokud jde o to, kdo má vést komunikaci se sdělovacími prostředky na téma různých aspektů bezpečnosti a ochrany (a o jiných tématech);

—	všem mluvčím policejních sil a partnerských orgánů poskytne společné základní informace k tiskovým konferencím (podkladový materiál by měl být pravidelně aktualizován tak, aby zohledňoval opakující se témata nebo otázky a nově se objevující rizika nebo události);

—	zajistí, že médiím budou předávány a na internetu budou publikovány faktické informace, a to v pravidelných intervalech během přípravy konkrétní sportovní akce, v jejím průběhu i po jejím skončení;

—	poskytne příležitost ke konání pravidelných informačních setkání pro tisk/sdělovací prostředky;

—	zohlední potřeby/zájmy různých kategorií novinářů/sdělovacích prostředků.

KAPITOLA 8

Setkání odborníků EU v oblasti fotbalu

Důrazně se doporučuje, aby každé předsednictví uspořádalo setkání odborníků týkající se:

—	doporučení uvedených v kapitole 1 až 7,

—	nových trendů a nového vývoje v chování fanoušků,

—	mezinárodních propojení mezi skupinami fanoušků,

—	sdílení osvědčených policejních postupů,

—	dalších důležitých otázek.

Setkání odborníků EU v oblasti fotbalu může pověřit podskupiny odborníků, aby se zabývaly nově se objevujícími otázkami v oblasti bezpečnosti při fotbalových zápasech a aby navrhly doporučení.

Předsednictví předloží Radě zprávu o výsledcích zasedání. Tato zpráva nahrazuje každoroční dotazník o fotbalovém výtržnictví podle dokumentu 8356/01 ENFOPOL 40.

KAPITOLA 9

Seznam příslušných dokumentů týkajících se ochrany a bezpečnosti na fotbalových zápasech

ODDÍL 1

Seznam dokumentů dosud přijatých Radou EU

1.	Doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1993 o odpovědnosti pořadatelů sportovních akcí;

2.	Doporučení Rady ze dne 1. prosince 1994 o přímé neformální výměně informací se zeměmi střední a východní Evropy v oblasti mezinárodních sportovních akcí (síť kontaktních osob);

3.	Doporučení Rady ze dne 1. prosince 1994 o výměně informací u příležitosti významných akcí a setkání (síť kontaktních osob);

4.	Doporučení Rady ze dne 22. dubna 1996 o pokynech pro předcházení a potlačování nepokojů při fotbalových zápasech s přiloženým standardním formátem pro výměnu policejních informací o fotbalových chuligánech (Úř. věst. C 131, 3.5.1996, s. 1);

5.	Společná akce ze dne 26. května 1997 s ohledem na spolupráci v oblasti práva, pořádku a bezpečnosti (Úř. věst. L 147, 5.6.1997, s. 1);

6.	Usnesení Rady ze dne 9. června 1997 o předcházení fotbalovému chuligánství a jeho potlačování výměnou zkušeností, zákazem vstupu na stadiony a mediální politikou (Úř. věst. C 193, 24.6.1997, s. 1);

7.	Usnesení Rady ze dne 21. června 1999 o příručce pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření pro předcházení a kontrolu násilí a nepokojů při mezinárodních fotbalových zápasech (Úř. věst. C 196, 13.7.1999, s. 1);

8.	Usnesení Rady ze dne 6. prosince 2001 o příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu (Úř. věst. C 22, 24.1.2002, s. 1);

9.	Rozhodnutí Rady ze dne 25. dubna 2002 o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru (Úř. věst. L 121, 8.5.2002, s. 1);

10.	Usnesení Rady ze dne 17. listopadu 2003 o využití členskými státy zákazu vstupu na místa konání mezinárodních fotbalových zápasů (Úř. věst. C 281, 22.11.2003, s. 1);

11.	Usnesení Rady ze dne 4. prosince 2006 o příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu (Úř. věst. C 322, 29.12.2006, s. 1–39);

12.	Rozhodnutí Rady ze dne 12. června 2007, kterým se mění rozhodnutí 2002/348/SVV o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru (Úř. věst. L 155, 15.06.2007, s. 76–77).

ODDÍL 2

Seznam dokumentů dosud přijatých Stálým výborem Evropské úmluvy o diváckém násilí a nevhodném chování při sportovních událostech, a zvláště při fotbalových zápasech (Rada Evropy)

1.	Evropská úmluva o diváckém násilí a nevhodném chování při sportovních událostech, a zvláště při fotbalových zápasech;

2.	Doporučení Rec (1999) 1 o pořádkové službě;

3.	Doporučení Rec (1999) 2 o odstranění plotů na stadionech;

4.	Doporučení Rec (2001) 6 Výboru ministrů členským státům o předcházení rasismu, xenofobii a rasové nesnášenlivosti ve sportu;

5.	Doporučení Rec (1989) 1 o pokynech pro prodej vstupenek

6.	Doporučení Rec (2002) 1 o pokynech pro prodej vstupenek na mezinárodní fotbalové zápasy;

7.	Doporučení Rec (2003) 1 o úloze sociálních a vzdělávacích opatření v předcházení násilí ve sportu a příručce o předcházení násilí ve sportu;

8.	Doporučení Rec (2008) 1 o seznamu opatření, která mají být přijata pořadateli profesionálních sportovních akcí a veřejnými orgány;

9.	Doporučení Rec (2008) 2 o využití pořádkové služby hostů;

10.	Doporučení Rec (2008) 3 o používání pyrotechnických prostředků na sportovních akcích;

11.	Doporučení Rec (2009) 1 o používání veřejných diváckých prostor na sportovních akcích velkého rozsahu;

12.	Doporučení o zásadách pohostinnosti při pořádání sportovních akcí (dosud nedokončeno).

(1) Analýzou rizik se rozumí vypracování profilu fanoušků reprezentačního mužstva a jednotlivých klubů včetně rizikových skupin a jejich vztahů vůči ostatním fanouškům doma i v zahraničí, včetně skupin místního obyvatelstva a včetně okolností, jež mohou případně riziko zvýšit (což zahrnuje interakci s policií a s pořadateli).

(2) Internetové stránky NFIS jsou vysoce zabezpečené a jsou přístupné výhradně pro využití ze strany NFIS; obsahují informace týkající se mezinárodních fotbalových zápasů (např. přehled klubů, zprávy z období před zápasem a z období po něm).

(3) Rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008„o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti“ (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1).

(4) Pokud jde o časový rámec pro žádosti o produkty a služby Europolu, viz dodatek 2.

(5) Rozhodnutí Rady 2008/616/SVV ze dne 23. června 2008 o provádění rozhodnutí 2008/615/SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 12).

(6) Viz články 21 a 22 prümského rozhodnutí Rady o občanskoprávní a trestní odpovědnosti.

Příloha 1

Dynamické posouzení rizika a řízení velkého množství lidí

Při zohlednění:

—	dokumentu 8241/05 ENFOPOL 40 o dynamickém hodnocení rizika při mezinárodních fotbalových zápasech;

—	dokumentu 8243/05 ENFOPOL 41 o taktické činnosti policie při udržování veřejného pořádku při mezinárodních fotbalových zápasech;

—	zkušeností a poznatků získaných během mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2004 a následných turnajů;

—	hodnocení přístupu k udržování pořádku, běžně známého pod zkratkou 3D (dialogue, de-escalation, determination; dialog, zklidnění situace, rozhodné kroky) během mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2008;

by při hodnocení rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany před akcí, během ní a po ní měly být uplatněny následující myšlenky:

Hlavní zásady

Stávající přístup k účinnému řízení velkého množství lidí klade důraz na:

—	udržování povědomí mezi fanoušky o vhodném chování;

—	nepoužití síly proti velkému množství fanoušků, pokud jen jejich menšina představuje riziko pro veřejný pořádek;

—	„diskrétní“ nebo „odstupňovaný“ taktický přístup k udržování pořádku, který zesiluje schopnost policejních sil komunikovat, vést dialog a dynamicky posoudit rizika.

Nápomocný přístup

—	strategický přístup by měl spočívat v prevenci prostřednictvím nenásilných zákroků, nikoli represi;

—	je důležité, aby policejní strategie a taktika v každé fázi operace zohledňovala legitimní úmysly fanoušků a usnadňovala jejich naplnění, pokud jsou poklidné (např. oslava identity a kultury, cesta na místo konání akce a zpět);

—	je-li nutné stanovit hranice chování fanoušků, je důležité s nimi komunikovat a vysvětlovat, proč policejní síly přistoupily k zásahu a jaké se chystají alternativní kroky, jimiž lze dosáhnout legitimních cílů.

Rovnováha

—	riziko narušení veřejného pořádku se při událostech navštěvovaných velkým počtem osob může rychle měnit;

—	je důležité, aby existovala přiměřená rovnováha mezi stylem nasazení policejních sil a úrovní, zdroji a povahou rizika v okamžiku interakce s davem;

—	je důležité, aby způsob udržování pořádku byl odstupňovaný a aby bylo možné ho rychle měnit v reakci na povahu a úroveň narůstajícího a klesajícího rizika;

—	tam, kde je dosaženo rovnováhy, je pravděpodobné, že většina osob v davu bude vnímat policejní zásah jako přiměřený a nebude podporovat jednotlivce snažící se o konfrontaci ani se přidávat na jejich stranu;

—	v zájmu snižování pravděpodobnosti incidentů a jejich rozsahu je tedy nutné, aby hodnocení rizik byla přesná a v každém okamžiku představovala východisko policejní taktiky.

Rozlišování

—	paušální použití síly může svou interakcí s dynamikou davu přispět ke zvýšení míry narušení veřejného pořádku;

—	odlišení fanoušků, kteří opravdu představují riziko, od ostatních je tak faktorem, který je nutno zohlednit v každém strategickém a taktickém rozhodnutí týkajícím se řízení velkého množství lidí (např. nácvik, plánování, instruktáž a operační praxe);

—	je nepřípustné zakročit proti celému davu lidí, kteří se shodou okolností nacházejí na určitém místě, pokud neexistují důkazy, že všichni jednotně hodlají narušit veřejný pořádek.

Dialog

—	je důležité proaktivně komunikovat s fanoušky; tohoto cíle nejlépe dosáhnou policisté s dobrými komunikačními schopnostmi;

—	cílem je vytvořit vstřícnou atmosféru a vyhýbat se záminkám ke konfliktům;

—	tímto přístupem lze shromažďovat vysoce kvalitní informace o úmyslech fanoušků, jejich plánech, obavách a citlivých místech a řadu dalších informací o možných rizicích;

—	dále tento přístup policii umožňuje komunikovat obavy ohledně chování fanoušků, rizik, jímž mohou být vystaveni, a řešení jakýchkoli vzniklých obtíží.

Příklady osvědčených postupů

Před akcí

Hodnocení rizik by mělo zohlednit:

—	kulturu, ze které sledovaná skupina fanoušků vychází (např. charakteristické rysy chování, motivace a úmysly);

—	různé faktory, které mohou ovlivnit míru rizika, např. činnosti jiných skupin (fanoušků soupeřů nebo místních společenství), citlivá místa, předchozí zkušenosti a cokoli dalšího s konkrétním významem (data, místa, typy jednání, symboly);

—	jakékoli okolnosti, které mohou ovlivnit chování fanoušků nebo skupin, o kterých se předpokládá, že mohou narušit veřejný pořádek, nebo rizika, která tito fanoušci nebo skupiny představují.

Měly by být stanoveny úrovně tolerovaného chování a tyto hodnoty by měly být přednostně sděleny organizacím fanoušků. Mělo by se zvážit, zda fanoušky nevyzvat, aby se shromažďovali v zabezpečeném/kontrolovaném prostředí (např. zónách pro fanoušky).

Na základě těchto operativních a jiných informací o konkrétním zápasu by mělo být možné předpovědět a rozlišit zápasy s běžným rizikem a zápasy se zvýšeným rizikem narušení veřejného pořádku.

Je třeba zřetelně rozlišovat rizika spojená s jednotlivými druhy incidentů, např. narušení veřejného pořádku, ohrožení veřejné bezpečnosti, trestná činnost související s hromadnými akcemi a terorismus.

První kontakt

Úroveň rizik spojených s narušením veřejného pořádků není neměnná, nýbrž vysoce dynamická, a může tedy v závislosti na okolnostech rychle vzrůstat či klesat. Úrovně rizika je tedy nutné sledovat a průběžně a přesně vyhodnocovat.

Za tímto účelem:

—

policejní síly by měly s fanoušky navázat vysokou úroveň pozitivní mezilidské interakce (neagresivní držení těla, úsměvy, pochůzky ve dvojicích nebo malých skupinkách policistů ve standardních uniformách, značné rozptýlení policistů v rámci celého davu, vstřícný postoj k žádostem o pořízení fotografií, atd.);

—	neexistuje-li jazyková bariéra, policisté by měli s fanoušky komunikovat a shromažďovat informace o jejich vystupování, úmyslech, obavách, citlivých místech a jakýchkoli dalších aspektech jejich chování;

—	zásahové jednotky (tj. útvary rychlého nasazení s ochrannými prostředky, vozidly, atd.) by měly setrvat na svých výchozích pozicích v ústraní až do chvíle, kdy si situace vyžádá razantnější zásah.

Tímto způsobem policejní síly pořádající země získají informace a umožní velení přijímat rozhodnutí týkající se taktického nasazení na základě průběžného hodnocení rizik.

Narůstající riziko

Pokud se objeví okolnosti, jež představují riziko, je důležité:

—	sdělit konkrétním osobám, které toto riziko představují, že vytvářejí důvod k policejnímu zásahu;

—	účastní-li se incidentu fanoušci hostů, mělo by být hodnocení policejními silami pořádající země ověřeno hostující policejní delegací.

Pokud výše uvedená opatření situaci nevyřeší, může být nevyhnutelné další použití policejní síly. Cílem nasazení policejních sil v této fázi je minimalizovat další rizika, a proto žádný krok nesmí zvýšit napětí (např. paušální použití síly). Je-li zjištěna jakákoli možnost zvýšení rizika:

—	je důležité, aby zásahovým jednotkám byly poskytovány jasné informace o osobách, které riziko způsobily, a o povaze rizika samotného, aby jakékoli použití síly mohlo být vhodně cílené;

—	osobám, které riziko nepředstavují, by mělo být umožněno opustit prostor nebo by jim měl být poskytnut čas k uplatnění „sebekázeňských“ opatření.

Zklidnění situace

—	po vyřešení incidentu se úroveň ochrany veřejného pořádku vrátí na příslušnou úroveň.

Po akci

—	provede se důkladný rozbor akce a veškeré relevantní informace (např. kvalita informací přijatých před akcí a během ní; chování a řízení fanoušků; policejní taktika a vymáhání požadovaných úrovní tolerovaného chování) musí být uloženy u NFIS.

Dodatek 2

Časový rámec pro žádosti o produkty a služby Europolu (1)

	Úřední žádost Europolu
Počáteční obecné vyhodnocení rizik týkajících se akce v souvislosti s organizovanou trestnou činností (GTA)	D (2) – 12 měsíců
Počáteční obecné vyhodnocení rizik týkajících se akce v souvislosti s terorismem (GTTA)	D – 12 měsíců
Aktualizace GTA a GTTA	D – 6 měsíců
Konkrétní (oblast trestné činnosti) hodnocení rizik	D – 6 měsíců
Operativní analytická podpora v rámci stávající analytické dokumentace Europolu	D – 4 měsíce
Školení o strategické analýze	D – 8 měsíců
Školení o operativní analýze	D – 8 měsíců
Specializovaná školení (konkrétní oblast trestné činnosti)	D – 6 měsíců
Styčný důstojník Europolu na místě	D – 12 měsíců

(1) Podpora Europolu členským státům – významné mezinárodní sportovní akce (číslo složky Europolu 2570-50r1).

(2) Datum prvního dne akce.

Dodatek 3

Specifikace policejních identifikačních vest a jejich vzory

Jedná se o vestu bez rukávů, která se navléká přes hlavu.

Barva: MODŘ NATO:

Kód barvy: Pantone 279C

Identifikační označení

Jediné slovo „POLICE“ (pouze v angličtině) v rámečku umístěné uprostřed vesty zepředu i zezadu.

Nápis POLICE a rámeček: podkladem je modř Nato.

Písmena a rámeček jsou vyvedeny v reflexní stříbrné barvě.

Rozměry rámečku

25 cm × 9 cm

Písmena POLICE

Šířka	=	1,3 cm na písmeno
Výška	=	7,5 cm

Přední strana vesty:

Na levé straně ve výši prsou (nad rámečkem POLICE): Státní vlajka 10 × 7 cm – výšivka, nášivka, nebo v plastové manžetě.

Na pravé straně ve výši prsou (nad rámečkem POLICE): symbol EU 8 × 8 cm.

Pod rámečkem POLICE v přední části vesty by měl být vyveden reflexní stříbrný pruh o šířce 5 cm.

Zadní strana vesty:

Státní vlajka nad rámečkem POLICE: 10 × 7 cm.

Pod rámečkem POLICE by měl být vyveden reflexní stříbrný pruh o šířce 5 cm.

Vesta by se měla po stranách dát zajistit zapínáním na suchý zip nebo patentní knoflíky.

Dodatek 4

Kategorizace fotbalových fanoušků


Kategorie A		neriziková
Kategorie B		riziková
Kategorie C		riziková

Definice „rizikového“ fanouška

Osoba, známá nebo neznámá, u které se lze domnívat, že bude představovat možné riziko pro veřejný pořádek nebo že se bude chovat protispolečensky, ať už plánovaně nebo spontánně, během fotbalové akce nebo v souvislosti s ní (viz dynamické posouzení rizika níže).

Definice „nerizikového“ fanouška

Osoba, známá nebo neznámá, u které se lze domnívat, že nebude představovat riziko vzniku násilí nebo nepokojů během fotbalové akce nebo v souvislosti s ní a ani k nim nepřispěje, ať už plánovaně nebo spontánně.

KONTROLNÍ SEZNAM RIZIKOVÝCH FANOUŠKŮ

Položky

Doplňující poznámky

VEŘEJNÝ POŘÁDEK

Historická rivalita mezi kluby

Očekávané násilí

Rasistické chování

Pravděpodobnost přítomnosti fanoušků hostů v sektoru domácích

Proniknutí fanoušků na hrací plochu

Problémy související s alkoholem

Použití zbraní

Znalost policejní taktiky

Jiné

VEŘEJNÁ BEZPEČNOST

Hrozba terorismu

Politické napětí a využití hesel a plakátů

Pravděpodobné použití světlic a ohňostrojů

Cestování fanoušků bez jízdenek

Černý trh se vstupenkami

Jiné

TRESTNÁ ČINNOST

Padělané vstupenky

Prodej či používání nedovolených drog

Jiné

24.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 165/22

Podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko a Švédského království k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne … o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech

2010/C 165/02

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko a Švédského království,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská unie si stanovila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)

V souladu s čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, jež je od zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 obecně označována za základní kámen justiční spolupráce v trestních věcech v rámci Unie.

(3)

Rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (1) vyřešilo potřebu okamžitého vzájemného uznávání příkazů s cílem zamezit zničení, pozměnění, přesunu, předání nebo odstranění důkazních prostředků. Jelikož se ovšem daný nástroj omezuje na fázi zajištění, je zapotřebí příkaz k zajištění doplnit oddělenou žádostí o předání důkazních prostředků vydávajícímu státu v souladu s pravidly platnými pro vzájemnou spolupráci v trestních věcech. Výsledný postup vyžaduje dva úkony, což oslabuje jeho účinnost. Tato pravidla navíc existují vedle tradičních nástrojů spolupráce a příslušné orgány jich tak v praxi využívají jen zřídka.

(4)

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech (2) bylo přijato za účelem uplatnění zásady vzájemného uznávání v této oblasti. Evropský důkazní příkaz se však vztahuje pouze na již existující důkazní prostředky a týká se tak úzké části soudní spolupráce v trestních věcech, jež souvisí s důkazními prostředky. Vzhledem k jeho omezené oblasti působnosti mohou příslušné orgány libovolně užívat buď nový postup, nebo postupy vzájemné právní pomoci, jež v každém případě zůstávají v platnosti pro důkazní prostředky nespadající do oblasti působnosti evropského důkazního příkazu.

(5)	Po přijetí rámcových rozhodnutí 2003/577/SVV a 2008/978/JHA se ukázalo, že stávající rámec pro shromažďování důkazních prostředků je příliš roztříštěný a složitý. Je proto třeba zaujmout nový přístup.

(6)

Evropská rada ve Stockholmském programu přijatém dne 11. prosince 2009 rozhodla, že je třeba dále usilovat o zavedení komplexního systému pro zajišťování důkazů v případech, jež mají přeshraniční rozměr; tento systém by měl být založen na zásadě vzájemného uznávání. Evropská rada uvedla, že stávající nástroje v dané oblasti tvoří roztříštěný rámec a že je zapotřebí nového přístupu založeného na zásadě vzájemného uznávání, který však rovněž zohlední pružnost tradičního systému vzájemné právní pomoci. Evropská rada proto vyzvala k vytvoření komplexního systému, který nahradí všechny stávající nástroje v této oblasti, včetně rámcového rozhodnutí o evropském důkazním příkazu, který se bude v co největším rozsahu vztahovat na všechny druhy důkazů, bude obsahovat lhůty pro vykonání a co nejvíce omezí důvody pro odmítnutí.

(7)

Tento nový přístup je založen na jednotném nástroji nazvaném evropský vyšetřovací příkaz. Evropský vyšetřovací příkaz by měl být vydáván za účelem provedení jednoho či několika konkrétních vyšetřovacích úkonů ve vykonávajícím státě s cílem shromáždit důkazy. To zahrnuje zajišťování důkazů, které již má vykonávající orgán k dispozici.

(8)

Evropský vyšetřovací příkaz má horizontálně vymezenou oblast působnosti a vztahuje se proto téměř na všechny vyšetřovací úkony. Některé úkony však vyžadují zvláštní pravidla, která je třeba stanovit odděleně, jako např. vytvoření společného vyšetřovacího týmu a shromažďování důkazů v rámci tohoto týmu, jakož i některé zvláštní druhy odposlechu telekomunikačních prostředků (například odposlech s okamžitým přenosem a odposlech satelitních telekomunikačních prostředků). Na tyto druhy úkonů by se měly nadále vztahovat stávající nástroje.

(9)	Tato směrnice se nevztahuje na přeshraniční sledování podle článku 40 Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody (3).

(10)

Evropský vyšetřovací příkaz by měl být zaměřen na vyšetřovací úkon, který musí být proveden. K rozhodnutí o úkonu, který má být proveden, je na základě své znalosti detailů příslušného vyšetřování nejlépe povolán vydávající orgán. Vykonávající orgán by však měl mít možnost provést jiný druh úkonu, a to buď proto, že požadovaný úkon podle vnitrostátního práva neexistuje nebo není dostupný, nebo proto, že tento jiný druh úkonu zajistí stejný výsledek jako úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu, ovšem za použití mírnějších donucovacích prostředků.

(11)

Výkon evropského vyšetřovacího příkazu by měl být proveden v souladu se všemi náležitostmi a postupy výslovně stanovenými vydávajícím státem v co nejširším možném rozsahu a aniž by byly dotčeny základní právní zásady vykonávajícího státu. Vydávající orgán může požádat, aby jeden nebo několik orgánů vydávajícího státu byly při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu nápomocny příslušným orgánům vykonávajícího státu. Tato možnost nezakládá žádnou pravomoc orgánů vydávajícího státu v oblasti vymáhání práva na území vykonávajícího státu.

(12)	K zajištění účinnosti justiční spolupráce v trestních věcech by měla být omezena možnost odmítnout uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu, jakož i důvody pro odložení jeho výkonu.

(13)

V zájmu zajištění rychlé, účinné a důsledné spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy je nezbytné stanovit lhůty. Rozhodování o uznání či výkonu, jakož i samotné provedení vyšetřovacího úkonu, by mělo probíhat se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátní případě. Je třeba stanovit lhůty, aby bylo zajištěno přijetí rozhodnutí či výkon v přiměřené době nebo splnění procesních požadavků ve vydávajícím státě.

(14)

Evropský vyšetřovací příkaz stanoví jednotný rámec pro zajišťování důkazů. Pro některé druhy vyšetřovacích úkonů jsou však nezbytná další pravidla, jež by měla být zahrnuta v evropském vyšetřovacím příkazu, jako například dočasné předání osob ve vazbě, výslech prostřednictvím videokonference nebo telefonní konference, získávání informací o bankovních účtech, bankovních transakcích nebo sledovaných zásilkách. Evropský vyšetřovací příkaz se vztahuje na vyšetřovací úkony, s nimiž je spojeno shromažďování důkazů v reálném čase, průběžně a v rámci určitého období, vykonávajícímu orgánu by však s ohledem na rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy členských států měl být pro tyto úkony poskytnut prostor pro uvážení.

(15)	Tato směrnice nahrazuje rámcová rozhodnutí 2003/577/SVV a 2008/978/SVV, jakož i různé nástroje související se vzájemnou právní pomocí v trestních věcech, pokud se týkají zajišťování důkazů pro účely řízení v trestních věcech.

(16)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vzájemného uznávání rozhodnutí učiněných za účelem zajištění důkazů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské Unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(17)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a v Listině základních práv Evropské unie, zejména v její hlavě VI. Tuto směrnici nelze vykládat tak, že zakazuje odmítnout vykonání evropského vyšetřovacího příkazu, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody se domnívat, že účelem vydání evropského vyšetřovacího příkazu bylo stíhat nebo potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, sexuální orientace, státní příslušnosti, jazyka nebo politického přesvědčení nebo že by této osobě mohla být z kteréhokoli z těchto důvodů způsobena újma.

(18)	[V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámily Spojené království a Irsko, že se chtějí účastnit přijímání této směrnice.]

(19)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

EVROPSKÝ VYŠETROVACÍ PRÍKAZ

Článek 1

Definice evropského vyšetřovacího příkazu a povinnost jej vykonat

1. Evropský vyšetřovací příkaz je rozhodnutí justičního orgánu vydané příslušným orgánem jednoho členského státu (vydávající stát) za účelem provedení jednoho nebo několika konkrétních vyšetřovacích úkonů v jiném členském státě (vykonávající stát) s cílem shromáždit důkazy v rámci postupů uvedených v článku 4.

2. Členské státy vykonají evropský vyšetřovací příkaz na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s ustanoveními této směrnice.

3. Touto směrnicí není dotčena povinnost dodržovat základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a nejsou jí dotčeny související povinnosti justičních orgánů. Tato směrnice obdobně nestanoví požadavek, aby členské státy přijímaly opatření, která by byla v rozporu se jejich ústavními pravidly týkajícími se ke svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v dalších sdělovacích prostředcích.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

„vydávajícím orgánem“:

i)	soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě; nebo

ii)	jakýkoli jiný justiční orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit provedení důkazů;

b)	„vykonávajícím orgánem“ orgán, který má pravomoc uznat nebo vykonat evropský vyšetřovací příkaz v souladu s touto směrnicí. Vykonávajícím orgánem je orgán příslušný k provedení vyšetřovacího úkonu uvedeného v evropském vyšetřovacím příkazu u obdobného případu na vnitrostátní úrovni.

Článek 3

Oblast působnosti evropského vyšetřovacího příkazu

1. Evropský vyšetřovací příkaz se vztahuje na všechny vyšetřovací úkony s výjimkou úkonů uvedených v odstavci 2.

2. Evropský vyšetřovací příkaz se nevztahuje na:

vytváření společného vyšetřovacího týmu a shromažďování důkazů v rámci společného vyšetřovacího týmu podle článku 13 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (4) (dále jen „úmluva“) a rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (5);

b)	odposlech telekomunikačního provozu s bezprostředním přenosem uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. a) úmluvy; a

c)	odposlech telekomunikačního provozu uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. b) úmluvy, pokud se týkají situací uvedených v čl. 18 odst. 2 písm. a) a c) a v článku 20 úmluvy.

Článek 4

Druhy řízení, pro které lze evropský vyšetřovací příkaz vydat

Evropský vyšetřovací příkaz může být vydán:

a)	v souvislosti s trestním řízením, které je vedeno nebo může být vedeno justičním orgánem pro trestný čin podle vnitrostátního práva vydávajícího státu,

b)	v řízení správních orgánů pro činy, které tyto orgány stíhají podle vnitrostátního práva vydávajícího státu jako protiprávní jednání za předpokladu, že jejich rozhodnutí může vést k řízení u soudu, který je příslušný zejména pro trestní věci;

c)	v řízení justičních orgánů pro činy, které tyto orgány stíhají podle vnitrostátního práva vydávajícího státu jako protiprávní jednání za předpokladu, že jejich rozhodnutí může vést k řízení u soudu, který je příslušný zejména pro trestní věci; a

d)	v souvislosti s řízením podle písmen a), b) a c), která se týkají trestných činů nebo protiprávního jednání, za které může nést odpovědnost nebo být potrestána právnická osoba ve vydávajícím státě.

Článek 5

Obsah a forma evropského vyšetřovacího příkazu

1. Formulář evropského vyšetřovacího příkazu uvedený v příloze A musí být vyplněn, podepsán a správnost jeho obsahu ověřena vydávajícím orgánem.

2. Každý členský stát uvede pro situace, kdy je vykonávajícím státem, další jazyk či jazyky patřící mezi úřední jazyky orgánů Unie, které mohou být kromě jeho úředního jazyka nebo úředních jazyků, užity při zpracování nebo překladu evropského vyšetřovacího příkazu.

KAPITOLA II

POSTUPY A ZÁRUKY PRO VYDÁVAJÍCÍ STÁT

Článek 6

Předávání evropského vyšetřovacího příkazu

1. Vydávající orgán předá evropský vyšetřovací příkaz vykonávajícímu orgánu, a to způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a za podmínek, jež vykonávajícímu státu umožňují přesvědčit se o jeho pravosti. Veškerý další úřední styk je uskutečňován přímo mezi vydávajícím orgánem a vykonávajícím orgánem.

2. Aniž je dotčen čl. 2 písm. b), každý členský stát může určit ústřední orgán nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní řád, které budou nápomocny příslušným justičním orgánům. Členský stát může, je-li to nezbytné z důvodu organizace jeho vnitřního soudního sytému, pověřit jeden nebo více ústředních orgánů správním předáváním a přebíráním evropského vyšetřovacího příkazu a související úřední korespondencí.

3. Na přání vydávajícího orgánu lze doručení provést prostřednictvím zabezpečeného telekomunikačního systému Evropské soudní sítě.

4. Nezná-li vydávající orgán příslušný vykonávající orgán, provede veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, za účelem získání informací z vykonávajícího státu.

5. Není-li orgán ve vykonávajícím státě, který obdrží evropský vyšetřovací příkaz, příslušný k jeho uznání a přijetí všech nezbytných opatření pro jeho výkon, postoupí jej z úřední povinnosti příslušnému vykonávajícímu orgánu a informuje o tom vydávající orgán.

6. Veškeré obtíže týkající se doručení nebo pravosti listiny potřebné pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu se projednají přímo mezi dotyčným vydávajícím a vykonávajícím orgánem, případně prostřednictvím ústředních orgánů členských států.

Článek 7

Evropský vyšetřovací příkaz vztahující se k dřívějšímu evropskému vyšetřovacímu příkazu

1. Vydá-li vydávající orgán evropský vyšetřovací příkaz, kterým se doplňuje dřívější evropský vyšetřovací příkaz, uvede tuto skutečnost ve formuláři evropského důkazního příkazu uvedeném v příloze A.

2. Pokud je vydávající orgán nápomocen v souladu s čl. 8 odst. 3 při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu ve vykonávajícím státě, může v době své přítomnosti v tomto státě, aniž by byla dotčena sdělení učiněná podle čl. 28 odst. 1 písm. c), předat evropský vyšetřovací příkaz, kterým se doplňuje dřívější evropský vyšetřovací příkaz, přímo vykonávajícímu orgánu.

KAPITOLA III

POSTUPY A ZÁRUKY PRO VYKONÁVAJÍCÍ STÁT

Článek 8

Uznání a výkon

1. Vykonávající orgán uzná bez dalších formalit evropský vyšetřovací příkaz předaný v souladu s článkem 6 a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon stejným způsobem a za stejných podmínek, jako by daný vyšetřovací úkon byl nařízen orgánem vykonávajícího státu, neodvolá-li se tento orgán na některý z důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu podle článku 10 nebo na některý z důvodů k odkladu podle článku 14.

2. Pokud není v této směrnici stanoveno jinak, vykonávající orgán dodrží formální náležitosti a postupy výslovně uvedené vydávajícím orgánem, pokud tyto formální náležitosti a postupy nejsou v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu.

3. Vydávající orgán může požádat, aby jeden nebo několik orgánů vydávajícího státu bylo při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu nápomocno příslušným orgánům vykonávajícího státu. Vykonávající orgán této žádosti vyhoví, pokud taková účast neodporuje základním právním zásadám vykonávajícího státu.

4. Vydávající a vykonávající orgány mohou za účelem usnadnění účinného uplatňování tohoto článku provádět vzájemné konzultace, a to všemi vhodnými prostředky.

Článek 9

Využití jiného druhu vyšetřovacího úkonu

1. Vykonávající orgán může rozhodnout o využití jiného vyšetřovacího úkonu, než který je uveden v evropském vyšetřovacím příkazu, pokud:

a)	vyšetřovací úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu neexistuje v právním řádu vykonávajícího státu;

b)	vyšetřovací úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu v právním řádu vykonávajícího státu existuje, jeho využití je však omezeno na seznam nebo kategorii trestných činů, které nezahrnují trestný čin, na nějž se evropský vyšetřovací příkaz vztahuje,nebo

c)	vyšetřovací úkon zvolený vykonávajícím orgánem bude mít stejný výsledek, jako úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu, ovšem za použití mírnějších donucovacích prostředků.

2. Pokud se vykonávající orgán rozhodne využít možnosti uvedené v odstavci 1, oznámí to nejprve vydávajícímu orgánu, jenž může rozhodnout o zpětvzetí evropského vyšetřovacího příkazu.

Článek 10

Důvody k odmítnutí uznání nebo výkonu

1. Uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu lze ve vykonávajícím státě odmítnout, jestliže:

a)	právo vykonávajícího státu stanoví imunitu nebo výsadu, která znemožňuje výkon evropského vyšetřovacího příkazu;

b)	by v konkrétním případě mohl jeho výkon poškodit základní zájmy v oblasti národní bezpečnosti, ohrozit zdroj informací nebo si vyžádal použití utajovaných informací týkajících se určité zpravodajské činnosti,

c)	v případech uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) není k dispozici jiný vyšetřovací úkon, jenž umožní dosažení obdobného výsledku; nebo

d)	byl evropský vyšetřovací příkaz vydán v řízení uvedeném v čl. 4 písm. b) a c) a daný úkon by nebyl přípustný u obdobného vnitrostátního případu.

2. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) a c) konzultuje vykonávající orgán před tím, než rozhodne o plném nebo částečném odmítnutí uznat nebo vykonat evropský vyšetřovací příkaz, jakýmikoli vhodnými prostředky vydávající orgán a v případě potřeby jej požádá, aby neprodleně poskytl veškeré potřebné informace.

Článek 11

Lhůty pro uznání a výkon

1. Rozhodnutí o uznání či výkonu je učiněno a vyšetřovací úkon proveden se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátní případě, v každém případě pak v rámci lhůt stanovených v tomto článku.

2. Pokud vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvedl, že vzhledem k procesním lhůtám, závažnosti činu nebo jiným zvláště závažným okolnostem je nezbytné stanovit kratší lhůty, než jaké jsou uvedeny v tomto článku, popřípadě pokud vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvedl, že vyšetřovací úkon je třeba provést k určitému datu, vykonávající orgán uvedený požadavek v nejvyšší možné míře zohlední.

3. Rozhodnutí o uznání nebo výkonu musí být učiněno co nejdříve a, aniž je dotčen odstavec 5, nejpozději do 30 dnů od přijetí evropského vyšetřovacího příkazu příslušným vykonávajícím orgánem.

4. Vykonávající orgán provede vyšetřovací úkon neprodleně a, aniž je dotčen odstavec 5, nejpozději do 90 dnů od rozhodnutí uvedeného v odstavci 3, ledaže existují důvody pro odložení podle článku 14 nebo vykonávající stát již má k dispozici důkazy uvedené ve vyšetřovacím úkonu, na nějž se vztahuje evropský vyšetřovací příkaz.

5. Pokud není v konkrétním případě pro příslušný vykonávající orgán prakticky proveditelné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 3, neprodleně o tom informuje jakýmkoli způsobem příslušný orgán ve vydávajícím státě a uvede důvody zpoždění a předpokládanou dobu nezbytnou k přijetí rozhodnutí. V takovém případě může být lhůta uvedená v odstavci 3 prodloužena, nejdéle však o 30 dnů.

6. Pokud není v konkrétním případě pro příslušný vykonávající orgán prakticky proveditelné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 4, neprodleně o tom jakýmkoli způsobem informuje příslušný orgán ve vydávajícím státě, uvede důvody zpoždění a konzultuje s vydávajícím orgánem vhodnou dobu k provedení úkonu.

Článek 12

Předání důkazů

1. Vykonávající orgán předá bez zbytečného odkladu vydávajícímu státu důkazy zajištěné při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu. Důkazy jsou okamžitě předány příslušným orgánům vydávajícího státu, jež byly nápomocny při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu podle čl. 8 odst. 3, pokud je v evropském vyšetřovacím příkazu takový požadavek uveden a umožňují-li to právní předpisy vykonávajícího státu.

2. Při předávání zajištěných důkazů vykonávající orgán uvede, zda požaduje jejich navrácení do vykonávajícího státu, jakmile je vydávající stát již nebude potřebovat.

Článek 13

Opravné prostředky

Dotčené osoby musí mít k dispozici opravné prostředky v souladu s vnitrostátním právem. Věcné důvody k vydání evropského vyšetřovacího příkazu mohou být napadeny pouze prostřednictvím žaloby podané u soudu ve vydávajícím státě.

Článek 14

Důvody, pro které je možno odložit uznání nebo výkon

1. Uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu mohou být ve vykonávajícím státě odloženy, jestliže:

a)	by jeho výkon mohl narušit probíhající vyšetřování nebo trestní stíhání, a to na dobu, kterou považuje vykonávající stát za přiměřenou; nebo

b)	jsou dotyčné předměty, listiny nebo údaje již používány v jiných řízeních, a to až do doby, kdy už jich není k tomuto účelu zapotřebí.

2. Jakmile důvod odkladu/odložení pomine, přijme vykonávající orgán neprodleně opatření nezbytná pro výkon evropského vyšetřovacího příkazu a uvědomí o tom vydávající orgán způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 15

Informační povinnost

1. Příslušný orgán vykonávajícího státu, který obdrží evropský vyšetřovací příkaz, tuto skutečnost potvrdí neprodleně, nejpozději však do jednoho týdne od obdržení evropského vyšetřovacího příkazu, vyplněním a odesláním formuláře uvedeného v příloze B. Pokud byl určen ústřední orgán podle čl. 6 odst. 2, vztahuje se tato povinnost jak na ústřední orgán, tak na vykonávající orgán, který obdržel evropský vyšetřovací příkaz prostřednictvím ústředního orgánu. V případech uvedených v čl. 6 odst. 5 se tato povinnost vztahuje jak na příslušný orgán, který původně obdržel evropský vyšetřovací příkaz, tak na vykonávající orgán, jemuž je evropský vyšetřovací příkaz nakonec předán.

2. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2, vykonávající orgán informuje vydávající orgán:

okamžitě jakýmkoli způsobem, pokud:

i)	nemůže přijmout rozhodnutí o uznání nebo výkonu z důvodu, že formulář uvedený v příloze není dostatečně vyplněn nebo je zjevně vyplněn nesprávně;

ii)	při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu bez dalšího šetření usoudí, že by bylo vhodné provést vyšetřovací úkony, které nebyly zpočátku předvídány nebo nemohly být v okamžiku vydání příkazu blíže určeny, s cílem umožnit vydávajícímu orgánu, aby v daném případě přijal další opatření;

iii)	zjistí, že v určitém případě nebude moci splnit formální náležitosti a postupy výslovně uvedené vydávajícím orgánem podle článku 8.

Na žádost vydávajícího orgánu je nutno tyto informace neprodleně potvrdit způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu;

neprodleně, a to způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu:

i)	o jakémkoli rozhodnutí učiněném podle čl. 10 odst. 1;

ii)	o odkladu výkonu nebo uznání evropského vyšetřovacího příkazu, důvodech tohoto odkladu a pokud možno i o předpokládané délce odkladu.

Článek 16

Trestněprávní odpovědnost úředních osob

Po dobu své přítomnosti na území vykonávajícího státu v rámci uplatňování této směrnice se úředníci vydávajícího státu považují za úřední osoby vykonávajícího státu, pokud jde o trestné činy, které spáchají,nebo které jsou proti nim spáchány.

Článek 17

Občanskoprávní odpovědnost úředních osob

1. Pokud se v rámci uplatňování této směrnice nacházejí úřední osoby vydávajícího státu na území vykonávajícího státu, je vydávající stát v souladu s právními předpisy vykonávajícího státu odpovědný za škody, které tyto úřední osoby během své činnosti způsobí.

2. Členský stát, na jehož území byla škoda uvedená v odstavci 1 způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek vztahujících se na škodu způsobenou jeho vlastními úředními osobami.

3. Členský stát, jehož úřední osoby způsobí škodu jakékoli osobě na území jiného členského státu, nahradí tomuto státu plnou výši částky, která byla vyplacena poškozeným nebo jejich právním nástupcům.

4. Aniž jsou dotčena práva vůči třetím osobám a s výjimkou odstavce 3, se v případě uvedeném v odstavci 1 každý členský stát zřekne požadavků na náhradu škod, které mu způsobí jiný členský stát.

Článek 18

Důvěrnost

1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, že vydávající a vykonávající orgány při výkonu evropského vyšetřovacího příkazu řádně dbají důvěrné povahy vyšetřování.

2. Vykonávající orgán zaručí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy důvěrnost skutečností a podstaty evropského vyšetřovacího příkazu, a to až na skutečnosti, jejichž zveřejnění je nezbytné k provedení vyšetřovacího úkonu. Pokud vykonávající orgán nemůže požadavek na důvěrnost dodržet, neprodleně o tom uvědomí vydávající orgán.

3. Neuvede-li vykonávající orgán jinak, vydávající orgán zachová v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy důvěrnost veškerých důkazů a informací poskytnutých vykonávajícím orgánem s výjimkou skutečností, jejichž zveřejnění je nezbytné pro vyšetřování nebo řízení popsaná v evropském vyšetřovacím příkazu.

4. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby banky nesdělily dotyčnému zákazníkovi banky nebo jiným třetím osobám, že předala informace vydávajícímu státu podle článků 23, 24 a 25, nebo že probíhá vyšetřování.

KAPITOLA IV

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO NEKTERÁ VYŠETROVACÍ ÚKONY

Článek 19

Dočasné předávání osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu do vydávajícího státu pro účely vyšetřování

1. Evropský vyšetřovací příkaz může být vydán za účelem dočasného předání osoby, jež se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu ve vykonávajícím státě, za účelem provedení vyšetřovacího úkonu vyžadujícího přítomnost této osoby na území vydávajícího státu, za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené vykonávajícím státem.

2. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout, pokud:

a)	která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit;

b)	by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu.

3. V případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady.

4. Praktická opatření související s dočasným předáním dané osoby a datum, k němuž musí být navrácena na území vykonávajícího státu, budou dohodnuta mezi dotčenými členskými státy.

5. Předávaná osoba zůstává ve vazbě na území vydávajícího státu, případně na území členského státu, přes jehož území je vyžadován průvoz, pokud vykonávající členský stát nepožádá o její propuštění.

6. Doba, po kterou bude tato osoba zbavena na území vydávajícího členského státu svobody, se započítává do doby trvání vazby nebo trestu odnětí svobody, které dotyčná osoba vykonává nebo má vykonat na území vykonávajícího státu.

7. Předávaná osoba nebude trestně stíhána ani zadržena nebo jinak omezena na osobní svobodě v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před opuštěním území vykonávajícího státu a neuvedenými v evropském vyšetřovacím příkazu.

8. Imunita uvedená v odstavci 7 přestane platit v případě, že předávaná osoba měla možnost opustit území 15 po sobě jdoucích dní ode dne, kdy její přítomnost již nebyla justičními orgány vyžadována.

9. Náklady vzniklé v souvislosti s předáním nese vydávávající stát.

Článek 20

Dočasné předávání osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, do vykonávajícího státu pro účely vyšetřování

1. Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat v případě dočasného předání osoby držené ve vazbě ve vydávajícím státě za účelem provedení vyšetřovacího úkonu, při němž se požaduje přítomnost této osoby na území vykonávajícího státu.

2. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout, pokud:

a)	se vyžaduje souhlas dotčené osoby s předáním a tento souhlas nebyl obdržen; nebo

b)	vydávající a vykonávající orgány nemohou dosáhnout dohody o dočasném předání.

3. Pokud je předání podmíněno souhlasem dotyčné osoby, poskytne se neprodleně vykonávajícímu členskému státu její písemný souhlas nebo jeho kopie.

4. Každý členský stát může uvést, že před vykonáním evropského vyšetřovacího příkazu bude vyžadován souhlas podle odstavce 3 tohoto článku, nebo že tento souhlas bude vyžadován za určitých podmínek uvedených v oznámení.

5. Odstavce 3 až 8 článku 19 se použijí obdobně na tento článek.

6. Náklady vzniklé v souvislosti s předáním nese vydávávající stát. Nezahrnuje to náklady vzniklé v souvislosti s omezením osobní svobody osoby ve vykonávajícím státě.

Článek 21

Výslech za použití videokonference

1. Nachází-li se osoba na území vykonávajícího státu a má-li být tato osoba vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může vydávající orgán vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem provedení výslechu prostřednictvím videokonference v souladu s odstavci 2 až 9, pokud není žádoucí nebo možné, aby se tato osoba dostavila k výslechu na jeho území osobně.

2. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout, pokud:

a)	použití videokonference je v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu; nebo

b)	vykonávající stát nedisponuje technickými prostředky pro videokonferenci.

3. Nedisponuje-li vykonávající stát technickými prostředky pro výslech prostřednictvím videokonference, může mu vydávající stát na základě vzájemné dohody tyto prostředky poskytnout.

4. Článek 10 odst. 2 se použije obdobně na případy uvedené v odst. 2 písm. b).

5. Evropský vyšetřovací příkaz vydaný pro účely výslechu prostřednictvím videokonference obsahuje zdůvodnění, proč není žádoucí či možné, aby se svědek nebo znalec dostavil osobně, název justičního orgánu a jména osob, které budou výslech provádět.

6. Pro výslech za použití videokonference platí tato pravidla:

při výslechu je přítomen justiční orgán vykonávajícího státu, kterému je v případě potřeby k dispozici tlumočník; tento orgán rovněž odpovídá za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad vykonávajícího státu. Pokud se vykonávající orgán domnívá, že během výslechu byly porušeny základní právní zásady vykonávajícího státu, přijme neprodleně nezbytná opatření, aby se zajistilo, že výslech bude pokračovat v souladu s uvedenými zásadami;

b)	příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu se případně dohodnou na opatřeních k ochraně vyslýchané osoby;

c)	výslech vede vydávající orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy svého státu buď přímo, nebo probíhá pod jeho vedením;

d)	na žádost vydávajícího státu nebo vyslýchané osoby zajistí vykonávající stát, aby měla vyslýchaná osoba v případě potřeby k dispozici tlumočníka;

e)	vyslýchaná osoba může uplatnit právo odepřít výpověď podle právních předpisů vykonávajícího nebo vydávajícího státu.

7. Aniž jsou dotčena opatření, která byla dohodnuta pro ochranu osob, vypracuje vykonávající orgán protokol o výsledku výslechu s uvedením dne a místa konání výslechu, totožnosti vyslýchané osoby, totožnosti a funkcí všech ostatních osob vykonávajícího státu zúčastněných na výslechu, složených přísah a technických podmínek, za kterých se výslech konal. Tento protokol předá vykonávající orgán vydávajícímu orgánu.

8. Náklady na zajištění videokonference, náklady na provoz videozařízení ve vykonávajícím státě, odměnu tlumočníků poskytnutých vykonávajícím státem, náhradu nákladů svědků a znalců a cestovní výdaje ve vykonávajícím státě hradí vydávající stát, ledaže se vykonávající stát zřekne úhrady veškerých nebo části těchto výdajů.

9. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že, jsou-li svědkové nebo znalci vyslýcháni podle tohoto článku na jeho území, a přestože mají povinnost vypovídat, výpověď odepřou nebo vypovídají nepravdivě, použije své vnitrostátní právní předpisy stejně, jako kdyby výslech probíhal při vnitrostátním řízení.

10. Evropský vyšetřovací příkaz lze rovněž vydat pro účely výslechu obviněné osoby za použití videokonference. Odstavce 1 až 9 se použijí obdobně. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout, pokud:

a)	obžalovaná osoba nesouhlasí;

b)	provedení takového úkonu by bylo v rozporu s právem vykonávajícího státu.

Článek 22

Výslech za použití telefonní konference

1. Nachází-li se osoba na území jednoho členského státu a má-li být vyslechnuta jako svědek nebo znalec justičními orgány jiného členského státu, může vydávající orgán tohoto jiného členského státu vydat evropský vyšetřovací příkaz s cílem vyslechnout svědka nebo znalce za použití telefonní konference v souladu s odstavci 2 až 4.

2. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout, pokud:

a)	použití telefonní konference je v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu;

b)	svědek nebo znalec nesouhlasí s výslechem prováděným tímto způsobem.

3. Evropský vyšetřovací příkaz vydaný za účelem výslechu za použití telefonní konference obsahuje název justičního orgánu a jména osob, které výslech povedou, jakož i údaj o tom, že svědek nebo znalec je ochoten účastnit se výslechu za použití telefonní konference.

4. Vydávající a vykonávající orgán mezi sebou upraví dohodou praktická opatření pro provedení výslechu. Poté, co se uvedené orgány dohodnou na těchto opatřeních, vykonávající orgán:

a)	oznámí dotyčnému svědkovi nebo znalci dobu a místo konání výslechu;

b)	zabezpečí zjištění totožnosti svědka nebo znalce;

c)	ověří, že svědek nebo znalec s výslechem za použití telefonní konference souhlasí.

Vykonávající stát může svůj souhlas podmínit zcela nebo zčásti splněním souvisejících ustanovení čl. 21 odst. 6 a 9. Pokud není dohodnuto jinak, použije se čl. 21 odst. 8 obdobně.

Článek 23

Informace o bankovních účtech

1. Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat za účelem zjištění, zda fyzická nebo právnická osoba, která je předmětem vyšetřování, vlastní nebo ovládá jeden nebo více účtů jakéhokoli druhu v kterékoli bance nacházející se na území vykonávajícího státu.

2. Každý členský stát přijme za podmínek stanovených v tomto článku opatření nezbytná k tomu, aby mohl poskytnout informace uvedené v odstavci 1.

3. Pokud tak požaduje evropský vyšetřovací příkaz a v rozsahu, v jakém je lze poskytnout v přiměřené lhůtě, se informace uvedené v odstavci 1 vztahují i na účty, ke kterým má osoba, proti níž je vedeno řízení, podpisové právo.

4. Povinnost stanovená v tomto článku se uplatní pouze v rozsahu, v jakém banka u které je účet vede, těmito informacemi disponuje.

5. Kromě důvodů odmítnutí podle čl. 10 odst. 1 lze výkon evropského vyšetřovacího příkazu uvedeného v odstavci 1 rovněž odmítnout, pokud dotčený trestný čin není:

a)	trestným činem, za který lze uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření s horní hranicí nejméně čtyři roky ve vydávajícím státě a dva roky ve vykonávajícím státě;

b)	trestným činem uvedeným v článku 4 rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (6) (dále jen „rozhodnutí o Europolu“); nebo

c)	v rozsahu, v jakém se na něj nemůže vztahovat rozhodnutí o Europolu, trestným činem uvedeným v Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství z roku 1995 (7), v protokolu k této úmluvě z roku 1996 (8) a ve druhém protokolu k této úmluvě z roku 1997 (9).

6. Vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvody, pro které se domnívá, že požadované informace by mohly být zásadní pro vyšetřování trestného činu jakož i z jakých důvodů předpokládá, že banky ve vykonávajícím státě vedou tyto účty, a, je-li mu to známo, kterých bank se to může týkat. V evropském vyšetřovacím příkaze vydávající orgán rovněž uvede veškeré informace, jež mohou výkon evropského vyšetřovacího příkazu usnadnit.

Článek 24

Informace o bankovních transakcích

1. Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat za účelem získání údajů o konkrétních bankovních účtech a bankovních operacích, provedených během určeného časového období v souvislosti s jedním nebo více bankovními účty uvedenými v evropském vyšetřovacím příkazu, včetně údajů o veškerých účtech, ze kterých a na které jsou operace prováděny.

2. Každý členský stát přijme za podmínek stanovených v tomto článku opatření nezbytná k tomu, aby mohl poskytnout informace uvedené v odstavci 1.

3. Povinnost stanovená v tomto článku se uplatní pouze v rozsahu, v jakém banka, u které je účet veden, těmito informacemi disponuje.

4. Vydávající stát v evropském vyšetřovacím příkazu uvede, proč se domnívá, že vyžádané informace jsou důležité pro účely vyšetřování trestného činu.

Článek 25

Sledování bankovních transakcí

1. Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat s cílem sledovat během určitého období bankovní operace provedené prostřednictvím jednoho nebo více účtů uvedených v evropském vyšetřovacím příkazu.

2. Každý členský stát přijme za podmínek stanovených v tomto článku opatření nezbytná k tomu, aby mohl poskytnout informace uvedené v odstavci 1.

3. Vydávající stát v evropském vyšetřovacím příkazu uvede, proč se domnívá, že vyžádané informace jsou důležité pro účely vyšetřování trestného činu.

4. Praktické podrobnosti sledování budou dohodnuty mezi příslušnými orgány vydávajícího a vykonávajícího státu.

Článek 26

Sledování zásilky

1. Evropský vyšetřovací příkaz lze vydat za účelem sledování zásilky na území vykonávajícího státu.

2. Právo jednat, řídit a dohlížet na průběh operace spojené s výkonem evropského vyšetřovacího příkazu uvedeného v odstavci 1 mají příslušné orgány vykonávajícího státu.

Článek 27

Vyšetřovací úkony zahrnující shromažďování důkazů v reálném čase, nepřetržitě a po určitou dobu

1. Kromě důvodů odmítnutí uvedených v čl. 10 odst. 1 lze vykonání evropského vyšetřovacího příkazu rovněž odmítnout v případě, kdy je vydán za účelem provedení úkonu, včetně úkonu uvedeného v článcích 25 a 26, který zahrnuje shromažďování důkazů v reálném čase, nepřetržitě a po určitou dobu, pokud by provedení dotyčného úkonu nebylo povoleno v obdobném vnitrostátním případě.

2. Článek 10 odst. 2 se použije obdobně na případy uvedené v odstavci 1.

3. Vykonávající orgán může podmínit výkon evropského vyšetřovacího příkazu dohodou o rozdělení nákladů.

KAPITOLA V

ZÁVERECNÁ USTANOVENÍ

Článek 28

Oznámení

1. Do … (10) sdělí každý členský stát Komisi:

a)	orgán nebo orgány, které jsou podle vnitrostátního právního řádu příslušné ve smyslu čl. 2 písm. a) a b), pokud je tento členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem;

b)	jazyky přípustné pro evropský vyšetřovací příkaz podle čl. 5 odst. 2;

c)	informace týkající se určeného ústředního orgánu nebo orgánů, pokud si členský stát přeje využít možnosti podle čl. 6 odst. 2. Tyto informace jsou pro orgány vydávajícího státu závazné;

d)	že je požadován souhlas s předáním od dotčené osoby, pokud si členský stát přeje využít možnosti podle čl. 20 odst. 4.

2. Členské státy informují Komisi o veškerých pozdějších změnách informací uvedených v odstavci 1.

3. Informace získané při uplatňování tohoto článku Komise zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti. Evropská soudní síť zpřístupní informace na internetových stránkách uvedených v článku 9 rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (11).

Článek 29

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1. Aniž je dotčeno jejich uplatňování mezi členskými státy a třetími státy a jejich dočasné uplatňování podle článku 30, nahrazuje tato směrnice ode dne … (10) příslušná ustanovení následujících úmluv týkající se vztahů mezi členskými státy vázanými touto směrnicí:

—	Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 a jejích dvou dodatečných protokolů ze dne 17. března 1978 a ze dne 8. listopadu 2001 a dvoustranných dohod uzavřených podle článku 26 této úmluvy;

—	úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985;

—	Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie a jejího protokolu ze dne 16. října 2001.

2. Zrušuje se rámcové rozhodnutí 2008/978/SVV. Tato směrnice se uplatňuje mezi členskými státy pro zajištění důkazů namísto odpovídajících ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV.

3. Členské státy mohou i nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné po … (10), pokud umožňují jít nad rámec cílů této směrnice a přispívají k dalšímu zjednodušení nebo usnadnění postupů pro shromažďování důkazů.

4. Členské státy mohou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání po … (12), pokud umožňují prohloubit nebo rozšířit ustanovení této směrnice a přispívají k dalšímu zjednodušení nebo usnadnění postupů pro shromažďování důkazů.

5. Do … (13) oznámí členské státy Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 3, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy rovněž oznámí Komisi jakoukoli novou dohodu nebo ujednání podle odstavce 4 do tří měsíců od jejich podpisu.

6. Pokud je Komise toho názoru, že dvoustranná nebo mnohostranná dohoda či ujednání, které jí byly oznámeny, nesplňují podmínky uvedené v odstavcích 3 a 4, nebo je splňují pouze částečně, vyzve dotčené členské státy, aby danou dohodu nebo ujednání ukončily nebo pozměnily, nebo aby od uzavření dané dohody nebo ujednání upustily.

Článek 30

Přechodná ustanovení

1. Žádosti o vzájemnou pomoc obdržené do … (14) se budou nadále řídit stávajícími nástroji týkajícími se vzájemné pomoci v trestních věcech. Na rozhodnutí o zajištění důkazů podle rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV přijatých do … (14) se rovněž použije uvedené rámcové rozhodnutí.

2. Článek 7 odst. 1 se použije obdobně na evropský vyšetřovací příkaz vydaný po rozhodnutí o zajištění učiněném podle rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV.

Článek 31

Provedení

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení souladu s ustanoveními této směrnice do … (14).

2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3. Členské státy sdělí do … (14) generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění ustanovení, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z této směrnice.

4. Do … (15) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí rozsah, v jakém členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, a případně předloží návrhy na změnu této směrnice.

Článek 32

Zpráva o uplatňování

Nejpozději do pěti let ode dne vstupu této směrnice v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím uplatňování, která bude vycházet z kvalitativních i kvantitativních informací. V případě potřeby se ke zprávě přiloží návrhy na změny této směrnice.

Článek 33

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 34

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45.

(2) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 72.

(3) Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.

(4) Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(5) Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1.

(6) Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37.

(7) Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49.

(8) Úř. věst. C 313, 23.10.1996, s. 2.

(9) Úř. věst. C 221, 19.7.1997, s. 12.

(10) Vložte prosím datum odpovídající dvěma rokům ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(11) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130.

(12) Vložte prosím datum vstupu této směrnice v platnost.

(13) Vložte prosím datum odpovídající třem měsícům ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(14) Vložte prosím datum odpovídající dvěma rokům ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(15) Vložte prosím datum odpovídající třem rokům ode dne vstupu této směrnice v platnost.

PŘÍLOHA A

EVROPSKÝ VYŠETŘOVACÍ PŘÍKAZ

Tento evropský vyšetřovací příkaz vydal příslušný justiční orgán. Žádám o provedení níže uvedeného vyšetřovacího úkonu nebo úkonů a o předání důkazů získaných provedením výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.

PŘÍLOHA B

POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ EVROPSKÉHO VYŠETŘOVACÍHO ROZKAZU

Tento formulář vyplní orgán vykonávajícího státu, který převzal níže uvedený evropský vyšetřovací příkaz.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.165.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 165

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 24. června 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	USNESENÍ
	Rada
2010/C 165/01	Usnesení Rady ze dne 3. června 2010 o aktualizované příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu	1

	III Přípravné akty
	PODNĚTY ČLENSKÝCH STÁTŮ
2010/C 165/02	Podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko a Švédského království k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne … o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech	22