11.5.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/1

---

POSTOJ RADY (EU) č. 4/2010 V PRVNÍM ČTENÍ

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004

Přijato Radou dne 11. března 2010

(Text s významem pro EHP)

2010/C 122 E/01

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Opatření Unie v oblasti autobusové a autokarové dopravy by se měla zaměřit mimo jiné na to, aby byla vždy zajištěna vysoká úroveň ochrany cestujících, která je srovnatelná s jinými druhy dopravy. Mimoto je třeba plně přihlédnout k požadavkům ochrany spotřebitele obecně.

(2)	Jelikož je cestující autobusem nebo autokarem slabší stranou přepravní smlouvy, měla by být všem cestujícím zajištěna určitá minimální míra ochrany.

(3)	Opatření Unie za účelem zlepšení práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě by měla zohledňovat zvláštní povahu tohoto odvětví, v němž převažují malé a střední podniky.

(4)

Vzhledem ke zvláštní povaze zvláštní linkové dopravy a dopravy pro vlastní potřebu by tyto druhy dopravy neměly být do oblasti působnosti tohoto nařízení zařazeny. Zvláštní linková doprava by měla zahrnovat vyčleněné spoje pro přepravu osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, přepravu pracovníků mezi bydlištěm a pracovištěm a přepravu žáků a studentů mezi bydlištěm a vzdělávacími institucemi.

(5)

Vzhledem ke zvláštní povaze městské, příměstské a regionální linkové dopravy by členské státy měly mít právo vyjmout tyto typy dopravy z použití významné části tohoto nařízení. Za účelem vymezení městské, příměstské a regionální linkové dopravy by členské státy měly zohlednit kritéria, jako je vzdálenost, četnost spojů, počet zastávek podle jízdního řádu, použitý druh autobusu či autokaru, systémy prodeje přepravních dokladů, výkyvy v počtu cestujících v období dopravních špiček a mimo ně, označení autobusů a jízdní řády.

(6)

Cestující a přinejmenším osoby, vůči nimž cestující měl nebo by byl měl zákonem stanovenou vyživovací povinnost, by měly požívat odpovídající ochrany v případě nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, a to při zohlednění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (3).

(7)

Při výběru vnitrostátních právních předpisů použitelných pro odškodnění v případě úmrtí nebo zranění cestujících, jakož i ztráty či poškození zavazadel v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, je třeba zohlednit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (5).

(8)

Kromě odškodnění podle platného vnitrostátního práva v případě úmrtí nebo zranění cestujících či ztrátě či poškození zavazadel v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, by měli mít cestující nárok na pomoc, pokud jde o okamžité praktické potřeby po nehodě. Tato pomoc by mohla zahrnovat první pomoc, ubytování, stravu, oblečení a dopravu.

(9)

Přeprava cestujících autobusy a autokary by měla sloužit všem občanům. Proto by měly mít osoby se zdravotním postižením a osoby s sníženou pohyblivostí v důsledku zdravotního postižení, věku nebo jiného faktoru možnost využívat autobusovou a autokarovou dopravu, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů. Osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mají stejná práva jako všichni ostatní občané, pokud jde o volný pohyb, svobodu volby a nediskriminační zacházení.

(10)

S ohledem na článek 9 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a s cílem poskytnout osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí možnost cestovat autobusy a autokary, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů, je nutné stanovit pravidla týkající se nediskriminace a pomoci během cesty. Tyto osoby by proto měly být přijímány k přepravě a ta by jim neměla být upírána z důvodu jejich zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, kromě případů odůvodněných bezpečností nebo konstrukcí vozidel či infrastrukturou. V rámci příslušných právních předpisů na ochranu pracovníků by osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí měly by mít právo na pomoc na terminálech a ve vozidle. V zájmu sociálního začlenění by dotyčné osoby měly tuto pomoc obdržet bezplatně. Dopravci by měli stanovit podmínky přístupu, nejlépe s využitím evropského systému normalizace.

(11)

Při rozhodování o uspořádání nových terminálů a v rámci významnějších modernizací by provozovatelé terminálů měli pokud možno zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Provozovatelé terminálů by v každém případě měli určit místa, na nichž mohou tyto osoby oznámit svůj příjezd a potřebu pomoci.

(12)

Personál by měl být vhodně vyškolen, aby mohl reagovat na potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. S cílem usnadnit vzájemné uznávání vnitrostátních kvalifikací řidičů by mohlo být školení zaměřené na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení poskytováno jako součást výchozí kvalifikace nebo pravidelného školení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (6). S cílem zajistit soudržnost mezi zavedením požadavků na školení a lhůt stanovených v uvedené směrnici je třeba povolit možnost výjimky během omezeného časového období.

(13)	Při organizaci školení zaměřeného na problematiku zdravotního postižení by měly být pokud možno konzultovány nebo zapojeny organizace zastupující osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí.

(14)

Práva cestujících autobusy a autokary by měla zahrnovat právo na obdržení informací o daném spoji před cestou i v jejím průběhu. Všechny nezbytné informace poskytované cestujícím autobusy a autokary by měly být poskytovány rovněž v alternativních formách přístupných osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí.

(15)	Toto nařízení by nemělo omezit práva dopravců požadovat náhradu škody od jakékoli osoby, včetně třetích stran, v souladu s použitelnými vnitrostátními právními předpisy.

(16)

Potíže způsobené cestujícím z důvodu zrušení nebo významného zpoždění spoje by se měly rovněž zmírnit. Za tímto účelem by cestujícím odjíždějícím z terminálů měla být poskytnuta přiměřená péče a měli by být náležitě informováni. Cestující by rovněž měli mít možnost svou cestu zrušit a nechat si nahradit jízdné, nebo za uspokojivých podmínek pokračovat v cestě či dosáhnout přesměrování.

(17)

Za přispění zúčastněných stran, profesních sdružení a sdružení spotřebitelů, cestujících a osob se zdravotním postižením by měli dopravci prostřednictvím svých profesních sdružení spolupracovat za účelem přijetí opatření na vnitrostátní nebo evropské úrovni, s cílem zlepšit péči o cestující, zejména v případě zrušení spoje a významných zpoždění.

(18)

Tímto nařízením nejsou dotčena práva cestujících stanovená směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (7). Toto nařízení by se nemělo použít, jsou-li souborné služby pro cestovní ruch zrušeny z důvodů jiných než zrušení autobusového nebo autokarového spoje.

(19)	Cestující by měli být plně informováni o svých právech podle tohoto nařízení, aby mohli tato práva účinně uplatňovat.

(20)	Cestující by měli mít možnost uplatňovat svá práva prostřednictvím vhodných postupů podání stížnosti zavedených dopravci, nebo případně podáním stížnosti subjektu nebo subjektům určeným za tímto účelem příslušným členským státem.

(21)	Členské státy by měly zajistit soulad s tímto nařízením a určit příslušný subjekt či subjekty k provádění úkolů v rámci jeho kontroly a prosazování. Tím nejsou dotčena práva cestujících obrátit se na soud v souladu s vnitrostátním právem.

(22)	S přihlédnutím k postupům stanoveným členskými státy pro podávání stížností by stížnosti týkající se pomoci měly být podávány přednostně subjektu nebo subjektům, které jsou k prosazování tohoto nařízení určeny v členském státě, na jehož území se nachází místo nástupu nebo výstupu.

(23)	Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(24)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit rovnocennou úroveň ochrany cestujících a pomoc cestujícím v autobusové a autokarové dopravě ve všech členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(25)	Tímto nařízením by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8).

(26)

Prosazování tohoto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (9). Uvedené nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(27)

Toto nařízení dodržuje základní práva a zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie, jak je uvedeno v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, a zohledňuje rovněž směrnici Rady 2004/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (10), a směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (11),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro autobusovou a autokarovou dopravu, pokud jde o:

a)	zákaz diskriminace cestujících, pokud jde o podmínky dopravy, kterou nabízejí dopravci cestujícím;

b)	práva cestujících v případě nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem a jejímž důsledkem je úmrtí nebo zranění cestujících či ztráta nebo poškození zavazadel;

c)	zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí a povinnou pomoc těmto osobám;

d)	práva cestujících v případech zrušení nebo zpoždění;

e)	minimální informace, které mají být cestujícím poskytnuty;

f)	vyřizování stížností;

g)	obecná pravidla pro prosazování.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na cestující v linkové dopravě:

a)	pokud se místo nástupu cestujícího nachází na území členského státu; nebo

b)	pokud se místo nástupu cestujícího nachází mimo území členského státu a místo výstupu cestujícího se nachází na území členského státu.

2.   Kromě toho se s výjimkou kapitol III až VI toto nařízení vztahuje na cestující v příležitostné dopravě, při níž se počáteční místo nástupu nebo konečné místo výstupu cestujícího nachází na území členského státu.

3.   Toto nařízení se nevztahuje na zvláštní linkovou dopravu a dopravu pro vlastní potřebu.

4.   S výjimkou čl. 4 odst. 2, článku 9 a čl. 10 odst. 1 mohou členské státy z použití tohoto nařízení vyjmout městskou, příměstskou a regionální linkovou dopravu včetně přeshraničních spojů této povahy.

5.   S výjimkou čl. 4 odst. 2, článku 9 a čl. 10 odst. 1 mohou členské státy na transparentním a nediskriminačním základě vyjmout z použití tohoto nařízení vnitrostátní linkovou dopravu. Takovou výjimku lze udělit na dobu nejvýše pěti let s možností dvojího prodloužení.

6.   Členské státy mohou na transparentním a nediskriminačním základě vyjmout na dobu nejvýše pěti let z použití tohoto nařízení konkrétní linkovou dopravu z důvodu, že významná část této linkové dopravy, jež zahrnuje alespoň jednu zastávku podle jízdního řádu, je provozována mimo Unii. Takovou výjimku lze prodloužit.

7.   Členské státy oznámí Komisi výjimky u jednotlivých druhů dopravy udělené podle odstavců 4, 5 a 6. Domnívá-li se Komise, že výjimka není v souladu s tímto článkem, přijme odpovídající opatření. Do … (12) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výjimkách udělených podle odstavců 4, 5 a 6.

8.   Žádné ustanovení tohoto nařízení se nevykládá jako technické požadavky stanovující dopravcům nebo provozovatelům terminálů povinnost upravit či nahradit autobusy či autokary nebo infrastrukturu či vybavení autobusových zastávek a terminálů.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„linkovou dopravou“ přeprava cestujících autobusem nebo autokarem v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou nastupovat a vystupovat na předem určených zastávkách;

b)	„zvláštní linkovou dopravou“ bez ohledu na to, kdo ji organizuje, linková doprava autobusem nebo autokarem určitých skupin cestujících s vyloučením jiných osob;

c)

„dopravou pro vlastní potřebu“ doprava autobusem nebo autokarem, kterou provádí fyzická nebo právnická osoba k neobchodním a neziskovým účelům, pokud — je dopravní činnost pouze vedlejší činností dotyčné fyzické nebo právnické osoby a — použitá vozidla jsou ve vlastnictví uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo jsou touto osobou pořizována na splátky nebo na dlouhodobou leasingovou smlouvu a jsou řízena zaměstnancem fyzické nebo právnické osoby nebo přímo fyzickou osobou nebo zaměstnanci zaměstnávanými dotyčným podnikem nebo tomuto podniku poskytnutými na základě smluvního závazku;

d)	„příležitostnou dopravou“ doprava, která není definována jako linková doprava a jejímž hlavním rysem je přeprava skupin cestujících vytvořených z podnětu zákazníka nebo samotného dopravce autobusem nebo autokarem;

e)	„přepravní smlouvou“ smlouva o přepravě mezi dopravcem a cestujícím za účelem poskytnutí jedné nebo několika služeb linkové nebo příležitostné dopravy;

f)	„přepravním dokladem“ platný dokument či jiný doklad o přepravní smlouvě;

g)	„dopravcem“ fyzická nebo právnická osoba, jiná než poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či prodejce přepravních dokladů, nabízející široké veřejnosti linkovou nebo příležitostnou dopravu;

h)	„provádějícím dopravcem“ fyzická nebo právnická osoba jiná než dopravce, která reálně uskutečňuje celou přepravu nebo její část;

i)	„prodejcem přepravních dokladů“ každý zprostředkovatel uzavírající přepravní smlouvy jménem dopravce;

j)	„zprostředkovatelem služeb cestovního ruchu“ každý zprostředkovatel uzavírající přepravní smlouvy jménem cestujícího;

k)	„poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu“ organizátor nebo prodejce ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 směrnice 90/314/EHS, odlišný od dopravce;

l)

„osobou se zdravotním postižením“ nebo „osobou se sníženou pohyblivostí“ osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení či nezpůsobilosti, popřípadě jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a byli jí přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;

m)	„podmínkami přístupu“ příslušné normy, pokyny a informace týkající se přístupnosti autobusů nebo určených terminálů včetně jejich zařízení pro osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí;

n)	„rezervací“ zamluvení místa v autobusu či autokaru linkové dopravy na určitou dobu odjezdu;

o)	„terminálem“ terminál obsluhovaný personálem, kde má v rámci určité trasy a podle jízdního řádu zastavit spoj linkové dopravy za účelem nástupu nebo výstupu cestujících, vybavený zařízením, jako je přepážka pro odbavení, čekárna nebo výdejna přepravních dokladů;

p)	„autobusovou zastávkou“ jakákoli zastávka jiná než terminál, kde má v rámci určité trasy a podle jízdního řádu zastavit spoj linkové dopravy za účelem nástupu nebo výstupu cestujících;

q)	„provozovatelem terminálu“ organizační subjekt v členském státě, který odpovídá za provozování určeného terminálu;

r)	„zrušením“ neuskutečnění spoje linkové dopravy, který byl původně naplánován;

s)	„zpožděním“ rozdíl mezi dobou plánovaného odjezdu spoje linkové dopravy podle zveřejněného jízdního řádu a dobou skutečného odjezdu.

Článek 4

Přepravní doklady a nediskriminační smluvní podmínky

1.   Dopravci vystaví cestujícímu přepravní doklad, pokud jej k přepravě neopravňuje jiný dokument. Přepravní doklad může mít elektronickou podobu.

2.   Aniž jsou dotčeny sociální tarify, jsou smluvní podmínky a tarify uplatňované dopravci nabízeny široké veřejnosti bez jakékoli přímé či nepřímé diskriminace na základě státní příslušnosti koncového zákazníka nebo místa usazení dopravců či prodejců přepravních dokladů v Unii.

Článek 5

Další provádějící strany

1.   Je-li plnění povinností podle tohoto nařízení svěřeno provádějícímu dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo jakékoli jiné osobě, odpovídá dotyčný dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu, jenž tyto závazky svěřil, i nadále za jednání nebo opomenutí této provádějící strany.

2.   Strana, které dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu plnění povinnosti svěří, vedle toho rovněž podléhá ustanovením tohoto nařízení ve vztahu ke svěřené povinnosti.

Článek 6

Zákaz vyloučení odpovědnosti

1.   Povinnosti vůči cestujícím vyplývající z tohoto nařízení nelze omezit ani vyloučit, zejména odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy.

2.   Dopravci mohou nabízet smluvní podmínky, které jsou pro cestující výhodnější než podmínky stanovené v tomto nařízení.

KAPITOLA II

ODŠKODNĚNÍ A POMOC V PŘÍPADĚ NEHOD

Článek 7

Úmrtí nebo zranění cestujících a ztráta či poškození zavazadel

1.   Cestující mají v souladu s použitelným vnitrostátním právem nárok na odškodnění v případě úmrtí nebo zranění, jakož i ztráty či poškození zavazadel v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem. V případě úmrtí cestujícího se toto právo vztahuje přinejmenším na osoby, vůči nimž tento cestující měl nebo by byl měl zákonem stanovenou vyživovací povinnost.

2.   Výše odškodnění se vypočte v souladu s použitelným vnitrostátním právem. Maximální výše stanovená vnitrostátním právem pro odškodnění za úmrtí nebo zranění cestujících nebo za ztrátu či poškození zavazadel nesmí být v jednotlivých případech nižší než:

a)	220 000 EUR na cestujícího;

b)

v případě městské, příměstské a regionální linkové nebo příležitostné dopravy 500 EUR za zavazadlo a v případě veškeré ostatní linkové nebo příležitostné dopravy 1 200 EUR za zavazadlo. V případě poškození invalidních vozíků, jiného vybavení umožňujícího pohyb nebo pomocného vybavení výše náhrady škody vždy odpovídá nákladům na náhradu nebo opravu ztraceného nebo poškozeného vybavení.

Článek 8

Okamžité praktické potřeby cestujících

V případě nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, dopravce poskytne cestujícím odpovídající pomoc s ohledem na jejich okamžité praktické potřeby po nehodě. Žádná pomoc nezakládá uznání odpovědnosti.

KAPITOLA III

PRÁVA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A OSOB SE SNÍŽENOU POHYBLIVOSTÍ

Článek 9

Právo na přepravu

1.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu neodmítnou přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nástup osob z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti.

2.   Rezervace a přepravní doklady se poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí bez jakýchkoli dodatečných nákladů.

Článek 10

Výjimky a zvláštní podmínky

1.   Aniž je dotčen čl. 9 odst. 1, mohou dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu odmítnout přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nástup osoby z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti:

a)	s cílem dodržet platné požadavky na bezpečnost stanovené mezinárodními právními předpisy, právními předpisy Unie nebo členských států, nebo s cílem dodržet požadavky na zdraví a bezpečnost stanovené příslušnými orgány;

b)	pokud konstrukce vozidla nebo infrastruktura, včetně zastávek a terminálů, fyzicky neumožňuje nástup, výstup nebo přepravu osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí bezpečným a z provozního hlediska uskutečnitelným způsobem.

2.   Odmítnou-li dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmout rezervaci nebo vydat či jinak poskytnout přepravní doklad z důvodů uvedených v odstavci 1, vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčnou osobu informovali o přijatelné alternativní dopravě provozované daným dopravcem.

3.   Pokud má osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí rezervaci nebo přepravní doklad a splnila požadavky podle čl. 14 odst. 1 písm. a), a přesto je jí odepřen nástup z důvodu jejího zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, nabídne se této osobě a osobě tuto osobu doprovázející podle odstavce 4 tohoto článku možnost rozhodnout se mezi:

a)	právem na náhradu jízdného a případnou bezplatnou zpáteční přepravu do původního místa odjezdu při nejbližší příležitosti, v souladu s přepravní smlouvou; a

b)	vyjma případů, kdy to není možné, pokračováním v cestě nebo přesměrováním přiměřenou náhradní dopravou do místa určení v souladu s přepravní smlouvou.

Právo na náhradu peněz zaplacených za přepravní doklad není dotčeno neprovedením oznámení podle čl. 14 odst. 1 písm. a).

4.   Za stejných podmínek, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. a), může dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu požadovat, je-li to nezbytně nutné, aby osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí doprovázela jiná osoba, která je schopná dotyčné osobě se zdravotním postižením nebo osobě se sníženou pohyblivostí poskytnout potřebnou pomoc. Této doprovázející osobě je přeprava poskytnuta bezplatně a je jí pokud možno poskytnuto místo vedle osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí.

5.   Pokud dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu využijí odstavce 1, neprodleně informují osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí o důvodech a na požádání dotčenou osobu informují do pěti pracovních dnů písemně.

Článek 11

Přístupnost a informace

1.   Ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí dopravci a provozovatelé terminálů, případně prostřednictvím vlastních organizací, zavedou nebo zachovávají již zavedené nediskriminační podmínky přístupu platné pro přepravu osob se zdravotním postižením nebo osob se sníženou pohyblivostí.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů zveřejní podmínky přístupu podle odstavce 1 ve fyzické podobě nebo na internetu, a to v jazycích, v nichž se obvykle zveřejňují informace pro všechny cestující.

3.   Poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zpřístupní podmínky přístupu podle odstavce 1, které se vztahují na cesty v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, které organizují, prodávají nebo nabízejí k prodeji.

4.   Informace o podmínkách přístupu podle odstavců 2 a 3 se na žádost cestujícího poskytují ve fyzické podobě.

5.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zajistí, aby všechny příslušné obecné informace týkající se cesty a podmínek přepravy, byly osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí dostupné ve vhodné a přístupné podobě, případně včetně elektronické rezervace a informací poskytovaných on-line. Informace se na žádost cestujícího poskytují ve fyzické podobě.

Článek 12

Určení terminálů

Členské státy určí autobusové a autokarové terminály, na nichž je poskytována pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí. Členské státy o tom uvědomí Komisi. Komise zpřístupní na internetu seznam určených autobusových a autokarových terminálů.

Článek 13

Právo na pomoc na určených terminálech a v autobusech a autokarech

1.   S výhradou podmínek přístupu uvedených v čl. 11 odst. 1poskytují dopravci a provozovatelé terminálů na terminálech určených členským státem, v rámci svých příslušných oblastí pravomocí, bezplatně pomoc uvedenou v příloze I části a) pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí.

2.   S výhradou podmínek přístupu uvedených v čl. 11 odst. 1 poskytují dopravci v autobusech a autokarech bezplatně pomoc uvedenou v příloze I části b) pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí.

Článek 14

Podmínky poskytování pomoci

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů spolupracují s cílem poskytnout pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí za těchto podmínek:

a)	dopravci, provozovatelé terminálu, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu jsou nejpozději dva pracovní dny předem vyrozuměni o tom, že daná osoba bude pomoc potřebovat; a

b)	dotyčné osoby se dostaví na určené místo: i) v čase stanoveném předem dopravcem, který nepředchází oznámenou dobu odjezdu o více než 60 minut, nebo ii) není-li tento čas stanoven, nejpozději 30 minut před oznámenou dobou odjezdu.

2.   Kromě ustanovení odstavce 1 osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí v okamžiku rezervace či předem provedeného zakoupení přepravního dokladu dopravci, zprostředkovateli služeb cestovního ruchu nebo poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu oznámí, že mají zvláštní potřeby ohledně míst k sezení, jsou-li si této potřeby v daném okamžiku vědomy.

3.   Dopravci, provozovatelé terminálů, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmou veškerá nezbytná opatření s cílem usnadnit příjem oznámení o potřebě pomoci podaných osobami se zdravotním postižením nebo osobami se sníženou pohyblivostí. Tato povinnost platí na všech určených terminálech a jejich místech prodeje, včetně prodeje po telefonu nebo prostřednictvím internetu.

4.   Není-li učiněno žádné oznámení podle odst. 1 písm. a) a odstavce 2, vynaloží dopravci, provozovatelé terminálů, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu veškeré přiměřené úsilí k zajištění pomoci tak, aby osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí mohla nastoupit do odjíždějícího spoje, přestoupit na přípoj nebo vystoupit z přijíždějícího spoje, na který si zakoupila přepravní doklad.

5.   Provozovatelé terminálů určí místo v rámci terminálu nebo mimo něj, kde mohou osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí oznámit příjezd a vyžádat si pomoc. Toto místo je zřetelně označeno ukazatelem a v přístupné podobě nabízí základní informace o terminálu a poskytované pomoci.

Článek 15

Předávání informací třetí straně

Obdrží-li zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu oznámení podle čl. 14 odst. 1 písm. a), předají v rámci svých běžných úředních hodin co nejdříve informace dopravci nebo provozovateli terminálu.

Článek 16

Školení

1.   Dopravci a případně provozovatelé terminálů zavedou školení zaměřená na problematiku zdravotního postižení, včetně instruktáže, a zajistí, aby:

a)	jejich personálu, jinému než řidičům, včetně zaměstnanců všech dalších provádějících stran, který přímo poskytuje pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, byla poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy II částí a) a b); a

b)	jejich personálu, včetně řidičů, kteří přicházejí do přímého styku s cestující veřejností nebo s problémy souvisejícími s cestující veřejností, byla poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy II části a).

2.   Členský stát může na dobu nejvýše dvou let od … (13) udělit výjimku z použití odst. 1 písm. b), pokud jde o školení řidičů.

Článek 17

Náhrada škody v souvislosti s invalidními vozíky a jiným vybavením umožňujícím pohyb

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů odpovídají za případnou jimi způsobenou ztrátu nebo poškození invalidních vozíků, jiného vybavení umožňujícího pohyb nebo pomocného vybavení, k nimž došlo v důsledku poskytování pomoci. Ztrátu nebo poškození nahradí dopravce nebo provozovatel terminálu odpovědný za tuto ztrátu nebo poškození.

2.   Náhrada podle odstavce 1 odpovídá nákladům na nahrazení nebo opravu ztraceného nebo poškozeného vybavení.

3.   V případě potřeby je vynaloženo veškeré úsilí, aby bylo rychle zajištěno dočasné náhradní vybavení. Invalidní vozíky, jiné vybavení umožňující pohyb nebo pomocné vybavení mají pokud možno technické a funkční vlastnosti podobné vlastnostem ztraceného nebo poškozeného vybavení.

Článek 18

Výjimky

1.   Aniž je dotčen čl. 2 odst. 4, členské státy mohou vyjmout tuzemskou linkovou dopravu z použití všech nebo některých ustanovení této kapitoly za předpokladu, že zajistí, aby úroveň ochrany osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí podle jejich vnitrostátních předpisů byla přinejmenším stejná jako podle tohoto nařízení.

2.   Členské státy informují Komisi o výjimkách udělených podle odstavce 1. Domnívá-li se Komise, že výjimka není v souladu s tímto článkem, přijme odpovídající opatření. Do … (14) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výjimkách udělených podle odstavce 1.

KAPITOLA IV

PRÁVA CESTUJÍCÍCH V PŘÍPADĚ ZRUŠENÍ NEBO ZPOŽDĚNÍ

Článek 19

Pokračování, přesměrování a náhrada jízdného

1.   Očekává-li dopravce důvodně, že dojde ke zrušení nebo ke zpoždění spoje linkové dopravy při odjezdu z terminálu o více než 120 minut, nabídne se cestujícímu ihned možnost rozhodnout se mezi:

a)	pokračováním nebo přesměrováním do cílového místa určení, za podmínek srovnatelných s podmínkami stanovenými v přepravní smlouvě, při nejbližší příležitosti;

b)	náhradou jízdného a případně bezplatnou zpáteční přepravou autobusem nebo autokarem do původního místa odjezdu, v souladu s přepravní smlouvou, při nejbližší příležitosti.

2.   Je-li spoj linkové dopravy zrušen nebo je při odjezdu ze zastávky zpožděn o více než 120 minut, mají cestující právo na takové pokračování, přesměrování nebo náhradu jízdného ze strany dopravce.

3.   Úhrada náhrady jízdného stanovená v odst. 1 písm. b) a odstavci 2 se provede do 14 dnů po předložení nabídky nebo obdržení žádosti. Úhrada zahrnuje plnou cenu přepravního dokladu ve výši, za niž byl zakoupen, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže cesta nadále neslouží účelu podle původního cestovního plánu cestujícího. V případě cestovních průkazů nebo časových jízdenek odpovídá výše úhrady poměrné části plné ceny daného průkazu či dané jízdenky. Náhrada jízdného se uhradí v hotovosti, ledaže cestující přijme jinou podobu náhrady jízdného.

Článek 20

Informace

1.   Dojde-li ke zrušení nebo zpoždění odjezdu spoje linkové dopravy, informuje dopravce a případně provozovatel terminálu cestující, kteří odjíždějí z terminálu, o situaci co nejdříve, v každém případě však nejpozději 30 minut po plánovaném čase odjezdu, a o odhadovaném čase odjezdu ihned, jakmile je tato informace k dispozici.

2.   Zmeškají-li cestující z důvodu zrušení nebo zpoždění navazující spoj podle jízdního řádu, vynaloží dopravce, případně provozovatel terminálu, přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informoval o náhradních spojích.

3.   Dopravce nebo případně provozovatel terminálu zajistí, aby osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí obdržely informace požadované podle odstavců 1 a 2 v přístupné podobě.

Článek 21

Pomoc v případě zrušení nebo zpoždění odjezdu

Pro cestu s plánovanou dobou delší než tři hodiny dopravce v případě zrušení nebo zpoždění odjezdu z terminálu o více než dvě hodiny nabídne cestujícím bezplatně:

a)	lehké jídlo, jídlo nebo občerstvení v množství odpovídajícím čekací době nebo zpoždění, pokud je v autobuse nebo v terminálu dostupné nebo je lze bez větších obtíží dodat;

b)	pomoc při nalezení hotelového pokoje nebo jiného ubytování, jakož i pomoc při zařizování dopravy mezi terminálem a místem ubytování v případech, kdy je nezbytný jeden nebo více noclehů.

Při použití tohoto článku věnuje dopravce zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením, osob se sníženou pohyblivostí a osob, které je doprovázejí.

Článek 22

Další nároky

Žádné ustanovení této kapitoly nebrání cestujícím domáhat se v souladu s vnitrostátním právem náhrady škody způsobené zrušením nebo zpožděním spoje linkové dopravy u vnitrostátních soudů.

KAPITOLA V

OBECNÁ PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE INFORMACÍ A STÍŽNOSTÍ

Článek 23

Právo na cestovní informace

Dopravci a provozovatelé terminálů poskytují cestujícím v rámci svých příslušných oblastí pravomoci po celou dobu trvání cesty odpovídající informace. Je-li to proveditelné, jsou tyto informace na žádost poskytovány v přístupné podobě.

Článek 24

Informace o právech cestujících

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů v rámci svých příslušných oblastí pravomocí zajistí, aby byly cestujícím poskytovány odpovídající a srozumitelné informace o jejich právech podle tohoto nařízení nejpozději při odjezdu. Informace jsou poskytovány na terminálech a případně na internetu. Na žádost osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí se informace poskytují v přístupné podobě. Tyto informace zahrnují kontaktní údaje subjektu či subjektů příslušných pro prosazování, které daný členský stát určil podle čl. 27 odst. 1.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů mohou ke splnění informační povinnosti podle odstavce 1 používat shrnutí ustanovení tohoto nařízení připravené Komisí ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie, které jim bude k dispozici.

Článek 25

Stížnosti

Dopravci zavedou nebo zachovávají již zavedený mechanismus vyřizování stížností, které se týkají práv a povinnosti uvedených v článcích 4, 8 a 9 až 24.

Článek 26

Podávání stížností

Chce-li cestující, na něhož se vztahuje toto nařízení, podat stížnost u dopravce s ohledem na články 4, 8 a 9 až 24, předloží ji ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy byla linková doprava uskutečněna nebo kdy měla být uskutečněna. Dopravce oznámí cestujícímu do jednoho měsíce od obdržení stížnosti, zda byla jeho stížnost odůvodněná, zda byla zamítnuta nebo zda se stále projednává. Lhůta na poskytnutí konečné odpovědi nesmí být delší než tři měsíce od přijetí stížnosti.

KAPITOLA VI

PROSAZOVÁNÍ A VNITROSTÁTNÍ SUBJEKTY PŘÍSLUŠNÉ PRO PROSAZOVÁNÍ

Článek 27

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.   Každý členský stát určí nový nebo existující subjekt odpovědný za prosazování tohoto nařízení, pokud jde o linkovou dopravu z míst nacházejících se na jejich území a o linkovou dopravu ze třetí země do těchto míst. Každý subjekt přijme nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

Každý subjekt je z hlediska své organizace, rozhodování o financování, právní struktury a procesu rozhodování nezávislý na dopravcích, poskytovatelích souborných služeb cestovního ruchu a provozovatelích terminálů.

2.   Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku.

3.   Každý cestující může příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1 nebo jakémukoli jinému příslušnému subjektu určenému členským státem předložit v souladu s vnitrostátním právem stížnost na údajné porušení tohoto nařízení.

Členský stát může rozhodnout, že

a)	cestující nejprve podává stížnost s ohledem na články 4, 8 a 9 až 24 dopravci; nebo

b)	vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování nebo jakýkoli jiný příslušný subjekt určený členským státem jedná jako odvolací orgán v případě stížností, které nebyly vyřešeny podle článku 26.

Článek 28

Zpráva o prosazování

Do 1. června … (15) a každé dva roky poté zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 zprávu o své činnosti v předchozích dvou kalendářních letech, přičemž tato zpráva bude zejména obsahovat popis opatření přijatých za účelem provedení tohoto nařízení a statistiky uplatněných stížností a sankcí.

Článek 29

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování uvedené v čl. 27 odst. 1 si v případě potřeby vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a postupech. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

Článek 30

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato pravidla a opatření do … (16) Komisi a neprodleně jí oznámí veškeré pozdější změny, které se jich dotýkají.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 31

Zpráva

Do … (17) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a účincích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádějí nebo mění.

Článek 32

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze nařízení (ES) č. 2006/2004 se doplňuje nový bod, který zní:

„18.	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2010 ze dne … o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě (18).

Článek 33

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od … (19).

Článek 34

Vyhlášení

Toto nařízení bude vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Stanovisko ze dne 16. července 2009 (Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 99).

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady ze dne 11. března 2010. Postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 263, 7.10.2009, s. 11.

(4)  Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

(5)  Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

(6)  Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.

(7)  Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

(8)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(9)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

(11)  Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.

(12)  Úř. věst.: vložte prosím datum pět let ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(13)  Úř. věst. vložte prosím datum použitelnosti tohoto nařízení.

(14)  Úř. věst.: vložte prosím datum pět let ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(15)  Úř. věst.: vložte prosím datum dva roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(16)  Datum použitelnosti tohoto nařízení.

(17)  Tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(18)  Úř. věst. L ….“

(19)  Dva roky ode dne vyhlášení tohoto nařízení.

---

---

---

---

11.5.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/19

---

POSTOJ RADY (EU) č. 5/2010 V PRVNÍM ČTENÍ

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004

Přijato Radou dne 11. března 2010

(Text s významem pro EHP)

2010/C 122 E/02

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 a čl. 100 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Činnost Unie v oblasti dopravy po moři a vnitrozemských vodních cestách by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících, která bude srovnatelná s jinými druhy dopravy. Kromě toho by měly být plně zohledněny požadavky na ochranu spotřebitele obecně.

(2)

Jelikož cestující po moři a na vnitrozemských vodních cestách jsou slabší stranou přepravní smlouvy, měla by všem těmto cestujícím být zajištěna minimální úroveň ochrany. Dopravcům by nemělo nic bránit v tom, aby cestujícím nabízeli výhodnější smluvní podmínky než ty, které jsou stanoveny tímto nařízením.

(3)

Ochrana cestujících by se měla vztahovat nejen na osobní přepravu mezi přístavy na území členských států, ale rovněž na osobní přepravu mezi těmito přístavy a přístavy mimo území členských států, přičemž by se mělo zohledňovat riziko narušení hospodářské soutěže na trhu osobní dopravy. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem „dopravce Unie“ vykládán co nejširším způsobem, aniž by však byly dotčeny jiné právní předpisy Unie, jako je nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě (3), a nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (4).

(4)

Jednotný trh osobní dopravy po moři a na vnitrozemských vodních cestách by měl být ku prospěchu všem občanům. Proto by měly mít osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí v důsledku zdravotního postižení, věku nebo jiného faktoru možnost využívat osobní přepravy a účastnit se okružních plaveb, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů. Osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mají stejná práva jako všichni ostatní občané, pokud jde o volný pohyb, svobodu volby a nediskriminační zacházení.

(5)

S ohledem na článek 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a s cílem umožnit osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, aby využívaly dopravy po moři a na vnitrozemských vodních cestách způsobem srovnatelným s ostatními občany, je zapotřebí stanovit pravidla nediskriminace a pomoci během jejich cesty. Tyto osoby by proto měly být přijímány k přepravě a ta by jim neměla být upírána z důvodu jejich zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, kromě případů, kdy k tomu vedou zdravotní a bezpečnostní důvody určené příslušnými orgány. Měly by mít právo na pomoc v přístavech i na palubě osobních lodí. V zájmu sociálního začlenění by jim tato pomoc měla být poskytována bezplatně. Dopravci by měli stanovit podmínky přístupu, nejlépe s využitím evropského systému normalizace.

(6)

Při rozhodování o podobě případných nových přístavů a terminálů a v rámci zásadních modernizací by subjekty odpovědné za tato zařízení měly, tam kde je to nutné, zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Podobně by dopravci měli v případě nutnosti zohlednit tyto potřeby při rozhodování o podobě nových a modernizovaných osobních lodí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES ze dne 6. května 2009 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě (5) a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby (6).

(7)

Pomoc poskytovaná v přístavech, které se nacházejí na území některého členského státu, by měla mimo jiné umožnit osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí dostat se z určeného místa příjezdu do přístavu k osobní lodi a od osobní lodi na určené místo odjezdu z přístavu, včetně nalodění a vylodění.

(8)

Při organizaci pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí a při školení svých pracovníků by dopravci měli spolupracovat s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí. Při této činnosti by dopravci rovněž měli zohlednit příslušná ustanovení Mezinárodní úmluvy a Předpisu o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků, jakož i doporučení Mezinárodní námořní organizace ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších osob a osob se zdravotním postižením.

(9)	V případě zrušení nebo zpoždění jakékoli osobní přepravy či okružní plavby by cestující měli být o této skutečnosti náležitě informováni. Tyto informace by měly cestujícím pomoci učinit nezbytné kroky a případně získat informace o náhradních spojích.

(10)	Potíže cestujících způsobené zrušením nebo významným zpožděním jejich cesty by se měly zmírnit. Za tímto účelem by mělo být o cestující náležitě postaráno a měli by mít možnost svou cestu zrušit a nechat si proplatit přepravní doklad, nebo za uspokojivých podmínek dosáhnout přesměrování.

(11)

Dopravci by měli cestujícím v případě zrušení nebo zpoždění osobní přepravy zajistit vyplacení odškodnění podle určitého procenta ceny přepravního dokladu, vyjma případů, kdy je zrušení nebo zpoždění způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodi nebo mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možno zamezit ani v případě přijetí veškerých přiměřených opatření.

(12)	Povětrnostní podmínky ohrožující bezpečný provoz lodi by měly mimo jiné zahrnovat silný vítr, rozbouřené moře, silný proud, obtížné podmínky způsobené výskytem ledu a extrémně vysoký či nízký stav vody.

(13)

Mimořádné okolnosti by měly mimo jiné zahrnovat teroristické útoky, pracovní spory, vylodění nemocných, zraněných či mrtvých osob, pátrací a záchranné operace na moři či na vnitrozemských vodních cestách, opatření nezbytná pro ochranu životního prostředí, rozhodnutí učiněná orgány řízení dopravy nebo přístavními orgány nebo rozhodnutí příslušných orgánů ohledně veřejného pořádku a bezpečnosti a dále zajištění naléhavých přepravních potřeb.

(14)

Při zapojení zúčastněných stran, profesních sdružení a sdružení spotřebitelů, cestujících, osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí by dopravci měli vzájemně spolupracovat s cílem přijmout na vnitrostátní nebo evropské úrovni taková opatření, která by vedla ke zlepšení péče a pomoci nabízených cestujícím při jakémkoli přerušení jejich cesty, a zejména v případě velkého zpoždění nebo zrušení spoje.

(15)

Toto nařízení by se nemělo dotýkat práv cestujících stanovených směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (7). Toto nařízení by se nemělo použít v případech, kdy jsou souborné služby pro cestovní ruch zrušeny z jiných důvodů než z důvodu zrušení osobní přepravy nebo okružní plavby.

(16)

Cestující by měli být plně informováni o svých právech podle tohoto nařízení tak, aby mohli tato práva účinně uplatňovat. Práva cestujících by měla zahrnovat právo na obdržení informací o dané osobní přepravě nebo okružní plavbě, a to jak před uskutečněním cesty, tak i v jejím průběhu. Všechny nezbytné informace poskytnuté cestujícím by měly být rovněž poskytovány v podobě přístupné osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí.

(17)

Cestující by měli mít možnost uplatňovat svá práva prostřednictvím vhodných postupů podávání stížnosti zavedených dopravci, nebo případně podáním stížnosti subjektu nebo subjektům ustanoveným za tímto účelem příslušným členským státem. Dopravci by měli řešit stížnosti cestujících během určité lhůty při vědomí toho, že nebudou-li na stížnost reagovat, může se tato skutečnost obrátit v jejich neprospěch.

(18)

S přihlédnutím k postupům stanoveným členskými státy pro podávání stížností by stížnosti týkající se pomoci poskytované v přístavu nebo na palubě lodi měly být podávány přednostně subjektu nebo subjektům, které jsou k prosazování tohoto nařízení určeny v členském státě, na jehož území se nachází přístav nalodění, a ohledně přepravy cestujících ze třetí země subjektu nebo subjektům určeným v členském státě, na jehož území se nachází přístav vylodění.

(19)	Členské státy by měly zajistit soulad s tímto nařízením a určit příslušný subjekt či subjekty k provádění úkolů v rámci jeho kontroly a prosazování. Tím nejsou dotčena práva cestujících obrátit se na soud v souladu s vnitrostátním právem.

(20)	Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zabezpečit, aby byly tyto sankce používány. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(21)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany a pomoci cestujícím ve všech členských státech a zabezpečení toho, aby hospodářské subjekty na jednotném trhu podnikaly podle harmonizovaných podmínek, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu nebo účinků této akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(22)

Prosazování tohoto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (8). Uvedené nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(23)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (9) by se měla přísně dodržovat a prosazovat, aby bylo zaručeno soukromí fyzických i právnických osob a aby bylo zajištěno, že požadované informace a zprávy slouží pouze k plnění povinností stanovených tímto nařízením a že nebudou použity na úkor těchto osob.

(24)	Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie, uvedené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro:

a)	zákaz diskriminace cestujících, pokud jde o podmínky dopravy, kterou nabízejí dopravci cestujícím;

b)	zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí a pomoc těmto osobám;

c)	práva cestujících v případech zrušení nebo zpoždění;

d)	minimální soubor informací, který má být cestujícím poskytnut;

e)	vyřizování stížností;

f)	obecná pravidla pro prosazování.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se použije na cestující:

a)	kteří využívají osobní přepravu, pokud se přístav nalodění nachází na území členského státu;

b)	kteří využívají osobní přepravu, pokud se přístav nalodění nachází mimo území členského státu, a přístav vylodění se nachází na území členského státu, za podmínky, že přepravu provozuje dopravce Unie;

c)	při okružní plavbě, pokud se přístav nalodění nachází na území členského státu. Na tyto cestující se však nevztahuje čl. 16 odst. 2, články 18, 19 a čl. 20 odst. 1 a 4.

2.   Toto nařízení se nepoužije na cestující:

a)	na lodích schválených pro přepravu nejvýše 36 cestujících;

b)	na lodích, jejichž posádku odpovědnou za provoz lodi netvoří více než tři osoby nebo u nichž celková délka trasy osobní přepravy nepřesahuje jedním směrem 500 metrů; nebo

c)	účastnící se výletních a vyhlídkových zájezdů jiných než okružní plavby.

3.   Členské státy mohou vyjmout z uplatňování tohoto nařízení námořní lodě s hrubou prostorností menší než 300 registrovaných tun provozované ve vnitrostátní přepravě, a to na období dvou let ode dne … (10) a za předpokladu, že práva cestujících podle tohoto nařízení jsou odpovídajícím způsobem zajištěna vnitrostátním právem.

4.   Členské státy mohou vyjmout z uplatňování tohoto nařízení osobní přepravu, na kterou se vztahují závazky veřejné služby, smlouvy o veřejné službě nebo integrované služby, pokud jsou práva cestujících podle tohoto nařízení odpovídajícím způsobem zaručena vnitrostátním právem.

5.   Nic v tomto nařízení nelze vykládat jako technické požadavky stanovující dopravcům, provozovatelům terminálů nebo jiným subjektům povinnost upravit či vyměnit lodě, infrastrukturu, vybavení přístavů či přístavních terminálů.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„osobou se zdravotním postižením“ nebo „osobou se sníženou pohyblivostí“ osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení či nezpůsobilosti, popřípadě jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a byly jí přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;

b)	„územím členského státu“ území, na něž se vztahuje Smlouva ve smyslu jejího článku 355, a to za podmínek ve Smlouvě stanovených;

c)	„podmínkami přístupu“ příslušné normy, pokyny a informace týkající se přístupnosti přístavních terminálů a lodí včetně jejich zařízení pro osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí;

d)	„dopravcem“ fyzická nebo právnická osoba nabízející veřejnosti osobní přepravy nebo okružní plavby;

e)	„dopravcem Unie“ dopravce se sídlem na území některého členského státu nebo dopravce nabízející dopravu prostřednictvím osobní přepravy na území nebo z území členského státu;

f)	„osobní přepravou“ komerční služba přepravy cestujících po moři nebo na vnitrozemských vodních cestách provozovaná podle zveřejněného jízdního řádu;

g)	„integrovanými službami“ propojené služby přepravy v rámci stanovené zeměpisné oblasti s jedinou informační službou, systémem přepravních dokladů a jízdního řádu;

h)	„provádějícím dopravcem“ jiný subjekt než dopravce, který reálně uskutečňuje celou přepravu nebo její část;

i)	„vnitrozemskou vodní cestou“ přírodní či umělý splavný vnitrozemský vodní útvar či systém propojených vodních útvarů používaných pro účely dopravy, například jezera, řeky, kanály nebo jakékoli jejich kombinace;

j)	„přístavem“ místo nebo zeměpisná oblast vybavené takovými úpravami nebo zařízeními, která umožňují přistávání lodí, a v nichž se cestující pravidelně naloďují nebo vyloďují;

k)

„přístavním terminálem“ terminál obsluhovaný pracovníky dopravce či provozovatele terminálu v přístavu, vybavený zařízením, jako jsou odbavovací přepážky, přepážky pro prodej přepravních dokladů nebo společenské prostory, a personálem pro nalodění nebo vylodění cestujících, kteří využívají osobní přepravu nebo se účastní okružní plavby;

l)	„lodí“ plavidlo využívané k plavbě na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách;

m)	„přepravní smlouvou“ smlouva o přepravě mezi dopravcem a cestujícím za účelem provedení jednorázové nebo vícenásobné osobní přepravy nebo okružních plaveb;

n)	„přepravním dokladem“ platný dokument či jiný doklad o přepravní smlouvě;

o)	„prodejcem přepravních dokladů“ každý maloobchodní prodejce uzavírající přepravní smlouvy jménem dopravce;

p)	„zprostředkovatelem služeb cestovního ruchu“ každý maloobchodní prodejce uzavírající přepravní smlouvy jménem cestujícího;

q)	„poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu“ organizátor ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 směrnice 90/314/EHS, odlišný od dopravce;

r)	„rezervací“ zamluvení konkrétního zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby;

s)	„provozovatelem terminálu“ soukromý nebo veřejnoprávní subjekt na území členského státu odpovědný za správu a řízení přístavního terminálu;

t)	„okružní plavbou“ služba přepravy po moři nebo na vnitrozemských vodních cestách, jež je provozována výhradně pro účely zábavy či rekreace a jež je doplněna o ubytování a jiné služby a zahrnuje pobyt s více než dvěma noclehy na palubě;

u)	„nehodou lodi“ ztroskotání, potopení, srážka lodi nebo její najetí na mělčinu, výbuch nebo požár na lodi nebo porucha lodi.

Článek 4

Přepravní doklady a nediskriminační smluvní podmínky

1.   Dopravce vydá cestujícímu přepravní doklad, neplyne-li podle vnitrostátních právních předpisů právo na přepravu z jiných dokladů. Přepravní doklad může být vydán v elektronické podobě.

2.   Aniž jsou dotčeny sociální tarify, jsou smluvní podmínky a tarify uplatňované dopravci nebo prodejci přepravních dokladů nabízeny široké veřejnosti bez jakékoli přímé či nepřímé diskriminace na základě státní příslušnosti konečného zákazníka nebo místa usazení dopravců či prodejců přepravních dokladů v Unii.

Článek 5

Další provádějící strany

1.   Je-li plnění povinností podle tohoto nařízení svěřeno provádějícímu dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo jakékoli jiné osobě, odpovídá dotyčný dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu, jenž tyto povinnosti svěřil, i nadále za jednání nebo opomenutí této provádějící strany jednající v rámci jejích pracovních povinností.

2.   Vedle ustanovení odstavce 1 podléhá strana, které dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu plnění povinnosti svěří, ve vztahu ke svěřené povinnosti ustanovením tohoto nařízení, včetně ustanovení o odpovědnosti.

Článek 6

Zákaz vyloučení odpovědnosti

Povinnosti vyplývající z tohoto nařízení nelze omezit ani vyloučit, zejména odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy.

KAPITOLA II

PRÁVA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A OSOB SE SNÍŽENOU POHYBLIVOSTÍ

Článek 7

Právo na přepravu

1.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu neodmítnou přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nalodění osob z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti.

2.   Rezervace a přepravní doklady se poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí bez jakýchkoli dodatečných nákladů.

Článek 8

Výjimky a zvláštní podmínky

1.   Aniž je dotčen čl. 7 odst. 1, mohou dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu odmítnout přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nalodění osoby z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti:

a)	s cílem dodržet platné požadavky na zdraví a bezpečnost stanovené mezinárodními právními předpisy nebo právními předpisy Unie či členských států, nebo s cílem dodržet požadavky na zdraví a bezpečnost stanovené příslušnými orgány;

b)	pokud konstrukce osobní lodi nebo infrastruktura a vybavení přístavu včetně přístavních terminálů neumožňuje nalodění, vylodění nebo přepravu osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí bezpečným a z provozního hlediska uskutečnitelným způsobem.

2.   Odmítnou-li dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmout rezervaci nebo vydat či jinak poskytnout přepravní doklad z důvodů uvedených v odstavci 1, vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčnou osobu informovali o přijatelné alternativní dopravě provozované daným dopravcem.

3.   Pokud má osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí rezervaci nebo přepravní doklad a splnila požadavky podle čl. 11 odst. 2, a přesto je jí odepřeno nalodění z důvodu jejího zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, nabídne se této osobě, jakož i osobě tuto osobu doprovázející podle odstavce 4 tohoto článku možnost rozhodnout se mezi právem na náhradu ceny jízdného a přesměrováním podle přílohy I. Právo volby mezi zpáteční cestou nebo přesměrováním je podmíněno splněním všech zdravotních a bezpečnostních požadavků.

4.   Za stejných podmínek, jež jsou uvedeny v odstavci 1, může dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu a poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu požadovat, aby osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí doprovázela jiná osoba, která je schopná dotyčné osobě se zdravotním postižením nebo osobě se sníženou pohyblivostí poskytnout potřebnou pomoc. Pokud jde o osobní přepravu, tato doprovázející osoba se přepravuje bezplatně.

5.   Pokud dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu využijí odstavce 1 nebo 4, neprodleně informují dotčenou osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí o konkrétních důvodech, které je k tomu vedly. Tyto důvody se sdělí dotyčné osobě se zdravotním postižením nebo osobě se sníženou pohyblivostí nejpozději do pěti pracovních dnů od okamžiku, kdy tato osoba byla informována. V případě odmítnutí na základě odst. 1 písm. a) se uvede odkaz na platné zdravotní a bezpečnostní požadavky.

Článek 9

Přístupnost a informace

1.   Ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí dopravci a provozovatelé terminálů, ve vhodných případech prostřednictvím vlastních organizací, zavedou nebo zachovávají již zavedené nediskriminační podmínky přístupu platné pro přepravu osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů zveřejní podmínky přístupu podle odstavce 1 ve fyzické podobě nebo na internetu, a to v jazycích, v nichž se obvykle zveřejňují informace pro všechny cestující.

3.   Poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zpřístupní podmínky přístupu uvedené v odstavci 1, které se vztahují na cesty v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, které organizují, prodávají nebo nabízejí k prodeji.

4.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zajistí, aby všechny příslušné informace, včetně elektronické rezervace a informací poskytovaných on-line, týkající se podmínek přepravy, informací o cestě a podmínek přístupu byly osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí dostupné ve vhodné a přístupné podobě.

Článek 10

Právo na pomoc v přístavech a na palubě lodi

S výhradou podmínek přístupu uvedených v čl. 9 odst. 1 poskytují dopravci a provozovatelé terminálů v souladu s přílohami II a III v rámci svých příslušných oblastí pravomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí bezplatnou pomoc v přístavech, při nalodění a vylodění a na palubě lodi.

Článek 11

Podmínky poskytování pomoci

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů poskytují v rámci svých příslušných pravomocí pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí podle článku 10 za těchto podmínek:

a)	dopravce či provozovatel terminálu je nejpozději dva pracovní dny předem vyrozuměn o tom, že daná osoba bude pomoc potřebovat, a

b)

osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí se dostaví do přístavu či na určené místo podle čl. 12 odst. 3: i) v čase písemně stanoveném dopravcem, který nepředchází zveřejněný čas nalodění o více než 60 minut, nebo ii) není-li tento čas stanoven čas nalodění, nejpozději 60 minut před zveřejněným časem vyplutí.

2.   Kromě ustanovení odstavce 1 osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí v okamžiku rezervace či předem provedeného zakoupení přepravního dokladu dopravci sdělí, že mají zvláštní potřeby ohledně ubytování či míst k sezení nebo že je zapotřebí lékařské vybavení, jsou-li si těchto potřeb v daném okamžiku vědomy.

3.   Oznámení podle odst. 1 písm. a) a podle odstavce 2 lze za všech okolností předložit zprostředkovateli služeb cestovního ruchu či poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu, u něhož byl přepravní doklad zakoupen. Pokud přepravní doklad umožňuje vykonat vícenásobné cesty, je tato podmínka splněna jediným oznámením za předpokladu, že se v něm uvedou patřičné informace o časech následujících cest.

4.   Není-li učiněno žádné oznámení podle odst. 1 písm. a) a podle odstavce 2, vynaloží dopravci a provozovatelé terminálů veškeré přiměřené úsilí k zajištění pomoci tak, aby se osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí mohla nalodit na danou loď, cestovat na ní a vylodit se z ní.

5.   Je-li osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí doprovázena uznaným asistenčním psem, musí být tento pes ubytován spolu s danou osobou za předpokladu, že dopravci, zprostředkovateli služeb cestovního ruchu či poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu je tato skutečnost oznámena v souladu s platnými vnitrostátními pravidly pro přepravu uznaných asistenčních psů na palubě osobních lodí, jestliže taková pravidla existují.

Článek 12

Přijímání oznámení a označení míst pro setkání

1.   Dopravci, provozovatelé terminálů, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmou veškerá opatření nezbytná pro přijímání oznámení podle čl. 11 odst. 1 písm. a) a čl. 11 odst. 2. Tato povinnost se vztahuje na všechna jejich prodejní místa, včetně prodeje po telefonu nebo přes internet.

2.   Obdrží-li zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu oznámení podle odstavce 1, v rámci své běžné pracovní doby dotyčné informace neprodleně předají dopravci či provozovateli terminálu.

3.   Dopravci a provozovatelé terminálů označí místo uvnitř nebo vně přístavního terminálu, kde mohou osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí oznámit svůj příjezd a požádat o pomoc. Toto místo musí být zřetelně označeno ukazatelem a musí nabízet v přístupné podobě základní informace o přístavním terminálu a poskytované pomoci.

Článek 13

Normy kvality pro pomoc

1.   Provozovatelé terminálů a dopravci, kteří provozují přístavní terminály nebo osobní přepravu a jejichž objem provozu za předchozí rok činí více než 100 000 cestujících v obchodní dopravě, stanoví v rámci svých příslušných pravomocí normy kvality pro pomoc podle příloh II a III a ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí určí, kde je to vhodné, prostřednictvím vlastních organizací, zdroje potřebné pro splnění těchto norem.

2.   Provozovatelé terminálů a dopravci zveřejní normy kvality podle odstavce 1 ve fyzické podobě nebo na internetu, a to v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle zveřejňují informace pro všechny cestující.

Článek 14

Školení a instruktáž

Aniž je dotčena Mezinárodní úmluva a Předpis o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků a předpisy přijaté v rámci Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně a Úmluvy o režimu plavby na Dunaji, dopravci a případně provozovatelé terminálů zavedou školení zaměřená na problematiku zdravotně postižených, včetně instruktáže, a zajistí, aby:

a)	jejich personálu, včetně zaměstnanců všech dalších provádějících stran, který přímo poskytuje pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, bylo poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy IV částí A a B; a

b)	jejich personálu, který jinak odpovídá za rezervaci a prodej přepravních dokladů nebo za nalodění či vylodění, včetně zaměstnanců všech dalších provádějících stran, bylo poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy IV části A.

Článek 15

Náhrada škody v souvislosti s vybavením umožňujícím pohyb nebo jiným zvláštním vybavením

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů odpovídají za škodu v důsledku ztráty nebo poškození vybavení umožňujícího pohyb nebo jiného zvláštního vybavení používaného osobou se zdravotním postižením nebo osobou se sníženou pohyblivostí, pokud nehoda, která vedla ke škodě, byla zaviněna dopravcem nebo provozovatelem terminálu nebo byla způsobena jejich nedbalostí. V případě škod v důsledku nehody lodi se předpokládá zavinění nebo nedbalost dopravce.

2.   Náhrada podle odstavce 1 odpovídá nákladům na nahrazení nebo případně opravu daného vybavení.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí v případě, kdy se použije článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod (11).

4.   Kromě toho se vyvine veškeré úsilí, aby byla urychleně poskytnuta dočasná náhrada vybavení.

KAPITOLA III

POVINNOSTI DOPRAVCŮ A PROVOZOVATELŮ TERMINÁLŮ V PŘÍPADĚ PŘERUŠENÍ CESTY

Článek 16

Informace v případě zrušení nebo zpoždění vyplutí

1.   V případě, že je zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby zrušeno nebo zpožděno, informuje dopravce nebo případně provozovatel terminálu cestující, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, o situaci co nejdříve, nejpozději však 30 minut po plánovaném vyplutí, a o odhadovaném čase vyplutí a odhadovaném čase připlutí ihned, jakmile budou tyto informace k dispozici.

2.   Pokud cestující z důvodu zrušení nebo zpoždění zmeškají navazující přepravní službu, vynaloží dopravce, případně provozovatel terminálu, přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informoval o náhradních spojích.

3.   Dopravce nebo případně provozovatel terminálu zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí obdržely informace požadované podle odstavců 1 a 2 v přístupné podobě.

Článek 17

Pomoc v případě zrušeného nebo zpožděného vyplutí

1.   Jestliže dopravce důvodně očekává, že zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby bude zrušeno nebo zpožděno oproti plánovanému času vyplutí o více než 120 minut, nabídne cestujícím, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, zdarma lehká jídla, stravu či občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době, pokud jsou k dispozici nebo mohou být za přiměřených okolností dodány.

2.   V případě zrušení nebo zpoždění vyplutí, v jehož důsledku je nutný pobyt cestujícího na jednu nebo na více nocí nebo kdy je vedle zamýšleného pobytu nutný další pobyt, nabídne dopravce, pokud je to uskutečnitelné, cestujícím, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, kromě lehkých jídel, stravy či občerstvení podle odstavce 1, zdarma odpovídající ubytování na plavidle nebo jinde, jakož i přepravu z přístavního terminálu do místa ubytování a zpět. Dopravce může omezit celkovou cenu za ubytování mimo plavidlo na 120 EUR na jednoho cestujícího, ovšem bez zahrnutí přepravy z přístavního terminálu do místa ubytování a zpět.

3.   Při použití odstavců 1 a 2 věnuje dopravce zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením, osob se sníženou pohyblivostí a osob, které je doprovázejí.

Článek 18

Přesměrování a náhrada jízdného v případě zrušeného nebo zpožděného vyplutí

1.   Jestliže dopravce důvodně očekává, že osobní přeprava bude zrušena nebo odplutí z přístavního terminálu zpožděno o více než 120 minut, nabídne se cestujícímu neprodleně možnost výběru mezi:

a)	přesměrováním do jeho cílového místa určení uvedeného v přepravní smlouvě, a to za srovnatelných podmínek a při nejbližší příležitosti; a

b)	náhradou ceny přepravního dokladu, případně spolu s bezplatnou zpáteční přepravou při nejbližší příležitosti do prvního místa vyplutí uvedeného v přepravní smlouvě.

2.   Pokud je osobní přeprava zrušena nebo se vyplutí zpozdí o více než 120 minut, mají cestující právo na toto přesměrování nebo náhradu ceny přepravního dokladu ze strany dopravce.

3.   Náhrada plné pořizovací ceny přepravního dokladu podle odst. 1 písm. b) a podle odstavce 2 se vyplácí do sedmi dní hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovním příkazem nebo bankovním šekem, a to za neuskutečněnou část nebo části cesty a za část nebo části již uskutečněné, nemá-li již cesta žádný význam vzhledem k původnímu cestovnímu plánu cestujícího.

Článek 19

Odškodnění z ceny přepravního dokladu v případě zpožděného připlutí

1.   Cestující mohou od dopravce požadovat odškodnění v případě zpoždění při připlutí do cílového místa určení uvedeného v přepravní smlouvě, aniž by ztratili právo na přepravu. Minimální výše odškodnění je stanovena na 25 % z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění v délce alespoň:

a)	jedné hodiny u naplánované plavby trvající maximálně čtyři hodiny;

b)	dvou hodin u naplánované plavby trvající více než čtyři hodiny, maximálně však osm hodin;

c)	tří hodin u naplánované plavby trvající více než osm hodin, maximálně však dvacet čtyři hodin; nebo

d)	šesti hodin u naplánované plavby trvající více než dvacet čtyři hodin.

Pokud zpoždění přesáhne dvojnásobek doby uvedené v písmenech a) až d), je výše odškodnění stanovena na 50 % z ceny přepravního dokladu.

2.   Cestující, kteří jsou držiteli časové nebo sezónní jízdenky, během jejíž doby platnosti dochází opakovaně ke zpoždění při připlutí, mohou žádat přiměřené odškodnění v souladu s úpravou odškodnění platnou v případě daného dopravce. Tato úprava uvádí kritéria pro stanovení zpoždění při připlutí a pro výpočet odškodnění.

3.   Odškodnění se vypočítá vzhledem k ceně, kterou cestující skutečně zaplatil za zpožděnou osobní přepravu.

4.   Pokud doprava zahrnuje zpáteční cestu, vypočítá se odškodnění za zpožděné připlutí při cestě tam nebo cestě zpátky z poloviční ceny zaplacené za osobní přepravu cestujícím.

5.   Odškodnění se vyplatí do jednoho měsíce od podání žádosti o odškodnění. Odškodnění lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky pružné, zejména pokud jde o dobu platnosti a místo určení. Na žádost cestujícího se odškodnění poskytne v penězích.

6.   Odškodnění z ceny přepravního dokladu se nesnižuje o finanční náklady transakce, jako jsou poplatky, náklady na telefonní hovory a poštovné. Dopravci mohou zavést minimální výši částky, do níž nebude odškodnění vypláceno. Tato minimální částka nesmí být vyšší než 10 EUR.

Článek 20

Výjimky

1.   S výjimkou cestujících, kteří jsou držiteli časové nebo sezónní jízdenky, se články 17, 18 a 19 nepoužijí v případě cestujících, kteří mají otevřenou jízdenku, na níž není upřesněn čas vyplutí.

2.   Články 17 a 19 se nepoužijí v případě, že je cestující o zrušení či zpoždění informován před zakoupením přepravního dokladu, nebo v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno zaviněním ze strany cestujícího.

3.   Ustanovení čl. 17 odst. 2 se nepoužije v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodě.

4.   Článek 19 se nepoužije v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodě nebo mimořádnými okolnostmi bránícími uskutečnění osobní přepravy, jimž nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření.

Článek 21

Další nároky

Žádné ustanovení tohoto nařízení nebrání cestujícím domáhat se v souladu s vnitrostátním právem náhrady škody způsobené zrušením nebo zpožděním přepravní služby u vnitrostátních soudů, a to i podle směrnice 90/314/EHS.

KAPITOLA IV

OBECNÁ PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE INFORMACÍ A STÍŽNOSTI

Článek 22

Právo na cestovní informace

Dopravci a provozovatelé terminálů poskytují cestujícím v rámci svých příslušných pravomocí po celou dobu trvání plavby odpovídající informace v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle poskytují informace všem cestujícím. Zvláštní pozornost je třeba věnovat potřebám osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

Článek 23

Informace o právech cestujících

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů v rámci svých příslušných oblastí pravomocí zajistí veřejnou dostupnost informací o právech cestujících podle tohoto nařízení jak na palubě lodi, tak v přístavních terminálech. Informace jsou poskytovány v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle poskytují informace všem cestujícím. Při poskytování těchto informací je věnována zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů mohou ke splnění informační povinnosti podle odstavce 1 používat shrnutí ustanovení tohoto nařízení připravené Komisí ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie, které jim bude k dispozici.

3.   Dopravci a provozovatelé terminálů vhodným způsobem informují cestující na palubách lodí a v přístavních terminálech o kontaktních údajích subjektu příslušného pro prosazování, který byl určen členským státem podle čl. 25 odst. 1.

Článek 24

Stížnosti

1.   Dopravci zavedou nebo zachovávají již zavedený mechanismus pro vyřizování stížností, které se týkají práv a povinností podle tohoto nařízení.

2.   Chce-li cestující, na něhož se vztahuje toto nařízení, podat stížnost u dopravce, předloží ji ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byla daná služba uskutečněna nebo kdy měla být uskutečněna. Dopravce oznámí cestujícímu do jednoho měsíce od obdržení stížnosti, zda byla jeho stížnost odůvodněná, zda byla zamítnuta nebo zda se stále projednává. Lhůta na poskytnutí konečné odpovědi nesmí být delší než tři měsíce od přijetí stížnosti.

KAPITOLA V

PROSAZOVÁNÍ A VNITROSTÁTNÍ SUBJEKTY PŘÍSLUŠNÉ PRO PROSAZOVÁNÍ

Článek 25

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.   Každý členský stát určí nový nebo pověří existující subjekt či subjekty příslušné pro prosazování tohoto nařízení ve vztahu k osobní přepravě a okružním plavbám z přístavů nacházejících se na jeho území, jakož i k osobním přepravám uskutečňovaným z třetí země do těchto přístavů. Každý subjekt přijme nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

Každý subjekt je z hlediska své organizace, rozhodování o financování, právní struktury a procesu rozhodování nezávislý na dopravcích, poskytovatelích souborných služeb cestovního ruchu a provozovatelích terminálů.

2.   Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku.

3.   Každý cestující může příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1 nebo jakémukoli jinému příslušnému subjektu určenému členským státem předložit v souladu s vnitrostátním právem stížnost na údajné porušení tohoto nařízení.

Členský stát může rozhodnout, že

a)	cestující nejprve podává stížnost podle tohoto nařízení dopravci; nebo

b)	vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování nebo jakýkoli jiný příslušný subjekt určený členským státem jedná jako odvolací orgán v případě stížností, které nebyly vyřešeny podle článku 24.

4.   Členské státy, které se rozhodly vyjmout některé služby podle čl. 2 odst. 4, zajistí srovnatelný mechanismus prosazování práv cestujících.

Článek 26

Zpráva o prosazování

Dne 1. června … (12) a poté každé dva roky zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle článku 25 zprávu o své činnosti v předchozích dvou letech, přičemž tato zpráva bude obsahovat zejména popis opatření přijatých za účelem provedení tohoto nařízení, podrobnosti o uplatněných sankcích a statistiku podaných stížností a uplatněných sankcí.

Článek 27

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování uvedené v čl. 25 odst. 1 si v případě potřeby vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a praxi. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

Článek 28

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato pravidla a opatření do … (13) Komisi a neprodleně jí oznámí veškeré pozdější změny, které se jich dotýkají.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Zpráva

Do … (14) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a účincích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádí nebo mění.

Článek 30

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze nařízení (ES) č. 2006/2004 se doplňuje nový bod, který zní:

„19.	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 ze dne … o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách (15).

Článek 31

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … (16).

---

(1)  Stanovisko ze dne 16. července 2009 (Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 89).

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne …

(3)  Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 4.

(4)  Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7.

(5)  Úř. věst. L 163, 25.6.2009, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 389, 30.12.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

(8)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(10)  Datum použitelnosti tohoto nařízení.

(11)  Úř. věst. L 131, 28.5.09, s. 24.

(12)  Dva roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(13)  Datum použitelnosti tohoto nařízení.

(14)  Tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(15)  Úř. věst. L …“

(16)  36 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení.

---

---

---

---

---

---

11.5.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/38

---

POSTOJ RADY (EU) č. 6/2010 V PRVNÍM ČTENÍ

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o nových potravinách o změně nařízení (ES) č. 1331/2008 a o zrušení nařízení (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001

Přijato Radou dne 15. března 2010

(Text s významem pro EHP)

2010/C 122 E/03

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Volný pohyb bezpečných a zdravých potravin je důležitým hlediskem vnitřního trhu a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů, jakož i k jejich sociálním a ekonomickým zájmům. Rozdíly mezi vnitrostátními právními a správními předpisy týkajícími se posuzování bezpečnosti a povolování nových potravin mohou být překážkou jejich volného pohybu, a mohou tak vytvářet nerovné podmínky hospodářské soutěže.

(2)	Při provádění politik Unie by měla být zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví. Náležitá pozornost by měla být podle potřeby věnována ochraně životního prostředí a dobrým životním podmínkám zvířat.

(3)

Pravidla Unie týkající se nových potravin byla stanovena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin (3) a nařízením Komise (ES) č. 1852/2001 ze dne 20. září 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro zveřejňování některých informací a pro ochranu informací poskytovaných podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (4). V zájmu přehlednosti by mělo být nařízení (ES) č. 258/97 a (ES) č. 1852/2001 zrušeno a nařízení (ES) č. 258/97 nahrazeno tímto nařízením. Doporučení Komise 97/618/ES ze dne 29. července 1997 o vědeckých hlediscích a předkládání nezbytných informací na podporu žádostí k uvádění na trh nových potravin a nových složek potravin a o přípravě prvních hodnotících zpráv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (5) by tedy mělo být překonáno, pokud jde o nové potraviny.

(4)

Za účelem zajištění návaznosti na nařízení (ES) č. 258/97 by se měla jako kritérium pro určování novosti potravin zachovat skutečnost, že se tyto potraviny v Unii ve významné míře nepoužívaly k lidské spotřebě před 15. květnem 1997, tedy dnem použitelnosti nařízení (ES) č. 258/97. Používáním v Unii se rozumí používání v členských státech bez ohledu na den jejich přistoupení k Evropské unii.

(5)

Použije se nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (6). Je třeba upřesnit a aktualizovat stávající definici „nové potraviny“ nahrazením stávajících kategorií, s odkazem na obecnou definici potraviny obsaženou v uvedeném nařízení.

(6)

Mělo by být také jasně uvedeno, že potravinu je třeba považovat za novou, je-li při její výrobě uplatněna technologie, která se při výrobě této potraviny v Unii dříve nepoužívala. Toto nařízení by se mělo vztahovat zejména na nově vznikající technologie v oblasti chovu zvířat a procesu výroby potravin, které mají vliv na potraviny, a tudíž by mohly ovlivnit bezpečnost potraviny. Mezi nové potraviny by tedy měly patřit i potraviny získané ze zvířat, při jejichž chovu bylo použito netradičních chovatelských metod, a z jejich potomků, potraviny získané z rostlin, při jejichž pěstování bylo použito netradičních pěstitelských metod, potraviny získané novými výrobními postupy, které mohou mít na potraviny vliv, a potraviny obsahující umělé nanomateriály nebo z nich tvořené. Potraviny získané z nových odrůd rostlin nebo z nových plemen zvířat pěstovaných či chovaných tradičními pěstitelskými nebo chovatelskými metodami by neměly být považovány za nové potraviny. Dále je třeba upřesnit, že potraviny ze třetích zemí, které jsou v Unii nové, lze považovat za tradiční, pouze pokud pocházejí z prvovýroby ve smyslu nařízení (ES) č. 178/2002, ať již jsou zpracované, či nikoli (například ovoce, džem, ovocná šťáva). Takto získané potraviny by však neměly zahrnovat potraviny získané ze zvířat či rostlin, při jejichž chovu či pěstování byly použity netradiční chovatelské nebo pěstitelské metody, potraviny získané z potomků těchto zvířat ani potraviny, k jejichž získání byl použit nový výrobní postup.

(7)

Nicméně s přihlédnutím ke stanovisku Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích, zřízené rozhodnutím Komise ze dne 16. prosince 1997, vydanému dne 16. ledna 2008 a stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin přijatému dne 15. července 2008 mají technologie klonování zvířat, jako je metoda přenosu jader somatických buněk, takové zvláštní charakteristické znaky, že toto nařízení nemůže upravovat všechny otázky klonování. Potraviny získané ze zvířat získaných za použití technologie klonování a z jejich potomků by proto měly podléhat zprávě předložené Komisí Evropskému parlamentu a Radě, po níž by případně následoval legislativní návrh. V případě přijetí zvláštních právních předpisů by měla být oblast působnosti tohoto nařízení příslušně upravena.

(8)

Měla by být přijata prováděcí opatření stanovící kritéria, s jejichž pomocí bude snazší posoudit, zda se potravina v Unii před 15. květnem 1997 používala ve významné míře k lidské spotřebě. Pokud se potravina před uvedeným dnem používala výlučně jako doplněk stravy nebo jeho složka ve smyslu směrnice 2002/46/ES (7), mělo by ji být povoleno po uvedeném dni uvádět na trh v Unii ke stejnému použití, aniž by se považovala za novou potravinu. Toto používání jako doplněk stravy nebo jako jeho složka by však nemělo být bráno v úvahu v případě posouzení, zda se potravina používala ve významné míře k lidské spotřebě v Unii před 15. květnem 1997. Jiné způsoby používání dané potraviny než jako doplněk stravy nebo jako jeho složka by proto měly být povoleny v souladu s tímto nařízením.

(9)

Využívání umělých nanomateriálů při výrobě potravin by se mohlo s dalším rozvojem technologie zvýšit. V zájmu zajištění vysoké ochrany lidského zdraví, volného pohybu zboží a právní jistoty pro výrobce je nezbytné vypracovat na mezinárodní úrovni jednotnou definici umělého nanomateriálu. Unie by měla usilovat o dosažení dohody o definici na příslušném mezinárodním fóru. Bude-li dosaženo dohody, měla by být definice umělého nanomateriálu obsažená v tomto nařízení odpovídajícím způsobem upravena.

(10)

Potraviny vyrobené ze složek potravin, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, zejména změnou složek potravin či změnou složení nebo obsahu těchto složek potravin, by neměly být považovány za nové potraviny. Změny složky potravin, například selektivní extrakty nebo využívání jiných částí rostliny, které nebyly dosud v Unii používány k lidské spotřebě, by však měly nadále spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(11)

Pokud by se s přihlédnutím ke všem jeho vlastnostem mohla na určitý výrobek vztahovat definice „léčivého přípravku“ i definice výrobku, na který se vztahují jiné předpisy Unie, měla by se použít směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (8). Stanoví-li členský stát v souladu se směrnicí 2001/83/ES, že výrobek je léčivým přípravkem, mělo by mu být umožněno v tomto ohledu omezit v souladu s právem Unie jeho uvádění na trh. Léčivé přípravky jsou navíc vyloučeny z definice potraviny obsažené v nařízení (ES) č. 178/2002 a neměly by být předmětem tohoto nařízení.

(12)	Novým potravinám povoleným podle nařízení (ES) č. 258/97 by měl být zachován jejich status nové potraviny, ale pro jakákoli nová použití takových potravin by mělo být vyžadováno povolení.

(13)

Potraviny určené pro technologické použití nebo potraviny geneticky modifikované by do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat neměly. Na geneticky modifikované potraviny spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1829/2003 (9), potraviny používané výhradně jako přídatné látky spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1333/2008 (10), aromata spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1334/2008 (11), enzymy spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1332/2008 (12) a extrakční rozpouštědla spadající do oblasti působnosti směrnice 2009/32/ES (13) by se proto toto nařízení nemělo vztahovat.

(14)

Na používání vitaminů a minerálních látek se vztahují jednotlivé odvětvové předpisy potravinového práva. Vitaminy a minerální látky spadající do oblasti působnosti směrnice 2002/46/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (14) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES ze dne 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu (přepracované znění) (15) by proto měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Tyto zvláštní právní předpisy však neupravují případy, kdy jsou povolené vitaminy a minerální látky získávány výrobními postupy nebo za použití nových zdrojů, které nebyly zohledněny v době jejich povolování. Proto by tyto vitaminy a minerální látky neměly být do doby změny těchto zvláštních právních předpisů z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, pokud výrobní postupy nebo nové zdroje způsobují významné změny složení nebo struktury vitaminů nebo minerálních látek, jež mají vliv na jejich výživovou hodnotu, metabolizaci nebo obsah nežádoucích látek.

(15)

Nové potraviny, jiné než vitaminy a minerální látky, určené pro zvláštní výživu, k obohacení potravin nebo jako doplňky stravy by měly být posuzovány v souladu s tímto nařízením. Rovněž by se na ně měla nadále vztahovat pravidla stanovená směrnicí 2002/46/ES, nařízením (ES) č. 1925/2006, směrnicí 2009/39/ES a zvláštními směrnicemi uvedenými ve směrnici 2009/39/ES a v její příloze I.

(16)

Určení, zda se potravina v Unii před 15. květnem 1997 ve významné míře používala k lidské spotřebě, by se mělo zakládat na informacích předložených provozovateli potravinářských podniků a případně podložených jinými informacemi, které jsou k dispozici v členských státech. Nejsou-li k dispozici informace o lidské spotřebě před 15. květnem 1997 nebo jsou-li informace nedostatečné, měl by být pro shromažďování těchto informací stanoven jednoduchý a transparentní postup za účasti Komise, členských států a všech zúčastněných stran.

(17)	Nové potraviny by měly být uváděny na trh v Unii pouze tehdy, jsou-li bezpečné a neuvádějí-li spotřebitele v omyl. Pokud je nová potravina určena k náhradě jiné potraviny, neměla by se navíc od této potraviny lišit tak, aby její spotřeba byla pro spotřebitele z hlediska výživy nevhodná.

(18)

Je nezbytné uplatnit harmonizovaný centralizovaný postup posuzování bezpečnosti a povolování, který je účinný, časově omezený a transparentní. Vzhledem k další harmonizaci různých postupů povolování potravin by se posuzování bezpečnosti nových potravin a jejich zařazení na unijní seznam mělo provádět postupem stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008 ze dne 16. prosince 2008, kterým se stanoví jednotné povolovací řízení pro potravinářské přídatné látky, potravinářské enzymy a potravinářská aromata (16), jež by se mělo použít ve všech případech, kdy toto nařízení výslovně nestanoví jinak. Po obdržení žádosti o povolení výrobku jako nové potraviny by Komise měla ověřit platnost a použitelnost dané žádosti. Povolování nových potravin by mělo rovněž zohledňovat další faktory týkající se dané záležitosti, včetně etických faktorů a faktorů týkajících se životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a zásady předběžné opatrnosti.

(19)	Měla by být také stanovena kritéria pro posouzení možných rizik, která mohou nové potraviny představovat. S cílem zajistit harmonizované vědecké posouzení nových potravin by toto posouzení měl provádět Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

(20)	V současnosti neexistují dostatečné informace o rizicích spojených s umělými nanomateriály. Aby bylo možné lépe posoudit jejich bezpečnost, měla by Komise ve spolupráci s úřadem vypracovat zkušební metodické pokyny zohledňující specifické vlastnosti umělých nanomateriálů.

(21)

Za účelem zjednodušení postupů by žadatelům mělo být dovoleno podávat jedinou žádost pro potraviny podléhající různým odvětvovým předpisům potravinového práva. Nařízení (ES) č. 1331/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. Kromě toho by po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 mělo být v uvedeném nařízení slovo „Společenství“ nahrazeno slovem „Unie“.

(22)

Jsou-li tradiční potraviny ze třetích zemí zařazeny na seznam tradičních potravin ze třetích zemí, mělo by být jejich uvádění na trh v Unii povoleno za podmínek, které odpovídají podmínkám platným pro potraviny, u nichž byla prokázána historie bezpečného používání. Pokud jde o posuzování a řízení bezpečnosti tradičních potravin ze třetích zemí, měla by se zohlednit jejich historie bezpečného používání v zemi jejich původu. Historie bezpečného používání potraviny by neměla zahrnovat nepotravinářské používání ani používání, které nesouvisí s běžnou výživou.

(23)	V případě potřeby a na základě závěrů posouzení bezpečnosti by u používání nových potravin k lidské spotřebě měly být zavedeny požadavky na sledování po uvedení na trh.

(24)

Zařazením nové potraviny na unijní seznam nových potravin nebo na seznam tradičních potravin ze třetích zemí by neměla být dotčena možnost zhodnocení vlivů celkové spotřeby látky, která se do této potraviny přidává nebo se používá při její výrobě, nebo srovnatelného produktu podle nařízení (ES) č. 1925/2006.

(25)

Za určitých okolností by na podporu výzkumu a vývoje, a tím i inovací v zemědělsko-potravinářském průmyslu, měly být nové vědecké důkazy a údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, předkládané na podporu žádosti o zařazení nové potraviny na unijní seznam chráněny. Po určitou omezenou dobu by tyto údaje neměly být použity ve prospěch dalšího žadatele bez souhlasu předchozího žadatele. Ochrana vědeckých údajů poskytovaných jedním žadatelem by ostatním žadatelům neměla bránit v úsilí o zařazení výrobku na unijní seznam nových potravin na základě jejich vlastních vědeckých údajů.

(26)

Na nové potraviny se vztahují obecné požadavky na označování stanovené směrnicí 2000/13/ES (17) a případně požadavky na nutriční označování stanovené směrnicí 90/496/EHS (18). V určitých případech může být nezbytné poskytnutí dodatečných informací pro označení výrobku, zejména pokud jde o popis potraviny, její zdroj nebo její podmínky použití. Při zařazení nové potraviny na unijní seznam nových potravin nebo na seznam tradičních potravin ze třetích zemí by proto mělo být možné uložit zvláštní podmínky použití nebo požadavky na označování, které by se mimo jiné mohly týkat jakékoli zvláštní vlastnosti nebo charakteristického znaku potraviny, jako je složení, výživová hodnota nebo výživové účinky a zamýšlené použití potraviny, nebo etických úvah či dopadů na zdraví určitých skupin obyvatelstva.

(27)	Nařízení (ES) č. 1924/2006 (19) harmonizuje předpisy v členských státech vztahující se na výživová a zdravotní tvrzení. Tvrzení týkající se nových potravin by proto měla být výhradně v souladu s uvedeným nařízením.

(28)	Kde je to vhodné, je možné konzultovat Evropskou skupinu pro etiku ve vědě a nových technologiích s cílem získat poradenství k etickým otázkám souvisejícím s uváděním nových potravin na trh v Unii.

(29)

Nové potraviny uváděné na trh v Unii podle nařízení (ES) č. 258/97 by měly být uváděny na trh i nadále. Nové potraviny povolené v souladu s nařízením (ES) č. 258/97 by měly být zařazeny na unijní seznam nových potravin zřízený tímto nařízením. Žádosti podané podle nařízení (ES) č. 258/97 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení by dále měly být považovány za žádosti podané podle tohoto nařízení, pokud Komisi doposud nebyla předložena zpráva o prvním posouzení stanovená v nařízení (ES) č. 258/97, jakož i ve všech případech, kdy je požadována zpráva o dalším posouzení v souladu s uvedeným nařízením. Ostatní nevyřízené žádosti podané podle článku 4 nařízení (ES) č. 258/97 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení by měly být vyřízeny podle nařízení (ES) č. 258/97.

(30)	Nařízení (ES) č. 882/2004 (20) stanoví obecná pravidla pro provádění úředních kontrol za účelem ověření dodržování potravinového práva. Členské státy by proto měly provádět úřední kontroly v souladu s uvedeným nařízením s cílem prosadit dodržování tohoto nařízení.

(31)	Použijí se požadavky na hygienu potravin podle nařízení (ES) č. 852/2004 (21).

(32)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení harmonizovaných pravidel pro uvádění nových potravin na trh v Unii, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(33)	Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a přijmout opatření nezbytná k jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

(34)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s články 5 a 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (22).

(35)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k objasnění určitých definic, aby se zajistilo harmonizované provádění těchto ustanovení členskými státy na základě příslušných kritérií, včetně definice „umělého nanomateriálu“, s přihlédnutím k technickému a vědeckému vývoji a netradičním chovatelským metodám, mezi něž patří i techniky nepohlavního rozmnožování geneticky identických zvířat nepoužívaných k výrobě potravin v Unii před 15. květnem 1997. Dále je třeba zmocnit Komisi k přijímání veškerých vhodných přechodných ustanovení a k aktualizaci seznamu tradičních potravin ze třetích zemí a unijního seznamu.

(36)

Rovněž je třeba zmocnit Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o kritéria pro určování, zda se potraviny ve významné míře používaly k lidské spotřebě v Unii před 15. květnem 1997. Zvláště důležité je, aby Komise v souladu se závazkem, jejž přijala ve sdělení ze dne 9. prosince 2009 týkajícím se provádění článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, konzultovala v přípravné fázi odborníky,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění nových potravin na trh v Unii, jejichž cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a ochrany zájmů spotřebitelů a současně zajistit účinné fungování vnitřního trhu, při případném zohlednění ochrany životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na uvádění nových potravin na trh v Unii.

2.   Toto nařízení se nevztahuje

a)

na potraviny, pokud se používají jako i) potravinářské přídatné látky spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1333/2008; ii) potravinářská aromata spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1334/2008; iii) extrakční rozpouštědla používaná při výrobě potravin a spadající do oblasti působnosti směrnice 2009/32/ES; iv) potravinářské enzymy spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1332/2008; v) vitaminy a minerální látky spadající do oblasti působnosti směrnice 2002/46/ES, nařízení (ES) č. 1925/2006 nebo směrnice 2009/39/ES, s výjimkou již povolených vitaminů a minerálních látek, které jsou získávány výrobními postupy nebo za použití nových zdrojů, jež nebyly zohledněny při jejich povolování na základě zvláštních právních předpisů, pokud tyto výrobní postupy nebo nové zdroje způsobují významné změny uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě iii) tohoto nařízení;

b)	na potraviny spadající do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1829/2003.

Článek 3

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené nařízením (ES) č. 178/2002.

2.   Vedle toho se rozumí:

a)

„novou potravinou“ potravina, která se před 15. květnem 1997 v Unii ve významné míře nepoužívala k lidské spotřebě, včetně i) potravin živočišného původu získaných ze zvířat, při jejichž chovu byla použita netradiční chovatelská metoda, která se před 15. květnem 1997 v Unii k produkci potravin nepoužívala, a potravin získaným z potomků těchto zvířat; ii) potravin rostlinného původu získaných z rostlin, při jejichž pěstování byla použita netradiční pěstitelská metoda, která se před 15. květnem 1997 v Unii k produkci potravin nepoužívala, pokud tato netradiční pěstitelská metoda použitá při pěstování rostliny způsobuje významné změny složení nebo struktury potraviny, jež mají vliv na její výživovou hodnotu, metabolizaci nebo množství nežádoucích látek; iii) potravin, u nichž se používá nový výrobní postup, který se v Unii před 15. květnem 1997 nepoužíval, pokud tento výrobní postup způsobuje významné změny složení nebo struktury potraviny, jež mají vliv na její výživovou hodnotu, metabolizaci nebo množství nežádoucích látek; iv) potravin obsahujících umělé nanomateriály nebo z nich sestávajících; v) tradičních potravin ze třetí země a vi) složek potravin používaných v Unii před 15. květnem 1997 výlučně v doplňcích stravy, pokud se plánuje jejich použití v jiných potravinách než doplňcích stravy. Pokud se ale potravina před uvedeným dnem používala výlučně jako doplněk stravy nebo jeho složka, lze ji po uvedeném dni uvést na trh v Unii ke stejnému použití, aniž by se považovala za novou potravinu;

b)	„potomkem“ zvíře získané tradiční chovatelskou metodou, kdy alespoň jeden z jeho rodičů je zvířetem získaným netradiční chovatelskou metodou.

c)

„umělým nanomateriálem“ jakýkoli záměrně vyrobený materiál, který má jeden nebo více rozměrů v řádu nejvýše 100 nm nebo se skládá ze samostatných funkčních částí uvnitř nebo na povrchu, z nichž mnohé mají jeden nebo více rozměrů v řádu nejvýše 100 nm, včetně struktur, tedy aglomerátů nebo agregátů, jejichž velikost může přesahovat řád 100 nm, ale zachovávají si vlastnosti charakteristické pro nanoměřítko. K vlastnostem charakteristickým pro nanoměřítko patří i) vlastnosti související s velkým specifickým povrchem daných materiálů nebo ii) specifické fyzikálně-chemické vlastnosti, které se liší od vlastností forem jiných než nanoformy stejného materiálu;

d)

„tradiční potravinou ze třetí země“ nová potravina, jiná než nová potravina podle písm. a) bodů i) až iv), získaná z prvovýroby s historií používání potraviny v jakékoli třetí zemi, což znamená, že daná potravina ve třetí zemi byla po dobu alespoň 25 let součástí obvyklé výživy velké části obyvatelstva dané země a zůstává jí i nadále;

e)	„historií bezpečného používání potraviny ve třetí zemi“ skutečnost, že bezpečnost dané potraviny potvrzují údaje o jejím složení a zkušenosti s jejím dřívějším i současným používáním po dobu alespoň 25 let v obvyklé výživě velké části obyvatelstva dané země.

3.   Komise může přijmout další kritéria pro upřesnění definic v odst. 2 písm. a) bodech i) až iv) a písm. c), d) a e) tohoto článku regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2.

Článek 4

Postup pro určování statusu nových potravin

1.   Provozovatelé potravinářských podniků ověří status potraviny, kterou hodlají uvést na trh v Unii, z hlediska oblasti působnosti tohoto nařízení.

2.   V případě pochybností konzultuje provozovatel potravinářského podniku příslušný orgán pro nové potraviny podle článku 15 nařízení (ES) č. 1331/2008 ohledně statusu dané potraviny. Na žádost tohoto příslušného orgánu předloží provozovatel potravinářského podniku informace o rozsahu, v jakém byla tato potravina před 15. květnem 1997 v Unii používána k lidské spotřebě.

3.   V případě potřeby může příslušný orgán konzultovat jiné příslušné orgány a Komisi ohledně rozsahu, v jakém byla daná potravina před 15. květnem 1997 v Unii používána k lidské spotřebě. Odpovědi na takovou konzultaci se předávají rovněž Komisi. Komise provede souhrn obdržených odpovědí a výsledek konzultací sdělí všem příslušným orgánům.

4.   Komise může regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 přijmout prováděcí opatření k odstavci 3 tohoto článku.

Článek 5

Rozhodnutí o výkladu

Je-li to nezbytné, lze regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 rozhodnout, zda určitý druh potraviny spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.

KAPITOLA II

POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE UVÁDĚNÍ NOVÝCH POTRAVIN NA TRH V UNII

Článek 6

Zákaz nevyhovujících nových potravin

Je zakázáno uvádět na trh v Unii jakoukoli novou potravinu, která není v souladu s tímto nařízením.

Článek 7

Seznamy nových potravin

1.   Komise vede unijní seznam povolených nových potravin jiných než tradičních potravin ze třetích zemí (dále jen „unijní seznam“), který se zveřejní v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008.

2.   Komise sestaví a vede seznam tradičních potravin ze třetích zemí povolených podle čl. 11 odst. 5 tohoto nařízení, který se zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.

3.   Nové potraviny lze uvádět na trh v Unii, pouze pokud jsou uvedeny na unijním seznamu nebo na seznamu tradičních potravin ze třetích zemí.

Článek 8

Obecné podmínky pro zařazení nových potravin na seznamy

Novou potravinu lze na příslušný seznam zařadit, pouze pokud splňuje tyto podmínky:

a)	na základě dostupných vědeckých důkazů nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko pro zdraví spotřebitele;

b)	neuvádí spotřebitele v omyl a

c)	je-li určena k tomu, aby nahradila jinou potravinu, neodlišuje se od uvedené potraviny tak, aby její běžná spotřeba byla pro spotřebitele z hlediska výživy nevhodná.

Článek 9

Obsah unijního seznamu

1.   Unijní seznam je aktualizován postupem stanoveným v nařízení (ES) č. 1331/2008 a případně podle článku 16 tohoto nařízení.

2.   Zařazení nové potraviny na unijní seznam zahrnuje specifikaci potraviny a případně specifikaci podmínek použití, dodatečné zvláštní požadavky na označování za účelem informování konečného spotřebitele nebo požadavek sledování po uvedení na trh, a kde je to vhodné, informace uvedené v čl. 16 odst. 4.

Článek 10

Obsah seznamu tradičních potravin ze třetích zemí

1.   Seznam tradičních potravin ze třetích zemí je aktualizován postupem podle článku 11.

2.   Zařazení tradiční potraviny ze třetí země na seznam tradičních potravin ze třetích zemí zahrnuje specifikaci potraviny a případně specifikaci podmínek použití nebo dodatečné zvláštní požadavky na označování za účelem informování konečného spotřebitele.

Článek 11

Postup pro zařazování na seznam tradiční potraviny ze třetí země

1.   Odchylně od postupu stanoveného v čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení podává zúčastněná strana uvedená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008, která hodlá uvést na trh v Unii tradiční potravinu ze třetí země, žádost Komisi.

Tato žádost musí obsahovat

a)	název a popis dané potraviny,

b)	její složení,

c)	zemi původu,

d)	dokumentaci prokazující historii bezpečného používání potraviny v kterékoli třetí zemi,

e)	případně podmínky použití a zvláštní požadavky na označování,

f)	souhrn obsahu žádosti.

Žádost se podává v souladu s prováděcími pravidly podle odstavce 7 tohoto článku.

2.   Komise neprodleně předá platnou žádost podle odstavce 1 členským státům a úřadu.

3.   Úřad zaujme stanovisko do šesti měsíců od obdržení žádosti. V případě, že úřad od zúčastněné strany vyžaduje dodatečné informace, stanoví po konzultaci této zúčastněné strany lhůtu, v níž musí být dané informace poskytnuty. Lhůta šesti měsíců se automaticky prodlužuje o tuto dodatečnou lhůtu. Úřad zpřístupní dodatečné informace členským státům a Komisi.

4.   Pro vypracování stanoviska úřad ověří,

a)	zda je historie bezpečného používání potraviny v kterékoli třetí zemi podložena kvalitou údajů předložených zúčastněnou stranou a

b)	zda složení potraviny a případně podmínky jejího použití nepředstavují pro spotřebitele v Unii zdravotní riziko.

Úřad předá své stanovisko Komisi, členským státům a zúčastněné straně.

5.   Ve lhůtě tří měsíců od vydání stanoviska úřadu aktualizuje Komise regulativním postupem uvedeným v čl. 19 odst. 2 seznam tradičních potravin ze třetích zemí, přičemž zohlední stanovisko úřadu, veškeré příslušné právní předpisy Unie a veškeré další oprávněné faktory důležité pro posuzovanou otázku. Komise o této skutečnosti vyrozumí zúčastněnou stranu. Pokud se Komise rozhodne seznam tradičních potravin ze třetích zemí neaktualizovat, vyrozumí o tom zúčastněnou stranu a členské státy, přičemž uvede důvody tohoto rozhodnutí.

6.   Zúčastněná strana může svou žádost v jakékoli fázi postupu vzít zpět.

7.   Do … (23) přijme Komise regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 prováděcí pravidla k tomuto článku.

Článek 12

Technické pokyny

Aniž jsou dotčena prováděcí pravidla přijatá podle čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1331/2008, poskytne Komise, případně v úzké spolupráci s úřadem a po konzultaci zúčastněných stran, do … (23) technické pokyny a nástroje za účelem pomoci zúčastněným stranám, zejména provozovatelům potravinářských podniků a zvláště malým a středním podnikům, s přípravou a podáváním žádostí podle tohoto nařízení.

Článek 13

Stanovisko úřadu

Je-li to vhodné, úřad při posuzování bezpečnosti nových potravin zejména

a)	posoudí, zda je potravina stejně bezpečná jako jiné potraviny ze srovnatelné kategorie potravin, které již na trhu v Unii existují, nebo jako potravina, kterou má nová potravina nahradit;

b)	zohlední historii bezpečného používání potraviny.

Článek 14

Zvláštní povinnosti provozovatelů potravinářských podniků

1.   Komise může z důvodů bezpečnosti potravin a na základě stanoviska úřadu uložit požadavek sledování po uvedení na trh. Za plnění požadavků na sledování po uvedení na trh stanovených v zápise příslušné potraviny na unijní seznam nových potravin zodpovídá provozovatel potravinářského podniku uvádějícího potravinu na trh v Unii.

2.   Výrobce neprodleně uvědomí Komisi

a)	o veškerých nových vědeckých nebo technických informacích, které by mohly ovlivnit posouzení bezpečnosti používání nové potraviny;

b)	o veškerých zákazech nebo omezeních vydaných příslušným orgánem kterékoli třetí země, v níž je nová potravina uváděna na trh.

Článek 15

Evropská skupina pro etiku ve vědě a nových technologiích

Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu konzultovat Evropskou skupinu pro etiku ve vědě a nových technologiích s cílem získat její stanovisko k etickým otázkám klíčového významu týkajícím se vědy a nových technologií.

Komise toto stanovisko zpřístupní veřejnosti.

Článek 16

Postup povolování v případech ochrany údajů

1.   Na žádost žadatele podloženou náležitými a ověřitelnými údaji obsaženými v dokumentaci k žádosti nesmějí být nové vědecké důkazy nebo vědecké údaje poskytnuté jako podklad k žádosti po dobu pěti let ode dne zařazení nové potraviny na unijní seznam bez souhlasu předchozího žadatele použity ve prospěch jiné žádosti. Tato ochrana se poskytuje, pokud

a)	žadatel při podání první žádosti prohlásil, že nové vědecké důkazy nebo vědecké údaje jsou předmětem průmyslového vlastnictví;

b)	předchozí žadatel měl při podání první žádosti výhradní právo používat vědecké údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví; a

c)	nová potravina by nemohla být povolena bez předložení údajů, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, předchozím žadatelem.

Předchozí žadatel se však může s dalším žadatelem dohodnout, že se tyto údaje a informace mohou použít.

2.   Komise po konzultaci žadatele stanoví, na které informace by se měla vztahovat ochrana podle odstavce 1, a vyrozumí o svém rozhodnutí žadatele, úřad a členské státy.

3.   Odchylně od čl. 7 odst. 5 nařízení (ES) č. 1331/2008 se o aktualizaci unijního seznamu o novou potravinu jinou než tradiční potravinu ze třetí země rozhoduje regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 tohoto nařízení v případech, kdy vědecké údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, podléhají ochraně podle tohoto článku. V tom případě se povolení uděluje na dobu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku.

4.   V případech uvedených v odstavci 3 tohoto článku musí být v zápisu nové potraviny na unijní seznam kromě informací uvedených v čl. 9 odst. 2 rovněž uveden

a)	den zařazení nové potraviny na unijní seznam;

b)	skutečnost, že se zařazení zakládá na nových vědeckých důkazech nebo vědeckých údajích, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a které podléhají ochraně podle tohoto článku;

c)	název a adresa žadatele;

d)	skutečnost, že uvádění nové potraviny na trh v Unii je povoleno pouze žadateli uvedenému v písmeni c), kromě případů, kdy další žadatel obdrží povolení pro danou potravinu bez odkazu na vědecké údaje, o kterých předchozí žadatel prohlásil, že jsou předmětem průmyslového vlastnictví.

5.   Před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 tohoto článku aktualizuje Komise unijní seznam regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 tak, aby za předpokladu, že potravina, na kterou se vztahuje povolení, stále splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení, již neobsahoval zvláštní údaje uvedené v odstavci 4 tohoto článku.

Článek 17

Informování veřejnosti

Komise zpřístupní veřejnosti

a)	unijní seznam uvedený v čl. 7 odst. 1 a seznam tradičních potravin ze třetích zemí uvedený v čl. 7 odst. 2 na samostatné internetové stránce Komise určené k tomuto účelu;

b)	souhrny žádostí podaných podle tohoto nařízení;

c)	výsledky konzultací podle čl. 4 odst. 3.

Komise může regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 přijmout prováděcí opatření k tomuto článku, včetně ujednání pro zveřejnění výsledku konzultací podle prvního pododstavce písm. c) tohoto článku.

KAPITOLA III

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 18

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do … (24) a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

Článek 19

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení (ES) č. 178/2002.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 20

Akty v přenesené pravomoci

Za účelem dosažení cílů tohoto nařízení uvedených v článku 1 přijme Komisi do … (24) další kritéria pro posouzení, zda se potravina používala ve významné míře k lidské spotřebě v Unii před 15. květnem 1997, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 2 písm. a), prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 21 a s výhradou podmínek uvedených v článcích 22 a 23.

Článek 21

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 20 je svěřena Komisi na dobu pěti let po vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise předloží zprávu o přenesených pravomocích do šesti měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 22.

2.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

3.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 22 a 23.

Článek 22

Zrušení přenesení pravomoci

1.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 20 kdykoli zrušit.

2.   Orgán, který zahájí interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí nejpozději jeden měsíc před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo být zrušeno, a důvody tohoto zrušení.

3.   Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 23

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

1.   Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne oznámení.

2.   Pokud Evropský parlament ani Rada v této lhůtě námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém rozhodnutí námitky nevyslovit, vstupuje akt v přenesené pravomoci v platnost dnem v něm stanoveným.

3.   Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je odůvodní.

Článek 24

Přezkum

1.   Do … (25) a s ohledem na získané zkušenosti předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení, a zejména článků 3, 11 a 16, k níž v případě potřeby připojí vhodné legislativní návrhy.

2.   Do … (26) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o všech aspektech potravin vyprodukovaných ze zvířat získaných za použití technologie klonování a z jejich potomků, k níž v případě potřeby připojí vhodné legislativními návrhy.

3.   Tyto zprávy i veškeré návrhy se zpřístupní veřejnosti.

KAPITOLA IV

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Zrušení

Nařízení (ES) č. 258/97 a (ES) č. 1852/2001 se zrušují s účinkem ode dne … (27), s výjimkou ohledně dosud nevyřízených žádostí, na které se vztahuje článek 27 tohoto nařízení.

Článek 26

Vytvoření unijního seznamu

Do … (27) sestaví Komise unijní seznam tak, že na něj zařadí nové potraviny povolené nebo oznámené podle článků 4, 5 a 7 nařízení (ES) č. 258/97, včetně všech případných stávajících podmínek povolení.

Článek 27

Přechodná ustanovení

1.   Všechny žádosti o uvedení nové potraviny na trh v Unii podané členskému státu podle článku 4 nařízení (ES) č. 258/97 před … (27) se považují za žádosti podané podle tohoto nařízení, pokud dosud nebyla předložena Komisi zpráva o prvním posouzení stanovená v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 258/97, jakož i v případech, kdy je další posouzení požadováno v souladu s čl. 6 odst. 3 nebo 4 nařízení (ES) č. 258/97.

Ostatní nevyřízené žádosti podané podle článku 4 nařízení (ES) č. 258/97 před … (27) se vyřídí podle uvedeného nařízení.

2.   Komise může regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 přijmout vhodná přechodná ustanovení k odstavci 1 tohoto článku.

Článek 28

Změny nařízení (ES) č. 1331/2008

Nařízení (ES) č. 1331/2008 se mění takto:

1)	Název se nahrazuje tímto:

2)

V článku 1 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto: „1.   Toto nařízení stanoví jednotný postup pro posuzování a povolování (dále jen „jednotný postup“) potravinářských přídatných látek, potravinářských enzymů, potravinářských aromat a výchozích materiálů potravinářských aromat a složek potravin s aromatickými vlastnostmi, používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich povrchu, a nových potravin (dále jen „látky nebo výrobky“), který přispívá k volnému pohybu potravin v Unii, k vysoké úrovni ochrany lidského zdraví a k vysoké úrovni ochrany spotřebitele, včetně ochrany zájmů spotřebitele. Toto nařízení se nevztahuje na kouřová aromata spadající do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2065/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o kouřových aromatech používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich povrchu (28). 2.   Jednotný postup stanoví procedurální podmínky, jimiž se řídí aktualizace seznamů látek a výrobků, jejichž uvádění na trh v Unii je povoleno na základě nařízení (ES) č. 1333/2008, (ES) č. 1332/2008 a (ES) č. 1334/2008 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2010 ze dne … o nových potravinách (29) (dále jen „odvětvové předpisy potravinového práva“).

3)	V čl. 1 odst. 3, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a článku 13 se slovo „látka“ nahrazuje slovy „látka nebo výrobek“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a příslušná věta se případně odpovídajícím způsobem mluvnicky upravuje.

4)	Název článku 2 se nahrazuje tímto: „Unijní seznam látek nebo výrobků“.

5)	V článku 4 se doplňuje nový odstavec, který zní: „3.   K aktualizaci jednotlivých unijních seznamů, na které se vztahují různé odvětvové předpisy potravinového práva, lze podat jedinou žádost týkající se určité látky nebo výrobku, pokud tato žádost splňuje požadavky každého takového předpisu.“.

6)	Na začátek čl. 6 odst. 1 se vkládá nová věta, která zní: „Existují-li vědecky podložené důvody k obavám o bezpečnost, budou stanoveny dodatečné informace týkající se posouzení rizik, o které bude žadatel požádán.“.

7)

V článku 7 se odstavce 4, 5 a 6 nahrazují tímto: „4.   Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky jednotlivých odvětvových předpisů potravinového práva, s výjimkou nových potravin, související s vyjmutím látky z unijního seznamu se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3. 5.   Z důvodu účinnosti se opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky jednotlivých odvětvových předpisů potravinového práva, s výjimkou nových potravin, včetně jejich doplněním, týkající se zařazení látky na unijní seznam a doplnění, vyjmutí nebo změny podmínek, specifikací a omezení souvisejících s uvedením látky na unijním seznamu přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 14 odst. 4. 6.   Ze závažných naléhavých důvodů a s výjimkou nových potravin může Komise použít postup pro naléhavé případy podle čl. 14 odst. 5 k vyjmutí látky z unijního seznamu a k doplnění, vyjmutí nebo změně podmínek, specifikací a omezení souvisejících s uvedením látky na unijním seznamu. 7.   Opatření k vyjmutí určitého výrobku, na který se vztahuje nařízení o nových potravinách, z unijního seznamu a jeho zařazení na něj nebo k doplnění, vyjmutí nebo změně podmínek, specifikací nebo omezení souvisejících s uvedením tohoto výrobku na unijním seznamu se přijímají regulativním postupem podle čl. 14 odst. 2.“

8)	V celém nařízení se slova „seznam Společenství“ nahrazují slovy „unijní seznam“ a slovo „Společenství“ slovem „Unie“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a příslušná věta se případně odpovídajícím způsobem mluvnicky upravuje.

Článek 29

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … (30).

Avšak články 26, 27 a 28 se použijí ode dne … (31). Kromě toho, odchylně od druhého pododstavce tohoto článku a od čl. 16 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1331/2008, lze žádosti o povolení potravin uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a) bodě iv) tohoto nařízení podávat podle tohoto nařízení ode dne … (31), pokud jsou k tomuto dni dané potraviny již na trhu v Unii.

---

(1)  Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 81.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. března 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), postoj Rady v prvním čtení ze dne 15. března 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 43, 14.2.1997, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 253, 21.9.2001, s. 17.

(5)  Úř. věst. L 253, 16.9.1997, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (Úř. věst. L 183, 12.7.2002, s. 51).

(8)  Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67.

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách (Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 16).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008 o aromatech a některých složkách potravin s aromatickými vlastnostmi pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu (Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 34).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1332/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských enzymech (Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 7).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/32/ES ze dne 23. dubna 2009 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se extrakčních rozpouštědel používaných při výrobě potravin a složek potravin (přepracované znění) (Úř. věst. L 141, 6.6.2009, s. 3).

(14)  Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 26.

(15)  Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 21.

(16)  Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 1.

(17)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29).

(18)  Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (Úř. věst. L 276, 6.10.1990, s. 40).

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9).

(20)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).

(21)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1).

(22)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(23)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(24)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: 24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

(25)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: 5 let po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(26)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: 1 rok od data vstupu tohoto nařízení v platnost.

(27)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: 24 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(28)  Úř. věst. L 309, 26.11.2003, s. 1.

(29)  Úř. věst. L … “.

(30)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: 24 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(31)  Pro Úř. věst.: vložte prosím datum: den vstupu tohoto nařízení v platnost.

---

---