24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/1

(1)

Jedním z klíčových faktorů účinného fungování pravidel Společenství ohledně koordinace vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení je úzká a účinná spolupráce mezi orgány a institucemi různých členských států.

(2)

Jedním ze základů dobré spolupráce podle uvedených nařízení je výměna informací mezi orgány a institucemi a osobami, jež má být založena na zásadách veřejné služby, účinnosti, aktivní pomoci, rychlého poskytování a dostupnosti.

(3)

Je v zájmu jak orgánů a institucí, tak dotčených osob, aby byly všechny informace nezbytné ke stanovení a určení práv a povinností dotčených osob poskytovány a vyměňovány bez prodlení.

(4)

Zásada loajální spolupráce stanovená v článku 10 Smlouvy požaduje, aby instituce řádně zhodnotily fakta podstatná pro uplatnění nařízení. Existují-li pochybnosti ohledně platnosti dokumentu nebo správnosti podpůrných dokladů nebo mají-li členské státy rozdílná stanoviska k určení platných právních předpisů nebo instituce, která by měla dávku poskytnout, je v zájmu osob, na něž se uplatňuje nařízení (ES) č. 883/2004, aby instituce nebo orgány dotčených členských států dosáhly dohody v rozumné lhůtě.

(5)

Články 5 a 6 nařízení (ES) č. 987/2009 stanoví dohodovací řízení, jež se má v těchto případech použít.

(6)

Tato ustanovení potvrzují a rozšiřují judikaturu Soudního dvora Evropských společenství podle nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (3), podle něhož byl vytvořen standardní postup pro spory mezi členskými státy ohledně platnosti dokladů o vyslání a které bylo konsolidováno v předchozím rozhodnutí Správní komise Evropských společenství pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků č. 181 (4).

(7)

Články 5 a 6 nařízení (ES) č. 987/2009 stanoví možnost předat záležitost správní komisi v případě, kdy nelze dosáhnout dohody mezi dotčenými institucemi a orgány.

(8)

Článek 16 nařízení (ES) č. 987/2009 stanoví, že by tento postup měl být použit rovněž v případě, když dotčené instituce a orgány zaujímají rozdílná stanoviska ohledně použití článku 13 nařízení (ES) č. 883/2004.

(9)

Článek 60 nařízení (ES) č. 987/2009 obsahuje podobný odkaz na článek 6 uvedeného nařízení pro případ rozdílných stanovisek ohledně právních předpisů platných na základě práva přednosti v oblasti rodinných dávek.

(10)

Tato ustanovení se zakládají na čl. 76 odst. 6 nařízení (ES) č. 883/2004, podle něhož v případě obtíží při výkladu nebo použití uvedeného nařízení kontaktuje instituce příslušného členského státu nebo státu bydliště instituce dotčených členských států a podle něhož může být záležitost předána správní komisi, není-li v přiměřené lhůtě nalezeno řešení.

(11)

Členské státy vyjádřily potřebu stanovit standardní postup, který je třeba dodržet, dříve než je věc předána správní komisi, a přesněji definovat úlohu správní komise při slaďování rozdílných stanovisek institucí ohledně použitelných právních předpisů.

(12)

Podobný postup byl již stanoven v několika dvoustranných dohodách mezi členskými státy. Uvedené dohody byly vzorem pro toto rozhodnutí.

(13)

Je vhodné, aby se v zájmu urychlení postupu prováděla komunikace mezi kontaktními osobami institucí a orgánů elektronicky.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

a)

případy, kdy existují pochybnosti ohledně platnosti dokumentu nebo správnosti podpůrných dokladů o postavení osoby pro účely uplatnění nařízení (ES) č. 883/2004 nebo nařízení (ES) č. 987/2009, nebo

b)

případy, kdy členské státy zaujímají rozdílná stanoviska k určení platných právních předpisů.

6.

Nastane-li některá ze situací uvedených v bodě 1, spojí se dožadující instituce s dožádanou institucí a požádá ji o nezbytné vyjasnění jejího rozhodnutí a případně o stažení příslušného dokumentu nebo o jeho prohlášení za neplatný nebo o přezkum nebo zrušení jejího rozhodnutí.

7.

Dožadující instituce svou žádost odůvodní, přičemž uvede, že se uplatňuje toto rozhodnutí, a předloží příslušné podpůrné doklady, které byly podkladem k žádosti. Uvede, kdo bude její kontaktní osobou během první fáze postupu dialogu.

8.

Dožádaná instituce neprodleně potvrdí přijetí žádosti emailem nebo faxem nejpozději do deseti pracovních dní od jejího obdržení. Rovněž uvede, kdo bude její kontaktní osobou během první fáze postupu dialogu.

9.

Dožádaná instituce informuje dožadující instituci o výsledku svých šetření co nejdříve, avšak nejpozději do tří měsíců od obdržení žádosti.

10.

Je-li původní rozhodnutí potvrzeno, zrušeno a/nebo je dokument stažen nebo prohlášen za neplatný, dožádaná instituce o tom uvědomí dožadující instituci. Uvědomí o svém rozhodnutí rovněž dotčenou osobu a v případě potřeby jejího zaměstnavatele a oznámí jim rovněž, jakými postupy mohou podle vnitrostátních právních předpisů rozhodnutí napadnout.

11.

Nemůže-li dožádaná instituce uzavřít šetření do tří měsíců z důvodu složitosti případu nebo proto, že ověření určitých údajů vyžaduje zapojení jiné instituce, může lhůtu prodloužit nejvýše o tři měsíce. Dožádaná instituce informuje o prodloužení dožadující instituci co nejdříve, nejpozději však jeden týden před koncem první lhůty, přičemž zdůvodní zpoždění a uvede, kdy přibližně by šetření mělo být ukončeno.

12.

Ve velmi výjimečných případech se mohou dotčené členské státy dohodnout na jiné lhůtě, než je uvedena v bodech 9 a 11, pokud je prodloužení oprávněné a přiměřené v souvislosti s konkrétními okolnostmi a je-li prodloužení časově omezené.

13.

Nedosáhnou-li instituce během první fáze postupu dialogu dohody nebo nebyla-li dožádaná instituce schopna ukončit šetření do šesti měsíců po přijetí žádosti, uvědomí instituce příslušné orgány svých zemí. Každá instituce vede záznam svých činností.

14.

Příslušné orgány dotčených členských států mohou rozhodnout o zahájení druhé fáze postupu dialogu nebo mohou záležitost přímo předat správní komisi.

15.

Pokud příslušné orgány zahájí druhou fázi postupu dialogu, každý z nich jmenuje do dvou týdnů ode dne, kdy je instituce uvědomí, hlavní kontaktní osobu. Kontaktní osoby nemusí nutně mít přímé pravomoci v dotčené věci.

16.

Kontaktní osoby se snaží dosáhnout dohody ohledně dotčené záležitosti do šesti týdnů od svého jmenování. Každá kontaktní osoba připraví záznam svých činností a oznámí institucím výsledek druhé fáze postupu dialogu.

17.

Nelze-li dosáhnout dohody během postupu dialogu, mohou příslušné orgány záležitost předat správní komisi. Každý příslušný orgán vypracuje pro správní komisi zprávu s hlavními body sporu.

18.

Správní komise se pokusí o sblížení rozdílných stanovisek do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla věc předložena. Může záležitost předat smírčímu výboru, který lze zřídit podle pravidel správní komise.

19.

Členské státy každoročně hlásí správní komisi údaje o počtu sporů, v nichž se uplatnil postup stanovený v tomto rozhodnutí, údaje o tom, jakých členských států se spory týkaly, hlavní témata sporů, délku postupu a jeho výsledek.

20.

Členské státy předloží první výroční zprávu do tří měsíců od prvního roku uplatňování tohoto rozhodnutí.

21.

Do tří měsíců od obdržení první výroční zprávy vyhodnotí správní komise zkušenosti členských států s uplatňováním tohoto rozhodnutí a přihlédne při tom k jejich zprávám. Po prvním roce správní komise rozhodne, zda mají být zprávy dál podávány každoročně.

22.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/5

(1)

Ustanovení článku 12 nařízení (ES) č. 883/2004, která stanoví výjimku z obecného pravidla určeného v čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení, mají zejména usnadnit volné poskytování služeb ve prospěch zaměstnavatelů vysílajících pracovníky do jiných členských států, než ve kterém jsou usazeni, a také mají usnadnit volný pohyb pracovníků do jiných členských států. Tato ustanovení mají rovněž odstranit překážky, které by mohly ohrozit volný pohyb pracovníků, podpořit hospodářský průnik a zabránit administrativním komplikacím, zejména pokud jde o pracovníky a podniky.

(2)

Účelem těchto ustanovení je tedy zabránit správním komplikacím, které by pro pracovníky, zaměstnavatele a instituce sociálního zabezpečení vyplynuly z použití obecného pravidla stanoveného v čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení, pokud je zaměstnání v jiném členském státě, než je stát, v němž má podnik sídlo nebo provozovnu, nebo stát, v němž samostatně výdělečně činná osoba obvykle provozuje svou činnost, krátkodobého charakteru.

(3)

Za tímto účelem je první rozhodující podmínkou pro použití čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení existence přímého vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, jehož zaměstnává.

(4)

K ochraně pracovníka a právní jistotě, na niž má nárok jak on, tak instituce, u níž je pojištěn, je třeba plně zajistit, aby byl po dobu vyslání zachován přímý vztah.

(5)

Druhou rozhodující podmínkou pro uplatnění čl. 12 odst. 1 uvedeného nařízení je existence vazeb mezi zaměstnavatelem a členským státem, v němž sídlí. Možnost vyslání by proto měla být omezena pouze na podniky, které obvykle provozují svou činnost na území členského státu, jehož právní předpisy zůstávají platné pro vyslaného pracovníka. Proto se předpokládá, že se výše uvedená ustanovení vztahují pouze na podniky, které obvykle vykonávají podstatné činnosti na území členského státu, v němž jsou usazeny.

(6)

Aniž by bylo dotčeno individuální posouzení jednotlivých případů, měla by být stanovena příslušná období pro zaměstnance a samostatně výdělečně činné osoby.

(7)

Zachování přímého vztahu nelze zaručit, pokud je vyslaný pracovník poskytnut k dispozici třetímu podniku.

(8)

Je nezbytné, aby bylo možné po celou dobu vyslání provádět veškeré kontroly, zejména pokud jde o platby odvodů a zachování přímých vztahů, což je nutné k předcházení nezákonného použití výše uvedených ustanovení, a zajistit vhodné informování správních subjektů, zaměstnavatelů a pracovníků.

(9)

Pracovník a zaměstnavatel musí být náležitě informováni o podmínkách, za nichž se mohou na vyslaného pracovníka nadále vztahovat právní předpisy země, z níž byl vyslán.

(10)

Příslušné instituce by měly posuzovat a monitorovat situaci podniků a pracovníků, aby bylo zaručeno, že nebude ohrožen volný pohyb služeb a pracovníků.

(11)

Zásada loajální spolupráce stanovená v článku 10 Smlouvy ukládá příslušným institucím pro účely provedení článku 12 nařízení (ES) č. 883/2004 několik povinností.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se uplatní na pracovníka, který podléhá právním předpisům členského státu (vysílajícího státu) na základě provozování činnosti pro zaměstnavatele v rámci zaměstnání a který byl tímto zaměstnavatelem vyslán do jiného členského státu (státu zaměstnání), aby tam pro tohoto zaměstnavatele provedl práci.

Má se za to, že pracovník vykonává práci pro zaměstnavatele vysílajícího státu, bylo-li stanoveno, že tuto práci vykonává pro uvedeného zaměstnavatele a že trvá přímý vztah mezi pracovníkem a zaměstnavatelem, který ho vyslal.

V zájmu stanovení, zda takový přímý vztah trvá, z čehož by vyplývalo, že pracovník nadále podléhá zaměstnavateli, který ho vyslal, je třeba přihlédnout k několika aspektům, včetně odpovědnosti za přijímání zaměstnanců, pracovní smlouvu, odměny (aniž jsou dotčeny případné dohody mezi zaměstnavatelem ve vysílajícím státě a podnikem ve státě zaměstnání ohledně vyplácení pracovníků), propouštění a včetně pravomoci stanovit povahu práce.

Jako vodítko pro použití čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 lze za splnění požadavku uvedeného slovy „bezprostředně před zahájením (…) zaměstnání“ považovat skutečnost, že pracovník podléhá právním předpisům členského státu, v němž sídlí jeho zaměstnavatel po dobu alespoň jednoho měsíce. Kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, jež by přihlédlo ke všem ostatním relevantním faktorům.

V případě potřeby a pochybností musí příslušná instituce dotčeného členského státu v zájmu stanovení, zda zaměstnavatel obvykle vykonává podstatné činnosti na území členského státu, v němž je usazen, přezkoumat všechna kritéria charakterizující činnosti tímto zaměstnavatelem provozované, včetně místa, kde má podnik sídlo a správní ústředí, počtu administrativních zaměstnanců pracujících v členském státě, v němž je usazen, a v druhém členském státě, místa, kde jsou vyslaní pracovníci najímáni, a místa, kde se uzavírá většina smluv se zákazníky, zákonů použitelných při uzavírání smluv mezi podnikem a jeho zaměstnanci na jedné straně a se zákazníky na straně druhé, obratu během dostatečně typického období v každém dotčeném členském státě a počtu smluv uzavřených ve vysílajícím státě. Nejedná se o úplný soupis kritérií, neboť ta by se měla přizpůsobovat jednotlivým případům a mělo by se přihlížet k povaze činností vykonávaných podnikem ve státě, kde je usazen.

2.

Pro použití čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009 se splnění požadavků v členském státě, kde je osoba usazena, posuzuje na základě takových kritérií, jako je využívání kancelářských prostor, platba daní, skutečnost, že osoba vlastní profesní průkaz a má číslo plátce DPH nebo je zaregistrována v obchodní komoře nebo profesních orgánech. Jako vodítko lze za splnění požadavku uvedeného slovy „již nějakou dobu před datem, kdy si přeje využít ustanovení výše uvedeného článku“ považovat skutečnost, že osoba provozuje činnost nejméně dva měsíce. Kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, jež by přihlédlo ke všem ostatním relevantním faktorům.

3.

4.

Ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 se neuplatní nebo se přestanou uplatňovat zejména v těchto případech:

5.

6.

Příslušné instituce posoudí a monitorují případy, na něž se uplatní článek 12 nařízení (ES) č. 883/2004, a poskytují zaměstnavatelům a pracovníkům dostatečné záruky, že nebude ohrožen volný pohyb služeb a pracovníků. Ve stejných nebo podobných situacích musí být zejména důsledně a stejně uplatňována kritéria použitá k posouzení, zda zaměstnavatel běžně provozuje své činnosti na území státu, zda existuje přímý vztah mezi podnikem a pracovníkem nebo zda samostatně výdělečně činná osoba udržuje infrastrukturu nezbytnou k výkonu činnosti ve státě.

7.

Správní komise podporuje spolupráci mezi příslušnými orgány členských států za účelem provádění článku 12 nařízení (ES) č. 883/2004 a usnadňuje navazující činnosti a výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů při stanovování a klasifikaci kritérií pro posuzování situace podniků a pracovníků a v souvislosti se zavedenými kontrolními opatřeními. Za tímto účelem postupně vypracuje průvodce osvědčenými postupy při vysílání pracovníků a při výkonu vedlejší činnosti osobou samostatně výdělečně činnou mimo stát, v němž má sídlo, a to pro použití správními orgány, podniky a pracovníky.

8.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/9

(1)

Článek 95 nařízení (ES) č. 987/2009 dává správní komisi pravomoc stanovit praktická opatření pro jakákoli nezbytná přechodná období v zájmu zajištění nezbytné výměny údajů potřebné pro použití základního nařízení a prováděcího nařízení.

(2)

Je nezbytné vyjasnit základní zásady, které mají uplatňovat instituce po dobu přechodného období.

(3)

Předpokládá se, že po datu vstupu nových nařízení v platnost bude dosud v řízení značný počet žádostí týkajících se nároků vzniklých podle nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (3) před tímto datem. V souvislosti s těmito žádostmi bylo navrženo, aby byla výměna informací obecně založena na postupech uvedených v nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 (4), včetně používání E-formulářů.

(4)

Z ustanovení čl. 94 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 vyplývá, že za okolností popsaných v předchozím bodě odůvodnění dochází k „vyřízení dvěma způsoby“, přičemž příjemce obdrží vyšší dávku.

(5)

V praxi však v naprosté většině případů, ne-li vždy, nebude dávka, jež se zakládá na dřívějších nařízeních, použitím nových nařízení zvýšena. Proto se má za to, že není realistické očekávat od institucí, že budou za těchto podmínek provádět dvojí postupy podle nařízení (EHS) č. 574/72 a (ES) č. 987/2009.

(6)

Odstavec 5 rozhodnutí č. H1 (5) objasňuje status osvědčení (E-formulářů) a evropského průkazu zdravotního pojištění (včetně potvrzení dočasně nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění) vydaných před datem vstupu nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 v platnost.

(7)

Během přechodného období je zcela na rozhodnutí členských států, zda jsou připraveny zapojit se do elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) jako celek nebo po jednotlivých odvětvích.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Během přechodného období se instituce řídí zásadami dobré spolupráce, pragmatismu a flexibility. Především je velmi důležité zaručit bezproblémový přechod pro občany využívající svých práv podle nových nařízení.

2.

Od data vstupu v platnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 nahradí tištěné verze strukturovaných elektronických dokumentů (SED) E-formuláře podle nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72.

3.

Aniž by bylo dotčeno ustanovení odstavce 2, členské státy, které zavedly vnitrostátní elektronické aplikace na vytváření E-formulářů nebo elektronickou výměnu informací (např. projekty Build), jež nemohou být v tomto časovém rámci dost dobře změněny, je mohou i nadále používat během přechodného období, pokud jsou zcela zaručena práva občanů podle nových nařízení.

4.

Během přechodného období přijme instituce ve všech případech relevantní informace na jakémkoli dokumentu vydaném jinou institucí, i kdyby byly tyto informace podávány v zastaralém formátu, měly zastaralý obsah nebo strukturu. V případě pochybností o právech dotčeného občana kontaktuje instituce v souladu se zásadou dobré spolupráce vydávající instituci.

5.

Jak je uvedeno v odstavci 5 rozhodnutí č. H1, E-formuláře, dokumenty a evropské průkazy zdravotního pojištění (včetně potvrzení dočasně nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění) vydané před datem vstupu nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 zůstávají v platnosti a orgány jiných členských států je budou zohledňovat dokonce i po uvedeném datu, dokud neskončí jejich vlastní platnost nebo dokud nebudou staženy nebo nahrazeny dokumenty vydanými nebo oznámenými podle nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

6.

Každý členský stát může k provádění elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) zaujmout flexibilní fázový přístup po odvětvích, jakmile má toto odvětví přístup k EESSI prostřednictvím svého přístupového místa. Členský stát se rovněž může rozhodnout, že k EESSI přistoupí, až budou připravena všechna odvětví.

7.

Mít přístup k EESSI znamená, že dotčené odvětví/přístupové místo může jak odesílat veškeré zprávy v daném odvětví přístupovým místům jiných členských států, tak tyto zprávy přijímat.

8.

Informace o tom, které odvětví kterého členského státu je k systému EESSI připojeno, jsou uvedeny v seznamu přístupném národním institucím a jsou rovněž uvedeny v adresáři EESSI. Členské státy tedy před datem připojení písemně informují správní komisi.

9.

Během přechodného období probíhá výměna informací mezi dvěma členskými státy v rámci určitého odvětví důsledně buď v rámci EESSI, nebo mimo něj. Nesmí docházet ke kombinaci obou postupů, čímž nejsou dotčena dvoustranná ujednání, která se mohou týkat například společného testování nebo vzdělávání nebo podobných situací.

10.

Standardizovaná podoba tištěných strukturovaných elektronických dokumentů, kterou schválí správní komise, bude zpřístupněna institucím.

11.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/11

(1)

V případě, že má rodinné dávky vyplácet více než jeden členský stát, je nárok na rodinné dávky poskytované členským státem, kde jsou nároky přiznané z důvodu pobírání důchodu nebo z důvodu místa bydliště, pozastaven do výše rodinných dávek poskytovaných členským státem, kde jsou nároky přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. Proto je důležité vědět, jaká další období se při stanovování přednosti v případě souběhu počítají jako zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost.

(2)

Právní předpisy některých členských států stanoví, že období pozastavení nebo přerušení současného zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti z důvodu dovolené, nezaměstnanosti, dočasné pracovní neschopnosti, stávek nebo výluk jsou považována za období zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti za účelem získání nároku na rodinné dávky nebo jsou považována za období nečinnosti, na základě kterého případně vzniká buď sám o sobě, nebo v důsledku předchozího zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nárok na rodinné dávky.

(3)

Ustanovení čl. 1 písm. a) a b) nařízení č. 883/2004 obsahují definice „zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“, jimiž se rozumí „každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje“.

(4)

Je nezbytné znát rozsah „nároků přiznaných z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“ podle článku 68 nařízení (ES) č. 883/2004, aby nedocházelo k nejistotě nebo k různému výkladu.

(5)

V případě, kdy je status aktivního zaměstnání pracovníka pozastaven z důvodu neplacené dovolené dané osoby po narození dítěte a za účelem výchovy tohoto dítěte, odkázal Soudní dvůr Evropských společenství (3) na článek 73 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (4) ve spojení s čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení (EHS) č. 1408/71 (5). Taková neplacená dovolená tedy musí být pro účely článku 68 nařízení (ES) č. 883/2004 rovněž kvalifikována jako zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost. V této souvislosti Soudní dvůr potvrdil, že výše uvedená ustanovení lze použít, pouze pokud má dotyčná osoba status zaměstnané nebo samostatně výdělečné osoby ve smyslu ustanovení čl. 1 písm. a) nařízení (EHS) č. 1408/71 (6), které požaduje, aby byla tato osoba pojištěna alespoň v jedné oblasti systému sociálního zabezpečení. Tím jsou vyloučeny osoby na neplacené dovolené, které již nejsou pojištěny v rámci žádného systému sociálního zabezpečení příslušného členského státu.

(6)

Vzhledem k různorodosti systémů neplacené dovolené v členských státech a probíhajícím změnám vnitrostátních právních předpisů je k dispozici pouze neúplný seznam případů, kdy je osoba během období dovolené považována za osobu vykonávající zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost. Z uvedeného důvodu není vhodné definovat všechny případy, ve kterých je taková neplacená dovolená rovnocenná zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a případy, kdy nutná úzká vazba na výdělečnou činnost chybí.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Pro účely článku 68 nařízení (EHS) č. 883/2004 jsou rodinné dávky pokládány za „přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“ zejména:

2.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/13

(1)

Nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 vstupují v platnost dne 1. května 2010 a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (3) a (EHS) č. 574/72 (4) se k témuž datu zrušují s výjimkou situací podléhajících ustanovení čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 96 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009.

(2)

Podle čl. 87 odst. 8 nařízení (ES) č. 883/2004 a článku 94 nařízení (ES) č. 987/2009 žádosti podané před datem vstupu uvedených nařízení v platnost v zásadě nadále podléhají předpisu, který se na ně uplatňoval v době jejich podání, a ustanovení uvedených nařízení se použijí pouze na žádosti podané po jejich vstupu v platnost.

(3)

Rozhodnutí č. 74 až 208 a doporučení č. 14 až 23 správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, která jsou stále v platnosti, budou ke dni, kdy se zruší nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 a kdy vstoupí v platnost nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009, zastaralá.

(4)

Je potřeba přizpůsobit některá rozhodnutí a doporučení platná podle nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 tak, aby odpovídala ustanovením nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

(5)

Rozhodnutí a doporučení správní komise podle nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 je nezbytné po datu vstupu nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 v platnost používat transparentně a je třeba vypracovat pokyny k jejich použití pro instituce.

(6)

Z důvodu právní a technické složitosti, těsného časového rozvrhu a potřeby věnovat se některým úkolům správní komise přednostně nebudou některá rozhodnutí připravena ke zveřejnění včas, tedy před vstupem nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 v platnost, ale budou připravena až později.

(7)

Některá ustanovení rozhodnutí a doporučení, která se uplatňují podle nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72, jsou přímo obsažena v ustanoveních nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

(8)

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Rozhodnutí a doporučení odkazující na nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 se nepoužijí v případech, na něž se vztahují nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

Uvedená rozhodnutí a doporučení však zůstávají použitelná v případech, kdy nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 zůstávají v platnosti a mají nadále právní účinnost, zejména v situacích podle čl. 90 odst. 1 druhé odrážky nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 96 odst. 1 druhé odrážky nařízení (ES) č. 987/2009.

2.

Rozhodnutí a doporučení uvedená v části A přílohy se nenahrazují žádnými rozhodnutími ani doporučeními, pokud jde o nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

3.

Rozhodnutí a doporučení uvedená v části B přílohy se nahrazují uvedenými novými rozhodnutími a doporučeními, pokud jde o nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

4.

Rozhodnutí uvedená v části C přílohy správní komise přizpůsobí při nejbližší možné příležitosti tak, aby odpovídala ustanovením nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009, neboť zásady těchto rozhodnutí je třeba uplatnit rovněž s ohledem na uvedená nařízení.

5.

Dokumenty nezbytné k použití nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 (tj. E-formuláře, evropské průkazy zdravotního pojištění a potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění) vydané příslušnými institucemi, orgány a jinými subjekty členských států před vstupem nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 v platnost jsou i nadále platné (navzdory skutečnosti, že odkazují na nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72) a instituce, orgány a jiné subjekty jiných členských států na ně berou ohled i po uvedeném datu, dokud nevyprší jejich vlastní doba platnosti nebo dokud nejsou staženy nebo nahrazeny dokumenty vydanými nebo oznámenými na základě nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009.

6.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/17

a)

znovu zahájí písemný postup oznámením pozměňovacího návrhu členům postupem podle odstavce 3, anebo

b)

zruší písemný postup, aby záležitost byla projednána na příštím zasedání,

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/21

1.

Instituce, která dávku vyplácí, provede nový výpočet automaticky, poté, co je informována, že poživatel splňuje podmínky pro přiznání dávky podle právních předpisů jiného členského státu.

Nový výpočet se neprovádí v situaci, kdy již bylo za účelem přiznání dávky přihlédnuto k dobám získaným podle právních předpisů jiných členských států a po přiznání počáteční dávky nebyly získány žádné doby.

Uplatňují-li se však další podmínky (jiné než splnění dob pojištění), například dosažení věku požadovaného pro přiznání dávky nebo změna počtu dětí, ke kterému je nutno přihlédnout, musí být automaticky proveden nový výpočet.

2.

Instituce, jež provádí nový výpočet dávky, kterou předtím přiznala, přihlédne při výpočtu ke všem dobám pojištění nebo bydlení i k veškerým dalším podmínkám, jež poživatel splňuje podle právních předpisů uvedené země a právních předpisů ostatních členských států k datu přiznání přepočítané dávky.

3.

Příslušným dnem je den vzniku sociální události v členském státě, ve kterém byly naposledy splněny podmínky pro získání nároku.

4.

Instituce, která přizná doplatek v souladu s článkem 58 nařízení (ES) č. 883/2004, uvědomí příslušnou instituci každého dalšího členského státu, podle jehož právních předpisů má poživatel nárok na dávku přiznanou v souladu s ustanoveními kapitoly 5 nařízení.

5.

Příslušná instituce každého dalšího členského státu, která poživateli poskytuje dávky podle kapitoly 5 nařízení (ES) č. 883/2004, vždy v lednu oznámí instituci vyplácející doplatek částku dávek, jež vyplácí poživateli k 1. lednu téhož roku.

6.

Jestliže osoba podá žádost o přezkum invalidního důchodu podle ustanovení čl. 87 odst. 5 nařízení (ES) č. 883/2004, není nutné provést novou lékařskou prohlídku za předpokladu, že informace obsažené ve spisu poživatele lze považovat za adekvátní.

Není-li tomu tak, může dotčená instituce požadovat provedení nové lékařské prohlídky.

7.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/23

(1)

Evropská rada na svém zasedání v Barceloně, které se konalo ve dnech 15. a 16. března 2002, rozhodla: „že evropský průkaz zdravotního pojištění nahradí současné papírové formuláře, které jsou zapotřebí pro lékařské ošetření v jiném členském státě. Před jarním zasedáním Evropské rady v roce 2003 Komise předloží takový návrh v tomto smyslu. Tento průkaz zjednoduší postupy, ale nezmění stávající práva a povinnosti“ (bod 34).

(2)

Vzhledem k tomu, že se používání průkazů zdravotního a sociálního pojištění v jednotlivých členských státech značně liší, zavádí se evropský průkaz zdravotního pojištění zpočátku ve formátu, ve kterém jsou údaje potřebné k poskytnutí zdravotnické péče a úhrad následků čitelné pouhým okem. Informace lze dodatečně vložit na elektronický nosič. V další fázi bude elektronický nosič navíc používán obecně.

(3)

Evropský průkaz zdravotního pojištění musí vyhovovat jednotnému vzoru vymezenému správní komisí, což by mělo pomoci usnadnit přístup ke zdravotní péči i pomoci předcházet nezákonnému či podvodnému používání průkazu nebo jeho zneužití.

(4)

Platnost evropských zdravotních průkazů určí instituce členského státu, které je vydají. Doba platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění by měla přihlížet k předpokládanému trvání nároku pojištěné osoby.

(5)

Za výjimečných okolností by mělo být vydáno potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění s omezenou platností. „Výjimečnými okolnostmi“ se rozumí krádež nebo ztráta evropského průkazu zdravotního pojištění nebo odjezd ve lhůtě příliš krátké na vydání evropského průkazu zdravotního pojištění. O potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění může požádat pojištěná osoba nebo instituce státu pobytu.

(6)

Evropský průkaz zdravotního pojištění by měl být používán ve všech situacích dočasného pobytu, kdy pojištěná osoba vyžaduje zdravotní péči bez ohledu na účel pobytu, ať se jedná o turistiku, odbornou činnost nebo studium. Evropský průkaz zdravotního pojištění však nelze použít, je-li účelem pobytu v zahraničí výhradně zdravotní péče.

(7)

V souladu s článkem 76 nařízení (ES) č. 883/2004 by členské státy měly spolupracovat na zavedení postupů, které zabrání tomu, že v případě, že osoba přestane mít nárok na věcné dávky v nemoci na účet jednoho členského státu a začne mít nárok na věcné dávky na účet jiného členského státu, nadále používá evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný institucí prvního členského státu po datu, od kterého již nemá nárok na věcné dávky na jeho účet.

(8)

Evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný před vstupem v platnost nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 zůstane platný do uplynutí data platnosti uvedeného na průkaze,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Evropský průkaz zdravotního pojištění potvrzuje nárok pojištěné osoby a důchodce i jejich rodinných příslušníků pobývajících v jiném členském státě než v příslušném členském státě na věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a k očekávané délce pobytu.

Evropský průkaz zdravotního pojištění nelze používat v situaci, kdy je cílem dočasného pobytu lékařská péče.

2.

Evropský průkaz zdravotního pojištění je individuální průkaz vystavený na jméno držitele průkazu.

3.

Dobu platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění určí vydávající instituce.

4.

Věcné dávky poskytnuté institucí členského státu pobytu na základě platného evropského průkazu zdravotního pojištění uhradí příslušná instituce v souladu s platnými ustanoveními. Platný evropský průkaz zdravotního pojištění je průkaz, kde neuplynula doba platnosti uvedená na průkaze.

Příslušná instituce nesmí odmítnout uhradit náklady na dávky z důvodu, že osoba přestala být pojištěná u instituce, která vydala evropský průkaz zdravotního pojištění, za předpokladu, že dávky byly držiteli průkazu nebo potvrzení dočasně nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění poskytnuty v době platnosti průkazu nebo potvrzení.

5.

Brání-li vydání evropského průkazu zdravotního pojištění výjimečné okolnosti, vydá příslušná instituce potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění s omezenou dobou platnosti. O potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění může požádat pojištěná osoba nebo instituce státu pobytu.

6.

Evropský průkaz zdravotního pojištění a potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění vyhovují jednotnému vzoru, který splňuje vlastnosti a technické specifikace stanovené rozhodnutím správní komise.

7.

Evropský průkaz zdravotního pojištění obsahuje tyto údaje:

8.

Evropský průkaz zdravotního pojištění lze použít ve všech situacích dočasného pobytu, kdy pojištěná osoba vyžaduje věcné dávky bez ohledu na účel pobytu, ať se jedná o turistiku, odbornou činnost nebo studium.

9.

Evropský průkaz zdravotního pojištění prokazuje nárok držitele průkazu v členském státě pobytu na věcné dávky v nemoci z důvodu okamžité nezbytnosti léčení, které jsou poskytnuty během dočasného pobytu v jiném členském státě s cílem zabránit tomu, aby byl držitel průkazu nucen vrátit se před koncem plánované délky pobytu do příslušného státu nebo státu bydliště, aby se mu dostalo ošetření, které vyžaduje.

Účelem tohoto typu dávek je umožnit pojištěné osobě pokračovat v pobytu za podmínek bezpečných pro její zdravotní stav.

10.

Evropský průkaz zdravotního pojištění se nevztahuje na věcné dávky v nemoci v situacích, kdy je cílem pobytu lékařská péče.

11.

Evropský průkaz zdravotního pojištění zaručuje, že se držiteli průkazu dostane v členském státě pobytu téhož zacházení (postupy a tarify) jako osobě, na kterou se vztahuje systém nemocenského pojištění tohoto státu.

12.

V případě, že osoba přestane mít nárok na věcné dávky v nemoci podle právních předpisů jednoho členského státu a začne mít nárok na věcné dávky podle právních předpisů jiného členského státu, měly by instituce dotčených členských států spolupracovat, aby zabránily tomu, že pojištěná osoba nadále používá evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný institucí prvního členského státu po datu, od kterého již nemá nárok na věcné dávky na jeho účet. Instituce druhého státu případně poskytne nový evropský průkaz zdravotního pojištění.

13.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu v platnost nařízení (ES) č. 987/2009.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/26

(1)

Aby se zjednodušilo přijímání a náhrada nákladů na věcné dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, je nezbytné, aby tři hlavní dotčené strany, tj. pojištěná osoba, poskytovatelé zdravotní péče a instituce, snadno rozpoznaly a přijímaly evropský průkaz zdravotního pojištění ve shodě s jednotným vzorem a jednotnými specifikacemi.

(2)

Informace, které musí být na evropském průkazu zdravotního pojištění viditelně uvedeny, jsou vymezeny v odstavci 7 rozhodnutí správní komise č. S1. Zavedení evropského průkazu zdravotního pojištění s viditelnými údaji je první fází procesu, který vede k používání elektronického nosiče, jenž prokazuje nárok na věcné dávky během dočasného pobytu v jiném členském státě než příslušném státě nebo státě bydliště. V důsledku toho příslušné instituce členských států, které si to přejí, mohou na elektronický nosič, jako je mikročip nebo magnetický proužek, včlenit již od první fáze údaje uvedené v tomto bodě odůvodnění.

(3)

Brání-li vydání evropského průkazu zdravotního pojištění výjimečné okolnosti, je vydáno potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění v souladu s jednotným vzorem,

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Vzhled a specifikace evropského průkazu zdravotního pojištění jsou stanoveny v souladu s přílohou 1 tohoto rozhodnutí.

2.

Vzor potvrzení dočasně nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění je stanoven v souladu s přílohou 2 tohoto rozhodnutí.

3.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/40

(1)

Podle čl. 19 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 má pojištěná osoba pobývající dočasně v jiném členském státě než ve státě bydliště nárok na věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a k délce pobytu.

(2)

Podle čl. 25 písm. A) odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009 se dávkami uvedenými v čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 rozumí věcné dávky, které jsou poskytnuty v členském státě pobytu v souladu s jeho právními předpisy z důvodu nezbytnosti léčení s cílem zabránit tomu, aby byla pojištěná osoba nucena vrátit se před koncem plánované doby pobytu do příslušného členského státu, aby se jí dostalo potřebné péče.

(3)

Ustanovení čl. 25 písm. A) odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009 musí být vykládána tak, že se toto ustanovení vztahuje na všechny věcné dávky poskytnuté v souvislosti s chronickými nebo stávajícími nemocemi. Soudní dvůr rozhodl (3), že pojem „nezbytná péče“ nelze vykládat „v tom smyslu, že uvedené nároky by byly omezeny pouze na případy, kde se poskytnutá péče stane nezbytnou z důvodu náhlého onemocnění. Zvláště okolnost, že péče vyžadovaná vývojem zdravotního stavu pojištěnce během jeho dočasného pobytu v jiném členském státě může souviset s dříve přítomnou patologií, o níž pojištěnec věděl, jakou může být chronická choroba, neznamená, že nejsou splněny podmínky na uplatnění těchto ustanovení.“

(4)

Ustanovení čl. 25 písm. A) odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009 musí být vykládána tak, že se toto ustanovení vztahuje na věcné dávky poskytnuté v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Toto ustanovení se však nevztahuje na situaci, kdy je cílem dočasného pobytu v zahraničí porod.

(5)

Podle čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 bylo správní komisi nařízeno, aby sestavila seznam věcných dávek, které vzhledem k tomu, že mají být poskytovány během pobytu v jiném členském státě, vyžadují z praktických důvodů předchozí dohodu mezi dotyčnou osobou a institucí poskytující péči.

(6)

Cílem předchozí dohody stanovené v čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 je zaručit návaznost péče, kterou pojištěná osoba potřebuje během pobytu v jiném členském státě.

(7)

Ve světle tohoto cíle jsou základními kritérii pro vymezení věcných dávek, které vyžadují předchozí dohodu mezi pacientem a zařízením poskytujícím péči v jiném členském státě, životně důležitá povaha lékařské péče a skutečnost, že tato péče je dostupná pouze na specializovaných zdravotnických odděleních a/nebo prostřednictvím specializovaného personálu a/nebo vybavení. Tato kritéria, jejichž seznam není vyčerpávající, jsou uvedena v příloze tohoto rozhodnutí,

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Věcné dávky, které mají být poskytovány podle čl. 19 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 25 písm. A) odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009, zahrnují dávky poskytované v souvislosti s chronickými nebo stávajícími nemocemi i v souvislosti s těhotenstvím a porodem.

2.

Tato ustanovení se nevztahují na věcné dávky, včetně věcných dávek v souvislosti s chronickými či stávajícími nemocemi nebo v souvislosti s porodem, pokud je cílem pobytu v jiném členském státě tato péče.

3.

Veškerá životně důležitá lékařská péče, která je dostupná pouze na specializovaných zdravotnických odděleních a/nebo prostřednictvím specializovaného personálu a/nebo vybavení, musí v zásadě podléhat předchozí dohodě mezi pojištěnou osobou a zařízením poskytujícím péči, aby se zajistilo, že péče během pobytu pojištěné osoby v jiném členském státě než v příslušném členském státě nebo členském státě bydliště je dostupná.

Výkony, jež splňují tato kritéria a jejichž seznam není vyčerpávající, jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí.

4.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/42

(1)

Podle čl. 54 odst. 3 nařízení (ES) č. 987/2009, jestliže se podle právních předpisů členského státu částka dávky v nezaměstnanosti liší podle počtu rodinných příslušníků, příslušná instituce při výpočtu dávky také přihlédne k počtu rodinných příslušníků, kteří bydlí na území jiného členského státu, než se nachází příslušná instituce.

(2)

Podle čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení instituce bezodkladně poskytnou nebo si vymění veškeré údaje potřebné ke zjištění a určení práv a povinností osob, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004.

(3)

Prostředkem k prokázání práv dotyčné osoby jsou dokumenty a strukturované elektronické dokumenty stanovené podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009, ale tato práva nejsou podmíněna jejich vystavením.

(4)

Dokumenty, jež se týkají rodinných příslušníků, kteří bydlí na území jiného členského státu, než se nachází příslušná instituce, lze předat až po začátku doby nezaměstnanosti, za kterou je dávka splatná.

(5)

Za období předcházející datu předložení informací o rodinných příslušnících, kteří bydlí na území jiného členského státu, než ve kterém se nachází příslušná instituce, musí být uskutečněny zpětné platby zvýšení dávek v nezaměstnanosti splatných rodinným příslušníkům za předpokladu, že řečené osoby byly nezaměstnanou osobou vyživovány již na začátku doby nezaměstnanosti, za kterou je dávka splatná,

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Předání dokumentu, který se týká rodinných příslušníků, po začátku doby nezaměstnanosti, za niž je dávka splatná, nemá účinek odložení začátku získání nároku na zvýšenou dávku v nezaměstnanosti pro vyživované rodinné příslušníky, který je určen v souladu s právními předpisy příslušného státu.

2.

Pokud instituce, která předává dokument uvedený v odstavci 1, nemůže potvrdit, že při výpočtu dávek v nezaměstnanosti splatných jiné osobě podle právních předpisů členského státu, na jehož území rodinní příslušníci bydlí, nebylo přihlédnuto k počtu uvedených rodinných příslušníků, může dotyčná osoba doplnit uvedený dokument prohlášením za uvedeným účelem.

3.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/43

(1)

Článek 65 nařízení (ES) č. 883/2004 stanoví zvláštní pravidla, která se týkají poskytování a výplaty dávek v nezaměstnanosti nezaměstnaným osobám, které během svého posledního zaměstnání nebo své samostatné výdělečné činnosti bydlely v jiném členském státě než v příslušném státě.

(2)

Určujícím faktorem pro použití článku 65 uvedeného nařízení v celém rozsahu je skutečnost, že dotyčné osoby během svého posledního zaměstnání nebo své samostatné výdělečné činnosti bydlely v jiném členském státě než v tom, jehož právní předpisy se na ně vztahovaly, který ovšem nezbytně neodpovídá členskému státu, v němž byly zaměstnány nebo vykonávaly činnost jako osoba samostatně výdělečně činná.

(3)

Podle definice stanovené v čl. 1 písm. j) uvedeného nařízení se výrazem „bydliště“ rozumí obvyklé bydliště a výraz „pobyt“ je v písmenu k) uvedeného článku vymezen jako dočasné bydliště.

(4)

Článek 11 nařízení (ES) č. 987/2009 stanoví kritéria pro určení bydliště, pokud se názory institucí dvou nebo více členských států na tuto otázku liší.

(5)

Z čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 883/2004 vyplývá, že příhraniční pracovníci mají bydliště v jiné zemi, než ve které vykonávají svou výdělečnou činnost, jež je na základě čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení příslušným státem, a proto zde není pochyb, že se na tyto pracovníky vztahuje článek 65 téhož nařízení.

(6)

Kategorie osob uvedených v čl. 11 odst. 4 a v článku 13 uvedeného nařízení a osoby, na které se vztahuje dohoda uvedená v článku 16 uvedeného nařízení, v některých případech pravděpodobně bydlí v jiném členském státě než ve státě, který je podle těchto článků příslušným státem.

(7)

Bydliště osob náležejících do těchto kategorií musí být určováno případ od případu a u osob uvedených v čl. 13 odst. 1 písm. a) a čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004 musí být určeno pro účely pojištění.

(8)

Podle čl. 65 odst. 5 nařízení (ES) č. 883/2004 povinnost vyplácet dávky přechází z příslušného státu na stát bydliště, pokud je dotyčná osoba k dispozici službám zaměstnanosti státu bydliště.

(9)

Ačkoliv tato praxe je v současnosti přijatelná v případě příhraničních pracovníků a některých kategorií, které obdobně zachovávají úzké vazby se svými zeměmi původu, nebyla by již přijatelná, kdyby na základě příliš širokého výkladu pojmu „bydliště“ měla být oblast působnosti článku 65 nařízení (ES) č. 883/2004 rozšířena na všechny osoby, které mají v členském státě poměrně stabilní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost a své rodiny nechaly v zemi původu,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Ustanovení čl. 65 odst. 5 nařízení (ES) č. 883/2004 se použijí zejména na:

pokud během svého posledního zaměstnání bydlely v jiném členském státě než v příslušném státě.

2.

Osoby uvedené v odstavci 1, na které se během jejich posledního zaměstnání vztahovaly právní předpisy jiného členského státu než státu jejich zaměstnání nebo jejich samostatné výdělečné činnosti, jsou způsobilé k dávkám podle ustanovení právních předpisů státu bydliště, jako kdyby se na ně uvedené právní předpisy předtím vztahovaly.

3.

Pro účely používání tohoto rozhodnutí je stát bydliště určen v souladu s článkem 11 nařízení (ES) č. 987/2009.

4.

Toto rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu prováděcího nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/45

(1)

Ustanovení čl. 65 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 stanoví pro zcela nezaměstnané osoby odchylné pravidlo od obecné zásady lex loci laboris uvedené v čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení.

(2)

Ke stanovení toho, zda je osoba považována za zcela nebo částečně nezaměstnanou ve smyslu čl. 65 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení, je třeba uplatňovat jednotná kritéria Společenství. Takové posouzení nelze provést na základě kritérií stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.

(3)

Jelikož praxe vnitrostátních orgánů sociálního zabezpečení v jednotlivých členských státech odráží rozdíly ve výkladu, pokud jde o stanovení druhu nezaměstnanosti, je důležité upřesnit rozsah působnosti uvedeného článku s cílem přijmout jednotná a vyvážená kritéria, pokud se jedná o jeho používání výše uvedenými orgány.

(4)

Podle čl. 65 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 obdrží zcela nezaměstnaná osoba, která již nemá žádný vztah k příslušnému členskému státu, dávky v nezaměstnanosti od orgánu v místě svého bydliště.

(5)

Posouzení existence nebo zachování zaměstnaneckého poměru spadá jedině do působnosti vnitrostátních právních předpisů státu zaměstnání.

(6)

Cíl článku 65 uvedeného nařízení, jímž je ochrana nezaměstnaných osob, by nebyl splněn, kdyby osoba, která zůstane zaměstnána ve stejném podniku v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území má místo bydliště, přičemž přeruší svoji činnost, byla přesto považována za zcela nezaměstnanou a musela by se obrátit na orgán svého místa bydliště, aby pobírala dávky v nezaměstnanosti.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

S ohledem na použití čl. 65 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 závisí stanovení povahy nezaměstnanosti (tedy částečné nebo úplné) na tom, zda existuje nebo je zachován jakýkoli pracovněsmluvní vztah mezi stranami, a nikoli na délce případného dočasného přerušení činnosti pracovníka.

2.

Pokud osoba zůstane zaměstnána v podniku v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území má bydliště, avšak její činnost je přerušena, i když může být kdykoli znovu zařazena na své pracovní místo, je uvedená osoba považována za částečně nezaměstnanou a příslušné dávky jsou poskytovány příslušným orgánem členského státu, ve kterém je zaměstnána, v souladu s čl. 65 odst. 1 uvedeného nařízení.

3.

Pokud osoba v případě neexistence jakéhokoli pracovněsmluvního vztahu nemá již žádný vztah k členskému státu, ve kterém byla zaměstnána (například z důvodu zrušení nebo skončení pracovněsmluvního vztahu), je považována za zcela nezaměstnanou v souladu s čl. 65 odst. 2 uvedeného nařízení a dávky jsou poskytovány orgánem v místě bydliště.

4.

Nevykonává-li samostatně výdělečně činná osoba v členském státě, v němž byla činná, žádné povolání nebo výdělečnou činnost, je považována za zcela nezaměstnanou v souladu s čl. 65 odst. 2 uvedeného nařízení a dávky vyplácí orgán místa bydliště.

5.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/47

(1)

Nařízení (ES) č. 883/2004 přijaté na základě článků 42 a 308 Smlouvy je nezbytným nástrojem pro výkon základních svobod stanovených Smlouvou.

(2)

Zásada nediskriminace z důvodu státní příslušnosti je základní zárukou volného pohybu pracovníků, jak stanoví článek 39 Smlouvy. Z toho vyplývá odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky usazenými v členských státech a migrujícími pracovníky, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.

(3)

Ve věci Gottardo (3) Soudní dvůr jednal podle této zásady stanovené v článku 39 Smlouvy v souvislosti s osobou s bydlištěm ve Společenství, která pracovala ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Tato osoba neměla dostatečný nárok na důchod v Itálii a žádala, aby jí byly sečteny doby pojištění získané ve Švýcarsku a v Itálii, jak stanoví dvoustranná úmluva mezi Itálií a Švýcarskem ve prospěch jejich státních příslušníků.

(4)

Soudní dvůr v této věci rozhodl, že pokud členský stát uzavře se třetí zemí dvoustrannou mezinárodní úmluvu o sociálním zabezpečení, která stanoví, že pro nabytí nároku na dávky ve stáří se zohlední doby pojištění získané ve zmíněné třetí zemi, základní zásada rovného zacházení ukládá tomuto členskému státu, aby přiznal státním příslušníkům ostatních členských států stejné výhody, jako mají jeho státní příslušníci na základě uvedené úmluvy, s výjimkou případu, kdy může objektivně odůvodnit své odepření (odstavec 34).

(5)

V této souvislosti Soudní dvůr uvedl, že výklad pojmu „právní předpisy“ uvedeného v čl. 1 písm. j) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (4) (současný čl. 1 písm. l) nařízení (ES) č. 883/2004), který podal, nemůže vést k narušení povinnosti členského státu spočívající v dodržování zásady rovného zacházení stanovené v článku 39 Smlouvy.

(6)

Soudní dvůr se domníval, že zpochybnění vyváženosti a vzájemnosti dvoustranné mezinárodní úmluvy uzavřené mezi členským státem a třetí zemí nemůže představovat objektivní odůvodnění toho, aby členský stát, jenž je stranou této úmluvy, odmítl rozšířit na státní příslušníky jiných členských států výhody, které vyplývají z uvedené úmluvy pro jeho státní příslušníky.

(7)

Soudní dvůr nepřijal ani námitky, podle kterých může být případné zvýšení finančních nákladů a administrativních obtíží souvisejících se spoluprací s příslušnými orgány dotčené třetí země odůvodněním toho, že členský stát, jenž je stranou dvoustranné úmluvy, neplnil své povinnosti podle Smlouvy.

(8)

Je důležité, aby se z tohoto rozsudku, jenž je zásadní pro státní příslušníky Společenství, kteří uplatnili své právo na volný pohyb do jiného členského státu, vyvodily všechny příslušné závěry.

(9)

Z tohoto důvodu by mělo být objasněno, že dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení mezi členským státem a třetí zemí musí být vykládány v tom smyslu, že státním příslušníkům Společenství, kteří jsou objektivně v téže situaci, by měly být v zásadě přiznány stejné výhody, jako mají státní příslušníci členského státu, jenž je smluvní stranou úmluvy.

(10)

Bez ohledu na jednotné uplatnění rozhodnutí ve věci Gottardo na jednotlivé případy by stávající dvoustranné úmluvy měly být přezkoumány. Pokud jde o dříve uzavřené dohody, článek 307 Smlouvy stanoví: „použije příslušný členský stát či členské státy všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností“, a pokud jde o dohody uzavřené po 1. lednu 1958 nebo po datu přistoupení členského státu k Evropskému společenství, článek 10 Smlouvy požaduje, aby se tyto členské státy „zdržely jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů této smlouvy“.

(11)

Co se týče nových dvoustranných úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených mezi členským státem a třetí zemí, je důležité mít na paměti, že by měly obsahovat zvláštní odkaz na zásadu nediskriminace z důvodu státní příslušnosti vůči státním příslušníkům jiných členských států, kteří uplatnili své právo na volný pohyb v členském státě, jenž je smluvní stranou dotčené úmluvy.

(12)

Používání rozsudku ve věci Gottardo na jednotlivé případy do velké míry závisí na spolupráci třetích zemí, neboť musí potvrdit období pojištění, která dotyčné osoby v uvedených zemích získaly.

(13)

Správní komise by se touto otázkou měla zabývat vzhledem k tomu, že se rozhodnutí ve věci Gottardo týká uplatňování zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

V souladu se zásadou rovného zacházení a nediskriminace mezi státními příslušníky jednoho státu a státními příslušníky jiných členských států, kteří uplatnili své právo na volný pohyb podle článku 39 Smlouvy, byly výhody, pokud jde o důchody, jež mají pracovníci uvedeného státu (zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné) podle úmluvy o sociálním zabezpečení s třetí zemí, v zásadě přiznány také pracovníkům (zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným), kteří jsou státními příslušníky jiných členských států a objektivně jsou v téže situaci.

2.

Nové dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení uzavřené mezi členským státem a třetí zemí by měly obsahovat zvláštní odkaz na zásadu nediskriminace z důvodu státní příslušnosti vůči státním příslušníkům jiného členského státu, kteří uplatnili své právo na volný pohyb v členském státě, jenž je smluvní stranou dotčené úmluvy.

3.

Členské státy by měly informovat instituce v zemích, se kterými podepsaly úmluvy o sociálním zabezpečení, jejichž ustanovení platí pouze pro jejich příslušné státní příslušníky, o důsledcích rozhodnutí ve věci Gottardo a požádat je o spolupráci při provádění rozhodnutí Soudního dvora. Členské státy, které uzavřely dvoustranné úmluvy s týmiž třetími zeměmi, mohou při žádosti o tuto spolupráci postupovat společně. Tato spolupráce je jednoznačně nezbytná, má-li být rozhodnutí dodrženo.

4.

Toto doporučení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/49

(1)

Pokud jsou osoby, které bydlí na území členského státu, podle právních předpisů, jež se na ně vztahují, způsobilé pobírat dávky v nezaměstnanosti, mělo by jim být umožněno vykonávat na částečný úvazek výdělečnou činnost na území jiného členského státu a zároveň by jim měl zůstat nárok na dávky v nezaměstnanosti poskytované ve státě, ve kterém bydlí.

(2)

V této situaci je nutné určit právní předpisy, které se na tyto osoby vztahují podle článku 11 nařízení (ES) č. 883/2004, aby se odvrátila případná kolize právních předpisů.

(3)

Podle čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení se u osob pobírajících peněžité dávky z důvodu nebo v důsledku jejich zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti má za to, že uvedenou činnost vykonávají.

(4)

Podle čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.

(5)

V zájmu osob uvedených ve výše uvedeném 1. bodě odůvodnění je žádoucí, aby tyto osoby nadále podléhaly právním předpisům země jejich bydliště, pokud jde o platbu příspěvků splatných na základě jejich výdělečné činnosti i o poskytnutí dávek.

(6)

Ustanovení čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 umožňují členským státům stanovit výjimky z článků 11 až 15 uvedeného nařízení,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Příslušné orgány dotčených členských států uzavřely nebo nařídily subjektům určeným těmito příslušnými orgány uzavřít dohody podle čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 za těchto podmínek:

Dohody by měly stanovit, že osoby pobírající dávku v nezaměstnanosti ve státě jejich bydliště, které současně vykonávají na částečný úvazek výdělečnou činnost v jiném členském státě, podléhají výlučně právním předpisům státu jejich bydliště, pokud jde o platbu příspěvků i o poskytování dávek.

Instituce, jež poskytuje dávku v nezaměstnanosti ve státě bydliště dotčené osoby, informuje instituci určenou příslušným orgánem uvedeného státu o jakékoliv výdělečné činnosti na částečný úvazek, kterou dotčená osoba vykonává v jiném členském státě.

Instituce určená příslušným orgánem uvedeného státu okamžitě informuje instituci určenou příslušným orgánem členského státu, na jehož území dotčená osoba vykonává činnost na částečný úvazek, že uvedená osoba nadále podléhá právním předpisům členského státu bydliště.

2.

Se v rámci těchto dohod použily správní postupy stanovené v článcích 19 až 21 nařízení (ES) č. 987/2009.

3.

Dohoda uzavřená členskými státy podle doporučení č. 18 ze dne 28. února 1986, která je přílohou tohoto doporučení, zůstala v platnosti podle nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 s výhradou odstavce 2 tohoto doporučení.

4.

Toto doporučení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/51

(1)

Podle podmínek čl. 64 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 zcela nezaměstnaná osoba, která odchází do jiného členského státu než je příslušný stát s cílem hledat zaměstnání, si zachová nárok na peněžité dávky v nezaměstnanosti za určitých podmínek a s určitými omezeními.

(2)

Jednou z podmínek stanovených v písmenu a) uvedeného odstavce je, že dotčená osoba musí zůstat k dispozici službám zaměstnanosti příslušného členského státu nejméně čtyři týdny poté, co se stala nezaměstnanou.

(3)

Poslední věta písmene a) však příslušným službám nebo institucím umožňuje povolit uchazeči o zaměstnání odjezd před uplynutím těchto čtyř týdnů.

(4)

Toto povolení by nemělo být zamítnuto osobám, které splňují ostatní podmínky stanovené v čl. 64 odst. 1 uvedeného nařízení a zároveň chtějí doprovázet svého manžela či manželku nebo partnera či partnerku, který (která) přijal (přijala) práci v jiném členském státě,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Odjezd před uplynutím čtyř týdnů, jak je stanoveno v poslední větě čl. 64 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004, byl povolen zcela nezaměstnané osobě, která splňuje všechny ostatní podmínky stanovené v čl. 64 odst. 1 a doprovází manžela či manželku nebo partnera či partnerku, který (která) přijal (přijala) práci v jiném členském státě než v příslušném státě.

Definice partnera (partnerky) je určena na základě právních předpisů příslušného členského státu.

2.

Toto doporučení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/52

(1)

Náklady na věcné dávky poskytnuté institucí jednoho členského státu jménem instituce jiného členského státu se plně uhradí.

(2)

Úhrady mezi institucemi, není-li dohodnuto jinak, musí být provedeny rychle a účinně, aby se zabránilo hromadění nároků, které zůstávají delší dobu nevyřízené.

(3)

Hromadění nároků by mohlo ohrozit účinné fungování systému Společenství a práva osob.

(4)

Správní komise rozhodnutím č. S1 (3) stanovila, že instituci místa pobytu se uhradí náklady na zdravotní péči poskytnutou na základě platného evropského průkazu zdravotního pojištění.

(5)

K rychlému a účinnému vyřizování úhrad mezi institucemi by přispěly optimální postupy vzešlé ze společné dohody,

vsouladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Nárokuje-li instituce úhradu na základě skutečných nákladů, musí tak učinit nejpozději ve lhůtě uvedené v čl. 67 odst. 1 nařízení (ES) č. 987/2009 (dále jen „prováděcí nařízení“). Instituce, která dostane pohledávku, musí zajistit, aby tato pohledávka byla zaplacena ve lhůtě stanovené v čl. 67 odst. 5 prováděcího nařízení, a jakmile tak může učinit, před koncem této lhůty.

2.

Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud:

Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu.

Je-li určitá instituce povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, může požádat instituci, u níž byla příslušná osoba řádně zaregistrována v době přidělení dávek, aby jí náklady na tyto dávky poté uhradila, nebo pokud příslušná osoba nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může vyřídit věc s touto osobou.

3.

Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (4), dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článků 19 a 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji. V případě, že existuje podezření ze zneužívajícího jednání, může dlužná instituce z relevantních důvodů pohledávku odmítnout, jak je stanoveno v čl. 67 odst. 5 prováděcího nařízení.

4.

Pro účely použití odstavců 2 a 3, pokud dlužná instituce vyjádří pochybnosti, co se týče správnosti údajů, z nichž pohledávka vychází, je na věřitelské instituci, aby znovu zvážila, zda byla pohledávka vystavena řádně, a pokud ne, aby pohledávku stáhla či přepočítala.

5.

Na pohledávky uplatněné po uplynutí lhůty stanovené v čl. 67 odst. 1 prováděcího nařízení nebude brán zřetel.

6.

Soupis podle čl. 64 odst. 4 prováděcího nařízení se předloží styčnému orgánu dlužného členského státu do konce roku následujícího po referenčním roku a pohledávky na základě tohoto soupisu se předloží stejnému orgánu co nejdříve po zveřejnění ročních paušálních částek na osobu v Úředním věstníku Evropské unie, avšak ve lhůtě stanovené v čl. 67 odst. 2 prováděcího nařízení.

7.

Věřitelská instituce předloží dlužné instituci pohledávky, které se týkají konkrétního kalendářního roku, a to, je-li to možné, najednou.

8.

Dlužná instituce, která dostane žádost o úhradu, jejíž výše je stanovena na základě paušálních částek, musí zajistit, aby tato pohledávka byla zaplacena ve lhůtě stanovené v čl. 67 odst. 5 prováděcího nařízení, a jakmile tak může učinit, před koncem této lhůty.

9.

Na pohledávky uplatněné po uplynutí lhůty stanovené v čl. 67 odst. 2 prováděcího nařízení nebude brán zřetel.

10.

Žádost o úhradu, jejíž výše je stanovena na základě paušálních částek, může být zamítnuta a vrácena věřitelské instituci, např. pokud:

11.

Pokud dlužná instituce vyjádří pochybnosti, co se týče správnosti údajů, z nichž pohledávka vychází, je na věřitelské instituci, aby znovu zvážila, zda byla faktura vystavena řádně, a pokud ne, aby pohledávku stáhla či přepočítala.

12.

Při placení zálohy podle článku 68 prováděcího nařízení se částka k úhradě určí zvlášť pro nároky na základě skutečných nákladů (čl. 67 odst. 1 prováděcího nařízení) a nároky na základě paušálních částek (čl. 67 odst. 2 prováděcího nařízení).

13.

Instituce by měly dbát na to, aby navzájem dobře spolupracovaly, a jednat tak, jako by naplňovaly vlastní legislativu.

14.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/54

(1)

Pro účely použití článků 17, 19, 20 a 22, čl. 24 odst. 1, článků 25 a 26, čl. 27 odst. 1, 3, 4 a 5, článků 28 a 34 a čl. 36 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004 by měl být pojmu „věcné dávky v nemoci a mateřství“ definovanému v čl. 1 písm. va) nařízení (ES) č. 883/2004 přiřazen přesný význam závazný pro všechny členské státy.

(2)

Pojem „věcné dávky v nemoci a mateřství“ musí v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora zahrnovat věcné dávky poskytované osobám závislým na péči,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Při výpočtu náhrad podle článků 62, 63 a 64 nařízení (ES) č. 987/2009 (dále jen „prováděcí nařízení“) se berou v úvahu věcné dávky v nemoci a mateřství podle vnitrostátních právních předpisů uplatňovaných institucí, která tyto dávky poskytuje, pokud nárok na ně vzniká podle ustanovení článků 17, 19, 20 a 22, čl. 24 odst. 1, článků 25 a 26, čl. 27 odst. 1, 3, 4 a 5, článků 28 a 34 a čl. 36 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004 (dále jen „základní nařízení“).

2.

Za věcné dávky ve významu výše uvedených článků základního nařízení se rovněž považují:

3.

Za náklady na věcné dávky ve významu výše uvedených článků základního nařízení se nepovažují:

4.

Do výpočtu měsíčních a celkových paušálních částek v souladu s článkem 64 prováděcího nařízení se zahrne:

5.

Do výpočtu měsíčních a celkových paušálních částek v souladu s článkem 64 prováděcího nařízení se nezahrne:

6.

Výpočet částek, které mají být nahrazeny, je pokud možno založen na oficiálních statistikách a účetnictví instituce místa pobytu nebo místa bydliště, a nejlépe na zveřejněných oficiálních údajích. Zdroje použitých statistik musí být uvedeny.

7.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

24.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 106/56

(1)

Mnohá ustanovení, jako například čl. 5 písm. a), čl. 21 odst. 1, články 29, 34, 52, čl. 62 odst. 3, čl. 65 odst. 6 a 7, čl. 68 odst. 2 a článek 84 nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 25 odst. 4 a 5, čl. 26 odst. 7, čl. 54 odst. 2 a články 70, 72, 73, 78 a 80 nařízení (ES) č. 987/2009 obsahují situace, ve kterých je pro účely výplaty, výpočtu nebo nového výpočtu dávky či příspěvku, náhrady nebo pro účely postupů zápočtu a vymáhání nutno stanovit směnné kurzy.

(2)

Článek 90 nařízení (ES) č. 987/2009 opravňuje správní komisi ke stanovení data, ke kterému je třeba stanovit směnné kurzy pro výpočet některých dávek a příspěvků,

jednajíc v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

Pro účely tohoto rozhodnutí se směnným kurzem rozumí denní směnný kurz zveřejňovaný Evropskou centrální bankou.

2.

Nestanoví-li toto rozhodnutí jinak, rozumí se směnným kurzem kurz zveřejněný v den, kdy instituce provedla danou operaci.

3.

Instituce členského státu, která po účely stanovení nároku a pro první výpočet dávky musí převést částku do měny jiného členského státu, použije

4.

Odstavec 3 se použije obdobně, pokud instituce členského státu musí pro účely opětovného výpočtu dávky v důsledku změn skutkové či právní situace dotčené osoby převést částku v měně jiného členského státu.

5.

Instituce, která vyplácí dávku, jež je podle vnitrostátních právních předpisů pravidelně indexována, a v případě, že částky v jiné měně uvedenou dávku ovlivňují, použije při opětovném výpočtu směnný kurz platný pro první den měsíce předcházejícího měsíci, kdy musí dojít k indexaci, nestanoví-li vnitrostátní předpisy jinak.

6.

Pro účely postupů zápočtu a vymáhání se směnným kurzem pro převod částky, která má být odečtena nebo vyplacena, rozumí směnný kurz pro den, kdy byla daná žádost zaslána poprvé.

7.

Pro účely čl. 65 odst. 6 a 7 nařízení (ES) č. 883/2004 a článku 70 nařízení (ES) č. 987/2009 se při porovnání částky skutečně vyplacené institucí v místě bydliště a maximální částky náhrady podle třetí věty čl. 65 odst. 6 nařízení (ES) č. 883/2004 (částka dávky, na niž by dotčená osoba měla nárok podle právních předpisů členského státu, které se na ni naposledy vztahovaly, pokud byla zaregistrována u služeb zaměstnanosti uvedeného členského státu) je datem, ke kterému je třeba stanovit směnný kurz, první den kalendářního měsíce, v němž skončilo období, na které se vztahuje náhrada.

8.

Toto rozhodnutí bude revidováno po uplynutí prvního roku od vstupu nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.

9.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.