13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/2

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Rejonowy Gdańsk-Północ — Polská republika) — MG Probud Gdynia sp. z o.o. v. Główny Urząd Celny w Saarbrücken

(Věc C-444/07) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 1346/2000 - Úpadková řízení - Odmítnutí členského státu uznat rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné příslušným soudem jiného členského státu, jakož i rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení tohoto úpadkového řízení“)

2010/C 63/02

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy Gdańsk-Północ

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: MG Probud Gdynia sp. z o.o.

Žalovaný: Główny Urząd Celny w Saarbrücken

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Sąd Rejonowy Gdańsk — Výklad článků 3, 4, 16, 17 a 25 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191) — Zabavení peněžních prostředků na bankovním účtu podniku orgány členského státu po zahájení insolvenčního řízení v jiném členském státě navzdory vnitrostátním předpisům státu, v němž bylo řízení zahájeno — Odepření uznání insolvenčního řízení zahájeného soudem jiného členského státu členským státem, v němž nebylo zahájeno vedlejší insolvenční řízení.

Výrok

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, zejména jeho články 3, 4, 16, 17 a 25, musí být vykládáno v tom smyslu, že v takové věci, jaká je předmětem původního řízení, jsou po zahájení hlavního úpadkového řízení v některém členském státě příslušné orgány jiného členského státu, ve kterém nebylo zahájeno žádné vedlejší úpadkové řízení, povinny, s výhradou důvodů pro odmítnutí vycházejících z čl. 25 odst. 3 a článku 26 tohoto nařízení, uznat a vykonat všechna rozhodnutí týkající se tohoto hlavního úpadkového řízení, a nejsou tudíž na základě právních předpisů tohoto jiného členského státu oprávněny nařídit exekuční opatření týkající se majetku dlužníka, proti němuž bylo zahájeno úpadkové řízení, který se nachází na území výše uvedeného jiného členského státu, pokud to právní předpisy státu, který zahájil řízení, neumožňují, a pokud nejsou splněny podmínky, na které se váže použití článků 5 a 10 nařízení.

(1) Úř. věst. C 283, 24.11.2007.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/2

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Belgie) — Association générale de l’industrie du médicament (AGIM) ASBL (C-471/07 a C-472/07), Bayer SA (C-471/07 a C-472/07), Pfizer SA (C-471/07 a C-472/07), Servier Benelux SA (C-471/07 a C-472/07), Janssen Cilag SA (C-471/07), Sanofi-Aventis Belgium SA, dříve Sanofi-Synthelabo SA (C-472/07) v. Belgický stát

(Spojené věci C-471/07 a C-472/07) (1)

(„Směrnice 89/105/EHS - Průhlednost opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků - Článek 4 odst. 1 - Přímý účinek - Zmrazení cen“)

2010/C 63/03

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Association générale de l’industrie du médicament (AGIM) ASBL (C-471/07 a C-472/07), Bayer SA (C-471/07 a C-472/07), Pfizer SA (C-471/07 a C-472/07), Servier Benelux SA (C-471/07 a C-472/07), Janssen Cilag SA (C-471/07), Sanofi-Aventis Belgium SA, dříve Sanofi-Synthelabo SA (C-472/07)

Žalovaný: Belgický stát

Za přítomnosti: Sanofi-Aventis Belgium SA (C-471/07)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État (Belgie) — Výklad čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění (Úř. věst. L 40, s. 8) — Zmrazení ceny léčivých přípravků uložené příslušnými orgány členského státu — Rozsah povinnosti příslušející členskému státu, aby nejméně jednou za rok ověřil, zda „makroekonomické“ podmínky odůvodňují zachování tohoto zmrazení — Ověření omezené pouze na přezkoumání kontroly nákladů zdravotnictví či nezbytnost zohlednění makroekonomických účinků zmrazení cen na farmaceutický průmysl?

Výrok

Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění musí být vykládán v tom smyslu, že je na členských státech, aby v souladu s cílem průhlednosti sledovaným touto směrnicí, jakož i s požadavky stanovenými tímto ustanovením určily kritéria, na jejichž základě má být provedeno přezkoumání makroekonomických podmínek stanovené v tomto ustanovení, za podmínky, že tato kritéria budou založena na objektivních a ověřitelných skutečnostech.

2)	Článek 4 odst. 1 směrnice 89/105 musí být vykládán v tom smyslu, že z pohledu svého obsahu není dostatečně přesný k tomu, aby jej jednotlivec mohl uplatňovat u vnitrostátního soudu vůči členskému státu.

Článek 4 odst. 1 směrnice 89/105 musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát může 18 měsíců po ukončení platnosti opatření k obecnému zmrazení cen hrazených léčivých přípravků, které trvalo osm let, přijmout nové opatření vedoucí ke zmrazení cen léčivých přípravků, aniž by provedl přezkoumání makroekonomických podmínek stanovené v tomto ustanovení.

(1) Úř. věst. C 22, 26.1.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2010 — Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-546/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb služeb - Článek 49 ES - Příloha XII aktu o přistoupení - Seznam uvedený v článku 24 aktu o přistoupení: Polsko - Kapitola 2 odstavec 13 - Možnost Spolkové republiky Německo odchýlit se od čl. 49 odst. 1 ES - Doložka stand-still - Dohoda ze dne 31. ledna 1990 mezi vládou Spolkové republiky Německo a vládou Polské republiky o vysílání pracovníků polských podniků pro provádění smluv o dílo - Vyloučení možnosti, aby podniky usazené v jiných členských státech uzavřely s polskými podniky smlouvy o dílo o pracích, které mají být provedeny v Německu - Prodloužení omezení existujících ke dni podpisu přístupové smlouvy pro přístup polských pracovníků na německý pracovní trh“)

2010/C 63/04

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Traversa a P. Dejmek, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller, M. Lumma a C. Blaschke, zmocněnci)

Vedlejší účastníce podporující žalobkyni: Polská republika (zástupce: M. Dowgielewicz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 49 ES a přílohy XII (seznam podle čl. 24 aktu o přistoupení: Polsko) kapitoly 2 (Volný pohyb osob) bodu 13 Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 875) — Výklad a uplatnění dohody ze dne 31. ledna 1990 mezi vládou Spolkové republiky Německo a vládou Polské republiky o vysílání pracovníků polských podniků pro provádění smluv o dílo — Vyloučení možnosti, aby podniky usazené v jiných členských státech uzavřely s polskými podniky smlouvy o dílo o pracích, které mají být provedeny v Německu — Prodloužení účinnosti regionálních omezení existujících ke dni podpisu přístupové smlouvy pro přístup polských pracovníků pracujících na smlouvy o dílo na dobu určitou („Werkvertragsarbeitnehmer“) na vnitrostátní pracovní trh

Výrok

Spolková republika Německo tím, že ve své správní praxi vykládá výraz „podnik druhé strany“ uvedený v čl. 1 odst. 1 dohody mezi vládou Spolkové republiky Německo a vládou Polské republiky ze dne 31. ledna 1990 o vysílání pracovníků polských podniků pro provádění smluv o dílo, ve znění ze dne 1. března a 30. dubna 1993, jako „německý podnik“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 ES.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Evropská komise a Spolková republika Německo ponesou vlastní náklady řízení.

4)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesarbeitsgericht Düsseldorf — Německo) — Seda Kücükdeveci v. Swedex GmbH & Co. KG

(Věc C-555/07) (1)

(„Zásada zákazu diskriminace na základě věku - Směrnice 2000/78/ES - Vnitrostátní právní úprava výpovědi, podle níž se pro účely výpočtu výpovědní doby nepřihlíží k době zaměstnání dosažené zaměstnancem před dovršením věku 25 let - Odůvodnění opatření - Vnitrostátní právní úprava v rozporu se směrnicí - Úloha vnitrostátního soudu“)

2010/C 63/05

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesarbeitsgericht Düsseldorf

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Seda Kücükdeveci

Žalovaná: Swedex GmbH & Co. KG

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Landesarbeitsgericht Düsseldorf (Německo) — Výklad zásady zákazu diskriminace na základě věku a směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79) — Vnitrostátní právní úprava výpovědi, podle níž se výpovědní doba prodlužuje v závislosti na délce zaměstnání, aniž by se však přihlíželo k době zaměstnání dosažené zaměstnancem před dovršením věku 25 let

Výrok

Právo Unie, a konkrétně zásadu zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, je nutno vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví, že se pro účely výpočtu výpovědní doby nepřihlíží k dobám zaměstnání dosaženým zaměstnancem před dovršením věku 25 let.

Vnitrostátnímu soudu, jenž rozhoduje spor mezi jednotlivci, přísluší zajistit dodržování zásady zákazu diskriminace na základě věku, jak je konkretizována směrnicí 2000/78, tím že případně nepoužije žádné ustanovení vnitrostátní právní úpravy, jež by bylo s touto zásadou v rozporu, nezávisle na využití možnosti obrátit se v případech uvedených v článku 267 druhém pododstavci SFEU na Soudní dvůr s předběžnou otázkou týkající se výkladu této zásady.

(1) Úř. věst. C 79, 29.3.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Transportes Urbanos y Servicios Generales, SAL v. Administración del Estado

(Věc C-118/08) (1)

(„Procesní autonomie členských států - Zásada rovnocennosti - Žaloba na náhradu škody směřující proti státu - Porušení práva Unie - Porušení ústavy“)

2010/C 63/06

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Transportes Urbanos y Servicios Generales, SAL

Žalovaná: Administración del Estado

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal Supremo (Španělsko) — Porušení práv přiznaných jednotlivcům právem Unie ze strany členského státu — Povinnost nahradit škodu — Akt, který je v rozporu s ústavou členského státu, a akt, který je v rozporu s právem Unie — Zásady rovnocennosti a efektivity

Výrok

Právo Unie brání použití pravidla členského státu, podle kterého může žaloba na náhradu škody státem vycházející z porušení tohoto práva vnitrostátním zákonem, konstatovaného rozsudkem Soudního dvora Evropských společenství vydaným podle článku 226 ES, obstát pouze tehdy, jestliže žalobce nejprve vyčerpal všechny opravné prostředky podle vnitrostátního práva směřující k napadení platnosti správního aktu přijatého na základě tohoto zákona, zatímco se takové pravidlo neuplatní na žalobu na náhradu škody státem vycházející z porušení ústavy týmž zákonem konstatovaného příslušným soudem.

(1) Úř. věst. C 128, 24.5.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/5

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Oldenburg — Německo) — Stadt Papenburg v. Spolková republika Německo

(Věc C-226/08) (1)

(„Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Rozhodnutí dotyčného členského státu udělit svůj souhlas s návrhem seznamu lokalit významných pro Společenství vypracovaným Komisí - Zájmy a stanoviska, které musejí být zohledněny“)

2010/C 63/07

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Oldenburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: Stadt Papenburg

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Oldenburg — Výklad čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 2 prvního pododstavce, jakož i čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7) — Hospodářské zájmy obce, které jsou spojené s provozováním říčního přístavu a chráněné ústavou a které mohou být trvale dotčeny případným označením dotyčné lokality jako lokality významné pro Společenství — Zájmy a stanoviska, které musí být zohledněny dotyčným členským státem, když přijímá rozhodnutí o udělení svého souhlasu s návrhem seznamu lokalit významných pro Společenství, který vypracovala Komise

Výrok

Článek 4 odst. 2 první pododstavec směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích, ve znění směrnice Rady 2006/105/ES ze dne 20. listopadu 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát neopravňuje k tomu, aby z jiných důvodů, než jsou důvody související s ochranou životního prostředí, odepřel udělit svůj souhlas, pokud jde o zařazení jedné či více lokalit do návrhu seznamu lokalit významných pro Společenství, který vypracovala Evropská komise.

Článek 6 odst. 3 a 4 směrnice 92/43, ve znění směrnice 2006/105, musí být vykládán v tom smyslu, že průběžné práce na údržbě plavebních drah ústí řek do moře, které s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo nejsou pro péči o ni nezbytné a byly již podle vnitrostátního práva schváleny ještě před uplynutím lhůty k provedení směrnice 92/43, ve znění směrnice 2006/105, musejí v rozsahu, v němž představují projekt a budou mít pravděpodobně na dotčenou lokalitu významný vliv, podléhat posouzení jejich důsledků pro tuto lokalitu podle uvedených ustanovení, pokračují-li tyto práce i po zařazení lokality do seznamu lokalit významných pro Společenství v souladu s čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem této směrnice.

Jestliže s ohledem zejména na opakování, povahu nebo podmínky provádění uvedených prací mohou být tyto práce považovány za práce představující jedinou činnost, zvláště je-li jejich cílem udržovat určitou hloubku plavebních drah bagrovacími pracemi, které jsou pravidelné a pro tento účel nezbytné, mohou být tyto udržovací práce považovány za jediný a tentýž projekt ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43, ve znění směrnice 2006/105.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/6

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerich Franfurkt am Main — Německo) — Colin Wolf v. Stadt Frankfurt am Main

(Věc C-229/08) (1)

(„Směrnice 2000/78/ES - Článek 4 odst. 1 - Zákaz diskriminace na základě věku - Vnitrostátní ustanovení, které stanoví maximální věk pro přijímání úředníků na pracovní místa hasičů na 30 let - Sledovaný cíl - Pojem, podstatný a určující profesní požadavek“)

2010/C 63/08

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerich Franfurkt am Main

Účastníci původního řízení

Žalobce: Colin Wolf

Žalovaný: Stadt Frankfurt am Main

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Frankfurt am Main (Německo) — Výklad čl. 6 odst. 1 a článku 17 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 5/4, s. 79) — Zákaz diskriminace na základě věku — Pojmy „objektivně a přiměřeně odůvodněné“ rozdílné zacházení na základě věku, jakož i „nezbytnost přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu“ — Vnitrostátní ustanovení, které stanoví maximální věk pro přijímání úředníků na pracovní místa hasičů na 30 let

Výrok

Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán tak, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví maximální věk pro přijímání na pracovní místa ve střední technické složce hasičů na 30 let.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/6

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost Nejvyššího správního soudu o rozhodnutí o předběžné otázce — Česká republika) — Milan Kyrian v. Celní úřad Tábor

(Věc C-233/08) (1)

(„Vzájemná pomoc při vymáhání pohledávek - Směrnice 76/308/EHS - Přezkumná pravomoc soudů členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán - Vykonatelnost dokladu o vymahatelnosti pohledávky - Řádné doručení tohoto dokladu dlužníkovi - Doručení v jazyce, jemuž příjemce nerozumí“)

2010/C 63/09

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Žalobce: Milan Kyrian

Žalovaný: Celní úřad Tábor

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Nejvyšší správní soud (Česká republika) — Výklad obecných zásad práva na spravedlivý proces, řádné správy a právního státu, jakož i čl. 12 odst. 3 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (Úř. věst. L 73, s. 18; Zvl. vyd. 02/01, s. 44), ve znění směrnice Rady 79/1071/EHS ze dne 6. prosince 1979, kterou se mění směrnice 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel (Úř. věst. L 331, s. 10; Zvl. vyd. 02/01, s. 299), jakož i směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001, kterou se mění směrnice 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, daně z přidané hodnoty a některých spotřebních daní (Úř. věst. L 175, s. 17; Zvl. vyd. 02/12, s. 27) — Možnost pro soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, prověřit, v souladu s právními předpisy platnými v tomto státě, vykonatelnost a řádné doručení dokladu o vymahatelnosti pohledávky — Doklad neobsahující údaj o datu narození dlužníka a vyhotovený v jazyce dlužníkovi nesrozumitelném, který se liší od úředního jazyka dožádaného členského státu

Výrok

Článek 12 odst. 3 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001, musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, nemají v zásadě pravomoc k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky. Naproti tomu v případě, že je k soudu uvedeného členského státu podána žaloba směřující proti platnosti a řádné povaze takových opatření k vymáhání pohledávky, jako je doručení exekučního titulu, je uvedený soud oprávněn ověřit, zda tato opatření byla řádně provedena v souladu s právními a správními předpisy uvedeného členského státu.

K tomu, aby v rámci vzájemné spolupráce zavedené na základě směrnice 76/308, ve znění směrnice 2001/44, mohl příjemce dokladu o vymahatelnosti pohledávky uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán. K zajištění dodržení tohoto práva přísluší vnitrostátnímu soudu, aby použil své vnitrostátní právo a dbal přitom na zajištění plné účinnosti práva Společenství.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Belgische Staat v. Direct Parcel Distribution Belgium NV

(Věc C-264/08) (1)

(„Celní kodex Společenství - Celní dluh - Částka cla - Články 217 a 221 - Vlastní zdroje Společenství - Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 - Článek 6 - Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi - Pojem částky „dlužné ze zákona““)

2010/C 63/10

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastníci původního řízení

Žalobce: Belgische Staat

Žalovaná: Direct Parcel Distribution Belgium NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (ve znění platném v roce 1992) (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307) a článku 6 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169) — Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla — Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi — Pojem „zápis do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů“ — Vrácení částek zaplacených bez právního důvodu

Výrok

Článek 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán v tom smyslu, že „zaúčtování“ částky cla, které má být vybráno, upravené v tomto článku je „zaúčtováním“ uvedené částky, jak je definováno v čl. 217 odst. 1 uvedeného nařízení.

„Zaúčtování“ ve smyslu čl. 217 odst. 1 nařízení č. 2913/92 je nutno rozlišovat od zápisu zjištěných nároků do účtů vlastních zdrojů ve smyslu článku 6 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství. Jelikož článek 217 nařízení č. 2913/92 neupravuje podrobná pravidla pro „zaúčtování“ ve smyslu tohoto ustanovení, a tudíž ani minimální technické nebo formální požadavky, musí být toto zaúčtování provedeno tak, aby bylo zajištěno, že příslušné celní orgány zapíší přesnou částku dovozního nebo vývozního cla, která vyplývá z celního dluhu, do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů, aby tak bylo zejména možné s jistotou prokázat zaúčtování dotyčných částek, a to i ve vztahu k dlužníkovi.

Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92 musí být vykládán v tom smyslu, že sdělení částky dovozního nebo vývozního cla, které má být zaplaceno, celními orgány odpovídajícím postupem dlužníkovi může být platně provedeno pouze tehdy, byla-li předtím částka tohoto cla uvedenými orgány zaúčtována. Členské státy nemusejí přijmout zvláštní procesní pravidla týkající se podmínek, za kterých musí být dlužníkovi sdělena částka uvedeného cla, pokud mohou být na uvedené sdělení uplatněna vnitrostátní procesní pravidla s obecnou působností, která zajišťují adekvátní informovanost dlužníka cla a která této osobě mohou zaručit obhajobu jejích práv s úplnou znalostí skutkových okolností případu.

Právo Společenství nebrání tomu, aby vnitrostátní soud vycházel z domněnky, týkající se prohlášení celních orgánů, že částka dovozního nebo vývozního cla byla „zaúčtována“ ve smyslu článku 217 celního kodexu před jejím sdělením dlužníkovi, za předpokladu, že bude dodržena zásada efektivity a zásada rovnocennosti.

Článek 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92 musí být vykládán v tom smyslu, že před sdělením částky cla, které má být vybráno, musí celní orgány dotyčného členského státu provést zaúčtování této částky a nebyla-li částka řádně zaúčtována v souladu s čl. 217 odst. 1 nařízení č. 2913/92, nemůže být těmito orgány vybrána; tyto si zachovávají možnost provést nové sdělení této částky, dodrží-li podmínky upravené v čl. 221 odst. 1 nařízení č. 2913/92 a ustanovení o promlčení platná k datu vzniku celního dluhu.

Pokud částka dovozního nebo vývozního cla zůstává „dlužná ze zákona“ ve smyslu prvního pododstavce čl. 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92, i když byla sdělena dlužníkovi, aniž by předtím byla zaúčtována v souladu s čl. 221 odst. 1 tohoto nařízení, nic to nemění na tom, že pokud již takové sdělení není možné z důvodu, že uplynula lhůta stanovená v čl. 221 odst. 3 uvedeného celního kodexu, musí být tato částka dlužníkovi členským státem, který ji vybral, v zásadě vrácena.

(1) Úř. věst. C 247, 27.9.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/8

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Mons — Belgie) — Société de Gestion Industrielle (SGI) v. Belgický stát

(Věc C-311/08) (1)

(„Svoboda usazování - Volný pohyb kapitálu - Přímé daně - Právní předpisy v oblasti daně z příjmu - Určení zdanitelného příjmu společností - Společnosti nacházející se ve vztahu závislosti - Zvláštní nebo bezúplatná výhoda poskytnutá společností-rezidentem společnosti usazené v jiném členském státě - Připočtení částky dotčené výhody k vlastnímu zisku společnosti-rezidenta, která tuto výhodu poskytla - Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy - Boj proti daňovým únikům - Předcházení zneužívajícím praktikám - Proporcionalita“)

2010/C 63/11

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de première instance de Mons

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Société de Gestion Industrielle (SGI)

Žalovaný: Belgický stát

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal de première instance de Mons — Výklad čl. 12, 43, 48 a 56 ES — Přípustnost vnitrostátní právní úpravy, která stanovuje zdanění zvláštní nebo bezúplatné výhody u společnosti-rezidenta, kterou tato společnost poskytla společnosti usazené v jiném členském státě, k níž existují vztahy závislosti, ale nestanovuje takové zdanění, pokud je tatáž výhoda poskytnuta společnosti-rezidentu

Výrok

Článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle níž je zvláštní nebo bezúplatná výhoda zdaněna u společnosti-rezidenta, byla-li tato výhoda poskytnuta společnosti usazené v jiném členském státě, k níž je tato první společnost přímo či nepřímo ve vztahu závislosti, zatímco společnost-rezident nemůže být z takové výhody zdaněna, byla-li tato výhoda poskytnuta jiné společnosti-rezidentovi, k níž je tato první společnost ve vztahu závislosti. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší ověřit, že taková právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, nepřekračuje meze toho, co je k dosažení cílů společně sledovaných touto právní úpravou nezbytné.

(1) Úř. věst. C 260, 11.10.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/8

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-333/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb zboží - Články 28 ES a 30 ES - Množstevní omezení dovozu - Opatření s rovnocenným účinkem - Režim předchozího povolení - Pomocné látky a potraviny, k jejichž výrobě byly použity pomocné látky pocházející z jiných členských států, kde jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh - Postup umožňující hospodářským subjektům dosáhnout toho, aby takové látky byly zapsány na,kladný seznam - Klauzule o vzájemném uznávání - Vnitrostátní právní rámec, který vytváří situaci právní nejistoty pro hospodářské subjekty“)

2010/C 63/12

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: B. Stromsky, zmocněnec)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a R. Loosli-Surrans, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 28 ES — Režim předchozího povolení pro pomocné látky a potraviny, k jejichž výrobě byly použity pomocné látky pocházející z jiných členských států, kde jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh — Nedostatek odůvodnění a porušení zásady proporcionality

Výrok

Francouzská republika tím, že zavedla pro pomocné látky a potraviny, k jejichž výrobě byly použity pomocné látky pocházející z jiných členských států, kde jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh, režim předchozího povolení, který porušuje zásadu proporcionality, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 285, 8.11.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/9

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. ledna 2010 — Evropská komise v. Česká republika

(Věc C-343/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2003/41/ES - Činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohled nad nimi - Neúplné provedení ve stanovené lhůtě - Neexistence institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění usazených na území státu - Pravomoc členských států uspořádat své vnitrostátní důchodové systémy“)

2010/C 63/13

Jednací jazyk: čeština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupkyně: M. Šimerdová a N. Yerrell, zmocněnkyně)

Žalovaná: Česká republika (zástupce: M. Smolek, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí veškerých předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi ve stanovené lhůtě (Úř. věst. L 235, s. 10; Zvl. vyd. 05/04, s. 350).

Výrok

Česká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala veškeré právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 8, 9, 13, články 15 až 18 a čl. 20 odst. 2 až 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 22 odst. 1 této směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba odmítá.

3)	České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 272, 25.10.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/9

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. ledna 2010 — Internationaler Hilfsfonds eV v. Evropská komise

(Věc C-362/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Přístup k dokumentům orgánů - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Žaloba na neplatnost - Pojem „napadnutelný akt“ ve smyslu článku 230 ES“)

2010/C 63/14

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Internationaler Hilfsfonds eV (zástupci: H. Kaltenecker a R. Karpenstein, Rechtsanwälte)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: P. Costa de Oliveira, S. Fries a T. Scharf, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 5. června 2008, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (T-141/05), kterým Soud odmítl jako nepřípustnou žalobu, jejímž předmětem byl návrh na zrušení údajného rozhodnutí, které obsahuje dopis Komise ze dne 14. února 2005 odepírající navrhovatelce přístup k některým dokumentům ve spise týkajícím se smlouvy LIEN 97-2011 o spolufinancovaní programu lékařské pomoci organizovaného v Kazachstánu — Nepřípustnost žaloby na neplatnost podané proti aktu, který pouze potvrzuje předchozí rozhodnutí, které nebylo napadeno ve lhůtě — Nesprávná kvalifikace napadeného aktu — Nepřípustnost žaloby na neplatnost aktu představujícímu původní odpověď ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 — Nesprávný výklad čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001

Výrok

1)	Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 5. června 2008, Internationaler Hilfsfonds v. Komise (T-141/05), se zrušuje.

2)	Námitka nepřípustnosti vznesená Komisí Evropských společenství před Soudem prvního stupně Evropských společenství se zamítá.

3)	Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí o návrhových žádáních Internationaler Hilfsfonds eV směřujících ke zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 14. února 2005, kterým jí byl odepřen přístup k některým dokumentům, jež má posledně uvedená v držení.

4)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení v tomto stupni, jakož i nákladů řízení v prvním stupni souvisejících s námitkou nepřípustnosti.

5)	Ve zbývající části bude o nákladech řízení rozhodnuto později.

(1) Úř. věst. C 272, 25.10.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 — Audi AG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-398/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 7 odst. 1 písm. b) a článek 63 - Slovní ochranná známka Vorsprung durch Technik - Ochranné známky tvořené reklamními slogany - Rozlišovací způsobilost - Přihláška ochranné známky pro velké množství výrobků a služeb - Relevantní veřejnost - Celkové posouzení a odůvodnění - Nové dokumenty“)

2010/C 63/15

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Audi AG (zástupci: S. O. Gillert a F. Schiwek, Rechtsanwälte)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 9. července 2008, Audi v. OHIM (T-70/06), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 16. prosince 2005, částečně zamítajícímu odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta, který zamítl zápis slovní ochranné známky „VORSPRUNG DURCH TECHNIK“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 12, 14, 25, 28, 37 až 40 a 42 — Ochranné známky tvořené reklamními slogany — Rozlišovací způsobilost — Použití zvláštních kritérií posouzení — Nedostatečné odůvodnění, co se týče vymezení veřejnosti, kterou je třeba vzít v úvahu — Zohlednění důvodů vznesených poprvé na jednání před Soudem

Výrok

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 9. července 2008, Audi v. OHIM (Vorsprung durch Technik) (T-70/06) se zrušuje v rozsahu, v němž Soud prvního stupně Evropských společenství rozhodl, že druhý odvolací senát Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) neporušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 3288/94 ze dne 22. prosince 1994, tím, že přijal rozhodnutí ze dne 16. prosince 2005 (věc R 237/2005-2).

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 16. prosince 2005 (věc R 237/2005-2) se zrušuje v rozsahu, v němž na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, ve znění nařízení č. 3288/94, částečně zamítlo přihlášku ochranné známky Vorsprung durch Technik.

3)	Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) se ukládá náhrada nákladů řízení v obou stupních.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Queen's Bench Division) — Spojené království) — Uniplex (UK) Ltd v. NHS Bisiness Services Authority

(Věc C-406/08) (1)

(„Směrnice 89/665/EHS - Přezkumné řízení při zadávání veřejných zakázek - Lhůta pro podání návrhu na přezkum - Datum, od kterého počíná běžet lhůta pro podání návrhu na přezkum“)

2010/C 63/16

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (Queen's Bench Division)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Uniplex (UK) Ltd

Žalovaná: NHS Bisiness Services Authority

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — High Court of Justice (Queen's Bench Division) — Výklad článků 1 a 2 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33) — Vnitrostátní právní úprava stanovící tříměsíční lhůtu pro podání návrhu na přezkum — Datum, od kterého počíná běžet lhůta pro podání návrhu na přezkum — Datum, kdy byla porušena ustanovení Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek, nebo datum, od kterého navrhovatel věděl o tomto porušení.

Výrok

Článek 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992, vyžaduje, aby lhůta pro podání návrhu na přezkum, kterým je požadováno určení, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, nebo kterým je požadována náhrada škody za porušení těchto pravidel, běžela od data, od kterého navrhovatel věděl nebo musel vědět o tomto porušení.

Článek 1 odst. 1 směrnice 89/665, ve znění směrnice 92/50, brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, o jaké se jedná v původním řízení, které vnitrostátním soudům dovoluje odmítnout — jakožto návrh podaný po uplynutí prekluzivní lhůty — návrh na přezkum, kterým je požadováno určení, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, nebo kterým je požadována náhrada škody za porušení těchto pravidel, na základě kritéria posuzovaného dle diskrečního uvážení, podle nějž musí být takovýto návrh podán bez zbytečného odkladu.

Směrnice 89/665, ve znění směrnice 92/50, vyžaduje, aby vnitrostátní soud prodloužil na základě své diskreční pravomoci lhůtu pro podání návrhu na přezkum tak, aby navrhovateli zajistil takovou lhůtu, jaká odpovídá lhůtě, kterou by měl k dispozici, kdyby lhůta stanovená použitelnou vnitrostátní právní úpravou běžela od data, od kterého navrhovatel věděl nebo musel vědět o porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Pokud by vnitrostátní ustanovení týkající se lhůt pro podání návrhu na přezkum nebylo možné vyložit v souladu se směrnicí 89/665, ve znění směrnice 92/50, byl by vnitrostátní soud povinen je nepoužít, aby tak v plném rozsahu zajistil použití práva Společenství a ochránil práva, která toto právo přiznává jednotlivcům.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/11

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, Edinburgh a VAT and Duties Tribunal, Northern Ireland — Spojené království) — Terex Equipment Ltd (C-430/08), FG Wilson (Engineering) Ltd (C-431/08), Caterpillar EPG Ltd (C-431/08) v. The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

(Spojené věci C-430/08 a C-431/08) (1)

(„Nařízení (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství - Články 78 a 203 - Nařízení (EHS) č. 2454/93 - Článek 865 - Režim aktivního zušlechťovacího styku - Nesprávný kód celního režimu - Vznik celního dluhu - Přezkum celního prohlášení“)

2010/C 63/17

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

VAT and Duties Tribunal, Edinburgh a VAT and Duties Tribunal, Northern Ireland — Spojené království

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Terex Equipment Ltd (C-430/08), FG Wilson (Engineering) Ltd (C-431/08), Caterpillar EPG Ltd (C-431/08)

Žalovaný: The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

Předmět věci

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Edinburgh Tribunal Centre, VAT and Duties Tribunal, Northern Ireland — Výklad článků 78, 203 a 239 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307) — Výklad článku 865 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3) — Zboží dovezené do Evropského společenství na základě aktivního zušlechťovacího styku — Chybné použití nesprávného kódu celního režimu (KCR) v prohlášeních předložených při zpětném vývozu zboží ze Společenství, jímž byl jeho vývoz označen za „trvalý vývoz“, a nikoli za „zpětný vývoz“ — Možnost dodatečného přezkoumání prohlášení za účelem opravy KCR a nápravy situace

Výrok

Na základě skutečnosti, že ve vývozních prohlášeních dotčených v původních řízeních byl uveden kód celního režimu 10 00 označující vývoz zboží Společenství, namísto kódu 31 51, který je relevantní pro zboží, na které se vztahuje podmíněné osvobození od cla na základě režimu aktivního zušlechťovacího styku, vzniká celní dluh podle čl. 203 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, a čl. 865 prvního pododstavce nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1677/98 ze dne 29. července 1998.

Článek 78 nařízení č. 2913/92 umožňuje přezkoumat vývozní prohlášení týkající se zboží za účelem opravy kódu celního režimu, který mu byl udělen deklarantem a celní orgány jsou povinny jednak přezkoumat, zda předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů a zda cíle režimu aktivního zušlechťovacího styku nebyly ohroženy, zejména v rozsahu, v němž zboží, na které se vztahuje uvedený celní režim, bylo skutečně zpětně vyvezeno, a jednak případně přijmout opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici.

(1) Úř. věst. C 327, 20.12.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/12

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 — Evropská komise v. Irsko

(Věc C-456/08) (1)

(„Nesplnění povinností státem - Směrnice 93/37/EHS - Veřejné zakázky na stavební práce - Oznamování rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky zájemcům a uchazečům - Směrnice 89/665/EHS - Přezkumné řízení při zadávání veřejných zakázek - Lhůta pro podání návrhu na přezkum - Datum, od kterého počíná běžet lhůta pro podání návrhu na přezkum“)

2010/C 63/18

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Zavvos, M. Konstantinidis a E. White, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupci: D. O'Hagan, zmocněnec, A. Collins, SC)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246) — Porušení čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163) — Oznamování rozhodnutí o zadání veřejné zakázky — Povinnost jasně stanovit lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky

Výrok

Irsko

—	z důvodu, že National Roads Authority nesdělila neúspěšnému uchazeči své rozhodnutí o udělení zakázky týkající se záměru, výstavby, financování a provozování dálničního obchvatu západně od města Dundalk, a

—

tím, že ponechalo v platnosti ustanovení čl. 84a odst. 4 jednacího řádu vyšších soudů (Rules of the Superior Courts), ve znění vycházejícím ze Statutory Instrument č. 374/1998, v rozsahu, v němž způsobuje nejistotu ohledně rozhodnutí, jež má být předmětem návrhu na přezkum, a ohledně stanovení lhůt pro jeho podání,

nesplnilo, co se týče prvního žalobního důvodu, povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992, jakož i čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997, a co se týče druhého žalobního důvodu, povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665, ve znění směrnice 92/50.

2)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 313, 6.12.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg — Německo) — Ümit Bekleyen v. Land Berlin

(Věc C-462/08) (1)

(„Dohoda o přidružení EHS-Turecko - Článek 7 druhý pododstavec rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 - Právo přiznané dítěti tureckého pracovníka odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání v hostitelském státě, kde ukončilo odborné vzdělání - Započetí odborného vzdělávání po definitivním odcestování rodičů z tohoto členského státu“)

2010/C 63/19

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ümit Bekleyen

Žalovaná: Land Berlin

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg — Výklad čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80 — Turecký státní příslušník narozený v hostitelském členském státě, který se poté, co se vrátil se svými rodiči do své země původu, vrátí sám po více než 10 letech do hostitelského členského státu, kde se jeho rodiče v minulosti po více než tři roky nacházeli na řádném trhu práce, aby zahájil odborné vzdělávání — Právo tohoto tureckého státního příslušníka na přístup na trh práce a právo na odpovídající pobyt v hostitelském členském státě po ukončení odborného vzdělávání

Výrok

Článek 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, přijatého Radou přidružení, zřízenou Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, je nutno vykládat v tom smyslu, že pokud turecký pracovník legálně vykonával zaměstnání v hostitelském členském státě, může se dítě takovéhoto pracovníka v tomto členském státě poté, co v něm dokončilo své odborné vzdělání, dovolávat práva na přístup k trhu práce a odpovídajícího práva pobytu, třebaže se poté, co spolu se svými rodiči odcestovalo do státu jejich původu, samo vrátilo do zmíněného členského státu, aby v něm započalo toto vzdělávání.

(1) Úř. věst. C 19, 24.1.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/13

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Arnhem — Nizozemsko) — K. van Dijk v. Gemeente Kampen

(Věc C-470/08) (1)

(„Společná zemědělská politika - Integrovaný systém správy a kontroly týkající se určitých režimů podpor - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Režim jednotné platby - Převod platebních nároků - Uplynutí doby platnosti pachtovní smlouvy - Povinnosti pachtýře a propachtovatele“)

2010/C 63/20

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof te Arnhem

Účastníci původního řízení

Žalobce: K. van Dijk

Žalovaná: Gemeente Kampen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Gerechtshof te Arnhem — Výklad nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269), a nařízení Komise (ES) č. 795/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 1; Zvl. vyd. 03/44, s. 226) — Integrovaný systém řízení a kontroly týkající se některých režimů podpor — Režim jednotné platby — Převod platebních nároků — Povinnosti nájemce a pronajímatele

Výrok

Právo Společenství neukládá pachtýři povinnost, aby při uplynutí pachtovní smlouvy vrátil propachtovateli propachtovanou půdu spolu s platebními nároky, které ve vztahu k této půdě vznikly nebo které s ní souvisejí, anebo mu vyplatil náhradu.

(1) Úř. věst. C 6, 10.1.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/14

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākās Tiesas Senāts (Lotyšsko) — Alstom Power Hydro v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-472/08) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Šestá směrnice o DPH - Článek 18 odst. 4 - Vnitrostátní právní předpisy stanovící tříletou promlčecí lhůtu pro vrácení přeplatků na DPH“)

2010/C 63/21

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākās Tiesas Senāts

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Alstom Power Hydro

Žalovaná: Valsts ieņēmumu dienests

Předmět věci

Žádost rozhodnutí o předběžné otázce — Augstākās tiesas Senāts — Výklad čl. 18 odst. 4 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) — Vnitrostátní právní úprava, jež stanoví tříletou lhůtu pro podání žádostí o vrácení daňových přeplatků

Výrok

Článek 18 odst. 4 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která stanoví tříletou promlčecí lhůtu pro podání žádosti o vrácení přeplatků daně z přidané hodnoty neoprávněně vybraných finanční správou tohoto státu.

(1) Úř. věst. C 327, 20.12.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/14

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sächsisches Finanzgericht — Německo) — Ingenieurbüro Eulitz GbR Thomas und Marion Eulitz v. Finanzamt Dresden I

(Věc C-473/08) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Článek 13 část A odst. 1 písm. j) - Osvobození - Poskytování školského nebo vysokoškolského vyučování soukromými učiteli [Výuka poskytovaná vyučujícími soukromě v oblasti školního a univerzitního vzdělávání] - Plnění poskytovaná nezávislým vyučujícím v rámci kurzů soustavného odborného vzdělávání organizovaných institutem, který je třetí osobou“)

2010/C 63/22

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Sächsisches Finanzgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Ingenieurbüro Eulitz GbR Thomas und Marion Eulitz

Žalovaný: Finanzamt Dresden I

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Sächsisches Finanzgericht — Výklad čl. 13 části A odst. 1 písm. j) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Osvobození „poskytování školského nebo vysokoškolského vyučování soukromými učiteli“ [výuky poskytované vyučujícími soukromě v oblasti školního a univerzitního vzdělávání] od daně — Výuka poskytovaná diplomovaným inženýrem v rámci kurzů dalšího vzdělávání nabízených soukromou školou, jejichž účelem je, aby inženýři a architekti dosáhli dodatečné kvalifikace mimo rozsah vysokoškolského studia v oblasti protipožární ochrany — Soustavné poskytování plnění spočívajících ve výuce a souběžný výkon funkce garanta některých kurzů — Pobírání honoráře i v případě zrušení kurzu z důvodu nedostatečného počtu zájemců

Výrok

Článek 13 část A odst. 1 písm. j) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládán v tom smyslu, že plnění, která poskytuje diplomovaný inženýr jakožto vyučující na vzdělávacím institutu, který je soukromoprávním sdružením, v rámci vzdělávacích kurzů zakončených zkouškou, určených účastníkům, kteří již získali minimálně titul architekt nebo inženýr na vysoké škole nebo kteří disponují rovnocenným vzděláním, mohou být „výukou […] v oblasti školního nebo univerzitního vzdělávání […]“ ve smyslu tohoto ustanovení. Rovněž lze za takovou výuku považovat činnosti mimo samotné činnosti vyučujícího jako takové, jsou-li prováděny především v rámci předávání znalostí a dovedností mezi vyučujícím a žáky nebo studenty v oblasti školního nebo univerzitního vzdělávání. V případě potřeby přísluší předkládajícímu soudu ověřit, zda jsou veškeré činnosti dotčené v původním řízení „výukou“ v oblasti „školního nebo univerzitního vzdělávání“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

Článek 13 část A odst. 1 písm. j) šesté směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že za okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, nelze osobu, jako je T. Eulitz, jenž je společníkem žalobkyně v původním řízení, která poskytuje jako vyučující plnění v rámci vzdělávacích kurzů nabízených třetím subjektem, považovat za osobu, která poskytovala výuku „soukromě“ ve smyslu tohoto ustanovení.

(1) Úř. věst. C 44, 21.2.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/15

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-22/09) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Energetická politika - Úspora energie - Směrnice 2002/91/ES - Energetická náročnost budov - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2010/C 63/23

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a L. de Schietere de Lophem, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství (zástupce: C. Schiltz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí či nesdělení ustanovení nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 1, s. 65; Zvl. vyd. 12/02, s. 168).

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze čl. 15 odst. 1 této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 4.4.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/16

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. prosince 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Višje sodišče v Mariboru — Slovinská republika) — Jasna Detiček v. Maurizio Sgueglia

(Věc C-403/09 PPU) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Věci manželské a věci rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Předběžná opatření týkající se péče o dítě - Rozhodnutí vykonatelné v členském státě - Neoprávněné přemístění dítěte - Jiný členský stát - Jiný soud - Svěření dítěte do péče druhého rodiče - Příslušnost - Řízení o naléhavé předběžné otázce“)

2010/C 63/24

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Višje sodišče v Mariboru

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Jasna Detiček

Žalovaný: Maurizio Sgueglia

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Višje sodišče v Mariboru — Výklad čl. 20 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) — Předběžná a zajišťovací opatření — Příslušnost soudu ve členském státě A vydat předběžné rozhodnutí o návrhu na vrácení práva péče o dítě v situaci, kdy soudem příslušným rozhodovat ve věci samé — soudem projednávajícím návrh na rozvod — je soud ve členském státě B

Výrok

Článek 20 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, neumožňuje soudu jednoho členského státu vydat předběžné opatření ve věci rodičovské zodpovědnosti, kterým by dítě nacházející se na území tohoto členského státu svěřil do péče jednoho z rodičů, jestliže soud jiného členského státu, který je ve sporu o svěření dítěte do péče příslušný na základě uvedeného nařízení k rozhodování ve věci samé, již vydal rozhodnutí, kterým dítě předběžně svěřil do péče druhého z rodičů, a toto rozhodnutí bylo na území prvního členského státu prohlášeno za vykonatelné.

(1) Úř. věst. C 312, 19.12.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/16

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. listopadu 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Rethymnis — Řecko) — Geórgios K. Lagoudakis v. Kentro Anoiktis Prostasias Hlikiomenon Dimou Rethymnis (C-162/08) a Dimitrios G. Ladakis, Andréas M. Birtas, Konstantinos G. Kyriakopoulos, Emmanouil V. Klamponis, Sofoklis E. Mastorakis v. Dimos Geropotamou (C-163/08) a Michail Zacharioudakis v. Dimos Lampis (C-164/08)

(Spojené věci C-162/08 až C-164/08) (1)

(„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 5 a 8 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou ve veřejném sektoru - První nebo jediná smlouva - Po sobě jdoucí pracovní smlouvy - Rovnocenné právní opatření - Snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců - Opatření pro předcházení zneužití - Sankce - Úplný zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou ve veřejném sektoru - Důsledky nesprávného provedení směrnice - Konformní výklad“)

2010/C 63/25

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Monomeles Protodikeio Rethymnis

Účastníci původního řízení

Žalobci: Geórgios K. Lagoudakis (C-162/08), Dimitrios G. Ladakis, Andréas M. Birtas, Konstantinos G. Kyriakopoulos, Emmanouil V. Klamponis, Sofoklis E. Mastorakis (C-163/08), Michail Zacharioudakis (C-164/08)

Žalovaní: Kentro Anoiktis Prostasias Hlikiomenon Dimou Rethymnis (C-162/08), Dimos Geropotamou (C-163/08), Dimos Lampis(C-164/08)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Monomeles Protodikeio Rethymnis — Výklad ustanovení 5 a ustanovení 8 bodů 1 a 3 přílohy směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě EKOS, UNICE a CEEP o pracovních poměrech na dobu určitou (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368) — Zákaz přijímat vnitrostátní právní úpravu pod záminkou provedení, pokud vnitrostátní právní předpisy rovnocenné ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 směrnice již existují a pokud nová právní úprava snižuje úroveň ochrany zaměstnanců v režimu pracovní smlouvy na dobu určitou

Výrok

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát přijal vnitrostátní právní úpravu, jako je nařízení prezidenta 164/2004 o ustanoveních týkajících se zaměstnanců zaměstnaných na základě pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, které s cílem provést směrnici 1999/70 specificky za účelem jejího uplatnění ve veřejném sektoru stanoví provedení opatření, jež mají předcházet zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou a která jsou vyjmenována v bodě 1 písm. a) až c) tohoto ustanovení, pokud již ve vnitrostátním právu existuje — což přísluší ověřit předkládajícímu soudu — „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu zmíněného ustanovení, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920 o povinném vypovídání pracovních smluv zaměstnanců v soukromém sektoru, avšak za podmínky, že zmíněná úprava jednak nebude mít dopad na účinnost předcházení zneužití pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, jak vyplývá ze zmíněného rovnocenného právního opatření, a jednak bude respektovat právo Společenství, zejména pak ustanovení 8 bod 3 uvedené dohody.

Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava, jako je ta, o niž se jedná v původním řízení, byla uplatňována orgány dotčeného členského státu tak, že obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru je považováno za ospravedlněné „objektivními důvody“ ve smyslu zmíněného ustanovení pouze z toho důvodu, že tyto smlouvy jsou založeny na zákonných ustanoveních, která umožňují jejich obnovování k uspokojení určitých dočasných potřeb, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé. Naproti tomu se totéž ustanovení neuplatní v případě uzavření první nebo jediné smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou.

Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že „snížení“, o něž se jedná v tomto ustanovení, musí být zkoumáno ve vztahu k obecné úrovni ochrany, která byla v dotyčném členském státě poskytována jak zaměstnancům, kteří uzavřeli po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, tak i zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou smlouvu na dobu určitou.

Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je nařízení prezidenta 164/2004, které, na rozdíl od dřívějšího pravidla vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, jednak v případě, že došlo ke zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, již nestanoví povinnost rekvalifikace naposled zmíněných smluv na pracovní smlouvy na dobu neurčitou, anebo tuto rekvalifikaci podrobuje určitým kumulativním a restriktivním podmínkám, a jednak odpírá prospěch z jím stanovených ochranných opatření zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, pokud se tyto změny, což musí ověřit zmíněný soud, týkají jen omezené kategorie zaměstnanců, kteří uzavřeli pracovní smlouvu na dobu určitou, anebo se jim dostává kompenzace přijetím opatření, jimiž má být předcházeno zneužití pracovních smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 zmíněné rámcové dohody.

Provedení této rámcové dohody vnitrostátní právní úpravou, jako je nařízení prezidenta 164/2004, však nemůže vést ke snížení ochrany, která byla předtím ve vnitrostátním právním řádu poskytována zaměstnancům na dobu určitou, na nižší úroveň, než jaká je stanovena minimálními ochrannými předpisy stanovenými touto rámcovou dohodou. Zejména dodržování ustanovení 5 bodu 1 uvedené rámcové dohody vyžaduje, aby takováto úprava stanovila pro případ zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou účinná a donucující opatření k předcházení takovéhoto zneužití, jakož i dostatečně účinné a odrazující sankce k zajištění plné účinnosti těchto opatření, jimiž má být předcházeno zneužití. Předkládajícímu soudu tudíž přísluší ověřit, že jsou tyto podmínky splněny.

Za okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, musí být rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou vykládána v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotčeného členského státu obsahuje v příslušné oblasti jiná účinná opatření, která by zabránila a případně sankcionovala zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 této dohody, nebrání uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které pouze ve veřejném sektoru zcela zakazuje přeměňovat po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, jež je vzhledem k tomu, že mají sloužit uspokojování stálých a trvalých potřeb zaměstnavatele, třeba považovat za zneužívající, na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší posoudit, v jakém rozsahu podmínky pro použití, jakož i účinné provedení příslušných ustanovení vnitrostátního práva činí z těchto ustanovení náležité opatření, které by předcházelo a případně sankcionovalo zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou veřejnou správou.

Jelikož se ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody nepoužije na zaměstnance, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, zmíněné ustanovení naproti tomu členským státům neukládá povinnost přijmout sankce, jestliže takováto smlouva ve skutečnosti pokrývá stálé a trvalé potřeby zaměstnavatele.

Předkládajícímu soudu přísluší vykládat relevantní ustanovení vnitrostátního práva v co největším možném rozsahu v souladu s ustanovením 5 bodem 1 a ustanovením 8 bodem 3 rámcové dohody a v tomto rámci určit, zda „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu prvního z těchto ustanovení, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, musí být použito na spory v původním řízení namísto některých jiných ustanovení vnitrostátního práva.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/18

Usnesení Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2009 — Região autónoma dos Açores v. Rada Evropské unie, Komise Evropských společenství, Španělské království, Seas at Risk VZW, dříve Stichting Seas at Risk Federation, WWF — World Wide Fund for Nature, Stichting Greenpeace Council

(Věc C-444/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 119 jednacího řádu - Nařízení (ES) č. 1954/2003 - Žaloba na neplatnost - Regionální nebo místní celek - Akty, které se tohoto celku bezprostředně a osobně dotýkají - Částečně zjevně nepřípustný a zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“)

2010/C 63/26

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Região autónoma dos Açores (zástupci: M. Renouf a C. Bryant, Solicitors)

Další účastníci řízení: Rada Evropské unie (zástupci: J. Monteiro a F. Florindo Gijón, zmocněnci), Komise Evropských společenství (zástupce: K. Banks, zmocněnec), Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad, zmocněnec), Seas at Risk VZW, dříve Stichting Seas at Risk Federation, WWF — World Wide Fund for Nature, Stichting Greenpeace Council

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 1. července 2008 ve věci T-37/04, Região autónoma dos Açores v. Rada Evropské unie, kterým Soud odmítl jako nepřípustnou žalobu směřující k částečnému zrušení nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství, kterým se mění nařízení (ES) č. 2847/93 a zrušují nařízení (ES) č. 685/95 a (ES) č. 2027/95 (Úř. věst. L 289, s. 1; Zvl. vyd., 04/06, s. 44) — Požadavek osobního dotčení napadeným aktem

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Região autónoma dos Açores se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Španělské království a Komise Evropských společenství ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 327, 20.12.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/18

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 4. prosince 2009 — Matthias Rath v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Dr. Grandel GmbH

(Spojené věci C-488/08 P a C-489/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 8 odst. 1 písm. b) - Slovní ochranné známky Epican a Epican Forte - Námitka podaná majitelem slovní ochranné známky Společenství EPIGRAN - Nebezpečí záměny - Částečné zamítnutí zápisu - Zjevně nepřípustné kasační opravné prostředky“)

2010/C 63/27

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Matthias Rath (zástupci: S. Ziegler, C. Kleiner a F. Dehn, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec), Dr. Grandel GmbH

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu prvního stupně (sedmého senátu) ze dne 8. září 2008, Rath v. OHIM a Grandel (T 373/06), kterým Soud zamítl jako zjevně zcela právně neopodstatněnou žalobu na neplatnost rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 5. října 2006, kterým bylo částečně zamítnuto odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, které vyhovělo námitce podané majitelem dřívější slovní ochranné známky Společenství „EPIGRAN“ a zamítlo přihlášku slovní ochranné známky „EPICAN FORTE“ pro výrobky a služby zařazené do třídy 5 — Nebezpečí záměny dvou ochranných známek

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky se zamítají.

2)	M. Rathovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 4.4.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/19

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. prosince 2009 — Prana Haus GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-494/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 119 jednacího řádu - Ochranná známka Společenství - Slovní ochranná známka PRANAHAUS - Nařízení (ES) č. 40/94 - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisná povaha - Kasační opravný prostředek částečně zjevně nepřípustný a částečně zjevně neopodstatněný“)

2010/C 63/28

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Prana Haus GmbH (zástupce: N. Hebeis, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. Weberndörfer, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) ze dne 17. září 2008, Prana Haus GmbH v. OHIM (T-226/07), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 18. dubna 2007, jímž se zamítá odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta, který zamítl zápis slovní ochranné známky „PRANAHAUS“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16 a 35 — Popisný charakter ochranné známky

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Prana Haus GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 30. listopadu 2009 — INMOGOLF SA v. Administración General del Estado

(Věc C-487/09)

2010/C 63/32

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobce: INMOGOLF SA

Žalovaný: Administración General del Estado

Předběžné otázky

S ohledem na to, že směrnice Rady 69/335/EHS (1) ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (v současnosti směrnice 2008/71/ES (2) ze dne 12. února 2008) zakazuje v čl. 11 písm. a) ukládat daň z oběhu akcií, podílů na společnosti a jiných obdobných cenných papírů, přičemž v čl. 12 odst. 1 písm. a) výhradně stanoví, že členské státy mohou ukládat daně z převodů cenných papírů, paušální či nikoli, a s ohledem na to, že článek 108 zákona 24/1988 Ley del Mercado de Valores ze dne 28. července 1988 (ve znění daném dodatečným 12. ustanovením zákona 18/1991 ze dne 6. června 1991) přesto stanoví obecné pravidlo o výjimce jak z daně z přidané hodnoty, tak z daně z převodu majetku — stanoví totiž, že operace týkající se převodu cenných papíru podléhají dani z převodů majetku (a to z titulu úplatných převodů majetku), pokud představují části kapitálu společností, jejichž aktiva jsou nejméně z 50 % tvořena nemovitým majetkem, a pokud nabyvatel získá v důsledku uvedeného převodu takové postavení, které mu umožní vykonávat kontrolu nad danou společností; uvedené ustanovení nerozlišuje mezi majetkovými společnostmi a společnostmi vyvíjejícími hospodářskou činnost:

Obsahuje směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 zákaz používat automatickým způsobem právní předpisy členských států, jako je čl. 108 odst. 2 zákona 24/1988 Ley del Mercado de Valores, v němž je stanoveno zdanění určitých převodů cenných papírů zahrnujících převody nemovitého majetku, a to i v případě, že tyto převody nejsou vedeny záměrem vyhnout se placení daně?

V případě, že není nutný záměr vyhnout se placení daně:

Obsahuje směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 zákaz existence takových právních předpisů, jakým je španělský zákon 24/1988, v němž je stanoveno, že lze uložit daň z nabytí většiny kapitálu společností, jejichž aktiva jsou z větší části tvořena nemovitým majetkem, přestože se tyto společnosti zabývají čistě provozní činností a přestože tento nemovitý majetek nelze oddělit od hospodářské činnosti, kterou určitá společnost vyvíjí?

(1) Úř. věst. L 249, s. 25; Zvl. vyd. 09/01, s. 11.

(2) Úř. věst. L 46, s. 11.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 30. listopadu 2009 — Asociación de Transporte por Carretera v. Administración General del Estado

(Věc C-488/09)

2010/C 63/33

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobce: Asociación de Transporte por Carretera

Žalovaný: Administración General del Estado

Předběžné otázky

V případě, že bylo určeno místo skutečného porušení předpisů až poté, co členský stát zjistil nesrovnalost v celním režimu přepravy TIR a požádal o zaplacení příslušné částky ve výměru zaslaném záručnímu sdružení na svém území, je slučitelná s čl. 454 odst. 3 a článkem 455 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993 skutečnost, že členský stát, kde došlo k porušení předpisů, zahájí nové řízení, aby vymáhal příslušné clo na hlavních povinných osobách a záručním sdružení v místě, kde došlo k porušení předpisů, jestliže bylo místo, kde došlo k porušení předpisů, určeno po lhůtě stanovené v právním předpise Společenství?

V případě kladné odpovědi:

Může záruční sdružení členského státu, ve kterém skutečně došlo k porušení předpisů, namítat na základě čl. 454 odst. 3 a článku 455 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (1) nebo čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství promlčení práva na vymáhání částky ze záruční odpovědnosti z důvodu, že stanovená lhůta uplynula, aniž by se sdružení o uvedených skutečnostech dozvědělo před koncem uvedené lhůty?

3)	Má žádost o zaplacení vůči záručnímu sdružení státu, který porušení předpisů zjistil, podaná celním orgánem tohoto státu na základě čl. 11 odst. 2 Úmluvy TIR, odkladný účinek ve vztahu k řízení zahájenému vůči záručnímu sdružení místa, kde došlo k porušení předpisů?

Lze poslední větu čl. 11 odst. 2 Úmluvy TIR vykládat v tom smyslu, že lhůta v ní stanovená se vztahuje na stát místa porušení předpisů, a to i když stát, který porušení předpisů zjistil, žádost o zaplacení vůči záručnímu sdružení nepozastavil, ačkoliv probíhalo trestní řízení ohledně týchž zjištěných skutečností?

(1) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Finanzamt Burgdorf v. Manfred Bog

(Věc C-497/09)

2010/C 63/34

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Finanzamt Burgdorf

Žalovaný: Manfred Bog

Předběžné otázky

1)	Jedná se o dodání ve smyslu článku 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (1), pokud jsou prodávány pokrmy nebo jídla připravené k okamžité konzumaci?

2)	Záleží při odpovědi na první otázku na tom, zda jsou poskytovány dodatečné prvky služeb (dání k dispozici zařízení používaných během konzumace)?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Má být pojem „potraviny“ uvedený v první kategorii přílohy H šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu vykládán v tom smyslu, že pod něj spadají pouze potraviny „určené k vzetí s sebou“, tak jak jsou například typicky prodávány v obchodech s potravinami, nebo pod něj spadají také pokrmy nebo jídla, které byly vařením, smažením, pečením, nebo jiným způsobem připraveny k okamžité konzumaci?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Hans-Joachim Flebbe Filmtheater GmbH & Co. KG v. Finanzamt Hamburg-Barmbek-Uhlenhorst

(Věc C-499/09)

2010/C 63/35

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hans-Joachim Flebbe Filmtheater GmbH & Co. KG

Žalovaný: Finanzamt Hamburg-Barmbek-Uhlenhorst

Předběžné otázky

1)	Jedná se o dodání ve smyslu článku 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS (1) ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, pokud jsou prodávány pokrmy nebo jídla připravené k okamžité konzumaci?

2)	Záleží při odpovědi na první otázku na tom, zda jsou poskytovány dodatečné prvky služeb (možnost použít stoly, židle, jiná zařízení používaná během konzumace, promítání filmů v kině)?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Lothar Lohmeyer v. Finanzamt Minden

(Věc C-501/09)

2010/C 63/36

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Lothar Lohmeyer

Žalovaný: Finanzamt Minden

Předběžné otázky

Má být pojem „potraviny“ uvedený v první kategorii přílohy H šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (1) vykládán v tom smyslu, že pod něj spadají pouze potraviny „určené ke vzetí s sebou“, tak jak jsou typicky prodávány v obchodech s potravinami, nebo pod něj spadají také pokrmy nebo jídla, které byly vařením, smažením, pečením nebo jiným způsobem připraveny k okamžité konzumaci?

V případě, že „potravinami“ ve smyslu první kategorie přílohy H šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu jsou i pokrmy nebo jídla připravené k okamžité konzumaci:

Má být první věta čl. 6 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu vykládána v tom smyslu, že sem spadá prodej čerstvě připravených pokrmů a jídel, které kupující spotřebuje na místě s využitím zařízení používaných během konzumace, jako jsou např. odkládací pulty, barové stoly anebo jiná zařízení, a nevezme si je tedy s sebou?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Fleischerei Nier GmbH & Co. KG v. Finanzamt Detmold

(Věc C-502/09)

2010/C 63/37

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Fleischerei Nier GmbH & Co. KG

Žalovaný: Finanzamt Detmold

Předběžné otázky

Má být pojem „potraviny“ uvedený v první kategorii přílohy H šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (1) vykládán v tom smyslu, že pod něj spadají pouze potraviny „určené ke vzetí s sebou“, tak jak jsou například typicky prodávány v obchodech s potravinami, nebo pod něj spadají také pokrmy nebo jídla, které byly vařením, smažením, pečením nebo jiným způsobem připraveny k okamžité konzumaci?

Má být proces přípravy pokrmů nebo jídel zohledněn jako prvek poskytování služby, když je třeba rozhodnout, zda má být jednotné plnění podniku poskytujícího služby „party service“ (dodání hotových pokrmů nebo jídel a jejich přeprava a případně poskytování příborů a nádobí či barových pultů, jakož i vyzvednutí předmětů poskytnutých k využití) posuzováno jako daňově zvýhodněné dodání potravin (první kategorie přílohy H této směrnice), nebo jako služba, která není daňově zvýhodněna (čl. 6 odst. 1 této směrnice)?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

Je slučitelné s čl. 2 bodem 1 ve spojení s čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, jestliže kritériem pro posouzení, zda se v případě jednotného plnění podniku poskytujícího služby „party service“ jedná o dodání zboží, nebo o poskytnutí služby svého druhu, je typicky pouze množství (jednoho a více) prvků poskytování služeb ve srovnání s množstvím prvků dodání zboží, nebo je třeba tyto prvky poskytování služeb posuzovat nezávisle na jejich množství, a pokud ano, na základě jakých kritérií?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/23

Kasační opravný prostředek podaný dne 4. prosince 2009 Evropskou komisí proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (sedmého senátu) vydanému dne 23. září 2009 ve věci T-263/07, Estonská republika v. Evropská komise

(Věc C-505/09 P)

2010/C 63/38

Jednací jazyk: estonština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: E. Kružíková, E. White a E. Randvere)

Další účastníci řízení: Estonská republika, Litevská republika, Slovenská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek;

—	uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise má za to, že rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (dále jen „Soudu“) je nutno zrušit z následujících důvodů:

Soud porušil článek 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně tím, že žalobu v souvislosti s čl. 1 bodem 3 a 4, čl. 2 bodem 3 a 4, jakož i čl. 3 odst. 2 a 3 rozhodnutí Komise ze dne 4. května 2007 (ohledně národního alokačního plánu pro přidělení povolenek na emise skleníkových plynů oznámeného Estonskou republikou v souladu se směrnicí 2003/87/ES (1)) považoval za přípustnou. Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že pokud jde o rozhodnutí prohlásil žalobu za přípustnou v celém rozsahu, i když navrhovatelka kasačního opravného prostředku uplatnila důvody pro zrušení pouze v souvislosti s čl. 1 bodem 1 a 2, čl. 2 bodem 1 a 2 a čl. 3 odst.1.

Soud se dopustil nesprávného právního posouzení v souvislosti s čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice tím, že při konstatování rozsahu kontrolní pravomoci Komise a její příslušnosti na základě čl. 9 odst. 3 směrnice nesprávně vyložil zásadu rovného zacházení a cíl směrnice. Alokační plány nejsou klasickými opatřeními k provedení směrnice, které by byly posuzoványa posteriori. Přijme-li se, že každý členský stát použije vlastní údaje, které by nebyly kontrolovány, vyvolává to nebezpečí nerovného zacházení s členskými státy. Cílů směrnice je ale možné dosáhnout pouze tehdy, pokud poptávka po povolenkách překročí nabídku. Musí být rozlišováno mezi maximálním množstvím celkového počtu povolenek, které mají být přiděleny a celkovým množstvím povolenek, které mají být přiděleny.

3)	Soud nesprávně vyložil rozsah zásady řádné správy. Vypracování alokačního plánu bylo úkolem členského státu a Komise nebyla zodpovědná za to, aby v něm odstranila mezery, nýbrž za to, aby posoudila slučitelnost alokačního plánu se směrnicí.

Soud se dopustil nesprávného právního posouzení ustanovení rozhodnutí Komise tím, že vycházel z toho, že ustanovení čl. 1 bodu 1 a 2, čl. 2 bodu 1 a 2 a čl. 3 odst. 1 nelze oddělit od ostatních ustanovení rozhodnutí Komise a tím, že rozhodnutí zrušil v celém rozsahu. Ve skutečnosti žádná taková neoddělitelnost neexistuje, neboť ze struktury a odůvodnění rozhodnutí Komise jasně vyplývá, že každý bod článku 2 je neoddělitelně spojen s příslušným bodem článku 1, ne ale s ostatními body článku 2. Totéž platí pro body článku 1.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/24

Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2009 Portugalskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (sedmého senátu) vydanému dne 23. září 2009 ve věci T-506/09, Transnáutica — Transportes e Navegação SA v. Komise

(Věc C-506/09 P)

2010/C 63/39

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Portugalská republika (zástupci: L. Fernandes, C. Guerra Santos, J. Gomes, P. Rocha, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Transnáutica — Transportes e Navegação SA, Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky)

Navrhovatelka žádá, aby Soudní dvůr:

—	vyhověl návrhu podanému portugalskými orgány, aby Soudní dvůr přerušil řízení o tomto kasačním opravném prostředku do doby, než Tribunál rozhodne o jejich návrhu, jelikož v souvislosti s námitkou třetí osoby je třeba projednat nejen právní otázky, ale i faktické otázky případu;

—

zrušil rozsudek vydaný Soudem prvního stupně dne 23. září 2009 ve věci T-385/05, Transnáutica — Transportes e Navegação SA v. Komise, kterým tento soud zrušil rozhodnutí Komise REM 05/2004 ze dne 6. července 2005, kterým byla zamítnuta žádost společnosti Transnáutica o vrácení a prominutí některých cel, a

—	uložil Transnáutica — Transportes e Navegação SA náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že se portugalské celní orgány dopustily pochybení při stanovení a kontrole globální záruky použité při dotčených tranzitních operacích.

Navrhovatelka rovněž tvrdí, že není možné prokázat příčinnou souvislost mezi pochybeními údajně způsobenými portugalským orgány a pozdějším odnětím zboží celnímu dohledu, a má za to, že pokud Soud prvního stupně rozhodl jinak, porušil právo Evropské unie.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 11. prosince 2009 — Tanja Borger v. Tiroler Gebietskrankenkasse

(Věc C-516/09)

2010/C 63/41

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Tanja Borger

Žalovaná: Tiroler Gebietskrankenkasse

Předběžné otázky

Je nutno čl. 1 písm. a) nařízení (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (1) vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení zahrnuje — na období půl roku — také osobu, která se po skončení dvouletého zákonného přerušení pracovního poměru po narození dítěte dohodne se svým zaměstnavatelem na přerušení pracovního poměru na období dalšího půl roku, aby tím dosáhla nejvyšší přípustné doby stanovené zákonem pro pobírání přídavku na péči o dítě resp. odpovídajícího vyrovnávacího příspěvku, a potom pracovní poměr rozváže?

V případě, že odpověď na první předběžnou otázku bude záporná:

Je nutno čl. 1 písm. a) nařízení (EHS) č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení zahrnuje — na období půl roku — také osobu, která se po skončení dvouletého zákonného přerušení pracovního poměru dohodne se svým zaměstnavatelem na přerušení pracovního poměru na období dalšího půl roku, když v tomto období pobírá přídavek na péči o dítě resp. odpovídající vyrovnávací příspěvek?

(1) Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tartu Ringkonnakohus (Estonská republika) dne 15. prosince 2009 — AS Rakvere Piim, AS Maag Piimatööstus v. Veterinaar- ja Toiduamet

(Věc C-523/09)

2010/C 63/42

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tartu Ringkonnakohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: AS Rakvere Piim, AS Maag Piimatööstus

Žalovaný: Veterinaar- ja Toiduamet

Předběžné otázky

—

Má být čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (1) vykládán v tom smyslu, že nezakazuje vybírat od podnikatele za činnosti uvedené v příloze IV oddílu A tohoto nařízení poplatek ve výši minimální sazby stanovené v příloze IV oddílu B tohoto nařízení i tehdy, jestliže náklady vynaložené příslušnými orgány ve vztahu k výdajům uvedeným v příloze VI tohoto nařízení, jsou nižší než tyto minimální sazby?

—

Je členský stát za podmínek uvedených v předcházející otázce oprávněn stanovit za činnosti uvedené v příloze IV oddílu A nařízení poplatky, které jsou nižší než minimální sazby uvedené v příloze IV oddílu B tohoto nařízení, jestliže jsou náklady, které příslušné orgány vynaložily v souvislosti s výdaji podle přílohy VI nařízení, nižší než tyto minimální sazby, aniž by byly splněny předpoklady stanovené v čl. 27 odst. 6 nařízení?

(1) Úř. věst. L 165, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/26

Žaloba podaná dne 17. prosince 2009 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-528/09)

2010/C 63/44

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Marghelis a K. Saaremäel-Stoilov)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Estonská republika tím, že do vnitrostátního práva řádně neprovedla ustanovení čl. 3 písm. i) bodu iii), čl. 8 odst. 2 třetího pododstavce a čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 upravuje nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními. Po analýze opatření, kterými byla tato směrnice provedena do estonského práva, má Komise za to, že Estonská republika řádně neprovedla ustanovení čl. 3 písm. i) bodu iii), čl. 8 odst. 2 třetího pododstavce a čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce.

Článek 3 písm. i) bod iii) definuje výrobce elektrických a elektronických zařízení. Estonské právní předpisy o odpadních elektrických a elektronických zařízeních obsahují dvě různé definice výrobce, a ztěžují tím pochopení a uplatnění předpisů o nakládání s těmito odpadními zařízeními.

Článek 8 odst. 2 třetí pododstavec směrnice stanoví, že náklady na sběr, zpracování a environmentálně šetrné odstraňování nesmějí být kupujícím při prodeji nových výrobků sdělovány odděleně. Tento požadavek Estonská republika neprovedla do vnitrostátního práva.

Článek 8 odst. 3 druhý pododstavec směrnice stanoví povinnost členských států zajistit, aby po přechodné období osmi let po vstupu této směrnice v platnost bylo výrobcům povoleno informovat kupující při prodeji nových výrobků o nákladech na sběr, zpracování a environmentálně šetrné odstraňování, přičemž uvedené náklady nesmějí převýšit náklady skutečně vzniklé. Estonsko tuto povinnost ve svém právu neprovedlo.

Estonská republika s uvedenými výtkami souhlasila a ve své odpovědi na odůvodněné stanovisko Komise přislíbila, že rozpor s čl. 3 písm. i) bodem iii), čl. 8 odst. 2 třetím pododstavcem a čl. 8 odst. 3 druhým pododstavcem odstraní novelou zákona o odpadech. Vzhledem k tomu, že Estonská republika podle informací Komise slíbenou novelu odpadového zákona doposud nevydala, nebo Komisi o jejím vydání neinformovala, Estonská republika doposud řádně neprovedla čl. 3 písm. i) bod iii), čl. 8 odst. 2 třetí pododstavec a čl. 8 odst. 3 druhý pododstavce do svého vnitrostátního práva, a nesplnila tím povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice.

(1) Úř. věst. L 37, s. 24; Zvl. vyd. 15/07, s. 359.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny w Poznaniu (Polská republika) dne 18. prosince 2009 — Inter-Mark Group Sp. z o.o., Sp. komandytowa v. Minister Finansów

(Věc C-530/09)

2010/C 63/45

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny w Poznaniu

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Inter-Mark Group Sp. z o.o., Sp. komandytowa

Žalovaný: Minister Finansów

Předběžné otázky

Je třeba ustanovení čl. 52 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES (1) vykládat v tom smyslu, že služby spočívající v časově ohraničeném poskytování výstavních a veletržních stánků zákazníkům, kteří představují svou nabídku na veletrzích a výstavách se považují za služby vedlejší k činnostem organizátorů veletrhů a výstav uvedených v těchto ustanoveních, tj. k některé z činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné činnosti, jež jsou zdaněny v místě, kde jsou skutečně vykonány,

nebo je třeba vycházet z toho, že se jedná o reklamní služby, které jsou podle čl. 56 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 zdaněny v místě, kde má příjemce stálé sídlo své ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro kterou je služba poskytnuta, a nemá–li takové sídlo či stálou provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje,

—

jestliže se tyto služby týkají časově ohraničeného poskytování stánků zákazníkům, kteří představují svou nabídku na veletrzích a výstavách, jemuž obvykle předchází zhotovení projektu stánku a jeho vizualizace, popřípadě také doprava součástí stánku a jejich montáž na místě organizování veletrhu či výstavy, a zákazníci poskytovatele, kteří vystavují své zboží nebo prezentují své služby, odvádějí organizátorovi příslušné akce zvláštní úplatu za pouhou možnost zúčastnit se veletrhu či výstavy, která zahrnuje zejména náklady na rozvody, veletržní infrastrukturu, mediální službu atd.,

každý vystavovatel je sám zodpovědný za vybavení a instalaci vlastního stánku, a využívá tedy zmíněných služeb, které vyžadují výklad

organizátoři veletrhů a výstav vybírají od návštěvníků za přístup zvláštní vstupné, které připadne organizátorovi a nikoli poskytovateli služeb?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/28

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. prosince 2009 Estonskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (prvního senátu) vydanému dne 2. října 2009 ve věci T-324/05, Estonská republika v. Evropská komise

(Věc C-535/09 P)

2010/C 63/46

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Estonská republika (zástupce: L. Uibo)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Lotyšská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušení napadeného rozsudku v plném rozsahu;

—	vyhovění žalobním důvodům uplatněným v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Estonská republika se domnívá, že rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (dále jen „Soud“) je třeba z následujících důvodů zrušit:

1)	Soud zkreslil důkazy a nesprávně použil zásadu kolegiality stanovenou v článku 219 ES.

Soud nesprávně vyložil akty o přistoupení a nařízení č. 60/2004 (1).

Soud nesprávně vyložil článek 6 nařízení č. 60/2004, neboť zaujal stanovisko, že pod pojem „zásoby“ ve smyslu tohoto předpisu spadají také zásoby domácností.

—	Soud definoval cíl nařízení č. 60/2004 a přílohy IV. Kapitoly 4 č. 2 aktů o přistoupení příliš úzce jako zabránění„veškerým“ narušením.

—	Soud vyložil nesprávně čl. 7 odst. 1 a článek 6 nařízení č. 60/2004, když uložil členským státům povinnost odstranění přebytečných zásob cukru, pro které neexistoval žádný právní základ.

Soud vyložil nesprávně čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, když nepřípustně omezil jeho rozsah působnosti a vyjmul z něj okolnosti, za kterých byly vytvořeny estonské zásoby cukru.

—	Soud nesprávně zhodnotil důkazy a zkreslil je, když zkoumal estonské podání, že tvorba zásob domácnosti hraje ve spotřebě a v kultuře estonců důležitou roli.

—	Soud neposoudil správně oprávněná estonská očekávání, která vznikla v souvislosti s přísliby, které učinila Komise během přístupových jednání.

—	Soud neposoudil správně příspěvek EU k vytvoření zásob.

3)	Soud nesprávně zaujal stanovisko, že Komise neporušila povinnost odůvodnění.

4)	Soud nesprávně zaujal stanovisko, že Komise neporušila legitimní očekávání.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 60/2004 ze dne 14. ledna 2004, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úř. věst. L 9, s. 8; Zvl. vyd. 03/42, s. 125).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Upravno sodišče Republike Slovenije (Slovinská republika) dne 21. prosince 2009 — Marija Omejc v. Slovinská republika

(Věc C-536/09)

2010/C 63/47

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Upravno sodišče Republike Slovenije

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Marija Omejc

Žalovaná: Slovinská republika

Předběžné otázky

1)	Je třeba výraz „pokud […] zabrání provedení kontroly na místě“ vykládat na základě vnitrostátního práva, které spojuje pojem zabránění s úmyslným jednáním určitého subjektu nebo s jeho nedbalostí?

V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba výraz „pokud […] zabrání provedení kontroly na místě“ vykládat tak, že zahrnuje kromě úmyslných činů nebo úmyslně způsobených okolností, které znemožňují průběh kontroly na místě, i jakékoliv jiné konání nebo jakékoliv jiné opomenutí, které může být přičítáno nedbalosti zemědělce nebo jeho zástupce, pokud v důsledku toho nebylo možno provést úplnou kontrolu na místě?

3)	V případě kladné odpovědi na druhou otázku, závisí uložení sankce podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 796/2004/ES (1) na tom, zda byl zemědělec řádně informován o kontrole, která vyžaduje jeho součinnost?

4)	V případě, že majitel zemědělského podniku nebydlí v tomto podniku, musí být otázka definice zástupce podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 796/2004/ES posuzována na základě vnitrostátního práva nebo práva Společenství/Unie?

V případě, že otázka uvedená v předchozím bodě musí být posuzována na základě práva Společenství/Unie, musí být čl. 23 odst. 2 nařízení č. 796/2004/ES vykládán tak, že za zástupce zemědělce při kontrolách na místě je třeba považovat jakoukoliv dospělou osobu, která je způsobilá konat, bydlí v podniku a je jí svěřena alespoň část řízení tohoto zemědělského podniku?

V případě, že je třeba otázku v bodě 4 posuzovat na základě práva Společenství/Unie a odpověď na otázku v bodě 5 je záporná, je majitel zemědělského podniku (zemědělec ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 796/2004/ES), který nebydlí v tomto podniku, povinen jmenovat zástupce, který je zpravidla dosažitelný kdykoli v podniku?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/44, s. 243).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Upper Tribunal (Spojené království) dne 21. prosince 2009 — Ralph James Bartlett, Natalio Gonzalez Ramos, Jason Michael Taylor v. Secretary of State for Work and Pensions

(Věc C-537/09)

2010/C 63/48

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Upper Tribunal

Účastníci původního řízení

Žalobci, navrhovatelé: Ralph James Bartlett, Natalio Gonzalez Ramos, Jason Michael Taylor

Žalovaný, odpůrce: Secretary of State for Work and Pensions

Předběžné otázky

Může být složka „pohyblivost“ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené podle článků 71 až 76 Social Security Contribution Act z roku 1992 kvalifikována odděleně od příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené jako celku, a to buď jako dávka sociálního zabezpečení ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení, nebo jako zvláštní nepříspěvková dávka ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení, či jinak, pokud jde o období, na které se použije nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (1) ve znění platném bezprostředně před 5. květnem 2005?

b)	V případě kladné odpovědi na otázku 1 a), jaká je její správná kvalifikace?

c)	V případě záporné odpovědi na otázku 1.a), jaká je správná kvalifikace příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené?

d)	V případě, že bude na otázku 1. b) nebo 1. c) odpovězeno v tom smyslu, že je dávkou sociálního zabezpečení, je dotčená dávka nemocenskou dávkou ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a), nebo dávkou v invaliditě ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b)?

e)	Má na odpovědi na výše uvedené otázky vliv omezení časového účinku v bodu 2 výroku rozsudku Soudního dvora ze dne 18. října 2007, Komise v. Parlament a Rada Evropské unie (C-299/05, Sb. rozh. s. I-8695)?

Může být složka „pohyblivost“ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené podle článků 71 až 76 Social Security Contribution Act z roku 1992 kvalifikována odděleně od příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené jako celku, buď jako dávka sociálního zabezpečení ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení, nebo jako zvláštní nepříspěvková dávka ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení, či jinak, pokud jde o období, na které se použije nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, ve znění nařízení (ES) č. 647/2005 (2) ze dne 13. dubna 2005, platném po 5. květnu 2005 ?

b)	V případě kladné odpovědi na otázku 1 a), jaká je její správná kvalifikace?

c)	V případě záporné odpovědi na otázku 1.a), jaká je správná kvalifikace příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené?

d)	V případě, že bude na otázku 2. b) nebo c) odpovězeno v tom smyslu, že je dávkou sociálního zabezpečení, je dotčená dávka nemocenskou dávkou ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a), nebo dávkou v invaliditě ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b)?

Pokud bude výsledkem odpovědí na výše uvedené otázky to, že složka „pohyblivost“ musí být kvalifikována jako zvláštní nepříspěvková dávka, existuje jiný právní předpis nebo zásada práva EU týkající se otázky, zda má Spojené království právo uplatňovat některou z podmínek bydliště a pobytu stanovených v pravidle 2 odst. 1 písm. a) Social Security (Disability Living Allowance) Regulations z roku 1991 za takových okolností, jakými jsou okolnosti projednávané věci?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2, Zvl. vyd. 05/01, s. 35).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di pace di Varese dne 17. prosince 2009 — Siddiquee Mohammed Mohiuddin v. Azienda Sanitaria Locale Provincia di Varese

(Věc C-541/09)

2010/C 63/49

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Giudice di pace di Varese

Účastníci původního řízení

Žalobce: Siddiquee Mohammed Mohiuddin

Žalovaný: Azienda Sanitaria Locale Provincia di Varese

Předběžné otázky

Představují ustanovení článku 4 ve spojení s ustanoveními článku 6 nařízení Společenství č. 882/04 (1) subjektivní právo jednotlivců podléhat kontrolám v oblasti potravin a nápojů výlučně ze strany osob, jež splňují požadavky vyjmenované v nařízení, jehož se lze dovolávat v soudním řízení a jež lze namítat proti sankčním nárokům členských států?

2)	V případě, že nikoli, spadá směrnice 2000/13/ES (2) v souvislosti s právní úpravou Společenství týkající se označování potravin a nápojů do oblasti hygienických předpisů?

3)	Brání směrnice 76/768 (3), ve znění pozdějších úprav, nebo jiné relevantní právní předpisy Společenství, tomu, aby členský stát mohl upravit odpovědnost hospodářských subjektů v odvětví, a zbavit tak obchodníka odpovědnosti z důvodu jeho činnosti?

4)	V případě, že nikoli, musí být článek 6 směrnice, ve znění pozdějších úprav, chápán tak, že zakládá solidární odpovědnost výrobce kosmetického prostředku a pouhého obchodníka, který se neúčastní fáze výroby, balení a označování kosmetických prostředků?

(1) Úř. věst. L 165, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200.

(2) Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75.

(3) Úř. věst. L 262, s. 169; Zvl. vyd. 13/03, s. 285.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/31

Žaloba podaná dne 18. prosince 2009 — Evropská komise v. Nizozemské království

(Věc C-542/09)

2010/C 63/50

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Rozet a M. van Beek, zmocněnci)

Žalované: Nizozemské království

Návrhová žádání žalobkyně

Komise navrhuje

—

určit, že Nizozemské království tím, že, přeshraniční pracovníci a jejich nadále vyživovaní rodinní příslušníci musejí splňovat podmínku bydliště, takzvané „pravidlo tři z šesti let“ k tomu, aby přicházeli v úvahu pro financování studia v zahraničí v rámci WSF (1), nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1612/68 (2);

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Jelikož Nizozemsko k dnešnímu dni neprovedlo všechna opatření ke zrušení podmínky bydliště, takzvaného „pravidla tři z šesti let“, kterou musejí splňovat přeshraniční pracovníci a jejich nadále vyživovaní rodinní příslušníci k tomu, aby přicházeli v úvahu pro financování studia v zahraničí v rámci WSF, dospěla Komise k závěru, že Nizozemsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 45 SFEU a z nařízení č. 1612/68.

(1) Wet studiefinanciering (zákon o financování studia) 2000.

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/31

Žaloba podaná dne 22. prosince 2009 — Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-545/09)

2010/C 63/51

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Currall, B. Eggers, zmocněnci)

Žalované: Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že čl. 12 odst. 4 písm. a) Úmluvy o statutu Evropských škol (1) musí být vykládána a uplatňována tak, aby bylo zajištěno, aby učitelé přidělení členským státem měli během svého vyslání právo na stejný postup v zaměstnání a platový nárůst jako učitelé zaměstnaní v tomto členském státě, a že skutečnost, že určití učitelé přidělení Spojeným královstvím jsou během svého přidělení zbaveni práva na přístup k lepším platovým podmínkám [známým pod názvy „threshold pay“ (příplatek nad rámec platu), „excellent teacher system“ (režim pro vynikající učitele), „advanced skills teachers“ (učitelé s výjimečnými předpoklady)] a práva na další příplatky jako [„teaching and learning responsibility payments“ (příplatky za zodpovědnost za vzdělávání)], jakož i práva na postup ve stávajících platových tabulkách, na který mají nárok učitelé zaměstnaní ve školách v Anglii a Walesu, je neslučitelná s čl. 12 odst. 4 písm. a) a čl. 25 odst. 1 Úmluvy.

—	uložil Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tento návrh je žádostí podle článku 26 Úmluvy o statutu Evropských škol (dále jen „Úmluva“) o rozhodnutí týkající se výkladu a uplatňování čl. 12 odst. 4 písm. a) a čl. 25 odst. 1 Úmluvy.

V souladu s Úmluvou jsou učitelé Evropských škol vysíláni jejich domovskými členskými státy. Článek 12 odst. 4 písm. a) Úmluvy stanoví, že přidělení učitelé „si zachovají postup v zaměstnání a důchodové nároky zaručené jejich vnitrostátními právními předpisy“. Platy učitelů přidělených Spojeným královstvím jsou přesto během období vyslání „zmraženy“. Učitelé přidělení k Evropským školám jsou tak zbaveni práva na přístup k lepším platovým podmínkám [známým pod názvy „threshold pay“ (příplatek nad rámec platu), „excellent teacher system“ (režim pro vynikající učitele), „advanced skills teachers“ (učitelé s výjimečnými předpoklady)] a práva na další příplatky [jako „teaching and learning responsibility payments“ (příplatky za zodpovědnost za vzdělávání)], jakož i práva na postup ve stávajících platových tabulkách, na který mají nárok učitelé zaměstnaní ve školách v Anglii a Walesu.

Tato praxe je v rozporu se zněním a cílem čl. 12 odst. 4 písm. a) Úmluvy. Vede ke snížení důchodových nároků dotčených učitelů a zpomalení jejich kariérního postupu po návratu do Spojeného království. Navíc má negativní dopady na rozpočet Unie, z kterého je hrazen rozdíl mezi nižším vnitrostátním platem a doplatkem Společenství pro přidělené učitele.

Článek 12 odst. 4 písm. a) Úmluvy a v důsledku toho čl. 25 odst. 1 musí být proto vykládán a uplatňován tak, aby byl přiděleným učitelům zajištěn plný přístup k lepším platovým podmínkám, postup v současných platových tabulkách a další příplatky.

(1) Úř. věst. L 212, 17.8.1994, s. 3, Zvl. vyd. 16/01, s. 16.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/32

Žaloba podaná dne 23. prosince 2009 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-551/09)

2010/C 63/52

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: K. Gross a M. Adam, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje

určit, že Rakouská republika tím, že nepřijala veškerá potřebná opatření, aby získala zpět státní podporu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 288 SFEU jakož i z článků 1 až 3 rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2008 o státní podpoře C 56/06 (ex NN 77/06) Rakouska na privatizaci společnosti Bank Burgenland (2008/719/ES).

určit, že Rakouská republika tím, že neposkytla Komisi včas informace nezbytné pro výpočet výše státní podpory, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 288 SFEU jakož i z článků 1 až 3 rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2008 o státní podpoře C 56/06 (ex NN 77/06) Rakouska na privatizaci společnosti Bank Burgenland (2008/719/ES).

3)	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle názoru Komise uplynula lhůta ke sdělení informací nezbytných pro výpočet výše státní podpory, stanovená Rakouské republice rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2008 o státní podpoře C 56/06 (ex NN 77/06) Rakouska na privatizaci společnosti Bank Burgenland (2008/719/ES).

Dohoda ohledně výše dlužné částky, které docílily Komise a Rakouská republika po uplynutí výše uvedené lhůty, byla Rakouskou republikou odvolána s odkazem na to, že společnost, které se týká povinnost vrácení, zamýšlí v případě povinnosti platby zpětný odprodej Bank Burgenland. To by podle Rakouské republiky mělo závažné důsledky pro hospodářství spolkové země Burgenland. Podle názoru Komise to však neodůvodňuje zřeknutí se požadovaného vrácení.

Stejně tak neovlivňuje soudní napadení výše uvedeného rozhodnutí povinnost k jeho vykonání.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia provincial de Tarragona (Španělsko) dne 4. ledna 2010 — trestní řízení proti Valentínu Salmerónu Sánchezovi

(Věc C-1/10)

2010/C 63/53

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia provincial de Tarragona

Účastníci původního řízení

Obviněný: Valentín Salmerón Sánchez

Další účastníci řízení: Ministerio Fiscal a Dorotea López León

Předběžné otázky

Má být právo oběti být pochopena, které se uvádí v osmém bodu odůvodnění rámcového rozhodnutí (1), vykládáno jako pozitivní povinnost státních orgánů pověřených stíháním a trestáním škodlivých jednání umožnit, aby oběť vyjádřila své hodnocení, úvahu a názor ohledně přímých účinků, které na její život mohou vyplynout z uložení trestů pachateli, s nímž udržuje rodinný nebo intenzivní citový vztah?

Má být článek 2 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV vykládán v tom smyslu, že povinnost států uznávat práva a oprávněné zájmy oběti znamená vzít v úvahu její názor, když trestní důsledky řízení mohou podstatným a přímým způsobem ohrozit výkon jejího práva na svobodný rozvoj osobnosti a soukromého a rodinného života?

Má být článek 2 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV vykládán v tom smyslu, že státní orgány nemohou přestat brát v úvahu svobodnou vůli oběti, když se staví proti uložení nebo zachování zákazu přiblížení, když je útočník členem její rodiny a není zjištěna objektivní situace rizika opakování trestné činnosti, je zjištěna taková úroveň osobního, společenského, kulturního a citového rozvoje, která vylučuje prognózu podřízenosti pachateli, nebo je naopak třeba zachovat vhodnost tohoto opatření v každém případě s ohledem na specifickou typologii této trestné činnosti?

Má být článek 8 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV, když stanoví, že státy zajistí přiměřenou úroveň ochrany oběti, vykládán v tom smyslu, že umožňuje povinné a všeobecné ukládání zákazu přiblížení nebo zákazu styku jako vedlejších trestů ve všech případech, v nichž je dotyčná osoba obětí trestných činů spáchaných v prostředí rodiny, s ohledem na specifickou typologii této trestné činnosti, nebo článek 8 naopak vyžaduje provést individualizované vyvážení, které umožní zjistit případ od případu přiměřenou úroveň ochrany s ohledem na soupeřící zájmy?

Má být článek 10 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV vykládán v tom smyslu, že umožňuje vyloučit obecným způsobem mediaci v trestních řízeních týkajících se trestné činnosti páchané v prostředí rodiny s ohledem na specifickou typologii této trestné činnosti, nebo má naopak být umožněna mediace rovněž v tomto typu řízení při vyvažování soupeřících zájmů případ od případu?

(1) Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (Úř. věst. L 82, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 72).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Puglia (Itálie) dne 4. ledna 2010 — Azienda Agro-Zootecnica Franchini s.a.r.l. a Eolica di Altamura s.r.l. v. Regione Puglia

(Věc C-2/10)

2010/C 63/54

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per la Puglia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Azienda Agro-Zootecnica Franchini s.a.r.l. a Eolica di Altamura s.r.l.

Žalovaný: Regione Puglia

Předběžná otázka

Jsou ustanovení čl. 1 odst. 1226 zákona č. 296 ze dne 27. prosince 2006 ve spojení s ustanovením čl. 5 odst. 1 nařízení ministerstva životního prostředí a ochrany pevniny a moře ze dne 17. října 2007 a ustanovením čl. 2 odst. 6 regionálního zákona regionu Puglia č. 31 ze dne 21. října 2008 slučitelná s právem Společenství, a zejména se zásadami vyplývajícími ze směrnic 2001/77/ES (1) a 2009/28/ES (2) (o obnovitelných zdrojích energie) a ze směrnic 1979/409/ES (3) a 1992/43/ES (4) (o ochraně ptáků a přírodních stanovišť), v části, v níž zakazují absolutně a bez rozdílu umisťování větrných elektráren, které nejsou určeny pro vlastní spotřebu, v lokalitách významných pro Společenství (LVS) a zvláště chráněných oblastech (ZCHO), které tvoří součást ekologické sítě „NATURA 2000“, namísto provedení příslušného posouzení dopadu na životní prostředí, v němž by se analyzoval dopad každého jednotlivého projektu na konkrétní stanoviště, na němž by mělo dojít k výstavbě?

(1) Úř. věst. L 283, s. 33; Zvl. vyd. 12/02, s. 121.

(2) Úř. věst. L 140, s. 16.

(3) Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98.

(4) Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Rossano (Itálie) dne 5. ledna 2010 — Franco Affatato v. Azienda Sanitaria Provinciale di Cosenza, Azienda Sanitaria n.3 di Rossano

(Věc C-3/10)

2010/C 63/55

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Rossano

Účastníci původního řízení

Žalobce: Franco Affatato

Žalované: Azienda Sanitaria Provinciale di Cosenza, Azienda Sanitaria n.3 di Rossano

Předběžné otázky

Brání ustanovení 2.1 rámcové dohody, kterou převzala směrnice 1999/70/ES (1), vnitrostátnímu právnímu předpisu, jako je právní předpis stanovený pro společensky prospěšné pracovníky/veřejně prospěšné pracovníky v čl. 8 odst. 1 legislativního nařízení č. 468/97 a v čl. 4 odst. 1 legislativního nařízení č. 81/00, který vyloučením pracovního poměru pracovníků, kteří podléhají tomuto předpisu, vylučuje použitelnost právní úpravy pracovního poměru na dobu určitou obsažené ve směrnici 1999/70/ES?

2)	Umožňuje ustanovení 2.2 rámcové dohody převzaté směrnicí 1999/70/ES zahrnout pracovníky, jako jsou společensky prospěšní pracovníci/veřejně prospěšní pracovníci, kteří podléhají legislativnímu nařízení č. 468/97 a zákonu č. 81/00, mezi ty, na něž se neuplatní směrnice 1999/70/ES?

3)	Spadají pracovníci uvedení v otázce 2 do rámce vymezeného v ustanovení 3.1 rámcové dohody převzaté směrnicí 1999/70/ES?

Brání ustanovení 5 rámcové dohody převzaté směrnicí 1999/70/ES a zásada rovnosti a zásada zákazu diskriminace právní úpravě týkající se zaměstnanců ve školství (viz zejména čl. 4 odst. 1 zákona č. 124/99 a čl. 1 odst. 1 písm. a) ministerského nařízení č. 430/00), která umožňuje neuvádět důvod první smlouvy na dobu určitou, jenž je obecně vnitrostátní právní úpravou vyžadován pro všechny ostatní pracovní poměry na dobu určitou, jakož i která umožňuje obnovit smlouvy nezávisle na stálých a trvalých potřebách, nestanoví celkovou maximální dobu trvání pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, počet obnovení výše uvedených smluv nebo poměrů, jakož i obvykle ani žádný časový odstup mezi obnoveními smlouvy, nebo v případě každoročního suplování časový odstup během letních prázdnin, kdy je školní činnost přerušena nebo značně omezena?

5)	Lze soubor právních předpisů z oblasti školství, tak jak je popsán, považovat za soubor rovnocenných právních předpisů pro předcházení zneužití?

6)	Lze legislativní nařízení č. 368/01 a článek 36 legislativního nařízení č. 165/01 považovat ve smyslu ustanovení 2 směrnice 1999/70/ES za právní předpisy, které mají povahu prováděcího předpisu ke směrnici 1999/70/ES, pokud jde o pracovní poměry na dobu určitou ve školství?

Musí být subjekt, jenž má povahu společnosti Poste Italiane S.p.a. nebo:

—	je majetkem státu;

—	spadá pod kontrolu státu;

—	ministerstvo komunikací provádí výběr dodavatele univerzální služby a obecně provádí všechny činnosti v oblasti ověřování a kontroly materiálu a účetnictví daného subjektu a stanoví cíle související s poskytovanou univerzální službou;

—	vykonává nezbytnou veřejnou službu významného obecného zájmu;

—	rozpočet subjektu je napojen na státní rozpočet;

—	náklady na poskytovanou službu určuje stát, který vyplácí subjektu částky na pokrytí hlavních nákladů na službu,

považován za státní organizaci pro účely bezprostředního použití práva Společenství?

8)	V případě kladné odpovědi na otázku č. 7, může uvedená společnost ve smyslu ustanovení 5 představovat odvětví, nebo mohou být všichni zaměstnanci této společnosti považováni za specifickou kategorii zaměstnanců pro účely stanovení zamezujících opatření?

V případě kladné odpovědi na otázku č. 7, brání ustanovení 5 směrnice 1999/70/ES samo o sobě nebo společně s ustanoveními 2 a 4 a se zásadou rovnosti a zásadou zákazu diskriminace ustanovení, jako je čl. 2 odst. 1a legislativního nařízení č. 368/01, který umožňuje bezdůvodné stanovení doby trvání pracovní smlouvy ve vztahu ke konkrétnímu subjektu, čímž zprošťuje uvedený subjekt, na rozdíl od vnitrostátního zamezujícího opatření (článek 1 legislativního nařízení č. 368/01), povinnosti písemně uvést a v případě sporu i prokázat technické, výrobní, organizační nebo jiné důvody, které vedly ke stanovení doby trvání pracovní smlouvy, s přihlédnutím k tomu, že je možné prodloužit původní smlouvu na základě objektivních důvodů, jež se týkají téže pracovní činnosti, na niž byla uzavřena smlouva na dobu určitou?

10)	Představuje legislativní nařízení č. 368/01 a čl. 36 odst. 5 legislativního nařízení č. 165/01 obecnou právní úpravu, jíž se provádí směrnice 1999/70/ES, pokud jde o státní zaměstnance, s ohledem na výjimky z uvedených všeobecných ustanovení, jak budou vymezeny v odpovědi na otázky 1 až 9?

11)

Brání směrnice 1999/70/ES, a zejména ustanovení 5 odst. 2 písm. b) při neexistenci sankčních ustanovení ve vztahu ke společensky prospěšným pracovníkům/veřejně prospěšným pracovníkům a pracovníkům ve školství tak, jak jsou popsáni, obdobnému uplatnění právní úpravy, která se týká pouze náhrady škody, jako je právní úprava stanovená čl. 36 odst. 5 legislativního nařízení č. 165/01, nebo ustanovení 5 odst. 2 písm. b) zavádí zásadu přednosti za účelem, aby se smlouvy nebo poměry považovaly za uzavřené na dobu neurčitou?

12)	Brání zásada Společenství týkající se rovnosti a zákazu diskriminace, ustanovení 4 a ustanovení 5.1 rozlišení právní úpravy sankcí v oblasti „zaměstnanců státních organizací“ na základě vzniku pracovního poměru nebo zaměstnavatele, nebo i v oblasti školství?

13)

Brání ustanovení 5, v případě vymezení vnitrostátního prováděcího rámce směrnice 1999/70/ES ve vztahu ke státu a organizacím postaveným státu na roveň na základě odpovědi na předchozí otázky, právní úpravě, jako je čl. 36 odst. 5 legislativního nařízení č. 165/01, který absolutně zakazuje, co se týče státu, změnu pracovních poměrů, nebo jaká další zjištění musí provést vnitrostátní soud, aby nebyl uplatňován zákaz uzavírání pracovních poměrů na dobu neurčitou s těmito orgány veřejné správy?

14)

Musí být směrnice 1999/70/ES použita pro Itálii v celém rozsahu, nebo je změna pracovních poměrů ve vztahu k veřejné správě v rozporu se základními zásadami vnitrostátního právního řádu, a nesmí se tedy v této části použít ustanovení 5, neboť rozhodný účinek je v rozporu s články 1 až 5 Lisabonské smlouvy, jelikož nerespektuje základní politický a ústavní systém, neboli základní funkce Itálie?

15)

1Ukládá ustanovení 5 směrnice 1999/70/ES tím, že v případě zákazu změny pracovního poměru stanoví nezbytnost opatření, které přináší účinné a rovnocenné záruky ochrany pracovníků vzhledem k obdobným situacím ve vnitrostátním právu, za účelem náležitých sankcí za zneužití vyplývající z porušení tohoto ustanovení 5 a vyloučení důsledků porušení práva Společenství, považovat za obdobnou situaci ve vnitrostátním právním řádu pracovní poměr na dobu neurčitou se státem, na který by pracovník měl právo při neexistenci článku 36, a pracovní poměr na dobu neurčitou se soukromým hospodářským subjektem, u něhož by takový pracovní poměr byl charakterizován jako stabilní, podobně jako pracovní poměr u státní organizace?

16)

Ukládá ustanovení 5 směrnice 1999/70/ES tím, že v případě zákazu změny pracovního poměru stanoví nezbytnost opatření, které přináší účinné a rovnocenné záruky ochrany zaměstnanců vzhledem k obdobným situacím ve vnitrostátním právu, za účelem náležitých sankcí za zneužití vyplývající z porušení tohoto ustanovení 5 a vyloučení důsledků porušení práva Společenství, brát při stanovení sankcí v úvahu:

a)	dobu nezbytnou k nalezení nového zaměstnání a nemožnost získat zaměstnání, které má rysy uvedené v otázce 15,

b)	nebo naopak výši odměn, které by zaměstnanec obdržel za předpokladu změny pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou?

(1) Úř. věst. L 175, s. 43.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/36

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 5. ledna 2010 — Bureau National Interprofessionnel du Cognac

(Věc C-4/10)

2010/C 63/56

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Bureau National Interprofessionnel du Cognac

Další účastníci řízení: Oy Gust. Ranin, Patentti- ja rekisterihallituksen valituslautakunta

Předběžné otázky

Je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (dále jen „nařízení č. 110/2008“) (1) použitelné při přezkumu předpokladů pro zápis ochranné známky přihlášené dne 19. prosince 2001 a zapsané dne 31. ledna 2003, která obsahuje zeměpisné označení původu chráněné podle tohoto nařízení?

Je třeba, v případě kladné odpovědi na první otázku, ochrannou známku, která mimo jiné obsahuje označení původu chráněné podle nařízení č. 110/2008, nebo obsahuje překlad toto označení jakožto druhové označení, a která je zapsaná pro lihoviny, jež mimo jiné s ohledem na výrobní proces a obsah alkoholu nesplňují požadavky nařízení pro použití dotčeného zeměpisného označení původu, zamítnout z důvodu porušení článků 16 a 23 nařízení č. 110/2008?

Je třeba ochrannou známku, jakou je ochranná známka popsaná v druhé otázce, bez ohledu na to, zda bude první otázka zodpovězena kladně či záporně, považovat ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) První směrnice Rady 89/104/EHS (2) ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, nyní směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) (3), za způsobilou oklamat veřejnost např. ohledně druhu, jakosti nebo zeměpisného původu zboží či služby?

Může být, bez ohledu na odpověď na první otázku, zakázán zápis ochranné známky, pokud obsahuje součásti, které jsou v rozporu s nařízením č. 110/2008, a proto lze zakázat její používání, jestliže členský stát podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 89/104/EHS stanovil, že se zápis ochranné známky zamítne nebo v případě, že byla ochranná známka zapsána, bude prohlášena za neplatnou, pokud a v rozsahu, v němž může být používání této ochranné známky zakázáno podle jiných právních předpisů, než jsou předpisy o ochranných známkách příslušného členského státu nebo Společenství?

(1) Úř. věst. L 39, s. 16.

(2) Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92.

(3) Úř. věst. L 299, s. 25.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/36

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. ledna 2010 Giampietrem Torresanem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2009 ve věci T-234/06, Torresan v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) OHIM a Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG

(Věc C-5/10 P)

2010/C 63/57

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Giampietro Torresan (zástupci: G. Recher a R. Munarini, advokáti)

Další účastnci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek ve věci T-234/06, č.j. 414968, doručený faxem ze dne 19.11.2009;

—	vyhovět v plném rozsahu návrhovým žádáním již uplatněným navrhovatelem v řízení před Soudem ve věci T-234/06,

—	v každém případě uložit náhradu nákladů souvisejících se všemi řízeními, včetně dvoustupňového odvolacího řízení u OHIM a řízení před Soudem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1)	Porušení nebo nesprávné uplatnění právních předpisů Společenství v zemědělské a potravinářské oblasti;

2)	Porušení nebo nesprávné uplatnění právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele v souvislosti s pojmem průměrného spotřebitele;

3)	Porušení předpisů týkajících se jazykového režimu řízení;

Zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, které společně vedou k jedinému a konečnému závěru, že ochranná známka Cannabis má absolutní rozlišovací způsobilost a nikoli popisnou povahu, za účelem shledání porušení nebo nesprávného uplatnění čl. 7 odst.1 písm. c) nařízení o ochranné známce (1) a rozporuplnosti odůvodnění Soudu na podporu tvrzené popisné povahy ochranné známky Cannabis. V důsledku toho je třeba v plném rozsahu zrušit napadený rozsudek ve věci T-234/06.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s.1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146)

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/38

Žaloba podaná dne 8. ledna 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-10/10)

2010/C 63/60

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal, W. Mölls, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Rakouská republika tím, že umožnila odpočitatelnost darů zařízením s výzkumnými a výukovými úkoly pouze v případě zařízení usazených v Rakousku, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 56 ES, jakož i z článku 40 dohody EHP;

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle názoru Komise spadají dary výzkumným a výukovým zařízením sledujícím obecně prospěšné cíle pod volný pohyb kapitálu podle článku 56 ES. Rakouská úprava umožňuje pouze odpočitatelnost darů, které jsou poskytovány takovým zařízením v tuzemsku, nikoli však odpočet darů ve prospěch obdobných zařízení v jiných členských státech resp. v jiných státech Evropského hospodářského prostoru. Tím porušuje článek 56 ES a článek 40 dohody EHP.

Rakouská republika odůvodňuje tuto úpravu tím, že se jedná o přípustné omezení zvýhodnění darů úrovni, která zbavuje stát povinnosti financování, která jinak připadá jemu. Mimo jiné to vyplývá z rozsudku Soudního dvora ve věci C-396/04 Centro di Musicologia Walter Stauffer (1).

Komise má proti tomuto odůvodnění výhrady. Sporné předpisy rozlišují čistě podle zeměpisných hledisek a nezávisle na účelu takto podporovaných zařízení. Kromě toho není doloženo tvrzení Rakouské republiky týkající se interakce mezi přímým státním financováním a daňově zvýhodněnými finančními podporami soukromých osob. I kdyby tato Rakouskou republikou namítaná interakce existovala, neodůvodňuje podle názoru Komise žádné omezení volného pohybu kapitálu, neboť se nejedná o kvalifikovaný zájem z hlediska daňového režimu ve smyslu rozsudku Soudního dvora ve věci C-204/90 Bachmann (2).

(1) Rozsudek ze dne 14. září 2006, Centro di Musicologia Walter Stauffer, C-386/04, Sb. rozh. s. I-8203.

(2) Rozsudek ze dne 28. ledna 1992, Bachmann, C-204/90, Recueil, s. I-249.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/38

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) dne 11. ledna 2010 — Nickel Institute v. Secretary of State for Work and Pensions

(Věc C-14/10)

2010/C 63/61

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Nickel Institute

Žalovaný: Secretary of State for Work and Pensions

Předběžné otázky

Jsou směrnice Komise 2008/58/ES (1) (dále jen „30. PTP směrnice“) nebo nařízení Komise (ES) č. 790/2009 (2) (dále jen „1. PTP nařízení“) v rozsahu, ve kterém je jejich cílem klasifikovat či nově klasifikovat uhličitany nikelnaté do relevantních položek, neplatné, jelikož:

a)	klasifikace byly přijaty bez řádného hodnocení vnitřních vlastností uhličitanů nikelnatých v souladu s požadavky týkajícími se kritérií a údajů stanovenými v příloze VI směrnice 67/548/EHS (3) (dále jen „směrnice o nebezpečných látkách“);

b)	nebylo provedeno řádné posouzení, zda vnitřní vlastnosti uhličitanů nikelnatých mohou představovat riziko při běžném zacházení a používání, jak ukládají oddíly 1.1 a 1.4 přílohy VI směrnice o nebezpečných látkách;

c)	nebyly splněny podmínky pro použití postupu podle článku 28 směrnice o nebezpečných látkách;

d)	klasifikace protiprávně vycházely z návrhu na výjimku připraveného pro účely posouzení rizika ze strany příslušného orgánu podle nařízení (EHS) č. 793/93 (4); nebo

e)	nebylo uvedeno odůvodnění pro přijetí klasifikací požadované článkem 253 ES?

Jsou směrnice Komise 2009/2/ES (5) (dále jen „31. PTP směrnice“) nebo 1. PTP nařízení v rozsahu, ve kterém je jejich cílem klasifikovat či nově klasifikovat hydroxidy niklu a sdružené látky obsahující nikl (dále jen společně „napadené látky obsahující nikl“) do relevantních položek, neplatné, jelikož:

a)	klasifikace nebyly přijaty na základě řádného hodnocení vnitřních vlastností napadených látek obsahujících nikl v souladu s požadavky týkajícími se kritérií a údajů stanovenými v příloze VI směrnice o nebezpečných látkách, ale byly přijaty na základě některých analogických metod;

b)	nebylo provedeno řádné hodnocení, zda vnitřní vlastnosti napadených látek obsahujících nikl mohou představovat riziko při běžném zacházení a používání, jak ukládají oddíly 1.1 a 1.4 přílohy VI směrnice o nebezpečných látkách; nebo

c)	nebyly splněny podmínky pro použití postupu podle článku 28 směrnice o nebezpečných látkách?

Je 1. PTP nařízení neplatné v rozsahu, v němž se týká uhličitanů nikelnatých a napadených látek obsahujících nikl, jelikož:

a)	nebyly splněny podmínky pro použití postupu v článku 53 nařízení (ES) č. 1278/2008 (6) (dále jen „KOB nařízení“) nebo

klasifikace v tabulce 3.1 přílohy VI KOB nařízení nebyly přijaty na základě řádného hodnocení vlastností uhličitanů nikelnatých a napadených látek obsahujících nikl v souladu s požadavky týkajícími se kritérií a údajů stanovenými v příloze I KOB nařízení, ale byly přijaty na základě použití přílohy VII KOB nařízení?

(1) Směrnice Komise 2008/58/ES ze dne 21. srpna 2008, kterou se po třicáté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 246, s. 1)

(2) Nařízení Komise (ES) č. 790/2009 ze dne 10. srpna 2009, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 235, s. 1)

(3) Směrnice Rady ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Úř. věst. 196, s. 1; Zvl. vyd. 13/001, s. 27)

(4) Nařízení Rady (EHS) č. 793/93 ze dne 23. března 1993 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek (Úř. věst. L 84, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 212)

(5) Směrnice Komise 2009/2/ES ze dne 15. ledna 2009, kterou se po třicáté prvé přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 11, 16.1.2009, s. 6)

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 353, s. 1)

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/39

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) dne 11. ledna 2010 — Etimine SA v. Secretary of State for Work and Pensions

(Věc C-15/10)

2010/C 63/62

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Etimine SA

Žalovaný: Secretary of State for Work and Pensions

Předběžné otázky

Jsou napadené klasifikace borátů ve směrnici Komise 2008/58/ES (1) (dále jen „směrnice 30. PTP“) nebo v nařízení Komise (ES) č. 790/2009 (2) (dále jen „nařízení 1. PTP“) neplatné z jednoho z následujících důvodů:

i)	Klasifikace byly vloženy do směrnice 30. PTP v rozporu se základními procesními požadavky?

ii)

Klasifikace byly vloženy do směrnice 30. PTP v rozporu se směrnicí 67/548 (3) (dále jen „SNL“) nebo v důsledku zjevně nesprávných posouzení spočívajících v tom, že:

a)	Komise neuplatnila nebo uplatnila nesprávně zásadu „běžného zacházení nebo běžného používání“ obsaženou v příloze VI SNL?

b)	Došlo k protiprávnímu uplatnění kritérií hodnocení rizika?

c)	Komise neuplatnila nebo uplatnila nesprávně kritérium „vhodnosti“ v rozporu s bodem 4.2.3.3 přílohy VI SNL?

d)	Komise řádně nezohlednila potřebu epidemiologických údajů nebo údajů týkajících se lidí? nebo

e)	Komise protiprávně použila údaje týkající se jedné z látek obsahující boráty pro účely klasifikace ostatních látek obsahujících boráty a neuvedla v rozporu s článkem 253 ES dostatečné odůvodnění pro tento svůj postup?

iii)	Klasifikace byly vloženy do směrnice 30. PTP v rozporu se základní zásadou práva Společenství, a sice se zásadou proporcionality?

Jsou napadené klasifikace borátů v nařízení 1. PTP neplatné z důvodu, že:

i)	Nařízení 1. PTP bylo nesprávně přijato, jelikož se použil postup stanovený v článku 53 jako právní základ?

ii)	Kritéria pro nové harmonizované klasifikace podle přílohy I nařízení (ES) č. 1278/2008 (4) (dále jen „KOB nařízení“) se neuplatnila a namísto toho se nesprávně uplatnila příloha VII KOB nařízení?

Úř. věst. L 246, s. 1

Úř. věst. L 235, s. 1.

(3) Směrnice Rady ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek

Úř. věst. 196, s. 1.

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Text s významem pro EHP)

Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/40

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) dne 11. ledna 2010 — The Number Ltd, Conduit Enterprises Ltd v. Office of Communications a British Telecommunications PLC

(Věc C-16/10)

2010/C 63/63

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: The Number Ltd, Conduit Enterprises Ltd

Žalovaní: Office of Communications a British Telecommunications PLC

Předběžné otázky

Je třeba pravomoc přiznanou členským státům na základě čl. 8 odst. 1 směrnice 2002/22/ES (1) (‚směrnice o univerzální službě‘), ve spojení s článkem 8 směrnice 2002/21/ES (2) (‚rámcová směrnice‘), čl. 3 odst. 2 a čl. 6 odst. 2 směrnice 2002/20/ES (3) (‚autorizační směrnice‘), čl. 3 odst. 2 směrnice o univerzální službě a jinými relevantními předpisy práva Evropské unie, určit jeden nebo více podniků, aby zaručily poskytování univerzální služby nebo různých prvků univerzální služby podle článků 4, 5, 6, 7 a čl. 9 odst. 2 směrnice o univerzální službě, vykládat tak, že:

opravňuje členský stát, aby v případě, že tento stát rozhodne o určení podniku podle tohoto ustanovení, uložil tomuto podniku pouze zvláštní povinnosti, které vyžadují, aby tento podnik poskytoval sám pro koncové uživatele univerzální službu nebo některý z prvků univerzální služby, k jejímuž poskytování byl určen? Nebo

opravňuje členský stát, aby v případě, že tento stát rozhodne o určení podniku podle tohoto ustanovení, uložil určenému podniku takové zvláštní povinnosti, které členský stát považuje za nejúčinnější, nejvhodnější a nejpřiměřenější pro účely zaručení poskytování univerzální služby nebo některého z prvků univerzální služby pro koncové uživatele bez ohledu na to, zda tyto povinnosti vyžadují, aby určený podnik poskytoval sám pro koncové uživatele univerzální službu nebo některý z prvků univerzální služby?

Opravňují výše uvedená ustanovení, ve spojení s čl. 3 odst. 2 směrnice o univerzální službě, členské státy k tomu, aby za okolností, kdy je podnik určen na základě čl. 8 odst. 1 směrnice o univerzální službě ve vztahu k čl. 5 odst. 1 písm. b) této směrnice (úplná telefonní informační služba o účastnických číslech), aniž by mu bylo uloženo, aby poskytoval tuto službu pro koncové uživatele přímo, uložily tomuto určenému podniku zvláštní povinnosti:

a)	vést a aktualizovat úplnou databázi informací o účastnících;

zpřístupnit ve strojově čitelném formátu obsah úplné a pravidelně aktualizované databáze informací o účastnících jakékoliv osobě, která hodlá poskytovat veřejně přístupnou informační službu o účastnických číslech nebo účastnické seznamy (bez ohledu na to, zda tato osoba hodlá poskytovat úplnou informační službu o účastnických číslech pro koncové uživatele); a

c)	poskytnout takové osobě databázi za spravedlivých, objektivních, nákladově orientovaných a nediskriminačních podmínek?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě)

Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice)

Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice)

Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/41

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 18. ledna 2010 — Bureau National Interprofessionnel du Cognac

(Věc C-27/10)

2010/C 63/65

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Bureau National Interprofessionnel du Cognac

Další účastníci řízení: Oy Gust. Ranin, Patentti- ja rekisterihallituksen valituslautakunta

Předběžné otázky

Je třeba ochrannou známku, jakou je ochranná známka popsaná ve druhé otázce, bez ohledu na to, zda bude první otázka zodpovězena kladně či záporně, považovat ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) První směrnice Rady 89/104/EHS (2) ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, nyní směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) (3), za způsobilou oklamat veřejnost např. ohledně druhu, jakosti nebo zeměpisného původu zboží či služby?

(1) Úř. věst. L 39, s. 16.

(2) Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92.

(3) Úř. věst. L 299, s. 25.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/42

Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-39/10)

2010/C 63/66

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a K. Saaremäel-Stoilov)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Estonská republika tím, že ve svých právních aktech nestanovila, že osvobození od daně z příjmu se přiznává takovým nerezidentům, jejichž celkové příjmy jsou tak nízké, že by byli od daně z příjmu osvobozeni, pokud by byli daňovými poplatníky — rezidenty, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 45 Smlouvy o fungování Evropské unie a z článku 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru;

—	uložit Estonské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise obdržela stížnost státního příslušníka Estonské republiky usazeného ve Finské republice týkající se zdanění důchodu, který pobírá z Estonska daní z příjmu. Tento státní příslušník uvedl, že Estonská republika ve vztahu k jeho důchodu neuplatnila ani běžnou nezdanitelnou částku stanovenou pro rezidenty, ani doplňkovou nezdanitelnou částku stanovenou pro důchodce — rezidenty.

Stěžovatel pobírá polovinu svých příjmů ve formě důchodu z Estonské republiky a druhou polovinu jako důchod z Finské republiky. Jeho příjmy jsou velmi nízké a pokud by pobíral všechny své příjmy z téhož členského státu, byly by zdaněny v menší míře nebo by nebyly zdaněny vůbec.

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že přímé zdanění sice spadá do pravomoci členských států, ale že členské státy musí tuto pravomoc vykonávat v souladu s právem Evropské unie a musí zabránit diskriminaci z důvodu státní příslušnosti.

Pokud je daňovému poplatníkovi — nerezidentovi, který využil svobody volného pohybu pracovníků, odepřeno osvobození od daně, které je umožněno daňovému poplatníku — rezidentovi, představuje to nerovné zacházení s nerezidenty a rezidenty a současně omezení přeshraničního volného pohybu.

Může být — a do jaké míry — toto nerovné zacházení z důvodu odlišného bydliště považováno za přiměřené a odůvodněné?

V situaci, ve které jsou celosvětově dosažené celkové příjmy poplatníka daně tak nízké, že stát zdroje příjmů by je nezdanil vůbec nebo by je zdanil v menší míře, pokud by se jednalo o rezidenta, musí členské státy podle názoru Komise při výběru daně z příjmu od nerezidentů zohlednit jejich osobní a rodinné okolnosti do té míry, aby bylo zajištěno jejich rovné zacházení s poplatníky daně — rezidenty.

Pokud členský stát v právních aktech stanovil hranici, při jejím nedosažení se vychází z toho, že daňový poplatník nemá prostředky k financování veřejných výdajů, potom neexistuje žádný důvod, aby v případě daňových poplatníků, jejichž příjmy nedosahují stanovenou hranici rozlišoval podle jejich bydliště.

Komise má za to, že předpisy o dani z příjmu fyzických a právnických osob Estonské republiky, které vylučují, aby osvobození od daně z příjmu bylo přiznáno takovým nerezidentům, kteří polovinu svých příjmů pobírají z Estonska a druhou polovinu z jiného členského státu a jejichž celkové příjmy jsou tak nízké, že by se na ně uplatnilo osvobození od daně, pokud by byly daňovými poplatníky — rezidenty, jsou v rozporu s článkem 45 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 — Goncharov v. OHIM — DSB (DSBW)

(Věc T-34/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství DSBW - Starší slovní ochranná známka Společenství DSB - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 63/80

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Karen Goncharov (Moskva, Rusko) (zástupci: G. Hasselblatt a A. Späth, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: původně A. Poch, poté B. Schmidt, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: DSB (Kodaň, Dánsko) (zástupci: F. González Diáz a T. Graf, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 4. prosince 2006 (věc R 1330/2005-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi DSB a K. Goncharov.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Karenovi Goncharovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 14.4.2007.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 — G-Star Raw Denim v. OHIM — ESGW (G Stor)

(Věc T-309/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství G Stor - Starší národní slovní a obrazové ochranné známky a starší slovní a obrazové ochranné známky Společenství G-STAR a G-STAR RAW DENIM - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence podobnosti ochranných známek - Článek 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009)“)

2010/C 63/81

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: G-Star Raw Denim kft (Budapešť, Maďarsko) (zástupce: G. Vos, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: D. Botis a J. Novais Gonçalves, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: ESGW Holdings Ltd (Road Town, Britské Panenské ostrovy, Spojené království)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 14. dubna 2008 (věc R 1232/2007-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi G-Star Raw Denim kft a ESGW Holdings Ltd.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá

2)	G-Star Raw Denim kft se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 260, 11.10.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. ledna 2010 — REWE-Zentral v. OHIM — Grupo Corporativo Teype (Solfrutta)

(Věc T-331/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství Solfrutta - Starší slovní ochranná známka Společenství FRUTISOL - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Částečné zamítnutí zápisu - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8, odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 63/82

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: REWE-Zentral AG (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: M. Kinkeldey a A. Bognár, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Grupo Corporativo Teype, SL (Madrid, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 21. května 2008 (věc R 1679/2007-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Grupo Corporativo Teype, SL a REWE-Zentral AG.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 21. května 2008 (věc R 1679/2007-2) se zrušuje.

2)	OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 260 11.10.2008.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/47

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2009 — Fercal — Consultadoria e Serviços, Ltda v. OHIM — Jacson of Scandinavia (JACKSON SHOES)

(Věc T-474/09)

2010/C 63/84

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fercal — Consultadoria e Serviços, Ltda (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: A. Rodrigues, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Jacson of Scandinavia AB (Vollsjö, Švédsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 18. srpna 2009 ve věci R 1253/2008-2, a tedy ponechat v platnosti zápis ochranné známky Společenství č. 1 077 858„JACKSON SHOES“.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti:„JACKSON SHOES“

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Švédská slovní ochranná známka „JACSON OF SCANDINAVIA AB“

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Vyhovění návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství (1), neboť neexistuje žádní nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou „JACKSON SHOES“ a ochrannou známkou „JACSON OF SCANDINAVIA AB“.

I když existuje grafická a fonetická podobnost mezi příjmeními JACKSON a JACSON, musí být označení při jejich porovnávání brána jako celek: „JACKSON SHOES“/„JACSON OF SCANDINAVIA AB“.

Nelze uznat (pouze z důvodu existence švédské firmy) výlučné právo ve všech zemích Evropské unie k užívání příjmení, které je běžně používáno v mnoha jiných členských státech Unie tisíci lidí i jinými podniky, a které má proto nízkou rozlišovací způsobilost. Nelze tedy zabránit tomu, aby totéž označení — nebo jiné jemu podobné — bylo používáno třetími osobami v kombinaci s jinými prvky.

Navíc průměrný spotřebitel si lehce všimne, že se jedná o rozdílná označení různého druhu: první spočívá ve slovní ochranné známce a druhé je firmou, v daném případě díky dodatku AB.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/48

Žaloba podaná dne 4. ledna 2010 — PPG a SNF v. ECHA

(Věc T-1/10)

2010/C 63/85

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Polyelectrolyte Producers Group GEIE (PPG) (Brusel, Belgie), SNF SAS (Andrézieux, Francie) (zástupci: K. Van Maldegem, P. Sellar a R. Cana, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhové žádání žalobkyň

—	prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	zrušit napadený akt;

—	uložit ECHA náhradu nákladů řízení;

—	přijmout jiná nebo další potřebná opatření.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (dále jen „ECHA“) ze dne 7. prosince 2009 o identifikaci akrylamidu (EC č. 201-173-7) jakožto látky splňující kritéria stanovená v článku 57 nařízení (ES) č. 1907/2006 (1) (dále jen „REACH“), na základě článku 59 REACH.

Podle napadeného rozhodnutí, které bylo žalobkyním sděleno prostřednictvím tiskové zprávy ECHA ze dne 7. prosince 2009, byla látka akrylamid zařazena mezi 15 nových chemických látek na Seznamu látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení. Žalobkyně tvrdí, že důsledkem tohoto zařazení bude, že od nich bude požadováno, aby poskytovaly určité informace ohledně úrovně akrylamidu ve svých výrobcích, které prodávají zákazníkům tak, aby vůči těmto zákazníkům splnily oznamovací povinnost a povinnost poskytnout informace, které jim ukládá REACH. Dále od nich může být požadováno, aby aktualizovaly své bezpečnostní listy nebo aby svým zákazníkům sdělily informace ohledně identifikace akrylamidu jakožto látky vzbuzující zvlášť velké obavy.

Žalobkyně tvrdí, že je napadený akt protiprávní, jelikož je založen na závazném posouzení akrylamidu, které je po vědecké a právní stránce nesprávné. Na základě jejich tvrzení se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že přijala napadený akt. Žalobkyně zvláště tvrdí, že napadený akt porušuje použitelná pravidla stanovená pro identifikaci látek vzbuzujících podle REACH zvlášť velké obavy.

Souhrnně žalobkyně tvrdí, že napadený akt akrylamid skutečně identifikuje jakožto látku vzbuzující zvlášť velké obavy vzhledem k tomu, že je akrylamid chemickou látkou. Žalobkyně nicméně tvrdí, že je akrylamid používán výhradně jako meziprodukt, a je tudíž vyloučen z hlavy VII týkající se Povolení REACH na základě čl. 2 odst. 8 a článku 59 uvedeného nařízení.

Dále žalobkyně uvádějí, že byl napadený akt přijat, aniž by byl dostatečně podpořen důkazy, a tudíž se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení.

Nakonec žalobkyně tvrdí, že napadený akt kromě požadavků REACH porušuje zásady proporcionality a rovného zacházení.

(1) _Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1).

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/49

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. ledna 2010 Luigim Marcucciem proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 29. října 2009 ve věci F-94/08, Marcuccio v. Komise

(Věc T-12/10 P)

2010/C 63/86

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit napadené usnesení v plném rozsahu a bezvýjimečně;

—	určit, že žaloba v prvním stupni, která vedla k vydání napadeného usnesení, byla v plném rozsahu a bezvýjimečně přípustná;

—	vyhovět návrhovým žádáním navrhovatele obsaženým v žalobě v prvním stupni v plném rozsahu a bezvýjimečně;

—	uložit odpůrkyni náhradu veškerých nákladů řízení, které navrhovatel až dosud vynaložil v tomto řízení v souvislosti s projednávanou věcí;

—	podpůrně, vrátit projednávanou věc Soudu pro veřejnou službu, v jiném složení, aby rozhodl ve věci samé.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaný kasační opravný prostředek se v zásadě týká usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 29. října 2009 ve věci F-94/08. Tímto usnesením byla žaloba směřující ke zrušení oznámení ze dne 28. března 2008, kterým Evropská komise informovala navrhovatele o svém záměru zadržet část jeho příspěvku v invaliditě k vyrovnání nákladů, které vznikly v dřívějším sporu, odmítnuta jako zjevně nepřípustná.

Svá návrhová žádání odůvodňuje navrhovatel zfalšováním a zkreslením skutkového stavu v napadeném usnesení, naprostým nedostatkem odůvodnění, jakož i nesprávným použitím a výkladem zásady tempus regit actum a výrazu akt nepříznivě zasahující do právního postavení.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/49

Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Alisei v. Komise

(Věc T-16/10)

2010/C 63/87

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Alisei (Řím, Itálie) (zástupci: F. Sciaudone, advokát, R. Sciaudone, advokát, A. Neri, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí o zamítnutí;

—	zrušit rozhodnutí vydané v zadávacím řízení;

—	uložit Komisi zaplatit náhradu škody;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou společnosti Alisei navrhuje:

—	zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. října 2009 jednak nevybrat žádost o subvenci předloženou žalobkyní v rámci omezené výzvy k podávání nabídek „Nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích“ (EuropeAid/128608/C/ACT/Multi), a jednak ji umístit na seznam náhradníků;

—	zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. října 2009 vybrat žádost o subvenci předloženou jinou organizací

—	náhradu utrpěné škody.

V tomto ohledu se uvádí, že žalobkyně v souladu s údaji obsaženými ve výzvě k podávání nabídek navrhla bezprostřední akci směřující ke zlepšení zemědělských výrobních kapacit v Sao Tomé a Principe, a za tímto účelem uvedla jako místního partnera organizaci se znalostmi v zemědělském odvětví.

Její návrh byl předběžně vybrán a žalobkyně byla vyzvána předložit úplnou žádost před 15. zářím 2009.

Jelikož nedostala žádnou informaci o výsledku přezkoumání její nabídky, na rozdíl od jiných organizací, které odpověděly na výzvu k podávání nabídek, požádala žalobkyně Komisi emailem ze dne 17. listopadu 2009 o informaci. Komise odpověděla téhož dne, přičemž uvedla, že odpověď již byla zaslána všem účastníkům a pro všechny případy připojila její kopii. Napadeným rozhodnutím Evropská komise sdělila žalobkyni, že hodnotící výbor nevybral její nabídku k udělení subvence a že se rozhodla jí umístit na seznam náhradníků platný až do 31. prosince 2009. Komise dále uvedla, že pokud nebude Alisei kontaktována před tímto datem, nebude již zohledněna pro udělení subvence v rámci dotčené výzvy k podávání nabídek.

Na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o subvenci žalobkyně uvádí:

—	porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Komise neuvedla důvody (byť i stručné), pro které byl návrh žalobkyně vyloučen a umístěn na seznam náhradníků a dobrovolně a úmyslně odmítla odpovědět na žádost žalobkyně o informace v tomto smyslu;

—	porušení zásady transparentnosti správního postupu, zásady rovného zacházení a práva na obhajobu v rozsahu, v němž Komise sdělila dalším vyloučeným účastníkům řízení důvody pro jejich vyloučení, zatímco sdělení informací žalobkyni učinila závislým na uplynutí doby platnosti seznamu náhradníků.

Na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí, kterým byla subvence udělena organizaci, která jí získala, žalobkyně uvádí:

—	nesprávné a neopodstatněné posouzení rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise pro subvenci vybrala návrh organizace s omezenou profesní zkušeností a nedostatečnou technickou kapacitou, kterému navíc chybí samostatnost oproti návrhům jiných organizací a zejména návrhu žalobkyně.

Konečně se žalobkyně domáhá náhrady údajně utrpěné škody.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/52

Žaloba podaná dne 4. ledna 2010 — Marcuccio v. Komise

(Věc F-1/10)

2010/C 63/93

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Lecce) (zástupce G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení zamítavých rozhodnutí o žádostech žalobce směřujících k získání úhrady některých lékařských výdajů ve výši 100 %

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterými byly zamítnuty dvě žádosti o úhradu výdajů ze dne 25. prosince 2008;

—	zrušit rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým byla zamítnuta žádost ze dne 27. prosince 2008;

—	zrušit, quatenus opus est, zamítavé rozhodnutí, v jakékoliv formě, o stížnosti ze dne 11. července 2009 podané žalobcem proti dvěma rozhodnutím o zamítnutí dvou žádostí o úhradu výdajů ze dne 25. prosince 2008, jakož i proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti ze dne 27. prosince 2008;

—	zrušit, quatenus opus est, sdělení ze dne 21. září 2009 doručené žalobci dne 26. října 2009 v jiném než italském jazyce a dne 24. prosince 2009 přeložené do italského jazyka;

—

uložit žalované povinnost, aby žalobci bez dalšího prodlení uhradila, z titulu úhrady lékařských výdajů ve výši 100 %, které žalobce vynaložil a o jejichž úhradu žádal Společný režim zdravotního pojištění, částku 2 519,08 eur nebo nižší částku, kterou bude Soud pro veřejnou službu považovat z tohoto titulu za spravedlivou, spolu s úroky z výše uvedené částky, od prvního dne pátého měsíce následujícího po dni, kdy se příjemce žádosti ze dne 27. prosince 2008, jakož i dvou žádostí o úhradu výdajů ze dne 25. prosince 2008, o nich dozvěděl, ve výši 10 % ročně s roční kapitalizací, nebo ve výši, s kapitalizací a ode dne, které bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivé;

—

uložit Komisi povinnost, aby žalobci bez dalšího prodlení uhradila rozdíl mezi částkou, kterou žalobce vynaložil na lékařské výdaje mezi 1. prosincem 2000 a 30. listopadem 2008 včetně, o jejichž úhradu žádal Společný režim zdravotního pojištění v tomtéž období řadou žádostí o úhradu výdajů, a částkou, která mu byla dosud uhrazena, nebo částku, kterou bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivou v této oblasti, spolu s úroky z výše uvedeného rozdílu nebo z částky, kterou bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivou, od prvního dne pátého měsíce následujícího po dni, kdy se příjemce žádosti ze dne 27. prosince 2008 o ní dozvěděl, ve výši 10 % ročně s roční kapitalizací, nebo ve výši, s kapitalizací a ode dne, které bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivé;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/53

Žaloba podaná dne 7. ledna 2010 — Marcuccio v. Komise

(Věc F-2/10)

2010/C 63/94

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Lecce) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení zamítavých rozhodnutí o žádostech žalobce směřujících k získání úhrady některých lékařských výdajů ve výši 100 %

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým byla zamítnuta žádost ze dne 17. března 2009;

—	zrušit, quatenus opus est, sdělení ze dne 9. června 2009;

—	zrušit, quatenus opus est, zamítavé rozhodnutí, v jakékoliv formě, o stížnosti ze dne 15. září 2009 podané žalobcem proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti ze dne 17. března 2009;

—	zrušit, quatenus opus est, sdělení ze dne 22. září 2009;

—

uložit Komisi povinnost, aby žalobci uhradila rozdíl mezi částkou, kterou žalobce vynaložil na lékařské výdaje mezi 1. prosincem 2000 a 17. březnem 2009 včetně, o jejichž úhradu žádal v tomtéž období řadou žádostí o úhradu výdajů, a částkou, která mu byla dosud uhrazena Společným režimem zdravotního pojištění, nebo částku, kterou bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivou v této oblasti, spolu s úroky z výše uvedeného rozdílu nebo z částky, kterou bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivou, od prvního dne pátého měsíce následujícího po datu, kdy byla žalované doručena žádost ze dne 17. března 2009, ve výši 10 % ročně s roční kapitalizací, nebo ve výši, s kapitalizací a ode dne, které bude Soud pro veřejnou službu považovat za spravedlivé;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/54

Žaloba podaná dne 19. ledna 2010 — Clarke v. OHIM

(Věc F-5/10)

2010/C 63/96

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Nicole Clarke (Alicante, Španělsko) (zástupce: H. Tettenborn, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Předmět a popis sporu

Jednak zrušení klauzule ve smlouvě žalobkyně, která stanoví automatické ukončení pracovní smlouvy pro případ, že by žalobkyně neměla být vybrána v rámci externího výběrového řízení pro OHIM, jednak prohlášení, že výběrová řízení OHIM/AD/01/07, OHIM/AD/02/07, OHMI/AST/01/07 a OHIM/AST/02/02 nemají žádné účinky na smlouvu žalobkyně. Krom toho návrh na náhradu škody.

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit dopis OHIM ze dne 12. března 2009 a v něm obsažená rozhodnutí OHIM, podle kterých pracovní poměr žalobkyně skončí po uplynutí 8-měsíční výpovědní doby, která začíná běžet dne 16. března 2009 na základě konstatování Soudu, že pracovní poměr žalobkyně s OHIM nadále trvá, aniž by jí byla dána výpověď. V rozsahu, v němž Soud považuje za nezbytné, žalobkyně také dále navrhuje, aby Soud zrušil dopis OHIM ze dne 3. srpna 2009 (přerušení lhůty) a ze dne 9. října 2009 (zamítnutí stížnosti), které žalobkyně kvalifikuje jako nesamostatné,

—

zrušit nebo prohlásit rozvazovací klauzuli v článku 5 pracovní smlouvy žalobkyně s OHIM za neplatnou, podpůrně

prohlásit, že také v budoucnu nelze ukončit pracovní smlouvu žalobkyně na základě rozvazovací klauzule jejich pracovní smlouvy;

podpůrně konstatovat, že v každém případě nebyla výběrová řízení uvedená v dopise OHIM ze dne 12. března 2009 způsobilá vyvolat negativní účinky rozvazovací klauzule.

—	uložit OHIM náhradu škody v přiměřené, Soudem určené výši za morální a nehmotné škody způsobené žalobkyni prohlášeními uvedenými v bodě 1 návrhového žádání,

—

pro případ, že by faktická činnost žalobkyně byla v okamžiku rozhodnutí Soudu nebo zaplacení dlužných odměn žalobkyni OHIM navzdory další existenci pracovního poměru z důvodu protiprávního jednání již skončena:

—

uložit OHIM náhradu hmotné škody žalobkyni v plné výši – s konstatováním povinnosti OHIM, aby žalobkyni nadále zaměstnal za dosavadních podmínek a začlenil ji zpět do služby – zejména prostřednictvím zaplacení všech případně dlužných odměn a všech ostatních výdajů žalobkyně zapříčiněných protiprávním jednáním OHIM (snížené o obdrženou podporu v nezaměstnanosti).

—

Podpůrně pro případ, že z právních nebo faktických důvodů v dané situaci nedojde k opětovnému začlenění žalobkyně do služby nebo dalšímu zaměstnání za dosavadních podmínek, uložit OHIM náhradu nehmotné škody, která žalobkyni vznikla protiprávním ukončením její činnosti ve výši rozdílu mezi jejím životním příjmem, který lze skutečně očekávat a životním příjmem, který by žalobkyně dosáhla, pokud by smlouva nadále běžela, s přihlédnutím k důchodovým dávkám a jiným nárokům;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

13.3.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 63/55

Žaloba podaná dne 19. ledna 2010 — Munch v. OHIM

(Věc F-6/10)

2010/C 63/97

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Yannick Munch (Barcelona, Španělsko) (zástupce: H. Tettenborn, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Předmět a popis sporu

Jednak zrušení klauzule ve smlouvě žalobce, která stanoví automatické ukončení pracovní smlouvy pro případ, že by žalobce neměl být vybrán v rámci externího výběrového řízení pro OHIM, jednak prohlášení, že výběrová řízení OHIM/AD/01/07, OHIM/AD/02/07, OHMI/AST/01/07 a OHIM/AST/02/02 nemají žádné účinky na smlouvu žalobce. Krom toho návrh na náhradu škody.

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit dopis OHIM ze dne 12. března 2009 a v něm obsažená rozhodnutí OHIM, podle kterých pracovní poměr žalobce skončí po uplynutí 7-měsíční výpovědní doby, která začíná běžet dne 16. března 2009 na základě konstatování Soudu, že pracovní poměr žalobce s OHIM nadále trvá, aniž by mu byla dána výpověď. V rozsahu, v němž Soud považuje za nezbytné, žalobce také dále navrhuje, aby Soud zrušil dopis OHIM ze dne 9. října 2009 (zamítnutí stížnosti), který žalobce kvalifikuje jako nesamostatný,

—

zrušit nebo prohlásit rozvazovací klauzuli v článku 5 pracovní smlouvy žalobce s OHIM za neplatnou, podpůrně

prohlásit, že také v budoucnu nelze ukončit pracovní smlouvu žalobce na základě rozvazovací klauzule jejich pracovní smlouvy;

podpůrně konstatovat, že v každém případě nebyla výběrová řízení uvedená v dopise OHIM ze dne 12. března 2009 způsobilá vyvolat negativní účinky rozvazovací klauzule.

—	uložit OHIM náhradu škody v přiměřené, Soudem určené výši za morální a nehmotné škody způsobené žalobci prohlášeními uvedenými v bodě 1 návrhového žádání.

—

uložit OHIM náhradu hmotné škody žalobci v plné výši — s konstatováním povinnosti OHIM, aby žalobce nadále zaměstnal za dosavadních podmínek a začlenil ho zpět do služby — zejména prostřednictvím zaplacení všech případně dlužných odměn a všech ostatních výdajů žalobce zapříčiněných protiprávním jednáním OHIM (snížené o obdrženou podporu v nezaměstnanosti),

podpůrně pro případ, že z právních nebo faktických důvodů v dané situaci nedojde k opětovnému začlenění žalobce do služby nebo dalšímu zaměstnání za dosavadních podmínek, uložit OHIM náhradu nehmotné škody, která žalobci vznikla protiprávním ukončením jeho činnosti ve výši rozdílu mezi jeho životním příjmem, který lze skutečně očekávat a životním příjmem, který by žalobce dosáhl, pokud by smlouva nadále běžela, s přihlédnutím k důchodovým dávkám a jiným nárokům;

přinejmenším však náhradu materiální škody, která žalobci vznikla protiprávním ukončením jeho činnosti ve výši rozdílu mezi jeho příjmem dosaženým do 15. října 2009 a příjmem, který by žalobce dosáhl, pokud by smlouva nadále běžela do 15. listopadu 2009, s přihlédnutím k důchodovým dávkám a jiným nárokům;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.063.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 63

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 13. března 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2010/C 063/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 51, 27.2.2010	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2010/C 063/02	Věc C-444/07: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Rejonowy Gdańsk-Północ — Polská republika) — MG Probud Gdynia sp. z o.o. v. Główny Urząd Celny w Saarbrücken (Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 1346/2000 — Úpadková řízení — Odmítnutí členského státu uznat rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné příslušným soudem jiného členského státu, jakož i rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení tohoto úpadkového řízení)	2

2010/C 063/03	Spojené věci C-471/07 a C-472/07: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Belgie) — Association générale de l’industrie du médicament (AGIM) ASBL (C-471/07 a C-472/07), Bayer SA (C-471/07 a C-472/07), Pfizer SA (C-471/07 a C-472/07), Servier Benelux SA (C-471/07 a C-472/07), Janssen Cilag SA (C-471/07), Sanofi-Aventis Belgium SA, dříve Sanofi-Synthelabo SA (C-472/07) v. Belgický stát (Směrnice 89/105/EHS — Průhlednost opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků — Článek 4 odst. 1 — Přímý účinek — Zmrazení cen)	2

2010/C 063/04	Věc C-546/07: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2010 — Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo (Nesplnění povinnosti státem — Volný pohyb služeb — Článek 49 ES — Příloha XII aktu o přistoupení — Seznam uvedený v článku 24 aktu o přistoupení: Polsko — Kapitola 2 odstavec 13 — Možnost Spolkové republiky Německo odchýlit se od čl. 49 odst. 1 ES — Doložka stand-still — Dohoda ze dne 31. ledna 1990 mezi vládou Spolkové republiky Německo a vládou Polské republiky o vysílání pracovníků polských podniků pro provádění smluv o dílo — Vyloučení možnosti, aby podniky usazené v jiných členských státech uzavřely s polskými podniky smlouvy o dílo o pracích, které mají být provedeny v Německu — Prodloužení omezení existujících ke dni podpisu přístupové smlouvy pro přístup polských pracovníků na německý pracovní trh)	3

2010/C 063/05	Věc C-555/07: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesarbeitsgericht Düsseldorf — Německo) — Seda Kücükdeveci v. Swedex GmbH & Co. KG (Zásada zákazu diskriminace na základě věku — Směrnice 2000/78/ES — Vnitrostátní právní úprava výpovědi, podle níž se pro účely výpočtu výpovědní doby nepřihlíží k době zaměstnání dosažené zaměstnancem před dovršením věku 25 let — Odůvodnění opatření — Vnitrostátní právní úprava v rozporu se směrnicí — Úloha vnitrostátního soudu)	4

2010/C 063/06	Věc C-118/08: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Transportes Urbanos y Servicios Generales, SAL v. Administración del Estado (Procesní autonomie členských států — Zásada rovnocennosti — Žaloba na náhradu škody směřující proti státu — Porušení práva Unie — Porušení ústavy)	4

2010/C 063/07	Věc C-226/08: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Oldenburg — Německo) — Stadt Papenburg v. Spolková republika Německo (Směrnice 92/43/EHS — Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin — Rozhodnutí dotyčného členského státu udělit svůj souhlas s návrhem seznamu lokalit významných pro Společenství vypracovaným Komisí — Zájmy a stanoviska, které musejí být zohledněny)	5

2010/C 063/08	Věc C-229/08: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerich Franfurkt am Main — Německo) — Colin Wolf v. Stadt Frankfurt am Main (Směrnice 2000/78/ES — Článek 4 odst. 1 — Zákaz diskriminace na základě věku — Vnitrostátní ustanovení, které stanoví maximální věk pro přijímání úředníků na pracovní místa hasičů na 30 let — Sledovaný cíl — Pojem, podstatný a určující profesní požadavek)	6

2010/C 063/09	Věc C-233/08: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádost Nejvyššího správního soudu o rozhodnutí o předběžné otázce — Česká republika) — Milan Kyrian v. Celní úřad Tábor (Vzájemná pomoc při vymáhání pohledávek — Směrnice 76/308/EHS — Přezkumná pravomoc soudů členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán — Vykonatelnost dokladu o vymahatelnosti pohledávky — Řádné doručení tohoto dokladu dlužníkovi — Doručení v jazyce, jemuž příjemce nerozumí)	6

2010/C 063/10	Věc C-264/08: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Belgische Staat v. Direct Parcel Distribution Belgium NV (Celní kodex Společenství — Celní dluh — Částka cla — Články 217 a 221 — Vlastní zdroje Společenství — Nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 — Článek 6 — Požadavek zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi — Pojem částky dlužné ze zákona)	7

2010/C 063/11	Věc C-311/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Mons — Belgie) — Société de Gestion Industrielle (SGI) v. Belgický stát (Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Přímé daně — Právní předpisy v oblasti daně z příjmu — Určení zdanitelného příjmu společností — Společnosti nacházející se ve vztahu závislosti — Zvláštní nebo bezúplatná výhoda poskytnutá společností-rezidentem společnosti usazené v jiném členském státě — Připočtení částky dotčené výhody k vlastnímu zisku společnosti-rezidenta, která tuto výhodu poskytla — Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy — Boj proti daňovým únikům — Předcházení zneužívajícím praktikám — Proporcionalita)	8

2010/C 063/12	Věc C-333/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika (Nesplnění povinnosti státem — Volný pohyb zboží — Články 28 ES a 30 ES — Množstevní omezení dovozu — Opatření s rovnocenným účinkem — Režim předchozího povolení — Pomocné látky a potraviny, k jejichž výrobě byly použity pomocné látky pocházející z jiných členských států, kde jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh — Postup umožňující hospodářským subjektům dosáhnout toho, aby takové látky byly zapsány na,kladný seznam — Klauzule o vzájemném uznávání — Vnitrostátní právní rámec, který vytváří situaci právní nejistoty pro hospodářské subjekty)	8

2010/C 063/13	Věc C-343/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. ledna 2010 — Evropská komise v. Česká republika (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2003/41/ES — Činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohled nad nimi — Neúplné provedení ve stanovené lhůtě — Neexistence institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění usazených na území státu — Pravomoc členských států uspořádat své vnitrostátní důchodové systémy)	9

2010/C 063/14	Věc C-362/08 P: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. ledna 2010 — Internationaler Hilfsfonds eV v. Evropská komise (Kasační opravný prostředek — Přístup k dokumentům orgánů — Nařízení (ES) č. 1049/2001 — Žaloba na neplatnost — Pojem napadnutelný akt ve smyslu článku 230 ES)	9

2010/C 063/15	Věc C-398/08 P: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 — Audi AG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 40/94 — Článek 7 odst. 1 písm. b) a článek 63 — Slovní ochranná známka Vorsprung durch Technik — Ochranné známky tvořené reklamními slogany — Rozlišovací způsobilost — Přihláška ochranné známky pro velké množství výrobků a služeb — Relevantní veřejnost — Celkové posouzení a odůvodnění — Nové dokumenty)	10

2010/C 063/16	Věc C-406/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Queen's Bench Division) — Spojené království) — Uniplex (UK) Ltd v. NHS Bisiness Services Authority (Směrnice 89/665/EHS — Přezkumné řízení při zadávání veřejných zakázek — Lhůta pro podání návrhu na přezkum — Datum, od kterého počíná běžet lhůta pro podání návrhu na přezkum)	11

2010/C 063/17	Spojené věci C-430/08 a C-431/08: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. ledna 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, Edinburgh a VAT and Duties Tribunal, Northern Ireland — Spojené království) — Terex Equipment Ltd (C-430/08), FG Wilson (Engineering) Ltd (C-431/08), Caterpillar EPG Ltd (C-431/08) v. The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs (Nařízení (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství — Články 78 a 203 — Nařízení (EHS) č. 2454/93 — Článek 865 — Režim aktivního zušlechťovacího styku — Nesprávný kód celního režimu — Vznik celního dluhu — Přezkum celního prohlášení)	11

2010/C 063/18	Věc C-456/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 — Evropská komise v. Irsko (Nesplnění povinností státem — Směrnice 93/37/EHS — Veřejné zakázky na stavební práce — Oznamování rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky zájemcům a uchazečům — Směrnice 89/665/EHS — Přezkumné řízení při zadávání veřejných zakázek — Lhůta pro podání návrhu na přezkum — Datum, od kterého počíná běžet lhůta pro podání návrhu na přezkum)	12

2010/C 063/19	Věc C-462/08: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg — Německo) — Ümit Bekleyen v. Land Berlin (Dohoda o přidružení EHS-Turecko — Článek 7 druhý pododstavec rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 — Právo přiznané dítěti tureckého pracovníka odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání v hostitelském státě, kde ukončilo odborné vzdělání — Započetí odborného vzdělávání po definitivním odcestování rodičů z tohoto členského státu)	13

2010/C 063/20	Věc C-470/08: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Arnhem — Nizozemsko) — K. van Dijk v. Gemeente Kampen (Společná zemědělská politika — Integrovaný systém správy a kontroly týkající se určitých režimů podpor — Nařízení (ES) č. 1782/2003 — Režim jednotné platby — Převod platebních nároků — Uplynutí doby platnosti pachtovní smlouvy — Povinnosti pachtýře a propachtovatele)	13

2010/C 063/21	Věc C-472/08: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākās Tiesas Senāts (Lotyšsko) — Alstom Power Hydro v. Valsts ieņēmumu dienests (Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Šestá směrnice o DPH — Článek 18 odst. 4 — Vnitrostátní právní předpisy stanovící tříletou promlčecí lhůtu pro vrácení přeplatků na DPH)	14

2010/C 063/22	Věc C-473/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sächsisches Finanzgericht — Německo) — Ingenieurbüro Eulitz GbR Thomas und Marion Eulitz v. Finanzamt Dresden I (Šestá směrnice o DPH — Článek 13 část A odst. 1 písm. j) — Osvobození — Poskytování školského nebo vysokoškolského vyučování soukromými učiteli [Výuka poskytovaná vyučujícími soukromě v oblasti školního a univerzitního vzdělávání] — Plnění poskytovaná nezávislým vyučujícím v rámci kurzů soustavného odborného vzdělávání organizovaných institutem, který je třetí osobou)	14

2010/C 063/23	Věc C-22/09: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství (Nesplnění povinnosti státem — Energetická politika — Úspora energie — Směrnice 2002/91/ES — Energetická náročnost budov — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	15

2010/C 063/24	Věc C-403/09 PPU: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. prosince 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Višje sodišče v Mariboru — Slovinská republika) — Jasna Detiček v. Maurizio Sgueglia (Soudní spolupráce v občanských věcech — Věci manželské a věci rodičovské zodpovědnosti — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Předběžná opatření týkající se péče o dítě — Rozhodnutí vykonatelné v členském státě — Neoprávněné přemístění dítěte — Jiný členský stát — Jiný soud — Svěření dítěte do péče druhého rodiče — Příslušnost — Řízení o naléhavé předběžné otázce)	16

2010/C 063/25	Spojené věci C-162/08 až C-164/08: Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. listopadu 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Rethymnis — Řecko) — Geórgios K. Lagoudakis v. Kentro Anoiktis Prostasias Hlikiomenon Dimou Rethymnis (C-162/08) a Dimitrios G. Ladakis, Andréas M. Birtas, Konstantinos G. Kyriakopoulos, Emmanouil V. Klamponis, Sofoklis E. Mastorakis v. Dimos Geropotamou (C-163/08) a Michail Zacharioudakis v. Dimos Lampis (C-164/08) (Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu — Sociální politika — Směrnice 1999/70/ES — Ustanovení 5 a 8 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou — Pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou ve veřejném sektoru — První nebo jediná smlouva — Po sobě jdoucí pracovní smlouvy — Rovnocenné právní opatření — Snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců — Opatření pro předcházení zneužití — Sankce — Úplný zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou ve veřejném sektoru — Důsledky nesprávného provedení směrnice — Konformní výklad)	16

2010/C 063/26	Věc C-444/08 P: Usnesení Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2009 — Região autónoma dos Açores v. Rada Evropské unie, Komise Evropských společenství, Španělské království, Seas at Risk VZW, dříve Stichting Seas at Risk Federation, WWF — World Wide Fund for Nature, Stichting Greenpeace Council (Kasační opravný prostředek — Článek 119 jednacího řádu — Nařízení (ES) č. 1954/2003 — Žaloba na neplatnost — Regionální nebo místní celek — Akty, které se tohoto celku bezprostředně a osobně dotýkají — Částečně zjevně nepřípustný a zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek)	18

2010/C 063/27	Spojené věci C-488/08 P a C-489/08 P: Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 4. prosince 2009 — Matthias Rath v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Dr. Grandel GmbH (Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 40/94 — Článek 8 odst. 1 písm. b) — Slovní ochranné známky Epican a Epican Forte — Námitka podaná majitelem slovní ochranné známky Společenství EPIGRAN — Nebezpečí záměny — Částečné zamítnutí zápisu — Zjevně nepřípustné kasační opravné prostředky)	18

2010/C 063/28	Věc C-494/08 P: Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. prosince 2009 — Prana Haus GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Kasační opravný prostředek — Článek 119 jednacího řádu — Ochranná známka Společenství — Slovní ochranná známka PRANAHAUS — Nařízení (ES) č. 40/94 — Absolutní důvod pro zamítnutí — Popisná povaha — Kasační opravný prostředek částečně zjevně nepřípustný a částečně zjevně neopodstatněný)	19

2010/C 063/29	Věc C-497/08: Usnesení Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. ledna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Charlottenburg — Německo) — Amiraike Berlin GmbH (Nesporné řízení — Ustanovení likvidátora společnosti — Nepříslušnost Soudního dvora)	19

2010/C 063/30	Věc C-112/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. března 2009 Sociedad General de Autores y Editores (SGAE) proti usnesení Soudu prvního stupně (sedmého senátu) vydanému dne 13. ledna 2009 ve věci T-456/08, Sociedad General de Autores y Editores (SGAE) v. Komise Evropských společenství	19

2010/C 063/31	Věc C-463/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Castilla La Mancha (Španělsko) dne 25. listopadu 2009 — CLECE, S.A. v. María Socorro Martín Valor a Ayuntamiento de Cobisa	20

2010/C 063/32	Věc C-487/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 30. listopadu 2009 — INMOGOLF SA v. Administración General del Estado	20

2010/C 063/33	Věc C-488/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 30. listopadu 2009 — Asociación de Transporte por Carretera v. Administración General del Estado	21

2010/C 063/34	Věc C-497/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Finanzamt Burgdorf v. Manfred Bog	21

2010/C 063/35	Věc C-499/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Hans-Joachim Flebbe Filmtheater GmbH & Co. KG v. Finanzamt Hamburg-Barmbek-Uhlenhorst	22

2010/C 063/36	Věc C-501/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Lothar Lohmeyer v. Finanzamt Minden	22

2010/C 063/37	Věc C-502/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 3. prosince 2009 — Fleischerei Nier GmbH & Co. KG v. Finanzamt Detmold	23

2010/C 063/38	Věc C-505/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 4. prosince 2009 Evropskou komisí proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (sedmého senátu) vydanému dne 23. září 2009 ve věci T-263/07, Estonská republika v. Evropská komise	23

2010/C 063/39	Věc C-506/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2009 Portugalskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (sedmého senátu) vydanému dne 23. září 2009 ve věci T-506/09, Transnáutica — Transportes e Navegação SA v. Komise	24

2010/C 063/40	Věc C-515/09: Žaloba podaná dne 11. prosince 2009 — Evropská komise v. Estonská republika	25

2010/C 063/41	Věc C-516/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 11. prosince 2009 — Tanja Borger v. Tiroler Gebietskrankenkasse	25

2010/C 063/42	Věc C-523/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tartu Ringkonnakohus (Estonská republika) dne 15. prosince 2009 — AS Rakvere Piim, AS Maag Piimatööstus v. Veterinaar- ja Toiduamet	25

2010/C 063/43	Věc C-527/09: Žaloba podaná dne 17. prosince 2009 — Evropská komise v. Estonská republika	26

2010/C 063/44	Věc C-528/09: Žaloba podaná dne 17. prosince 2009 — Evropská komise v. Estonská republika	26

2010/C 063/45	Věc C-530/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny w Poznaniu (Polská republika) dne 18. prosince 2009 — Inter-Mark Group Sp. z o.o., Sp. komandytowa v. Minister Finansów	27

2010/C 063/46	Věc C-535/09 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 18. prosince 2009 Estonskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (prvního senátu) vydanému dne 2. října 2009 ve věci T-324/05, Estonská republika v. Evropská komise	28

2010/C 063/47	Věc C-536/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Upravno sodišče Republike Slovenije (Slovinská republika) dne 21. prosince 2009 — Marija Omejc v. Slovinská republika	28

2010/C 063/48	Věc C-537/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Upper Tribunal (Spojené království) dne 21. prosince 2009 — Ralph James Bartlett, Natalio Gonzalez Ramos, Jason Michael Taylor v. Secretary of State for Work and Pensions	29

2010/C 063/49	Věc C-541/09: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di pace di Varese dne 17. prosince 2009 — Siddiquee Mohammed Mohiuddin v. Azienda Sanitaria Locale Provincia di Varese	30

2010/C 063/50	Věc C-542/09: Žaloba podaná dne 18. prosince 2009 — Evropská komise v. Nizozemské království	31

2010/C 063/51	Věc C-545/09: Žaloba podaná dne 22. prosince 2009 — Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska	31

2010/C 063/52	Věc C-551/09: Žaloba podaná dne 23. prosince 2009 — Evropská komise v. Rakouská republika	32

2010/C 063/53	Věc C-1/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia provincial de Tarragona (Španělsko) dne 4. ledna 2010 — trestní řízení proti Valentínu Salmerónu Sánchezovi	32

2010/C 063/54	Věc C-2/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Puglia (Itálie) dne 4. ledna 2010 — Azienda Agro-Zootecnica Franchini s.a.r.l. a Eolica di Altamura s.r.l. v. Regione Puglia	33

2010/C 063/55	Věc C-3/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Rossano (Itálie) dne 5. ledna 2010 — Franco Affatato v. Azienda Sanitaria Provinciale di Cosenza, Azienda Sanitaria n.3 di Rossano	34

2010/C 063/56	Věc C-4/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 5. ledna 2010 — Bureau National Interprofessionnel du Cognac	36

2010/C 063/57	Věc C-5/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 6. ledna 2010 Giampietrem Torresanem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2009 ve věci T-234/06, Torresan v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) OHIM a Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG	36

2010/C 063/58	Věc C-7/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 8. ledna 2010 — Staatssecretaris van Justicie, další účastník řízení: T. Kahveci	37

2010/C 063/59	Věc C-9/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 8. ledna 2010 — Staatssecretaris van Justicie, další účastník řízení: O. Inan	37

2010/C 063/60	Věc C-10/10: Žaloba podaná dne 8. ledna 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika	38

2010/C 063/61	Věc C-14/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) dne 11. ledna 2010 — Nickel Institute v. Secretary of State for Work and Pensions	38

2010/C 063/62	Věc C-15/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) dne 11. ledna 2010 — Etimine SA v. Secretary of State for Work and Pensions	39

2010/C 063/63	Věc C-16/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) dne 11. ledna 2010 — The Number Ltd, Conduit Enterprises Ltd v. Office of Communications a British Telecommunications PLC	40

2010/C 063/64	Věc C-24/10: Žaloba podaná dne 14. ledna 2010 — Evropská komise v. Řecká republika	41

2010/C 063/65	Věc C-27/10: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 18. ledna 2010 — Bureau National Interprofessionnel du Cognac	41

2010/C 063/66	Věc C-39/10: Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Evropská komise v. Estonská republika	42

2010/C 063/67	Věc C-110/08: Usnesení předsedy čtvrtého senátu Soudního dvora ze dne 10. prosince 2009 — Evropská komise v. Rakouská republika	43

2010/C 063/68	Věc C-452/08: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 21. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco — Španělsko) — Emilia Flores Fanega v. Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS), Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS), Bolumburu S.A	43

2010/C 063/69	Věc C-516/08: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. prosince 2009 — Evropská komise v. Polská republika	43

2010/C 063/70	Věc C-530/08: Usnesení předsedy šestého senátu Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2009 — Komise Evropských společenství v. Maďarská republika	43

2010/C 063/71	Věc C-44/09: Usnesení předsedy osmého senátu Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2009 — Komise Evropských společenství v. Řecká republika	44

2010/C 063/72	Věc C-46/09: Usnesení předsedy sedmého senátu Soudního dvora ze dne 4. prosince 2009 — Evropská komise v. Estonská republika	44

2010/C 063/73	Věc C-121/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2009 — Komise Evropských společenství v. Italská republika	44

2010/C 063/74	Věc C-126/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství	44

2010/C 063/75	Věc C-139/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. ledna 2010 — Evropská komise v. Belgické království	44

2010/C 063/76	Věc C-141/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. prosince 2009 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství	44

2010/C 063/77	Věc C-149/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. prosince 2009 — Evropská komise v. Lucemburské velkovévodství	44

2010/C 063/78	Věc C-280/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. prosince 2009 — Evropská komise v. Portugalská republika	45

2010/C 063/79	Věc C-297/09: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Amsterdam — Nizozemsko) — Trestní řízení proti X	45

	Tribunál
2010/C 063/80	Věc T-34/07: Rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 — Goncharov v. OHIM — DSB (DSBW) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství DSBW — Starší slovní ochranná známka Společenství DSB — Relativní důvod pro zamítnutí — Nebezpečí záměny — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))	46

2010/C 063/81	Věc T-309/08: Rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 — G-Star Raw Denim v. OHIM — ESGW (G Stor) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Společenství G Stor — Starší národní slovní a obrazové ochranné známky a starší slovní a obrazové ochranné známky Společenství G-STAR a G-STAR RAW DENIM — Relativní důvod pro zamítnutí — Neexistence podobnosti ochranných známek — Článek 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009))	46

2010/C 063/82	Věc T-331/08: Rozsudek Tribunálu ze dne 27. ledna 2010 — REWE-Zentral v. OHIM — Grupo Corporativo Teype (Solfrutta) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství Solfrutta — Starší slovní ochranná známka Společenství FRUTISOL — Relativní důvod pro zamítnutí — Nebezpečí záměny — Částečné zamítnutí zápisu — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8, odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))	47

2010/C 063/83	Věc T-443/09 R: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 20. ledna 2010 — Agriconsulting Europe v. Komise (Řízení o předběžném opatření — Veřejné zakázky — Nabídkové řízení — Odmítnutí nabídky — Návrh na odklad vykonatelnosti a na předběžné opatření — Ztráta příležitosti — Neexistence závažné a nenapravitelné újmy — Neexistence naléhavosti)	47

2010/C 063/84	Věc T-474/09: Žaloba podaná dne 30. listopadu 2009 — Fercal — Consultadoria e Serviços, Ltda v. OHIM — Jacson of Scandinavia (JACKSON SHOES)	47

2010/C 063/85	Věc T-1/10: Žaloba podaná dne 4. ledna 2010 — PPG a SNF v. ECHA	48

2010/C 063/86	Věc T-12/10 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 15. ledna 2010 Luigim Marcucciem proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 29. října 2009 ve věci F-94/08, Marcuccio v. Komise	49

2010/C 063/87	Věc T-16/10: Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Alisei v. Komise	49

2010/C 063/88	Věc T-11/98: Usnesení Tribunálu ze dne 7. ledna 2010 — van Hest v. Rada a Komise	50

2010/C 063/89	Věc T-348/03 RENV: Usnesení Tribunálu ze dne 14. ledna 2010 — Koninklijke FrieslandCampina v. Komise	51

2010/C 063/90	Věc T-173/07: Usnesení Tribunálu ze dne 11. ledna 2010 — Reno Schuhcentrum v. OHIM — Payless ShoeSource Worldwide (Payless ShoeSource)	51

	Soud pro veřejnou službu
2010/C 063/91	Věc F-100/09: Žaloba podaná dne 15. prosince 2009 — Michail v. Komise	52

2010/C 063/92	Věc F-101/09: Žaloba podaná dne 15. prosince 2009 — AA v. Komise	52

2010/C 063/93	Věc F-1/10: Žaloba podaná dne 4. ledna 2010 — Marcuccio v. Komise	52

2010/C 063/94	Věc F-2/10: Žaloba podaná dne 7. ledna 2010 — Marcuccio v. Komise	53

2010/C 063/95	Věc F-4/10: Žaloba podaná dne 18. ledna 2010 — Nastvogel v. Rada	54

2010/C 063/96	Věc F-5/10: Žaloba podaná dne 19. ledna 2010 — Clarke v. OHIM	54

2010/C 063/97	Věc F-6/10: Žaloba podaná dne 19. ledna 2010 — Munch v. OHIM	55