21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/1

A.

vzhledem k tomu, že změna klimatu v mnoha rozvojových zemích vážně ohrožuje snižování chudoby, lidských práv, míru a bezpečnosti, dostupnosti vody a potravin a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

B.

vzhledem k tomu, že v některých rozvojových zemích jsou káceny lesy, aby bylo vytvořeno místo pro plodiny pro výrobu biopaliva,

C.

vzhledem k tomu, že průmyslově vyspělé země nesou historickou zodpovědnost za změnu klimatu a je jejich morální povinností pomáhat rozvojovým zemím v úsilí přizpůsobit se důsledkům této změny,

D.

vzhledem k tomu, že rozvojové země přispívají ke změně klimatu nejméně, ale budou nejvíce postiženy jejími důsledky, včetně nedostatečného zajištění vody a potravin v důsledku sucha a dezertifikace, stejně jako vlivem stoupající hladiny moří, nových problémů v zemědělství, nových zdravotních rizik, extrémních meteorologických jevů a tlaků způsobených migrací; vzhledem k tomu, že rozvojové země mají současně nejmenší možnost čelit těmto následkům,

E.

vzhledem k tomu, že v mnoha průmyslových zemích se opatřením pro přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika dostalo v poslední době značné pozornosti, a vzhledem k tomu, že tytéž potřeby jsou, pokud jde o nízkopříjmové země, výrazně zanedbávány;

F.

vzhledem k tomu, že ilegální a neudržitelné dovozy vytěženého dřeva do EU výrazně podporují odlesňování a podle odhadů stojí chudé země ročně miliardy eur;

G.

vzhledem k tomu, že odlesňování způsobuje podle odhadů 20 % z celkových emisí skleníkových plynů, a vede tak k odhadované ztrátě 13 milionů hektarů tropických pralesů ročně; vzhledem k tomu, že odlesňování v tropických oblastech vážně ohrožuje biologickou rozmanitost a existenci více než miliardy chudých lidí žijících v těchto lesích a z těchto lesů,

H.

vzhledem k tomu, že konkrétní důsledky změny klimatu často musejí být řešeny na místní úrovni místními orgány; vzhledem k tomu, že řádné propojení mezinárodní, státní a místní úrovně tvorby politiky je proto při vypracovávání plánu účinného přizpůsobení se změně klimatu a strategie na zmírnění jejího dopadu klíčovým problémem; vzhledem k tomu, že je třeba provést rozsáhlé strukturální změny, aniž by byl obětován přístup ve prospěch chudých lidí založený na jednotlivých komunitách;

I.

vzhledem k tomu, že se bezpečnostním hrozbám vyvolaným změnou klimatu, zahrnujícím konflikty o vzácné přírodní zdroje, přírodní katastrofy způsobené změnou klimatu a rozsáhlé migrační toky, dostává stále většího uznání; a vzhledem k tomu, že pro zajištění účinné přizpůsobivé reakce v rozvojových zemích bude klíčové vypracování strategií zaměřených na řešení společných klimatických / bezpečnostních problémů;

J.

vzhledem k tomu, že mezinárodní úsilí v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a snížení rizika katastrof bylo až dosud nedostatečné, roztříštěné, špatně koordinované a v řadě případů pro rozvojové země těžko dostupné, což je v přímém rozporu s cíli stanovenými v Evropském konsenzu a v Pařížské deklaraci,

K.

vzhledem k opatřením pro přizpůsobení se změně klimatu by měly být strategie zaměřené na snižování rizika katastrof a budování kapacit pro rozvoj úzce propojeny, avšak dosud byly pouze ve velmi malé míře integrovány do činností agentur pro rozvojovou spolupráci a do mezinárodních organizací; a vzhledem k tomu, že z hlediska úspěšné realizace globální aliance pro změnu klimatu by byl zásadní jednotný promyšlený přístup;

L.

vzhledem k tomu, že je nezbytné vytvořit víceoborové skupiny tvořené řídícími pracovníky v oblasti zvládání katastrof, odborníky v oblasti rozvoje, pracovníky zabývajícími se plánováním, klimatology a odborníky v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, kteří by schválili nejlepší postupy pro regionální rozvoj;

M.

vzhledem k tomu, že včasné opatření zaměřené na přizpůsobení se změně klimatu a snížení rizik katastrof je jasně nákladově efektivnějším řešením; vzhledem k tomu, že jeden dolar vynaložený na snížení rizika katastrof může podle odhadů uspořit až sedm dolarů vynaložených v reakci na katastrofu, což je také silným argumentem pro předběžné financování pomoci;

N.

vhledem k tomu, že je proto nutné odmítnout jakékoli snahy o dvojí započítávání finančních prostředků EU určených na splnění rozvojových cílů tisíciletí a příslibů v rámci UNFCCC;

O.

vzhledem k tomu, že jakýkoli odklad v přijetí pevného rozhodnutí o opatřeních nezbytných pro omezení dopadů a vlivů změny klimatu povede k mnohem větším nákladům,

P.

vzhledem k tomu, že většina ekologických problémů, včetně těch, které s sebou přináší změna klimatu, je prohlubována růstem počtu obyvatel a rostoucí velikostí populace, zatímco dynamika obyvatelstva, pokud jde o růst, distribuci a složení, je nedílnou součástí procesu rozvoje, neboť jednak ovlivňuje změnu životního prostředí, a jednak je touto změnou sama ovlivňována; vzhledem k tomu, že konference o populaci a rozvoji konaná v Káhiře v roce 1994 jasně zdůraznila množství výhod, které vyplývají z účelové, místně orientované a nenásilné populační politiky, přesto populační otázky dosud většinou nebyly začleněny do plánování rozvoje nebo přizpůsobení;

Q.

vzhledem k tomu, že k dosažení účinného začlenění přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků do rozvojových politik je nutné se zabývat všemi politikami v oblasti zemědělství, vodohospodářství, hospodaření s lesními zdroji, zdravotnictví, infrastruktury a vzdělání, jakož i populační politikou,

R.

vzhledem k tomu, že snižování korupce by zvýšilo účinnost přizpůsobení se změně klimatu a úsilí o zmírnění jejího dopadu,

S.

vzhledem k tomu, že z výše uvedené zprávy o pokroku při provádění akčního plánu EU v oblasti změny klimatu a rozvoje z roku 2007 vyplývá, že pokrok při začleňování změny klimatu do rozvojových politik EU, zvláště ve strategických dokumentech jednotlivých zemí a regionálních strategických dokumentech, je nedostatečný a příliš pomalý,

T.

vzhledem k tomu, že v současnosti existuje obrovský schodek, pokud jde o financování přizpůsobení se rozvojových zemí změně klimatu; vzhledem k tomu, že výše nákladů na přizpůsobení se změně klimatu je odhadována na 50 až 80 miliard USD ročně, ale celková výše prostředků získaných prostřednictvím multilaterálních mechanizmů financování dosáhla v polovině roku 2007 necelých 0,5 % této částky,

U.

vzhledem k tomu, že ačkoli si EU sama stanovila cíl získat vedoucí postavení v boji proti změně klimatu, rozpočet EU neodráží prioritu, kterou mají politiky a opatření přijatá EU pro boj proti změně klimatu;

V.

vzhledem k tomu, že část prostředků na financování Globální aliance pro změnu klimatu bude poskytována z Evropského rozvojového fondu a v rámci tematického programu pro životní prostředí a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji (v souladu s článkem 13 nástroje rozvojové spolupráce (3)),

W.

vzhledem k tomu, že Evropský rozvojový fond je využíván zejména pro financování nových iniciativ; vzhledem k tomu, že by Komise měla dodržet svůj závazek najít nové zdroje financování pro zachování Evropského rozvojového fondu; vzhledem k tomu, že Výbor pro rozvoj dospěl v mnoha případech k závěru, že by Evropský rozvojový fond měl být integrován do rozpočtu EU s cílem zajistit demokratickou kontrolu nad způsobem jeho využívání,

X.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 21 o přijímání strategických zpráv a víceletých orientačních programů a s čl. 35 odst. 2 nástroje rozvojové spolupráce má Evropský parlament právo na kontrolu činnosti Komise, jak je uvedeno v článcích 5 a 8 rozhodnutí 1999/468/ES,

Y.

vzhledem k tomu, že mechanizmus čistého rozvoje byl dosud velmi málo vhodný k uspokojování potřeb nejchudších zemí týkajících se investování do čisté technologie, neboť zatímco v Africe se realizuje méně než 3 % všech projektů v rámci mechanizmu čistého rozvoje, je na projekty realizované v Číně, Indii, Koreji a Brazílii věnováno 90 % certifikovaných snížení emisí (CER),

1.

vítá iniciativu Komise vytvořit globální alianci pro změnu klimatu, jež představuje důležité uznání důsledků změny klimatu pro rozvoj; vyzývá však Komisi, aby dále upřesnila, jak významný přínos bude globální aliance pro změnu klimatu mít; v této souvislosti zdůrazňuje, že nedílnou součástí činnosti aliance musí být koordinace a spolupráce s ostatními významnými účastníky, čímž se zajistí optimální vzájemné doplňování jednotlivých iniciativ;

2.

domnívá se, že globální aliance pro změnu klimatu je důležitým pilířem vnější činnosti EU v souvislosti se změnou klimatu a že představuje doplňkovou a podpůrnou platformu pro probíhající proces v souvislosti s Rámcovou úmluvou Organizace spojených národů o změně klimatu a Kjótským protokolem, která napomáhá rychlejšímu uplatnění této úmluvy a protokolu a s nimi spojených dohod;

3.

opakovaně zdůrazňuje naléhavé závěry výše uvedeného dokumentu nazvaného „Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost“, jež varuje, že změna klimatu zvyšuje bezpečnostní rizika pro EU, představuje přílišné břemeno pro státy a regiony ve světě, které jsou již nyní nestabilní a náchylné ke konfliktu, a narušuje úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

4.

konstatuje, že úsilí v boji proti změně klimatu se musí opírat nejen o politické podněty, ale také o občanskou společnost, a to jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích; domnívá se, že by měly být zahájeny informační kampaně pro veřejnost a přijaty výchovné programy na školách a univerzitách, které občany seznámí s analýzami a hodnoceními stavu změny klimatu a navrhnou, jak vhodně reagovat, zvláště pokud jde o změnu způsobu života s cílem omezit emise;

5.

zdůrazňuje, že v oblasti politiky EU pro změnu klimatu a rozvoj je důležité posílit koordinaci a spolupráci mezi Komisí a členskými státy; globální aliance pro změnu klimatu je mimořádnou příležitostí pro dodržení zásad tvořících základ Evropského konsenzu a Pařížské deklarace i akčního programu přijatého na Mezinárodní konferenci OSN o populaci a rozvoji konané v Káhiře v roce 1994; je dále přesvědčen, že jedním z důležitých úkolů je, aby globální aliance pro změnu klimatu sloužila jako referenční středisko pro iniciativy členských států;

6.

vyzývá EU, aby se zasadila o to, že se změna klimatu stane jednou z hlavních součástí její politiky rozvojové spolupráce; domnívá se mimoto, že boj proti změně klimatu musí řešit strukturální příčiny a žádá o systematické posouzení rizika změny klimatu, které by pokrývalo všechny aspekty plánování politiky a rozhodování, včetně ve vztahu k obchodu, zemědělství a zajištění potravin, a to jak v EU, tak i v rozvojových zemích;

7.

zdůrazňuje, že by globální aliance pro změnu klimatu měla přijmout konkrétní opatření pro řešení souvislostí mezi jednak dopadem změny klimatu na rozvoj, včetně politik EU v oblasti zemědělství, obchodu a rybolovu, a jednak problémy souvisejícími s vývozními dotacemi, jako je vázaná pomoc, břemeno zadluženosti, exportní úvěry a komerční využívání potravinové pomoci, nucená privatizace a liberalizace klíčových hospodářských odvětví;

8.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že globální aliance pro změnu klimatu s financováním ve výši 60 milionů EUR na období 2008–2010 má doplňovat proces probíhající v rámci UNFCCC, je třeba se vyhnout překrývání jejich činnosti a soustředit prostředky na opatření, která představují největší přínos; domnívá se, že jakmile bude dosaženo dohody o změně klimatu pro období po roce 2012, bude nutné zrevidovat cíle a financování aliance s ohledem na výsledky této dohody;

9.

zastává názor, že prostředky mimo UNFCCC nelze započítávat do plnění závazků rozvinutých zemí podle této úmluvy;

10.

domnívá se, že částka 60 milionů EUR, která byla doposud na globální alianci pro změnu klimatu vyčleněna, je krajně nedostatečná; vyzývá Komisi, aby stanovila dlouhodobý cíl pro financování globální aliance pro změnu klimatu ve výši nejméně 2 miliard EUR ročně do roku 2010 a 5–10 miliard EUR ročně do roku 2020;

11.

vyzývá Komisi, aby poskytla podrobné informace o stávajících finančních mechanizmech pro změnu klimatu a rozvoj na státní i mezinárodní úrovni; vyzývá Komisi, aby na základě těchto informací urychleně navrhla, jaká opatření je nutné učinit pro zvýšení finanční podpory EU v oblasti změny klimatu a rozvoj, tak aby zajistila co nejlepší koordinaci současných iniciativ a co nejlépe je doplňovala;

12.

zdůrazňuje, že pokud má být změna klimatu brána vážně, je nutné nalézt nové způsoby financování prostřednictvím různých rozpočtových linií a nových zdrojů financování, jako jsou finanční prostředky na humanitární pomoc pro katastrofy související s klimatem, finanční prostředky v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a nástroj pro stabilitu v souvislosti s preventivní bezpečnostní politikou nebo v reakci na bezpečnostní hrozby či konflikty související se změnou klimatu, případně jiné finanční prostředky pro vnější činnost a dále ekologické daně, partnerství veřejného a soukromého sektoru a jiné inovativní mechanizmy financování používané k tomuto účelu;

13.

se zájmem bere na vědomí závěry předsednictví Evropské rady ze dne 19. a 20. června 2008 a jejich rozpočtové důsledky; domnívá se, že tyto rozpočtové požadavky je možné uspokojit pouze s využitím prostředků stanovených v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (4); znovu zdůrazňuje, že na nové úkoly je třeba poskytnout nové finanční prostředky;

14.

konstatuje v této souvislosti, že oficiální rozvojová pomoc EU dosud nedosáhla cíle 0, 56 % z HND EU do roku 2010 a že si lze pouze obtížně představit, jak bude EU moci dostát všem svým závazkům, aniž by nalezla nové inovativní zdroje;

15.

vyzývá Komisi, aby zvýšila okamžité financování aliance, čehož by bylo vzhledem k naléhavosti situace možné dosáhnout zpočátku prostřednictvím tematického programu pro životní prostředí a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a 10. Evropského rozvojového fondu; současně zdůrazňuje naléhavou potřebu vyčlenit dodatečné prostředky mimo oficiální rozvojovou pomoc na přizpůsobení se změně klimatu a na rozvoj inovativních finančních mechanizmů určených pro tento účel;

16.

připomíná Komisi, že pokud jsou na financování aliance vynakládány prostředky pocházející z tematického programu pro životní prostředí a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji nebo z EDF, měly by být jakožto rozvojové fondy využívány pouze na opatření v souladu s rozvojovou pomocí vymezenou Výborem pro rozvojovou pomoc OECD; trvá na tom, že by toto mělo být pouze jednorázovým způsobem financování, a že další financování musí být nalezeno pomocí alternativních zdrojů;

17.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že financování aliance ze zdrojů tematického programu pro životní prostředí a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a z EDF nebude na úkor důležitých cílů rozvojové spolupráce, jako jsou cíle týkající se vzdělávání, zdraví, rovnosti mezi ženami a muži nebo přístupu k vodě;

18.

zdůrazňuje, že členské státy musejí převzít mnohem větší odpovědnost za financování a za sladění svých rozvojových aktivit ve vztahu ke globální alianci pro změnu klimatu;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se dohodly na vyčlenění nejméně 25 % očekávaného výtěžku dražeb v systému EU pro obchodování s emisemi za příští obchodovací období na účely financování aliance a dalších opatření v oblasti změny klimatu v rozvojových zemích, včetně úsilí zaměřeného na ochranu lesů a snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů;

20.

vyzývá Komisi, aby využila nadcházejícího přezkumu rozpočtu EU jako příležitosti pro opětovné posouzení priorit v celkových výdajích a vyčlenění dodatečných finančních prostředků obecně pro oblast změny klimatu a rozvoje a konkrétně pro alianci, a to i prostřednictvím přesměrování finančních prostředků společné zemědělské politiky (SZP);

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby urychleně realizovaly myšlenku globálního mechanizmu financování změny klimatu podle vzoru mezinárodního nástroje na financování imunizace a plán na předběžné financování pomoci, což by umožnilo během poměrně krátké doby zajistit značné prostředky na financování globální aliance pro změnu klimatu;

22.

vyzývá Komisi, aby nabídla soukromému sektoru, aby se stal blízkým partnerem globální aliance pro změnu klimatu, a aby tak uznala, že veřejné finanční prostředky by mohly hrát úlohu katalyzátoru při poskytování investičních pobídek a při zajišťování přístupu k trhům a technologiím; výslovně doporučuje Komisi, aby investovala do vytváření partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v klíčových oblastech, jako je zajištění dodávek vody a budování infrastruktury v ohrožených oblastech, jejichž financování je v současné době velmi nedostatečné, a to vzhledem k tomu, že změna klimatu má dopad na řadu oblastí politik (jako je přístup k vodě, veřejné zdravotnictví, dodávky energie) vyžadujících zásah státních a místních orgánů; připomíná, že by prioritou EU mělo být posílení akceschopnosti veřejného sektoru v těchto oblastech;

23.

vyzývá Komisi, aby navázala spolupráci s odvětvím soukromého pojišťovnictví a hledala způsoby nastavení základních pojistných systémů pro financování přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika katastrof s využitím národní, regionální i individuální úrovně pojištění;

24.

vyjadřuje politování nad tím, že zapojení vlád, občanské společnosti a místních orgánů rozvojových zemí ve fázi plánování globální aliance pro změnu klimatu bylo celkově nedostatečné; vyzývá Komisi, aby zajistila, že rozhodování ve fázi vypracovávání, provádění, přidělování finančních prostředků a hodnocení bude probíhat ve spolupráci se zainteresovanými stranami;

25.

vyzývá Komisi, aby využila globální alianci pro změnu klimatu k podpoře a posílení schopností partnerských zemí identifikovat, zvládat a zmírňovat bezpečnostní hrozby, které představuje změna klimatu, a vybízí Komisi, aby na tyto účely vyčlenila dodatečné finanční prostředky; dále vyzývá Komisi, aby zajistila plné zapojení generálního ředitelství pro vnější vztahy do celého procesu plánování a realizace globální aliance pro změnu klimatu a aby zajistila optimální propojenost politiky rozvojové spolupráce se změnou klimatu a zahraniční a bezpečnostní politikou;

26.

vyzývá Komisi, aby využila globální aliancii pro změnu klimatu k zahájení diskuze se společenstvím dárců i s partnerskými zeměmi o zvýšení připravenosti a pohotovostního plánování pro případ rozsáhlé migrace, pokud se některé oblasti stanou v důsledku změny klimatu neobyvatelné;

27.

vyžaduje, aby globální aliance pro změnu klimatu byla vybavena účinnými mechanizmy podávání zpráv, včetně podrobných ukazatelů pokroku a kontrolních systémů;

28.

domnívá se, že zvláštní přínos a schopnosti globální aliance pro změnu klimatu by mohly vytvořit spojení mezi místními adaptačními opatřeními a globálními politickými rámci v oblasti klimatu a rozvoje; vítá v této souvislosti šňůru „politického dialogu“ globální aliance pro změnu klimatu jakožto důležitý krok pro propojení agendy snižování chudoby a rozvojových cílů tisíciletí s agendou změny klimatu; zdůrazňuje však, že globální aliance pro změnu klimatu bude úspěšná, pouze pokud bude součástí celkové strategie EU pro jednání po roce 2012, při kterých je nejvyšší prioritou silná podpora zmírňovacích a adaptačních opatření v rozvojových zemích;

29.

vybízí Komisi, aby využila politický dialog a plánované společné prohlášení EU, nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových států jako fórum pro prosazení myšlenky „globální smlouvy“, kde jsou opatření v rámci rozvojové spolupráce a změny klimatu integrována v jeden celek, přičemž problematika zvyšování počtu obyvatelstva je to tohoto celku začleněna jakožto explicitní prvek, jak je plánováno v rámci iniciativy Globálního Marshallova plánu;

30.

zdůrazňuje, že je třeba zintenzivnit úsilí o začlenění problematiky přizpůsobení se změně klimatu, snižování rizika katastrof a opatření týkajících se populace a reprodukčního zdraví do rozvojové pomoci Komise i členských států, zejména ve fázi jejich realizace, neboť z hlediska systémového řešení se jedná o naprosto zásadní oblasti; vyzývá Komisi, aby k dosažení pokroku v této oblasti využila nadcházejícího střednědobého přezkumu strategických dokumentů jednotlivých zemí;

31.

trvá na tom, že Komise musí vedle globální aliance pro změnu klimatu dále rozvíjet svou odpověď na zprávu o pokroku při provádění akčního plánu EU v oblasti změny klimatu a rozvoje z roku 2007, který obsahuje množství důležitých prvků, jež nesmějí být ztraceny, včetně vytvoření terénních informačních systémů pro lepší koordinaci a přístup k informacím;

32.

zdůrazňuje, že při rozvoji a provádění akčních programů jednotlivých zemí pro přizpůsobení se změně klimatu s využitím prostředků Světového fondu pro životní prostředí se projevují některé nedostatky v důsledku nedostatečného financování, podcenění nákladů na přizpůsobení se změně klimatu, slabých vazeb na lidský rozvoj, příliš byrokratických kanálů ztěžujících přístup k finančním prostředkům a projektové předpojatosti; vyzývá Komisi, aby se v průběhu poskytování další podpory akčním programům jednotlivých zemí pro přizpůsobení se změně klimatu v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových zemích v rámci aliance těmito nedostatky důkladně zabývala; v souvislosti s tím vítá záměr Komise prozkoumat možnosti budování kapacit správních institucí s využitím rozpočtové podpory v rámci těchto programů;

33.

zdůrazňuje, že úspěšné využití rozpočtové podpory pro rozvojově orientované přizpůsobení se změně klimatu závisí na rozsáhlém využívání všech prostředků, které jsou v systémech rozpočtové podpory k dispozici, včetně diskuze o politických prioritách, dlouhodobého sledování a technické pomoci při sestavování a plnění rozpočtu; dále zdůrazňuje potřebu aktivního zapojení občanské společnosti a místních společenství; vyzývá také Komisi, aby byla připravena využívat doplňková opatření tam, kde rozpočtová podpora není vhodná nebo kde neprospívá chudým a nejvíce ohroženým;

34.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že plánovaný výzkum v oblasti přizpůsobování se rozvojových zemí změně klimatu prováděný v rámci globální aliance pro změnu klimatu má jasnou perspektivu vycházející zdola, že je zaměřen na chudé a nejohroženější, veden potřebami místních společenství a prováděn ve spolupráci s lidmi, jichž se tato problematika týká; zdůrazňuje význam oznamování výsledků adaptačního výzkumu cílovým skupinám prostřednictvím dostupných forem sdělovacích prostředků;

35.

vyzývá Komisi, aby vyčlenila značné zdroje na výzkum ekonomické stránky přizpůsobování se změně klimatu v rozvojových zemích, včetně lepšího porozumění budoucích nákladů na nezbytnou restrukturalizaci obchodní, zemědělské a bezpečnostní politiky a institucí; uznává, že mezery ve znalostech v této oblasti představují překážku pro účinná adaptační opatření a účelné vynakládání prostředků veřejných i soukromých subjektů;

36.

zdůrazňuje, že je důležité předávat partnerským zemím globální aliance pro změnu klimatu poznatky a technologie – včetně technologií sloužících k omezení nebezpečí vzniku katastrof; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby podporovala internetovou „knihovnu“ s relevantními údaji o přizpůsobování se změně klimatu a aby umožnila výměnný program mezi těmito zeměmi určený pro odborníky v oblasti přizpůsobování se změně klimatu;

37.

znovu zdůrazňuje význam promyšlené politiky a žádá Komisi, aby se zabývala tématem začlenění změny klimatu do úsilí o snížení chudoby v době, kdy je prováděn přezkum rozpočtu EU, i při přezkumu různých nástrojů rozvoje v polovině období;

38.

vyzývá Komisi, aby věnovala větší pozornost dopadu změny klimatu na zemědělství a lesnictví a na přizpůsobení se zemědělství a lesnictví změně klimatu; vyzývá Komisi, aby využila aliance k podpoře rozvoje ekologicky přiměřené zemědělské politiky s tím, že prioritou by se mělo stát zajištění potravin pro obyvatele; vyzývá dále Komisi, aby pomohla vytvořit vhodný institucionální a finanční rámec pro chudé obyvatele venkovských oblastí, kteří jsou existenčně závislí na zemědělství;

39.

zdůrazňuje, že zemědělství v chudých rozvojových zemích je přímo výrazně ovlivněno změnou klimatu, což může mít dramatické důsledky na zajišťování potravin; žádá proto Komisi, aby využila globální alianci pro změnu klimatu k vytvoření zemědělské politiky a způsobů produkce, které budou lépe uspokojovat potřeby místního obyvatelstva a budou představovat dlouhodobé řešení problematiky rychle rostoucích cen potravin; doporučuje Komisi, aby podporovala zejména inovační řešení, jako je vytváření „zelených pásů“ kolem měst v reakci na základní potravinové potřeby městského obyvatelstva v rozvojových zemích;

40.

vítá záměr Komise navrhnout strategii EU pro snížení rizika katastrof, což je důležitým krokem při překonávání propasti mezi snižováním rizika katastrof, úsilím o rozvoj a o přizpůsobení se změně klimatu; v souvislosti s tím vyzývá Komisi, aby vyjasnila, jak může aliance této integraci napomoci v praktické rovině;

41.

zdůrazňuje, že strategie zaměřená na snížení rizika katastrof nepřinese podstatné výsledky bez konkrétního plánu opatření a zásadního přerozdělení rozpočtových výdajů, jež zajistí dlouhodobé financování snižování rizika katastrof a přizpůsobení se změně klimatu coby součásti běžné rozvojové pomoci, a nikoliv, jak je tomu dnes, jako krátkodobého humanitárního problému s nízkou prioritou;

42.

zdůrazňuje, že s ohledem na zajištění úspěšné realizace globální aliance pro změnu klimatu jsou nezbytné dodatečné lidské zdroje v rámci EuropeAid a delegací EU; vyzývá Komisi, aby v rozpočtu EU na rok 2009 vyčlenila na tuto oblast značné finanční prostředky; v rámci širšího výhledu rovněž vyzývá Komisi, aby věnovala podstatně více prostředků na odbornou přípravu pracovníků příslušných generálních ředitelství Komise a členů jejich delegací v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika katastrof, kde je nutné se zaměřit především na prohlubování praktického know-how;

43.

vzhledem k tomu, že globální aliance pro změnu klimatu vyžaduje opatření na zmírňování změny klimatu, zdůrazňuje, že pokud mají být nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové země schopny rozšířit svou účast v mechanizmech čistého rozvoje, potřebují vybudovat své kapacity a získat technickou podporu; vyzývá rovněž Komisi, aby se aktivně účastnila mezinárodních rozhovorů o změně klimatu s cílem posílit mechanizmy čistého rozvoje, aby byla zajištěna jejich doplňkovost a provázanost s rozvojovými a klimatickými cíly; vyzývá dále Komisi, aby se nezaměřovala výhradně na mechanizmus čistého rozvoje jako hlavní nástroj politiky, ale aby alternativně podpořila také opatření ke zmírnění důsledků změny klimatu, která jsou pro nejchudší země vhodnější, přičemž je nutné upřednostnit aktivity zaměřené na využívání půdy, změnu využívání půdy a lesnictví i na nízkouhlíkové technologie;

44.

vyzývá Komisi, aby urychleně rozvinula ambiciózní doplňkové politické iniciativy, zejména v oblasti ochrany lesů a moří, udržitelného využívání přírodních zdrojů a technické spolupráce zaměřené na zmírnění důsledků změny klimatu, kde finanční potřeby daleko přesahují to, co se v současné době poskytuje v rámci globální aliance pro změnu klimatu; vyzývá především k výrazným opatřením v rámci EU ve formě finanční podpory, technické pomoci, převodu technologií a spolupráce s rozvojovými zeměmi, která by usnadnila co nejdřívější využívání technologií s nízkými emisemi skleníkových plynů a způsobů produkce šetrných k životnímu prostředí;

45.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala svůj návrh kritérií udržitelnosti pro biopaliva a aby zavedla přísnější požadavky na přínos pro klima a ekosystémy při současném zohlednění dopadů změny v nepřímém využívání půdy a dopadů na rozvoj místních společenství; zdůrazňuje, že se kritéria udržitelnosti nesmějí stát novými ochrannými opatřeními, ale že by měla být vytvářena v dialogu s rozvojovými zeměmi;

46.

věří, že navržený Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii je v tomto rámci významným nástrojem, který by mohl hrát důležitou roli v projektech energetické účinnosti a při propagaci obnovitelné energie v rozvojových zemích;

47.

vyzývá Komisi, aby urychleně vypracovala komplexní program ke snížení odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích, včetně podpory dobrovolných dohod o partnerství v rámci programů pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví a konkrétních návrhů mechanizmů financování, které budou předloženy na konferenci smluvních států Úmluvy o změně klimatu v Poznani v prosinci 2008; znovu zdůrazňuje důležitost mechanizmů, které poskytnou odškodnění nejen za nevyprodukované emise skleníkových plynů, ale i za biologickou rozmanitost a za příspěvek k rozvoji lesů;

48.

lituje, že Komise dosud nepředložila jasné a důsledné návrhy na zákaz dovozu nelegálně těženého dřeva a výrobků z něj na trh EU; vyzývá Komisi, aby takové návrhy neprodleně předložila;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/10

A.

vzhledem k tomu, že základem evropských, vnitrostátních a regionálních politik je zájem a blaho občanů, a že zkvalitnění úrovně řízení a partnerství zaměřené na zajištění lepší koordinace a spolupráce mezi jednotlivými orgány prospěje všem občanům Unie,

B.

vzhledem k tomu, že praktických řešení, která naši spoluobčané očekávají v oblasti veřejných služeb (jako je veřejná doprava, zajištění pitné vody, sociální bydlení a veřejné vzdělávání), lze dosáhnout pouze řádným řízením na úrovni dvou doplňkových systémů: na jedné straně institucionálního systému rozdělení pravomocí a rozpočtů mezi státem a regionálními a místními orgány; a na druhé straně systému partnerství, v jehož rámci se setkávají jednotlivé veřejné i soukromé subjekty, jichž se týká dané téma na daném území,

C.

domnívá se, že je vhodné zdůraznit definici partnerství ze všeobecného nařízení o strukturálních fondech, podle nějž má každý členský stát navazovat

„partnerství s orgány a subjekty, jako jsou:

D.

vzhledem k tomu, že partnerství, které bere v úvahu všechny relevantní společenství a skupiny, může být prospěšné a představovat přidanou hodnotu pro realizaci politiky soudržnosti prostřednictvím posílení legitimity, zaručené transparentnosti a lepšího využití fondů a že by mělo být také posuzováno z hlediska sociální a občanské hodnoty, kterou představuje;

E.

vzhledem k tomu, že co největší účast různých partnerů za účelem zavedení operačních programů zaručuje vypracování dokumentu, který bere plně v úvahu charakteristiky daného území a nejlépe odpovídá potřebám a výzvám této oblasti,

F.

vzhledem k tomu, že posílení partnerství s univerzitami a instituty terciálního nebo technologického vzdělávání stejně jako zapojení soukromého odvětví může být prospěšné pro strategie v rámci lisabonské agendy a politik EU týkajících se výzkumu a inovací,

G.

vzhledem k tomu, že sociální kapitál v podobě aktivní dobrovolné činnosti nepochybně ovlivňuje hospodářský růst regionů a je důležitým činitelem při snižování regionálních rozdílů,

H.

vzhledem k tomu, že široká účast partnerů uvedených ve všeobecném nařízení o strukturálních fondech a lepší spolupráce subjektů zapojených do provádění programů a projektů financovaných strukturálními fondy a Fondem soudržnosti umožňuje zvýšit účinnost politiky soudržnosti a její pákový efekt,

I.

vzhledem k tomu, že mají-li být plněny úkoly na místní a regionální úrovni, integrovaný přístup musí nejen zohlednit hospodářské, sociální a environmentální aspekty rozvoje území, nýbrž také umožnit sladění zájmů jednotlivých zainteresovaných stran při zohlednění územních zvláštností,

J.

vzhledem k tomu, že je třeba lepší koordinace jednotlivých veřejných politik na všech zapojených administrativních úrovních, a úspěšného řízení, aby došlo k pokroku v oblasti trvale udržitelného rozvoje území,

K.

vzhledem k tomu, že koncept integrovaného přístupu je od této chvíle považován za nezbytnost a že by bylo nyní vhodné jej uplatnit v praxi,

L.

vzhledem k tomu, že strukturální politiky tvořily v programovém období 2000-2006 druhou největší část rozpočtu Evropské unie a jsou hlavními politikami Unie v období 2007-2013;

M.

vzhledem k tomu, že by mělo být zefektivněno a zprůhledněno fungování všech subjektů mezi jednotlivými veřejnými a soukromými orgány a subjekty, aniž by byly nutně převáděny zákonné pravomoci či vytvářeny nové orgány, tak, aby se všechny subjekty mohly stát díky spolupráci efektivnějšími,

N.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné zvážit účast regionálních a místních orgánů co nejdříve v procesu jednání o právních předpisech Společenství, a zejména v rámci jednání o příštím balíčku právních předpisů o politice soudržnosti,

O.

vzhledem k tomu, že koncept spádových oblastí a oblastí zaměstnanosti spočívá v tom, že jsou při řešení stěžejních otázek spojených s každodenním životem občanů (doprava, veřejné služby, kvalita života, zaměstnanost a místní hospodářská činnost, bezpečnost atd.) brána v úvahu příslušná základní území,

P.

vzhledem k tomu, že vhodné územní plánování může přispět k účinnému řízení,

Q.

vzhledem k tomu, že klíčovým činitelem při zlepšování a zjednodušování řízení je, aby byly subjekty provádějící politiku soudržnosti obeznámeny s projektovým řízením,

R.

vzhledem k tomu, že je vhodné využít úspěšných zkušeností s novými metodami řízení a partnerství, včetně těch, které již byly s úspěchem použity v rámci programů evropských fondů, jako je metoda LEADER a globální granty (v souladu s články 42 a 43 všeobecného nařízení o strukturálních fondech),

S.

vzhledem k tomu, že odpovídající komunikační struktury a strategie ve všech fázích (rozhodnutí, provádění, hodnocení) vytvořené v úzké spolupráci s regionálními a místními orgány prostřednictvím podpory šíření informací do všech vrstev společnosti pomáhají rozvoji transparentnosti, otevřené účasti a plného vlastnictví,

1.

žádá členské státy a regionální a místní orgány, aby plně využívaly potenciál různých fondů Společenství (strukturálních fondů, rámcového programu pro výzkum a vývoj a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova), jejichž cílem je podporovat regionální a městský rozvoj za účelem usnadnění integrovaného financování;

2.

vyzývá vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby v rámci současného programového období využívaly ve větší míře integrovaný přístup;

3.

navrhuje, aby byl v rámci budoucí politiky soudržnosti integrovaný přístup povinný; domnívá se, že uplatňování této zásady musí započít v konkrétním časovém rámci;

4.

navrhuje, aby za účelem zjednodušení a efektivity byla pro politiku soudržnosti po roce 2013 vypracována studie o proveditelnosti sloučení jednotlivých fondů Společenství, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova;

5.

konstatuje, že transparentnost a jasné postupy jsou faktory řádné správy věcí veřejných, a proto vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány důkladně zohlednily návrhy potenciálních příjemců a neprodleně prověřily – a to v daném časovém horizontu, který stanoví Komise, – jak zjednodušit a racionalizovat postupy a jak jasněji rozdělit odpovědnost při provádění politiky soudržnosti s cílem snížit byrokratickou zátěž zainteresovaných jednotlivců a institucí;

6.

vyzývá Komisi, aby podpořila použití článku 56 všeobecného nařízení o strukturálních fondech, který povoluje věcné příspěvky u projektů spolufinancovaných Unií;

7.

vyzývá Komisi, aby provedla a předložila Parlamentu vyhodnocení provádění zásady partnerství členskými státy v rámci vypracování vnitrostátních strategických referenčních rámců a operačních programů, v nichž určí faktory úspěšnosti a neúspěšnosti řízení, přičemž se zaměří zejména na to, zda při vytváření operačních programů byly vzaty v úvahu návrhy a stanoviska partnerů;

8.

vyzývá Komisi, aby vypracovala průvodce, který bude obsahovat jasnou definici a kritéria hodnocení a stanoví nástroje, prostředky a osvědčené postupy (mimo jiné pro výběr partnerů) s cílem napomáhat uplatňování efektivních partnerství v souladu s článkem 11 všeobecného nařízení o strukturálních fondech, přičemž bude dodržován institucionální rámec specifický pro každý členský stát;

9.

konstatuje, že proces partnerství může fungovat pouze s partnery, kteří mají k dispozici nezbytné pravomoci a zdroje, a žádá řídící orgány, aby přispěly k posílení těchto kapacit tím, že budou v souladu s článkem 11 všeobecného nařízení o strukturálních fondech poskytovat partnerům co nejdříve stejné informace, jaké mají k dispozici orgány, a tím, že jim poskytnou odpovídající finanční zdroje na technickou pomoc pro uplatňování zásady partnerství například na školení, tvorbu sociálního kapitálu a profesionalizaci jejich partnerských činností;

10.

lituje, že na současné programové období nebylo poskytnuto kvantifikovatelné minimum prostředků strukturálních fondů pro provádění zásady partnerství; žádá Radu a Komisi, aby v příštím legislativním období poskytly kvantifikovatelné minimum prostředků strukturálních fondů pro provádění zásady partnerství;

11.

konstatuje, že významnou úlohu v procesu partnerství hraje dobrovolnická činnost, a žádá členské státy a Komisi, aby podpořily a usnadnily cennou práci, kterou odvádějí dobrovolníci svým příspěvkem tomuto procesu, a silnější zapojení lidí a místních organizací do místní demokracie a víceúrovňového partnerství;

12.

připomíná závazek konzultovat širokou veřejnost a organizace zastupující občanskou společnost při programování s cílem vyjádřit jejich návrhy a zdůrazňuje, že účast občanské společnosti posiluje legitimitu rozhodovacích procesů; konstatuje, že účast veřejnosti na přípravné fázi operačních programů na období 2007–2013 nebyla tak úspěšná, jak se očekávalo; žádá proto Komisi, aby určila osvědčené postupy a usnadnila jejich uplatňování s cílem zlepšit účast občanů během příštího programového období;

13.

ukládá řídicím orgánům, aby informovaly partnery o způsobu a úrovni zohlednění připomínek, které tito partneři vyslovili v různých fázích procesu programování strukturálních fondů;

14.

připomíná, že partnerství může napomoci efektivitě, účinnosti, legitimitě a transparentnosti ve všech fázích programování a uplatňování strukturálních fondů a může zvýšit závazky vůči výsledkům programu a jejich vlastnictví; žádá proto členské státy a řídící orgány, aby lépe a včas integrovaly partnery do všech programovacích a realizačních fází strukturálních fondů, za účelem lepšího využití jejich zkušeností a znalostí;

15.

naléhavě žádá členské státy, aby zajistily užší spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru při uplatňování strukturálního financování vzhledem k tomu, že potenciální přínos partnerství veřejného a soukromého sektoru je stále velmi nedostatečně využíván;

16.

konstatuje, že nové členské státy nesplňují zcela zásadu partnerství, a její zavedení může být proto postupně posíleno;

17.

žádá, aby příští nařízení o strukturálních fondech obsahovala specifická ustanovení, která učiní uplatňování zásady partnerství právně závazným, včetně jasně ověřitelných kritérií;

18.

vyzývá členské státy, aby co nejdříve připravily konkrétní opatření prvního akčního programu pro provádění územní agendy Evropské unie, zejména v rámci položky 3.1, s cílem posílit víceúrovňové řízení;

19.

navrhuje zahrnout dimenzi řízení do rámce položky 4.1 prvního akčního programu pro provádění územní agendy Evropské unie, která od Evropské pozorovací sítě pro územní plánování (ESPON) požaduje vývoj nových ukazatelů pro územní soudržnost;

20.

je toho názoru, že úspěšné víceúrovňové řízení musí být založeno na přístupu zdola nahoru; vyzývá v této souvislosti místní a regionální orgány, aby prověřily možnosti posílení své spolupráce a kontaktu s vnitrostátními vládami a také s Komisí, a doporučuje, aby se konala pravidelná setkání mezi činiteli vnitrostátních, regionálních a místních orgánů;

21.

vybízí členské státy, aby decentralizovaly provádění politiky soudržnosti tak, aby mohl systém víceúrovňového řízení řádně fungovat při dodržování zásady partnerství a zásady subsidiarity, a vyzývá je, aby přijaly v oblasti decentralizace nezbytná legislativní a rozpočtová opatření;

22.

zdůrazňuje, že regionální a místní administrativní kapacity stejně jako jejich stabilita a kontinuita představují podmínku účinného využití fondů a zajištění jejich co největšího dopadu; vyzývá členské státy, aby zajistily dostatečné administrativní struktury a lidský kapitál, pokud jde o přijímání, odměny, odbornou přípravu, zdroje, postupy, transparentnost a dostupnost;

23.

žádá, aby vnitrostátní účetní dvory hrály významnější roli v rámci kontrolních mechanismů a zajistily tak, že prostředky fondů budou vynakládány patřičným způsobem, a aby tyto účetní dvory přijaly svou odpovědnost a vystupovaly aktivněji;

24.

vyzývá členské státy, aby řízením strukturálních fondů pověřily regionální a místní orgány a to na základě schválených podmínek a kritérií, které příslušné orgány musí splňovat, s cílem je prostřednictvím formálních koordinačních struktur do větší míry zapojit do přípravy a provádění operačních programů, nebo aby jim přinejmenším poskytly globální dotace, které jim dovolí plně využít možností, které regionálním a místním orgánům umožňují plně hrát jejich úlohu v mechanismu víceúrovňového řízení;

25.

žádá členské státy, které dosud nepřizpůsobily své vnitrostátní předpisy tak, aby umožnily vytvořit Evropské sdružení pro územní spolupráci (ESÚS), aby tak učinily co nejdříve;

26.

žádá Komisi, která zkoumá, jaká úroveň NUTS je nejpřesnější, aby určila oblast, v níž bude moci být, na základě získaných zkušeností, uplatněna integrovaná politika rozvoje území, která je základem pro následující projekty, zejména:

27.

vítá zvýšené uznání regionálních a místních orgánů a posílení zásady subsidiarity v Lisabonské smlouvě; vyzývá evropské orgány, aby již nyní zvažovaly konkrétní důsledky takového vývoje;

28.

konstatuje, že v rámci Rady neexistuje zvláštní útvar, který by se zabýval politikou soudržnosti pro zajištění strategického sledování této politiky, která zaujímá první místo v rozpočtu Evropské unie, a žádá členské státy, aby v rámci Rady naplánovaly zvláštní zasedání ministrů, kteří mají politiku soudržnosti na starosti;

29.

vítá, že byly v rámci Komise vytvořeny meziútvarové skupiny, jako je skupina pro městskou politiku a skupina pro integrovaný přístup; žádá Komisi, aby tento průřezový přístup ještě dále posílila a pravidelně informovala Parlament a Výbor regionů o výsledcích práce uvedených skupin;

30.

zavazuje se prostudovat možnosti úpravy svého jednacího řádu, aby byla umožněna průřezová práce v otázkách týkajících se několika parlamentních výborů (dočasných či jiných skupin), zejména v rámci činnosti pracovní skupiny pro parlamentní reformu;

31.

vyzývá Výbor regionů, aby se více angažoval při rozvíjení praxe řízení jak z kvantitativního, tak kvalitativního hlediska;

32.

žádá členské státy a Komisi, aby podpořily rozvoj školicích akcí v oblasti řízení a partnerství, spolu se všemi veřejnými i soukromými vzdělávacími a školicími organizacemi, s cílem řešit zásadní výzvy, které před Společenstvím stojí;

33.

žádá členské státy, aby řádně využívaly územní plánování a napomáhaly tak vyváženému regionálnímu rozvoji;

34.

žádá zastupitele a úředníky vnitrostátních, regionálních i místních správních orgánů a partnery zapojené do řízení operačních programů politiky soudržnosti podle článku 11 všeobecného nařízení o strukturálních fondech, aby využívali finanční zdroje technické pomoci těchto programů ke vzdělávání v oblasti řízení, které se těchto programů týká, a zejména v oblasti projektového řízení; také vyzývá Komisi, aby vyžadovala od členských států předložení podrobných informací o způsobu, jimž jsou specifické finanční programy využívány;

35.

domnívá se, že evropské sítě pro výměnu osvědčených postupů by měly rozšířit svou činnost v oblasti řízení a partnerství, měly by více zdůraznit politické a strategické poučení z předchozích programových cyklů a měly by zajistit veřejný přístup k výměně zkušeností ve všech jazycích EU, a přispět tak k zajištění skutečného uplatňování osvědčených postupů;

36.

vítá iniciativu francouzského předsednictví Evropské unie týkající se zahájení procesu vypracování referenčního systému trvale udržitelného a solidárního města a žádá, aby byla do tohoto systému zahrnuta dimenze řízení a partnerství;

37.

navrhuje vytvoření podobného programu, jako je program ERASMUS, pro místní a regionální volené zástupce;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/16

A.

vzhledem k tomu, že základem právního prostředí Evropské unie musejí být kritéria jasnosti a účinnosti,

B.

vzhledem k tomu, že zdokonalení regulativních postupů může napomoci dosažení cílů Evropské unie,

C.

vzhledem k tomu, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou klíčovými zásadami primárního práva a že v oblastech, v nichž Společenství nemá výhradní legislativní pravomoc, musejí být respektovány za všech okolností,

D.

vzhledem k tomu, že správné uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality přispívá zásadním způsobem ke konsolidaci vlivu a účinnosti právních předpisů Společenství a zajišťuje, že rozhodnutí jsou přijímána na úrovni bližší občanům, čímž je v konečném důsledku zaručen lepší postoj veřejnosti k Evropské unii, a vzhledem k tomu, že tyto zásady podstatně ospravedlňují vhodnost a rozsah činností Společenství, jelikož členským státům umožňují uplatňovat vlastní legislativní pravomoc v duchu vzájemné spolupráce na různých vládních úrovních, a tím posilují právní jistotu,

E.

vzhledem k tomu, že při vývoji právních předpisů Společenství se nyní uplatňují zásady subsidiarity a proporcionality, jež vyžadují, aby byly postupy koordinovány s vnitrostátními zákonodárnými, výkonnými a soudními orgány s cílem zajistit, aby činnosti Evropské unie byly nezbytné a zákonné,

F.

vzhledem k tomu, že Komise zdůrazňuje řadu významných hledisek pro zlepšení právních předpisů Evropské unie, jako je posouzení dopadu, snížení administrativních nákladů, zjednodušení, zlepšení a aktualizace stávajících předpisů,

G.

vzhledem k tomu, že Komise považuje v tomto ohledu za důležité budovat otevřený dialog se zástupci průmyslu i sociálními partnery a s vnitrostátními zákonodárnými orgány,

H.

vzhledem k tomu, že ve svém dokumentu „První zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí“ (KOM(2006)0690) Komise oznámila na rok 2006 přibližně 50 podnětů ke kodifikaci, zatímco pouze 36 podnětů bylo skutečně předáno Parlamentu, a že na rok 2007 bylo oznámeno 200 podnětů, avšak zákonodárnému orgánu jich bylo předloženo pouze 21,

I.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém současném programu pro zjednodušení právních předpisů připojenému k výše uvedenému dokumentu nazvanému „Druhá zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí“ považuje přezkoumání a přepracování stávajících předpisů platných v různých oblastech (energetická účinnost budov, civilní letecká doprava atd.) za rovnocenné,

J.

vzhledem k tomu, že Komise slíbila předložit akční program na snížení administrativní zátěže podniků v Evropské unii do roku 2012 o 25 % a že za tímto účelem navrhla řadu spěšných opatření, která se týkají různých legislativních oblastí,

1.

podporuje cíl Komise zlepšit kvalitu právních předpisů Společenství a snížit legislativní zátěž tím, že mimo jiné zruší nepotřebné právní předpisy EU, které brzdí růst a brání inovacím; zdůrazňuje, že v řadě oblastí je třeba ještě většího úsilí, aby se zajistilo, že právní předpisy týkající se vnitřního trhu přinesou maximální hospodářský prospěch;

2.

podporuje právní předpisy založené na uvedených zásadách a zaměření pozornosti na kvalitu místo na kvantitu; v diskusi o „lepší právní úpravě“ vidí vhodnou příležitost zamyslet se nad tvorbou právních předpisů jako nad procesem určeným k dosažení jasně definovaných politických cílů tím, že se zdokonalí právní předpisy Společenství ve prospěch růstu a zaměstnanosti, a rovněž tím, že všechny zúčastněné strany se budou angažovat ve všech fázích tohoto procesu, tj. od jeho přípravy po prosazování, a zapojí se do něj;

3.

zdůrazňuje, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou důležité z hlediska snah o zlepšení právní úpravy, jednak pro odstranění zbytečné byrokratické zátěže členských států a subjektů, na něž se legislativa vztahuje, a jednak pro to, aby se mezi evropskými občany rozšířilo porozumění pro ta opatření, která lze v souladu s oběma zásadami přijmout pouze na úrovni Společenství;

4.

podporuje úsilí Komise dosáhnout zjednodušení acquis Společenství;

5.

vítá zlepšení postupů konzultace se zainteresovanými subjekty ze strany Komise při přípravě legislativních návrhů a bere na vědomí obecně pozitivní reakce konzultovaných stran, pokud jde o hodnocení způsobu, jak Komise podpořila jejich účast;

6.

lituje, že i přes zlepšení svých postupů Komise i nadále připravuje různé dokumenty týkající se zjednodušení a „zlepšení tvorby právních předpisů“, které obsahují rozdílné výčty strategií pro zjednodušení, což neumožňuje získat celkovou představu o této strategii; trvá na tom, že je nutné zabránit nárůstu počtu takových dokumentů; vyzývá Komisi, aby připravila jediný výroční dokument; zdůrazňuje, že politická hodnocení a dobrá spolupráce musí probíhat na úrovni Evropské unie, zejména prostřednictvím činnosti Parlamentu, Rady a Komise;

7.

domnívá se, že objektivní posouzení dopadu představují důležitý nástroj při hodnocení návrhů Komise, a vyslovuje se proto pro externí a nezávislý dohled nad prováděním posouzení dopadu;

8.

domnívá se, že konzultace a posouzení dopadu jsou nezbytné pro lepší návrhy právních předpisů Společenství a že by neměly způsobit nárůst byrokracie ani představovat byrokratické úskalí, které by Komisi bránilo v jednání, ale měly by spíše pomoci vytvořit solidní právní rámec podporující růst v Evropské unii;

9.

zdůrazňuje, že je třeba provádět analýzy nákladů a přínosů, které odrážejí struktury nákladů na regulaci při provádění směrnic do vnitrostátních právních předpisů a které mění regulační rámec, v němž společnosti a jednotlivci působí; je si však vědom toho, že tyto analýzy nemohou nahradit politickou debatu o výhodách a nevýhodách konkrétních právních předpisů;

10.

je toho názoru, že Parlament i Rada by měly při předkládání pozměňovacích návrhů brát v úvahu jak posouzení dopadu provedené Komisí, tak i svá vlastní posouzení s cílem zlepšit proces navrhování právních předpisů;

11.

dále zastává názor, že objektivní posouzení dopadu musejí zčásti vycházet z včasné a rozsáhlé konzultace se zainteresovanými stranami; vyzývá Komisi, aby do posouzení dopadu, která provádí, zahrnovala dostatečný počet scénářů a politických možností (včetně případné možnosti zůstat v nečinnosti) jako základ pro nákladově efektivní a udržitelná řešení;

12.

očekává, že uvedení předpokládaných administrativních nákladů v posouzení dopadu zlepší účinnost tohoto posouzení;

13.

zdůrazňuje význam politického hodnocení, které na úrovni Evropské unie provádějí subjekty zastupující občany, jako je Parlament, nebo subjekty zastupující místní a sociální zájmy, např. Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor;

14.

vyjadřuje své pochyby o vhodnosti podpory samoregulace a společné regulace, což by v konečném důsledku mohlo vést ke vzniku „legislativní zdrženlivosti“, která by prospěla pouze nátlakovým skupinám a silným hospodářským aktérům; podporuje proto závěr Komise, že právní předpisy představují i nadále nejjednodušší způsob, jak dosáhnout cílů Evropské unie a poskytnout právní jistotu občanům i podnikům; žádá Komisi, aby v tomto směru vytvořila důslednější přístup;

15.

zdůrazňuje, že opatření nelegislativní povahy by měla respektovat rovnováhu sil a příslušné role orgánů; přeje si přispět k těmto opatřením uvážlivě a promyšleně, vycházeje ze zkušeností; zdůrazňuje potřebu politické podpory takových inovačních opatření;

16.

domnívá se, že je nutné posílit formální regulační systém Evropské unie v souladu se smlouvami a vyhnout se zkráceným postupům prostřednictvím neformálních právních předpisů, které nejsou závazné;

17.

vítá opatření, která Komise přijala, aby ukončila zpožďování překladu kodifikovaných textů, jež mají být přeloženy do nových jazyků Evropské unie; vyjadřuje své politování nad tím, že navzdory tomu, že na rok 2006 bylo oznámeno přibližně 50 podnětů ke kodifikaci a na rok 2007 přibližně 200 podnětů, Komise předala Parlamentu pouze 36 návrhů v roce 2006 a 21 návrhů v roce 2007;

18.

naléhavě žádá Komisi, aby se řídila zveřejněnými seznamy předpisů, které procházejí kodifikací a přepracováním, a předložila zákonodárnému orgánu pokud možno všechny ohlášené iniciativy a vysvětlila příčiny, proč některé byly opomenuty; zdůrazňuje, že Parlament prokázal svou dobrou vůli při úpravách článků 80 a 80a svého jednacího řádu, které umožňují, aby tyto iniciativy ve prospěch zjednodušení byly přijaty rychlejším a jednodušším postupem;

19.

připomíná rovněž Komisi, že Parlament přijímá podněty ke kodifikaci a přepracování v přiměřených časových lhůtách a že v případě jiných podnětů zaměřených na zjednodušení mohou být lhůty delší, neboť tyto podněty jsou řádné legislativní návrhy, které jsou jako takové přijímány běžným postupem a v obvyklých lhůtách;

20.

potvrzuje své přání, aby Komise přijala přepracování jako řádný legislativní postup, a to i v případě, kdy se bude navrhovat „přezkoumání“ platných textů, aby pro každý podnět předložila úplné znění, i pokud jde pouze o bodové změny, a aby jasně uvedla, jaké části se mění a jaké zůstávají beze změny;

21.

vyzývá rovněž Komisi, aby si byla vědoma toho, že pokud není přepracování možné, měla by v rámci řádného legislativního postupu existovat možnost kodifikace postupných změn příslušného legislativního aktu, ato ve lhůtě nepřekračující šest měsíců; domnívá se, že v souladu s interinstitucionální dohodou o zlepšení tvorby právních předpisů (5) by Rada společně s Komisí mohly za předpokladu, že budou zapojeny zainteresované strany, vytvořit specializované struktury za účelem prosazení zjednodušení;

22.

připomíná, že jelikož nejednoznačné a neúčinné právně nevynutitelné nástroje mohou mít negativní dopad na vývoj práva Evropské unie a na rovnováhu mezi institucemi, měly by se užívat se značnou obezřetností — je-li tak uvedeno ve Smlouvách, a způsobem, který je přísně v souladu s rozdělením působnosti podle primárního práva, a v každém případě by měla být zaručena právní jistota;

23.

vítá, že se Komise rozhodla předávat nové návrhy a dokumenty ke konzultaci přímo vnitrostátním parlamentům, aby je požádala o vyjádření v průběhu této přípravné fáze tvorby právních předpisů Společenství, přičemž tímto způsobem předjímá ustanovení Lisabonské smlouvy; plně podporuje důležitost této formy spolupráce při zlepšování kvality a uplatňování právních předpisů Společenství, zejména zásad subsidiarity a proporcionality;

24.

zastává názor, že provádění právních předpisů v právu jednotlivých členských států by mělo být vážně a aktivně sledováno, aby se zamezilo odchylným interpretacím a přikrášlování; přeje si, aby Komise společně s dohlížiteli a skupinami odborníků hrála při tomto provádění aktivní úlohu na úrovni Společenství i na vnitrostátní úrovni, neboť včasná analýza může předejít zpoždění a zbytečnému zatížení společností; vyzývá Komisi k prozkoumání možností, jaká další opatření by mohla být přijata, aby se zabránilo praxi přikrášlování, včetně zavedení práva přímého jednání pro občany; žádá o následná posouzení dopadu, která budou analyzovat, jakým způsobem jsou ve skutečnosti prováděna rozhodnutí na vnitrostátní a na místní úrovni; podporuje stále přiměřenější používání předpisů; opět navrhuje, aby Parlament v úzké spolupráci s partnery z jednotlivých zemí vypracoval postup pro sledování jejich řádného provedení ve vnitrostátních právních předpisech;

25.

považuje za nezbytné vytvořit společný přístup k podmínkám stanoveným zásadami subsidiarity a proporcionality s cílem zlepšit efektivitu vztahů s vnitrostátními parlamenty; plně podporuje iniciativu Komise začlenit normalizovaný soubor otázek používaných v této souvislosti pro vypracování důvodových zpráv k návrhům Komise, jak je uvedeno v příloze 3 pracovního dokumentu Komise SEK(2007)0737;

26.

vítá záměr Komise upravit právní předpisy Společenství v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu, a co nejdříve očekává předložení konkrétních návrhů;

27.

znovu zdůrazňuje nutnost snížit zbytečnou administrativní zátěž související s plněním povinností podniků předkládat zprávy, jež ukládá evropská legislativa i příslušné vnitrostátní předpisy; zdůrazňuje, že cíl Komise snížit do roku 2012 administrativní zátěž o 25 % musí být skutečnou cílovou hodnotou, což znamená, že snížení dosažené v jedné oblasti nesmí být znehodnoceno novou administrativní zátěží; podporuje intenzivnější využívání informačních a komunikačních technologií v této oblasti; žádá Komisi, aby přezkoumala obecnou administrativní zátěž nejen podniků, ale všech zúčastněných subjektů, a aby tuto zátěž pokud možno co nejvíce snížila;

28.

zdůrazňuje, že je rovněž nutné další úsilí, aby bylo dosaženo zjednodušení interakce Komise s občany např. v oblasti zadávání zakázek, finančních služeb, výzkumných programů, pravidel státní podpory a žádostí o finanční prostředky Společenství;

29.

připomíná důležitost uvážlivého využívání „ustanovení o přezkumu“, aby se zajistilo, že právní předpisy zůstanou relevantní;

30.

potvrzuje svou připravenost udržovat a prohloubit spolupráci s Radou a Komisí, aby se splnila očekávání občanů a podniků v oblasti zjednodušení právních předpisů Společenství, zejména pokud jde o návrhy urychlených opatření týkajících se snížení administrativní zátěže; zdůrazňuje, že jakékoli zjednodušování rozhodovacích postupů za účelem jejich urychlení musí respektovat požadavky, které jsou na postupy kladeny ve Smlouvách;

31.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/21

A.

vzhledem k tomu, že účinnost politik EU závisí z velké části na jejich provádění na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; vzhledem k tomu, že dodržování právních předpisů Společenství členskými státy musí být důsledně kontrolováno a sledováno, aby byl zajištěn jejich požadovaný pozitivní dopad na každodenní život občanů,

B.

vzhledem k tomu, že řádná kontrola uplatňování práva Společenství zahrnuje kromě posuzování provádění předpisů v právu jednotlivých členských států z hlediska kvantity i hodnocení kvality tohoto provádění a postupů, které byly přijaty v členských státech k uplatňování práva Společenství,

C.

vzhledem k tomu, že celkový počet řízení pro porušení práva Společenství zahájených Komisí po předchozích letech, kdy stabilně narůstal až na 2 653 zjištěných porušení práva v roce 2005, v roce 2006 mírně poklesl na 2 518; vzhledem k tomu, že přistoupení deseti nových členských států pravděpodobně nemá vliv na počet zaevidovaných porušení práva,

D.

vzhledem k tomu, že se počet řízení o neoznámení prováděcích opatření zahájených v roce 2006 v EU-25 snížil ve srovnání s rokem 2005 o 16 %, z 1 079 případů na 904 případů, a to jednak v důsledku snížení počtu směrnic s lhůtou stanovenou pro daný rok ze 123 v roce 2005 na 108 v roce 2006 a jednak v důsledku většího počtu včasných oznámení učiněných členskými státy,

E.

vzhledem k tomu, že statistiky za rok 2006 přeložené Komisí ukazují, že se soudy v řadě členských států zdráhají využívat řízení o předběžné otázce stanovené v článku 234 Smlouvy o ES, což může být důsledkem stále nedostatečné znalosti právních předpisů Společenství;

F.

vzhledem k tomu, že podle zásady rovnosti před zákonem by občané EU měli mít rovné podmínky nejen v rámci právních předpisů Evropské unie, ale i v rámci vnitrostátních právních předpisů, kterými se předpisy Společenství provádějí, a že by tudíž bylo žádoucí, aby členské státy na konci lhůty pro provedení určité evropské normy kromě jasného odkazu v ustanoveních, kterými se daná evropská norma provádí, zveřejnily v Úředním věstníku, jakými vnitrostátními předpisů je daná evropská norma provedena a které státní orgány odpovídají za jejich uplatňování,

G.

vzhledem k tomu, že stížnosti občanů nejsou pouze symbolické při budování „lidové Evropy“, ale představují také měřitelné a účinné prostředky kontroly uplatňování práva Společenství,

H.

vzhledem k tomu, že petice předkládané Parlamentu jsou cenným zdrojem informací o případech porušení práva Společenství v členských státech, a vzhledem k tomu, že počet petic se v posledních letech výrazně zvýšil, přičemž v roce 2006 jich bylo předloženo zhruba tisíc,

I.

vzhledem k tomu, že se petice nejčastěji týkají otázky uznávání diplomů a odborné kvalifikace, daní, práva na volný pohyb na území členských států EU a problémů spojených s diskriminací,

J.

vzhledem k tomu, že se v roce 2006 počet stížností, které byly podány u evropského veřejného ochránce práv, udržel na 3 830; vzhledem k tomu, že 75 % obdržených stížností spadalo mimo oblast pravomoci veřejného ochránce práv, neboť se jednalo o záležitosti pro státní či regionální orgány v členských státech, a stejně jako v předchozích letech s. 70 % šetření zahájených veřejným ochráncem práv týkalo Komise,

K.

vzhledem k tomu, že zásada nediskriminace je jedním ze základních pilířů evropského integračního procesu, jenž bezprostředně souvisí s fungováním vnitřního trhu, zejména se zásadou volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu, a zaručuje rovnost práv a příležitostí všem občanům Unie,

L.

vzhledem k tomu, že občanství Unie zakotvené v Maastrichtské smlouvě zaručuje jejím občanům právo volně se pohybovat na území členských států, i určitá politická práva, jejichž strážcem jsou instituce EU,

M.

vzhledem k tomu, že lhůta pro provedení směrnice 2004/38/ES, kterou se rozšiřuje právo svobody pohybu na území členských států, uplynula dne 30. dubna 2006,

N.

vzhledem k tomu, že se studenti i nadále potýkají s obtížemi při využívání svobody pohybu a přístupu ke vzdělání v jiných členských státech Evropské unie, a to ve formě překážek administrativní povahy nebo systémů kvót (které diskriminují zahraniční studenty, kteří se chtějí na univerzity zapsat), a vzhledem k tomu, že EU může zakročit pouze v těch případech, kdy k diskriminaci dochází na základě národnosti,

O.

vzhledem k tomu, že článek 39 Smlouvy o ES stanovuje, že volný pohyb pracovníků předpokládá odstranění jakékoli diskriminace pracovníků z jiných členských států, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, a že sekundární právní předpisy zahrnují celou řadu ustanovení zaměřených na účinný boj proti tomuto druhu diskriminace,

P.

vzhledem k tomu, že existuje přímá spojitost mezi mírou, v jaké členský stát uplatňuje právo Společenství, mj. právo v oblasti ochrany životního prostředí, a schopností tohoto státu využít dostupné finanční prostředky na nezbytné projekty v oblasti investic, budování infrastruktury a modernizace,

1.

vítá uvedené sdělení Komise ze dne 5. září 2007 a závazek Komise zdokonalit současné pracovní metody s cílem stanovit priority v případě stávajících řízení a urychlit jejich průběh; poukazuje nicméně na to, že Komise dosud nijak nereagovala ani neodpověděla na výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 21. února 2008, v němž Parlament žádá Komisi, aby poskytla přesné informace o různých aspektech uplatňování právních předpisů Společenství, a zmiňuje zejména vypracování uvedené pracovní metody;

2.

vážně se obává, že při uplatňování nové pracovní metody, v jejímž rámci budou stížnosti přijaté Komisí předány příslušnému členskému státu (který je za nesprávné uplatňování právních předpisů Společenství odpovědný v první řadě), bude moci Komise jen v omezené míře naplňovat svou institucionální funkci „strážkyně smluv“, která zajišťuje dodržování předpisů Společenství podle článku 211 Smlouvy o ES; podotýká, že Komise je často jediným orgánem, na který se mohou občané v poslední fázi obrátit, chtějí-li si stěžovat na nesprávné uplatňování právních předpisů Společenství; naléhavě žádá Komisi, aby Parlamentu do listopadu 2008 předložila první zprávu o uplatňovaných postupech a výsledcích prvních šesti měsíců pilotního projektu zahrnujícího 15 členských států, který byl zahájen 15. dubna 2008;

3.

zdůrazňuje, že podle článku 211 Smlouvy o ES nese Komise odpovědnost za zajištění toho, aby byla uplatňována ustanovení Smlouvy a opatření přijatá orgány podle této Smlouvy, a že podle článku 226 je oprávněna přijmout opatření proti členskému státu, který by porušil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smlouvy;

4.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v široké míře uplatňovala zásadu, podle níž musí být veškerá korespondence, která může upozornit na případy porušení právních předpisů Společenství, zaevidována jako stížnost, a aby tuto zásadu neuplatňovala pouze za výjimečných okolností, které jsou uvedeny v bodě 3 přílohy sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o kontaktech s předkladatelem stížnosti v souvislosti s případy porušení právních předpisů Společenství (KOM(2002)0141); žádá Komisi, aby Parlament informovala o tom, jak bude tato zásada dodržována v době, kdy se začne používat nová metoda; vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o veškerých změnách týkajících se kritérií pro výjimečné okolnosti, za nichž nemusí být daná stížnost zaevidována, a aby s ním tyto změny konzultovala;

5.

podotýká, že hlavním problémem řízení pro neplnění povinností je jeho délka (průměrně 20,5 měsíce od zaevidování případu v určené časové lhůtě až do odeslání dopisu, kterým se případ předává Soudnímu dvoru podle článku 226 Smlouvy ES) a omezené uplatňování článku 228; vyzývá Komisi, aby se všemožně vynasnažila zkrátit poměrně dlouhé zpoždění při vyřizování stížností a petic a nalézt praktické řešení problémů, které vznikají při rozhodování o tom, zda po zjištění případu nejsou vhodnější alternativní metody, např. SOLVIT, které se stále nedostalo dostatečné propagace;

6.

konstatuje, že počet řízení pro neplnění povinností povážlivě vzrostl a rozhodnutí Soudního dvora přehodnocené v roce 2006 stále není plněno, a poukazuje na dva případy, kdy byla členským státům uložena peněžitá pokuta; vyzývá Komisi, aby důsledněji uplatňovala článek 228 Smlouvy o ES s cílem zajistit řádné dodržování rozsudků Soudního dvora Evropských společenství;

7.

v souvislosti s přetrvávajícím problémem nedodržování lhůty pro provedení směrnic ze strany členských států se obrací na Komisi s prosbou, aby poskytla seznam směrnic s nejnižší mírou dosaženého pokroku v jejich provádění, společně s informacemi o pravděpodobných příčinách tohoto stavu;

8.

vyjadřuje uspokojení nad snahou některých generálních ředitelství Komise, zejména GŘ pro životní prostředí, o zlepšení kontroly souladu stanovené příslušnými směrnicemi; není však spokojen s odpovědí Komise, pokud jde o důvěrnost studií zkoumajících tento soulad; opětovně vyzývá Komisi, aby na svých internetových stránkách zveřejnila studie, které byly na žádost různých generálních ředitelství vypracovány v souvislosti s hodnocením souladu vnitrostátních prováděcích opatření s právními předpisy Společenství;

9.

poukazuje na nedostatečný stupeň spolupráce se Soudním dvorem ze strany vnitrostátních soudů ve většině členských států, které nejsou ochotny uplatňovat zásadu nadřazenosti práva Společenství; zdůrazňuje navíc mimořádně významnou úlohu, kterou v řádném uplatňování práva Společenství hraje řízení o předběžné otázce;

10.

podporuje v této souvislosti snahy Komise o vymezení oblastí, v nichž by mohla být užitečná dodatečná odborná příprava vnitrostátních soudců, právníků a státních úředníků v otázkách práva Společenství;

11.

domnívá se, že k tomu, aby byla zajištěna účinná akce ve všech případech, kdy si subjekty podávající petici odůvodněně stěžují na porušení práva Společenství, jsou nezbytné dohody o kontrole uplatňování práva Společenství a těsná spolupráce Komise, Rady, evropského veřejného ochránce práv a příslušných výborů Evropského parlamentu;

12.

zdůrazňuje, že petice jsou nenahraditelným zdrojem informací o základních požadavcích evropských občanů a Komise by je měla v souvislosti s legislativními opatřeními využívat jako ukazatel, třebaže je počet petic, které odhalily skutečné případy porušení práva Společenství, z celkového počtu podaných petic jen nepatrný (čtyři v roce 2006);

13.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit informovanost občanů s cílem směřovat každého, kdo by chtěl předložit stížnost, k orgánu, který je nejzpůsobilejší k řešení dané věci na vnitrostátní úrovni či na úrovni Společenství; domnívá se, že by v orgánech EU měla být posílena kultura řádné správy a služby s cílem zajistit, aby s občany bylo správně zacházeno a měli možnost plně uplatňovat svá práva;

14.

navrhuje, aby Komise i nadále věnovala pozornost tomu, zda by bylo možné, aby její zastoupení v jednotlivých členských státech pozorovala a monitorovala provádění předpisů přímo „na místě“;

15.

zdůrazňuje, že je nutné věnovat pozornost již dříve propagované myšlence vytvořit společné kontaktní místo pro všechny stížnosti a problémy občanů týkající se monitorování provádění právních předpisů Společenství, jelikož občané jsou v současnosti zahlceni různými možnostmi (petice, stížnosti, veřejný ochránce práv, SOLVIT atd.), a určitá forma centralizovaného signálního systému by mohla přinést lepší výsledky při dodržení stanovených termínů;

16.

vítá skutečnost, že výroční zprávy Komise o uplatňování práva Společenství jsou doplněny přílohami, které rozšiřují informace uvedené ve zprávě a poskytují důležité statistiky;

17.

uznává, že stálé výbory Parlamentu by měly při kontrole provádění právních předpisů Společenství hrát mnohem aktivnější úlohu; je přesvědčen, že pro účinné plnění této funkce by výbory měly získat dostatečnou administrativní podporu; žádá pracovní skupinu pro parlamentní reformu, Rozpočtový výbor a další příslušné orgány Parlamentu, aby zvážily možnost zřídit v rámci sekretariátu každého výboru zvláštní pracovní skupinu, která by zajišťovala průběžnou a účinnou kontrolu provádění právních předpisů Společenství;

18.

žádá, aby spolu Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty úžeji spolupracovaly s cílem podpořit a zefektivnit kontrolu uplatňování práva Společenství na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; domnívá se, že národní parlamenty mohou cenným způsobem přispět ke kontrole uplatňování práva Společenství, a pomoci tak posílit demokratickou legitimitu Evropské unie a přiblížit ji občanům;

19.

připomíná, že podle protokolu o národních parlamentech připojeného k Amsterodamské smlouvě musejí být do politik týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva zvláštním způsobem zapojeny národní parlamenty a Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC); toto zapojení se musí týkat jak počáteční fáze rozhodovacího procesu, tak i fáze provádění evropských právních předpisů, aby evropští a národní zákonodárci mohli přijmout konečnou aktualizaci v oblastech, které i nadále spadají do společné pravomoci; v souvislosti s tím vyzývá příslušné parlamentní komise na úrovni členských států i EU, aby si s ohledem na jednotlivé legislativní problémy vybudovaly stálé kontakty a předávaly si veškeré informace, které mohou být užitečné ve stále transparentnějším a účinnějším legislativním procesu na úrovni EU i jednotlivých členských států; podporuje pořádání setkání evropských zákonodárců podobných setkání za účasti představitelů národních parlamentů, které proběhlo dne 6. dubna 2008 při příležitosti přehodnocení rámcového rozhodnutí o boji proti terorizmu, během nějž bylo možné zhodnotit nejen problémy týkající se uplatňování platných evropských předpisů, ale také náležitost návrhů změn předložených Radě k projednání;

20.

podotýká, že na základě opatření Lisabonské smlouvy ke sledování dodržování zásady subsidiarity úloha národních parlamentů při tvorbě práva Společenství významně vzroste;

21.

zdůrazňuje, že koncepce občanství výrazně rozšiřuje oblast působnosti zásady nediskriminace;

22.

konstatuje, že se v poslední době zvýšil počet rozsudků Soudního dvora vycházejících z koncepce občanství EU a týkajících se práva na volný pohyb, podle nichž členský stát nemůže uplatňovat vůči kterémukoli z vlastních státních příslušníků, který využil právo na volný pohyb a pobyt v jiném členském státě, horší zacházení než vůči tomu, který tohoto práva nevyužil;

23.

vyzývá členské státy, aby respektovaly práva, která vyplývají z občanství EU, zejména právo volit a kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu, které má mimořádný význam s ohledem na nadcházející volby v roce 2009;

24.

konstatuje, že Parlament obdržel petice stěžující si na porušení ustanovení směrnice 2004/38/ES některými členskými státy; poukazuje na skutečnost, že tato směrnice má rozhodující význam pro zajištění práva volného pohybu občanů EU na území členských států; upozorňuje, že Komise má v druhé polovině roku 2008 předložit zprávu o provádění této směrnice;

25.

vyzývá Komisi, aby důsledně kontrolovala provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES a to, zda prováděcí právní předpisy přijaté členskými státy jsou ve shodě s ustanoveními těchto směrnic, a aby prostřednictvím řízení pro porušení právních předpisů a neplnění povinností vyvíjela na členské státy i nadále tlak, aby dodržely své závazky a co nejdříve kompletně provedly tyto směrnice v právu svých zemí; je přesvědčen, že příslušný výbor Parlamentu by se měl podílet na probíhajícím sledování toho, jak členské státy plní své povinnosti, které z těchto směrnic vyplývají;

26.

vítá, že Komise v souladu s tím, jak to stanovuje roční politická strategie pro rok 2008, přijala dne 2. července 2008 návrh (KOM(2008)0426) na horizontální směrnici k zavedení zásady rovného zacházení mimo zaměstnání a k zajištění rovného přístupu ke zboží, službám, bydlení, vzdělání, sociální ochraně a sociálním výhodám, která představuje významné doplnění stávajícího antidiskriminačního balíčku;

27.

vyzývá Komisi, aby provedla podrobnou analýzu případů, kdy členské státy uplatňují omezení přístupu ke vzdělání vůči studentům z jiných zemí nezávisle na jejich národnosti s cílem zajistit, aby se tito studenti mohli volně pohybovat a bylo jim v rámci vysokoškolských systémů těchto zemí poskytováno rovné zacházení;

28.

vyzývá zejména ty členské státy, které jsou nejvíce způsobilé k financování ze strukturálních fondů v rámci víceletého finančního rámce pro období 2007–2013, aby urychleně uvedly své vnitrostátní právní předpisy do náležitého souladu s normami EU, a to především v oblasti ochrany životního prostředí, a aby učinily nabídková řízení transparentnějšími pro občany za účelem účinného využívání dostupných strukturálních fondů a urychlení sociálního a hospodářského rozvoje na regionální úrovni;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropských společenství, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům a vládám členských států.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/27

A.

vzhledem k tomu, že úsilí Parlamentu a Komise o stanovení právně závazného rámce pro evropské regulační agentury nepřineslo žádný výsledek,

B.

vzhledem k tomu, že návrh interinstitucionální dohody z února roku 2005 nezaznamenal žádný podstatný vývoj z důvodu institucionálního a politického odmítnutí ze strany Rady, a že se Komise rozhodla svůj návrh na interinstitucionální dohodu stáhnout a nahradit ho vyzváním k účasti na interinstitucionálním dialogu, který vyústí ve společný přístup,

C.

vzhledem k tomu, že regulační agentury mohu být sice zpočátku přirovnávány k „mikroinstitucím“, ale na rovině evropské správy mají „makrodopady“,

D.

vzhledem k tomu, že je nutné definovat alespoň základní strukturální charakteristiky regulačních agentur, protože se staly uznávanou parainstitucionální součástí Evropské unie,

E.

vzhledem k tomu, že Komise navrhuje vytvoření interinstitucionální pracovní skupiny, jež bude pověřena navržením společného rámce regulačních agentur a definicí kompetencí jednotlivých institucí Evropské unie ve vztahu k těmto agenturám,

F.

vzhledem k tomu, že Komise musí vypracovat horizontální hodnocení regulačních agentur do období 2009–2010 a co nejdříve předložit Parlamentu a Radě zprávu o závěrech tohoto hodnocení,

G.

vzhledem k tomu, že je třeba přivítat rozhodnutí Komise nenavrhovat vytváření nových agentur, dokud interinstitucionální pracovní skupina nedokončí svou práci,

H.

vzhledem k tomu, že Komise by se neměla odchýlit od hlavních zásad návrhu interinstitucionální dohody z roku 2005 o úpravách, které je nutné provést u základních aktů, jimiž se řídí stávající regulační agentury, aby byly v souladu s novým přístupem,

I.

vzhledem k tomu, že již nyní existuje společný regulační rámec (3) pro výkonné agentury, kterým byl svěřen časově omezený úkol spravovat programy Společenství,

1.

domnívá se, že návrh Komise představuje chvályhodnou iniciativu, a je připraven se prostřednictvím svých zástupců účastnit práce interinstitucionální pracovní skupiny, domnívá se však, že „společný přístup“ nesplňuje jeho očekávání týkající se uzavření interinstitucionální dohody; konstatuje, že tato skutečnost nebrání rozvoji jiných forem porozumění jako výsledku činnosti pracovní skupiny;

2.

vyzývá Radu, aby vzhledem ke svým pravomocem, které jí přísluší jakožto jednomu z rozpočtových orgánů, konstruktivně přispěla k jednání této pracovní skupiny;

3.

vyzývá Radu a Komisi, aby společně s Parlamentem v co nejkratší době vypracovaly pracovní program pro interinstitucionální pracovní skupinu, aby mohla zahájit svou činnost na podzim roku 2008;

4.

domnívá se, že pracovní program interinstitucionální pracovní skupiny by měl obsahovat mimo jiné tyto body:

5.

vyjadřuje politování nad tím, že dosud neexistuje obecná strategie vytváření agentur EU; konstatuje, že nové agentury vznikají nesystematicky, což vede k nepřehledné směsici regulačních agentur, výkonných agentur a ostatních subjektů Společenství, přičemž se v každém jednotlivém případě jedná o agenturu či subjekt vytvořený sui generis;

6.

bere na vědomí stanovisko Komise, podle něhož je zřizování regulačních agentur, které někdy probíhá ve spolupráci s Parlamentem, vyjádřením spolupráce mezi členskými státy, a fungování těchto agentur spočívá v interoperabilitě a výkonu pravomocí, které by neměly být svěřeny výhradně orgánům EU, neboť to by vyvolalo námitky ohledně centralismu;

7.

vyzývá Radu a Komisi, aby společně s Parlamentem pracovaly na vytvoření jasného společného a soudržného rámce týkajícího se postavení, které v budoucnu v rámci správy EU agenturám připadne;

8.

zastává názor, že musí být zajištěna transparentnost regulačních agentur, zejména pokud jde o jejich fungování, zveřejňování a dostupnost informací a plánování jejich činností a odpovědnost za ně;

9.

domnívá se, že prioritou „společného rámce“ pro interinstitucionální dohodu by mělo být úsilí o racionalizaci fungování a o co největší přínos regulačních agentur na základě větší transparentnosti, viditelné demokratické kontroly a lepší účinnosti;

10.

soudí, že je nutné přijmout minimální společné zásady a pravidla týkající se struktury, fungování a kontroly všech regulačních agentur bez ohledu na jejich povahu;

11.

domnívá se, že účast na činnosti regulačních agentur bude muset být zajištěna formálním strukturováním postupů konzultace a dialogu se zainteresovanými stranami;

12.

domnívá se, že strukturální a funkční rozmanitost agentur vyvolává závažné otázky týkající se regulačních parametrů, řádné správy a institucionálních vztahů z hlediska centralizace a decentralizace;

13.

hájí názor, že zásady řádné správy musí být zajištěny společným přístupem k metodě výběru zaměstnanců, sestavování rozpočtu a správě zdrojů, účinnému řízení a hodnocení výsledků;

14.

přezkoumá, zda by se závazek Komise nevyhovět návrhům na založení nových regulačních agentur měl vztahovat i na dva dosud nevyřízené návrhy v oblasti energetiky a telekomunikací;

15.

podtrhuje nutnost zavést parlamentní kontrolu nad vytvářením a fungováním regulačních agentur, která by měla být založena především na:

16.

naléhavě vyzývá Komisi, aby včas, tedy do konce období 2009–2010, předložila závěry horizontálního hodnocení regulačních agentur, aby mohla interinstitucionální pracovní skupina k těmto závěrům přihlédnout;

17.

žádá Komisi, aby navrhla měřítka pro vzájemné porovnávání zjištěných výsledků a aby stanovila jasná pravidla pro ukončení mandátu agentur v případě jejich slabé výkonnosti;

18.

žádá předsedu a Konferenci předsedů, aby se přednostně věnovali otázce složení pracovní skupiny, kterou navrhuje Komise, a považuje za správné, aby byl Parlament v této skupině zastoupen předsedy nebo zpravodaji Výboru pro ústavní záležitosti, Rozpočtového výboru a dvou jiných výborů, které mají praktické zkušenosti s dohledem nad činností regulačních agentur;

19.

znovu opakuje výzvu Parlamentu a Komise obsaženou v návrhu interinstitucionální dohody z roku 2005, aby bylo do základního aktu začleněno rozhodnutí o sídle agentury;

20.

rád by znovu zopakoval, jak je důležité zabezpečit, aby se na interinstitucionální úrovni systematicky uplatňoval postup stanovený v bodě 47 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (4) (interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006), a zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby byla přijata vhodná opatření v návaznosti na společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise o decentralizovaných agenturách ze dne 13. července 2007;

21.

je přesvědčen, že podrobný postup pro uplatňování tohoto ustanovení je naprosto nezbytný; domnívá se, že takovýto postup by mohl být příležitostí k převzetí některých důležitých aspektů zablokovaného návrhu interinstitucionální dohody z roku 2005, případně ve spojení s určitými úpravami rámcového finančního nařízení pro agentury (5);

22.

dochází k závěru, že v případě, kdy takovéto hodnocení ukáže, že hospodárnost a efektivita decentralizovaného subjektu není zaručena, neměla by se Evropská unie obávat změnit současný trend zadávání úkolů Komise externím subjektům a měla by stanovit jasná pravidla pro ukončení mandátu decentralizovaných agentur;

23.

podporuje záměr Komise nenavrhovat žádné nové decentralizované agentury, dokud neskončí proces hodnocení, zejména s ohledem na to, že rozpětí v současném víceletém finančním rámci by prozatím příliš neumožňovala financování jakéhokoliv nového subjektu Společenství, aniž by došlo k výrazným změnám v plánování;

24.

z rozpočtového hlediska považuje následující otázky za klíčové body programu interinstitucionální pracovní skupiny o budoucnosti agentur EU:

25.

připomíná v tomto ohledu definici „agentury“ stanovenou na třístranných jednáních dne 7. března 2007, kdy se dohodlo, že pro účely uplatňování bodu 47 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 se definice „agentury“ určí na základě toho, zda je daný subjekt zřízen podle článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (6) (finanční nařízení);

26.

rád by zdůraznil, že přikládá velkou důležitost tomu, aby se pro účely obecného použití stanovila jasná a ucelená obecná terminologie týkající se agentur; připomíná, že „regulační agentury“ jsou pouze podskupinou decentralizovaných agentur;

27.

považuje za důležité diskutovat o problémech s časovým harmonogramem a právními a procedurálními aspekty, které by mohly nastat v případě, že nebude současně s rozhodnutími legislativního orgánu včas dosaženo dohody o financování nové agentury podle bodu 47 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006; rovněž považuje za nezbytné zamyslet se nad určitými procedurálními pojistkami, aby bylo zajištěno úplné zapojení rozpočtového orgánu do všech otázek, které mají vliv na rozpočet, jako je rozšíření úkolů agentur;

28.

připomíná, že již v roce 2005 Parlament požadoval ve výše zmíněném usnesení povinné hodnocení nákladů a přínosů předtím, než bude navrženo vytvoření nové agentury, zejména se zaměřením na otázku, zda je „existence agentury (včetně pravděpodobných nákladů na kontrolu a koordinaci) z hlediska nákladů efektivnější, než kdyby stejné úkoly vykonávaly samotné útvary Komise“, ale také na otázky, jako je mandát a pracovní metody agentury nebo stupeň její nezávislosti na Komisi, neboť to je často pro legislativní orgán obzvláště důležité;

29.

zdůrazňuje, že je třeba provádět pravidelné, koordinované hodnocení a kontroly – přičemž je třeba se vyhnout dvojí kontrole a překrývání úkolů – s cílem posoudit přínos stávajících decentralizovaných agentur, které již nespadají do působnosti bodu 47 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006; považuje to za pokračování již podniknutých kroků, které vyústily ve společné prohlášení o agenturách Společenství odsouhlaseném na třístranném jednání dne 18. dubna 2007, podle nějž by měly být „stávající agentury Společenství pravidelně hodnoceny, zejména s ohledem na jejich náklady a přínosy a s poskytnutím podrobného vysvětlení kritérií používaných pro výběr agentur, které mají být hodnoceny“;

30.

poznamenává, že prováděná analýza by měla odpovědět na několik základních otázek ohledně nákladů a přínosů a mohla by se mimo jiné provádět v souladu s následujícími kritérii:

31.

podotýká, že vzhledem k celkovému dopadu agentur na rozpočet musí Komise přesvědčivě dokázat, že evropská správa prostřednictvím agentur je v současnosti i v blízké budoucnosti nejhospodárnějším, nejúčinnějším a nejvhodnějším způsobem realizace evropských politik;

32.

zdůrazňuje potřebu stanovit minimální společné standardy, které by se týkaly mimo jiné role a politické odpovědnosti Komise ve vztahu k agentuře, podpory, kterou mají poskytnout hostitelské země, a včasného a transparentního rozhodnutí o sídle agentury a které by mohly být zmíněny v nařízeních zřizujících agentury;

33.

připomíná, že činnosti agentur musejí být řízeny na základě jasného rozdělení odpovědnosti v souladu s ustanoveními finančního nařízení; zdůrazňuje povinnosti agentur v souvislosti s postupem udělování absolutoria;

34.

považuje navíc za velmi důležité pokusit se definovat určitá společná pravidla pro předkládání rozpočtů agentur, aby byly rozpočtové ukazatele, jako jsou míry plnění rozpočtu agentur nebo jednotlivé podíly, z nichž se skládají jejich příjmy a výdaje, transparentnější a srovnatelnější; domnívá se, že stávající obecnou prezentaci dotací agenturám v rozpočtu EU bude možná nutné přizpůsobit úkolům a roli nové generace agentur;

35.

poukazuje na to, že podle údajů, které uvedla Komise ve svém výše zmíněném sdělení, existuje v současnosti 29 regulačních agentur, které zaměstnávají přibližně 3 800 zaměstnanců, s ročním rozpočtem přibližně 1 100 milionů EUR, včetně příspěvku Společenství ve výši přibližně 559 milionů EUR;

36.

trvá na tom, že postup auditu a udělování absolutoria musí být přiměřený celkovému rozpočtu agentur; konstatuje zejména, že zdroje, které má k dispozici Evropský účetní dvůr, se nezvýšily úměrně počtu agentur v uplynulých letech;

37.

připomíná požadavek uvedený v odstavci 7 usnesení Parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria agenturám za plnění rozpočtu, aby byly výsledky agentur pravidelně (a ad hoc) kontrolovány Evropským účetním dvorem nebo jiným nezávislým auditorem; domnívá se, že by tato kontrola neměla být omezena na tradiční prvky finančního řízení a řádné používání veřejných finančních prostředků, ale měla by zahrnovat také hospodárnost a účelnost správy včetně posouzení finančního řízení každé agentury;

38.

je toho názoru, že všechny agentury by měly kromě plánu pracovních míst předložit i přehled počtu stálých a dočasných zaměstnanců i odborníků z jednotlivých států a současně by měly být uvedeny veškeré změny, k nimž došlo za uplynulé dva roky;

39.

poukazuje na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2008 o řádném finančním řízení agentur, se zvláštním zřetelem na audity výkonnosti;

40.

vyzývá Komisi, aby sloučila správní funkce menších agentur s cílem dosáhnout kapacity nezbytné k tomu, aby agentury uspokojivě plnily stávající předpisy o zadávání veřejných zakázek, finanční nařízení a služební řád (7);

41.

naléhavě žádá Komisi, aby kriticky zhodnotila rozpočtové požadavky agentur, protože většina agentur požadované finanční prostředky nevyčerpá;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/33

A.

vzhledem k tomu, že v červnu 2005 vydal Mezinárodní trestní soud zatýkací rozkaz na Josepha Konyho, předsedu a vrchního velitele LRA, neboť měl údajně spáchat 33 zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, který byl pozměněn v září 2005; vzhledem k tomu, že zatykače byly vydány i na ostatní velitele LRA, včetně Vincenta Ottiho, Okota Odhiamba a Domica Ongwena,

B.

vzhledem k tomu, že 33 bodů obžaloby proti Josephu Konymu zahrnuje 12 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně vraždy, znásilnění, zotročení, sexuálního zotročení a nelidského zacházení způsobujícího těžké ublížení na těle a utrpení, a 21 případů válečných zločinů, včetně vraždy, krutého jednání s civilisty, úmyslného směrování útoků na civilní obyvatelstvo, drancování, navádění ke znásilňování a nuceným odvodům dětí,

C.

vzhledem k tomu, že LRA bojuje v této oblasti od roku 1986, a to údajně proti ugandské vládě,

D.

vzhledem k tomu, že ozbrojená vzpoura zuří v severní Ugandě již od roku 1986, v současnosti pod vedením LRA,

E.

vzhledem k tomu, že v srpnu 2006 ugandská vláda a LRA podepsaly dohodu o příměří,

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2005 dosáhlo násilí v severní Ugandě svého vrcholu, přibližně 1,6 milionu osob bylo vysídleno a umístěno do táborů pro vnitřně vysídlené osoby a že desetitisíce dětí musely kvůli své bezpečnosti spát každou noc v městských střediscích; vzhledem k tomu, že i když se od roku 2006 mohla polovina vnitřně vysídlených osob vrátit do svých domovů nebo do jejich blízkosti, situace zůstává kritickou pro mnoho vnitřně vysídlených osob, které se odmítají vrátit před uzavřením konečné mírové dohody,

G.

vzhledem k tomu, že katastrofální následky tohoto konfliktu, jenž vyústil v únos více než 20 000 dětí a způsobil ohromné lidské utrpení, zejména civilistům, a během něhož došlo k závažnému porušování lidských práv, hromadnému vysídlování obyvatelstva a rozpadu sociálních a hospodářských struktur, jsou důvodem k hlubokému znpokojení; vzhledem k tomu, že únosy dětí a jejich zneužívání jako sexuálních otroků nebo vojáků je válečným zločinem a zločinem proti lidskosti,

H.

vzhledem k tomu, že jenom v roce 2008 provedla LRA údajně 200 až 300 únosů ve Středoafrické republice, jižním Súdánu a Konžské demokratické republice, čímž se dopustila stejného násilí na nové generaci obětí,

I.

vzhledem k tomu, že LRA v červenci 2008 napadla v Nabangu súdánskou osvobozeneckou armádu a zabila kolem 20 jejích vojáků,

J.

vzhledem k tomu, že Joseph Kony se opakovaně nedostavil do Juby a doposud odmítá podepsat konečnou mírovou dohodu, „dokud společná pracovní skupina nenalezne řešení v otázce zatýkacích rozkazů Mezinárodního trestního soudu a některých dalších záležitostí v rámci této dohody“; vzhledem k tomu, že konečná mírová dohoda byla vyjednána zvláštním vyslancem Generálního tajemníka OSN pro oblasti působnosti LRA, bývalým prezidentem Mozambiku, panem Joaquiem Chissanem,

K.

vzhledem k tomu, že Joseph Kony využil přestávky v mírovém procesu k tomu, aby přeskupil a reorganizoval síly LRA v Konžské demokratické republice,

L.

vzhledem k tomu, že kvůli neschopnosti smluvních stran zatknout Konyho a ostatní velitele LRA posiluje LRA v současné době své jednotky prostřednictvím únosů,

M.

vzhledem k tomu, že podle údajů Mezinárodního dětského fondu neodkladné pomoci (UNICEF) unesla LRA v září roku 2008 devadesát konžských školáků z měst Kiliwa a Duru (Konžská demokratická republika) a napadla četné další lokality, čímž způsobila rozsáhlé vysídlování této oblasti,

N.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud hraje klíčovou úlohu, pokud jde o předcházení závažným trestným činům, které spadají do jeho působnosti, a omezování jejich páchání, a že představuje základní nástroj na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, a přispívá tak ke svobodě, bezpečnosti, spravedlnosti a právnímu státu a rovněž k zachování míru a posílení mezinárodní bezpečnosti,

O.

vzhledem k tomu, že do působnosti Mezinárodního trestního soudu spadají nejtěžší zločiny týkající se mezinárodního společenství, zejména genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které byly spáchány po 1. červenci 2002,

P.

vzhledem k tomu, že se smluvní strany v rámci Římského statutu zavázaly stíhat takové zločiny v rámci své jurisdikce a podporovat zásah Mezinárodního trestního soudu v případě, že jednotlivé státy neplní své povinnosti,

Q.

vzhledem k tomu, že členské státy EU, s výjimkou České republiky, ratifikovaly Římský statut,

R.

vzhledem k tomu, že v souladu s výše zmíněnou dohodou o spolupráci uzavřenou mezi EU a Mezinárodním trestním soudem se strany mj. dohodly na navázání přiměřených pravidelných kontaktů mezi Mezinárodním trestním soudem a styčným bodem EU pro Soud s cílem usnadnit plnění závazku spolupráce a pomoci,

S.

vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy by měly vyvinout maximální úsilí, aby se co nejvyšší možný počet států zapojil do činnosti Mezinárodního trestního soudu, a tento cíl by neměly pouštět ze zřetele ani při (dvoustranných i mnohostranných) jednáních a v politickém dialogu se třetími zeměmi a regionálními organizacemi,

T.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud by měl být zohledněn v oblasti vnějších vztahů EU a že ratifikace a provádění Římského statutu by měly být součástí dialogu o lidských právech a politického dialogu se třetími zeměmi (zejména na summitech a jiných schůzkách na vysoké úrovni), a to i v souvislosti s rozvojovou spoluprací, např. v rámci dohody z Cotonou,

1.

vyzývá ugandskou vládu a vlády sousedních zemí, zejména Konžskou demokratickou republiku, aby plně spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem při vyšetřování a stíhání; vyzývá zejména k naléhavé spolupráci při zatčení a vydání Josepha Konyho a jiných osob obžalovaných Mezinárodním trestním soudem;

2.

důrazně odsuzuje skutečnost, že nepokračuje činnost na podporu zatčení Josepha Konyho a jiných osob obžalovaných Mezinárodním trestním soudem; připomíná ugandské vládě, že jako smluvní strana Římského statutu Mezinárodního trestního soudu má povinnost s ním plně spolupracovat;

3.

poznamenává, že podle Římského statutu může ugandská vláda poté, co budou osoby Mezinárodním trestním soudem vydány, požádat, aby byly jejich kauzy vráceny k projednání ugandským soudům, pokud Mezinárodní trestní soud dospěje k názoru, že ugandské soudy jsou schopné a ochotné je skutečně vyšetřit a že budou stíhat podezřelé z LRA, kteří jsou uvedeni v zatýkacím rozkaze;

4.

naléhavě žádá ugandskou vládu, aby neuzavírala žádné dohody s LRA, které by obcházely mezinárodní právo;

5.

naléhavě žádá členské státy EU, Africké unie (AU) a zejména země sousedící s Ugandou, aby k výkonu zatýkacích rozkazů přistoupily konzistentním způsobem;

6.

požaduje bezpodmínečné a okamžité propuštění všech osob unesených LRA, zejména dětí, u nichž hrozí nebezpečí, že se z nich stanou sexuální otroci nebo budou nuceni bojovat na straně LRA;

7.

vyzývá mezinárodní společenství, aby prošetřilo nedávné případy údajného zneužívání, kterého se měla dopustit LRA ve Středoafrické republice, Konžské demokratické republice a v jižním Súdánu, a výsledky oznámeného, dosud nepublikovaného průzkumu OSN ve věci zneužívání ve Středoafrické republice a aby zveřejnilo svá zjištění;

8.

vyzývá vlády tohoto regionu, misi OSN v Konžské demokratické republice (MONUC) a ostatní vlády, jež vyslaly mezinárodní pozorovatele, k mírovým rozhovorům za účelem sledování a zveřejňování pohybu LRA prostřednictvím intenzivnější kontroly regionálních hranic a za účelem monitorování a zablokování dodávek zbraní a dalších zásob pro LRA; vyzývá k vypracování účinných plánů na výkon zatýkacího rozkazu vydaného Mezinárodním trestním soudem, které by současně snižovaly na minimum ohrožení životů civilistů, aniž by se uchylovaly k nepřiměřenému použití síly, včetně využití mise MONUC;

9.

vyzývá členské státy EU, zejména ty, které jsou zapojeny do dění v Ugandě a mírového procesu z Juby, aby svůj postup zkoordinovaly s činností místních vlád, sekretariátu OSN a mírotvorných sil s cílem dosáhnout výkonu zatýkacích rozkazů vydaných Mezinárodním trestním soudem na vůdce LRA;

10.

upozorňuje na to, že spravedlnost je společným cílem, který by měla EU a AU sdílet;

11.

připomíná, že podle Římského statutu se smluvní strany zavázaly k tomu, že zajistí, aby nejtěžší zločiny týkající se mezinárodního společenství nebyly páchány beztrestně, a že se budou podílet na předcházení takovým zločinům; je hluboce přesvědčen, že Mezinárodní trestní soud a ad-hoc tribunály přispívají k procesu usmiřování a k mírovému procesu;

12.

vyjadřuje své znepokojení nad tím, že neexistuje zřetelná snaha zabránit zneužívání mezinárodní pomoci ve prospěch LRA, v důsledku čehož může Joseph Kony znovu vyzbrojit své jednotky; naléhavě žádá, aby byly zablokovány dodavatelské sítě LRA; vyzývá súdánskou vládu, aby LRA přestala poskytovat finanční a vojenskou podporu;

13.

vyzývá EU a mezinárodní dárce, aby podpořili odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění bývalých bojovníků LRA do společnosti, návrat vnitřně vysídlených osob a odškodnění obětí;

14.

vítá navázání těsných a pravidelných kontaktů mezi vyššími úředníky Mezinárodního trestního soudu a EU; bere na vědomí, že EU důrazně podporuje účast na Římském statutu a jeho provádění; zdůrazňuje, že vůdčí postavení EU je zásadní pro prosazování mandátu Mezinárodního trestního soudu;

15.

je pevně přesvědčen, že Mezinárodní trestní soud přispěje z dlouhodobého hlediska k zamezení dalším zvěrstvům; upozorňuje, že v důsledku toho, že Joseph Kony nebyl zatčen, dochází i nadále k páchání zvěrstev a k porušování lidských práv; zdůrazňuje, že míru a usmíření nelze dosáhnout, aniž by byla zajištěna spravedlnost pro oběti;

16.

doporučuje, aby Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU podrobně sledovalo situaci v severní Ugandě a porušování lidských práv ze strany LRA;

17.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro oblast Velkých jezer, zvláštnímu zástupci EU při Africké unii, ugandské vládě, vládám členských států EU a členům Rady bezpečnosti OSN, orgánům Africké unie a žalobci Mezinárodního trestního soudu.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/38

A.

vzhledem k tomu, že problém obchodování s dětmi stále přetrvává, neboť více než dva miliony dětí jsou každý rok předmětem obchodu za účelem pracovního nebo sexuálního vykořisťování,

B.

vzhledem k tomu, že vývoj nových komunikačních technologií vede k nárůstu obchodu s dětmi a činí boj proti němu obtížnější;

C.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány a nevládní organizace členských států stále nepostupují proti obchodu s dětmi účinně z důvodu nedostatečné přeshraniční spolupráce a odborné přípravy či nedostatečného uplatňování stávajících právních norem;

1.

vyzývá členské státy, aby považovaly boj proti obchodování s dětmi za prvořadý cíl své vnitrostátní politiky v oblasti ochrany dětí;

2.

vyzývá Evropský parlament a Radu, aby v rámci strategie Komise pro propagaci a ochranu dětských práv poskytly nezbytné zdroje;

3.

vyzývá členské státy, aby s příslušnými orgány EU a nevládními organizacemi dále aktivně spolupracovaly a sdílely znalosti a zkušenosti za účelem zamezení obchodování s dětmi a boji proti němu a poskytnutí odpovídající péče jeho obětím;

4.

pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů předal Radě a Komisi.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/40

A.

vzhledem k tomu, že pokud jde o finanční krizi, změnu klimatu a potřebu zavést jasné institucionální uspořádání, nachází se EU v kritické situaci,

B.

vzhledem k tomu, že současná finanční krize, kterou vyvolala krize v oblasti hypotečních úvěrů ve Spojených státech a jejíž původ byl mimo jiné v dlouholeté příliš rozpínavé měnové politice centrální banky Spojených států, nedostatku transparentnosti na finančních trzích, nadměrných pákových operacích finančních institucí, nedostatečném dohledu na finančních trzích, špatných sazbách a nesprávných předpokladech vývoje cen nemovitostí, se v důsledku stále větší integrace trhů rozšířila do celého světa,

C.

vzhledem k tomu, že inovace na finančním trhu mohou být užitečné, ale je nutné, aby finanční produkty tohoto typu byly regulovány a aby byly transparentní s cílem zajistit vyváženost mezi účinností a stabilitou, a vzhledem k tomu, že finanční trhy by měly být podřízeny reálné ekonomice,

D.

vzhledem k tomu, že stávající nástroje nedokázaly zvládnout dopad finanční krize tak, aby minimalizovaly kolektivní náklady a zabránily škodám, a vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit jednotný dohled nad stále integrovanějšími evropskými finančními trhy na úrovni EU; vzhledem k tomu však, že finanční stabilita a řešení krizí se týkají širšího okruhu subjektů, a nikoli pouze orgánů dohledu,

E.

vzhledem k tomu, že závěry předsednictví Rady o finanční krizi neuvádějí Evropský parlament jako spoluzákonodárce při provádění jejích rozhodnutí,

F.

vzhledem k tomu, že ve 24 členských státech byly dokončeny parlamentní postupy pro schválení Lisabonské smlouvy; vzhledem k tomu, že institucionální reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou naléhavě nutné, má-li se zajistit, aby Evropská unie fungovala bezproblémově, vyváženě a s plnou demokratickou kontrolou,

G.

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit jednoznačnost, pokud jde o institucionální ustanovení, podle nichž proběhnou v roce 2009 významné politické události, především evropské volby a sestavení nové Evropské komise,

H.

vzhledem k tomu, že EU sehrává na světové scéně hlavní úlohu, pokud jde o boj proti změně klimatu, a to jak zaujetím vedoucího postavení při mezinárodních jednáních, tak významným snižováním emisí, k němuž se zavázalo 27 členských států; vzhledem k tomu, že Evropská rada s. 8. a 9. března 2007 v této souvislosti zavázala dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 20 % do roku 2020 a v případě, že bude uzavřena komplexní mezinárodní dohoda, pak bude tento závazek zvýšen na 30 %,

I.

vzhledem k tomu, že boj proti změně klimatu je pro Evropskou unii důležitým tématem a cílem a měl by být prováděn komplexně a na mezinárodní úrovni,

J.

vzhledem k tomu, že splnění cílů Lisabonské/göteborské strategie a souboru opatření v oblasti změny klimatu a energetiky předpokládá dlouhodobé investice a že v tomto ohledu se musí dále zvýšit role Evropské investiční banky (EIB),

1.

zdůrazňuje význam evropských makroekonomických politik reagujících rychle a nanejvýš koordinovaně za účelem obnovení celosvětového hospodářského růstu; podotýká však, že nesmí docházet k porušování zásad stability a růstu a že by členské státy měly usilovat o konsolidaci rozpočtu;

2.

je vážně znepokojen situací na finančních trzích a vyzývá k dalším koordinovaným zásahům zaměřeným na obnovení důvěry v trhy;

3.

vítá závěry předsednictví, které potvrzují opatření přijatá euroskupinou dne 12. října 2008 jako první významný a koordinovaný krok k obnovení důvěry v trhy, k povzbuzení mezibankovních úvěrů a k rozšíření vlastních finančních prostředků bank, které jim umožňují pokračovat v poskytování úvěrů společnostem a domácnostem; souhlasí s tím, že tato opatření byla nezbytná pro zvládnutí současné finanční krize;

4.

považuje za zásadní, aby členské státy prokázaly pevné odhodlání a schopnost účinného řešení krize s cílem obnovit stabilní tržní podmínky, které jsou klíčovým předpokladem důvěry; domnívá se, že vůbec první schůzka představitelů států a vlád eurozóny a rozhodování na této úrovni se musí dále rozvíjet;

5.

upozorňuje na to, že tato krize má vliv i mimo finanční trhy, zejména na životaschopnost podniků, zaměstnanost, osobní finanční situaci a malé a střední podniky, a poukazuje na to, že její dopad by měl nepředvídatelný rozsah, pokud by vnitrostátní orgány, Evropská centrální banka (ECB) a další centrální banky nezavedly opatření ke znovunastolení důvěry ve finanční systém;

6.

zdůrazňuje, že s ohledem na finanční stabilitu a systémová rizika je třeba jednat; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby oživila Lisabonskou strategii a na období do konce roku upravila v této ekonomicky problematické době národní reformní programy členských států s cílem chránit pracovní místa a příjmy občanů EU;

7.

je přesvědčen, že udržitelné makroekonomické prostředí zaměřené na růst je nezbytné; připomíná zásadní význam, který mají pro občany a malé a střední podniky nepřerušený přístup k úvěrům a investice do infrastruktury EU, aby se zabránilo dramatickému propadu hospodářského růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu musí sehrát EIB;

8.

je rozhodnut podpořit opatření, která mohou trhům vrátit likviditu, a umožnit tak obnovu úvěrových služeb pro podniky a jednotlivce; je si vědom toho, že je třeba ujistit daňové poplatníky, že veškerá opatření, která budou učiněna, budou zohledňovat jejich zájmy, a upozorňuje na to, že obnova fungování finančního systému je naprosto nezbytná pro budoucí hospodářský růst; vyzývá členské státy, aby přehodnotily fungování současného finančního systému, pokud míní vážně svou vůli obnovit důvěru ve finanční trhy a řešit finanční krizi v globálním měřítku;

9.

vřele vítá rychlou a komplexní reakci Komise, pokud jde o uplatňování pravidel pro státní pomoc na opatření přijatá v souvislosti s finančními institucemi; vyzývá Komisi, v kontextu důsledného monitorování nouzových opatření, aby zřídila interdisciplinární tým, včetně odborného posouzení GŘ pro hospodářskou soutěž, výboru 3. úrovně a Evropského systému centrálních bank, za účelem shromáždění znalostí a know-how, a aby zajistila, že v členských státech budou uplatňována vyvážená, nestranná a vysoce kvalitní posouzení;

10.

vítá rozhodnutí Komise vytvořit skupinu na vysoké úrovni, která má zajistit, aby struktura dohledu byla pevná a udržitelná a aby umožňovala lepší integraci a koordinaci napříč odvětvími a státy; zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo přesně vymezeno pověření této skupiny, a to v krátkém časovém rámci, a aby byla tato skupina odpovědná Radě, Komisi a Evropskému parlamentu;

11.

schvaluje vytvoření „oddělení pro finanční krizi“ a žádá Radu, aby v krátké lhůtě schválila způsob jeho fungování a spolupráce s vytvořenou skupinou na vysoké úrovni; ostře kritizuje skutečnost, že Evropský parlament nebyl do této krizové jednotky zahrnut; podporuje vytvoření účinnějšího systému včasného varování s koordinačními a donucovacími pravomocemi, který by řídila Komise spolu s ECB a jehož by se měly účastnit výbory 3. úrovně;

12.

schvaluje rozhodnutí Rady posílit úlohu EIB jakožto poskytovatele a příjemce úvěrů;

13.

je znepokojen nebezpečím, které pro finanční trhy vyplývá z objemu státních podpůrných opatření a považuje za důležité, aby s ohledem na zájmy daňových poplatníků a rozpočty členských států byly všechny investice z veřejných prostředků do záchrany finančních institucí doprovázeny veřejným dohledem, zlepšením správy a řízení těchto institucí, omezením odměňování, zvýšením odpovědnosti vůči veřejným orgánům a investičními strategiemi ve prospěch reálné ekonomiky;

14.

vyzývá Radu, aby jednala společně s Parlamentem, a vyzývá Komisi, aby využila svou pravomoc předkládat návrhy a navrhla opatření, která posílí rámec regulace a dohledu v EU a řešení krizí na úrovni EU;

15.

zdůrazňuje, že je zapotřebí pečlivě analyzovat příčiny současné finanční krize, zejména přiměřenost dohledu a soulad se stávajícími pravidly; připomíná svůj požadavek legislativních opatření, a to zejména pokud jde o regulaci bank a dohled nad nimi, úlohu ratingových agentur, sekuritizaci a dohled nad ní, zajišťovací fondy a další typy nových institucí, úlohu pákového efektu, požadavky transparentnosti, pravidla pro likvidace, vyjasnění trhů OTC a mechanismy pro předcházení krizím; vítá návrh Komise na zvýšení minimální ochrany bankovních vkladů a připomíná její závazek provést urychleně analýzu tohoto návrhu;

16.

připomíná, že je zapotřebí posílit Lamfalussyho proces, jak bylo požadováno v usnesení Parlamentu ze dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura dohledu (1), včetně dohledu kolegií nad největšími přeshraničními finančními skupinami a určení jednoznačného právního statusu a poskytnutí větších výsadních práv výborům 3. úrovně, čímž by se zlepšil dohled v EU a přispělo by se tím k mezinárodnímu dialogu a koordinaci politiky v této oblasti;

17.

zdůrazňuje, že krize přesahující jurisdikci jednotlivých zemí nemůže být řešena individuálně vnitrostátními orgány a že v případě přeshraničních krizí je klíčovým faktorem spolupráce a vzájemná důvěra jednotlivých orgánů dohledu; naléhavě vyzývá Komisi a odpovědné vnitrostátní orgány, aby společně vypracovaly vhodné návrhy pro účinné řešení krizových situací a předložily je k dalšímu posouzení Parlamentu; poukazuje na význam větší koordinace na úrovni EU před schůzkou na úrovni G8 a je pěvně přesvědčen o tom, že na stávající krizi je nutné nalézt globální odpovědi, které by měly prosazovat vytvoření nového mezinárodního finančního řádu a reformu brettonwoodských institucí;

18.

vítá iniciativu na podporu co nejrychlejšího uspořádání mezinárodní konference, která by projednala další kroky v oblasti regulace a dohledu, které je třeba podniknout k řešení současné krize; je přesvědčen, že EU musí mít klíčovou úlohu v diskusi o budoucí mezinárodní finanční struktuře; žádá Evropskou Radu a Komisi, aby do tohoto procesu zapojily Evropský parlament;

19.

naléhavě vyzývá Komisi, aby bez dalšího prodlení předložila svůj návrh na přezkoumání směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (2);

20.

znovu zdůrazňuje, že uznává výsledky irského referenda a ratifikačních procesů v ostatních členských státech, a domnívá se, že je možné reagovat na obavy irských občanů tak, aby se do evropských voleb podařilo najít všeobecně přijatelné řešení; je připraven nabídnout irské vládě a parlamentu veškerou pomoc, kterou budou potřebovat k předložení návrhů, jež by přispěly k dosažení větší a informovanější shody názorů panující mezi irskou veřejností ohledně budoucnosti Irska v reformované a posílené Evropské unii a jež budou přijatelné i pro irské partnery z EU;

21.

vyzývá Evropskou radu, aby na svém příštím zasedání vypracovala metody a harmonogram pro dosažení tohoto cíle;

22.

domnívá se, že plnění cílů v oblasti klimatu pro rok 2012, by nemělo být v důsledku stávající mezinárodní finanční krize zpochybněno; zavazuje se k úzké spolupráci s Radou a Komisí s cílem dosáhnout v nejkratší možné době účinné a uskutečnitelné dohody o souboru opatření týkajících se změny klimatu a energetiky; zdůrazňuje však, že pro průmysl EU, jeho zaměstnance a spotřebitele je naprosto zásadní, aby plánovaná opatření na dosažení uvedených cílů byla důkladně zvažována z hlediska jejich dopadu na odvětvovou i obecnou konkurenceschopnost podniků EU; připomíná Radě, že se jedná o postup spolurozhodování, v němž rozhoduje kvalifikovanou většinou;

23.

vyzývá Radu, aby i nadále prosazovala navrhovaný ambiciózní cíl, kterým je dosáhnout do roku 2020 stavu, kdy bude z obnovitelných zdrojů energie pokryto minimálně 20 % celkové konečné spotřeby energie Společenství a minimálně 10 % spotřeby energie v odvětví dopravy každého členského státu;

24.

bere na vědomí rozhodnutí Evropské rady usilovat o 30 % snížení v případě, že bude v nějaké mezinárodní dohodě stanoveno, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a že hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a příslušným schopnostem;

25.

připomíná, že pro průmysl EU je zásadní, aby nezbytná opatření ke zvýšení flexibility byla zavedena v odvětvích, která jsou nejvíce ohrožena přemísťováním výroby/přesouváním zdrojů emisí CO2 a ztrátou konkurenceschopnosti;

26.

upozorňuje na skutečnost, že mimo jiné i Mezivládní panel pro klimatické změny uznal potenciál, který má metoda zachycování a uchovávání uhlíku pro zásadní snížení emisí CO2 v odvětví energetiky a v průmyslových zařízeních; vyzývá proto Radu, aby zajistila vyčlenění dostatečných finančních prostředků na to, aby bylo možno do roku 2015 zahájit činnost 12 demonstračních projektů, jejichž realizaci požadovala;

27.

znovu připomíná, že součástí legislativních návrhů v celém balíčku opatření týkajících se změny klimatu a energetiky musí být návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (KOM(2007)0856);

28.

vyzývá k přijetí jednoznačného politického závazku přejít na ekonomiku s nízkými emisemi uhlíku, více využívat domácí zdroje, decentralizovat výrobu energie a zavést energeticky úsporná opatření, prosazovat obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost a další zdroje energie s nízkými emisemi uhlíku, usilovat o diverzifikaci energetických dodávek a snížení závislosti na dovážených fosilních palivech, neboť tento přechod je nejlogičtější odpovědí na rostoucí ceny ropy; považuje za prioritu, aby tato strategická opatření doprovázely významné finanční závazky v oblasti výzkumu a vývoje;

29.

vyzývá Radu a Komisi, aby postupovaly důsledně podle doporučení Parlamentu týkajících se společné vnější politiky EU v oblasti energetiky a zejména aby podporovaly jednotnost EU při jednáních s dodavateli energie a tranzitními zeměmi, aby hájily zájmy EU jako celku, vypracovaly účinné diplomatické postupy v energetické oblasti, účinnější mechanismy reakce na kritickou situaci a aby zajistily, že dodávky energie budou zajištěny od různých dodavatelů; připomíná, že je nutné přijmout za tímto účelem strategii, která bude zahrnovat nástroje pro její úspěšné provedení; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost budování nezbytných propojení, která chybí zejména ve východní části Evropy;

30.

vítá výzvu Rady k posílení a doplnění kritické infrastruktury; vyzývá Komisi, aby vybudovala transevropské energetické sítě a upřednostnila plán na jejich vzájemné propojení, aniž by se přitom zanedbávaly infrastruktury na přijímání a uvádění zkapalněného zemního plynu do plynného skupenství a skladovací zařízení; vítá, že zvláštní pozornost je věnována izolovaným regionům EU; zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet evropské propojovací a síťové infrastruktury s cílem uvést na trh větší množství energie z mořských větrných elektráren; konstatuje, že přeshraniční propojení vyžaduje speciální opatření, například preferenční financování a daňové výjimky; konstatuje, že až budou doplněna chybějící propojení transevropských sítí, zlepší se bezpečnost dodávek a usnadní se i dokončení vnitřního trhu;

31.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit spolupráci se sousedními zeměmi černomořského regionu pomocí institucionálních a mnohostranných opatření, která se budou týkat i témat souvisejících s bezpečností dodávek energie a tranzitu a transparentnosti tržních operací;

32.

poukazuje na to, že zabezpečení dodávek energie je jednou z priorit Evropské unie; zdůrazňuje v této souvislosti, že klíčovou úlohu při zajišťování dodávek energie musí hrát rozvíjení společných projektů obnovitelných zdrojů energie EU, přičemž je třeba zajistit soulad s lisabonskými a göteborgskými cíli;

33.

zdůrazňuje, že energetická účinnost je nejenom nejrentabilnějším prostředkem snižování emisí skleníkových plynů, ale že má i přímý kladný vliv na hospodářství ve formě nižších faktur za energii a větší kupní síly spotřebitelů, pokud jde o jiné zboží a služby; vyzývá členské státy, aby urychlily uplatňování politik a stávajících právních předpisů v oblasti energetické účinnosti;

34.

domnívá se, že plně fungující vnitřní trh má prvořadý význam pro zabezpečení dodávek energie; konstatuje, že energetický trh EU dosud není v plném rozsahu dokončen a že jeho úplná realizace je nutností; vítá výzvu k dokončení balíčku legislativních opatření pro vnitřní trh s energií před skončením tohoto legislativního období; vyzývá Radu, aby zahájila jednání s Evropským parlamentem o balíčku opatření týkajících se vnitřního trhu s energií, která budou vycházet z politické dohody, které Rada ve složení pro energetiku dosáhla dne 10. října 2008;

35.

vítá iniciativu francouzského předsednictví usilující o přijetí Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu, neboť umožňuje zaujmout soudržný a vyvážený postoj k migraci, který má dva hlavní cíle: umožnit zákonné způsoby migrace a zároveň řešit otázku nezákonného přistěhovalectví; v této souvislosti se domnívá, že společná přistěhovalecká politika by měla být založena na předpokladu, že migranti jsou samostatní členové společnosti a potenciální občané; zastává názor, že členské státy by měly kromě toho usilovat o sledování jasné a účinné politiky sociálního začleňování a integrace; domnívá se proto, že tento pakt musí být doprovázen konkrétními legislativními návrhy;

36.

připojuje se k názoru Rady, že Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu by měl poskytovat rámec pro činnost budoucích předsednictví;

37.

zastává názor, že konflikty na Kavkaze není možné řešit vojensky, a rozhodně odsuzuje jednání všech, kdo se uchýlili k použití síly a násilí s cílem změnit situaci na separatistických gruzínských územích Jižní Osetie a Abcházie;

38.

připomíná nepřiměřený vojenský zásah, který Rusko provedlo v Gruzii na začátku srpna 2008, jeho vpád hluboko do této země a jednostranné ruské rozhodnutí uznat nezávislost Abcházie a Jižní Osetie;

39.

vyzývá Rusko, aby respektovalo svrchovanost a územní celistvost Gruzínské republiky a nedotknutelnost jejích hranic uznaných všemi členskými státy EU;

40.

zdůrazňuje, že pokud Rusko plně nedostojí svým závazkům vyplývajícím z dohod uzavřených dne 12. srpna a 8. září 2008, musí vůči němu EU přehodnotit svou politiku;

41.

vítá postoj Rady v souvislosti se situací v Gruzii; připomíná závazky obsažené v dohodách ze dne 12. srpna a 8. září 2008; zdůrazňuje, že dalším zásadním krokem je stažení ruských vojsk z oblastí sousedících s Jižní Osetií a Abcházií; vyzývá k bezpečnému a rychlému návratu uprchlíků a k rozmístění pozorovatelů EU v této oblasti; vyjadřuje politování nad neúspěchem jednání mezi Ruskem a Gruzií v Ženevě dne 15. října 2008;

42.

vyjadřuje politování nad tím, že pozorovatelská mise Evropské unie (EUMM) v Gruzii nesmí vstoupit na území těchto dvou separatistických oblastí, v nichž Rusko hodlá trvale rozmísit 7 600 vojáků, kteří nahradí malé kontingenty ruských mírových sborů, jež byly v obou oblastech rozmístěny po podepsání dohod o příměří v letech 1992–1994;

43.

s napětím očekává závěry mezinárodní dárcovské konference o Gruzii ze dne 22. října 2008; vítá příslib Komise poskytnout Gruzii výraznou politickou, finanční a praktickou podporu; vyzývá Komisi, aby předložila a rychle provedla opatření zaměřená na obnovu a rekonstrukci oblasti konfliktu a aby urychlila humanitární pomoc s cílem přesídlit a poskytnout útočiště lidem postiženým válkou ještě před nástupem zimy;

44.

poukazuje na to, že všechny zbývající záležitosti je nutné vyřešit na mezinárodní mírové konferenci v Ženevě, především pokud jde o situaci a budoucnost Jižní Osetie a Abcházie či pokračující ruskou vojenskou přítomnost v jihoosetských městech Achalgori a Perevi a v Kodorské soutěsce v Abcházii; konstatuje, že do té doby nelze vztahy mezi EU a Ruskem plně normalizovat;

45.

připomíná ruským orgánům, že je důležité, aby osoby a nevládní organizace zabývající se ochranou lidských a občanských práv mohly bez zastrašování provádět svou činnost v souladu se závazky, které Rusko přijalo vůči Radě Evropy;

46.

vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily selektivní uplatňování evropského nástroje sousedství a partnerství a evropského nástroje pro lidská práva a demokracii na Bělorusko a aby poskytly větší podporu běloruské občanské společnosti; zdůrazňuje, že běloruská demokratická opozice musí být plně zapojena do dialogu mezi EU a Běloruskem;

47.

vyzývá Radu a Komisi, aby zahájily skutečný dialog s běloruskými orgány založený na podmíněném a postupném přístupu se stanovenými kritérii, časovými harmonogramy, revizními doložkami a odpovídajícími finančními prostředky;

48.

vítá podporu, kterou Evropská rada poskytla „východnímu partnerství“, které v současné době připravuje Komise s cílem posílit vztahy mezi Evropskou unií a jejími východními sousedy; zdůrazňuje, že toto partnerství musí mít konkrétní podobu, zejména pokud jde o svobodu pohybu a volný obchod, ale i dostatečné finanční prostředky vyčleněné v rozpočtu EU;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/46

1.

doporučuje Radě následující:

K procedurálním aspektům

K rozsahu a cíli

K ochraně údajů

2.

vyzývá členské státy a národní parlamenty, jež v současné době projednávají tuto dohodu nebo dohodu uzavřenou se Spojenými státy (Belgie, Česká republika, Španělsko, Maďarsko, Nizozemsko a Polsko), aby zohlednily výše uvedené připomínky a doporučení;

3.

připomíná Radě, že v případě vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by měl být Parlament na spravedlivém základě zapojen do přezkumu veškerých dohod týkajících se jmenné evidence cestujících;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Austrálie.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/50

A.

vzhledem k tomu, že Smlouva o ES uznává základní práva stanovená v Listině základních práv Evropské unie, v ústavách členských států a v různých mezinárodních smlouvách a úmluvách jako základní odkaz pro právní předpisy Společenství a praxi,

B.

vzhledem k tomu, že Smlouva o ES stanovuje několik příslušných zásad; vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů Společenství je nejen vnitřní trh, který se vyznačuje odstraněním překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy, ale i sociální hlediska,

C.

vzhledem k tomu, že jednou z těchto zásad je uznání základních ústavních práv občanů, včetně práva zakládat odbory, práva na stávku a práva vyjednávat kolektivní smlouvy,

D.

vzhledem k tomu, že k základním zásadám vnitřního trhu patří svoboda pohybu pracovníků, svoboda usazování a svoboda poskytování služeb,

E.

vzhledem k tomu, že podle článku 39 Smlouvy o ES předpokládá volný pohyb pracovníků odstranění veškeré diskriminace založené na státní příslušnosti pracovníků členských států, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání,

F.

vzhledem k tomu, že omezení základních svobod jsou podle Smlouvy o ES možná, jestliže sledují zákonné cíle slučitelné se Smlouvou, jsou z důvodu vyššího veřejného zájmu oprávněná, jsou vhodná k dosažení sledovaných cílů a nepřekračují míru nutnou k dosažení těchto cílů; vzhledem k tomu, že zároveň podle článku 52 Listiny základních práv Evropské unie je možné omezit výkon práv a svobod uznaných touto listinou pouze v případě, že tato omezení jsou přiměřená, nezbytná a skutečně slouží cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě chránit práva a svobody druhých,

G.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropských společenství uznává právo na kolektivní akci jako základní právo, které je nedílnou součástí obecných zásad práva Společenství; toto právo bude taktéž zakotveno ve smlouvách, bude-li ratifikována Lisabonská smlouva,

H.

vzhledem k tomu, že Komise několikrát zdůraznila význam stávajícího vnitrostátního rámce pracovněprávní úpravy zaměstnávání a kolektivního vyjednávání pro ochranu práv pracovníků,

I.

vzhledem k tomu, že zpráva Komise o pracovních vztazích v Evropě z roku 2006 ukazuje, že vysoce rozvinuté kolektivní vyjednávání může mít pozitivní vliv na sociální začlenění,

J.

vzhledem k tomu, že podle článku 136 Smlouvy o ES je „cílem Společenství a členských států zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky sblížit a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň“; a vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení tohoto cíle stanoví článek 140 Smlouvy o ES, že úkolem Komise je podpora úzké spolupráce mezi členskými státy v oblasti sociální politiky týkající se zejména práva sdružovat se a práva kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci,

K.

vzhledem k tomu, že podle preambule směrnice o vysílání pracovníků je předpokladem podpory mezinárodního poskytování služeb volná a spravedlivá hospodářská soutěž a opatření zaručující dodržování práv pracovníků v plném souladu s právním rámcem pracovního práva a pracovních vztahů v členských státech,

L.

vzhledem k tomu, že směrnice o vysílání pracovníků v bodě odůvodnění 12 jednoznačně stanoví, že „právo Společenství nevylučuje, aby členské státy uplatňovaly své vnitrostátní právní předpisy či kolektivní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavateli a pracovníky vůči každé osobě, která je zaměstnaná, byť dočasně, na jejich území, i když je její zaměstnavatel usazen v jiném členském státě“, a že „právo Společenství nezakazuje členským státům, aby zajistily dodržování těchto ustanovení vhodným způsobem“,

M.

vzhledem k tomu, že cíl směrnice o vysílání pracovníků, tedy zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a opatření zaručujících dodržování práv pracovníků, je v době, kdy dochází k rozšiřování mezinárodního poskytování služeb, důležitý z důvodu ochrany dotčených pracovníků a je zároveň třeba dodržovat rámce pracovního práva a vztahů v členských státech, za předpokladu, že neporušují právní předpisy Společenství,

N.

vzhledem k tomu, že podle směrnice o vysílání pracovníků musí zákony členských států stanovit základní soubor závazných pravidel pro účely minimální ochrany vysílaných pracovníků, jež se musí dodržovat v hostitelské zemi, aniž by se bránilo použití takových pracovních podmínek, které by byly pro pracovníky výhodnější,

O.

vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 8 směrnice o vysílání pracovníků umožňuje směrnici provést buď prostřednictvím právních předpisů, nebo prostřednictvím kolektivních smluv, které byly prohlášeny za obecně platné nebo které jsou obecně použitelné na všechny podobné podniky v dotčeném odvětví nebo které byly uzavřeny nevýznamnějšími organizacemi zaměstnavatelů a odborovými organizacemi na úrovni členského státu a které se uplatňují na celém vnitrostátním území; přičemž ESD také potvrzuje, že vzhledem k tomu, že účelem směrnice o vysílání pracovníků není harmonizace systémů stanovení pracovních podmínek, mohou se členské státy na vnitrostátní úrovni svobodně rozhodnout pro systém, který není mezi systémy upravenými ve směrnici o vysílání pracovníků výslovně uveden,

P.

vzhledem k tomu, že základní ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice o vysílání pracovníků jsou tvořena mezinárodně závaznými pravidly, na nichž se členské státy dohodly; vzhledem k tomu že ustanovení o veřejném pořádku obsažené v čl. 3 odst. 10 jsou rovněž tvořeny mezinárodně závaznými pravidly, avšak v takovém rámci, který členským státům umožňuje, aby je ve svých vnitrostátních právních předpisech samy vymezily; vzhledem k tomu, že význam čl. 3 odst. 10 tkví v tom, že členským státům umožňuje posoudit rozmanitost trhu práce, sociální politiky a dalších otázek, včetně ochrany pracovníků při dodržení zásady rovného zacházení,

Q.

vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků významně přispěla k zaměstnanosti, prosperitě a integraci v rámci EU, a poskytla tak občanům nové příležitosti k rozvinutí znalostí a zkušeností i k dosažení lepších životních podmínek,

R.

vzhledem k tomu, že článek 28 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na kolektivní vyjednávání a kolektivní akci,

S.

vzhledem k tomu, že směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb poskytla více než jednomu milionu pracovníků příležitost pracovat v zahraničí za bezpečných a zajištěných podmínek bez problémů a konfliktů,

T.

vzhledem k tomu, že jednotné uplatňování a prosazování ustanovení směrnice o vysílání pracovníků je nezbytné k zajištění jejích cílů a zejména dodržování dohod o kolektivním vyjednávání, které existují v členských státech,

U.

vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice o službách jasně stanoví, že tato směrnice nemá nahradit směrnici o vysílání pracovníků a že směrnicí o službách nejsou ustanovení směrnice o vysílání pracovníků dotčena,

V.

vzhledem k tomu, že ohledně volného pohybu zboží bylo do nařízení (ES) č. 2679/98, začleněno toto ustanovení (známé jako „Montiho ustanovení“); Článek 2: „Toto nařízení nesmí být vykládáno tak, aby jakkoli ovlivňovalo uplatňování základních práv uznávaných členskými státy, včetně práva na stávku nebo svobody stávkovat. Tato práva také mohou zahrnovat právo nebo svobodu činit další akce zahrnuté do zvláštních systémů pracovněprávních vztahů v členských státech“,

W.

vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 7 směrnice o službách stanoví, že: „Touto směrnicí není dotčen výkon základních práv uznávaných v členských státech a v právu Společenství. Touto směrnicí není rovněž dotčeno právo sjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy a právo na protestní akce podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Společenství“,

X.

vzhledem k tomu, že Evropská rada stanovila zásady vytváření modelů trhu práce, jež vykazují vysokou úroveň bezpečnosti a zároveň vysokou úroveň flexibility, (tzv. modely flexikurity); vzhledem k všeobecně uznávané skutečnosti, že významnou část úspěšného modelu flexikurity představují silní sociální partneři a velký prostor pro kolektivní vyjednávání,

Y.

vzhledem k tomu, že ESD má za úkol vykládat právo Společenství s ohledem na základní práva a svobody a zajišťovat, aby při výkladu a provádění Smlouvy o ES byly respektovány právní předpisy,

Z.

vzhledem k tomu, že je úkolem vnitrostátních soudů zjišťovat případ od případu, zda jsou splňována kritéria, podle nichž jsou omezení základních svobod slučitelná s právem Společenství,

AA.

vzhledem k tomu, že právo na kolektivní akci a uzavírání kolektivních smluv je základním právem, které je nedílnou součástí obecných zásad práva Společenství; vzhledem k tomu, že v této souvislosti by se ESD neměl opírat o prohlášení Rady a Komise ze dne 24. září 1996, které nebylo Parlamentem jakožto spolutvůrcem právních předpisů přijato a které by omezilo výklad pojmů „ustanovení o veřejném pořádku“ a „vnitrostátní ustanovení zásadní pro politický pořádek“ pouze na závazná pravidla stanovená v právních předpisech,

AB.

vzhledem k tomu, že v rozsudku ESD ze dne 21. září 1999 ve věci C-67/96, Albany International BV (20) byl v oblasti práva hospodářské soutěže při řešení problematiky trhu práce dán značný prostor odborům,

AC.

vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že v rámci ESD a mezi ním a jeho generálními advokáty existovaly v některých případech týkajících se směrnice o vysílání pracovníků, zejména ve shora uvedených věcech Laval a Rüffert rozdílné názory a výklad; vzhledem k tomu, že v případě odlišných názorů a výkladů je patrně třeba vyjasnění s ohledem na vyváženost základních práv a svobod,

1.

zdůrazňuje, že svoboda poskytovat služby je jedním ze základů evropského projektu; je však toho názoru, že musí být vyvážena jednak se základními právy a sociálními cíli zakotvenými ve Smlouvách, a jednak s právem veřejných a sociálních partnerů zajistit nediskriminaci, rovné zacházení a zlepšování životních a pracovních podmínek; připomíná, že kolektivní vyjednávání a kolektivní akce jsou základními právy, jež jsou uznány Listinou základních práv Evropské unie, a že rovné zacházení je základní zásadou Evropské unie;

2.

je toho názoru, že každý občan Unie by měl mít právo pracovat kdekoliv v Evropské unii, a tedy právo na rovné zacházení; proto vyjadřuje politování nad tím, že se toto právo neuplatňuje všude v EU jednotně; je toho názoru, že Komise by měla podrobit přetrvávající přechodná opatření důkladnému přezkumu s cílem posoudit, zda jsou skutečně nezbytná pro zabránění narušení vnitrostátních trhů práce, a pokud se ukáže, že tomu tak není, měla by být co nejrychleji zrušena;

3.

zdůrazňuje, že svoboda poskytovat služby neodporuje ani není nadřazena základnímu právu sociálních partnerů podporovat sociální dialog a pořádat protestní akce, zejména proto, že v některých členských státech se jedná o ústavní právo; zdůrazňuje, že účelem Montiho ustanovení je ochrana základních ústavních práv v rámci vnitřního trhu; dále připomíná, že volný pohyb pracovníků je jednou za čtyř svobod vnitřního trhu;

4.

vítá Lisabonskou smlouvu a skutečnost, že se Listina základních práv Evropské unie má stát právně závaznou; konstatuje, že by to zahrnovalo právo odborů vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy na odpovídajících úrovních a v případě konfliktu zájmů právo na kolektivní akci (jako je např. stávka) na obranu svých zájmů;

5.

zdůrazňuje, že svoboda poskytovat služby není nadřazena základním právům stanoveným v Listině základních svobod Evropské unie, a především právu odborů na protestní akce, zejména proto, že v některých členských státech jde o ústavní právo; zdůrazňuje proto, že shora uvedená rozhodnutí ESD ve věcech Rüffert, Laval a Viking ukazují, že je nezbytné vyjasnit, že hospodářské svobody, jak je stanoví Smlouvy, by měly být vykládány tak, aby nenarušovaly výkon základních sociálních práv uznaných členskými státy i právem Společenství, včetně práva vyjednávat, uzavírat a vymáhat dodržování kolektivních smluv a podnikat kolektivní akce, a tak, aby výkon těchto základních práv při prosazování sociálních zájmů a ochrany pracovníků nenarušoval nezávislost sociálních partnerů;

6.

zdůrazňuje, že směrnice o vysílání pracovníků umožňuje veřejným orgánům a sociálním partnerům vytvářet pracovní podmínky, které jsou pro pracovníky výhodnější, v souladu se zvyklostmi jednotlivých členských států;

7.

zdůrazňuje, že v bodu odůvodnění 22 směrnice o vysílání pracovníků je uvedeno, že uvedenou směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy členských států o kolektivních akcích na obranu profesních zájmů, což potvrzuje čl. 137 odst. 5 Smlouvy o ES;

8.

zdůrazňuje proto potřebu zajistit a posilovat rovné zacházení a stejnou odměnu za stejnou práci na stejném pracovišti v souladu s články 39 a 12 Smlouvy o ES; domnívá se, že v rámci svobody poskytovat služby nebo svobody usazování nemůže státní příslušnost zaměstnavatele, zaměstnanců nebo vyslaných pracovníků sloužit jako záminka pro nerovné pracovní podmínky, odměňování nebo nerovný výkon základních práv, jako je právo na stávku;

9.

zdůrazňuje, že je důležité, aby modely trhu práce, které jsou již nyní schopny kombinovat velkou míru flexibility na trhu práce s velkou mírou bezpečnosti, nebyly negativně ovlivňovány a aby byl tento přístup naopak dále podporován;

10.

poukazuje na skutečnost, že horizontální účinek určitých ustanovení Smlouvy o ES závisí na tom, zda jsou splněny konkrétní podmínky, mimo jiné podmínka, že tato ustanovení přiznávají práva jednotlivci, který má zájem na dodržování příslušných povinností; vyjadřuje znepokojení nad tím, že za zvláštních okolností rozsudků, které ESD v poslední době vynesl, byl horizontální účinek článku 43 Smlouvy o ES řádně zjištěn, a domnívá se, že by to mohlo mít za následek zvýšení počtu případů rozhodovaných ESD;

11.

vítá skutečnost, že v souladu se zásadami a tradicemi Evropské unie mnoho členských států ve spolupráci se sociálními partnery uplatňuje na pracovní podmínky přísné normy, které jsou ku prospěchu všech pracovníků a posilují hospodářský růst i konkurenceschopnost;

12.

domnívá se, že záměr zákonodárce obsažený ve směrnici o vysílání pracovníků a ve směrnici o službách je neslučitelný s výklady, které mohou napomáhat nekalé hospodářské soutěži mezi podniky; konstatuje, že podniky, které podepíší kolektivní smlouvy a řídí se jimi, by mohly mít konkurenční nevýhodu v porovnání s podniky, které tak neučiní;

13.

domnívá se, že správné uplatňování a prosazování ustanovení směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb jsou základními předpoklady k tomu, aby bylo zabezpečeno dosažení jejích cílů, tedy usnadnění poskytování služeb při zaručení náležité ochrany pracovníků a plné dodržování dohod o kolektivním vyjednávání, které existují v členských státech, do nichž jsou pracovníci v rámci uvedené směrnice vysíláni;

14.

je dále toho názoru, že svoboda přeshraničního poskytování služeb v rámci vnitřního trhu se posílí zajištěním toho, aby jak domácí, tak zahraniční poskytovatelé služeb působili v podobných hospodářských podmínkách a podmínkách na pracovním trhu v místě dodávky služeb;

15.

aktivně podporuje hospodářskou soutěž založenou na znalostech a inovaci, jak stanoví Lisabonská strategie;

16.

zpochybňuje zavedení principu proporcionality ve vztahu k opatřením cíleným proti podnikům, které při uplatňování práva usadit se nebo práva poskytovat služby přes hranice záměrně nedodržují pracovní normy; domnívá se, že by neměla být zpochybňována možnost využití protestních akcí pracovníků k podpoře rovného zacházení a zajištění důstojných pracovních podmínek;

17.

zdůrazňuje skutečnost, že ze základních ekonomických svobod EU nemůže být vyvozováno, že opravňují podniky k nedodržování či obcházení vnitrostátních právních předpisů a postupů v sociální a pracovněprávní oblasti nebo nekalé hospodářské soutěži v oblasti odměňování a pracovních podmínek; domnívá se proto, že přeshraniční akce podniků, které by mohly narušit pracovní podmínky v hostitelské zemi, musí být přiměřené a nemohou být automaticky odůvodněny ustanoveními Smlouvy o ES např. svobodou volného pohybu služeb nebo svobodou usazování;

18.

zdůrazňuje, že právo Společenství musí ctít zásadu nediskriminace, zdůrazňuje dále, že zákonodárci Společenství musí zaručit, aby se nevytvářely překážky kolektivním smlouvám, které např. zajišťují, aby všichni pracovníci bez ohledu na státní příslušnost nebo na státní příslušnost jejich zaměstnavatele v místě, kde je služba poskytována, dostávali za stejnou práci stejnou mzdu, ani překážky protestním akcím na podporu kolektivní smlouvy, jež jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy či postupy;

19.

uznává, že rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ve shora uvedených věcech Laval, Rüffert a Luxembourg vyvolala velké znepokojení ohledně způsobu výkladu směrnic stanovujících minimální normy;

20.

konstatuje, že sociální faktory, o nichž se zmiňuje článek 26 a 27 směrnice o veřejných zakázkách, umožňují členským státům vytvořit podmínky spravedlivé hospodářské soutěže tím, že stanoví pracovní podmínky, které jdou nad rámec povinných norem minimální ochrany;

21.

domnívá se, že omezený právní základ volného pohybu obsažený ve směrnici o vysílání pracovníků by mohl vést k tomu, že by tato směrnice byla vykládána jako výslovná výzva k nekalé hospodářské soutěži v oblasti odměňování a pracovních podmínek; domnívá se proto, že právní základ směrnice o vysílání pracovníků by mohl být rozšířen tak, aby zahrnoval odkaz na volný pohyb pracovníků;

22.

zdůrazňuje, že by současná situace mohla vést k tomu, že bude na pracovníky v hostitelských zemích vyvíjen tlak v podobě konkurence nízkých mezd; domnívá se proto, že je třeba zajistit důsledné uplatňování směrnice o vysílání pracovníků ve všech členských státech;

23.

připomíná, že 9 členských států ratifikovalo úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 94; vyjadřuje politování nad tím, že úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 94 nedostatečně zohledňují dokonce i soudní rozhodnutí, a je znepokojen tím, že uplatňování této úmluvy v dotyčných členských státech by mohlo být v rozporu s uplatňováním směrnice o vysílání pracovníků; vyzývá Komisi, aby tuto situaci urychleně vyjasnila a pokračovala v podpoře ratifikace této úmluvy s cílem posílit další rozvoj sociálních ustanovení v předpisech o zadávání veřejných zakázek, což je cílem směrnice o zadávání veřejných zakázek;

24.

konstatuje opomíjení skutečnosti, že podle úmluv Mezinárodní organizace práce č. 87 a 98 lze omezení práva na protestní akce a základních práv odůvodnit pouze ohrožením zdraví, veřejného pořádku a podobnými faktory;

25.

vyzývá všechny členské státy, aby řádně uplatňovaly směrnici o vysílání pracovníků; dále zdůrazňuje, že právní předpisy pro pracovní trh a pravidla pro vyjednávání a kolektivní smlouvy jsou v kompetenci členských států a sociálních partnerů; upozorňuje v této souvislosti, že v souladu se zásadou subsidiarity je úkolem členských států zlepšovat a plně využívat opatření v oblasti předcházení případům porušování stanovených norem a sledování a vymáhání jejich dodržování;

26.

domnívá se, že stávající právní předpisy Společenství obsahují mezery a nesrovnalosti, a proto je lze snadno použít k výkladům směrnice o vysílání pracovníků, které nebyly záměrem zákonodárce Společenství, jenž usiloval o zajištění rovnováhy mezi svobodou poskytování služeb a ochranou práv pracovníků; vyzývá Komisi, aby připravila potřebné legislativní návrhy, které by v budoucnu pomohly zabránit rozporným výkladům;

27.

vítá proto sdělení Komise ze dne 3. dubna 2008, ve kterém se zavazuje, že bude nejen pokračovat v potírání hospodářské soutěže založené na nízkých sociálních normách, ale také zdůrazňuje, že svoboda poskytovat služby není v rozporu se základními právy na stávku a členství v odborech ani jim není nijak nadřazena; podporuje okamžité uplatňování závěrů, které Rada přijala dne 9. června 2008, aby se odstranily nedostatky v provádění, zabránilo se dalším problematickým situacím a případům zneužívání a vytvořilo se žádoucí prostředí vzájemné důvěry; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly užší spolupráci mezi členskými státy, vnitrostátními orgány a Komisí při sledování a výměně osvědčených postupů; považuje to za účinný způsob boje proti případům zneužívání;

28.

konstatuje, že je důležité, aby byla pravidla na trhu práce EU transparentní a stejná pro všechny, poznamenává však také, že různé politické tradice velmi znesnadňují dosažení jediného modelu trhu práce; domnívá se proto, že v případě zvláště citelného dopadu na některé členské státy by se na vnitrostátní úrovni a po konzultaci se sociálními partnery mělo provést důkladné posouzení důsledků výše uvedeného rozhodnutí soudu;

29.

vítá informaci Komise, že je nyní připravena přezkoumat dopad vnitřního trhu na práva pracovníků a kolektivní vyjednávání;

30.

navrhuje, aby tento přezkum nevylučoval částečnou revizi směrnice o vysílání pracovníků; každý přezkum této směrnice by měl být proveden teprve po důkladné analýze konkrétních problémů různých modelů kolektivních smluv na vnitrostátní úrovni; pokud by byl tento přezkum shledán užitečným, měl by se zabývat zejména problematikou uplatňovaných pracovních podmínek, výše mezd, zásady rovného zacházení s pracovníky v rámci volného pohybu služeb, dodržování různých pracovních modelů a doby vyslání pracovníka;

31.

domnívá se, že by neměl být ohrožen výkon základních práv uznávaných v členských státech, úmluvách Mezinárodní organizace práce a v Listině základních práv Evropské unie, včetně práva vyjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy a práva na protestní akce;

32.

zdůrazňuje, že je nutné vyjasnit, že směrnice o vysílání pracovníků ani jiné směrnice nebrání členským státům a sociálním partnerům žádat výhodnější podmínky cílené na rovné zacházení s pracovníky, a že existují záruky toho, že právní předpisy Společenství mohou být uplatňovány na základě stávajících modelů trhu práce;

33.

vyzývá Komisi k okamžitému uplatňování rozhodnutí Rady, jež se týkají vytvoření elektronického systému výměny informací, který by mohl umožnit členským státům účinnější boj proti případům zneužívání;

34.

žádá členské státy a Komisi, aby přijaly opatření na boj proti případům zneužívání, zejména v souvislosti s činností „společností skrývajícími se za poštovními schránkami“, které se v zemi usazení nevěnují žádné skutečné a praktické činnosti, ale které jsou vytvářeny, někdy i přímo hlavním dodavatelem v hostitelské zemi za jediným účelem, kterým je podnikání v hostitelské zemi s cílem vyhnout se plnému uplatnění pravidel a předpisů hostitelské země, zejména těch, které se týkají mzdových a pracovních podmínek; vyzývá Komisi, aby ve svém kodexu jednání pro podniky v rámci směrnice o službách stanovila jasná pravidla pro boj proti takovým společnostem;

35.

znovu potvrzuje, že sociální práva nejsou podřízena v hierarchii základních svobod právům hospodářským; žádá proto o znovuvytvoření rovnováhy mezi základními právy a ekonomickými svobodami v rámci primárního práva s cílem zamezit soutěžení o nižší sociální normy;

36.

vítá společný postoj Rady k nové směrnici o dočasné práci zprostředkovávané přes agenturu, jež by zajistila nediskriminační přístup od prvního dne v zaměstnání, pokud se sociální partneři nedohodnou jinak;

37.

vyzývá Komisi, aby předložila dlouho očekávané sdělení o nadnárodním kolektivním vyjednávání, v němž navrhne vytvoření právního rámce pro nadnárodní kolektivní smlouvy;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/58

A.

vzhledem k tomu, že ve dnech 20. a 21. října 2008 v Hanoji probíhá druhé kolo jednání mezi Evropskou unií a Vietnamem,

B.

vzhledem k tomu, že v podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva proběhlo dne 25. srpna 2008 slyšení o Vietnamu, Laosu a Kambodži,

C.

vzhledem k tomu, že příští schůze v rámci dialogu o lidských právech mezi trojkou EU a Vietnamem je naplánovaná na prosinec 2008,

D.

vzhledem k tomu, že článek 1 Dohody o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Vietnamskou socialistickou republikou uvádí, že: „úcta k lidským právům a demokratickým zásadám je základním předpokladem pro spolupráci mezi stranami, z nějž tato dohoda vychází, a představuje základní prvek této dohody“,

E.

vzhledem k tomu, že ve Vietnamu je svoboda shromažďování výrazně omezena: v září roku 2008 vietnamská vláda provedla nejtvrdší zásah za několik posledních desetiletí proti pokojné demonstraci katolíků, kteří se v Hanoji shromáždili na modlitebních vigiliích, aby žádali navrácení církevního majetku zkonfiskovaného vietnamskou vládou,

F.

vzhledem k tomu, že ve Vietnamu je svoboda tisku výrazně omezena: v roce 2008 bylo několik vietnamských novinářů zatčeno nebo sankcionováno za zveřejnění informací o korupci státních úředníků a dne 19. září 2008 policie zatkla a fyzicky napadla Bena Stockinga, vedoucího hanojské pobočky agentury Associated Press, když připravoval reportáž o pokojném shromáždění vietnamských katolíků v Hanoji,

G.

vzhledem k tomu, že etnické menšiny v severní a střední části vietnamské náhorní plošiny jsou stále vystavovány diskriminaci, je jim zabavována půda a jsou porušovány jejich kulturní svobody a svoboda náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že nezávislé nevládní organizace ani zahraniční novináři nemají volný přístup do střední části náhorní plošiny, aby mohli zhodnotit skutečnou situaci jejích obyvatel, zejména těch, kteří byli násilně vráceni z území Kambodže; vzhledem k tomu, že více než 300 obyvatel náhorní plošiny bylo od roku 2001 odsouzeno k odnětí svobody za pokojné politické a náboženské aktivity,

H.

vzhledem k tomu, že i přes opakované výzvy mezinárodního společenství byl 79letý nejvyšší patriarcha Sjednocené buddhistické církve Vietnamu Thich Quang Do, nositel ceny Thorolfa Rafta pro obránce lidských práv za rok 2006, od roku 1982 několikrát uvězněn a že stále zůstává v domácím vězení,

I.

vzhledem k tomu, že vietnamská vláda doposud neuznala Sjednocenou buddhistickou církev Vietnamu, nejpočetnější buddhistickou organizaci ve Vietnamu,

J.

vzhledem k tomu, že Vietnam zavedl právní předpisy omezující svobodný přístup k internetu a cenzuruje a kontroluje obsah jeho stránek, a vzhledem k tomu, že byl zatčen velký počet „kyberdisidentů“ za to, že používali internet k šíření svých postojů v oblasti lidských práv a demokracie nebo se účastnili demokratických diskuzí po síti; vzhledem k tomu, že dne 10. září 2008 byl odsouzen k odnětí svobody spisovatel a demokratický aktivista Nguyen Hoang Hai známý pod pseudonymem Điu Cày, který publikoval svá díla na internetu,

K.

vzhledem k tomu, že příslušníci khmérské etnické menšiny (Khmér Krom) v jižním Vietnamu jsou vystavováni náboženskému pronásledování a je jim konfiskována půda; vzhledem k tomu, že vládní orgány zbavily hodnosti přibližně 20 buddhistických mnichů z menšiny Khmér Krom za jejich účast na pokojném protestu v únoru 2007, kdy požadovali větší náboženskou svobodu, a pět z nich odsoudily k vězení; vzhledem k tomu, že vietnamské orgány nařídily Timu Sakhornovi, mnichovi z menšiny Khmér Krom, po jeho propuštění v červnu 2008 domácí vězení; vzhledem k tomu, že orgány použily nepřiměřené násilí proti zemědělcům z menšiny Khmér Krom, když požadovali vyřešení pozemkového konfliktu,

1.

zdůrazňuje, že dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem musí vést v této zemi k hmatatelnému pokroku; žádá Radu a Komisi, aby přehodnotily politiku spolupráce s Vietnamem a zohlednily přitom článek 1 dohody o spolupráci z roku 1995, který stanoví, že spolupráce je založena na dodržování demokratických zásad a lidských práv;

2.

vyzývá Komisi, aby vytvořila jasná kritéria pro hodnocení stávajících rozvojových projektů ve Vietnamu, a zajistila tak dodržování lidských práv a soulad s doložkou o demokracii obsaženou ve výše zmíněné dohodě;

3.

vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci probíhajících jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem, která bude obsahovat jednoznačnou doložku o lidských právech a demokracii doplněnou o prováděcí mechanismus k této doložce, důrazně vyzvaly představitele Vietnamu, aby před finalizací smluv ukončili systematické porušování demokracie a lidských práv, a aby vietnamskou vládu požádaly, aby zejména:

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států ASEAN, generálnímu tajemníkovi OSN, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Vietnamu.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/61

A.

vzhledem k tomu, že pirátství na volném moři stále více ohrožuje lidské životy a bezpečnost, zejména v mořích kolem Somálska a Afrického rohu, včetně humanitární pomoci poskytované 3, 5 milionům lidí v tísni,

B.

vzhledem k tomu, že již existují zprávy o nárůstu případů pirátství v dalších částech světa, jako je Mosambický průliv, a v některých vodách poblíž Indie i Karibiku,

C.

vzhledem k tomu, že pokračující konflikt a politická nestabilita v Somálsku vedou ke zvýšenému počtu případů pirátství a ozbrojených přepadení,

D.

vzhledem k tomu, že se v minulém roce zvýšil počet a frekvence útoků na rybářská, obchodní a osobní plavidla Společenství v mezinárodních vodách poblíž afrického pobřeží, což znamená značné ohrožení životů členů posádek a má výrazný negativní dopad na mezinárodní obchod,

E.

vzhledem k tomu, že absolutní podmínkou mezinárodního obchodu je nerušená plavba lodí legálně zajišťujících přepravu na volném moři,

F.

vzhledem k tomu, že pirátství bezprostředně ohrožuje námořníky, jejichž živobytí závisí na bezpečném a řádném provozování jejich povolání a profese na moři,

G.

vzhledem k tomu, že rybáři EU na volném moři byli cíleně napadáni piráty a že hrozba pirátství přiměla značný počet rybářských plavidel EU stáhnout se z vod vzdálených stovky kilometrů od somálského pobřeží nebo omezit rybářské aktivity v této oblasti,

H.

vzhledem k tomu, že řadou obětí pirátství byli obyčejní občané pokojně se věnující své činnosti na palubě jachet ve vodách kolem Afrického rohu;

I.

vzhledem k tomu, že takové případy pirátství jsou částečně důsledkem násilí a politické nestability v Somálsku a mají následný dopad na zbytek Afrického rohu, a s nimi spojenými dopady na civilní obyvatelstvo Somálska přispívají, a to pokud jde o ohrožení, neexistenci perspektivy rozvoje a přerušení potravinové pomoci a jiných humanitárních akcí,

J.

vzhledem ke zprávám z roku 2007, podle nichž bylo zavražděno 20 členů posádky, 153 jich bylo zraněno nebo napadeno a 194 uneseno,

K.

vzhledem k tomu, aby reagovala na zhoršení tohoto jevu, pracuje Rada bezpečnosti OSN v současnosti na nové rezoluci, jejímž cílem je mobilizovat mezinárodní společenství za účelem lepšího uplatňování existujících nástrojů represe a prevence v rámci námořního práva nebo v rámci rezolucí Rady bezpečnosti,

1.

vyzývá federální přechodnou vládu Somálska, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií pokládala pirátství a ozbrojená přepadení, k nimž dochází u somálského pobřeží proti plavidlům s humanitární pomocí, za trestné činy, které mají být stíhány a jejichž pachatelé mají být zatčeni podle stávajícího mezinárodního práva;

2.

bere na vědomí společnou akci 2008/749/SZBP, která ustanovuje vojenskou koordinační akci na podporu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1816(2008) nazvanou EU NAVCO,

3.

žádá členské státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, aby prodloužily platnost oprávnění udělených v rezoluci č. 1816(2008) v souladu se záměrem uvedeným v rezoluci č. 1838(2008);

4.

vyzývá Komisi, aby hledala způsoby jak plavidlům plujícím pod vlajkou EU a dalším rybářským plavidlům operujícím v mezinárodních vodách v severozápadní části Indického oceánu zajistit ochranu před pirátstvím, například prostřednictvím spolupráce s Komisí pro tuňáky Indického oceánu;

5.

vyslovuje politování nad tím, že Rada při přijímání rozhodnutí o zahájení této operace Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) nepřizvala Evropský parlament ke konzultaci, a naléhavě žádá Radu, aby informovala Evropský parlament o rozsahu této akce a přesných úkolech, které má provést koordinační jednotka EU v Evropské radě na podporu námořní mise EBOP EU NAVCO;

6.

vyzývá Radu, aby jasně rozlišovala budoucí mandát EBOP a opatření proti pirátům prováděná členskými státy v rámci operace Trvalá svoboda v oblasti Afrického rohu, jejímž cílem je boj proti terorismu; požaduje jasná pravidla pro zadržování a stíhání dopadených pirátů; vyzývá Radu, aby se vyvarovala jakéhokoli zapojení EU NAVCO do probíhajícího konfliktu v Somálsku; požaduje účinnou koordinaci s ostatními vojenskými plavidly v oblasti, zejména s plavidly USA a Ruska;

7.

naléhavě žádá Radu a Komisi, aby se zasadila o co nejrychlejší přezkum a aktualizaci právních nástrojů Mezinárodní námořní organizace, které se zabývají pirátstvím a ozbrojenými přepady s cílem stíhat a odsoudit pachatele těchto zločinů;

8.

vyzývá Radu a Komisi, aby vybídla pobřežní státy a všechny členské státy k ratifikaci protokolu z roku 2005 k Úmluvě OSN o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby;

9.

vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby do svého vnitrostátního právního systému urychleně začlenily příslušná ustanovení Úmluvy OSN o námořním právu a Úmluvy OSN o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby, které umožňují jasně stanovit příslušné soudy, čímž se zajistí úplná právní jistota trestního řízení v případě, že piráti nebo jiní pachatelé ozbrojených útoků na moři, budou zadrženi;

10.

vítá záměr Komise zlepšit koordinaci s evropskými agenturami zabývajícími se námořním dozorem a podtrhuje přitom především předcházení nezákonné činnosti (obchodu s lidmi a narkotiky a nedovolenému přistěhovalectví), se zvláštním zaměřením na mezinárodní vody; naléhavě žádá Radu, aby nekladla problém terorismu na stejnou úroveň jako otázky nedovoleného přistěhovalectví a obchodování s lidmi a narkotiky;

11.

vítá iniciativu Komise v oblasti podpory jednání pro správu námořního prostoru s třetími zeměmi a důrazně podporuje širší spolupráci se sousedními zeměmi na ochraně moří mimo výsostná území jednotlivých států;

12.

rozhodně odsuzuje obchod se zbraněmi a municí s organizovanými skupinami, které se dopouštějí pirátství; vyzývá příslušné mezinárodní organizace, aby doporučily odpovídající opatření, která zabrání tomu, aby se zbraně dostaly do rukou těchto pirátských skupin;

13.

žádá Komisi, aby informovala Evropský Parlament o všech rozhodnutích, která by mohla přijmout ohledně financování projektů týkajících se důležitých námořních tras v oblasti Afrického rohu, úžin Báb al Mandab a Adenského zálivu;

14.

vyzývá Komisi, aby uvážila, jaká praktická pomoc by mohla být poskytnuta pro agendu Sana'a/Dar es-Salaam Mezinárodní námořní organizace a v této souvislosti zejména pro zřízení regionálního námořního informačního střediska nebo systému;

15.

vítá pokrok, který Evropská rada dosáhla v rámci přípravy námořní operace Evropské unie proti pirátství s cílem zajistit bezpečnost nákladních lodí proplouvajících námořním koridorem v Adenském zálivu;

16.

vyjadřuje politování nad skutečností, že iniciativa Rady se netýká rybářských oblastí tohoto regionu, a žádá, aby byly v tomto směru urychleně podniknuty kroky;

17.

žádá Komisi, aby při nejbližší příležitosti vypracovala v rámci nové integrované námořní politiky systém Společenství pro vzájemnou spolupráci a koordinaci, který by umožnil, aby vojenská plavidla plující pod vlajkou členského státu v mezinárodních vodách chránila rybářská a obchodní plavidla jiných členských států;

18.

vítá proto schválení změny souhrnného rozpočtu Unie na rok 2009 Parlamentem v prvním čtení s cílem vytvořit novou rozpočtovou položku určenou na financování pilotního projektu, který by prověřil možnosti financování, provádění a koordinaci akčního plánu Společenství na ochranu plavidel Společenství, které operují ve vodách ohrožených mezinárodním pirátstvím nebo jimi proplouvají;

19.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby v rámci OSN a Mezinárodní námořní organizace aktivně podporovaly iniciativu několika členských států, jejímž cílem je rozšíření práva na pronásledování na moři a ve vzduchu i na teritoriální vody pobřežních států pod podmínkou, že dotčené státy k tomu dají souhlas, a dále aby vyvinuly mechanismus koordinované pomoci pro případy námořního pirátství; zároveň žádá Komisi a členské státy, aby aktivně pracovaly s cílem zajistit přijetí nové rezoluce Rady bezpečnosti OSN, neboť platnost rezoluce č. 1816(2008) vyprší dne 2. prosince 2008;

20.

přeje si, aby Komise a OSN kromě zabezpečování konvojů a výkonu svého práva sledování vůči svému agresorovi neopomíjely cestu politické spolupráce a normalizace se státy regionu s cílem umožnit jim lépe předcházet zločinnosti na moři a potírat ji stejně jako její četné motivy;

21.

vyzývá Radu a členské státy, aby vysvětlily cíle vojenské námořní operace EU v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1816(2008) na potlačení ozbrojených přepadů a pirátství u pobřeží Somálska; uznává , že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1816(2008) a č. 1838(2008) byly navrženy podle kapitoly VII Charty OSN, která jim jako jediná umožnila legitimní použití síly; zdůrazňuje však, že by se za žádných okolností neměly případy pirátství řadit mezi válečné činy, což je problematické; naléhavě žádá Evropskou radu, aby považovala případy pirátství za trestné činy podle stávajícího mezinárodního práva;

22.

vyzývá Radu, aby vyvinula veškeré úsilí potřebné pro identifikaci a zničení sítě organizovaného zločinu, které z těchto akcí těží;

23.

žádá Komisi a mezinárodní společenství, aby využily veškeré nezbytné lidské a finanční prostředky na pomoc při zavádění demokratického a stabilního režimu v Somálsku s cílem účinně a dlouhodobě bojovat proti pirátství na otevřeném moři;

24.

vyzývá Radu a členské státy, aby přijaly jasná a právně jednoznačná pravidla pro nasazení námořních sil, které se účastní těchto operací;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 15/64

1.

konstatuje, že Komise dosáhla pokroku při odstraňování požadavků na slaďování, které se vztahují na emitenty z EU ve třetích zemích; uznává, že byly podniknuty kroky k uznání obecně uznávaných účetních zásad USA (US GAAP) a mezinárodních standardů pro účetní výkaznictví (IFRS), které byly přijaty EU;

2.

zastává názor, že obecně uznávané účetní zásady třetí země (GAAP třetí země) by měly být považovány za rovnocenné standardům IFRS přijatými podle nařízení (ES) č. 1606/2002, pokud jsou investoři schopni přijmout podobná rozhodnutí bez ohledu na to, zda jsou účetní závěrky založeny na IFRS nebo na GAAP třetí země, a pokud věrohodnost auditu a uplatnění pravidel na úrovni subjektů jsou pro investory dostatečně spolehlivé;

3.

domnívá se, že regulační orgány by měly i nadále vést aktivní dialog se svými mezinárodními partnery, pokud jde o provádění a jednotné uplatňování IFRS, a rozšířit vzájemnou spolupráci a výměnu informací;

4.

konstatuje, že IFRS, které vydala Mezinárodní rada pro účetní standardy (IASB), poskytují regulačním orgánům spolehlivý základ pro práci na globálním sbližování účetních standardů; zastává názor, že celosvětové používání mezinárodních účetních standardů by mohlo zlepšit transparentnost a srovnatelnost účetních závěrek a přineslo by tak velké výhody podnikům i investorům;

5.

domnívá se, že sbližování účetních standardů sice představuje významný úkol, ale zdůrazňuje, že konečným cílem musí být to, aby každá jurisdikce přijala IFRS a přitom zachovala svůj demokratický a právní rámec;

6.

vítá nařízení (ES) č. 1569/2007, které obsahuje definici rovnocennosti a zřizuje mechanismus pro stanovení rovnocennosti GAAP třetí země; zdůrazňuje, že nařízení (ES) č. 1569/2007 vyžaduje, aby Komise přijala takové rozhodnutí, na jehož základě bude emitentům ve Společenství povoleno používat v dotčené třetí zemi IFRS přijaté podle nařízení (ES) č. 1606/2002;

7.

konstatuje, že USA uznávají pouze účetní závěrky vypracované podle IFRS, které vydala IASB; uznává ovšem, že USA umožňují poskytnutí krátkého přechodného období, během něhož by i bez splnění požadavků na sladění byly přijímány rovněž účetní závěrky vypracované podle standardů IFRS přijatých podle nařízení (ES) č. 1606/2002;

8.

zdůrazňuje skutečnost, že některé třetí země dosud veřejně a jasně neuvedly, kdy se začnou IFRS na jejich domácí emitenty vztahovat;

9.

domnívá se, že navržené nařízení Komise a navržené rozhodnutí Komise musí být v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení (ES) č. 1569/2007;

10.

vítá skutečnost, že některé třetí země v nedávné době představily svůj harmonogram přechodu na IFRS; vyzývá Komisi ke sledování pokroku dosaženého při realizaci těchto harmonogramů, aby bylo možné po uplynutí předem stanovených termínů přechodu zrušit uznávání rovnocennosti;

11.

bere na vědomí, že byly předloženy návrhy na rozvoj řízení ze strany IASB;

12.

bere na vědomí zprávu Komise ze dne 22. dubna 2008 o pokroku při odstraňování požadavků na slaďování a o úsilí regulátorů účetních standardů ve třetích zemích o sblížení s IFRS;

13.

navrhuje změnit navržené nařízení Komise takto:

14.

navrhuje změnit navržené rozhodnutí Komise takto: