ISSN 1725-5163

doi:10.3000/17255163.C_2009.318.ces

Úřední věstník

Evropské unie

C 318

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 52
23. prosince 2009


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

STANOVISKA

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

456. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009

2009/C 318/01

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak uplatňovat flexikuritu v oblasti restrukturalizací v kontextu světového rozvoje (průzkumné stanovisko na žádost švédského předsednictví)

1

2009/C 318/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Spolupráce makroregionů Rozšíření strategie pro oblast Baltského moře na další makroregiony v Evropě (průzkumné stanovisko)

6

2009/C 318/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak učinit strategii EU v oblasti škod souvisejících s alkoholem udržitelnou, dlouhodobou a víceodvětvovou (průzkumné stanovisko)

10

2009/C 318/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Souvislost mezi genderovou rovností, hospodářským růstem a mírou zaměstnanosti (průzkumné stanovisko)

15

2009/C 318/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Různé typy podniků (stanovisko z vlastní iniciativy)

22

2009/C 318/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Potraviny fair trade: samoregulace nebo právní úprava? (stanovisko z vlastní iniciativy)

29

2009/C 318/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Severní dimenze znevýhodněných oblastí (stanovisko z vlastní iniciativy)

35

2009/C 318/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora politik a programů v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů (stanovisko z vlastní iniciativy)

39

2009/C 318/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Dopad světové krize na nejdůležitější evropská výrobní odvětví a evropské služby (stanovisko z vlastní iniciativy)

43

2009/C 318/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu (stanovisko z vlastní iniciativy)

52

2009/C 318/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Zprávě de Larosièrovy skupiny (stanovisko z vlastní iniciativy)

57

2009/C 318/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2013 (dodatkové stanovisko)

66

 

III   Přípravné akty

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

456. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009

2009/C 318/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Směrem k evropské strategii pro elektronické soudnictví (e-justice) (KOM(2008) 329 v konečném znění)

69

2009/C 318/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Bezpečná, inovativní a dostupná léčiva: obnovená vize pro farmaceutické odvětví (KOM(2008) 666 v konečném znění)

74

2009/C 318/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská facilita mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (facilita mikrofinancování Progress) (KOM(2009) 333 v konečném znění — 2009/0096 (COD))

80

2009/C 318/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1672/2006/ES, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress (KOM(2009) 340 v konečném znění — 2009/0091 (COD))

84

2009/C 318/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (KOM(2008) 644 v konečném znění — 2008/0198 (COD))

88

2009/C 318/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Zelené knize o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii (KOM(2008) 811 v konečném znění)

92

2009/C 318/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem (KOM(2009) 82 v konečném znění)

97

2009/C 318/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha TEN-T: přezkum politiky – směrem k lépe integrované transevropské dopravní síti ve službách společné dopravní politiky (KOM(2009) 44 v konečném znění)

101

2009/C 318/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů EU, Afrika a Čína: Na cestě k třístrannému dialogu a spolupráci (KOM(2008) 654 v konečném znění)

106

2009/C 318/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro mládež – Investování do mládeže a posílení jejího postavení – Obnovená otevřená metoda koordinace přístupu k problémům a příležitostem mládeže (KOM(2009) 200 v konečném znění)

113

2009/C 318/23

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu (KOM(2009) 268 v konečném znění – 2009/0077 (COD))

121

CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

STANOVISKA

Evropský hospodářský a sociální výbor

456. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak uplatňovat flexikuritu v oblasti restrukturalizací v kontextu světového rozvoje (průzkumné stanovisko na žádost švédského předsednictví)

2009/C 318/01

Zpravodaj: pan SALVATORE

Spoluzpravodaj: pan CALVET CHAMBON

Ve svém dopisu ze dne 18. prosince 2008 požádala paní Cecilia MALMSTRÖM, zastupující místopředsedkyně vlády pro evropské záležitosti, jménem švédského předsednictví a v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Jak uplatňovat flexikuritu v oblasti restrukturalizací v kontextu světového rozvoje.“

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. září 2009. Zpravodajem byl pan SALVATORE a spoluzpravodajem byl pan CALVET CHAMBON.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 111 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Komise definovala flexikuritu jako „integrovanou strategii pro posílení flexibility a jistoty na trhu práce současně“. V tomto dokumentu EHSV zdůrazňuje některé aspekty konceptu flexikurity, které považuje v době této krize za mimořádně důležité, aby bylo možné zachovat pracovní místa pro co největší počet lidí a poskytnout těm, kdo se nachází mimo trh práce, co nejvíce příležitostí pro co nejrychlejší nalezení nového zaměstnání. Zaměstnavatelé a zaměstnanci musí spolupracovat v rámci sociálního dialogu, aby bylo zajištěno, že bude udrženo co nejvíce pracovníků na trhu práce.

1.2

Zvláště v současné době hluboké krize a prudce stoupající nezaměstnanosti nesmí být flexikurita chápána jako opatření pro snadnější propouštění aktuálně zaměstnaných pracovníků nebo pro narušování sociální ochrany obecně, a zvláště sociální ochrany nezaměstnaných. EHSV se domnívá, že opatření na zlepšení rozměru jistoty (v tom nejširším smyslu) v rámci flexikurity jsou v současné době prvořadou prioritou.

1.3

EHSV ve svých předchozích stanoviscích zdůraznil význam vnitřní flexikurity. Krize vyzdvihuje význam opatření vnitřní flexikurity, aby se mohly společnosti přizpůsobit značnému poklesu poptávky, aniž by byly nuceny propouštět zaměstnance. Společnosti s účty pracovní doby dohodnutými sociálními partnery mohou mnohem lépe a rychleji reagovat na novou situaci na trhu, kterou způsobila krize, nežli společnosti, jež tyto typy nástrojů nemají. Jedním z jasných ponaučení, jež přinesla tato krize, je to, že sociální partneři musí podporovat opatření týkající se účtů pracovní doby a pružné pracovní doby. EHSV považuje za nezbytné učinit tyto nástroje co nejatraktivnější pro společnosti a zaměstnance.

1.4

Flexikurita sama o sobě může fungovat pouze za předpokladu, že zaměstnanci budou mít dobré vzdělání. Existuje úzká vazba mezi novými dovednostmi a vytvářením nových pracovních míst. Podniky by měly investovat do průběžného vzdělávání svých zaměstnanců. Je také v odpovědnosti každého pracovníka, aby se neustále rozvíjel. Strategie „Lisabon 2010 plus“ bude muset poskytnout řešení těchto problémů.

1.5

Krize zdůrazňuje význam sociálního dialogu. Poslední měsíce ukázaly, jak mohou odhodlaní sociální partneři nalézt společná řešení pro naléhavé problémy. EHSV navrhuje švédskému předsednictví EU a Evropské komisi, aby zavedly internetovou platformu na podporu výměny zkušeností s ohledem na tyto iniciativy sociálních partnerů; zároveň je však třeba respektovat různorodost situací na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

1.6

Na evropské úrovni v současné době sociální partneři vyjednávají samostatnou rámcovou dohodu o inkluzívních trzích práce. EHSV se domnívá, že budoucí dohoda může být skutečnou přidanou hodnotou při pomoci s návratem do zaměstnání těm nejzranitelnějším, kteří přišli během krize o práci. EHSV rovněž očekává společné monitorování a hodnocení provádění flexikurity, k čemuž se evropští sociální partneři zavázali ve svém pracovním programu na období 2009–2010.

1.7

Značná rychlost a radikálnost hospodářského poklesu přiměla mnoho zaměstnavatelů zavzpomínat na roky růstu, kdy poznali, jak těžké je nalézt adekvátní počet dostatečně kvalifikovaných pracovních sil. Dnes se však dívají do budoucnosti a očekávají hospodářskou obnovu, k níž jistě dojde, a proto nedochází k tomu, že by pouhý zájem krátkodobých úspor mohl být příčinou neuváženého rušení příliš mnoha pracovních míst. Žádná společnost však nemůže ignorovat základní ekonomická pravidla. V konečném důsledku se každá společnost v prvé řadě zajímá o své přežití. Pro pracovníky zasažené krizí je velmi důležité vrátit se co nejrychleji do zaměstnání. EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné, aby jim byla poskytnuta rychlá a vysoce kvalitní pomoc. Členské státy by měly vážně uvažovat o zvýšení kvantity a kvality pracovních sil v personálních agenturách, aby bylo možné podpořit občany v jejich co nejrychlejším návratu do zaměstnání.

1.8

S ohledem na národní a regionální specifika a také na odlišnosti mezi průmyslovými odvětvími by Unie podle Výboru měla pokračovat ve své činnosti v evropské perspektivě a při dodržování zásady subsidiarity. Takto bude vytvořen evropský rámec nezbytný pro zajištění posílení evropského sociálního modelu, který je v plné přeměně z teoretického modelu k nevyhnutelné skutečnosti. (1) Je nezbytné uvažovat o procesu po Lisabonu (Lisabon 2010 plus), aby bylo možné reagovat na doposud nedosažené cíle a také na ty, které se objeví v průběhu krize, jejíž překonání by mohlo být dlouhé a namáhavé. V tom by flexikurita jistě měla hrát důležitou roli. Výbor je toho názoru, že rozměry flexikurity musí být při jejím uplatňování vyrovnané.

1.9

EHSV zdůrazňuje, že reformy trhů práce v členských státech musí zabránit tomu, aby se dále zvyšoval počet nestálých pracovních míst charakterizovaných nadbytkem flexibility na úkor jistoty, který v posledních letech neustále narůstal. EHSV sdílí znepokojení Výboru regionů, jež vyjádřil ve svém stanovisku z 28. dubna 2008 (2). Existuje riziko, že převaha vnější flexibility „umožní rozsáhlou deregulaci normálních pracovních poměrů směřující k rozšíření nejistoty zaměstnání“.

2.   Souvislosti

2.1

Švédské předsednictví vyzvalo EHSV, aby vydal své stanovisko k tématu flexikurita, k němuž se již vyjádřil (3), ale které se ukazuje v novém kontextu. Naléhavost přezkumu v souvislosti s finanční krizí byla potvrzena během slyšení, které uspořádalo švédské předsednictví dne 7. července 2009 ve Stockholmu.

2.2

Koncept flexikurity má různé přístupy. Evropská komise ji definovala ve svém sdělení (KOM(2007) 359 v konečném znění) jako „integrovanou strategii pro posílení flexibility a jistoty na trhu práce současně“. (4) Jelikož tato definice byla rovněž použita v závěrech mimořádného summitu, který se konal dne 7. května 2009 v Praze, vychází toto stanovisko také z této společné interpretace.

2.3

EHSV zdůrazňuje, že politiky trhu práce jsou na odpovědnosti členských států v souladu se zásadou subsidiarity. Snaha harmonizovat pracovní právo by byla v rozporu s touto zásadou a byla by nevhodná, neboť by poškodila tradice a geografické struktury, jež prokázaly svou náležitost a odolnost. Dále bude třeba zohlednit, že ekonomiky členských států nemají stejnou úroveň rozvoje. To se odráží v jejich příslušných sociálních systémech. EHSV je toho názoru, že EU by se v této souvislosti měla zaměřit na tyto výzvy:

podporovat spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím evropské strategie pro zaměstnanost, jež je začleněna do řídícího mechanismu pro Lisabonskou strategii již od roku 2005. V „hlavním směru“ 21 politiky zaměstnanosti se členské státy shodly na vyvážené podpoře jistoty pracovních míst a flexibility. EU musí působit jako katalyzátor, aby členské státy dodržovaly své závazky a zároveň šířily osvědčené postupy v rámci evropské politiky zaměstnanosti a vyměňovaly si je.

3.   Nové okolnosti

3.1   Krize

3.1.1

Důsledky největší hospodářské krize v historii Společenství jsou dostatečně zřejmé i z krátkodobého hlediska. Veřejný dluh členských států EU roste nebývalou rychlostí. Třebaže světové centrální banky zaplavily trhy likviditami, bankovní systém stále nefunguje tak jako v běžné době. Zejména malé a střední podniky a samostatně výdělečně činní pracovníci mají veliké problémy s přístupem k novým úvěrům. Škodlivé důsledky nezaměstnanosti na společnost a vnitřní trh budou brzy značně citelné. Vytváření nových pracovních míst je zároveň velmi vzácné a obtížné.

3.1.2

Ačkoli poslední stanovisko EHSV k tomuto tématu je z jara 2008, Výbor se domnívá, že vzhledem ke stávající vážné socioekonomické situaci je nezbytné přizpůsobit v krátkodobém horizontu model flexikurity. Výbor je potěšen žádostí švédského předsednictví o přezkoumání, jak mohou členské státy využít flexikurity v oblasti restrukturalizací v kontextu světového rozvoje. Světový rozvoj je odrazem finanční krize a jejích tragických dopadů na reálnou ekonomiku a na zaměstnanost. Tato krize se již projevila jako nejzávažnější hospodářská krize od 80. let 20. století. Její důsledky budou pravděpodobně provázet celé 21. století. Je o to závažnější, že je doprovázena dvěma dalšími krizemi, jež představují velké celosvětové problémy: klimatickou a demografickou krizí.

3.1.3

Krize mění socioekonomické prostředí, v němž lze uvažovat o reformách trhu práce. To je zřejmé bez ohledu na názor, který zastáváme, pokud jde o vhodnost, proveditelnost, nutnost nebo nemožnost takovýchto strukturálních reforem v době krize. EHSV by však chtěl zdůraznit, že začlenění nebo znovuzačlenění nezaměstnaných na trh práce musí být absolutní prioritou.

3.1.4

Výbor má však v úmyslu učinit závěry ze svých připomínek, aby bylo možné formulovat konkrétní a pozitivní návrhy, pokud jde o základní parametry flexikurity, čili flexibility a jistoty. Výbor by chtěl zdůraznit, že vyvážené řízení opatření flexibility a jistoty je nezbytné, pokud se chceme vyhnout sociálním konfliktům, k nimž již v Evropě došlo.

3.2   Vnitřní a vnější flexibilita

3.2.1

Vnitřní flexibilita musí být výsledkem sociálního dialogu mezi managementem, zaměstnanci nebo jejich zástupci a sociálními partnery na úrovni podniku či dotyčného odvětví. Zabraňuje ztrátě pracovních míst a v těžkém období tak může být důležitým stabilizačním prvkem sociální soudržnosti v Evropě. Je nutná dobrá domluva mezi podnikateli a pracovníky, aby bylo zajištěno zapojení podniků do oblasti sociální odpovědnosti a udržení pracovníků na trhu práce prostřednictvím posílení zaměstnanosti. Pro podporu těchto opatření je velmi důležitá úloha vlád. Nesmí však zasahovat na úkor jejich schopnosti poskytovat základní sociální služby, jako např. bezpečnost (ať se již jedná o potravinové výrobky, leteckou dopravu, univerzálnost služeb obecného zájmu nebo tu, již poskytuje policie), vzdělávání a potažmo také celoživotní učení.

3.2.2

Každá sociální reforma musí být přizpůsobena socioekonomickému a politickému kontextu. Flexikurita vyvolá v období krize bezpochyby složité otázky, pokud nebudou ústupky požadované pro hypotetickou zaměstnatelnost poskytovat záruky. Je tedy třeba si uvědomit, že flexikurita bude užitečná pouze tehdy, jestliže bude společně vnímána všemi sociálními partnery a ne pouze některými z nich. V této souvislosti vzniká nutnost zabývat se velmi důkladně jistotou a rovnováhou mezi jistotou a flexibilitou. Výbor se tedy domnívá, že Evropská komise by měla zaměřit svou analýzu více na možnosti vnitřní flexibility, jež může být účinným nástrojem v rámci flexikurity pro boj proti nezaměstnanosti. (5)

3.2.3

Výbor je toho názoru, že rozměry flexikurity musí být vyvážené a nesmí být používány na úkor jistoty. Jak však mohou státy zajistit tuto rovnováhu v době krize? Výbor navrhuje, aby reformy založené na modelu flexikurity byly v tomto období krize pečlivě přezkoumány, aby nedocházelo k nežádoucím sociálním a politickým dopadům. V případě tzv. „vnější“ flexikurity se tato obezřetnost musí ještě zvýšit.

3.2.4

V souladu s tím, co bylo právě vysvětleno, musí být opatření týkající se flexikurity ve všech ohledech důvěryhodná, a to zejména pokud jde o rozpočet. To bude mít pravděpodobně za následek přesměrování priorit v rozpočtových výdajích členských států a popřípadě posílení podpory Společenství. Flexikurita totiž nemůže fungovat bez jistoty.

3.2.5

V rozporu s opatrným využíváním různých forem vnitřní flexibility by bylo za současné situace rizikové prosazovat za každou cenu reformy trhu práce s cílem více podporovat vnější flexibilitu. Úvahy Evropské komise až do dnešního dne zdůrazňovaly tento rozměr flexikurity. Mnoho kolektivních smluv v Evropě zahrnuje ustanovení, kterými se řídí flexibilita v podniku. Mimo jiné může mít podobu úpravy pracovní doby zahrnující dobu odborné přípravy.

3.3   Sociální dialog

3.3.1

EHSV nadále vyzývá k tomu, aby byli sociální partneři protagonisty fóra, jež by umožňovalo stálou konfrontaci myšlenek o reformách, aby mohly oba protipóly, zaměstnavatelé i zaměstnanci, dohlížet na zachování trvalé a dynamické rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou. Tento přístup je důležitý a zajímavý pro budoucnost zaměstnanosti v Evropě. Právě z toho důvodu musí být do diskuse zapojena také občanská společnost. Každá politika zaměstnanosti, každá reforma trhu práce má významný dopad na společnost. Tyto reformy však nesmí být vyčleněny z hospodářských, sociálních a udržitelných perspektiv společnosti.

3.3.2

Flexikurita je důležitým nástrojem pro zmírnění dopadů finanční a reálné hospodářské krize na pracovní místa a zaměstnanost. Není však zapotřebí ji zneužívat k tomu, aby bylo usnadněno propouštění v zemích, jež disponují pracovním právem zajišťujícím určitou úroveň jistoty proti praktikám, které v angličtině nazýváme „hire and fire“. Výbor schvaluje jednoznačnost, s níž Evropská komise tvrdí, že flexikurita se nemůže v žádném případě stát právem k propouštění.

3.3.3

Výbor by rád zdůraznil, že při každé reformě pracovního práva je nutná spolupráce se sociálními partnery, jinak by byla odsouzena k neúspěchu. Sociální dialog je zárukou participativní, moderní a sociální demokracie. Úprava pracovního práva musí být výsledkem jednání mezi sociálními partnery. Sociální dialog rovněž umožňuje přijetí různých forem vnitřní flexibility, což nabízí podnikům velkou míru pružnosti bez ohledu na to, zda má jejich činnost klesající či rostoucí tendenci.

3.3.4

EHSV je potěšen úsilím a společnou činností, jež provádějí evropští sociální partneři v oblasti flexikurity. EHSV oceňuje, že evropští sociální partneři začlenili do svého pracovního programu na období 2009–2010 monitorování a hodnocení provádění flexikurity. EHSV očekává zprávu o tomto hodnocení a spoléhá na to, že společné hodnocení by mohlo mít značný dopad na pojetí různého využití flexikurity v jednotlivých členských státech.

3.4   Krátkodobé a střednědobé evropské cíle

3.4.1

Za předpokladu, že bude vždy předem zohledněn sociální dialog na všech úrovních, finanční omezení a úloha vlád, se musí analýza a možnosti použití flexikurity z krátkodobého hlediska zaměřit na cíl směřující k zachování maximálního počtu pracovních míst s co možná největší přidanou hodnotou a k posílení sociální ochrany všech pracovníků bez ohledu na jejich situaci na trhu práce.

3.4.2

EHSV připomíná závěry zprávy ze zasedání Rady ve dnech 8. a 9. června o flexikuritě v období krize. Je velmi důležité, aby se nezaměstnaní co nejdříve znovu integrovali do trhu práce. EHSV zdůrazňuje potřebu, aby jim byla velmi rychle poskytnuta pomoc, podpora a efektivní pokyny. Členské státy musí být povzbuzovány, aby lépe využívaly stávající evropské fondy, a musí být odhodlány zlepšovat kvalitu všech nástrojů na podporu zaměstnanosti, např. kvalitní personální agentury, na posílení jejich činnosti a efektivity.

3.4.3

EHSV sdílí stanovisko Komise, podle nějž mohou dohody o dávkách při přerušení práce z technických důvodů představovat účinný krátkodobý nástroj na zachování pracovních míst, předcházení nezaměstnanosti a udržování kupní síly. Tato opatření mají tři účinky: zachování know-how a kompetencí pracovníka pro podnik, nevyčlenění zaměstnance z trhu práce a stabilita národního hospodářství, které je uchráněno před přílivem nezaměstnaných. Krize prokázala potřebu podporovat „účty pracovní doby“ a flexibilní řízení pracovní doby. Podniky s účty pracovní doby jsou schopny mnohem rychleji reagovat na nové situace na trhu a přizpůsobit se náhlým poklesům poptávky. EHSV žádá členské státy a EU, aby učinily tento nástroj co nejatraktivnějším pro zaměstnance a pro podniky.

3.4.4

EHSV vyzývá sociální partnery na všech úrovních, včetně mikroekonomických úrovní, aby zaměřili sociální dialog a také kompromisy, které z něj pro všechny partnery v tomto období hluboké krize vyplývají, na zachování a vytváření pracovních míst, a zároveň musí být zachována celková kupní síla pracovníků. Vlády musí nalézt prostředky k tomu, aby hrály roli katalyzátorů a podporovaly či dokonce odměňovaly tento typ dohod. EHSV navrhuje švédskému předsednictví a Evropské komisi, aby vytvořily internetovou platformu, jež by mohla rozšířit výměnu informací a zkušeností sociálních partnerů na základě iniciativ na praktické úrovni; zároveň je však třeba respektovat různorodost situací na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

3.4.5

EHSV se domnívá, že čtyři rozměry flexikurity a její zásady, jak je definovala Evropská komise, by mohly účinně přispět ke snížení nezaměstnanosti v Evropě. Je však nezbytné dohlížet na to, aby byla vytvářena kvalitní pracovní místa. Skutečná sociální ochrana hraje v tomto případě velmi důležitou roli. Je klíčová pro sociální soudržnost v EU. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že reformy trhů práce v členských státech musí zabránit tomu, aby se dále zvyšoval počet nestálých pracovních míst charakterizovaných nadbytkem flexibility na úkor jistoty, který v posledních letech neustále narůstal. Komise by měla pomáhat přípravou a šířením pravidelného hodnocení provádění zásad flexikurity v praxi v legislativních textech a nařízeních vztahujících se na trh práce. EHSV je toho názoru, že zásady flexikurity budou muset být více začleněny do agendy po Lisabonu. Dále EHSV navrhuje, aby byly činnosti evropských sociálních partnerů koordinovány s touto agendou.

3.5   Nová evropská diskuse

3.5.1

EHSV považuje za vhodné, aby švédské předsednictví zahájilo diskusi o aspektech flexikurity, jež by mohly podle příkladu několika členských států, kteří ji praktikují, přispět k tomu, aby Unie překonala tuto světovou finanční a hospodářskou krizi. Zároveň by se zachovalo maximum pracovních míst a nebyla tak ohrožena sociální soudržnost. EU má značný zájem na tom, aby neztratila své kvalifikované pracovníky, které bude po skončení krize potřebovat. To je umocněno tím, že ve většině evropských zemí demografický vývoj výrazným způsobem sníží potenciál kvalifikované pracovní síly.

3.5.2

Propouštění kvalifikovaných pracovníků v období krize představuje nebezpečí s výhledem na budoucí oživení. Je riziko, že se nedostatek know-how zvětší. A co hůř, zdá se, že mnoho evropských podniků snižuje počet svých pracovních míst pro učně nebo míst určených mladým vysokoškolákům. I jejich budoucnost tím bude ohrožena. Kromě toho flexikurita sama o sobě může fungovat pouze za předpokladu, že zaměstnanci budou mít dobré vzdělání. Upuštění od dalšího vzdělávání by tedy bylo v rozporu s tímto reformním nástrojem. Existuje úzká vazba mezi novými dovednostmi a vytvářením nových pracovních míst. Strategie „Lisabon 2010 plus“ bude muset poskytnout řešení těchto problémů. Podniky by měly investovat do průběžného vzdělávání svých zaměstnanců. Zároveň je pochopitelné, že je také v odpovědnosti každého pracovníka, aby se neustále rozvíjel.

3.5.3

Celoživotní učení v rámci flexikurity musí být součástí pojetí udržitelného rozvoje společnosti v Evropské unii, a tak sloužit jako příklad pro svět. Odborná příprava pracovníků se musí zaměřit na evropské cíle vytváření více kvalitních pracovních míst a usilovat o udržitelný hospodářský rozvoj.

3.5.4

Flexikurita spočívá především na lepší zaměstnatelnosti. Ta je podmíněna kvalitou systémů vzdělávání a účinností pravidelného školení. Pokud se členské státy vyslovují ve prospěch celoživotního učení bez reformy svého systému vzdělávání, bez kladení většího důrazu na předškolní vzdělávání, bez vyčlenění většího množství prostředků na školství a konečně bez povzbuzení a usnadnění odborné a průběžné přípravy prostřednictvím daňových pobídek v rámci zaměstnání, nebude možné splnit důležitou podmínku flexikurity. Výbor vyzývá vlády členských států, aby daly všem otázkám týkajícím se vzdělávání absolutní prioritu. Výbor je zastáncem společné akce členských států na podporu odvětví vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.

3.6   Flexikurita s ohledem na Lisabonskou smlouvu

3.6.1

Lisabonská smlouva, již Výbor podporuje s přáním, aby ji přijalo všech 27 členských států EU, definuje vnitřní trh jako sociální hospodářství. Článek 2 Smlouvy o založení Evropského společenství uvádí „sociálně tržní hospodářství“ jako jeden z cílů Společenství. To je významná novinka. Tento nový směr, který věnuje mnohem více prostoru sociální interpretaci práva Společenství, bude mít bezpochyby dopad na budoucí evropské právní předpisy, a zejména na jurisdikci Evropského soudního dvora.

3.6.2

Je pravdou, že určitý politický vývoj v několika málo evropských zemích vyvolává obavy, pokud jde o šance na úspěch konečného přijetí smlouvy. Výbor však zůstává optimistou, neboť neexistuje alternativa, žádný plán „B“. Obzvláště v období krize je zapotřebí, aby mohly instituce fungovat podle vhodnějšího scénáře než toho, který v EU-27 umožňuje Niceská smlouva. Výbor proto považuje za nutné, aby evropské instituce připravily problematiku týkající se flexikurity s výhledem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost tento rok anebo nejpozději v roce 2010 a také s ohledem na průběh krize. Tento vstup v platnost bude mít mimo jiné za důsledek, že právo Společenství zohlední nový aktuálnější rozměr „jistoty“.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst C 309, 16.12.2006, s. 119; stanovisko EHSV z vlastní iniciativy k tématu Sociální soudržnost – naplnit evropský sociální model.

(2)  Úř. věst. C 105, 25.4.2008, s. 16 (viz. odst. 22).

(3)  Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 108;

Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 48; stanovisko EHSV ke sdělení K obecným zásadám flexikurity: větší počet a vyšší kvalita pracovních míst prostřednictvím flexibility a jistoty.

(4)  Je třeba připomenout přesné znění sdělení Evropské komise, jež definuje čtyři zásady flexikurity: „Na jedné straně se flexikurita týká úspěšných přechodů člověka během života: ze školy do zaměstnání, z jedné práce do jiné, z nezaměstnanosti nebo neaktivity do zaměstnání a z práce do důchodu. Neomezuje se na zajištění větší svobody pro společnosti přijímat pracovníky nebo je propouštět a nevyplývá z ní, že smlouvy na dobu neurčitou jsou zastaralé. Jejím cílem je podpora pracovníků k získání lepší práce, „vzestupná mobilita“ a optimální rozvoj nadání. Flexibilita znamená rovněž flexibilní organizaci práce schopnou rychle a efektivně zpracovat nové výrobní potřeby, zajistit nezbytné kvalifikace a usnadnit sladění práce a soukromých povinností. Na druhou stranu jistota neznamená pouze jistotu, že si člověk udrží své pracovní místo. Souvisí rovněž s přiměřenými dávkami v nezaměstnanosti, které usnadní přechod a konečně zahrnuje pro všechny pracovníky, a zejména pro osoby s nízkou kvalifikací a starší zaměstnance, možnosti vzdělávat se.“

(5)  Úř. věst. C 105, 25.4.2008, s. 16; Již před finanční krizí vyjádřil Výbor regionů své pochybnosti ohledně převahy vnější flexibility v přístupu Komise. Výbor regionů „připomíná, že formulace [Komise] jako „flexibilní a spolehlivá smluvní ujednání“ jsou důvodem k obavám, protože by tím byla umožněna rozsáhlá deregulace normálních pracovních poměrů směřující k rozšíření nejistoty zaměstnání“.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/6


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Spolupráce makroregionů Rozšíření strategie pro oblast Baltského moře na další makroregiony v Evropě (průzkumné stanovisko)

2009/C 318/02

Zpravodaj: pan SMYTH

Dne 18. prosince 2008 požádala paní Cecilia MALMSTRÖM, ministryně pro evropské záležitosti, jménem švédského předsednictví, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

„Spolupráce makroregionů – Rozšíření strategie pro oblast Baltského moře na další makroregiony v Evropě.“

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. září 2009. Zpravodajem byl pan SMYTH.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září 2009), Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně přijal následující stanovisko.

1.   Závěry

1.1

EHSV podporuje cíle obsažené ve čtyřech pilířích strategie pro oblast Baltského moře, a sice učinit tento region prosperujícím, bezpečným, environmentálně udržitelným a atraktivním a přístupným místem.

1.2

EHSV uznává rozsáhlý konzultační proces, který předcházel dokončení této strategie, a úlohu, kterou hrají v tomto procesu sociální partneři a zúčastněné strany. EHSV znovu zdůrazňuje klíčovou úlohu organizované občanské společnosti při provádění strategie pro oblast Baltského moře a znovu potvrzuje svou podporu vytvoření fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře, jež by pomohlo zapojit občanskou společnost do vývoje této strategie.

1.3

EHSV vítá akční plán pro strategii, který obsahuje 15 prioritních činností, přičemž za provádění všech těchto činností ponesou odpovědnost členské státy v oblasti Baltského moře.

1.4

Strategie pro oblast Baltského moře má své silné i slabé stránky. Její hlavní silnou stránkou je její rozsáhlost v plánovaném pokrytí a skutečnost, že bude pravidelně revidována Komisí a Evropskou radou. Její slabina vychází z její složitosti a z problémů řízení, pokud jde o její provádění. Strategie souvisí s působností 21 generálních ředitelství a pokrývá 8 členských států a Rusko. Vzhledem ke 4 pilířům, 15 prioritním činnostem a řadě horizontálních činností představuje jádro strategie složitou „proměnnou geometrii“, která může znemožnit realizaci této strategie. EHSV se domnívá, že je třeba vynaložit veškeré úsilí na zjednodušení mechanismů řízení pro provádění této strategie.

1.5

EHSV hraje důležitou roli při zajišťování ducha spolupráce během rozvoje a provádění strategie. Vytvoření fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře směřuje k tomu, že bude organizovaná občanská společnost zapojena do budoucího vývoje této strategie.

1.6

Strategie pro oblast Baltského moře představuje velkou výzvu pro EHSV obecně a pro členy Výboru, kteří pocházejí z oblasti Baltského moře, především. Zavazuje je k převzetí iniciativy při zastupování organizované občanské společnosti ve vývoji strategie prostřednictvím činnosti fóra občanské společnosti. Vzhledem k tomu, že strategie pro oblast Baltského moře bude v činnosti několik let, existuje pádný důvod pro vytvoření stálé skupiny v rámci EHSV, aby bylo zajištěno, že se Výbor bude moci efektivně zapojit do toho, co se může stát vzorem pro spolupráci makroregionů v Evropské unii.

2.   Úvod

2.1

V posledních letech problematika spolupráce makroregionů narostla na významu. V rámci EU nyní panuje názor, že makroregiony mají potenciál, aby významně přispěly k politice soudržnosti a k dosažení srovnatelné úrovně rozvoje v členských státech. Evropa již využívá některých forem spolupráce makroregionů. Např. Visegrádská skupina, která zahrnuje Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko, představuje úsilí zemí střední Evropy spolupracovat v některých oblastech společného zájmu v duchu evropské integrace. (1) V roce 2008 na pařížském summitu věnovanému oblasti Středomoří bylo znovu zahájeno evropsko-středomořské partnerství, jež bylo dříve známo jako barcelonský proces. Toto partnerství zahrnuje všech 27 členských států Evropské unie spolu s 16 partnerskými zeměmi v jižním Středomoří a na Středním východě a jeho cílem je řešit společné problémy, jako jsou např. znečištění moří a námořní bezpečnost, energetické otázky a rozvoj podnikání. (2)

2.2

V listopadu 2006 přijal Evropský parlament usnesení k přípravě strategie pro oblast Baltského moře. Tato strategie pro určený makroregion Baltského moře byla přijata Komisí dne 10. června 2009 a předložena Evropské radě dne 19. června 2009. Švédské předsednictví ji předloží k další diskusi ještě před tím, než bude přijata Radou na konci října 2009. Toto průzkumné stanovisko bylo vyžádáno švédským předsednictvím, jelikož daná problematika představuje důležitou část jeho pracovního programu. Účelem tohoto stanoviska je posoudit navrhovanou strategii pro oblast Baltského moře, její přípravu, strukturu a její akční plán z pohledu organizované občanské společnosti. Toto stanovisko vychází z analýzy stanovené v nedávno přijatém stanovisku EHSV k tématu Oblast Baltského moře – úloha organizované občanské společnosti při zlepšování regionální spolupráce a stanovování regionální strategie (3).

2.3

Žádost o vypracování strategie pro oblast Baltského moře vychází ze skutečnosti, že je třeba dosáhnout větší a efektivnější koordinace mezi Evropskou komisí, členskými státy, regiony, místními orgány a dalšími zúčastněnými stranami, aby se efektivněji využívalo programů a politik. Baltské moře je jednou z nejrušnějších a nejvíce přetížených mořských oblastí na světě, jak je patrné z mapy zachycující každodenní lodní dopravu (tato mapa se nachází v příloze tohoto stanoviska). Oblast Baltského moře zahrnuje osm členských států, které se nacházejí v úmoří Baltského moře (Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva), a také Rusko. V době, kdy Evropská rada požádala Komisi o vypracování této strategie, rozhodla, že otázky vnějších vztahů této strategie by měly být navázány na existující rámec Severní dimenze (4). EHSV podporuje posun k vytvoření makroregionální rozvojové strategie, jež by zahrnovala všechny státy v oblasti Baltského moře.

2.4

Proces, který vedl k vypracování této strategie, je bezprecedentní. Komise je toho názoru, že pokud bude strategie pro oblast Baltského moře realizovatelná v Baltské oblasti, bude možné použít podobný přístup také pro jiné makroregiony, jako např. Podunají (5), Alpy či Středomoří.

V průběhu roku 2008 Komise provedla rozsáhlé konzultace. Tyto konzultativní konference proběhly na různých místech v rámci makroregionu a kulminovaly v únoru 2009 v Rostocku. Byly tematicky zaměřeny na čtyři pilíře, na kterých je vybudována strategie pro oblast Baltského moře s cílem učinit oblast Baltského moře:

environmentálně udržitelným prostorem;

prosperujícím místem;

přístupným a atraktivním místem;

bezpečným místem.

2.5

Tato strategie je doplněna akčním plánem, který obsahuje 15 prioritních oblastí v rámci těchto čtyř pilířů. Každá prioritní oblast bude koordinována členským státem v oblasti Baltského moře a očekává se, že tyto státy budou spolupracovat se všemi relevantními zúčastněnými stranami na jejím provádění (6).

2.6

Strategie pro oblast Baltského moře a její navrhované činnosti mají být financovány ze stávajících finančních prostředků, konkrétně ze strukturálních fondů EU (55 mld. EUR pro období 2007–2013), z prostředků každého státu oblasti Baltského moře, nevládních organizací, soukromých zdrojů a také ze zdrojů finančních institucí, jakou jsou EIB, NIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

2.7

Kromě čtyř pilířů tato strategie také obsahuje horizontální činnosti určené na rozvoj územní soudržnosti. Tyto činnosti zahrnují:

opatření na přizpůsobení stávajících finančních prostředků a politik prioritám a činnostem strategie pro oblast Baltského moře;

opatření na koordinaci provádění směrnic EU a na předcházení zbytečným byrokratickým překážkám;

opatření na povzbuzení využití územního plánování námořních prostor v členských státech jakožto společný přístup v přeshraniční spolupráci;

rozvoj územního plánování v členských státech v oblasti Baltského moře;

převedení úspěšných pilotních projektů v rámci strategie na plnohodnotné činnosti;

rozšíření výzkumu jakožto základu pro politická rozhodnutí;

opatření na zlepšení a koordinaci shromažďování námořních a socioekonomických údajů v makroregionu Baltského moře;

budování regionální identity.

3.   Připomínky ke strategii pro oblast Baltského moře

3.1   EHSV vítá přístup Rady a Komise, pokud jde o rozvoj strategie pro oblast Baltského moře, a zejména rozsáhlé konzultace zúčastněných stran v tomto makroregionu. Strategie je inovativní, neboť bude fungovat na základě nadnárodní řídící struktury, a tudíž jde nad rámec tradičních regionálních politik EU. Tato nová řídící struktura se nachází na půli cesty mezi národním státem a nadnárodním společenstvím.

3.2   Čtyři pilíře této strategie a související akční plán představují skutečný pokus o vytvoření lépe koordinovaného rozvojového rámce pro tak různorodou oblast, jakou je oblast Baltského moře, a tudíž se jedná o snahu podpořit územní soudržnost.

3.3   Koncept strategie pro oblast Baltského moře je popsán Komisí jako „probíhající činnost“. Definování jednotlivých aspektů oblasti Baltského moře je samozřejmě nepřesné, protože geografické charakteristiky se mění v závislosti na otázce, která je řešena. Například problematika životního prostředí pracuje s jinou mapou než hospodářství či doprava. Přístup zaujatý v plánované strategii pro oblast Baltského moře by měl začít definováním problémů a otázek a ty by posléze měly definovat geografii makroregionu. EHSV se domnívá, že složitost výzev, jimž čelí oblast Baltského moře, si žádá větší důraz na efektivní řízení strategie.

3.4   EHSV uznává vysokou úroveň politické důležitosti strategie, jíž bylo dosaženo během fáze konzultace. Síť odborových svazů Pobaltí (BASTUN), jež zastupuje členy odborových svazů ve všech členských státech v oblasti Baltského moře a Rusku, hrála prominentní úlohu v konzultačním procesu, který doposud formoval strategii pro oblast Baltského moře. Nastolená dynamika musí být zachována během provádění strategie. EHSV proto vítá závazek povýšit tuto strategii na úroveň Evropské rady každé dva roky během polského (2011), lotyšského (2013) a litevského (2015) předsednictví.

3.5   Vypracování výročních zpráv o pokroku této strategie spolu s přezkumem každé dva roky je také důležitým mechanismem pro zajištění toho, aby byly zúčastněné strany i nadále aktivně zapojeny. Během konzultací s Komisí vyšlo najevo, že ačkoli bude strategie pro oblast Baltského moře oficiálně zahájena dne 19. června, zbývá ještě mnoho důležitých prací, jež je třeba vykonat. EHSV tuto skutečnost podporuje a s potěšením konstatuje, že během švédského předsednictví bude v září a říjnu 2009 uspořádána konference na nejvyšší úrovni a ministerská schůzka k této strategii. S ohledem na význam, který je přikládán konzultaci zúčastněných stran při přípravě této strategie, je důležité, aby se EHSV aktivně zapojil do jejího rozvoje, provádění a šíření.

3.6   Třebaže na základě výsledků konzultací došlo zjevně ke konsensu, pokud jde o provádění strategie, panovala menší všeobecná shoda na tom, zda jsou pro toto provádění vhodné stávající institucionální rámce či nikoli. Tato a další otázky budou bezpochyby předmětem dalších jednání mezi zainteresovanými stranami a Komisí (7).

3.6.1

Mezitím by však tato strategie měla využít příležitostí, jež poskytují stávající evropské iniciativy, jako např. Společné plánování ve výzkumu, jež získalo značnou podporu ze strany EHSV. Tato iniciativa bude příspěvkem k doporučení Komise, jež je součástí strategie pro oblast Baltského moře, konkrétně plné využití potenciálu oblasti Baltského moře ve výzkumu a inovacích, aby se tato oblast stala prosperujícím místem.

3.7   Pokud jde o financování této strategie, EHSV by rád zdůraznil svou podporu efektivnějšímu využívání stávajících různorodých zdrojů financování EU. Prostřednictvím vytvoření a prezentace rozpočtů pro prioritní oblasti strategie by se tyto zdroje mohly stát transparentnějšími. Dokud nebude možné zaručit dostatečné finanční prostředky pro iniciativy týkající se strategie pro oblast Baltského moře, hrozí, že se celá strategie stane nekoherentní, rozptýlenou a ztratí aktivní zapojení zúčastněných stran v členských státech. EHSV proto znovu připomíná svůj názor, že efektivní provádění strategie pro oblast Baltského moře si vyžádá vlastní oddělený rozpočet, neboť v opačném případě panuje riziko, že zůstane u pouhého politického prohlášení a nedojde ke splnění jeho cílů (8).

3.8   V akčním plánu zcela zjevně existuje jisté napětí. To se týká pokusu zajistit trvalé aktivní zapojení zúčastněných stran tím, že bude nabízen velmi široký rozsah akcí s vysokou viditelností. Tento přístup podstupuje riziko, že se snaží zastávat přístup „všechno pro všechny“. Složitost strategie je také jednou z jejích slabých stránek.

3.9   Komise se snaží vypořádat se složitostí provádění tak, že činí každý členský stát odpovědným za jednu či více prioritních činností. Teoreticky jde o chytrý přístup; v praxi však může být velmi složité jej dosáhnout. Každý členský stát bude muset koordinovat činnosti v celém makroregionu a v rámci řady generálních ředitelství. Celá strategie zasahuje do působnosti 21 generálních ředitelství. Dosavadní zkušenosti s určitou mezivládní politikou spolupráce jsou smíšené. Lipská charta o trvale udržitelných evropských městech, jež přijala podobný přístup k provádění, je poněkud zklamáním a její pokrok zatím probíhá pomalu (9). Strategie pro oblast Baltského moře je pravděpodobně ještě složitější než Lipská charta a existuje riziko, že její řízení se ukáže jako příliš těžkopádné.

4.   Potenciální úloha EHSV ve strategii pro oblast Baltského moře

4.1

EHSV již předložil návrh na vytvoření „fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře“ a oznámil, že je připraven zahájit přípravné práce na tomto fóru (10). Toto fórum by mělo fungovat paralelně se strategií a mělo by přispívat k přezkumu strategie každé dva roky. Úspěch konzultačních konferencí, který vedl k přípravě této strategie, dodal větší závažnost potřebě průběžné veřejné diskuse a zvyšování povědomí o provádění strategie.

4.2

EHSV společně s hospodářskými a sociálními radami členských států v oblasti Baltského moře hrají důležitou roli při zajišťování atmosféry vzájemné spolupráce během provádění strategie. Za účelem posílení institucionálního rozvoje a participativních struktur občanské společnosti, zejména v nových členských státech a v sousedících státech, např. v Rusku, by mohlo být prospěšné vytvořit přeshraniční vztahy a spolupráci mezi sesterskými organizacemi, jako jsou např. odborové svazy, sdružení spotřebitelů, komunitní a dobrovolnické organizace. Především členové EHSV z osmi členských států v oblasti Baltského moře by měli rozvíjet úlohu poslů, prostředníků a zpravodajů, aby si Výbor mohl zachovat podrobné informace o pokroku, úspěších a výzvách strategie, a mohl by tudíž podporovat dosažení jejích cílů.

4.3

EHSV vítá skutečný pokus, který byl učiněn ve strategii pro oblast Baltského moře, pokud jde o rozvoj integrovaného přístupu ke spolupráci makroregionů. Výbor je již delší dobu zastáncem tohoto přístupu, podobně jako Evropský parlament.

4.4

EHSV podporuje široký přístup k provádění, který je obhajován ve strategii, jehož prostřednictvím budou mít členské státy přední pozici při koordinaci provádění 15 prioritních oblastí a souvisejících stěžejních projektů.

4.5

Dalo by se říci, že strategie pro oblast Baltského moře představuje důležitou zkoušku úlohy EHSV. Je pro Výbor výzvou, aby se stal nedílnou součástí vývoje strategie, navzdory vážným potížím s řízením, jež byly popsány výše v tomto stanovisku. Představuje výzvu zejména pro ty členy EHSV, kteří pocházejí z 8 členských států v oblasti Baltského moře, na něž se tato strategie vztahuje. Ty zavazuje k převzetí iniciativy při zastupování organizované občanské společnosti v průběžném provádění strategie prostřednictvím činnosti fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře. Vzhledem k tomu, že strategie bude pravděpodobně v činnosti po dobu mnoha následujících let, existuje pádný důvod, aby bylo v rámci EHSV vytvořeno ad hoc Středisko pro sledování oblasti Baltského moře či studijní skupina, aby se všichni členové EHSV mohli účinně zapojit do toho, co se jistě stane vzorem pro spolupráci makroregionů v Unii.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru.

Mario SEPI


(1)  http://www.visegradgroup.eu/

(2)  http://ec.europa.eu/external_relations/euromed/index_en.htm

(3)  Stanovisko CESE 888/2009 přijaté dne 13. května 2009 (nebylo dosud zveřejněno v Úř. věst.).

(4)  Severní dimenze je uskupení, v jehož rámci mohou EU, Rusko, Norsko a Island provádět politiky v dohodnutých oblastech spolupráce.

(5)  Tento bod zmínila paní komisařka Hübnerová ve svém projevu na téma „Směrem ke strategii pro Podunají“ http://ec.europa.eu/commission_barroso/hubner/speeches/pdf/2009/07052009_ulm.pdf

(6)  Strategie pro oblast Baltského moře a akční plán se nachází na:

http://ec.europa.eu/regional_policy/cooperation/baltic/documents_en.htm

(7)  Kvalitní všeobecná diskuse o těchto institucionálních a řídících otázkách se nachází také v dokumentu C. Schymika a P Krumreye „EU Strategy for the Baltic Sea Region: Core Europe in the Northern Periphery?“ („Strategie EU pro oblast Baltského moře: srdce Evropy a severní periferie?“), pracovní dokument FG1 2009, SWP Berlin.

(8)  Viz stanovisko EHSV k tématu Oblast Baltského moře – úloha organizované občanské společnosti při zlepšování regionální spolupráce a stanovování regionální strategie, odstavce 2.6 a 2.7. Např. evropsko-středomořské partnerství má rozpočet, který je dostatečný a také určený pouze evropsko-středomořskému partnerství, stanovisko přijaté dne 13. května 2009 (nebylo dosud zveřejněno v Úř. věst.).

(9)  Charta podepsaná dne 24. května 2007 v rámci německého předsednictví Rady na neformální schůzi ministrů EU pro rozvoj měst a územní soudržnost. Tato mezivládní charta předkládá dvě hlavní doporučení, a sice více využívat přístup integrované politiky rozvoje měst a věnovat mimořádnou pozornost znevýhodněným městským čtvrtím.

(10)  Viz stanovisko EHSV k tématu „Oblast Baltského moře – úloha organizované občanské společnosti při zlepšování regionální spolupráce a stanovování regionální strategie“, odstavec 3.4, stanovisko přijaté dne 13. května 2009 (nebylo dosud zveřejněno v Úř. věst.).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/10


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak učinit strategii EU v oblasti škod souvisejících s alkoholem udržitelnou, dlouhodobou a víceodvětvovou (průzkumné stanovisko)

2009/C 318/03

V dopise ze dne 18. prosince 2008 požádala švédská ministryně pro evropské záležitosti s ohledem na nadcházející švédské předsednictví Evropské unie Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Jak učinit strategii EU v oblasti škod souvisejících s alkoholem udržitelnou, dlouhodobou a víceodvětvovou.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2009. Zpravodajkou byla paní van TURNHOUT.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září 2009 a 1. října 2009 (jednání dne 30. září 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 128 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Shrnutí a doporučení

1.1

Toto průzkumné stanovisko věnované hledání způsobů, jak učinit strategii EU v oblasti škod souvisejících s alkoholem udržitelnou, dlouhodobou a víceodvětvovou (1), bylo vypracováno na žádost švédského předsednictví adresovanou EHSV. Cílem švédského předsednictví je podpořit provádění horizontální strategie EU týkající se alkoholu a nastolit dlouhodobou preventivní činnost na úrovni EU i ve členských státech.

1.2

Stanovisko navazuje na předchozí stanovisko EHSV ke škodám souvisejícím s alkoholem, které se zaměřilo na těchto pět prioritních témat: ochrana dětí; snižování počtu silničních dopravních nehod souvisejících s alkoholem; předcházení škodám spojeným s alkoholem u dospělých a na pracovišti, informovanost, vzdělávání a zvyšování veřejného povědomí a společná evidenční základna (2).

1.3

Stanovisko klade důraz na následující čtyři priority předsednictví:

dopad reklamy a marketingu na mládež;

vliv ceny na vývoj poškození;

důraz na děti – zvláště spektrum vrozených alkoholových poruch (FASD) a děti v rodinách;

dopady škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí.

Pro dosažení komplexního přístupu by měla být všechna témata projednávaná v obou stanoviscích a další relevantní záležitosti brány v úvahu společně.

1.4

Vzorce spotřeby alkoholických nápojů se v jednotlivých zemích značně liší, avšak většina lidí většinou pije zodpovědně (viz odst. 3.2) (3). EHSV je však znepokojen odhadem, že 15 % dospělé populace EU pravidelně konzumuje škodlivé množství alkoholu a že děti jsou nejzranitelnější skupinou vystavenou škodám souvisejícím s alkoholem. Politická opatření by měla být navržena tak, aby se dotýkala těch, kdo již pijí ve škodlivé míře.

1.5

Marketing alkoholických nápojů je jedním z faktoru, které zvyšují pravděpodobnost, že děti a mládež začnou pít alkohol nebo svoji spotřebu zvýší, pokud již alkohol konzumují. EHSV proto vyzývá k omezení vystavení dětí vlivu marketingu alkoholických nápojů.

1.6

Účinným nástrojem zmírnění škod souvisejících s alkoholem může být vhodně navržená cenová politika, zvláště v případě lidí s nízkými příjmy a mladých lidí. EHSV se domnívá, že je zapotřebí předpisů k regulaci dostupnosti, distribuce a propagace alkoholu. Samoregulace pro tuto oblast není dostatečná.

1.7

EHSV podporuje informační kampaně na úrovni členských států i EU jako celku s cílem zvýšit informovanost o riziku spektra vrozených alkoholových poruch (FASD).

1.8

EHSV se domnívá, že je zapotřebí zajistit na úrovni EU více informací o dopadech škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí.

1.9

EHSV uznává skutečnost, že politiky týkající se alkoholu by měly být komplexní a měly by zahrnovat nejrůznější opatření, jež průkazně snižují škody související s alkoholem.

2.   Souvislosti

2.1

Evropská unie má pravomoc a zodpovědnost potřebnou k řešení problémů veřejného zdraví vyplývajících ze škodlivé a nebezpečné konzumace alkoholu, a to podle čl. 152 odst. 1 Smlouvy (4), kde se uvádí, že činnost Společenství doplňuje politiku členských států.

2.2

V návaznosti na doporučení Rady z roku 2001 týkající se pití alkoholu mladými lidmi (5) vyzvala Rada Komisi, aby sledovala a vyhodnocovala vývoj a přijatá opatření a poskytovala zpětně zprávy o dalších potřebných krocích.

2.3

V závěrech Rady z června 2001 a června 2004 byla Komise vyzvána k předložení návrhů na ucelenou strategii Společenství zaměřenou na snížení škod souvisejících s alkoholem, která by doplňovala vnitrostátní politiky (6).

2.4

V roce 2006 přijala Komise sdělení Strategie EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem (7). Jeho cílem je „zmapovat opatření“, která již Komise a členské státy zavedly, a vysvětlit, jak může Komise dále podporovat a doplňovat vnitrostátní politiky v oblasti veřejného zdraví. EHSV se domnívá, že Komisi se nepodařilo vybudovat „ucelenou strategii“ (8), neboť nepřišla s ucelenou a transparentní analýzou všech dotčených politických oblastí a obtíží, se kterými se z důvodu tržních pravidel platných v EU potýkají některé členské státy při zajišťování kvalitních politik veřejného zdraví týkajících se alkoholu (9). Strategie též opomněla zdůraznit, že alkohol je psychoaktivní a v případě nadměrné konzumace toxická látka, jež je pro některé jedince též látkou návykovou.

2.5

Evropský soudní dvůr opakovaně potvrdil, že snižování škod souvisejících s alkoholem je významným a platným cílem v oblasti veřejného zdraví, o který je třeba usilovat opatřeními, která budou uznána za vhodná a budou v souladu se zásadou subsidiarity (10).

2.6

EHSV uznává činnost vykonanou všemi příslušnými zainteresovanými stranami v rámci Evropského fóra o alkoholu a zdraví od jeho zahájení v roce 2007. EHSV vítá obdobný vývoj na místní úrovni.

3.   Přehled škodlivých účinků

3.1

Celosvětově představuje Evropská unie oblast, kde se konzumuje nejvíce alkoholu, jedenáct litrů čistého alkoholu na osobu ročně (11). Celková spotřeba klesala od sedmdesátých let do poloviny devadesátých let 20. století a od té doby je relativně stabilní. Dosud však existují rozdíly mezi zeměmi, co se týče konzumace a škod a také druhu těchto škod (12). Stále však přetrvávají významné škodlivé vzorce spotřeby alkoholických nápojů (13).

3.2

Většina lidí většinou pije zodpovědně. EHSV je však znepokojen skutečností, že podle odhadů 55 milionů dospělých v EU (15 % dospělé populace) pravidelně požívá alkoholické nápoje ve škodlivé míře (14). Odhaduje se, že škodlivá konzumace alkoholu je v EU příčinou zhruba 195 000 úmrtí ročně, k nimž dochází v důsledku nehod, onemocnění jater, rakoviny a z dalších příčin. Škodlivá konzumace alkoholu je třetí nejčastější příčinou předčasných úmrtí a onemocnění v EU (15).

3.3

EHSV se domnívá, že škodlivá konzumace alkoholu u jedinců není problémem, ke kterému dochází izolovaně, ale spíše jde o různé příčiny včetně chudoby, sociálního vyloučení, rodinného prostředí a pracovního stresu.

3.4

Ačkoliv v Evropě existují různé kulturní návyky týkající se konzumace alkoholu, lze také pozorovat, že existují různé kulturní návyky týkající se škodlivé a nebezpečné konzumace alkoholu, a to i u dětí a dospívající mládeže (16). EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily tyto národní a místní vzorce při vytváření politik.

3.5

Škodami způsobenými alkoholem jsou zvláště ohroženy děti. Odhaduje se, že v rodinách v EU je alkoholem negativně zasaženo mezi 5 a 9 miliony dětí. Alkohol je příčinným faktorem v 16 % případů zneužívání a zanedbávání dětí a alkoholu se ročně přičítá 60 000 porodů novorozenců se sníženou porodní hmotností (17).

3.6

Nebezpečná a škodlivá konzumace alkoholu může působit škody nejen jednotlivci, ale i dalším osobám. Škody související s alkoholem by měly být řešeny i na pracovišti v rámci zdravotních a bezpečnostních předpisů, za což je zodpovědný především zaměstnavatel. Politiky užívané na pracovišti ve vztahu k alkoholu mohou snížit počty nehod souvisejících s alkoholem, snížit absentérství a zvýšit pracovní kapacitu. EHSV vyzývá zaměstnavatele, odbory, místní orgány a další příslušné organizace, aby úzce spolupracovali a podnikli společná opatření na snižování škod na pracovišti souvisejících s alkoholem.

3.7

Alkohol je v Evropě důležitým druhem zboží, neboť vytváří pracovní místa, generuje daňové výnosy a přispívá k obchodní bilanci Škodlivé pití alkoholu má nicméně také důsledky v hospodářství, kde se projevují zvýšené náklady na zdravotnictví a sociální výdaje a snížení produktivity. Náklady v hospodářství EU na škody související s alkoholem se v roce 2003 odhadovaly na 125 miliard EUR, což odpovídá 1,3 % HDP (18).

4.   Dopad reklamy a marketingu na mládež

4.1

EHSV vyzývá Komisi k uznání Evropské charty WHO o alkoholu (19), přijaté všemi členskými státy v roce 1995, zejména etického principu, že každé dítě i dospívající má nárok vyrůstat v prostředí chráněném před negativními důsledky konzumace alkoholu, a pokud možno také před propagací alkoholických nápojů.

4.2

Doporučení Rady EU vyzvalo členské státy k zavedení účinných mechanismů na poli propagace, marketingu a maloobchodu, které zajistí, aby alkoholické výrobky nebyly navrhovány a propagovány způsobem, který působí na děti a dospívající.

4.3

Nárazové nadměrné pití alkoholu u mladých dospělých (15–24 let) je čím dál vážnějším problémem na úrovni EU i členských států; v roce 2006 se 24 % konzumentů v této věkové skupině přihlásilo k nárazovému pití nejméně jednou týdně (20). Mezi nejčastěji konzumované alkoholické nápoje mezi dospívající mládeží patří pivo (40 %) a lihoviny (30 %) (21), následuje víno (13 %), alkoholické limonády (11 %) (22) a cidre (6 %). Spotřebu alkoholu a pravděpodobnost nárazového pití rovněž zvyšují prodejní akce typu „happy hour“ či „dva za cenu jednoho“ (23). Nutným dalším postupem je přísnější vymáhání zákonné věkové hranice pro konzumaci alkoholu.

4.4

Reklama a marketing v oblasti alkoholických nápojů se podílejí na utváření postojů mládeže k alkoholu, na jeho vnímání, a podněcují jejich pozitivní očekávání spojená s konzumací alkoholu (24). Přehled dlouhodobých studií, který vypracovala skupina vědců Evropského fóra o alkoholu a zdraví, „přesvědčivě prokázal vliv reklamy na alkohol na zahájení konzumace alkoholu u mladých lidí, kteří dosud alkohol nepožívali, a zvýšenou spotřebu u jejich vrstevníků, kteří již alkohol požívali. Tato zjištění jsou o to víc šokující s ohledem na skutečnost, že studie se zaměřila pouze na malou část celkové marketingové strategie“ (25).

4.5

EHSV je znepokojen skutečností, že marketing alkoholu přitahuje nezletilé konzumenty (26), a upozorňuje na tomu odpovídající zjištění, že vystavení vlivu televizních pořadů a sponzorů s výskytem alkoholu je předznamenáním výskytu mladistvých konzumentů a zvýšené spotřeby alkoholu (27).

4.6

Expertní výbor WHO se domnívá, že „dobrovolné systémy nebrání výskytu toho typu marketingu, jenž má vliv na mladé lidi, a samoregulace podle dostupných zjištění funguje pouze tehdy, panuje-li okamžitá a reálná hrozba regulace ze strany státu“ (28).

4.7

Subjekty činné v řetězci alkoholických nápojů vyjádřily vůli iniciativněji prosazovat regulační a samoregulační opatření (29). Jejich úkolem je spolupracovat s členskými státy na tom, aby se jejich výrobky vyráběly, distribuovaly a uváděly na trh zodpovědným způsobem, který přispěje ke snížení škod souvisejících s alkoholem.

4.8

Minimální požadavky na reklamu na alkohol pomáhá stanovit směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Uvádí se v ní, že reklama na alkohol „nesmí být vysloveně určena dětem nebo mladistvým“, „nesmí spojovat užívání alkoholu se zvýšenou fyzickou výkonností“, „společenským nebo sexuálním úspěchem“ a „nesmí tvrdit, že alkohol má (…) povzbuzující či uklidňující účinek nebo že je prostředkem řešení osobních problémů“ (30). EHSV se domnívá, že tato směrnice sama o sobě není dostatečnou ochranou dětí před marketingem alkoholických nápojů.

4.9

EHSV vyzývá k zařazení snížení vystavení dětí vlivu alkoholických výrobků, reklamy a propagace zařazeno mezi specifické cíle Komise a k zavedení přísnější regulace v této oblasti.

5.   Vliv ceny na škody související s alkoholem

5.1

Panuje rostoucí celoevropský zájem o přijetí opatření proti škodám souvisejícím s alkoholem. Alkohol je v Evropě významnou komoditou, která vytváří pracovní místa, generuje daňové výnosy a prostřednictvím obchodu přispívá do hospodářství EU. Odhaduje se však, že 15 % pije ve škodlivé míře a způsobuje škody postihující jednotlivce i společnost. Náklady nadměrné spotřeby alkoholu v EU byly odhadnuty na 125 miliard EUR, což odpovídá 1,3 % HDP (31).

5.2

Podle studie instituce RAND panuje v EU trend přechodu k nepřímé spotřebě alkoholu, která je zpravidla méně nákladná než jeho přímá spotřeba (32). Je však třeba poznamenat, že studie se zaměřila pouze na ceny alkoholu určeného k nepřímé spotřebě a neporovnávala ceny u nepřímé spotřeby s cenami pro spotřebu přímou.

5.3

Studie ukazují, že alkohol se v EU jako celku v letech 1996–2004 stal cenově dostupnějším, v některých zemích o více než 50 % (33). Bylo prokázáno, že existuje přímá závislost mezi dostupností alkoholu a spotřebou alkoholu v EU (34).

5.4

Mladí lidé jsou citliví na růst cen alkoholu, což vede ke sníženému výskytu konzumace mezi mladými lidmi a ke snížení množství alkoholu zkonzumovaného při každé jednotlivé příležitosti (35). Jiné studie však ukazují, že mladí lidé si mohou v reakci na růst cen osvojit škodlivější návyky, např. konzumují levnější alkohol doma, předtím než vyrazí do podniků (36). Jde o významné zjištění z hlediska politiky EU týkající se alkoholu, zvláště vzhledem k nárůstu výskytu škodlivé konzumace alkoholu u mládeže.

5.5

Odhady uvádějí alkohol jako příčinu 3,8 % všech úmrtí a 4,6 % celkového počtu roků života ztracených předčasnou úmrtností a zvýšenou nemocností. Existuje přímá závislost mezi konzumací alkoholu a zraněními a úmrtími v důsledku dopravních nehod (37). Alkohol je výhradní příčinou některých onemocnění, jako je například alkoholické onemocnění jater a alkoholická pankreatitida, a je jednou z příčin dalších onemocnění a zranění (např. některé typy rakoviny, srdečních onemocnění a mozkových mrtvic nebo cirhózy jater) (38). Škodlivá konzumace alkoholu přispívá k trestné činnosti, násilí a rodinným problémům, k rizikovému sexuálnímu chování a výskytu pohlavních chorob (39).

5.6

Odhaduje se, že v EU se těžké nárazové pití podílí na 2 000 vražd, 17 000 úmrtích při dopravních nehodách (neboli na každém třetím úmrtí při dopravních nehodách), 27 000 nehodách s následkem smrti a 10 000 sebevraždách (40).

5.7

Účinným nástrojem zmírnění škod souvisejících s alkoholem může být cenová politika (41). EHSV se však domnívá, že cenová politika by měla být zohledněna při přípravě strategií k řešení škod souvisejících s alkoholem udržitelným, dlouhodobým a víceodvětvovým způsobem.

5.8

Politiky týkající se alkoholu by měly být komplexní a měly by zahrnovat nejrůznější opatření, jež průkazně snižují škody související s alkoholem, jako jsou politiky zaměřené na alkohol za volantem nebo opatření v oblasti základní zdravotní péče. EHSV uznává, že škody související s alkoholem nemůže vyřešit žádné jednotlivé opatření samostatně.

5.9

EHSV se domnívá, že je zapotřebí účinného uplatňování předpisů k regulaci dostupnosti, distribuce a propagace alkoholu. Samoregulace pro tuto oblast je částečné řešení, ale jako taková nestačí. Omezení prodeje pod hranicí nákladů a prodejních akcí by měla být možná, aniž by byla obchodním omezením nebo porušením práva EU.

6.   Důraz na děti – zvláště spektrum vrozených alkoholových poruch a děti v rodinách

6.1

Osud Evropy závisí na její zdravé a produktivní populaci. Zjištění, že vyšší podíl onemocnění způsobených škodlivou a nebezpečnou konzumací alkoholu připadá na mladé lidi, vzbuzuje proto u EHSV vážné obavy (42).

6.2

Komise uznává skutečnost, že děti mají právo na účinnou ochranu proti ekonomickému vykořisťování a všem formám zneužívání (43). EHSV důrazně podporuje tento postoj.

6.3

EHSV konstatuje, že škodlivá a nebezpečná konzumace alkoholu má záporné účinky nejen na konzumenta, ale také na další osoby, především ve vztahu k nehodám, zraněním a násilí. Pokud jde o rodiny, uznává EHSV, že nejzranitelnější ohroženou skupinou jsou děti.

6.4

Odhaduje se, že pět až devět milionů dětí je v rodinách nepříznivě ovlivněno alkoholem, alkohol je faktorem, který se podílí na 16 % případů zneužívání a zanedbávání dětí a na 60 000 dětí narozených ročně se sníženou porodní hmotností (44). Mezi další negativní dopady na děti patří chudoba a sociální vyloučení, jež mohou ovlivnit jejich zdraví, vzdělávání a životní podmínky nyní i v budoucnosti.

6.5

Domácí násilí je v mnoha zemích vážným problémem (45) a je silně provázáno s problémy těžkého pijáctví pachatelů (46). K domácímu násilí může docházet i bez vlivu alkoholu, nadměrné pití se však může podílet na násilném chování některých lidí. Z omezování nadměrného pití mají užitek oběti a původci násilí, i děti žijící v takových rodinách.

6.6

Alkohol může působit na děti dokonce i před tím, než se narodí. Spektrum vrozených alkoholových poruch (FASD) zahrnuje skupinu trvalých vrozených poruch (tělesných, behaviorálních a kognitivních) způsobených konzumací alkoholu ze strany matky během těhotenství.

6.7

Informovanost o FASD a jeho dopadech je nízká. Pro snížení škod souvisejících s alkoholem v těhotenství je zcela zásadní šířit příklady preventivních programů založených na průkazných materiálech. EHSV podporuje použití cílených oficiálních kampaní na úrovni členských států i EU jako celku za účelem zvýšení informovanosti o riziku FASD.

7.   Dopady škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí

7.1

Starší lidé jsou citlivější na působení alkoholu. Mezi specifické problémy patří otázka rovnováhy a riziko pádu a příchod zdravotních potíží, které mohou u starších lidí zvýšit pravděpodobnost, že se uchýlí k alkoholu. Zhruba třetina starších lidí se dostane do problémů s pitím poprvé v pozdějším věku, často v důsledku ztráty blízké osoby, podlomeného zdraví, potíží se zvládáním každodenních potřeb a společenské izolace (47).

7.2

Škodlivá konzumace alkoholu může zasáhnout duševní zdraví starších lidí v podobě úzkosti, deprese a nejistoty.

7.3

Problémy s alkoholem jsou mezi staršími lidmi běžné, zvláště u mužů, kteří trpí společenskou izolací a žijí sami (48). Problémy s pitím alkoholu jsou provázány s široce rozšířenými případy zhoršení tělesného, psychologického, sociálního a kognitivního zdraví. Těmito poruchami trpí přibližně 3 % lidí starších 65 let (49), přestože řada případů může zůstat nepovšimnuta, neboť diagnostická kritéria a vyšetření jsou namířena na mladší věkové skupiny dospělých. Léčba starších lidí trpících problémy souvisejícími s alkoholem je však často jednodušší než v případě mladších dospělých.

7.4

Alkohol může zesilovat či oslabovat účinky některých léků. Důležité je posilovat informovanost profesionálních i neformálních pečovatelů a starších občanů o možných interakcích mezi léky a alkoholem.

7.5

EHSV se domnívá, že je zapotřebí učinit více pro kvalitní životní podmínky stárnoucí populace v EU, včetně informací o dopadech škodlivé konzumace alkoholu na zdravé a důstojné stárnutí poskytovaných na úrovni EU.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  „Víceodvětvový“ zde znamená „pokrývající několik odvětví včetně občanské společnosti, odborů a podniků“.

(2)  Stanovisko EHSV ze dne 30. května 2007 ke sdělení Komise Strategie EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem, zpravodajka: paní van Turnhout, spoluzpravodaj: pan Janson, Úř. věst. C 175, 27.7.2007.

(3)  Konnopka, A & König, H-H. The Health and Economic Consequences of Moderate Alcohol consumption in Germany 2002 (Zdravotní a hospodářské důsledky umírněné spotřeby alkoholu v Německu v r. 2002), Value in Health, 2009.

(4)  Smlouva o založení Evropského společenství.

(5)  Doporučení Rady ze dne 5. června 2001 (2001/458/ES).

(6)  Závěry Rady ze dne 5. června 2001 týkající se strategie Společenství ke snížení škod souvisejících s alkoholem (Úř. věst. C 175, 20.6.2001, s. 1) a závěry Rady ze dne 1. a 2. června 2004 týkající se alkoholu a mládeže (nebylo zveřejněno v Úř. věst.).

(7)  KOM(2006) 625 v konečném znění.

(8)  Viz poznámka pod čarou 2.

(9)  Tamtéž.

(10)  Případ Franzén (C-189/95), případ Heinonen (C-394/97), případ Gourmet (C-405/98), případ Cataloina (spojené věci C-1/90a C-179/90), případ Loi Evin (francouzský zákon o kampani proti kouření a alkoholismu) (C-262/02 a C-429/02).

(11)  „Alcohol in Europe, a public health perspective“ (Alkohol v Evropě z hlediska veřejného zdraví) – zpráva pro Evropskou komisi, P. Anderson a B. Baumberg, Institute of Alcohol Studies, červen 2006.

(12)  Stanovisko EHSV ze dne 30. května 2007 ke sdělení Komise Strategie EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem, zpravodajka: paní van Turnhout, spoluzpravodaj: pan Janson, Úř. věst. C 175, 27.7.2007.

(13)  Viz poznámka pod čarou 11.

(14)  Více než 40 g alkoholu, tj. 4 nápoje denně, u mužů a více než 20 g, tj. 2 nápoje denně, u žen.

(15)  Hlavní údaje o škodách souvisejících s alkoholem v Evropě, říjen 2006, Brusel, MEMO/06/397, 24. října 2006.

(16)  Průzkum ESPAD, 2007.

(17)  Viz poznámka pod čarou 11.

(18)  GŘ SANCO.

(19)  Charta Světové zdravotnické organizace o alkoholu (1995).

(20)  Viz poznámka pod čarou 11.

(21)  Zpráva ESPAD za rok 2007 (2009).

(22)  Lahvové alkoholické nápoje připomínající osvěžující nápoje a limonádu.

(23)  Independent Review of the Effects of Alcohol Pricing and Promotion (Nezávislá studie dopadů cenové politiky a propagace alkoholických nápojů) (2008).

(24)  Odborný posudek skupiny vědců Evropského fóra o alkoholu a zdraví (2009) a Dopad reklamy na alkohol a jeho výskytu v médiích na konzumaci alkoholu u dospívající mládeže: systematický přehled dlouhodobých studií (2009).

(25)  Viz poznámka. pod čarou 24, část 1.

(26)  Viz poznámka pod čarou 11.

(27)  Tamtéž.

(28)  Expertní výbor WHO pro problémy související s konzumací alkoholu, druhá zpráva, 2007.

(29)  KOM(2006) 625 v konečném znění.

(30)  The affordability of alcoholic beverages in the European union: understanding the link between alcohol affordability, consumption and harms (Cenová dostupnost alkoholických nápojů v Evropské unii – souvislost mezi cenovou dostupností alkoholu, spotřebou a škodami) (2009).

(31)  GŘ SANCO, 2006.

(32)  Viz poznámka pod čarou 11. Přímou spotřebou se rozumí spotřeba v hostincích, klubech, restauracích a dalších maloobchodních prodejnách alkoholu k místní spotřebě, nepřímá spotřeba se typicky týká nákupu v supermarketech a dalších prodejnách alkoholu, který je určen ke konzumaci na jiném místě.

(33)  Dostupnost se měří podle čistého dopadu ceny a příjmu.

(34)  Viz poznámka pod čarou 30.

(35)  Modelling the Potential Impact of Pricing and Promotion Policies for Alcohol in England: Results from the Sheffield Alcohol Policy Model Version 2008 (Model potenciálního dopadu cenové politiky a propagace alkoholu v Anglii - Závěry politického modelu města Sheffield pro rok 2008) (1-1).

(36)  Alcohol Price and Consumer Behaviour (Ceny alkoholu a chování spotřebitelů). Průzkum trhu uskutečněný společností IPSOS Belgium v r. 2009.

(37)  Viz poznámka pod čarou 30.

(38)  „Global burden of disease and injury and economic cost attributable to alcohol use and alcohol use disorders“ („Celosvětový objem onemocnění a úrazů souvisejících s alkoholem a s poruchami v oblasti konzumace alkoholu“), The Lancet, (2009).

(39)  „Effectiveness and cost-effectiveness of policies and programmes to reduce the harm caused by alcohol“ („Účinnost a nákladová účinnost politik a programů zaměřených na omezení škod způsobených alkoholem“), The Lancet (2009).

(40)  Viz poznámka pod čarou 11.

(41)  WHO Global Status Report: Alcohol Policy („Zpráva Světové zdravotnické organizace o politice týkající se alkoholu“) (2004). Viz také „Paying the tab. The costs and benefits of alcohol control („Účet, prosím. Náklady a přínosy kontrolovaného přístupu k alkoholu“) (2007)“, a poznámky pod čarou 35 a 37.

(42)  Viz poznámka pod čarou 11.

(43)  KOM(2006) 367 v konečném znění.

(44)  Viz poznámka pod čarou 11.

(45)  Stanovisko EHSV z vlastní iniciativy ze dne 16. března 2006 k tématu Domácí násilí na ženách (Úř. věst. C 110, 9.5.2006) a stanovisko EHSV z vlastní iniciativy ze dne14. prosince 2006 k tématu Děti jako nepřímé oběti domácího násilí (Úř. věst. C 325, 30.12.2006).

(46)  Viz poznámka pod čarou 11.

(47)  Viz Royal College of Psychiatrists, Velká Británie,

http://www.rcpsych.ac.uk/mentalhealthinfoforall/problems/alcoholanddrugs/alcoholandolderpeople.aspx.

(48)  „Alcohol use disorders in elderly people: redefining an age old problem in old age“ („Poruchy v oblasti konzumace alkoholu u starších lidí – nový pohled na odvěký problém ve vysokém věku“), British Medical Journal, (2003).

(49)  Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders project (Rozšíření duševních poruch v Evropě – závěry projektu Evropská studie epidemiologie duševních poruch), (2004).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/15


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Souvislost mezi genderovou rovností, hospodářským růstem a mírou zaměstnanosti (průzkumné stanovisko)

2009/C 318/04

Zpravodajka: paní OUIN

Dopisem ze dne 18. prosince 2008 požádala paní Cecilia Malmström, švédská ministryně pro evropské záležitosti, s ohledem na nadcházející švédské předsednictví Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Souvislost mezi genderovou rovností, hospodářským růstem a mírou zaměstnanosti“.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2009. Zpravodajkou byla paní OUIN.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 138 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Otázka položená švédským předsednictvím ohledně souvislosti mezi genderovou rovností, hospodářským růstem a mírou zaměstnanosti je přínosná tím, že nabízí možnost získat odstup. Genderové rovnosti se věnuje řada zpráv a studií, stejně jako směrnic, zákonů, doporučení a dohod. Přesto ve skutečnosti nerovnosti přetrvávají. Jsou dědictvím uplynulých staletí a my proti nim bojujeme zatím jen 50 let. Třebaže je dnes genderová rovnost zakotvená v zákonech, zbývá ještě změnit mentalitu a chování jednotlivců i kolektivů. Toto stanovisko navrhuje změny zejména ve třech oblastech: v organizaci času, v uznávání kvalifikace potřebné k výkonu osobních služeb a genderové vyváženosti v různých oborech i na rozhodovacích pozicích.

1.2

Doporučení EHSV jsou tedy určena členským státům, Komisi, sociálním partnerům, ale i všem činitelům ve společnosti.

Členským státům:

1.3

Růst se měří podle nárůstu HDP. Tento ukazatel však nestačí k tomu, aby odrážel hospodářský příspěvek žen. Pro zjištění, jaká souvislost je mezi genderovou rovností a růstem, by bylo třeba revidovat nástroje pro jeho výpočet.

1.4

Zaměření činnosti na genderovou rovnost je třeba považovat za prostředek:

k podpoře růstu a zaměstnanosti, a ne za nákladovou složku či omezení;

k posílení ekonomické nezávislosti žen, které tak budou většími spotřebitelkami zboží a služeb;

k investicím do lidských zdrojů, protože se nastolí rovnost k přístupu k odbornému vzdělávání a celoživotnímu vzdělávání a lépe zhodnotí zkušenost a rozmanitost;

k vytvoření podmínek pro lepší sladění práce, rodinného života a soukromého života nabídkou pružné organizace pracovní doby zvolené v zájmu podniků a zaměstnanců, posílením služeb péče tak, že péče o malé děti nebude považována za zátěž, ale za investici, a muži budou povzbuzováni k tomu, aby přijali svůj podíl na chodu rodiny;

ke stimulaci podnikavosti žen podporou vytváření a převodu podniků a zlepšením jejich přístupu k financování;

k zabezpečení toho, aby genderové hledisko bylo bráno v potaz v rámci přijímaných krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých opatření pro boj s hospodářskou a finanční krizí, a to jak na úrovni celé Evropské unie, tak v rámci jednotlivých členských států;

k omezení chudoby lidí pracovně činných (mzdově podhodnocenými zaměstnanci, osobami bez trvalého pracovního poměru a jedinými živiteli rodiny bývají často ženy) tím, že poskytuje širší přístupnost pracovních míst, pracovní jistoty a přiměřené mzdy.

Komisi:

1.5

Výbor žádá o kontrolu a vyhodnocení úsilí členských států při provádění pracovního plánu pro rovnost mužů a žen a požaduje platformu pro výměnu osvědčených postupů a zkušeností.

Sociálním partnerům:

1.6

Výbor žádá o realizaci jejich společného rámce pro kroky v oblasti genderové rovnosti se zaměřením na úlohu mužů a žen, podporu žen v rozhodovacím procesu, podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a snížení rozdílů v odměňování;

1.7

o zvýšení poznatků a zlepšení nástrojů pro boj proti segregaci pracovních míst a pro jejich smíšenost;

1.8

o profesionalizaci pracovních míst v osobních službách prostřednictvím většího uznání kvalifikace potřebné k jejich výkonu.

Všem činitelům občanské společnosti a zodpovědným politickým činitelům:

žádá, aby uvažovali o pružnějších způsobech úpravy pravidel pro odchod do důchodu, což by mohlo zahrnovat možnost vybrat si určitý čas před odchodem do důchodu, aby tak bylo možné čelit povinnostem rodinného života;

o rozšíření nabídky služeb v domácnosti cestou rozvoje veřejných služeb a vytvořením podniků;

o zvýšení počtu žen ve vedoucích funkcích v rámci veřejné správy a také ve správních radách a řídících výborech soukromých a veřejných podniků;

o řešení této otázky v rámci širokého zorného úhlu, aby bylo možné podniknout bezprostřední kroky i určit dlouhodobé směry postupu.

2.   Úvod

2.1

Nezbytná opatření, jejichž smyslem je posílit účast žen na trhu práce, jsou nedílnou součástí Lisabonské strategie, která má Evropu přiblížit k cíli, jímž je konkurenceschopnější společnost založená na znalostech.

2.2

Ve zprávě Komise z roku 2008 o rovnosti žen a mužů v Evropě (1) se uvádí: „V průběhu těchto posledních let byla zaměstnanost žen základním faktorem pokračujícího růstu v EU. V letech 2000 až 2006 vzrostla zaměstnanost v EU-27 téměř o 12 milionů osob, z nichž více než 7,5 milionu tvoří ženy (...) Míra zaměstnanosti žen s malými dětmi je pouze 62,4 % oproti 91,4 % u mužů, což je rozdíl 29 procentních bodů. Více než tři čtvrtiny pracovníků na částečný úvazek jsou ženy (76,5 %), což představuje jednu ženu ze tří, oproti situaci méně než jeden muž z deseti.“

2.3

Zpráva za rok 2009 (2) uvádí míru zaměstnanosti žen 58,3 % proti zaměstnanosti mužů 72,5 %, míru zaměstnanosti na částečný úvazek u žen ve výši 31,2 % proti hodnotě 7,7 % u mužů, upozorňuje na převahu žen v odvětvích, kde je práce méně odměňovaná, a připomíná nerovnost v rozdělení pravomoci v institucích a podnicích.

2.4

Ačkoli genderové rovnosti nebylo zatím dosaženo, patří situace pracujících žen mezi nejlepší na světě. Je třeba uznat, že Evropská unie se touto problematikou seriózně zabývala již od počátku a vytvořila statistické nástroje, studie, analýzy a právní předpisy.

2.5

Třebaže byl zaznamenán pokrok a pozitivní výsledky, ekonomický potenciál žen dosud nebyl dostatečně zhodnocen. Mimo jiné bezpříkladná mezinárodní hospodářská a finanční krize bude mít pravděpodobně jiný dopad na ženy než na muže vzhledem k jejich odlišnému postavení v hospodářské, sociální a rodinné sféře.

2.6

Vzhledem k tomu, že toto téma již bylo předmětem četných prací, byla vyslovena doporučení a evropské instituce a evropští sociální partneři přijali opatření – v průběhu devíti let Výbor přijal čtrnáct stanovisek k otázkám souvisejícím s rovností mužů a žen (3) –, není záměrem tohoto stanoviska celkové shrnutí této problematiky. Omezuje se na souvislosti s hospodářským růstem a zaměstnaností a orientuje se na dosažení cílů vytyčených Lisabonskou strategií v oblasti zvýšení účasti žen na trhu práce (4).

3.   Obecné připomínky

3.1   Souvislosti

3.1.1

Zvyšování počtu zaměstnaných žen započalo v šedesátých letech. V sedmdesátých letech se ženy ve velké míře uplatnily na trhu práce, což z hlediska genderové rovnosti znamenalo velký krok vpřed. Když ženy získaly možnost rozhodovat o svém mateřství a získávat vyšší vzdělání, chtěly stejně jako muži využít své schopnosti v rámci celé společnosti, nejen rodiny, a dosáhnout finanční nezávislosti. Placená práce znamená osobní příjem, lepší záruky v oblasti sociálního zabezpečení a důchodu a obranu proti chudobě v případě odloučení, rozvodu či vdovství.

3.1.2

Hromadný nástup žen do zaměstnání vytvořil nové potřeby, které musel trh uspokojit. Ženy v domácnosti pracovaly, ale tato práce účetně nevstupovala do hrubého domácího produktu. Jakmile ženy opustily domácí rámec, začala se vytvářet pracovní místa k provádění prací, které dříve doma vykonávaly. Nejedná se jen o zaměstnání pečovatelek o děti a pomocnic v domácnosti.

3.1.3

Práce žen přinesla potřeby, jež přispěly k hospodářskému rozvoji. Když ženy nastoupily do zaměstnání, pořídili si rodiče domácí spotřebiče, druhé automobily, kupovali připravená hotová jídla, děti i rodiče obědvali mimo dům; rodiny potřebovaly pečovatelské služby a ubytovací kapacity pro nemocné, postižené a starší osoby, o něž se dříve staraly ženy v domácnosti; rodiny potřebovaly zajistit péči o děti v hodinách před začátkem vyučování a po něm a v období školních prázdnin. Dvojice se dvěma platy si mohly pořídit bydlení, navštěvovat kulturní aktivity, cestovat... Tím vznikala pracovní místa v průmyslu (domácích elektrospotřebičů, automobilovém průmyslu, v průmyslu zpracování potravin), ve stravovacích zařízeních, v odvětví zdravotnických a sociálních služeb, v družinách, předškolních zařízeních a ve vzdělávání, stavebnictví, turistických službách, službách pro volný čas, kulturních zařízeních, přepravě cestujících atd.

3.1.4

Během posledních čtyřiceti let je tato transformace domácích prací do pracovních příležitostí hnací silou růstu. Jedná se však o skutečný růst či jde pouze o způsob, jakým je vypočítáván? Ekonomie nezná neplacenou a neviditelnou domácí práci a péči o rodinu, nezbytnou pro fungování společnosti, což vede k zamyšlení nad tím, jakým způsobem se počítá hospodářský růst.

3.2   Genderová rovnost a hospodářský růst – skutečnosti a konstatování

3.2.1

Podle analýzy EU (5) přínos genderové rovnosti pro ekonomiku nelze měřit výlučně na základě vyšší ziskovosti podniků. Jde o produktivní investici, jež se podílí na celkovém ekonomickém postupu, růstu a zaměstnanosti. Genderová rovnost může přispět k rozvoji: 1) silnější účastí žen na trhu práce, což s sebou nese lepší využití jejich investic do vzdělání a odborné přípravy, 2) větší ekonomickou nezávislostí, 3) lepší integrací žen do daňového systému, což přispívá ke kolektivnímu blahu.

3.2.2

Ačkoliv je na úrovni podniků ekonomický přínos chápán jako významnější než podnikatelský přístup a řízení rozmanitosti, je do jisté míry prokázáno, že podnikatelský přístup přináší pozitivní ekonomické výsledky. Podniky s více ženami ve správní radě mají vyšší zisky.

3.2.3

Politiky rovných příležitostí lze chápat jako účinnou investici do lidských zdrojů, i když cíle ekonomického rozvoje se omezují na hospodářský růst. Z hlediska investic mohou mít politiky rovných příležitostí pozitivní dopad na jednotlivce, podniky, regiony a země. Efektivnější využití žen s vyšší úrovní vzdělání může mít také ekonomický přínos.

3.2.4

Větší ekonomická nezávislost žen je prospěšná tím, že ženy jako spotřebitelky zboží a služeb přispívají ke spotřebě v hospodářství a zvyšují kupní sílu domácností. Ekonomický přínos žen by měl být více uznán v hospodářských politikách na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

3.3   Současný stav

3.3.1

V době hospodářské a ekologické krize, která staví společnost před otázku, jak by měl vypadat vývoj příznivý pro další generace, se objevují názory zpochybňující HDP jako jediný ukazatel růstu. Měly by se zohledňovat i jiné ukazatele (6).

3.3.2

Bez ohledu na použité ukazatele však postavení žen zůstává nerovné a společnost na to doplácí. Přestože státy investují stejnou měrou do vzdělávání chlapců a dívek – 60 % diplomovaných absolventů evropských vysokých škol jsou dívky –, není logické, že ženy následně více nepodporují na trhu práce. Veřejné výdaje na školství stejné pro obě pohlaví by měly ženám umožnit, aby dosáhly stejné míry odpovědnosti a stejných odměn jako muži. Ženy musí využít současných změn k tomu, aby nabyly nových dovedností, které jsou pro nová pracovní místa nezbytné. Přínos žen, jejich vyššího vzdělání a potenciálu řešit budoucí potřeby na trhu práce je však stále podceňován a zneuznán.

3.3.3

Boj proti nerovnostem mezi muži a ženami není pouze otázkou etiky, jde o lepší řízení lidských zdrojů. Více zaměstnaných žen vytvoří více bohatství, spotřebuje více zboží a služeb a přispěje ke zvýšení daňových příjmů. Smíšené pracovní týmy znamenají lepší inovační potenciál. Bojovat proti demografickému deficitu lze tím, že se párům umožní, aby mohly naplnit svou touhu po dítěti, a nabídne se jim možnost zachovat si pracovní místo. Chce-li Evropa investovat do lidského kapitálu, musí nejprve odstranit znevýhodnění žen (7).

3.3.4

Potenciál rozvoje postavení žen brzdí zejména:

nerovnoměrné sdílení rodinných odpovědností (za děti, nemocné, starší rodiče, domácí práce atd.),

nedostatek jak z hlediska kvality, tak z hlediska počtu veřejných předškolních a jiných alternativních zařízení péče o děti za cenu přístupnou všem,

zažité stereotypy,

horizontální a vertikální segregace trhu práce,

segregace v otázce nastavení školní a studijní dráhy,

neuznávání jejich kvalifikace a dovedností uplatňovaných v řadě povolání,

zaměstnávání na nevyžádaný zkrácený pracovní úvazek,

nestabilní práce,

neformální práce,

nízké mzdy,

rozdíl v platech mužů a žen (8),

násilí a obtěžování sexuální povahy či související s pohlavím,

příliš nízký počet žen s významnými funkcemi v hospodářství a politice,

nepříznivé podmínky pro ženy-podnikatelky, příliš slabá podpora vytváření a převodu podniků a omezený přístup k financování,

retrográdní působení některých komunit,

nedostatek životních vzorů,

ženy se neprosazují tak jako muži (váhají, zda se ucházet o odpovědné pozice, málo si věří, nenavazují kontakty ani nevyužívají příležitostí a nerady čelí diskriminaci).

3.3.5

Zaměřením pozornosti na podmínky pro přístup žen na trh práce a udržení se na něm, odstraněním platových nerovností mezi muži a ženami lze dosáhnout většího růstu, lepších pracovních míst, předcházet chudobě a docílit nižších nákladů na sociální kompenzace. Chudoba v Evropě postihuje zejména svobodné matky s dětmi (9).

3.3.6

V původním rozdělení rolí muž vydělával a ze svého příjmu financoval rodinnou, sociální a domácí práci své manželky. Má-li nyní pár dva příjmy, nevěnuje jeden z nich na financování služeb, které dříve vykonávala žena v domácnosti, ale upřednostňuje spotřebu materiálních požitků.

3.3.7

Práce vykonávaná ženou v domácnosti nebyla finančně odměňována, když se však změnila na práci placenou, je její cena taková, že uživatelé nejsou ochotni za ni platit, nebo ji zaplatit nemohou. Pečovatelky o děti a pomocnice v domácnosti dostávají velmi nízkou odměnu, pracují na částečný úvazek u několika zaměstnavatelů (zaměstnávají je soukromé osoby na několik hodin týdně) a často v neformální ekonomice. Domácí práce jsou nejvýznamnějším odvětvím nehlášené práce v Evropě.

3.3.8

Rodiče svěřují to nejcennější, co mají, totiž vlastní dítě, osobě, které platí daleko méně, než je průměrná mzda, zatímco po nich vyžadují vysokou míru kvalifikace. Pomocnici v domácnosti dávají klíč od domu, ale nikoli plat jako výraz důvěry. Kvalifikace obtížně získává uznání, protože rodiny považují práci, kterou mohou vykonávat sami, za „snadnou“. Starat se o vlastní děti není profese, ale starat se o děti jiných ano (znalosti psychologie, dietetiky, hygienických pravidel, koncentrace, naslouchání, pozornost, neustálá bdělost atd.). Požadovaná kvalifikace, často považovaná za „přirozeně“ ženskou, a tedy ignorovaná v odborné sféře, je častěji předávána neformálním způsobem v rodině než v rámci školních osnov.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Cesta směrem ke genderové rovnosti může nadále vytvářet hospodářský růst a pracovní místa,

protože se může zvyšovat míra zaměstnanosti žen, což povede k dalším požadavkům na dodávání služeb;

protože zaměstnankyně mohou získat zasloužené příjmy, což zvýší kupní sílu a vytvoří další prostor pro spotřebu a příjmy z daní;

protože ženy mohou zastávat více míst na politických a rozhodovacích pozicích, což má kladný vliv na výkonnost podniků a institucí;

protože více žen-podnikatelek bude znamenat větší přidanou hodnotu a finanční přínos pro ekonomiku díky inovaci a vytváření pracovních míst.

4.2   Vzhledem k tomu, že je zbytečné zde opakovat, co se uvádí v jiných dokumentech Společenství, omezí Evropský hospodářský a sociální výbor svá doporučení na několik oblastí, které oproti ostatním nebyly dosud natolik prozkoumány.

4.2.1   Bojovat proti segregaci pracovních míst

4.2.1.1

Hlavní překážkou v dosažení rovnosti mužů a žen je v současnosti segregace pracovních míst. Existují mužská a ženská povolání. V profesních odvětvích s převahou žen jsou platy často nižší. Je zde také rozšířenější zaměstnávání na nevyžádaný zkrácený pracovní úvazek a nestabilní pracovní poměr.

4.2.1.2

Je-li určitá profese vyhrazena jen jednomu pohlaví, bývá zatížena stereotypy. Prokázalo se, že muži i ženy jsou schopni vykonávat všechna povolání. V profesích, jimž dlouho vládli muži (učitel, soudce, všeobecný lékař), dnes převládají ženy. Proč je v zaměstnání tak obtížné dosáhnout smíšenosti zastoupených pohlaví? Je třeba rozšířit poznatky v této otázce, aby bylo možné postavit se segregaci pracovních míst a podporovat smíšenost. Umožní to rovněž zabránit nedostatku pracovních sil, jímž některá odvětví trpí.

4.2.1.3

Překážky smíšeného obsazování pracovních míst a funkcí jsou podvědomé a souvisejí se zažitými představami. Vzdělávací systém je utvrzuje tím, že nabízí odlišná povolání pro dívky a pro chlapce. Je třeba lépe informovat rodiče a učitele o tom, že pro mladé lidi má volba určité orientace vzdělání jisté důsledky. Zásadní úlohu hrají podnikoví a odboroví vyjednavači klasifikačních schémat, kteří hierarchizují kvalifikace při vyjednávání o platech, je třeba, aby znali hodnotu kvalifikace získané v domácím a rodinném prostředí. Ani vedoucí funkce nejsou smíšené. Ve velkých podnicích a na vyšší správní úrovni je zapotřebí učinit kroky k tomu, aby se lépe vyvážilo zastoupení obou pohlaví.

4.2.2   Profesionalizovat zaměstnání v osobních službách a zavést pro ně kvalifikace

4.2.2.1

Pracovní místa v osobních službách se musejí stát skutečnými profesemi, s uznávanými kvalifikacemi, vzděláním, oprávněními a kariérním postupem. Pro posun směrem od individuálního vztahu mezi soukromou osobou a rodinnou pomocí je třeba vytvořit podniky a veřejné služby v oblasti osobních služeb. Rodiny nesmějí být nadále zaměstnavateli, ale zákazníky či uživateli, kteří si nakoupí několik hodin uklízení, pomoci starším osobám nebo hlídání dětí atd. od podniku, či je budou čerpat. Měl by se zevšeobecnit systém, který již existuje v několika evropských zemích, kde zaměstnavatelský podnik či veřejná služba odpovídá za bezpečí majetku i osob a musí ověřovat kvalifikaci zaměstnanců pracujících v domácnosti. Ti tak mají pouze jednoho zaměstnavatele, jsou odměňováni i za dobu cesty mezi dvěma domácnostmi a mají přístup k odbornému vzdělávání a všem kolektivním zárukám. Je třeba připravit evropský referenční rámec pro pracovní místa ve službách pro domácnost, jenž by zahrnoval psychologický rozměr těchto činností (důvěra, empatie, pozornost, naslouchání, bdělost…), nezbytné znalosti (dietetika, dopad používaných výrobků na zdraví a životní prostředí…), a ne jen materiální a technický rozměr domácích prací.

4.2.2.2

Uznání kvalifikace prodražuje náklady na služby, které již tak nemůže v současnosti většina rodin vynakládat. Veřejné financování a financování podniky by v případě, že by toto financování bylo součástí dohod na úrovni podniků, mohlo umožnit, aby byly tyto služby více přístupné všem.

4.2.2.3

Profesionalizace zaměstnání v osobních službách a lepší platy povedou ke smíšenému obsazování pracovních míst. Velkým krokem k rovnosti mužů a žen bude okamžik, kdy si budou muži přát vykonávat zaměstnání jako uklízeč, pečovatel o děti a rodinný pomocník.

4.2.3   Lépe rozdělit okruhy rodinné odpovědnosti

4.2.3.1

Otcové rodin věnují úkolům spojeným s rodinou a domácností méně času než matky. Nezbytnou podmínkou pro dosažení rovnosti je vzbudit v otcích pochopení pro význam jejich otcovské role a pobízet muže k tomu, aby se chovali odpovědně vůči svým stárnoucím rodičům a nemocným v rodině.

4.2.4   Péče o malé děti

4.2.4.1

Budování zařízení péče o děti nesmí být chápáno jako výdaj, ale jako investice. Gösta Esping-Andersen (10) tvrdí, že z dlouhodobého hlediska pracující matky vracejí dotace díky vyšším výdělkům v celoživotním měřítku a daním, které platí. Tento přínos je náhradou za počáteční veřejnou pomoc a má kladný vliv na opatrované dítě. Tato investice rovněž umožní pozastavit demografický pokles v Evropě.

4.2.5   Rozvinout nabídku služeb

K dosažení genderové rovnosti je třeba rozvinout nabídku služeb, která by ženy osvobodila od prací pro domácnost a rodinu, aby mohly upevnit své postavení v kvalifikovaném stabilním zaměstnání na plný úvazek. Rozvoj těchto služeb (péče o malé děti, družiny, pomoc starším a postiženým osobám, úklid, žehlení…) znamená tvorbu pracovních příležitostí.

4.2.5.1

Cestou k rozvoji těchto služeb je jejich kolektivní financování (stát, podniky, zákazníci) (11). Nedávno podepsané podnikové dohody nabízejí zaměstnancům osobní služby jako alternativu ke zvyšování platů. Nabídka služeb umožňuje lepší sladění osobního a profesního života, což je součást sociální odpovědnosti podniků.

4.2.6   Poskytovat časový kredit

4.2.6.1

Služby samotné k dosažení souladu profesního a rodinného života nestačí. Vychovávat a vzdělávat děti zabere část života. Řešením není práce matky na částečný úvazek, takové řešení není uspokojivé. Práce na částečný úvazek coby dobrovolná volba pomáhá osobám pečujícím o rodinu lépe sladit jejich profesní, rodinný a soukromý život; to však nesmí oslabovat postavení žen v zaměstnání a v životě, zejména, jsou-li živitelkou rodiny, ani odrazovat otce od zapojení do rodinného života. Oba rodiče musí mít možnost o své děti pečovat.

4.2.6.2

Další členové rodiny potřebují čas: osoby na sklonku života, nemocní, staří rodiče. V době, kdy se reformují všechny penzijní systémy, je třeba změnit pohled na život, který v něm rozlišuje tři období: studia, profesní kariéru a penzi. Každý musí mít možnost studovat v průběhu celého života a musí disponovat dostatečným kreditem let pro své rodinné, sociální, spolkové, politické a občanské aktivity. Měla by existovat možnost zvolit si pozdější dobu odchodu do důchodu, pokud člověk upřednostní využít času (financovaného jako penze) během svého aktivního života.

4.2.7   Zvýšit počet žen ve vedoucích pozicích

4.2.7.1

Ženy jsou nerovnou měrou zastoupeny ve vedoucích pozicích, v politicky odpovědných funkcích, na vyšší správní úrovni a v řízení velkých podniků, a přitom právě podniky s větším podílem žen v řídícím výboru jsou také finančně nejvýkonnější. Oproti mužům ženy zakládají méně podniků a méně často je řídí. Muži jsou nerovnou měrou zastoupeni v rodinné oblasti, méně často využívají svou rodičovskou dovolenou.

4.2.7.2

Ženy, které si vydobyly místo v mužském prostředí, mohou být nápomocné ženám, které usilují o stejnou kariéru. Může se ukázat potřeba stanovit omezující opatření: velké veřejné instituce a velké soukromé podniky by měly přijmout taková opatření, aby zajistily významné množství žen ve svém vedení.

4.2.8   Podpora žen-podnikatelek

Ženy, které mají v úmyslu založit či provozovat podnik v EU, narážejí na četné potíže s vytvářením a udržením podniků z důvodu svých slabých znalostí světa obchodu, typů podniků a odvětví, nedostatku informací, chybějících kontaktů a sítí, kvůli stereotypům, chabým a nedostatečně pružným službám pro děti, obtížím při sladění pracovních a rodinných povinností a též kvůli odlišnému vnímání podnikání muži a ženami. Pracovní plán EU pro genderovou rovnost určil opatření, jež je třeba přijmout na podporu podnikání žen, k tomu, aby se jim pomohlo se zakládáním vlastních podniků či s převzetím již existujících podniků, aby měly odborné vzdělání uzpůsobené podnikatelům a aby jim byl usnadněn přístup k financování.

4.2.9   Role sociálních partnerů

Vzhledem k tomu, že příčiny přetrvávajících nerovností na trhu práce jsou komplexní a vzájemně provázané, evropští sociální partneři přijali v roce 2005 – v rámci svého prvního společného pracovního programu – rámec činností zaměřených na genderovou rovnost, který zohlednil v zásadě čtyři oblasti: věnovat se úloze mužů a žen, podporovat ženy v rozhodovacích procesech, podpořit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a snížit rozdíly v odměňování.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  KOM(2008) 10 v konečném znění, s. 4.

(2)  KOM(2009) 77 v konečném znění.

(3)  Viz stanoviska EHSV ze dnů:

24.3.2008 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS, zpravodajka: paní SHARMA, Úř. věst. C 228, 22.9.2009;

13.5.2009 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, zpravodajka: paní HERCZOG, CESE 882/2009 (Úř. věst. C 277, 17.11.2009);

22.4.2008 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů, zpravodajka: paní KÖSSLER, Úř. věst. C 211, 19.8.2008;

11.7.2007 k tématu Zaměstnatelnost a podnikatelský duch – úloha občanské společnosti a místních orgánů z hlediska rovnosti žen a mužů, zpravodaj: pan PARIZA CASTAÑOS, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

11.7.2007 k tématu Úloha sociálních partnerů při sladění pracovního, rodinného a soukromého života, zpravodaj: pan CLEVER, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

12.7.2007 k tématu Pracovní příležitosti pro prioritní skupiny (Lisabonská strategie), zpravodaj: pan GREIF, Úř. věst. C 256, 27.10.2007;

13.9.2006 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010, zpravodajka: paní ATTARD, Úř. věst. C 318, 23.12.2006;

14.2.2006 k tématu Zastoupení žen v rozhodovacích orgánech hospodářských a sociálních zájmových skupin v Evropské unii, zpravodaj: pan ETTY, Úř. věst. C 88, 11.4.2006)

14.12.2005 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady k Evropskému roku rovných šancí pro všechny (2007) – Směrem ke spravedlivé společnosti, zpravodajka: paní HERCZOG, Úř. věst. C 65, 17.3.2006;

29.9.2005 k tématu Chudoba žen v Evropě, zpravodajka: paní KING, Úř. věst. C 24, 31.1.2006;

28.9.2005 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů, zpravodajka: paní ŠTECHOVÁ, Úř. věst. C 24, 31.1.2006;

15.12.2004 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavedení zásady rovných příležitostí a rovnosti zacházení pro muže a ženy v otázkách zaměstnanosti a práce, zpravodajka: paní SHARMA, Úř. věst. C 157, 28.6.2005;

3.6.2004 k návrhu směrnice Rady zavádějící princip rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a k jejich dodávkám, zpravodajka: paní CAROLL, Úř. věst. C 241, 28.9.2004;

25.1.2001 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o provádění zásady rovnosti zacházení s muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnanosti, odbornému vzdělávání a povyšování a o pracovní podmínky, zpravodajka: paní WAHROLIN, Úř. věst. C 123, 25.4.2001 [české znění není k dispozici].

(4)  60 % v roce 2010.

(5)  Mark Smith and Francesca Bettio:Analysis note – The Economic Case for Gender Equality, 2008 – financováno Evropskou komisí, GŘ pro zaměstnanost a sociální záležitosti, a připraveno pro její potřeby.

(6)  Vhodnější jsou ukazatele Rozvojového programu OSN (UNDP), jako je souhrnný ukazatel HDI (human development index) hodnotící země na základě průměru tří ukazatelů (HDP na hlavu, očekávané délky života při narození a úrovně vzdělanosti), ukazatel GDI (gender-related development index) popisující rozdíly situace mužů a žen a ukazatel GEM (gender empowerment measure) popisující míru účasti žen na hospodářském a politickém životě.

(7)  KOM(2009) 77 v konečném znění: „Členské státy s nejvyšší porodností jsou v současné době ty, které také udělaly pro zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rodičů nejvíce a které mají vysokou zaměstnanost žen.“

(8)  Viz výtečná kampaň Komise „Equal pay for work of equal value“, http://ec.europa.eu/equalpay.

(9)  KOM(2009) 77 v konečném znění: „To má také dopad na riziko chudoby, zejména pro domácnosti pouze s jedním rodičem, kterým jsou ve většině případů ženy (míra rizika chudoby je 32 %).“

(10)  Trois leçons sur l’Etat-Providence. Paříž, Le Seuil, 2008.

(11)  Zajímavým příkladem je ve Francii uplatňované daňové zvýhodnění formou „služeb na šek“ umožňující jejich částečné financování. Tento systém vykazuje pozitivní výsledky ve srovnání s neformální prací v tomto odvětví. Francouzský systém je založený na dohodě bank, státu a systémů sociální péče, podle které banky vydávají zvláštní šekové knížky k placení za služby v domácnosti. Systém potírá práci načerno a usnadňuje fyzickým osobám, které tyto služby hradí, splnění povinností v oblasti sociálního zabezpečení a zdanění.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/22


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Různé typy podniků (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/05

Dne 10. července 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Různé typy podniků.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. září 2009. Zpravodajem byl pan CABRA DE LUNA; spoluzpravodajkou paní ZVOLSKÁ.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 113 hlasy, pro 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Cílem tohoto stanoviska je popsat různé typy podniků, jež v Evropské unii existují. Ochránit a udržet tuto rozmanitost je velmi důležité pro dokončení jednotného trhu a zachování evropského sociálního modelu, ale také pro dosažení cílů Lisabonské strategie v oblasti zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti.

1.2   Toto stanovisko je zaměřeno na potřebu jak právního rámce, který by reguloval podniky, tak politiky hospodářské soutěže, jež by uceleně podporovaly rozmanitost a pluralitu typů podniků, což představuje jednu z hlavních výhod EU, s cílem vytvořit spravedlivé podmínky pro všechny typy podniků, které by odpovídaly povaze každého z nich.

1.3   Pluralita a rozmanitost různých typů podniků jsou uznány ve Smlouvě a také potvrzeny v praxi, prostřednictvím různých právních předpisů, které byly schváleny či jsou v současné době ve fázi přezkumu.

1.4   Tato rozmanitost přispívá k bohatství EU a má pro Evropu, jejíž heslo zní „Jednotná v rozmanitosti“, zásadní význam. V každém z typů podniků se odráží evropská historie a každý je nositelem našeho dědictví a společných kultur, „našich kultur“. Tuto rozmanitost stojí za to zachovat.

1.5   Tato rozmanitost je také základním předpokladem pro dosažení cílů Lisabonské strategie v oblasti růstu, zaměstnanosti udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti na základě udržení a rozvoje konkurenceschopnosti podniků.

1.6   Cílem práva hospodářské soutěže by nemělo být zajistit jednotnost, nýbrž vytvořit vyvážený právní rámec, jenž by mohl být použit pro různé typy podniků, které musí být schopny se rozvíjet a zachovat si přitom své vlastní cíle a pracovní metody.

1.7   EHSV žádá Komisi, aby začala pracovat na schválení zvláštních evropských stanov pro sdružení a vzájemné společnosti, a vítá, že byla zahájena příprava evropského statutu nadací. Věří, že bude brzy zakončena schválením statutu evropské nadace. Dále vítá zjednodušení nařízení o evropské družstevní společnosti (SCE), jehož složitost zpomaluje rozvoj těchto společností.

1.8   Služby a sítě poskytující podporu a informace, právní poradenství, asistenci v oblasti marketingu a další služby by také měly pokrývat celou řadu typů podniků.

1.9   EHSV vyzývá Komisi, aby respektovala povahu družstev v účetních záležitostech a považovala základní kapitál členů za vlastní jmění podílníků družstva spíše než za pohledávku, pokud se ze členů v důsledku jejich vystoupení z družstva nestanou věřitelé.

1.10   Hospodářské statistiky o družstvech, vzájemných společnostech, sdruženích, nadacích a podobných podnicích jsou velmi omezené a nejednotné, v důsledku čehož je obtížné je analyzovat a posoudit jejich přínos z hlediska hlavních makroekonomických cílů.

1.10.1

Z tohoto důvodu EHSV žádá Komisi a členské státy, aby podpořily vytvoření statistických záznamů pro výše uvedené podniky. Zejména příprava satelitních účtů na základě harmonizovaných kritérií evropského účetního systému (ESA) z roku 1995, jež jsou podrobně popsána v Manuálu pro zpracování satelitních účtů podniků sociální ekonomiky: družstva a vzájemné společnosti  (1) a ve zprávě EHSV o sociální ekonomice v Evropské unii  (2).

1.11   EHSV vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy, aby prozkoumaly možnost zavést kompenzační opatření pro podniky na základě jejich ověřeného významu pro společnost či jejich významnému přínosu pro regionální rozvoj (3).

1.12   EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby společně se střediskem pro sledování rozmanitosti různých typů podniků coby základního prvku evropské konkurenceschopnosti rozvíjela již existující nezbytné organické nástroje, jejichž úlohou by bylo zajistit, aby žádná politika, jež se týká podniků, tyto podniky nediskriminovala, a koordinovat v této oblasti postup různých útvarů Komise.

1.13   V neposlední řadě EHSV vyzývá všechny organizace, které jsou nejdůležitějšími zástupci různých typů podniků, aby se v případech, kdy mohou ukázat svou reprezentativnost, zapojily do sociálního dialogu.

2.   Rozmanitost typů podniků a vnitřní trh Evropské unie

2.1   Různé typy podniků, jež v Evropské unii existují, vyplývají z našeho složitého a rozmanitého historického vývoje. Každý z nich odpovídá zvláštní historické, sociální a hospodářské situaci, jež byla často v každé evropské zemi jiná. Kromě toho se podniky vyvíjely a neustále přizpůsobovaly vývoji ve společnosti a tržním trendům, což dokonce ovlivnilo jejich právní povahu. Pluralita a rozmanitost různých typů podniků jsou tedy cennými aspekty dědictví Evropské unie a mají zásadní význam pro dosažení cílů Lisabonské strategie v oblasti růstu, zaměstnanosti, udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti na základě zachování a rozvoje konkurenceschopnosti podniků. Ochrana a udržení této rozmanitosti má zcela zásadní význam pro zajištění konkurenceschopných trhů, hospodářské efektivity a konkurenceschopnosti hospodářských subjektů, což zachová sociální soudržnost EU.

2.2   Evropské instituce to uznávají v ustanovení článků 48, 81 a 82 Smlouvy a v Lisabonské smlouvě (4), v jejímž článku 3.3 je navrženo, aby jedním z cílů EU bylo vytvoření sociálně tržního hospodářství založeného na rovnováze mezi tržními pravidly a sociální ochranou jednotlivců, a to jak pracovníků, tak občanů.

2.3   Různé typy podniků mohou být definovány podle různých kritérií, jako jsou jejich velikost, právní povaha, formy financování, cíle, finanční a politická práva spojená se základním kapitálem (rozdělení zisku a dividend, hlasovací práva) či složení základního kapitálu, zda je veřejný či soukromý, jmenování vedení, význam pro hospodářství (z evropského, vnitrostátního a místního hlediska), pracovní místa, riziko úpadku atd. To vše je podstatou rozmanitosti, jak je zjednodušeně patrno z následující tabulky:

RŮZNÉ TYPY PODNIKŮ V EVROPSKÉ UNII

VELIKOST TYP

Nadnárodní

Velký

Malý a střední

Veřejný

X

X

X

Kotovaný

X

X

X

Nekotovaný

 

X

X

Rodinný

 

X

X

Partnerství

X

X

X

Družstvo

X

X (5)

X (5)

Vzájemná společnost

 

X (5)

X (5)

Nadace

 

X (5)

X (5)

Sdružení

 

X (5)

X (5)

Ostatní neziskové typy, s nimiž se můžeme setkat ve členských státech

 

X (5)

X (5)

V souladu s různými rozhodnutími Soudního dvora Evropských společenství (6) mohou být nadace, sdružení a ostatní neziskové organizace „hospodářskými subjekty“, pokud provádějí „hospodářské činnosti“ ve smyslu článků 43 a 49 Smlouvy ES, a jsou tudíž zahrnuty do této klasifikace.

2.4   Přestože společným cílem jakéhokoli typu podniku je vytvářet hodnotu a maximalizovat výsledky, parametry či pojetí měření těchto hodnot a výsledků se může lišit v závislosti na typu podniků a cílech, které sledují ti, kdož tento podnik řídí či jimž z jeho činnosti plyne zisk. V některých případech maximalizace výsledků spočívá v dosažení nejlepší návratnosti kapitálu, který akcionáři investovali, v jiných vytvoření hodnoty a maximalizace výsledků znamená maximalizaci kvality služeb poskytovaných členům či veřejnosti obecně (např. ve vzdělávacím družstvu, kde jsou společníky rodiny, či ve vzájemných pojišťovnách, nebo při výkonu povinností spojených s poskytováním veřejných služeb).

2.4.1

V případě některých velkých podniků je také možné nemít akcionáře a svůj finanční zisk znovu investovat nebo jej věnovat na sociální cíle veřejného zájmu, jak je tomu v případě spořitelen v některých evropských zemích (7).

2.4.2

Kromě toho v mnoha místních mikropodnicích a malých a středních podnicích (MSP) není vytváření hodnoty vyjádřeno pouze v podobě cílů finanční ziskovosti, ale také v dosažení určité sociální úrovně, jako například určitých pracovních podmínek, samosprávy pracovníků atd.

2.5   Dále jsou podrobně popsány různé formy podniků podle velikosti a následně podle jejich druhu vlastnictví.

2.6   Nadnárodní a velké podniky, které jsou obvykle z důvodu své velikosti kotovány na burze, se konsolidují v oblasti produktivity a konkurenceschopnosti hospodářských systémů, a když dosáhnou pozitivních výsledků, mohou přispět k udržení vysoké míry zaměstnanosti (8).

2.7   Konkurenční výhody podniků stále více závisí na strategiích konkurenceschopnosti, v nichž významnou úlohu hrají výzkum, vývoj a technologické inovace. Nadnárodní a velké podniky hrají vůdčí úlohu v oblasti výzkumu, vývoje a technologických inovací, jež jsou prováděny v soukromém sektoru hospodářství EU, ačkoli v hlavních odvětvích světového hospodářství není těchto podniků stále dostatek. Nadnárodní a velké podniky hrají vůdčí úlohu v oblasti výzkumu, vývoje a technologických inovací, jež jsou prováděny v soukromém sektoru hospodářství EU, ačkoli v hlavních odvětvích světového hospodářství není těchto podniků stále dostatek. Právě ty evropské země, v nichž sídlí největší podíl nadnárodních a velkých podniků, pociťují zpomalení ztráty výroby a pracovních míst vyvolané současnou hospodářskou krizí nejdříve.

2.8   Vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích celou řadu stádií výrobního procesu a infrastruktury služeb pro tyto podniky externě zajišťují malé a střední podniky, úroveň výroby a zaměstnanosti v MSP závisí často kromě jiných faktorů i na poptávce nadnárodních a velkých podniků, která tak představuje způsob, s jehož pomocí může Evropa zaujmout místo na světovém trhu. Ačkoli 30 % 40ti největších průmyslových podniků na světě sídlilo v EU (9), jejich tržní hodnota je pouze 24 % jejich celkové hodnoty a v některých špičkových technických odvětvích, jako jsou například odvětví založená na informačních a komunikačních technologiích, na EU připadá pouze jeden jediný velký podnik.

2.9   Malé a střední podniky, jejich sítě, mikropodniky a samostatně výdělečné činní pracovníci podpořili v posledních desetiletích zásadní technologické změny a představují základ evropského hospodářství: 99 % podniků v EU jsou MSP a poskytují 66 % pracovních míst (10). Přestože nejsou běžně kotovány na žádné burze, mohou kotování využít, aby navýšili své základní jmění či aby získali rizikový kapitál.

2.9.1

Obecně by MSP měly být podporovány, čehož nelze dosáhnout pouze prostřednictvím Small Business Act  (11). Malé a střední podniky často nabízejí způsob, jak pracovní místa zachovat, neboť zájmové skupiny, které tyto podniky založily a řídí, jsou složeny z lidí, jež mají silné pouto k oblasti, v níž podnikají, a prokázali mimořádnou schopnost vytvářet a podpořit zaměstnanost. Malé a střední podniky „jsou přirozenými inkubátory podnikatelské kultury“ a místem, kde vedoucí a řídící pracovníci podniků mohou neustále získávat nové zkušenosti.

2.10   V závislosti na vlastníkovi mohou být podniky veřejného zájmu veřejné, společné podniky nebo mohou mít dokonce právní formu soukromé firmy. Z geografického hlediska mohou být jak nadnárodní, národní či místní, ačkoli většina z nich je činná na místní či regionální úrovni. Jejich činnost se zaměřuje na poskytování služeb obecného zájmu, k nimž patří např. veřejná doprava, energetika, vodohospodářství, nakládání s odpady, komunikace, sociální služby, zdravotní péče, vzdělávání atd. Nicméně však není vyloučeno, aby tyto podniky vyvíjely komerční aktivity, pokud dodrží směrnici o zprůhlednění 93/84/EHS (12). Tyto podniky pracují v obecném zájmu a jejich zisky znovu investovány do místních a regionálních aktivit, čímž značně přispívají k sociální, hospodářské a regionální soudržnosti. Podniky poskytující služby obecného zájmu jsou jako poskytovatelé služeb zásadního významu klíčovými aktéry pro posílení ekonomiky obecně a investují do klíčových odvětví, což bude mít pákový efekt na ostatní odvětví ekonomiky (elektřina, telekomunikace a jejich infrastruktura, doprava apod.).

2.11   Vlastníci kotovaných podniků jsou jejich zapsanými akcionáři. Akcionáři kupují a prodávají své akcie na veřejných burzovních trzích.

2.12   Podniky, jež nejsou kotovány, mohou být větší či menší velikosti, ale jejich akcie (nebo podílnické listy či jiné cenné papíry) nejsou ze své povahy kotovány na burze. V řadě případů však nekotované podniky o kotování usilují, zejména pokud je do nich zapojen rizikový kapitál či soukromí investoři. Dokonce i soukromé malé a střední podniky mohou kotování na burze využít, chtějí-li navýšit své základní jmění, aby mohly financovat svůj rozvoj.

2.13   Rodinné podniky jsou mocným nástrojem pro šíření podnikatelské kultury a i nadále představují nejlepší prostředek, který může milionům lidí umožnit pustit se do podnikání, a to nejen v podobě malých a středních podniků (s nimiž je možné se setkat nejčastěji), ale také ve formě rodinných podniků, jež v tak významných zemích, jako jsou Německo, Velká Británie, Itálie či Francie, tvoří mezi 12 až 30 % všech velkých podniků (13). Rodinné podniky, ať již velké či malé, se vyznačují tím, že podnik neustále kontroluje rodina, a to i v případě, že jde o veřejnou akciovou společnost. V těchto případech nemusí být o kotování na burze zájem.

2.14   Partnerství jsou typickým příkladem obchodního podniku v anglosaském prostředí (existují však také v dalších státech EU), který často zakládají lidé provozující svobodná povolání. Podniky založené na partnerství mezi jednotlivci jsou účinným nástrojem pro odborníky (právníky, účetní a jiné), aby se zapojili do podnikání v oblasti odborných služeb. Tento typ podniku vlastní partneři, které kromě kapitálu, jenž do něj vloží, pojí jejich vlastní práce. Když partneři odejdou do důchodu či z partnerství vystoupí, přesunou svůj podíl v tomto podniku zbývajícím společníkům.

2.15   Akonečně, abychom dokončili popis různých typů podniků v EU, je zapotřebí upozornit na to, že celá řada různých soukromých podniků, které mají podobné organizační a podnikatelské rysy, provozuje sociálně prospěšnou činnost, jejímž prvořadným cílem je uspokojit potřeby osob, spíše než zajistit příjem pro investory kapitálu (14). Tyto podniky mají převážně podobu družstev, vzájemných společností, sdružení a nadací (15). V dokumentech Komise, Evropského parlamentu a EHSV je většinou tato skupiny podniků uvedena společně pod názvem podniky sociální ekonomiky (SEE) (16). Ačkoli tento termín není používán ve všech zemích EU a ostatní používají výrazy jako „terciární sektor“ (17), „terciární systém“, „solidární ekonomika“ nebo jiné, všechny tyto termíny označují podniky, které nesou ve všech částech Evropy stejné znaky (18).

3.   Sociální rozměr

3.1   Přestože cílem nadnárodních, velkých a malých a středních podniků není vysloveně zajistit příznivé sociální podmínky, jejich podnikání na trhu zásadně podporuje konkurenceschopnost a zaměstnanost a má rozsáhlý sociální rozměr. Tento obecný sociální a územní rozměr je velmi patrný v případě místních malých a středních podniků a mikropodniků, které jsou s danou oblastí úzce spojeny.

3.2   Družstva, vzájemné společnosti, sdružení a nadace jsou také v EU velmi důležitými subjekty. Vyvíjejí značnou hospodářskou činnost ve třech z pěti institucionálních odvětví, do nichž jsou podle evropského účetního systému (ESA 95) rozčleněna centra hospodářského rozhodování v rámci každého národního hospodářství (19). Sociální ekonomika představuje 10 % všech evropských podniků, neboli dva miliony podniků (20), a 7 % (21) všech zaměstnanců. Družstva mají 143 milionů členů, vzájemné společnosti 120 milionů a členy sdružení je 50 % populace EU (22).

3.2.1

Ať již jsou velké či malé, tyto podniky se nacházejí v regionech a/nebo sociálních oblastech, kde existují problémy či výzvy, které představují hrozbu pro vnitřní trh a sociální soudržnost, v nichž internalizují sociální náklady a vytvářejí pozitivní vnější výstupy.

3.2.2

Vzhledem k tomu, že jsou pevně začleněny ve svých místních společenstvích, a jelikož jejich prioritou je uspokojit potřeby lidí, tyto podniky nepřesídlují, a účinně tak bojují proti odlivu obyvatel z venkovských oblastí a přispívají k rozvoji chudších regionů a obcí (23).

3.3   Podniky poskytující služby obecného zájmu jsou těžištěm evropského sociálního rozměru. Mají zvláštní význam jako nedílná součást evropského sociálního modelu, neboť prostřednictvím své činnosti poskytování služeb naplňují a podporují zásady vysoké kvality, bezpečnosti a dostupných cen, rovného přístupu, univerzálního přístupu a uživatelských práv. V tomto smyslu mají také přímý a nepřímý vliv na zaměstnanost, neboť dobrá infrastruktura přitahuje soukromé investice. Podniky obecného zájmu jsou zásadní součástí ekonomiky, která představuje 25 až 40 % pracovní síly a přispívá s více než 30 % k HDP.

3.4   Sociální podniky (sociální družstva a jiné podobné podniky s různým právním postavením) působí v oblasti poskytování služeb, jako je oblast zdravotnictví, životního prostředí, sociálních služeb a vzdělávání. Často do svého výrobního procesu vnášejí důležitý zdroj v podobě altruismu a jednají jako účinné nástroje veřejných politik sociálního zabezpečení. Kromě toho velkou část sociálních podniků představují tzv. WISE (Work Integration Social Enterprises), jejichž cílem je vytvářet pracovní místa a začlenit osoby, které jsou na pracovním trhu znevýhodněny.

3.5   Sociální podnik není vždy právní kategorie, ale zahrnuje sociálně a ekonomicky prospěšné podniky ve velmi různých odvětvích. Není jednoduché je zařadit do nějaké kategorie. Hlavním otázkou by mělo být, jak tyto podnikatele podporovat tím, že jim budou zajištěny takové podmínky, jež jim umožní rozvíjet jejich inovační potenciál, tedy schopnost, která je v době krize obzvláště cenná (24). Evropská komise by měla vážně zvážit vytvoření politiky pro sociální podniky (25).

3.6   Organizace, které jsou nejdůležitějšími zástupci různých druhů podniků, by se v případech, kdy mohou ukázat svou reprezentativnost, měly zapojit do sociálního dialogu.

3.6.1

Některá z odvětví uvedených výše se již odvětvových jednání zúčastnila, jako například Asociace evropských družstevních a vzájemných pojišťoven (ACME) v oblasti pojišťovnictví, někteří členové Cooperatives Europe (26) a Všeobecná konfederace zemědělských družstev v Evropské unii (COPA-COGECA) v oblasti zemědělství a Evropská asociace družstevních bank (EACB) a Evropské skupiny spořitelen (ESBG), v bankovnictví (27).

4.   Právní a regulační rámec různých typů podniků

4.1   Úvod: Různé typy podniků a vnitřní trh

4.1.1

V případě vytváření a rozvoje vnitřního trhu nesmí být cíle podřízeny prostředkům. Měl by tedy být vytvořen právní a regulační rámec, který by odrážel povahu různých hospodářských subjektů na trhu, aby byly vytvořeny spravedlivé podmínky pro všechny typy podniků, které by odpovídaly povaze každého z nich. V současné době je tento rámec obecně uzpůsoben velkým kotovaným podnikům a s jeho zavedením pro všechny typy podniků mají menší podniky problémy. Tento rámec má účinnou formou podporovat operátory v účinném jednání, což přispěje k tomu, aby byl systém spravedlivější. Tento rámec bude prováděn prostřednictvím práva společností, účetnictví, práva hospodářské soutěže a daňového práva, harmonizace statistik a politiky v oblasti podniků.

4.2   Právo společností

4.2.1

Evropské akciové společnosti a evropská družstva mají své vlastní stanovy, ale jiné typy podniků narážejí v důsledku neexistence evropských stanov na vnitřním trhu na různé překážky. Evropské malé a střední podniky potřebují pružné evropské právní předpisy, které jim usnadní podnikání napříč národními hranicemi. Družstva potřebují také, aby bylo zjednodušeno nařízení o evropské družstevní společnosti (SCE), neboť jeho složitost zpomaluje rozvoj těchto společností.

4.2.2

Neexistence právního krytí brání nadacím, jež působí na evropské úrovni, aby podnikaly za stejných podmínek jako ostatní podniky s jiným právním postavením. EHSV tedy vítá výsledky studie proveditelnosti statutu evropské nadace a vyzývá Komisi, aby na počátku roku 2010 ukončila posouzení dopadu a předložila návrh nařízení, které nadacím evropského rozsahu umožní podnikat na vnitřním trhu za stejných podmínek (28).

4.2.3

Z podobných důvodů EHSV dále Komisi žádá, aby začala pracovat na schválení evropských stanov pro evropská sdružení a evropské vzájemné společnosti.

4.3   Účetní právo

4.3.1

Účetní standardy by měly odpovídat různým typům podniků. Dalším příkladem omezení, jež je spojeno s účetním právem, jsou překážky, na něž narážejí kotované podniky v souvislosti se zavedením nového mezinárodního účetního systému (IAS). Evropské účty nemohou být harmonizovány za cenu zrušení podstatných rysů některých z různých typů podniků, které v Evropské unii existují.

4.3.2

Konkrétně v případě družstev je samozřejmě obtížné definovat pojem vlastní jmění podílníků, který by mohl být obecně a bez rozdílu používán, což by mohlo mít negativní a zhoubný vliv na podnikatelskou rozmanitost. EHSV důrazně vyzývá Komisi, aby respektovala povahu družstev v účetních záležitostech a považovala základní kapitál členů za vlastní jmění podílníků spíše než za pohledávku, pokud se ze členů v důsledku jejich vystoupení z družstva nestanou věřitelé (29).

4.3.3

Výbor souhlasí s doporučením Larosièrovy skupiny (30), která má za to, že účetní standardy by neměly ovlivňovat modely podnikání, podporovat procyklické chování či odrazovat od dlouhodobého investování a od stability podniků.

4.4   Právo hospodářské soutěže

4.4.1

Každá právní forma podniku by měla být schopna provozovat svou činnost a zároveň si zachovat své vlastní pracovní postupy. Právo hospodářské soutěže tak nemůže vycházet pouze z jednoho a jednotného modelu podnikání, musí zabránit diskriminačnímu chování a oceňovat osvědčené postupy na vnitrostátní úrovni. Nejde o to, stanovit výsady, ale podporovat spravedlivé podmínky v oblasti práva hospodářské soutěže. EHSV se tedy v souladu se svými předchozími stanovisky (31) zasazuje o tom, aby pravidla v oblasti hospodářské soutěže a daní umožňovala, aby rozdílové náklady podniků, které nesouvisí s neefektivním výrobním procesem, ale s internalizace sociálních nákladů, mohly být kompenzačně regulovány.

4.4.2

Určité nástroje politiky hospodářské soutěže nejsou k různým typům podniků neutrální, jak EHSV již v minulosti upozornil: „odvětví sociální ekonomiky potřebuje řešení vytvořená přesně na míru, pokud jde o daně, veřejné zakázky a pravidla hospodářské soutěže“  (32). Například veřejná podpora soukromých investic do výzkumu, vývoje a inovací, jejichž cílem je zvýšit konkurenceschopnost výrobního systému, pomáhá především velkým podnikům, které se této činnosti věnují v největší míře. Stejně tak mohou také velké podniky lépe využít veřejných investic do infrastruktury pro zpracovatelský průmysl, jelikož mají větší možnost výběru, pokud jde o umístění svých výrobních zařízení. To někdy vede ke konkurenčnímu znevýhodnění malých podniků, které ve skutečnosti nemají moc na výběr, pokud jde o různé možnosti umístění jejich podnikání.

4.4.3

Pravidla hospodářské soutěže by také měla brát v úvahu zvláštní povahu sociálních podniků, které vyrábějí a poskytují lidem na okraji společnosti nebo těm, jimž hrozí sociální vyloučení, neobchodovatelné zboží a služby a vnášejí do svého výrobního procesu důležitý zdroj v podobě altruismu.

4.5   Daňové právo

4.5.1

V některých členských státech se některé podniky často ocitají v situaci konkurenčního znevýhodnění, a to z důvodů, které nesouvisejí s jejich vlastním výrobním procesem, ale vyplývají ze selhání, pokud jde o rozdělení trhu (33), čili situací, kdy trh samotný je neúčinný a rozděluje zdroje způsobem, jenž není optimální. EHSV podporuje směrnici o snížených sazbách DPH pro služby poskytované místně, které se týkají především malých a středních podniků, a opakuje, že souhlasí se zásadou, kterou formulovala Komise a podle níž musí být daňové výhody udělené určitému typu podniku úměrné právním omezením či sociálnímu přínosu, jež jsou tomuto typu vlastní (34). EHSV tedy žádá Komisi, aby podpořila členské státy, aby prozkoumaly možnost zavést kompenzační opatření pro podniky na základě jejich ověřeného přínosu pro veřejnost či zjištěného přínosu pro regionální rozvoj (35). Zejména je třeba hledat řešení problému, který vzniká nevýdělečným organizacím tím, že jim nemůže být vráceno DPH, které zaplatí při nákupu nemovitostí a služeb nutných k výkonu jejich činnosti související s obecným zájmem, a to v těch státech, v nichž tato situace představuje problém. Rovněž by měly být zmíněny daňové systémy, jež se vztahují na nevládní organizace, které provozují hospodářskou činnost, jež nesouvisí s veřejně prospěšnými cíli.

4.5.2

V současné době nemají malé a střední podniky moc příležitostí investovat do výzkumu, vývoje a inovací, které jsou důležitým aspektem pro zajištění efektivní výroby a udržení konkurenceschopnosti podniku. To vytváří konkurenční nevýhodu, která musí být vyvážena prostřednictvím daňových výhod, které budou odměňovat investice MSP v této oblasti. Doporučení obsahují pestrou škálu kompenzačních opatření, k nimž patří v závislosti na státu mimořádné daňové úlevy za opakované investice do výzkumu a vývoje, zpětná platba v případě, že nepřinesou zisk, a snížení plateb sociálního zabezpečení. S ohledem na strategický význam, který mají MSP v ekonomice Společenství, doporučuje EHSV, aby každý členský stát používal optimální kombinaci kompenzačních opatření pro usnadnění přežití a růstu MSP ve své ekonomice. Zdaleka největší přínos těchto programů spočívá v tom, jak mohou podpořit rozvoj MSP specializujících se na výzkum a vývoj během prvních let jejich existence.

4.6   Harmonizace statistik

4.6.1

Souhrnné údaje o různých typech podniků jsou ve členských státech a v celé EU připravovány na základě kritérií schválených Evropským systémem národních a regionálních účtů (ESA 95). Hospodářské statistiky o družstvech, vzájemných společnostech, sdruženích, nadacích a dalších podobných podnicích jsou však velmi omezené a jsou vypracovávány podle nejednotných kritérií, v důsledku čehož je obtížné je analyzovat a posoudit jejich přínos z hlediska hlavních makroekonomických cílů. V důsledku toho Evropská komise zadala k vypracování Manuál  (36), který umožní připravit národní statistické záznamy o těchto podnicích na základě jednotných kritérií pro národní účty. EHSV požaduje, aby tyto nové analytické nástroje byly využívány k přípravě jednotných statistik o výše uvedených typech podniků ve všech zemích Evropské unie a k zavedení účinnějších politik v tomto směru.

Dále by bylo vhodné vypracovat metodiku, která by podpořila rozvoj evropského střediska pro sledování mikropodniků.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Manuál pro zpracování satelitních účtů podniků sociální ekonomiky: družstva a vzájemné společnosti. Pro Evropskou komisi vypracoval CIRIEC, 2006.

(2)  CIRIEC, Sociální ekonomika v Evropské unii, EHSV, Brusel 2008, www.cese.europa.eu, ISBN 928-92-830-08-59-0.

(3)  Úř. věst. C 234, 22.9.2005.

(4)  Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii po schválení Lisabonské smlouvy. Úř. věst. C 115, 9.5.2008.

(5)  V některých členských státech, Evropském parlamentu, Evropské komisi a EHSV jsou tyto typy podniků známy pod názvem podniky sociální ekonomiky (SEE). Jde o sociologickou kategorii, a ne právní termín.

(6)  Viz např. věci C-180/98, C-184/98, Pavlov. Věc C-352/85, Bond van Adverteerders.

(7)  V posledních 50ti letech ekonomická literatura zdůrazňuje rozmanitost objektivních funkcí podle typu podniku – viz B. Ward (1958), E.D. Domar (1967), J. Vanek (1970), J. Meade (1972) a J. L. Monzón (1989), autoři uvedení v Manuálu pro zpracování satelitních účtů podniků sociální ekonomiky (viz poznámka pod čarou č. 1).

(8)  V některých případech velké podniky nemusí mít akcionáře nebo mohou zisk rozdělovat jiným způsobem, jako to v některých evropských zemích dělají spořitelny. Rovněž existují velké podniky a družstevní společnosti, které vydávají akcie, jež nejsou kotované na burze, nebo vzájemné společnosti, které spíše než s kapitálem získaným od svých členů podnikají se svým základním jměním a rezervami.

(9)  www.forbes.com. The Global 2000, 4.2.2008.

(10)  Úř. věst. C 120, 20.5.2005, s. 10 (odst. 2.1), Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 105 (odst.1.7), Small Business Act v Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 30.

(11)  KOM(2008) 394 v konečném znění, Zelenou malým a středním podnikům - „Small Business Act“ pro Evropu.

(12)  Směrnice 93/84/EHS ze dne 30. září 1993, kterou se mění směrnice 80/723/EHS o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (Úř. věst. L 254, 12.10.1993, s.16).

(13)  COLLI, A. FERNÁNDEZ, P., Y ROSE, M. (2003): „Nacional Determinants of Family Firm Development? Family Firms in Britain, Spain and Italy in the Nineteenth and Twentieth Centurias“, Enterprise & Society, 4, 28-64.

(14)  Sociální ekonomika (viz poznámka 2).

(15)  Zpráva Evropského parlamentu o sociální ekonomice (2008/2250) (INI).

(16)  Komise na odvětví sociální ekonomiky odkazuje v řadě dokumentů, jako např. ve sdělení o podpoře družstevních společností v Evropě (KOM(2004) 18 v konečném znění, odstavec 4.3).

(17)  Například ve Velké Británii existuje Office of the Third Sector (OTS), pod nějž spadají dobrovolnické a společenské skupiny, sociální podniky, charity, družstva a vzájemné společnosti, neboli stejná skupina podniků, které jsou v tomto dokumentu nazývány podniky sociální ekonomiky. OTS je vládní organizací, která je součástí Úřadu vlády (Cabinet office, www.cabinetoffice.gov.uk).

(18)  Zpráva INI (2008/2250), Viz poznámka 13.

(19)  Systém ESA 95 člení všechny organizace, jež se z ekonomického hlediska chovají podobně (ESA 95,2.18), do pěti velkých sektorů (ESA 95, tabulka 2.2): a) Nefinanční podniky (S.11), b) Finanční podniky (S.12), c) Vládní instituce (S.13), d) Domácnosti (S.14) a e) Neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15). ESA 95 klasifikuje také různé výrobní jednotky do průmyslových odvětví, z nichž každé obsahuje subjekty se stejnou či podobnou ekonomickou činností (ESA 95,2.108), a člení je do pěti různých úrovní seskupení, která obsahují 60, 31, 17, 6 a 3 průmyslová odvětví (ESA 95, příloha IV).

(20)  Zpráva INI (2008/2250), Viz poznámka 13.

(21)  Podniky sociální ekonomiky přímo poskytují práci na plný úvazek pro 11 milionů Evropanů a lze se s nimi setkat v každé oblasti hospodářské činnosti, od vysoce konkurenčních odvětví, jako jsou finance či zemědělství, až po inovační odvětví, jako jsou služby jednotlivcům či obnovitelné zdroje energie.

(22)  EHSV (2008): Sociální ekonomika v …, viz poznámka 2.

(23)  KOM(2004) 18 v konečném znění, odstavec 4.3 (podpora sdružení v Evropě).

V tomto ohledu je zřejmý příspěvek různých forem sociální ekonomiky k ekonomickému rozvoji regionů, jako jsou mimo jiné Trident v Itálii a Andalusie ve Španělsku.

(24)  „Je čas, aby sociální podniky využily svůj potenciál“, Trimble, Robert, The Bridge magazine, s. 17. www.ipt.org.uk.

(25)  Stanovisko EHSV k tématu Podnikavost a lisabonská agenda, SOC/267 – Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 84.

(26)  Je na místě upozornit, že některé organizace, jako například Cooperatives Europe, vypracovávají studie o své reprezentativnosti s cílem zapojit se do konzultací o sociálním dialogu.

(27)  Stanoviska EHSV v Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 71 a v Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 149–154.

(28)  Komise ve své studii proveditelnosti statutu evropské nadace odhaduje, že tyto překážky bránící evropským nadacím vykonávat svou činnost napříč hranicemi ročně představují náklady ve výši 90 a 100 milionů eur.

(29)  Jak požaduje nejnovější účetní literatura: CIRIEC-Španělsko, časopis pro veřejnou, sociální a družstevní ekonomiku č. 58, srpen 2007 (www.ciriec.es), Clasificación del capital social de la sociedad cooperativa: una visión crítica, [Klasifikace kapitálu družstevních společností: kritický pohled], B. Fernández-Feijóo a M. J. Cabaleiro.

(30)  Zpráva Skupiny na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU, únor 2009 http://ec.europa.eu/internal_market/finances/docs/de_larosiere_report_en.pdf (doporučení 4, s. 21).

(31)  Úř. věst. C 234, 22.9.2005 a KOM (2004) 18 v konečném znění.

(32)  Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 52 (odstavec 8.3.1) a dále také Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 57. Evropská komise rozlišuje mezi státní pomocí a obecnými opatřeními, mezi něž řadí daňové pobídky pro investice v oblasti životního prostředí, výzkumu a vývoje či odborné přípravy, z nichž mají prospěch pouze ty podniky, které do těchto oblastí investují, aniž by to nutně představovalo státní pomoc (oznámení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (Úř. věst. C 384/5, 10.12.1998, bod 14)). V Evropské unii jsou velké podniky nejaktivnější v oblasti výzkumu a vývoje. Podle údajů z roku 2007 (www.ine.es) tak například ve Španělsku do výzkumu a vývoje investuje 27,6 % velkých podniků, zatímco v případě podniků, jež mají méně než 250 zaměstnanců, je to jen 5,7 %.

(33)  Sdělení Komise KOM(2008) 394 v konečném znění, viz poznámka 8.

(34)  KOM(2004) 18 v konečném znění.

(35)  Úř. věst. C 234, 22.9.2005, stanovisko EHSV ke sdělení KOM(2004) 18 v konečném znění, odstavec 4.2.3.

(36)  Manuál (viz poznámka pod čarou č. 1).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/29


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Potraviny fair trade: samoregulace nebo právní úprava? (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/06

Zpravodaj: Hervé COUPEAU

Dne 10. července 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

„Potraviny fair trade: samoregulace nebo právní úprava?“

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009. Zpravodajem byl pan Hervé COUPEAU.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 164 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry

1.1   Cílem fair trade neboli spravedlivého obchodu se zemědělskými produkty je zavést v mezinárodním obchodě zásadu spravedlivějšího rozdělení příjmů z obchodu, a umožnit tak producentům z rozvíjejících se zemí:

nastolit proces hospodářského rozvoje (strukturování výrobních řetězců, organizace oborů činnosti atp.);

spustit proces sociálního rozvoje (tvorba zdravotnických, vzdělávacích a dalších struktur);

zahájit správu životního prostředí (ochrana biologické rozmanitosti, řízení emisí CO2 atd.).

1.2   Evropa je největším trhem s výrobky fair trade a na světovém trhu se podílí zhruba 65 %. Tyto výrobky se prodávají zásilkovou formou přes katalog, na internetu, prostřednictvím stravovacích služeb a v maloobchodních provozovnách institucí, obcí a podniků a lze napočítat přes 79 000 prodejních míst ve 25 zemích. Obrat v roce 2008 přesáhl 1,5 miliardy eur. Tento prodej zaznamenává relativně stabilní růst kolem 20 % ročně. Ve srovnání s 913 miliardami eur, kterých v roce 2007 dosáhl obrat evropského zemědělsko-potravinářského průmyslu, je však tato částka stále velmi skromná.

1.3   Existují dva doplňující přístupy k certifikaci: první se zaměřením na produkty (FLO, která zavedla normy pro 18 kategorií potravinových výrobků) a druhý zaměřený na procesy (WFTO, jež certifikuje dodavatelský řetězec a systém řízení hlavních organizací fair trade jak v rozvinutých, tak v rozvíjejících se zemích). Oba přístupy zlepšily záruky pro spotřebitele a snížily výskyt zneužití podniky, které chtějí profitovat z této formy etického obchodu, aniž by splňovaly kritéria přijatá velkými mezinárodními rozvojovými organizacemi.

1.4   Certifikace efektivně propaguje tento typ obchodu a chránit malé a střední podniky, které se do něj budou chtít zapojit.

1.4.1

Cílem těchto certifikací je respektovat všechny rozměry spravedlivého obchodu:

obchodní rozměr, kde se jedná o zajištění vyrovnaného vztahu ve prospěch znevýhodněných producentů a pracovníků v jižních zemích;

rozměr rozvoje prostřednictvím finančního, technického a provozního posílení organizací producentů;

vzdělávací rozměr, kde je cílem informovat a vzdělávat občany a partnery z jižních zemí;

politický rozměr, jenž vyžaduje závazek usilovat o spravedlivější pravidla běžného mezinárodního obchodu.

1.4.2

I přes dané pokroky v samoregulaci by chtěl EHSV upozornit na to, že je nutné model založit na evropském schématu certifikace, který by – kromě jiných zásad – vycházel z toho, že je nezbytné podrobit plnění technických specifikací vnější kontrole vykonávané nezávislým, k tomu pověřeným orgánem. To vše samozřejmě aniž je dotčena povinnost dodržovat obecná právní ustanovení vztahující se na uvádění potravinářských výrobků na trh.

2.   Úvod

2.1

Toto stanovisko se specificky zaměří na spravedlivý obchod v pravém slova smyslu, tj. na alternativní obchodní partnerství a vztah mezi producentem a spotřebitelem, který v posledních desetiletích vybudoval hlavní proud hnutí fair trade. Existují i další programy více či méně zaměřené na udržitelnost obchodní činnosti, těmi se však zde nebudeme zabývat, neboť tyto programy nesplňují všechna kritéria spravedlivého obchodu citovaná v odstavci 1.4.1.

2.2

Spravedlivý obchod vznikl s cílem vybudovat ekonomické vztahy s producenty v rozvíjejících se zemích, kteří si jen obtížně hledají místo v mezinárodním obchodu. Jedná se o součást problematiky udržitelného rozvoje a významné společenské výzvy pro jižní země. Cílem tohoto typu obchodu je přispět k omezení chudoby, především podporou organizací producentů. V severních zemích si pak klade za cíl prosadit model udržitelnější spotřeby.

2.3

Toto dosud mladé odvětví se plně rozvíjí, značně roste a přitahuje čím dále větší pozornost evropských spotřebitelů.

2.4

Důvěra spotřebitelů však dosud není plně konsolidována, neboť i přes náklonnost k myšlence spravedlivého obchodu si řada z nich stěžuje na nedostatek informací a může se domnívat, že lze docházet ke zneužití ze strany velkých podniků a obchodních řetězců.

2.5

Přesto zůstávají významným odbytištěm pro výrobky fair trade specializované sítě. Jsou početné, malé a oblíbené mezi spotřebiteli.

3.   Přehled vývoje

3.1

V článku 23 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 se uvádí: „Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti“.

3.2

První aktivity spravedlivého obchodu započaly v padesátých letech ve Spojených státech, poté ve Velké Británii a následně i ve zbytku Evropy. Spravedlivý obchod poukazuje na sociální a environmentální škody způsobené sítěmi dovozců z průmyslově rozvinutých zemí.

3.3

V roce 1964 UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji) prohlásila pravidla obchodu za nerovná a upozornila mezinárodní společenství na neudržitelnost pravidel mezinárodního obchodu z lidského a sociálního hlediska. Jižní země trvaly na nutnosti spravedlivého obchodu („Trade, not aid“).

3.4

Několik významných dat:

1860 – vychází kniha Max Havelaar, jejímž autorem je Eduard Douwes Dekker

konec čtyřicátých let – Ten Thousand Villages a SERRV začínají v USA obchodovat s chudými komunitami v jižních zemích

konec padesátých let – OXFAM UK uvádí ve svých britských obchodech na trh výrobky čínských uprchlíků

1957 – nizozemská katolická mládež vytváří sdružení zaměřené na dovoz výrobků z rozvíjejících se zemí

1964 – OXFAM UK vytváří první organizaci alternativního obchodu (anglická zkratka ATO)

1967 – vzniká první organizace spravedlivého obchodu v Nizozemsku

1969 – otevřen první obchod spravedlivého obchodu v Nizozemsku

1971 – vzniká první družstvo spravedlivého obchodu v Bangladéši („jute work“)

1973 – začíná prodej kávy fair trade v Nizozemsku

1988 – první použití známky typu fair trade; balení kávy dostalo označení „Max Havelaar“

1989 – vzniká Mezinárodní federace alternativního obchodu (IFAT), z níž se později stala Světová organizace pro fair trade (WFTO)

1990 – vzniká Evropská asociace pro fair trade (EFTA)

1993 – v Německu vzniká organizace pro označování Transfair

1994 – zařazení čaje do fair trade

vzniká evropská síť světových obchodů (NEWS)

1996 – zařazení banánů do fair trade v Nizozemsku

1997 – sjednocení organizací pro označování (Max Havelaar, Transfair, Rattvisemarkt, Fair Trade aj.) do Mezinárodní organizace pro označování Fairtrade (anglická zkratka FLO) Obchodní řetězce Monoprix a Auchan se zavazují k zařazení kávy fair trade do svého sortimentu

1998 – dochází ke sdružení organizací spravedlivého obchodu (FLO, IFAT, NEWS a EFTA) pod názvem FINE

2004 – distribuce některých výrobků fair trade v některých stravovnách ve Francii.

3.5

Pravidla Světové obchodní organizace nepřihlížejí k lidskému, sociálnímu ani environmentálnímu faktoru. Potřeba vyjádřit nesouhlas s tímto stavem přivádí lidi k humánní formě obchodu. Fair trade je pro ně důkazem, že je možné žít v jiném světě. Spravedlivý obchod propaguje transparentnost, řádnou správu věcí veřejných a odpovědnost, a přispívá tím k udržitelnému rozvoji.

4.   Popis

4.1

Současným hlavním úkolem v oblasti spravedlivého obchodu a obecněji etické, odpovědné a občanské spotřeby je definovat prostředky, s jejichž pomocí by bylo možné učinit trvalým zaznamenané úspěchy u populace tím, že bude zajištěna:

transparentnost, viditelnost a srozumitelnost fungování spravedlivého obchodu;

prospěšnost nákupu pro rozvoj zemědělských podniků v rozvíjejících se zemích.

4.2

EHSV konstatuje, že při formulaci norem fair trade byla zohledněna základní pracovní práva (MOP), dodržování environmentálních norem a ochrany biologické rozmanitosti a zvýšení příjmů producentů v mezinárodních obchodních vztazích.

4.3

Někomu může připadat, že slovní spojení „spravedlivý obchod“ si vzájemně protiřečí, neboť zákony trhu se neřídí lidskými hodnotami. Úkol propojit obchod se sociálním dialogem s cílem zajistit větší rovnost v rámci světového obchodu bude výzvou pro 21. století, k jejíž realizaci by EHSV rád přispěl svým dílem. To vše totiž může umožnit udržitelný rozvoj tím, že nabídne lepší obchodní podmínky a zaručí práva producentů a pracovníků nedostatečně zohledněných rozvojovým programem z Dohá.

4.4

Zavedení nových označení a kodexů chování ze strany nových aktérů požadujících rovné podmínky zároveň zvyšuje riziko zmatení spotřebitelů. Vzhledem k riziku rozmělnění této koncepce, jejích zásad a kritérií, jež ji definují, umožňuje množství referenčních systémů a záruk vznik oportunistických ekonomických postupů založených na méně nákladných systémech záruk pro ty, kteří často tyto náklady nesou v konečné fázi, avšak také na menším důrazu na aspekt posílení rozvíjejících se zemí. Výbor dává najevo svoji podporu vzniku mezinárodní certifikace zajišťované organizacemi spravedlivého obchodu (viz předchozí návrhy týkající se terminologie), přičemž by měla být respektována potřeba nezávislého pověřeného kontrolora a rovněž samozřejmě dodržováno platné potravinové právo.

4.5

EHSV žádá, aby všechny výrobky fair trade byly zárukou splnění týchž kritérií ve všech zemích Evropské unie. Oficiální právně závazná evropská definice dnes neexistuje. EHSV by se rád připojil ke společné definici přijaté FINE (síť tvořená organizacemi FLO, IFAT, NEWS! a EFTA), kterou v nedávném sdělení používá též Evropská komise (1):

„Spravedlivý obchod je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v oblasti mezinárodního obchodu. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky marginalizovaným producentům a pracovníkům (zejména na Jihu) a zaručuje jejich práva.

Organizace spravedlivého obchodu se s podporou spotřebitelů aktivně zasazují o pomoc producentům, zvyšování informovanosti a pořádání kampaní za změnu v pravidlech a praxi běžného mezinárodního obchodu.“

5.   Producenti (zásady)

5.1

Cílem spravedlivého obchodu je zajistit vyšší příjmy producentů opírající se o pevné základy a zaručující důstojný život, které stanoví organizace producentů a odbory v příslušném regionu a státě.

5.2

Cena musí být určena průměrnými výrobními náklady s ohledem na:

odpracovaný čas místních pracovních sil a mzdu stanovenou tak, aby zajistila důstojnou životní úroveň;

nutné střednědobé či dlouhodobé investice potřebné k dodržení ekonomických, environmentálních a sociálních norem spravedlivého obchodu;

analýzu trhu;

politická rozhodnutí většiny aktérů spravedlivého obchodu: předfinancování produkce do výše 60 % před sklizní, stabilizace vztahu mezi producenty a distributory s cílem zajistit odbytiště pro producenty a zásobování pro distributory.

5.3

Spravedlivý obchod musí klást požadavky, jako je odmítnutí vykořisťování pracovní síly, zejména dětí, a požadavek na dodržování norem Mezinárodní organizace práce (MOP) i tam, kde to nevyžadují sociální předpisy příslušného státu.

5.4

Spravedlivý obchod zajišťuje částečné předfinancování potravin, jež producentům umožňuje financovat nákup surovin.

5.5

Procesy výroby potravin musejí vyhovovat požadavkům ochrany životního prostředí, přírodních zdrojů a platných právních ustanovení použitelných v rámci Evropské unie.

5.6

Spravedlivý obchod umožňuje tvorbu sociálně prospěšných pracovních míst na obou stranách obchodního řetězce (a nejvíce ohroženým umožňuje znovu nalézt důstojnost díky práci).

5.7

Spravedlivý obchod zajišťuje skutečnou sledovatelnost a úplnou, trvalou a veřejnou transparentnost činností ve všech etapách řetězce (kontext, ceny, marže atd.).

5.8

Spravedlivý obchod musí umožňovat vznik solidární ekonomiky v duchu udržitelného rozvoje.

5.9

Spravedlivý obchod musí být hodnocen za své konkrétní činy a závazky, a nikoli pouze za ušlechtilé záměry.

5.10

Spravedlivý obchod je zavedeným řešením k zahájení nové světové potravinové politiky respektující lidská práva.

6.   Výrobky

6.1

Hlavní podíl na obratu spravedlivého obchodu mají potravinové výrobky. Mezi nimi vede káva, najdeme zde však také čaj, čokoládu, sušené ovoce, koření, rýži, obiloviny, cukr, med nebo marmeládu. Nedávno se též objevily čerstvé výrobky, zůstávají však okrajovou položkou z důvodu pomalého odbytu zásob. Pozorujeme nicméně značný nárůst prodeje čerstvých výrobků po zavedení produktů fair trade ve spotřebitelských družstvech a dalších soukromých maloobchodních prodejnách.

6.2

Spravedlivý obchod by vzhledem k cíli přispět ke zlepšení situace drobných producentů v rozvíjejících se zemích měl umožňovat vznik složitějších potravinových výrobních řetězců, jež by vedly k tvorbě sociálně udržitelných pracovních míst.

6.3

Spravedlivý obchod musí být schopen prosazovat nezbytnost pronikání do větších sítí, aby tak celému procesu dodal na politické váze, a to s ohledem na zájmy producentů.

7.   Hlavní země

7.1

Problematika zemědělské výroby fair trade se týká výhradně zemí na Jihu. Spravedlivý obchod díky relativní transparentnosti svého obchodního procesu odhalil nízký podíl konečné prodejní ceny na zisku producenta (ze stovky vydaných eur se do místa původu vrací jen 20) a jak velká část přidané hodnoty (např. při zpracování a prodeji) zůstává v rozvinutém světě. Skutečnou otázkou je schopnost spravedlivého obchodu trvale změnit pravidla mezinárodního obchodu.

8.   Předpisy, nebo certifikace?

8.1

Výbor se domnívá, že nejlepší zárukou pro spotřebitele je certifikace. Certifikace je proces ověření postupem akreditace akreditovanou, nezávislou třetí stranou, která vydá osvědčení o tom, že konkrétní služba, produkt nebo proces vyhovuje stanovené specifikaci (tato specifikace může nebo nemusí být normou). Certifikace a akreditace jsou tak dvěma ověřovacími postupy, kde akreditace ověřuje kompetenci, zatímco certifikace je ověřením splnění daných požadavků. Hlavním úkolem v oblasti spravedlivého obchodu a obecněji etické, odpovědné a občanské spotřeby je definovat prostředky, s jejichž pomocí by bylo možné učinit trvalým zaznamenané úspěchy a zajistit:

1)

transparentnost, viditelnost a srozumitelnost fungování sítí spravedlivého obchodu. Zde je nutné realizovat skutečnou informační kampaň s vysvětlením jeho rysů a úkolů;

2)

to, že nákup potravinového výrobku bude prospěšný pro určitou obec, její obyvatele a rozvoj zemědělských podniků v rozvíjejících se zemích.

8.2

Spravedlivý obchod tudíž zavedl systémy záruk, ty však odvozují svoji legitimitu od skutečnosti, že byly vyjednány, a od zapojení různých zainteresovaných stran.

Systém záruk zavedený organizací FLO definuje specifikace výrobků.

Specifikace a referenční materiály WFTO se týkají postupů používaných ve struktuře zapojené do spravedlivého obchodu.

8.3

FLO a WFTO hledají způsoby, jak zajistit komplementaritu mezi jejich systémy záruk. Cílem je najít styčné body mezi oběma přístupy. Prozatím byla pouze provedena analýza současného stavu.

8.4

Uvedené systémy ověřování jsou nezbytné. Nemá-li v zemích Severu dojít k rozbujení rozmanitých předpisů, musí být zajištěny spolehlivé záruky, což je rovněž v zájmu spotřebitelů. Subjekty spravedlivého obchodu již vzájemně definovaly mezinárodní podmínky certifikace a dohodly se na Chartě zásad fair trade; nyní musejí dále spolupracovat na přípravě společného systému certifikace producentů.

9.   Podmínky rozvojové pomoci

9.1

Spravedlivý obchod přispívá ke snížení chudoby a zároveň zachovává základy udržitelného rozvoje.

9.2

Zahraniční politika Evropské unie působí ve prospěch rozvoje zemědělství v rozvíjejících se zemích. Podpora vstupu malých zemědělských producentů do spravedlivého obchodu by se mohla stát jedním z kritérií pro přidělování dotací, což by přispělo k udržitelnému rozvoji v těchto zemích.

10.   Výzvy spravedlivého obchodu

10.1

Spravedlivý obchod spadá do obchodní, sociální, vzdělávací a politické dynamiky místních a mezinárodních subjektů.

10.2

Spravedlivý obchod je sociálně-ekonomickou inovací, s níž občanská společnost mění mezinárodní obchodní praktiky, tak aby více obsahovaly lidský rozměr. Měl by:

zachovat svůj vliv na sociální a environmentální odpovědnost podniků;

budovat svou společenskou podporu ve spolupráci s odbory, sdruženími spotřebitelů, ekology a sdruženími místních producentů;

rozšiřovat a diversifikovat svůj trh, neboť obchod potřebuje rozšiřovat sortiment výrobků a své sítě;

lépe redistribuovat přidanou hodnotu zpět k producentům;

podporovat organizaci producentů z jižních zemí, jež by jim dala větší nezávislost;

umožnit místní rozvoj a posílení základních, hospodářských, sociálních a kulturních práv;

být schopen globálně měnit pravidla a praktiky běžného obchodu.

11.   „Spravedlivý“ také pro evropské producenty?

11.1

Všechny zemědělské výrobky spravedlivého obchodu mají původ v rozvíjejících se zemích. Některé produkty, jako např. cukr, víno a banány, však pocházejí také z evropských zemí s výrazně pokročilejšími sociálními normami, což může znamenat vyšší cenu ve srovnání s certifikovaným produktem fair trade.

11.2

Abychom předešli této citlivé situaci, bylo by zapotřebí vytvořit mezinárodní organizaci producentů zapojených do těchto sítí, jež by umožnila nalézt kompromisy výhodné pro všechny strany.

12.   Spravedlivý obchod, nový základ ekonomiky

12.1

Řada organizací zaměřených na lidská práva odsuzuje dopady mezinárodního obchodu (WTO).

12.2

Na světové scéně působí různí aktéři a zainteresované strany spravedlivého obchodu, a to jak z kvalitativního, tak kvantitativního hlediska. Jde samozřejmě o jejich schopnost pokrýt širokého spektrum spravedlivého obchodu, jež je smyslem celé koncepce a umožní značný dopad.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  KOM(2009) 215 v konečném znění.


Dodatek I

Návratnost zisku producentům ve srovnání s běžným obchodem

Obchod

káva

čaj darjeeling

cukr

quinoa (merlík)

rýže basmati

běžný

5 %

7 %

2,5 %

6,7 %

6,5 %

spravedlivý

17 %

9,5 %

3,8 %

8,5 %

9,5 %


Dodatek II

Příklad složení ceny thajské rýže Max Havelaar:

15 % producent

26 % náklady na zpracování

2 % clo

57 % náklady na balení a distribuci.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/35


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Severní dimenze znevýhodněných oblastí (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/07

Zpravodaj: pan NURM

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Severní dimenze znevýhodněných oblastí.“

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009. Zpravodajem byl pan NURM.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 175 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Základní cíle společné zemědělské politiky, mimo jiné zajišťování potravin, zůstávají nadále aktuální, pokud by jak na celém území Evropské unie, tak i v severních regionech měla zůstat zachována zemědělské produkce.

1.2

Toto stanovisko se soustředí na přírodní, klimatické a geografické zvláštnosti a problémy severních regionů EU, v nichž zemědělská produkce podléhá určitým omezením v důsledku chladného podnebí, což vyžaduje vyšší úsilí, které zemědělci v příznivějších zemědělsko–klimatických podmínkách nemusí vynakládat.

1.3

V severních regionech je zemědělská produkce nákladnější a produktivita podstatně menší než ve výhodněji situovaných produkčních oblastech. Rentabilita nepřetržitě klesá a současně klesá i motivace producentů, proto je další využívání zemědělských ploch v severních regionech spojeno s otazníky. Tomuto nebezpečí lze zamezit prostřednictvím uplatnění vhodných zemědělsko-politických nástrojů.

1.4

V regionech s přírodním znevýhodněním musí být půda dále obdělávána, aby byly zachovány tradiční zemědělské formy a oblasti s vysokou přírodní hodnotou. Vyrovnávací platby pro znevýhodněné regiony jsou nástrojem, díky němuž lze tohoto cíle dosáhnout, avšak pouze za předpokladu, že podpora bude systematičtěji než dosud orientována na regiony, v nichž nejvíce hrozí nebezpečí ztráty zemědělských ploch.

1.5

K dosažení konkrétního pozitivního dopadu je třeba kromě stanovení nových kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí současně přezkoumat zásady financování této iniciativy.Jednou z možností, která by měla být zvážena, je začlenit vyrovnávací platby pro znevýhodněné regiony do plateb 1. pilíře. V rámci doposud uplatňovaného systému, v němž se výše přímých plateb odvozuje od historických ukazatelů produktivity, jsou upřednostňováni zemědělci ve výhodněji položených oblastech. Méně výhodné výrobní podmínky v přírodně znevýhodněných oblastech nebyly vyrovnávacím příspěvkem dostatečně kompenzovány.

1.6

V budoucnu by při výpočtu výše podpory pro znevýhodněné oblasti bylo třeba pro každý jednotlivý region zohlednit celkovou výši uplatněných výdajů na kompenzaci přírodních znevýhodnění a nepříznivých výrobních podmínek: čím horší jsou přírodní podmínky, tím vyšší by měla podpora být. Měla by však být stanovena nejnižší a nejvyšší hranice podpory.

1.7

Při stanovení přírodních znevýhodnění by se měl brát v úvahu nejen souhrn kladných teplot vegetačního období, ale také souhrn záporných teplot zimního období v jednotlivých regionech.

1.8

Severní regiony leží daleko od velkých trhů Evropy, venkovské oblasti jsou velmi řídce osídlené a orná půda je roztříštěna, což podstatně zvyšuje výrobní náklady zemědělských podniků. Aby se předešlo vylidnění těchto krajin a zachovala se v nich zemědělská produkce, je zapotřebí vyrovnávacích plateb z prostředků pro znevýhodněné oblasti. Proto EHSV doporučuje, aby při stanovení kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí byla zohledněna rovněž nízká hustota obyvatelstva a byla vypracována dodatečná kritéria na podporu zemědělské výroby v lesnatých oblastech.

1.9

EHSV doporučuje, aby při vypracování a stanovení kritérií pro nové vymezení znevýhodněných oblastí (oblastí s přírodním znevýhodněním) byly zohledněny přírodní, klimatické a sociálně hospodářské zvláštnosti severních regionů, které jsou uvedeny ve stanovisku. Jedna možnost by byla označit tyto regiony spolu s horskými regiony jako zvláštní oblasti.

2.   Úvod

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se problematikou znevýhodněných oblastí již zabýval v dřívějších stanoviscích z vlastní iniciativy (1).

2.2

Evropská komise ve sdělení KOM(2009) 161 v konečném znění z 21. dubna 2009 navrhla změnit zásady vymezení znevýhodněných oblastí a za tímto účelem stanovit nová kritéria. Komise mimo jiné předložila nové označení pro znevýhodněné oblasti a doporučila, aby byly napříště nazývány „oblasti s přírodním znevýhodněním“. EHSV tento nový přístup oceňuje.

2.3

Vzhledem k tomu, že vnitřní trh EU zaručuje volný pohyb zboží a služeb, není z dlouhodobého hlediska možné v severních regionech EU, v nichž jsou jednotkové náklady vyšší, udržet zemědělskou produkci bez zvláštní podpory. To má negativní vliv na sociální a ekologickou udržitelnost a rovněž na biologickou rozmanitost těchto oblastí.

2.4

Předpisy platné pro znevýhodněné regiony v jednotlivých členských státech a jejich dopady nejsou vzájemně srovnatelné. Vzhledem k tomu, že je uplatňována řada kritérií, nynější pravidla pomoci pro znevýhodněné oblasti již neodpovídají specifickým výrobním podmínkám, které jsou dány na základě přírodních a klimatických zvláštností, a mohou je pouze nedostatečně a nepřiměřeně kompenzovat.

2.5

S ohledem na dlouhodobé zajišťování potravin v Evropě a ve světě je třeba zachovat zemědělství také v severních regionech Evropské unie, kde se podle prognóz může následkem globálního oteplování v nadcházejících 50 až 100 letech zlepšit zemědělské klima, zatímco budou jižní regiony současně vysychat a zemědělská produkce v Evropě by se tedy mohla přesunout na sever.

3.   Přírodní a klimatické zvláštnosti severních regionů, obecný přehled souvisejících problémů a důvody pro zvláštní přístup k těmto oblastem

3.1

Zemědělská produkce v severních regionech Evropské unie se liší od produkce ve střední a jižní Evropě daleko kratším vegetačním obdobím, podstatně nižším souhrnem účinných teplot nutných pro růst rostlin a nadbytečnou vlhkostí po většinu roku. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné. Srážky jsou nedostatečné na jaře a v létě, kdy rostliny klíčí, vyráží výhonky a rostou, zatímco hojný podzimní déšť ztěžuje včasnou sklizeň úrody a snižuje kvalitu sklizených plodin.

3.2

Zásadní vliv na zemědělství v severních regionech má rovněž dlouhá zima a s ní související promrzání půdy. Teploty mohou někdy klesnout dokonce pod – 40 °C. Půda promrzá do hloubky, jež je závislá na souhrnu záporných teplot a tloušťce sněhové pokrývky, která např. v Lotyšsku a Estonsku může dosáhnout až jeden metr a v severním Finsku a Švédsku až dva metry. Tání sněhu a rozmrzání půdy jsou dlouhodobé procesy, kvůli nimž se jarní setba a počátek vegetačního období zpožďují. V závislosti na zeměpisné šířce a vzdálenosti od moře dochází k jarní setbě v severních oblastech mezi koncem dubna a půlkou června. Z tohoto důvodu musí být při vypracování kritérií pro vymezení znevýhodněných oblastí zohledněn také souhrn záporných teplot jednotlivých regionů.

3.3

Výstavba budov je nákladnější, neboť základy, vodovodní a kanalizační potrubí musí být položeno pod hranicí promrzání a vnější zdi budov musí být izolovány. Také na vytápění budov v zimě a na odklízení sněhu vznikají vysoké náklady.

3.4

V severních regionech se půdní vrstva utvářela během krátkého období po době ledové, a proto je vrstva slabší a půda má různou strukturu a bonitu. Půda je zpravidla vlhká, místy kamenitá, nadměrně jílovitá, písčitá či rašelinitá. Zlepšování kvality půdy vyžaduje značné investice, především do zavedení a údržby odvodňovacích systémů, ale také do hnojení polí vápnem.

3.5

Severní oblasti se vyznačují kopcovitými a roztříštěnými poli s ledovcovými prvky, na nichž se vyskytují řídké lesy, mokřiny a jiné přírodní prostory. Z tohoto důvodu jsou pole vhodná k orbě malá a nesourodá. Existují oblasti, v nichž je průměrná rozloha polí zemědělského podniku menší než hektar a pole navíc leží roztroušena v lesích poměrně daleko od statků. Tento fakt znemožňuje nasazení větších a výkonnějších strojů a zároveň zvyšuje náklady podniku na výrobu a dopravu (v rámci statku). Přírodní znevýhodnění tohoto druhu nelze kompenzovat tím, že se přestoupí na alternativní kultury, nebo tím, že by zemědělská výroba byla jinak zefektivněna. Z tohoto důvodu je třeba uplatnit dodatečná kritéria, která budou zohledňovat přírodní znevýhodnění silně zalesněných oblastí. Jedním kritériem by mohl být podíl orné půdy na hektar. Další opatření ve prospěch znevýhodněných oblastí by mělo spočívat ve vyrovnání dodatečných nákladů na dopravu, které statkům vznikají.

3.6

Venkovské oblasti v severních regionech jsou velmi řídce obydlené. Mimo velká města je hustota osídlení méně než deset obyvatel na kilometr čtvereční, v odlehlých oblastech je však dokonce nižší než tři obyvatelé, což vyžaduje jak v zemědělské výrobě, tak i v zajištění přístupu k veřejným či soukromým službám vysoké náklady na dopravu. Ve 20. století se díky mechanizaci produktivita práce v severní Evropě prudce zvýšila, zatímco na venkově se počet pracovních míst snížil. Výsledná nízká hustota obyvatel a služeb se zase stala důvodem pro odchod lidí z venkovských oblastí, mnoho sedláků ukončilo činnost v zemědělství, neboť jejich děti nechtějí statek převzít. Přesto však v severních oblastech tvoří zemědělství spolu s lesnictvím a cestovním ruchem hospodářský základ života na venkově. Venkovské obce jsou podstatně menší, a proto jsou jejich výdaje na obyvatele za veřejné služby, např. školní a neformální vzdělávání, podstatně vyšší. V řídce osídlených venkovských oblastech je život dražší, neboť nízký počet obyvatel tvoří s ohledem na spotřebu zboží a služeb pouze malou skupinu odběratelů. Odlehlé oblasti severních regionů jsou příliš vzdáleny od velkých center na to, aby tam lidé dojížděli denně za prací nebo tam využívali služeb. Další opatření ve prospěch znevýhodněných oblastí by mělo spočívat ve vyrovnání dodatečných nákladů na dopravu z center (trhu) do odlehlých zemědělských podniků.

3.7

Čím méně lidí žije ve venkovských oblastech severní Evropy, tím vyšší jsou jejich životní náklady, neboť k tomu, aby měli přístup ke zboží, službám, zdravotní péči, vzdělání atd., je třeba překonávat značné vzdálenosti. Proto má v řídce obydlených oblastech severní Evropy zachování a vytváření pracovních míst v zemědělství a jinde obrovský význam. K tomu by měla přispět jak společná zemědělská politika, tak také regionální politika. Na úspěšném provádění těchto politik závisí, zda se podaří odchod lidí z venkova do měst vyrovnat, zastavit opouštění půdy a zvrátit hospodářské a sociální odumírání odlehlých oblastí. Ostatně je také z bezpečnostně–politických důvodů pro celou Evropskou unii důležité, aby nedošlo k vylidnění těchto hraničních oblastí EU.

3.8

Oblasti lesů a mokřin v severních regionech tvoří spolu s rozsáhlým zemědělstvím a polopřírodními ekosystémy základ přírodní a biologické rozmanitosti. Sever je navíc hnízdištěm pro milióny stěhovavých ptáků, kteří na polích a přírodních loukách loví potravu.

3.9

V důsledku přírodních znevýhodnění a dopravních nákladů způsobených roztříštěností zemědělských ploch a nízkou hustotou obyvatel vykazují severní oblasti nižší rentabilitu zemědělských podniků a menší zisky z hospodaření. To přitom bylo rozhodující pro dosavadní nízké přímé platby (1. pilíř) v rámci společné zemědělské politiky. V severních oblastech s přírodním znevýhodněním lze obhospodařování zemědělských ploch, udržitelnou produkci potravin a péči o krajinu zajistit pouze tehdy, když budou mít zemědělci zaručen příjem srovnatelný s jejich protějšky v příznivěji položených oblastech. V opačném případě budou lidé opouštět vesnice a zemědělské plochy přestanou být obhospodařovány, udržovaná kulturní krajina bude ležet ladem a ztratí svou úrodnost. Jako jednu z možností doporučuje EHSV Evropské komisi, aby podrobněji zkoumala zvláštnosti severních regionů a případně tyto oblasti označila společně s horskými oblastmi jako zvláštní oblasti.

3.10

Přírodní znevýhodnění se mohou ve svém druhu a rozšíření v různých regionech velmi lišit. V budoucnu by při výpočtu výše podpory pro znevýhodněné oblasti bylo třeba pro každý jednotlivý region zohlednit celkovou výši uplatněných výdajů na kompenzaci přírodních znevýhodnění a nepříznivých výrobních podmínek: čím horší jsou přírodní podmínky, tím vyšší by měla podpora být. Měla by však být stanovena nejnižší a nejvyšší hranice podpory.

4.   Přírodní omezení v oblasti rostlinné výroby, přehled souvisejících problémů, důvody pro zvláštní přístup k těmto oblastem

4.1

Na zemědělství v severních oblastech mají vliv studené zimy, krátké vegetační období, nízký souhrn účinných teplot a také vlhkost, která vyžaduje vysoké investice do odvodňovacích systémů. Životnost těchto systémů je v závislosti na použitém materiálu 30 až 50 let a pak je třeba je nahradit. K tomu se musí přičíst každoroční dodatečné náklady na jejich údržbu a opravu odvodňovacích systémů. Instalace a údržba odvodňovacích systémů je nutným předpokladem pro obdělávání vlhké půdy.

4.2

Půda v severních regionech bývá většinou kyselá, neboť leží na krystalickém či písčitém podloží. Aby mohla být kultivována, musí být pole pravidelně jednou za šest až osm let hnojena vápnem, což způsobuje dodatečné náklady, které nejsou v oblastech s neutrálním pH půdy zapotřebí. Hnojení vápnem úrodnost půdy nezvyšuje, ale je nutným předpokladem pro kultivaci kyselé půdy a pro vyrovnání trvalých přírodních znevýhodnění. EHSV se domnívá, že problém kyselé půdy by měl být lépe než dosud zohledněn při vymezení znevýhodněných oblastí a při stanovování nových kritérií.

4.3

V severních regionech se musí všechno obilí sušit ve speciálních sušičkách, neboť sklizené obilí často obsahuje až 30 % vody. Pro skladování musí být obilí vysušeno tak, aby se obsah vody pohyboval v rozmezí 12–14 %. Zřizování sušiček obilí vyžaduje vysoké investice a energie potřebná k sušení znamená značné dodatečné náklady. Náklady na výstavbu sušiček a sušáren mohou dosáhnout až 300 000 EUR, přičemž životnost zařízení se pohybuje od 10 do 15 let, v závislosti na intenzitě jejich využití. Podle údajů zemědělských podniků se tak náklady na sušení obilí pohybují v průměru mezi 20 až 25 EUR na tunu, i když se obsah vody v obilí a množství energie potřebné k sušení se rok od roku liší. Při průměrném výnosu tři až čtyři tuny na hektar se produkční náklady v severních regionech pohybují okolo 60 až 100 EUR na hektar.

4.4

Pěstované odrůdy musí být odolnější vůči chladu a přestát noční mrazy, které se často vyskytují ještě v červnu. Z tohoto důvodu je výnos ze sklizně nižší. Vzhledem ke krátkému vegetačnímu období zde nelze pěstovat odrůdy, které vyžadují delší vegetační období a vyšší průměrné denní a noční teploty (např. krmnou kukuřici) a které by značně přispěly ke snížení nákladů na chov dobytka. Z tohoto důvodu se dobytek krmí především silážní pící, jejíž jednotková cena je vyšší než u krmné kukuřice.

4.5

Noční mrazy ztěžují zejména podmínky pro ovocné stromy a pěstování drobných plodů a zeleniny. Nejméně jednou za deset let přijdou v období květů tak silné noční mrazy, že zničí celou úrodu. Existují sice různé možnosti, jak předcházet škodám způsobeným nočními mrazy, např. protimrazový postřik, kouřová clona či protimrazové textilie, všechny tyto metody však vyžadují dodatečné finanční náklady a pracovní sílu.

4.6

Z důvodu krátkého vegetačního období musí být veškeré polní práce provedeny ve velmi krátké době. Předpokladem pro to je v porovnání s jinými větší počet zemědělských strojů, který vede k navýšení průměrných investic na hektar.

5.   Přírodní omezení v oblasti chovu dobytka, přehled souvisejících problémů, důvody pro zvláštní přístup k těmto oblastem

5.1

Na severu je období pastvy pro dobytek kratší (od poloviny května do konce září), proto je třeba na zimu skladovat větší množství krmiva pro dobytek, což značně zvyšuje produkční náklady. Kromě toho jsou ke skladování krmiva na zimu zapotřebí speciální sklady. Povětrnostní podmínky často neumožňují začít senoseč ve vhodnou dobu, což se negativně projevuje na výživné hodnotě sena. Časté srážky v období senoseče či sklizně silážní píce mohou snížit kvalitu krmiva.

5.2

Náklady na budovy a zařízení určené pro chov dobytka jsou vyšší než v teplejších krajích, neboť základy, vodovodní potrubí a kanalizace musí být položeny pod hranicí mrazu (např. v Estonsku do hloubky alespoň 1,2 metru).

5.3

Dodatečné náklady vznikají v zimě rovněž při úklidu statků a hospodářských cest před sněhem a ledem. Škody způsobené mrazem vyžadují každých pět až deset let nový silniční povrch. Vzhledem k nízké hustotě obyvatel je v severních zemích mnoho polních a štěrkových cest. Na jejich údržbu a vylepšování jsou zapotřebí dodatečné finanční prostředky, především na odstranění následků na jaře a na zamezení vzniku prachu v létě.

5.4

Náklady na kilogram vyprodukovaného mléka jsou v řídce obydlených oblastech vyšší než v hustě obydlených krajích s intenzivním zemědělstvím, neboť pro vyzvednutí mléka je třeba překonat velké vzdálenosti. Na mnoha ostrovech v moři a ve vnitrozemských vodách byla například produkce mléka ukončena, neboť náklady na dopravu ji činily nerentabilní. Také dodávat jiné potřebné provozní prostředky zemědělským podnikům je nákladnější.

6.   Zachování zemědělství a venkovského života v severních regionech a jeho význam pro Evropu

Zachování zemědělské produkce a zabránění vylidnění venkovských oblastí v severních regionech má význam pro celou Evropu, neboť to přispěje k:

zajištění zásobování obyvatel těchto oblastí místními potravinami a zajišťování potravin EU v případě globálního oteplení;

udržení pracovních míst a zamezení vylidnění venkovských oblastí;

zajištění biologické rozmanitosti a v mnoha případech dokonce k jejímu zvýšení;

zachování otevřené krajiny a udržení její atraktivnosti pro cestovní ruch a aktivity provozované ve volném čase;

zaručení bezpečnosti pohraničních oblastí EU.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 86, Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 56, Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 47.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/39


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora politik a programů v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/08

Zpravodaj: pan CAPPELLINI

Dne 10. července 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Podpora politik a programů v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů“ (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. září 2009. Zpravodajem byl pan CAPPELLINI.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 126 hlasy pro, 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se v posledním funkčním období zabýval různými tématy evropských politik energetické účinnosti ze všech různých hledisek (vnější rozměr, krátkodobé i dlouhodobé energetické výzvy, politiky dodávek a zabezpečení), a to v rámci energetické politiky vyznačující se úsporností a udržitelností, a zdůrazňuje význam podpory a využití výsledků získaných během dnů energetické účinnosti, které propaguje EHSV ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami, konečnými uživateli a členskými státy. Na tomto základě doporučuje Evropské komisi a novému Parlamentu, aby se odhodlaně zabývaly náměty, které již vyplynuly z předcházejících stanovisek (1).

1.2

EHSV se dále domnívá, že provádění energetické politiky zaměřené na podporu účinnosti a nových „čistých“ technologií by mohlo být řešením nejen problému životního prostředí, ale i zmírnění závislosti na dodávkách energie a snížení vysokých nákladů surovin a souvisejícího dopadu na konečné uživatele.

EHSV doporučuje zintenzivnit úsilí zaměřené na systematické zapojení konečných uživatelů (zejména spotřebitelů a malých podniků) v souvislosti s novými závazky vytyčenými na zasedání Evropské rady v březnu 2007 a na boj proti probíhající hospodářské krizi.

1.3

Výbor se domnívá, že evropské a národní sociální partnerství by mohlo podpořit větší zapojení konečných spotřebitelů energie, především malých podniků, jejich organizací, soukromých a veřejných sdružení na místní úrovni a družstev, což významně přispěje k dosažení evropských cílů v oblasti energetické účinnosti a ekologického hospodářství. Bude-li toto úsilí integrováno do nejvhodnějšího rámce, například do agendy evropského sociálního dialogu (i odvětvového typu), může aktivně přispět k růstu zaměstnanosti, k tvorbě nových kvalifikovaných pracovních míst v energetickém průmyslu a k šíření nových služeb.

1.4

EHSV se domnívá, že rozhodnutí posílit evropský rozměr energetických politik by mělo povzbudit i posílení strategie udržitelného rozvoje na vnitřním trhu i na domácích trzích a širší vědeckotechnickou spolupráci schopnou podnítit veřejné a soukromé investice včetně forem „posílené spolupráce“ mezi členskými státy EU.

1.5

EHSV vyjadřuje svou nespokojenost a znepokojení nad nedostatkem jednotných a podrobných informací a údajů o energetické účinnosti u konečných uživatelů, který způsobuje obtíže při vypracovávání statisticky „průkazných“ a harmonizovaných ukazatelů, mj. nedostatečných informací z minulosti na evropské úrovni dostupných konečným uživatelům.

EHSV opakuje své znepokojení nad tím, že národní akční plány energetické účinnosti, jejichž vypracování je stanoveno ve zkoumané směrnici, nebyly členskými státy připraveny včas.

1.6

V zájmu podpory plného, jednotného a důslednějšího uplatňování evropských politik energetické účinnosti na národní úrovni považuje EHSV za nezbytné a naléhavé zavést ve spolupráci s Evropskou komisí, členskými státy a za předchozích systematických konzultací se zástupci konečných uživatelů společný evropský systém monitorování, který by umožnil sloučit nestrannost, transparentnost a srovnatelnost faktur za energii.

1.7

Výbor se navíc domnívá, že v zájmu lepšího uskutečňování evropských politik energetické účinnosti by měl být posílen jejich odvětvový aspekt, aby byla větší možnost provádět monitorování a hodnotit dopad. Energetické politiky mají totiž různý dopad na jednotlivé druhy ekonomických aktivit, a to jak v podnicích spotřebovávajících energii, které se potýkají s nejrůznějšími problémy v závislosti na povaze spotřeby či typu výrobních postupů, tak v podnicích činných v různých sektorech energetiky (např. v podnicích zabývajících se výrobou a montáží energetických zařízení, u poskytovatelů energetických služeb, ve stavebních podnicích atd.), které skýtají nesmírný potenciál dosud nevyčíslených úspor energie.

1.8

EHSV je kromě toho přesvědčen, že evropské programy (rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), Inteligentní energie pro Evropu (IEE) a další) vyžadují neodkladné a naléhavé zjednodušení, větší zapojení konečných uživatelů a ucelenější a integrovanější rámec opatření (jako je tomu například u programu ECAP). Proto se navrhuje vypracovat nový integrovaný program, který by umožnil lepší koordinaci těchto činností ve prospěch konečných uživatelů.

EHSV vyzývá EU, členské státy a podniky, aby nasměrovaly dostatečné zdroje do aplikovaného výzkumu a jeho přenosu ke konečným uživatelům, do úspor plynoucích z využívání nových informačních a komunikačních technologií (IKT) v technických a moderních profesích a do a vývoje a inovací v oblasti energetiky, a doporučuje, aby více spolupracovaly v celosvětovém výzkumu a vývoji v této oblasti.

1.9

EHSV se domnívá, že by EU měla neodkladně připravit nástroje a politiky v oblasti daní a přístupu k úvěrům, které by nejlépe podpořily úspory energie a ulehčily tak všem konečným uživatelům, zejména malým a středním podnikům a partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, které budou buď samostatně nebo společně uplatňovat nejúčinnější a nejudržitelnější modely výroby.

EHSV si je vědom klíčového významu vzdělávání a odborné přípravy pro šíření kultury energetické účinnosti na evropské úrovni a navrhuje zahájit zvláštní konzultace se sociálními partnery a všemi zainteresovanými stranami na evropské i národní úrovni, aby bylo možné přerozdělit stávající finanční zdroje EU pomocí sjednocení profilů a kvalifikací souvisejících s energetickou účinností a zvýšit informovanost a povědomí široké veřejnosti.

2.   Cíle směrnice 2006/32/ES

2.1

Účelem směrnice 2006/32/ES je:

podpořit „zvyšování energetické účinnosti u konečného uživatele“ s cílem přispět k lepšímu zabezpečení dodávek energie;

snížit emise CO2 a dalších skleníkových plynů v zájmu boje proti změně klimatu a využít potenciálu nákladově efektivních úspor energie ekonomicky efektivním způsobem, což bude rovněž stimulovat inovace a konkurenceschopnost.

Za tímto účelem je ve směrnici vytyčeno několik obecných cílů, mj.:

poskytnout členským státům orientační cíle úspor a odpovídající mechanismy k jejich dosažení;

určit institucionální, finanční a právní rámec, jenž umožní odstranit stávající překážky a nedostatky na trhu zabraňující účinnému konečnému použití energie;

vytvořit předpoklady pro rozvoj trhu energetických služeb, především pro malé a střední podniky;

přijmout pro devátý rok uplatňování směrnice celkový národní orientační cíl úspor energie ve výši 9 %, dosažitelný díky energetickým službám a jiným opatřením ke zvýšení energetické účinnosti.

3.   Obecné připomínky

3.1   Ukázalo se, že fáze uplatňování směrnice 2006/32/ES nedostála počátečním ambiciózním cílům vytyčeným Komisí, neboť:

opatření jsou v některých případech málo účinná a při přejímání na národní úrovni je lze snadno obejít;

národní akční plány a národní opatření na přejímání jsou vzhledem k ustanovením směrnice málo soudržné a efektivní;

doprovodné programy a opatření nejsou dostatečně koordinované a vykazují mezery;

kvůli nedostatku jednotných údajů a informací nezbytných k provádění monitoringu a analýz dopadu této směrnice na konečné uživatele je tato iniciativa neúměrná a neschopná poskytnout účelnou podporu pro soudržný a trvalý rozvoj energetické účinnosti v EU.

Současné zkušenosti ukazují, že pouze některé z 27 členských států EU přijaly důkladné a strukturované politiky podpory energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů a zahájily proces rozvoje nových sektorů souvisejících s těmito technologiemi a zároveň přispěly ke snížení nákladů malých podniků a rodin na energii.

Komise v zelené knize Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti (2) vyjádřila podporu myšlence vytvořit provozovatele evropské přepravní soustavy.

Ve třech svých nedávno přijatých stanoviscích (3) EHSV vyjádřil názor, že by měly být vypracovány studie proveditelnosti evropské energetické služby obecného zájmu, kterou by mohla využívat společná energetická politika. EHSV v těchto stanoviscích v zásadě uvádí, že je nutné pokračovat v této reflexi, neboť tyto služby budou výrazem evropské solidarity a úsilí řešit výzvy, jimž Evropská unie čelí v důležitých a mezinárodních či nadnárodních oblastech, jako jsou bezpečnost dodávek energie, řízení vodních zdrojů, ochrana biologické rozmanitosti, zachování čistoty ovzduší, vnitřní a vnější bezpečnost atd. Existence takových služeb na úrovni Společenství by vedla k přijetí vědomí vlastní odpovědnosti u všech koncových uživatelů.

3.2   Koneční uživatelé a evropská vize energetických politik

Značné zpoždění některých členských států při uskutečňování cílů energetické účinnosti a přetrvávající závažná hospodářská krize jsou důvodem pro nezbytné a naléhavé přijetí koordinovanějších, plánovanějších a strukturovanějších opatření na vynakládání zdrojů ze strany Evropského společenství a členských států a na podporu toho, aby veřejné i soukromé subjekty opět začaly investovat. Strategie a vize udržitelného rozvoje, která bude vycházet ze zásady účinnosti, distribuované výroby a nových „čistých“ zdrojů energie (včetně zdrojů energie z biomasy), a sdílení výsledků dosažených na evropské úrovni mezi členskými státy a zastupování konečných uživatelů by mohly přispět k zamezení roztříštěnosti výzkumných aktivit, které jsou nezbytné spolu se značným úsilím na mezinárodní úrovni.

Důležitým aspektem uskutečňování politik energetické účinnosti a souvisejících investičních politik a boje proti hospodářské krizi je přehodnotit i evropské daňové a úvěrové politiky podle potřeb konečných uživatelů, úvěrových institucí, poskytovatelů energie a příslušných veřejných orgánů na místní úrovni prostřednictvím podpory rozvoje systému poskytovatelů energetických služeb na evropské úrovni.

3.3   Kultura a nové znalosti v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů

Existuje očividný nedostatek všeobecných a odvětvových informací, studií o společném dopadu politik energetické účinnosti Evropské unie pro koncové uživatele (zejména malé a střední podniky a další zainteresované subjekty), chybí metodika pro ověřování souladu mezi mezinárodními a evropskými cíli a nemonitorují se výsledky získané od zmíněných uživatelů.

Na základě první kontroly provedené v některých členských státech lze konstatovat, že dostupnost údajů o průmyslové výrobě a spotřebě energie je značně omezena z důvodu neexistence podrobných informací.

Z toho plyne nutnost zahájit vzorový průzkum sběru a zpracování údajů a ukazatelů nezbytných pro monitorování a hodnocení energetické účinnosti u konečných uživatelů a ve službách, aby bylo možné odhadnout dopad směrnice na intervenční strategie a opatření jednotlivých členských států.

3.4   Ukazatele energetické účinnosti a potřeby konečných uživatelů

Evropská komise a členské státy by rovněž díky vytvoření nezávislé pracovní skupiny expertů mohly podpořit vypracování harmonizovaných a spolehlivých ukazatelů pro účely měření a vyhodnocení úspor energie, což může zahrnovat i využívání nových informačních a komunikačních technologií. Vypracování těchto snadno pochopitelných ukazatelů by mohlo být zárukou pro konečné uživatele, kteří by je mohli odpovídajícím způsobem využívat. Tento přístup by taktéž přispěl ke snížení narůstajícího podvodného či zavádějícího používání konceptů „zelené“ či „čisté“ energie jako čistě marketingové strategie bez skutečného opodstatnění, které by bylo prokazatelné a měřitelné formou úspory energie a snížení emisí, což rovněž umožní zamezit nekalým obchodním praktikám.

3.5   Integrovaný systém monitorování a pozorovatelů sdílený všemi členskými státy by především Evropské unii a členským státům umožnil:

vytvořit evropskou pracovní skupinu expertů a síť nezávislých subjektů pro energetickou účinnost určenou konečným uživatelům a zejména podnikům, konkrétně malým a středním podnikům a řemeslníkům;

vypracovávat pravidelné zprávy o politikách EU a jejich dopadu na konečné uživatele (zejména malé a střední podniky);

mít k dispozici snadno využitelnou a přístupnou vícejazyčnou informační platformu, upevnit a zlepšit vztahy mezi zastupujícími organizacemi na evropské i národní úrovni a hlavními zainteresovanými stranami.

3.6   Odstranit prodlevy a nedostatky spojené s přípravou národních akčních plánů energetické účinnosti

Z národních akčních plánů není zřejmé usilovné a seriózní úsilí členských států o uskutečnění cílů vyžadovaných směrnicí, zejména co se týče omezení spotřeby v nejvýznamnějších odvětvích, tj. v dopravě a bydlení, neboť tyto plány jsou často velmi obecné, chybí v nich vědecké údaje a ukazatele nezbytné ke správnému posouzení potenciálního dopadu stanovených opatření a nejsou vhodné k dosažení cílů směrnice. Z toho plyne potřeba konkrétnějších a uskutečnitelných iniciativ v oblasti energetické účinnosti a nutnost zpřísnit po zjištění odchylek mezi národními plány a konkrétními výsledky alespoň některá opatření, jako tomu bylo u emisí z vozidel v zájmu celkového snížení CO2, emisí skleníkových plynů a obnovitelných zdrojů energie.

Nedávná veřejná internetová konzultace týkající se hodnocení a přezkumu akčního plánu pro energetickou účinnost (KOM(2006) 545) provedená Evropskou komisí ukázala nedostatečně kvalitní konzultace konečných uživatelů k tématu předmětné směrnice. Výroční zpráva s vhodnou metodikou konzultací všech konečných uživatelů, k jejímuž vypracování by mohl přispět i EHSV, může být nástrojem schopným vyřešit některé nedostatky zaznamenané při přípravě národních akčních plánů energetické účinnosti.

3.7   „Nová generace“ evropských programů, které budou konečným uživatelům více vyhovovat

Proto je třeba zjednodušit postupy pro přístup k programům (k rámcovému programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a programu Inteligentní energie pro Evropu (IEE)), aby k nim měly lepší přístup i nejmenší podniky, jejich zastupující organizace a veřejné orgány v nejvíce znevýhodněných oblastech (horských a okrajových). Kromě toho souhlasí s podporováním partnerství veřejného a soukromého sektoru a poskytovatelů energetických služeb (Energy Service Company, ESCO), zejména na evropské, národní a místní úrovni, neboť tak bude usnadněno zapojení malých a středních podniků do skutečného provádění evropské politiky ekologických veřejných zakázek. Navíc je v rámci procesu zjednodušování a lepší tvorby právních předpisů Evropská komise vyzývána, aby v souvislosti s uskutečňováním politik energetické účinnosti spolu se zástupci evropských a národních organizací konečných uživatelů prozkoumala nejúčinnější postupy a metody podporování konečných uživatelů a zainteresovaných stran, na něž se směrnice vztahuje.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Směrnice uznává úlohu poskytovatelů energie v sektoru energetických služeb (článek 6). Toto ustanovení je mimořádně kritické, neboť na mnoha národních trzích došlo k případům, že velcí poskytovatelé energie byli činní i v sektorech navazujících na výrobu energie, např. v energetických službách a aktivitách prováděných tzv. „za elektroměrem“, čímž byli díky svému dominantnímu postavení v dalších článcích řetězce (výroba, distribuce a prodej) ve výhodě, což malým podnikům položilo zásadní překážky pro rozvoj sektoru energetických služeb.

4.1.1

Pokud jde o konečné uživatele, přetrvávají ve fázi přejímání směrnice závažné problémy a kritické aspekty:

dostupnost a transparentnost informací důležitých pro poskytování energetických služeb (často určených pouze poskytovatelům energie a jejich nadřízeným orgánům) – článek 7;

správné měření a informativní vyúčtování spotřeby energie.

Proto by měl být posílen dohled, kontrola a sankce uvalované příslušnými orgány členských států a EU a poskytovatelé energie by měli být účinněji a důsledněji monitorováni (viz články 11 a 13 směrnice).

4.1.2

Efektivitu při přístupu k „finančním nástrojům pro úspory energie“ a fungování příslušných „mechanismů“ by bylo třeba z technického a politického hlediska posílit a prohloubit ve prospěch konečných uživatelů a se zvláštním zřetelem na zdanění energií. Tyto nástroje a jejich výsledky by měly podléhat zvláštnímu monitorování v úzké spolupráci s evropskými a národními organizacemi konečných uživatelů. Při tom by měl být brán zřetel zejména na způsoby zmírnění zpětného účinku (tzv. rebound effect). Zpětný účinek (rebound effect), jak vyplynulo ze slyšení EHSV u italské Národní rady pro ekonomiku a práci (CNEL) k tématu Politiky a programy v oblasti energetické účinnosti u konečných uživatelů, které proběhlo dne 9. července 2009, souvisí se skutečností, že opatření na zlepšení energetické účinnosti mohou občas místo snížení spotřeby energie způsobit její zvýšení.

4.1.3

I energetické audity a bílé certifikáty (článek 12) se zdají mimořádně důležité pro rozvoj energetických služeb, a členské státy by je tedy měly více podporovat.

V tomto ohledu je žádoucí, aby také evropský sociální dialog (včetně dialogu odvětvového) mohl účelně přispět k uskutečňování politik energetické účinnosti, aby byla podpořena nová zaměstnanost a větší konkurenceschopnost výrobního systému.

4.1.4

Stanovení výpočetních metod pro měření úspor energie. Tyto metody se zatím zdají málo rozvinuté a harmonizované. Proto je třeba lépe definovat a určit metodu výpočtu, která by pro konečné uživatele byla společná a byla používána harmonizovaně mezi členskými státy.

Závěrem lze konstatovat, že Evropská komise vytvořila postup pro případy porušení z důvodu neprovedení nebo částečného provedení směrnice, jehož příslušné finanční a administrativní důsledky nakonec ponesou koneční uživatelé.

V Bruselu dne 1. října 2009.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 54, Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 87, Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 84 a Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 8.

(2)  KOM(2008) 782 v konečném znění/2.

(3)  Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 43, stanovisko EHSV k tématu Zelená kniha – Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti – CESE 1029/2009 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku a připravované stanovisko EHSV k tématu Služby obecného hospodářského zájmu – způsob rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy – CESE 966/2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/43


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Dopad světové krize na nejdůležitější evropská výrobní odvětví a evropské služby (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/09

Zpravodaj: pan PEZZINI

Spoluzpravodaj: pan GIBELLIERI

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy ve věci

Dopad světové krize na nejdůležitější evropská výrobní odvětví a evropské služby.“

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. září 2009. Zpravodajem byl pan PEZZINI a spoluzpravodajem pan GIBELLIERI.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září 2009 a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 156 hlasy pro, 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry

1.1   EHSV je přesvědčen, že důsledky současné finanční krize pro velká odvětví výroby a služeb v EU by měly evropské instituce a členské státy přinutit k zásadnímu přehodnocení a k větší koordinaci politik a nástrojů Společenství, aby byl vytvořen žebříček hodnot, který by na první místo stavěl reálnou ekonomiku a potřeby podniků, pracovníků a občanů.

1.2   EHSV důrazně požaduje ratifikaci Lisabonské smlouvy, aby byla zajištěna taková struktura EU, která bude s to vyhovět potřebě změnit směr vývoje našeho kontinentu konkurenceschopným, udržitelným a otevřeným způsobem prostřednictvím:

opatření na prohloubení spolupráce mezi podniky a pracovníky;

společných a koordinovanějších politik;

rychlejších rozhodovacích postupů;

jednodušších a transparentnějších právních předpisů.

1.3   EHSV je přesvědčen, že bude-li obnoven projekt evropského modelu v duchu Jeana Monneta z doby, kdy byla vyhlášena a uskutečněna Pařížská smlouva, jež dala zrod ESUO, bude možné zrekonstruovat základy pro obnovu evropského hospodářství. Ukázalo se totiž, že platné smlouvy mají znepokojivá omezení, pokud jde o řešení krize a jejích hospodářských a sociálních důsledků.

1.4   Je třeba nově definovat zásadu subsidiarity v souladu s jejím původním smyslem. Rozhodnutí a pravomoci musí být přijímány na úrovni, která je pro evropské občany nejúčinnější. Tváří v tvář globálním problémům musí být politiky a nástroje určovány na evropské a globální úrovni.

1.5   EHSV je přesvědčen, že vlády členských států a Rada Evropské unie musí vyvinout veškeré možné úsilí, aby obnovily důvěru občanů v projekt pevnější Evropy, která bude s to přijmout společné a uznávané nástroje a bude schopna čelit současné globální krizi i krizím budoucím.

1.5.1

EHSV si je vědom skutečnosti, že různé země, které byly mezi těmi, kdo chtěly vytvořit Evropské společenství, vyjadřují zejména v těchto dobách krize velký nesouhlas s pravidly jednotného trhu: s hospodářskou soutěží a státními podporami. Ale to je chyba! (1)

1.5.2

Za situace, jako je tato, by Rada s pomocí Evropského parlamentu a Komise měla přijmout „strategický pakt“, který by stanovil:

usilovné úsilí o jednotný trh prostřednictvím důraznějších mechanismů zejména v některých odvětvích, v nichž dosud panují nedostatky (2);

úsilí o zavedení koordinace v daňových otázkách, která by respektovala daňovou autonomii členských států, nicméně posílila spolupráci v některých bodech;

sjednaná možnost rychlého přístupu do eurozóny za dodržení určitých podmínek pro „trpící“ státy;

koordinovaná, vyvážená, transparentní a postupně ubývající veřejná opatření s cílem omezit systémová rizika a urychlit návrat k činnostem, které volný trh řídí sám.

1.6   EHSV prohlašuje, že občané, sociální partneři a občanská společnost jako celek jsou přesvědčeni, že současná krize nutí k hledání silnější Evropy, která by byla s to se povznést nad omezenou roli jednotlivých členských států.

1.7   Od jednotlivých členských států musí být požadovány konkrétní oběti v souvislosti se zastoupením a viditelností, aby byla posílena globální úloha Evropy v jejím demokratickém vyjádření: v Parlamentu, Radě a Komisi.

1.8   EHSV je přesvědčen, že prvním nástrojem, který musí být vypracován, je skutečná základní průmyslová politika, která nebude ovlivňovaná rozhodnutími finančních spekulantů a jejímž cílem bude udržitelný rozvoj. Konkrétní zkušenosti s průmyslovou politikou, která byla po padesát let ve dvou významných evropských výrobních odvětvích prováděna na základě smlouvy o ESUO, je třeba zužitkovat a po nezbytné aktualizaci za účelem podpory udržitelného rozvoje zohlednit v budoucích činnostech (3).

1.9   Evropa bude schopná překonat krizi a oživit ekonomiku právě díky rozvoji podniků a sociální ekonomiky a jejich schopnosti inovativně reagovat.

1.10   Za účelem uskutečňování strategie rozvoje by se sociální partneři a organizovaná občanská společnost jako celek měli zaměřit na vytvoření „sociálně odpovědného území“, v němž bude možné uskutečňovat různé následující vzájemně koordinované strategie:

strategie stálosti a přežití, schopná poskytnout možnost uskutečňovat činnosti na vyspělých trzích prostřednictvím větší specializace na trhu a omezení nákladů buď díky vysoké diverzifikaci v příbuzných odvětvích, nebo díky novým postupům;

strategie inovace postupů, výrobků a služeb, na nových trzích, s novými technologiemi a novými materiály, které zajistí vývoj nových výrobků;

nové iniciativy, vytvořením nových druhů podniků, nových sektorů či nových iniciativ. Je nezbytné uvažovat na základě prognóz o nových perspektivních výrobcích (např. na rozhodujících trzích), do nichž musí proudit nové investice;

územní marketing, který by byl na základě úmluv s výzkumnými organizacemi zaměřen na špičkovou kvalitu s cílem zvýšit šíření technologií;

finanční podpora prostřednictvím rozvojové finanční instituce a rovněž s využitím záruky EIF (4);

využití rizikového fondu úvěrových sdružení na základě dohody mezi veřejnými orgány a bankami, aby mikropodniky a malé podniky měly možnost odložit splátky, což zejména umožní udržet pracovní místa;

konsolidace krátkodobých závazků, aby bylo mikropodnikům a malým podnikům umožněno soustředit se na výrobu, prodej a poprodejní služby pro své výrobky;

podpora inovačního terciárního sektoru („green economy“) s využitím možností inovační odborné přípravy, které nabízí Evropský sociální fond;

rozvoj kvalitních služeb pro občany i díky využívání a rozvoji sociálních a zdravotních zařízení (5);

provádění politik v oblasti infrastruktury, které přispějí k přijímání inovačnějších rozhodnutí o nízkouhlíkovém hospodářství a k vytváření podmínek pro to, aby byl pobyt na daném území co nejatraktivnější;

posílení kritérií energetické účinnosti a environmentálních kritérií ve veřejných zakázkách;

podpora nových, účinnějších produktů náhradou za staré, a sice prostřednictvím financování;

lepší přístup k informacím;

snazší využívání surovin.

1.11   Ze srovnání národních balíčků podpor v průmyslových zemích vyplývá nutnost, aby se evropské vlády více zaměřily na společné budoucí potřeby zejména v oblasti podpory udržitelného rozvoje a sociální odpovědnosti podniků a na lepší koordinaci s Evropskou komisí. Nesmí však zůstat pouze u slov. Vhledem k tomu, že má krize vážný dopad na podniky a pracovníky, musí členské státy uskutečňovat své plány včas.

1.12   EHSV vzal s uspokojením na vědomí úsilí završené 7. května 2009 v Praze na summitu o zaměstnanosti, které spočívalo v určení hlavních směrů činnosti, která musí být prováděna na vnitrostátní a evropské úrovni společně se sociálními partnery, a to na základě posíleného sociálního dialogu (6), aby byl zaručen větší zřetel na vytváření pracovních míst a nezbytná opatření na podpoření poptávky.

1.13   Lisabonská strategie si musí zachovat svoji důvěryhodnost a prokázat schopnost přizpůsobit se těmto novým podmínkám tím, že urychlí proces reforem a určí jasné priority a nové metody a také zajistí koherenci mezi cíli Strategie EU pro udržitelný rozvoj a „postlisabonské“ strategie, jež bude v následujících měsících definována.

1.14   Evropské vlády musí více usilovat o důsledné a včasné dodržování závazků přijatých v rámci Společenství.

1.15   Dotace ze strany státu určené na podporu zaměstnanosti v podnicích zasažených problémy souvisejícími s globalizací a úvěry musí záviset na podmínkách, které zaručí, že:

tyto dotace nebudou podporovat protekcionismus a nevytvoří překážky pro volnou hospodářskou soutěž;

podniky, které podporu obdrží, budou usilovat zejména o zvýšení úrovně zaměstnanosti;

budou dodržovány kolektivní smlouvy a bude zachována kupní síla pracovníků;

v obdobích omezené výroby mohou pracovníci využít nabídek rekvalifikace a měli by v tom být podporováni;

veřejná finanční podpora se nestane zdrojem příjmu pro akcionáře ve formě dividend nebo jiných forem buy-back operací;

dotace pokud možno podpoří vývoj nových výrobků a služeb v souladu s kritérii ochrany životního prostředí;

podpora nenaruší hospodářskou soutěž a bude dočasná a klesající;

budou k dispozici odpovídající kontrolní mechanismy v zájmu ochrany daňových poplatníků.

1.16   Pokud jde o sociální reakci na krizi, dosud přijaté návrhy nebyly dostačující. Nebyl brán dostatečný zřetel na nutnost vytvářet pracovní místa či přijímat nezbytná opatření na podporu poptávky (jako např. balíček koordinovanějších daňových pobídek na úrovni EU a mzdová politika) (7).

1.17   Pokud jde o dočasná opatření na trhu práce, musí být v právních předpisech zakotveno, aby krátkodobá práce byla kombinována s odpovídající odbornou přípravou zejména v oblasti zdravotní péče a bezpečnosti na pracovišti a se zaručenou úrovní mezd.

1.18   Výbor se domnívá, že pro budoucnost výrobní struktury EU je nutné a zásadní, aby byla na všech úrovních školských a vzdělávacích systémů prováděna politika zaměřená na motivování mladých ke studiu vědeckotechnických oborů, aby se zamezilo ztrátě hodnot spojených s výrobními činnostmi ve prospěch finančních a spekulativních aktivit (8).

1.19   V zájmu podpory obnovy výrobních činností a udržitelnosti evropských průmyslových odvětví a služeb považuje EHSV za nezbytné posílit výzkum, vývoj a inovace využitím již dostupných nástrojů, jako je sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj a Evropský inovační a technologický institut (EIT), ale i zavedením jasných odvětvových směrů, a to na základě priorit vytyčených evropskými technologickými platformami.

1.20   EHSV důrazně požaduje činnost na úrovni Společenství zaměřenou na podporu služeb v podnicích prostřednictvím rozvoje inovačních služeb a obsahů ve prospěch občanů, spotřebitelů, pracovníků a podniků, zejména v souvislosti s internacionalizací a vývozem malých a středních podniků.

1.21   Výbor je toho názoru, že v souladu s přáním předsednictva (9) je nezbytné přehodnotit kritéria pro využívání strukturálních fondů – zejména ESF –, aby mohly být na evropské úrovni využívány přímo i na odvětvovém základě, což umožní využít zkušeností ESUO, které se ukázaly být užitečné a rychle uplatnitelné.

1.22   V souvislosti s mezinárodním obchodem považuje EHSV za prioritní rychlé ukončení mnohostranných obchodních jednání (tzv. kola z Dauhá), což by bylo pozitivním znamením pro mezinárodní trhy a významně by ovlivnilo současnou krizi (10). EU může a musí získat silnější vyjednávací pozici tím, že bude navenek vystupovat jednotně, aby bylo dosaženo ambiciózních výsledků respektujících základní normy ILO v oblasti pracovních podmínek a důstojné práce, které jsou nezbytné pro budoucí růst evropské výroby a služeb.

1.23   Perspektiva spirály protekcionismu je za současné situace velmi reálná a nebezpečná. Proto je nezbytné, aby Komise s přesvědčením uplatňovala předpisy na ochranu obchodu a důrazně zakročila proti dumpingu a dotacím, aby bojovala a činila kroky proti neoprávněným protekcionistickým opatřením a aby v zájmu vyřešení obchodních sporů zintenzivnila dialog s hlavními obchodními partnery EU.

2.   Úvod

2.1

Výroba a služby jsou páteří evropského hospodářství. Uskutečnění jednotného trhu umožnilo jejich silný rozvoj v souladu se společnými předpisy a normami.

2.2

Tato odvětví čelí nesmírným výzvám:

finanční kolaps, který nevídanou silou a synchronizovaně postihl celosvětové hospodářství a narušil hodnověrnost a spolehlivost trhů;

nová mezinárodní dělba práce s nutností racionalizovat a restrukturalizovat průmysl z důvodu nového globálního trhu, na nějž v plném rozsahu, nicméně s menšími závazky, vstoupily kontinenty s rozvíjejícím se průmyslem;

změna klimatu a životního prostředí, jejímž nevyhnutelným cílem je v zájmu zdraví občanů ochrana ekosystému a udržitelný rozvoj a jež vyžaduje zlepšení energetické účinnosti, modernizaci výrobních cyklů a nové výrobky a postupy založené na čistých technologiích;

kapitál lidských zdrojů, v souvislosti se stárnutím obyvatelstva a silnými migračními toky, což vyžaduje větší profesní flexibilitu a mobilitu a celoživotní vzdělávání směrem k vyšší kvalifikaci, aby byla zajištěna vyšší kvalita života a práce;

nedostatky ve veřejné správě na celosvětové i evropské úrovni, nedostatek institucí, kapacit pro rozhodování a stanovování pravidel, jak ukazuje stávající mezinárodní měnový systém a krize evropského modelu;

regionální rozdíly, které se v EU přiostřují;

pokles dostupných zdrojů jak na úrovni veřejných rozpočtů, tak i rozpočtů jednotlivých podniků, u nichž hrozí, že nebudou dostatečné k řádnému uskutečnění reforem, které jsou nezbytné k oživení hospodářství a zaměstnanosti.

2.3

Probíhající celosvětová recese by mohla ohrozit úsilí, které tato odvětví vynakládají za účelem:

přizpůsobení se nové mezinárodní dělbě práce;

ochrany ekosystému a udržitelného rozvoje;

nové orientace na nové technologie výrobků a postupů;

zvýšení a zlepšení pracovních míst směrem k modernějším profilům a kvalifikacím.

2.4

Současná krize pro podniky představuje nejen výzvu přežití, ale také velkou příležitost rozvoje a inovací. Podniky by však neměly být nechány na holičkách: je třeba podpořit podnikání a vytváření pracovních míst díky co nejrychlejšímu zahájení reforem, aby se zlepšilo prostředí, v němž se podniky pohybují, a to snížením zbytečné administrativní zátěže, ochranou a zlepšováním vnitřního trhu, podporováním rizikového kapitálu, stimulováním inovací a opatření „flexikurity“, zjednodušením a zlepšením tvorby právních předpisů a investováním do vztahu mezi akademickým a vědeckým světem a světem podnikání a do vzdělávání a odborné přípravy lidských zdrojů, zejména v oblasti vědeckotechnických oborů a rozvoje rozhodujících trhů.

2.5

EHSV by rád zdůraznil, že je důležité upozornit na současnou situaci a na možné vyhlídky hlavních sektorů výroby, služeb a zejména cestovního ruchu do budoucnosti, přičemž je třeba zohlednit zásadní aspekty, které spolu úzce souvisejí:

mezinárodní rozměr: krize vznikla v integrovaných mezinárodních kruzích, které mohly využít inovačních nástrojů vymykajících se možnostem regulace a kontroly jednotlivých trhů i mezinárodního trhu jako celku, a přidala se k procesu přizpůsobení se Evropy globálnímu referenčnímu schématu, podle nějž se předpokládá, že v roce 2020 státy BRIC (11) dosáhnou či možná překročí kvótu 30 % světového HDP;

institucionální rozměr: ukázalo se, že národní, regionální a mezinárodní institucionální správní mechanismy nejsou dostačující k preventivnímu určení problémů, k včasnému stanovení prostředků a nástrojů na zabránění řetězovému šíření z jedné regionální či národní ekonomiky do druhé či k přijetí protiopatření, která by omezila škody;

sociální rozměr: v březnu 2009 dosáhla míra nezaměstnanosti v eurozóně 8,9 % (7,2 % v březnu 2008) a 8,3 % v EU-27 (6,7 % v březnu 2008), zatímco míra nezaměstnanosti mladých lidí do věku 25 let činila v eurozóně 18,1 % a 18,3 % v EU-27 (12);

rozměr reálné ekonomiky: propad výroby v EU-27 činil 12,8 % v prosinci 2008 oproti prosinci 2007, přičemž ve stavebnictví činil 6,7 %, obchod ve Společenství klesl o 13,7 % a vývoz výrobků ze Společenství o 5,8 % (13). Pokles výroby se zejména týkal chemického, textilního, automobilového a kovodělného průmyslu, výrazný pokles vývozu zaznamenal automobilový a chemický průmysl, telekomunikace, audiovizuální média a – pokud jde o služby – cestovní ruch (14);

environmentální rozměr: energetická účinnost, boj proti změně klimatu a udržitelné využívání zdrojů jsou problémy, které je třeba neodkladně řešit v zájmu záchrany a rozvoje Země a zejména Evropy, zdraví jejích občanů, ochrany ekosystému a hospodářství jako celku, a které mají závažný dopad na konkurenceschopnost, především v rámci jasného, stabilního a harmonizovaného předpisového rámce.

3.   Mezinárodní rozměr

3.1

V USA ve čtvrtém čtvrtletí 2008 poklesl HDP o 1 % poté, co již v předcházejícím čtvrtletí klesl o 0,1 %. HDP Japonska klesl o 3,3 % po snížení o 0,6 % v předchozím čtvrtletí. HDP eurozóny se snížil o 1,5 % po snížení o 0,2 % v předchozím čtvrtletí (15).

3.2

Míra nezaměstnanosti rychle roste a ke konci roku 2010 podle OECD zřejmě dosáhne téměř 12 %. Mzdy zároveň rostou pomaleji nebo zůstávají na stejné úrovni.

3.3

Jak zdůrazňuje Komise (16), dokud budou úvěry „nedostatkovým zbožím“, budou mít snahy o posílení poptávky a důvěry spotřebitelů omezený účinek. (…) Toto je celosvětová krize a oživení nebude kompletní, dokud hlavní aktéři světové ekonomiky nezačnou opět růst a navzájem obchodovat.

3.4

Stejného názoru je i Evropské konfederace odborových svazů, která prohlásila, že hospodářská situace se bude pravděpodobně zhoršovat a zlepší se pouze tehdy, změní-li se radikálně způsob myšlení: musíme se vzdát utěšující, nicméně nereálné představy o návratu k normalitě, neboť potřebujeme novou hospodářskou realitu stavějící na lidech, inovacích a udržitelném rozvoji. Také musíme přehodnotit úlohu vlády:

při tržní regulaci,

při poskytování veřejných služeb

a v boji proti rozdílům ve mzdách  (17).

3.5

Při příležitosti summitu G-20 v Londýně dne 18. března 2009 zdůraznila evropská federace zaměstnavatelů (BUSINESSEUROPE), že finanční krize má zničující dopad na podniky, neboť hlavní činitelé růstu narazili na překážky v přístupu k financím. (…) K předejití celosvětovému zhroucení ekonomiky je zapotřebí hospodářských pobídek  (18).

4.   Institucionální rozměr

4.1

Utváří se stále širší konsensus a stále větší konvergence sil pro přijetí mimořádných opatření a pro krizovou politickou reakci s cílem ochránit za každou cenu podniky, průmysl, výrobu a služby, pracovní místa, příjmy a spotřebu rodin, které jdou nad rámec platných předpisů.

4.2

Politika spočívající ve snaze omezit dopady krize na ekonomiku, zaměstnanost a společnost tím, že se nashromážděné vnitřní napětí přesune na bedra sousedních zemí, je nejen chybným řešením problému, ale mohla by rovněž uvrhnout ekonomiky do spárů nacionalismu a protekcionismu, což by zničilo mezinárodní spolupráci a regionální integraci, jež byly v posledních letech v Evropě i na celém světa pracně vybudovány.

4.3

EHSV se domnívá, že k učinění jakýchkoli kroků v boji proti současné krizi jsou nezbytná a neodmyslitelná následující opatření:

vytvořit nový rámec pro mezinárodní a globální spolupráci stavějící na transparentních pravidlech, který by umožnil vyvarovat se byť i jen skrytých rizik mezinárodního ekonomického, měnového a finančního systému, a současně zachoval zcela volný mezinárodní obchod;

okamžitě začít zkoumat možnosti nové sociální dohody s finančním sektorem a opětovné silné regulace a lepšího dohledu nad mezinárodním finančním trhem, stejně jako lepší veřejné kontroly balíčků pobídek, aby bylo zaručeno, že se finanční podpora dostane skutečně až k pracovníkům, spotřebitelům a podnikům a že umožní zachovat volný mezinárodní obchod;

hájit základy EU, pokud jde o:

jednotnost evropského trhu;

volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb;

rozvoj a plné uskutečňování společných politik, a to zejména politiky hospodářské soutěže;

svobodu podnikání a zachování evropského sociálního modelu;

přijímat koordinovaná, vyvážená, transparentní a postupně ubývající veřejná opatření s cílem omezit systémová rizika;

udržet a zlepšit konkurenceschopnost a stabilitu evropské výroby a služeb,

rozvíjet znalostní ekonomiku;

zlepšit dovednosti lidských zdrojů a managementu;

zvýšit kvalitu výrobků a postupů z hlediska ochrany životního prostředí, energetické účinnosti a využití materiálů a vytvořit rámcové podmínky pro jejich šíření na trhu;

podporovat rozvoj „sociálně odpovědného území“;

nezvyšovat administrativní a regulační zátěž pro evropské podniky;

zaujmout koordinovaný přístup v otázce IPR (19);

zlepšit přístup k úvěrům, zejména pro malé a střední podniky.

4.4

EHSV je přesvědčen, že by současná krize měla vést k výraznému institucionálnímu pokroku v hospodářské integraci zaměřené na rozvoj kvalitního hospodářství, na více a lepších pracovních míst.

4.5

Za ještě důležitější nicméně EHSV považuje pokrok z hlediska kvality, a to směrem k větší politické integraci Evropy, neboť ji považuje za jedinou cestu k dosažení kompromisu mezi upuštěním od sobeckých národních zájmů a priorit a vybudováním společné budoucnosti.

4.6

EHSV je přesvědčen, že pouze bude-li obnoven projekt evropského modelu v duchu Jeana Monneta z doby, kdy byla vyhlášena a uskutečněna Pařížská smlouva, jež dala zrod ESUO, bude možné zrekonstruovat základy pro obnovu evropského hospodářství.

4.7

Je třeba rychle přikročit k dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy, aby byla zajištěna podoba evropského modelu, která bude schopná reagovat na základě koordinovanějších politik.

5.   Sociální rozměr krize: dopad na pracovníky, podniky a rodiny

5.1

V uplynulých měsících došlo ke značnému zvýšení počtu restrukturalizací podniků. Mnoho podniků začalo propouštět, což má značné sociální dopady i pro budoucnost mladých lidí (20). Jiné podniky vyhlásily úpadek.

5.2

EHSV je přesvědčen, že lidské zdroje budou klíčem k obnově konkurenceschopnosti EU jak z hlediska kapacit a kvalifikací pracovních sil, tak i z hlediska nového modelu manažerského řízení.

5.3

Pro EHSV jsou investice do pracovních sil a zachování pracovních míst zásadními předpoklady pro podpoření konkurenceschopnosti evropského průmyslu, nejen pokud jde o kvalifikace a nové dovednosti pracovních sil, ale také o nový model sociální odpovědnosti podniků (21).

5.4

Vzhledem k rozsahu krize by pracovníkům, kteří jsou oběťmi recese, měla být co nejrychleji nabídnuta odborná příprava/práce pro rozvíjející se sektory (jako jsou obnovitelné zdroje energie).

5.5

Opatření na podporu spotřeby v rodinách by se měla zvážit i z toho důvodu, aby byla znovu podpořena poptávka (22).

6.   Rozměr reálné ekonomiky: obnova sektorů výroby a služeb

6.1

Deindustrializace. V posledních letech, zejména na přelomu století, možná Komise a mnohé členské státy přikládaly průmyslové a výrobní politice menší význam a podporovaly bohatství plynoucí z rozvoje komplexních finančních systémů opírajících se převážně o severoamerické modely.

6.2

V roce 2005 přijala EU hlavní směry integrované evropské průmyslové politiky založené na spojení odvětvových a horizontálních iniciativ. Tyto hlavní směry byly příspěvkem ke strategii EU pro růst a zaměstnanost (23). V roce 2007 následoval přezkum v polovině období. V roce 2008 pak EU spustila akční plán pro udržitelnou průmyslovou politiku (24), k němuž EHSV vypracoval stanovisko (25).

6.3

Ústřední postavení sociálně odpovědných a konkurenceschopných podniků, podniků sociálního hospodářství a neustále kvalifikovanější a participativní práce by mělo být výchozím bodem politik zaměřených na oživení výroby a služeb.

6.4

Lisabonská strategie si musí zachovat svoji důvěryhodnost. Členské státy a instituce EU musí prokázat schopnost přizpůsobit svoje politiky novým podmínkám tím, že určí jasné priority a nové metody, které v následujících měsících umožní vypracovat „postlisabonskou“ strategii. Je třeba urychlit reformy díky určení jasných a přesných priorit na základě realistického a ověřitelného plánu postupu.

6.5

Podle názoru EHSV by se výroba a služby v Evropě měly rozvíjet díky zlepšení postupů a výrobků. EHSV požaduje, aby EU v tomto směru podnikla důrazné kroky.

6.6

Podle názoru EHSV by tato průmyslová strategie měla zahrnovat:

značné investice do nových budov a do budov rekonstruovaných v souladu se zásadami udržitelnosti, zejména do veřejné stavební infrastruktury a do průmyslových budov (26) za využití materiálů o nízké prostupnosti tepla, jako jsou kompozitní systémy na bázi skla a keramika, s cílem omezit spotřebu energie;

značné investice do podporování energetické účinnosti, zvýšení schopnosti vyrábět energii z obnovitelných zdrojů a rozvoj technologií na zachycování a ukládání CO2;

investice do plánů ekologické dopravy, jako je např. iniciativa „evropská zelená auta“ navržená Komisí (27), do lokalizovanější výroby a do lepšího nakládání s odpady;

lepší přístup výrobních odvětví k investičním fondům podporovaným vládou s cílem podpořit inovace a vyvíjet v automobilovém a strojírenském průmyslu čisté technologie a postupy, které převezme a posílí iniciativa „továrny budoucnosti“ navržená Komisí (28);

pobídky pro síťové hmotné i nehmotné infrastruktury na evropské úrovni, zejména pro šíření širokopásmových informačních technologií, a to na základě posílení iniciativy EU i2010, což je mechanismus inteligentních investic a infrastruktury na podporu integrace rozšířené EU.

6.7

Je třeba řešit specifickou situaci malých a středních podniků, především v souvislosti s nedostatečným přístupem k úvěrům a půjčkám. Fondy určené malým a středním podnikům v současné době neplní svůj účel.

6.8

Iniciativa „Small Business Act“, k níž se Výbor již vyjádřil (29), „dostatečně nezohledňuje závažnost problematiky, především v kontextu současných ekonomických a finančních potíží“, neboť není vybavena odpovídajícími finančními prostředky. Nicméně je důležité zajistit úplné, včasné a systematické uplatnění strategie „Small Business Act“ v členských státech.

6.9

Jak již Výbor několikrát zdůrazňoval, za současné situace je kromě přístupu k úvěrům mimořádně důležité následující:

přijmout statut evropské soukromé společnosti, který z důvodu dodržování práv zaměstnanců naléhavě potřebují zejména malé a střední podniky (30);

přezkoumat směrnici Společenství o pozdních platbách;

podpořit úlohu klastrů jakožto motoru územního rozvoje a vytvořit „funkční výrobní klastry“ na evropské úrovni, které budou obzvlášť přínosné pro výrobu a služby;

zahájit iniciativy Společenství v oblasti „poradenství“ pro nové malé a střední podniky a začínající podniky s cílem zvýšit jejich úspěšnost a zlepšit jejich přístup na mezinárodní trhy;

neustále kontrolovat míru zranitelnosti sektoru v zájmu zamezení „selhání trhu“ a vypracování pozitivních předvídavých vizí rozvoje.

6.10

Co se týče konkrétních sektorů, Komise již na základě rozsáhlé konzultace veřejnosti identifikovala řadu výrobních odvětví, do nichž by měla směřovat stimulační a podpůrná opatření. Následujících šest trhů bylo identifikováno pro první fázi iniciativy rozhodujících trhů (31):

elektronické zdravotnictví (eHealth);

ochranné textilie;

udržitelná výstavba;

recyklace;

biologické výrobky;

obnovitelné energie.

6.11

Metoda uplatňovaná Komisí by měla být rozšířena i na další odvětví. Měly by tedy být identifikovány oblasti, ve kterých by bylo možné urychlit rozvoj trhu pomocí vzájemně sladěných opatření na základě klíčových nástrojů politiky a rámcových podmínek a prostřednictvím posílené spolupráce mezi hlavními zúčastněnými stranami, aniž by došlo k zásahům do sil hospodářské soutěže (32). To samé platí i pro rozvoj evropského obranného průmyslu, který by po zřízení Evropské obranné agentury a po dosaženém pokroku v oblasti společné bezpečnosti měl být předmětem koordinovanější evropské politiky (33).

6.12

V zájmu účinnosti evropské průmyslové politiky se musí zohlednit konkrétní podmínky v jednotlivých sektorech: od automobilového průmyslu (osobní vozidla, nákladní vozidla a motocykly (34) po průmysl chemický, lodní, uhelný a hutní, stavební, textilní a oděvní, zemědělsko-potravinářský, strojírenský a elektromechanický, letecký, odvětví informatiky a telekomunikací, energetiku a zdravotnické služby atd.

6.13

EHSV se domnívá, že i s ohledem na podporu zavádění inovací je nezbytný další rozvoj nově přijatých nástrojů průmyslové politiky, jako jsou např. společné technologické iniciativy, inovační veřejné zakázky či akční plán pro udržitelnou výrobu a spotřebu.

6.14

EHSV se domnívá, že rovněž ve službách musí dojít k urychlení liberalizace, zejména pokud jde o služby poskytované v rámci svobodných povolání a o přetrvávající omezení v podobě sazeb a kvót.

6.15

EHSV důrazně požaduje činnost na úrovni Společenství zaměřenou na podporu služeb v podnicích prostřednictvím rozvoje inovačních služeb a obsahů ve prospěch občanů, spotřebitelů a podniků, který bude spočívat v rychlejším přechodu k digitálním technologiím a šíření širokopásmových technologií a v odstranění překážek bránících rozvoji elektronické veřejné správy (eGovernment) a interoperabilitě systémů.

6.16

Podle názoru EHSV by měla být posílena a zpřísněna společná zahraniční politika vůči zbytku světa.

7.   Rozměr udržitelného rozvoje

7.1

EHSV podporoval (35) a stále podporuje iniciativy zaměřené na rozvíjení politik udržitelné těžby, výroby a spotřeby, které budou plně začleněny do dalších politik Společenství, s cílem proměnit potenciální výzvy v konkurenceschopné příležitosti.

7.2

EHSV je přesvědčen, že EU musí při své činnosti i nadále usilovat o ambiciózní cíle, které však budou podpořeny právními a finančními nástroji, jež nebudou poškozovat konkurenceschopnost Evropy a nestanou se nepřekonatelnými překážkami pro podniky a občany, ale budou naopak podporovat osvědčené a inovační postupy a technologický pokrok.

7.3

EHSV zdůrazňuje, že je důležité zahájit vhodné iniciativy usilující o převzetí vedoucí pozice na mezinárodním poli v oblasti energetické účinnosti, zvýšení schopnosti vyrábět energii z obnovitelných zdrojů a rozvoje technologií zachycování CO2.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Bývalý komisař pro hospodářskou soutěž Mario Monti vyjádřil své obavy o přežití evropského modelu, který je založen na vnitřním trhu (úvodník v italském deníku Corriere della Sera z 10. května 2009).

(2)  Uznávání kvalifikací, zdanění kapitálových výnosů, převod nároků na důchod za činnost vykonávanou v různých státech atd.

(3)  Viz evropská platforma Manufuture (www.manufuture.com). Viz též interview s Étiennem Davignonem o provádění Davignonova plánu (Brusel, 14. ledna 2008; www.ena.lu).

(4)  EIF (Evropský investiční fond) financovaný Evropskou investiční bankou (EIB). Viz 1. oblast Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci.

(5)  Viz rozhodující trh „elektronické zdravotnictví (eHealth)“ (KOM(2007) 860). Viz též odstavec 6.10 níže.

(6)  Viz stanovisko EHSV Výsledky summitu pro zaměstnanost, CESE 1037/2009 [dosud nezveřejněno v Úředním věstníku].

(7)  Viz návrhy schválené na zasedání Evropské rady v Lucemburku v listopadu 1997 týkající se celoevropského snížení sazeb DPH z odborných služeb stanovených členskými státy.

(8)  Cílem je dosáhnout, aby se ve všech členských státech EU nejméně polovina studentů zapsala k terciárnímu studiu a aby se nejméně 25 % z nich rozhodlo pro studium technických, inženýrských a vědeckých oborů (zpráva ELECTRA).

(9)  Dopis předsedy EHSV Sepiho předsedovi Komise Barrosovi u příležitosti evropského sociálního summitu v Praze.

(10)  Viz stanovisko Jednání o nových obchodních dohodách – postoj EHSV (Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 82—89) a stanovisko Vnější rozměr obnovené Lisabonské strategie [dosud nezveřejněno v Úředním věstníku].

(11)  Státy BRIC: Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

(12)  Eurostat STAT – 30. dubna 2009.

(13)  SEK(2009) 353.

(14)  WTO (OSN), World Tourism Barometer, svazek 7 č. 2, červen 2009.

(15)  V prvním čtvrtletí 2009 poklesl HDP oproti předcházejícímu čtvrtletí o 2,5 %. V květnu 2009 poklesla průmyslová výroba v EU oproti předchozímu roku o 15,9 % (16,8 % ve výrobě). Viz SEK(2009) 1088 z 20. července 2009.

(16)  KOM(2009) 114.

(17)  Viz shrnutí usnesení Evropské konfederace odborových svazů o plánu evropské hospodářské obnovy (5. prosince 2008, http://www.etuc.org/).

(18)  Viz zpráva BUSINESSEUROPE ze 17. března 2009 v rámci přípravy na summit G-20 (18. března 2009, http://www.businesseurope.eu/).

(19)  IPR – International Product Regulations (mezinárodní právní předpisy vztahující se na výrobky).

(20)  V prvním čtvrtletí roku 2009 činila nezaměstnanost u mladých lidí v EU-27 18,3 %, tj. 5 mil. nezaměstnaných (Eurostat, 23. července 2009).

(21)  To bude ještě obtížnější, neboť bude třeba zohlednit i dopad vztahu mezi rizikovým kapitálem a úvěry na malé a střední podniky zmíněného v dohodě Basilej II. Měla by být přijata řada opatření na úrovni EU, aby bylo jasné, jak lze tento vliv zmírnit.

(22)  Viz ukazatel „consumer confidence“ (graf č. 6) v „Business & Consumer Survey Results“, GŘ ECFIN, červen 2009.

(23)  KOM(2007) 374.

(24)  KOM(2008) 397.

(25)  Stanovisko k udržitelné spotřebě a výrobě (Úř. věst. C 218, 11.9.2009, s. 46—49).

(26)  Zpráva o zaměstnanosti 2008–2009, Rada EPSO – 9. března 2009.

(27)  Viz KOM(2008) 800 – Plán evropské hospodářské obnovy.

(28)  Tamtéž.

(29)  Stanovisko EHSV (Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 30).

(30)  Viz stanovisko Výboru o evropském právním statutu pro malé a střední podniky (Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 100).

(31)  KOM(2007) 860.

(32)  Rada ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 4.12.2006: Závěry o inovační politice a konkurenceschopnosti.

(33)  Viz stanovisko k transferu produktů pro obranné účely a stanovisko k evropské obraně (Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 109 a Úř. věst. C 10, 14.1.2004, s. 1).

(34)  Zejména evropská výroba motocyklů by stejně jako sektor osobních automobilů mohla mít prospěch ze systémů podpor a pobídek členských států, neboť oba byly zasaženy současnou hospodářskou krizí.

(35)  Stanovisko EHSV k tématu Ekologicky šetrná výroba (Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 1).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/52


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/10

Zpravodaj: paní PRUD'HOMME

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2009. Zpravodajkou byla paní PRUD’HOMME.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září 2009 a 1. října 2009 (jednání dne 30. září 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 173 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Doporučení

Aktivní chudoba je pro zaměstnance i pro určité samostatně výdělečně činné osoby složitou otázkou s mnoha vzájemně provázanými kritérii. Komplexní přístup by měl umožnit zavedení účinných mechanismů pro řešení problémů.

1.1

Do jádra evropského projektu začlenit cíl kvalitního zaměstnání pro všechny.

1.2

Učinit z otázky chudých pracujících problematiku, která bude pravidelně projednávána v rámci evropského sociálního dialogu.

1.3

Rychle dosáhnout vývoje nástrojů založených na poznatcích, které umožní tyto otázky stále přesněji hodnotit z evropského hlediska, a to jak jejich odlišnosti, tak společné body.

1.4

Zkoumat a vytvářet nové kombinace v oblasti sociální ochrany a zaměstnání, jež zejména umožní zajistit všem pracovníkům důstojné příjmy, a vytvořit tak podmínky pro uspokojení jejich základních potřeb (v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, a to jak pro ně samotné, tak pro jejich děti, atd.).

1.5

Zajistit účinnou počáteční a další přípravu na kvalitní pracovní místa. Na různých úrovních (celostátní, regionální) přijmout opatření zaměřená na vytvoření takového prostředí, jež umožní zamezit předčasnému odchodu mladých lidí.

1.6

Pokračovat v úsilí a diskusích v oblasti flexikurity a dosáhnout nové rovnováhy mezi flexibilitou (nutnou pro podniky) a reálnými prostředky s větší jistotou (ochrany pro pracovníky). Tento přístup by měl zabránit nárůstu aktivní chudoby a usilovat o její vymýcení.

1.7

V rámci roku 2010, který Komise vyhlásila Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, připravit informační sdělení a propagovat tuto problematiku jak na úrovni Evropské unie, tak členských států.

2.   Souvislosti

2.1

Na úrovni EU vznikal celý soubor vědeckých prací, návrhů a inovací, které byly zaměřeny na „chudé pracující“ a z nichž vyplývá, že práce nutně neznamená ochranu před chudobou, zejména v současných sociálně-ekonomických podmínkách.

2.2

V Návrhu společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění 2009  (1), jenž vychází z nových národních strategických zpráv, Komise zdůrazňuje význam problematiky chudých pracujících a kvalitního zaměstnání. Tato problematika a konkrétní otázky, o nichž pojednává, jsou v souladu s činnostmi a aktivitami na úrovni Společenství v oblasti „aktivního začlenění“. Cíl je tedy dvojí: boj proti chudobě a podpora kvalitního zaměstnání pro všechny.

2.3

V souvislosti s krizí nabývá toto téma na dalším významu, neboť se značně zvýšila nezaměstnanost a veřejné finance jsou pod zvýšeným tlakem. Je však třeba pohlížet na tuto problematiku nejen v současných souvislostech, ale uvažovat o ní jak za nynějších mimořádných okolností, tak rovněž jako o strukturálním tématu, které je součástí žádoucího střednědobého i dlouhodobého vývoje v oblasti sociální ochrany a politiky zaměstnanosti.

2.4

Komise připravuje dokument o práci a chudobě a vyhlásila rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Chudoba se totiž v EU přímo týká bezmála 80 milionů lidí, tedy 16 % jejích obyvatel. Značné procento z nich se nachází v situaci „aktivní chudoby“. 8 % pracujících žije pod hranicí chudoby (2).

2.5

Ve stanovisku k Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010)  (3) Výbor upozorňoval, že k plnému pochopení tohoto jevu je vedle obvyklého ukazatele relativní příjmové chudoby nutné využívat i jiná měřítka chudoby, která ukazují její trvající přítomnost a skutečné strádání. Kromě upřesnění technického rázu umožnila evropská dohoda o definici provádět srovnávání, která jasně ukazují současné tendence.

3.   Definice

3.1

Abychom mohli mluvit o „chudých pracujících“, je nejprve zapotřebí objasnit obě slova, tedy „pracující“ a „chudý“. „Chudoba“ pracujícího záleží na jedné straně na jeho osobním příjmu (odměně za vykonávanou práci), který měl během platnosti své pracovní smlouvy, a na druhé straně celkovém materiálním zajištění jeho rodiny. Práce je individuální profesní aktivita. Chudoba souvisí s nedostatečnými celkovými prostředky domácnosti. V jistých případech je možné rychle přejít z „nechudoby“, ať už faktické či domnělé, do stavu chudoby.

3.2

Chudoba se definuje na úrovni rodiny, kdežto profesní aktivita na úrovni jednotlivce. Pletou se tu tedy dohromady dvě úrovně analýzy. Aktivní chudoba závisí v prvé řadě na situaci zaměstnanosti a na rysech zaměstnání jednotlivců a dále pak na životní úrovni domácnosti, v níž žijí. Toto dvojí hodnocení působí potíže. Pracující může za práci pobírat velmi nízké odměny a přitom nepatřit mezi chudé (protože další rodinné příjmy jsou vyšší). Naopak, pracující může být počítán k chudým, přestože se jeho odměny pohybují na úrovni, jež se blíží průměrnému měsíčnímu platu v dané zemi a která je v rámci společnosti, v níž žije, považována za přijatelnou. Jedinec může být aktivní nezaměstnaný (dostávat podporu) a pobírat mnohem víc peněz, než je hranice chudoby. Na druhé straně, člověk může být velice aktivní zaměstnaný, ale dostávat velmi nízké odměny, starat se o řadu závislých osob, a v důsledku toho se nacházet pod prahem chudoby.

3.3

Proto je zřejmé, že politické zohlednění chudých pracujících souvisí s politikou zaměstnanosti, politikou sociální pomoci a ochrany a rodinnou politikou.

3.4

V rámci evropské strategie pro zaměstnanost, která je součástí Lisabonské strategie, se snížení počtu chudých pracujících stalo prioritou Unie. Od roku 2003 tedy bylo třeba vytvořit ukazatel umožňující hodnocení a srovnávání. V červenci 2003 v rámci činnosti orientované na proces Společenství v oblasti sociálního začlenění přijal Výbor pro sociální ochranu Evropské unie společný ukazatel pro hodnocení podílu „chudých pracujících“ v Evropské unii a také některých hlavních socio–demografických aspektů této problematiky.

3.5

Podle této definice Výboru pro sociální ochranu je „chudý pracující“ osoba, která v průběhu hodnoceného roku „převážně pracuje“ (jako zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná) a žije v domácnosti, jejíž celkový příjem je nižší než 60 % národního příjmového mediánu. Musí vyvíjet pracovní činnost po dobu delší než polovina roku. Naproti tomu ukazatel „riziko chudoby při práci“ počítá jako pracujícího každou osobu, která vykonávala pracovní činnost po dobu nejméně sedmi z dvanácti měsíců hodnoceného období (4).

4.   Statistické hodnocení

4.1

Koncem roku 2008 Komise zveřejnila výroční zprávu o sociálních trendech v členských státech v rámci společných cílů strategie Unie v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění (viz přílohu) (5). Vyplývá z ní, že koncem roku 2006 bylo 16 % Evropanů vystaveno riziku chudoby. 8 % pracujících v Unii žije pod hranicí chudoby. Údaje se různí, od méně než 4 % v České republice, Belgii, Dánsku, Nizozemsku a Finsku po 13 % v Polsku či 14 % v Řecku (6). Chudoba pracujících souvisí s nízkými platy (definovanými jako platy nižší než 60 % příjmového mediánu), nízkou úrovní kvalifikace, nestabilním zaměstnáním, nízkými odměnami pro některé osoby samostatně výdělečně činné a s prací na zkrácený pracovní úvazek, často nevyžádaný. Tato forma chudoby rovněž souvisí s ekonomickou situací ostatních členů domácnosti. Komise konstatuje, že v domácnostech s dětmi už rodinný model s jediným příjmem nestačí k tomu, aby uchránil rodinu před chudobou.

4.2

Ukazatel relativní příjmové chudoby bývá často kritizován, neboť dostatečně nezohledňuje různé druhy nedostatku. Nízké příjmy jsou samozřejmě pouze jedním z rysů chudoby. V Unii se připravují další ukazatele, jež poskytnou jiný, doplňující pohled na realitu chudoby.

4.3

Souběžně s měřením příjmové chudoby se proto rozvíjí měření chudoby podle „životních podmínek“. V evropském měřítku se tedy zjišťuje „materiální nedostatek“ (viz příloha). Tento ukazatel udává podíl osob, jež žijí v domácnostech, které nemají alespoň tři z následujících devíti prvků: 1) schopnost pokrýt nepředvídané výdaje, 2) týden dovolené za rok, 3) schopnost splácet půjčky, 4) jídlo obsahující maso, drůbež či rybu alespoň jednou za dva dny, 5) bydlení s přiměřeným vytápěním, 6) pračku, 7) barevnou televizi, 8) telefon, 9) osobní vůz. Všechny tyto prvky materiálního blahobytu jsou jako ukazatele samozřejmě diskutabilní. Teprve jejich agregace podává zajímavou informaci. Míra materiálního nedostatku se značně různí, od 3 % v Lucembursku po 50 % v Lotyšsku. Tyto rozdíly jsou daleko podstatnější než odchylky v oblasti příjmové chudoby (10 až 21 %).

4.4

Hodnocení chudoby na základě materiálního nedostatku radikálně mění pořadí členských států. Zde se však jedná o celkovou chudobu a nikoli pouze o chudé pracující. Brzy bude třeba poskytovat informace o situaci pracujících chudých v každé zemi z hlediska materiálního nedostatku. Aktivní chudoba totiž hlavně není pouze problém nedostatečného příjmu, ale také otázka kvality životních podmínek (profesních, rodinných, sociálních).

5.   Faktory aktivní chudoby

5.1

Jedním z hlavních faktorů vedoucích k aktivní chudobě je nestabilní postavení zaměstnance. Mnohé subjekty, mezi nimi Evropská odborová konfederace a evropské odbory, jsou znepokojeny zvýšenou nestabilitou zaměstnání. Více než 19,1 milionů smluv na dobu určitou (7) a přibližně 29 milionů „nepravých“ samostatně výdělečně činných osob (většinou v oblasti stavebnictví a veřejných prací) dohromady představují téměř 48,1 milionů pracovníků, jejichž postavení je do určité míry nestabilní. Jedná se samozřejmě o velmi nesourodou populaci, v rámci jedné země či – tím spíše – mezi zeměmi, nicméně jde řádově o desítky milionů aktivních pracujících, kteří musí čelit nějaké formě nestability, jež by je mohla přivést do aktivní chudoby.

5.2

Zaměstnavatelé zdůrazňují, že problematika aktivní chudoby je složitá, a poukazují zejména na souvislost mezi rizikem chudoby a úrovní vzdělání. Systémy školství a odborné přípravy musí být účinnější a spravedlivější. Kromě toho je základním předpokladem, aby „se práce vyplatila“ (8), musí se tedy zajistit skutečná rovnováha mezi daňovými systémy a systémy sociálního zabezpečení.

5.3

Aktivní chudoba souvisí především s nízkým platem (který často neodpovídá vykonané práci) a se změnou modelu rodiny. Pro vývoj v oblasti rodinného života, jenž se v různé míře projevuje ve všech členských státech, je všeobecně typická zvýšená nestabilita, častější odloučení rodičů, nárůst počtu rodin s jedním rodičem, domácnosti s jedním příjmem, které jsou více ohroženy rizikem chudoby. Ve Společné zprávě o sociální ochraně a sociálním začlenění na rok 2007  (9) již Komise uváděla, že ačkoli je zaměstnání nejlepší ochranou před chudobou, nemůže být jediným ochranným prostředkem. Proto je třeba přijmout či posílit opatření vycházející ze solidarity, jež budou orientovaná na rodiny, ženy, mládež, studenty, zdravotně postižené a starší osoby, přistěhovalce, tedy na ty nejzranitelnější kategorie. Rovněž je na místě zdůraznit, že aktivní chudoba je do značné míry určujícím prvkem chudoby dětí.

5.4

Pracovníky rovněž oslabuje zvýšení cen dopravy, bydlení, zdravotní péče atd. Toto zvýšení postihuje zejména pracovníky, kteří se nacházejí v blízkosti minimální mzdy, a nižší střední třídy, neboť se nejčastěji nacházejí na okraji oblastí, kde jsou soustředěna pracovní místa.

5.5

Aktivní chudoba může být důsledkem nízké úrovně dovedností či vzdělání dané osoby, které chybí požadované dovednosti, vyžadované pro práci za přijatelnou mzdu, nebo neodpovídajících pracovních podmínek. Ke zranitelným skupinám patří zejména starší pracující, mladí lidé, ženy, početné rodiny, zdravotně postižení, pracující s nedokončenou školní docházkou a přistěhovalci. Je tedy věcí zásadní důležitosti zajistit každé zdravotně postižené osobě přiměřené podmínky pro vstup do zaměstnání a každému dítěti dobrý vstup do života díky časné školní docházce. Je však třeba se rovněž zabývat problémem zanechání školní docházky, jehož hladina (v současné době v Evropě 15 %) je stále příliš vysoká.

5.6

Blíže k jádru problému a velmi často bývá aktivní chudoba důsledkem nedostatečné zaměstnanosti. Aktivní chudoba je pro zaměstnance i pro určité samostatně výdělečně činné osoby složitou otázkou s mnoha vzájemně provázanými kritérii. Proto je při jejím posuzování nutný komplexní přístup, mají-li být nalezeny účinné mechanismy pro řešení problémů. Bez globálních politik růstu a přizpůsobení se globalizaci (a nyní v souvislosti s krizí také politiky obnovy) není možné vytvořit účinné programy boje s aktivní chudobou.

6.   Návrhy na komplexní přístup k boji proti chudobě pracujících

6.1

Při úsilí o odstranění jevu chudých pracujících je především třeba uvažovat v makroekonomických souvislostech. Jednorázová opatření skutečně nemohou podstatně ovlivnit existující dynamiku, zejména v období krize. Prioritou všech evropských institucí musí být pracovní místa a samostatná výdělečná činnost, přesněji řečeno kvalitní pracovní místa pro všechny.

6.2

Spolehlivé ukazatele. Proces vytváření společných a spolehlivých ukazatelů v oblasti chudých pracujících musí dále pokračovat. Evropské investice a otevřená metoda koordinace umožnily učinit velmi znatelný pokrok. Nyní nastal čas pokročit dále a obohatit znalosti o kompletnější soubory údajů, které budou současně zohledňovat podíl chudých pracujících, intenzitu této chudoby, nerovné rozdělení příjmů mezi chudými (v rámci jedné země a mezi zeměmi).

6.3

Z technického hlediska je u těchto statistických otázek nutné mít k dispozici celostátní údaje, získané na základě celostátního prahu, ale také údaje čistě evropské, získané na základě evropského prahu. To by umožnilo jiné hodnocení a předpovědi, než lze provádět dnes na základě jediného zavedeného ukazatele.

6.4

Spravedlivé a důstojné odměny založené na posíleném sociálním dialogu. Proti aktivní chudobě je nutné bojovat také ambiciózní mzdovou politikou. Je třeba zvýšit počet iniciativ a podporovat všechny ty, které usilují o model: inflace + odpovídající podíl na zisku z produktivity. Vyjednávání mezd, jež je těžištěm sociálního dialogu, musí proto hrát zásadní roli v boji s aktivní chudobou. Na úrovni podnikové pobočky ani na úrovni národní či evropské neexistuje reálný finanční dopad na podniky, dokud jednání probíhají hladce, a proto se skutečný sociální dialog těžko prosazuje. Pokrok směrem k zajištění důstojné práce lze učinit prostřednictvím sociálního dialogu, investicemi ze strany sociálních partnerů, odpovědností podniků a pomocí pobídek a nápravných opatření ze strany veřejných orgánů a aktuálně také prostřednictvím role bank vůči malým a středním podnikům. Potírání nehlášené práce je rozhodujícím nástrojem k předcházení chudobě v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání. Nehlášená práce se totiž týká především nejzranitelnějších skupin obyvatelstva (přistěhovalců, osob v nestabilní situaci), ale může také vést až k situacím hraničícím s otroctvím, což je v rozporu s Listinou základních práv.

6.5

Mechanismy pro podnikání a samostatně výdělečnou činnost. Mnoho podnikatelů a samostatně výdělečně činných osob je postiženo aktivní chudobou, zvláště v začátcích zakládání podniku. Je třeba poskytnout podpůrné mechanismy, jelikož řada těchto malých a středních podniků bude později vytvářet pracovní místa. 80 % hospodářského růstu závisí na sektoru malých a středních podniků, ačkoli mnoho podnikatelů pobírá při zakládání podniku nízkou či žádnou mzdu, čímž svou rodinu vystavuje riziku chudoby.

6.6

Přizpůsobené vzdělávací systémy. Nezbytnou podmínkou pro to, aby pracující získali lepší dovednosti a přístup k pracovním místům se spravedlivou a důstojnou odměnou, je především u nejméně kvalifikovaných pracovníků celoživotní učení.

6.7

Přiměřená sociální ochrana. Předcházení aktivní chudobě vyžaduje racionalizaci prováděných opatření. Sociální služby musí být účinněji skloubeny s novými službami péče o děti a podporou mobility (stejně jako práce se i mobilita musí vyplatit), jež chudým pracujícím umožní návrat k lépe placeným činnostem.

6.8

Co se týče bydlení, v některých zemích je nezanedbatelná část bezdomovců výdělečně činná. Je třeba využívat prostředky na sociální bydlení tak, aby se prioritně dostalo pomoci těm, kteří pracují, ale mohou přijít o práci i o svou relativní stabilitu tím, že bydlí v prostorách nízké kvality nebo nemají bydlení žádné.

6.9

Zohlednit pracovní prostředí a práci. Konkrétně řečeno, jelikož je chudoba v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání do značné míry vázána na pracovní podmínky, je nutné dosáhnout změny v oblastech souvisejících s prací: příspěvky na zvolenou formu mobility, přístup ke stravování za finančně výhodných podmínek, podmínky bydlení, způsoby péče o děti. Kromě toho podnik poskytující práci by měl být schopen posoudit, jaká opatření je třeba přijmout, aby jeho pracovní smlouva zahrnovala podmínky s co největší jistotou práce, a jak by mohli pracovníci rozvinout a zvýšit své kvalifikace.

6.10

Informovat a mobilizovat. V rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení má stěžejní význam mobilizace veřejného mínění a sdělovacích prostředků. Analyzovat jev chudých pracujících, mluvit o ponižujících lidských podmínkách, jež způsobuje, a mobilizovat evropské občany; to vše by mohlo prolomit začarovaný kruh, v němž někteří chudí pracující žijí, a pomohlo navrátit jim ztracenou důstojnost. Spíše než slova soucitu je zapotřebí mluvit o činnosti, která bude směřovat ke kvalitní práci pro všechny a podpoří mravně vyšší evropský sociální model.

V Bruselu dne 30. září 2009.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  KOM(2009) 58 v konečném znění.

(2)  Eurostat, Statistics in focus, 46/2009.

(3)  Stanovisko EHSV ze dna 29. května 2008 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010), zpravodaj: pan Pater, spoluzpravodajka: paní Koller, Úř. věst. C 224, 30.8.2008.

(4)  Další podrobnosti a následné úvahy, viz Guillaume Allègre, Working poor in the EU: an exploratory comparative analysis (Chudí pracující: průzkumná srovnávací analýza), pracovní dokument OFCE č. 2008-35, listopad 2008; Sophie Ponthieux, Les travailleurs pauvres comme catégorie statistique. Difficultés méthodologiques et exploration d’une notion de pauvreté en revenu d’activité (Chudí pracující jako statistická kategorie. Metodické potíže a průzkum jevu chudoby při placené činnosti), pracovní dokument INSEE, no F0902, březen 2009.

(5)  Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění 2008: http://ec.europa.eu/employment_social/spsi/joint_reports_en.htm.

Všechny údaje a všechny spisy, jež jsou výsledkem otevřené metody koordinace jsou dostupné na adrese: http://ec.europa.eu/employment_social/spsi/the_process_en.htm. Nedávnou evropskou perspektivu, spolu se stavem situace a hlavními ohnisky zájmu v některých zemích Unie publikovali Hans-Jürgen Andreß, Henning Lohmann (a kol.), The Working Poor In Europe. Employment, Poverty and Globalization (Chudí pracující v Evropě. Zaměstnanost, chudoba a globalizace), Cheltenham, Edward Elgar, 2008.

(6)  Nutno upřesnit, že příjmová chudoba se měří ve vnitrostátním měřítku. Pokud by byla stanovena evropská hranice chudoby, pořadí zemí by bylo zcela jiné.

(7)  Evropský průzkum týkající se pracovních sil – výsledky za rok 2008: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-QA-09-033/EN/KS-QA-09-033-EN.PDF (v angličtině).

(8)  „Zajistit, aby se práce vyplatila“ – studie provedená Výborem pro zaměstnanost a Výborem pro sociální ochranu o interakci mezi daňovými systémy a sociálním zabezpečením. Viz rovněž stanovisko EHSV „Sociální ochrana: zajistit, aby se práce vyplatila“, zpravodajka paní St Hill (Úř. věst. C 302, 7.12.2004).

(9)  http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/07/st06/st06694.cs07.pdf.


Dodatek

Graf č. 1 Chudoba pracujících v Evropské unii v roce 2006

Image

Graf č. 2„Materiální nedostatek“ v Evropské unii

Podíl osob žijících v domácnosti, které nemají alespoň tři z uvedených prvků (2006, v %)

Image


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/57


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Zprávě de Larosièrovy skupiny (stanovisko z vlastní iniciativy)

2009/C 318/11

Zpravodajem: NYBERG

Dne 23. března 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29, odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zpráva de Larosièrovy skupiny.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. září 2009. Zpravodajem byl pan Lars NYBERG.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září ), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 37 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Finanční a hospodářská krize má rozsah, jaký se v období míru od 30. let minulého století ještě nevyskytl. Toto stanovisko se však zabývá pouze finanční krizí a možnostmi, jak lze zabránit tomu, aby se události opakovaly. To byl totiž úkol tzv. de Larosièrovy skupiny, jejíž zprávu EHSV v tomto stanovisku rozebírá. Důležitost těchto otázek se projevuje mimo jiné tím, že Komise předložila více návrhů, které se týkají například ratingových agentur, jednotlivých forem finanční činnosti a finančního dohledu, což bylo hlavní téma de Larosièrovy skupiny.

1.2   Nejdůležitější příčinou krize bylo příliš mnoho likvidity, což podle Larosièrovy skupiny bylo zapříčiněno částečně expanzivní měnovou politikou v USA a nerovnováhou ve světovém hospodářství a nejjasněji je to zřejmé na vztahu USA-Čína. Další možné vysvětlení z pohledu EHSV je, že příjmy byly získávány převážně z kapitálu místo z práce. Nerovnost v rozdělování příjmů se zvětšovala. Ti nejbohatší hledali možné investiční příležitosti pro svůj rostoucí majetek. Protože investiční příležitosti v reálných hodnotách nerostly stejným tempem, vyšplhala se hodnota cenných papírů nahoru. Larosièrova skupina podává ve své zprávě důkladné vysvětlení finanční „bubliny“, avšak politické rozhodování v budoucnosti by vyžadovalo další analýzu.

1.3   EHSV souhlasí v zásadě s 31 doporučeními skupiny, chtěl by však rozšířit úhel pohledu a předložit řadu poznámek a doplnění.

1.3.1

Larosièrova skupina navrhuje vyšší požadavky na vlastní kapitál bank v obdobích prosperity a nižší požadavky v nepříznivých obdobích. Tento návrh by mohl být riskantní, neboť z důvodu konjunkturních výkyvů je obtížné dělat hospodářské prognózy. Zároveň se ukazuje na příkladu Španělska, že systém s variabilními kapitálovými požadavky může fungovat. Z pohledu EHSV musí být takové opatření proto analyzováno s ohledem na načasování, dříve než dojde k jeho provádění.

1.3.2

EHSV považuje vyšší kapitálové požadavky a větší transparentnost za absolutně nezbytné pro podrozvahové opatření. Španělsko mělo nejpřísnější ustanovení o podrozvahových položkách, a španělské banky byly krizí nejméně postiženy.

1.3.3

Podrozvahové položky a nástroje vytvořené za zvláštním účelem byly dosud zneužívány. Rizikové majetkové položky byly z vlastní rozvahy banky vyjmuty, aby se obešly kapitálové požadavky a často též daně. Proto EHSV považuje přísnější pravidla za nezbytná.

1.3.4

Podle názoru EHSV je jedním z hlavních požadavků pro činnosti následující po zprávě to, že banky musí jasněji vykazovat rizikovost svých aktiv. EHSV souhlasí se zprávou v tom, že banky a finanční instituce vždy musí nést určitou část rizika, když prodávají rizikové cenné papíry. Rizika spojená s finančními produkty musí být zřejmá. Transparentnost finančních produktů je nezbytná pro to, aby se znovu vytvořila důvěra ve finanční trhy. EHSV by chtěl v tomto ohledu znovu odkázat na Španělsko. Finanční sektor nesmí zprovoznit žádné nové nástroje, dokud je nepřezkoumá orgán finančního dohledu. Zavedení těchto kontrol je třeba projednat. Je třeba projednat, zda budou stačit kontroly jednotlivých států nebo zda je nutný společný kontrolní systém pro celou EU. Skutečnost, že finanční činnosti probíhají často mezinárodně, mluví pro zavedení společného systému.

1.3.5

Jako „paralelní bankovní systém“ jsou označovány různé formy půjček, které nejsou regulované. Tyto nové formy financování se mohly rozvíjet bez jakékoliv regulace, neexistoval ani požadavek vytvářet rezervy. EHSV souhlasí s tím, že i zde je nutná regulace. Také pro investiční fondy jsou ve zprávě požadována společná pravidla, definice různých produktů a přísnější kontrola. I s tím nelze než souhlasit.

1.3.6

Přísnější požadavky na vedení bank a kontrolu jsou nezbytné. Podle mínění EHSV nebyla role auditorů v řešeních Larosièrovy skupiny dostatečně vyzdvižena. Funkčním auditem by jistě bylo bývalo možno zmírnit rozšíření rizikových hodnot. Je nutné, aby se vedení finančního podniku mohlo při vyhodnocování aktiv spolehnout na audit. Úloha auditorů a metod vedení účetnictví musí být zohledněna při přepracovávání basilejské kapitálové dohody (Basilej II).

1.3.7

Zpráva obsahuje dobrá doporučení ohledně systémů bonusů. Měly by být rozloženy na více let podle skutečných výkonů a nebýt garantovány předem. EHSV je toho názoru, že musí nastoupit dlouhodobé uvažování namísto krátkodobého a bonusy nesmí být založeny na spekulativních transakcích. V tomto duchu EHSV podporuje myšlenku zdanění finančních transakcí, jejichž výtěžek by mohl být věnován rozvojové pomoci. Dále je třeba připojit požadavek, aby se bonusy nezakládaly na celkovém vývoji, nýbrž na tom, že se bance daří dosahovat pozitivnější výsledky, než je všeobecný trend. Kromě toho by bylo žádoucí, aby bylo možné stanovit maximální výši bonusů, a vyhnout se tak nepřiměřeným a neuváženým rizikům. V takzvané strategii EXIT pro překonání finanční krize se musí dbát na to, aby nesmírné sumy peněz, které finanční instituce obdržely z veřejných rozpočtů, byly vráceny zpět, místo aby opět tekly do vysokých zisků a bonusů.

1.4   Dohled nad finančními trhy byl ústředním tématem Larosièrovy skupiny. Z pohledu EHSV má dohled zásadní význam, aby se již nemohla takováto finanční krize opakovat. Dohled však předpokládá, že budou existovat pravidla. Stejně tak důležité jsou proto návrhy na změněné, přísnější předpisy uvedené v prvním díle zprávy.

1.4.1

Larosièrova skupina považuje za nezbytné, aby byl zřízen evropský orgán pro dohled nad finančním systémem na celoevropské úrovni, který bude moci varovat před finančními riziky. Navrhuje, aby tuto zodpovědnost převzala ECB/ESCB. Úkolem má být pověřena nově zřízená rada. V zásadě je rozumné zapojit tuto radu administrativně do ECB, ale formálně musí být odpovědný za provádění dohledu ESCB. Dohled se rozhodně musí týkat všech členských států, a také vedení této nové rady/vedoucího orgánu musí vybrat ESCB.

1.4.2

Ve zprávě se navrhuje vytvoření nového systému dohledu na mikroúrovni ve dvou krocích s vlastními orgány pro dohled nad bankami, investičními fondy příp. nad trhem s cennými papíry. V druhém kroku mají být vypracována společná základní pravidla dohledu a odstraněny rozdíly v provádění v jednotlivých státech. V této fázi by měly být harmonizovány také možnosti sankcí. EHSV nevidí žádný důvod odkládat tento proces, a proto vítá, že Komise ve svém sdělení nyní navrhuje, aby byl celý systém dohledu na mikroúrovni neprodleně připraven.

1.4.3

Kolegia orgánů dohledu s vnitrostátními orgány dohledu pro dohled nad bankami s mezinárodní působností lze podle názoru EHSV těžko zdaňovat, pokud zároveň není prováděna potřebná harmonizace. Z důvodu rozdílů v ustanoveních pro vnitrostátní orgány dohledu by jinak v praxi bylo nezbytné, aby tyto tři orgány částečně převzaly dohled.

1.4.4

Ve vedoucích grémiích těchto nových orgánů nesmí sedět pouze bankéři. V těchto grémiích by měli být zastoupeni odbory, uživatelé bankovních služeb a také EHSV jako zástupce občanské společnosti.

1.5   Na globální úrovni poukazuje zpráva na to, že je nutné toto: posílení dohody Basilej II, mezinárodní normy vedení účetnictví, celosvětová regulace ratingových agentur a trhů s deriváty, jiné struktury vedení ve finančním sektoru a posílení úlohy MMF. Tím by se vyloučila možnost, aby finanční podniky byly lákány tím, že finanční sektor je téměř neregulovaný. Mnohé návrhy skupiny již byly přijaty na summitu G20 v Londýně. Fórum pro finanční stabilitu založené v roce 1999 se nově zformovalo v Radu pro finanční stabilitu. EHSV doufá, že tento orgán umožní lepší vhled do své činnosti a bude vybaven dostatečnými prostředky, znalostmi a pravomocemi k jednání. Také návrh dát MMF více zdrojů k dispozici EHSV vítá, vidí však kriticky ty požadavky MMF, které zpochybňují důležité aspekty evropského sociálního modelu. Nejenom z tohoto důvodu má velký význam, že EU vystupuje v MMF jako jeden hlas.

1.5.1

V debatě o finančním trhu se dnes požívá pojem „zátěžový test“, čímž se míní simulace toho, jak se bankovní systém určité země vyrovnává s finanční krizí. Z hlediska současné finanční krize je snadno pochopitelné, jak důležité mohou takovéto testy být. Rozhodující je při tom otázka, do jaké míry musí být výsledek zveřejněn. Když MMF provede takovýto test a potvrdí, že bankovnictví určité země není odolné proti krizi, může se tím krize vlastně vyvolat.

2.   Úvod

2.1

Finanční a hospodářská krize má rozsah, jaký se v obdobích míru ještě nikdy nevyskytl. V období deprese v 30. letech minulého století nebylo světové hospodářství tak propojeno jako dnes. Tenkrát byly zasaženy v první řadě USA a Evropa. Současná krize však zasáhla celý svět.

2.2

To, co bylo zpočátku finanční krizí, se vyvinulo v hospodářskou krizi a je provázeno recesí v rozsáhlých částech světa. Pravděpodobným důsledkem bude sociální krize s vysokou nezaměstnaností. Její konečný rozsah bude záviset na politických opatřeních zavedených k zvládnutí krize. Zároveň došlo také k politické krizi, která vedla k pádu vlád.

2.3

Předmětem tohoto stanoviska je však výlučně finanční krize a možná opatření, jimiž by se mohlo předejít nové krizi v budoucnosti. Vzhledem k celkové krizi je předmět stanoviska omezen. Nepojednává o hospodářské krizi. Nejedná se také o opatření ke zvládnutí současné finanční krize, jako například o poskytnutí veřejných prostředků finančnímu sektoru. Jedná se zde výlučně o budoucnost a přesněji řečeno o dohled nad finančním sektorem.

2.4

Neboť přesně v tom spočíval úkol Larosièrovy skupiny, jejíž zprávu EHSV v tomto stanovisku projednává. Larosièrova skupina svůj úkol rozšířila. Bylo to nezbytné, aby bylo možno podat celkový obraz pro předložení konstruktivních návrhů.

2.5

Původ dnešní krize je ve finančním sektoru. Ještě před zveřejněním zprávy Larosièrovy skupiny dosáhala krize tak závažného rozsahu, že Komise EU již předložila řadu návrhů na změnu právních předpisů. Pravděpodobně nejdůležitější návrh se týká ratingových agentur. Byl předložen návrh směrnice o jednotlivých formách finanční činnosti. Ve sdělení ze dne 27. května je pojednáváno o části Larosièrovy zprávy, který se týká dohledu nad finančním sektorem. Podle přílohy 1 dokumentu, který je součástí sdělení, existuje pouze pět rozdílů mezi sdělením a Larosièrovou zprávou, které EHSV uvádí v odstavcích 6.2.4, 6.3.1 a 6.3.5. K budoucím konkrétním návrhům na právní akty vydá EHSV zvláštní stanovisko. I když se Komise ve svém sdělení nezabývá ostatními částmi Larosièrovy zprávy, je EHSV toho názoru, že má pro budoucnost finančního sektoru velký význam.

2.6

Larosièrovu zprávu napsali bankéři pro bankéře, a ti, kterým jsou návrhy určeny, jsou především experti z bankovního sektoru v Komisi a ministři financí v jednotlivých členských státech. EHSV chce vyjádřit svou podporu 31 doporučením zprávy, domnívá se však, že je nutno rozšířit úhel pohledu. Ti, kteří finanční krizi vlastně způsobili, nedokáží nyní sami převzít odpovědnost za řešení současných problémů. Spotřebitelé služeb finančního trhu jsou soukromé osoby a podniky, které ukládají své úspory a berou si úvěry na investice. Úkol finančního trhu spočívá v tom, jim, tzn. občanské společnosti, co nejlépe sloužit. Kromě celkového souhlasu se zprávou by chtěl proto Výbor přednést některé připomínky a navrhnout řadu doplnění.

3.   Příčiny finanční krize

3.1

Ani přebytek likvidity ve finančním sektoru nepřiměl centrální banky k tomu, aby zasáhly. Věnovaly pozornost pouze vývoji cen, což neopravňovalo ke zvýšení úrokových sazeb. Levná hotovost vedla k růstu cen cenných papírů. Je nepochybné, že na začátku krize byl stav likvidity příliš vysoký a z toho jasně vyplývá, že v důsledku krize klesl na příliš nízkou úroveň. Naproti tomu lze těžko stanovit, jaký je správný stav likvidity a množství peněz za normálních okolností. EHSV poukazuje také na dilema, že jako ukazatelé měnové politiky se zároveň používá inflace i míra množství peněz. Při příliš velkém množství peněz by musela centrální banka zvýšit úrokovou sazbu. Pokud je zároveň nízká inflace, muselo by to naopak vést k poklesu úrokových sazeb. Pokud se orientujeme podle množství peněz, musely by být tedy podle názoru EHSV v takto komplikované situaci zohledněny případné důsledky na reálnou ekonomiku.

3.2

Politické rozhodnutí podporovat vlastnictví domů bez ohledu na platební schopnosti kupujícího, nízké úvěrové náklady a nové produkty na základě cenných papírů nabízené finančními institucemi vedly ke skrytým riskantním úvěrům (subprime). Tyto cenné papíry se rozšířily na celosvětových finančních trzích, protože míra soukromého spoření v USA byla v letech 2005–2006 negativní. Toto komentoval EHSV v červenci 2008 takto (1): „Nedávná americká krize subprime hypoték jasně ukázala, jak volatilita cen nemovitostí spojená s nedokonalými postupy posouzení rizika toho, že klient nebude moci platit splátky neúměrné hodnotě nemovitosti, kterou ručí, může vyústit ve finanční krizi takových rozměrů, že dojde k destabilizaci celého systému. Je tedy třeba, aby mělo ústředí Společenství při jakémkoliv zásahu velmi dobře na paměti tuto zkušenost, […]“.

3.3

Zároveň mohly některé země (především Čína) díky obchodní nerovnováze nashromáždit obrovské přebytky, které investovaly do amerických státních dluhopisů. Nové produkty na základě cenných papírů (včetně subprime) přinášely vysoké výnosy a celý finanční trh byl zaměřen na stále vyšší výnosy. Stále vyšší objem cenných papírů roztáčel další přidělování úvěrů a vedl k rostoucímu obratu na finančním trhu, který však byl vlastně poháněn „zkaženými“ cennými papíry. Smysl těchto nových komplexních cenných papírů byl namísto toho chápán v rozptýlení rizika. Stoupající obrat na finančním trhu přinášel zdánlivě stále vyšší zisky.

3.4

Rizikové hypoteční úvěry, které byly v bankovním systému sotva dále prodejné, byly zahaleny do nových cenných papírů (přeměna v cenné papíry), a mohly se tímto způsobem dále prodávat. Tyto praktiky ukončila recese s rostoucí nezaměstnaností, která propukla v USA v roce 2008, a vyústilo to v krizi. Mnoho majitelů domů již nemohlo platit úroky. Banky byly nuceny snížit hodnotu svých aktiv a prodat je. Jejich hodnota dále klesala a propad se zrychloval. Ztratila se důvěra.

3.5

V Larosièrově zprávě se poukazuje na četné aspekty, které to umožnily:

Dohoda Basilej I přinesla mezinárodní regulaci bankovnictví. Tím se v praxi napomohlo vyjmutí rizik z rozvahy. Toto bylo částečně odstraněno dohodou Basilej II.

Kvůli explozivnímu růstu trhů nových komplexních cenných papírů, které byly obchodovány jako OTC (mimoburzovní) deriváty („over the counter – na přepážce“), nebyla rizika viditelná.

Regulace činnosti finančních institucí spočívá ve vyhodnocení rizika ratingovými agenturami.

Ratingové agentury vystavily těmto produktům, které prakticky ukázaly jako bezcenné, stejné ohodnocení jako státním dluhopisům. Tyto agentury jsou financovány finančními institucemi, jejichž cenné papíry jsou hodnoceny!

Vedoucí pracovníci a dozorčí rady finančních institucí neprohlédli riziko ukryté v nových komplexních cenných papírech.

Nedostatečná regulace a chybějící, nekoordinovaný dohled provázel tvrdý konkurenční boj mezi různými finančními centry.

3.6

V Larosièrově zprávě je skrytě vyjádřena kritika centrálních bank, které nepodnikly nic proti velkému nárůstu likvidity.

3.7

EHSV chce jít ve své analýze ještě o několik kroků dále. Rostoucí likvidita souvisela částečně s nevyvážeností světového hospodářství. Ukázalo se to jasně hlavně ve vztahu USA-Čína: v Číně byl obchodní přebytek a míra spoření ve výši 30–40 % příjmu jako záloha na nemoc a důchod, v USA naopak obchodní deficit a téměř žádné úspory. Další možné vysvětlení, které se v Larosièrově zprávě neobjevuje, je, že příjmy byly přesouvány z pracovních příjmů do kapitálových příjmů. Rozdělování příjmů je stále více nerovnoměrné. Nejenom MOP, ale také OECD poukázaly na to, že je třeba tento vývoj prolomit.

3.8

Rostoucí majetek těch nejbohatších je třeba investovat. Neboť se hodnota reálných možností investic nevyvíjela stejným tempem, vyšplhaly ceny cenných papírů nahoru. Tyto příčiny dnešních problémů nelze řešit pomocí nové regulace finančního trhu, vyžaduje to spíše politická rozhodnutí. Larosièrova zpráva obsahuje důkladné vysvětlení „finanční bubliny“, avšak budoucí politická rozhodnutí by měla být založena na hluboké analýze.

3.9

Popsaný finanční scénář definitivně upřednostnil nárůst spekulativních operací, což již téměř nebylo v souladu s vývojem údajů reálné ekonomiky, a proti tomuto scénáři neexistovaly žádné mezinárodní nástroje daňové a měnové politiky, které by mohly zastavit jeho expanzi. Finanční fóra a mezinárodní organizace nezohlednily názor řady sociálních hnutí, která opakovaně požadovala přijetí regulačních opatření, zejména daně Tobin.

4.   Politika a regulace

4.1

Ze zprávy vyplývá, že krize je důsledkem chybného vývoje na trhu, globální nerovnováhy, špatné regulace a nedostatečného dohledu. Ne všechny tyto problémy lze řešit pomocí regulace, ale dobrá regulace je předpokladem. Ve zprávě se uvádí, že všechny problémy je třeba řešit. Do jaké míry je však navrhovaná regulace dostatečná, je nejisté. Dále jsou vyjádřeny obavy, že přílišná regulace by mohla brzdit finanční inovace. EHSV však poukazuje na to, že právě půjčky subprime a tzv. přeměna v cenné papíry jsou takovými finančními inovacemi. Zneužívání některých z nich je příčinou současných finančních problémů. Regulace může také někdy přispět k inovacím ve finančním sektoru, jako je tomu například v případě jednotného evropského platebního prostoru SEPA.

4.2

Ve zprávě se navrhuje lepší odsouhlasení mezi centrálními bankami a politickými orgány zodpovědnými za regulaci finančního trhu. Centrální banky se musí věnovat více makroekonomickým úvahám prostřednictvím lepšího dohledu nad finančními trhy. Toto a také návrh, aby se i MMF intenzivněji věnoval dohledu, je z hlediska EHSV nezbytné.

4.3

Ve zprávě se dále píše, že se má vzájemně doplňovat politická regulace a samoregulace finančního sektoru. Jelikož vnitřní kontrola selhala, požaduje se, aby samoregulace byla pod dohledem. Tím se vlastně smaže hranice mezi politickou regulací a samoregulací.

4.4

V praxi žádná hranice neexistuje. Prostřednictvím dohod Basilej I a Basilej II si banky samy stanovily pravidla pro finanční sektor. Zda budou banky a ostatní finanční instituce tato pravidla dodržovat, závisí buď na nich samotných nebo na státu, pokud tato pravidla budou vydána ve formě právních předpisů. (Dohoda Basilej II vstoupila v EU v platnost dne 1. ledna 2008, v USA vstoupí teprve dne 1. dubna 2010.) Ve zprávě nejsou tyto organizační a demokratické nedostatky finančního trhu, které vyplývají ze samoregulace, skutečně zmíněny. Z hlediska globalizovaného trhu by měla být ústředním tématem otázka, zda politické orgány mají dostatečný vliv.

5.   Doporučení Larosièrovy skupiny

5.1   Postupné zvyšování požadavků na kapitálovou přiměřenost bank. Neboť během bankovní krize došlo k situaci, že je nedostatek úvěrových prostředků, musí k tomuto zvýšení dojít později. To je podle EHSV nezbytný požadavek pro to, aby se v budoucnu předešlo tomu, že veřejný sektor musí podporovat banky, které mají problémy s likviditou. EHSV souhlasí s tím, že EU musí definovat kapitálové požadavky.

5.2   Rozdílná výše vlastního kapitálu podle hospodářské situace. Podle zprávy mají centrální banky zaměřit svůj pohled nejen na inflaci, ale také na vývoj na peněžním a úvěrovém trhu všeobecně. Při příliš velkém růstu úvěrů by měly být i z tohoto důvodu připraveny zpřísnit peněžní politiku. Kromě toho jsou navrhovány vyšší požadavky na vlastní kapitál bank v obdobích prosperity a nižší požadavky v nepříznivých obdobích. Tento návrh by však mohl být riskantní, neboť je obtížné dělat hospodářské prognózy. Pokud jsou požadavky po období prosperity a růstu objemu úvěrů nastaveny vysoko, může zvýšení místo toho hospodářský pokles zhoršit, když se období prosperity chýlí ke konci. Zároveň se ukazuje na příkladu Španělska, že systém s variabilními kapitálovými požadavky může fungovat. Z pohledu EHSV musí být takové opatření analyzováno s ohledem na načasování, dříve než dojde k jeho provádění.

5.3   Zavedení přísných pravidel pro podrozvahové položky ve formě vyšších požadavků na kapitálovou přiměřenost a větší transparentnost. Španělsko mělo nejpřísnější ustanovení o podrozvahových položkách, a španělské banky byly nejméně postiženy krizí.

5.3.1

Pokud se banky uchýlí k podrozvahovým operacím, činí tak často pomocí finančních inovací, tzv. „nástrojů vytvořených za zvláštním účelem“. Jejich účelem je často vyjmout rizikové majetkové položky z vlastní rozvahy banky, aby banka sama nebyla riziku vystavena. Dalším důvodem může být obcházení daní. Z důvodu jejich možného zneužívání považuje EHSV za nezbytná přísnější pravidla jak pro podrozvahové položky, tak pro nástroje vytvořené za zvláštním účelem. Důležité je, aby se tímto nařízením zabránilo tomu, aby těmito metodami mohly být zamlžovány určité činnosti.

5.4   Rizikovost bankovních aktiv musí být lépe rozpoznatelná. Podle mínění EHSV to musí být jedním z hlavních požadavků, až Komise při své další činnosti v návaznosti na zprávu dosáhne skutečné transparentnosti aktiv bank.

5.4.1

Zpráva pojednává o přeměně v cenné papíry, trzích s deriváty, investičních fondech a paralelním bankovním systému. EHSV požaduje celkové řešení, při kterém mezi různými návrhy nezůstanou nevyřešeny žádné problémy v souvislosti s rizikovými cennými papíry. Pod pojmem paralelní bankovní systém je třeba chápat různé formy poskytování půjček, které nejsou regulovány. Ve zprávě se navrhuje, aby dohoda Basilej II byla rozšířena a pokrývala tyto činnosti i hedgeové fondy, investiční banky atd. Mělo by to být samozřejmé a rozhodnutí by mělo být přijato bez odkladu. Tyto nové formy financování se mohly rozvíjet často mimo vlastní bankovní systémy, bez jakékoliv regulace, neexistoval ani požadavek vytvářet rezervy. Také pro investiční fondy navrhuje zpráva zavést společná pravidla, definice různých produktů a přísnější kontrolu. S tím nelze než souhlasit. Banky a finanční instituce by měly nést část rizika, pokud prodávají riziková aktiva.

5.5   Evropská komise předložila dne 13. května návrh pod názvem „Správci alternativních investičních fondů“, který se týká několika těchto nových nástrojů. EHSV se bude zabývat tímto návrhem směrnice později. Již v roce 2006 se však zabýval ve svém stanovisku zelenou knihou o investičních fondech (2).

5.6   S ohledem na účetní předpisy navrhujeme, aby Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) zavedla mj. pravidla pro nové komplexní nástroje. Účetní metoda „mark to market“ (přehodnocení tržní hodnoty) krizi ještě značně zhoršila. Když se hodnota cenných papírů zhroutila, byly zaúčtovány za aktuální hodnotu. V této těžké situaci byla hodnota papírů stlačena hluboko pod jejich základní hodnotu. Ani alternativní metoda, a sice ocenění produktů na základě kupní ceny, nemůže v takové situaci fungovat. Zde je podle názoru EHSV rozhodně prostor pro inovace.

5.7   Je možno si položit otázku, jaký smysl má to, že v bankovním systému se dále prodávají aktiva se skrytými riziky. Možná je potřeba odstranit některé nástroje. Bankéři často mluví o významu inovací na finančním trhu. Nezašlo se s nimi příliš daleko? EHSV vyzývá Komisi, aby přezkoumala existující nástroje, překontrolovala, jak jsou užitečné a jakými riziky jsou zatíženy, a předložila návrhy na jejich případné vyřazení a definovala ty zbývající. Tuto odpovědnost nelze přenechat samotnému bankovnictví. Komise musí vypracovat podklady pro rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady. Finanční produkty nesmí být zbytečně komplikované. Jejich rizikovost musí být zřejmá. Transparentnost finančních produktů je pravděpodobně nejdůležitějším prvkem znovunastolení důvěry ve finanční trh.

5.7.1

EHSV by chtěl v tomto ohledu znovu poukázat na Španělsko. Finanční sektor nesmí zprovoznit žádné nové nástroje, dokud je nepřezkoumá orgán finančního dohledu. Při přezkoumání by Komise měla zjistit, jaké rozdíly jsou mezi nástroji používanými ve Španělsku a v jiných zemích EU. Zároveň se musí projednat všeobecné zavedení těchto kontrol a při tom také rozhodnout, zda stačí vnitrostátní kontroly nebo zda je nutný společný kontrolní systém. Skutečnost, že finanční činnosti probíhají často mezinárodně, mluví pro zavedení společného systému.

5.8   EHSV vítá návrh ve zprávě týkající se řízení rizik bankami, a sice, že příslušný orgán musí být nezávislý a příslušný pracovník musí zastávat vysokou funkci a že by se nemělo příliš spoléhat na externí hodnocení rizik (ratingové agentury). Návrh na vytvoření orgánu pro řízení krizí ve finančních institucích lze přirozeně podpořit. Rozhodující otázkou je, zda by doporučení v tomto ohledu neměla být více než doporučení. Do jaké míry je možno regulovat vnitřní organizaci finančního podniku? V této oblasti se nedá více udělat, než že orgány dohledu budou smět organizaci podniku kontrolovat a kritiku zveřejnit.

5.9   Když se krize stala akutní, zesílily mnohé členské státy požadavek EU na ochranu vkladů v bankách. Zpráva tedy doporučuje, aby pravidla byla harmonizována tak, aby všichni zákazníci bank měli stejnou a dostatečně vysokou ochranu. Problém s bankovními pobočkami v jiných zemích je třeba řešit, ale z jakých prostředků mají být tyto záruky pokryty? S tím EHSV souhlasí a žádá Komisi, aby předložila co nejrychleji návrhy na nová ustanovení EU o bankovních zárukách.

5.10   Vyšší požadavky na vedení bank a kontrolu. Vzhledem k současným událostem nelze tento požadavek obejít. I ve finančních institucích existoval etický kodex. V některých případech se však nezdálo, že by měl vliv na skutečné jednání. Pokud se jedná o kompetence jednotlivců, je těžké formulovat konkrétní návrhy. Nové právní předpisy a případné stažení určitých nástrojů z trhu by měly práci vedení bank zjednodušit. Nástroje pro skrýváni rizik naopak práci vedení bank ztěžují. Navíc podle mínění EHSV nebyla role auditorů v řešeních Larosièrovy skupiny dostatečně vyzdvižena. Funkčním auditem by jistě bylo bývalo možno zmírnit rozšíření rizikových hodnot. Je nutné, aby se vedení finančního podniku mohlo při vyhodnocování majetku spolehnout na vnitřní audit. Úloha auditorů a metod vedení účetnictví musí být zohledněna při přepracovávání basilejské kapitálové dohody (Basilej II). Smysluplné by bylo také, aby některé zainteresované strany byly prostřednictvím zřízení výborů ad hoc zapojeny do hodnocení opatření a nástrojů finančních institucí.

5.10.1

Výplata bonusů jako prémie za krátkodobé, riskantní kapitálové investice je jednou z významných příčin chování manažerů bank. Zpráva obsahuje dobrá doporučení pro vyplácení bonusů: Měly by být rozloženy na více let podle skutečných výkonů a nebýt garantovány předem. EHSV je toho názoru, že musí nastoupit dlouhodobé uvažování namísto krátkodobého a bonusy nesmí být založeny na spekulativních transakcích. V tomto duchu EHSV podporuje myšlenku zdanění finančních transakcí, jejichž výtěžek by mohl být věnován rozvojové pomoci. Dále je třeba připojit požadavek, aby se bonusy nezakládaly na celkovém vývoji, nýbrž na tom, že se bance daří dosahovat pozitivnější výsledky než je všeobecný trend. Kromě toho by bylo žádoucí, aby bylo možné stanovit maximální výši bonusů, a vyhnout se tak nepřiměřeným a neuváženým rizikům.

5.11   Ohledně ratingových agentur navrhujeme, aby Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) obdržel pravomoc k jejich povolování. Komise již předložila návrh nařízení o ratingových agenturách. EHSV se ve svém stanovisku k tomuto návrhu vyjádřil souhlasně (3). Podle zprávy má být financování agentur přezkoumáno. Z pohledu EHSV je možno již nyní jasně říci, že financování by nemělo pocházet od těch institucí, jejichž úvěrové nástroje jsou hodnoceny.

6.   Dohled

6.1   Dohled nad finančními trhy byl ústředním tématem Larosièrovy skupiny. Z pohledu EHSV má dohled zásadní význam, aby se již nemohla takováto finanční krize opakovat. Dohled však předpokládá, že budou existovat pravidla. Stejně tak důležité jsou proto návrhy na změněné, přísnější předpisy uvedené v prvním díle zprávy.

6.2   Evropský systém dohledu na makroúrovni

6.2.1

Ve zprávě se kritizuje, že současný dohled je zaměřen na jednotlivé finanční instituce. Je mnohem potřebnější rozšířit dohled na celkový finanční systém. Tímto úkolem by měla být pověřena ECB/ESCB (Evropský systém centrálních bank). Pokud musí být dohled přeshraniční (u finančních institucí s dceřinými společnostmi v zahraničí), měla by být stanovena možnost závazného mechanizmu zprostředkování.

6.2.2

Larosièrova skupina konstatuje, že je nutno oficiálně pověřit ohledem nad finančním systémem na makroúrovni určitý evropský orgán, který by mohl varovat před finančními systémovými riziky. V rámci ECB/ESCB by měla být tímto úkolem pověřena vlastní, nezávislá rada/orgán dohledu (Evropský výbor pro systémová rizika – ESRB). Kromě centrálních bank v něm mají být zastoupeny ony tři orgány, které jsou navrženy pro dohled na mikroúrovni. EHSV konstatuje, že znalosti potřebné pro dohled na makroúrovni v současnosti vlastně nikde v souhrnné podobě neexistují. Tato znalostní základna se musí na podporu této rady ještě teprve vybudovat. V Larosièrově zprávě se rovněž konstatuje, že musí být zapojena i Komise, pokud ve finančním systému dojde ke vzniku rizik zasahujících více oblastí.

6.2.3

EHSV vítá doplnění provedená Radou ECOFIN a Evropskou radou k návrhům sdělení Rady ze dne 27. května v tom smyslu, že rozšířená rada ECB má být zastoupena v ESRB a orgány dohledu jednotlivých členských států mají mít status pozorovatelů, že každá země má mít jeden hlas a že případná doporučení je třeba uvádět přes ECOFIN. Evropská rada též navrhla, aby předseda ESRB byl zvolen rozšířenou radou ECB. EHSV považuje za správné, aby v tomto orgánu bylo zastoupeno všech 27 států. Evropská rada doporučuje, aby nové evropské orgány dohledu měly rovněž pravomoci k dohledu nad ratingovými agenturami. I tento návrh, který vznikl v rámci diskuse o návrhu směrnice o ratingových agenturách, EHSV podporuje, ale rád by upozornil na to, že tyto pravomoci může mít pouze jeden z uvedených třech orgánů.

6.3   Evropský systém dohledu na mikroúrovni

6.3.1   Pro každodenní dohled mají být rozšířeny současné tři výbory pro dohled nad bankami, pojišťovnami a trhy s cennými papíry a přeměněny v orgány. Regulace v těchto třech oblastech vykazuje takové rozdíly, že je není možno sloučit v jeden orgán.

6.3.2   V těchto nových orgánech má být podle tohoto návrhu zastoupen pouze finanční sektor. Jak již bylo uvedeno, je EHSV toho názoru, že finančnictví není záležitostí pouze těch, kteří se finančních operací přímo účastní. Dobré důvody mluví pro zapojení organizací zaměstnanců. Kromě toho jsou zde důležité argumenty pro to, aby uživatelé služeb nabízených bankovním a pojišťovnickým sektorem a sektorem cenných papírů obdrželi své místo v orgánech. Zde je vhodné srovnání s tím, co navrhla Obamova vláda v USA. Má tam být zřízen orgán pro zákazníky bank, který má sledovat jejich činnost. Jako zástupce občanské společnosti by měl být samozřejmě vyzván ke spolupráci také EHSV.

6.3.3   Navrhuje se, aby zjišťování rozdílů v jednotlivých členských státech v provádění platných právních předpisů EU patřilo mimo jiné mezi úkoly těchto nových orgánů. Podle názoru EHSV by bylo správné, aby Komise navrhla nastavení právních předpisů k odstranění těchto rozdílů.

6.3.4   Ve zprávě je požadováno, aby existovaly kompetentní orgány dohledu ve všech členských státech, které mohou také udělovat odrazující sankce. S tím nelze než souhlasit. Výbor považuje za velmi důležité, aby tyto orgány nebyly závislé na bankách a finančních institucích. Vyzývá Komisi, aby k tomu navrhla předpisy Společenství.

6.3.5   Larosièrova skupina by chtěla, aby orgány dohledu jednotlivých států byly zodpovědné za každodenní dohled, naproti tomu tři nové orgány mají stanovovat normy a koordinovat práci. Je nutno kontrolovat, zda jsou orgány dohledu jednotlivých států skutečně nezávislé. U mezinárodně činných finančních institucí by měla být nasazena kolegia vnitrostátních orgánů dohledu zúčastněných států. Na základě dosavadních zkušeností je nutno navrhnout dokonce povinnou výměnu informací mezi orgány dohledu jednotlivých států.

6.3.6   Ve zprávě je navrhováno vytvoření nového systému na mikroúrovni ve dvou krocích. V druhém kroku mají být vypracována společná základní pravidla dohledu a odstraněny rozdíly v provádění v jednotlivých státech. V této fázi by měly být harmonizovány také možnosti sankcí. EHSV nevidí žádný důvod odkládat tento proces, a proto vítá, že Komise ve svém sdělení nyní navrhuje, aby byl celý systém dohledu na mikroúrovni neprodleně připraven.

6.3.6.1

EHSV je toho mínění, že kolegia pro dohled s vnitrostátními orgány dohledu bude obtížné řídit, pokud nebude včas zahájena nezbytná harmonizace. Z důvodu rozhodujících rozdílů v ustanoveních pro orgány dohledu jednotlivých států budou muset pravděpodobně dohled nad institucemi operujícími mezinárodně v praxi částečně převzít tři nové orgány.

6.3.6.2

EHSV plně podporuje výzvu Evropské rady na adresu Evropské komise, aby upřesnila, jakým způsobem by Evropský systém orgánů finančního dohledu mohl hrát v krizových situacích významnou úlohu koordinace mezi orgány dohledu, a to při plném respektování odpovědnosti vnitrostátních orgánů za udržení finanční stability a krizové řízení ve vztahu k možným fiskálním důsledkům a při plném respektování povinností centrálních bank, zejména pokud jde o poskytování krizové pomoci v oblasti likvidity.

7.   Celosvětová úroveň

7.1

Larosièrova skupina poukazuje na to, že regulace finančního sektoru, dohled nad ním a zvládání krize jsou důležité také na celosvětové úrovni a že je pro to nutný odpovídající rámec. Skupina se vyslovuje pro posílení dohody Basilej II a mezinárodních norem vedení účetnictví, celosvětovou regulaci ratingových agentur, jiné struktury vedení ve finančním sektoru a posílení úlohy MMF. Je třeba vyloučit možnost, že finanční podniky bude lákat skutečnost, že finanční sektor není téměř vůbec regulován. Pro banky, které operují po celém světě, jsou kolegia orgánů pro dohled nad bankami obzvláště důležitá.

7.2

Můžeme vycházet z toho, že je obtížné uskutečnit změny v celosvětovém měřítku. Mnohé návrhy skupiny byly však již projednávány na summitu G20 v Londýně. Fórum pro finanční stabilitu založené v roce 1999 se nově zformovalo v Radu pro finanční stabilitu a rozšířilo své členství na všechny země G20 plus Španělsko a Evropskou komisi, rozšířilo své oblasti působnosti a navázalo úzce na MMF. Tyto změny jsou v plném souladu s doporučeními Larosièrovy skupiny. Dosavadní fórum nebylo schopno varovat včas před riziky finančního systému v rámci nynější krize. EHSV doufá, že tento orgán díky těmto změnám umožní lepší vhled do své činnosti a bude vybaven dostatečnými prostředky, znalostmi a pravomocemi k jednání. Dále je třeba vyzdvihnout, že velká část toho, co bylo v Londýně dojednáno, čeká ještě na své uskutečnění.

7.3

V debatě o finančním trhu se dnes používá pojem „zátěžový test“, čímž se míní simulace toho, jak se bankovní systém určité země vyrovnává s finanční krizí. Z hlediska současné finanční krize je snadno pochopitelné, jak důležité mohou takovéto testy být. Zároveň vyvstává otázka, do jaké míry musí být výsledek zveřejněn. Když MMF provede takovýto test a veřejně potvrdí, že bankovnictví určité země není odolné proti krizi, krize se tím vlastně stane skutečností. Takové testy by se měly provádět co nejčastěji a mohou se stát důležitou pomůckou při dohledu nad finančními systémy jednotlivých států.

7.4

V Londýně byla věnována pozornost také návrhu dát MMF více zdrojů k dispozici, aby mohl podporovat země s akutními problémy. EHSV toto vítá, vidí však kriticky ty požadavky MMF, které zpochybňují důležité sociální aspekty a důležité části evropského sociálního modelu. Nejenom z tohoto důvodu má velký význam, že EU vystupuje v MMF jako jeden hlas.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 18.

(2)  Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 19.

(3)  Úř. věst. C 277, 17.11.2009 (ECO/243 Ratingové agentury).


Dodatek

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrhy obdržely nejméně jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byly však v průběhu diskuse zamítnuty (čl. 54 odst. 3 Jednacího řádu):

Odstavec 1.2

Vyškrtnout text

Nejdůležitější příčinou krize bylo příliš mnoho likvidity, což podle Larosièrovy skupiny bylo zapříčiněno částečně expanzivní měnovou politikou v USA a nerovnováhou ve světovém hospodářství a nejjasněji je to zřejmé na vztahu USA-Čína. Další možné vysvětlení z pohledu EHSV je, že příjmy byly získávány převážně z kapitálu místo z práce. Nerovnost v rozdělování příjmů se zvětšovala. Ti nejbohatší hledali možné investiční příležitosti pro svůj rostoucí majetek. Protože investiční příležitosti v reálných hodnotách nerostly stejným tempem, vyšplhala se hodnota cenných papírů nahoru. Larosièrova skupina podává ve své zprávě důkladné vysvětlení finanční ‚bubliny‘, avšak politické rozhodování v budoucnosti by vyžadovalo další analýzu.

Odůvodnění

Jak uvádí zpravodaj v jiných odstavcích stanoviska a v souladu s tím, co zmiňuje Larosièrova zpráva, existují různé příčiny krize, není však k dispozici žádný důkaz, že jednou z příčin je změna v rozdělování příjmů. Žádná studie pojednávající o příčinách krize na to nepoukazuje.

Výsledek hlasování

Hlasy pro: 68 Hlasy proti: 121 Hlasování se zdrželo: 15

Odstavec 1.3.3

Vyškrtnout

Podrozvahové položky a nástroje vytvořené za zvláštním účelem byly dosud zneužívány. Rizikové majetkové položky byly z vlastní rozvahy banky vyjmuty, aby se obešly kapitálové požadavky a často též daně. Proto EHSV považuje přísnější pravidla za nezbytná.

Odůvodnění

Hlavním důvodem pro podrozvahové položky, jak správně poznamenává zpravodaj, je nevydávat vlastní finanční prostředky. Neexistuje žádný důkaz, že důvodem je obcházení daní, což by na druhé straně bylo velice obtížné, i kdyby byly vyjmuty z rozvahy.

Výsledek hlasování

Hlasy pro: 65 Hlasy proti: 125 Hlasování se zdrželo: 12

Odstavec 1.4.4

Vyškrtnout text

Ve vedoucích grémiích těchto nových orgánů nesmí sedět pouze bankéři. V těchto grémiích by měli být zastoupeni odbory, uživatelé bankovních služeb a také EHSV jako zástupce občanské společnosti.

Odůvodnění

Vedoucí grémia netvoří pouze bankéři, ale také zástupci orgánů finančního dohledu. Rovněž není odůvodněné začlenit nové členy, což by ztížilo fungování nových orgánů. Ve 12. doporučení Larosièrovy zprávy se jasně uvádí, že vedení těchto nových orgánů musí být nezávislé a profesionální.

Výsledek hlasování

Hlasy pro: 60 Hlasy proti: 132 Hlasování se zdrželo: 8


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/66


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2013 (dodatkové stanovisko)

2009/C 318/12

Zpravodaj: pan KIENLE

Dne 24. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. A Prováděcích předpisů k Jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko k tématu

Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2013.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009. Zpravodajem byl pan KIENLE.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 167 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 13 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úloha EHSV v procesu dalšího vývoje SZP

1.1

EHSV se již tradičně zabývá podrobně a včas připravovanými reformami společné zemědělské politiky (SZP), pokud je to možné v době příprav sdělení či legislativních textů Evropské komise. Vypracováním průzkumného stanoviska Kontrola stavu a budoucnost SZP po roce 2013 (1), které si Komise vyžádala v roce 2007, se stal EHSV dokonce první institucí EU, která provedla důkladné zamyšlení nad budoucností společné zemědělské politiky.

1.2

Jak během francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008, tak během českého předsednictví v první polovině roku 2009 byly snahy pokročit v debatě o podobě SZP po roce 2013, které však zatím nepřinesly žádný výsledek. Právě proto, že Rada ve složení pro zemědělství dosud nespecifikovala žádné konkrétní obsahy či postupy, považuje EHSV v současné době za bezpodmínečně nutné vypracovat doplňující stanovisko o důležitých aktuálních událostech. Tak lze propojit kontrolu stavu z roku 2008 s debatou o budoucnosti SZP po roce 2013. EHSV dále považuje za nutné vypracovat další, podrobnější stanovisko o všech tématech SZP.

1.3

Od usnesení Rady ve složení pro zemědělství o kontrole stavu SZP v listopadu 2008 došlo na zemědělských trzích částečně k dramatickým propadům. Obzvlášť dramatický je propad cen mléka. Dle názoru EHSV je nutné ještě jednou přezkoumat bezpečnostní sítě včetně předpisů o kvótách, které jsou ještě v platnosti, zda jsou vhodné pro to, aby řešily podobné situace.

2.   Výchozí podmínky pro další rozvoj SZP po roce 2013

2.1

Prostřednictvím reformy SZP v roce 2005 byly zemědělské přímé platby do velké míry odděleny od produkce, v několika členských státech byly také celkově či částečně regionálně přerozděleny. Kromě přímých plateb představují opatření pro zemědělský rozvoj (EZFRV) důležitý druhý pilíř zemědělské politiky EU. Použitím těchto opatření společně s přímými platbami má být dosaženo konkurenceschopného, sociálního a ekologicky udržitelného zemědělství ve smyslu multifunkčnosti.

2.2

Během dlouhých let se bezpečné zásobování evropských spotřebitelů potravinami za relativně výhodné ceny zdálo být samozřejmé a bezproblémové. Do budoucna se však předpovídá celosvětový trend vyznačující se stoupajícími cenami jak za zemědělské, tak za nezemědělské suroviny (např. ropa). Zároveň se předpokládá silný nárůst nestálosti cen.

2.3

Extrémní výkyvy výrobních cen důležitých zemědělských produktů v uplynulých dvou letech by měly sloužit jako alarm, naposledy byly ceny extrémně nízké např. u mléka a obilí. V budoucnosti bude sociální rozměr při zabezpečení zásobování potravinami opět důležitější, zejména u občanů s nižšími příjmy. To také proto, že zemědělské trhy jsou obecně snadno ovlivnitelné cenovými výkyvy, které mohou mít následně negativní vliv na stabilitu zásobování a zemědělských podniků. Kromě toho existuje zřejmě značná nevyváženost ve výrobním řetězci s potravinami. Ze strany soustředěného maloobchodu vychází silný hospodářský tlak na zemědělskou primární produkci a na zpracovatelská odvětví. Vznikla debata o tom, zda zemědělská úroveň dostane spravedlivý podíl na části zisku výrobního řetězce s potravinami.

2.4

Evropská unie a členské státy mají vysoké cíle v otázce bezpečnosti potravin, v ochraně životního prostředí, klimatu a zvířat. Toto je důležitou součástí evropského modelu zemědělství. Prostřednictvím reformy SZP 2003/2005 bylo rozhodnuto, že oddělené platby budou vázány na dodržení základních standardů a „dobrého zemědělského a environmentálního stavu“ (vzájemná podmíněnost). Kromě tohoto základu se nabízejí také zemědělsko – environmentální opatření, u nichž však od roku 2007 odpadla součást pobídek. Struktura politiky rozvoje musí být po roce 2013 dále rozvíjena, aby bylo dosaženo environmentálních a sociálních cílů. EHSV opakovaně zdůrazil svůj zásadní názor, že by bylo špatné orientovat evropské zemědělství pouze na podmínky světového trhu příp. na světové ceny.

2.5

Pro dosažení předložených cílů a úkolů v letech 2014 až 2020 bude zapotřebí odpovídajících finančních prostředků. Podíl výdajů na společnou zemědělskou politiku ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP) EU je v současné době nižší než 0,4 procent. Dlouhodobým úkolem bude informovat občany o tom, které společensky důležité úkoly jsou hrazeny z rozpočtu společné zemědělské politiky. Podíl zemědělských výdajů na celkovém rozpočtu EU klesne v období od 1993 do roku 2013 z 50 procent na 33 procent.

3.   Předběžný časový průběh debat a rozhodnutí

3.1

V Radě proběhly za francouzského a nyní za českého předsednictví první debaty o podobě zemědělské politiky EU po roce 2013.

3.2

Na jejich základě předloží nově ustavená Evropská komise pravděpodobně na podzim roku 2010 k politické debatě první úvahy (sdělení) o zemědělské politice po roce 2013. Při tom bude také třeba zohlednit výsledky finančního přezkumu, který ještě musí být dokončen. Legislativní návrhy k SZP po 2013 budou pravděpodobně předloženy v polovině roku 2011. Parlament, Rada a Komise by pak o nich mohly rozhodnout v první polovině roku 2012.

3.3

V souvislosti s Lisabonskou smlouvou získává Evropský parlament v oblasti společné zemědělské politiky poprvé právo spolurozhodování. Toto posílení parlamentu bude mít zásadní a pozitivní dopad na debatu o dalším rozvoji SZP po 2013.

4.   Poznámky k debatě o dalším vývoji SZP

4.1

Debata o dalším vývoji SZP po roce 2013 musí podle názoru EHSV spočívat i nadále na modelu multifunkčního zemědělství, které hospodaří tržně a současně pracuje v zájmu společnosti. Cílem reforem SZP od roku 1992 bylo urovnání konfliktu mezi mezinárodním otevřením trhu (kolo jednání WTO z Doha) na jedné straně a na druhé straně vysokými společenskými nároky (preventivní ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí a ochrana zvířat). Pokračování této zemědělské politiky po roce 2013 vyžaduje i nadále dostatečné financování SZP.

4.2

Nástroj přímých plateb do zemědělství bude mít i nadále v SZP zásadní význam. Podle názoru EHSV bude muset SZP upravit svoji funkci, pokud chce i nadále existovat. Funkce vyrovnání při poklesu tržních cen zanikne. Na druhé straně bude mít SZP novou roli při zajištění sociálních příspěvků a veřejných statků. Vzhledem k současné krizi a k očekávaným kolísáním cen na zemědělských trzích mají stabilizace a zajištění zásobování stále větší význam. SZP tak bude prospěšná i pro uživatele. Stejně tak je nutno lépe zohlednit aspekty ochrany klimatu.

4.3

Mělo by se v podstatě pokračovat ve stávající kombinaci z „prvního a druhého pilíře“ zemědělské politiky, měla by však být ještě lépe sladěna. Je třeba opět více dohlížet na jednotné uplatňování SZP v členských státech. Především však musejí být přesněji definovány podmínky a cíle u podpůrných opatření, tedy co jimi má být dosaženo.

4.4

EHSV očekává, že z minulosti vyplývající rozdílné výše přímých plateb mezi podniky a členskými státy budou po roce 2013 vyrovnány. Při tom je třeba vyvinout objektivní měřítka, která zohlední rozdílné strukturální, přírodní a agroklimatické podmínky. Dále je třeba zohlednit velké rozdíly mezi regiony u finanční podpory rozvoje venkova. Podle názoru EHSV je třeba dbát na to, aby uplatňování společné zemědělské politiky v jednotlivých členských státech nevedlo k prohlubujícím se rozdílům.

4.5

S ohledem na velký propad cen na několika významných zemědělských trzích očekává EHSV, že budou podniknuty účinné kroky, jimiž lze zajistit spravedlivý podíl zemědělské úrovně na hodnotovém řetězci.

EHSV dále očekává závěry o tom, jak mají být přizpůsobeny bezpečnostní sítě pro zemědělské trhy s ohledem na zkušenosti vyplývající z globální konjunkturní krize v budoucnosti.

4.6

Podle názoru EHSV musí být proces přizpůsobení se zemědělských podniků či zemědělského odvětví vývoji na trhu a konkurenci dále podporován, např. prostřednictvím investičních podpor ke zlepšení kvality, bezpečnosti potravin nebo šetrného využívání zdrojů. Ještě větší význam však evidentně má posílení postavení zemědělců a výrobních organizací na trhu. Budoucí společná zemědělská politika by měla zahrnovat nástroje umožňující členským státům financovat tyto priority s dostatečnou pružností.

4.7

Tam, kde existují omezení konkurenceschopnosti zemědělských podniků, např. ve znevýhodněných oblastech a horských oblastech, je nutné je smysluplně vyrovnat tak, aby bylo zaručeno budoucí zemědělské využití těchto ploch. Na příkladu chovu dojného dobytka, který je provozován v EU zhruba z 60 procent ve znevýhodněných oblastech a z toho z 25 procent v horských oblastech, je zřejmé, že úkolem státní podpory cen a jiných regulací zemědělských trhů ve znevýhodněných oblastech může způsobovat obzvláště silný hospodářský tlak.

4.8

Při podpoře rozvoje venkova by měly být více zohledněny demografické problémy (např. infrastruktura, dostupnost kvalifikovaných pracovních sil). V případě, že celá výrobní odvětví (např. cukr, mléko, tabák) stojí před krachem, je třeba uplatnit specifická opatření pro přizpůsobení se. Také by měly být zohledněny sociální aspekty, jako např. bezpečnost práce.

4.9

Environmentální opatření v oblasti zemědělství mohou po oficiálním zrušení pobídek zůstat bez jednotné orientace. S cílem zajistit, aby zemědělci upřednostňovali tato podpůrná opatření i v budoucnosti, požaduje EHSV kromě náhrady vzniklých nákladů účinnou finanční podporu za přispění zemědělců k ochraně životního prostředí. Taková finanční podpora by měla být zřízena i za přispění zemědělců k ochraně klimatu a zvířat.

4.10

Vzájemná podmíněnost je obecná povinnost vázaná na platby na plochu, která byla zavedena nejprve dobrovolně v roce 2000 a potom v roce 2005 povinně. Na jedné straně kritizuje Evropský účetní dvůr příliš povrchní uplatňování, na druhé straně si stěžují zemědělci a místní kontrolní úřady na přílišnou administrativní zátěž. EHSV doporučuje opatrný postup při dalším rozvoji: každý návrh na změnu katalogu kritérií vzájemné podmíněnosti musí být přezkoumán, zda skutečně vede ke zlepšení.

V Bruselu dne 30. září 2009.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 60.


III Přípravné akty

Evropský hospodářský a sociální výbor

456. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/69


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Směrem k evropské strategii pro elektronické soudnictví (e-justice)

(KOM(2008) 329 v konečném znění)

2009/C 318/13

Rapporteur: Mr PEGADO LIZ

Dne 30. května 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Směrem k evropské strategii pro elektronické soudnictví (e-justice)

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. září 2009. Zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá sdělení Komise Směrem k evropské strategii pro elektronické soudnictví (e-justice), a to vzhledem k jeho příhodnosti a ke strukturovanému a podloženému způsobu jeho vypracování a prezentace. To bylo důvodem pro to, aby se k němu EHSV vyjádřil i přesto, že k tomu původně nebyl vyzván.

1.2

Dohoda, kterou mezitím uzavřel Evropský parlament, Rada a Komise, jež je zohledněna v usnesení Rady ministrů pro spravedlnost a vnitro ze dne 28. listopadu 2008 k akčnímu plánu pro tuto oblast do roku 2013, a doporučení k rámci iniciativy a jejímu budoucímu provádění, představují hlavní prvky, jež je třeba uvážit.

1.3

V této souvislosti EHSV bere náležitě na vědomí pokyny stanovené pro opatření, jež mají být provedena, činí tak však na základě určitých předpokladů, v souladu s určitými parametry a s jistými výhradami k tomu, jak mají být prováděny a používány.

1.4

Upozorňuje v první řadě na to, že je nezbytné přesněji vymezit vlastní a specifické pole působnosti „e-justice“ vzhledem k využívání dalších nových informačních technologií v různých občanských věcech a veřejné správě obecně.

1.5

Důrazně rovněž upozorňuje na konečný záměr výkonu spravedlnosti – tzv. „spravedlivé soudnictví“ –, aby chvályhodné iniciativy na zjednodušení a sladění úkonů a postupů účinně sledovaly zájmy občanů obecně, konkrétně pak zejména hospodářských a sociálních subjektů, a to především v oblasti přístupu ke spravedlnosti, a byly akceptovány a žádány právnickými profesemi.

1.6

Vyjadřuje obavu z možnosti, že by některá iniciativa v této oblasti narušila základní práva evropských občanů, zejména pokud jde o ochranu údajů, a důrazně doporučuje, aby se plánovaná opatření prováděla v souladu se základními zásadami mezinárodního smluvního práva a vnitrostátního občanského práva procesního, které jsou evropským státům společné.

1.7

Vyzývá Komisi, aby vždy brala řádně v úvahu specifické a vlastní charakteristické rysy různých vnitrostátních právních úprav, v nichž se odrážejí kulturní vzorce a národní hodnoty, jež mají být zachovány, a to v souladu se zásadou subsidiarity a s ohledem na poměr mezi náklady a přínosy u každé nové iniciativy – dle zásady proporcionality.

1.8

Doporučuje proto Komisi, aby při provádění různých plánovaných iniciativ vždy posuzovala výkon spravedlnosti z hlediska občanů, tak aby informační a komunikační technologie sloužily spravedlnosti, a ne naopak.

1.9

Konkrétně navrhuje zvláštní obezřetnost a zvýšenou opatrnost, co se týče zavádění mechanismů dematerializace soudních řízení, tak aby byly vždy dodrženy požadavky na formu a trvalé médium, které zaručují právní jistotu.

1.10

Vyzývá Evropský parlament a Radu, aby důkladně sledovaly provádění všech plánovaných opatření a kontrolovaly jejich realizaci z hlediska hodnot a vzorců vyplývajících z jednotlivých usnesení, s nimiž EHSV rovněž souhlasí.

2.   Úvod a odůvodnění

2.1   Poprvé se otázka elektronického soudnictví systematicky rozebírala během italského předsednictví v roce 2003 v rámci konference spolupořádané s Radou Evropy, na níž se došlo k závěru, že „diskuse ohledně přínosů, příležitostí a hrozeb internetu nakonec vždy vedou především k našim obavám týkajícím se hodnot a práv, které jsou ukotveny zejména v úmluvách Rady Evropy o ochraně lidských práv a ochraně údajů  (1)“.

2.2   V následujících letech vypracovalo několik členských států vlastní systémy elektronického soudnictví, z nichž některé byly z hlediska technického zpracování a praktického využití velmi na výši (2), nebyly však vzájemně koordinovány.

2.3   Na úrovni Společenství se o této otázce začalo jednat v rámci tématu elektronické správy, a zejména v souvislosti se sérií dokumentů eEvropa 2002 a eEvropa 2005 schválených na zasedání Rady ve Feiře v roce 2000 a v Seville v roce 2002 a se strategickým dokumentem i2010 (3).

2.3.1

Projekt E-justice byl zahájen v rámci 6. rámcového programu jako jeden z jeho „integrovaných projektů“, tehdy však ještě s velmi omezenými a experimentálními cíli. Konkrétně se však toto téma objevilo až během neformální schůzky ministrů spravedlnosti v Drážďanech v lednu 2007 a později bylo dále projednáváno na konferenci „Work on E-Justice“ v květnu 2007 v Brémách (4).

2.4   Největšího impulsu se však této otázce ve skutečnosti dostalo během portugalského předsednictví (5), ať už na neformální schůzce ministrů spravedlnosti a vnitra ve dnech 1. a 2. října 2007, kde byla definována hlavní témata budoucích možností, či na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitro ve dnech 6. a 7. prosince 2007, kde byla zhodnocena dosavadní činnost a stanoven konečný termín projektu – konec 1. pololetí 2008 –, či v závěrech ze zasedání Rady ministrů dne 14. prosince 2007, kde jsou chváleny pokroky na poli elektronického soudnictví a vyzývá se k pokračování činnosti v této oblasti.

2.5   Následně Komise vypracovala sdělení, jež je předmětem tohoto stanoviska, určené Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálními výboru, které však nebylo předloženo ke konzultaci; s ohledem na tuto skutečnost se EHSV rozhodl chopit iniciativy a ke sdělení se vyjádřit.

2.6   Je pravda, že mezitím jak Evropský parlament (6), tak Rada (7) již měly příležitost se k tomuto sdělení vyjádřit, zejména pak k akčnímu plánu uvedenému v příloze; nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o program, který obsahuje opatření na pět let, nepovažujeme následující připomínky a doporučení za bezcenné, jelikož představují příspěvek zástupců občanské společnosti, jíž se plánované iniciativy obzvláště dotýkají a již zajímají; tyto připomínky a doporučení by případně mohly být zohledněny při provádění zmíněných opatření (8).

3.   Stručné shrnutí sdělení Komise  (9)

4.   Obecné připomínky

4.1   EHSV v obecné rovině souhlasí s iniciativou Komise, která byla mezitím doplněna o návrhy Evropského parlamentu a hlavní směry Rady.

4.1.1

Činí tak však s ohledem na několik předpokladů, v souladu s určitými parametry a s několika výhradami.

4.2   Nejdříve je nutné správně vymezit rámec „e-justice“. Ačkoliv je možné jej začlenit pod širší termíny jako „e-demokracie“ a „e-správa“ – pod něž skutečně spadá a jejichž je zásadní složkou –, přestože úzce souvisí s tématem „e-práva“ – jehož prostřednictvím by měl být zaručen elektronický přístup k právním textům a jejich přípravě v reálném čase –, ať už se jedná o právo hmotné či o právo procesní, o tzv. „hard law“ (závazné právní předpisy) či o tzv. „soft law“ (nevynutitelné předpisy), o soudní judikaturu či administrativní rozhodnutí –„e-justice“ se musí týkat soudních aspektů výkonu spravedlnosti v oblasti občanskoprávní, obchodněprávní a případně v oblasti práva správního, tedy pokud jde o soudní praxi a postupy, včetně arbitrážních řízení (10).

4.3   Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že pro jakýkoliv program týkající se výkonu spravedlnosti není nejvyšší hodnotou rychlost justice ani její efektivita či nízké náklady nebo jednoduchost řízení, ale především SPRAVEDLNOST SOUDNICTVÍ (11), které bude plně respektovat základní práva, a především právo občanů na ochranu osobních údajů.

4.3.1

Tímto se zamýšlí upozornit na přílišný důraz na zjednodušování, efektivitu, zlevňování či urychlování, které by mohly poškodit základní hodnotu výkonu spravedlnosti a které namísto aby přístup k soudnictví zjednodušovaly, jej komplikují či znesnadňují.

4.4   Stejně důležité bude to, aby jistá a žádoucí dematerializace či zjednodušení procesních úkonů a sjednocení pracovních metod a postupů nedeformovalo to, co musí být rozdílné, a nezrušilo jako zbytečné či nepodstatné to, co je zásadní a nemusí, či případně nesmí, být jednotné.

4.4.1

Je zásadně nutné zajistit, aby veškeré programy využívání informačních technologií skutečně plnily potřeby ať už evropských občanů obecně, či konkrétněji hospodářských a sociálních subjektů, či právnických profesí, a naopak nebyly zaměřeny proti nim.

4.4.2

Je rovněž nezbytné zajistit, aby žádný systém, jenž má být zaveden či vyvinut, neumožňoval případné zasahování třetích stran – ať už s podvodným záměrem nebo z pouhé nedbalosti –, které by mohlo ohrozit bezpečnost a důvěryhodnost používání jeho spisů s příslušným obsahem, ani celkové či částečné pozměnění těchto spisů a jejich obsahu.

4.5   Další obava, již je nutné mít stále na paměti, se týká různých formalit, které se pohledem laiků mohou zdát přehnané či zbytečné, jež však zásadním způsobem ovlivňují pohled veřejnosti na soudce a soudní činnost a jsou zárukou dodržování lidských práv při výkonu spravedlnosti (12).

4.6   Dále upozorňujeme na to, že – vzhledem k tomu, že se jedná o právo procesní, a tedy právo podpůrné k právu hmotnému, které vychází z odlišných kulturních skutečností členských států a které nelze sjednotit, ani jej sjednocovat není vhodné –, základní, a tedy rozlišné aspekty odvozených soudních řízení nesmí a nemohou být sjednoceny; v opačném případě by došlo k porušení hmotných práv, jež mají být procesním právem chráněna a zaručována.

4.7   Jelikož je právo, a zejména právo procesní, souborem právně technických nástrojů určených k výkonu spravedlnosti a k využití právními odborníky-specialisty s přiměřenými zkušenostmi, je logické, že se při jeho definování použijí odborné, pro profesionální právníky příznačné výrazy.

4.7.1

Přehnaný sklon ke „zjednodušování“ práva, tak aby bylo „srozumitelné pro všechny“, může vést k oslabení jeho přesnosti a ztrátě technického smyslu, jenž také není a nemusí být nutně totožný ve všech vnitrostátních právech.

4.7.2

Spíše než usilovat o jednotnost, je třeba připravit jakousi „srovnávací tabulku“ či „společný referenční rámec“ pro různé soudní nástroje.

4.8   Domníváme se rovněž, že nutným předpokladem pro účinné zavedení jakéhokoliv systému pro využívání nových technologií v soudnictví je zaručení jeho přiměřenosti potřebám a cílům organizace, jeho kompatibility s již existujícími informačními systémy, předchozího auditu existujících postupů a možnosti rychlého a nenákladného přizpůsobení systému novým okolnostem a cílům.

4.8.1

Bude třeba důkladně zvážit poměr mezi náklady a přínosy, a to obecně pro iniciativu jako celek i zvlášť pro každou fázi její realizace; je pravda, že posouzení dopadu, které Komise zná (a které je, zdá se, dostupné pouze v jednom z úředních jazyků) neobsahuje kalkulaci, naopak se výslovně uvádí, že „náklady jsou jisté, avšak nemohou být vyčísleny…“ a že mohou být posouzeny pouze „případ od případu“, přičemž na straně přínosů je „obecně nesnadné vyčíslit ekonomické dopady, které jsou nicméně nesporné“ – což znamená nezměrnou subjektivitu, jež lze v projektu těchto rozměrů těžko akceptovat (13).

5.   Konkrétní připomínky

5.1   Vzhledem k tomu, že soudní řízení je soubor (procesních) úkonů, jež mají získat podobu dokumentu, z důvodu právní jistoty a zaručení práv obou stran, je požadavek trvalého média pro celé soudní řízení v rámci právního státu omezením práva na ústní podobu řízení a jeho dematerializaci.

5.1.1

Právě v této souvislosti je třeba analyzovat a zhodnotit některé aspekty činností plánovaných v rámci této „globální strategie“.

5.2   Pokud jde o portál e-justice, EHSV má za to, že aby byl tento nástroj užitečný a použitelný všemi zainteresovanými stranami, musí jeho vytvoření předcházet přísná příprava všech právnických profesí (soudců, státních zástupců, soudních úředníků, správních orgánů, vládních úředníků a všech právníků).

5.2.1

EHSV se domnívá, že tento portál bude moci být ústředním místem pro informace a soudní služby a prostorem pro užitečné setkávání občanů, podniků a právnických profesí za účelem řešení právních problémů a poskytování právní pomoci.

5.2.2

EHSV se domnívá, že portál bude moci být užitečným nástrojem s každodenním využitím pro všechny právnické profese; pro to je však zásadně důležité zajistit důvěryhodnost a pravost informací, které bude obsahovat, a bylo by vhodné, aby v zájmu ochrany zúčastněných stran existovaly různé úrovně přístupu do portálu a přístupových práv, v závislosti na požadované informaci.

5.2.3

Měl by také fungovat jako místo pro přístup k právním předpisům Společenství a vnitrostátní legislativě, podobně jako Evropská soudní síť v občanských a obchodních věcech (14), přičemž tento přístup by měl být volný pro veřejnost a měl by umožnit lepší právní poradenství a pomoc obecného rázu v případě právních problémů.

5.3   Co se týče videokonference, je EHSV toho názoru, že ve všech soudech v členských státech (15) bude třeba provést audit, aby se ověřilo, zda mají k dispozici audiovizuální techniku, jež by umožnila široké využití videokonference; v současné době totiž není jasné, jestli všechny členské státy vybavily své soudy technikou nezbytnou pro vedení videokonference, ani zda je tato technika kompatibilní a jestli řádně funguje (16).

5.3.1

Kromě toho, tam, kde se jedná o sbírání důkazů nebo informování o soudních úkonech nebo rozhodnutích soudu, se EHSV domnívá, že by mělo dojít ke skutečné harmonizaci právních předpisů ve věcech podávání svědeckých výpovědí a videokonferencí probíhajících mezi různými členskými státy, tak aby nedocházelo k rozdílným interpretacím či rozdílnému používání právních předpisů v této oblasti; bez potřebného právního souladu se bude nástroj videokonference na straně různých členských států setkávat s překážkami právního, a dokonce i kulturního charakteru.

5.3.2

Pokud bude videokonference schválena v současné podobě, má EHSV za to, že ji budou dotčené soudy muset vždy požadovat, a v tom případě EHSV souhlasí s tím, že by portál mohl v praxi být nápomocný, jelikož bude obsahovat všechny prvky nezbytné k realizaci videokonference mezi jednotlivými dotčenými soudy (17).

5.4   Pokud jde o spolupráci mezi orgány, a zejména co se týče propojení rejstříků trestů, podle EHSV bude muset tato spolupráce – vzhledem k citlivosti této otázky – splňovat ta nejpřísnější přijatá kritéria bezpečnosti a ochrany údajů s cílem zaručit soukromí dotčených občanů (18).

5.4.1

EHSV má však za to, že je předtím třeba prozkoumat vnitrostátní právní předpisy a materiální podmínky jednotlivých členských států, aby v tak citlivé problematice nedocházelo k rozlišnému používání práva a nerovnému zacházení při výměně informací v trestních věcech.

5.5   Co se týče podpory překladu, upozorňuje EHSV na to, že portál elektronického soudnictví musí být mnohojazyčný a nabízet informace ve všech jazycích EU. Pokud má být systém automatického překladu užitečný, bude muset umožnit simultánní překlad a tlumočení internetových stránek, aby tak byly přístupné občanům EU.

5.5.1

Aby byl portál e-justice nápomocný právnické veřejnosti, mohl by obsahovat databázi soudních překladatelů a tlumočníků a rovněž všechny potřebné formuláře, které by měly být řádně přeloženy do jazyka právního systému každého členského státu.

5.5.2

Předpokládané velmi vysoké náklady související s vývojem účinného systému automatického simultánního překladu do všech jazyků Společenství by měly být důkladně zváženy z hlediska proveditelnosti a poměrnosti ve vztahu k dosažitelným výsledkům a jeho využitelnosti v praxi.

5.6   Zvláštní pozornosti a obezřetnosti si žádají zvláště ty iniciativy, které se týkají úplné dematerializace řízení o evropském platebním rozkazu (19) či řízení o drobných nárocích (20), a ještě více vytvoření dalších „evropských zcela elektronických řízení“, uvědomování o soudních výkonech a jejich oznamování výlučně elektronickou cestou, on-line platby soudních výloh či elektronické ověřování dokumentů.

5.6.1

Ve všech těchto případech doporučuje EHSV obezřelost při zavádění těchto nástrojů, důkladné zvážení poměru mezi náklady a přínosy a upozorňuje na nezbytnost delších zkušebních a testovacích období, než budou tyto nástroje všeobecně přijaty, přičemž je nutné vždy zaručit jejich soulad se společnými normami procesního práva a právního státu.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Konference ‚Internet Strategies and e-Justice in Europe‘, Řím, 13. a 14. listopadu 2003.

(2)  Za zmínku stojí případ Belgie, kde byli členy komise pověřené přípravou projektu E-justice nejvýznamnější znalci práva z akademického prostředí i z praxe, z nichž zejména Prof. George de LEVAL, který se věnoval otázce způsobů jejího zavedení a způsobů komunikace mezi aktéry v oblasti justice, či Yves POULLET, který se zabýval právem v oblasti dokazování; druhým příkladem je Portugalsko, kde byla provedena hloubková studie týkající se zavádění nových technologií v různých fázích a krocích soudních procesů, a to v rámci Stálého střediska pro sledování portugalského soudnictví (Observatório Permanente da Justiça Portuguesa), které řídí Prof. Boaventura de Sousa Santos a koordinuje Prof. Conceição Gomes, a úvahy provedené tímto střediskem s názvem „Směrem k novému soudnictví: kvalita a efektivita při řízení občanskoprávních procesů“ („Para um novo judiciário: qualidade e eficiência na gestão dos processos cíveis“).

(3)  KOM(2005) 229 v konečném znění ze dne 1. června 2005. Viz stanovisko EHSV – Úř. věst. C 110, 8.5.2006, zpravodaj: pan LAGERHOLM.

(4)  Není nevýznamný fakt, že ve sdělení Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let z roku 2005 (KOM(2005) 185 v konečném znění ze dne 10. května 2005) není jediné zmínky o využívání nových technologií v soudnictví. Nedostatečné ambice tohoto programu podtrhlo stanovisko EHSV, jehož autorem byl pan PARIZA – Úř. věst. C 65, 17.3.2006. Viz také nedávná zpráva Komise o provádění Haagského programu za rok 2007 (KOM(2008) 373 v konečném znění ze dne 2. července 2008), podle níž je „všeobecné celkové hodnocení […] spíše neuspokojivé“.

(5)  K tomuto viz rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1149/2007/ES ze dne 25. září 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program „Civilní soudnictví“ jakožto součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“ (Úř. věst. L 257, 3.10.2007).

(6)  Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2008, které obsahuje doporučení Komisi k tématu elektronického soudnictví (zpravodajka: paní Diana Wallis – 2008/2125(INI) – T6-0637/2008) a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci EP (zpravodaj: pan Luca Romagnoli) ze dne 5. listopadu 2008.

(7)  Viz tisková zpráva k 2908. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 27. a 28. listopadu 2008 (16325/08) a jako referenci také dokument č. 15315/08 ze dne 7. listopadu 2008 od předsednictví pro Coreper/Radu (JURINFO 71, JAI 612, JUSTCIV 239, COPEN 216).

(8)  To také jednoznačně vyplynulo z příspěvků a diskusí na Fóru pro justiční spolupráci v občanskoprávních věcech dne 2. prosince 2008 v Evropském parlamentu v Bruselu pořádaném v rámci francouzského předsednictví, především v 2. části nazvané „Elektronické soudnictví: nástroj pro občany, odborníky a podniky“.

(9)  Vzhledem k rozsahovým omezením stanovisek je shrnutí, které mělo obsáhnout sdělení Komise, vynecháno a čtenáře tímto odkazujeme na sdělení Komise a související usnesením EP a Rady.

(10)  Ovšem s výjimkou alternativních postupů řešení sporů, které se sice zaměřují na řešení sporů, ale nespadají do oblasti výkonu spravedlnosti, ale do oblasti dobrovolného a mimosoudního slaďování zájmů.

(11)  Tak jak ji definuje latinské rčení „Justitia est constans et perpetua voluntas jus suum cuique tribuendi“ (Spravedlnost je trvalá a stálá vůle dávat každému to, co mu patří.).

(12)  Máme na mysli zejména „základní zásady“ procesního práva, a z nich především „záruky spravedlivého procesu“, jež zahrnují nestrannost soudu, rovnost stran, dispoziční zásadu, zásadu dostupnosti stran, záruku možnosti vyjádření, záruku veřejného charakteru soudního řízení, důkazní povinnost, plynulost soudního řízení a záruku účinného uvědomění o všech procesních úkonech či jejich účinného oznámení (viz Miguel Teixeira de Sousa, „Estudos sobre o Novo Processo Civil“, Ed. LEX Lisboa, 1997).

(13)  Viz posouzení dopadu (SEC(2008) 1947 ze dne 30. května 2008), odstavce 5.3.2 a 5.3.3, s. 30 a 31.

(14)  Především s ohledem na to, že nedávný návrh rozhodnutí Komise, kterým se pozměňuje rozhodnutí č. 2001/470/ES, omezil rozsah jejího používání pouze pro právnické profese (viz Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 84 – zpravodajka: paní Sánchez Miguel).

(15)  České předsednictví Rady si již mezitím od členských států vyžádalo veškeré informace o audiovizuálním vybavení, jež mají jejich soudy k dispozici, a všechny odpovědi zveřejnilo v kompendiu s názvem „Summary of the replies of the EU Member States to the requesto f the Czech Minister of Justice for information on national vídeoconferencing equipment in the judiciary“.

(16)  Na téma interoperability systémů nedávno upozornila Komise (KOM(2008) 583 v konečném znění); EHSV k němu vypracovalo stanovisko (Úř. věst C 218, 11.9.2009, s. 36 – zpravodaj: pan A. Pezzini); EHSV se odkazuje na připomínky vyjádřené v tomto stanovisku, jakož i na zevrubný výčet dalších stanovisek EHSV z této oblasti.

(17)  Zde je nutné upozornit na práci Pracovní skupiny [Rady] pro zpracování právních informací „E-justice“, zejména na její zprávu o činnosti ze dne 15. května 2009 v oblasti zpracování právních informací (DOK 9362/09), na strategický dokument o používání videokonference (DOK 9365/09), průvodce pro videokonference určeném uživatelům (DOK 9863/09) a informační leták pro širokou veřejnost (DOK 9862/09); všechny tyto dokumenty byly vydány dne 15. května 2009 a věrně odrážejí stejné obavy, které jsme vyjádřili v tomto stanovisku.

(18)  Viz stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Směrem k evropské strategii pro elektronické soudnictví (e-justice), 2009/ C128/02, Úř. věst C 128, 6.6.2009, s. 13.

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s.1).

(20)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s.1).


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/74


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Bezpečná, inovativní a dostupná léčiva: obnovená vize pro farmaceutické odvětví

(KOM(2008) 666 v konečném znění)

2009/C 318/14

Zpravodaj: pan van IERSEL

Dne 10. prosince 2008 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Bezpečná, inovativní a dostupná léčiva: obnovená vize pro farmaceutické odvětví

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. září 2009. Zpravodajem byl pan van IERSEL.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 30. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 170 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Cílem sdělení (1) je stanovit dlouhodobý plán pokroku směrem k evropskému jednotnému trhu v oblasti farmaceutického průmyslu (2), jenž by měl v reakci na zvýšené potřeby pacientů vytvořit udržitelné prostředí pro tento průmysl v Evropě i na celém světě.

1.2

EHSV se domnívá, že sdělení poskytuje nezbytný rámec a obsahuje řadu hodnotných cílů. Co se týče způsobu, kterým by měl být tento program realizován, je však sdělení spíše stále opatrné a neurčité.

1.3

Farmaceutický průmysl je do značné míry závislý na vnitrostátních systémech zdravotní péče a finančních podmínkách. Čelí také výzvám, které přináší zvýšené potřeby a očekávání obyvatelstva a pacientů a zvyšující se celosvětová konkurence. Také stávající krize spolu s klesajícími rozpočty budou mít dopad na budoucnost farmaceutického odvětví.

1.4

Podle názoru EHSV je v důsledku těchto faktorů stále naléhavější, aby Rada připravila komplexní plán řešení těchto výzev, a to na základě dohodnuté strategické perspektivy. Cílem EU by mělo být připravit podmínky pro udržitelnou pozici evropského farmaceutického průmyslu na domácí půdě a jeho celosvětový rozvoj.

1.5

Společná perspektiva znamená, že stávající, převážně vnitrostátní kompetence, jež činí z volného přístupu k léčivům a z jednotného trhu sice žádoucí, avšak vzdálenou realitu, je třeba postupně nahradit sladěnými postupy a společnými přístupy, a to v zájmu evropských pacientů, průmyslu a celého řetězce zdravotní péče.

1.6

EHSV se domnívá, že vnitrostátní mechanismy by měly zřetelněji zohledňovat evropský rozměr. Vnitrostátní finanční a zdravotní systémy by měly zejména zohledňovat enormní náklady a význam výzkumu, vývoje a inovací orientovaných na budoucnost prováděných v tomto odvětví.

1.7

EHSV vítá iniciativu pro inovativní léčiva jakožto součást sedmého rámcového programu. Důrazně podporuje přijetí patentu ES. Vyslovuje se pro evropský systém vedení soudních sporů. Fungování Evropského patentového úřadu by mělo být dále zlepšeno.

1.8

Generická léčiva nabízejí možnost úspor ve zdravotní péči. EHSV podporuje rozvoj konkurenceschopných trhů s nepatentovanými výrobky. Rada by měla zvážit, jakými způsoby uvolnit potenciál pro výrazné úspory v této oblasti.

1.9

Volný přístup k léčivům a jejich dostupnost vyžadují obnovenou diskusi o souvisejících otázkách týkajících se obrovských rozdílů v cenách léků v Evropě, jejich přístupnosti, paralelního obchodu a zásady zákazu extrateritoriality. Tato diskuse by se také měla týkat „návrh[u] obsahující[ho] vhodná opatření zaměřená na odstranění zbývajících překážek zabraňujících volnému pohybu hromadně vyráběných léčivých přípravků nebo narušení tohoto pohybu […]“ (3).

1.10

V současné době zastává EHSV názor, že v zájmu významnějšího sblížení předpisů by měla být zavedena otevřená metoda koordinace a rovněž monitorovací úloha Komise, osvědčené postupy a transparentní údaje, v souladu se stávající praxí v rámci Lisabonské strategie. Celosvětové údaje a tendence a jejich důsledky by měly být součástí balíčku dat, aby tak bylo možné nahlížet na výzvy a příležitosti pro průmysl ze správného pohledu.

2.   Úvod

2.1

Protože kompetence jsou rozdělené mezi Komisi a členské státy, chyběl dlouhou dobu komplexní evropský přístup k farmaceutickému odvětví. Evropské instituce se zaměřovaly zejména na zlepšení přístupu na trh a na otázku právních předpisů.

2.2

Zdrženlivost na úrovni EU vyplývala a vyplývá z mimořádného postavení zdravotnického odvětví a z toho, že v oblasti zdravotní péče hrají všeobecně hlavní roli národní systémy a kompetence. Komise a členské státy však stále více upozorňují na to, že je zapotřebí evropských rámcových podmínek, aby byly problémy zdravotní péče jasně vymezeny.

2.3

Pro odvětví, jež je závislé na dlouhodobém výzkumu a investicích tažených inovacemi, jsou evropské podmínky a cíle nezbytné. A to tím spíše, že:

farmaceutické odvětví je silně závislé na VaV a nových inovativních výrobcích;

roste konkurence odjinud, včetně rozvíjejících se asijských zemí.

2.4

Jednotný trh si vyžaduje významné investice. Je poměrně pochopitelné, že Evropský soudní dvůr v několika rozsudcích žádá, aby byl v tomto odvětví realizován jednotný trh, a to zejména v zájmu pacientů. Tento jednotný trh je silně omezován 27 systémy zdravotní péče, jež mají své vlastní tradice, právní předpisy a systémy stanovování cen.

2.5

V roce 1996 uspořádal komisař Bangemann, zodpovědný za rozvoj průmyslu, tři kulaté stoly se všemi zúčastněnými stranami; jejich tématem bylo dokončení jednotného trhu s léčivými přípravky. Následovala řada dalších konzultací. Různorodé složení kulatých stolů, u kterých zasedli zástupci vlád a farmaceutických společností a další zúčastněné strany, poskytlo širokou škálu pohledů a národních přístupů.

2.6

EHSV poté při několika příležitostech předložil řadu konkrétních návrhů. Hlavními tématy byl volný pohyb léčivých přípravků v EU, potřeba dostat výdaje na léčivé přípravky v členských státech pod kontrolu a obhajoba silného farmaceutického průmyslu v zájmu růstu a zaměstnanosti v Evropě (4). Pro dosažení pokroku v těchto oblastech je toho třeba ještě mnoho udělat.

2.7

Zásadním aspektem je zde postoj členských států. Strukturální a organizační podmínky vnitrostátních systémů zdravotní péče mají rozhodující význam pro ceny a úhrady v Evropě a pro přístup k léčivům.

2.8

Navzdory rozdílným názorům a tomu, že jsou zachovávány vnitrostátní kompetence, přijala Rada od roku 1965 řadu legislativních opatření v oblasti veřejného zdraví a léčivých přípravků s cílem zajistit podmínky pro pacienty a zdravotní péči.

2.9

V roce 2001 bylo rozhodnuto zlepšit strukturu diskuse tím, že se zřídí úzká skupina zúčastněných stran G–10 (5). V květnu roku 2002 předložila skupina G–10 čtrnáct všeobecných doporučení jako strategický rámec pro farmaceutické odvětví. V následujících letech bylo několik doporučení zrealizováno.

2.10

Následně bylo v roce 2005 zřízeno farmaceutické fórum na vysoké úrovni, které mělo provést zbývající doporučení skupiny G-10, a třem pracovním skupinám byl vytyčen úkol vypracovat nová doporučení.

2.11

Tento proces byl ukončen v říjnu 2008, kdy fórum přijalo závěry a doporučení k otázkám informování pacientů, relativní účinnosti a stanovování cen a úhrad.

2.12

Tyto závěry a doporučení podtrhly propojení mezi technologií a inovacemi na dynamickém konkurenceschopném trhu na straně jedné a zárukami kvality, volným přístupem k léčivým přípravkům, poskytováním spolehlivých informací pacientům a politikami účinného stanovování cen a úhrad na straně druhé.

2.13

Farmaceutické fórum dospělo k závěru, že Lisabonská strategie na podporu evropské konkurenceschopnosti i dynamika a výzvy farmaceutického odvětví na celém světě právě teď vyžadují důkladný přístup a střednědobý a dlouhodobý pohled na odvětví.

2.14

Sedmý rámcový program poprvé stanovil společný výzkumný plán pro farmaceutický průmysl. Jeho součástí je celá řada inovativních farmaceutických projektů, které stimulují existující a potenciální mezinárodní výzkumné sítě (6).

2.15

Mezitím se začínají projevovat účinky globalizace. Vzhledem k impozantním výsledkům v oblasti VaV v USA a Číně a dalších rozvíjejících se zemích bude v konečném důsledku pro evropský průmysl rozhodující inovativní postoj evropských společností z tohoto odvětví.

2.16

Současná hospodářská krize svět změní. Stav ekonomiky spolu se snižováním vnitrostátních rozpočtů a také posílená pozice dalších globálních aktérů v Asii ovlivní podmínky konkurenceschopnosti. Tyto faktory je nutné důkladně zohlednit v jakékoliv budoucí politice v oblasti zdravotnického odvětví a průmyslu.

2.17

EHSV došel k závěru, že během posledního desetiletí se posílily sítě i výměny, což do jisté míry vyústilo ve sblížení postojů mnoha zúčastněných stran. Navzdory tomuto pokroku přetrvávají jisté nejasnosti způsobené rozdíly v právních předpisech a zdravotních systémech. Volný přístup k léčivým přípravkům je omezený a jednotný trh v tomto průmyslovém odvětví neexistuje.

3.   Názory Komise

3.1

V prosinci 2008 vydala Komise strategické sdělení o farmaceutickém odvětví, které definuje zásady a cíle, dlouhodobé vyhlídky pro toto odvětví a celosvětové výzvy.

3.2

Sdělení poskytuje rámec pro legislativní návrhy z celkového balíčku z prosince 2008 a pro budoucnost.

3.3

Novým prvkem je hlavní důraz kladený na vnější aspekty jako padělání, obchod, nové nemoci a rovněž rostoucí význam rozvíjejících se zemí.

3.4

Sdělení označilo tři otázky, kterými se zabývá pět legislativních návrhů, jež sdělení doplňují: padělání léčivých přípravků, farmakovigilance a informování pacientů (7).

3.5

Opět je zdůrazňován prvořadý význam farmaceutického průmyslu v Evropě, co se týče VaV, růstu a zaměstnanosti a veřejného zdraví.

3.6

Evropa ovšem čelí významným výzvám na poli zdravotnictví, vědy a hospodářství, aby zachovala životaschopný a udržitelný farmaceutický průmysl:

v oblasti VaV Evropa dále ztrácí krok oproti USA a Asii;

v rámci EU přetrvávají nerovnosti, co se týče dostupnosti a dosažitelnosti léčiv;

roste mezinárodní dělba práce, včetně oblastí VaV, klinických zkoušek, výroby a marketingu;

je zapotřebí další průkopnické činnosti na poli vědy, aby bylo možné čelit neuspokojeným potřebám v oblasti veřejného zdraví a otevřít nové trhy pro léčiva vyrobená v EU.

3.7

Komise má za to, že je nejvyšší čas pro další pokrok směrem ke zlepšení fungování jednotného trhu s léčivými přípravky s cílem stabilizovat a posílit pozici Evropy ve světě.

3.8

Za tímto účelem bylo definováno 25 cílů, které se vztahují k a) jednotnému a udržitelnému trhu s léčivými přípravky, b) využití příležitostí a výzev globalizace a c) posílení prostředí vhodného pro vědu a inovace.

3.9

Sdělení předkládá konzistentní pohled na domácí a celosvětové výzvy a žádoucí přístupy, a to v zastřešujícím rámci, jenž by měl stanovit dlouhodobý plán pro toto odvětví.

4.   Obecné připomínky

4.1   EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí zastřešujícího přístupu k evropskému farmaceutickému odvětví z celosvětové perspektivy.

4.2   Sdělení je prezentováno jako „obnovená vize“. Jakkoli žádoucí však sdělení je a navzdory rozsáhlým konzultacím mnoha zúčastněných stran, výsledek je poněkud neuspokojivý, neboť chybí celková analýza nedostatků jednotného trhu a proaktivní přístup, co se týče politických doporučení zohledňujících zájmy pacientů a průmyslu.

4.3   Evropa ztrácí své postavení v oblasti farmaceutických inovací. V důsledku globalizace tohoto odvětví se objevují nové příležitosti a výzvy. Zcela na místě je zde tak zmíněna neexistence volného přístupu k léčivům v Evropě a zároveň potřeba, aby vědecké průlomy reagovaly na pokrok v lékařství i na globální výzvy v oblasti veřejného zdraví. Stále není jasné, jaká opatření by měly členské státy a EU v reakci na tyto výzvy přijmout.

4.4   Podle názoru EHSV je naléhavě nutné zlepšit fungování udržitelného jednotného trhu s léčivými přípravky, což je předpokladem pro udržení ziskového, vysoce inovativního farmaceutického odvětví v Evropě a pro to, aby bylo možno reagovat na rostoucí potřeby populace a rovněž na celosvětové změny.

4.5   Sdělení nabízí vhodný rámec pro spolupráci a jednání v oblasti právních předpisů s rostoucím počtem třetích zemí, jako je např. USA, Japonsko, Kanada, Rusko, Indie a Čína. Prostřednictvím spolupráce a jednání se třetími zeměmi se vytvoří udržitelná perspektiva pro evropský export.

4.6   Nutným předpokladem je v tomto mezinárodním kontextu dobře fungující jednotný trh. Přetrvává roztříštěnost trhu, a to buď v důsledku rozdílů mezi vnitrostátními systémy stanovování cen a úhrad, či v důsledku (nových) zatížení právními předpisy, nedostatků v provádění právních předpisů Společenství, nerovnosti v přístupu a nedostatečného obchodního zájmu o vnitrostátní trhy, které jsou z ekonomického hlediska méně přitažlivé.

4.7   Kromě toho se EU v poměrně krátkém časovém období rozšířila na 27 členských států, z nichž každý má své vlastní specifické rysy, a to zejména z důvodu zvýšené různorodosti trhů a potřeb pacientů. To ukazuje, jak složitá je celková situace v Evropě.

4.7.1

Tato složitost je patrná na příkladu dostupnosti léčiv, která velmi závisí na příslušném národním systému sociálního zabezpečení a na míře pojištění populace. Ve většině systémů sjednávají pojišťovny resp. jejich asociace ceny léčivých přípravků, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, s výrobci, aby pak léky mohly být pojištěncům poskytovány za příznivou cenu, popřípadě s minimální spoluúčastí pojištěnce.

4.8   Vztah mezi náklady na inovace a obratem v odvětví má významný dopad. Výzkum a inovace mohou vzkvétat pouze za podmínky, že je průmysl konkurenceschopný, a že tudíž evropský trh funguje uspokojivě.

4.9   Pokud budou přetrvávat rozdíly ve správních postupech a přístupech, bude odvětví i nadále roztříštěno, bude stále docházet k překrývání a náklady na inovace budou stále nadměrné. Toto odvětví tak stále bude v nevýhodné pozici oproti průmyslovým odvětvím, která mohou využívat výhod na úrovni kontinentu, jako je tomu v případě USA nebo Číny.

4.10   Přestože jinde na světě jsou velké trhy kontinentálního rozsahu částečně ovlivněny regionálními rozdíly, jejich situace se s roztříštěností v Evropě nedá srovnávat.

4.11   Dodatečným problémem je to, že produktivita výdajů na farmaceutický VaV v posledních letech klesá, a to v důsledku kombinace několika komplexních faktorů.

4.11.1

Biotechnologická revoluce sice slibuje velké množství nových pokroků, ale pro průmysl je velmi nákladná, jelikož VaV a aplikované technologie se zatím nepromítly do vyspělé linie produktů. Boj proti novým nemocím znamená nákladný vývoj léků.

4.11.2

Náklady na uvádění nových produktů na trh vzrostly, částečně z důvodu nezbytných rozsáhlých a drahých klinických zkoušek. Požadavky na klinický vývoj vyplývající z právních předpisů se také rozšířily, zatímco výzkum a vývoj se posunul ke komplexnějším nemocem a terapeutickým oblastem, jako je rakovina, Alzheimerova nemoc a další.

4.11.3

Na inovace v lékařství se dnes pohlíží převážně jako na nákladový faktor rozpočtů veřejného zdravotnictví než jako na něco, co podporuje inovace v zájmu blahobytu pacientů. Názorným příkladem jsou vnitrostátní politiky stanovování cen a úhrad, které pro některé kategorie nemocí neposkytují vyšší úhradu za inovativní produkty oproti těm starším (např. stanovování referenčních cen pro léčiva se stejnými terapeutickými účinky).

4.12   Takový vývoj v Evropě má důsledky tváří v tvář konkurenci. Zatímco regulační orgány v USA jsou oproti EU obecně přísnější, pokud jde o schvalování registrace, trh v USA je atraktivnější, co se týče investic do VaV, jelikož inovace odměňuje lépe než většina evropských trhů.

4.13   Asijské země jako Čína nebo Indie, jejichž trhy rostou v průměru rychleji než o 15 % za rok, pravděpodobně přilákají významnou část mezinárodních investic do VaV, jakmile budou v těchto zemích účinně prosazeny normy pro ochranu duševního vlastnictví.

4.14   Aby bylo možné v této oblasti dosáhnout dalšího pokroku, je nutné zajistit rovnováhu mezi zbývajícími národními kompetencemi a evropskými (právními) mechanismy a postupy a tržními podmínkami, které připraví půdu pro životaschopný a silný evropský farmaceutický průmysl.

5.   Pohled do budoucnosti

5.1

EHSV je toho názoru, že kombinace současné hospodářské krize, přípravy obnovené Lisabonské strategie v roce 2010 a celosvětových výzev jsou pro novou budoucí Komisi vhodným odrazovým můstkem pro obnovu a pokrok.

5.2

Lisabonská strategie, jejímž důsledkem je dolaďování kompetencí členských států a Společenství a jasnější úloha Komise, může poskytnout užitečný rámec a metodiku pro farmaceutický průmysl.

5.3

V roce 2008 zahájila Komise iniciativu pro inovativní léčiva (IIL) (8) jako součást sedmého rámcového programu. EHSV vítá tuto strategickou agendu, jež se účinně snaží řešit výzvy v oblasti výzkumu prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru – univerzit, výzkumných ústavů, MSP, nemocnic, organizací pacientů a regulačních orgánů –, přičemž se snaží odstraňovat překážky ve vědě a dovednostech v zájmu urychlení vývoje léků pro budoucí potřeby v oblasti zdravotnictví.

5.4

V konkurenceschopném výzkumu mají patenty a zaručení ochrany duševního vlastnictví ve farmaceutickém odvětví zásadní význam jako pobídka k inovacím a řešení stávajících i vznikajících zdravotních problémů a pro otázku dlouhého životního cyklu produktů (včetně dlouhého období vývoje).

5.5

EHSV vzal na vědomí předběžnou zprávu o šetření ve farmaceutickém odvětví z listopadu 2008. EHSV důrazně podporuje navrhované přijetí patentu ES a zřízení evropského systému vedení soudních sporů, které zefektivní postupy a ušetří náklady, na rozdíl od existence 27 postupů pro řešení sporů vycházejících z různých právních předpisů.

5.6

Navzdory celosvětovému dobrému jménu Evropského patentového úřadu se EHSV domnívá, že jeho fungování lze zlepšit.

5.7

Generická léčiva, jež jsou kopiemi původních léčiv po vypršení patentů, jsou výrazně levnější na výrobu a prodej než původní léčiva. EHSV podporuje rozvoj konkurenceschopných trhů s nepatentovanými výrobky.

5.8

EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné dosáhnout větší efektivity a konkurence na evropském trhu s generiky. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily, jakými způsoby uvolnit potenciál pro významné úspory na pro pacienty a systémy zdravotní péče.

5.9

Pokud jde o volný přístup k léčivům a jejich dostupnost, EHSV vyzývá k obnovení diskuse mezi Komisí, vládami a zúčastněnými stranami o souvisejících otázkách, jako jsou obrovské rozdíly v cenách léků v Evropě, jejich přístupnost, paralelní obchod a zásada zákazu extrateritoriality.

5.10

Jako vodítko doporučuje EHSV řadu po sobě jdoucích vyjádření skupiny G-10, doporučení 6, farmaceutického fóra na vysoké úrovni, doporučení 9.2 a závěrečnou zprávu o pokroku tohoto fóra (9).

5.11

Cílem takovéto diskuse by mělo být vymezení společného pohledu na potřebu volného přístupu pro pacienty a dostupnosti, vytvoření jednotného trhu, předvídatelnost jednání a činnosti vlád v této oblasti a rovněž na nezbytnost udržitelného prostředí pro VaV a inovace.

5.12

Domácí a celosvětové výzvy jsou vzájemně propojené:

postavení evropského farmaceutického průmyslu na celosvětové úrovni bude záviset na jeho postavení na domácí půdě v Evropě;

nemoci v celosvětovém měřítku a celosvětový oběh léčivých přípravků z rozvinutých i rozvíjejících se hospodářství, které ovlivní také evropské trhy;

udržitelné postavení tohoto průmyslu v Evropě musí být prospěšné pro pacienty, a to v důsledku diskusních platforem týkajících se léčivých přípravků, nemocí a měnících se přístupů spotřebitelů těchto produktů v Evropě.

5.13

Na podporu obnovené diskuse by měla Komise předložit aktualizované údaje o vývoji trhů, tvorbě pracovních míst a rozpočtech pro VaV v tomto odvětví, vztahujících se k EU. Rovněž jsou velmi potřebné srovnatelné celosvětové údaje.

5.14

Celosvětové údaje a tendence se také musí týkat rozsahu aktivit evropských podniků v oblasti VaV na velkých rozvíjejících se trzích; tyto aktivity se bezpochyby budou rozvíjet s tím, jak porostou trhy v Číně a Indii. Tento přínos globalizace je dalším pádným argumentem pro rozvoj jednotného evropského trhu jako udržitelného základu pro VaV a inovace.

5.15

Spravedlivý obchod a zájmy pacientů vyžadují, aby byly produkty dovážené ze zemí s nízkými příjmy vyráběny v souladu s dobrou výrobní praxí. Padělaná léčiva by měla být zakázána. Nebezpečí prodeje padělaných léčiv po internetu by mělo být sníženo účinnou kontrolou léků zasílaných poštou.

5.16

EHSV zastává názor, že v souladu se stávající praxí v rámci Lisabonské strategie by v tomto odvětví v zájmu přiblížení k jednotnému trhu měla být zavedena otevřená metoda koordinace a rovněž monitorovací úloha Komise.

5.17

Za účelem dosažení větší transparentnosti by měla Komise vydat osvědčené postupy a prozkoumat a vyzdvihnout diskuse a vývoj v rámci členských států, týkající se volného přístupu k léčivům a jejich dostupnosti, jakož i právních podmínek v oblasti VaV, inovací a farmaceutického průmyslu. Rozhodnutí v Radě by měla vycházet z výsledků těchto šetření.

V Bruselu dne 30. září 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Sdělení Komise Bezpečná, inovativní a dostupná léčiva: obnovená vize pro farmaceutické odvětví, KOM(2008) 666 v konečném znění, prosinec 2008.

(2)  V roce 2007 bylo ve farmaceutickém průmyslu zaměstnáno asi 600 000 lidí, přičemž toto odvětví vynaložilo 18 % svého celkového obratu na VaV.

(3)  Viz článek 9 směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988. Od té doby se Rada k rozšířením staví zdrženlivěji.

(4)  Viz stanovisko z vlastní iniciativy Úř. věst C 14/24, 16.1.2001, s. 112 (české znění není k dispozici) a stanovisko Úř. věst. C 241/02, 28.9.2004, s. 7.

(5)  G 10 sestávala z pěti ministrů, dvou komisařů a ze zástupců průmyslu.

(6)  V připomínkách ke sdělením Komise o výzkumu a konkurenceschopnosti ve farmaceutickém průmyslu EHSV opakovaně vyzdvihoval zásadní význam (základního) výzkumu v tomto odvětví. Viz Úř. věst. C 14/122, 16.1.2001, Úř. věst. C 234/13, 30.9.2003 a Úř. věst. C 110/98, 30.4.2004 (české znění není k dispozici).

(7)  EHSV se k těmto otázkám vyjádřil v sérii stanovisek: CESE 1022/2009, CESE 1023/2009, CESE 1024/2009, CESE 1191/2009 a CESE 1025/2009, Úř. věst. C 306, 16.12.2009.

(8)  Strategická výzkumná agenda IIL je plánem pro rychlé provedení IIL, přičemž se soustředí na čtyři pilíře: bezpečnost, účinnost, řízení znalostí a vzdělávání a odborná příprava.

(9)  Viz Závěrečnou zprávu o pokroku, s. 85.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/80


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská facilita mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (facilita mikrofinancování Progress)

(KOM(2009) 333 v konečném znění — 2009/0096 (COD))

2009/C 318/15

Hlavní zpravodajka: paní BISCHOFF

Dne 17. července 2009 se Rada, v souladu s článkem 152 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská facilita mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (facilita mikrofinancování Progress)

Dne 14. července 2009 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba vypracováním stanoviska na toto téma.

V souladu s článkem 20 Jednacího řádu jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009 ), paní BISCHOFF hlavní zpravodajkou a přijal následující stanovisko 171 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Shrnutí závěrů a doporučení Výboru

1.1   Vhodné finanční nástroje pro podniky jsou základním předpokladem pro hospodářský růst. To platí i pro mikropodniky v sociální ekonomice. Proto je rozvoj mikroúvěru vzhledem ke skutečnosti, že může být novou cestou k podpoře podnikání a k vytváření nových pracovních míst v mikropodnicích (tj. podnicích s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem resp. bilanční sumou nepřekračující 2 miliony EUR), třeba uvítat. Tím se zohlední skutečnost, že facilit mikrofinancování je v Evropě dosud velmi málo.

1.2   Poskytování mikroúvěrů mikropodnikům v sociální ekonomice a znevýhodněným skupinám je ve srovnání s poskytováním tradičních úvěrů podstatně nákladnější a dražší. Tyto dodatečné náklady lze snížit jen díky rozvoji standardizovaných a technizovaných nabídek služeb, lepšího marketingu a celkově na základě profesionalizace mikrofinančních služeb nebo prostřednictvím ručení a spolufinancování. Za hlavní úkol navrhované facility mikrofinancování je tedy považován další rozvoj facility mikrofinančních služeb i ve spolupráci s etablovanými poskytovateli finančních služeb. V tomto ohledu je důležitý rozvoj organizačních struktur umožňujících standardizované zpracování vysokého počtu žádostí. Co nejvyšší míra profesionality se neobejde bez odpovídajícího softwaru a využívání internetových technologií.

1.2.1

Z dosavadních zkušeností s poskytováním mikroúvěrů v Evropě navíc vyplývá, že musí být vytvořeny dodatečné pobídky pro trh, aby bylo zajištěno, že finanční sektor bude skutečně plnit svoji úlohu poskytovat mikroúvěry oběma specifickým cílovým skupinám.

1.3   Začínající podnikatelé ze skupiny znevýhodněných osob by měli mít přístup k mikrofinančním službám nejen při zakládání podniku, ale i v několika prvních letech po jeho založení.

1.4   Přibližně 1 % prostředků z facility mikrofinancování Progress je určeno na administrativní výdaje. Nejsou v nich zahrnuty prostředky poskytované zprostředkujícím bankám a mikrofinančním subjektům za to, že poskytují tyto úvěry cílovým skupinám. Výbor klade důraz na to, že je nutné vědět, jaký podíl těchto prostředků na zprostředkovávání úvěrů je zprostředkujícím bankám a mikrofinančním subjektům poskytován. Kromě toho by se pravidelným monitorováním na evropské úrovni a zveřejňováním podmínek pro poskytování úvěrů na internetových stránkách příslušných orgánů dohledu mělo zajistit, aby banky nabízely výhodné úrokové podmínky i cílovým skupinám.

1.5   Dopad na politiku zaměstnanosti a sociální politiku, o nějž se vytvořením evropské facility mikrofinancování usiluje, by měl být posouzen přesně a diferencovaně podle cílových skupin. Obě cílové skupiny – mikropodniky v sociální ekonomice a jednotliví žadatelé (nezaměstnaní, mladí lidé, sociálně znevýhodněné osoby) – potřebují různé poradenské a podpůrné kapacity. To je třeba zohlednit i z organizačního hlediska a s přihlédnutím ke styčným bodům s jinými příslušnými programy.

1.6   Závěrem EHSV doporučuje přezkoumat, jaké další zdroje financování kromě facility Progress jsou pro novou facilitu mikrofinancování k dispozici.

2.   Úvod a shrnutí dokumentu Komise

2.1

Ve svém sdělení z 13. listopadu 2007 o Evropské iniciativě pro rozvoj mikroúvěru na podporu růstu a zaměstnanosti [KOM(2007) 708 v konečném znění] Komise navrhuje jednak zlepšit právní a institucionální prostředí v členských státech, a jednak vytvořit novou facilitu pro podporu zakládání a rozvoje mikropodniků ve Společenství (1). Rovněž by měl být poskytnut dodatečný finanční kapitál pro nové nebankovní mikrofinanční instituce (2). Komise ve sdělení přikládá vývoji struktury pro poskytování mikroúvěrů důležitou úlohu při uskutečňování Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost (3).

2.2

V doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (4) je „mikroúvěr“ vymezen jako půjčky do výše 25 000 EUR a „mikropodnik“ jako podnik, který zaměstnává méně než 10 osob, včetně samostatné výdělečné činnosti, a jehož roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR.

2.3

Ve zprávě skupiny odborníků na regulaci mikroúvěrů v Evropě se zdůrazňují velké rozdíly při poskytování mikroúvěrů a v právních rámcových podmínkách v členských státech.

2.4

Komise navrhla novou evropskou facilitu mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti (5) (facilita mikrofinancování Progress) již ve svém sdělení ze dne 3. června 2009.

2.5

Návrh, který Komise předložila 2. července 2009 a který pojednává o zřízení evropské facility financování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (6), usiluje o to, aby byla vzhledem k hospodářské a finanční krizi a z ní plynoucím dopadům na míru zaměstnanosti a poskytování úvěrů vytvořena nová evropská facilita mikrofinancování s cílem podpořit (potenciálně) nezaměstnané a znevýhodněné skupiny při zakládání vlastních mikropodniků nebo při zahájení samostatné výdělečné činnosti prostřednictvím mikroúvěrů do výše 25 000 EUR, záruk, nástrojů pro vlastní kapitál, dluhových cenných papírů a dalších opatření, jako jsou komunikační činnosti, monitorování, kontrola, audit a hodnocení. Podpořit je možné i mikropodniky v sociální ekonomice, které zaměstnávají nezaměstnané a znevýhodněné osoby. Nezaměstnaným a dalším znevýhodněným skupinám se tak prorazí cesta k podnikání. Přerozdělením 100 milionů EUR ze stávajícího rozpočtu facility Progress, které by ve výsledku mohlo přinést více než 500 milionů EUR, by v období let 2010–2013 možná mohlo být podpořeno odhadovanou průměrnou částkou 11 000 EUR až 45 000 osob a podniků. Správu zajistí Komise ve spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, například Evropskou investiční bankou (EIB) a Evropským investičním fondem (EIF). Členské státy nečekají žádné další správní úkoly.

3.   Obecné připomínky

3.1   EHSV vítá, že Komise svými návrhy na vytvoření facility mikrofinancování pokračuje v úsilí o vytváření pracovních míst a o větší přispění k podpoře podnikání znevýhodněných skupin. Přesto je třeba upozornit na to, že s využíváním facility mikrofinancování je v Evropě zatím relativně málo zkušeností a že je nutné vyvinout mimořádné koncepční úsilí, aby bylo zajištěno administrativní vyřizování mikroúvěrů a zúčtování dalších transakcí i udržitelná využitelnost tohoto nástroje. Právě vzhledem ke značnému úspěchu, kterého bylo díky mikrofinančním službám dosaženo v oblasti rozvojové spolupráce (včetně udělení Nobelovy ceny za mír bance Grameen a jejímu zakladateli Muhammadu Yunusovi v roce 2006), je třeba vyzdvihnout příležitosti, ale i výzvy, spojené s uplatňováním těchto zkušeností v evropských podmínkách. To platí v neposlední řadě z toho důvodu, že při převádění mizí hlavní výhody původní koncepce (například zasazení do místního, profesního nebo etnického společenství a z něj vzniklá důvěra, která přispívá ke snížení nákladů na monitorování a úvěrových ztrát). Proto je uplatňování těchto zkušeností v rozvinutějších zemích sporné.

3.2   Také v Evropě jsou mikrofinanční služby velmi potřebné, jelikož přibližně jen polovina menších podniků hodnotí roli bank u přístupu k úvěrům vcelku kladně (7). Program JEREMIE (Joint Resources for Micro to Medium Enterprises), který je financován převážně z prostředků strukturálních fondů, je společnou iniciativou GŘ REGIO a skupiny EIB pro podporu a zlepšení financování mikropodniků a malých a středních podniků (8).

3.2.1

Díky rámcovému programu CIP (Competiveness and Innovation Framework Programme) (9) a pilotní iniciativě JASMINE (Joint Action to Support Microfinance Institutions in Europe), které mají mj. podpořit konsolidaci a rozvoj nebankovních mikrofinančních institucí (10), Komise navíc zahájila významné iniciativy na zlepšení kapitálové situace malých a středních podniků i mikropodniků. Výbor doporučuje, aby tato opatření byla navzájem lépe sladěna. Ve svém stanovisku (11) k iniciativě JEREMIE Výbor již v roce 2006 jednoznačně uvedl, že neustále podporuje iniciativy Komise určené k usnadnění přístupu malých a středních podniků k úvěru, a požadoval, aby byli více zapojeni sociální partneři.

3.2.2

Výbor dále vysvětlil, že fondy EIB byly tam, kde byly využity, užitečným nástrojem na usnadnění přístupu mikro a malých podniků k úvěru.

3.2.3

Výbor v tomto stanovisku kromě toho upozornil, že by měl být zlepšen zejména přístup malých a středních podniků k mikroúvěrům a že je zásadní zahrnout také specifické kategorie, jako např. mladé podnikatele, podnikatelky nebo osoby patřící do znevýhodněných skupin, včetně etnických menšin.

3.3   Příležitosti při využívání mikrofinančních služeb vznikají z klíčového významu co nejméně formálních a rychlých forem financování mj. pro zakládání nových podniků. Převážnou část prostředků nezbytných pro nově zakládané podniky musí opatřit zakladatelé nebo jejich příbuzní, přátelé a sousedi (12). To vypovídá o hranicích obvyklých bankovních úvěrů, neboť míra odmítnutí je tím vyšší, čím nižší jsou požadované částky, jelikož pečlivé přezkoumání příslušných žádostí je příliš nákladné. Mikrofinanční služby mohou vyplnit mezeru mezi neformálními (a pouze zčásti účinnými) cestami financování a financováním prostřednictvím bank. Podaří-li se posoudit poskytování mikroúvěrů a dalších mikrofinančních služeb stejně rychle, bezproblémově a flexibilně, jako je tomu u neformálních způsobů financování, mohou mít mikroúvěry klíčový přínos pro hospodářskou dynamiku a podnikání.

3.4   Začínající podnikatelé z cílové skupiny by měli mít přístup k mikrofinančním službám nejen při zakládání podniku, ale i v několika prvních letech po jeho založení, neboť jsou do značné míry odkázáni na menší kapitálové částky nezbytné k financování projektů.

3.5   I nezávisle na současné hospodářské krizi a krizi finančního trhu je poskytování mikroúvěrů ve srovnání s poskytováním tradičních úvěrů velmi nákladné a drahé, neboť částka půjčky je relativně nízká, jelikož obvykle nejsou k dispozici žádné bankovní záruky a náklady na zpracování jsou velmi vysoké. Vysoký počet případů, odpovídající organizační struktura, vhodné technologie a celkově co nejvyšší míra profesionality proto mají pro úspěšný průběh iniciativ a oblasti mikrofinancování zásadní význam. Existují-li již zkušenosti s podobnými iniciativami a programy (CIP, JEREMIE, pilotní program EIB, JASMINE), měly by být bezpodmínečně předem zohledněny.

3.6   Vzhledem k nezbytné úrovni profesionality je v prvé řadě třeba, aby mikroúvěry fungovaly jako co možná široce standardizovaná plošná záležitost, aby bylo možné využít úspor z rozsahu a výhod souvisejících s rozložením rizik. Tyto vysoké počty klientů jsou velmi ambiciózní cíl, jak vyplynulo ze zkušeností z Británie a Kanady (13). To vypovídá o důležitosti vysoké míry všeobecného povědomí (například prostřednictvím reklamních kampaní, jako jsou např. „týdny mikroúvěrů“ francouzské asociace pro právo na ekonomickou iniciativu ADIE (Association pour le droit à l'initiative économique)) a o nutnosti snadného přístupu (například po internetu). Mělo by být prokázáno, zda či jak toho lze docílit a jakou roli (technická podpora) mohou v tomto směru hrát další programy (např. ESF). Dále by měly být osvětleny styčné body s těmito programy a iniciativami, aby byla zajištěna soudržnost.

3.7   Při organizování obchodních postupů jde také o to, aby byly zajištěny organizační podmínky pro avízovaný hromadný obchod, a žádosti tak mohly být zpracovány rychle a flexibilně se zohledněním vhodných forem zajištění a mohly být uplatňovány standardizované sankce a formy rozdělení rizika v případě porušení smlouvy (prodlení s placením). Analogicky ke spotřebitelským úvěrům vyvstává i zde otázka, jak lze rychle a spolehlivě posoudit platební schopnost klientů.

3.8   Technickým předpokladem těchto masových obchodů je v neposlední řadě i moderní software pro přípravu, realizaci a plnění smluv. Tak by bylo možné překonat vyhrocený vztah mezi standardizovanými masovými obchody a individuálním zpracováním žádostí a přispět k širšímu využívání mikrofinančních služeb jakožto tržního segmentu.

3.9   Mikropodniky v sociální ekonomice, jako jsou soukromé osoby z členských států a regionů, v nichž jichž existují zvláštní instituce pro poskytování mikroúvěrů, mají možná snazší a rychlejší přístup k prostředkům než žadatelé ze zemí či regionů, v nichž tyto instituce zatím neexistují nebo jsou ve fázi zakládání. Výbor doporučuje, aby bylo v rámci programu postaráno o to, že to celkově nepovede ke vzniku nerovných příležitostí při přístupu.

3.10   Ústřední otázkou je, zda se žadatelé o poskytnutí úvěru mají obracet na běžné úvěrové instituce nebo na zvláštní instituce pro poskytování mikroúvěrů, které musí být v případě potřeby teprve založeny a které zpravidla nebyly založeny za účelem dosažení zisku a jsou velmi malé. Již několik let se v Evropě s podporou Komise rozvíjí síť poskytovatelů mikroúvěrů. Pouze pětina z nich (tj. méně než 20) však poskytuje více než 400 mikroúvěrů za rok (14). Nicméně úspěšné šíření mikrofinančních služeb v podstatě není možné bez vysoce profesionálního managementu zaměřeného na zisk – a zde jsou banky (které již nyní poskytují většinu mikroúvěrů) ve značné výhodě. Nezdá se být účelné poskytovat finanční prostředky výhradě prostřednictvím menších obecně prospěšných poskytovatelů mikroúvěrů, kteří se zaměřují na osoby bez pevného příjmu, ženy, mladé a starší lidi a přistěhovalce, neboť by na základě tohoto systému bankovnictví zaměřeného na úzkou klientelu byly uvedené skupiny v dalším ohledu postaveny na okraj společnosti. Aby se tedy zajistilo, že i bankovní sektor bude poskytovat mikroúvěry nehledě na očekávané minimální výnosy, bude pravděpodobně zapotřebí dalších pobídek pro trh nebo podpůrných nástrojů na vybudování odpovídající infrastruktury.

3.11   Jelikož se prostřednictvím mikrofinancování výslovně usiluje o vliv na politiku zaměstnanosti a sociální politiku, měla by být účinnost programů v tomto ohledu bezpodmínečně nutně posuzována diferencovaně podle cílových skupin (mikropodniky v sociální ekonomice a znevýhodněné osoby). Zatímco byl doposud jako kritérium uplatňován pouze objem úvěru a počet příjemců úvěru, doporučuje Výbor, aby se u nejrůznějších skupin uvedených ve sdělení Komise posuzovala i integrace na prvním trhu práce, dosažený příjem a nepřímý dodatečný účinek na zaměstnanost. Jen tak bude možné i v tomto směru prokázat úspěšnost iniciativy (15).

3.12   Kladně je třeba hodnotit to, že návrh Komise předpokládá i podpůrná opatření, jako jsou komunikační činnosti, monitorování, kontrola, audit a hodnocení (čl. 4 odst. 1). Zůstává však nevyřešeno, zda přitom má jít v prvé řadě o poradenství pro zakladatele podniků nebo o poradenství pro instituce poskytující mikroúvěry, jak by toto poradenství mělo být organizováno a jak by měly být rozvrženy veškeré dostupné prostředky mezi ručení, kapitálové nástroje, dluhové nástroje a podpůrná opatření.

3.13   Výbor doporučuje zajistit, aby zvýhodněné úrokové podmínky byly dále nabízeny i příjemcům úvěru. Zároveň by mělo být objasněno, jakou část prostředků mají na úhradu realizace obdržet zprostředkující banky a mikrofinanční instituce.

3.14   V souladu s tím, co je uvedeno ve stanovisku INT/495, podporuje Výbor iniciativu na vytvoření nové facility mikrofinancování pro cílové skupiny, má však pochybnosti, zda je vhodné a účelné financovat novou facilitu mikrofinancování prostřednictvím snížení rozpočtu pro facilitu Progress. Proto doporučuje přezkoumat, jaké další zdroje financování kromě facility Progress jsou pro financování programu k dispozici.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Viz KOM(2007) 708 v konečném znění, s. 2.

(2)  Viz tamtéž, s. 11.

(3)  Viz tamtéž, s. 2.

(4)  Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.

(5)  KOM(2009) 257 v konečném znění ze dne 3. června 2009.

(6)  KOM(2009) 333.

(7)  Viz Eurobarometr (2005): SME ACCESS TO FINANCE’, FLASH EUROBAROMETER 174.

(8)  Viz KOM(2006) 349 v konečném znění, s. 9.

(9)  Viz KOM(2005) 121 v konečném znění, s. 6.

(10)  Viz KOM(2007) 708 v konečném znění, s. 3.

(11)  Úř. věst. C 110, 9.5.2006.

(12)  Viz. http://www.gemconsortium.org/download.asp?fid=608

(13)  Viz. http://ssrn.com/abstract=976211

(14)  K tématu mikrofinancování v EU viz www.nantiklum.org/Overview_final_web.pdfa www.european-microfinance.org/data/file/Librairy/ISSUE%20PAPER.pdf

(15)  K tomuto postupu viz ftp://repec.iza.org/RePEc/Discussionpaper/dp3220.pdf.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/84


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1672/2006/ES, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress

(KOM(2009) 340 v konečném znění — 2009/0091 (COD))

2009/C 318/16

Hlavní zpravodajka: paní BISCHOFF

Dne 17. července 2009 se Rada, v souladu s článkem 152 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1672/2006/ES, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress

Dne 14. července 2009 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů Výboru na toto téma.

V souladu s článkem 20 Jednacího řádu jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor paní BISCHOFF hlavní zpravodajkou na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), a přijal následující stanovisko jednohlasně.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV podtrhuje význam programu Progress pro posílení sociální Evropy, pro vytvoření více lepších pracovních míst, pro zmenšení chudoby a dosažení větší sociální soudržnosti. Vedle Evropského sociálního fondu (ESF) je jedním z hlavních prvků na podporu sociální agendy. Zásadním úkolem programu Progress je navíc poskytovat podporu pro další rozvoj sociálního rozměru.

1.2

EHSV vítá, že jsou všechny síly zaměřeny na zvládání krize a v této souvislosti se zkoumají všechny rozpočtové linie z toho hlediska, jak mohou přispět ke zvládnutí krize a zde především k zajištění zaměstnanosti a k vytváření nových pracovních míst.

1.3

Právě nezaměstnaní a znevýhodněné skupiny potřebují účinnou podporu a poradenství, pokud chtějí začít samostatně podnikat. K tomuto účelu je zde mimo jiné také Evropský sociální fond (ESF). Výbor proto doporučuje přesněji objasnit styčné body mezi Evropským sociálním fondem a facilitou mikrofinancování Progress, aby se zajistilo, že budou vytvořeny nabídky a přístup k úvěrům pro určité cílové skupiny a bude zabráněno duplicitě.

1.4

Jak EHSV uvedl ve svém stanovisku INT/494, podporuje v zásadě myšlenku poskytovat mikroúvěry za výhodných podmínek mikropodnikům v sociální ekonomice pod podmínkou, že zaměstnají nezaměstnané nebo znevýhodněné osoby. Musí se však přesněji definovat, co se pod tím rozumí.

1.5

Výbor však vyjadřuje pochybnosti, zda přesměrování prostředků a jejich s tím spojené krácení o 25 mil. eur ročně nebude mít značný dopad na účinnost a dosah programu Progress v období 2010-2013 i z hlediska dalšího vývoje strategického směřování programu. Od Komise se proto požaduje, aby přesněji objasnila důsledky a prozkoumala možné alternativy. Kromě toho by měly být objasněny možné důsledky na ostatní rozpočtové položky a programy, především ESF a autonomní rozpočtové položky, např. k sociálnímu dialogu.

1.6

Jelikož má Výbor pochybnosti, zda přesměrování rozpočtových prostředků neomezí účinnost programu Progress v oblasti evropské sociální politiky a politiky zaměstnanosti, žádá Komisi, aby doložila, že s prostředky, které mají být přesměrovány, lze dosáhnout cílů programu Progress lépe, než dosud stanoveným postupem. Navíc je nutno ukázat, jak je možno zabezpečit další rozvoj sociální Evropy, a to především v kontextu rozvoje, komunikace a provádění polisabonské strategie po roce 2010.

1.7

Kromě toho Výbor doporučuje přesněji rozčlenit, jak se má dosáhnout účinnějšího provádění programu Progress, strategičtějšího plánování a cílenějších opatření a v kterých oblastech a u kterých opatření je možno dosáhnout úspor, aniž by byly ohroženy cíle a strategické směřování programu ve zbývajícím období jeho trvání.

1.8

Žádá kromě toho o informaci, jaké mají být vytvořeny tržní pobídky, aby bankovnictví skutečně plnilo svou předpokládanou úlohu poskytování úvěrů.

2.   Úvod a shrnutí návrhu Komise

2.1   V návaznosti na své sdělení Urychlit oživení evropské ekonomiky (1), a na výměnu názorů na Summitu o zaměstnanosti dne 7. května 2009 navrhla Komise dne 3. června 2009 ve svém sdělení Společný závazek v oblasti zaměstnanosti (2) různá prioritní opatření, například:

lepší využití předpisů o zkrácené pracovní době,

lepší předvídání a řízení restrukturalizací,

podpora vytváření pracovních míst,

podpora mladých lidí.

2.1.1   Jako doporučení bylo uvedeno, že „členské státy by spolu se sociálními partnery a s podporou ESF měly být nápomocny nezaměstnaným a mladým lidem při zahájení jejich vlastního podnikání, a to trvale udržitelným způsobem, např. poskytováním odborné přípravy v oblasti podnikání a kapitálu pro zahájení podnikání.“ (3)

2.1.2   Všechny dostupné rozpočtové linie, především Evropský sociální fond, mají výrazně přispět ke zvládání krize. Finanční pomoc ESF se má zaměřit mj. na podporu podnikání a samostatné výdělečné činnosti, například za účelem zakládání podniků nebo prostřednictvím snižování nákladů na přijímání úvěrů.

2.1.2.1

Ve sdělení navrhuje Komise mimo jiné novou facilitu mikrofinancování na podporu zaměstnanosti, která by otevřela nezaměstnaným nové možnosti a také cestu k zakládání podniků především znevýhodněným skupinám, včetně mladých lidí.

2.1.2.2

Zakladatelé mikropodniků mají být vedle podpory úrokových sazeb poskytované ESF také podporováni prostřednictvím odborného vedení, školení, individuální pomoci a budováním kapacit (4).

2.2   Komise dne 2. července 2009 konečně navrhla novou evropskou facilitu mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování – Progress (5), s cílem podpořit mikropodniky zakládané nezaměstnanými a znevýhodněnými skupinami a pomáhat při dalším rozvoji sociální ekonomiky. Dále navrhuje, aby byla přesunuta částka 100 milionů EUR ze současného rozpočtu a využívá při tom program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress.

2.3   Program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress (2007–2013) stanoví finanční podporu pro provádění cílů Evropské unie v oblastech zaměstnanosti, sociálních věcí a rovných příležitostí. To zahrnuje i jejich další rozvoj. Progress navíc slouží ke konkrétnímu provádění a vytváření evropské sociální agendy. Cílem programu je též větší podpora zapojení a úsilí členských států při vytváření více lepších pracovních míst a budování solidárnější společnosti (6).

2.3.1

Z prostředků programu Progress je dosud financováno:

analýzy a doporučení v oblasti příslušné politiky,

sledování provádění právních předpisů a politik EU,

podpora výměny strategií různých subjektů,

platformy pro výměnu zkušeností mezi členskými státy.

2.3.2

Podle strategického rámce k tomu připravuje program Progress tyto produkty (7):

další vzdělávání a školení právníků a politických subjektů,

přesné zprávy o kontrole/hodnocení provádění a dopadů právních předpisů a politik EU,

zjištění a šíření osvědčených postupů,

informační a komunikační činnosti, vytváření sítí zainteresovaných stran a pořádání akcí,

vhodné statistické nástroje, metody a ukazatele,

odpovídající politické poradenství, výzkum a analýza,

podpora nevládních organizací a sítí.

2.3.3

Vytvořením programu Progress byly nahrazeny některé dřívější programy Společenství s cílem dosáhnout synergie a jejich sloučením docílit větší transparentnosti a provázanosti.

2.4   V roce 2005 EHSV ve svém stanovisku SOC/188 výslovně přivítal návrh Evropské komise. Uvedl, že Progress je vedle evropského sociálního fondu (ESF) jedním z hlavních prvků na podporu sociální agendy v budoucnosti.

2.4.1

V tomtéž stanovisku však EHSV upomínal, že je třeba dát k dispozici dostatek rozpočtových prostředků pro tento program a vyjádřil pochybnosti, že prostředky navržené Komisí budou stačit. Kromě toho se mělo zajistit, „aby proklamované zjednodušení administrativy přineslo nejen lepší technický programový management, ale také adekvátní, vůči cílovým skupinám příznivé, strukturování obsahu“.

2.4.2

Výbor navíc navrhl kromě podpory příslušných sítí nevládních organizací a EU podporovat také výměnu subjektů občanské společnosti jednotlivých států.

2.5   V rámci interinstitucionální dohody z roku 2006 a na nátlak Evropského parlamentu byly prostředky na program Progress navýšeny o 114 milionů eur. Program tedy započal s celkovým rozpočtem 743 250 000 EUR na období sedmi let (2007-2013) a byl odpovídajícím způsobem zaměřen. Tento rozpočet se má použít na podporu změn nebo modernizaci v pěti oblastech programu Progress: zaměstnanost, sociální začlenění a ochrana, pracovní podmínky, nediskriminace a rovnost mužů a žen.

2.6   Program Progress je k dispozici 27 členským státům EU, kandidátským zemím a zemím ESVO/EHP. Cílovými skupinami jsou členské státy, orgány na místní a regionální úrovni, veřejné pracovní agentury a národní statistické úřady. Možnost zúčastnit se mají také vysoké školy, výzkumné ústavy i sociální partneři a nevládní organizace.

2.6.1

Komise vybere projekty, které mají být finančně podporovány, buď na základě veřejných zakázek nebo výzev k předložení nabídky.

2.7   Komise je toho názoru, že přesměrování části rozpočtových prostředků neohrozí cíle programu Progress.

2.7.1

Částka 100 milionů eur má být přidělena nové evropské facilitě mikrofinancování pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování – Progress, tj. pro zbývající období trvání programu 2010-2013 bude každý rok k dispozici o 25 mil. eur méně (8).

2.7.2

Komise proto navrhuje v článku 17 rozhodnutí č. 1672/2006/ES o zřízení programu Progress nahradit odstavec 1 tímto:

„Finanční krytí pro provádění činností Společenství uvedených v tomto rozhodnutí v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 se stanoví ve výši 643 250 000 EUR.“ (9)

3.   Obecné připomínky

3.1   EHSV vítá, že všechny evropské programy se zkoumají z toho hlediska, jak mohou přispět ke zvládnutí krize a zde především k zajištění zaměstnanosti a k vytváření nových pracovních míst.

3.1.1

Právě nejvíc znevýhodněné skupiny, jako nezaměstnaní, mládež, rodiče samoživitelé, migranti nebo ženy potřebují účinnou pomoc. Nestačí však poskytovat úvěry, mnohem více potřebují předem zvláštní poradenství, kvalifikaci a pomoc, především k sestavení dobrého podnikatelského plánu. Zde by měly být objasněny styčné body s podporou z ESF, i z toho důvodu, aby se posoudila možná rizika i příležitosti podnikatelského záměru.

3.2   V zásadě by se při utváření facility mikrofinancování Progress mělo více rozlišovat podle cílových skupin:

a)

existující mikropodniky v sociálním hospodářství,

b)

individuální žadatelé.

3.3   Jak EHSV uvedl ve svém stanovisku INT/494, podporuje v zásadě myšlenku poskytovat mikroúvěry za výhodných podmínek jednotlivcům a mikropodnikům v sociální ekonomice pod podmínkou, že tím budou zajištěna nebo vytvořena pracovní místa. Výbor má však pochybnosti, zda přesměrování prostředků a jejich krácení s tím spojené nebude mít značný dopad na účinnost a dosah programu Progress  (10). Pochybné je především to, jak má být dostatečně zvládnuta úloha programu Progress poskytovat podporu pro další rozvoj sociální Evropy i s ohledem na polisabonskou strategii. Požaduje se tedy, aby Komise toto co nejrychleji vysvětlila. Nestačí, jak je tomu v hodnocení ex-ante (11), odvodit vhodnost rozpočtových linií především z toho, že peníze se musí reálně vzít z existující rozpočtové položky.

3.3.1

Konečně existují jiné – z části mnohem obsáhlejší – rozpočtové položky a programy, především ESF, který již obsahuje možnost, že členské státy mohou využít tento fond na mikroúvěry, což však dosud nevyužily.

3.3.2

Kromě toho by se měly objasnit možné dopady na autonomní rozpočtové položky, např. co se týče sociálního dialogu.

3.4   Celkově zůstává nejasné, jakou pobídku má bankovnictví k tomu, aby převzalo jemu přisouzený konkrétní úkol poskytování úvěrů. Samotný úbytek prostředků z programu Progress s cílem financovat určité opatření nepředstavuje žádný přínos pro podporu cílů programu. Výbor proto navrhuje, aby Komise navrhla příslušné tržní pobídky, aby na straně poskytovatelů vznikl trh s mikroúvěry pro tyto cílové skupiny.

3.5   Zároveň se požaduje, aby Komise objasnila, zda program pro facilitu mikrofinancování nemůže být financován z jiných rozpočtových prostředků příp. programů. Pouze pak by bylo možné hovořit o vynaložení dodatečných prostředků na podporu zaměstnanosti a sociálního začleňování. Evropa bude v důsledku krize čelit velkým výzvám: zvládnout rostoucí nezaměstnanost, klesající daňové příjmy a vysoké rozpočtové schodky. K tomu musí významně přispět také Progress. Proto se musí zajistit, aby mu byly poskytnuty dostatečné prostředky.

3.6   Pokud bude nová facilita mikrofinancování financována z prostředků programu Progress, bylo by nutno konkrétně rozepsat, které záměry příp. produkty mají být vypuštěny příp. zredukovány, pokud bude v rozpočtu programu Progress ročně o 25 mil. eur méně. Krácení, které by přepočítáno na celou dobu trvání (2007-2013) činilo o něco více než 13 %, ve skutečnosti ale činí mnohem vyšší podíl, neboť oněch 100 mil. eur bylo vzato a přesměrováno ze zbývajícího rozpočtu na 2010-2013, a nesmí vést k tomu, že např. podpora pro evropské sítě nevládních organizací, které jsou financované z programu Progress, bude stejně tak krácena. Ukazatelem výkonnosti programu Progresu je podobně jako u strategického rámce programu Progress objem finančních prostředků poskytnutých nevládním organizacím a sítím.

3.6.1

Ve strategickém rámci na rok 2009 se zdůrazňuje, že je ochota zvýšit investice v této oblasti, zvýšit kapacitu vnitrostátních a evropských sítí, zapojit je do procesu rozhodování a provádění politik na úrovni EU i jednotlivých států a ovlivňovat je (12).

3.7   Současně Výbor poukazuje na to, že by v žádném případě nebylo žádoucí krátit financování opatření v oblasti vzájemného učení (Mutual Learning/Peer-Reviews), která jsou důležitou součástí otevřené metody koordinace. Tato opatření by se měla rozšířit, aby bylo možno lépe podporovat zvládání krize v členských státech i s intenzivnějším zapojením sociálních partnerů a příslušných nevládních organizací.

3.8   Výbor je přesvědčen, že plošné krácení jednotlivých oblastí programu Progress by vážně ohrozilo jeho cíle a účinnost. Pokud má být nová facilita mikrofinancování zřízena z prostředků programu Progress, doporučuje Výbor svolat výbor pro program Progress a za účasti občanské společnosti koncept krácení prostředků prodiskutovat.

3.9   Ve zbývajícím období programu Progress jde také o to, dohodnout novou polisabonskou strategii, informovat o ní a provádět ji a přitom zapojit všechny zainteresované strany. To bude vyžadovat velkou podporu, ze značné části financovanou z prostředků programu Progress. V ročním pracovním plánu programu Progress na rok 2009 jsou k tomu již stanovena opatření. Od roku 2010 by se na to mělo vynaložit více prostředků z programu Progress.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  KOM(2009) 114 ze dne 4. března 2009.

(2)  KOM(2009) 257.

(3)  KOM(2009) 257, s. 7.

(4)  Viz tamtéž, s. 14.

(5)  KOM(2009) 333 a KOM(2009) 340.

(6)  Viz Evropská komise: Zajistit, aby Progress přinesl výsledky – Strategický rámec pro provádění programu Progress, programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu (2007-2013), s. 5.

(7)  Viz tamtéž, s. 9.

(8)  Na konci roku 2009 bude podle aktualizovaného finančního výkazu Komise vyčerpáno více než 280 mil. eur z celkového rozpočtu ve výši 745 mil. eur, to znamená, že ze zbývající sumy pak bude odečteno, příp. převedeno, 100 mil. eur.

(9)  KOM(2009) 340.

(10)  V ex-ante hodnocení svého návrhu Komise uvádí, že je sice žádoucí vynaložit na nové nástroje mikrofinancování více než 100 mil. eur, avšak převedení prostředků vyšší než 100 mil. eur by mělo negativní dopad na cíle a priority programu Progress. Chybí však odůvodnění, proč je tomu tak teprve v případě, že částka převyšuje 100 mil. eur.

(11)  „The only realistic possibility would therefore be to reallocate funding from an existing budget line. The PROGRESS budget line seems to be the most appropriate in this begard“. SEK (2009) 907, s. 12.

(12)  Viz Evropská komise: Zajistit, aby Progress přinesl výsledky – Strategický rámec pro provádění programu Progress, programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu (2007-2013), s. 18.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/88


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky

(KOM(2008) 644 v konečném znění — 2008/0198 (COD))

2009/C 318/17

Zpravodaj: pan SALVATORE

Spoluzpravodaj: pan BURNS

Dne 14. listopadu 2008 se Rada, v souladu s čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009. Zpravodajem byl pan SALVATORE, spoluzpravodajem pan BURNS.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 87 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor plně sdílí cíl návrhu nařízení Komise, tedy minimalizaci rizika, že bude na evropský trh uváděno nezákonně vytěžené dřevo a z něj získané produkty. Odlesňování způsobuje přibližně 20 % globálních emisí skleníkových plynů a úbytek biologické rozmanitosti, je však také příčinou souvisejících hospodářských, a především sociálních problémů. K dosažení stanoveného záměru je však nutné větší odhodlání a rozhodnější kroky s využitím právně závazných opatření a zkrácených lhůt provádění.

1.2

Návrh nařízení představuje společně s dobrovolnými dohodami o partnerství FLEGT (1) základní stavební prvek pro vývoj programů spolupráce souvisejících s certifikací a udržitelným využíváním lesních zdrojů, pro dohody s významnými státy dovážejícími dřevo a boj proti nezákonné těžbě dřeva i jeho uvádění na trh.

1.3

Koncept udržitelnosti se nesoustředí pouze na schopnost produkovat dřevo, ale také na hlediska sociální (přijatelné pracovní podmínky, respektování práv pracovníků) na základě definicí ILO (2), hospodářská (vyloučení narušení trhu nekalou konkurencí) a environmentální (dopad nezákonného odlesňování na životní prostředí a snižování biologické rozmanitosti).

1.4

Ve zkoumaném nařízení Komise vytvořila v systému náležité péče nástroj pro minimalizaci rizika, že bude na evropský trh uváděno nezákonné dřevo a z něj získané produkty. Taková možnost, jak byla formulována, vyžaduje jisté korekce.

1.5

Komise především bere v úvahu pouze hospodářské subjekty uvádějící na trh dřevo a dřevařské výrobky poprvé. Podle názoru Výboru je třeba tento systém rozšířit o postupy a pravidla platná pro všechny hospodářské subjekty působící v řetězci tohoto průmyslu. Vysledovatelnost se musí týkat všech subjektů; musejí mít k dispozici informace o původu a charakteristice produktu: zemi, lese, druhu, věku a dodavateli. Malé a střední podniky a drobní výrobci by měli mít možnost pružného a postupného přizpůsobení se novému systému, aniž by na ně byla kladena nadměrná zátěž.

1.6

Je přitom třeba zabránit duplicitě s již existujícími systémy vysledovatelnosti a respektovat vnitrostátní právní úpravu se souvisejícími kontrolními nástroji, systémy certifikace lesů a organizačními modely, které jsou v souladu s kritérii udržitelného nakládání s lesním bohatstvím. Především v těch případech, kdy se již uplatňují zásady náležité péče, je nevhodné ukládat další byrokratické povinnosti. EU musí stanovit normu pravidel a společné postupy v oblasti řízení rizika, které budou přísnější v případě oblastí s vysokým rizikem nezákonnosti v nakládání s dřevem (3), a užívat v takovém případě užívat k certifikaci externí nezávislé subjekty s doloženými zkušenostmi.

1.7

Dohody s třetími zeměmi musejí upravovat spolupráci v oblasti organizace a řízení i systémy sociálních pobídek, jak vyplývá z pozorované negativní korelace mezi stupněm nezákonné těžby dřeva a příjmu na jednoho obyvatele daného státu.

1.8

Rozšíření náležité péče na všechny hospodářské subjekty by přispělo k tomu, aby se na trh uvádělo výlučně zákonně získané dřevo, ceněné nejen pro hospodářské účinky v užším smyslu, ale také pro vysoký sociální dopad. Předvídavé řízení lesního bohatství a užívání zákonně získaných výrobků je v podstatě příležitostí k „udržitelnému“ rozvoji místního obyvatelstva pracujícího v dřevařském průmyslu a zárukou budoucnosti evropského průmyslu těžby a zpracování dřeva.

1.9

Nařízení by se mělo také rozšířit na dřevo a dřevařské produkty určené k získávání energie z obnovitelných zdrojů.

1.10

Sankce za porušení pravidel obchodování s dřevem a dřevařskými výrobky musejí být v různých státech stejnorodé a odstupňované podle zodpovědnosti, v závažných případech porušení by mohlo být uloženo i pozastavení obchodní činnosti.

1.11

K zajištění správného fungování systému podporujeme myšlenku, aby po boku Komise působila konzultativní skupina pro obchod s dřevem, zahrnující různé zainteresované subjekty.

1.12

Po dvou letech od vstupu nařízení v platnost by Komise měla provést posouzení dopadu na dobré fungování vnitřního trhu dřevařských výrobků. Podle případných negativních výsledků bude muset provést revizi slabých míst tohoto nařízení.

2.   Úvod

2.1

Tento návrh nařízení se zaměřuje na boj proti nezákonné těžbě dřeva a podporuje zásobování ze zemí, které uplatňují zákonné způsoby lesního hospodářství. Je to jedna z reakcí EU na problém nezákonné těžby dřeva, jednu z příčin odlesňování. Přibližně 20 % globálních emisí skleníkových plynů je způsobeno odlesňováním, jež je hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti ve světovém měřítku. Kromě toho je nezákonná těžba dřeva příčinou hospodářského, sociálního a environmentálního dumpingu a ohrožuje tak konkurenceschopnost podniků, které využívají lesy zákonným způsobem.

2.2

Pokud se jedná o sociální dumping, pokusila se EU od roku 1996 několikrát zařadit do dohod WTO (Světové obchodní organizace) ustanovení hájící základní pracovní práva. Tyto návrhy narazily na silný odpor ze strany rozvojových zemí, jež obviňují průmyslové země z toho, že využívají takové návrhy k vytváření nových forem protekcionismu vůči jejich exportu. Kromě toho je toto téma citelně přítomné uvnitř Evropské unie samotné.

2.3

Komise tedy vypracovala řadu možností, jak zaručit uvnitř EU obchodování se dřevem a dřevařskými výrobky výlučně zákonného původu. Tyto varianty byly předloženy k posouzení dopadu a byly zahrnuty do systému „náležité péče“. Důkladné pohraniční kontroly by jistě byly žádoucí a byly by velmi účinné, ale dostávaly by se naneštěstí do rozporu s pravidly volného obchodu se zbožím, takže by nebyly proveditelné.

2.4

Zákonnost původu je definována na základě legislativy platné v zemi, kde se dřevo vypěstovalo. Zákonnost je možné ověřit v zemích, které se připojily k dohodám FLEGT v rámci licencí EU FLEGT, zavedených v dobrovolných bilaterálních dohodách (VPA) mezi Evropskou komisí a jednotlivými vývozními zeměmi, nebo na základě povolení CITES (4). V dalších zemích může být zákonnost ověřena jinými prostředky. V případě hospodářských subjektů může být ověřena pomocí systémů plně odpovídajících kritériím stanoveným v systému náležité péče.

2.5

Systém náležité péče je založen na tom, že hospodářské subjekty zodpovídají za minimalizaci rizika uvádění nezákonně vytěženého dřeva na trh a využívají k tomu systém vysledovatelnosti založený na dostupnosti informací o původu a vlastnostech dřeva odpovídajících požadavkům na zákonnost určených vnitrostátní legislativou. Systém je kromě toho také zaměřen na informování spotřebitele při nákupu, aby nenapomáhal nezákonné těžbě dřeva.

2.6

Pro snazší provádění zkoumaného nařízení mohou hospodářské subjekty využívat systémy vypracované kontrolními orgány, pokud existují. V každém případě musejí příslušné orgány určené členskými státy stanovit kontrolní organizace, přičemž si zachovávají možnosti pravidelného ověřování řádné funkce.

2.7

Kontrolní organizace, které předběžně vypracovaly normy uplatňování náležité péče, vydávají odpovídajícími systémy hospodářským subjektům osvědčení. Příslušné orgány provádějí nutné kontroly a přijímají potřebná disciplinární opatření vůči hospodářským subjektům s osvědčením, které nerespektují systém náležité péče.

2.8

Členské státy stanovují pravidla pro ukládání sankcí za porušení nařízení a přijímají veškerá opatření nutná k uplatnění tohoto nařízení. Pravidla stanovená v tomto nařízení na základě dohod WTO, budou uplatňována stejným způsobem na dovážené produkty i produkty pocházející z EU.

3.   Obecné připomínky

3.1   Výbor zcela podporuje záměr, aby bylo zajištěno, že dřevo, se kterým se obchoduje na evropském trhu, pochází z lesů využívaných zákonným a udržitelným způsobem; kromě toho si přeje, aby nařízení bylo přijato brzy a stalo se jasným signálem o úsilí EU v boji proti nezákonné těžbě dřeva.

3.2   Posílení bilaterálního přístupu cestou dobrovolných dohod o partnerství FLEGT je jistě žádoucí, stejně jako dohody s významnými státy dovážejícími dřevo (USA, Rusko, Čína, Japonsko), aby bylo možné stanovit mezinárodní normy pro boj proti nezákonné těžbě dřeva i jeho uvádění na trh. Dále je třeba vyvinout programy spolupráce s produkujícími zeměmi, zaměřené na udržitelné využívání lesních zdrojů, respektování zákonů v produkujících zemích a rozšíření systémů certifikace. Obecně je žádoucí uskutečnění projektů, které by pomocí vývoje odpovídajících kontrolních systémů přispívaly k místní aplikaci zásad „řádné správy“.

3.3   Systém náležité péče však v některých prvcích vykazuje slabiny. Především bere v úvahu pouze hospodářské subjekty uvádějící na trh dřevo a dřevařské výrobky poprvé: majitele lesů, osoby oprávněné k těžbě a dovozce dřeva; výsledkem je, že se očekávané účinky omezování rizika, že se na trh dostanou nezákonné produkty, oslabují s tím, jak se subjekty řetězce dřevařského průmyslu přibližují ke konečnému spotřebiteli. Podle názoru Výboru je třeba tento systém rozšířit o postupy a pravidla platná pro všechny hospodářské subjekty působící v řetězci tohoto průmyslu v EU.

3.3.1

Každý hospodářský subjekt v řetězci se musí ujistit o zákonném původu dřeva v jeho vlastnictví; musí mít k dispozici základní informace o původu produktu: zemi, lese, dodavateli, druhu, věku a objemu. To je možné zajistit přijetím systému vysledovatelnosti, který by upravoval různé úrovně zodpovědnosti. Nebylo by účelné ukládat další byrokratické povinnosti drobným vlastníkům lesů, kteří působí ve vnitrostátním prostředí, v rámci legislativních systémů účinné kontroly a respektují systém náležité péče. Naproti tomu velké hospodářské subjekty, které získávají a uvádějí dřevo na trh EU nebo je dovážejí ze třetích zemí, by byly zavázány k použití systému uvedeného v nařízení.

3.4   Systém náležité péče, byť s požadovanými úpravami, se nicméně nejeví dostatečný k tomu, aby bylo možné v brzké době dosáhnout stanovených cílů, mimo jiné vzhledem k závažnosti a složitosti problému nezákonné těžby dřeva. Zejména by bylo vhodné soustředit opatření a kontrolu na oblasti původu dřeva a fáze průmyslového řetězce vyznačující se velkým rizikem nezákonnosti, které jsou skutečným ohniskem problému. V těchto případech lesního hospodářství by také bylo vhodné monitorování ze strany certifikačních orgánů s doloženými zkušenostmi.

3.5   Na úrovni EU je vhodné připravit společný rámec, který by určil normy vyžadované v procesu řízení rizika za co nejvyššího využití již existujících systémů EU pro kontrolu a vysledovatelnost dřeva; je přitom nutné vyhnout se zbytečnému zdvojování, především v zatěžování malých a středních lesních podniků, a zaměřit se na harmonizaci nového systému s již zavedenými účinnými systémy v různých členských státech. Je tedy třeba podpořit použití všech systémů, které již odpovídají požadavkům náležité péče na základě vnitrostátní legislativy a vyhovují systémů kontroly, jako je certifikace lesů.

3.6   Je vhodné, aby se zkoumané nařízení rozšířilo také na dřevo a dřevařské produkty určené k získávání energie z obnovitelných zdrojů. Všechny produkty a vedlejší produkty ze dřeva, včetně těch, které by mohly vykazovat charakteristiky udržitelnosti, jako je tomu v případě biomasy určené k získávání energie, by měly být zákonného původu. Zákonnost je totiž nevyhnutelným předpokladem udržitelnosti jakékoliv činnosti.

3.7   Konečně je třeba jasně a jednotně definovat v různých členských státech systém sankcí, kterými by se postihovaly subjekty, které nesplnily povinnost uvádět na trh dřevo a dřevařské výrobky pouze ze zákonné těžby. K tomu je třeba zajistit, aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odrazující; v závažných případech by mělo být možné uložit i pozastavení obchodní činnosti.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

Aby bylo možné dosáhnout stanovených cílů, je nutné definovat odpovídající nástroje, schopné zaručit zákonnost dřeva a dřevařských výrobků uváděných na trh v EU. Kromě vnitrostátní legislativy a nástrojů uvedených v návrhu nařízení je nutné zvážit různé systémy, které již plní kritéria náležité péče, včetně systémů certifikace lesů. Dále je třeba definovat vhodné systémy uznání těch, kdo postupují při uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh řádným způsobem, a sankce pro ty, kdo narušují stanovená pravidla. Taková pravidla, která není možné stanovit na evropské úrovni, by měla být zavedena členskými státy v souladu s požadavky stejnorodosti.

4.2

Nezákonná těžba dřeva je skutečnou hrozbou pro jakýkoliv projekt udržitelného lesního hospodářství. Dohody s třetími zeměmi musejí proto upravovat spolupráci v oblasti organizace a řízení i systémy sociálních pobídek, jak vyplývá z pozorované negativní korelace mezi stupněm nezákonné těžby a příjmu na jednoho obyvatele daného státu. Tropické země vystavené vysokému demografickému tlaku, kde je chudoba nejrozšířenější, jsou hlavními frontami postupujícího odlesňování (5). Obdobně africké země vyvážející dřevo jsou mezi padesátkou nejchudších zemí světa a patří k zemím s nejnižším indexem lidského rozvoje a nejbídnějším příjmem na hlavu (6).

4.3

Rozšíření systému náležité péče na všechny hospodářské subjekty, tedy i jiné než uvádějící dřevo a dřevařské výrobky na trh poprvé, představuje také dodatečnou administrativní zátěž; očekávané výhody následného uvádění dřeva výlučně zákonného původu na evropský trh, vysledovatelného po celé délce průmyslového řetězce, jsou však nesporné. Bude se jednat o mnohé výhody, nejen úzce hospodářské povahy (7), ale především sociální. V této souvislosti se považuje životní prostředí za součást hospodářských a sociálních sil, kde jsou zúčastněné strany motivovány nejen ekonomicky, ale také na základě zájmů jiného typu (environmentálních, sociálních, kulturních).

4.4

Takto získané produkty lépe vyhovují požadavkům trhu, jenž je stále citlivější na témata ochrany životního prostředí, a jsou navíc ceněny, což umožňuje dosahovat také nezanedbatelného účinku napodobení ve třetích zemích. Předvídavé řízení lesního bohatství a užívání výrobků zákonného původu je tedy příležitostí k rozvoji místních pracovních sil a zárukou budoucnosti tohoto průmyslového odvětví.

4.5

Je však třeba, aby povinnosti byly ukládány na základě velikosti firem, a malým a středním podnikům a drobným výrobcům tak bylo umožněno pružnější a postupné přizpůsobení se systému náležité péče. Zejména hospodářské subjekty, které dřevo poprvé nakupují, by měly minimalizovat riziko, že se na trh dostanou výrobky nezákonného původu, tím, že zajistí dokumentární vysledovatelnost uvedením původu a vlastností produktu (země, les, dodavatel, druh, věk, objem), zatímco subjekty umístěné dále v průmyslovém řetězci by měly dokumentovat, od koho dřevo nakoupily.

4.6

V definici nařízení se jeví jako vhodné potvrdit plné uznání vnitrostátních norem a organizačních postupů odpovídajících hlediskům udržitelného hospodaření s lesním bohatstvím; nikoliv samoúčelně ukládat nové povinnosti. V tomto ohledu je třeba rozšířit koncept udržitelnosti, který by se nesoustředil pouze na schopnost produkovat dřevo, ale také na hlediska sociální (podmínky odpovídající lidským a pracovním právům), hospodářská (vyhnout se narušení trhu nekalou konkurencí) a environmentální (účinky provozu na životní prostředí a místní biologickou rozmanitost).

4.7

Je třeba vytvořit příznivé klima ve prospěch hospodářských subjektů, které působí řádným způsobem a informují odběratele o zákonném původu dřeva a z něho získaných produktů. Bylo by také žádoucí zahájit informační kampaň, která by spotřebitele upozornila na význam znalosti původu dřeva a dřevařských výrobků a možnosti jeho ověření za využití vysledovatelnosti v okamžiku nákupu.

4.8

Podpora používání dřeva zákonného původu ve stavebnictví, nábytkářské a další výrobě může mít podobu společných akcí a distribuce osvětového a informačního materiálu, aby se podpořilo dřevo pocházející z udržitelně řízených lesů jako jediná udržitelná surovina schopná přirozené obnovy a ukládání oxidu uhličitého, a to dokonce během celého životního cyklu výrobku, což je vlastnost, která dřevo odlišuje od jakéhokoliv jiného materiálu.

4.9

K zajištění správné funkce systému podporujeme myšlenku, aby po boku Komise působila konzultativní skupina pro obchod s dřevem, zahrnující různé zainteresované subjekty.

V Bruselu dne 1. října 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Action plan for Forest Law Enforcement, Governance and Trade, akční plán pro prosazování práva, správu a obchod v lesnictví.

(2)  International Labour Organisation, Mezinárodní organizace práce.

(3)  Ruhong Li, J. Buongiorno, J.A. Turner, S. Zhu, J. Prestemon. Long effects of eliminating illegal logging on the world forest industries, trade, and inventory. Forest policy and Economics. 10 (2008) s. 480–490.

(4)  Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

(5)  Causes of forest encroachment: An analysis of Bangladesh. Iftekhar M.S., Hoque A.K.F., Geo Journal 62 (2005), s. 95–106.

(6)  Greenpeace. L’industria del legno in Africa. Impatti ambientali, sociali e economici. (2001).

(7)  Economics of sustainable forest management. Editorial. Shashi S. Kant. Forest Policy and Economics. 6 (2004), s. 197–203.


23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/92


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Zelené knize o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii

(KOM(2008) 811 v konečném znění)

2009/C 318/18

Zpravodajem: BUFFETAUT

Dne 3. prosince 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. září 2009. Zpravodajem byl pan BUFFETAUT.

Na 456. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 30. září a 1. října 2009 (jednání dne 1. října 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 160 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá proces, který ve své zelené knize zahájila Komise. Lituje však, že se úvahy nezabývají veškerým biologicky rozložitelným odpadem a omezují se pouze na odpad biologický.

1.2

Vzhledem k neexistenci společné právní úpravy tedy doporučuje vypracovat takové právní předpisy, jež by byly z hlediska zásad a odborného přístupu harmonizovány.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí respektovat hierarchii způsobů nakládání s odpady, podněcovat a podporovat recyklaci a také využití, a to především využití energie.

1.4

Souhlasí s tím, aby se kladl maximální důraz na zlepšení předcházení vzniku odpadu ze strany spotřebitelů a průmyslových producentů, i když si uvědomuje, že objem odpadu, jehož vzniku tak můžeme zabránit, je stále zanedbatelný. Vzhledem k tomu, že nakládání s biologickým odpadem a možnosti využití materiálu, jenž je v této souvislosti vyroben, do značné míry ovlivňují místní podmínky, se Výbor domnívá, že spíše než na jednotná závazná pravidla o podmínkách výroby kompostu by se Evropská unie měla v současné době zaměřit na vypracování jasných pokynů a na stanovení cíle v oblasti kvality. Při provádění evropských cílů si tedy členské státy musí zachovat určitou volnost. Po pěti letech provádění pokynů, jež by byly případně vydány, by však bylo vhodné vyhodnotit provádění politiky Evropské unie v této oblasti. Ukáže-li se, že toto hodnocení není dostatečné, mělo by být zváženo vypracování závaznějších právních předpisů.

2.   Co je to biologický odpad?

2.1

Jedná se o biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, od dodavatelů potravin a z maloobchodních prodejen (odvětví stravování) a srovnatelný odpad z podniků potravinářského průmyslu. Tato definice tedy nezahrnuje odpady ze zemědělství a z lesního hospodářství, hnůj, kal z čistíren nebo jiné biologicky rozložitelné odpady, jako jsou např. přírodní textilie, papír nebo zpracované dřevo. Předmětem zelené knihy je tedy jednoznačně biologický odpad, a ne biologicky rozložitelný odpad, což je širší pojem, který zahrnuje i odpad biologický.

2.2

Podle odhadů se v EU ročně vyprodukuje celkem 76,5–102 milionů tun biologického odpadu z potravin a ze zahrad, jenž je zahrnutý do směsného tuhého komunálního odpadu, a 37 milionů tun odpadu z potravinářského průmyslu.

3.   Proč zelená kniha?

3.1

Za prvé proto, že vnitrostátní politiky jednotlivých členských států se vzájemně velmi liší. Otázkou tedy je, zda jsou národní opatření dostatečná, či zda by nebylo lepší a účinnější, kdyby se touto problematikou zabývalo Společenství. Musíme si přitom uvědomit, že specifické místní podmínky, a především podnebí, hrají důležitou roli.

3.2

Rámcová směrnice o odpadech vyzývá Komisi, aby provedla hodnocení nakládání s biologickým odpadem a případně předložila legislativní návrh či vypracovala pokyny.

3.3

V letech 1999 a 2001 byly vydány dva pracovní dokumenty, ale situace se od té doby, zejména v důsledku přistoupení 12 nových členských států, podstatně změnila.

3.4

Cílem zelené knihy je tedy prozkoumat možnosti zlepšení nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii. Jde o to zahájit diskuzi o tom, zda je vhodné podniknout v budoucnu určité kroky na úrovni Společenství, které by braly v potaz hierarchii způsobů zpracování odpadu a možné hospodářské a sociální přínosy, jakož i přínosy v oblasti životního prostředí. Tento úkol je o to těžší, že tuto otázku provází řada pochybností.

4.   Současné techniky

4.1

V členských státech EU se v současnosti můžeme setkat s následujícími technikami:

oddělený sběr, který umožňuje vyrábět velmi kvalitní kompost;

skládkování, které se stále velmi využívá pro tuhý komunální odpad;

spalování s využitím energie (méně relevantní pro jižní část Evropy, kde potřeba využívat takto vyrobenou tepelnou energii není tak velká);

biologické zpracování;

zpracování společně s jinými druhy odpadu;

výroba pelet z kompostu;

aerobní zpracování;

anaerobní zpracování;

mechanicko-biologické zpracování, které kombinuje třídění s biologickým zpracováním.

4.2

V členských státech jsou využívány všechny tyto techniky, přičemž převládají tři možnosti: využívání spalování, aby se snížilo množství odpadu na skládkách, vysoká úroveň využití materiálu, ale s poměrně nízkou mírou spalování, a skládkování.

4.3

Liší se také současné normy. Existují normy o využívání a kvalitě kompostu, ale jsou v každém státě jiné. Stejně tak existují i normy, pokud jde o využití energie. Ty byly stanoveny na úrovni Společenství.

4.4

Environmentální i hospodářské dopady se liší v závislosti na použité technice. Skládkování je pokládáno za nejméně nákladné řešení, spalování vyžaduje vyšší investice. Pokud jde o biologické zpracování, techniky jsou tak odlišné, že je obtížné stanovit jednotné náklady.

5.   Obecné připomínky

5.1   Oblast působnosti

5.1.1

Zelená kniha se nezabývá veškerým biologicky rozložitelným odpadem. Tento výběr je restriktivní, neboť biologicky rozložitelný odpad zde není zohledněn v celé své šíři. Do jisté míry je tak vytvářena nová kategorie biologicky rozložitelného odpadu, do níž patří pouze biologicky rozložitelný odpad z parků a zahrad a kuchyňský odpad z domácností, stravovacích zařízení či zemědělsko-potravinářského průmyslu.

5.1.2

Systémy sběru a nástroje na zpracování biologického odpadu a biologicky rozložitelného odpadu a někdy také metody využití jsou vytvářeny a prováděny stejným způsobem. Bylo by tedy logičtější celkově zaujmout jednotný přístup na základě stejných předpisů. Ukáže-li se, že není možné docílit jednotné právní úpravy, bude zapotřebí se dohodnout na vypracování takových předpisů, jež by obsahovaly harmonizované zásady a technické postupy.

5.1.3

Způsoby nakládání s biologickým odpadem (a obecněji s biologicky rozložitelným odpadem) musí samozřejmě respektovat hierarchii způsobů nakládání s odpady: předcházení jejich vzniku, recyklace (otázka opětovného využití je v tomto případě bezpředmětná), další způsoby využití, mimo jiné využití energie, a nakonec likvidace.

5.1.4

V pravé řadě je samozřejmě zapotřebí vzniku odpadu předcházet. V praxi jde o to omezit podíl nespotřebovaných potravin v odpadech a pomocí vhodných pěstitelských postupů omezit vznik odpadu ze zahrad a parků. Musíme si však realisticky přiznat, že vznik biologického odpadu je nevyhnutelný.

5.1.5

Za prioritní způsob zpracování tohoto druhu odpadu je třeba považovat recyklaci. Jde o to vyrobit prostřednictvím kompostování organické hnojivo, čili hnojivo vyrobené za pomoci metanizace. Velký význam má způsob sběru předtím, než dojde k biologickému zpracování. Ten může mít buď podobu tříděného sběru u zdroje či smíšeného sběru, po němž následuje třídění v třídícím závodě. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že kvalita produktů, z nichž je kompost vyráběn, má zásadní vliv na kvalitu konečného produktu. Důležité je, aby byly splněny cíle v oblasti recyklace a kvality konečného produktu, a to bez ohledu na zvolenou technologii či způsob organizace.

5.1.6

Pokud jde o biologicky rozložitelný odpad, efektivita jeho využití je optimalizována prostřednictvím metanizace. Využití energie ze zbytkové části odpadu zásadním způsobem doplňuje metody recyklace biologicky rozložitelného odpadu a umožňuje zajistit, aby energie, která je v odpadu uložena, nepřišla na zmar.

5.2   Využití kompostů

5.2.1

Pokud jde o využití kompostů, je třeba zdůraznit, že možnosti tržního využití jsou velmi různé v závislosti na podmínkách v jednotlivých členských státech a že obchodní vztahy v oblasti dovozu a vývozu jsou velmi omezené. Trh s kompostem má převážně lokální povahu. V některých zemích je využíván především v zemědělství, v jiných pak spíše při obnově vegetace nebo jako hnojivo pro drobné spotřebitele. Bylo by tedy logické, aby předpisy byly koncipovány v závislosti na využití konečného produktu. Je možno rozlišit tři hlavní způsoby využití / typy produktů:

výživa rostlin a půdy;

zlepšování fyzikálních vlastností půdy;

částečné nahrazení půdy.

5.2.2

V každém případě musí být kritéria kvality konečných materiálů z hlediska hygieny a životního prostředí (komposty nebo produkty vyhnívání) stanovena na základě odborného posouzení rizik. Konečná kritéria kvality kompostů či produktů vyhnívání musí být stanovena v závislosti na předpokládaném využití a na opravdových analýzách rizik vypracovaných na základě důvěryhodné a osvědčené metodologie.

5.3   Rozhodovací úroveň

5.3.1

Při rozvoji zpracování biologického odpadu, které probíhá v různých podmínkách v závislosti na zeměpisné poloze, podnebí nebo možnostech tržního využití kompostu, by měly mít hlavní slovo členské státy, a to v rámci jasných pokynů stanovených na úrovni EU a v souladu s odborně stanovenými kritérii kvality.

5.3.2

Politika EU by tedy měla spočívat ve stanovení norem pro kompost, důrazném podporování odděleného sběru a recyklace, ve stanovení norem pro výrobní postupy kompostu a výměně osvědčených postupů. To vše však musí provázet určitá flexibilita, a proto jsou tedy zapotřebí spíše jasné pokyny než legislativní opatření, která jsou až příliš omezující a moc neodpovídají místním podmínkám. Místní orgány mají totiž k dispozici širokou škálu opatření, včetně tarifní politiky a daní. Pokud se tak například ve Francii obec rozhodne pro tříděný sběr odpadu, dojde ke snížení poplatků za odvoz domácího odpadu, z čehož mají přímý prospěch daňoví poplatníci a zároveň to představuje silný stimul pro místní orgány. Pravdou však zůstává, že tříděný sběr se snáze organizuje na venkově nebo na předměstích než v samotném centru měst, zejména těch starých.

5.4   Klasifikace kompostu. Místo toho, aby se kvalita kompostu stanovovala předem podle typu sběru (odděleně nebo se směsným odpadem), by kritéria kvality konečného produktu měla být stanovena bez ohledu na jeho původ, a to na základě důvěryhodných odborných a hygienických kritérií a plánovaného využití.

5.5   Techniky, jež by měly být podporovány. I když je těžké vyžadovat, aby byl prováděn oddělený sběr, neboť se může ukázat, že je to v praxi (zejména v centru měst) velmi obtížné, přesto je zapotřebí jej podporovat všude tam, kde je to z technického a ekonomického hlediska možné. Toto úsilí musí provázet intenzivní informační a komunikační politika s cílem dosáhnout změny chování a zvyklostí části obyvatelstva.

5.5.1

Je zapotřebí podporovat biologické zpracování spíše než jiné způsoby zpracování, a především skládkování. Je zapotřebí poznamenat, že v této souvislosti je možné využít různé hospodářské a daňové nástroje jako stimul ke hledání jiných řešení než skládkování, například zvýšení nebo zavedení poplatků či daní vybíraných za skládkování, které se následně využijí k financování jejich zpracování při ukončení využívání. Kromě toho je také zapotřebí, aby tato alternativní řešení byla cenově přístupná.

5.5.2

Je zapotřebí mít na paměti hierarchii odpadu a posílit preventivní opatření.

5.6   Zařízení, která nepokrývá budoucí