ISSN 1725-5163

doi:10.3000/17255163.C_2009.182.cze

Úřední věstník

Evropské unie

C 182

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 52
4. srpna 2009


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

STANOVISKA

 

450. plenární zasedání ve dnech 14. a 15. ledna 2009

2009/C 182/01

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu

1

2009/C 182/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruk tématu Vnějšírozměr energetické politiky Evropské unie

8

2009/C 182/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

13

2009/C 182/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

19

 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

 

450. plenární zasedání ve dnech 14. a 15. ledna 2009

2009/C 182/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel ohledně obecné bezpečnosti

24

2009/C 182/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zelenou malým a středním podnikům.Small Business Act pro Evropu

30

2009/C 182/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

36

2009/C 182/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o právním rámci Společenství pro evropskou výzkumnou infrastrukturu (ERI)

40

2009/C 182/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruknávrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o strojních zařízeních pro aplikaci pesticidů, kterou se mění směrnice 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních

44

2009/C 182/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracování)

46

2009/C 182/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 549/2004, (ES) č. 550/2004, (ES) č. 551/2004 a (ES) č. 552/2004 s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému

50

2009/C 182/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

56

2009/C 182/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Řešení ropných výzev

60

2009/C 182/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století

65

2009/C 182/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropské radě Plán evropské hospodářské obnovy

71

2009/C 182/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice č. 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh vzhledem k prodloužení některých časových období

75

2009/C 182/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o určitých konstrukčních částech a vlastnostech kolových zemědělských a lesnických traktorů (Kodifikované znění)

76

2009/C 182/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (kodifikované znění)

77

CS

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

STANOVISKA

450. plenární zasedání ve dnech 14. a 15. ledna 2009

4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/1


450. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ VE DNECH 14. A 15. LEDNA 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu

(2009/C 182/01)

Zpravodaj: pan ADAMCZYK

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan ADAMCZYK.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 94 hlasy pro, 29 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Vnitřní trh, přestože není samoúčelný, je nástrojem, který přispívá k růstu blahobytu občanů EU, zvyšuje jejich prosperitu, přístup ke zboží a službám a kvalitu a jistotu jejich pracovních míst a dává jim příležitost cestovat, žít, pracovat a studovat kdekoliv v EU.

1.2   Pokrok je spojen s rozsáhlejšími příležitostmi, které vnitřní trh nabízí jak podnikům (díky expanzi trhů se zbožím a službami a díky svobodě investování), tak pracovníkům, kterým dává nebývalou možnost hledat si zaměstnání v kterémkoliv členském státu EU podle své volby.

1.3   Pokud si chce Evropa z dlouhodobého hlediska zachovat svoji konkurenceschopnost, musí vnitřní trh zajistit udržitelný a dlouhodobý růst, což znamená také zohlednit environmentální rozměr. Tuto velkou výzvu je proto třeba vzít v úvahu v nových normách, pravidlech, výrobcích a nápadech, přestože by to mohlo vést k nevyhnutelnému napětí v některých odvětvích, zejména proto, že veškerá tato činnost je smysluplná pouze za předpokladu, že bude evropskému hospodářství ponechána šance na přežití, tedy že nedojde k oslabení krátkodobé konkurenceschopnosti.

1.4   Konečným cílem je výrazně zlepšit fungování vnitřního trhu v sociálně tržní ekonomice, tj. zaručit rovné podmínky pro všechny zainteresované subjekty a zajistit, aby prováděly svoji činnost ve stejném právním prostředí. To je zásadní pro vytvoření podmínek spravedlivé hospodářské soutěže, vytvoření většího počtu kvalitnějších pracovních míst na základě integrace sociálního a environmentálního rozměru na vnitřním trhu, aby se zvýšila konkurenceschopnost EU.

1.5   Evropské instituce musejí ve svém přístupu k prohloubení vnitřního trhu vzít úvahu legitimní zájmy podniků a potřebu respektovat základní sociální práva, která uznává právo EU, mezinárodní pracovní normy a legislativu jednotlivých členských států, včetně práva na kolektivní vyjednávání.

1.6   Aby mohl vnitřní trh řádně fungovat, je třeba vyřešit některé nejasnosti ohledně používání právních předpisů EU. Jasný a předvídatelný právní rámec je totiž základním předpokladem dalšího rozvoje a prohloubení vnitřního trhu.

1.7   Konkrétněji lze uvést, že vzhledem k rozporům, ve které vyústily nedávné rozsudky Evropského soudního dvora týkající se právního výkladu směrnice o vysílání pracovníků, se požadavek na přezkum této směrnice nebo na uzavření dodatečné dohody mezi sociálními partnery zdá být legitimní.

1.8   Jako prostředník mezi institucemi a veřejností by v tomto směru by mohla být velmi důležitá síť SOLVIT. Tato síť však velmi nedostatečně financována, má extrémně malý počet zaměstnanců a je nutné přehodnotit její úlohu a fungování.

2.   Úvod

2.1   Vnitřní trh se stále ještě buduje, nicméně i přesto již občanům EU přinesl řadu konkrétních výhod a je sám o sobě hlavním úspěchem, jehož bylo v procesu evropské integrace dosaženo (1). Postupné otevírání trhů a odstraňování překážek však s sebou přineslo řadu potíží a problémů, které je nutné vyřešit, pokud má další prohlubování vnitřního trhu získat podporu.

2.2   Je třeba mít na paměti, že rozvoj vnitřního trhu není samoúčelný, ale je spíše nástrojem, který zvyšuje životní úroveň a prosperitu občanů Evropské Unie a jejich přístup ke zboží a službám, zlepšuje kvalitu a jistotu jejich pracovních míst a dává jim příležitost svobodně cestovat, žít a pracovat kdekoliv v EU (2). Tyto výhody jsou neoddělitelně spjaty s vyšší volností, kterou mají podniky ve své činnosti např. díky rozšíření trhu se zbožím a službami a svobodě investování.

2.3   Postupné odstraňování překážek v oblastech přímo spojených se čtyřmi svobodami může vést k problémům a napětím tam, kde stále ještě existují podstatné rozdíly mezi různými členskými státy. To se týká především otázek jako jsou platy, sociální zabezpečení, pracovní právo a práva sociálních partnerů. Možnými a do určité míry využívanými způsoby eliminace těchto napětí jsou dodatečné předpisy, jejichž cílem je:

vyřešit nejasnosti v oblasti práva, které vznikly v důsledku používání předpisů z různých zemí,

potírat sociální dumping a nekalou soutěž,

chránit práva spotřebitele (3),

zaručit výrobcům a dodavatelům zboží a poskytovatelům služeb skutečný přístup na evropský vnitřní trh,

prostřednictvím univerzálních politik zaručit přístup ke všemu zboží a ke všem službám, především službám obecného zájmu (4),

podporovat aktivní politiky na zaručení rovnosti žen a mužů a na boj proti všem formám diskriminace.

2.4   Pro zaručení řádného fungování vnitřního trhu je třeba vyřešit různé nejasnosti ohledně používání právních předpisů EU. Je absolutně nepřípustné, aby v otázkách, které pro ně mají klíčový význam, byli sociální partneři nuceni obracet se na Evropský soudní dvůr, z jehož rozsudků někdy pramení neporozumění nebo spory.

2.5   V této souvislosti je třeba ocenit, že se Komise rozhodla vyzvat sociální partnery a členské státy k diskusi o záležitostech vznesených nedávnými rozsudky Soudního dvora a uspořádala fórum k debatě o tom, jak respektovat sociální práva na pozadí zvyšující se pracovní mobility (5).

3.   Vnitřní trh – přínos a výzvy

3.1   Vnitřní trh přinesl celou řadu výhod. Ty zahrnují výhody pro podniky, zaměstnance i pro širokou veřejnost, která má z úspěšného fungování vnitřního trhu prospěch v několika oblastech. Mezi nesporné úspěchy vnitřního trhu patří růst prosperity spojený s rostoucím HDP, svoboda cestovat, žít, pracovat a studovat v kterémkoliv členském státu EU, mnohem širší přístup ke zboží a službám vysoké kvality často za nižší ceny, který souvisí s vyšším přístupem výrobců, obchodníků a poskytovatelů služeb na vnitřní trh, a v neposlední řadě rozšíření práv spotřebitelů, která teď platí v celé EU nezávisle na státu, ve kterém došlo k nákupu.

3.2   Pramenem sporů jsou nadále omezení volného pohybu osob pocházejících z několika členských států ve formě „přechodných období“, a to i přes svou omezenou délku. Je však třeba si povšimnout, že ochrana trhu práce ve státech, které zavedly přechodné období, se ukázala obtížnější než se očekávalo. Odliv kvalifikovaných pracovníků hledajících zaměstnání představuje stejně tak problém pro jejich země původu.

3.3   EHSV se však domnívá (6), že integrace trhů práce je nejlepší zárukou proti sociálnímu vyloučení. Komise by měla spolu se sociálními partnery pracovat na lepším využití potenciálu evropské pracovní síly v našich rychle se měnících společnostech. Jedním z problémů, které je stále třeba vyřešit, je vzájemné uznávání kvalifikací (7).

3.4   Výhody pro podniky zahrnují přístup na rozsáhlý trh s téměř 500 miliony obyvateli, snadnější přeshraniční obchod a procedury při zakládání podniku, širší používání evropských norem a označování, lepší přeshraniční spolupráci a lepší transfer technologií. Další přínosem je snadný přístup na kapitálové trhy, ačkoli fungování finančních služeb je stále ještě třeba zlepšit. Bez ohledu na to, zda se tyto úspěchy vnitřního trhu týkají podniků nebo přímo veřejnosti, všechny mají své sociální důsledky a jsou s nimi spojeny individuální výzvy.

3.5   Mohlo by se zdát samozřejmé, že vytvoření vnitřního trhu s sebou přineslo nebývalý hospodářský růst, jenž má kladný vliv na sociální blahobyt občanů, stále se však diskutuje o tom, zda stupeň otevřenosti trhu a rozsah regulace v jednotlivých oblastech jsou ze sociálního hlediska žádoucí nebo přijatelné. Spory ohledně nedávných rozsudků Evropského soudního dvora (ve věci Viking (8), Laval (9), Rüffert (10), Komise v. Lucembursko (11)), dřívější diskuse o směrnici o službách a problémy spojené s otevřením trhů práce, sociálním dumpingem, nekalou soutěží a dopadem vnitřního trhu na fungování evropského sociálního modelu si jistě zaslouží rozbor a případně rozhodnutí ohledně nové legislativy nebo koregulace.

3.6   Vlivem vnitřního trhu se snížily ceny mnoha výrobků, což je dobré jak pro spotřebitele, tak pro konkurenceschopnost evropského hospodářství. K poklesu cen však často dochází na úkor zaměstnanců, kteří jsou propouštěni následkem restrukturalizace podniku nebo přemístění pracovního místa jinam. Ze sociálního hlediska je tedy nezbytné sladit zájmy spotřebitelů, tj. nízké ceny, se zájmy zaměstnanců, tj. jistota pracovního místa, pracovní normy a pracovní a platové podmínky.

3.7   Hospodářský růst spojený s vnitřním trhem také přispěl k vytvoření nových pracovních míst. Tento jev by se dal považovat za pozitivní, pokud by ovšem nebylo toho, že tato pracovní místa jsou často velmi špatně placena vzhledem k potřebě udržet jejich konkurenceschopnost.

3.8   V tomto směru je třeba zdůraznit, že Evropa dosáhla svojí vysoké konkurenceschopnosti především prostřednictvím investic do nových technologií, školení a vzdělávání pracovníků, zlepšení organizace práce, lepších zdravotních a bezpečnostních podmínek na pracovišti a rovněž aktivní podpory sociálního dialogu a sociálního partnerství. Nicméně vzhledem k tomu, že pracovníci jsou zároveň spotřebitelé, může zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství omezováním nákladů na pracovní sílu vést ve skutečnosti k poklesu kupní síly, tj. jinými slovy k nižší spotřebě a omezenému růstu.

3.9   Částečné otevření trhu práce pracovním migrantům skýtá řadu vlastních specifických problémů. Některým členským státům se nepodařilo účinně začlenit pracovní migranty do svých opatření v oblasti kolektivního pracovního práva a/nebo jiných pravidel, právních předpisů či postupů, což v důsledku podkopává místní pracovní normy a umožňuje rozšíření šedé ekonomiky. To vede ke zhoršení pracovních podmínek a narušení sociálního dialogu a následně k sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži. Takovému vývoji událostí by měly důsledně čelit jak odborové svazy, tak organizace zaměstnavatelů.

3.10   Některé zainteresované strany označily určité postupy podniků zaměstnávajících vysílané pracovníky za sociální dumping a nekalou soutěž. Evropský soudní dvůr ve svých rozsudcích ve věcech Viking, Laval, Rüffert a Komise vs. Lucembursko navíc rozhodl, že takové praktiky jsou legální a v souladu se směrnicí o vysílání pracovníků, což vedlo k velkým sporům, především proto, že tyto rozsudky byly jasně v rozporu s prohlášeným účelem směrnice. Podpora přeshraničního poskytování služeb vyžaduje spravedlivou hospodářskou soutěž a záruky práv zaměstnanců. Zdá se tedy, že pro zajištění rovných příležitostí, spravedlivé hospodářské soutěže a dodržování práv zaměstnanců bude třeba, aby byly přijaty nové právní iniciativy a aby sociální partneři mezi sebou zahájili další jednání, především na téma vysílaných pracovníků.

3.11   Výbor (12) se však domnívá, že než budou vypracovány nové předpisy, je naléhavě nutné přijmout opatření na zajištění řádného provedení směrnice 96/71/ES, především vzhledem k tomu, že jejích cílů nebylo plně dosaženo ani 10 let po jejím uzákonění.

3.12   Zvláštní problematikou zůstává otázka otevření trhu služeb a problémy spojené se službami obecného zájmu, které mimo jiné pokrývá nedávno přijatá směrnice o službách. Tato směrnice je v současnosti prováděna a nelze tedy ještě posoudit její dopad. Je však jasné, že sociální rozměr základních služeb přesahuje pouhou problematiku zaměstnance a samotný sociální dialog a že se rovněž týká zaručení přístupu k těmto službám pro všechny (13).

3.13   Vzhledem k nedávnému růstu cen v Evropě je otázka přístupu ke službám obecného zájmu úzce spojena s otázkou jejich dostupnosti, především co se týče energie. Na problém dodávek energie však nelze nahlížet pouze v souvislosti s nedávným a velmi pravděpodobně i budoucím růstem cen, je třeba vzít v úvahu také environmentální aspekty spotřeby energie.

4.   Dopad nedávných rozsudků na vnitřní trh

4.1   Pro řádné fungování vnitřní trhu je zapotřebí jasný soubor pravidel. Jeho další integrace bude silně záviset na míře, do jaké lze v jasném a předvídatelném právním rámci nalézt přijatelnou rovnováhu mezi jeho hospodářským, sociálním a environmentálním rozměrem.

Nedávné rozsudky Evropského soudního dvora vedly ke sporům v průmyslových kruzích v celé Evropě. Pro obnovení velmi potřebné důvěry veřejnosti je tedy zásadní nalézt řešení otázek, které jsou stále kontroverzní.

4.2.1   Ve věci Viking hrozila Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (International Transport workers’ federation – ITF) a Svaz finských námořníků (Finnish Seamen’s Union) společnosti Viking Line protestní akcí kvůli jejímu plánu změnit finskou vlajku jednoho z jejích plavidel za estonskou a nahradit posádku levnějšími námořníky z Estonska. Evropský soudní dvůr rozhodl, že hrozba stávkou s cílem přinutit zaměstnavatele, aby uzavřel kolektivní smlouvu, by v tomto případě mohla omezit právo dotčené společnosti na usazování.

4.2.2   Ve věci Laval šlo o lotyšskou společnost, která vysílala pracovníky do Švédska za pracovních podmínek platných v Lotyšsku, které byly na podstatně nižší úrovni, než kolektivní smlouvou stanovené pracovní podmínky ve Švédsku. Švédské odbory reagovaly protestní akcí a zorganizovaly blokádu dodávek do lokality Vaxholm. Evropský soudní dvůr rozhodl, že v případech, kde se aplikuje směrnice o vysílání pracovníků, je protiprávní, aby odbory organizovaly protestní akci s cílem získat lepší pracovní podmínky, než určují povinná ustanovení pro účely minimální ochrany ve směrnici.

4.2.3   Ve věci Rüffert šlo o to, že jedna německá firma vyhrála nabídkové řízení vypsané spolkovou zemí Dolní Sasko (Land Niedersachsen), které zahrnovalo stavební práce v jisté věznici. Německá firma zadala práci subdodavatelské firmě z Polska, která pracovníkům zaplatila pouze 47 % minimální mzdy, stanovené regionální odvětvovou kolektivní smlouvou. Spolková země Dolní Sasko zakázku následně zrušila, ale podle rozhodnutí Evropského soudního dvora je místní zákon, který nutí veřejné zadavatele stavebních prací k dodržování kolektivních smluv, slučitelný se směrnicí o vysílání pracovníků pouze tehdy, když byla smlouva prohlášena za všeobecně závaznou.

4.2.4   Ve věci Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství Evropský soudní dvůr podpořil stížnost Komise a rozhodl, že Lucemburské velkovévodství zašlo příliš daleko při provádění směrnice o vysílání pracovníků, pokud jde o požadavky platné v této zemi pro domácí společnosti, týkající se mimo jiné maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku, automatické indexace platu a dodržování kolektivních smluv.

4.3   Rozsudky ve výše uvedených věcech také zvýšily obavy ohledně toho, jak Evropský soudní dvůr vykládá směrnici EU o vysílání pracovníků. Tyto případy byly vysoce rozporuplné a mnoho subjektů je považovalo za podporu mzdového dumpingu. V těchto případech zahraniční společnosti obcházely kolektivní smlouvy, právní či správní předpisy a postupy platné v zemi, ve které provozovaly svoji činnost, čímž poškozovaly místní společnosti a zaměstnance.

4.4   Vnitřní trh musí být zdrojem právní jistoty, ne nejasnosti. Dohodnout se na zásadách, které je třeba přezkoumat v souladu se zákony a jejich interpretací, a nalézt jasné společné zájmy má tedy rozhodující význam.

5.   Mechanismy a nástroje lepšího fungování vnitřního trhu

5.1   Fungování vnitřního trhu je postupně doplňováno o řadu mechanismů, které zlepšují jeho chod. Tyto mechanismy mohou být užitečné při posouzení kanálů, které budou vhodné ke zlepšení integrace sociálního i environmentálního rozměru na vnitřním trhu.

5.2   V souvislosti s nejnovějšími rozšířeními byly v posledních letech byly obnoveny diskuse o harmonizaci a vzájemném uznávání. Panuje široká shoda o tom, že je třeba se zaměřit na harmonizaci toho, co je skutečně nezbytné, a že není reálné usilovat o nadměrnou harmonizaci v Evropské unii o 27 členských státech. Na druhé straně vzájemné uznávání je široce opomíjeno, přestože je jedním z pilířů vnitřního trhu. Harmonizace by mohla být užitečná pro budování evropského sociálního modelu, sociální rozměr však zůstává do velké míry doménou 27 členských států (často za plné podpory sociálních partnerů), což je v souladu se zásadou subsidiarity. Mohla by však být účelná v environmentální oblasti, když by se v souladu s ambiciózními cíli, které si Unie dala, stanovila pravidla pro výrobky a postupy.

5.3   Jako prostředník mezi institucemi a veřejností by v tomto směru by mohla být velmi důležitá síť SOLVIT, která je odpovědná za informování, poradenství a přezkum otázek vnitřního trhu týkajících se společností, spotřebitelů, pracovníků atd. ve členských státech. Shromažďuje veliké množství dat a know-how. Všeobecně vzato je však tato síť velmi nedostatečně financována, má extrémně malý počet zaměstnanců a je nutné přehodnotit její úlohu a fungování.

5.4   „Nový přístup“ vedl k tomu, že se zákonodárci EU při stanovení základních požadavků drží zkrátka a svěřují technické aspekty normalizačním orgánům. Tento přístup lze jen stěží použít u sociálního rozměru, ale mohl by mít – a již skutečně má – zásadní význam v environmentální oblasti (normy kvality atd., bylo by vhodné, aby Komise aktualizovala řadu relevantních oblastí).

5.5   Stálým jablkem sváru je zásada země původu, jak ostatně dokazuje skutečnost, že organizace spotřebitelů s ní nejsou spokojeny. Podle této zásady se při provedení akce nebo poskytnutí služby v jedné zemi a příjmu této akce nebo služby v jiné zemi použijí zákony země, ve které je akce provedena nebo služba poskytnuta. Cílem této zásady je stimulovat volný pohyb zboží a služeb a podpořit přeshraniční soutěž. Byla však zamítnuta při projednávání směrnice o službách, jelikož by podle ní státy v podstatě musely použít různé právní režimy pro společnosti a osoby podle jejich země původu.

5.6   Dobrým příkladem toho, jak by bylo možné zlepšit celoevropskou regulaci, je Lamfalussyho postup, neboť přinesl logičtější výklad a jednodušší sblížení národních postupů a tradicí ve specifických otázkách regulace. Kromě příkladu finančních služeb je Lamfalussyho postup východiskem pro vytvoření systému, který zajistí kvalitu a jednoduchost. Otázkou zůstává, zda je možné ho využít jako účinnějšího mechanismu pro vydávání zákonů v jiných oblastech, především v oblasti životního prostředí.

5.7   „Montiho ustanovení“ upozorňuje v souvislosti s volným pohybem zboží na skutečnost, že směrnici nelze vykládat tak, že by jakýmkoliv způsobem ovlivňovala uplatňování základních práv EU, včetně práva zaměstnanců na protestní akci. Nedávné rozsudky Evropského soudního dvora zpochybnily platnost Montiho ustanovení a je důležité vyjasnit, kde jsou jeho hranice a proč.

6.   Lepší rámec integrace životního prostředí do vnitřního trhu

6.1   Energetika i životní prostředí se staly hlavními prioritami vlád a občanů v Evropě a v dohledné době jimi zůstanou. Ochrana životního prostředí je často bohužel považována za zátěž trhu, za nový soubor negativních podmínek, které nutně zasahují do konkurenceschopnosti podniku.

6.2   Na druhé straně však dnes panuje shoda o tom, že nejúčinnějším způsobem, jak zajistit konkurenceschopnost Evropy v budoucnosti, je výrazně pokročit v rozvoji nápadů, výrobků a norem, které budou reagovat na jednu z nejdůležitějších výzev, kterým lidstvo v současnosti čelí, a vytvořit vnitřní trh, jenž skutečně zohledňuje environmentální rozměr jako ústřední součást tohoto cíle. To však neubírá na skutečnosti, že nové předpisy v této oblasti mohou nevyhnutelně způsobit napětí v určitých odvětvích, zejména vzhledem k tomu, že také krátkodobá konkurenceschopnost zůstává věcí zásadního významu.

6.3   Amsterodamská smlouva posílila myšlenku integrace environmentálního rozměru do jiných politik, jelikož tento rozměr je klíčem k podpoře udržitelného rozvoje. Evropská komise prozkoumala způsoby zlepšení součinnosti mezi jednotným trhem a environmentálními otázkami zohledněním opatření jako jsou veřejné zakázky, účinné posouzení dopadu, normalizace, účetní výkaznictví či ekonomické nástroje jako environmentální daně atp. Komise se také zabývala novými odvětvími a problémy, které mohou vyžadovat harmonizační opatření.

6.4   Vzhledem k rozsahu odvětví a postupů, jež je potřeba doplnit o rozměr udržitelného rozvoje, není integrace environmentálních otázek do jednotného trhu dodnes jasnou záležitostí. Ovlivňuje důležité oblasti politik jako je energetika a doprava a otázky, které byly dřív omezeny na volný pohyb zboží, se rozšířily i na jiné oblasti. Z tohoto důvodu a vzhledem k velkému významu životního prostředí v dnešní politické agendě by bylo potřebné mnohem více pokročit v těch specifických otázkách, které lze zlepšit, a stanovit, které tržní nástroje by k dosažení těchto cílů byly nejvhodnější.

7.   Závěrečné poznámky

7.1   Vnitřní trh se neustále vyvíjí. Konečným cílem je vytvořit vnitřní trh bez jakýchkoliv překážek. Dokončený vnitřní trh znamená, že všechny zainteresované strany mají rovný přístup na každý národní trh. A v neposlední řadě, rovný přístup na trhy jednotlivých členských států také znamená, že podniky, pracovníci a poskytovatelé služeb pracují ve stejném právním prostředí, čímž jsou zaručeny rovné podmínky a je zabráněno nekalé soutěži uvnitř Evropské unie a snižování konkurenceschopnosti vnitřního trhu jako celku.

7.2   Výbor vyjádřil názor (14), že úspěch vnitřního trhu je sdílenou odpovědností Evropské unie a členských států, které se musejí aktivněji zapojit. Je také třeba zdůraznit úlohu sociálních partnerů v budování vnitřního trhu a v jeho posilování.

7.3   Probíhající diskuse o omezeních evropské integrace, včetně nedávného projednávání směrnice o službách, ukazuje jak je těžké sladit zásady vnitřního trhu s potřebou vysokých sociálních standardů, sociální ochrany, fungujících a dostupných veřejných služeb a spravedlivé hospodářské soutěže. Diskuse o vnitřním trhu by se měly v první řadě zaměřit na poskytnutí odpovědi na tyto legitimní otázky. Evropské instituce musejí v těchto odpovědích zohlednit jak legitimní zájmy podniků, tak skutečnost, že ekonomické svobody je nutné regulovat, aby se zajistilo, že nebudou omezovat základní sociální práva uznávaná v zákonech EU, mezinárodních pracovních normách a zákonech jednotlivých členských států, včetně práva na vyjednávání a práva na uzavírání a provádění kolektivních smluv.

7.4   Nedávné sdělení Komise o obnovené sociální agendě (15) podtrhuje silný závazek Evropy ohledně harmonických, soudržných a inkluzivních společností dodržujících základní práva ve zdravých sociálně tržních ekonomikách. Komise se také zavazuje k zajištění toho, aby nedošlo k žádnému rozporu mezi základními svobodami vyplývajícími ze Smlouvy a ochranou základních práv.

7.5   Fungování vnitřního trhu podle ustanovení Lisabonské smlouvy je stále ještě třeba posoudit, z prvního hodnocení textu Smlouvy, které EHSV provedl, však vyplývá, že vnitřní trh je definován na sociálnějším základě, a to i přesto, že neprošel strukturální změnou.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  KOM(2007) 724 v konečném znění.

(2)  Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25.

(3)  Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14.

(4)  Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14.

(5)  KOM (2008) 412 v konečném znění.

(6)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(7)  Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 100.

(8)  Úř. věst. C 51, 23.2.2008, věc C-438/05.

(9)  Úř. věst. C 51, 23.2.2008, věc C-341/05.

(10)  Úř. věst. C 128, 24.5.2008, věc C-346/06.

(11)  Úř. věst. C 209, 15.8.2008, věc C-319/06.

(12)  Úř. věst. C 151, 17.6.2008, s. 45.

(13)  Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 80.

(14)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(15)  KOM(2008) 412 v konečném znění.


PŘÍLOHA

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující text stanoviska specializované sekce byl zamítnut ve prospěch pozměňovacího návrhu přijatého plenárním shromážděním, obdržel však nejméně jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

1.4   „Konečným cílem je odstranit všechny překážky fungování vnitřního trhu, tj. zaručit rovné podmínky pro všechny zainteresované subjekty a zajistit, aby prováděly svoji činnost ve stejném právním prostředí. To je zásadní pro vytvoření podmínek spravedlivé hospodářské soutěže pro všechny a pro zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství EU.“

Výsledek hlasování:

hlasů pro: 79

hlasů proti: 46

zdrželo se hlasování: 11

Následující pozměňovací návrh byl v hlasování zamítnut, obdržel však nejméně čtvrtinu odevzdaných hlasů:

Vyškrtnout odstavec 4.3

Odůvodnění

EHSV není způsobilý k tomu, aby podkopával rozsudky ESD. Byl by to nebezpečný precedens, který by vedl k oslabení naší prestiže.

Výsledek hlasování:

hlasů pro: 44

hlasů proti: 78

zdrželo se hlasování: 14


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/8


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruk tématu Vnějšírozměr energetické politiky Evropské unie

(2009/C 182/02)

Zpravodajka: paní SIRKEINEN

Na plenárním zasedání ve dnech 16. a 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Vnější rozměr energetické politiky Evropské unie.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. prosince 2008. Zpravodajkou byla paní SIRKEINEN.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 181 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení: k vnější energetické strategii Evropské unie

1.1   Energie je již dlouho středem zájmu mezinárodní politiky. Ostatní velcí hráči na světové politické scéně mají silné energetické programy, ať už otevřené, nebo skryté. Energie je často využívána jako nástroj nebo dokonce jako zbraň v mezinárodních sporech.

Podle názoru EHSV se Evropská unie jako nejsilnější globální ekonomická jednotka musí chopit své úlohy na mezinárodní energetické scéně.

1.2   Evropští občané mají obavy o zabezpečení dodávek energie, z vysokých a nestálých cen energie i ze změny klimatu a neudržitelného celosvětového vývoje celkově. Podle názoru EHSV potřebuje EU jasně definovanou, komplexní vnější energetickou strategii jako reakci na obavy občanů, a především vůli a odhodlání k jejímu uskutečnění.

EHSV navrhuje dva pilíře vnější energetické strategie EU:

zabezpečení dodávek energie EU,

aktivní a vstřícnou politiku v oblasti energie a klimatu.

1.3   Řada prvků takto koncipované strategie již existuje. Zabezpečení dodávek energie zařadila Evropská rada do svých závěrů z 15. a 16. října 2008 a další návrhy předložila Komise v Druhém strategickém přezkumu energetické politiky z 13. listopadu 2008 (1), ke kterým se hodlá EHSV podrobněji vyjádřit v pozdějším stanovisku.

Podle názoru EHSV potřebuje EU rozvinutou strategii pro vnější energetickou politiku a praktický akční plán a musí při tom brát v úvahu mimo jiné i připomínky obsažené v tomto stanovisku.

EHSV uznává vzájemnou závislost dodavatelů a spotřebitelů energie, a proto velmi naléhá na vzájemnost při přístupu k sítím a podmínkám investic, včetně přístupu k investicím v počáteční fázi.

Vypracovává se několik projektů výstavby ropovodů mezi Evropou, Kavkazem, Asií a Ruskem. Mají obrovský význam, ale nemusí být pro Evropu dostačující dokonce ani ze střednědobého hlediska.

1.4   Energetická politika EU se dosud zaměřovala na vytváření vnitřního trhu s energií, především s elektrickou energií a plynem.

EHSV podporuje názor, že účinná vnější strategie a výkonnost může být založená pouze na jasné společné vnitřní politice a fungujícím vnitřním trhu s energií.

EHSV podtrhuje, že opatřeními vnitřní energetické politiky je možné rozhodujícím způsobem snížit vnější energetickou závislost a zlepšit zajištění dodávek, zejména energetickou účinnost, diverzifikovanou skladbu zdrojů energie, dostatečné investice do infrastruktury i opatření na předcházení krizím, například systém včasného varování, sdílení informací a vytváření zásob/nahrazování.

1.5   Evropa má jak odpovědnost, tak potenciál vyvolat hlubokou změnu kultury spotřeby energie – třetí průmyslovou revoluci.

EU by si měla udržet vedoucí postavení v celosvětové politice klimatu a všemi dostupnými prostředky zvýšit v budoucnosti udržitelnost energetiky v rozvojových zemích.

1.6   Při řešení dlouhodobých i krátkodobých energetických problémů jak uvnitř EU, tak celosvětově mají rozhodující roli nové a lepší technologie.

EHSV vyzývá EU, členské státy a podniky, aby nasměrovaly dostatečné zdroje do energetického výzkumu a vývoje a inovací a také aby více spolupracovaly v celosvětovém výzkumu a vývoji v oblasti energetiky.

1.7   Ustanovení Lisabonské smlouvy o energetické politice a vnějších vztazích by posílily možnosti zemí EU jednat společně a mít větší vliv na celosvětovou politickou scénu.

EHSV doporučuje, aby všechny odpovědné strany učinily, co je v jejich silách, a pokusily se uvést Lisabonskou smlouvu co nejdříve v platnost.

Ze všeho nejdůležitějším předpokladem je však schopnost Evropské unie jednat a vystupovat společně. Proto by strategie měla být založena na jasném pochopení různých úloh Unie, členských států a hospodářských subjektů.

1.8.1   Na vnější, čistě politické úrovni, mají pravomoci členské státy. V rámci úsilí hovořit jedním hlasem, bylo dosaženo pozitivního vývoje především ve vztazích s Ruskem.

EHSV vyzývá členské státy, aby ve vnější politice jednaly společně a snažily se zabránit tomu, aby energie byla využívána jako zbraň v mezinárodních sporech.

1.8.2   EU má společnou obchodní politiku založenou na jednotných zásadách. Komise nese odpovědnost za obchodní jednání na základě mandátu Rady.

EHSV doporučuje, aby mandáty pro mnohostranná a dvoustranná jednání se zeměmi a regiony byly dostatečně silné, ale i účinné, aby přinesly hmatatelné výsledky v oblasti energetiky.

1.8.3   Smlouvy o nákupech i infrastruktuře a ostatních projektech uzavírají a provádějí podniky. Vlády mají často významnou nebo i rozhodující podpůrnou úlohu při smluvních jednáních.

EHSV doporučuje, aby v rámci těchto jednání zástupci vlád členských států EU jako nutný předpoklad smlouvy požadovali, aby daná třetí země uplatňovala na svých trzích určitá pravidla, jako je reciprocita, rovné zacházení, transparentnost či ochrana investic nebo dodržování zásad právního státu a lidských práv, a aby Rada dohodla rámec takových zásad, které by byly uplatňovány při všech jednáních o energetických smlouvách s třetími zeměmi.

1.9   Cílem vnější energetické strategie je reagovat na potřeby a obavy lidí v jejich soukromém a pracovním životě.

EHSV doporučuje, aby bylo dopřáno sluchu sociálním partnerům i organizacím pro životní prostředí a ostatním zástupcům občanské společnosti a aby byli aktivně zapojeni do stanovování vnější energetické strategie. Je třeba plně využít jejich schopnosti podporovat mezinárodní dialog a vyjednávání.

1.10   Organizovaná občanská společnost i hospodářské a sociální rady mají vliv, a proto i svou vlastní odpovědnost za tvorbu vnější energetické politiky Evropské unie.

EHSV vítá, že organizace občanské společnosti podněcovaly své vnitrostátní a regionální vlády ke společnému postupu v těchto otázkách na úrovni Evropské unie. Solidarita mezi Evropany by měla mít přednost před úzkými místními či národními zájmy, protože pouze společným postupem lze úspěšně dosáhnout cílů zabezpečení dodávek energie a mezinárodní odpovědnosti.

1.11   Dialog a jednání o mezinárodních vztazích v oblasti energetiky probíhají na mnoha různých fórech, protože tato otázka má množství závažných geopolitických aspektů. Otevřený dialog zahrnující co nejvíce různých aspektů k tomuto tématu by napomohl širšímu pochopení a zapojení zainteresovaných stran.

Otázka energie by měla být stálým bodem programu jednání na schůzích a jednáních u kulatého stolu mezi EHSV a mezinárodními partnery.

EHSV vidí svou úlohu v organizování pravidelných obsáhlých seminářů o vnějších aspektech energetické politiky EU, především zapojení organizací občanské společnosti i z třetích zemí a regionů. Slyšení pořádané studijní skupinou EHSV pro vnější energetickou politiku dne 1. října 2008 v Bruselu se ukázalo jako úspěšné.

2.   Úvod

2.1   Energie se na celém světě dostala do popředí trvalého politického zájmu. Tuto skutečnost zdůrazňuje politický a dokonce vojenský neklid se zjevnou vazbou na energii. Dochází k tomu v situaci stoupající poptávky zejména v rozvojových zemích, kterou s sebou nese příznivý rozvoj životní úrovně v těchto zemích, a předpokládaný nedostatek některých fosilních paliv. Navíc dodávky ropy a plynu se vyznačují vysokým stupněm závislosti na několika málo producentských zemích. Očekává se přitom, že dodávky se v budoucnosti budou ještě více koncentrovat.

2.2   Celosvětová hospodářská nestabilita je spojena s cenami energie. Před necelými dvěma lety začaly ceny ropy a poté i plynu značně růst a způsobily vysokou inflaci a značné problémy jak spotřebitelům, tak společnosti jako celku. V současnosti cena ropy dramaticky klesla, a proto vznikly obavy o dostatečnost výroby a zabezpečení dodávek. Při této nestálosti se očekává, že ceny energie dále porostou z důvodu tržní rovnováhy a především z důvodu politických opatření v boji proti změně klimatu. Nejslabší skupiny našich společností jsou ohroženy energetickou chudobou.

2.3   V současné době se 53 % všech primárních zdrojů energie používaných v Evropské unii dováží. Závislost na dovozu činí u pevných paliv 40 %, u zemního plynu 56 % a u ropy 82 % (údaje z r. 2005). Aktualizace základního scénáře Komise z r. 2007 uvádí celkovou závislost na dovozech v roce 2030 ve výši 67 %. Podle nedávného Druhého strategického přezkumu energetické politiky se očekává, že dovoz fosilních paliv zůstane přibližně na dnešní úrovni do roku 2020, kdy budou politiky v oblasti klimatu a energie plně zavedeny.

2.4   Evropská unie dováží více než 40 % zemního plynu a jednu čtvrtinu ropy z Ruska, a zvláště podíl zemního plynu bude vzrůstat. Dalšími největšími dodavateli ropy jsou Střední východ a Norsko, zatímco u zemního plynu je druhým dovozním zdrojem Norsko následované Alžírskem. Tato závislost je vzájemná – dodavatelé do Evropské unie jsou závislí na naší poptávce. To platí zejména pro Rusko, protože více než polovina jeho vývozu energie směřuje do Evropské unie.

2.5   Vysoká čísla dokládající závislost na dovozech i převahu určitých zdrojů dovozu, které se všechny neřídí stejnými tržními a politickými pravidly jako Evropská unie, vynesla otázku energetické bezpečnosti na čelní místo programu Evropské unie. K tomu navíc přispělo i několik přerušení dodávek z Ruska i nedávné vojenské akce v Gruzii.

2.6   Energetika není v oblasti vnější či jiné energetické politiky jedním homogenním odvětvím. Ropa se používá převážně v dopravě a nelze ji snadno nahradit. Evropská unie je součástí globálních ropných trhů, a má proto jen malý manévrovací prostor. Jiné energetické zdroje a technologie mají různorodé použití a jsou do značné míry vzájemně zaměnitelné. S uhlím a uranem se obchoduje na otevřeném světovém trhu, zatímco zemnímu plynu je nutno věnovat pozornost v důsledku rychlého nárůstu poptávky a omezeného počtu a charakteristiky dodavatelů.

2.7   Evropská unie podnikla v průběhu posledních let několik akcí s cílem zabezpečit své vnější dodávky energie.

2.8   Nedávno požádala Evropská rada na svém zasedání ve dnech 15 a 16. října 2008 Komisi, aby předložila příslušné návrhy nebo iniciativy k otázce zabezpečení dodávek energie, a při tom Rada stanovila šest priorit. Komise na to odpověděla ve svém Druhém strategickém přezkumu energetické politiky. EHSV vypracuje zvláštní podrobné stanovisko k tomuto dokumentu a doprovodnému balíčku návrhů.

3.   Vnitřní prvky vnější energetické politiky Evropské unie

3.1   V rámci Evropské unie i na úrovni jednotlivých členských států existuje celá řada politických opatření, která mohou přispět ke snížení vnější energetické závislosti, zvýšení energetické bezpečnosti a následně i k lepšímu postavení Evropské unie při prosazování jejích opatření v oblasti vnější energetické politiky. Tato opatření postačí na tomto místě jen stručně zopakovat, protože byla důkladně projednána v jiných stanoviscích EHSV.

3.2   Zajištění vyšší energetické účinnosti představuje první a zároveň nejdůležitější opatření, protože má přímý dopad na vývoj energetické poptávky, a tím i na závislost na vnějších zdrojích.

3.3   Vyvážená skladba zdrojů energie a jejich diverzifikace, a to zejména ve prospěch domácích zdrojů uvolňujících při produkci energie nízké množství uhlíku, jako je energie z biopaliv, větru a jaderná energie.

3.4   V oblasti fosilních paliv by se mělo více využívat možnosti vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektrické energie i zachycování a ukládání uhlíku.

3.5   Hospodářská soutěž v obchodu zemním plynem by se měla zvýšit prostřednictvím podpory zřizování terminálů zkapalněného zemního plynu a ostatní infrastruktury.

3.6   Dobře fungující vnitřní trh s energií podporuje účinnost zdrojů a řešení případných místních či regionálních potíží s dodávkami. Potřebné je též zajistit dostatečné investice do infrastruktury i otevřený přístup k sítím a jiné infrastruktuře. Účinné propojení vyžaduje efektivní spolupráci energetických regulačních orgánů.

3.7   Řešení rizik bezpečnosti dodávek vyžaduje zvláštní opatření. Měly by být zřizovány účinné mechanismy solidarity a včasného varování, které by souběžně fungovaly v případě energetických krizí a přerušení dodávek. EHSV v patřičnou dobu vypracuje stanovisko k nedávným návrhům Komise pro tato témata.

3.8   EHSV vyjadřuje mimořádnou podporu účinným opatřením k připojení izolovaných oblastí Unie, zvláště pobaltských zemí, ke společnému energetickému trhu a zajištění dostatečných a různorodých dodávek energie.

4.   Obecné připomínky EHSV k vnější energetické politice Evropské unie

4.1   EHSV definuje dva pilíře vnější energetické politiky

zabezpečení dodávek energie pro Evropskou unii,

aktivní a odpovědná globální energetická a klimatická politika.

4.2   Takové politiky vyžadují krátkodobý a dlouhodobý výhled. V krátkodobém výhledu je třeba zvýšit dodávky energie, protože nahrazení energetických zdrojů ve velkém rozsahu a využití infrastruktur trvá určitou dobu, a současně je třeba přijmout veškerá možná krátkodobá opatření ke snížení poptávky. Z dlouhodobého hlediska, až investice do výzkumu a nových technologií začnou přinášet své plody, bude možné poptávku po energii dále snížit a zejména bude možné nahradit omezené či jinak problematické zdroje energie alternativním řešením.

4.3   EHSV pro tuto chvíli očekává, že politiky související se změnou klimatu posunou energetiku výrazně dvěma směry – směrem k vyšším cenám a ke stále menší závislosti na fosilních palivech.

4.4   Nová technologie je hlavním způsobem, jak zlepšit využívání energie a nahradit problematické zdroje energie. Protože jsme v Evropě průkopníky v politikách v oblasti energie a klimatu, měli bychom se chopit příležitosti, vyvíjet potřebné technologie, pomáhat jiným řešit jejich problémy a vytvářet nová pracovní místa. K dosažení tohoto cíle je nutné již dnes dostatečně investovat do energetického výzkumu a technologického vývoje.

5.   Zabezpečení dodávek energie pro Evropskou unii

5.1   Evropská unie vynaložila v rámci svých dvoustranných i mnohostranných jednání značné úsilí na to, aby svá pravidla a jejich provádění rozšířila na zbytek světa, zvláště na své energetické partnery. Dosáhnout se doposud podařilo jen omezených úspěchů. Je požadován razantnější postup.

5.2   Reciprocita investičních podmínek je naléhavě potřebná. Mnoho zemí vyrábějících energii potřebuje zahraniční investice k rozvoji svých energetických zdrojů a infrastruktur, k tomu však nedojde, dokud nebudou existovat pravidla nebo tato pravidla budou nejasná či nebudou prováděna systematicky. Měla by být zachována ujednání energetické charty a podobné přístupy by se měly stát součástí budoucích dvoustranných smluv o energii.

5.3   Totéž platí i pro ostatní regulační otázky, například rovné zacházení, svobodu a dodržování smluv a přístup k tranzitní infrastruktuře.

5.4   EU by měla aktivně vyžadovat a hájit práva a možnosti evropských podniků provádět investice v počáteční fázi do rozvoje zdrojů energie a infrastruktur.

5.5   Evropa potřebuje mít zabezpečené dodávky, zatímco naši dodavatelé, zejména Rusko, poukazují na to, že potřebují mít zabezpečenou poptávku, aby mohli provést nezbytné investice. Podpora rozsáhlých infrastruktur často vyžaduje dlouhodobé smlouvy. Aby bylo dosaženo lepší mocenské rovnováhy, měly by být takové smlouvy uzavírány v evropském rámci. To by vyžadovalo sdílení informací mezi členskými státy a úzkou spolupráci s představiteli trhu.

5.6   Prioritní plán propojení Evropské unie zahrnuje několik velkých projektů propojení včetně projektu vnějšího propojení – plynovodu Nabucco, který má dopravovat zemní plyn z oblasti Kaspického moře do střední Evropy. Tyto projekty mají mimořádný význam, ve střednědobém výhledu však Evropě nemusí stačit.

5.7   Napojení Evropské unie na Kavkaz a Střední Asii by mohlo vedle projektu Nabucco vyžadovat několik nových produktovodů. Evropská unie by měla předložit návrhy na koordinaci regionálních projektů významného rozměru a na mobilizaci veřejných a soukromých investic.

5.8   EHSV bere na vědomí šest prioritních opatření v oblasti infrastruktury navržených Komisí v Druhém strategickém přezkumu energetické politiky. Výbor k nim zaujme stanovisko a také k zelené knize Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti (2).

5.9   Je třeba prohloubit dialog s organizací OPEC a Radou pro spolupráci v Perském zálivu a plně provádět smlouvy s Ázerbájdžánem a Kazachstánem. Nutné jsou rovněž pevnější vazby na producenty ze Střední Asie, jako je Turkmenistán a Uzbekistán, aby se usnadnila doprava zdrojů energie z oblasti Kaspického moře do Evropské unie.

5.10   Značně vzrostl význam Afriky jako dodavatele energie. Rozvinuté partnerství s Afrikou musí být komplexní a musí vyváženě pomáhat udržitelnému rozvoji ekonomik afrických producentů ropy a zemního plynu.

5.11   Středomořská spolupráce, která se nyní rychle rozvíjí, bude hrát důležitou úlohu, protože zahrnuje různé aspekty energie – její produkci, tranzit i její spotřebu.

5.12   Bude narůstat význam Severní dimenze. Naleziště ropy a zemního plynu v Severním ledovém oceánu a spolupráce v severních oblastech by měly mít ve vnější energetické politice Evropské unie vyšší prioritu. Spolupráce v oblasti Baltského moře zahrnuje zejména spotřebitelské a tranzitní země, jejichž klíčovým rysem je vazba na Rusko.

5.13   Ve vztahu k Rusku by cílem měla být pevná komplexní rámcová dohoda založená na zásadě rovnosti, vzájemného porozumění a reciprocity. Rusko by mělo umožnit tranzit zemního plynu v ruské síti a dovolit evropským podnikům investice do rozvoje ruských sítí a zdrojů. Je na ruské straně, aby zmírnila obavy ohledně své spolehlivosti jako dodavatele energie, stejně jako se od jejích evropských partnerů očekává, že budou dodržovat své smlouvy a závazky.

5.14   EU by také měla rozvíjet spolupráci s ostatními spotřebiteli energie v rámci Mezinárodní agentury pro energii i mimo ni.

6.   Aktivní a odpovědná globální energetická a klimatická politika

6.1   Současná kultura spotřeby energie v Evropě a ve Spojených státech amerických se utvářela od první průmyslové revoluce. Řada rozvojových zemí, které se snaží zvýšit svou životní úroveň, je nyní ve stejné fázi jako Evropa před několika desítkami let. Tato snaha s sebou v těchto zemích nese rychlý růst spotřeby energie – je to jejich právo a je to nutné pro globální bezpečnost a mírový rozvoj. Evropa má v současné době odpovědnost i potenciál stát se činitelem zásadní změny v kultuře spotřeby energie – třetí průmyslové revoluce.

6.2   Zhruba 2 miliardy lidí na celém světě v rozvojových zemích žijí bez přístupu k elektřině a musí se spoléhat na dřevo, hnůj a zemědělský odpad, a v důsledku toho je ve světovém měřítku znečištění ovzduší v obytných prostorech jednou z deseti hlavních příčin předčasných úmrtí. Přístup těchto lidí k elektrické rozvodné síti a produkční kapacitě je jedním z největších globálních úkolů světa. Znamená obrovské investice a obrovský nárůst globální spotřeby energie. Tyto investice je však nutné učinit, aby všichni mohli žít v lidských a důstojných podmínkách a měli možnost dosáhnout vyšší životní úrovně.

6.3   Evropská unie se oprávněně postavila do čela klimatických politik. Zde by hlavním cílem mělo být dosažení efektivní mezinárodní dohody zahrnující všechny země, protože důsledky globálního oteplování se budou nejvýrazněji projevovat mimo Evropu a mimo Evropu bude docházet i k největšímu nárůstu emisí skleníkových plynů. Konference o klimatu, která se bude konat v Kodani v prosinci 2009, položí základní kámen globálních jednání a Evropská unie by měla na tuto konferenci vynaložit veškeré možné úsilí. Jednostranné akce Evropské unie by však neudržitelně zatížily její hospodářství.

6.4   Evropská unie má a dále vyvíjí nástroje pro zmírnění změny klimatu – technologie pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a další nízkouhlíkové technologie i technologie pro energetickou účinnost. Tyto technologie by měly být efektivně využívány na celém světě. To by mělo také zvýšit poptávku po evropských technologiích a výrobcích a vést k vytvoření nových pracovních míst.

6.5   EHSV velmi podporuje myšlenku mezinárodní dohody o energetické účinnosti mezi zeměmi, které jsou největšími spotřebiteli energie (Spojené státy americké, Kanada, Japonsko, Austrálie, Indie a Čína). Jedním z kroků v tomto směru je fórum, na kterém se v Japonsku v červenci 2008 dohodla skupina G-8. Je však třeba zajistit, aby se všichni tito klíčoví spotřebitelé dohody skutečně účastnili a přispívali k ní spravedlivým dílem. Vedle prosazování politik energetické účinnosti a rozvoje a šíření technologií a obnovitelných zdrojů by dohoda měla zahrnovat i prevenci dvojích cen, tzn. dotovaných cen energie pro domácí spotřebitele. Tyto dotace vedou ke značnému plýtvání energií.

6.6   Evropská unie by měla také efektivně podporovat energetickou účinnost v rozvojových zemích. Zde je třeba se vyhnout investicím do energeticky náročné výroby a spotřeby. K tomuto účelu by se mělo lépe využít rozvojové politiky Evropské unie.

6.7   Hlavním nástrojem balíčku energetické spolupráce s rozvojovými zeměmi by měla být podpora vzdělávání a odborné přípravy.

6.8   EHSV zdůrazňuje, že veškerá spolupráce, zvláště s rozvojovými zeměmi, musí brát v úvahu cíl spočívající v udržitelném rozvoji těchto zemí, včetně rozvoje demokracie a dodržování lidských práv.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Sdělení Evropské komise: Druhý strategický přezkum energetické politiky – Akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití, SEC(2008) 2794, SEC(2008) 2795.

(2)  Zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti, KOM(2008)782 v konečném znění.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/13


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

(2009/C 182/07)

Zpravodaj: pan IULIANO

Dne 10. července 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. prosince 2008. Zpravodajem byl pan IULIANO.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 15. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 115 hlasy pro, 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Posílení ekonomických, sociálních a kulturních práv

EHSV požaduje, aby ekonomická, sociální a kulturní práva (1) měla v politikách Evropské unie větší význam, a to díky využívání zeměpisných a tematických nástrojů, které má dispozici, zejména Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) jako doplňkového nástroje.

Vzhledem k nedávnému schválení dobrovolného protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech EHSV požaduje, aby Evropská unie vyzvala k jeho všeobecné ratifikaci a k uskutečnění paktu i jeho protokolu (viz příloha 1).

1.2   Sociální dialog a důstojná práce jako priority EIDHR

V rámci potvrzení hospodářských, sociálních a kulturních práv a podmínek nezbytných pro zachování míru a demokratického rozvoje všech zemí EHSV zdůrazňuje důležitost ochrany práce ve všech jejích ohledech (práce jakožto zásadní prvek sociální identity a občanské právo všech osob) (2). EHSV zdůrazňuje souvislost mezi ochranou práce a všemi souvisejícími právy, tak jak jsou stanovena v základních mezinárodních úmluvách Mezinárodní organizace práce (právo na práci, právo na sdružování a kolektivní vyjednávání, odstranění diskriminace v zaměstnání, zákaz dětské práce a nucené práce) a uznávána jako základní lidská práva. Důstojná práce (podle definice MOP) a sociální dialog, které jsou nezbytnou podmínkou potvrzení a ochrany práva na práci, tedy musí být odpovídajícím způsobem uznávány mezi prioritami EIDHR.

1.3   Podpora sociálních partnerů

Sociální partneři (organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů) jakožto hlavní představitelé sociálního dialogu tedy musí být v této souvislosti považováni za nejdůležitější subjekty a partnery Evropské unie. Sociální partneři musí být plně zapojeni do politického dialogu a musí se jim dostat přímé podpory.

1.4   Posílení úlohy občanské společnosti v procesu konzultací v oblasti lidských práv

EHSV obecně požaduje, aby zahraniční politiky EU obsahovaly v prvé řadě cíle podpory demokracie a lidských práv a aby tematické programy a nástroje byly přednostně určeny pro organizovanou občanskou společnost všude tam, kde to bude možné.

Proto EHSV požaduje, aby instituce začaly uvažovat o úloze občanské společnosti v zahraniční politice Unie související s lidskými právy a o možnosti přímějšího zahrnutí občanské společnosti do určení a provádění takové politiky. Konzultace s organizovanou občanskou společností musí proběhnout ještě před vypracováním jakéhokoli návrhu strategie, včetně konkrétních strategických dokumentů pro jednotlivé třetí země (strategický dokument pro zemi).

1.5   Úloha EHSV: nasměrování, monitorování a hodnocení

EHSV žádá, aby byl oficiálně zapojen do procesu interní konzultace před zahájením víceletého a ročního strategického plánování EIDHR, aby bylo možné zhodnotit výsledky činnosti, kterou vykonává společně se svými partnery z občanské společnosti ve třetích zemích, s nimiž udržuje prioritní vztahy (kulatý stůl s Indií, Evropsko-středomořská oblast, státy AKT atd.). Požaduje, aby byl rovněž konzultován v souvislosti s hodnocením v polovině období a s bilancí EIDHR.

EHSV si předsevzal, že bude v tomto procesu hrát aktivní úlohu a bude čerpat ze svých vlastních zkušeností a využívat své referenční „sítě“ (hospodářští a sociální partneři a hospodářské a sociální rady).

EHSV navrhuje, aby se začalo uvažovat o zřízení kontaktních míst na podporu zastánců lidských práv, která by institucím a orgánům EU umožnila pracovat v síti, nicméně každý v oblasti své vlastní působnosti.

EHSV může rovněž vykonávat důležitou úlohu při spolupráci s občanskou společností v rámci povolebního monitorování, v zájmu upevnění demokratických systémů.

EHSV navrhuje, aby stejně jako v Evropském parlamentu byl zřízen monitorovací výbor pro EIDHR, jehož úkolem by bylo na jedné straně reagovat na naléhavé žádosti o konzultaci v rámci nových postupů, jež byly zavedeny pro finanční nástroje, a na straně druhé monitorovat plánování a provádění EIDHR.

2.   Evropská unie a lidská práva

2.1   Ochrana lidských práv a základních svobod je jedním z hlavních cílů Evropské unie jak uvnitř jejích hranic, tak i ve vztazích s třetími zeměmi. Článek 6 smlouvy o Evropské unii (1999) stanoví, že „Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům“, a článek 7 této smlouvy dále stanoví mechanismus uvalování sankcí za závažné a trvalé porušování těchto práv členskými státy.

2.2   Článek 11 Smlouvy se rovněž týká vnějšího rozměru EU, pokud jde o ochranu lidských práv. Niceská smlouva uzavřená v prosinci roku 2000 dále rozšiřuje cíl ochrany lidských práv a základních svobod a zařazuje je do rámce opatření v oblasti rozvojové spolupráce a veškerých dalších forem spolupráce s třetími zeměmi (články 181 a 181 A Smlouvy o ES). Listina základních práv EU, která byla vyhlášená na summitu v Nice v roce 2000, je výchozím bodem pro oblast lidských práv pro vnitřní i vnější rozměr Unie (3).

2.3   V několika posledních desetiletích se tématika ochrany lidských práv stala pro EU z důvodu exponenciálního rozvoje globalizace stále důležitější, zejména co se týče vztahů EU s rozvojovými zeměmi. Komise a Rada se souhlasem Evropského parlamentu (4) již nějakou dobu zdůrazňovaly spojitost mezi rozvojem (boj proti chudobě) a ochranou lidských práv, neboť právě lidská práva vytvářejí podmínky pro reálný a stabilní hospodářský a sociální rozvoj země a přispívají k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

2.4   EU jakožto hospodářský a politický subjekt s celosvětovým významem pro diplomacii, který disponuje značnými zdroji pro pomoc navenek, má vliv a vyjednávací pozici, kterou může využívat k podpoře demokratizace a lidských práv (v třetích zemích)  (5). Unie tento vliv v současnosti uplatňuje při politickém dialogu o lidských právech s těmi zeměmi, s nimiž udržuje vztahy. Příkladem jsou strukturované dialogy výlučně o lidských právech (s Čínou) nebo na regionální a dvoustranné úrovni v rámci dohod o partnerství a spolupráci a dohod o přidružení s jednotlivými rozvojovými zeměmi, zeměmi „nového sousedství s EU“ a s kandidátskými zeměmi.

2.5   Zvláštním příkladem je doložka o lidských právech, kterou EU vkládá do dvoustranných dohod s třetími zeměmi a která stanoví, že dodržování lidských práv a demokracie je „zásadní předmětné ustanovení“ dohody. Tato doložka se ve dvoustranných dohodách uzavřených EU objevuje od roku 1992 a v současné době se uplatňuje ve více než stovce zemí (6). V případě eventuálních porušení tohoto zásadního ustanovení lze přijmout různá opatření na různých úrovních, například přerušit styky v politické rovině nebo změnit programy spolupráce. Mimoto má EU k dispozici další nástroj, tzv. doložku o „sociální podpoře“ v rámci systému všeobecných preferencí (GSP a GSP +), v níž jsou stanoveny dodatečné preference pro země, které dodržují některé předpisy Mezinárodní organizace práce (7).

2.6   V evropské politice v oblasti lidských práv lze nicméně ještě shledat mezery a nesrovnalosti. Evropský parlament přijal v roce 2005 usnesení (8), v němž zdůrazňuje, že v mnoha odvětvových dohodách EU (textilní průmysl, rybolov, zemědělství atd.) zatím stále chybí „doložka o lidských právech“. Obecně se vyjadřuje politování nad nejasností pojmů a postupů používaných ve stávajících dohodách, které neumožňují účinné uplatňování doložek. Konkrétně se zdůrazňuje omezená úloha Parlamentu v procesu vyjednávání (monitorování a přerušení) o samotných dohodách, což dává Radě a Komisi větší prostor pro rozhodování.

2.7   V dohodách o hospodářském partnerství s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT) (9) i v dohodách o volném obchodu se Středomořím (EPS – Evropská politika sousedství) se projevuje tendence ze strany EU více se soustředit na obchodní otázky. Rozvojové pomoci EU by tedy hrozilo, že by mohla být vykládána jako prostředek nátlaku na partnery z Jihu a dohody by ve svém důsledku nesloužily rozvoji (a tedy ani ochraně lidských práv) zemí, jimž se pomoc poskytuje.

2.8   EHSV znovu prohlašuje, že jsou zapotřebí soudržné doplňující politiky EU na podporu lidských práv a demokratizace, které by zaručily stejnou úroveň priorit v různých oblastech zahraniční a obchodní politiky a politiky rozvojové spolupráce. Obsáhlejší proces konzultací občanské společnosti se také zdá nutný k zajištění toho, aby tato soudržnost byla účinně dodržována. Organizace občanské skutečnosti totiž mohou poskytnout značný přínos v různých fázích, počínaje vyjednáváním dohod až po monitorování a kontrolu ve fázi provádění.

3.   Úvod k nástroji EIDHR (European Instrument for Democracy and Human Rights)

3.1   EIDHR je finančním nástrojem EU určeným k podpoře činností ve prospěch ochrany lidských práv a upevňování demokracie. V tomto smyslu je třeba EIDHR chápat jako doplňkový nástroj k dalším prostředkům provádění politik v oblasti demokracie a lidských práv uvedeným výše: politickým dialogům, diplomatickým opatřením, obchodním dohodám, zeměpisným a tematickým nástrojům a programům spolupráce.

3.2   Tento nástroj byl vytvořen v souvislosti s finančním výhledem EU na období 2007–2013, kterým začal dlouhý proces reorganizace finančních programů vnější pomoci Unie. Tento nový rámec nyní obsahuje zeměpisné nástroje (nástroj předvstupní pomoci IPA, který zahrnuje i kandidátské a potenciální kandidátské země, evropský nástroj sousedství a partnerství ENPI pro kavkazské země, střední Evropu a Středomoří, nástroj pro rozvojovou spolupráci DCI, nástroj pro spolupráci s průmyslovými zeměmi ICI) a tematické nástroje (evropský nástroj pro demokracii a lidská práva EIDHR, nástroj stability SI a nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti INSC). Tematické nástroje ke svému provádění nevyžadují souhlas orgánů třetích zemí.

3.3   Nařízení o EIDHR (10) vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2007 a zavedlo tak nástroj, který má k dispozici svůj vlastní rozpočet. Zrod tohoto nástroje nebyl snadný, neboť v úvodních návrzích byla lidská práva pouhou tematickou linií nástroje pro rozvojovou spolupráci, a nebyla tudíž na rozdíl od jiných opatření v oblasti rozvojové spolupráce samostatná. Díky naléhání Evropského parlamentu a také organizací občanské společnosti nakonec došlo k vypracování zvláštního nařízení o lidských právech a demokracii.

3.4   Tento nástroj nahrazuje evropskou iniciativu pro lidská práva, která byla platným programem v období let 2000–2006. Nový nástroj je odpovědí na kritiku vůči evropské iniciativě, která byla považována za příliš přísnou z administrativního a finančního hlediska a nevhodnou pro občanskou společnost v zemích, kde se demokracie a lidská práva nacházejí v obtížné situaci.

3.5   Provádění nástroje bude probíhat v několika fázích: (1) víceleté strategické plánování, které stanoví rámec pomoci EU a určí priority a orientační finanční příděly. Příslušný strategický dokument vypracuje GŘ pro vnější vztahy Evropské komise v návaznosti na konzultace s dalšími zainteresovanými stranami, mj. se zástupci občanské společnosti. (2) Roční akční plán je založen na strategickém dokumentu a podrobněji definuje jeho cíle, oblasti činnosti, řídící postupy a celkovou částku financování. Roční akční plán vypracuje Europe Aid.

3.6   Je třeba podotknout, že Evropský parlament zahájil právní přezkum strategických dokumentů připravených Evropskou komisí a přijatých členskými státy. Evropská komise vezme při provádění politik připomínky Parlamentu v úvahu.

3.7   EIDHR má v současnosti 5 cílů (11):

Cíl 1: posílit dodržování lidských práv v těch zemích a regionech na celém světě, v nichž jsou nejvíce ohrožena.

Cíl 2: posílit úlohu občanské společnosti při podporování lidských práv a demokratických reforem, při podpoře pokojného sladění zájmů různých skupin a při upevňování politické účasti a zastoupení.

Cíl 3: podpořit opatření týkající se lidských práv a demokracie spadající do oblasti uplatňování obecných směrů EU, mj. v souvislosti s dialogem o lidských právech, ochránci těchto práv, trestem smrti, mučením a dětmi v ozbrojených konfliktech.

Cíl 4: podpořit a posílit mezinárodní a regionální rámec pro ochranu lidských práv, spravedlnost, právní stát a podporu demokracie.

Cíl 5: vzbudit důvěru v demokratický volební proces, konkrétně prostřednictvím monitorování voleb.

3.8   EIDHR je nástroj, který má zásadní význam pro uskutečnění konkrétních opatření na podporu lidských práv. Je důležitý zejména pro organizace občanské společnosti, které v něm nacházejí hlavní oporu pro uskutečnění svých iniciativ.

4.   Obecné připomínky

4.1   EHSV hodnotí nový nástroj EIDHR v zásadě kladně. Jeho význam pro podporování politiky EU v oblasti lidských práv na celém světě je nepopiratelný. Stejně tak hodnotí kladně navýšení finančních prostředků určených pro tento nástroj. Díky svým specifickým zkušenostem je EHSV připraven podporovat v třetích zemích občanskou společnost, která musí být i nadále hlavním příjemcem podpory z tohoto nástroje. EHSV se domnívá, že mezi tématy zahrnutými do nástroje a strategickými prioritami určenými specializovanou sekcí Vnější vztahy existuje silná vazba.

4.2   EHSV nicméně spatřuje dva obecné aspekty a chtěl by zdůraznit dva požadavky: 1) více vyzdvihnout důležitost ochrany hospodářských, sociálních a kulturních práv, zejména mezinárodního pracovního práva, v celkové struktuře EIDHR (hospodářská, sociální a kulturní práva totiž mohou být výchozím bodem pro následné podporování občanských a politických práv, zejména jedná-li se o obtížné země) a 2) svěřit EHSV a organizované občanské společnosti aktivnější úlohu v procesu konzultací s evropskými institucemi v oblasti lidských práv (12).

4.3   Jak stanoví samo nařízení o EIDHR, „cíl vytvářet a udržet kulturu lidských práv a zajistit, aby demokracie pracovala pro své občany“ se musí řídit plným dodržováním hospodářských a sociálních práv. Ochrana práce a jejích práv stvrzená v úmluvách MOP dnes představuje hlavní aspekt rozvoje třetích zemí. Jak připomíná i Evropská komise, EU se domnívá, že dodržování sociálních práv a pracovních norem je určující pro spravedlivý a trvalý sociální a hospodářský rozvoj, a tedy že klíčovými aktéry jsou sociální partneři (podniky a odbory) … Odbory jsou v partnerských zemích často nejmocnějšími masovými organizacemi a jejich funkcí je bdít nad mezinárodními pracovními normami  (13).

4.4   Bylo již uvedeno shora, že organizovaná občanská společnost by mohla být více zapojena do procesů vyjednávání o dohodách mezi EU a třetími zeměmi. Ale nejen do nich. Bylo by vhodné, aby organizovaná občanská společnost byla více zahrnuta do rozhodovacích procesů, a to i při příležitosti vypracování strategických plánů a ročních plánů vnější pomoci. V současné době jsou naplánovány konzultace organizované občanské společnosti ze strany Komise v oblasti lidských práv. Tento postup by však měl být transparentnější a oficiálně zanesen do institucionální agendy.

4.5   Zdá se, že pro zaručení účinného souladu pomoci se skutečnými potřebami společnosti má zásadní význam zejména konzultace s delegacemi EU v zemích, jimž se pomoc poskytuje (14).

4.6   EHSV zdůrazňuje, že systematická konzultace občanské společnosti je důležitá i na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. EHSV proto vyzývá představitele na všech úrovních, aby zapojili občanskou společnost do všech politických rozhodnutí, dříve než vypracují jakékoli strategické dokumenty nebo přijmou jakákoli strategická rozhodnutí. Protože v této oblasti neexistuje benchmarking, EHSV na posílení konzultačního procesu občanské společnosti doporučuje tyto konzultace pravidelně monitorovat a hodnotit a na základě prokázaných faktů vypracovat hodnocení schválených metod.

4.7   Za tímto účelem EHSV upozorňuje na nutnost opětovného zahájení skutečného dialogu mezi organizovanou občanskou společností a delegacemi EU. Proto doufá, že všechny delegace EU budou více zapojeny do uskutečňování projektů a budou mít k dispozici zvláštní pracovníky určené pro takovéto úkoly, jako je tomu v případě funkce pracovníka pro otázky občanské společnosti (civil society officer), která již v některých delegacích existuje.

4.8   EHSV požaduje, aby lidské a rozpočtové zdroje přidělené na provádění EIDHR byly přizpůsobeny konkrétní povaze projektů uskutečňovaných spolu s občanskou společností a jejich typickým požadavkům z hlediska času, lidských zdrojů a finančního rizika, a to jak v delegacích Komise v třetích zemích, tak i v jejím hlavním sídle (15). Kromě již učiněných pozitivních kroků Komise to vyžaduje konkrétní opatření v oblasti výběru a odborné přípravy lidských zdrojů.

4.9   EHSV zvláště požaduje analýzu prostředků, které má Unie skutečně k dispozici na podporu iniciativ v oblasti budování kapacit ve prospěch zainteresovaných organizací občanské společnosti i na podporu malých nezávislých a neformálních organizací občanské společnosti, neboť je třeba, aby bylo možné jim poskytnout přímou a cílenou podporu, často velmi skromného rozsahu (core funding).

5.   Konkrétní připomínky

5.1   Cíl 1:

EHSV s potěšením vítá, že do tohoto cíle bylo zvláště zahrnuto právo na sdružování a vytvoření/vstoupení do odborové organizace jakožto prvořadé základny pro opatření v rámci tohoto cíle.

Nicméně by bylo účelné uvést i právo na kolektivní vyjednávání, které doplňuje právo na sdružování, jak stanoví úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP).

EHSV připomíná, že tato témata jsou pro mnohé země významná a klíčová (16). V těchto oblastech jsou totiž základní svobody projevu a sdružování upírány a někteří členové odborových organizací často platí za boj o lidská práva vlastním životem. Mezinárodní solidarita a pomoc – pokud možno se zapojením všech sociálních partnerů – jsou v této souvislosti pro podporování místních organizací nezbytné (17).

EHSV rovněž zdůrazňuje význam svobody podnikání, neboť výkon tohoto práva směřujícího k hospodářskému rozvoji naráží v některých zemích na překážky.

5.2   Cíl 2:

Tento cíl je zaměřen na demokratické reformy, na podporu sladění zájmů různých skupin a na upevňování účasti a zastoupení. EHSV upozorňuje na nepřítomnost sociálního dialogu mezi prioritami uvedenými v akčním plánu.

Ačkoli se opět uvádí svoboda sdružování, sociální dialog by měl být výslovně označen za prioritu, neboť je plnoprávným nástrojem účasti, zastoupení i sladění zájmů skupin – v tomto případě sociálních partnerů (zaměstnavatelů a zaměstnanců). Sociální dialog je prostředek, který umožňuje setkání zájmů stran, na jejichž základě tyto strany dospějí k dohodě. Tento proces tedy sám v sobě zahrnuje zásadu rovnosti zastoupení a stvrzení základních zásad demokracie. Sociální dialog je proto konkrétním důkazem výkonu svobod projevu a sdružování, které – jak uvádí samotné nařízení o EIDHR – „jsou předpokladem politického pluralismu a demokratického procesu“.

Uplatňování sociálního dialogu, stanoveného jako modelu dohody mezi sociálními partnery v EU, by se mělo podporovat i v třetích zemích, kde je třeba vykonávat a upevňovat rozvoj demokracie. Nesmí se zapomínat na to, že sociální dialog je díky své povaze nejen nástrojem k řešení konfliktů, ale i k jejich předcházení.

EHSV připomíná, že svoboda sdružování a sociální dialog jsou zásadními aspekty uplatňování politik v zájmu důstojné práce , které přijaly a převzaly v roce 2006 jak Komise, tak i Rada (18). Zdůrazňuje se, že i strategický dokument EIDHR výslovně hovoří o podpoře důstojných pracovních podmínek. Je tedy žádoucí, aby se z těchto úvah staly skutečné cíle nástroje pro lidská práva.

5.3   Cíl 3: Ochránci lidských práv

EHSV požaduje, aby se věnovala větší pozornost těm, kdo se zasazují o právo na práci, a ve spolupráci se sítěmi organizované občanské společnosti zamýšlí zintenzívnit podporu pro zastánce lidských práv, kteří jsou ohrožováni (19).

EHSV navrhuje, aby se začalo uvažovat o zřízení kontaktních míst na podporu zastánců lidských práv, která by institucím a orgánům EU umožnila pracovat v síti, nicméně každý v oblasti své vlastní působnosti (včetně Rady Evropy, která v tomto ohledu již přijala určitá opatření).

V souvislosti s příslušnými iniciativami v této oblasti (například Cities of Refuge  (20)) se navrhuje podpořit spolupráci a přímé zapojení Výboru regionů.

5.4   Konkrétní úloha EHSV

EHSV žádá Evropskou komisi, aby ho v souvislosti s EIDHR pravidelně konzultovala. EHSV je poradním orgánem evropských institucí, v němž jsou zastoupeni sociální partneři a další organizace občanské společnosti, které aktivně spolupracují s organizacemi občanské společnosti v třetích zemích, a může poskytnout značný přínos jak při strategickém plánování nástroje, tak i při jeho hodnocení.

EHSV navrhuje, aby stejně jako v Evropském parlamentu byl zřízen monitorovací výbor pro EIDHR, jehož úkolem by bylo na jedné straně reagovat na naléhavé žádosti o konzultaci v rámci nových postupů, jež byly zavedeny pro finanční nástroje, a na straně druhé monitorovat plánování a provádění EIDHR.

EHSV může podporovat občanskou společnost v „obtížných“ zemích a být nápomocen při povolebních kontrolách usilujících o upevňování demokratických systémů (vytváření demokratických institucí, především institucí, které mohou zajistit dialog mezi sociálními partnery).

V Bruselu dne 15. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Článek 3 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech říká: „Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují, že zajistí rovná práva mužů a žen při požívání všech hospodářských, sociálních a kulturních práv uvedených v tomto Paktu.“ Články 6 a 15 dále uznávají následující práva:

právo na práci;

právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky;

právo na zakládání odborových organizací a právo přistupovat do odborových organizací podle vlastního výběru;

právo na sociální pojištění;

co nejširší ochrana a pomoc rodině, matkám, dětem a mládeži;

právo na přiměřenou životní úroveň;

právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví;

právo na vzdělání;

právo účastnit se kulturního života.

(2)  Článek 23 Všeobecné deklarace lidských práv o důstojné práci převzatý do článků 6, 7 a 8 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966.

(3)  Je však třeba poukázat na Evropskou sociální chartu z roku 1961, která je prvním právním základem na evropské úrovni, v němž jsou uzákoněna hospodářská a sociální práva. Charta, která vstoupila v platnost v roce 1965, byla změněna v roce 1996 a v roce 1999, z něhož pochází stávající platné znění. Zmínit je třeba i Chartu základních sociálních práv zaměstnanců ve Společenství z roku 1989.

(4)  Prohlášení Rady a Komise o rozvojové politice EU ze dne 10. listopadu 2000, dostupné na internetových stránkách http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/00/st13/13458en0.pdf [není k dispozici v češtině]; návrh společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise Rozvojová politika Evropské unie „Evropský konsensus“, KOM(2005) 311 v konečném znění.

(5)  Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizaci ve třetích zemích, KOM(2001) 252 v konečném znění [není k dispozici v češtině].

(6)  Sdělení Komise o začlenění dodržování demokratických principů a lidských práv do dohod mezi Společenstvím a třetími zeměmi, KOM(1995) 216 v konečném znění [není k dispozici v češtině].

(7)  Nařízení Rady (ES) č. 2820/98 o uplatňování víceletého systému všeobecných celních preferencí pro období od 1.7.1999 do 31.12.2001, Úř. věst. L 357, 30.12.1998, s. 1-112 [není k dispozici v češtině].

(8)  Usnesení Evropského parlamentu o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie (2005/2057(INI)).

(9)  Na základě Dohody z Cotonou (2000) byla v roce 2002 zahájena jednání o uzavření těchto dohod. Tyto dohody stanoví vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a jejími partnery ze zemí AKT.

(10)  Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (evropský nástroj pro demokracii a lidská práva), Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1-11.

(11)  EIDHR Strategy Paper 2007–2010, GŘ RELEX/B/1 JVK 70618, internetové stránky EuropeAid.

(12)  EHSV připomíná, že organizovaná občanská společnost je důležitá nejen pro nástroj EIDHR, ale i pro všechny nástroje související s vnější pomocí EU. Požaduje například, aby tematický program pro migraci a azyl začleněný do finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) byl určený hlavně na podporu iniciativ občanské společnosti na podporu hospodářských, sociálních a kulturních práv migrantů, a zohledňoval tak priority, které EHSV vytyčil ve svých stanoviscích k migrační politice EU přijatých v červenci 2008. Viz stanovisko Migrace a rozvoj: příležitosti a výzvy, zpravodaj: pan Sharma, Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 82.

(13)  Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizaci ve třetích zemích, KOM(2001) 252 v konečném znění [není k dispozici v češtině].

(14)  Především je nutné zajistit soudržnost v přidělování finančních zdrojů různým zemím a zeměpisným oblastem a zohlednit při tom objektivní podmínky a skutečnou potřebu.

(15)  Zdroje určené na EIDHR tvoří v současnosti zhruba 10 % veškerých dostupných zdrojů pro programy spolupráce. Ostatní prostředky se poskytují na základě dvoustranných dohod a dohod o „podpoře rozpočtu“ ve prospěch zemí, které jsou příjemci pomoci. Nehledě na skutečnost, že se nejvýznamnější prostředky přidělují na vládní úrovni, by proto kvůli této úpravě měli pracovníci delegací zaměřovat více pozornosti a úsilí na programy, které mají z finančního hlediska nejvyšší prioritu.

(16)  Podrobnější informace viz internetové stránky Rady OSN pro lidská práva (UNHRC – United Nations Human Rights Council).

(17)  Viz stanovisko Svoboda sdružovaní ve středomořských partnerských zemích, CESE, zpravodaj: pan Moreno Preciado, Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 77.

(18)  Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Podpora slušné práce pro všechny, KOM(2006) 249 v konečném znění.

(19)  Jako příklad lze uvést koordinační a odvetné mechanismy při porušování lidských a odborových práv, které vypracovala sekce pro lidská a odborová práva Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC).

(20)  Viz například internetové stránky: http://www.icorn.org/ (ICORN: International Cities of Refuge Network).


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/19


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

KOM(2008) 426 v konečném znění (dodatkové stanovisko)

(2009/C 182/04)

Zpravodaj: pan CROOK

Dne 23. října 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 písm. a) prováděcích předpisů k Jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko ve věci

návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

KOM(2008) 426 v konečném znění (dodatkové stanovisko ke stanovisku z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. prosince 2008. Zpravodajem byl pan CROOK.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 183 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 18 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá návrh směrnice, která ve velké míře zohledňuje doporučení obsažená v jeho nedávném stanovisku z vlastní iniciativy týkajícím se opatření proti diskriminaci v oblastech mimo zaměstnání (1) a která by v celé EU měla vést k zavedení důsledných standardů ochrany proti diskriminaci na všech základech uvedených v článku 13 Smlouvy o ES.

1.2   EHSV se však domnívá, že v některých oblastech směrnice poskytuje menší ochranu, než jaká již existuje podle stávajících směrnic o rasové rovnosti a rovnosti mezi ženami a muži.

1.3   Tak tomu je v článku 2, který povoluje výjimky ze zákazu diskriminace, a to zejména v oblasti finančních služeb. EHSV doporučuje, aby se na věk a zdravotní postižení uplatňovaly stejné požadavky na transparentnost, hodnocení a dohled, jaké se již uplatňují v oblasti rovnosti žen a mužů.

1.4   EHSV se domnívá, že článek 3, který definuje oblast působnosti směrnice, naruší účinnost směrnice jako celku tím, že stanovuje omezení a umožňuje rozsáhlé výjimky.

1.5   EHSV se domnívá, že povinnost poskytovatelů zboží a služeb přijmout v předstihu opatření naplňující potřeby osob se zdravotním postižením a zajistit přiměřené úpravy, jež je uvedená v článku 4, je příliš omezená.

1.6   EHSV poznamenává, že orgány pro podporu rovného zacházení, které mají být určeny na základě článku 12, nebudou, na rozdíl od orgánů stanovených směrnicemi o rasové rovnosti a rovném zacházení s muži a ženami, pokrývat oblast zaměstnanosti a doporučuje, aby tato problematika byla ošetřena zařazením nového bodu odůvodnění.

1.7   EHSV vyjadřuje politování nad tím, že směrnice neřeší přiměřeným způsobem otázku vícenásobných diskriminací, a vyzývá Komisi, aby v této věci předložila příslušné doporučení.

2.   Obecný přehled

2.1   Ve svém nedávném stanovisku z vlastní iniciativy EHSV přezkoumal stávající antidiskriminační právní předpisy EU a členských států a dospěl k závěru, že je nyní potřeba přijmout nové právní předpisy EU, které zakazují diskriminaci mimo oblast zaměstnání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

2.2   EHSV, který měl příležitost zvážit obsah návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, který předložila Komise, se rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko k navržené směrnici.

2.3   EHSV vítá, že mnoho ustanovení navržené směrnice přebírá ustanovení ostatních směrnic podle článku 13: definice přímé a nepřímé diskriminace a obtěžování, ustanovení o vymáhání práva a právních prostředcích nápravy, včetně přesunu důkazního břemene, ochraně proti šikanování a sankcích, které musí být účinné, přiměřené a odrazující. Stejně jako v případě směrnice o rasové rovnosti (2) pokrývá oblast působnosti navržené směrnice sociální ochranu, včetně zdravotní péče, sociální výhody, vzdělávání, přístup ke zboží a službám včetně bydlení (třebaže, jak je rozebráno níže, s omezeními a vyloučeními, která by mohla tuto oblast působnosti omezit).

2.4   V následujících připomínkách se EHSV zaměří na konkrétní ustanovení, která by podle jeho názoru mohla explicitně či implicitně vyústit v nižší úroveň ochrany náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, než která platí podle jiných směrnic přijatých na základě článku 13, které se týkají rasového nebo etnického původu nebo pohlaví.

3.   Připomínky ke konkrétním článkům

3.1   Článek 2

Článek 2 definuje koncept diskriminace. V odstavcích 1 a 4 jsou stejné definice klíčových pojmů jako v ostatních směrnicích vycházejících z článku 13. Podle odstavce 5 je odepření přiměřené úpravy podle čl. 4 odst. 1 písm. b) považováno za formu zakázané diskriminace.

3.1.1.1   Pro zajištění správné transpozice této směrnice do národního práva EHSV doporučuje (s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Coleman v. Attridge Law, který potvrdil, že zákaz diskriminace na základě zdravotního postižení ve směrnici 2000/78/ES se vztahuje na osobu úzce spojenou s osobou se zdravotním postižením (3)), aby bylo ve směrnici vyjasněno, že diskriminace na základech uvedených ve směrnici zahrnuje diskriminaci na základě úzkého spojení s osobami určitého náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Čl. 2 odst. 6 umožňuje členským státům stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže „jsou odůvodněny legitimním cílem a jestliže prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné“.

3.1.2.1   EHSV doporučil (4), aby se nárok na preferenční zacházení vztahoval také na osoby se zdravotním postižením, na které se vztahují stejné testy ospravedlnitelnosti; toto by mělo doplnit opatření k zajištění účinného přístupu podle článku 4.

3.1.2.2   Mělo by se vyjasnit, že aby byl pro tento účel nějaký cíl „legitimní“, musí být v souladu se zásadou rovného zacházení, např. pomáhat dotčené skupině, aby se účastnila veřejného života za stejných podmínek.

Čl. 2 odst. 7 by členským státům umožnil, aby povolily poskytovatelům finančních služeb „přiměřené rozdíly v zacházení, jsou-li věk nebo zdravotní postižení u daného produktu klíčovým faktorem pro posouzení rizika založené na příslušných a přesných pojistně-matematických nebo statistických údajích“.

3.1.3.1   EHSV je znepokojen tím, že tato široká výjimka prodlouží trvání onoho dobře zdokumentovaného znevýhodnění mladých, starších a postižených lidí ve vztahu k bankovnictví a široké škále produktů pojišťovnictví.

3.1.3.2   Toto je ve výrazném protikladu ke směrnicí o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám (5), podle níž se mohou členské státy rozhodnout, že povolí rozdílné pojistné a pojistné plnění pro ženy a muže, avšak pouze tehdy, je-li to podloženo přesnými pojistně-matematickými údaji, které jsou shromažďovány, zveřejňovány a pravidelně aktualizovány; členské státy musí toto rozhodnutí po pěti letech přezkoumat.

3.1.3.3   EHSV souhlasí s tím, že u některých činností může být vyšší riziko pro lidi určitých věkových skupin nebo s konkrétním typem postižení. Čl. 2 odst. 7 však poskytuje příliš široký prostor pro rozdílná plnění, aniž by po pojišťovatelích požadoval zveřejnění pojistně-matematických údajů. Potenciální zákazníci nebudou vědět, zda je rozdílné pojistné odůvodněné a konkurenti na trhu pojištění nebudou podněcováni k nabízení spravedlivějších cen.

3.1.3.4   I v případě, že je rozdílné pojistné odůvodněné, je zveřejnění pojistně-matematických nebo statistických údajů nezbytné k zajištění přiměřenosti, jak ji požaduje čl. 2 odst. 7.

3.1.3.5   EHSV doporučuje, aby se na věk a zdravotní postižení vztahovaly stejné požadavky transparentnosti, přezkumu a dohledu členských států, jako se vztahují na rovnost žen a mužů. Navrhovaná směrnice by měla dát členským státům možnost povolit rozdíly v zacházení pouze tehdy, stanoví-li poskytovatelům finančních služeb povinnost zveřejňovat aktuální pojistně-matematické nebo statistické údaje relevantní k dotčené „rizikové“ činnosti, například řízení vozidla, cestování, umoření hypotéky, a k dotčené věkové skupině nebo konkrétnímu postižení. Tyto údaje by měly být pravidelně přezkoumávány, aby byly podchyceny jakékoliv změny rizik, a členské státy by měly mít po stanoveném období povinnost přezkoumat podklady pro rozdílné zacházení a zvážit postupné sdílení rizik a vyrovnání pojistného.

3.2   Článek 3

Článek 3 definuje oblast působnosti navrhované směrnice, tedy oblasti činností, na něž se zákaz diskriminace z důvodu náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace bude vztahovat.

3.2.1.1   EHSV vítá, že čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) kopíruje oblast působnosti směrnice o rasové rovnosti (6), což také doporučoval (7).

3.2.1.2   Za čl. 3 odst. 1 písm. d), podle nějž jsou „přístup ke zboží a jiným službám, které jsou k dispozici veřejnosti, včetně bydlení, a jejich dodávky“ oblastmi, v níž je diskriminace zakázána, následuje v návrhu směrnice ustanovení: „Pododstavec d) platí pro fyzické osoby pouze tehdy, provádějí-li profesní nebo obchodní činnost“.

3.2.1.3   Tato výjimka, která se objevuje též v bodu odůvodnění 16, ve směrnici o rasové rovnosti není. EHSV se obává, že bez definice „profesní nebo obchodní činnosti“ bude dopad směrnice snížen v důsledku nedostatečné jasnosti. Pokud je cílem, jak tvrdí Komise (8), vyjmout z oblasti působnosti transakce mezi jednotlivci jednajícími jako soukromé osoby, pak EHSV upozorňuje, že toto lze vyčíst již z toho, že oblast působnosti zahrnuje pouze zboží a služby, které jsou k dispozici veřejnosti. V bodu odůvodnění 17 se dále uvádí: „Při uplatňování zákazu diskriminace je současně důležité ctít […] ochranu soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti.“

Čl. 3 odst. 2 vyjímá z ochrany proti diskriminaci čtyři oblasti, kde je diskriminace spojena s postupy podle vnitrostátních právních předpisů o manželském a rodinném stavu, včetně reprodukčních práv.

3.2.2.1   EHSV uznává, že manželský a rodinný stav včetně reprodukčních práv jsou oblastmi, v nichž mají zákonodárnou pravomoc členské státy, avšak nesouhlasí s tím, že by taková pravomoc měla zcela vyloučit právní ochranu proti diskriminaci na úrovni EU.

3.2.2.2   Manželský stav. Pokud jde o vnitrostátní pravomoci ve věci regulace manželského stavu, Soudní dvůr nedávno rozhodl, že „rodinný stav a dávky, které z něj vyplývají, jsou v pravomoci členských států, do které právo Společenství nezasahuje. Je však třeba připomenout, že členské státy musí při uplatňování uvedené pravomoci dodržovat právo Společenství, zejména pak ustanovení o zásadě nediskriminace“ (9).

3.2.2.3   Rodinný stav. Pojem „rodinný stav“ není definován, a v důsledku toho je příliš vágní, než aby mohl být používán jako základ pro vyloučení ochrany.

3.2.2.4   Reprodukční práva. EHSV považuje přístup k službám týkajícím se reprodukce za nedílnou součást zdravotních služeb, a z tohoto hlediska by zde ani podle práva Společenství, ani podle vnitrostátního práva nemělo z žádných důvodů docházet k diskriminaci. Je prokázána diskriminace v oblasti služeb týkajících se reprodukce na základě sexuální orientace, zdravotního postižení a věku. Dále, jelikož služby týkající se reprodukce vyhledávají a využívají ženy, vyloučení ochrany proti diskriminaci v této oblasti by mohlo představovat kromě diskriminace na základě zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace také diskriminaci na základě pohlaví.

3.2.2.5   EHSV se tudíž domnívá, že čl. 3 odst. 2 by měl být jako celek přezkoumán a že konečná formulace by v každém případě měla stanovit, že vnitrostátní právní předpisy spojené s manželským stavem, rodinným stavem nebo reprodukčními právy musí být provedeny bez diskriminace osob na kterémkoli základě, který tato směrnice definuje.

3.2.2.6   Čl. 3 odst. 3 stanoví, že zákaz diskriminace ve vzdělávání je závislý na „odpovědnosti členských států za obsah výuky, činnosti a organizaci jejich vzdělávacích systémů, včetně poskytování vzdělávání osobám se speciálními vzdělávacími potřebami“.

3.2.2.7   EHSV se obává, že tato výjimka, která ve směrnici o rasové rovnosti není a která jde svým dosahem za konkrétní ustanovení článku 149 Smlouvy o vzdělávání (10), by mohla přespříliš omezit dopad této směrnice na vymýcení diskriminace a obtěžování ve školách a jiných vzdělávacích institucích.

3.2.2.8   EHSV poznamenává, že článek 150 Smlouvy o ES téměř stejnými slovy jako článek 149 stanoví, že členské státy jsou odpovědné za obsah a organizaci odborného vzdělávání, třebaže odborné vzdělávání spadá do oblasti působnosti antidiskriminačních právních předpisů EU bez jakéhokoli omezení (11).

3.2.2.9   Očividnost diskriminace ve vzdělávání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v celé Evropské unii byla jedním z hlavních důvodů navržení této směrnice. EHSV se domnívá, že zákaz diskriminace a podpora rovného zacházení ve vzdělávání má tak zásadní význam pro rozvoj demokratických a tolerantních společností, pro společenský a hospodářský rozvoj a pro dosažení sociální soudržnosti, že je k tomuto účelu nezbytná právní úprava na úrovni Společenství, která bude v souladu s zásadami subsidiarity a proporcionality podle článku 5 Smlouvy o ES.

3.2.2.10   Je obzvláště důležité stanovit vysokou úroveň ochrany proti diskriminaci v ustanovení o vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami a zajistit spravedlivé a důstojné zacházení se všemi dětmi bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. To by neznamenalo zasahování do politik členských států ve věci odděleného nebo integrovaného vzdělávání, nýbrž zajištění toho, že jsou tyto politiky prováděny bez diskriminace. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice ukazuje, jak může rozhodnutí o tom, komu by se mělo poskytovat vzdělávání pro osoby se speciálním vzdělávacími potřebami, může podporovat zakořeněné vzorce diskriminace ve vzdělávání (12).

3.2.2.11   EHSV se domnívá, že důslednost v ochraně před diskriminací ve vzdělávání má obzvláštní význam, a to vzhledem k přesahům, ke kterým na tomto poli často dochází mezi diskriminací na základě rasového a etnického původu a na základě náboženského vyznání nebo víry. Pokud nebylo omezení, jako je zde v čl. 3 odst. 3, nutné ve směrnici o rasové rovnosti, není jasné, proč je nutné v navržené směrnici.

3.2.2.12   Bez ohledu na to, jaké jsou hranice odpovědnosti členských států v oblasti vzdělávání, směrnice by měla výslovně stanovit, že veškeré takové funkce musí být vykonávány bez diskriminace.

3.2.2.13   Druhá věta v čl. 3 odst. 3 umožňuje rozdíly v zacházení ohledně přístupu do vzdělávacích institucí založené na náboženském vyznání nebo víře; EHSV se domnívá, že by směrnice měla zajistit, aby tyto instituce nemohly diskriminovat na žádném základě.

3.3   Článek 4

Článek 4 se týká rovného zacházení s osobami se zdravotním postižením.

3.3.1.1   Úmluva OSN o právech zdravotně postižených osob (13) obsahuje nevyčerpávající popis těch, kdo patří mezi „zdravotně postižené osoby“. Členské státy EU by měly k tomuto popisu přihlížet při vypracovávání vnitrostátních právních předpisů na ochranu a podporu rovnoprávnosti osob se zdravotním postižením. Pokyn v tomto smyslu a k významu diskriminace na základě zdravotního postižení by měl být zařazen do navržené směrnice.

3.3.1.2   EHSV vítá dvojí přístup v článku 4, jehož účelem je odstranění překážek v přístupu k sociální ochraně, sociálním výhodám, zdravotní péči, vzdělání a přístupu ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, a jejich dodávkám, a to včetně bydlení a přepravy, což je v souladu s doporučením EHSV (14). To zahrnuje povinnost přijmout v předstihu opatření nutná k tomu, aby byl osobám se zdravotním postižením umožněn přístup (čl. 4 odst. 1 písm. a)) a požadavek poskytnout přiměřenou úpravu k zajištění nediskriminačního přístupu v konkrétním případě (čl. 4 odst. 1 písm. b)). Čl. 2 odst. 5 stanoví, že nedodržení čl. 4 odst. 1 písm. b) je formou zakázané diskriminace. EHSV doporučuje, aby směrnice vyjasnila pojem „účinný nediskriminační“ přístup.

3.3.1.3   EHSV je znepokojen třemi omezeními povinnosti přijmout v předstihu opatření uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a), a to zejména toho, že opatření přijatá k umožnění přístupu by neměla

a)

představovat neúměrné břemeno

b)

vyžadovat zásadní změny sociální ochrany, sociálních výhod, zdravotní péče, vzdělání nebo dotčeného zboží či služeb nebo

c)

vyžadovat zavedení jejich alternativ.

3.3.1.4   Omezení v písmenech b) a c) nejsou přesně definována a je pravděpodobné, že umožní zachování neodůvodnitelných diskriminačních postupů. Například poskytovatel zdravotní péče, který nabízí služby zdravotní péče pouze osobám bez zdravotního postižení, by s odvoláním na písmeno b) mohl odmítat výzvy k úpravě svých služeb. Nebo místní orgán veřejné správy, který v současné době zajišťuje autobusovou dopravu do místní nemocnice, která neumožňuje přepravu cestujících na vozících pro tělesně postižené osoby, by mohl s odvoláním na písmeno c) odmítat výzvy k zajištění alternativní formy přepravy. EHSV má za to, že stačí požadovat, aby opatření, která se poskytují v předstihu, byla „rozumná“, což v současné době požadavkem podle čl. 4 odst. 1 písm. a) není, a podřídit povinnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) jedinému ustanovení, že taková opatření by neměla představovat neúměrné břemeno.

3.3.1.5   Čl. 4 odst. 2 by svěřil závaznou právní moc konkrétním faktorům, které se mají vzít v úvahu při určení toho, zda by opatření podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nebo čl. 4 odst. 1 písm. b) „představovala neúměrné břemeno“. Bod odůvodnění 19 uvádí jako faktory, které by se měly vzít v úvahu při posuzování, zda je břemeno neúměrné, velikost, zdroje a povahu organizace. Ve směrnici 2000/78/ES byly v bodu odůvodnění 21 uvedeny podobné faktory. V čl. 4 odst. 2 jsou uvedeny dva dodatečné faktory, „životní cyklus zboží a služeb“ a „možné výhody plynoucí z lepšího přístupu pro osoby se zdravotním postižením“. EHSV má za to, že oba tyto dodatečné faktory jsou nadbytečné, neboť by oba měly být součástí jakéhokoliv posuzování přiměřenosti, a mohou bránit v tom, aby poskytovatelé sociální ochrany, sociálních výhod, zdravotní péče, vzdělávání, zboží a služeb, bydlení a přepravy považovali za nutné přijmout opatření k zajištění účinného přístupu osob se zdravotním postižením.

3.3.1.6   Čl. 15 odst. 2 umožňuje členským státům odložit plné provedení povinnosti zajišťovat účinný přístup až o čtyři roky. EHSV by uvítal, kdyby všechny členské státy přikročily k co nejvčasnějšímu zajištění řádného přístupu pro osoby se zdravotním postižením, avšak není proti tomu, aby měly členské státy možnost odložit na toto omezené období platnost této povinnosti s tím, že účinná bude pouze předběžná povinnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a). Je však naprosto nezbytné, aby směrnice jasně stanovila, že pro dosažení souladu s povinností poskytnout přiměřenou úpravu pro konkrétní osobu se zdravotním postižením podle čl. 4 odst. 1 písm. b) není možný žádný odklad přesahující lhůtu pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

3.4   Článek 12

3.4.1   EHSV vítá požadavek, aby členské státy určily jeden nebo několik orgánů pro podporu rovného zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jejichž pravomoci budou obdobné jako u podobných orgánů podle směrnice o rasové rovnosti a směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám. EHSV rovněž vítá jasné vyjádření v preambuli (15), že takové orgány by měly fungovat způsobem, který by byl v souladu s Pařížskými zásadami Organizace spojených národů, které zejména usilují o zaručení nezávislosti vnitrostátních orgánů zabývajících se lidskými právy. Jak již EHSV konstatoval, tyto orgány by měly být odpovědné za pravidelné hodnocení výsledků vnitrostátních antidiskriminačních politik (16). Od těchto orgánu by se mělo očekávat, že se pravidelně zapojí do smysluplného dialogu s organizacemi zastupujícími osoby ohrožené diskriminací na všech základech uvedených v návrhu směrnice.

3.4.2   Navržené znění článku 12 však ponechává mezeru, neboť stále nebude stanoven požadavek na určení orgánu nebo orgánů na podporu rovného zacházení v zaměstnání a povolání bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jelikož rámcová směrnice o zaměstnání (2000/78/ES) žádný specializovaný orgán pro rovné zacházení nepožaduje. Orgány ustavené podle směrnice o rasové rovnosti se musí zabývat jak rovností bez ohledu na rasový či etnický původ, a to v zaměstnání i mimo ně, a orgány ustavené podle směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a (přepracování) směrnice o rovném zacházení (2006/54/ES) by se měly zabývat rovností mezi muži a ženami jak v zaměstnání, tak mimo ně.

3.4.3   EHSV tudíž doporučuje dodatečný bod odůvodnění v preambuli navrhované směrnice, který by vyzval členské státy, aby svěřily orgánům určeným podle článku 12 rovnocenné pravomoci ve věci rovného zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk a sexuální orientaci v rámci působnosti rámcové směrnice o zaměstnání.

4.   Vícenásobná diskriminace

4.1   EHSV ve svém nedávném stanovisku z vlastní iniciativy uvedl prokázanou skutečnost, že často dochází k souběhu několika diskriminací, tedy k diskriminaci z více než jednoho důvodu podle článku 13. EHSV doporučil, aby nová směrnice potvrdila, že zásada rovného zacházení zahrnuje ochranu před vícenásobnou diskriminací, aby se tato skutečnost účinně projevila v právu EU a vnitrostátním právu.

4.2   Navržená směrnice uznává (17), že ženy jsou často oběťmi vícenásobné diskriminace, nebere však v úvahu vícenásobnou diskriminaci z jiných důvodů. EHSV doporučuje, aby se pokročilo směrem k plnému uznání existence vícenásobných diskriminací, čehož lze dosáhnout dvěma způsoby:

a)

dodatečným bodem odůvodnění v navržené směrnici, který by vyzval členské státy k zajištění toho, aby existovaly právní postupy k řešení situací vícenásobné diskriminace, přičemž by bylo zejména specifikováno, že vnitrostátní právní postupy umožní stěžovateli vznést stížnost pro všechny aspekty vícenásobné diskriminace v rámci jediného právního nároku,

b)

doporučení Komise, v němž by bylo uvedeno, že při vypracovávání a vymáhání vnitrostátních právních předpisů je třeba zohlednit problém vícenásobné diskriminace, který by měly zohledňovat vnitrostátní soudy, třebaže není pro členské státy právně závazný.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Stanovisko EHSV k tématu Rozšíření opatření proti diskriminaci na oblasti mimo zaměstnanost a argumenty pro jednotnou souhrnnou směrnici proti diskriminaci, zpravodaj: pan Crook (Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 102).

(2)  Směrnice Rady 2000/43/ES, článek 3.

(3)  Rozsudek Soudního dvora ve věci C-303/06 ze dne 17. července 2008 – v tomto případě se jednalo o diskriminaci rodiče bez zdravotního postižení, který sám vychovával zdravotně postižené dítě.

(4)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.5.

(5)  Směrnice Rady 2004/113/ES, článek 5.

(6)  Směrnice Rady 2000/43/ES, článek 3.

(7)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.6.

(8)  Kapitola 5 Podrobnosti o konkrétních ustanoveních v dokumentu KOM(2008) 426 v konečném znění.

(9)  Maruko v. Versorgungsanstalt der deutschen Bühnen, C-267/06, 1. dubna 2008, odstavec 59.

(10)  Čl. 149 odst. 1 Smlouvy o ES stanoví: Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti.

(11)  Např. směrnice Rady 2000/43/ES, čl. 3 odst. 1 písm. b), nebo směrnici Rady 2000/78/ES, čl. 3 odst. 1 písm. b).

(12)  Rozsudek senátu ze dne 13. listopadu 2007 (č. 57325/00).

(13)  Článek 1.

(14)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.2.

(15)  Bod odůvodnění 28.

(16)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.8.

(17)  Bod odůvodnění 13.


III Přípravné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

450. plenární zasedání ve dnech 14. a 15. ledna 2009

4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/24


450. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ VE DNECH 14. A 15. LEDNA 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel ohledně obecné bezpečnosti

KOM(2008) 316 v konečném znění – 2008/0100 (COD)

(2009/C 182/05)

Zpravodaj: pan RANOCCHIARI

Dne 9. června 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel ohledně obecné bezpečnosti

KOM(2008) 316 v konečném znění – 2008/0100 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan RANOCCHIARI.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 173 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vždy vítal veškeré iniciativy usilující o zjednodušení právních předpisů, tím spíše, když se týkaly tak citlivých témat, jako je bezpečnost a životní prostředí. V tomto ohledu velice oceňuje snahu Evropské komise, která na základě svého návrhu nařízení zamýšlí dosáhnout třech významných výsledků tím, že vypracuje právní předpisy pro schvalování typu motorových vozidel a pneumatik.

1.2   Možnost, kterou Komise zvolila a která spočívá ve zrušení více než 150 směrnic a jejich nahrazení navrhovaným nařízením, se na první pohled jeví velmi zajímavá a je rozhodně v souladu se žádoucím zjednodušením. Pokud však nebude vhodně vyvážená a správná, hrozí u této možnosti nebezpečí, že zavede nové postupy, které nebudou vždy v souladu s těmi stávajícími, což zhorší obtíže a zvýší zátěž pro průmyslová odvětví a veřejné orgány členských států.

1.3   Konkrétně si EHSV klade otázku, jak se tento návrh slučuje s nedávnou rámcovou směrnicí o schvalování typu v EU (2007/46/ES) nebo s předpisy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN), které jsou ve fázi vypracovávání a o nichž se bude podrobněji hovořit níže.

1.4   EHSV se domnívá, že zjednodušení schvalovacího a procedurálního postupu, který Komise plánuje pomocí zavedení harmonizovaných předpisů, by bylo možné dosáhnout prostřednictvím začlenění současných a budoucích nařízení EHK OSN do přílohy IV jmenované směrnice o schvalování typu v EU, a to postupně a zároveň s nezbytným přizpůsobením těchto předpisů technickému pokroku.

1.5   Vzhledem k tomu, že ne ke všem „vyspělým bezpečnostním technologiím“ a ve stejném rozsahu existují patřičné technické specifikace, domnívá se EHSV, že by bylo vhodnější, aby byly předmětem jednotlivých návrhů, s ohledem na nejnovější vývoj v rámci technických skupin EHK OSN v Ženevě.

1.6   Pokud jde o předpisy o pneumatikách, považuje EHSV návrh tohoto sektoru za přijatelný, neboť respektuje lhůty v návrhu Komise, avšak zjednodušuje ho a stanoví dvě fáze provádění místo původních pěti.

1.7   Vzhledem k doposud vyjádřeným pochybnostem ocenil EHSV iniciativu Evropského parlamentu, jejímž záměrem bylo vypracovat v návaznosti na studii Evropské komise další studii k danému tématu. Výsledky této druhé studie nicméně neposkytly očekávaná objasnění.

1.8   EHSV se tedy domnívá, že v situaci, kdy neprobíhá odpovídající diskuse o nákladech/přínosech některých navržených řešení, zpomalují značně vyšší náklady, které z této situace vyplývají pro průmysl, a tudíž i pro spotřebitele, ještě více obnovu evropského vozového parku, jenž již nyní trpí důsledky probíhající ekonomické krize.

1.9   V neposlední řadě EHSV od této chvíle doporučuje orgánům členských států pověřeným kontrolami schvalování typu, aby věnovaly bedlivou pozornost bezpečnostním požadavkům na vozidla, a zejména na pneumatiky, které budou do Evropy dováženy po přijetí předmětného nařízení.

2.   Úvod

2.1   Bezpečnost vozidel a ochrana životního prostředí se sice v posledních deseti letech značně zlepšila, nicméně je zcela oprávněně i nadále středem pozornosti celé Evropské unie. Přetrvává zejména znepokojení ze zatím zanedbatelných výsledků dosažených v oblasti snižování znečištění způsobeného dopravou, v prvé řadě emisí CO2, a také z počtu obětí silničních nehod. V jejich důsledku ve 27 členských státech každoročně stále umírá více než 44 000 osob a dalších 1,7 milionu utrpí zranění (1).

2.2   Jak známo, evropské právní předpisy o schvalování typu stanoví přesná pravidla konstrukce motorových vozidel, která mají jednak zaručit co největší bezpečnost cestujících ve vozidlech a všech účastníků silničního provozu a jednak zabezpečit ochranu životního prostředí. V současnosti upravuje schvalování typu zhruba 60 základních směrnic (z nichž 50 souvisí s bezpečností a asi 10 se týká životního prostředí) a k nim se řadí dalších přibližně 100 pozměňujících směrnic.

2.3   Nepřetržitý výzkum a vývoj v oblasti automobilového průmyslu dnes umožňuje důkladněji a lépe reagovat na zmíněné potřeby tím, že se při konstrukci nových vozidel, ale také – alespoň z části – u vozidel, která již byla uvedena do provozu, uplatňují nové technologie schopné snížit nehodovost a znečištění.

2.4   Podle doporučení CARS 21 (2) je i tyto závažné problémy třeba řešit integrovaným přístupem, aby bylo dosaženo cílů, které – jak zdůraznil místopředseda Evropské komise Verheugen při představení návrhu tohoto nařízení – budou ku prospěchu občanů, životního prostředí i průmyslu. K dosažení cílů bezpečnosti a ochrany životního prostředí v EU je nezbytné neustále aktualizovat různá nařízení upravující konstrukci nových vozidel. Na druhé straně je také nutné omezit regulační zátěž, která spočívá na průmyslu, a zjednodušit platné právní předpisy všude tam, kde to je možné. Pro tyto účely doporučoval výše zmíněný dokument CARS 21 také použití předpisů EHK OSN (3), pokud takové jsou.

3.   Návrh Komise

Cílem návrhu nařízení je změnit stávající právní předpisy o schvalování typu motorových vozidel ve třech tematických oblastech: zjednodušení, vyspělé bezpečnostní systémy a pneumatiky.

V návrhu nařízení je konkrétně stanoveno následující:

3.1.1   Změna stávajících právních předpisů o schvalování typu ohledně bezpečnosti motorových vozidel a konstrukčních částí

Komise zamýšlí zrušit více než 150 doposud platných směrnic a nahradit je jedním nařízením Evropského parlamentu a Rady, které bude v EU přímo použitelné.

3.1.2   Zavedení následujících bezpečnostních požadavků

Od roku 2012 bude povinná montáž systémů elektronické kontroly stability (ESC – Electronic Stability Control) u nových sérií osobních automobilů a užitkových vozidel, přičemž do roku 2014 jimi budou vybaveny všechny nové osobní automobily. ESC působí na brzdové a trakční systémy tak, aby řidiči pomohly udržet kontrolu nad vozidlem v kritických situacích (způsobených např. špatným stavem vozovky nebo nepřiměřenou rychlostí v zatáčce).

Od roku 2013 bude u velkých vozidel povinná montáž vyspělých systémů nouzového brzdění (AEBS – Advanced Emergency Braking Systems), které využívají čidla k upozornění řidiče, že se vozidlo příliš přiblížilo k vozidlu před ním, a v určitých situacích zahájí nouzové brzdění, aby zabránily srážce nebo omezily její důsledky. Do roku 2015 jimi budou vybavena všechna nová vozidla.

Od roku 2013 bude u velkých vozidel povinná montáž systémů varování při vybočení z jízdního pruhu (LDWS – Lane Departure Warning Systems), které řidiče upozorní v případě nebezpečí, že by vozidlo mohlo nechtěně vybočit z jízdního pruhu, a to zejména z důvodu nepozornosti řidiče. Do roku 2015 jimi budou vybavena všechna nová vozidla (4).

3.1.3   Nové požadavky na pneumatiky (5):

Od roku 2012 budou povinné pneumatiky s nízkým valivým odporem (LRRT – Low Rolling Resistance Tyres), které omezují spotřebu paliva tím, že snižují odpor pohybu, k němuž dochází při odvalování pneumatik a jenž je způsoben především deformací kola, pneumatiky nebo vozovky.

Od roku 2012 budou u osobních automobilů povinné systémy monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS – Tyre Pressure Monitoring Systems), které řidiče upozorní, když tlak v pneumatikách klesne pod optimální hodnotu.

Snížení hladiny hluku: viz Příloha I návrhu nařízení.

Přilnavost k vozovce: viz Příloha I návrhu nařízení.

4.   Obecné připomínky

4.1   EHSV vítá návrh Komise na stanovení harmonizovaných předpisů pro konstrukci motorových vozidel s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

4.2   EHSV se domnívá, že návrh předmětného nařízení je teoreticky vynikajícím nástrojem, neboť po důkladném přezkumu směrnic, které je třeba zrušit, a z toho vyplývajících důsledků pomůže na jedné straně zvýšit aktivní i pasivní bezpečnost a snížit počet nehod, a na druhé straně stanoví zavedení systémů, které budou schopné omezit spotřebu CO2.

4.3   EHSV uznává, že účelem zvolené možnosti je co největší zjednodušení, a to především pro vnitrostátní orgány a samotné odvětví. EHSV se nicméně domnívá, že by zjednodušení právních předpisů nemělo spočívat pouze v seskupení stávajících platných postupů pod hlavičku jednoho rámcového nařízení o bezpečnosti. Kromě toho se rovněž domnívá, že musí být zohledněny důsledky plynoucí z přijetí nové rámcové směrnice o schvalování typu v EU (2007/46/ES) (6), neboť zajištění souladu a zamezení překrývání nových postupů by namísto snížení zátěže pro veřejné orgány a výrobce mohlo tuto zátěž zvýšit.

4.4   EHSV souhlasí se zásadou vyhlášenou Komisí, že harmonogram pro zavádění nových zvláštních požadavků pro schvalování typu vozidel by měl zohlednit technickou proveditelnost takových požadavků. Obecně by požadavky měly platit pouze pro nové typy vozidla. U stávajících typů vozidla by měla být ke splnění požadavků poskytnuta prodloužená lhůta.

4.5   Co se týče předpisů o pneumatikách, nemělo by se zapomínat na to, že pneumatika je jediným pojítkem mezi vozidlem a vozovkou a její bezpečnostní parametry musí mít přednost před všemi ostatními cíli. Proto EHSV považuje za nezbytné:

dospět k jistotě, že předpokládané zlepšení v oblasti životního prostředí nesníží stejně důležité požadavky uživatelů vozidel a občanů na bezpečnost,

zaujmout integrovaný přístup, který nesníží celkový výkon (valivý odpor, přilnavost atd.) pneumatik na úkor pouhého – ačkoli významného – poklesu hlučnosti.

4.6   EHSV má proto pochybnosti o účinku studie o dopadu provedené z podnětu Komise a ohodnotil kladně rozhodnutí EP vypracovat další nezávislou studii. Výbor se totiž domnívá, že údaje použité v posouzení dopadu mohly vést ke zkreslení výsledků.

S politováním však zdůrazňuje, že studie zadaná Evropským parlamentem a zveřejněná na konci listopadu 2008 (7) neodpovídá na položené otázky a nerozptyluje pochybnosti, které vyjádřil EHSV jak v souvislosti s administrativními a technickými aspekty, tak i v souvislosti s podrobnějším posouzením nákladů/přínosů návrhu Komise.

4.7.1   Předmětná studie se zaměřuje výlučně na pneumatiky a na systémy TPMS, přičemž v souvislosti s těmito systémy upřednostňuje (což je diskutabilní) nákladný „přímý“ systém oproti „nepřímému“, o němž bude pojednáno níže, zatímco se nijak nezmiňuje o dalších vyspělých bezpečnostních systémech ani o dopadech zjednodušení návrhu.

4.8   Za této situace se EHSV domnívá, že značně vyšší náklady, které zřejmě v souvislosti s uplatňováním nařízení v jeho stávající podobě průmysl, a tudíž i spotřebitelé, ponesou, nejsou nijak vyvážené odpovídajícím přínosem, což s sebou nese zjevné nebezpečí, že se ještě více zpomalí obnova evropského vozového parku, jenž je v průměru starší než 8 let a již nyní trpí důsledky probíhající ekonomické krize.

4.9   EHSV se mimoto domnívá, že k zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu, který bude vykazovat špičkovou úroveň výkonů v oblasti bezpečnosti, je nutné takové nařízení, které celkově nenaruší hospodářskou soutěž ve prospěch výrobců mimo EU, jejichž náklady – ale často i celková úroveň bezpečnosti – jsou bezpochyby nižší. To znamená prověřit, zda dovážená vozidla, a zejména pneumatiky, odpovídají všem požadavkům, jejichž splnění bude nařízení ukládat.

4.10   EHSV je toho názoru, že by se měl odpovídajícím způsobem také posoudit dopad nařízení na celý sektor pneumatik. Ekonomická udržitelnost obchodu malých a středních distribučních podniků může být na první pohled v ohrožení. Nadbytečné zásoby, které lze předpokládat v případě, že bude dodržena Komisí navržená lhůta vstupu v platnost, by distribučnímu řetězci mohly způsobit problémy. Likvidaci potenciálně značných zásob by totiž většina podniků v tomto sektoru, zpravidla malých podniků nezpůsobilých fungovat v mezinárodním prostředí, nemusela zvládnout.

4.11   Přestože tato oblast nespadá do výlučné působnosti Společenství, EHSV souhlasí s Komisí, která si je zcela správně vědoma nutnosti zabránit vzniku překážek jednotného trhu a přeshraničních dopadů předmětu návrhu nařízení a která se domnívá, že cílů návrhu nemůže být uspokojivě dosaženo činností na úrovni členských států, a proto je zapotřebí přijmout společná závazná opatření na evropské úrovni.

4.12   EHSV přirozeně podporuje návrh, že je na členských státech, aby stanovily sankce ukládané za porušení ustanovení tohoto nařízení, a že sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

4.13   EHSV taktéž oceňuje volbu právního nástroje (tj. nařízení), jež zajišťuje konkrétní lhůty a způsoby provádění ve všech členských státech, což je obzvláště důležité pro právní předpis s vysoce technickým obsahem. Díky rozhodnutí zvolit v tomto případě přístup rozdělení na úrovně („split-level approach“) je navíc na základě tohoto nařízení možné stanovit postupem spolurozhodování základní ustanovení a odložit výslovně technické aspekty k projednávání ve výborech v rámci přijetí druhého nařízení.

5.   Konkrétní připomínky

5.1   EHSV podporuje veškerou iniciativu usilující o zjednodušení právních předpisů, nicméně jak již bylo naznačeno shora, má silné výhrady vůči způsobu jeho dosažení. EHSV se totiž domnívá, že se musí jednat o skutečné zjednodušení, čili že toto nařízení nesmí být souborem předcházejících nařízení a musí v každém případě vyloučit další zátěž pro úřady vydávající osvědčení.

Konkrétně se však Výbor domnívá, že zjednodušení schvalovacího a procedurálního postupu, který Komise plánuje pomocí zavedení harmonizovaných předpisů, musí být dosaženo prostřednictvím začlenění současných a budoucích nařízení EHK OSN do přílohy IV citované směrnice 2007/46/ES (8), a to postupně (zejména jsou-li požadavky v nařízeních přísnější a vyžadují-li určitý lead-time  (9) k přizpůsobení výrobku) a zároveň s nezbytným přizpůsobením těchto předpisů technickému pokroku.

5.2.1   Tyto postupy nejsou zahrnuty do možnosti c) „možnost nahradit všechny stávající směrnice navrhovaným nařízením“ v kapitole Posouzení dopadů, ale do možnosti b), která navrhuje „přezkoumat každou ze směrnic tehdy, až si její úpravu situace vyžádá, a rozhodnout, zda je vhodné ji nahradit“. Kromě toho se zdůvodnění volby této možnosti c) v posouzení dopadů nejeví jako adekvátní („touto cestou lze nejrychleji zjednodušit současný režim a tato možnost je v souladu s doporučeními zprávy CARS 21“) a řádně nezohledňuje další zásadní prvky CARS 21 jako udržitelnost, odkaz na EHK OSN a nutnost zaručit adresátům předpisu dostatek času pro zavedení v průmyslu.

5.2.2   Zvolením možnosti naznačené v písmenu c) by funkce tohoto nařízení byla splněna tam, kde by neexistovalo odpovídající nařízení EHK OSN, nebo v případech, kdy by bylo nutné stanovit požadavky na montáž nespecifikované v nařízení EHK OSN, jako je tomu u pneumatik.

5.3   Jinak se EHSV domnívá, že možným kompromisem usilujícím o skutečnou účinnost nařízení by mohlo být určení takového data vstupu v platnost, které vyloučí problémy, jež navrhované nařízení dosud vyvolává, a zamezí riziku, že by přijetí nařízení EHK OSN mělo za následek nesoulad požadavků (nebo dat použitelnosti) stanovených ve směrnicích, které budou zrušeny.

5.4   Pokud jde o administrativní aspekty, EHSV se tedy ve světle prozkoumání směrnic vyjmenovaných v příloze IV domnívá a navrhuje, aby nezávisle na vstupu nařízení nebo jeho částí v platnost zůstalo nařízení samo o sobě soudržné s daty použitelnosti stanovenými ve směrnicích, které budou nahrazeny, a zohledňovalo přechodná ustanovení obsažená v nařízeních EHK OSN, která je nahradí.

5.5   EHSV se mimoto domnívá, že namísto toho, aby byly „vyspělé bezpečnostní technologie“ zařazeny do „horizontálního“ nařízení, měly by být předmětem jednotlivých návrhů nových a/nebo změněných nařízení EHK OSN, které budou představeny a projednány v příslušných technických skupinách EHK OSN v Ženevě (GRB, GRRF, GRSP (10)), kde bude možné provést správná technická posouzení navržených bezpečnostních systémů. Analogický postup by měl být uplatněn i v případech označených Komisí, kdy chybí konkrétní požadavky EHK OSN podobné těm, které stanoví směrnice ES.

V souvislosti s otázkami týkajícími se vyspělých systémů bezpečnosti silničního provozu EHSV konkrétně doporučuje:

5.6.1   Elektronická kontrola stability: byla předmětem změny nařízení v Ženevě a je již naplánována pro kategorie M2, N2, M3, N3 (11). EHSV se domnívá, že časový rámec musí odpovídat tabulce 12.4.1 sjednané pro R 13 EHK OSN (12), v níž se stanoví postupné zavádění od července 2009 do července 2016 v závislosti na typu vozidla.

Vyspělé systémy nouzového brzdění: průmysl může vyvinout závazné systémy pouze tehdy, má-li k dispozici jasně definované technické specifikace, a tyto specifikace podle dostupných informací v případě AEBS neexistují. Určovat lhůty pro zavádění v technicky nespecifikovaném systému nelze a zavádění musí předcházet odpovídající posouzení dopadu, včetně pečlivého posouzení nákladů a výnosů.

5.6.2.1   Definice vyspělého systému nouzového brzdění v článku 3 návrhu je velmi široká a může zahrnovat i systémy, které zatím nejsou dostatečně spolehlivé. Tyto systémy mohou kvůli nedostatečně vyspělým technologiím představovat bezpečnostní riziko. Je nezbytné naplánovat odpovídající studie a vývoj a dostatečně dlouhý lead-time.

5.6.3   Oblast působnosti opatření týkajícího se AEBS zahrnuje kategorie M2, M3, N2 a N3. Lehká užitková vozidla kategorie N1 existují často i v provedeních spadajících do vyšších kategorií (N2, M2 a M3), což vyžaduje diverzifikaci řady těžších vozidel vyznačujících se relativně nízkým objemem. Bylo by účelné zúžit požadavky na AEBS na těžká užitková vozidla nebo alespoň na vozidla s hmotností vyšší než 7,5 t a posoudit nutnost osvobodit určité kategorie, například městské autobusy, vozidla na sběr odpadků a další vozidla veřejných služeb, která se pohybují pomalou rychlostí.

5.6.4   Systémy varování při vybočení z jízdního pruhu: EHSV je toho názoru, že zde platí stejné úvahy jako u AEBS:

potřeba technických specifikací, které určí EHK OSN v Ženevě,

technická diferenciace na základě různých kategorií vozidel,

posouzení nákladů/výnosů a osvobození určitých kategorií.

5.7   EHSV se zkrátka domnívá, že zavedení AEBS a LDWS, které jsou v současnosti použitelné pouze u těžkých vozidel, je předčasné. Je ještě zapotřebí určitý čas k výzkumu a testování, aby bylo možné posoudit, jaký bude skutečný užitek těchto systémů. To by rovněž umožnilo poskytnout užitečné údaje o budoucím uplatnění těchto systémů u lehkých vozidel.

5.8   TPMS: jelikož jsou technické požadavky na tento systém v současné době předmětem diskusí v neformální skupině GRRF (13), vyzývá EHSV Komisi, aby před učiněním příslušných rozhodnutí vyčkala závěrů prací (které by měly zohlednit i stávající předpisy v zemích mimo EU). V zájmu vyloučení dalších nákladů na osobní automobily by bylo vhodné zvolit takovou citlivost měření, která by umožnila i uplatnění „nepřímého“ systému vzhledem k jeho mnoha pozitivním aspektům, a to v prvé řadě aspektu funkčnosti i v případě výměny pneumatik. „Přímý“ systém totiž předpokládá, že v každé pneumatice bude namontován senzor, a proto bude výměna pneumatik vyžadovat také výměnu senzorů, tj. demontáž/odstranění a opětovnou montáž, což je velmi nákladný a obtížný úkon, neboť je spojen s vysokým rizikem poškození senzorů, které nejsou zvnějšku viditelné.

5.9   V souvislosti s technickými požadavky na pneumatiky EHSV zdůrazňuje následující:

Hluk: navrhované hodnoty pro omezení hluku by mohly znamenat nižší bezpečnost jak pro vozidla, tak i pro spotřebitele, zatímco omezení rychlosti v hustě obydlených oblastech a/nebo oprava povrchu silnic by snížily hluk 3 až 4krát více. Kromě toho by například v třídě C3 bylo obtížné snížit hluk o 3 dB, aniž by to omezilo přilnavost pneumatik. Třída C3, čili trakční pneumatiky, musí mít „agresivní“ vzorek, aby dobře přilnuly ke kluzkému povrchu.

Valivý odpor: je nutné přezkoumat data použitelnosti u tříd C1 a C2, zatímco vzhledem ke zvláštní povaze pneumatik C3 je třeba provést nové analýzy a v krajním případě odložit jejich zavedení až do doby ukončení dalšího posouzení dopadu.

Přilnavost: návrh Komise na zavedení závazných požadavků na základě R 117 EHK (14) OSN by měl být přijat takový, jaký je.

5.10   EHSV zdůrazňuje, že návrh nařízení vyžaduje každé dva roky změnu, což se neslučuje s časem nezbytným pro zavedení v sektoru pneumatik To zcela určitě není v souladu se „zlepšováním právních předpisů“. EHSV proto podporuje řešení navržené průmyslem, které respektuje lhůty v návrhu Komise, avšak zjednodušuje ho tím, že stanoví dvě fáze provádění (2012–2016 a 2016–2020) místo současných pěti. To umožní účinně řídit procesy schvalování typu i logistiku a případné zásoby.

5.11   Dalším aspektem, který je třeba vyjasnit, je zacházení s protektorovanými pneumatikami. Definice tohoto typu pneumatik (nařízení EHK OSN 109) vychází z místa výroby a ne z pneumatiky jako takové. Je zřejmé, že je obtížné definovat „typ“ pneumatiky v souladu s novými požadavky, například na hluk, v jednom a témže závodě, kde se protektorují nejrůznější typy pneumatik. Podle názoru EHSV by tento sektor, vzhledem k mimořádným obtížím při uplatňování a ke značným nákladům, které by podniky (zejména malé a střední podniky) nesly, měl být vyjmut z oblasti působnosti nařízení, přičemž musí být nicméně dodrženy všechny stanovené bezpečnostní požadavky.

5.12   Závěrem EHSV vyzývá Komisi, aby posoudila možnost považovat datum výroby za referenci pro požadavky na pneumatiky, neboť jelikož je uvádění tohoto data na označení všech pneumatik uváděných na trh v Evropské unii závazné, mohou ho prodejci, spotřebitelé a vnitrostátní orgány snadno rozpoznat. Datum výroby, nikoli datum uvedení na trh či datum prodeje, by mělo být určujícím faktorem pro skutečnost, že pneumatiky splňují nové požadavky, které jsou na ně kladeny.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Zdroj: CARE (Community Road Accident Database) – databáze shromažďující a zpracovávající údaje o silničních nehodách, které poskytují členské státy.

(2)  Rámec právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století – Postoj Komise k závěrečné zprávě skupiny na vysoké úrovni CARS 21 – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost (KOM(2007) 22 v konečném znění ze dne 7. února 2007).

(3)  Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů, Ženeva. Podporuje v 56 členských státech spolupráci a integraci prostřednictvím přijetí společných pravidel a předpisů i v oblasti schvalování typu motorových vozidel.

(4)  Shrnutí závazných lhůt pro bezpečnostní požadavky:

ESC: 29. října 2012 nové schválení typu, 29. října 2014 nová registrace,

AEBS: 29. října 2013 nové schválení typu, 29. října 2015 nová registrace,

LDWS: 29. října 2013 nové schválení typu, 29. října 2015 nová registrace.

(5)  V zájmu přehlednosti zde uvádíme lhůty stanovené Komisí v souvislosti s požadavky na pneumatiky:

2012 nové schválení typu v souvislosti s požadavky na přilnavost u pneumatik třídy C1 a na valivý odpor (1. stupeň) a hluk odvalování u pneumatik třídy C1, C2 a C3,

2014 nová registrace v souvislosti s požadavky na přilnavost u pneumatik třídy C1 a na valivý odpor (1. stupeň) u pneumatik třídy C1 a C2,

2016 nové schválení typu v souvislosti s požadavky na valivý odpor (2. stupeň) u pneumatik třídy C1, C2 a C3; registrovat a uvést na trh v EU lze pouze pneumatiky třídy C1, C2 a C3, které splňují požadavky na hluk odvalování,

2018 lze na trhu v EU registrovat pouze pneumatiky třídy C1 a C2, které splňují požadavky na valivý odpor (2. stupeň),

2020 lze na trh v UE uvést pouze pneumatiky třídy C3, které splňují požadavky na valivý odpor (2. stupeň),

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla.

(7)  Type approval requirements for the general safety of motor vehicles (IP/A/IMCO/ST/2008–18).

(8)  Směrnice 2007/46/ES – PŘÍLOHA IV: Soupis požadavků pro ES schválení typu vozidla.

(9)  Čas, který průmysl potřebuje ke splnění jakýchkoli nových požadavků, které vyžadují strukturální změny ve výrobku.

(10)  Technické skupiny EHK OSN v Ženevě: pracovní skupina pro brzdové systémy a pojezdová ústrojí (GRRF – Working Party on Brakes and Running Gear); pracovní skupina pro hluk (GRB – Working Party on Noise); pracovní skupina pro osvětlení a světelnou signalizaci (GRE – Working Party on Lighting and Light-Signalling); pracovní skupina pro ustanovení o bezpečnosti (GRSG – Working Party on General Safety Provisions); pracovní skupina pro znečištění a energetiku (GRPE – Working Party on Pollution and Energy) a pracovní skupina pro pasivní bezpečnost (GRSP – Working Party on Passive Safety).

(11)  Vozidla kategorie N jsou vozidla, která mají nejméně 4 kola a slouží k přepravě nákladů. Dělí se do 3 tříd (N1, N2 a N3) na základě nejvyšší přípustné hmotnosti: N1 < 3 500 kg, N2 < 12 000 kg, N3 > 12 000 kg. Třída N1 se pak opět na základě hmotnosti dále dělí do tří podtříd (NI, NII a NIII). Za vozidla kategorie M se považují vozidla, která mají nejméně 4 kola a slouží k přepravě osob. Dělí se na 3 třídy (M1, M2, M3) na základě počtu míst a nejvyšší přípustné hmotnosti: M1 < 9 míst, M2 > 9 míst a < 5 000 kg, M3 > 9 míst a > 5 000 kg. Kategorie O jsou přípojná vozidla.

(12)  Nařízení EHK OSN 13: Heavy vehicles braking.

(13)  GRRF: Working Party on Lighting and Light-Signalling [pracovní skupina pro osvětlení a světelnou signalizaci].

(14)  Nařízení EHK OSN 117: Tyres with regard to rolling sound emissions.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/30


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Zelenou malým a středním podnikům.“„Small Business Act“ pro Evropu

KOM(2008) 394 v konečném znění

(2009/C 182/06)

Zpravodaj: pan MALOSSE

Spoluzpravodaj: pan CAPPELLINI

Dne 25. června 2008 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Zelenou malým a středním podnikům.“„Small Business Act“ pro Evropu

KOM(2008) 394 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan MALOSSE a spoluzpravodajem pan CAPPELLINI.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 112 hlasy pro, 10 hlasů bylo proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Ve stanoviscích INT/390 a INT/394 (1) se EHSV již vyslovil pro ambiciózní Small Business Act pro Evropu, jenž by dokázal využít potenciál růstu a zaměstnanosti, který představuje Unie s 23 miliony malých a středních podniků a všemi dalšími, jež by mohly vzniknout.

1.2   Přes vyslovená prohlášení o dobré vůli a přes existující pozitivní projekty (evropská soukromá společnost a zejména směrnice o opožděných platbách) se EHSV domnívá, že návrh Evropské komise dostatečně nezohledňuje závažnost problematiky, především v kontextu současných ekonomických a finančních potíží.

1.3   EHSV tedy navrhuje ambiciózní Small Business Act pro Evropu, jehož součástí bude:

závazný právní nástroj pro uplatňování zásady Zelenou malým a středním podnikům, kterým se zavede maximální stupeň závaznosti a zaručí účinné a konkrétní provádění zásad správy, na úrovni Společenství i v členských státech a regionech;

plán doplněný o přesný časový rozvrh a odpovídajícími prostředky k provádění konkrétních a rozsáhlých opatření Small Business Act pro Evropu;

jasné závazky v oblasti snižování administrativní zátěže a zejména zavedení zásady „jen jednou“ pro všechny administrativní formality;

reorganizace služeb Evropské komise s cílem nabídnout malým a středním podnikům (MSP) skutečného partnera a nástroje, které podnikům pomohou dosáhnout evropských rozměrů;

evropské nástroje, které by mohly dodat podnět kapitalizaci, zapojování do sítí, investicím a celoživotnímu učení v malých a středních podnicích;

koherentní politický rámec pro všechny evropské politiky, v němž budou malé a střední podniky považovány za pravidlo a nikoli za výjimku;

provedení cílů Small Business Act pro Evropu na státní úrovni, včetně legislativních opatření;

návrat k praxi průběžných konzultací se zprostředkovatelskými organizacemi a sociálními partnery.

2.   Úvod

2.1   Francouzské předsednictví EU se na Evropskou unii obrátilo se žádostí, aby s odkazem na zákon upravující podmínky MSP nyní platný v USA prozkoumala myšlenku evropského pojetí Small Business Act. Myšlenku realizovat Small Business Act už mimo to zmiňoval EHSV (2) a rovněž Evropský parlament.

2.2   Připomeňme, že v rámci zmíněného amerického zákona byl zřízen správní orgán, jehož úkolem je pomáhat americkým MSP (Small Business Administration), byla přijata opatření usnadňující zakládání a rozvoj malých podniků zejména příslušníkům etnických menšin, ženám a mladým lidem. Americký Small Business Act obsahuje rovněž opatření, jež mají při zadávání veřejných zakázek federálním americkým státem a jeho jednotlivými vládními úřady podpořit využívání amerických MSP.

2.3   Jako celý svět prochází i Evropská unie vážnou finanční a hospodářskou krizí. Co se týče pracovních míst a schopnosti obnovy, jsou podniky a zejména MSP právě tím nejcitlivějším a zároveň nejdůležitějším článkem hospodářského řetězce. Kdyby Small Business Act pro Evropu prodělal dostatečně ambiciózní revizi, mohl by se stát zásadním nástrojem nové dlouhodobé strategie EU na podporu investic, růstu a zaměstnanosti.

2.4   EHSV se k této problematice nedávno dvakrát vyjádřil:

v průzkumném stanovisku na žádost slovinského předsednictví o „různých politických opatřeních, jež mohou přispět k růstu a rozvoji MSP“, kde Výbor vyslovil návrhy pro účinný Small Business Act pro Evropu, jenž by byl více než jen pouhým politickým prohlášením (3);

v průzkumném stanovisku na žádost francouzského předsednictví o „mezinárodních veřejných zakázkách“, kde se výslovně odkazovalo na jednání probíhající v rámci revize Dohody Světové obchodní organizace o veřejných zakázkách (GPA) a kde bylo zejména navrženo vytvořit ambiciózní plán pro zavedení Small Business Act pro Evropu  (4).

2.5   Výbor vítá, že ve sdělení Small Business Act je zahrnuta řada pozitivních iniciativ, avšak lituje formu, kterou Komise pro tuto problematiku zvolila (prosté sdělení), jež neobsahuje žádné závazné prvky, co se týče harmonogramu a prostředků, ani žádný návrh, který by zaručil účinné uplatňování zásady Zelenou malým a středním podnikům.

2.6   Lituje rovněž toho, že zásadě Zelenou malým a středním podnikům není věnováno konkrétní legislativní opatření, jehož cílem by bylo zajistit systematické uplatňování této zásady v legislativním procesu a při jeho provádění. EHSV se domnívá, že při uplatňování správních zásad ve prospěch malých podniků nabývá otázka závaznosti předpisu značně na významu. Konkrétní uplatňování této zásady a jejích implikací ve všech stádiích přípravy právních předpisů a politik na úrovni Společenství, vnitrostátní a územní je tedy třeba zakotvit pomocí vhodného dokumentu nebo pro něj vytvořit vhodný nástroj.

2.7   Výbor velmi lituje toho, že dříve zmíněný návrh na vytvoření závazného plánu nebyl zařazen do pracovního programu a mezi priority, jež nemusejí projít legislativními postupy, neboť už jsou či mohou být součástí existujících programů, zejména v rámci jejich přezkumu v polovině období. Stejně tak i značný počet navrhovaných konkrétních opatření je již ve stadiu vypracování nebo od jejich oznámení už uplynula značná doba. Významnými a užitečnými návrhy jsou zejména statut evropské soukromé společnosti, směrnice o opožděných platbách, snížená DPH a dále všeobecná bloková výjimka pro státní podpory, jež jsou pro tuto situaci charakteristické.

2.8   Small Business Act musí jasně rozlišovat na jedné straně mezi malými podniky rodinného či řemeslného charakteru, které jsou napojeny na místní trh, představují naprostou většinu MSP a z nichž většina se nechce zvětšovat, neboť jejich majitelé si přejí udržet svůj podnik pod kontrolou; a na druhé straně mezi středními či malými podniky se silným potenciálem rozvoje, které je možno považovat za „průkopníky“. V této souvislosti by měla být věnována zvláštní pozornost malým a středním podnikům v regionech se strukturálním znevýhodněním, zejména v ostrovních regionech, hornatých a řídce obydlených oblastech.

2.9   Za těchto okolností byl EHSV požádán, aby vyjádřil své stanovisko ke sdělení Komise. Aby mohl svou odpověď lépe připravit, uspořádal dne 7. října 2008 v Paříži společně se stálým shromážděním Komory řemeslníků veřejné slyšení.

3.   Doporučení EHSV č. 1: závazný právní nástroj pro uplatňování zásady Zelenou malým a středním podnikům

3.1   Small Business Act pro Evropu by neměl být pouze dalším z řady politických prohlášení, musí nabýt legislativní podoby, která učiní jeho uplatňování závazným.

V souvislosti se zásadou Zelenou malým a středním podnikům EHSV opakuje svůj předchozí názor (stanovisko INT/390) a žádá, aby tato zásada byla povýšena na závazný předpis, jehož formu bude třeba stanovit (např. kodex chování, interinstitucionální dohoda, rozhodnutí Rady) a jenž by angažoval Evropský parlament, Komisi a Radu. Interinstitucionální dohoda založená na stejných právních základech jako dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 se jeví jako zajímavá eventualita, kterou by EHSV mohl spolu s dalšími možnostmi prozkoumat. Konkrétně by závazný předpis by měl zajistit následující aspekty:

3.2.1   Právní předpisy na všech úrovních musejí být koncipovány s ohledem na specifickou situaci a konkrétní potřeby různých kategorií MSP. Veškeré nové evropské právní předpisy týkající se podniků musejí být předběžně konzultovány s příslušnými zprostředkovatelskými organizacemi včetně sociálních partnerů a organizací sociálního hospodářství, kterým musí být ponechána lhůta na odpověď v délce minimálně 12 týdnů (a nikoli 8 týdnů, jak navrhla Evropská komise).

3.2.2   Žádné právní předpisy týkající se podniků nesmějí být pozměňovány příliš často (minimálním obdobím beze změn by bylo 6 let). Mělo by se rovněž navrhnout, aby datum vstupu všech nových předpisů v platnost bylo společně stanoveno na 1. ledna každého roku v případě, že předpisy mohou mít omezující účinky, zatímco veškeré právní předpisy, které znamenají ulehčení či zjednodušení povinností, by mohly vstoupit v platnost kdykoli a s okamžitým účinkem.

3.2.3   Právní předpisy na všech úrovních musejí dodržovat čtyři základní principy:

systematické posouzení dopadu na MSP se bude muset povinně provádět u každého nového právního předpisu, nebude možné přijmout žádný legislativní text, u nějž nebylo provedeno posouzení dopadu na různé kategorie podniků příslušného odvětví činnosti;

zásadu proporcionality, jež bude systematicky uplatňována na různé typy podniků;

zásadu „jen jednou“ pro veškeré formality, které jsou od podniku vyžadovány;

zásadu ochrany či opatrnosti, aby se zabránilo vytváření jakýchkoli dodatečných závazných právních předpisů.

3.2.4   Číselně vyjádřený požadavek na snížení administrativní zátěže pro podniky na vnitřním trhu bude stanoven na základě cíle snížit do roku 2012 administrativní zátěž evropské legislativy o 25 %.

4.   Doporučení EHSV č. 2: přesný plán uvádějící podrobnosti, prostředky a případně financování

4.1   EHSV doporučuje vytvořit přesný plán obsahující prioritní oblasti činnosti, konkrétní opatření, lhůty provedení, prostředky k realizaci a případně financování. Prostřednictvím návazných a hodnotících opatření bude třeba se ujistit o tom, že nejpozději v roce 2013 budou všechna navrhovaná opatření realizována.

4.2   Co se týče funkční části ve formě katalogu 92 činností: EHSV tyto činnosti podporuje a přeje si, aby byly neprodleně realizovány na úrovni Společenství i na úrovni členských států, připomíná však, že tato opatření považuje za provádění či prodloužení činností, které již byly zahájeny, nebo o nichž již bylo rozhodnuto, což platí pro čtyři legislativní opatření. Tato opatření dostatečně nezohledňují očekávání a potřeby jednotlivých kategorií MSP a EHSV požaduje ambicióznější plán, který by odpovídal skutečné úloze malých podniků a celosvětové hospodářské situaci. Navrhuje tedy Komisi, Radě a Parlamentu, aby vytvořily skutečný evropský projekt pro MSP a mikropodniky, který bude založen nejen na podpoře podnikům s vysokou mírou růstu, ale také hospodářským podnikům místní úrovně, podnikům sociálního hospodářství a podnikům vykonávajícím tradiční činnosti; na lepší správě, která umožní účinnější dialog mezi orgány veřejné správy, hospodářskými a sociálními partnery a organizacemi zastupujícími jednotlivé kategorie MSP; a rovněž na účinném zohlednění různých reálných situací, v nichž se tyto kategorie MSP nacházejí.

4.3   Co se týče opatření na úrovni Společenství, EHSV podporuje zejména:

návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti  (5). V roce 2001 EHSV ve stanovisku z vlastní iniciativy navrhoval zakládání „europodniků“, které by mohly těžit z příležitostí spojených s růstem jednotného trhu a snížit objem formalit a nákladů spojených se zřizováním poboček v různých členských státech. EHSV si přeje, aby byl tento návrh neprodleně přijat, je tedy třeba nalézt formulaci, která nezpůsobí narušení hospodářské soutěže a nijak neoslabí sociální práva;

návrh na změnu směrnice o opožděných platbách  (6), která by měla zpřísnit omezení a pokuty pro orgány veřejné správy, pokud nezaplatí ve stanovené lhůtě 30 dnů.

4.4   EHSV doporučuje, aby byla opatření doplněna o ambiciózní a konkrétní akce, a to zejména:

pilotní projekty v oblasti energetické účinnosti zaměřené na MSP ve stavebnictví, a to z důvodu jejich významného zastoupení v tomto sektoru (80 % podniků) a jejich potenciálního značného příspěvku ke splnění cíle snížit emise CO2 (40 % emisí pochází z bydlení);

mechanismy přizpůsobené jednotlivým oborům a odvětvím činnosti a progresivní postupy ochrany životního prostředí po etapách pro malé podniky, jejichž cílem bude zaručit, aby environmentální a energetické cíle nevylučovaly malé podniky z trhu;

konkrétní činnost EU napomáhající podnikům se silným potenciálem rozvoje dosáhnout evropského rozměru formou programů pro sbližování a spolupráci (viz bývalé programy EUROPARTENARIAT a INTERPRISE, které byly okolo roku 2000 Evropskou komisí bohužel zrušeny);

lepší zapojení podniků do evropské vzdělávací činnosti a odborné přípravy, zejména prostřednictvím nového programu pro vytváření užších vazeb mezi podniky a vzdělávacími zařízeními. EHSV mimo to opakuje svou žádost, aby byly posíleny programy, jež mají usnadnit mobilitu učňů a mladých lidí v počátečním odborném vzdělávání;

usnadňování a podporování převodů podniků; EHSV zdůrazňuje zejména důležitost převodu vlastnictví podniků, především malých výrobních podniků a podniků poskytujících služby ve městech a na venkově, jejichž předpokládaný zánik bude mít výrazný negativní dopad. Doporučuje zejména podporovat režimy párování převoditelných podniků, iniciativy v daňové oblasti, pobídky ke kapitalizaci a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

další aktivní rozvoj sítě „Entreprise Europe network“, aby se stala skutečnou sítí pro informování a spolupráci.

4.5   Teď, když čelíme celosvětové hospodářské recesi, EHSV podporuje zejména finanční mechanismy posílené prostřednictvím Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu, s cílem usnadnit přístup ke krátkodobému financování a – dokud to ještě má smysl – podporovat podniky, které se dostaly do těžkostí. V této souvislosti by s ohledem na současnou ekonomickou situaci měly být existující iniciativy a iniciativy navrhované ve Small Business Act pro Evropu značně rozšířeny. Bylo by zejména vhodné skoncovat s pilotními projekty okrajového významu a skutečně zapracovat na tom, aby byly odstraněny překážky v sítích přímého financování a tyto sítě posílit (využitím rizikového kapitálu, soukromých investorů – „business angels“, vzájemných garančních fondů) a podporovat vytváření fondů na podporu evropských a přeshraničních projektů.

4.6   Kromě toho, jak již bylo uvedeno v předchozím stanovisku Výboru 390/2008, EHSV žádá, aby byly v rámci Small Business Act pro Evropu zahájeny nové iniciativy, které budou odpovědí na požadavky organizací, jež na mnoha konferencích Společenství vyslovil EHSV i Evropský parlament. Jde o tyto činnosti:

zahrnout dimenzi MSP do všech politik Společenství. EHSV zdůraznil, že když ponecháme stranou politické projevy, tak ještě příliš často zůstává při přípravě právních předpisů převažujícím hlediskem model velkého podniku;

pokračovat v politice administrativního zjednodušování, ale klást zejména důraz na perfektní koordinaci s příslušnými odvětvovými zprostředkovatelskými organizacemi, Komise musí s těmito organizacemi a s EHSV intenzivněji spolupracovat a zabránit tak tomu, aby toto zjednodušení mělo opačné následky než ty, o které usiluje. Znovu vyslovuje své pochyby ohledně opodstatněnosti a účinnosti přístupu, podle něhož budou malé podniky systematicky osvobozeny od uplatňování určitých legislativních opatření, při provádění textů dává přednost proporcionalitě;

podporovat doplňující a poradní činnosti zprostředkovatelských organizací. EHSV považuje za velmi důležitou problematiku řízení, zejména otázku konzultací a sledování. Lituje, že Evropská komise nepřikládá větší význam úloze zprostředkovatelských organizací, jež je zásadním bodem v úsilí o dialog s miliony podniků, jejich vedoucími pracovníky a zaměstnanci. EHSV znovu opakuje, že tyto organizace jsou pro úspěch politik Společenství nepostradatelné, že mají nenahraditelnou roli při přenosu informací a pomoci podnikům, zejména těm nejmenším;

zavést rozšířenou a koherentní politiku inovací, která bude podporovat nejen podniky, které jsou již známé svými inovačními aktivitami, ale také běžnou inovaci, zavádění na trh, jednoduché a středně vyspělé technologie a také inovace jiné než technologické povahy, zejména v malých podnicích;

rozšířit přístup k programům Společenství zjednodušením právních, finančních a administrativních omezení, jež MSP odrazují, a usnadněním souhrnných projektů navržených zprostředkovatelskými organizacemi. EHSV znovu žádá Komisi, aby se s evropskými organizacemi zastupujícími podniky dohodla na zjednodušení pravidel pro přístup do programů a na upřesnění nových podmínek vypracování a zapojení do programů na různých územních úrovních. Co se týče přístupu MSP k evropskému financování, je třeba co nejvíce zjednodušit přístupové postupy. V této souvislosti – a vzhledem k tomu, že každý druh financování vyžaduje jiný postup – se jako první krok jeví skloubit různé programy Společenství (strukturální fondy, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, 7. rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj atd.). Podobně by ujasnění jazyka používaného v rámcových dokumentech umožnilo většině MSP snáze využívat různé nástroje rozvoje navrhované těmito programy. Dále se jeví jako nutné dohodnout zjednodušení postupů mezi evropskými a vnitrostátními institucemi. Administrativní omezení představují i nadále příliš velkou zátěž pro podnik, který se většinou nespecializuje na „administrativní poradenství“.

4.7   V oblasti veřejných zakázek by měl každý členský stát vytvořit individualizovanou pomocnou strukturu pro MSP, které chtějí získat přístup k veřejným zakázkám, a to jak na úrovni státu, tak na úrovni Společenství. Díky této pomoci by se podniky mohly seznámit s postupem podání kandidatury a osvojit si specifickou slovní zásobu v oblasti veřejných zakázek (jedním z důvodů, proč jsou MSP nedosažitelné, bývá také jejich neporozumění použité terminologii).

5.   Doporučení EHSV č. 3: konkrétní návrhy související s úrovní Společenství

5.1   Aby byl Small Business Act pro Evropu účinný, doporučuje EHSV vést na úrovni Společenství viditelnou a ambiciózní politiku, která zde dnes chybí. Doporučuje zejména:

zpětně učinit jednoho evropského komisaře plně odpovědným za provádění Small Business Act pro Evropu;

reorganizovat služby Komise tak, aby jako v časech existence pracovní skupiny pro MSP měly malé a střední podniky viditelného a dostupného politického partnera, jenž se věnuje pouze MSP a obraně jejich zájmů v evropských institucích, zejména v rámci rozhodovacího procesu;

vytvořit Evropský výbor pro Small Business Act jako řídící výbor, v němž budou kromě zástupců členských států navíc přítomni delegáti příslušných evropských zastupitelských organizací včetně sociálních partnerů. EHSV si přeje, aby pravomoci tohoto výboru zahrnovaly rozsáhlou kontrolu provádění Small Business Act, monitorování akčního plánu a koordinaci s plány, které provádějí členské státy;

EHSV rovněž vyzývá k tomu, aby při zavádění Small Business Act byl v každém generálním ředitelství Komise jmenován jeden zástupce pro MSP, jehož úkolem bude dbát na to, aby legislativní opatření a programy řízené příslušným GŘ dostatečně zohledňovaly priority a očekávání MSP a mikropodniků;

při konkrétním uplatňování zásady Zelenou malým a středním podnikům je třeba vytvořit podnikatelské prostředí, a to jak na úrovni společnosti, tak na úrovni institucí. Dodržování zásady, že „stanovená pravidla respektují většinu těch, na něž se vztahují“, v tomto případě MSP, však předpokládá určitou znalost prostředí MSP. Proto by Evropská komise měla povzbuzovat členské státy, aby v této problematice následovaly jejího příkladu prostřednictvím programu Enterprise Experience Program, který mnoha evropským úředníkům umožňuje seznámit se s prostředím MSP. Iniciativa tohoto druhu by měla členské státy inspirovat, tedy alespoň ty členské státy, které podobný postup neuplatňují.

6.   Doporučení EHSV č. 4: konkrétní činnosti na celostátní úrovni

6.1   Co se týče celostátní úrovně, EHSV doporučuje, aby každý členský stát:

přijal zákon na celostátní úrovni, kterým by se zásada Zelenou malým a středním podnikům stala závaznou;

vypracoval národní plán pro Small Business Act v úzkém partnerství se zainteresovanými hospodářskými a sociálními stranami. Každým rokem by se předkládaly zprávy o výsledcích, kterých bylo v rámci národních plánů dosaženo, a to odděleně od zpráv o národních programech reforem. Na výroční konferenci by mohly být oceněny osvědčené postupy a úspěšné případy. Úzkým zapojením příslušných evropských organizací a EHSV by bylo možné toto „referenční srovnávání“ zhodnotit;

podporoval společné akce zaměřené na podpůrnou činnost např. při převodu podniků (právní a daňové otázky), úpadkové právo (aby podniky a podnikatelé vždy dostali „druhou šanci“), rozvoj centrálních kontaktních míst a uplatňování zásady „jen jednou“ při vyřizování formalit;

na úrovni členského státu zřídil vyslance MSP, jenž by byl pověřen prováděním Small Business Act pro Evropu v daném členském státě a zároveň dohledem nad tím, aby státní legislativa, kterou se provádí legislativa Společenství, byla v souladu se zásadou Zelenou malým a středním podnikům.

6.2   Pro oblasti činnosti v kompetenci členských států EHSV doporučuje, aby členské státy jednaly ve větší shodě a plánovaly společné akce (popřípadě v rámci posílené spolupráce), s cílem společně vyvíjet činnost zaměřenou např. na převod podniků (právní a daňové otázky) či úpadkové právo (aby podniky a podnikatelé vždy dostali „druhou šanci“).

6.3   Na celostátní a přeshraniční úrovni trvá EHSV na rozvoji a interoperabilitě centrálních kontaktních míst v celé EU. Bylo by možné povzbuzovat členské státy k tomu, aby rozvíjely interoperabilitu a odstraňovaly překážky v oblasti formalit, ať už fyzických či virtuálních, u svých státních přepážek. V souvislosti s tímto posledním bodem byly realizovány iniciativy v rámci směrnice o službách a rovněž v nařízení, které má zlepšit fungování zásady vzájemného uznávání. Obecně vzato by bylo třeba, aby souběžně se zřizováním centrálních kontaktních míst byly MSP informovány o existenci těchto služeb od počátku vzniku podniku a po celou dobu jeho trvání.

7.   Doporučení EHSV č. 5: koherence, zapojení a hodnocení

7.1   V situaci, kdy musíme čelit velkým mezinárodním výzvám a současné hospodářské situaci a splnit cíl revidovaného lisabonského procesu se Výbor domnívá, že Small Business Act pro Evropu musí obsahovat:

strukturální iniciativy zaměřené na záruky práv duševního vlastnictví, tedy: patent Společenství a soudní pravomoc pro patenty v rámci celé Unie, ale také vytvoření Evropského střediska pro sledování padělání a pirátství (které EHSV poprvé požadoval v roce 2001);

v politice pro MSP podporovat integrovaný přístup, do nějž budou začleněny všechny odvětvové politiky vedené na úrovni Společenství i na úrovni státní a regionální;

umožnit rozvoj správy, partnerství a spolupráce mezi orgány veřejné správy, samosprávami, hospodářskými a sociálními partnery, organizacemi zastupujícími různé kategorie MSP na všech stupních evropského území;

podporovat rozvoj a konkurenceschopnost všech podniků, včetně podniků napojených na místní trhy, pozitivní činnosti Small Business Act musí jasně rozlišovat na jedné straně mezi podniky napojenými na místní trh, které představují velkou většinu MSP, a na druhé straně podniky se silným potenciálem technologického či extrateritoriálního rozvoje. Podniky v první jmenované skupině potřebují nalézt příznivé prostředí pro svou činnost, podniky ve druhé zmíněné skupině potřebují prostředky, aby mohly urychlit svůj růst, dosáhnout evropských či dokonce mezinárodních rozměrů. Přitom je třeba mít na paměti, že mnohým podnikům místní úrovně se může naskytnout příležitost rozvoje na rozšířených trzích nebo v rámci spolupráce či prostřednictvím klastrů, díky němuž dosáhnou velikosti, která je nezbytná pro úspěch v úsilí o dosažení evropských či mezinárodních rozměrů.

7.2   EHSV se domnívá, že kromě politické vůle orgánů veřejné správy na evropské, státní a místní úrovni angažovat se ve prospěch MSP a zejména nejmenších podniků, bude úspěch Small Business Act pro Evropu do značné míry záviset na činnosti zprostředkovatelských zastupitelských organizací. Žádá, aby příslušné orgány zavedly veškerá podpůrná opatření k usnadnění jejich činnosti a aby byly zapojeny do úvah o post-Lisabonském procesu Společenství.

7.3   EHSV opakuje svou výslovnou žádost, aby se každým rokem vypracovalo hodnocení provádění Small Business Act pro Evropu, a to jak jeho akčního programu, tak uplatňování zásady Zelenou malým a středním podnikům, a rovněž souboru všech politik MSP na úrovni Společenství i na státní úrovni, a aby byly každoročně zaznamenány dosažené výsledky, včetně výsledků v oblasti spolupráce se zprostředkovatelskými organizacemi. Tato zpráva musí být vypracována odděleným postupem v rámci provádění Lisabonské strategie, musí z ní vyplynout doporučení, která Komise adresuje členským států a regionům, musí umožnit přizpůsobení či revizi Small Business Act pro Evropu a být předložena Evropskému parlamentu, Výboru regionů a EHSV.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Průzkumné stanovisko EHSV „Různá politická opatření, jiná než náležité financování, jež mohou přispět k růstu a rozvoji malých a středních podniků“ (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 7) a průzkumné stanovisko EHSV „Mezinárodní veřejné zakázky“ (Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 32).

(2)  Viz práce EHSV v souvislosti se stanoviskem CESE (zpravodajka: paní Faes – Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 8).

(3)  Průzkumné stanovisko EHSV „Různá politická opatření, jiná než náležité financování, jež mohou přispět k růstu a rozvoji malých a středních podniků“ (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 7).

(4)  Průzkumné stanovisko EHSV k tématu Mezinárodní veřejné zakázky (Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 32).

(5)  KOM(2008) 394 v konečném znění

(6)  Směrnice 2000/35/ES, (Úř. věst. L 200, 8.8.2000, s. 35). Stanovisko EHSV: Úř. věst. C 407, 28.12.1998, s. 50.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/36


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

KOM(2008) 464 v konečném znění – 2008/0157 (COD)

(2009/C 182/07)

Zpravodaj: pan GKOFAS

Dne 4. září 2008 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla požádat Evropský hospodářský a sociální výbor o stanovisko k

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

KOM(2008) 464 v konečném znění – 2008/0157 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan GKOFAS.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 115 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor žádá zavedení jednotného systému, jímž by se harmonizovaly předpisy členských států o ochraně hudebních děl obsahujících příspěvky různých tvůrců, aby se tak zabránilo potížím při přeshraničním vyplácení autorských honorářů.

1.2   Výbor také požaduje, aby se hudební díla s textem považovala za jedno a jediné dílo, které bude chráněno po dobu 70 let od úmrtí posledního z jeho autorů.

1.3   Členské státy často povolují existenci mnoha nejrůznějších organizací pro kolektivní správu autorských práv, což znamená, že uživatelé podléhají a jsou povinováni vůči několika organizacím i pro dílo, které nabyli jako nezávislé, úplné a jediné dílo zachycené na jednom hmotném nosiči. Je na místě jasně a výslovně stanovit, že dílo, které bylo takto zachyceno, představuje jeden úplný a nedělitelný produkt, a podle toho je s ním třeba zacházet.

1.4   Pro správu autorských práv by se měla zřídit jedna organizace, která by měla na starosti výběr dávek, ale i ochranu autorů. Tato organizace by jako jediná odpovídala za výběr honorářů, ale případně i za rozdělování částek jiným stávajícím či nově založeným organizacím zastupujícím autory, tak aby uživatelé mohli místo několika organizací jednat a uzavírat smlouvy pouze s jedinou.

1.5   Výbor navrhuje, aby se délka ochrany zvukových záznamů prodloužila z 50 na 85 let. K tomu, aby zesílilo úsilí o ochranu anonymních výkonných umělců, kteří obvykle postupují autorská práva ke zvukovým záznamům výměnou za „spravedlivou odměnu“ či paušální částku, by se měla zavést taková pravidla, která by výrobcům zvukových záznamů stanovila povinnost vytvářet rezervu ve výši alespoň 20 % příjmů z prodeje záznamů, jež mají v úmyslu využívat v průběhu prodloužené doby ochrany.

1.6   Výbor navrhuje, aby byla stanovena povinnost založit agenturu pro výkonné umělce, zejména pro ty méně známé, protože nejznámějším umělcům se vždy podaří dohodnout se s výrobci na procentech, které z prodeje záznamů dostanou.

1.7   Výbor má za to, že zastupovaní výkonní umělci a členové organizací kolektivní správy autorských práv by měli uzavírat písemnou dohodu, aby se tak zajistila zákonnost správy a výběru honorářů. Organizace kolektivní správy by pak neměly žádné oprávnění vybírat honoráře jménem těch jednotlivých oprávněných, s nimiž neuzavřely žádnou písemnou a řádně datovanou dohodu.

1.8   Aby se zajistilo řádné rozdělení zdrojů, měly by být tyto organizace neziskové a naprosto transparentní, co se týče všech jejich dokladů o výběrech a převodech honorářů.

1.9   Výbor se nicméně obává, že tyto příjmy z druhotných zdrojů by mohly znamenat nadměrnou zátěž pro osoby odpovědné za jejich vyplácení. Konkrétně je třeba na úrovni Společenství objasnit pojem veřejných uměleckých výkonů prostřednictvím rozhlasu či televize a pak jej převést do právních předpisů jednotlivých států tak, aby bylo přiměřené vystupování a jeho vysílání chápáno jako soukromé vysílání předplacených veřejných uměleckých výkonů.

1.10   Výbor je toho názoru, že odměna by měla být spravedlivá pro obě strany – jak pro nositele autorského práva, tak i pro ty, kdo jsou povinni platit poplatky. Je zapotřebí odstranit nejasnosti ohledně spravedlivé odměny za převod práv na pronájem náležejících výkonnému umělci. Je nepřijatelné, aby na úrovni Společenství neexistovalo žádné jednotné pravidlo v tomto ohledu a aby to bylo ponecháno na uvážení zákonodárců každého členského státu, kteří zase přesouvají odpovědnost na organizace kolektivní správy autorských práv a ty stanoví často nespravedlivé a nekontrolovatelné poplatky.

1.11   Výbor je přesvědčen, že je nutné upřesnit, že „veřejné zpřístupňování“ znamená, že uživatel využívá dílo za účelem zisku a v rámci podnikatelské činnosti, která využívání díla (zvukového, obrazového či audiovizuálního) vyžaduje či odůvodňuje.

1.12   Zvláštní zmínka by se měla věnovat tomu, zda je dílo šířeno prostřednictvím nějakého zařízení či sdělováno přímo (optickými disky nebo magnetickými vlnami – přijímači). V takových případech by odpovědnost za veřejné šíření (a za výběr) ležela na provozovateli vysílání a ne na koncovém uživateli – uživatelem díla tak není koncový uživatel a pojem sdělení díla veřejnosti se zde neuplatní.

1.13   Využití sdělovacích prostředků nelze považovat za primární sdělování díla veřejnosti tehdy, když se jedná o sdělování na takových místech, jako jsou restaurace, kavárny, autobusy, taxíky apod. Mělo by být v důsledku toho vyňato z povinnosti převádět umělcům dávky za využívání jejich autorských děl. Poplatky za tyto zvukové záznamy již zaplatili ti, kdo je nabyli, kdo jsou oprávněni je zpřístupňovat veřejnosti po drátě nebo bezdrátovou cestou. Poslech zvukových nahrávek v rádiu je nutno pokládat za jejich využívání k soukromým účelům, ať již k němu dochází doma, v zaměstnání, v autobuse či v restauraci. Posluchač nemůže být zároveň na dvou místech, dávky tak platí rozhlasové stanice, jež jsou skutečnými uživateli těchto děl.

1.14   Z poplatků by měly být vyňaty ty oblasti činnosti, u nichž nehraje hudba ani obraz ve výrobním procesu žádnou roli. Co se týče odvětví, v nichž má vysílání hudby či šíření obrazového materiálu při podnikatelské činnosti pouze druhotnou úlohu, tam by se měly platit pouze minimální částky, jež budou samozřejmě stanoveny v návaznosti na jednání mezi organizacemi zastupujícími uživatele a institucí pro správu autorských práv.

1.15   Výbor má za to, že by se měla zřídit doplňková agentura, která by fungovala jako záruční fond v případě, že se organizace kolektivní správy práv dostanou do potíží a zaručovala by tak, že dostojí svým závazkům vůči výkonným umělcům. Do smluv o zvukových nahrávkách uzavíraných mezi výkonnými umělci a výrobci nahrávek by se měla vkládat doložka o povinném využívání práva, tzv. „use it or lose it“. Stejně tak by se měla uplatňovat zásada „čistého řezu“ u smluv v prodlouženém období nad původních 50 let.

1.16   Výbor je obzvláště znepokojen tím, že právní předpisy Společenství se obecně zaměřují na ochranu autorského práva a práv s ním souvisejících, avšak opomíjejí odpovídající práva uživatelů a konečných spotřebitelů. Zatímco se uvádí skutečnost, že tvůrčí, umělecká a podnikatelská činnost z velké části představují svobodná povolání, která je jako taková nutno podporovat a chránit, ke spotřebitelům se již z tohoto úhlu pohledu nepřistupuje. Je tedy třeba vyrovnat rozdíly, které existují mezi vnitrostátními právními předpisy členských států, a nahradit stávající trestní opatření za nepřevedení honoráře umělci pokutami.

1.17   Výbor souhlasí se změnou čl. 3 odst. 1, avšak pouze pokud bude začleněna ochranná doba v délce 85 let. I ve druhé a třetí větě článku 3 navrhuje dobu 85 let. Výbor vítá zařazení odstavce 5 týkajícího se zpětné působnosti směrnice do článku 10.

1.18   Výbor vyzývá Komisi, aby zohlednila tyto připomínky a návrhy s cílem zlepšit stávající judikaturu, a členské státy, aby vyhověly směrnicím a přijaly právní opatření, jež jsou nezbytná k jejich začlenění do jejich vnitrostátního právního řádu.

2.   Úvod

2.1   Současný režim, podle něhož je doba ochrany 50 let, vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a obecněji určitých práv s ním souvisejících.

2.2   V důvodové zprávě k návrhu se navíc zdůrazňuje, že by tato situace poškodila dobře známé umělce, ale také a především ty umělce, kteří za převod paušální částky postoupili svá výlučná práva výrobcům zvukových nahrávek. Přestanou totiž samozřejmě dostávat spravedlivé jednorázové odměny za rozhlasové či televizní vysílání jejich zvukových nahrávek.

3.   Obecné připomínky

3.1   Toto stanovisko si klade za cíl změnit některé ze stávajících článků směrnice 2006/116/ES, která upravuje dobu ochrany uměleckých výkonů a zvukových záznamů, a dále upozornit na určitá dodatečná opatření a různé další otázky, jež přispějí k účinnějšímu dosažení cíle tohoto stanoviska, kterým je zmírnění sociálních rozdílů mezi výrobci, těmi nejznámějšími umělci a studiovými umělci.

3.2   EHSV věnuje ochraně autorského práva výkonných umělců a obecněji i určitým právům s ním souvisejících (především v souvislosti se zvukovými nahrávkami) velkou pozornost, a tak navrhuje, aby byly jejich požadavky splněny určitým minimálním příspěvkem v jejich prospěch díky prodloužení doby ochrany.

4.   Zvláštní připomínky

4.1   Úmysl Komise se v podstatě soustředil na prodloužení doby ochrany autorského práva výkonných umělců.

4.2   Výbor si myslí, že taková harmonizace mezi členskými státy je nutná k tomu, aby se zabránilo potížím při přeshraničním vyplácení autorských honorářů pocházejících z různých členských států.

4.3   Výbor je dále přesvědčen, že hudební díla s textem by měla být považována za jedno a jediné dílo, které bude chráněno po dobu 70 let od úmrtí posledního z jeho autorů, a to vzhledem k tomu, že místo zkrácení doby ochrany, které by přineslo četné problémy, představuje vhodnější řešení co nejvyšší možná ochrana autorského práva tvůrců.

4.4   Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Výbor navrhuje, aby se délka ochrany zvukových záznamů prodloužila z 50 na 85 let.

4.5   K tomu, aby zesílilo úsilí o ochranu anonymních výkonných umělců, kteří obvykle postupují autorská práva ke zvukovým záznamům výměnou za „spravedlivou odměnu“ či paušální částku, by se měla zavést taková pravidla, která by výrobcům zvukových záznamů stanovila povinnost vytvářet rezervu ve výši alespoň 20 % příjmů z prodeje záznamů, jež mají v úmyslu využívat v průběhu prodloužené doby ochrany.

4.6   Výbor má za to, že k dosažení tohoto cíle bude třeba založit agenturu pro výkonné umělce, zejména pak pro ty méně známé.

4.7   Výbor navrhuje, aby se správa a výplaty honorářů prováděly prostřednictvím organizací kolektivní správy práv, jež by spravovaly tzv. druhotné požadavky na odměnu. Bude však třeba zřídit určité záruky, co se týče fungování a složení těchto orgánů.

4.8   Výbor má za to, že zastupovaní výkonní umělci a členové organizací kolektivní správy autorských práv by měli v zásadě uzavírat písemnou dohodu, aby se tak zajistila zákonnost správy a výběru honorářů.

4.9   Tyto organizace by měly být neziskové a naprosto transparentní, co se týče všech jejich dokladů o výběrech a převodech honorářů. Výbor je toho názoru, že tyto organizace by měly být zřízeny v souladu s právními předpisy každého státu, a že by měly tvořit dvě kategorie podle toho, zda zastupují autory či výkonné umělce. Je totiž přesvědčen, že pokud by existovalo více takových organizací zastupujících různé skupiny umělců, vedlo by to ke zmatku a zcela jistě k ke ztížení dodržování požadavků na transparentnost a kontrolu.

4.10   Výkonní umělci však mají příjmy i z jiných zdrojů. Organizace pro kolektivní správu práv byly v první řadě zřízeny pro to, aby spravovaly tzv. druhotné požadavky na odměnu, jež jsou v podstatě trojí: a) spravedlivá odměna za rozhlasové a televizní vysílání a sdělení veřejnosti, b) dávky ve vztahu k soukromému rozmnožování a c) spravedlivá odměna za převod práva výkonného umělce na pronájem. Tyto příjmy se samozřejmě zvýší díky prodloužení doby ochrany z 50 na 85 let.

4.11   Výbor se nicméně obává, že tyto příjmy z druhotných zdrojů by mohly znamenat nadměrnou zátěž pro osoby odpovědné za jejich vyplácení, což je problematika, jež s prodloužením doby ochrany zcela jasně nesouvisí. Konkrétně je třeba na úrovni Společenství objasnit pojem veřejných uměleckých výkonů prostřednictvím rozhlasu či televize a pak jej převést do právních předpisů jednotlivých států tak, aby bylo přiměřené vystupování a jeho vysílání chápáno jako soukromé vysílání předplacených veřejných uměleckých výkonů.

4.12   Výbor má za to, že požadavek na převádění spravedlivé odměny za vysílání již jednou chráněného uměleckého výkonu, zejména tehdy, pokud k vysílání nedochází za účelem zisku, je nepřiměřený a napomáhá pirátství zvukových nahrávek.

4.13   Výbor je také znepokojen tím, jakým způsobem jsou spravovány finanční prostředky plynoucí z dvou ostatních zdrojů příjmů umělců. Je to důležitá problematika, která se týká všech subjektů povinných platit poplatky za autorská práva. Pokud neexistuje předchozí písemná dohoda mezi subjektem, jemuž doplňkový příjem náleží, a osobou, která jej zastupuje v organizaci pro kolektivní správu práv, jak zajistit, aby organizace oprávněnému tento příjem skutečně převedla?

4.14   Dále je zapotřebí odstranit nejasnosti ohledně spravedlivé odměny za převod práv na pronájem náležejících výkonnému umělci. Výbor je toho názoru, že odměna by měla být spravedlivá pro obě strany – jak pro nositele autorského práva, tak i pro ty, kdo jsou povinni platit poplatky. Spravedlivá odměna by měla mimo to být určena přibližně každých pět let v přiměřeném poměru a na základě dvoustranného kolektivního vyjednávání.

4.15   Výbor je přesvědčen, že pokud se bude postupovat tímto způsobem a také se upraví dávky ve vztahu k soukromému rozmnožování, zejména pro profesionály ze zábavního průmyslu, kteří využívají tyto nahrávky k nejen soukromým účelům, bude možné zajistit stálé příjmy z tzv. druhotných požadavků na odměnu po celou dobu prodloužené ochrany, potlačit pirátství zvukových nahrávek a zvýšit legální prodej nahrávek přes internet.

4.16   Výbor má za to, že by se měla zřídit doplňková agentura, která by fungovala jako záruční fond a byla by schopna poskytovat příslušné částky v případě, že se organizace kolektivní správy práv dostanou do potíží a zaručovala by tak, že dostojí svým závazkům vůči výkonným umělcům.

4.17   Výbor se také domnívá, že pokud chceme dosáhnout cíle, který si toto stanovisko klade, bude také zapotřebí začlenit do dotyčné směrnice některá doprovodná opatření. Konkrétně se jedná o to, že do smluv o zvukových nahrávkách uzavíraných mezi výkonnými umělci a výrobci nahrávek by se měla vkládat doložka o povinném využívání práva, tzv. „use it or lose it“. Stejně tak by se měla uplatňovat zásada „čistého řezu“ u smluv v prodlouženém období nad původních 50 let. Pokud uplyne rok od prodloužení doby ochrany, vyprší práva výrobce i výkonného umělce nejen vůči zvukovému záznamu, ale i vůči záznamu výkonu.

4.18   Výbor je přesvědčen, že je navýsost důležité ochránit výkonné umělce před nebezpečím, že jejich výkony zůstanou na zvukových záznamech, jejichž výrobci je nebudou schopni zpřístupňovat veřejnosti. Má proto za to, že bude zapotřebí přijmout opatření, která budou bránit výrobcům v tom, aby nechávali díla umělců nevyužitá. Mohlo by se jednat o správní opatření či opatření typu pokuty.

4.19   Stejně tak si je Výbor jist, že vzhledem k tomu, že členské státy Evropské unie mají dlouhou tradici lidových písní, měla by být zavedena zvláštní pravidla nejen pro tento typ děl, ale i pro jiná díla podobné povahy, jež lze považovat za „opuštěná“, aby tak mohla být volně užívána.

4.20   Výbor souhlasí s odkazem na zpětnou působnost právních předpisů stanovenou v článku 10, jež platí pro všechny stávající smlouvy.

4.21   Výbor souhlasí i s odstavci 3 a 6 článku 10.

4.22   Výbor schvaluje právo na roční doplňkovou odměnu za každý rok prodloužené doby ochrany v dohodách o převodu či postoupení práv umělců či výkonných umělců.

4.23   Výbor souhlasí s tím, že poměrná část 20 % příjmů, jež výrobce obdrží za celý rok předcházející uvedené odměně, představuje částku, která je pro tuto doplňkovou odměnu dostačující.

4.24   Výbor nesouhlasí s návrhem, aby měly členské státy možnost upravovat placení roční doplňkové odměny prostřednictvím organizací pro kolektivní správu práv.

4.25   Výbor považuje za nutné, aby zástupci organizace uzavřeli s každým jednotlivým výkonným umělcem písemnou smlouvu. Zástupci organizace budou moci jménem autora vybírat poplatky pouze po uzavření této smlouvy. Organizace budou povinny každoročně předkládat své účty jinému orgánu složenému s výkonných umělců a výrobců, z nichž budou patrny příjmy z doplňkových odměn vyplývajících z prodloužené doby ochrany.

4.26   Výbor se připojuje k přechodnému ustanovení v článku 10 i k ustanovení o využívání zvukového záznamu umělcem.

4.27   Podle Výboru je nezbytné, aby existovalo jednotné pravidlo, podle něhož by byli někteří výrobci vyňati z povinnosti vytvářet 20 % rezervu, a to například v případě, že jejich roční příjem nepřesahuje 2 miliony eur. Samozřejmě se budou muset podrobit každoročnímu auditu, aby se mohlo stanovit, kteří z nich spadají do této kategorie.

4.28   Výbor vyjadřuje znepokojení nad tím, že pokud nebudou existovat žádné právní předpisy, které by upravovaly rozdělení prostředků, kontroly jejich vyplácení, platební doklady, případné bankroty, případy, kdy nositel autorského práva zemře či se vzdá svých práv, nebo otázku dohod mezi nositeli autorských práv a organizacemi kolektivní správy práv či kontrol těchto organizací a mnohé další právní problémy, vyvolá přijetí dotyčné směrnice (zejména pokud jde o správu a výplatu 20 % doplňkových příjmů) četné potíže při jejím uplatňování, a to aniž by přinesla skutečné řešení problému s nerovnováhou mezi podmínkami platnými pro známé umělce a zacházením, které je vyhrazeno anonymním výkonným umělcům.

4.29   Řešení tohoto problému nespočívá pouze v prodloužení doby ochrany, ale i v uzavírání vhodných smluv obsahujících doložku „use it or lose it“. Výbor má za to, že zároveň s návrhem na změnu směrnice je nezbytně nutné přijmout ustanovení, které pomůže zabránit tomu, aby výkony zůstávaly 50 let „uvězněny“ na zvukových záznamech, jejichž výrobci je nebudou schopni zpřístupňovat veřejnosti. Před provedením pozměněné směrnice do právních řádů členských států je naprosto nezbytné přijmout další ustanovení, zejména co se týká způsobů výplaty honorářů autorům.

4.30   Výbor má za to, že je zapotřebí dostatečně vyjasnit pojem vydání zvukového záznamu, aby se zabránilo zobecňování a rozcházejícím se výkladům. Další otázka vyvstává v případě, kdy jeden zvukový záznam vydají současně dva různí výkonní umělci, především studioví umělci, kteří svá práva nepostoupili dotyčnému výrobci záznamu, ať se již jedná o vysílání ve sdělovacích prostředcích, zkoušky písní na soutěže či jejich vysílání na internetu.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/40


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o právním rámci Společenství pro evropskou výzkumnou infrastrukturu (ERI)

KOM(2008) 467 v konečném znění – 2008/0148 (CNS)

(2009/C 182/08)

Zpravodaj: pan STANTIČ

Dne 5. září 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 172 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Rady o právním rámci Společenství pro evropskou výzkumnou infrastrukturu (ERI)

KOM(2008) 467 v konečném znění – 2008/0148 (CNS).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan STANTIČ.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 15. ledna 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 149 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Prvotřídní výzkumná infrastruktura je jedním z hlavních pilířů dalšího rozvoje evropského výzkumného prostoru.

1.2   Zřízení a provoz konkurenceschopných evropských výzkumných infrastruktur (ERI) světové úrovně zpravidla přesahuje kapacity jednotlivých členských států EU a také jejich možnosti tyto infrastruktury využívat; proto je společný postup právě v této oblasti pro evropskou úroveň obzvláště přínosný. Výhodou takových infrastruktur je, že podporují intenzivnější propojení do sítí a spolupráci uvnitř evropského výzkumného prostoru a pomáhají snižovat stále ještě existující roztříštěnost.

1.3   EHSV proto podporuje plán na rozvoj 44 nových rozsáhlých výzkumných infrastruktur celoevropského významu v nadcházejících 10–20 letech, jejž předložilo Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI).

1.4   Jednotlivé vnitrostátní právní rámce pravděpodobně neposkytnou vhodný právní základ pro rozvoj výzkumných infrastruktur celoevropského významu a světové úrovně. EHSV proto podporuje návrh nařízení o jednotném rámci Společenství pro ERI, který může usnadnit a urychlit provádění projektů navržených ESFRI.

1.5   Nové výzkumné infrastruktury světové úrovně mohou do velké míry zvýšit přitažlivost evropského výzkumného prostrou (ERA) a zabránit odlivu mozků z Evropy. Koncentrace rozsáhlých infrastruktur výhradně do rozvinutých zemí však, alespoň z krátkodobého hlediska, přitáhne výzkumné pracovníky z celé Evropy. Tento potenciálně negativní dopad pro některé země lze z dlouhodobého hlediska kompenzovat tak, že ERI bude vhodně geograficky rozmístěna a přístup do ní bude co možná nejotevřenější.

1.6   EHSV vyzývá členské státy, aby navázaly na iniciativu ESFRI a Komise a co nejdříve vypracovaly národní plány rozvoje a modernizace výzkumných infrastruktur.

1.7   Výbor podporuje návrh osvobodit ERI oddaně z přidané hodnoty a spotřební daně, jelikož to zvyšuje její přitažlivost a dává jí konkurenční výhodu před podobnými projekty jinde ve světě.

1.8   EHSV doporučuje, aby Společenství aktivněji přispívalo ke spolufinancování ERI tím, že zvýší prostředky v 8. rámcovém programu pro výzkum a vývoj. Zvýšením svého vlivu prostřednictvím částečného vlastnictví bude mít Společenství lepší pozici k tomu, aby zaručilo širší geografické rozšíření ERI a poskytlo volný přístup co nejširšímu okruhu evropských výzkumných pracovníků.

1.9   Výbor doporučuje, aby evropská politiky soudržnosti a její finanční nástroje, tj. strukturální fondy, daly vyšší prioritu rozvoji nových výzkumných a inovačních kapacit. Vyzývá dále Komisi a členské státy, aby rozvinuly dodatečné politické nástroje, které by podnítily další investice soukromého sektoru do výzkumné infrastruktury.

1.10   EHSV by rád poukázal na náklady na provoz a udržování ERI po ukončení počátečních investic. Tyto náklady, které mohou ročně dosáhnout až 20 % investiční hodnoty, potenciálně ohrožují koncepci otevřeného přístupu pro výzkumné pracovníky ze zemí, které nejsou členy ERI. Stálo by tedy za to zahrnout spolufinancování probíhajících projektů z evropských fondů do 8. rámcového programu Společenství pro výzkum a vývoj.

2.   Úvod

2.1   Zřízení evropského výzkumného prostoru (ERA) je od roku 2000 (1) hlavním cílem všech opatření Společenství v oblasti výzkumu a vývoje. V následujícím období zahájily členské státy řadu iniciativ na tomto poli, řada vnitrostátních a institucionálních překážek však stále brání dosažení konečného cíle, jímž je vytvoření „páté svobody“ v Evropě – volného pohybu znalostí. Jedním z ústředních problémů Evropy v oblasti vědy a výzkumu je její roztříštěnost, jež jí brání v plném využití svého výzkumného potenciálu.

2.2   Není pochyb o tom, že prvotřídní výzkumná infrastruktura představuje jeden z hlavních pilířů dalšího rozvoje ERA (2), protože:

podporuje špičkovou kvalitu ve vědě,

umožňuje provádět základní a aplikovaný výzkum, konkurenceschopný v celosvětovém měřítku,

přitahuje nejlepší výzkumné pracovníky,

podněcuje inovace v průmyslu a podporuje přenos znalostí,

přispívá k evropské integraci,

vytváří vyšší evropskou přidanou hodnotu.

2.3   Jednou z vlastností rozsáhlé evropské výzkumné infrastruktury je to, že vysoké investice a provozní náklady s ní související a rovněž její schopnost plně využít kapacity často přesahují potenciál členských států. To znamená, že evropská špičková střediska dost často nedosahují „kritické masy“. Některá rovněž trpí nedostatečným zapojením do sítí a nedostatečnou spoluprací. I přes tyto nedostatky se Evropě v minulosti podařilo zřídit řadu důležitých celoevropských projektů světové úrovně, např. CERN, ITER, EMBO, ESA, ESFR (3) a jiných.

2.4   Návrh nařízení KOM(2008) 467 v konečném znění, který je předmětem tohoto stanoviska, je jednou z pěti iniciativ Komise plánovaných na rok 2008, jejichž cílem je podstatně urychlit vytvoření evropského výzkumného prostoru (ERA) (4).

2.5   Návrh by přispěl k cílům lisabonské agendy, jelikož by urychlil veřejné a soukromé investice do výzkumu, které jsou stále podstatně nižší než cíl 3 % HDP stanovený do roku 2010 (v současné době je to v průměru 1,7–1,8 % HDP). Návrh by položil základ velmi potřebné konsolidaci evropských výzkumných infrastruktur. Ty by posílily ERA a zvýšily konkurenceschopnost evropských podniků.

3.   Souvislosti

3.1   Evropská rada, která se snažila o lepší řešení řady problémů s výzkumnou infrastrukturou, zřídila již v roce 2002 Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI) (5) a pověřila ho vypracováním plánu pro zřízení a rozvoj další generace rozsáhlé infrastruktury celoevropského zájmu.

3.2   ESFRI na základě rozsáhlých konzultací (s 1 000 expertů na vysoké úrovni) a ve spolupráci s Komisí určil 35 celoevropských projektů (6), jež by naplnily potřebu rozsáhlých celoevropských výzkumných infrastruktur v nadcházejících 10–20 letech (7).

3.3   Plán předpokládá vytvoření nových důležitých infrastruktur různé velikosti a hodnoty, které budou pokrývat širokou škálu oblastí výzkumu od společenských a přírodních věd po elektronické systémy archivování vědeckých publikací a databáze (8). Odhadovaná hodnota všech projektů je více než 20 miliard eur.

3.4   ESFRI při určování faktorů, které by mohly bránit zřízení celoevropských výzkumných infrastruktur světové úrovně, kromě finančních a organizačních omezení rovněž zdůraznil chybějící právní rámec nebo struktury na evropské úrovni, které by umožnily přímo a účinně navázat mezinárodní partnerství. V současné době se musejí partneři, jež chtějí spolupracovat na rozvoji sdílené výzkumné infrastruktury, nejdříve dohodnout na národním právním základě (9), který hodlají použít, nebo musejí využít mezinárodní dohody. To způsobuje dodatečné administrativní problémy.

3.5   ESFRI tedy zdůraznil potřebu vytvořit specifický právní rámec Společenství pro zřízení evropské výzkumné infrastruktury (dále: ERI), do které bude zapojeno více členských států.

3.6   Definice pojmu ERI: pojem se vztahuje na objekty, zařízení, zdroje a služby, které vědecká obec využívá k provádění špičkového výzkumu. To zahrnuje vědecké vybavení, zdroje založené na znalostech (vědecké sbírky, archívy, strukturovaná vědecká data), infrastruktury informačních a komunikačních technologií a další zdroje jedinečné povahy, které jsou nutné k dosažení vynikajících výzkumných výsledků. Tyto výzkumné infrastruktury se mohou nacházet buď na jednom nebo na více místech (organizovaná síť zdrojů).

4.   Návrh Komise

4.1   Komise dospěla k závěru, že stávající právní nástroje vycházející z různých národních legislativ nemohou naplnit potřeby nové celoevropské infrastruktury, a na popud členských států vypracovala návrh nařízení Rady o právním rámci Společenství pro ERI založené na článku 171 smlouvy o ES.

4.2   Hlavním účelem navrženého právního předpisu je umožnit členským státům a třetím zemím zapojeným do rámcového programu Společenství pro výzkum a vývoj, aby společně zřídily a provozovaly výzkumná zařízení celoevropského významu.

4.3   ERI má právní subjektivitu, která se zakládá na členství (zapojeny musí být nejméně tři členské státy, mohou se připojit třetí země a mezivládní organizace), a plnou způsobilostí k právním úkonům uznanou ve všech členských státech. Nařízením se stanoví právní rámec pro požadavky a postupy nutné ke zřízení ERI.

4.4   ERI má status mezinárodní organizace pro účely směrnic o dani z přidané hodnoty, o spotřební dani a o veřejných zakázkách. Je tedy osvobozena od DPH a spotřební daně a její veřejné zakázky se neřídí ustanoveními směrnice o veřejných zakázkách (10).

4.5   ERI může být spolufinancována z finančních nástrojů politiky soudržnosti v souladu s nařízením Rady (11) o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti.

5.   Obecné připomínky

5.1   EHSV se domnívá, že navržený nový právní nástroj, který by doplnil stávající právní nástroje, usnadní a podpoří rozhodovací proces v oblasti nových infrastruktur celoevropského zájmu, a napomůže tak urychlit vytvoření ERA a dosažení cílů Lisabonské strategie.

5.2   EHSV vítá jasný a odhodlaný závazek Komise a členských států harmonizovat probíhající rozvoj evropské výzkumné infrastruktury. Pouze tak bude možné provést plán navržený ESFRI.

5.3   Vytvoření nových výzkumných infrastruktur nejvyšší světové úrovně může značně přispět k celkové přitažlivosti evropského výzkumného prostoru. Ten hraje zásadní úlohu v úsilí o udržení a další motivování 400 000 vysoce talentovaných mladých výzkumných pracovníků, které Evropa potřebuje k dosažení tříprocentního cíle v oblasti investic do vědy a vývoje. Špičková výzkumná infrastruktura může navíc přilákat nadané a vysoce kvalifikované výzkumné pracovníky z celého světa.

5.4   Vzhledem k mimořádně náročné povaze navržených projektů výzkumných infrastruktur (12) jsou možnosti menších či méně rozvinutých zemí hostit velkou výzkumnou infrastrukturu nebo se jí účastnit reálně značně omezené. Budoucí rozsáhlá infrastruktura bude pravděpodobně umístěna především v nejrozvinutějších zemích, které by v krátkodobém časovém horizontu mohly zvýšit odliv mozků uvnitř EU. Z dlouhodobého hlediska by se riziko, že k tomu dojde, mělo snížit, jelikož 28 ze 44 projektů na seznamu ESFRI je klasifikováno jako „infrastruktury na více místech“, jinými slovy infrastruktury zahrnující celoevropskou síť nějakého typu. Je tedy pravděpodobnější, že se do nich budou moci zapojit menší a méně rozvinuté země. Aby k tomuto zapojení skutečně došlo, EHSV žádá, aby byl výzkumným pracovníkům umožněn široký přístup do takových infrastruktur. Je rovněž důležité co možná nejvíce propojit vědecké, technické a administrativní pracovníky v těchto infrastrukturách rozšířených na více místech.

5.5   Okolo 15 % výzkumných pracovníků v evropských výzkumných institutech spolupracuje s průmyslem při využívání výzkumné infrastruktury. Rozvoj nové výzkumné infrastruktury tedy může vyvolat novou poptávku, četné „spin-off“ účinky a dát dodatečný podnět k transferu znalostí a technologií do průmyslu. Může rovněž přispět k dosažení barcelonského cíle, jímž je zvýšení investic soukromého sektoru do VaV na 2 % DPH.

5.6   Plán evropské hospodářské obnovy, který Komise zahájila 26. listopadu 2008 za účelem zmírnění dopadu finanční krize na hospodářství, konkrétné zmiňuje VaV. Seznam dlouhodobých opatření vytyčených v plánu zahrnuje tzv. „inteligentní investice“. Komise na ně klade zvláštní důraz a vyzývá členské státy a soukromý sektor, aby více investovaly do VaV, inovací a vzdělávání. EHSV zdůrazňuje kladné účinky investic do výzkumné infrastruktury. Potenciální tržní hodnota investic je více než 10 miliard eur, což může napomoci zachovat vysoký počet pracovních míst v podnicích, které by byly zodpovědné za provádění projektů infrastruktur. Bylo by to též kladným stimulem k rychlejšímu přechodu na znalostní společnost.

5.7   Evropský plán postupu pro výzkumné infrastruktury slouží jako výborný základ pro národní plány. Výbor poukazuje na to, že některé členské státy tyto iniciativy nevzaly dostatečně vážně. Vyzývá je proto, aby to co nejdříve napravily a navázaly na iniciativy ESFRI a Komise.

5.8   Důraz bude v budoucím financování výzkumných infrastruktur i nadále kladen na zdroje členských států. Proto je důležité tyto zdroje koordinovat. Pouze tak bude možné dosáhnout „kritické masy“, zajistit účinnost investic a zaručit odpovídající specializaci a špičkovou úroveň vědy v infrastrukturách.

5.9   I přes nárůst financování výzkumných infrastruktur v 7. rámcovém programu a možnosti v rámci politiky soudržnosti je rozpočet EU stále příliš nízký k provedení těchto ambiciózních plánů. EHSV upozorňuje, že co se týče financování výzkumné infrastruktury je třeba zvýšit soulad mezi 7. rámcovým programem a strukturálními fondy. Vyzývá dále Komisi a členské státy, aby rozvinuly další politické nástroje, které by podnítily vyšší investice soukromého sektoru do výzkumné infrastruktury. Vítaný by též byl vyšší závazek EIB (například formou podpory z finančního nástroje pro sdílení rizik) a dalších finančních institucí.

5.10   Výbor doporučuje, aby evropská politika soudržnosti a její finanční nástroje, tj. strukturální fondy, daly vyšší prioritu rozvoji nových výzkumných a inovačních kapacit. Vyzývá vlády členských států, aby začaly více využívat strukturální fondy k modernizaci a rozšiřování svých výzkumných kapacit. Především v nových členských státech zůstávají evropské fondy často nevyužity, protože vlády neposkytují odpovídající finanční spoluúčast nebo pro ně není zlepšení výzkumných kapacit dostatečně velkou prioritou. Proto mnozí vědečtí pracovníci kvůli nedostatečným výzkumným možnostem opouštějí svoji vlast. Pokrok v této oblasti je tedy zásadní, pokud chceme úspěšně řešit problém odlivu mozků uvnitř Evropy.

6.   Konkrétní připomínky

6.1   Výbor podporuje navržené osvobození od daně z přidané hodnoty, jelikož to může výrazně zvýšit atraktivitu ERI. Může jim také poskytnout konkurenční výhodu před podobnými projekty jinde ve světě. Podporujeme tedy myšlenku zaručit ERI co možná nejvyšší daňové úlevy (v souladu s pravidly o státní podpoře). Mnoho existujících výzkumných infrastruktur, které splňují kritéria „mezinárodní organizace“ uvedená v relevantních směrnicích, již osvobození od DPH a spotřební daně využívají. Současný postup však spočívá ve vleklých a komplikovaných jednáních a způsobuje zpoždění při zřizování infrastruktury a vysokou právní a finanční nejistotu. Automatické osvobození ERI, jak je předpokládá nařízení, by odstranilo hlavní překážky rozvoje a provozu výzkumných infrastruktur v Evropě.

6.2   EHSV doporučuje vážně zvážit možnost aktivnější účasti Společenství na financování ERI. Zvýšením svého vlivu prostřednictvím cílené finanční podpory může Společenství zaručit širší geografické rozšíření ERI a lepší přístup pro země, které nejsou přímými členy. Aby bylo možné provést takovou politiku, je třeba vyčlenit z 8. rámcového programu pro výzkum a vývoj dodatečné finanční prostředky.

Výbor se domnívá, že není důvod, proč by EU neměla zaujmout stejný přístup k výzkumným infrastrukturám jako ke spolufinancování jiných evropských infrastrukturních sítí (např. silnic, železnic, elektrických sítí, plynovodů atp.).

EHSV by rád poukázal na problém spojený s náklady na provoz a údržbu ERI po ukončení počátečních investic. Podle některých odhadů mohou tyto náklady ročně dosáhnout až 20 % investiční hodnoty. Tyto náklady jsou v investičních studiích často zanedbávány a mohou do velké míry bránit hladkému dlouhodobému fungování výzkumných infrastruktur. Výbor doporučuje, aby byla v 8. rámcovém programu Společenství pro výzkum a vývoj zahrnuta možnost spolufinancování probíhajících činností výzkumných infrastruktur z evropských fondů.

6.3.1   Co se týče provozních nákladů, Výbor doporučuje, aby účtování rozumných uživatelských poplatků za společné využívání infrastruktury bylo považováno za „omezenou hospodářskou činnost“ (článek 2).

6.4   Výbor zdůrazňuje, že je důležité umožnit volný přístup do všech ERI co nejširšímu okruhu evropských výzkumných a vědeckých pracovníků. Nebylo by spravedlivé, kdyby byl v praxi přístup omezen na země, které jsou členy dané ERI, nebo byl založen výhradně na platební schopnosti. Návrh na spoluvlastnictví ze strany Společenství, uvedený v odstavci 6.2, by také usnadnil volný přístup, a tím by přispěl k lepší integraci do evropského výzkumného prostoru.

6.5   Při rozvoji a využívání prvotřídní infrastruktury je také důležité brát v úvahu ochranu duševního vlastnictví. Potenciální problémy by měly být řešeny zodpovědně a včas.

V Bruselu dne 15. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  V roce 2000 publikovala Komise první sdělení v této oblasti s názvem Směrem k evropskému výzkumnému prostoru.

(2)  Rada ve složení pro hospodářskou soutěž (vnitřní trh, průmysl a výzkum), 29. a 30. května 2008.

(3)  CERN – Evropská organizace pro jaderný výzkum, ITER – Mezinárodní organizace energie z jaderné syntézy, EMBO – Evropská organizace pro molekulární biologii, ESA – Evropská kosmická agentura, ESFR – Evropské zařízení pro synchrotronové záření.

(4)  Dalšími iniciativami/politikami jsou: společné plánování výzkumu, evropské partnerství pro výzkumné pracovníky, správy duševního vlastnictví a široké otevírání ERA světu.

(5)  ESFRI – European Strategy Forum on Research Infrastructures, http://cordis.europa.eu/esfri/home.html.

(6)  European Roadmap for Research Infrastructures (evropský plán postupu pro výzkumné infrastruktury), zpráva za rok 2006, http://cordis.europa.eu/esfri/roadmap.htm. Plán byl dokončen v roce 2008 (byly přidány konkrétně projekty v oblasti životního prostředí, biologických a environmentálních věd) a dnes obsahuje celkem 44 projektů.

(7)  Evropský plán postupu pro výzkumné infrastruktury, zpráva za rok 2006, http://cordis.europa.eu/esfri/roadmap.html.

(8)  Projekty infrastruktur pokrývají 7 různých vědeckých oblastí: společenské a humanitní vědy; environmentální vědy; energetika; biomedicína a vědy o živé přírodě; vědy o materiálech; astronomie, astrofyzika, nukleární a částicová fyzika; informatika a zpracování dat.

(9)  Například: francouzská societé civil, německá GmbH, britská limited liability company (Ltd) nebo nizozemská stichting (fondation).

(10)  Čl. 151 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28.11.2006, čl. 23 odst. 1 směrnice Rady 92/12/ES ze dne 25.2.1992 a čl. 15 odst. c) směrnice EP a Rady 2004/18/ES ze dne 31.3.2004.

(11)  Nařízení Rady č. 1083/2006 ze dne 11.7.2006.

(12)  Odhadovaná průměrná hodnota ERI se pohybuje mezi 500 miliony a 1 miliardou eur.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/44


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruknávrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o strojních zařízeních pro aplikaci pesticidů, kterou se mění směrnice 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních

KOM(2008) 535 v konečném znění – 2008/0172 (COD)

(2009/C 182/09)

Samostatný zpravodaj: pan JÍROVEC

Dne 24. září 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o strojních zařízeních pro aplikaci pesticidů, kterou se mění směrnice 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních

KOM(2008) 535 v konečném znění – 2008/0172 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. ledna 2009. Zpravodajem byl pan JÍROVEC.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 192 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vyjadřuje maximální souhlas s dokumentem, který předložila Komise.

1.2   Výbor vítá změny, které znamenají zvýšenou ochranu zdraví a bezpečnosti i šetrnější přístup k životnímu prostředí při použití strojního zařízení pro aplikaci pesticidů na úrovni celého Společenství, resp. celého EHP.

1.3   Výhrady se týkají nejasných aspektů ohledně dopadů na zaměstnanost ve státech, které ještě nezakotvily požadavky směrnice ve vnitrostátních předpisech.

2.   Úvod

2.1   Evropský parlament a Rada uznaly v rozhodnutí o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí, že vliv pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí musí být dále snižován.

2.2   Evropská komise přijala tematickou strategii a navrhla směrnici Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro akce Společenství k řešení hlavních legislativních aspektů jejího provádění (dále jen „rámcová směrnice“). Tematická strategie vytyčuje pět hlavních cílů:

minimalizovat rizika, která představuje používání pesticidů pro lidské zdraví a životní prostředí;

zkvalitnit kontroly používání a distribuce pesticidů;

nahradit nejnebezpečnější pesticidy bezpečnějšími alternativami;

podporovat kultivaci s nízkými vstupy pesticidů nebo bez jejich použití;

vytvořit transparentní systém hlášení a monitorování pokroků.

2.3   Navržená rámcová směrnice představuje požadavky, na jejichž základě musí členské státy zavést systém pravidelné údržby a kontroly používaných zařízení, tak jak je uvedeno v prvním cíli tématické strategie.

3.   Obecné souvislosti

3.1   Cílem návrhu je zajistit, aby nové strojní zařízení pro aplikaci pesticidů zbytečně neohrožovalo životní prostředí. Tento návrh představuje doplňkové základní požadavky na ochranu životního prostředí, které musí nové strojní zařízení splňovat před uvedením na trh a/nebo do provozu ve Společenství.

3.2   Harmonizace požadavků je předpokladem pro zajištění vysoké úrovně ochrany při současném zajištění volného pohybu těchto výrobků ve Společenství.

3.3   Tato směrnice zruší směrnici 98/37/ES a bude uplatněna od 29. prosince 2009.

3.4   Návrh je plně v souladu s cíli a záměry šestého akčního programu Společenství pro životní prostředí, strategií Evropské unie pro udržitelný rozvoj, Lisabonskou strategií a tematickou strategií udržitelného používání pesticidů.

3.5   Návrh je v souladu s interinstitucionální dohodou o zlepšení tvorby právních předpisů.

3.6   Návrh navazuje na sdělení Komise z července 2002 Směrem k tematické strategii udržitelného používání pesticidů, ke kterému se Evropský hospodářský a sociální výbor vyjadřoval pozitivně.

3.7   Návrh je odpovědí na posouzení dopadů v rámci závěrečné konzultace, které potvrdily, že je nezbytné stanovit pro nová strojní zařízení pro aplikaci pesticidů požadavky na ochranu životního prostředí, které musí nové zařízení pro aplikaci pesticidů splňovat dříve, než bude uvedeno na trh a/nebo do provozu.

3.8   V posouzení dopadů řeší směrnice kontrolu a certifikaci, kterou blíže vymezuje, a jako cílové řešení uvádí zavedení systému povinné certifikace pro nová zařízení pro aplikaci pesticidů na úrovni Společenství.

3.9   Externí konzultant (BiPRO) rozebral případné dopady a očekává, že harmonizace zvýší normy pro nová strojní zařízení v souvislosti s ochranou životního prostředí. Nárůst nákladů bude nerovnoměrný vzhledem k tomu, že někteří výrobci splnili předpisy a systémy certifikace již nyní. Harmonizace však představuje výhodu spočívající v zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

4.   Právní stránka

4.1   Návrh zavádí nové požadavky na ochranu životního prostředí. Doplňkové základní požadavky jsou závaznými předpisy, jejichž účelem je zajistit, aby výrobky zbytečně neohrožovaly životní prostředí.

4.2   Právním základem je článek 95 Smlouvy o ES, který stanoví zásady pro vytvoření vnitřního trhu. Tato směrnice zajišťuje volný pohyb strojních zařízení, která spadají do její oblasti působnosti.

4.3   Zásada subsidiarity se použije, nespadá-li návrh do výlučné pravomoci Společenství.

4.4   Některé členské státy již zavedly závazné požadavky na ochranu životního prostředí a postupy posuzování shody pro zařízení pro aplikaci pesticidů. Jiné oznámily návrhy předpisů. Pokud by stanovení požadavků bylo ponecháno systému dobrovolné certifikace, byly by znásobeny rozdílné vnitrostátní předpisy a postupy. Tak by vznikly nepřiměřené náklady pro průmysl a překážky pro volný pohyb zboží v rámci Společenství.

4.5   Harmonizace požadavků je jediným způsobem, jak dosáhnout požadovaného cíle a přitom zajistit rovnocennou úroveň ochrany v celém Společenství, spravedlivou hospodářskou soutěž mezi výrobci a volný pohyb zboží na vnitřním trhu.

4.6   Návrh je v souladu se zásadou subsidiarity.

4.7   Návrh nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení jeho cíle, a je tudíž v souladu se zásadou proporcionality podle článku 5 Smlouvy.

4.8   Směrnice znamená minimalizaci správního zatížení pro výrobce strojních zařízení pro aplikaci pesticidů.

4.9   Použití směrnice je v souladu s interinstitucionální dohodou o zlepšení tvorby právních předpisů.

4.10   Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství.

4.11   Členské státy zašlou znění vnitrostátních předpisů provádějících směrnici a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

4.12   Navrhovaný akt se týká EHP, a proto by jeho oblast působnosti měla být rozšířena i na Evropský hospodářský prostor.

5.   Vysvětlení

5.1   Požadavky na ochranu životního prostředí se omezují na strojní zařízení pro aplikaci pesticidů a na rizika pro životní prostřední, na něž se vztahují navrhované nové základní požadavky v příloze I směrnice.

5.2   Návrh doplňuje novou definici „základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti“, čímž se předejde nutnosti měnit odkazy na základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost ve směrnici.

5.3   Ve změnách čl. 4. odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 je stanoven cíl ochrany životního prostředí.

5.4   Je zahrnuta povinnost výrobců strojních zařízení pro aplikaci pesticidů odhadnout rizika poškození životního prostředí.

5.5   Směrnice definuje strojní zařízení pro aplikaci pesticidů, kterých se týká.

5.6   Směrnice stanoví základní požadavky na zajištění minimalizace poškození životního prostředí.

5.7   Navrhované základní požadavky budou podpořeny technickými specifikacemi harmonizovaných norem pro různé kategorie strojních zařízení pro aplikaci pesticidů. Mandát udělí Komise příslušným evropským normalizačním organizacím.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/46


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracování)

KOM(2007) 844 v konečném znění – 2007/0286 (COD)

(2009/C 182/10)

Zpravodaj: pan Stéphane BUFFETAUT

Dne 25. února 2008 se Rada, v souladu s čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracování)

KOM(2007) 844 v konečném znění – 2007/0286 (COD).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 30. října 2008. Zpravodajem byl pan Stéphane BUFFETAUT.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1   Text předložený Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru je prezentován jako přepracování současné směrnice. Ve skutečnosti však jde o více než jen pouhý přezkum či formální úpravu dnes platného znění. Komise ujišťuje, že toto přepracování je v souladu s cílem zjednodušení v kontextu iniciativy „zlepšení tvorby právních předpisů“, s čímž někteří nesouhlasí. Hlavními cíli tohoto předpisu jsou:

environmentální: účinná ochrana životního prostředí prostřednictvím integrovaného přístupu zohledňujícího všechny environmentální faktory,

ekonomický: harmonizace postupů a praktik, jež má zabránit narušení hospodářské soutěže.

2.   Cíle Komise

2.1   Komise uznává snížení škodlivých emisí za posledních několik desetiletí, avšak považuje je za nedostatečné a chtěla by v boji proti znečišťujícím emisím dosáhnout lepších výsledků.

2.2   Směrnice o IPPC se vztahuje na téměř 52 000 zařízení v Evropské unii a navzdory vynaloženému úsilí zůstávají znečišťující emise na hodnotách výrazně přesahujících cíle stanovené tematickou strategií o znečišťování ovzduší.

2.3   Znečištění způsobené průmyslovou činností výrazně přispívá k negativním dopadům na zdraví a životní prostředí. Tato zařízení produkují přibližně 83 % oxidu siřičitého, 34 % oxidů dusíku, 25 % emisí dioxinů a 23 % rtuti (1). Nejedná se pouze o emise do ovzduší, mohou se vyskytovat též v podobě vypouštění odpadů do vody a do půdy. Tyto činnosti se také nejvíce podílejí na spotřebě surovin, vody a energie či přispívají k výrobě odpadů. Integrovaný přístup (IPPC) v podobě vydávání povolení příslušnými vnitrostátními orgány, jež omezují odpady daných podniků, je proto dobrým prostředkem k omezení znečištění.

2.4   Podle Komise musí být tento přístup založen především na využití nejlepších dostupných technik (Best Available Techniques, BAT). Jedná se v zásadě o využití nejúčinnějších technik ochrany životního prostředí v daném odvětví, přičemž se rozumí, že tyto techniky jsou komerčně dostupné a ekonomicky přijatelné.

2.5   Na podporu tohoto přístupu Komise organizuje výměnu informací s členskými státy a zainteresovanými stranami o nejlepších dostupných technikách s cílem vypracovat referenční dokumenty (BREF), které by definovaly, co lze ve Společenství považovat za nejlepší dostupnou techniku pro každé průmyslové odvětví. Podle sídla IPPC v Seville se proto používá název Sevillský proces.

2.6   Na některá průmyslová odvětví (avšak pouze některá) se navíc vztahují odvětvové směrnice, které určují podmínky provozu a minimální technické požadavky. Tyto směrnice stanovují především mezní hodnoty emisí pro některé znečišťující látky a platí, aniž by bylo dotčeno provádění směrnice o IPPC.

2.7   Komise po provedení různých studií a šetření došla k názoru, že je nutné posílit platné předpisy s cílem lépe bojovat proti průmyslovým emisím. Dále se domnívá, že v současné legislativě existují mezery, což na jedné straně vede k nedostačujícímu provádění směrnice a na straně druhé k obtížné kontrole jejího používání.

2.8   Komise tudíž navrhuje přezkum a sloučení sedmi směrnic do jediné (směrnice o průmyslových emisích, označovanou jako IED – Industrial Emissions Directive), avšak v zásadě je jejím cílem:

posílit koncepci nejlepších dostupných technik,

revidovat mezní hodnoty emisí u velkých spalovacích zařízení,

vytvořit výbor pověřený přizpůsobením platných, jiných než podstatných technických požadavků technickému a vědeckému pokroku nebo definicí zpráv, které mají podávat členské státy,

zavést ustanovení o inspekci,

podněcovat inovace a zavádět nové techniky,

zjednodušit a vyjasnit určitá ustanovení o povolování,

rozšířit a vysvětlit oblasti působnosti směrnice,

podněcovat zohlednění nových technik.

3.   Obecné připomínky

3.1   Tyto tři zásady současné směrnice:

integrovaný přístup k dopadům průmyslové činnosti,

využití nejlepších dostupných technik,

možnost zohlednit místní podmínky při určování podmínek pro udělení povolení

se setkávají se souhlasem dotčených podniků, zapadají do globálního přístupu a dále přispívají ke zlepšení environmentální výkonnosti průmyslových zařízení.

3.2   Je pravdou, že panují určité rozdíly v provádění směrnice z roku 1996 v jednotlivých členských státech, je však třeba si uvědomit, že lhůta pro její plné provedení uplynula teprve nedávno (říjen 2007 pro stávající zařízení) a nemáme dosud potřebný odstup k plnému posouzení jejího provádění. Podle Komise však různá hodnocení specifických povolení a obecně i postupů v jednotlivých členských státech ukazují řadu problémů při provádění zejména v důsledku nejasných ustanovení současné směrnice. Komise se též domnívá, že ze všech konzultací a prognóz, které byly realizovány, vyplývá, že bez legislativní změny nedojde ke zlepšení této situace. Je třeba poznamenat, že provádění právních předpisů je na členských státech a povinnost dodržovat podmínky povolení přísluší provozovatelům příslušných zařízení.

3.3   Dokumenty BREF (referenční dokumenty k BAT) jsou reálně přijímány a šířeny již od roku 2001, avšak dlouho trvalo, než byly tyto dokumenty přeloženy do všech úředních jazyků Evropské unie. Prováděcí studie dokázaly, že ne všechny členské státy zcela splnily své úkoly, aniž bychom však zodpovědnost za pozdní či nedokonalé provedení mohli přisuzovat výhradně daným průmyslovým odvětvím, nejsou-li tyto podmínky pro udělení povolení v souladu s dokumenty BREF. Měli bychom mít více zkušeností s prováděním dokumentů BREF obecně na celém území Unie, jelikož existují velmi rozmanité přístupy k jejich použití.

3.4   Všechny tyto faktory mohou bezpochyby vysvětlit zjištěné problémy s fungováním; musíme si však položit otázku, zda není poněkud předčasné provádět nyní kompletní přepracování směrnice? Několik členských států totiž vydalo existujícím zařízením povolení již se zpožděním, v některých případech dokonce až po vypršení lhůt stanovených směrnicí.

3.5   Obavy jsou však na místě, neboť podle údajů členských států o předpokládaných emisích provádění BAT – především pokud jde o velká spalovací zařízení – neumožní splnit cíle strategie o znečišťování ovzduší.

3.6   V každém případě nelze toto přepracování provést bez dodržení „zásad transparentnosti, ekonomické účinnosti a nákladové efektivnosti a spravedlivého přístupu i solidarity, pokud jde o úsilí vynakládané jednotlivými členskými státy“, řečeno slovy Evropské rady.

4.   Zvláště problematická místa

4.1   Smysl dokumentů BREF

4.1.1   Dosud plnily dokumenty BREF dvojí roli:

jsou referencí k definici toho, co je považováno za BAT při přípravě povolení: dokumenty BREF jsou používány jako zdroj informací o různých možnostech BAT při setkávání se s různými situacemi, jež jsou specifické pro určité místo. Představují výstup přístupu založeného na více zainteresovaných subjektech, pokud jde o definici BAT, který je přizpůsoben různým typům procesů, z nichž si kompetentní úřad zvolil tu nejvhodnější normu,

jejich příprava byla platformou pro výměnu informací o výkonnosti a vývoji technik v Unii.

Výběr BAT probíhal na základě skutečnosti, že technické srovnávání je dosaženo za cenu toho, že není ohrožena konkurenceschopnost průmyslového odvětví; to je zahrnuto do definice BAT, jež vyžaduje, aby BAT „byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek [a] pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné“ (čl. 2 odst. 11 směrnice o IPPC, čl. 3 odst. 9 IED). Pokud tomu tak nebylo, jako v případě nových technik, představovaly BAT osvědčené postupy a zároveň souhrn nejnovějších poznatků o výrobním procesu a poskytovaly databázi výkonnosti jednotlivých technologií a provozních metod používaných v daném průmyslovém odvětví.

4.1.2   Je zapotřebí zachovat současnou filozofii: BAT představují techniky, které případ od případu umožňují reagovat na požadavky právních předpisů a mimo jiné také kontrolovat průmyslové emise, čímž přispívají k ochraně životní prostředí, při současném zohlednění nákladů na zavedení těchto technik a jeho přínosů. Pokud jde o právní předpisy, ty se musejí i nadále vztahovat na všechny ve stejný okamžik v celé Unii s cílem zabránit všeobecnému zmatku z důvodu dat revize jednotlivých povolení, dat revize odvětvových dokumentů BREF nebo více či méně konzervativních přístupů příslušných odvětví. BAT musí přispět také k omezení narušení hospodářské soutěže.

4.1.3   V rámci přezkumu by bylo vhodné objasnit úlohu dokumentů BREF. Ty nestanovují úrovně emisí, ale musejí zůstat referenčními dokumenty a nástrojem pokroku, jenž mimo jiné umožní dodržovat mezní hodnoty emisí či normy kvality životního prostředí (voda, ovzduší, půda) definované jinde. Nutno připomenout, že jak je uvedeno v průvodci a v pokynech k dokumentům BREF na rok 2005, tyto dokumenty nestanovují techniky ani mezní hodnoty emisí. Stanovení těchto hodnot přísluší hospodářsko-environmentální politice Evropské unie. Tyto nástroje nesmí omezovat nezbytnou pružnost v závislosti na místních a technických podmínkách.

4.2   Sevillský proces

4.2.1   Je otevřený a založený na koordinaci, i když není demokratický v přísném slova smyslu. Ve skutečnosti jsou nebo mohou být zastoupeny všechny „klasické“ zainteresované strany: státy, techničtí odborníci i nevládní organizace. Proces však je i tak „vertikální“ a existuje jen málo vazeb mezi průmyslovými odvětvími. Autoři dokumentů BREF se mění a jen vzácně jsou to (v členských státech a Komisi) tytéž osoby, které připravují následné verze dokumentů BREF či dokumenty BREF pro různá odvětví. Z přístupu k některým „fatálním“ (NOx, CO, CO2 atd.) či globálním znečišťujícím látkám (SOx, kovy, prach atd.) se vytrácí podstata a odbornost, pokud jde o používané techniky, jež by měly sloužit Fóru pro výměnu informací (IEF, Information Exchange Forum). Sevillský proces je však nutno ocenit za pravidelné informace o zjištěné výkonnosti průmyslových odvětví. Pokud by se do něj členské státy aktivněji zapojily, mohly by toho využít k tomu, aby zlepšily jeho fungování, neboť by mohly dodat data zjištěná při kontrolách, jež jsou povinny provádět.

4.3   Revize povolení

4.3.1   K jednomu zařízení se může vztahovat několik dokumentů BREF současně. Je proto nutno zajistit, aby pravidelné revize dokumentů BREF a intervaly pro opětovná posouzení povolení, která mohou vést ke změnám v předepsaných požadavcích, byly v souladu s amortizačními cykly zařízení. I zde je pro danou situaci vhodný pouze předpis/požadavek legislativního typu. Tím spíše se sem dostanou nové techniky, budou-li úkoly stanoveny předem. Stejně tak bude konkrétní technika BAT lépe přizpůsobena, bude-li evoluční, zdá se však nemožné vynucovat změnu investic ve stejném rytmu jako jsou plánovány revize dokumentů BREF. Evropské zákonodárné orgány proto musejí stanovit koherentní časový plán, pokud jde o pokrok ve zjištěné výkonnosti a v technickém rozvoji, avšak tento úkol nelze delegovat na Sevillský proces.

4.4   Pojem nové techniky

Nové znění zavádí pojem nová technika. Novou techniku je z její podstaty zapotřebí otestovat v reálném průmyslovém provozu; techniky mohou vypadat velmi slibně v laboratoři, dokonce i v pilotních provozech, a pak se ukázat jako neuspokojivé pro běžné využití. Je proto třeba dbát na to, aby zařazení tohoto pojmu do textu bylo řádně pochopeno jako prostředek podpory inovací za účelem testování nových technik, a nikoli jako předehra ke stanovení nových referenčních dokumentů.

4.5   Integrovaný přístup

Nové znění zachovává zásadu přizpůsobení místním podmínkám a specifickým podmínkám zařízení a volí postup pomocí odchylek. Tento systém, přestože příslušným orgánům ponechává určitou flexibilitu pro zohlednění specifických podmínek, je rigidnější než systém předchozí. Je důležité, aby definice nejlepších dostupných technik byla výsledkem skutečné a transparentní diskuse mezi místními a vnitrostátními orgány a příslušnými odvětvími průmyslu.

4.6   Integrace odvětvových směrnic

Je třeba dohlédnout na to, aby výsledkem této integrace nebyl obzvláště těžkopádný a složitý text, který by šel proti smyslu požadovaného zjednodušení. Panují značné rozdíly v integraci odvětvových směrnic do návrhu směrnice, zejména co se týče mezních hodnot emisí; hlavním důvodem je snaha přiblížit mezní hodnoty emisí hodnotám výkonnosti BAT. Hlavním cílem této integrace musí být zachování srozumitelnosti a koherence, jak pro členské státy, tak pro provozovatele příslušných zařízení, což umožní také snížení zbytečné administrativní zátěže.

4.7   Projednávání ve výborech, Fórum pro výměnu informací a Úřad pro IPPC v Seville

Návrh směrnice navrhuje rozsáhlejší využití postupu projednávání ve výborech, zejména pokud jde o definici kritérií pro odchylky od dokumentů BREF. Jaká bude v tom případě úloha zainteresovaných stran? Jakou úlohu bude mít IEF a sevillský úřad? Lze se obávat, že evropský průmysl bude v budoucnu čím dál zdrženlivější v poskytování důležitých informací o nejlepších dostupných technikách Úřadu pro IPPC v Seville, přestože dosud byla tato spolupráce jednomyslně oslavována jako evropský úspěch. Kromě toho je postup projednávání ve výborech dosti neprůhledný a netěší se přílišné přízni Evropského parlamentu. Měl by proto být omezen na úpravu sekundárních prvků legislativy.

4.8   Ochrana půd

Nový text zavádí povinnost uvést místo zařízení do původního stavu před zahájením provozu. Vysoká rozmanitost půd v Evropě předpokládá využití zásady subsidiarity, tedy ponechání většího manévrovacího prostoru pro orgány členských států. Nejlepší by tedy bylo uvést místo do stavu odpovídajícího jeho schválenému budoucímu využití.

4.9   Zveřejňování zpráv

Text stanoví, že orgány zpřístupní veřejnosti zprávu do dvou měsíců po uskutečnění inspekce. Tato lhůta je příliš krátká, neboť by bylo zapotřebí poskytnout příslušnému zařízení dostatek času k tomu, aby se vyjádřilo a stanovilo akční plán, a také aby byly tyto skutečnosti zveřejněny.

4.10   Použití směrnice

Platnost směrnice od ledna 2016 se jeví jako příliš časná s ohledem na zkušenosti s prováděním stávající směrnice o IPPC. Kromě toho je v současné době připravováno několik návrhů evropských směrnic, jejichž platnost je plánována na rok 2020 (přezkum směrnice o národních emisních stropech, provádění „dohody o zeleném balíčku“). Dále probíhá přezkum Göteborského protokolu v Ekonomické komisi OSN pro Evropu se sídlem v Ženevě, podle nějž budou nové cíle tohoto protokolu stanoveny v roce 2020.

Bylo by proto koherentnější sladit tento návrh směrnice s ostatními environmentálními předpisy tím, že by namísto roku 2016 pro vstup v platnost byl navržen rok 2020.

5.   Závěr

5.1   Protože došlo k neuspokojivému provedení směrnice o IPPC, bylo by vhodné vyvinout ve spolupráci s členskými státy a dalšími zainteresovanými stranami maximální úsilí a zlepšit kvalitu provádění stávající směrnice tak, aby mohla posloužit jako konkrétní základ pro přepracování směrnice o IPPC, jak navrhuje Komise ve svém sdělení a v Akčním plánu provádění právních předpisů o průmyslových emisích na období 2008–2010. Bylo by vhodné, aby cíli tohoto přezkumu byly environmentální a ekonomickou účinnost, transparentnost, koordinaci mezi dotčenými zařízeními, rovnováhu mezi náklady a přínosy a dodržování zásady rovnosti a solidarity, pokud jde o podíl členských států na tomto úsilí.

5.2   Zlepšení provádění stávající směrnice by mohla napomoci síť IMPEL; lepšímu porozumění dokumentům BREF a jejich použití v členských státech by měl rovněž pomoci úřední překlad do jazyků Unie. Ve spolupráci s Úřadem pro IPPC v Seville by bylo zapotřebí zabránit tomu, aby se v dokumentech BREF vyskytovaly odlišná pojetí, jež by snižovala koherenci a relevanci těchto dokumentů na evropské úrovni.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  SEK(2007) 1679.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/50


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 549/2004, (ES) č. 550/2004, (ES) č. 551/2004 a (ES) č. 552/2004 s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému

KOM(2008) 388 v konečném znění – 2008/0127 (COD),

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008 v oblasti letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb a zrušuje směrnice Rady 06/23/EHS

KOM(2008) 390 v konečném znění – 2008/0128 (COD)

(2009/C 182/11)

Zpravodaj: pan KRAWCZYK

Dne 4. září 2008 a 18. července 2008 se Evropská rada, v souladu s čl. 80 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 549/2004, (ES) č. 550/2004, (ES) č. 551/2004 a (ES) č. 552/2004 s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému

KOM(2008) 388 v konečném znění – 2008/0127 (COD),

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008 v oblasti letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb a zrušuje směrnice Rady 06/23/EHS

KOM(2008) 390 v konečném znění – 2008/0128 (COD).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan KRAWCZYK.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 15. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 131 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Urychlené a komplexní provádění jednotného evropského nebe na základě návrhu Komise je velmi významným strategickým krokem k další evropské integraci a posílení evropského společného trhu. Zlepší rovněž evropskou sociální soudržnost a sociální mobilitu.

EHSV vítá návrh Komise jako důležitou činnost směřující ke skutečnému provádění jednotného evropského nebe (SES). Tento balíček opatření nazvaný Jednotné evropské nebe II (SES II) řeší celou řadu slabých míst, které se objevily při provádění SES I z roku 2004.

1.2.1   Legislativní návrh SES II by proto neměl být zdržován a EHSV vyzývá zákonodárné orgány Evropské unie, aby dosáhly konečné dohody do března 2009. V zájmu splnění cílů jednotného evropského nebe je nezbytné, aby zákonodárné orgány Evropské unie (Rada a Parlament) v této souvislosti návrhy Komise neoslabily.

1.3   Především je souběžně s nárůstem provozu třeba zlepšit všechny bezpečnostní požadavky.

1.4   EHSV zejména důrazně podporuje:

návrhy týkající se rámce monitorování výkonnosti a závazných výkonnostních cílů za předpokladu, že výkonnost se bude hodnotit podle čtyř klíčových kritérií: bezpečnosti, kapacity, životního prostředí a efektivity nákladů;

rozšíření odpovědnosti Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) o bezpečnost letišť, uspořádání letového provozu (ATM) a letové navigační služby;

uznání významu lidských činitelů v letecké bezpečnosti;

větší úsilí o zvyšování odborné způsobilosti zaměstnanců odpovědných za zajištění bezpečnosti, zavedení „spravedlivého posuzování“;

přepracování čl. 5 nařízení o poskytování letových navigačních služeb, který se ruší v rámci návrhu SES II, tak aby bylo možné rozšířit osvědčování na všechny zaměstnance v bezpečnostním řetězci a v první řadě na pracovníky v oboru zabezpečovacích elektronických zařízení v letovém provozu (ATSEP);

stanovení lhůty pro zavedení funkčních bloků vzdušného prostoru v roce 2012;

další zdokonalení programu SESAR a metod jeho financování;

posílení funkcí evropské sítě ATM;

reformu systému EUROCONTROL;

zohlednění omezené kapacity letišť;

dodatek k čl. 18 písm. a) – EHSV by nic nenamítal proti provedení studie, pokud ovšem nebude výslovně zaměřena na otevírání pomocných funkcí systému uspořádání letového provozu konkurenci.

1.5   Optimalizace evropského ATM, k níž povede provedení SES II, značně přispěje k omezení emisí CO2, které produkuje letecký průmysl. Díky kratším tratím by mohly být sníženy téměř o 5 milionů tun CO2 ročně. Lepší uspořádání letového provozu a provozu na letištích by mohlo snížit emise až o 12 % na jeden průměrný let nebo o 16 milionů tun CO2 ročně.

1.6   Přesto, že se SES II obecně těší široké podpoře různých zainteresovaných subjektů, je po schválení SES II naléhavě nutné provést další konzultace o prováděcích předpisech. Konzultace by měly proběhnout na každé úrovni provádění SES II (EU, vnitrostátní a regionální) a měli by k nim být přizváni sociální a/nebo průmysloví partneři a zainteresované strany.

1.7   Provedení SES II bude pro občany a spotřebitele přínosné z těchto důvodů:

vyšší úroveň bezpečnosti;

kratší doba cestování;

lepší služby a výkonnost, včetně vyšší spolehlivosti a lepší předvídatelnosti časového plánu, což bude mít za následek snížení počtu zmeškaných spojů pro transferové cestující;

snížení cen letenek v důsledku nižších nákladů pro letecké společnosti;

menší individuální uhlíková stopa.

2.   Úvod

2.1   Přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (1), nařízení (ES) č. 550/2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (2), nařízení (ES) č. 551/2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (3) a nařízení (ES) č. 552/2004 o interoperabilitě evropské sítě uspořádání letového provozu (4) (první balíček právních předpisů o jednotném evropském nebi) byl stanoven pevný právní základ pro hladký a interoperabilní systém uspořádání letového provozu (ATM) na evropské úrovni. EHSV se navrženými nařízeními zabýval ve svých stanoviscích vydaných v roce 2002 – TEN 080 Akční program/jednotné evropské nebe a TEN 098 Provádění jednotného evropského nebe.

2.2   Ohromný nárůst poptávky po letecké dopravě přetěžuje kapacitu infrastruktury: při počtu 4 700 obchodních letadel a 28 000 letů, které se na nich každý den uskuteční, se letiště a řízení letového provozu ocitají na hranici svých možností. Rozšíření EU vedlo spolu s aktivní politikou sousedství k tomu, že se evropský letecký trh rozrostl na 37 zemí s více než 500 miliony občanů (5).

2.3   Roztříštěnost v řízení letového provozu brání optimálnímu využívaní kapacity a vytváří zbytečnou finanční zátěž letectví ve výši zhruba 1 miliardy EUR (letadla létají průměrně o 49 km dále, než je nezbytné). Neefektivnosti letů v důsledku odklonů tratí v délce 468 milionů km v roce 2007 způsobily letectví další náklady ve výši 2,4 miliard EUR. Zpoždění vyplývající z řízení toku letového provozu v roce 2007 činila 21,5 milionu minut, což leteckým společnostem a následně jejich zákazníkům způsobilo další zbytečné náklady ve výši 1,3 miliard EUR.

2.4   V reakci na silnou poptávku průmyslu, členských států a dalších zúčastněných stran po zjednodušení a zvýšení účinnosti regulačního rámce pro letectví v Evropě předložila v červenci 2007 Skupina na vysoké úrovni pro budoucí regulační rámec evropské letecké dopravy zprávu obsahující soubor doporučení, která mají vést ke zlepšení výkonnosti a řízení evropského leteckého systému. Tato zpráva a zprávy Komise Eurocontrolu pro ověřování výkonnosti potvrdily, že Evropská síť uspořádání letového provozu (European Air Traffic Management Network, EATMN) by měla být navržena a realizována s ohledem na účinnost, bezpečnost a environmentální udržitelnost celé sítě letecké dopravy na úrovni Evropské unie.

2.5   V prosinci 2007 zaslala Evropská agentura pro bezpečnost letectví Komisi stanovisko týkající se letišť. V dubnu 2008 následovalo její stanovisko týkající se uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb, které se vyslovilo ve prospěch dokončení procesu, který byl zahájen v roce 2002, a zařazení bezpečnostních aspektů letišť a ATM/letových navigačních služeb (ANS) mezi úkoly svěřené Evropské agentuře pro bezpečnost letectví.

2.6   Balíček právních předpisů Evropské komise – Jednotné evropské nebe II: k udržitelnějšímu a výkonnějšímu letectví, KOM(2008) 388, KOM(2008) 389/2, KOM(2008) 390 byl vydán dne 25. června 2008.

3.   Návrh Komise (SES II)

3.1   Aby bylo možné dokončit vytváření jednotného evropského nebe, je nezbytné přijmout dodatečná opatření na úrovni Společenství, která by zlepšila výkonnost evropského leteckého systému v klíčových oblastech, jako jsou: bezpečnost, kapacita, efektivita letů a nákladů a životní prostředí v rámci vyšších cílů zajištění bezpečnosti.

Jednotné evropské nebe II (SES) je tvořeno čtyřmi pilíři:

První pilíř zahrnuje systém regulace výkonnosti:

a)

Zvýšení výkonnosti systému ATM prostřednictvím zřízení nezávislého orgánu pro ověřování výkonnosti, který bude sledovat a vyhodnocovat výkonnost systému. Vypracuje ukazatele pro různé oblasti výkonnosti a navrhne cíle pro celé Společenství (tzn. zpoždění, snížení nákladů, zkrácení tratí). Komise výkonnostní cíle schválí a postoupí je na vnitrostátní úroveň. Schválené cíle budou závazné.

b)

Usnadnění integrace poskytování služeb prostřednictvím podpory Komise pro zřizování funkčních bloků vzdušného prostoru pomocí: stanovení pevných lhůt provádění (nejpozději do konce roku 2012); rozšíření oblasti působnosti na nižší vzdušný prostor až na úroveň letiště a odstranění vnitrostátních právních a institucionálních překážek.

c)

Posílení řídicí funkce sítě prostřednictvím řady úkolů, které budou plnit různé subjekty včetně: navrhování evropské sítě tratí ATS, řízení omezených zdrojů, uspořádání toku letového provozu a správy zavádění technologií SESAR a obstarání prvků celoevropské infrastruktury.

Druhý pilíř – jednotný bezpečnostní rámec:

Pravomoci agentury EASA se od roku 2002 značně rozšířily, takže pokrývají oblast letové způsobilosti letadel, provozu letadel a udělování průkazů způsobilosti posádkám letadel. V souladu s tímto přístupem Komise navrhuje rozšířit pravomoci agentury i na zbývající klíčové oblasti bezpečnosti letišť a uspořádání letového provozu/letových navigačních služeb.

Třetí pilíř SESAR – technologická a provozní součást SES:

Evropa musí vývoj svého systému ATM urychlit, aby dokázala reagovat na výzvy a synchronizovat zavádění jak palubních, tak pozemních zařízení. SESAR má zvýšit úrovně bezpečnosti desetkrát, což umožní zvládnout trojnásobný nárůst provozu za polovinu současných nákladů na jeden let. EHSV v roce 2006 vypracoval stanovisko TEN 232, které provádění systému SESAR plně podporuje.

Čtvrtý pilíř – uspořádání pozemní kapacity:

Bude zahrnovat: lepší využívání stávající infrastruktury, lepší plánování infrastruktury, prosazování intermodality a zlepšení přístupu k letištím a monitorovací středisko Společenství pro kapacitu letišť.

4.   Konkrétní připomínky

EHSV důrazně podporuje systém sledování výkonnosti poskytovatelů letových navigačních služeb (viz článek 11).

4.1.1   EHSV velmi vítá navrhovaný rámec výkonnosti (viz článek 11 rámcového nařízení). EHSV podporuje vytvoření takového systému výkonnosti, který bude sloužit jako faktor umožňující podávání vyšších výkonů. V zájmu splnění cílů jednotného evropského nebe je nezbytné, aby zákonodárné orgány Evropské unie (Rada a Parlament) v této souvislosti návrhy Komise neoslabily.

4.1.2   EHSV souhlasí s navrhovaným rámcem výkonnosti (viz článek 11 rámcového nařízení). Podporuje vytvoření takového systému, v němž se bude výkonnost hodnotit podle čtyř klíčových kritérií, jimiž jsou v pořadí podle důležitosti bezpečnost, kapacita, životní prostředí a efektivita nákladů.

4.1.3   Je důležité, aby vnitrostátní/regionální cíle byly v souladu s cíli pro celou síť, a je proto nezbytné, aby Komise schvalovala vnitrostátní (regionální) plány výkonnosti. To si rovněž vyžádá efektivní a účinný postup konzultací na evropské, regionální a vnitrostátní úrovni, aby bylo zajištěno, že úkoly a cíle jednotlivých poskytovatelů letových navigačních služeb budou slučitelné s cíli SES a budou je doplňovat.

4.1.4   EHSV je přesvědčen, že důraz by měl být nejprve kladen na bezpečnost, efektivitu letů (životní prostředí), efektivitu nákladů a kapacitu (zpoždění) a teprve poté by se měl brát zřetel i na další oblasti. Stanovování cílů musí zahrnovat vhodné vyvážení jednotlivých klíčových oblastí výkonnosti, které bude odrážet různorodost provozu v celé Evropě.

4.1.5   EHSV je přesvědčen, že cíle v oblasti bezpečnosti bude možné stanovovat a plnit, jakmile budou zavedeny systémy hlášení nehod a řízení bezpečnosti ve všech evropských státech. V důsledku rozdílných právních systémů v celé Evropě jsou nyní shromažďované údaje neúplné. Ve všech členských státech musí být zavedeno „spravedlivé posuzování“, aby bylo zajištěno podávání otevřených a úplných bezpečnostních zpráv.

4.1.6   EHSV je přesvědčen, že je nezbytný skutečně nezávislý a odpovídajícím způsobem financovaný orgán ověřování výkonnosti, který by monitoroval a posuzoval výkonnost systému, byl podřízen přímo Evropské komisi a zajišťoval možnost odvolacího postupu.

4.1.7   EHSV chce zdůraznit, že orgán ověřování výkonnosti i vnitrostátní dozorové orgány musí být nezávislé a musí být odděleny od organizací, jejichž výkonnost je posuzována (z hlediska správy, umístění a zaměstnanců). Tato nezávislost je nedílnou součástí důvěryhodnosti procesu ověřování.

4.2   Bezpečnost/EASA

4.2.1   EHSV rozhodně podporuje rozšíření působnosti agentury EASA na systémy ATM a regulaci bezpečnosti letišť, aby byl zajištěn integrovaný přístup k bezpečnosti v Evropě. Je nezbytné, aby zákonodárné orgány Evropské unie toto rozšíření působnosti agentury EASA neodkládaly. Je to naprosto nutné zejména vzhledem k tomu, aby bylo zajištěno úspěšné provádění hlavního plánu SESAR, jež bude vyžadovat těsnou integraci pozemních a palubních systémů.

4.2.2   Je nezbytné, aby bezpečnostní předpisy EASA vycházely z přijatelného posouzení regulačních dopadů a aby orgány Evropské unie zajistily odpovídající veřejné financování, které zajistí, aby agentura EASA měla možnost vybudovat pro tyto nové funkce potřebné odborné zdroje.

4.2.3   EHSV vyzývá členské státy Evropské unie, aby zajistily přípravu harmonogramu postupného utlumování regulační činnosti komise a jednotky Eurocontrolu pro regulaci bezpečnosti (SRC/SRU) a jejich převedení do agentury EASA. Eurocontrol bude hrát klíčovou úlohu při přechodu k agentuře EASA, ale jakmile si EASA vybuduje odbornou kvalifikaci, nebude nutné udržovat zdroje v Eurocontrolu, a proto je třeba stanovit lhůtu postupného ukončení všech činností SRU/SRC. V této souvislosti by EHSV chtěl odkázat na úspěšný model použitý pro Organizaci sdružených leteckých úřadů (zpráva Budoucnost Organizace sdružených leteckých úřadů, kterou podpořila všechna generální ředitelství civilního letectví v Evropské konferenci pro civilní letectví), který by bylo možné uplatnit i na funkce komise a jednotky Eurocontrolu pro regulaci bezpečnosti.

4.2.4   EHSV je přesvědčen, že pro cíle balíčku včetně provádění systémů řízení bezpečnosti a hlášení nehod je klíčové dosáhnout „spravedlivého posouzení“. Jednotné provádění spravedlivého posouzení v podobě potvrzené skupinou na vysoké úrovni je nutným předpokladem dostupnosti statistických údajů o bezpečnosti. Tak bude možné, aby navrhovaný systém ověřování výkonnosti spolehlivě sledoval výsledky v oblasti bezpečnosti a stanovoval v této oblasti cíle.

4.2.5   EHSV vyzývá Radu a Parlament, aby přepracovaly článek 5 nařízení o poskytování letových navigačních služeb, který se ruší v rámci návrhu SES II, tak aby bylo možné rozšířit osvědčování na všechny zaměstnance v bezpečnostním řetězci a v první řadě na pracovníky v oboru zabezpečovacích elektronických zařízení v letovém provozu.

4.3   Spravedlivé posuzování, lidské činitele a způsobilost zaměstnanců

4.3.1   EHSV vyjadřuje politování nad tím, že navrhovaný právní předpis neobsahuje pátý pilíř, který by se týkal spravedlivého posuzování, lidských činitelů a způsobilosti zaměstnanců. Uspořádání letového provozu a letové navigační služby budou prakticky ještě dlouho silně záviset na lidských činitelích. Ty jsou s udržením a zvyšováním úrovně letecké bezpečnosti úzce provázány. Bylo by proto vhodné věnovat zvláštní pozornost způsobilosti zaměstnanců odpovědných za zajišťování této bezpečnosti.

4.4   Funkční bloky vzdušného prostoru

4.4.1   EHSV rozhodně souhlasí s tím, že k provedení funkčních bloků vzdušného prostoru splňujících zvláštní výkonnostní cíle je nutné členským státům stanovit jako závazné datum nejpozději konec roku 2012, protože první balíček SES neobsahoval lhůtu pro funkční bloky vzdušného prostoru, což vedlo k tomu, že žádné bloky vytvořeny nebyly.

4.4.2   V této souvislosti je nezbytné, aby ministerstva dopravy a ministerstva obrany plně využívala potenciálu funkčních bloků vzdušného prostoru prostřednictvím lepší koordinace civilních a vojenských složek a vzájemné koordinace vojenských složek v ATM a konsolidace infrastruktur a služeb ATM.

EHSV podporuje širší definici funkčních bloků vzdušného prostoru a harmonogramu vývoje funkčních bloků vzdušného prostoru. EHSV se domnívá, že jsou přijímána opatření, která mají řešit překážky provádění funkčních bloků vzdušného prostoru na vnitrostátní úrovni, včetně: suverenity, odpovědnosti a plného začlenění vojenských složek. Nicméně, jako jedna ze zásad provádění funkčních bloků vzdušného prostoru by měl být podporován přístup zdola nahoru.

4.4.3.1   S ohledem na tyto otázky je EHSV zklamán tím, že Komise se nedržela doporučení skupin na vysoké úrovni týkajících se koordinátora leteckého systému na podporu rozvoje funkčních bloků vzdušného prostoru.

4.4.4   EHSV by chtěl zdůraznit, že je zcela jasně nutné snížit počet poskytovatelů služeb v evropském ATM, mají-li být splněny cíle v oblasti efektivity nákladů. Počet oblastních řídících středisek v Evropě bude nutno přísně upravit podle provozních potřeb bez ohledu na vnitrostátní hranice, aby bylo vytvořeno nákladově efektivní jednotné evropské nebe. EHSV zdůrazňuje, že mají-li být splněny cíle v oblasti výkonnosti, bude třeba rozvinout systém posílené spolupráce mezi poskytovateli služeb.

4.4.5   Díky zlepšením technologie spolu se snížením počtu poskytovatelů služeb a oblastních řídících středisek lze očekávat nárůst produktivity systému ATM. Technologický vývoj (např. práce na dálku) a skutečnost, že letectví v Evropě je rostoucí průmysl, zmírní velkou část dopadů včetně sociálních činitelů.

4.4.6   Podle nařízení SES jsou poskytovatelé letových navigačních služeb povinni mít plán pro řešení nenadálých situací pro všechny služby, které poskytují, pro případ událostí vedoucích ke značnému zhoršení či přerušení jejich služeb. V současné době všichni poskytovatelé letových navigačních služeb duplikují svou nynější infrastrukturu oblastních řídících středisek. EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby se poskytovatelé letových navigačních služeb soustředili na účinnější a nákladově efektivnější řešení a při tom nejprve hledali možnosti ústupu v rámci stávající vnitrostátní infrastruktury (jiná oblastní řídící střediska či zařízení ozbrojených sil) a předpokládali při vývoji funkčních bloků vzdušného prostoru opatření pro takové nenadálé situace.

4.4.7   EHSV zdůrazňuje, že při řízení přechodu má sociální dialog na úrovni EU a bloků funkčního prostoru velký význam.

4.5   Poplatky za traťovou navigaci a společné projekty/SESAR

4.5.1   EHSV bere na vědomí současné obtíže při financování nových technologií a motivačních programů. Nedostatek vhodných mechanismů financování představuje riziko pro rozvoj prvního prováděcího balíčku systému SESAR a následné fáze rozvoje SESAR. EHSV chce proto zdůraznit, že je třeba, aby orgány Evropské unie zajistily překlenovací financování na podporu provádění systému SESAR. To je důležité pro překonání nákladů přechodu na nový systém SESAR. EHSV plně podporoval projekt SESAR od samého počátku.

4.5.2   EHSV nepodporuje využití poplatků na předběžné financování společných projektů, jak navrhuje pozměňovací návrh k článku 15 nařízení o poskytování služeb, který nadále zahrnuje koncepci využití traťových poplatků k financování společných projektů „… jejichž cílem je pomoci určitým kategoriím uživatelů vzdušného prostoru a/nebo poskytovatelů letových navigačních služeb při zlepšování sdílené infrastruktury letové navigace …“.

4.5.3   EHSV vítá nové provozní koncepce, které popisuje hlavní plán ATM systému SESAR jako technický/provozní doplněk SES v důsledku fáze definování SESAR. EHSV by však chtěl zdůraznit, že během příští fáze SESAR a společného podniku SESAR bude třeba udělat daleko více. EHSV proto vítá rozhodnutí Rady zahájit fázi rozvoje systému SESAR. EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby byla další fáze SESAR odvozována od potřeb uživatelů a aby přinesla brzké výhody.

4.5.4   EHSV vítá návrh Komise na zákaz vzájemného dotování mezi traťovými navigačními službami a letištními a přibližovacími službami řízení letů v ATM. EHSV však vyjadřuje své zklamání nad tím, že Komise nenavrhla úplný zákaz vzájemného dotování mezi letovými navigačními službami. Protože vzájemné dotování obecně vede k narušení hospodářské soutěže, není problém omezen na vzájemné dotování mezi traťovými navigačními službami a letištními a přibližovacími službami řízení letů, ale týká se i případů, kdy dochází ke vzájemnému dotování mezi kteroukoli z těchto kategorií, zejména mezi letištními a přibližovacími službami řízení letů na různých letištích.

4.6   Regulace vzdušného prostoru a funkce uspořádání sítě

4.6.1   EHSV důrazně podporuje potřebu silného evropského navrhování a uspořádání sítě, zejména pokud jde o navrhování tratí, koordinaci a přidělování omezených zdrojů (radiových kmitočtů a kódů radarových odpovídačů) a ostatní funkce sítě, jak je definuje hlavní plán ATM. EHSV by také chtěl říci, že pro funkce uspořádání sítě musí platit zásada zajištění jasného oddělení poskytování služby a regulační činnosti; funkce poskytování služby by mělo spravovat odvětví.

4.6.2   Je nezbytné, aby byly tyto funkce prováděny na evropské úrovni nezávisle na konkrétním zájmu jednotlivých poskytovatelů letových navigačních služeb. Zvláště nedostatek celoevropského přístupu vedl k neoptimalizovanými tratím, které způsobují zbytečnou spotřebu paliv a škody na životním prostředí, kterým se lze vyhnout.

4.6.3   EHSV plně nechápe potřebu prováděcích pravidel obsahujících ustanovení zajišťující soulad mezi letovými plány a letištními časy a nezbytnou koordinaci s přilehlými oblastmi. Je-li cílem Komise ukončit zneužívání současných pravidel pro letištní časy, což EHSV podporuje, bylo by možné to provést ve stávajícím regulačním rámci.

4.7   Reforma Eurocontrolu

4.7.1   EHSV by chtěl zdůraznit význam reformování Eurocontrolu v souladu se zněním sdělení (tj. „vnitřní reforma organizace by měla sladit struktury řízení s jednotným evropským nebem s cílem i) splnit požadavky na činnosti v rámci sítě a ii) posílit zapojení odvětví v souladu se společnou dopravní politikou“).

4.7.2   EHSV se domnívá, že Eurocontrol by mohl nadále poskytovat Evropské unii odborné znalosti, je však nutná větší transparentnost, pokud jde o jeho úlohu a o to, jak by měl být financován. Zvláště úkoly vlád by měly být financovány z veřejných prostředků. Z veřejných prostředků namísto z poplatků za traťové navigační služby by měl být plně financován zejména dlouhodobý výzkum (2020+).

4.7.3   EHSV se domnívá, že vždy, kdy je to možné, by měly složky Eurocontrolu poskytující služby (např. Experimentální centrum, Institut letových navigačních služeb) soutěžit s ostatními poskytovateli služeb, měly by být řízeny v souladu s tržními zásadami a neměly by být dotovány z všeobecného rozpočtu Eurocontrolu/poplatků za traťové navigační služby.

4.8   Nedostatek kapacity letišť je uznávaným rizikem pro plnění budoucích výkonnostních cílů. EHSV vítá uznání důležitosti kapacity letišť a jejího začlenění jako jednoho z pilířů SES II, a zejména potřebu sladění kapacity letišť s kapacitou ATM.

4.9   Pomocné služby ATM

4.9.1   Zatímco nutnost poskytovat pomocné služby ATM na nejvyšší profesionální úrovni je mimo veškeré pochyby, je třeba si uvědomit, že náklady na ně jsou dnes značné. Například roční náklady na meteorologické služby dosahují ve svém úhrnu neúměrné částky kolem 300 milionů EUR.

4.9.2   Žádá změnu článku 18a, který znamená dlouhodobou restrukturalizaci odvětví a otevření některých služeb tržním zákonům. EHSV není proti provedení studie, pokud nebude výslovně určena k otevření těchto služeb hospodářské soutěži; připomíná, že hlavním cílem této oblasti uspořádání letového provozu je letecká bezpečnost.

Mezi relevantními subjekty panuje pocit, že situace je naléhavá, což vytváří prostředí vhodné k provádění změn.

4.10.1   Evropská komise by krátce po schválení SES II měla předložit harmonogram dalších kroků.

4.10.2   Tým zajišťující vedení projektu by se měl skládat ze zkušených expertů na řízení změn. SES II vyžaduje rovněž změnu smýšlení a posuzování. Pokud bude systém SES II úspěšný, vytvoří udržitelné řešení letecké dopravy pro příští generace.

V Bruselu dne 15. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 10.

(3)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 20.

(4)  Úř. věst. L 96, 31.3.2004, s. 26.

(5)  Řada sousedících zemí se rozhodla podnítit vlastní růst a zaměstnanost vstupem do společného evropského leteckého prostoru.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/56


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

KOM(2008) 580 v konečném znění – 2008/0187 (COD)

(2009/C 182/12)

Hlavní zpravodaj: pan HENCKS

Dne 6. listopadu 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

KOM(2008) 580 v konečném znění – 2008/0187 (COD).

Dne 21. října 2008 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana HENCKSE hlavním zpravodajem na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 15. ledna), a přijal následující stanovisko 132 hlasy pro, 1 hlas byl proti.

1.   Závěry

1.1   Uvedeného cíle nařízení (ES) č. 717/2007, kterým bylo zajistit, aby uživatelé roamingových mobilních služeb neplatili přemrštěné ceny při uskutečňování nebo příjmu hovorů, bylo všeobecně dosaženo. 400 milionů uživatelů nyní využívá eurotarifu.

1.2   Nicméně vývoj cen roamingových hlasových služeb v rámci Společenství od vstupu výše uvedeného nařízení v platnost neposkytuje podle Komise uspokojivý důkaz pro to, abychom mohli předpokládat, že hospodářská soutěž na maloobchodních nebo velkoobchodních trzích bude při absenci regulovaných cen udržitelná i po červnu 2010; velkoobchodní a maloobchodní ceny se neliší dostatečně od maximálních úrovní stanovených nařízením tak, aby umožnily zdravou hospodářskou soutěž.

1.3   Z tohoto důvodu a aby spotřebitelé měli nadále záruku, že nebudou při uskutečnění nebo přijetí regulovaného roamingového hovoru platit přemrštěnou cenu, tedy Komise navrhuje především

prodloužit platnost nařízení č. 717/2007 až do 30. června 2013,

během období prodloužené platnosti nadále snižovat maximální ceny za minutu volání po 0,03 eura za rok,

stanovit maximální (velkoobchodní i maloobchodní) ceny za roamingové SMS zprávy a (velkoobchodní ceny) za roamingový přenos dat.

1.4   EHSV schvaluje nové snížení maximálních cen roamingových hlasových volání a považuje je za přiměřené a vhodné.

1.5   Rovněž schvaluje zavedení maximálního eurotarifu v případě maloobchodní ceny SMS zpráv a také zavedení maximálních velkoobchodních cen.

1.6   Pokud jde o datové roamingové služby, EHSV lituje, že návrh na snížení cen se omezuje pouze na datové služby na velkoobchodní úrovni, zatímco maloobchodní ceny jsou z důvodu nedostatečného konkurenčního tlaku taktéž přehnaně vysoké.

1.7   EHSV považuje za naprosto nezbytné posílit práva spotřebitelů na přístup k informacím s cílem zvýšit úroveň jejich ochrany a transparentnosti cen.

2.   Dosavadní vývoj

2.1   Na svém zasedání ve dnech 23. a 24. března 2006 dospěla Evropská rada k názoru, že cílené, účinné a integrované politiky v oblasti informačních a komunikačních technologií na evropské i vnitrostátní úrovni jsou nezbytné pro dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie, pokud jde o hospodářský růst a produktivitu, a v této souvislosti zdůraznila, že je důležité snížit ceny za přeshraniční komunikaci prostřednictvím mobilních telefonů.

2.2   Již předtím Komise opakovaně vyjádřila znepokojení nad přemrštěnými maloobchodními cenami, které musí platit uživatelé veřejných mobilních telefonních sítí, používají-li v rámci Společenství mobilní telefon v zahraničí (cena za roaming uvnitř Společenství), a které jsou způsobeny vysokými velkoobchodními cenami, jež se platí operátorovi hostitelské zahraniční sítě, a v řadě případů také vysokými maržemi z maloobchodní ceny pro operátory domovské sítě uživatele.

2.3   Předpisový rámec pro elektronickou komunikaci z roku 2002 neposkytl vnitrostátním regulačním orgánům dostatečný nástroj, aby mohly přijímat účinná opatření, pokud jde o přemrštěné ceny roamingu uvnitř Společenství.

2.4   Za této situace zasáhla na trhu na základě článku 95 Smlouvy o ES Evropská unie a vydala nařízení (1), kterým pro období od 1. září 2007 do 30. září 2010 stanovila

maximální velkoobchodní cenu za minutu volání,

maximální „eurotarif“ pro maloobchodní trh,

které si mohou mobilní operátoři účtovat za poskytování roamingových služeb za mobilní hlasovou komunikaci zahájenou a ukončenou v rámci Společenství.

2.5   Ve svém stanovisku (2) k této problematice EHSV uvedený postup schválil a vyjádřil názor, že zásah Unie je nezbytný a přiměřený. Navíc zvyšuje úroveň ochrany spotřebitele, a to zejména tím, že díky opatřením pro větší transparentnost zlepšuje právo spotřebitelů na informace a chrání jejich hospodářské zájmy prostřednictvím zavedení mechanismu, jež stanoví ochranné cenové limity pro poskytování roamingových služeb za mobilní hlasovou komunikaci mezi členskými státy.

2.6   Evropský parlament vyjádřil ve svém stanovisku souhlas s tím, aby byl společný přístup zřízen na omezenou dobu, vyslovil však požadavek, aby platnost tohoto nařízení mohla být na základě přezkumu, který provede Komise před 3. prosincem 2008, prodloužena nebo aby toto nařízení mohlo být pozměněno. V rámci tohoto přezkumu by Komise měla posoudit také dopad nařízení na drobné poskytovatele mobilních telefonních služeb ve Společenství a na jejich postavení na trhu roamingových služeb na území Společenství.

2.7   Vzhledem tomu, že vedle hlasové telefonie se stále více rozšiřují nové mobilní datové komunikační služby, vyzval Evropský parlament Evropskou komisi, aby sledovala vývoj na trhu roamingových datových komunikačních služeb, včetně SMS (short message service) a MMS (multimedia messaging service) ve Společenství.

3.   Návrh Komise

3.1   Návrh nařízení, k němuž se vztahuje toto stanovisko, se zakládá na sdělení o výsledcích přezkumu fungování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 717/2007 (3) a na dvou pracovních dokumentech Komise (4).

3.2   Podle těchto dokumentů se velkoobchodní a maloobchodní ceny za hlasové roamingové služby dostatečně neliší od maximálních úrovní stanovených nařízením č. 717/2007, aby podávaly důkaz zdravé hospodářské soutěže.

3.3   Na krátké textové zprávy (SMS) připadá 12,3 % a na datové služby 8,6 % výnosů v oblasti roamingu. Navzdory politickému tlaku na operátory, aby přikročili ke snížení cen, a vyhnuli se tak regulaci, se ceny roamingu krátkých textových zpráv v posledním roce celkově změnily jen málo.

3.4   Vzhledem k tomu, že nařízení č. 717/2007 nevedlo ke zdravé hospodářské soutěži, a jelikož není možné podnítit konkurenci zvýšením počtu alternativních operátorů, neboť počet frekvencí je omezen, byla tedy Komise nucena navrhnout:

prodloužení platnosti stávajícího nařízení po 30. červnu 2010 o další tři roky;

stanovení nových maximálních limitů cen za poskytování roamingových hlasových volání, které si mohou operátoři mobilních sítí účtovat během prodloužené doby platnosti nařízení;

upřesnění požadavků na účtování po sekundách;

přesunutí termínu snížení maximálních cenových limitů za roamingové hlasové volání z 30. srpna 2009 na 1. červenec 2009;

rozšíření oblasti působnosti nařízení č. 717/2007 na roamingové služby v oblasti krátkých textových zpráv v rámci Společenství;

stanovení limitu velkoobchodních tarifů za roamingové datové služby, nastolení transparentnosti a zavedení ochranných mechanismů;

opatření na podporu transparentnosti cen.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Ve svém stanovisku k nařízení č. 717/2007 EHSV jednoznačně vyslovil souhlas s cílem Komise dosáhnout snížení tarifů za roaming až o 70 %, díky čemuž by spotřebitelé ušetřili finanční prostředky ve výši okolo 5 miliard eur.

4.2   Níže uvedeným návrhem Komise na další snížení maximálních cen bude tento cíl v případě příchozích hovorů překročen (– 76 %), zatímco v případě odchozích hovorů bude dosaženo celkového snížení o 55,8 %.

EUR/min bez DPH

Velko-obchodní cena

Rozdíl (%)

Malo-obchodní cena MOC  (5)

Rozdíl (%)

Malo-obchodní cena MTC  (6)

Rozdíl (%)

průměrná cena před 1.9.2007

 

 

0,7692

 

0,417

 

 

 

 

 

 

 

 

Nařízení č. 717/2007

 

 

 

 

 

 

max. cena 1.9.2007–31.8.2008

0,30

 

0,49

 

0,24

 

max. cena 1.9.2008–30.6.2009 (7)

0,28

6,67

0,46

6,12

0,22

8,33

max. cena 1.7.2009 (7)–30.6.2010

0,26

7,14

0,43

6,52

0,19

13,64

 

 

 

 

 

 

 

Návrh nařízení KOM(2008) 580

 

 

 

 

 

 

max. cena 1.7.2010–30.6.2011

0,23

11,54

0,40

6,98

0,16

15,79

max. cena 1.7.2011–30.6.2012

0,20

13,04

0,37

7,50

0,13

18,75

max. cena 1.7.2012–30.6.2013

0,17

15,00

0,34

8,11

0,10

23,75

 

 

 

 

 

 

 

celkové snížení

 

 

0,4292

55,79

0,317

76,01

4.3   EHSV schvaluje tato nová opatření a blahopřeje Komisi k její iniciativě, jež je podle něj potřebná a přiměřená a která navíc posiluje práva spotřebitelů na přístup k informacím s cílem zvýšit úroveň jejich ochrany a transparentnosti cen.

4.4   EHSV kvituje s povděkem, že podle informací Komise snížení cen, jež zavedlo nařízení č. 717/2007, nevedlo ke snížení počtu pracovních míst ani ke zhoršení pracovních podmínek v tomto odvětví.

4.5   Komise ve svých analytických materiálech rozlišuje způsoby placení hlasových služeb a krátkých textových zpráv na „placeno předem“ a „placeno posléze“. Toto rozlišení však není v tarifní struktuře, kterou stanovila nebo navrhla Komise, zohledněno, přičemž hospodářský zisk operátorů z těchto dvou kategoriích se podstatně liší.

4.6   EHSV má ostatně za to, že požadavku Evropského parlamentu, který žádal přezkum dopadu nařízení na drobné poskytovatele mobilních služeb ve Společenství a na jejich postavení v rámci celého trhu Společenství s roamingem, bylo vyhověno pouze velmi vágně.

4.7   Ve svém stanovisku k nařízení č. 717/2007 vyjádřil EHSV obavu, aby provedení nařízení nevyvolalo úpravu cen za vnitrostátní mobilní komunikaci a nepřimělo operátory, aby za určitých okolností vyrovnávali příjmy zvýšením zisku z jiných služeb.

4.8   Od vstupu prvních maximálních cen v platnost nekonstatovala Komise podle svých slov žádné zvýšení vnitrostátních tarifů, které by mohlo být připsáno na vrub právě nařízení č. 717/2007. Je však třeba říci, že někteří operátoři podstatně navýšili ceny za mezinárodní roaming uskutečněný ze či do třetích zemí mimo EU, které se vymykají pravomoci Komise či vnitrostátních regulačních orgánů.

4.9   Pokud jde o účtování doby hovorů, třebaže jsou maximální limity maloobchodního tarifu stanovené v nařízení vyjádřeny v ceně za minutu, Komise dala přednost řešení, podle nějž mohli operátoři účtovat maximální sestavovací poplatek rovnající se ceně prvních 30 sekund uskutečněného roamingového hovoru a následně účtovat po sekundách.

4.10   Mnoho operátorů však nadále uplatňovalo své předchozí postupy nebo dokonce změnili svou tarifní strukturu, aby mohli účtovat po časových úsecích delších než 30 sekund, a to až 60 sekund. Bylo konstatováno, že účtovaná doba odchozích hovorů překračuje skutečnou dobu těchto hovorů průměrně o 24 %.

4.11   Nový návrh Komise stanoví od 1. července 2009 pro každý regulovaný příchozí či odchozí roamingový hovor účtování na sekundovém základě, avšak s možností použít minimální účtovanou délku, která nepřekročí 30 sekund. Tato 30sekundová účtovaná délka se odůvodňuje tím, že každý, byť sebekratší hovor, vyžaduje zapojení značných technických prostředků.

4.12   Tato odchylka od všeobecného pravidla účtování na sekundovém základě však platí pouze pro odchozí hovory, přičemž příchozí hovory rovněž vyžadují značnou technickou podporu.

4.13   Návrh Komise přesunuje datum pro snížení velkoobchodních i maloobchodních cenových limitů za roamingová hlasová volání v roce 2009 z 30. srpna na 1. červenec, aby tak uživatelé mohli využívat nových tarifů již v období, kdy je poptávka nejsilnější. To předpokládá, aby nařízení, k němuž se vztahuje toto stanovisko, vstoupilo v platnost ve velmi krátkém časovém horizontu.

4.14   Návrh, jež je předmětem tohoto stanoviska, zavádí pro období od 1. července 2009 do 30. června 2013 maximální „eurotarif“ pro krátké textové zprávy, který nesmí překročit 0,11 EUR, a maximální limit pro velkoobchodní ceny ve výši 0,04 EUR.

4.15   Pokud jde o roamingové datové služby, návrh Komise v této fázi nestanoví regulaci maloobchodních cen, nýbrž zakotvuje maximální limit průměrné velkoobchodní ceny, a to na 1 EUR/MB od 1. července 2009. V odůvodnění nařízení, jež je předmětem tohoto stanoviska, však Komise konstatuje, že maloobchodní cena roamingových datových služeb je vysoká a konkurence na tomto trhu nedostatečná, což je podle ní znepokojující, a to tím spíš, že ceny nejsou podle jejího názoru transparentní.

4.16   Za této situace EHSV značně pochybuje o tom, zda využití alternativních prostředků přístupu k datovým službám, např. veřejného bezdrátového přístupu k internetu, může vytvořit požadovaný konkurenční tlak. EHSV by byl raději, kdyby Komise následně přijala opatření týkající se také cen na tomto trhu.

4.17   Na druhou stranu návrh stanoví zavedení mechanismu, který přeruší službu při dosažení hranice, kterou si zákazník určí podle svého uvážení, jakož i upozornění automatickou zprávou, že se tato hranice blíží.

4.18   Takový postup, i kdyby byl sebevhodnější, přináší zásadní technické problémy a vytváří riziko, že klientovi budou služby zablokovány, nebude-li mít možnost překročit jednoduchým úkonem hranici, kterou si sám stanovil. Tento postup navíc není příliš v souladu s úsilím o transparentnost a o úpravu tarifů podle výše nákladů. EHSV lituje, že tyto otázky nebyly v dotčené studii dopadů pojednány.

4.19   Komise ve svém návrhu rovněž usiluje o podporu transparentnosti cen. Za tímto účelem rozšiřuje povinnost mobilních operátorů poskytovat svým roamingovým zákazníkům při vstupu do jiného členského státu personalizované cenové údaje také na informace o ceně za odeslání roamingové SMS zprávy a za roamingové datové služby.

4.20   EHSV toto opatření schvaluje s tím, že bude zapotřebí zabránit několikanásobnému zasílání informačních zpráv při každém překročení hranic a dále bude zapotřebí dbát na to, aby informace o cenách byly jasné, srozumitelné a srovnatelné s alternativními nabídkami.

V Bruselu dne 15. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 717/2007 ze dne 27. června 2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21/ES.

(2)  Zpravodaj pan Hernández Bataller, Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 42.

(3)  KOM(2008) 579 v konečném znění

(4)  SEK(2008) 2489 a SEK(2008) 2490

(5)  MOC = mobile originating call/odchozí hovor.

(6)  MTC = mobile terminal call/příchozí hovor.

(7)  Komise navrhuje posunout termín stanovený původně na 30. srpna 2009 o dva měsíce dopředu.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/60


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Řešení ropných výzev

(2009/C 182/13)

Hlavní zpravodaj: pan OSBORN

Dne 21. listopadu 2008 se Evropský parlament, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodl konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Řešení ropných výzev.

Dne 12. listopadu pověřilo předsednictvo Výboru specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana OSBORNA hlavním zpravodajem na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), a přijal následující stanovisko 140 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Shrnutí a závěry

1.1   Dva zásadní činitele, které budou utvářet budoucnost ropného průmyslu v příštích desetiletích, jsou:

urychlování změny klimatu z velké části ovlivňované nárůstem emisí CO2 pocházejících ze spalování fosilních paliv;

omezené světové zásoby ropy a pozvolna rostoucí technické i politické obtíže spojené se zajištěním bezpečného a snadného přístupu ke zbývajícím zásobám.

1.2   Vzájemné působení obou činitelů přivádí současný svět do stále nestabilnějšího postavení a zvyšující se emise uhlíku způsobují zrychlování změny klimatu a rostoucí spotřeba ropy nás přibližuje k okamžiku, kdy může omezení dodávek způsobit vážné nedostatky a narušit hospodářství.

1.3   Světové hospodářství může předejít krizi, ve kterou by mohla vyústit klimatická změna, pouze tehdy, dokáže-li provést rychlou transformaci své energetické základny a vymanit se ze své nadměrné závislosti na spalování fosilních paliv. Světová poptávka po ropě musí v příštích letech přestat růst a pak musí postupně klesat, aby v polovině století byla výrazně nižší. Tato výzva je zvláště naléhavá pro Evropu, která je ve velké míře závislá na dovozu ropy.

1.4   Nové zdroje ropy jsou stále vzácnější a jsou obvykle spojeny s politickými a ekologickými problémy. Pro celý svět (a Evropu zvlášť) bude lepší a bezpečnější, pokud dokáže omezit svou závislost na ropě.

1.5   Evropská poptávka by měla být do roku 2050 snížena o 50 % a patrně o mnohem víc.

1.6   Trh samotný nedokáže provést transformaci, která je nezbytná pro odklon od ropy.

1.7   Významnou úlohu ve zvyšování cen ropy (a dalších fosilních paliv) v poměru k dalším zdrojům energie sehrávají daňová opatření (1) prostřednictvím daní z uhlíku nebo ropných příjmů či obchodování s povolenkami na uhlíkové emise a měla by být rozvíjena. Bude však třeba zavést i další opatření v závislosti na příslušném odvětví.

1.8   Systém obchodování s emisemi Evropské unie by měl být upraven tak, aby byla stanovena minimální cena za uhlíkové emise, což poskytne trhu větší jistotu. Minimální cena by se měla v příštích třech desetiletích postupně zvyšovat, aby se vytvářel rostoucí tržní tlak na provozovatele všeho druhu a ti se postupně odkláněli od fosilních paliv.

1.9   Klíčové změny, které jsou nutné v odvětví dopravy:

plánování měst dalších sídel s s cílem snížit vzdálenosti a čas dojíždění, kde je to možné;

postupné zlepšování energetické účinnosti letadel, lodí, vlaků a silničních vozidel všeho druhu a snížení jejich uhlíkových emisí;

upřednostňování

železniční dopravy před leteckou;

veřejné dopravy před soukromou;

vozidel na elektrický nebo vodíkový pohon před vozidly poháněnými motory s vnitřním spalováním;

jízdy na kole a pěší chůze všude, kde je to možné.

1.10   Používání ropy (a dalších fosilních paliv) k vytápění, chlazení a vaření v domácnostech a dalších budovách bude muset být postupně nahrazeno elektřinou z ekologických zdrojů.

1.11   Je třeba co nejrychleji rozšířit obnovitelné zdroje na výrobu elektřiny. Fosilní paliva však nevyhnutelně zůstanou hlavním palivem pro výrobu energie po řadu příštích let, a je proto nezbytné co nejdříve vytvořit a zavést technologie zachycování a ukládání uhlíku. Používání ropy jakožto paliva pro výrobu energie by se mělo omezovat, ale tam, kde se bude nadále používat, by měla být zavedena technologie na zachycování uhlíku – stejně jako u uhlí.

1.12   V některých zemích by mohla sehrát určitou úlohu při usnadnění přechodu na hospodářství s nízkými emisemi uhlíku nová generace jaderných elektráren. Avšak investice do této oblasti nesmějí odčerpávat zdroje a odvracet pozornost politiky od rozvoje obnovitelných zdrojů energie.

1.13   Evropská unie a její členské státy jsou průkopníky v posunu politik ve všech těchto oblastech správným směrem, musí však jít dále a postupovat rychleji. Rovněž se musí snažit o to, aby podobný závazek přijaly další vyspělé země, a věnovat značné finanční prostředky na podporu srovnatelných snah v rozvojových zemích.

1.14   Občanská společnost se musí mnohem výrazněji a systematičtěji zapojit do procesu šíření povědomí o potřebných změnách a jejich přijetí, zejména v případě změn, které se týkají životního stylu a návyků.

1.15   Světový ropný průmysl bude v budoucnu čelit dvěma výzvám:

pomoci světu přizpůsobit se postupnému snižování závislosti na ropě;

uplatnit své ohromné znalostní zdroje, zkušenosti a finanční sílu a stát se (nebo pomoci jiným stát se) průkopníkem nových technologií využívání nefosilních paliv.

2.   Emise uhlíku a změna klimatu

2.1   Riziko ničivé změny klimatu ovlivňované nárůstem emisí skleníkových plynů je jednou z největších výzev pro svět ve 21. století.

2.2   Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) prohlásil, že pokud nemá nárůst teploty planety způsobený emisemi skleníkových plynů překročit 2o C oproti předindustriálnímu období, musí emise CO2 v příštích 5–10 letech přestat narůstat a postupně se do roku 2050 musí snižovat o nejméně 50 až 85 % úrovně z roku 2000.

2.3   To bude vyžadovat zásadní přeměnu současných vzorců spotřeby a výroby na světě – a to v rozsahu, který bude představovat novou průmyslovou revoluci. Na celkovém omezení množství uhlíku v ovzduší se musí podílet snížení úrovně emisí ze spalování ropy. Pomohlo by určení obecně přijímané křivky nebo cíle pro postupné snižování světové poptávky po ropě v příštích desetiletích a specifické křivky pro Evropu. Spotřeba ropy v Evropě se musí do roku 2050 snížit nejméně o 50 % a patrně o mnohem víc.

2.4   V současnosti křivka světové spotřeby ropy neustále každoročně stoupá, což je nyní způsobeno zejména rychlým růstem poptávky rozvíjejících se ekonomik. I když poptávka v Evropě se nyní prakticky ustálila, nedosáhli jsme zatím potřebné klesající křivky.

2.5   Opatření, která Evropa nyní zavádí v rámci energetického balíčku, představují začátek, ale podle názoru Výboru by měla Komise brzy předložit druhý balíček, má-li být dosaženo správné míry snížení emisí.

2.6   Poptávka po ropě Evropě dosahuje necelých 20 % světové poptávky. V rámci stávajících jednání o změně klimatu bude třeba zajistit, aby podobné závazky na snížení poptávky přijaly i ostatní rozvinuté země a rozvíjející se ekonomiky.

3.   Dodávky ropy

3.1   Světové zásoby ropy jsou konečné a nemohou vydržet věčně. Ve světě se stále objevují nové zdroje dodávek ropy, jsou však většinou malé, jejich využití je obtížné a někdy se nacházejí v politicky nestabilních nebo nepřátelských částech světa. Jejich využití může být finančně náročnější.

3.2   Některé nové zdroje se nacházejí v ekologicky citlivých oblastech, jako např. v Arktidě. Využívání dalších, jako např. kanadských dehtových písků, bude obtížnější a samotný proces těžby bude mít za následek nárůst emisí CO2. Pokud to bude možné, bylo by nejlepší vyhnout se využívání těchto zdrojů, nebo alespoň odložit jejich využívání do doby, kdy budou moci být zavedena lepší opatření na ochranu životního prostředí a na zachycování uhlíku.

3.3   Evropa čelí v oblasti dodávek ropy specifickým problémům. Zdroje ropy v Evropě se vyčerpávají a Evropa je stále závislejší na dovozu, z něhož nyní pochází více než 80 % celkových dodávek.

3.4   V budoucnu se postavení Evropy může stát ještě obtížnějším. Dodávky ropy se mohou stát hůře dostupnými nebo budou dostupné pouze za mnohem vyšší ceny. Nestabilita dodávek a volatilita cen se mohou rovněž stát mnohem častějšími.

3.5   Tento potenciální problém s dodávkami činí urychlený pokrok Evropy v oblasti omezení závislosti na ropě zvláště důležitým. Čím rychleji dokážeme omezit celkovou poptávku a přiklonit se k jiným, snadněji dostupným zdrojům energie, tím bude větší naše energetická nezávislost a bezpečnost a tím silnější tlak budeme schopni vyvíjet na ostatní, aby v zájmu boje proti změně klimatu přispěli svým dílem ke snížení poptávky.

4.   Co je třeba učinit? – Odklon od ropy

4.1   Ropu využívá zejména doprava, značná část se jí však využívá k vytápění a vaření v domácnostech, vytápění a chlazení ostatních budov, k výrobě energie a jako suroviny pro petrochemický průmysl. Ve všech těchto odvětvích bude třeba co nejdříve závislost na ropě omezit nebo odstranit.

4.2   Doprava – tři nutné změny

plánování města dalších sídel s cílem snížit vzdálenosti a čas dojíždění, kde je to možné;

postupné zlepšování energetické účinnosti letadel, lodí, vlaků a silničních vozidel všeho druhu a snížení jejich uhlíkových emisí;

upřednostňování

železniční dopravy před leteckou;

veřejné dopravy před soukromou;

vozidel na elektrický nebo vodíkový pohon před vozidly poháněnými motory s vnitřním spalováním;

jízdy na kole a pěší chůze všude, kde je to možné.

4.3   Letecká doprava patrně zůstane předním spotřebitelem ropy pro základní použití po dalších dvacet nebo třicet let. Mělo by se však učinit co nejvíce pro zlepšení její účinnosti a měly by se pokud možno upřednostňovat služby vysokorychlostní železnice oproti letecké dopravě. Rovněž by se mělo odrazovat od dalšího nárůstu letecké dopravy a rozšiřování letišť.

4.4   Trvale by se mělo usilovat o zlepšení účinnosti lodní dopravy a měly by být aktivně podporovány inovativní myšlenky, jako např. použití doplňkové větrné energie, za účelem omezení spotřeby paliva.

4.5   Spotřeba ropy v domácnostech

Bude třeba postupně upustit od přímého spalování fosilních paliv v ohni, kotlích nebo při vaření a standardním palivem v domácnostech by se měla stát elektřina (získávaná v rostoucí míře z místní výroby energie z obnovitelných zdrojů i z rozvodné sítě) nebo udržitelně pěstované dřevo. Pro tento přechod je třeba stanovit časový plán.

4.6   Ropa v podnikatelském sektoru

Podobný přechod bude zapotřebí v podnikatelském sektoru a průmyslovém sektoru hospodářství, pokud jde o vytápění i další účely. Tam, kde jsou průmyslové postupy nyní závislé na fosilních palivech jako na surovině, bude zapotřebí vypracovat analýzy podle jednotlivých odvětví a určit, jak dalece je možné zachytit uhlíkové emise z těchto procesů a uložit je, nebo kde je možné nahradit tato použití procesy bez fosilních paliv.

4.7   Výroba energie

V oblasti výroby energie bude nutné vyvinout velké úsilí o co nejrychlejší expanzi využívání obnovitelných zdrojů všeho druhu. Cíle, které Evropa stanovila, představují dobrý začátek, je však třeba učinit více pro uvedení jednotlivých technologií na trh za dostupné ceny.

4.8   Uhlí (a v omezené míře i další fosilní paliva) zůstane po několik desetiletí významným palivem pro výrobu energie. Je třeba co nejdříve vyvinout technologie na zachycování a ukládání uhlíku. To by se pak mělo stát povinným pro všechny zbylé elektrárny spalující ropu.

4.9   Určitou úlohu by mohla sehrát i nová generace jaderných elektráren. Technologie výroby jaderné energie má však problémy s udržitelností a nesmí odčerpávat investiční zdroje a odvracet pozornost politiky od výrazné expanze obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, které tvoří hlavní cíl přechodu.

4.10   S cílem pomoci dotčeným stranám plánovat tyto změny by bylo prospěšné stanovit orientační hodnoty, kterých má být dosaženo v každém pododvětví využívajícím ropu, a předpokládaný časový plán tohoto přechodu jak na světové, tak na regionální úrovni.

5.   Co je třeba učinit? Politická opatření na omezení závislosti na fosilních palivech a na podporu diverzifikace dodávek energie

5.1   Mnohá opatření, která jsou potřebná na podporu a propagaci transformace, jsou již známá. Soubor opatření obsažený v nedávném energetickém balíčku Komise pokrývá řadu oblastí a měl by představovat dobrý začátek dalšího rozvoje. Rozsah opatření je třeba na celém světě, včetně Evropy, rozšířit a uplatňovat s větší důsledností a naléhavostí.

5.2   Daňová opatření pro stanovení správné ceny za emise uhlíku

Fosilní paliva by měla nést veškeré náklady, jež představuje zátěž emisí oxidu uhličitého pro svět. To vyžaduje buď zdanění produktů produkujících emise CO2 (jako např. benzinu), nebo systémy přidělování povolenek na emise oxidu uhličitého nebo obchodování s nimi, či obojí.

5.3   Systém obchodování s emisemi Evropské unie je třeba nadále energicky prosazovat, aby představoval jednoznačný a stabilní tržní podnět pro omezování spotřeby fosilních paliv a přechod na jiná paliva. Nestandardní situace je třeba vyřešit a výjimky omezit. Především je třeba systém rozšířit na zbytek rozvinutého světa a co nejdříve rovněž na rozvíjející se ekonomiky. To by měl být rovněž hlavní cíl v rámci mezinárodních jednání o změně klimatu.

5.4   Bylo by žádoucí, aby byl systém vytvořen tak, že bude stanovena minimální cena za uhlíkové emise, což poskytne trhu větší jistotu. Minimální cena by se mohla v příštích třech desetiletích postupně zvyšovat, aby vytvářela rostoucí tržní tlak na provozovatele všeho druhu a ti se postupně odkláněli od fosilních paliv.

5.5   Regulační opatření

Daňová opatření nejsou sama o sobě dostatečná, aby se stala motorem potřebného odklonu od ropy. Poptávka je příliš nepružná a existují politická omezení příliš rychlého zvyšování ceny ropných produktů. Je třeba přijmout komplexní program regulačních opatření na zpřísnění norem a vytlačení neúčinných procesů a produktů. Je rovněž třeba podpořit výzkum, vývoj a zavádění nových potřebných technologií.

5.6   V zájmu účinnosti je třeba přijmout komplexní a naléhavé programy zpřísnění norem energetické účinnosti veškerých produktů a služeb spotřebovávajících energii. Evropa musí stále ještě vykonat mnoho práce, pokud jde o stanovení norem a zajištění jejich dodržování. Vytápění a chlazení budov je například stále velmi neúčinné a je třeba přijmout energický akční program na zajištění rychlého zlepšení.

5.7   Zvláště významné jsou normy na zlepšení uhlíkových emisí z vozidel. EHSV vítá nově schválené normy, naléhavě však vyzývá k přijetí dalších, ještě přísnějších norem na příští léta, aby měl automobilový průmysl k dispozici pevný plánovací rámec, kterému se bude muset přizpůsobit. Dalším naléhavě potřebným opatřením je vytvoření podobně přísného programu pro postupné snižování emisí z lehkých i těžkých nákladních vozidel. A opět je třeba, aby opatřením přijatým v Evropě odpovídaly srovnatelné snahy v jiných částech světa.

5.8   Výzkum, vývoj a finanční podpora

Některé nové potřebné technologie jsou prozatím ve fázi vývoje a bude třeba výrazné podpory a povzbuzení ze strany veřejného sektoru, aby se zajistilo jejich včasné zavedení a široké uplatnění. Do této kategorie spadají technologie na zachycování a ukládání uhlíku, další rozvoj obnovitelných zdrojů, třetí a čtvrtá generace obnovitelných zdrojů, vozidla na elektrický (nebo vodíkový) pohon a potřebné infrastruktury a vyžadují velkou veřejnou podporu, aby bylo možné je co nejdříve začít používat ve světě.

5.9   Je zapotřebí významných investic do železniční dopravy v zájmu rozšíření elektrifikace a s cílem učinit z cestování po železnici upřednostňovanou alternativu oproti letecké dopravě při většině krátkých cest po Evropě a v jiných částech světa.

5.10   Zapojení občanské společnosti

Je třeba vyvinout větší úsilí na zapojení veřejnosti, podniků, odborových svazů a dalších organizací občanské společnosti do partnerství a účasti na společných snahách.

Je třeba pobízet a podněcovat občany, aby sehráli svoji úlohu, například prostřednictvím zlepšení účinnosti svých domácností a automobilů, využívání ekologičtější formy energie na osvětlení a vytápění, kupování energeticky účinnějšího zboží a služeb a snižování emisí uhlíku při svých pravidelných cestách a dovolených. Podle našeho názoru je již stále větší část veřejnosti a organizací občanské společnosti schopná a ochotná přijmout opatření, pokud by se jí dostalo jednoznačného a účinného politického vedení ohledně toho, co se od ní očekává, spolu s příslušnými pobídkami.

Řada místních a regionálních orgánů veřejné správy již v této oblasti prokázala průkopnického ducha a odvážné politické vedení. Je třeba je podpořit a poskytnout jim pobídky k další činnosti.

Podobné pobídky k dalšímu pokroku je třeba poskytnout podnikům. Je třeba je nabádat a poskytnout jim pobídky k trvalému zlepšování energetické účinnosti jejich provozu a k tomu, aby získávaly energii ze zdrojů s nízkými emisemi uhlíku. Regulace by měla být uplatňována systematičtěji a důrazněji s cílem zlepšit energetickou účinnost všech druhů produktů a služeb.

Významnou úlohu zde rovněž sehrávají odborové svazy. Mnozí jejich členové jsou průkopníky zlepšování energetické účinnosti a šíření praktických informací a jejich potenciální přínos vyžaduje uznání a podporu. Nové formy výroby by měly, pokud budou správně řízeny, poskytovat stejné množství pracovních příležitostí jako starší způsoby výroby produkující velké množství uhlíku a zachovat přitom dobré pracovní podmínky.

5.11   Všechna tato opatření musí být v Evropě rázně přijata a prosazována s cílem snížit poptávku po fosilních palivech obecně a zejména poptávku po ropě. Rovněž je třeba podporovat jejich uplatňování u ostatních partnerů ve vyspělém světě a v rostoucí míře i v rozvíjejících se a rozvojových ekonomikách.

5.12   Rozvíjející se ekonomiky a rozvojový svět se mohou samy stát inovátory a průkopníky hospodářství s nízkými emisemi uhlíku, v čemž by se jim mělo dostat aktivní podpory. Obchodní politiky by neměly být nikde na světě používány na ochranu starších a z hlediska uhlíkových emisí méně účinných průmyslových odvětví.

6.   Přizpůsobení ze strany průmyslu ropy a zemního plynu

6.1   Jelikož svět je stále závislý na ropě, musí se ropný průmysl samozřejmě snažit tuto poptávku uspokojit. Avšak pokračování v zaběhnuté praxi by nebylo ze strany ropného průmyslu vhodnou reakcí. Je řada oblastí, kde lze a kde by se měla od světového ropného průmyslu očekávat pomoc při přechodu na hospodářství s nízkými emisemi uhlíku:

uznání nutnosti přechodu světového hospodářství na hospodářství, které bude v příštích desetiletích ve stále omezenějším rozsahu využívat fosilní ropy, a přizpůsobení uvažování, plánování a jednání tomuto cíli;

pokračování ve zlepšování uhlíkové výkonnosti vlastních provozů ropného průmyslu;

nahrazování fosilních paliv biomasou nebo jinými uhlíkově neutrálními zdroji v produktech – pokud je to vhodné a možné;

používání rozsáhlých zdrojů, které má ropný průmysl v oblasti kvalifikací, a finanční síly k usnadnění dalších aspektů přechodu a k co nejrychlejšímu vývoji a zavedení technologií na zachycování a ukládání uhlíku;

úzká spolupráce s automobilovým průmyslem při urychlení přechodu na vozidla s nízkými nebo nulovými emisemi uhlíku.

6.2   Evropská unie, členské státy a další vlády by měly pokračovat v intenzivním dialogu se světovým ropným průmyslem v zájmu dosažení vzájemné dohody o postupu snížení využití ropy, který je třeba stanovit, a zajištění odpovídající pobídky na povzbuzení (popřípadě donucení) tohoto průmyslového odvětví k pokroku v těchto čtyřech oblastech.

6.3   V oblasti investic by EHSV uvítal, aby se tento průmysl více zaměřil na přechod na svět, v němž se v budoucnu sníží poptávka po ropě, a méně na využívání okrajových zdrojů ropy, zejména pokud toto využívání vážně poškozuje životní prostředí.

6.4   EHSV je přesvědčen, že existují příležitosti pro rozvoj biopaliv (a zejména pro větší využívání biomasy), avšak je třeba uplatňovat kritéria udržitelnosti, což může omezit rozsah rozvoje této technologie. Slibně se jeví pyrolýza biomasy na výrobu dřevěného uhlí, které lze používat pro zkvalitnění půdy a učinit z ní tak úložiště uhlíku. V odvětví dopravy se jako slibnější dlouhodobá řešení ukazují elektřina nebo vodík. Měla by pokračovat intenzivní jednání s příslušnými průmyslovými odvětvími s cílem nalézt nejvhodnější cesty pro tento přechod.

6.5   Vzhledem k rostoucím cenám ropy již má toto průmyslové odvětví silnou finanční pobídku ke zlepšení účinnosti těžby a rafinace a k co největšímu snížení nákladů na dopravu. Směrnice o jakosti paliv poskytne další vhodnou pobídku jak v tomto ohledu, tak i pro zavádění biopaliv.

6.6   Zdanění ropných produktů již představuje pro vlády značný zdroj příjmů, který se může ještě zvýšit, pokud se rozšíří obchodování povolenkami na emise uhlíku. Části těchto výnosů by mělo být použito na podporu rozvoje nových potřebných technologií výroby energie. Bylo by rovněž možné zvážit vytvoření pobídek pro samotný ropný průmysl, aby sehrával větší úlohu v přechodu na hospodářství s nízkými uhlíkovými emisemi. Tyto pobídky lze vytvořit prostřednictvím daňových a kapitálových úlev v případě potřebných investic.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  EHSV se podrobněji zabývá otázkou cen ropy ve stanovisku CESE 348/2008 Řešení problému vyšších cen ropy, které je odpovědí EHSV na sdělení nazvané Řešení problému vyšších cen ropy.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/65


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století

KOM(2008) 412 v konečném znění

(2009/C 182/14)

Zpravodajka: paní REGNER

Spoluzpravodaj: pan PEZZINI

Dne 2. července 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století

KOM(2008) 412 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. prosince 2008. Zpravodajkou byla paní REGNER a spoluzpravodajem pan PEZZINI.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 162 hlasy pro, 21 hlasů bylo proti a 25 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá sdělení Komise o obnovené sociální agendě a domnívá se, že toto sdělení je společně s dalšími aktuálními sociálními iniciativami správným krokem k modernizaci evropského sociálního státu, neboť jeho smyslem je posílit úlohu jednotlivců a umožnit jim uplatnit svůj potenciál a učinit Evropskou unii sociálnější.

1.2   Vzhledem k rozsáhlé světové finanční a hospodářské krizi je o to důležitější, aby se Evropská unie zasazovala za silnou sociální a konkurenceschopnou Evropu. EHSV se proto důrazně vyslovuje – i přes obnovenou sociální agendu – pro skutečně sociální akční program.

1.3   Sdělení Komise se však zaměřuje zejména na reakce na nové skutečnosti. Jedná se především o přizpůsobení sociální politiky změnám ve společnosti, ale hlavně změnám v ekonomice a na trhu práce. Evropa naléhavě potřebuje moderní politiky trhu práce a pevné a udržitelné sociální systémy podporující zaměstnanost.

1.4   EHSV konstatuje, že Komise je zdrženlivá vůči dalšímu rozvoji pracovně právních minimálních standardů. Tyto standardy byly v minulosti hlavní osou evropské sociální politiky a zlepšení životních a pracovních podmínek, a měly by být tam, kde jsou nutné a smysluplné, i v budoucnosti součástí všech sociálních agend.

1.5   EHSV konstatuje, že sociální dialog je i nadále jedním z nejdůležitějších pilířů evropského sociálního modelu, a to jak na vnitrostátní, tak i na evropské úrovni. Sociální partneři mají klíčovou roli ve všech otázkách sociálních změn a musejí být proto zapojeni do přípravy, provádění a přezkumu všech opatření obnovené sociální agendy. Dialog občanské společnosti bude v budoucnosti dalším nosným pilířem.

1.6   Je třeba posílit otevřenou metodu koordinace zejména dalším stanovením kvantitativních a kvalitativních cílů. EHSV zde doporučuje větší zapojení Evropského parlamentu a v oblasti zadávání veřejných zakázek povinné zohlednění sociálních cílů, příp. hlavních směrů.

1.7   EHSV se domnívá, že je nutné, aby EU podporovala členské státy – v úzké spolupráci se sociálními partnery – při uplatňování společných zásad flexikurity, při přizpůsobení se těmto zásadám a při jejich kontrole. EHSV proto požaduje užší vazbu mezi debatou o konceptu flexikurity, posilováním sociálního dialogu na všech úrovních a kolektivním vyjednáváním na příslušných úrovních.

1.8   Akce Společenství na podporu rovného zacházení, na podporu osob se zdravotním postižením, pro boj se sociálním vyloučením a na podporu aktivního začlenění by měly být dle názoru Výboru doplněny o posílená aktivní politická opatření, která by se zaměřovala i na zaměstnanost starších osob a na znevýhodněné skupiny obyvatel a nezaměstnané. Prioritou musí být také boj proti chudobě.

1.9   EHSV považuje za nutné odpovídajícím způsobem reagovat na aktuální rozsudky ESD v souvislosti s vysíláním pracovníků a s opatřeními týkajícími se odborů. Diskusní fórum, které plánuje Komise, je prvním krokem. Zejména je třeba poukázat na různé alternativy, jak lze řešit napětí mezi svobodami vnitřního trhu na jedné straně a základními právy na straně druhé. Pokud je to nutné a vhodné, měla by být co nejrychleji přijata vhodná a konkrétní opatření na ochranu zaměstnanců, která by jasně stanovila, že ani hospodářské svobody ani pravidla hospodářské soutěže nemají přednost před sociálními základními právy.

1.10   Vzhledem k obavám panujícím u velké části evropského obyvatelstva, že za 20 let pro mnohé již nebude zajištěna vysoce kvalitní zdravotní péče (1), by měly být stanoveny jasné a transparentní cíle, které by měly být vhodným způsobem monitorovány a zveřejňovány.

1.11   Migrace přináší kromě nových příležitostí a zvyšování hospodářského růstu a konkurenceschopnosti i negativní dopady. Komise by se měla v budoucnosti zabývat i těmito negativními aspekty a vypracovat opatření, aby jim bylo zabráněno.

1.12   EHSV přisuzuje stejně jako Komise velký význam uplatňování a provádění platných právních předpisů. Je však nedostačující pouze apelovat na členské státy, zejména co se týče směrnice o vysílání pracovníků. V tomto směru je třeba věnovat větší pozornost zejména také přijetí účinných opatření na řešení přeshraničních otázek. Výbor dále vítá výzvu Evropské komise určenou všem členským státům, aby šly příkladem a ratifikovaly a prováděly úmluvy MOP, které byly touto organizací klasifikovány jako aktuální.

2.   Návrh Komise

2.1   Dne 2. července 2008 předložila Evropská komise sdělení o obnovené sociální agendě (2). V tomto dokumentu Komise konstatuje, že nová sociální realita vyžaduje nové přístupy. Rychlost změn je velká. Politika musí držet krok a reagovat inovačně a pružně na výzvy globalizace, technologického pokroku a demografického vývoje.

2.2   Komise uvádí, že potenciální prostor pro vyvíjení činnosti je široký a je třeba stanovit priority. Z tohoto důvodu se agenda soustředí na klíčové oblasti, v nichž opatření EU vykazují jasnou přidanou hodnotu a plně respektují zásady subsidiarity a proporcionality.

Děti a mládež – budoucnost Evropy

Investice do lidí, vytváření více a lepších pracovních míst, rozvoj nových dovedností

Mobilita

Delší a zdravější život

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení

Boj proti diskriminaci

Příležitosti, přístup a solidarita v celosvětovém měřítku

2.3   Opatření v každé z těchto oblastí přispívají ke třem cílům této agendy, tedy k příležitostem, přístupu a solidaritě.

2.4   Vyhodnocení sociální reality podle Komise potvrdilo, že občané a zainteresované strany očekávají, že EU přinese evropskou přidanou hodnotu sociálnímu rozvoji.

2.5   Komise má v úmyslu i nadále používat nástroje uvedené ve Smlouvě o ES (právní předpisy, sociální dialog, metoda Společenství, otevřená metoda koordinace, přidělování finančních prostředků EU, zapojení občanské společnosti) a zkoumat prostor pro součinnost mezi nimi uceleným přístupem a „chytřejší kombinací“ nástrojů politiky. Koordinace a dohled nad hospodářskými a rozpočtovými politikami hraje v tomto ohledu rovněž významnou úlohu.

3.   Obecné připomínky

3.1   Komise v obnovené agendě konstatuje, že politika EU má již dnes silný sociální rozměr a kladný sociální dopad. EHSV plně souhlasí s Komisí, že EU má mít silný sociální rozměr a kladný sociální dopad, zejména v době finanční krize v tzv. „globální vesnici“. Tato finanční krize má za následek hospodářskou krizi, a v evropských členských státech lze zaznamenat recesi. Z toho dále vyplývají obtíže pro podniky a těžká doba pro zaměstnance a společnost. I přes to, že sociální politika spadá z velké části do zodpovědnosti vlád členských států, vítá Výbor iniciativy Komise, která v roce 2007 provedla vyhodnocení sociální reality a nyní předložila obnovenou sociální agendu, a domnívá se, že společná strategie pomůže zmírnit strach z budoucího vývoje blahobytu. K občanům Evropy by však mělo směřovat ještě mnohem silnější sociální poselství.

3.2   V zásadě kladně je hodnoceno také to, že se agenda neomezuje na tradiční oblasti sociální politiky, nýbrž řeší také další oblasti, k nimž patří vzdělání, zdraví a mezikulturní dialog.

3.3   V současné době je však „tradiční“ přístup Společenství, ač obnovený a rozšířený o další oblasti, dle názoru Výboru nedostačující. Otázka zásadního makroekonomického směřování politiky nesmí být vytěsněna. Jinak hrozí nebezpečí, že hlavní orientace bude i nadále postrádat citelný sociální rozměr.

3.4   Výbor zastává názor, že sociální rozměr Evropy by měl být mj. vyjádřen v skutečně sociálním akčním programu. Pouze obnovená sociální agenda je nedostačující. Akční program by se měl zakládat na pozitivní spolupráci mezi členskými státy, nikoli na konkurenčním vyrovnávání sociálních práv, sociální ochrany a pracovních podmínek směrem dolů (3). Musí se zaměřit na aspekty, které přinášejí výsledky v souvislosti se zlepšením životních a pracovních podmínek, posílením sociálního zabezpečení při zohlednění jejich udržitelnosti a kladného působení na zaměstnanost, lepší konkurenceschopností, lepší přizpůsobivostí podniků a zaměstnanců a větším počtem kvalitnějších pracovních míst.

3.5   Je nutné aktivně uchopit sociální cíle. Reaktivní přístup v tom smyslu, že úkolem sociální politiky je reagovat na změny a pomáhat lidem přizpůsobit se novým ekonomickým požadavkům, je nedostačující. Středem zájmu musí být člověk a investice do lidí, cílem této politiky musí být zlepšení životních a pracovních podmínek a základem evropské sociální politiky musí být jasné, účinné a závazné nástroje.

3.6   Právě s ohledem na současnou krizi totiž nelze přehlédnout, že existuje celospolečenská zodpovědnost za blaho jedinců. Sem spadá zejména spravedlivé rozdělení příjmů, dostačující nabídka zaměstnání v konkurenceschopných podnicích, sociální zabezpečení proti rizikům, k nimž patří nemoc, invalidita, nezaměstnanost, stáří, podpora rodin, šance na vzdělání pro všechny, zabezpečení proti chudobě a vysoce kvalitní a dostupné služby obecného zájmu.

3.7   Hospodářská dynamika a sociální pokrok nejsou protiklady, nýbrž se vzájemně podporují. Sociální tržní hospodářství spojuje konkurenceschopnost a sociální spravedlnost. Je nutné, aby si sociální, ekonomická a environmentální oblast byly rovny.

4.   Cíle a priority

4.1   EHSV se domnívá, že je smysluplné a nutné, aby EU podporovala členské státy – v úzké spolupráci se sociálními partnery – při uplatňování společných zásad flexikurity, při přizpůsobení se těmto zásadám a při jejich kontrole. Hlavním zájmem by při tom měla být podpora občanů a zlepšování jejich životních a pracovních podmínek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat sociálním hlediskům. Komise a členské státy by měly vyvinout úsilí za účelem navázání rozhovorů, které by mohly vést k reformám s posílením a modernizací pracovních vztahů na všech úrovních. EHSV proto požaduje užší vazbu mezi debatou o konceptu flexikurity, posilováním sociálního dialogu na všech úrovních a kolektivním vyjednáváním na příslušných úrovních. Koncept flexikurity by měl zajišťovat vyváženou podporu flexibility a bezpečnosti. Koncept flexikurity neznamená jednostranné a nelegitimní snížení práv pracovníků, takové pojetí EHSV odmítá (4).

4.2   Především mladí lidé, kteří hledají práci, jsou konfrontováni s velkými obtížemi. Generaci „praktikantů“ se často nabízí atypické formy práce, které mohou mít v některých případech za následek nejisté pracovní podmínky (5). Je třeba důrazně uvítat opatření k aktivnímu začlenění a podpoře celoživotního učení. Kvalitní pracovní místa a jistá zaměstnání úzce souvisejí s dobrým a rozsáhlým vzděláním. Evropská unie a zejména členské státy musejí však dále vytvořit skladbu politik, které by vedly k lepšímu sladění schopností a kvalifikací na jedné straně a požadavků podniků na straně druhé. Měla by být zajištěna vyšší „zaměstnatelnost“ absolventů a zlepšeny rámcové podmínky pro podniky za účelem vytváření kvalitních pracovních míst. Dále by měla být přijata opatření na zamezení nejistým pracovním podmínkám. V předvečer vyhodnocení Evropského paktu pro mládež (2005) by bylo užitečné konečně podniknout nějaké kroky.

4.3   Také iniciativa Společenství na podporu kvalitních pracovních míst by měla smysl. Tato iniciativa by měla být zaměřena na to, aby za aktivní podpory sociálních partnerů byla ohodnocena kvalita a výkon absolventů, čehož má být dosaženo zřízením nového kontaktního místa v rámci programu JASMINE – mikroúvěry (6).

4.4   EHSV považuje podporu podnikatelského jednání, zprostředkování podnikatelských schopností a podporu finančního vzdělávání v EU za důležitou. Podnikání v nejširším smyslu, které může stimulovat a podporovat inovační a kreativní přístup, je zásadním nástrojem Lisabonské agendy, s jehož pomocí má být posílen růst, vytvořena lepší pracovní místa, nastolena sociální soudržnost a který má sloužit v boji se sociálním vyloučením (7).

4.5   V rámci strategie zaměstnanosti a otevřené metody koordinace by měly být vytvořeny daleko ambicióznější, účinnější a lépe měřitelné cíle s většími pravomocemi Evropské komise. Je zapotřebí soustředit na se kvantitativní evropské cíle, zejména v oblasti aktivace, vzdělávání a celoživotního učení, zaměstnávání mladých, přístupu ke kvalitní zdravotní péči a rovného postavení mužů a žen (8).

4.6   V rámci podpory celoživotního učení by měl být obzvláště zohledněn protiklad v oblasti vzdělávání, kterým je fakt, že méně kvalifikovaní jsou během dalšího vzdělávání znevýhodněni.

4.7   Boj s dlouhodobou nezaměstnaností a nezaměstnaností mladých, podpora rovného postavení mužů a žen a vyšší procento zaměstnaných žen, posílení programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress 2007–2013 (9) – zejména za účelem posílení kapacity nejdůležitějších sítí Unie na podporu politik Společenství a za účelem zavedení pokrokových nástrojů pro přezkum potřeb a perspektiv (Foresight) s participativními postupy „zdola nahoru“.

4.8   Je třeba zlepšit rámcové podmínky pro sociální dialog. V této souvislosti Výbor konstatuje, že ještě nebyl vytvořen volitelný rámec pro nadnárodní kolektivní vyjednávání, který je součástí sociální agendy na rok 2005 (10).

4.9   EHSV souhlasí s názorem Komise, že je velmi důležité se rychle a kladně dohodnout na návrzích směrnic týkajících se pracovní doby (11) a dočasné práce zprostředkované personálními agenturami (12). Potud EHSV vítá, že Rada přijala směrnici o dočasné práci zprostředkované personálními agenturami.

4.10   Několik nedávných rozhodnutí Evropského soudního dvora (právní věci Laval (13), Viking (14), Rüffert (15)) brizantním způsobem poukázalo na to, že existuje napětí mezi předpisy vnitřního trhu na jedné straně a mezi základními právy (zejména odborů) na straně druhé, a byly tak nastoleny zásadní otázky. Z toho vyplývá nutnost jednat. Diskusní fórum navržené Komisí je prvním krokem. Komise by nyní měla podrobně přezkoumat dopady vnitřního trhu na práva zaměstnanců a kolektivní vyjednávání. Je-li to nutné a vhodné, měla by být přijata co nejrychleji vhodná a konkrétní opatření na ochranu zaměstnanců, která by jasně stanovila, že ani hospodářské svobody ani pravidla hospodářské soutěže nemají přednost před sociálními základními právy.

4.11   Mobilita osob je bohatým zdrojem příležitostí a pomáhá zvyšovat hospodářský růst a konkurenceschopnost. Výbor však považuje za nutné, aby kromě pozitivních stránek byly uvedeny také negativní stránky mobility, zejména v souvislosti s většími migračními vlnami. K nim patří zejména sociální dopady, např. sociální a rodinná situace migrantů a jejich rodinných členů, sociální dumping zejména v souvislosti s ilegálním zaměstnáváním, podmínky bydlení migrantů a možné dopady na trh práce. Dále by měly být zmíněny střednědobé a dlouhodobé dopady na vzdělávací systém v zemi původu a odliv mozků (16). Výsledky by pak měly tvořit základ opatření pro zabránění těmto dopadům.

4.12   EHSV vítá působení Komise za účelem rozvíjení kvalitních, snadno přístupných a udržitelných sociálních služeb. Výbor se jasně vyslovuje pro to, aby obecný zájem na těchto službách měl přednost před předpisy vnitřního trhu a hospodářské soutěže. Je nutné každopádně vyjasnit příslušné pojmy a předpisy. Výbor proto navrhuje mnohostrannou, progresivní koncepci, v níž by byly propojeny odvětvové a tematické přístupy. To by mělo vést k přijetí právních aktů tam, kde je to zapotřebí, a/nebo k přizpůsobení těchto zásad a podmínek na různá příslušná odvětví (horizontální přístup se specifickým zaměřením na odvětví) (17).

4.13   Vzhledem k obavám panujícím u velké části evropského obyvatelstva, že za 20 let pro mnohé již nebude zajištěna vysoce kvalitní zdravotní péče (18), by měly být stanoveny jasné a transparentní cíle, které by měly být vhodným způsobem monitorovány a zveřejňovány.

4.14   S ohledem na rozhodnutí ESD v právní věci Rüffert je odvážné hovořit právě v souvislosti s zadáváním zakázek o „silném sociálním aspektu“ (19). Nesmíme opomenout, že evropské směrnice o zadávání zakázek a skutečné zadávání veřejných zakázek se téměř výhradně řídí hospodářskými aspekty. Zadavatelé veřejných zakázek potřebují jasné a závazné rámcové podmínky, aby mohli příslušně zohlednit sociální aspekty. Zadávání veřejných zakázek by získalo sociální tvář dále tehdy, pokud by zohlednění určitých sociálních hledisek nejen umožněno, ale kromě toho i závazně nařízeno. EHSV považuje tedy za smysluplné, aby Komise uvažovala konkrétně v tomto směru. Za tímto účelem lze použít sociální cíle evropských hlavních směrů a využít tak více potenciál otevřené metody koordinace.

4.15   EHSV již vyjádřil ve svém stanovisku ke směrnici o pracovní době (20) politování nad tím, že Evropská unie propásne šanci, pokud nezohlední slučitelnost soukromého a pracovního života. EHSV proto důrazně vítá výsledky konzultací Komise se sociálními partnery o slučitelnosti soukromého a pracovního života a již zveřejněné návrhy lepších podmínek při mateřské dovolené (21) a zlepšení práv žen vykonávajících samostatně výdělečnou činnost (22). Výbor také vítá, že evropští sociální partneři podrobí přezkumu směrnici o rodičovské dovolené.

4.16   Akce Společenství na podporu rovného zacházení, na podporu osob se zdravotním postižením, pro boj se sociálním vyloučením a na podporu aktivního začlenění by měly být dle názoru Výboru doplněny o posílená aktivní politická opatření, která by se zaměřovala i na zaměstnanost starších osob a na znevýhodněné skupiny obyvatel a nezaměstnané. Prioritou musí být také boj proti chudobě. Při tom by měla být věnována zvláštní pozornost ženám a matkám samoživitelkám. Současně je také žádoucí posílit politická opatření zaměřená na vyváženou integraci přistěhovalců. EHSV může prostřednictvím střediska pro sledování trhu práce aktivně přispět k těmto analýzám.

5.   Nástroje

5.1   EU vytvořila v posledních desetiletích právní minimální standardy v oblastech rovného postavení žen a mužů a nediskriminace, jakož i v některých oblastech pracovních podmínek a kolektivního chápání práv pracovníků. Tyto právní předpisy tvoří zásadní součást evropské sociální politiky. I když bylo dosaženo určitého postupu, lze ještě mnohé zlepšit.

5.2   EHSV se vyslovuje pro to, aby byly využity všechny sociálně politické nástroje (právní předpisy, otevřená metoda koordinace, autonomní dohody sociálních partnerů), a aby pro každé téma byl uplatněn nejvhodnější nástroj. Skutečností je, že některé oblasti nebyly na evropské úrovni ještě vůbec projednány, např. vyplácení odměny v době nemoci, definice statutu pracovníka či ochrana při přeložení. Jiné oblasti jsou pokryty pouze částečně, např. slučitelnost pracovního a rodinného života či ochrana zaměstnanosti.

5.3   Je samozřejmě důležité, aby ve vnitrostátním právu byly účinně prováděny, používány a uplatňovány platné právní předpisy. V tom EHSV s Komisí souhlasí. Je také důležité, aby při provádění minimálních standardů byly tyto standardy považovány za skutečné zlepšení pracovních a životních podmínek a ne za konečnou fázi rozvoje. Dobré provádění vyžaduje účinné a vhodné nástroje a podporu především při přeshraničních záležitostech. Posledně uvedené se projevilo zejména u směrnice o vysílání pracovníků (23). Zde je nutná nejen výzva ke spolupráci, ale i celoevropské závazné rámcové podmínky. V tomto směru je třeba věnovat větší pozornost zejména také přijetí účinných opatření na řešení přeshraničních otázek.

5.4   Meziodvětvový, odvětvový a přeshraniční sociální dialog je i nadále jedním z nosných pilířů sociálního modelu v členských státech a na úrovni EU. Zaměstnavatelé a odbory mají při zvládání sociálně politických výzev klíčovou roli, neboť jsou hnacím motorem hospodářského a sociálního pokroku (24).

5.5   Dialog občanské společnosti, který je nutno zřetelně odlišovat od sociální dialogu, bude v budoucnosti dalším nosným pilířem. Zapojení všech občanů a jejich organizací na všech úrovních do budování sociální Evropy bude skutečnou výzvou (25).

5.6   EHSV sdílí názor Komise, že je třeba rozšířit potenciál otevřené metody koordinace, přičemž má být uplatněno jak kvantitativní, tak kvalitativní stanovení cílů. EHSV zdůrazňuje, že otevřená metoda koordinace by se měla odehrávat přímo „na místě“ a odrážet tak participativní přístup zdola nahoru a zajistit tak potřebnou koordinaci mezi partnery a politickými opatřeními (26). Dále se doporučuje, aby do otevřené metody koordinace byl silněji zapojen Evropský parlament. Zvýšila by se tak její demokratická oprávněnost.

5.7   Výbor vítá rozvoj cílů pro blaho občanů, které překračují obvyklý ukazatel HDP na obyvatele a mohou přispět k tomu, aby byl zrelativizován převážně hospodářský pohled na výkony národních ekonomik (27).

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Viz Expectations of European citizens regarding the social reality in 20 years' time, analytická zpráva, květen 2008, odst. 2.9, Flash Eurobarometer Series #227.

(2)  KOM(2008) 412 v konečném znění, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století.

(3)  Viz stanovisko EHSV na téma Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan OLSSON (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, odst. 4.1, s. 99).

(4)  Viz stanovisko EHSV na téma Koncept flexikurity (kolektivní vyjednávání a úloha sociálního dialogu), zpravodaj: pan JANSON, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, odst. 1.4, s. 108.

(5)  Viz navržený balíček opatření EHSV zaměřený na poskytnutí jisté perspektivy zaměstnání do budoucna pro mladé lidi. Ve stanovisku z vlastní iniciativy Pracovní příležitosti pro prioritní skupiny, 12.7.2007, zpravodaj: pan GREIF; kapitola 5: Efektivní boj proti nezaměstnanosti mládeže, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 93.

(6)  Viz stanovisko EHSV na téma Mikroúvěr, zpravodaj: pan PEZZINI, Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 23.

(7)  Viz stanovisko EHSV na téma Podnikavost a lisabonská agenda, zpravodajka: paní SHARMA, spoluzpravodaj: pan OLSSON, Úř. věst. C 44, 16. 2. 2008, odstavec 1.1, s. 84.

(8)  Viz stanovisko EHSV na téma Hlavní směry politik zaměstnanosti, zpravodaj: pan GREIF (Úř. věst. C 162, 25.6.2008, odst. 2.1, s. 92).

(9)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1672/2006/ES ze dne 24. října 2006 o programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress (Úř. věst. L 315, 15. 11.2006).

(10)  Sdělení Komise o sociální agendě, 9.2.2005, (KOM(2005) 33 v konečném znění).

(11)  Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, KOM(2005) 246 v konečném znění.

(12)  Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o pracovních podmínkách dočasných agenturních pracovníků, KOM(2002) 701 v konečném znění.

(13)  ESD právní věc C-341/05: Laval un Partneri Ltd/Svenska Byggnadsarbetareförbundet (švédské odbory pro zaměstnance ve stavebnictví).

(14)  ESD právní věc C-438/05: International Transport Workers’ Federation u.a./Viking Line ABP u.a.

(15)  ESD právní věc C 346/06: právník dr. Dirk Rüffert jako insolvenční správce majetku firmy Objekt und Bauregie GmbH & Co. KG proti spolkové zemi Dolní Sasko.

(16)  Emigrace obzvláště vzdělaných či talentovaných osob ze země.

(17)  Viz stanovisko EHSV na téma Jednotný trh pro Evropu ve 21. století, zpravodaj: pan Cassidy, spoluzpravodajové: pan Hencks a pan Cappellini, odst. 1.13 a 1.15 (Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15).

(18)  Viz Expectations of European citizens regarding the social reality in 20 years' time, analytická zpráva, květen 2008, odst. 2.9, Flash Eurobarometer Series #227; analýzu provedla The Gallup Organization Hungar na žádost generálního ředitelství pro zaměstnanost.

(19)  KOM(2008) 412 v konečném znění, odst.5.6.

(20)  Stanovisko EHSV k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, zpravodajka: paní ENGELEN-KEFER (Úř. věst. C 267 ze dne 27.10.2005, s. 16).

(21)  Návrh úpravy směrnice 92/85/EHP ze dne 3. října 2008, KOM(2008) 600/4.

(22)  Návrh směrnice o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS, 2008, KOM(2008) 636 v konečném znění.

(23)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, Úř. věst. L 018, 21.1.1997.

(24)  Viz stanovisko EHSV ze dne 9.7.2008 na téma Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan OLSSON (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99), odst. 5.6.

(25)  Viz stanovisko EHSV ze dne 9.7.2008 na téma Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan OLSSON (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99), odst. 5.7.

(26)  Viz stanovisko EHSV ze dne 9.7.2008 na téma Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan OLSSON (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99), odst. 7.9.3.

(27)  Viz stanovisko EHSV ze dne 9.7.2008 na téma Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan OLSSON (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99), odst. 7.9.2.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/71


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropské radě „Plán evropské hospodářské obnovy“

KOM(2008) 800 v konečném znění

(2009/C 182/15)

Hlavní zpravodaj: pan DELAPINA

Dne 26. listopadu 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

„Plán evropské hospodářské obnovy“

KOM(2008) 800 v konečném znění.

Předsednictvo Výboru pověřilo dne 2. prosince specializovanou sekci Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana DELAPINA hlavním zpravodajem na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 15. ledna), a přijal 179 hlasy pro, 1 hlasem proti a 3 členové se zdrželi hlasování následující stanovisko.

1.   Shrnutí a závěry

1.1   Prostřednictvím globálního programu ke stabilizaci finančního sektoru ve všech jeho vnitrostátních variantách a specifikacích dalo mezinárodní společenství států zřetelně najevo, že hospodářská politika převzala zjevnou odpovědnost za celosvětovou hospodářskou stabilitu. Prostřednictvím plánu evropské hospodářské obnovy dala nyní také Evropská unie zcela jasně najevo, že je odhodlána všemi dostupnými prostředky čelit krizi.

1.2   Psychologický efekt plánu hospodářské obnovy je nutno cenit stejně vysoce jako efekt vložených peněžitých částek. Tyto signály hospodářské politiky by totiž měly způsobit masivní stabilizaci důvěry spotřebitelů a investorů. Je však nutné, aby velmi rychle následovaly konkrétní činy všech zúčastněných subjektů – především Evropské komise a členských států –, aby nedošlo k upevnění pesimistických očekávání.

1.3   Konkrétní kroky k oživení reálného hospodářství budou moci naplnit očekávané cíle pouze v tom případě, že dojde k obnovení úplné funkčnosti finančního sektoru. K tomu je vedle různých záchranných balíčků zapotřebí, aby na všech úrovních došlo k novému uspořádání a k nové úpravě finančních trhů způsobem, který by podporoval růst důvěry.

1.4   Evropská hospodářská politika poznala, že musí svou dosavadní orientaci na nabídku doplnit o aktivní proticyklickou makroekonomickou politiku. Evropský hospodářský a sociální výbor také vítá přiznání lepší ochrany nejslabším členům společnosti a účinnější koordinaci hospodářské politiky. Rozsah plánu hospodářské obnovy v rámci EU se ovšem ve srovnání s balíčky uskutečněnými v jiných regionech světa jeví jako relativně malý.

1.5   Výbor považuje za podstatné, aby svoji roli při usnadnění přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství potřebnému do budoucna sehrály programy veřejných investic a finančních pobídek předložených s cílem přispět k hospodářskému oživení. Vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu s tím zformulovaly své plány a programy obnovy.

2.   Od krize s rizikovými hypotékami až ke globální recesi

2.1   Příčiny současné finanční a hospodářské krize jsou rozmanité. Státní a vládní představitelé zemí náležejících do skupiny G-20 uvedli ve svém prohlášení ze summitu konaného dne 15. listopadu následující příčiny: Měnové a kurzovní politiky, které vedly k nadměrné likviditě, chybějící nebo nedostatečná úprava určitých oblastí nebo aktérů, honba za nereálně vysokými výnosy při nedostatečném zvážení nebo nedostatečné znalosti rizik ze strany aktérů trhu a také ze strany orgánů dozoru a regulace, nadměrné pákové efekty, nedostatečná koordinace makroekonomických politik a rovněž nedostatečné strukturální reformy. Tímto došlo k negativnímu vývoji, který stále více poukazoval na nutnost revize herních pravidel pro aktéry, produkty a trhy.

2.2   V USA došlo v polovině roku 2007 ke zhroucení pyramidové hry s úvěry na bydlení ve chvíli, kdy již dále nedocházelo k růstu cen nemovitostí. Na přehřátém trhu s nemovitostmi s nereálně optimistickými očekáváními byly vypůjčovatelům se špatnou bonitou poskytovány úvěry, které banky převáděly na třetí osoby a dále prodávaly. Vznikaly nové vysoce spekulativní a neprůhledné finanční produkty, které se vymykaly jakékoli kontrole či regulaci. Mnozí účastníci si přitom neuvědomovali míru rizika.

2.3   V důsledku prasknutí této bubliny s nemovitostmi v USA, ale také v některých členských státech EU, došlo ke krizi týkající se zajišťovacích fondů, investičních a komerčních bank a také pojišťoven. V důsledku sekuritizace rizik byl globální svět financí hluboce otřesen formou rázových vln. Nejistota a nedůvěra mezi finančními institucemi vedla rovněž k blokádě vzájemného poskytování úvěrů i u jinak zdravých finančních institucí a měla za následek vyschnutí mezibankovního trhu.

2.4   Prostřednictvím rozmanitých propustných kanálů nakonec krize finančního trhu dopadla i na reálné hospodářství. K tomu náleží mimo jiné úvěrová tíseň, zvýšené náklady financování, negativní majetkové efekty vyplývající z propadu kurzu akcií, propady exportních trhů, efekty důvěry a úpravy hodnot a riziko týkající se neplacení v rozvahách. Zatím je zcela jisté, že se bude celá OECD na počátku roku 2009 nacházet v recesi, jejíž délku a rozsah nemohou v současnosti s jistotou určit a posoudit ani odborníci.

3.   Nejnaléhavější problémy a výzvy

3.1   V prvním kroku bylo nezbytné zastavit řetězovou reakci na finančních trzích. Centrální banky, především ECB, se postaraly o zabezpečení likvidity na trzích, aby zajistily jejich další fungování. Na vnitrostátní a mezinárodní úrovni byla vytvořena celá řada záchranných balíčků, které obsahovaly opatření týkající se kapitálových dotací a kapitálové účasti až k zestátnění postižených finančních institucí, veřejné záruky, lepší zajištění vkladů spořitelů atd. Do určité míry pomohla tato opatření bankám v tom, aby mohly pokračovat ve své běžné obchodní činnosti.

3.2   Druhý důležitý krok spočívá v posílení reálného hospodářství. Musí dojít k obnovení důvěry spotřebitelů a investorů. K tomu je zapotřebí, aby byla provedena opatření k oživení domácí poptávky a ke stabilizaci na trzích práce. Především musí být posíleny nižší příjmové skupiny, protože jsou následky krize obzvláště postiženy, ale také z toho důvodu, že tyto skupiny vytvářejí nejvyšší vnitrostátní podíl spotřeby.

3.3   Mimoto musí být vytvořeny rámcové podmínky, které zmírní negativní dopady na podnikatelský sektor. Tomuto sektoru náleží jako výrobci, investorovi, exportérovi a subjektu aktivně činnému v oblasti výzkumu a vývoje klíčová úloha v otázkách oživení hospodářství. Podnikatelský sektor také rozhodnou měrou přispívá k vytváření pracovních míst a tím také k vytváření domácí poptávky. Vedle cyklických aspektů ovšem nesmí být zanedbány otázky týkající se udržitelnosti a stálosti a strukturální aspekty.

3.4   Dále je nutné provést přestavbu mezinárodní finanční architektury a účinněji regulovat finanční trhy. Také předpisy týkající se orgánů dozoru a jejich koordinace, předpisy týkající se ratingových agentur a sestavování bilance a vedení účetnictví musí být změněny takovým způsobem, který by umožnil zabránit podobným krizím, jako je ta současná.

4.   Úloha evropské hospodářské politiky

4.1   I když byla krize původně záležitostí výhradně Spojených států amerických, bylo do ní v důsledku globálního propojení vtaženo i evropské hospodářství. Měna euro se přitom osvědčila jako stabilizační faktor. Bez existence společné měny by byly dopady na vnitrostátní hospodářství ještě mnohem závažnější. Mezinárodní krize potřebuje rovněž mezinárodní odpovědi. V rámci evropské hospodářské politiky existuje enormní potřeba změn. Výzvy a problémy popsané v oddíle 3 vyžadují rychlé, rozhodné, masivní, cílené a koordinované proaktivní kroky, přičemž mnohá opatření mají dočasný charakter.

4.2   Přitom je nutné, abychom se poučili z minulosti. Když na počátku desetiletí po prasknutí bubliny IT a po teroristických útocích v USA zaznamenaly všechny podstatné světové oblasti silný pokles konjunktury, upustila evropská hospodářská politika jako jediná od aktivního oživení hospodářského vývoje prostřednictvím rozpočtové a měnové politiky zapojením strany poptávky. To přispělo k tomu, že krize mohla být překonána teprve po čtyřech letech a že velké části Evropy do dnešních dnů trpí slabostí domácí poptávky, což drastickým způsobem zesílila zranitelnost v důsledku mezinárodního poklesu poptávky na trhu.

4.3   Rozhodující hospodářsko-politické subjekty rozpoznaly vážnost současné krize příliš pozdě. Ještě do září se ministři hospodářství a financí rady ECOFIN vyjadřovali k plánu hospodářské obnovy skepticky. Ačkoliv hospodářství v eurozóně již ve druhém čtvrtletí roku 2008 ztrácelo na objemu, zvýšila ECB v létě ještě jednou klíčové úrokové sazby. Také nejednotnost vládních představitelů na summitu v Paříži ohledně finanční krize byla příčinou zmenšené naděje na společný rychlý postup. Ani nekoordinované vnitrostátní kroky za účelem zlepšení zajištění vkladů spořitelů nevzbudily dojem jednotného a společného postupu v Evropské unii. Z toho jednoznačně vyplývá, že čistý „akcionismus“ nepředstavuje žádnou pomoc. Mnohem více je zapotřebí lepší koordinace v rámci programů a balíčků opatření, především na vnitrostátní úrovni.

5.   Plán evropské hospodářské obnovy Evropské komise

5.1   O to víc je potěšitelné, že Evropská komise nyní zcela jasně a zřetelně vyjádřila svou vůli a svou připravenost a ochotu k rozhodnému a koordinovanému postupu a jednání. Prostřednictvím její strategie k překonání finanční krize má být k problémům hospodářství přistupováno v širším smyslu a Evropě má být přiznána klíčová úloha v rámci celosvětové reakce na finanční krizi. Státní a vládní představitelé Komisi také požádali, aby pro jejich prosincové zasedání vypracovala návrhy k diskusi ohledně koordinovaného postupu. Tyto návrhy byly předloženy koncem listopadu ve formě „Plánu evropské hospodářské obnovy“, který má být včasný, dočasný, cílený a koordinovaný. Následně přijala Evropská rada ve dnech 11. a 12. prosince 2008 v Bruselu odpovídající plán.

5.2   Konkrétně je v plánu navrhován okamžitý rozpočtový impuls ve výši 1,5 % HDP EU, tedy 200 miliard EUR na roky 2009/2010. 170 miliard EUR má pocházet z finančních prostředků členských států, 30 miliard EUR bude poskytnuto z rozpočtu EU a od EIB.

5.3   Vedle posílení aktivit EIB, především s ohledem na malé a střední podniky, je na základě zjednodušení a urychlení postupů usilováno o přednostní poskytování finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a také z Fondu pro rozvoj venkova. Evropský sociální fond má financovat opatření k podpoře zaměstnanosti, především ve prospěch nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, a má dojít ke zlepšení účinnosti Evropského globalizačního fondu. Stejně tak jsou stanoveny usnadňující podmínky pro státní podpory a opatření ke zrychlení veřejných nabídkových řízení.

5.4   Opatření členských států mají v rámci zvýšené flexibility reformovaného Paktu o stabilitě a růstu dodatečně k účinku automatických stabilizátorů týkajících se státních výdajů a/nebo snížení daní stimulovat poptávku, k čemuž uvádí návrh Komise několik konkrétních příkladů. K těm patří například dočasně zvýšené transfery na nezaměstnanost nebo nízkopříjmové domácnosti, veřejné investice do infrastruktury a vzdělání, podpora malých a středních podniků (jako například půjčky nebo spoluúčast na riziku), opatření proti změnám klimatu, snížení daní a sociálních příspěvků pro zaměstnance a zaměstnavatele a také dočasné snižování základní sazby daně z přidané hodnoty. Dočasnost omezení má sloužit k tomu, aby prostřednictvím rozpočtového stimulačního balíčku nebyla ze střednědobého nebo dlouhodobého hlediska podkopávána stálost a udržitelnost veřejných financí.

5.5   Opatření členských států by měla být prováděna koordinovaně, protože výchozí pozice a manévrovací prostor jednotlivých členských států nejsou totožné. Tato opatření mají být časově omezena, protože následně je nutno dbát opět na střednědobé rozpočtové cíle. Tato opatření by měla být podpořena strukturálními reformami, jejichž cílem je zlepšení fungování trhů a zvýšení konkurenceschopnosti.

5.6   Je třeba usilovat o úzké sladění plánu hospodářské obnovy s prioritními oblastmi Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost (lidé, podniky, infrastruktura a energie, výzkum a inovace). Evropská komise schválila balíček opatření na provádění plánu evropské hospodářské obnovy a na posílení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Kapitoly o jednotlivých zemích, ve kterých bude hodnocen pokrok členských států při provádění Lisabonské strategie, budou schváleny v novém roce (1). Plán hospodářské obnovy představuje širokou škálu opatření za tímto účelem a každá vláda je vyzvána, aby si z nich vybrala ta přiměřená.

5.7   Dalším důležitým směrem, kterým se plán hospodářské obnovy ubírá, je směr vedoucí k „zelenému“ hospodářství, tzn. inteligentní produkty pro nízkouhlíkové hospodářství. K tomuto náleží investice do energetické účinnosti, životního prostředí a ochrany klimatu. Rovněž by měla být opatření k podpoře oblastí, které byly krizí nejvíce dotčeny, jako je automobilový průmysl nebo stavebnictví, provázána s cíli v oblasti životního prostředí a úspor energie.

5.8   V neposlední řadě zdůrazňuje plán hospodářské obnovy důležitost celosvětově sladěného a jednotného způsobu, ke kterému se připojí i hlavní rozvíjející se ekonomiky, aby bylo možno dosáhnout opět hospodářského růstu.

6.   První odhad EHSV

6.1   Kvalitativní posouzení

6.1.1   Dokument Komise identifikuje přiměřeným způsobem problémy a výzvy, požadované konkrétní kroky a také nezbytnosti. Evropa musí být připravena přijmout rychlá, odvážná, dobře cílená a ambiciózní opatření. Evropa si přitom musí být vědoma svého významu a musí v mezinárodním společenství plně uplatnit svůj vliv.

6.1.2   Musí být posílena důvěra a poptávka, aby došlo k zastavení sestupné spirály. Především je nutno rázně bojovat proti negativním dopadům krize na trh práce a na nejslabší a nejohroženější členy společnosti. Dosavadní různé makroekonomické politiky nenabízely jako celek žádné vhodné odpovědi na nastalé otázky a problémy, protože opomíjely význam domácí poptávky v koloběhu hospodářství. Komise se nyní pozdě, ale přece chopila aktivní role rozpočtové a měnové politiky, která posiluje poptávku a kterou již několik let vyžaduje EHSV. Tyto politiky musí v zájmu posílení konkurenceschopnosti stát jako rovnocenné vedle opatření provedených na straně nabídky. Komise a členské státy konečně pochopily, že rozpočtová politika musí stanovit expanzivní opatření, protože účinnost opatření v rámci měnové politiky je v současné situaci nanejvýš omezená.

6.1.3   Zajímavým se v této souvislosti jeví poukázání Komise na větší flexibilitu Paktu o stabilitě a růstu, která platí od jeho reformy v roce 2005. Podle Komise je třeba ji za současné situace využít, což znamená, že za současných mimořádných okolností, kdy vedle sebe v jednom okamžiku vystupují jak finanční krize, tak i recese, je pokládáno za smysluplné i dočasné překročení prahové hodnoty schodku ve výši 3 %.

6.1.4   Evropský hospodářský a sociální výbor vítá, že Komise zdůrazňuje pozitivní roli, kterou má hrát ECB při podpoře reálného hospodářství. Komise přitom poukazuje na podstatný přínos, kterým přispěla ECB ke stabilizaci trhů tím, že poskytla úvěry bankám, na její přínos ohledně likvidity a také ohledně prostoru pro snižování úrokových sazeb.

6.1.5   Je zjevné, že po překonání krize bude při dalším vzestupu nutno opět zohlednit střednědobé cíle rozpočtové politiky, aby nedošlo k ohrožení udržitelnosti veřejných financí. Přitom bude nezbytné dbát na to, aby opětovně nedocházelo k nadměrnému zatížení faktoru práce nebo k nepřiměřeným omezením výkonnosti výdajů. Z tohoto důvodu by bylo vhodné promýšlet již nyní koncepty, které by například otevíraly nové možnosti příjmů. Kromě toho by mělo být mimo jiné zohledněno, že snížení státních kvót, které v průběhu krize vzrostly, nepředstavuje samo o sobě žádný cíl. Při stárnoucím obyvatelstvu a vysokých sociálních normách, jako je tomu v evropském sociálním modelu, nepředstavuje vyšší úroveň státních kvót nutně zlo. Konečně také i ty státy, které jsou obecně chváleny kvůli úspěšné strategii flexikurity, vykazují nadprůměrné státní kvóty.

6.1.6   Je nezbytné, aby byla vnitrostátní opatření nejenom nahrazena evropskými, ale také, aby tato opatření byla koordinována. Tím by mělo být dosaženo pozitivních přeshraničních efektů přelévání a mělo by tím být zabráněno problému „parazitování“. Státy, které na plánu hospodářské obnovy nespolupracují, mohou účinnost opatření tlumit. A ty země, které hospodářskou obnovu aktivně stabilizují, jsou označovány za rozpočtové hříšníky. Z celkového pohledu tedy leží zvláštní odpovědnost na těch členských státech, které pro svou velikost zásadně ovlivňují celkový vývoj a které disponují relativně velkými rozpočtovými možnostmi.

6.1.7   Pozitivní je také to, že při oživování růstu nejsou zanedbávány ani cíle týkající se životního prostředí, změny klimatu a energie, ani pohled přes hranice vysoce rozvinutých průmyslových zemí. Z globálního hlediska jsou významné rovněž kroky proti neoprávněným protekcionistickým opatřením.

6.2   Kvantitativní posouzení

6.2.1   Evropský hospodářský a sociální výbor chce v předkládaném stanovisku položit důraz na obecné makroekonomické zhodnocení. EHSV však bude ve své činnosti pokračovat a návrhy a rozhodnutí podrobně přezkoumá a posoudí v dalším stanovisku. Přitom bude stejně ještě nezbytné prodiskutovat nutné změny v právních předpisech upravujících státní podpory stejně jako změny úpravy Globalizačního fondu. Některá z opatření z bohaté „nástrojové skříňky“ nabízené Komisí bude nutné ještě kriticky prověřit. Týká se to například nikoliv nesporného snížení sociálních příspěvků a daně z přidané hodnoty na služby s vysokým podílem lidské práce. Také by při tom měla být přezkoumána otázka slučitelnosti poskytnutí subvencí a programu s hospodářskou soutěží.

6.2.2   Protože má být balíček týkající se hospodářské obnovy doprovázen strukturálními reformami, je nutné dbát na to, aby strukturální reformy nebyly v rozporu s cílem oživení poptávky. Strukturální reformy musí být spíše koncipovány tak, aby byly sociálně snesitelné a aby došlo k oživení růstu a zaměstnanosti.

6.2.3   V každém případě je nezbytné kriticky poznamenat, že objem ve výši 200 miliard EUR na dva roky se jeví mnohem větší, než tomu ve skutečnosti je. „Čerstvých peněz“ je přitom podstatně méně. V případě prostředků z rozpočtu EU a prostředků Evropské investiční banky se totiž částečně jedná pouze o upřednostnění již tak jako tak předpokládaných plateb. A v případě vnitrostátních prostředků se často nejedná o nové, dodatečné iniciativy, nýbrž o seznam opatření, která již byla vnitrostátními vládami plánována nebo dokonce schválena, a to bez ohledu na plán hospodářské obnovy v rámci EU.

7.   Nové uspořádání finančních trhů

7.1   Dvě těžké krize v krátkém časovém období za sebou jsou dostatečným důvodem pro nové uspořádání finančních trhů, tedy obchodu, produktů, účastníků, kontroly, ratingových agentur atd., a to v rámci EU a především také na celosvětové úrovni. Toto je nutné z toho důvodu, aby došlo co nejrychleji k obnovení důvěry ve finanční instituce, k obnovení důvěry institucí mezi sebou navzájem a obnovení důvěry investorů a spotřebitelů. Reforma finančních trhů a rychlé opětovné nabytí jejich funkčnosti je hlavní podmínkou pro to, aby mohly tyto trhy opět plnit svou úlohu spočívající v podpoře reálného hospodářství a tím také přispět k úspěchu opatření pro hospodářskou obnovu.

7.2   Evropa nekriticky přejímala mnohé z vývojových tendencí pocházejících z USA, od dovozu tak zvaných nových finančních nástrojů přes financování důchodového systému až po účetní předpisy – se známými špatnými výsledky. Do budoucna je proto nutné, aby byl přikládán větší význam evropskému úhlu pohledu, evropským silným stránkám, zkušenostem a tradicím, včetně zvláštností, jako je družstevní forma organizace. Přitom musí být silnější měrou využita „kritická masa“ eurozóny zvětšující se v důsledku rozšiřování EU. Summit zemí G-20 ve Washingtonu přinesl pozitivní náznaky; výsledky, jichž zde bylo dosaženo, musí být dále rozvíjeny s ohledem na nadcházející summit zemí G-20, který se bude konat dne 2. dubna 2009 v Londýně.

7.3   Nutné nové uspořádání a nová úprava finančních trhů nejsou v plánu hospodářské obnovy Komise zmíněny. Evropský hospodářský a sociální výbor doufá, že tuto skutečnost lze přičítat pouze tomu, že Komise plánuje iniciativu „Kontrola finančních trhů v EU“, která má být přijata v červenci roku 2009. Při vytváření nových rámcových podmínek bude nutno přezkoumat rovněž i ta vědecká šetření, která poukazují na to, že na spekulativních trzích – ne v neposlední řadě z důvodu obchodních systémů a rozhodnutí podstatných velkých tržních subjektů založených na počítačových modelech – se systematicky přestřeluje do obou směrů v rámci stádního chování. Evropský hospodářský a sociální výbor si vyhrazuje právo předložit později požadavky a návrhy v této věci a poukazuje v této souvislosti také na konferenci „Konec sázek – možnosti obnovy evropské sociálně tržní ekonomiky po pádu kasinového kapitalismu“, kterou pořádá ve dnech 22. a 23. ledna 2009 v Bruselu.

V Bruselu dne 15. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Viz tisková zpráva Závěry Komise k Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost (IP/08/1987) pro podrobnosti o balíčku opatření.


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/75


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice č. 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh vzhledem k prodloužení některých časových období

KOM(2008) 618 v konečném znění – 2008/0188 (COD)

(2009/C 182/16)

Dne 5. prosince 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice č. 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh vzhledem k prodloužení některých časových období

KOM(2008) 618 v konečném znění – 2008/0188 (COD).

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a Výbor k němu nemá žádné připomínky, rozhodl se na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), 192 hlasy pro a 6 členů se zdrželo hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/76


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o určitých konstrukčních částech a vlastnostech kolových zemědělských a lesnických traktorů (Kodifikované znění)

KOM(2008) 690 v konečném znění – 2008/0213 (COD)

(2009/C 182/17)

Dne 8. prosince 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o určitých konstrukčních částech a vlastnostech kolových zemědělských a lesnických traktorů

(Kodifikované znění)

KOM(2008) 690 v konečném znění – 2008/0213 (COD).

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), 186 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


4.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/77


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (kodifikované znění)

KOM(2008) 691 v konečném znění – 2008/0206 (CNS)

(2009/C 182/18)

Dne 19. listopadu 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 94 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (kodifikované znění)

KOM(2008) 691 v konečném znění – 2008/0206 (CNS).

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), 180 hlasy pro, 2 hlasy proti a 6 členů se zdrželo hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

V Bruselu dne 14. ledna 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI