20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/1

—

s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze dne 8. a 9. března 2007, jež se týkaly „Akčního plánu Evropské rady na období 2007–2009 – energetické politiky pro Evropu“ (7224/1/07), který přijala Evropská rada,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Sdělení o evropské přístavní politice“ (KOM(2007)0616),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Směrem k železniční síti zaměřené na nákladní dopravu“ (KOM(2007)0608),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán pro logistiku nákladní dopravy“ (KOM(2007)0607),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Program nákladní dopravy EU: Zvýšení účinnosti, integrace a udržitelnosti nákladní dopravy v Evropě“ (KOM(2007)0606),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise nazvanou „Na cestě k nové kultuře městské mobility“ (KOM(2007)0551),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (KOM(2007)0140),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století – Postoj Komise k závěrečné zprávě skupiny na vysoké úrovni CARS 21 – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2007)0022),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel“ (KOM(2007)0019),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období“ (KOM(2007)0002),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Energetická politika pro Evropu“ (KOM(2007)0001),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti“ (KOM(2006)0848),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Hodnotící zpráva o dosaženém pokroku v oblasti biopaliv – Zpráva o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v členských státech Evropské unie“ (KOM(2006)0845),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“ (KOM(2006)0545),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa v pohybu – Udržitelná mobilita pro náš kontinent – Přezkum Bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období“ (KOM (2006) 0314),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2007 o strategii Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2007 o logistice nákladní dopravy v Evropě – klíči k udržitelné mobilitě (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o sdělení „Evropa v pohybu – Udržitelná mobilita pro náš kontinent“ (3),

—

s ohledem na svůj postoj při prvním čtení návrhu směrnice Rady o daních v oblasti osobních vozidel dne 5. září 2006 (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (směrnice o evropské silniční známce) (5),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0014/2008),

A.

vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj – průřezový cíl EU – je zaměřen na neustálé zlepšování kvality života a blahobytu naší planety pro nynější a budoucí generace,

B.

vzhledem k tomu, že přibližně jedna třetina celkové spotřeby energie v EU 25 je spojena s odvětvím dopravy, s vyloučením dopravy námořní a dálkových potrubí, a že silniční doprava, jejíž podíl činí 83 %, je druhem dopravy spotřebovávajícím největší množství energie,

C.

vzhledem k tomu, že odvětví dopravy se v rámci EU 25 podílí 70 % na poptávce po ropě; že toto odvětví je z 97 % závislé na fosilních palivech a že pouze zbývající 2 % jsou zajišťována elektrickou energií (přičemž její větší část je vyrobena v jaderných elektrárnách) a 1 % zajišťují biopaliva,

D.

vzhledem k tomu, že energetická účinnost jednotlivých druhů dopravy se v průběhu posledních let značně zvýšila a že to umožnilo výrazně snížit příslušné emise CO2 na km; nicméně vzhledem k tomu, že důsledky neustálého nárůstu poptávky v odvětví dopravy mají na uvedená zlepšení neutralizující vliv,

E.

vzhledem k tomu, že úhrnem proto objem emisí v odvětví dopravy neustále roste: jen v roce 2005 se toto odvětví v rámci 27 zemí EU podílelo 24,1 % na celkových emisích skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O) a podle odhadů Komise se poptávka po energii v daném odvětví zvýší od současné doby do roku 2030 nejméně o 30 %,

F.

vzhledem k tomu, že díky technologickým inovacím a úsilí, které vyvinul automobilový průmysl, se objem škodlivých emisí produkovaných silniční dopravou snížil; konkrétně se tak stalo díky zavedení katalyzátorů, filtrů pevných částic a dalších technologií, jež za posledních patnáct let přispěly ke snížení emisí NOx a znečišťujících částic o 30–40 %; vzhledem k tomu, že přes uvedená zlepšení bylo cílů týkajících se snížení emisí CO2, které vyplynuly z nezávazné dohody mezi výrobci automobilů, dosaženo pouze částečně,

G.

vzhledem k tomu, že v městské dopravě vzniká 40 % emisí CO2 a 70 % emisí jiných znečišťujících látek produkovaných automobily a že dopravní neprůjezdnost, k níž dochází především v městských aglomeracích, zatěžuje HDP EU přibližně 1 %,

H.

vzhledem k tomu, že se 70 % prioritních transevropských dopravních projektů schválených v roce 2004 týká železniční a lodní dopravy, které jsou považovány za nejméně znečišťující druhy dopravy,

I.

vzhledem k tomu, že ve výše uvedených závěrech předsednictví Evropské rady se EU rezolutně a jednostranně zavázala snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů přinejmenším o 20 % oproti hodnotám z roku 1990,

1.

domnívá se, že mobilita byla jedním z největších výdobytků a jednou z největších výzev 20. století a že udržitelná doprava by měla nastolit spravedlivou rovnováhu mezi různými a často protichůdnými zájmy a pokusit se o sladění základního práva občanů na mobilitu, důležitosti dopravy z hlediska ekonomického a z hlediska zaměstnanosti, odpovědnosti za místní a globální životní prostředí a práva občanů na bezpečnost, kvalitu života a zdraví;

2.

zdůrazňuje, že také odvětví dopravy musí být v souladu s cíli EU spojenými se snížením spotřeby ropy a snížením emisí skleníkových plynů do roku 2020 o minimálně 20 % v porovnání s rokem 1990;

3.

zdůrazňuje význam odvětví dopravy pro zaměstnanost, růst a inovace a domnívá se, že zaručená, bezpečná a dostupná mobilita je základním předpokladem našeho životního stylu; domnívá se, že – s ohledem na prioritní požadavky na udržitelnou mobilitu z environmentálního hlediska – lze očekávat, že by občané přijali opatření, která dlouhodobě zajistí jejich mobilitu (6);

4.

je toho názoru, že má-li být dosaženo cíle evropské udržitelné dopravy z hlediska energetického a environmentálního, bude zapotřebí kombinovat různé politiky, které se vzájemně podporují a vyvažují, a zapojovat do nich stále větší počet zainteresovaných stran z odvětví dopravy, veřejné správy a z řad občanů; je skutečně přesvědčen, že pouze vhodná kombinace různých opatření může zmírnit negativní důsledky jednotlivých opatření a pomoci přesvědčit občany, aby je přijali;

5.

domnívá se, že tato kombinace politik by se měla zaměřit zejména na:

6.

zdůrazňuje, že EU a členské státy musí soustředit své úsilí na klíčové prvky tohoto systému, zejména na:

7.

zdůrazňuje význam podpisu protokolu o dopravě k Alpské úmluvě Radou v prosinci 2006; zdůrazňuje, že prostřednictvím ratifikace tohoto protokolu musí Komise neprodleně iniciovat konkrétní prováděcí opatření na podporu udržitelné dopravy v citlivých horských oblastech a hustě osídlených oblastech;

8.

zdůrazňuje v této souvislosti, že k prosazování vozidel s nízkou spotřebou paliva a s nízkými emisemi je rovněž důležité využívat tržní nástroje, např. osvobození od daní, reformu daní z motorových vozidel na základě emisí znečišťujících látek a účinnosti spotřeby paliva, pobídky k likvidaci vozidel, které nejvíce znečišťují životní prostředí, a ke koupi nového vozidla s nízkou úrovní emisí; jde o významná opatření, která by rovněž pomohla výrobcům automobilů vynahradit si ztráty spojené se splněním ustanovení nového legislativního rámce;

9.

naléhavě proto vyzývá Radu a členské státy, aby prokázaly stejné odhodlání, které projevily při příležitosti konání Evropské rady ve dnech 8. a 9. března 2007, tím, že:

10.

souhlasí s otázkou, kterou nastolila Komise ve výše zmíněné zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, pokud jde o možnost využívání koordinovaných postupů a výměny zkušeností a osvědčených postupů s cílem podporovat a zároveň aktivněji monitorovat reformy výběru poplatků v oblasti dopravy a reformy ekologických fiskálních opatření na vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi, aby v tomto směru učinila nezbytné kroky;

11.

žádá Radu a členské státy, aby zintenzivnily investice do infrastruktur a do inteligentních dopravních systémů (ITS), a to zejména se zaměřením na:

12.

naléhavě žádá Komisi, aby nejpozději do června roku 2008 předložila všeobecně použitelný, transparentní a srozumitelný model pro hodnocení externích nákladů u všech druhů dopravy, který bude sloužit jako základ pro budoucí výpočty poplatků za používání dopravní infrastruktury; poznamenává, že podle směrnice o euroznámce musí být k tomuto modelu připojena analýza dopadů internalizace externích nákladů u všech druhů dopravy a strategie zavádění tohoto modelu pro všechny druhy dopravy; očekává, že souběžně s touto iniciativou Komise připraví legislativní návrhy, přičemž nejprve předloží návrh na revizi směrnice o euroznámce;

13.

je přesvědčen, že problém dopravní neprůjezdnosti měst, jenž se podílí 40 % na emisích CO2 a 70 % na dalších emisích znečišťujících látek, které produkují automobily, by měl být řešen – při dodržení zásady subsidiarity – ambiciózněji, a to na základě strategie zaměřené na spolupráci a koordinaci na celoevropské úrovni;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby analyzovaly způsoby, kterými dopravní infrastruktura a poplatky, jež s ní souvisejí, ovlivňují rozvoj měst a budoucí poptávku po dopravních službách;

15.

v tomto ohledu zastává názor, že politika účinné městské mobility by měla zohledňovat skutečnost, že osobní i nákladní doprava musí z těchto důvodů vycházet z co nejvíce integrovaného přístupu, jenž by umožnil soustředit nejvhodnější řešení každého z jednotlivých problémů; je pevně přesvědčen, že městské oblasti mají dostatečný ekonomický potenciál, který umožní provádění politik zaměřených na přechod k jiným formám dopravy, tj. veřejné dopravě, chůzi a jízdě na kole, a nový přístup k městské logistice; v této souvislosti považuje za zásadní zaměřit se na technologické inovace (větší míru používání inteligentních dopravních systémů, ITS), lepší využívání stávající dopravní infrastruktury – zejména prostřednictvím opatření k řízení poptávky (zavedení poplatků – poplatky za vjezd do center měst nebo poplatky za používání silnic, tzv. congestion charges, popř. road pricing) a na inovační řešení, pokud jde o optimální integraci toků nákladní dopravy ve městech; a konečně na podporu nových alternativ pro optimalizaci používání soukromých automobilů, jako např. spolujízda (car-sharing), zvýšení obsazenosti automobilů (carpooling) a opatření pro práci z domova;

16.

upozorňuje na nutnost přijetí právně nevynutitelných opatření s cílem zajistit udržitelnější dopravu a považuje za důležité, aby se mohli občané informovaně rozhodovat ohledně dopravního prostředku a způsobu jízdy; požaduje, aby spotřebitelé byli lépe informováni a aby byly rozšířeny osvětové kampaně a kampaně propagující nové přístupy k udržitelnějším dopravním prostředkům nebo modelům dopravy;

17.

je toho názoru, že železniční doprava – jakožto druh dopravy s nižší spotřebou energie a nižšími emisemi CO2 – má významný potenciál, jenž je možno rozvíjet, a to nejen pokud jde o logistiku dopravy zboží, ale také o přepravu cestujících na krátké až střední vzdálenosti;

18.

vyzývá Komisi, členské státy a odvětví železniční dopravy, aby:

19.

domnívá se, že i když letecké společnosti snížily v posledních 10 letech spotřebu paliva na cestujícího a kilometr o 1–2 % a značně se snížily i emise hluku dopad civilního letectví na životní prostředí v celosvětovém měřítku větší v důsledku značného nárůstu objemu dopravy; požaduje proto:

20.

konstatuje, že skutečné náklady v letecké dopravě a průhlednost cen letenek jsou důležité pro zájem cestujících a pro rovné podmínky hospodářské soutěže v odvětví dopravy, a proto podporuje Komisi, aby v této oblasti přijala další iniciativy;

21.

konstatuje, že dochází k neustálému zvyšování emisí v oblasti námořní dopravy, a doporučuje zejména:

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do modernizace přístavních zařízení, a to jak v námořních přístavech Evropské unie, tak v těch, které leží na vnitrozemských vodních cestách, aby se umožnila rychlá přeprava zboží a cestujících mezi jednotlivými dopravními systémy, čímž se v oblasti dopravy otevře prostor pro snížení spotřeby energie;

23.

domnívá se, že je nutné zlepšit logistiku, faktory zatížení u dopravy zboží a intermodalitu; doporučuje proto úplné dobudování vnitřního trhu v oblasti dopravy a vyzývá Komisi, aby co nejdříve připravila svůj výše uvedený akční plán týkající se logistiky nákladní dopravy v Evropě, jenž bude klást důraz především na rozvoj koncepce „zelených koridorů“;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly více prostředků do výzkumu v oblasti dopravy a umožnily tak vývoj technologií, které jsou energeticky účinnější a přispívají ke snížení emisí CO2; žádá Komisi, aby v roce 2009 v rámci přezkumu víceletého finančního rámce zásadně zvýšila celkový objem finančních prostředků, jež jsou určeny na výzkum a vývoj, pokud jde o oblast životního prostředí, energetiky a dopravy;

25.

podporuje Komisi v iniciativách, které lépe propojují udržitelnou dopravu a cestovní ruch, jako je používání ekologičtějších dopravních prostředků, například kombinace používání veřejných dopravních prostředků a jízdních kol;

26.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/6

—

s ohledem na článek 116 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že je důležité mít účinné včasné varování občanů v případě bezprostředně hrozících nebo šířících se závažných mimořádných událostí s cílem snížit utrpení a ztráty na lidských životech,

B.

vzhledem k tomu, že zřízení systémů včasného varování a včasné výměny informací, které je stanoveno v několika stávajících a nových legislativních aktech,

C.

vzhledem k tomu, že v rámci systémů včasného varování jsou úřady varovány prostřednictvím regionálních sítí ochrany podle toho, o jaký druh ohrožení se jedná (přírodní, technologické, sociální), a občané jsou informováni prostřednictvím telekomunikační sítě (rozhlas, televize, sirény, mobilní telefony, atd.),

D.

vzhledem k tomu, že EU postrádá všeobecný, vícejazyčný, zjednodušený a účinný systém varování občanů před bezprostředně hrozícími nebo šířícími se mimořádnými událostmi a vzhledem k tomu, že uvedení takového systému do praxe se přímo týká několika politik EU (telekomunikace, životní prostředí, zdraví, vnitřní bezpečnost a civilní ochrana) a také ovlivňuje další politiky (doprava, energetika a cestovní ruch),

E.

vzhledem k tomu, že by EU měla zavést takový systém, který by spolu s vhodnými informačními a školícími kampaněmi podpořil životy zachraňující chování u občanů v ohrožení,

1.

vyzývá členské státy a Komisi, aby uvedly do praxe nezbytné postupy a zdroje pro vypracování účinného systému včasného varování občanů v případě bezprostředně hrozících nebo šířících se závažných mimořádných událostí v celé EU;

2.

vyzývá Komisi, aby předložila příslušné legislativní návrhy v této oblasti a zohlednila veškerá související rizika a politiky;

3.

pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů předal Radě a Komisi.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/9

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 20. listopadu 2007 o přípravě na kontrolu stavu společné zemědělské politiky (KOM(2007)0722),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (1) ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce,

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 11. prosince 2007 k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1782/2003 a nařízení (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin (3),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 26. září 2007 k návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1782/2003 o půdě vyňaté z produkce na rok 2008 (4),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 14. února 2007 k návrhu nařízení Rady o stanovení pravidel pro dobrovolné odlišení přímých plateb podle nařízení (ES) č. 1782/2003 a o změně nařízení (ES) č. 1290/2005 (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 k politickým výzvám a rozpočtovým prostředkům rozšířené Unie v letech 2007–2013 (6),

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (7) a zejména na její přílohy I a III a prohlášení č. 3 a 9,

—

s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (8),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. března 2004, kterým se po reformě společné zemědělské politiky upravuje akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (9),

—

s ohledem na pověření, které udělila Evropská rada Evropské komisi pro vyjednávání v oblasti zemědělství, jak je uvedeno v „návrhu postupu Evropského společenství při vyjednávání WTO o zemědělství“ ze dne 26. října 1999,

—

s ohledem na čl. 33 odst. 2 Smlouvy o ES, který byl v nezměněné podobě převzat do Lisabonské smlouvy,

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0047/2008),

A.

vzhledem k tomu, že zemědělství společně s navazujícím potravinářským průmyslem dosud představuje jedno z největších hospodářských odvětví v EU, že má rozhodující význam z hlediska zajišťování potravin v EU a že se v čím dál tím větším rozsahu podílí na zabezpečení energie v EU,

B.

vzhledem k tomu, že společná zemědělská politika (SZP) EU sledující ekonomický, ekologický a sociální evropský model zemědělství, který zaručuje udržitelnost a bezpečnost potravin, bude potřebná i v budoucnu, nicméně je nutno pokračovat v úspěšném reformním směru, včetně dalšího posilování rozvoje venkova,

C.

vzhledem k tomu, že do budoucna bude muset být cílem SZP zrušení překážek, na které v současnosti narážejí mladí lidé při přístupu k zemědělské činnosti, a to tím, že učiní přenos z jedné generace na druhou jednou ze svých priorit,

D.

vzhledem k tomu, že omezování byrokracie v odvětví zemědělství vyžaduje transparentní, jednodušší a méně těžkopádné předpisy, stejně jako nižší náklady pro zemědělské podniky a výrobce a nižší správní náklady,

E.

vzhledem k tomu, že se SZP musí naučit reagovat na velké rozdíly v zemědělské a regionální struktuře a současně nalézt odpovědi na nové výzvy, jako jsou změna klimatu, ochrana půdy a vody, zesílené otevření světovému trhu nebo zajišťování biomasy, surovin a obnovitelné energie, vzhledem k tomu, že musí mít k dispozici dostatečné prostředky a hájit původní cíle SZP, které byly nedávno potvrzeny v Lisabonské smlouvě a které se dají shrnout jako produkce zdravých a vysoce kvalitních potravin, jimiž se zaručí zásobování všech Evropanů za rozumnou cenu a umožní zachovat úroveň příjmů zemědělců,

F.

vzhledem k tomu, že by veškeré budoucí změny ve společné zemědělské politice měly zohledňovat specifickou situaci rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí, a neměly by ohrožovat výrobu a obchodní využití zemědělských produktů v těchto zemích,

G.

vzhledem k tomu, že systém přímých plateb byl od roku 1992 třikrát reformován a všechny podstatné organizace trhu, s výjimkou odvětví produkce mléka, byly od roku 2004 s úspěchem zásadně a dalekosáhle reformovány,

H.

vzhledem k tomu, že všechny rozvinuté země mají zemědělskou politiku a že nové situace, jako je nárůst obyvatelstva na světě, změna klimatu, rostoucí spotřeba energie, odstraňování cenových podpor a silnější otevření světovému trhu jsou vyrovnávány na jedné straně vyššími tržními cenami zemědělských produktů v EU a na druhé straně zřetelně výraznějším kolísáním zisků a většími cenovými výkyvy, takže zachování společné zemědělské politiky je nezbytné jako ještě nikdy,

I.

vzhledem k tomu, že zajišťování potravin (ve smyslu kvantitativním i kvalitativním) bude i nadále jedním ze základních cílů SZP, společně se zásadou zachování ekosystémů, bez které není možná zdravá a trvalá produkce, a se zásadou optimalizace využívání půdy v celé Unii,

J.

vzhledem k tomu, že EU vynaložila značné úsilí na snížení výdajů v oblasti zemědělství v poměru k celkovému rozpočtu, takže jejich podíl na něm poklesl z téměř 80 % v sedmdesátých letech dvacátého století na 33 % na konci stávajícího finančního výhledu, zatímco celková zemědělská plocha se zvýšila o 37 % ve srovnání s rokem 2003 z důvodu přistoupení nových členských států,

K.

vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé států a vlád učinili na summitu v Berlíně závazky, pokud jde o záruku celkových výdajů na SZP v rámci prvního pilíře do roku 2013,

L.

vzhledem k tomu, že akt o přistoupení z roku 2004 stanoví odchylky od uplatňování některých pravidel SZP na nové členské státy ve snaze vyrovnat nižší úroveň přímých plateb,

M.

vzhledem k tomu, že v některých regionech neexistují alternativy k určitým tradičním formám zemědělské výroby, které často představují hlavní zemědělskou činnost těchto regionů a které je třeba za každou cenu zachovat a podporovat z naléhavých důvodů týkajících se životního prostředí a regionální politiky a pro zachování hospodářské a sociální struktury, zejména s ohledem na úlohu, kterou hraje SZP v tzv. konvergenčních regionech, ve kterých jsou pěstování zemědělských plodin a chov hospodářských zvířat tradičně velmi důležitými nástroji hospodářského rozvoje a tvorby pracovních míst,

N.

vzhledem k tomu, že evropští zemědělci musí mít záruku stability, aby nebyli poškozeni ve svých očekáváních a investicích, a že regulační systémy v některých odvětvích musí umožnit střednědobé a dlouhodobé prognózy,

O.

vzhledem k tomu, že evropský zákonodárce musí zamezit diskriminaci evropských zemědělců a chovatelů v rámci samotné EU i vůči jejich konkurentům ze třetích zemí nebo pomocí vhodných nástrojů vytvořit pro evropské zemědělce a chovatele rovné příležitosti (level-playing-field) a že by se zvláště mělo zajistit, aby normy týkající se kvality, zdraví, životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat atd., které jsou závazné pro zemědělce v EU, byly rovněž dodržovány subjekty, které vyvážejí zemědělské produkty do EU,

P.

vzhledem k tomu, že cíle SZP, které jsou formulovány v článku 33 Smlouvy o ES, a vzhledem k tomu, že ke všem podstatným právním a rozpočtovým rozhodnutím ohledně SZP bude v případě plné ratifikace Lisabonské smlouvy třeba souhlas Evropského parlamentu,

Q.

vzhledem k tomu, že zajištění zásobování občanů EU je prioritou, a vzhledem k tomu, že jí lze nejlépe dosáhnout podporováním produkce potravin v EU a současným podporováním dovozů v rámci pravidel WTO; toto zajišťování potravin závisí rovněž na přispívání EU k vytváření světových zásob (které jsou dnes dramaticky nízké), což EU umožňuje nejen chránit samu sebe před nedostatkem potravin, ale také převzít odpovědnost, pokud jde o zajištění zásobování potravinami na celém světě,

R.

vzhledem k tomu, že je potřeba vypracovat hlubší analýzu vývoje trhů a jeho dopadů na vnitřní trh při zohlednění mezinárodního kontextu, pokud jde o cenovou hladinu a produkci surovin,

1.

trvá na obhajobě modelu udržitelného, konkurenceschopného a multifunkčního zemědělství, které zachovává zvláštnosti každého odvětví a každé oblasti produkce a jehož základním cílem je zásobování obyvatelstva zdravými a bezpečnými potravinami v dostatečném množství a za cenu přijatelnou pro spotřebitele;

2.

domnívá se, že reforma SZP z roku 2003 byla v klíčových aspektech velmi úspěšná, neboť zřetelně zvýšila transparentnost a účinnost SZP i vlastní odpovědnost zemědělců a jejich orientaci na trh, a zastává názor, že tento proces musí pokračovat, aby byly dodrženy závazky přijaté vedoucími představiteli států a vlád v prosinci 2002 týkající se nedotknutelnosti prostředků pro zemědělství v rámci prvního pilíře do roku 2013; poukazuje na to, že na druhé straně je nutno dále výrazně zjednodušit řízení SZP a mnohé směrnice a nařízení EU, které mají na zemědělce dopad, aby se snížila jejich zátěž, aniž by toto zjednodušení vedlo na druhé straně k renacionalizaci SZP a ještě výraznějšímu omezení podpor, jejichž příjemci jsou zemědělci v EU;

3.

domnívá se, že upuštění od veškeré formy regulace společné organizace trhu není politicky žádoucí, protože, jak ukazuje současná situace, evropské a světové zásoby jsou na nebezpečně nízké úrovni, což má nepříznivý dopad na kupní sílu spotřebitelů i na příjmy zemědělců a současně to podporuje spekulace; zdůrazňuje, že ostatně je potřeba mít k dispozici nástroje pro případ, že dojde ke zvrácení růstu, nebo proti rizikům hygienických nehod nebo důsledkům přírodních katastrof, ke kterým vzhledem k poruchám klimatu dochází stále častěji;

4.

vítá proto technické úpravy, které mohou vyplynout ze sdělení Komise o kontrole stavu zemědělské politiky, jejichž cílem je dosáhnout funkčnosti reformy z roku 2003, a žádá Komisi, aby zaručila základní hospodářskou zásadu stability SZP;

5.

žádá Komisi, aby s ohledem na budoucí reformy vypracovala hodnotící studii ohledně nákladů a přínosů SZP, pokud jde o zajišťování potravin, soběstačnost a ochranu venkovského obyvatelstva; žádá Komisi, aby provedla analýzu nákladů, které pro spotřebitele může způsobit zdražení potravin v důsledků zvýšení světové poptávky, ve srovnání s dnešními náklady zemědělské politiky pro občana Unie;

6.

domnívá se, že výzvou pro EU, pokud jde o jednání v rámci WTO, je nastavit veškerá budoucí omezení tak, aby maximalizovala domácí blahobyt; zdůrazňuje, že úkolem EU je co nejlépe využít dostupnou flexibilitu např. v případě „citlivých výrobků“; zdůrazňuje však, že podmínkou pro jakoukoli dohodu v rámci WTO o zemědělství je dosažení dohody o duševním vlastnictví vztahující se na zeměpisná označení a uznání neobchodních zájmů jako dovozního kriteria;

7.

žádá Komisi, aby v souvislosti s probíhajícími jednáními ve WTO zohlednila zvláštnosti zemědělské produkce jako odvětví výroby potravin a strukturujícího prvku územní rovnováhy, ochrany životního prostředí a zachování přiměřené úrovně bezpečnosti potravin, jak z hlediska kvality, tak z hlediska množství;

8.

domnívá se však, že Evropská unie musí mít i v budoucnosti dostatek nástrojů, aby mohla činit opatření proti krizím trhu a zásobování v odvětví zemědělství a zdravotnictví;

9.

zdůrazňuje nutnost účinnými a přiměřenými – finančními i jinými – prostředky uznat produktivní a environmentální funkci a funkci v oblasti venkova, které zemědělství plní;

10.

v zásadě podporuje začlenění všeobecných cílů do SZP, zejména cílů zajišťování potravin, územní soudržnosti, ochrany spotřebitelů, životního prostředí, klimatu, zvířat, obnovitelných energií a biologické rozmanitosti; poukazuje však na to, že to musí být v rámci politiky udržitelného rozvoje, která spojuje hospodářský výkon, zachování životního prostředí a zdrojů, místní rozvoj a sociální spravedlnost; připomíná nicméně, že hlavy států a vlád schválily cíle SZP, přičemž zachovaly obsah článku 33 Smlouvy o ES v Lisabonské smlouvě podepsané dne 13. prosince 2007;

11.

zdůrazňuje, že začlenění obecných cílů do SZP nesmí ohrozit produkci zemědělských výrobků a produktů živočišné výroby v horských, znevýhodněných, odlehlých a ostrovních oblastech Evropské unie, ve kterých je uplatňován systém extenzivní produkce a jejichž produkce je určena z velké části pro místní trh, avšak jejichž zemědělské produkty a produkty živočišné výroby se prodávají také na vnitrostátním trhu členských států;

12.

domnívá se, že ukládá-li EU zvýšené požadavky svým zemědělcům a producentům, musí také dbát na respektování těchto požadavků subjekty, které vyvážejí své zemědělské produkty do EU, a že Evropská unie musí na jednáních v rámci WTO vyvíjet tlak na zapojení uvedených všeobecných cílů;

13.

odmítá snižování celkového rozpočtu prvního pilíře pro období do roku 2013 a poukazuje na to, že zemědělci jsou ve fázi rychlých změn zemědělských a chovatelských trhů a v půli období probíhajících reforem nutně závislí na spolehlivosti, bezpečnosti a zejména na dodržování rozhodnutí přijatých v roce 2003;

14.

odmítá jakoukoli diskriminaci při přímých platbách na základě velikosti podniku a jeho právní formy, ale zároveň uznává, že veškeré přerozdělování podpor v rámci prvního pilíře se musí zakládat na celostním hodnocení jeho dopadů na sociální a regionální soudržnost, zaměstnanost, konkurenceschopnost a inovaci;

15.

požaduje, aby byla podpora poskytována pouze zemědělcům, kteří aktivně hospodaří v oblasti zemědělství;

16.

poukazuje na to, že sdělení Komise věnuje málo prostoru problémům, potřebám a výzvám, před kterými stojí odvětví zemědělství nových členských států, a naléhavě žádá, aby to bylo v nadcházejících reformách zohledněno a aby bylo rovněž zváženo další cílené financování restrukturalizace a modernizace;

17.

pokládá přímé platby za bezpodmínečně nutné i v budoucnosti jakožto základní zajištění příjmů nejenom v případě selhání trhu, ale také proto, že zemědělci poskytují společné statky, a jako vyrovnání za evropskou úroveň životního prostředí, bezpečnosti potravin a jejich zajišťování, sledovatelnosti, životních podmínek zvířat a sociálních norem, která je v mezinárodním srovnání velmi vysoká;

18.

připomíná však, že úroveň plateb se nezdá být vždy v rovnováze s úsilím dotčených zemědělců o přizpůsobení se předpisům, neboť platby stále ještě ve velké míře závisejí na historických výdajích;

19.

vyzývá proto Komisi, aby vypracovala zprávu, která by posoudila zvláštní výdaje, se kterými se zemědělci potýkají z důvodu jejich přizpůsobení obecným normám v oblasti životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a zajišťování potravin ve srovnání s jejich hlavními konkurenty na světovém trhu; zpráva by měla dále porovnat tyto náklady se stávající výší přímých plateb, které zemědělci obdrželi; zpráva by se měla dostatečně podrobně zabývat různými druhy zemědělců v jednotlivých členských státech; zpráva by také měla být zveřejněna před začátkem rozhodovacích postupů pro společnou zemědělskou politiku po roce 2013;

20.

vítá návrh Komise ponechat členským státům na dobrovolném základě více volnosti pro přechod na systém přímých plateb oddělených od historických referenčních hodnot a na paušální systém a vyzývá Komisi, aby společně s legislativním návrhem objasnila, zda by byl vzhledem k dobrým zkušenostem v členských státech možný urychlený dobrovolný přechod členských států k plošné regionální či vnitrostátní jednotné platbě v rámci oddělených plateb do roku 2013; členské státy s plným (nebo částečným) oddělením plateb od produkce založeným na historických platbách však mohou takto zavedený systém zachovat až do roku 2013; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii možného dopadu plošné platby, zejména s ohledem na zemědělské podniky s vysokou koncentrací hospodářských zvířat na relativně malé rozloze zemědělského podniku;

21.

zdůrazňuje, že při volbě přechodu na regionální modely bude potřeba zohlednit problémy spojené se zvláštnostmi specifické právní úpravy chovu hospodářských zvířat, tedy že někteří chovatelé hospodářských zvířat nedisponují žádnou, nebo jen malou zemědělskou plochou, a také skutečnost, že extenzivní chov spočívá v mnoha oblastech EU na kolektivním využívání společných pastvin, které patří obcím, společenstvím nebo státním subjektům;

22.

domnívá se, že vzhledem ke stále vyššímu počtu odvětví, na které se vztahuje režim jednotné platby, a vzhledem ke zkušenosti s uplatňováním režimu jednotné platby, se jeví některá rozhodnutí a prováděcí pravidla jako zbytečně rigidní a složitá, a že se rovněž jeví jako nezbytné nové stanovení norem a rámce pro provádění a administrativní řízení, které usnadní jejich uplatňování ve členských státech a odvětvích, které si to přejí;

23.

domnívá se, že oddělení přímých plateb od produkce obecně vedlo k úspěšné orientaci evropského zemědělství na trh s ohledem na větší účinek, který má na příjmy, a na větší svobodu rozhodování zemědělců i na související zjednodušení SZP; vyzývá Komisi, aby politiku oddělení urychlila, pokud to v určitých regionech, zejména v nejvíce znevýhodněných regionech, nebude mít značně nepříznivý sociálně ekonomický anebo environmentální dopad; poznamenává ovšem, že je třeba vypracovat další hodnocení dopadu, aby byly komplexně vyhodnoceny účinky oddělení plateb na určité regiony, na produkci a trh s pozemky;

24.

je přesvědčen, že obecně může oddělení přímé podpory od zemědělské produkce v dlouhodobém výhledu přispět ke snížení nepříznivých environmentálních dopadů evropského zemědělství za předpokladu, že bude zároveň posílena podpora udržitelných postupů pro rozvoj venkova;

25.

zdůrazňuje, že veškeré další oddělování plateb by mělo být provedeno pouze po pečlivém zvážení možných dopadů, včetně, ale nikoli pouze, rovnováhy mezi různými zemědělskými odvětvími, zvýšeného nebezpečí monokultur a ohrožení pro zemědělská odvětví náročná na pracovní sílu;

26.

uznává, že situace v případě plateb za počet chovaných hospodářských zvířat, včetně plateb za produkci mléka, je zcela odlišná vzhledem k závažným narušením trhu, mj. z důvodu nárůstu cen krmiv, který výrazně ovlivňuje některé systémy živočišné výroby uplatňované v EU;

27.

domnívá se, že při úplném oddělení plateb za počet chovaných hospodářských zvířat mohou v určitých regionech, např. v horských regionech a dalších regionech se specifickými problémy (ostrovy, suché nebo vlhké oblasti, nevzdálenější regiony apod.), v nichž neexistují alternativy k chovu zvířat, který je poměrně náročný na pracovní sílu, hrozit vzhledem ke změně cen vstupů značná sociální, ekonomická a environmentální znevýhodnění, jež nelze uvést v soulad s cíli Smlouvy; vyzývá, aby byly v případě (částečného) oddělení plateb od produkce jako základ pro posouzení platebních nároků využívány přesné referenční údaje;

28.

je si vědom klíčového významu chovu hospodářských zvířat pro evropské zemědělství, zejména pak v některých zemích a regionech s velkochovy zvířat, a proto pokládá za vhodné prozatím zčásti zachovat spojené platby za chov hospodářských zvířat; uznává, že tyto velmi úspěšné zemědělské podniky mají velký význam pro regionální hospodářství; připomíná, že články 47 až 50 nařízení (ES) č. 1782/2003 obsahují řešení pro podniky zabývající se intenzivním chovem hospodářských zvířat, které by mělo být dále zkoumáno pro období po roce 2013;

29.

domnívá se však, že to nebude postačující; vítá proto jako první krok správným směrem ohlášenou změnu článku 69 nařízení (ES) č. 1782/2003 (dále článek 69); upozorňuje však, že by tento nástroj neměl být využíván jako způsob, jak zakrýt zavedení dobrovolného odlišení a dvojího posílení druhého pilíře; mimoto by tento nástroj neměl vést k renacionalizaci SZP a členské státy by měly mít pokud možno stejné podmínky;

30.

žádá, aby byly prostředky uvolněné podle článku 69 přednostně použity na opatření teritoriální soudržnosti a posílení jednotlivých odvětví, zejména na opatření, která zamezí zastavení zemědělské výroby, a zejména v oblastech, v nichž by to vedlo k závažnému negativnímu dopadu na přírodu, krajinu nebo regionální rozvoj (zejména horské oblasti, mokřady nebo oblasti s nedostatkem vody, jiné zvláště znevýhodněné oblasti a pastviny v extrémních oblastech), dále na opatření, která slouží restrukturalizaci a posílení klíčových zemědělských oblastí (např. produkce mléka, skot a ovce), na plošná opatření chránící životní prostředí (např. ekologické zemědělství), která doposud nebyla zahrnuta do druhého pilíře, a na opatření pro řízení rizik;

31.

domnívá se, že prostředky vyčleněné na revidovaný článek 69, by v případě, že výsledky hodnocení dopadu budou dle očekávání a na dobrovolném základě, mohly pokrýt až 12 % přímých plateb na každý členský stát;

32.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na stanovení společných pravidel týkajících se použití článku 69 členskými státy, aby se v co největší míře zamezilo překážkám obchodu a narušování hospodářské soutěže, a požaduje, aby byl tento návrh v případě potřeby začleněn do rámce společné organizace trhu; žádá mimoto, aby všechna opatření týkající se používání článku 69 byla sdělena Komisi; ukládá konečně Komisi, aby provedla analýzu dopadů, která bude do jejího legislativního návrhu zahrnuta;

33.

domnívá se, že opatření na posílení jednotlivých odvětví se musí z dlouhodobého hlediska financovat zásadně z prvního pilíře; dále je proto toho názoru, že Komise musí při přípravě reformy po roce 2013 důkladně vyhodnotit uplatňování revidovaného článku 69;

34.

vyzývá dále Komisi, aby do 30. června 2010 předložila zprávu, v níž bude podrobně vysvětleno, jak lze dlouhodobě zajistit ochranu výroby rostlinných produktů ve Společenství, stejně jako zajištění dodávek pro chov hospodářských zvířat v Evropě s ohledem na různé systémy živočišné výroby v EU, multifunkčnost a regionální aspekty (např. horské, znevýhodněné nebo malé ostrovní oblasti); domnívá se, že zpráva by měla odpovědět také na otázku, jak lze také s ohledem na udržitelný rozvoj a sociální aspekty pomocí oddělených, nepřímých podpor, např. prémií za extenzivní louky či pastviny, prostřednictvím zvláštních plateb za produkci mléka a masa, plateb za stáje, které jsou postaveny a vybaveny v souladu s obecnými normami dobrých životních podmínek zvířat a životního prostředí, nebo pomocí zvláštních nástrojů pro krizové řízení účinněji a cíleněji dosáhnout cílů SZP; zdůrazňuje, že zpráva musí odpovědět na otázku, zda a do jaké míry budou spojené platby za chov hospodářských zvířat nebo řešení blízká článkům 47 až 50 nařízení (ES) č. 1782/2003 potřebná i po roce 2013, vzhledem ke zvláštním potřebám oblastí s podniky zabývajícími se intenzivním chovem hospodářských zvířat;

35.

doporučuje, aby nové členské státy, které si to přejí, mohly do roku 2013 využívat režimu jednotné platby na plochu (SAPS), a vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je možné uplatňování SAPS ještě více zjednodušit změnou pravidel o půdě způsobilé pro získání podpory;

36.

domnívá se, že by všechny rozpočtové prostředky určené na provádění SZP, které byly ušetřeny nebo nebyly využity, měly být vynaloženy v rámci SZP;

37.

domnívá se, že přímé platby budou potřebné i po roce 2013, ale měly by se zakládat na nových objektivních kritériích, zejména na přímé tvorbě pracovních míst v zemědělských podnicích, nebo by se měly rozvíjet zřetelněji do podoby odměn zemědělcům za správu půdy nebo odškodnění za určité účinné služby obecného zájmu nebo zvláštní normy, včetně norem pro dobré životní podmínky zvířat, přičemž by bylo následně nutné přehodnotit značné rozdíly v regionálních platbách na plochu v Evropě a rozdílné prostředky vyčleněné na druhý pilíř; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodná opatření, která zajistí, že plná částka přímých plateb bude vyplácena pouze osobám a podnikům, které skutečně vyvíjejí zemědělskou činnost;

38.

podporuje postupné začlenění platebních systémů založených na produkci, které jsou menší, a proto se obtížně spravují (suché krmivo, konopí, len, bramborový škrob), do systému jednotných plateb po přiměřeně dlouhém období pro postupné ukončení, pokud by to nevedlo k závažným sociálně hospodářským anebo environmentálním znevýhodněním v některých oblastech; pokud je to z regionálně-politických důvodů nutné, měla by se naplánovat doprovodná opatření podle článku 69; žádá Komisi o analýzu hospodářských a regionálních dopadů v jednotlivých případech, která prokáže, že toto je vhodné řešení a stanoví nezbytný časový rámec pro jeho provedení; zdůrazňuje, že oddělení plateb by nemělo ohrozit samotnou existenci příslušných druhů produkce;

39.

podporuje okamžité zrušení povinnosti vynětí půdy z produkce, která jakožto nástroj řízení množství ztratila v systému oddělených přímých plateb smysl a navíc je extrémně nákladná z hlediska řízení, a přeměnu nároků na vynětí půdy na běžné nároky;

40.

domnívá se, že v souvislosti se snižováním objemu ploch vyňatých z produkce v důsledku zvyšování poptávky po zemědělských produktech lze případných výhod pro životní prostředí získaných vynětím půdy z produkce, jako je např. opylování rostlin včelami, dosáhnout lépe a cíleněji pomocí opatření druhého pilíře a změnou definice udržování půdy v dobrém zemědělském a ekologickém stavu umožňujícího rozvoj biologické rozmanitosti živočichů a jejich stanovišť;

41.

žádá postupné zrušení prémie za energetické plodiny v průběhu období pro postupné ukončení, neboť prémie za energetické plodiny jsou velmi nákladné z hlediska řízení a mají malé či nemají žádné výhody pro energetickou politiku v současném tržním prostředí;

42.

žádá, aby byly prostředky ušetřené zrušením prémie za energetické plodiny cíleně poskytnuty, mimo jiné, na doprovodná opatření v rámci organizace trhu s mlékem, zejména v horských oblastech a dalších oblastech se specifickými problémy;

43.

vyzývá Komisi, aby nevyužité prostředky zemědělského rozpočtu, které byly vyčleněny na opatření na organizaci trhu, jako např. intervence, vývozní dotace nebo skladování, vynaložila přednostně na základě článku 69 na posílení hospodářství ve venkovských oblastech, zejména v zemědělských podnicích, v souladu s rozvojovými cíli pro venkov;

44.

domnívá se, že již nelze odůvodnit přímé platby bez podmíněnosti (cross-compliance); zdůrazňuje v tomto ohledu, že EU musí novým členským státům v průběhu přechodného období pomoci s uplatňováním pravidel podmíněnosti;

45.

vzhledem ke snížení přímých plateb odmítá rozšíření oblasti uplatnění podmíněnosti, dokud členské státy a Komise neučiní podstatný pokrok při zjednodušování a harmonizaci kontrolních předpisů a dokud Komise nepředloží přehled nákladů souvisejících s podmíněností zemědělcům; poukazuje v této souvislosti na své stanovisko ze dne 11. prosince 2007;

46.

domnívá se, že podmíněnost by se měla omezit na kontrolu podstatných norem evropského modelu produkce a takových norem, které lze systematickým a harmonizovaným způsobem kontrolovat v různých členských státech;

47.

žádá vyšší účinnost podmíněnosti ve vztahu k jejím cílům a větší vzájemnou sladěnost při jejím uplatňování v členských státech; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasnější pokyny s cílem pomoci členským státům při jejím uplatňování;

48.

požaduje, aby se ukončilo neúměrné zatěžování chovu hospodářských zvířat způsobené podmíněností; požaduje v této souvislosti zejména kritické přezkoumání hygienických norem a norem pro označování (např. ušní značky);

49.

mohl by souhlasit s umírněným přizpůsobením požadavků s cílem zachovat udržitelné zemědělství s ohledem na změnu podmínek životního prostředí a produkce (změna klimatu, biomasa), jestliže se zajistí srovnatelné provádění těchto nových požadavků v Evropě;

50.

domnívá se, že členské státy uplatňující zjednodušený režim jednotné platby na plochu (SAPS), musí mít možnost uplatnit zásadu podmíněnosti rozloženě tak, aby mohly řádně připravit nezbytné systémy kontroly a přesvědčit zemědělce o zásadním významu dodržování stanovených norem;

51.

vyzývá Komisi, aby dále pokračovala ve zjednodušování společné zemědělské politiky a přezkoumávala pravidelně legislativu, pokud jde o nezbytnost a účelnost konkrétní úpravy; v této souvislosti by měla navrhnout další opatření, jako např. zjednodušená pravidla pro přenášení platebních nároků při neuplatnění, sloučení nejmenších platebních nároků, zavedení jednotné prémie u malých příjemců, zjednodušení pravidel pro vnitrostátní rezervu nebo její snížení či zrušení v závislosti na přechodu k regionálně/vnitrostátně jednotné platbě na plochu, zřeknutí se propadání platebních nároků při neuplatnění, zrušení ručně psaného registru skotu a jiných hospodářských zvířat;

52.

vyzývá členské státy, aby zajistily včasné platby, a Komisi, aby povolila poskytování předběžných plateb zemědělcům;

53.

žádá Komisi, aby zavedla mechanismy nezbytné k tomu, aby byl dovoz ze třetích zemí uveden do souladu se stejnými normami jako produkce Společenství v oblasti podmíněnosti, bezpečnosti potravin atd.;

54.

domnívá se, že vzhledem k očekávanému nárůstu hrozeb pro životní prostředí a klima a rizika velkých epidemií a také velkých výkyvů cen na zemědělských trzích, je třeba bezpečnostní síť ve formě dalších preventivních opatření;

55.

poukazuje na to, že důležitými způsoby, jakými se zemědělci mohou chránit před riziky, jsou produkce orientované na trh, patřičný osevní postup, diverzifikace, nástroje finančního trhu, smlouvy s dodavatelským řetězcem a pojištění, a že odpovědnost za přiměřenou prevenci rizik mají v zásadě zemědělci;

56.

domnívá se, že by systém intervencí měl zůstat zachován pro řešení případů selhání trhu, že by měl být reformován do podoby přísné bezpečnostní sítě určené pro výjimečné situace a jeho pravidla by měla být založena na trendech světového trhu;

57.

podporuje proto návrh Komise snížit intervenční úrovně v oblasti trhu s plodinami na nulu a pouze pro pšenici případně zachovat možnost snížené intervence;

58.

domnívá se, že vzhledem k nárůstu rizik je naléhavě nutné vybudovat soukromohospodářské nebo smíšené preventivní systémy, jako je pojištění více rizik; je si vědom skutečnosti, že se to nemůže podařit bez veřejných zdrojů financování; zdůrazňuje skutečnost, že zavedení těchto systémů nesmí za žádných okolností ohrozit rovnost podmínek pro všechny členské státy; žádá Komisi, aby do budoucna zvážila zavedení nebo podporu zajišťovacího režimu pro celé Společenství, který umožní řešit problémy způsobené klimatickými a ekologickými katastrofami;

59.

poukazuje na to, že prakticky všechny příslušné třetí státy provozují takovéto státem podporované systémy;

60.

domnívá se, že jako první krok je tedy třeba vytvořit možnosti financování vnitrostátní či regionální podpory systémů prevence rizik od roku 2009, které zohlední nejrůznější rizikové potenciály v Evropě; Komise by měla prověřit, do jaké míry lze do systémů zapojit organizace výrobců, odvětvová či meziodvětvová sdružení a soukromé pojišťovny;

61.

domnívá se, že vzhledem ke zcela odlišným podmínkám v jednotlivých odvětvích je pravděpodobně lepší upřednostnit diferencovaná odvětvová řešení (podobná řešením v oblasti ovoce a zeleniny) před horizontálními přístupy;

62.

domnívá se, že na podporu těchto opatření by se měly částečně použít prostředky prvního pilíře na základě článku 69, neboť se jedná o opatření spadající do oblasti tržní politiky;

63.

žádá Komisi, aby zvážila zavedení nástroje pro řešení krizí na trhu a klimatických krizí, určených organizacím producentů a družstvům, ve snaze pomoci jim vyrovnat se s náklady spojenými s poklesem produkce jejich členů;

64.

domnívá se, že opatření na řízení rizik a jejich předcházení nesmí vést k opětovnému zavedení výrobně podmíněných podpůrných opatření;

65.

domnívá se proto, že Komise musí vytvořit společný rámec na financování systémů řízení rizik členskými státy, jímž nebudou dotčeny stávající systémy, které by se využívaly i nadále a kterými se již svého času Komise zabývala, aby se co nejvíce vyloučily účinky narušující hospodářskou soutěž a obchod, a to popř. vytvořením společných pravidel v rámci jednotné organizace trhu;

66.

žádá Komisi, aby do 30. června 2010 předložila důkladnou analýzu stávajících systémů řízení rizik a možností jejich dalšího rozvoje na úrovni Společenství po roce 2013;

67.

poukazuje na to, že klesající horní hranice, odlišení a rozpočtová disciplína mohou mít při provádění návrhů Komise v některých regionech významné přerozdělovací účinky;

68.

domnívá se, že na jakékoliv změně prostředků určených na rozvoj venkova, která se neslučuje se schválenými dílčími stropy přílohy III interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006, se musí dohodnout všechny tři strany, které dohodu podepsaly;

69.

poukazuje na to, že dosud nebylo předloženo posouzení dopadů dalšího odlišení, snižování a minimálních prahů na trh práce ve venkovských oblastech a regionální soudržnost; proto je nutné provést hodnocení prvního pilíře;

70

zdůrazňuje, že dolní hranice navržené Komisí by mohly mít nezanedbatelný dopad v některých členských státech a mohly by ovlivnit rozdělování plateb SZP mezi členské státy, vzhledem k tomu, že horní hranice zahrnuje převod asi 500 milionů eur z prvního do druhého pilíře; připomíná, že přetrvávají vážné obavy, pokud jde o stávající rentabilitu opatření druhého pilíře; domnívá se proto, že by úspory vytvořené případným uplatněním tohoto opatření měly zůstat v rámci prvního pilíře;

71.

odmítá stávající podobu návrhu Komise na snižování (až 45 % snížení), neboť v něm neexistuje jasná souvislost mezi velikostí a majetkem zemědělského podniku a návrh nebere v úvahu pracovní sílu potřebnou pro obhospodařování velkého zemědělského podniku; návrh Komise by velké zemědělské podniky a sdružení bezdůvodně znevýhodnil, vedl by k omezování pracovních sil a rozpadu rozvinutých, konkurenceschopných struktur a přinesl by s sebou roztříštění podniků pouze z důvodu nedostatku podpory, což by v některých evropských regionech způsobilo narušení struktury;

72.

domnívá se, že se snižováním nebo stanovením horních hranic lze souhlasit pouze na základě rozsáhlého posouzení dopadů na trh práce a regionální politiku a pouze v případě, že bude vytvořena možnost zohlednit určitý počet zaměstnanců na plný úvazek, kteří mají povinnost platit sociální pojištění, určité podnikové struktury (podniky více rodin, družstevní organizace aj.) nebo celkové náklady na pracovní sílu podniku a zmírnit v těchto případech snižování; žádá Komisi, aby dbala na to, aby nebyly znevýhodněny menší zemědělské podniky, které vytvářejí sdružení pod hlavičkou jediného právního subjektu s cílem dosáhnout úspor z rozsahu a větší konkurenceschopnosti;

73.

žádá, aby prostředky případně uvolněné snižováním zůstávaly na úrovni regionů nebo příslušného členského státu a byly tam použity např. na opatření podle článku 69 nebo v rámci druhého pilíře; vyzývá, aby tyto prostředky byly určeny přímo zemědělcům;

74.

vzhledem k výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2006 podporuje také navrhované zvýšení minimálních prahů, které by mohly spočívat na jednom ha, resp. odpovídajících 250 eur, ve spojení se zavedením jednotné prémie nebo minimální sazby u malých příjemců; domnívá se však, že v řádně odůvodněných případech, ve kterých budou konstatovány velké rozdíly v zemědělských strukturách, bude potřeba ponechat členským státům možnost stanovit minimální prahy;

75.

nicméně podporuje úsilí Komise o přiměřené financování udržitelné politiky pro venkovské oblasti ve druhém pilíři společné zemědělské politiky, ačkoli se domnívá, že by tohoto cíle nemělo být dosaženo na úkor prvního pilíře;

76.

poukazuje na to, že vzhledem k radikálním snížením jednotlivých plateb nelze souhlasit s dalším snížením přímých plateb o 8 %, aniž by bylo předloženo posouzení dopadů;

77.

domnívá se, že vzhledem k široce rozšířeným požadavkům na snížení vysokých plateb na základě dosavadních poznatků a posouzení rizik, které zohledňuje strukturu zemědělských podniků (sdružení apod.), pracovní sílu podniků anebo náklady na pracovní sílu a zvláštní druhy produkce v rámci různých systémů přímých plateb by mohlo být přijatelné progresivní odlišení (např. specifické problémy zemědělských podniků a regionů s vysokou koncentrací hospodářských zvířat na relativně malou plochu).

Prostředky z progresivního odlišení je třeba rozdělit podle obecně platných pravidel pro prostředky uvolněné odlišením, přičemž zůstávají v regionech nebo členských státech, v nichž vznikly;

Evropský parlament by progresivní odlišení mohl pojmout takto:

78.

žádá, aby dobrovolné odlišení bylo nahrazeno povinným odlišením;

79.

domnívá se, že prostředky uvolněné odlišením by měly být přednostně poskytnuty metodou LEADER na opatření pro boj proti ztrátě biologické rozmanitosti, prevenci rizik, přizpůsobování se změně klimatu, opatření na udržitelné používání biomasy, doprovodná opatření při strukturálních reformách (např. organizace trhu s mlékem), zajištění produkce v horských či malých ostrovních a jiných srovnatelně znevýhodněných oblastech, zajištění jakosti včetně opatření na zajištění dobrých životních podmínek zvířat, ekologické zemědělství, odbytová opatření a přizpůsobení se technickému pokroku; vyzývá, aby všechna tato opatření byla zaměřena přímo na zemědělce;

80.

je si vědom skutečnosti, že dosavadní systém mléčných kvót ve své stávající podobě po roce 2015 pravděpodobně přestane existovat a vyzývá Komisi, aby důkladně prověřila možnosti organizace trhu s mlékem v budoucnosti; vyzývá Komisi, aby pro období po roce 2015 předložila reálnou koncepci pro odvětví mléka, která zajistí pokračování produkce mléka v Evropě, a to i v horských, odlehlých a dalších oblastech se specifickými problémy;

81.

odkazuje Komisi na své rozhodnutí (10) v rámci „mléčného minibalíčku“ týkající se tržních opatření a mléčného fondu;

82.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby využily období do roku 2015 ke stabilizaci nebo posílení pozic na trhu a aby zajistily evropskému odvětví mléka „hladké přistání“, a to nejlépe strukturálním zvýšením kvót;

83.

žádá, aby se mléčná kvóta při změnách poptávky na světových trzích přiměřeně upravila; domnívá se, že národní kvóty jednotlivých členských států by se měly pro hospodářský rok pro mléko 2008/2009 na dobrovolném základě zvýšit o 2 %; vyzývá Komisi, aby nárůst začlenila do vnitrostátní rezervy; žádá roční revizi kvót;

84.

dále žádá podstatné snížení doplňkové dávky pro hospodářský rok pro mléko 2009/2010 a poté další snížení v následujících letech, které bude působit proti nárůstu cen za kvótu a saldování ex-post na úrovni celé EU, které umožní lepší využití kvót;

85.

žádá zvláštní doprovodná opatření, která zabrání rezignaci na odvětví mléka v horských oblastech a jiných oblastech se specifickými problémy, pokud tam neexistují alternativy k tradičnímu mléčnému hospodářství nebo by opuštění zemědělství vedlo ke ztrátě významných přírodních lokalit;

86.

domnívá se, že bude nutno především prostřednictvím článku 69 poskytnout dostatek prostředků na zachování odvětví mléka, zejména v horských, v nejodlehlejších oblastech (např. na Azorských ostrovech) nebo jiných oblastech se srovnatelnými problémy, např. formou navýšení plateb na plochu (podobně jako u opatření v odvětví cukru), formou prémií za dojnice, pastviny nebo extenzivní pasení, zvláštního mléčného fondu nebo regionálních zvláštních programů na posílení či restrukturalizaci odvětví a na podporu některých jakostních produktů;

87.

domnívá se, že posílení sdružení výrobců, odvětvových a meziodvětvových svazů by mohlo být dalším prvkem revidovaného článku 69;

88.

žádá Komisi a členské státy, aby zvážily nelineární zvýšení vnitrostátních kvót s cílem zavést pro členské státy, ve kterých jsou kvóty na produkci tradičně schodkové, dodatečné zvýšení kvót;

89.

domnívá se, že by pro financování těchto opatření měl být vytvořen zvláštní fond (mléčný fond), který by mohl být financován částečně z úspor vytvořených reformou odvětví;

90.

poukazuje na to, že síla a budoucnost evropského zemědělství spočívá v oblasti uznávaných jakostních regionálních, tradičních a jiných kategorií produktů a zpracovaných produktů;

91.

žádá proto Komisi, aby zavedla „evropskou známku“, která by umožnila určit kvalitu zemědělské produkce a produkce potravin na evropském trhu i na mezinárodních trzích a určovala by přísné normy, které je třeba dodržovat při výrobě, pokud jde o životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat a bezpečnost potravin;

92.

vyzývá proto Komisi, aby předložila rozsáhlou koncepci, jejímž cílem bude zlepšit uplatnění evropských jakostních produktů na vnitřním a zahraničním trhu, např. vedením informačních a propagačních kampaní, podporou organizací výrobců při plánování a rozvoji jejich činností nebo dalších forem organizací v odvětví a zavedením cíleného označování, které bude zahrnovat zejména údaj o původu použitých zemědělských surovin a které bude jasnější a transparentnější pro spotřebitele;

93.

vyzývá Komisi, aby v rámci řádného rozpočtu navýšila finanční prostředky na informační a propagační kampaně na vnitřním i vnějším trhu;

94.

vyzývá Komisi, aby se zabývala nutností opravdové politiky komunikace, pokud jde o SZP, která by sloužila ke sblížení zemědělského prostředí a společnosti a která by nefungovala výlučně jako mechanismus propagace a reklamy;

95.

domnívá se, že je nutno posílit a ještě více podporovat organizace výrobců a mezioborové organizace, zejména v členských státech, ve kterých jsou málo početné, aby zemědělci získali lepší postavení vůči obchodu a maloobchodu, a současně by měly být podporovány systémy zajištění jakosti v řetězci potravinové produkce, včetně alternativ k dosavadním výrobním postupům;

96.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření pro zamezení spekulacím, ovládnutí trhu s potravinami a vytváření kartelů potravinářskými podniky, které využívají chybějící legislativy, neexistence kontrol a vhodné infrastruktury či nedostatečné organizovanosti producentů a spotřebitelů ve výlučné snaze zvýšit svůj zisk, snížit platby producentům a uvalit vysoké ceny na spotřebitele;

97.

vyslovuje politování nad tím, že Komise nevyužila příležitosti k tomu, aby širším způsobem řešila problémy související s nárůstem dovozu potravin a krmiv, které nesplňují normy EU a mohou tak ohrozit úspěchy, jichž již Evropská unie dosáhla v podmiňování veřejné podpory dodržováním předpisů týkajících se životního prostředí, životních podmínek zvířat a sociální oblasti; vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla opatření k nápravě této situace a zajistila dodržování právních předpisů Společenství týkajících se životního prostředí a zdravotnictví;

98.

žádá Komisi, aby neprodleně vytvořila komplexní koncepci k prosazení evropských neobchodních zájmů v diskusích o celosvětovém obchodě, zejména otázky uznávání a ochrany označení původu, životních podmínek zvířat a zdravotní nezávadnosti dovážených živočišných a rostlinných produktů atd., aby se zajistila rovná hospodářská soutěž pro evropské výrobce a zabránilo se přenášení problémů životních podmínek zvířat a životního prostředí na třetí země; vyzývá Komisi, aby koncepci kvalifikovaného přístupu trhu k podpoře standardů udržitelného rozvoje v zemědělství aktivně prosazovala na jednání WTO;

99.

poukazuje na to, že se evropské zemědělství neobejde bez vhodné vnější ochrany ani v budoucnosti; žádá proto, aby na produkty pocházející ze třetích zemí byla uplatňována stejná kritéria jakosti a bezpečnosti, jako na produkty EU;

100.

domnívá se, že zrušení vývozních dotací musí být doplněno organizováním propagačních akcí ve třetích zemích;

101.

připomíná, že v souvislosti se změnou klimatu vyvstávají pro zemědělskou politiku dvě výzvy: snížení emisí skleníkových plynů odpovědných za změnu klimatu a přizpůsobení se dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že to znamená, že zemědělství čelí dvojí výzvě: omezení svých vlastních emisí a přizpůsobení se očekávaným dopadům globálního oteplování;

102.

zdůrazňuje, že změna klimatu není pouze environmentálním, ale také sociálně-ekonomickým problémem, a že by proto environmentální problémy a úsilí v odvětví zemědělství, které je jedním z nejzranitelnějších odvětví, jenž přímo závisí na klimatických faktorech, měly zohlednit potřebu zajistit hospodářskou a sociální životaschopnost venkovských oblastí;

103.

připomíná, že příspěvek zemědělství ke skleníkovému efektu (jako zdroj dvou významných skleníkových plynů: metanu a oxidu dusného) je omezený a v EU se snižuje díky provádění opatření, která již byla zavedena v rámci SZP, jako je podmíněnost, agroenvironmentální režimy a jiná opatření pro rozvoj venkova;

104.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala, do jaké míry lze tyto dosažené úspěchy ještě zvýšit zapojením zemědělství do kjótských mechanismů;

105.

domnívá se, že dopad zajišťování obnovitelných energií ze zemědělství nesmí probíhat jednostranně v neprospěch chovu hospodářských zvířat a zajišťování potravin pro obyvatelstvo v Evropě a ve světě, udržitelnosti a biologické rozmanitosti; vyzývá proto Komisi, aby prověřila únosnost podpory obnovitelných energií s ohledem na zajišťování potravin a životní prostředí; žádá přiměřené financování výzkumu a zavedení příslušných nových a účinných energetických technologií, které zhodnotí veškerou biomasu (např. biopaliva druhé generace); důrazně připomíná, že zařízení na výrobu bioplynu z živočišných zbytků mají krátkodobě největší a nejudržitelnější potenciál zvýšení, pokud jde o výrobu další energie z biomasy;

106.

poukazuje na významnou souvislost mezi zemědělskou činností a kvalitou a množstvím vody a zdůrazňuje, že tlak zemědělství na vodní prostředí je zapotřebí zvládat udržitelným způsobem; domnívá se, že udržitelného vodního hospodářství a životního prostředí lze účinně dosáhnout při dodržení právních předpisů týkajících se životního prostředí a zásady „znečišťovatel platí“;

107.

domnívá se, že systém zemědělských plateb je nutno dále rozvíjet i po roce 2013, a vyzývá proto Komisi, aby do 30. června 2010, také vzhledem ke skutečnosti, že evropští zemědělci potřebují dlouhodobou jistotu plánování, předložila rozsáhlou analýzu jeho případných nových podob, zejména stanovením strategických cílů, které by uvedly rozvoj evropského zemědělství do perspektivy, která uznává inovaci, zhodnocování půdy, kvalitu produkce, příjem zemědělců, ochranu životního prostředí a zajišťování potravin; vyzývá Komisi, aby provedla analýzu zásadního zjednodušení administrativy, zejména pokud jde o roční výplatu prémií do výše 20 000eur na každého příjemce;

108.

zdůrazňuje, že zemědělství současně ovlivňuje, vytváří i ohrožuje biologickou rozmanitost; domnívá se, že je zapotřebí vyvinout úsilí na celosvětové, místní a evropské úrovni zaměřené na ochranu cenných funkcí ekosystémů, které biologická rozmanitost zajišťuje, zejména čištění vody a vzduchu, opylení plodin a ochranu před erozí;

109.

zdůrazňuje, že ve stávajícím programovém období 2007–2013 má rozvoj venkova (a jeho finanční nástroj EZFRV) jako druhý pilíř SZP významné regionální dopady; naléhavě žádá Komisi, aby u programů v oblasti regionální politiky (strukturálních fondů) využila možnosti pro jejich soudržnější provádění, jež umožní uplatnění integrovaného přístupu v oblastech, kde lze docílit synergie;

110.

domnívá se, že není možný rozvoj venkova bez zemědělské činnosti a že cílem musí být zaručit hospodářskou životaschopnost venkovských oblastí a zlepšit kvalitu života jejich obyvatel;

111.

naléhá na Komisi, aby předložila soudržný soubor návrhů s cílem zachovat a rozvinout udržitelnou zemědělskou činnost především ve znevýhodněných oblastech, včetně přírodně znevýhodněných oblastí, neboť ty mají pro biologickou rozmanitost a zachování ekosystémů zásadní význam;

112.

vyzývá Komisi, aby v zájmu udržitelného rozvoje urychlila opatření na přenos výzkumu a technologií, zejména za účelem podpory výrobních postupů šetrnějších k životnímu prostředí a ekosystémům;

113.

upozorňuje na úspěšné projekty v EU, kde spolupráce na místní a regionální úrovni mezi zemědělci, ekologickými skupinami a úřady zdárně snížila environmentální dopady zemědělství;

114.

zejména se domnívá, že se budoucí systém musí více soustředit na aspekty sociální, hospodářské a územní soudržnosti a integrovaného rozvoje venkova a také příměstských oblastí, posílení zemědělských klíčových odvětví, platby za výkon či odškodnění za zvláštní zatížení a řízení rizik; zastává názor, že proto musí být zcela nově určen vztah mezi prvním a druhým pilířem;

115.

domnívá se, že evropské zemědělství může nabídnout ekologická řešení nejnaléhavějších problémů naší urbanizované společnosti také v příměstských oblastech a tím přispět k plnění cílů lisabonské i göteborské agendy;

116.

upozorňuje na zvláštní úlohu, kterou hrají zemědělci v příměstských oblastech; zemědělci a subjekty hospodařící s půdou v příměstských oblastech mohou prosazovat řešení, která splňují jak lisabonské cíle (znalosti, výzkum, inovace), tak i ty göteborské (udržitelnost);

*

**

117.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/23

—

s ohledem na Smlouvu o ES a zejména na její články 3 a 13,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/144/ES ze dne 20. února 2006 o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013) (1),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (2),

—

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1974/2006 ze dne 15. prosince 2006, kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (4),

—

s ohledem na směrnici Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o provádění zásady rovného zacházení mezi muži a ženami vykonávajícími samostatně výdělečnou činnost včetně zemědělské činnosti a o ochraně samostatně výdělečně činných žen během těhotenství a v mateřství (5),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (6),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (7),

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 2. prosince 1996 o začlenění problematiky rovných příležitostí pro muže a ženy do evropských strukturálních fondů (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2003 o cílech rovných příležitostí pro ženy a muže při využívání strukturálních fondů (9),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 22. července 2003 o zaměstnanosti ve venkovských oblastech podle evropské strategie zaměstnanosti (10),

—

s ohledem na „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU (EU SDS) – obnovená strategie“ (11),

—

s ohledem na sdělení Komise jarnímu zasedání Evropské rady nazvané „Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek Lisabonské strategie“ (KOM(2005)0024),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů“ (KOM(2007)0424,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zaměstnanost ve venkovských oblastech: překonání rozdílů v pracovních příležitostech“ (KOM(2006)0857) a doprovodný pracovní dokument zaměstnanců Komise (SEK(2006)1772),

—

s ohledem na publikaci „Ženy aktivní v rozvoji venkova: zajištění budoucnosti evropského venkova“ (12),

—

s ohledem na studii SERA nazvanou „Studie zaměstnanosti ve venkovských oblastech v roce 2006“,

—

s ohledem na zprávu z roku 2006 nazvanou „Rozvoj venkova v Evropské unii – statistické a hospodářské informace“,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 23. a 24. března 2000, které se konalo v Lisabonu, o Lisabonské strategii pro zaměstnanost a růst,

—

s ohledem na závěry Druhé evropské konference o rozvoji venkova v Salcburku „Nové myšlenky pro budoucnost venkova – perspektivy politiky rozvoje venkova v rozšířené Evropě“, která se konala od 12. do 14. listopadu 2003,

—

s ohledem na zprávy Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) o „Prvním evropském průzkumu kvality života: rozdíly mezi městem a venkovem“, „Sociálním kapitálu a vytváření pracovních míst na evropském venkově“ a „Podnikání žen ve venkovských oblastech“,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/600/ES ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (13),

—

s ohledem na společnou zprávu o sociální ochraně a sociálním začlenění na rok 2007 (14),

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů, který přijala Evropská rada dne 23.–24. března 2006 v Bruselu,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. června 1993 o hodnocení neplacené práce žen (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2003 o ženách ve venkovských regionech Unie v souvislosti se společnou zemědělskou politikou (16) a na usnesení ze dne 13. března 2007 o plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 (17),

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0031/2008),

A.

vzhledem k tomu, že z evropského pohledu se venkovskými oblastmi (18) zabývá společná zemědělské politika (SZP), vzhledem k tomu, že současné usnesení se zabývá druhým pilířem SZP, tj. rozvojem venkova, a vzhledem k tomu, že se však musí brát v úvahu i sociální a hospodářská politika,

B.

vzhledem k tomu, že hlavními cíli politiky Evropské unie v oblasti rozvoje venkova je zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a podpora diverzifikace hospodářských činností,

C.

vzhledem k tomu, že pro zvýšení přitažlivosti venkovských oblastí je nutná podpora udržitelného a integrovaného rozvoje a vytvoření nových pracovních příležitostí, zejména pro ženy a mladé lidi, stejně jako zajištění kvalitních sociálních a zdravotnických služeb,

D.

vzhledem k tomu, že hospodářské a sociální změny, jimiž venkovské oblasti procházejí, neovlivňují všechny ženy stejně, protože některé z nich přinášejí nové příležitosti a pro jiné znamenají vážné problémy,

E.

vzhledem k tomu, že lisabonských cílů v oblasti růstu a podpory sociálního tržního hospodářství lze dosáhnout pouze plným využitím významného potenciálu žen na trhu práce ve venkovských i městských oblastech,

F.

vzhledem k tomu, že práce žen je často považována za neomezený přírodní zdroj, který lze využívat, a vzhledem k tomu, že nespravedlivé rozdělení trhu práce se stává stále méně pružným,

G.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti mužů i žen je ve venkovských oblastech nižší, kromě toho mnoho žen nikdy nevstoupí na trh práce, a nejsou proto ani zaregistrovány jako nezaměstnané ani se neobjeví ve statistikách nezaměstnanosti, a vzhledem k tomu, že ve venkovských oblastech je silný nedostatek vysoce kvalitních pracovních míst,

H.

vzhledem k tomu, že provádění směrnice 86/613/EHS nebylo účinné nebo nesplnilo původní cíle směrnice, zejména cíl zlepšit postavení pomáhajících manželů a manželek,

I.

vzhledem k tomu, že mnoho žen ve venkovských oblastech je činných v zaměstnáních, která jsou srovnatelná s profesionální činností, ale nejsou uznávána, chráněna ani odpovídajícím způsobem placena,

J.

vzhledem k tomu, že jen málo žen je vlastníkem zemědělského hospodářství – jedná se typicky o malé hospodářské činnosti s nízkými výnosy – a většina žen ve venkovských oblastech pracuje po boku svých mužských partnerů (otců, bratrů nebo manželů), kteří mají k příslušným zemědělským podnikům (které pěstují plodiny nebo chovají dobytek) výlučná vlastnická práva;

K.

vzhledem k tomu, že ve venkovských oblastech v různých členských státech i v rámci jednoho členského státu existuje mnoho rozmanitých situací, a vzhledem k tomu, že je tedy třeba poskytnout venkovským oblastem s odlišným rozvojovým potenciálem i lidem, kteří v nich žijí, odpovídající podporu,

L.

vzhledem k tomu, že venkovské oblasti mohou nabídnout vysokou kvalitu života pro rodiny s dětmi a pro starší lidi, ale stále ještě mají před sebou celou řadu problémů, jako je nedostatek vzdělávací infrastruktury na všech stupních, nedostatečné sítě sociálních služeb, které postrádají např. dostačující a vhodná zařízení pro péči o děti, služby sociální péče o starší nebo nemocné občany nebo zdravotně postižené občany, a také čelí tlaku probíhající restrukturalizace zemědělství a opatření na ochranu životního prostředí,

M.

vzhledem k tomu, že významný příspěvek žen do místního rozvoje a rozvoje obcí se nedostatečně odráží v jejich účasti na významných rozhodovacích procesech,

N.

vzhledem k tomu, že ženy většinou vykonávají dobrovolnou práci v rámci rodiny a v souvislosti s ní, a že rodina je základní společenskou jednotkou,

O.

vzhledem k tomu, že venkovské oblasti jsou obzvláště postiženy stárnutím obyvatelstva, nízkou hustotou osídlení a vysídlováním některých oblastí,

P.

vzhledem k tomu, že odchod žen v ekonomicky aktivním věku má i nadále za následek „maskulinizaci“ venkovských oblastí s negativními důsledky pro kvalitu života obce a demografický vývoj,

Q.

vzhledem k tomu, že ženy ve venkovských oblastech stráví mnoho času obzvláště tím, že vozí děti a ostatní členy rodiny k lékaři, do školy a na sportovní aktivity, a že mladí lidé jsou znevýhodněni chybějící místní veřejnou dopravou a mají proto méně příležitostí nalézt odbornou přípravu a práci,

R.

vzhledem k tomu, že překážky přístupu k informačním a komunikačním technologiím jsou větší na venkově, zejména pro ženy,

S.

vzhledem k tomu, že venkovské oblasti nabízejí skutečné příležitosti ve smyslu svého potenciálu růstu v nových odvětvích, řemeslných činnostech, nabídkách cestovního ruchu a venkovských zařízeních občanské vybavenosti, které většinou provozují ženy, a že tento potenciál je významným hospodářským faktorem pro málo rozvinuté oblasti, které jsou však zajímavé z hlediska krajiny,

T.

vzhledem k tomu, že by se mělo věnovat více pozornosti sestavování rozpočtů s ohledem na rovnost pohlaví s cílem účinně řídit programy rozvoje venkova a zejména lépe zaměřovat finanční prostředky na zvláštní potřeby žen v těchto oblastech,

U.

vzhledem k tomu, že odstranění nerovností a podpora rovných příležitostí pro muže a ženy jsou primárními cíli nařízení Rady (ES) č. 1260/1999,

1.

je přesvědčen, že začlenění hlediska pohlaví do sektoru venkova je klíčovou strategií nejen pro podporu rovnosti mezi ženami a muži, ale také pro hospodářský růst a udržitelný rozvoj venkova;

2.

vyzývá Komisi, aby zlepšila statistické údaje a informace týkající se tohoto jevu a aby analyzovala typy, hlavní důvody a důsledky odchodu z venkovských oblastí v EU; vyzývá členské státy, aby vytvořily strategie zaměřené na omezení odchodu žen z venkovských oblastí, zejména žen s vysokoškolským vzděláním;

3.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány veřejné správy a podniky vytvořily pobídky pro zlepšení úrovně vzdělání a odborné přípravy žen a pro podporu jejich zapojení do pracovního procesu, zejména odstraněním diskriminace žen na trhu práce, s cílem zabývat se problémem chudoby a sociálního vyloučení ve venkovských oblastech; konstatuje, že chudoba je ve venkovských komunitách značně rozšířena, zejména v nových členských státech;

4.

vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření pro samostatně výdělečně činné ženy s ohledem na mateřskou a nemocenskou dovolenou;

5.

vyzývá Komisi, aby poskytla statistické údaje o chudobě a sociálním vyloučení rozčleněné nejen podle pohlaví a věku, ale také se zohledněním městských a venkovských oblastí;

6.

vyzývá členské státy k podpoře přechodu od zemědělsky založených venkovských oblastí k šíře hospodářsky založeným venkovským oblastem;

7.

vyzývá členské státy, aby prováděly politiky vedoucí ke zlepšení obecných životních podmínek žen ve venkovských oblastech, se zvláštním zřetelem ke zdravotně postiženým ženám, ženám, které se staly oběťmi násilí páchaného na ženách, přistěhovalým ženám, ženám náležejícím k etnickým menšinám a ženám, které jsou nějakým způsobem diskriminovány, a k zabezpečení budoucnosti venkovských oblastí nabídkou přístupných venkovských služeb, tj. poštovních služeb, širokopásmových služeb a nových aplikovaných technologií, kulturních a sportovních středisek, požárních sborů a obecných veřejných služeb;

8.

vyzývá orgány Evropské unie, členské státy a regionální a místní orgány, aby usnadnily přístup k informačním a komunikačním technologiím ve venkovském prostředí a podporovaly rovné příležitosti v souvislosti s tímto přístupem prostřednictvím politik a činností zaměřených na ženy na venkově;

9.

vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikání žen, vytváření sítí podniků vedených ženami, jakož i tutorování/koučování nebo sdružení podnikatelek, a aby navrhly iniciativy zaměřené na zlepšení podnikatelských postojů, dovedností a schopností žen ve venkovských oblastech a na podporu začleňování žen do řídících struktur společností a sdružení;

10.

vyzývá orgány Evropské unie, členské státy a regionální a místní orgány, aby podporovaly projekty zaměřené na podporu a poradenství při zakládání inovačních podniků v oblasti primární zemědělské produkce na venkově, které mohou poskytovat nová pracovní místa zejména ženám, přičemž hlavní oblastí jejich působnosti by bylo využívání nadbytečných nebo málo využívaných produktů, zhodnocování zemědělských produktů a hledání odbytišť pro ně, využívání nových technologií, podpora hospodářské diverzifikace regionu a poskytování služeb umožňujících sladění práce a rodinného života;

11.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zvýšily finanční podporu inovativních opatření pro ženy ve venkovských oblastech; vyzývá Komisi, aby zavedla projekty vytvářené sítí LEADER pro výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

12.

zdůrazňuje, že je důležité v co nejvyšší míře zhodnotit práci žen, a to včetně přistěhovalkyň, které nepatří do rodiny vlastnící hospodářství, jsou zdrojem pracovních sil pro práci na polích a jsou obzvláště ohroženy problémy vyplývajícími z postavení ženy v zemědělství;

13.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zohlednily podstatnou skupinu partnerů – obvykle žen – pomáhajících v zemědělství a v malých a středních podnicích, kteří v mnoha členských státech trpí chybějícím právním postavením, což vede ke specifickým finančním a právním problémům týkajícím se práva na mateřskou a nemocenskou dovolenou, nabývání důchodových práv a přístupu k sociálnímu zabezpečení a k problémům v případě rozvodu;

14.

vyzývá členské státy, aby podporovaly ustavení společného vlastnictví jako právního pojmu za účelem plného uznání práv žen v zemědělském odvětví, dosažení přiměřené ochrany v oblasti sociálního zabezpečení a uznání jejich práce;

15.

vyzývá členské státy, aby morálně a finančně podporovaly neplacenou a dobrovolnou práci; zdůrazňuje význam sociální práce, kterou v tomto ohledu vykonávají sdružení žen; vyzývá nicméně ke změně struktur, aby byl ženám umožněn větší přístup k placenému aktivnímu zaměstnání;

16.

zdůrazňuje, že vzhledem k modelům tradiční úlohy žen a slabému vybavení mnohých oblastí vhodnou infrastrukturou, jako jsou zařízení pro péči o děti, jsou ženy ve venkovských oblastech relativně více dotčeny skrytou nezaměstnaností než muži;

17.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s regionálními orgány prosazovaly zřízení středisek správy zdrojů pro ženy, především ve věku mezi 25 a 60 lety, jež jsou nezaměstnané, a aby prostřednictvím konzultací na nejnižší úrovni a vyhodnocení potřeb podporovaly jejich úsilí o samostatnou výdělečnou činnost nebo rozvíjení služeb v rámci vlastních komunit;

18.

vyzývá členské státy, aby zlepšily vzdělávací a školící zařízení, podporovaly rozvoj sítí sociálních služeb péče o děti a o starší, nemocné a zdravotně postižené osoby, které umožňují sladit práci, rodinný a osobní život mužů a žen na venkově; vyzývá je také, aby zlepšily zdravotnické služby, zejména dostupnost primární zdravotní péče; vyzývá členské státy, aby ve venkovských oblastech zajistily poskytování služeb středního zdravotního personálu a pohotovostních zdravotnických služeb;

19.

upozorňuje na silnou tabuizaci sexuálního nebo domácího násilí na ženách a dívkách ve venkovských oblastech, vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření k zajištění lepší ochrany a podpory obětí a těch, kterým hrozí, že se stanou oběťmi takového násilí;

20.

naléhá na členské státy, aby řešily nedostatek dobré dopravní infrastruktury ve venkovských oblastech a vypracovaly pozitivní politiky pro zlepšení přístupu k dopravě pro všechny a zejména pro zdravotně postižené osoby, jelikož doprava zůstává nadále faktorem, který upevňuje sociální vyloučení a nerovnost ve společnosti a týká se především žen;

21.

žádá Komisi, aby v rámci revize programů rozvoje venkova pozorně sledovala začlenění hlediska rovnosti pohlaví do programů rozvoje venkova předkládaných členskými státy;

22.

vítá v této souvislosti projekty ESF/EQUAL, jejichž cílem je upozornit na postavení žen v zemědělství a venkovských oblastech a zlepšit je; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly tyto projekty v rámci Evropské unie;

23.

vyzývá členské státy, aby podpořily společnosti, které investují ve venkovských oblastech a nabízejí ženám kvalitní pracovní místa;

24.

vyzývá orgány EU, členské státy a regionální a místní orgány k podpoře konání fór na výměnu znalostí nebo podobných činností, jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni, se zvláštním zřetelem k situaci žen na venkově;

25.

poukazuje na skutečnost, že ženy jsou nedostatečně zastoupeny ve formálních venkovských nebo regionálních vedoucích pozicích, přestože hrají důležitou roli v „neformální“ komunitě, kde ženy často hrají podstatnou společenskou úlohu, neboť svým zapojením do neformálních místních sítí (např. v rámci dobrovolnické komunitní práce nebo různých tematických sdružení) ovlivňují vývoj sociálního kapitálu;

26.

vyzývá příslušné celostátní, regionální a místní orgány, aby podpořily účast žen v místních akčních skupinách a rozvoj místního partnerství v rámci osy Leader a aby zajistily ve správních radách vyváženou účast z hlediska pohlaví;

27.

lituje, že Komise neodpověděla na výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 3. července 2003 provedením radikální revize směrnice 86/613/EHS, přestože Komise sama uznala, že uplatňování směrnice bylo dosud neúčinné a že v souvislosti s uznáváním práce manželů a manželek pomáhajících samostatně výdělečně činným osobám nebo osobám provádějícím zemědělskou činnost a s poskytováním přiměřené ochrany těmto pomáhajícím manželům a manželkám byl v členských státech učiněn pouze minimální pokrok; znovu vyzývá Komisi, aby do konce roku 2008 předložila revidovanou směrnici poskytující ženám pomáhajícím v zemědělských hospodářstvích samostatná sociální a důchodová práva;

28.

mimo to hluboce lituje skutečnosti, že Komise dosud prakticky neodpověděla na předchozí usnesení Parlamentu o situaci manželů a manželek pomáhajících osobám zapojeným do samostatné výdělečné činnosti, které obsahuje výzvy k:

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a výkonným a voleným orgánům odpovědným za rovné příležitosti na místní, regionální a celostátní úrovni v členských státech.

—

Převážně venkovské regiony: jestliže ve venkovských obcích (s méně než 150 obyvateli na km2) žije více než 50 % obyvatel regionu.

—

Střední regiony: jestliže ve venkovských místních jednotkách žije 15–50 % obyvatel regionu.

—

Převážně městské regiony: jestliže ve venkovských místních jednotkách žije méně než 15 % obyvatel regionu.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/29

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. prosince 2005 nazvané „Akční plán pro biomasu“ (KOM(2005)0628),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 10. ledna 2007 nazvané „Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti“ (KOM(2006)0848),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 1997 nazvané „Energie pro budoucnost: obnovitelné zdroje energie – Bílá kniha o strategii a akčním plánu Společenství“ (KOM(1997)0599),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (1),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 26. května 2004 nazvané „Podíl obnovitelných zdrojů energie v EU - Zpráva Komise v souladu s článkem 3 směrnice 2001/77/ES, vyhodnocení účinku legislativních nástrojů a ostatních politik Společenství na rozvoj příspěvku zdrojů obnovitelné energie v EU a návrhy konkrétních opatření“ (KOM(2004)0366),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1230/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se přijímá víceletý program činnosti v oblasti energie: Inteligentní energie – Evropa (2003–2006) (2) a na sdělení Komise ze dne 8. února 2006 nazvané „Strategie Evropské unie pro biopaliva“ (KOM(2006)0034),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (4) ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, a na nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (5),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (6),

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2005 o podílu obnovitelných zdrojů energie v EU a návrzích konkrétních opatření (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o podpoře pěstování zemědělských rostlin pro jiné než potravinářské účely (9),

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0034/2008),

A.

vzhledem k tomu, že výše uvedené sdělení Komise ze dne 26. listopadu 1997 stanoví cíl zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů z 6 % v roce 1995 na 12 % do roku 2010,

B.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém výše uvedeném sdělení ze dne 7. prosince 2005 uvedla, že k dosažení tohoto cíle je nezbytné, aby se množství energie z biomasy více než zdvojnásobilo,

C.

vzhledem k tomu, že zemědělství a lesnictví v EU významně přispívají ke zmírňování dopadů změny klimatu, o čemž svědčí snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství v období mezi lety 1990 a 2004 o 10 % v zemích EU-15, a o 14 % v zemích EU-25; vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2010 bude množství emisí ze zemědělství EU o 16 % nižší než v roce 1990,

D.

vzhledem k tomu, že existuje významný potenciál pro velký nárůst výroby bioplynu, zejména s ohledem na potenciální příspěvek ze strany živočišné výroby (chlévská mrva), kalů, odpadů a rostlin nevhodných pro výrobu potravin a krmiv coby preferovaných materiálů pro výrobu bioplynu; vzhledem k tomu, že je ovšem nutno zohlednit dopady energetického využívání statkových hnojiv na půdní strukturu a půdní život,

E.

vzhledem k tomu, že se dosud s využitím chlévské mrvy, energetických rostlin, kalů a organického odpadu vyrobí jen 50 PJ bioplynu ročně, přičemž jen z chlévské mrvy může být vyrobeno až 827 PJ,

F.

vzhledem k tomu, že je rozmístění výroby bioplynu a bioplynových stanic v EU nerovnoměrné, což dále dokládá, že potenciál bioplynu není využíván v plné míře,

G.

vzhledem k tomu, že bioplyn může být využíván mnoha užitečnými způsoby, včetně výroby energie, topení, chlazení, pohonu motorových vozidel atd.,

H.

vzhledem k tomu, že využívání bioplynu k výrobě elektrické energie může přispět ke snížení emisí skleníkových plynů a je považováno za jeden z nejlevnějších zdrojů energie pro vytápění,

I.

vzhledem k tomu, že rozvoj bioplynových stanic využívajících energetických rostlin se výrazně zpomalil, a to z důvodu rychlého růstu cen obilí, dodávek potravin a obav v oblasti životního prostředí,

J.

vzhledem k tomu, že obavy ohledně souvislosti mezi výrobou bioenergie (především bioethanolu a bionafty) a rostoucími cenami obilí a potravin na světovém trhu nejsou pro výrobu bioplynu z chlévské mrvy, kalu, organického odpadu a rostlinných vedlejších produktů nevhodných pro výrobu potravin a krmiv, tedy materiálů, jejichž bezpečné zpracování je nezbytné, relevantní,

K.

vzhledem k tomu, že chlévská mrva v nových členských státech mívá nejčastěji smíšené složení s 20 % nebo větším podílem slámy a mezi jeho produkcí a odstraněním může být velký časový odstup, což nevyhovuje žádné z forem fermentace,

1.

uznává, že bioplyn je životně důležitým zdrojem energie, jenž přispívá k udržitelnému hospodářskému a zemědělskému rozvoji i rozvoji venkova a k ochraně životního prostředí;

2.

zdůrazňuje, že bioplyn může přispět ke snížení energetické závislosti EU;

3.

zdůrazňuje, že výroba bioplynu z chlévské mrvy, kalu a městského, zvířecího a organického odpadu přispívá k diverzifikaci energetických zdrojů a tím může ve stále větší míře přispět nejen k bezpečnosti, konkurenceschopnosti a trvalé udržitelnosti zásobování energiemi, ale zemědělcům může také poskytnout nové možnosti příjmu;

4.

domnívá se, že používání bioplynu pro výrobu tepla a elektřiny by mohlo významně přispět k dosažení závazného cíle, podle nějž mají v roce 2020 obnovitelné energie představovat 20 % celkové energetické spotřeby EU;

5.

zdůrazňuje, že díky intenzivnějšímu úsilí ve výzkumu se z dlouhodobého hlediska může prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie, jako je bioplyn a biopaliva – v kombinaci se sluneční a větrnou energií, dosáhnout značné nezávislosti na fosilních zdrojích energie;

6.

vybízí EU i členské státy, aby obrovský potenciál bioplynu využívaly tím, že pro něj vytvoří příznivé prostředí a budou udržovat a rozvíjet podpůrné programy s cílem povzbudit investice do bioplynových stanic i na jejich údržbu;

7.

zdůrazňuje, že výroba bioplynu z chlévské mrvy má četné výhody pro životní prostředí, jako je snížení emisí metanu a CO2, snížení emisí pevných částic a oxidu dusného, mnohem méně nepříjemný zápach, hygienizace kejdy a větší hnojivý potenciál dusíku ve zpracovaném hnoji, což znamená, že je třeba méně dusíku k dosažení stejného hnojivého účinku;

8.

zdůrazňuje, že výroba agropaliv z odpadu by se neměla stát sama o sobě cílem; poznamenává, že v politikách životního prostředí EU a členských států by mělo být i nadále upřednostňováno omezování odpadů;

9.

žádá, aby kejda byla ve větší míře používána jako vstupní surovina pro výrobu bioplynu, neboť toto využití skýtá ještě velké možnosti, a aby byla podporována také decentralizace bioplynových stanic jako zařízení pro výrobu energie; konstatuje, že zvýšeným využíváním kejdy k tomuto účelu lze podstatně snížit uvolňování metanu při skladování kejdy;

10.

zdůrazňuje, že chlévská mrva, komunální odpadní voda a odpad ze zemědělské produkce mohou obsahovat látky (bakterie, viry, parazity, těžké kovy či škodlivé organické sloučeniny), které představují potenciální nebezpečí pro veřejné zdraví a životní prostředí; důrazně žádá Komisi, aby zajistila, že budou přijata náležitá opatření proti znečištění těmito látkami, jejich šíření a nemocem, které způsobují;

11.

konstatuje, že využívání kalu a živočišného nebo organického odpadu zlepší účinnost bioplynových stanic; dále konstatuje, že hygienické problémy spojené s používáním živočišného odpadu lze ve většině případů mít poměrně snadno pod kontrolou;

12.

žádá, aby se jako biomasa v bioplynových stanicích používaly také výrobky 1. řady zpracování jako např. slupky z brambor nebo dužnina;

13.

zdůrazňuje, že se v blízké budoucnosti očekává další vývoj v oblasti technologie a řízení, což dále zvýší environmentální a zdravotní přínos zařízení na výrobu bioplynu využívajících chlévskou mrvu, kejdu a organický odpad;

14.

domnívá se, že má-li environmentální přínos vést rovněž k větší toleranci hospodářství s chovem zvířat, jež se nyní potýkají s velkým množstvím problémů kvůli rostoucímu počtu stížností ze strany sousedů a z řad veřejnosti, je pro bioplynové stanice i pro hospodářství s chovem zvířat nezbytná udržitelnost a velikost, která je přizpůsobená danému regionu;

15.

upozorňuje, že bioplynové stanice vyrábějící bioplyn z chlévské mrvy, kalu nebo organického odpadu mohou být příčinou uvolňování většího množství amoniaku; je však toho názoru, že tento vedlejší účinek je možné poměrně snadno omezit a že by do vnitrostátních právních předpisů i podpor v oblasti bioplynových stanic měla být začleněna příslušná preventivní opatření;

16.

naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby zajistily, že bioplynové stanice nebudou uvolňovat metan, protože by tím mohl být narušován pozitivní vliv na globální oteplování;

17.

znovu opakuje, že veškerá finanční podpora bioplynových stanic by měla být založena na účinnosti, technickém vývoji, kladné bilanci skleníkových plynů, vytváření přínosu pro zemědělské podniky a venkovské regiony a na dalších ekonomických a environmentálních výhodách daných stanic; zdůrazňuje, že zajištění zásobování obyvatelstva potravinami nesmí být ohroženo;

18.

konstatuje se značným znepokojením, že v řadě členských států roste u některých zemědělských produktů, jako je kukuřice, boj o to, zda budou tyto produkty využity pro energetické zpracování, či v potravinovém řetězci; zdůrazňuje, že tato hospodářská soutěž vedla k výraznému nárůstu cen krmiv;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v příštích návrzích na regulaci odvětví bioplynu nezkoumaly pouze hlediska životního prostředí, ale aby se zabývaly také vlivy na vysoce kvalitní a udržitelnou výrobu potravin;

20.

zdůrazňuje, že výroba bioplynu z chlévské mrvy, kalu a živočišného a organického odpadu by se měla stát prioritou, neboť udržitelnost těchto postupů i jejich přínos pro životní prostředí jsou nesporné;

21.

konstatuje, že optimální velikost zařízení na výrobu bioplynu závisí na různých okolnostech určujících úspory z rozsahu, které je třeba pečlivě studovat; domnívá se, že kromě ekonomického hodnocení a bilance skleníkových plynů je především nutno posoudit, jak velikost stanice ovlivňuje okolní krajinu, pokud jde o rozšíření monokulturního pěstování některých polních plodin;

22.

zdůrazňuje, že pro provozovatele zařízení na výrobu bioplynu by jak z environmentálního, tak z ekonomického hlediska bylo nejlepší, aby kombinovali a využívali všechny dostupné organické látky;

23.

je toho názoru, že mladé a inovační odvětví bioplynu sice potřebuje na začátku podporu, ale že by tyto systémy podpory měly zaniknout poté, kdy se pozice odvětví na trhu upevní;

24.

je toho názoru, že je třeba pokračovat ve financování bioplynových stanic zpracovávajících pouze rostliny, přičemž je nutné je pečlivě monitorovat a opětovně se zaměřit na ty nejvyspělejší a nejefektivnější stanice či systémy s cílem zajistit ekonomický a technický náskok EU v této oblasti a prozkoumat možnosti pro budoucnost;

25.

žádá Komisi, aby předložila zprávu o tom, jakým způsobem mohou být zavedena kritéria pro ekonomickou a environmentální účinnost a udržitelnost energetických plodin, což by vedlo k větší šetrnosti této relativně nové technologie vůči životnímu prostředí a zajistilo řádné zohlednění obav týkajících se produkce a dodávek potravin;

26.

žádá, aby se věnovalo zvýšené úsilí výzkumu a propagaci nových technologií pro bioplyn, zejména při jeho zpracování na biomasu (2. generace bioplynu), při jeho využití jako biopaliva a ke zvýšení rentability zařízení na výrobu bioplynu z rostlin, které jsou z hlediska životního prostředí nejprospěšnější, protože účinnost zařízení na výrobu bioplynu lze podstatně zvýšit pouze využitím inovačních technologií jako např. technikou na rekuperaci plynu;

27.

připomíná členským státům a Komisi, že další pokrok v oblasti bioplynu není možný, nebudou-li poskytnuty další finanční prostředky; připomíná, že finanční prostředky je třeba poskytnout na výzkum a vývoj, využití výsledků specifických projektů, na stanice a na větší podporu „zelené elektřiny“ a „zeleného plynu“;

28.

připomíná, že ty členské státy, které poskytují zvláštní pobídky v oblasti „zelené“ energie prostřednictvím adekvátního dotování cen nebo jiných opatření, slaví rovněž největší úspěchy v oblasti prosazování bioplynu;

29.

domnívá se, že výroba „zeleného plynu“ by měla být dotována stejným způsobem jako výroba „zelené elektřiny“;

30.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že finanční prostředky z programů EU a vnitrostátních programů budou směřovat do nejúčinnějších a nejudržitelnějších stanic, zejména stanic vyrábějících elektrickou energii a teplo, a na instalaci zařízení a rozvodných sítí pro úpravu a dodávky bioplynu do sítí se zemním plynem;

31.

zdůrazňuje v této souvislosti, že dodávky elektrického proudu, tepla a zemního plynu do sítí musí být nediskriminační a požaduje, aby byl bioplyn postaven na stejnou úroveň jako zemní plyn, aby se po jeho odeslání do sítě se zemním plynem mohlo plně využít jeho potenciálu;

32.

domnívá se, že zjednodušení postupů pro obchodování s emisemi CO2 může významně přispět k hospodářské životaschopnosti a udržitelnosti zařízení na výrobu bioplynu;

33.

zdůrazňuje, že bioplynové stanice mohou zemědělcům, kteří dosud nemají dostatečné kapacity na uskladnění chlévské mrvy, pomoci tento problém vyřešit ekonomicky udržitelným způsobem;

34.

žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že zřizování zařízení na výrobu bioplynu i udělování povolení k využití organického odpadu a kalů nebude komplikováno zbytečně zdlouhavými správními postupy a předpisy;

35.

poukazuje na značné rozdíly v délce a obsahu vnitrostátních postupů týkajících se schvalování bioplynových stanic a vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitrostátní požadavky v souvislosti s územním plánováním, vydáváním licencí a schvalováním nebudou vytvářet zbytečné překážky;

36.

žádá, aby bylo pro výstavbu bioplynových stanic zavedeno zjednodušené stavební řízení;

37.

vyzývá Komisi, aby vytvořila společný pozitivní seznam výrobků, které je povoleno využívat v bioplynových stanicích, aby měli zemědělci v jednotlivých členských státech stejné podmínky;

38.

vybízí zemědělce, aby spolupracovali na zřizování a provozu zařízení na výrobu bioplynu;

39.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily soudržnou politiku v oblasti bioplynu; žádá Komisi, aby předložila zvláštní zprávu o bioplynu a jeho propagaci v EU, ve které nastíní nezbytné změny v právních předpisech Společenství a ve vnitrostátních právních předpisech, které usnadní další expanzi odvětví bioplynu, upozorní na nejefektivnější způsoby využití evropských fondů a programů a poskytne příklady osvědčených postupů; požaduje v této souvislosti také posouzení dopadů různých způsobů výroby bioplynu na klima, ekologii krajiny, příjmy venkova a celosvětové zajištění potravy;

40.

navrhuje, aby byla podpora bioplynu plně zahrnuta do rámce navržené směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (KOM(2008)0019), se zvláštním důrazem na:

41.

důrazně žádá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh směrnice o biologických odpadech, která bude zahrnovat jakostní normy; vyzývá Komisi, aby se zabývala možností společné směrnice pro bioplyn a biologické odpady;

42.

žádá Komisi, aby předložila návrhy právních předpisů pro využívání zbytků z bioplynových stanic; žádá Komisi, aby zajistila, že v bioplynových stanicích bude povoleno používat pouze takový organický materiál, který umožňuje využívání zbytků, aniž by bylo ohroženo životní prostředí; žádá Komisi, aby zvážila zákaz stimulátorů růstu obsahujících těžké kovy v krmivech, pokud by se ukázalo, že představují v EU problém pro následné využití zbytků bioplynu na polích;

43.

žádá Komisi, aby zajistila účinné provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (10), směrnice o dusičnanech (11), směrnice o kalech z čistíren odpadních vod (12), rámcové směrnice o vodách (13), směrnice o ptácích (14), směrnice o ochraně stanovišť živočišných druhů (15) a právních předpisů o těžkých kovech ve všech členských státech a regionech, a tím zvýšila atraktivnost bioplynových stanic, které vyrábějí bioplyn z chlévské mrvy a kalů;

44.

naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve předložila strategii začlenění bioplynových stanic do kjótského mechanismu, například pomocí „zelených osvědčení“, zvláštních prémií nebo daňových úlev na elektrickou energii a teplo z bioplynových stanic nebo pomocí jiných opatření; zdůrazňuje, že by se tak zvýšila rentabilita bioplynových stanic a současně by úsilí vynaložené v boji proti změnám klimatu v oblasti zemědělství bylo transparentnější;

45.

požaduje, aby se ověřilo, není-li směrnice o dusičnanech nadbytečná, až bude plně provedena rámcová směrnice o vodách;

46.

opět zdůrazňuje, že využívání umělých hnojiv by nemělo být v právních předpisech EU upřednostňováno před využíváním chlévské mrvy a vedlejších produktů bioplynových stanic; naléhavě tudíž žádá o prvořadý přezkum definice pojmu „statkové hnojivo“ ve směrnici o dusičnanech;

47.

vyzývá Komisi, aby doporučením nebo směrnicí podpořila dodávání bioplynu do sítí se zemním plynem;

48.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrhy na zlepšení využívání vedlejších produktů živočišného původu a ze zemědělských plodin na výrobu bioplynu, jak bylo oznámeno ve výše zmíněném sdělení Komise ze dne 7. prosince 2005;

49.

naléhavě žádá členské státy, které do svých stávajících rozvojových programů nezačlenily žádná nebo dostatečná opatření pro bioplyn, aby zahrnuly taková opatření do svých hodnocení (týkajících se stávajících programů rozvoje venkova a regionálního rozvoje) uskutečněných v polovině období a aby navrhly opatření, která hodlají v budoucnu učinit;

50.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že členské státy, včetně těch, které v současné době nemají žádná zařízení na výrobu bioplynu nebo jich mají málo, budou v této oblasti postupovat koordinovaně a že mezi nimi bude probíhat spolupráce, tak aby mohlo docházet k výměně osvědčených postupů, které se těchto zařízení týkají, prostřednictvím sdílení znalostí a technologií;

51.

žádá Komisi, aby nejpozději do 15. prosince 2008 předložila Parlamentu komplexní zprávu o výrobě bioplynu v EU a jejích budoucích vyhlídkách, včetně posouzení dopadů, která bude zohledňovat výše uvedené návrhy a informace o dosaženém pokroku;

52.

vyzývá současná a budoucí předsednictví Rady Evropské unie, aby pokračovala v diskusích ohledně způsobů podpory udržitelné výroby bioplynu; připomíná, že udržitelná podpora zařízení na výrobu bioplynu by měla v této souvislosti zahrnovat i kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

*

**

53.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/35

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané Mobilizace veřejných a soukromých financí pro celosvětový přístup k finančně dostupným energetickým službám šetrným ke klimatu: Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (KOM(2006)0583),

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu konaného ve dnech 8. a 9. března 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. září 2007 o pracovním plánu pro obnovitelné zdroje energie v Evropě (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o energetické účinnosti aneb méně znamená více – zelená kniha (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o strategii pro biomasu a biopaliva (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2005 o podílu obnovitelných zdrojů energie v EU a návrzích konkrétních opatření (4),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0006/2008),

A.

vzhledem k tomu, že v rámci omezení zvýšení průměrné celosvětové teploty o maximálně 2 °C je nutné zvýšit využívání obnovitelných zdrojů energie a energetickou účinnost, aby se emise na celém světě začaly po dosažení maximálních hodnot v roce 2015 snižovat,

B.

vzhledem k tomu, že Sternova zpráva o ekonomických aspektech klimatických změn (říjen 2006) a zprávy mezivládní komise o změně klimatu ukazují, že důsledky změny klimatu budou nejdříve a nejvíce postiženi nejchudší země a nejchudší lidé;

C.

vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie a energetické úspory jsou klíčovými prvky udržitelného přístupu k energetickým službám a přispívají ke:

D.

vzhledem k tomu, že se vedoucí představitelé na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 dohodli snížit o polovinu počet lidí bez přístupu k základním energetickým službám, jichž je v současné době 1,6 miliardy; vzhledem k tomu, že při zachování současného trendu nebude tohoto cíle nikdy dosaženo,

E.

vzhledem k tomu, že udržitelného řešení energetických problémů rozvojových zemí by se mělo dosáhnout větším využíváním obnovitelných zdrojů energie, výraznějšími zlepšeními energetické účinnosti a energetickými úsporami,

F.

vzhledem k tomu, že průhlednost a odpovědnost vůči veřejným a soukromým investorům bude mít klíčový význam pro posuzování a možná i pro další zvyšování podpory nabízené Globálním fondem pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii, a vzhledem k tomu, že kontrola bude intenzivní, a to zejména v prvních letech po zavedení tohoto fondu,

1.

vítá návrh Komise na zřízení Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (GEEREF);

2.

domnívá se, že udržitelného rozvoje, zejména v rozvojových zemích a v nově se rozvíjejících ekonomikách, který zahrnuje nízké emise skleníkových plynů, čisté ovzduší a zabezpečení dodávek udržitelné energie, může být dosaženo pouze zajištěním používání obnovitelných technologií s využitím místních zdrojů energie a zlepšením přístupu k energii tím, že se upřednostní investice do dodávek ze vzdálených a decentralizovaných zdrojů;

3.

domnívá se, že hlavními cíli fondu by měla být podpora energetické účinnosti, úspor energie a obnovitelných zdrojů energie, snížení emisí skleníkových plynů a omezení dalších rizik, zlepšení přístupu k energetickým službám v nejchudších zemích a diverzifikace energetických zdrojů v rozvojovém světě;

4.

vítá zejména zaměření fondu na získávání soukromých investic poskytováním rizikového kapitálu, protože to bude z dlouhodobého hlediska mimořádně důležité pro úspěšný rozvoj udržitelných energetických projektů v rozvojovém světě;

5.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že poskytování veškeré podpory projektům a výběr technologie budou podmíněny plněním komplexních kritérií udržitelnosti a přínosem k udržitelnému rozvoji, stejně jako zeměpisnými rysy a dostupnými zdroji v regionu;

6.

vyzývá Komisi, aby se při využívání prostředků z fondu soustředila především na malé projekty, pro něž se nejobtížněji získávají investice ze soukromého sektoru; je přesvědčen o tom, že by Komise měla pravidelně přezkoumávat horní hranici pro investice ve výši 10 milionů eur pro jednotlivé projekty a minimálně jednu třetinu prostředků, které jsou k dispozici, vyčlenit na malé projekty, které vyžadují méně než 1 milion eur;

7.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že podpora všech projektů týkajících se biomasy v rozvojových zemích, včetně projektů týkajících se úpravy vody a čištění odpadních vod, bude podmíněna plněním přísných kritérií udržitelnosti, které zajistí, že budou podporovány jen ty nejudržitelnější technologie, přičemž bude zohledněn dopad celého životního cyklu biomasy na emise skleníkových plynů, kvalitu ovzduší, ochranu venkova, společensko-hospodářské podmínky a biologickou rozmanitost, včetně ochrany přirozených lesních porostů a zajištění dodávek potravin pro všechny na základě zlepšování osvědčených postupů v místním zemědělství;

8.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že GEEREF bude podporovat projekty fotovoltaické energie, a vyzývá ji, aby podporovala rozvoj vyspělých technologií rozvodných sítí; vybízí zejména k investicím vhodným pro chudé venkovské obyvatelstvo, jako jsou např. elektrifikace za využití obnovitelné energie (včetně vodní, sluneční a větrné energie a biomasy), solární ohřívače, solární pasterizátory, solární vařiče, větrná čerpadla a kvalitnější kamna na vaření, stejně jako k podpoře programů poskytování mikroúvěrů s cílem dosáhnout vyšší míry zapojení místního obyvatelstva do energetických projektů;

9.

trvá na tom, že GEEREF nesmí podporovat rozsáhlé projekty pro běžné zdroje energie, které vyžadují více než 1 milion eur, a projekty pro kombinované spalování biomasy ve stávajících nebo nových uhelných elektrárnách, využívání fosilních paliv v malém rozsahu (například v dieselových generátorech) nebo rozsáhlou produkci biopaliv; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že investice z dílčích fondů podporovaných fondem GEEREF nebudou na tyto typy technologií používány; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že příslušné smlouvy o správě a kritéria pro výběr projektů budou výběr těchto projektů vylučovat;

10.

domnívá se, že podpora by se měla pokud možno soustředit na projekty, které kombinují technologie obnovitelné energie se zvýšenou energetickou účinností, například projekty na zlepšení již existujících budov, osvětlení a chladících zařízení;

11.

vyzývá k plné koordinaci mezi GEEREF a budoucí prací v rámci platformy mezinárodní spolupráce v oblasti energetické účinnosti navržené Komisí, aby došlo ke zlepšení spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje a standardizace;

12.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že fond bude podporovat rozvoj místních trhů, výroby a kapacit v rozvojovém světě, například podporou místních malých a středních podniků, aby na sebe mohly vzít odpovědnost za prodej nových technologií na trzích v konkrétním regionu;

13.

domnívá se, že by fond měl být rovněž využit k vytváření příležitostí zejména pro malé a střední podniky z členských států, aby mohly svým technickým know-how přispět k rozvoji a používání technologií udržitelné energie v rozvojových zemích;

14.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že fond bude v souladu s rozvojovou politikou ostatních členských států a EU a s jejich energetickými iniciativami zaměřenými na rozvojové země a bude je doplňovat;

15.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že fond bude účinně působit spolu s mnoha jinými mezinárodními iniciativami a fondy, které v současné době podporují projekty udržitelné energie v rozvojovém světě, včetně projektů řízených Světovou bankou a regionálními rozvojovými bankami a projektů vyhlášených na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002, a že je bude doplňovat;

16.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby fond přispěl k omezení překážek, jež v určitých zemích, zejména v těch v nejméně rozvinutých, znemožňují používat mechanismus čistého rozvoje (CDM), a aby dále podporovala ty projekty využívající mechanismus čistého rozvoje, které jsou skutečně přínosné, mají příznivý dopad na udržitelný rozvoj a splňují kritéria zlatého standardu;

17.

vyzývá Komisi, aby hledala způsoby rozšíření fondu s ohledem na budoucí režim po roce 2012 podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a přihlédla k tomu, že pro dosažení cíle této úmluvy bude zásadním faktorem udržitelná energie v rozvojových zemích;

18.

vyjadřuje politování nad skutečností, že navrhovaný minimální cíl financování ve výši 100 milionů eur – přičemž v letech 2007 a 2008 bude uvolněno pouze po 15 milionech eur – je jako příspěvek z GEEREF žalostně nedostatečný, je-li cílem „zvýšit počet projektů zaměřených na energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů a významně přispět k trvale udržitelnému rozvoji“, stejně jako nad tím, že na fondu se dosud rozhodlo finančně podílet jen několik zemí; naléhá proto na Komisi, aby svůj příspěvek zvýšila, a zároveň vyzývá členské státy a vícestranné finanční instituce, aby spojily síly a velikost fondu výrazně navýšily; vyzývá k tomu, aby finanční podporu nabídlo mnohem více členských států;

19.

je toho názoru, že jedním z hlavních cílů v prvních letech existence GEEREF, který je fondem na dobu neurčitou, by mělo být vytvoření dobrých příkladů, které by mohly inspirovat k dalším příspěvkům, a tím zvýšit příliv investic do obnovitelných energií a energetické účinnosti v rozvojových zemích a v ekonomikách procházejících transformací a zbavit energetické chudoby mnohem více lidí než předpokládané 1–3 miliony;

20.

zdůrazňuje, že GEEREF musí přednostně řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí a provádět zásahy, které mají průkazně úzkou souvislost se snižováním chudoby; konstatuje, že v působnosti GEEREF je podpora regionálních dílčích fondů pro subsaharskou Afriku, karibské a tichomořské ostrovní státy, partnerské země evropské politiky sousedství (včetně severní Afriky a východoevropských zemí, které nejsou členy EU), Latinskou Ameriku a Asii; požaduje však, aby byl zvláštní důraz kladen na uspokojování potřeb zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří; vyzývá Komisi, aby zajistila, že při rozdělování položek nebudou finanční prostředky přidělovány pouze do jednoho nebo dvou dílčích fondů; důrazně doporučuje, aby žádný z dílčích fondů pro Čínu a Rusko, pokud budou do portfolia zařazeny, neodčerpal všechny dostupné zdroje, a aby tyto fondy byly jakožto pilotní projekty předmětem zvláštního zájmu;

21.

uznává však, že v takto navržené podobě může být pro GEEREF obtížné splnit kritéria Výboru pro rozvojovou pomoc OECD týkající se oficiální rozvojové pomoci, neboť investice budou motivovány spíše vyhlídkami na finanční návratnost než rozvojovými potřebami; uznává nebezpečí, že snížení chudoby, které je výslovně zmiňováno jako jeden z cílů GEEREF, se může stát pouhou druhořadou prioritou fondu; zdůrazňuje proto, že kromě stanovení jednoznačných rozvojových kritérií pro výběr projektů, na jejichž provádění bude možno čerpat prostředky z GEEREF, musí Komise rovněž výrazně navýšit grantovou rozvojovou pomoc, a zajistit tak trvale udržitelné energetické služby pro nejchudší obyvatelstvo;

22.

vyzývá Komisi, aby pravidelně podávala zprávy o pokroku ve využívání prostředků fondu a o podporovaných projektech, a aby Parlamentu konkrétně poskytovala výroční zprávu o pokroku;

23.

vyzývá Komisi, aby navrhla způsoby usnadnění intenzivní komunikace a výměny zkušeností týkajících se jednotlivých projektů, jejich specifických výsledků a jejich příspěvku k udržitelnému rozvoji;

24.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/38

—

s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (1), ve znění dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství, podepsané v Lucemburku dne 25. června 2005 (2) (dále jen „Dohoda z Cotonou“),

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí schválenou Organizací spojených národů v roce 2000, zprávu OSN z roku 2005 nazvanou „Investice do rozvoje“ a rozvojové cíle tisíciletí,

—

s ohledem na Pařížské prohlášení o účinnosti pomoci přijaté dne 2. března 2005,

—

s ohledem na Konsenzus z Monterrey o financování rozvoje přijatý v roce 2002,

—

s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsenzus“ (evropský konsenzus o rozvoji) (3),

—

s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise: „Evropský konsenzus o humanitární pomoci“ (4),

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 15. května 2007 o kodexu chování EU týkající se doplňkovosti a dělby práce v rozvojové politice,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Soudržnost politik v zájmu rozvoje: jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“ (KOM(2005)0134),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – financování rozvoje a účinnost pomoci“ (KOM(2005)0133),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Pomoc EU: Poskytovat více pomoci rychleji a lépe“ (KOM(2006)0087) a na závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 11. dubna 2006, které se na něm zakládají,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Výroční zpráva za rok 2006 o rozvojové politice Evropského společenství a o provádění vnější pomoci v roce 2005“ (KOM(2006)0326),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (5),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Správa věcí veřejných v evropském konsenzu o rozvojové politice: na cestě k harmonizovanému přístupu uvnitř Evropské unie“ (KOM(2006)0421),

—

s ohledem na politiku mezinárodní rozvojové spolupráce České republiky, včetně plánu pro bilaterální rozvojovou spolupráci z roku 2007 a strategických dokumentů o zemích pro Angolu a Zambii,

—

s ohledem na politiku mezinárodní rozvojové spolupráce Maďarska,

—

s ohledem na program Lotyšska v oblasti politiky rozvojové spolupráce na období 2006–2010,

—

s ohledem na politiku rozvojové spolupráce Litvy na období 2006–2010,

—

s ohledem na strategii rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Estonska na období 2006–2010,

—

s ohledem na strategii Polska pro rozvojovou spolupráci z roku 2003 a program pomoci Polska z roku 2007,

—

s ohledem na národní strategii mezinárodní rozvojové spolupráce Rumunska,

—

s ohledem na střednědobou strategii Slovenska pro oficiální rozvojovou pomoc (ODA) na léta 2003–2008 a národní program Slovenska pro oficiální rozvojovou pomoc z roku 2006,

—

s ohledem na rozvojovou spolupráci Slovinska v letech 2002–2004,

—

s ohledem na zprávu nevládní organizace Aid Watch nazvanou „Ještě netleskejte! Hrozí, že vlády EU poruší sliby týkající se pomoci“, kterou vypracovala Evropská konfederace nevládních organizací pro pomoc a rozvoj (CONCORD) v roce 2007 a která obsahuje hodnocení výsledků jednotlivých členských států v oblasti oficiální rozvojové pomoci provedené nevládními organizacemi,

—

s ohledem na strategii EU pro střední Asii (Strategie pro nové partnerství) na období 2007–2013,

—

s ohledem na „Evropský konsenzus o rozvoji: přínos rozvojového vzdělávání a zvyšování informovanosti“, strategický rámec vypracovaný zástupci orgánů EU, členských států, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran a představený na Evropských dnech rozvojové pomoci v Lisabonu v listopadu 2007,

—

s ohledem na evropský konsenzus o sdělení nevládních organizací, který se konal ve dnech 7. až 9. listopadu 2006,

—

s ohledem na usnesení Rady ministrů EU pro rozvoj ze dne 8. listopadu 2001 o rozvojovém vzdělávání (2001),

—

s ohledem na Maastrichtské prohlášení o rámci evropské strategie pro zlepšení a posílení globálního vzdělávání v Evropě do roku 2015, která byla vypracována na celoevropské konferenci o globálním vzdělávání za účasti zákonodárců, místních a regionálních orgánů a organizací občanské společnosti ze členských států Rady Evropy ve dnech 15.–17. listopadu 2002,

—

s ohledem na Palermský protokol z roku 2003, kterým byl zahájen proces s cílem vytvořit neformální fórum, v jehož rámci by mohli účastníci diskutovat o zásadních rozvojových otázkách v oblasti evropské rozvojové pomoci a tímto způsobem by neformálně doplňovali oficiální konzultace Komise,

—

s ohledem na evropskou konferenci o zvyšování povědomí a rozvojovém vzdělávání v otázce solidarity Severu a Jihu, která se konala v Bruselu ve dnech 19. a 20. května 2005,

—

s ohledem na konferenci v Helsinkách o evropském rozvojovém vzdělávání, která se konala 3. a 4. července 2006,

—

s ohledem na osmnáctiměsíční program pro rozvojovou politiku na období německého, portugalského a slovinského předsednictví EU,

—

s ohledem na článek 49 Smlouvy o EU,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Širší Evropa – Sousedství: nový rámec pro vztahy s našimi východními a jižními sousedy“ (KOM(2003)0104) a usnesení Parlamentu ze dne 20. listopadu 2003 na téma „Širší Evropa – Sousedství: nový rámec pro vztahy s našimi východními a jižními sousedy“ (6),

—

s ohledem na dokument nazvaný „Bezpečná Evropa v lepším světě: evropská bezpečnostní strategie“ schválený Evropskou radou v Bruselu dne 12. prosince 2003,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropská politika sousedství – strategický dokument“ (KOM(2004)0373),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „K návrhům Komise ohledně akčních plánů v rámci evropské politiky sousedství (EPS)“ (KOM(2004)0795),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropská politika sousedství – doporučení pro Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii a pro Egypt a Libanon“ (KOM(2005)0072),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „O posílení evropské politiky sousedství“ (KOM(2006)0726),

—

s ohledem na akční plán pro jižní Kavkaz (Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii) přijatý Komisí dne 14. listopadu 2006,

—

s ohledem na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise k výše uvedenému sdělení nazvanému „O posílení evropské politiky sousedství“ (SEK(2006)1504),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2007)0840) připojený ke sdělení nazvanému „Výroční zpráva za rok 2007 o rozvojové politice Evropského společenství a o provádění vnější pomoci v roce 2006“ (KOM(2007)0349),

—

s ohledem na zprávy o pokroku EPS na Ukrajině (SEK(2006)1505) a v Moldavsku (SEK(2006)1506),

—

s ohledem na publikaci Komise nazvanou „Evropská politika sousedství: Rok pokroku“ (IP/05/1467) ze dne 24. listopadu 2005,

—

s ohledem na sdělení komisařky Ferrero-Waldner sboru komisařů nazvané „Provádění a podpora evropské politiky sousedství“ (SEK(2005)1521),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství (7) (ENPI),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/62/ES ze dne 23. ledna 2006, kterým se zemím zahrnutým do evropské politiky sousedství, jakož i Rusku, umožňuje využívat programu pro technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX) (8),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/47/ES ze dne 22. prosince 2004, kterým se mění rozhodnutí 2000/24/ES s ohledem na rozšíření Evropské unie a na evropskou sousedskou politiku (9),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Nástroj evropského sousedství a partnerství Bělorusko/Moldavsko/Ukrajina/Arménie/Ázerbájdžán/Gruzie (samostatně): strategické dokumenty jednotlivých zemí na léta 2007–2013 a národní orientační program na léta 2007–2010“,

—

s ohledem na východní regionální strategický dokument ES-ENPI na období 2007–2013, který doplňuje strategické dokumenty jednotlivých zemí přijaté Komisí,

—

s ohledem na východní regionální orientační program ENPI na léta 2007–2010, který podrobnějším způsobem definuje zaměření podpory nového ENPI v souladu s východním regionálním finančním rámcem,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Černomořská synergie – nová iniciativa pro regionální spolupráci“ (KOM(2007)0160),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „O obecném přístupu, který umožní účast partnerských zemí EPS v agenturách a programech Společenství“ (KOM(2006)0724),

—

s ohledem na dokument z června 2006 nazvaný „Evropská politika sousedství: ekonomický přehled zemí EPS“, který je příležitostnou publikací generálního ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti,

—

s ohledem na program na budování kapacit II poskytující podporu novým členským státům a kandidátským zemím v oblasti rozvojové spolupráce, zahájený Komisí v červenci 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 o evropské politice sousedství (10),

—

s ohledem na dohody o partnerství a spolupráci,

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0036/2008),

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2006 EU poskytla oficiální rozvojovou pomoc (ODA) ve výši 47 524 milionů eur, což představuje 57 % celosvětové oficiální rozvojové pomoci, a tato částka se má do roku 2010 zvýšit na 78 626 milionů eur,

B.

vzhledem k tomu, že se nové členské státy zavázaly, že do roku 2010 dosáhnou cíle oficiální rozvojové pomoci, kterým je 0,17 % hrubého národního důchodu (HND) a do roku 2015 pak 0,33 %, a že v budoucnu přispějí k posílení role EU v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce,

C.

vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc nových členských států se týká evropské politiky rozvojové spolupráce a evropské politiky sousedství,

D.

vzhledem k tomu, že prioritními zeměmi, na které se při rozvojové spolupráci nové členské státy zaměřují, jsou země Společenství nezávislých států (SNS), západního Balkánu a několik zemí, které jsou členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT),

E.

vzhledem k tomu, že jednou z nejdůležitějších výzev účinné rozvojové spolupráce pro nové členské státy zůstává institucionální rámec,

F.

vzhledem k tomu, že mezi největší problémy, kterým nové členské státy čelí, patří získání podpory pro rozvojovou spolupráci, včetně podpory pro nejméně rozvinuté země světa, napříč politickými stranami a u široké veřejnosti,

G.

vzhledem k tomu, že informovanost o tématech rozvojové spolupráce vyžaduje další zlepšení ve většině členských států,

H.

vzhledem k tomu, že právo členských států provádět rozvojové strategie tak, jak byly pozměněny jejich vnitrostátně stanovenými prioritami, je zcela legitimním vyjádřením jejich suverenity a jako takové by mělo být vždy uznáváno a respektováno,

I.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Estonska a Lotyšska je zaměřena na země SNS, zejména na Gruzii, Moldávii, Ukrajinu, a na Afghánistán; vzhledem k tomu, že výdaje Estonska na oficiální rozvojovou pomoc v roce 2005 činily 0,08 % a výdaje Lotyšska činily 0,07 %,

J.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Litvy je zaměřena na Bělorusko, Ukrajinu, Moldávii, země jižního Kavkazu, Afghánistán (provincie Ghor) a Irák a na Mauritánii jako jedinou ze zemí AKT a že v roce 2005 činily výdaje Litvy na oficiální rozvojovou pomoc 0,06 %,

K.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Polska je zaměřena na Bělorusko, Ukrajinu, Moldávii a Gruzii a že oficiální rozvojová pomoc Polska dosáhla v roce 2005 0,07 %,

L.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Maďarska je zaměřena na západní Balkán (Černou Horu, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu) a že oficiální rozvojová pomoc Maďarska dosáhla v roce 2005 0,11 %,

M.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální rozvojové pomoci Rumunska je zaměřena na Moldávii, Srbsko a Gruzii a že oficiální rozvojová pomoc Rumunska dosáhla v roce 2006 0,04 %,

N.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Slovinska je zaměřena na západní Balkán (Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Srbsko, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, Albánii) a Moldávii a že oficiální rozvojová pomoc Slovinska dosáhla v roce 2005 0,11 %,

O.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci Slovenska je zaměřena na Černou Horu, Srbsko, Kyrgyzstán, Kazachstán, Ukrajinu a Bělorusko a že oficiální rozvojová pomoc Slovenska dosáhla v roce 2005 0,12 %,

P.

vzhledem k tomu, že velká část bilaterální oficiální rozvojové pomoci České republiky je zaměřena na Bosnu a Hercegovinu, Moldávii, Mongolsko, Srbsko, Černou Horu a Vietnam a že oficiální rozvojová pomoc České republiky dosáhla v roce 2005 0,11 %,

Q.

vzhledem k tomu, že Bulharsko přijalo svou národní strategii pro rozvojovou spolupráci až koncem roku 2007 a jeho prioritními zeměmi jsou Albánie, FYROM, Bosna a Hercegovina, Ukrajina a Moldavsko, a jeho výdaje na rozvojovou pomoc za rok 2005 se odhadují přibližně na 0,04 %, což se rovná příspěvku Bulharska do multilaterálních institucí,

R.

vzhledem k tomu, že Estonsko, Lotyšsko ani Rumunsko se v rámci evropské politiky rozvojové spolupráce nezaměřují na žádnou ze zemí AKT, i když Estonsko nevyloučilo, že v budoucnu naváže bilaterální spolupráci s jedním z nejméně rozvinutých států subsaharské Afriky,

S.

vzhledem k tomu, že Bulharsko má v úmyslu zaměřit se na africké země, se kterými mělo bilaterální dohody před rokem 1989, jako je například Ghana,

T.

vzhledem k tomu, že Česká republika se zaměřuje na Angolu a Zambii, přičemž Angola dostává 8 % vyčleněných finančních prostředků (v roce 2007 částka 956 000eur) a Zambie 4 % (v roce 2007 částka 775 000eur); vzhledem k tomu, že v Angole poskytuje finanční prostředky na programy v oblasti zemědělství a rozvoje venkova, vzdělávání a průřezové programy např. k odstraňování nášlapných min, posilování kapacity veřejného sektoru a na podporu občanské společnosti, rovnosti mezi muži a ženami a životního prostředí; vzhledem k tomu, že v Zambii poskytuje finanční prostředky na programy ve zdravotnictví za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí, jako jsou snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdraví matek a boj proti HIV/AIDS a dalším nemocem, a zaměřuje se na západní provincii Zambie, v níž jsou mimořádně nepříznivé přírodní podmínky,

U.

vzhledem k tomu, že Maďarsko se zaměřuje na Etiopii a Polsko zejména na Angolu a Tanzanii,

V.

vzhledem k tomu, že Slovensko se zaměřuje na Keňu, Súdán a Mozambik, na odvětví obchodu a zdravotnictví v Keni a podporuje využívání obnovitelných zdrojů; vzhledem k tomu, že rozvojová spolupráce se Súdánem zahrnuje i otázku snižování zadluženosti a zaměřuje se na technickou infrastrukturu, jako je vodohospodářství, a na sociální oblast, zejména na podporu základního vzdělávání a základní zdravotní péče,

W.

vzhledem k tomu, že Slovinsko má v úmyslu se zaměřit prostřednictvím nevládních rozvojových organizací na Madagaskar, Niger, Mali, Burkina Faso, Ugandu a Malawi a pomáhat místním komunitám v oblastech, jako je infrastruktura, vzdělávání, vodohospodářství, hygiena a udržitelné zásobování energií,

X.

vzhledem k tomu, že Litva zahájila v roce 2006 svůj první bilaterální projekt v Mauritánii (pomoc při péči o přírodní zdroje),

Y.

vzhledem k tomu, že ve všech nových členských státech je významný podíl rozvojové pomoci poskytován prostřednictvím mnohostranných kanálů včetně EU, a že tak všechny tyto země nepřímo přispívají k rozvoji zemí AKT,

Z.

vzhledem k tomu, že evropská politika sousedství je jednou z hlavních priorit vnějších vztahů EU, jejímž cílem je podporovat řádnou správu a hospodářský rozvoj ve svém nejbližším sousedství, a tím snižovat politické, hospodářské a sociální rozdíly mezi členskými státy a jejich sousedy,

AA.

vzhledem k tomu, že akční plány EPS pro tři státy jižního Kavkazu (Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán) byly zveřejněny dne 14. listopadu 2006, přestože v jedné z poznámek pod čarou ve výše uvedeném sdělení Komise o rozšířené Evropě bylo původně zahrnutí zemí jižního Kavkazu do EPS odmítnuto,

AB.

vzhledem k tomu, že akční plány mají být přizpůsobeny situaci každé jednotlivé země,

AC.

vzhledem k tomu, že EU ve svých vnějších vztazích tradičně upřednostňuje regionální přístup,

AD.

vzhledem k tomu, že gruzínská vláda vyjádřila naději, že bude stejně jako Ukrajina a Moldávie zahrnuta spíše do černomořského regionu než do oblasti jižního Kavkazu, o čemž se také hovoří v akčním plánu,

AE.

vzhledem k tomu, že podle akčního plánu EU – Gruzie je EU připravena nabídnout Gruzii o něco větší politickou podporu v oblasti řešení konfliktů, což až dosud odmítala,

AF.

vzhledem k tomu, že nové členské státy se zapojily do vytváření EPS již před svým vstupem do EU,

AG.

vzhledem k tomu, že nové členské státy neměly před svým vstupem do EU žádný vliv na akční plány a ani se nepodílely na rozhodování a postupu,

AH.

vzhledem k tomu, že aby mohly být sousední země zahrnuty do EPS, musí mít platný smluvní vztah, jako je dohoda o partnerství a spolupráci nebo dohoda o přidružení; proto jsou z EPS vyloučeny Bělorusko, Libye a Sýrie, nemají totiž s EU platný smluvní vztah,

AI.

vzhledem k tomu, že cílem EU je vyvážený bilaterální a regionální přístup ke střední Asii,

AJ.

vzhledem k tomu, že vztahy mezi Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Ruskou federací, Tádžikistánem,Turkmenistánem, Uzbekistánem a EU jsou založeny na dohodách o partnerství a spolupráci a na rámcích spolupráce, jako je iniciativa BAKU, a řadě různých nástrojů společné zahraniční a bezpečnostní politiky,

AK.

vzhledem k tomu, že všichni sousedé EU, bez ohledu na otázku jejich možného členství, mají stejnou příležitost navázat v souladu se svými vlastními cíli privilegovaný vztah s EU, který je založen na společných zájmech i společných hodnotách,

AL.

vzhledem k tomu, že hlavním přínosem akčního plánu je pomoc dané zemi při určování priorit a směřování pomoci EU k podpoře jejího úsilí,

AM.

vzhledem k tomu, že Bulharsko a Rumunsko jsou již zahrnuty do přeshraniční spolupráce s příslušnými partnery EPS,

AN.

vzhledem k tomu, že nové členské státy poskytnou své zkušenosti z přechodného období, a přispějí tak k odborným znalostem „starých“ členských států prostřednictvím programu TAIEX a twinningových programů,

AO.

vzhledem k tomu, že výdaje na zvyšování veřejné informovanosti o otázkách rozvoje činí v současnosti ve většině zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dohromady přibližně 190 milionů eur, tedy 0,25 % celkové oficiální rozvojové pomoci,

AP.

vzhledem k tomu, že s výjimkou Polska a Malty vnímají všechny nové členské státy rozvojové vzdělávání jako prioritu v rámci vnitrostátních platforem nevládních rozvojových organizací,

AQ.

vzhledem k tomu, že žádný z nových členských států dosud nemá národní strategii pro rozvojové vzdělávání,

AR.

vzhledem k tomu, že pouhých 12 % občanů zemí OECD slyšelo o rozvojových cílech tisíciletí, přičemž 62 % z nich netuší, co rozvojové cíle tisíciletí znamenají, a 17 % Evropanů neví, zda má rozvojová pomoc vzhledem ke korupci nějaký význam, a má pocit, že chudí lidé nemají z této pomoci žádný prospěch (tento podíl dosahuje v Portugalsku 34 %, v Itálii 24 %, v Irsku 23 % a ve Španělsku 22 %),

AS.

vzhledem k tomu, že pouhých 29 % Evropanů se domnívá, že do roku 2015 bude dosaženo snížení extrémní chudoby a hladu, přičemž nejčastěji uváděnou překážkou je nedostatek peněz či zdrojů (18 %), nedostatek vůle (18 %) a náročnost tohoto úkolu (14 %),

AT.

vzhledem k tomu, že zpráva Rozvojového programu OSN (UNDP) obsahovala návrh, aby si Komise a členské státy stanovily částku odpovídající 3 % oficiální rozvojové pomoci jako minimální cíl výdajů na zvyšování veřejné informovanosti a rozvojové vzdělávání,

1

zdůrazňuje, že rozvojová politika je nedílnou součástí acquis communautaire, a připomíná mezinárodní závazky nových členských států v této oblasti; zdůrazňuje, že by Evropská unie měla novým členským států v integraci acquis communautaire pomoci;

2.

bere v úvahu, že deset nových členských států podepsalo evropský konsenzus o rozvoji v roce jejich přistoupení, a souhlasily tak s prováděním ambiciózního rozvojového paradigmatu a s tím, že budou v daném časovém rámci pracovat na dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

3.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že mnohé nové členské státy nesměřují ke splnění cíle vynakládat do roku 2010 0,17 % HND na oficiální rozvojovou pomoc, ale některé naopak s ohledem na potřebu snížit veřejné zadlužení vnímají oficiální rozvojovou pomoc jako oblast možných rozpočtových škrtů;

4.

zdůrazňuje zkušenosti nových členských států, zejména z období přechodu k demokracii, a domnívá se, že řádná správa a podpora demokracie musí být v oblasti rozvojové spolupráce prioritami EU; vyzývá orgány EU, aby pro obohacení své rozvojové politiky využívaly zkušeností, které v této oblasti získaly nové členské státy;

5.

domnívá se, že díky politice aktivní spolupráce nové členské státy přispějí k prosazování základních práv a solidarity s novými generacemi ve třetích zemích spadajících do působnosti evropské politiky sousedství;

6.

zdůrazňuje konkrétní prospěch nových členských států z účasti na politice rozvojové spolupráce, zejména v oblasti hospodářského rozvoje a obchodu;

7.

vítá nový přístup Komise spočívající v překročení rámce tradičních rozvojových politik a ve vytvoření nových partnerských vztahů s rozvojovými zeměmi;

8.

vítá skutečnost, že v případě humanitární tísně je mezinárodní společenství ochotno přijmout zásadu „společné odpovědnosti“;

9.

zdůrazňuje, že nové a staré členské státy by měly společně v rámci EU pracovat pro-aktivněji, aby zajistily, že situace v konkrétních zemích zapojených do EPS je průběžně monitorována, aby EU mohla ve své politice vůči těmto zemím reagovat pružněji;

10.

zdůrazňuje souvislost mezi rozvojem a migrací, která je velkou výzvou pro většinu nových členských států, jejichž hranice tvoří vnější hranice EU;

11.

uznává pokrok dosažený novými členskými státy v jejich vývoji ze zemí, které jsou příjemci pomoci, v země, které pomoc poskytují, a uvědomuje si výzvy, kterým bude třeba čelit;

12.

konstatuje, že nové členské státy si po uplynutí přechodného období volí prioritní oblasti na základě historických vztahů a těmito oblastmi jsou jejich bezprostřední sousedé a že velká část rozpočtu rozvojové spolupráce nových členských států míří k těmto bezprostředním sousedům a do zemí SNS; vyzývá Evropskou unii, aby využila přistoupení těchto nových států k posílení své strategické přítomnosti ve východní Evropě, střední Asii a na Kavkaze, což jsou oblasti, kterých se dosud evropská pomoc týkala méně, avšak které čelí mnohým rozvojovým výzvám;

13.

zdůrazňuje, že účinné kroky v oblasti prosazování demokracie a právního státu, což jsou klíčové oblasti intervence nových členských států, jsou rovněž prostředkem dlouhodobého usilování o snížení chudoby, které je prioritním cílem rozvojové politiky EU stanovené nástrojem pro rozvojovou spolupráci;

14.

připomíná „východní dimenzi“ vnějších vztahů EU a domnívá se, že by na základě historické zkušenosti mohlo být vybudováno nové shromáždění EU a sousedních zemí (podobné Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Evropsko-středomořskému partnerství (Euromed) a Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění (Eurolat)), které by posílilo přínos nových členských států do politiky EU a pomáhalo při společném vytváření EPS a informování sousedních zemí o nových politických oblastech;

15.

je si vědom, že většina členských států má v rámci svých ministerstev zahraničních věcí oddělení, jež se zabývají přímo rozvojovou spoluprací, nicméně doporučuje, aby tyto státy posílily koordinační činnost jak na svých vlastních ministerstvech, tak mezi sebou navzájem a ve vztahu k dalším členským státům v rozsahu schváleném národními parlamenty a místními orgány v rozhodovacím procesu;

16.

uznává, že budování příslušných institucí a provádění politiky je časově náročné;

17.

uvědomuje si, že v nadcházejících letech budou největšími výzvami pro nové členské státy navýšení rozpočtu pro tuto oblast a činnosti spojené se zvyšováním veřejné informovanosti;

18.

vítá výše zmíněný strategický rámec „Evropský konsenzus o rozvoji: přínos rozvojového vzdělávání a zvyšování informovanosti“ a zdůrazňuje, že Parlament musí hrát důležitou roli při zdůrazňování současné a potenciální role rozvojového vzdělávání a informovanosti ve formálním i neformálním vzdělávání v nových členských státech;

19.

domnívá se, že v rámci celosvětového procesu vymýcení chudoby jsou nanejvýš užitečné dlouhodobé projekty, které se zaměřují na partnery a oblasti, u nichž mají nové členské státy komparativní výhodu a mohou předávat své zkušenosti;

20.

žádá o rozdělení práce mezi členské státy z hlediska velikosti přínosu každého subjektu v zájmu dosažení účinné spolupráce;

21.

domnívá se, že většina nových členských států by mohla učinit svou rozvojovou politiku větší prioritou a zajistit rovněž koordinovanější přístup k strategickému plánování na vnitrostátní úrovni (s výjimkou Litvy, kde je ministerstvo zahraničních věcí hlavním ministerstvem pro plánování a řízení oficiální rozvojové pomoci);

22.

prohlašuje, že ve vztahu k novým členským státům není záměrem EU pouze využít jejich zkušeností, ale také těmto státům pomoci při posílení jejich nové role poskytovatelů pomoci; vybízí proto staré i nové členské státy, aby společně vytvořily realistický časový plán s cílem sladit činnost nových členských států s evropskými cíli rozvojové pomoci s přihlédnutím k potenciálu i mezím partnerství mezi starými a novými členskými státy;

23.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se nové členské státy plně zapojily do sdílení zkušeností a specifického vzdělávání v oblastech spojených s plánováním, prováděním a vyhodnocováním politiky rozvojové spolupráce; připomíná různé zkušenosti s programem na budování kapacit a požaduje další zlepšení (například zastavení fluktuace státních úředníků);

24.

připomíná význam neustálého dialogu s činiteli, kteří jsou odpovědní za nové členské státy a přistupující či kandidátské země; zdůrazňuje význam technické pomoci úřadu EuropeAid při organizaci odborného vzdělávání, seminářů a konferencí a technické pomoci zaměřené přímo na uspokojení potřeb těchto zemí; zdůrazňuje v tomto ohledu význam činností financovaných Generálním ředitelstvím Komise pro rozvoj;

25.

vyjadřuje politování nad tím, že zvláštní pracovní skupina pro budování kapacit nových členských států se v roce 2007 již nesešla, přestože je v oblasti spolupráce a rozvoje stále naléhavá potřeba rozšířit kapacity nových členských států a proces rozšiřování EU stále probíhá;

26.

žádá obnovení činnosti této pracovní skupiny s tím, že by jednak měla ke své činnosti přizvat zástupce Výboru pro rozvoj či jeho sekretariátu a zástupce projektu TRIALOG, který úzce spolupracuje s evropskými nevládními organizacemi zabývajícími se rozvojem, a jednak by její mandát měl být rozšířen tak, aby se zabývala specifickými problémy nových členských států v oblasti rozvojové spolupráce;

27.

zdůrazňuje význam projektů v oblasti twinningových partnerství při školení pracovníků nových členských států prostřednictvím kvalitní technické pomoci – o finanční prostředky na tyto projekty požádaly jen Maďarsko a Slovensko;

28.

vyzývá k tomu, aby se každých šest měsíců konala meziparlamentní setkání Parlamentu a parlamentů nových členských států, která se budou zabývat otázkami rozvoje a spolupráce, a aby se v této souvislosti vytvořila zvláštní síť;

29.

je přesvědčen, že by účast nových členských států ve výboru Evropského rozvojového fondu vnesla do debat novou dimenzi a dále by napomáhala v budování jejich technických kapacit;

30.

upozorňuje na to, že se v některých nových členských státech prioritám rozvojové spolupráce nedostává dostatečného veřejného uznání, a vyzývá k vytvoření komplexní komunikační a vzdělávací strategie, jež by tento nedostatek napravila; zdůrazňuje význam rozšiřování informací o problematice rozvoje ve školních osnovách a úlohu médií při informování veřejnosti a rozvíjení tradice mezinárodního dobrovolnictví;

31.

pokládá za důležité vypracovat zprávu o zvyšování informovanosti o rozvojovém vzdělávání a jeho roli při provádění evropského konsenzu o rozvoji a zdůrazňuje současnou a potenciální roli rozvojového vzdělávání a zvyšování informovanosti ve formálním i neformálním vzdělávání v Evropě, a to zejména v nových členských státech;

32.

domnívá se, že obyvatelstvo nových členských států již má povědomí o otázkách humanitární pomoci, což prokázalo jeho rozsáhlé zapojení se do pomoci v případě tsunami v roce 2004, a z toho je třeba vycházet, má-li obyvatelstvo získat povědomí o potřebě zapojení se do účinné rozvojové politiky v konkrétních případech i v dlouhodobém horizontu;

33.

vyzývá Komisi, aby za účelem zvýšení veřejné informovanosti zahájila specifickou kampaň, která se zaměří na komparativní výhody a přínos nových členských států, pokud jde o otázky spolupráce a rozvoje;

34.

vyzývá k větší koordinaci příslušných zúčastněných stran na úrovni členských států a k patřičnému zapojení nevládních organizací a místních orgánů do procesu vytváření národní politiky;

35.

vyzývá Komisi, aby do přípravy a sjednávání akčních plánů a do sledování jejich provádění aktivně zapojila nové členské státy;

36.

poznamenává, že by nové členské státy mohly být svým úplným uvolněním rozvojové pomoci kladným příkladem pro všechny členské státy;

37.

poznamenává, že by všechny členské státy měly stanovit lhůty pro uvolnění své rozvojové pomoci, neboť dlouhodobě vázaná rozvojová pomoc neumožňuje ani řádnou správu, ani účinné rozdělování zdrojů, a nepřispívá ani k plnění cílů rozvojové spolupráce;

38.

připomíná, že vazby mezi soukromým sektorem a rozvojovou spoluprací představují slibnou novou cestu pro nové členské státy a že by aktivnější účast soukromých podniků z těchto zemí při zadávání projektů rozvojové spolupráce na úrovni EU mohla zvýšit informovanost o rozvojové spolupráci;

*

**

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/48

—

s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2008 oslavíme desáté výročí přijetí Kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní (dále jen „kodex“),

B.

vzhledem k tomu, že před více než dvěma lety dne 30. června 2005 Výbor stálých zástupců (COREPER) souhlasil na technické úrovni se zněním společného postoje, který byl výsledkem intenzivního procesu revize kodexu, jehož cílem bylo proměnit kodex v účinný nástroj sloužící kontrole vývozu zbraní z území EU a společnostmi EU,

C.

vzhledem k tomu, že přijetím tohoto společného postoje se kodex chování stane právně závazným nástrojem kontroly vývozu zbraní pro všechny členské státy,

D.

vzhledem k tomu, že Parlament tento společný postoj při několika příležitostech vřele přivítal, mimo jiné ve svém usnesení ze dne 18. ledna 2007 o sedmé a osmé výroční zprávě Rady podle operativního ustanovení č. 8 Kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní (1),

E.

vzhledem k tomu, že se nicméně Radě od roku 2005 nepodařilo schválit tento společný postoj na politické úrovni,

F.

vzhledem k tomu, že důvody neschválení nebyly nikdy oficiálně vysvětleny, ale zjevně souvisejí s přáním některých členských států zrušit stávající embargo EU na vývoz zbraní do Čínské lidové republiky,

G.

vzhledem k tomu, že tato otázka získala znovu na naléhavosti s ohledem na tyto skutečnosti:

H.

vzhledem k tomu, že přes pozitivní úsilí pracovní skupiny COARM (pracovní skupiny Rady pro kontrolu vývozu zbraní) o další zkvalitnění kodexu a jeho uplatňování je tato práce znevažována vývozem zbraní z členských států do zemí, v nichž probíhá konflikt, které jsou nestabilní nebo nerespektují lidská práva, a podle kodexu jsou tedy považovány za „nespolehlivá“ místa určení,

I.

vzhledem k tomu, že nedostatek politické vůle prosadit kodex ve formě společného postoje je v rozporu s vedoucí úlohou, kterou má Evropské unie a členské státy při podpoře právních nástrojů zaměřených na kontrolu všech mezinárodních veřejnoprávních i soukromoprávních převodů zbraní, zejména smlouvy o obchodu se zbraněmi,

1.

s ohledem na desáté výročí přijetí kodexu vyjadřuje politování nad stávající politicky bezvýchodnou situací ve věci přijetí tohoto společného postoje;

2.

vyzývá slovinské předsednictví, aby přijetí tohoto společného postoje trvale zařadilo na pořad jednání všech schůzí Rady pro všeobecné záležitosti, dokud nebude tato otázka vyřešena;

3.

naléhá na členské státy, které se stavějí proti právní závaznosti kodexu, aby svůj postoj přehodnotily;

4.

domnívá se, že přínos EU k mezinárodně závazné smlouvě o obchodu se zbraněmi bude důvěryhodnější, jakmile se její vlastní režim kontroly zbraní stane právně závazným;

5.

je rovněž přesvědčen, že současně s přijetím společného postoje by měly být učiněny mimo jiné tyto kroky:

6.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/49

—

s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o EU a článek 4 nové Listiny základních práv Evropské unie, podepsané dne12. prosince 2007 (1), které se týkají ochrany lidských práv,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, zejména na článek 5, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, zejména na článek 7 tohoto paktu, Evropskou úmluvu z roku 1987 o zabránění mučení a krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (Evropská úmluva o zabránění mučení z roku 1987) a její opční protokol, který vytváří systém pravidelných návštěv ve vazebních věznicích, jež byly vypracovány nezávislými mezinárodními a národními orgány,

—

s ohledem na článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na její protokoly a na jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o zabránění mučení, která zřídila Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání působící při Radě Evropy, a rovněž s ohledem na zprávy tohoto výboru,

—

s ohledem na minimální pravidla Organizace spojených národů pro zacházení s vězni z roku 1957 a na prohlášení a zásady v této oblasti, přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů,

—

s ohledem na úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

—

s ohledem na rezoluci a doporučení přijaté Radou ministrů Rady Evropy, zejména rezoluci (73)5 o standardních minimálních pravidlech pro zacházení s vězni, doporučení R(87)3 a R(2006)2 k Evropským vězeňským pravidlům,

—

s ohledem na doporučení přijatá Parlamentním shromážděním Rady Evropy, a zejména doporučení R(2006)1747 o sepsání evropské vězeňské charty a doporučení R(2000)1469 o matkách a dětech ve věznicích,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 1989 o ženách a dětech ve věznicích (2), své usnesení ze dne 18. ledna 1996 o špatných podmínkách ve věznicích Evropské unie (3), své usnesení ze dne 17. prosince 1998 o vězeňských podmínkách v Evropské unii: zlepšení a alternativní tresty (4) a své doporučení Radě ze dne 9. března 2004 k právům vězňů v Evropské unii (5),

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0033/2008),

A.

vzhledem k tomu, že v souladu s mezinárodními (6) a evropskými úmluvami musí být se všemi vězněnými osobami zacházeno v souladu s lidskými právy a že podmínky ve věznicích musí odpovídat zásadám lidské důstojnosti, nediskriminace a respektu vůči soukromému a rodinnému životu a musí být pravidelně hodnoceny nezávislými subjekty,

B.

vzhledem k tomu, že specifické potřeby a situace vězněných žen musí být zohledněny v soudních rozhodnutích, v trestním právu a rovněž je musí zohledňovat nápravná zařízení členských států,

C.

vzhledem k tomu, že je třeba zavést konkrétní opatření přizpůsobená zvláštním potřebám žen, zejména používání alternativních trestů,

D.

vzhledem k tomu, že těhotné ženy ve vězení musí mít možnost využít podpory, informací a základních podmínek pro bezproblémový průběh jejich těhotenství a mateřství, a zejména mít k dispozici vyváženou stravu, vhodné hygienické podmínky, čerstvý vzduch, tělesný pohyb a prenatální i postnatální péči,

E.

vzhledem k tomu, že všem vězňům – jak mužům, tak ženám – musí být zajištěn rovný přístup ke zdravotnické péči, přičemž vězeňská politika musí věnovat náležitou pozornost prevenci, kontrole a léčení fyzických i psychických zdravotních problémů, jež jsou specifické pro ženy,

F.

vzhledem k tomu, že duševní a tělesné zdraví matky má být spjato se zdravím dítěte,

G.

vzhledem k tomu, že mnoho vězněných žen je nebo bylo závislých na drogách či jiných látkách, což může být příčinou psychických problémů či problémů s chováním, a tyto ženy proto vyžadují nejen lékařskou péči, ale také vhodnou sociální a psychologickou podporu v rámci vězeňské zdravotní politiky globálního rázu,

H.

vzhledem k tomu, že v současnosti je známo, že značný podíl vězněných žen byl obětí násilí nebo sexuálního či jiného zneužívání v rodině nebo v partnerském vztahu a že mnoho z nich je finančně i psychicky velmi závislých; vzhledem k tomu, že všechny tyto aspekty přímo souvisí s jejich trestnou minulostí a s fyzickými a psychickými následky, např. posttraumatického stresu,

I.

vzhledem k tomu, že zaměstnanci věznic musí být dostatečně vyškoleni a také dostatečně vnímaví k aspektu rovnosti žen a mužů a ke specifickým potřebám a situaci vězněných žen; vzhledem k tomu, že nejzranitelnějším z nich je třeba věnovat zvláštní pozornost, tj. nezletilým dívkám a ženám se zdravotním postižením,

J.

vzhledem k tomu, že udržování rodinných vazeb je zásadním nástrojem prevence recidivy a prostředkem pro znovuzačlenění do společnosti a že na ně mají právo všichni vězni, jejich děti a ostatní rodinní příslušníci, a vzhledem k tomu, že uplatňování tohoto práva je pro ženy obzvláště složité vzhledem k malému počtu věznic pro ženy a tím i jejich geografické vzdálenosti,

K.

vzhledem k tomu, že při rozhodování o tom, zda bude dítě od vězněného rodiče odloučeno, nebo zda s ním zůstane, je třeba vždy v první řadě přihlédnout k zájmu dítěte, přičemž je třeba ve všech případech postupovat tak, aby druhý rodič mohl vykonávat svou rodičovskou úlohu, a aby byly zavedeny postupy umožňující zachování citových pout s původní rodinou (sourozenci, prarodiče a ostatní členové rodiny),

L.

vzhledem k tomu, že podepsáním výše uvedené úmluvy o právech dítěte (jako ostatně i dalších mezinárodních úmluv) se zúčastněné státy zavázaly, že všem dětem bez rozdílu a nezávisle na právním postavení jejich rodičů zajistí veškerá práva stanovená touto úmluvou, a zejména právo na vhodnou zdravotnickou péči, na volný čas a vzdělání, a vzhledem k tomu, že tento závazek je třeba uplatňovat i v případě dětí, které pobývají se svými vězněnými rodiči,

M.

vzhledem k tomu, že úlohou nápravných zařízení by kromě potlačování nezákonného jednání mělo být také sociální a profesní znovuzačlenění, a to s ohledem na sociální vyloučení a chudobu, které jsou často charakteristické pro minulost mnoha vězněných mužů i žen,

N.

vzhledem k tomu, že vysoký počet vězněných žen je v okamžiku uvěznění účastnicemi probíhajícího soudního řízení (řízení o opuštění, dočasné péči nebo osvojení nezletilých, rozvodu nebo rozluce, vykázání z obydlí atd.), což je činí zranitelné a staví je do situace trvalé nejistoty a stresu,

O.

vzhledem k tomu, že vězněné osoby často neví o existující sociální pomoci a že v řadě případů jim skutečnost, že nedisponují osobními doklady vztahujícími se k jejich situaci (průkaz totožnosti, průkaz sociálního pojištění, rodný list…), že je ztratily nebo že skončila jejich platnost, brání prakticky uplatňovat práva, která byla přiznána státním příslušníkům všech členských států,

P.

vzhledem k tomu, že rovný přístup vězňů – jak mužů, tak žen – k zaměstnání, odbornému vzdělávání a zábavě po dobu výkonu trestu je zásadní pro jejich psychickou rovnováhu a znovuzačlenění do společnosti a na trh práce,

Q.

vzhledem k tomu, že nestačí vezněným ženám i mužům pouze umožnit přístup k nabídkám, jakkoli pestrým, v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, zaměstnání, zábavy a osobní pomoci a že je nezbytné připravit doprovodné programy, které by usnadnily jejich zapojení do přípravy a průběhu jejich začleňování,

R.

vzhledem k tomu, že je nutné, aby vězněné ženy měly bez rozdílu přístup k placenému zaměstnání a k různorodému odbornému a občanskému vzdělávání, jež by usnadnilo jejich znovuzačlenění po skončení výkonu trestu a jež bude přizpůsobeno požadavkům trhu práce,

S.

vzhledem k tomu, že úspěch sociálního znovuzačlenění vězněných mužů i žen i prevence recidivy závisí na kvalitě vedení poskytovaného během výkonu trestu, a zejména na partnerství vytvořeném s podniky a organizacemi zabývajícími se sociální pomocí, a také na sledování a socioprofesní pomoci, které jsou nabízeny po odpykání trestu,

T.

vzhledem k tomu, že existuje zjevná potřeba mít k dispozici údaje a statistiky rozdělené podle pohlaví, které budou ucelené, jasné a aktualizované,

1.

vyzývá členské státy, aby investovaly dostatečné zdroje na modernizaci a úpravu svých vězeňských infrastruktur a aby realizovaly výše uvedené doporučení R(2006)2 Rady Evropy s cílem zajistit ve věznicích podmínky respektující lidskou důstojnost a základní práva, především pokud jde o ubytování, zdraví, hygienu, stravu, větrání a osvětlení;

2.

opětovně žádá Komisi a Radu, aby na základě článku 6 Smlouvy o EU přijaly rámcové rozhodnutí o minimálních standardech pro ochranu práv vězňů (což doporučuje Rada Evropy ve výše zmíněném doporučení R(2006)2), a vyzývá Radu, aby šířila vězeňská pravidla Rady Evropy a podporovala jejich uplatňování, aby byly vězeňské podmínky v Evropě jednotnější, zejména s ohledem na zvláštní potřeby žen, a aby byla jednoznačně potvrzena práva a povinnosti vězněných mužů i žen;

3.

vyzývá Komisi, aby do své výroční zprávy o lidských právech zahrnula hodnocení dodržování základních práv vězněných mužů i žen a zvláštních vězeňských podmínek určených pro ženy;

4.

vybízí členské státy a kandidátské země, aby ratifikovaly opční protokol Evropské úmluvy o zabránění mučení, kterým se zřizuje nezávislý systém kontrol vazebních věznic, a vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci vnější politiky Evropské Unie podpořily ratifikaci této úmluvy a jejího protokolu;

5.

připomíná, že dosažení souladu řízení věznic s vnitrostátními a mezinárodními právními předpisy by mělo být zajištěno na základě pravidelných prohlídek ze strany příslušných orgánů;