7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/1

1)

Vzdálenost mezi oběma zařízeními a nejbližším bodem na území jiného členského státu, v tomto případě v Itálie, je přibližně 110 km, Španělsko je vzdálené asi 230 km.

2)

Za běžného provozu nebude vypouštění kapalných a plynných radioaktivních odpadů z obou zařízení příčinou vystavení vlivu záření, jež by mohlo ovlivnit zdraví obyvatelstva v jiném členském státě.

3)

Pevný radioaktivní odpad z obou zařízení bude dočasně skladován na místě, dokud nebude přemístěn do zařízení na zneškodňování odpadu schváleného francouzskou vládou. Složky vyhořelého paliva z výzkumného reaktoru budou dočasně skladovány na místě, dokud nebudou převezeny do zpracovatelského zařízení v La Hague.

4)

V případě neplánovaného uvolnění radioaktivních odpadů v obou zařízeních následkem havárie typu a rozsahu uvedeného ve všeobecných údajích by dávky záření obdržené v jiných členských státech neměly ovlivnit zdraví obyvatel.

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/2

1.

Komise odeslala evropskému inspektorovi ochrany údajů dne 4. března 2008 ke konzultaci návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení víceletého programu Společenství pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie (dále jen „návrh“) v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení 45/2001/ES. Tato konzultace by měla být výslovně uvedena v preambuli rozhodnutí.

2.

Nový víceletý program (dále jen „program“) je předkládán v návaznosti na programy Bezpečnější internet (1999–2004) a Bezpečnější internet plus (2005–2008).

3.

Jsou vymezeny čtyři směry:

4.

Program je předkládán jako program, který je v souladu s příslušnými politikami, programy a opatřeními Společenství a doplňuje je. Vzhledem k množství stávajících regulačních opatření v oblasti ochrany dětí v souvislosti s novými technologiemi se tento program zaměřuje spíše na akci než na regulaci. Důraz je kladen na účinnost a účelnost prováděných iniciativ a přizpůsobení vývoji nových technologií. V tomto ohledu program předpokládá intenzivnější výměny informací a osvědčených postupů.

5.

Jako rámcový nástroj nezachází program do podrobností ohledně opatření, jež mají být přijata, ale počítá s výzvami k podávání návrhů a výzvami k podávání nabídek v souladu se čtyřmi vymezenými směry.

6.

Obecné směry programu se zaměřují na ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie, aniž by kladly důraz na ty aspekty této otázky, které souvisejí se soukromím (3). Přestože evropský inspektor ochrany údajů zcela podporuje cíle návrhu, zdůrazní ve svém stanovisku právě aspekty související se soukromím.

7.

Evropský inspektor ochrany údajů považuje za zásadní, aby plánované iniciativy byly v souladu se stávajícím právním rámcem uvedeným v návrhu (4), a zejména směrnicí 2000/31 o elektronickém obchodu, směrnicí 2002/58 o soukromí a elektronických komunikacích a směrnicí 95/46 o ochraně údajů (5).

8.

Ochranu osobních údajů je třeba zohlednit ve vztahu k různým aspektům a různým subjektům zapojeným do programu: ochrana osobních údajů dětí je samozřejmě hlavní otázkou, ne však jedinou – je také třeba brát v úvahu osobní údaje týkající se osob a obsahu, jež jsou zkoumány za účelem ochrany dětí.

9.

Dané otázky budou v tomto stanovisku rozpracovány takto:

10.

Evropský inspektor ochrany údajů zcela podporuje cíl programu a směry vymezené za účelem zvýšení ochrany dětí on-line. Rozhodujícími opatřeními, která je třeba dále rozvíjet, jsou zejména omezování nedovoleného nebo škodlivého obsahu a zvyšování informovanosti dětí a dalších dotčených subjektů.

11.

Evropský inspektor ochrany údajů by rád připomněl, že odpovídající ochrana osobních informací dítěte je zásadním přípravným krokem pro zajištění bezpečnosti v on-line prostředí. Toto vzájemné propojení soukromí a bezpečnosti dětí je výslovně uvedeno v nedávném prohlášení Výboru ministrů „o ochraně důstojnosti, bezpečnosti a soukromí dětí využívajících internet“ (6). Prohlášení připomíná právo dětí na důstojnost, zvláštní ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho, „na ochranu proti všem formám diskriminace či svévolných nebo protiprávních zásahů do jejich soukromí a proti protiprávním útokům na jejich čest a pověst“.

12.

Jako příklady rizik spojených s ochranou soukromí dětí uvádí prohlášení vysledovatelnost aktivit dětí, kvůli které se mohou stát předmětem trestné činnosti, jako je například jejich získávání pro sexuální účely nebo jiné protiprávní činnosti. Analýza a uchování osobních údajů týkajících se aktivit dětí jsou rovněž uváděny jako činnosti vedoucí k potenciálnímu riziku zneužití, například pro komerční účely, nebo pro vyhledávání ze strany vzdělávacích institucí či možných zaměstnavatelů. Prohlášení proto vyzývá, aby obsah vyhledávaný a stopy zanechávané dětmi on-line byly odstraňovány nebo mazány v přiměřeně krátké lhůtě a aby byla rozvíjena a podporována informovanost dětí, zejména ohledně vhodného využívání nástrojů poskytujících přístup k informacím, rozvíjení kritického posouzení obsahu a osvojení si odpovídajících komunikačních dovedností.

13.

Evropský inspektor ochrany údajů tato zjištění podporuje. Zejména považuje za zásadní zvyšovat povědomí dětí o rizicích spojených se spontánním sdělováním osobních údajů, jako je skutečné jméno, věk nebo místo bydliště.

14.

Bod 3 opatření (7) navrhovaných ve víceletém programu se konkrétně věnuje „zajištění povědomí veřejnosti“ prostřednictvím akcí zaměřených na děti, rodiče, pečovatele a pedagogy, pokud jde o možnosti a rizika spojená s využíváním on-line technologií a „prostředky, jak být v on-line prostředí v bezpečí“. Mezi prostředky uvedenými v návrhu jsou dva užitečné nástroje, které by měly výslovně zahrnovat tento rozměr ochrany osobních údajů dětí, a to šíření příslušných informací a zajištění kontaktních míst, kde mohou rodiče a děti získat odpovědi na otázky, jak být v on-line prostředí v bezpečí.

15.

Evropský inspektor ochrany údajů chce zdůraznit, že příslušnými partnery jsou v této souvislosti orgány ochrany údajů. Takto by měly být uvedeny v návrhu, zejména tam, kde návrh předpokládá podporu spolupráce a sdílení informací, zkušeností a osvědčených postupů na vnitrostátní a evropské úrovni (8).

16.

Jako názorný příklad nedávných opatření přijatých v tomto ohledu v členských státech a členských zemích EHP je možno uvést několik iniciativ. Śvédská agentura pro ochranu údajů provádí každoročně průzkum postojů mladých lidí k internetu a dohledu, stejně tak i agentura pro ochranu údajů ve Spojeném království (9) provedla průzkum zaměřený na 2000 dětí ve věku od 14 do 21 let. V lednu roku 2007 zahájila norská agentura pro ochranu údajů, ve spolupráci s ministerstvem školství, vzdělávací kampaň zaměřenou na školy (10). V Portugalsku byl mezi agenturou pro ochranu údajů a ministerstvem školství podepsán protokol o prosazování kultury ochrany údajů na internetu a zejména v rámci sociálních sítí (11). V návaznosti na tento projekt sjednotily portugalské sociální sítě rozhraní a maskota zaměřené na děti ve věku od 10 do 15 let.

17.

Tyto příklady dokládají, jak aktivní a rozhodující úlohu hrají subjekty ochrany údajů v případě ochrany dětí on-line, a jak je třeba je výslovně zahrnout jako partnery do víceletého programu.

18.

První bod návrhu („Omezování nedovoleného obsahu a potírání škodlivého chování on-line“ (12)) obsahuje jako jedno z hlavních opatření zajištění kontaktních míst pro on-line hlášení nedovoleného obsahu a škodlivého chování. Je nesporné, že k tomu, aby byl boj proti nedovolenému obsahu a škodlivému chování účinný, je třeba na tyto jevy upozorňovat příslušné orgány. Ve skutečnosti již byla zřízena kontaktní místa v souvislosti s ochranou dětí, ale také například pro boj proti spamu (13).

19.

Evropský inspektor ochrany údajů však upozorňuje, že pojem škodlivého obsahu zůstává nejasný: není stanoveno, kdo odpovídá za vymezení toho, co je škodlivý obsah a podle jakých kritérií. Tato skutečnost je ještě znepokojivější, když uvážíme důsledky případného hlášení takového obsahu.

20.

Kromě toho, jak již bylo zmíněno výše, v rámci programu jako tento nejsou v sázce pouze osobní údaje dětí, ale také osobní údaje všech osob, které jsou nějakým způsobem spojeny s informacemi šířenými po síti. Může jít například o osobu podezřelou z protiprávního chování nebo hlášenou jako podezřelá osoba, ale také o osobu oznamující podezřelé chování nebo obsah, či o oběť zneužití. I když jsou tyto informace nezbytné pro účinný systém hlášení, evropský inspektor ochrany údajů považuje za důležité připomenout, že tyto informace musí být vždy zpracovávány v souladu se zásadami ochrany údajů.

21.

Některé údaje mohou dokonce vyžadovat zvláštní ochranu, pokud je možné je považovat za citlivé údaje ve smyslu článku 8 směrnice ES/95/46. Může jít o údaje související s pachatelem i s obětí zneužití, zejména pokud jde o dětskou pornografii. Je třeba uvést, že některé systémy hlášení na vnitrostátní úrovni vyžadovaly úpravu právních předpisů o ochraně údajů, aby bylo možné zpracovávat soudní údaje týkající se osob podezřelých ze spáchání trestného činu nebo obětí (14). Evropský inspektor ochrany údajů trvá na tom, aby jakýkoliv systém hlášení, který má být zaveden, zohledňoval stávající rámec ochrany údajů. Rozhodujícími prvky pro dodržení tohoto rámce je prokázání veřejného zájmu a dále záruky spojené s dohledem nad systémem, a to v zásadě ze strany donucovacích orgánů.

22.

Využívání technických nástrojů je prosazováno jako jedno z řešení nakládání s nedovoleným obsahem a škodlivým chováním (15). Příklady těchto nástrojů jsou uvedeny v posouzení dopadů (16), včetně rozpoznávání věku, rozpoznávání obličejů (u identifikace obětí ze strany donucovacích orgánů) nebo filtračních technologií. Podle návrhu by měly tyto nástroje být lépe přizpůsobeny praktickým potřebám a měly by být dostupné příslušným zúčastněným subjektům.

23.

Evropský inspektor ochrany údajů již zaujal jasný postoj (17) ve prospěch využívání nových technologií pro zvýšení ochrany práv jednotlivce. Je toho názoru, že zásada „soukromí coby aspekt návrhu“ (privacy by design) by měla tvořit nedílnou součást technologického vývoje, jenž zahrnuje zpracování osobních údajů. Evropský inspektor ochrany údajů proto důrazně podporuje vypracování projektů zaměřených na rozvoj technologií v tomto smyslu.

24.

Je obzvláště důležité vyvíjet systémy, které co nejvíce omezí odkrytí osobních údajů dětí a poskytne jim spolehlivou ochranu, a tedy nabídnout dětem možnost využívat bezpečněji nové nástroje informační společnosti, jako jsou sociální sítě.

25.

Je však třeba připomenout, že technologické nástroje mohou mít v závislosti na způsobu použití různé dopady na jednotlivce. Pokud jsou využívány k filtrování nebo blokování informací, mohou dětem zabránit v přístupu k obsahu, který by mohl být potenciálně škodlivý, mohou však také zabránit některým osobám v přístupu k oprávněným informacím.

26.

I přesto, že hlavní obavy zde souvisí se svobodou přístupu k informacím, stále existuje dopad z hlediska soukromí. Filtrování může skutečně, zejména pokud jde o jeho nejnovější vývoj využívající správy identity, fungovat na základě daných kritérií, včetně osobních údajů, jako je věk osoby připojené k síti (k zabránění přístupu dospělých nebo dětí k určenému obsahu), obsah informací a provozní údaje spojené s totožností autora informací. V závislosti na – automatickém – způsobu zpracování těchto osobních informací by mohly dotčené osoby čelit následkům v souvislosti s jejich právem komunikovat on-line.

27.

Filtrační nebo blokovací nástroje pro regulaci přístupu do sítí je proto třeba používat opatrně a je třeba zohledňovat jejich možné nežádoucí účinky a plně využívat možností podporujících soukromí, které technologie nabízí.

28.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá upřesnění uvedené v posouzení dopadů (18), podle kterého by žádnou z navrhovaných možností nemělo být dotčeno právo na soukromí a na svobodu projevu. Rovněž sdílí názor vyjádřený v tomto posouzení, že jedním z hlavních cílů je zmocnění uživatele, tj. „zmocnění k tomu, aby bylo možné činit lepší volby a přijímat příslušná opatření“ s cílem chránit děti (19).

29.

Návrh považuje spolupráci všech zúčastněných subjektů za nezbytný prvek pro zlepšení ochrany dětí využívajících komunikační technologie. Mezi těmito zúčastněnými subjekty návrh (20) předpokládá účast a zapojení daného odvětví zejména prostřednictvím samoregulace.

30.

Vzhledem k tomu, že toto odvětví odpovídá za poskytování telekomunikačních služeb a služeb obsahu, mohlo by mít v této oblasti určitý vliv na hlášení, filtrování nebo blokování informací, pokud jsou tyto informace považovány za nedovolené nebo škodlivé. O rozsahu, v jakém by mu tento úkol mohl být ve skutečnosti z právního hlediska svěřen, by se však mohlo diskutovat.

31.

Spolupráce odvětví z hlediska zvyšování informovanosti dětí a dalších zúčastněných stran, jako jsou rodiče nebo pedagogové, je samozřejmě vítána. Zásadním aspektem odpovědnosti poskytovatelů obsahu je rovněž zavedení systémů varování a regulátorů na webových stránkách umožňujících vyloučení nevhodného obsahu.

32.

Pokud však jde o poskytovatele telekomunikačních služeb, je sledování telekomunikací spornou otázkou, ať už jde o kontrolu obsahu chráněného právy duševního vlastnictví nebo jiného nedovoleného obsahu. Vyvstává zde otázka zásahu komerčního subjektu, nabízejícího konkrétní (telekomunikační) službu, do sféry, do které v podstatě zasahovat nemá, tj. do kontroly obsahu telekomunikací. Evropský inspektor ochrany údajů připomíná, že tuto kontrolu by v zásadě neměli provádět poskytovatelé služeb, a rozhodně ne systematicky. Pokud je to v konkrétních případech nezbytné, mělo by to v zásadě být úkolem donucovacích orgánů.

33.

Pracovní skupina článku 29 ve svém stanovisku ze dne 18. ledna 2005 v souvislosti s touto otázkou připomněla (21), že „poskytovatelům internetových služeb není možné podle článku 15 směrnice 2000/31 o elektronickém obchodu uložit žádnou systematickou povinnost dohledu a spolupráce. (...) Jak je uvedeno v článku 8 směrnice o ochraně údajů, lze zpracování údajů týkajících se protiprávního jednání, rozsudků v trestních věcech nebo bezpečnostních opatření provádět pouze za přísných podmínek zavedených členskými státy. Přestože každý jednotlivec má přirozeně právo zpracovávat soudní údaje v průběhu svého vlastního sporu, tato zásada nezachází tak daleko, aby umožňovala hloubkové vyšetřování, shromažďování a centralizaci osobních údajů třetí stranou, mimo jiné zejména systematický výzkum v obecném měřítku, jako například prohlížení na internetu (...). Toto vyšetřování spadá do pravomoci justičních orgánů“.

34.

V oblasti, ve které jsou v sázce svoboda projevu, přístup k informacím, soukromí a další základní práva, vyvolává tento zásah soukromých subjektů otázku přiměřenosti použitých prostředků. Evropský parlament nedávno přijal usnesení zdůrazňující potřebu nalezení řešení v souladu se základními právy jednotlivce (22). V bodě 23 tohoto usnesení uvádí, že „internet je rozsáhlou platformou pro kulturní projev, přístup ke znalostem a demokratické zapojení do evropské tvořivosti, která spojuje generace prostřednictvím informační společnosti; [Parlament] vyzývá Komisi a členské státy, aby se vyhnuly přijímání opatření, která by byla v rozporu s občanskými svobodami a lidskými právy a se zásadami proporcionality, účinnosti a odrazující povahy, jako je například přerušení přístupu k internetu“.

35.

Evropský inspektor ochrany údajů je toho názoru, že je třeba nalézt rovnováhu mezi oprávněným cílem boje proti nedovolenému obsahu a odpovídající povahou použitých prostředků. Připomíná, že jakýkoliv dohled nad telekomunikačními sítěmi, pokud je v konkrétních případech nezbytný, by měl být úkolem donucovacích orgánů.

36.

Evropský inspektor ochrany údajů podporuje návrh víceletého programu pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie. Vítá skutečnost, že se tento program má zaměřit na rozvoj nových technologií a na vypracování konkrétních opatření pro zvýšení účinnosti ochrany dětí.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů připomíná, ochrana osobních údajů je základním předpokladem bezpečnosti dětí on-line. Je třeba předcházet zneužití osobních informací týkajících se dětí, pomocí směrů navrhovaných v programu, a zejména:

38.

Při vypracovávání těchto opatření by se nemělo přehlížet, že ochrana dětí se odehrává v prostředí, ve kterém mohou být v sázce práva jiných osob. Jakoukoliv iniciativu spočívající ve shromažďování, blokování nebo hlášení informací je možné provádět pouze s ohledem na základní práva všech dotčených jednotlivců a v souladu s právním rámcem pro ochranu údajů. Evropský inspektor ochrany údajů zejména připomíná, že dohled nad telekomunikačními sítěmi, pokud je v konkrétních případech nezbytný, by měl být úkolem donucovacích orgánů.

39.

Evropský inspektor ochrany údajů bere na vědomí, že tento program představuje obecný rámec pro další konkrétní opatření. Domnívá se, že některé postřehy uvedené v tomto stanovisku jsou prvním krokem a mohly by být dále prakticky rozpracovány, a to s odkazem na projekty, které mají být teprve zahájeny, v souladu se směry programu. Doporučuje, aby orgány ochrany údajů byly úzce zapojeny do definování těchto praktických projektů. Rovněž odkazuje na činnost Pracovní skupiny článku 29 v této věci a zejména na současnou práci Pracovní skupiny pro sociální sítě (23).

—

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

—

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

—

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/7

1.

Komise přijala dne 30. dubna 2008 návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (dále jen „návrh“) (3). Komise návrh odeslala EIOÚ ke konzultaci v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001/ES a EIOÚ jej přijal dne 15. května 2008.

2.

Cílem návrhu je provést řadu důležitých změn nařízení (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (4). Ve své důvodové zprávě Komise uvádí důvody přezkumu stávajícího nařízení. Uvádí „evropskou iniciativu pro transparentnost“ (5), která vyzývá k větší transparentnosti, nařízení o použití Aarhuské úmluvy (6) na instituce a orgány Evropského společenství, což má vliv na nařízení (ES) č. 1049/2001, pokud jde o přístup k dokumentům obsahujícím informace o životním prostředí, jakož i judikaturu Soudního dvora a stížnosti řešené evropským veřejným ochráncem práv v souvislosti s nařízením (ES) č. 1049/2001.

3.

EIOÚ vítá, že je konzultován, a doporučuje, aby byl v bodech odůvodnění uveden odkaz k této konzultaci podobně, jak je to učiněno v mnoha jiných legislativních textech, v jejichž případech byl EIOÚ konzultován v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

4.

EIOÚ si zejména povšiml skutečnosti, že návrh obsahuje ustanovení zabývající se citlivým vztahem mezi přístupem k dokumentům a právem na soukromí a na ochranu osobních údajů, zejména navrhovaný čl. 4 odst. 5. Analýza tohoto ustanovení bude ústřední částí tohoto stanoviska.

5.

Stanovisko se však neomezí jen na tuto analýzu. Analýze budou předcházet zkoumání kontextu návrhu a jeho oblast působnosti. Po analýze čl. 4 odst. 5 se budou řešit jiné otázky, jako je právo na přístup k osobním údajům podle nařízení č. 45/2001.

6.

Návrhu předcházela veřejná konzultace. V důvodové zprávě Komise uvádí, že zohlednila názor většiny respondentů zúčastněných v této veřejné konzultaci.

7.

Po přijetí návrhu se v Evropském parlamentu konalo dne 2. června 2008 veřejné slyšení, které zorganizoval Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. To byla příležitost pro mnoho zúčastněných stran k vyjádření stanoviska k tomuto návrhu. EIOÚ rovněž učinil některé prozatímní poznámky. Při této příležitosti zástupci Evropské Komise – v reakci na různé připomínky – zdůraznili, že návrh zohlednil stávající stav úvah, ale že Komise je otevřená diskusi o textu a zvažuje, že přispěje ke zlepšení návrhu, včetně alternativ.

8.

EIOÚ považuje tento otevřený přístup za příležitost a má v úmyslu obohatit diskusi o alternativní znění navrhovaného čl. 4 odst. 5. Navíc takovýto otevřený přístup zcela odpovídá pojmu transparentnosti: podpora řádného řízení a zajištění účasti občanské společnosti (viz například čl. 15 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie).

9.

Navzdory nejistotě o osudu Lisabonské smlouvy v době vydání tohoto stanoviska by neměla být opomíjena perspektiva právního rámce podle nové smlouvy.

10.

Návrh vychází z článku 255 Smlouvy o ES, který uděluje právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bude tento článek nahrazen článkem 15 Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 15 rozšiřuje právo na přístup k dokumentům všech institucí, subjektů a agentur Unie. Mění článek 255 mimo jiné zavedením obecné zásady otevřenosti (čl. 15 odst. 1) a zavázáním Evropského parlamentu a Rady k zajištění zveřejnění dokumentů týkajících se legislativních postupů.

11.

Návrh se vztahuje na všechny dokumenty podle definice navrhovaného čl. 3 písm. a). Tato definice zní takto: „‚dokumentem‘ rozumí obsah na jakémkoli nosiči (psaný či tištěný na papíře či uložený v elektronické formě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka), který orgán vytvoří a formálně jej zašle jednomu nebo několika příjemcům, nebo který jiným způsobem zaregistruje, nebo který orgán obdrží; údaje obsažené v elektronických systémech k ukládání, zpracování a sběru dat se považují za dokumenty, pokud je lze zpracovat formou výtisku nebo kopie v elektronickém formátu pomocí dostupných nástrojů pro využívání systému;“.

12.

Důvodem pro plnou citaci této definice je skutečnost, že vyvolává několik zásadních otázek týkajících se oblasti působnosti tohoto nařízení:

13.

Výchozím bodem nařízení je přístup k dokumentům, nikoliv přístup k informacím jako takovým. To je pojem stanovený v článku 255 Smlouvy o ES. Lisabonská smlouva by nevedla k významnějším změnám. Nová smlouva pouze objasňuje, že nosič dokumentů není rozhodující. Avšak jek uvedl Soud prvního stupně ve věci WWF, „bylo by v rozporu s požadavkem transparentnosti, ze kterého plyne nařízení (ES) č. 1049/2001, aby se orgány dovolávaly neexistence dokumentů s cílem vyhnout se použití tohoto nařízení“ (7). Proto podle soudu musí dotyčné orgány, pokud je to možné a předvídatelným, a nikoliv svévolným způsobem, zpracovávat a uchovávat dokumentaci týkající se jejich činností. Jinak není možno efektivně vykonat právo na přístup k dokumentům.

14.

Na tomto pozadí na jedné straně návrh výslovně zahrnuje v pojetí dokumentu „údaje obsažené v elektronických systémech k ukládání, zpracování a sběru dat“, pokud je možno je zpracovat. EIOÚ poznamenává, že tato definice se přibližuje definici zpracování osobních údaj stanovené v nařízení (ES) č. 45/2001 a rozšiřuje možné překrývání s nařízením 1049/2001. Pravděpodobně vzroste počet žádostí o přístup k pouhým seznamům jmen nebo jiným osobním údajům, a to rovněž s ohledem na rozvoj nástrojů dostupných k využití elektronických systémů, a proto je ještě důležitější se věnovat možným oblastem napětí mezi nařízeními, jakož i vztahům k jiným dostupným nástrojům, jako je právo na přístup k osobním údajům (viz níže, body 64 až 67).

15.

Na druhé straně Komise navrhuje, že dokument „existuje“, pouze pokud byl zaslán příjemcům nebo pokud byl rozeslán v rámci orgánu nebo jinak zaregistrován. EIOÚ poznamenává, že není ani zdaleka jasné, v jaké míře by tato formulace omezila oblast působnosti použití nařízení, a mohla by se proto obrátit proti zásadám otevřenosti a účasti veřejnosti. Bohužel důvodová zpráva poskytuje v tomto ohledu jen málo informací. Proto EIOÚ navrhuje, že pojem „dokumentu“ je třeba objasnit v návrhu Komise, v samotném ustanovení nebo v bodech odůvodnění.

16.

EIOÚ bez podrobnější analýzy možných interpretací těchto ustanovení zásadního významu poznamenává, že navzdory změnám pojetí „dokumentu“ navrženého Komisí stále existuje rozdíl v oblasti působnosti mezi nařízením (ES) č. 1049/2001 a nařízením (ES) č. 45/2001. Posledně uvedené nařízení se vztahuje podle čl. 3 odst. 2 pouze na „zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v registru nebo do něj mají být zařazeny“. nařízení (ES) č. 1049/2001 se vztahuje na všechny dokumenty v držení institucí.

17.

Ačkoliv se ruční zpracování osobních údajů stává stále méně důležitějším, je nezbytné zvážit, zda se v rámci institucí a orgánů Evropské unie stále ještě používají listinné složky. Pokud tyto listinné složky nejsou strukturovány, nemůže se na ně plně vztahovat nařízení (ES) č. 45/2001. Takové dokumenty však mohou obsahovat osobní údaje a musí být zajištěno, že je možno rovněž v takových případech použít výjimku čl. 4 odst. 5.

18.

Tento rozdíl v oblasti působnosti je třeba řádně zohlednit s cílem zajistit, aby byl právní zájem subjektu údajů zvážen rovněž v případě listinných složek. To je další důvod, proč pouhý „odkaz“ na nařízení (ES) č. 45/2001 – jak je uvedeno níže (viz body 38–40) – není dostatečný, protože by to neposkytlo dostatek informací pro ty případy, v nichž osobní údaje obsažené v dokumentech nespadají do oblasti působnosti použití nařízení (ES) č. 45/2001.

19.

Navrhovaný čl. 4 odst. 5 se zabývá vztahem mezi přístupem k dokumentům a právy na soukromí a ochranou osobních údajů a nahrazuje stávající čl. 4 odst. 1 písm. b), jež bylo v široké míře kritizováno jako nejednoznačné, pokud jde o přesný vztah mezi těmito základními právy. Tento článek byl rovněž projednáván před Soudem prvního stupně (8) Před Soudním dvorem se v současné době projednává odvolání z právních důvodů (9).

20.

V tomto ohledu je smysluplné naradit čl. 4 odst. 1 písm. b). EIOÚ chápe, že Komise využila této příležitosti k navržení změny čl. 4 odst. 1 písm. b). Avšak EIOÚ nepodporuje znění ustanovení navržené Komisí.

21.

Zaprvé, EIOÚ není přesvědčen, že toto je vhodná doba na změnu, protože se před Soudním dvorem projednává odvolání. V tomto odvolání jsou obsaženy závažné otázky.

22.

Zadruhé, návrh neposkytuje vhodné řešení, což je vážnější. Obsahuje obecné pravidlo (druhá věta čl. 4 odst. 5), které:

Dále obsahuje zvláštní pravidlo (první věta čl. 4 odst. 5), jež je v zásadě dobře definováno, ale jeho oblast působnosti je příliš omezena.

23.

EIOÚ si je plně vědom možného vzájemného působení – i možného napětí – mezi přístupem k dokumentům a právem na soukromí a ochranou osobních údajů. Ve svém podkladovém dokumentu o přístupu veřejnosti k dokumentům a o ochraně údajů zveřejněném v červenci 2005 provedl EIOÚ pečlivou analýzu problémů vzniklých ze současného používání nařízení (ES) č. 1049/2001 a nařízení (ES) č. 45/2001.

24.

EIOÚ zejména zdůraznil, že přístup veřejnosti na jedné straně a soukromí a ochrana údajů na straně druhé jsou základními právy, jež jsou zakotvena v různých právních nástrojích na evropské úrovni a představují klíčové prvky „řádné správy věcí veřejných“. Mezi těmito právy neexistuje hierarchické uspořádání a v některých případech současné použití nařízení nepřináší jasnou odpověď. Podle podkladového dokumentu EIOÚ je možno nalézt řešení ve výjimce týkající se soukromí stanovené ve stávajícím čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1049/2001. Jak je vysvětleno v podkladovém dokumentu, toto ustanovení ukládá tyto tři podmínky, které musí být pro použití výjimky z přístupu veřejnosti všechny splněny:

25.

Hlavní rysy analýzy EIOÚ potvrdil Soud prvního stupně ve věci Bavarian Lager, v níž byl Soud prvního stupně vyzván k výkladu vztahu mezi nařízením (ES) č. 45/2001, nařízením (ES) č. 1049/2001 a výjimkou ohledně ochrany osobních údajů obsaženou v naposledy uvedeném nařízení. Hlavní prvky tohoto rozsudku se použijí k dotvrzení tohoto stanoviska. Komise rozhodla podat odvolání proti rozsudku Soudu prvního stupně; věc je nyní projednávána před Soudním dvorem. V této věci projednávané před Soudním dvorem EIOÚ vyjadřuje stanovisko, že je třeba podpořit rozsudek Soudu prvního stupně.

26.

Proto je otázka, zda je vhodný okamžik na změnu ustanovení o vztahu mezi přístupem k dokumentům a ochranou osobních údajů nyní, kdy se věc projednává před Soudním dvorem. Tato věc se netýká pouze interpretace stávajícího znění čl. 4 odst. 1 písm. b) (10), ale rovněž vyvolává důležitější otázky týkající se vyváženosti mezi příslušnými základními právy (11). Za těchto okolností by bylo lepší počkat na rozsudek a nařízení před jeho vynesením nepřijímat.

27.

Důvodem, proč raději vyčkat na rozsudek Soudního dvora, je rovněž smysl navrhovaného ustanovení. Komise ve své důvodové zprávě tvrdí, že navrhované změny mají rovněž za cíl zohlednění rozsudku Soudu prvního stupně ve věci Bavarian Lager. Změna však nezohledňuje stanovisko Soudu prvního stupně.

28.

EIOÚ zejména poznamenává, že návrh Komise vypouští veškeré odkazy na porušení „soukromí a osobnosti“ jednotlivce jako nezbytný práh ke zdůvodnění zamítnutí přístupu k dokumentům obsahujícím osobní údaje. Takto návrh Komise značně narušuje rovnováhu dosud dosaženou zákonodárcem, jak ji vyložil Soud prvního stupně. Návrh přesouvá pozornost týkající se přístupu k dokumentům obsahujícím osobní údaje z nařízení (ES) č. 1049/2001 na nařízení (ES) č. 45/2001.

29.

Je důležité, aby alespoň po dobu, kdy rozsudek Soudu prvního stupně zůstává výchozím bodem v této citlivé oblasti, navrhované změny opravdu zohlednily tento rozsudek a aby se od něj podstatným způsobem neodchylovaly. Rozsudek Soudu prvního stupně nejen poskytuje výklad některých důležitých ustanovení nařízení (ES) č. 1049/2001 a nařízení (ES) č. 45/2001, ale rovněž dosahuje správné rovnováhy mezi právy chráněnými těmito dvěma nařízeními. EIOÚ zdůrazňuje, že je důležité, aby zákonodárce tuto rovnováhu zachoval a případně objasnil příslušná ustanovení.

30.

V následujících odstavcích tohoto stanoviska EIOÚ dále objasní, proč na rozdíl od stanoviska vyjádřeného Komisí navrhovaný čl. 4 odst. 5 nezohledňuje judikaturu soudu.

31.

Ve druhé větě čl. 4 odst. 5 se uvádí: „Ostatní osobní údaje se zveřejňují v souladu s podmínkami souvisejícími se zákonným zpracováním takových údajů, které stanoví právní předpisy ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů“.

32.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že orgán rozhodující o žádosti o přístupu veřejnosti nemůže své rozhodnutí založit na nařízení (ES) č. 1049/2001, ale na nařízení (ES) č. 45/2001. Toto ustanovení tak obsahuje tzv. „referenční teorii“ (12), jak ji obhajovala Komise před Soudem prvního stupně ve věci Bavarian Lager.

33.

Tuto teorii soud odmítl na základě stávajícího znění čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1049/2001. Soud založil toto odmítnutí na tomto znění: zveřejnění může být zamítnuto pouze tehdy, pokud je narušeno soukromí nebo osobnost jednotlivce. Avšak zdůvodnění soudu není jen výkladem textu, ale odráží rovněž výsledek vyváženosti mezi dvěma důležitými základními právy: přístupem veřejnosti a ochranou údajů

34.

Tato potřeba správné vyváženosti mezi těmito základními právy – nebo „vyvážený přístup“, jak je to obvykle definováno, byla rovněž zdůrazněna v mnoha dokumentech zabývajících se rozporem mezi těmito dvěma právy. Tak tomu bylo například ve věci stanoviska 5/2001 článku 29 pracovní skupiny (13) a podkladového dokumentu EIOÚ. Podobný přístup je rovněž zaujat v návrhu úmluvy Rady Evropy o přístupu veřejnosti k úředním dokumentům, který stanoví, že smluvní strany mohou omezit právo na přístup k úředním dokumentům za účelem ochrany mimo jiné „soukromí a jiných oprávněných soukromých zájmů“ (14).

35.

Na jedné straně musí být dodržováno právo na přístup veřejnosti, což v každém případě znamená, že:

36.

Na druhé straně musí být dodržováno právo na ochranu údajů.

37.

Takovou vyváženost není možno zaručit pouhým odkazem na nařízení (ES) č. 45/2001, jež je vypracováno tak, aby zajistilo ochranu svobod a základních práv jednotlivců, zejména jejich soukromého života, při zpracování osobních údajů (20). Toto řešení sice respektuje právo na ochranu údajů, ale nerespektuje právo na přístup veřejnosti.

38.

Nařízení (ES) č. 45/2001 neposkytuje jasnou odpověď na otázku, kdy musí instituce nebo orgán Společenství rozhodnout o požadavku na přístup veřejnosti. Stručně řečeno (21), článek 5 nařízení umožňuje zpracování osobních údajů, je-li to „nezbytné pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu“ nebo „nezbytné ke splnění právních závazků, jimž správce podléhá“. Jinak řečeno, zákonnost zpracování není určena zájmem na ochranu údajů samotným, ale nezbytností provést zpracování z jiného zájmu (ať už je to stanoveno v právní povinnosti či nikoliv). To vede k závěru, že vzhledem k tomu, že nezbytnost není stanovena článkem 5 nařízení (ES) č. 45/2001 samotného (a ani kterýmkoliv ustanovením tohoto nařízení), právo vypracované na ochranu jiného zájmu – v tomto případě právo na přístup k dokumentům – by mělo poskytnout odpovídající pokyny.

39.

Avšak v souladu s návrhem všechny požadavky na přístup k dokumentům obsahující osobní údaje – pokud se nepoužije zvláštní ustanovení první věty čl. 4 odst. 5 – by měly být posouzeny na základě odkazu k nařízení (ES) č. 45/2001. Takový odkaz by neposkytl nezbytné pokyny pro vyvážení zájmů. To by vedlo k nežádoucímu výsledku („začarovaný kruh“).

40.

Nakonec je třeba poznamenat, že odkaz na nařízení (ES) č. 45/2001 neřeší neslučitelnost mezi právem na přístup veřejnosti a povinností prokázat potřebu předat osobní údaje stanovenou čl. 8 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001. Jak uvedl Soud prvního stupně ve věci Bavarian Lager: „Kdyby totiž bylo vyžadováno, aby žadatel prokazoval nezbytnost předání údajů, jako další podmínku uloženou v nařízení (ES) č. 45/2001, tento požadavek by byl v rozporu s cílem nařízení (ES) č. 1049/2001, a sice co nejširším přístupem veřejnosti k dokumentům orgánů“ (22).

41.

První věta čl. 4 odst. 5 návrhu zní takto: „Jména, tituly a funkce osob zastávajících veřejnou funkci, úředníků a zástupců zájmových skupin v souvislosti s jejich profesní činností se zveřejňují kromě případu, kdy by jejich zveřejnění s ohledem na zvláštní okolnosti dotyčné osoby nepříznivě ovlivnilo.“ To poskytuje zvláštní pravidlo pro určitý druh údajů vztahujících se na stanovenou skupinu osob.

42.

Jako první předběžnou poznámku EIOÚ uvádí, že není pochyb o tom, že první věta čl. 4 odst. 5 respektuje právo na přístup veřejnosti. V situacích, jimiž se tato věta zabývá, jsou dokumenty obvykle veřejnosti zpřístupněny. Podle EIOÚ ustanovení rovněž respektuje právo na ochranu údajů. Vztahuje se na situace, jimiž se Soud prvního stupně zabýval ve věci Bavarian Lager, a na podobné situace. Soud v tomto případě uvádí, že v takových situacích zveřejnění jmen nevede k zásahu do soukromí osob, ani by tyto osoby neměly důvod si myslet, že se na ně vztahuje důvěrné zacházení (23).

43.

Druhou předběžnou poznámkou je, že je možno tvrdit, že ustanovení je v zásadě dobře definováno a splňuje podmínky právní jistoty. Toto ustanovení definuje různé způsobilosti, v rámci nichž osoby jednají, a omezuje osobní údaje, jež je možno zpřístupnit. Bez ohledu na otázku, zda jsou tato omezení vhodná, jsou jasně navržená. Rovněž jsou ve shodě s nařízením (ES) č. 45/2001: zveřejnění údajů zakládá zákonné zpracování – protože vychází z právního základu stanoveného v čl. 4 odst. 5 – a účel je omezen, zejména udělení přístupu veřejnosti.

44.

Pokud jde o omezení rozsahu ratione personae, musí být zveřejněny některé údaje o osobách zastávajících veřejnou funkci, úředníků a zástupců zájmů. Zdá se, že toto ustanovení má za cíl pouze vyřešení důsledků rozsudku Soudu prvního stupně ve věci Bavarian Lager. Vzniká otázka, proč se ustanovení nezabývá širší kategorií subjektů údajů ve vztahu k jejich profesním činnostem. Argumenty na podporu předpokladu, že v této souvislosti by měly být osobní údaje běžně zveřejněny, jsou například platné rovněž ve vztahu k:

45.

V těchto příkladech se navrhuje, že by bylo bývalo užitečné hledat ustanovení širšího rozsahu vyžadující údaje různých kategorií osob, pokud jednají při výkonu svých profesních funkcí.

46.

Druhé omezení – ratione materiae – v první větě čl. 4 odst. 5 návrhu se vztahuje na prvky údajů. Zveřejní se pouze jména, názvy a funkce. Z toho jsou vyloučeny údaje, které sdělují informace o situaci v soukromí dotčené osoby, i když tyto údaje nejsou kvalifikovány jako citlivé údaje, jak je uvedeno v článku 10 nařízení (ES) č. 45/2001. Za takové by bylo možno považovat adresu bydliště, telefon, e-mail nebo jiné údaje – jako jsou platy a výdaje – o vysoce postavených úřednících a politicích.

47.

Avšak rovněž vylučuje všechny údaje, jež nemají nic společného se situací v soukromí dotčené osoby, jako je adresa do zaměstnání dotčené osoby (poštovní i elektronická), jakož i obecnější informace týkající se funkce osoby.

48.

Mnohem základnější problém s přístupem návrhu je, že v dokumentu je zřídka uvedeno pouze jméno. Jméno je obvykle uvedeno s jinými údaji vztahujícími se k osobě. Například věc Bavarian Lager se týkala přístupu k zápisu z jednání. Lze předpokládat, že v zápisech ze schůze jsou uvedena nejen jména osob přítomných na zasedání, ale rovněž jejich příspěvek do diskuse během zasedání. V těchto příspěvcích by mohly být někdy blíže uvedeny citlivé údaje podle článku 10 nařízení (ES) č. 45/2001, například pokud je vyjádřeno politické stanovisko. Proto je otázka, zda je možno jednotlivé údaje chápat samostatně.

49.

Nařízení (ES) č. 1049/2001 samo by mělo poskytnout pokyny institucím a orgánům, jež se zabývají žádostmi na přístup veřejnosti k dokumentům obsahující osobní údaje, a přitom plně respektovat správnou vyváženost mezi příslušnými dvěma základními právy.

50.

Podle EIOÚ je třeba dalších diskusí o tom, jak tento pokyn převést do konkrétního zákonného ustanovení. Jak se ukázalo v minulosti, je to otázka, jež vzbuzuje závažné a základní úvahy. Měl by být vypracován co nejpečlivěji na základě příspěvku od různých zúčastněných stran.

51.

EIOÚ navrhuje jako svůj příspěvek do diskuse toto ustanovení týkající se přístupu veřejnosti k osobním údajům:

52.

Toto ustanovení lze vysvětlit takto:

53.

První část odstavce 1 obsahuje základní pravidlo a odráží potřebu správné vyváženosti mezi příslušnými základními právy. Výjimka z práva přístupu veřejnosti se použije pouze tehdy, pokud by zveřejnění poškodilo soukromí nebo integritu dotčené osoby. Ustanovení odkazuje k soukromí (respektování soukromého a rodinného života podle článku 7 Listiny základních práv Evropské unie a článku 8 EÚLP), a nikoliv k ochraně údajů (jak je uvedeno v článku 8 Listiny)

54.

Je však plně zohledněno právo na ochranu osobních údajů, stanovené v systému kontrol a vyvážeností na ochranu subjektu údajů, viz též bod 36 výše. Toto ustanovení specifikuje právní povinnost pro zveřejnění osobních údajů, jak je uvedeno v čl. 5 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001.

55.

Je třeba poznamenat, že nařízení (ES) č. 45/2001 nezakazuje zpracování osobních údajů, pokud vychází z právního základu pro zpracování podle čl. 5 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001. Použití takového právního základu v konkrétním případě musí být přezkoumáno s ohledem na článek 8 EÚLP a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. V této souvislosti je třeba učinit odkaz na rozsudek Soudního dvora ve věci Österreichischer Rundfunk  (24). Zavedení „poškození soukromí nebo integrity dotčené osobnosti“ v odstavci 1 ustanovení stanoví, že se jedná přesně o tento test, který rozhoduje o tom, zda bude pro veřejnosti poskytnut přístup k veřejným údajům.

56.

Termín integrita byl rovněž začleněn do stávajícího znění čl. 4 odst. 1 písm. b) a odkazuje k fyzické integritě osoby. To může mít přidanou hodnotu například v případech, kdy by zveřejnění osobních údajů mohlo vést k ohrožení fyzické integrity osoby bez přímého vztahu k jejímu soukromí.

57.

Druhá část odstavce 1 navrhovaného ustanovení má za cíl poskytnout pokyny instituci nebo orgánu rozhodujícím o žádosti na přístup veřejnosti. Rozlišuje mezi třemi situacemi, v nichž zveřejnění osobních údajů obvykle nemá za následek jakékoliv poškození subjektu údajů.

58.

V odstavci 2 se uznává skutečnost, že může existovat převažující zájem vyžadující přístup veřejnosti. Některé údaje jsou pro veřejnost nezbytné k tomu, aby si vytvořila obecněji informovaný názor o legislativním procesu nebo fungování orgánů Evropské unie. Může se například jednat o (finanční) vztahy mezi institucí a některými zájmovými skupinami. Vzhledem k tomu, že tento odstavec obsahuje výjimku z výjimky, jsou uvedena další ochranná opatření. U každého případu musí instituce nebo orgán blíže určit použití ustanovení.

59.

Odstavec 3 zavazuje instituci nebo orgán zvážit částečné zpřístupnění, například vymazáním jmen v dokumentech, jako doplňkový nástroj k zajištění správné vyváženosti mezi příslušnými základními právy, jenž by měl být použit pouze tehdy, je-li důvod k odmítnutí.

60.

Nakonec EIOÚ zdůrazňuje, že toto řešení by umožnilo vyhnout se absurdní situaci, jak je uvedeno výše v bodu 39.

61.

Z rozsudku Soudu prvního stupně ve věci Bavarian Lager vyplývá, že potřeba objasnění vztahu mezi přístupem veřejnosti a ochranou údajů je rovněž naléhavá vzhledem k různým výkladům, jež je možno poskytnout v této souvislosti ohledně čl. 8 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001. Rozporuplný je mimo jiné ve věci Bavarian Lager před Soudem prvního stupně rovněž význam slov „prokáže nezbytnost předání údajů“ v souvislosti s přístupem veřejnosti. Pokud se vykládá tato věta doslovně, znamenalo by to, že žadatel o dokument podle nařízení (ES) č. 1049/2001 by musel uvést přesvědčivý důvod pro požádání o dokument, což by bylo v rozporu s jedním z cílů nařízení o přístupu veřejnosti, zejména nejširšího možného přístupu k dokumentům, jež jsou v držení institucí. (25) Soud prvního stupně rozhodl za účelem vyřešení tohoto problému, že pokud se předávají osobní údaje za účelem naplnění práva na přístup k dokumentům, žadatel nemusí prokazovat nezbytnost zveřejnění. Stejně tak uvedl, že předávání údajů, na něž se nevztahuje výjimka čl. 4 odst. 1 písm. b), nemůže poškodit právní zájmy subjektu údajů. (26)

62.

Toto řešení bylo potřeba pro uspokojivé sladění obou nařízení, avšak Komise proti němu vznesla námitku před Soudním dvorem. Komise uvádí, že „žádné z ustanovení nařízení (ES) č. 45/2001 nebo nařízení (ES) č. 1049/2001 však nepožaduje ani nepovoluje neuplatnění tohoto ustanovení (článek 8 písm. b)) s cílem umožnit nabytí účinku právní normy obsažené v nařízení (ES) č. 1049/2001“ (27).

63.

Podle EIOÚ je možno toto napětí nejlépe vyřešit zavedením bodu odůvodnění ve změněném nařízení (ES) č. 1049/2001, které kodifikuje rozhodnutí Soudu prvního stupně. Tento bod odůvodnění by mohl znít takto: „V případě, že jsou osobní údaje předány za účelem naplnění práva na přístup k dokumentům, žadatel nemusí prokazovat nezbytnost zpřístupnění pro účely čl. 8 písm. b) nařízení (ES) č. 45/2001.“

64.

Právo na přístup k dokumentům, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 1049/2001, musí být odlišeno od článku 13 nařízení (ES) č. 45/2001. Právo na přístup stanovené v nařízení (ES) č. 1049/2001 uděluje obecné právo na přístup k dokumentům každému s cílem zaručit průhlednost veřejným orgánům. Článek 13 nařízení (ES) č. 45/2001 je omezenější, pokud jde o osoby mající právo na přístup, protože toto právo uděluje pouze těm osobám, jichž se informace týkají, zejména s cílem umožnit subjektům údajů mít kontrolu nad informacemi, jež se jich týkají. K právu na přístup podle článku 13 nařízení (ES) č. 45/2001 se odkazuje v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie.

65.

Proto se EIOÚ domnívá, že nařízení (ES) č. 1049/2001 by mělo objasnit, že existence práva na přístup k dokumentům se nijak nedotýká práva na přístup k vlastním osobním údajům podle nařízení (ES) č. 45/2001.

66.

Dále EIOÚ doporučuje, aby zákonodárce zvážil zanést do změněného nařízení přístup k vlastním osobním údajům subjektu údajů z moci úřední. Vskutku se v praxi stává, že si lidé nemusí být vědomi existence práva na přístup k vlastním osobním údajům, jak je stanoveno v článku 13 nařízení (ES) č. 45/2001, a proto o přístup žádají s ohledem na nařízení (ES) č. 1049/2001. Přístup k dokumentu jim může být zamítnut, pokud se použije jedna z výjimek nařízení (ES) č. 1049/2001, nebo se dojde k závěru, že žádost o konkrétní přístup nespadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. V takovém případě, pokud instituce nebo orgán zná důvod takové žádosti o přístup (tj. přístup k vlastním osobním údajům žadatele), instituce by měla být povinna poskytnout přístup k osobním údajům žadatele z moci úřední.

67.

Oba aspekty by měly být objasněny zanesením zvláštního prohlášení do bodů odůvodnění změněného nařízení (ES) č. 1049/2001, možná ve spojení s 11. bodem odůvodnění stávajícího nařízení. V prvním bodě odůvodnění (nebo části bodu odůvodnění) by mohlo být uvedeno, že právem na přístup veřejnosti k dokumentům není nijak dotčeno právo na přístup k osobním údajům podle nařízení (ES) č. 45/2001. Ve druhém bodě odůvodnění (nebo v části bodu odůvodnění) by mohla být uvedena poznámka o přístupu z moci úřední žadatele k jeho vlastním osobním údajům. Pokud osoba požaduje přístup k údajům, jež se jí týkají, instituce by měla z vlastního podnětu přezkoumat, zda je osoba oprávněna k přístupu podle nařízení (ES) č. 45/2001.

68.

Další otázkou, již je třeba zvážit a případně objasnit v návrhu Komise, je další použití osobních údajů obsažených ve veřejných dokumentech. Je-li přístup k dokumentům udělen, na použití osobních údajů v nich obsažených se mohou vztahovat příslušná pravidla o ochraně osobních údajů, a zejména nařízení (ES) č. 45/2001 a vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnici 95/46. Opětovné použití, šíření a další zpracování těchto osobních údajů ze strany žadatele, instituce udělující přístup nebo třetích stran majících přístup k dokumentu, by mělo být prováděno v rámci platných právních předpisů týkajících se ochrany údajů.

69.

Například, pokud by měl být na žádost o přístup zveřejněn seznam jmen a kontaktních údajů veřejných činitelů, tento seznam by neměl být použit s cílem zaměřit se na dotčené činitele při marketingové kampani nebo vytvořit jejich profil, pokud tak nebude učiněno v souladu s použitelnými právními předpisy na ochranu údajů.

70.

Proto by bylo doporučeníhodné, aby zákonodárce této příležitosti použil s cílem zdůraznit tento vztah. Tento přístup by byl v souladu s výběrem volby zákonodárce ve směrnici 2003/98/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru. V poslední uvedené směrnici je vskutku úplný soulad se zásadami vztahujícími se na ochranu osobních údajů podle směrnice 95/46/ES jednou z podmínek, které jsou výslovně uvedeny pro opakované použití informací veřejného sektoru (28).

71.

V tomto ohledu EIOÚ navrhuje zanesení bodu odůvodnění uvádějícího, že „je-li přístup k dokumentům udělen, na další použití osobních údajů v nich obsažených se vztahují příslušná pravidla o ochraně osobních údajů, a zejména vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnici 95/46/ES“.

72.

EIOÚ se zejména zabýval skutečností, že návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise obsahuje ustanovení zabývající se citlivým vztahem mezi přístupem k dokumentům, právy na soukromí a na ochranu osobních údajů a ochranou osobních údajů, jak je to navrženo v čl. 4 odst. 5. Toto stanovisko podporuje důvody k nahrazení stávajícího čl. 4 odst. 1 a písm. b) do určité míry novým ustanovením, ale nepodporuje ustanovení samotné.

73.

Toto ustanovení je kritizováno z těchto důvodů:

74.

EIOÚ navrhuje jako svůj příspěvek do diskuse tuto výjimku týkající se přístupu veřejnosti k osobním údajům:

75.

Ve stanovisku je uvedeno několik jiných bodů, v nichž je třeba objasnění nařízení o přístupu veřejnosti, především ve vztahu k ustanovením nařízení (ES) č. 45/2001. Tato objasnění je možno provést zanesením bodů odůvodnění nebo možných legislativních ustanovení u těchto témat:

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/18

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/21

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/23

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/25

7.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 2/s3