7.10.2008

Úřední věstník Evropské unie

CE 254/1

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 21/2008

přijatý Radou dne 19. května 2008

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES ze dne …, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů

(Text s významem pro EHP)

(2008/C 254 E/01)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (4) stanoví tato směrnice společný právní rámec pro dosažení udržitelného používání pesticidů.

(2)	V současné době by se tato směrnice měla používat pro pesticidy ve formě přípravků na ochranu rostlin. Předpokládá se však, že se v budoucnosti rozšíří oblast působnosti této směrnice na biocidní přípravky.

(3)

Opatření stanovená touto směrnicí by měla doplňovat opatření stanovená jinými souvisejícími právními předpisy Společenství, zejména směrnicí Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (5), směrnicí Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (6), směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (7), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu (8) a nařízením (ES) č. …/… ze dne … o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (9) a neměla by je ovlivňovat. Těmito opatřeními by neměla být rovněž dotčena dobrovolná opatření v souvislosti s nařízeními o strukturálních fondech nebo podle nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (10).

(4)

Za účelem usnadnění provádění této směrnice by členské státy měly používat národní akční plány zaměřené na stanovení cílů, opatření a harmonogramů pro snížení rizik a omezení vlivu používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí a na podporu vývoje a zavedení integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů pro snižování závislosti na používání pesticidů. Národní akční plány mohou být koordinovány s prováděcími plány v rámci jiných příslušných právních předpisů Společenství a mohly by být použity pro seskupování cílů, kterých má být dosaženo v rámci jiných právních předpisů Společenství souvisejících s pesticidy.

(5)

Výměna informací o cílech a činnostech, které členské státy stanoví ve svých národních akčních plánech, je pro dosahování cílů této směrnice velmi důležitým prvkem. Proto je vhodné žádat od členských států, aby pravidelně podávaly zprávy Komisi a ostatním členským státům, zejména o provádění a výsledcích svých národních akčních plánů a o svých zkušenostech.

(6)	Pro přípravu a úpravu národních akčních plánů by měla být uplatňována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (11).

(7)

Je nezbytné, aby členské státy vytvořily systémy základní i doplňující odborné přípravy pro distributory, poradce a profesionální uživatele pesticidů a systémy osvědčování umožňující tyto údaje zaznamenávat, aby si ti, kdo užívají nebo budou užívat pesticidy, byli plně vědomi možných rizik pro lidské zdraví a životní prostředí a znali vhodná opatření pro jejich maximální snížení. Vzdělávací činnosti pro profesionální uživatele mohou být koordinovány s činnostmi organizovanými v rámci nařízení Rady (ES) č. 1698/2005.

(8)

Prodej pesticidů, včetně internetového prodeje, představuje významný prvek prodejního řetězce, přičemž by se konečnému, zejména profesionálnímu uživateli, mělo v okamžiku prodeje dostat zvláštního poučení ohledně bezpečnostních pokynů ve vztahu k lidskému zdraví a životnímu prostředí. Neprofesionálním uživatelům, kteří obecně nemají stejné vzdělání a odbornou přípravu, je třeba poskytnout doporučení, zejména ohledně bezpečného nakládání s pesticidy, jejich skladování a likvidace obalů.

(9)	Vzhledem k možným rizikům plynoucím z používání pesticidů by měla být široká veřejnost o všeobecných dopadech používání pesticidů lépe informována prostřednictvím osvětových kampaní, informací podávaných maloobchodníky a jiných vhodných opatření.

(10)

Pokud nakládání s pesticidy a jejich používání vyžaduje stanovení minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavků na pracovišti, což zahrnuje rizika plynoucí z vystavení pracovníků vlivu takových přípravků a obecná i konkrétní preventivní opatření na snížení těchto rizik, jsou tato opatření upravena směrnicí Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (12) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (13).

(11)

Vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních (14) stanoví pravidla pro uvádění zařízení pro aplikaci pesticidů na trh, a zajistí splnění environmentálních požadavků, je vhodné, aby v zájmu minimalizace nepříznivých vlivů pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí způsobených takovým zařízením byly vytvořeny systémy pro pravidelnou technickou kontrolu již používaného zařízení pro aplikaci pesticidů. Členské státy by měly popsat, jakým způsobem zajistí provádění těchto požadavků ve svých národních akčních plánech.

(12)

Letecký postřik pesticidy může vyvolat značně nepříznivý dopad na lidské zdraví a na životní prostředí, zejména v důsledku úletu postřikové kapaliny. Proto bude letecký postřik obecně zakázán s možnou odchylkou tam, kde tento postřik představuje zřejmé výhody, pokud jde o omezený dopad na zdraví a životní prostředí ve srovnání s jinými metodami postřiku nebo pokud neexistují žádné přijatelné alternativy.

(13)

Vodní prostředí je na pesticidy zvláště citlivé. Je proto nezbytné věnovat zvláštní pozornost zamezení znečišťování povrchových vod a podzemních vod prostřednictvím přijetí vhodných opatření, jako například vytvořením ochranných vzdáleností a pásem nebo vysazováním živých plotů podél povrchových vod, aby se snížilo vystavení vodních zdrojů vlivu úletu postřikové kapaliny, odtoků z drenáží a odplavení. Šířka ochranných vzdáleností by měla záviset zejména na charakteristice půdy, vlastnostech pesticidů, jakož i na zemědělské charakteristice dotčených oblastí. Použití pesticidů v oblastech určených k odběru pitné vody, na dopravních cestách či podél nich, například podél železničních tratí, na nepropustném nebo velmi propustném povrchu může vést k vyšším rizikům znečištění vodního prostředí. Proto by v takových oblastech mělo být používání pesticidů co nejvíce omezeno nebo případně zrušeno.

(14)

Použití pesticidů může být zvláště nebezpečné ve velmi citlivých oblastech, jako jsou například lokality Natura 2000 chráněné v souladu se směrnicemi 79/409/EHS a 92/43/EHS. Na jiných místech, jako jsou veřejné parky, sportoviště nebo dětská hřiště, jsou rizika vyplývající z vystavení vlivu pesticidů pro širokou veřejnost vysoká. Používání pesticidů v takových oblastech by proto mělo být zakázáno či omezeno nebo by rizika plynoucí z takového použití měla být minimalizována.

(15)

Nakládání s pesticidy, včetně skladování, ředění a míchání pesticidů a čištění zařízení pro aplikaci pesticidů po použití, jakož i využití a likvidace směsí v nádržích, prázdných obalů a zbytků pesticidů představují obzvláště rizikové situace, pokud jde o nežádoucí vystavení lidí a životního prostředí jejich vlivu. Proto je vhodné stanovit zvláštní opatření zaměřená na tyto činnosti doplňující opatření podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (15) a podle směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (16). Opatření by se měla rovněž vztahovat na neprofesionální uživatele, neboť u této skupiny uživatelů může velmi pravděpodobně dojít k nevhodnému zacházení v důsledku jejich nedostatečných znalostí.

(16)

Uplatňování všeobecných zásad, jakož i zvláštních pokynů pro jednotlivé plodiny a odvětví v rámci integrované ochrany rostlin ze strany zemědělců by vedlo k cílenějšímu používání všech dostupných opatření na ochranu rostlin, včetně pesticidů. Proto toto uplatňování přispívá k dalšímu snižování rizik pro lidské zdraví a životní prostředí a ke snižování závislosti na používání pesticidů. Členské státy by měly podporovat ochranu rostlin s nízkými vstupy pesticidů, zejména integrovanou ochranu rostlin, a stanovit nezbytné podmínky a opatření pro její provádění.

(17)

Jelikož je na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/… a této směrnice provádění zásad integrované ochrany rostlin povinné a jelikož se zásada subsidiarity vztahuje na způsob provádění zásad integrované ochrany rostlin, měly by členské státy popsat způsob, jak zajišťují provádění zásad integrované ochrany rostlin ve svých národních akčních plánech.

(18)

Je nezbytné měřit dosažený pokrok ve snižování rizik a nepříznivých dopadů používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí. Vhodnými prostředky jsou harmonizované ukazatele rizik, které budou stanoveny na úrovni Společenství. Členské státy by tyto ukazatele měly použít pro řízení rizik na národní úrovni a pro účely podávání zpráv, zatímco Komise by měla ukazatele vypočítat, aby vyhodnotila pokrok na úrovni Společenství. Měly by se použít statistické údaje shromážděné v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/… o statistice přípravků na ochranu rostlin (9). Kromě harmonizovaných společných ukazatelů by členské státy měly být oprávněny použít ukazatele vnitrostátní.

(19)	Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a zajistit, aby byla tato ustanovení prováděna. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(20)

Jelikož cíle této směrnice, totiž chránit lidské zdraví a životní prostředí před možnými riziky spojenými s používáním pesticidů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(21)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Usiluje zejména o podporu začlenění vysoké úrovně ochrany životního prostředí v souladu se zásadou udržitelného rozvoje podle článku 37 Listiny základních práv Evropské unie do politik Společenství.

(22)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (17).

(23)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k vypracování a aktualizaci příloh této směrnice. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES.

(24)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (18) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví rámec pro dosažení udržitelného používání pesticidů snižováním rizik a omezením vlivu používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí a podporováním používání integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na pesticidy, které jsou přípravky na ochranu rostlin, definované v čl. 3 bodě 9 písm. a).

2. Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčeny další příslušné právní předpisy Společenství.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)	„profesionálním uživatelem“ každá osoba, která používá pesticidy v rámci svých profesních činností, včetně obsluhy, techniků, zaměstnavatelů a samostatně výdělečně činných osob, jak v oblasti zemědělství, tak v jiných odvětvích;

2)	„distributorem“ každá fyzická nebo právnická osoba, která zpřístupňuje pesticid pro trh, včetně velkoobchodníků, maloobchodníků, prodejců a dodavatelů;

„poradcem“ každá osoba, která v rámci své profesní způsobilosti či obchodní služby, případně včetně soukromých samostatně výdělečně činných poradců a veřejných poradenských služeb, obchodních agentů, výrobců potravin a maloobchodníků, poskytuje poradenství o ochraně před škůdci a bezpečném používání pesticidů;

4)	„zařízením pro aplikaci pesticidu“ každé zařízení konkrétně určené pro aplikaci pesticidů, včetně příslušenství nezbytného pro účinný provoz takového zařízení, jako jsou trysky, tlakoměry, filtry, sítka a čisticí zařízení pro nádrže;

5)	„leteckým postřikem“ použití pesticidů z letadla (z letounu či z helikoptéry);

„integrovanou ochranou rostlin“ pečlivé zvažování veškerých dostupných metod ochrany rostlin a následná integrace vhodných opatření, která potlačují rozvoj populací škodlivých organismů a udržují používání přípravků na ochranu rostlin a jiných forem zásahu na úrovních, které lze z hospodářského a ekologického hlediska odůvodnit a které snižují či minimalizují ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí. Integrovaná ochrana rostlin klade důraz na růst zdravých plodin při co nejmenším narušení zemědělských ekosystémů a podporuje mechanismy přirozené ochrany proti škůdcům;

7)	„ukazatelem rizika“ výsledek výpočetní metody, který se užívá pro posouzení rizika používání pesticidů na lidské zdraví nebo životní prostředí;

8)	„povrchovou vodou“ a „podzemní vodou“ stejné pojmy jako ve směrnici 2000/60/ES;

„pesticidem“:

a)	přípravek na ochranu rostlin, jak je definován v nařízení (ES) č. …/…;

b)	biocidní přípravek, jak je definován ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (19).

Článek 4

Národní akční plány

1. Členské státy přijmou národní akční plány za účelem stanovení cílů, opatření a harmonogramů pro snížení rizik a omezení vlivu používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí a s cílem podpořit vývoj a zavádění integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů, aby se snížila závislost na používání pesticidů.

Při vypracovávání a revizi národních akčních plánů členské státy vezmou v úvahu dopad zamýšlených opatření v sociální a hospodářské oblasti, v oblasti životního prostředí a zdraví. Členské státy ve svých národních akčních plánech popíší, jak provádějí opatření podle článků 5 až 14 za účelem dosažení cílů uvedených v prvním pododstavci tohoto článku.

2. Do … (20) sdělí členské státy své národní akční plány Komisi a ostatním členským státům.

Národní akční plány jsou nejméně každých pět let přezkoumávány a veškeré významné změny v národních akčních plánech jsou neprodleně oznámeny Komisi.

3. Komise případně zpřístupní na internetu informace obdržené v souladu s odstavcem 2.

4. Na přípravu a úpravu národních akčních plánů se použijí ustanovení o účasti veřejnosti v článku 2 směrnice 2003/35/ES.

KAPITOLA II

Odborná příprava, prodej pesticidů, informace a zvyšování povědomí

Článek 5

Odborná příprava

1. Členské státy zajistí, aby všichni profesionální uživatelé, distributoři a poradci měli přístup k náležité odborné přípravě. Tu tvoří jak základní, tak doplňující odborná příprava zaměřená na získání a případnou aktualizaci znalostí.

Odborná příprava je uspořádána tak, aby bylo zajištěno, že tito uživatelé, distributoři a poradci získají dostatečné znalosti o tématech uvedených v příloze I, a to s přihlédnutím k jejich rozdílným úlohám a povinnostem.

2. Do … (21) vytvoří členské státy systémy osvědčování a určí orgány příslušné pro jejich provádění. Tato osvědčení dokládají přinejmenším dostatečné znalosti témat uvedených v příloze I, jež profesionální uživatelé, distributoři a poradci získali absolvováním odborné přípravy nebo jiným způsobem.

Systémy osvědčování zahrnují požadavky a postupy týkající se udělení, zachování a odebrání osvědčení.

3. Opatření jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, týkající se změn v příloze I, za účelem zohlednění vědeckého a technického pokroku se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 2.

Článek 6

Požadavky na prodej pesticidů

1. Členské státy zajistí, aby alespoň ti distributoři, kteří prodávají pesticidy profesionálním uživatelům, zaměstnávali dostatečné množství personálu, jenž je držitelem osvědčení podle čl. 5 odst. 2. Tyto osoby jsou k dispozici v době prodeje, aby mohly zákazníkům poskytnout k dotyčným výrobkům odpovídající informace ohledně použití pesticidů a bezpečnostních pokynů ve vztahu k lidskému zdraví a životnímu prostředí.

2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí, že prodej pesticidů povolených pro profesionální použití je omezen na osoby, jež jsou držiteli osvědčení podle čl. 5 odst. 2.

3. Členské státy vyžadují, aby distributoři prodávající pesticidy neprofesionálním uživatelům poskytovali obecné informace ohledně rizik souvisejících s používáním pesticidů, zejména pokud jde o nebezpečí, vystavení vlivu, správné skladování a aplikaci pesticidů, nakládání s nimi a jejich bezpečnou likvidaci v souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se odpadů, jakož i informace ohledně nízkorizikových alternativních řešení. Členské státy mohou vyžadovat, aby tyto informace poskytovali výrobci pesticidů.

4. Opatření stanovená v odstavcích 1 a 2 se zavedou do … (22).

Článek 7

Informace a zvyšování povědomí

Členské státy přijmou opatření s cílem informovat širokou veřejnost a podpořit a usnadnit zvyšování povědomí a dostupnost přesných a vyvážených informací o pesticidech široké veřejnosti, zejména pokud jde o rizika pro lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí i použití nechemických alternativ.

KAPITOLA III

Zařízení pro aplikaci pesticidů

Článek 8

Kontrola používaného zařízení

1. Členské státy zajistí, že profesionálně používané zařízení pro aplikaci pesticidů je kontrolováno v pravidelných intervalech. Doba mezi dvěma kontrolami nepřesáhne do roku 2020 pět let a poté nepřesáhne tři roky.

2. Do … (23) členské státy zajistí, aby kontrola zařízení pro aplikaci pesticidů byla provedena alespoň jednou. Po tomto datu se smí profesionálně používat pouze zařízení pro aplikaci pesticidů, které úspěšně prošlo kontrolou.

Nové zařízení je kontrolováno nejméně jednou během období pěti let od doby, kdy bylo zakoupeno.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 a po provedení hodnocení rizik pro lidské zdraví a životní prostředí, včetně hodnocení rozsahu využití daného zařízení, mohou členské státy:

použít odlišné harmonogramy a intervaly kontrol zařízení pro aplikaci pesticidů, jež se nepoužívají pro postřik pesticidy, ručních zařízení pro aplikaci pesticidů či zádových postřikovačů a přídavných zařízení pro aplikaci pesticidů uvedených v národních akčních plánech podle článku 4, která se používají jen v malém rozsahu.

Následující přídavná zařízení pro aplikaci pesticidů nelze v žádném případě považovat za zařízení používaná jen v malém rozsahu:

i)	postřikovací zařízení upevněná na vlaku či letadle;

ii)	postřikovače s postřikovacími rameny delšími než tři metry, včetně postřikovacích zařízení upevněných na zařízeních pro výsev;

b)	vyjmout z kontrol ruční zařízení pro aplikaci pesticidů a zádové postřikovače.

4. Kontrolami se ověřuje, zda zařízení pro aplikaci pesticidů odpovídá příslušným požadavkům uvedeným v příloze II, aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

U zařízení pro aplikaci pesticidů, která jsou v souladu s harmonizovanými normami vytvořenými podle čl. 18 odst. 1, se předpokládá, že jsou v souladu se základními požadavky na ochranu zdraví, bezpečnosti a životního prostředí.

5. Profesionální uživatelé pravidelně provádějí kalibraci a technické kontroly zařízení pro aplikaci pesticidů v souladu s příslušnou odbornou přípravou, již absolvovali podle článku 5.

6. Členské státy určí subjekty odpovědné za provádění systémů kontrol a uvědomí o nich Komisi.

Každý členský stát vytvoří systémy osvědčování, které umožní ověřovat kontroly, a uzná osvědčení udělená v ostatních členských státech v návaznosti na požadavky uvedené v odstavci 4, je-li časové období od poslední kontroly vykonané v jiném členském státě shodné či kratší než interval kontrol používaný na jeho vlastním území.

Členské státy usilují o uznávání osvědčení vydaných v jiných členských státech za předpokladu, že jsou dodrženy intervaly kontrol uvedené v odstavci 1.

7. Opatření jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, týkající se změn v příloze II, za účelem zohlednění vědeckého a technického pokroku se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 2.

KAPITOLA IV

Zvláštní postupy a použití

Článek 9

Letecký postřik

1. Členské státy zajistí zákaz leteckého postřiku.

2. Odchylně od odstavce 1 může být letecký postřik povolen pouze ve zvláštních případech za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a)	nesmějí existovat žádné jiné přijatelné alternativy nebo musí být zřejmé výhody ve srovnání s pozemní aplikací pesticidů, pokud jde o snížení dopadu na lidské zdraví a životní prostředí;

b)	použité pesticidy musejí být členským státem výslovně schváleny pro letecký postřik v návaznosti na konkrétní posouzení zaměřené na rizika plynoucí z leteckého postřiku;

c)	osoba provádějící letecký postřik musí být držitelem osvědčení podle čl. 5 odst. 2. Členské státy mohou během přechodného období, kdy dosud nebudou k dispozici systémy osvědčování, přijmout jiný doklad o způsobilosti;

d)	podnik zodpovědný za poskytnutí zařízení pro letecký postřik musí být držitelem osvědčení od příslušného orgánu pro schvalování zařízení a letadel pro leteckou aplikaci pesticidů.

3. Členské státy určí příslušné orgány, které stanoví konkrétní podmínky, za kterých lze provádět letecký postřik, a zveřejní informace o plodinách, oblasti, okolnosti a konkrétní požadavky pro aplikaci, včetně povětrnostních podmínek, za nichž lze letecký postřik povolit.

Příslušné orgány stanoví opatření nezbytná k varování místních obyvatel i náhodně se vyskytujících osob a k ochraně životního prostředí v blízkosti postřikované oblasti.

4. Profesionální uživatel, který si přeje aplikovat pesticidy leteckým postřikem, zašle včas příslušnému orgánu žádost o aplikaci pesticidů leteckým postřikem doplněnou údaji dokládajícími, že jsou splněny podmínky podle odstavců 2 a 3. Členské státy mohou stanovit, že pokud nebyla ve lhůtě stanovené příslušnými orgány doručena odpověď s rozhodnutím, považují se takové žádosti za schválené.

5. Členské státy zajistí splnění podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3 tím, že provádějí příslušný monitoring.

6. Příslušné orgány vedou záznamy o žádostech předložených podle odstavce 4.

Článek 10

Zvláštní opatření na ochranu vodního prostředí a pitné vody

1. Členské státy zajistí přijetí příslušných opatření na ochranu vodního prostředí a dodávek pitné vody před vlivem pesticidů. Tato opatření podporují příslušná ustanovení směrnice 2000/60/ES a nařízení (ES) č. …/… a jsou s nimi slučitelná.

2 Opatření uvedená v odstavci 1 zahrnují:

upřednostnění pesticidů, které nejsou podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (24) klasifikovány jako nebezpečné pro vodní prostředí ani neobsahují prioritní nebezpečné látky podle čl. 16 odst. 3 směrnice 2000/60/ES;

b)	upřednostnění nejúčinnějších postupů aplikace, jako je použití nízkoúletového aplikačního zařízení, a to zejména ve vertikálních kulturách, jako jsou chmelnice sady a vinice;

použití zmírňujících opatření, která minimalizují riziko znečištění mimo lokalitu způsobené úletem postřikové kapaliny, odtokem z drenáží a odplavením. Tato opatření podle potřeby zahrnují zřízení přiměřeně velkých ochranných vzdáleností pro ochranu necílových vodních organismů a ochranných pásem povrchových a podzemních vod používaných pro odběr pitné vody, kde pesticidy nesmějí být použity ani skladovány;

co největší omezení nebo případně zrušení aplikace pesticidů na silnicích a železničních tratích a podél nich, na velmi propustném povrchu nebo na jiné infrastruktuře v blízkosti povrchových nebo podzemních vod, nebo na nepropustném povrchu s vysokým rizikem odplavení do povrchových vod nebo do odpadních systémů.

Článek 11

Omezení použití pesticidů nebo rizika v určitých oblastech

Členské státy s náležitým ohledem na nezbytná hygienická opatření, opatření na ochranu veřejného zdraví a biologickou rozmanitost nebo na výsledky příslušných posouzení rizik zajistí, že používání pesticidů je zakázáno, omezeno nebo že rizika plynoucí z jejich používání jsou minimalizována:

1)	v oblastech využívaných širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami obyvatel, jako například v parcích, veřejných zahradách, sportovištích, školních prostorách a dětských hřištích;

2)	v chráněných oblastech vymezených ve směrnici 2000/60/ES nebo jiných oblastech určených k zavedení nezbytných ochranných opatření v souladu s ustanoveními směrnice 79/409/EHS a směrnice 92/43/EHS;

3)	v nedávno ošetřených oblastech, které využívají zemědělští pracovníci nebo do kterých mají přístup.

Článek 12

Nakládání s pesticidy a jejich skladování, nakládání s jejich obaly a zbytky

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že následující činnosti prováděné profesionálními uživateli nebo případně distributory neohrozí lidské zdraví nebo životní prostředí:

a)	skladování, ředění a míchání pesticidů a nakládání s nimi před aplikací;

b)	nakládání s obaly a zbytky pesticidů;

c)	likvidace směsí v nádržích, které zbyly po aplikaci;

d)	čištění použitého zařízení po aplikaci;

e)	využití či likvidace zbytků pesticidů a jejich obalů v souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se odpadů.

2. Členské státy přijmou v případě pesticidů povolených pro neprofesionální uživatele veškerá nezbytná opatření s cílem zabránit nebezpečnému nakládání s pesticidy. Tato opatření mohou zahrnovat použití pesticidů s nízkou toxicitou a směsí připravených k okamžitému použití a omezení velikosti nádob či balení.

3. Členské státy zajistí, aby skladovací prostory pro pesticidy určené k profesionálnímu použití byly postaveny tak, aby nemohlo dojít k nechtěnému úniku. Zvláštní pozornost by měla být věnována umístění, velikosti a stavebním materiálům.

Článek 13

Integrovaná ochrana rostlin

1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu ochrany před škůdci s nízkými vstupy pesticidů, přičemž dle možností upřednostní nechemické postupy, a v ostatních případech postupy a přípravky, které jsou k dispozici pro daný problém spojený se stejným škodlivým organismem, avšak představují nejnižší riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Ochrana rostlin s nízkými vstupy pesticidů zahrnuje integrovanou ochranu rostlin, jakož i ekologické zemědělství podle nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů (25).

2. Členské státy zavedou nezbytné podmínky pro provádění integrované ochrany rostlin nebo podpoří jejich zavedení. Členské státy zejména zajistí, aby profesionální uživatelé měli k dispozici informace a nástroje pro monitoring rozhodování v oblasti ochrany rostlin, jakož i poradenské služby v oblasti integrované ochrany rostlin.

3. Do dne 30. června 2013 podají členské státy Komisi zprávu o provádění odstavců 1 a 2, a zejména o tom, zda jsou splněny nezbytné podmínky pro provádění integrované ochrany rostlin.

4. Členské státy popíší ve svém národním akčním plánu podle článku 4 způsoby, kterými zajistí, aby obecné zásady integrované ochrany rostlin podle přílohy III byly provedeny všemi profesionálními uživateli nejpozději do 1. ledna 2014.

Opatření jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, týkající se změn v příloze III, za účelem zohlednění vědeckého a technického pokroku se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 2.

5. Členské státy stanoví vhodné pobídky na podporu toho, aby profesionální uživatelé prováděli pokyny integrované ochrany rostlin určené pro jednotlivé plodiny nebo odvětví dobrovolně. Tyto pokyny mohou vypracovat veřejné orgány nebo organizace zastupující určité profesionální uživatele. Členské státy uvedou odkaz na takové pokyny, které považují za přiměřené a vhodné, ve svých národních akčních plánech vypracovaných podle článku 4.

KAPITOLA V

Ukazatele, podávání zpráv a výměna informací

Článek 14

Ukazatele

1. Stanoví se harmonizované ukazatele rizika, jak je uvedeno v příloze IV. Členské státy však mohou kromě harmonizovaných ukazatelů nadále používat stávající vnitrostátní ukazatele nebo přijmout další vhodné ukazatele.

Opatření jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, týkající se změn v příloze IV, za účelem zohlednění vědeckého a technického pokroku se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 2.

2. Členské státy

a)	vypočítají harmonizované ukazatele rizika podle odstavce 1 za použití statistických údajů shromážděných v souladu s nařízením (ES) č. …/… spolu s dalšími relevantními údaji;

b)	zjistí směry vývoje v používání určitých účinných látek;

určí priority, jako jsou účinné látky, plodiny, regiony nebo postupy, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost, nebo osvědčené postupy, které mohou sloužit jako příklady pro účely dosažení cílů této směrnice, s cílem snížit rizika a omezit vliv používání pesticidů na lidské zdraví a životní prostředí a podpořit vývoj i zavádění integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů, aby se snížila závislost na používání pesticidů.

3. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům výsledky hodnocení prováděných podle odstavce 2.

4. Komise vypočítá ukazatele rizika na úrovni Společenství za použití statistických údajů shromážděných v souladu s nařízením (ES) č. …/… a dalších relevantních údajů, s cílem odhadnout směry vývoje rizik plynoucích z používání pesticidů.

Komise tyto údaje a informace rovněž použije k posouzení pokroku při dosahování cílů dalších politik Společenství, jež jsou zaměřeny na omezení vlivu pesticidů na lidské zdraví a na životní prostředí.

Článek 15

Podávání zpráv

Komise pravidelně podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku při provádění této směrnice, případně spolu s návrhy změn.

KAPITOLA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 16

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění uplatňování těchto sankcí. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy sdělí Komisi do … (20) ustanovení o těchto sankcích a neprodleně uvědomí Komisi o všech jejich následných změnách.

Článek 17

Poplatky a platby

1. Členské státy mohou získat úhradu nákladů souvisejících s jakoukoliv činností, která vyplývá ze závazků podle této směrnice, prostřednictvím poplatků či plateb.

2. Členské státy zajistí, aby byly poplatky nebo platby uvedené v odstavci 1 stanoveny průhledným způsobem a aby odpovídaly skutečným nákladům na vykonanou práci.

Článek 18

Normalizace

1. Normy uvedené v čl. 8 odst. 4 této směrnice se stanoví postupem podle čl. 6 odst. 3 směrnice 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (26).

Žádost na vypracování těchto norem může být sestavena za konzultace s výborem uvedeným v čl. 19 odst. 1.

2. Komise zveřejní odkazy na tyto normy v Úředním věstníku Evropské unie.

3. Pokud členský stát nebo Komise usoudí, že některá norma zcela nesplňuje základní požadavky pro tuto normu, Komise nebo příslušný členský stát záležitost přednesou výboru zřízenému směrnicí 98/34/ES a předloží své argumenty. Výbor neprodleně zaujme stanovisko.

S ohledem na stanovisko výboru Komise rozhodne zveřejnit odkazy na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie, nebo je nezveřejnit, zveřejnit s omezením, zachovat stávající odkazy, zachovat je s omezením, či je zrušit.

Článek 19

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat zřízený podle článku 58 nařízení (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (27).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 20

Výdaje

S cílem podpořit zavedení harmonizované politiky a systémů v oblasti udržitelného využívání pesticidů může Komise financovat:

1)	vytvoření harmonizovaného systému, včetně příslušné databáze pro shromažďování a uchovávání všech informací o ukazatelích rizika v případě pesticidů a pro zpřístupňování těchto informací příslušným orgánům, dalším zúčastněným stranám a široké veřejnosti;

2)	provedení studií nezbytných pro přípravu a vytvoření právních předpisů, včetně přizpůsobení příloh této směrnice technickému pokroku;

3)	vytvoření pokynů a osvědčených postupů k usnadnění provádění této směrnice.

Článek 21

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do … (28).

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 22

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 23

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1) Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 48.

(2) Úř. věst. C 146, 30.6.2007, s. 48.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. října 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) společný postoj Rady ze dne 19 května 2008 a rozhodnutí Rady ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(4) Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.

(5) Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1.

(6) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

(7) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

(8) Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1.

(9) Úř. věst. L …

(10) Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.

(11) Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.

(12) Úř. věst. L 131, 5.5.1998, s. 11.

(13) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 50.

(14) Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 24.

(15) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9.

(16) Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20.

(17) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(18) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(19) Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1.

(20) Tří let od vstupu této směrnice v platnost.

(21) Čtyř let od vstupu této směrnice v platnost.

(22) Šesti let od vstupu této směrnice v platnost.

(23) Sedmi let od vstupu této směrnice v platnost.

(24) Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1.

(25) Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1.

(26) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

(27) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(28) Dvou let po vstupu této směrnice v platnost.

PŘÍLOHA I

Témata odborné přípravy podle článku 5

1.	Veškeré příslušné právní předpisy týkající se pesticidů a jejich používání.

Nebezpečí a rizika související s pesticidy a způsoby, jak je zjišťovat a regulovat, zejména:

a)	rizika pro lidi (obsluhu, obyvatele, náhodně se vyskytující osoby, osoby vstupující do ošetřených oblastí a osoby, které nakládají s ošetřenými položkami nebo je požívají) a jak jsou tato rizika znásobena faktory, jako je například kouření;

b)	příznaky otravy pesticidy a opatření první pomoci;

c)	rizika pro necílové rostliny, užitečný hmyz, volně žijící zvěř, biologickou rozmanitost a životní prostředí obecně.

3.	Strategie a postupy integrované ochrany rostlin, strategie a postupy integrované produkce plodin, zásady ekologického zemědělství; informace o obecných zásadách a pokynech týkajících se integrované ochrany rostlin pro jednotlivé plodiny nebo odvětví.

Úvod do srovnávacího posouzení na uživatelské úrovni, který profesionálním uživatelům pomůže v konkrétní situaci zvolit z povolených přípravků pro řešení daného problému se škodlivými organismy ty nejvhodnější pesticidy s nejmenšími vedlejšími účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.

Opatření k minimalizaci rizik pro lidi, necílové organismy a životní prostředí: bezpečné pracovní postupy při skladování pesticidů, nakládání s nimi a při jejich míchání, jakož i likvidace prázdných obalů, dalších kontaminovaných materiálů a zbytků pesticidů (včetně směsí v nádržích), v koncentrované i ředěné podobě; doporučené postupy, jak omezit vystavení obsluhy vlivu přípravků (osobní ochranné vybavení).

6.	Postupy, jimiž se zařízení pro aplikaci pesticidů připravuje k použití, včetně jeho kalibrace, a postupy pro zajištění provozu zařízení s minimálním rizikem pro uživatele, další osoby, necílové živočišné a rostlinné druhy, biologickou rozmanitost a životní prostředí.

7.	Použití zařízení pro aplikaci pesticidů, jeho údržba a zvláštní techniky postřiku (např. nízkoobjemový postřik, protiúletové trysky s nízkým průtokem), jakož i cíle technické kontroly používaných postřikovačů a způsoby zlepšení kvality postřiku.

8.	Nouzová opatření pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí v případě náhodného rozlití a kontaminace.

9.	Kontrola zdravotního stavu a přístup k zařízením, kde je možné nahlásit všechny nehody nebo případy podezření na ně.

10.	Vedení záznamů o veškerém používání pesticidů v souladu s příslušnými právními předpisy.

PŘÍLOHA II

Požadavky na ochranu zdraví, bezpečnost a životní prostředí související s kontrolou zařízení pro aplikaci pesticidů

Kontrola zařízení pro aplikaci pesticidů zahrnuje všechny aspekty důležité pro dosažení vysoké úrovně bezpečnosti a ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Plná účinnost aplikace by měla být zajištěna správným provozem přístrojů a funkcí zařízení, aby bylo zaručeno splnění následujících cílů.

Zařízení pro aplikaci pesticidů musí fungovat spolehlivě a musí být náležitě používáno ke stanovenému účelu, aby bylo zajištěno, že je možné pesticidy přesně dávkovat a distribuovat. Zařízení by mělo být v takovém stavu, aby bylo možné jej bezpečně, snadno a zcela naplnit i vyprázdnit a zabránit úniku pesticidů. Musí také umožňovat snadné a důkladné čištění. Rovněž musí zajišťovat bezpečný provoz a umožňovat řízení a okamžité zastavení z místa obsluhy. Případné úpravy by měly být jednoduché, přesné a opakovatelné.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat následujícímu:

1) Převodové součástky

Hnací vývodový hřídel a přípojka pohonu musí být opatřeny ochrannými kryty v dobrém stavu a fungování ochranných zařízení a všech pohyblivých nebo otáčivých převodových součástek nesmí být narušeno, aby byla zajištěna bezpečnost obsluhy.

2) Čerpadlo

Kapacita čerpadla musí odpovídat potřebám zařízení a čerpadlo musí řádně fungovat, aby byla zajištěna stálá a spolehlivá intenzita aplikace. Nesmí docházet k únikům z čerpadla.

3) Míchání

Míchací zařízení musí zajišťovat patřičnou zpětnou cirkulaci, aby měl celý objem tekuté postřikovací směsi v nádrži rovnoměrnou koncentraci.

4) Nádrž na postřik

Nádrže na postřik, včetně ukazatelů obsahu nádrže, plnicí zařízení, síta a filtry, vyprazdňovací a proplachovací systémy a míchací zařízení musí fungovat tak, aby se minimalizovalo náhodné rozlití, nerovnoměrná koncentrace postřikové kapaliny, vystavení obsluhy vlivu pesticidů a objem zbytku postřikové kapaliny.

5) Měřicí, kontrolní a regulační systémy

Všechny přístroje pro měření, zapínání a vypínání a pro nastavování tlaku nebo průtoku musí být náležitě kalibrovány, musí správně fungovat a nesmí z nich unikat kapalina. Během aplikace musí být možné snadno regulovat tlak a činnost tlakových zařízení. V zařízeních pro nastavování tlaku musí být udržován stálý pracovní tlak při stálých otáčkách čerpadla s cílem zajistit stálou a spolehlivou intenzitu aplikace.

6) Trubky a hadice

Hadice a trubky musí být v dobrém stavu, aby se zabránilo přerušení toku kapaliny nebo náhodnému rozlití v případě poruchy. Během provozu pod maximálním dosažitelným tlakem pro daný systém nesmí docházet k žádnému úniku kapaliny z trubek nebo hadic.

7) Filtrace

Aby se zamezilo víření a nestejnorodosti výstřikových obrazců, musí být filtry v dobrém stavu a velikost ok filtru musí odpovídat velikosti trysek osazených v postřikovači. Případný systém signalizace ucpání filtru musí řádně fungovat.

8) Postřikový rám (pro zařízení postřikující pesticidy prostřednictvím horizontálního ramene umístěného blízko plodin nebo materiálů, které mají být ošetřeny)

Postřikovací rameno musí být v dobrém stavu a ve všech směrech stabilní. Upevňovací a regulační systémy a zařízení pro tlumení neočekávaných pohybů a vyrovnávání sklonu musí náležitě fungovat.

9) Trysky

Trysky musí řádně fungovat tak, aby se omezilo odkapávání, když je postřik ukončen. V zájmu zajištění stejnorodosti výstřikového obrazce se průtok jednotlivých trysek nesmí výrazně lišit od údajů v tabulkách průtokových množství poskytnutých výrobcem.

10) Distribuce

Příčná a vertikální (v případě aplikace na vertikální plodiny) distribuce postřikovací směsi v cílové oblasti musí být v příslušných případech rovnoměrná.

11) Ventilátor (pro zařízení aplikující pesticidy s podporou vzduchu)

Ventilátor musí být v dobrém stavu a musí zajišťovat stálý a spolehlivý proud vzduchu.

PŘÍLOHA III

Obecné zásady integrované ochrany rostlin

K zamezení výskytu škodlivých organismů nebo jejich potlačení by měla napomáhat nebo přispívat mimo jiné zejména tato opatření:

—	střídání plodin;

—	používání vhodných pěstitelských postupů (například postup využívající úhorované půdy připravené k setí, doba a hustota výsevu, podsev, ochranné obdělávání půdy, jednocení a přímý výsev);

—	případné používání odolných/tolerantních kultivarů a standardního/certifikovaného osiva a sadby;

—	vyvážené hnojení, vápnění, zavlažování a odvodňování;

—	zamezení šíření škodlivých organismů pomocí hygienických opatření (například pravidelným čištěním strojů a zařízení);

—	ochrana a podpora důležitých prospěšných organismů, například prostřednictvím vhodných opatření na ochranu rostlin nebo využívání ekologických infrastruktur na produkčních plochách i mimo ně.

Škodlivé organismy je třeba monitorovat pomocí vhodných postupů a nástrojů, pokud jsou dostupné. Tyto vhodné nástroje by měly pokud možno zahrnovat pozorování na místě a vědecky podložené systémy varování, předpovědi a včasné diagnózy, pokud je to možné, jakož i využívání poradenství odborně kvalifikovaných poradců.

Na základě výsledků monitoringu se musí profesionální uživatel rozhodnout, zda a kdy použije opatření na ochranu rostlin. Základním předpokladem rozhodování jsou pevně stanovené a vědecky podložené prahové hodnoty. Pokud jde o škodlivé organismy, je třeba před ošetřením vzít pokud možno v úvahu prahové hodnoty stanovené pro danou oblast, konkrétní území, plodiny a zvláštní klimatické podmínky.

4.	Před chemickými postupy je nutné dát přednost udržitelným biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým postupům, pokud ochranu před škodlivými organismy uspokojivě zajistí.

5.	Používané pesticidy musí být co nejvíce specifické k danému škodlivému organismu a musí mít co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.

Profesionální uživatel by měl používat pesticidy a další způsoby ošetření pouze v nezbytném rozsahu, například by měl snižovat dávky, omezovat četnost ošetření nebo provádět částečné ošetření, a současně brát ohled na to, aby míra rizika pro vegetaci byla přijatelná a aby pesticidy nezvyšovaly riziko, že se populace škodlivých organismů stanou rezistentními.

Pokud je riziko rezistence vůči určitému opatření na ochranu rostlin známo a pokud množství škodlivých organismů vyžaduje opakované ošetření plodin pesticidy, měly by být použity dostupné antirezistentní strategie, aby byla zachována účinnost přípravků. To se může týkat i použití několika druhů pesticidů s odlišným způsobem účinku.

8.	Profesionální uživatel by měl na základě záznamů o používání pesticidů a monitorování škodlivých organismů ověřovat úspěšnost používaných opatření na ochranu rostlin.

PŘÍLOHA IV

Harmonizované ukazatele rizik

ODŮVODNĚNÍ RADY

I. ÚVOD

1.	Dne 18. července 2006 předložila Komise Radě návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů. Tento návrh je založen na čl. 175 odst. 1 Smlouvy.

2.	Evropský parlament přijal stanovisko v prvním čtení dne 23. října 2007 (1). Hospodářský a sociální výbor vydal stanovisko dne 14. března 2007 a Výbor regionů dne 1. února 2007.

3.	Dne 19. května 2008 přijala Rada společný postoj v souladu s článkem 251 Smlouvy.

II. CÍLE

Návrh usiluje o ochranu zdraví lidí a zvířat a životního prostředí před škodlivým vlivem používání pesticidů v zemědělství a v ekosystému. Jeho cílem je snížení rizik používání pesticidů způsobem, který je v souladu s nutnou ochranou plodin.

Návrh zejména stanoví:

—	zavedení národních akčních plánů s cílem snížit rizika a vliv používání pesticidů na lidské zdraví a na životní prostředí;

—	informování, zvyšování povědomí a odborná příprava poradců a profesionálních uživatelů pesticidů;

—	konkrétní požadavky pro prodej pesticidů;

—	pravidelná kontrola zařízení pro aplikaci pesticidů;

—	zákaz leteckého postřiku a možné odchylky;

—	konkrétní opatření na ochranu vodního prostředí před znečištěním pesticidy;

—	omezení používání pesticidů v určitých oblastech;

—	požadavky na nakládání s pesticidy a jejich skladování a nakládání s jejich obaly a zbytky;

—	zavedení povinných norem integrované ochrany rostlin; a

—	vypracování ukazatelů rizik pro účely měření pokroku při používání pesticidů.

III. ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1. Obecné připomínky

Společný postoj Rady je celkově v souladu s postojem přijatým Komisí a Evropským parlamentem, jelikož:

—	potvrzuje cíle a většinu opatření navrhovaných Komisí a podporovaných Evropským parlamentem;

—

zahrnuje velké množství změn přijatých Evropským parlamentem v prvním čtení.

Změny 6, 17, 43, 49, 52, 60, 61, 62, 63, 68, 85, 93, 95, 103, 106, 112, 122, 137 a 155 jsou zapracovány v plném rozsahu.

Změny 13, 18, 29, 35, 36, 39, 42, 48, 51, 54, 59, 64, 87, 90, 114, 146 a 164 jsou přijaty v podstatě nebo zapracovány zčásti.

Změny 1, 5, 16, 22, 23, 28, 30, 32, 37, 40, 55, 57, 58, 69, 72, 77, 84, 88, 91, 96, 98, 99, 102, 104, 120, 121, 138 a 139 nejsou zapracovány, přičemž Rada sdílí postoj Komise.

Změny 2–4, 7–11, 15, 19–21, 24–27, 31, 33, 44, 46, 47, 50, 53, 56, 65, 66, 70, 71, 74, 76, 78, 79, 81–83, 92, 94, 97, 100, 101, 105, 107–111, 113, 115–119, 133, 135, 141, 143, 151 a 153, které byly přijaty Komisí, nebyly zařazeny do společného postoje, jelikož Rada nemá stejný názor jako Komise.

Společný postoj rovněž zahrnuje další změny, neplánované Evropským parlamentem, které řeší řadu otázek, jež vznesly členské státy v průběhu jednání.

Byla zahrnuta rovněž řada technických a redakčních změn s cílem vymezit oblast působnosti některých ustanovení, jasněji formulovat znění směrnice a zvýšit jeho soudržnost se zněním návrhu nařízení o uvádění na trh, zaručit také právní jistotu, nebo případně zvýšit soudržnost směrnice s jinými nástroji Společenství.

Komise přijala společný postoj dohodnutý Radou.

2. Konkrétní připomínky

Právní základ

Změna 1 nebyla Radou přijata, protože Rada se domnívá, čl. 175 odst. 1 představuje správný a dostatečný právní základ.

Definice

V původním návrhu byly učiněny tyto změny:

—	definice „použití“ byla vypuštěna, protože byla považována za zbytečnou;

—	do definice „poradce“ bylo zapracováno pojetí profesní způsobilosti nebo obchodní služby;

—	definice „zařízení pro aplikaci pesticidů“ a „příslušenství pro aplikaci pesticidů“ byly sloučeny;

—	definice „integrované ochrany rostlin“ byla přesunuta z návrhu nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh do tohoto návrhu; a

—	byly doplněny definice „povrchové vody“ a „podzemní vody“.

Změna 29 týkající se vložení definice pesticidů jako přípravků na ochranu rostlin byla zapracována do společného postoje, ačkoli ji Komise odmítla. Rada rozšířila tuto definici o biocidní přípravky.

Národní akční plány

Parlament a Rada se shodly v těchto prvcích:

—	členské státy by měly zohlednit dopad plánovaných opatření na zdraví;

—	národní akční plány by měly uvádět, jak členské státy provádějí směrnici (zejména opatření vyplývající z článků 5 až 14) s cílem snížit závislost na používání pesticidů;

—	informace, které Komise obdrží o těchto národních akčních plánech, by měly být k dispozici na internetu.

Rada se nedomnívala, že je vhodné brát v úvahu jiné změny, zejména zavedení množstevních cílů týkajících se omezení používání. Rada dala přednost činnosti, která se soustředí na snížení rizik, a nikoliv na definování cílů pro omezení používání.

Odborná příprava

Rada vložila ustanovení s cílem zajistit nabídku základní i doplňující odborné přípravy. V tomto směru panovala shoda s Evropským parlamentem. Rada rovněž přijala jeden z návrhů Evropského parlamentu týkající se přílohy I, pokud jde o úvod do srovnávacího posouzení s cílem pomoci profesionálním uživatelům při výběru vhodných pesticidů s nejméně škodlivým dopadem na lidi a na životní prostředí.

Rada rovněž považovala za užitečné konkrétně uvést, že odborná příprava by měla zohlednit různé úlohy a povinnosti osob zacházejících s pesticidy: uživatelů, distributorů a poradců. Rada dále zahrnula ustanovení uvádějící, že systémy osvědčování v oblasti odborné přípravy zřízené členskými státy zahrnují požadavky a postupy týkající se udělení, zachování a odejmutí osvědčení.

Požadavky na prodej pesticidů

Rada přijala návrh Parlamentu, aby osoby prodávající pesticidy profesionálním uživatelům poskytovaly poradenství nejen o používání pesticidů, ale i o bezpečnostních pokynech v oblasti zdraví lidí a ochrany životního prostředí.

Rada rovněž doplnila požadavek, aby distributoři prodávající pesticidy neprofesionálním uživatelům navíc uváděli informace o přípravcích představujících nízké riziko. Dále Rada pozměnila tento článek s cílem umožnit osobě, která je držitelem osvědčení, aby nemusela být fyzicky přítomna, avšak být dostupná jiným způsobem. Rada byla toho názoru, že je nutné poskytnout drobným maloobchodníkům takovou pružnost.

Informace a zvyšování povědomí

Evropský parlament značně přepracoval článek 7 a Rada nebyla s to všechny jeho návrhy přijmout. Rada však zachovala požadavek, že informace poskytované veřejnosti o pesticidech, by měly být přesné a vyvážené.

Kontrola používaného zařízení

S výjimkou jedné změny přijala Rada všechny změny Parlamentu související s kontrolou zařízení pro profesionální použití. Stejně jako Parlament byla Rada toho mínění, že je nutné upřesnit intervaly mezi kontrolami, avšak postoupila o krok dále a požadovala kratší intervaly mezi kontrolami od roku 2020.

Rada však byla toho názoru, že by bylo nepřiměřené požadovat kontrolu veškerého ručního zařízení pro aplikaci pesticidů nebo zádových postřikovačů a vložila možnost výjimky pro tato zařízení. Rada rovněž zapracovala možnost použít v návaznosti na posouzení rizik různé časové harmonogramy a intervaly kontrol pro některé typy zařízení pro používání v malém měřítku.

Rada dále rovněž považovala za nutné požadovat, aby profesionální uživatelé prováděli pravidelné kalibrace a technické kontroly aplikačního zařízení.

Kromě toho Rada rozhodla, že členské státy by měly zavést systém osvědčování se vzájemným uznáváním.

Letecký postřik

I když Rada souhlasí s Parlamentem ohledně obecného přístupu k této otázce a přijala změnu 63 a část změny 64, považovala za zbytečné změny, jež hrozily vytvořením nadměrného administrativního zatížení pro příslušné orgány.

Rada pozměnila původní návrh s cílem upřesnit, že použité přípravky musí být schváleny na základě posouzení rizik a že podnikatelské subjekty poskytující letecké postřiky musí být držiteli osvědčení, jakož i stanovit možnost automatického schválení žádostí o povolení leteckého postřiku příslušnými orgány po uplynutí určité lhůty.

Zvláštní opatření na ochranu vodního prostředí

Rada zapracovala změnu 68 s cílem zdůraznit význam ochrany pitné vody. Byl pozměněn rovněž článek 10 s cílem upřednostnit pesticidy neobsahující prioritní nebezpečné látky.

Pokud jde o změnu 70 o povinném zřizování ochranných vzdáleností, Rada byla toho názoru, že je vhodnější přepracovat článek 10 tak, aby se vztahoval na širší oblast zmírňujících opatření, která by mohla být přijata v případě potřeby.

Omezení použití pesticidů nebo rizika v určitých oblastech

Znění bylo přepracováno tak, aby členské státy mohly minimalizovat rizika související s používáním pesticidů v těchto konkrétních oblastech. Rada nemohla přijmout změny Parlamentu v této oblasti.

Nakládání s pesticidy a jejich skladování a nakládání s obaly a zbytky

Rada přepracovala znění bodů 1 a 3 čl. 12 s cílem upřesnit, že tato opatření se týkají pouze profesionálních uživatelů a případně poradců. Rovněž doplnila ustanovení o využití nebo likvidaci zbytků pesticidů a obalů. Rada nepovažovala změny Parlamentu za vhodné.

Integrovaná ochrana rostlin

Názory Rady a Parlamentu se v této otázce v podstatě shodují. Rada může zejména podpořit změny Parlamentu 85 a 122 s cílem zařadit do návrhu novou přílohu obsahující obecné zásady integrované ochrany rostlin. Rovněž může souhlasit s částmi změn 164 a 87.

Rada dále nahradila pojem zemědělství s nízkými vstupy pesticidů pojmem ochrany rostlin s nízkými vstupy pesticidů a stanovila, že toto pojetí zahrnuje integrovanou ochranu rostlin a ekologické zemědělství.

Ukazatele

Rada souhlasila s názorem Komise, že změny zahrnující používání nejsou důležité. Rada přijala pouze část změny 93 a zásadu uvedenou ve změně 95.

Projednávání ve výborech

Rada přijala změny přizpůsobující některé články novému rozhodnutí o projednávání ve výborech (změny 17, 52, 62, 103, 137 a 155).

IV. ZÁVĚRY

Rada je toho názoru, že její společný postoj představuje vyvážené a realistické řešení řady otázek uvedených v návrhu Komise a očekává konstruktivní jednání s Evropským parlamentem za účelem dosažení proveditelné dohody o této směrnici.

(1) 14183/07.

7.10.2008

Úřední věstník Evropské unie

CE 254/18

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 22/2008

přijatý Radou dne 23. června 2008

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES ze dne … o letištních poplatcích

(Text s významem pro EHP)

(2008/C 254 E/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlavním úkolem a obchodní činností letišť je zajišťovat odbavení letadel od přistání po vzlet a odbavení cestujících a nákladu, aby letečtí dopravci mohli poskytovat služby letecké dopravy. Za tímto účelem letiště nabízejí řadu zařízení a služeb souvisejících s provozem letadel a odbavováním cestujících a nákladu, přičemž náklady na ně obecně hradí z letištních poplatků. Řídící orgány letišť poskytující zařízení a služby podléhající letištním poplatkům by měly usilovat o nákladově efektivní provoz.

(2)

Je nezbytné zřídit společný rámec upravující podstatné rysy letištních poplatků a způsob jejich stanovování, neboť při neexistenci tohoto rámce by nemusely být dodrženy základní požadavky, pokud jde o vztah mezi řídícími orgány letišť a uživateli letišť. Tímto rámcem by neměla být dotčena možnost členských států určit rozsah, v němž lze při stanovování letištních poplatků zohledňovat příjmy z obchodních činností letiště.

(3)	Tato směrnice by se měla vztahovat na letiště nacházející se ve Společenství, která překračují určitou minimální velikost, neboť řízení a financování malých letišť nevyžaduje uplatnění rámce Společenství, a na letiště s největším počtem cestujících v každém členském státě.

(4)	V zájmu posílení územní soudržnosti by členské státy měly mít možnost uplatňovat pro síť letišť společný systém poplatků. Ekonomické transfery mezi letišti v těchto sítích by měly být v souladu s právem Společenství.

(5)

Z důvodů rozdělení provozu by členské státy v případě letišť obsluhujících stejné město nebo aglomeraci měly mít možnost umožnit řídícímu orgánu letiště, aby uplatňoval stejnou výši letištních poplatků. Ekonomické transfery mezi těmito letišti by měly být v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství.

(6)	Pobídky k otevření nových tras, mimo jiné za účelem podpory rozvoje znevýhodněných a nejvzdálenějších regionů, by měly být poskytovány výhradně v souladu s právem Společenství.

(7)

Výběr poplatků v souvislosti s poskytováním letových navigačních služeb je již upraven nařízením Komise (ES) č. 1794/2006 ze dne 6. prosince 2006, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby (4), a v souvislosti s poskytováním služeb pozemního odbavování pak směrnicí Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství (5). Poplatky vybírané za účelem financování pomoci cestujícím se zdravotním postižením a cestujícím s omezenou schopností pohybu se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (6).

(8)	Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v roce 2004 přijala politiku v oblasti letištních poplatků, jež zahrnuje mimo jiné zásady odvození od nákladů, zákazu diskriminace a nezávislého mechanismu hospodářské regulace letišť.

(9)

Rada ICAO soudí, že letištní poplatek je odvodem určeným a používaným konkrétně k úhradě nákladů za poskytování zařízení a služeb pro civilní letectví, zatímco daň je odvodem určeným k zajištění příjmů státu nebo místní správy, které se obecně nepoužívají pro civilní letectví v plném rozsahu ani na úhradu konkrétních nákladů.

(10)

Letištní poplatky by měly být nediskriminační. Měl by být zaveden povinný postup pro pravidelné konzultace mezi řídícími orgány letišť a uživateli letišť s možností, aby se kterákoli ze stran obrátila na nezávislý dozorový orgán v případě námitek uživatelů letiště proti rozhodnutí o letištních poplatcích nebo změně systému zpoplatnění.

(11)	K zajištění nestranného rozhodování a řádného a účinného uplatňování této směrnice by měl být v každém členském státě zřízen nezávislý dozorový orgán. Tento orgán by měl mít k dispozici všechny potřebné zdroje, pokud jde o personál, odbornost a finanční prostředky k plnění svých úkolů.

(12)

Je nezbytné, aby uživatelé letiště dostávali pravidelně od řídícího orgánu letiště informace o tom, jakým způsobem a na jakém základě se letištní poplatky vypočítávají. Tato transparentnost by leteckým dopravcům měla dát představu o nákladech vznikajících letišti a o produktivitě investic letiště. Aby mohl řídící orgán letiště řádně posoudit požadavky, pokud jde o budoucí investice, měli by být uživatelé letiště povinni včas řídící orgán letiště informovat o všech svých provozních prognózách, rozvojových projektech a zvláštních požadavcích a podnětech.

(13)

Řídící orgány letiště by měly informovat uživatele letišť o velkých infrastrukturních projektech, neboť ty mají významný dopad na systém a výši letištních poplatků. Tyto informace by měly být poskytovány tak, aby bylo možné sledovat náklady na infrastrukturu, a s cílem poskytovat vhodná a nákladově efektivní zařízení na dotčeném letišti.

(14)

Řídící orgány letiště by měly mít možnost uplatňovat letištní poplatky odpovídající infrastruktuře nebo úrovni poskytovaných služeb, neboť letečtí dopravci mají oprávněný zájem požadovat od řídícího orgánu letiště služby odpovídající poměru ceny a kvality. Přístup k rozlišené úrovni infrastruktury nebo služeb by však měl být nediskriminačně otevřen všem dopravcům, kteří si ji přejí využívat. V případě, že poptávka převýší nabídku, by měl být přístup určen na základě objektivních a nediskriminačních kritérií stanovených řídícím orgánem letiště. Veškeré rozdíly v poplatcích by měly být transparentní, objektivní a založené na jasných kritériích.

(15)	Uživatelé letiště a řídící orgán letiště by v souvislosti s kvalitou služeb poskytovaných za dané letištní poplatky měli mít možnost uzavřít dohodu o úrovni služeb. Jednání o kvalitě služeb poskytovaných za dané letištní poplatky by se mohla uskutečnit v rámci pravidelných konzultací.

(16)	Touto směrnicí by neměla být dotčena Smlouva, zejména její články 81 až 89.

(17)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných zásad pro výběr letištních poplatků na letištích Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože systémy letištních poplatků nelze zavést na úrovni jednotlivých států jednotným způsobem v celém Společenství, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

1. Tato směrnice stanoví společné zásady pro výběr letištních poplatků na letištích Společenství.

2. Tato směrnice se vztahuje na každé letiště nacházející se na území, na něž se vztahuje Smlouva, jež je otevřené pro obchodní dopravu a jehož roční objem provozu je vyšší než 5 milionů odbavených cestujících, a dále na letiště s nejvyšším počtem odbavených cestujících v každém členském státě.

3. Členské státy zveřejní seznam letišť na svém území, na něž se tato směrnice vztahuje. Tento seznam je založen na údajích Komise (Eurostatu) a je každoročně aktualizován.

4. Tato směrnice se nevztahuje na poplatky vybírané za účelem úhrady za traťové služby a přibližovací a letištní služby podle nařízení (ES) č. 1794/2006, ani na poplatky vybírané za účelem úhrady za služby pozemního odbavování uvedené v příloze směrnice 96/67/ES, ani na poplatky vybírané za účelem financování pomoci cestujícím se zdravotním postižením a cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace podle nařízení (ES) č. 1107/2006.

5. Touto směrnicí není dotčeno právo žádného členského státu uplatnit vůči jakémukoli řídícímu orgánu letiště nacházejícího se na jeho území dodatečná regulační opatření, jež jsou slučitelná s touto směrnicí a dalšími souvisejícími právními předpisy Společenství. To může zahrnovat opatření hospodářského dohledu, jako je schvalování systémů nebo výše poplatků, včetně pobídkově orientovaných způsobů zpoplatnění nebo regulace cenovým stropem.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)	„letištěm“ jakýkoliv pozemek zvlášť přizpůsobený pro přistávání, vzlet a manévrování letadel, včetně pomocných zařízení souvisejících s provozem a obsluhou letadel a zařízení potřebných k zajištění obchodních leteckých služeb;

„řídícím orgánem letiště“ subjekt, který má ve spojení s dalšími činnostmi nebo bez vztahu k nim podle vnitrostátních právních předpisů nebo smluv za úkol správu a řízení infrastruktury letiště nebo sítě letišť a koordinaci a řízení činností různých hospodářských subjektů přítomných na daných letištích nebo sítích letišť;

3)	„uživatelem letiště“ jakákoliv fyzická nebo právnická osoba provozující leteckou přepravu cestujících, poštovních zásilek nebo nákladu z daného letiště nebo na dané letiště;

4)	„letištním poplatkem“ poplatek vybíraný ve prospěch řídícího orgánu letiště a placený uživateli letiště za použití zařízení a služeb, které jsou výlučně poskytovány řídícím orgánem letiště a které souvisejí s přistáním, vzletem, osvětlením a parkováním letadel a s odbavováním cestujících a nákladu;

5)	„sítí letišť“ skupina letišť řádně určená jako taková členským státem a provozovaná stejným řídícím orgánem letiště.

Článek 3

Zákaz diskriminace

Členské státy v souladu s právem Společenství zajistí, aby letištní poplatky nediskriminovaly uživatele letiště. To však nebrání rozlišení letištních poplatků z důvodů veřejného nebo obecného zájmu, včetně hledisek ochrany životního prostředí. Kritéria použitá pro takové rozlišení musí být významná, objektivní a transparentní.

Článek 4

Síť letišť

1. Členské státy mohou řídícímu orgánu určité sítě letišť povolit, aby pro danou síť letišť zavedl společný a transparentní systém letištních poplatků.

2. V případě letišť obsluhujících stejné město nebo aglomeraci mohou členské státy řídícímu orgánu letiště povolit, aby uplatňoval stejnou výši letištních poplatků pro všechna dotyčná letiště, pokud každé z nich zcela splňuje požadavky na transparentnost uvedené v článku 6.

Článek 5

Konzultace a náprava

1. Členské státy zajistí, aby byl zaveden povinný postup pravidelných konzultací mezi řídícím orgánem letiště a uživateli letiště nebo zástupci či sdruženími uživatelů letiště, pokud jde o fungování systému letištních poplatků, výši letištních poplatků a případně kvalitu poskytovaných služeb. Tyto konzultace se konají nejméně jednou za rok, nebylo-li při poslední konzultaci dohodnuto jinak. Existuje-li mezi řídícím orgánem letiště a uživateli letiště víceletá dohoda, konají se konzultace v souladu s touto dohodou. Členské státy mají právo žádat, aby se konzultace konaly častěji.

2. Členské státy zajistí, aby změny systému nebo výše letištních poplatků byly, kdykoliv je to možné, prováděny ve shodě mezi řídícím orgánem letiště a uživateli letiště. Za tímto účelem předloží řídící orgán letiště uživatelům letiště každý návrh na změnu systému nebo výše letištních poplatků nejpozději čtyři měsíce před jejich vstupem v platnost společně s odůvodněním navrhovaných změn, neexistují-li výjimečné okolnosti, které je nutné uživatelům letiště odůvodnit a v jejichž případě nesmí být tato doba kratší než dva měsíce. Řídící orgán letiště konzultuje navrhované změny s uživateli letiště a před přijetím rozhodnutí zohlední jejich stanoviska. Řídící orgán letiště zveřejní své rozhodnutí nebo doporučení v přiměřeném předstihu před jeho vstupem v platnost. Není-li mezi řídícím orgánem letiště a uživateli letiště dosaženo dohody o navrhovaných změnách, odůvodní řídící orgán letiště své rozhodnutí s ohledem na stanoviska uživatelů letiště.

3. Členské státy zajistí, aby se v případě sporu ohledně rozhodnutí o letištních poplatcích přijatého řídícím orgánem letiště mohla kterákoli ze stran obrátit na nezávislý dozorový orgán uvedený v článku 10, který přezkoumá odůvodnění změn systému nebo výše letištních poplatků.

4. Změna systému nebo výše letištních poplatků, o níž rozhodl řídící orgán letiště, nenabude v případě jejího předložení nezávislému dozorovému orgánu účinnosti, dokud tento dozorový orgán záležitost nepřezkoumá. Nezávislý dozorový orgán může přijmout prozatímní rozhodnutí ohledně vstupu změny letištních poplatků v platnost.

5. Členský stát se může rozhodnout, že odstavce 3 a 4 nepoužije na změny systému nebo výše letištních poplatků na těch letištích, na kterých uplatní hospodářský dohled. Může jít o stejná opatření, jako jsou opatření uvedená v čl. 1 odst. 5. Zahrnují-li tato opatření hospodářského dohledu schválení systému nebo výše letištních poplatků, musí je schválit ten orgán, který byl určen nebo zřízen jako nezávislý dozorový orgán pro účely této směrnice.

Článek 6

Transparentnost

1. Členské státy zajistí, aby pokaždé, kdy se mají konat konzultace podle čl. 5 odst. 1, poskytl řídící orgán letiště každému uživateli letiště nebo zástupcům či sdružením uživatelů letiště informace o faktorech tvořících základ pro stanovení systému nebo výše všech poplatků na všech letištích, které daný řídící orgán letiště vybírá. Tyto informace musí obsahovat alespoň:

a)	seznam jednotlivých služeb a infrastruktury poskytovaných za vybírané letištní poplatky;

b)	metodu použitou pro stanovení letištních poplatků;

c)	celkovou strukturu nákladů ohledně zařízení a služeb, k nimž se letištní poplatky vztahují;

d)	příjmy z jednotlivých poplatků a celkové náklady na služby, které jsou těmito poplatky pokryty;

e)	prognózu situace na letišti, pokud jde o poplatky, nárůst provozu a navrhované investice;

f)	skutečné využití letištní infrastruktury a zařízení během daného období.

2. Členské státy zajistí, aby uživatelé letiště před každou konzultací podle čl. 5 odst. 1 poskytli řídícímu orgánu letiště informace zejména o:

a)	prognóze provozu;

b)	prognóze složení a předpokládaného využití svého letadlového parku;

c)	svých rozvojových projektech na daném letišti;

d)	svých požadavcích na daném letišti.

3. S výhradou vnitrostátních právních předpisů se informace poskytnuté na základě tohoto článku považují za důvěrné či ekonomicky citlivé a podle toho je s nimi nakládáno. V případě řídících orgánů letiště kotovaných na burze musí být dodrženy zejména předpisy pro obchodování na burze.

Článek 7

Nová infrastruktura

Členské státy zajistí, aby řídící orgán letiště konzultoval s uživateli letiště plány na projekty nové infrastruktury ještě před jejich dokončením.

Článek 8

Normy kvality

1. V zájmu zajištění plynulého a efektivního provozu na letišti přijmou členské státy opatření nezbytná k tomu, aby řídící orgán letiště a zástupci či sdružení uživatelů letiště mohly zahájit jednání s cílem uzavřít dohodu o úrovni služeb, pokud jde o kvalitu služeb poskytovaných na letišti. Jednání o kvalitě služeb se mohou uskutečnit v rámci konzultací uvedených v čl. 5 odst. 1.

2. Dohoda o úrovni služeb stanoví úroveň služeb, kterou má řídící orgán letiště poskytovat a ve které je zohledněn skutečný systém či skutečná výše letištních poplatků, i úroveň služeb, na kterou mají uživatelé letiště za dotyčné letištní poplatky nárok.

Článek 9

Přizpůsobené služby

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby umožnily řídícímu orgánu letiště nabízet různou kvalitu a rozsah určitých letištních služeb, terminálů nebo jejich částí, s cílem poskytovat přizpůsobené služby nebo vyhrazený terminál či jeho část. Systém a výše letištních poplatků se mohou lišit podle kvality a rozsahu těchto služeb, nákladů na ně nebo z jiného objektivního důvodu. Řídící orgány letiště mohou tyto rozlišené letištní poplatky stanovit libovolně.

2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby kterýkoli uživatel letiště, který si přeje využívat přizpůsobené služby nebo vyhrazený terminál či jeho část, měl k těmto službám nebo terminálu či jeho části přístup.

V případě, že má o přístup k přizpůsobeným službám nebo vyhrazenému terminálu či jeho části zájem více uživatelů letiště, než je z důvodů omezené kapacity možné uspokojit, rozhoduje se o přístupu na základě významných, objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií. Tato kritéria může stanovit řídící orgán letiště a členské státy mohou vyžadovat, aby je potvrdil nezávislý dozorový orgán.

Článek 10

Nezávislý dozorový orgán

1. Členské státy určí nebo zřídí nezávislý subjekt jako svůj vnitrostátní nezávislý dozorový orgán pro zajištění správného uplatňování opatření přijatých k dosažení souladu s touto směrnicí a pro plnění přinejmenším těch úkolů, které jsou uloženy článkem 5. Tímto orgánem může být subjekt, kterému členský stát svěřil uplatňování dodatečných regulačních opatření uvedených v čl. 1 odst. 5, včetně schvalování systému nebo výše letištních poplatků, a to za předpokladu, že splňuje požadavky odstavce 2 tohoto článku.

2. Členské státy zaručí nezávislost nezávislého dozorového orgánu tím, že zajistí, aby byl právně i funkčně nezávislý na jakémkoli řídícím orgánu letiště nebo leteckém dopravci. Členské státy, které si ponechávají vlastnictví letiště, řídících orgánů letiště či leteckých dopravců nebo řídící orgány letiště či letecké dopravce ovládají, zajistí, aby funkce spojené s tímto vlastnictvím nebo ovládáním nebyly svěřeny nezávislému dozorovému orgánu. Členské státy zajistí, aby nezávislý dozorový orgán vykonával své pravomoci nestranně a transparentně.

3. Členské státy oznámí Komisi název a adresu nezávislého dozorového orgánu, úkoly a povinnosti, které mu byly svěřeny, a opatření přijatá pro zajištění souladu s odstavcem 2.

4. Členské státy mohou stanovit systém financování nezávislého dozorového orgánu, jehož součástí může být i výběr poplatků od uživatelů letiště a řídících orgánů letiště.

5. Aniž je dotčen čl. 5 odst. 5, členské státy zajistí, aby pro případy sporů uvedené v čl. 5 odst. 3 byla pro nezávislý dozorový orgán přijata nezbytná opatření týkající se systému nebo výše letištních poplatků, včetně opatření týkajících se kvality služeb, s cílem:

a)	stanovit postup pro řešení sporů mezi řídícím orgánem letiště a uživateli letiště;

b)	stanovit podmínky, za kterých je možné nezávislému dozorovému orgánu spor předložit. Tento orgán může zejména odmítnout stížnosti, které nejsou řádně odůvodněny nebo náležitě doloženy;

c)	stanovit kritéria, podle kterých se spory posuzují za účelem vyřešení.

Tyto postupy, podmínky a kritéria musí být nediskriminační, transparentní a objektivní.

6. Provádí-li nezávislý dozorový orgán šetření, zda jsou změny systému nebo výše letištních poplatků odůvodněné, jak je stanoveno v článku 5, má pro účely svého rozhodnutí přístup k nezbytným informacím od dotčených stran a současně dotčené strany konzultuje. Rozhodnutí vydá co nejdříve a v každém případě do šesti měsíců od obdržení stížnosti. Rozhodnutí nezávislého dozorového orgánu jsou závazná, aniž je dotčen parlamentní nebo soudní přezkum podle práva členských států.

7. Nezávislý dozorový orgán zveřejňuje výroční zprávu o své činnosti.

Článek 11

Zpráva a revize

1. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do … (7) zprávu o uplatňování této směrnice, jež vyhodnotí pokrok dosažený v plnění jejích cílů, případně spolu s vhodnými návrhy.

2. Členské státy a Komise spolupracují při uplatňování této směrnice, zejména pokud jde o shromažďování informací pro zprávu uvedenou v odstavci 1.

Článek 12

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … (8). Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1) Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 35.

(2) Úř. věst. C 305, 15.12.2007, s. 11.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 23. června 2008 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(4) Úř. věst. L 341, 7.12.2006, s. 3.

(5) Úř. věst. L 272, 25.10.1996, s. 36.

(6) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1.

(7) Čtyři roky po dni vstupu této směrnice v platnost.

(8) 36 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost.

ODŮVODNĚNÍ RADY

I. ÚVOD

1.	Dne 29. ledna 2007 předala Komise Radě výše uvedený návrh. Tento návrh vychází z čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES.

2.	Ve dnech 29.–30. listopadu 2007 dosáhla Rada ve složení pro dopravu, telekomunikace a energetiku ve věci návrhu obecného přístupu.

3.	Dne 15. ledna 2008 Evropský parlament (zpravodaj Ulrich Stockmann, PSE–DE) o návrhu hlasoval v prvním čtení. Stanovisko Evropského parlamentu obsahuje 45 změn.

4.	Dne 7. dubna 2008 dosáhla Rada ve složení pro dopravu, telekomunikace a energetiku ve věci návrhu politické dohody a přijala řadu ze 45 změn z prvního čtení v Evropském parlamentu (dokument 8017/08). Výsledný společný postoj je naplánován k přijetí Radou dne 23. června 2008.

II. CÍL

Cílem navrhované směrnice je stanovit společné zásady pro výběr letištních poplatků na letištích ve Společenství. Jejím účelem je objasnit vztah mezi provozovateli a uživateli letišť, přičemž při výpočtu poplatků vybíraných od uživatelů vyžaduje transparentnost, konzultace s uživateli a uplatňování zásady nediskriminace. Kromě toho je jejím účelem vytvořit v každém členském státě silný nezávislý orgán pro rozhodování a urovnávání sporů v zájmu jejich rychlého vyřešení.

III. ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1. Obecně

Na plenárním zasedání konaném dne 15. ledna 2008 Evropský parlament přijal 45 změn návrhu Komise. Společný postoj Rady zohledňuje změny návrhu Komise (viz níže v bodě 2. a)) tím, že zapracovává značný počet změn:

—	buď v doslovném znění (změny Evropského parlamentu 8, 10, 11, 45);

—	nebo ve smyslu těchto změn prostřednictvím podobného znění (změny Evropského parlamentu 1, 2, 3, 15, 23, 28, 29).

Podstatná část změn však není ve společném postoji zohledněna, poněvadž Rada se domnívá, že jsou:

1.	buď nadbytečné, poněvadž už byly zachyceny v jiných nástrojích přijatých poté, co Evropský parlament přijal svůj postoj; nebo

2.	byly zohledněny v jiné části znění, protože původní návrh Komise byl ve společném postoji přepracován.

2. Konkrétní otázky

a) Hlavní změny návrhu Komise

Vycházejíc z návrhu Komise Rada provedla několik změn, jež je možno shrnout takto:

— Oblast působnosti navrhované směrnice, článek 1

Komise původně navrhovala zahrnout všechna letiště s více než 1 milionem odbavených cestujících za rok. Rada souhlasila se zvýšením tohoto prahu na 5 milionů a dále se zahrnutím největšího letiště v každém členském státě. Tato oblast působnosti je navíc v souladu se stanoviskem Evropského parlamentu.

— Změna poplatků v zájmu životního prostředí a z jiných důvodů veřejného zájmu, článek 3

Rada schválila začlenění této možnosti do článku o nediskriminaci. Toto doplnění zohledňuje přání členských států mít možnost podporovat využívání ekologičtějších letadel, a to rozlišením letištních poplatků, jakož i pro jiné účely.

— Odvození poplatků od nákladů, 8. bod odůvodnění

Tento bod odůvodnění odráží vyvážený kompromis mezi přáním členských států, aby se letištní poplatky vztahovaly pouze na úroveň nákladů na poskytování letištních služeb (v souladu s doporučeními politiky Mezinárodní organizace pro civilní letectví ohledně letištních poplatků), a odpovídajícím stupněm flexibility pro jiné členské státy, včetně těch, které se domnívají, že by to mohlo mít dopad na fungování sítí letišť, neboť některé státy potřebují flexibilitu k využívání komerčních výnosů v rámci sítě letišť.

— Síť letišť a systém letišť, čl. 2 odst. 5 a článek 4

Rada se shodla, že do znění návrhu směrnice bylo nezbytné vložit definici sítí letišť. Dále považovala za vhodné zahrnout znění zajišťující, aby letiště obsluhující stejné město nebo městskou aglomeraci mohla mít společný systém poplatků.

— Opatření hospodářského dohledu, čl. 5 odst. 5

Rada považovala za vhodné doplnit ustanovení o opatřeních hospodářského dohledu, podle něhož členské státy využívající systémy hospodářského dohledu nejsou povinny použít postup urovnávání sporů předepsaný touto směrnicí. Důvodem je skutečnost, že hospodářský dohled nabízí stupeň ochrany srovnatelný s dohledem stanoveným v této směrnici.

— Lhůta pro provedení této směrnice, článek 12

Rada prodloužila požadovanou lhůtu pro provedení této směrnice do vnitrostátního práva na 36 měsíců s cílem poskytnout všem členským státům dostatek času k přijetí nezbytných opatření k jejímu provedení.

b) Změny Evropského parlamentu

Rada dále zvážila řadu změn, ačkoliv je nezahrnula do společného postoje. Tyto otázky by mohly být shrnuty následujícím způsobem:

— Bezpečnostní poplatky

Příslušné změny 4, 13, 37–41

Společný postoj nezahrnul změny týkající se financování bezpečnosti s ohledem na skutečnost, že obavy Evropského parlamentu ohledně této věci jsou již vyřešeny vstupem v platnost nového nařízení o ochraně letectví před protiprávnými činy (nařízení 300/2008). Tyto obavy budou rovněž vyřešeny v budoucí politické iniciativě Komise.

— Předběžné financování

Příslušné změny 31, 32

Společný postoj uznává význam projektů nové infrastruktury a zajišťuje možnost jejich financování a současně chrání zájmy uživatelů letiště. Tato zásada předběžného financování je již uvedena v textech Mezinárodní organizace pro civilní letectví, avšak Rada se domnívá, že je vzhledem různému přístupu v členských státech a potřebě zachovat flexibilitu vhodnější ji do jejího společného postoje nezahrnout. Komise tyto změny nepřijala.

— Systém samostatného nebo dvojího financování

Příslušné změny 6, 22

Rada považovala za nezbytné předpokládat zřízení společného rámce, kterým se regulují základní vlastnosti letištních poplatků a způsob jejich stanovení, ale rovněž zohlednila, že členské státy by měly mít možnost povolit systém samostatného nebo dvojího financování nebo kombinaci těchto dvou systémů a nemít povinnost přijmout právní předpisy stanovující jako povinný jeden z těchto dvou systémů nebo poskytnout letištím právo zvolit si, který ze systémů přijmou. Proto společný postoj neobsahoval žádné výslovné ustanovení o této otázce.

— Pokrytí všech letišť v síti

Příslušné změny 9, 14

Ve společném postoji nejsou tyto změny přijaty z důvodu soudržnosti s celým přístupem k sítím, zejména pokud jde o nediskriminaci sítí mezi členskými státy, odstranění zbytečné administrativní zátěže na malých letištích a nedostatek praktické potřeby, protože Rada se domnívá, že nebezpečí křížového financování je neodůvodněné.

— Další změny

Ve společném postoji není zahrnuta řada změn ze tří důvodů:

—	Rada se domnívá, že nebyly v souladu s filosofií a přístupem obsaženými v tomto návrhu směrnice;

—	Rada se domnívá, že jejich znění v navržené podobě nebylo dostatečně jasné a mohlo by způsobit právní nejistotu, poněvadž by je bylo možno vykládat několika způsoby;

—	Rada se domnívá, že by nebylo praktické, aby je prováděly členské státy, zejména pokud jde o změny stanovující lhůty, jež členské považují za příliš krátké nebo za příliš dlouhé.

Jedná se o tyto změny:

—	zásady hospodářské soutěže a státní podpory (část změny 7, 16, 24, 25, 26);

—	nediskriminace (34, 35, 36);

—	podmínky pro zásah nezávislého dozorového orgánu a přenesení pravomoci (19, 21, 42, 43);

—	úroveň služeb a kvalita služeb (5, 27, 33);

—	odkaz na faktory určující výši poplatků (12);

—	konzultace (17);

—	časový rozvrh předložení změn systému poplatků (18);

—	přípustnost stížností (20);

—	transparentnost (30);

—	lhůta pro rozhodnutí nezávislého dozorového orgánu (44).

IV. ZÁVĚR

Rada se domnívá, že společný postoj jej vyvážený a respektuje záměry a cíle návrhu Komise. Rovněž bere v úvahu výsledky prvního čtení Evropského parlamentu.

Rada bere na vědomí neformální jednání, jež již proběhla mezi Radou a Evropským parlamentem, a věří, že nalezené kompromisní znění umožní rychlé přijetí této směrnice v brzké budoucnosti.

7.10.2008

Úřední věstník Evropské unie

CE 254/26

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 23/2008

přijatý Radou dne 15. září 2008

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES ze dne …, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby

(2008/C 254 E/03)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 137 odst. 2 Smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 137 Smlouvy stanoví, že Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států za účelem zlepšování pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků. Směrnice přijaté na základě uvedeného článku nemají ukládat správní, finanční ani právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

(2)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES (4) stanoví minimální požadavky na úpravu pracovní doby, mimo jiné pokud jde o denní a týdenní dobu odpočinku, přestávky, maximální týdenní pracovní dobu, dovolenou za kalendářní rok a některé aspekty noční práce, práce na směny a rozvržení práce.

(3)	V čl. 19 třetím pododstavci a čl. 22 odst. 1 druhém pododstavci směrnice 2003/88/ES se stanoví, že mají být tato ustanovení přezkoumána do 23. listopadu 2003.

(4)

Více než 10 let po přijetí směrnice Rady 93/104/ES (5), původní směrnice týkající se úpravy pracovní doby, je nutné zvážit nové skutečnosti a požadavky ze strany zaměstnavatelů i pracovníků a poskytnout prostředky k plnění cílů v oblasti růstu a zaměstnanosti stanovených Evropskou radou na zasedání ve dnech 22. a 23. března 2005 v souvislosti s Lisabonskou strategií.

(5)

Soulad mezi pracovním a rodinným životem je rovněž nezbytným prvkem pro dosažení cílů, jež si Evropská unie stanovila v rámci Lisabonské strategie, zejména pro zvýšení míry zaměstnanosti žen. Cílem není pouze vytvořit uspokojivější pracovní prostředí, ale také lépe reagovat na potřeby pracovníků, zejména těch, kteří mají rodinné povinnosti. Záměrem celé řady změn v této směrnici je umožnit lepší skloubení pracovního a rodinného života.

(6)	V této souvislosti by členské státy měly vybízet sociální partnery, aby na příslušné úrovni uzavírali dohody pro zlepšení souladu mezi pracovním a rodinným životem.

(7)

Je zapotřebí posílit ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků a zajistit větší pružnost ohledně úpravy pracovní doby, zejména pokud jde o pracovní pohotovost a konkrétně o ty části pracovní pohotovosti, během nichž nedojde k výkonu práce, jakož i nalézt novou rovnováhu mezi zajištěním souladu pracovního a rodinného života na jedné straně a pružnější úpravou pracovní doby na straně druhé.

(8)

Pracovníkům by měly být poskytovány náhradní doby odpočinku v případech, kdy nejsou poskytovány doby odpočinku. Vymezení délky přiměřené doby, v jejímž průběhu se pracovníkům poskytuje rovnocenný náhradní odpočinek, by mělo být ponecháno na členských státech, s ohledem na potřebu zajistit bezpečnost a zdraví dotčených pracovníků a na zásadu proporcionality.

(9)	Rovněž je nutné znovu přezkoumat ustanovení týkající se referenčního období pro maximální týdenní pracovní dobu s cílem přizpůsobit je potřebám zaměstnavatelů a zaměstnanců a s výhradou záruk ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků.

(10)	Je-li doba trvání pracovní smlouvy kratší než jeden rok, nemělo by být referenční období delší, než je doba trvání pracovní smlouvy.

(11)	Zkušenosti získané při uplatňování čl. 22 odst. 1 směrnice 2003/88/ES ukazují, že možnost neuplatňovat článek 6 této směrnice na základě individuálního rozhodnutí členského státu může být problematická z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků a svobodné volby pracovníka.

(12)

Možnost stanovená v čl. 22 odst. 1 představuje výjimku ze zásady maximálně 48-hodinového pracovního týdne, počítáno jako průměr za referenční období. Je podmíněna účinnou ochranou zdraví a bezpečnosti pracovníků a výslovným, svobodným a informovaným souhlasem dotyčného pracovníka. Její použití musí podléhat přiměřeným zárukám zajišťujícím dodržení těchto podmínek, jakož i důsledné kontrole.

(13)	Před využitím možnosti uvedené v čl. 22 odst. 1 by se mělo zvážit, zda potřebnou flexibilitu nezaručuje nejdelší referenční období či jiná ustanovení směrnice 2003/88/ES týkající se flexibility.

(14)	Aby se zabránilo rizikům pro zdraví a bezpečnosti pracovníků, není možné, aby bylo v jednom členském státě současně využito jak flexibilní referenční období uvedené v čl. 19 prvním pododstavci písm. b), tak i možnost uvedená v čl. 22 odst. 1.

(15)	V souladu s čl. 138 odst. 2 Smlouvy Komise uskutečnila konzultace se sociálními partnery na úrovni Společenství o možném zaměření akce Společenství v této oblasti.

(16)	Po těchto konzultacích dospěla Komise k závěru, že je akce Společenství účelná, a v souladu s čl. 138 odst. 3 Smlouvy konzultovala se sociálními partnery rovněž obsah zamýšleného návrhu.

(17)	Po této druhé fázi konzultací neinformovali sociální partneři na úrovni Společenství Komisi o svém úmyslu zahájit postup, který by mohl vést v uzavření dohody, jak je uvedeno v článku 139 Smlouvy.

(18)

Jelikož cíle této směrnice, totiž modernizace právních předpisů Společenství týkajících se úpravy pracovní doby, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(19)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (6). Usiluje zejména o zajištění plného dodržování práva na spravedlivé a rovné pracovní podmínky ve smyslu článku 31 této listiny, a zejména odstavce 2 uvedeného článku, který stanoví, že „každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou“.

(20)	Provádění této směrnice by mělo zachovávat obecnou úroveň ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků při práci,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2003/88/ES se mění takto:

V článku 2 se vkládají nové body, které znějí:

„1a.	‚dobou pracovní pohotovosti‘ doba, během níž je pracovník povinen být k dispozici na pracovišti, aby na žádost zaměstnavatele mohl zasáhnout, vykonávat svou činnost nebo své povinnosti;

1b.	‚pracovištěm‘ místo nebo místa, kde pracovník obvykle vykonává svou činnost nebo své povinnosti a které je vymezeno v souladu s podmínkami pracovního poměru pracovníka nebo pracovní smlouvy uzavřené s pracovníkem;

1c.	‚částí pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce‘ doba, během níž je pracovník v pracovní pohotovosti ve smyslu bodu 1a, ale zaměstnavatel po něm nepožaduje skutečný výkon jeho činnosti nebo povinností,“.

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 2a

Doba pracovní pohotovosti

Část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, se nepovažuje za pracovní dobu, pokud vnitrostátní právní předpisy nebo kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi nestanoví jinak.

Část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, lze s ohledem na zkušenosti v příslušném odvětví stanovit na základě průměrného počtu hodin nebo poměrné části doby pracovní pohotovosti, a to prostřednictvím kolektivní smlouvy nebo dohody mezi sociálními partnery nebo vnitrostátními právními předpisy po konzultaci se sociálními partnery.

Část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, nelze zohlednit při výpočtu denní nebo týdenní doby odpočinku stanovených v článcích 3 a 5, pokud není stanoveno jinak:

a)	v kolektivní smlouvě nebo v dohodě mezi sociálními partnery; nebo

b)	prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů po konzultaci se sociálními partnery.

Doba, po kterou pracovník během pracovní pohotovosti skutečně vykonává svou činnost nebo své povinnosti, se vždy považuje za pracovní dobu.

Článek 2b

Sladění pracovního a rodinného života

Členské státy povzbuzují sociální partnery na příslušné úrovni – aniž je dotčena jejich samostatnost – k uzavírání dohod, které mají přispět ke sladění pracovního a rodinného života.

Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (7), zajistí členské státy po konzultaci se sociálními partnery, aby zaměstnavatelé včas informovali pracovníky o jakýchkoli zásadních změnách v rozvržení práce nebo úpravě jejich pracovní doby.

Členské státy zohlední potřeby pracovníků v oblasti pružnosti pracovní doby a charakteru práce a v souladu se svými vnitrostátními postupy rovněž vybízejí zaměstnavatele, aby přezkoumávali případy žádostí o změny pracovní doby a rozvržení práce s ohledem na potřeby podniku a na potřebu pružnosti, pokud jde o zaměstnavatele i o pracovníky.

Článek 17 se mění takto:

a)	v odstavci 1 se slova „od článků 3 až 6, 8 a 16“ nahrazují slovy „od článků 3 až 6, článku 8 a čl. 16 prvního pododstavce písm. a) a c)“;

v odstavci 2 se slova „za předpokladu, že jsou dotyčným pracovníkům poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku“ nahrazují slovy „za předpokladu, že v přiměřené lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo kolektivní smlouvou či dohodou uzavřenou mezi sociálními partnery jsou dotyčným pracovníkům poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku“;

c)	v návětí odstavce 3 se slova „od článků 3, 4, 5, 8 a 16“ nahrazují slovy „od článků 3, 4, 5, 6, 8 a od čl. 16 písm. a) a c)“;

odstavec 5 se mění takto:

i)	první pododstavec se nahrazuje tímto: „5. V souladu s odstavcem 2 tohoto článku se lze odchýlit od článku 6 v případě lékařů v rámci jejich vzdělávání v souladu s druhým až šestým pododstavcem tohoto odstavce.“;

ii)	poslední pododstavec se zrušuje.

V čl. 18 třetím pododstavci se slova „za podmínky, že dotyčným pracovníkům jsou přiznány rovnocenné náhradní doby odpočinku“ nahrazují slovy „za předpokladu, že v přiměřené lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo kolektivní smlouvou či dohodou uzavřenou mezi sociálními partnery jsou dotyčným pracovníkům přiznány rovnocenné náhradní doby odpočinku“.

Článek 19 se nahrazuje tímto:

„Článek 19

Omezení odchylek od referenčního období

Aniž je dotčen čl. 22a písm. b) a odchylně od čl. 16 písm. b) mohou členské státy, s výhradou dodržení obecných zásad bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, z objektivních nebo technických důvodů nebo z důvodů týkajících se organizace práce, povolit stanovení referenčního období na dobu nepřesahující dvanáct měsíců, a to prostřednictvím:

a)	kolektivní smlouvy nebo dohody uzavřené mezi sociálními partnery, jak stanoví článek 18, nebo

b)	právního předpisu po konzultaci se sociálními partnery na příslušné úrovni.

V případě využití možnosti podle písmene b) prvního pododstavce členské státy zajistí, aby zaměstnavatelé dodržovali své povinnosti stanovené v oddílu II směrnice 89/391/EHS.“.

Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

Různá ustanovení

1. Ačkoli platí obecná zásada, že maximální délka týdenní pracovní doby v EU by měla být 48 hodin a že v praxi je výjimečné, aby pracovníci v EU pracovali déle, mohou členské státy rozhodnout, že nebudou uplatňovat článek 6 za předpokladu, že přijmou opatření nezbytná pro zajištění účinné ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků. Využití této možnosti však musí být výslovně stanoveno v kolektivní smlouvě nebo v dohodě uzavřené mezi sociálními partnery na příslušné úrovni nebo ve vnitrostátních právních předpisech po konzultacích se sociálními partnery na příslušné úrovni.

2. Členské státy, které chtějí využít této možnosti, musejí v každém případě přijmout nezbytná opatření zajišťující, aby:

a)	žádný zaměstnavatel nevyžadoval, aby pracovník pracoval déle než 48 hodin v období sedmi dnů, počítáno jako průměr za referenční období uvedené v čl. 16 písm. b), bez předchozího souhlasu pracovníka s vykonáváním takové práce. Tento souhlas je platný po dobu nejvýše jednoho roku a lze jej obnovit;

b)	žádnému pracovníkovi nevznikla ze strany zaměstnavatele žádná újma, protože nechce dát souhlas s vykonáváním takové práce nebo protože souhlas z jakéhokoli důvodu odvolal;

případný souhlas udělený:

i)	při podpisu samotné pracovní smlouvy, nebo

ii)	během prvních čtyř týdnů pracovního poměru,

byl neplatný od samého počátku;

žádný pracovník, který udělil svůj souhlas podle tohoto článku, nepracoval v průběhu sedmi dnů déle než:

i)	60 hodin, počítáno jako průměr za období tří měsíců, pokud není stanoveno jinak v kolektivní smlouvě nebo v dohodě mezi sociálními partnery; nebo

ii)	65 hodin, počítáno jako průměr za období tří měsíců, pokud nebyla uzavřena kolektivní smlouva a pokud se část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, považuje v souladu s článkem 2a za pracovní dobu;

každý pracovník měl právo buď během prvních šesti měsíců od podpisu platné smlouvy, nebo během doby až tří měsíců od skončení zkušební doby stanovené ve své smlouvě, podle toho, která lhůta je delší, odvolat s okamžitým účinkem souhlas s vykonáváním takové práce, a to včasným písemným oznámením svému zaměstnavateli. Zaměstnavatel může po uplynutí této lhůty požadovat, aby pracovník písemně oznámil odvolání svého souhlasu v dostatečné době předem, která nesmí být delší než dva měsíce;

f)	zaměstnavatel vedl aktuální záznamy o všech pracovnících, kteří vykonávají takovou práci, a odpovídající záznamy umožňující ověřit, zda jsou dodržována ustanovení této směrnice;

g)	tyto záznamy byly dány k dispozici příslušným orgánům, které mohou z důvodů bezpečnosti nebo zdraví pracovníků zakázat nebo omezit možnost překročit maximální týdenní pracovní dobu;

zaměstnavatel poskytl příslušným orgánům na jejich žádost informace o případech, kdy pracovníci souhlasili s vykonáváním práce po dobu přesahující 48 hodin v období sedmi dnů, počítáno jako průměr za referenční období uvedené v čl. 16 písm. b), jakož i odpovídající záznamy umožňující ověřit, zda jsou dodržována ustanovení této směrnice.

3. S výhradou dodržení obecných zásad bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků se odst. 2 písm. c) bod ii) a písm. d) nepoužijí v případě, kdy je pracovník zaměstnán u stejného zaměstnavatele po dobu nebo doby nepřekračující celkem deset týdnů v průběhu dvanácti měsíců.“.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 22a

Zvláštní ustanovení

Pokud členský stát využije možnosti stanovené v článku 22:

a)	možnost podle čl. 19 prvního pododstavce písm. b) se nepoužije;

tento členský stát může odchylně od čl. 16 písm. b) na základě právních nebo správních předpisů povolit stanovení referenčního období na dobu nepřesahující šest měsíců, a to z objektivních nebo technických důvodů nebo z důvodů týkajících se organizace práce.

Toto referenční období musí být v souladu s obecnými zásadami ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků a není jím dotčeno referenční období tří měsíců podle čl. 22 odst. 2 písm. d) pro pracovníky, kteří podle čl. 22 odst. 2 písm. a) udělili souhlas, jehož platnost stále trvá.“.

Článek 24 se nahrazuje tímto:

„Článek 24

Zprávy

1. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které již přijaly nebo přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

2. Každých pět let předloží členské státy Komisi zprávu o praktickém provádění této směrnice a uvedou stanoviska sociálních partnerů.

Komise o nich informuje Evropský parlament, Radu, Evropský hospodářský a sociální výbor a Poradní výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

3. Každých pět let, počínaje 23. listopadem 1996, podává Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice s přihlédnutím k odstavcům 1 a 2.“.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 24a

Hodnotící zpráva

1. Do … (8):

členské státy, které využijí možnosti podle čl. 22 odst.1, oznámí Komisí důvody, odvětví, činnosti a počty příslušných pracovníků, po konzultaci se sociálními partnery na vnitrostátní úrovni. Zpráva podávaná každým členským státem obsahuje informace o tom, jaké má využití této možnosti vliv na zdraví a bezpečnost pracovníků, jakož i stanoviska sociálních partnerů na příslušné úrovni; zpráva je předkládána rovněž sociálním partnerům na vnitrostátní úrovni;

b)	členské státy, které využijí možnosti podle čl. 19 prvního pododstavce písm. b), informují Komisi o způsobu, jakým toto ustanovení provedly, a o jeho dopadu na zdraví a bezpečnost pracovníků.

2. Do … (9) předloží Komise po konzultaci se sociálními partnery na úrovni Společenství Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o:

a)	využívání možnosti podle čl. 22 odst. 1 a důvodech tohoto využívání; a

b)	jiných faktorech, jež mohou přispívat k dlouhé pracovní době, jako je využívání možnosti podle čl. 19 prvního pododstavce písm. b).

Součástí zprávy mohou být příslušné návrhy na snížení nadměrné pracovní doby včetně snížení využívání možnosti podle čl. 22 odst. 1, při současném zohlednění jejího dopadu na zdraví a bezpečnost pracovníků, kterých se tato možnost týká.

3. Rada na základě zprávy uvedené v odstavci 2 zhodnotí využívání možností stanovených ve směrnici a zejména v čl. 19 prvním pododstavci písm. b) a čl. 22 odst. 1.

Na základě tohoto hodnocení může Komise do … (10) v případě potřeby předložit Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu této směrnice, včetně možnosti stanovené v čl. 22 odst. 1.“.

Článek 2

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou všechna nezbytná opatření pro zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí znění těchto ustanovení Komisi do … (11) a v přiměřené lhůtě jakoukoli následnou změnu. Zejména zajistí, aby pracovníci nebo jejich zástupci měli k dispozici vhodné prostředky pro vymáhání povinností podle této směrnicí.

Článek 3

1. Členské státy do … (11) uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nebo zajistí, aby se na nezbytných ustanoveních dohodli sociální partneři, přičemž členské státy musí učinit veškerá nezbytná opatření, která jim umožní kdykoli zaručit plnění cílů této směrnice. Neprodleně o tom informují Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

V …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1) Úř. věst. C 267, 27.10.2005, s. 16.

(2) Úř. věst. C 231, 20.9.2005, s. 69.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 11. května 2005 (Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 292), společný postoj Rady ze dne 15. září 2008 a rozhodnutí Rady ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(4) Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9.

(5) Úř. věst. L 307, 13.12.1993, s. 1. Směrnice zrušená směrnicí 2003/88/ES.

(6) Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.

(7) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29.“.

(8) Šest let ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(9) Sedm let ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(10) Osm let ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(11) Tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

ODŮVODNĚNÍ RADY

I. ÚVOD

Dne 24. září 2004 předložila Komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (1). Tento návrh je založen na čl. 137 odst. 2 Smlouvy.

Evropský parlament vydal v souladu s článkem 251 Smlouvy stanovisko v prvním čtení dne 11. května 2005 (2).

Hospodářský a sociální výbor vydal stanovisko dne 11. května 2005 (3) a Výbor regionů dne 14. dubna 2005 (4).

Komise předložila dne 2. června 2005 pozměněný návrh (5), v němž přijala 13 z 25 změn přijatých Evropským parlamentem.

Dne 9. června 2008 dosáhla Rada kvalifikovanou většinou politické dohody o společném postoji a zároveň dosáhla kvalifikovanou většinou politické dohody i o společném postoji týkajícím se směrnice o pracovních podmínkách dočasných pracovníků. Pět delegací, které nemohly znění politické dohody týkající se směrnice o pracovní době akceptovat, učinilo společné prohlášení do zápisu z jednání Rady (6).

V souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES přijala Rada kvalifikovanou většinou dne 15. září 2008 společný postoj.

II. CÍLE

Tento návrh má dva cíle:

—

za prvé přezkoumat některá ustanovení směrnice 2003/88/ES (kterou byla naposledy pozměněna směrnice 93/104/ES) v souladu s články 19 a 22 této směrnice. Tato ustanovení se týkají odchylek od referenčního období pro použití článku 6 (maximální týdenní pracovní doba) a možnosti článek 6 nepoužít, souhlasí-li pracovník s vykonáváním takové práce („ustanovení o výjimce“);

—

za druhé zohlednit judikaturu Evropského soudního dvora, zejména rozhodnutí ve věci SIMAP (7) a ve věci Jaeger (8), ve kterých bylo rozhodnuto, že pracovní pohotovost vykonávanou lékařem, je-li požadována jeho fyzická přítomnost v nemocnici, je nutné považovat za pracovní dobu. Tato interpretace určitých ustanovení směrnice, k níž Evropský soudní dvůr po několika žádostech o rozhodnutí v předběžné otázce podle článku 234 Smlouvy dospěl, měla zásadní vliv na pojetí „pracovní doby“ a v důsledku toho i na základní ustanovení uvedené směrnice.

Zejména:

—

Tento návrh stanoví obecné zásady ochrany pracovníků v pracovní pohotovosti během té části pracovní pohotovosti, kdy dojde k výkonu práce, i během části pracovní pohotovosti, kdy k výkonu práce nedojde, aby tak zajistil vhodnou rovnováhu mezi ochranou zdraví a bezpečností pracovníků na jedné straně a pružností, kterou potřebuje zaměstnavatel, na straně druhé. V rámci toho návrh stanoví, že část pracovní pohotovosti, při níž nedojde k výkonu práce, není pracovní dobou ve smyslu uvedené směrnice, pokud vnitrostátní právní předpisy, kolektivní smlouvy nebo dohody mezi sociálními partnery nestanoví jinak.

—

Cílem návrhu je poskytnout zaměstnavatelům a členským státům za určitých podmínek větší pružnost při úpravě pracovní doby tím, že se referenční období pro výpočet maximální možné týdenní pracovní doby prodlouží až na jeden rok, a tak se společnostem umožní vyrovnat se s více méně pravidelnými výkyvy poptávky.

—	Tento návrh umožňuje lepší slučitelnost pracovního a rodinného života, zejména díky navrhovaným změnám článku 22.

—

Pokud jde o individuální výjimku z 48hodinového průměrného týdenního limitu, návrh posiluje sociální dialog tím, že zahrnuje sociální partnery do jakéhokoli rozhodnutí členského státu povolit použití výjimky jednotlivými pracovníky. V rámci tohoto nového systému musí být rozhodnutí členského státu povolit použití výjimky provedeno prostřednictvím předchozí kolektivní dohody či dohody mezi sociálními partnery na příslušné úrovni nebo vnitrostátními právními předpisy po konzultaci se sociálními partnery na příslušné úrovni. Nadále platí, že zaměstnavatel nemůže od pracovníka vyžadovat, aby pracoval déle než 48hodinový průměrný týdenní limit, takže dotyčný jednotlivý pracovník musí s použitím výjimky rovněž souhlasit. Zpřísněné podmínky budou platit i na úrovni Společenství, aby se zabránilo zneužívání a aby se zajistilo, že rozhodnutí pracovníka uvažujícího o využití výjimky bude zcela svobodné. Návrh dále zavádí obecnou zásadu, podle níž by měla být omezena maximální délka týdenní pracovní doby.

III. ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1. Obecné poznámky

a) Pozměněný návrh Komise

Evropský parlament přijal 25 změn návrhu Komise. 13 z těchto změn bylo zapracováno do pozměněného návrhu Komise zcela, zčásti nebo poté, co byly přeformulovány (změny 1, 2, 3, 4, 8, 11, 12, 13, 16, 17, 18, 19 a 24). dalších 12 změn však bylo pro Komisi nepřijatelných (změny 5, 6, 7, 9, 10, 14, 15, 20, 21, 22, 23 a 25).

b) Společný postoj Rady

Rada byla schopna přijmout 8 ze 13 změn, které byly zcela nebo částečně zapracovány do pozměněného návrhu Komise, zejména změny č. 1 a 2 (4. bod odůvodnění, kde se citují závěry ze zasedání Evropské rady v Lisabonu), 3 (5. bod odůvodnění, v němž je odkaz na stoupající míru nezaměstnanosti žen), 4 (7. bod odůvodnění: dodatečný odkaz na slučitelnost pracovního a rodinného života), 8 (14. bod odůvodnění, v němž se cituje čl. 31 odst. 2 Listiny základní práv), 16 (čl. 17 odst. 2 týkající se náhradní doby odpočinku), 17 (čl. 17 odst. 5 první odrážka, oprava chyby) a 18 (čl. 18 odst. 3 týkající se náhradní doby odpočinku).

Rada rovněž přijala – s výhradou přepracování – zásady týkající se změn:

—	č. 12 (č. 2b: vložení ustanovení o souladu pracovního a rodinného života);

—	č. 13 (zrušení čl. 16b odst. 2 týkajícího se 12měsíčního referenčního období);

—	č. 19 (článek 19: Referenční období).

Rada však nepovažovala za vhodné přijmout změny:

—

č. 11 (kumulace hodin v případě více pracovních smluv), jak je zohledněna ve 2. bodě odůvodnění pozměněného návrhu, protože 3. bod odůvodnění současné směrnice stanoví, že „ustanovení směrnice Rady 89/391 ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci jsou i nadále plně použitelná pro oblasti, na něž se vztahuje tato směrnice, aniž jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení v ní obsažená“ a že čl. 1 odst. 4 rovněž stanoví, že ustanovení směrnice 89/391/EHS jsou plně použitelná, pokud jde o minimální denní a týdenní dobu odpočinku a dovolenou za kalendářní rok, o přestávky a maximální týdenní pracovní dobu, jakož i pokud jde o určité aspekty noční práce, práce na směny a rozvržení práce;

—	č. 24 (ustanovení o platnosti dohod o výjimce podepsaných před vstupem této směrnice v platnost, čl. 22 odst. 1c): Rada nepovažovala za nutné zapracovat toto ustanovení, které bylo zahrnuto do pozměněného návrhu Komise;

—	č. 25 (kde se stanoví, že kopii této směrnice obdrží vlády a parlamenty kandidátských zemí).

Z důvodů, které Komise uvedla ve svém pozměněném návrhu, Rada rovněž nemohla přijmout změny 5, 6, 7, 9, 10, 14, 15, 20, 21, 22 a 23.

Komise přijala společný postoj dohodnutý Radou

2. Konkrétní připomínky

Ustanovení týkající se doby pracovní pohotovosti

Rada souhlasila s definicí „doby pracovní pohotovosti“ a „části pracovní doby, při které nedojde k výkonu práce“, jak je Komise navrhla ve svém původním návrhu a jak je potvrdila i ve svém pozměněném návrhu.

Rada rovněž souhlasila s Komisí v tom, že do čl. 1 odst. 1 bodu 1b společného postoje je třeba doplnit definici pojmu „pracoviště“, aby se tak upřesnila definice „doby pracovní pohotovosti“.

Pokud jde o nový čl. 2a, který se týká doby pracovní pohotovosti, Rada se shodla s Komisí na zásadě, že část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, by neměla být považována za pracovní dobu, pokud vnitrostátní právní předpisy nebo kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery v souladu s vnitrostátním právem nebo s vnitrostátními postupy nestanoví jinak. Rada sdílí názor Komise, že by zavedení této nové kategorie mělo pomoci vyjasnit vztah mezi pracovní dobou a dobou odpočinku.

Rada rovněž sdílí přístup Komise, pokud jde o metodu výpočtu části pracovní pohotovosti, při níž nedojde k výkonu práce, a zároveň stanoví, že je možné ji určit nejen na základě kolektivní smlouvy nebo dohody mezi sociálními partnery, ale rovněž prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů po konzultaci se sociálními partnery.

Rada uznala jako obecnou zásadu, že část pracovní pohotovosti, při které k výkonu práce nedojde, by neměla být zohledněna při výpočtu denní a týdenní doby odpočinku. Rada však rovněž považuje za vhodné stanovit možnost zavést do používání tohoto ustanovení určitou pružnost, a to prostřednictvím kolektivních smluv, dohod mezi sociálními partnery nebo pomocí vnitrostátních právních předpisů po konzultaci se sociálními partnery.

Náhradní doba odpočinku

Pokud jde o čl. 17 odst. 2 a čl. 18 odst. 3 uvedené směrnice, může Rada souhlasit se změnami č. 16 a 18 ve znění přeformulovaném v pozměněném návrhu Komise.

Obecnou zásadou je, že v situaci, kdy nemohou využít běžné doby odpočinku, by pracovníkům měla být umožněna náhradní doba odpočinku. Vymezení délky přiměřené lhůty, v jejímž průběhu se pracovníkům poskytuje rovnocenný náhradní odpočinek, by mělo být ponecháno na členských státech, s ohledem na potřebu zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dotčených pracovníků a na zásadu proporcionality.

Soulad mezi pracovním a rodinným životem

Rada souhlasí s Parlamentem v tom, že je třeba zlepšit soulad mezi pracovním a rodinným životem. Tento zájem je zcela patrný v 5., 6. a 7. bodu odůvodnění, jakož i v čl. 1 odst. 2 společného postoje, do něhož byl zapracován nový článek 2b.

Rada souhlasí se změnami č. 2 a 3 (týkajícími se 4. a 5. bodu odůvodnění), a to ve znění přeformulovaném v pozměněném návrhu Komise.

Pokud jde o nový článek 2b, Rada převzala znění prvního odstavce pozměněného návrhu Komise, v němž se uvádí, že „členské státy povzbuzují sociální partnery na příslušné úrovni – aniž je dotčena jejich samostatnost – k uzavírání dohod, které mají usnadnit soulad mezi pracovním a rodinným životem.“.

Další dva odstavce vycházejí ze změny 12 a jejich základem je pozměněný návrh Komise. Druhý odstavec dále uvádí odkazy na směrnici 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v rámci Evropského společenství, a na konzultace se sociálními partnery. Třetí odstavec stanoví, že by členské státy měly zaměstnavatele vybízet k tomu, aby přezkoumávali žádosti zaměstnanců o změnu délky a rozvržení pracovní doby s ohledem na potřeby podniku a na potřebu pružnosti, pokud jde o zaměstnavatele i o pracovníky.

Referenční období (článek 19)

Rada sdílí názory Evropského parlamentu, že prodloužení referenčního období by mělo jít ruku v ruce s větším zapojením pracovníků a jejich zástupců a s veškerými nezbytými preventivními opatřeními, pokud jde o rizika pro zdraví a bezpečnost pracovníků. Domnívá se však, že příslušné záruky by v tomto ohledu poskytl odkaz na oddíl II směrnice 89/391/ES (9), který obsahuje celou řadu ustanovení v tomto směru.

Rámec pro využití výjimky (článek 22)

Rada nemohla přijmout ani změnu č. 20, podle níž by měl být článek 22 týkající se výjimky zrušen 36 měsíců po vstupu uvedené směrnice v platnost, ani pozměněný návrh Komise, který stanoví možnost tuto alternativu po třech letech prodloužit. Některé delegace byly pro zásadu ukončit používání výjimky po uplynutí určité doby, avšak většina z nich byla proti jakémukoli takovému řešení, aniž by to nutně znamenalo, že budou všechny v této fázi výjimku využívat.

V souvislosti s tím Rada zkoumala různá možná řešení a nakonec došla k závěru, že jediným řešením přijatelným pro kvalifikovanou většinu delegací by bylo ustanovit využívání výjimky i nadále s tím, že budou zavedeny záruky proti jejímu zneužívání na úkor pracovníků.

Zejména čl. 1 odst. 7 společného postoje týkající se čl. 22a písm. a) uvedené směrnice stanoví, že využívání výjimky nelze kombinovat s možností stanovenou v čl. 19 písm. b). Kromě toho 13. bod odůvodnění stanoví, že před použitím výjimky by se mělo zvážit, zda potřebnou flexibilitu nezaručuje nejdelší referenční období či jiná ustanovení uvedené směrnice, která se týkají flexibility.

S ohledem na podmínky použitelné pro výjimku se ve společném postoji stanoví toto:

—

maximální délka pracovního týdne v EU by v souladu s článkem 6 stávající směrnice měla zůstat 48 hodin, ledaže by členský stát stanovil výjimku buď prostřednictvím kolektivních smluv nebo dohod mezi sociálními partnery na příslušné úrovni, nebo prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů po konzultaci se sociálními partnery na příslušné úrovni a jednotlivý pracovník by se rozhodl této výjimky využít. Rozhodnutí tudíž zůstává na individuálním pracovníkovi, jehož nelze nutit pracovat déle než 48 hodin;

—	pro využívání této možnosti jsou navíc stanoveny přísné podmínky, jejichž cílem je zaručit svobodný souhlas pracovníka,zavést zákonné omezení počtu hodin odpracovaných za týden v rámci výjimky, a stanovit konkrétní povinnosti zaměstnavatelů informovat na jejich žádost příslušné orgány.

S ohledem na ochranu svobodného souhlasu pracovníka společný postoj stanoví, že výjimka je platná jedině tehdy, když pracovník dal souhlas ještě před vykonáním takové práce, a to na dobu nepřesahující jeden rok s možností prodloužení. Zaměstnavatel v žádném případě nemůže pracovníka postihovat za to, že nechce dát souhlas s vykonáváním takové práce, nebo protože souhlas z jakéhokoli důvodu zruší. Navíc může být výjimka podepsána teprve po uplynutí prvních čtyř pracovních týdnů a pracovník nemůže být požádán, aby výjimku podepsal již při podpisu smlouvy, s výjimkou případů krátkodobých smluv (viz níže). V neposlední řadě má pracovník v rámci konkrétních termínů právo svůj souhlas s výkonem práce v rámci výjimky odvolat.

Ve společném postoji se zavádějí zákonné limity, které se týkají počtu povolených pracovních hodin během pracovního týdne v rámci výjimky, které současná směrnice nestanoví. V běžném případě je limitem 60 hodin týdně, počítáno jako průměr za období 3 měsíců, pokud není v kolektivní smlouvě nebo v dohodě mezi sociálními partnery stanoveno jinak. Tento limit je možné zvýšit na 65 hodin, počítáno jako průměr za období 3 měsíců, pokud nebyla uzavřena kolektivní smlouva a pokud je za pracovní dobu považována i část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce.

V neposlední řadě se ve společném postoji stanoví, že zaměstnavatelé musí vést záznamy o pracovní době zaměstnanců, kteří pracují v rámci výjimky. Tyto záznamy dostanou k dispozici příslušné orgány, které mohou z důvodů bezpečnosti nebo zdraví pracovníků možnost překročit maximální týdenní pracovní dobu zakázat nebo omezit. Zaměstnavatel může být navíc požádán, aby příslušným orgánům na jejich žádost poskytl informace o případech, kdy pracovníci dali souhlas k práci přesahující 48 hodin v období sedmi dnů, vypočteno jako průměr pro referenční období uvedené v čl. 16 písm. b).

Společný postoj stanoví konkrétní podmínky v případě krátkodobých smluv (kdy je pracovník zaměstnán u téhož zaměstnavatele v průběhu jednoho či více období nepřesahujících v období 12 měsíců celkově deset týdnů): souhlas s použitím výjimky je v tomto případě možné dát během prvních čtyř týdnů zaměstnaneckého poměru a zákonné limity, pokud jde o počet hodin, který je možné v rámci výjimky týdně odpracovat, se nepoužijí. Pracovníka však nelze požádat, aby souhlas s prací v rámci výjimky dal už v době podpisu pracovní smlouvy.

Společný postoj dále stanoví, že členský stát při využívání výjimky může právními prostředky, prostřednictvím nařízení nebo správních ustanovení, z objektivních nebo technických důvodů anebo z důvodů týkajících se organizace práce umožnit, aby byla stanovena délka referenčního období nepřesahující šest měsíců. Toto referenční období by však nemělo ovlivňovat tříměsíční referenční období použitelné pro výpočet maximálního týdenního limitu v délce 60 nebo 65 hodin.

Ustanovení o monitorování, hodnocení a přezkumu

Čl. 1 odst. 9 společného postoje týkající se nového článku 24a uvedené směrnice stanoví podrobné požadavky na oznamovací povinnost v případě používání výjimky a jiných faktorů, jež mohou přispívat k dlouhé pracovní době, jako je využívání čl. 19 písm. b) (dvanáctiměsíční referenční období). Tyto požadavky mají Komisi poskytnout možnost pozorného monitorování.

Konkrétněji společný postoj stanoví, že Komise:

—	nejpozději čtyři roky po vstupu směrnice v platnost předloží zprávu, v případě potřeby spolu s příslušnými návrhy na omezení nadměrné pracovní doby, včetně využití výjimky, při současném zohlednění dopadu na zdraví a bezpečnost pracovníků, kterých se tato možnost týká. Tuto zprávu vyhodnotí Rada;

—	může s ohledem na toto hodnocení nejpozději pět let po vstupu uvedené směrnice v platnost předložit Radě a Evropskému parlamentu návrh na revizi směrnice, včetně možnosti výjimky.

IV. ZÁVĚR

S ohledem na velmi zjevný pokrok, jehož bylo současně dosaženo, pokud jde o směrnici o dočasných agenturních pracovnících, se Rada domnívá, že její společný postoj ke směrnici o pracovní době představuje vyvážené a realistické řešení těchto otázek zahrnutých do návrhu Komise, vzhledem k velmi rozdílným situacím na trzích práce v jednotlivých členských státech a vzhledem k jejich názorům na nutné podmínky pro řešení takovýchto situací. Rada očekává konstruktivní jednání s Evropským parlamentem za účelem dosažení konečné dohody o této důležité směrnici.

(1) Úř. věst. C 322, 29.12.2004, s. 9.

(2) Úř. věst. C 92, 20.4.2006, s. 292.

(3) Úř. věst. C 267, 27.10.2005, s. 16.

(4) Úř. věst. C 231, 20.9.2005, s. 69.

(5) Úř. věst. C 146, 16.6.2005, s. 13.

(6) Dokument 10583/08 ADD 1.

(7) Rozsudek soudního dvora ze dne 3. října 2000 ve věci C-303/98, Sindicato de Médicos de Asistencia Publica (SIMAP) v. Conselleria de Sanidad y Consumo de la Generalidad Valenciana, Sb. rozh. 2000, s. I-07963.

(8) Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. října 2003 ve věci C-151/02, žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Landesarbeitsgericht Schleswig-Holstein (Německo) v řízení probíhajícím před tímto soudem mezi Landeshauptstadt Kiel a Norbertem Jaegerem, dosud nezveřejněno.

(9) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

7.10.2008

Úřední věstník Evropské unie

CE 254/36

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 24/2008

přijatý Radou dne 15. září 2008

s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES ze dne … o agenturním zaměstnávání

(2008/C 254 E/04)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 137 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (3). Jejím cílem je zejména zajistit plný soulad s článkem 31 listiny, který stanoví, že každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost, a na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.

(2)

Bod 7 Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků stanoví mimo jiné, že dotvoření vnitřního trhu musí vést ke zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků v Evropském společenství; tohoto procesu bude dosaženo sladěním pokroku při plnění těchto podmínek, zejména pokud jde o formy práce, jako je pracovní poměr na dobu určitou, práce na částečný úvazek, agenturní zaměstnávání a sezónní práce.

(3)	Dne 27. září 1995 konzultovala Komise se sociálními partnery na úrovni Společenství v souladu s čl. 138 odst. 2 Smlouvy opatření, která by mohla být přijata na úrovni Společenství v souvislosti s pružností pracovní doby a jistotou pracovního místa.

(4)	Po této konzultaci dospěla Komise k závěru, že akce Společenství je účelná, a dne 9. dubna 1996 dále konzultovala se sociálními partnery v souladu s čl. 138 odst. 3 Smlouvy obsah zamýšleného návrhu.

(5)	V preambuli rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999 dali signatáři najevo svůj záměr zvážit nutnost podobných dohod týkajících se dočasných zaměstnání a rozhodli se, že nezahrnou zaměstnance agentur práce do směrnice o pracovních poměrech na dobu určitou.

(6)

Obecné meziodvětvové organizace, tj. Evropská unie konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE) (4), Evropské středisko podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu (CEEP) a Evropská konfederace odborových svazů (ETUC) informovaly Komisi ve společném dopise ze dne 29. května 2000 o svém úmyslu zahájit postup podle článku 139 Smlouvy o ES. Ve společném dopise ze dne 28. února 2001 požádaly Komisi o prodloužení lhůty uvedené v čl. 138 odst. 4 Smlouvy o ES o jeden měsíc. Komise této žádosti vyhověla a prodloužila lhůtu pro jednání do 15. března 2001.

(7)	Dne 21. května 2001 sociální partneři uznali, že jejich jednání o agenturním zaměstnávání nevyústila v žádnou dohodu.

(8)

V březnu roku 2005 považovala Evropská rada za nezbytné znovu zahájit Lisabonskou strategii a znovu se zaměřit na priority růstu a zaměstnanosti. Rada schválila integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost na období let 2005–2008, jejichž cílem je mimo jiné podpora pružnosti ve spojení s jistotou zaměstnání a zmírnění segmentace trhu práce, a to s patřičným ohledem na úlohu sociálních partnerů.

(9)

V souladu se sdělením Komise o sociální agendě pro období do roku 2010, kterou Evropská rada na svém zasedání v březnu roku 2005 přivítala jako příspěvek k dosažení cílů Lisabonské strategie posílením evropského sociálního modelu, vyjádřila Evropská rada názor, že nové formy organizace práce a větší rozmanitost smluvních ujednání, lépe spojujících pružnost s jistotou, přispějí k větší přizpůsobivosti. Evropská rada dále v prosinci roku 2007 potvrdila dohodnuté obecné zásady flexikurity, které na trhu práce vytvářejí rovnováhu mezi pružností a jistotou zaměstnání a pomáhají zaměstnancům i zaměstnavatelům využívat příležitostí, které přináší globalizace.

(10)	V rámci Evropské unie existují značné rozdíly, pokud jde o využívání agenturního zaměstnávání a o právní postavení a pracovní podmínky zaměstnanců agentur práce.

(11)	Agenturní zaměstnávání vyhovuje nejen potřebám podniků, pokud jde o pružnost, ale také potřebě zaměstnanců na sladění svého pracovního a soukromého života. Přispívá tak k vytváření pracovních míst a k účasti na trhu práce a začlenění do něj.

(12)	Tato směrnice vytváří pro zaměstnance agentur práce ochranný rámec, který je nediskriminační, transparentní a přiměřený a který současně respektuje rozmanitost trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery.

(13)

Směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru (5), obsahuje ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví, jež se vztahují také na zaměstnance agentur práce.

(14)	Základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání týkající se zaměstnanců agentur práce by měly být přinejmenším stejné jako podmínky, jež by se na tyto zaměstnance vztahovaly, pokud by je uživatel zaměstnal na stejném pracovním místě.

(15)

Obecnou formu pracovněprávního vztahu představuje pracovní smlouva na dobu neurčitou. V případě zaměstnanců, kteří mají se svojí agenturou práce smlouvu na dobu neurčitou, a vzhledem ke zvláštní ochraně vyplývající z takové smlouvy, je třeba stanovit možnost výjimek z pravidel, jež se uplatňují u uživatele.

(16)	V zájmu pružného přístupu k rozmanitosti trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery mohou členské státy umožnit sociálním partnerům, aby stanovovali pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání za předpokladu, že bude zachována celková úroveň ochrany zaměstnanců agentur práce.

(17)	Kromě toho by v určitých omezených případech a na základě dohody uzavřené se sociálními partnery na vnitrostátní úrovni měly mít členské státy omezenou možnost odchýlit se od zásady rovného zacházení, bude-li zajištěna přiměřená úroveň ochrany.

(18)

Současně se zlepšováním minimální ochrany zaměstnanců agentur práce by měl být prováděn přezkum všech omezení nebo zákazů, které byly pro agenturní zaměstnávání stanoveny. Mohou být odůvodněny pouze na základě obecného zájmu, jako je zejména ochrana zaměstnanců, požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a potřeba zajistit náležité fungování trhu práce a zabránit možnému zneužívání.

(19)	Touto směrnicí není dotčena autonomie sociálních partnerů ani vztahy mezi sociálními partnery, včetně práva sjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi a při současném respektování platných právních předpisů Společenství.

(20)	Ustanoveními této směrnice, která se týkají omezení nebo zákazů agenturního zaměstnávání, nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti, jež zakazují, aby stávkující zaměstnance nahradili zaměstnanci agentur práce.

(21)	Členské státy by měly stanovit na ochranu práv zaměstnanců agentur práce správní nebo soudní řízení a za porušení povinností vyplývajících z této směrnice by měly stanovit sankce, které budou účinné, odrazující a přiměřené.

(22)	Tato směrnice by měla být prováděna v souladu s ustanoveními Smlouvy týkajícími se volného pohybu služeb a svobody usazování, a aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (6).

(23)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvořit na úrovni Společenství harmonizovaný rámec ochrany zaměstnanců agentur práce, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na zaměstnance, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce a kteří jsou přiděleni uživatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali.

2. Tato směrnice se vztahuje na veřejné a soukromé podniky, které jsou agenturami práce nebo uživateli a které provozují hospodářskou činnost ziskové či neziskové povahy.

3. Po konzultaci se sociálními partnery mohou členské státy stanovit, že se tato směrnice nevztahuje na pracovní smlouvy nebo pracovněprávní vztahy v rámci určitého veřejného nebo veřejnými orgány podporovaného programu odborného vzdělávání, začlenění nebo rekvalifikace.

Článek 2

Cíl

Cílem této směrnice je zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání tím, že se zajistí uplatňování zásady rovného zacházení podle článku 5 na zaměstnance agentur práce a že se agentury práce uznají za zaměstnavatele, přičemž se vezme v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro využívání agenturního zaměstnávání s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.

Článek 3

Definice

1. Pro účely této směrnice se rozumí:

a)	„zaměstnancem“ osoba, které je v dotyčném členském státě poskytována ochrana jako zaměstnanci v souladu s vnitrostátním pracovním právem;

b)	„agenturou práce“ fyzická nebo právnická osoba, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy uzavírá pracovní smlouvy nebo je v pracovněprávním vztahu se svými zaměstnanci, aby je mohla přidělit uživatelům, u nichž tito zaměstnanci po přechodnou dobu pod jejich dohledem a vedením pracují;

c)	„zaměstnancem agentury práce“ zaměstnanec, který má pracovní smlouvu nebo je v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, za účelem přidělení k uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval;

d)	„uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, pro niž a pod jejímž dohledem a vedením zaměstnanec agentury práce po přechodnou dobu pracuje;

e)	„přidělením“ doba, na níž je zaměstnanec agentury práce umístěn u uživatele, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval;

„základními pracovními podmínkami a podmínkami zaměstnávání“ pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání stanovené v právních a správních předpisech, kolektivních smlouvách nebo dalších obecně závazných ustanoveních, které se uplatňují u uživatele, týkající se:

i)	délky pracovní doby, práce přesčas, přestávek, doby odpočinku, noční práce, dovolených a státních svátků;

ii)	odměňování.

2. Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, pokud jde o definici odměňování, pracovní smlouvy nebo pracovněprávního vztahu nebo zaměstnance.

Členské státy nevyjmou z oblasti působnosti této směrnice zaměstnance, pracovní smlouvy nebo pracovněprávní vztahy pouze na základě skutečnosti, že se jedná o zaměstnance na částečný pracovní úvazek, zaměstnance se smlouvou na dobu určitou nebo osoby, které uzavřely pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce.

Článek 4

Přezkum omezení nebo zákazů

1. Zákazy nebo omezení týkající se agenturního zaměstnávání mohou být odůvodněny pouze na základě obecného zájmu souvisejícího zejména s ochranou zaměstnanců agentur práce, s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a s potřebou zajistit náležité fungování trhu práce a zamezit možnému zneužívání.

2. Do … (7) přezkoumají členské státy po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi případná omezení nebo zákazy týkající se využívání agenturního zaměstnávání s cílem ověřit, zda jsou odůvodněny na základě obecného zájmu podle odstavce 1.

3. Pokud jsou tato omezení nebo zákazy stanoveny v kolektivních smlouvách, může být přezkum uvedený v odstavci 2 proveden sociálními partnery, kteří příslušné smlouvy vyjednali.

4. Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny vnitrostátní požadavky související s registrací, udělením licence, certifikací, finančními zárukami nebo kontrolou agentur práce.

5. Členské státy informují Komisi o výsledcích přezkumu podle odstavce 2 a 3 do … (7).

KAPITOLA II

Pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání

Článek 5

Zásada rovného zacházení

1. Základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání zaměstnanců agentur práce jsou po dobu trvání jejich přidělení k uživateli přinejmenším stejné jako podmínky, jež by se na tyto zaměstnance vztahovaly, pokud by je tento uživatel zaměstnal přímo na stejném pracovním místě.

Pro účely prvního pododstavce je nutné dodržovat pravidla, která se uplatňují u uživatele týkající se:

a)	ochrany těhotných žen a kojících matek a ochrany dětí a mladistvých; a

b)	rovného zacházení s ženami a muži a jakýchkoli opatření pro boj proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání, přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace,

v souladu s právními a správními předpisy, kolektivními smlouvami a všemi dalšími obecně závaznými ustanoveními.

2. Pokud jde o odměňování, mohou členské státy po konzultaci se sociálními partnery stanovit, že se lze odchýlit od zásady podle odstavce 1, pokud zaměstnanci agentur práce, kteří mají s agenturou práce uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, nadále pobírají odměnu v době mezi jednotlivými přiděleními.

3. Po konzultaci se sociálními partnery mohou členské státy dát sociálním partnerům možnost zachovat nebo uzavřít na náležité úrovni a s výhradou podmínek stanovených členskými státy kolektivní smlouvy, které při respektování celkové ochrany zaměstnanců agentur práce mohou obsahovat ustanovení týkající se pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání zaměstnanců agentur práce odlišných od podmínek uvedených v odstavci 1.

4. Za podmínky, že je zaměstnancům agentur práce zajištěna přiměřená úroveň ochrany, mohou členské státy, jejichž právní řád neumožňuje prohlášení kolektivních smluv za obecně závazné nebo jejichž právní řád nebo zvyklosti neumožňují rozšíření působnosti těchto smluv na všechny podobné podniky v určitém odvětví nebo zeměpisné oblasti, po konzultaci se sociálními partnery na vnitrostátní úrovni a na základě dohod uzavřených mezi sociálními partnery přijmout opatření týkající se základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání odchylující se od zásady podle odstavce 1. Taková opatření mohou spočívat ve stanovení určité doby, než bude rovné zacházení uplatňováno.

Opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s právními předpisy Společenství a dostatečně přesná a srozumitelná, aby příslušná odvětví a podniky mohly zjistit své povinnosti a plnit je. Členské státy při uplatňování čl. 3 odst. 2 zejména upřesní, zda jsou do základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnání podle odstavce 1 zahrnuty rovněž systémy sociálního zabezpečení zaměstnanců včetně důchodového a nemocenského pojištění nebo systémů finanční spoluúčasti. Těmito opatřeními nejsou rovněž dotčeny dohody na celostátní, regionální, místní nebo odvětvové úrovni, které nejsou pro zaměstnance méně výhodné.

5. Členské státy přijmou vhodná opatření v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi s cílem zamezit nesprávnému používání tohoto článku a zejména zamezit opakujícím se přidělením, jejichž cílem je obejít ustanovení této směrnice. Členské státy o těchto opatřeních uvědomí Komisi.

Článek 6

Přístup k zaměstnání, společným zařízením a odbornému vzdělávání

1. Zaměstnanci agentur práce jsou informováni o všech volných pracovních místech u uživatele, aby měli stejnou možnost jako ostatní zaměstnanci tohoto uživatele najít trvalé zaměstnání. Tyto informace mohou být poskytnuty formou obecného oznámení umístěného na vhodném místě u uživatele, ke kterému byli zaměstnanci agentur práce přiděleni a pod jehož dohledem pracují.

2. Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby všechna ustanovení zakazující nebo mající za následek znemožnění uzavření pracovní smlouvy nebo vzniku pracovněprávního vztahu mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce po uplynutí doby jeho přidělení byla neplatná nebo mohla být prohlášena za neplatná od samého počátku.

Tímto odstavcem nejsou dotčena ustanovení, podle nichž agentury práce dostávají odměnu v přiměřené výši za služby poskytnuté příslušným uživatelům spočívající v přidělení, náboru a odborné přípravě zaměstnanců agentur práce.

3. Agentury práce neúčtují zaměstnancům po uplynutí doby přidělení k uživateli žádné poplatky za zprostředkování zaměstnání u tohoto uživatele nebo za uzavření pracovní smlouvy nebo za vznik pracovněprávního vztahu s tímto uživatelem.

4. Aniž je dotčen čl. 5 odst. 1, mají zaměstnanci agentur práce přístup k vybavení nebo společným zařízením podniku, zejména k jídelně, zařízením pro péči o děti a dopravním službám, za stejných podmínek, které mají zaměstnanci zaměstnaní přímo uživatelem, ledaže je rozdílné zacházení založeno na objektivních důvodech.

5. V souladu se svými vnitrostátními tradicemi a zvyklostmi přijmou členské státy vhodná opatření nebo podpoří dialog mezi sociálními partnery s cílem:

a)	zlepšit přístup zaměstnanců agentur práce k odborné přípravě a k zařízením pro péči o děti v agenturách práce, a to i v obdobích mezi jejich pracovním přidělením, v zájmu podpory jejich profesního rozvoje a zvýšení jejich zaměstnatelnosti;

b)	zlepšit přístup zaměstnanců agentur práce k odborné přípravě určené pro zaměstnance uživatele.

Článek 7

Zastoupení zaměstnanců agentur práce

1. Zaměstnanci agentur práce jsou za podmínek stanovených členskými státy zohledňováni pro účely výpočtu prahové hodnoty, při jejímž překročení musí být v agentuře práce zřízeny orgány zastupující zaměstnance v souladu s právními předpisy Společenství a členských států.

2. Členské státy mohou stanovit, že za podmínek jimi vymezených se tito zaměstnanci zohledňují pro účely výpočtu prahové hodnoty, při jejímž překročení musí být u uživatele zřízeny orgány zastupující zaměstnance v souladu s právními předpisy Společenství a členských států a s kolektivními smlouvami, a to stejným způsobem, jako by se jednalo o zaměstnance zaměstnané na stejnou dobu přímo tímto uživatelem.

3. Členské státy, které využijí možnosti uvedené v odstavci 2, nejsou povinny provádět ustanovení odstavce 1.

Článek 8

Informování zástupců zaměstnanců

Aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství o informování a projednávání, která jsou přísnější nebo podrobnější, a zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (8), musí uživatel při informování orgánů zastupujících zaměstnance v souladu s právními předpisy Společenství a členských států o situaci daného podniku v oblasti zaměstnanosti poskytovat patřičné informace o využívání zaměstnanců agentur práce.

KAPITOLA III

Závěrečná ustanovení

Článek 9

Minimální požadavky

1. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států uplatňovat nebo přijímat právní a správní předpisy, které jsou pro zaměstnance příznivější nebo které podporují či umožňují uzavírání kolektivních smluv mezi sociálními partnery příznivějších pro zaměstnance.

2. Provádění této směrnice není za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení celkové úrovně ochrany zaměstnanců v oblastech působnosti této směrnice. Tím není dotčeno právo členských států nebo sociálních partnerů, s ohledem na měnící se okolnosti, přijmout právní předpis nebo opatření nebo smluvně dohodnout úpravu, které se liší od ustanovení platných v okamžiku přijetí této směrnice, pokud jsou dodržovány minimální požadavky stanovené v této směrnici.

Článek 10

Sankce

1. Členské státy přijmou vhodná opatření pro případ nedodržování této směrnice agenturou práce nebo uživatelem. Zejména zajistí, aby byla k dispozici vhodná správní nebo soudní řízení, která umožní vymáhat povinnosti vyplývající z této směrnice.

2. Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí znění těchto ustanovení Komisi do … (9). Členské státy oznámí Komisi včas všechny následné změny těchto ustanovení. Zejména zajistí, aby zaměstnanci nebo jejich zástupci měli k dispozici vhodné prostředky pro vymáhání povinností podle této směrnice.

Článek 11

Provádění

1. Členské státy nejpozději do … (9) přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nebo zajistí, aby se na nezbytné úpravě dohodli sociální partneři, přičemž členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která jim umožní kdykoli zaručit plnění cílů této směrnice. Neprodleně o nich informují Komisi.

2. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 12

Přezkum Komisí

Do … (10) Komise přezkoumá po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery na úrovni Společenství uplatňování této směrnice s cílem navrhnout případně nezbytné změny.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské Unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V …

Za Evropský parlament

předseda

…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně

…

(1) Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 124.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 21. listopadu 2002 (Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 368), společný postoj Rady ze dne 15. září 2008 a rozhodnutí Rady ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3) Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.

(4) UNICE změnila v lednu roku 2007 svůj název na BUSINESSEUROPE.

(5) Úř. věst. L 206, 29.7.1991, s. 19. Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/30/ES (Úř. věst. L 165, 27.6.2007, s. 21).

(6) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

(7) Tři roky po vstupu této směrnice v platnost.

(8) Úř. věst. L 80, 23.2.2002, s. 29.

(9) Tři roky od vstupu této směrnice v platnost.

(10) Pět let od přijetí této směrnice.

ODŮVODNĚNÍ RADY

I. ÚVOD

V souvislosti s Lisabonskou strategií přijala Komise dne 20. března 2002 návrh směrnice týkající se pracovních podmínek dočasných pracovníků s cílem lépe sladit pružnost pracovních trhů a jistotu pracovního místa a zvýšit počet pracovních míst a zlepšit jejich kvalitu.

Evropský parlament vydal dne 21. listopadu 2002 v souladu s článkem 251 Smlouvy stanovisko v prvním čtení.

Evropský hospodářský a sociální výbor vydal k návrhu Komise stanovisko dne 19. září 2002.

Výbor regionů v dopise ze dne 23. května 2002 uvedl, že k návrhu směrnice žádné stanovisko nevydá.

Dne 28. listopadu 2002 přijala Komise s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu pozměněný návrh.

Rada dosáhla kvalifikovanou většinou politické dohody o společném postoji na zasedání ve dnech 9. a 10. června 2008 a současně dosáhla, rovněž kvalifikovanou většinou, dohody o směrnici o pracovní době.

V souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES Rada formálně přijala kvalifikovanou většinou společný postoj dne 15. září 2008.

II. CÍL

Cílem návrhu směrnice je zajistit ochranu dočasných agenturních pracovníků a zlepšit kvalitu dočasné agenturní práce tím, že bude u dočasných agenturních pracovníků zajištěno uplatňování zásady rovného zacházení a že budou agentury zprostředkovávající dočasnou práci uznány jakožto zaměstnavatelé. Cílem návrhu směrnice je rovněž stanovení vhodného rámce používání dočasné agenturní práce s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.

III. ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

1. OBECNÁ POZOROVÁNÍ

Podle čl. 137 odst. 1 Smlouvy „Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v“ celé řadě oblastí včetně „pracovních podmínek“.

Ustanovení čl. 137 odst. 2 Smlouvy stanoví, že Rada může „směrnicemi stanovit minimální požadavky, které se uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států“.

Společný postoj Rady spadá v souladu s cíli čl. 137 odst. 2 Smlouvy do uvedené oblasti, protože má zajistit ochranu dočasných agenturních pracovníků a zlepšit kvalitu dočasné agenturní práce. Navíc společný postoj rovněž zohledňuje potřebu stanovit vhodný rámec využívání dočasné agenturní práce s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.

Společný postoj respektuje cíle, jež stanovila Komise a podpořil Parlament, zejména to, že by od prvního dne měla být obecným pravidlem zásada rovného zacházení. Obecně vzato zahrnuje většinu změn, které vyplynuly z prvního čtení uvedeného návrhu Komise v Parlamentu.

2. STRUKTURA A KLÍČOVÉ PRVKY

2.1 Obecná struktura a název směrnice

Obecná struktura společného postoje je v souladu s obecnou strukturou pozměněného návrhu Komise. Pokud jde o název směrnice, dala Rada za pravdu pozměněnému návrhu Komise a zvolila obecnější název: směrnice o dočasné agenturní práci. Je třeba uvést, že společný postoj Rady v řadě případů objasňuje klíčové pojmy a výrazy, zejména důsledným používáním pojmů „dočasný agenturní pracovník“ a „dočasná agenturní práce“.

2.2 Hlavní rozdíly oproti pozměněnému návrhu Komise

V článku 4 věnovaném přezkumu omezení a zákazů využívání dočasné agenturní práce Rada doplnila nový odstavec 3 týkající se přezkumu dohod sjednaných sociálními partnery, přičemž zásadním způsobem dodržela smysl změny 34 předložené Parlamentem. Rada se domnívá, že by sociální partneři kvůli zachování své autonomie měli sami provést přezkum toho, zda jsou omezení a zákazy, které vyjednali, z důvodů stanovených v čl. 4 odst. 1 odůvodněné. Rada nepovažovala za nutné ponechat výslovný odkaz na zrušení neodůvodněných omezení a zákazů.

Rada upravila čl. 5 odst. 3 a zásadně přeformulovala čl. 5 odst. 4 a 5, přičemž dala obecně za pravdu pozměněnému návrhu Komise. Rada se rovněž domnívá, že by měla od prvního dne obecně platit zásada rovného zacházení. Jakékoli zacházení s dočasnými agenturními pracovníky, které by se od této zásady lišilo, by mělo být schváleno sociálními partnery, ať již prostřednictvím kolektivních smluv, nebo prostřednictvím dohod se sociálními partnery uzavřenými na vnitrostátní úrovni. Vzhledem k úpravám provedeným v čl. 5 odst. 3 až 5 již tedy nebyla považována za nutnou ani za vhodnou konkrétní výjimka v případě krátkodobých smluv (šestitýdenních nebo kratších), kterou předpokládá pozměněný návrh Komise.

V čl. 5 odst. 3 a 4, stejně jako v řadě dalších případů, odráží společný postoj změny předložené Parlamentem, v nichž se zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů při jednáních týkajících se dohod o pracovních podmínkách a podmínkách zaměstnávání. V čl. 5 odst. 5 společného postoje se odrážejí obavy Parlamentu, pokud jde o předcházení zneužívání.

V článku 10 společného postoje Rady je zahrnut nový odstavec 1 týkající se opatření, která mají členské státy přijmout, aby zajistily soulad agentur zprostředkovávajících dočasnou práci a podniků, které jí využívají, se směrnicí.

Rada se domnívá, že členské státy potřebují na provedení směrnice tři roky, zatímco Komise navrhla dvouleté prováděcí období (článek 11).

Navíc byla aktualizována a upravena řada bodů odůvodnění, a to jak z důvodu vysvětlení úprav pozměňovacího návrhu Komise, které provedla Rada, tak i z důvodu popsání vývoje, k němuž došlo od uveřejnění pozměněného návrhu v roce 2002. Například do 8. a 9. bodu odůvodnění byly začleněny odkazy na obnovení lisabonské strategie v roce 2005 a na dohodnuté společné zásady flexikurity, které schválila Evropská rada v prosinci roku 2007.

3. ZMĚNY EVROPSKÉHO PARLAMENTU V PRVNÍM ČTENÍ

3.1 Změny Evropského parlamentu přijaté Radou

Do společného postoje je zcela přijato – pokud ne doslovně, tak alespoň co do významu – celkem 26 změn (číslo 1, 15, 19, 20, 23, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 40, 42, 43, 46, 47, 48, 49, 51, 85 a 86).

Konkrétně Rada přijala změnu 1 týkající se názvu, tři změny týkající se bodů odůvodnění (změny 15, 19 a 20), jakož i řadu změn těchto článků: článku 1 o oblasti působnosti (změna 23), článku 2 o cíli směrnice (26), článku 3 o definicích (27 až 33 a 85), článku 4 o přezkumu omezení a zákazů (34 až 36), článku 5 o zásadě rovného zacházení (40, 42, 43 a 86), článku 6 o přístupu k zaměstnání, společným zařízením a odbornému vzdělávání (46 až 49) a článku 7 o zastoupení dočasných agenturních pracovníků (51).

Je třeba uvést, že některé změny byly začleněny do jiné části znění společného postoje, než Parlament původně navrhoval. Například část změny 32 byla zohledněna v čl. 5 odst. 1, nikoli v čl. 3 odst. 1 písm. d). Dalším příkladem je změna 36, která není zohledněna v článku 4, ale v obecnější podobě spíše ve 20. bodu odůvodnění.

3.2 Změny Evropského parlamentu, které Rada přijala částečně

Změna 4 o „nových formách regulované flexibility“ je co do smyslu obsažena ve znění 9. bodu odůvodnění. Rada však považovala za vhodnější znění tohoto bodu odůvodnění aktualizovat a odvolat se na společné zásady flexikurity přijaté v roce 2007, než použít ve stanovisku formulaci navrhovanou Parlamentem v prvním čtení.

Změna 6 se v podstatě přijímá, protože 5. bod odůvodnění upřesňuje spojitost mezi touto směrnicí a směrnicí 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o práci na dobu určitou. Pokud jde o tuto změnu, dává společný postoj za pravdu pozměněnému návrhu Komise.

Obsah změny 12 o pracovních smlouvách na dobu neurčitou jakožto obecné formě pracovního poměru je zahrnut do 15. bodu odůvodnění.

Ve společném postoji jsou zahrnuty základní cíle změny 18 o možnosti, aby sociální partneři sjednávali a stanovovali základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání dočasných agenturních pracovníků, pokud se tyto podmínky liší od zásady rovného zacházení (viz 16. a 17. bod odůvodnění a čl. 5 odst. 3 a 4).

Změna 24 je přijata částečně, protože je v souladu s pozměněným návrhem vhodné objasnit, že se směrnice vztahuje jak na podniky využívající agenturních služeb, tak i na agentury zprostředkovávající dočasnou práci. Nebylo by však vhodné, aby měly členské státy možnost určité podniky z uplatňování zásady rovného zacházení vyjmout (poslední část změny).

Podstata změny 54 (o vytváření pracovních míst, o zatraktivnění dočasné agenturní práce a o zohledňování různých vnitrostátních okolností) se přijímá v článku 2 (cíl směrnice), v níž jsou nyní obsažena slova „přičemž se vezme v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro používání dočasné agenturní práce s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce“. Potřeba zohlednit různé vnitrostátní okolnosti je výslovně uvedena ve 12., 16., 17. a 19. bodě odůvodnění.

Změna 87 je částečně přijata v čl. 5 odst. 1; zatímco první část změny (o zásadě rovného zacházení) byla začleněna do pozměněného návrhu Komise a Rada ji převzala do svého společného postoje, druhá část se stala nadbytečnou, protože byl ze znění odstraněn pojem „srovnatelný zaměstnanec“ (srov. změna 28, kterou přijala Komise i Rada).

V souladu s pozměněným návrhem Komise je změna 92 částečně přijata v čl. 5 odst. 3. Považuje se však za vhodné konkrétně uvést, že by dohody sociálních partnerů při zavádění ustanovení týkajících se pracovních podmínek a podmínek zaměstnání, které se liší od zásady rovného zacházení, měly respektovat „celkovou ochranu dočasných agenturních pracovníků“.

3.3 Změny Evropského parlamentu, které Rada nepřijala

Rada nepovažovala za vhodné přijmout do svého společného postoje změny 3, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12 (první část), 13, 16, 21, 22, 25, 44, 45, 52, 53, 71, 84, 88, 91, 93, 94 a 95, a to z těchto důvodů:

i) Body odůvodnění

Nebylo zvláště nutné, aby se v bodech odůvodnění textu vysvětloval určitý historický vývoj týkající se dočasné agenturní práce nebo návrhu směrnice; Rada tudíž dala za pravdu pozměněnému návrhu Komise a změny 3, 5, 7 a 11 i první část změny 12 odmítla.

V souladu s pozměněným návrhem Komise Rada nepřijala změny 8, 9, 10, 13 a 84. Změny obsahovaly konkrétní příklady toho, jak může dočasná agenturní práce buď pomáhat či škodit samotným dočasným agenturním pracovníkům (ženám, pracovníkům, kteří nepracovali nepřetržitě atd.) nebo podnikům využívajícím agenturních služeb (zvláště malým a středním podnikům), nebo jak může ovlivňovat systémy či tradice průmyslových vztahů.

Změny 16 a 94 se staly nadbytečnými, protože pozměněný návrh Komise už neobsahuje původní 16. bod odůvodnění o tom, kdy se rozdílné zacházení bude považovat za přijatelné.

Důvody objasněné v souvislosti s článkem 7 (viz níže uvedený bod v)) se týkají také odmítnutí změny 21 o informování zaměstnanců, projednávání se zaměstnanci a o jejich účasti.

Změna 22 týkající se přeshraniční mobility pracovních sil (kterou Komise přijala), kterou je možné považovat za příklad, není do společného postoje začleněna, protože znění není nijak konkrétně omezeno na přeshraniční mobilitu.

Rada přeformulovala 12. bod odůvodnění a podstatným způsobem jej zkrátila. Některé aspekty změny 93 (tj. požadavek jasnosti, pokud jde o práva dočasných agenturních pracovníků a pokud jde o postavení agentur zprostředkovávajících dočasnou práci jakožto zaměstnavatelů) však byly do přeformulovaného znění uvedeného bodu odůvodnění začleněny.

Ačkoli Rada podpořila 15. bod odůvodnění o dočasných agenturních pracovnících s pracovní smlouvou na dobu neurčitou tím, že doplnila větu o pracovní smlouvě na dobu neurčitou jakožto obecné formě pracovního poměru, neobsahuje společný postoj podrobnější znění změny 88 o tom, co by takové pracovní smlouvy na dobu neurčitou měly dočasnému agenturnímu pracovníkovi nabídnout.

ii) Článek 1 – Oblast působnosti

Rada dala za pravdu pozměněnému návrhu Komise a nepřijala změnu 25, která by rozšířila možnost nepoužít směrnici na pracovní smlouvy nebo pracovní poměry uzavřené v rámci konkrétních programů v oblasti odborné přípravy bez jakékoli podpory veřejnosti.

iii) Článek 4 – Přezkum omezení a zákazů

Parlament ve změně 91 požaduje souhrnný přezkum vnitrostátních právních předpisů týkající se dočasných agenturních pracovníků. Rada se, podobně jako Komise ve svém pozměněném návrhu, domnívá, že se přezkum provede mimo oblasti působnosti uvedené směrnice.

iv) Článek 5 – Zásada rovného zacházení

V souladu s pozměněným návrhem byla změna 39 (o nediskriminaci) považována s ohledem na začlenění příslušných prvků změny 32 do znění čl. 5 odst. 1 za nadbytečnou.

Ačkoli změna 44 se stala nadbytečnou, protože čl. 5 odst. 5 pozměněného návrhu nebyl do společného postoje začleněn, je třeba uvést, že se smysl této změny obecně promítl do znění požadavku na respektování zvyklostí různých států.

Změna 45 o školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti byla považována za nadbytečnou, protože je v každém případě třeba dodržovat příslušné právní předpisy Společenství o bezpečnosti a zdraví při práci, zejména pak směrnici 91/383/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru. Rada tudíž dala za pravdu pozměněnému návrhu Komise a tuto změnu odmítla.

v) Článek 7 – Zastoupení dočasných agenturních pracovníků

Změna 95 spolu se související změnou 21 týkající se 21. bodu odůvodnění nebyla přijata, protože přesahovala oblast působnosti článku o zastoupení dočasných agenturních pracovníků.

V této souvislosti je třeba uvést, že článek 8 společného postoje obsahuje odkaz na směrnici 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.

vi) Článek 10 – Sankce

Rada se domnívá, že formulace „pracovníci nebo jejich zástupci“ v čl. 10 odst. 2 řádně zohledňuje množství různých situací na trzích práce jednotlivých členských států. Ve společném postoji tudíž tento výraz zůstane a změna 52 se odmítá.

vii) Článek 11 – Provádění

Znění článku 11 o provádění se považuje za dostatečně jasné i bez navrhované změny 53, která zní „v případě potřeby v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi“.

Změna 71 (o pětiletém období, kdy se nebude směrnice v určitých situacích uplatňovat) se stala nadbytečnou, protože v článku 5 společného postoje se zásada rovného zacházení stanoví od prvního dne jakožto obecné pravidlo a není v něm obsažena možnost vyjmout z uplatňování této zásady přidělení kratší než šest týdnů. Je však třeba uvést, že podstata poslední části této změny, která se zabývá předcházením zneužívání, byla začleněna do čl. 5 odst. 5 společného postoje.

IV. ZÁVĚR

Rada je toho názoru, že společný postoj jako celek je v souladu s hlavními cíli pozměněného návrhu Komise. Rada se rovněž domnívá, že ve svých změnách původního návrhu Komise přihlédla k hlavním cílům, které sleduje Evropský parlament.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 254E

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 51 7. října 2008

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	III Přípravné akty
	RADA
2008/C 254E/01	Společný postoj (ES) č. 21/2008 ze dne 19. května 2008 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů ( 1 )	1

2008/C 254E/02	Společný postoj (ES) č. 22/2008 ze dne 23. června 2008 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o letištních poplatcích ( 1 )	18

2008/C 254E/03	Společný postoj (ES) č. 23/2008 ze dne 15. září 2008 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby	26

2008/C 254E/04	Společný postoj (ES) č. 24/2008 ze dne 15. září 2008 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o agenturním zaměstnávání	36


2008/C 254E/05	Poznámka pro čtenáře(pokračování na vnitřní straně zadní obálky)	s3