ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 224

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 51
30. srpna 2008


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

 

445. plenární zasedání ve dnech 28. a 29. května 2008

2008/C 224/01

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekologicky šetrná výroba

1

2008/C 224/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje pro zvyšování kvality života starších občanů prostřednictvím využití nových informačních a komunikačních technologií (IKT), prováděném několika členskými státy KOM(2007) 329 v konečném znění – 2007/0116 (COD)

8

2008/C 224/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu SOLVENTNOST II KOM(2007) 361 v konečném znění – 2007/0143 (COD)

11

2008/C 224/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje zaměřeném na podporu výzkumu a vývoje prováděného malými a středními podniky, který bude probíhat v několika členských státech KOM(2007) 514 v konečném znění – 2007/0188 (COD)

18

2008/C 224/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Překonání stigmatu neúspěchu podnikání – politika druhé šance – Provádění lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost KOM(2007) 584 v konečném znění

23

2008/C 224/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Mezinárodní veřejné zakázky

32

2008/C 224/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k

35

2008/C 224/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (kodifikované znění) KOM(2008) 98 v konečném znění – 2008/0049 (COD)

39

2008/C 224/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha: Na cestě k nové kultuře městské mobility KOM(2007) 551 v konečném znění

39

2008/C 224/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise – Akční plán pro logistiku nákladní dopravy KOM(2007) 607 v konečném znění

46

2008/C 224/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k

50

2008/C 224/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů KOM(2007) 709 v konečném znění – 2007/0243 (COD)

57

2008/C 224/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení víceletého programu Společenství pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie KOM(2008) 106 v konečném znění – 2008/0047 (COD)

61

2008/C 224/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel KOM(2008) 100 v konečném znění – 2008/0044 (COD)

66

2008/C 224/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii KOM(2007) 414 v konečném znění

67

2008/C 224/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o zavedení režimu Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu KOM(2007) 602 v konečném znění – 2007/0223 (CNS)

72

2008/C 224/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru

77

2008/C 224/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o nových potravinách, kterým se mění nařízení (ES) č. XXX/XXXX (společný postup) KOM(2007) 872 v konečném znění – 2008/0002 (COD)

81

2008/C 224/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se zjednodušují postupy tvorby seznamů a zveřejňování informací ve veterinární a zootechnické oblasti a pozměňují směrnice 64/432/EHS, 77/504/EHS, 88/407/EHS, 88/661/EHS, 89/361/EHS, 89/556/EHS, 90/427/EHS, 90/428/EHS, 90/429/EHS, 90/539/EHS, 91/68/EHS, 92/35/EHS, 92/65/EHS, 92/66/EHS, 92/119/EHS, 94/28/ES, 2000/75/ES, rozhodnutí 2000/258/ES a směrnice 2001/89/ES, 2002/60/ES a 2005/94/ES KOM(2008) 120 v konečném znění – 2008/0046 (CNS)

84

2008/C 224/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních předpisů členských států týkajících se extrakčních rozpouštědel používaných při výrobě potravin a složek potravin (Přepracované znění) KOM(2008) 154 – 2008/0060 (COD)

87

2008/C 224/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 KOM(2007) 62 v konečném znění

88

2008/C 224/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb – co nejlepší využití výhod a příležitostí a současné zajištění ochrany pracovníků KOM(2007) 304 v konečném znění

95

2008/C 224/23

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak v Evropě lépe podpořit mobilitu mládeže: praktické aspekty a harmonogram

100

2008/C 224/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010) KOM(2007) 797 v konečném znění – 2007/0278 (COD)

106

2008/C 224/25

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1719/2006/ES, kterým se zavádí program Mládež v akci na období 2007 až 2013 KOM(2008) 56 v konečném znění – 2008/0023 (COD)

113

2008/C 224/26

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1720/2006/ES, kterým se zavádí akční program v oblasti celoživotního učení KOM(2008) 61 v konečném znění – 2008/0025 (COD)

115

2008/C 224/27

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Výhody a přínos eura – čas k hodnocení

116

2008/C 224/28

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zacházení s pojišťovacími a finančními službami KOM(2007) 747 v konečném znění – 2007/0267 (CNS)

124

2008/C 224/29

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi EU a Srbskem – úloha občanské společnosti

130

CS

 


III Přípravné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

445. plenární zasedání ve dnech 28. a 29. května 2008

30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekologicky šetrná výroba

(2008/C 224/01)

Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor rozhodl, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, vypracovat stanovisko k

Ekologicky šetrná výroba

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. května 2008. Zpravodajkou byla paní Darmanin.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor výrazně podporuje iniciativy zaměřené na rozvíjení politiky Společenství v oblasti udržitelné výroby a spotřeby, které budou plně začleněny do dalších politik Společenství, s cílem:

proměnit potenciální výzvy v příležitosti tak, aby byl průmysl EU konkurenceschopný na světových trzích, a to přijetím výrobních metod šetrných k životnímu prostředí založených na ekologických výrobcích a službách, jež budou moci spotřebitelé v rámci Společenství snadno rozpoznat;

vytvořit „zelený trh“, který by zajistil, že tyto výrobky a služby budou odpovídat přesně stanoveným společným definicím a budou skutečně k dostání ve všech členských státech;

zvyšovat povědomí evropské veřejnosti o odpovědné a ekologicky inteligentnější spotřebě a o potřebě ekologicky uvědomělejších vzorců chování, a to prostřednictvím pevného závazku k poskytování informací, školení i osvěty již na úrovni základních škol;

zvolit strategičtější přístup, aby bylo možné ovlivnit rozhodovací proces v obchodě a podnikání, v politice, u spotřebitelů i širší veřejnosti, a zabezpečit organický rámec Společenství, který by zamezil roztříštěnosti trhu způsobené zavádějící a klamavou propagací či reklamou o ekologickém charakteru těchto výrobků a souvisejících výrobních a distribučních systémů;

zajistit ochranu spotřebitelské volby a závazek ze strany výrobců/distributorů k plnění environmentálních norem a zajistit, aby výrobky jdoucí na trh splňovaly požadavky environmentální udržitelnosti;

zajistit, aby všechny zainteresované strany a organizace občanské společnosti – výrobci, distributoři, spotřebitelé, učitelé, veřejné orgány, ekologické organizace, organizace spotřebitelů a obě strany průmyslu – sdílely odpovědnost za politiku udržitelné spotřeby, pokud jde o rozhodování a realizaci.

1.2

Výbor doporučuje, aby se v rámci udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby zavedly pomocí jasných environmentálních kritérií, ukazatelů a norem ponechávajících prostor pro inovace a zlepšování definice pojmů „ekovýrobek/ekoslužba“ a „ekospotřeba“, které by platily po celé EU a byly uznávány mezinárodně.

1.3

Výbor vyzývá evropský průmysl a soustavy distribuce a služeb, aby se jasně zavázaly k dodržování integrovaného odvětvového přístupu, který by obsahoval harmonogram ověřitelných cílů: to by mělo zahrnovat všechny tři pilíře udržitelného rozvoje – ekonomický, sociální i environmentální. Environmentální požadavky by měly být od počátku součástí návrhu výrobku, pokrývat celý jeho životní cyklus a neustále zvyšovat laťku pro cíle jakosti, inovace a spokojenosti zákazníka.

1.4

Výbor doporučuje, aby podniky a státní a soukromé subjekty společně více využívaly dostupných unijních i vnitrostátních nástrojů s cílem maximalizovat výzkum čistých technologií a výrobků.

1.5

Výbor by rád zdůraznil potřebu posílit a zrychlit harmonizaci technických norem pro ekologické výrobky a výrobní procesy.

1.6

Výbor požaduje spolehlivost kritérií a jednotnost minimálních požadavků na systémy značení ekovýrobků v rámci vnitřního trhu. To má zajistit spravedlivou „zelenou“ spotřebitelskou volbu, jednotné kontroly v rámci EU a respektování zásady volného pohybu skutečně zelených výrobků. Evropskou ekoznačku (ekokvětinu) je třeba dále propagovat a měla by existovat vedle národních a dílčích systémů značení.

1.7

Výbor je přesvědčen, že má význam posilovat „produktový rozměr“ v systémech environmentálního managementu s cílem podporovat jeho šíření směrem k výrobcům a distributorům a efektivněji jej uzpůsobovat systémům řízení v místních orgánech, aby byl lépe schopen podněcovat k součinnosti s dalšími nástroji na podporu udržitelného rozvoje.

1.8

Podle Výboru je nutné podpořit šíření EMAS (systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí). Toho by se mohlo dosáhnout pomocí finančních a daňových opatření, racionalizace administrativy, propagačních a marketingových iniciativ, uznáním EMAS za normu excelence (i mezinárodně) a přijetím opatření, která by pomohla malým podnikům s postupným zaváděním tohoto systému.

1.9

Funkční charakteristiku výrobku je nezbytné hodnotit z celkového hlediska, tj. nejen na základě environmentálních kritérií, ale i jiných důležitých aspektů, např.: vlastností pro spotřebitele i výrobce z hlediska financí a co do bezpečnosti, funkčnosti a ochrany zdraví, racionálního využití zdrojů a materiálů, logistiky, inovační charakteristiky, marketingu, schopnosti výrobku rozšířit spotřebitelskou volbu, životního cyklu a sociálních aspektů.

1.10

EHSV doporučuje podporovat rozvoj ekologických veřejných zakázek, a to: stanovením technického popisu „zelených“ výrobků, počínaje těmi s nejmenším dopadem na životní prostředí; zahrnutím nákladů životního cyklu výrobku či služby do jeho/jejích specifikací; vytvořením vyhrazené databáze, která bude přístupná po internetu; aktualizací směrnic ES o veřejných zakázkách tím, že se do nich zahrnou odkazy na normy, systémy EMS, ekoznačky a ekodesign a nakonec zveřejňováním národních akčních plánů přijetí ekologických veřejných zakázek.

1.11

Výbor by rád zopakoval význam použití článku 153 Smlouvy o ES jako právního základu, který je nejvhodnější, pokud jde o zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele včetně ochrany jeho práva na úplné, pravdivé, přiměřené, srozumitelné a včasné informace.

1.12

Výbor se domnívá, že pro účely samoregulace by jednou z cest mohlo být zavedení kodexu chování, jak je uvedeno ve směrnici 2005/29/ES, aby se zamezilo zneužívání ekologických údajů v reklamě a každopádně aby se zamezilo klamavé reklamě. Toto by mělo fungovat vedle ekologických daní a regulace. EHSV doporučuje, aby ekologické údaje vycházely z důvěryhodné a uznávané značky.

1.13

Vedle soudních řízení, jež by měla být přístupná všem, Výbor dále souhlasí se jmenováním orgánů na sledování a řešení sporů mimosoudní cestou pro spotřebitele, které by byly pružné, efektivní, finančně nenáročné a důvěryhodné, aby bylo možné zajistit, že dochází k dodržování ekologických norem u výrobků a že výrobky jdoucí na trh jsou v souladu se zásadou environmentální udržitelnosti.

1.14

Vzhledem k legislativní roztříštěnosti, co se týče požadavků na informace pro spotřebitele i požadavků na udržitelné výrobky, se Výbor domnívá, že zde existuje naléhavá potřeba zahájit práci na jednotném, dobře definovaném rámci ve formě Evropské charty pro udržitelnou spotřebu a výrobu na vnitřním trhu.

2.   Současný rámec a vyhlídky

2.1

Cílem systému Společenství pro udělování ekoznačky (1) je propagovat výrobky s nižším dopadem na životní prostředí a poskytnout spotřebitelům přesné a vědecky podložené informace. Tato značka se netýká potravin a nápojů, farmaceutických výrobků, zdravotnických prostředků (2), ani nebezpečných či toxických produktů a látek (3).

2.1.1

Návrh, výroba, distribuce a spotřeba výrobků šetrných k životnímu prostředí je nedílnou součástí politiky Společenství v oblasti životního prostředí, jak ji stanovují cíle a priority šestého akčního programu pro životní prostředí (4) do roku 2010. Tento program, k němuž Výbor opakovaně přijal stanovisko, podrobně popisuje plány opatření, která přispívají k zavedení strategie udržitelného rozvoje.

2.1.2

Mezi hlavními iniciativami Společenství v souvislosti s tímto tématem má klíčové postavení integrovaná výrobková politika (5), k níž Výbor již přijal stanovisko (6), a která bere v úvahu veškeré výrobky a služby mající dopad na životní prostředí.

2.1.3

Aby byla integrovaná výrobková politika účinná, je nutné podněcovat výrobce k produkci ekologičtějších výrobků a spotřebitele k jejich nákupu. K tomuto účelu by mohly sloužit například tyto nástroje:

podpora používání daňových opatření za účelem šíření ekologičtějších výrobků;

přihlížení k ekologickým aspektům při rozhodování o veřejných zakázkách (7);

uplatňování „vzorce přemýšlení o životním cyklu (výrobku)“ a jeho propagace;

integrace a propagace využívání nástrojů, jako jsou Ecolabel, EMAS, EPD (ekologické prohlášení o výrobku), ekologické veřejné zakázky atd.;

poskytnutí nezbytných informací spotřebitelům pro informovaný výběr z výrobků co se týče nákupu, používání a likvidace.

2.1.4

Dalším pozitivním krokem vpřed bylo zavedení nového regulačního rámce pro požadavky na ekodesign energetických spotřebičů, který upravuje rámcová směrnice z roku 2005 (8).

2.1.5

Co se týče provádění, vstoupí první předpisy podle této směrnice v platnost v roce 2008. Opatření týkající se 20 skupin výrobků se v současné době zkoumají (patří sem mimo jiné i svítidla, počítačové systémy a pračky) a u 14 z nich (včetně pouličního a kancelářského osvětlení) by se opatření měla zavést do konce roku 2008; u dalších, jako jsou domácí svítidla, je cílem rok 2009.

2.1.6

Šestý akční plán pro životní prostředí (9) vytyčuje pět prioritních cest pro strategická opatření: zlepšit provádění stávající legislativy, integrovat environmentální otázky do jiných politik, pracovat s trhem, posilovat postavení lidí tím, že se podpoří změna jejich chování zvýhodňováním jejich poptávky a přihlížet k životnímu prostředí při rozhodování o regionálním územním plánování a řízení.

2.1.7

Z obecnějšího hlediska definuje evropská strategie udržitelného rozvoje, po revizi Evropskou radou v roce 2006, „udržitelnou výrobu a rozvoj“ jako jednu z hlavních výzev, již je třeba řešit přizpůsobením hospodářského a sociálního rozvoje formám, jež budou v souladu s ekosystémem. Navrhuje také nový akční plán v této oblasti.

2.1.8

Zpráva o provádění (10) z roku 2007 ukazuje, že udržitelná spotřeba a výroba se obtížně paušálně měří, aby byla spolehlivá. Přestože se zdá, že počet udržitelných výrobků a služeb na trhu rychle vzrůstá, odhadované úspory na účtu za energie se rovnají asi 60 mld. EUR ročně, zatímco počet výrobků s ekoznačkou je stále omezený, stejně jako počet podniků používajících EMAS. Pouze 14 členských států přijalo národní plány zadávání ekologických veřejných zakázek a pouze 21 států dokončilo cestovní mapu pro realizaci akčního plánu pro environmentální technologie (ETAP) (11).

2.2

Na druhé straně byla v oblasti harmonizace technických norem před časem zahájena opatření k integraci ekologických aspektů do nových technických norem, čímž se pro CEN vytvořil environmentální rámec, v jehož rozmezí mohou jeho technické orgány řešit technické specifikace. Pokud určitá norma spadá do „nového přístupu“, je možné předpokládat, že se shoduje se základními požadavky příslušné evropské směrnice. V této otázce došlo k dalšímu pokroku přijetím systému certifikace v oblasti životního prostředí ISO 14001.

2.3

Dne 10. října 2007 zveřejnila Evropská agentura pro životní prostředí čtvrtou zprávu o životním prostředí v Evropě (12) a celou jednu kapitolu věnovala udržitelné spotřebě a výrobě.

2.4

Kromě toho výroční zpráva Komise z roku 2007 o pokroku Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost zdůraznila význam změny klimatu, ekologických inovací, energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie a trhu s energiemi.

2.5

Také Evropská rada na svém zasedání v Bruselu ve dnech 8. a 9. března 2007 věnovala zvláštní pozornost životnímu prostředí a změně klimatu. Rada ve složení pro životní prostředí, která se konala v únoru 2007, zatím zdůraznila provázanost mezi strategií udržitelného rozvoje EU a Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost – především zásadní přínos Lisabonské strategie pro prvořadé cíle strategie udržitelného rozvoje – a také zopakovala, že je nutné začlenit environmentální aspekty do všech politik. Tento hlavní cíl ještě výrazně podtrhla také Evropská rada z prosince 2007 (13).

2.6

Mezi hlavní cíle pracovního programu Komise na rok 2008 (14) jasně patří postavení občana do středu evropského projektu, počínaje zhodnocením sociální situace spolu s revizí vnitřního trhu a neustálým dbaním o to, aby evropská veřejnost co nejlépe využila jednotného trhu.

2.7

EHSV často vyzýval k tomu, aby se článek 153 Smlouvy o ES použil jako právní základ (15), jelikož je navržen tak, aby zajišťoval vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a jejich právo na úplné (16), pravdivé, přiměřené, srozumitelné a včasné informace.

2.7.1

Pokud jde o odvozené právo, jsou práva spotřebitele na informace upravena směrnicí 2005/29/ES (17) o nekalých obchodních praktikách, jež by mohly ohrozit ekonomické zájmy spotřebitelů. Příloha k této směrnici vyjmenovává řadu obchodních praktik, jež lze bez individuálního posouzení považovat za nekalé. Jsou jimi např. „používání značky důvěry, značky jakosti nebo rovnocenné značky bez získání potřebného povolení.“

2.8

Výbor se však domnívá, že zde na úrovni Společenství existuje jistá míra legislativní roztříštěnosti co do základních požadavků na informace pro spotřebitele i požadavků na udržitelné výrobky a považuje za důležité vypracovat Evropskou chartu pro udržitelnou spotřebu a výrobu na vnitřním trhu.

2.8.1

Pokud by se výsledky aplikace této charty – a samoregulačních kodexů stanovených směrnicí 2005/29/ES – ukázaly jako nedostatečné, měly by se podle názoru Výboru prozkoumat další možnosti, jako např. úplnější harmonizace či zřízení konkrétního systému Společenství provozního charakteru.

3.   Obecné připomínky

3.1

Výbor se domnívá, že je nutné začít u jasných a jednoznačných definic pojmů jako jsou „udržitelný výrobek“, „udržitelný design“, „udržitelná výroba a distribuce“ a „udržitelná spotřeba“, aby bylo možné po celé EU a v Evropském hospodářském prostoru sledovat soulad s rámcem právních předpisů Společenství a jeho regulačními či dobrovolnými rámci, které na tyto definice odkazují v různých vnitrostátních/regionálních sférách.

3.2

Tyto definice, obecně přijímané na mezinárodní úrovni, nejsou statické, ale svou podstatou podléhají neustálému zlepšování. Podle názoru Výboru je však nutné je upřesnit prostřednictvím:

balíčku environmentálních ukazatelů  (18) pro sledování postupu mezi prahovými hodnotami, které by umožňovaly zhodnotit míru udržitelnosti výrobních systémů, výrobků, služeb a distribučních systémů.

technických environmentálních norem Společenství (pokud možno ve shodě s normami ISO) s plným začleněním environmentálních aspektů do evropského procesu normalizace, jak Výbor již několikrát zdůraznil (19), které by se zapracovaly do výrobků, výrobních systémů, distribučních systémů a služeb v souladu s pokyny o shodě vyplývajícími z příslušných směrnic Společenství (20).

3.2.1

Výbor se domnívá, že výše navrhované definice, doplněné o příslušné ukazatele a normy, jsou nezbytné pro účinnou politiku Společenství umožňující informovaným spotřebitelům směřovat své volby i své chování k udržitelnosti, zatímco výrobní procesy jsou šetrné k životnímu prostředí.

3.3

Jak zdůraznila Komise: „Evropský průmysl má již nyní všechny předpoklady, aby mohl stavět na své silné pozici na trhu nových výrobků, služeb a postupů, založených na environmentálních technologiích. Evropské podniky jsou navíc čím dál více vnímavé k tomu, jak si vedou z environmentálního hlediska – je to součástí jejich podnikového přístupu ke společenské odpovědnosti“ (21).

3.3.1

Výbor souhlasí se třemi oblastmi rozvoje, které byly v této souvislosti vytyčeny: podněcování rozvoje a komerčního využívání nízkouhlíkových a energeticky účinných technologií, výrobků a služeb; vytvoření dynamického vnitřního trhu; vytváření celosvětových trhů pro nízkouhlíkové a energeticky účinné technologie, výrobky a služby.

3.3.2

Výbor si přeje zopakovat svůj postoj vyjádřený v nedávném stanovisku: „Nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich přeměna v konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti (např. v souvislosti s problematikou energetiky a klimatu), pro udržení a zlepšení naší současné pozice v globálním prostředí a pro neohrožení evropského sociálního modelu, nýbrž jeho rozvíjení“ (22).

3.3.3

Podle Výboru je k překonání obtíží a překážek společného, koordinovaného využívání veškerých finančních nástrojů (23) nutný integrovanější přístup na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni i ze strany jednotlivých provozovatelů, za účelem rozvoje čistých a účinných technologií a inovačních aplikací, které budou schopné vytvářet procesy, výrobky a služby s vysokou mírou udržitelnosti.

3.3.4

Výbor je přesvědčen, že je zapotřebí iniciativy Společenství pro koordinaci a technickou pomoc, jdoucí napříč různými GŘ, aby bylo možné optimalizovat společné využívání dostupných unijních, evropských i národních nástrojů a za účelem ochrany životního prostředí maximalizovat úsilí v oblasti výzkumu a inovací v podnicích i veřejných či soukromých subjektech v evropském prostoru pro výzkum a inovace.

3.3.5

Jak již mnohokrát uvedl Výbor (24), Komise, Rada i Evropský parlament, je nezbytné, aby se odstranila zbytečná byrokracie zpomalující podniky (hlavně MSP) tak, aby došlo k uvolnění jejich hospodářského i sociálního potenciálu, který by byl nasměrován k udržitelné modernizaci výroby a organizačního kontextu a struktur.

3.4

V roce 1997 spustila EU systém ekoznaček u výrobků, aby povzbudila výrobu šetrnou k životnímu prostředí. Tento systém se pak rozšířil i na služby a během několika let narostl. Obsahuje, mimo jiné, i veřejné ekoznačky udílené na základě více kritérií, které se používají na skupiny výrobků/služeb (25).

3.4.1

Výbor se domnívá, že tato situace může u výrobců a hlavně evropských spotřebitelů způsobovat zmatek a že řešením by byl sjednocený systém minimálních společných kritérií na evropské úrovni, v rámci něhož by se vyžadovala povinná registrace a kontrola značek nezávislým certifikačním orgánem.

3.4.2

Značení na evropské úrovni by nemělo být konkurencí, ale spíš partnerem pro národní a odvětvové značky, které jsou mnohdy pro spotřebitele známější než značky evropské. Navíc by zde mělo docházet ke koordinaci na mezinárodní úrovni, a to u značek, které se ukázaly být úspěšné – např. Energy Star.

3.4.3

Je naprosto nutné, aby byly značky spolehlivé a vyvolávaly ve spotřebiteli důvěru. Z tohoto důvodu by se mělo nastavení standardů u těchto značek a monitoring trhu svěřit zainteresovaným stranám (všem), aby byly důvěryhodnější.

3.4.4

Možná bude vhodné zahájit analýzu označování výrobků či služeb z důvodu výpočtu jejich uhlíkové stopy.

3.5

Pokud jde o dobrovolný systém EMAS, který umožňuje všem, kdo chtějí dokázat, že zlepšují svůj ekologický profil, přijmout systém Společenství zaměřený na ekologické řízení a kontrolu, a tím prokázat vůli dodržovat ekologické normy i svůj závazek k přijetí systému environmentálního managementu, Výbor se domnívá, že po přijetí normy ISO 14001 bude možné posílit „produktový rozměr“ v systémech environmentálního managementu s cílem podporovat jeho šíření směrem k výrobcům a distributorům a uzpůsobovat jej procesnímu řízení u místních orgánů a podněcovat k součinnosti s nástroji na podporu udržitelného rozvoje.

3.5.1

Podle názoru Výboru by se vyplatilo podpořit rozšiřování EMAS pomocí finančních, daňových, racionalizačních a administrativních opatření, propagačních a marketingových iniciativ a uznáním EMAS za normu excelence i na mezinárodní úrovni, s možností pomoci MSP, aby zaujaly postupný přístup, především také v oblasti průmyslových klastrů.

3.6

Výbor považuje za absolutně nutné vytvořit „zelený trh“ výrobků a služeb zavedením řady pobídek a nástrojů, vytvořených na straně nabídky za účelem podpory inovací a na straně poptávky s cílem poskytnout spotřebitelům odpovídající informace či stimulovat je k tomu, aby nakupovali ekologicky šetrnější výrobky.

3.6.1

Pro účely konkurenčního vnitřního trhu by se funkční charakteristika výrobku měla hodnotit nejen na základě environmentálních kritérií, ale i jiných důležitých aspektů, např.: vlastností, jež má pro spotřebitele i výrobce z hlediska ekonomického a co do bezpečnosti, funkčnosti, využití zdrojů, logistiky, marketingu, inovační a zdravotní charakteristiky, schopnosti výrobku rozšířit spotřebitelskou volbu, životního cyklu a likvidace a nakonec i sociálních otázek.

3.6.2

Je naprosto nutné, aby existovalo skutečné odhodlání k podpoře výzkumu, vývoje a inovací v rámci odvětví ekologické výroby a ekologických služeb.

3.7

Podle mínění Výboru by hlavní roli při rozvoji procesu harmonizace technických norem, pokud jde o environmentální udržitelnost (26) určitého výrobku, měly hrát CEN, CENELEC a ETSI.

3.7.1

Výbor již zdůraznil, že „je třeba podporovat používání technických norem zaměřených na životní prostředí nikoli prostřednictvím rozhodnutí vydaných shora, ale rozsáhlejším akceptováním ekologických produktů, které by co nejlépe orientovalo zájmy a potřeby občanů a spotřebitelů“ (27).

3.8

V oblasti veřejných zakázek je nutné vyzdvihnout směrnici 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (28) a vysvětlující sdělení Komise o právních předpisech Společenství pro zadávání veřejných zakázek a o možnostech zahrnutí ekologických aspektů při zadávání veřejných zakázek (29).

3.8.1

Výbor se domnívá, že sektor veřejných zakázek, který tvoří asi 16 % HDP Společenství, je k propagaci ekologičtějších výrobků nezbytný a vyzývá k přijetí opatření, která by podněcovala zadávací orgány k používání stávajících možností v oblasti ekologických veřejných zakázek.

3.8.2

V závěrečné zprávě o ekologických veřejných zakázkách v Evropě v roce 2006 (30) se jako hlavní překážky v jejich šíření uvádějí: vyšší náklady na ekologické výrobky, zvláště při absenci ukazatelů nákladů životního cyklu; nedostatek znalostí o životním prostředí a absence odpovídající a snadno přístupné elektronické databáze; nejasnosti v kritériích a specifikacích pro zadávání veřejných zakázek a nejasné definice a normy u ekologických výrobků; nedostatek podpory na manažerské a politické úrovni; a nedostatek nástrojů v oblasti informovanosti a školení.

3.8.3

V tomto duchu EHSV doporučuje: stanovit pevná kritéria pro ekologické výrobky, která budou obsahovat veškeré relevantní ekologické specifikace; zahrnout do specifikací náklady na výrobek/službu v průběhu celého jeho/jejího životního cyklu; spustit „evropskou databázi znalostí o ekologických veřejných zakázkách“ (31); do směrnic ES o veřejných zakázkách zavést požadavky normy ISO 14004, systémy environmentálního managementu (EMS), odkazy na ekoznačky a ekodesign; šířit mezi veřejností národní akční plány přijetí ekologických veřejných zakázek; soustředit se na výrobky s největším dopadem na životní prostředí.

3.9

Po celé Evropě je také velmi rozšířená koncepce spravedlivého obchodu. Spravedlivý a etický obchod jsou již nějakou dobu v centru zájmu EHSV, který se jimi podrobně zabýval ve stanovisku REX/196 (32). Podle názoru Výboru se jedná o klíčové koncepce pro úspěch udržitelné spotřeby.

3.10

Klíčovým prvkem udržitelné spotřeby je osvěta a EHSV trvá na tom, aby se s ní začalo již ve školních lavicích. Spotřebitelé by měli mít bezprostřední přístup k informacím o vybraných výrobcích a službách i jejich případném dopadu na životní prostředí. Je také nutné, aby takové informace byly poskytovány pro spotřebitele zajímavým způsobem, aby byly snadno vstřebatelné a srozumitelné.

3.11

EHSV se domnívá, že soubor právních předpisů Společenství týkajících se udržitelné výroby a spotřeby je nutné konsolidovat a zjednodušit, aby byl srozumitelnější a přístupnější spotřebitelům a výrobcům: „Zásada zjednodušení a zlepšení tvorby právních předpisů se musí projevit v konsolidovaných a koherentních nařízeních v oblasti životního prostředí, které procesu přizpůsobování se průmyslovým změnám poskytnou právní jistotu a transparentnost a zaměří se na lepší ochranu zdrojů a životního prostředí a na uplatňování udržitelných a konkurenceschopných technologických inovací na celosvětových trzích“ (33).

3.12

Co se týče tématu „ekologických výrobků“, bylo by vhodné zintenzívnit opatření Společenství zaměřená na zákaz klamavé reklamy a nekalých obchodních praktik  (34): termínů „eko“ a „bio“ se často používá jen jako pouhého marketingového nástroje pro zvýšení tržeb za výrobky a služby, jež se nijak neliší od jiných a nenabízejí žádnou přidanou hodnotu.

3.12.1

V této souvislosti je Výbor přesvědčen, že vypracování kodexu chování dle ustanovení směrnice 2005/29/ES by mohlo být zvláště význačným prvkem samoregulace, aby se zamezilo zneužívání ekologických údajů v reklamě. Do kodexu by byla zahrnuta tato kritéria:

Ekologická reklama nesmí způsobovat nežádoucí společenské obavy v souvislosti s ekologickými problémy či zneužívat neznalost této otázky.

Reklama nesmí podněcovat k chování, jež by podrývalo ochranu životního prostředí, či takové chování vykreslovat nekritickým způsobem.

Reklama nesmí veřejnost uvádět v omyl co do dopadů propagovaného výrobku na životní prostředí – zavádějící prezentací takových dopadů či jejich zamlčením.

Ekologický charakter výrobku či služby se nesmí neodůvodněně vztahovat na další výrobky či služby, jež daný podnik vyrábí či poskytuje.

Pokud ekologické vlastnosti výrobku či služby závisejí na konkrétních podmínkách nebo způsobu použití či spotřeby, či na konkrétní fázi jejich životního cyklu, musí to reklama výslovně uvádět, nebo jasně spotřebitele vyzvat, aby si takové informace opatřili.

Používání ekologických údajů či sloganů v reklamě se musí zakládat na ověřitelných technických a vědeckých kritériích. Je-li k tomu vyzván, musí provozovatel reklamy poskytnout potřebné důkazy o její pravdivosti od nezávislého orgánu či experta.

Odkazy na příměsi, jež byly přidány či odstraněny z propagovaného výrobku za účelem změny jeho dopadů na životní prostředí, musejí být jasné a konkrétní s ohledem na charakter a rozsah takových dopadů.

Použité znaky a symboly týkající se dopadu na životní prostředí nesmí být klamavé či vést k nejasnostem ohledně jejich pojmenování, ani nesmí klamavě odkazovat na oficiální ekoznačky z konkrétní země, zeměpisné oblasti či hospodářského odvětví. Svědecké reklamy lze využít pouze k propagaci ekologických vlastností propagovaného výrobku pomocí konkrétních a ověřitelných údajů, a to v souladu s čtvrtou odrážkou od konce.

3.12.2

Podle názoru Výboru by se měly podporovat pružné, účinné a finančně nenáročné mimosoudní dozorčí a rozhodčí orgány pro záležitosti spotřebitelů, jež by mohly důvěryhodným způsobem zaručit, že výrobky splňují ekologické normy a že udržitelné výrobky na trhu splňují požadavky udržitelnosti životního prostředí, jimiž se řídí spotřebitelská volba. Neměly by však být náhražkou soudních řízení, která by měla být přístupná všem.

3.13

Proto, aby ochránil práva spotřebitelů na spotřebu ekologických výrobků, klade Výbor zvláštní důraz na Evropskou chartu pro udržitelnou spotřebu a výrobu na vnitřním trhu. Takováto charta by měla obsahovat tyto prvky:

sdílení odpovědnosti za udržitelnou spotřebu mezi všemi zainteresovanými stranami a organizacemi občanské společnosti: výrobci, distributory, spotřebiteli, vzdělávacími pracovníky, veřejnými orgány, organizacemi spotřebitelů a ekologickými organizacemi a sociálními partnery;

začlenění politiky udržitelné výroby a spotřeby do dalších příslušných politik Společenství po konzultaci s organizacemi spotřebitelů, s ekologickými, výrobními, obchodními a distributorskými organizacemi spolu s ostatními zainteresovanými stranami;

primární povinnost evropského průmyslu a výrobců maximalizovat využitelnost udržitelné spotřeby po celou dobu životního cyklu výrobku „od rýsovacího prkna až do hrobu“ a v sektoru distribuce a služeb;

odpovědnost EU za poskytnutí jednotného, jasného, pevného a srozumitelného rámce pro všechny právní předpisy v této oblasti s důrazem na práva spotřebitelů a uživatelsky přívětivých, bezplatných opatření na podporu těchto práv v praxi;

prvky, které by mohly doplňovat stávající práva a přešly by do pravomoci členských států,

prvky, které mohou doplňovat stávající práva a jichž je možno dosáhnout samoregulací (35) ze strany zainteresovaných stran, zástupců spotřebitelů (36), ekologických organizací (37) a zástupců obchodního sektoru;

odpovědnost EU a vlád členských států za podporu dynamických, ověřitelných a jednotně použitelných opatření týkající se designu šetrného k životnímu prostředí v každém výrobním odvětví, důvěryhodných ekoznaček v rámci EU, široce rozšířených systémů environmentálního managementu, přípravy a prosazování mezinárodně uznávaných, pokročilých technických ekologických norem, konkrétních a závazných environmentálních požadavků při zadávání veřejných zakázek, klamavé „ekologické“ reklamy, spravedlivého obchodu a mezinárodní spolupráce v oblasti udržitelné spotřeby;

urychlení výzkumu a technologického vývoje a zavedení inovačních aplikací v oblasti udržitelné výroby a spotřeby, a to jak v rámci veřejných výdajů Společenství a členských států, tak soukromého sektoru; s výhledem na cíl utratit 3 % HDP stanovený pro EVP – evropský výzkumný prostor (38);

informovanost, školení a osvětu všech stran zainteresovaných na udržitelné spotřebě a budování administrativních kapacit příslušných úřadů a organizací;

rozvíjení veřejně dostupných ukazatelů, metodik a databází k měření pokroku v udržitelné spotřebě na všech úrovních;

podporu výzkumu spotřebitelského chování, které je škodlivé pro životní prostředí, aby bylo možné identifikovat způsob, jak spotřební modely učinit udržitelnějšími.

3.13.1

Vzhledem k významu tohoto tématu EHSV navrhuje uspořádat konferenci o Evropské chartě pro udržitelnou spotřebu a výrobu se zapojením Evropského parlamentu a Evropské komise.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky.

(2)  Směrnice 93/42/EHS.

(3)  Směrnice 67/548/EHS.

(4)  KOM(2001) 31 v konečném znění.

(5)  KOM(2003) 302 v konečném znění a zelená kniha KOM(2001) 68 v konečném znění.

(6)  Úř. věst. C 80, 30.3.2004.

(7)  KOM(2002) 412 v konečném znění ze dne 17. července 2002 a směrnice 2004/18/ES ze dne 31. března 2004.

(8)  Směrnice 2005/32/EHS, Úř. věst. L 191, 22.7.2005. Rozhodnutí č. 2000/729/EHS, rozhodnutí č. 2000/730/ES a rozhodnutí č. 2000/731/ES (Úř. věst. L 293, 22.11.2000).

(9)  Úř. věst. L 242, 10.9.2002 (české znění ve zvláštním vydání, kapitola 13, svazek 27).

(10)  Zpráva o strategii udržitelného rozvoje z roku 2007.

(11)  Viz poznámku pod čarou 18, zejména:

(12)  ISBN 978-92-9167-932-4- EEA (Evropská agentura pro životní prostředí), Kodaň, 2007.

(13)  Evropská rada v Bruselu, 14. prosince 2007.

(14)  KOM(2007) 640 v konečném znění.

(15)  Úř. věst. C 108, 30.4.2004.

(16)  Úř. věst. C 175, 27.7.2007, Úř. věst. C 44, 16.2.2008.

(17)  Směrnice 2005/29/ES, Úř. věst. L 149, 11.6.2005.

(18)  Např. ukazatel rámce a metodik udržitelného rozvoje OSN (1996).

(19)  Úř. věst. C 48, 21.2.2002, s. 112; Úř. věst. C 117, 30.4.2004; Úř. věst. C 74, 23.3.2005.

(20)  Od roku 2006 vypracovává CENELEC internetovou databázi ekologických aspektů, které jsou součástí norem CENELEC.

Od roku 2007 vypracovává CEN vzdělávací program týkající se zapracovávání environmentálních norem do norem CEN.

(21)  KOM (2007) 374 v konečném znění ze dne 4. července 2007.

(22)  Úř. věst. C 325, 30.12.2006.

(23)  Existuje mnoho evropských i mezinárodních nástrojů, jichž zde lze využít (PQ7, CIP, LIFE, STRUKTURÁLNÍ FONDY, BEI, I2I, EUREKA, LEED-OECD, CEB-Rada Evropy atd.), avšak využít všech najednou by bylo problematické kvůli různým metodám a postupům, různým harmonogramům a značným obtížím při současné aplikaci různých druhů opatření.

(24)  Viz stanovisko Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 66 z 19. prosince 2007, zpravodaj: pan Pezzini.

(25)  Příklady zahrnují: evropskou Eko-květinu (evropské logo ve tvaru květiny, používané po celé Evropě, http://europa.eu.int/comm/environment/ecolabel/index_en.htm); Severskou labuť (používanou hlavně ve Skandinávii, http://www.svanen.nu/Eng/default.asp); Modrého anděla (rozšířeného v Německu, http://blauer-engel.de/englisch/navigation/body_blauer_engel.htm) a Sličnou květinu (původem z Nizozemí, http://www.flowercampaign.org). Dále existují veřejné značky, které se zaměřují na konkrétní ekologické aspekty, jako např. Energy Star a soukromé značky, např. systém značek IFOAM (pro ekologické zemědělství) (http://ec.europa.eu/environment/emas/index_en.htm).

(26)  Úř. věst. C 74, 23.3.2005.

(27)  Tamtéž.

(28)  Úř. věst. L 134, 30.4.2004.

(29)  KOM(2001) 274 v konečném znění (Úř. věst. C 333, 28.11.2001).

(30)  Green Public Procurement in Europe 2006 – Conclusions and recommendations. Virage Milieu & Management bv, Korte Spaarne 31, 2011 AJ Haarlem, Nizozemsko, http://europa.eu.int/comm/environment/gpp.

(31)  Také s odkazem na Evropskou platformu pro životní cyklus v souvislosti s ekologickým profilem výrobků, technologií a služeb.

(32)  Etický obchod a koncepce záruk pro spotřebitele, zpravodaj: pan Adams, Úř. věst. C 28, 3.2.2006.

(33)  Viz stanovisko Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 66, zpravodaj: pan Pezzini.

(34)  Směrnice 2005/29/ES, Úř. věst. L 149, 11.6.2005.

(35)  Viz body 22 a 23 Interinstitucionální dohody o lepším přijímání právních předpisů, Úř. věst. C 321, 31.12.2003.

(36)  V odstavci 3.5 stanoviska se EHSV zabývá používanou charakteristikou ve snaze definovat jednotnou koncepci toho, co představuje „organizace zastupující zájmy spotřebitelů“, Úř. věst. C 185, 8.8.2006.

(37)  EHSV podporuje myšlenku podpory zapojení občanské společnosti do problematiky udržitelného rozvoje, odstavec 4.2.6 stanoviska Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 33.

(38)  Evropský výzkumný prostor (EVP).


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/8


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje pro zvyšování kvality života starších občanů prostřednictvím využití nových informačních a komunikačních technologií (IKT), prováděném několika členskými státy

KOM(2007) 329 v konečném znění – 2007/0116 (COD)

(2008/C 224/02)

Dne 10. července 2007 se Rada, v souladu s články 169 a 172 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje pro zvyšování kvality života starších občanů prostřednictvím využití nových informačních a komunikačních technologií (IKT), prováděném několika členskými státy

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. května 2008. Zpravodajkou byla paní DARMANIN.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko jednomyslně.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá návrh Komise, jehož cílem je zvyšování kvality života starších občanů prostřednictvím využití nových informačních a komunikačních technologií. Program AAL může být jedním z nástrojů, jež v prvé řadě efektivně zajistí kvalitu života nejen starších občanů, ale všech osob, které v současné době ze zdravotních důvodů nemohou pobývat v domácím prostředí.

1.2

EHSV pevně věří, že tento přístup k výzkumu a vývoji na poli IKT by měl v prvé řadě zajistit, že potřeby příjemců budou skutečně pochopeny, řešeny a splněny. Mělo by se proto jednat o přístup „zdola nahoru“, v němž jsou nejdříve známy potřeby uživatelů a až poté probíhá příslušný výzkum a vývoj.

1.3

EHSV se domnívá, že jednou z důležitých zainteresovaných stran v rámci programu AAL je ten, kdo bude mít nakonec z této technologie užitek. Je proto důležité nejen pochopit potřeby těchto lidí, ale také připravit je na používání této technologie a zapojit je do jejího navrhování a testování.

1.3.1

Právě proto EHSV považuje politiky EU související s celoživotním učením a začleněním občanů do informační společnosti (eInclusion) za důležité. V tomto smyslu se Výbor domnívá, že Komise by měla zaujmout integrovaný přístup také s ohledem na program AAL a tyto politiky.

1.4

EHSV si myslí, že tento program lze chápat v prvé řadě za velmi „lidský“, spíše než za další program výzkumu a vývoje. Jedná se skutečně o výzkumný program, který se však zabývá sociální situací, s níž se velmi často setkáváme ve složité životní fázi.

1.5

Jak je uvedeno níže, EHSV se domnívá, že čtyři klíčové oblasti, jimiž je třeba se v rámci programu AAL souběžně zabývat, tvoří potřeby uživatele, jeho bezpečnost, zdravotní a sociální organizace (společně se sdruženími zastupujícími odborníky v těchto odvětvích) a technologie, která bude používána.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že etické otázky a problematika soukromí by měly být řádně zohledněny v souladu s mezinárodními zásadami. Vítá tedy, že tyto otázky byly v rámci sdělení Komise vzaty v úvahu.

2.   Shrnutí návrhu Komise

2.1

Konkrétním cílem návrhu Komise je:

podporovat vznik inovačních produktů a služeb založených na IKT pro zajištění důstojného stáří, a zvyšovat tak kvalitu života starších občanů a snižovat náklady na zdravotní a sociální péči,

zlepšovat podmínky pro průmyslové využití vytvořením soudržného evropského rámce pro rozvoj společných přístupů, snazší umísťování a snižování nákladů na služby,

vytvořit rozhodující objem výzkumu, vývoje a inovací na úrovni EU na poli technologií a služeb v oblasti stárnutí a posílit příslušné investice.

2.2

Tento návrh následuje po zahájení akčního plánu Komise pro důstojné stáří v informační společnosti. Uvedený akční plán je považován za klíčovou složku řešení sociálních a ekonomických výzev, jimž Evropa v důsledku demografických změn čelí. Předpokládá se, že populace Evropy ve věkové kategorii 65 až 80 let vzroste mezi rokem 2010 a 2030 o téměř 40 % (1). IKT jsou pokládány za prostředek sloužící ke zlepšení kvality života v tomto věku, zvýšení nezávislosti a udržení lepšího zdraví.

2.3

Komise má v úmyslu zahájit šestiletý program asistovaného žití (Ambient Assisted Living – AAL), který je doplňkem IKT pro stárnutí v rámci 7. rámcového programu, ale i programu pro konkurenceschopnost a inovace. Program AAL má na období let 2008–2013 získat finanční prostředky dosahující asi 300 mil. eur, jež poskytne rovným dílem Společenství a členské státy.

2.4

Právní rámec pro program AAL tvoří článek 169 Smlouvy. Článek 169 umožňuje Evropskému společenství účastnit se výzkumných programů společně prováděných několika členskými státy, včetně účasti ve strukturách vytvořených pro realizaci národních programů. Tento specifický právní rámec byl pro program AAL zvolen za účelem dosažení větší efektivity v této oblasti výzkumu prostřednictvím maximalizace přeshraničních odborných znalostí, závazku členských států spočívajícího v částečném financování tohoto výzkumu, zajištění koherentního přístupu k této tematice na evropské úrovni a zajištění skutečného vnitřního trhu zaměřeného na interoperabilní řešení IKT pro stárnutí.

3.   Kontext návrhu Komise

3.1

Předchozí iniciativa na základě článku 169, iniciativa EDCTP (Partnerství evropských a rozvojových zemí v oblasti klinických testů), uváděná v návrhu Komise jako klinické testování v Africe zdůraznila význam jednoznačného závazku účastnících se členských států ve víceletém financování tohoto projektu. Program AAL v podstatě usiluje o rovnocenný 50 % podíl z fondů EU a národních fondů.

3.2

Podklady pro tento program byly připraveny v rámci konkrétního podpůrného projektu pro činnosti v oblasti asistovaného žití jako priorita IST (technologií informační společnosti) v 6. rámcovém programu realizovaném v období od 1. září 2004 do 31. prosince 2006. Konsorcium tvořili partneři z následujících členských států: z Rakouska, Německa, Francie, Finska, Itálie, Belgie a Švýcarska, pocházející ze soukromého sektoru, veřejného sektoru a z univerzity.

3.3

Právním subjektem společného programu AAL je Sdružení pro asistované žití. V současné době jej tvoří zástupci z 21 členských států. Vzhledem k tomu, že se jedná o program s přístupem zdola nahoru, byla v členských státech náležejících ke sdružení určena řada kontaktních míst.

4.   Obecné připomínky

4.1

EHSV vítá tuto iniciativu AAL opírající se o článek 169. Uznává zejména to, že iniciativa si plně zohledňuje zásadní demografické trendy v evropské společnosti.

4.1.1

EHSV se domnívá, že pro zlepšení hospodářské, sociální a územní soudržnosti členských států s nedostatečnou infrastrukturou pro realizaci současného návrhu by bylo nutné přijmout „specifická opatření“, např. ta, která stanoví článek 159 Smlouvy o Evropské unii, čímž by se odstranily největší rozdíly mezi regiony v Evropské unii.

4.2

EHSV se domnívá, že by tato iniciativa měla být vnímána jako něco víc než jako pouhá příležitost k vytvoření pilotních systémů, jejichž účelem je předložení důkazu proveditelnosti. Je velmi důležité, že díky této příležitosti by se měla sejít široká paleta zainteresovaných stran, jejichž účast je nutná, má-li mít dopad této iniciativy trvalý charakter.

4.2.1

Hlavními zainteresovanými stranami jsou koneční příjemci programu AAL. Cílem programu AAL je především prodloužit období nezávislosti stárnoucích občanů a zároveň zajistit, aby tato kategorie obyvatelstva mohla žít v domácím prostředí co možná nejdéle. Je třeba mít na paměti, že se tento aspekt neomezuje pouze na oblast stárnutí obyvatelstva, nýbrž se týká každého, kdo ze zdravotních důvodů v současné době nemůže sám pobývat v domácím prostředí. Tato iniciativa musí zajistit, aby potřeby a požadavky těchto zainteresovaných stran byly skutečně stěžejním cílem výzkumu.

4.3

Další významnou zainteresovanou stranu představují zdravotní a sociální organizace. Tato iniciativa musí brát na vědomí jejich organizační potřeby. EHSV doporučuje, aby v rámci zajištění úspěšnosti projektu měly tyto organizace příležitost jednat s jinými zainteresovanými stranami a vyzdvihnout přitom témata, jako je integrace a interoperabilita systémů.

4.4

Velmi se doporučuje, aby uživatelé systému, jenž bude v rámci této iniciativy vytvořen, byli jako klíčové zainteresované strany již od počátku zapojeni do příslušných prací. EHSV doporučuje, aby se konsorcia při tvorbě metodologie pokud možno přiklonila k metodám, jako je participativní návrh, zaměřeným na uživatele, a podpořila tak zejména co nejširší použitelnost zařízení a uživatelských rozhraní. Výbor rovněž doporučuje, aby byly řádně zohledněny etické otázky a problematika soukromí v souladu s mezinárodními zásadami.

4.5

EHSV uznává závazek, jenž byl v předběžném návrhu MSP poskytnut, a podporuje uznání průmyslových organizací jako rozhodujících zainteresovaných stran, které mohou podporovat inovační, tržně zaměřené obchodní modely, jež dokládají vnitřní, jasné možnosti využívání. Doporučujeme zohlednit zejména to, že MSP mohou přispět především k výzkumu s kratší dobou uvedení na trh (2 roky a více).

4.5.1

Mělo by být uznáno, že MSP jsou v oblasti technologií někdy pružné a mnohdy nabízejí potenciál pro rychlejší uvedení nových technologií a obchodních modelů na trh než v případě větších společností či zdravotních a sociálních organizací. Tento rys MSP se v této iniciativě setkal se značnou odezvou. Dohodnuté partnerství mezi velkými organizacemi a MSP proto přináší prospěch oběma.

4.6

Program AAL vychází z předpokladu podpory delšího setrvání lidí v domácím prostředí. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytná široká škála senzorů, ovladačů, uživatelských rozhraní, procesorů a komunikačního zařízení, které může často poskytnout jen mnoho různých evropských MSP.

4.7

V rámci všech těchto skupin zainteresovaných stran podporujeme opatření této iniciativy, jež vybízejí k víceodvětvovému vytváření sítí mezi technology, klinickými lékaři a jinými zaměstnanci zdravotních a sociálních organizací a zvláště mezi uživateli žijícími v domácím prostředí i jejich místními pečovateli a blízkými.

4.8

V souvislosti s evropským inovačním systémem má tato iniciativa příležitost přijmout nové modely inovací, jež odrážejí aktuální pokrok v přístupných uživatelských inovacích, díky nimž pokrok směřuje k propojení Lisabonské strategie s novým více uživatelsky zaměřeným evropským inovačním systémem.

4.9

EHSV potvrzuje, že je důležité, aby všechny typy organizací ve všech členských státech měly k této iniciativě rovnocenný přístup.

4.10

Kromě toho by k zapojení měly být vybízeny všechny národní vlády. Rakousko, Belgie, Kypr, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko, ale i Izrael, Norsko a Švýcarsko se v současné době dohodly, že budou koordinovat společné činnosti přispívající k programu AAL.

4.11

EHSV se obává, že se některé země nezapojily kvůli nákladům na spolufinancování výzkumu. Tyto země by měly mít možnost zapojit se do jakékoli fáze programu, jakmile splní jeho podmínky (hlavně podmínku spolufinancování).

4.12

EHSV uznává, že program AAL může vést ke snížení nákladů na systém sociální péče. Nicméně znovu opakuje, že program AAL není zaměřen na snížení nákladů, ale na efektivitu zajišťování kvalitního života pro určitou kategorii občanů. Snížení nákladů je s radostí přijímaný důsledek této činnosti.

5.   Konkrétní připomínky

5.1

EHSV je přesvědčen, že program AAL by se měl i nadále soustředit na specifické rysy následujících tří oblastí: uživatelů, zdravotních organizací a použité technologie.

5.2

Příjemci a hlavními zainteresovanými stranami budou někdy starší lidé. Nejdůležitější je, aby byl program neustále zaměřen na potřeby konečných uživatelů. Kdyby uživatelé byli chybně využíváni pouze pro účely testování výzkumu ve výzkumném prostředí, docházelo by bohužel k inovacím, jež ve skutečnosti nemusejí odpovídat požadavkům hlavních příjemců. Z tohoto důvodu je třeba mít na paměti potřeby uživatelů, k nimž patří: minimální změny chování, mobilita, volba, lepší kvalita života a respektování soukromí.

5.3

Je třeba si rovněž uvědomit, že starší občané jsou pravděpodobně tou kategorií obyvatelstva, jež trpí vyloučením z informační společnosti (eExclusion), proto je nutné tuto digitální propast překonat. Kromě toho je nezbytné mít možnost připojení k internetu, proto je třeba usilovat o to, aby všechny regiony, zejména pak ty venkovské, měly přístup k internetovému připojení (jak fyzicky, tak finančně).

5.3.1

V podstatě je nejdůležitější, aby

technologie nenahrazovala osobní kontakt s pečovatelem či poskytovatelem zdravotní péče,

předmětem zájmu byla preventivní péče a péče o sebe sama,

jedním z hlavních cílů bylo zapojení do společnosti,

se program AAL stal společně s jinými službami součástí způsobu života občanů,

vzhledem ke specifické situaci uživatele byla používaná technologie bezpečná a uživatelsky vstřícná.

5.3.2

EHSV je proto přesvědčen, že v rámci programu AAL by měl být použit přístup zdola nahoru. Celý proces by měl být zasvěcen potřebám uživatelů a měl by se zaměřit na ně spíše než na samotnou technologii. Je třeba vypracovat jasnou studii, jejímž cílem by bylo určení celé škály potřeb, k nimž lze zařadit: potřebu kontaktu s lidmi zejména s rostoucím věkem (pro tyto účely se jako účinný a levný nástroj osvědčily VoIP technologie jako Skype a e-mail), nedostatek zájmu přizpůsobit se rychle se vyvíjejícím technologickým změnám, schopnost vyrovnat se s technologickými změnami a ochotu tyto technologie používat. Uživatelé by kromě toho měli být zapojeni vývoje, zavádění a vyhodnocování takovýchto technologií.

5.4

Zdravotní a sociální organizace, jejich zástupci a rodiny uživatelů jsou v konečném důsledku těmi, kdo budou technologii používat k poskytování péče potřebným. Zásadní je, aby tyto organizace byly zapojeny do různých fází výzkumu, což zajistí, že výsledný produkt bude sladěn se systémem fungování těchto organizací. Lze předpokládat, že pro zavádění nových technologií pro program AAL bude zapotřebí provést organizační změny, proto je zcela nezbytné, aby sociální organizace byly na tyto změny připraveny a prošly jimi velmi hladce, s cílem maximalizovat potenciál technologií pro AAL.

5.4.1

I v programu AAL je pečovatel skutečně důležitým faktorem pro celý systém sociální péče. Z tohoto důvodu by se mělo usilovat o zásadní změnu nejen na organizační úrovni, ale i na úrovni pečovatelů, jejímž cílem by bylo zajistit, že lidé s přímým kontaktem s těmi, kdo budou program AAL potřebovat, budou nejen velmi dobře seznámeni s touto technologií, ale i skutečně přesvědčeni o jejím používání, a posílí tak důvěru v tyto nástroje, jež představují prostředek k vyšší kvalitě života.

5.4.2

EHSV se rovněž domnívá, že by měl být podrobně přezkoumán zdravotní systém, aby se zajistila připravenost přijmout program AAL po organizační stránce, ale také, aby se organizace poskytující zdravotní a sociální péči skutečně dokázaly vyrovnat s tím, že více lidí bude pobývat v domácím prostředí.

5.4.3

S přijetím programu AAL bude navíc zlepšení spolupráce a koordinace mezi zdravotními a sociálními organizacemi ještě mnohem důležitější. I zde může být technologie nástrojem ke zlepšení této spolupráce, ačkoli zásadnější je uvědomění si potřeby a vůle spolupracovat.

5.5

Lze počítat s tím, že systémy AAL budou komplexní, jedním z hlavních cílů v tomto programu by tedy měla být interoperabilita. Inovace a technologie by měly mít široký záběr, měly by být přizpůsobené potřebám, integrované a proaktivní.

5.6

EHSV se rovněž domnívá, že Komise by měla zaujmout integrovaný přístup k programu AAL a politikám, jako je např. celoživotní učení. Odborná příprava zejména v rámci těchto politik by se v podstatě měla zaměřit také na strany zainteresované na programu AAL, neboť odborná příprava je nedílnou součástí úspěchu této technologie.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  KOM(2007) 329 v konečném znění.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/11


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu SOLVENTNOST II

KOM(2007) 361 v konečném znění – 2007/0143 (COD)

(2008/C 224/03)

Dne 31. října 2007 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 a článek 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského Parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu – Solventnost II (1)

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. května 2008. Zpravodajem byl pan Robyns de Schneidauer.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 67 hlasy pro, 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Doporučení

1.1

EHSV chválí Komisi za disciplinované přepracování řady komplexních směrnic do jednoho jasného dokumentu, přičemž vzala v potaz pravidla platná pro přepracované součásti této agendy. Vzhledem k tomu, že by se legislativní rámec EU neměl zaměřovat pouze na politiku obezřetnosti, která se zabývá úlohou kapitálu při poskytování pojišťovacích služeb důležitých pro podnikání i evropské občany v mnoha dalších ohledech, si EHSV zachovává právo vyjadřovat se v příhodnou dobu k novým aspektům s ohledem na vztah mezi spotřebiteli a pojistiteli/zajistiteli, konkrétně pak v rámci nedávných iniciativ Komise týkajících se retailových finančních služeb.

EHSV vyzývá Komisi, aby nadále usilovala o harmonizaci právních aspektů vztahu mezi pojistníkem a pojistitelem, která je v současné době zkoumána ve společném referenčním rámci pod vedením GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele.

1.2

EHSV velmi pozitivně hodnotí navrhovanou rámcovou směrnici Komise Solventnost II a vítá rozsáhlou konzultaci, jež jí předcházela. Přístup, který Komise uplatnila, je v souladu se zásadami zlepšování právních předpisů, které si sama dříve stanovila. Konzultace k těmto reformám by však měly věnovat patřičnou pozornost názorům zaměstnanců a spotřebitelů, kteří mají na výsledku tohoto procesu zřejmý zájem. EHSV vyzývá Komisi k zakládání příslušných fór, jako např. FINUSE, kde by k těmto konzultacím docházelo.

1.3

EHSV vítá přijetí ekonomického přístupu založeného na posouzení rizika při hodnocení solventnostních kapitálových požadavků pojišťoven a přístupu vycházejícího z celkové rozvahy, který je založený na úplném ekonomickém oceňování aktiv a závazků, aby bylo možné zhodnotit jejich finanční situaci. To má za cíl správně reflektovat skutečnou inherentní míru rizika i nástroje ke snižování rizik v těchto podnicích. Kromě toho, že je ekonomicky správný, má tento přístup výhodu v tom, že zamezuje případné regulační arbitráži a zároveň všem pojistníkům v Evropě zajišťuje stejnou dostatečnou úroveň ochrany bez ohledu na právní postavení, velikost či sídlo společnosti.

1.4

EHSV vřele vítá zavedení tří pilířů v přístupu k obezřetnostnímu dohledu, což je v souladu s kapitálovými požadavky v rámci dohody Basilej II zavedené v bankovním sektoru, ovšem s přihlédnutím ke specifickým rysům pojišťovnictví. EHSV by rád podtrhl význam, který pro přiměřenost obezřetnostního dozoru nad pojišťovnami představuje začlenění procesu kontroly orgánem dozoru a kvalitativních požadavků (pilíř II), jakož i zavedení zásad pro regulaci oznamování orgánům dozoru a zveřejňování informací (pilíř III) vedle stanovení kvantitativních kapitálových požadavků vycházejících z rizik.

1.5

EHSV vítá zavedení solventnostního systému na základě dvou kapitálových požadavků: solventnostního kapitálového požadavku (SCR) a minimálního kapitálového požadavku (MCR), z nichž každý má jiný účel. SCR by měl odrážet cílovou úroveň kapitálu, které by se určitý subjekt měl snažit dosáhnout za běžných provozních podmínek, kdežto MCR by měl odrážet úroveň kapitálu, pod níž by již mělo dojít k zahájení mezních opatření dozoru. EHSV by přivítal, kdyby úprava na úrovni II dále vyjasnila podmínky týkající se zjednodušeného výpočtu SCR (čl. 108), jakož i okolností vedoucích k vyžádání dodatečného solventnostního kapitálu.

1.6

EHSV je toho názoru, že výpočty MCR a SCR by měly být důkladně sladěny a oba tím pádem založeny na přístupu citlivém na rizika, aby mohlo dojít k řádnému provedení odstupňovaných zásahů orgánů dozoru, které zajistí, že jak příslušná pojišťovna, tak dozorový orgán budou mít dostatek času na realizaci příslušných opatření k řešení situace při porušení SCR.

1.7

EHSV vítá zásadu proporcionality obsaženou v návrhu této směrnice, která by režim Solventnosti II umožnila uplatňovat všem pojišťovnám. EHSV by přivítal, kdyby úprava na úrovni II dále vyjasnila tuto obecnou zásadu proporcionality (čl. 28 odst. 3) tak, aby se přiměřenost požadavků a, v případě potřeby, nápravných opatření mohla vykládat spolehlivěji; to by však nemělo vést ke zkostnatění předpisů. EHSV doporučuje, aby se tato zásada uplatňovala efektivně a důsledně po celé Evropě, s účinnou možností opravných prostředků ve správním řízení či v případě potřeby soudní cestou, jež by toto zaručovala.

1.8

EHSV důrazně doporučuje, aby Komise zachovala rozmanitost pojišťovacího trhu tím, že vezme v potaz úlohu malých a středně velkých pojistitelů i vzájemných a družstevních pojišťovacích společností. Vzhledem k tomu, že mnoho z nich operuje v tržních nikách, považuje EHSV za velmi důležité, aby zde ve standardním přístupu existovala jistá flexibilita, která by například umožňovala uplatnění vlastních, relevantnějších údajů a obecně přijímaných metodik, aniž by se však narušila spravedlivá soutěž mezi těmito pojišťovacími společnostmi. Mělo by dojít k náležité analýze a zvážení možnosti, že by vzájemné pojišťovací společnosti od svých členů žádaly, aby zaštítili jejich platební schopnost, jak k tomu v praxi již mnohde dochází.

1.9

EHSV uznává význam dozoru nad pojišťovacími skupinami, které tvoří velký podíl na pojišťovacím trhu v EU, přestože jsou relativně malé co do počtu pojišťoven. EHSV proto považuje zavedení skupinového dozoru za významný krok vpřed, jenž umožní všem orgánům dozoru nad skupinami i ostatním dotčeným orgánům dozoru lépe pochopit rizikový profil skupiny jako celku. Je záhodno, aby u těchto orgánů dozoru existovala co největší míra harmonizace a transparentnosti a byla mezi ně jasně rozdělena odpovědnost.

1.10

EHSV vítá zavedení volitelného režimu, který skupinám usnadňuje řízení kapitálu na úrovni skupiny, a tím zlepšuje mobilitu kapitálu v jejím rámci a poskytuje praktický a transparentní systém, v němž bude mít skupina prospěch z uznání účinků diverzifikace na úrovni skupiny, aniž by to ovlivnilo úroveň kapitálových požadavků dceřiných podniků ve skupině. Bude nutné zvážit skutečnou výši kapitálu jednotlivých dceřiných podniků ve skupině, jelikož část z nich bude kryta prohlášeními o skupinové podpoře, spíše než dostupnými likvidními či ekvivalentními aktivy. EHSV poznamenává, že účinky skupinové diverzifikace se budou uznávat pouze pomocí standardní metody výpočtu SCR a že tento návrh by měl též umožnit uznávání účinků skupinové diverzifikace bez využití podpory skupiny.

1.11

Výbor doporučuje vyhodnotit dopad navrhovaného volitelného režimu na hospodářskou soutěž na místní úrovni, úroveň ochrany spotřebitele v běžných i krizových situacích, jež by neměla být nižší, než je úroveň v rámci běžného režimu, a vyjasnění právních i praktických otázek, včetně bezpečnosti přeshraničních převodů prostředků mezi různými společnostmi v rámci jedné skupiny, především možných právních překážek na národní úrovni pro převody kapitálu (v rámci skupinové podpory) na dceřiný podnik se sídlem v jiném členském státě.

1.12

EHSV očekává, že orgány úrovně II zohlední výsledky čtvrté fáze studie o kvantitativních dopadech (QIS4), která v době přijímání tohoto stanoviska ještě nebyla ukončena.

1.13

EHSV trvá na tom, že je nutné tuto směrnici uplatňovat harmonizovaným způsobem, vyvarovat se „pozlacování“ či rozbíhavosti politik kvůli doplňkovým parametrům, což by ohrozilo jednotnou politiku obezřetnosti v rámci jednotného trhu.

1.14

EHSV vyzývá Komisi k zajištění předvídatelnosti obezřetnostní praxe, aby se pojišťovnám poskytla míra jistoty, s níž mohou počítat při vytváření své politiky rizik a solventnosti.

1.15

EHSV uznává význam aspektů snižování rizik pro Solventnost II, jako např. sdílení spolehlivých údajů mezi pojistiteli a pojišťovacími pooly (systémy soupojištění). Usnadňují přístup na trh nováčkům a menším provozovatelům a umožňují jim zvyšovat dostupné kapacity a snižovat přirážky za nejistotu u svého pojistného. EHSV proto nabádá Komisi, aby tyto vzájemné souvislosti zvážila při revizi nařízení o blokových výjimkách pro sektor pojišťovnictví.

1.16

EHSV blahopřeje Komisi a dotčeným Lamfalussyho výborům za vedoucí úlohu, jíž se v tomto reformním procesu chopily při aplikaci osvědčených postupů a osvětové činnosti na celém evropském trhu. Navrhovaná směrnice představuje pro mnoho jiných jurisdikcí a sektorů finančních služeb skutečné měřítko. Konzultace k těmto reformám by však měly věnovat patřičnou pozornost názorům zaměstnanců a spotřebitelů, kteří mají na výsledku tohoto procesu zřejmý zájem. EHSV vyzývá Komisi k zakládání příslušných fór, jako např. FINUSE, kde by k těmto konzultacím docházelo.

1.17

EHSV nabádá Komisi, aby podle zásady „stejná rizika, stejná pravidla“ dovedla solventnostní ustanovení jiných poskytovatelů (bez ohledu na jejich charakter), kteří poskytují podobné finanční služby, na úroveň směrnice o Solventnosti II. Vzhledem k nestabilitě finančních trhů nesmí být klientům a osobám oprávněným k pojistnému plnění upřena stejná míra moderní solventnostní ochrany. Pro podporu spravedlivého konkurenčního prostředí na finančním trhu jsou také nezbytné rovné podmínky v souvislosti se solventnostními kapitálovými požadavky.

1.18

Zásady Solventnosti II by měly být kritériem pro zavedení nových solventnostních standardů, např. v rámci přezkumu směrnice o IZPP (2) v roce 2008, zvláště vzhledem k rozšíření povinností soukromých poskytovatelů penzijního připojištění v celé Unii.

2.   Úvod

2.1

Tento návrh směrnice o novém solventnostním rámci pro soukromé pojišťovny a zajišťovny, zvaném Solventnost II, zavádí revidovaný režim k zajištění lepší ochrany pojistníků a oprávněných osob, k prohloubení integrace jednotného pojistného trhu EU a zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti evropského sektoru pojišťovnictví jako celku i jednotlivých pojistitelů a zajistitelů. Zároveň tento návrh spojuje několik generací pojišťovacích směrnic do jediné přepracované směrnice. Tento rámec má být aplikován na pojišťovny i zajišťovny.

2.2

Prostřednictvím promyšlených a průběžných konzultací se všemi zainteresovanými stranami se Komise a Lamfalussyho výbory složené z regulátorů i orgánů dozoru ujaly vůdčí role při sestavování pokrokových postupů v globálním prostředí, zvláště pak v oblasti finančních služeb. Výsledkem je Solventnost II, jakožto jeden z nejsofistikovanějších souborů pravidel pro solventnost v pojišťovnictví na světě, který posunuje Evropu daleko před ostatní jurisdikce. Konzultace k těmto reformám by však měly věnovat patřičnou pozornost názorům zaměstnanců a spotřebitelů, kteří mají na výsledku tohoto procesu zřejmý zájem. EHSV vyzývá Komisi k zakládání příslušných fór, jako např. FINUSE, kde by k těmto konzultacím docházelo.

3.   Důvody pro předložení stanoviska

3.1

Cílem navrhovaného solventnostního rámce je zlepšení finanční stability a spolehlivosti evropských pojistných trhů. To by mělo přinést užitek pro konkurenceschopnost evropského sektoru pojišťovnictví jako celku i jednotlivých pojistitelů a zajistitelů a z hlediska bezpečnosti i spotřebitelům. Spolehlivé pojistné trhy jsou pro sociální a hospodářskou vnitřní strukturu Evropské unie rozhodující.

3.2

Na prvním místě je třeba uvést, že pojištění je nástrojem individuální i kolektivní ochrany. Klientelu u pojistných produktů tvoří domácnosti, MSP, velké společnosti, sdružení i státní úřady. Závazky pojišťovacích společností se týkají závislých osob a třetích stran, ale i vlastních klientů pojišťovacích služeb. EHSV si je obzvláště vědom těchto dopadů na každodenní život evropských občanů. Kromě svého významu na trhu se zabezpečením pro případ smrti, se pojištění stalo významným poskytovatelem spořících produktů. Pojištění je součástí řízení systémů sociálního zabezpečení, např. penzijních systémů (v severských zemích), úrazového pojištění pracujících (BE, FI, PT) a národních systémů zdravotní péče (IE, NL), často v rámci struktury zahrnující zástupce pracujících. Z pojištění plynou zaměstnanecké dávky, které mají pro pracovní sílu – tuto důležitou zainteresovanou stranu – rychle rostoucí význam. Poskytuje ochranu před novými hrozbami, jako jsou přírodní pohromy, neúroda a terorismus, někdy prostřednictvím partnerství mezi zajistiteli/pojistiteli a vládami.

3.3

Pojistný trh hraje důležitou roli páky pro celou ekonomiku, a to tím, že podporuje iniciativu a buduje důvěru a je sám o sobě závažným ekonomickým faktorem, který vytváří pracovní místa pro téměř milion zaměstnanců v Evropě (3). Komise odhaduje, že navrhovaná směrnice bude pro pojistitele a orgány dozoru představovat investice navíc ve výši 2–3 mld. EUR. Očekává se, že velká část těchto investic půjde do lidského kapitálu a na místní úrovni vytvoří trvalá vysoce kvalifikovaná pracovní místa (např. manažeři rizik, pojistní matematici, experti na IKT či kontroloři shody). EHSV se domnívá, že tyto investice by měly nabízet hodnotu všem zainteresovaným stranám nevyjímaje klienty a oprávněné osoby.

3.4

K této přímé zaměstnanosti navíc přibude další milion pracovních míst v oblasti zprostředkování pojištění, a to pro agenty, zprostředkovatele a jejich vlastní zaměstnance.

Prostřednictvím investic, jež dosáhnou výše více než 6.500 mld. EUR (4), se pojišťovny a zajišťovny stávají důležitými institucionálními investory. Jako takové jsou odpovědné za transformaci individuálního pojistného do společného fondu finančních aktiv v náležitém poměru k neseným rizikům a za středně- až dlouhodobou bezpečnost pojistníků a oprávněných osob.

3.5

Domácnosti, MSP, větší korporace, sdružení a státní orgány vkládají pojistné, jehož výše je větší než 5 % HDP u životního pojištění (5) a více než 3 % u neživotního pojištění. I na vyspělých trzích většinou tempo růstu pojištění překračuje růst hospodářství jako celku. Investice pojistitelů představují více než 50 % HDP (6), z toho polovina je v aktivech a půjčkách s fixním příjmem (7), zatímco celková výše investic s proměnným výnosem se rovná asi čtvrtině kapitalizace na evropském trhu cenných papírů (8).

3.6

Přestože v nedávné historii pojišťovnictví docházelo k mnoha fúzím, v Evropě dosud stále existuje na 5 000 pojišťoven (9). Velké finanční skupiny mohou mít různé dceřiné podniky v různých zemích. Skupinové struktury v rámci sektoru pojišťovnictví mohou sdružovat různé činnosti související s pojištěním (zajišťování, životní a neživotní pojištění, zprostředkování pojištění) či v širším kontextu finančních služeb (včetně bankovnictví – bankopojištění – a hypoték). Skupiny se navíc mohou skládat z mateřských a dceřiných společností, ale také obsahovat společné podniky (joint ventures), struktury holdingového typu apod. 20 největších skupin pobírá asi polovinu z celkového příjmu z pojistného v Evropě (10). Značný podíl na trhu mají vzájemné a družstevní pojišťovací společnosti. Družstevní pojišťovny jsou často vnitřně propojené s velkým počtem organizací občanské společnosti a představují 30 % celkového příjmu z pojištění v Evropě (11).

3.7

Nynější finanční krize, způsobená praktikami na trhu hypoték poskytovaných rizikovým klientům v USA, je dalším argumentem pro solidní a důkladné normy pro solventnost, jež by pojišťovnám umožnily plnit své závazky i v tísni. Předpisy, metody řízení a zátěžové testy přispívají k dosažení tohoto cíle.

4.   Legislativní přístup

4.1

Na základě svého programu zaměřeného na zlepšení právní úpravy připravovala Komise tuto směrnici o Solventnosti II velmi podrobně a důkladně a vzala v potaz pravidla týkající se přepracovaných součástí této agendy. Několik kol kvalitativních i kvantitativních posouzení dopadu a konzultací zajistilo, že bylo přihlédnuto k mnoha připomínkám přicházejícím zevnitř sektoru i od orgánů dozoru. Připravují se nová kola podrobných kontrol a konzultací.

4.2

Návrhem Komise je tzv. Lamfalussyho směrnice založená na čtyřstupňové struktuře Lamfalussyho architektury finančních služeb. Ustanovení 1. stupně této směrnice vychází z principů a poskytují základ pro přijetí prováděcích opatření na 2. stupni a pokyny ke sbližování dozoru na 3. stupni tohoto procesu. Cílem tohoto přístupu je umožnit, aby bylo možné nový režim rychle přizpůsobit vývoji trhu, mezinárodnímu vývoji v oblasti regulace účetnictví a pojištění/zajištění, technologickému pokroku, novým zkušenostem a metodikám. Pokud by jednotlivé články této směrnice obsahovaly podrobné specifikace výpočtů, mohlo by to ohrozit samotný smysl tohoto inovačního legislativního procesu. Těmito specifikacemi se budou zabývat stupně 2 a 3, které se k tomu účelu hodí lépe.

4.3

Nový režim je založen na třípilířové struktuře podobné kapitálovým požadavkům rámce Basilej II v bankovnictví, ovšem s přihlédnutím ke specifickým rysům pojišťovnictví. Pilíř I (články 74–142) stanovuje kvantitativní požadavky na finanční sílu, pilíř II (články 27–34, 36–38, 40–49, 181–183) se zabývá procesem kontroly orgánem dozoru a kvalitativními požadavky a pilíř III (články 35, 50–55) upravuje oznamování orgánům dozoru a zveřejňování informací. Tyto tři pilíře nestojí samostatně, ale vzájemně se doplňují v plnění cílů tohoto režimu. Vzájemné působení mezi ustanoveními v různých pilířích by mělo být náležitě zváženo.

4.4

Revize současného solventnostního režimu se také využila jako příležitost k přepracování 13 pojišťovacích/zajišťovacích směrnic do jediné zjednodušené směrnice, do níž jsou integrována nová pravidla pro solventnost. Obsahuje celou řadu změn nepodstatného charakteru s cílem zlepšit redakční kvalitu navrhované směrnice. Články nebo části článků, které se staly bezpředmětnými, se zrušily.

5.   Obecná hlediska

5.1

Během posledních 30 let vytvořily generace směrnic EU postupem času evropský pojistný/zajistný trh, který se řídí společným souborem pravidel, z nichž jmenujme zásady vzájemného uznávání a kontroly v zemi původu. Vytvořily trh otevřený subjektům mimo EU a podnítily pojistitele z EU k expanzi na trhy mimo EU, především v Severní Americe, Asii a zemích, u nichž se do budoucna uvažuje o členství v EU.

5.2

Navrhované pokrokové solventnostní nařízení zajišťuje, že pojistitelé jsou finančně v dobré kondici a jsou schopni přečkat nepříznivé situace, aby mohli plnit své smluvní závazky vůči pojistníkům a garantovat stabilitu finančního systému. Je nicméně nutné zdůraznit, že takovouto zvýšenou ochranu si zaslouží všichni klienti těchto finančních služeb. Celá řada subjektů trhu nepodléhá regulaci pojištění – např. poskytovatelé zaměstnaneckého penzijního pojištění či spořitelny a investiční domy.

5.3

Harmonizovaná pravidla pro solventnost vytvářejí důvěru, a to nejen ze strany spotřebitelů, ale i orgánů dozoru. Tato důvěra je k vytvoření fungujícího evropského trhu, kde platí vzájemné uznávání a kontrola v zemi původu, rozhodujícím faktorem. Současná pravidla EU pro solventnost (Solventnost I) jsou však zastaralá. Nejsou citlivá na konkrétní rizika, jež nese poskytovatel pojistného krytí, což znamená rovné požadavky na solventnost pro společnosti s různým rizikovým profilem. Navíc se stávající pravidla pro solventnost zaměřují hlavně na splnění finančních požadavků, přičemž jde hlavně o vyhovění předpisům, než o správné řízení, a nedostatečně též řeší dozor nad skupinou. K tomu ještě nechává současný právní rámec EU členským státům příliš mnoho prostoru pro národní odchylky, čímž ohrožuje efektivitu dozoru nad nadnárodními operacemi a skutečnou rovnost podmínek. V důsledku těchto nedostatků byl tento režim překonán odvětvovým, mezinárodním a meziodvětvovým vývojem. Nové normy pro solventnost v navrhované směrnici jinými slovy odrážejí trend, který nastolili provozovatelé a orgány dozoru z různých zemí, kteří si byli vědomi rizik.

5.4

Na rozdíl od rámce Solventnosti I se reforma zaměřuje na skutečnou kvalitu řízení rizik v tom kterém podniku a na zásady a cíle; spíše než na pravidla, která neberou v potaz specifické rizikové profily těchto společností.

Jejím cílem je také sladit dozorovací postupy v rámci EHP.

5.5

Nový systém v podstatě nejprve orgánům dozoru a pojistitelům poskytne propracované nástroje solventnosti, a to nejen aby přestáli situace nepříznivé z hlediska pojistných rizik, jako jsou záplavy, bouře či velké dopravní nehody, ale i pro tržní riziko, úvěrové riziko a operační rizika. Na rozdíl od stávající legislativy se od pojistitelů a zajistitelů bude vyžadovat, aby drželi kapitál v poměru ke svému celkovému solventnostnímu riziku s přihlédnutím nejen ke kvantitativním prvkům, ale i ke kvalitativním aspektům ovlivňujícím rizikový rating společnosti.

5.6

Základem je přístup citlivý k ekonomickým rizikům, který má za cíl zajistit, že se bude náležitě reflektovat skutečná inherentní míra rizika i systémy ke snižování rizik, a tím se zamezí případné regulační arbitráži, jež by mohla zkreslit a oslabit dostupnou ochranu pojistníka. To také znamená, že by kapitálové požadavky měly umožňovat optimální alokaci kapitálu a stimulovat k lepšímu internímu řízení rizik.

5.7

Za druhé Solventnost II zdůrazňuje odpovědnost vedení pojišťoven za zajištění řádného řízení rizik a její snahou je zlepšení správných postupů v tomto odvětví. Pojišťovny se budou muset zaměřit na aktivní určování, měření a řízení rizik a zvážit budoucí vývoj, tj. nové obchodní plány či možné katastrofy, jež by mohly mít vliv na jejich finanční pozici. Navíc bude po nich navrhovaná reforma vyžadovat vyhodnocení jejich kapitálových potřeb vzhledem k veškerým rizikům prostřednictvím „Vlastního posouzení rizik a solventnosti“ (VPRS), zatímco „Proces kontroly orgánem dozoru“ (PKOD) přesune pozornost orgánů dozoru od právně formalistického souladu a kapitálového monitoringu k posuzování skutečného rizikového profilu pojišťovny a kvality jejího systému řízení rizik a správy například prostřednictvím mechanismů včasného varování a zátěžových testů. Podobně podporuje spolupráci a sbližování v oblasti dozoru, např. posilováním úlohy CEIOPS (Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním), jako krok k větší jednotnosti při dozoru nad finančními službami, což EHSV podporuje.

5.8

Třetím důležitým aspektem je snaha o zlepšení účinnosti dozoru nad pojišťovacími skupinami pomocí „orgánu dozoru nad skupinou“ v zemi původu. Dozor nad skupinou zajistí, že nebudou přehlédnuta rizika na úrovni skupiny, a zároveň skupinám umožní fungovat efektivněji a všem pojistníkům zajistí vysokou míru ochrany. Orgán dozoru nad skupinou bude mít konkrétní povinnosti, které bude vykonávat v úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány dozoru, a také odpovědnost rozhodovat o omezeném počtu záležitostí. Místní orgány dozoru se vyzývají k aktivní účasti v kolegiu orgánů dozoru, jelikož mají právo na spolurozhodování, lze-li dosáhnout shody. To s sebou nese potřebu jiného přístupu, který musí být použit, aby bylo možné identifikovat ekonomické skutečnosti a potenciál k diverzifikaci rizik těchto skupin.

5.9

Za čtvrté zavádí směrnice o Solventnosti II více transparentnosti a objektivity, a to jak z hlediska údajů poskytovaných společností o její finanční situaci a souvisejících rizicích, tak i z hlediska procesu kontroly orgánem dozoru. V současnosti se výkon dozoru v jednotlivých členských státech stále liší, což zanechává prostor pro případnou regulační arbitráž. Pro evropskou politiku v této oblasti ale i pro pojistitele, kteří chtějí vstoupit na nový národní trh, se zdá významné, že výkon dozoru by byl nejen objektivní a transparentní, ale i předvídatelný a dobře zdokumentovaný

6.   Hloubková analýza

6.1   Finanční požadavky (pilíř I)

(články 74–142)

6.1.1

Definováním kvantitativních požadavků na pojišťovny zaujímá nový režim holistický přístup vycházející z celkové rozvahy, při němž jsou měřena veškerá aktiva (12) a závazky v souladu s přístupem konzistentním s trhem, a veškerá kvantifikovatelná rizika s nimi související se explicitně odrazí v kapitálových požadavcích. Oceňování aktiv a závazků na úrovni odpovídající obchodním podmínkám zajišťuje, že se oceňují objektivně a jsou vzájemně v souladu. Zajišťuje také, že ke každé možnosti volby, jež k nim patří, je přiřazena správná hodnota. Realistické výhledové oceňování je nejúčinnější ochranou před potenciálním zkreslením, jež by mohlo ohrozit práva všech zainteresovaných stran.

6.1.2

V rámci tohoto oceňování je zvláštní význam přisuzován výpočtu technických rezerv, tj. závazků vůči pojistníkům a ostatním oprávněným osobám. Ocenění technických rezerv, které by bylo konzistentní s trhem, dosáhneme pomocí výpočtu „nejlepšího odhadu“, což je pravděpodobnostmi vážený průměr budoucích peněžních toků s ohledem na časovou hodnotu peněz, včetně rizikové přirážky. Tento přístup by měl zaručit, že celková hodnota technických rezerv bude odpovídat očekávané částce, kterou potřebuje třetí strana na převzetí pojistného portfolia a vyrovnání souvisejících závazků. K výpočtu se musí použít informace, které poskytují finanční trhy a obecně dostupné údaje o rizikách pojištění, a musí s nimi být v souladu.

6.1.3

Pokud jde o kapitálové požadavky, obsahuje solventnostní systém dva z nich: solventnostní kapitálový požadavek (SCR) a minimální kapitálový požadavek (MCR), z nichž každý má jiný účel a podle toho se pak vypočítává.

6.1.4

SCR stanovuje cílovou úroveň kapitálu, které by se pojistitel měl snažit dosáhnout za běžných provozních podmínek; přičemž pod touto úrovní bude docházet k zintenzívnění zásahu orgánů dozoru. Umožní progresivní zásah orgánu dozoru dříve, než úroveň kapitálu dosáhne MCR, a tím poskytne pojistníkovi a oprávněným osobám rozumnou míru jistoty, že závazky budou splněny, jakmile budou splatné. Z technického hlediska má být SCR navržen a nastaven tak, aby stanovil úroveň kapitálu umožňující pojišťovně/zajišťovně absorbovat značné neočekávané ztráty na základě určité míry pravděpodobnosti neplnění za časový úsek (0,5 % v horizontu jednoho roku).

6.1.5

MCR představuje úroveň kapitálu, na které dojde k zahájení mezních opatření dozoru dle potřeby. Výpočet MCR by měl umožnit dostatečný doběh (v porovnání s SCR), aby byl zajištěn dostatečný prostor pro přiměřenou míru odstupňovaných zásahů orgánů dozoru.

6.1.6

V praxi může pojistitel SCR vypočítat buď podle standardního vzorce, nebo podle vlastního interního modelu schváleného orgánem dozoru. Standardní vzorec by měl přiměřeně odrážet techniky snižování rizika a účinky diverzifikace, jakož i veškeré formy schopnosti těch rozvahových položek, které nejsou zahrnuty do dostupného kapitálu, absorbovat ztráty. Rizikově orientovaný přístup obsažený v návrhu směrnice předpokládá, že interní model (částečný či úplný) může po předchozím schválení orgánu dozoru nahradit standardní výpočet za předpokladu, že lépe odráží rizikový profil daného podniku. Jedná se o důležitý podnět k důkladné interní identifikaci a řízení rizik, jakož i k vyškolování a náboru vysoce kvalifikovaných pracovních sil.

6.1.7

Dalším prvkem, který je v souladu s cílem podporovat správné interní řízení, je uplatnění zásady „obezřetné osoby“ v investiční politice, což umožní nestanovovat umělé investiční limity a zároveň vyžadovat vysoké standardy kvality a náležitě odpovídat za veškerá materiální rizika při výpočtu kapitálového požadavku.

6.1.8

Vzhledem ke složitosti těchto požadavků je nutné si všimnout, že současný návrh obsahuje ustanovení umožňující úměrné a únosné zavedení požadavků pilíře I. To je obzvláště důležité pro malé a střední pojišťovny (MSP). Takováto zásada proporcionality však nepoukazuje na rozsah, nýbrž na povahu a komplexnost rizik, jimž pojišťovny čelí. MSP podléhají podobným obecným obezřetnostním zásadám, pokud je jejich rizikový profil stejné jako u jiných pojišťoven. Jejich klienti a oprávněné osoby požívají stejné úrovně ochrany.

6.2   Proces kontroly orgánem dozoru a kvalitativní požadavky (pilíř II)

(články 27–34, 36–38, 40–49, 181–183)

6.2.1

Návrh Komise Solventnost II stanovuje procesy a nástroje pro dozor a kontrolu a obsahuje definici pravomocí dozoru, ustanovení pro spolupráci mezi vnitrostátní orgány dozoru i pro sbližování dozoru. Ustanovení pilíře II se dále týkají kvalitativních požadavků na pojišťovny/zajišťovny, např. na systém správy včetně účinného systému vnitřní kontroly, systém řízení rizik, pojistně-matematickou funkci, vnitřní audit, funkci zajišťování shody s předpisy a pravidla pro externí zajištění.

6.2.2

Nástroje dozoru mají za cíl určit instituce s finančními, organizačními nebo jinými rysy, díky nimž budou náchylnější k vytváření rizikovějšího profilu, jež by za výjimečných okolností mohly být požádány, aby držely vyšší solventnostní kapitál než v rámci SCR a/nebo aby přikročily k opatřením zaměřeným na snížení podstupovaných rizik.

6.2.3

Uvedená zásada proporcionality se také týká procesu kontroly orgánem dozoru. Aby se vyhnuly zahlcení při dozoru zvláště u malých a středních pojišťoven/zajišťoven, jež jsou vystaveny menším rizikům, musí orgány dozoru své pravomoci uplatňovat s přihlédnutím k rozsahu, povaze a komplexnosti rizik jednotlivých firem.

6.2.4

Solventnost II byla navržena tak, aby se zlepšilo kvalitativní hodnocení stavu rizik pojišťovny/zajišťovny ze strany orgánů dozoru. Je důležité, aby orgány dozoru byly při své činnosti či rozhodnutích důslední, a to napříč jednotlivými státy, podniky i časovým obdobím. Význam transparentnosti, objektivity a předvídatelnosti dozorčích úkonů stojí za to znovu zdůraznit. A to hlavně v případě schvalování interních modelů.

6.3   Oznamování orgánům dozoru a zveřejňování informací (pilíř III)

(články 35, 50–55)

6.3.1

Transparentnost a zveřejňování informací pojišťovnami o své finanční kondici a rizicích slouží k upevňování tržní disciplíny. Navíc by pojišťovny/zajišťovny měly orgánům dozoru poskytovat (oznamování orgánům dozoru) kvantitativní i kvalitativní údaje, jež potřebují k účinné kontrole a vydávání pokynů.

6.3.2

Harmonizace při zveřejňování informací a oznamování orgánům dozoru je důležitou součástí nového režimu, jelikož zde existuje jasná potřeba sbližování, aby bylo možné zajistit porovnatelný formát i obsah napříč Evropou. Má to zvláštní význam především vzhledem k nadnárodním skupinám.

6.4   Dozor nad skupinou

(články 210–268)

6.4.1

Stávající právní předpisy EU považují dozor nad skupinami za pouhý doplněk k samostatnému dozoru. Samostatný dozor nebere v potaz to, jestli je právnická osoba součástí skupiny (např. pobočka), či ne. Dozor nad skupinou se pak následně prostě přidá k samostatnému dozoru za jediným účelem, a to je zhodnocení důsledků skupinových vztahů na jednotlivou pojišťovnu/zajišťovnu. V důsledku toho stávající solventnostní režim EU nezkoumá ekonomickou realitu pojišťovacích skupin a nedbá skutečnosti, že v mnoha případech se řízení rizik provádí na úrovni skupiny, spíše než na úrovni jednotlivých firem. Cílem návrhu Solventnost II je nalézt vhodnější způsob dozoru nad skupinami tím, že se za určitých podmínek změní způsob provádění samostatného i skupinového dozoru.

6.4.2

Pro každou pojišťovací skupinu bude jmenován jeden orgán dozoru nad skupinou, jemuž bude udělena hlavní odpovědnost za všechny klíčové aspekty dozoru nad skupinou (solventnost skupiny, transakce uvnitř skupiny, koncentrace rizik, řízení rizik a vnitřní kontrola). Orgán dozoru nad skupinou a samostatný orgán dozoru si však budou muset vyměňovat všechny podstatné informace automaticky a jiné důležité informace na základě vyžádání. Orgán dozoru nad skupinou bude muset navíc před důležitým rozhodnutím konzultovat příslušné samostatné orgány dozoru a dotčené orgány dozoru budou muset učinit vše, co je v jejich silách, aby došly ke společnému rozhodnutí, i když v případě schvalování skupinového interního modelu, tak jak je tomu u bankovní regulace, učiní konečné rozhodnutí orgán dozoru nad skupinou. Tato ustanovení by měla zajistit, že jak orgán dozoru nad skupinou, tak samostatný orgán dozoru budou moci lépe pochopit rizikový profil skupiny jako celku, a tudíž že pojistníci u jednotlivých subjektů v rámci skupiny budou požívat zvýšené ochrany.

6.4.3

Nádavkem k vylepšené koncepci dozoru nad skupinou zavádí tento návrh také inovační režim podpory ze strany skupiny. Skupiny, jež by měly zájem usnadnit řízení kapitálu na úrovni skupiny, si mohou požádat o povolení, aby mohly být regulovány v režimu podpory ze strany skupiny. Skupinám, jimž bylo uděleno povolení k regulaci v režimu podpory ze strany skupiny, bude za jasně daných podmínek umožněno splnit část SCR (ne MCR) dceřiných společností prostřednictvím příslibu podpory ze strany skupiny (finanční a právně vymahatelný závazek mateřské společnosti za dceřinou společnost k poskytnutí kapitálu v případě potřeby). Aby mohl režim podpory ze strany skupiny správně fungovat, bylo provedeno několik dodatečných odchylek od samostatného dozoru. Až bude režim skupinové podpory fungovat, předpokládá se existence konkrétního postupu pro případ zátěžových situací (porušení jednotlivého SCR), který by zahrnoval koordinovaný postup samostatného orgánu dozoru i orgánu dozoru nad skupinou. Tento režim by měl být uplatňován jednotně napříč Unií.

6.4.4

Jelikož režim podpory ze strany skupiny umožňuje, aby byl kapitál pro SCR držen na jiném místě v rámci skupiny, poskytuje tak pojišťovacím skupinám praktické a transparentní opatření, aby mohly mít prospěch z uznání účinků diverzifikace na skupinové úrovni, zatímco jednotlivé dceřiné podniky splňují úroveň kapitálových požadavků, jako kdyby nebyly součástí skupiny. Z těchto důvodů by se pro zajištění okamžité převoditelnosti kapitálu (v případě jeho potřeby) měl zavést vhodný dozor. Při existenci a použití příslibu podpory ze strany skupiny musí tuto skutečnost mateřský podnik i dotyčný dceřiný podnik zveřejnit.

V Bruselu dne 29. května 2008.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Návrh byl později pozměněn a stal se z něj KOM(2008) 119 v konečném znění. Číslování článků uvedené v tomto stanovisku odkazuje na tuto nejnovější verzi návrhu směrnice.

(2)  Instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění.

(3)  Zdroj: Comité Européen des Assurances, European Insurance in Figures, 2007. Čísla vycházejí z údajů na konci roku 2006.

(4)  Viz poznámka pod čarou 2.

(5)  Viz poznámka pod čarou 2.

(6)  Viz poznámka pod čarou 2.

(7)  Viz poznámka pod čarou 2.

(8)  Viz poznámka pod čarou 2.

(9)  Viz poznámka pod čarou 2.

(10)  Viz poznámka pod čarou 2.

(11)  Zdroj: AISAM.

(12)  Aktiva v majetku pojišťoven v EU představují především cenné papíry (37 %), vlastnické podíly (31 %) a půjčky (15 %). Zdroj: Comité européen des assurances, Evropské pojištění v číslech, 2007.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/18


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje zaměřeném na podporu výzkumu a vývoje prováděného malými a středními podniky, který bude probíhat v několika členských státech

KOM(2007) 514 v konečném znění – 2007/0188 (COD)

(2008/C 224/04)

Dne 11. října 2007 se Rada, v souladu s článkem 172 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Společenství v programu výzkumu a vývoje zaměřeném na podporu výzkumu a vývoje prováděného malými a středními podniky, který bude probíhat v několika členských státech

Dne 25. září 2007 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana CAPPELLINIHO hlavním zpravodajem na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), a přijal následující stanovisko jednomyslně.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje cíle společného programu Eurostars a zdůrazňuje, že při přijímání nových politik EU v oblasti výzkumu, vývoje (VaV) a inovací a zavádění programů zaměřených a přeorientovaných na skutečné inovační potřeby MSP, je nutné vzít v úvahu různé kategorie a velikosti MSP a sektory, ve kterých provozují svoji činnost.

1.2

EHSV vítá návrh členských států na přijetí společného programu Eurostars na podporu MSP provádějících VaV a poznamenává, že tento program by měl být otevřený všem MSP ze zemí účastnících se tohoto programu, které mají zájem o účast na inovačních procesech.

1.3

EHSV zdůrazňuje potřebu určit nástroje, pomocí nichž budou do společného programu Eurostars zapojeny všechny členské státy účastnící se programu Eureka, které nejsou do Eurostars zahrnuty.

1.4

EHSV vyjadřuje obavy ohledně kritéria způsobilosti k účasti ve společném programu Eurostars (1), podle něhož je tato účast omezena na MSP provádějící VaV, které investují 10 nebo více % FTE (ekvivalent plného pracovního úvazku) nebo ročního obratu do výzkumné činnosti. Přestože se toto omezení vztahuje pouze na MSP provádějící VaV, který navrhuje projekt (project leader), je tato definice MSP provádějících VaV založená na kodifikovaných ukazatelích a opomíjí všechny různé typy „nekodifikovaných znalostí“ („non-codified knowledge“) (2), přestože vysoce inovační procesy často do vysoké míry charakterizují „tiché znalosti“ („tacit knowledge“) (3).

1.5

EHSV proto opětovně zdůrazňuje zásadu, podle které by projekty měly být vybírány na základě kvality jejich obsahu, odborné způsobilosti k řízení VaV a souladu s cíly programu, aniž by byl vyloučen vysoký podíl inovačních MSP, jež se do programu Eurostars chtějí přihlásit, a aby byla zachována spravedlivá soutěž při předkládání projektů. Dále by mělo být zajištěno financování školicích programů na přípravu odborných řídících pracovníků zabývajících se transferem technologií z výzkumu do prodejných produktů.

1.6

V tomto směru EHSV požaduje, aby byla v souladu s příslušnými procedurami společného programu Eurostars vyčleněna konkrétní rozpočtová linie pro nadnárodní iniciativy prováděné členskými státy ve spolupráci s organizacemi MSP, jejichž cílem je podporovat vhodné informování širšího okruhu MSP o výsledcích projektů Eurostars. Dalším způsobem, jak zvýšit spoluúčast všech MSP, které mají zájem o úspěch programu Eurostars, by mohlo být vytvoření společné databáze a mnohojazyčných sektorových platforem na internetu, které by podporovaly organizace MSP a sociální partneři.

1.7

EHSV zdůrazňuje svoje obavy ohledně kritérií pro stanovení podílu MSP na celkových nákladech projektu týkajících se činností v oblasti VaV. Je důležité jasně uvést, že za současných podmínek společného programu Eurostars by se MSP měly společně podílet alespoň 50 % na nákladech projektu souvisejících s VaV. Toto kritérium by vyloučilo mnoho tržně orientovaných MSP, a při hodnocení programu Eurostars v mezidobí je proto třeba zvážit možnost snížení této hranice na 25 % (4).

1.8

Zainteresované členské státy a jejich vnitrostátní orgány by později během různých fází monitorování dopadu a šíření výsledků měly brát v úvahu zájmy vyjádřené organizacemi MSP v EU a v členských státech a jinými subjekty zainteresovanými ve výzkumu. Stálým nástrojem technické konzultace by se pro členské státy a další orgány EU nebo vnitrostátní orgány mohla stát pravidelná kontrola poradní skupiny EU pro MSP a VaV. V tomto směru by také Středisko pro sledování vnitřního trhu EHSV ve spolupráci s kategorií MSP mohlo sloužit jako člen poradní skupiny, který by mohl být konzultován, a to během fází monitorování, provádění a šíření.

1.9

EHSV zdůrazňuje, že společný program Eurostars by měl být prováděn transparentním a nebyrokratickým způsobem, aby mohly MSP snadněji získávat informace a především se zapojit do návazných činností s příbuznými institucemi VaV, které o to mají zájem. Financování projektů by tedy mělo být úhrnné; v případě, že úhrnná částka není slučitelná s národními programy, použije se paušální částka.

1.10

Pro účinné provádění programu Eurostars by měly být posíleny regionální inovační sítě tak, aby mohly poskytovat inovačním MSP služby úplného rozsahu, jež by jim daly faktický přístup k evropskému financování VaV. S cílem zvýšit povědomí o specifických programech financování MSP provádějících VaV by například měly být posíleny a lépe koordinovány vztahy mezi sítí Eureka, jinými existujícími veřejnými a soukromými subjekty a organizacemi MSP v EU, členských státech a regionech. Měla by být financována řada akcí pořádaných prostřednictvím organizací zatupujících MSP, jejichž cílem by bylo upozornit MSP a zainteresované organizace na smysl a důležitost inovací a úlohu, kterou budou inovace hrát v budoucnosti EU.

1.11

Výsledky výběru projektů do programu Eurostars (5) podle sektorů MSP by měly být zveřejněny sítí Eureka na internetu. K dispozici by také měl být užší seznam projektů s vysoce inovačním obsahem, které však nezískaly financování. Tento seznam by veřejným/soukromým investorům ukázal, zda je nezbytné další financování programu.

1.12

Účinná koordinace mezi vnitrostátními orgány řídícími MSP a politiky VaV a Eureka musí být důsledná a musí odpovídat potřebám, které vyjádřily organizace MSP a další zainteresované strany (mimo jiné včetně soukromých a veřejných výzkumných subjektů). EHSV vyzývá zainteresované evropské instituce, členské státy a slovinské a francouzské předsednictví EU, aby zajistily, že koordinace bude probíhat v souladu s očekáváními MSP a cíly programu.

1.13

EHSV naléhavě žádá, aby v souvislosti s účastí MSP v programech financování VaV a ve společném programu Eurostars byla zkrácena dlouhá doba od podání žádosti do jejího schválení Evropskou unií. MSP by tak byly povzbuzeny k předkládání více projektů.

1.14

EHSV zdůrazňuje, že pro lepší a vyšší využití financování VaV malými a středními podniky je třeba, aby EK prozkoumala možnost přesunu nevyužitých prostředků dostupných pro MSP pod kapitolou Spolupráce 7RP (což představuje 15 % rozpočtu 6RP na tematické priority) do programu Kapacity (CRAFT atd.), který se na MSP zaměřuje účinnějším způsobem.

1.15

EHSV žádá, aby se věnovala větší pozornost neúměrné regulační zátěži pro MSP, která může být až desetkrát vyšší než zátěž pro velké společnosti (6). Žádoucí je rovněž snížení správních nákladů a zjednodušení postupů pro předkládání návrhů malých a středních podniků, které se zapojují do programů VaV s dalšími evropskými a mezinárodními partnery. EHSV by také uvítal vyřešení otázky práv duševního vlastnictví (PDV) a evropských patentů (7), kde současná situace brzdí hospodářskou soutěž a inovace v Evropě. Dostupnost patentování a PDV (8) může být navíc vnímána jako důležité nepeněžní aktivum při upevňování partnerství podniků účastnících se mezinárodních projektů.

2.   Východiska stanoviska

2.1

V Evropské chartě pro malé podniky, kterou evropští vedoucí představitelé schválili v roce 2000, bylo ustanoveno, že „malé podniky je nutné považovat za hlavní hybatele inovace, zaměstnanosti i sociální a místní integrace v Evropě“ (9). V říjnu 2007 EK navíc ohlásila přípravu „aktu o malých podnicích“ pro Evropu (10), který stanoví soubor opatření na podporu podnikání, podnikatelské kultury a přístupu k odborným způsobilostem (11). Během roku 2008 Komise také prozkoumá řadu iniciativ týkajících se MSP (12), aby zvýšila účast těchto podniků v programech EU.

2.2

Z těchto základů vzešel návrh na specifický společný program Eurostars. Tento program spadá do článku 169 Smlouvy o založení ES a má doplnit činnost „Výzkum ve prospěch malých a středních podniků“ v rámci Sedmého rámcového programu pro výzkum (7RP), na kterou se zaměřuje. Řídí ho Eureka a zahájilo ho společně 22 členských států a 5 dalších států zapojených do sítě Eureka (Island, Izrael, Norsko, Švýcarsko a Turecko). V současnosti je do programu Eurostars zapojeno 30 států: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Izrael, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Turecko.

2.3

V 7RP je přijata řada opatření, která byla navržena v přezkumu 6RP (13) za účelem setření rozdílů v politikách ve prospěch MSP. 7RP obsahuje strategii pro MSP, do které jsou začleněna kvalitativní i kvantitativní opatření na stimulování činnosti na celostátní i regionální úrovni. Jejím cílem je vytváření klastrů a sítí podniků, zlepšení celoevropské spolupráce mezi malými podniky s využitím informačních technologií, šíření osvědčených postupů při dohodách o spolupráci a podpora spolupráce mezi malými podniky (14).

2.4

23 milionů MSP registrovaných v EU představuje 99 % všech podniků a podílí se dvěma třetinami na evropském obratu. Jsou také tím, co podporuje klíčové aktéry udržitelného rozvoje (15). Aby se staly konkurenceschopnějšími, je však tyto podniky třeba zhospodárnit a přeskupit je tak, aby tvořily soudržný celek s nezbytným minimálním objemem. Tak budou schopné využít rozvoje specifických fondů rizikového kapitálu, vědeckých parků, inkubátorů a regionálních inovačních politik (16).

2.5

Zpráva Flash Eurobarometru navíc zdůrazňuje, že růst MSP pravděpodobně brzdí povaha Evropanů, kteří neradi přijímají rizika a chybí jim podnikatelský duch (17). Je proto obzvláště důležité podniknout kroky na zvýšení profesionálního image podnikatelů a zvýšit povědomí veřejnosti o jejich rozhodujícím významu pro inovace, hospodářský pokrok a blahobyt obecně. Lisabonských cílů lze dosáhnout pouze prostřednictvím zodpovědného, výkonného a nápaditého podnikání, které se může svobodně rozvíjet (18).

2.6

Specifická opatření, která přijímají členské státy na podporu MSP, však vždy nepodněcují a nepodporují nadnárodní výzkumnou spolupráci a nadnárodní transfer technologií. Evropské MSP se vzhledem ke změnám na trzích a internacionalizaci hodnotových řetězců musejí nyní přizpůsobit silné světové hospodářské soutěži a zapojit se do permanentního inovačního procesu v ještě širším mezinárodním kontextu. Společný program Eurostars by měl odměnit ty MSP a veřejné a/nebo soukromé výzkumné instituce, které vyvinou zvláštní úsilí na podporu projektů VaV, na šíření jejich výsledků, na transfer znalostí a usnadnění přístupu k nim. Měl by především odměnit projekty zapojující instituce a skupiny MSP a/nebo jednotlivé MSP, které se běžně účastní méně nebo mají potíže s přístupem k takovým programům. EHSV zdůrazňuje význam rozšíření přínosu společného programu Eurostars na všechny členské státy sítě Eureka, především na státy, které vstoupily do EU nedávno a mohou mít prospěch z nadnárodního přístupu.

2.7

Společný program Eurostars se zaměřuje na MSP provádějící VaV a klade důraz na tržně orientované projekty VaV a nadnárodní projekty, do nichž je zapojeno více partnerů (nejméně dva nezávislí účastníci z různých účastnících se států). Důležitým aspektem programu je přístup zdola nahoru, který zvyšuje spoluúčast MSP provádějících VaV a posiluje strategické inovace podniku. Za takových okolností mají MSP kontrolu a jsou schopné ovlivňovat výsledky probíhajícího výzkumu podle obchodních příležitostí.

3.   Cíle společného programu Eurostars

3.1

Podle článku 169 Smlouvy účast na výzkumných a rozvojových programech znamená, že účastnící se členské státy EU propojí své národní výzkumné programy tím, že se zaváží ke společnému výzkumnému programu. Komise na právním základě článku 169 stanovila čtyři případné iniciativy. Jednou z nich je Eurostars, společný výzkumný program pro MSP a jejich partnery.

3.2

Program Eurostars sestává z projektů navržených jedním nebo více MSP, které mají sídlo v účastnících se členských státech a jsou aktivně zapojeny do VaV. Projekty lze provádět v jakémkoliv vědeckém či technologickém oboru (musejí však mít civilní účel). Projekty musejí probíhat ve spolupráci, a to nejméně dvou účastníků z dvou různých států účastnících se programu Eurostars. Tito účastníci se musejí zabývat činnostmi souvisejícími s výzkumem, technologickým rozvojem, demonstracemi, školením a šířením souvisejících informací. Životní cyklus projektu je v souladu s povahou MSP krátký. Maximální délka projektu je tři roky a do dvou let od jeho ukončení musí být produkt, který je jeho předmětem, připraven k uvedení na trh.

3.3

Společný program Eurostars může mít značný pákový efekt pro financování Společenství. Členské státy a pět dalších států programu Eureka (Island, Izrael, Norsko, Švýcarsko a Turecko) přispějí 300 miliony eur. Společenství přidá třetinu příspěvku členských států, čímž rozpočet programu z veřejných zdrojů dosáhne 400 milionů eur. Uvažujeme-li, že míra financování projektů se bude pohybovat v rozmezí 50–75 %, může program Eurostars po dobu svého trvání zmobilizovat 133 až 400 milionů eur dalších finančních prostředků ze soukromých zdrojů (pákový efekt). Očekávaná účast se počítá na základě průměrných nákladů ve výši 1,4 milionů eur na každý projekt Eurostars. Při průměrné míře financování ve výši 50 % lze s financováním z veřejných zdrojů ve výši 0,7 milionu eur na projekt a s celkovým programovým rozpočtem 400 milionů eur financovat 565 projektů.

3.4

Příspěvek Společenství tedy vyplňuje mezeru ve financování VaV v raných stádiích, kdy má inovační činnost relativně vysoké riziko a nemusela by přitáhnout výhradně soukromé investory (19). Zásah Společenství ve formě veřejných investic na program Eurostars podnítí více MSP provádějících VaV, aby hledaly soukromé investice na rozvoj inovačních výrobků nebo služeb.

3.5

Co se týče financování, mělo by se zvážit zavedení daňových úlev pro investice do VaV v členských státech programu, které by byly atraktivní pro investory i při nejhorším scénáři, kdy by investoři mohli přinejmenším využívat těchto úlev. Přínosem pro MSP je alternativní forma financování.

3.6

Existují však obavy, že velká část MSP nebude mít možnost účastnit se iniciativy EU pro konkurenční inovace. Kritérium způsobilosti pro účast MSP provádějících VaV v programu Eurostars je to, aby MSP navrhující projekt investoval 10 nebo více % svého obratu nebo FTE (ekvivalent plného pracovního úvazku) do výzkumné činnosti. Přestože se toto omezení týká pilotního partnera projektu, může mnoho malých podniků předem vyloučit z předkládání inovačních projektů. Program by následně mohl přitáhnout pouze již konsolidované high-tech společnosti, které by mohly využít jiné, vhodnější formy financování.

3.7

V některých státech EU jsou navíc náklady na VaV velmi často zahrnuty do jiných provozních nákladů, a nelze je tedy stanovit odděleně (20). Definice ukazatelů VaV, kterou používá OECD, tedy vykazuje určité nepřesnosti, pokud ji použijeme pro malé inovační podniky, jelikož tyto podniky nemohou zahrnout tu část činnosti označovanou jako nekodifikované znalosti, již je obtížné kvantifikovat (21).

3.8

Podle OECD je dále „high-tech sektor“ definován jako odvětví, u nichž podíl VaV na obratu dosahuje více než 4 %. Tento sektor se i v nejvyspělejších ekonomikách podílí na HDP přibližně 3 %, což znamená, že k 97 % veškeré ekonomické činnosti a většině inovačních procesů dochází v sektorech definovaných OECD jako „mid-tech“ nebo „low-tech“ (22). Tato čísla naznačují, že vysoký podíl inovačních podniků by byl vyloučen, pokud bude přístup k programu financování omezen 10 procentním prahem pro VaV, jelikož se nepodaří spustit kladný přístup k inovacím, který je základem této evropské iniciativy.

3.9

Podle EHSV by tedy projekty měly být vybírány na základě jejich kvality a souladu s cíly programu a 10 procentní práh pro VaV by měl být zrušen.

3.10

Dalším požadavkem programu Eurostars je, aby účastnící se MSP provádějící VaV byly schopné provádět výraznou část výzkumné a vývojové činnosti. Neměla by být vyloučena spolupráce s jinými partnery, kterými mohou být jiné MSP, místní klastry, velké společnosti ochotné sdílet cíle programu, výzkumné instituce nebo vysoké školy. Pojem klastr by navíc měl zahrnovat i potřebu umístit MSP založené na VaV na univerzitní kampus/kampus vzdělávacích institucí třetího stupně, aby se zvýšila interakce mezi těmito dvěma stranami, z níž budou mít obě prospěch.

3.11

Co se týče příspěvků jednotlivých inovačních MSP účastnících se programu Eurostars je důležité vyjasnit, že MSP provádějící VaV musejí celkem pokrýt alespoň 50 % nákladů na VaV v rámci projektu. Toto kritérium by nicméně mohlo vyloučit ještě mnoho tržně orientovaných MSP, a při hodnocení programu Eurostars v mezidobí je proto třeba zvážit možnost snížení této hranice na 25 % (23).

3.12

Stále je třeba dále objasnit vztah k jiným finančním nástrojům, které pokrývá CIP (Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace). Program financování je také nutné učinit flexibilnějším a přizpůsobit ho potřebám MSP a zvážit přitom kladné zkušenosti se záručními fondy výzkumu a vývoje s cílem umožnit podnikům přijetí dlouhodobějšího obchodního výhledu.

3.13

Lepší regulační rámec vytvořený po systematické konzultaci zastupitelských organizací MSP a dalších zainteresovaných stran sníží provozní náklady a rizika, zvýší výnosy a tok rizikového kapitálu a zlepší fungování trhů rizikového kapitálu. Z toho budu mít prospěch především inovační MSP. Toto financování doplní veřejnou podporu nejranějších (pre-seed) stádií, ve kterých se výsledky výzkumu mění na obchodní návrh.

3.14

Komise se zavázala podporovat opatření na zvýšení přeshraničních investic fondů rizikového kapitálu (24). Trh rizikového kapitálu je v Evropě roztříštěný, v současnosti funguje ve 27 různých prostředích. To negativně ovlivňuje jak získání financí, tak investice.

3.15

Je tedy třeba lepšího prostředí pro investice rizikového kapitálu a proto, aby členské státy mohly vytvořit pobídky pro zapojení soukromých investorů do mezinárodního výzkumu probíhajícího ve spolupráci (25) a podporovat zapojení služeb na podporu MSP zaměřených na podporu podniků, které úspěšně završí počáteční (start-up) fázi.

4.   Zlepšení koordinace společného programu Eurostars

4.1

Cílem programu Eurostars je pomoci MSP s jakoukoliv technologií nebo průmyslovým, právním a organizačním rámcem nezbytným pro rozsáhlou evropskou spolupráci členských států při aplikovaném výzkumu a inovacích. Následně zvýší schopnost MSP provádějících VaV uvádět na trh nové konkurenční výrobky, postupy a služby.

4.2

Internacionalizací projektu se lze vyhnout duplicitnímu úsilí o inovaci a měla by být příležitostí pro přijetí společných politik a vyvinutí zrychlené činnosti na snížení administrativní zátěže (26). S pomocí programu Eurostars by mohlo být mnoho MSP podníceno k využití mezinárodní spolupráce, ovšem pod podmínkou, že budou schopné navrhnout projekt a přímo ho vést. Účast na integrovaných projektech a v síti excelence by však měla být pečlivě plánována, aby byla účast na projektech vyvážená.

4.3

Kromě podpory VaV musíme rovněž uvážit způsoby, jakými mohou vlády bezprostředněji podporovat inovace poskytnutím vhodné infrastruktury. Existuje rozsáhlá skupina výzkumných „institucí“ (z nichž některé mohou být sdružení nebo výzkumné společnosti), jejichž úkolem je podporovat inovace, především inovace malých a středních podniků. Existují také vědecké parky a vědecké dílny, inkubátory, regionální a místní správní orgány a organizace pro transfer znalostí. Tyto subjekty významným způsobem podporují mladé high-tech MSP a dokonce i tradičnější MSP, které zvažují přechod k inovačním strategiím. Slovinské a následující francouzské předsednictví EU by měly sledovat, jak by mohla být na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni rozvinuta koordinace programu Eurostars, aby byla dovedena na optimální úroveň a předcházelo se zdvojení funkcí a riziku nedorozumění mezi stávajícími agenturami MSP.

4.4

EHSV také několikrát doporučil použít výrazně větší část prostředků ze strukturálních fondů EU na rozvoj společných vědeckých infrastruktur specificky přizpůsobených pro MSP. Za tímto účelem by mohly být úspěšně využity i prostředky Evropské investiční banky (27).

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  http://www.eurostars-eureka.eu/

(2)  Hartmut Hirsch-Kreinsen, „Low-Tech“ Innovations, Industry and Innovation, únor 2008.

(3)  Pilotní projekt: http://www.pilot-project.org

(4)  A6-0064/2008 (pozměňovací návrh k návrhu), Evropský parlament, výbor Průmysl, výzkum a energetika, 2008.

(5)  http://ec.europa.eu/research/sme-techweb/index_en.cfm?pg=results

(6)  Models to reduce the disproportionate regulatory burden on SMEs (Modely snížení neúměrné regulační zátěže pro MSP), Evropská komise, GŘ pro podniky a průmysl, květen 2007.

(7)  The Cost Factor in Patent Systems, Université Libre de Bruxelles, pracovní dokument WP-CEB 06-002, Brusel 2006, viz od str. 17.

(8)  Zlepšení patentového systému v Evropě, KOM(2007) 165 v konečném znění.

(9)  Evropská charta pro malé podniky, zasedání Evropské rady ve Feiře, 19.–20. března 2000.

(10)  Malé a střední podniky – klíč k zajištění vyššího růstu a zaměstnanosti. Přezkum moderní politiky malých a středních podniků v polovině období, KOM(2007) 592 v konečném znění, 4.10.2007.

(11)  Luc Hendrickx, UEAPME expectations on the proposal for a European Small Business Act, 14.12.2007.

(12)  http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/sba_en.htm

(13)  Úř. věst. C 234, 20.9.2005, s. 14; UEAPME Position Paper on a successor to the 6th Framework Programme for R&D (stanovisko UEAPME k programu následujícímu po 6. rámcovém programu pro výzkum a vývoj), 1/2005.

(14)  Přezkum moderní politiky malých a středních podniků v polovině období, KOM(2007) 592 ze dne 4.10.2007.

(15)  Provádění lisabonského programu Společenství: Financování růstu malých a středních podniků – evropský přínos, KOM(2006) 349 ze dne 29.6.2006.

(16)  Věda a technologie, klíč k budoucnosti Evropy, KOM(2004) 353 ze dne 16.6.2004.

(17)  Observatory of European SMEs, Flash Eurobarometer č. 196, květen 2007.

(18)  Investice do znalostí a inovace, ITN/325, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 8.

(19)  Annual Survey of Pan-European Private Equity & Venture Capital Activity (Výroční průzkum celoevropských aktivit v oblasti soukromého kapitálu a rizikového kapitálu), 2004.

(20)  Přehled investic do VaV v EU v roce 2007, str. 20, Společné výzkumné středisko (JRC) a generální ředitelství pro výzkum (GŘ RTD).

(21)  H. Hirsch-Kreinsen, „Low-Technology“: A forgotten sector in innovation policy, Fakulta ekonomiky a společenských věd, Univerzita Dortmund, 15.3.2006; UAPME, Towards an Innovation Policy for Crafts, Trades and SMEs, 27.10.2004.

(22)  Towards an Innovation Policy for Crafts, Trades and SMEs, UEAPME, 27.10.2004.

(23)  Evropský parlament, výbor Průmysl, výzkum a energetika, A6-0064/2008.

(24)  Commission proposes measures for more cross-border investment by venture capital funds (Komise navrhuje opatření na zvýšení přeshraničních investic fondů rizikového kapitálu) IP/08/15, 7.1.2008.

(25)  Provádění lisabonského programu Společenství: Financování růstu malých a středních podniků – evropský přínos, KOM(2006) 349 ze dne 29.6.2006.

(26)  European Commission proposals for administrative burden reductions in 2008 (Návrhy Evropské komise na snížení administrativní zátěže v roce 2008), MEMO/08/152, 10.3.2008.

(27)  (Úř. věst. C 65, 17.3.2006), Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 17.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/23


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Překonání stigmatu neúspěchu podnikání – politika druhé šance – Provádění lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost

KOM(2007) 584 v konečném znění

(2008/C 224/05)

Dne 5. října 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Překonání stigmatu neúspěchu podnikání – politika druhé šance – Provádění lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. května 2008. Zpravodajem byl pan Morgan.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 70 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Od roku 2001 Komise řeší negativní důsledky neúspěchu podnikání. Obzvláště poukazuje na nutnost zlepšení úpadkových řízení. S ohledem na omezené pravomoci v této oblasti se soustředila na shromáždění údajů o právních a společenských důsledcích neúspěchu podnikání, usnadnění určení a šíření osvědčených postupů a v poslední době na práci na nástrojích včasného varování jako prostředku pro zmírnění stigmatu neúspěchu.

1.2

EHSV souhlasí s tím, jaký důraz Komise klade na nezbytnost překonat stigma neúspěchu podnikání. Dobré národní rámcové podmínky pro podnikání mají zásadní význam pro plné využití podnikatelského potenciálu EU a pro vytvoření dynamických společností. Za tímto účelem je společenské uznání úspěšného podnikání životně důležité a mělo by jít ruku v ruce s politikou podpory druhé šance pro podnikatele, kteří prodělali úpadek.

1.3

Komise po právu tvrdí, že zakládání podniků a úspěchy i neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku. EU musí změnit svůj zavedený postoj. Čím těsněji je stigma neúspěchu spojováno s bývalými úpadci, o to více může být ohrožen jakýkoliv nový podnik, a toto ohrožení se vztahuje na všechny zúčastněné strany.

1.4

Legislativa USA se snaží vyvážit zájmy dlužníků, věřitelů a společnosti jako celku. Podle stanoviska EHSV by měly členské státy navrhnout zákony s cílem dosáhnout stejné rovnováhy. Platební neschopnost a nesplácení dluhů mohou věřitelům způsobit obrovské potíže a dostat je samotné do situace platební neschopnosti. Zbavit společnost dluhu a dát jí tak šanci začít znovu může být velmi nespravedlivé vůči věřitelům. Insolvenční právo musí docílit té správné rovnováhy.

1.5

Z hlediska společnosti obecně může být nejlepším řešením zachování celého podniku nebo jeho části v provozu. Pokud je společnost potenciálně životaschopná, bude pokračování jejího provozu i nadále přínosné pro všechny zúčastněné strany, pokud mohou správcové konkurzní podstaty zachránit společnost, která je v platební neschopnosti, pak si její zaměstnanci udrží práci. Když úpadce začne znovu podnikat, vytváří tak nová pracovní místa. Jakákoliv z těchto pracovních míst přinesou prospěch společnosti jako celku.

1.6

Existuje mnoho způsobů, jak mohou podniky udělat úpadek, i v případě podnikatelů s těmi nejčestnějšími záměry. V počáteční fázi může být nemožné založit životaschopný podnik. I po překonání počáteční fáze může špatný obchodní model znamenat, že podnik nemá budoucnost. Na druhou stranu mohou i potenciálně životaschopné společnosti udělat úpadek v důsledku podnikatelských chyb a rovněž z důvodů, nad nimiž nemají kontrolu. Takové společnosti by měly být ochráněny správci majetku a většina pracovních míst by měla být zachráněna.

1.7

Je třeba rozlišovat mezi společností a jejím vedením. Vedení může vyhlásit úpadek, zatímco správce majetku zachrání společnost a její zaměstnance. Pokud společnost udělá úpadek, může to znamenat úpadek i samotných podnikatelů v důsledku bankovních záruk, které poskytlo, i přesto, že jejich osobní jednání nebylo podvodné. Zájem Komise je zaměřen právě na tyto čestné podnikatele. V případě, že vytvořili dobrý podnik, a poté řízením osudu udělali úpadek, který způsobila nezkušenost či nešťastné okolnosti, zasluhují si druhou šanci; ekonomika jejich dovednosti potřebuje. Jiní, kteří úpadek způsobí svou neschopností a nedostatkem vize, pravděpodobně ekonomice nebudou mít co nabídnout, ani pokud naleznou někoho, kdo je finančně podpoří. Ne všichni zkrachovalí podnikatelé si zaslouží druhou šanci.

1.8

Iniciativa Komise přispěla k zahájení reformy napříč EU. Mnoho členských států se již inspirovalo osvědčenými postupy a závěry politiky pro tuto oblast shromážděnými na evropské úrovni. Přibližně jedna třetina členských států předložila plány na reformu vnitrostátních právních předpisů o úpadku. Nicméně téměř polovina států EU musí v tomto směru teprve učinit první kroky. I přesto, že Komise má v této oblasti politiky jen omezené kompetence, EHSV ji vyzývá, aby využila všech dostupných prostředků a podnítila ministry financí členských států k jednání. Dle názoru EHSV jsou pokroky ve většině členských států nedostatečné.

1.9

EHSV naprosto souhlasí se vším, co Komise uvedla ve sdělení v souvislosti s insolvenčním právem, tento postoj je ovšem samozřejmě podmíněn podrobnostmi zákonů, jež budou nakonec přijaty. To se týká formálního uznání čestných úpadců, brzkého uvolnění od dluhů a snížení právních omezení, ztráty práv a zákazů se zrychleným řízením. Ve střednědobém horizontu by se měl stanovit cíl, aby řízení netrvala déle než dvanáct měsíců.

1.10

EHSV má za to, že je zcela nezbytné, aby všechny členské státy co nejdříve dokončily přezkum svého insolvenčního práva. Kromě změn v zákonech je zásadně důležité, aby soudy úpadky řešily rychle. Celý proces je třeba dobře zorganizovat. Tyto změny jsou zásadní součástí programu druhé šance.

1.11

Dalším bodem sdělení je aktivní podpora ohrožených podniků. Ta není součástí programu druhé šance jako takového. Jedná se o program, jehož cílem je předcházet úpadkům a zachovat podniky a pracovní místa. V části 4 je uvedeno několik příkladů úpadku, jimž bylo možné předejít. V tomto smyslu se sdělení zaměřuje především na prevenci úpadků, jimž je možno zamezit, prostřednictvím systému včasného varování a poskytování dočasné finanční pomoci a služeb poradců.

1.12

Tento program není příliš vhodný pro většinu MSP, jelikož nabízí jen málo mechanismů, díky nimž by bylo možné mezi desítkami tisíc MSP ve všech členských státech proaktivně určit ty ohrožené. I přesto jsou členské státy pobízeny k tomu, aby co nejvíce využily existujících možností; příkladem může být Francie, kde orgány spravující DPH vydávají včasná varování o možných problémech podniků spojených s peněžním tokem. Komise uvádí, že podpůrná opatření by se měla zaměřit na prevenci úpadku, odborné poradenství a včasný zásah. Problém nastává, když si vedení neuvědomí, že je podnik ohrožen. Vlády členských států budou muset spolupracovat s účetními a organizacemi na podporu MSP a připravit tato proaktivní opatření tak, aby odpovídala kultuře jejich MSP.

1.13

Je zřejmé, že nejdůležitější doporučení sdělení se týká reformy insolvenčního práva. To je klíčové opatření, bez něhož se program druhé šance nemůže rozběhnout.

1.14

Některá tzv. „měkká“ doporučení sdělení mohou být provedena bez nutnosti změn v insolvenčním právu. Jakmile budou pozměněny právní předpisy, bude možno přistoupit k ostatním „měkkým“ opatřením. Pokud by nedošlo ke změnám v insolvenčním právu, nenaplní se hlavní smysl sdělení Komise.

1.15

EHSV se domnívá, že by v reakci na toto sdělení měly všechny členské státy zahrnout návrhy v něm obsažené do svých národních plánů provádění Lisabonské strategie (příslušný pokyn č. 15).

2.   Úvod

2.1

Od roku 2001 Komise řeší negativní důsledky neúspěchu podnikání. Obzvláště poukazuje na nutnost zlepšení úpadkových řízení. S ohledem na omezené pravomoci v této oblasti se soustředila na shromáždění údajů o právních a společenských důsledcích neúspěchu podnikání, usnadnění určení a šíření osvědčených postupů a v poslední době prací na nástrojích včasného varování jako prostředku pro zmírnění stigmatu neúspěchu.

2.2

To přispělo k zahájení reformy napříč EU. Mnoho členských států se již inspirovalo osvědčenými postupy a závěry politiky pro tuto oblast shromážděnými na evropské úrovni. Přibližně jedna třetina členských států předložila plány na reformu vnitrostátních právních předpisů o úpadku. Nicméně téměř polovina států EU musí v tomto směru teprve učinit první kroky. I přesto, že Komise má v této oblasti politiky jen omezené kompetence, EHSV ji vyzývá, aby využila všech dostupných prostředků a podnítila ministry financí členských států k jednání. Dle názoru EHSV jsou pokroky ve většině členských států nedostatečné.

TABULKA A: SOUČASNÁ SITUACE V ČLENSKÝCH STÁTECH

A

Opatření existují

(A)

Opatření se plánují/částečně existují

N

Opatření neexistují

 

Informace/ vzdělávání

Celková strategie

Publicita v případě soudních rozhodnutí o čestnosti

Snížená omezení atd.

Lepší právní zacházení s čestnými úpadci

Krátké období na uvolnění od dluhů/nebo odpuštění dluhů

Zjednodušená řízení

Povzbuzování podpory

Pěstování propojení

Diskuse s finančním sektorem

Celkem A + (A)

Belgie

N

N

(A)

(A)

A

(A)

N

N

N

N

4

Bulharsko

N

N

N

N

N

N

N

N

N

N

0

Česká republika

N

N

N

N

N

N

(A)

N

N

N

1

Dánsko

N

N

N

A

(A)

A

(A)

N

N

N

4

Německo

(A)

N

N

A

A

(A)

N

N

N

N

4

Estonsko

N

N

N

N

N

(A)

(A)

N

N

N

2

Irsko

N

N

N

N

N

A

A

N

N

N

2

Řecko

N

N

N

A

(A)

(A)

A

N

N

N

4

Španělsko

N

N

N

N

A

A

A

N

N

N

3

Francie

N

N

N

N

(A)

N

A

N

(A)

N

3

Itálie

N

N

N

A

A

(A)

(A)

N

N

N

4

Kypr

N

N

(A)

(A)

N

(A)

(A)

N

N

N

4

Lotyšsko

N

N

N

N

N

N

(A)

N

N

N

1

Litva

N

N

N

A

(A)

A

(A)

N

N

N

4

Lucembursko

N

N

N

N

N

N

N

A

N

N

1

Maďarsko

N

N

N

N

N

N

N

N

N

N

0

Malta

N

N

N

(A)

(A)

N

N

N

N

N

2

Nizozemsko

(A)

N

N

N

(A)

(A)

N

N

N

(A)

4

Rakousko

N

(A)

N

(A)

(A)

(A)

A

(A)

(A)

N

7

Polsko

N

N

N

N

(A)

(A)

A

N

N

N

3

Portugalsko

N

N

N

N

N

N

N

N

N

N

0

Rumunsko

N

N

N

(A)

(A)

N

A

N

N

N

3

Slovinsko

N

N

N

N

N

(A)

N

N

N

N

1

Slovensko

N

N

N

N

N

N

N

N

N

N

0

Finsko

N

N

N

A

N

(A)

A

A

N

N

4

Švédsko

N

N

N

N

A

(A)

A

N

N

N

3

Velká Británie

N

N

A

A

A

A

A

N

N

N

5

Celkem A + (A)

2

1

3

12

15

17

17

3

2

1

 

Spojené státy americké

N

N

N

A

(A)

A

A

N

N

N

4

2.3

Tabulka A byla převzata ze sdělení. Sloupce 4 až 6 se týkají reformy insolvenčního práva. Je naprosto zřejmé, že členské státy jsou v otázce právních předpisů velice aktivní, nicméně tabulka zároveň ukazuje, že novelizované zákony byly uvedeny v platnost jen v několika velmi málo zemích. Pokud by se celková čísla uvedená pod sloupci týkala platných právních předpisů, nezněla by 12 –15 –17 – 17, ale 6 – 6 – 5 – 10. Vzhledem k počtu 27 členských států je to chabý výsledek. Pomalá činnost či nečinnost bezpochyby poškozuje podnikatelskou činnost v členských státech, protože dokud nedojde k potřebným změnám, je možnost úpadku závažnou překážkou v podnikání.

2.4

Dalším rysem tabulky je, že zbývajících šest sloupců, které obklopují sloupce týkající se legislativy, je v podstatě prázdných. To je poněkud překvapivé, jelikož i přesto, že insolvenční legislativa ve většině členských států ještě nebyla pozměněna, mohla být provedena ostatní „měkká“ opatření.

2.5

Abychom měli srovnání, požádal EHSV Komisi o poskytnutí údajů o USA srovnatelných s údaji v tabulce o státech EU. Údaje o USA lze vysvětlit následovně:

snížená omezení – A – v USA se nepoužívá žádné z omezení, která jsou v EU běžná (např. zamezování úpadci stát se ředitelem či správcem společnosti či stanovování maximální úvěrové výše pro úpadce). Oddíl 525 zákonu o úpadku naopak stanoví, že žádná osoba nesmí být diskriminována, pokud by se tato diskriminace zakládala pouze na skutečnosti, že proti této osobě je nebo bylo vedeno úpadkové řízení;

lepší právní zacházení – (A) – stejně jako v jiných zemích EU není přípustné uvolnění od dluhů v případě nesprávného či podvodného jednání apod. Neexistuje žádná jiná forma „lepšího zacházení“;

krátké období na uvolnění od dluhů – A – není dáno období, během kterého by úpadce před uvolněním od dluhů držel status úpadce;

zjednodušená řízení – A – nejčastější formou úpadkového řízení používaného jednotlivci je kapitola 7 týkající se likvidace či úpadku. Většinou je proces ukončen do 3-4 měsíců. Kapitolu 7 nesmí použít nikdo, kdo ji využil během posledních šesti let, aby se zabránilo opakovaným žalobám.

2.6

Ze zákona USA je patrný naprosto odlišný postoj, než jaký zastává většina členských států, ne-li všechny. Aktuální právní stanovisko většiny členských států ukazuje, jak málo této otázce rozumějí. To, jak dlouho trvá změna insolvenčního práva, ukazuje, že EU to, lidově řečeno, „nedochází“. Změna postoje urychlí zavádění nových zákonů. Pokud nedojde k této změně, nespustí se ani „měkká“ opatření.

2.7

V 19. století bylo stigma neúspěchu podnikání tak velké, že to zkrachovalé podnikatele vedlo k sebevraždám. V 21. století je sice sebevražd méně, ale společenské stigma přetrvává. Občané EU musí na podnikatele pohlížet jako na někoho, kdo se věnuje něčemu prospěšnému, i když udělají úpadek. Některé neúspěchy jsou nevyhnutelné. O něco méně než tři čtvrtiny (73 %) z 931 435 podniků, jež vznikly v roce 1998 v rámci hospodářství Španělska, Finska, Itálie, Lucemburska, Švédska a Spojeného království, přežilo dva roky. Nepatrně méně než polovina (49,1 %) ze stejné skupiny podniků přežilo pět let, až do roku 2003.

2.8

Komise po právu tvrdí, že zakládání podniků a úspěchy i neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku. EU musí změnit svůj zavedený postoj. Čím těsněji je stigma neúspěchu spojováno s bývalými úpadci, o to více může být ohrožen jakýkoliv nový podnik, a toto ohrožení se vztahuje na všechny akcionáře.

2.9

Legislativa USA se snaží vyvážit zájmy dlužníků, věřitelů a společnosti jako celku. Podle stanoviska EHSV by měly členské státy navrhnout zákony s cílem dosáhnout stejné rovnováhy. Jak je popsáno níže, v části 4, platební neschopnost a nesplácení dluhů mohou věřitelům způsobit obrovské potíže a dostat je samotné do situace platební neschopnosti. Zbavit společnost dluhu a dát jí tak šanci začít znovu může být velmi nespravedlivé vůči věřitelům. Insolvenční právo musí docílit té správné rovnováhy.

2.10

Z hlediska společnosti obecně může být nejlepším řešením zachování celého podniku nebo jeho části v provozu. Pokud je společnost potenciálně životaschopná, bude pokračování jejího provozu přínosné pro všechny zúčastněné strany.

2.11

Zájmy zaměstnanců se tímto sledují několika způsoby. Pro případy platební neschopnosti provedly členské státy směrnici o platební neschopnosti, jež se týká plateb pracovníkům. Pokud může být společnost, která je v platební neschopnosti, zachráněna správci konkurzní podstaty, zůstanou zaměstnanci v zaměstnaneckém poměru. Když úpadce začne znovu podnikat, vytváří tak nová pracovní místa. Jakákoliv z těchto pracovních míst přinesou prospěch společnosti jako celku.

3.   Shrnutí sdělení Komise

3.1   Veřejná image, vzdělávání a sdělovací prostředky

3.1.1

Prvním krokem k vypořádání se s negativními důsledky neúspěchu podnikání je veřejně o něm diskutovat. Nezávisle na jeho příčině vnímá často široká veřejnost v EU úpadek jako trestnou záležitost. Sdělovací prostředky by měly hrát kladnou roli při nápravě tohoto nesprávného vnímání. Lze vyvodit následující závěry:

a)

Výhody nového začátku by se měly vyzdvihnout pomocí informačních kampaní a vzdělávacích programů, které by ukázaly, že učinit několik pokusů jde ruku v ruce s běžným procesem učení, zkoumání a objevování.

b)

Sdělovací prostředky mohou hrát roli při rozlišování mezi úpadkem a podvodem a při podávání informací o výhodách obnoveného podnikání, a tím vylepšovat obraz široké veřejnosti o znovuzačínajících podnikatelích a zdůrazňovat hodnotu jejich zkušeností.

c)

Další diskuse všech příslušných aktérů na toto téma by měla pomoci odhalit četné stránky stigmatu obklopujícího neúspěch podnikání.

3.2   Role insolvenčního práva

3.2.1

Z právního pohledu může být nový začátek po úpadku obtížný. V mnoha zemích nečiní úpadkové právo rozdíl mezi úpadkem na základě podvodu či neodpovědnosti, nebo neúspěchem, jemuž nepředcházelo žádné očividné pochybení ze strany vlastníka nebo vedoucího podniku, tj. úpadek proběhl čestně a podle pravidel.

3.2.2

Mnoho pravidel uplatňuje vůči úpadci omezení, zákazy a ztrátu práv pouze na základě samotné existence řízení o úpadku. Automatičnost tohoto přístupu nebere ohled na rizika, která jsou každodenním prvkem podnikatelského života, a naznačuje tak, že úpadci nemůže společnost věřit a důvěřovat. V EU je třeba radikální posun v základech insolvenčního práva. Týká se zejména těchto bodů:

a)

Vytvoření správného rámce, který náležitě chrání zájmy všech stran a zároveň připouští možnost, že podnikatel neuspěje a začne znovu, je zásadní. Úpadkové právo by mělo jasně rozlišovat mezi čestnými úpadci a úpadci podvodnými.

b)

Podnikatelé, kteří nezpůsobí úpadek vlastní vinou, by měli mít nárok na formální soudní rozhodnutí, které je prohlásí za čestné a ospravedlnitelné. Toto rozhodnutí by mělo být veřejně přístupné.

c)

Insolvenční právo by mělo upravovat možnost brzkého uvolnění od zbývajících dluhů za splnění určitých kritérií.

d)

Právní omezení, ztráta práv nebo zákazy by se měly omezit.

e)

Právní řízení by se měla zjednodušit a urychlit, aby se tak maximálně využila hodnota majetku konkurzní podstaty ještě před přerozdělování zdrojů. Řízení by měla zpravidla trvat maximálně jeden rok.

3.3   Aktivní podpora ohrožených podniků

3.3.1

Stigma neúspěchu podnikání je jedním z důvodů, proč mnoho malých a středních podniků své finanční potíže skrývá, až je na jejich řešení příliš pozdě. Včasné jednání je pro zabránění úpadku zásadní a záchrana je v mnoha případech výhodnější než likvidace. Hlavní závěry:

a)

Počet úpadků nikdy neklesne na nulu, ale včasná podpora životaschopných podniků udrží množství úpadků na minimu. Podpůrná opatření by se měla zaměřit na prevenci úpadku, odborné poradenství a včasný zásah.

b)

Je třeba věnovat pozornost dostupnosti podpory, vzhledem k tomu, že podniky v ohrožení si drahé poradenství nemohou dovolit.

c)

Příležitosti pro setkávání poskytované EU a evropskými obchodními organizacemi by se měly maximálně využít.

d)

Insolvenční zákony by měly také upravovat možnost restrukturalizace a záchrany spíše než se výlučně zaměřovat na likvidaci.

3.4   Aktivní podpora znovuzačínajících podnikatelů

3.4.1

Hlavním omezením, se kterými se podnikatelé zakládající svůj druhý podnik musí vypořádat, jako zdroje, dovednosti a psychologická podpora, není věnována dostatečná veřejná podpora. Nové začátky se většinou neuskuteční kvůli nedostatku zdrojů na založení nového podniku, obzvláště finančních prostředků. Lze vyvodit následující závěry:

a)

Příslušné orgány by měly na nové začátky věnovat dostatečné finanční prostředky odstraněním překážek, které brání znovuzačínajícím podnikům využívat systémy veřejného financování.

b)

Banky a finanční instituce by měly znovu uvážit svůj velmi opatrný přístup vůči znovuzačínajícím podnikatelům, který se často zakládá na negativních úvěrových hodnoceních. Komise má v plánu zařadit tento bod na program jednání kulatého stolu bankéřů a malých a středních podniků.

c)

Země EU by měly zajistit, aby se jména čestných úpadců neobjevovala na seznamech omezujících přístup k půjčkám v bankovním sektoru.

d)

Zadavatelé veřejných zakázek by si měli být vědomi, že směrnice o veřejných zakázkách nedovolují jakékoliv znevýhodnění bývalých čestných úpadců.

e)

Znovuzačínajícím podnikatelům by měla být k dispozici technická podpora a specifická školení a kurzy.

f)

Příslušné orgány by měly podporovat kontakty mezi potenciálními znovuzačínajícími podnikateli a zákazníky, obchodními partnery a investory s cílem pomoci splnit potřeby znovuzačínajících podnikatelů.

3.5

Závěrem lze říci, že dobré národní rámcové podmínky pro podnikání mají zásadní význam pro plné využití podnikatelského potenciálu EU a pro vytvoření dynamických společností. Za tímto účelem je společenské uznání úspěšného podnikání životně důležité a mělo by jít ruku v ruce s politikou podpory druhé šance pro podnikatele, kteří prodělali úpadek.

4.   Obecné připomínky

4.1

EHSV souhlasí s tím, jaký důraz Komise klade na nezbytnost překonat stigma neúspěchu podnikání. Komise správně tvrdí, že zakládání podniků, úspěchy a neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku.

4.2

I přesto je EHSV toho názoru, že velká část pokynů obsažených ve sdělení je sice nezbytných, ale některé části se nezdají příliš přesvědčivé. Výhrady Výboru jsou zdůrazněny na několika místech v části 4 a 5 stanoviska.

4.3

Záměrem a cílem podnikatelské činnosti je vytvořit podnik, který bude výnosný a zároveň bude moci růst. Podnikatelé inovují, aby uspokojily potřeby zákazníků, které buď uspokojeny nejsou, nebo se tak neděje tím nejefektivnějším způsobem.

4.4

Podnikatel může rozpoznat obchodní příležitost. Například jeden londýnský podnikatel uviděl příležitost pro podnikání v dovozu a vývozu mezi Spojeným královstvím a Indií, čímž uspokojil potřeby v obou zemích. Vyplnil mezeru na trhu. Jiní podnikatelé vyplňují mezery na trhu například tím, že otevřou restaurace či kadeřnické salóny v místech, kde je těchto služeb nedostatek.

4.5

Výborným příkladem uspokojování potřeb efektivnějším způsobem je Amazon. Knihkupectví jsou zde dnes pro ty, kteří mají čas a chuť si knihami listovat. Amazon plní potřeby jiné části skupiny zákazníků, kteří kupují knihy.

4.6

Někteří podnikatelé zakládají podniky proto, aby zužitkovali pokroky ve vědě a technice. Často se v takových případech jedná o podniky vzniklé oddělením od univerzit, výzkumných ústavů nebo společností, které se věnují vědecké činnosti. Čtyři profesoři z Londýnské univerzity založili společnost, která poskytuje služby analýzy obrazu a využívá patentovaného softwaru s cílem zlepšit způsoby měření léčebného účinku vyvíjených léků. Podstatou tohoto podniku je software, ne nějž se vztahuje právo duševního vlastnictví. Jeden z profesorů byl jmenován výkonným ředitelem a nyní se snaží zjistit, zda je skutečným podnikatelem.

4.7

Aby podnikatel dosáhl úspěchu, musí splnit zejména tyto tři podmínky: Za prvé musí mít dostatečné znalosti a zkušenosti na to, aby byl schopen správně posoudit tržní příležitost, a umět zrealizovat podnikatelský nápad, ať už se jedná o novou restauraci, internetovou cestovní kancelář či o průlom ve využití vědy. Prvním krokem musí být v každém podniku ověření nápadu – jeho realizace. To znamená vyvinout výrobek nebo službu do té míry, aby se našli zákazníci, kteří budou ochotni zaplatit cenu potřebnou k tomu, aby byl podnik výnosný a zaplatil se. Mnozí začínající podnikatelé selhávají právě v tomto bodě. Někteří se ze svých chyb poučí a začnou znovu. Jiní se nikdy nepoučí.

4.8

Druhou podmínkou je financování. Některé začínající podniky jsou pro držitele rizikového kapitálu dostatečně atraktivní již od počátku. Většina držitelů rizikového kapitálu se však nezapojí, dokud podnikatel nápad nezrealizuje. Nyní máme režim rizikového kapitálu navržený EIB, ale i ten bude mít omezenou kapacitu. Finanční prostředky jsou většinou poskytovány v sériích či fázích. Pokud přinese financování první fáze dobré výsledky, je mnohem snazší získat další.

4.9

Ve většině případů jsou finanční prostředky pro počáteční fázi poskytnuty rodinou či přáteli. Je možné získat bankovní půjčky, ale banky potřebují záruky. Pokud podnik nemá žádná aktiva, použijí banky jako záruku majetek podnikatelů. Pro podnikatele, jejich rodiny a přátele je ručení osobním majetkem kritickým okamžikem. Tyto záruky zpravidla přetrvají i po počáteční fázi, protože soukromé společnosti jsou ve většině případů závislé na podpoře bank do té doby, než zahájí veřejné obchodování. Pokud banka půjčku vypoví, může podnikatel ztratit svoje obydlí. Za takových okolností mohou daňové povinnosti a povinnosti v oblasti sociálního pojištění celou situaci ještě zhoršit.

4.10

Ve svém stanovisku k tématu daňových pobídek VaV (1) Výbor pobízí členské státy k tomu, aby poskytovaly daňové úlevy soukromým osobám, které investují do začínajících podniků. Takové daňové pobídky by podnikatelům ulehčily financování nových podniků.

4.11

Jakmile pomine počáteční fáze, podnikatel je závislý na třetí nezbytné podmínce úspěchu, životaschopném obchodním modelu. Ten má klíčový význam pro rozšiřování podniku. Model lze vyjádřit několika ukazateli, které představují hlavní faktory podnikání. Obrat minus výrobní náklady se rovná hrubému zisku, z něhož po odečtení výdajů získáme zisk před zdaněním postačující ke splacení úroků z bankovních půjček a samotných půjček. Pokud je obchodní model nefunkční, nebo pokud vedení podniku nemá dostatečné dovednosti či zkušenosti s řízením prodeje tak, aby podnik fungoval, pak mohou ti, kdo poskytli bankovní záruky, přijít o svůj majetek. Takový úpadek je rozhodně zkušeností, z které je možné se poučit. Pokud podnikatel pochopí požadavky modelu, zřejmě existuje možnost nového začátku.

4.12

Obchodní modely, které byly úspěšné, mohou být vždy ohroženy změnami, které se týkají zaměstnanců, zákazníků, trhů, technologií a konkurence. I po úspěšném založení podniku jsou podnikatelé neustále podrobováni zkouškám v podobě změn, a to především ti, kteří podnikají v oblasti technologií. Podnikatelé, kteří selžou ve zkoušce změnou, se mohou ze svých zkušeností poučit. Ne tak další majitelé, konkrétně jejich druhá či třetí generace.

4.13

Při realizaci obchodního modelu má podnikatel a jeho tým prvořadou roli. Nezbytné jsou zejména dovednosti z oblasti finančního řízení. Dobrý podnik může být příliš úspěšný a přeobchodovat a dostat se tak do situace, kdy nebude moci platit své závazky. V takovém případě na něj mohou jeho věřitelé podat návrh na konkurz. Takové podniky jednoznačně mohou v případě opětovného začátku dosáhnout úspěchu.

4.14

Další z finančního hlediska svízelná situace může nastat, když je nějaký velký zákazník v prodlení a neplatí své závazky, a tím způsobí, že ani podnikatel nemůže platit své závazky a banka se hotoví k zabavení majetku. Podle údajů Komise je každý čtvrtý úpadek zapříčiněn opožděnými platbami. I v takovém případě je nový začátek uskutečnitelný. Vlády členských států i Komise jsou si dobře vědomy zranitelnosti malých a začínajících podniků. Tuto otázku řeší směrnice o opožděných platbách a zabývat se jí opět bude rovněž budoucí zákon o malých podnicích.

4.15

Některé společnosti udělají úpadek, aniž by na tom nesly vinu, a to z důvodů, jimž nebylo možné předejít, jako např. událostem z 11. září 2001 nebo extrémním povětrnostním podmínkám. Pokud by však byli prozíraví, mohlo pojištění zmírnit následky. Proto vyzýváme organizace na podporu malých podniků, aby podnikatele informovaly o tom, jaké výhody mají preventivní nástroje.

4.16

Celou věc lze shrnout slovy, že existuje mnoho způsobů, jak mohou podniky udělat úpadek, i v případě podnikatelů s těmi nejčestnějšími záměry. V počáteční fázi může být nemožné založit životaschopný podnik. I po překonání počáteční fáze může špatný obchodní model znamenat, že podnik nemá budoucnost. Na druhou stranu mohou i potenciálně životaschopné společnosti udělat úpadek v důsledku podnikatelských chyb a rovněž z důvodů, nad nimiž nemají kontrolu. Takové společnosti by měly být ochráněny správci majetku a většina pracovních míst by měla být zachráněna.

4.17

Je třeba rozlišovat mezi společností a jejím vedením. Vedení může vyhlásit úpadek, zatímco správce majetku zachrání společnost a její zaměstnance. Pokud společnost udělá úpadek, může to znamenat úpadek i samotných podnikatelů v důsledku bankovních záruk, které poskytlo, i přesto, že jejich osobní jednání nebylo podvodné. Zájem Komise je zaměřen právě na tyto čestné podnikatele. Jiní, kteří úpadek způsobí svou neschopností a nedostatkem vize, pravděpodobně ekonomice nebudou mít co nabídnout, ani pokud naleznou někoho, kdo je finančně podpoří. Ne všichni zkrachovalí podnikatelé si zaslouží druhou šanci.

5.   Konkrétní připomínky

5.1   Veřejná image, vzdělávání a sdělovací prostředky

5.1.1

Nejjasnější způsob, kterým mohou vlády členských států předat tyto myšlenky široké veřejnosti, je změnit insolvenční právo. Pokud zákon jasně podpoří druhou šanci pro podnikatele, odrazí se to i v názorech sdělovacích prostředků.

5.1.2

Vlády také mohou pracovat s organizacemi a institucemi, které úzce spolupracují se soukromými podniky. Týká se to samozřejmě profese účetních, ale svou roli při tom mohou sehrát i organizace, které zastupují MSP, a živnostníků.

5.1.3

Ve sdělení se hovoří o myšlence oceňování úspěšných znovuzačínajících podnikatelů. Pokud by byly takové programy přijaty výše zmíněnými organizacemi, mohly by se poté začít souhlasně vyjadřovat i sdělovací prostředky.

5.2   Role insolvenčního práva

5.2.1

EHSV naprosto souhlasí se vším, co Komise uvedla ve sdělení v souvislosti s insolvenčním právem, tento postoj je ovšem samozřejmě podmíněn podrobnostmi zákonů, jež budou nakonec přijaty. Podrobně se tomu věnuje odstavec 3.2 a týká se to formálního uznání čestných úpadců, brzkého uvolnění od dluhů a snížení právních omezení, ztráty práv, zákazů se zrychleným řízením v délce maximálně dvanácti měsíců. Ve střednědobém horizontu by se měl stanovit cíl, aby řízení netrvala déle než dvanáct měsíců.

5.2.2

EHSV má za to, že je zcela nezbytné, aby všechny členské státy co nejdříve dokončily přezkum svého insolvenčního práva. Kromě změn v zákonech je zásadně důležité, aby soudy úpadky řešily rychle. Celý proces je třeba dobře zorganizovat. Tyto změny jsou zásadní součástí programu druhé šance.

5.3   Aktivní podpora ohrožených podniků

5.3.1

Toto je dalším bodem sdělení. Ta není součástí programu pro znovuzačínající podnikatele jako takového. Jedná se o program, jehož cílem je předcházet úpadkům a zachovat podniky a pracovní místa. V tomto smyslu se sdělení zaměřuje především na prevenci úpadků, jimž je možno zamezit, prostřednictvím systému včasného varování a poskytování dočasné finanční pomoci a služeb poradců.

5.3.2

Jediná potíž je v tom, že tento program není příliš vhodný pro většinu MSP, jelikož nabízí jen málo mechanismů, díky nimž by bylo možné mezi desítkami tisíc MSP ve všech členských státech proaktivně určit ty ohrožené. I přesto jsou členské státy pobízeny k tomu, aby co nejvíce využily existujících možností, příkladem může být Francie, kde orgány spravující DPH vydávají včasná varování o možných problémech podniků spojených s peněžním tokem. Komise uvádí, že podpůrná opatření by se měla zaměřit na prevenci úpadku, odborné poradenství a včasný zásah. Problém nastává, když si vedení neuvědomí, že je podnik ohrožen. Vlády členských států budou muset spolupracovat s účetními a organizacemi na podporu MSP a připravit tato proaktivní opatření tak, aby odpovídala kultuře jejich MSP.

5.3.3

EHSV nebere problémy, které mohou nastat při poskytování takové podpory, na lehkou váhu. Vládní zásah, který by usiloval o narušení tržních sil, by mohl být kontraproduktivní a porušit tržní disciplínu.

5.3.4

Veřejné akciové společnosti mají dvojí povinnost – musí včas předložit účetní závěrku a účetní a vedení společnosti musí stvrdit, že podnik prosperuje, tj. že může splácet své dluhy. Pokud by byly takové požadavky kladeny na všechny podniky, a zejména na ty, které své účetnictví předkládají dříve, zlepšil by se tím systém včasného varování.

5.3.5

EHSV v nejvyšší možné míře vítá toto zaměření na ohrožené podniky, jelikož nabízí perspektivu zachování pracovních míst a kontinuitu zaměstnání.

5.4   Aktivní podpora znovuzačínajících podnikatelů

5.4.1

Zatímco něco mezi dvanácti a sedmnácti členskými státy již změnilo nebo právě mění své insolvenční právo, co se týče této řady doporučení Komise, nebyla v tomto ohledu zpozorována prakticky žádná činnost.

5.4.2

Důvodem tohoto nízkého stupně aktivity je opět to, že řada návrhů by mohla být považována za namířenou proti tržním silám. To se týká obzvláště návrhů, podle kterých by banky měly být méně obezřetné a příslušné úřady vytvořit podpůrné sítě pro znovuzačínající podnikatele.

5.4.3

Mělo by být možné, aby byly návrhy, které spadají do kompetence vlád členských států – systémy veřejného financování, přístup k úvěrům pro čestné úpadce a veřejné zakázky – provedeny bez větších problémů, a to ještě dříve, než dojde ke změnám v insolvenčním právu.

5.4.4

Organizátoři školení pro podnikatele by měli nabízet školení také pro znovuzačínající podnikatele, jelikož poptávka po nich stoupá.

5.5   Další návrhy Komise

5.5.1

EHSV s potěšením vyjadřuje podporu internetovým stránkám Komise věnovaným politice druhé šance (http://ec.europa.eu/sme2chance). Tyto stránky budou velmi užitečné především pro organizace zapojené do iniciativ členských států na podporu politiky druhé šance.

5.5.2

Na akci zaměřené na MSP, kterou bude Komise pořádat na jaře 2009, se bude věnovat zejména tématům nového začátku a druhé šance. EHSV předpokládá, že tato iniciativa bude dalším impulsem pro „měkké“ prvky programu druhé šance.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Úř. věst. C 10, 15.10.2008


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/32


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Mezinárodní veřejné zakázky

(2008/C 224/06)

Dne 25. října 2007 se pan Jean-Pierre JOUYET, státní tajemník pro evropské záležitosti, obrátil na Evropský hospodářský a sociální výbor jménem budoucího francouzského předsednictví Rady s žádostí o vypracování stanoviska k tématu

Mezinárodní veřejné zakázky.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. května 2008. Zpravodajem byl pan MALOSSE.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 70 hlasy pro, 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Doporučení

1.1

EHSV nabádá Evropskou komisi, aby důsledně plnila své cíle, jejich účelem je větší otevření veřejných zakázek, a prosazovala zásadu transparentnosti, rovného zacházení a sociální a ekologické odpovědnosti.

1.2

V rámci jednání o obnovení Dohody o veřejných zakázkách (Government Procurement Agreement, GPA) EHSV doporučuje Evropské komisi, aby zásadně odmítla ochranářská opatření některých smluvních zemí dohody.

1.3

Pokud jde o státní podporu rozvoje, EHSV podporuje postupné a vzájemné ukončení využívání systémů vázané pomoci a domnívá se, že klíčovými kritérii by v tom případě měly být účinnost a transparentnost.

1.4

Na úrovni Evropské unie EHSV podporuje zvýšení transparentnosti a zavedení moderních způsobů zadávání veřejných zakázek a zveřejňování výzev k podávání nabídek. V této souvislosti se EHSV postaví proti jakémukoli zvýšení prahových hodnot v evropských směrnicích, které jsou zárukou transparentnosti. EHSV podporuje sdělení Evropské komise, jehož cílem je zvýšit transparentnost podlimitních veřejných zakázek.

1.5

EHSV je proti tomu, aby EU po vzoru „Small Business Act“ ve Spojených státech zavedla systém kvót pro MSP, ale uznává význam evropského plánu na podporu MSP, a především mikropodniků, který by obsahoval konkrétní projekty, harmonogram a víceletý rozpočet a jenž by byl zaměřen na podporu inovací a podnikání, zejména v klíčových oblastech energetické účinnosti a ochrany životního prostředí.

1.6

Tento plán by bylo vhodné doplnit informačními systémy, které by se opíraly o MSP jakožto o přirozená kontaktní místa, skutečně transparentními a nestrannými mechanismy konzultací a jednoduchými evropskými právními nástroji, které by provádění tohoto plánu usnadnily.

1.7

V rámci těchto konkrétních projektů a opatření by měla být, kdykoli to bude možné, uplatněna zásada „mysli nejdříve v malém“, jako například „pouze jednou“ v případě vyřizování administrativních záležitostí. Tímto způsobem by bylo možné stanovit administrativní a technické postupy, jež by odpovídaly velikosti malých podniků a jejich typologii a které by přispěly k plnění cíle snížení zátěže, která na těchto podnicích leží.

2.   Představení návrhu

2.1

Nadcházející francouzské předsednictví Evropské unie požádalo prostřednictvím oficiálního dopisu státního tajemníka pro evropské záležitosti o vypracování průzkumného stanoviska k tématu Mezinárodní veřejné zakázky.

2.1.1

Tato žádost výslovně odkazuje na jednání probíhající v rámci revize Dohody Světové obchodní organizace o veřejných zakázkách (GPA), která zavazuje 12 zemí (1) a Evropskou unii (kromě dalších 18 zemí, které mají pozorovatelský statut).

2.1.2

Francouzská vláda vyjádřila v této souvislosti na podzim roku 2007 obavu nad příliš velkorysou nabídkou Evropské unie, vzhledem k tomu, že v některých státech (USA, Korea, Japonsko) platí ustanovení omezující přístup k jejich veřejným zakázkám, podle nichž jsou některé zakázky vyhrazeny malým a středním podnikům daného státu.

2.2

Francie, podporovaná několika členskými státy, ve svém stanovisku požadovala buď v rámci revidované Dohody o veřejných zakázkách zajistit lepší přístup k veřejným zakázkám těchto států nebo v Evropské unii zavést stejný druh omezení ve prospěch evropských MSP.

2.3

Dohoda o veřejných zakázkách v současné době upravuje prahové hodnoty zakázek, které jsou podobné prahovým hodnotám platným pro plnění povinností stanovených interními směrnicemi EU (2), což vlastně umožňuje, aby se podniky z ostatních 12 signatářských států Dohody o veřejných zakázkách účastnily všech nadlimitních veřejných zakázek v rámci Evropské unie.

2.4

EHSV již k otázce otevření veřejných zakázek v EU zaujal stanovisko, přičemž vyjádřil politování především nad skutečností, že se podniky v EU velmi málo účastní přeshraničních veřejných zakázek (3).

3.   Mezinárodní rozměr

3.1

Z mezinárodního hlediska lze považovat veřejné zakázky v EU za mimořádně otevřené mezinárodní konkurenci. To platí také pro stále větší počet zakázek financovaných Evropskou unií v rámci rozvojové pomoci (EU je nejvýznamnějším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě). EHSV vyjadřuje nicméně politování nad skutečností, že stále dochází k případům, kdy členské státy podmiňují získání rozvojové pomoci udělením zakázek těm podnikům, které pocházejí z dárcovské země (4).

3.2

Někteří z našich partnerů zavedli různé druhy ochranářských systémů (jakými jsou například právní předpisy „Buy American“ nebo „Small Business Act“ v USA) a běžně také využívají programů „vázané“ pomoci. Otevření veřejných zakázek mezinárodní hospodářské soutěži je třeba pokládat za výhodu pro Evropskou unii, vzhledem k tomu, že řada firem pocházejících z EU, včetně MSP, jsou světovými leadery v oblasti stavebnictví, veřejných prací, alternativních zdrojů energie a ochrany životního prostředí.

3.3

Americký „Small Business Act“ obsahuje kromě opatření na podporu MSP také ustanovení, podle kterého je 25 % federálních veřejných zakázek vyhrazeno pro americké MSP.

3.4

Co se týče jednání o obnovení Dohody o veřejných zakázkách, EHSV se domnívá, že i když je zapotřebí zdůraznit zásadu reciprocity, nemůže EU přijmout ochranářská opatření podobná těm, jež využívají naši konkurenti, neboť by to nepřispělo k dosažení obecného cíle, který EU musí sledovat, tj. otevření veřejných zakázek.

3.5

Tento cíl musí být navíc zaměřen nejen na smluvní strany Dohody o veřejných zakázkách, ale také na další země, v nichž jsou zadávací řízení veřejných zakázek velmi málo průhledná a pro evropské podniky zpravidla nedostupná.

3.6

Myšlenka dočasně vyloučit z Dohody o veřejných zakázkách udělování veřejných zakázek financovaných z evropských fondů podnikům pocházejícím ze zemí, které využívají ochranářská opatření, je zajímavý nápad, který EHSV zmínil již ve svých předchozích stanoviscích.

3.7

EHSV zdůrazňuje, že při jednáních musejí být zohledněny otázky ochrany životního prostředí a minimálních sociálních standardů stanovených úmluvami MOP (stejně jako mezioborovými, odvětvovými a podnikovými kolektivními dohodami uzavřenými sociálními partnery), zejména pak při sjednávání dvoustranných dohod se zeměmi, které neratifikovaly Kjótský protokol či úmluvy MOP, případně je provádějí špatně nebo je neprovádějí vůbec.

4.   Situace v Evropské unii

4.1

Evropská komise oznámila, že zvažuje možnost vydat po vzoru Spojených států evropskou verzi „Small Business Act“, která by usnadnila přístup MSP k veřejným zakázkám, aniž by pro ně stanovila zvláštní kvóty na veřejné zakázky, jak je tomu v USA, a navrhla by konkrétní opatření na podporu MSP.

4.2

V EU totiž není na místě uvažovat o zavedení kvót ve prospěch MSP, neboť podle odhadů (Evropské komise) je přibližně 42 % celkového objemu veřejných zakázek (údaje z roku 2005) uděleno podnikům, které splňují kritéria EU pro definici MSP (5).

4.3

V rámci Evropské unie je zapotřebí prohloubit evropský rozměr trhu, a zajistit tak co nejoptimálnější využívání veřejných prostředků. Navzdory podstatnému zvýšení podílu zakázek udělených podnikům z jiných zemí EU si podnikatelé stěžují na neprůhlednost a nedostatek informací potřebných k tomu, aby se mohli ucházet o přeshraniční zakázky. Tyto stížnosti se týkají zejména zakázek, jejichž hodnota nedosahuje prahových hodnot stanovených v evropských směrnicích a na něž se nevztahuje povinnost zveřejňování na evropské úrovni. Podnikatelé také s politováním konstatují, že evropské směrnice jsou komplikovány ne vždy transparentními prováděcími postupy (lhůty, zpoždění, …), které často vedou k přijímání zvláštních vnitrostátních právních předpisů, jež se kupí jeden na druhý. EHSV uznává oprávněnost právních předpisů v oblasti veřejných zakázek, avšak požaduje větší transparentnost a právní jistotu.

4.4

EHSV se domnívá, že prahové hodnoty, při jejichž překročení je nutno respektovat zásadu otevřenosti, transparentnosti a zveřejňování, jsou pro hospodářské subjekty, a především pro mikropodniky, tou nejlepší možnou zárukou možnosti účastnit se veřejných zakázek. Právě podlimitní veřejné zakázky, v jejichž případě by měla být nicméně uplatňována zásada rovného zacházení a nediskriminace na základě národnosti, jsou v samé EU předmětem řady stížností MSP z důvodu nedostatečné otevřenosti.

4.5

Přestože evropské zaměstnavatelské organizace nepodporují myšlenku stanovit kvóty jako v Americe, uznávají důležitost proaktivní doprovodné politiky, především pro podlimitní zakázky a pro zakázky týkající se nových technologií, energetické účinnosti či ochrany životního prostředí.

4.6

EHSV rozhodně podporuje stanovení plánu na podporu evropských MSP, který by obsahoval celou řadu přesných a závazných ustanovení, včetně harmonogramu a přehledu financování. Tento plán by vycházel z dvacetileté historie evropské politiky na podporu malých podniků, a především z Evropské charty pro malé podniky, která byla přijata v červnu 2000 na zasedání Evropské rady v Santa Maria de Feira, a ze závěrů konference o podnicích řemeslné výroby a malých podnicích konané v dubnu 2007 ve Stuttgartu.

4.7

Mezi nejvhodnější opatření by mohly patřit:

4.7.1   Legislativní návrhy s harmonogramem přijetí:

Kodex chování pro veřejné zadavatele, který by povzbudil zájem o umožnění účasti mikropodniků na veřejných zakázkách a osvědčené postupy v oblasti zjednodušení a dematerializace řízení.

Jednotná evropská opatření, jakými jsou patent Společenství nebo statut evropského malého a středního podniku (iniciativa Evropského hospodářského a sociálního výboru k Evropskému statutu společnosti pro MSP z 21. března 2002), jejichž cílem je zjednodušit právní rámec Evropské unie a potvrdit „evropskou identitu“ podniků.

Posílení směrnice „o platebních lhůtách“, jak to požadoval EHSV (6).

4.7.2   Informační mechanismy o veřejných zakázkách s harmonogramem jejich zavedení:

Podpora a rozvoj informačních systémů o přeshraničních veřejných zakázkách a jejich zprostředkování a vytvoření vazby mezi podniky za pomoci účinného využití nové evropské sítě Enterprise Europe Network a podporou iniciativ místních sdružení MSP.

Podpora pilotních projektů na elektronické zadávání veřejných zakázek, vytvoření sítě podniků, informačních portálů a jednotných kontaktních míst pro přeshraniční veřejné zakázky s využitím stávajících a hospodářskými subjekty uznávaných struktur.

4.7.3   Opatření na evropské úrovni s odpovídajícími rozpočtovými prostředky:

Zavedení schématu finančního inženýrství, které by podpořilo účast MSP na veřejných zakázkách, v podobě záručních a zajišťovacích fondů a úvěrového pojištění, k čemuž by mohly být využity evropské strukturální fondy.

Spuštění evropských vzdělávacích a pilotních programů pro MSP na podporu energetické účinnosti a ochrany životního prostředí (především ve stavebnictví). Toto nové opatření by mohlo být financováno nevyčerpanými prostředky z evropských fondů, které jsou každý rok vraceny zpět členským státům.

Rozšíření mechanismů na podporu zapojení MSP do výzkumných akcí a programů EU (finanční podpora realizace a kooperativní výzkum) a pobízení členských států k zavedení stejných opatření na vnitrostátní úrovni, především v odvětvích spojených s novými technologiemi, včetně obrany a zdravotnictví.

4.7.4   Konzultační a zprostředkovatelské postupy:

Přezkoumat konečně konzultační a hodnotící postupy Evropské komise, které často nezohledňují realitu evropského ekonomického prostředí, které se z velké části skládá z MSP: zkonsolidovat hodnocení dopadu MSP, systematičtěji využívat průzkumná stanoviska EHSV, více využívat spolupráce s organizacemi zastupujícími občanskou společnost.

Posílit úlohu sítě Enterprise Europe Network složené z více než 600 kontaktních míst, která jsou zřízena v rámci místních struktur, uznávaných místními hospodářskými subjekty po celé Evropské unii, jakož i stávajícími obchodními organizacemi, a vytvořit tak skutečnou evropskou síť, která by malé a střední podniky pohotově informovala a zajistila jim zprostředkování a podporu.

V Bruselu dne 29. května 2008.

Předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Kanada, Korea, Spojené státy, Hongkong (Čína), Island, Izrael, Japonsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Aruba (Nizozemsko), Singapur, Švýcarsko.

(2)  Směrnice 2004/18/ES a 2004/17/ES ze dne 31.3.2004.

(3)  Úř. věst. C 287, 22. 9. 1997, české znění není k dispozici.

(4)  Vázaná pomoc: Annamaria La Chimia, Effectiveness and Legality Issues in Development Aid Procurement for EU Member States, European Current Law, březen 2008.

(5)  Úř. věst. C 241, 7.10.2002, české znění není k dispozici.

(6)  Úř. věst. C 407, 28.12.1998, české znění není k dispozici.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/35


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – První část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Druhá část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Třetí část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Čtvrtá část

KOM(2007) 741 v konečném znění – 2007/0262 (COD)

KOM(2007) 824 v konečném znění – 2007/0293 (COD)

KOM(2007) 822 v konečném znění – 2007/0282 (COD)

KOM(2008) 71 v konečném znění – 2008/0032 (COD)

(2008/C 224/07)

Dne 21. ledna 2008, 24. ledna 2008 a 4. března 2008 se Rada rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – První část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Druhá část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Třetí část

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES – Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – Čtvrtá část

Předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru pověřilo dne 11. prosince 2007, 15. ledna 2008 a 11. března 2008 specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana PEZZINIHO hlavním zpravodajem na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), a přijal následující stanovisko jednomyslně.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor s potěšením vítá zavedení regulativního postupu s kontrolou do systému projednávání ve výborech a přizpůsobení čtyř balíčků směrnic a nařízení tomuto postupu.

1.2

Výbor shledává, že návrh Komise změnit naléhavě určité akty (1) je v souladu s rozhodnutím 2006/512/ES a s připojeným prohlášením, které se týká jak seznamu aktů, které je třeba co nejrychleji přizpůsobit, tak zrušení časového omezení pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi.

1.3

Výbor doporučuje, aby nařízení přizpůsobující akty rozhodnutí 2006/512/ES byla přijata včas, dříve než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva.

1.4

Výbor totiž připomíná, že Lisabonská smlouva zavádí novou hierarchii předpisů tím, že rozlišuje mezi právními akty, akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty. Parlament a Rada mají stejné pravomoci při stanovení způsobů kontroly těchto aktů.

1.5

Výbor zdůrazňuje význam:

plného zapojení EP,

racionalizace a zjednodušení postupů,

většího informování EP jak o výborech, tak o opatřeních jim předložených ve všech stádiích postupu,

potvrzení zrušení časového omezení prováděcích pravomocí stanoveného v některých aktech přijatých postupem spolurozhodování a „Lamfalussyho“ postupem.

1.6

Výbor připomíná, že je důležité, aby postupy ve výborech byly co nejtransparentnější a srozumitelnější pro osoby žijící v EU, především pro osoby přímo dotčené těmito akty.

1.7

Výbor připomíná, že má-li být občanům a občanské společnosti zaručen úplný přístup k informacím, bude třeba řídit se plně článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíže občanům.

1.8

Výbor nakonec požaduje, aby byl hodnocen dopad použití nového postupu. Parlamentu, Radě a Výboru by měla být předkládána periodická zpráva o účinnosti, transparentnosti a šíření informací.

2.   Úvod

2.1

Dne 17. července 2006 (2) změnila Rada rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (3) a zavedla nový regulativní postup s kontrolou. Díky tomuto postupu se bude zákonodárce moci postavit proti přijetí „pseudolegislativních“ opatření, tj. opatření obecné působnosti, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky základního aktu přijatého postupem spolurozhodování, a to vždy, když shledá, že návrh opatření přesahuje prováděcí pravomoci přidělené v základním aktu, není v souladu s účelem nebo obsahem základního aktu nebo nerespektuje zásadu subsidiarity nebo proporcionality.

2.2

Jedná se o opatření typické pro postup projednávání ve výborech, jímž se stanoví postupy, kterými Komise podle článku 202 Smlouvy o ES vykonává jí svěřené pravomoci v oblasti provádění legislativních aktů Společenství, tj. aktů přijatých Parlamentem a Radou nebo pouze Radou jedním z rozhodovacích postupů stanovených ve Smlouvě o EU (konzultace, spolurozhodování, spolupráce, souhlas).

2.3

Pět postupů projednávání ve výborech (poradní, řídící, regulativní, regulativní s kontrolou a ochranný postup) je upraveno rozhodnutím Rady 1999/468/ES změněné rozhodnutím 2006/512/ES a tyto postupy ukládají Komisi povinnost předkládat návrhy prováděcích opatření výborům složeným ze státních úředníků členských států.

2.4

Evropský parlament, Rada a Komise přijaly v říjnu 2006 společné prohlášení (4), ve kterém jsou vyjmenovány již platné akty, které je třeba neprodleně přizpůsobit novému postupu, a ve kterém vítají přijetí rozhodnutí Rady 2006/512/ES, kterým se do rozhodnutí 1999/468/ES zahrnuje nový regulativní postup s kontrolou, jež zákonodárci umožňuje provádět kontrolu přijímání „kvazilegislativních“ opatření, jimiž se provádí akt přijatý postupem spolurozhodování.

2.5

Aniž jsou dotčeny výsady zákonodárných orgánů, Parlament a Rada uznávají, že pro zásady řádného zákonodárství je nutné, aby prováděcí pravomoci byly Komisi svěřeny bez časového omezení. Mají ovšem za to, že v situaci, kdy je nutné provést případnou úpravu, by doložka, podle níž by Komise měla předložit návrh přezkumu nebo zrušení ustanovení týkajících se pověření prováděcími pravomocemi, mohla posílit kontrolní úlohu zákonodárce.

2.6

Tento nový postup se od svého vstupu v platnost používá pro kvazilegislativní opatření stanovená v aktech přijatých postupem spolurozhodování, včetně opatření stanovených v aktech, které mají být v budoucnu přijaty v oblasti finančních služeb (Lamfalussyho akty (5)).

2.7

Nicméně, aby byl nový postup použitelný pro již platné akty přijaté postupem spolurozhodování, musejí být tyto akty přizpůsobeny použitelným postupům, aby mohl být postup uvedený v článku 5 rozhodnutí 1999/468/ES nahrazen regulativním postupem s kontrolou vždy, když se jedná o opatření, která spadají do jeho působnosti.

2.8

V prosinci 2006 Komise přijala souvisejících 25 návrhů (6), ke kterým měl Výbor možnost se vyjádřit (7).

2.8.1

Pokud základní akt přijatý postupem podle článku 251 Smlouvy stanoví přijetí opatření obecného významu, jejichž předmětem je změna jiných než podstatných prvků daného aktu, a to i zrušením některých těchto prvků nebo doplněním aktu o nové jiné než podstatné prvky, přijímají se tato opatření regulativním postupem s kontrolou.

2.8.2

Zástupce Komise předloží výboru pro regulativní postup s kontrolou, který je složený ze zástupců členských států a jemuž předsedá zástupce Komise, návrh opatření, která mají být přijata.

2.8.3

Pokud jsou opatření zamýšlená Komisí v souladu se stanoviskem výboru, použije se tento postup:

Komise neprodleně předloží návrh opatření Radě a Evropskému parlamentu ke kontrole;

Evropský parlament většinou svých členů nebo Rada kvalifikovanou většinou mohou s odůvodněním vyjádřit nesouhlas s tím, aby Komise návrh přijala;

pokud Evropský parlament nebo Rada do tří měsíců od obdržení návrhu vyjádří nesouhlas s navrhovanými opatřeními, Komise tato opatření nepřijme. V tom případě může Komise předložit výboru pozměněný návrh opatření, nebo může předložit legislativní návrh na základě Smlouvy;

pokud Evropský parlament ani Rada do uplynutí uvedené lhůty nevyjádří nesouhlas s navrhovanými opatřeními, Komise tato opatření přijme.

2.8.4

Pokud opatření zamýšlená Komisí nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, použije se tento postup:

Komise neprodleně předloží návrh týkající se opatření, jež mají být přijata, Radě a současně jej zašle Evropskému parlamentu;

Rada se o návrhu usnese kvalifikovanou většinou do dvou měsíců od jeho obdržení;

pokud Rada v této lhůtě vyjádří kvalifikovanou většinou nesouhlas s navrhovanými opatřeními, nejsou opatření přijata. V tom případě může Komise předložit Radě pozměněný návrh, nebo může předložit legislativní návrh na základě Smlouvy;

pokud Rada zamýšlí navrhovaná opatření přijmout, neprodleně je předloží Evropskému parlamentu. Pokud se Rada neusnese do dvou měsíců, předloží Komise opatření neprodleně Evropskému parlamentu;

Parlament může do čtyř měsíců od zaslání návrhu vyjádřit absolutní většinou nesouhlas s přijetím dotyčných opatření s odůvodněním, že:

navrhovaná opatření překračují prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu,

nejsou v souladu s cílem nebo obsahem základního aktu,

nerespektují zásadu subsidiarity nebo proporcionality;

pokud Parlament v této lhůtě vyjádří nesouhlas s navrhovanými opatřeními, nejsou opatření přijata. V tom případě může Komise předložit výboru pozměněný návrh opatření, nebo může předložit legislativní návrh na základě Smlouvy;

pokud do uplynutí této lhůty Evropský parlament nevyjádří nesouhlas s navrhovanými opatřeními, je Rada, případně Komise, přijme.

2.9

Stávající návrhy nařízení jsou v souladu s nutností přizpůsobit akty již přijaté postupem podle článku 251 Smlouvy použitelným postupům, a to akty v oblasti zemědělství, zaměstnanosti, humanitární pomoci, politiky podnikání, životního prostředí, evropských statistik, vnitřního trhu, zdraví a ochrany spotřebitele, energetiky a dopravy, informační společnosti.

3.   Návrhy Evropské komise

3.1

Komise navrhuje změnit nařízení a směrnice (8) podléhající postupu stanovenému v článku 251 Smlouvy tak, aby byly přizpůsobeny novým postupům stanoveným rozhodnutím Rady 1999/468/ES, které bylo změněno rozhodnutím 2006/512/ES.

3.2

V zásadě se jedná o nezbytná přizpůsobení a aktualizace v souladu s politickými prioritami Společenství v oblasti zlepšení tvorby právních předpisů (9), za účelem patřičného použití dotčeného aktu podle článku 251 Smlouvy o ES.

4.   Obecné připomínky

4.1

Výbor plně podporuje rozlišení mezi legislativními nástroji a prováděcími opatřeními, které podle Lisabonské smlouvy povede k nové definici aktů v přenesené pravomoci, a bude tak možné zjednodušit a racionalizovat tvorbu právních předpisů Společenství (10) a zachovat demokratický systém kontroly prováděcích pravomocí Komise ze strany Parlamentu.

4.2

Výbor tedy podporuje zavedení regulativního postupu s kontrolou do systému projednávání ve výborech; tento postup umožňuje Radě a Evropskému parlamentu kontrolovat, případně změnit, prováděcí nařízení přijatá Komisí, pokud jí právní akt dává pravomoc k výkonu prováděcích pravomocí v některých sektorech, ale neumožňuje jí provádět zásadní změny.

4.3

Výbor doporučuje, aby nařízení přizpůsobující čtyři balíčky směrnic a nařízení podle rozhodnutí 2006/512/ES byla přijata včas, dříve než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva.

4.4

Výbor totiž připomíná, že Lisabonská smlouva zavádí novou hierarchii předpisů tím, že rozlišuje mezi právními akty, akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty (11); zachovává nicméně stávající terminologii (směrnice, nařízení a rozhodnutí). Parlament a Rada budou mít stejné pravomoci při stanovení způsobů kontroly aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (projednávání ve výborech) (12).

4.5

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

plného zapojení EP, který má tedy právo s konečnou platností zamítnout rozhodnutí;

snížení počtu a složitosti postupů projednávání ve výborech;

většího informování EP jak o výborech, tak o opatřeních jim předložených ve všech stádiích postupu;

konzultace EP ze strany Rady v případě, že je návrh prováděcího aktu předán Radě po vnitřní neshodě v Komisi a výboru odborníků;

posílení úlohy EP pomocí dohodovacího postupu mezi Parlamentem a Radou v případě negativního stanoviska EP;

potvrzení zrušení časového omezení prováděcích pravomocí stanoveného v některých aktech přijatých postupem spolurozhodování a „Lamfalussyho“ postupem.

4.6

Výbor opět připomíná, co již uvedl dříve, a to, že „postupy projednávání ve výborech, do nichž jsou zahrnuti pouze zástupci Komise a vlád členských států a jejichž cílem je v závislosti na stanoveném výboru správa, konzultace nebo regulace vyplývající z monitorování a uplatňování právních aktů, by měly být transparentnější a srozumitelnější pro osoby pobývající na evropském území, a zejména pak pro osoby dotčené těmito akty (13)“.

4.7

V tomto směru Výbor připomíná, že aby měli občané a občanská společnost zaručeny maximální transparentnost aktů Společenství a maximální přístup k nim, je třeba řídit se plně článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíže občanům.

4.8

Konečně, podle EHSV je třeba, aby byl hodnocen dopad použití nového postupu. Parlamentu, Radě a Výboru by tedy měla být předkládána periodická zpráva o účinnosti aktů Společenství v přenesené působnosti, o jejich transparentnosti a o šíření „uživatelsky přátelských“ a široce přístupných informací o nich, aby bylo možné provést sledování tohoto postupu, jenž spojuje regulaci a skutečné provádění.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  KOM(2006) 901 až 926 v konečném znění.

(2)  Rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006).

(3)  Rozhodnutí 1999/468/ES (Úř. věst. L 184, 17.7.1999).

(4)  Úř. věst. C 255, 21.10.2006.

(5)  Takzvaná Lamfalussyho metoda je model pro přijímání rozhodnutí, který se využívá při přijímání a provádění legislativních aktů Společenství v sektoru finančních služeb (cenné papíry, banky a pojištění). Model především dělí rozhodovací proces do čtyř úrovní:

První úroveň tvoří legislativní činnost v užším slova smyslu (přijímání nařízení nebo směrnic postupem spolurozhodování). Před předložením legislativních návrhů týkajících se cenných papírů Komise v této fázi konzultuje Evropský výbor pro cenné papíry (ESC) složený ze zástupců všech členských států.

Na druhé úrovni působí prováděcí opatření vytvořená Komisí na základě pověření obsaženém v legislativním aktu, v souladu s regulativním postupem (dnes regulativním postupem s kontrolou). Na základě technického posudku Evropského výboru regulátorů cenných papírů (CESR), složeného ze zástupců vnitrostátních regulačních a dozorčích orgánů tohoto sektoru, Komise v této fázi vypracuje návrh prováděcích opatření a předloží ho Evropskému výboru pro cenné papíry (ESC), který k němu zaujme stanovisko.

Třetí úroveň rozhodovacího procesu spočívá, co se týče sektoru cenných papírů, v neformální koordinaci činnosti vnitrostátních regulačních a dozorčích orgánů v sektoru cenných papírů ze strany CESR, s cílem zajistit jednotné a důsledné přejímání opatření přijatých na prvních dvou úrovních.

Konečně čtvrtou úroveň tvoří legislativní a administrativní provádění předpisů Společenství členskými státy a související kontrola ze strany Evropské komise.

(6)  KOM(2006) 901 až 926 v konečném znění.

(7)  Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 48, zpravodaj: pan Retureau.

(8)  Viz KOM(2007) 704 v konečném znění, s. 6, Příloha, Seznam 1 – Obecný seznam.

(9)  Viz stanoviska CESE 1068/2005 ze dne 28. září 2005 (zpravodaj: pan Retureau) a CESE 1069/2005 ze dne 6. října 2005 (zpravodaj: pan Van Iersel).

(10)  Viz zpráva EP o Lisabonské smlouvě, 18.2.2008, zpravodajové: pan Méndez De Vigo (EPP-ED, ES) a pan Richard Corbett (PSE, UK).

(11)  Články 249–249d Smlouvy o založení EU.

(12)  Články 249b a 249c Smlouvy o založení EU.

(13)  Stanovisko CESE 418/2007 ze dne 14.3.2007, zpravodaj: pan Retureau.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/39


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (kodifikované znění)

KOM(2008) 98 v konečném znění – 2008/0049 (COD)

(2008/C 224/08)

Dne 22. dubna 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (kodifikované znění)

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května 2009), 80 hlasy pro, přičemž 3 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

 

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/39


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha: Na cestě k nové kultuře městské mobility

KOM(2007) 551 v konečném znění

(2008/C 224/09)

Dne 25. září 2007, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Evropská komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Zelená kniha: Na cestě k nové kultuře městské mobility

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. května 2008. Zpravodajem byl pan HERNÁNDEZ BATALLER, spoluzpravodajem pan BARBADILLO LÓPEZ.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV se domnívá, že je třeba stanovit priority v oblasti městské mobility, především s ohledem na městské plánování, informační společnost a informační technologie, na osvědčené postupy zejména při zřizování pěších zón a cyklistických stezek a zavádění integrovaného přístupu k infrastruktuře.

1.2

EHSV podporuje Komisi a doufá, že prosadí opatření na úrovni Společenství ve prospěch mobility, aby se hromadná doprava dostala do popředí zájmu a vyznačovala se vysokou kvalitou a ochranou uživatelů a aby byla podpořena jízda na kole a chůze pěšky.

1.3

K tomu je zapotřebí vhodné a kompaktní plánování měst s omezením poptávky po individuální motorové dopravě na základě soudržného a racionálního územního plánování a plánování měst.

1.4

EHSV se domnívá, že nezávisle na přijetí jiných opatření by měly být pozměněny směrnice 85/377/EHS a směrnice 2001/42/ES ve smyslu tohoto stanoviska.

1.5

EHSV souhlasí s podporou používání „zelených nákupů“ při zadávání zakázek v souvislosti s infrastrukturami financovanými z evropských programů a se zrušením stávajících překážek.

1.6

Evropské středisko pro sledování udržitelné městské mobility by bylo přidanou hodnotou v tom smyslu, že by shromažďovalo údaje a podporovalo výměnu zkušeností.

1.7

EHSV považuje za nezbytný obecný předpis na evropské úrovni pro harmonizaci kritérií pro výpočet poplatků a statistických údajů.

2.   Úvod

2.1

V uplynulých letech radikálně vzrostl objem dopravy jak ve městech, tak i mimo ně, a častokrát proběhla dramatická změna v rozložení dopravy: stále více jízd je uskutečňováno auty a naopak čím dál méně hromadnými prostředky, v absolutních či komparativních údajích.

2.2

V roce 2006 při předložení přezkumu bílé knihy o dopravě v polovině období (1) Evropská komise oznámila, že hodlá předložit zelenou knihu o městské dopravě, a v uplynulých měsících uskutečnila širokou veřejnou konzultaci, v jejímž rámci vyjádřil své názory (2) i EHSV.

2.2.1

EHSV považuje zásah Společenství v oblasti městské mobility za nutný a užitečný a domnívá se, že přijímání rozhodnutí na úrovni Společenství (3) přináší evropskou přidanou hodnotu, která může mít různé podoby závazných či nezávazných opatření.

3.   Obsah zelené knihy Na cestě k nové kultuře městské mobility

3.1

Proces konzultací uskutečněný Komisí potvrdil velké očekávání týkající se formulace skutečné evropské politiky v městské mobilitě.

3.2

Znovu zvážit městskou mobilitu znamená optimalizovat využívání všech druhů dopravy a organizovat součinnost různých druhů hromadné dopravy (vlak, tramvaj, metro, autobus a taxi) a různých druhů individuální dopravy (motocykl, automobil, jízdní kolo, chůze atd.).

3.3

Městská mobilita je považována za významný prvek pro podporu růstu a zaměstnanosti s výrazným dopadem na udržitelný rozvoj v EU.

3.4

Evropská přidaná hodnota může mít různé podoby: podpory výměny osvědčených postupů na všech úrovních (místní, regionální nebo celostátní), podpory zavedení společných norem a případně harmonizace norem, poskytnutí finanční podpory těm, kdo ji potřebují nejvíce, podpory výzkumu, jehož aplikace umožní zlepšit mobilitu, bezpečnost a životní prostředí, zjednodušení právních předpisů a v některých případech zrušení platných právních předpisů nebo přijetí nových.

3.5

Zelená kniha se prostřednictvím 25 otázek zabývá tím, jak se vypořádat s obtížemi měst s plynulým dopravním provozem, zelenější města, inteligentnější a přístupnější a bezpečnější městskou dopravu a jak vytvářet novou kulturu městské mobility a potřebné finanční prostředky. Komise nicméně nenavrhuje konkrétní opatření pro městskou dopravu vertikálního a horizontálního charakteru, jak by bylo žádoucí.

4.   Odpovědi na zelenou knihu

Stanovisko se pokusí odpovědět na všechny otázky Komise.

4.1   Otázka 1: Mělo by se počítat se systémem „označování“, aby se zohlednily snahy průkopnických měst bojovat s dopravními zácpami a zlepšovat životní podmínky?

4.1.1

EHSV se domnívá, že by mohl být zaveden systém označování, který by zohlednil stávající systémy a byl s nimi kompatibilní.

4.1.2

Na úrovni Společenství by bylo vhodné, aby Komise definovala ukazatele účinnosti, plánování a rozvoje a vytvořila tak harmonizovaný referenční rámec.

4.1.3

Spíše než finanční pobídky by mohly být vytvořeny dobrovolné značky kvality, které by byly podobné systémům používaným v oblasti cestovního ruchu.

4.1.4

Zavedené systémy by se měly každopádně zakládat na objektivních a transparentních kritériích, měly by být neustále vyhodnocovány a, je-li to nutné, i přezkoumávány, a měly by mít dostatečnou publicitu.

4.2   Otázka 2: Jaká opatření by bylo možno přijmout na podporu chůze a jízdy na kole jako reálných alternativ automobilu?

4.2.1

Z důvodu podílu na mobilitě, kterou chůze a jízda na kole představují, nemohou být tyto dva druhy dopravy obecně považovány za reálné alternativy automobilu, to lze pouze v případě, že pracoviště a bydliště jsou velmi blízko od sebe a povětrnostní podmínky jsou vyhovující. Jezdit na kole kromě toho nemohou všichni, neboť tuto dopravu nemohou používat osoby s omezenou pohyblivostí, postižené osoby, nezletilí a starší osoby. V souvislosti s hromadnou dopravou však mohou být chůze a jízda na kole alternativou v některých městech.

4.2.2

Obce by měly vypracovat plány udržitelné městské dopravy zahrnující i cyklistické stezky, jejichž závazným cílem by byl přesun směrem k prostředkům, které jsou v souladu s životním prostředím a které by splňovaly minimální evropské předpisy, které ještě musí být stanoveny. Tyto plány se musí zabývat situacemi ohrožení bezpečnosti chodců a snažit se zamezit konfliktním stavům mezi různými druhy dopravy.

4.2.3

Za tímto účelem by měl být zaveden kvantitativní cíl, který by spočíval ve zvýšení podílu hromadné přepravy cestujících, jízd na kole a chůze na celkovém podílu dopravy. Pokud tyto plány nebudou vypracovány, měla by být odepřena finanční podpora z fondů Společenství. Komise by také měla prověřit údaje těchto plánů, které souvisejí s zelenými pásmy a cyklistickými stezkami.

4.3   Otázka 3: Co by bylo možno udělat pro podporu přechodu k udržitelným druhům dopravy ve městech?

4.3.1

Možná řešení závisejí z velké části na významu města (rozloha a počet obyvatel), přičemž je důležité podotknout, že důvodem znečištění je nejen doprava, ale také špatné územní plánování.

4.3.2

Zvážit problém a jeho možná řešení v rámci územního a městského plánování; zajištění veřejných bezpečných parkovišť na přístupových cestách k městům, síť dopravních pruhů vyhrazených pouze pro hromadnou dopravu propojující různé druhy dopravy (parkoviště, železnici a metro), která má vzniknout vybudováním dopravních uzlů, které usnadní intermodalitu a odstraní vyšší cenu za přestupy, zvýšení kvality služeb tak, aby hromadná doprava byla pro uživatele atraktivní.

4.3.3

Co se týká přepravy zboží, Komise by měla podporovat výměnu osvědčených postupů v oblasti městské logistiky, jakými se může vykázat např. italské město Siena, které povolení k přepravě zboží přiděluje pouze výhradně a na dobu určitou.

4.4   Otázka 4: Jak by bylo možno dále zvýšit používání ekologických a účinných technologií v městské dopravě?

4.4.1

Vytvořením daňové politiky pro dopravu, která by zvýhodňovala nákup, zavádění a používání nových technologií, které mohou snížit znečištění a zvýšit energetické úspory.

4.4.2

Shromažďováním informací o ekologickém chování měst: výpočet dopravních emisí na obyvatele a každoroční kampaně se zveřejněním výsledků.

4.5   Otázka 5: Jak by bylo možno podpořit společné ekologické zadávání zakázek?

4.5.1

Podpora používání „zelených nákupů“ při zadávání zakázek v souvislosti s infrastrukturami financovanými z evropských programů a zrušení stávajících překážek (4).

4.5.2

Na úrovni Společenství by měly být definovány společné normy, které by měly být dle potřeby harmonizovány.

4.6   Otázka 6: Měla by být stanovena kritéria nebo pokyny pro vymezení zelených pásem a jejich dopravních omezení? Jak lze nejlépe zajistit jejich slučitelnost se svobodou pohybu? Jak zajistit přeshraniční prosazování místních pravidel platných pro zelená pásma?

4.6.1

EHSV se domnívá, že přístup do těchto pásem by měl být silně omezen. Je nicméně nutné provést harmonizaci, aby nedošlo k tomu, že nesrovnalosti v předpisech způsobí problémy v oblasti volného pohybu osob a zbytečně omezí městskou mobilitu.

4.7   Otázka 7: Jak by mohla být dále podporována ekologická jízda?

4.7.1

Ekologický způsob jízdy by měl být v příslušném měřítku zohledněn v předepsaných programech pro základní a další vzdělávání řidičů, kromě toho by podniky, které přijmou opatření ke kontrole a měření způsobu jízdy, měly být daňově zvýhodněny. Mohla by být pozměněna směrnice týkající se výuky řízení tak, aby zavedla tyto kritéria.

4.8   Otázka 8: Měly by se vyvinout a podporovat lepší informační služby pro cestující?

4.8.1

Ano, a to s ohledem na bezpečnost cestujících, dobu čekání a délku přepravy, na chování cestujících v nouzových situacích, na všechny existující dopravní možnosti a související podmínky.

4.9   Otázka 9: Jsou potřebná další opatření k zajištění normalizace rozhraní a interoperability aplikací inteligentních dopravních systémů ve městech? Které aplikace by měly být při přijímání opatření prioritní?

4.9.1

Různé inteligentní dopravní systémy (ITS) musejí být mezi sebou plně kompatibilní, aby mohly být použity různé technologie, především s ohledem na různé druhy jízdenek, což by usnadnilo přestupy a urychlilo přístup k dopravě a projevilo se v urychlení cestování hromadnou dopravou. Je důležité, aby ITS držely krok s technologickým pokrokem a nezastaraly během krátké doby a investice mohly tak být náležitě splaceny.

EHSV se domnívá, že by se informační a komunikační technologie měly využívat za účelem zlepšení dopravy a organizace dopravních prostředků.

4.10   Otázka 10: Pokud jde o inteligentní dopravní systémy, jak by bylo možno zlepšit výměnu informací a osvědčených postupů mezi všemi zúčastněnými stranami?

4.10.1

Zveřejněním digitálního katalogu osvědčených postupů v oblasti ITS, který bude průběžně aktualizován a může být konzultován na internetu.

4.11   Otázka 11: Jak lze zvýšit kvalitu hromadné dopravy v evropských městech?

4.11.1

Vytvořením míst pro koordinaci různých služeb hromadné dopravy a zřízení integrovaných systémů cen za současného požadavku optimálního dopravního vybavení (ekologičtější a vhodné pro osoby s omezenou pohyblivostí), zvýšením počtu jízd či frekvence za účelem snížení čekací doby cestujících, zavedením vyhrazených nástupišť pro autobusy (větší bezpečnost, pohodlí, rychlost a nižší spotřeba energie, což znamená menší znečištění), výstavbou dopravních přestupních uzlů, které zlevní přestup, zlepšením vzdělávání zaměstnanců odvětví, zlepšením informovanosti a povědomí uživatelů, vytvořením infrastruktur pro vhodné rozložení tranzitní dopravy ve městech, budováním parkovišť umožňujících přestup na hromadnou dopravu a opatřeními, která podpoří jejich používání, zavedením světelné signalizace s předností pro hromadnou dopravu, vytvořením příslušných zón pro bezpečný nástup a výstup cestujících.

4.11.2

Jedním z nástrojů, který by se zde prokázal jako obzvlášť účinný, je posoudit dopad, jaký by měly některé plány, programy a projekty na mobilitu.

4.11.3

V této souvislosti je vhodné poukázat na rozhodnutí Evropského soudního dvora (věc C-332/04) o neprovedeném posouzení vlivů na životní prostředí při záměru provést výstavbu nákupního a zábavního centra v městské zóně: byl to odhadovaný počet uživatelů, kteří by do centra jezdili osobním automobilem, který určil dopad na životní prostředí a nutnost provést posouzení vlivů na životní prostředí.

4.11.4

Změnu platných právních předpisů lze zvážit ze tří hledisek:

4.11.4.1

Směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí stanovuje v příloze 3 kritéria, která musejí členské státy uplatňovat, aby zjistily, zda určité projekty mají podstatný vliv na životní prostředí.

Navrhuje se, aby se do tohoto prvního odstavce přílohy III doplnila nová odrážka s výslovným odkazem na vliv na mapu mobility (odhadovaný počet uživatelů zařízení, bydliště atd.).

4.11.4.2

Dále se v příloze IV uvádí informace, které musejí být obsaženy ve zprávě o vlivech na životní prostředí.

EHSV navrhuje:

a)

novou odrážku ve čtvrtém odstavci přílohy IV nebo změnu současné třetí odrážky v tom smyslu, že musí být specificky uvedeny emise způsobené dopravou obvyklých uživatelů zařízení.

b)

rozšířit pátý odstavec přílohy IV tak, aby se zohlednilo nejen provedení projektu, ale i následný provoz zařízení a opravná opatření související s emisemi, které vznikají v souvislosti s dopravou pro tato zařízení.

V tomto smyslu by tedy měla být pozměněna směrnice 85/337/EHS v příloze III, odstavec 1, a v příloze IV, odstavec 4 a 5.

4.11.4.3

Za třetí by s ohledem na směrnici 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí mohlo být provedeno podobné doplnění (povinná kritéria a informace vyžadované ve zprávě o vlivech na životní prostředí, které souvisejí s mobilitou a druhy dopravy). V tomto případě by dopad plánů na mobilitu měl být v uvedeném smyslu začleněn v příloze I, písmenu f) a v příloze II, odstavci 2.

4.12   Otázka 12: Mělo by se podporovat vyhrazování jízdných pruhů pro hromadnou dopravu?

4.12.1

Ano, toto opatření je nezbytné a má na mobilitu velký dopad. Vyhrazené pruhy či nástupiště znamenají více bezpečí, větší rychlost, menší zácpy, nižší energetickou spotřebu a větší pohodlí pro cestující. Toto opatření přispívá k získání uživatelů osobních automobilů.

4.13   Otázka 13: Je třeba zavést evropskou chartu práv a povinností cestujících v hromadné dopravě?

4.13.1

Posílit práva a povinnosti cestujících je zásadní pro to, aby se u všech druhů hromadné dopravy zvýšila kvalita služeb (frekvence, přesnost, pohodlí všech kategorií cestujících, bezpečnost, cenová politika atd.). Výbor podporuje toto posílení, ale je přitom třeba dbát na vlastnosti jednotlivých druhů dopravy, především těch, které sdílejí infrastrukturu s jinými.

4.13.2

Vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy jsou obsaženy v různých právních textech a existují pro různé druhy dopravy, měla by být všechna práva uživatelů hromadné dopravy sjednocena do charty práv, přičemž je třeba ponechat nějaký prostor k tomu, aby mohla být doplněna členskými státy a v rámci samoregulace prostřednictvím kodexů chování (5), pod něž by se podepsaly hospodářské subjekty a subjekty organizované občanské společnosti (asociace spotřebitelů, ekologické a podnikové asociace, odbory atd.). EHSV trvá na významu dialogu mezi těmito asociacemi a podniky hromadné dopravy, zejména za účelem zlepšení kvality služeb.

Na úrovni Společenství by měla být přijata opatření, která by byla doplněna příslušnými opatřeními členských států a organizací občanské společnosti, s cílem nově formulovat a konsolidovat práva zakotvená v různých právních textech. EHSV trvá na tom, že musí existovat pružné a jednoduché mechanizmy a nástroje, které by zajistily výkon práv uživatelů.

4.14   Otázka 14: Jaká opatření by bylo možno přijmout k lepšímu začlenění osobní a nákladní dopravy do výzkumu a plánování městské mobility?

4.14.1

Plány městské mobility by měly zohledňovat jak osobní dopravu, tak i přepravu zboží, aby při distribuci zboží nedocházelo k omezování mobility osob.

4.14.2

Z tohoto důvodu je nutné, aby byl navýšen počet zaměstnanců pro hlídání vyhrazených prostor pro nakládku a vykládku.

4.14.3

Vytvoření mechanizmů za účelem zjednodušení a urychlení systémů pro hlášení přestupků tak, aby špatně zaparkované vozidlo bylo co nejrychleji odstraněno z vyhrazeného místa a to mohlo být opět používáno.

4.14.4

Vytvoření účinných mechanizmů pro udělování sankcí za přestupky, odstraněním vozidla počínaje a efektivním výběrem pokut konče.

4.14.5

Informační kampaně a zvýšení povědomí občanů s cílem zajistit přijetí u veřejnosti a její spolupráci při naplňování stanovených cílů. Cílem této kampaně je dosáhnout toho, aby majitelé obchodů spolupracovali při monitorování vyhrazených míst pro nakládku a vykládku, a to tím, že jim bude vysvětleno, že neoprávněné odstavení vozidel na těchto místech může mít negativní dopad na jejich obchod.

4.14.6

Omezení doby parkování na vyhrazených místech pro nakládku a vykládku v souladu s dobou, které je ve většině případů zapotřebí pro nakládku či vykládku. Mohla by existovat možnost požádat o speciální povolení na prodloužení doby parkování, aby nebyly narušeny určité druhy dopravy, jako např. stěhování, které vyžadují více času na nakládku a vykládku zboží. Také by bylo možné stanovit konkrétní hodiny pro nakládku a vykládku.

4.15   Otázka 15: Jak lze dosáhnout lepší koordinace mezi městskou a meziměstskou dopravou a územním plánováním? Jaký druh organizační struktury by byl vhodný?

Prostřednictvím vhodné koordinace v následujících oblastech:

a)

koordinace různých orgánů:

Vytvoření koordinačních míst pro dopravu v některých evropských městech velmi účinně přispělo ke koordinaci a uspořádání dopravy v těchto městech a umožnilo vytvořit kvalitní, účinné a výkonné služby.

Co se týká koordinace s jinými druhy dopravy, je třeba zajistit větší transparentnost při rozdělování nákladů u různých druhů hromadné dopravy.

Bylo by vhodné, aby meziměstská doprava disponovala dostatečnou infrastrukturou pro přípoj na jiné druhy dopravy, aby cestující měli zjednodušené přestupy mezi různými druhy hromadné dopravy, a zamezilo se tak tomu, že cestující musí použít další dopravní prostředek, aby se přepravili z jednoho druhu dopravy na druhý.

b)

koordinace s nástroji plánování:

Odhad dopadu na mobilitu u některých plánů a projektů je požadavek, který je již stanoven v důležitém rozhodnutí Soudního dvora ze dne 16. března 2006 (věc C-332/04): povinnost provést u sporného projektu posouzení vlivů na životní prostředí vycházela v podstatě z odhadovaného dopadu na mobilitu. Toto kritérium však ještě nebylo začleněno do platného práva.

V souvislosti s tím by bylo zapotřebí provést dvě specifické změny právních předpisů Společenství týkající se posouzení vlivů na životní prostředí tak, aby byly mj. posuzovány dopady plánu či programu na mobilitu. Především jsou navrhovány změny obsažené v odpovědi na otázku 11.

Je třeba uplatňovat jednotnou strategickou politiku územního plánování, aby bylo zajištěno účelné využití půdy ze strany regionálních samospráv.

4.16   Otázka 16: Jaká další opatření by měla být přijata na pomoc městům při řešení jejich problémů s bezpečností na silnicích a osobní bezpečností v městské dopravě?

4.16.1

Bezpečnost silnic: je třeba podporovat osvědčené postupy a intenzivnější a strukturovanější dialog s místními a regionálními aktéry a s členskými státy o nových technologiích a především o ITS za účelem zvýšení bezpečnosti. Dále je třeba zlepšit úroveň odborné řidičské přípravy osob pracujících v oblasti dopravy. Zároveň je třeba regulovat zřizování odstrašujících opatření, aby přestupky v přeshraniční dopravě nezůstaly nepotrestány.

4.16.2

Osobní ochrana: na podporu osvědčených postupů by měla být zvýšena fyzická přítomnost policie v prostředcích hromadné dopravy, především v noci a na linkách, které jezdí do čtvrtí s větší mírou konfliktů a sociálního vyloučení; dále je třeba posílit využívání informačních technologií a informovanost uživatelů.

4.17   Otázka 17: Jak lze lépe informovat provozovatele a občany o potenciálu vyspělé infrastruktury a vyspělých vozidlových technologií pro bezpečnost?

4.17.1

Zvyšováním povědomí občanů prostřednictvím vzdělávacích a informačních kampaní, zejména se zaměřením na mládež. Také prostřednictvím aktivit zaměřených na zobecnění použití prostředků na podporu širšího využití donucovacích prostředků pro všechny účastníky silničního provozu ve městech. EHSV považuje obecně za obzvláště významné přijetí opatření, jejichž cílem by byla podpora kulturních aspektů a aspektů občanského vzdělávání u všech témat souvisejících s městskou mobilitou.

4.18   Otázka 18: Měla by se vyvinout automatická radarová zařízení přizpůsobená pro městské prostředí a mělo by se jejich používání podporovat?

4.18.1

V závislosti na vytyčených cílech, které musí být vždy zaměřeny na zlepšení mobility a optimalizaci dopravní rychlosti. Mají tím být podporovány osvědčené postupy s cílem zvýšit bezpečnost a používání inteligentních systémů.

4.19   Otázka 19: Je sledování videokamerou dobrým nástrojem k zajištění bezpečnosti v městské dopravě?

4.19.1

Zavedením nouzových systémů v prostředcích hromadné dopravy založených na nových technologiích, které by v případě vandalismu či nehody informovaly záchranné služby o poloze vozu a přenášely obraz a zvuk zaznamenávající dění uvnitř vozu.

4.19.2

Musejí být přijata příslušná opatření, která by zabránila narušení soukromí, což je základním lidským právem.

4.20   Otázka 20: Měly by všechny zainteresované strany spolupracovat při vytváření nové kultury mobility v Evropě? Mohlo by evropské středisko pro sledování městské mobility, vycházející ze vzoru Evropského střediska pro sledování bezpečnosti silničního provozu, být užitečnou iniciativou k podpoře této spolupráce?

4.20.1

Nová kultura městské mobility vyžaduje spolupráci evropských institucí, institucí členských států, regionů, místních subjektů a organizací organizované občanské společnosti.

4.20.2

Evropské středisko pro sledování udržitelné městské mobility by bylo užitečnou iniciativou a přidanou hodnotou v tom smyslu, že by shromažďovalo údaje, rozpoznávalo změny v poptávce po dopravě a podporovalo výměnu zkušeností. Dále by přispělo ke zlepšení znalostí problémů souvisejících s mobilitou a umožnilo uplatnit vhodné politiky pro jejich řešení.

Na evropské úrovni je třeba harmonizovat postupy při měření městských parametrů, neboť EHSV se domnívá, že sjednocení kritérií v této oblasti je pozitivní.

4.21   Otázka 21: Jak by bylo možno lépe uceleným způsobem využít stávající finanční nástroje, jako jsou strukturální fondy a Fond soudržnosti, k podpoře integrované a udržitelné městské dopravy?

4.21.1

Tak, že by za cíl pro navýšení fondů byla stanovena městská mobilita a postupný přesun směrem k čistým hromadným prostředkům (nízká spotřeba, nízké emise) a zajištěním větší návratnosti za každé vynaložené euro.

EHSV je pro navýšení prostředků určených na vzdělávání a výzkum.

4.21.2

Zároveň je nutné snížit finanční příspěvky tím, že budou stanovena objektivní kritéria, která umožní zvolit pro obec nejrentabilnější řešení tak, aby byla občanovi nabídnuta kvalitní doprava za přiměřenou cenu. Hlavním cílem by měla být efektivita a plnění povinností veřejné služby.

4.22   Otázka 22: Jak by mohly ekonomické nástroje, zejména tržní nástroje, podporovat čistou a energeticky účinnou městskou dopravu?

4.22.1

Prostřednictvím zavedení zelených klauzulí při zadávání zakázek na vybavení v souvislosti s infrastrukturními projekty, které jsou financovány z evropských programů.

4.22.2

Další možností by bylo převzít kritéria uvedená v pracovním dokumentu Komise Zelené nakupování. Příručka ekologického zadávání veřejných zakázek (Buying green. A handbook on enviromental public procurement) [SEC (2004) 1050] [není k dispozici v češtině] do nějakého dokumentu Komise a doplnit k nim zelené veřejné nákupy dopravního vybavení.

Trh s osobními vozidly a vozidly hromadné dopravy spěje k lepšímu respektování životního prostředí. Měl by být podporován nákup méně znečišťujících vozidel (co se týče pohonných hmot a obsahu motoru) a finanční úsilí vynaložené těmi, kteří je koupili, by mělo být zohledněno v odlišném přístupu k jejich vozidlům v politikách přístupu do městských center.

4.23   Otázka 23: Jak by mohly cílené výzkumné činnosti více pomoci v integraci omezení v městské dopravě a rozvoje městské dopravy?

4.23.1

Jednoznačným stanovením druhu projektů, které mohou získat veřejné prostředky Společenství, a požadováním (odpovídající kontrolou) naplnění (ve stanoveném termínu) cílů těchto projektů, přičemž v případě nedodržení by bylo možné požadovat navrácení získaných prostředků.

4.24   Otázka 24: Měla by se města vybízet ke zpoplatnění městských komunikací? Je zapotřebí obecný rámec a/nebo pokyny ke zpoplatnění městských komunikací? Měly by se takto získané příjmy vyčlenit pro zlepšení hromadné městské dopravy? Měly by se internalizovat externí náklady?

4.24.1

Je zapotřebí obecného předpisu na evropské úrovni, který by měl být vytvořen harmonizací kritérií pro výpočet poplatků a pro stanovení užitečné mezní hranice pro hustotu sítě hromadné dopravy.

4.24.2

EHSV se však domnívá, že systémy poplatků či mýtného k vjezdu do městských center se zavádějí v obecném zájmu a s přijatelnými bezprostředními výsledky, ale mohou být diskriminující pro příjmově slabší vrstvy obyvatelstva a na příjmově silné vrstvy nemají téměř žádný odstrašující vliv.

Místní úřady by měly přijmout opatření ke zmírnění případných negativních dopadů, jako např. podpora využívání hromadné dopravy či vydávání zlevněných jízdenek.

4.24.3

Alternativou s horizontálním dopadem na všechny příjmové vrstvy obyvatelstva by byla stanoviště pro mýtné na přístupových cestách, kde by se však nevybíraly peníze, ale prováděl by se výpočet kilometrů, které má každý řidič k dispozici pro jízdu po městě. Navrhuje se tedy, jinak řečeno, přístup k městům „na příděl“ (kilometry na časové období), což by nutilo k výběru a organizaci jízdy po městě v osobním vozidle, i když je třeba zohlednit, že bydliště a výchozí a cílová místa jsou diskriminujícím faktorem.

4.24.4

Jednalo by se samozřejmě o vytvoření zón, které by bylo doplňkové k již navrženým pásmům s nízkou hustotou provozu, v nichž by byla doprava prakticky omezena na hromadnou dopravu a na dopravu osob s bydlištěm v oblasti.

4.25   Otázka 25: Jakou přidanou hodnotu by v dlouhodobějším výhledu mohla přinést cílená evropská podpora pro financování čisté a energeticky účinné městské dopravy?

4.25.1

Přidaná hodnota je enormní a lze ji těžko vypočítat, když zohledníme psychické i fyzické zdravotní faktory, cenu času pro lidi (prvek, který se mění v závislosti na době dojíždění z domu na pracoviště a zpět a který v kombinaci s délkou pracovní doby způsobuje řadu negativních faktorů).

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  KOM(2006) 314 v konečném znění. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu: Evropa v pohybu. Udržitelná mobilita pro náš kontinent. Přezkum Bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období.

(2)  Úř. věst. C 168, 27.7.2007, s. 74. Doprava ve městech a metropolitních oblastech. Zpravodaj: pan Ribbe.

(3)  Berouce v úvahu protokol (č. 30) Smlouvy o založení ES o používání zásad subsidiarity a proporcionality a interinstitucionální dohodu ze dne 25. října 1993 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí.

(4)  Viz případ ESD „Concordia BUS“ a při něm použitá kritéria.

(5)  Viz stanovisko o evropské chartě práv spotřebitelů energie, Úř. věst. C 151, 17.6.2008, zpravodaj: pan IOZIA.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/46


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise – Akční plán pro logistiku nákladní dopravy

KOM(2007) 607 v konečném znění

(2008/C 224/10)

Dne 18. října 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise – Akční plán pro logistiku nákladní dopravy

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. května 2008. Zpravodajem byl pan Retureau.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 99 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor vítá akční plán navržený Komisí a přeje si, aby byl konzultován ohledně průběžné zprávy plánované na rok 2010 ve snaze zjistit stav jeho provádění a případné přetrvávající problémy.

1.2

EHSV souhlasí s tím, že pro intermodální terminály včetně přístavů a letišť je vhodné využít samostatné srovnávání v úzké spolupráci s průmyslem. Vzhledem k různým charakteristikám pozemních terminálů, námořních přístavů, letišť a vnitrozemských přístavů lze při srovnávání provádět důkladné rozlišování, a to díky souboru obecných evropských srovnávacích kritérií umožňujících další specifikaci na místní úrovni.

1.3

Stanovení cen dopravy podle jednotlivých druhů dopravy většinou neodráží jejich skutečný dopad na infrastrukturu, životní prostředí, energetickou účinnost, ani sociální, územní a společenské náklady.

1.4

Nástroje, které budou při tomto srovnávání využity k porovnání a k hodnocení, budou tedy muset porovnat využitelné dopravní řetězce z hlediska jejich trvalé udržitelnosti, a usnadnit tak zavedení vyváženého mechanismu určování cen a vypracovat rovněž regulační systém, který zaručí, že při volbě logistiky budou využity nejúčinnější a trvale nejudržitelnější druhy dopravy, v závislosti na povaze přepravovaného zboží a dostupných druzích dopravy.

1.5

Zvýšená účinnost logistiky dopravy odpovídající potřebám uživatelů a celé společnosti nutně vyžaduje intenzivní rozvoj rychlého zavádění existujících nových špičkových technologií, další výzkum a také stálé úsilí v oblasti odborné přípravy a školení zaměstnanců a rovněž zlepšení pracovních podmínek. Současně je třeba optimalizovat využití stávajících infrastruktur, zhodnotit lidské, materiální a finanční prostředky investované do dopravy a do logistiky. Dále je třeba podpořit revalorizaci a zvýšit přitažlivost povolání v této oblasti. Nové investice jsou nicméně nutné k urychlení integrace nových členů a k usnadnění evropsko-středomořské politiky a evropské politiky sousedství. Před vynaložením investičních nákladů, jejichž amortizace bude velmi dlouhodobá, je nejprve nutné zhodnotit dlouhodobé perspektivy z hlediska vývoje poptávky.

1.6

Je třeba posílit bezpečnost a lépe zajistit cesty, zejména v pohraničních oblastech sousedících s třetími zeměmi.

1.7

Mořské pobřeží EU je nyní delší s přístupem k Baltskému a Černému moři, která jsou propojena velkou dunajskou vodní trasou, již je zapotřebí oživit. Evropa má k dispozici přístavní platformy, jimiž prochází 90 % obchodu se třetími zeměmi a 40 % obchodu mezi zeměmi Unie. Dochází zde k intenzivnímu rozvoji logistických činností. Mnohá zlepšení se však jeví jako nepostradatelná. Je třeba zejména modernizovat příslušná pozemní dopravní spojení se záměrem zvýšit počet druhů dopravy a výrazněji využít intermodální techniky. Je nutné rovněž zlepšit metody a organizaci překládky. Také je třeba usilovat o lepší rovnováhu mezi jednotlivými přístavy a o lepší komplementaritu mezi přístavy a pozemními platformami.

1.8

Výbor podporuje využívání nových technologií, aplikovaný výzkum všech zdokonalitelných stránek jednotlivých druhů dopravy (infrastruktury, materiálu pro dopravu a údržbu, organizace práce a pracovních podmínek atd.), dobrovolný příspěvek k vypracování technických norem a norem pro zpracování zpráv a komunikaci, s cílem usnadnit rozvoj komodality a plynulost dopravy a zlepšit „spojování“ mezi růstem produkce a obchodu na jedné straně a dopravy na druhé straně, které se bude dále rozvíjet. V tomto směru je větší účinnost logistických řetězců otázkou zásadní důležitosti.

1.9

Je třeba pokračovat ve výzkumu zaměřeném na motory a jejich energetickou účinnost, na nefosilní paliva jak pro vozidla k individuální dopravě, tak pro vozidla k přepravě cestujících a pro vozidla k přepravě zboží.

1.10

Logistika městské dopravy vyžaduje nouzová opatření a intenzivnější úsilí, aby se předešlo postupnému potlačení ekonomiky velkých měst a značným ztrátám účinnosti, jež jsou následkem času neproduktivně stráveného v dopravních zácpách, které způsobují znečištění, jemuž jsou vystaveni obyvatelé i podniky. Globální přístup zohledňující potřeby individuální a hromadné přepravy osob a zboží je v městském prostředí nutný, aby bylo možné lépe rozložit využití dopravní sítě a zvrátit tendenci spočívající v odlivu obyvatel a mnohých aktivit do předměstských oblastí a vzdálených bydlišť.

1.11

Plán se soustřeďuje na trvalou udržitelnost, energetickou účinnost a intermodalitu a časový harmonogram zdůrazňuje naléhavost provedení této politiky. Návrhy Komise upřednostňují spolupráci a dialog spíše než omezení. Je třeba prokázat funkčnost tohoto přístupu. Jeho úspěch bude záviset na subjektech v odvětví dopravy a na jejich schopnosti přizpůsobit se naléhavě formulovaným požadavkům občanské společnosti.

2.   Návrhy Komise

2.1   Úvod

2.1.1

Dne 28. června 2006 Komise zveřejnila sdělení Logistika nákladní dopravy v Evropěklíč k udržitelné mobilitě  (1). Toto sdělení upozorňovalo na úlohu logistiky v úsilí o udržitelnější a čistší dopravu, jež skutečně respektuje životní prostředí. Na sdělení měly navazovat konzultace, které vyústily v evropský akční plán pro logistiku nákladní dopravy (2), jenž byl nakonec zveřejněn dne 18. října 2007.

2.1.2

Komise měla v úmyslu začlenit dimenzi logistiky do dopravní politiky Unie ve snaze usnadnit dopravu v přetrvávajících problematických místech, snížit spotřebu energie, lépe využít komodalitu a multimodalitu infrastruktur a dopravních prostředků, chránit životní prostředí a omezit jeho poškozování a podporovat dlouhodobou odbornou přípravu zaměstnanců.

2.1.3

Výbor byl požádán o stanovisko k tomuto plánu, jenž obsahuje stanovené cíle, časový plán provádění a usiluje o využití nových informačních technologií zaměřených na zvýšení účinnosti logistiky dopravy s ohledem na náklad (individualizované předměty, balíky, kontejnery). Počítá se rovněž se zavedením systému dobrovolné certifikace pro pracovníky v logistice a kvalifikace a školení potřebných k výkonu jejich povolání s cílem usnadnit jejich mobilitu.

2.1.4

Jak Komise zdůraznila již v roce 2006, vzhledem k nedostatku odpovídajících statistických údajů si stěží lze učinit představu o evropském trhu logistiky. Všeobecně se má za to, že logistika představuje 10 až 15 % nákladů na přepravovaný výrobek.

2.1.5

Komise ve sdělení navrhla vytvoření evropského rámce pro logistiku nákladní dopravy a jednat zejména v určitých oblastech. Akční plán vše upřesňuje a stanovuje termíny provedení v rozmezí let 2008 a 2012. Jde tedy o termíny velmi krátké.

rozpoznávání a odstraňování problematických míst;

využití pokročilých informačních a komunikačních technologií – IKT (sledování polohy a pohybu) spolu se systémy Galileo, LRIT (Long-range Identification and Tracking – identifikace a sledování na velké vzdálenosti), RIS (River Information Services – říční informační služby), AIS (Automatic Identification System – automatický systém zjišťování totožnosti lodí), systémy SafeSeaNet a TAF (Telematic Applications for Freight – telematická aplikace pro nákladní dopravu) a jejich integrovanou logistikou (ERMTS – European Rail Traffic Management System – evropský železniční signalizační a řídící systém); zavádění „inteligentních“ technologií, jako např. zavedení a standardizace štítků RFID (3);

univerzální normy pro zpracování zpráv a komunikaci;

výzkum (sedmý rámcový program);

interoperabilita a interkonektivita;

odborná příprava kvalifikovaných pracovníků v oblasti logistiky;

srovnávání Evropy (benchmarking), je třeba ještě vypracovat ukazatele a metodiku;

politika infrastruktur; údržba a optimální využití existujících zařízení, možné nové investice, zejména do špičkových technologií;

kvalitní výkon využitím přiměřeného sociálního dialogu, spolupráce a předpisů;

podpora a zjednodušení multimodálních řetězců a příslušných norem pro nakládání.

2.1.6

Akční plán zveřejněný v roce 2007 začleňuje dříve plánované akce do programu obsahujícího podrobnější cíle, doplněného o časový plán realizace.

2.1.7

Ve sdělení Evropa v pohybuUdržitelná mobilita pro náš kontinent  (4), zveřejněném v rámci přezkumu Bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 (5) v polovině období – a zároveň v rámci její aktualizace – Komise zdůrazňovala koncept „inteligentní mobility“, jenž zahrnoval logistiku dopravy a inteligentní dopravní systémy (Intelligent Transport Systems – ITS), a který se znovu objevuje na předním místě v akčním plánu.

2.2   Elektronická podpora nákladní dopravy (e-freight) a inteligentní dopravní systémy (ITS)

2.2.1

Všeobecné využívání dostupných a připravovaných ITS může důkladně zlepšit logistiku nákladní dopravy, nese s sebou však problémy, jež je třeba řešit, např. normalizaci, kompetence uživatelů, regulační či jiné překážky převedení dokumentů do elektronické podoby, zabezpečení údajů a ochranu soukromí.

2.2.2

Koncepce „elektronické podpory nákladní dopravy“ v konečném důsledku vede ke vzniku „nákladního internetu“ (náklady: jednotlivé předměty, balíky a balíčky, kontejnery; každou složku lze individualizovat, popsat a označit pasivním či aktivním „informačním štítkem“, který se aktivuje snímačem radiové frekvence – RF). Tento nový nákladní internet umožní automatizovat a zjednodušit přenos údajů o nákladu (zeměpisnou polohu, informace o povaze nákladu a jeho objemu, celní a jiná sdělení). Při realizaci tohoto nového odvětví internetu, založeného na identifikaci předmětů, je třeba využít stávajících systémů.

2.2.3

Komise připravuje na rok 2008 významný výzkumný projekt v oblasti ITS na základě podrobného plánu zavedení ITS a technologií souvisejících s logistikou nákladní dopravy.

2.3   Výhled do budoucna

2.3.1

Rozvojem efektivnosti se plán snaží přispět k řešení problémů, jako jsou přetížení, znečištění a hluk, emise CO2 a závislost na fosilních palivech. Tyto činnosti musejí být doprovázeny dlouhodobým úsilím vyvíjeným společně s členskými státy, aby byl stanoven společný základ pro investice do budoucích systémů nákladní dopravy.

2.3.2

Evropská komise podá zprávu o pokroku dosaženém v provádění akčního plánu v roce 2010.

3.   Obecné připomínky

3.1

Mezi silné faktory rozvoje obchodu patří rozšíření EU, narůstající globalizace obchodu, vzestup nových hospodářsky silných zemí (nejen Číny) či přesun výroby. Objem obchodu narůstá rychleji než výroba. V bílé knize z roku 2001 Komise plánovala „oddělení“ dopravy a růstu. Je naléhavě třeba se k těmto úvahám vrátit a alespoň znovu zavést „spojování“ či „paralelní vazby“. Logistika, spojující jednotlivé druhy a různé subjekty (organizátory dopravních toků, dopravce, uživatele, státní orgány, orgány Společenství, mezinárodní orgány) využívající nové informační technologie, technologie balení a manipulace, může být v rámci přezkumu bílé knihy z roku 2006 (6) určujícím faktorem racionalizace a větší efektivnosti nákladní dopravy.

3.2

Logistické řetězce světového rozměru vyžadují, aby vazby mezi modálními systémy, fyzické i elektronické, byly nakonec zcela integrovány, aby bylo možné využít nejefektivnější druh či kombinaci druhů, zlepšit logistiku tím, že pro ni bude stanoven požadavek trojí účinnosti: hospodářské, sociální a environmentální (včetně snížení energetických výdajů).

3.3

Plánování dopravy vyžaduje ve většině případů dlouhé termíny a spolupráci mnoha subjektů. Investice do dopravní infrastruktury a logistických platforem jsou skutečně dlouhodobé a velmi vysoké, zejména v případě námořních a vnitrozemských přístavů, letišť, ale také pevninských přístavů či zařízení pro kombinovanou dopravu. Tyto platformy však působí nejvíce problémů a je třeba pro ně nalézt rychlá, spolehlivá a trvalá řešení. Výbor zastává názor, že je třeba především přistoupit k optimalizaci využití existujících infrastruktur, pro něž může být sdílení informací a zkušeností velmi přínosné. Nicméně valorizace existujících zařízení a využití pokročilých technologií nemohou stačit. Střednědobé a dlouhodobé plánování je pro nové investice nutností.

3.4

K budování nových infrastruktur s dlouhou životaschopností by se mělo přistupovat pouze v nutných případech počítajících s velmi dlouhým horizontem, u nichž neexistuje alternativní řešení využitím komodality, např. s jinými existujícími infrastrukturami. Kombinovaná doprava po železnici a silnici může být alternativou k rozšíření existující silniční sítě či k budování nových silnic. Nutné plánování musí zapojit všechny subjekty logistických řetězců: orgány Společenství, orgány státní a regionální veřejné správy, výrobce, distributory a další přepravce či logistické operátory a dopravce, sociální partnery. Dotčené obyvatelstvo musí mít možnost se zapojit do předběžných diskusí a různých konzultací o těchto otázkách a jejich názory musejí být skutečně zohledněny.

3.5

Toto plánování musí vést k vytvoření dlouhodobých partnerství, která umožní zajistit trvale udržitelnou infrastrukturu (ekonomickou, ekologickou a sociální). Musí být v souladu s Perspektivou evropského územního rozvoje a přispět, ke zlepšení struktury investic do dopravy prostřednictvím průmyslových a obchodních činností a programů územního plánování a urbanistiky (zejména zamezit „množení“ logistických platforem, uspěchaným a nákladným přesunům výroby, přetížení některých tras a určitých oblastí na jedné straně, na druhé straně zabránit úpadku a izolaci jiných oblastí, způsobených nedostatkem či podprůměrnou kvalitou určitých dopravních spojení), tyto investice koordinovat a ustálit je.

3.6

Nové normy pro nákladové jednotky jasně musejí stanovením přípustné manipulační hmotnosti a rozměrů vozidel usnadnit případnou překládku. Přesto však, vzhledem k problémům spojeným s téměř výhradním postavením silniční dopravy v pozemní přepravě zboží, by tyto normy neměly vést k přetížení, které by mohlo zhoršit kvalitu infrastruktur a dále snížit bezpečnost silniční dopravy. Normy musejí podporovat komodalitu.

3.7

S ohledem na návrh z roku 2003 týkající se nové dobrovolné intermodální nákladové jednotky Výbor ve stručnosti připomíná, že kombinace dvou nesourodých jednotek znamená velký logistický problém. Tyto dvě překážky společně (pevné rozměry vodících lišt a nejistota, co se týká odpovědnosti za náklady na tento systém) vedou již teď k obavám, že se tento systém používat nebude.

4.   Zvláštní poznámky

4.1

Výbor si velmi přeje, aby byl konzultován ohledně zprávy, kterou Komise vypracuje v roce 2010 o stavu provádění plánu a o možných problémech, na které se při jeho realizaci narazilo.

4.2

Nákladní internet zajisté umožní zlepšit účinnost logistiky dopravy a také služby poskytované klientům. S ohledem na zkušenosti s internetem jmen si Výbor klade otázku, jaké kontrolní postupy a nástroje vytvořit pro „přidělování jmen“. Z historických důvodů je internet jmen umístěn pod nejvyšší kontrolu federálního ministerstva obchodu Spojených států amerických (US Doc). Výbor podporuje variantu evropské správy v oblasti přidělování jmen, řízení databází a určování technických norem.

4.2.1

Výbor oceňuje, že Komise zařazuje rozvoj logistiky do obnovené lisabonské agendy pro růst a zaměstnanost. Vzhledem k předchozím zkušenostem Výbor vyzývá Komisi, aby co nejrychleji dohnala zpoždění, ke kterým došlo při realizaci nových technologií, zejména pokud jde o systém Galileo.

4.3

Výbor se domnívá, že v nákladním internetu by vzhledem k jeho hospodářskému významu a převažujícímu intra-regionálnímu charakteru obchodu měl být uplatňován multi-polární přístup (např. regionální či sub-regionální orgány pověřené popisem), a neměl by být umístěn pod nejvyšší kontrolu jediného orgánu, který se navíc nachází mimo EU.

4.4

Je třeba rovněž objasnit problémy ochrany soukromí a důvěrnosti záležitostí, spojené s rozrůzněním informačních nástrojů využívaných k identifikaci obsahu nákladu, zejména s cílem zabránit pronikání informací ke kriminálním subjektům především v třetích zemích (nutno zvážit celní a pojistné otázky), monitorování nákladu a zjištění identity odesílatelů, prostředníků a příjemců v souvislosti s šířením inteligentních dopravních systémů (ITS) a přidružených informačních technologií.

4.5

To platí zejména pro jemnou logistiku spojenou s elektronickým obchodem.

4.6

Výbor oceňuje, že Komise hodlá „modernizovat“ činnost pracovníků v oblasti logistiky pomocí systému „vymezení“ a „certifikace“ operátorů a přeje si, aby tento systém přinášel zřetelnou přidanou hodnotu.

4.7

Výbor rovněž vítá, že Komise navrhuje spolu se sociálními partnery vypracovat požadavky na kvalifikaci a odbornou přípravu. Výbor v tomto kontextu doufá, že se získávání požadovaných kvalifikací a odborných znalostí bude uskutečňovat celoživotně a postupně do nich bude začleňován pokrok dosažený ve znalostech. Vítá také to, že Komise pracuje na vzájemném uznávání dobrovolných certifikátů.

4.8

Ke zlepšení logistické výkonnosti je nutné více využívat nové technologie, zjednodušit správní postupy, vyměňovat si zkušenosti, rozvíjet získávání kvalifikací a odbornou přípravu a využívat komodalitu. Výbor upozorňuje, že plně ocenit kladný dopad pokroku v těchto oblastech bude možné pouze tehdy, když odvětví logistiky dopravy znovu dosáhne rovnováhy intramodální a intertermodální a bude podléhat „regulované konkurenci“, jak doporučovala Komise v bílé knize z roku 2001, což předpokládá relativní revalorizaci cen dopravy a skutečnou harmonizaci podmínek intramodální a intermodální konkurence v EU.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  KOM(2006) 336 v konečném znění.

(2)  KOM(2007) 607 v konečném znění.

(3)  Viz průzkumné stanovisko k tématu „Identifikace na základě radiové frekvence (RFID)“, (zpravodaj pan Morgan), Úř. věst. C 265, 27.10.2007, s. 66-72, a práce na konferenci v Lisabonu ve dnech 15. a 16. listopadu 2007 (internetové stránky portugalského předsednictví).

(4)  KOM(2006) 314 v konečném znění, 22.6.2006.

(5)  Viz příslušná stanoviska Výboru k bílé knize KOM(2001)370 ze dne 12.9.2001 nazvané „Evropská dopravní politika pro rok 2010: čas rozhodnout a hodnocení v polovině období“ KOM(2006) 314 z 22.6.2006 Evropa v pohybu – Udržitelná mobilita pro náš kontinent Přezkum Bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období.

(6)  Evropa v pohybu – Udržitelná mobilita pro náš kontinent – Přezkum Bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období, KOM(2006) 314 v konečném znění, 22. června 2006.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/50


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací

KOM(2007) 697 v konečném znění – 2007/0247 (COD)

KOM(2007) 698 v konečném znění – 2007/0248 (COD)

KOM(2007) 699 v konečném znění – 2007/0249 (COD)

(2008/C 224/11)

Dne 10. prosince 2007, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. května 2008. Zpravodajem byl pan HERNÁNDEZ BATALLER.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května (jednání dne 29. května 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 80 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV sdílí cíle Komise, které spočívají v dosažení maximálních výhod pro uživatele na trhu elektronických komunikací, v zajišťování toho, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže, v podpoře účinných investic do infrastruktury a inovací, v podpoře účinného užívání a správy rádiových frekvencí a číslovacích zdrojů.

1.2

Vzhledem k vysoké úrovni technologických inovací a velmi dynamickým trhům v odvětví elektronických komunikací souhlasí EHSV s předpisovým modelem rámce elektronických komunikací a s navrhovanými změnami, které spočívají v následujících bodech:

1.2.1

Decentralizovaná regulace v členských státech, která ponechává vnitrostátním orgánům odpovědnost za dohled nad vnitrostátními trhy v souladu se společným souborem zásad a postupů. Zároveň se posiluje nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, jejich každodenní řízení a volnost rozhodování tak, aby byl zajištěn nezávislý rozpočet, dostatečné množství lidských zdrojů a byly uděleny další pravomoci k prosazování předpisů s cílem zlepšit účinné provádění předpisového rámce.

1.2.2

Konsolidace vnitřního trhu, v jejímž rámci Komisi připadnou určité pravomoci týkající se nadnárodních trhů umístěných ve více než jednom státě.

1.2.3

Zlepšení legislativní důslednosti prostřednictvím modernizace zvláštních ustanovení takovým způsobem, aby byla v souladu s vývojem technologií a trhu, včetně vypuštění zastaralých, nadbytečných či bezpředmětných ustanovení.

1.2.4

Definice účinné správy rádiového spektra za účelem vytvoření jednotného evropského informačního prostoru.

1.2.5

Ve výjimečných případech může vnitrostátní regulační orgán uložit za předchozího souhlasu Komise funkční oddělení s cílem zajistit, aby všichni následní operátoři, včetně následných divizí vertikálně integrovaného operátora, získali zcela rovnocenné přístupové produkty.

1.2.6

Dosažení spolehlivého a účinného sdělování informací prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Úřad by měl za tímto účelem přispívat k harmonizaci vhodných technických a organizačních bezpečnostních opatření poskytováním odborného poradenství.

1.2.7

Posílit práva spotřebitelů s ohledem na určité aspekty smluv, transparentnost a zveřejňování informací, dostupnost služeb, informační a tísňové služby a přenositelnost čísel. Navrhované změny však nedosahují vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, jak ji stanovuje smlouva na ochranu spotřebitelů, stejně jako nepokrývají další aspekty, jako jsou regulace služeb zákaznické podpory, minimální úroveň kvality služeb, ustanovení o postizích a případné společné zadávání zakázek týkající se služeb a koncových zařízení.

1.2.8

Zvýšit ochranu soukromí a osobního života, i když ne všechny návrhy jsou dostatečně ambiciózní, jako např. co se týká ochrany proti nevyžádaným obchodním sdělením (spamu), v tomto případě je dle EHSV nutné, aby se bezpodmínečně vycházelo ze zásady výslovného a předchozího souhlasu spotřebitele s obdržením obchodního sdělení.

1.3

EHSV vítá začlenění koncového vybavení do předpisového rámce, což zlepší přístupnost elektronických technologií zdravotně postiženým koncovým uživatelům. Zároveň vítá přijetí závazných opatření týkajících se zdravotně postižených uživatelů univerzálních služeb s cílem zajistit jim přístup k veřejně přístupným telefonním službám, včetně přístupu k tísňovým službám, informačním službám o účastnických číslech a k účastnickým seznamům, přičemž tento přístup musí být rovnocenný tomu, který využívají ostatní koncoví uživatelé, jakož i dalších zvláštních opatření.

1.4

Zjednodušení a snížení správních nákladů je důležité, zvýšená pružnost správy spektra operátorům usnadní správní postupy a využití spektra. EHSV se domnívá, že by měly existovat omezené technické výjimky a rozsáhlejší výjimky zaměřené na dosažení cílů obecného zájmu, které stanoví členské státy a k nimž patří kulturní a jazyková rozmanitost, svoboda projevu, pluralita médií, podpora sociální a územní soudržnosti, bezpečnost života, zohlednění technických, sociálních, kulturních a politických potřeb všech členských států v souladu s vnitrostátní legislativou a právem Společenství.

1.5

Zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací, který bude na Komisi nezávislým orgánem a bude posilovat pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů, může být užitečné, neboť by se tím vytvořily prostředky pro účinné partnerství mezi Komisí a vnitrostátními regulačními orgány v otázkách, u nichž je potřebná jednotnost na evropské úrovni: vymezení a analýza trhů a nápravná opatření, harmonizace užívání rádiového spektra nebo vymezení nadnárodních trhů.

2.   Úvod

2.1

V roce 2002 byla schválena reforma telekomunikačního trhu, která vedla k vytvoření předpisového rámce pro elektronické komunikace zahrnující všechny družicové a pozemní sítě, jak pevné, tak i bezdrátové; tento rámec obsahuje rámcovou směrnici, přístupovou směrnici, autorizační směrnici, směrnici o univerzální službě a směrnici o zpracování osobních údajů a o ochraně soukromí v tomto odvětví.

2.2

Tento přepisový rámec EU pro sítě a služby elektronických komunikací byl vytvořen s cílem usnadnit novým operátorům přístup k existující infrastruktuře, podporovat alternativní investice do infrastruktury a nabízet spotřebitelům větší možnosti výběru a nižší ceny.

2.3

Předpisový model stávajícího rámce vychází ze zásady decentralizované regulace v členských státech a ponechává vnitrostátním orgánům odpovědnost za dohled nad trhy v souladu se společným souborem zásad a postupů.

2.4

Rámec obsahuje minimální úroveň harmonizace a ponechává vymezení prováděcích opatření na vnitrostátních regulačních orgánech nebo členských státech.

2.5

Cílem rámcové směrnice je postupně snižovat odvětvovou regulaci ex ante v souladu s rozvojem hospodářské soutěže na trhu prostřednictvím doporučení Komise, které určuje trhy s výrobky a službami, pro něž by regulace ex ante mohla být oprávněná.

2.5.1

Cílem jakéhokoliv regulačního zásahu ex ante je přínos pro spotřebitele a konkurenceschopnost maloobchodních trhů. Definice relevantních trhů se může v průběhu doby změnit v souladu s vývojem výrobků a služeb a s možnostmi náhrady u poptávky i nabídky, jak se uvádí v doporučení Komise ze dne 17. prosince 2007 (1).

3.   Návrhy Komise

3.1

Komise navrhuje rozsáhlé změny platných právních předpisů EU týkajících se elektronických komunikací (dále jen „předpisový rámec“) a společně předkládá:

dva návrhy směrnic: jeden návrh mění rámcovou směrnici (přístupovou a autorizační směrnici) a druhý mění směrnici o univerzální službě a směrnici o ochraně soukromí

a návrh nařízení, kterým se zřizuje Evropský úřad pro trh elektronických komunikací (dále jen „úřad“).

3.2

Stručně řečeno je cílem těchto návrhů regulovat „pozměněný“ předpisový rámec EU pro elektronické komunikace a sladit tento rámec s požadavky vnitrostátních regulačních orgánů a operátorů, spotřebitelů zboží a uživatelů služeb.

3.3

Cílem je vytvořit koherentní pozměněný předpisový rámec pro digitální hospodářství, který využije úspěchy související s rozvojem vnitřního trhu. Návrhy se týkají následujících otázek:

3.4

Návrh pozměňující rámcovou směrnici, autorizační a přístupovou směrnici:

a)

S ohledem na správu spektra zaručuje, že členské státy budou konzultovat zúčastněné strany, pokud budou chtít zavést výjimky ze zásady technologické neutrality a ze zásady neutrality vůči službám, a to i v případě, že budou sloužit plnění cílů obecného zájmu.

b)

Racionalizací některých prvků postupu pro přezkoumávání trhu se posiluje jednotnost předpisového rámce, Komise má možnost ujmout se analýzy trhu v případě, že se vnitrostátní regulační orgán s plněním svých povinností výrazně opozdí.

c)

Posílením stávajících povinností zlepšuje bezpečnost a integritu sítí a zároveň rozšiřuje požadavky na integritu telefonních sítí i na mobilní sítě a sítě IP.

d)

Definováním různých kritérií nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů se posilují právní záruky zúčastněných stran a uznává se právo odvolat se proti rozhodnutí těchto orgánů a možnost zrušit opatření, která přijmou, s cílem předejít v naléhavých případech vážným a nenapravitelným škodám.

e)

Řeší se potřeby zranitelných skupin tak, že se zavádějí technické požadavky na koncová zařízení, která zlepšují přístupnost elektronických technologií zdravotně postiženým osobám, a aktualizují se cíle vnitrostátních regulačních orgánů týkající se starších uživatelů a uživatelů se sociálními potřebami.

f)

Vnitrostátní regulační orgán může uložit za předchozího souhlasu Komise funkční oddělení.

g)

Zavádí se společné výběrové řízení.

h)

Jsou posíleny pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů k prosazování předpisů, orgánům je umožněno, aby k obecným oprávněním připojily zvláštní podmínky, které zajistí přístupnost uživatelům se zdravotním postižením, jakož i dodržování autorských práv, práv duševního vlastnictví a také komunikaci veřejných orgánů s veřejností v případě bezprostředního ohrožení.

3.5

Návrh pozměňující režim univerzální služby, zpracování osobních údajů a ochrany soukromí a práva uživatelů elektronických komunikací, jakož i režim týkající se spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele se opírá o pokrok, jehož již bylo dosaženo v rámci legislativního přístupu Komise v tomto odvětví.

3.5.1

V tomto smyslu se uznává, že hospodářská soutěž samotná nepostačuje k uspokojení potřeb všech občanů a k ochraně práv uživatelů, a proto se doplňují zvláštní ustanovení, jež mají chránit univerzální službu a práva uživatelů a zajišťovat ochranu osobních údajů.

3.5.2

Usiluje se zejména o zlepšení průhlednosti cen a zveřejňování informací pro koncové uživatele, pro operátory se stanoví povinnost zveřejňovat ve snadno přístupné formě srovnatelné, odpovídající a aktuální informace a vnitrostátním regulačním orgánům je dána pravomoc požadovat od operátorů plnění těchto povinností.

3.5.3

Stanovují se opatření týkající se přenositelnosti čísla, která umožní spotřebitelům jednoduše změnit poskytovatele (maximální lhůta pro uskutečnění přenosu čísla je stanovena na jeden pracovní den; vnitrostátním regulačním orgánům je umožněno zajistit, aby nedocházelo k odrazujícím metodám poskytovatelů). Zlepšují se požadavky na informování o tom, kde se nachází osoba volající na tísňové služby, prostřednictvím různých opatření, ke kterým patří např. povinnost předávat údaje orgánům tísňových služeb atd.

3.5.4

Možnost členských států přijmout zvláštní opatření ve prospěch zdravotně postižených uživatelů se nahrazuje výslovnou povinností tak učinit, vnitrostátní regulační orgány získávají pravomoc požadovat od operátorů, aby zveřejňovali informace pro zdravotně postižené uživatele.

3.5.5

Vnitrostátní regulační orgány budou mít také pravomoc zabránit snižování kvality stanovením minimální úrovně služeb síťového přenosu pro koncové uživatele a mohou sledovat sazby na trhu pro koncové uživatele, nejsou-li poskytováním služby pověřeny žádné podniky.

3.5.6

Je také zajištěno, aby koncoví uživatelé byli informováni o narušení bezpečnosti, v jehož důsledku došlo ke ztrátě nebo jinému narušení jejich osobních údajů, a aby byli informováni o opatřeních, jež mohou učinit za účelem minimalizace následných škod.

3.5.7

Zároveň se také zakazuje používání „spywaru“ a dalších škodlivých programů, a to bez ohledu na způsob jejich dodání a instalace do uživatelova zařízení, a posiluje se boj proti nevyžádaným obchodním sdělením tím, že se zavádí možnost pro poskytovatele internetových služeb podávat žalobu na spammery.

3.6

Nakonec je třeba zmínit návrh na zřízení úřadu, který bude odpovědný Evropskému parlamentu a bude zahrnovat radu regulačních orgánů tvořenou vedoucími vnitrostátních regulačních orgánů všech členských států EU a nahradí skupinu evropských regulačních orgánů (ERG) (2).

3.6.1

Úřad bude Komisi poskytovat odborné poradenství při přijímání některých rozhodnutí, bude fungovat jako odborné středisko v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací na úrovni EU a převezme funkce Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA).

4.   Obecné připomínky

4.1

EHSV vítá návrhy Komise v tom smyslu, že se zaměřují na řešení potřeb regulovat a řídit celoevropský trh elektronických komunikací.

4.1.1

Souhlasí s cílem Komise více otevřít telekomunikační trhy konkurenci a podporovat investice do vysokorychlostních sítí (včetně všech technologií: pevné, mobilní a družicové) (3), jako i s cílem více zajistit internet budoucnosti (internet věcí a sémantická síť), což souvisí s digitalizací audiovizuálních mediálních služeb, a optimalizované řízení spektra na vnitřním trhu. Toto je ve společném zájmu podniků a spotřebitelů, kteří potřebují přístup k vysoce kvalitním telekomunikačním sítím a službám („performants“).

4.1.2

Konstatuje, že předpisový rámec odvětví telekomunikací s platnými současnými pravidly umožnil:

učinit významný pokrok směrem k otevřenějším a dynamičtějším trhům, jak se konstatuje v 12. zprávě Komise o provádění právních předpisů v odvětví telekomunikací;

bojovat proti velkým nerovnostem mezi operátory, které vyplývaly z výhod bývalých státních monopolů.

4.2

EHSV také považuje za pozitivní, že legislativní režim stanovený v návrzích byl rozšířen na oblast elektronických komunikací, a tedy na všechny sítě pro přenos a poskytování služeb, které k tomu přísluší.

4.3

Vedle již uvedených zlepšení čistě technických aspektů a řízení EHSV dále hodnotí pozitivně rozsáhlý soubor ustanovení, která výrazně posilují práva uživatelů služeb elektronických komunikací, jakož i procedurální a správní záruky operátorů, které zajistí, že tato ustanovení budou interně řádně uplatněna (právo zúčastněných stran na slyšení, odůvodnění rozhodnutí, dočasná opatření a právo na odvolání). Zavedení těchto záruk je v souladu s právem na řádnou správu, které je definováno v článku 41 Listiny základních práv.

4.4

EHSV obzvláště podporuje požadavky, které vyslovil v předchozích stanoviscích a které byly zahrnuty do návrhů a týkají se:

povinnosti členských států přijmout zvláštní opatření ve prospěch zdravotně postižených uživatelů (4) za účelem dosažení cílů evropské Listiny základních práv a svobod a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

obecných zásad správy spektra, které je v obecném zájmu a mělo by být řízeno z hospodářské, sociální a ekologické perspektivy; tyto obecné zásady mají kromě neutrality s ohledem na technologie a služby umožnit kulturní a jazykovou rozmanitost, svobodu projevu, pluralitu médií a zohlednění technických, sociálních, kulturních a politických potřeb všech členských států (5).

4.4.1

K zachování kulturní a jazykové rozmanitosti patří i to, že písmena s diakritickými znaky určitého jazyka nebo písmena cyrilice, alfabety a další znaky se v e-mailech nestanou nečitelnými. Zasílání sms zpráv s takovými znaky nesmí být dražší.

4.5

EHSV také podporuje návrhy Komise, obzvláště ty, které se týkají:

a)

zjednodušení postupů pro analýzu trhu, které snižuje administrativní zátěž vnitrostátních regulačních orgánů a snižuje administrativní náklady operátorů;

b)

zlepšení bezpečnosti a integrity sítí a služeb pro zajištění spolehlivého využívání elektronických komunikací;

c)

posílení nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů omezením možného vlivu veřejných orgánů na jejich každodenní řízení a zajištěním nezávislého rozpočtu a dostatečného množství lidských zdrojů.

5.   Konkrétní připomínky

5.1

Vzhledem k tomu, že cílem návrhů Komise je jednak přijetí „opatření pro sbližování“ vnitrostátních právních předpisů v oblasti elektronických komunikací, jednak zřízení nového nadnárodního subjektu, by EHSV rád zdůraznil, že tyto návrhy se zakládají výhradně na článku 95 Smlouvy o ES.

5.1.1

Toto ustanovení může zajisté být vhodným a dostatečným základem pro vytyčené cíle (6), s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora však bude Komise muset zajistit, aby přijímaná opatření měla skutečný dopad na vnitrostátní právní předpisy (a dosáhnou jejich změny) a aby na nadnárodní úrovni plně regulovala všechny aspekty, které mají být přínosem pro spotřebitele a uživatele elektronických komunikací, jakož i aspekty související s právními a procedurálními zárukami, které jsou stanoveny v návrzích (7).

5.1.2

Stručně řečeno nesmí být přijetí budoucího nadnárodního předpisového rámce pro tuto oblast pouze kosmetickou úpravou platného nadnárodního předpisového rámce pro odvětví elektronických komunikací.

5.1.3

Tato poznámka platí také s ohledem na zřízení úřadu, jehož existence bude naprosto oprávněná v té míře, v jaké bude úřad schopen přispívat k jednotnému a účinnému uplatňování rozsáhlého souboru navrhovaných předpisů, za které je na základě jemu přidělených specifických pravomocí v zásadě zodpovědný.

5.1.4

Zřízení úřadu je z následujících důvodů v souladu se zásadou subsidiarity:

a)

má zamezit současnému systému spolupráce, která je málo strukturovaná a disponuje neúčinnými mechanizmy, což vede k roztříštěnosti vnitřního trhu;

b)

nezaručuje rovné podmínky pro operátory, kteří mají sídla v různých členských státech;

c)

zabraňuje dosáhnout výhod, které by spotřebitelům vyplynuly z hospodářské soutěže a přeshraničních služeb.

5.1.5

Zřízení úřadu je také v souladu se zásadou proporcionality, neboť umožní vytvořit účinné partnerství mezi Komisí a vnitrostátními regulačními orgány v otázkách, při nichž je třeba jednotnosti na evropské úrovni.

5.2

Úřad by měl být jedinou platformou pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů při výkonu úkolů, za něž nesou odpovědnost v souladu s předpisovým rámcem.

5.2.1

EHSV počká na plánované hodnocení týkající se fungování úřadu, než se vyjádří k tomu, zda úřad pracuje transparentně, zodpovědně a nezávisle. Pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů byly také posíleny tím, že byly pevně a transparentně zakotveny v právu Společenství.

5.3

S ohledem na legislativní přístup navrhovaného předpisového rámce je třeba uznat, že uplatnění zvláštních kritérií pro regulaci odvětví spolu s zásadami a předpisy volné hospodářské soutěže na vnitřním trhu je účelné (8). Tento postup je obzvláště vhodný pro odvětví, jež vyžaduje správní zásahy ex ante zahrnující komplexní ekonomické analýzy relevantního trhu, které nejsou nutné v jiných odvětvích vnitřního trhu (9).

5.3.1

EHSV souhlasí s cílem předpisového rámce, který spočívá v postupném snižování regulace odvětví ex ante v té míře, v jaké se bude rozvíjet hospodářská soutěž v odvětví, jak to Komise již postupně činí, např. ve svém doporučení ze dne 17. prosince 2007. EHSV doufá, že na základě dynamiky trhu elektronických komunikací, vyvíjejících se prvků výrobků a služeb a možností náhrady se stane tento druh intervenčních opatření přebytečným.

5.3.2

EHSV se domnívá, že funkční oddělení je opatření výjimečného charakteru, které by mělo být uplatňováno v omezené míře. Funkční oddělení by mělo být nařízeno pouze vnitrostátními regulačními orgány za předchozího souhlasu Komise, která si k tomu musí vyžádat stanovisko nového úřadu.

5.3.3

Řešení takového druhu je odůvodněné pouze tehdy, pokud se trvale nedaří dosáhnout skutečné nediskriminace na několika dotčených trzích a existuje-li malá nebo žádná naděje, že v oblasti infrastruktury vznikne v přiměřeném časovém období po uplatnění jednoho či několika nápravných opatření, dříve považovaných za vhodná, hospodářská soutěž.

5.4

Specifické předpisy navržené pro toto odvětví se však nezabývají řadou relevantních otázek, které se týkají jednak účinného a transparentního uplatnění kritérií volné hospodářské soutěže mezi operátory a poskytovateli služeb na evropském trhu, jednak určitých zásadních aspektů práv uživatelů.

5.5

Nejprve je třeba upřesnit rozsah pojmu „národní bezpečnost“, který se vyskytuje v čl. 3a odst. 2 Smlouvy o EU ve znění pozměněném Lisabonskou smlouvou, v němž se členským státům přiznává „výhradní odpovědnost“ za ochranu národní bezpečnosti.

5.5.1

Uznání neregulovaných pravomocí povede ke vzniku širokého manévrovacího prostoru pro určení případů a opatření, u nichž z důvodu národní bezpečnosti mohou být učiněny výjimky při uplatňování odvětvových předpisů a zásad a právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, které jsou obsaženy v uvedených návrzích Komise.

5.5.2

V současné době existují vnitrostátní předpisy pro odvětví elektronických komunikací, jež vyhrazují členským státům právo určit dle uvážení telekomunikační sítě, služby, zařízení a přístroje, které jsou zapojeny do zásadních činností souvisejících s národní obranou a ochranou veřejné bezpečnosti (10). EHSV v tomto smyslu připomíná, že může být užitečné odkázat na postup uplatňovaný u projektu „Galileo“.

5.6

Za účelem zajištění hospodářské, sociální a územní soudržnosti při zavádění nové infrastruktury sítí, zejména tzv. „sítí nové generace“, musí být veřejné orgány schopny podporovat hospodářský a sociální rozvoj a vysokou zaměstnanost, přičemž musí dodržovat právní předpisy Společenství a demokratické zásady, aby tak dosáhly vyváženého a udržitelného rozvoje, který by umožnil rozvoj trhu elektronických komunikací s vysokou technologickou úrovní.

5.6.1

Intervenční opatření musí sloužit k tomu, že prostřednictvím veřejných prostředků, zejména finančních prostředků místních úřadů, bude v budoucnosti podporováno zavádění sítí nové generace a je třeba rovněž zaručit, že nebude narušena technologická neutralita a nedojde k nepotřebnému zdvojování zdrojů sítí, přičemž musí být dodržena zásada proporcionality.

5.7

Co se týče dopadu předpisového rámce, který navrhuje Komise, na práva uživatelů, je třeba připomenout, že za určitých okolností je třeba provést specifickou analýzu o dodržení práva na přístup k službám obecného ekonomického zájmu (11). Toto právo je zakotveno jako základní právo v článku 36 Listiny základních práv a svobod EU, dále bude definováno v článku 16 Smlouvy o EU a v protokolu č. 9, který je přílohou smluv. Tato analýza se má týkat také ochrany volné hospodářské soutěže, jež není obsažena jako zvláštní cíl EU v čl. 3 Lisabonské smlouvy, a bude předmětem ad hoc předpisu dle vzoru protokolu o vnitřním trhu a konkurenceschopnosti, který je přílohou smluv.

5.7.1

I když EHSV považuje za pozitivní, že v návrhu týkajícím se univerzální služby se v členských státech vytváří konzultační mechanizmus zajišťující, že v rozhodovacím procesu budou náležitě zohledněny zájmy spotřebitelů, lituje zároveň, že žádné z ustanovení se netýká úlohy organizované občanské společnosti při konzultacích a spoluúčasti na procesu přijímání rozhodnutí prostřednictvím příslušných nadnárodních orgánů, které přijmou vhodná opatření, jež zaručí účinné uplatnění v EU.

5.7.2

Co se týče materiální oblasti univerzální služby, čeká EHSV na příslušný návrh Komise ohlášený na tento rok, teprve pak se k otázce definitivně vyjádří; předběžně opakuje (12) zásady, které by dle jeho názoru měly být uplatněny:

a)

dostupnost kvalitních služeb za spravedlivé, přiměřené a dostupné ceny,

b)

rychlý a veřejný přístup k pokročilým širokopásmovým informačním a telekomunikačním službám ve všech regionech,

c)

přístup pro všechny spotřebitele, nezávisle na jejich finančních prostředcích a geografické poloze s právem na uzpůsobení tarifu,

d)

spravedlivý a nediskriminující přínos všech poskytovatelů služeb elektronických komunikací k zachování a dalšímu rozvoji univerzální služby,

e)

existence specifických, předvídatelných a dostačujících mechanizmů, které zaručí zachování a rozšíření univerzální služby v závislosti na technologickém a sociálním rozvoji,

f)

dodatečné zásady označené vnitrostátními regulačními orgány za potřebné pro ochranu obecného zájmu,

g)

zřízení fóra či Střediska pro sledování elektronických komunikací na úrovni Společenství, aby byly zohledněny postoje všech hospodářských a sociálních subjektů a ostatních subjektů organizované občanské společnosti.

5.7.3

S ohledem na univerzální službu by se směrnice měla zabývat následujícími otázkami:

a)

nutnost regulovat služby zákaznické podpory poskytované operátory a mít možnost stanovit úroveň kvality zákaznické podpory, pokud dojde ke zhoršení služeb,

b)

definice ustanovení o postizích za účelem větší právní bezpečnosti,

c)

změny smluv,

d)

minimální úroveň kvality služeb u určitých aspektů, vnitrostátní regulační orgány mají právo zavést minimální úroveň kvality u všech služeb, uznají-li to za vhodné,

e)

podrobné vyúčtování a služby s vyššími poplatky; mělo by být v zásadě stanoveno, že všechny služby mimo elektronické komunikace budou na fakturách uvedeny odděleně,

f)

společné zadávání zakázek týkající se služeb a koncových zařízení, které by mělo být při formulaci smluv transparentnější.

5.7.4

Posílená ochrana spotřebitele stanovená v návrhu o univerzální službě spotřebitelům plně nezaručuje vysokou úroveň ochrany, jak je stanovena v článku 153 Smlouvy o ES, neboť návrh obecně nedává předplatitelům právo kdykoliv a bez pokuty odstoupit od smlouvy s poskytovateli sítí či služeb elektronických komunikací.

5.7.5

Nicméně existují aspekty, u nichž dochází ke zlepšení této ochrany:

informace o cenách s transparentními, aktualizovanými a srovnatelnými sazbami, jakož i druhy nabízených služeb,

reforma nařízení č. 2006/2004 umožňující mezinárodní spolupráci za účelem zabránit nežádoucím praktikám, k nimž patří phishing  (13) , cyberstalking a spoofing.

5.8

Co se týče soukromí a elektronických komunikací, EHSV se domnívá, že návrh je krokem vpřed vůči stávajícím právním předpisům, a žádá Komisi, aby posílila důvěrnost komunikací a s tím souvisejících provozních údajů, které probíhají přes veřejné komunikační sítě a veřejně přístupné služby elektronických komunikací, v souladu s kritérii judikatury ESD (14).

5.8.1

EHSV souhlasí s posílením regulace základních práv souvisejících s elektronickými komunikacemi, např. ve věci ochrany a respektování soukromí, ochrany osobních údajů, listovního tajemství, důvěrnosti, jakož i ve věci určitých obchodních aspektů souvisejících s duševním vlastnictvím.

5.8.2

Co se týče bezpečnosti (15), je třeba přijmout příslušná opatření, která zaručí bezpečnost (16) sítí a používání dostatečně spolehlivého šifrovaného materiálu za účelem posílení ochrany soukromí.

5.8.3

EHSV vítá uplatnění této směrnice za účelem ochrany také veřejné komunikační sítě podporující zařízení pro shromažďování a identifikaci údajů (včetně bezkontaktních zařízení, jako jsou rádiová identifikační zařízení – RFID) (17).

5.9

Co se týče nevyžádaných obchodních sdělení (spam), EHSV opakuje (18), že považuje za nutné, aby právní předpisy vycházely bezpodmínečně ze zásady výslovného a předchozího souhlasu spotřebitele, zájem spotřebitele musí být při snaze o zabránění nevyžádaným obchodním sdělením na prvním místě. Za tímto účelem je třeba přijmout všechna opatření potřebná k zajištění plnění této zásady a v případě potřeby stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Úř. věst. L 344, 28.12.2007, s. 65.

(2)  Byla zřízena rozhodnutím Komise 2002/627/ES ze dne 29. července 2002, poslední změna byla provedena rozhodnutím Komise ze dne 6. prosince 2007, Úř. věst. L 323, 8.12.2007, s. 43.

(3)  Viz Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 60, přijato dne 30. října 2007, zpravodaj: pan Retureau.

(4)  Průzkumné stanovisko k tématu Budoucí právní předpisy pro přístupnost elektronických technologií, Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 91–95.

(5)  Úř. věst. C 151, 17.6.2008, s. 25

(6)  Rozsudek ESD ze dne 2. května 2006, případ C-436/03.

(7)  Tamtéž. Právní východiska 44 a 45.

(8)  Viz BAVASSO, A: „Electronics Communications: A New Paradigm for European Regulation“, CML Rev. 41, 2004, s. 110 a následující.

(9)  De STREEL, A: „The Integration of Competition Law Principles in the New European Regulatory Framework for Electronics Communications“, World Competition, 26, 2003, s. 497.

(10)  Pro podrobnější analýzu těchto otázek viz MOREIRO GONZÁLEZ, Carlos J.: Las cláusulas de Seguridad Nacional. Iustel, 207, s. 26–31 a 53–64.

(11)  Viz stanoviska CESE 267/2008 (přijato dne 14. února 2008) a 976/2006 (přijato dne 12. července 2006), zpravodaj: pan Hencks.

(12)  Stanovisko EHSV, které bylo přijato plenárním zasedáním ve dnech 28. února a 1. března 2001. Úř. věst. C 139, 11.5.2001, s. 15.

(13)  Jedná se o způsob podvodu, jehož cílem je získat bez svolení uživatele přístupové údaje k bankovnímu účtu, dostat se k němu a převést z něj finanční prostředky.

(14)  Viz zejména rozsudek ESD ze dne 29. ledna 2008 (případ C-275/06).

(15)  EHSV pracuje na stanovisku (INT/417) DT R/CESE 480/2008 k tématu Boj proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků.

(16)  Viz stanovisko k tématu Bezpečnost sítí a informací, zpravodaj: pan Retureau, Úř. věst. C 48, 21.2.2002. s. 20.

(17)  Viz stanovisko k tématu Identifikace na základě rádiové frekvence, zpravodaj: pan Morgan, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 66.

(18)  Stanovisko EHSV, které bylo přijato plenárním zasedáním ve dnech 24. a 25. ledna 2001. Úř. věst. C 123, 25.4.2001, s. 53.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/57


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů

KOM(2007) 709 v konečném znění – 2007/0243 (COD)

(2008/C 224/12)

Dne 5. prosince 2007 se Rada, v souladu s článkem 71 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. května 2008. Zpravodajem byl pan McDONOGH.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 75 hlasy pro, 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Doporučení

EHSV souhlasí s doporučeními Komise a podporuje je, doporučuje však doplnit následující body:

1.1

Zavést právní předpisy za účelem úplného omezení vlastnictví počítačových rezervačních systémů mateřskými dopravci v EU a opatření, díky nimž by se předešlo budoucím investicím (ať už přímým či nepřímým) dopravců do těchto systémů.

1.2

Zachovat pravidla pro mateřské dopravce, dokud tyto letecké společnosti nezredukují své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy.

1.3

Zrušit ustanovení o neutrálním zobrazování. Zachování základního zobrazení je v praxi omezeno preferencemi a strategiemi jednotlivých i firemních cestujících, přičemž v prostředí internetového cestování jsou pravidla neutrality zřídkakdy dodržována nebo nejsou v kodexu chování zahrnuta vůbec.

1.4

Prosadit, aby se tarify vždy zobrazovaly včetně všech tax, poplatků, příplatků a nákladů provozovatelů počítačových rezervačních systémů. Dále zajistit, aby byly informace o letu transparentní, zvláště když existují klamavé praktiky jako sdílení kódů, přičemž ze zobrazení musí být zřejmé, kteří dopravci let zajišťují.

1.5

Umožnit cestovním kancelářím a leteckým společnostem svobodně vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů o podmínkách využití a nákupu údajů z MIDT (datové pásky s marketingovými informacemi).

1.6

Posílit pravidla pro ochranu údajů, aby byly chráněny veškeré subjekty dat v rámci PNR (jmenná evidence cestujících), nikoliv pouze cestující.

1.7

Prosazovat oddíl kodexu věnovaný ochraně údajů; EU musí především zajistit přenos osobních informací uchovávaných u leteckého dopravce do třetích zemí (komerčním nebo vládním organizacím), a uznat jej formou bilaterálních smluv s vládami třetích zemí, spíše než formou dohod, jež nejsou právně závazné.

1.8

Zavést nový právní předpis, podle něhož musí být bez výjimky všechny PNR vytvořené předplatiteli počítačových rezervačních systémů chráněny články kodexu týkajícími se ochrany údajů, včetně leteckých společností, které zadávají hosting svých databází PNR provozovatelům počítačových rezervačních systémů, a rovněž cestovních kanceláří, provozovatelů služeb pro cesty, pobyty a zájezdy a firem.

1.9

Odstranit ustanovení, podle kterého mohou předplatitelé zrušit smlouvy s provozovateli počítačových rezervačních systémů s tříměsíční výpovědní lhůtou.

1.10

Formálně uznat provozovatele počítačových rezervačních systémů za správce údajů, nikoliv pouze pro údaje o letecké a železniční dopravě, ale rovněž pro údaje týkající se hotelů, automobilů, trajektů, pojištění a ostatních údajů zahrnutých do jejich systémů.

1.11

Podporovat vstup na trh nových provozovatelů počítačových rezervačních systémů a tím posilovat konkurenci mezi prodejci systémů. Předplatitelům a spotřebitelům to přinese výhody v podobě lepších služeb, technologií a konkurenčních cen.

1.12

Podporovat poskytovatele vlakových spojů, aby své informace zveřejňovali formou počítačových rezervačních systémů, a podporovat tak v rámci EU ekologičtější způsoby cestování.

2.   Úvod

2.1

Dne 15. listopadu 2007 navrhla Komise revizi kodexu chování č. 2299/89 pro počítačové rezervační systémy. Toto nařízení bylo vydáno za účelem prevence narušení hospodářské soutěže na specifickém trhu, pro který by nebyla obecná pravidla hospodářské soutěže dostatečná. V té době byly počítačové rezervační systémy jediným možným prostředkem, jak se spotřebitelé mohli dostat k cestovním informacím, a především byly počítačové rezervační systémy vlastněny a kontrolovány leteckými společnostmi.

2.2

Počítačový rezervační systém je počítačový systém využívaný k uchovávání, získávání, distribuci a rezervaci cestovních produktů.

2.2.1

V současnosti existující čtyři počítačové rezervační systémy: SABRE, Galileo, Worldspan a Amadeus. Všechny mají americké vlastníky s výjimkou systému Amadeus, který má evropského vlastníka. V roce 2007 došlo k fúzi systémů Galileo a Worldspan, stále však fungují jako samostatné subjekty.

2.3

Podmínky počítačových rezervačních systémů se zcela změnily vzhledem k tomu, že:

2.3.1

Většina leteckých společností prodala své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy, hlavními výjimkami jsou Air France, Lufthansa a Iberia. (1)

2.3.2

S příchodem internetu přestaly být počítačové rezervační systémy jediným dostupným prostředkem pro provádění rezervací letenek. Jelikož přístup k internetu se ve všech státech EU zlepšuje (2) a technologie pro prodej letenek přes internet se zdokonalují, počet lidí, kteří se budou pro přístup k cestovním údajům spoléhat výhradně na počítačové rezervační systémy bude dále klesat.

2.4

V USA je trh s počítačovými rezervačními systémy deregulován od roku 2004 a předpokladem pro to bylo, že se mateřští dopravci úplně vzdali vlastnictví počítačových rezervačních systémů. Od té doby klesly poplatky za rezervaci o 20–30 %. Evropští dopravci mají potíže konkurovat dopravcům americkým, protože nejsou schopni vyjednat s provozovateli počítačových informačních systémů výhodnější smlouvy.

2.5

Vlivem kodexu je i nadále trh s počítačovými rezervačními systémy v EU ovládán oligopolem a vyjednávací síla hlavních účastníků je nevyvážená. Počítačové rezervační systémy mají zaručený trh a jsou navázány na cestovní kanceláře, zatímco letecké společnosti zlepšily svou vyjednávací pozici rozvojem prodeje přes internet.

2.6

S výjimkou pravidla pro mateřské dopravce se předpokládá, že obecné zákony upravující hospodářskou soutěž v EU by v případě neexistence zvláštních předpisů pro tento sektor dokázaly zamezit zneužívání, např. netržnímu stanovování cen.

3.   Připomínky

3.1   Mateřští dopravci

3.1.1

Letecké společnosti vlastnící počítačové rezervační systémy se označují jako „mateřští dopravci“. Zrušení pravidel pro mateřské dopravce by bylo příliš riskantní, protože tři z velkých evropských leteckých dopravců (Iberia, Lufthansa, Air France) vlastní významné podíly v systému Amadeus. Rizika narušení hospodářské soutěže jsou příliš vysoká a převaha na domácích trzích zůstává reálnou hrozbou pro ostatní počítačové rezervační systémy a dopravce, kteří žádný takový systém nevlastní.

3.1.2

EU by měla zavést úplné omezení vlastnictví a držby akcií počítačových rezervačních systémů (stávajících i budoucích) pro letecké společnosti.

3.1.3

Úplné oddělení vlastnictví mezi počítačovými rezervačními systémy a leteckými společnostmi nebo jinými dopravci s konečnou platností vyloučí možnost provádění nekalých praktik nebo nekalé soutěže mateřskými dopravci. V takovém případě by mohl být kodex chování ještě více zjednodušen, přičemž by mohly být zrušeny četné klauzule, které zavádí návrh Komise 709-2007 kvůli mateřským dopravcům. To by prospělo distribučnímu trhu vůbec, jelikož provozovatelé počítačových rezervačních systémů a letecké společnosti by soutěžili za stejných podmínek bez podezřívání nebo strachu ze zneužití.

3.1.4

Dokud tyto podmínky nebudou splněny, musí být pro mateřské dopravce zachována zvláštní ustanovení článku 10, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže.

3.2   Neutrální zobrazení pro běžné i internetové cestovní kanceláře

3.2.1

Kodex zaručuje, že jsou všechna zobrazení letů v počítačových rezervačních systémech neutrální a jsou seřazena tak, aby nedocházelo ke zkreslování či diskriminaci. Cestovní kanceláře musí informovat své zákazníky o letech v pořadí podle nejkratší doby letu (přímé lety bez zastávky, přímé lety a nepřímé lety). Zákazníci nicméně mohou požadovat zobrazení seřazené podle svých vlastních potřeb.

3.2.2

Dodržení neutrality zobrazení na současném trhu je neefektivní, především kvůli tomu, že neexistují nařízení o neutralitě pro distribuci internetovými prostředky, jako jsou např. internetové stránky leteckých společností a nástroje, přes které firmy samy provádějí rezervace.

3.2.3

Tržní poptávka zaručuje, že zákazník bude mít přístup ke všem dopravcům. Dokonce i v internetových cestovních kancelářích, které vlastní provozovatelé počítačových rezervačních systémů, např. Lastminute.com nebo ebookers, jsou dostupné všechny letecké společnosti, které jsou k dostání v předprodeji, byť jejich řazení není objektivní.

3.2.4

Internetové stránky zaměřené na cestování (3), které nabízejí porovnání cen, umožňují dopravcům nebo cestovním kancelářím zaplatit si za lepší umístění ve výsledcích hledání, nezávisle na ceně nebo letovém řádu. Spotřebitel může seřadit lety podle řady kritérií, jako např. celkové ceny, času odletu, dopravce nebo celkové doby letu. Spotřebiteli tak není upřen přístup k neutrálním informacím, protože tyto informace jsou pro něj stále dostupné. Spotřebitel si nakonec zvolí možnost, která je pro něj nejvhodnější.

3.2.5

Zobrazování letů pro podniky se většinou řídí firemní cestovní strategií, tarify a dopravci, a nikoli neutralitou.

3.2.6

Zrušení neutrality zobrazování by dopravcům umožňovalo zaplatit přednostní pozici v zobrazení počítačových rezervačních systémů. Není však pravděpodobné, že by menší dopravci ztratili velký podíl na trhu, a to z výše uvedených důvodů: spotřebitel si bude vybírat na základě svých potřeb, a nikoli na základě pořadí zobrazení. Jako příklad lze uvést výsledky hledání ve vyhledávači Google, kde jsou informace volně dostupné, i když si někteří provozovatelé za pozici mohou zaplatit. V cestovním průmyslu to může fungovat stejně.

3.2.7

Vzhledem k těmto podmínkám se doporučuje zrušit článek 5, který se týká zobrazování. Informace nemusí být regulovány, jelikož tržní síly a volba spotřebitele zajistí spravedlivé zastoupení dostupných cestovních údajů.

3.2.8

Zajištění maximální transparentnosti tarifů tím, že se budou uvádět včetně všech tax a poplatků, včetně poplatků pro provozovatele počítačových rezervačních systémů, již při prvním zobrazení výsledků, je v zájmu spotřebitelů. To zabrání leteckým dopravcům ovlivňovat zobrazení tím, že příplatky zahrnou do ceny až v pozdější fázi nákupu.

3.3   Pravidla pro datové pásky s marketingovými informacemi (MIDT)

3.3.1

Údaje z MIDT obsahují podrobné informace o rezervačních činnostech cestovních kanceláří a leteckých společností. Tyto informace jsou shromažďovány počítačovými rezervačními systémy a jsou prodávány leteckým společnostem. Datové pásky s marketingovými informacemi poskytují leteckým společnostem cenné konkurenční informace včetně rezervací cestovních kanceláří, tržeb a typických přepravních vzorců.

3.3.2

Pro zajištění rovnováhy mezi leteckými společnostmi a cestovními kancelářemi a v zájmu spotřebitelů by skrytí identity cestovních kanceláří, ať už přímé nebo nepřímé, bylo celkovým přínosem pro trh. Nicméně vzhledem k tomu, že údaje z MIDT lze získat i z jiných zdrojů, jako např. z IATA, měli by mít předplatitelé možnost vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů o tom, jak budou tyto údaje využívány, aniž by se při tom museli řídit nějakými předpisy.

3.3.3

Doplnit do článku 7 ustanovení, jež leteckým společnostem a předplatitelům umožní svobodně vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů podmínky nákupu údajů z MIDT.

3.4   Předpisy pro předplatitele počítačových rezervačních systémů

3.4.1

Současné předpisy se snaží chránit cestovní kanceláře tím, že jim umožňují ukončit smlouvu s provozovateli počítačových rezervačních systémů s tříměsíční výpovědní lhůtou.

3.4.2

Doporučuje se zrušit čl. 6 odst. 2, a umožnit tak svobodné vyjednávání mezi stranami bez potřeby regulace.

3.5   Smlouvy o hostingu

3.5.1

Hosting by měl zůstat oddělený od smluv s provozovateli počítačových rezervačních systémů, aby nebyly zvýhodňovány hostované letecké společnosti, především mateřští dopravci. Pokud mateřští dopravci prodají své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy, může toto ustanovení zaniknout.

3.6   Ochrana údajů

3.6.1

PNR je dokument, který počítačový rezervační systém vytvoří, jakmile si cestující zarezervuje letenku, vlakovou jízdenku, ubytování, pronájem automobilu, pojištění nebo jinou službu související s cestováním. Informace obsažené v tomto dokumentu jsou velmi citlivé, a měly by se na ně proto vztahovat přísné zákony o ochraně osobních údajů. Mimo jiné tyto informace zahrnují jméno cestujícího, jeho kontaktní údaje, datum narození, osobní preference, jež mohou odhalit jeho vyznání (např. pokud požádá o košer stravu), údaje o osobě, která letenku platí, údaje o kreditní kartě, o přátelích, rodinných příslušnících či spolupracovnících, kteří si rezervují stejný let, jméno a kontaktní údaje cestovní kanceláře, a v případě firemních cestujících se do PNR často vkládají kódy, kterými se značí, který odbor nebo klient platí náklady na letenku, nebo příslušnost k odborovým organizacím. Na základě těchto informací je možné vypracovat velmi detailní profil jak cestujících, tak i dalších osob či subjektů, jež jsou zapojeny do procesu rezervace, a EU musí zajistit ochranu těchto osobních údajů, tak jak je uvedeno v kodexu.

3.6.2

Zákony na ochranu údajů obsažené v kodexu chování jsou provozovateli počítačových rezervačních systémů systematicky porušovány, vždy když:

a)

jsou tyto údaje přenášeny z EU do třetí země;

b)

je osobní údaj zpracován bez svolení dotčeného subjektu;

c)

jsou informace z počítačových rezervačních systémů zpracovány pro jiné účely než pro vytvoření rezervace.

3.6.3

Rovněž směrnice 95/46/ES (jež doplňuje předpisy kodexu chování týkající se ochrany údajů) je porušována, jelikož podle ní provozovatelé počítačových rezervačních systémů jakožto „správci údajů“ musí k odhalení osobních údajů obdržet souhlas subjektu údajů a jelikož údaje nesmí být přenášeny mimo EU, pokud cílová země neposkytuje stejnou úroveň ochrany údajů. V USA žádný takový zákon o ochraně údajů neexistuje, takže vláda USA či komerční subjekty z USA mohou cestovní údaje z EU využít k vytvoření profilů a schraňovat tyto údaje bez časového omezení. Příkladem může být projekt s názvem APIS (Advanced Passenger Information), na jehož základě mají být údaje o cestujících z EU zpracovávány vládou USA za účelem udělení povolení přicestovat do země.

3.6.4

Posílit pravidla pro ochranu údajů, aby byly chráněny veškeré subjekty údajů v rámci PNR, nikoliv pouze cestující.

3.6.5

Prosazovat oddíl kodexu věnovaný ochraně údajů; EU musí především zajistit přenos osobních informací uchovávaných u leteckého dopravce do třetích zemí (komerčním nebo vládním organizacím) a uznat jej formou bilaterálních smluv s vládami třetích zemí, spíše než formou dohod, jež nejsou právně závazné.

3.6.6

Měl by být zaveden nový předpis, podle něhož musí být bez výjimky všechny PNR vytvořené předplatiteli počítačových rezervačních systémů chráněny články kodexu týkajícími se ochrany údajů, včetně leteckých společností, které zadávají hosting svých databází PNR provozovatelům počítačových rezervačních systémů, a rovněž cestovních kanceláří, provozovatelů služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, firem a veškerých dalších subjektů, které vytvářejí rezervace u počítačových rezervačních systémů.

4.   Závěr – další kroky

4.1

Zjednodušení kodexu chování má za cíl vytvořit přirozenější hospodářské prostředí, ve kterém si počítačové rezervační systémy konkurují na základě cen a kvality služeb, přičemž hlavní prioritou zůstávají zájmy spotřebitelů.

4.2

Měla by být pečlivě sledována míra slučování informací (např. poskytovatelů železničního spojení nebo nízkonákladových dopravců) jako důsledek svobody určování cen. Začlenění železničních a nízkonákladových dopravců zajistí spotřebiteli nižší ceny (a více alternativ pro cesty) přes počítačové rezervační systémy na krátké/střední vzdálenosti. To může vést k situaci, kdy si velcí dopravci budou konkurovat cenami, a celkově se tak sníží ceny letenek na střední/dlouhé vzdálenosti. Pro ty, kteří jsou při hledání cestovních informací odkázáni na provozovatele počítačových rezervačních systémů, by toto byl zásadní přínos.

4.3

Začlenění informací železničních dopravců do zobrazení počítačových rezervačních systémů by mělo být podporováno, vzhledem k tomu, že je to klíčový faktor pro snížení vlivu letecké dopravy na životní prostředí a propaguje „zelenější“ způsoby cestování.

4.4

Sledovat dopad zrušení neutrality zobrazování. Tržní síly by měly působit proti možnosti narušení hospodářské soutěže i v případě mateřských dopravců. Regulačním cílem kodexu by nemělo být prosazení jediného sjednoceného a neutrálního zdroje informací (počítačové rezervační systémy) – díky měnícím se tržním podmínkám, především internetu, to přestává mít význam.

4.5

Sledování socioekonomického dopadu navrhnutých změn kodexu chování by mělo být zaměřeno také na malé a střední podniky, včetně dopravců a cestovních kanceláří, které by nově povolená flexibilita na trhu s počítačovými rezervačními systémy mohla ohrozit.

4.6

EU musí zajistit, aby byli lidé obeznámeni s využíváním osobních údajů obsažených v jejich záznamech o rezervaci. Většina lidí o existenci počítačových rezervačních systémů neví, ani o tom, co se stane s osobními informacemi, které tímto způsobem poskytnou. Pokud si tohoto nebudou vědomi, nebude mít právo na přístup k údajům, které se jich týkají, tak jak je navrhováno v kodexu, žádný smysl. Je nepravděpodobné, že by kdy nějaký cestující kontaktoval provozovatele počítačových rezervačních systémů v souvislosti se svými údaji, a to prostě proto, že cestující netuší, co se s těmito údaji děje; a pokud by to věděli, nedali by souhlas k jejich využívání.

4.7

Při konzultacích zvýšit zastoupení skupin, které nejsou přímo součástí cestovního distribučního systému, jako např. organizací spotřebitelů a odborníků na ochranu údajů. To povede k vyváženějšímu pohledu na stav trhu s počítačovými rezervačními systémy v EU.

4.8

Přezkoumat vývoj internetových technologií týkajících se cestování. Provozovatelé počítačových rezervačních systémů a další společnosti zabývající se technologiemi v cestování výrazně vylepšili dostupnost a nabídku funkcí systému během rezervace i po ní. Tato vylepšení v internetové technologii poskytnou větší možnosti spotřebiteli a možná urychlí další změny právních předpisů.

4.9

V dalším technologickém vývoji se letecké společnosti v USA přímo napojily na cestovní kanceláře (a vyhnuly se tak počítačovým rezervačním systémům), a tímto krokem dále změnily oblast počítačových rezervačních systémů. Závislost na provozovatelích počítačových rezervačních systémů se snižuje, zatímco spotřebitelé, cestovní kanceláře a letecké společnosti získávají větší vliv.

4.10

Podporovat nové subjekty na trhu. Zvyšování konkurence mezi oligopoly v EU oživí trh s počítačovými rezervačními systémy. V USA se po deregulaci objevila nová generace provozovatelů počítačových rezervačních systémů (4), která je díky využívání nových technologií schopna nabídnout leteckým společnostem vysoce atraktivní služby za nižší ceny.

4.11

Posoudit dopad snižování distribučních nákladů jak na vnitřní trh, tak na mezinárodní trh z hlediska cen letenek a konkurenčního postavení ve srovnání s americkými dopravci.

4.12

Přezkoumat kodex chování za 2 až 3 roky a zhodnotit postavení mateřských dopravců, prosazování ochrany osobních dat a podmínky trhu a konzultace s dalšími zájmovými skupinami před případnou další revizí.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Společné vlastnictví 46,4 % podílu v systému Amadeus.

(2)  V současné době je internet dostupný 50 % obyvatel EU.

(3)  Např. Kelkoo (http://www.kelkoo.fr).

(4)  Např. G2 Switchworks, Farelogix – tzv. GNEs (GDS New Entrants), tedy nové subjekty na trhu globálních distribučních systémů.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/61


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení víceletého programu Společenství pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie

KOM(2008) 106 v konečném znění – 2008/0047 (COD)

(2008/C 224/13)

Dne 7. dubna 2008 se Rada, v souladu s článkem 153 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení víceletého programu Společenství pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie

Dne 11. března 2008 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor paní SHARMA hlavní zpravodajkou na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května 2008), a jednomyslně přijal následující stanovisko.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vyjadřuje uznání Komisi za práci, kterou již vykonala ve snaze řešit otázky ochrany dětí v souvislosti s „on-line technologiemi“ (1), přičemž zaznamenává zejména fakt, že průměrná míra povědomí populace roste díky kampaním sociálních partnerů, především díky nevládním organizacím a každoročním Dnům bezpečnějšího internetu pořádaným Komisí.

1.2

EHSV sám, aby upozornil na tento problém, vypracoval řadu stanovisek (2). Doporučuje navíc přístup založený na mezinárodním partnerství, který podporuje:

1.2.1

sdílení dat na mezinárodní úrovni a sdílení a shromažďování myšlenek a nápadů mezi vládami, donucovacími orgány, provozovateli horkých linek (hotlines), bankovními a finančními institucemi a institucemi vydávajícími kreditní karty, poradenskými centry v oblasti zneužívání dětí, organizacemi na ochranu dětí a péči o ně a internetovým průmyslem;

1.2.2

„pracovní skupinu“ na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni, která se setkává jednou za čtvrt roku za účelem usnadnění sdílení dat, odborných znalostí a osvědčených postupů mezi zúčastněnými stranami, mezi něž patří provozovatelé horkých linek, donucovací orgány, vlády, a zejména mezinárodní internetový průmysl;

1.2.3

vymezování a prosazování mezinárodního a evropského modelu osvědčených postupů týkajících se potírání obsahu na internetu souvisejícího s pohlavním zneužíváním dětí prostřednictvím horkých linek;

1.2.4

přezkum všech existujících i budoucích horkých linek na základě nedávno přijatých osvědčených postupů a hodnocení výkonnosti horkých linek ve srovnání s novými modely osvědčených postupů;

1.2.5

budoucí zvýšení efektivity zdrojů a přidělování finančních prostředků programů v důsledku přezkumu horkých linek;

1.2.6

zařazení horkých linek do evropské databáze projektů;

1.2.7

horké linky a další důležité organizace, partnerství s rejstříky jmen národních domén v tom, aby rušily registraci domén, které propagují pohlavní zneužívání dětí nebo poskytují přístup k takovému obsahu;

1.2.8

spojené úsilí o zvyšování povědomí o problémech tzv. groomingu a internetové šikany (3) a v případě potřeby ohlašování donucovacím orgánům a dobročinným organizacím péče o děti;

1.2.9

zavedení podpůrných postupů pro analytiky a pro osoby, které takové stránky prohlížejí v rámci práce v horkých linkách;

1.2.10

práci na dosažení a zajištění harmonizace právních rámců v této oblasti ve všech členských státech;

1.2.11

zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která by hrála úlohu nezávislého kontrolora, koordinovala výzkum a věnovala se přezkumu provádění a plnění doporučení;

1.2.12

zřízení každoročního panelu „expertů“ za účelem zintenzivnění přenosu znalostí;

1.2.13

založení fóra mládeže s cílem zajistit zohlednění názorů a zkušeností dětí a mladých lidí ve výzkumu a v budoucím provádění programu;

1.2.14

využívání finančních zdrojů, jako jsou programy Daphne a Bezpečnější internet, v duchu proaktivity a spolupráce;

1.2.15

navázání spolupráce s příslušnými orgány USA za účelem omezení hostingu obsahu souvisejícího s pohlavním zneužíváním dětí v USA a zahájení aktivní transatlantické výměny údajů.

1.3

Práci v partnerství, která zajistí maximální odborné znalosti, šíření zkušeností a finanční prostředky, a co je nejdůležitější, zajistí také zapojení zainteresovaných stran a sociálních partnerů do celkového úsilí EU o minimalizaci tohoto on-line obsahu a o omezování přístupu k němu.

2.   Obecné připomínky k návrhu Komise:

2.1

Internetové a komunikační technologie (dále jen „on-line technologie“) (4) byly míněny a navrženy jako komunikační nástroje pro akademické pracovníky a výzkumníky; dnes se však využívají v domácnostech, ve školách, v podnicích i ve veřejné správě téměř po celém světě.

2.2

Děti jsou aktivními uživateli on-line technologií, a tento trend posiluje. Ale vedle přínosu v podobě interaktivity a zapojení do on-line prostředí zde pro děti existují také závažná rizika:

a)

přímá újma – děti se stávají oběťmi pohlavního zneužívání zdokumentovaného fotografiemi, filmy nebo audionahrávkami a šířeného on-line cestou (materiál týkající se zneužívání dětí);

b)

pohlavní zneužívání obětí pokračuje při opakovaném sledování nahrávek aktu zneužití vzhledem k široce rozšířené on-line distribuci a celosvětové dostupnosti;

c)

navázání přímého kontaktu osobami, které se s dětmi přátelí s cílem pohlavně je zneužít (tzv. grooming);

d)

jsou oběťmi šikany v on-line prostředí („internetové šikany“).

2.3

Mezi další tendence (viz příloha 1) (5) patří:

a)

rychlý a dynamický vývoj situace v oblasti nových technologií, která je čím dál tím více ovlivňována digitální konvergencí, rychlejšími distribučními kanály, mobilním internetem, webem 2.0, bezdrátovým přístupem a dalšími novými formáty a službami on-line technologií;

b)

uvědomování si toho, že se děti stávají oběťmi ve velmi raném věku a že jsou zneužívány velmi závažným způsobem;

c)

ujasnění míry rozsáhlosti problému co se týče veřejně přístupných internetových stránek zobrazujících pohlavní zneužívání dětí, což je konkrétní „zvládnutelná“ cílová skupina asi 3 000 internetových stránek ročně, jež hostují servery po celém světě a které zpřístupňují mnoho set tisíc snímků pohlavního zneužívání dětí;

d)

nové údaje týkající se regionálního hostingu sítí zaměřených na pohlavní zneužívání dětí ukazují, že většina tohoto obsahu je hostována v USA;

e)

nové údaje ukazují, že internetový obsah týkající se pohlavního zneužívání dětí pravidelně střídá hostingové společnosti a země, aby zabránil svému odhalení a odstranění, a tudíž komplikuje prosazování práva a vyšetřování na národní úrovni;

f)

nedostatečné mezinárodní úsilí rejstříků jmen domén o rušení registrace domén, které propagují pohlavní zneužívání dětí nebo poskytují přístup k takovému obsahu;

g)

pokračující a možná zvyšující se generační rozdíly mezi tím, jak on-line technologie využívají mladí lidé a jak také vnímají rizika s nimi spojená, a jak jejich využívání chápou dospělí;

h)

přístup veřejnosti k materiálům zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí by mohl být omezen, pokud by poskytovatelé služeb dobrovolně blokovali některé internetové adresy;

i)

přínos doporučení na národní úrovni týkajících se on-line nástrojů jako produktů pro filtrování, bezpečnostních předvoleb vyhledávačů apod.

2.4

Ochranou uživatelů internetu, zejména dětí před nedovoleným a „škodlivým“ on-line obsahem a chováním a omezování šíření nedovoleného obsahu se trvale zabývají politikové i zákonodárci, podniky v odvětví i koncoví uživatelé, a zejména rodiče, opatrovníci a pedagogové.

2.5

Z právního hlediska je nutné zásadně rozlišovat na jedné straně mezi tím, co je nedovolené, a na straně druhé tím, co je „škodlivé“, protože je zapotřebí různých metod, strategií a nástrojů. To, co je považováno za nedovolené, se v jednotlivých zemích může lišit, je vymezeno příslušným vnitrostátním právem a je řešeno donucovacími či jinými státními orgány a horkými linkami s příslušnými kompetencemi.

2.6

EHSV žádá, aby byla harmonizace právních předpisů v členských státech provedena a prosazena na národní úrovni a zahrnovala alespoň následující body, tak jak je stanoveno v Úmluvě o kyberkriminalitě (6):

a)

v čem spočívá materiál týkající se pohlavního zneužívání dětí;

b)

fakt, že věková hranice dětství pro účely materiálů týkajících se pohlavního zneužívání dětí je 18 let;

c)

fakt, že držení a sledování/stahování takového materiálu je trestný čin, za který náleží vysoké tresty odnětí svobody.

2.7

Přestože již byly zavedeny některé celoevropské normy, které objasňují právní otázky prostřednictvím různých doporučení a směrnic, mělo by se také stanovit, zda byly tyto údaje členskými státy provedeny v praxi.

2.8

„Škodlivým“ obsahem se rozumí obsah, který rodiče, učitelé a jiní dospělí považují za potenciálně škodlivý pro děti. Definice takového obsahu se v různých zemích a kulturách liší a mohou zahrnovat stránky obsahující pornografii a násilí či projevy rasismu, xenofobie, nenávisti slovem a hudbou, sebepoškozování, anorexie a sebevraždy. Z toho důvodu si ESHV uvědomuje, že založit mezinárodní partnerství zaměřené proti takovému materiálu je složité, ale domnívá se, že by mohly být vyvinuty snahy na národní úrovni za účelem zvýšení povědomí o nástrojích, metodách a technologiích na ochranu dětí před kontaktem s takovými materiály.

2.9

EU je průkopníkem ochrany dětí v on-line prostředí od roku 1996 a následné programy pro bezpečnější internet (Akční plán pro bezpečnější internet 1999–2004, Bezpečnější internet plus 2004–2008) jsou nejdůležitějšími výsledky v této oblasti. Komise přijala sdělení o provádění programu Bezpečnější internet plus v období 2005–2006 (7). Navíc posouzení dopadu provedené mezi dubnem a červencem 2007 (8) potvrdilo, že provedené akce byly účinné, i když zdůraznilo potřebu přizpůsobit je nově se objevujícím internetovým technologiím a proměnlivé kriminalitě v této oblasti.

2.10

Cílem nového programu bude podpora bezpečnějšího využívání internetu a jiných komunikačních technologií, zejména pokud jde o děti, a boj proti nedovolenému obsahu a nedovolenému a „škodlivému“ chování v on-line prostředí, a to formou zprostředkování spolupráce, výměny zkušeností a osvědčených postupů týkajících se bezpečnosti dětí v on-line prostředí na všech úrovních, což bude evropským přínosem v této věci.

2.11

Program bude obsahovat čtyři akce na podporu mezinárodní spolupráce, které se budou snažit o:

a)

omezení nedovoleného obsahu a potírání škodlivého chování on-line,

b)

podporu bezpečnějšího on-line prostředí,

c)

zajištění povědomí veřejnosti,

d)

vytvoření znalostní základny.

2.12

EHSV by však rád požádal o definici slov „škodlivý“ a „chování“ a jejich objasnění z právního hlediska, zejména ve vztahu k jejich přejímání do vnitrostátního práva. EHSV také žádá o dodatečné vysvětlení úlohy horkých linek, které nepátrají po podezřelých a ani k tomu nemají nezbytné kompetence (viz příloha 2) (9).

3.   Mezinárodní vzor

3.1

Internet není vlastněn ani řízen velkými nadnárodními společnostmi, které by měly kontrolu nad jeho obsahem. Sestává ze stovek milionů stránek provozovaných obrovským množstvím subjektů, a proto je sledování nebo kontrola nedovoleného obsahu obtížná. Jednat je však možné z místní úrovně (domácností) směrem na úroveň národní a mezinárodní (včetně kyberprostoru) s cílem omezit dostupnost nedovoleného obsahu prostřednictvím spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami.

3.2

V roce 2007 identifikovala nadace Internet Watch Foundation 2755 nejdůležitějších internetových stránek, které obsahují materiály týkající se zneužívání dětí a jež hostují servery v různých zemích; 80 % těchto internetových stránek slouží ke komerčním operacím, které pravidelně střídají hostingové společnosti a země, aby zabránily svému odhalení (10). Spojení těchto taktik a složité mnohonárodní povahy trestných činů znamená, že účinné vypátrání těchto internetových stránek, jejich obsahu a organizací, které stojí za nimi, bude možné, pouze pokud se za tímto účelem spojí donucovací orgány, vlády a mezinárodní internetové odvětví na celém světě.

3.3

EHSV si uvědomuje, že pro zajištění ochrany dětí je zapotřebí „přístup založený na partnerství“. Sociální partneři jako vlády, internetové odvětví, donucovací orgány, dobročinné organizace péče o děti, podniky, zástupci zaměstnanců, nevládní organizace včetně těch spotřebitelských a veřejnost musí spolupracovat, aby upozornili na nebezpečí a rizika internetu a zároveň umožnili mladým lidem obohatit se díky tomuto revolučnímu nástroji socializace, učení a inovace.

3.4

Internetu lze přiznat, že zlepšuje kvalitu života mnohých lidí, ale zejména těch mladých, starších a mnoha tělesně postižených lidí. Je to jedinečný komunikační nástroj a stává se čím dál více „společenskou sítí“. Změny v životním stylu, v trendech rodinného života i v zaměstnání způsobují větší nezávislost či izolaci. Proto je ochrana uživatelů, zejména těch zranitelných a především dětí, prioritou, za niž nemohou nést odpovědnost pouze jejich rodiče či zákonní zástupci.

3.5

Nové technologie a služby mají klíčový význam pro inovace a celosvětový růst podnikání. Mladí lidé často jako první pochopí možnosti těchto inovací a začnou je využívat. S jejich rozvojem ovšem přichází i jejich zneužívání, což je čím dál větší problém. Samoregulační orgány odvětví i zainteresovaných stran mají hluboké znalosti těchto technologií, a mohou tak provádět protiopatření zaměřená na boj proti tomuto zneužívání. Sdílení znalostí, zvyšování povědomí a informování spotřebitelů o tom, jak takové stránky hlásit, spolu s rozdělováním prostředků tam, kde je takové zneužívání možné vymýtit, ale především v oblasti zneužívání dětí, je základní povinností podniků v tomto odvětví a součástí jejich sociální odpovědnosti.

3.6

O rozsahu a dosahu internetové šíření obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí se velmi spekuluje. V členských státech EU však neexistuje dostatečné množství statistických údajů, což také uznává zpráva Komise. Snahy by měly být namířeny na sledování pohybu a aktivit internetových stránek spojovaných se šířením obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí s cílem opatřit údaje pro oprávněné orgány a orgánům činných ve vymáhání mezinárodního práva, a zajistit tak odstranění takového obsahu a vyšetřování jeho šiřitelů.

3.7

Je třeba zřídit takové organizace na národní úrovni a zajistit jejich pravidelné setkávání s Evropskou komisí za účelem formulování strategií. Platforma na úrovni EU, jejímiž členy by byly podniky z odvětví, vlády, bankovní a finanční instituce a instituce vydávající kreditní karty, nevládní organizace, vzdělávací instituce, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, by mohly být cenným nástrojem pro rychlou analýzu a akci napříč Unií, přičemž by se informace šířily rovněž za hranice EU, čímž by se přispělo ke spolupráci při vymáhání mezinárodního práva.

3.8

Měla by se podporovat každoroční „setkání expertů“ EU, která by se věnovala vývoji v oblasti technologií, psychosociálních faktorů a vymáhání práva, aby se tak podpořil přenos znalostí. Závěry z takových setkání by byly předány všem členským státům a členům platformy, aby mohly být zpracovány, integrovány nebo využity na národní a místní úrovni.

3.9

Zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která by vedla projekty týkající se nejen Evropy, ale celého světa, podporovala platformu s cílem zajistit, že má aktualizované a relevantní znalosti, včetně statistik, a šířila efektivní postupy na potírání těchto aktivit, které by bylo možné rychle předat aktivním partnerům. Mezi úkoly kanceláře by patřily také návštěvy a sledování. Navíc by mohla sloužit jako nezávislý poradce pro horké linky a posuzovat nové žádosti o projekty, aby se předešlo opakování již jednou provedené práce a zajistilo se účinné a výkonné využívání finančních prostředků. Kancelář by také mohla navrhovat partnerství. Posláním kanceláře by bylo reagovat na nové výzvy rychlostí jejich vývoje.

3.10

Pro zapojení mladých lidí a šíření informací prostřednictvím sociálních sítí, které využívají ti nejzranitelnější, by mohlo být přínosné zřídit „fórum mládeže“. Mládež má svůj vlastní jazyk a často odmítá názory autorit, ale přijme radu od vrstevníků pocházejících se stejného společenského prostředí. Je nutné zohlednit „práva dětí“, a proto musí být mládež do tohoto procesu zapojena.

3.11

Je zapotřebí efektivní model, v jehož rámci by se zúčastněné strany zavázaly ke sdílení informací týkajících se adaptace na nové a vznikající formy internetové kriminality po celém světě a k výměně znalostí.

4.   Metodické pokyny pro zavedení horkých linek

4.1

Model horkých linek podle osvědčených postupů:

4.1.1

Analytici horkých linek vyškolení a uznávaní v oblasti posuzování nedovoleného obsahu na internetu.

4.1.2

Analytici horkých linek s odbornými znalostmi v oblasti vyhledávání potenciálně neodvoleného obsahu na internetu.

4.1.3

Přístup prokazatelně založený na partnerství se všemi zainteresovanými stranami na národní úrovni, mezi něž patří vlády, bankovní a finanční instituce a instituce vydávající kreditní karty, donucovací orgány, organizace spolupracující s rodinami, dobročinné organizace péče o děti, a především rovněž internetové odvětví.

4.1.4

Spoluregulační či samoregulační horké linky, jež by v jednotlivých státech prokazatelně spolupracovaly s podniky v internetovém odvětvím na úrovni partnerství a jež by dodržovaly kodex zásad.

4.1.5

Všeobecně používaný systém „zjištění a odstranění“ nedovoleného obsahu, jež by hostovala některá společnost v rámci jednotlivých států.

4.1.6

Zapojení do centrální evropské databáze internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí.

4.1.7

Závazek dosáhnout toho, aby internetové společnosti přítomné v jednotlivých státech blokovaly na úrovni sítě internetové stránky z aktualizovaného seznamu stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí s cílem ochránit uživatele před náhodným kontaktem.

4.1.8

Horké linky by měly mít komplexní internetové stránky v oficiálních jazycích, které by obsahovaly mechanismus pro anonymní hlášení s jasnými odkazy na linky pomoci a další organizace kompetentní v otázkách mimo pravomoci horkých linek, jako např. groomingu či internetové šikany.

4.1.9

Zvyšování povědomí o funkci horkých linek a souvisejících tématech.

4.1.10

Prokazatelné sdílení evropských a mezinárodních údajů, zpravodajských informací a odborných znalostí.

4.1.11

Zapojit se do evropských a mezinárodních partnerství se zúčastněnými stranami za účelem sdílení údajů, zpravodajských informací a nápadů a boje proti přeshraniční povaze těchto trestných činů.

4.1.12

Přijímat opatření na evropské a mezinárodní úrovni zaměřená na odstraňování obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí na internetu a stíhání jeho šiřitelů, ať už se hostingový server nachází kdekoliv na světě.

4.1.13

Přispívat k činnosti veškerých vnitrostátních i mezinárodních orgánů zřízených za účelem boje proti těmto internetovým stránkám a usnadnit spolupráci nadnárodních donucovacích orgánů.

4.1.14

Předávání metodických pokynů zaměstnavatelům, učitelům, organizacím, rodičům a dětem, např. po vzoru např. vzdělávacího programu „ThinkuKnow“ střediska CEOP (Child Exploitation and Online Protection Centre – středisko britské policie pro ochranu dětí před zneužíváním dětí po internetu).

4.1.15

Zvyšování povědomí uživatelů internetu, zejména ve spolupráci s internetovými společnostmi přítomnými v jednotlivých státech nebo s jejich finanční podporou.

4.1.16

Pro odstraňování obsahu lze využít organizace, které jsou členy INHOPE (International Association of Internet Hotlines – Mezinárodní asociace internetových horkých linek), čímž se zajistí sdílení postupů osvědčených na mezinárodní úrovni mezi horkými linkami a podniky v odvětví (11).

4.1.17

Postupy hlášení musí být jednoduché, musí ctít anonymitu osob, které stránky nahlásí, a musí být zajištěno rychlé zpracování.

4.1.18

Operátoři horkých linek musí pracovat tak, aby poskytovali podporu a poradenství analytikům, kteří zkoumají a zpracovávají údaje.

4.2

Navíc by horké linky měly:

a)

rozvíjet spolupráci se společnostmi spravujícími rejstříky jmen domén a zajistit tak, aby domény pravidelně poskytující přístup k obsahu týkajícímu se pohlavního zneužívání dětí nebo ty, jejichž jména propagují pohlavní zneužívání dětí, byly prozkoumány a aby jim byla zrušena registrace;

b)

snažit se získávat finanční prostředky na dobrovolné a samoregulační bázi od internetových společností přítomných v jednotlivých státech, pro něž jsou mechanismy pro hlášení, služby „zjištění a odstranění“ a aktualizované seznamy pro blokování provozované horkými linkami přínosem;

c)

prosazovat či podporovat to, aby internetová odvětví v jednotlivých zemích blokovala internetové stránky spojené s pohlavním zneužíváním dětí;

d)

podporovat dobré vztahy mezi horkými linkami a linkami pomoci, které pomáhají navázat kontakt s organizacemi na pomoc obětem, a přispívat tak ke zvyšování povědomí o důležitých a aktuálních tématech.

5.   Konkrétní připomínky: návrh Komise

5.1

Existuje několik otázek, na které návrh Komise nedává odpověď:

a)

Kdo bude koordinovat navržená opatření a jakou bude mít kvalifikaci?

b)

Jak se definují kritéria pro jednotlivé oblasti? Mnoho z jich fungujících programů by splňovalo více kritérií navrhované znalostní databáze (12).

c)

Kdo bude vybírat vhodné kandidáty?

d)

Kdo bude odpovědný za průběžné hodnocení a provázání těchto projektů?

5.2

Vyřešením těchto otázek by se předešlo znovuobjevování Ameriky, opakování již jednou provedené práce a zajistilo účinné a výkonné využívání finančních prostředků. Nejdůležitější je, aby se zajistilo aktivní zapojení odborníků z dané oblasti a jejich úzká spolupráce s konzultanty či úředníky veřejné správy. To platí rovněž pro návrh zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která tyto projekty vede, zkoumá, vykonává u nich návštěvy a udržuje s nimi kontakt.

5.3

Komise by měla zvážit, zda nevyužívat finančních zdrojů, jako jsou programy Daphne a Bezpečnější internet, proaktivněji a více v duchu spolupráce.

5.4

Výbor rovněž vyzývá Komisi, aby zdůraznila význam a dopad:

přijetí systému „zjištění a odstranění“ obsahu spojeného s pohlavním zneužíváním dětí horkými linkami a podniky v odvětví ve všech členských státech;

širší přijetí iniciativy na ochranu uživatelů prostřednictvím blokování přístupu na internetové stránky spojené s pohlavním zneužíváním dětí;

mezinárodního úsilí rejstříků jmen domén a příslušných orgánů o rušení registrace domén, spojených s pohlavním zneužíváním dětí.

5.5

Uvedená opatření by snížila počet situací, kdy by nevinní uživatelé internetu mohli přijít do kontaktu s protizákonnými snímky, které by jim mohly způsobit trauma, omezila pravděpodobnost, že děti shlédnou snímky, které zachycují jejich pohlavní zneužití (a tedy pravděpodobnost opětovného zneužití těchto dětí), narušila dostupnost a dodávky tohoto obsahu pro ty, kdo by o takové snímky měli zájem, a narušila rovněž šíření těchto snímků mezi uživateli internetu zločineckými organizacemi, které se takto obohacují.

5.6

Důležité je to, že provádění těchto opatření by čím dál tím více komplikovalo činnost osob, které stojí za šířením obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí. Zcela vymýtit tyto trestné činy je složité vzhledem k jejich proměnlivé povaze a k technologické zdatnosti jejich pachatelů; čím nákladnější, riskantnější a kratší jsou tyto operace, tím kratší se zdá být cesta za ziskem, ať už finančním či jiným.

5.7

Nové údaje o rozsahu a dosahu internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí (nejde o jednotlivé snímky či internetové adresy) přinášejí povzbuzení v boji za jejich vymýcení. Nyní lze stanovit konkrétní cíle a prokázat, jak sdílení dat a zapojení orgánů na nejvyšší mezinárodní úrovni napomohlo výraznému snížení počtu internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí a jaké důsledky pro ně měla dobrá a úspěšná mezinárodní spolupráce.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Pro účely tohoto dokumentu se „on-line technologie“ vztahují k technologiím, které jsou využívány pro přístup k internetu a k jiným komunikačním technologiím. Navíc v některých případech, jako jsou videohry, jsou obsah i služby využívány „on-line“ i „off-line“ a oba způsoby mohou být pro bezpečnost dětí významné.

(2)  Stanovisko k tématu nezákonný obsah – internet, Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 32, a stanovisko k tématu bezpečnějšího používání internetu, Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 136.

(3)  „Grooming“: navazování přímého kontaktu osobami, které se s dětmi přátelí s cílem pohlavně je zneužít;„internetová šikana“: šikana v on-line prostředí.

(4)  Jako v bodě 1.

(5)  Tato příloha je k dispozici pouze v anglickém jazyce, a to jako příloha k elektronické podobě tohoto stanoviska na internetu.

(6)  Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě, ETS 185, 23.11.2001, http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/185.htm.

(7)  KOM(2006) 661. Sdělení Komise o provádění víceletého programu Společenství pro podporu bezpečnějšího využívání internetu a nových on-line technologií (Safer Internet plus).

(8)  http://ec.europa.eu/saferinternet.

(9)  Tato příloha je k dispozici pouze v anglickém jazyce, a to jako příloha k elektronické podobě tohoto stanoviska na internetu.

(10)  Britská horká linka, jež se věnuje výhradně informování o nedovoleném obsahu: obsah týkající se pohlavního zneužívání dětí, který hostují servery po celém světě, a obsah podněcující k rasové nenávisti, který hostují servery ve Spojeném království * viz přílohy 1 a 2 (k dispozici pouze v anglickém jazyce, a to jako příloha k elektronické podobě tohoto stanoviska na internetu).

(11)  Září 2004–prosinec 2006 zpracovala INHOPE 1,9 milionů hlášení z řad široké veřejnosti, 160 000 z nich nahlásila donucovacím orgánům.

(12)  Např.: projekt prevence Inocence in Danger by splňoval více kritérií. Existuje však více takových příkladů.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/66


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

KOM(2008) 100 v konečném znění – 2008/0044 (COD)

(2008/C 224/14)

Dne 16. dubna 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s čl. 80 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), 85 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

 

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/67


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii

KOM(2007) 414 v konečném znění

(2008/C 224/15)

Dne 18. července 2007 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 29. dubna 2008. Zpravodajem byl pan BUFFETAUT.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 97 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Je zřejmé, že k problematice nedostatku vody a sucha je třeba přistupovat nejen jako k otázce životního prostředí, ale jako k zásadní podmínce trvale udržitelného hospodářského růstu v Evropě, tedy jako ke strategicky významnému problému.

1.2

Jednotlivci a rodiny potřebují vodu k životu, voda je však nezbytná také pro řadu hospodářských odvětví, počínaje zemědělstvím a zemědělským potravinářstvím, jež pracují s živými organismy.

1.3

Komise ve svém sdělení záslužně zdůrazňuje závažnost tohoto problému a definuje určité hlavní směry zaměřené na jedné straně na boj proti fenoménu nedostatku vody a sucha, a na straně druhé na možnosti adaptace na novou situaci.

1.4

Změna klimatu, jejíž existenci konstatovali jak vědci, tak občané, by mohla tuto situaci dále zhoršit, a proto je zapotřebí rychle přijmout opatření, jež Komise doporučuje.

1.5

Všechny členské státy se samozřejmě nenacházejí ve stejné situaci, podmínky jsou odlišné na jihu, na severu, na východě a na západě Evropy. Problém se však týká všech členských států a období letního sucha byla zaznamenána i v severských zemích.

1.6

Různorodost podmínek se proto nesmí stát překážkou pro přijetí dohodnuté evropské politiky a pro přijetí praktických opatření přizpůsobených konkrétním podmínkám členských států, neboť jedno univerzální řešení pro celou Evropskou unii neexistuje.

1.7

EHSV proto požaduje přísné a systematické monitorování aktivit, které se povedou v souvislosti s tímto sdělením.

1.8

Pokud jde o cenu vody, Výbor zdůrazňuje, že pokud převážné množství odběru vody není měřeno ani zaznamenáno, mohou se politiky poplatků za vodu ukázat jako neúčinné. Navrhuje tedy Komisi, aby členským státům předložila návrh vhodné definice rozsahu využití vody.

1.9

EHSV doporučuje vytvořit evropské internetové stránky plánů povodí, kde by místní orgány mohly nalézt příklady využitelné při zpracování těchto plánů a získat více informací.

1.10

Pokud jde o rozdělení prostředků spojených s vodou, navrhuje, aby Komise přizpůsobila výši podpory v závislosti na kritériu racionálního zacházení s vodou a zachování vodních zdrojů, s cílem přimět místní orgány, které se nechovají zodpovědně, ke změně přístupu, a přitom nepoškodit regiony, které již v této oblasti vyvíjejí úsilí.

1.11

Ke zlepšení řízení rizik sucha Výbor žádá, aby EU podporovala interoperabilitu mezi prostředky určenými na prevenci požárů a na jejich hašení v rámci evropského mechanismu civilní ochrany.

1.12

Pokud jde o infrastrukturu zásobování, EHSV doporučuje prostudovat možnost podzemního skladování a zpětného vtlačování vody do podzemních vod. Zastává názor, že není nutné předem vyloučit veškeré úvahy o převádění vod v rámci jednoho členského státu, ale že je třeba jim poskytnout rámec, aby se zamezilo jakémukoli plýtvání vody, jejíž řízení musí probíhat ve znamení neustálého úsilí o úspornost a s využitím nejpokrokovějších technik kontroly využívání (1).

1.13

K podpoře racionálního využívání vody Výbor doporučuje zavést systém inteligentního měření a přizpůsobené fakturace. Zdůrazňuje rovněž význam správné praxe v zemědělství a doporučuje zalesňování, vysazování živých plotů v regionech, kde je to užitečné a možné, a podporu udržitelných technik odvodňování a zavlažování, s podporou fondů politiky rozvoje venkova. Využívání vody v zemědělství se postupně zefektivňuje, tento proces však musí pokračovat s pomocí nástrojů, jako je modernizace a hospodárné využití zalévání a zavlažování. V této souvislosti je třeba zdůraznit nutnost prohlubovat a rozvíjet výzkum a nové technologie v zemědělství. Poukazuje na možnosti, které nabízejí individuální systémy úspory vody, recyklace a čištění zejména v řídce osídlených oblastech.

1.14

Co se týče zlepšování znalostí a sběru údajů, EHSV navrhuje vytvořit internetovou stránku, na níž by místní a regionální subjekty mohly nalézt ke stažení klimatické parametry podle globálních modelů Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPPC.

2.   Obsah sdělení

2.1

Nedostatek vody a vyšší frekvence období sucha se v Evropě staly zřejmým problémem nejen pro několik regionů, které bývaly tomuto problému v minulosti vystaveny, ale také pro celý kontinent. Podíl povodí, která čelí závažnému nedostatku vody, by mohl v Evropské unii stoupnout z dnešních 19 % na 39 % v roce 2070. Do značné míry by byly zasaženy především oblasti jižní, střední a východní Evropy.

2.2

Za posledních 30 let vzrostl počet regionů a obyvatel zasažených suchem o 20 %. Kromě lidských ztrát znamenají tato období sucha rovněž ztráty ekonomické. Období sucha v roce 2003 stálo evropské hospodářství minimálně 8,7 miliard eur. Ze studie o využití vody ve světě vyplývá, že situace se velmi různí. Američané spotřebují v průměru 600 litrů vody na osobu denně, Evropané 250 až 300, Jordánci 40 a Afričané 30! Každý jednotlivec se musí snažit čelit hrozbě nedostatku změnou svých zvyklostí, je však třeba jednat především tam, kde úsilí přinese nejvýraznější výsledky. Nejvíce vody spotřebuje zemědělství (71 % odběru vody), následuje průmysl (20 %) a využití v domácnostech (9 %) (2).

2.3

Komise tedy v reakci na žádost Rady ve složení pro životní prostředí z června 2006 předkládá soubor možných politických řešení na evropské úrovni:

zavedení vhodných poplatků za vodu;

racionálnější příděl vody a finančních prostředků vztahujících se k vodě;

finanční rámec racionálního hospodaření s vodou;

vypracování plánů řízení rizik sucha;

maximální využití Fondu solidarity EU a evropského mechanismu civilní ochrany;

podpora technologií a postupů umožňujících racionální využívání vody;

zřízení evropského systému informací o nedostatku vody a suchu v Evropě;

možnosti výzkumu a technologického rozvoje.

2.4

Komise tak hodlá položit základy účinné strategie na podporu racionálního hospodaření s vodou, která je součástí boje proti změně klimatu a vyjádřením vůle dodat nový impuls evropskému hospodářství.

2.5

Evropská rada zdůraznila (3), že problematiku nedostatku vody a sucha je třeba řešit nejen na evropské úrovni, ale samostatně také na mezinárodní úrovni, a trvala na nutnosti plného provedení rámcové směrnice o vodě.

2.6

Rada Komisi požádala o monitorování provádění sdělení a o přezkum a navržení dalšího rozvoje strategie EU v těchto oblastech do roku 2012.

2.7

EHSV nemá v úmyslu přinést dodatečnou a nadbytečnou analýzu, ale raději se vyjádří ke zmíněným možnostem řešení, doplní je a především předloží konkrétní návrhy a podněty.

2.8

Problematika nedostatku vody a sucha v EU zasahuje do několika politik. V Komisi může jít např. o oblast působnosti GŘ pro zemědělství, GŘ pro životní prostředí či GŘ pro regionální politiku, neboť problematika se týká zemědělství, vodní politiky, změny klimatu, krizového řízení a organizování evropské civilní bezpečnosti. Komise by měla pečlivě dbát na to, aby otázky spojené s problematikou vody byly zohledněny horizontálně.

3.   Obecné připomínky

Připomínky EHSV zachovávají strukturu sdělení.

3.1   Poplatky za vodu

3.1.1

Úvahy Komise se řídí rámcovou směrnicí o vodě. Komise lituje nedostatečné využití ekonomických nástrojů a připomíná, že politiky poplatků za vodu se mohou ukázat jako neúčinné, pokud příslušné orgány neměří či nezaznamenávají převážné množství odběru vody.

3.1.2

Mnohé členské státy navíc přijaly restriktivní definice využití vody a uživatelů. Podle definice se uživatelé vody určují pouze podle distribuce pitné vody a čištění a opomíjí se zavlažování, plavba, vodní energetika či protipovodňová ochrana. Některé členské státy tak omezily rozsah plné náhrady nákladů (full cost recovery) a efektivní zpoplatnění různých využití vody.

3.1.3

Proto EHSV navrhuje, aby Komise vyzvala členské státy, které přijaly příliš restriktivní definice využití a uživatelů vody, aby svůj přístup přehodnotily, např. podle seznamu jednotlivých druhů využití vody, podle nějž by měly obhájit existující vyloučení. Bylo by zajímavé definovat kritéria pro hierarchické uspořádání možných využití vody, čímž by se také vytvořila pomůcka pro inteligentní stanovování poplatků.

3.1.4

EHSV rovněž doporučuje zřídit výzkumný program v oblasti aplikované ekonomiky pro vytvoření modelů finančních toků a toků sociální prospěšnosti pro jednotlivé možnosti využití vody a její oběh v rámci povodí.

3.1.5

Diskuse o vhodných poplatcích za vodu se musejí zakládat na hospodářské analýze nákladů a výhod, které z využívání vody vyplývají pro všechny oblasti činnosti a spotřebitele, uživatele či poplatníky.

3.1.6

Výbor také Komisi upozorňuje na tendenci způsobenou nedostatečnou definicí rozsahu využití vody, která se projevuje v některých členských státech a spočívá v přenesení nákladů na ochranu tohoto zdroje na městské spotřebitele, ve prospěch zemědělských a průmyslových uživatelů. V případě zvýšení ceny pro zemědělské uživatele by měla být nalezena přiměřená sazba.

3.1.7

EHSV konstatuje, že cenové pobídky k úspornému zacházení s vodou musejí být dostatečně motivující, aby jejich dopad nezmírnily náklady způsobené složitostí výsledné situace. Připomíná, že prvním zdrojem úspor je dobrá údržba sítí a zamezování únikům, které někdy způsobují nepřípustné plýtvání. Konstatuje rovněž, že systém poplatků nemůže vyřešit vše a že regulace má svou úlohu v situacích, kdy je třeba nalézt rovnováhu mezi různými druhy využití vody.

3.1.8

V místech, kde je poptávka po vodě sezónního charakteru a voda není určena k zemědělskému využití, což je častým případem letovisek, by bylo vhodné zavést systém dvojích poplatků. Přispěl by ke spravedlivému rozdělení pevných nákladů na údržbu systému mezi spotřebitele z řad stálých obyvatel a rekreantů.

3.2   Racionálnější příděl vody a finančních prostředků vztahujících se k vodě

3.2.1

Komise konstatuje, že hospodářský rozvoj některých povodí může mít negativní následky na dostupnost zdrojů vody, a zdůrazňuje, že bude třeba věnovat zvláštní pozornost povodím, která se potýkají s nedostatkem vody.

3.2.2

EHSV doporučuje vytvořit evropské internetové stránky s příklady plánů povodí pod dozorem Evropské agentury pro životní prostředí a/nebo Komise, kde by byly zveřejněny konkrétní příklady plánů povodí určené zejména pro místní samosprávy a příslušné zainteresované orgány.

3.2.3

Místní orgány by se zde mohly seznámit s metodikami, cíli, návrhy řešení a s ekonomickými údaji. Při přípravě plánů by se tak mohlo získat hodně času.

3.2.4

Dopad zemědělství na vodní zdroje je dobře znám. Je třeba podpořit efektivnější využívání vody, zejména rozvojem trvale udržitelného zavlažování a odvodňování (např. kapkové závlahy). Kontrola stavu SZP v roce 2008 musí být příležitostí k začlenění dalších otázek kvantitativního využití vody do nástrojů SZP. Snaha o úplné oddělení podpor by tak mohla být doplněna zvýšením podpory pro řízení vody v rámci programů rozvoje venkova. Měly by být rovněž zavedeny konkrétní nástroje pro řízení rizik sucha v zemědělství.

3.2.5

Obecně vzato by Komise mohla upravit výši podpor v závislosti na kritériu racionálního zacházení s vodou a zachování vodních zdrojů (např. 5 až 10 procentních bodů v rámci maximální výše dotací), zejména co se týče Fondu soudržnosti. Toto kritérium, upřesněné v okamžiku zkoumání projektu či vypsání veřejné soutěže v případě stavby, by bylo po realizaci projektu a po pěti letech vyhodnoceno na podnět orgánu, který je příjemcem evropské podpory. Doplňková pomoc by měla podobu snížení poplatků ze splácených investic, odměnou za prokázanou výkonnost.

3.2.6

Výbor se domnívá, že kontrola celkových nákladů na projekty spojené se zásobováním pitnou vodou či s čištěním je správným přístupem z hospodářského hlediska a z hlediska udržitelného rozvoje. Celkovými náklady se rozumí současná čistá hodnota investic a nákladů na provoz, údržbu a obnovování v dlouhodobém horizontu.

3.2.7

Pro šíření osvědčených postupů pro racionální zacházení s vodou a zachování vodních zdrojů by tedy bylo vhodné, aby zejména Komise podpořila projekty nabízející výběrová kritéria a záruky na tomto základě.

3.2.8

Celý tento přístup je v souladu s přáním Komise podpořit především opatření zaměřená na úspory vody a zaručit její racionální využívání. Mělo by se usilovat o to, aby tato politika byla v souladu s politikou biopaliv, která jsou náročná na spotřebu vody.

3.3   Zlepšení systému řízení rizik sucha

3.3.1

Komise chce podporovat výměnu osvědčených postupů.

3.3.2

EHSV si přeje, aby k doplnění místních meteorologických analýz byly využity satelitní prostředky a s jejich pomocí byla každým rokem na jaře vypracována mapa rizik sucha, deficitu zemědělské produkce a rizika požárů. Při té příležitosti by měly být využity rovněž údaje obsažené v již vypracovaných plánech povodí. Tyto údaje by byly zpřístupněny zemědělcům či jejich sdružením v rámci řízení rizik.

3.3.3

Výbor se domnívá, že i když je žádoucí se přeorientovat z řízení krizí na řízení rizik sucha, je možné řízení krizí dále zlepšit, jak se ukázalo v Řecku při katastrofálních požárech v létě 2007. EU by mohla usnadnit a podpořit interoperabilitu mezi prostředky určenými na prevenci a na boj proti požárům, standardizaci materiálů, využití kontejnerů k přepravě naftových čerpadel, provádění společných cvičení. Jednalo by se o konkrétní realizaci evropského mechanismu civilní ochrany.

3.3.4

Komise zmínila možnost využít při boji proti závažným následkům sucha pozměněný a přizpůsobený Fond solidarity EU a tuto možnost je třeba vzít v úvahu. Bylo by rovněž vhodné zřídit pojištění ke zmírnění následků období sucha, zejména pro zemědělce, kteří jsou prvními poškozenými.

3.4   Zvážit vytvoření dodatečné infrastruktury pro zásobování vodou

3.4.1

V této souvislosti Komise plánuje projekty kolektivní povahy. V určitých případech by mohlo jít i o individuální iniciativy, při současném zdůraznění hierarchického přístupu k využití vody.

3.4.2

Sdělení v každém případě počítá s převáděním vod z jednoho povodí do druhého, se stavbou přehrad a malých hrází za velmi přísně stanovených podmínek, ale také s opětovným využitím odpadních vod a s odsolováním. V případě opětovného využití je problémem nahromadění znečišťujících látek v průběhu cyklů opětovného využití. Proto by bylo třeba zavést a podpořit výzkumný program na vytvoření modelu koncentrací po mnohonásobných cyklech a vyvodit z něj kritéria stabilizace, která pomohou určit, kdy koncentrace dosáhnou hraničních hodnot slučitelných se samočisticí kapacitou systému.

3.4.3

S odsolováním jsou spojeny problémy dvojího druhu: na jedné straně energetické, na druhé straně environmentální, související s vedlejšími produkty a se směsí solného koncentrátu.

3.4.4

Jednou z možností je program rozvoje solárního odsolování s řadou mikroinstalací, což by bylo technologickým příspěvkem Evropy rozvojovým zemím, které se potýkají se suchem.

3.4.5

Obecně vzato je třeba podpořit výzkum a rozvoj technik úspory vody nebo technik napomáhajících obnovování podzemních vod (např. povrchová úprava vozovek v městských oblastech) a také rozvoj biotechnologií umožňujících vyvíjet zemědělské kultury méně náročné na vodu.

3.4.6

Je třeba rovněž prostudovat možnost podzemního skladování a zpětného vtlačování vody do podzemních vod. V této souvislosti bude třeba vybrat pilotní projekty a určit normy pro skladovanou vodu, které budou realistické a přitom zajistí ochranu podzemí. Otázka podzemních vod se týká jak množství, tak kvality těchto vod, neboť podzemní vrstvy jsou rovněž poškozovány znečištěním. V tomto směru by měla být věnována zvláštní pozornost průmyslovým činnostem obzvláště náročným na vodu, které jednak narušují podzemní vrstvy a jednak zvyšují riziko jejich znečištění.

3.4.7

EHSV dále vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti převádění vody mezi regiony. Převádění vody mezi povodím s přebytkem vody do jiného povodí s nedostatkem vody může být vhodnou metodou, a to i z evropského hlediska, např. s cílem dosáhnout zemědělské soběstačnosti, pod podmínkou, že je voda v přijímajícím povodí využita účinně a hospodárně. Technická a tarifní opatření a předpisy musí zabránit situaci, kdy by kolektivní pomoc určitému odvětví, „které si pomoc zaslouží“, vedla ke zvýšení spotřeby vody v neprioritních odvětvích.

3.4.8

EHSV se domnívá, že je třeba sladit možná opatření na regulaci odtoku vody mezi třetími zeměmi a členskými státy EU, kterými protéká společná řeka přes vnější hranici EU.

3.5   Podpora technologií a postupů umožňujících racionální využívání vody

3.5.1

Komise zastává názor, že využití technologií umožňujících racionální využívání vody lze podstatně zlepšit. Kromě snah zamezit plýtvání a únikům vody, které jsou v některých sítích značné, se otevírá zajímavá perspektiva v modernizaci postupů řízení vody.

3.5.2

Činnosti, jež Komise doporučuje, jsou jednoznačně žádoucí (standardy pro zařízení využívající vodu, náročnost budov na spotřebu vody, výkonnostní ukazatel, přizpůsobení hospodářských činností problému nedostatku vody atd.).

3.5.3

Mělo by se rovněž zvážit využití užitkové vody, které by však vyžadovalo investice zejména do zdvojení kanalizace a do preventivních opatření. Mělo by být rovněž zváženo systematičtější jímání dešťové vody.

3.5.4

Jedna metoda se jeví jako slibná: systém inteligentního měření („smart metering“) a přizpůsobené fakturace. Technologie spočívající v měření a v přenosu údajů o spotřebě na dálku by v budoucnu mohla umožnit zavedení několika druhů poplatků, jako je tomu u elektřiny. Předplatitel by si pak mohl zvolit předplatné odpovídající jeho situaci, které by však směřovalo k hospodárnému chování: sezónní sazba, stálá sazba, tarif pro nižší zatížení sítě atd.

3.5.5

S cílem zachovat zdroje vody, čelit povodním, erozi a znečištění, jež ji provází, by měla politika ochrany životního prostředí venkova důrazně podporovat opětné zalesňování, zachování kultur a vysazování živých plotů tam, kde je to užitečné a možné. Vyřizování žádostí a kontrola by mohly probíhat na základě nejmodernějších systémů geografického určování. Bylo by žádoucí prostřednictvím sedmého rámcového programu pro výzkum a rozvoj podpořit základní zemědělský výzkum s cílem vypěstovat rostliny, které budou odolnější vůči suchu.

3.5.6

Dále by v zemědělské praxi bylo žádoucí rozvíjet trvale udržitelné odvodňování a zavlažování a obecně rovněž využívání nejlepších dostupných technik. Odvodňovací příkopy by měly být zejména v místech křížení vybaveny omezenými pásmy, kde bude možné lokálně zadržet vodu a tak snížit koncentraci vody, erozi a znečištění, jež jsou jejími doprovodnými jevy, a usnadnit zpětnou infiltraci. Tento způsob lokálního zadržování vody by samozřejmě vyžadoval povinné čištění, které by bylo třeba prostudovat s profesionály.

3.6   Vytvoření návyků zaměřených na úsporu vody v Evropě

3.6.1

Úvahy Komise lze pouze uvítat: certifikace a označování na podporu racionálního a hospodárného využívání vody představují odpovídající cestu vpřed. Pokud jde o označování, je však třeba mít na paměti, že ekologické označování je dnes v módě a že přehnané označování může vést k nesrozumitelnosti poskytovaných informací.

3.6.2

Do celospolečenského vytváření návyků zaměřených na úsporu vody by měla být zapojena organizovaná občanská společnost jako celek, sociální partneři, různá sdružení a rovněž vzdělávací systém. Odbornou přípravou technických pracovníků v oboru a šířením nových technologií je třeba předejít opakování omylů z minulosti, zejména v oblasti městské vodní infrastruktury.

3.6.3

Lze konstatovat, že dnes roste nabídka zařízení pro jímání dešťové vody či pro recyklaci užitkové vody pro individuální bydlení. To svědčí o vytváření návyků zaměřených na úsporu vody, které Komise prosazuje. Je však třeba zabránit tomu, aby správná snaha o hospodárné zacházení s vodou vedla k individualistickému úsilí o soběstačnost, které by z technického a hospodářského hlediska narušilo veřejné služby zásobování vodou a čištění odpadních vod, jež byly a nadále zůstávají původcem velkého pokroku v oblasti hygieny a naděje dožití. V našich vyspělých společnostech jsme pozapomněli, že voda je nutná k životu, ale může být také životu nebezpečná.

3.6.4

Individuální systémy úspory vody, recyklace a čištění, které nejsou kolektivní, se jeví jako zajímavé a vhodné pro bydlení v řídce osídlených oblastech. V městském prostředí jsou jejich hospodářské a sociální výhody méně zřejmé, kromě případů, kdy jsou systémy jímání dešťové vody a recyklace (přesto, že využívají odtoku ze soukromých pozemků) zpracovány a využívány veřejnými službami.

3.7   Lepší znalosti a shromažďování údajů

3.7.1

Komise konstatuje, že je nutné mít k dispozici spolehlivé informace o rozsahu a dopadu nedostatku vody a sucha. Výbor plně podporuje myšlenku provádět každoroční evropské hodnocení a co nejlépe využít služeb globálního sledování životního prostředí a bezpečnosti (GMES) k získávání vesmírných údajů a nástrojů pro sledování na podporu vodních politik. Je třeba pobízet univerzity a střediska vědeckého výzkumu k realizaci studií zaměřených na otázky spojené s vodou, na zachování zdrojů vody a na způsoby, jak zvětšit jejich objem využitím nových technologií.

3.7.2

Bude třeba sjednotit kritéria pro vyhodnocení situace při inventářích množství vody uvedených v rámcové směrnicí o vodě. V praxi jsou zprávy členských států nesourodé jak z hlediska rozměrů sledovaných povodí, tak z hlediska frekvence sledování kvality vody a biologické rozmanitosti.

3.7.3

EHSV tedy vyzývá Komisi, aby uspíšila práci specializovaných výborů při sledování provádění rámcové směrnice o vodě a zveřejnila formou srovnávacích tabulek pokroky dosažené v jednotlivých členských státech, a tím dodala další podnět probíhajícím činnostem a povzbudila jejich konvergenci.

3.7.4

Nazíráno realisticky je třeba soustředit úsilí na nejcitlivější oblasti a nečekat na získání homogenních a kvalitních hodnocení a akčních plánů. Výběr těchto oblastí by mohl proběhnout na podnět členských států, avšak podle společných kritérií (nedostatek srážek a definice geografické oblasti).

3.7.5

Zlepšování informovanosti místních a regionálních subjektů o riziku nedostatku vody a obecněji o dopadech změny klimatu by se usnadnilo, kdyby informace o vývoji klimatu byly poskytnuty co nejširší veřejnosti.

3.7.6

V této souvislosti EHSV konkrétně navrhuje vytvořit internetovou stránku, která by eventuálně mohla být začleněna do Evropského systému informací o vodě (WISE), kde by byly k dispozici klimatické parametry, jako je např. měření srážek, evapotranspirace, teplota, rychlost větru, sluneční osvit, a to podle globálních modelů Mezivládního panelu pro změnu klimatu (GIEC) (v duchu projektů PRUDENCE či ENSEMBLES, ale se systematičtějším pokrytím a poskytující spolu s grafickými údaji i údaje číselné).

3.7.7

Vědecký charakter údajů poskytovaných on-line a jejich každoroční aktualizace by byly svěřeny skupině evropských laboratoří, které jsou členy GIEC.

3.7.8

EU by mohla financovat počáteční vytvoření těchto stránek a skromný poplatek za stažení dokumentů by přispíval na výzkumnou činnost laboratoří podílejících se na modelech.

V Bruselu dne 29. května 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Veřejné slyšení a exkurze, které se konaly v Murcii dne 3. dubna 2008, umožnily konstatovat, že podobné techniky uvážlivého a odpovědného využívání vody již na trhu existují. Mimo to při boji proti rozšiřování pouští pomáhá obdělávání půdy a zejména vysazování stromů.

(2)  Zdroj: Atlas pour un monde durable (Atlas pro udržitelný svět), Michel Barnier, nakladatelství Acropole.

(3)  Zasedání Evropské rady v Bruselu, 14. prosince 2007, závěry předsednictví 16616/1/07 REV1, s. 17.


30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/72


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o zavedení režimu Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu

KOM(2007) 602 v konečném znění – 2007/0223 (CNS)

(2008/C 224/16)

Dne 4. prosince 2007 se Rada, v souladu s článkem 37 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální ve věci

návrhu nařízení Rady o zavedení režimu Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 29. dubna 2008. Zpravodajem byl pan SARRÓ IPARRAGUIRRE.

Na 445. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. května 2008 (jednání dne 29. května 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 70 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry

1.1

EHSV si je vědom toho, že přetrvávající praxe nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu vyžaduje komplexní odpověď, která by se měla zakládat na účinném regulačním nástroji, jež by měl globální uplatnění v celém dodavatelském řetězci, rybolovem počínaje a prodejem konče; a domnívá se, že návrh nařízení obecně ve svých ustanoveních obsahuje předpisy potřebné pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a proto Výbor nařízení podporuje, neboť navrhovaná opatření posilují roli Společenství jako státu vlajky, státu přístavu, státu trhu a státu příjemce.

1.2

Výbor se domnívá, že úspěch tohoto návrhu spočívá na čtyřech pilířích, kterými jsou:

úsilí členských států v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

spolupráce členských států;

mezinárodní spolupráce;

kontinuální a vytrvalá práce za účelem jeho naplnění.

1.3

Aniž by z oblasti působnosti návrhu bylo vyloučeno rybářské loďstvo Společenství, domnívá se EHSV, že by se mělo v navrhovaném nařízení jasněji rozlišovat mezi nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem prováděným plavidly třetích zemí, které v tomto smyslu nespadají pod kontrolu států vlajky, a jiným nezákonným rybolovem prováděným plavidly plujícími pod vlajkou Společenství, který představuje porušení společné rybářské politiky a který je v současné době regulován právními nástroji obsaženými v nařízení (EHS) č. 2847/93 (1).

1.4

Výbor chápe, že provádění všech opatření kontroly a inspekce bude pro členské státy znamenat silný nárůst rozpočtu, administrativy a správní kontrolní infrastruktury, a proto žádá Komisi, aby to v návrhu nařízení zohlednila a nepoškodila tak konečný výsledek; a žádá ji také, aby přijala dostatečná preventivní opatření, díky nimž by provádění navrhovaného nařízení nepředstavovalo nárůst provozních nákladů pro podniky, jejichž rybářská plavidla provádějí zákonný rybolov.

1.5

Výbor má za to, že navrhovaná opatření v žádném případě nesmí znamenat omezení legální obchodní přepravy, jež by mohla být překážkou obchodu odporující předpisům světového obchodu.

1.6

Výbor má za to, že z návrhu nařízení není dostatečně jasné, jak bude orgán státu vlajky potvrzovat osvědčení o úlovku, které je vyžadováno Evropským společenstvím. Vzhledem k tomu, že toto potvrzení má probíhat elektronickou formou, se EHSV domnívá, že v návrhu nařízení by měl být jasně definován způsob potvrzování, jak pro plavidla, která převážejí čerstvý úlovek, tak i pro plavidla, která převážejí zmražené produkty rybolovu.

1.7

EHSV se domnívá, že kontrola rybářských plavidel třetích zemí by měla probíhat podobnou formou ve všech „určených přístavech“ v jednotlivých členských státech. EHSV se také domnívá, že by měl návrh nařízení jasněji uvádět, že inspekce budou probíhat jak na moři, tak na pevnině a ze vzduchu.

1.8

EHSV opakuje svůj postoj z dřívějších stanovisek týkající se role Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu, o které se domnívá, že by měla mít důležitou úlohu při koordinaci, sledování a kontrole nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Za tímto účelem by agentura měla mít k dispozici více finančních a lidských zdrojů.

1.9

Výbor se domnívá, že výše sankcí pro plavidla třetích zemí by měla být harmonizována ve všech členských státech Evropské unie. Má rovněž za to, že v případě nedodržení předpisů ze strany nespolupracujících států by měla být zvážena možnost uplatnit jiné sankce než ty, které souvisejí s rybolovem.

1.10

Výbor se každopádně domnívá, že postupy, jimiž se plavidlo označí za plavidlo provádějící nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a státy za nespolupracující, musí obsahovat větší záruky týkající se obhajoby a musí se zakládat na podložených důkazech, aby nedocházelo k tomu, že opatření přijatá členskými státy soudy později zruší.

2.   Úvod

2.1

Společenství bojuje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu již více než 10 let. Od roku 2002 se tento boj řídí akčním plánem Společenství a na úrovni Společenství i na regionální a mezinárodní úrovni má za cíl předcházet, potírat a odstranit nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov (2).

2.2

V roce 2005 prohlásil Evropský parlament ve svém usnesení (3) o provádění akčního plánu Společenství, který je obsažen v uvedeném sdělení, že je potřebné, aby Evropská unie rozšířila a posílila své úsilí v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

2.3

Ačkoli již byl udělán velký kus práce, není pochyb, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov ještě nebyl vymýcen. Komise je toho názoru, že vzhledem k přetrvávání tohoto rybolovu je zapotřebí zásadní a neodkladné odpovědi ze strany Evropské unie.

2.4

Z tohoto důvodu Komise v minulém roce vypracovala nové sdělení (4) o „nové strategii Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu“.

2.5

Po rozsáhlých konzultacích v minulém roce, kterých se aktivně zúčastnil i EHSV (5), vypracovala Komise návrh nařízení, který je předmětem stanoviska (6) a který se týká následujících oblastí činnosti:

zlepšení kontroly zákonnosti činností rybářských plavidel třetích zemí vstupujících do rybářských přístavů Evropské unie a jejich úlovků;

zlepšení kontroly produktů rybolovu ze třetích zemí dovážených do Společenství jinými prostředky než rybářskými plavidly z hlediska dodržování opatření na zachování a řízení živých vodních zdrojů;

uzavření trhu EU pro produkty pocházející z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu;

boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu prováděnému státními příslušníky členských států Společenství mimo jeho území;

zlepšení právních prostředků pro zjišťování nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností;

zavedení účinného režimu pokut zaměřeného na zabránění závažnému porušování předpisů v oblasti rybolovu;

zlepšení opatření proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu;

podpora politiky a prostředků rozvojových zemí zaměřených proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

zvýšení součinnosti mezi subjekty sledování, kontroly a dozoru mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.

2.6

Návrh se tedy opírá o zásadu, že účinná strategie proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu by měla být komplexní a měla by pokrývat všechny aspekty daného problému napříč celým dodavatelským řetězcem.

3.   Obecné připomínky

3.1

EHSV se domnívá, že z důvodu znepokojujících environmentálních a sociálně-ekonomických důsledků nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu je nutné, aby Evropská unie jednala rozhodně, a proto obecně podporuje Komisi.

3.2

Platné právní předpisy Společenství o kontrolním režimu pro společnou rybářskou politiku (7) stanoví komplexní režim kontroly určený pro sledování zákonnosti odlovů rybářských plavidel Společenství, ale nezajišťuje rovnocennou úroveň kontroly a postihů pro produkty rybolovu odlovené rybářskými plavidly třetí země a dovezených do Společenství.

3.3

Tento nedostatek představuje způsob pronikání na trh Společenství, který je největším světovým trhem a hlavním dovozcem rybářských produktů, pro nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, který řídí hospodářské subjekty Společenství nebo z třetích zemí a zvyšují tak výnos ze své činnosti. Z tohoto důvodu Výbor považuje za vhodné, aby se navržené nařízení soustředilo na činnosti nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu rybářských plavidel třetích zemí, aniž by z oblasti působnosti byla vyloučena rybářská plavidla Společenství tak, jak stanoví článek 1.4 návrhu nařízení.

3.4

Návrh nařízení, který je předmětem stanoviska, zavádí nový režim kontroly, který bude uplatňován na všechny nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti a na všechny činnosti s tím související prováděné na území členských států nebo v mořských vodách pod jejich svrchovaností nebo jurisdikcí nebo rybářskými plavidly či státními příslušníky členských států Evropské unie. Aniž je dotčena jurisdikce dotčeného státu vlajky nebo pobřežního státu, vztahuje se uvedený režim též na nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti prováděné na volném moři nebo ve vodách pod jurisdikcí určité třetí země plavidly, která nepatří Společenství, jak to vyžaduje společná rybářská politika na rybářském loďstvu Společenství.

3.5

Aniž by z oblasti působnosti byla vyloučena rybářská plavidla Společenství, domnívá se EHSV, že by se mělo v navrhovaném nařízení jasněji rozlišovat mezi nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem prováděným plavidly třetích zemí, které v tomto smyslu nespadají pod kontrolu států vlajky, a jiným nezákonným rybolovem prováděným plavidly plujícími pod vlajkou Společenství, který představuje porušení společné rybářské politiky a který je v současné době regulován právními nástroji obsaženými v nařízení (EHS) č. 2847/93, které bylo výše citováno.

3.6

Návrh nařízení také zavádí náležitou kontrolu produktů rybolovu dodávaných do Společenství v celém dodavatelském řetězci. Výbor se domnívá, že navrhovaná opatření v žádném případě nesmí znamenat omezení obchodní přepravy, která mohou být překážkou legálního obchodu.

3.7

EHSV vyslovuje Komisi za vypracování tohoto návrhu nařízení uznání. Návrh je jasný, má širokou oblast působnosti, umožňuje kontrolu činností nezákonného rybolovu na úrovni Společenství a na mezinárodní úrovni a zavádí okamžitá donucovací opatření a účinné, přiměřené a odrazující sankce pro fyzické nebo právnické osoby, které se dopustily závažného porušení nařízení nebo jsou za něj odpovědné. EHSV se nicméně domnívá, že v případě nedodržení ze strany nespolupracujících států by měla být zvážena možnost uplatnit na tyto nespolupracující státy jiné sankce než ty, které souvisejí s rybolovem.

3.8

EHSV se domnívá, že by návrh nařízení měl být jinak strukturován. Výbor se v tomto smyslu domnívá, že kapitoly IV a V o systému varování zavedeném na úrovni Společenství a o identifikaci plavidel provádějících nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti by měly následovat po kapitole I.

3.9

EHSV se také domnívá, že v kapitole III, čl. 13 odst. 1, by mělo být výslovně stanoveno, že dovoz produktů pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu je zakázán jak námořní, tak pozemní a vzdušnou cestou.

3.10

Výbor je toho názoru, že velký problém pro uplatňování návrhu nařízení spočívá v tom, že vyžaduje plnou shodu a podporu všech členských států a účinnou síť pro spolupráci na mezinárodní úrovni.

3.11

Výbor chápe, že provádění všech opatření kontroly a inspekce, jak v přístavech, tak i na moři, osvědčení, sledování a ověření plavidel a úlovků, a kontroly dovozu pozemní, námořní a vzdušnou cestou, bude pro členské státy znamenat silný nárůst rozpočtu, administrativy a správní kontrolní infrastruktury, a proto žádá Komisi, aby to v návrhu nařízení zohlednila a nepoškodila tak konečný výsledek.

3.12

V tomto smyslu žádá Výbor Komisi, aby přijala dostatečná preventivní opatření, díky nimž by provádění navrhovaného nařízení nepředstavovalo nárůst provozních nákladů pro podniky, jejichž rybářská plavidla provádějí zákonný rybolov.

3.13

Závěrem by podotkl, že dle jeho názoru navrhovaná opatření posilují roli Společenství jako státu vlajky, státu přístavu, státu trhu a státu příjemce.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

Jak jsme již výše konstatovali, návrh nařízení se prokázal jako vhodný pro to, aby za řádného, stálého a kontinuálního uplatňování z Evropské unie učinil vedoucí sílu či vzor v mezinárodním boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

4.2

Nařízení nejprve pojednává o obecných ustanoveních o působnosti a ihned poté naváže kontrolou rybářských plavidel třetích zemí v přístavech Společenství. Je důležité zdůraznit zákaz překládky ve vodách Společenství mezi rybářskými plavidly třetích zemí a plavidly Společenství. Tento zákaz se rozšiřuje na překládky úlovků plavidel třetích zemí na plavidla Společenství provedené na moři mimo vody Společenství.

4.3

EHSV vítá zákaz překládek na volném moři, o který Komisi opakovaně žádal, protože tyto překládky jsou zdrojem velkého objemu nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.

4.4

Nařízení jasně stanoví, že rybářským plavidlům třetích zemí je povolen přístup pouze do „určených přístavů“ Evropské unie, které zvolily členské státy, a to po splnění několika požadavků: oznámení vstupu a povolení, potvrzené osvědčení o úlovku a inspekce. Rybářským plavidlům třetích zemí, která nesplní požadavky a ustanovení nařízení, bude zakázán přístup do přístavů členských států, nebudou jim poskytovány přístavní služby a nesmí provádět vykládku, překládku nebo zpracování rybolovných produktů na palubě v těchto přístavech.

4.5

Kontroly oznámení vstupu, osvědčení o úlovku a inspekce v přístavu jsou rozsáhle a důkladně pojednány a mají tak v rámci nařízení významné místo.

4.6

Co se týče ověřování osvědčení o úlovku, která mají být zaslána 72 hodin před vstupem do přístavu, se Výbor domnívá, že potvrzení těchto osvědčení má potvrzující orgán provádět elektronickou formou. Výbor se domnívá, že z návrhu nařízení není dostatečně jasné, jak bude potvrzování osvědčení probíhat. Výbor je dále toho názoru, že Evropská komise by měla vyjasnit, v jakých případech jsou možné výjimky z uvedené lhůty 72 hodin.

4.7

Výbor podporuje zásady, které stanoví Komise pro kontrolu rybářských plavidel a vyzývá ke shodě všech členských států ohledně podobného uplatňování ve všech „určených přístavech“.

4.8

Porušení nařízení, která spočívají v zapojení rybářského plavidla třetí země do nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, budou mít za následek zákaz vykládky, překládky nebo zpracování rybolovných produktů na palubě, zahájení vyšetřování a případné uplatnění sankcí stanovených vnitrostátní legislativou členského státu. V případě závažných porušení předpisů zavádí návrh nařízení uplatnění okamžitých donucovacích opatření.

4.9

Cílem této přísné kontroly rybářských plavidel třetích zemí, která je shodná s kontrolou plavidel Společenství, je zajistit produkty rybolovu, které byly nabyty prostřednictvím nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Dovoz těchto produktů rybolovu do Společenství je zakázán nařízením, které je předmětem stanoviska.

4.10

EHSV považuje za nutné, aby se prováděla inspekce dovozu na celém území Společenství, a proto by kapitola III měla zahrnovat také inspekce kontejnerů, které se do Evropské unie dovážejí pozemní a vzdušnou cestou. V tomto smyslu by také mělo být určeno minimální procento kontejnerů, které budou každoročně podrobeny inspekci.

4.11

Dle nařízení mohou členské státy v případě zákazu dovozu produktů rybolovu, který je v souladu s ustanoveními nařízení považován za nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, úlovek zabavit a naložit s ním v souladu s vnitrostátními právními předpisy, přičemž musí být dodrženo právo na odvolání.

4.12

Za účelem řádného provádění nařízení ve všech záležitostech týkajících se dovozu a zpětného vývozu produktů rybolovu nebo případně zákazu dovozu, se zavádí, že Komise bude moci uzavírat ujednání o správní spolupráci se státy vlajky.

4.13

Systém navržený Komisí v tomto nařízení vyžaduje rozsáhlou spolupráci na mezinárodní úrovni mezi Evropskou unií a státy vlajky, spolupracujícími státy regionálních rybolovných organizací a vlastními regionálními organizacemi. Jako důsledek této spolupráce musí být identifikovány nespolupracující státy, pro něž obsahuje nařízení vlastní ustanovení.

4.14

První interní důsledek této mezinárodní spolupráce je zřízení systému varování zavedeného na úrovni Společenství, který bude hospodářské subjekty a členské státy upozorňovat na pochybnosti, které mohou z pohledu Evropské unie vzniknout ohledně dodržování platných zákonů, nařízení nebo mezinárodních opatření pro zachování a řízení živých mořských zdrojů, pokud jde o rybářská plavidla nebo produkty rybolovu z určitých třetích zemí.

4.15

Oznámení vyvolá sledování dovozu na úrovni Společenství a na mezinárodní úrovni, a to jak toho, který byl důvodem varování, tak i těch předchozích, a rybářských plavidel, kterých se toto oznámení týká. Potvrdí-li závěry provedených šetření, inspekcí a ověření, že se jedná o nezákonnou, nehlášenou a neregulovanou rybolovnou činnost, zařadí Komise vedle jiných opatření dotčené plavidlo či plavidla na seznam Evropského společenství plavidel provádějících nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov.

4.16

Nařízení stanoví, že Komise nebo jí určený orgán shromáždí a provede analýzu všech informací o nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činnostech.

4.17

EHSV se domnívá, že vhodným orgánem pro tento úkol je Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu, která musí mít k dispozici více lidských a finančních zdrojů.

4.18

Nařízení se obsáhle zabývá celým systémem přípravy, obsahu, udržování a zveřejnění seznamu Evropského společenství plavidel provádějících nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, do kterého budou automaticky zařazena rybářská plavidla, která jsou na seznamech plavidel provádějících nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov přijatých regionálními organizacemi pro řízení rybolovu. EHSV se domnívá, že Komise by měla místo automatického zařazení rybářských plavidel Společenství na seznam nejprve přesvědčit, zda příslušné členské státy nepřijaly účinná opatření v souladu s článkem 26 návrhu nařízení.

4.19

Výbor má za to, že systém navrhovaný v nařízení je správný, neboť seriózně navrhuje zařazení rybářských plavidel a nespolupracujících států na seznam nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, přičemž jsou zaručena všechna práva na včasné informování a obranu s ohledem na opatření platná pro plavidla a státy, které jsou zapojeny do činností nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Výbor se nicméně domnívá, že postupy, jimiž se plavidlo označí za plavidlo provádějící nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a státy za nespolupracující, musí obsahovat větší záruky týkající se obhajoby a musí se zakládat na podložených důkazech, aby nedocházelo k tomu, že opatření přijatá členskými státy soudy později zruší.

4.20

Jelikož zařazení státu na seznam nespolupracujících států může mít závažné dopady a jelikož požadavky tohoto nařízení musí platit pro všechny státy ve stejné míře, považuje EHSV za zcela správné, že Komise pomůže rozvojovým státům při plnění požadavků týkajících se sledování a kontroly rybolovných činností a dohledu nad nimi.

4.21

Výbor se domnívá, že systém satelitního sledování rybářských plavidel (VMS) je důležitým nástrojem pro sledování nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti. Z tohoto důvodu by měla být dle názoru EHSV pro vyškrtnutí státu ze seznamu nespolupracujících států požadována instalace VMS na všech rybářských plavidlech.

4.22

Výbor souhlasí s přísnými opatřeními, která zavádí nařízení pro rybářská plavidla a nespolupracující státy, jež se podílejí na nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti.

4.23

Nařízení