19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/1

1.1

Výbor může jednoznačně podpořit iniciativu Komise pouze do té míry, pokud zohledňuje nejen problémy spojené s poptávkou, ale také – a především – optimalizaci na straně nabídky díky zamezení nezdarům a snížení byrokracie.

1.2

Výbor je pevně přesvědčen, že podpora iniciativ na místní a regionální úrovni a schopnost začleňovat je do sítě tak, aby bylo možné uskutečnit Lisabonskou strategii, je nezbytná pro společné úsilí výzkumu a vývoje, které úspěšně povede k zakládání a rozvoji inovačních podniků na celém území Unie, především však pro zapojení hospodářských a sociálních subjektů činných na daném území do uskutečňování společných cílů větší a lepší zaměstnanosti v rámci udržitelného a konkurenceschopného globálního rozvoje.

1.3

Výbor zdůrazňuje důležitost trojúhelníku znalostí (vzdělání, výzkum, inovace), který hraje zásadní roli v podpoře růstu a zaměstnanosti, a považuje za prvořadý úkol urychlit reformy, podporovat špičkovou úroveň vysokoškolského vzdělávání a partnerství vysokých škol, výzkumných středisek a podniků a zajistit, aby všechny oblasti vzdělávání a odborné přípravy plnily svoji úlohu při podpoře kreativity a inovací, zejména na místní a regionální úrovni. To se týká především zvláštních regionů (EUREGIO), kde k zapojení sousedních regionů, obcí a partnerů do sítě dochází v oblastech přesahujících státní hranice.

1.4

Výbor se domnívá, že konkurenceschopností, hospodářským a sociálním rozvojem a rozvojem zaměstnanosti v evropských regionech se všichni musí zabývat podstatně aktivněji a koordinovaněji než dosud, aby bylo při uskutečňování cílů Lisabonské strategie dosaženo co nejlepších konkrétních výsledků.

1.5

Výbor plně souhlasí s analýzou nedostatků ve společném a koordinovaném využívání nástrojů Společenství, kterou provedla Komise, vyjadřuje však politování nad tím, že s odstupem více než deseti let se tato klíčová otázka stále ještě analyzuje, aniž by se dospělo k jádru problému s cílem vybudovat nové kapacity „souběžného řízení“ (1) mezi různými typy opatření na úrovni Společenství i Evropy.

1.6

Výbor považuje za nezbytné, ne však dostačující, jednat pouze na straně poptávky. Domnívá se, že by se mělo učinit více, než jen pouhé prohlášení o nezbytnosti zvýšit pozornost regionů, a dospět k:

1.7

Podle Výboru je třeba se hlouběji zabývat nabídkou, aby byl zajištěn soudržný a snadno přístupný rámec všech dostupných nástrojů rozvoje konkurenceschopnosti evropských územních celků, a byly tak překonány překážky právní povahy, nesoulad v termínech zahájení a v rozdělování finanční pomoci.

1.8

Výbor považuje za nezbytné vypracovat evropskou praktickou příručku, která by přehledně zrekapitulovala:

1.9

Výbor se navíc domnívá, že jasné a přesné opatření Společenství již nelze odkládat, jelikož musí být zajištěny nové kapacity souběžného řízení mezi různými typy opatření a optimalizovány a shromážděny zdroje na daném území.

1.10

Výbor tedy v souladu s tím, co již vyjádřil (2), považuje za prioritní vyřešit problémy velkého počtu úrovní řízení a roztříštěnosti opatření nezbytných pro oživení konkurenceschopnosti evropských regionů, a navrhuje zahájení nové iniciativy Jasmine (Joint Assistance Supporting Multiprojects for Innovation Networking in Europe) pro účely zacelení všech existujících institucionálních mezer jak na straně poptávky, tak i nabídky, a docílení výrazného snížení administrativní zátěže.

1.11

Cílem iniciativy Jasmine by mělo být lepší porozumění a větší jednotnost v chování různých subjektů vyzvaných k účasti v propojeném rozhodovacím procesu v rámci jednotného a soudržného rámce územního plánování.

2.1

Evropské regiony znalostí se potýkají s mnoha faktory změn, které představují zároveň výzvy, ale i příležitosti ovlivňující jejich schopnost dosáhnout cílů obnovené Lisabonské strategie.

2.2

Mezi faktory změn lze uvést následující:

—   vnější faktory: intenzivnější globalizace, rozvoj evropských oblastí s rychlým tempem růstu, značný nárůst cen energie a surovin, neočekávaný vědecký a technologický rozvoj, internacionalizace inovací, problémy spojené se změnou klimatu, často neřízené nebo neřiditelné migrační tlaky,

—   vnitřní faktory: stárnutí obyvatelstva, ochrana životního prostředí a zachování kvality života, zastarávání výrobních systémů a služeb, modernizace veřejného sektoru, rostoucí vzájemné ovlivňování nových znalostí a dostupného lidského kapitálu, schopnost kulturního vývoje a kreativity, rozvoj společných územních infrastruktur – hmotných i nehmotných.

2.3

Výbor se k těmto tématům několikrát vyjádřil, a to jak na obecné úrovni – v rámci rozvoje Lisabonské strategie a politiky Společenství pro výzkum, inovace, životní prostředí, vzdělávání a odbornou přípravu, tak i konkrétněji.

2.4

Výbor zejména zdůraznil potřebu, aby obnovená politika soudržnosti umožnila celé oblasti EU reagovat na výzvy znalostní ekonomiky a tím pádem pomoci všem regionům vzít na vědomí lisabonské cíle  (3).

2.5

Výbor kromě toho uvedl, že „významné změny si vynucuje nová konfigurace konkurenčních modelů na globálním trhu. Nové integrované platformy a sítě se musejí zabývat tématy, jako jsou výzkum a inovace, […] řízení nových […] lidských zdrojů […], propagace a marketing, účetnictví a úvěrové finančnictví, logistika a trh a řízení zákaznických služeb“ (4).

2.6

Výbor vyjadřuje své přesvědčení, že podpora iniciativ na místní úrovni a schopnost propojit je tak, aby byla uskutečněna Lisabonská strategie, jsou důležité pro podporu zakládání inovačních podniků v rámci udržitelného a konkurenceschopného rozvoje. To by se mělo rovněž týkat především všech regionů (EUREGIO) a činností, kde k propojení sousedních regionů a obcí s partnery dochází v oblastech přesahujících státní hranice.

2.7

Ve svém stanovisku k zelené knize Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy Výbor doporučil„doplnit Evropský výzkumný prostor o Evropský prostor znalostí s cílem vytvořit evropskou znalostní společnost“ a zmínil nezbytnost „koordinace ze strany Komise […] také k tomu, aby byly […] vybudovány účinné řídící a poradenské struktury a dobře fungující organizace práce“ (5).

2.8

Výbor také zdůraznil význam „trojúhelníku znalostí“ tvořeného vzděláním, výzkumem a inovacemi, který hraje zásadní roli v posilování zaměstnanosti a růstu. Je tedy velmi důležité reformy urychlit, podporovat špičkovou úroveň ve vysokoškolském vzdělávání a v partnerství vysokých škol, výzkumných středisek a podniků a zajistit, aby všechny oblasti vzdělávání a odborné přípravy plnily svoji úlohu při podpoře kreativity a inovací, především na regionální a místní úrovni.

2.9

Výbor se domnívá, že konkurenceschopností, hospodářským a sociálním rozvojem a rozvojem zaměstnanosti v evropských regionech se všichni musí zabývat podstatně aktivněji a koordinovaněji. Komise se musí snažit překonat překážky kladené různými právními základy a procesními předpisy, aby bylo prostřednictvím různých rozpočtových nástrojů Společenství dosaženo co nejlepších konkrétních výsledků při uskutečňování cílů Lisabonské strategie a naplněna očekávání daňových poplatníků. To je důležité i z hlediska efektivity společného přístupu, koordinace, synergie a souladu potenciálních opatření na úrovni Společenství i celé Evropy, aby bylo dosaženo kritického množství nezbytného k docílení zesilujícího účinku.

2.10

Podle integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost obnovené Lisabonské strategie stanovuje politika soudržnosti tři strategické priority (6):

2.11

Na straně nabídky jsou obtíže při zajišťování pákového efektu a koordinovaného využívání finančních nástrojů pro dosažení těchto cílů způsobené hlavními charakteristikami těchto nástrojů, tedy:

2.12

Na straně poptávky v regionech často:

2.13

Nedostatky je třeba řešit zajišťováním technické a koordinační pomoci již od počátku všech programů Společenství.

2.14

Chvályhodné iniciativy na zajištění součinnosti, které se objevují v nejrůznějších programech a strukturálních opatřeních na období 2007–2013, se zdají být nutným, avšak nedostačujícím, předpokladem pro optimalizaci konkrétních výsledků.

2.15

Výbor se vyjádřil kladně k iniciativám Komise jako je Jeremie, navrhl vytvořit kontaktní místo Jeremie, které by sloužilo jako jednotka koordinace a informace mezi různými činnostmi, a zdůraznil, že „chybí […] ucelený přístup jak koordinovat a dokončit velký počet již existujících nástrojů pro poskytování úvěru“ (8).

2.16

Výbor podporuje a plně sdílí prohlášení komisařky Danuty Hübnerové ohledně iniciativ Jasper, Jeremie a Jessica (9), které v členských státech, regionech i mezi sociálními partnery ze všech regionů EU probudily novou dynamiku a očekávání investic, růstu a pracovních míst.

2.17

Výbor se domnívá, že obecné zásady přijaté evropským Výborem pro vědecký a technický výzkum CREST (10) a zveřejněné v září 2007 představují důležitý orientační nástroj, i když je omezený na vzájemnou součinnost rámcového programu Společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace a nových strukturálních fondů.

3.1

Návrh Evropské komise ukazuje potenciální synergii finančních nástrojů v koncepční stavbě politik evropského výzkumu, inovací a soudržnosti, které mají zúčastněné strany k dispozici pro zvýšení konkurenceschopnosti evropských regionů v závislosti na tom, jak jsou schopny tyto prostředky využít.

3.2

Jako hlavní nástroje se uvádějí sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, nový rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace a nové hlavní směry strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

3.3

Komise udává, že na práci nasadila řadu poradních skupin pro koordinaci, které doporučily následující:

3.4

Komise vyzývá členské státy, aby zlepšily opatření na koordinovanou přípravu a využití nástrojů Společenství zavedením systémů informování zúčastněných subjektů o příležitostech, které se jim nabízejí, a zavazuje se do roku 2007 uveřejnit praktickou příručku o možnostech financování výzkumných středisek, která bude obsahovat i způsoby toho, jak na celostátní a regionální úrovni zavádět mechanismy pro podporu koordinovaného přístupu k financování.

4.1

Výbor plně souhlasí s analýzou nedostatků ve společném a koordinovaném využívání nástrojů Společenství, kterou provedla Komise, avšak nesouhlasí se zvoleným řešením a domnívá se, že nestačí k dosažení cílů politik Společenství, a to především v oblasti výzkumu, inovací a odborné přípravy.

4.2

Výbor souhlasí s Komisí (11), že „klíčem k realizaci obnoveného partnerství pro růst a zaměstnanost je snaha podporovat znalostní ekonomiku, a to zvláště výzkumem, technologickým rozvojem a inovacemi“, ale domnívá se, že toto partnerství musí vycházet ze společné odpovědnosti všech zainteresovaných stran, v prvé řadě na úrovni Společenství, ale také národní, regionální a místní úrovni.

4.3

Výbor je toho názoru, že je třeba učinit více, než vypracovat územní strategii pro výzkum a technologický a inovační rozvoj, a více využívat:

4.4

Podle Výboru je třeba se hlouběji zabývat nabídkou, aby byl zajištěn snadno přístupný rámec ke všem dostupným nástrojům rozvoje konkurenceschopnosti evropských územních celků v souladu s cíli vytvoření „sociálně odpovědných území“, se zapojením sociálních partnerů, obchodních komor, akademických kruhů a organizované občanské společnosti a v souladu se strategiemi pro udržitelnost evropské průmyslové politiky (13) a pro udržitelnou výrobu i spotřebu.

4.5

Výbor se nicméně domnívá, že označení nástrojů, které prostřednictvím výzkumu a inovací přispívají k posílení růstu a ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zlepšení zaměstnanosti a konkurenceschopnosti evropských regionů, je z pohledu relevantních nástrojů Společenství neúplné a z hlediska škály dostupných možností evropských regionů a potřeby koordinace dostupných evropských a mezinárodních nástrojů nedostatečné.

4.6

Ve sdělení nejsou zmiňovány – nebo jsou zmiňovány jen okrajově (14) – následující možnosti zásahu:

4.7

Navíc nejsou zmíněny programy a celoevropské iniciativy (mimo rámec Společenství), které však ovlivňují inovační rozvoj na území EU, jako např.:

4.8

Výbor se mimoto domnívá, že uvedené obtíže a překážky společného a koordinovaného uplatňování dostupných nástrojů na národní, regionální a místní úrovni (19) a ze strany jednotlivých hospodářských subjektů je třeba více upřesnit (přitom je však třeba mít na paměti čl. 54 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006), a to nejen vzhledem k různým právním základům, tematické specializaci, zeměpisným oblastem a prováděcím pravidlům, ale také zásadním (a občas bránícím) rozdílům, jako např.:

4.9

Výbor považuje za nezbytné vypracovat evropskou praktickou příručku, která by přehledně zrekapitulovala typy potenciálních opatření na úrovni Společenství i celé Evropy, kritéria pro hodnocení, slučitelnost a doplňkovost možných opatření.

4.10

Výbor stvrzuje potřebu koordinovaného a společného postupu v záležitosti vztahů mezi strukturálními politikami Společenství a politikami výzkumu a inovace Unie, jak několikrát doporučoval, a zdůrazňuje, že úzká koordinace těchto politik je nezbytná pro dosažení optimální úrovně operační synergie a pro naplnění potřeb občanů, podniků a společnosti, přičemž celkovým cílem je středně a dlouhodobý udržitelný a harmonický růst v souladu s integrovaným přístupem k řešení problémů ze strany výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací a s klíčovým významem těchto úrovní synergie pro rozvoj nehmotných investic (20).

4.11

Výbor upozorňuje na velké množství politik Společenství, které spolu s politikou soudržnosti a výzkumnou politikou usilují o dosažení cíle rozvoje konkurenceschopnosti evropských regionů, a zdůrazňuje potřebu integrovaného a koordinovaného přístupu, a tedy:

4.12

V tomto ohledu Výbor stvrzuje to, co již vyjádřil (23):

4.12.1

Výbor kromě toho doporučuje integraci programů Společenství pro odbornou přípravu.

4.13

Výbor vyjadřuje politování nad tím, že s odstupem deseti let se tato klíčová otázka stále ještě analyzuje, aniž by se dospělo k jádru problému, který by znamenal přijmout opatření na úrovni Společenství s cílem zajistit nové kapacity souběžného řízení mezi různými typy opatření (v oblasti technologií, demonstrací, inovací, šíření, odborné přípravy, financování atd.), jejichž cílem by byl pozitivní vliv na zaměstnanost a výrobu v různých územních celcích (24).

4.14

Výbor se domnívá, že jasné a přesné opatření Společenství již nelze odkládat, pokud nemá dojít k poklesu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v evropských regionech.

5.1

EHSV důrazně vyzdvihuje požadavek, aby iniciativa Jasmine byla dobrovolným nástrojem na zjednodušení a odstranění byrokratických, procesních a koncepčních překážek společného využívání celoevropských, komunitárních, národních a regionálních programů, v souladu se zrychleným vytvářením Evropského výzkumného prostoru.

5.2

Za současné situace považuje Výbor za prioritní vyřešit problémy velkého počtu úrovní řízení různých potenciálních opatření, aby se oživila konkurenceschopnost evropských regionů, a navrhuje zahájit novou iniciativu Jasmine (Joint Assistance Supporting Multiprojects for Innovation Networking in Europe) pro účely zacelení všech existujících institucionálních mezer v oblasti opatření na podporu inovací a výzkumu na daném území jak na straně poptávky, tak i nabídky.

5.3

Akce Společenství by měla být založena na propojování politik – Policy Networking – a měla by se soustředit na následující:

5.4

Nové priority regionálních programů zaměřených na inovace, konkurenceschopnost a vzájemné učení po celou dobu aktivního života by měly umožnit rozvoj aktivních politik podpory konkurenceschopnosti daného území, a to díky financování regionálních a meziregionálních opatření na předvídání, územních klastrů a sítí, které zajistí společnou strategickou vizi všech regionů, jež bude základem poskytování technické podpory při optimálním společném využívání nástrojů v rámci jednotlivých států, Společenství i celé Evropy a nejvhodnějších partnerství veřejného a soukromého sektoru.

5.5

Jasmine by se pro různé finanční instituce a programy mohla stát značkou záruky, která by usnadnila přijímání přímých projektů z hlediska doplňkovosti a/nebo návaznosti jednotlivých fází, a to na základě memorand o porozumění nebo dohod o spolupráci mezi Evropskou komisí a dalšími organizacemi v rámci Společenství i mimo něj popř. správních nařízení Komise určených jejím různým útvarům, které jsou odpovědné za jednotlivé programy, aby většina organizací, které finanční prostředky poskytují a kterým je tento balíček návrhů určen, přijala jedinou projektovou dokumentaci.

5.6

Cílem Jasmine je usnadnit přístup k finančním zdrojům, které spadají do různých oblastí působnosti a různých úrovní veřejné a soukromé správy, aby bylo dosaženo optimálního kritického množství zdrojů – zdůrazněním jejich celkového pákového účinku – na vytvoření soudržného rámce pro více projektů, jenž bude v plném souladu se společnou strategií jednotlivých evropských regionů k posílení jejich silných stránek v oblasti technologií a inovací.

5.7

Iniciativa Jasmine by měla stavět na zkušenostech iniciativy Lead Market, evropských technologických platforem a společných technologických iniciativ, jakož i na výsledcích projektu ERANET a ERANET-PLUS, iniciativ Regiony pro hospodářskou změnu, Pro-Inno, Jeremie, Jaspers a Jessica (28).

5.8

Díky Jasmine by konečně bylo možné optimalizovat úsilí v inovacích a ve výzkumu na daném území a v podnicích, lidských zdrojích, vysokých školách, výzkumných střediscích a správách na tomto území, a to i prostřednictvím „znalostních a inovačních společenství“ (Knowledge and Innovation Communities) Evropského technologického institutu (EIT). Je však třeba připomenout, že inovace jsou převážně podnikatelskou činností, která by měla být rozvíjena v co nejlepších rámcových podmínkách fungování, zejména co se týče zdanění výzkumných činností, zdanění využití duševního vlastnictví a jeho ochrany a zdanění špičkových zařízení pro vzdělávání a odbornou přípravu, což umožní vytváření více a lepších pracovních míst.

5.9

Jasmine by mohla přispět ke zhodnocení konkrétních předností regionů a k podpoře výměny v oblasti inovací a výzkumu.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/9

1.1

Následkem dopravních nehod každoročně umírá ve 27 členských státech 44 000 osob a dalších 1,7 milionu utrpí zranění. Více než 8 000 z počtu mrtvých a 300 000 ze zraněných patří do skupiny nejméně chráněných účastníků silničního provozu, tj. chodců a cyklistů (1).

1.2

Pro jejich větší ochranu byla v roce 2003 schválena rámcová směrnice, která stanovila zásadní změnu v konstrukci přední části vozidel. Tato změna probíhá ve dvou etapách: první již byla započata u typů vozidel schvalovaných od 1. října 2005, druhá by měla být zahájena v září 2010 na základě posouzení proveditelnosti, které se mělo provést do konce roku 2004.

1.3

Druhá etapa se po provedení velkého počtu studií nezávislými experty ukázala jako neproveditelná, přinejmenším v předpokládaných lhůtách. Komise proto nyní navrhuje ji přezkoumat a začlenit do ní také nová alternativní opatření, která oproti stávající směrnici každopádně zaručují, ba dokonce posilují stupeň bezpečnosti.

1.4

Předložený návrh nařízení přebírá řešení navržená především ve studii, kterou vypracoval expertní orgán pověřený Komisí (2). Tato řešení spojují opatření aktivní a pasivní bezpečnosti v souladu s doporučeními, která předložila skupina CARS 21 (3), a s návrhem globálního předpisu (Global Technical Regulation – GTR) na ochranu chodců, který předložila Evropská hospodářská komise OSN (UNECE) v Ženevě.

1.5

EHSV se mimo jiné domnívá, že návrh nenarušuje volnou hospodářskou soutěž mezi výrobci, jelikož neomezuje nabídku modelů vozidel na trhu, ale jeho cílem je orientovat poptávku na modely se zvýšenými bezpečnostními požadavky.

1.6

Vzhledem k výše uvedenému EHSV bez výhrad podporuje návrh Komise, musí však vyjádřit nespokojenost se zpožděním (zhruba 3 roky), s nímž se začala přezkoumávat neproveditelná opatření a vypracovávat nová, i když toto zpoždění bylo zčásti pravděpodobně způsobeno získáváním údajů a technických řešení, které nebyly dostupné při schvalování platné směrnice.

1.7

EHSV vyzývá k odstranění tohoto zpoždění (o to závažnějšího, že se jedná o život a zdraví evropských občanů) rychlým a úplným schválením návrhu Evropským parlamentem a Radou, což umožní zahájit druhou etapu ve stanovených termínech.

1.8

EHSV vyjadřuje uspokojení s přijetím účinnějších technických opatření pro vozidla, vyzývá však evropské instituce a členské státy, aby s větším odhodláním prosazovaly také iniciativy, které se týkají dalších dvou aspektů přispívajících k bezpečnosti silničního provozu, tj. zlepšení infrastruktury a zajištění její bezpečnosti na jedné straně a výchovy účastníků silničního provozu a jejich osvěty na straně druhé. Tato výzva se týká i místních a regionálních orgánů, které musí v této oblasti stále častěji přebírat rozhodující odpovědnost.

2.1

Následkem dopravních nehod každoročně umírá ve 27 členských státech Evropské unie zhruba 8 000 chodců a cyklistů (tj. nejméně chráněných účastníků silničního provozu) a dalších 300 000 utrpí zranění.

2.2

V roce 2001 obdržela Evropská komise od výrobců automobilů závazek na vytvoření nových prostředků zvýšení ochrany chodců a cyklistů, a to jak z hlediska aktivní bezpečnosti (tj. před střetem), tak pasivní bezpečnosti (tj. při střetu).

2.3

Mezi různými prostředky, které tehdy výrobci navrhli, lze připomenout montování protiblokovacího brzdového systému ABS do všech vozidel, dobrovolný zákaz prodeje pevných ochranných rámů (rigid bull bars), montování světel pro jízdu za dne (DRL) (toto opatření bylo později odvoláno vzhledem k odporu některých členských států) a budoucí zavedení pokročilých systémů nových technologií pro aktivní bezpečnost, které jsou ve fázi výzkumu.

2.4

Rada a Evropský parlament ocenili závazek tohoto odvětví, zároveň však požadovaly, aby tato záležitost nebyla upravena dobrovolnou dohodou nebo doporučením, ale skutečným právním předpisem (konkrétní směrnicí) na ochranu chodců.

2.5

Následně byla přijata rámcová směrnice 2003/102/ES (4) o ochraně chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu a později směrnice 2005/66/ES (5) o použití systémů čelní ochrany na motorových vozidlech (vyloučení pevných rámů).

2.6

Rámcová směrnice o ochraně chodců vychází ze zkoušek a mezních hodnot doporučených Evropským výborem pro zvýšení bezpečnosti vozidel (EEVC) a stanoví provádění ve dvou etapách, které jsou obě zaměřeny na pasivní bezpečnost. První etapa se týká konstrukčních změn a odlehčení kapoty a nárazníků vozidel kategorií M1 a N1  (6) s hmotností nepřekračující 2 500 kg a vstoupila v platnost 1. října 2005 pro schvalování typu vozidel. Ve druhé etapě jsou stanoveny přísnější zkoušky a mezní hodnoty a tato etapa má být zahájena 1. září 2010 pro schvalované typy vozidel.

2.7

Již v průběhu diskuse o návrhu v Evropském parlamentu vyvstalo mnoho pohyb ohledně proveditelnosti zkoušek stanovených na druhou etapu, a to vzhledem k tomu, že směrnice ve svém konečném znění stanovila Komisi vypracovat studii proveditelnosti druhé etapy do 1. července 2004. Studie měla určit zejména proveditelnost „alternativních opatření – pasivních opatření nebo kombinace aktivních a pasivních opatření – která jsou přinejmenším rovnocenná ve smyslu skutečné účinnosti“ (7).

2.8

Řada studií vypracovaných nezávislými experty (včetně expertů pověřených Komisí) prokázala, že je technicky nemožné uskutečnit požadavky druhé etapy ve lhůtách stanovených EEVC a provést přitom zkoušky stanovené EEVC. S ohledem na tento závěr uvádí nový návrh revidované parametry pasivní bezpečnosti a nové prvky aktivní bezpečnosti, které mezitím vyvinulo odvětví a které odpovídají požadavkům (či je dokonce překračují) uvedeného článku 5 směrnice a které jsou tedy „přinejmenším rovnocenné ve smyslu skutečné účinnosti“.

2.9

Nyní navržené zkoušky jsou mimo jiné stejné jako zkoušky obsažené v návrhu Global Technical Regulation na ochranu chodců, který předložila Evropská hospodářská komise OSN (UNECE). Možná harmonizace evropské a mimoevropské legislativy, která by následovala, by přinesla také zjevné výhody pro konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu.

3.1

Nový návrh (tentokrát ne návrh směrnice, ale nařízení) stanoví především kombinaci požadavků směrnice o systémech čelní ochrany s požadavky předcházející směrnice o ochraně chodců, která bude změněna tak, aby byla zaručena její použitelnost. V případě schválení tohoto nařízení by tedy tyto dvě směrnice byly zrušeny.

3.2

Zkoušky, kterými musí typy vozidel projít, aby mohly být schváleny podle navrženého nařízení se týkají:

3.2.1

nárazu makety hlavy dítěte nebo malého dospělého do přední části kapoty, nárazu makety hlavy dospělého do zadní části kapoty a nárazu dolní a horní části makety nohy do nárazníku, přičemž parametry byly částečně změněny oproti druhé etapě stanovené v platné směrnici. Už ne za účelem schvalování typů, ale za účelem vyhodnocování (vzhledem k očekávanému technickému rozvoji v budoucnosti) jsou požadovány zkoušky nárazu pánve do náběžné hrany kapoty a nárazu makety hlavy dospělého do čelního skla;

3.2.2

co se týče systémů čelní ochrany (bývalá směrnice 2005/66/ES), jsou jako zkoušky pro schválení potvrzeny náraz dolní a horní části makety nohy a náraz makety hlavy dítěte nebo hlavy malého dospělého do tohoto systému. Dále jsou stanoveny určité zkoušky za účelem vyhodnocování a ustanovení týkající se výroby a montáže těchto systémů.

3.3

K opatřením pasivní bezpečnosti se mimo to připojuje instalace systémů aktivní bezpečnosti, aby byla zajištěna úroveň bezpečnosti stanovená v předcházejících dvou směrnicích. Jedná se o systém asistence při brzdění (Brake Assist System – BAS), který pomáhá řidiči, jež se snaží rychle nouzově zabrzdit, ale bez dostatečné síly. Jeho kombinování s ABS zajišťuje maximální tlak na brzdu a optimalizuje dobu zpomalení a citelně snižuje rychlost při střetu s chodcem.

3.4

Vzhledem k tomu, že je v silničním provozu ve městech používán stále větší počet těžších vozidel (především SUV), se od nynějška doporučuje, aby se navržené požadavky nevztahovaly podle stávajících právních předpisů pouze na vozidla kategorií M1 a N1 s maximální hmotností nepřevyšující 2 500 kg, nýbrž po určitém přechodném období rovněž na vozidla s hmotností až 3 500 kg, což je maximální hmotnost uvedených dvou kategorií.

4.1

EHSV je obzvláště spokojen s rozhodnutím Komise spojit dvě předcházející směrnice do jednoho nařízení. Tato volba lépe objasňuje právní předpisy v této oblasti a zjednodušuje je, což EHSV svého času navrhoval ve stanovisku k návrhu směrnice o použití systémů čelní ochrany (8).

4.2

Z tohoto hlediska EHSV taktéž oceňuje volbu právního nástroje (tj. nařízení), jež zajišťuje konkrétní lhůty a způsoby provádění ve všech členských státech, což je obzvláště důležité pro právní předpis s vysoce technickým obsahem.

4.3

Na druhou stranu EHSV vyjadřuje politování nad tím, že zkoušky předepsané od EEVC na druhou etapu se ukázaly jako nepoužitelné, jelikož jejich proveditelnost nebyla ověřena ve stanovených lhůtách (1. července 2004), a následně došlo k více než tříletému zpoždění.

4.4

EHSV nicméně oceňuje řešení navržené po dlouhém, ale plodném procesu, ve kterém byla použita doporučení předložená skupinou CARS 21 ohledně integrovaného přístupu, což umožnilo také sladit evropské a mimoevropské právní předpisy. Výbor je potěšen především tím, že toto všechno bylo podpořeno důkladným posouzením dopadu, jež bylo prvním, které prověřil a schválil Výbor pro posouzení dopadu, který nedávno ustavila Evropská komise.

4.5

Zvolené řešení zahrnující také opatření aktivní bezpečnosti bude podle odhadů Komise a jejích expertů znamenat o 80 % resp. 44 % vyšší redukci úmrtí a vážných zranění než by byla redukce dosažená podle původní druhé etapy (9) (která se později ukázala jako nerealizovatelná), čímž se zachrání dalších 1 100 životů a sníží počet zranění o dalších 46 000. K tomu je nutné dodat, že náklady na nová opatření jsou velmi nízké a budou tak mít zanedbatelný vliv na ceny vozidel.

4.6

Vzhledem k výše uvedenému EHSV důrazně doporučuje, aby Evropský parlament a Evropská rada bez výhrad a neprodleně schválily návrh Komise a nedošlo tak k nevyhnutelnému skluzu souvisejícímu s lead time  (10) v automobilovém průmyslu.

4.7

EHSV nicméně doufá, že nové požadavky najdou rychlé uplatnění také u těžších vozidel, včetně SUV, která jsou stále početnější v městském provozu. Za tímto by účelem by bylo vhodné již nyní stanovit přechodné období uvedené v návrhu nařízení.

4.8

Nelze pozapomínat ani na to, že tato opatření na ochranu samozřejmě neplatí pro starší vozidla, která jsou již v provozu, což pro nejméně chráněné účastníky silničního provozu představuje v této chvíli jedno z největších nebezpečí. Stačí připomenout, že samotný ABS, nyní účinně kombinovaný s BAS, se i přes dobrovolné šíření počínaje rokem 2004 stane povinným pouze s novým právním předpisem.

4.9

EHSV nakonec připomíná, že lze rozlišit dvě kategorie zranění vzniklých předmětným druhem nárazu: ta, která vznikají v důsledku „prvotního“ střetu chodce nebo cyklisty s přední částí vozidla, a ta, která vznikají „druhotným“ střetem s vozovkou, na niž je chodec často sražen. V každém případě je třeba upozornit na to, že doufat v ochranu chodce při „prvotním“ nárazu při rychlosti vyšší než 40 km je klamné.

4.10

S ohledem na výše uvedené poznámky je vhodné ještě jednou zdůraznit, že řešení tohoto problému, stejně jako i mnoha jiných problémů spojených s bezpečností účastníků silničního provozu, lze spatřovat v integrovaném přístupu, který musí kromě zlepšení technické stránky vozidel zahrnovat i další dva zásadní aspekty: chování účastníků silničního provozu a infrastrukturu. Evropské instituce a členské státy se vyzývají, aby za ně přijaly rozhodující odpovědnost.

4.11

EHSV se v tomto ohledu domnívá, že Evropská komise sama za sebe učinila mnohé a nadále tak činí tím, že předkládá návrhy zákonodárných a politických iniciativ, dává k dispozici finanční prostředky prostřednictvím evropských rámcových programů pro výzkum a programu na podporu bezpečnosti silničního provozu, a – v neposlední řadě – přijala Evropskou chartu bezpečnosti silničního provozu.

4.12

Přestože ostatní instituce a členské státy této problematice věnují pozornost, ne vždy adekvátně podporují iniciativy Komise. V této souvislosti by měl být zmíněn nedávný příklad související s návrhem Komise na zpřísnění norem bezpečnosti silniční infrastruktury (11). Tento návrh, jenž EHSV považuje za nezbytný pro snížení počtu obětí silničních nehod, shledal Evropský parlament příliš normativním, a proto z něj v zájmu subsidiarity byly vyňaty důraznější závazné předpisy. I v tomto případě, vyjma nepravděpodobného přepracování při hlasování na plenárním shromáždění, přenáší Evropský parlament veškerou odpovědnost na členské státy.

4.13

Co se týče prvního shora uvedeného aspektu, tedy chování účastníků silničního provozu, je třeba podotknout, že nehody sice často zaviňují neopatrní řidiči, ale stejně často je zaviňují samotní chodci a cyklisté, kteří se nechovají korektně, nerespektují základní pravidla silničního provozu a někdy i jednají proti zdravému selskému rozumu. Vzdělávání a informování v této oblasti je třeba provádět již na základních školách a prostřednictvím pravidelných osvětových kampaní, jejichž cílem bude nabádat všechny účastníky silničního provozu ke korektnímu chování. Stejně důležité je stanovit přísná opatření postihující nebezpečné chování všech účastníků silničního provozu.

4.14

Druhým zásadním aspektem bezpečnosti silničního provozu je infrastruktura, především ve městech, kde dochází k 80 % úmrtí chodů a cyklistů. Fyzické oddělení účastníků silničního provozu všude tam, kde je to možné, je nejúčinnějším způsobem, jak se vyhnout střetu automobilů s chodci a cyklisty. Z tohoto pohledu by vybudování chráněných přechodů pro chodce, nadjezdů, cyklostezek, vhodného osvětlení a dláždění, zavedení jasného a pokud možno ve všech členských státech jednotného dopravního značení atd. přispěly ke snížení počtu dopravních nehod, jakož i k vytvoření městského prostředí příznivějšího pro osoby se sníženou mobilitou.

4.15

Rozvoj iniciativ tohoto druhu posílí bezpečnost a zlepší kvalitu života ve městech. Bylo by tedy záslužné na tyto iniciativy odkázat ve všech návrzích Komise, které se týkají samotných technických požadavků na vozidla, jako je tento.

M1

=

vozidla pro 8 cestujících + řidiče s maximální hmotností 3 500 kg,

N1

=

užitková vozidla odvozená od kategorie M1 s maximální hmotností 3 500 kg.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/12

1.1

Rozvoj poptávky po mobilitě, podíl individuální dopravy a problémy spojené s přetížením dopravy zejména – ale nejenom – v městských oblastech přispěly k tomu, že se ze silniční dopravy stala jedna z lidských činností, na jejíž environmentální dopady se zaměřuje největší pozornost. Do tohoto kontextu zapadá i návrh Komise, jehož cílem je snížit emise látek znečišťujících ovzduší z těžkých nákladních motorových vozidel.

1.2

EHSV tento návrh podporuje a vzhledem k environmentálním požadavkům a dostatku času pro zavedení v průmyslu ho považuje za vhodný jak z hlediska účinnosti, tak i z hlediska lhůt pro uplatňování.

1.3

EHSV souhlasí s tvrzením Komise, že nařízení, které je předmětem tohoto stanoviska, je krokem vpřed na cestě k postupné globální harmonizaci hladiny emisí.

1.4

EHSV se domnívá, že zvolený právní nástroj (tj. nařízení), jenž zajišťuje konkrétní lhůty a způsoby provádění ve všech členských státech, což je obzvláště důležité pro právní předpis s vysoce technickým obsahem, je přiměřený a mimořádně účelný.

1.5

EHSV plně podporuje právo nezávislých opravářů na volný přístup k informacím o opravách vozidel. Z níže popsaných důvodů však vyjadřuje rozpaky nad rozhodnutím využívat standardizovaný formát OASIS, který je určen pro osobní vozidla, i pro těžká nákladní vozidla.

1.6

V zájmu rozptýlení těchto pochybností EHSV doufá, že Komise bude pokračovat v hledání alternativních řešení, která by mohla přinést stejné výhody, jež se očekávají od systému OASIS, avšak která uživatelům umožní jejich snazší a méně nákladné provádění.

1.7

EHSV by znovu rád zdůraznil příležitost snížit na základě politik Komise emise znečišťujících látek, podpořit zavádění vozidel na alternativní pohon, která dosahují nízkých emisí oxidů dusíku a částic, a zajistit, aby byl v budoucím nařízení zohledněn i aspekt kvality paliv.

1.8

EHSV se domnívá, že není vhodné stanovovat v tomto nařízení, které by se mělo týkat pouze emisí znečišťujících látek, povinné měření emisí CO2. Obává se totiž, že by se vzhledem ke komplexnosti a specifičnosti tématu, jež má značné dopady na hospodářskou soutěž, mohla rozproudit diskuse, která by mohla ohrozit časový harmonogram legislativního postupu, a zpozdit tak výsledky, jež se od tohoto nařízení očekávají. EHSV proto doporučuje, aby bylo nařízení ad hoc o tématu CO2 vypracováno tehdy, až budou k dispozici spolehlivější údaje, než je tomu v současnosti.

2.1

Ačkoli se kvalita ovzduší za posledních 10 let zlepšila, představuje pro celou Evropskou unii stále ještě závažný problém, a to zejména v městských oblastech a v hustě osídlených regionech.

2.2

I v roce 2020 bude EU ještě daleko od dosažení cílů šestého akčního programu pro životní prostředí. Z nejrůznějších druhů znečištění budí ve vědecké komunitě stále větší znepokojení zejména emise částic. Návrh nařízení, který je předmětem tohoto stanoviska, má za cíl dosáhnout zlepšení kvality ovzduší bez negativních dopadů na konkurenceschopnost průmyslu a volný pohyb zboží.

2.3

Nová norma Euro VI, jak ji komentoval místopředseda Verheugen, bude rovněž krokem vpřed na cestě ke globální harmonizaci předpisů o emisích, neboť stanoví mezní hodnoty podobné těm, které platí v jiných zemích mimo Evropu, například ve Spojených státech amerických.

2.4

Prach tvořící částice (PM), který je částečně přírodního původu a částečně vyprodukovaný lidskou činností, zejména spalováním, má komplexní a různorodé složení jak z hlediska chemického, tak z hlediska rozměrů.

2.5

Je třeba připomenout, že ačkoli je akutní znečištění jemným prachem často spojováno s činností člověka, dochází k němu i daleko od hustě osídlených oblastí, neboť je důsledkem přírodních jevů daných zvláštními meteorologickými podmínkami a geografickým charakterem příslušného území. Procentní podíl různých zdrojů emisí se navíc může oblast od oblasti značně lišit. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že v EU-15 je silniční doprava zodpovědná za 26 % všech emisí spojených s lidskou činností.

2.6

To opět potvrzuje, že problém spojený s emisemi a znečišťujícími látkami musí být vždy posuzován komplexně a s integrovaným přístupem.

2.7

Z tohoto hlediska EHSV oceňuje, že Komise vypracovala návrh v souvislosti s programem Čistý vzduch pro Evropu (CAFE (1)), který poskytl technický základ pro přípravu Tematické strategie o znečišťování ovzduší.

2.8

EHSV oceňuje rovněž tzv. přístup rozdělení na úrovně (split-level approach), který Komise k této tematice zaujala. Navrhované nařízení totiž stanoví základní zásady pro nová opatření, která je třeba přijmout postupem spolurozhodování. Technické požadavky na provádění těchto opatření budou určeny jiným nařízením, které Komise přijme za podpory regulačního výboru pro přizpůsobení se technickému pokroku postupem projednávání ve výborech.

3.1

Záměrem Komise bylo určit opatření nezbytná k dosažení potřebné úrovně kvality ovzduší. Euro VI je důležitým opatřením pro snížení emisí plynů (jako jsou oxidy dusíku NOX a uhlovodíky HC) a částic.

3.2

Navrhované nařízení se týká vozidel kategorií M1, M2, N1 a N2 uvedených v příloze II směrnice 2007/46/ES, s referenční hmotností přesahující 2 610 kg, a všech motorových vozidel kategorií M3 a N3 uvedených v téže příloze. Na žádost výrobce se však neuplatňuje na vozidla kategorií M1, M2, N1 a N2 s referenční hmotností nepřesahující 2 840 kg, pro která bylo uděleno schválení typu podle nařízení (ES) č. 715/2007 (2).

3.3

Oproti hodnotám Euro V (závazným pro nová schvalování od 1. října 2008) jsou navrhované nové mezní hodnoty emisí výfukových plynů (Euro VI) sníženy o 80 % u oxidů dusíku a o 66 % u částic. Povolená hladina emisí tak bude přizpůsobena hodnotám, které budou ve stejném období platné v USA. Nařízení dále předpokládá, že až bude vypracována náležitá metodologie měření, stanoví se mezní hodnoty pro počet emitovaných částic.

3.4

Navrhované nařízení určuje mezní hodnoty na základě současných zkušebních cyklů, ale předpokládá zavedení celosvětově harmonizovaných cyklů (WHDC), až bude možné korelovat emise měřené na základě současných cyklů s emisemi měřenými na základě harmonizovaných cyklů.

3.5

Ve srovnání se stávajícími platnými právními předpisy nařízení prodlužuje životnost vozidel v závislosti na životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek a shodnosti v provozu.

3.6

Pro tento účel bude životnost různých kategorií vozidel prodloužena následovně:

3.7

Zkoumané nařízení stanoví, že Komise vydá další prováděcí nařízení, jež bude upravovat:

3.8

Nařízení navíc stanoví, že samostatným provozovatelům bude poskytnut neomezený a standardizovaný přístup k informacím palubního diagnostického systému a informacím o opravách a údržbě vozidla (3). Na základě odkazu na jiné podrobnější nařízení je rovněž stanoveno, že informace palubního diagnostického systému a informace o opravách a údržbě vozidla budou zpřístupněny na internetových stránkách ve standardizovaném formátu, který vypracoval technický výbor zúčastněných subjektů (tzv. norma OASIS (4)).

3.9

Lhůty pro uplatňování mezních hodnot Euro VI stanovených v nařízení jsou následující:

4.1

Navzdory značnému nárůstu provozu motorových vozidel se kvalita ovzduší v posledních deseti letech zlepšila. Celá EU je nicméně ještě velmi daleko od vyřešení problému znečištění ovzduší, a to zejména v městských oblastech a v hustě osídlených regionech. EHSV proto vítá návrh Komise na stanovení harmonizovaných předpisů pro konstrukci motorových vozidel s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysokou úroveň ochrany životního prostředí.

4.2

Mezní hodnoty emisí Euro IV pro nákladní vozidla a autobusy jsou platné od 9. listopadu 2006 a mezní hodnoty emisí Euro V pro nová schvalování budou uplatňovány od 1. října 2008. EHSV tedy považuje navrhované lhůty pro uplatňování nového nařízení za přiměřené.

4.3

EHSV podporuje uplatnění zásady subsidiarity, protože návrh nespadá do výlučné působnosti Společenství. Souhlasí nicméně s postojem Komise, která si je zcela správně vědoma nutnosti zabránit vzniku překážek jednotného trhu a přeshraničních dopadů znečišťování ovzduší a která se domnívá, že cílů návrhu nemůže být uspokojivě dosaženo činností na úrovni členských států, nýbrž že je zapotřebí přijmout společná závazná opatření na evropské úrovni.

4.4

EHSV taktéž oceňuje volbu právního nástroje (tj. nařízení), jež zajišťuje konkrétní lhůty a způsoby provádění ve všech členských státech, což je obzvláště důležité pro právní předpis s vysoce technickým obsahem.

4.5

EHSV souhlasí s tvrzeními v bodě odůvodnění 5 návrhu směrnice, že „dosažení cílů EU v oblasti kvality ovzduší vyžaduje trvalé úsilí o snížení emisí z motorových vozidel. Z tohoto důvodu by se měly průmyslovému odvětví poskytovat jasné informace o budoucích mezních hodnotách emisí“, a v následujícím bodě odůvodnění 6, že „stanovení mezních hodnot emisí oxidů dusíku již v rané fázi by mělo poskytnout výrobcům vozidel jistotu, která jim umožní dlouhodobé celoevropské plánování“.

4.6

EHSV taktéž souhlasí s konstatováním Komise, že při stanovení emisních norem je třeba zohlednit jak jejich dopad na konkurenceschopnost trhů a výrobců a na přímé a nepřímé náklady, které podnikům vzniknou, tak i jejich rostoucí výhody plynoucí z inovací, zlepšení kvality ovzduší, snížení zdravotních nákladů a prodloužení průměrné délky života.

4.7

EHSV plně podporuje právo nezávislých opravářů na volný přístup k informacím o opravách vozidel. Vyjadřuje však značné rozpaky nad rozhodnutím využívat standardizovaný formát OASIS, který je určen pro osobní vozidla, i pro těžká nákladní vozidla.

4.7.1

Velkosériová výroba vozidel je totiž vyňata z působnosti nařízení, které se použije na nákladní vozidla přesahující hmotnost 2 610 kg. Nákladní vozidla se vyrábějí v nejrůznějších variantách a verzích, což znesnadňuje a zdražuje pokusy o jednotnost informací ve srovnání se skutečnými výhodami, kterých by bylo možné dosáhnout, přičemž je třeba mít na paměti i skutečnost, že opravny nákladních vozidel jsou méně početné a jsou specializované na určité značky. Uplatňovat systém OASIS na opravny těžkých nákladních vozidel, z nichž většina jsou MSP, by znamenalo naložit na jejich bedra značnou finanční a organizační zátěž související se zavedením a správou nového systému. Tato zátěž by nebyla úměrná očekávaným výhodám pro uživatele tohoto systému.

4.7.2

Ve světle předcházejících připomínek tedy EHSV Komisi doporučuje provést posouzení dopadu, které by analyzovalo náklady a výhody využívání OASIS oproti jiným – snazším a méně nákladným – možným řešením.

4.8

EHSV znovu zdůrazňuje příležitost, na kterou upozorňoval již dříve v souvislosti s jinými návrhy Komise, a to podpořit zavádění vozidel na alternativní pohon, která dosahují nízkých emisí oxidů dusíku a částic. Souhlasí tedy s nutností zavést mezní hodnoty pro uhlovodíky, uhlovodíky jiné než metan a metan.

4.9

V souvislosti se zkouškami, které tvoří základ nařízení o ES schvalování typu s ohledem na emise, EHSV doufá, že Komise přijme celosvětově harmonizované jízdní cykly hned, jak to bude možné.

4.10

Nařízení také stanoví měření spotřeby paliva a emisí CO2, a proto určitým způsobem odbočuje od svého vytyčeného cíle, kterým je snížení emisí látek znečišťujících ovzduší.

4.10.1

Údaje určené pro tato měření by měly pocházet ze zkoušek motorů prováděných na brzdě, které však ve skutečnosti nemohou zcela zastoupit zkoušky na vozidle. Energetická účinnost vozidla, jak známo, totiž závisí na různých aspektech, z nichž je motor pouze jedním významným prvkem z mnoha (převod, aerodynamika, valivý odpor, pomocná zařízení atd.). Stejný typ motoru může být využíván ve vozidlech s velmi odlišnými vlastnostmi a emisemi (kamiony, pracovní stroje, městské autobusy atd.).

4.10.2

Není tedy náhodou, a EHSV by na to zde rád poukázal, že Komise ve svém sdělení o strategii na snižování emisí CO2 (KOM(2007) 19 v konečném znění) zamýšlela obsáhnout i nákladní vozidla N1, od čehož pak v návrhu příslušného nařízení (KOM(2007) 856 v konečném znění) vzhledem ke specifičnosti tématu a nedostatečného množství dostupných údajů upustila.

4.10.3

EHSV kromě toho připomíná, že trh důrazně požaduje snížení spotřeby paliva (úměrné emisím CO2) u nákladních vozidel, neboť palivo představuje největší část provozních nákladů na dopravu. Faktorem, který výrobce automobilů nutí k nabídce nejmodernějších řešení z hlediska spotřeby paliva, a tím i emisí oxidu uhličitého, je proto hospodářská soutěž.

4.10.4

V souvislosti s měřením emisí CO2 EHSV v neposlední řadě zdůrazňuje, že pokud by údaje o spotřebě a CO2 měřené pouze na samotném motoru byly využívány ke stanovování eventuálních pobídek či daní, mohlo by dojít ke zbytečnému narušení trhu.

4.10.5

Ve světle výše uvedeného EHSV stvrzuje svůj souhlas s co nejrychlejším právním podchycením i emisí CO2 z těžkých nákladních vozidel, avšak domnívá se, že by bylo vhodnější, kdyby toto téma bylo projednáváno a rozpracováno odděleně, a to ve zvláštním návrhu, částečně i proto, aby nedošlo k vášnivým diskusím, které by mohly oddálit schválení tohoto nařízení.

4.11

Vzhledem k neochotě trhu nakupovat ta nejlepší vozidla (z důvodu jejich nutně vyšší ceny) vítá možnost stanovit finanční pobídky pro jejich nákup a považuje za přiměřené, že by členské státy mohly díky různým systémům pobídek rychleji uvádět na trh ta vozidla, která splňují požadavky určené na úrovni Společenství.

4.12

EHSV přirozeně podporuje návrh, že je na členských státech, aby stanovily sankce ukládané za porušení ustanovení tohoto nařízení, a že sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

4.13

EHSV se domnívá, že lhůty pro uplatnění navržené Komisí (1. duben 2013 pro nová schvalování a 1. říjen 2014 pro nové registrace) jsou přiměřené. Pět let stability mezi jednou hladinou emisí a následující skutečně stačí k tomu, aby měl průmysl možnost získat zpět prostředky investované do uvádění nových řešení na trh.

4.14

EHSV souhlasí s návrhem Komise neuplatňovat nové nařízení na žádost výrobce na vozidla kategorií M1, M2, N1 a N2 s referenční hmotností nepřesahující 2 840 kg, pro která bylo uděleno schválení typu podle nařízení (ES) č. 715/2007. Jinými slovy EHSV podporuje to, aby schvalování tonážně „mezních“ vozidel bylo do určité míry flexibilní, a mohlo tak účinněji vyhovět různým požadavkům zákazníků i co do kompromisu mezi spotřebou, počtem ujetých km a emisemi znečišťujících látek.

5.1

EHSV souhlasí s navrženými mezními hodnotami emisí. Tyto mezní hodnoty odpovídají scénáři A (5), kterým se Komise zabývala a který byl příznivě přijat většinou zainteresovaných stran účastnících se konzultací.

5.2

EHSV nicméně považuje za nezbytné znovu upozornit na problém nepřímé úměrnosti mezi emisemi NOX a CO2. Jelikož je snížení obou těchto emisí důležitým environmentálním cílem, je mimořádně důležité vyváženě stanovit mezní hodnotu oxidu dusíku tak, aby nedošlo k růstu emisí oxidu uhličitého. Očekávané snížení emisí NOX totiž způsobí nárůst emisí CO2 mezi 2 % až 3 %. Komise se na základě studie provedené v roce 2001 v USA domnívá, že v okamžiku, kdy nařízení vstoupí v platnost, naopak k současnému předpokládanému zvýšení díky pokroku v technologiích motorů nedojde. EHSV by přesto rád navrhl, aby byla předmětná studie aktualizována a byly získány co nejspolehlivější údaje o účinku navrhované mezní hodnoty NOX na spotřebu paliv a na následné emise CO2.

5.3

Jak již bylo řečeno, EHSV souhlasí s přístupem rozdělení na úrovně (split-level approach), jenž vyhrazuje proces spolurozhodování pro politicky významnější otázky a prováděcí opatření i technické detaily přenechává postupu projednávání ve výborech.

5.4

Výbor však zdůrazňuje, že četná opatření svěřená regulačnímu výboru (palubní diagnostické systémy OBD, počet částic, systémy přesvědčování řidičů v případě použití činidel, atd.) jsou velmi komplexní a zásadním způsobem ovlivňují technologii vozidel. Proto doporučuje, aby byly všechny tyto aspekty uskutečněny v jedné jediné fázi spolu s mezními hodnotami Euro VI a aby – obdobně jako u tohoto nařízení – byla poskytnuta odpovídající lhůta od vstupu v platnost do uplatnění, a průmyslu tak byl zaručen dostatek času nezbytného pro rozvoj.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/17

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/17

1.1

Otázka zásobování energií, diversifikace energetických zdrojů a rozvoj obnovitelných zdrojů energie bude jednou ze zásadních otázek pro budoucnost Evropy, světovou rovnováhu a úsilí o omezení změny klimatu.

1.2

EHSV je toho názoru, že rámec, který nabízí Evropská unie, je přiměřený k tomu, aby měl dostatečnou váhu v konfrontaci ve světovém měřítku, jež vznikla při honbě za energetickými zdroji a z důvodu řešení změny klimatu, neboť umožňuje dosáhnout nezbytné velikosti potřebné k získání skutečného politického vlivu během mezinárodních jednání.

1.3

Vítá zapracování hlavy XX o energetice do návrhu Lisabonské smlouvy, neboť se tím posílí právní základ působení Evropské unie v této oblasti.

1.4

EHSV zdůrazňuje zásadní význam výzkumu a vývoje v oblasti udržitelné energie a životního prostředí a zdůrazňuje, jak důležité je kvalitní přidělování zdrojů. Podporu zdrojů energie, technologií pro snížení jejich spotřeby a technologií na snížení emisí, o nichž se lze celkem rozumně domnívat, že nedosáhnou hospodářské rovnováhy, je třeba sledovat s náležitou soudností, aby se neplýtvalo veřejnými prostředky na dotování technologií, které nemají budoucnost. Naopak je lepší přidělit zdroje na výzkum technologií, kterým vědecká komunita předpovídá slibnou budoucnost. Například na technologie umožňující minimalizování, resp. skladování emisí plynů způsobujících skleníkový efekt, dále na energetickou účinnost, čisté uhlí, vozidla na elektrický, příp. jiný alternativní pohon,palivové články, sluneční energii, energetickou účinnost při zhodnocování odpadů, jadernou fúzi, neutralizaci jaderného odpadu atd.

1.5

Dále zdůrazňuje význam energetické účinnosti zařízení a budov.

1.6

Považuje za nezbytné vypracovat na evropské úrovni skutečnou nákupní politiku, jež by umožnila čelit tlakům producentů, kteří jsou v některých případech velmi organizováni, a doporučuje na evropské úrovni koordinovat energetickou politiku a postoje v mezinárodních institucích jako WTO, OSN, NATO, OECD.

1.7

Zdůrazňuje význam diversifikace zdrojů zásobování, doporučuje postupovat konstruktivně, avšak opatrně, pokud jde o možnosti pro navázání partnerství s Ruskem a kavkazskými a středoasijskými republikami.

1.8

Trvá na tom, že by bylo vhodné prozkoumat možnost obnovy programů jaderné energetiky v zemích, kde v této otázce panuje všeobecná shoda, a posílit výzkum v oblasti jaderné fúze a recyklace odpadu. Podporuje rovněž rozvoj znalostí ve věci jaderné fúze v 7. rámcovém výzkumném programu Euratomu a prostřednictvím iniciativy ITER.

1.9

Je toho názoru, že je nezbytné posílit spolupráci a koordinaci v oblastech energetické politiky, zastupování a působení v mezinárodních institucích, rozvíjet politiku sousedství v oblasti energetiky a časem zvážit vypracování společné energetické politiky, jež by se případně opírala o vlastní instituce. Je toho názoru, že rozkvět obchodu s energií z obnovitelných zdrojů ve všech členských státech dokládá zájem občanů o tuto otázku. Tento stav spolu s novinkou, jakou představuje společná energetická politika vymezená v Lisabonské smlouvě, může být strategickou příležitostí pro její přijetí a rozvoj.

2.1.1

Mezinárodní energetická agentura počítá se zvýšením světové energetické poptávky o 55 procent do roku 2030.

2.1.2

Sama Evropská unie je silně závislá v oblasti pevných fosilních paliv, ropných produktů a zemního plynu a tato závislost by měla v příštích letech ještě vzrůst. Při 80 % závislosti na fosilních palivech by měl dovoz energií do Unie vzrůst do roku 2030 z 50 na 70 %.

2.1.3

Prokázané zásoby ropy by měly začít ubývat počínaje rokem 2050, avšak další zdroje, které se dnes nevyužívají, budou hospodářsky využitelné v budoucnosti z důvodu rostoucí poptávky a díky technologickému pokroku.

2.1.4

Přechod k jiným druhům energie je nevyhnutelný, ale bude obtížný. Avšak svět již jednou zažil podobné změny, zejména v 19. století, když se přešlo od paliva pocházejícího z biomasy (především dřeva) na uhlí a pak na ropu. Jenže dnes ještě nemáme k dispozici prostředky k využití obnovitelné zdroje energie v takovém objemu, který by byl dostatečný pro změnu srovnatelnou s tou, k níž došlo v 19. století.

2.1.5

Obtíže souvisejí s mnoha faktory, jako jsou energetická hustota, plochy nezbytné pro výrobu biopaliv (na úkor jiných aktivit, zejména zemědělských), nepravidelné a obtížně předvídatelné proudění (vítr, sluneční energie, příliv/odliv) vyžadující důkladné plánování skladovacích kapacit, zeměpisné rozložení obnovitelných zdrojů energie. Pokud jde o jadernou energii, ani za předpokladu, že se dáme na velmi ambiciózní politiku obnovy a budování elektráren, světový jaderný průmysl by poptávku nedokázal pokrýt.

2.1.6

Evropa sama se vyznačuje silnou energetickou závislostí. V současnosti pokrývá 50 % svých energetických potřeb dovozem a tato závislost by do roku 2030 měla dosáhnout 70 %. Evropa by tak byla z 90 % závislá na dovozu ropy a ze 70 % v případě zemního plynu!

2.1.7

V březnu roku 2006 popsala Evropská rada současnou alarmující situaci, jež se vyznačuje těmito prvky:

Tento seznam vzbuzující obavy vedl k vypracování návrhů, jež obsahuje nový energetický balíček, který svým způsobem představuje odpověď na uvedené výzvy.

2.1.8

Vedoucí evropští představitelé tedy musí čelit dvojímu problému: na jedné straně úbytku tradičních primární zdrojů energie, na druhé straně problematickému zeměpisnému rozmístění zdrojů, neboť většina z nich se nachází v politicky nestabilních zemích, které by mohly své zdroje použít jako nátlakový prostředek vůči nezávislým zemím, jak se již v minulosti stalo.

2.2.1

Tato otázka se týká všech členských států Evropské unie, avšak je zjevné, že jednotlivé roztříštěné zásahy jsou oslabujícím faktorem při jednání s producenty, kteří jsou často organizováni.

2.2.2

Je tedy v zájmu členských států, aby se spojily a využily Evropské unie jakožto účinného nástroje pro vypracování společné energetické politiky, jejímž základem a cílem bude lépe řízená spotřeba a diversifikace zdrojů zásobování.

2.2.3

Evropská unie představuje náležitý rozměr a disponuje institucionálními nástroji. Může vypracovávat nadnárodní politiky, koordinovat vnitrostátní politiky, dosáhnout větší evropské soudržnosti v oblasti energetiky a vypracovat energetickou politiku vůči třetím zemím.

2.2.4

Dodejme, že po odmítnutí návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu a v souladu s dynamikou Lisabonské smlouvy by evropská energetická politika mohla vytvořit novou sjednocující dynamiku a současně prokázat na konkrétním případě užitečnost Evropské unie.

2.3.1

K dnešnímu dni nemá Evropská unie vlastní pravomoc v oblasti energetiky. Její vytvoření je jednou z důležitých inovací návrhu Lisabonské smlouvy.

2.3.2

Je pravda, že v době, kdy vznikalo Evropské hospodářské společenství, se tehdejšími energetickými otázkami zabývaly na jedné straně Euratom a na straně druhé ESUO.

2.3.3

Znamená to, že Evropská unie v otázce energetiky nic nepodnikla?

2.3.4

To jistě ne. Jednak vypracovala skutečnou energetickou politiku založenou na článku 308 ES, jednak na základě článku 154 Smlouvy o ES vypracovala politiku pro transevropské energetické sítě (viz rozhodnutí č. 1364/2006/ES). Pravidla pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž byla samozřejmě uplatněna na trh s energiemi (směrnice 2003/55//ES o otevření trhu se zemním plynem, směrnice 2003/54/ES o elektřině, směrnice 90/377/EHS ve znění směrnice 93/87/EHS o transparentnosti cen plynu a elektřiny). První účinky tohoto otevření trhů a konce veřejných monopolů někdy vyvolaly obavy týkající se cen energie, ale nárůst cen, k němuž někdy došlo, je ve skutečnosti především výsledkem nárůstu světové poptávky po omezených zdrojích, které jsou v některých případech již téměř vyčerpány.

2.3.5

K tomu je třeba přičíst texty Komise, které nejsou legislativními návrhy ve vlastním slova smyslu, ale spíš právně nevynutitelnými předpisy: zelená kniha pro evropskou strategii bezpečnosti zásobování (28. listopadu 2000), sdělení s názvem K evropské strategii bezpečnosti zásobování energií (26. června 2002), zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více, akční plán pro období let 2007–2012 (19. října 2006), sdělení o Globálním fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii (6. října 2006).

2.3.6

Evropská unie se tedy velmi zabývala energetickými otázkami, avšak její činnost spočívala na poněkud nejistém právním základě – článku 308 ES řečeném doložka flexibility, který stanoví, že „ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství, a tato smlouva mu k tomu neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření“. Taktéž se touto otázkou nepřímo zabývala při uplatnění pravidel zvláště pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Přinejmenším na pohled byl tento postup spíše technické a právní než politické povahy.

2.3.7

Právě proto vzhledem k prvořadému významu energetické otázky jak pro každodenní život Evropanů, tak pro hospodářský život či světovou stabilitu obsahuje Lisabonská smlouva článek 176 věnovaný energii, která stanovuje cíle Unie v energetické oblasti „s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí“ a „v duchu solidarity mezi členskými státy“.

2.3.8

Evropská energetická politika se bude slovy budoucí smlouvy snažit:

2.3.9

Tato politika bude spadat do pole sdílené pravomoci, kde by se mělo rozhodovat kvalifikovanou většinou – s výjimkou daňových otázek, o nichž je třeba rozhodovat jednomyslně. Nicméně čl. 176 A odst. 2 druhá odrážka uvádí, že opatření stanovená pro dosažení cílů v prvním odstavci tohoto nového článku se nedotýkají „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“.

2.3.10

Evropská unie tedy bude mít svou pravomoc, první nástroj, jenž je nezbytný pro silnější a konkrétnější působení. Bude tento nástroj dostačující, nebo je třeba jít na institucionální úrovni dál? Ale dříve, než bude tento nástroj hotov, je třeba vypracovat politiku a ta se v dané oblasti může vyvíjet pod vlivem vnějších podmínek a zároveň rozvoje služeb a technologií.

3.1

Evropské politiky týkající se energie dosud podléhaly hospodářským požadavkům a/nebo požadavkům ohledně udržitelného rozvoje: odhodlání liberalizovat energetický trh pomocí směrnic a politika pro síťová odvětví, politika pro upřednostnění energetické účinnosti, politika na podporu a rozvoj obnovitelné energie, boj proti emisím CO2.

3.2

Protože Evropská unie dosud neměla vlastní pravomoci v oblasti energetiky, jistým způsobem se věnovala této otázce poněkud nepřímo, zejména používáním pravidel pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Tento postup byl – přinejmenším na pohled – spíše technického a právního než politického rázu.

3.3

Jak jsme však viděli, nezabránilo jí to silně působit v oblasti legislativy a při vytváření doktríny na poli energetiky. Nedávno (19.9.2007) vydala řadu legislativních návrhů, jimiž se upravují stávající texty (změna nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, nařízení, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, úprava nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám, úprava směrnic o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem a elektřinou).

3.4

Pokud by byla Lisabonská smlouva ratifikována v současné podobě, Evropská unie by se mohla k této důležité politické otázce postavit jasněji a příměji. Avšak právní způsobilost sama o sobě ještě neznamená odstranění všech politických, hospodářských a sociálních obtíží. Je známo, že existují velmi různé opce jednotlivých zemí, zejména pokud jde o atomovou energii. Po neformální vrcholné schůzce v Hampton Court vymezila Evropská rada základy skutečné evropské energetické politiky, kterou shrnuje nový energetický balíček, jejž společně vypracovaly GŘ pro energetiku a GŘ pro životní prostředí.

3.5

Již jsme viděli, že Evropská unie chtěla nejprve použít tržní mechanismy, neboť si přála vytvořit konkurenční prostředí, které by mělo být účinnější, a dosáhnout tak díky transevropským energetickým sítím vytvoření propojeného trhu.

3.6

Chtěla rovněž podpořit energetickou účinnost, zejména v nejvíce spotřebitelských odvětvích: vytápění a klimatizace budov, zpracovatelských průmyslových odvětvích, v dopravě.

3.7

Víme, že ambiciózním cílem akčního plánu na období let 2007–2012 (říjen 2006) je dosáhnout 20 % úspor z roční energetické spotřeby do roku 2020, což představuje úspory ve výši 1,5 % energetické náročnosti ročně až do roku 2020.

3.8

Rovněž silně naléhala na to, že je nutný další rozvoj energie z obnovitelných zdrojů. I v této oblasti je cíl, který si stanovila Evropská unie, velmi ambiciózní, neboť jde o dosažení 20 % podílu na celkově spotřebované energii do roku 2020 a měl by být stanoven závazný cíl dosáhnout přinejmenším 10 % objemu biopaliv (pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie ze dne 10. ledna 2007).

3.9

Jenže tyto zdroje energie jsou oproti energii z fosilních zdrojů dosud znevýhodněny následujícími faktory: menší energetická hustota, prostorová náročnost (například pole fotovoltaických článků), nepravidelnost výroby a samozřejmě náklady na dotyčné technologie. Ačkoli znevýhodnění souvisejících s relativními náklady neustále ubývá, znamená to, že přechod na tyto technologie bude pravděpodobně postupný a bude trvat dlouho, nedojde-li k výraznější politické a finanční podpoře, a že pro nové zdroje energie je třeba disponovat seriózními studiemi dopadu (viz OECD Observer z prosince 2006 č. 58/259; „Vaclav Smil: 21st century energy – some sobering thoughts“).

3.10

V oblasti energie použitelné pro dopravu se Komise zvláště zabývala podporou biopaliv a palivovými a vodíkovými články. Nicméně s plánovanou mírou rozvoje biopaliv jsou spojeny jisté problémy. Palivové články jsou totiž velmi výkonnými převodníky energie, které umožňují značnou měrou snížit produkci skleníkových plynů a znečišťujících látek. Je však málo pravděpodobné, že by tyto technologie v brzké době byly komerčně životaschopné.

3.11

Z tohoto důvodu a také proto, že jsou součástí 7. rámcového programu pro výzkum a společných technologických iniciativ za účelem zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru, Komise navrhla nařízení o založení společného podniku pro palivové články a vodík (KOM(2007) 571 v konečném znění), jehož cílem je realizovat program výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací v oblasti palivových článků a vodíku.

3.12

S cílem umožnit rozvoj trhu s vozidly na vodíkový pohon rovněž navrhla nařízení o schvalování typu vodíkových vozidel (KOM(2007) 593 v konečném znění), aby se normy v jednotlivých členských státech nelišily, což by bylo pouze překážkou pro šíření této technologie.

4.1

Poptávka po energii z fosilních zdrojů bude i nadále silná a životně nezbytná. Již nyní je tedy třeba se touto skutečností, kterou nelze obejít, zabývat, avšak v oblasti energie z obnovitelných zdrojů musíme zůstat realističtí.

4.2

V této souvislosti je nezbytné, aby členské státy Evropské unie zavedly politiku fosilních paliv „v duchu solidarity“, jak se uvádí v Lisabonské smlouvě, který by byla vůči producentskými zemím jednotná. Nákupní politika by rovněž byla velmi užitečná, avšak závisí převážně na multinacionálních podnicích ropného odvětví.

4.3

Trh s ropou je oficiálně organizován dohodou OPEC. Za těchto podmínek by seskupení 27 členských států mělo větší váhu, než má každý zvlášť, a to tím spíš, že patří mezi nejrozvinutější průmyslové země, a tedy silné spotřebitele energie. Je třeba připomenout, že Evropská unie představuje integrovaný trh téměř o půl miliardě spotřebitelů.

4.4

Nákupní blok tohoto druhu může disponovat skutečnou politickou silou vůči kartelu producentů ropy; situace je odlišná, pokud jde o plyn, protože v této oblasti kartelizace neexistuje.

4.5

Pokud se týká zabezpečení zásobování, zde je nezbytná diversifikace. V tomto ohledu je třeba jednat s Ruskem, velkým evropským národem, přinejmenším stejně dobře jako s OPEC. Stejným způsobem by bylo třeba uvažovat o vypracování politiky zásobování s kavkazskými a středoasijskými republikami.

4.6

Dále by bylo v oblasti energie z fosilních paliv velmi vhodné vytvořit alternativní odvětví, zejména na bázi uhlí. Výzkum „čistého uhlí“ činí značný pokrok, který bude třeba ještě urychlit, pokud chceme zabránit tomu, aby nový rozmach používání uhlí ještě zhoršil globální oteplování. V této oblasti by bylo třeba vypracovat velký evropský plán výzkumu a vývoje, a to tím spíše, že Evropa zůstává světadílem, jenž je bohatý na uhlí, a že tento zdroj je výrazně levnější než ropa na světovém trhu. Způsoby těžby uhlí zůstávají nadále velmi citlivou otázkou. Každý zná obtížné a někdy nebezpečné podmínky hornického povolání. Je tedy třeba věnovat obzvláště vysokou pozornost pracovním podmínkám, bezpečnosti práce a zdraví v tomto odvětví.

4.7

Použité automobilové pneumatiky by rovněž mohly být využity jako obnovitelný zdroj, pokud by byly úspěšně zachyceny emise vznikající při jejich spalování. Elektrárny zásobované pneumatikami pracují v různých zemích již několik desítek let.

4.8

Technologie skladování CO2 se vyvíjejí, ale jsou nadále příliš drahé a složité a hrozí při nich rizika úniku, například pokud ve skále vzniknou praskliny či při otřesech půdy, a znečištění hlubinných podzemních vod. Těmito otázkami se budou zabývat právě připravovaná stanoviska EHSV.

4.9

Vedle fosilních paliv existuje bohatý, ba až příliš bohatý místní zdroj: odpad. Jde o miliardy tun vyprodukované v Evropské unii. Recyklace a opětovné vyžití odpadu se obyčejně považují za nejlepší možné využití odpadu, neboť snižují poptávku po nerecyklovaných surovinách všeho druhu a zabraňují produkci skleníkových plynů, k níž dochází během většiny forem likvidace odpadu. Pokud však zde tato možnost není, je jistě třeba uvažovat o využití odpadu jakožto zdroji energie. I v této oblasti by bylo třeba podpořit výzkum a vývoj, abychom dosáhli lepší energetické účinnosti a současně co nejvíce snížili emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek.

4.10

Bylo by třeba posunout legislativu a judikaturu v tomto bodě vpřed, protože energetická valorizace jako taková se neuznává. V revidovaném návrhu rámcové směrnice o odpadech, kterou projednává Evropský parlament, však byl nastoupen příznivý směr vývoje.

4.11

Nevyhnutelně bude třeba položit otázku jaderné energie. Bude nesnadné dosáhnout 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 bez toho, abychom se zabývali obnovou programů jaderných elektráren nové generace v členských státech, které se rozhodly pro využívání této energie. Ostatní státy by měly zlepšit své politiky v oblasti obnovitelných zdrojů.

4.12

Jistě, víme o velkých problémech, jakými jsou bezpečnost, spolehlivost a nakládání s odpady, související s rozvojem tohoto odvětví. Ale vážně se bez něj můžeme obejít?

4.13

Volba zdrojů energie vyvolává řadu polemik, avšak žádná z nich nedosahuje úrovně polemiky zvažující pro a proti jaderné energie. Existuje zde hluboký evropský nesoulad v pohledu na jadernou energii, kvůli němuž by bylo velmi žádoucí ponechat zcela na členských státech, zda budou tento zdroj energie využívat.

4.14

Evropa má k dispozici účinný nástroj, jakým je Euratom. Jeho smyslem je sloužit k zachování technologického pokroku, zabezpečit Evropě konkurenceschopnost, snížit energetickou závislost a zvýšit úsilí a posílit mezinárodní spolupráci za účelem bezpečnosti, spolehlivosti a nešíření. Bylo by rovněž možné uvažovat o tom, že by byl nově orientován i jinak.

4.15

Jedním z hlavních úkolů je výzkum věnovaný syntéze. Sedmý rámcový výzkumný program pro Euratom je dotován částkou přibližně 2,75 miliardy eur, z nichž jsou téměř dvě třetiny věnovány na výzkum energie získávané syntézou. Tuto prioritu je třeba posílit a zachovat, neboť zvládnutí této technologie by výrazně pomohlo usnadnit nakládání s odpadem za současného výrazného zkrácení jeho životního cyklu. Spuštění Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER) na území Evropské unie představuje přínosnou událost.

4.16

V oblasti pohonu vozidel by se měla Evropská unie zajímat o vozidla s hybridním pohonem, na sluneční energii, vozidla na palivové články a o pohon stlačeným vzduchem. I zde jde věda a výzkum kupředu; jeden francouzský inženýr vyvinul velmi úsporné vozidlo, které může při pohonu stlačeným vzduchem dosáhnout rychlosti 150 km/h, jeho výroba by měla být zahájena v příštích měsících. Slavná indická firma Tata na něj zakoupila práva pro Indii.

4.17

V této souvislosti Výbor také připomíná svá předchozí doporučení k problematice energetických zdrojů Evropské unie, která v tomto stanovisku uvádí a podporuje.

5.1

Vypracování politik a volba priorit jsou nezbytnými prvky, avšak je též třeba politických a právních nástrojů pro jejich realizaci. Pokud bude Lisabonská smlouva ratifikována, budou v tomto ohledu její ustanovení dostatečná, nebo bude třeba jít dále?

5.2

Hlásat nezbytnost ducha solidarity mezi členskými státy v oblasti energetiky je jistě vynikající věc a stanovení čtyř os pro tuto politiku je novum, k němuž si můžeme poblahopřát, i když tyto osy nejsou příliš inovující.

5.3

Ale jsme oprávněni se domnívat, že závažnost světových energetických otázek by si zasloužila víc.

5.4

Nebyla Lisabonská smlouva příliš nesmělá, ač je pravděpodobné, že společná energetická politika podpořená specifickým institucionálním rámcem po vzoru ESUO a Euratomu dnes ještě není možná?

5.5

Ve světové honbě za energií mají konkurující si subjekty kontinentální rozměry. Rámec Společenství dodává jeho členům více váhy, ale zřízení specifického orgánu pověřeného zejména energetickou „diplomacií“, nákupní politikou, definováním a financováním rámcových programů výzkumu a vývoje by pravděpodobně vedlo k tomu, že by se z Evropy stal významný hráč, který by měl ve velké světové energetické hře větší váhu, čehož členské státy každý zvlášť nemohou dosáhnout.

5.6

Dnes se situace vyznačuje velkou rozmanitostí národních přístupů, která bezpochyby vyplývá ze skutečnosti, že po první ropné krizi v roce 1973 si chtěl každý zajistit své vlastní zásobování energií. Příkladů tohoto rozptýlení úsilí a odlišnosti přístupů je mnoho.

5.7

Aby případná kakofonie nevedla ke ztrátě postavení Evropy, je třeba vypracovat silnou evropskou energetickou politiku úzce integrovanou s politikou ve věci změny klimatu, v kteréžto oblasti si Evropa snaží v mezinárodních jednáních upevnit své vedoucí postavení. Ta by měla začít výraznou souhrou v mezinárodních institucích, jako jsou WTO, OSN, NATO, OECD, jakmile dojde na energetické otázky. Měla by ji provázet koordinace energetických politik, a zejména zavedení skutečné nákupní politiky a voluntaristické, a už ne pouze empirické politiky propojování sítí. Konečně až přijde vhodná chvíle, tato politika koordinace, jednání a společných návrhů by se mohla opřít o specifické instituce, aby Evropa dokázala najít odpověď na energetickou otázku. Troufneme si však na to?

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/23

—

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou

—

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám

1.1.1

EHSV hodnotí v zásadě kladně důvody, které Komisi vedly k předložení třetího energetického balíčku, což je z právního i ekonomického hlediska složité téma, jež vyvolalo rozporuplné názory a reakce.

1.1.2

EHSV se domnívá, že současnou situaci v odvětví energetiky nelze dále protahovat. Po zahájení procesu integrace a liberalizace jsme došli na rozcestí a je třeba rozhodnout, kterou cestou se vydat dál. Liberalizace trhu s energií se na určitou dobu zastavila, což bylo příčinou vysokých nákladů na přechod, které by mohly být vyšší než výhody. Tyto náklady souvisejí s neexistencí rámce jednotných právních předpisů na evropské úrovni a, v některých případech, s neexistencí skutečné ochoty k liberalizaci a jasného rozdělení odpovědností mezi různé subjekty. Tato neexistence právní jistoty může vést k nízké míře investic do odvětví a slabému rozvoji hospodářské soutěže. Evropský trh je v důsledku toho roztříštěný a v některých případech ho řídí bývalí monopolní provozovatelé, kvůli čemuž je nutné znovu se vážně utvrdit v tom, že proces liberalizace musí odhodlaně pokračovat.

1.1.3.1

Ústředním prvkem této strategie je vytvoření jednotného evropského trhu s energií. Evropská unie musí vypracovat společnou strategii, aby mohla jednat rychle a jednotně a získat silnější vyjednávací pozici na mezinárodní úrovni. Je naprosto nezbytné, aby členské státy, regulační orgány a provozovatelé přepravních soustav navzájem spolupracovali. Je nutné provést strukturální změny zaměřené na integraci provozu a rozvoje soustav na regionální úrovni. Jednotlivé členské státy musí sdílet zkušenosti, znalosti a pravidla, aby mohly jednat společně a navrhnout (zavést) vlastní politiku nákladů na zásobování s cílem maximalizace konkurenceschopnosti, a tím i dosažení spravedlivějších cen a zamezení finančním spekulacím. Je třeba, aby členské státy byly vzájemně soudržnější a v zájmu uživatelů (spotřebitelů) dodržovaly ujednaná pravidla a na vnitrostátní úrovni používaly dříve schválené právní předpisy Společenství.

1.1.4.1

Podle názoru EHSV by spravedlivá a vhodně regulovaná hospodářská soutěž (kterou stávající návrh Komise neumožňuje) podpořila nárůst alternativních zdrojů energie a investic do energetických infrastruktur.To by oplátkou zvýšilo produktivitu podniků (například MSP), což by umožnilo dosáhnout spravedlivých cen, a podpořilo tak transparentnost a zmenšilo rizika spojená s dominantním postavením.

1.1.4.2

Jedním z prioritních cílů třetího balíčku je podnítit nezbytné investice do energetické infrastruktury a zajistit jejich koordinaci na evropské úrovni. V tomto ohledu jsou opatření navržená Komisí správná. Nicméně, je třeba zajistit, aby tato opatření umožňovala vkládat nezbytné investice do výroby, které v investorech vzbudí důvěru. Pokud jde o vytváření sítí, měla by tato opatření zajišťovat provádění dostatečného plánování zohledňujícího všechny zainteresované strany a jeho plnění na odpovídající úrovni a ve stanovených termínech. Dále je třeba kontrolovat investice na evropské úrovni (Agenturou EU pro spolupráci národních energetických regulačních orgánů). Při málo pružném trhu, s podniky pracujícími v oligopolních podmínkách a s některými členskými státy odmítajícími se vzdát kontroly nad dodávkami mizí důvěra provozovatelů a uživatelů, což vede ke ztrátě likvidity. Tento stav je třeba zvrátit.

1.1.5.1

Restrukturalizace vyplývající z dopadů třetího balíčku musí být provázeny politikou podporující zaměstnanost a plným zapojením odborových svazů a podniků prostřednictvím nástrojů typu „corporate social restructuring“ a sociálních opatření plánovaných na národní a evropské úrovni. Je uklidňující konstatovat, že v zemích, které provedly oddělení vlastnictví u přepravních soustav, nebyly zaznamenány negativní dopady na zaměstnanost.

1.1.5.2

I když ochrana sociálně slabých skupin obyvatelstva a spotřebitelů je a zůstane čistě v působnosti členských států, je mimořádně důležité, aby Komise uznala význam těchto opatření na mezinárodní úrovni. Komise bude muset zajistit i monitorování jejich provádění, aby tyto nástroje byly v souladu s požadavky otevřeného a konkurenčního trhu. Bylo by třeba vypracovat evropskou koncepci energetické chudoby (snížená sazba) a plnit závazky veřejné služby a obecného zájmu tak, jak jsou stanoveny ve stávajících směrnicích.

1.1.6.1

Nová strategie energetických politik tedy musí být schopná podpořit skutečnou hospodářskou soutěž mezi podniky, aby spotřebitelé měli větší možnost výběru. Přepravní soustavy musí být dostupné každému, kdo by je chtěl využívat. Pro energeticky náročné velké podniky je třeba vypracovat evropskou smlouvu o nákupu energie za jednotné ceny (srovnatelné ceny nebo „zákon jedné ceny“) a vyloučit státní podpory (které narušují hospodářskou soutěž). Spotřebitelé musí mít zaručena svá práva stanovená na úrovni EU a musí mít možnost si svobodně zvolit toho poskytovatele, kterého chtějí a který nabízí nejnižší ceny.

1.1.7

EHSV se konečně domnívá, že návrh Komise musí být zaměřen na zamezení nedobrovolné činnosti namířené k zachování současného stavu, kterou společně vyvíjejí velké monopolní podniky usilující o zachování příjmů plynoucích z jejich postavení a odborové svazy spravedlivě bránící pracovní místa.

1.2.1.1

Za účelem urychlení cesty směrem k jednotnému trhu s energií musí Komise změnit návrhy předložené v rámci třetího energetického balíčku, aby získala právo jednat na mezinárodním poli nezávisle, zejména pokud jde o zdroje energie. Návrhy na regionální spolupráci stanovené v balíčku je proto třeba považovat za etapy v dosažení konečného cíle, kterým je jednotný trh s energií. Kromě toho by členské státy měly usilovat o integraci svých trhů s elektřinou a provozovatelé soustav by měli být činní ve více různých členských státech. EHSV se domnívá, že se na návrh na regionální spolupráci mezi provozovateli soustav, který je obsažen v třetím balíčku, nesmí v žádném případě pohlížet jako na náhražku nebo alternativu jednotného trhu s energií. Regionální spolupráce (založená na „odděleném vlastnictví“) provozovatelů soustav, kteří by byli skutečně odděleni od výroby a prodeje, má zásadní význam. Regionální iniciativy podporované v několika posledních letech skupinou evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství (ERGEG) by měly být rovněž zapojeny do ověřování jednotnosti regulace a stability trhu.

1.2.2.1

EHSV je toho názoru, že by Komise měla dát přednost oddělení vlastnictví (ownership unbundling), které je pro podporu investic bezpochyby lepší než funkční oddělení. To by zvýšilo transparentnost i důvěru provozovatelů, zlepšilo bezpečnost systému a kontrolu nad činností monopolu, vyloučilo diskriminační chování a zoptimalizovalo využití a údržbu soustav.

1.2.2.2

Dalšího prohloubení a analýz je zapotřebí u strategických aspektů spojených s vlastnictvím soustav a s potřebou zajistit jejich nezávislost i v souvislosti s eventuálními zájmy třetích zemí, včetně volby vlastnictví soustav (veřejné či soukromé). Návrh Komise, který spočívá v odděleném vlastnictví, nevyžaduje privatizaci přepravních soustav, které jsou v současné době ve veřejném vlastnictví.

1.2.2.3

Mezi elektroenergetikou a plynárenstvím (viz Spojené státy, Dánsko, Nizozemsko, Portugalsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko) neexistují žádné rozdíly, které by ospravedlňovaly k různému zacházení s odděleným vlastnictvím. Oddělené vlastnictví výroby/prodeje od přepravy je nezbytné v obou sektorech. Případné diskriminační chování plynoucí z nedostatečné úrovně vertikálního oddělení je stejné. Společnosti, které prodávají plyn, by se neměly zajímat o to, kdo jejich plyn přepravuje, nýbrž jejich zájmem by mělo být pouze to, aby jejich partnery byly spolehlivé a z finančního hlediska silné společnosti, které budou schopny dodržet smluvní závazky a prodávat skutečně „jejich“ plyn.

—

výkonu samostatné a nezávislé regulační funkce,

—

monitorování činnosti Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav (ENTSO), pomoci (spolu s ENTSO a stálým výborem pro trh) Evropské komisi při vytvoření seznamu technických a tržních pravidel nezbytných pro vypracovávání a schvalování hlavních směrů a kodexů,

—

určení kritérií a schválení tržního a technického kodexu,

—

určení metod stanovení sazeb a určení poplatků pro mechanismus vyrovnávání nákladů provozovatelů soustav za přeshraniční přenos elektřiny,

—

vypracování hlavních směrů pro zásady rozvoje soustav a schválení desetiletého investičního plánu navrženého Evropskou sítí provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav (ENTSO),

—

předkládání hlášení a stanovisek Evropskému parlamentu, Evropské radě a Komisi,

—

konzultací provozovatelů na trhu,

—

koordinace činnosti vnitrostátních orgánů,

—

podporování transparentnosti, včetně způsobů jmenování svého řídícího orgánu.

1.2.4.1

Vnitrostátní regulační orgány hrají zásadní roli v podporování hospodářské soutěže a v zajišťování správného provádění směrnic na národní úrovni, zejména pokud se jedná o dodržování pravidel objektivního využívání infrastruktur. Proto je zapotřebí harmonizovat jejich pravomoci a zvýšit jejich vnitrostátní nezávislost na vládě a energetických společnostech tak, aby mohly monitorovat zneužívání dominantního postavení a předcházet mu. Nezávislejší regulační orgán vzbudí důvěru v trh a bude moci aktivněji spolupracovat s ACER.

1.2.5.1

EHSV považuje za vhodnou větší koordinaci mezi národními provozovateli soustav, aby se uskutečňovaly investice a optimalizovalo se řízení infrastruktur nezbytných pro rozvoj integrované evropské sítě. Agentura by měla hrát větší roli při navrhování, koncipování, monitorování a schvalování kodexu, než bylo plánováno, aby se zajistilo, že bude náležitě zohledněn veřejný zájem. ENTSO by měla hrát pouze takovou roli, která bude odpovídat jejím schopnostem a pravomocím. Odpovědnost za vypracovávání hlavních směrů a kodexů by proto měla nést ACER.

1.2.6.1

EHSV se domnívá, že by Unie měla urychlit další rozvoj využívání sítí prostřednictvím investičního programu zaměřeného na vytvoření systému evropských veřejných a/nebo soukromých sítí regulovaných Unií, které budou přístupné pro všechny, a to jak pro přepravu, tak i pro využívání energie. Pro tento účel by se mělo zaručit, aby postupy řízení propojení byly skutečně transparentní, založené na tržních postupech, a umožnily tak maximalizaci obchodní výměny. Investice by se měly uskutečňovat tam, kde z regionálního pohledu přispějí k sociální a ekonomické prosperitě, a tržní subjekty by měly být plně zapojeny do rozhodování o vypracovávání kodexu a desetiletého investičního plánu.

1.2.7.1

EHSV se domnívá, že je na základě platných nebo připravovaných předpisů třeba stanovit, aby byli spotřebitelé zastoupeni ve správní radě agentury. To samé platí pro všechny ostatní zainteresované subjekty (zástupce, odborové svazy, podniky), které by kromě správní rady mohly být rovněž zastoupeny v příslušném dozorčím orgánu tak, aby tvorba právních předpisů byla spojena s co nejširším konsenzem a co nejvyšší účastí, a to již od jejího počátku a nejen v jejích závěrečných fázích.

2.1

Komise zhruba před deseti lety začala (s velkým zpožděním) podnikat první kroky k vypracování evropských právních předpisů pro jednotný trh se zemním plynem a elektřinou. Výbor tedy měl příležitost vyjádřit svůj názor (občas odlišný od názoru Komise) na téma, které bylo s postupujícími léty stále důležitější a kontroverznější.

2.2

Přijetím třetího balíčku legislativních návrhů pro trh se zemním plynem a elektřinou Evropská komise zamýšlí dokončit jednání, které již bylo zahájeno na mezinárodní úrovni a které se výrazně změnilo a je pro všechny zdrojem dalších problémů. Ne všechny členské státy s návrhy souhlasí, což by mohlo zpozdit schválení a uplatňování nových návrhů a ohrozit dokončení jednotného evropského trhu s energiemi.

2.3

Před EHSV stojí velká zodpovědnost spočívající ve vypracování stanoviska k jednomu z nejvýznamnějších (a nejožehavějších) témat poslední doby, na němž nezávisí jen jednotný trh s energií, ale i osud evropských podniků v tomto sektoru, evropských spotřebitelů a podniků z třetích zemí.

2.4

EHSV kladně hodnotí „posouzení dopadu“ provedené Evropskou komisí, které poskytuje řadu dobrých podnětů pro účinnou liberalizaci a „spravedlivou“ hospodářskou soutěž (viz text).

3.1

Zaručit, aby si spotřebitelé mohli zvolit svého konkrétního dodavatele ze široké nabídky a aby mohli těžit z „výhod“, které by tato volba „měla“ přinést. Tyto lepší podmínky pro uživatele musí respektovat i podniky z třetích zemí, které jsou činné na území EU.

3.2

Oddělit výrobu a přepravu od vlastnictví a provozování distribučních sítí elektřiny a zemního plynu. Kromě toho se uvádí druhá možnost – „nezávislý provozovatel soustavy“, jehož prostřednictvím by vertikálně integrované podniky mohly zůstat vlastníky sítě, pokud by ovšem správu jejich fixního kapitálu zaručoval nezávislý orgán nebo jiný podnik. To by mělo podpořit investice do infrastruktury.

3.3

Dát jasné odpovědi na fragmentaci trhu podél hranic jednotlivých států, na stávající vertikální integraci a na vysokou koncentraci trhu, která dosud znemožňovala skutečnou hospodářskou soutěž a existenci jednotného trhu s energií.

3.4

Zjednodušit přeshraniční obchod zřízením zvláštní agentury pro účely koordinace vnitrostátních regulačních orgánů a poskytnout stejné příležitosti všem podnikům z tohoto sektoru, které jsou činné v různých zemích. To by mělo zaručit, že bude vytvořena skutečná evropská síť umožňující zajištění dodávek a pestrost nabídky. Nezávislost těchto vnitrostátních orgánů by tak byla větší a zaručená.

3.5

Podpořit spolupráci na základě nových pravidel stanovených provozovateli evropských sítí a zajistit lepší spolupráci mezi různými domácími trhy, i těmi, kde je ohroženo zajištění dodávek.

3.6

Zvýšit transparentnost prostřednictvím zjednodušení tržních pravidel a informováním spotřebitelů, aby „vzrostla“ důvěra uživatelů v kvalitu trhu (opravdu tomu tak doposud bylo?).

3.7

Dosáhnout toho, aby bylo právo spotřebitelů na využívání energie v příštím roce zaručeno speciální „chartou“ (závaznou), která by mimo jiné měla obsahovat informace o dodavatelích, o různých možnostech na trhu, o zjednodušení byrokratických postupů, o energetické chudobě atd (1).

4.1

Skutečné (právní a funkční) oddělení dodávek a přepravy elektřiny a zemního plynu prostřednictvím nevertikálně integrovaných soustav ve všech členských státech. To je klíčový prvek pro řešení případných konfliktů zájmů a pro:

4.2

V případě vertikálně integrovaných společností a neochotě přistoupit ke skutečnému oddělení vlastnictví je řešením zřízení nezávislého provozovatele soustavy (ISO). Přestože tento provozovatel umožňuje podnikům zachovat si vlastnictví svých síťových aktiv, neumožňuje jim je spravovat. Této nezávislosti bude možné dosáhnout pouze s pomocí účinného regulačního systému.

4.2.1

Nezávislost provozovatele sítě platí pro veřejné i soukromé společnosti, stejně jako oddělení vlastnictví distribučních sítí a výrobních systémů.

4.2.2

Hlavním cílem je, aby společnosti ze sektoru výroby a dodávek elektřiny a zemního plynu fungovaly ve všech členských státech EU vzájemně naprosto odděleně.

4.2.3

Předkládaný návrh stanoví možnost dočasného odchýlení se od pravidel upravujících oddělení vlastnictví v případě investic do energetické infrastruktury.

4.3

Oddělení provozovatelů přepravních soustav od dodavatelských a výrobních činností se plánuje nejen na vnitrostátní úrovni, ale v rámci celé EU. Žádný podnik vyrábějící energii nemůže provozovat ani vlastnit distribuční systém v jiném členském státu. Všichni provozovatelé, kteří se stávají součástí soustavy, musí prokázat svoji nezávislost na dodavatelských a výrobních činnostech.

4.4

Oddělení vlastnictví musí vyústit ve správné fungování trhu a sítě, které povede ke správné tvorbě cen elektřiny a zemního plynu a možnému následnému snížení cen v jasný prospěch spotřebitelů a investorů v sektoru.

4.5

Správného chování nezávislého provozovatele soustavy a účinného oddělení vlastnictví systému dodávek a výroby bude možné dosáhnout jen díky nezávislému a fungujícímu regulačnímu orgánu. Regulační orgány budou muset být právně samostatné a funkčně nezávislé na jakémkoli jiném veřejném či soukromém subjektu a budou muset jednat nezávisle na jakýchkoli tržních zájmech. Budou muset mít veškeré pravomoci a budou moci navzájem spolupracovat mezi různými členskými státy, aby bylo možné:

Externí agentury (Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) a Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů) mají za úkol radit Komisi s prováděním uvedených pravidel.

5.1

Konsolidace vnitřního trhu společnými pravidly a přístupy je klíčovým prvkem rozvoje evropského trhu s energií a uskutečňování nezbytného přeshraničního obchodu. Harmonizace stávajících předpisů (například technických předpisů, podle kterých musejí elektroenergetické společnosti fungovat – „síťové kodexy“) mezi jednotlivými státy je nutná a v současnosti se zdá, že jí zatím s pomocí skupiny ERGEG nebylo dosaženo. Této harmonizace může dosáhnout pouze zvláštní a nezávislý orgán, kterým může být v souladu s ustanoveními smlouvy agentura.

5.2

Mezi hlavní úkoly této agentury by mělo patřit:

5.3

Organizační struktura bude přizpůsobena obvyklému organizačnímu schématu regulačních agentur v Evropském společenství a bude brán obzvláštní zřetel na to, aby byla zaručena nezávislost regulačních funkcí. Kromě správní rady, která jmenuje ředitele agentury, by však bylo možné vytvořit radu regulačních orgánů, která bude zodpovídat za veškeré regulační záležitosti, a odvolací radu, jejímž úkolem bude řešit odvolání proti rozhodnutím přijatým agenturou. Agenturu nebude tvořit více než 40–50 osob a její celkové roční náklady budou činit 6–7 milionů eur hrazených z příspěvků Společenství.

5.4

Komise bude mít úlohu strážce smluv a „regulátora regulátorů“. Agentura bude mít rozhodovací pravomoc a volnost v jednání pouze co se týče konkrétních technických otázek. Komise může činit rozhodnutí o přijetí opatření na ochranu spolupráce nebo správného fungování trhu buď na základě oznámení agentury nebo z vlastní vůle.

5.5

Pro dosažení skutečné integrace trhu je nezbytná účinná spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav. V současné době probíhá spolupráce pouze na dobrovolném základě a ta však nepřinesla uspokojivé výsledky, zvláště když došlo k nehodám sítí a výpadkům elektřiny. Integrace provozu soustav na regionální úrovni by umožnila:

5.6

Struktury zajišťující spolupráci provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav musí být na evropské úrovni plně uznávány. Bylo by možné uplatnit stávající struktury, jako jsou GTE a ETSO, nebo vytvořit centrální a stálé struktury zabývající se jak organizací, tak praktickými nástroji pro plánování a provozování sítí.

6.1

Problém sítí (především elektroenergetických soustav) nespočívá ani tolik v liberalizaci jako takové, ale spíše v tom, aby je mohli využívat občané i podniky. Bylo by například možné uvažovat o veřejných evropských sítích nebo sítích regulovaných Unií, přístupných všem.

6.2

Bylo by žádoucí, aby Evropská komise podpořila investice do vytvoření zcela inovačního systému přepravy, který by umožňoval využívat elektřinu na evropské úrovni prostřednictvím inteligentní interaktivní sítě. Tato síť by se podobala internetu a díky moderním měřicím přístrojům by umožňovala tok energie oběma směry.

6.3

To by velmi podpořilo investice a mohlo vést k tvorbě nových pracovních míst a k opravdovému uskutečnění starého hesla „power to people“, tj. výměně energie podle potřeb každého a se sítěmi otevřenými pro všechny, za stejných pravidel dodržovaných ve všech členských státech Unie, bez výjimky (jak tomu již je v případě internetu).

6.4

Vzhledem k těmto důvodům by se mohlo přistoupit k úplnému oddělení systému distribuce elektřiny a k volbě mezi oddělením a „nezávislým provozovatelem soustavy“ pro plynárenské sítě.

6.5

Cílů, které sleduje Komise (posílit vnitrostátní orgány, spolupráci mezi přepravci (ISO, TSO), transparentnost trhu atd.), bude obtížné dosáhnout, pokud nebudou překonány vnitrostátní přístupy, a to nejen v případě sítí, ale také dodávek, investic atd. To je jediný způsob, jak zajistit lepší kvalitu služeb, přestože to nepomůže kontrolovat ceny.

6.6

Soustředění zásob ropy v několika málo oblastech na světě (61,8 % na Blízkém východě, 11,7 % v Evropě a Rusku, 9,4 % v Africe, 8,5 % v Jižní Americe a 3,5 % na Dálném východě (zdroj: F. Profumo, Politecnico di Torino)) by mělo Komisi přimět k uplatňování společné politiky, která bude důraznější nejen vůči těmto oblastem, ale i mezinárodním organizacím, v nichž se sjednávají dohody a činí rozhodnutí. V opačném případě by se čistá a prostá liberalizace mohla stát pouhým lákadlem, které by nebylo schopné kontrolovat ceny, neboť ty často rostou kvůli monopolům, které diktují své podmínky i politice.

6.7

EU musí rozvíjet regulovanou hospodářskou soutěž a transparentnost, aby učinila hospodářství konkurenceschopnějším a transparentnějším. Nadějným precedentem ve prospěch hospodářské soutěže jsou vítězství nad Microsoftem a VW, ale to samo o sobě nestačí. Musí být zároveň přijata účinnější opatření na snížení dopadů a následků pro zaměstnanost, ale také opatření a investice na zvýšení dynamiky hospodářství, aby byly vytvořeny příležitosti pro zaměstnance a pro mladé lidi, a snížila se tak jejich potřeba „ochrany“. Nejsou-li totiž nejnovější údaje o hospodářském růstu v Evropě povzbudivé (viz sdělení Komise), pak je to kromě silného postavení eura způsobeno nedostatečnou malou konkurenceschopností podniků a „ochranou“, jíž mnoho z nich využívá. Rušení monopolů zahájené po Jednotném evropském aktu musí být úspěšné, protože v případě neúspěchu by dezorganizace a případné opětné státní financování na záchranu sítí narušily zájmy občanů-spotřebitelů, jako tomu bylo v případě britských železnic.

6.8

Diskuse o tomto balíčku nesmí být vyhrazena pouze institucím nebo zaměstnancům. Komise a EHSV musí tuto diskusi otevřít okolnímu světu a musí se do ní zapojit občané jakožto spotřebitelé, zaměstnanci a podniky, aby se zabránilo tomu, že rozhodnutí budou ovlivňovat stejně jen podniky ze sektoru, které mají často monopolní postavení (například by bylo možné otevřít pro občany speciální blog, ve většině členských států a v některých evropských městech by měla být pořádána otevřená slyšení a výsledky by měly být shromážděny na velké veřejné konferenci na úrovni Společenství). Kontrola evropských regulačních agentur prováděná Komisí by též měla mít demokratický rozměr a měla by být potvrzena kontrolou Parlamentu.

7.1

Oddělení vlastnictví různých činností řetězce – dodavatelských a výrobních činností – od provozování sítě (ownership unbundling). Přijetí těchto opatření je nezbytnou podmínkou odstranění překážek při vstupu. Cílem je zamezit tomu, aby integrované podniky, které vykonávají většinu činností v řetězci, nemohly „převést“ část nákladů na liberalizované činnosti do nákladů na regulované činnosti, a nezískaly tak nedovolenou konkurenční výhodu oproti tomu, kdo se zabývá pouze činnostmi podléhajícími hospodářské soutěži. Provádění směrnice o trhu se zemním plynem a elektřinou v členských státech neproběhlo jednotně, což v některých případech umožnilo založit vertikálně integrované výrobní a dodavatelské podniky a podniky provozující přenosové nebo přepravní sítě.

7.2

Skutečné posílení pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů, které jsou zároveň garanty neutrálního provozování sítí a obecně infrastruktur provozovaných na základě koncese, jež mají zásadní význam pro liberalizaci (přenos, distribuce a měření v oblasti energetiky; doprava, distribuce, měření, skladování a znovuzplyňování v plynárenství).

7.3

Rozhodující úloha Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů spočívající v kontrole činnosti nezávislých vnitrostátních orgánů. Zřízení nadnárodního regulačního orgánu s pravomocí dohledu nad činností jednotlivých zúčastněných zemí by vedlo k jasně vymezené regulované spolupráci a vyvažovalo nerovnováhu mezi perspektivami EU jako celku a perspektivami jednotlivých zemí ve prospěch řešení usilujících o integrovaný trh s energií.

7.4

Zřízení provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav nezávislých na výrobním systému, kteří by vzájemně spolupracovali na účinném zvládání problémů spojených s distribucí. Provozovatelé přepravní soustavy z vertikálně integrovaných podniků totiž mají sklon upřednostňovat přidružené společnosti, což způsobuje nedostatečné informování nových konkurentů. Investice v rámci silně integrovaných společností jsou často narušené, neboť dominantní podnik nemá žádný zájem na zlepšení sítě, jelikož by z toho měly prospěch v prvé řadě konkurenční podniky. Formální a zásadní oddělení provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav by poskytlo stejné záruky přístupu k síti všem distributorům a umožnilo technická zlepšení nezbytná k zajištění účinnějšího řízení a v konečném důsledku i nižších sazeb pro uživatele.

7.5

Zvýšit transparentnost a zjednodušit přístup na trhy v zájmu větší likvidity trhu s elektřinou a zemním plynem. Na trhu existuje nedostatek spolehlivých a aktuálních informací (mezi stranami zapojenými do řetězce). Nevyváženost informací mezi společnostmi s tradičně monopolním postavením a jejich konkurenty je značná. Větší transparentnost by minimalizovala rizika při vstupu nových subjektů na trh a snížila by i překážky vstupu, zlepšila důvěru ve velkoobchodní trhy, a tím i důvěru v cenové signály. Nicméně je nezbytné, aby byla zajištěna určitá jednotnost/adekvátnost informací, která – aniž by byla podceňována důležitost diskrétnosti ohledně strategie/obchodech společnosti – by neponechala žádný prostor pro různé výklady, jež by ohrozily skutečnou transparentnost trhu.

7.6

Zaručit dostupnost informací všem účastníkům trhu s cílem vybudovat důvěru a umožnit jeho řádný rozvoj. Mnoho provozovatelů má malou důvěru v mechanismus tvorby cen. Smlouvy o dovozu zemního plynu jsou uzavírány na základě cenových indexů sestavených podle koše ropných výrobků a ceny se tedy důsledně řídí vývojem na trzích s ropou. Tento vztah se odráží ve velkoobchodních cenách, které proto nejsou vytvářeny na základě mechanismů poptávky a nabídky na trhu, což ohrožuje zajištění dodávek (nabídku). V případě dlouhodobých smluv o dovozu nejsou znát jasné tendence k mechanismům tvorby cen založeným na tržním vývoji.

7.7

Stanovení obzvlášť detailních požadavků v zájmu zaručení transparentnosti při výrobě elektřiny a zemního plynu. Je třeba poskytovat přesné informace o krátkodobých výhledech poptávky a nabídky. Výrobci elektřiny by měli tyto požadavky respektovat, a proto je nezbytné přiznat vnitrostátním regulačním orgánům větší pravomoci.

7.8

Vytvořit trhy derivátů. Deriváty jsou nejen účinným prostředkem řízení cenových rizik, ale rovněž přirozeným nástrojem rozvoje trhu s elektřinou a zemním plynem. I když se na trzích s elektřinou sjednávají již delší dobu dohody o derivátech přímo či nepřímo a opatření na zavedení jednotnosti v tomto ohledu tak již byla přijata (byť je třeba je vylepšit), jsou na evropském trhu se zemním plynem zjevné nesrovnalosti. Některé trhy již totiž byly do velké míry liberalizovány (např. Spojené království), zatímco jinde neexistuje dokonce ani hotovostní trh se zemním plynem (např. Itálie).

7.9

Regulace oblastí pro skladování (úložišť) za účelem zajištění toho, aby veškeré skladovací kapacity dostupné pro třetí strany byly nabízeny transparentním a nediskriminačním způsobem zamezujícím nadměrné rezervaci kapacit.

7.10

Veřejná a jednoznačná kritéria pro to, kdy a jak má mít třetí strana přístup ke skladovacím kapacitám nabízeným trhu.

7.11

Stanovení transparentních a podrobných pravidel pro přístup k terminálům LNG, která umožní určit infrastrukturu, pro kterou byla udělena výjimka. Jedná se o stanovení řádných pravidel pro uplatňování tzv. postupu „open season“. Zavedení tohoto postupu, tedy stanovení mechanismu rezervace kapacity před jejím vybudováním, by totiž nemuselo být dostačující k zaručení širšího přístupu pro provozovatele, neboť v rámci samotného postupu musí být dána přednost umístit přepravní kapacity do vnitrostátní přepravní soustavy podniku, který provozuje plynovody nebo terminály LNG a kterému byla udělena výjimka. Kromě toho by překážkou rozvoje hospodářské soutěže na dodavatelském trhu mohl být postup přidělování zbývajícího podílu kapacity ve výši 20 %, který upřednostňuje subjekty, jež se snaží vyčerpat tento podíl dlouhodobými smlouvami, a ohrožují tím jak krátkodobé trhy, tak i flexibilitu dodávek.

7.12

Určení dvoustranných dlouhodobých dodavatelských smluv na navazujícím trhu, které jsou v souladu s předpisy ES o hospodářské soutěži. Stupeň hospodářské soutěže na maloobchodním trhu je velmi nízký. Kumulovaný efekt dlouhodobých smluv, smlouvy na dobu neurčitou, smlouvy s tichou doložkou o obnovení a dlouhé výpovědní lhůty by mohly být hlavní překážkou konkurence. Smluvní povinnosti, které dlouhodobě zavazují průmyslové zákazníky a výrobce (společnosti s tradičně monopolním postavením), se liší stát od státu. Nicméně požadavky na konkurenčnější nabídku společností s nemonopolním postavením rostou a chybí nabídka panevropských dodávek, nad čímž je třeba se vážně zamyslet. Současná úroveň konkurence (málo nabízejících) je obzvlášť neuspokojivá v některých členských státech, které vykazují vysokou míru koncentrace (Rakousko, Belgie). Omezení toho, jak mohou spotřebitelé disponovat zemním plynem, který jim byl dodán, spolu s omezujícími praktikami dodavatelů v místě dodání tedy v souvislosti s hospodářskou soutěží vzbuzují nemalé obavy.

7.13

Stimulovat maloobchodní trh s elektřinou a zemním plynem s cílem završit proces liberalizace. Pouze se skutečným maloobchodním trhem budou mít občané EU prospěch z hospodářské soutěže. To znamená stanovit jednodušší pravidla pro přístup na trh, aby se ho mohli účastnit malí výrobci a distributoři, což bude stimulovat jeho likviditu a dosažení konkurenčnějších cen. Zajištění likvidity má naopak zásadní význam pro zvýšení důvěry provozovatelů v tvorbu cen jak na trhu s elektřinou, tak i se zemním plynem, neboť – zejména v případě trhu se zemním plynem – umožňuje oprostit se od vazby na produkty.

7.14

Liberalizovaný trh s elektřinou a zemním plynem hraje klíčovou roli ve zvyšování informovanosti podniků a občanů o „inteligentních“ způsobech spotřeby energie, které by mohly umožnit omezení nákladů a kontrolu emisí. To znamená informovat občany o momentálně dostupných zdrojích energie a alternativních zdrojích rozvoje energetiky (obnovitelné zdroje energie), aby vzhledem k současnému nedostatku tohoto zboží pochopili jeho životní důležitost. Nabídka pro konečné uživatele smluv, které lze podle způsobu spotřeby individuálně přizpůsobit, je nezbytná jak z hlediska úspory energie, tak i z hlediska nákladů, které tito koneční uživatelé nesou.

7.15

Občané jakožto zodpovědní koneční spotřebitelé budou také muset být informováni o dodržování pravidel ze strany regulačních orgánů a o jejich eventuálním zneužití, aby se mohli dožadovat svých práv, a to i prostřednictvím organizací bránících práva spotřebitelů.

7.16

Zaručit uspokojení poptávky i v dobách špičky. V případě elektřiny to znamená problém s výrobní kapacitou a přepravou energie v síti, v případě zemního plynu musí být připraveny dostatečné dovozní a skladovací kapacity. Je však známo, že dovozní kapacita je velmi omezená, neboť přepravu kapacity si smluvně rezervují společnosti s tradičně monopolním postavením na několik let dopředu, někdy dokonce na více než 20 let. To znamená, že nové projekty a projekty restrukturalizace/rozšíření elektroenergetických i plynárenských infrastruktur (plynovody) musí postupovat hbitě jak na evropské, tak i na národní úrovni. Prvořadý význam mají zařízení na znovuzplyňování, která hrají zejména ve středomořské oblasti klíčovou roli při napojování na hlavní země dodávající tento přírodní zdroj (Alžírsko, Libye).

7.17

Větší solidarita: je nezbytné, aby členské státy EU podporovaly na regionální i dvoustranné úrovni dohody o vzájemné pomoci a spolupráci, pokud by se některá země EU z nejrůznějších důvodů, které nevznikly přímo její vinou, ocitla v situaci nedostatečných zásob energie.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/31

1.1

EHSV kladně hodnotí unikátní konzultační proces, který proběhl v souvislosti se zelenou knihou Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře a k němuž aktivně přispěl svým příslušným stanoviskem i účastí na dvou konferencích (1).

1.2

Sdělení podtrhuje význam lidského faktoru v rámci celého námořního odvětví. EHSV je potěšen dohodou mezi sociálními partnery (ETF a ECSA (2)) o začlenění ustanovení úmluvy ILO (3) o práci na moři z roku 2006 do práva Společenství. Přeje si, aby se co nejdříve celosvětově dodržovaly námořní pracovní normy, jež v souladu s touto úmluvou zaručí veškerým námořníkům rovné podmínky. Stejně důležité je, aby členské státy ratifikovaly mezinárodní nástroje týkající se odvětví rybolovu včetně úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007.

1.3

EHSV pozitivně hodnotí přezkum výjimek pro rybáře a námořníky z pracovního práva EU prováděný v úzké spolupráci se sociálními partnery a žádá o vysvětlení v souvislosti s osvědčením o vynikající kvalitě v námořním odvětví. Měla by se zvážit proveditelnost osvědčení námořní excelence pro námořníky, které by bylo povinné ve službách trajektové přepravy uvnitř EU a dobrovolné v ostatních službách.

1.4

Plovoucí univerzita poskytuje studentům účastnícím se její plavby zkušenost na moři. Myšlenka zaoceánského plovoucího kampusu zapadá do širších směrů vývoje a Komise by jí měla dále prozkoumat v rámci přilákání kvalitních studentů k námořní profesi (4). Sociální partneři v rámci EU by měli bezodkladně řešit a prozkoumat životosprávu námořníků.

1.5

Co se týče námořních nehod, měla by příští politika EU zohlednit následující východiska:

1.6

EHSV znovu zdůrazňuje, že se v odvětví námořní dopravy kvůli nedostupnosti kvalitnějších zásob v rafineriích spaluje málo kvalitní ropa. Podporuje globální iniciativy řešení kvality zásob vedoucí k průlomu v otázce emisí, které do ovzduší vypouští lodě.

1.7

Sdělení a akční plán pomíjejí významnou složku ropného znečištění moří způsobeného aktivitami rekreačních plavidel, obzvláště vzhledem k citlivosti pobřežních států, kde tato plavidla nejčastěji operují (5). Problém znečištění moří navíc dále zhoršují aktivity vojenských plavidel – stojící mimo dosah předpisů EU.

1.8

Otázkou, v níž by se úsilí EU mělo zintenzívnit, je znečištění řek a moří (Baltské a Černé moře) z vnitrozemských zdrojů). Z důvodů politické účelnosti by se problémy měly spíše řešit na vícestranné než dvoustranné úrovni.

1.9

Při řešení environmentálních otázek by měla EU hrát vedoucí úlohu. Existuje zde prostor pro posílenou spolupráci a koordinaci stanovisek členských států EU v rámci mezinárodních organizací, aniž by došlo k ohrožení jejich individuální účasti. Odborný vklad členských států EU do mezinárodních organizací se těší dobré pověsti; a ta by se měla podporovat, nikoli podkopávat.

1.10

Pokud jde o evropský prostor pro námořní dopravu bez hranic, EHSV uznává výhodu vyplývající ze skutečnosti, že se jedná o potvrzení virtuálního námořního prostoru. V souladu s postojem EHSV sdělení zdůrazňuje, že se má tato koncepce zabývat pouze zjednodušením správních a celních formalit a usnadněním obchodu v rámci jednotného trhu EU.

1.11

EHSV kladně hodnotí symbolický vzkaz obsažený ve sdělení, totiž že Evropa je a vždy byla především národem mořeplavců. Nicméně však stále očekává konkrétní opatření, aby se dalo přistoupit k realizaci.

1.12

EHSV znovu opakuje úlohu, již může hrát při provádění tvorby námořní politiky včetně územního plánování, při prosazování námořní identity a námořního kulturního dědictví EU i při zvyšování vnímavosti evropské veřejnosti k problematice globálního oteplování.

1.13

EHSV kladně hodnotí návrhy týkající se Evropské sítě námořního dozoru a zlepšení spolupráce mezi pobřežními hlídkami členských států. Tato opatření zvýší námořní bezpečnost a ochranu, kontrolu rybolovu a kontrolu vnějších hranic a ochrání mořské životní prostředí.

EHSV znovu připomíná, že v oblasti dvoustranných dohod s třetími zeměmi o nalodění je žádoucí koordinovaný přístup, aby se splnily vyšší bezpečnostní nároky. Rovněž požaduje akci na úrovni EU proti prudkému nárůstu ozbrojených přepadení a pirátství na moři, kterým jsou vystaveny obchodní lodě a v jihovýchodní Asii a v Africe.

2.1

Stávající sdělení o integrované námořní politice pro EU a připojený akční plán upravující provedení 29 budoucích konkrétních opatření berou v úvahu stanoviska vyjádřená institucemi EU i zúčastněnými stranami k příslušné zelené knize.

2.2

Zcela nové kolo konzultací v rámci zelené knihy skončilo širokou shodou na potřebě holistického, integrovaného, průřezového a strategického přístupu k této problematice. Princip nahrazení roztříštěnosti, která mnohdy vede k nechtěným důsledkům, širokou vizí, si zasluhuje podporu.

2.3

EHSV kladně hodnotí symbolický vzkaz obsažený ve sdělení, totiž že Evropa je a vždy byla národem mořeplavců. Všech 29 opatření z akčního plánu EHSV hodnotí kladně (s několika konkrétními výhradami). Nejsou však dostačující.

3.1.1

EHSV přikládá velký význam udržování integrity mořského životního prostředí a zajišťování toho, aby veškerá lidská činnost, která jej ovlivňuje, neměla za následek jeho postupné znehodnocení.

3.1.2

EHSV vítá plán Komise zaměřený na zefektivnění mezinárodní spolupráce, zlepšení provázanosti politik, provádění stávajících právních předpisů a podporu environmentálních technologií (šestý akční program Společenství pro životní prostředí). Je nutné klást důraz na provádění Úmluvy o zabránění znečišťování moří z pozemních zdrojů (6).

3.1.3

Hromadění CO2 a dalších skleníkových plynů v atmosféře způsobené nadměrnými emisemi již vede ke zvyšování absorpce CO2 oceány a předpokládá se, že tento proces bude pokračovat. Výsledkem je kyselost oceánů, která pravděpodobně zvyšuje zatížení mořského prostředí. Výzkum těchto účinků na mořské prostředí se musí dále rozšířit, společně s výzkumem možností vývoje metod zpětné absorpce CO2 šetrných k životnímu prostředí.

3.1.4

Sdělení pomíjí významnou složku ropného znečištění moří a řek způsobeného aktivitami rekreačních plavidel, obzvláště vzhledem k citlivosti pobřežních států, kde tato plavidla nejčastěji operují (7). Problém znečištění moří dále zhoršují aktivity vojenských plavidel – stojící mimo dosah předpisů EU – které jsou pro životní prostředí a cestovní ruch stále škodlivější.

3.1.5

EHSV znovu zdůrazňuje, že se v odvětví námořní dopravy kvůli nedostupnosti kvalitnějších zásob v rafineriích spaluje málo kvalitní ropa. Podporuje globální iniciativy řešení kvality zásob (8) vedoucí k průlomu v otázce emisí, které do ovzduší vypouští lodě.

3.1.6

Znečištění moře a ovzduší pocházející ze všech možných zdrojů zhoršuje mořské životní prostředí a má zdravotní, sociální a hospodářské dopady. Na kontrolu a snižování znečištění z lodí existují dostatečná opatření, včetně pokut znečišťovatelům, a mělo by se přísně dbát na jejich vymáhání. Podobný rámec však neexistuje v souvislosti se znečištěním moří a řek z jiných zdrojů (např. průmyslové, městské, zemědělské činnosti, pesticidy). EHSV se obává, že pokud se nepřistoupí ke komplexním a efektivním opatřením, dojde k ohrožení pobřežního a mořského cestovního ruchu, tohoto nejvýznamnějšího průmyslu spojeného s mořem v Evropě. Tato opatření by také pomohla zachovat rozsah i rozmanitost života v mořské prostředí, včetně rybích populací.

3.1.7

EHSV zdůrazňuje potřebu vyjednání dvoustranné dohody mezi Evropskou unií a zeměmi jižního Středomoří v rámci ročních akčních plánů politiky sousedství. Tato dohoda zajistí, že třetí státy v této oblasti budou sdílet odpovědnost s členskými státy Evropské unie za udržování čistoty moří tím, že budou kontrolovat emise do ovzduší a vypouštění odpadů do řek (např. v deltě Nilu). Konečným cílem je ochrana společného dědictví Středozemního moře.

3.2.1

Sdělení podtrhuje význam lidského faktoru v rámci celého námořního odvětví. Sociálnímu rozměru by se při hledání správné rovnováhy mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními rozměry udržitelné námořní politiky v rámci akčního plánu také měla věnovat patřičná pozornost.

3.2.2

EHSV je potěšen dohodou mezi sociálními partnery (ETF a ECSA) o začlenění některých ustanovení úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 do práva Společenství. Přeje si, aby se co nejdříve celosvětově dodržovaly námořní pracovní normy jež v souladu s touto úmluvou zaručí veškerým námořníkům rovné podmínky. Stejně významné je, aby členské státy ratifikovaly odpovídající mezinárodní nástroje v oblasti rybolovu včetně úmluvy ILO o práci v rybolovu.

3.2.3

Co se týče přípravy akčního plánu týkajícího se kvalifikace námořníků EU, EHSV upozorňuje na přezkum úmluvy IMO STCW (9) o celosvětových normách výcviku a certifikace.Jakýkoli návrh EU by měl být v souladu s režimem IMO/ILO.

3.2.4

EHSV pozitivně hodnotí přezkum výjimek pro rybáře a námořníky z pracovního práva EU prováděný v úzké spolupráci se sociálními partnery a požaduje objasnění otázky certifikátu námořní excelence. Měla by se zvážit proveditelnost osvědčení námořní excelence pro námořníky, které by bylo povinné ve službách trajektové přepravy uvnitř EU a dobrovolné v ostatních službách.

3.2.5

Podpora námořnického povolání v EU může být účinná jen tehdy, pokud se investují prostředky do vyšších norem kvality, a tím se zvýší konkurenční výhoda námořníků EU na základě kvality, spíše než ceny.

3.2.6

Rostoucí globální nedostatek kvalifikovaných námořníků představuje alarmující důsledek pro infrastrukturu námořní bezpečnosti EU a bude se zvyšovat, pokud se nevyřeší společným úsilím EU a členských zemí. Jinak bude Evropa ztrácet znalosti a zkušenosti nezbytné pro námořní činnosti, které jsou klíčové pro bezpečnost (inspekce lodí, dohled, právní předpisy, pojištění, dopravní služby pro plavidla, záchranné operace, pobřežní hlídky a lodivodské služby). Dále se mohou námořní klastry přemístit do dalších regionů. Probíhající opatření se ukazují jako nedostatečná a EHSV lituje, že až do konce roku 2009 se Komise nehodlá touto otázkou zabývat.

3.2.7

EHSV je znepokojen vysokou mírou nedokončení studia na námořních školách v některých členských státech a tím, jak brzy zaměstnaní námořníci opouštějí tuto profesní dráhu. Námořní profese v Evropské unii mohou být vážně ohroženy, pokud se této krizi nebude ihned věnovat pozornost; je třeba hledat řešení v souvislostech holistické strategie, aby se námořní profese stala přitažlivější. Bylo by vhodné dále rozvinout mapování kariér a příležitostí, které provádějí sociální partneři (ECSA a ETF). Opatření ke zvýšení přitažlivosti by se tedy měla kombinovat s opatřeními k udržení pracovníků v profesi.

3.2.8

Plovoucí univerzita poskytuje studentům účastnícím se její plavby zkušenost na moři. Myšlenka zaoceánského plovoucího kampusu si zaslouží, aby jí Evropská komise prozkoumala v rámci přilákání kvalitních studentů k námořní profesi. Stejně tak by ve velkých evropských přístavech mohly být zřízeny školy typu „Harbour school“ (10), které by na základních – a případně středních – školách na souši, ale v blízkosti moře, poskytly dětem vzdělání v předmětech souvisejících s mořským prostředím, loděmi a plavební naukou.

3.2.9

EHSV vyzývá Komisi k přezkoumání stávajících osvědčených postupů pro zatraktivnění námořního povolání na úrovni středního školství v členských státech.

3.2.10

Co se týče námořních nehod, měla by příští politika EU zohlednit následující východiska:

3.2.11

Za mimořádně nebezpečného počasí mohou námořníci vykonávat i činnosti, které výrazně překračují jejich normální popis práce. Jak prohlásil generální tajemník IMO: „živelnou povahou svého pracovního prostředí se profesionální námořníci dostávají do situací, na které je nikdo a nic nemůže dostatečně připravit. Jejich reakce je zkouškou opravdové odvahy – odvahy, již musíme vzít na vědomí a uznávat“ (11). EHSV vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu výše uvedené skutečnosti při návrhu budoucích opatření v oblasti námořních nehod.

3.3.1

Budoucí sdělení o politice námořní dopravy v EU na období 2008–2018by mělo vytvořit vhodný rámec pro přilákání investic do námořní dopravy a být přínosem pro posílení vedoucí pozice evropské námořní dopravy a její úlohy katalyzátoru v námořním odvětví.

3.3.2

EHSV vítá, že Komise uznala potřebu celosvětových pravidel pro takovéto globální odvětví i význam mezinárodních námořních předpisů a podporu v hledání řešení problémů se stanovením pravidel v mezinárodních orgánech (např. IMO). Globální ráz námořní dopravy, globální trh práce v němž se pohybuje a konkurenční pozice evropské námořní dopravy na celosvětovém trhu jsou samozřejmě témata, jimž by se měla věnovat pozornost.

3.3.3

Musí se znovu zopakovat nutnost zlepšit výkonnost přístavních kapacit a služeb a potřeba vyšších přístavních kapacit a lepších spojení s vnitrozemím.

3.3.4

EHSV poznamenává, že k jeho návrhům bylo přihlédnuto v oblasti urychlení ratifikace úmluv IMO členskými státy i mezinárodně, návrhy týkající se rozvoje přístavů, snižování úrovně znečištění ovzduší z lodí, vytváření víceodvětvových seskupení a evropské sítě námořních klastrů. Byla také uznána rozhodující úloha evropské námořní dopravy v evropském a mezinárodním obchodu a v běžném životě evropských občanů.

3.3.5

Pokud jde „evropský prostor pro námořní dopravu bez hranic“, ve sdělení se v souladu s názory EHSV (12) zdůrazňuje, že se tato koncepce má týkat pouze virtuálního námořního prostoru, kde se zjednoduší správní a celní formality a usnadní se obchodování v rámci jednotného trhu EU. EHSV věnuje pozornost konzultaci, již Komise zahájila s cílem rozhodnout o dalších možných návrzích na efektivnější realizaci této koncepce.

3.3.6

EHSV je přesvědčen, že existuje prostor pro posílenou spolupráci/koordinaci členských států EU v mezinárodních organizacích, aniž by došlo k ohrožení jejich individuální účasti. Odborný vklad členských států EU do mezinárodních organizací se těší dobré pověsti, která by se měla podporovat, nikoli podkopávat.

3.3.7

EHSV podporuje cíl uplatňovat vliv EU vůči třetím zemím s cílem motivovat je k tomu, aby uplatňovaly a ratifikovaly nejdůležitější mezinárodní námořní úmluvy. Evropská státní přístavní inspekce by měla kontrolovat, zda plavidla EU i třetích zemí dodržují mezinárodní environmentální a sociální normy.

4.1.1

Je potěšitelné vidět, že návrhy EHSV na podporu cestovního ruchu v pobřežních oblastech a databázi fondů EU pro pobřežní oblasti padají na úrodnou půdu. Ostrovy by se měly dostat do centra zájmu EU prostřednictvím těchto opatření:

4.2.1

EHSV vítá návrhy na zlepšení spolupráce při řízení politik Středozemního a Černého moře, politiky rozšíření a evropské politiky sousedství a Severní dimenze.

4.2.2

Zhruba 20 % až 30 % neodkrytých světových zásob ropy leží pod Severním ledovým oceánem. Vlivem změny klimatu mohou arktické lodní cesty do roku 2015 stát přístupné po většinu roku. Otevření arktických cest je zajímavé z důvodů vzdáleností i bezpečnosti: například arktická cesta ze Šanghaje do Rotterdamu je o tisíc mil kratší než cesta přes Suez. Kratší lodní cesty mohou významně snížit spotřebu paliva a emise. EHSV poznamenává, že s vyhlídkou na množství právních a environmentálních problémů týkajících se mnoha zemí se stane naprosto nezbytným vyjasnění mezinárodního práva o mořském zalednění. V této souvislosti se zájmem očekává ohlášenou zprávu o Severním ledovém oceánu zabývající se geopolitickými důsledky změny klimatu. Předem by se měly prostudovat možné dopady používání nových arktických lodních cest na životní prostředí.

4.3.1

EHSV kladně hodnotí návrhy týkající se Evropské sítě námořního dozoru a zlepšení spolupráce mezi pobřežními hlídkami členských států. Tato opatření zvýší námořní bezpečnost a ochranu, kontrolu rybolovu a kontrolu vnějších hranic a ochrání mořské životní prostředí.

4.4.1

Otázkou, v níž by se úsilí EU mělo v akčním plánu zintenzívnit, je znečištění řek a moří (Baltské a Černé moře) z vnitrozemských zdrojů). Z důvodů politické účelnosti by se problémy měly spíše řešit na vícestranné než dvoustranné úrovni.

4.5.1

Vzhledem k znepokojivému snižování stavu či mizení mořských druhů zdůrazňuje EHSV nutnost racionálního využívání zásob ryb. Návrhy týkající se řízení rybolovu jdou správným směrem. Vzhledem k tomu, že lov ryb je jedním z nejnebezpečnějších povolání, by se mělo pro zvýšení povědomí o bezpečnosti mezi zaměstnanci v tomto oboru udělat více. Zejména se jedná o potřebu řešit bezpečnostní opatření u rybářských lodí do 24 m délky (v tomto mají stávající mezinárodní úmluvy a směrnice EU deficit). EHSV připomíná, že nezbytná ochrana druhů s sebou nese sociální následky, které samy vyžadují, aby jim byla věnována pozornost: rozhodnutí rybářů pracovat na moři často souvisí s nedostatkem prostředků, a dávají tak všanc své životy.

4.5.2

Výkon profese rybáře představuje fyzická a finanční rizika, která jsou velice vážná a vysvětlují masivní propad zájmu o tuto profesi. Projekty a programy EU jsou nutně potřebné, aby rozvíjely technologii pro rybářská plavidla. V rámci výměny osvědčených postupů pro zatraktivnění rybářského povolání EHSV oceňuje širokou propagaci „Evropské příručky pro prevenci úrazů na moři a bezpečnost rybářů“, kterou nedávno společně vydali evropští sociální partneři Europêche a ETF. Stejně důležité je, aby členské státy urychlily proces ratifikace úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z června 2007. Konečným cílem je, aby byla rybolovná činnost udržitelnější a atraktivnější.

4.6.1

Ve svém nedávném stanovisku k zelené knize o zlepšení postupů demontáže lodí KOM(2007) 269 vyjádřil Výbor znepokojení nad tím, že „na celém světě je závažný nedostatek demontážních zařízení, která odpovídají zásadám environmentální a sociální udržitelnosti“. „Tato situace se zhoršuje z důvodu nárůstu počtu lodí končících provoz, protože v několika následujících letech budou na celém světě postupně vyřazovány z provozu tankery s jednoduchým trupem“ (13). Zlepšení provozů a pracovních podmínek v jižní Asii, kde probíhá naprostá většina recyklace lodí, musí vést k dosažení mezinárodně přijatelných standardů.

4.6.2

EHSV podporuje pokrok na mezinárodní úrovni v oblasti demontáže zastaralých lodí efektivním, bezpečným a z hlediska životního prostředí udržitelným způsobem. Prioritou je uzavření závazné úmluvy v letech 2008/2009, a do uzavření této úmluvy podpora hlavních směrů IMO. Tento mezinárodně sjednaný standard by majitelům lodí určil jasné povinnosti poskytovat podrobnosti o potenciálně nebezpečných materiálech na jejich lodi a pro recyklační zařízení stanovil minimální normy v podobě ustanovení o zdraví a bezpečnosti a nakládání s nebezpečnými materiály.

4.7.1

Zvýšené bezpečnostní aspekty přiměly několik členských států EU, aby se třetími zeměmi uzavřely dvoustranné dohody o nalodění. EHSV znovu opakuje, že koordinovaný přístup členských států EU k takovým iniciativám je žádoucí a že by se při uplatňování těchto pravidel měla práce koordinovaně dělit mezi členské státy včetně jejich námořnictev. Alternativou by mohla být včasná ratifikace protokolů úmluv o potlačování protiprávních činů (Suppression of Unlawful Acts – SUA) členskými státy EU, které obsahují záruky k ochraně legitimních obchodních zájmů provozovatelů námořní dopravy a lidských práv námořníků.

4.7.2

EHSV vyjadřuje znepokojení nad stupňováním napadení obchodních plavidel a nad prudkým nárůstem počtu ozbrojených loupežných a pirátských přepadení lodí na moři, především v jihovýchodní Asii a v Africe. Zdůrazňuje opatření EU zajišťující obchodním plavidlům v nebezpečných vodách doprovod námořních sil.

4.8.1

Aby se snížily emise skleníkových plynů z lodí kotvících v přístavech, navrhuje Komise využívání pobřežní elektřiny (akční plán). Tím se zamezí spalování pohonných hmot a z lodí tak nebudou unikat zplodiny (SOx, Nox,PM) a CO2.

4.8.2

EHSV podporuje tento návrh, upozorňuje však na tyto okolnosti: jediné řešení nemusí být pro všechny typy lodí vhodné; pobřežní elektřina se může vyrábět v elektrárnách spalujících paliva včetně uhlí, které tím produkují další CO2, čímž by se výhody pobřežní energie zmařily. EHSV proto vybízí Komisi, aby tyto okolnosti vzala v potaz, a mohla tak nabídnout citlivou politiku na globálním základu.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/36

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/37

1.1

EHSV vítá iniciativu Komise na vytvoření programu, který je určen na konkrétní pomoc nejmenším, malým a středním podnikům při dosahování souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí, neboť jednak jsou tyto předpisy velmi složité a jednak jsou MSP považovány za velmi ekonomicky a sociálně významné pro evropské hospodářství. V této souvislosti však EHSV zdůrazňuje, že by se měla věnovat zvláštní pozornost nejmenším podnikům, neboť ty jsou kvůli strukturálním problémům zranitelnější.

1.2

EHSV si uvědomuje, že se MSP při přizpůsobování se právním předpisům v oblasti životního prostředí mohou potýkat s obtížemi, neboť jsou tyto předpisy velmi složité, a vítá rozvoj nástrojů určených k podpoře jejich snazšího pochopení. Přestože v posledních deseti letech rostla pozornost k sociálním tématům a zejména k životnímu prostředí, podniky stále ještě nevnímají sociální odpovědnost podniků (corporate social responsibility) jako faktor konkurenční výhody.

1.3

EHSV se domnívá, že Komisí navrhovaný program, který se zaměří na pomoc MSP při dosahování souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí, je velmi významným prvním krokem.

1.4

EHSV považuje za nezbytné, aby Komise rozvinula aktivní přístup k malým a středním podnikům a vypracovala strukturovaný systém spolupráce podniků na územní úrovni. V této souvislosti je třeba věnovat mimořádnou pozornost přeshraniční spolupráci.

1.5

Zásadní význam má zejména:

2.1

Cílem sdělení Komise je pomoci malým a středním podnikům (MSP) s efektivním využíváním energie a zdrojů (1). Sdělení proto poskytuje právní rámec a navrhuje opatření zaměřená na posílení stávajících politik a iniciativ v souladu s charakteristickými vlastnostmi malých podniků. Za tímto účelem Komise navrhuje vypracovat program na pomoc MSP při dosahování souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Prostřednictvím tohoto programu bude možné uvolnit finanční zdroje a vyčlenit je na rozvoj podpůrných sítí, zjednodušit přístup k režimům řízení z hlediska ochrany životního prostředí a zvýšit environmentální povědomí těchto podniků.

2.2

I když má malý nebo střední podnik méně než 250 zaměstnanců, celkem jich v Evropské unii působí přibližně 23 milionů a představují přibližně 99 % všech podniků a 57 % přidané hodnoty evropského hospodářství. Jelikož se takto významnou měrou podílejí na obratu EU, mají značný dopad na životní prostředí.

2.3

Mnoho podniků si není vědomo škodlivých účinků svých činností na životní prostředí a většina se jich domnívá, že má na životní prostředí jen minimální nebo žádný vliv. Navíc mají MSP sklon věřit, že je jejich činnost plně v souladu s platnými právními předpisy, přinejmenším dokud se jim neprokáže, že tomu tak není. V takové situaci může mít činnost MSP za následek narůstající zdravotní a bezpečnostní rizika pro pracovníky a představovat značnou hrozbu pro životní prostředí. Neintegrováním environmentálních aspektů do svých ekonomických činností mohou MSP ztratit hospodářské výhody plynoucí z lepšího řízení z hlediska ochrany životního prostředí a z ekologické inovace.

2.4

Program na pomoc malým a středním podnikům při dosahování souladu s právními předpisy v oblasti životního prostřed, který navrhla Komise, stanoví opatření, která mají na jedné straně zaručit, že MSP minimalizují dopad svých činností na životní prostředí, a na druhé straně usnadnit dodržování platných právních předpisů. Program zamýšlí snížit zátěž spojenou s dodržováním těchto požadavků na shodu stanovením nástrojů a politik zaměřených na začlenění environmentálních požadavků mezi priority činnosti MSP.

2.5

Opatření představená ve sdělení rovněž předpokládají šíření informací určených konkrétně pro MSP a rozvoj podpůrných sítí a vzdělávacích aktivit zaměřených na vytváření odborných znalostí v oblasti životního prostředí na místní úrovni.

2.6

Program bude financován z rozpočtu LIFE + (5 milionů eur na období 2007–2013) a další prostředky budou poskytnuty z rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a ze strukturálních fondů.

2.7

Webové stránky o politice EU v oblasti životního prostředí pro MSP jsou již dostupné v sedmi jazycích a plánuje se zveřejnění provozních pokynů o energetické účinnosti, emisích do ovzduší, produkci odpadů a emisích znečišťujících látek do půdy a do vody. Uveřejněna bude rovněž příručka, která vysvětlí nové možnosti financování.

2.8

Od roku 2008 bude součástí provádění programu i nová síť na podporu podnikání a inovací. Spolu s dalšími podpůrnými sítěmi pro MSP bude hrát významnou úlohu při pomoci MSP s uvedením politik EU v oblasti životního prostředí do provozních opatření.

2.9

Pracovní dokument útvarů Komise, který tvoří přílohu tohoto sdělení, předkládá výběr konkrétních příkladů a osvědčených postupů uplatňovaných MSP v Evropě a na světě.

3.1

EHSV vítá program Komise, zejména kvůli uznání významu a hodnoty MSP pro hospodářství a evropskou společnost.

3.2

V této souvislosti EHSV vyzdvihuje důležitost rozhodnutí ze zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000 (2) a přijetí Evropské charty pro malé podniky (3), v níž se prohlašuje, že „malé podniky jsou páteří evropské ekonomiky“ a že „jsou klíčovým zdrojem pracovních příležitostí a líhní podnikatelských nápadů“. Mezi priority stanovené v chartě patří posílení růstu a konkurenceschopnosti podniků nejen na místní a regionální úrovni, ale také v rámci globalizovaného trhu.

3.3

Posouzení dopadů na životní prostředí musí být předmětem integrovaného řízení ze strany podniku. Vzhledem k tomu, že většina MSP – a zejména malých a nejmenších podniků – obvykle neuplatňuje environmentální politiku, bude tedy nezbytné zavést integrované řízení z hlediska ochrany životního prostředí a dbát na to, aby byla administrativní zátěž minimalizována.

3.4

Prvním krokem musí být zvýšení povědomí o tom, že tyto praktiky nepředstavují pouze dodatečné náklady či omezení, ale jsou nástrojem na zlepšení konkurenceschopnosti podniků a na vytvoření dlouhodobých hodnot.

3.5

Podniky, které dokáží nepřetržitě monitorovat své činnosti, například prostřednictvím systémů řízení z hlediska ochrany životního prostředí, jsou také schopné rozšířit oblasti řízení podléhající kontrole a systematizovat v rámci jednoho strategického plánu údaje ekonomické a finanční povahy a údaje o sociálních a environmentálních dopadech (4). Tak se díky změně v organizaci práce zajistí bezpečnost na pracovišti a zůstanou zachovány hospodářské a environmentální výhody plynoucí z účinného a racionálního využívání zdrojů.

3.6

EHSV proto souhlasí s potřebou přijmout dlouhodobou strategii, kterou členské státy neprodleně uplatní.

4.1

Lepší právní úprava v oblasti navrhování a provádění politik: „lepší právní úprava“ v této souvislosti znamená více zapojit MSP do tvorby politik v oblasti životního prostředí a podložit tyto politiky analýzou osvědčených postupů, které – jsou-li vhodně rozpoznány a šířeny – představují ekonomicky účinnější opatření na provádění právních předpisů na ochranu životního prostředí. Na snížení byrokratické a administrativní zátěže na evropské, národní i regionální úrovni a větší jasnost se nesmí nahlížet pouze v souvislosti s potenciálními novými právními nástroji, ale také ve vztahu k možnému přezkumu stávajících předpisů.

4.2

Přístupnější a „na míru šité“ režimy řízení z hlediska ochrany životního prostředí: integrace politik v oblasti životního prostředí do strategických rozhodnutí souvisejících s růstem a inovacemi umožní podnikům nejen dodržovat platné předpisy, ale vyzkoušet i nové a osvědčené postupy zohledňující svobodnou iniciativu a uzákoněné parametry, aby byly splněny zvláštní požadavky malých a nejmenších podniků. V prvé řadě je nezbytné podpořit režimy řízení z hlediska ochrany životního prostřed (jako EMAS nebo ISO). V souvislosti s EMAS (Evropský systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí) by tohoto cíle bylo možné dosáhnout například zahrnutím ustanovení ve prospěch MSP do předmětného nařízení, uplatňováním v souladu se strukturou MSP (5) a postupným odbouráváním současného systému kontrol a požadavků na poskytování informací od zaregistrovaných podniků. Cílem všeho je povzbuzovat MSP, aby se do tohoto systému zapojily, jelikož v současné době je zaznamenáván trvalý trend k zapojování pouze v Itálii, Německu a Španělsku. EHSV doufá, že Komise bude moci zohlednit tato doporučení i stanovisko EHSV o změně klimatu a občanské společnosti z července 2006 (6), především pro účely současné revize programu EMAS. EHSV konečně vyzývá Komisi, aby v neformálních a nekodifikovaných nástrojích na jednotlivých územních úrovních hledala prvky užitečné pro rozšíření současných režimů řízení z hlediska ochrany životního prostředí, neboť pouze přímé zapojení MSP a organizací MSP na místní a regionální úrovni může přispět ke změně nynější situace.

4.3

Cílená finanční pomoc a víceletý finanční program: velké množství stávajících finančních nástrojů může být příčinou zmatků a špatného fungování těchto nástrojů. Bylo by tedy žádoucí co nejdříve, jak oznámila Komise, uveřejnit příručku, která vysvětlí nové možnosti financování pro projekty, které podporují zlepšení souladu MSP s předpisy v oblasti životního prostředí a chování MSP ve vztahu k životnímu prostředí. V této souvislosti by z dlouhodobého hlediska bylo vhodné vyčlenit vlastní rozpočtovou položku pro všechny činnosti spojené s MSP.

4.4

Vytváření odborných znalostí v oblasti životního prostředí na místní úrovni pro MSP: technická pomoc MSP vyžaduje specializované odborníky. Proto je důležité zapojit organizace MSP na místní úrovni a instituce. Mimoto musí být zaručeno, že náklady na poskytované služby budou opodstatněné, a MSP musí mít své vlastní konzultanty a mít možnost je školit.

4.5

Lepší komunikace a cílenější informace: vytvoření vícejazyčné webové stránky propojené s portálem MSP (7), která se stane hlavním zdrojem informací pro podpůrné sítě MSP o otázkách souvisejících s politikou EU v oblasti životního prostředí a s MSP. EHSV považuje za zásadní zaručit okamžitý přístup k informacím a přímý kontakt mezi orgány Společenství a MSP.

4.6

EHSV souhlasí s iniciativou Komise na vytvoření Enterprise Europe Network, což bude nová významná evropská síť podporující podniky na území EU a v zahraničí. EHSV považuje za mimořádně důležité, aby EU nadále podporovala služby pro MSP zvláště v obchodě a přeshraničních investicích, technologickou spolupráci mezi MSP a velkými podniky, inovace, znalosti finančních zdrojů EU a výzkumné programy pro MSP.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/40

1.1

EHSV souhlasí s názorem Komise, že obecný rámec pro systémy inspekcí ochrany životního prostředí v členských státech by měl zachovat formu doporučení. Doporučení by však mělo být změněno tak, aby se zlepšilo jeho provádění a posílila jeho účinnost. Prostřednictvím oborových právních předpisů je inspekční činnost, její rozsah i provedení v důležitých oblastech v celém Společenství právně závazná.

1.2

Základní zásadou pro efektivní uplatnění doporučení je jeho srozumitelnost a jednoznačnost. Proto je nezbytné, aby byly dobře definovány oblasti působnosti inspekcí ochrany životního prostředí se zřetelem na zjištěné problémy.

1.3

Výklad pojmů a jejich ujasnění a sjednocení má zcela zásadní význam pro harmonizaci inspekční činnosti na území Společenství a nastavení rovných podmínek pro podniky. V právních předpisech Společenství lze nalézt řadu stejných pojmů, jejichž definice se mohou lišit v různých předpisech. Definice pojmů si tudíž obecně bude vyžadovat hlubší pozornost.

1.4

Jednoznačnější vymezení kritérií pro plánování a provádění inspekcí, následná opatření a vykazování inspekcí je rovněž zcela nezbytné.

1.5

Pro systém řízení inspekčních činností by mělo být doporučeno využití moderních manažerských metod. Tyto metody pomohou soustředit inspekční činnost na rozhodující oblasti zájmu ochrany životního prostředí, umožní zlepšit plánování a mohou přispět k trvalému zlepšování ochrany životního prostředí.

1.6

Je potřebné další ujednocení přístupu k informacím podle platné právní úpravy Společenství. Poskytnuté informace by měly dát celostní obraz o skutečnostech, které inspekční činnost zjistila, o nařízených nápravných opatřeních a jejich naplňování.

1.7

Pro další zkvalitňování mezinárodní spolupráce je nutné, aby byla podporována síť IMPEL a zajištěna větší harmonizace standardů inspekce a jejich prosazení.

2.1

Inspekce jsou důležitým nástrojem zajišťujícím provádění a vynucování právních předpisů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí. Evropský parlament a Rada přijaly v roce 2001 doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech (1).

2.2

Doporučení obsahuje právně nezávazná kritéria pro plánování, provádění, následná opatření a podávání zpráv o inspekcích ochrany životního prostředí s cílem posílit soulad s právem Společenství a přispět k jeho důslednému provádění a prosazování ve všech členských státech.

2.3

Komise provedla průzkum provádění a prosazování uvedeného doporučení, který bude východiskem pro návrh dalšího vývoje doporučení, a tento návrh předloží v roce 2008.

2.4

Všechny členské státy předložily zprávu o provádění doporučení a zprávu o svých zkušenostech s používáním doporučení, nutno ovšem konstatovat, že proces uplatnění doporučení je v jednotlivých členských zemích velmi rozdílný. Je patrné, že všechny členské státy doporučení částečně provedly, pouze několik jich však dosáhlo uplatnění v plné míře. Stále tak existují velké rozdíly v provádění inspekce ochrany životního prostředí v rámci Společenství. Rozdíly vedou rovněž k narušení hospodářské soutěže podniků.

2.5

Významné rozdíly, které bude žádoucí vyrovnat, jsou zejména v následujících oblastech:

2.5.1.1

Stávající oblast působnosti se zaměřuje zejména na průmyslová zařízení a zařízení na zpracování odpadu a vylučuje mnohé činnosti, které jsou upravovány právními předpisy Společenství v oblasti životního prostředí. Doporučení neobsahuje zejména kritéria pro inspekce přepravy odpadů. Přeshraniční přeprava odpadů je na úrovni EU upravována nařízením o přepravě odpadů (2). Provádění uvedeného nařízení má pro Komisi vysokou prioritu.

2.5.1.2

Doporučení rovněž neobsahuje kritéria pro inspekce lokalit Natura 2000. Komise proto vítá vytvoření sítě Green Enforce, jejímž cílem bude podpořit spolupráci a výměnu zkušeností mezi členskými státy, aby se usnadnilo provádění právních předpisů v oblasti ochrany přírody. Síť Green Enforce v současnosti zvažuje přispět k dalšímu rozvoji inspekcí ochrany životního prostředí prostřednictvím vytvoření kritérií pro inspekce lokalit Natura 2000.

2.5.1.3

Další právní předpisy v oblasti životního prostředí, na něž se doporučení nepoužije, se týkají registrace a povolování chemických látek (REACH (3)), omezení některých nebezpečných látek ve výrobcích (např. směrnice RoHS (4)), obchodu s ohroženými druhy (5) a rovněž činností vztahujících se ke geneticky upraveným organismům a systémům založeným na odpovědnosti výrobců.

2.5.2

Ujasnění definic. Některé pojmy používané v doporučení jsou členskými státy vykládány různě. Různé interpretace lze nalézt zejména u těchto pojmů:

2.5.3

Kritéria pro plánování, provádění, následná opatření a vykazování inspekcí. Cílem doporučení je posílení souladu kontrolovaných zařízení s právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí a dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Aby toho bylo dosaženo, stanovuje doporučení kritéria, jak plánovat, provádět, sledovat a vykazovat inspekce ochrany životního prostředí.

2.5.4

Vykazování. První praktické vykazování přineslo velké množství informací, jež ukazují, jak je doporučení v členských státech prováděno a používáno. Informace však nejsou vždy srovnatelné. Pro zajištění srovnatelnosti údajů bude pro tento systém vykazování třeba vytvořit velmi jasný jednotný formát.

2.5.5

Přístup k informacím. Doporučení uvádí, že plány inspekcí a inspekční zprávy by se měly v souladu platnými směrnicemi Společenství zveřejňovat. Zprávy ukazují, že několik členských států nezveřejňuje ani své plány inspekcí, ani inspekční zprávy. Informací souvisejících s inspekcemi ochrany životního prostředí se týká směrnice 2003/4/ES, takže zákonná povinnost zveřejňovat informace již existuje. Směrnice rovněž poskytuje dostatečné odůvodnění pro výjimečné zamítnutí přístupu k těmto informacím, pokud je třeba ochránit jiné, důležitější zájmy. Pro naplnění tohoto práva bude nutno nalézt vhodné mechanizmy.

2.6.1

Revize doporučení. Doporučení by mělo být chápáno jako obecný rámec pro systémy inspekcí ochrany životního prostředí v členských státech. Jeho kritéria jsou obecné povahy. Vzhledem k této velmi obecné a popisné povaze kritérií se nezdá vhodné je převádět do právně závazných požadavků. Doporučení by však mělo být pozměněno tak, aby se zlepšilo jeho provádění a posílila jeho účinnost.

2.6.2

Požadavky na odvětvové inspekce. Kromě obecných kritérií pro inspekce ochrany životního prostředí stanovených doporučením by měly být do odvětvových právních předpisů začleněny konkrétní právně závazné požadavky na inspekce některých zařízení nebo činností. Právně závazné požadavky jsou nezbytné pro zajištění vyšší politické priority inspekcím a pro lepší vymáhání právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí v rámci celého Společenství. Požadavky na odvětvové inspekce mohou mít ve vztahu k doporučení doplňující charakter nebo se mohou vztahovat na zařízení nebo činnosti, jež v doporučení nejsou uvedeny.

2.6.2.1

Jako součást přezkumu směrnice IPPC (7), který je v plánu legislativní práce Komise pro rok 2007, a na základě analýzy provádění tohoto právního předpisu Komise zváží způsoby, jak zajistit lepší rámec pro soulad k zajištění větší důslednosti a důvěry v inspekce členských států v zařízeních IPPC.

2.6.2.2

Komise zvažuje navržení zvláštních právně závazných pravidel pro inspekce přepravy odpadů. Měla by být definována konkrétní kritéria pro zajištění dostatečné kvality a četnosti inspekcí a učiněna opatření pro vhodná školení a spolupráci mezi orgány.

2.6.3

Vytvoření pokynů a spolupráce mezi členskými státy. Síť IMPEL uskutečnila celou řadu projektů, jejichž cílem bylo posílit spolupráci a podpořit výměnu informací o inspekcích ochrany životního prostředí mezi členskými státy (8). Komise tyto projekty podporovala a aktivně se jich účastnila. Všechny tyto iniciativy měly příznivý dopad na posilování inspekcí ve Společenství a síť IMPEL by měla být v pokračování takových projektů podpořena.

3.1

EHSV vítá Sdělení Komise o přezkumu doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech, a oceňuje úsilí (9) vynaložené na provedení průzkumu uplatnění uvedeného doporučení.

3.2

Inspekce ochrany životního prostředí je důležitou součástí výkonné moci každého státu na úseku péče o životní prostředí a měla by uplatňovat jak státní politiku životního prostředí, tak společné zásady politiky životního prostředí Společenství, a to co nejjednotnějším způsobem bez ohledu na to, jaký právní subjekt je pověřen agendou inspekce v tom kterém členském státě.

3.3

EHSV si je vědom významu nutnosti posílit soulad s právem Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a přispět k jeho důslednému provádění a prosazování ve všech členských státech s tím, aby minimální kritéria, dohodnutá a uplatněná, vedla v budoucnu k nastavení rovných podmínek i z hlediska hospodářské soutěže.

3.4

EHSV věří, že další projednávání sdělení se zainteresovanými stranami přinesou poznatky nezbytné k nastavení optimálního rámce pro inspekční činnost, který bude jasný a dobře uplatnitelný v rámci celého Společenství.

4.1

Základní zásadou pro efektivní uplatnění doporučení je jeho srozumitelnost a jednoznačnost. EHSV proto velmi vítá vůli Komise orientovat pozornost tímto směrem.

4.1.1

EHSV považuje za naprosto nezbytné, aby byly dobře definovány oblasti působnosti inspekcí ochrany životního prostředí se zřetelem na rozhodující problémové oblasti, aniž by přitom byla narušena pružnost systémů inspekcí a některé národní specifické přístupy. Ty by však měly být uplatněny pouze tehdy, jestliže to vyžadují specifické národní cíle ochrany životního prostředí.

4.1.2

Tam, kde specifické právní předpisy Společenství ukládají inspekční činnost, by tato činnost měla být usměrňována pouze jediným specifickým právním předpisem, aby nedocházelo k možnosti různého výkladu.

4.1.3

Ze sdělení je patrné, že ujasnění a sjednocení rozdílného výkladu pojmů má zcela zásadní význam pro harmonizaci inspekční činnosti na území Společenství a nastavení rovných podmínek. Zcela nezbytným pro jednotné uplatnění doporučení je zpřesnění definic základních pojmů tak, aby umožňovaly harmonizaci a navazovaly na další právní předpisy.

4.1.4

EHSV přitom upozorňuje i na to, že v právních předpisech Společenství lze nalézt řadu stejných pojmů, jejichž definice se mohou lišit v různých předpisech. Definice pojmů si tudíž obecně bude vyžadovat hlubší pozornost.

4.2

EHSV pokládá za nezbytné rovněž jednoznačnější vymezení kritérií pro plánování, provádění, následná opatření a vykazování inspekcí, opět při zachování potřebné pružnosti pro vlastní inspekční činnost. Měl by být vytvořen co nejjednodušší a nejjasnější systém vykazování, aby poskytl srovnatelné informace o tom, jak fungují inspekční systémy a zda dosahují cílů zlepšení souladu s právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí.

4.3

Pro systém řízení inspekčních činností by mělo být doporučeno využití moderních manažerských metod, s nimiž mají některé členské státy prokazatelně dobré zkušenosti. Tyto metody pomohou soustředit inspekční činnost na rozhodující oblasti zájmu ochrany životního prostředí, umožní zlepšit plánování a mohou přispět k trvalému zlepšování ochrany životního prostředí.

4.4

EHSV doporučuje další ujednocení přístupu k informacím podle platné právní úpravy Společenství při respektování specifické úrovně zpřístupnění informací v členských státech. Poskytování informací by nemělo omezit účinnost inspekční činnosti a poskytnuté informace by měly dát celostní obraz o skutečnostech, které inspekční činnost zjistila, o nařízených nápravných opatřeních a jejich naplňování.

4.5

EHSV souhlasí s názorem Komise, že obecný rámec pro systémy inspekcí ochrany životního prostředí v členských státech by měl zachovat formu doporučení, poněvadž vzhledem k obecné a popisné povaze kritérií se nezdá vhodné převádět je do právně závazných požadavků. Doporučení by však mělo být změněno tak, aby se zlepšilo jeho provádění a posílila jeho účinnost.

4.6

Tento názor je podpořen i skutečností, že řada současných a připravovaných právních předpisů Společenství zahrnuje podmínky a kritéria pro provádění specifické odvětvové inspekční činnosti. Prostřednictvím těchto právních předpisů je inspekční činnost, její rozsah i provedení v celém Společenství právně závazná.

4.7

EHSV považuje za nezbytné, aby pro další zkvalitňování mezinárodní spolupráce byla podporována síť IMPEL, která vytvořila řadu dokumentů s pokyny pro plánování a provádění inspekcí. Byly organizovány výměny informací a zkušeností mezi inspektory a odborná činnost sítě IMPEL může být významným přínosem také prostřednictvím specifických projektů podobně, jako tomu bylo v minulosti. IMPEL by mohl sehrát užitečnou roli ve zprostředkování společného výcviku a odborného rozvoje. Mohl by být rovněž užitečný, aby vyvinul ústřední jednotku ke sběru celoevropských statistik z dalších informačních nástrojů, týkajících se inspekčních a prosazovacích činností.

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/44

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/45

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/46

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/47

19.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/48

1.1

EHSV vítá příspěvky Evropského parlamentu, Rady a evropských sociálních partnerů do diskuse o flexikuritě. V dnešním světě, který se stále mění, je třeba diskutovat o tom, jak může přispívat rovnováha mezi flexibilitou a jistotou na úrovni EU i členských států k vytváření většího počtu a kvalitnějších pracovních míst.

1.1.1

EHSV již zdůraznil, že koncept flexikurity neznamená jednostranné a nelegitimní snížení práv pracovníků. Evropští sociální partneři vyzývají členské státy, aby přezkoumaly a v případě potřeby upravily své systémy pracovního práva, ochrany pracovních míst a spolu se sociálními partnery i postupy kolektivního vyjednávání, aby tak bylo možné například „zajistit optimální rovnováhu mezi flexibilitou a jistotou ve všech pracovních vztazích a poskytnout přiměřenou jistotu pracovníkům se všemi typy smluv a čelit tak segmentovanému trhu práce“.

1.2

Diskuse o flexikuritě vyvolaly diskuse i v členských státech, a v některých z nich i koordinovanou činnost. To podtrhuje význam aktivního zapojení sociálních partnerů do diskuse a rozhodovacího procesu.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že na flexikuritu nelze nahlížet odděleně od výzev, jimž Evropská unie čelí. Evropský trh práce se proměňuje v důsledku globalizace, rychlého rozvoje nových technologií a demografických i environmentálních výzev. Součástí odpovědi na tyto vnější i vnitřní tendence a tlaky by měla být flexikurita, jejímž cílem je spravedlivá rovnováha mezi pracovníky a zaměstnavateli.

1.4

EHSV má za to, že by se Evropa měla soustředit na svou inovační schopnost, vysokou kvalitu svých produktů a služeb, vzdělané pracovníky a svůj sociální model, a se svými globálními konkurenty vstoupit do hospodářské soutěže s důrazem na kvalitu. To by se mělo odrazit i v hlavních směrech zaměstnanosti. EHSV by rád viděl změny v hlavních směrech v návaznosti na diskuse o flexikuritě a zvláště co se týká kvality pracovních míst.

1.5

Výbor nakonec dává několik doporučení týkajících se provádění flexikurity:

2.1

Flexikurita je diskutovanou otázkou již od přijetí prvních hlavních směrů zaměstnanosti. Současná debata však začala v lednu 2006 neformálním zasedáním Rady, jehož tématem byla flexikurita. Na zasedání Evropské rady na jaře 2006 byly členské státy požádány, aby výzvě klíčového významu, již „flexikurita“ představuje, věnovaly zvláštní pozornost. Otázka flexikurity byla předmětem jednání na dvou vrcholných sociálních schůzkách tripartity, které proběhly zároveň s evropskými summity v prosinci 2006 a v březnu 2007. V červnu 2007 Komise zveřejnila sdělení o flexikuritě, které se od té doby projednává a zpracovává v Evropském parlamentu i v Radě, a rozhodnutí Rady bylo jednomyslné. V říjnu 2007 navíc sociální partneři uzavřeli společnou analýzu klíčových výzev, jimž čelí evropské trhy práce, do níž zahrnuli i doporučení týkající se flexikurity. EHSV vítá všechny příspěvky, obzvláště společnou analýzu evropských sociálních partnerů (1).

2.2

Diskuse o flexikuritě vyvolaly diskuse i v členských státech, a v nedávné době v některých z nich i koordinovanou činnost. EHSV tyto diskuse a činnosti vítá, zdůrazňuje však, že klíčové je aktivní zapojení sociálních partnerů do této diskuse i do rozhodovacího procesu.

2.3

Toto stanovisko si bere za stále platný základ stanovisko EHSV k flexikuritě přijaté v červenci 2007 (2) a jeho cílem je:

3.1

EHSV vítá různé příspěvky do diskuse o flexikuritě. V dnešním světě, který se stále mění, je třeba diskutovat o tom, jak může přispívat rovnováha mezi flexibilitou a jistotou na úrovni EU a členských států k vytváření většího počtu a vyšší kvalitě pracovních míst.

3.2.1

Na flexikuritu nelze nahlížet odděleně od výzev, jimž Evropská unie čelí. Evropský trh práce se proměňuje v důsledku globalizace, rychlého rozvoje nových technologií a demografických výzev. EHSV by však rád dodal, že na trh práce mají pravděpodobně dopad i environmentální výzvy. Součástí odpovědi na tyto vnější i vnitřní tendence a tlaky by měla být flexikurita, jejímž cílem je spravedlivá rovnováha mezi sociálním, environmentálním a hospodářským pokrokem.

3.2.2

EHSV je toho názoru, že evropský trh práce bude ovlivněn environmentálními výzvami. Ty zvýší tlak na úspory energie a zavedení systémů pro udržitelnější životní prostředí. Mohou však podnítit i technologické inovace, které přispějí k růstu ekonomiky i zaměstnanosti.

3.2.3

Výbor shledává, že změna klimatu může zhoršit stávající sociální nerovnováhu a rozdíly v EU i jiných částech světa (3). Poznamenává také, že cílem musí být to, řídit přizpůsobení se změně klimatu a snižování jejího dopadu tak, aby to nezpůsobovalo nezaměstnanost a sociální nerovnováhu (4).

3.2.4

Trhy práce v Evropě ovlivňuje globalizace a integrace trhů, která z ní vyplývá. Mění se spotřební, výrobní i investiční vzorce. Tento vývoj není ani nevyhnutelný, ani není nemožné ho nějak ovlivňovat či směrovat. Právní předpisy týkající se zdraví a bezpečnosti a práv pracovníků zlepšují pracovní život a formují normy na celém světě. Normy pro výrobky mohou zvýšit konkurenceschopnost s ohledem na adaptabilitu podniků. Evropské trhy práce se nicméně budou muset přizpůsobit, aby dokázaly čelit výzvám globalizovaného světa. V mnoha ohledech má Evropa z globalizace prospěch. Jednotný trh napomohl vzniku globálně konkurenceschopných společností v EU. V důsledku toho je EU schopná prodávat produkty a služby na vrcholu hodnotového řetězce.

3.2.5

Globalizace a technologické změny nijak nenarušují růst zaměstnanosti v Evropě. V letech 1995–2005 došlo v EU k čistému nárůstu počtu pracovních míst o 18,5 milionu. Počet pracovních míst, která zanikla z důvodu změn v obchodním světě, je ve srovnání s celkovou výší vytváření pracovních míst v ekonomice malý. Jak ukázal vývoj v Evropské unii v poslední době, otevřenost obchodu může zvýšit možnosti zaměstnání.

3.2.6

Globalizace však také může způsobit větší ohrožení. Společnosti jsou vystaveny zvýšené konkurenci. Pracovní místa, která byla předtím považována za chráněná, jsou nyní vystavena mezinárodní konkurenci. Služby, které byly mnoho let považovány za místní, je nyní možné poskytovat přes hranice. Restrukturalizace probíhá častěji a rychleji. Pracovníci, kteří se stanou oběťmi změn v oblasti obchodu, a pak si najdou nové zaměstnání, obvykle dostanou nižší plat. Proto znamená pro mnoho lidí globalizace při změně místa ztrátu příjmu. Podíl mezd v ekonomice ve skutečnosti klesá. Sociální partneři také poznamenávají, že ve srovnání s USA vytváří EU více pracovních míst v odvětvích na dolním konci škály růstu produktivity, zatímco počet pracovních míst v odvětvích s vysokým nárůstem produktivity klesá (5).

3.2.7

Změny na trhu práce vedou ke stále většímu podílu práce na částečný úvazek a na dobu určitou. Tyto typy pracovního poměru mohou usnadňovat lidem vstup do zaměstnání a zvyšovat zaměstnanost v Evropě. Pracovníci v pracovním poměru na dobu určitou však bývají méně produktivní, dostává se jim od zaměstnavatelů méně školení (6) a jsou více ohroženi pracovními úrazy (7). Také jim hrozí, že budou i v budoucnu pracovat jen v zaměstnáních na dobu určitou. Jen něco přes polovinu těch, kdo mají smlouvu na dobu určitou, se během šesti let dopracuje ke smlouvě na dobu neurčitou, na rozdíl od více než tří čtvrtin těch, kdo začínali se smlouvou na dobu neurčitou (8).

3.2.8

K tomu, abychom mohli řešit demografické problémy, je třeba vytvořit nové služby a pracovní příležitosti, například služby péče o děti a seniory. V tomto rámci musí Evropa také zlepšit organizaci práce, rovnost mezi ženami a muži a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.

3.2.9

V mnoha zemích EU je ve fiskální politice taková tendence, že je volnější v lepších časech a přísnější tehdy, když se obchodu příliš nedaří. Tak je tomu zejména v případě zemí v rozšířené eurozóně. Navíc vzhledem ke stárnutí populace zůstává dluh veřejných financí v mnoha zemích EU vysoký (9).

3.3.1

Při provádění politik flexikurity v členských státech jsou nezbytné hlavní směry zaměstnanosti, které členským státům budou udávat, na jaké typy trhu práce a ekonomiky by se měla Evropa zaměřit. Pohled EHSV na tuto otázku je jasný: Evropa by se měla soustředit na svou inovační schopnost, vysokou kvalitu svých produktů a služeb, kvalifikované pracovníky a sociální model a se svými globálními konkurenty vstoupit do hospodářské soutěže s důrazem na kvalitu místo do závodění o nejnižší mzdy a sociální standardy, ve kterém Evropa může jen prohrát (10).

3.3.2

Některé z hlavních směrů zaměstnanosti by mohly tvořit základ pro diskusi o flexikuritě. EHSV by rád viděl změny v hlavních směrech, které by reagovaly na jeho doporučení, zvláště co se týká kvality pracovních míst, jak uvedl ve svém stanovisku k hlavním směrům zaměstnanosti (11).

3.3.3

EHSV se již k přepracovanému lisabonskému procesu a novým hlavním směrům zaměstnanosti vyjádřil několikrát (12). Výbor nový integrovaný přístup a víceletý cyklus uvítal, nicméně také konstatoval, že:

3.3.4

EHSV již také upozornil na to, že jedním z klíčů k úspěchu národních programů reforem je co nejrozsáhlejší zapojení všech příslušných sociálních aktérů – obzvláště sociálních partnerů – do všech fází procesu a že úlohu sociálních partnerů je třeba posílit (13). Výbor by také rád zdůraznil význam konzultací s vnitrostátními hospodářskými a sociálními radami v tomto rámci.

3.4.1

Flexikurita může hrát velkou roli v dosahování cílů obnovené Lisabonské strategie, protože představuje rámec pro národní reformy a možnosti politiky. Avšak ani koncept flexikurity, ani její složky nejsou žádnou novinkou. Už první hlavní směry zaměstnanosti přijaté v kontextu evropské strategie zaměstnanosti v roce 1998 požadovaly, aby sociální partneři vyjednávali o rovnováze mezi flexibilitou a jistotou.

3.4.2

EHSV si přeje zdůraznit, že neexistuje žádné univerzální řešení, a že v každém členském státě se bude tato kombinace lišit. EHSV již zdůraznil, že diskuse na toto téma byla až do současné doby omezena převážně na vzrůstající vnější flexibilitu a způsoby kompenzace tohoto nárůstu posilováním politik trhu práce či ustanoveními o sociální jistotě. Namísto toho by měla být pozornost soustředěna na jiné aspekty, aby bylo možné vytvořit situace výhodné pro všechny (14). Flexikurita s sebou také nese rozhodování o vyvažování práv a povinností zaměstnavatelů a pracovníků, kde je třeba vyrovnané a spravedlivé „balíčky“ vyjednat (15).

3.4.3

Flexikuritu mimo jiné používá Komise při hodnocení národních plánů reforem a také předsednictví při projednávání výzev na trhu práce. Stala se rámcem pro hodnocení trhů práce členských států. Komise musí zohlednit všechen nejnovější vývoj a všechny příspěvky. K tomu, aby bylo možné zhodnotit různé a často velmi komplexní předpoklady v jednotlivých členských státech, je nezbytná úzká spolupráce s příslušnými subjekty. Předtím, než vlády předloží své národní plány reforem, musí je konzultovat se sociálními partnery.

3.5.1

EHSV již zdůraznil, že koncept flexikurity neznamená jednostranné a nelegitimní snížení práv pracovníků, takové pojetí EHSV odmítá (16). Evropští sociální partneři (17) vyzývají členské státy, aby přezkoumaly a v případě potřeby upravily své systémy pracovního práva, ochrany pracovních míst a spolu se sociálními partnery i postupy kolektivního vyjednávání, aby tak bylo možné

3.5.2

Výbor souhlasí s tím, že ucelené strategie celoživotního vzdělávání a lepší investice do lidských zdrojů mají pro dosahování Lisabonské strategie klíčový význam. Čísla Eurostatu však ukazují, že, pokud jde o zvyšování účasti pracovníků na celoživotním vzdělávání, nedochází téměř k žádnému pokroku. Význam celoživotního vzdělávání pro zvyšování odbornosti pracovníků, zvyšování šancí na pracovní uplatnění a zvyšování produktivity byl zdůrazněn v několika stanoviscích EHSV z nedávné doby. Přestože v minulosti bylo přijato mnoho závazků ohledně celoživotního vzdělávání, v praxi ještě členské státy a ostatní subjekty mnoho nedosáhly. V roce 2002 se evropští sociální partneři dohodli na Rámci akcí pro celoživotní rozvoj schopností a kvalifikací.

3.5.3

EHSV se domnívá, že inkluzivní sociální systémy v kombinaci s aktivními politikami trhu práce zlepšují zprostředkování zaměstnání a podněcují inovace a vyšší produktivitu v ohrožených odvětvích, která jsou klíčová pro budoucí konkurenceschopnost Evropy. Důležitou součástí flexikurity jsou dávky v nezaměstnanosti a vysokého podílu náhrady, které jsou účinné a zaměřené na zaměstnanost a poskytují další možnosti pro zprostředkování vhodného a kvalitního zaměstnání a zvyšují jistotu zaměstnání. Není to tedy jen otázka toho, nabídnout „přiměřenou“ výši náhrady, ale také zajistit, aby tyto dávky pomáhaly zachovat slušnou životní úroveň a zároveň byly udržitelné a spojené se strategiemi aktivace a kvalitními službami zaměstnanosti.

3.5.4

EHSV již dříve zdůraznil význam rovnosti žen a mužů (18). Měly by se provádět politiky, které by pomáhaly sladit práci se soukromým a rodinným životem, a také opatření, která by umožnila ženám i mužům realizovat svůj profesní potenciál a stát se ekonomicky nezávislými. EHSV vybízí Evropský institut pro rovnost žen a mužů, aby flexikuritu monitoroval z tohoto hlediska.

3.5.5

Nezbytnými nástroji k zajištění efektivního trhu práce a zmírnění nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou pracovních míst (řešením kritických míst v konkrétních odvětvích a profesích) jsou geografická a profesní mobilita pracovníků. Geografická mobilita může přispět k dalšímu sbližování pracovních a životních podmínek. Geografická a profesní mobilita mají dále významný dopad na úroveň růstu a zaměstnanosti. V posledních letech zaznamenávají členské státy s nejvyšší celkovou úrovní mobility rychlý hospodářský růst a nízkou – či značně sníženou – nezaměstnanost. To poukazuje na vztah mezi mobilitou a výkonností ekonomiky a trhu práce.

3.6.1

EHSV klade důraz na sociální dialog a na aktivní zapojení sociálních partnerů na všech příslušných úrovních do navrhování a provádění politik založených na flexikuritě (19). Ve svém předchozím stanovisku EHSV upozornil na to, že posilování systémů pracovních vztahů na evropské a vnitrostátní úrovni je nezbytné pro každé jednání o flexikuritě.

3.6.2

Flexikurita vyžaduje prostředí důvěry a široký dialog mezi všemi zúčastněnými stranami, v němž jsou všichni připraveni převzít odpovědnost za změnu a vytvářet sociálně vyrovnané politiky. To zahrnuje i možnosti monitorování a hodnocení provádění i výsledků politik.

3.6.3

Při provádění flexikurity hraje roli i občanská společnost. Neziskové organizace poskytují nezbytné služby těm, kdo jsou ohroženi marginalizací nebo jí jsou již vystaveni, a přispívají ke sladění rodinného a pracovního života. Vzdělávací sdružení podporují dospělé v učení a poskytují jim celoživotní vzdělávání. Organizovaná občanská společnost může pomáhat zvyšovat kvalitu pracovních míst a zmírňuje problémy, kterým musí čelit nejohroženější skupiny, jako jsou mladí a starší lidé, ženy, přistěhovalci a zdravotně postižení, kteří jsou na trhu práce v celé Evropě vystaveni diskriminaci.

4.1

EHSV vyzývá Komisi, aby zhodnotila různé příspěvky a názory na její sdělení a další nedávný vývoj. Členské státy a sociální partneři na všech úrovních také mají ve formování konceptu flexikurity při jejím provádění svůj význam. To je nutné, protože flexikurita se využívá v hodnotícím procesu národních programů reforem členských států.

4.2

Až členské státy začlení společné zásady do svých národních programů reforem a vypracují kombinaci národních politik podle svých podmínek a postupů, EHSV vybízí Komisi, aby celý proces monitorovala a zřídila platformu pro výměnu a srovnávání osvědčených postupů, které by se účastnili zejména sociální partneři, ale také organizovaná občanská společnost. EHSV tudíž vítá průzkumnou „misi pro flexikuritu“, kterou Komise zřídila.

4.3

EHSV podporuje aktivní zapojení sociálních partnerů do navrhování a provádění politik založených na flexikuritě ve všech fázích procesu. EHSV již dříve zdůraznil potřebu „živého sociálního dialogu, jehož se aktivně účastní sociální partneři, kteří jsou schopni vyjednávat, ovlivňovat, přebírat odpovědnost za vymezení a součásti konceptu flexikurity a hodnotit jeho výsledky …“ (20).

4.4

Velmi důležitá je vzájemná důvěra mezi zúčastněnými stranami. Organizovaná společnost může hrát důležitou úlohu v budování důvěry, ale i v tom, že poskytuje „odrazový můstek“ pro ty, kdo mají na trh práce nejdále.

4.5

Důležitými předpoklady fungování flexikurity jsou promyšlené makroekonomické politiky, které napomáhají růstu zaměstnanosti, a příznivé obchodní prostředí, které realizuje a podporuje plný potenciál růstu.

4.6

EHSV povzbuzuje členské státy a EU, aby při provádění flexikurity vytvořily a udržovaly právní rámec, který bude usnadňovat adaptabilitu, bude jednoduchý, transparentní a předvídatelný a bude posilovat a hájit práva zaměstnanců a dodržování a soudní vymahatelnost těchto práv, a dále aby podporovaly stabilní právní rámec pro kolektivní vyjednávání a sociální dialog v celé Unii. Základem všech modelů flexikurity je politika schopná zaručit vysoký stupeň sociální ochrany, převzetí odpovědnosti ze strany veřejných služeb vybavených dostatečnými prostředky a stabilní právní rámec pro kolektivní vyjednávání a sociální dialog. V tomto rámci jsou důležitým základem transparentní a předvídatelné pracovní standardy MOP a právní předpisy EU.

4.7

Obecné sociální systémy mohou podpořit mobilitu tím, že zajistí, aby na pracovníky neměly negativní dopad změny, se kterými se setkávají na pracovišti. Dodržování národních i evropských norem týkajících se informování a konzultace je důležité pro předvídání změn a zmírňování jejich důsledků. EHSV v předchozím stanovisku navrhl přezkum směrnice o evropských radách zaměstnanců (21) a Komise v nedávné době spustila druhou fázi konzultací, která sociálním partnerům dává příležitost zahájit vyjednávání s cílem přezkumu stávajících právních předpisů. Výbor také povzbuzuje Radu a Komisi, aby se snažily vyřešit právní předpisy v sociální oblasti, které právě projednávají.

4.8

EHSV zdůrazňuje, jak je důležité přidělit flexikuritě finanční prostředky. Provádění flexikurity bez investování do posílení institucí, aktivních politik trhu práce a celoživotního vzdělávání nepřinese trh práce vysoké kvality. Neobejde se bez rozšíření jistoty i na nejistá pracovní místa. Politiky by se měly zaměřit na integraci žen, mládeže a seniorů do trhu práce. Flexikurita by se měla uplatňovat za použití holistického a konzistentního přístupu. V tomto ohledu je nezbytné vyčlenit dostatečné prostředky evropským fondům, jako je Evropský sociální fond (ESF) a Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR).

4.9

EHSV zdůrazňuje nutnost, aby se příslušné politiky vzájemně posilovaly. Růst, pracovní místa, sociální soudržnost a životní prostředí jsou všechny stejně důležité a jedno není možné bez druhého. Udržitelný růst závisí na úsilí o lepší životní podmínky a zlepšování životního prostředí.

4.10

EHSV chce vidět integrovaný víceúrovňový přístup. Vzhledem k mnohodimenzionální povaze flexikurity je třeba usilovat o integraci různých úrovní politik. Ke zvýšení hospodářské a sociální soudržnosti je nutná koherentnější politika v této otázce a zvýšená interakce mezi různými zúčastněnými stranami a úrovněmi.

4.11

EHSV má za to, že by měla být zohledněna nová rizika a oceněny „přechody“ při provádění flexikurity. Globalizace přinese větší rizika pro pracovníky i podniky. K řešení výzev globalizace je podle EHSV nutné zohlednění těchto rizik. Rozhodující je zde podpora pracovní mobility pozitivní a kvalitní cestou – prostřednictvím investování do lidí a zlepšováním „přenositelnosti“ práv.