ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 162

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 51
25. června 2008


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

 

442. plenární zasedání ve dnech 13. a 14. února 2008

2008/C 162/01

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Definování úlohy a úpravy skupinových žalob v oblasti spotřebitelského práva Společenství

1

2008/C 162/02

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru: Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013: Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit KOM(2007) 99 v konečném znění

20

2008/C 162/03

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Evropská vesmírná politika KOM(2007) 212 v konečném znění

24

2008/C 162/04

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady KOM(2007) 210 v konečném znění

31

2008/C 162/05

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě Komise — Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2006 KOM(2007) 358 v konečném znění

35

2008/C 162/06

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o schvalování typu konstrukční části zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci kolových zemědělských a lesnických traktorů (kodifikované znění) KOM(2007) 840 v konečném znění – 2007/0284 (COD)

40

2008/C 162/07

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií (přepracované znění) KOM(2007) 870 v konečném znění – 2008/0005 (COD)

40

2008/C 162/08

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (kodifikované znění) KOM(2007) 873 v konečném znění – 2007/0299 (COD)

41

2008/C 162/09

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se barviv, která mohou být přidávána do léčivých přípravků (přepracované znění) KOM(2008) 1 v konečném znění – 2008/0001 (COD)

41

2008/C 162/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nezávislé hodnocení služeb obecného zájmu

42

2008/C 162/11

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora širokého přístupu veřejnosti k evropské digitální knihovně

46

2008/C 162/12

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě

52

2008/C 162/13

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Energetická účinnost budov – příspěvek koncových uživatelů (průzkumné stanovisko)

62

2008/C 162/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Možné pozitivní a negativní dopady vyšších požadavků politiky životního prostředí a energetické politiky na konkurenceschopnost evropského průmyslu

72

2008/C 162/15

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o období její činnosti KOM(2007) 861 v konečném znění – 2007/0291 (COD)

79

2008/C 162/16

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Řídící nástroje založené na rybolovných právech

79

2008/C 162/17

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, pokud jde o režim podpory pro bavlnu KOM(2007) 701 v konečném znění – 2007/0242 (CNS)

83

2008/C 162/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy (přepracované znění) KOM(2007) 736 v konečném znění – 2007/0259 (COD)

85

2008/C 162/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí (kodifikované znění) KOM(2007) 667 v konečném znění – 2007/0235 (COD)

86

2008/C 162/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/… o obecných pravidlech pro definici, označování a obchodní úpravu aromatizovaných vín, aromatizovaných, vinných nápojů a aromatizovaných vinných koktejlů (přepracované znění) KOM(2007) 848 v konečném znění – 2007/0287 (COD)

86

2008/C 162/21

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o využívání a prodeji přírodních minerálních vod KOM(2007) 858 v konečném znění – 2007/0292 (COD)

87

2008/C 162/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Perspektivy evropského výzkumu v odvětví uhlí a oceli

88

2008/C 162/23

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje rozhodnutí Rady 85/368/EHS o srovnatelnosti kvalifikací získaných odborným vzděláváním mezi členskými státy Evropského společenství KOM(2007) 680 v konečném znění – 2007/0234 (COD)

90

2008/C 162/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států (na základě článku 128 Smlouvy o ES) KOM(2007) 803 v konečném znění/2 (část V) – 2007/0300 (CNS)

92

2008/C 162/25

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Finanční integrace: evropské burzovní trhy

96

CS

 


III Přípravné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR

442. plenární zasedání ve dnech 13. a 14. února 2008

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Definování úlohy a úpravy skupinových žalob v oblasti spotřebitelského práva Společenství

(2008/C 162/01)

Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k

Definování úlohy a úpravy skupinových žalob v oblasti spotřebitelského práva Společenství

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. ledna 2008. Zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 14. února 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 134 hlasy pro, 94 hlasů bylo proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV se rozhodl znovu otevřít diskusi o potřebě a účelnosti důkladného zvážení úlohy a právní úpravy skupinové žaloby na úrovni Společenství, konkrétně (přinejmenším přednostně) v oblasti spotřebitelského a soutěžního práva.

1.2

EHSV vždy zastával názor, že je třeba na úrovni Společenství definovat skupinovou žalobu, jejímž záměrem je získání účelné nápravy škod v případě narušení kolektivních nebo rozptýlených práv. Taková žaloba by užitečným způsobem doplňovala ochranu, kterou nabízejí způsoby řešení sporů alternativní nebo právní, zejména žaloba na zdržení se jednání, definovaná směrnicí 98/27/ES z 19. května 1998.

1.3

EHSV při několika příležitostech zdůraznil potřebu zásahu na úrovni Společenství v této oblasti, vzhledem k tomu, že taková úprava:

může přispět rozhodujícím způsobem k odstranění překážek fungování vnitřního trhu souvisejících s odchylkami odlišných právních režimů členských států a poskytnout také spotřebitelům novou důvěru v přínosy jednotného trhu a zajistit podmínky skutečné a zákonné hospodářské soutěže mezi podniky (čl. 3, odst. 1, písm. c) a g) Smlouvy);

umožnila by posílení ochrany spotřebitelů, usnadnila by jim účinné uplatnění jejich práv u soudu a zajistila by účinnější aplikaci legislativy společenství (čl. 3, odst. 1, písm. t) Smlouvy);

odpovídala by základní zásadě práva na účinnou právní ochranu před nezávislým soudem, práva zaručeného Listinou základních práv Evropské unie (článek 47).

1.4

Skutečnost, že některé členské státy přijaly v posledních letech různé právní systémy zastupování kolektivních zájmů spotřebitelů, a některé dosud nikoliv, vytváří nerovnosti v přístupu ke spravedlnosti a škodí realizaci vnitřního trhu. Pro EHSV je tato situace politováníhodná tím spíše, že spokojenost a důvěra občanů je jedním z uváděných cílů dokončení vnitřního trhu v 21. století. EHSV hodlá pozorně sledovat důsledky jakéhokoli plánovaného opatření pro konkurenceschopnost evropských podniků a pro dopady, které by v konečném důsledku měly nepřiměřené náklady na pracující a spotřebitele.

1.5

EHSV tedy nabízí své přispění k této úvaze v podobě konkrétních návrhů právní úpravy takové skupinové žaloby; bere přitom v úvahu národní systémy uplatňované v evropských zemích i zkušenosti dalších zemí s takovými žalobami. Zohledňuje přitom zejména zásady vyslovené v doporučení Rady ministrů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) C(2007)74 o urovnávání spotřebitelských sporů a náhradě škod ze dne 12. července 2007.

1.6

Při definování parametrů navrhovaných pro legislativní iniciativu na úrovni Společenství bral EHSV v úvahu společnou právní tradici evropských právních institucí a společné základní zásady občanského řízení v členských státech a odmítl tedy hlediska „class action“ z americké oblasti, neslučitelná s těmito tradicemi a zásadami. EHSV považuje za zvláště negativní jakékoli rozvíjení metod, v rámci nichž získávají třetí investoři či obhájci inspirovaní americkými „class actions“ značnou část částek obdržených jako odškodnění či jako sankce v žalobách podaných v zájmu spotřebitelů.

1.7

S ohledem na cíle a účel takového nástroje EHSV analyzoval hlavní možné cesty v oblasti právní úpravy (výhody a nevýhody režimů opt-in, opt-out a jejich kombinace), úlohu soudce, náhradu škod, opravné prostředky a financování.

1.8

Právní základ takové iniciativy i použitý právní nástroj byly dalšími významnými otázkami, z jejichž analýzy tyto návrhy vycházejí.

1.9

EHSV dále připomíná, že úvaha o zavedení mechanismu skupinové žaloby není v žádném rozporu, ba naopak je v souladu s rozvojem alternativních způsobů řešení sporů. EHSV jako jeden z prvních orgánů vyjádřil stanovisko, že je třeba vytvořit účinné nástroje umožňující spotřebitelům uplatňování jejich individuálních i kolektivních práv, aniž by se museli obracet na soud. V této souvislosti se EHSV vyslovuje pro lepší uzpůsobení systému ombudsmana a souvisejících systémů ve spotřebních odvětvích, zvláště tam, kde je nejvíce rozvinutý přeshraniční obchod či se má nejvíce rozvíjet.

1.10

Kolektivní způsoby řešení sporů postižených spotřebitelů ve skutečnosti mohou sahat od jednotlivých dobrovolných a konsensuálních akcí až po kolektivní způsoby řešení sporů právní cestou. Každá z úrovní řešení sporů musí fungovat optimálně a dbát na usnadnění nápravy vzniklých škod na úrovni, která je nejpřístupnější obětem.

1.11

EHSV vítá Komisí vyjádřený záměr pokračovat ve studiích k tomuto tématu. Zdůrazňuje však, že je zároveň nutná skutečná politická vůle vedoucí k odpovídajícím legislativním iniciativám.

1.12

EHSV vyjadřuje přání zástupců organizované občanské společnosti, když se obrací také k Evropskému parlamentu, Radě a členským státům s požadavkem, aby tuto úvahu provázelo současné zohlednění zájmů různých stran a aby byly dodrženy zásady proporcionality a subsidiarity, a byla následována politickými rozhodnutími nezbytnými k tomu, aby byla co nejdřív přijata iniciativa v tomto směru.

2.   Úvod

2.1

Záměrem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je podpořit důkladné zvážení úlohy a právní úpravy skupinové žaloby (1) na úrovni Společenství, konkrétně (přinejmenším v první fázi (2)) v oblasti spotřebitelského a soutěžního práva. Jeho konečným cílem je podnítit občanskou společnost a odpovědné instituce Evropské unie k prozkoumání potřebnosti a účinků takové iniciativy, k úvaze o definování její právní povahy a okolnostech a podmínkách jejího provádění v rámci evropského právního prostoru.

2.2

Použitá metodologie je proto založena na předběžné analýze potřeb v rámci jednotného trhu a slučitelnosti této iniciativy s právem Společenství. Dále se zkoumá její schopnost řešení přeshraničních konfliktů účinným a rychlým způsobem, zejména v oblasti hospodářských zájmů spotřebitelů.

3.   Jednotný trh a kolektivní zájmy spotřebitelů

3.1

Přibývání „hromadných“ obchodních transakcí, k nimž dochází v důsledku sériové výroby od druhé poloviny minulého století, způsobilo rozsáhlé změny ve způsobech uzavírání smluv a dosahování dohod v oblasti prodeje a poskytování služeb.

S nástupem informační společnosti a možnostmi, které přináší dálkový prodej a elektronický obchod, získává spotřebitel nové výhody, může se však setkat s novými formami nátlaku a být vystaven novým rizikům při uzavírání smluv.

3.2

Veřejné zakázky, rámcové smlouvy, agresivní formy reklamy a marketingu, nedostatečné informování před uzavřením smlouvy, všeobecně rozšířené nepoctivé obchodní praktiky a potlačování konkurence – v těchto podmínkách mohou být poškozeny početné skupiny spotřebitelů, jejichž totožnost je většinou neznámá a může být obtížně zjistitelná.

3.3

Ne vždy mají stejnorodé individuální zájmy, kolektivní zájmy skupin a rozptýlené zájmy veřejnosti v právních systémech tradičního procesního práva, vycházejících z římského práva, vhodné formy právního postupu, které by byly jednoduché, rychlé, účinné a nezatížené vysokými náklady. (3)

3.4

Právní systémy téměř v celém světě, a zvláště ve členských státech EU, nabízejí formy právní ochrany kolektivních nebo rozptýlených zájmů.

3.4.1

Tyto systémy jsou však značně odlišné a poskytují výrazně rozdílnou ochranu těchto práv. Tyto rozdíly vedou k narušení fungování vnitřního trhu.

3.5

Nedostatečná harmonizace na úrovni Společenství způsobila, že národní právní systémy se v nedávné minulosti rozvíjely velmi rozdílnými směry. Tyto rozdílnosti nejsou zapříčiněny odlišnými základními principy, ale spíše rozdílnými právními procesními tradicemi. Tabulky uvedené v příloze osvětlují nejvýznamnější rozdíly na národní úrovni. (4)

3.6

Na nevhodnost této situace upozornily velmi brzy především organizace zastupující zájmy spotřebitelů; na nerovnost evropských občanů z hlediska přístupu k právu a spravedlnosti poukázali také četní právníci a profesoři práva Společenství. (5)

3.7

V institucích Společenství bylo teprve v roce 1985 v návaznosti na seminář v Gentu roku 1982 pod záštitou Komise publikováno memorandum Přístup ke spravedlnosti pro spotřebitele  (6), dokument, ve kterém se Komise mimo jiné poprvé zamýšlí nad systémy právní obrany kolektivních zájmů.

3.8

Teprve v doplňkovém sdělení ze 7. května 1987 však Komise na základě usnesení Evropského parlamentu z 13. března 1987 (7) oznámila svůj záměr předložit rámcovou směrnici zavádějící obecné právo sdružení na právní obranu jejich kolektivních zájmů a vyzvala Radu, aby uznala prvořadou úlohu organizací spotřebitelů, jak ve funkci prostředníků, tak přímých činitelů v oblasti přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti.

3.9

Také Rada zdůraznila ve svém usnesení z 25. června 1987 výlučně věnovaném přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti významnou úlohu, která je svěřena organizacím spotřebitelů a vyzvala Komisi ke zvážení, zda by v této oblasti byla vhodná iniciativa na úrovni Společenství (8).

3.10

Konečně roku 1989, v rámci přípravy svých Budoucích priorit pro uplatnění politiky ochrany spotřebitelů, Komise ve svém tříletém programu (9) (1990–1992) vyhodnotila, že přístup ke spravedlnosti a možnost nápravy škod jsou ve značném počtu členských států na spíše průměrné úrovni z hlediska nákladnosti, složitosti a délky termínů a že existují problémy spojené s přeshraničními vyrovnáními. Komise oznámila, že realizuje studii o nutných opatřeních, kde se zvláštní pozornost zaměřila na možnost skupinových žalob o náhrady škod způsobených spotřebitelům. (10)

3.11

Teprve v roce 1993 však Komise obnovila veřejnou diskusi o této otázce zveřejněním významného dokumentu Zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a o urovnávaní spotřebitelských sporů v rámci jednotného trhu  (11).

Při této příležitosti byla vlastně poprvé důkladně prozkoumána z hlediska Společenství otázka zavedení jednotného režimu žalob na zdržení se jednání, který je často považován za základ pro skutečnou kolektivní žalobu na ochranu zájmů spotřebitelů (12).

3.12

Evropským parlamentem bylo přijato usnesení z 22. dubna 1994 (13), ve kterém Parlament dospěl k závěru, že by bylo užitečné přistoupit k určité harmonizaci procedurálních pravidel v členských státech, a zvažoval možnost zavést pro spory do určitých částek proceduru Společenství, která by umožňovala rychlé rozhodnutí v přeshraničních sporech. Dále se Parlament vyslovil pro to, aby byly do určité míry harmonizovány podmínky pro podávání žalob na zdržení se jednání proti nečestným obchodním praktikám.

3.13

Obdobně se EHSV ve svém stanovisku jednomyslně přijatém na plenárním zasedání 1. července 1994 (14) mezi jiným odvolal na zásadu obecného uznání možnosti právních kroků ze strany sdružení spotřebitelů, s ohledem na jejich zastupování kolektivních a rozptýlených zájmů, k libovolné právní či neprávní instanci ve všech členských státech bez ohledu na státní příslušnost stran, původ sdružení samotných nebo místo sporu a výslovně vyzval Komisi k zavedení jednotné procedury v oblasti kolektivních žalob a žalob ve společném zastoupení, nejen v žalobách o zanechání jednání v nečestných praktikách, ale i v oblasti žalob o náhradu škody. (15)

3.14

Evropská komisařka Emma Bonino při formulaci svých priorit položila důraz na zavedení procedury Společenství umožňující rychlé rozhodování přeshraničních sporů a harmonizaci podmínek pro podávání žalob na zdržení se jednání proti nečestným obchodním praktikám společně se vzájemným uznáním oprávněnosti sdružení spotřebitelů podávat žaloby (16).

3.15

Dále byl 25. ledna 1996 zveřejněn návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (17).

Touto směrnicí Komise navázala na doporučení Sutherlandovy zprávy a odpověděla tak na široce podporované návrhy uvedené v zelené knize (18)  (19).

3.16

Tato směrnice nesporně revolučním způsobem změnila právo Společenství, protože poprvé a obecným způsobem Společenství přijalo právní normu v oblasti vztahující se k občanskému právu procesnímu. (20)

Návrh na rozšíření oblasti působnosti na náhradu škod nicméně nebyl přijat.

3.17

Souběžně Komise vypracovala Akční plánpřístupu spotřebitelů k právní ochraně a o urovnávaní spotřebitelských sporů v rámci jednotného trhu zveřejněný 14. února 1996, ve kterém jednak popsala a charakterizovala podstatu spotřebitelských sporů a vyhodnotila různá řešení používaná v členských státech, jednak oznámila některé plánované iniciativy. Jedna z těchto iniciativ spočívala v zahájení úvahy o možnosti, že by spotřebitelé poškození stejným obchodním subjektem mohli pověřit organizaci spotřebitelů, aby jejich nároky seskupila ex ante, takže by bylo možné spojit jednotlivé stejnorodé kauzy a předložit je společně a současně stejné právní instanci. (21)

3.18

Evropský parlament se k této věci vyjádřil v usnesení ze 14. listopadu 1996 a vzhledem k tomu, že přístup ke spravedlnosti je zároveň základním lidským právem i nezbytnou podmínkou zaručení právní jistoty, jak národní, tak Společenství, uznal význam mimosoudních postupů řešení spotřebitelských sporů, ale upozornil i na nutnost zaručit spotřebitelům možnost uchýlit se po bezvýsledném vyčerpání všech postupů mimosoudního řešení sporu k běžným právním prostředkům s ohledem na zásadu účinnosti a právní jistoty. Proto vyzval Parlament Komisi, aby vypracovala další návrhy na zlepšení přístupu evropských občanů – nerezidentů k národním právním procedurám a pobídl členské státy, aby upřednostnily kroky sdružení spotřebitelů (...) jako mandatářů osob oprávněných k podání žalob o vymáhání nároků a přiznaly těmto sdružením aktivní legitimitu k podávání žalob v kolektivním zájmu, které by čelily některým nečestným obchodním praktikám.  (22)

3.19

Zdá se, že po uvedeném období zůstala tato otázka mimo zájem Evropské komise. (23)

Naproti tomu EHSV se touto otázkou několikrát zabýval z hlediska doložení potřebnosti nástroje občanského procesního práva na úrovni Společenství, který by umožnil právní obhajobu rozptýlených, kolektivních nebo stejnorodých individuálních zájmů. (24)

3.20

Teprve nedávno Komise otázku znovu otevřela v zelené knize Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES  (25) formulacemi, které je vhodné připomenout:

„Z praktických důvodů je velmi nepravděpodobné, ne-li nemožné, aby spotřebitelé a odběratelé, jimž byla způsobena pouze malá škoda, podávali žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolního práva. Je proto třeba zvážit, jak by jejich zájmy mohly být lépe chráněny prostřednictvím hromadných žalob. Kromě zvláštní ochrany zájmů spotřebitelů poslouží hromadné žaloby ke sloučení řady menších žalob do jediné, což přinese úsporu času i peněz.“

3.21

EHSV ve svém stanovisku z 26. října 2006 vyslovil podporu této iniciativě Komise a potvrdil potřebu skupinových žalob o náhradu škod, vzhledem k tomu, že „slouží jako dokonalý příklad některých hlavních cílů: i) účinná náhrada za škodu, usnadněné podání žalob o náhradu škody ze strany organizací jménem poškozených spotřebitelů a tím větší možnost získání skutečného přístupu ke spravedlnosti; ii) předcházení a zabraňování chování, které porušuje antimonopolní pravidla, vzhledem k většímu sociálnímu dopadu tohoto typu žalob.“  (26)

3.22

Komise si vyžádala od Centra studií spotřebitelského práva při Katolické universitě v Lovani významnou studii o alternativních prostředcích řešení sporů, která byla v nedávné době publikována. Nezanedbatelná část této čtyřsetstránkové studie se věnuje popisu 28 národních systémů kolektivních právních prostředků pro obranu spotřebitelů; popisuje systémy 25 členských států, USA, Kanady a Austrálie. (27)

3.23

Nová evropská komisařka pro ochranu spotřebitele Meglena KUNEVA prohlásila při několika příležitostech, že toto téma je jednou z priorit jejího funkčního období. Téma je dále pojednáno v nedávném sdělení Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013  (28). Toto téma znovu potvrdila komisařka Neelie KROES i komisařka Meglena KUNEVA během nedávné konference uspořádané v Lisabonu z podnětu portugalského předsednictví. (29)

3.24

Rada ministrů OECD rovněž přijala doporučení o urovnávání spotřebitelských sporů a náhradě škod (C(2007) ze dne 12. července 2007). Uznává, že většina systémů pro urovnávání sporů a náhradu škod existujících v členských státech byla vytvořena s úmyslem řešit záležitosti na vnitrostátní úrovni a nebývají vždy přizpůsobeny pro odškodňování spotřebitelů pocházejících z jiného členského státu.

4.   Důvody skupinové žaloby na úrovni Společenství

4.1

Mají-li být respektovány zájmy spotřebitelů v členských státech i na úrovni Evropské unie, musí být v právní rovině nejen uznána jejich hmotná práva, ale musí se jim dostat i odpovídajících procesních postupů, aby byla tato práva naplněna.

Je třeba také konstatovat, že znásobení objemu přeshraniční obchodní výměny vyvolalo rozvoj spotřebitelských sporů na evropské úrovni.

V četných případech se ukázalo, že individuální rozhodování sporů není dostatečné. Jeho náklady a pomalost omezují podstatnou měrou naplnění práv spotřebitelů, zejména pokud se jedná o velké množství (tisíce nebo dokonce milióny) spotřebitelů poškozených stejným jednáním a výše individuální újmy je poměrně nízká. Postupný vývoj „evropské společnosti“ vyvolává také otázku stanovení příslušného právního řádu; bylo by vhodné, aby evropští občané mohli uplatňovat svá práva jednotným způsobem. V současné době nelze odškodnit následky zneužívajícího jednání, ke kterému dochází ze stejných okolností a které působí identickou škodu v různých členských státech, pokud se nejedná o vzácné případy členských států disponujících systémem skupinové žaloby.

4.2

Ústavy všech členských států a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod zaručují právo na spravedlivý proces. Toto právo obsahuje zejména právo obracet se užitečným a efektivním způsobem na soud.

4.3

V současné době právní systémy ne vždy umožňují, aby občané poškození určitými praktikami mohli konkrétním a efektivním způsobem předložit věc soudu.

Některé členské státy během několika desetiletí přišly se dvěma typy odpovědi na tento problém.

Nejprve přiznaly kolektivním zájmům spotřebitelů právo ochrany právními kroky před správními orgány nebo soudy a tribunály. Další přiměřená odpověď spočívala v uznání právního postupu, který seskupuje jednotlivá podání žaloby. Takové žaloby jsou založeny především na hospodárnosti procedury, která shromáždí jednotlivá podání žalob a sloučí je do jednoho a jedinečného právního postupu.

4.4

Vytvoření evropské skupinové žaloby by umožnilo přístup ke spravedlnosti všem spotřebitelům bez ohledu na státní příslušnost, finanční situaci a výši individuální újmy. Rovněž by přinesla výhody obchodním subjektům v podobě hospodárnosti procesu, kterou by umožňovala. Náklady na takové řízení by byly nižší, než je tomu v případě mnoha jednotlivých žalob. Výhodou tohoto řízení by byla také právní jistota, protože by se v jednom rozhodnutí soustředilo řešení nesčetných obdobných žalob. (30) Vyloučila by rovněž rozpory v právních názorech soudů evropských států, které by měly řešit obdobné spory.

Tento systém, společný pro všechny evropské země, by tedy nejen umožnil lepší ochranu spotřebitelů, ale posílil by také důvěru obchodních subjektů a tím i obchodní výměnu v Evropské unii.

4.5

Takto definovaná žaloba by měla kladný účinek na oblast mezinárodního práva soukromého vzhledem k interpretačním a aplikačním obtížím u legislativy pro rozhodování smluvních a mimosmluvních sporů (Řím I a Řím II). Umožnila by také přesnější definování pravidel soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (nařízení 44/2001). (31)

4.6

Došlo by tak k posílení spotřebitelského práva širším zavedením opravných prostředků umožňujících spravedlivou náhradu ve prospěch spotřebitelů a účinnou ochranu „slabé strany“, což je základní zásadou práva Společenství. Bylo by tomu tak zejména v případě nedávné směrnice o nekalých obchodních praktikách. Tyto praktiky bývají často uplatňovány současně v několika členských státech a poškozují velký počet spotřebitelů, aniž by tito měli možnost požadovat společně náhradu. Skupinová žaloba je nezbytným procedurálním doplňkem pro účinné provádění této směrnice.

Došlo by ke zvýšení účinnosti všech dosavadních směrnic v oblasti ochrany spotřebitelů provedených členskými státy tím, že by byla uznána skupinová žaloba v oblastech, které pokrývají.

Bylo by vhodné, kdyby bylo možné tato ustanovení využít také ve prospěch malých a středních podniků, které se ocitnou v podobné situaci.

4.7

Zavedení skupinové právní procedury na úrovni Společenství jako posledního kroku ve snaze o vyřešení sporu samozřejmě není žádnou újmou pro systémy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tyto systémy mají bezvýhradnou podporu Evropského hospodářského a sociálního výboru. Možnosti jejich využití je třeba ještě prohloubit a rozvinout.

5.   Terminologie

5.1

Ke správnému vymezení předmětu návrhu je třeba se dohodnout na typu žaloby, o který se jedná.

Syntéza systémů přijatých členskými státy ukazuje, že označení a obsah různých typů žalob se velmi liší. Je tudíž nutné rozlišovat mezi zástupnými žalobami, žalobami v kolektivním zájmu a skupinovými žalobami.

5.2

Zástupné žaloby mohou podávat pouze sdružení spotřebitelů nebo správní jednotky (např. veřejný ochránce práv) a jsou to žaloby na zanechání jednání, jež je v rozporu s právy spotřebitelů, případně v některých zemích na zrušení zneužívajících nebo nečestných ustanovení v spotřebitelských smlouvách.

5.3

Žaloby v kolektivním zájmu poskytují sdružením spotřebitelů možnost podat žalobu právní instanci či nikoliv, je-li kolektivní, obecný zájem spotřebitelů poškozen narušením přesného ustanovení hmotného práva nebo obecné normy jednání. Kolektivní zájem není součtem jednotlivých zájmů spotřebitelů a blíží se zájmu obecnému.

5.4

Skupinová žaloba je žaloba, která umožňuje velkému množství osob dosáhnout uznání jejich práv a domoci se náhrady. Technicky tedy představuje kolektivní procedurální uplatnění individuálních práv.

5.5

Skupinová žaloba není vyhrazena pouze pro oblast ochrany spotřebitelů a hospodářské soutěže.

V tomto stanovisku se však vztahuje jen na hmotné oblasti, jak je uznává právo Společenství.

5.6

Pro toto stanovisko se tedy navrhuje používání termínu „skupinová žaloba“. (32)

6.   Právní základ

6.1

Právní základ politiky obrany spotřebitelů je obsažen v hlavě XIV Smlouvy, nazvané Ochrana spotřebitele.

Článek 153 představuje zjevně významný podnět pro reflexi.

6.2

Ačkoli se spotřebitelské právo v zásadě rozvíjelo na základě, který představuje článek 95 Smlouvy, představuje politika ochrany spotřebitele v této podobě jednoznačně opatření zaměřené na podporu hospodářských zájmů spotřebitelů.

6.3

Je nesporné, že skupinová žaloba zajistí vysokou úroveň ochrany a umožní sdružením spotřebitelů organizovat se k ochraně zájmů spotřebitelů, tedy zajištění spravedlivé náhrady v případě narušení práv, která jim přiznává veškeré právo Společenství, včetně práva hospodářské soutěže.

6.4

Skupinová žaloba na úrovni Společenství rovněž přispěje k lepšímu fungování vnitřního trhu z pohledu spotřebitelů, tak jak to požaduje „revize vnitřního trhu“. Spotřebitelé budou mít vyšší důvěru potřebnou k rozvíjení přeshraničního obchodu. (33)

6.5

Je též možné podpořit myšlenku, že vzhledem k tomu, že se jedná o čistě právní nástroj, mohly by být jako vhodný právní základ použity články 65 a 67. Je to právě tento právní základ, na základě kterého Komise od roku 1996 navrhla a Rada i Parlament přijaly celou řadu právních nástrojů v oblasti občanského práva procesního na úrovni Společenství. (34)

Toto řešení by mohlo být použito, pokud by tato skupinová žaloba mohla být využita jak pro spory přeshraniční, tak vnitrostátní, nebo v oblastech jiných, než je právo spotřebitelské.

6.6

V každém případě bude skupinová žaloba muset respektovat zásady subsidiarity a proporcionality a nikdy nesmí zacházet dále, než je nutné k dosažení záměrů Smlouvy v tom smyslu, že tyto záměry nemohou v dostatečné míře uskutečnit členské státy a jsou tedy snáze uskutečnitelné na úrovni Společenství.

6.7

Bude se rovněž muset řídit zásadami a mechanismy uvedenými v doporučení Rady ministrů OECD (Doporučení C(2007) 74 ze dne 12. července 2007), které jsou určeny všem členským státům i přes jejich odlišné právní prostředí.

7.   Parametry skupinové žaloby na úrovni Společenství

7.1   Čím nesmí být skupinová žaloba

7.1.1   Skupinová žaloba nesmí být zástupnou žalobou

7.1.1.1

Zástupnou žalobu mohou podávat pouze určité subjekty se zvláštním oprávněním (sdružení spotřebitelů, veřejný ochránce práv). Spotřebitelé obecně nemohou získat náhrady individuální újmy.

7.1.1.2

Hlavním cílem tohoto právního postupu je zanechání jednání, které je v rozporu s právy spotřebitelů, případně v některých zemích také zrušení zneužívajících nebo nečestných ustanovení ve spotřebitelských smlouvách, kdy soud nemůže uložit žádnou náhradu.

7.1.1.3

Některé země tyto mechanismy nastavily tak, aby umožňovaly odškodnění spotřebitelů. Tato náhrada však není vyplacena jednotlivým spotřebitelům, ale zůstane v držení zastupujících subjektů nebo je převedena státu k sociálnímu využití.

7.1.1.4

Tento mechanismus tedy ve skutečnosti neodpovídá opravdové skupinové žalobě, kde jsou všichni spotřebitelé odškodněni v jediném procesu.

7.1.2   Skupinová žaloba nesmí být americkou class action

7.1.2.1

Zavedení evropské skupinové žaloby neznamená přenesení class action ze Spojených států do Evropy. Americký právní systém se velmi liší od právních systémů členských států. Slabiny class action, které jsou uváděny jako zdroj úchylek, jsou tomuto právnímu systému vlastní a v Evropě by se nemohly projevit.

7.1.2.2

Ve Spojených státech vynášejí soudní rozhodnutí občanské poroty a volení soudci. Toto zvláštní složení, lišící se od uspořádání ve většině členských států (s profesionálními soudci), velmi často vede určité státní soudy k připuštění fantaskních žalob a vynášení rozsudků příliš příznivých pro žalující stranu, což vede spotřebitele k uplatňování nároků před určitými soudy spíše než před jinými, známými menší vstřícností (forum shopping).

7.1.2.3

Naproti tomu evropská skupinová žaloba by byla pro forum shopping překážkou, protože by ve všech členských státech byl zaveden jediný typ procedury, takže bez ohledu na právní systém nebo členský stát zvolený žalující stranou by projednání žaloby a rozhodnutí soudu mělo stejný charakter.

7.1.2.4

Náhrady škod mohou být doplněny o náhrady sankční povahy. Tyto náhrady, které stanoví poroty a volení soudci, dosahují často astronomických částek. Náhrady škod sankční povahy ve většině evropských států neexistují.

7.1.2.5

Advokáti jsou odměňováni rozšířeným systémem contingency fees. Je to jedna z forem pactu quota litis, kde advokáti, kteří sami mohou být zároveň žalobci, se podílejí na výnosu žaloby. Tento systém je ve většině členských států Evropské unie zakázán zákonem nebo etickým advokátním kodexem.

7.2   Základní volba: opt-in nebo opt-out

Studium procedur skupinové žaloby přijatých členskými státy umožňuje třídit podle hlavního mechanismu podání žaloby a zásahu spotřebitele do procesu. Buď musí učinit krok z vlastní vůle, aby se procesu účastnil (systém opt-in), nebo podání žaloby způsobí automaticky, že spotřebitel se stane účastníkem jednání, aniž by se pro to musel vyslovit (systém opt-out). V tomto systému opt-out zůstává spotřebiteli nadále možnost se z projednávání vyloučit. Vypracování evropské skupinové žaloby vychází tedy nutně z volby tohoto základního mechanismu.

7.2.1   Opt-in a test case

7.2.1.1

Systém nazývaný opt-in předpokládá, že daná osoba projeví vůli zúčastnit se procesu. Dotčené osoby si tedy musí být navzájem známy a musí se výslovně připojit k žalobě před vynesením rozsudku.

Paralelně s mechanismem opt-in se rovněž vyvinuly mechanismy nazývané test cases nebo založené na prvním vyneseném rozsudku. Tyto procedury se blíží skupinovým žalobám založeným na opt-in, jelikož i zde se musejí dotčené osoby vyslovit pro účast v procesu a podat individuální žalobu. Zvláštnost tohoto mechanismu však spočívá v tom, že soudce vybere jednu z individuálních žalob a rozhodne pouze v této věci. Rozsudek vynesený v testovacím procesu pak platí pro všechny individuální žaloby registrovaná soudem.

7.2.1.2   Výhody těchto mechanismů

7.2.1.2.1

Každý člen skupiny musí vyjádřit vůli připojit se k procesu, a to obecně zápisem do registru. Je zde tedy výslovný projev vůle, který odpovídá zásadě svobodného předložení věci soudu. Žalující strana jedná pouze jménem osob, které jí k tomu daly svůj formální souhlas.

7.2.1.2.2

Způsob „opt-in“ umožňuje určit ex ante předvídatelný rozsah odškodnění, o něž se jedná. To je důležité jak pro žalované, na něž obecně přímo směřuje žádost o odškodnění, tak pro možnost uzavřít pojištění, jež by pokrylo část předpokládaných škod. Na oprávněné žádosti o odškodnění by tak byly vyhrazeny náležité finanční prostředky.

7.2.1.2.3

Při projednávání testového procesu je soudci předložen jediný individuální spis, aby problém vyhodnotil. To znamená úsporu času a vyšší účinnost soudce, protože při posouzení zodpovědnosti obchodního subjektu vychází z této jediné kauzy.

7.2.1.3   Nevýhody těchto mechanismů

7.2.1.3.1

Tyto mechanismy se obtížně řídí a jsou nákladné, protože dotčené osoby musí vyjádřit vůli připojit se k procesu a vytvořit individuální spis. Řízení těchto spisů se při vyšších počtech dotčených osob stává komplexní činností.

7.2.1.3.2

Tím dochází k velmi dlouhým procesním lhůtám, protože soud musí organizovat a spravovat všechny tyto individuální spisy. V případě hromadných sporů, které jsou většinou důvodem podání skupinové žaloby, jsou individuální újmy poměrně stejnorodé a často nevyžadují individuální přezkoumání.

7.2.1.3.3

V mechanismu test case soudce ne vždy stanovuje částku odškodnění a někdy zde odkáže na individuální procesy. To vyvolává nesnáze v řízení a prodlužuje procesní lhůty.

7.2.1.3.4

Studie skupinových žalob podle zásad opt-in nebo test case provedená v zemích, kde se tento mechanismus používá, dále ukázala, že značná část spotřebitelů nepodá žalobu k soudu, protože informace o existenci procesu nebyly dostatečné. Dotčené osoby se také z velké části odmítají obrátit na soud, protože jim v tom brání překážky hmotné, finanční a psychologické, které soudní projednávání provázejí (nároky na čas, peníze, mimořádná složitost).

7.2.1.3.5

Dochází tedy k významnému snížení počtu osob, které se skutečně procesu zúčastní, oproti počtu osob, kterých by se mohl týkat. Odškodnění spotřebitelů tedy není úplné. Zisk, o který se mohl obchodní subjekt nezákonným jednáním obohatit, mu může zůstat z velké části zachován. Není dosaženo odrazujícího účinku procesu.

7.2.1.3.6

Tyto mechanismy představují také problém z hlediska relativního účinku souzené věci. Rozhodnutí soudu o skupinové žalobě je platné pouze pro osoby, které se k žalobě připojily. Spotřebitelé, kteří se pro to nevyslovili, mají tedy plné právo vznášet individuální žaloby, které mohou vyústit v rozhodnutí, jež budou v rozporu s rozsudkem vyneseným ke skupinové žalobě.

7.2.2   Opt-out

7.2.2.1

Tradiční skupinová žaloba je založena na systému opt-out, jenž implicitně zahrnuje všechny osoby, které byly jednáním poškozeny, s výjimkou těch, které výslovně projevily vůli nezúčastnit se procesu.

Některé evropské státy se inspirovaly tímto mechanismem k vypracování vlastní procedury podávání skupinových žalob.

7.2.2.2   Výhody tohoto mechanismu

7.2.2.2.1

Zkoumání národních systémů využívajících princip opt-out ukazuje, že tato procedura je účinnější a její řízení je jednodušší, než je tomu u ostatních mechanismů přijatých určitými členskými státy.

7.2.2.2.2

Zaručuje skutečný přístup dotčených osob ke spravedlnosti a tím i spravedlivé a účinné odškodnění všech spotřebitelů poškozených určitými praktikami.

7.2.2.2.3

Vylučuje obtíže při řízení jak na straně žalující, tak na straně soudu (členové skupiny se seznámí až po rozhodnutí soudu, nikoliv předem).

7.2.2.2.4

Má také odrazující účinek na stranu odpovědnou za škody, která je nucena odškodnit všechny osoby, které byly nezákonným jednáním poškozeny, a případně vrátit zisk, který mohl vzniknout.

7.2.2.2.5

Je rovněž třeba si uvědomit výhody, které má tento typ procedury pro obchodní subjekt. Skupinová žaloba umožňuje úspory lidských a finančních zdrojů a vyšší účinnost obhajoby obchodního subjektu. Místo aby současně vedl množství obdobných sporů před množstvím různých soudů, připraví si prostředky obhajoby pro řízení před jediným soudem.

7.2.2.3   Nevýhody tohoto mechanismu

7.2.2.3.1

Tento mechanismus je možné hodnotit jako neslučitelný s ústavními principy některých zemí a Evropskou úmluvou o lidských právech, především s principem svobody předložit věc soudu, protože osoby se automaticky stávají členy skupiny, aniž by přitom projevily výslovný souhlas s žalobou. Pokud se z procesu nevyloučí, mohou být vázány rozhodnutím soudu.

Je však možné zcela zachovat tuto individuální svobodu tím, že se dotčeným osobám předá osobní informace, což umožní předpokládat, že osoby, které se po jejím obdržení nevyloučily, poskytly k žalobě tiché zplnomocnění. Další možností je poskytnout členům skupiny možnost vyloučit se z procesu ve kterémkoliv okamžiku jeho průběhu, ba i po vynesení rozsudku, a umožnit jim v případě nepříznivého rozhodnutí soudu podat individuální žaloby.

7.2.2.3.2

Byla by zasažena také další práva, práva obhajoby jako zásada sporného řízení a zásada rovnosti zbraní. Obchodní subjekt musí mít možnost použít prostředky individuální obhajoby proti jednotlivému poškozenému členu skupiny. Tento princip se pojí se zásadou „spravedlivého procesu“ v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. V systému opt-out v podstatě nemusí být všechny dotčené osoby jmenovitě určeny a nemusí být známy obchodnímu subjektu. Obchodní subjekt by se tak mohl ocitnout v situaci, kdy by nemohl uplatnit prostředky individuální obhajoby.

V rámci skupinové žaloby jsou však nutně stejnorodé individuální situace, za což ručí soudce.Spory v oblasti spotřeby a hospodářské soutěže především vycházejí ze smluv a situace dotčených osob jsou tedy téměř identické. Causa petendi je jedna a táž. Je tedy obtížně představitelné, že by obchodní subjekt mohl vůči jednomu ze spotřebitelů použít nějaký zvláštní způsob obhajoby.

Soudce může po celou dobu procesu disponovat možností odmítnout žalobu, v níž by zjistil vysokou nestejnorodost faktické nebo právní situace.

Konečně ve fázi odškodnění má soudce možnost vytvořit podskupiny, aby přizpůsobil především výši odškodnění jednotlivým případům a tedy případným snížením odpovědnosti.

7.2.3   Opt-out a opt-in podle typu sporu

7.2.3.1

Úprava zvolená nedávno Dánskem a Norskem umožňuje systém opt-in i opt-out. Soudce se může rozhodnout o přijetí systému opt-out, pokud se jedná o spory o drobné částky, žaloby jsou podobné a je obtížné celou proceduru provádět na základě opt-in. V oblasti spotřebitelského práva jsou časté spory, ve kterých spotřebitelé nemají účinné individuální prostředky dosažení práva, protože věc se týká velkého množství jednotlivců a sporné částky nejsou vysoké. Procedura založená na opt-out umožňuje vzít v úvahu všechny dotčené osoby a uložit sankci, která dosahuje výšky případného nezákonného zisku. Pro spory, kde jsou jednotlivé újmy vyšší, se používá systém opt-in, což znamená, že každý spotřebitel se musí přihlásit, chce-li se stát účastníkem řízení.

7.2.3.2   Výhody tohoto mechanismu

U hromadných sporů je usnadněno řízení procedury. Cíle odškodnění je dosaženo, je-li účinný sdělovací prostředek. Cíle odrazení je rovněž dosaženo.

Případné dotčení ústavních principů a Evropské úmluvy o lidských právech je vyváženo touto účinností v odškodnění a odrazení.

7.2.3.3   Nevýhody tohoto mechanismu

V první řadě je třeba upozornit na obtížné stanovení hranice mezi oběma mechanismy, opt-in a opt-out. Obě dvě uvedené země tyto mechanismy přijaly teprve nedávno a nemají dosud zkušenosti s konkrétním případem. Ve znění zákonů se zmiňují pouze hromadné spory o malé částky, u nichž nelze očekávat individuální procesy.

Tento problém nejasně definované hranice může být příčinou velmi dlouhých diskusí v průběhu procesu a odvolání, která prodlouží procesní lhůty.

7.3   Úloha soudce

7.3.1

V tomto zvláštním typu procesu, kde jednou stranou jsou četní poškození, se stávají pravomoci svěřené soudci závažnou otázkou.

7.3.2

Ve většině mechanismů opt-out je totiž první fází procesu přezkoumání přípustnosti žaloby soudcem. V test case má stejnou funkci přezkoumání individuálního spisu.

7.3.2.1

Zkoumání přípustnosti žaloby je etapou, která umožňuje na samém počátku zastavit zpracování všech žalob, které očividně nemají žádný podklad, jsou fantaskní nebo mohou neoprávněně poškodit pověst odpůrce. Tak je možné zabránit procesům, které by soud zneužívaly nebo nebyly proveditelné.

7.3.2.2

Soudce je zárukou správného průběhu této etapy hodnocení přípustnosti. Konkrétně mu náleží povinnost ověřit, zda všechny podmínky stanovené zákonem pro podání skupinové žaloby jsou naplněny.

7.3.2.3

Jmenovitě se jedná o tyto skutečnosti:

samotná existence sporu (spor žalující strany nesmí být promlčen)

zda složení skupiny neznemožňuje společný proces nebo proces v zastoupení

zda existují právní nebo faktické skutečnosti společné členům skupiny (i causa petendi)

zda nárok vznesený na obchodní subjekt odpovídá doloženým faktům (kritérium pravděpodobnosti nároku, fumus boni iuris)

zda je žalující strana schopna zastoupit a odpovídajícím způsobem chránit zájmy členů skupiny.

7.3.3

V pozdější fázi je také důležité, aby soudce mohl schválit možnou nabídku transakce a případně ji odmítnout, pokud podle jeho názoru není v zájmu členů skupiny. K tomu musí mít vyšší pravomoc než jen schvalovat transakce, což mu zákon obvykle umožňuje ve většině právních systémů členských států.

7.3.4

Zvláštnosti této procedury vedou také k tomu, že jsou potřebná vhodná ustanovení o předkládání důkazů. Soudce musí mít možnost využít soudního příkazu vůči odpůrci nebo třetí straně, aby získal dokumenty, a možnost vyžádat vyšetřování, aby byly získány nové důkazy. Legislativa zakládající skupinovou žalobu musí výslovně upravit, že soudce nesmí odmítnout jednat v tomto smyslu, pokud o to žalující žádají.

7.3.5

Aby mohli soudci co nejlépe plnit své pravomoci, jeví se jako potřebné jmenovitě stanovit určité tribunály příslušné pro rozhodování o skupinových žalobách. Bylo by tedy třeba přizpůsobit právní struktury členských států a připravit zvláštní vzdělávání takových soudců.

7.4   Účinné odškodnění

7.4.1

Skupinová žaloba musí umožnit poškozenému náhradu hmotné újmy (finanční), fyzické újmy, pretium doloris a jiné újmy na cti. Cílem žaloby je jednak odškodnění spotřebitelů, jednak odrazení, proto je nutné požadovat náhradu veškeré újmy. Rovněž je třeba poskytnout tribunálům jednoduché, levné a transparentní metody vyhodnocení, aniž by se přitom opouštěla zásada odškodnění.

7.4.2

Poškozené osoby v procesu s hromadnou žalobou musí také mít možnost získat víceré způsoby odškodnění. Kromě zdržení se jednání nebo neplatnosti právního kroku musí být umožněna také přímá nebo nepřímá náhrada újmy. Dále musí být možné ji doprovodit dalšími odškodňujícími opatřeními, jako je veřejné prohlášení, oznámení atd.

7.4.3

Přímé a individuální odškodnění nesmí být jediné přípustné, protože za určitých okolností by takové odškodnění bylo obtížné, ne-li nemožné, např. vzhledem k tomu, že členy skupiny by nebylo možné identifikovat při použití mechanismu opt-out nebo by jich bylo příliš mnoho, případně by výše jejich individuální újmy byla příliš nízká. Důležité je, aby k odškodnění poškozených došlo i nepřímým způsobem a bylo dosaženo odrazujícího účinku.

7.4.3.1

Přiměřené mechanismy jsou nutné v případech, kdy je soudce schopen vyčíslit částku každého jednotlivého odškodnění pro členy skupiny, kteří jsou identifikovaní nebo identifikovatelní (opt-in, test case nebo i opt-out, pokud obchodní subjekt např. dodal seznam dotčených zákazníků), ale také v případě, kdy se takové individuální rozdělení ukáže jako příliš nákladné vzhledem k nízké částce jednotlivé újmy.

7.4.3.2

Podobně pokud nejsou všechny částky vyplaceny, je třeba dát přednost nepřímým odškodňujícím opatřením v celkové částce, která tvoří zůstatek. Je třeba, aby soudce v rozsudku stanovil finanční nakládání se zůstatkem a určil způsoby kontroly jeho provádění, která může být delegována na třetí osoby.

7.4.3.3

V situaci, kdy je toto opatření nepřímého odškodnění nemožné, musí být celý zůstatek určený soudcem převeden na podpůrný fond skupinových žalob k financování budoucích procesů.

7.4.3.4

Pokud soudce nemůže vyčíslit výši každého jednotlivého odškodnění, protože nemůže identifikovat všechny členy skupiny (pouze u mechanismu opt-out), musí mít možnost sestavit vyhodnocovací mřížku pro různé kategorie újmy. Vyplacení těchto částek může být delegováno na správu soudu, ale také na advokáta zastupujícího skupinu, třetí stranu (pojistitele, účetního apod.), čímž se zprostí tribunál této složité a zdlouhavé etapy analyzování jednotlivých nároků.

7.4.3.5

V této druhé situaci musí mít soudce možnost rozhodnout o individuálním odškodnění členů skupiny, kteří se přihlásili po informování o rozsudku a zůstatek musí být použit na činnosti nepřímo nahrazující újmu, kterou utrpěla skupina.

7.4.3.6

Pokud není možné žádné nepřímé opatření, musí se zůstatek převést do podpůrného fondu.

7.5   Odvolání

7.5.1

Skupinová žaloba musí přiznávat právo na odvolání jedné i druhé straně.

7.5.2

Vzhledem k významu, který má na jedné straně potřeba rychlého odškodnění poškozených a na druhé straně jistota, že práva jedné i druhé strany byla spravedlivě zvážena, je vhodné stanovit právo odvolání se proti rozsudku pro každou stranu ve shodě s těmito požadavky.

7.5.3

Je tedy důležité, aby respektování tohoto práva zavazovalo členské státy k použití zrychleného odvolacího postupu a nedocházelo k pouhému protahování pře.

7.5.4

Jistota, že odškodnění, ke kterému byl původce škody odsouzen, bylo řádně zaznamenáno v jeho účetnictví, představuje rovněž záruku pro členy skupiny v případě odvolání.

7.6   Financování systému

7.6.1

Cílem musí být samofinancování systému skupinových žalob.

7.6.2

Vzhledem k tomu, že by nebylo žádoucí, ba ani možné, zavést rozšířený systém contingency fees po americkém způsobu, jelikož odporuje evropské právní tradici, je nutné zavést způsob financování, jenž by poškozeným bez finančních prostředků umožnil k podání skupinové žaloby získat zálohu na náklady řízení (odměnu advokáta, odměnu znalce v rámci soudem schváleného vyšetřování atd.).

7.6.3

Jedním z prostředků financování tohoto systému by mohlo být vytvoření podpůrného fondu pro kolektivní žaloby, financovaného z nezákonného zisku odsouzených společností, jak ho během řízení stanoví soudce, pokud by jej nepožadovaly přímo poškozené identifikované osoby. (35)

7.6.4

Podpůrný fond může také soustředit všechny informace vztahující se k probíhajícím skupinovým žalobám a může být pověřen šířením informací týkajících se kroků, které mají podniknout dotčené osoby, které se chtějí přihlásit, vyloučit ze skupiny nebo získat odškodnění.

7.7   Další procesní pravidla

V podrobnostech bude třeba upravit množství procesních pravidel; nyní se omezme na připomenutí některých z nich.

Jsou to tato pravidla:

režim oznamování informací dotčeným osobám,

soudní poplatky a poplatky za právní pomoc,

spolupráce právních a správních orgánů členských států,

termíny provádění právních úkonů a promlčecí lhůty,

používání internetu (e-justice).

8.   Právní nástroj – nařízení nebo směrnice

8.1

Zavedení takové skupinové žaloby na úrovni Společenství může být upraveno buď směrnicí nebo nařízením; domníváme se, že pouhé doporučení by již z definice svou povahou neumožňovalo vytvořit podmínky pro účinné a jednotné harmonizované přijetí takové iniciativy ve 27 členských státech.

8.2

Pokud by se však předpokládal širší rozsah použití, tedy nejen výlučně ve vztahu k právům spotřebitele, a právním základem by byly články 65 a 67 Smlouvy, bylo by vhodné uvažovat o přijetí nařízení, obdobně jako je tomu bylo u nařízení o úpadkovém řízení, evropském exekučním titulu, evropském platebním rozkazu, evropském řízení o drobných pohledávkách nebo obstavení bankovních účtů.

8.3

Pokud bude při zavádění této iniciativy rozhodnuto se přinejmenším v první fázi omezit na oblast spotřebitelského práva v přeshraničních sporech, jeví se jako nejvhodnější způsob zavedení skupinových žalob na úrovni Společenství směrnice, která by navazovala na směrnici o žalobách na zdržení se jednání.

8.4

Dosud přetrvávají mezi členskými státy značné rozdíly v procesních pravidlech. Je proto vhodné stanovit obecným způsobem základní principy skupinové žaloby s tím, že by členské státy směrnici prováděly s ohledem na vlastní obvyklé procesní zásady.

Není například jisté, zda by byla možná harmonizace, pokud by tribunály určené k přijímání těchto žalob závisely na pravidlech soudní organizace jednotlivých států.

Způsoby podání se musejí přizpůsobit odlišnostem členských států. Nařízení by proto nebylo případné.

8.5

Je zřejmé, že směrnice v tomto případě musí být směrnicí celkové harmonizace, aby se předešlo situaci, kdy by členské státy systém zpřísnily na úkor podniků se sídlem v daném státě.

V Bruselu dne 14. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Ve smyslu občanského řízení, s cílem obhajoby kolektivních nebo rozptýlených zájmů jak ve smyslu zábrany (žaloba o zákaz), tak ve smyslu nápravy (žaloba o náhradu škody). V jiném smyslu lze výraz „collective action“ najít především v anglosaské právní literatuře, kde označuje sociologické kořeny sdružování (srov. „Collective action in the European union; interests and the new politics of associability“, Justin GREENWOOD a Mark ASPINWALL, Routledge, Londýn, 1998.) a má zvláštní význam z hlediska hledání sociologických příčin a sociálních potřeb, které odůvodňují společné žaloby v úzce procesním smyslu.

(2)  Neměla by se vyloučit možnost, již potvrzená v několika národních právních systémech, rozšířit rámec působnosti skupinových žalob na všechny kolektivní nebo rozptýlené zájmy v oblastech, jako je například životní prostředí, kulturní dědictví a územní plánování, ať je to vůči právním osobám soukromým nebo veřejným, včetně státních, správních či veřejných orgánů.

(3)  Významný právník a portugalský poslanec použil v parlamentní rozpravě argument podporující zavedení skupinové žaloby v Portugalsku, pro jehož lapidárnost by se v právnické literatuře jen těžko hledala obdoba.

Poslanec Almeida Santos se v souvislosti s novými právy druhé a třetí generace, pracovním právem, spotřebitelským právem, právem životního prostředí, územního plánování a ochrany kulturního dědictví, „s právy univerzální působnosti, právy každého, která náležejí mnoha, ne-li všem“, otázal:

„Tato práva náležejí všem, nebo přinejmenším velkému počtu lidí. Je tedy správné, aby byla chráněna kousek po kousku, aby stěžovatelé museli stát ve frontě na soudní rozhodnutí ve věci, která je někdy shodná s kauzou jejich kolegy nebo souseda, na rozhodnutí, které jim často dá za pravdu ve chvíli, kdy výsledek už nemá žádný smysl, kdy už odškodnění pohltila inflace, kdy náprava poškozené pověsti přichází příliš pozdě, než aby zabránila rozvodu nebo dokázala obnovit důvěru, a procedurální kalvárie se tak stává živým obrazem neúčinnosti a marnosti? Skutečně musíme zachovávat tuto kafkovskou vizi právního očistce?Náhle si uvědomujeme, že právní ochrana výlučně individuální není dostatečná, že existují práva a zájmy „nadindividuální“ stojící mezi právy jednotlivce a kolektivními zájmy, že je nedostatečné právo přímo nebo nepřímo poškozených obrátit se na soud, že se blíží konec individualistické koncepce práva a spravedlnosti a objevuje se nový pluralismus a nové právo (D.A.R., série I, č.o46, 21. 2. 1990, str. 1617).

(4)  Studie Centra studií spotřebitelského práva při Katolické universitě v Lovani vypracovaná pro Komisi (GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele) je také vynikajícím přehledem ukazujícím důsledky různých národních přístupů při řešení přeshraničních sporů, především případů, kdy jsou spotřebitelé z několika členských států poškozeni stejnými nadnárodními nečestnými obchodními praktikami, vadami nebo nedostatky týchž produktů nebo smlouvami uzavřenými na dálku obsahujícími stejné všeobecné obchodní podmínky, jež jsou protiprávní.

(5)  V této oblasti právní vědy není možné opomenout zásadní dílo „Le Droit d'action en justice des groupements“, LARCIER, Bruxelles, 1972, jehož autorem je Jacques van COMPERNOLLE, a kolektivní práci „L'aide juridique au consommateur“, CDC Bruylant, Bruxelles, 1981, jejímiž autory jsou T. BOURGOIGNIE, Guy DELVAX, Françoise DOMONT-NAERT a C. PANIER.

(6)  Memorandum bylo předloženo Radě 4. ledna 1985 a 7. května 1987 je doplnilo doplňkové sdělení o přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti. Dále se již ve sdělení Komise z 4. června 1985Nový impuls pro politiku ochrany spotřebitelů, COM (85) 314 v konečném znění, jehož zaměření bylo Radou schváleno 23. června 1986 (Úř. věst. C 167, 5.6.1986) zdůrazňovalo, že klasické právní postupy jsou pomalé a často nákladné ve srovnání se spornými částkami ve spotřebitelských záležitostech a že pro řádnou ochranu práv spotřebitelů jsou nezbytné přiměřené konzultační a opravné prostředky.

(7)  Zpravodajkou byla nizozemská poslankyně paní Boot. Jedním z prvků textu, které je vhodné připomenout, se po pozměňovacích návrzích, které předložili poslanci Squarcialupi a Pegado Liz, stala výzva Komisi, aby navrhla směrnici harmonizující legislativu členských států tak, aby byla zajištěna obrana kolektivních zájmů spotřebitelů a sdružení spotřebitelů získala možnost právních kroků v zájmu kategorie, kterou zastupují, a spotřebitelů jednotlivě. (dok. A2-152/86 z 21. listopadu 1986 (PE 104.304).

(8)  Usnesení 87/C v Úř. věst. C 176, 4.7.1987.

(9)  Schváleno Radou dne 9. března 1989 (Úř. věst. C 99, 13.4.1989).

(10)  KOM(90) 98 v konečném znění, 3.5.1990. Poprvé se zde v oficiálním dokumentu Komise hovoří o možnosti „skupinových“ žalob.

(11)  KOM(93) 576 v konečném znění, 16. listopadu 1993. Pro porozumění tomuto dokumentu je důležité připomenout, že v letech 1991 a 1992 se z různých stran objevily diskusní iniciativy zaměřené na otázky spojené s přístupem k právu a spravedlnosti, mezi nimiž je vhodné zmínit konferenci o mechanismech odškodnění spotřebitelů organizovanou Office of Fair Trading v Londýně v lednu 1991, třetí konferenci o přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti uspořádanou v Lisabonu 21.-23. května 1992 pod záštitou Komise a Instituto do Consumidor a seminář o ochraně přeshraničních spotřebitelů, který uspořádalo v říjnu 1993 ministerstvo hospodářství a ministerstvo pro rodinu a solidaritu s podporou Komise. Zprávy, které z nich vzešly, zůstávají velmi významné i v dnešní době. V tomto období se k této otázce také vyjádřilo několik význačných universitních odborníků a renomovaných právních expertů (viz zejména Group actions and Consumer Protection, vyd. Thierry BOURGOIGNIE, Col. Droit et Consommation, sv. XXVIII, 1992; Group Actions and the Defence of the Consumer Interest in the European Community, Anne MORIN, INC, Francie, 1990.

(12)  Je však vhodné zdůraznit, že zelená kniha se opírá o určitá předchozí rozhodnutí a pracovní dokumenty, které jsou jí oporou a základem politické podpory nutné pro její přijetí. V březnu 1992 Komise pověřila skupinu nezávislých osobností pod předsednictvím Petera Sutherlanda vypracováním zprávy o fungování jednotného trhu jako vyhodnocení výsledků provádění bílé knihy o vnitřním trhu.

Zpráva byla zveřejněna 26. října 1992 a zvláště se zabývala otázkou přístupu ke spravedlnosti. Ve zprávě se uvádělo, že účinnost ochrany práv spotřebitele je pochybná, upozorňovalo se na neúčinnost Bruselské úmluvy z roku 1968 o vzájemném uznávání právních rozhodnutí a z ní vyplývající nesnáze s právní vymahatelností rozsudků v jednom členském státě vyslovených jurisdikcí jiného členského státu. Doporučovala proto bezodkladné přezkoumání této záležitosti Společenstvím (doporučení č. 22). Toto doporučení se realizovalo v podobě sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu z 2. prosince 1992Fungování vnitřního trhu po roce 1992 – situace po Sutherlandově zprávě, SEK(92) 2277 v konečném znění. Pracovní dokument Strategický program pro vnitřní trh, který Komise představila v červnu 1993, uznával potřebu vytvoření koherentního operačního rámce v oblasti přístupu ke spravedlnosti, který má integrovat řadu opatření zaměřených na šíření, transparentnost a aplikaci práva Společenství (KOM(93) 256 v konečném znění). Sdělení Komise Radě z 22. prosince 1993 upozorňovalo na skutečnost, že dokončení vnitřního trhu by mohlo vést ke zvýšení počtu případů, kdy se rezidenti jednoho členského státu budou domáhat respektování svých práv v jiném členském státě (KOM(93) 632 v konečném znění).

Navzdory tomu, že podle Komise nebylo vhodné, aby Společenství usilovalo o harmonizaci, která by zrušila specifické znaky rozdílných národních právních režimů, Komise nabídla, že bude usilovat o informovanost a vzdělávání v oblasti práva Společenství, o transparentnost, účinnost a přísnost aplikace tohoto práva, o koordinaci a spolupráci v justičních záležitostech mezi členskými státy a Komisí usnadněnou vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost, zejména jejího třetího pilíře. Toto úsilí se stalo předzvěstí publikace zelené knihy a rozsáhlých konzultací, které v této souvislosti proběhly. Během schůze dne 27. září 1993 (686. schůze Vnitřní trh) již Rada vyslovila závěr, že prvořadou důležitost má prohloubení úvahy o přístupu ke spravedlnosti, zejména na základě zelené knihy ohlášené Komisí na závěr téhož roku, která se měla zabývat otázkou procedurálních prostředků a případně i zvýšením transparentnosti sankcí. Konečně v této době došlo k vypracování významné studie vyžádané Komisí: ERIC BALATE, CL. NERRY, J.BIGOT, R. TECHEL M. A. MUNGE, L. DORR a P. PAWLAS s přispěním A. M. PETTOVICHE „A right to group actions for consumer associations throughout the Community“ (smlouva B5-1000/91/012369). Tato studie je i v současnosti neopominutelným pramenem.

(13)  Dok. PE 207.674 z 9. března, zpravodaj pan Medina Ortega.

(14)  CES 742/94, zpravodaj pan Ataíde Ferreira, Úř. věst. C 295, 22.10.1994. Zájem EHSV o toto téma nebyl tedy nijak nový. V dalších dokumentech, zejména ve dvou stanoviscích z vlastní iniciativy k dokončení vnitřního trhu a ochraně spotřebitelů, která vypracoval pan Ataíde Ferreira a jež byla přijata dne 26. září 1992 (CES 1115/91, Úř. věst. C 339, 31.12.1991) a 24. listopadu 1992 (CES 878/92, Úř. věst. C 19, 25.1.1993), se již pozornost Komise zaměřila na nutnost nalezení možností podání žalob v oblasti právní úpravy přeshraničních sporů a na uznání pravomoci zastoupení organizací spotřebitelů v národních i přeshraničních sporech (odstavec 5.42 dokumentu CES 1115/91; odstavec 4.12 dokumentu CES 878/92 a část 4 zajímavé studie uvedené v příloze, kterou zpracovali společně Eric Balate, Pierre Dejemeppe a Monique Goyens a která byla HSV zveřejněna (CES-93-003) str. 103 a násl.)

(15)  Tématu se ostatně později věnovala další stanoviska EHSV, mezi nimiž z hlediska významnosti vynikají: stanovisko z vlastní iniciativy Jednotný trh a ochrana spotřebitelů – příležitosti a výzvy (zpravodaj pan Ceballo Herrero), přijaté na zasedání 22. listopadu 1995, ve kterém se konstatovalo, že k tomu datu nenavázala žádná činnost na doporučení a návrhy předložené Výborem v jeho předchozím stanovisku k zelené knize (CES 1309/95); stanovisko ke zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě – jednotný trh v roce 1994 (KOM(95) 238 v konečném znění), zpravodaj pan Vever, které upozorňovalo na zpoždění v účinném provádění vnitřního trhu a zabývalo se legislativou v oblasti spotřeby, zvláště pro přeshraniční vztahy (CES 1310/95 – Úř. věst. C 39, 12.2.1996); stanovisko ke sdělení Komise Priority spotřebitelské politiky (1996-1998), zpravodaj pan Koopman, ve kterém Výbor přes ocenění návrhu směrnice o žalobách na zanechání jednání a akčního plánu představeného Komisí pro přístup spotřebitelů ke spravedlnosti prohlásil, že se zájmem sleduje vývoj v této oblasti a konstatoval, že jednotný trh v tomto směru není zdaleka dokončen a že uvědomělé dodržování práv spotřebitelů je základní podmínkou pro získání jejich důvěry (CES 889/96, Úř. věst. C 295, 7.10.1996). Stejná úvaha se objevuje také ve stanovisku Výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Dopad a účinnost jednotného trhu, (KOM(96) 520 v konečném znění, 23. dubna 1997), zpravodaj pan Pasolli, (CES 467/97 – Úř. věst. C 206, 7.7.1997).

(16)  Od svého prvního veřejného vystoupení během slyšení v Evropském parlamentu 10. ledna 1995 nová evropská komisařka odpovědná za oblast spotřeby uznávala spotřebitelskou politiku jako prvek prvořadého významu pro výstavbu Evropy občanů a výslovně prohlásila, že naváže konkrétní činností na konzultace vedené již v rámci zelené knihy o přístupu ke spravedlnosti.

Když byla komisařka tázána na stávající situaci v otázce přístupu ke spravedlnosti, uznala, že přístup spotřebitelů ke spravedlnosti není zdaleka uspokojivý a trvání právních procedur v některých členských státech je takové, že vážně zpochybňuje účinnost práv spotřebitelů.

(17)  KOM(95) 712 v konečném znění.

(18)  Komise jako právní základ použila čl. 100 odst. a Smlouvy o Evropské unii a s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality navrhla harmonizaci procedurálních pravidel různých členských států vztahujících se k některým opravným prostředkům s následujícími cíli:

zdržení se jednání nebo jeho zákaz u všech protiprávních činů poškozujících zájmy spotřebitelů chráněné několika směrnicemi obsaženými v příloze;

nezbytná opatření k nápravě následků protiprávního jednání včetně publikace rozhodnutí;

odsouzení strany, která podléhá povinné peněžní sankci v případě nevykonání rozhodnutí ve stanoveném termínu.

Stejný návrh stanovil, že každý subjekt zastupující zájmy spotřebitelů v určitém členském státu může žádat prosazení těchto práv u soudu nebo příslušného orgánu této země, pokud byly zájmy, jež zastupuje, dotčeny protiprávním jednáním, jehož původ je v jiném členském státu.

(19)  Konečný text této směrnice byl přijat Radou ve složení Spotřebitelé v Lucemburku dne 23. dubna 1998 kvalifikovanou většinou s tím, že Německo hlasovalo proti. Konečná verze, která ve značné míře bere v úvahu vyslovené návrhy a připomínky byla zveřejněna 11. června 1998.

(20)  Směrnice 98/27/ES z 19. května 1998, Úř. věst. L 166, 11.6.1998. Je nutné připomenout, že Evropský parlament se postavil velmi kriticky k oblasti působnosti a omezením návrhu a do původního textu zanesl různé úpravy, zejména:

rozšíření oblasti působnosti směrnice na všechny budoucí směrnice v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů;

zahrnutí organizací a federací zastupujících spotřebitele nebo podniky a působících na evropské úrovni, nikoliv výlučně národní, mezi subjekty, jejichž legitimita má být uznána.

Ve stanovisku EHSV, které vypracoval pan Ramaekers, se Výbor vyslovil proti právnímu základu návrhu, kde za vhodný považuje čl. 129 odst. a smlouvy, nikoliv čl. 100 odst. a smlouvy, proti příliš omezené oblasti působnosti a proti povinnosti odvolat se nejdříve k subjektu státu, kde má být podána žaloba. Tyto nároky podle stanoviska mohou podstatně a zbytečně prodloužit rozhodování ve věci (CES 1095/96 – Úř. věst. C 30, 30.1.1997).

(21)  KOM(96) 13 v konečném znění.

(22)  Dok. A –0355/96 (EP 253.833).

(23)  To však neznamená, že se v některých směrnicích acquis Společenství občas neobjevovaly odkazy na kolektivní podání žalob jako přiměřený a účinný prostředek zaručující respektování jejich ustanovení. To platí například pro směrnici 97/7/ES z 20. 5. 1997 (zásilkový prodej), článek 11, nebo pro směrnici 2002/65/ES z 23. 9. 2002 (zásilkový prodej finančních služeb), článek13.

(24)  Připomeňme v tomto ohledu:

stanovisko z vlastní iniciativy CESE 141/2005 ke spotřebitelské politice po rozšíření EU, odst. 11.6, Úř. věst. C 221, 8.9.2005;

stanovisko CESE 230/2006 k akčnímu programu Společenství v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele (2007-2013), odst. 3.2.2.2.1, Úř. věst. C 88, 11.4.2006;

stanovisko CESE 594/2006 k právnímu rámci pro spotřebitelskou politiku (Úř. věst. C 185, 8.8.2006).

(25)  KOM(2005) 672 v konečném znění, 19.12.2005.

(26)  Stanovisko CESE 1349/2006 (zpravodajka paní Sánchez Miguel), Úř. věst. C 324, 30.12.2006. Toto téma bylo také již zpracováno ve stanovisku Výboru z vlastní iniciativy Regulace hospodářské soutěže a spotřebitelská politika, CESE 949/2006, Úř. věst. C 309, 16.12.2006.

(27)  Studie se již zmiňuje v poznámce 4. Přes značnou míru úplnosti tato srovnávací studie nepokrývá situaci v Bulharsku ani v Rumunsku a rovněž nebere v úvahu nedávný vývoj ve Finsku, velmi pokročilé systémy Brazílie, Izraele, Nového Zélandu ani návrhy projednávané ve Francii a Itálii. Australský systém popisuje kolektivní práce Consumer Protection Law, J. GOLDRING, L.W. MAHER, Jill McKEOUGH a G. PEARSON, The Federation of Press, Sydney, 1998; novozélandský Consumer Law in New Zealand, Kate TOKELEY, Butterworth, Wellington, 2000; hodnocení vývoje v Asii, zejména v Indii, na Filipínách, v Hong-Kongu, Bangladéši, Thajsku a Indonésii podává Developing Consumer Law in Asia, sborník semináře IACL/IOCU, Kuala Lumpur, právnická fakulta Malajské university, 1994.

Komise nedávno zadala další studii na téma Hodnocení účinnosti a efektivnosti společných nápravných mechanismů v Evropské unii (oznámení o zakázce 2007/S 55-067230, 20. 3. 2007).

(28)  KOM(2007) 99 v konečném znění ze dne 13. 3. 2007, oddíl 5.3. K tomuto dokumentu EHSV nedávno vydal stanovisko. Zpravodajkou byla paní Darmanin.

(29)  Conference on Collective Redress: Towards European Collective Redress for Consumers? (9.–10. listopadu 2007). Během této konference komisařka KROES zejména uvedla, že „spotřebitelé svá práva nejenom mají, ale měli by také být schopni účinně vymáhat jejich dodržování, v případě nutnosti i podáním žaloby. Pokud může žalobu podat jenom každý spotřebitel sám za sebe, nedostane se žádný z nich až do soudní síně – mechanismus skupinového odškodnění je tedy naprostou nutností! Jen potom budou (spotřebitelé) moci plně využívat výhod jednotného trhu.“ Komisařka KUNEVA správně zdůraznila, že „spotřebitelé nebudou moci plně využívat výhod jednotného trhu, dokud nebudou zavedeny účinné systémy pro řešení jejich stížností a poskytnutí možnosti odpovídajícího odškodnění. Skupinové odškodnění může být účinným prostředkem posílení právního rámce řešení škod, který byl již pro evropské spotřebitele vytvořen podporou mechanismů alternativního řešení sporů a zavedením procedury pro drobné přeshraniční nároky“.

(30)  Pan Patrick von BRAUNMUHL správně připomněl během akce Leuven Brainstmorming Event on Collective Redress organizované Komisí dne 29. června 2007, že „skupinové žaloby by mohly snížit počet jednotlivých kauz vzešlých z určitého incidentu. Především v systému opt-out může společnost vyřídit nároky mnoha spotřebitelů v jediném řízení. Může jednat se zástupcem skupiny všech dotčených spotřebitelů a může soustředit své zdroje na jedinou soudní při místo mnoha různých kauz. Dokonce i v případě, že není možné řešení sporu smírem a soud musí rozhodnout, je zde daleko vyšší právní jistota, protože rozhodnutí pokrývá všechny případy související se stejným incidentem nebo porušením zákona.“

(31)  Tento bod byl rozpracován během semináře Rome I & Rome II, organizovaného portugalským předsednictvím společně s předsednictvím německým a slovinským a Akademií evropského práva (Europäische Rechtsakademie – ERA) v Lisabonu ve dnech 12.–13. listopadu 2007.

(32)  Srovnávací analýza rozdílné terminologie užívané v několika členských státech a jejího významu v různých jazycích je podrobně uvedena v článku Class SystemLos Angeles Lawyer Magazine, 11/2006, str. 32 a násl., autoři Louis DEGOS, Geoffrey V. MORSON. V Irsku se používá termín Multi-party litigation (MPL). V Anglii se jedná o termíny group litigation order (GLO) nebo jednoduše group action; v Německu se hovoří o Gruppenklage, ve Švédsku se používá Grupptalan nebo „kolektivní žaloba“, v Portugalsku „lidová žaloba“ a v Maďarsku „kombinovaná žaloba“.

(33)  Srov. sdělení Komise Jednotný trh pro Evropu ve 21. století, KOM(2007) 724 v konečném znění, 20. listopadu 2007.

(34)  Patří mezi ně:

zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnávaní sporů spotřebitelů na jednotném trhu (KOM(93) 576 v konečném znění).

doporučení Komise ze dne 12. května 1995 o platebních lhůtách v obchodních transakcích a související sdělení Komise v Úř. věst. L 127, 10.6.1995Úř. věst. C 144, 10.6.1995.

sdělení Komise s názvem Akční plán o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnání sporů spotřebitelů na vnitřním trhu, 14. února 1996 (KOM(96) 13 v konečném znění).

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem K účinnějšímu vynášení a vynucování rozsudků v Evropské unii (KOM(97) 609 v konečném znění, Úř. věst. C 33, z 31.1.1998).

směrnice 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, Úř. věst. L 166, 11.6.1998.

nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, Úř. věst. L 160, 30.6.2000. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan G. Ravoet (CES 79/2001 ze dne 26. ledna 2000, Úř. věst. C 75, 15.3.2000).

nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem, tamtéž. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Braghin (CES 940/1999 ze dne 20. října 1999, Úř. věst. C 368, 20.12.1999).

nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, tamtéž. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Hernández Bataller (CES 947/1999 ze dne 21. října 1999, Úř. věst C 368, 20.12.1999).

směrnice 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, Úř. věst. L 200, 8.8.2000.

program opatření určených k uplatňování zásady vzájemné uznatelnosti rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, Úř. věst. C 12, 15.5.2001.

rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001 o vytvoření evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Retureau (CES 227/2001 ze dne 28. února 2001, Úř. věst. C 139, 11.5.2001).

nařízení (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Hernández Bataller (CES 228/2001 ze dne 28. února 2001) Úř. věst. C 139, 11.5.2001.

nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), Úř. věst. 16.1.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Malosse (CES 233/2000 ze dne 1. března 2000, Úř. věst. C 117, 26.4.2000).

zelená kniha o alternativním řešení sporů v občanském a obchodním právu (KOM(2002) 196 v konečném znění, z 19.4.2002).

nařízení (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, Úř. věst. L 143, 30.4.2004. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan G. Ravoet (CESE 1348/2002 ze dne 11. prosince 2002, Úř. věst. C 85, 8.4.2003).

návrh nařízení o evropském řízení o drobných pohledávkách (KOM(2005) 87 v konečném znění ze dne 15.3.2005). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 243/2006 ze dne 14. února 2006).

zelená kniha o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: obstavení bankovních účtů (KOM (2006) 618 v konečném znění). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 1237/2007 ze dne 26. září 2007).

nařízení (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (KOM (2004) 173 v konečném znění, 19.3.2004). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 133/2005 ze dne 22. února 2005).

(35)  Dobrým příkladem je podpůrný fond pro kolektivní žaloby v Quebecu, jehož význam pro rozvoj kolektivních žalob je nesporný. Příjmy tohoto fondu tvoří příspěvky z částek postoupených poškozeným, kteří uspěli se svou skupinovou žalobou, a také zůstatek odškodnění, který nebyl členy skupiny vyžádán. Poškozený podávající skupinovou žalobu musí pouze požádat soudce o proplacení výdajů na podání žaloby na základě dokladů.


PŘÍLOHA

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrhy, jež získaly alespoň čtvrtinu hlasů, byly v průběhu rozpravy zamítnuty:

1.   Odstavec 7.2.2.2.4

„Má také odrazující účinek na stranu odpovědnou za škody, která je nucena odškodnit všechny osoby, které byly nezákonným jednáním poškozeny, a případně vrátit zisk, který mohl vzniknout.“

Odůvodnění

Viz odůvodnění k odstavci 7.6.3

Výsledek hlasování:

Pro: 104 Proti: 114 Zdržel se: 13

2.   Odstavec 7.6.1

Zrušit:

Cílem musí být samofinancování systému skupinových žalob.

Odůvodnění

Přístup ke spravedlnosti je odpovědností veřejných orgánů a nemůže záviset na úspěchu předchozích žalob a být bez souvislosti s následnými postupy (viz též odůvodnění k odstavci 7.6.3).

Výsledek hlasování:

Pro: 107 Proti: 116 Zdržel se: 10

3.   Odstavec 7.6.3

Nahradit:

Jedním z prostředků financování tohoto systému by mohlo být vytvoření podpůrného fondu pro kolektivní žaloby, financovaného z nezákonného zisku odsouzených společností, jak ho během řízení stanoví soudce, pokud by jej nepožadovaly přímo poškozené identifikované osoby. Zaručení přístupu ke spravedlnosti je věcí veřejných orgánů, což mohou provádět například tak, že na výrobek uvalí pokuty za porušení spotřebitelského práva, jež budou financovat kolektivní žaloby.“

Odůvodnění

Zvažovaná žaloba usiluje o získání odškodnění za škody, jež vznikly spotřebiteli, nebere se do úvahy žádné „penalizující odškodné“. Tento pojem převzatý s praxe v USA nevhodně směšuje občanské zájmy a trestněprávní oblast. Skutečnost, že je třeba odškodnit poškozené spotřebitele, zodpovědnou osobu silně odrazuje a znamená pro oběti právo na plné odškodnění za jim vzniklé škody.

Pokud jde o otázku, zda výsledkem porušení zákona či podvodu vznikl nějaký prospěch, tu řeší postihy veřejné orgány. Mohou uvalit na tento prospěch pokutu týkající se těchto postupů, aby se usnadnily kolektivních žaloby. Spíše než osobám a organizacím soukromého práva je zaručení přístupu ke spravedlnosti zodpovědností veřejné moci podléhající demokratické kontrole.

Protože stanovené odškodné získají poškození spotřebitelé, není vhodné vytvářet umělé vazby mezi zůstatkem plynoucím z nějaké žaloby a žalobami v pozdějších případech, zejména tam, kde by ze správy mohl plynout jiný zájem než získat v daném případě pro poškozené spotřebitele odškodné.

Výsledek hlasování:

Pro: 104 Proti: 106 Zdržel se: 18


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/20


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru: Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013: Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit

KOM(2007) 99 v konečném znění

(2008/C 162/02)

Dne 13. března 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru: Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013: Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. ledna 2008. Zpravodajkou byla paní DARMANIN.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 148 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV tuto strategii na období 2007–2013 kladně přijímá a věří, že se v oblasti strategie ochrany spotřebitele jedná o slibný krok kupředu. EHSV uznává, že tento mnohdy neurčitý plán, jejž se Komise zavázala provádět, je ambiciózní, a doufá, že se jeho cíle podaří splnit v uvedeném časovém rámci.

1.1.1

V každém případě je však EHSV přesvědčen, že rozpočet na program spotřebitelské strategie ve výši 22,7 milionů EUR k realizaci opatření v této strategii nastíněných je bohužel příliš nízký. Je zde zřejmý nesoulad mezi cílem stanoveným touto strategií a prostředky, jež jsou k jejímu uskutečňování vyčleněny.

1.2

EHSV poznamenává, že zatímco strategie sama je pozitivní a ambiciózní, dosažené výsledky v oblastech týkajících se spotřebitelské politiky jsou ve skutečnosti zklamáním a v důsledku toho špatnou vyhlídkou na úspěch této strategie. Pro splnění těchto ambiciózních cílů je nutné zřídit dynamický program pro nejbližší budoucnost.

1.3

EHSV dále poznamenává, že v oblasti ochrany spotřebitele má ústřední úlohu legislativa. Na druhou stranu není stávající legislativa flexibilní a pro spotřebitele i dodavatele by mohly mít velký význam spravedlivé tržní podmínky. Pokud trh nefunguje dobře, je legislativa naprosto nezbytná. EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila, že jsou právní předpisy skutečně prováděny a dodržovány všude tam, kde je jich zapotřebí. A to by v žádném případě nemělo poškodit stávající ochranu spotřebitele v členských státech. Jedním z nástrojů je v tomto ohledu lepší kontrola trhu, pročež EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila provádění náležitého průzkumu makro- a mikrotrhu. Právní předpisy nelze oddělit od jejich vymáhání a musí je doprovázet neustálé vyhodnocování. Navíc je nezbytné, aby byla jednoduchá a srozumitelná, obzvláště s ohledem na to, že většina aktérů vnitřního trhu jsou MSP.

1.3.1

Bylo by vhodné, aby program spotřebitelské politiky nejen zajišťoval vymáhání a vyhodnocování ochrany práv spotřebitelů, ale vedl i k usnadnění spolupráce a součinnosti mezi podnikatelským sektorem a organizacemi na ochranu spotřebitele v členských státech. A co je ještě podstatnější než legislativa – práva spotřebitele jsou nejlépe chráněna, když tyto dva sektory spolupracují na společném cíli.

1.4

Pro dodržování právních předpisů a jejich znalost je klíčovou záležitostí osvěta spotřebitelů a poskytovatelů služeb/maloobchodníků, která je také nezbytná pro odpovědnou a udržitelnou spotřebu a výrobu.

1.5

EHSV považuje za zásadní, aby se v období 2007–2013 řešily tyto výzvy:

větší využívání technologií pro poctivou reklamu a odpovědnou spotřebu zboží a služeb. K nakupování zboží a služeb se stále více využívá elektronického obchodu, avšak vzhledem k tomu, že vývoj v této oblasti postupuje rychleji než ochrana spotřebitele, neexistuje v současném právním rámci žádná její forma;

vymáhání právních předpisů kde je to nutné. Legislativa a její vymáhání se v jednotlivých členských státech v rámci EU liší. Je nutné, aby se státy s nižší úrovní vymáhání legislativy dostaly na úroveň členských států, které jsou v tomto směru dále;

domáhání se práv spotřebitelů, a to skupinově i jednotlivě. Pro spotřebitele by měl existovat snadný a účinný způsob, jak se domoci svých práv ve vlastní zemi, ale i za hranicemi. Kolektivní domáhání se práv by mělo být v rámci EU harmonizováno tak, aby ho mohli využít skupiny spotřebitelů a také firmy (zvláště MSP);

ochrana práv spotřebitelů na mezinárodních trzích;

začlenění ochrany spotřebitele do všech politik a legislativy EU a

bedlivý dozor nad některými sektory trhu, kde je ochrana spotřebitele absolutně nezbytná.

2.   Shrnutí strategie Komise

2.1

Strategie zdůrazňuje hlavní výzvy pro následující období. V zásadě se tyto výzvy týkají skutečnosti, že maloobchodní trh a trh služeb se vyvíjí a roste tak, že se postavení spotřebitelů stále posiluje. Na druhou stranu může toto posílení jejich postavení způsobovat větší prohloubení rozdílů mezi spotřebiteli s lepšími znalostmi i více prostředky a zranitelnějším skupinami spotřebitelů. Z tohoto posílení jejich postavení však následně nevyplývá, že dochází k maximalizaci blahobytu spotřebitelů; je proto nutné, aby nebyla oslabována jejich důvěra. Další výzva se týká schopnosti podniků, obzvláště MSP, přizpůsobovat se technickému pokroku, který přináší změnu způsobu prodeje výrobku/služby a více využívá elektronického obchodu a služeb šitých na míru spotřebiteli.

2.2

Strategie vyjmenovává tyto cíle, jež by se měly splnit do roku 2013:

posílit postavení spotřebitelů v EU, což je vnímáno jako klíčový faktor pro zajištění blahobytu spotřebitelů a posílení konkurenceschopnosti na základě pravdivých a relevantních informací, řádných smluv a možnosti domoci se svých práv;

zvýšit blahobyt spotřebitelů z hlediska ceny, výběru, kvality, dostupnosti a bezpečnosti;

účinně chránit spotřebitele před závažnými riziky, zvláště těmi, se kterými si jakožto jednotlivci nemohou přímo poradit.

Tyto cíle jsou vnímány jako hlavní prvky hospodářského růstu vnitřního trhu.

2.3

Těchto cílů je třeba dosáhnout prostřednictvím výdajů na spotřebitelskou politiku EU, které se budou přidělovat podle právního rámce, aby mohly zajistit ochranu spotřebitele a účinné uplatňování právních předpisů prostřednictvím spolupráce při vymáhání právních předpisů, informovanosti, vzdělávání a domáhání se práv.

2.4

Stanovené priority se tudíž týkají těchto oblastí:

zlepšit kontrolu spotřebitelských trhů a vnitrostátních spotřebitelských politik,

zlepšit právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele,

zlepšit vymahatelnost předpisů a domáhání se práv,

zlepšit informovanost a vzdělání spotřebitelů,

učinit spotřebitele středem zájmu dalších politik a právních předpisů EU.

Strategie zdůrazňuje řadu opatření v rámci každé z priorit, z nichž několika z nich se věnuje kapitola Konkrétní připomínky.

3.   Obecné připomínky

3.1

EHSV vítá spotřebitelskou strategii na období 2007–2013 a zvláště podporuje pojetí, v ní jasně definované, totiž že důvěra a ochrana spotřebitele jsou klíčovým prvkem zdravého a prosperujícího vnitřního trhu. Měla by se však věnovat pozornost úspěšným příkladům samoregulace, společné regulace a zřízení kodexů chování v rámci EU.

3.1.1

EHSV nicméně spotřebitelskou politiku neomezuje jen na zavádění vnitřního trhu. Naopak, jak je správně uvedeno ve sdělení Komise Jednotný trh pro Evropu ve 21. století (KOM(2007) 724 v konečném znění), právě vnitřní trh by měl být zaměřen na to, aby uspokojoval zájmy spotřebitelů a sloužil jim.

3.1.2

EHSV zastává názor, že Komise musí svoji politiku zaměřit na transparentnost trhů a posilování vnitřního trhu, na spotřebitelskou politiku, jež funguje ve prospěch efektivních trhů, přispívá k hospodářskému růstu a zaměstnanosti a zvyšuje blahobyt spotřebitelů.

3.2

Výzvy, jež Komise spatřuje na vnitřním trhu, jsou skutečné, musí se řešit a strategie se na ně v podstatě zaměřuje. Ale zatímco se jedná především o výzvy na trhu, EHSV je přesvědčen, že před Komisí vyvstávají dvě další výzvy: provádění opravdové harmonizace vnitrostátních politik a stanovení blahobytu spotřebitelů coby klíčového výstupu z různých GŘ Komise.

3.3

EHSV zastává názor, že nové sdělení Komise o strategii na období 2007–2013 je velmi důležitým a slibným krokem vpřed a je mnohem lépe strukturované než předchozí společná strategie v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele (KOM(2005) 115 v konečném znění), k níž Výbor také vypracoval stanovisko (1).

3.4

EHSV je znepokojen nesrovnalostmi, jež tento návrh může způsobit v souvislosti s dalšími opatřeními, která byla již přijata na úrovni Společenství. Mezi operativními cíli a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013) (2), by měl panovat soulad.

3.5

Ačkoli jsou cíle stanovené Komisí příliš ambiciózní a mnohdy nejednoznačné a nepříliš přesné, Výbor očekává, že budou plněny ve stanoveném časovém rámci a způsobem, který je požadavkům vnitřního trhu a spotřebitelů nejpřiměřenější.

3.6

Ačkoliv Komise již zahájila celou řadu iniciativ k provádění cílů této politiky, jako je např. zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis, Výbor Komisi nabádá k zahájení pečlivého přezkumu konkrétních směrnic. Nedávno vydaná sdělení o provádění směrnice o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (KOM(2006) 514 v konečném znění) ze dne 21.9.2006, o provádění směrnice o zárukách a přímé odpovědnosti výrobců (KOM(2007) 210 v konečném znění) a o provádění dodatků směrnic ke směrnici o dočasném užívání nemovitostí z roku 2007, byla pro EHSV zklamáním v tom, že ve skutečnosti tyto návrhy neřeší problémy těchto služeb úplně. Navíc nevystihují cíle stanovené ve strategii spotřebitelské politiky.

3.6.1

EHSV s radostí očekává návrh směrnice o smluvních právech spotřebitelů ze strany Komise, jak je uvedeno v Legislativním a pracovním programu Komise na rok 2008 (KOM(2007) 640 v konečném znění), a bude připraven vypracovat k ní stanovisko po jejím přijetí, obzvláště co se týče plnění zásad stanovených v programu zjednodušení právních předpisů Společenství.

3.7

Úplná harmonizace spotřebitelského práva je přístupem, jejž je EHSV připraven podporovat za určitých podmínek a pro velmi konkrétní účely. Hlavním cílem je zavádění vnitřního trhu. Tento přístup však nelze přijmout za cenu oslabení práv stávajících; práva spotřebitelů by se v členských státech měla posilovat, aby docházelo k podpoře přeshraničních nákupů, což bude mít za následek oboustranně výhodnou situaci pro spotřebitele i maloobchodní trh/trh služeb. Tento přístup by se měl uplatňovat nejen na úrovni členských států, kde je poskytována odpovídající úroveň ochrany spotřebitele, ale i na úrovni EU, kde se usiluje o skutečnou integraci trhu.

3.8

EHSV vítá opatření obsažená v prioritách v rámci spotřebitelské strategie. Výbor opravdu očekává jejich realizaci. EHSV zastává názor, že zdroje (finanční i lidské) GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele jsou ve skutečnosti omezené. Kvůli tomu má toto GŘ při plnění svých cílů ještě obtížnější úkol. Navíc je rozpočet na program spotřebitelské strategie ve výši 22,7 milionů EUR ročně k realizaci opatření v této strategii nastíněných bohužel příliš nízký.

3.8.1

Zkušenosti z minulého programu ukazují, že až příliš mnoho aspektů plánované práce se nemohlo vykonat také v důsledku nedostatku personálu. Navíc byla výše přiděleného ročního rozpočtu ve skutečnosti vyšší, než činí rozpočet ve stávajícím období, pro něž jsou stanoveny méně ambiciózní cíle.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

Lepší kontrola trhu: EHSV uznává, že je třeba přistoupit k lepšímu průzkumu a informovanosti o trhu a v zásadě podporuje opatření navržená pod touto prioritou. EHSV však vážně nabádá Komisi, aby nalezla inovativní způsoby zjišťování zkušeností a pohledů spotřebitelů. Navíc by možná bylo vhodné, kdyby Komise zaujala globální přístup ke zjišťování zkušeností spotřebitelů v členských státech prostřednictvím analýz skutečných případů a jejich následných řešení. Výbor dále naléhá, aby sběr informací při průzkumu trhu nebyl za cenu přidělání práce navíc jednotlivým firmám, zvláště MSP.

4.2

Zlepšení právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele: Iniciativy prováděné v rámci této priority by se měly důkladně zabývat důsledky elektronického obchodu a digitálního světa na práva spotřebitelů a následně jasně stanovit práva a povinnosti v rámci tohoto digitálního prostředí. Měla by se dále stanovit taková opatření, aby kvůli digitální propasti nebyla při využívání služeb vyloučena část spotřebitelů, jelikož by to vyústilo pouze ve vznik další zranitelné skupiny spotřebitelů.

4.3

Lepší vymahatelnost předpisů a domáhání se práv: Vymahatelnost je rozhodně nutná, aby se zajistilo dosažení cílů této politiky. Lepší spolupráce členských států a Komise je nutností. EHSV vítá a podporuje opatření pro lepší domáhání se práv navrhovaná Komisí. Tato forma domáhání se práv zajišťuje, že jsou řešeny problémy spotřebitelů, jež nemohou být řešeny na individuální úrovni.

4.4

Informovaní a vzdělaní spotřebitelé: EHSV je silně přesvědčen, že vzdělání a informovanost jsou pro ochranu spotřebitelů naprosto zásadní. Síť evropských spotřebitelských center (ECC-Net) je skvělým krokem vpřed v poskytování informací spotřebitelům. EHSV se nicméně domnívá, že by Komise měla také nalézt obecně inovativnější a kreativnější způsob komunikace se spotřebiteli prostřednictvím jazyka, který bude pro veřejnost přitažlivý.

4.5

Odpovědná a udržitelná spotřeba: Přestože by nám mělo jít především o dobrou informovanost spotřebitelů, je nutné zdůraznit, aby spotřeba probíhala odpovědným způsobem. Tato strategie konkrétně uvádí, že zde nesmí být prostor pro „darebácké“ maloobchodníky/poskytovatele služeb, ale mělo by se také zmínit, že firmy a obchodníci očekávají, že spotřebitelé budou v rámci svého spotřebitelského chování jednat odpovědně. Udržitelná spotřeba by se navíc měla stát významnou oblastí vnitřního trhu a jak poskytovatelé služeb/maloobchodníci, tak spotřebitelé by měli lépe znát skutečný význam pojmu udržitelná spotřeba a uskutečňovat ji v praxi.

4.6

Prvky ochrany spotřebitele se musejí začlenit do všech politik a nařízení EU: Opatření navrhovaná Komisí, jako např. určení styčného úředníka pro spotřebitele v jednotlivých GŘ, jsou pozitivní a měla by skutečně zajistit dosažení této priority. EHSV souhlasí, že by měla jednotlivá GŘ každoročně podávat zprávu o integraci spotřebitelské politiky v rámci své konkrétní oblasti působnosti. EHSV tudíž vítá začlenění bodu č. 2 článku 153 do všeobecných ustanovení (nový článek 12 návrhu reformní smlouvy).

4.7

Lepší ochrana spotřebitelů na mezinárodních trzích: Je nezbytné, aby byli spotřebitelé chráněni i na mezinárodním trhu. Taková ochrana by se neměla týkat pouze bezpečnosti výrobků, což je pro spotřebitele EU stále důležitější, ale i ochrany před výrobky/službami prodávanými především po internetu, z čehož mohou spotřebiteli vznikat problémy.

4.8

Ve strategii se uvádí, že si Komise dala za cíl zajistit, aby politiku týkající se služeb obecného zájmu provázela správná opatření pro spotřebitele. Výbor očekává, že Komise sdílí jeho postoj vyjádřený již v několika stanoviscích ke službám obecného zájmu a všeobecným službách v souladu s novým protokolem o službách obecného zájmu Lisabonské smlouvy.

4.9

Spolupráce průmyslu s organizacemi na ochranu spotřebitele: Kromě oblasti právních předpisů a jejich vymáhání je to právě spolupráce těchto dvou odvětví, jež může opravdu zajistit ochranu spotřebitelů. Mělo by docházet ke snahám o podporu této spolupráce; v rámci EU by se dalo využít příkladů osvědčených postupů z členských států, které se vydaly touto cestou, a mají vytvořeny i kodexy chování.

V Bruselu, dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Úř. věst. C 88, 11.4.2006, INT/271, zpravodaj: pan Pegado Liz.

(2)  Rozhodnutí č. 1926/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 – Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 39.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/24


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Evropská vesmírná politika

KOM(2007) 212 v konečném znění

(2008/C 162/03)

Dne 26. dubna 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Evropská vesmírná politika

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. ledna 2008. Zpravodajem byl pan Van Iersel.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Ze strategických důvodů politického a ekonomického rázu se EHSV jasně vyslovuje pro nezávislou evropskou vesmírnou politiku. Proto souhlasí s politikami popsanými v dokumentech Rady pro vesmír, Komise a ESA (1) z dubna a května 2007.

1.2

Evropská vesmírná politika by měla sledovat mírové cíle, včetně zaručení kolektivní bezpečnosti.

1.3

EHSV má za to, že evropské vesmírné aktivity, ať už prováděné na národní úrovni či pod hlavičkou EU či ESA, přinesou viditelný prospěch pro mnoho oblastí, např. pro oblast vědeckého výzkumu, poskytnou potřebnou infrastrukturu a data a v důsledku integrace vesmírných a pozemních systémů budou také dobře komerčně využitelné.

1.4

Koncepce ESA se dosud ukázala jako úspěšná. Její propojení s činnostmi Komise má uvolnit a uvolní další potenciál. K tomu je zapotřebí rozvinout spolupráci, vymezit odpovědnosti a určit způsob rozdělení nákladů mezi Komisi a ESA.

1.5

Vývoj ve světě – mj. v zemích podnikajících cesty do vesmíru: USA, Rusku, Japonsku, Číně, Indii – ještě více nutí jednat Evropu z pozice konkurenta a partnera v činnostech v oblasti vesmíru. Proto je nutné v krátké době vypracovat konkrétní programy a zahájit rozhodovací proces, který by držel krok s rozhodovacími procesy jiných globálních aktérů.

1.6

Zároveň by rychlejší jednotný rozhodovací postup zlepšil proces určování a potažmo plnění cílů v souladu s potřebami uživatelů.

1.7

Systémy GALILEO a GMES jsou evropskými „vlajkovými loděmi“. Program GALILEO by měl být neprodleně realizován.

1.8

Zařazení „vesmíru“ do sedmého rámcového programu a do politik Společenství musí vést k vytvoření jednotného postoje všech dotčených generálních ředitelství. Takové rozšíření možností strategického myšlení v rámci Komise bude mít příznivé účinky v podobě jednotných postojů na národní úrovni, které dnes často chybí. Jednotný postup v tomto smyslu je žádoucí.

1.9

Z evropské vesmírné politiky musí mít prospěch všechny členské státy, včetně těch malých i těch nových, a to díky tomu, že přinese dostatek příležitostí pro vědu i pro vysoce kvalifikované průmyslové podniky v celé Evropě, jak pro ty z počátečních, tak pro ty z koncových výrobních fází.

1.10

V průmyslové politice „přiměřené návratnosti“ ESA (2) dostane každá země svoji investici zpět formou obchodních smluv podle výše jejího příspěvku. V důsledku toho se vztahy mezi vládami, ESA, soukromými společnostmi a výzkumnými ústavy řídí hluboko zakořeněnými zvyklostmi.

1.11

Do dnešní doby byl princip přiměřené návratnosti v rozvoji evropských schopností v oblasti vesmíru úspěšný. Trh v této oblasti však vyzrává a bude vyžadovat více flexibility, jelikož pevně dané zvyklosti a vztahy obvykle nepřináší obnovu průmyslu. Předpokládá se, že zejména malé a střední podniky díky orientaci na poptávku a díky potřebám uživatelů a rozvoji služeb vhodně zareagují na nové požadavky a možnosti, které poskytne evropská vesmírná politika.

1.12

Na druhou stranu mohou být náhlé změny zaběhlých postupů a vztahů kontraproduktivní, také pokud vezmeme v úvahu značné rozdíly v příspěvcích do ESA.

1.13

Proto EHSV podporuje otevřenou a transparentní analýzu a otevřený a transparentní dialog o tom, jak výkonná by měla Evropa být za deset let: jaké cíle a odpovídající institucionální nástroje – v souvislosti s ESA, Komisí a členskými státy – budou zapotřebí ke splnění společně koordinovaného evropského úkolu. Mimo jiné by se měl dialog týkat způsobu financování ESA, aktivního zapojení středně velkých podniků a udržení nejvyššího stupně hospodářské soutěže.

1.14

V tomto ohledu má rozhodující význam to, že Komise nese odpovědnost za aplikace a podporu potřeb uživatelů. EHSV věří, že Komise zajistí otevřenou debatu a zapojení soukromého sektoru, a zejména MSP.

1.15

EHSV souhlasí s názorem Rady na význam vesmíru pro obranu a bezpečnost. Mělo by se podpořit plánování budoucích systémů, které sblíží evropské země.

1.16

Vzhledem k tomu, že hranice mezi civilními a vojenskými aplikacemi je stále méně patrná, měli bychom plně využívat technologií tzv. dvojího užití.

1.17

Zásadní význam má informování. EHSV zastává názor, že by se mělo lépe informovat o přínosech vesmíru pro každodenní život.

1.18

Přesně cílené informování o evropské vesmírné politice by mělo podpořit zájem mládeže o toto odvětví a obecně mezi mladými lidmi zvýšit atraktivitu přírodovědného či technického vzdělání.

2.   Nový přístup k evropské vesmírné politice

2.1

Během posledního desetiletí se evropské instituce a národní pracovní skupiny stále intenzivněji zabývaly diskusí o nových opatřeních týkajících se budoucí evropské vesmírné politiky.

2.2

V dubnu 2007 Komise v úzké spolupráci s ESA (3) zveřejnila sdělení o evropské vesmírné politice (4), doprovodné posouzení dopadů a rozsáhlý plán zamýšlených kroků ESA, Komise a členských států.

2.3

Na základě sdělení Komise přijala Rada pro vesmír (5) dne 22. května 2007 usnesení o evropské vesmírné politice.

2.4

Zájem o toto téma roste, jak je patrno z výše uvedených dokumentů, a to díky celé řadě celosvětových okolností a evropských strategických cílů:

Vesmírné služby mohou být využity pro nejrůznější účely a rovněž jako nástroj celé řady evropských politik, jako např. politiky životního prostředí, bezpečnostní, dopravní, výzkumné, vzdělávací a rozvojové politiky a politiky soudržnosti, vedle možností využití ve výzkumu.

Potřeba evropského nezávislého přístupu do vesmíru je stále aktuální coby nezbytný předpoklad pro evropskou vesmírnou politiku.

Roste počet (nově se objevujících) globálních aktérů na tomto poli a Evropa musí plně dostát své úloze partnera a konkurenta.

Vesmír je zdrojem inovací, průmyslové konkurenceschopnosti a hospodářského růstu.

Dochází k posilování vědecké infrastruktury, je třeba vzít v úvahu znalostní společnost a lisabonské cíle.

Je zapotřebí propojit evropský výzkum s aplikacemi.

Vesmírné technologie jsou přínosem pro pozemní technologie a aplikace, vzájemně se doplňují.

Vesmír je důležitý také pro oblast evropské obrany a bezpečnosti.

Hranice mezi civilními a vojenskými aplikacemi pro vesmírné technologie se stírají.

Vědomí toho, že jednotlivé členské státy nejsou schopny splnit požadavky na kvalitní vesmírnou politiku; v důsledku toho

je zapotřebí jasně stanovit úkoly a kompetence evropských institucí a organizací pro otázky vesmíru.

2.5

V letech 2003 a 2004 předložila Evropská komise zelenou a bílou knihu o vesmírné politice. V obou byly patrny obrysy budoucí vesmírné politiky. Obě obsahovaly mnoho prvků – některé z nich s velkým dosahem – rozpracovaných ve výše uvedeném sdělení.

2.6

22. května Rada ve svém usnesení potvrdila, že oblast vesmíru je „strategický příspěvek k nezávislosti, bezpečnosti a prosperitě Evropy a její úloze ve světě“. Hlavním úkolem je posílení evropské spolupráce při poskytování vesmírných služeb, které přinesou prospěch občanům. Rada upozornila na souvislost mezi vesmírnou politikou a Lisabonskou strategií a zdůraznila její význam pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

2.7

Usnesení Rady vyzdvihuje úkol vybudovat evropský výzkumný prostor a rovněž schvaluje spolupráci mezi ESA a Komisí, díky níž poroste efektivita, navýší se finanční zdroje pro evropské programy a upevní se návaznost mezi technologiemi a aplikacemi. Vztah mezi ESA a Komisí se bude vyvíjet na základě zkušenosti a dat z ní získaných. Otázka spolufinancování již stávajících základních infrastruktur (Kourou, Darmstadt) však zůstává otevřená.

2.8

Zásadní otázkou je spolupráce a rozdělení úkolů mezi ESA a Komisí. ESA je hlavním subjektem v průzkumné činnosti a v technologiích, Komise ponese odpovědnost za aplikace týkající se jejích vlastních politik, jako dopravní politiky, politiky životního prostředí, bezpečnostní politiky a vztahů se třetími zeměmi, a bude také od nevládních uživatelů zjišťovat jejich potřeby a možnosti zlepšení služeb.

2.9

Nákladová účinnost programů veřejného sektoru přispěje ke konkurenceschopnosti soukromých průmyslových podniků a obchodních společností. Důležité jsou zejména malé a střední podniky a dodavatelé. Rada zároveň uznává, že průmyslová politika ESA, a obzvláště s ní spojená zásada „přiměřené návratnosti“, je motivačním nástrojem pro investice a posiluje evropskou konkurenceschopnost.

2.10

Usnesení z května letošního roku rozhodně otevírá novou etapu, kterou hlavní subjekty s radostí přivítaly (6).

3.   Obecné připomínky

3.1

Svět vesmíru se rychle mění. Během minulých deseti let EHSV příznivě přijal zelenou i bílou knihu Komise o vesmírné politice (7). EHSV opět výrazně podporuje nová opatření Rady, Komise a ESA z května 2007. To, že k průlomu ve vesmírné politice dochází na počátku 21. století, má symbolický význam. Začíná nová epocha.

3.2

Celosvětový rozvoj vesmírných aktivit má technologické dopady a dopady se stále větším strategickým významem.

3.2.1

Vesmírná politika je zcela zjevně stále důležitější, možná nezbytnou, pro plnění pozemních cílů. Jinak řečeno mají vesmírné aplikace zásadní význam pro plnění ekonomických a společenských cílů sjednocující se Evropy.

3.2.2

Ve vědě a výzkumu došlo zcela zjevně k pokrokům v astronomickém a planetárním výzkumu. Existující sítě přinášejí prospěch ESA. Přínosem jsou rovněž úzce zaměřené programy a vzájemná hodnocení (peer reviews). Na rozdíl od vědy je vojenský sektor stále ještě vnitrostátní záležitostí.

3.2.3

Ze strategického hlediska si musí Evropa chránit svou nezávislost vůči USA a Rusku a čím dál tím více také vůči Číně a Indii a jiným zemím aktivním v oblasti vesmíru; všechny tyto státy jsou v oblasti vesmíru partnery i konkurenty zároveň. Obecněji vzato by postavení Evropy ve světě mělo být východiskem pro všechny vesmírné politiky.

3.3

Usnesení Rady pro vesmír ze dne 22. května 2007 a doprovodné dokumenty, jako jsou sdělení Komise z roku 2007, posouzení dopadů vypracované Komisí, prohlášení generálního ředitele ESA a předběžné prvky společného evropského programu ESA, Komise a členských států, jsou velkým krokem vpřed, pokud si uvědomíme, že:

zpočátku nebyla na oblast vesmíru uplatňována pravidla vnitřního trhu, a to v důsledku národních strategických koncepcí a programů a z důvodu vojenských účelů;

existovaly významné rozdíly v národních zájmech, finančních závazcích, technologických cílech a výkonnosti průmyslu a

proto se také většinou liší charakter a koncepce průmyslu v různých zemích.

3.4

Rámcová dohoda mezi Evropskou komisí a ESA z roku 2003 (8) položila základy společného koordinovaného plánování a společným akcím EU a ESA. Nyní Rada formuluje komplexní přístup, který by měl zaručit lepší koordinaci a vyšší efektivitu jednotlivých projektů, ať už národních, mezivládních či evropských.

3.5

EHSV má za to, že mezi důležité faktory patří rostoucí konsensus, společná vize členských států, potvrzení spolupráce mezi Komisí a ESA a rozdělení odpovědnosti mezi oběma orgány, což je základem pro navýšení finančních prostředků poskytovaných EU, větší rovnováha mezi výzkumem a vývojem na jedné straně a aplikacemi na straně druhé a především jasný záměr upřednostnit potřeby uživatelů, partnerství veřejného a soukromého sektoru a také to, že prioritami – tzv. vlajkovými loděmi – evropské vesmírné politiky jsou GALILEO a GMES (9).

3.6

Je ovšem nutné uvědomit si, že zamýšlená opatření jsou součástí dlouhého procesu, který ještě rozhodně nedospěl do své závěrečné fáze. Je třeba vypracovat konkrétní projekty a způsoby financování.

3.7

Celkový rozpočet aktivit v oblasti vesmíru ESA, EUMETSAT a členských států pro rok 2005 dosáhl 4,8 miliard (EK není zahrnuta) (10). EK se zaručila, že v období mezi lety 2007 a 2013 věnuje na vesmírné aplikace a aktivity v oblasti vesmíru přes 1,4 mld. EUR prostřednictvím sedmého rámcového programu. Celosvětový rozpočet pro oblast vesmíru dosahuje 50 mld. EUR. Rozpočet USA je zhruba ve výši 40 mld. EUR, z čehož je více než 50 % určeno pro vojenské účely. Za výší amerických výdajů stojí navíc americký duch, což ovlivňuje spolupráci mezi různými institucemi a soukromými podniky (11). Nejdůležitější je ovšem to, že jsou USA uzavřeným trhem, dosti velkým na to, aby mohl podporovat kosmický průmysl USA a tento nemusel soutěžit a být úspěšným na mezinárodním komerčním trhu.

3.8

Evropské aktivity v oblasti vesmíru jsou kombinací evropských (mezivládních i těch na úrovni Společenství) a národních programů. ESA není pouze koordinátorem projektů a v její činnosti se jí doposud mimořádně dařilo – ESA se věnuje vývoji a výzkumu a sklízí úspěchy ve vývoji rozsáhlých infrastruktur na evropské úrovni. Existují tři velcí evropští operátoři ESA v oblasti vesmíru: Arianespace, EUMETSAT, Eutelsat. Vedle těchto programů mají některé členské státy vlastní programy, které vycházejí z národních technologických tradic a cílů a také z jejich disponibilních kapacit, sítí a aplikací. Evropský systém má komplikovanou strukturu složenou ze společných a národních programů.

3.9

Je pravděpodobné, že nové členské státy vstoupí do ESA, čímž se členská základna zvýší ze 17 na 22 států (12). Mělo by se co nejvíce vytěžit z existujících vědeckých poznatků a využít možného posílení klastrů.

3.10

Je docela možné, že dojde k překrývání programů ESA a národních programů. Projekty týkající se obrany zůstávají zatím převážně na národní úrovni. I to může snižovat efektivitu, vzhledem ke stírání hranic mezi technologiemi určenými pro vojenské a pro civilní účely. Nový komplexní přístup by mohl podpořit konvergenci.

3.11

Rozpočty souvisejí s infrastrukturou a sběrem dat. Čím lepší bude spolupráce s podnikatelskou sférou a tržními silami, tím silnější bude multiplikační efekt na poli aplikací a služeb. Názorným příkladem je v tomto ohledu EUMETSAT (provozovatel meteorologických družic). Může být velmi užitečným vzorem pro jiná odvětví.

3.12

Vzhledem k rozpočtovým omezením je rozumné, že se Evropa soustředí na priority a je plně otevřena mezinárodní spolupráci. Ta má velkou přidanou hodnotu a někdy závratné multiplikační účinky. Avšak aby Evropa mohla být rovnocenným partnerem třetím zemím, musí její kapacity splňovat kromě priorit rovněž dostatečný počet základních požadavků. Bylo by vhodné, aby se ohledně těchto požadavků došlo ke společné dohodě a aby byly následně učiněny dostačující investice.

3.13

V nedávno zveřejněném stanovisku EHSV plně podpořil GALILEO, evropský globální navigační projekt (13). Systém GALILEO zajistí přesnější celosvětové určování polohy a času pro civilní aplikace v celé řadě oblastí. Je srovnatelný se současným americkým systémem GPS, ale v něčem jej ještě předčí.

3.13.1

GALILEO posílí postavení Evropy jakožto nezávislého aktéra v oblasti vesmíru.

3.13.2

Pro podniky působící v počátečních výrobních fázích nebyl projekt dostatečně zajímavý. EHSV vítá rozhodnutí Rady financovat program GALILEO a vypracování programů. Tyto programy by měly být neodkladně realizovány, aby se vytvořily příznivé podmínky pro podniky z koncových fází výrobního procesu (14).

3.13.3

Kromě překážek pro uskutečnění partnerství veřejného a soukromého sektoru, vůbec obecně složité záležitosti, existuje celá řada dalších problémů, které je třeba naléhavě vyřešit, pokud chceme docílit skutečného zapojení soukromých partnerů.

3.14

Vedle stávajících služeb poskytne GMES stále nezbytnější ucelený soubor služeb souvisejících s pozorováním Země. GMES „zlepší schopnost Evropy monitorovat a vyhodnocovat jednotlivé jevy v rámci politiky týkající se životního prostředí a přispěje k řešení bezpečnostních otázek“ (15). Dynamický vývoj ve světě ukazuje, do jaké míry potřebujeme nové nástroje pro řešení nových výzev v oblastech životního prostředí, změn klimatu, zdraví a osobní i kolektivní bezpečnosti.

3.14.1

Tyto výzvy se týkají celé řady jevů a oblastí, od přírodních katastrof a krizí až po dopady emisí plynů a znečištění ovzduší na změny klimatu a po civilní ochranu a ostrahu hranic.

3.14.2

Důležité aplikace v tomto oboru se zaměřují na uživatele pocházející z nejrůznějších skupin – jsou mezi nimi političtí činitelé, zástupci veřejných služeb, společností a občanů – a tím spíše je nezbytné, aby se zvýšila koordinace mezi ESA, Komisí a členskými státy a aby EK tyto potřeby sledovala.

3.14.3

Služby GMES budou přínosem pro přípravu a provádění rozličných politik EU. Vzhledem k předpokládané přidané hodnotě systému GMES je zapotřebí v rozpočtu (na rok 2009) v zájmu podpory politik EU vyčlenit prostředky na provoz aplikací a služeb v oblasti vesmíru.

3.14.4

Také co se týče infrastruktury GMES je odpovědností vlád zodpovědným a udržitelným způsobem sbírat data. Poté bude nutno vytvořit podmínky pro zapojení soukromých podniků.

3.15

Programy jako GALILEO, GMES a další dokazují, že vesmírná politika se stává akceschopnou a užitečnou pro stávající technologický vývoj a aplikace, což usnadní využívání nových metod pro analýzu, předvídání a řešení společenských problémů.

3.16

Důležité je, aby evropská vesmírná politika byla přínosem pro všechny členské státy, včetně těch malých i těch nových. V zájmu celé Unie rovněž bude, aby se aktivně zapojily všechny členské státy.

3.17

Pro nové členské státy budou aplikace jistě užitečné. Navíc by se měly vytvořit podmínky pro to, aby mohly nové státy přispět svými stávajícími vědeckými znalostmi a dovednostmi a vysoce kvalifikovanými poznatky z průmyslu, a tak posílit svůj potenciál.

4.   Správa

4.1

Rada pro vesmír se poprvé sešla v listopadu 2004, aby projednala a podpořila evropskou konvergenci a programy evropského významu. EHSV doufá a pevně věří, že vodítko, které Rada poskytla v květnu 2007, vytvoří příznivé podmínky pro vesmírnou politiku, která bude odpovídat evropským ambicím.

4.2

K pokroku je vždy zapotřebí zlepšovat institucionální opatření. V této souvislosti EHSV vítá rostoucí zapojení Rady a Komise do aktivit v oblasti vesmíru, jakož i předpokládanou dobře definovanou spolupráci i rozdělení odpovědnosti mezi ESA a Komisí.

4.3

Rada pro vesmír je vhodnou platformou pro diskusi o mezivládních postojích a o postojích týkajících se Společenství, jež bude nutné účinně propojit.

4.4

Zařazení „vesmíru“ do sedmého rámcového programu a do politik Společenství s vyhrazením speciální kapitoly pro vesmírnou politiku je nutné uvést v praxi aktivním zapojením všech dotčených generálních ředitelství. To také rozšíří možnosti strategického myšlení. V tomto smyslu budou jistě užitečné specifické pravomoci EU v oblasti vesmíru, které zavede nová Smlouva.

4.5

Právní řád, který je často přehlížen, si zaslouží zvláštní pozornost. V kontextu jednoho státu, jako je tomu v případě USA, je právní řád přirozeným rámcem pro konkrétní činnosti a pro doprovodné předpisy. Ve složitém evropském kontextu, jež zahrnuje ESA, Komisi a svrchované členské státy, naopak dobře strukturovaný právní řád chybí, což je kontraproduktivní. S ohledem na rozsah aktivit v oblasti vesmíru v EU bude promyšlený a logický právní a institucionální rámec stále větší nezbytností.

4.6

Odpovědnost Komise za aplikace a zapojení různých generálních ředitelství příznivě ovlivní debatu a spolupráci se soukromým sektorem. Otevře to nové možnosti pro projekty orientované na uživatele.

4.7

Zvláštním aspektem, který stojí za zmínku, je ustanovení nové Smlouvy týkající se propojení funkce vysokého představitele pro zahraniční záležitosti v Radě a funkce místopředsedy Komise, které budou zastávány jednou osobou.

4.8

Jedním z hlavních argumentů pro existenci evropské vesmírné politiky je ten, že takové strategické myšlení na straně Komise bude mít příznivé účinky v podobě jednotných postojů na národní úrovni, které dnes často chybí. Zapojení generálních ředitelství také posílí vazby s (potenciálními) uživateli z vnitrostátních správních orgánů.

4.9

Ze stejného důvodu vítá založení kanceláře pro GMES v rámci GŘ pro podniky a průmysl, které bude mít na starosti koordinaci.

4.10

Zapojení Komise staví vesmírnou politiku na úroveň ostatních politik Společenství. To pomůže vylepšit názor občanů na užitečnost „vesmíru“.

4.11

Až do dnešní doby byl „svět vesmíru“ příliš izolovaný a neinformovalo se o něm vhodným způsobem. Efektivní informování ze strany Komise a Rady by mělo zdůraznit důsledky „vesmíru“ pro společnost. Vhodně zaměřené informování o evropské vesmírné politice by mělo podpořit zájem mládeže o toto odvětví a obecně mezi mladými lidmi zvýšit atraktivitu přírodovědného či technického vzdělání.

4.12

EHSV zdůrazňuje velký význam systematického a komplexního transparentního vyhodnocování a správného provádění. Je zapotřebí sledovat složité vztahy mezi výzkumnými středisky, veřejnými orgány v EU a v členských státech a soukromými podniky spolu s komplikovanými finančními i organizačními ujednáními. Při dynamickém vzájemném působení povede účinné sledování k transparentnosti a možná ke zjednodušení a novým pohledům a projektům, jako i k jejich financování.

5.   Přiměřená návratnost a soukromý sektor

5.1

Strategické koncepce a programy v různých členských státech, specifičnost vztahů se soukromými podniky v každém státě, mezivládní spolupráce v rámci i nad rámec EU a ESA orientovaná na vývoj technologií coby mezivládní agentura vysvětlují zásadu „přiměřené návratnosti“: Každá země získá zpět svou investici do činností ESA formou zakázek pro své průmyslové podniky v rámci komplikovaného systému obchodních smluv podle výše příspěvku. Za současné situace je průmyslová politika ESA úspěšná.

5.2

V důsledku toho se vztahy mezi vládami, výzkumnými ústavy, EKA a soukromými společnostmi řídí hluboko zakořeněnými modely, a to i z toho důvodu, že odvětví vesmíru je omezený a velmi specializovaný trh.

5.3

Měl by se vzít v úvahu zásadní vývoj situace:

potřeba posílit postavení Evropy ve světě,

využívání „kosmu“ pro civilní účely a mírové cíle, včetně kolektivní bezpečnosti,

politická a finanční zapojení EU a Komise v mnoha oblastech,

zvýšený důraz na možnosti využití a na potřeby uživatele, přechod od orientace na technologický vývoj k orientaci na poptávku uživatelů,

měnící se role soukromých podniků.

5.4

Rada v případě ESA prosazuje pokračování zásady „přiměřené návratnosti“. V tomto ohledu se zájmy členských států ESA neshodují ve všech aspektech. Je nutné si uvědomit, že zásada „přiměřené návratnosti“ již prošla vývojem, a to díky přístupu, který je flexibilnější než dříve, a že je průběžně modernizována. Podle EHSV by zásada „přiměřené návratnosti“ měla být především dostatečně flexibilní, aby odpovídajícím způsobem zapojila vysoce kvalifikované středně velké podniky se sídlem (stále ještě) v jedné konkrétní zemi.

5.5

Co se týče zapojení Komise a finanční podpory z její strany, platí pravidla EU, tj. pravidla politiky hospodářské soutěže a pravidla pro zadávání veřejných zakázek. EHSV doporučuje, aby Komise vypracovala vhodné nástroje a pravidla pro financování opatření Společenství v oblasti vesmíru, které budou přihlížet ke specifikům oblasti vesmíru a umožní vyváženou průmyslovou infrastrukturu členských států v oblasti vesmíru.

5.6

Velkou pozornost je třeba věnovat úloze malých a středních podniků při rozvoji služeb. Je nutné rozlišovat mezi velkými společnostmi, často s mezinárodními pobočkami, a vysokým počtem specializovaných, středně velkých podniků, které působí často pouze v jedné zemi a hledají příležitosti v evropském měřítku. Sdružení MSP působících v oblasti vesmíru potřebují podpořit.

5.6.1

Úloha specializovaných středně velkých podniků v každém případě roste (16). To se pravděpodobně projeví obzvláště v tomto sektoru vzhledem k důrazu na orientaci na poptávku a potřeby uživatelů a k zapojení menších podniků do rozvoje služeb. Operační plány a projekty budou stále častěji prováděny spolupráci se středně velkými podniky.

5.6.2

Až do dnešní doby byla vesmírná politika dosti oddělena od ostatních složek hospodářství. Změna v zaměření, horizontální přístup a spolupráce mezi ESA a Komisí přispějí k propojení technologie, veřejných investic a soukromého sektoru. Zkušenosti agentury EUMETSAT s rozvojem operačních služeb mohou být velmi užitečné pro GMES.

5.6.3

Co se týče družic, přínosem by určitě bylo zavedení technik obchodního plánování, marketinku a komercializace. Posílí se vztahy se středně velkými podniky.

5.7

Mělo by dojít k integraci vesmírných a pozemních systémů, tak jako se plánuje v případě GMES. Dále by se mohly rozvíjet sítě inteligentních čidel.

5.8

Zapojení podniků předpokládá jasnou definici poptávky ze strany EU. Zvýšený důraz na služby a na potřeby uživatele vyžaduje vedle výzkumu, sběru dat a infrastruktury i neustálé dolaďování mezi vědou a aplikacemi v celé Evropě (17).

5.9

Nicméně, jak už bylo řečeno, aplikace se opírají o rozvoj technologií. Perspektivní platformou pro zjišťování vhodných technologií je mimo jiné např. ESTP (18), kde se setkávají výzkumné i průmyslové subjekty. Ta by měla vypracovat dlouhodobý strategický výzkumný program. ESTP má rovněž vazby na jiná průmyslová odvětví a oblasti.

5.10

Do dnešní doby byl princip přiměřené návratnosti v rozvoji evropských schopností v oblasti vesmíru úspěšný. Trh v této oblasti však vyzrává a bude vyžadovat více flexibility, jelikož pevně dané zvyklosti a vztahy obvykle nepřináší obnovu průmyslu. Předpokládá se, že zejména malé a střední podniky díky orientaci na poptávku a díky potřebám uživatelů a rozvoji služeb vhodně zareagují na nové požadavky a možnosti, které poskytne evropská vesmírná politika.

5.10.1

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu také značné rozdíly v příspěvcích do ESA, konkrétně v případě nových členských států a menších zemí, jakož i v případě členských států ESA, které nejsou v EU.

5.11

Proto EHSV podporuje otevřenou a transparentní analýzu a otevřený a transparentní dialog o tom, jak výkonná by měla Evropa být za deset let, aby si zachovala a vylepšila své postavení ve světě: jaké cíle je třeba stanovit a jaké institucionální nástroje – v souvislosti s ESA, Komisí a členskými státy – připravit k tomu, abychom mohli splnit společný jednotný evropský úkol a aby se do jeho plnění mohly aktivně zapojit středně velké podniky a aby se udržel nejvyšší stupeň hospodářské soutěže.

5.12

Jedním z bodů analýzy a dialogu by měl být i způsob financování ESA, a konkrétně účinky nepovinných příspěvků a možnosti plánování postupů a procesu postupného začlenění využívání služeb v oblasti vesmíru do vnitřního trhu ES. Pro oblasti, jichž se budou účastnit GŘ Komise, je třeba vypracovat zvláštní pravidla pro financování a určit způsob rozdělení nákladů.

5.13

Užitečná může být i moderní odvětvová průmyslová politika, kterou Komise připravuje pro několik odvětví, pokud zohledníme specifické vlastnosti vesmíru. Patří mezi ně potřeba financovat technologie a infrastrukturu z veřejných prostředků, vývoj prototypů, neexistence skutečného trhu v několika segmentech a aktivní průmyslová politika pro oblast vesmíru řízená a financovaná vládou, kterou provádějí USA i jiné státy.

5.14

Nejdříve je zapotřebí, aby političtí činitelé podnikům neprodleně konkretizovali svou vizi evropských průmyslových ambic.

6.   Obrana a bezpečnost

6.1

Usnesení Rady klade důraz na význam vesmíru pro obranu a bezpečnost. Stále více se diskutuje o společné strategii v souvislosti s evropskými vojenskými schopnostmi.

6.2

Tato diskuse je v souladu s potřebným rozvojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky. EHSV vítá názor, který je postupně přijímán, a totiž že bezpečnost by již neměla být záležitostí jedné politiky, ale kombinací politik evropských institucí a v jejich rámci (19).

6.3

Je zapotřebí vzít v úvahu rovněž to, že hranice mezi civilními a vojenskými aplikacemi se stírají. Doporučuje se zaměřit se na možné oboustranné příležitosti pro řadu požadavků v obou sektorech. Vzhledem k dvojímu užití civilních a vojenských aplikací mohou být civilní evropské mise prospěšné pro vojenské systémy.

6.4

V současné době je vlastnictví, správa a rozpočty v oblasti bezpečnosti výhradně vnitrostátní záležitostí. Synergický přístup několika států je vzácný, ačkoliv některé akce v oblasti obrany jsou koordinovány na evropské úrovni. Do budoucna se nabízí několik možností, od „lehkého“ stupně evropské koordinace až po plnohodnotný společný evropský model.

6.5

EHSV je toho názoru, že z bezpečnostních, technologických a rozpočtových důvodů by se mělo podpořit plánování budoucích systémů, které evropské země sblíží.

6.6

Řešení bezpečnostních otázek na vnitrostátní úrovni je hluboce zakořeněnou zvyklostí. Pokud ovšem do budoucna budeme mít společnou vizi, která zohlední vývoj ve světě, bude možné zahájit konkrétní projekty a data získaná na základě zkušeností napomohou rozvoji.

6.7

Abychom zabránili zbytečnému vydávání dvojího úsilí, měla by součástí plánu být specializace a rozdělení úkolů (20). Na podporu rozvoje technických kapacit by mohly být zřízeny výzkumné programy.

6.8

V této souvislosti by EDA (21) jako jeden ze zainteresovaných subjektů měla mít možnost vyvinout zvláštní dovednosti jako určování schopností, navrhování rozvojových programů a koordinace národních obranných a vesmírných agentur a ESA.

6.9

Nová Smlouva umožní, aby Komise a Rada rozšířily své iniciativy s cílem podpořit výzkum v oblasti bezpečnosti, přičemž je třeba vyhnout se překrývání a paralelním činnostem, které z toho mohou vyplývat.

6.10

Rozhodnutí takového charakteru vyžadují přípravu a následné závazky ze strany Rady pro vesmír a Rady pro obecné záležitosti. Přínosem budou institucionální zlepšení, které zavede nová Smlouva.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Evropská vesmírná agentura.

(2)  ESA provádí svoji samostatnou průmyslovou politiku. Její forma ani obsah by se neměly plést s odvětvovou průmyslovou politikou Komise.

(3)  ESA (Evropská kosmická agentura) je zcela nezávislá organizace. V současné době čítá 17 členských států. Ne všechny členské státy ESA jsou členy EU a ne všechny členské státy EU jsou členy ESA. ESA je společně financována těmito členskými státy, přičemž financování je rozděleno mezi „povinný program“ a fakultativní programy.

(4)  KOM(2007) 212 v konečném znění.

(5)  Rada pro vesmír je Společná rada pro vesmír, tedy Rada pro konkurenceschopnost spojená s Mezivládní radou pro vesmír za účelem přijímání rozhodnutí v oblasti politik EKA.

(6)  Mimo jiné zní např. titulky tiskových zpráv Evropské komise a ESA k výsledkům Rady pro vesmír ze dne 22. května takto: „Rada pro vesmír vítá historický okamžik vzniku evropské vesmírné politiky“ a „Evropská vesmírná politika se dnes stává realitou“.

(7)  Stanovisko EHSV ke sdělení Komise – Evropský letecký a kosmický průmysl: jak čelit globální výzvě, (zpravodaj: pan Sepi), Úř. věst. C 95, 30.3.1998, s. 11.

Stanovisko EHSV k Zelené knize o evropské kosmické politice (zpravodaj: pan Buffetaut), Úř. věst. C 220, 16.9.2003, s. 19.

Stanovisko EHSV k bílé knize Akční plán pro provádění evropské vesmírné politiky (zpravodaj: pan Buffetaut), Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 9. Pozn. překl. Žádné z těchto stanovisek není k dispozici v českém jazyce.

(8)  Rámcová dohoda mezi EK a ESA z října 2003 zavádí novou pracovní metodu a užší vztahy mezi ESA a Komisí.

(9)  Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti.

(10)  ESA: 2,485 mld. EUR, EUMETSAT: 330 mil. EUR, členské státy (Francie, Německo, Itálie, Španělsko): 1,19 mld. (civilní aktivity) a 790 mil. EUR (vojenské aktivity).

(11)  Na druhou stranu nesmíme význam amerického ducha a centrální organizace zveličovat. Konečnou podobu smluv a cílů ovlivňují jednotlivé americké státy a společnosti, z nichž má každý a každá svého zástupce v americkém Kongresu, své lobby a svoje sítě. NASA také doplácí na byrokratický přístup a své monopolní postavení.

(12)  Včetně dvou států, které nejsou členy EU – Švýcarska a Norska.

(13)  Stanovisko EHSV k tématu Zelená kniha o aplikacích družicové navigace (zpravodaj: pan Buffetaut), CESE 989/2007 (zatím nezveřejněno v Úředním věstníku). Stanovisko pojednává mimo jiné o řadě aspektů, které měly být podle EHSV rozebrány v zelené knize.

(14)  Novým trendem je z tohoto hlediska to, že evropské podniky z koncových výrobních fází vstupují do Galileo Services (GS) a do Evropského sdružení společností zabývajících se dálkovým průzkumem země (EARSC).

(15)  Sdělení o evropské vesmírné politice, s. 6.

(16)  K tomuto bodu viz stanovisko EHSV k tématu Rozvoj hodnotových a dodavatelských řetězců v evropském a globálním kontextu (zpravodaj: pan Van Iersel), CESE 599/2007.

(17)  „(…) nelze pokračovat ve vedení dvou monologů, kdy podniky vyzývají instituce, aby sdělily své potřeby, a instituce vyzývají podniky, aby navrhly služby, které uspokojí jejich potřeby.“ Viz dopis ASD-Eurospace ze dne 20. července 2007 komisaři G. Verheugenovi a panu J.J.Dordainovi z ESA.

(18)  Evropská technologická platforma pro vesmírný výzkum, smíšená platforma hlavních zainteresovaných subjektů, jako jsou: účastnické státy EU a ESA, evropský vesmírný průmysl (přes 100 společností) a Eurospace, výzkumné laboratoře a univerzity, národní vesmírné agentury a 21 organizací.

(19)  „V dnešní době není vesmírná politika pro bezpečnost jediná politika, ale kombinace politik uskutečňovaných členskými státy, Radou pro vesmír, Komisí a EDA. Taková kombinace vyžaduje lepší koordinaci, aby se zajistila lepší správa a zabránilo se vydávání dvojího úsilí.“ Viz „The Cost of Non Europe in the field of satellite based systems“ FRS-IAI Report, Fondation Pour la Recherche Stratégique, Paříž, a Istituto Affari Internazionali, Řím, 24. května 2007.

(20)  Předchůdcem je dohoda mezi šesti státy MUSIS, což je anglická zkratka pro Nadnárodní vesmírný zobrazovací systém pro střežení, průzkum a pozorování.

(21)  Evropská obranná agentura.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/31


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady

KOM(2007) 210 v konečném znění

(2008/C 162/04)

Dne 24. dubna 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. ledna 2008. Zpravodajem byl pan Cassidy.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů (1).

1.2

V důsledku výše uvedených skutečností EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které zatím směrnici 1999/44/ES neprovedly odpovídajícím způsobem.

1.3

Zelená kniha o spotřebitelském acquis odkrývá řadu průřezových problémů. Komise během přezkumu zjistila několik problémů týkajících se provádění směrnice o prodeji spotřebitelům, zejména co se týče otázky přímé odpovědnosti výrobců (POV).

1.4.

EHSV se domnívá, že směrnice o prodeji spotřebitelům má nedostatky také v oblasti úpravy záruk od výrobců a maloobchodníků, např. co se týče požadavků na soulad dle článku 2 směrnice.

1.5

Neexistují pádné důvody pro to, aby byla směrnice 1999/44/ES pozměněna výhradně z důvodu zavedení POV. Zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis (2) zahájila veřejnou konzultaci k tomuto a k dalším problémům zjištěným Evropskou komisí při přezkumu právních předpisů EU týkajících se ochrany spotřebitele (jako např. osmi spotřebitelských směrnic (3)). EHSV proto doporučuje, aby Komise zvážila vhodnost začlenění POV do možných právních předpisů návazných na zelenou knihu (např. horizontální směrnice), což je postup upřednostňovaný některými subjekty, jako např. UGAL (4) a BEUC (Evropská spotřebitelská organizace). EHSV však zdůrazňuje, že výsledkem této iniciativy by nemělo být nepřiměřené zatížení pro podniky, jak požaduje Eurocommerce.

1.6

EHSV má za to, že dříve, než Komise zavede horizontální směrnici, je zapotřebí provést posouzení dopadů.

1.6.1

To se týká rozsahu působnosti směrnice. EHSV souhlasí, že by se směrnice měla vztahovat i na další typy smluv, podle nichž je zboží dodáváno spotřebitelům (např. pronájmy automobilů), a pro smlouvy, podle nichž se spotřebitelům poskytují služby s digitálním obsahem (např. hudba on-line). Týká se to také použitého zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje. Další aspekty, jako je definice dodávky, přenos rizika, pojem a prodloužení lhůt týkajících se shody zboží se smlouvou, krytí nároků při opakovaném poškození, režim důkazního břemene a dokonce některé opravné prostředky, by měly být v rámci smíšeného přístupu k revizi spotřebitelského acquis považovány za součást horizontálního nástroje a až bude návrh tohoto nástroje předán ke konzultaci a veřejné diskusi, mělo by se diskutovat o podrobnostech těchto témat.

1.7

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu a značnou zátěž pro podniky. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací (5).

2.   Úvod

2.1

Dne 24. dubna 2007 Evropská komise přijala sdělení o provádění směrnice 1999/44/ES (směrnice o prodeji spotřebitelům) o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12 Směrnice.

2.2

Dne 8. února 2007 přijala Evropská komise Zelenou knihu o přezkumu spotřebitelského acquis. Směrnice 1999/44/ES je jednou z osmi spotřebitelských směrnic uvedených v příloze II zelené knihy.

2.2.1

Také příloha I zelené knihy klade řadu otázek týkajících se specifických příslušných předpisů z oblasti prodeje spotřebitelům. Toto stanovisko je reakcí na sdělení Komise KOM(2007) 210 v konečném znění o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a má Komisi poskytnout vodítko. Stanovisko k zelené knize (6) vydal EHSV na svém plenárním zasedání ve dnech 11. a 12. července 2007 a tehdy se rozhodl nevydávat stanovisko ke specifickým tématům, zejména k otázkám týkajícím se směrnice o prodeji spotřebitelům, které vznesla Komise a kterými se Komise bude zabývat v návrhu rámcové směrnice o smluvních právech spotřebitelů.

2.2.2

V zelené knize předkládá Komise k veřejné konzultaci řadu průřezových témat. Jsou mezi nimi otázky týkající se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice 1999/44/ES.

2.3

Všechny členské státy směrnici (7) provedly. Účelem sdělení je přezkoumat, jak ji členské státy provedly. Sdělení je součástí procesu přezkumu spotřebitelského acquis, jež je v souladu s cílem lepší regulace ve smyslu zjednodušení právního prostředí, sledovaným Komisí, Evropským parlamentem a EHSV.

2.4

Záměrem směrnice je harmonizace těch částí smluvního práva z oblasti prodeje spotřebitelům, jež se týkají právních záruk a v menší míře též obchodních záruk.

2.5

Od všech členských států se požadovalo provedení směrnice do jejich vnitrostátního práva do 1. ledna 2002 a všem také bylo umožněno zavést přísnější předpisy ve prospěch spotřebitele.

2.6

Komise poukazuje na nedostatky v provádění směrnice v případě některých členských států.

3.   Shrnutí sdělení Komise

3.1

Toto sdělení se týká provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (směrnice o prodeji spotřebitelům) ve všech členských státech a zkoumá důvody pro zavedení na úrovni Společenství přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12.

3.2

Ve sdělení Komise se upozorňuje na obtíže, se kterými se setkaly některé členské státy při provádění směrnice. Konkrétně se problémy týkají rozdílů v definici „spotřebitele“ a „prodejce“, které jsou v jiných právních předpisech Společenství definovány odlišným způsobem.

3.3

Stejně tak definice „spotřebního zboží“ v čl. 1 odst. 2 písm. b) určuje oblast působnosti směrnice. Různé členské státy definici provedly různými způsoby. V některých členských státech se příslušné zákony vztahují také na prodej nemovitostí spotřebitelům.

3.4

Některé členské státy do definice nezahrnuly „použité zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje“. Některé této možnosti využily. Jiné se rozhodly odpovědnost prodejců za takové zboží omezit.

3.5

Všechny členské státy provedly požadavky směrnice do vnitrostátního práva. Článek 12 Komisi ukládá (v určité lhůtě), aby předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provedení této směrnice ve všech členských státech a konkrétně přezkoumala mimo jiné důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně přiložila návrhy. Tímto sdělením je tato povinnost splněna.

3.6

Část I sdělení podává zprávu o provedení směrnice o prodeji spotřebitelům ve všech členských státech a část II zkoumá důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady vůči spotřebitelům do právních předpisů EU.

3.7

Provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů vyvolává řadu problémů. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. Kontrola provedení směrnice odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, což je důsledkem použití článku o minimální harmonizaci a různých možností právních úprav stanovených směrnicí. V současné době není jasné, do jaké míry tyto rozdíly ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů.

3.7.1

Zelená kniha předložila k veřejné konzultaci řadu průřezových témat týkajících se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice. Z těchto důvodů se Komise rozhodla nepředkládat v této fázi žádný návrh týkající se směrnice.

3.7.2

Pokud jde o POV, došla Komise k závěru, že neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh. Toto téma se dále zvažuje v kontextu zelené knihy.

3.8

Ve svém stanovisku k Zelené knize o spotřebitelském acquis (8) EHSV učinil závěr, že má pochybnosti, zda by navržený přístup mohl vést k vysoké a jednotné úrovni ochrany spotřebitele v celé EU. Spolu s jasným právním a koncepčním základem je nezbytná skutečná demokratická oprávněnost revidovaného spotřebitelského acquis. EHSV poukazuje na nedostatečnou regulaci digitálního prostředí. Všechny návrhy harmonizovaných předpisů v této oblasti by se měly opírat o řádné hodnocení dopadů a měly by usilovat o zjednodušení a vyjasnění stávajících předpisů. Lepší opatření pro prosazování předpisů a posílení či zavedení jasných a jednoduchých postupů pro dosažení nápravy by měla být zdůrazňována jako priorita. Základní zásadou harmonizace spotřebitelských právních předpisů v celé EU musí být přijetí nejlepší a nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele existující v členských státech.

4.   Problémy s prováděním

4.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů a podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které neplní své povinnosti (9).

5.   Přímá odpovědnost výrobců (POV)

5.1

Některé členské státy zavedly různé formy přímé odpovědnosti výrobců. Ty se mezi sebou liší co se týče podmínek a modalit. Směrnice z roku 1999 vyžaduje, aby Komise zkoumala důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně předložila návrh. Ze 17 členských států, které na dotazník odpověděly, sedm zavedlo různé formy přímé odpovědnosti výrobců, ačkoliv podmínky, za jakých lze přímo uplatňovat nároky vůči výrobcům, se značně liší. Svůj nesouhlas s POV projevilo také několik členských států a zúčastněných stran, z nichž některé se domnívají, že je příliš brzy na posuzování dopadu POV na potřebu pozměnit směrnici 1999/44/ES (10).

5.2

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Rozdílnost názorů mezi členskými státy se projevuje v tom, že některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací.

5.3

Řada zúčastněných stran a některé členské státy mají za to, že přímá odpovědnost výrobců by byla značnou zátěží pro podniky, jelikož výrobci by museli vyvinout systémy, které by se zabývaly stížnostmi, a zajistit finanční krytí nákladů vyplývajících z takovéto odpovědnosti. Na toto téma však nepanuje jednoznačný názor, protože jiné státy a zúčastněné strany s tímto nesouhlasí.

5.4

Existence rozdílných režimů POV představuje potenciální problém pro vnitřní trh. Komise v současné fázi není schopna vyvodit konečné závěry. Neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU, pokud jde o přímou odpovědnost výrobců, negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh.

5.5

Argumenty pro zavedení povinné POV nejsou zdaleka jednoznačné. POV by v porovnání s reklamací u prodejce zavedla dlouhý řetězec odpovědnosti. Vše záleží na příslušném zboží či službě. Přeshraniční nákupy drahých artiklů, jako např. aut, se přímo týkají výrobců. Nicméně díky právním předpisům Evropského společenství musí obchodní zástupci a distributoři vozidel respektovat záruku stanovenou výrobcem nehledě na místo nákupu. U přeshraničního nákupu vína a lihovin, který je stále významnější součástí vnitřního trhu, je její uplatňování složité, ať už vůči prodejci či vůči výrobci, pokud kupující často nenavštěvuje stát, kde zboží zakoupil. Pro spotřebitelské zboží obecně zavedení POV značně přispěje k ochraně spotřebitele a k důvěře spotřebitelů v jednotný trh.

5.6

Otázka POV vyžaduje podrobnější studii doplněnou o detailní posouzení dopadů.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Univerzita v Bielefeldu (Německo) vypracovala srovnávací analýzu různých vnitrostátních předpisů vzniklých na základě osmi směrnic uvedených v poznámce pod čarou 3; týkala se také možných překážek obchodu nebo narušování hospodářské soutěže (tato srovnávací studie je k dispozici na http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/acquis/comp_analysis_en.pdf).

(2)  KOM(2006) 744 v konečném znění (zelená kniha).

(3)  Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, Úř. věst. L 372, 31.12.1985, s. 31.

Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí, Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.

(4)  UGAL: Svaz skupin nezávislých maloobchodníků v Evropě (Union des groupements de détaillants indépendants de l'Europe).

(5)  Viz pozn. pod čarou 1.

(6)  CESE 984/2007, zpravodajem byl pan Adams.

(7)  Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 70.

(8)  CESE 984/2007, Úř. věst. C 256, 27.10.2007.

(9)  Viz pozn. pod čarou 1.

(10)  Viz pozn. pod čarou 3.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/35


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě Komise — Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2006

KOM(2007) 358 v konečném znění

(2008/C 162/05)

Dne 25. června 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Zprávy Komise – Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2006

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. ledna 2008. Zpravodajem byl pan CHIRIACO.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 141 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Výroční zpráva o politice hospodářské soutěže v roce 2006 upozorňuje na změny, které proběhly ve vnitřním uspořádání tohoto sektoru a v pracovních metodách Komise, a popisuje způsob, jakým Komise zajišťuje soudržnost struktury řízení evropského hospodářství při plnění cílů Lisabonské strategie.

2.   Nástroje

2.1   Antimonopolní pravidla  (1) – články 81 a 82 SES  (2)

2.1.1

Pokuty jsou pro Komisi rozhodujícím prvkem pro odrazování společností od porušování pravidel hospodářské soutěže.

Byla přijata nová prahová hodnota pro ochranu před pokutami a snížení pokut v případě kartelů. Při výpočtu výše pokut na základě nových pravidel bude částka rovna podílu ročních tržeb z výrobku (až do výše 30 %) vynásobenému počtem let během nichž podnik jednal protiprávně (tento podíl může při opakovaném protiprávním jednání dosáhnout až 100 %).

2.1.2

Za účelem zvýšení účinnosti metody kontroly byla přijata zelená kniha Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES. Tato zelená kniha v Evropě rozpoutala horlivou debatu a jednotlivé evropské země předložily prostřednictvím vlád, orgánů pro hospodářskou soutěž, podniků, spotřebitelských organizací, právníků a vysokých škol více než 150 příspěvků.

Po rozsáhlé diskusi také EHSV ve svém stanovisku k této zelené knize (3) uvítal iniciativu Komise.

2.1.3

V rámci opatření týkajících se kartelů Komise vydala sedm konečných rozhodnutí, v nichž uložila 41 podnikům pokuty v celkové výši 1 846 milionů EUR (v porovnání s 33 podniky a celkovou výší pokut 683 milionů EUR v roce 2005).

2.2   Kontrola spojování  (4)

2.2.1

Komise s využitím veřejných konzultací vypracovala zlepšení pokynů k jurisdikčním otázkám  (5), které mohou být podle nařízení o spojování obvykle vzneseny během kontroly spojování (6).

Nové oznámení nahradí stávající jurisdikční oznámení a jeho přijetí bylo původně plánováno na rok 2007.

2.2.2

Uplatnění pravidel zvýšilo počet spojení oznámených Komisi v roce 2006 na 356. Komise přijala celkem 352 konečných rozhodnutí, z nichž 207 na základě zjednodušeného postupu.

2.3   Kontrola státní podpory

2.3.1

Komise zjednodušila schvalování regionální podpory přijetím nařízení o blokové výjimce  (7), podpory výzkumu, vývoje a inovací (R,D&I) přijetím nového rámce (8), přímé podpory na podporu investic do malých a středních podniků usnadněním přístupu MSP k financování (9)podpory ve prospěch ochrany životního prostředí.

Komise přijala rovněž nové nařízení de minimis  (10), na jehož základě nebudou považovány za státní podporu částky do výše 200 000 EUR (11) poskytnuté v průběhu tří fiskálních let.

2.3.2

Komise v souvislosti s uplatňováním pravidel v roce 2006 prošetřila 921 případů státní podpory (nárůst o 36 % v porovnání s předchozím rokem). Komise přijala 710 konečných rozhodnutí a ve velké většině (91 % všech rozhodnutí) podporu schválila bez oficiálního šetření s tím, že je slučitelná s režimem volné hospodářské soutěže.

2.3.3

V tomto rámci Komise uznala podporu na vzdělávání za užitečnou, jelikož je ve společném evropském zájmu, ale k podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích byla nepřívětivá a uznala ji za oprávněnou pouze za přísných podmínek (12).

3.   Vývoj v jednotlivých odvětvích

3.1   Energetika

3.1.1

Závěrečná zpráva o energii, kterou Komise přijala dne 10. ledna 2007 (13), ukazuje, že velkoobchodní ceny zemního plynu a elektrické energie v Evropě stále rostou a odběratelé mají relativně omezený výběr v důsledku překážek pro vstup energetických produktů na trh.

3.1.2

Komise zahájila několik šetření v oblasti antimonopolních pravidel týkajících se hromadění kapacity sítě a skladovací kapacity, dlouhodobých rezervací kapacity, rozdělování trhu a dlouhodobých smluv mezi velkoobchodníky/maloobchodníky a konečnými odběrateli.

3.1.3

Komise přijala mnoho opatření a rozhodnutí týkajících se spojování v energetice. Nejdůležitějšími případy byly DONG/Elsam/Energi E2  (14) a Gaz de France/Suez  (15).

3.1.4

Kontrola státní podpory ukázala, jakým způsobem smlouva mezi provozovateli veřejné sítě a výrobci vyřazuje v Maďarsku a Polsku významné části velkoobchodních trhů a jak snížené sazby pro některé společnosti v Itálii mění podmínky hospodářské soutěže. Významné je i rozhodnutí o státní podpoře obnovitelných energií, kterým je zajištěno, že veřejné financování se musí omezit na výjimečné případy a nesmí podporovat nezákonné podniky nebo činnosti.

3.2   Finanční služby

3.2.1

Komise v roce 2005 zahájila šetření v odvětví retailového bankovnictví  (16), zaměřeného především na přeshraniční hospodářskou soutěž. Závěrečná zpráva byla zveřejněna 31. ledna 2007 a byly v ní uvedeny problémy spojené s překážkami vstupu na trh, roztříštěnost trhu, vysoký stupeň koncentrace mezi vydavateli platebních karet a zúčtovacími subjekty.

3.2.2

24. ledna 2007 zveřejnila Komise předběžnou zprávu o rozsáhlém odvětvovém šetření týkajícím se pojištění podnikatelů.

3.2.3

Komise také schválila velký počet spojení podniků v odvětví finančních služeb, např. v případě Talanx Aktiengesellschaft  (17).

3.2.4

Kontrola státní podpory zajistila podmínky hospodářské soutěže finančním službám, především novým konkurentům a zahraničním bankám, také tím, že byl zrušen lucemburský režim skrytých dotací holdingovým společnostem.

3.3   Elektronické komunikace

3.3.1

Velká většina poskytovatelů služeb elektronických komunikací působí v mezích regulačního rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací. Komise proto vydala doporučení ohledně 18 specifických velkoobchodních a maloobchodních trhů produktů a služeb, které mají být podle Komise regulovány ex ante vnitrostátními orgány (18). Jako příklad současného uplatnění sektorově specifické regulace ex ante a zákona o hospodářské soutěži ex post je možné uvést trhy pro širokopásmový přístup.

3.4   Informační technologie

3.4.1

V odvětví informačních technologií Komise dále zajišťovala, aby nebyla narušena hospodářská soutěž na trhu, který je v současnosti charakterizován konvergencí v digitální oblasti a rostoucí interoperabilitou.

Nesmírně významným je v tomto ohledu případ společnosti Microsoft , které bylo uloženo penále za to, že zavčas neposkytla informace vyžádané Komisí. Microsoft se proti rozhodnutí Komise (19) odvolal, Soud první instance však toto odvolání v rozsudku ze dne 17. září 2007 (20) zamítl.

3.4.2

Komise v průběhu kontroly spojování schválila spojení společnosti Nokia s podnikem vyrábějícím zařízení sítě společnosti Siemens AG a stejně tak i fúzi společností AlcatelLucent Technologies s tím, že se domnívá, že dodávky zařízení optické sítě a řešení v oblasti širokopásmového přístupu nezaznamenaly snížení konkurenceschopnosti.

3.5   Sdělovací prostředky

3.5.1

Cílem politiky hospodářské soutěže v odvětví sdělovacích prostředků je zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže, a to jak mezi různými komerčními provozovateli, tak mezi komerčními provozovateli a veřejně financovanými provozovateli.

3.5.2

V oblasti digitálního vysílání Komise zahájila řízení proti Itálii pro nesplnění povinností s cílem prošetřit, zda při přechodu na digitální vysílání byla v rozporu se směrnicí o hospodářské soutěži uložena omezení televizním stanicím a poskytnuty konkurenční výhody stávajícím provozovatelům analogového vysílání.

3.5.3

Komise navíc opakovaně zasáhla s cílem obnovit skutečnou hospodářskou soutěž v oblasti obsahu nejvyšší kvality (tzv. prémiového obsahu), dále zasáhla v oblasti státní podpory filmu a jiných audiovizuálních dělsprávy práv.

3.6   Doprava

3.6.1

Hlavní problémy představuje ochrana vnitrostátních trhů v odvětví silniční dopravy, nízká úroveň interoperability v odvětví železniční dopravy a chybějící transparentnost přístupu k přístavním službám.

3.6.2

V odvětví silniční dopravy Komise pokračovala ve schvalování jak státní podpory určené na podporu šíření technologií příznivých k životnímu prostředí, tak státní podpory pro závazky veřejné služby.

3.6.3

Menší význam nemělo ani rozhodnutí Komise v oblasti železniční dopravy týkající se státní pomoci pro železniční infrastrukturu považované za pravomoc veřejné správy a tudíž nespadající do státní podpory (21).

3.6.4

V odvětví námořní dopravy se Komise zavázala vydat pokyny o použití práva hospodářské soutěže, aby tak napomohla hladkému přechodu k režimu neomezené hospodářské soutěže. Co se týče státní pomoci Komise trvala na odstranění jakýchkoliv doložek o státní příslušnosti, které by osvobozovaly vlastníky lodí od placení příspěvků na sociální zabezpečení pro námořníky.

3.6.5

V oblasti letecké dopravy byla nařízením č. 1459/2006 (ES) zrušena počínaje 1. lednem 2007 výjimka ze zákazu podle čl. 81 odst. 1 SES vztahující se na tarify IATA osobní letecké dopravy na trasách v EU a výjimka týkající se mezipřistání a letového řádu.

3.7   Poštovní služby

3.7.1

Silný rozvoj trhu s poštovními službami přiměl Komisi na jedné straně k omezení služeb, na které byla poskytovatelům všeobecných služeb udělena monopolní práva, a na druhé straně k zachování hospodářské soutěže v liberalizovaných oblastech s cílem zabránit faktické monopolizaci.

3.7.2

Důležité je rozhodnutí Komise považovat náhradu za služby obecného zájmu za slučitelnou s pravidly státní podpory pouze tehdy, pokud nepřekročí náklady spojené se závazkem veřejné služby a pokud budou splněny také ostatní podmínky.

Komise dále zkoumala, zda poskytovatelé poštovních služeb nepožívají i jiných výhod, jako v případě Francie (22), kde doporučila, aby byla do konce roku 2008 ukončena neomezená státní záruka pro francouzský poštovní úřad jakožto veřejný subjekt.

4.   Evropská síť pro hospodářskou soutěž a vnitrostátní soudy

4.1

Rok 2006 byl významným z hlediska dalšího zlepšení systému vytvořeného nařízením č. 1/2003 (ES) a posílení spolupráce jednak mezi členy Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, tj. mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, a Komisí a také mezi vnitrostátními soudy a Komisí.

4.2

Spolupráce mezi členy Evropské sítě pro hospodářskou soutěž je založena na dvou hlavních povinnostech ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, tj. informovat Komisi o nově otevřených případech, a to před vydáním konečného rozhodnutí. Komisi bylo předloženo 150 šetření prováděných vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, z nichž ve 125 případech Komise vyjádřila své stanovisko nebo poskytla těmto orgánům poradenství.

4.3

Význam spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž se projevil mimo jiné také tím, že se uskutečnilo setkání generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž se všemi odpovědnými vnitrostátními orgány, na němž byl schválen vzorový program shovívavosti Evropské sítě pro hospodářskou soutěž. Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž se kromě toho sešly a projednaly obecné otázky související s antimonopolní politikou, odvětvovými šetřeními nebo konkrétními odvětvími.

4.4   Uplatňování pravidel hospodářské soutěže EU vnitrostátními soudy

4.4.1

Čl. 15 odst. 1 nařízení č. 1/2003 (ES) umožňuje soudcům členských států požádat Komisi o stanovisko nebo o informace, které má k dispozici. Stejný článek navíc ukládá členským státům, aby předaly Komisi kopie všech rozsudků vnitrostátních soudů.

4.4.2

Stálé odborné vzdělávání vnitrostátních soudců je ústředním prvkem pro rozvoj znalosti práva hospodářské soutěže EU. Komise za tímto účelem každoročně spolufinancuje projekty odborného vzdělávání ve všech členských státech.

5.   Mezinárodní činnosti

5.1

Během příprav na vstup Rumunska a Bulharska do EU Komise přispívala k širšímu vynucování pravidel hospodářské soutěže v těchto zemích, což nyní dělá i v případě Chorvatska a Turecka.

5.2

Kromě kontaktů s USA, Kanadou a Japonskem byl posílen bilaterální dialog mezi Komisí a mnoha vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž. GŘ pro hospodářskou soutěž navíc pomohlo při vypracování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže v Číně a Rusku.

5.3

V rámci mnohostranné spolupráce GŘ pro hospodářskou soutěž hraje velmi významnou úlohu v Mezinárodní síti pro hospodářskou soutěž a je členem výboru pro hospodářskou soutěž OECD.

6.   Interinstitucionální spolupráce

6.1

Evropský parlament vydává každoročně z vlastní iniciativy zprávu týkající se výroční zprávy Komise o politice hospodářské soutěže. Komisař odpovědný za politiku hospodářské soutěže pořádá pravidelné výměny názorů s Radou a příslušnými parlamentními výbory.

6.2

Je třeba zdůraznit, že Komise informuje Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů o hlavních iniciativách a především se účastní diskusí spojených s přijetím výročního stanoviska EHSV k výroční zprávě Komise o politice hospodářské soutěže.

7.   Závěry a připomínky

7.1   Vztah mezi politikou hospodářské soutěže a politikou hospodářského rozvoje

Politika hospodářské soutěže vrátila do celých odvětví logiku a dynamiku trhu a konkrétním způsobem přispěla k vytvoření soudržného jednotného evropského trhu s méně pravidly a právními předpisy.

7.1.1

Politika hospodářské soutěže hraje stále významnější úlohu v evropské hospodářské politice. Jak Komise (23), tak EHSV (24) v minulosti upozorňovaly na potřebu zavést nové nástroje hospodářské politiky za účelem namíření politiky hospodářské soutěže a průmyslové politiky k cíli větší hospodářské a sociální soudržnosti, ochraně zaměstnanosti (také prostřednictvím systémů kontroly státní podpory a způsobů relokace), ochraně životního prostředí a podpoře rozsáhlých náročných programů výzkumu a vývoje.

V současnosti je politika hospodářské soutěže úzce provázána s jinými politikami, např. s politikou vnitřního trhu a spotřebitelskou politikou, s cílem vytvořit lépe fungující trhy přinášející výhody spotřebitelům a evropské konkurenceschopnosti.

7.1.2

Na základě aktualizace údajů týkajících se sedmi největších členských států EU Komise předpokládala, že míra hospodářského růstu dosáhne v EU v roce 2007 2,8 % (2,5 % v eurozóně) (25). Přestože tyto předpoklady byly přezkoumány Mezinárodním měnovým fondem a odhad růstu v eurozóně následně snížen z 2,1 % na 1,6 %, EHSV se domnívá, že evropský růst by měl pokračovat, jelikož stojí na pevných základech a je podpořen příznivým celosvětovým klimatem.

7.1.3

EHSV považuje za důležité, aby se EU soustředila na vyvážený hospodářský růst a stabilní ceny; na vysoce konkurenceschopnou tržní sociální ekonomiku orientovanou na vzdělávání, úplnou zaměstnanost a sociální pokrok; na zvýšenou úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality.

7.1.4

Na trhu, na kterém budou mít stále vyšší váhu politiky hospodářské soutěže, jsou ekonomické, sociální a environmentální ukazatele základními faktory pro měření konkurenceschopnosti,a to nejen pro spotřebitele, ale především pro podniky.

7.1.5

EHSV se domnívá, že konkurenceschopnost evropských podniků a služeb by měla být chráněna systémem přesných pravidel založených na správném uplatňování politik hospodářské soutěže, v těsném spojení s obchodními politikami.

EU je dnes na celosvětové úrovni mnohem otevřenější zahraničnímu zboží. Zrušení nejzákladnějších antidumpingových opatření a dotací by zasáhlo bez výjimky všechny producenty v EU, kteří jednají v souladu s pravidly hospodářské soutěže a legálního obchodu a s pravidly EU pro státní podporu.

V této souvislosti EHSV apeluje na Komisi, aby byla na jedné straně důslednější při ohlašování případů nekalé mezinárodní hospodářské soutěže Světové obchodní organizaci a na straně druhé se zavázala začlenit do bilaterálních obchodních dohod klauzuli, která by obchodním partnerům ukládala povinnost respektovat pravidla hospodářské soutěže, včetně skutečné kontroly státní podpory.

7.2   Kontrola státní podpory

7.2.1

EHSV oceňuje strategii Komise, jelikož modernizuje akční plán pro státní podporu založený za cílené státní podpoře, ekonomické analýze, účinných postupech a sdílené odpovědnosti mezi Komisí a členskými státy, a považuje za správný závěr Komise příznivě a odlišně posuzovat státní podporu v oblasti transferu technologií, inovační činnosti a víceodvětvového rámce pro velké investiční projekty.

7.2.2

Komise by při zkoumání případů státní podpory měla oprávnit zvláštní daňové systémy, které členské státy používají pro vzájemně prospěšné organizace, jako jsou družstva a podniky se silným sociálním dopadem.

7.3   Banky a finanční trh

7.3.1

EHSV podporuje zásahy Komise v oblasti kontroly současného vlastnictví více podniků a správy finančních produktů. V konkrétních případech došlo k tomu, že úvěrové instituce byly hlavními akcionáři (dohody odborů) průmyslových podniků, v důsledku čehož byly úvěry poskytnuté bankami použity na financování koupě kapitálového podílu těchto bank.

7.4   Energetika

7.4.1

EHSV zdůrazňuje, že energetika není spojena pouze s obchodem, ale také s rozvojem, zaměstnaností a životním prostředím. EU dnes musí čelit novým konkurentům z celého světa (26) a nové tržní struktury musejí často zohlednit silové vztahy.

7.4.2

EHSV se domnívá, že při řešení otázky oddělení produkce od distribuce (unbundling) v odvětví zemního plynu bude třeba brát v úvahu specifické charakteristiky tohoto odvětví (27).

7.5   Pluralita informací a právo hospodářské soutěže

7.5.1

V odvětví médií EHSV doporučuje odlišovat mezi specifickými pravidly na ochranu plurality informací a obecnými antimonopolními pravidly a zdůrazňuje, že uplatňování pravidel hospodářské soutěže je základní podmínkou (zároveň ne však postačující) pro zaručení plurality.

7.5.2

Při nepodchycení této specifičnosti vzniká riziko současného oslabení účinnosti pravidel hospodářské soutěže a zásady plurality.

7.6   Telekomunikace

7.6.1

EHSV se domnívá, že funkční oddělení telekomunikačních sítí a zřízení evropské agentury v tomto odvětví by měly být posouzeny přiměřeně k jiným sektorům, jelikož investice do odvětví, které je klíčovým pro evropskou konkurenceschopnost, už jen vzhledem k rychlosti technologického vývoje, jsou zásadní pro rozvoj konkurenceschopnosti tohoto odvětví.

7.7   Uplatňování pravidel hospodářské soutěže EU a posílení vnitrostátních soudů

7.7.1

Pro zajištění účinného uplatňování pravidel je třeba zajistit stálou odbornou přípravu a průběžné informování vnitrostátních soudců a všech subjektů poskytujících právní služby o právu hospodářské soutěže.

V této souvislosti apeluje EHSV na Komisi, aby co nejdříve přijala pokyny k uplatnění článku 82 SES, především co se týče vyloučení.

7.7.2

EHSV kladně hodnotí spolufinancování projektů, které vypracovala Komise, domnívá se však, že kromě 15 vzdělávacích projektů spuštěných v roce 2006 pro 25 členských států, je možné a je třeba učinit více pro řešení výzev, které politika hospodářské soutěže přináší, a problémů, které vznikají ve vztazích mezi Komisí, podniky, sdruženími a spotřebiteli.

7.7.3

Především byly nedávno posíleny vztahy mezi EHSV a Evropskou komisí podpisem dodatku k protokolu o spolupráci z listopadu 2005 na plenárním zasedání EHSV ve dnech 30. a 31. května 2007 (28). Na základě této dohody je EHSV ústředním prvkem komunikační fáze díky svému privilegovanému postavení, které zaujímá v podpoře dialogu s občany.

7.7.4

EHSV vybízí Komisi a Evropský parlament, aby rozvinuly politiku interinstitucionální spolupráce, která by uvedla v soulad národní právní řády s evropskými právními předpisy.

EHSV podporuje postup přijetí nové Smlouvy (tzv. Lisabonské smlouvy), která by zjednodušila referenční právní rámec a reagovala na potřeby Unie skládající se z 27 členských států a umožnila jí dosáhnout dohod o nových politikách a přijmout rozhodnutí nezbytná k řešení nových výzev, před kterými stojí.

7.7.5

EHSV zdůrazňuje, že politiky hospodářské soutěže nesmí být spojovány s izolovanými cíly, ale musí i nadále být plně „činností“ Evropské komise (29).

S cílem přispět k transparentnosti své práce uspořádal EHSV ve svém sídle konferenci s názvem Mezivládní konference 2007názor organizované občanské společnosti na budoucnost Evropy, která se konala ve dnech 27. a 28. září a zaznamenala vysokou účast.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Následující rozhodnutí Komise jsou předmětem žaloby u Soudního dvora Evropských společenství. Dodnes nebylo přijato žádné konečné rozhodnutí, s výjimkou věci De Beers, ve které Soud zrušil rozhodnutí Komise: věc COMP/38.638 rozhodnutí Komise ve věci syntetického kaučuku, 29.11.2006; věc COMP/39.234 rozhodnutí Komise ve věci příplatku za legování (nové rozhodnutí), 20.12.2006; věc COMP/38.907 rozhodnutí Komise ve věci ocelových trámů (nové rozhodnutí), 8.11.2006; věc COMP/38.121 rozhodnutí Komise ve věci elektrotechnického materiálu, 20.9.2006; věc COMP/38.456 rozhodnutí Komise ve věci bitumenu Nizozemsko, 13.9.2006; věc COMP/38.645 rozhodnutí Komise ve věci metakrylátů, 31.5.2006; věc COMP/38.620 rozhodnutí Komise ve věci peroxidu vodíku a perboritanu, 3.5.2006; věc COMP/38.113 Prokent/Tomra; věc COMP/38.348 rozhodnutí Komise ve věci Repsol CPP, 12.4.2006; věc COMP/38.381 rozhodnutí Komise ve věci De Beers, 22.2.2006.

(2)  Úř. věst. C 321, 29.12.2006.

(3)  INT/306 – stanovisko EHSV je k dispozici na adrese:

http://eescopinions.eesc.europa.eu/EESCopinionDocument.aspx?identifier=ces\int\int306\ces1349-2006_ac.doc&language=CS

(4)  Pouze následující rozhodnutí Komise bylo předmětem žaloby u Soudního dvora Evropských společenství: věc COMP/M 3796 Omya/J. M. Huber PCC.

(5)  Dostupné na adrese:

http://ec.europa.eu/comm/competition/mergers/legislation/jn_en.pdf

(6)  Nařízení (ES) č. 139/2004.

(7)  Nařízení (ES) č. 1628/2006.

(8)  Úř. věst. C 323, 30.12.2006, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 194, 18.8.2006, s. 2.

(10)  Nařízení (ES) č. 1998/2006.

(11)  Oproti předchozímu nařízení (viz nařízení ES č. 69/2001, Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 30) je tato částka dvojnásobně zvýšena.

(12)  Viz věc Northern Rock (IP/07/1859). Komise rozhodla, že likvidita s odpovídajícími bankovními zárukami a úroky, kterou poskytla Bank of England dne 14. září 2007, nepředstavuje státní podporu. Záruka za vklady, kterou poskytlo ministerstvo financí dne 17. září, a opatření schválená dne 9. října, kterými byla bance Northern Rock poskytnuta likvidita a další záruky ze strany ministerstva, však státní podporu představují. Tato opatření mohou být schválena jako podpora na záchranu nebo restrukturalizaci v souladu s Pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Na základě těchto pokynů musí být tato podpora na záchranu poskytnuta formou půjček nebo záruk na období nepřekračující šest měsíců. Existují však určité výjimky pro bankovnictví podléhající obezřetnostním požadavkům, které byly uplatněny v tomto případě. V souladu s uvedenými pokyny se orgány Spojeného království zavázaly, že Komisi do 17. března 2008 předloží plán restrukturalizace banky Northern Rock, který bude přesahovat pouhou krátkodobou záchranu. Pokud by tento plán měl zahrnovat státní podporu, bude tato podpora muset být ze své podstaty posouzena podle pravidel pro podporu na restrukturalizaci.

(13)  KOM(2006) 851 v konečném znění.

(14)  Rozhodnutí Komise ve věci COMP/M.3868 DONG/Elsam/Energi E2, 14.3.2006.

(15)  Rozhodnutí Komise ve věci COMP/M.4180 Gaz de France/Suez, 14.11.2006.

(16)  Rozhodnutí Komise ze dne 13.6.2005 (Úř. věst. C 144, 14.6.2005, s. 13).

(17)  Rozhodnutí Komise ve věci COMP/M.4055 Talanx/Gerling, 5.4.2006.

(18)  Doporučení Komise ze dne 11. února 2003 o relevantních trzích produktů a služeb v odvětví elektronických komunikací, které připadají v úvahu pro regulaci ex ante podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, Úř. věst. L 114, 8.5.2003, s. 45. Dne 17. prosince 2007 schválila Komise nové doporučení (Úř. věst. L 344, 28.12.2007, s. 65), které v této souvislosti odkazuje pouze na 8 trhů.

(19)  Text rozhodnutí je k dispozici na internetové stránce: http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/cases/decisions/37792/art24_2_decision.pdf

(20)  Věc T-201/04 (Úř. věst. C 269, 10.11.2007, s. 45).

(21)  Věc N 478/2004, 7.6.2006 (Úř. věst. C 209, 31.8.2006).

(22)  Věc E 15/2005, Recommandation proposant l'adoption de mesures utiles concernant la garantie illimitée de l'Etat en faveur de La Poste (dosud nezveřejněno).

(23)  Sdělení Komise Podpora strukturálních změn: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu, KOM(2004) 274 v konečném znění.

(24)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Podporování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu (KOM(2004) 274 v konečném znění), Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

(25)  Viz IP/07/1295

(http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/07/1295&format=HTML&aged=1&language=CS&guiLanguage=en).

(26)  Především Gazprom a Sonatrach.

(27)  KROES, Neelie. More competitive energy markets: building on the findings of the sector inquiry to shape the right policy solution. Brusel, 19. září 2007.

(28)  Shrnutí stanovisek přijatých na tomto plenárním zasedání je dostupné na:

http://www.eesc.europa.eu/activities/press/summaries_plenaries/2007/grf_ces83-2007_d_cs.pdf.

(29)  Znění Lisabonské smlouvy, která byla přijata v Bruselu dne 3. prosince 2007 konferencí představitelů vlád členských států, je k dispozici na internetové adrese

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/cg00014.cs07.pdf.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/40


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o schvalování typu konstrukční části zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci kolových zemědělských a lesnických traktorů (kodifikované znění)

KOM(2007) 840 v konečném znění – 2007/0284 (COD)

(2008/C 162/06)

Dne 25. ledna 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o schvalování typu konstrukční části zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci kolových zemědělských a lesnických traktorů (kodifikované znění)

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela vyhovující a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února 2008), zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko 147 hlasy pro; 1 hlas byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

 

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/40


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií (přepracované znění)

KOM(2007) 870 v konečném znění – 2008/0005 (COD)

(2008/C 162/07)

Dne 8. února 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií (přepracované znění)

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února 2008), 128 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

 

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/41


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (kodifikované znění)

KOM(2007) 873 v konečném znění – 2007/0299 (COD)

(2008/C 162/08)

Dne 8. února 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (kodifikované znění)

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února 2008), 141 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 1 člen se zdržel hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

 

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/41


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se barviv, která mohou být přidávána do léčivých přípravků (přepracované znění)

KOM(2008) 1 v konečném znění – 2008/0001 (COD)

(2008/C 162/09)

Dne 31. ledna 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se barviv, která mohou být přidávána do léčivých přípravků (přepracované znění)

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února 2008) 122 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

 

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/42


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nezávislé hodnocení služeb obecného zájmu

(2008/C 162/10)

Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29, odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k tématu

Nezávislé hodnocení služeb obecného zájmu.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 23. ledna 2008. Zpravodajem byl pan HENCKS.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 14. února 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 162 hlasy pro, 24 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Reforma smluv, přijatá Evropskou radou ve dnech 17. a 18. října 2007, znamená nový pokrok mimo jiné v oblasti služeb obecného zájmu (SOZ). Do ustanovení o fungování Unie se pro služby obecného hospodářského zájmu (SOHZ) zavádí ustanovení o obecné platnosti (článek 14), jež má být uplatňováno ve všech politikách Evropské unie (EU), včetně vnitřního trhu a hospodářské soutěže. K oběma smlouvám je také připojen protokol, který se týká všech služeb obecného zájmu, včetně nehospodářských služeb obecného zájmu.

1.2

Jak SOZ, tak SOHZ a nehospodářské služby obecného zájmu přispívají k prosperitě všech občanů a k účinnému uplatňování jejich základních práv. Tyto služby, poskytované v duchu obecného zájmu, vyplývají z politických rozhodnutí a jako takové spadají pod zodpovědnost zákonodárců.

1.3

Z toho vyplývá nejen zesílení povinnosti uložené Unii a členským státům dbát na správné fungování služeb obecného hospodářského zájmu, jež vyžaduje zejména vytvoření progresivního způsobu hodnocení fungování těchto služeb, ale rovněž to, že instituce s rozhodovací pravomocí musí jasně definovat pojmy, cíle a úkoly, jež řadí pod tato tři označení. Dokud se tak nestane, hodnocení výkonu nebudou moci občanům poskytnout právní jistotu, jež oprávněně očekávají od svých institucí jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni.

1.4

Hodnocení bude sloužit ke zvýšení účinnosti a výkonnosti služeb obecného hospodářského zájmu a k tomu, aby se přizpůsobily vývoji potřeb občanů a podniků a poskytne veřejným orgánům základní poznatky, které jim umožní vybrat z nich ty nejvhodnější; hodnocení má rovněž zásadní úlohu v úsilí o vyvážený kompromis mezi trhem a obecným zájmem, a také mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli.

1.5

Vzhledem k významu, jaký mají SOZ v boji proti sociálnímu vyloučení a v šíření sociální spravedlnosti a ochrany, jež jsou uvedeny mezi cíli EU ve Smlouvě, je nezbytné provádět pravidelné hodnocení nejen služeb obecného hospodářského zájmu, pro něž existují předpisy Společenství, ale rovněž nehospodářských služeb obecného zájmu na úrovni členských států.

1.6

Hodnocení SOZ (hospodářských a nehospodářských) na celostátní, regionální či místní úrovni členských států musí být nezávislé, pluralitní, zohlednit odlišné přístupy, obsáhnout všechny tři pilíře Lisabonské strategie, vycházet ze souboru kritérií a být výsledkem konzultací se všemi zainteresovanými stranami.

1.7

Na úrovni Společenství bude třeba stanovit podmínky pro výměnu, konfrontaci, srovnávání a koordinaci, podpořit rozvoj nezávislého hodnocení v souladu se zásadou subsidiarity a prostřednictvím dialogu se zástupci zainteresovaných subjektů vypracovat harmonizovanou metodiku hodnocení v evropském měřítku, založenou na společných ukazatelích.

1.8

Aby bylo toto hodnocení relevantní a užitečné, je třeba vytvořit naprosto nezávislý pluralitní řídící výbor, složený ze zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu, stálých zastoupení členských států při EU, Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru.

2.   Aktuální souvislosti

2.1

Ve Smlouvách jsou služby obecného hospodářského zájmu považovány za součást společných hodnot Unie, zejména proto, že napomáhají sociální a územní soudržnosti. Reformní smlouva, přijatá Evropskou radou ve dnech 17. a 18. října 2007, tento přístup potvrzuje a umožňuje Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie prostřednictvím nařízení stanovit zásady a podmínky, které umožní SOHZ plnit jejich úkoly, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby, při současném zdůraznění sdílené odpovědnosti členských států a Společenství.

2.2

Tak mají Unie a členské státy, každý v rámci svých pravomocí a v rozsahu vymezeném pozměněnou smlouvou, dbát na to, aby tyto služby účinně fungovaly v souladu se stanovenými zásadami a v takových podmínkách, zejména hospodářských a finančních, které jim umožní plnit jejich úkoly, a o takovém fungování se ujišťovat.

2.3

Při provádění pozměněné smlouvy Evropský parlament a Rada Evropské unie prostřednictvím nařízení v souladu s běžným legislativním postupem a zásadami subsidiarity a proporcionality stanoví tyto zásady a podmínky.

2.4

Protokol o SOZ v příloze pozměněných smluv klade důraz na zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci vnitrostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů, a na vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a cenové dostupnosti, na rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů.

2.5

Tento protokol také poprvé v textu primárního práva Společenství zmiňuje nehospodářské služby obecného zájmu. Zdůrazňuje, že poskytování, pořizování a organizování nehospodářských služeb obecného zájmu je v pravomoci členských států a že ustanovení smluv se nijak nedotýkají pravomoci členských států v této oblasti; na nehospodářské služby obecného zájmu se tedy v zásadě nadále nebudou vztahovat předpisy platné pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a státní podporu, státní pravomoc se uplatňuje v rámci provádění obecných zásad práva Společenství.

2.6

Smlouva nepřináší žádnou definici rozlišení mezi hospodářskými a nehospodářskými službami, následkem čehož bude nadále nutné žádat Evropský soudní dvůr o arbitráž a bude přetrvávat stávající právní nejistota. Občané mají vůči Unii velká očekávání. Unie by měla dbát na zvyšování blahobytu, na zaručování základních práv a na to, aby její rozhodnutí neměla na úrovni států kontraproduktivní dopad.

3.   Proč hodnotit služby obecného zájmu

3.1

Povinnost uložená Unii a členským státům dbát na dobré fungování služeb obecného hospodářského zájmu, obsažená v článku 14 pozměněné smlouvy, si žádá zejména vytvoření progresivního způsobu hodnocení fungování těchto služeb.

3.2

EHSV se domnívá, že označit SOHZ za dobře fungující lze jen tehdy, pokud mimo jiné:

odpovídají zásadám rovnosti, univerzálnosti, dostupnosti a přístupnosti, spolehlivosti a kontinuity, kvality a účinnosti, záruky práv uživatelů a hospodářské a sociální návratnosti;

zohledňují specifické potřeby určitých skupin uživatelů, jako např. osob zdravotně postižených, závislých, znevýhodněných atd.

3.3

I když to reformní smlouva výslovně neuvádí, hodnocení se s největší pravděpodobností stane implicitně vyžádaným nástrojem kontroly.

3.4

Členské státy a Unie budou muset transparentním a nediskriminačním způsobem definovat a přizpůsobit úkoly a cíle služeb obecného hospodářského zájmu ve svých oblastech působnosti, při dodržení zásady proporcionality, v zájmu a k všeobecné spokojenosti všech, kterým jsou tyto služby určeny.

3.5

Ke kontrole správného a účinného provádění úkolů obecného zájmu a k zajištění plnění stanovených cílů, ať už odlišných podle toho, zda jde o SOHZ či o nehospodářské služby obecného zájmu, či podle samotné povahy služby, musí odpovědný orgán vytvořit systém hodnocení fungování, účinnosti a kvality těchto služeb, který se neomezí na jednoduché průzkumy veřejného mínění a ankety.

3.6

Hodnocení tedy spočívá v analýze a systematickém monitorování podmínek účinného provádění specifického úkolu obecného zájmu vzhledem k jeho plnění a ke schopnosti uspokojit potřeby uživatelů, podniků, občanů a společnosti. Hodnotí se rovněž s ohledem na cíle Unie, zejména v oblasti sociální, hospodářské a územní soudržnosti, sociálně tržního hospodářství, Lisabonské strategie a záruky uplatňování základních práv.

3.7

Služby obecného hospodářského zájmu se vyznačují úsilím o řadu kompromisů:

mezi trhem a obecným zájmem,

mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli,

mezi uživateli (jednotlivými uživateli, včetně znevýhodněných skupin, podniky, samosprávami atd.), kteří mají nestejné potřeby a zájmy,

mezi otázkami, jež jsou v pravomoci každého členského státu, a evropskou integrací.

3.8

Stav těchto kompromisů se vyvíjí v závislosti na hospodářských a technologických změnách, na individuálních a kolektivních potřebách a očekáváních, ve snaze o soudržnost mezi různorodými vnitrostátními realitami, specifickými geografickými podmínkami a odvětvovými rysy.

3.9

Hodnocení fungování se liší od regulační funkce, ale je také její součástí. Je v zájmu regulace, aby vycházela z relevantních hodnocení a aby hodnocení vyžadovala. Hodnocení musí současně umožnit předvídat funkční poruchy, rozdíly v kvalitě a/nebo druhu služby mezi jednotlivými zeměmi, snažit se klást důraz na přizpůsobení požadavků v závislosti na potřebách a zájmech uživatelů a spotřebitelů a také na změnách v hospodářském, technologickém a sociálním prostředí.

4.   Jaké služby hodnotit

4.1

Vzhledem k cílům, které jsou pro ně určeny, a významu, jaký mají při provádění různých politik Společenství, je nezbytné provádět pravidelné hodnocení nejen služeb obecného hospodářského zájmu, pro něž existují předpisy Společenství, ale rovněž nehospodářských služeb obecného zájmu, neboť pomáhají účinnému uplatňování základních práv a jejich fungování je založeno na zásadě solidarity a respektování lidské důstojnosti s ohledem na společné hodnoty evropského sociálního modelu.

4.2

Protokol v příloze pozměněných smluv potvrzuje, že nehospodářské služby obecného zájmu jsou ve výlučné pravomoci členských států, jejich hodnocení proto musí být prováděno pouze na celostátní, regionální či místní úrovni.

4.3

Vzhledem k tomu, že nehospodářské služby obecného zájmu patří stejně jako SOHZ do řady cílů Evropské unie (dodržování základních práv, podpora blahobytu občanů, sociální spravedlnost, sociální soudržnost atd.) a že Unie má svůj podíl odpovědnosti za realizaci těchto cílů, musí přinejmenším dbát na to, aby členské státy prováděly pravidelná hodnocení fungování nehospodářských služeb obecného zájmu.

5.   Přístup institucí Evropské unie

5.1

Na zasedáních Evropské rady v Nice (2000) a v Laekenu (2001) bylo dohodnuto, že bude nutné na úrovni Společenství provést účinné a dynamické hodnocení efektů hospodářské soutěže a fungování služeb obecného zájmu, které patřičně zohlední specifika a pravomoci jednotlivých států, regionů a obcí.

5.2

Převažoval mj. názor, že by toto hodnocení mělo být provedeno v rámci stávajících struktur, zejména využitím horizontálních hodnocení a odvětvových zpráv a také prostřednictvím „zprávy z Cardiffu“ o hospodářské reformě, kterou vypracovala Komise. Hodnocení by mělo zohlednit struktury a výkony trhu, včetně aspektů spojených se zaměstnaností, hospodářským a sociálním hodnocením závazků veřejné služby a názory občanů a uživatelů na fungování služeb obecného zájmu a dopad liberalizace na tyto služby.

5.3

Od roku 2001 Evropská komise ročně provádí horizontální hodnocení (s výjimkou roku 2003) pouze síťových průmyslů (elektřiny, plynu, elektronické komunikace, poštovních služeb, letecké a železniční dopravy), na základě metodiky stanovené ve sdělení Komise (1). Na tato hodnocení nahlížejí zainteresované strany se smíšenými pocity, některé se domnívají, že jsou hodnoceny politiky Společenství v oblasti síťových odvětví spíše než výkonnost těchto odvětví.

5.4

V roce 2003 v rámci zelené knihy o službách obecného zájmu Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci s cílem stanovit, jak má být hodnocení organizováno, jaká kritéria mají být použita, jak zapojit občany a jak zlepšit kvalitu údajů. Hlavní závěry vyplývající z této konzultace jsou nutnost vícerozměrového hodnocení a přezkum mechanismů hodnocení, podle Komise však nedošlo ke shodě o tom, kdo by je měl provádět.

5.5

Bílá kniha o službách obecného zájmu (2) klade důraz na proces hodnocení, který má napříště předcházet jakékoli změně právního rámce Společenství, zejména pokud jde o liberalizaci služeb.

5.6

Komise v bílé knize uznává, že instituce Společenství musejí nést zvláštní odpovědnost za hodnocení služeb, které jsou součástí odvětvového předpisového rámce vytvořeného na úrovni Společenství, s pomocí údajů získaných na vnitrostátní úrovni. Nevylučuje, že by také v dalších oblastech mohlo dojít k hodnocení na úrovni Společenství, pokud by se v jednotlivých případech prokázalo, že dodá přidanou hodnotu.

5.7

Komise rovněž zadala externímu konzultantovi provedení hloubkové hodnotící zprávy o metodice hodnocení. Hlavní výsledky budou shrnuty v novém sdělení, které se plánuje na rok 2008.

5.8

Podle Komise by tento externí audit měl ocenit potřebu hodnotit výkonnost síťových odvětví poskytujících SOHZ na úrovni Evropské unie, vyslovit doporučení ke zlepšení horizontálních hodnocení a zhodnotit vhodnost úlohy Komise při provádění horizontálních hodnocení.

5.9

Ve sdělení Komise o SOZ (3) má Komise za to, že „pro kvalitu a transparentnost rozhodovacího procesu je důležité provádět pravidelné důkladné hodnocení a zveřejňovat jeho metodiku a výsledky, aby mohly být otevřeny podrobnému zkoumání“.

6.   Zásady a kritéria hodnocení

6.1

Komise se ve sdělení KOM(2002) 331 zavázala, že zapojí občanskou společnost do horizontálního hodnocení fungování SOZ, zejména zavedením „trvalého mechanismu pro sledování názorů občanů a jejich vývoje“ a že „s dotyčnými účastníky, mezi než patří sociální partneři, se budou konzultovat specifické otázky na základě stanoveném ad hoc“.

6.2

S vývojem společnosti se mění očekávání odrážející zvýšené požadavky veřejnosti, v tomto případě uživatelů či spotřebitelů, kteří žádají nejen uznání svých práv, ale také zohlednění svých specifických rysů. Způsoby provádění služeb obecného zájmu jsou úzce spjaty se společnostmi, ve kterých provádění probíhá.

6.3

Strukturální a statutární různorodost způsobů, které vnitrostátní, regionální a místní veřejné orgány využívají k zajištění služeb obecného zájmu (veřejné a soukromé provozovatele, partnerství veřejného a soukromého sektoru), vyžaduje vícerozměrové hodnocení.

6.4

Hodnocení na úrovni členských států bude navíc muset mít pluralitní charakter a zahrnovat všechny zainteresované strany a osoby: orgány odpovědné za definování a provádění služeb obecného zájmu, regulátory, operátory/poskytovatele pověřené dodáváním služeb, zástupce uživatelů, odborů a občanské společnosti atd.

6.5

Kromě pluralitního charakteru bude toto hodnocení muset být nezávislé a zohlednit odlišné přístupy, vzhledem k tomu, že různé zainteresované strany nemají stejné zájmy, v některých případech mají dokonce zájmy protichůdné a jsou ovlivněny nestejnými informacemi a odbornými posudky.

6.6

Proto není možné hodnotit hospodářskou a sociální účinnost služeb obecného zájmu, jejich činnosti a fungování podle jediného kritéria, v tomto případě pravidel hospodářské soutěže, ale podle celého souboru kritérií.

6.7

Jak zdůrazňují CIRIEC a CEEP ve studii z roku 2000 (4) na žádost Evropské komise, hodnocení má smysl pouze tehdy, je-li vztaženo na stanovené cíle a poslání, které pocházejí ze tří zdrojů – od uživatele, občana a společnosti – a mají tři složky – záruku dodržování základních práv jednotlivce, sociální a územní soudržnost, definování a provádění veřejných politik.

6.8

Hodnocení výkonnosti SOZ by mělo obsáhnout všechny tři pilíře Lisabonské strategie (hospodářský, sociální a environmentální), a zároveň by se mělo týkat politik vnitřního trhu, hospodářské soutěže, ochrany spotřebitele, zaměstnanosti a všech souvisejících odvětvových politik.

6.9

Musí tedy jít o hodnocení založené na souboru kritérií, jež se musí zaměřit na:

definici podmínek, kterými se řídí závazky veřejné správy a příslušné povolování poskytování služeb,

zjištění, zda provozovatel řádně plní zadávací podmínky či závazky spojené s univerzální službou či s povolením poskytovat služby,

cenu, kvalitu, přístup ke službě pro zdravotně postižené osoby a spokojenost uživatelů,

kladné a záporné externality,

realizaci cílů veřejné politiky,

provedení ustanovení v souladu s právními závazky.

6.10

Půjde tedy o to dodat poznatky a ocenit skutečnou praxi a dopad činností na různé druhy uživatelů, což umožní překonat existující strukturální nerovnováhu informací, která je průvodním jevem vztahů mezi provozovateli/poskytovateli, regulátory a spotřebiteli.

7.   Provádění hodnocení

7.1

Systém hodnocení musí být založen na pravidelných zprávách vyhotovených na místní či regionální úrovni hodnotícími orgány, které zřídí členské státy podle výše jmenovaných zásad.

7.2

Na úrovni Společenství bude třeba definovat podmínky pro výměny, konfrontace, srovnání a koordinaci. Nadále bude příslušet Unii, aby podněcovala nezávislé hodnocení v souladu se zásadou subsidiarity a se zásadami uvedenými v protokolu v příloze reformovaných smluv tím, že pomocí dialogu se zástupci zainteresovaných stran vypracuje metodiku pro harmonizované hodnocení na evropské úrovni na základě společných ukazatelů a také způsoby jejího fungování.

7.3

Aby bylo hodnocení relevantní a užitečné, je třeba vytvořit pluralitní řídící výbor, složený ze zástupců všech zainteresovaných stran (orgánů veřejné správy, sociálních partnerů, provozovatelů, regulátorů, uživatelů z řad jednotlivců a podniků, odborových organizací), který by se na úrovni Společenství mohl skládat ze zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu, stálých zastoupení členských států při EU, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru.

7.4

Řídící výbor by měl mít na starosti:

metodiku hodnocení,

definování ukazatelů,

sestavení zadávacích podmínek pro prováděné studie,

zadávání těchto studií na základě četných znaleckých posudků,

kritické přezkoumání zpráv,

doporučení,

šíření výsledků.

7.5

Diskuse se všemi zainteresovanými stranami o hodnotících zprávách by mohla mít podobu výroční konference o fungování SOHZ, podobné konferenci o síťových průmyslech, kterou již několik let organizuje Evropský hospodářský a sociální výbor, nebo by mohla být pořádána na jaře společně s evropským sociálním summitem.

V Bruselu dne 14. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  KOM(2002) 331 v konečném znění, 18.6.2002. Sdělení Komise: Metodické pokyny pro horizontální hodnocení služeb obecného hospodářského zájmu.

(2)  KOM(2004) 374 v konečném znění, 12.5.2004. Sdělení Komise: Bílá kniha o službách obecného zájmu.

(3)  KOM(2007) 725 v konečném znění, 20.11.2007. Sdělení Komise doprovázející sdělení „Jednotný trh pro Evropu ve 21. století“ – Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek.

(4)  Studie CIRIEC/CEEP „Les services d'intérêt économique général en Europe: régulation, financement, évaluation, bonnes pratiques“http://www.ulg.ac.be/ciriec/intl_fr/research/publications.htm.

CIRIEC: Centre International de Recherches et d'Information sur l'Économie Publique, Sociale et Coopérative (Mezinárodní výzkumné a informační centrum pro veřejnou, sociální a družstevní ekonomiku).

CEEP: Centre européen des entreprises à participation publique et des entreprises d'intérêt économique général (Evropské středisko podniků s veřejnou účastí a podniků obecného hospodářského zájmu).


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/46


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora širokého přístupu veřejnosti k evropské digitální knihovně

(2008/C 162/11)

Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Podpora širokého přístupu veřejnosti k evropské digitální knihovně

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 23. ledna 2008. Zpravodajkou byla paní Pichenot.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 153 hlasy pro, 4 členové byli proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

S blížícím se spuštěním evropské digitální knihovny (1) v roce 2008 je cílem stanoviska Výboru poskytnout širokou podporu tomuto projektu, který má zpřístupnit on-line část kulturního, vědeckého a technického dědictví. Chce tak podpořit evropské instituce v činnosti směřující ke spuštění portálu určeného pro širokou veřejnost, který představuje nástroj šíření utříděných znalostí v digitálním věku.

1.2

Výbor oceňuje společné úsilí Evropské komise a členských států a vítá koordinaci kulturních institucí z podnětu CENL (Konference národních knihoven), jejímž cílem je vytvořit nadaci, která by sdružovala všechny instituce dobrovolně sdružené za účelem zpřístupnění digitalizovaného dědictví. Vyzývá organizace občanské společnosti na evropské, národní a regionální úrovni, aby se připojily k tomuto rozsáhlému evropskému projektu a zajistily tak dobrou informovanost občanů.

1.3

Zapojení občanské společnosti do rozvoje digitální knihovny EU bude rozhodující ze čtyř hlavních důvodů, jež jsou argumentem pro zapojení EHSV. Jedná se o:

podíl na stanovení vhodných kritérií výběru obsahové náplně k digitalizaci;

poskytování podpory veřejného mínění v otázce financování;

podporu opatření týkající se účasti a inovací všech zainteresovaných stran knižního řetězce a ostatních kulturních institucí;

podporu začlenění všech do informační společnosti.

1.4

Výbor si je vědom veškeré již dovršené práce v členských státech za dobu po sobě následujících předsednictví, v případě Komise se zapojením zúčastněných stran. Souhlasí s nedávnou zprávou Evropského parlamentu (2), která velmi dobře shrnula dosažený pokrok i budoucí kroky. V tomto stanovisku se Výbor rozhodl zdůraznit nezbytný příspěvek občanské společnosti, a vyzval tedy její složky, aby se podílely na spuštění Evropské digitální knihovny (EDK) a jejím dalším rozvoji. Toto stanovisko navrhuje zdůraznit očekávání a potřeby uživatelů, aby tak bylo dosaženo cíle, kterým je přístup široké veřejnosti.

1.4.1

V souvislosti s organizacemi občanské společnosti je snahou EHSV:

podílet se na komunikaci s evropskými občany od roku 2008;

zaměřit pozornost na sledování skupin uživatelů, kteří budou zkoušet relevantnost a uživatelskou vstřícnost společného portálu a jeho přístupnost („e-Accessibility“ (3)) pro osoby se zdravotním postižením;

zorganizovat rozsáhlou diskusi o obsahové náplni po dohodě s knihovnami v blízkosti občanů;

vyvolat v informační společnosti úvahy o změně právního rámce, aby byl slučitelný s digitalizací současné duševní, umělecké a vědecké produkce.

1.4.2

EHSV doporučuje členským státům a Komisi:

vytvořit řídící výbor projektu, otevřený dialogu s občanskou společností;

z finančního hlediska umožnit členským státům, aby dosáhly do roku 2010 rozsáhlé digitalizace různých materiálů různého typu a původu;

vypracovat po vzájemné dohodě a za podpory středisek kompetencí národní plány digitalizace, jež by vycházely ze společné dokumentární listiny;

zachovat na úrovni Společenství výzkumný podpůrný program zaměřený na řešení technických problémů souvisejících s mnohojazyčností a interoperabilitou a také s ohledem na sestavení společných pokynů pro zajištění přístupnosti („e-Accessibility“) pro osoby se zdravotním postižením;

zjistit, jaká jsou očekávání, potřeby a zvyky uživatelů (zejména postižených osob) a zapojit do tohoto procesu EHSV;

učinit závěry z analýzy národních postupů v případě výjimek, jež obsahuje směrnice 2001/29/ES (4), a rozšířit hledání řešení na oblast, již právo neřeší (osiřelá díla, díla již nedostupná na trhu, dokumenty digitálního původu atd.).

1.4.3

EHSV podporuje hospodářské subjekty a kulturní instituce:

v podpoře širokého přístupu k nedávným nebo současným digitalizovaným obsahovým náplním přístupným na portálu evropské digitální knihovny;

ve vypracování modelů pro umístění děl chráněných autorskými právy on-line za přijatelnou cenu;

v účasti na digitalizaci jejich fondů prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru;

v otevření se sponzorské činnosti ve prospěch digitalizace;

v tom, aby posílily úlohu veřejných knihoven při zpřístupňování dematerializovaných obsahových náplní prostřednictvím místního přístupu v místě nebo v rámci uzavřených okruhů (intranety).

2.   Lépe informovat občany a zapojit občanskou společnost do vývoje budoucí evropské digitální knihovny (EDK)

2.1   Lépe informovat občany o budoucí evropské digitální knihovně

2.1.1

Během roku 2010 on-line dostupnost kulturního dědictví v Evropě pocházejícího z knihoven, archivů a muzeí umožní obyvatelstvu kontinentu, ale také dalším obyvatelům celého světa přístup k šesti milionům digitalizovaných dokumentů, aby je mohli využívat pro zábavu, poučení či pro profesní nebo výzkumné účely. Tento kvantitativní cíl bude představovat první etapu rozsáhlé digitalizace.

2.1.2

Tento projekt, který se dočasně nazývá European Digital Library (EDL), je jednoduše označen jako „knihovna“, ačkoli Komise již ve svém sdělení (5) stanovila pro digitalizaci široký rámec a vyzvala všechny instituce, aby se do něj zapojily. Zahrnuje tedy všechny kulturní, vědecké a technické poznatky a týká se všech druhů dokumentů, tj. rukopisů, knih, partitur, map, zvukových nahrávek, audiovizuálních nahrávek, časopisů, fotografií atd.

2.1.3

Pro Výbor a rovněž pro členské státy, jak uvádějí ve svých společných závěrech Rady z listopadu 2006, projekt EDK představuje hlavní projekt, který podpoří zapojení všech do informační společnosti a pomůže občanům zlepšit porozumění evropské identity.

2.1.4

Druhým cílem připisovaným tomuto projektu je učinit z budoucí EDK mnohojazyčný přístupový bod určený díky společnému portálu nejširší veřejnosti, nikoli zdroj zajímavý pouze pro vědce či umělce. V této souvislosti EHSV vyzývá Komisi ke zlepšení informovanosti občanů zejména prostřednictvím vícejazyčné dokumentace, aby souhlasili se spuštěním digitální knihovny. Komunikační plán by měl zahrnovat všechny evropské instituce a členské státy a měl by být plněn od zahájení projektu v listopadu 2008.

2.1.5

Masová vlna digitalizace bude v historii lidstva představovat výjimečný okamžik. Zaslouží si, aby byla otevřena diskuse také o výběru a organizaci obsahové náplně a poznatků na evropské úrovni. EHSV se domnívá, že široká diskuse o podmínkách masové digitalizace by se měla rovněž dotknout určitých finančních, technických a právních aspektů, jež jsou nezbytné pro směřování ke společnosti znalostí otevřené pro všechny:

finanční prostředky nezbytné pro digitalizaci veřejné oblasti, což předpokládá nalezení rovnováhy mezi digitalizací vzácných nebo křehkých dokumentů a masovou digitalizací, kterou očekává široká veřejnost;

finanční podpora vydavatelů, kteří provádějí digitalizaci svých současných fondů a souhlasí s tím, aby byly zpřístupněny on-line;

zapojení soukromého financování a sponzorování do digitalizace a zpřístupňování;

zachování jednotného dodržování práv duševního vlastnictví 70 let po smrti autora;

zavedení transparentnosti a kolegiality při výběru různých druhů dokumentů kulturního obsahu z veřejné oblasti (texty, audiovizuální materiál, muzejní předměty, archiválie atd.), jež mají být digitalizovány;

potřeba vytvořit „evropskou dokumentární listinu“, jež bude obsahovat výčet hlavních oblastí poznatků určených k digitalizaci; to vyžaduje předběžné zjištění, jak je to v Evropě s on-line přístupností již digitalizovaných materiálů;

možnost, aby autoři děl nedostupných na trhu, jež nebyla znovu vydána, mohli zvolit digitální zpřístupnění se zmírněnou autorskou licencí (6);

zájem vytvořit interaktivní katalog, který by zefektivnil hledání děl, jejichž autorská práva jsou tak zvaně „osiřelá“ (7);

zacházení s vědeckými informacemi (8);

otázky související s přístupností internetových portálů a digitalizovaného materiálu postiženým osobám, zejména osobám se zrakovým postižením.

2.2   Zapojení občanské společnosti do evropského programu pro kulturu v globalizovaném světě

2.2.1

Tento projekt je stále výhradně předmětem diskuse odborníků, což se odráží ve velkém zájmu zainteresovaných stran (kulturních institucí, autorů, vydavatelů, knihoven…) a jejich efektivní účasti ve skupině na vysoké úrovni, kterou vytvořila Komise. Konzultací, které zahájila Komise ve věci dokumentu „i2010: digitální knihovny“ (9) v roce 2005, se zúčastnilo pouze 7 % soukromých subjektů a 14 % subjektů z univerzitních kruhů. Nízká účast široké veřejnosti v této diskusi není překvapivá, jednak vzhledem k tomu, že její zahájení na konci roku 2004 bylo velmi nenadálé a následovalo poté, co Google oznámil masivní digitalizaci, jednak vzhledem k povaze dotazníku, který byl zaměřen na ty skupiny, jejichž ekonomických zájmů se důsledky digitalizace budou dotýkat.

2.2.2

Rozšíření přístupu k informacím na internetu zdarma, překryté rouškou financování z reklamy, nechává veřejné mínění v nejistotě ohledně celé nabídky digitální knihovny. Velkou odpovědností občanské společnosti, zejména vůči mladé generaci, tedy je zapojit se do informační kampaně a do výchovy související s hodnotou duševní či umělecké tvorby, aby bylo zaručeno její respektování.

2.2.3

EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí a více zapojily občanskou společnost do budoucího vývoje v oblasti digitalizace kulturního dědictví. Zapojení organizací občanské společnosti je rozhodující ze čtyř hlavních důvodů, jimiž jsou: stanovení společných kritérií pro výběr obsahové náplně, poskytování podpory v případě potřeby financování, podporování všech zainteresovaných stran při inovaci a podpora začlenění všech do informační společnosti.

2.2.4

V této souvislosti EHSV doporučuje otevření veřejného fóra v březnu roku 2008 u příležitosti spuštění prototypu, aby bylo umožněno propůjčit hlas sdružením a vzdělávacím, kulturním, socioprofesním organizacím a rodinám zastupujícím budoucí uživatele. Zapojení občanské společnosti bude velmi užitečné v různých fázích, při zahájení v listopadu 2008 i nadále, v dalších fázích rozvoje.

2.2.5

Diskuse by měla být posledním prvkem plánu na léta 2007–2010, jenž je uveden v příloze závěrů Rady, a měla by jej rozšířit na léta následující, aby se digitalizace dále rozvíjela a rozšiřovaly se i způsoby jejího využití. EHSV se zájmem vítá výzvu kontaktovat „Platformu občanské společnosti pro mezikulturní dialog“, která tvoří občanskou síť okolo digitálních knihoven.

2.2.6

Po roce 2008, který je rokem evropského mezikulturního dialogu, by mohla být tedy tato diskuse prodloužena a mohla by vyústit v novou konzultaci v roce 2009. Občanské společnosti to umožní podílet se na dlouhodobějším stanovení fází, přičemž bude zohledněn evropský program pro kulturu v globalizovaném světě (10).

2.3   Podpora rozvoje budoucí knihovny

2.3.1

EHSV souhlasí s návrhem zprávy Evropského parlamentu (11), která vyzývá k vytvoření řídícího výboru pro EDK složeného z kulturních institucí zapojených do EDL net. Bude dbát zejména na pokračování projektu a sestavení národních plánů pro digitalizaci. Mezi tímto řídícím výborem a organizacemi zastupujícími uživatele, a zejména EHSV, by se měl rozvinout plodný dialog.

2.3.2

EHSV uznává hlavní úlohu CENL v oblasti přípravy, neboť se opírá o mezinárodní normativní standardy pro kodifikaci (bibliografická anotace) a dosáhla jistého pokroku v digitalizaci písemných materiálů. Vybízí ostatní vnitrostátní kulturní instituce, jak na regionální a národní, tak i na evropské úrovni, aby se zapojily do koordinace EDL net pro archiválie, fondy národních muzeí a audiovizuálních center, a to především v rámci nadace založené v listopadu 2007.

2.3.3

V tomto důležitém bodě problému EHSV souhlasí s použitím směrnice 2001/29/ES, která zajišťuje ochranu autorských a s nimi souvisejících práv v informační společnosti, především v oblasti rozmnožování a distribuce děl. Nicméně v digitálním věku tato směrnice neřeší zacházení s osiřelými díly, podmínky pro zachování v digitální podobě, postavení děl, jež vznikla původně na internetu (díla vzniklá v digitální formě – digital born), a jak nakládat s díly, jež už nejsou na trhu dostupná a nebyla znovu vydána.

2.3.4

Tato směrnice počítá s výjimkami, především pro specifické rozmnožování děl knihovnami přístupnými veřejnosti, ve vzdělávacích institucích, v muzeích a archivech za účelem využívání postiženými. Tyto výjimky jsou dobrovolné a jejich zavedení se liší stát od státu.

2.3.5

V souvislosti s touto právní situací Výbor uznává, že další problémy technického rázu přispívají ke složitosti tohoto projektu. V této oblasti vítá zejména práci Komise, která byla zahájena již před několika lety a jejímž cílem je vyřešit technické otázky. Podporuje iniciativy přijaté v rámci 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj a programu „eContentplus“, zejména při výzkumu interoperability a ve střediscích kompetencí pro digitalizaci. Interoperabilita a vícejazyčnost – neboli mechanismy, jejichž prostřednictvím budou muzejní předměty, texty knihoven a archiválie přístupné na společných stránkách – jsou jedním ze základních faktorů úspěchu EDK.

2.3.6

Vyzýváme organizace občanské společnosti na národní a regionální úrovni, především národní hospodářské a sociální rady, aby podporovaly investice nezbytné pro digitalizaci v každém členském státě, aby bylo dosaženo nezbytného minimálního množství obsahových náplní a aby byla zajištěna jejich rozmanitost. Výbor doporučuje členským státům využít rovněž prostředky strukturálních fondů, jak příkladně učinila Litva.

3.   Podpora širokého přístupu k EDK prostřednictvím nabídky utříděné historické i současné obsahové náplně

3.1   Zohlednění očekávání a potřeb uživatelů (12)

3.1.1

EHSV považuje za důležité učinit z tohoto výjimečného okamžiku, jaký představuje digitalizace, silný činitel sociální a územní soudržnosti (13). Výbor zejména doporučuje zahrnout do digitální nabídky a způsobů, jak k ní přistupovat, očekávání různých generací, aby byly usnadněny spojení a přenosy. Po období dospívání se velmi zřídkakdy z nečtenářů stávají čtenáři. Široký přístup veřejnosti k této digitální knihovně právě pro využití těmito nečtenáři a příležitostnými čtenáři představuje hlavní úkol pro společnost znalostí.

3.1.2

Vzhledem k myšlence celoživotního učení (14) skrývá digitalizace kulturních děl, zejména vědeckých informací (15), značný potenciál pro přístup ke znalostem. Tento cíl mimo jiné znamená, že je třeba přizpůsobit vzdělávání učitelů (16) nové skutečnosti, aby bylo možné reagovat na tyto nové souvislosti při předávání poznatků.

3.1.3

Očekávané dopady tohoto nástroje vyžadují výzkum týkající se očekávání a postupů uživatelů. V současné fázi má prioritu psané slovo (rukopisy, knihy, časopisy či knihy z příruční knihovny), pro něž jsou definovány tři hlavní druhy použití: fulltextové vyhledávání, konzultace on-line a četba off-line (osobní virtuální knihovna). Měla by být testována další použití, jako nástroje pro spolupráci, anotační platformy a hypertextové obohacování obsahu, či dokonce doplnění o multimediální složku (zvuk, video, animace). Tyto nové funkce představují pomocné nástroje nejen pro šíření, ale zejména pro utváření uvážené myšlenky.

3.1.4

Pro ostatní, nepsané dokumenty umožňuje od roku 2007 portál Michael (mnohojazyčný inventář evropského kulturního dědictví) přístup k portálu různých digitálních sbírek muzeí, knihoven a archivů, jež byly dosud roztroušeny po celé Evropě. Popisy sbírek daly touto cestou k dispozici různé kulturní instituce na místní, regionální či celostátní úrovni. Na počátku bylo pokryto Spojené království, Francie a Itálie, avšak tato iniciativa bude rozšířena na dalších 15 členských států, jež nabízejí různé služby kulturní turistiky. Tento portál pojmenovaný „Michael Culture“ byl zahrnut do nadace, která od listopadu 2007 seskupuje a řídí všechny kulturní instituce, jež se projektu účastní.

3.1.5

EHSV vyzývá k založení „střediska pro sledování využití“, jež by se zabývalo studiem široké palety možností a postupů. EDK je zajímavá stejně tak bohatstvím náplně jako šířením nových postupů pro intelektuální výměnu či otevřeností vůči různým tématům pro výzkum. Výbor by se rád zapojil do prací pracovní skupiny „uživatelé“ EDL net.

3.2   Podpora integrační digitální společnosti pro všechny, jež nabízí řešení zejména postiženým osobám (17)

3.2.1

V souladu s prohlášením ministrů z Rigy v červnu 2006 o nových technologiích v inkluzivní společnosti je třeba, aby nová EDK neprohloubila rozdíly v používání internetu mezi běžnými uživateli a staršími osobami, postiženými osobami nebo zranitelnými skupinami. Ve svých nedávných průzkumných stanoviscích Výbor vymezil činnosti, který by jim měly zaručit přístupnost elektronických technologií, a to i za použití Evropského sociálního fondu.

3.2.2

Digitalizace a on-line přístupnost dokumentů z knihoven, archivů a muzeí celé Evropy představují nebývalé nástroje pro integraci postižených osob. Této přístupnosti však může bránit složitá strukturovanost, nevhodný formát či nevhodná ochranná opatření.

3.2.3

Směrnice z roku 2001 výslovně uvádí, že ve prospěch postižených osob (osob se silnou zrakovou vadou či nevidomých, ve prospěch osob s postižením pohybového ústrojí či mentálně postižených) lze stanovit výjimky ze zákona o autorských právech.

3.2.4

K tomu, aby byla přístupnost k tomuto kulturnímu dědictví možná, je nezbytné pojímat internetový portál budoucí EDK a přidružené národní portály od počátku tak, aby byly přístupny postiženým osobám za pomoci zvláštních technických zařízení.

3.2.5

Ačkoli mechanismy pro technickou ochranu proti pirátství jsou často zkušenými uživateli obcházeny, neznamená to, že by nepředstavovaly jistá omezení pro běžné uživatele. Za tím účelem tedy EHSV doporučuje, aby návrh opatření pro technickou ochranu bral od počátku do úvahy otázky přístupnosti a interoperability a aby tato opatření umožňovala pomůckám, jež používají postižení pro četbu – jako jsou např. syntezátory hlasu –, číst digitalizovaný text.

3.3   Rozšíření stávající obsahové nabídky o současné či nedávné dokumenty

3.3.1

Na podzim roku 2008 vznikne portál se dvěma miliony děl, fotografií či map bez omezení autorskými právy, jež budou zdarma přístupny on-line a bude je možné stahovat. To znamená zejména pro vzácné, cenné či na trhu nepřístupné dokumenty nenahraditelný přínos. Přístup však nelze v konečném důsledku omezovat na nabídku dědictví těchto dokumentů bez přihlédnutí k jejich aktuálnosti.

3.3.2

EDK dostala od svého počátku do vínku rovněž poslání nabízet na stejném portálu uživatelům současné či nedávné dokumenty, které ještě podléhají ochraně autorskými právy, vedle volných dokumentů či dokumentů dědictví.

3.3.3

Komise vytvořila skupinu expertů na vysoké úrovni, aby podpořila hledání řešení pro přístup k dílům vzniklým nedávno. Tento výbor, složený ze zástupců vydavatelů, národních knihoven, odborníků z audiovizuální oblasti a archivnictví za účelem omezit „černou díru 20. a 21. století“ (18), jež se týká děl chráněných autorskými právy, vypracoval v dubnu 2007 návrhy na usnadnění přístupu k dílům osiřelým, k dílům, která již nejsou k dispozici na trhu, a návrhy na usnadnění digitální archivace.

3.3.4

K tomu, aby bylo vyhověno cíli globální digitalizace, jejíž výsledky by byly přístupné široké veřejnosti, je třeba vytvořit nové ekonomické schéma, které by zabezpečilo spravedlivou dělbu mezi autory, vydavatele a distributory. Hrazený přístup k nabídce za stanovenou rozumnou cenu je služba, na jakou uživatelé internetu oprávněně čekají. Výbor vybízí ekonomické činitele řetězce knižní výroby, aby konkretizovali, o jakých řešeních jednali (19). Odpovědností vydavatelů, autorů a knihkupců vůči spotřebitelům je přijít, za současného respektování postavení různých činitelů, s atraktivní nabídkou, jež povzbudí tento nový trh a potlačí rizika pirátství a padělání.

3.3.5

Podle jejich doporučení by mohli mít uživatelé v případě chráněných knih a ve shodě s držiteli ochranných práv možnost přistupovat prostřednictvím portálu ke krátkým ukázkám, případně prostřednictvím specializovaných stránek virtuálně v díle listovat. Pro přístup k celému dokumentu chráněnému autorskými právy by byl uživatel internetu přesměrován na soukromé operátory včetně sítě klasických knihkupců, u nichž by si po odsouhlasení odměny pro oprávněné držitele práv mohl vybrat z různých nabídek za přijatelnou cenu. Tento výbor vybízí oprávněné držitele práv, aby přistoupili na tyto inovační návrhy.

3.3.6

Pro povzbuzení této hrazené nabídky, avšak za přijatelnou cenu, je důležité, aby členské státy rozšířily působnost snížených sazeb DPH na knihy a jiné publikace i na elektronické edice.

3.3.7

Ve snaze podpořit otevřenější licence, jež by obohatily současnou obsahovou nabídku, která je k dispozici, nedávné stanovisko Výboru (20) doporučuje odsouhlasit na úrovni Společenství náležitou ochranu autorů/tvůrců, kteří zvolí zmírněnou formu licence. Ačkoli svá díla zdarma zpřístupní, musí mít rovněž záruky ve věci jejich morálních práv a musí být chráněni proti komerčnímu zneužití.

3.3.8

Výbor doporučuje Komisi, aby se ujala iniciativy a přišla s novými licencemi, jež by se snažily odloučit práva na digitální šíření od těch, z nichž by plynul prospěch při vydání tiskem.

3.3.9

Komise vypracovala v roce 2007 prohloubenou srovnávací studii (21) práv v jednotlivých zemích v oblasti provedení směrnice o autorských právech a právech příbuzných (22). Výbor bude věnovat velkou pozornost závěrům této zprávy ve snaze zlepšit evropskou harmonizaci.

3.4   Reagovat na požadavek, jakým jsou utříděné poznatky

3.4.1

Na začátku 21. století, kdy na internetu čelíme přívalu informací, neuvádění odkazů na původ textů a špatně zabezpečenému ověřování, je hlavním přínosem evropského projektu výběr obsahové náplně, který by měl zabezpečit její objektivitu a pluralitu, a systematizace poznatků, jejich klasifikace a normalizace formátů vedená snahou zachovat při tomto nabývání na objemu jejich čitelnost. Zabezpečení vytříbenosti, kvality a náležitosti odpovědí na otázky uživatelů a jejich hledání závisí na vývoji vyhledávacích programů v součinnosti s lepší koordinací digitalizovaných poznatků v evropském měřítku.

3.4.2

EHSV zdůrazňuje význam, jaký má pro přístup k utříděným sbírkám zkoušení prototypu, jenž byl spuštěn v březnu 2007 ve spolupráci institucí Francie, Maďarska a Portugalska. Tato evropská matice, jež byla schválena experty, představuje základ evropského digitalizačního korpusu a příspěvek pro další fázi EDK. Zmíněný prototyp je mimo jiné systém otevřený všem vyhledávacím programům. Měla by usnadnit hledání prostřednictvím vzorových standardních dotazníků pro zadávání a zacílení dotazu uživatele internetu.

3.5   Zabezpečení kulturní a jazykové rozmanitosti

3.5.1

EHSV zdůrazňuje nebývalý krok, jaký na světové síti představuje mnohojazyčná knihovna (23), zásadní nástroj pro zachování a zhodnocení kulturní rozmanitosti. Evropa, jež se těší výjimečně bohatému kulturnímu dědictví a významné produkci obsahové náplně, musí zaujmout rozhodující postavení při digitalizaci poznatků na celosvětové úrovni v souladu s úmluvou UNESCO o kulturní rozmanitosti. Díky rozšíření evropských jazyků ve světě bude přístupnost sloužit jak občanům Evropy, tak Neevropanům usilujícím o přístup ke světovému dědictví a ke zdrojům jejich vlastní kultury, jež se nacházejí v Evropě.

3.5.2

Výbor doporučuje všem členským státům, aby ve fázi rozvoje EDK po roce 2010 nabídly svou literaturu v co největší šíři v různých jazycích, aby se podílely na šíření evropské kulturní identity a vyhověly tak požadavku rozmanitosti.

4.   Podpora a modernizace veřejných čtenářských institucí v systému přístupnosti on-line

4.1

Pro zabezpečení místního přístupu ke globalizovanému systému vydává EHSV doporučení, jak posílit úlohu veřejných čtenářských institucí. Oběh kulturních statků dosáhl celosvětové dimenze a různých podob, jež jsou účinné, pokud má veřejnost k dispozici hmotné prostředky, které jí umožňují dostat se k této obsáhlé nabídce. Veřejné knihovny a místní kulturní zařízení zůstávají nástrojem, který zaručuje rovný přístup co největšímu počtu zájemců. Z hlediska sociálního začlenění je třeba zachovat knihovnám, jež půjčují knihy, úlohu, jakou mají při zprostředkovávání nemateriálních obsahových náplní.

4.2

V řetězci vedoucím od autora přes knihkupectví ke čtenáři knihovny a mediatéky prokázaly svůj význam při předávání systematizovaných poznatků a zprostředkování přístupu ke kulturní produkci všem. Tato místní zařízení musí i nadále plnit tato poslání pro nemateriální obsahovou náplň. Proto by se měly podporovat zvláštní smlouvy nebo licence, které by bez vytváření nerovnováhy podporovaly taková zařízení a účely rozšiřování, jimž slouží. (24)

4.3

Je důležité zabývat se digitalizací veřejné oblasti národních kulturních institucí po dohodě s místními knihovnami a archivy. Uživatelé veřejných knihoven představují nespecializovanou veřejnost, jejíž zájmy je třeba brát do úvahy při rozhodnutích přijatých ve věci obsahové náplně produkce nechráněné autorskými právy, aby byla respektována rozmanitost uživatelů.

4.4   Sestavení ekonomického modelu pro nákup a zprostředkování současných digitalizovaných děl veřejnosti

4.4.1

Veřejné knihovny nakupují hmotné nosiče (knihy, kompaktní disky, partitury, jazykové učebnice atd.) a dávají je k dispozici svým uživatelům zdarma či oproti nízkému poplatku na omezenou dobu, čímž umožňují, aby finanční stránka neznamenala systematickou překážku pro přístup k těmto hmotným nosičům. Nový ekonomický model pro dematerializované obsahové náplně musí vyhovět potřebám uživatelů knihoven a mediaték a přizpůsobit se jejich fungování. Veřejné knihovny jsou zákazníky se silným potenciálem pro nákup současných obsahových náplní a jsou v přímém kontaktu s aktuálními informacemi a kulturní a technickou produkcí. Musí se podílet na definování tohoto nového ekonomického modelu.

4.4.2

Je tedy třeba, aby celkové rozšíření nehmotných obsahových náplní, a zejména těch, jež vznikly digitalizací, nebránilo veřejným knihovnám pokračovat v jejich výchovném poslání; je tedy třeba, aby ekonomické a technické modely pro uvedení obsahových náplní, jež vzešly z digitalizace, do oběhu braly v potaz úlohu a poslání veřejných knihoven a aby jim umožnily ve vykonávání těchto poslání pokračovat, a to v rámci uzavřených okruhů těchto knihoven (intranet) i cestou výpůjček vyhrazených jejich řádně zapsaným uživatelům.

4.5   Zabezpečení místně přístupných služeb uživatelům na místě

4.5.1

V rámci uzavřených okruhů (intranet) by bylo vhodné, aby veřejné knihovny mohly nabízet svým uživatelům – za stejných podmínek jako v případě hmotných sbírek – podmínky pro místní přístup k nehmotným obsahovým náplním: počítačově vybavená pracovní místa, elektronická inkoustová zařízení, programové vybavení, vysokorychlostní připojení, informace, pomoc a zprostředkování. Počáteční i navazující vzdělání pro zaměstnance veřejných knihoven stejně jako organizace jejich práce musí již nyní brát do úvahy nehmotné obsahové náplně.

4.6   Organizování různých událostí a zprostředkování přístupu k digitalizovaným sbírkám a nehmotným obsahovým náplním pro širokou veřejnost

4.6.1

Bez odborné přípravy a informování má široká veřejnost příliš často sklon k tomu vnímat osobní počítač, jímž je vybaveno stále více domácností, jako multimediální zábavní zařízení určené pro dobu odpočinku, a ignoruje tak kulturní, vzdělávací, pedagogické a informační možnosti přístupné na internetu. Stejně jako jsou veřejné knihovny aktivním prostředníkem mezi knihou a četbou pro všechny věkové vrstvy cestou různých činností, musí se postarat o toto zprostředkování a akce i pro nehmotné obsahové náplně.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Evropská digitální knihovna – dočasné označení pro evropský projekt digitalizace dokumentů pocházejících z muzeí, archivů, audiovizuálních středisek, knihoven atd.

(2)  Zpráva „i2010: směrem k evropské digitální knihovně“ (2006/2040(INI), paní Marie-Hélène Descamps, poslankyně Evropského parlamentu, červenec 2007).

(3)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Budoucí právní předpisy pro přístupnost elektronických technologií (zpravodaj: pan Hernandez Bataller), Úř. věst. C 175, 27.7.2007; stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením (zpravodaj: pan Meelis Joost), Úř. věst. C 93/08, 27.7.2007.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.

(5)  Sdělení ze dne 30. září 2005„i2010: digitální knihovny“, KOM(2005) 465 v konečném znění.

(6)  Zmírněná autorská licence, jako například Creative Commons (www.creativcommons.org).

(7)  Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni pro autorská práva, uchovávání digitálních záznamů a osiřelá díla a díla nedostupná na trhu ze dne 18. dubna 2007.

(8)  Sdělení ze dne 14. února 2007 k problematice vědeckých informací v digitálním věku: přístup, šíření, uchovávání, KOM(2007) 56 v konečném znění.

(9)  Sdělení ze dne 30. září 2005„i2010: digitální knihovny“, KOM(2005) 465 v konečném znění.

(10)  Sdělení ze dne 10. května 2007 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě, KOM(2007) 242 v konečném znění.

(11)  Zpráva „i2010: směrem k evropské digitální knihovně“ (2006/2040(INI), paní Marie-Hélène Descamps, poslankyně Evropského parlamentu, červenec 2007).

(12)  Uživatel není pouze pasivní klient, ale chápe se jako aktivní uživatel, který hraje úlohu při definování očekávané služby nebo při jejím hodnocení.

(13)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Budoucí právní předpisy pro přístupnost elektronických technologií, Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 91.

(14)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu doporučení Evropského parlamentu a Rady o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání (zpravodajka: paní Herczog), Úř. věst. C 195, 18.8.2006.

(15)  Závěry Evropské rady k otázce vědeckých informací.

(16)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru „Zlepšování kvality vzdělávání učitelů“ (zpravodaj: pan Soares), přijato dne 16. ledna 2008 (CESE 1526/2007 fin).

(17)  Kampaň Komise pro zvýšení povědomí ve věci zapojení do informační společnosti „e-Inclusion – zapojte se v roce 2008!“ předložená Radě.

(18)  Podle vyjádření evropské komisařky Vivianne Redingové v EHSV dne 12. prosince 2007.

(19)  Studie Denise Zwirna, Numilog (duben 2007), jejímž cílem bylo vypracovat hospodářský model pro zapojení vydavatelů do Evropské digitální knihovny.

(20)  Stanovisko EHSV k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (kodifikované znění), Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 7 a 8.

(21)  Studie o provedení směrnice 2001/29/ES o harmonizaci některých stránek autorského práva a příbuzných práv v informační společnosti (ETD/2005/IM/D1/91) a jejím účinku na právní soustavy členských států.

(22)  Délka ochrany autorskými právy byla stanovena na 70 let po smrti autora a na 50 let pro příbuzná práva.

(23)  Stanovisko EHSV ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Nový strategický rámec pro mnohojazyčnost“, Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 68.

(24)  Bod odůvodnění 40 směrnice z roku 2001 o autorských právech v informační společnosti.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/52


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě

(2008/C 162/12)

Dopisem ze dne 19. března 2007 požádala Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k

Skladba zdrojů energie v dopravě

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. prosince 2007. Zpravodajem byl pan IOZIA.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 130 hlasy pro, 11 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV s potěšením vyhovuje žádosti místopředsedy Evropské komise a komisaře pro dopravu Jacquese BARROTA o vypracování stanoviska k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě a s přesvědčením podporuje požadavek rozvinout stálý dialog Komise a Výboru, který zastupuje organizovanou občanskou společnost.

1.2

EHSV souhlasí se závěry jarního summitu Evropské rady, která určila následující priority:

lepší zabezpečení dodávek,

zajištění konkurenceschopnosti evropských ekonomik a dostupnosti cenově přijatelné energie,

podpora udržitelnosti životního prostředí a boj proti změně klimatu.

1.3

Politiky hlavních směrů nejvhodnější skladby zdrojů energie se tedy budou muset těmito prioritami řídit, což již ostatně Komise uvedla ve skutek svým sdělením „Fuel Target 2001–2020“.

1.4

Přestože se EHSV domnívá, že ropa bude pro dopravu ještě mnoho let nejdůležitější pohonnou hmotou a že zemní plyn, který je také neobnovitelným zdrojem energie, bude schopen doplnit a zčásti nahradit ropné deriváty, považuje za nezbytné zásadním způsobem urychlit financování výzkumu výroby a využití vodíku a agropaliv druhé generace. Vítá proto iniciativu Komise, která se dne 9. října 2007 rozhodla financovat částkou 1 miliardy eur společnou technologickou iniciativu v období 2007–2013, a připojuje se k požadavku vznesenému subjekty z řad podniků a výzkumu činných v oblasti rozvoje využití vodíku, aby Rada a Parlament urychlily proces schválení návrhu.

1.5

Rostoucí obavy veřejného mínění ze změny klimatu, z nebezpečí plynoucích ze zvyšování průměrné teploty planety, které by bez podniknutí konkrétních kroků mohlo dosáhnout 2 až 6,3 °C, musí vést k posílení veškerých vhodných opatření na boj proti negativním dopadům souvisejícím s vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší. EHSV oceňuje práci Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) a šíření informací, kterým významně přispívá k boji proti znečišťování ovzduší.

1.6

EHSV souhlasí se závěry Rady ve složení ministrů pro životní prostředí z 28. června 2007 a podporuje návrh, aby Komise přezkoumala šestý akční program pro životní prostředí s ohledem na následující stanovené priority:

čelit změně klimatu,

zastavit ztrátu biologické rozmanitosti,

omezit negativní dopad znečištění na zdraví,

povzbuzovat udržitelné využívání přírodních zdrojů a udržitelné nakládání s odpady.

1.7

Ve všech oblastech dopravy se studují vhodná řešení k dosažení těchto cílů a hlavní evropské agentury zaměřují své úsilí na dosažení konkrétních výsledků během několika málo let. Rozhodnutí zahrnout do systému emisních povolenek leteckou dopravu, která se stále více podílí na emisích skleníkových plynů, umožní urychlit rozvoj nových pohonných hmot. Některé společnosti již prověřují možnost využívat agropaliva, i když výsledky dosažené při využívání vodíku jsou v současnosti zatím jen dílčí a možnost využívat vodík musí urazit ještě hodný kus cesty. Velké lodní motory lze snadněji uzpůsobit pro používání směsí pohonných hmot s nižším obsahem uhlíku, avšak pokud jde o železniční dopravu, kombinace elektřiny a rozvoje obnovitelných zdrojů energie může nepochybně zvýšit již beztak výborné environmentální výsledky železnic.

1.8

Nejlepší pohonnou hmotou je uspořená pohonná hmota. Možnost, která musí být při výběru nejvhodnější skladby zdrojů energie jednoznačně zvolena a která by měla mít své stálé místo v politice Společenství, musí podle EHSV zohlednit všechny tyto faktory a dát jasnou prioritu zdraví a blahu občanů Evropy i celé planety. Daňové politiky, pobídky, doporučení či nařízení budou muset mít tuto prioritu při podporování ekologicky nejšetrnější a ekonomicky nejudržitelnější volby stále na zřeteli. Je třeba šetřit ve prospěch veřejné dopravy, alternativních dopravních prostředků a rozhodnutí hospodářské a sociální politiky, která by zvýšila mobilitu osob a zároveň snížila zbytečnou mobilitu zboží.

1.9

EHSV je přesvědčen, že budoucnost dopravy musí spočívat v postupné dekarbonizaci pohonných hmot a dosáhnout nulových emisí. Produkce H2 s využitím obnovitelných zdrojů energie jako je biomasa, fotolýza, solární tepelná energie či fotovoltaická energie, větrná či hydroelektrická energie je jediná možnost, která není ekologickým sebeklamem, neboť vodík jakožto zásobník energie umožňuje synchronizovat nabídku energií, která je ze své „povahy“ periodická (noc/den, roční cyklus, atd.), a proměnlivou a nevázanou poptávku po energiích.

1.10

Rozvoj technologií spalování a pohonu umožnil rychlé šíření automobilů poháněných hybridními systémy. Z hlediska omezení emisí se jako nejvhodnější řešením jeví plně elektrický pohon, a tedy rozvíjení výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, nebo hybridní využívání zemního plynu (přinejmenším dokud bude k dispozici v dostatečném množství) a vodíku. Další přechodnou možností je využití směsí vodíku a metanu, s nízkým podílem vodíku. Tento způsob představuje první krok k využívání vodíku pro účely mobility.

1.11

Využití vodíku jako zdroje energie vhodného k využití v dopravě, i když v současnosti s očividnými omezeními, představuje výzvu pro budoucnost a možnost dočkat se toho, že budou jezdit auta částečně nebo plně využívající vodík, se v relativně krátké době může stát skutečností za předpokladu, že národní a evropské orgány budou nadále podporovat výzkum. Za tímto účelem se zdají být nadějné výsledky projektu CUTE (Clean Urban Transport for Europe).

1.12

Jak již bylo navrženo u tématu energetické účinnosti, EHSV se domnívá, že by bylo velmi účelné mít k dispozici internetový portál, kde by bylo možné široké veřejnosti a zejména místním orgánům zpřístupnit informace o výzkumu, který provádí akademické kruhy, a o pokusech uskutečňovaných na národní úrovni, v regionech a ve městech. EHSV se domnívá, že pro dosažení nejvhodnější skladby zdrojů energie je zapotřebí vhodné skladby zdrojů energie v dopravě tím, že se zvýší účinnost uhlovodíků a priority v dopravě. Než bude možné počítat s účinnou výrobou vodíku, je nezbytné používat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie. Výzvu v dopravě představuje použití stále většího množství elektřiny vyrobené z čistých a udržitelných zdrojů všude, kde je to možné, a v krátkodobém časovém horizontu.

1.13

EHSV zdůrazňuje význam zvyšování povědomí občanské společnosti a jejího zapojení, neboť občanská společnost prostřednictvím svého vystupování přispívá k uskutečňování cílů snižování spotřeby, podpory výzkumu a inovací zaměřených na čisté a udržitelné pohonné hmoty. Tato rozhodnutí musí být včleněna do evropských a vnitrostátních politik a zdůraznit přidanou hodnotu schopnosti členských států spolupracovat a držet pospolu. To znamená obhajobu společných hodnot a evropského sociálního modelu pozorného k ochraně životního prostředí, zdraví a bezpečnosti svých občanů a těch, kdo žijí a pracují v Unii, a dbalého životních podmínek celého lidstva.

2.   Úvod

2.1

Místopředseda Evropské komise a komisař pro dopravu pan Jacques BARROT požádal Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě.

2.2

Výbor sdílí obavy komisaře pro dopravu o zabezpečení dodávek pohonných hmot a jako on se domnívá, že je třeba urychlit vypracování analýz a studií možných řešení vývoje dopravní politiky a potřeby zajistit odpovídající pohonné hmoty.

2.3

Volby týkající se energetické účinnosti a výzvy, které pro Unii vyplývají z plného dodržování cílů Kjótského protokolu, z počínající změny klimatu, z omezení závislosti dodávek energie na třetích zemích, z rozhodnutí učiněných v Lisabonské strategii, z uskutečňování cílů bílé knihy o dopravě a cílů spojených s rozvojem „komodality“ znamenají, že toto téma má ústřední význam ve strategii Unie v oblasti energie.

2.4

Komise již v roce 2001 ve svém sdělení „Fuel Target 2001–2020“ uvedla, že je třeba zabývat se tématem skladby pohonných hmot, určila několik cílů v oblasti jiných pohonných hmot, než je ropa, a ohodnotila následující scénář jako možný a vhodný:

podíl zemního plynu na trhu by se do roku 2020 mohl zvýšit přibližně na 10 %,

vodík je potenciálním hlavním budoucím zdrojem energie, podíl vodíku na spotřebě pohonných hmot by mohl dosáhnout několika procent,

pohonné hmoty vyráběné zkapalňováním biomasy (Biomass-To-Liquid, BTL) by mohly ve velké míře dosáhnout podílu stanoveného pro agropaliva, tedy více než 6 % do roku 2010, při odhadu celkového potenciálu paliv z biomasy ve výši zhruba 15 %,

zkapalněný ropný plyn (LPG) je zavedenou alternativní pohonnou hmotou pro motorová vozidla a cílem je, aby se jeho podíl na trhu zvýšil do roku 2020 pokud možno až na 5 %,

alternativní pohonné hmoty zkrátka mají potenciál, aby v příštích desetiletích zvýšily svůj podíl na trhu a v dlouhodobém horizontu překročily cíle vytyčené pro rok 2020.

2.5

EHSV toto sdělení podpořil a v jednom ze svých stanovisek z vlastní iniciativy (1) označil rozvoj zemního plynu (2), výzkum agropaliv a zvýšení energetického obsahu pohonných hmot, které jsou v současnosti na trhu, za nejlepší cestu, jak diverzifikovat dodávky a současně snížit emise skleníkových plynů.

3.   Změna klimatu

3.1

Stále rostoucí počet vědců se již shoduje na tom, že klima nese přímé následky emisí skleníkových plynů. Průměrná teplota vzrostla v průběhu 20. století přibližně o 1°C a na základě stávajících klimatických modelů odrážejících vývojové tendence celosvětových emisí skleníkových plynů jsou konstruovány scénáře, podle kterých by průměrná globální teplota mohla vzrůst o 2 °C až 6,3 °C, což by mělo negativní účinky na počasí, výšku hladiny moří, zemědělskou produkci a další hospodářskou činnost.

3.2

Rada ve složení pro životní prostředí, která zasedala dne 28. června 2007 v Lucemburku, potvrdila platnost šestého akčního programu pro životní prostředí a střednědobého přezkumu navrženého Komisí a zdůraznila čtyři priority uvedené v tomto přezkumu: čelit změně klimatu, zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, omezit negativní dopad znečištění na zdraví a podporovat udržitelné využívání přírodních zdrojů a udržitelné nakládání s odpady.

3.3

Rada ve složení pro životní prostředí potvrdila strategii propojení environmentální a energetické politiky a připomněla nutnost zahájit jednání o celosvětové dohodě (3) na období po roce 2012 tak, aby toto jednání mohlo být ukončeno do roku 2009. Konference OSN o změně klimatu na Bali, jak prohlásil předseda Evropské rady José Socrates v New Yorku na setkání na vysoké úrovni 27. září tohoto roku, je vhodným fórem pro jednání o příštích krocích. V této souvislosti bude summit na Bali určitým milníkem a slibujeme si od něj, že se mezinárodní společenství vydá na odvážnou cestu vyjednávání o mezinárodní dohodě o změně klimatu. Účast Spojených států, které teprve v polovině října upustily od výhrad ke své účasti, a jejich souhlas s konečným usnesením citelně posílily rozhodnutí, jež budou přijata, a to vzhledem k váze ekonomiky USA a její odpovědnosti za emise skleníkových plynů do ovzduší.

3.4

Rada pro životní prostředí zdůraznila, že je důležité společně s náklady na spotřebu energie internalizovat i náklady na ochranu životního prostředí, aby bylo možné zabývat se politikami, které budou udržitelné z dlouhodobého hlediska. Stejně důležité je více využívat tržní nástroje v politice životního prostředí, např. daně, poplatky či emisní povolenky, a tím přispět k ochraně životního prostředí. Ekologické inovace by měly být velmi rychle a ve velkém měřítku začleněny do přezkumu dopadu všech souvisejících evropských politik a mělo by se více šířit účinné využívání ekonomických nástrojů, především v souvislosti se spotřebou pohonných hmot a energie.

3.5

Dne 29. června 2007 předložila Komise zelenou knihu Přizpůsobení se změně klimatu. V průběhu prezentace navrhl komisař pro životní prostředí pan Stavros DIMAS konkrétní přímé činnosti na přizpůsobení se již probíhajícím změnám: zvýšení teplot, záplavy a přívalové deště na severu, sucho a dusno na jihu, ohrožené ekosystémy, nové nemoci – to je pouze několik problémů popsaných v tomto dokumentu.

3.6

Pan DIMAS uvedl, že osudem některých odvětví v Evropě je buď se přizpůsobit nebo zaniknout. Zemědělství, cestovní ruch a energetika utrpí rozsáhlé škody a je nutné jednat okamžitě, aby se snížily hospodářské, sociální a lidské náklady, které vzniknou v budoucnosti.

3.7

Dokument navrhuje pár konkrétních řešení: omezit plýtvání vodou, budovat hráze a přehrady proti riziku záplav, nalézt nové techniky na zabezpečení sklizně, chránit skupiny obyvatelstva nejvíce zasažené novým klimatem a přijmout opatření na ochranu biologické rozmanitosti. Hlavním cílem však pro všechny státy EU zůstává snížení emisí CO2.

4.   Evropská rada

4.1

Evropská rada se na jaře 2007 zabývala otázkami energetiky a klimatu, jako absolutní prioritu navrhla „integrovanou politiku v oblasti klimatu a energetiky“ a zdůraznila „zásadní význam dosažení strategického cíle, kterým je omezit zvýšení průměrné globální teploty na nejvýše 2 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí“.

4.2

Energetická politika pro Evropu jasně stanoví strategii, která má tři směry:

lepší zabezpečení dodávek,

zajištění konkurenceschopnosti evropských ekonomik a dostupnosti cenově přijatelné energie,

podpora udržitelnosti životního prostředí a boj proti změně klimatu.

4.3

Co se týče dopravní politiky, „Evropská rada zdůrazňuje nutnost účinné, bezpečné a udržitelné evropské dopravní politiky. V této souvislosti je důležité pokračovat v činnostech vedoucích ke zlepšení vlivu evropského dopravního systému na životní prostředí. Evropská rada bere na vědomí probíhající práci Evropské komise týkající se posouzení externích nákladů na dopravu a jejich internalizace.“ Evropská rada z 21. a 22. června vzala na vědomí úmysl Komise předložit nejpozději v červnu roku 2008 model pro posouzení dopadů této internalizace u všech druhů dopravy a pro naplánování dalších kroků v souladu se směrnicí o „Eurovignette“, například rozšířením její působnosti na města, aby se zpoplatnění silnic vztahovalo na všechny druhy vozidel a infrastruktury.

5.   Emise skleníkových plynů

5.1

Co se týče emisí, doprava se v současnosti podílí 32 % na celkové spotřebě energie v Evropě a 28 % na celkovém objemu emisí CO2  (4). Odhaduje se, že toto odvětví je z 90 % odpovědné za nárůst emisí mezi léty 1990 a 2010 a mohlo by představovat jeden z prvních důvodů, kvůli kterým nebudou dosaženy cíle z Kjóta. Podle posouzení Komise se předpokládá nárůst osobní silniční dopravy o 19 % a nákladní silniční dopravy o více než 50 %.

5.2

Dalším odvětvím, které zaznamenalo exponenciální nárůst, je letecká doprava, v níž se objem emisí zvýšil mezi léty 1990 a 2004 o 86 % a celosvětově dnes činí o něco více než 2 % všech emisí.

5.3

Zpráva TERM 2006 (Transport and Environment Reporting Mechanism – Mechanismy hlášení pro dopravu a životním prostředí) (5) považuje pokrok učiněný v roce 2006 v odvětví dopravy za dále nepostačující. Zpráva zkoumá střednědobý přezkum bílé knihy o dopravě z roku 2001, který by mohl přinést výhody nebo mít naopak negativní dopady podle interpretace jeho použití na vnitrostátní nebo regionální úrovni. Podle EEA přesunuje z environmentálního hlediska tento střednědobý přezkum zaměření z řízení poptávky po dopravě na omezení současných negativních vlivů: růst poptávky po dopravě již tedy není považován za jednu z nejvýznamnějších environmentálních otázek v odvětví dopravy. Řídit poptávku po dopravě je však vzhledem ke klíčovým otázkám (jako změna klimatu, hluk a fragmentace krajiny v důsledku přístupu k dopravní infrastruktuře) stále důležité. Bílá kniha v tomto směru zdá se selhala.

5.4

Dalším významným aspektem, který zpráva zdůrazňuje, jsou dotace dopravy, které v Evropě dosahují částky pohybující se v rozmezí 270 až 290 miliard EUR. Téměř polovina je určena na silniční dopravu – jeden z nejméně ekologických druhů dopravy. Doprava přispívá k několika environmentálním problémům jako změna klimatu, emise do ovzduší a hluk, a zároveň je podporována rozsáhlými dotacemi. Silniční doprava dostává dotace ve výši 125 miliard EUR ročně, většina jsou dotace do infrastruktury, vzhledem k tomu, že daně ze silniční dopravy nejsou považovány za příspěvky na financování infrastruktury. Letecká doprava jako druh dopravy, který má nejvyšší specifický dopad na klima, dostává výrazné dotace formou daňových zvýhodnění, především osvobození od daně z pohonných hmot a DPH, které činí až 27–35 miliard EUR ročně. Železniční doprava je dotována 73 miliardami EUR ročně a profituje především z jiných dotací do rozpočtu. Lodní doprava dostává dotace ve výši 14–30 miliard EUR. (Size, structure and distribution of transport subsidies in Europe [Rozsah, struktura a rozdělení dotací do dopravy v Evropě], EEA).

5.5

Ve výroční zprávě o emisích skleníkových plynů ve Společenství v období 1990–2005 a ve zprávě z roku 2007 je uvedeno, že:

v období 2004–2005 klesly emise skleníkových plynů v EU-15 o 0,8 % (tj. o 35,2 milionů tun ekvivalentu CO2),

v roce 2005 klesly emise skleníkových plynů v EU-15 o 2,0 % oproti rokům považovaným v Kjótském protokolu za základ,

v období 1990–2005 klesly emise skleníkových plynů v EU-15 o 1,5 %,

v období 2004–2005 klesly emise skleníkových plynů v EU-27 o 0,7 % (tj. o 37,9 milionů tun ekvivalentu CO2),

od roku 1990 klesly v EU-27 emise skleníkových plynů o 7,9 %.

Emise CO2 ze silniční dopravy klesly v období 2004–2005 o 0,8 % (tj. o 6 milionů tun ekvivalentu CO2).

6.   Zabezpečení primárních zdrojů dodávek

6.1

Unie závisí z více než 50 % na dovozu energie (z čehož 91 % představuje ropa), a pokud se tento trend do velké míry neobrátí, vzroste tato závislost v roce 2030 až na 73 %. Rada, několikrát Evropský parlament a sama Komise se u tohoto zásadního tématu pozastavily a vyjádřily nutnost stanovit politiku zaměřenou na dosažení co nejvyšší energetické nezávislosti.

6.2

Ve zprávě Evropského parlamentu o makroekonomických dopadech zvyšování cen energie  (6) ze dne 5. ledna 2007 EP uvedl, že 56 % celkové spotřeby ropy připadá na odvětví dopravy, a vyjádřil se ve prospěch přijetí strategie EU na celkové vyloučení fosilních paliv a navrhl, že „dodávky pohonných hmot pro dopravu by bylo možné rozšířit podporou výroby nekonvenční ropy a tekutých paliv na základě zemního plynu a uhlí“, pokud to bude ekonomicky proveditelné. EP dále žádá, aby byla přijata rámcová směrnice o energetické účinnosti v dopravě, o harmonizaci právních předpisů v oblasti osobní dopravy a o zavedení daně z vozidel na základě emisí CO2 harmonizovaného s postupy označování a s daňovými pobídkami k diverzifikaci zdrojů energie. EP nakonec vybízí k rozvoji vozidel s nízkými emisemi CO2 využívajících biopaliva druhé generace a/nebo biovodík (vodík vyrobený z biomasy).

6.3

Krize ve vztazích s Ruskem, která dne 1. ledna 2006 vyústila v rozhodnutí omezit dodávky do Kyjeva, a oblastní politická nestabilita na Blízkém východě staví Evropu před epochální výzvy: uspět v zabezpečení trvalých dodávek s vědomím pravděpodobného velkého budoucího tlaku na poptávku po fosilních palivech.

6.4

Evropská produkce energie pro dopravu z alternativních a obnovitelných zdrojů v současnosti spočívá téměř výhradně ve výrobě biopaliv, která nyní pokrývají 1 % energetické potřeby dopravy v Evropě. Ve stanovisku (7) k pokroku dosaženému ve využívání biopaliv EHSV podpořil nutnost přehodnotit dosud prováděnou politiku a rozhodně se zasadil o biopaliva druhé generace. Zároveň je třeba prosazovat a podporovat rozvoj výrobních technologií „druhé generace“, které budou schopné využívat suroviny z tzv. „sklizně rychle rostoucích druhů“, jejímž základem je hlavně pěstování travin a dřevin, nebo z vedlejších zemědělských produktů, a tak se vyhnout používání nejvzácnějších zemědělsko-potravinářských osiv. Především bioetanol a jeho deriváty, které jsou dnes vyráběny fermentací (a následnou destilací) obilovin, cukrové třtiny a řepy, bude v budoucnosti možné vyrábět z větší řady surovin, včetně odpadní biomasy při pěstování zemědělských plodin, zbytků z dřevařského a papírenského průmyslu a jiných specifických plodin.

7.   Skladba zdrojů energie v dopravě

7.1

Skladba zdrojů energie je do značné míry podmíněna tím, jaké druhy dopravy se používají k uspokojení různých potřeb nákladní a osobní dopravy. To je důležité, protože různé druhy dopravy jsou na uhlovodících závislé různou měrou. Jakákoliv strategie optimalizace skladby energetických zdrojů v dopravě tedy musí usilovat o snížení závislosti osobní a nákladní dopravy na fosilních palivech.

7.2

Hlavní možnosti jak toho dosáhnout jsou dvojího druhu. Především to znamená, že jsou nutné změny v účinnosti uhlovodíků a dopravních prioritách, jak se uvádí v tomto stanovisku na jiných místech. Dále to znamená, že je nutné upřednostnit elektrickou energii. Existující zdroje energie a budoucí potenciál alternativních zdrojů energie umožňují optimistický pohled na budoucnost dodávek elektrické energie z čistých zdrojů. Výzvou je vyšší využívání elektrické energie v dopravě.

7.3

Ze všech druhů dopravy má největší potenciál na využití elektrické energie doprava železniční, ať se jedná o dopravu osobní nebo nákladní, mezinárodní, vnitrostátní, regionální nebo městskou. Rozšíření železniční dopravy s elektrickou trakcí může snížit letecký provoz na krátké vzdálenosti, dálkovou silniční nákladní dopravu a používání autobusů a automobilů obecně.

7.4

Evropská rada pro výzkum železnic (European Rail Research Advisory Council, ERRAC) ve svém programu upozorňuje na výzvy, které bude třeba řešit, aby se mohl objem zboží i počet osob přepravených po železnici do roku 2020 ztrojnásobit. Těžištěm iniciativ je rozvoj energetické účinnosti a otázky ochrany životního prostředí. V současné době se v rámci projektů TEN studují možná využití vodíkových palivových článků, které by mohly být součástí elektroinstalace v tažných soupravách a postupně by mohly nahradit stávající lokomotivy na fosilní paliva.

7.5

V dohledné budoucnosti zůstane letecká doprava závislá na uhlovodíkových palivech, ale zavedení vysokorychlostních vlaků by mohlo významným způsobem omezit počet leteckých spojů na vzdálenosti do pěti set kilometrů. Nákladní letecká doprava roste rychleji než osobní; využívá přitom speciální nákladní letouny. Část této dopravy, především komerční doručovací služby, by se v budoucnosti mohla přesunout do sítě vysokorychlostních vlaků. Tuto změnu ve skladbě druhů dopravy by bylo možné urychlit zvýšením počtu přípojů vysokorychlostních vlaků na letiště.

7.6

Rada pro letecký výzkum v Evropě (Advisory Council for Aeronautical Research in Europe, ACARE) se zasazuje o podporu vlastního programu strategického výzkumu, který se zabývá globální otázkou změny klimatu, emisí hluku a kvality ovzduší. Projekt Čisté nebe – společná technologická iniciativa – se bude zabývat zkoumáním nejlepších řešení pro udržitelnou leteckou dopravu týkajících se designu, motorů a pohonných hmot. Provádění projektu SESAR by mělo umožnit realizaci rozsáhlých úspor prostřednictvím racionalizace managementu řízení letového provozu (viz stanovisko EHSV).

7.7

Vnitrostátní a mezinárodní nákladní silniční doprava je významným spotřebitelem uhlovodíkových paliv. Vysokorychlostní síť pro přepravu nákladů budovaná pro jedenadvacáté století, spojující hlavní intermodální uzly, by mohla přinést podstatné omezení silniční nákladní dopravy. Po rozvinutí sítě vysokorychlostních vlaků by bylo možné ji v nočních hodinách využít k přepravě nákladů. Takovou změnu skladby by bylo možné urychlit cenovou strategií pro silnice, paliva a silniční daně vozidel.

7.8

Také Evropská rada pro výzkum silniční dopravy (European Road Transport Research Advisory Council, ERTRAC) přijala program strategického výzkumu. Jeho ústředními tématy jsou životní prostředí, energetika a zdroje. Mezi hlavní cíle programu patří snížit do roku 2020 měrné emise CO2 (na kilometr) až o 40 % u soukromých automobilů a až o 10 % u těžkých nákladních vozidel, zvláštní kapitola je věnována pohonným hmotám.

7.9

Vodní doprava má obecně podporu veřejného mínění, ať se jedná o dopravu říční, po umělých vodních cestách, pobřežní nebo námořní. Nákladní říční doprava, nákladní doprava po umělých vodních cestách a nákladní pobřežní doprava jsou energeticky účinnými alternativami silniční dopravy a je třeba je prosazovat ve skladbě druhů dopravy.

7.10

Mezikontinentální námořní doprava je v současnosti větším spotřebitelem uhlovodíků než letectví, kromě toho má vyšší růst. Podílí se zhruba 95 % na objemu světového obchodu, je poměrně účinná, ale je závažným zdrojem emisí oxidů síry a dusíku.

7.11

Očekává se, že globalizace dodavatelských řetězců a vzestup asijských ekonomik způsobí během příštích patnácti let nárůst objemu mezikontinentální námořní dopravy o 75 %, což vzhledem k dieselovému pohonu vyvolá odpovídající růst emisí. S tímto nárůstem emisí a tenčícími se dodávkami uhlovodíkových paliv možná nakonec vstoupíme do epochy, kdy dálkovou nákladní dopravu mezi hlavními přístavy všech pěti světadílů budou zajišťovat ohromná nákladní plavidla poháněná alternativní energií, obdobně jako je tomu u moderních ponorek, letadlových lodí a ledoborců. To by zcela jistě změnilo skladbu energetických zdrojů v dopravě.

7.12

V sektoru námořní dopravy rozvíjí technologická platforma Waterborne výzkum v oblasti komplexního zlepšení výkonnosti lodních motorů a snížení tření a testy možných alternativ (včetně vodíku) k používaným pohonným hmotám.

7.13

Osobní vozidla jsou multifunkční, nepostradatelná a většina lidí je potřebuje ke svému každodennímu životu. V rámci strategie změny skladby energetických zdrojů v dopravě je však možné nahradit městské a příměstské cesty autobusem nebo osobním automobilem přepravou v elektricky poháněných vlacích nebo tramvajích.

7.14

S ohledem na volbu nejvhodnějších a nejúčinnějších pohonných hmot bude třeba zohlednit relativní energetickou hustotu různých pohonných hmot. Bude tedy třeba vynaložit úsilí zaměřené na využívání pohonných hmot s nejvyšší hustotou. Pro ilustraci se v následující tabulce uvádí některé hodnoty hustoty vyjádřené v MJ/kg.

Pohonná hmota

Energetický obsah

(MJ/kg)

Voda načerpaná z vodní nádrže z výšky 100 m

0,001

Bagasa (8)

10

Dřevo

15

Cukr

17

Metanol

22

Uhlí (antracit, lignit)

23–29

Etanol (bioalkohol)

30

LPG (zkapalněný ropný plyn )

34

Butanol

36

Bionafta

38

Ropa

42

Gasohol (E10) (90 % benzinu a 10 % alkoholu)

44

Benzin

45

Nafta

48

Metan (plynná pohonná hmota závislá na stlačení)

55

Vodík (plynná pohonná hmota závislá na stlačení)

120

Jaderné štěpení (uran, U 235)

85 000 000

Jaderná fúze (vodík, H)

300 000 000

Vazebná energie helia (He)

675 000 000

Ekvivalence hmoty a energie (Einsteinova rovnice)

90 000 000 000

Pramen: J. L. Cordeiro na základě IEA a US Department of Energy.

7.15

Celkově je možné konstatovat, že existují zřetelné možnosti, jak změnit skladbu energetických zdrojů v dopravě tak, aby to mělo hmotné důsledky v oblasti uhlovodíkové závislosti dopravního odvětví v Evropské unii. Klíčem k takové změně je zvýšení produkce elektrické energie, které umožní další rozvoj dopravních prostředků s elektrickým pohonem a poskytne zároveň zdroj energie pro zamýšlený vývoj pohonu vodíkem.

8.   Vodíková společnost

8.1

Škody na životním prostředí způsobují především produkty vzniklé spalováním fosilních paliv, ale také technologie jejich těžby, přepravy a úpravy. Největší škody jsou však spojené s jejich konečným použitím. Konkrétně tím, že spalováním se do ovzduší kromě oxidu uhličitého uvolňují i látky přidávané ve fázi rafinace (např. sloučeniny olova).

8.2

Předpokládá se, že s ročním tempem růstu vyšším než 2 % bude v roce 2020 celosvětová poptávka činit 15 miliard tun ekvivalentu ropy. Tato poptávka bude muset být nadále pokrývána převážně z fosilních zdrojů, které dnes představují 85 % až 90 % celosvětové nabídky energií. Zájem se nicméně již postupně přesouvá k palivům s nízkým poměrem uhlíku k vodíku (C/H), přechází se od uhlí k ropě a metanu a postupně se směřuje k úplné dekarbonizaci, tedy k využití vodíku jako zdroje energie.

8.3

Během slyšení v Portugalsku byly předloženy zajímavé údaje vyplývající z testování technologie vodíkových palivových článků, která byla použita u linkových autobusů veřejné dopravy v Portu. Mimořádně zajímavé bylo zjištění, jak rozdílný je postoj občanů k vodíku. Poskytnutá informace pomohla citelně snížit nedůvěru a obavu z tohoto zdroje energie. Je vhodné připomenout, že vodík není volně dostupným primárním zdrojem energie, ale je třeba ho vyrábět:

z uhlovodíků, jako např. ropy a zemního plynu, které se stále vyskytují v hojné míře, ale nejsou obnovitelné,

elektrolýzou vody s využitím elektrické energie.

Celosvětová roční produkce vodíku je 500 mld. m3, tj. 44 mil. t. 90 % tohoto množství se získává reformingem lehkých uhlovodíků (hlavně metanu) nebo krakováním těžších uhlovodíků (ropa), 7 % zplyňováním uhlí. Pouze 3 % jsou vyráběna elektrolýzou.

8.4

Emise vypočítané podle metody životního cyklu ukázaly, že množství emisí skleníkových plynů vyprodukovaných při využití vodíku vyrobeného tradičním způsobem (tedy elektrolýzou), je vzhledem ke skladbě zdrojů energie v Portugalsku, která již vykazuje značný podíl obnovitelných zdrojů, 4,6x vyšší než emise z motorů na naftu či zemní plyn a 3x vyšší než emise z motorů na benzín. To znamená, že vyhlídky na široké využití vodíku závisí na rozvoji obnovitelných zdrojů energie s velmi nízkými emisemi skleníkových plynů.

8.5

Křivka spotřeby ukázala, že k tomu, aby zařízení zůstala účinná, i v klidovém stavu, musí se vynaložit podstatně větší množství vodíku než v případě tradičních paliv. Pro městskou dopravu, která je nucena neustále zastavovat z důvodu provozu či běžných zastávek, to přirozeně znamená další úvahy nad jeho budoucím využitím.

8.6

Je však třeba si uvědomit, že experiment provedený v Portu byl zasazen do podstatně širšího kontextu projektu CUTE (Clean Urban Transport for Europe). Konečné výsledky projektu se liší od výsledků zkoumaných v průběhu slyšení, a to z důvodu různých orografických podmínek, provozu a druhu využití. Výsledky projektu jako celku jsou slibné a zdůraznily i problémy spojené s jeho rozvojem. Podle názoru Komise se jako zásadní jeví téměř nulová ochota vysokých politických představitelů vzít plně v úvahu možnosti a výhody plynoucí ze značného pokroku ve využívání vodíku v městské dopravě.

8.7

Z hlediska omezení emisí se jako nejvhodnější řešení jeví plně elektrický pohon, a tedy rozvíjení výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, nebo hybridní využívání zemního plynu (přinejmenším dokud bude k dispozici v dostatečném množství) a vodíku. K této alternativě zatím ještě nebyly vypracovány důkladné studie, avšak podle některých parametrů účinnosti a výhřevnosti se zdá být nejúčinnější.

8.8

Další přechodnou možností je využití směsí vodíku a metanu, s nízkým podílem vodíku. Tento způsob představuje první krok k využívání vodíku pro účely mobility. Má jen málo nevýhod. Jelikož jsou systémy distribuce a skladování na palubě stejné, může být využíván ve vozidlech, která jsou již v provozu, a podávat výkon srovnatelný s metanem, avšak s nižšími emisemi a rychlejším spalováním, což znamená omezení znečišťujících částic a tvorby oxidů dusíku.

8.9

Nedávné studie provedené na Colorado State University v rámci projektu Denver Hithane a v Kalifornii s podporou amerického ministerstva pro energetiku a National Renewable Energy Laboratories prokázaly, že směs 15 % H2 s CH4 snižuje celkové množství uhlovodíků o 34,7 %, oxidu uhelnatého o 55,4 %, oxidu dusného o 92,1 % a oxidu uhličitého o 11,3 %, podle údajů ze studie ENEA (9).

8.10

Produkce H2 s využitím obnovitelných zdrojů energie je jediná možnost, která není ekologickým sebeklamem, neboť vodík jakožto zásobník energie umožňuje synchronizovat nabídku energií, která je ze své „povahy“ periodická (noc/den, roční cyklus, atd.), a proměnlivou a nevázanou poptávku po energiích. Vodík je třeba vyrábět technologií, která vyžaduje vynaložení co nejméně energie, s komplexní analýzou výrobního cyklu a využití pro požadované energetické účely. Je třeba se zabývat všemi obnovitelnými zdroji energie, které lze využít ve formě tepla, elektrické energie nebo pohonné hmoty, aniž by se absolvoval delší cyklus vodíku, a využívat je tedy přímo.

8.11

Dalším faktorem, který je třeba zohlednit, je výroba v blízkosti spotřeby, což podstatně sníží náklady a emise spojené s dopravou. Tato poučka, která je obecně platná, platí tím spíše, pokud se aplikuje na energetickou účinnost, vzhledem k nákladům spojeným se ztrátami během přenosu a distribuce, nicméně musí být zohledněn další aspekt, kterým je územní rozmístění výroby.

8.12

Perspektiva využívání vodíku také závisí na územním rozložení distribuční sítě. Analogicky k obtížím, které nastávají u stlačeného zemního plynu (CNG), jehož distribuční síť je velmi řídká a v některých členských státech téměř úplně chybí, neexistuje ani síť distribučních míst pro vozidla poháněná vodíkovými palivovými články. Šíření stlačeného zemního plynu a výhledově i vodíku musí být podporováno politikami hromadné distribuce.

8.13

Evropská komise uvolnila 470 milionů eur na založení společného podniku pro palivové články a vodík (KOM(2007) 571 v konečném znění), ke kterému nyní EHSV vypracovává stanovisko a který by měl urychlit rozvoj používání vodíku. To se samozřejmě týká i dopravy. K financování Společenstvím se připojuje stejná výše financování ze strany soukromého průmyslového sektoru: zavádění vodíku v Evropě tedy bude urychleno s pomocí 1 miliardy eur. Z fondu budou financovány technologické iniciativy k výrobě vodíkových palivových článků a program výzkumu a zavádění technologie. Výzkum budou provádět subjekty partnerství veřejného a soukromého sektoru z evropských průmyslových a akademických kruhů a bude trvat šest let. Cíl je jasný: uvést na trh vozidla na vodík v průběhu období let 2010 až 2020. Jinými slovy za tři roky.

8.14

Hodně vozidel na vodík by mohlo vstoupit na trh již dnes. Chybí však společný, standardní a zjednodušený postup pro schvalování vozidel na vodík. Vozidla na vodík nejsou v současnosti součástí systému Společenství pro schvalování motorových vozidel. Stanovení evropských norem umožní snížit rozsah rizik, která výzkum představuje pro výrobce automobilů, kteří tak budou schopni posoudit, jaké prototypy najdou skutečné odbytiště na trhu.

8.15

Projekt Zero Regio, spolufinancovaný Evropskou komisí, spočívá ve vybudování a zkušebním provozu dvou inovačních infrastruktur (v Mantově a ve Frankfurtu) pro distribuci mnoha paliv včetně vodíku pro vozidla na palivové články, a to s využitím různých technologických možností výroby a dodávek vodíku. V Mantově se vodík vyrábí u čerpací stanice v konvertoru zemního plynu s výkonem 20 m3/h. Technologie využívá katalytického procesu za vysoké teploty, který probíhá v několika fázích a v jehož průběhu se izoluje vodík z předem namíchaného toku vodní páry a zemního plynu. Vozový park v současnosti zahrnuje tři vozy Fiat Panda na palivové články. Plánuje se rovněž distribuce hydrometanu. Čerpací stanice v Mantově a ve Frankfurtu jsou považované rovněž za „zelené čerpací stanice“, protože aby přispívaly ke snížení emisí CO2, jsou vybaveny fotovoltaickým solárním zařízením s výkonem 8 kWp (Mantova) a 20 kWp (Frankfurt), takže mohou z obnovitelného zdroje vyrobit elektrickou energii odpovídající přibližně 30 000 kWh/rok, což představuje snížení emisí CO2 o zhruba 16 t/rok.

8.16

Technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého jsou velmi nákladné a mají vliv na konečnou účinnost výroby, což představuje značný problém pro potenciální budoucí riziko znečištění podzemních vod nebo náhlé uvolnění značného množství oxidu uhličitého. Hypotéza výroby vodíku s využitím uhlí se jeví problematická (10).

8.17

Nedávné studie (11) odhalily dosud opomíjený problém, kterým je potenciální spotřeba vody v případě rychlého rozvoje vodíkové společnosti. Studie vychází ze současné průměrné spotřeby vody jak k výrobě vodíku elektrolýzou, tak ke chlazení elektráren. Objevující se údaje jsou velmi znepokojující: počítá se, že jen pro chlazení bude k výrobě 1 kg vodíku při stávající průměrné účinnosti přes 65 kW/kg zapotřebí 5 000 l vody.

8.18

Využití vodíku jako zdroje energie vhodného k využití v dopravě, i když s očividnými omezeními, představuje výzvu pro budoucnost a možnost dočkat se toho, že budou jezdit auta částečně nebo plně využívající vodík, se v relativně krátké době může stát skutečností za předpokladu, že národní a evropské orgány budou nadále podporovat výzkum.

8.19

Jak již bylo navrženo u tématu energetické účinnosti (TEN/274), EHSV se domnívá, že by bylo velmi účelné mít k dispozici internetový portál, kde by bylo možné široké veřejnosti a zejména místním orgánům zpřístupnit informace o výzkumu, který provádí akademické kruhy, a o pokusech uskutečňovaných v regionech a ve městech. Výměna osvědčených postupů má zásadní význam pro politiky, které jsou z velké části založené na subsidiaritě, tzn. pro politiky schvalované na místní úrovni.

8.20

Na tomto internetovém portálu by měly být zveřejňovány následující průměrné hodnoty pro celou Evropu udávající:

kolik gramů oxidu uhličitého se uvolní do ovzduší při výrobě jedné kilowatthodiny elektřiny,

kolik oxidu uhličitého se uvolní do ovzduší v zemědělství a při výrobě nafty za účelem výroby jednoho litru náhrady nafty,

kolik oxidu uhličitého se uvolní do ovzduší v zemědělství a při výrobě bioetanolu za účelem výroby jednoho litru bioetanolu.

Jen tak bude jasné, jak vysoké jsou ve skutečnosti emise CO2 a úspory CO2, a jen tak bude možné správně přepočítat uspořené kilowatthodiny na hmotnost CO2.

9.   Připomínky a doporučení EHSV

9.1

EHSV vyhověl žádosti komisaře BARROTA a vypracoval toto stanovisko, jehož úmyslem je předložit Komisi a ostatním institucionálním úrovním Společenství návrhy, které občanská společnost považuje za nutné při řešení výzev spojených s Kjótským protokolem.

9.1.1

EHSV považuje za nezbytné spojit úvahy o budoucí skladbě pohonných hmot s výraznou změnou stávajících druhů dopravy a upřednostňovat městskou a příměstskou veřejnou dopravu, jejíž vozový park bude třeba vybavit modernějšími prostředky a jejíž infrastrukturu bude třeba zlepšit. Musí se zvýšit kvalita a účinnost železnic, a to prostřednictvím investic do infrastruktury a do kolejových vozidel, a proto se výroba elektrické energie nezbytné k podporování rozvoje železnic bude muset stále více zaměřovat na obnovitelné zdroje energie a na pohonné hmoty se stále nižším obsahem uhlíku.

9.2

EHSV již v jednom ze svých předchozích stanovisek (TEN/274, zpravodaj: pan IOZIA) jasně uvedl, že „o snížení využití energie a emisí škodlivých látek usiluje tvrdě i odvětví dopravy. Je nicméně odůvodněné žádat toto odvětví o další úsilí, jelikož je odvětvím s nejrychlejším růstem spotřeby a jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů“ a že „skutečnost, že se evropský průmysl spoléhá v oblasti pohonných hmot na třetí země, zvyšuje jeho odpovědnost za klíčový přínos k energetické účinnosti, ke snížení emisí a omezení dovozů ropných výrobků a zemního plynu.“

9.3

EHSV schvaluje a podporuje skutečnost, že účinnost, zabezpečení a udržitelnost jsou a musí být pro evropské instituce řídícími zásadami pro posouzení politik, které je třeba provádět, a pro opatření, která je třeba přijmout, za účelem spotřeby čistější energie, vytvoření čistějšího a vyváženějšího odvětví dopravy, převedení odpovědnosti na evropské podniky bez ohrožení jejich konkurenceschopnosti a vytvoření příznivého rámce pro výzkum a inovace.

9.4

Budoucí skladba pohonných hmot používaných v dopravě bude následně muset mít tyto charakteristiky: celkové snížení emisí skleníkových plynů, co nejvyšší možné omezení závislosti dodávek a diverzifikace zdrojů na třetích zemích a náklady slučitelné s konkurenceschopností evropského hospodářského systému.

10.   Výzva, kterou pro Evropskou unii představuje budoucí výběr pohonných hmot pro dopravu: výzkumné úsilí

10.1

Jestliže je absolutní prioritou dodržení kjótských cílů, bude muset být velká část dostupných soukromých i veřejných zdrojů určena na výzkum paliv, která budou schopna zcela splnit požadavky na rentabilitu, udržitelnost životního prostředí a nízké emise nezbytné pro možnost provozovat dopravu šetrnou k životnímu prostředí.

10.2

Musí se více rozvinout spolupráce mezi vysokými školami, výzkumnými středisky, průmyslem paliv a odvětvími zpracovatelského průmyslu, především automobilovým průmyslem. Rozhodnutím Rady 2006/971/ES o zvláštním programu Spolupráce si sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace určil za cíl dosáhnout prvenství ve vědních oblastech a v klíčových technologiích. Mezi těmito prioritami byly jmenovány životní prostředí a doprava.

10.2.1

Dosud opomíjenou oblastí se jeví zlepšování účinnosti tradičních baterií. Rozvoj automobilů na elektrický pohon závisí zejména na snížení váhy a na zvýšení životnosti a výkonu tradičních baterií. EHSV doporučuje Komisi, aby v tomto směru vyvinula konkrétní úsilí.

10.3

Evropský hospodářský a sociální výbor již ve svém stanovisku (12) k sedmému rámcovému programu vyjádřil své obavy jak ohledně očekávaného nedostatku fosilních paliv a neustálého růstu cen, tak ohledně dopadu na klima, navrhl vyčlenit více zdrojů na výzkum v energetice obecně a zdůraznil, že by se výzva na překonání problémů v dopravě mohla spoléhat na objem prostředků, který bude považován za dostatečný, tj. 4 100 milionů EUR na období 2007–2013.

11.   Zajištění konkurenceschopnosti evropských ekonomik a dostupnosti cenově přijatelné energie

11.1

EHSV zdůrazňuje podstatu strategie zachování konkurenceschopnosti Unie, která je nepochybně založena na dostupných a stabilních cenách. Doprava je odjakživa nezbytným nástrojem na přesun zboží, osob a zvířat k trhům. Dnes má zásadní význam také pro další důležité evropské odvětví – cestovní ruch. Třetí aspekt udržitelnosti, tj. ceny, představuje nejsložitější výzvu. V současnosti nejsou k dispozici pohonné hmoty alternativní k fosilním palivům, které by svojí cenou mohly konkurovat ropě a zemnímu plynu. I přes růst cen zaznamenaný v posledních letech jsou tyto produkty i nadále nejkonkurenceschopnější.

11.2

Výbor nicméně doufá v neustálý růst používání biopaliv a dalších obnovitelných paliv a považuje za nezbytné rozvíjet aplikovaný výzkum agropaliv druhé generace, která využívají odpadní biomasu nebo biomasu pro nepotravinové účely a nemají nevýhody vyskytující se u první generace, tj. agropaliv vyráběných z obilovin, řepy a cukrové třtiny nebo z olejnatých semen pro použití v potravinách nebo v krmivech (13). Výbor zdůrazňuje, že při posuzovaní ceny se nelze zastavit výhradně u konečné ceny produktu, ale pro správné porovnání nákladů vůči fosilním palivům je třeba vzít v úvahu internalizaci všech externích nákladů (škody na životním prostředí, lokalizace zdrojů produkce, náklady na transformaci, spotřeba vody a plochy atd.).

11.3

Zároveň s postupným nahrazováním (tam, kde není možné použít postupy mísení složek) je třeba postupně uzpůsobit a/nebo změnit distribuční systémy vzhledem k fyzikálním vlastnostem nových produktů.

11.4

EHSV podporuje kladné aspekty této strategie, je si nicméně vědom toho, že tato strategie představuje, především v raných fázích, nákladný proces a potenciální riziko, že sníží konkurenceschopnost evropského systému. Výbor tudíž zdůrazňuje, že k tomu, aby se Evropa vyvarovala tohoto rizika a nesnížila své výsledky v celosvětovém měřítku, bude se muset stát hybnou silou konfrontace, na jejímž konci se pustí stejným směrem také ostatní geografické oblasti planety.

11.5

Je nutné, aby se nezbytné investice do alternativní energie z biomasy mohly spolehnout na stabilní regulační rámec. Za tímto účelem je třeba přizpůsobit směrnice o pohonných hmotách novým výrobním postupům a navázat jasnou spolupráci s odvětvími zpracovatelského průmyslu, aby mohlo tempo inovačních procesů odpovídat skutečnému potenciálu tohoto odvětví. Kromě projektů stanovených v rámci sedmého rámcového programu bude třeba na centrální i okrajové úrovni věnovat zvláštní pozornost inovacím a výzkumu na tomto poli.

11.6

Aby úsilí a investice vložené do rozvoje nových účinných a udržitelných pohonných hmot nebyly zbytečné, bude třeba doplnit tyto procesy všemi možnými iniciativami zaměřenými na zvýšení cestovní rychlosti vozidel a současné snížení jejich spotřeby. Takovými iniciativami mohou být např. zásahy v oblasti evropských silničních uzlů, které jsou překážkou vnitrostátní či městské dopravy. Lisabonský dopravní podnik Carris, který doplňuje tradiční tramvaje (legendární č. 28) o vozový park ekologických autobusů, snížil emise CO2 o 1,5 % pomocí opatření na zvýšení cestovní rychlosti, jako je zdvojnásobení počtu zvláštních jízdních pruhů.

11.7

Dopravní podnik v Coimbře, SMTUC, zavedl zkušební provoz modré linky s autobusy na elektrický pohon, které jezdí ve vyhrazených jízdních pruzích ve středu města, nemají pevné zastávky a lze do nich kdykoliv nastoupit. Modrý pruh na vozovce označuje trasu, což je užitečné i pro nerezidenty a mnohé turisty, kteří si oblíbili tento účinný a čistý způsob dopravy. V Coimbře jsou navíc mimořádně oceňovány i trolejbusy, které se díky záložním bateriím mohou vyhnout dopravnímu přetížení a vyjet z „kolejí“. Tento způsob dopravy spojuje velmi nízké znečištění životního prostředí a rušení hlukem s podstatně vyšší průměrnou životností dopravních prostředků, která kompenzuje počáteční vyšší pořizovací náklady.

11.8

EHSV doporučuje tyto prostředky městské dopravy podporovat prostřednictvím vhodných daňových opatření (snížené sazby na nákup ekologických dopravních prostředků nebo zvláštní financování pro místní orgány, snížené ceny ekologických autobusů), informačních kampaní o využívání ekobusů, které by měly být koordinovány na evropské úrovni, prostřednictvím zlepšování a zvyšování počtu záchytných parkovišť (Park&Ride), v případě potřeby zvyšováním bezpečnosti a udržením nízkých cen a jejich vyrovnáním s cenami městské dopravy, jak se již děje v mnohých evropských městech.

11.8.1

Zelená kniha Na cestě k nové kultuře městské mobility (KOM(2007) 551 v konečném znění), kterou Komise předložila dne 25. září 2007, se těmito problémy zabývá a navrhuje řešení podpory projektů modernizace městské dopravy prostřednictvím iniciativ financovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a programu Civitas. Komise ve své zelené knize vysílá velmi důrazné poselství o ekologické městské dopravě, s nímž EHSV souhlasí a doporučuje zkoumat další konkrétní iniciativy založené na těchto pozitivních zkušenostech a posílit spolupráci s Evropskou investiční bankou (EIB) a s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD).

11.9

Jak již EHSV uvedl (14), budoucnost městské dopravy je jasně pro veřejné dopravní prostředky. Během slyšení konaných v rámci přípravných prací na tomto stanovisku byly představeny dva projekty, které se již testují: minivůz na elektrický pohon, který lze řídit bez řidičského oprávnění, a kybernetické auto, které je řízeno složitým systémem dálkového ovládání a které může jezdit na předem stanovených trasách. Tato vozidla by bylo možné si pronajmout pro jízdu ve městě, možná jako náhradu za poplatky za jízdu městem ve vozidlech, která překážejí a znečišťují.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rozvoj a podpora alternativních pohonných hmot v silniční dopravě Evropské unie, Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s. 75–79.

(2)  Tamtéž.

(3)  Konference OSN o změně klimatu, Bali, prosinec 2007.

(4)  Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) nedávno zveřejnila svoji výroční zprávu s názvem Doprava a životní prostředí: na cestě k nové společné dopravní politice (Transport and Environment: on the way to a new common transport policy), která hodnotí průběh a účinnost začlenění environmentálních politik do strategií v odvětví dopravy.

(5)  Zpráva je zveřejněna na stránce: Annual European Community GHG inventoy 1990–2005 and inventory report 2007, European Environment Agency, Technical Report No 7/2007.

(6)  Zpráva Evropského parlamentu o makroekonomických dopadech zvyšování cen energie, zpravodaj: pan Manuel António DOS SANTOS (PSE/PT).

(7)  Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Hodnotící zpráva o dosaženém pokroku v oblasti biopaliv – Zpráva o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v členských státech Evropské unie (KOM(2006) 845 v konečném znění, zpravodaj pan Iozia).

(8)  Bagasa = zbytky cukrové třtiny po výlisu cukrové šťávy.

Pramen: J. L. Cordeiro na základě IEA a US Department of Energy.

(9)  Ecomondo – Rimini, listopad 2006 – Ing. Giuseppe Nigliaccio/ENEA.

(10)  Současná zavedená technologie spočívá v takzvaných elektrárnách na uhelný prach využívajících tradiční parní cyklus a upravujících produkty spalování vypouštěné do komína. V praxi tedy za „normálního“ tlaku a teploty vznikne vodní pára, která pohání turbínu v elektrárnách, jež jsou dosud velmi rozšířené. V současnosti existují čtyři různé typy elektráren, v sestupném pořadí podle vyspělosti technologie a dopadu na životní prostředí: elektrárny spalující uhelný prach a využívající nadkritickou a ultrakritickou páru, elektrárny založené na spalování ve fluidním loži, na zplyňování v kombinovaném cyklu a konečně elektrárny založené na spalování s kyslíkem. Dnes se nabízejí dvě řešení, která nicméně znamenají geologické ukládání CO2. Jedná se o spalování uhlí v kotlích, v nichž se využívá kyslík tak, aby vznikla vysoká koncentrace CO2 ve spalinách, a klesly tak náklady na zachycování a ukládání, a dále se uplatňují technologie kombinovaného cyklu s integrovaným zplyňováním uhlí (Integrated Gasification Combined Cycles, IGCC), při němž vzniká syntetický plyn, který se následně čistí a jeho ušlechtilá hořlavá část se odděluje od CO2.

(11)  Webber, Michael E. The water intensity of the transitional hydrogen economy. Environmental Research Letters, 2 (2007) 03400.

(12)  Úř. věst. C 185, 8.8.2006, s. 10 (zpravodaj: pan WOLF, spoluzpravodaj: pan PEZZINI).

(13)  Viz stanovisko EHSV TEN/286 po plenárním zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007.

(14)  Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 77–86.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/62


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Energetická účinnost budov – příspěvek koncových uživatelů (průzkumné stanovisko)

(2008/C 162/13)

Dne 16. května 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Energetické účinnosti budov – příspěvek koncových uživatelů

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 23. ledna 2008. Zpravodajem byl pan PEZZINI.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 14. února 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 195 hlasy; 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor uznává, že energetická účinnost je podstatným faktorem ochrany klimatu, plnění závazků EU přijatých v Kjótu a nových závazků stanovených na summitu Evropské rady v březnu 2007 v oblasti snížení emisí, a doporučuje zintenzívnit úsilí zaměřené na spotřebitele.

1.2

Výbor je přesvědčen, že ve stavebnictví dřímá nesmírný potenciál úspory energie, zejména pokud jde o spotřebu energie k vytápění, chlazení, pohonu a osvětlení, o techniky tepelné izolace, a to ve fázi projektování i užívání nemovitostí.

1.3

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být zohledněn prospěch, který s ohledem na účinnost přináší široké využití nákladově efektivních technologických inovací, aby měli koncoví uživatelé možnost přijmout rozhodnutí založená na dostatečných informacích o své osobní spotřebě energie.

1.4

Výbor považuje za zásadní, aby byly pro koncové uživatele, kteří se přímo potýkají s problémy informovanosti a financování, rozvíjeny inovační metody: je nezbytné, aby vlastníci a uživatelé tato nová opatření Společenství nechápali jako novou daň, která se uvaluje na nejdůležitější statek, jako je dům.

1.5

Podle Výboru je třeba najít nové kulturní pobídky a nové podněty jednak ke kompenzování vysokých nákladů a jednak ke zvýšení zájmu o:

projektový výzkum,

přezkoumání stavebních metod,

využívání lepších stavebních materiálů a

nová strukturální řešení.

1.6

Výbor se domnívá, že by měly být urychleny práce CEN, a to v souladu s příslušným mandátem Komise, který stanoví určení harmonizovaných norem pro měření spotřeby energie ve stávajících budovách a v nově stavěných budovách a jednotných norem pro certifikaci a inspekční postupy.

1.7

Výbor zdůrazňuje, že vzhledem k mezinárodní konkurenci je důležité vyhnout se omezením, která jsou pro členské státy neúnosná, a neuvalovat na vlastníky, kteří pronajímají či obývají vlastní obydlí, zátěž neúměrnou jejich možnostem.

1.8

Závazky a povinnosti vyplývající z postupu certifikace musí být podle názoru Výboru provázeny veřejnými propagačními programy, aby byl zaručen rovný přístup k lepší energetické účinnosti, zejména v případě obytných budov postavených nebo spravovaných v rámci sociální politiky a bydlení v činžovních domech, především v nových členských státech, v nichž jsou činžovní domy většinou typovými stavbami. U těchto staveb lze použít standardní certifikáty.

1.9

Výbor považuje za důležité rozvíjet iniciativy Společenství zaměřené na harmonizaci činností členských států v oblasti energetické účinnosti, aby byl učiněn významný krok směrem k větší evropské soudržnosti, v souladu s místními podmínkami.

1.10

Výbor doporučuje některá opatření, která by mohla pomoci podporovat energetickou účinnost u koncových uživatelů obecně a konkrétně v budovách:

bezplatné energetické poradenství a veřejné financování studií proveditelnosti;

poskytování daňových úvěrů a/nebo dotací, které by umožnily provádět „energetický audit“;

daňové úlevy na spotřebu paliv na vytápění, elektřinu a pohon a ekonomické pobídky a odpočty/vrácení daní při zakoupení environmentálně a energeticky účinnějších technologií nebo vybavení stávajících budov lepší tepelnou izolací;

nižší sazby na půjčky na nákup energeticky účinných vybavení a zařízení (např. kondenzační kotle, individuální termostaty …) a na půjčky na služby poskytované ESCO (1);

podpory či odpočitatelné položky z daní na investice do výzkumu a vývoje nebo do pilotních projektů, s cílem podporovat šíření nových technologií v oblasti energetické účinnosti budov, a to využitím možností poskytovaných 7. rámcovým programem pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace 2007–2013, programem LIFE+, strukturálními fondy a fondem soudržnosti;

úvěry od EIB, především na udržitelné rekonstrukce velkých veřejných budov nebo zastaralých veřejných služeb a na obytné budovy pro sociální bydlení;

podpory rodinám s nízkými příjmy a důchodcům s cílem zlepšit energetickou účinnost bydlení a dlouhodobé půjčky s nízkými sazbami pro účely zlepšení energetické účinnosti budov;

standardní regulované balíčky pro služby běžné údržby ústředních kotlů a klimatizačních systémů poskytované kvalifikovanými pracovníky;

vytvoření internetové stránky Společenství propojené s národními sítěmi a snadno přístupné koncovým uživatelům;

vytvoření evropských didaktických materiálů ve všech jazycích EU pro různé zainteresované odborné kruhy, za účelem vystavení evropského osvědčení o budově (2);

začlenění tematických priorit pro opatření v oblasti vzdělávání do příslušných programů Společenství: výukový program Společenství, sedmý rámcový program pro vědecký a technický rozvoj, akce Marie Curie, EIB, univerzity;

začlenění informačních a vzdělávacích materiálů pro školy všech druhů a stupňů, pro profesní a odborové svazy, pro spotřebitele a jejich organizace.

1.11

Z pohledu konečného spotřebitele je podle Výboru zapotřebí věnovat náležitou pozornost překážkám, které brání propagaci a provádění energetické účinnosti budov v Evropě: překážky v oblasti techniky, hospodářství, financí, práva, správy a byrokracie, institucí a řízení, sociálního chování, absence integrovaného přístupu (nerovnováha mezi vytápěním a chlazením, nezohledňování klimatických zón …).

2.   Úvod

2.1

Evropská rada v závěrech summitu v Bruselu ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznila, „že je třeba zvýšit energetickou účinnost v EU a dosáhnout tak cíle úspory spotřeby energií v EU ve výši 20 % oproti výhledům na rok 2020“ a za prioritní oblast určila „chování odběratelů energie, pokud jde o energetickou účinnost a úsporu energie, energetických technologií a inovací a úspor energie z budov“.

2.1.1

Problematika energetické účinnosti budov je součástí iniciativ Společenství v oblasti změny klimatu (závazky přijaté v rámci Kjótského protokolu) a zabezpečení dodávek, zejména v rámci zelených knih o bezpečnosti zásobování energií a o energetické účinnosti, k nimž se Výbor již několikrát vyjadřoval (3).

2.1.2

Spotřeba energie na služby spojené s budovami odpovídá zhruba 40 % (4) spotřeby energie v EU.

2.1.3

Na vytápění domácností se v mnoha regionech v Evropě spotřebuje průměrně 180 kWh/m2/rok. To ukazuje, že pokud jde o energetickou účinnost, je stavební fond mnoha evropských národů mimořádně „chudý“.

2.1.4

Je to způsobeno několika faktory. Jednak nízkým povědomím spotřebitelů o (neustále se zvětšujících) obtížích se získáváním energie za přijatelné ceny, a jednak s tendencí architektů, stavebních firem a široké škály malých podnikatelů pracujících ve stavebnictví (5) nevěnovat při stavebních pracích velkou pozornost energetické účinnosti a environmentálním hlediskům, upřednostňovat estetická a pomíjivá módní hlediska, jako je kvalita podlah, luxusní sanitární vybavení, krása, prosklené venkovní fasády, používané materiály a okenní rozměry.

2.1.4.1

Mimoto je třeba zdůraznit, že správní orgány, zejména technické služby a úřad hygienika, jsou v souvislosti s měřením spotřeby energie v budovách, které se kontrolují za účelem obyvatelnosti, málo vnímavé nebo nedostatečně informované.

2.1.4.2

Přesto existuje navzdory všeobecnému přesvědčení prostor pro zvýšení energetické účinnosti nejen v nových budovách, ale také v budovách stávajících, a především v bytových domech velkých měst (6).

2.1.5

V souvislosti s rekonstrukcí stávajících infrastruktur mají velký význam smlouvy, které lze uzavřít s poskytovatelem energetických služeb (Energy Service Company, ESCO) a na jejichž základě mohou být tito poskytovatelé pověřeni vylepšením stávajících budov, aby se – mnohdy i značně – snížily náklady na energii. Poskytovatel je odměňován na základě úspor dosažených snížením spotřeby (7).

2.1.6

Kromě toho by v rámci drobných rekonstrukcí mohla být přijata četná opatření, jako například žaluzie na vnějších stranách oken, montáže „inteligentních měřicích přístrojů“ (smart meters), které by spotřebitelům umožnily stálou kontrolu vlastní spotřeby, nebo zavedení plynových systémů ohřevu vody (top boxes), které umožní snížit náklady a emise škodlivých plynů o 40 %. Velmi účinné se ukázaly být rovněž větrací mikrosystémy v bytech, přičemž věnování pozornosti druhu použitého materiálu, například u průhledných vertikálních stěn (oken), může snížit únik tepla v bytě nejméně o 20 % (8). Spotřebu energie snižuje rovněž využití sanitární techniky šetřící vodu. Společně s vyúčtováním by měli dodavatelé energie srozumitelně a bezplatně informovat spotřebitele o spotřebě za odpovídající období v předchozím roce, aby spotřebitelé mohli posoudit vývoj z časového hlediska.

2.1.7

EHSV je přesvědčen, že na základě iniciativ v této oblasti by bylo možné dosáhnout nesmírných úspor, a přispět tak k uskutečňování cílů souvisejících se změnou klimatu a se zabezpečením dodávek energie. Vzhledem k tomu, že v krátkodobém až střednědobém výhledu je poměrně málo prostoru pro jiné ovlivňování podmínek dodávek energie, je třeba ovlivňovat koncové uživatele, to znamená:

zlepšit energetickou účinnost u konečného uživatele,

kontrolovat poptávku po energii,

podporovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů (9),

stanovit lepší hospodaření s energií založené na samoregulaci.

2.1.8

Úspory a různé využití zdrojů energie znemožňují nejrůznější faktory:

aspekty kultury,

obtíže s řízením změn,

nedostatečné know-how,

nevhodná daňová politika,

nedostatek podnikových partnerství,

nedostatek informací.

2.1.9

Ve stavebnictví dřímá nesmírný potenciál úspory energie, zejména pokud jde o spotřebu vytápění, pohonu a osvětlení ve fázi užívání nemovitostí. Důkazem jsou takzvané pasivní budovy (10), které umožňují využít nesmírných možností úspor a představují významný impuls pro inovace a konkurenceschopnost Společenství díky stále většímu zaměření na rozvoj a uplatňování nových technologií, které jsou z hlediska energie účinnější.

2.1.10

Strategické cíle energetické politiky usilují o:

snížení znečišťujících emisí a emisí měnících klima, se zohledněním zvláštností životního prostředí a území,

podporu růstu konkurenceschopnosti nemovitostí, průmyslu a nových energetických technologií,

soustředění pozornosti na sociální aspekty a aspekty ochrany veřejného zdraví související s energetickými politikami.

2.1.11

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být na druhé straně zohledněn prospěch, který s ohledem na účinnost přináší široké pojetí nákladově efektivních technologických inovací, aby měli koncoví uživatelé možnost přijmout rozhodnutí založená na dostatečných informacích o své osobní spotřebě energie, a to prostřednictvím poskytování odpovídajících informací: informací o plánovaných opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávacích profilů spotřeby koncových uživatelů, objektivních technických údajů o energetických spotřebičích (11).

2.1.12

Všechny typy informací související s energetickou účinností, a zejména se souvisejícími náklady, by měly být poskytovány příslušným cílovým skupinám v co nejširším měřítku a vhodným způsobem. Informace se musí týkat rovněž finančních a právních rámců, musí se opírat o informační a propagační kampaně a musí umožňovat široké vidění osvědčených postupů na všech úrovních.

2.1.13

Opatření omezující se výhradně na technické aspekty jsou nutná, avšak nestačí ke snížení spotřeby energie v budovách. Je třeba zabývat se tématem dosti rozsáhlého vzájemného působení mezi širokou a pestrou paletou uživatelů a neustálým rozvojem technologie.

2.1.14

V rámci předcházejícího programu inteligentní energie 2003–2006 byla vypracována iniciativa stavební platformy EPBD (12), která poskytuje služby usnadňující uplatňování směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, která vstoupila v platnost na počátku roku 2006. Směrnice obsahuje následující ustanovení týkající se členských států:

náležitosti a metoda výpočtu celkové energetické náročnosti budov,

společné požadavky, které musí v EU splňovat nově stavěné budovy,

minimální požadavky na energetickou náročnost stávajících velkých budov v případě závažných rekonstrukčních prací,

energetická certifikace budov, která je povinná pro nově stavěné budovy, budovy procházející závažnými rekonstrukcemi a veškeré byty, u nichž se mění účel využití (13),

pravidelné inspekce kotlů a klimatizačních zařízení v budovách a ohodnocení vytápěcích systémů, jejichž kotle jsou starší než 15 let.

2.1.15

Z technického hlediska je nezbytné, aby si obyvatelé a spotřebitelé byli vědomi, že je zapotřebí integrovaného přístupu, který by zohledňoval různé faktory, jako je:

kvalita tepelné izolace,

typ vytápěcího a klimatizačního zařízení,

využití obnovitelných zdrojů energie,

expozice nemovitosti,

ochrana proti vlhkosti a tvorbě plísní.

2.1.15.1

V zásadě existují dva základní ukazatele:

Měrná spotřeba energie vnějšího pláště budovy: na jejím základě lze odhadnout energetickou náročnost vnějšího pláště, což umožní minimalizovat ztrátu tepla v zimních měsících a omezit přehřívání v létě;

celková měrná spotřeba primární energie: ta umožní ohodnotit i účinnost celého systému, jehož úkolem je přeměňovat primární energii na pohodlné bydlení a různé služby.

2.1.16

K dosažení cílů omezení spotřeby energie a emisí znečišťujících plynů a emisí měnících klima jsou rovněž nezbytné politiky zaměřené na:

1.

podpoření opatření v oblasti tepelné izolace (pasivní energie) citelným vylepšením technologií vytápění (aktivní energie),

2.

rozšíření škály a míry opatření k úspoře energie,

3.

začlenění obnovitelných zdrojů energie do vysoce účinných „hybridních“ systémů,

4.

zaměření se na inovační systémy: solární chlazení, mikro-kogenerace, trigenerace (kombinovaná výroba elektrické energie, tepla a chladu), tepelná čerpadla a hybridní elektrárny  (14).

2.1.17

Programy Společenství pro inovace a výzkum mají rozhodující úlohu v rozvoji energetické účinnosti budov, vzhledem k technologickému cíli rozvíjet „inteligentní budovy s nulovou energií“, tj. budovy s „pozitivní energií“, které s využitím energie z nejběžnějších alternativních zdrojů (solární, větrná, geotermická) vyrábějí více energie, než samy spotřebují.

2.1.18

Kromě uvedeného rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace hraje na úrovni Společenství rozhodující roli při podpoře vývoje čistých energetických technologií 7. rámcový program pro výzkum a technický rozvoj, který z něj činí tematickou prioritu zvláštního programu Spolupráce.

2.1.19

V oblasti energetické účinnosti budov má mimořádný význam evropská technická normalizace. CEN – Evropský výbor pro normalizaci – obdržel od Komise mandát k vypracování technických norem nezbytných pro uplatňování jmenované směrnice o energetické náročnosti budov (15), který stanoví:

harmonizované normy pro měření spotřeby energie ve stávajících budovách,

harmonizované normy pro nově stavěné budovy,

jednotné normy certifikace,

společné normy pro inspekční postupy.

2.1.20

Bylo vypracováno přibližně 30 evropských norem (CEN) (16). Členské státy již potvrdily, že tyto normy budou dobrovolně uplatňovat. Pokud by se zjistilo, že se tyto normy dobrovolně nedodržují, měly by být na základě odpovídajících právních předpisů učiněny závaznými.

2.1.21

V každém případě je úkolem Komise poskytnout členským státům potřebné nástroje pro rozvoj integrované a jednotné metodiky výpočtu energetické náročnosti budov. Až členské státy stanoví minimální požadavky na energetickou účinnost, bude třeba je promítnout do „certifikátů energetické účinnosti“, což jsou v podstatě značky udělované budovám, podobně jako značky udělované domácím spotřebičům. Certifikáty pro budovy jsou však vypracovanější a komplexnější a jsou doprovázeny doporučeními ke zvýšení výkonnosti.

2.1.22

Výzkumné projekty jasně ukázaly, že vedle technických zařízení, kterým jsou budovy vybaveny, je rozhodujícím faktorem určujícím energetickou spotřebu také chování osob, které budovy využívají (jako místo bydliště nebo pracoviště během dne) s větším či menším ohledem na úsporu energie.

2.1.22.1

V tomto ohledu by bylo účelné šířit kulturu oblékání, která by více odpovídala vysokým teplotám, tedy vyhýbat se např. nošení saka a kravaty v létě (17), a kulturu přiměřeného oblékání v zimě, která by umožnila udržet v bytech a budovách teplotu kolem 20–21 °C (18).

2.1.23

Také orientace domu na určitou světovou stranu ovlivňuje množství tepla, které jeho obyvatelé potřebují ke svému pohodlí. Spotřeba energie na osobu k vytápění stejných řadových domků se může lišit 2,5x (3x u volně stojících domů), zatímco spotřeba elektřiny se může lišit 4x – 5x.

2.1.23.1

I s ohledem na výše uvedené by bylo vhodné rozšířit platné právní předpisy o některá nařízení o energetické účinnosti nejen budov, ale i čtvrtí.

2.1.24

Občané, i na úrovni škol (19), si musí být stále více vědomi toho, že jejich obydlí vyžaduje značné množství primární energie na:

vytápění v zimě,

chlazení v létě,

ohřev teplé užitkové vody,

pohánění výtahů,

osvětlení,

fungování domácích spotřebičů,

a že velkou část této energie lze s trochou ochoty a dobré vůle uspořit (20).

2.1.25

Koncoví uživatelé musí často činit důležitá rozhodnutí o investicích, například když renovují domy nebo se rozhodnou učinit významné změny na domě, který je ještě ve fázi projektu nebo výstavby. Na energetickou náročnost budov mají výrazný vliv rovněž rozhodnutí o investicích do nových technologií, které umožňují i značnou úsporu energie, například:

materiály, které zlepšují izolaci,

rámy (dveře a okna) s lepší propustností (21),

prostředky na ochranu proti slunci, například žaluzie,

volba nebo seřízení systému vytápění (22),

montáž integrovaných systémů, jako jsou fotovoltaické články, solární kolektory, horizontální či vertikální geotermické systémy (23),

ochrana proti vlhkosti a tvorbě plísní.

2.1.26

Je zřejmé, že z důvodu změny referenčního rámce, který se doposud využívá, bude třeba najít nové kulturní pobídky a nové podněty jednak ke kompenzování vysokých nákladů a jednak ke zvýšení zájmu o:

projektový výzkum,

přezkoumání stavebních metod,

využívání kvalitních stavebních materiálů,

sledování nových strukturálních řešení v oblasti umístění zařízení solárních systémů vytápění (24),

určení nejvhodnějšího místa pro montáž solárních kolektorů,

předchozí hodnocení využití vertikálních nebo horizontálních geotermických systémů.

2.1.27

Měly by být vzaty v úvahu následující pobídky:

zvětšení stavební plochy,

snížení zátěže druhotné urbanizace,

zpružnění postupů udělování stavebních povolení,

nepočítání větší tloušťky, kterou vyžaduje vertikální neprůhledná struktura (zeď) opatřená vrstvami izolačního materiálu,

přidělení značky kvality na základě míry dosažené úspory.

2.1.28

Všechna opatření, jež musí být přijata za účelem dosažení úspor energie, musí zohledňovat skutečnost, že převážná většina Evropanů žije ve stávajících budovách a že nové budovy tvoří pouze malý procentní podíl.

2.1.29

Problém spojený s pronajatými nemovitostmi spočívá v tom, že obvykle je to vlastník, kdo nese náklady na opatření zaměřené na zvýšení energetické účinnosti (např. nové rámy, vysoce energeticky účinné kotle, zařízení na výrobu čisté energie), ale z výsledných nižších nákladů má prospěch uživatel.

2.1.30

Tomuto problému lze předejít podporováním metody financování třetími osobami  (25). Ta spočívá v podporování opatření na úsporu energie v budovách, která přijímají společnosti napojené na úvěrové instituce, a v tom, že se v průběhu určitého počtu let amortizují investice do úspor dosažených díky rozdílu mezi nižšími výdaji za energii v důsledku přijatých opatření a výdaji, které by průměrně musely být ve stejném období vynaloženy, pokud by tato opatření přijata nebyla.

2.1.31

Účinným systémem financování, který se uplatňuje v průmyslových zemích a který by mohl být podporován a rozšířen, je takzvané řízení poptávky po energii (demand side management, DSM). Společnosti, které vyrábějí nebo poskytují energii, investují do projektů energetického vylepšování budov, které spadají do jejich odpovědnosti. Dosažené úspory po přijatých opatřeních pokrývají vynaložené náklady.

2.1.32

Je zřejmé, že tento systém lze zlepšit prostřednictvím vhodného právního rámce, který by dodavatele energie povzbudil k investicím do tepelného vylepšení budov, do nichž dodávají tepelnou energii.

2.1.33

Spletitá problematika úspor energie v obytných budovách je stejná ve většině nových členských států EU a její náklady a komplikovanost nesmí dopadnout na koncové uživatele a občany. Kupříkladu Česká republika dokázala využít část prostředků poskytnutých z fondu soudržnosti na rekonstrukci obytných budov.

2.1.34

Hlavní oblastí, v níž je zapotřebí jednat, jsou tedy rekonstrukce uskutečňované v souladu s postupy zohledňujícími energii. K dosažení cílů omezení spotřeby energie a emisí znečišťujících plynů jsou nezbytné politiky zaměřené na:

podpoření opatření v oblasti tepelné izolace (pasivní energie) také nezbytným vylepšením technologií systémů (aktivní energie),

rozšíření škály a míry opatření k úspoře energie i prostřednictvím politik daňových a urbanistických úlev,

šířením „hybridních“ systémů, tedy sloučením tradičních zdrojů energie s alternativními nebo čistými energiemi s cílem snížit využívání fosilních paliv.

2.1.35

Aby byla politika úspor energie v budovách účinná, musí však vedle zapojení občanů zajistit i zapojení různých profesních organizací a podnikatelů z různých sektorů, např.:

profesních organizací,

zastánců zeleného a bioklimatického urbanismu,

projektových manažerů,

manažerů energie,

poskytovatelů energetických služeb,

stavebních firem,

realitních společností,

zpracovatelského průmyslu dodávajícího do stavebnictví,

dodavatelů služeb a údržbářských prací.

3.   Současná situace

3.1   Současná situace na úrovni EU

3.1.1

Cíl zvýšení energetické účinnosti budov je předmětem četných opatření Společenství, mj. směrnice o stavebních výrobcích (26) z roku 1989 a – pro část o stavebnictví – směrnice SAVE z roku 1993 (27), směrnice o energetické certifikaci budov (28) z roku 1993, směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2002 (29), směrnice 2005/32/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (30) z roku 2005, směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (31) z roku 2006, zatímco existuje mnoho dalších legislativních opatření týkajících se výrobků jako směrnice o kotlích (32), rozhodnutí o kancelářských přístrojích (33), směrnice o energetických štítcích spotřebičů pro domácnost (34), o energetické účinnosti chladniček (35), o předřadnících k zářivkám (36). Směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2002 se týká konkrétně zvyšování energetické účinnosti v nově stavěných i stávajících obytných a neobytných budovách.

3.1.2

Posledním dnem lhůty pro provedení této směrnice byl 4. leden 2006, ale mnoho členských států zažádalo o odklad a obdrželo ho (37), zatímco v jiných členských státech probíhá postup při porušení předpisů ze strany Komise kvůli neprovedení nebo nesprávnému provedení (38). Nicméně ve všech členských státech by kritéria získání energetické certifikace měla být přijata do konce roku 2007.

3.2   Současná situace podle typu obydlí a klimatu

3.2.1

Podle EHSV je k řádnému řešení problematiky příspěvku koncových uživatelů k energetické účinnosti budov zapotřebí vyzdvihnout specifičnost příslušných podstatných oblastí EU, především:

různé typologie existující zástavby,

různých klimatických podmínek.

3.2.2

Typologie zástavby. V nových členských státech a v pěti spolkových zemích ve východní části Německa mají budovy ve srovnání s fondem budov v UE–15 velmi významný potenciál úspor energie.

3.2.2.1

Budovy na tomto území jsou z velké části plodem poválečného urbanismu, který stavěl na používání montovaných částí pro stavbu velkých vícepatrových budov pro více rodin a urychloval se k rychlé masové produkci a k jednotným, standardizovaným a centralizovaným technologickým řešením. Kromě toho takovéto budovy nebyly po dlouhou dobu udržovány ani rekonstruovány (39).

3.2.2.2

V Rumunsku bylo například v roce 2002 napočítáno 4 819 104 obytných budov. 83 799 z nich byly velké činžovní domy s 2 984 577 byty. To je zhruba 60 % stávajících bytů. Kromě toho je 53 % obytných budov více než 40 let starých, 37 % více než 20 let a pouze 10 % z nich je mladších než 10 let.

3.2.2.3

Ve velkých činžovních domech, které lze v zásadě nalézt ve všech zemích bývalého sovětského bloku, jsou dodávky energie pro vytápění, větrání a ohřev teplé užitkové vody zajišťovány převážně (více než 95 %) prostřednictvím ústředních systémů. Studie z roku 2005 o tomto typu nemovitostí umožnily určit potenciál úspory energie ve výši 38 – 40 %.

3.2.2.4

Tyto mohutné ztráty energie lze na jedné straně přičíst koncovým uživatelům: špatná kvalita materiálu, nedostatečná tepelná izolace, zastaralé technologie s vysokou spotřebou energie, stará vytápěcí zařízení, žárovky s vysokou spotřebou, neúčinná spalovací zařízení, nekvalitní čerpadla atd. Na druhé straně za velké ztráty může neúčinné hospodaření s energií, které má za následek značné ztráty (40), jež ve výsledku zaplatí spotřebitel. Energetická účinnost je ze všech existujících možností nejdostupnější, nejméně znečišťující a nejlevnější.

3.2.3   Klimatické oblasti

3.2.3.1

Ve všech velkých klimatických oblastech severní a jižní Evropy, kde průměrná spotřeba energie v bytovém sektoru činí 4 343 kWh/rok (41), se energie spotřebovává především na vytápění, které celkově pohltí 21,3 % poptávky po elektřině, i když k ní dochází hlavně v zemích severní a střední Evropy. Následuje podíl elektrické energie spotřebované chladničkami a mrazničkami (14,5 %) a osvětlením (10,8 %).

3.2.3.2

V zemích jižní Evropy (v Itálii, Španělsku, Portugalsku, ve Slovinsku, na Maltě, v Řecku, na Kypru a na jihu Francie) je jedním z hlavních faktorů zvýšení spotřeby elektřiny rychlé šíření klimatizačních zařízení v obydlích s nízkým výkonem a nízkou účinností (chladicí výkon < 12 kW) (42) a jejich široké využívání v letních měsících.

3.2.3.3

Spotřeba elektřiny v klimatizačních zařízeních v obydlích, na něž se vztahuje směrnice 2002/31/SE, byla v roce 2005 odhadnuta průměrně na zhruba 7–10 TWh/rok v EU–25 (43). Nicméně je třeba zdůraznit, že 20 % spotřeby elektřiny v rodinách v Evropě připadá na trvale zapojené moderní multimediální vybavení, osobní počítače, tiskárny, scannery, modemy a nabíječky mobilních telefonů.

3.3   Některá mezinárodní srovnání

3.3.1

Japonsko se na světové spotřebě energie podílí přibližně 6 % a již dávno přijalo opatření – především v odvětví dopravy a stavebnictví – na snížení této spotřeby a emisí CO2, které s ní souvisejí, neboť oblast bydlení představuje zhruba 15 % celkové spotřeby.

3.3.2

V oblasti bydlení byly úspory primární energie odhadnuty přibližně na 28 %, snížení emisí CO2 na 34 % a úspory nákladů na energii dosažené díky opatřením na energetickou účinnost budov činily zhruba 41 % (44). Japonsko provedlo revizi předpisů o energetické účinnosti obytných budov (45) v roce 1999 a začlenilo do nich jak výkonnostní standardy, tak normativní omezení: cílem bylo, aby více než 50 % nových budov splňovalo normy.

3.3.3

Japonská metoda společného hodnocení konstrukcí a používaných domácích spotřebičů se vyznačuje následujícími charakteristikami:

a)

hodnocení energetické účinnosti stavebních konstrukcí a domácích spotřebičů,

b)

hodnocení energetické účinnosti celé budovy na základě celkové spotřeby energie s upřesněním spotřeby na klimatizaci, ohřev vody, osvětlení a ventilační zařízení, v okamžiku dokončení stavby,

c)

hodnocení energetické účinnosti z hlediska klimatizace, ohřevu vody, osvětlení a ventilačních zařízení, během doby skutečného provozu,

d)

podrobná měření účinnosti během skutečného provozu nových obydlí, za účelem dosažení plánovaných úspor v roce 2010.

3.3.4

USA byly v souladu s kapitolami Mezinárodního kodexu o úsporách energie (IECC (46)) věnovanými bydlení již v roce 1987 stanoveny minimální normy účinnosti pro dvanáct typů domácích spotřebičů, z nichž vychází mnoho energetických kodexů ve Spojených státech.

3.3.5

Kontrola energetické účinnosti budov je v pravomoci jednotlivých států a často jednotlivých regionů, a to i po přijetí zákona o energiích v roce 2005 (EPACT (47)), který prostřednictvím zrychlených odpisů podporuje vlastníky obchodních staveb v uplatňování systémů energetické účinnosti za účelem snížení závislosti na fosilních palivech.

3.3.6

Model energetického kodexu (MEC) (48) vypracovaný na základě IECC v 80. letech je pravidelně aktualizován (naposledy v roce 2006) a je provázen programem Building Energy Codes Program amerického ministerstva energetiky, jehož cílem je podporovat stále lepší kodexy o energetické účinnosti budov a pomáhat jednotlivým státům federace při přijímání a uplatňování těchto kodexů, které jsou podrobovány pravidelné revizi s cílem:

znovu definovat klimatické oblasti,

zjednodušit stanovené požadavky,

zamezit nadbytečným nebo rozporným zastaralým definicím.

3.3.7

V roce 2007 byl předložen návrh federálního zákona o energetické účinnosti budov (Energy Efficient Buildings Act), jehož cílem je:

vytvořit pilotní program pro poskytování státních podpor podnikům a organizacím na stavbu nových nebo rekonstrukci stávajících budov s účinnými energetickými technologiemi,

náležitě zohlednit návrhy na výstavbu určené osobám s nízkým příjmem,

vypracovat jasné definice „energeticky účinných budov“, tedy budov, jež budou po dokončení stavby nebo rekonstrukce používat systémy vytápění, větrání a klimatizace splňující mezní hodnoty norem Energy Star nebo budou v případě nemožnosti použití těchto systémů využívat zařízení pro vytápění, větrání a klimatizaci doporučená programem Federal Energy Management Program.

3.3.8

Podle amerického ministerstva energetiky umožní komfortnější a účinnější nové budovy snížit náklady na chlazení a vytápění o 50 % a opatření na integraci kodexů energetické účinnosti budov vytvoří nová pracovní místa v oblasti stavebnictví, rekonstrukčních prací a vytápění.

4.   Obecné připomínky

4.1

Výbor se již několikrát vyjadřoval k potřebě značných a trvalých úspor energie prostřednictvím rozvoje technologií, výrobků a služeb s nízkou spotřebou energie a k potřebě změnit chování lidí tak, aby byla snížena spotřeba energie při zachování stejné kvality života.

4.2

Výbor uznává, že energetická účinnost značně přispívá k potřebě chránit klima a k podpoře závazků EU přijatých v Kjótu v oblasti snížení emisí, a doporučuje dále stupňovat úsilí zaměřené na spotřebitele.

4.3

Výbor se domnívá, že k podpoře úspory energie v budovách by bylo vhodné přikročit k důkladnému prozkoumání překážek, které bránily plnému provádění směrnice o energetické náročnosti budov, a alespoň stanovit přechodné období v délce přibližně 10 let, než bude certifikace povinná pro všechny stávající budovy, jež spadají do oblasti působnosti směrnice.

4.4

EHSV již v roce 2001 ve svém stanovisku k návrhu směrnice o energetické náročnosti budov stvrdil svoji podporu iniciativě Komise a jejímu záměru vypracovat společnou metodologii pro výpočet a stálé monitorování energetické účinnosti budov a mezi jiným zdůraznil, že vzhledem k mezinárodní konkurenci je důležité vyhnout se omezením, která jsou pro členské státy neúnosná, a neuvalovat na vlastníky, kteří pronajímají či obývají vlastní obydlí, zátěž neúměrnou jejich možnostem, neboť by to mohlo zmařit cíle směrnice a přimět občany odmítnout sjednocenou Evropu  (49).

4.5

Výbor považuje za důležité, aby eventuální rozšíření směrnice o energetické náročnosti budov zaručilo, že do ní bude začleněna analýza životního cyklu systému budov, aby se ukázal jeho dopad na cyklus uhlíku, což spotřebitelům a zákonodárným orgánům umožní získat jasnější obrázek o důsledcích produktů používaných ve stavebnictví z hlediska emisí uhlíku.

4.5.1

Případné rozšíření příslušných právních předpisů Společenství by vzhledem k tomu, že se odrazí na trhu a v nákladech, které nesou koneční spotřebitelé – ať již to jsou vlastníci či uživatelé, mělo být v každém případě podrobeno odpovídajícímu hodnocení dopadu.

4.5.2

Rovněž je třeba zajistit, aby opatření ke zlepšení tepelné izolace umožňovala dostatečnou výměnu vzduchu a vodní páry, bránila srážení vlhkosti a nepůsobila škody na stavbě, například nebyla příčinou tvorby plísní.

4.6

Jak již Výbor zdůraznil (50), opatření na podporu energetické účinnosti se značně mění v závislosti na místních podmínkách a dosavadních opatřeních, nicméně se zdá, že jejich vliv na vnitřní trh je jen mírný. Proto je v souladu se zásadou subsidiarity důležité, aby další opatření na úrovni Společenství přinesla skutečné výhody.

4.7

Postup certifikace musí být provázen veřejnými propagačními programy, aby byl zaručen rovný přístup k lepší energetické účinnosti, zejména v případě obytných budov postavených nebo spravovaných v rámci sociální politiky a politiky bydlení.

4.8

Pravidelná údržba kotlů, klimatizačních systémů a dalších systémů s alternativními zdroji energie kvalifikovanými pracovníky přispěje k udržování jejich správného provozu v souladu se specifikacemi výrobku, a tím se zajistí optimální výkon.

4.9

Na základě pozitivních zkušeností z některých členských států a vzhledem k výsledkům dosaženým v uplynulých letech při provádění významných politik Společenství tedy Výbor doporučuje některá opatření, jež by mohla být nápomocná při podporování energetické účinnosti obecně a v budovách konkrétně:

bezplatné poradenství v oblasti energie,

poskytování daňových úvěrů a/nebo dotací, které by umožnily provádět „energetický audit“,

daňové úlevy na spotřebu paliv na vytápění, elektřinu a pohon,

daňové úlevy na nákup environmentálně a energeticky účinnějších technologií,

nižší sazby na půjčky na nákup energeticky účinných vybavení a zařízení (např. kondenzační kotle, individuální termostaty …),

nižší sazby na půjčky na služby poskytované ESCO,

podpory či odpočitatelné položky z daní na investice do výzkumu a vývoje nebo do pilotních projektů, s cílem podporovat šíření nových technologií v oblasti energetické účinnosti budov,

podpory rodinám s nízkými příjmy a důchodcům s cílem zlepšit energetickou účinnost bydlení,

dlouhodobé půjčky s nízkými sazbami pro účely zlepšení energetické účinnosti budov.

4.10

Výbor považuje za zásadní, aby byly pro koncové uživatele, kteří se přímo potýkají s problémy informovanosti a financování, rozvíjeny inovační metody: je nezbytné, aby vlastníci a uživatelé tato nová opatření Společenství nechápali jako novou daň, která se uvaluje na nejdůležitější statek, jako je dům.

4.11

Dodržování Kjótského protokolu a úspora energie se nesmí jevit jako pouhý přesun vysokých nákladů z průmyslových odvětví vyrábějících energii na koncové uživatele a na evropské občany.

4.12

V zájmu omezení zátěže a břemene pro jednotlivé vlastníky se Výbor domnívá, že bude-li to možné, měla by být certifikace provedena výběrově na vzorku bytů, což by zajistilo certifikaci platnou pro všechny byty v budově.

4.13

Vytvoření internetových stránek podporovaných Komisí a propojených s národními internetovými stránkami by mohlo být vhodným způsobem překonání právních, institucionálních, správních a technických překážek, které brání uživatelsky přátelskému přístupu koncových uživatelů.

4.14

Výbor považuje za důležité, aby řízením provozu vlastních budov byl dobrým příkladem energetické účinnosti. Připomíná vynikající příklad ze svého blízkého okolí v Bruselu, Renewable Energy House, který dokládá, že nákladově účinnými prostředky lze dosáhnout významných zlepšení ve stávajících budovách. V budovách Výboru již k některým zlepšením došlo, nyní se pracuje na certifikaci EMAS. Výbor nyní očekává další zprávu od správy, která by hodnotila dosavadní pokrok a uváděla možnosti dalšího zlepšení.

V Bruselu dne 14. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  ESCO = Energy Service Company.

(2)  To by osvědčovalo zájem o účinné využívání zdrojů. Viz obdobný návrh pro evropské počítačové osvědčení.

(3)  Stanovisko k zelené knize o evropské strategii bezpečnosti dodávek energie, zpravodajka: paní SIRKEINEN. Úř. věst. C 221, 7.8.2001, s. 45 [není k dispozici v češtině]; průzkumné stanovisko k tématu Zásobování EU energií: strategie pro optimální energetický mix, zpravodajka: paní SIRKEINEN, Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 185; průzkumné stanovisko k tématu Energetická účinnost, zpravodaj: pan BUFFETAUT, Úř. věst. C 88/53, 11.4.2006; stanovisko k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o koncové energetické účinnosti a o energetických službách, zpravodajka: paní SIRKEINEN, Úř. věst. C 120, 20.5.2005, s. 115; stanovisko ke sdělení Komise – Akční plán pro energetickou účinnost: využití možnosti, zpravodaj: pan IOZIA, Úř. věst. 10/22, 15.1.2008.

(4)  32 % v dopravě, 28 % v průmyslu – pramen: Evropská komise, GŘ ENTR.

(5)  HDP stavebnictví činí více než 5 % celkového HDP v EU.

(6)  Klesla-li by průměrná spotřeba v budovách v evropských regionech na 80 kWh/m2/rok, tedy do třídy D, mohlo by se uspořit velké množství energie spotřebovávané ve stavebnictví. To je jednoznačně v duchu směrnice 2002/91/ES.

(7)  V současnosti existují tři druhy smluv: smlouva o postoupení úspor do určité výše, smlouva o rozdělení úspor, smlouva o rozdělení úspor se zaručeným podílem.

(8)  K tomu dochází díky oknům s nízkým vyzařováním, která jsou složena ze dvou skleněných tabulí s meziprostorem naplněným vzácným plynem (krypton, xenon, argon).

(9)  Potenciální příspěvek Slunce jakožto obnovitelného zdroje energie: solární záření zachycené Zemí činí 177 000 TW, solární záření u zemského povrchu činí 117 000 TW, celková spotřeba primární energie činí 12 TW (pramen: bergamská univerzita, technická fakulta).

(10)  „Pasivní“ budovy jsou budovy, jejichž spotřeba energie nepřesahuje 15 kWh/m2/rok.

(11)  Některé tyto důležité informace by měly být koncovým uživatelům již dostupné podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES.

(12)  EPDB – European Energy Performance of Buildings Directive (směrnice o energetické náročnosti budov).

(13)  V případě koupě, prodeje, nájmu a dědění.

(14)  Střední měrný výkon: solární panely ~ 0,2 kW/m2, větrná turbína ~ 1–2 kW/m2, hydraulický stroj ~5 000 kW/m2, tepelný stroj ~10 000 kW/m2 (pramen: bergamská univerzita, technická fakulta).

(15)  Viz poznámka pod čarou č. 16 – dosud vypracované referenční normy OSN – CEN/CENELEC

www.cen.eu/cenorm/businessdomains/sectors/utilitiesandenergy/news.asp.

(16)  EN ISO 6946 Stavební prvky a stavební konstrukce – Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla – Výpočtová metoda, EN 10339 Ocelové trubky pro potrubí uložená v zemi nebo ve vodě – Vnitřní výstelka epoxidovou pryskyřicí na ochranu proti korozi, UNI 10347 Vytápění a chlazení budov, UNI 10348 Vytápění budov, UNI 10349 Vytápění budov – klimatické údaje EN 13465 Větrání budov – Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v obydlích, EN 13779 Větrání nebytových budov – Základní požadavky na větrací a klimatizační zařízení, EN ISO 13789 Tepelné chování budov – Měrná ztráta prostupem tepla – Výpočtová metoda, EN ISO 13790 Tepelné chování budov – Výpočet potřeby energie na vytápění, EN ISO 10077-1 Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 1: Všeobecně, EN ISO 10077-2 Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 2: Výpočtová metoda pro rámy, EN ISO 13370 Tepelné chování budov – Přenos tepla se zeminou – Výpočtové metody, EN ISO 10211-1 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Výpočet tepelných toků a povrchových teplot – Část 1: Základní metody, EN ISO 10211-2 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Výpočet tepelných toků a povrchových teplot – Část 2: Lineární tepelné mosty, EN ISO 14683 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Lineární činitel prostupu tepla – Zjednodušené postupy a orientační hodnoty, EN ISO 13788 Tepelně vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků – Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce – Výpočtové metody, EN ISO 15927-1 Tepelně vlhkostní chování budov – Výpočet a uvádění klimatických dat – Část 1: Měsíční a roční průměry jednotlivých meteorologických prvků, EN ISO 13786 Tepelné chování stavebních dílců – Dynamické tepelné charakteristiky – Výpočtové metody, UNI 10351 Stavební materiály, UNI 10355 Zdivo a stropy, EN 410 Sklo ve stavebnictví – Stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení, EN 673 Sklo ve stavebnictví – Stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U) – Výpočtová metoda, EN ISO 7345 Tepelná izolace – Fyzikální veličiny a definice.

(17)  Viz rozhodnutí japonského předsedy vlády.

(18)  Teplota „zeleného domu“ v Bruselu nepřekračuje v zimních měsících 21 °C.

(19)  Na joule, jednotku pro měření energie, a watt (1 joule/s), jednotku pro měření elektrického výkonu, se v rámci vzdělání bude muset zaměřit stejná pozornost jako na metr, litr a kilogram.

(20)  Nejlevnějším druhem energie je energie uspořená!

(21)  Hodnota propustnosti má stále více dosahovat a překračovat estetickou hodnotu částí nemovitostí.

(22)  Oproti tradičním kotlům, jejichž účinnost se pohybuje kolem 80 %, činí účinnost kondenzačního kotle 120 %.

(23)  Vertikální geotermický systém je založen na principu, že teplota Země se s hloubkou zvyšuje, proto voda napuštěná do potrubí se v hloubce zahřívá a ohřátá stoupá k povrchu, takže pak k ohřátí na teplotu nezbytnou k vytápění místností je zapotřebí méně tepla. Horizontální geotermické systémy umožňují využívat konstantní teplotu Země v hloubce 4–5 metrů, a poskytují tak teplejší vodu, která je oproti vnějšímu okolí teplejší, z trubky umístěné v této hloubce. Teplotní rozdíl je tedy nižší. Množství tepla nezbytné k zahřátí určitého množství vody ze 6 °C na 30 °C, nebo ze 14 °C na 30 °C, se tedy podstatně liší.

(24)  Solární chlazení: solární systémy vytápění lze využívat i k výrobě čerstvého klimatizovaného vzduchu, čímž se dosáhne značných úspor energie. Celý proces je založen na chladicím zařízení absorbujícím teplo. Využití solárních kolektorů jakožto generátorů tepelného výkonu pro pohon absorpčního chladicího zařízení umožňuje využití kolektorů v obdobích s nejvyšším slunečním zářením.

(25)  To je předmětem doporučení EU vyjádřeného v článku 4 směrnice 93/76/EHS (Úř. věst. L 237, 22.9.1993, s. 28). V daném případě se jedná o technicky finanční řešení ve formě zakázky spočívající v celkovém poskytování služeb auditu, financování, instalace, provozu a údržby technologických zařízení ze strany externí společnosti, která se obecně nazývá ESCO (Energy Service Company) a která má hradit investice do nových zařízení zatížením části ekonomické hodnoty očekávané budoucí úspory energie hypotékou na určitý počet let. Viz příloha.

(26)  Směrnice 89/106/EHS.

(27)  Směrnice 93/76/EHS.

(28)  Směrnice 93/76/EHS zrušená směrnicí 2006/32/ES.

(29)  Směrnice 2002/91/ES.

(30)  Směrnice 2005/32/ES.

(31)  Směrnice 2006/32/ES.

(32)  Směrnice 92/42/EHS.

(33)  Rozhodnutí 2006/1005/ES.

(34)  Směrnice 92/75/EHS.

(35)  Směrnice 96/57/ES.

(36)  Směrnice 2000/55/ES.

(37)  Viz mj. Itálie …

(38)  Viz „odůvodněné stanovisko“ zaslané Francii a Lotyšsku dne 16. října 2007 …

(39)  Overview on Energy Consumption and Saving PotentialsCarsten Petersdorff, Ecofys ECOFYS GmbH, Eupener Straße 59, 50933 Cologne, Germany. KVĚTEN 2006.

(40)  Vzhledem k energetickému obsahu použitého paliva činí celkové ztráty energie 35 % u systémů, které jsou účinnější, a 77 % u méně účinných systémů.

(41)  Celková spotřeba energie vydělená počtem rodin.

(42)  Evropská komise přijala v březnu 2002 směrnici (2002/31/ES) o tomto typu zařízení, jejíž plné uplatňování se předpokládalo od června 2003 (poté bylo odloženo na léto 2004) a jejímž cílem bylo zavedení účinnějších zařízení. Tato směrnice stanovila ukazatel energetické účinnosti pro klimatizátory vzduchu pro domácnost třídy A na 3,2. Na trhu jsou však již modely s vyšším ukazatelem energetické účinnosti, od 4 do 5,5 u nejlepších modelů. To znamená, že obecné šíření zařízení třídy A již není ambiciózním cílem, avšak rovněž to znamená, že prostor pro úspory je široký, neboť na evropském trhu jsou dosud velmi rozšířené modely třídy D a E, jejichž ukazatel energetické účinnosti je přibližně 2,5.

(43)  Viz poznámka pod čarou č. 37.

(44)  Energy efficiency standard as measured by Japan's „CASBEE“ rating. Pramen: From Red Lights to Green Lights: Town Planning Incentives for Green Building presentation to the „Talking and walking sustainability international conference“, únor 2007 Auckland. Autor: Matthew D. Paetz, manažer pro plánování, BA, BPlan (Hons), MNZPI. Spoluautor: Knut Pinto-Delas, urbanista, inženýr (EIVP, Paříž).

(45)  Japonsko: zákon o racionálním využívání energie č. 49 ze dne 22. června 1979.

(46)  USA: Residential Energy Code Compliance – IECC 2006 on the residential requirements of the 2006 International Energy Conservation Code., http://www.energycodes.gov/.

(47)  USA: the National Energy Policy and Conservation Act (NEPCA), 1987.

(48)  63 % států v USA přijalo kodex MEC pro obytných stavbách a 84 % jich přijalo normu ASHRAE/IES 90.1-2001 o obchodních stavbách, což je technická norma vypracovaná společností ASHRAE (American Society of Heating, Refrigerating and Air-Conditioning Engineers) a IES/IESNA (Illuminating Engineering Society of North America). Viz http://www.ashrae.org/ a

http://www.greenhouse.gov.au/buildings/publications/pubs/international_survey.pdf.

(49)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické výkonnosti budov, Úř. věst. C 36/20, 8.2.2002 [není k dispozici v češtině].

(50)  Stanovisko ze dne 23. ledna 2004 o energetické účinnosti u konečného uživatele energie a energetických služeb, zpravodajka: paní SIRKEINEN, Úř. věst. C 120, 20.5.2005, s. 115 [není k dispozici v češtině].


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/72


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Možné pozitivní a negativní dopady vyšších požadavků politiky životního prostředí a energetické politiky na konkurenceschopnost evropského průmyslu

(2008/C 162/14)

Dne 20. září 2007 požádalo slovinské předsednictví Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Možné pozitivní a negativní dopady vyšších požadavků politiky životního prostředí a energetické politiky na konkurenceschopnost evropského průmyslu

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 23. ledna 2008. Zpravodajem byl pan WOLF.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února ), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 128 hlasy pro, 1 člen se zdržel hlasování.

Obsah:

1.

Shrnutí a závěry

2.

Výchozí situace a obecné připomínky

3.

Zvláštní připomínky – analýzy a závěry

4.

Jednotlivé úvahy a doporučení

1.   Shrnutí a závěry

1.1

Výbor se v tomto stanovisku zaměřil na téma energetické politiky a změny klimatu. Zabývá se otázkou, za jakých okolností dojde k výhodám nebo nevýhodám pro konkurenceschopnost EU, pokud se výrazně sníží spotřeba energie a emise skleníkových plynů. Přitom jsou zde posuzovány především ekonomické aspekty.

1.2

Z důvodu vzájemné závislosti mezi konkurenceschopností, ekonomickou silou, pracovními místy a sociálním blahobytem občanů má tato otázka velký význam také pro sociální budoucnost Evropy.

1.3

Výbor došel k závěru, že výzvy s tím spojené zahrnují příležitost vyvolat v Evropě vlnu inovací a investic, a tím posílit národní hospodářství a (globální) konkurenceschopnost evropského průmyslu. Pokud se to podaří, převládnou výhody i co se týče bilance pracovních míst a posílení evropského sociálního modelu.

1.4

Rozhodujícím předpokladem je, aby byla přijímána správná opatření týkající se energetické a hospodářské politiky a politiky výzkumu, byly uplatňovány správné zásady a bylo zabráněno nadměrné regulaci. V opačném případě je důvod k obavám, že převáží nevýhody, tj. příliš vysoká spotřeba příliš drahé energie, ztráta konkurenceschopnosti hospodářství, efekt přesunu (relokace) a ohrožení evropského sociálního modelu, které mohou vést ke krizovému vývoji. Finančně dostupná energie je nezbytným elixírem života moderní průmyslové společnosti založené na službách se všemi sociálními a kulturními vymoženostmi. Proto nesmí být náklady na energii dodatečně zdražovány dalšími opatřeními státu tak, aby překročily míru nezbytnou pro ochranu klimatu a podmíněnou úbytkem zdrojů.

1.5

Hlavním motivem cílů a nástrojů politiky v oblasti energie a klimatu musí proto být co nejvyšší hospodárnost; pouze tehdy jsou minimalizovány náklady národního hospodářství a sociální zatížení občanů. U ochrany klimatu jsou měřítkem hospodárnosti náklady na zabránění určitému stanovenému množství emisí skleníkových plynů (např. náklady na zabránění emisí CO2). U spotřeby energie, příp. zabezpečení jejích dodávek, je měřítkem energetická účinnost. (Přičemž záleží na rozumné definici každé z těchto veličin.) Proto by se měly evropské nástroje politiky v oblasti energie a klimatu zaměřit na hospodárná opatření pro energetickou účinnost a zavedení hospodárných a udržitelných energetických technologií.

1.6

Hlavním motivem opatření evropské politiky by měla být taková politika v oblasti energie a klimatu, která upřednostňuje postupy spolupráce s partnerstvími mezi veřejným a soukromým sektorem, u nichž jsou optimálně využity a propojeny hospodářské a geografické přednosti a zásoby zdrojů jednotlivých členských států. Například by měly být uplatňovány metody k využití obnovitelné energie v Evropě tam, kde pro to existují nejlepší předpoklady, především klimatické, včetně vhodných způsobů přenosu, a ne tam, kde jsou právě vnitrostátně nejvíce podporovány. Navíc by se mělo usilovat také o globální spolupráci pro rozvoj a použití energeticky úsporných technologií a technologií zabraňujících emisím skleníkových plynů.

1.7

Přes naléhavost otázky klimatu nesmí načasování nutných změn a restrukturalizací zásobování energií a spotřeby energie přetěžovat přizpůsobivost hospodářství a společnosti. Charakteristickými veličinami jsou např. amortizační cykly, doba vzdělávání, vývojové kroky k technologiím nového druhu a také především sociálně přijatelné změny, vzdělávací opatření a ostatní společenské změny. Významně k tomu musí přispět i výzkum a vývoj.

1.8

Ve smyslu přístupu zdola nahoru by měly být umožněny a podporovány vlastní iniciativy všech subjektů i rozmanitost, diverzifikace a flexibilita technických a hospodářských postupů, neboť pouze z rozmanitosti a hospodářské soutěže různých přístupů, inovací a postupů vyplyne nezbytná odolnost vůči jednotlivým krizím a vzniknou mimořádně výkonné technologie. Z toho důvodu je také nutná široká kombinace zdrojů energie, ze které by neměla být předčasně vyloučena žádná rozumná technologie (1).

1.9

U cílů, regulace a nástrojů energetické politiky by měly být brány v úvahu hranice technicky možného a také by se mělo bezpodmínečně zabránit přílišné regulaci a překrývání způsobujícímu rozpory. Překrývání je příčinou nesprávného přidělování, a vede tak ke zbytečnému zvyšování nákladů, které má negativní vliv na blahobyt a hospodářskou soutěž. Tyto cíle a nástroje musí být též dlouhodobě spolehlivé, protože na jejich základě jsou prováděny velmi nákladné investice a nový vývoj, které až po dlouhodobém využívání přinesou hospodářský užitek, tedy také pracovní místa a blahobyt.

1.10

Vždy, když je to možné, by měly být před podrobnou regulací upřednostněny tržní pobídky, jako například rozumně definované přidělování emisních práv. I nadále je cenově dostupná energie předpokladem pro celosvětovou konkurenceschopnost, pro sociální základní zásobování i pro vytváření kapitálu evropského průmyslu, které je nezbytné pro nové investice a výdaje na výzkum a vývoj.

1.11

Kromě toho je potřebný výrazně intenzivnější a rozsáhlý výzkum a vývoj klimaticky šetrných energetických technologií šetřících zdroje společně se vzděláváním nezbytných inženýrů, vědců a techniků. Měl by být kladen důraz na další vývoj nových postupů pro využívání obnovitelné energie, které mají stále ještě daleko k hospodárnosti, neměly by však být prosazovány na trhu příliš brzy za cenu vysokých nákladů na podporu (nebo vynucených odběratelských cen). Tyto náklady by místo toho měly být tak dlouho investovány do intenzivnějšího výzkumu a vývoje udržitelných energetických technologií zabraňujících emisím CO2, až se přiblíží trhu. Proto by všechna opatření měla být zaměřena na inovační vývoj a účinné využití energeticky úsporných a konkurenceschopných technologií neutrálních z hlediska klimatu.

1.12

Především jsou však nutné celosvětové cíle na ochranu klimatu závazné pro všechny rozhodující emitenty, aby byly vytvořeny rovné podmínky na celém světě. Pouze tak lze zabránit tomu, aby jinak vyšší náklady na energii v EU vedly k nepříznivému celosvětovému narušování hospodářské soutěže, počínaje postupným přesunem energeticky náročných průmyslových odvětví, aniž by přitom jakkoliv přispěly k ochraně klimatu (únik uhlíku). Výbor schvaluje úsilí všech evropských subjektů k dosažení tohoto cíle (např. konference na Bali). Dokud ho nebude dosaženo, je třeba zabraňovat zatěžování těchto průmyslových odvětví, jež narušuje hospodářskou soutěž. Bez těchto průmyslových odvětví nebude Evropa trvale konkurenceschopná.

2.   Výchozí situace a obecné připomínky

2.1

Význam energie. Vývoj a intenzivní využívání průmyslových postupů, strojů a dopravních prostředků, které spotřebovávají energii, rozhodujícím způsobem přispělo k dosažení dnešní životní úrovně: energie osvobodila lidstvo od břemene těžké fyzické práce, znásobila jeho produktivitu, vytvořila světlo a teplo, bezprecedentně zvýšila výnosy v zemědělství a také umožnila netušenou mobilitu a komunikaci. Energie se stala elixírem života moderních sociálních ekonomik a je předpokladem veškerého základního zabezpečení.

2.2

Problematická situace. Na základě většiny prognóz lze očekávat, že se budoucí světová spotřeba energie z důvodu růstu populace a potřeby rozvoje mnoha zemí do roku 2060 pravděpodobně zdvojnásobí (nebo dokonce ztrojnásobí). Proti tomu stojí, jak známo, dva závažné vývojové trendy, které vybízejí k celosvětovému politickému jednání, aby bylo možno čelit vážným konfliktům a hospodářským krizím: vyčerpání zdrojů a ochraně životního prostředí. I když je v této souvislosti nadřazeným ekologickým problémem antropogenní příspěvek ke změně klimatu (plyny ovlivňující klima nebo skleníkové plyny, především CO2, metan a rajský plyn), musí být zohledněny také následné účinky všech opatření na rozmanitost druhů, zdraví a na udržitelné hospodaření se zdroji a nakládání s odpady.

2.3

Evropská rada. V závěrech zasedání Evropské rady na jaře 2007 byly proto zdůrazněny tyto priority energetické politiky:

zlepšení zabezpečení dodávek energie,

zachování konkurenceschopnosti evropských ekonomik a poskytování energie za dostupné ceny,

podpora udržitelnosti životního prostředí a boj proti změně klimatu.

2.3.1

Výbor vypracoval k tomuto tématu směrodatná důležitá stanoviska, která jsou uvedena v příloze (2).

2.4

Žádost slovinského předsednictví Rady. Slovinský ministr hospodářství A. Vizjak informoval dopisem Výbor o tom, že priority slovinského předsednictví v oblasti průmyslové politiky budou zahrnovat cíl dosažení maximálně energeticky účinného evropského hospodářství produkujícího co nejméně emisí skleníkových plynů. Proto jsou obzvláště důležité pobídky k inovacím a k používání ekologických technologií a výrobků. Připravuje se odpovídající akční plán udržitelné průmyslové politiky a Evropská rada se jím bude zabývat na svém jarním zasedání v roce 2008. V této souvislosti byl Výbor požádán o stanovisko k možným pozitivním a negativním dopadům vyšších požadavků politiky životního prostředí a energetické politiky na konkurenceschopnost evropského průmyslu.

2.5

Konkurenceschopnost, ekonomická síla a sociální blahobyt. Z nedávno zveřejněných dokumentů (3) Poradní komise pro průmyslové změny i Výboru (4) (např. 58 konkrétních opatření k zajištění úspěchu Lisabonské strategie) je zřejmá úzká souvislost mezi konkurenceschopností, ekonomickou silou a prostorem pro nezbytné sociální služby. Proto se toto stanovisko zaměřuje na relevantní ekonomické aspekty (5) žádosti.

2.6

Průmyslové státy. Vyspělé průmyslové státy mají v této oblasti zvláštní povinnost. Ta vyplývá na jedné straně z jejich vysokého podílu na emisích těchto plynů a na druhé straně z jejich předstihu ve vývoji nových technologií. Ty sahají od úspor energie, vyšší energetické účinnosti a využívání dodavatelů energie (6), u nichž nevznikají emise (nebo jich vzniká málo), až po vývoj vhodných technických postupů. Přitom je potřeba rozpoznat v napjatém vztahu mezi nutností, přáním a hospodářskou realitou to, co je správné, a za tím jít s dobrým odhadem a rozhodností.

2.7

Náklady.  (7). Využívání forem energie šetrnějších ke klimatu je však pro civilní spotřebitele a pro průmyslové procesy většinou spojeno s výrazně vyššími náklady (8). Příkladem je větrná a solární energie (9) (například jen v Německu se v roce 2007 vynaložilo okolo 4 mld. eur na využívání obnovitelných zdrojů energie (10) dotované spotřebiteli) nebo uhelné elektrárny se zachycováním a skladováním CO2, které se vyvíjejí. Také tepelná čerpadla nebo vozidla se sníženou spotřebou paliva nebo dokonce bez emisí CO2 vyžadují nákladnější technologii s vyššími náklady.

2.8

Rizika. Pokud tyto značné náklady nejsou kompenzovány odpovídajícími úsporami díky snížené spotřebě zdrojů a dokud konkurenční mimoevropské ekonomiky nenesou srovnatelné náklady, vzniká nevýhodné zatížení pro evropskou konkurenceschopnost. Evropa může jít příkladem v boji proti změně klimatu, nemůže však akceptovat nespravedlivou hospodářskou soutěž se zeměmi, které nezavádějí žádná ekologická omezení (11). Již personální náklady (mzdy, sociální příspěvky) jsou v Evropě ve srovnání s rozvíjejícími se ekonomikami např. Číny a Indie značně vyšší a samy o sobě kladou nejvyšší nároky na konkurenceschopnost Evropy; tím více je každé další jednostranné zdražování produktivity vyvolané cíli na ochranu klimatu mimořádně závažné a nebezpečné.

2.9

Příležitosti. Pokud by podobná opatření na ochranu klimatu přijala převážná většina mimoevropských států jako např. Čína, Indie a USA, byla by tak dokonce příležitost vyvážet energetické technologie šetrné k životnímu prostředí, které byly vyvinuty v Evropě, a tak nejen prospět evropskému hospodářství, ale přispět dokonce k celosvětovému snížení spotřeby a emisí CO2. Dějiny hospodářství kromě toho ukazují, že po krizových fázích často následovala fáze intenzivních inovací, vývoje a používání nových technologií, které byly dlouhodoběji spojeny s růstem a rozmachem (dosud však i s vyšším využíváním energie!). Proto by všechna opatření v rámci Evropy měla být zaměřena na inovační vývoj a účinné využití energeticky úsporných a konkurenceschopných technologií neutrálních z hlediska klimatu, zatímco úsilí vnější politiky o adekvátní celosvětové dohody by mělo dále důrazně pokračovat – výsledky konference na Bali ukazují, že jednání alespoň dále probíhají (viz odstavec 2.11).

2.10

Problémy. Pokud tomu tak není, vznikají vážné problémy. Jako první přestanou být na světovém trhu konkurenceschopná ta průmyslová odvětví, jejichž výrobní náklady do velké míry závisí na nákladech na energii a CO2. Tato průmyslová odvětví zastaví svou výrobu a zruší zdejší pracovní místa a všechno přesunou do zemí s nižšími náklady na energii a nulovými náklady na CO2. V určitých průmyslových odvětvích, například v hliníkárenském a cementářském průmyslu (12), tento proces už začal. Komise si sice uvedenou problematiku na základě vypracovaného posouzení dopadu plně uvědomuje (13), Výbor se však domnívá, že v tomto ohledu je zapotřebí najít velmi rychle dobré řešení, a zabránit tak hospodářské újmě. Vedle relokace stávajícího průmyslu už nebudou především mezinárodní toky kapitálu své budoucí investice do nových zařízení směřovat do Evropy, ale do oblastí s nižšími náklady na energii a CO2.

2.10.1

Relokace a únik uhlíku. Tato relokace kromě toho znamená, že sice v EU budou emise CO2 nižší, ale celosvětově bude vypouštěno do ovzduší přesně tolik CO2 jako dříve, nebo dokonce více. Pokud totiž přesunutá výroba bude používat levnější technologie než ty, které se zde používají již nyní nebo budou používat v budoucnosti, uvolní se zpravidla ještě více skleníkových plynů (výjimku tvoří vodní energie, např. Norsko). K tomu přibude zvýšení emisí CO2 způsobené dopravou.

2.10.2

Energetická náročnost hospodářství. V tomto případě by evropské hospodářství ztratilo důležitou průmyslovou výrobu a pracovní místa, aniž by to prospělo ochraně klimatu. Zároveň by EU v hospodářské soutěži v oblasti energetické účinnosti hospodářství, a sice v tzv. energetické náročnosti (spotřeba energie/hrubý národní produkt), přechodně (14) dokonce dosáhla (zdánlivého) úspěchu, protože energeticky náročný průmysl by se přesunul.

2.10.3

Odvětví služeb. Vlastní odvětví služeb, které zahrnuje velkou část ekonomické síly Evropy, může dlouhodobě prosperovat pouze v případě konkurenceschopnosti evropského průmyslu a v celosvětovém srovnání je tedy rovněž ovlivněno příliš vysokými cenami energie.

2.11

Celosvětové dohody. Závazné a vyvážené celosvětové dohody o snižování emisí těchto plynů ovlivňujících klima musí být hlavním cílem všech mezinárodních snah v této oblasti nejen kvůli vlastní ochraně klimatu – neboť znatelný účinek lze očekávat pouze tehdy, jestliže se i významní emitenti CO2, tj. Čína, Indie a USA, připojí k ochranným opatřením. Výbor proto vítá všechny snahy Společenství, členských států a organizací, např. G8, OSN, UNESCO, OECD, IEA atd., v tomto směru, jako byla právě uskutečněná konference na Bali.

3.   Zvláštní připomínky – analýzy a závěry

3.1

Energetická politika a politika ochrany klimatu. Úspěšná energetická politika a politika ochrany klimatu se musí postarat o podstatné snížení spotřeby energie a emisí skleníkových plynů a připravit společnost a její příslušné subjekty na nutné změny (např. architekty, investory, podnikatele, učitele, žáky, občany, spotřebitele atd., neboť se jedná o záležitost, která se týká všech, od jednoho konce řetězce na druhý), uvedené politiky však tento proces změn musí zároveň utvářet tak, aby celosvětová konkurenceschopnost evropského hospodářství nebyla narušena, a cíle uvedené v odstavci 2.3 tak zůstaly v rovnováze. Z toho vyplývají výzvy a příležitosti.

3.2

Výzvy. Jak vývoj celosvětové poptávky po energii, tak energetická politika a politika ochrany klimatu posledních let vedly ke značnému zdražování energie a následných produktů. Aby bylo možno sledovat stejnou měrou všechny tři cíle odstavce 2.3 a vytvořit k tomu také potřebný kapitál pro budoucí investice do inovačních technologií, mělo by evropské hospodářství přes stoupající celosvětovou poptávku a při zaručení nezbytné ochrany klimatu mít energii k dispozici co nejvýhodněji. Proto nesmí být náklady na energii dodatečně zdražovány dalšími opatřeními státu tak, aby překročily míru nezbytnou pro ochranu klimatu a podmíněnou úbytkem zdrojů.

Při tom se mohou vyskytnout u jednotlivých potřebných opatření a jejich účinků naprosto protichůdné zájmy mezi dodavateli a spotřebiteli energie.

3.3

Pobídky a obchodování s emisemi. Budou potřeba dostatečné tržní pobídky, aby v rámci investičních cyklů byly používány energeticky účinné technologie, zvláště v případě vyšších investičních nákladů. Pokud tyto investice přes jejich hospodárnost nebudou uskutečněny, musí být příslušné překážky analyzovány a odstraněny. Investice do energetické účinnosti (viz též odstavec 4.1) vedou totiž v převážné většině případů k minimálním nákladům na zabránění emisím CO2. V zásadě by mohl být obchod s emisemi jedním z těchto tržních nástrojů. Jsou k tomu však potřebná značná zlepšení současného způsobu jeho používání (viz také 4.3), aby se stanovené množství emisí CO2 snížilo za co nejnižších nákladů. Z důvodu překrývání s nástroji na podporu obnovitelných zdrojů energie i z důvodu nevhodných pobídek při přidělování certifikátů (především kvůli chybějící korelaci mezi přidělováním a skutečnou výrobou, v důsledku čehož je obchod s emisemi jakousi prémií za zastavení výroby) vzniká neočekávaný zisk, který vedl ke zdražování elektrické energie v miliardové výši. Úplná dražba navrhovaná Komisí by způsobila spíše ještě větší zdražení.

3.4

Skutečné příležitosti. Pokud se podaří v příštích 15 až 25 letech četné opakované a nové investice zaměřit na hospodárné technologie, které šetří energii a snižují emise, může se ochrana klimatu pozitivně projevit v konkurenceschopnosti evropského průmyslu, a přes vyšší ceny energie tak být příležitostí k většímu všeobecnému blahobytu.

3.5

Předpoklady a doporučení. V další části budou proto projednány některé předpoklady k realizaci těchto příležitostí a uvedena některá příslušná doporučení. Rozhodujícím předpokladem je, aby byla přijímána správná opatření týkající se energetické a hospodářské politiky a politiky výzkumu, byly uplatňovány správné zásady a bylo zabráněno nadměrné regulaci. Politické nástroje musí stimulovat a umožňovat ekonomicky nejrentabilnější řešení. Kvantitativní cíle musí brát v úvahu načasování nutných změn únosných pro zdravé hospodářství. Charakteristickými veličinami možného načasování jsou např. amortizační cykly, doba vzdělávání, vývojové kroky k technologiím nového druhu a také především sociálně přijatelné změny, vzdělávací opatření a ostatní společenské změny. Významně k tomu musí přispět i výzkum a vývoj.

3.6

Široký postup – rozmanitost, diverzifikace, flexibilita a reciprocita. Ve smyslu přístupu zdola nahoru by měla být umožněna a podporována vlastní iniciativa všech subjektů, jakož i rozmanitost, diverzifikace a flexibilita technických a hospodářských postupů, aniž by byla upřednostňována jednotlivá odvětví. Pouze ze širokého přístupu a konkurence různých možností, inovací a postupů vzejde odolnost vůči jednotlivým krizím a vzniknou mimořádně výkonné metody, technologie a jejich optimální spojení. Z toho důvodu je také nutná široká kombinace zdrojů energie, ze které by neměla být příliš brzy vyloučena žádná rozumná technologie (15). Zajištění našeho zásobování vyžaduje přiměřené propojení výrobců, dodavatelů a zákazníků v celém dodavatelském řetězci, od prvního výrobního kroku až po zákazníka. K tomu potřebujeme vzájemné hospodářské vztahy, tj. jisté investiční podmínky pro zahraniční kapitál v EU, a naopak jisté podmínky pro investice EU v dodavatelských zemích.

3.7

Opatření evropské politiky a celosvětová spolupráce. Evropská politika v oblasti energie a klimatu by měla upřednostňovat postupy spolupráce s partnerstvími mezi veřejným a soukromým sektorem, u nichž jsou optimálně využity a propojeny hospodářské a geografické přednosti a zásoby zdrojů jednotlivých členských států. Například by měly být uplatňovány metody k využití obnovitelné energie v Evropě tam, kde pro to existují nejlepší předpoklady, především klimatické, včetně vhodných způsobů přenosu, a ne tam, kde jsou právě vnitrostátně nejvíce podporovány. Navíc by se mělo usilovat také o globální spolupráci pro rozvoj a použití energeticky úsporných technologií a technologií zabraňujících emisím plynů ovlivňujících klima.

3.8

Rozporuplné  (16) a překrývající se kvantitativní cíle. Největší možná hospodárnost minimalizuje náklady hospodářství a sociální zatížení občanů.

Překrývající se cíle politiky v oblasti energie a klimatu však vedou k přehnaně regulovanému systému a k nehospodárným řešením. Proto by se jim mělo předcházet. To je znázorněno na těchto příkladech:

Nadřazený cíl EU na ochranu klimatu, kterým je 20 % snížení emisí CO2 od roku 1990 do 2020 podle rozhodnutí Rady z března 2007 povede ke ztrátě HDP (17) ve výši od 480 (odhad Komise EU ze dne 23. ledna 2008) do 560 mld. eur (GWS/Prognos) (18) v období 2013 až 2020. Tuto ztrátu je třeba akceptovat, a měla by proto sloužit jako prvotní vodítko k dalšímu jednání.

Dodatečným stanovením ambiciózního 20 % podílu obnovitelných zdrojů energie se však tyto náklady dále zvýší, protože náklady na zabránění emisím CO2 značně převyšují náklady jiných opatření na snižování emisí CO2.

Další nevýhody a komplikace nastanou, když je ještě k tomu vlastní energetická účinnost hospodářství (viz odstavec 2.10.2) stanovena jako dodatečná explicitně kvantifikovaná cílová veličina (20 %). Jí lze totiž nejsnáze dosáhnout tehdy, když dojde k relokaci průmyslu nebo když se na základě definice energetické účinnosti kombinace jaderné energie a uhlí změní na (značně dražší) kombinaci plynu a obnovitelných zdrojů energie (19). Tyto nežádoucí vedlejší účinky ukazují, že samotná energetická účinnost by neměla být cílem, ale prostředkem, a to velmi důležitým, k trvalému dosažení tří základních cílů uvedených v odstavci 2.3.

Proto Výbor doporučuje, aby byly všechny požadavky na ochranu klimatu nejprve pečlivě a objektivně vyhodnoceny z hlediska účinků na HDP, aby se tak při nezbytném snižování emisí skleníkových plynů zajistila konkurenceschopnost evropského průmyslu a dosáhlo optimálního přidělování zdrojů.

3.8.1

Studie. Na základě studií lze očekávat (20), že

cíl snížit emise CO2 v EU skoro o 20 % (21) je hospodářsky dosažitelný, pokud se politice a společnosti podaří důsledně uskutečnit nákladově výhodná opatření (McKinseyho studie „zdola nahoru“, ve které jsou přesně určeny k tomu nezbytná a možná opatření); existují sice také studie, které představují větší snížení jako hospodářsky dosažitelné, ty však jako studie „shora dolu“ neukazují, jak je toho možno dosáhnout;

náklady na každý další procentní bod snížení emisí CO2 však stále výrazněji rostou (kumulovaná ztráta HDP ve výši 480 – 560 mld. eur, viz odstavec 3.8); cíl snížení emisí o 20 % vyžaduje již nákladnou přeměnu kombinace zdrojů energie z uhlí na plyn a obnovitelné zdroje energie;

dodatečné stanovení 20 % podílu obnovitelných zdrojů energie bude stát další miliardy eur, neboť tento cíl by byl dosažitelný pouze s intenzivně dotovaným uplatněním nehospodárných technologií (alespoň za současného stavu vývoje).

3.8.2

Rovnováha cílů uvedených v odstavci 2.2. Ve smyslu potřebné vyváženosti tří cílů energetické politiky a politiky životního prostředí uvedených v odstavci 2.3 by měly být politické nástroje zaměřeny na to, aby se hospodářsky atraktivními opatřeními na snížení emisí CO2 skutečně dosáhlo toho, co je uskutečnitelné, bez hospodářské újmy. Pokud je však dodatečně vyžadována z hlediska stavu vývoje technologií předčasná, a tedy nákladově náročná, přeměna kombinace zdrojů energie na kombinaci s příliš vysokým podílem obnovitelných zdrojů energie a kromě toho s nadměrně regulovaným cílem energetické účinnosti hospodářství, dojde jednak k nesprávnému přidělování (22) v hospodářství a jednak vzroste nebezpečí, že poptávka po obzvláště účinných ekologických technologiích již nebude moci být pokryta z evropské produkce. Z průzkumu Evropské komise vyplynulo (23), že už i ceny za emise ve výši 20–25 EUR/t výrazně ovlivňují konkurenceschopnost mnoha průmyslových odvětví.

3.9   Výzkum a vývoj, vzdělávání.

3.9.1

Intenzivnější výzkum a vývoj v celém energetickém řetězci je předpokladem pro nezbytný vývoj technologií směrem k novým možnostem, nižším nákladům i vyšší účinnosti při odhalování zdrojů, těžbě, přeměně energie, ukládání energie až po konečné využívání energie v průmyslu, dopravě, domácnostech a soukromými spotřebiteli. Jak Výbor opakovaně připomenul, měly by se výdaje na výzkum a vývoj značně navýšit. Přitom by měly být také pozitivně ovlivněny snížením vysokých tržních dotací na technologie, které zdaleka nejsou schopny udržet se samostatně na trhu.

3.9.2

Přitom by se měla státní podpora výzkumu v oblasti energie zaměřit na velmi důležitý základní výzkum (např. výzkum katalýzy, bílé/zelené biotechnologie, materiálů, jaderné fúze, omezení aktinidů atd.), zatímco aplikační výzkum a vývoj by měl být primárně podporován průmyslem (včetně malých a středních podniků). Kromě toho je potřebné intenzivní vzdělávání všech nezbytných odborníků od techniků až po inženýry a vědce, a také školení všech subjektů nepřímo spojených s energií, i jako spotřebitelů.

4.   Jednotlivé úvahy a doporučení

4.1   Energetická účinnost, možnost, které není třeba litovat

Energetická účinnost zvyšuje zabezpečení dodávek, snižuje zatížení životního prostředí a stabilizuje ceny energie.

Jejím zvyšováním je možno celosvětově snížit emise CO2 do roku 2030 přibližně o 6 Gt (miliard tun) při negativních nákladech (24).

Je rozhodujícím klíčem pro integraci mimoevropských států do celosvětové dohody o ochraně klimatu.

Pro její optimalizaci je nutno odstranit legislativní konflikty cílů: nájemní právo, recyklační kvóty.

Její „měření“ v každém státě musí být prováděno u používání zboží konečnými spotřebiteli, a ne výlučně u spotřeby energie na HDP.

U zboží využívajícího energii by při konfliktech cílů měl být kladen důraz na fázi využívání.

Měla by být podporována především tam, kde je vysoký potenciál úspor: hlavně u budov a elektráren.

Její hospodárnost určují investiční cykly a doba amortizace.

Ty musí hrát rozhodující roli také u obnovitelných zdrojů energie (více o tom v části Obnovitelné zdroje energie).

Průmyslová zařízení, která již splňují podmínky kritérií energetické účinnosti, nesmí podléhat žádným dalším zatěžujícím nákladům způsobeným politickými nástroji, jako je obchod s emisemi (např. aukce).

Globální potenciály energetické účinnosti by se měly hledat podle odvětví (25).

4.2   Obnovitelné zdroje energie

4.2.1

Obnovitelné zdroje energie slouží k trvale udržitelnému zásobování energií (vyšší zabezpečení dodávek, získávání energie s neutrálními nebo nulovými emisemi CO2). Musí dlouhodobě existovat bez podpory, a tak se stát podstatně účinnějšími.

4.2.2

Proto by měla další podpora a rozvoj obnovitelných zdrojů energie zohlednit následující hlediska, přičemž by hlavním záměrem mělo být zvýšení rentability podpory:

Podpora by měla být zaměřena na co nejvyšší hospodárnost.

Vedoucí trhy by se měly rozvíjet přednostně prostřednictvím vhodných rámcových podmínek a neměly by být přítěží, ale měly by být slučitelné s osvědčenými existujícími průmyslovými odvětvími.

Nástroje podpory by měly upřednostňovat vždy ty nejvhodnější lokality v EU. Biomasa by se měla používat k energetickým účelům tam, kde se produkuje (přepravní náklady).

Technologie využívání obnovitelných zdrojů energie, které ještě mají daleko k hospodárnosti, je třeba nejprve dále vyvíjet pomocí nástrojů VaV, místo toho, aby byly s nákladnou podporou předčasně masově využívány.

Energetická účinnost a podpora obnovitelných zdrojů energie by se měly rozumně kombinovat: časovou přednost mají opatření energetické účinnosti, a po té má následovat podpora používání obnovitelných zdrojů energie. Například: u plánované směrnice o teple z obnovitelných zdrojů energie by tento druh tepla měl být podporován pouze u takových budov, které byly nejprve rekonstruovány na nízkoenergetické.

4.3   Další doporučované kroky

Před stanovením budoucích cílů by měly být analyzovány technické možnosti realizace i hospodářské a sociální dopady. Stanovení by pak mělo proběhnout na základě evropské nebo dokonce nejlépe celosvětové dohody.

Politické nástroje by měly dosáhnout žádoucích řídících účinků (např. pobídky pro investice do hospodárných opatření, rozvoj nových trhů), a naopak zabránit nežádoucím řídícím účinkům (např. přesun investic, velké nákladové zatížení pro hospodářství a spotřebitele).

Politické nástroje by se měly důsledněji než dosud zaměřovat na klimatickou, energetickou a kapitálovou účinnost, a to na základě kvantifikovatelných hodnot. Nejlepším měřítkem zde jsou náklady na zabránění emisím CO2.

EU by měla odstranit přílišnou regulaci kombinace nástrojů (obchodování s emisemi, podpora obnovitelných zdrojů energie, podpora kombinované výroby tepla a elektřiny, energetické daně, právní úprava s nejrůznějšími jednotlivými směrnicemi). Přitom se musí odstranit i konflikty cílů. Je třeba dát přednost hospodárným opatřením před nehospodárnými (zpravidla má energetická účinnost přednost před dalším rozšiřováním obnovitelných zdrojů energie).

Obchod s emisemi by měl být modifikován s cílem podporovat energetickou účinnost a zabraňovat rušení provozů. Aby podniky měly kapitál pro investice do energetické účinnosti, neměly by se certifikáty udělovat prostřednictvím dražby, nýbrž na základě kritérií účinnosti v návaznosti na skutečné množství výroby. Ve smyslu žádoucích řídících účinků (zvýšení energetické účinnosti) působí pak obchod s emisemi stejně intenzivně jako při úplném přidělování dražbou, zabraňuje však negativním účinkům (jako je trvalé a zbytečné zvyšování cen elektřiny, neočekávané zisky a zatěžování energeticky náročných průmyslových odvětví). Mělo by se zabránit vzájemnému překrývání nástrojů pro podporu obnovitelných zdrojů energie a nevhodným pobídkám při přidělování certifikátů, a místo toho by se měla zohlednit korelace mezi přidělováním a skutečnou výrobou (aby se obchod s emisemi nestal prémií za zastavení výroby!). Dražbami by se v některých odvětvích zvýšily samotné čisté výrobní náklady o více než 10 %, a tím by se blokovalo žádoucí zvýšení mezd.

Podpora obnovitelných zdrojů energie by se měla v celé EU harmonizovat, aby se větrné elektrárny a fotovoltaická zařízení stavěla vždy v nejvhodnějších lokalitách EU. Široká podpora obnovitelných zdrojů energie při výrobě tepla, elektřiny a paliv by se neměla řídit podle regionálních potřeb, ale podle příslušných nejlepších klimatických (a přenosových) podmínek.

Energie jako faktor výroby by měly být do velké míry ochráněny před dodatečnými – tj. dodatečně k nákladům vzniklým již u dodavatele energie a určujícím příslušnou cenu energie pro odběratele – státem uloženými energetickými a klimatickými náklady (obchod s emisemi, podpora obnovitelných zdrojů energie, podpora kombinované výroby tepla a elektřiny, energetické daně atd.), aby nebylo poškozeno postavení v celosvětové hospodářské soutěži a zabránilo se relokacím. Pouze hospodářsky zdravé podniky jsou schopny provést nezbytná zlepšení účinnosti, vyvíjet nové technologie a obstarat potřebný kapitál.

Celosvětové dohody by se měly zaměřit na relativní cíle (energetickou účinnost, emise skleníkových plynů/HDP), aby země s velkým potenciálem růstu (tedy s velkým nárůstem emisí skleníkových plynů) byly motivovány k účasti. Pobídky by měly být především v oblasti přenosu technologií, což je například cílem fóra AP-6 (26) šesti států z asijsko-tichomořské oblasti, aby se účinné technologie dostaly rychle do regionů, které mají největší potřebu dostihnout vývoj.

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


(1)  Bez ohledu na rozhodnutí jednotlivých členských států o jaderné energii.

(2)  V příloze jsou uvedena relevantní stanoviska Výboru za poslední čtyři roky.

(3)  Stanovisko z vlastní iniciativy Poradní komise pro průmyslové změny k tématu Dopad evropských norem na ochranu životního prostředí na průmyslové změny, CESE 696/2007, zpravodaj pan Pezzini, spoluzpravodaj pan Nowicki.

(4)  CESE 9/2007, předmluva, pan Sepi.

(5)  O některých sociálních aspektech relevantních i pro toto stanovisko bude pojednávat budoucí stanovisko z vlastní iniciativy o sociálních dopadech vývoje vztahu mezi dopravou a energetikou.

(6)  I zde dochází k vystřízlivění, jako nedávno v případě nadějí u biopaliv, viz TEN/286.

(7)  Viz odhad Komise EU k nákladům klimatického balíčku EU ze dne 23. ledna 2008: 0,45 % HDP příp. 60 miliard eur za rok příp. cca tři eura na obyvatele za týden (více než 600 EUR na čtyřčlennou rodinu za rok).

(8)  Výjimku tvoří vodní a jaderná energie.

(9)  Technologie ukládání potřebné při vyšší nabídce by vedly k dalšímu drastickému zvýšení nákladů.

(10)  A na vytvořená pracovní místa.

(11)  Z projevu prezidenta Sarkozyho dne 13. listopadu 2007 v Evropském parlamentu ve Štrasburku.

(12)  Viz CCMI/040, Vývoj evropského cementářského průmyslu.

(13)  Commission eyes end to free pollution credits, EurActiv, 10. ledna 2008, http://www.euractiv.com/en/climate-change/commission-eyes-free-pollution-credits/article-169434

(14)  Dosud není zřejmá žádná všeobecná recese.

(15)  Bez ohledu na rozhodnutí jednotlivých členských států o jaderné energii.

(16)  Obzvláště účinným prostředkem ke snižování emisí CO2 by mohla být vyvíjená technologie zachycování a skladování uhlíku (Carbon Capture and Storage – CCS). Při tomto postupu však klesá energetická účinnost ve srovnání se srovnatelným zařízením bez CCS. Proto existuje jasný protiklad mezi zabraňováním emisím CO2 a energetickou účinností. Vzhledem ke stále velkým zásobám uhlí by se mohlo s touto ztrátou energetické účinnosti přechodně počítat. Potom však nesmí být požadována energetická účinnost dodatečně jako kvantitativní cíl.

(17)  Projev předsedy Komise Barrosa dne 23. ledna 2008.

(18)  GWS/Prognos-Studie, říjen 2007, z pověření německého spolkového ministerstva hospodářství.

(19)  Příčinou je definice energetické účinnosti jako poměru primární spotřeby energie a hrubého národního produktu. Primární spotřeba energie se u výrobců elektrické energie vypočítává pomocí tzv. metody stupně účinnosti. Jestliže se např. jaderná elektrárna nahradí větrnou nebo solární energií, vzroste tím energetická účinnost o trojnásobek, aniž by se ušetřila jediná kilowatthodina elektrického proudu. I při nahrazení jaderné elektrárny zemním plynem by se energetická účinnost zvýšila, i když při tom vzniká dokonce více emisí CO2.

(20)  McKinsey, německá křivka nákladů na zabránění emisím CO2, září 2007; EEFA, studie pro energeticky náročný průmysl, září 2007.

(21)  Přesněji: pro Německo je to 26 %, z toho odvozeno na celou EU cca 15 – 20 %.

(22)  Jak to již bylo možno pozorovat na dosavadních krátkodobých politických opatřeních u (často vnitrostátních) kvót obnovitelných zdrojů energie a přidělování kvót emisí CO2 v pětiletých plánech.

(23)  Přezkum systému EU pro obchodování s emisemi. Zpráva o mezinárodní konkurenceschopnosti, Evropská komise/McKinsey/Ecofys, prosinec 2006.

(24)  McKinseyho křivka.

(25)  Podle přístupu IEA.

(26)  Asijsko-tichomořské partnerství pro čistý rozvoj a klima je nové fórum pro urychlení rozvoje a používání čistých energetických technologií. Účastnické země jsou: Austrálie, Kanada, Čína, Indie, Japonsko, Korea, USA. Cílem je společně s hospodářstvím dosáhnout energetických a klimatických cílů tak, aby se urychlil trvale udržitelný hospodářský rozvoj a boj s chudobou. Hlavní důraz je kladen na investice, obchod a přenos technologií.


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/79


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o období její činnosti

KOM(2007) 861 v konečném znění – 2007/0291 (COD)

(2008/C 162/15)

Dne 24. ledna 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o období její činnosti

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela vyhovující a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února 2008), zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko, a to 134 hlasy pro, 3 hlasy proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

 

V Bruselu dne 13. února 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Dimitris DIMITRIADIS


25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/79


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Řídící nástroje založené na rybolovných právech

(2008/C 162/16)

Dne 27. září 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k

Řídící nástroje založené na rybolovných právech

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 22. ledna 2008. Zpravodajem byl pan SARRÓ IPARRAGUIRRE.

Na 442. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. února 2008 (jednání dne 13. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 110 hlasy pro, 2 členové byli proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1

Výbor považuje za nezbytné, aby Komise po skončení období pro úvahu vyhotovila studii, která by jasně ukázala současnou kapacitu loďstva Společenství a kvóty nezbytné k tomu, aby bylo loďstvo konkurenceschopné za současného respektování udržitelnosti rybolovných oblastí Společenství.

1.2

Tato studie by se rovněž měla věnovat aktualizaci práv na rybolov, která členské státy nabyly na základě relativní stability, vzhledem k tomu, že od roku 1983 uplynulo 24 let.

1.3

Tato aktualizace by měla spočívat v periodickém přidělování kvót, například na dobu pěti let, aby je bylo možné přerozdělit, pokud by znovu docházelo k nerovnováhám.

1.4